Last Hardrock Outsider

Tak trochu netradiční shrnutí za rok 2020


Stray


Těší mě, že jsme i tento náročný rok ustáli s plynule jedoucím webem a i přes několik překážek nenarušili ani jednou jeho chod. Určité týdny byly komplikované, ale personální situace se vytříbila a hlavně fungovala zastupitelnost. Jádro týmu ukázalo ohromnou sílu a vůli po dotažení věcí. Rok 2020 byl pro mne zocelujícím obdobím ve všech směrech. Myslím, že z této fáze existence bude web dlouho pozitivně čerpat a stavět na ní. Atmosféra na palubě, pracovní nasazení i vztahy jsou nyní nejlepší za celou dobu fungování stránek. Jednoznačně. Sestavu tří stálic - já, Pekárek a DarthArt, spolu s nováčkem Hivrisem (přičemž Horynu po domluvě nazývejme spíše volným externistou), který se v posledních dnech ujal zprovoznění našeho facebookového profilu, považuji za nejsemknutější a dost pravděpodobně i nejsilnější za celou dobu fungování CrazyDiamond. Určitě se však nevyhýbám dalšímu rozšiřování.


                          Osm let jsem se tady vyhýbal umístění fotografie, tak tady jedna je.


Vcelku krušné chvilky přišly v půlce října, když jsem si přes dva týdny potykal s covidem a skrz únavu jen stěží zvládal korigovat články druhých. Znovu se vyplatilo být s téměř týdenním předstihem recenzentsky předzásoben, a tak jsem víceméně relaxoval se sluchátkama na uších, poslouchal hodně hudby a nakonec se z toho všeho oklepal. Dost možná díky Elize Ryd, neboť to byla právě poslední deska AMARANTHE, která mě v nejtěžších dnech svým optimistickým nábojem dodávala sil. 


K žebříčku. Vlastně nechci svou dvacítku nějak detailně rozebírat, snad tedy krom toho, že album dlouho mlčících veteránů BLUE OŸSTER CULT mě vyrazilo dech a je zároveň i největším překvapením roku. Vzhledem k situaci okolo pandemie se opravdu nepředpokládaly nějaké velké albové hody, ale rok 2020 byl nakonec, především díky podzimnímu finiši, stejně plodný jako několik předchozích sezón.


1.BLUE ÖYSTER CULT – The Symbol Remains

2.KILLER BE KILLED – Reluctant Hero

3.ARMORED SAINT – Punching The Sky

4.TESTAMENT – Titans Of Creation

5.ULVER – Flowers Of Evil

6.ENSLAVED – Utgard

7.PAIN OF SALVATION – Panther

8.AC/DC – Power Up

9.SONS OF APOLLO – MMXX

10.PSYCHOTIC WALTZ – The God-Shaped Void

11.CONCEPTION – State Of Deception

12.FISH – Weltschmerz

13.SMASHING PUMPKINS – Cyr

14.KVELERTAK – Splid

15.BENEDICTION – Scriptures

16.DEFTONES – Ohms

17.NAPALM DEATH – Throes Of Joy Oin The Jaws Of Defeatism

18.FATES WARNING – Long Day Good Night

19.AMARANTHE - Manifest

20.PEARL JAM – Gigaton



Největší radost mě z čtenářských vzkazů udělal mail od jednoho metalového fanouška ze Slovenska, kterému tímto velmi děkuji. Tohle zkrátka potěší:


Zdravím ťa, človeče vravím si už niekoľkokrát že napíšem mu:)...ale dnes mi to už nedá a šup ho tam. Takže pekne poporiadku. Tvoju stránku som objavil nahodne cca 2 roky dozadu, odvtedy sa k tvojim článkom a recenziám pravidelne vraciam. Vždy ma poteší nejaká ta recenzia na album čo som mal dakedy na platni či kazete. Potom si to hned pustím a mám dobrú náladu. Ako dnes s PINK CREAM 69, či minule VOIVOD, WALTARI atd atd. Proste kopa dobrej a poctivej roboty z toho všetkého ide. Vidno že to píšeš a robíš, ked máš na chuť a náladu, vidno že nemusíš - ale chceš, a vidno že to robíš rád. V dnešnej prenegatizovanej dobe a v dobe ked každý webzine, či časopis chrlí reklamu za reklamou, ste úplne jediné medium, z ktorého mám pocit ako dakedy za čias 80-90 rokov ked sa všetky ziny rozbiehali a bolo to celé nejak uprimnejsie ako dnes...Tak snáď len toľko. Proste  z CRazyDiamond sa pre mna dnes stal uplne najlepší rockmetalový časopis, časopis bez kompromisov a  písaný od srdca, a toto tu práve chýbalo... tak len toľko som chcel:)...Dakujem ti!

 

PS: A prepac ze ti rovno tykám, myslám,a spon podla clankov a vztahu k muzike že budeme cca rovnaky ročník:)...Mám 46 rokov, hram aj v nejakych kapelkach, a mám rád muziku. Dosiel som práve udrbaný z nočnej, ale ten PINK CREAM 69 ma postavil na nohy - aj vďaka Tebe!

 

Želám všetko dobré a nech sa ti darí.

 

Lubomír "Luboslav" Šimo 


A protože máme i my webové diskuse plné vybledlých vzpomínek na období devadesátých let a rovněž protože se DarthArt rád hlásí ke svým fotografiím z mladších kapitol života, i já si neodpustím umístit jednu momentku z roku 1996, zvlášť když šlo o dobu pařeb, sledování hudebních tiskovin a celkového bájení o možném a nemožném.


 

                

Nicméně přenechávám slovo kolegům.


Pekárek


V uplynulém roce jsem nejčastěji poslouchal recenzované tituly. Na další novinky zbylo času o dost méně. Ne, nežádám lítost :-), novou hudbu už dávno nehltám po tunách, rád poslouchám důkladně. Psaní recenzí k podobnému přístupu zavazuje, což mi tudíž vyhovuje. Výroční žebříček tím ovšem dost trpí. Vržená síť prostě nebyla dost velká, přesto v ní uvázlo i pár zajímavých úlovků, o kterých jsem nepsal a psát nejspíš už nebudu. Jedinou výjimkou by mohli být domácí šílenci !TOOH!. Letos mě bohužel žádné album pocitově nesmetlo. Nemohl jsem tudíž udělit ani jedno maximální hodnocení. Nejvíc emocí jsem cítil při poslechu PAIN OF SALVATION, MEKONG DELTA, CONCEPTION, PERFECITIZEN, HAKEN a OR. Solidně si v tomto směru vedli i OLYMPIC. Nápaditých a řemeslně výborných desek vyšly spousty. Výběr z nich byl proto hodně impulzivní. Žebříček neodráží kvalitu, resp.snahu o její objektivizaci a zprostředkování, ale zejména poslechové preference v uplynulém období. Dalších potencionálně vynikajících děl jsem si vědom, ale prostě jsem je tolik neposlouchal, popř.vůbec neslyšel. Počkám si, až přijde jejich chvíle či si mě samy najdou.:-)


1.PAIN OF SALVATION – Panther

2.MEKONG DELTA – Tales Of A Future Past

3.CONCEPTION – State Of Deception

4.PERFECITIZEN – Humanipulation

5.OR – Smutné stroje

6.DUBEN V PEŠTI – Nina

7.SOMNIATE – The Meyrinkian Slumber

8.HAKEN – Virus

9.FATES WARNING – Long Day Good Night

10.MÆRE – I

11.HENTAI CORPORATION – 00420603545450

12.DROM & TENGRI – Ur

13.CRYPTIC SHIFT – Visitations From Enceladus

14.IGORRR – Spiritualy And Distortion

15.LENKA DUSILOVÁ – Řeka

16.OLYMPIC – Kaťata

17.PHOEBE BRIDGERS – Punisher

18.DGM – Tragic Separation

19.HEATHEN – Empire Of The Blind

20.ENSLAVED - Utgard



Hivris


Když se tak podívám na tu svojí dvacítku, musím se pousmát. Dobře si pamatuju, jak jsem se na začátku minulého roku cítil metalem znuděný a otrávený. Říkal jsem si, že je na čase podívat se po „dospělejší“ hudbě, co by byla vhodnější pro klidný a decentní poslech vyzrálého čtyřicátníka. Teď už vím, jaká to byla v mém případě blbost. Metal si mě přitáhl zpátky jako obrovský magnet a dal mi najevo, že tahle láska je věrná a nikdy nekončí. Konečně se objevilo album PARADISE LOST, na které jsem čekal čtvrt století a už jsem nevěřil, že ho někdy uslyším. SEPULTURA a KILLER BE KILLED natočili perfektní velká metalová alba s moderním zvukem a produkcí. V death metalu pak byla žeň kvalitních nahrávek vůbec největší, a to ve všech jeho podobách. S trochou nadsázky by se snad dalo říct, že rok 2020 byl rokem smrtícího kovu.


Ale abych nekecal, přeci jenom jsem si z původního předsevzetí a následného experimentování něco odnesl. A na všem měl svůj nemalý podíl Crazy Diamond a moji zkušenější kolegové. Horyna pro mě objevil vzletné progresivisty PATTERN-SEEKING ANIMALS a zasněné AIRBAG. Díky Strayovi a jeho gigantickému historickému seriálu o AC/DC jsem si aktuální album prořídlých Australanů užil o moc víc. Určitě nechci zapomenout ani na Pekárka a DarthArta, ale jejich vkus se s tím mým v mnohém shoduje, takže u nich jsem si užíval „jen“ precizní recenze na hudbu, kterou bych pravděpodobně ani tak neminul. A last but not least bych chtěl zmínit příjemná tuzemská překvapení AWRIZIS, PERFECITIZEN a CORONA LANTERN. Ta se sice zatím do mojí topky nedostala, ale třeba to vyjde tenhle rok…Kdo ví.


1.AC/DC – Power Up

2.AIRBAG – A Day At The Beach

3.DEEDS OF FLESH – Nucleus

4.ENSLAVED - Utgard

5.FORNDOM – Faþir

6.HYPNOS – Black Crow

7.KILLER BE KILLED – Reluctant Hero

8.LIK – Misanthropic Breed

9.NECROT – Mortal

10.NIGHT IN GALES – Dawnlight Garden

11.OCEANS OF SLUMBER – Oceans Of Slumber

12.PARADISE LOST – Obsidian

13.PATTERN-SEEKING ANIMALS – Prehensive Tales

14.PEARL JAM – Gigaton

15.SECRETS OF THE MOON – Black House

16.SEPULTURA – Quadra

17.SINISTER – Deformation Of The Holy Realm

18.SÓLSTAFIR – Endless Twilight Of Codependent Love

19.VADER – Solitude In Madness

20.VAMPIRE - Rex


Omlouváme se za absenci albového žebříčku od kolegy DarthArta, neboť nové nahrávky nesleduje. 


10.01.2021Diskuse (14)Stray

 

Horyna
18.01.2021 07:17

Loňský, veskrze ne příliš pozitivní a radostný rok 2020, toho ve světě hudby alespoň mně osobně nadělil co do počtu spíše standardní 27 kousků, ale svou kvalitou se zapsal mezi ty jednoznačně výjimečnější. Obzvláště poslední dva měsíce byly nanejvýš šťavnaté, poslední polovina z mého seznamu šla do obchodů právě v oné době. Řada umělců na sobě zapracovala, skladatelsky zabrala (což lze přisuzovat delšímu časovému úseku věnovanému kompozici a též nucené absenci koncertní činnosti), čímž vznikla širší plejáda hudebních děl daleko vyšší kvality.

Jako již tradičně, radost největší mi udělali staří pardálové. První pozici si mezi sebou rozebrala trojice - Blue Öyster Cult (návrat po devatenácti letech v plné zbroji, se vší parádou a hlavně s rozmanitou deskou plnou hitů), Nektar (tady jakoby se čas zastavil na číslovce 1973) a Wishbone Ash (pestrá a vysoce variabilní záležitost, nepostrádající solidní razanci). Příliš nezaostal ani samorost Fish, nadýchaní Toto, či brilantní Kansas. Snad jen Deep Purple mohli dopadnou energeticky přece jen výživněji.

Na první mety by se mezi úvodní trojku výše jmenovaných dostali rovněž milovaní kytaristé Joe Bonamassa (znovu deska z kategorie top) a Joe Satriani (tam letí výtka jen k nepovedenému zvuku, jinak pestrá, nenucená a zábavná věc), znovu atmosféricky dech beroucí Gazpacho, opět precizní Millenium i stále v totožné kvalitě hrající mistři fusion Tangent. Překvapení roku pak jasně bere dvojice Pattern - Seeking Animals a Nick D Virgilio, kteří celkem přesvědčivě ukazují, že v sofistikovaném prog-rocku (i popu), lze pořád - něco „nového“ vymyslet/napsat spousty krásných skladeb. Comebacky roku, nečekané a o to se srdcem více cloumající, sklízí kvalitativně na podobné úrovni znovu hrající dvojka kdysi oblíbených Psychotic Waltz a Conception.

Lepší standard pak předvedli jak Pearl Jam, Airbag, Fates Warning i Armored Saint. Mezi nesmírně osvěžující tvorbu bych zařadil nahrávky Gungfly, Mark Kelly’s Marathon, Anubis i návrat na vyšší příčky s povedenou novinkou švédů Flower Kings. Malinkatá rozpačitost tak panuje snad jen u trojice Pendragon (nechtěný návrat ke starým pořádkům), Pineapple Thief (technika na úkor písně samotné) a Wobbler (těžká prostupnost a tudíž prozatím nesnadná cesta tímto dílem).

Pendragon - Love Over Fear
Wishbone Ash - Coat Of Arms
Satriani, Joe - Shapeshifting
Psychotic Waltz - The God-Shaped Void
Toto - Old is New
Pearl Jam - Gigaton
Kansas - The Absence Of Presence
Pattern - Seeking Animals - Prehensile Tales
Conception - State of Deception
Airbag - A Day at the Beach
Deep Purple - Whoosh!
Nektar - The Other Side
Nick D´Virgilio - Invisible
Blue Öyster Cult - The Symbol Remains
Fish - Weltschmerz
Gazpacho - Fireworker
Pineapple Thief - Versions Of The Truth
Tangent - Auto Reconnaissance
Bonamassa, Joe - Royal Tea
Fates Warning - Long Day Good Night
Armored Saint - Punching The Sky
Gungfly - Alone Together
Millenium - The Sin
Flower Kings, The - Islands
Mark Kelly’s Marathon - Mark Kelly’s Marathon
Anubis – Homeless
Wobbler - Dwellers of the Deep

 

zdenos
14.01.2021 18:09

2020 - desky, které mě bavily:

Rage - Wings of Rage
Vader - Solitude in madness
Sodom - Genesis XIX
Enslaved - Utgard
Trivium - What the dead man say
Benediction - Scriptures
Testament - Titans of creation
Static X - Project regeneration I.
Dark Tranquillity - Unbroken
Grave Digger - Fields of blood
Night flight Orchestra II.
Sepultura - Quadra

 

Pekárek
14.01.2021 10:52

:)), to by mohlo být drsné, popravdě stačí mi ranní pohled do zrcadla:)

 

Hivris
14.01.2021 09:11

Přisadím si taky jednu relativně nedávnou zkušenost z koncertu Tata Bojs. Moje žena je kdysi hodně žrala, tak jsem jí koupil lupen na koncert, a šel jsem s ní. Pro mě za začátku super zábava, ale jenom pár písniček, pak už jsem se nudil. Nemá to rockovej elán, a ta neustálá hravost a "vtipnost" mi brzy lezla krkem. Ale lidi se bavili, hlavně dámská část publika, která byla většinou ve věku mojí ženy a evidentně se rekrutovala z bývalých fanynek:).
Teď je na řadě s koncertem pro mě naopak manželka. Několikrát jsem se zmiňoval o HYPNOS, tak report z jejich show napíše potom ona:).

 

Tomáš
13.01.2021 21:12

Já vás rozhodně za blázny mám - protože normální člověk nemůže zvládnout rodinu, práci, naposlouchat takové kvantum muziky a ještě o tom tak zasvěceně psát. No možná bych to upravil na "šílence"

Na zdejších diskuzích se mi nejvíc líbí, že to má úroveň. I když někdo s někým nesouhlasí, vše se řeší v rámci slušnosti a respektu. Myslím, že je to i průměrným věkem, už jsme prostě vyklidnění (mlaďochům zde se omlouvám) a válčíme na jiných frontách života do krve... A taky jsem se v diskuzích dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Za to všem díky

Mně se třeba ta recenze na CYR strašně líbí, rozhodně víc než deska. Jak už jsem psal - krásně je tam vyargumentováno, proč se Ti ta deska líbí. Ono je jednoduché něco odsoudit že se mi to prostě nelíbí a hotovo. A spousta věcí, ke kterým nemám nějaký bližší vztah mi tak taky projde rukama. Občas se k nim vrátím a zjistím, že jsem se unáhlil v úsudku.
Smashing je moje srdcovka (právě mi hraje Zeitgeist, dlouho jsem to neslyšel), takže tady jsem tomu dal šanci a snažil se pochopit, co se mi tam nelíbí. Abych to měl sám pro sebe jasný.

Tatáči rockovou kapelou asi nejsou. Já je vždycky bral za takové moderní, intoušské indie, šmrnclé elektronikou, poslední dobou i výrazně popovější a uhlazenější. A velké plus mají u mně za češtinu (spolu se zmiňovaným Priessnitz).
To že se to nelíbí každému je úplně v pořádku. Zatím máme svobodu v tom, co můžeme poslouchat.

Ale jak se tady jednou diskutovali dámy na koncertech - na Tatáče jich chodí dost, a i celkem hezké. A mimo Prahu to ani nejsou totální hipsterky. No a samozřejmě oni sami jsou na živo taky fajn.

 

Stray
13.01.2021 20:10

Díky, jasný. Já mám TATA BOJS tak nějak napůl cesty. Mám od nich doma asi 5 cd, ale koupil jsem si je až zpětně za nižší ceny. Nikdy je nebudu mít stejně vysoko jako SUNSHINE, PROSTITUTES nebo PRIESSNITZ, a dost možná ani ne jako starší WOHNOUT, přesto uznávám jejich talent na vypalovačky. Maj na svém kontě desky, které se mi líbí téměř celé Futuretro a Biorytmy, a pak desky kde si vysbírávám tu a tam nějakej song. Chybí mi na nich zvířeckost, nechápu je jako ROCK BAND, působí na mne jako čistý A4 papír.

Někdy je nebrat se vážně k dobru věci, někdy je to na škodu. Ono záleží, z jakého úhlu se kdo na ten který objekt kouká. U TATA BOJS někomu přijdou děsně vtipní a talentovaní, prostě fajn týpci, no problem, jsou ale lidi, kterým na nich určitý věci chybí či naopak překáží. Ani nevím jak to s nima mám já - prostě docela dobrej "pop".

Hele já se taky neberu vážně, ale na druhou stranu beru hodně vážně tenhle web a práci do něj vkládanou. Mě strašně zajímaj názory čtenářů na dané hudební dílo, nebaví mě jen když za mnou někdo chodí s červenou propisovačkou a opravuje mě každý sporný detail. Net je až moc širokej na to, abych zrovna já měl v zádech Sherlocka Holmese, kterej světu dává najevo, kde všude šlapu vedle - nežeru se, žeru tenhle web. Ale vyprávěj to někomu, kdo si nezkusil psát podobné články ani týden - měj ruku s hrnkem čaje mírně předpaženou - za chvíli se Tě zeptám , zdali Tě bolí nebo je to cajk, řekneš že úplně v pohodě, tak stůj dál s rukou předpaženou a já přijdu za pět let a zeptám se Tě na to samé.

Dneska zrovna do telefonu povídám Darthovi: "Hele, myslíš, že nás podle těch výlevů v diskusích maj lidi za blázny? Nemám od toho už nějak odstup.":) Jeho odpověď: "Já myslím že jo, maj, ale je mi to jedno.":-)))

 

Louža
13.01.2021 19:41

Nejvíc se překrývám asi se Strayem. Ulver je jasná volba. Naopak chybí Taylor CMFT.

 

Tomáš
13.01.2021 18:02

To je absolutně v pořádku, někdo radši holky a někdo vdolky

Tatáče poslouchám 20 let a mám pro ně velkou slabost. Mně se ty texty právě líbí, jsou takové hravé, jiné. Uznávám, že někdy až lehce infantilní, ale oni se sami moc vážně neberou. Další jejich silná stránka jsou melodie - stále pro ně mají cit. Jednoduché, ale ne stupidní, zajímavé, zamapatovatelné, nepřekombinované. I když se to už samozřejmě lehce opakuje po těch letech. Mají, řekněme už svůj rukopis.

No a zvuk na nové desce se mi líbí taky moc - já mám prostě rád produkci Dušana Neuwertha. I u všech ostatních kapel co jim produkoval desky. Kvalitní, moderní zvuk. A pořád je spíš o těch živých nástrojích doplněných elektronikou, zatímco CYR mi přijde prostě umělý, abys tam živý nástroj vůbec dohledal...

Každopádně, ať je CYR jaký je, jestli Smashing znova přijede, neváhám a na koncert jedu!

 

Pekárek
13.01.2021 11:40

Zvažuju to...:) Ale bylo by to dost pocitové. Naposloucháné (diskografii) je tedy nemám:))

 

Stray
12.01.2021 22:47

No vidíš, a já se marně dvakrát pokoušel něco objevit na těch nových TATABOJS. První dvě skladby a Kraftwerk in Saint Tropez budiž, hitovky se jim někdy daří, ale to ostatní má být jako co? Zjistil jsem, že začínám být trochu alergickej na potutelný slovní hříčky těchto paňáčků z Hanspaulky.:-) Je to takové ehm, ehm... dietní, čisté, možná taky korektní...nevím jak to nazvat, ale na to prostě musí být člověk úplně jinej druh než je vlastní mě.:-) Když mě Pekárek decentně tlačil do recenze, orosil jsem se, bude si jí muset napsat sám.:-)

 

 

 

 

TOPlist