Epičtí doom-metalisté ze Švédska CANDLEMASS měli na svém kontě již velmi povedenou debutovou desku „Epicus Doomicus Metallicus“ z léta roku 1986, když se konečně chystali přijmout za mikrofon stálého zpěváka, osobnost, se kterou si celé roky existenci tohoto bandu spojovalo asi nejvíce lidí. Ďábelského mnicha Messiah Marcolina ještě dnes řada lidí považuje za toho pravého frontmana kapely a jeho znělý a sytý hlas plný charismatu, výšek i arogance, nedává mnohým příznivcům osudových žalmů spát. Poté, co se skvělý Johan Langqvist po nazpívání s Více

Po úspěchu s debutem „Zombie Attack“ nemuseli fanoušci na druhou desku ani moc dlouho čekat. TANKARD materiál na ni přichystali v rámci svého kontraktu s Noise Records již v průběhu následujícího roku 1987 a šlo o sadu, která sice nepůsobila až tak hymnicky a chytlavě, ale kapela naopak na ní ještě přidala na intenzitě a celkové divokosti. Mladí frankfurtští násoskové tehdy hnali svou tvorbu do opravdu nejvyšších obrátek. Zkrátka šlo o ten nejtvrdší a nejextrémnější thrashmetalový nářez, jaký kdy tahle kapela stvořila. Když tak poslouchám „Chemical In Více

V recenzi na „Peculiar“ jsem myslím dost jasně nastínil, že se ELBE i napotřetí podařilo vydat silnou pocitovou nahrávku plnou nejen kytar. Původně právě kytarový projekt, později transformovaný v obtížně zařaditelnou kapelu, rozhodně nestojí na místě. Plynutí a smutek jsou stále přítomny, mění se ovšem barvy a přicházejí také nové skladby, jež sice nesou jasnou pečeť svých tvůrců, ale zároveň nabízí posun, a především pak prostor pro vnímavý poslech. Na otázky ohledně aktuální kolekce a řady dalších věcí odpovídali ti nejpovolanější.Začnu stručn Více

Na GLUECIFER jsem trestuhodně zapomněl. Koncem devadesátek jsem je registroval, ale nedokázal jsem získat žádné jejich album. Přece jen desky norských kapel nebyly v mé sociální bublině úplně běžné. A jak šel život dál, nějak mi je odvál z pozornosti. Až v jedné diskuzi zde na Crazy Diamond se o skupině někdo zmínil a před koncem roku se v mém mailu objevil i link ke stažení nové desky. Pojal jsem to velkoryse, rovnou jsem do archivu přidal celou diskografii a šlo se na náslechy.Začít bychom možná měli představením samotné kapely. Protože možná nejsem je Více

O velmi nadějné blues-pop-rock karlovarské kapele STEVEN´S je v Čechách stále více slyšet. Nejenže za sebou zanechává výborný dojem stran svých vystoupení, ale dokáže se s pokorou muzikantsky rozvíjet a cizelovat svou tvorbu k dokonalosti. V rámci nahrávání druhé desky se kapela obklopila zkušenými lidmi a na výsledku je to nakonec znát. Vše zní ujasněněji, bytelně a na skladbách je cítit, že na ně nebyl spěch. O aktuálním dění v řadách kapely jsem si povídal s jejich frontmanem Štěpánem Kordíkem.Fanoušci se konečně dočkali vaší druhé Více

Lineup 29. ročníku festivalu Brutal Assault nabírá na obrátkách. Aktuální soupiska se rozrůstá o více než třicet jmen, která podtrhují žánrovou otevřenost festivalu. Mezi potvrzenými interprety nechybí zásadní jména extrémní scény, průkopníci elektroniky ani dlouho očekávané návraty legend.Jedním z nejvýraznějších taháků letošního ročníku je bezesporu kalifornské trio PRIMUS. Les Claypool a jeho družina, kteří po desetiletí definují vlastní kategorii „předivna", přivezou do Josefova svou nezaměnitelnou fúzi funku, alternativního metalu a instrumentální vi Více

Druhé album bylo pro PJ HARVEY zlomové. Etablovala se na alternativní scéně a zároveň se posunula ve svém tvorbě. Jenomže škatulka syrového alternativního rocku ovlivněného grungem, blues a punkem jí začínala být těsná. Chtěla se z ní vymanit, zkusit zapojit nové zvuky, nové hudební styly, pracovat s novými lidmi. V průběhu turné k druhé desce začínal narůstat v kapele rozkol ohledně budoucího směřování. Vyústilo to až v rozpad původní sestavy, a název PJ HARVEY do příště měl znamenat skutečně jen a jen Polly samotnou.Opět se na pár měsíců rozhodla zmi Více

3. ledna jsem na koncertě snad ještě nikdy nebyl. Protože ale mělo vystoupit kombo mých oblíbených domácích kapel, které navíc v roce 2025 vydaly obě velice silné desky (PROUZA za mě domácí deska roku), tak nebylo moc o čem přemýšlet. Smíchovský klub SubZero nahradil na stejném místě působící starší klub Underdogs´Ballroom, ve kterém jsem nikdy nebyl, takže to byla možnost i otestovat nový hudební prostor. Mírné obavy z termínu konání akce a z toho plynoucí otázky návštěvnosti nakonec dopadly relativně v pořádku. Nebylo sice ani vyp Více

O této, s přeskávkami bezmála třicet let fungující, norské kapele vám toho popravdě moc nepovím. V podstatě jsem na jejich poslední album narazil před pár týdny, když jsem se pídil po zajímavých albech právě uplynulého roku, které jsem prováhal a které popřední zahraniční periodika vnímala jako stěžejní v daném období. Nejenom, že jsem nikdy nebyl posluchačem tohoto kvintetu, ale dodnes jsem o žádných GREEN CARNATION neslyšel. Muzikanti této kapely mají bohaté zkušenosti z působení v jiných bandech a projektech (např. kytarista Bjorn Hardstad a bas Více

U skotských kapel mě vždy fascinuje jejich nádherná angličtina při zpěvu, z které při rozhovorech přecházejí do podivného jazyka, kterému téměř vůbec nerozumím. Nedej bože, když s nimi ještě interview dělá skotský novinář… To je pak hotové spiknutí s cílem, aby jim ti hnusní Angličani nerozuměli ani slovo. Neměli jim prostě toho modře pomalovaného Mela Gibsona rozčtvrtit! Naštěstí hudba mluví univerzálním jazykem a tady je vše jasné. SWIM SCHOOL vydali výborný debut, kde kombinují moderní ostrovní indie rock s civilním shoegazem v melanch Více