Angažováním zpěváka Radka Zíky do řad plzeňské kapely TURBO se začala před rokem psát nová kapitola této památné rockové formace z města průmyslu a piva. Nejen že zmíněný zpěvák svým hlasem vdechl osvědčené tvorbě novou energii, a ta nyní zní zas o něco rockověji než v letech nedávno minulých, ale hlavně celé to dění na mne dělá dojem, že Langovci skutečně chtějí ještě jednou s velkou parádou udeřit. Když tak pozoruji dění okolo současných TURBO, všechny ty videoklipy s novými singly, cítím ze stavu věcí velkou chuť se ještě alespoń n Více

Příběh druhého alba PJ HARVEY „Rid Of Me“ se začal odvíjet ještě před vydáním debutu. Že vám to nedává smysl? Čtěte dál a pochopíte. Připomeňme si, že první singl „Dress“ vyšel v říjnu 1991 a způsobil malou, no vlastně docela velkou senzaci na alternativní scéně. Až tak velkou, že se o Polly a její kapelu začaly zajímat i velké labely. Ta sice ze začátku tuhle možnost vůbec nezvažovala, protože si chtěla ponechat tvůrčí svobodu na nezávislé scéně, ale mezi vydavatelstvími se strhla docela slušná přetahovaná o to, komu se jí povede získat a podepsat s ní sm Více

DĚTI DEŠTĚ s letošní novinkou konečně dosáhli na zvuk, který si zasloužili mít už dlouho. Kvalitní obsah se propojil s kvalitním soundem a je z toho jejich nejlepší deska. Pražská noiseová skvadra ze stáje Silver Rocket, která sama sebe charakterizuje sloganem „kapela inteligentních lidí na neustálé pracovní dovolené“, vydala svůj debut „Love and Piss“ už v roce 2008, ale funguje ještě o pár let dýl. Svůj typický styl si definovali už v těchto ranných časech a postupně ho vybrušují. S aktuální čtvrtou deskou si dovolím Více

Tak tedy 2025. Svým způsobem hudebně docela silný rok, který nás odměnil nejen záplavou zajímavých koncertů a povedených ročníků předních tuzemských metalových festivalů, ale i podnětných albových vydání. Jak už řekl Tomáš, alba k nám proudila ve vlnách, velmi plodné týdny byly střídány s úseky sucha. Hodně silné bylo jaro, se začátkem léta jakoby vše pomalu ustalo, aby se další vlna zajímavostí poté snažila vzedmout s nástupem podzimu, ta však nebyla již tak velká, jako tomu bylo zvykem v minulosti. Celkově rok 2025 hodnotím lépe než předešlý, Více

Nejde v žádném případě o nováčky, ale přesto se o francouzských LANDMVRKS dá hovořit jako o objevech právě končící sezóny. Kapela letos vydala svou čtvrtou řadovou desku „The Darkest Place I´ve Ever Been“, která sklidila všeobecně kladné reference a ve své půlhodinové stopáži nabízí rtuťovitý vzorek nu-metalu (potažmo metalcoru či crossoveru), kde není nouze o drtivější fáze ani vznosné refrény. Kvintetu z Marseille je vlastní přirozenost, horoucně pouliční ráz vyznění umocňovaný občasnými vstupy francouzsky oddeklamovaných hip-hopových vsuvek (ačkol Více

Neztrácejí Necrocockovy písně už trochu na absurditě? Vždyť v rámci zpravodajských relací řady televizních stanic zní jímavý klávesový podkres i k těm nejodpornějším kauzám. Tragédie, hlouposti a nechutnosti z celého světa se kolem nás řinou v modu 24/7. Uniknout takovému proudu trapné negace v podstatě není možné. Může se tedy člověk vůbec ještě těšit na další porci dekadentních příběhů, ve kterých klid všedně vedeného života a konvenční hodnoty nemají místo? Měl by, protože se stále může spoléhat na jejich jinakost a nádherné zhudebnění, vyvolávající posle Více

Finští klasici melodického death metalu MORS PRINCIPIUM EST jsou jednou z těch kapel, které by měly být mnohem úspěšnější, než jsou. Pětadvacet let na scéně a jedna kvalitní deska následovala druhou. Hudebně špička, která se vyrovná nebo dokonce předčí i ta nejznámější žánrová jména, přesto se stále pohybují na hranici undergroundu. Chybí jim nějaký směr, ksicht, image, schopnost zakomponovat tu muziku do příběhu nebo kontextu. Někomu tahle schopnost není vlastní. Opravdu úspěšné kapely v sobě tohle mají, v případě MORS PRINCIPIUM EST je už ale asi pozdě a byl Více

Rok 2025 byl zvláštní. Ani ne tak po kvalitativní stránce, v tomhle to bylo v pořádku, opět se urodily výborné desky a objevily zajímavé nové kapely, nicméně celý rok se jelo ve vlnách. Nic nic, pak se objevila várka alb, člověk to ani nestíhal rychle pobrat, pak zase nic nic, a pak zase další dávka. Na domácí scéně to bylo snad ještě extrémnější, kdy první polovina roku byly vyslovené suchoty. Spousta kapel ale v té době makala na nahrávání, nebo už dokončovala nové desky. A od konce prázdnin to všichni začali postupně vypouštět. Jinak to Více

Nekorunovaná královna ostrovního alternativního rocku. Mě samotného při přípravě článků o PJ Harvey překvapilo, jak málo vysloveně rockových písničkářek od devadesátých let dále na britské scéně fungovalo, zejména v porovnání s Amerikou. Ano, samozřejmě i v Británii je hodně „samostatných“ umělkyň (tj. ne zpěvaček v různých kapelách), ale málokterá se pohybuje ve vysloveně rockových vodách. Čímž rozhodně nechci snižovat význam PJ Harvey, protože ta snese nejpřísnější kritéria i v mezinárodním přesahu. A další body navíc získává za svoji originalitu a nad Více

Zkušená kanadská čtyřka THREE DAYS GRACE má na svém kontě již osm řadových desek, včetně té poslední a dost možná nejlepší, která nese název „Alienation“. Kapela vznikla v době post-mileniálního kvasu alternativního rocku kombinujícího své žánrové atributy s postupy příznačné pro vstřícnější a melodickou formu nu-metalu. Novinka je pravděpodobně dosud jejich nejlepší práce, kterou navíc kritika (Loudwire) oceňuje označením nejlepšího rockového alba letošní sezóny. Kladem této kapely je bezproblémová chytlavost, tah na refrény a snadná, byť ne laci Více