Boomer Space

NASTY RATZ - Nebýt jen další retro kapela (rozhovor)


Nutno říct, že sleazy rock a glam-metal u nás neměl nikdy na růžích ustláno, ale pokud bych měl upozornit v tomto ranku na jedinou českou kapelu, která v poslední dekádě dokáže konkurenceschopně fungovat a přiblížit se alespoň trochu zahraničním vzorům, pak to určitě budou NASTY RATZ. Vedeni Jakem Widowem fungují tak nějak bez brzd a vlastně si dělají, co se jim zamane. Už nějakou dobu mají na svém kontě tři řadové desky, o okolnostech vzniku té nejnovější („Third Cut“) a ohledně fungování kapely jsem tedy prohodil pár slov s jejich frontmanem a vlastně jediným původním členem.



Vlastně už jsou to dva roky, co vám vyšla třetí řadovka „Third Cut“. Panuje ze zpětného pohledu s nahrávkou spokojenost a co bys řekl, že se prostřednictvím ní podařilo vaší kapele docílit? Jak jí třeba vnímáš ve srovnání s předchozí tvorbou?


Za mě je nejlepší. I „Second Chance?“ mám rád, ale „Third Cut“ je různorodější. Martin Sweet nám hodně pomohl. I ty CRASHDIET tam slyšet jsou. Jejich fanoušci nás berou. Když jsem se objevil v jejich klipu „Chaos Magnetic“, hodně z nich mě tam poznalo. I kvůli tomu jsme si teď mohli dovolit dva koncerty ve Švédsku s fajn účastí.


Na vašem posledním albu jste spolupracovali i s lidmi ze zahraničí. Kdo se tedy tvorby účastnil, ať už v roli producenta či studiového mistra? Jak vlastně vznik alba probíhal a kde nahrávka vznikla?


Dema jsme nahrávali u Jordyho v domácím studiu. Ty jsme pak poslali Martinovi do Stockholmu a on nám poslal zpět svoje poznámky a úpravy, případně rovnou stopy back vokálů a nějakou tu kytaru. To jsme vzali do profi studia v Praze. Základ jsme nahráli s Ronym Janečkem v jeho studiu. Svoje party jsem pak létal nahrávat do Stockholmu k Martinovi, kde jsme řešili nuance a tak. Mastering se taky odehrál ve Švédsku.


Proč jste volili cestu spolupráce právě s těmito lidmi?


Rony je super technik a producent. Stojí na něm celá druhá deska. Martin je náš idol a asi nejkompetentnější člověk co do sleaze metalu. Mastering nám potom doporučil Martin udělat v The Panic Room, kde se o něj postaral Thomas Plec Johansson, který má nejednu švédskou Grammy a skvělou referenci.


Na každého správného fanouška hair-metalu musí hned skrze úvodní hymnu „Beat the Bullet“ okamžitě dýchnout onen vášnivý esprit provázející ona správná žánrová alba. Co mě můžeš říct o této skladbě, patří k tvým favoritům? Shoda názvu s někdejším hitem kalifornské kapely VAIN je čistě náhodná?


Ten song miluju, ale máme ho na konci setlistu, protože je dost na hraně mých pěveckých schopností. Máme signál, kdy si řekneme, jestli jo nebo ne v ten večer. Co do názvu, je to náhoda. Text začíná linkou Once beaten, twice shot and eaten… (což je slovní hříčka k Once bitten, twice shy…), kterou jsem měl připravenou dlouho, a tak mi ten text k tomu idiomu prostě nějak dospěl.



Mezi dalšími skladbami se docela vyjímá balada „Daddy“, jak tenhle poměrně neradostný song slyšíš a dalo práci vymyslet něco podobného na jinak v podstatě pozitivní desku?


To je další text, který jsem měl ready už někdy od prvního alba. Dělali jsme na songu s Tommym Christenem (basák na prvním albu). Přes kapelu tehdy neprošla. Předělali jsme ji skoro od základu s Jordym a Martin přidal všechny backvokály, na kterých navíc sám zpívá. Text přišel brutální jednomu z hostujících zpěváků a nechtěl linku She had no words or even breath she could take… zpívat.


Vrstevnatě působí elektronikou prostoupená hitovka „Wings“, která se všeobecně vyjímá a posouvá váš výraz do modernějších sfér, než těch striktně spjatých s hair-metalem. Značí tenhle song postupné rozšiřování výrazového záběru kapely? Co pro tebe znamená?


Já ji původně moc nemusel. Nicméně mě baví hrát živě. Nemyslím si, že by někdy celá deska zněla takhle, ale střípky modernějšího metalu tam budou. Rozhodli jsme se, že nechceme být jen další 80s kapela. Dává nám to větší svobodu a radost z vlastní tvorby. Žádná dnešní kapela, co zní opravdu 80s, není tak dobrá jako WARRANT, WINGER, DEF LEPPARD atd. Je tu spoustu kapel, co se tomu spíše blíží a jsou opravdu skvělý (CRAZY LIXX, MIDNITE CITY). My jsme tohle asi vzdali. Chceme být kapela s vlastním zvukem, i když inspirace nezapřeme.


Na zdařilém válu „Sick And Twisted“ hostuje Swan Hellion zpěvák francouzských BLACK RAIN, o koho vůbec jde a jak jste na něho kápli?


Tam se naše přátelství zrodilo na Sleaze Festu v roce 2018. Úplně mě překvapil, jak milý je. Donesl mi pivo a začal rozhovor… A co si budeme, jsem Čech a on tím pádem objevil, jak na mě. :-) Vyměnili jsme si kontakty a on mi dal spoustu typů k nahrávání a ke zpěvu. „Sick & Twisted“ měl být původně duet se zpěvačkou. Pak mi ale došlo, že mám kamaráda, co vyzpívá výš než některé zpěvačky, má rád sleaze metal a bude mi ctí s ním spolupracovat


Vrstevnatě působí i závěrečný song „Demons“ s několika dalšími hosty, o koho tedy šlo? A může právě tudy jít cesta budoucnosti NASTY RATZ?


„Demons“ mám hodně rád a nevadilo by mi takhle znít stabilně. Sólovou kytaru hraje Martin Sweet z CRASHDIET. Zpěvu se ujal Martin Čupka (JOHN WOLFHOOKER, MØNØDREAM). Ten mi zároveň pomáhá občas se zpěvem, když potřebuju něco nahrát. Přišel ke mně domů a já mu udělal veganský guláš s cizrnou. Pak jsem mu oznámil, že jde nahrát svůj part. Byl dost překvapený, ale oběd mu chutnal, tak souhlasil :D



Jste kapelou, která koncertuje na žánrových klubových festech i v zahraničí, především na západ od našich hranic a také ve Skandinávii, jak těžké bylo něčeho podobného docílit či vypracovat si tam určité jméno? Kolik na vás venku chodí fanoušků?


Je to vždycky trošku risk, hlavně finančně. Nicméně to angažmá tam je a pro prázdný sály nehrajeme. Ve Stockholmu jsme teď měli víc lidí než v Praze. Všechno to začalo koncertem před CRAZY LIXX v Lichtenfelsu, kam jsme dostali pozvání přímo od majitele klubu. Tam byli další dva promotéři z Německa, a tak nějak to jelo. Festivaly v Řecku a Německu nám otevřely dveře ke spolupráci s kapelami z jiných zemí.


Přijde mě, že jste poslední roky několikrát změnili sestavu. Kdo je momentálně členem NASTY RATZ, kdy k oněm změnám došlo a jaký měly důvod?


Je to tak. Obecně je důvod hlavně ten, že stárneme. Lidi myslí na bydlení, rodinu atd. To já moc ještě neumím. Když to vezmeme od třetí desky, tak Jordy se věnoval kapele doma v Plzni a změnil žánr. Randy nám vypomohl několikrát potom na turné po Anglii i Evropě, ale cesta z Ostravy, abys nasednul do dodávky a jel dalších X hodin, je náročná. S oběma jsme ale v kontaktu a troufám si tvrdit, že jsme stále super kámoši. Po Jordym nám přišel Marco Massa, ten přešel k RIMORTIS. Platí to samé, jsme furt kámoši a v častém kontaktu. Nyní s námi hraje Matt Viperi na kytaru. Je mu 20 let, ale strčil by do kapsy kdejakého kytarového veterána. Na bicí se k nám nově přidal Paul Ale. Má ránu jak blázen a hrdě můžu prohlásit, že jsem ho naučil házet vodu na kameny v sauně (na lodi ze Švédska), takže jeho život bude teď dávat smysl :D


Nechystáte náhodou již nové skladby, můžeš případně něco prozradit na tohle téma?


Můžu. Nahráváme. Vlastně čekáme na mix dalších dvou. Nahráváme v Golden Hive studiu v Praze a skladby stále produkuje Martin Sweet.


Budete někdy v dohledné době koncertovat v Čechách, pakliže ano, tak by mne zajímalo kde?


Teď máme 11.12. Futurum v Praze. Rýsují se festivaly v létě, jinak zatím nic moc konkrétního. Ale v únoru se po osmi letech vrátíme do Bratislavy na Slovensku.



06.11.2026Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

spajk
06.11.2026 17:33

Jasný. My nebo já to vidíme pořád pohledem toho, že jsme tu éru zažili a to porovnání je nabíledni.
Asi je lepší se od toho oprostit a brát to jak to je. Aspoň dělaj desky. Co by za to Axl dal :-)))

 

Stray
06.11.2026 17:13

Je to stejné jako třeba u Lynxe. Prostě si plní sny, i přestože tu poptávka příliš není. Když koukám po generaci Z, lepší to s rockenrollem už asi nebude.:-) Také tenhle band vnímám spíš jako one-man projekt, na druhou stranu tu nic lepšího v tomhle stylovém ranku momentálně není. Doma od NASTY RATZ ve fyzické podobě nic nemám, ale přišlo mi zajímavý zareagovat na výzvu reckou i rozhovorem.

 

spajk
06.11.2026 16:59

Fajn rozhovor. Ale jestli je tohle obrazem dnešního rokenrolu, tak je to smutný příběh. Myslím absenci toho co děla kapelu kapelou, ta semknutost 4-5 kluků, co chtějí dobýt svět. Tohle je prostě Jakeův solo projekt, jasně fantastickej kytarista a asi i producent Janeček, švédskej producent, hafo hostů...kurva ale kde je ten příběh, ta kapela s kterou se mám ztotožnit?
Mám pocit, že angažováním prvoligového zpěváka, by kapele pomohlo roztáhnout křídla a repertoár asi nejvíc. Jenže jak to udělat, když je kapelník zpěvák?
Jako jo, u nás jsou zatím bez konkurence, SleazeRoxx jejich desku dokonce zařadil do ročního výběru toho nejlepšího, ale kvalit amerických kapel z přelomu 80/90s to nedosahuje ani náhodou
Second Chance se mi líbí nejvíc. Mám i origo. Third už jsem nekupoval, přijde mi to málo vzletný, takový zabržděný, prostě tomu něco chybí.
Říká, že lidi choděj, tak to je hlavní. Jako dělej dneska glam/sleaze a kór tady ve středu Evropy.
Závěrečné resume asi bude, že v rámci možností a kontextu dnešní doby je to dobrý a v kontextu celého stylu, je to 3-4 liga.