NAHUM - Přinášet kvalitu, kterou sami požadujeme (rozhovor)

Už nějakou dobu se mé občasné procházky nesou ve stejném duchu, nasadím si sluchátka, otevřu Bandcamp, chvíli listuju svou virtuální sbírkou, a nakonec si opět pustím „Old World Dead“ od NAHUM. Ostravští se mi svou novou deskou prostě strefili do noty. Precizně zahrané, melodické, nápadité a opravdu tvrdé, ano, přesně o takovém albu teď píšu. Nedělat kompromisy, nenechat se vláčet klišé ani trendy, složit skladby, které baví posluchače i samotnou kapelu. Kvadratura kruhu, říkáte? Daleko od pravdy nejste. Řešení podobného problému si každopádně žádá o něco víc než jen čas a odvahu. Z odpovědí kapelníka Tomashe se dozvíte podrobnosti.

Vítejte na našem webu. V recenzi jsem už nějaká fakta zmínil, ale na vyprávění mě moc neužije. Mohli byste proto NAHUM našim čtenářům alespoň stručně představit.

Nechtěl bych nudit sáhodlouhou historií, takže pro představení řeknu jenom tolik: jsme pět obyčejných lidí, kteří milují tvrdou muziku natolik, že vždycky chtěli přispět vlastní tvorbou. To už od roku 2004; přičemž v současné sestavě fungujeme zhruba pět let. Posluchačsky i věkově je kapela pestrý mix, který se dobře doplňuje.

Kdysi dávno jsem se s někým z vás nakrátko setkal na nějaké akci a už tehdy oceňoval míru vašeho nasazení a profesionalitu. Dělat věci napůl asi nebude váš styl…

Jsme na sebe nároční a chceme dělat věci naplno. Svoje rezervy známe a snažíme se na nich pracovat. Všichni jsme totiž i nároční posluchači, a je proto logické, že pokud máme být součástí hudební scény, rozhodně nechceme dělat jenom výplň, ale přinášet pokud možno kvalitu, kterou sami požadujeme. Vytváříme na sebe tlak a také ho pak pociťujeme.:-)

Je to i důvod, proč jste se pustili do revitalizace vašeho dema „Unhuman“ z roku 2005? Uznávám, že jde o velice příjemnou záležitost…

Účelem revitalizace dema z roku 2005 bylo hlavně něčím speciálním oslavit tehdejších patnáct let na scéně. A protože samotné demo se nikdy nedočkalo oficiálního vydání a distribuce, řekli jsme si, že jeho znovu nahrání bude tou správnou specialitkou k oslavě. Možná by to dopadlo jinak a udělali bychom rovnou něco nového, kdybychom tehdy neměli krátce po vydání „Within Destruction“, na kterém jsme se tvůrčím způsobem úplně vydali. Ale jsme rádi, že i revitalizace dema si lidi váží.

I po započítání práce se zmíněným demem mi ta prodleva mezi „Within Destruction“ a novou řadovkou ovšem připadá dost dlouhá. Předpokládám, že důvodem mohly být personální změny a pak zase ten perfekcionismus. Prostě když už, tak už…

Dlouhá připadala i nám, čas neuvěřitelně letí. Ano, několikeré protočení sestavy a covidová opatření nebyly tím jediným brzdícím mechanismem. Rozhodně k němu patří i vysoké nároky na vlastní produkci. Jako autor většiny muziky si tohle beru na sebe. S každým albem si plním nějaký cíl, sen. S „Within Destruction“ se to povedlo na 100 % a já hned věděl, že se nechci opakovat. Protože proč, že? Takže cíl byl: udělat album, které bude znít jako NAHUM, ale zároveň přinese u nás dosud neslyšené prvky, a taky bude alespoň tak dobré jako předchůdce. Tak se stalo, že jsem to album psal v podstatě celou tu dlouhou dobu. Jakmile jsem však už nahrál demo pro zbytek kapely, šlo to už ráz na ráz.

Jak došlo v dané souvislosti k výběru nového vydavatele Smile Music?

Líbilo se nám, jak do toho tehdy ještě relativně nové vydavatelství šlape, a pár našich známých u nich zakotvilo. Věděli jsme, že s novým vydavatelem můžeme oslovit i trochu jinou bublinu fanoušků. Vydavatelství se zase líbila naše práce a ukázky z nového alba, takže se vydání upeklo nakonec docela rychle.

Nováčci Kamil Rýc (bicí) i Michal Herman (kytara) patří mezi komplexnější hráče, druhý z nich dokonce přispěl dvěma skladbami. Počítali jste s tím, že se váš zvuk může i díky nim decentně proměnit? A lze něco takového s odstupem připustit?

I když tvorba alba jde vždycky za mnou, snažím se materiál stavět tak, aby jej mohli svou kvalitou podtrhnout i noví členové sestavy. Kamil miluje blast beaty, takže jsem věděl, že se při psaní materiálu můžu v tomto vyřádit a album jich obsahuje mnohem víc než předešlé. Michal je zase velmi zručný kytarista, takže všechna sóla připadla jemu; a není jich tam málo. Takže ano, rozhodně pomohli k původnímu záměru: NAHUM, ale zase trochu jiný.

„Within Destruction“ je enormně natlakované, ale zároveň nápadité. Novinka „Old World Dead“ mi však připadá méně zhuštěná a také barevnější než její předchůdce. V podstatě se tomu nedivím; ve směru vytýčeném právě „Within…“ bylo asi už vymalováno. Sázka na větší, byť stále extrémní hitovost a určité uvolnění se tedy vlastně nabízela…

Ano, přesně to popisuješ. Záměrem „Within Destruction“ bylo naložit všem okolo na první dobrou, že se ani nestačí na vteřinku zamyslet. Odpovídá tomu i název alba. Super koncept a za mne se povedl. A protože se povedlo a cíle bylo dosaženo, nebyl důvod to samé opakovat. Na „Old World Dead“ jsem se proto rozhodl zaměřit víc na zapamatovatelnější motivy a vyzrálejší přístup. Jsem velký fanoušek melodií v extrémním metalu a spojit death/thrash s melodic/blackovými prvky bylo zajímavou výzvou. Nemyslím, že něco takového dělá hodně kapel. A jsem rád, že se mi tam i přesto podařilo dostat komplexnější strukturu skladeb.

Vždycky jsem si myslel, že tady nikdy nebudeme mít kapelu typu současných UNLEASHED či DEICIDE, která by perfektně propojila extrémní žánr s citem pro atraktivní píseň. Přijde mi, že na „Old World Dead“ se něco takového podařilo takřka na sto procent, aniž byste však museli dělat kompromisy, nebo nějaké byly? Chtěl třeba někdo ještě více melodií, blacku nebo progrese?

Ne, ve smyslu směřování celku jsme táhli všichni za jeden provaz. Samozřejmě nějaký ten kompromis občas přijde. Jednu moji skladbu jsme po společné domluvě dali úplně pryč, protože byla slayerovštější než SLAYER.:-) A pár drobných aranžérských úprav taky vzniklo kompromisem. Ale rozhodně to u nás nefunguje tak, že by někdo tlačil nějakou tezi typu „album musí být víc takové, makové“ a stavěl se proti všem.

Jaké vlastně jsou či byly hudební vzory, které stály u zrodu NAHUM? Došlo v mezidobí i k nějakému posunu co do inspirace? Nerozumějte mi špatně, už v recenzi jsem naznačoval, že se bavíme jen o kořenech a prvcích, přičemž něco jako tvář NAHUM zajímavě krystalizuje…

Je třeba říct, že každý člen poslouchá do značné míry úplně jinou muziku, má jiné vzory. Proto asi není možné říct co jsou těmi vzory pro NAHUM jako kapelu. Ale když se budeme bavit o materiálu, tak tam už jednotnější stopu je možno najít. Pokud se budeme bavit o zrodu, tak jednoznačnými vzory byli DEATH, PESTILENCE, SLAYER, SEPULTURA, BOLT THROWER, KREATOR, TESTAMENT, později VADER, IRON MAIDEN, NILE, LEGION OF THE DAMNED, DIMMU BORGIR a mnohé další. Člověk se vyvíjí jako posluchač i jako tvůrce. Nikdy jsme neměli jeden vzor a baví nás spíš kombinovat různé přístupy a hledat vlastní cestu, což se logicky proměňuje v čase.

A jak NAHUM nazírají třeba na poslední desku DEICIDE, jíž se vytýká větší usedlost a rutina, aniž by se bral v úvahu právě ten písničkový potenciál?

Hudební vkus je strašně individuální věc. A kapely, co už jsou delší dobu na scéně a vybudovaly si nějaký zvuk, renomé, to mají hrozně těžké. A dost záleží, na jaké straně člověk stojí. Já jako posluchač většinou od svých oblíbených kapel chci, aby se držely hlavně toho, s čím jsem si je oblíbil. Na druhou stranu jako autor vyloženě nesnáším opakování.:-)

Děkuji za diplomatickou odpověď.:-) Vraťme se k novince. Po zvukové stránce jste ani tentokrát neponechali nic náhodě, mix a master se znovu dělal v Hertzu. Zvuk je však nejen formálně vynikající, ale prošel i určitým vývojem z hlediska obsahu. Přijde mi méně monolitický, více organický, aniž by ztrácel na tlaku. Posluchač není zahlcen, může komfortně poslouchat celek, ale zároveň si v pohodě vychutnat každou linku, každý detail, neboť vše dostalo prostor…

Děkujeme. Za zvukem stojí přímo samotný Wojtek Wieslawski, který měl hlavní slovo u legendárních nahrávek VADER, BEHEMOTH, DECAPITATED a dalších. Totální profík. Základ se míchal měsíc a pak další měsíc jsme řešili ještě každý detail, co zmiňuješ. Považujeme za důležité, aby ve výsledku byl slyšet každý detail aranží, když si člověk s nimi dal tolik práce.

Když teď „One World Death“ znovu poslouchám, připadá mi, že každý z vás se snažil o naprosté maximum – tady bych si znovu dovolil vyseknout všem(!) poklonu – a zároveň se vám podařilo docílit rovnováhy. Tady už se dá mluvit o zkušené produkci. Máš v daném směru hlavní slovo, nebo podobné věci řešíte kolektivněji?

Moc děkujeme! Ne hlavní, spíš možná vůdčí slovo mám já, ale bez ostatních by to v žádném případě nebylo a nešlo. Každý má svoji roli, všichni se doplňujeme, žádný boj o moc nebo nereálné představy. Zkušenost s produkcí připisuji té době, co se tomu věnujeme; přece jenom pár alb jsme už udělali a s každým se naučíš něco nového.

Co bylo v případě nového materiálu těžší, dát dohromady skladby, nebo je pak nahrát?

Rozhodně skladby dát dohromady. Jak už jsem se zmínil, chtěl jsem do typického NAHUM propašovat jak progresivnější, tak i hitovější, symfonické nebo blackové prvky. Myslím, že deska je mnohem pestřejší než předchůdce. A poskládat vše dohromady tak, aby nikde nepadal řetěz nebo něco nepůsobilo jako pěst na oko, byla opravdu výzva. Některé skladby čekaly na dokončení dlouhé měsíce, dokud jsem nebyl spokojen; vzniklo bezpočet demoverzí. Výjimku tvoří jedině „Legion Of Death“, jejíž kostra naopak byla hotová za odpoledne...

Předpokládám, že v rámci nahrávacího procesu se u vás mění už jen maličkosti…

Přesně tak. Pár detailů se doladilo na místě, ale nikdy co se týče struktury skladeb nebo samotných riffů. Deska musí být hotová, když jdeš do studia; nepropisuje se to pak jenom do času tam stráveného, ale myslím, že i do výsledné kvality.

Zapojil se do nahrávání doprovodů výrazněji i Michal?

Ano, dokonce velmi výrazně. Seděli jsme u toho spolu, oba dva na 100 % připravení a jeli svoji linku. Občas jsme se i lehce přetahovali, kdo to zahraje líp :-D

Co sóla? Fifty fifty? Slyším některá hodně melodická a pak o něco agresivnější, typu melodičtějších SLAYER. Na výborná, až virtuózně pojatá sóla jste si ovšem potrpěli vždy…

Všechna sóla má na svědomí Michal. Jenom jsme si řekli „tady by to chtělo melodičtější, tady agresivnější“, Michal udělal několik variant a z těch jsme pak vybrali; odvedl skvělou práci. S takovým záměrem jsme jej i do kapely brali; mojí doménou jsou skladby a riffy, jeho sóla. Takovou dělbu práce jsme měli i v předešlé sestavě.

Tak to jste mě dostali, skutečně bych na jednoho sólového kytaristu netipoval. Možná by se teď hodilo zmínit pár kytarových idolů…

Myslím, že nepřekvapí, že to bude hlavně Chuck Schuldiner, Andy La Rocque, Jeff Hanneman a Dimebag Darrell. Ne nutně pro každého z nás, ale spíš jako otisk, který se propisuje do toho, jak o kytarové práci v NAHUM uvažujeme.

Myslím, že největším hitovkou nového alba je „Through the Rotting and Cremation“, „Conspiracy of Shadows“ či „Hatekiller“. Cítíte to podobně, nebo máte jiné favority? Každopádně doufám, že je hrajete i živě….

Ano, všechny zmíněné skladby živě hrajeme. A ano, dá se říct, že to jsou „hitovky“. Já je mám ještě velmi rád pro jejich zajímavou a komplexní strukturu i otvírák alba „Army, Onward!“ a titulní „Old World Dead“, které taky hrajeme. Speciální pro mne je – a troufám si říct, že i pro celou kapelu – skladba „Hatekiller“. Úvodní riff je něco, co prostě v metalu miluju a potřebuju slyšet, a když pak přijde melodická pasáž, nezřídka mívám (i kvůli textu) husí kůži...

Myslíte, že ohlas na takové skladby výrazně ovlivní i vaše budoucí směřování, třeba příklon k určité symfoničnosti…? Po „Hatekiller“ ovšem následuje dost drsná jízda „Murder in Madness“, ale pak zas progresivní „Mantra“. Jsem opravdu zvědav…

My jsme taky zvědaví.:-) Sice už ve mne nějak krystalizuje směr, jakým by se mohla další deska nést, ale dokud nebude většina materiálu hotová, nechci nic předjímat. Co se týče větší symfoničnosti, nerad dělám věci prvoplánově a rozhodně ne kvůli ohlasu. Jako vždy začnu od riffů a melodií a pak teprve se podívám na to, jestli takový typ aranže skladbě prospěje, nebo ne. Takže výsledek může být mnohem víc, nebo mnohem míň symfonický. Vím jen, že tam melodie chci, a vím, že chci, aby to byl energický náser.

Jak mám vůbec chápat název alba? Znamená to, že podle vás jsme či brzy budeme, víceméně vlastním přičiněním, v prdeli?:-) Předpokládám, že jde i o leitmotiv celé desky…

Názvem alba jsem se chtěl vypořádat s minulostí. Je to dobrá zpráva stejně jako špatná. To dobré je, že všechny sračky, kterými jsem prošel, jsou zcela mrtvou minulostí. Ano, ovlivnily mne, ale tímto vzkazem se s nimi vypořádávám: jste staré a mrtvé. Jejich svět skončil. Ta horší zpráva je, že se to týká i současnosti – vše, co žijeme, co nyní jsme, bude jednou staré, mrtvé. Přítomnost bude jednou zapomenutá minulost. Může tě to děsit, může tě to osvobodit, záleží, co si vybereš.

Aha, takže nejde o globální jako spíš filozoficky laděný leitmotiv. Z témat odrážejících agresivitu žánru se každopádně stávají témata aktuální, nejde o úplně příjemný trend, na druhou stranu jdou pak zas o něco lépe prožít…

Přesně tak. Život se s nikým nesere. O to lépe můžeš k tomu přistoupit: vědomě a s nadhledem. Nevyhnutelným závěrem života je smrt; můžeš se jedině pokusit se připravit a srovnat se s tím.

Obálku opět připravil Vladimír „Smerdulak“ Čebakov. Sedli jste si? A šil vám na míru?

Pokaždé pro nás odvedl skvělou práci, takže nebyl důvod měnit. Tohle je od něj pro nás již třetí cover a vždy je kreslil na míru. Máme rádi tento styl umění, sami jsme vyrostli na deskách, jejichž cover byl pojat výpravně a byl významnou součástí celkového dojmu z alba; v takové tradici chceme pokračovat.

Stovku vinylů „Old World Dead“ Vám nedávno vydal Levi z Dead Maggoty Productions. Neuvažujete o vinylové edici i v případě „Within Destruction“, či dokonce starších alb? Myslím, že řada fanoušků by něco takového ocenila.

Ano, vinylově nám právě vyšlo „Within Destruction“ a taky druhé vydání „Old World Dead“, protože to první je už pár měsíců vyprodané. O ještě starších albech zatím neuvažujeme.

Naposledy jsem vás prošvihl ve Vopici, což mě enormně štve. Jak se pražská show vlastně povedla? Cítíte na aktuálních koncertech něco jako adekvátní satisfakci vzhledem k tvrdé práci, kterou jste na posledním albu odvedli?

Pražská show byla super, rádi se vracíme a za ty léta skoro jako domů. Reakce na desku jsou parádní, takže ano, satisfakce je. A taky nás to hodně baví; přece jenom jsme starší materiál hráli naživo hodně dlouho, takže osvěžení setlistu je velmi vítané.

Kolik věcí z novinky dostalo šanci co do koncertního provedení a budete v nejbližší době nějak výrazněji měnit setlist?

Pokud máme dostatečně dlouhý set, hrajeme hned sedm nových věcí a to zpravidla v klubu. Festivalové sloty jsou o něco kratší, takže zkracujeme na cca 5-6 nových, aby se vešly také osvědčené jistoty z předešlého alba. Zařazení nových věcí je dost velká změna, další nějakou dobu neplánujeme.

Jaké bylo festivalové léto a kde vás ještě můžeme letos vidět?

Letošní léto bylo opravdu koncertně výživné. Projeli jsme opravdu hodně festů, někde jsme byli poprvé, jindy to byl návrat na oblíbené místo. Velmi si vážíme účasti na Brutal Assaultu, po deseti letech jsme se opět objevili na Masters of Rock, poprvé zahráli v Turecku... Těžko vyjmenovat vše; každý festival byl pro nás speciální zážitek nehledě na velikost nebo lokaci. Teď na podzim nás čekají kluby: Opava, Olomouc, Uherské Hradiště nebo Nižná na Slovensku.