Je dnes tolik zajímavých a přitom, díky nadprodukci, prakticky neviditelných heavymetalových kapel nové vlny, že člověku leckterá zajímavost musí nutně uniknout. Britové WYTCH HAZEL patří jednoznačně mezi to pozoruhodnější na melodické scéně Hard N´Heavy. Možná i protože netlačí až tak na pilu a dávají na odiv jakýsi duchovní přesah i výraz jdoucí v souladu spíše s hladivou podobou heavymetalového či klasicky hardrockového retra, jakou proslavili v poslední desetiletce především švédští GHOST. Kapela rozhodně zná historii vlastního žánrového podhoubí Více

V souladu se stále většími tužbami ACCEPT (konkrétně tedy kytaristy Wolfa Hoffmanna a basáka Petera Baltese) po dobytí amerického trhu se měla tvorba této kapely obracet všeobecně přijatelnějším směrem. Album „Russian Roulette“ v roce 1986 bylo v podstatě kompromisem, neb kapela stavěla na úhlednějších strukturách a chytlavých refrénech, které kolikrát umocňovaly mnohohlasé sbory. Od někdejší řevnivosti z časů alba „Restless And Wild“ se kapela čím dál nápadněji začala vzdalovat. Uvnitř docházelo k neshodám mezi výše zmíněnou, po Více

Mluvme zde o jedné z nejautentičtějších heavymetalových nahrávek na evropské scéně nejen roku 1987, ale celých osmdesátých let. Albová trojka hamburských bukanýrů „Under Jolly Roger“ se nakonec stala zlomovým albem RUNNING WILD. Ti na ní opustili satanistickou tematiku z dob prvních dvou řadovek „Gates to Purgatory“ a „Branded and Exiled“ a hrdině vypluli na své galeoně vstříc budoucím dobrodružstvím. Šlo o jejich zcela první a posléze i slavné pirátské vzplanutí. Navzdory nápadnému tématickému vybočení si RUNNING WILD ve svých písních Více

Nejprve si neodpustím takové zamyšlení. Týká se stanovování harmonogramů evropských turné známých kapel. Už mě nikdo nevymluví, že existuje něco jako dělení mezi preferované země a země okrajové. Koncertům u těch prvních jsou často rezervovány dny jako čtvrtek, pátek či sobota, kdežto u těch druhých nezbývá často pořadatelům z těchto zemí nic jiného, než sahat po nedělních či pondělních termínech. Je totiž až příliš koncertů konajících se v neděli či v pondělí v České republice. V tomto jsme pořád ještě druhořadou zemí. Něco jinéh Více

Na tenhle koncert jsem se těšil dlouho. Ne kvůli hlavním hvězdám INSOMNIUM, ale kvůli druhé kapele IN MOURNING. Tahle pětice Švédů z Vansbro má za sebou šest desek, ale koncertují pomálu i doma, natož aby zavítali do našich končin. Byli u nás zatím jen jednou, na Brutal Assaultu v roce 2014, takže jejich listopadová zastávka v pražské Akropoli pro ně byla vůbec českou premiérou v rámci běžného turné. Je to škoda, protože sobotní večer potvrdil, že fanoušky u nás tihle progresivisté mají. Původně jsem doufal, že budou co-headlinery a set si s INSOMN Více

Původně jsem na tomhle koncertě neměl vůbec být. SÓLSTAFIR jsem nikdy neposlouchal a LOST SOCIETY neznám vůbec. AMORPHIS mám rád, ale viděl jsem je ve Zlíně přesně před rokem a nebylo to nic moc. Hudebně to bylo v pořádku a výborně zahrané i nazvučené a se skvělou vizuální stránkou, ale kapela to celé tak nějak odzívala, diváků si moc nevšímala a hravě je smázli jak velmi uvolnění a dobře naladění DARK TRANQUILITY, kteří hráli před nimi, tak ELUVEITIE, co následovali po nich. Říkal jsem si – příště na ně sice půjdu, ale až zas pěkně po čase přijedou do P Více

Kalifornští bojovníci CIRITH UNGOL patří mezi vůbec nejstarší zaoceánské metalové kapely, neboť byli založeni již v roce 1971 a jsou dost možná vůbec první kapelou, témata jejíž textů se týkala světa fantasy a stylizace ovlivněné literaturou Sword and Sorcery. Kapela sice dlouho hledala svou tvář a strávila celou dekádu bez jediné nahrávky (albově jakž takž prorazila až v první polovině osmdesátých let, kdy patřila mezi vůbec první průkopníky heavymetalového hnutí za Atlantikem), ale za to každý nakonec věděl, co od nich dostane. CIRIT Více

Když ve svém domovském korporátu řeknu, že poslouchám metal, vyvolává to spíš překvapení a nechápavé pohledy. Dvojnásobné pobavení teď vzbudilo, když jsem oznámil, že jdu na „japonský avantgardní metal střihnutý chytlavými popovými melodiemi a samurajskou a anime estetikou“. Takhle nějak vidím japonské legendy SIGH, kteří se pod vedením svérázného kapelníka Miraie Kawašimy na scéně pohybují od roku 1989 a těžko uchopitelnou charakteristiku si uchovávají od svého vzniku až dodnes. Parta borců, která sice stojí na blackmetalu a jeho typickém štěkavém vok Více

Dobyvatelka – navždy silná a pyšná! Tak zní název nové řadovky od DORO a já nad ním kroutím hlavou. Co to jako má být? To jako vážně? Být to někdo méně etablovaný, méně populární a méně sympatický, asi by jsem začal uvažovat nad nedostatkem pokory dotyčného. Zkrátka a dobře, jsem zděšen tímto prvoplánovým výplodem marketérského teamu té naší heavymetalové mámy. Od podobně zkušené interpretky bych zkrátka čekal umírněnější proklamaci, neb DORO byla vždy snad trochu jinde než MANOWAR. Silná snad ano, ale pyšná? To určitě ne. Po pravdě, všechno co vnímám Více

K domácím blackmetalistům NĀV jsem přistupoval vcelku opatrně. Debutní „Smrtci“ sice zaujali dost, „Arcizlo“ také, ale poslechově zůstali Jindřichohradečtí na periferii. Zlom přišel na koncertě. Ve Farářově sluji mě prostě smetli. Kde jinde si také člověk může (mohl?) poslechnout zvuk jak ze zkušebny.:-) Místní podmínky šly dotyčným k duhu. Ve třech dokázali vyvolat černotu s až zarážející lehkostí. Totálně syrový sound jako by kapelu posouval ještě o level výš. Zároveň mi však onoho večera přišli jak hráčsky, tak úrovní materiálu v podstatě na maximu. Př Více