Tak máme za sebou první opravdu velký metalový koncert letošního roku. A pokud nepočítáme AC/DC k metalu, tak to bude i ten největší koncert za celý letošek. Šedesát tisíc lidí zažilo v pražských Letňanech skvělé vystoupení britské legendy, které myslím potěšilo jak dlouholeté skalní fanoušky, tak občasné příznivce se znalostmi omezenými na ty nejznámější fláky.Pamatujete na ty časy, kdy v devadesátkách JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN vystupovali v Malé sportovní hale nebo Průmyslovém paláci na Výstavišti? Byly to doby, kdy se ještě pořád prodávaly desky, Více

V jedné epizodě seriálu „Přátelé“ (Friends) Monika připravovala slavnostní večeři k výročí svých rodičů. Rachel se měla postarat o dezert. Zvolila trifle – skládaný dezert anglického původu. Akorát se jí v kuchařce slepili stránky a tak se tam kromě sladkých vrstev objevila i cibulka, hrášek a hovězí. Nějak podobně na mě působí nové album londýnských SKUNK ANANSIE. A na rozdíl od Joeyho, který nakonec dezert po všech dojídal, mě to až tak moc nechutná.V devadesátkách představovali SKUNK ANANSIE příjemné osvěžení vedle tehdy na Ostrovech vládnoucí britpopové má Více

Pokud budu mluvit za sebe, tak koncem devadesátých let a na začátku nového milénia můj zájem o fenomén KING DIAMOND dost upadal. Kapela však nepolevovala v tvorbě a hledala cestičky k návratu na výslunní. Deska, která si kladla za cíl pokračování jednoho z nejslavnějších konceptů od dánského hororového mága („Abigail“), mne však znovu k nenapodobitelnému kultu vrátila. Na původním konceptu z roku 1987 jsem vyrůstal a byl jsem zvědav, jak si v době, která podobné hudbě zas až tolik nepřála, vlastně KING DIAMOND povedou. Všeobecně nejsem přízn Více

V roce 1994 Billy Corgan, kapelník THE SMASHING PUMPKINS, spřádal plány na další album, ze kterého se nakonec o rok později vylouplo slavné „Mellon Collie And The Infinite Sadness“. Někdy v této době potkal producenta Brendana O´Briena, kterému vyložil svou megalomanskou představu velkolepého, výpravného, obsáhlého a jedinečného díla, určitě dvojalba, které mělo být vypiplané do poslední noty. Brendan si ho vyslechl a pak suše odvětil, že teď právě nahrával druhé album STP a měli to sakumpak nahráno za týden. Billy okamžitě pochopil, že Brendan není prod Více

Pokud na začátku devadesátých let velel trend většině velkých thrashmetalových značek buďto zpomalovat do středních temp a zpřehledňovat své kompozice, nebo na druhou stranu dělat tvorbu techničtější a více komplexní, tak kanadští RAZOR, coby tehdejší dlouholetá stálice, nešli ani jedním z těchto dvou směrů, právě naopak, na své šesté řadové desce „Shotgun Justice“ předvedli ukázku toho, jak má vypadat strohá sekanice, která nepřipouští nic než žánrovou generičnost. Když v roce 1989, i díky agilním Roadrunner Records, vylítli na světovou sc Více

Tradice amerických rockových písničkářek je dlouhá a pestrá. V aktuální generaci si taky nemůžu stěžovat, talentovaných mladých dam je víc než dost. Možná to souvisí i s celkovým vývojem společnosti, kdy už ani rocková muzika není tak dominantně okupována jen hudebníky s chromozomy XY. Takže zde máme na výběr děvčata, pokrývající pestrou paletu kytarových hudebních stylů od grunge, přes indie rock, až po indie pop a folk. Další zajímavostí je, že často nevystupují pod svým (nebo uměleckým) jménem, ale tváří se jako kapela. Takže kromě Lucy Dacus, Phoebe Více

Ostrovní alternativně rocková scéna za prvních pět měsíců letošního roku mě moc nepotěšila, takže ani já jí moc nepotěším. Zajímavé věci se v tomto regionu dějí spíše v jiných žánrech, jako třeba shoegaze nebo punk a metal. Zatím v této kategorii považuji za nejlepší počin kolekci B-sides od SUEDE, což je dosti na pováženou. Co ale nadělám, když slušné mančafty z druhé a třetí ligy, jako třeba THE SHERLOCKS, THE AMAZONS a CIRCA WAVES přišly spíše s průměrným materiálem, kde občas člověk narazí na zajímavý song, ale jako celek by se přes 50% hodnocení d Více

Už dlouho mě nic takhle nezasáhlo při prvním poslechu. Ne proto, že by to bylo revoluční zvukově, stylově nebo dramaturgicky. Co mě ale odzbrojilo byla upřímnost a emocionalita, která na mě z desky zaútočila frontálně, naplno a bez varování. Největší podíl na tom má zřejmě hlas Natalie Foster, který je syrový i hladivý zároveň, a kterému zdatně sekunduje zbytek kapely v emocemi nabitých skladbách. Na to, že to byl náhodný objev, a o kapele jsem nikdy předtím neslyšel, to není špatný výkon.PRESS CLUB jsou dalším zástupcem mé oblíbené australské hudební scény. Č Více

Kanadští ARCADE FIRE přicházejí se svou sedmou řadovou deskou „Pink Elephant“ a pro jejich fans z dob prvních tří nejoslavovanějších počinů se jedná vlastně dost možná o balíček poslední naděje. Kapela totiž s příklonem k syntetice a neprvoplánovému popu v poslední desetiletce jaksi ztratila na své výjimečnosti. Tohle je však pohled fajnšmekrů, oni totiž ARCADE FIRE jsou populární stále, jen asi o dost méně osobitým způsobem. V závěru nultých let přitom šlo o největší hvězdy kytarové scény, velkou a nadžánrovou kapelu, která působila eklekticky a m Více

Nehodlám na tomto webu začít psát o klasické hudbě. Jednak se to sem žánrově nehodí, jednak k tomu nejsem odborně způsobilý. Poznám sice něžné tóny houslí od jasného hlasu hoboje a vím, co je pizzicato, ale jestli někdo zrovna zahrál kvartu nebo kvintu, určit nedokážu. Právě probíhající festival Pražské jaro však přinesl unikátní příležitost, u které bych rád udělal výjimku. Nestává se tak často, abychom u nás potkali špičkové americké orchestry a v Praze letos v květnu jsme měli tu čest hned se dvěma. Jak bostonští, tak Více