Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyHRABĚ MONTE CRAZY - Připraveni nakopat prdel, jak se sluší a patří (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/hrabe_monte_crazy_pripraveni_nakopat_prdel_jak_se_slusi_a_patri_rozhovor/2839http://www.crazydiamond.cz/hrabe_monte_crazy_pripraveni_nakopat_prdel_jak_se_slusi_a_patri_rozhovor/2839hackl@volny.cz (Pekárek)Recenze na druhé album nonkonformních rockerů HRABĚ MONTE CRAZY je už nějaký ten pátek venku. Z řady důvodů se jedná o velmi kvalitní dílko. Jakmile se tedy naskytla možnost probrat okolnosti jeho vzniku se samotnými hudebníky a dostat se jim trochu pod kůži:-), nebyl důvod váhat. Z dění kolem kapely, a především hudby samotné, je navíc znát, že jsou kluci v pohodě a rozhodně netrpí nedostatkem smyslu pro humor. S tím ostatně souvisí i fakt, že odpovědi jsem od zpěváka a kytaristy Pavla Marečka i klávesisty Marka Peňáze obdržel bez návodných smajlíků.:-) Měli byste se tudíž bavit o to více a zároveň se nemálo dozvědět.(Pozn. Není-li uvedeno jinak, odpovídal Pavel)Můžete svou kapelu stručně představit, nastínit historii i její aktuální situaci apod.? Už máte nového kytaristu?Všechno to začalo, když jsem uviděl Štěpána Kutílka, Máru Peňáze a Štěpána Chodila hrát na jednom festivalu s jejich kapelou. Se Štěpánem K. už jsem se znal. Hrál se mnou v metalový kapele. Když jsem slyšel Markovy klávesy, hned jsem věděl, že s tímhle člověkem chci hrát. Šlo o lásku na první pohled. Proto jsem jejich kapelu, ihned po prvním koncertě, infiltroval zevnitř a dohnal k nevyhnutelnému rozpadu, abych se stal hlavním zpěvákem..., to ale ještě nevěděli, že zpívat neumím. Od jara 2018 jsme začali zkoušet a bylo to hrozný. Po pár zkouškách jsme do kapely přizvali bráchu, kterej na basu nikdy nehrál, aby hrál na basu. Naštěstí jsme zkoušeli tak intenzivně, že jsme se během působení v kapele všechno naučili. První koncert proběhl na tom samém festivalu v září 2018 a měl překvapivě úspěch, což nás nejspíš nakoplo pokračovat dál a zlepšovat se. Postupem času jsme odehráli několik koncertů, vyhráli dvě hudební soutěže v živém hraní a nahráli dvě desky. Loni od nás odešel Štěpán Chodil, kterého na postu kytaristy nahradil Petr Smetana.Již na debutu „Smrt muzice“ předvádíte výtečnou muziku? Považujete se za perfekcionisty, nebo pro vás nahrávání sofistikované muziky znamená přirozený a nenásilný proces?Určitě jde o přirozený a nenásilný proces. Nápady zatím jsou a stejně tak nadšení. Bavíme se tím a rádi si hraní ztěžujeme. Vždycky nás to hráčsky posune dál.Druhé a stále ještě aktuální album vzniklo za úplně jiných podmínek než zmíněný debut. Můžete popsat cestu, která vás přivedla do Studia Citron? Slyšel jsem něco o nějaké soutěži...Pět dní ve Studiu Citron byla jedna z hlavních cen Skutečné ligy (soutěž v živém hraní).Nahrávali jste zde údajně živě. Mám si pod tím představit společné nahrávání a výběr toho nejlepšího, nebo nahrávání každé ze skladeb či dokonce všeho na jeden zátah? Byl takový plán, nebo se jednalo spíš o důsledek omezeného počtu nahrávacích dní?Každou písničku jsme jednu po druhé nahrávali živě ve složení klávesy, bicí, basa a kytara. Druhou kytaru nahrál Štěpán až dodatečně. Stejně tak zpěvy, které jsme dělali až úplně poslední. Nahrávat živě, jsme v plánu neměli. Chtěli jsme nahrávat po stopách stejně jako na „Smrti muzice“, ale jakmile jsme tenhle plán nastínili Petru Slezákovi, tak ho hned smetl ze stolu. A dobře udělal, i když jsme teda měli trochu strach, že toho nejsme schopni. Poctivý zkoušení se ovšem vyplatilo. Za tři dny jsme měli hotovo. Byla to pohoda.Jak jste s odstupem spokojeni s výsledkem? Láká vás podobné prostředí a formát nahrávání i do budoucna?Živý nahrávání tomu dodalo upřímnost a živelnost, která na první desce chyběla. Takže jo, jsme spokojení. Nedávno jsme nahrávali v jiném studiu singl „Deformace“ a také živě. Takže až přijde čas na další desku, rozhodně budeme nahrávat stejně.K něčemu podobnému mohou přistoupit jen zdatní hudebníci. Kde jste se k čertu všichni(!) a poměrně záhy naučili tak dobře hrát?:-) Měli jste před nahráváním nadrilováno ve zkušebně?Děkujeme! Hodně jsme si to vydřeli častým zkoušením. Jinak si téměř všichni v minulosti nějakou tou kapelou prošli. Ale pořád je co zlepšovat. Jediný člen, co u nás má hudební vzdělání, je Marek. Dlouho byl hráčsky daleko před námi, ale už mu šlapeme na paty. Brzo utře.Jak se váš materiál vlastně utváří. Máte různé dodavatele nápadů, nebo osvíceného diktátora?:-) Zajímal by mě i post vyhazovače vaty, protože ve vaší muzice nic takového nepěstujete...Hudbu a texty tvořím já a Marek. Když jeden z nás přijde s nějakým nápadem, ten druhej ho většinou doplní a funguje to. Teď začal přispívat i Petr, takže jsme na skládání tři, což je skvělý. Vata je náš nepřítel! Všichni tak nějak vycítíme, kdy je to nuda.Když pominu proces nahrávání a zvuk, v čem se podle vás liší druhá deska od debutu asi nejvíc?Úplně ve všem. Výraz se dost změnil. Oproti první na ní hrajou dvě kytary. To ji určitě dodalo výrazně tvrdší říz. Celkově šlo o daleko rychlejší a přirozenější proces, protože první desku jsme nahrávali půl roku, flákali jsme to. Pak jsme u toho začali na poslední chvíli moc přemýšlet a spousta věcí se nám nepovedla. „Meziplanetární brouk“ je taková, jaká má být, a přesně tak ji také hrajeme i na koncertech.Album „Meziplanetární brouk“ vykazuje co do vizuální stránky a proma vesmírný koncept, nicméně texty představují jakési uzavřené baladizující ironické minipříběhy, někdy až asociativního rázu. Můžete objasnit myšlenkový či zážitkový půdorys, z něhož jste, třeba i konkrétně, čerpali? O skladbu „Tajemný a mocný mág“ mi nutně nejde, ale klidně si poslušte...:-)To si musí každý posluchač objasnit sám. Rádi vyvoláváme otázky. Přijde nám, že všechno pak víc nabádá k dalšímu poslechu a zvědavosti. Texty napíšeme buď během pár minut z ničeho nic, nebo na nich nepracujeme vůbec. Vesmírný koncept byl hlavně kvůli show, na které jsme se domluvili, že budeme vystupovat ve skafandrech a šváb v kosmické lodi na přebalu nám zase připadal cool. Nic víc. Takže kdyby se album jmenovalo například „Hříbkový olej“ nebo „Pomsta ztrápené slonice“, bylo by to ve výsledku jedno.Co do některých podobných znaků jsem si vás dovolil zařadit po bok „postvýběrovských“ HENTAI CORPORATION a PRVNÍCH HOŘE. V čem vidíte shodu a odlišnost vaší tvorby a přístupu?Obě dvě kapely milujeme. PRVNÍ HOŘE dokonce tak, že jsme si je pozvali na křest první desky. Snad brzo vydají nějakou novou muziku. Jejich poslední deska nás hrozně bavila. Celkově jsou nám trochu bližší než HENTAI CORPORATION. Hlavně tou progresivitou, a navíc si ceníme jejich českých textů. Rozdíl mezi Hentai, Hoře a námi, je ten, že jsme ještě v plenkách. Nemáme tolik zkušeností a oni toho mají nahráno mnohem víc. Ale jestli se za deset let nerozpadneme, tak jsme připraveni jim nakopat prdel, jak se sluší a patří.Kde vůbec nacházíte své kořeny, resp. kteří hudebníci a žánry měli na vaši tvorbu vliv?Těžko říct, nemáme úplně vyhraněnej jeden žánr, každej poslouchá trochu něco jinýho. Já se Štěpánem poslouchám asi nejvíc metal, zatímco Marek miluje Stinga a například SNARKY PUPPY. Petr má asi nejradši blues a Michal, ačkoliv u něj v autě hraje pořád PORCUPINE TREE nebo TOOL, jeho první dvě nejposlouchanější písničky na Spotify za rok 2022 jsou „Píseň hraboše“ a „Srdce nehasnou“.Kdo z kapely je největší metalista?:-)Štěpán. Je to poctivý satanista.Nakolik považujete aktuální tvář kapely za ustálenou? Neláká vás s ohledem na aktuální boom popík, popř. více synth či electro hudba? Přeci jen, jeden kytarista odešel, což mimo jiné vytváří ideální příležitost pro změnu soundu.Synth popík jsme si už vyzkoušeli na songu „Rybolov“ s Jakubem Kořenem. Ale tímhle směrem se pravděpodobně v nejbližší době vydávat nebudeme. Myslíme, že by nás to nebavilo, bylo by to hrozně na sílu a výsledek by nezněl dobře. Zatím se zdá, že budeme navazovat tam, kde jsme skončili s druhou deskou; ale jo, sound se změní, bude víc kytarovej, budeme taky využívat trojhlasy. Zatím to teda vypadá na komplexnější hudbu, než jsme hráli doteď.Co (naopak) přitvrzení? Jste na své druhé desce v tomto směru na maximu?Určitě na maximu nejsme. Většina těch novejch nápadu zní brutálně. Nějak to s příchodem Petra do kapely samo vyplynulo. Ale rozhodně se pustíme i do nějaké rockovky, oplodňováku, funku nebo jakékoliv šílenosti. Budeme pestří. Nechceme dělat jenom metalovou muziku.Domnívám se a každopádně doufám, že přes veškerý žánrový crossover budete i v budoucnu příjemně „limitováni“ skvělým hard/power vokálem, a tedy i potřebou (rockových) melodií a hitů. Nakolik je pro váš přístup daný hlas určující?Marek: To, jakým způsobem Pavel zpívá, je určující nejen pro písničky, ale pro celej zvuk kapely. Jde o první věc, které si člověk při poslechu našich písniček všimne. Dává písničkám charakter a často jim pomáhá pomocí hitových melodií. Díky tomu je naše hudba na první poslech nejen přístupnější, ale i nezaměnitelná. Je skvělý, že se kvůli němu nemusíme v naší tvorbě uskromňovat. Pája pracuje s tím, co má, s klidem dokáže doplnit složitou hudbu kulervoucím silným hlasem z Vysočiny.Nemáte trochu obavy, že dostane nějakou muzikálovou nabídku, která se neodmítá?Marek: Ano obavy máme neustále. Pavel je totiž velmi dobrým přítelem Dana Hůlky. Je to jen otázka času.A co ostatní? Takoví muzikanti musí být žádaní, resp. musí mít cukání natáčet i jinou hudbu...Není na to moc čas. Všichni máme svoje povinnosti jak pracovní, tak osobní nebo sexuální. Čas na muziku věnujeme kapele. Ale je pravda, že Marek začal hrát tuzemským milionářům na jachtách jako podkres pro kokainové párty.Ze skladby „Svatí zkamenělí“ si dovolím odcitovat tyto verše: „Zkuste pochopit, že není žádný problém poznat rozdíl mezi zlem a dobrem.“ Vše možné nasvědčuje spíš tomu, že se o problém jedná. Vaše hudba každopádně vyznívá pozitivně. Jak se kromě hraní v kapele dobíjíte a jak jsou pro vás v tomto směru důležité koncerty?Jsme vcelku pozitivní parta. Vídáme se dost často i mimo kapelu, třeba v místní hospodě, kde se dobíjíme pivem nebo spolu jezdíme na výlety. Jsme zároveň dost dobří přátelé. Koncerty milujeme a jsou pro nás na prvním místě. Když už nám někdo fandí, (což není samozřejmost, vzhledem k nepopulární hudbě, kterou hrajeme), tak si toho moc vážíme. A když se podaří vyvolat dobrý dojem při koncertě, dostaví se i super pocit.V recenzi jsem uvedl, že po odchodu kytaristy Štěpána Chodila se váš zvuk citelně promění. Co jste vlastně po novém kytaristovi chtěli?Hledali jsme technicky vybavenějšího kytaristu, ale zároveň jsme chtěli, aby to byl někdo, koho známe. A shodou okolností jsme o jednom takovém věděli. Nejdůležitější věc pro nás byla, aby chodil na zkoušky, aktivně se zapojil a bavilo ho to. Všechny tyhle věci plní Petr nad očekávání. Šlo to až podezřele hladce.Jaké máte koncertní a jiné plány, rýsují se už nějaké nové skladby? Na co všechno se můžeme těšit?Pár koncertních plánů máme na léto. Zveřejníme je ke konci jara na facebookové stránce. Zazní na nich určitě několik písniček z nové tvorby a zaměříme se i na koncept show, aby si z toho posluchači odnesli i vizuální zážitek, nebo trauma. Chceme udělat klip, protože od posledního už uběhly tři roky. Tak snad všechno klapne.Na závěr bych poprosil o sepsání 5 zásadních alb podle HRABĚ MONTE CRAZY.ALICE IN CHAINS – „Dirt“FAITH NO MORE – „King for a Day... Fool for a Lifetime“RUSH – „Snakes and Arrows“DREAM THEATER – „Train of Thought“MEGADETH – „Youthanasia“Děkujeme moc za super otázky!WARLOCK - True As Steel - 80%http://www.crazydiamond.cz/warlock_true_as_steel_recenze/2836http://www.crazydiamond.cz/warlock_true_as_steel_recenze/2836janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ještě než němečtí WARLOCK se skvělou zpěvačkou Doro Pesch vesvém středu vypustili další, v pořadí již třetí řadovku „True As Steel“, upevnili si na evropskéscéně pozici heavymetalové stálice vystupováním na řadě prestižních festivalových klání. Zájem o kapelu, znamenající právě i díky hlasu Doro jistou odpověď naryčný zvuk JUDAS PRIEST a ACCEPT, právě tou dobou nezadržitelně stoupal. Nebylo tedy divu, ženovinka sebou nesla i dražší zázemí svého vzniku a že produkce Henryho Starostea působila zas oněco nadýchaněji. Dalo by se tvrdit, že od roku 1986 se v písníchWARLOCK začal objevovat i určitý prvek sleazy a glam metalu, nebo, přesněji řečeno, jakásievropská heavymetalová odpověď na tento styl čím dál více populární zejména v zámoří.Uhlazenější produkce a celkově klenutější ráz písní, dávajících vyniknout výraznějším refrénům, mohla za o něco komerčnější potenciál tehdy vznikající tvorby WARLOCK. Nahrávalo se sice v nejlepších studiích v Düsseldorfu a Mnichově, mix a mastering však probíhal již ve Spojených státech (newyorská Sterling Sound studia). Kapele prospěla i nová smlouva s Polygramem zaručujující jim dokonalejší distribuci v zámoří. Deska „True As Steel“ sebou nesla navýšenou ambici povětších úspěších a mnohem vyzrálejší song-writing, než tomu bylo v případěprvních dvou ryčných řadovek WARLOCK. Jakoby tím základním předobrazem již nebyli JUDAS PRIEST,ale spíše kalifornské kapely typu DOKKEN. Tento trend se dále rozvinul nanásledující famózní desce „Triumph And Agony“, která o rok později pro WARLOCK značila naprostýbestseller a zároveň závěrečnou kapitolu existence, po které se Doro odebrala, plná velkých plánů na dobytí zaoceánského trhu, na sólovou dráhu. Na „True As Steel“ se sice kapela stále ještědržela řízných heavymetalových postupů, neboť onen drive a divokost předchůdce „Hellbound“ opravdune zcela vyvanul, ale zároveň byla skladbám vlastní jistá noblesa i větší počet melodií. Ve zběsilém otvíráku alba, skladbě „Mr. Gold“, zní do dálky opravduintenzivní a drásavý vokál Doro, velmi se hodící k této dynamické a takřkaspeedmetalové hymně. Ten posun ke klenutosti a lepší práci s refrény bylzde jasně patrný a to od prvních chvil. Všechno zde působilo o poznání vybroušeněji, a tak bylo možné říct, žeprávě v tento moment se WARLOCK posunuli do první světové ligyv rámci rozpínající se revoluce heavy metalu. Ona intenzita je patrná už jen z faktu, že mátechuť onen refrén spolu s Doro hulákat. Největším hitem třetí desky se však stal songnásledující – v pořadu Headbanger´s Ball ve své době provařená silácká hymna „Fight For The Rock“ s řízným riffem po vzoruACCEPT či JUDAS PRIEST a velmi chytlavým sloganovým refrénem, jaký by uvítalo především zaoceánsképublikum pohybující se okolo tehdy úspěšných kapel jako DOKKEN, RATT nebo QUIET RIOT.  Mohutná polobalada „Love in the DangerZone“ vlastnila rovněž jisté glam-metalové paramery a platila za kvalitně odvedenéřemeslo soudobého metalového mainstreamu.   Následovala třeba tvrdší vypalovačka „Speed of Sound“, kdese Doro Pesch vokálně vybouří nad vysokým tempem a kapela se vydává z nejitenzivnějších fází. Na módnějšíamerickou strunu může naopak zahrát halekačka „Midnite In China“ s lehkými klávesovýmiaranžmá, nebo obstojná osmdesátková power balada hodná metalové královny „Love Song“. Nakonec asi nejpovedenějšískladbou na této desce je titulní hymna „True As Steel“, výpravněji znějící záležitost, která jeposílená mocným refrénovým nápěvem a celkovým heroickým nalazením.  Díky své větší propracovanosti a inklinacik refrénovému stadiónovému proudu v heavy metalu značí „True As Steel“materiál, který lze s trochou dobré vůle přirovnat třeba k třetí řadovce kapely DIO „Sacred Heart“. Topošilhávání po americkém trhu a komerčnějších vavřínech je na albu určitýmzpůsobem zjevné, vůbec to však nevadí, neboť je poznat, že materiál je tvořenod srdce a má velice daleko do nějakých plytkých jednosezónních záležitostí,jaké tehdy začaly zaplavovat trh s tvrdou muzikou a to především v USA.BULLET FOR MY VALENTINE, JINJER, ATREYU - Čelit síle metalcoru! (info)http://www.crazydiamond.cz/bullet_for_my_valentine_jinjer_atreyu_praha_forum_karlin_9unora2023_koncert_info/2838http://www.crazydiamond.cz/bullet_for_my_valentine_jinjer_atreyu_praha_forum_karlin_9unora2023_koncert_info/2838nobody@nothing.com (Info)Předprodej: https://ticketmaster.cz/event/40549FB event: https://fb.me/e/2URNJKWnyBULLET FOR MY VALENTINE, JINJER, ATREYU - 9. 2. 2023 – Praha, Forum KarlínBULLET FOR MY VALENTINE si na prodejnost nosičů ani nezájem fanoušků nemohou stěžovat. S dnes už předposlední úspěšnou deskou se přesunuli do arén a odjeli ty největší koncerty. Novou deskou se velšský kvartet na fanoušky vrhl jak hladová hyena a aktuálním materiálem je na koncertě ve Foru Karlín zadupe do země. Obzvlášť když s nimi tour jedou ukrajinští JINJER a ATREYU ze Států!BULLET FOR MY VALENTINE patří mezi nejpopulárnější metalcorové kapely. Po zásluze. Svými prvními deskami (debutem „The Poison” především) nadefinovali britský metalcore a hlavně k této hudbě dokázali přitáhnout nové fanoušky. Napomohli tak žánr metalcoru zpopularizovat. Ještě dnes i po více než 18 letech si pamatujeme ten ‚wow moment‘, když jsme poprvé slyšeli „Hand Of Blood” a hlavně „Scream Aim Fire”. Od té doby se BULLET FOR MY VALENTINE stali jednou z největších metalových kapel a prodali miliony alb po celém světě.A jak to o podobně úspěšných kapel bývá, i BULLET FOR MY VALENTINE průběhem let experimentují se zvukem a dochází u nich k žánrovým přeskokům. Po tvrdším, kořeny přiznávajícím období (album „Venom”) se BFMV na desce „Gravity“ přiklonili k popovějšímu vyznění a svezli na vlně moderního zvuku elektroniky a synťáků.Proč sakra mění zvuk? Kam tímhle míří? Takové byly každodenně opakující se otázky fanoušků, na níž má každý svou odpověď. Nazvat však „Gravity” přešlapem, by bylo mylné. Ani na ní BFMV neztratili svou tvrdost, jen na svůj sound pohlížejí jinak. Výsledkem je sice ‚stadiónový metálek’, ale explozivní kolekce s vymazlenou produkcí má aranže domyšlené a skladby skvěle napsané. A přesně takovéto desky autorům dovolují vystoupit z davu a napomáhají jim se vyvíjet, aby se pak mohli posunout dál.A tak BULLET FOR MY VALENTINE vydali sedmé, eponymní album, které je opět odvážnou kapitolou. Se slovy „bylo na čase, abychom vydali opravdu naštvanou, agresivní heavy desku, s níž lidem, obrazně řečeno, urazíme hlavu” bylo vydáno jejich nejtvrdší a nejdivočejší album, které je opět nabito sóly, kytarovými vyhrávkami a monstrózními riffy. Forum Karlín tak čeká nespoutaná jízda, kotel dravých melodií, sól a nadupané rytmiky, které k hudbě Velšanů už tradičně patří.Jako velmi speciální hosté na koncertě vystoupí ukrajinští JINJER a Američané ATREYU!JINJER jsou díky neúnavné práci, nepřetržitému koncertování a kritikou oceňovaným nahrávkám bezpochyby jednou z nejzajímavějších kapel moderního metalu posledních let. I přesto, že kapela v čele s „andělem s ďáblem v těle“ Tatianou Shmayluk na pódiích tráví prakticky veškerý čas, dokáže se hudebně posouvat a vyvíjet, čehož důkazem je i aktuální deska „Wallflowers“.Ta dokazuje, že JINJER nejsou náhlý záblesk stavící na své femme fatale, ale že za kapelou stojí talentovaní a kreativní muzikanti, kteří v rámci ní vytvořili mnohem vážnější album s dotaženými písněmi. Tím jejich progressive groove metal získal temnější podtón a větší hloubku, neb také reflektuje trýznivý stav dnešního světa. Vedle tvrdých pasáží jsou tu zajímavé a nevšedně se zaplétající melodie a mezi tyto těžké groovy a rytmické finesy zasazené chytlavé emotivní zpěvy, které se vám zaryjí do hlavy. JINJER jsou promyšlený a svůdný nářez, který intenzivně promlouvá vůči mladé metalové generaci.ATREYU, pojmenovaní podle hlavní postavy z fantasy Nekonečný příběh, vznikli v jižní Kalifornii během rapmetalové exploze na přelomu století. Svůj hardcore na začátku nabourali kytarami a vokálem, jež jejich materiálu dodával výrazný metalcore nádech, ke kterému se nakonec svým současným post-hardcore výrazem a melodikou opravdu posunuli. Jako poslední na kontě po změně zpěváků mají výtečné album „Baptize“ (2021).BULLET FROM MY VALENTINEhttps://youtu.be/FqMR6ds3hwAhttps://youtu.be/gEhek9yuskshttps://youtu.be/G3gX2Hb6MCMhttps://youtu.be/2UtK43rh5GEhttps://youtu.be/dw5UETDW6cEhttps://youtu.be/gqI-6xag8MgJINJERhttps://youtu.be/SQNtGoM3FVUhttps://youtu.be/KJoPIgg17U4https://youtu.be/AiaOSGZTwtYhttps://youtu.be/DYZrO7qcLhUATREYUhttps://youtu.be/qfSljVwOsFohttps://youtu.be/MfEuvEk896Ehttps://youtu.be/xYq6pqlanEgPETR JANDA - Asi se mi nebude chtít - 80%http://www.crazydiamond.cz/petr_janda_asi_se_mi_nebude_chtit_recenze/2835http://www.crazydiamond.cz/petr_janda_asi_se_mi_nebude_chtit_recenze/2835nobody@nothing.com (Honza H.)V dubnu loňského roku si Petr Janda ke svým osmdesátinám nadělil třetí sólovou desku „Asi se mi nebude chtít“. Je to jeho nejlepší sólovka, která svou kvalitou nijak nezaostává ani za posledními, nadmíru vydařenými alby OLYMPICu. Nebýt razantního přitvrzení na „Kaťatech“, mohla by bez problémů vyjít i pod hlavičkou české bigbítové legendy. Aktuální album jde ale přece jenom trochu jiným směrem. Není tak tvrdé, je stylově rozmáchlejší a víc se vzpomíná, než hledí do budoucna, čemuž odpovídají texty i spousta exkluzivních hostů. A tak je nakonec dobře, že se Petr tentokrát pustil do tvorby bez svých tradičních spoluhráčů. Dotyčný v rozhovorech opakovaně poukazuje na to, že studnice inspirace v populární hudbě už téměř vyschla a že při omezeném množství tónů už bylo již téměř vše řečeno a vymyšleno. Pár pramínků inspirace však podle něj přece jenom zbývá, a právě ty i nadále usilovně hledá a úspěšně nalézá. Ale nejde to bez tvrdé práce a velké porce pokory – zkouší tudíž nové přístupy ke skládání, oslovuje mladé hudebníky a textaře a nechává se od nich nabíjet energií a inspirovat jejich kreativitou. Byť sólová deska, Janda zde nefiguruje v roli sólisty, ale týmového hráče. Je to prostě moudrý muž:-), který moc dobře ví, že se vyplatí obklopit kvalitou a nechat se s její pomocí vynést do ještě vyšších pater. K bicím si proto pozval Lukáše Pavlíka (CHINASKI, ex-ABBAND, ČECHOMOR ad.), k baskytaře Adama Stivína (MIG 21, ex-CHINASKI ad.) a ke klávesám jednoho ze svých dvorních textařů, Ondřeje Fencla. A byť až na jednu položku („Mladej kmet“) složil všechnu hudbu sám, je na aranžmá a celkovém vyznění písní příspěvek spoluhráčů hodně znát, což je jenom ku prospěchu věci. Deska se do minulosti ohlíží i formálně. Vinyl obsahuje 12 písní, na cd jsou pak další 2 bonusy, tedy jako za starých časů, kdy cd formát býval něco extra a vinyl se zdál být na odchodu jakožto přežitek ze starých dob. Uvedené kvituji též z toho důvodu, že se tak dbá i na kvalitu zvuku samotného vinylu. Vždyť by nebyl problém umístit na něj všech 14 písní, avšak na úkor kvality. Zároveň je fajn, že nejen vinyl, ale i cd má příjemnou dynamiku, tudíž mně nečiní problém s potěšením poslouchat oba formáty. Nahrávka zní dobře na cd v autě, na přenosném přehrávači, i na hi-fi soupravách. Kvalitu vinylu není třeba vypichovat, ta je samozřejmostí (zejména chválím krásně čitelné činely, což nebývá zvláště u moderních nahrávek zvykem). Oceňuji, že Janda u svých produkcí důkladně přemýšlí, každá jeho nahrávka zní trochu jinak, zvuk je přizpůsoben hudebnímu obsahu. Třeba „Kaťata“ jsou hodně „zahuštěná“, čímž je zdůrazněna zejména tvrdost materiálu. „Asi se mi nebude chtít“ naopak nádherně dýchá a všechny nástroje jsou krásně čitelné. Zvuk je ale i tak dostatečně živý a razantní, a to i přesto, že zde není tolik zkreslených kytar. Co mně pak zvláště těší, je zvuk bicích, který mně na mnoha místech evokuje zvuk Peroutkovy soupravy na klasice z roku 1994 „Dávno“, kde měly bicí OLYMPICu možná nejlepší zvuk vůbec. Jaké jsou tedy jednotlivé písně? Pestré, hodně pestré, ale vše přitom drží pevně pohromadě. Janda sám měl původně obavy, aby při výše zmíněném množství hostů nepůsobila deska roztříštěně. Nic takového se nestalo. Jsou zde slabé písně? Nejsou. Jsou zde potenciální hity? Jsou. Je zde megahit? Myslím, že je, a to minimálně třetí položka „Tomu dala“ s hostující Jandovou dcerou Martou, jejíž zpěv povyšuje skladbu až do nadpozemských sfér (teprve nyní mně došlo, jaká je to paní zpěvačka, musím se více zaměřit i na její vlastní tvorbu). Potěší, že hosté se na albu nevyskytují jen formálně, ale že zde mají velice důležitou roli, kdy často nahrazují Jandovu sólovou kytaru – nadstandardní sóla na flétnu předvádí třeba Jiří Stivín v úvodní „Asi se mi nebude chtít“, pianem a kontrabasem okořenily „Střepy“ naše jazzové legendy Emil Viklický, resp. Antonín Gondolán, svůj vysoký houslový standard předvádí Pavel Šporcl v písni „J. S. Bach“, famózním výstupem na foukací harmoniku mně pak doslova uhranul Matěj Ptaszek v záseku „U starýho hrocha“. Hm, koukám, že zatím pořád jenom chválím. Mluví ze mě Jandův fanoušek? Možná. I proto jsem k sepsání recenze přistoupil až několik měsíců po vydání alba, abych měl dostatečný odstup, a mohl tak hodnocení alba alespoň trochu „zobjektivizovat“. „Asi se mi nebude chtít“ mně ale pořád baví, možná čím dál víc! Budu se opakovat, ale Petr Janda je prostě borec. Je tedy něco, co může poslech znepříjemnit? Může se najít, resp. určitě se najde nejeden posluchač, kterého bude rušit třeba výše zmíněná „jazzová vložka“ či „foukací harmonika“, ale to je jen otázka dostatečně otevřené mysli a po „nářezových“ „Kaťatech“ určitě i naladění na jinou, více uvolněnou atmosféru, prostě do pohody. Zbývá ještě pochválit texty:-), které z velké části řeší neúprosně se blížící konec, Janda nás ale nezahrnuje depresí, spíše vděkem za dosavadní život a nadějí, že tu ještě nějaký čas pobude, viz třeba pár veršů z písně „Starej kmet“: „Až mi jednou život uletí … nejdříve tak za čtvrt století“. Textovou složku vkusně dotváří velice povedený obal obsahující podobiznu samotného mistra.:-) Co tedy Petr Janda vytvořil? Samozřejmě, že znovu nevynalezl kolo, to ani nebylo účelem. Ale známému kolu dal velice kvalitní obutí, které posluchače udrží na cestě za každého počasí. Pro mě, společně s „Meziplanetárním broukem“ od nadějných mladíků HRABĚ MONTE CRAZY, deska roku 2022! Dal-li Pekárek vynikajícím OLYMPICkým „Kaťatům“ 80 %, ani já nemohu jít s hodnocením níž.:-)BLACK STAR RIDERS - Wrong Side Of Paradise - 80%http://www.crazydiamond.cz/black_star_riders_wrong_side_of_paradise_recenze/2834http://www.crazydiamond.cz/black_star_riders_wrong_side_of_paradise_recenze/2834janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jednotka původně založená několika osobnostmi anglo-amerického rocku a rovněž několika bývalými členy THIN LIZZY, za účelem uctění památky a odkazu někdejšího frontmana této kapely - legendárního rockera Phila Lynnota, se velmi záhy po koncertní šňůře absolvované v předprogramu JUDAS PRIEST (rok 2012) přetransformovala z jednorázového revivalu v stabilní hardrockový band s vlastní tvorbou. Postupem let sice někdejší Lynnotovi spoluhráči z řad BLACK STAR RIDERS odešli, ale jejich absence, zdá se, nemá žádný vliv na kvalitu nově vznikající hudby. Dosavadním vrcholem této kapely, od začátku soustředěné okolo severoirského rodáka Rickyho Warwicka (jinak také THE ALMIGHTY), se prozatím stala minulá, tedy již čtvrtá řadová deska „Another State Of Grace“.Letošní novinka „Wrong Side of Paradise“ se tedy snaží na předchozí materiál důstojně navázat. Dle mého se právě i aktuální počin povedl a nabízí nejednu povznášející hardrockovou hymnu, ze které čpí odér sedmdesátkového street rocku na všechny strany. Po hudební stránce máme co do činění s velice solidní sadou hymen, neboť jde o songy nenuceně inspirované ostrovní rockovou klasikou. Skladby jsou složeny pohodovými tahouny aktuální hardrockové scény a nahrány v parametrech současných technických možností. Tento fakt skladbám nic neubírá z jejich specifického feelingu. Hard rock této party je hudbou, která zkrátka nepodléhá módě, snadnému stárnutí a patří mimo plynoucí tok času. Zajímavé jsou zde kolikrát i texty, které ve vší civilnosti vypovídají především o životě, o jeho světlých i stinných stránkách, povznášejících i hořkých momentech. Muzikanti vlastně čerpají především ze situací, které se odehrávali v jejich okolí. Vždyť samotný název desky „Wrong Side Of Paradise“, kde na obale vidíme hlídkujícího ozbrojeného vojáka v rámci pouliční služby, zatímco díra ve zdi za ním odhaluje ráj, konkrétně pohled na nějakou karibskou pláž, značí zkrátka silný motiv nastolující mnoho otázek a podporující řadu úvah. Docení někdo ráj, pokud se ani náznakem nepřiblíží peklu? Bude si někdo vážit svobody, pokud nepozná útlak? Jaký je asi rozdíl v životě obyvatel ostrova, kde jednu polovinu tvoří turistický ráj (Dominikánská republika), a tu druhou zahaluje morálně a materiálně zdevastované peklo na zemi (Haiti)?Jak už jsem naznačil, kapela v minulosti prošla několika personálními změnami. Ani letos tomu nebude jinak. „Wrong Side Of Paradise“ je zcela první album BLACK STAR RIDERS, na kterém nehraje žádný z bývalých členů THIN LIZZY, tedy ani dlouholetý kytarista Scott Gorham. Zároveň se jedná o poslední desku s účastí kytaristy Christiana Martucciho, kterého právě v těchto dnech nahradil Sam Wood. V kapele kromě Warwicka tak setrvává ze zkušenějších borců již jen baskytarista Robbie Crane (dříve RATT a VINCE NEIL). Nováček se nachází rovněž za bicí soupravou a je jím Zac St.John, který před dvěma lety nahradil zkušeného Jimmyho DeGrassa (mimo jiné SUICIDAL TENDENCIES, MEGADETH).Po vyhazovu od Nuclear Blast, BLACK STAR RIDERS před časem podepsali zcela novou smlouvu a nyní jsou součástí vydavatelství Earache Records. O desce tak můžeme svým způsobem mluvit jako o novém startu, o druhém začátku, kdy se band vydal vstříc nové budoucnosti, započaté po období pandemie doslova od čistého stolu. Od minule setrval producent Jay Ruston a musím potvrdit, že jeho práce Warwickovcům svědčí, album totiž zní znovu lépe, než když dlel za režisérským pultem Kevin Shirley nebo Nick Raskulinecz (nic proti těmto pánům). Je pravda, že onen pozitivní náboj je letos vlastní většině zdejších rockerských hymen, ať už jde o pomalejší popěvky nebo rázné dusárny napěchované kytarovými riffy. Už od zveřejnění singlu „Better Than Saturday Night“ je nám jasné, že Ricky Warwick zde působí jako pokropený živou vodou. Tahle skladba vypovídá o tom, jak zůstat silný a plný vášně navzdory nepřízni osudu. Titulní song, odkazující na život na špatné straně plotu, oddělujícího dvě sice geograficky totožná území, ale rozdílná svým společenským uspořádáním, má vlastně podobnou náplň. Svoboda versus útlak? Pokud překážky člověka nezlomí, mohou jej pouze posílit? Život je hořký, což jej dělá hodnotnějším? I o tom může být nová, pozitivní energií napěchovaná deska BLACK STAR RIDERS.Dále se zde nachází předělávka „Crazy Horses“ od sedmdesátkového pop-rockového bandu THE OSMONDS, sebejistě vystřižená v působivém zpracování, a dále pak také celá řada vypalovaček s typickým warwickovým rukopisem. Velmi chytlavá pouliční hitovka „Riding Out The Storm“ coby hymna rebelů, jižansky zemitější song „Hustle“ s žhavým partem foukací harmoniky, nebo poměrně průbojná jízda „Don´t Let The World“. Zkrátka a dobře je novinka od BLACK STAR RIDERS další povedenou porcí ostrovního hard rocku.KATATONIA - Sky Void Of Stars - 70%http://www.crazydiamond.cz/katatonia_sky_void_of_stars_recenze/2833http://www.crazydiamond.cz/katatonia_sky_void_of_stars_recenze/2833janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Svým novým albem švédská KATATONIA sice znovu oblažuje příznivce zádumčivých nálad a vytříbenosti v rámci skandinávské metalové scény, ale na své vrcholné počiny z nultých let opět ne zcela přesvědčivě navazuje. Tím podstatným rozdílem oproti nejsilnějšímu období je absence většího počtu bezprostředně výrazných věcí a melodií, které se dokáží zarýt. Nicméně nový materiál KATATONIE působí zjevně živějším dojem, než je tomu v případě některého z alb předchozí dekády, neboť posluchač zde identifikuje nejen typické a zaběhlé postupy této kapely, povedenou zvukovou stránku a celkově kvalitní zpracování, ale zejména sem tam nějaký ten chytlavější a ve svižnějším tempu podaný moment. Neplatí to však v žádném případě po celou délku nosiče. Nebýt chytlavého singlu „Atrium“, který nabízí obstojný spád, gradaci a vytříbenou refrénovou melodii co se líbí hned z prvního poslechu, vlastně bych se ani zde neměl moc čeho chytit. KATATONIA patří k těm kapelám, které si léty již dávno vypilovaly svůj specifický výraz a nyní skládají už jen v rámci těchto mantinelů. Buďto jste jejich velkými fanoušky a vezmete od nich takřka všechno, a nebo vám jsou vlastně vcelku jedno. Jonas Renkse znovu působí především svým zaběhlým dojmem, že bych se v řadách Švédů zdráhal dosadit na jeho post, který představuje dlouhodobě tu největší sázku na jistotu, kohokoliv jiného. Jeho hlas a hudba KATATONIE totiž jedno jsou a jde o zcela neoddělitelné složky zvuku kapely. Se svým parťákem a kytaristou Andersem Nyströmem (rovněž společné členství v deathmetalové kohortě BLOODBATH) totiž tihle dva představují onu neměnnou konstantu. Z tohoto důvodu novinku „Sky Void Of Stars“ zařazuji mezi zcela typické nahrávky pozdního období, nahrávku, která si drží úroveň předešlé „City Of Burials“, ale jen velmi nepravděpodobně zachází někam dál, natož aby vše rozvíjela. Možná lze mluvit o vyšší míře chytlavosti, větším zastoupení svižnějších pasáží a celkové různorodosti, ale ten level je jakž takž skoro stejný. Mám pocit, že od této kapely již nikdy nic neobyčejného nevzejde, jakkoliv se právě výše zmíněný singl jevil velice nadějně a i vábivě ponurý song „Author“ měl v sobě charisma a jistou dávku bolestných emocí. Další skladby jsou více méně vcelku dobré, goth-rockovými prvky a elektro podklady nadýchaná melancholie „Opaline“ i náznak upalující vypalovačky „Birds“ patří rovněž k tomu lepšímu z celku, ale už žádná další položka nedokázala roznítit můj trvalý zájem. A tak tvrdím, tohle je zkrátka další docela dobrá deska Švédů. Na to že „Austerity“ znamenala příslib vstupu do okázalejších hájemství temného rocku s chytlavějším potenciálem, nakonec zůstalo jen u očekávání. Že bych následně chtěl poslouchat nové album opakovaně a byl z něho nadšen, to se říct opravdu nedá, navzdory dodržení kvalitativních standardů formy zpracování. Je to tím, že tuhle kapelu neberu se vším všudy. A tak závěrem řeknu asi tolik, že pokud máte hudbu této kapely rádi komplexně a sledujete ji detailně po celých třicet let, pak snad budete s výsledkem spokojeni, náhodnějším kolemjdoucím bych asi doporučil některou ze zhruba dvacet let starých nahrávek.DISILLUSION - Ayam - 80%http://www.crazydiamond.cz/disillusion_ayam_recenze/2832http://www.crazydiamond.cz/disillusion_ayam_recenze/2832hackl@volny.cz (Pekárek)Poslední album DISILLUSION sklidilo napříč metalovými weby a periodiky vesměs velmi kladné reakce a nechybělo ani ve výročních žebříčcích. Přispět s perspektivou CrazyDiamond bylo tudíž nasnadě, přestože jsem byl původně rozhodnut „Ayam“ ignorovat, neboť tvorba zpěváka multiinstrumentalisty Andyho Schmidta mě prozatím nechávala spíše chladným. Na opěvovaném debutu totiž, alespoň podle mého názoru, převážila nezvládnutá umělecká a vokální ambice, na kterou metal ve výsledku doplatil, což tehdy – vzhledem k jiným, nepopiratelným kvalitám – dost zamrzelo. Dál už jsem tudíž neriskoval. Uplynula dlouhá doba, zklamání pomalu vyšumělo. Když pak koncem minulého roku dorazila ona všeobecná chvála a s ní i zmíněná „recenzní potřeba“, nezbylo než trochu zariskovat a doufat, že během řady let jeden talentovaný metalista už nějaké ty zkušenosti získal a snad i pochopil, že méně je někdy více. Ostatně určitý vývoj prodělala i moje maličkost, byť se jedná o pouhý posun v preferencích. „Ayam“ by mi tudíž mohlo ukázat, kam jsem vlastně posluchačsky dospěl.Po prvním poslechu se mi chce nicméně zvolat „vše při starém(!)“. Jenže, je zde několik háčků. Andy se zdokonalil jak ve studiových pracích, tak i jako zpěvák, a přestože stále „dělá velké umění“, do rušivých či nekompatibilních poloh zabředává jen minimálně. Z pozice kapelníka může být spokojen, jeho vize byla po instrumentální stránce vzorně naplněna, obměněná sestava muzicíruje na jedničku. Díky svému nezměrnému úsilí a velmi zdatným spoluhráčům tedy aktuálně nahrál prog (metal), za který se nemusí stydět; resp. za který by se nemuseli stydět ani ENSLAVED, OPETH, BORKNAGAR či VINTERSORG. Ihsahnův řád první kategorie bych tomuto Němci z fleku dopřál. Skandinávské vyznění umocňuje řemeslná jistota v podání dua Bogren/Lindgren. Fakt, že mi jejich „dokonalý“ zvuk leze, zejména svou uniformitou a nekonfliktností, už docela na nervy, nikoho nezajímá. V peckách funguje náramně a hudebníci ho mají evidentně rádi.Produkční stránka je famózní, vnímám jen jedno jediné „ale“. Totální naplnění rozmáchlé, multidimenzionální vize občas naráží na Andyho limity. Za první považuji vokál. Exaltovaně agresivní CELTIC FROST poloha mi moc nesedí, i když akcent už je téměř pryč. Jde přitom o výtku ryze subjektivní. Někdo jiný si může takový projev v pohodě užívat. S melodickými zpěvy problém (už) nemám, ve studiu se opravdu dřelo. Vážnější je určitá nesourodost celku a nedostatek silných nápadů, velmi umně maskovaný slušnou řádkou obstojných nápadů a taktéž imponující prací s motivy „těch druhých“. Silnější pocitovou reakci u mne tudíž vyvolává poměrně málo okamžiků. Řada nadějnějších byla utopena v bohatství aranžmá, které směřuje k symfonické čistotě a kráse celku (pásma) spíše než k té které písni. Je ovšem pravdou, že s přibývajícími poslechy se situace pomalu zlepšuje, protože jednotlivé dílky puzzle nazvaného „Ayam“ do sebe zapadají skvěle.A teď už jen samá chvála. O upřímnosti na straně lídra nemám pochybnosti. Jakkoli se na pocitový svět Andyho nedokáži úplně napojit, těžko mohu popřít, že příslušné nálady dokáže precizně zhudebnit. Jaké? Dovolím si citovat z jednoho aktuálního rozhovoru: „Každá píseň má rozhodně něco společného se specifickými aspekty nejistoty, odloučení, ztráty nebo smrti. Svět se prostě změnil. Zrovna, když jsem chtěl začít psát texty, začala také válka na Ukrajině. Takže všechno, co se stalo, ovlivnilo i tuto desku, zatímco předchozí alba představovala spíše fantazijní putování. Nakonec jde jen o to, jak musíme všichni držet spolu, abychom dokázali řešit výzvy, které před námi leží. Mám na mysli uvědomění, tj. nejen poznání věcí nebo jejich vnímání, ale pocit spojení se vším kolem nás. Prvním krokem je jen dýchat a cítit. Nejde ani tak o nějakou vaši roli, ale o to, kým skutečně jste; prostě o ty závažnější, existenciální otázky. Prožíváme kritickou dobu a všichni o tom víme.“Smutek, obavy, neklid, podráždění, frustrace, obrácení do nitra, hledání a účastné vědomí celku jako cesta dál. Přestože necítím ani přílišnou hloubku, ani závažnost, o které si podobná témata říkají, slyším na „Ayam“ jejich perfektní pocitový „vizuál“, což není málo. Citelná srážka bodů za umělecký dojem by tudíž nebyla fér. Za jednoznačný vrchol v tomto směru považuji téměř dvanáctiminutovou kompozici „Abide the Storm“; např. nenápadná proměna nálady v čase 7:55 už mi v duchu podmalovává kdejakou chvíli.:-) Rozsáhlejší plochy DISILLUSION evidentně prospívají, o čemž ostatně svědčí též úvodní ryze metalový monument „Am Abgrund“. Pakliže se na něj zaměřím detailněji, mohu psát o ukázkově vygradovaném úvodu, o švédském neothrashi ve stylu DARKANE a spol., dále o krásných vokálních motivech ala BORKNAGAR, dvou víc než slušných kytarových sólech, zklidnění do OPETH a velmi vkusně pojatých klávesách, které se i jinde ukázkově snoubí s nápaditými kytarami. Co na tom, že mrazení přinesl až závěrečný rozložený akord a přechod do skladby „Torment“, košatý výsledek svou pestrostí a konzervativně progovým pojetím (protimluv je jen zdánlivý) prostě uchvacuje. V klidných pasážích pak možná ještě o něco více.Z hudby je dobře patrné, že Andyho úsilí sice vyvěrá z mocného ega, ale poté plyne nerušeně dál, k egu se příliš nevrací, a už vůbec s sebou nenese jeho zátěž, nebo jen minimum.:-) Ano, rytmy a temnější tóny plynou všemi dimenzemi, o kterých se novinka snaží vyprávět. Ke zjištění, že se poměrně přesvědčivě a současně poeticky zpívá o nás, stačí základy anglického jazyka. K pochopení, že se tak děje s příjemně naivní vírou v lidství a lidskost, stačí pootevřít mysl a milovat metalovou manýru. Vím, druhá podmínka může být problém, ale co už...:-)NUCLEAR ASSAULT - Game Over - 80%http://www.crazydiamond.cz/nuclear_assault_game_over_recenze/2831http://www.crazydiamond.cz/nuclear_assault_game_over_recenze/2831janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Legendární baskytarista a spoluzakladatel původních ANTHRAX Dan Lilker byl již v polovině osmdesátých let velmi činorodým hudebníkem. Nejenom že spolu s bývalými spoluhráči Scottem Ianem a Charliem Benantem založil jednorázový hardcore/thrasherský projekt S.O.D. coby ventil nahromaděné agresivity a tužeb po metalové extrémnosti podávané tak trochu zábavnou formou, ale vdechl život i své nové dlouhodobé kapele NUCLEAR ASSAULT. Jeho spoluhráčem se zde stal bývalý roadie John Connelly, který coby frontman této nové Lilkerovy party proslul strhující kytarovou prací a poněkud výrazným vokálem ve stylu opilecky uhýkaného ječáku ostrého jako pouliční siréna. Dalším do party byl druhý kytarista Anthony Bramante a v neposlední řadě také zkušený bubeník Glenn Evans. NUCLEAR ASSAULT začali naplno řádit v oblasti New Yorku a v klubech východního pobřeží v průběhu roku 1985, aby se o rok později dočkali nahrávací smlouvy a následně také debutové desky „Game Over“.NUCLEAR ASSAULT prakticky dokázali navazovat jak na Lilkerovu práci v rámci ANTHRAX, tak v sobě měli onen drásavý sociálně kritický esprit a velkou dávku nespoutanosti, příznačnou rovněž pro tvorbu S.O.D.. S fenomenálním albem, spojujícím světy rychlého a tvrdého mosh-metalu a jedovatého hardcoru, „Speak English Or Die“, tento jednorázový projekt u fans velmi uspěl. I neutěšená hudba NUCLEAR ASSAULT se brzy stala specialitkou, paranoidně černohumoristickým crossoverovým organismem. I jejich texty rozhodně stály za pozornost a vypovídaly nemálo o postojích samotných muzikantů. Dotýkaly se totiž sociálních nepravostí, politiky, hrozbami války a jaderné katastrofy, zhoršujícího se životního prostředí a z velké části také kritikou velkých průmyslových korporací.Navzdory spoléhání se na rychlost, tvrdost a celkovou přímočarost, těžící hodně z agresivního nastavení tehdejších skladeb, mělo debutové album stran originality vyznění hodně co do sebe. Do dnešních dní patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co pod logem NUCLEAR ASSAULT kdy vzniklo. Nahrávce bylo totiž vlastní ono kouzlo spontánnosti a přirozeného feelingu poloviny osmdesátých let. Tam kde podobné pokusy jiných kapel obvykle selhávaly, stali se NUCLEAR ASSAULT mistry propojování divokosti s humorem. Kromě zvláštně ozvučených kytarových riffů, působících skutečně olovnatě až toxicky, zajímavě vytažené gruntovní basy a výstavních bicích, které dokázaly přecházet od punkového kvapíku k rytmům ve stylu rockové klasiky, byl tím nejvýraznějším poznávacím znamením jejich zvuku právě nervní ječák Johna Connellyho. Místy dokázal uzpívat poměrně čisté pasáže, jinde se tlačil do popředí hysterickým stylem ušní bubínky trhajících výkřiků.Skladby měly převážně svižný thrashový náboj a upalovaly jak se na kapelu, která svého času upoutala spousty amerických metalheads, slušelo a patřilo. Muzikantské výkony zde byly na rozhodně vyšší úrovni, než by leckdo očekával od teprve debutujícího tělesa. Vše mělo spád jízdy shinkanzenu rovinatou krajinou a zběsilé sólování řezalo zvukovou hmotu jako lejzr, jenž se vymknul kontrole. Album velmi vkusně kloubilo speedmetalové jízdy („Sin“, „Cold Steel“ nebo „Stranded In Hell“), obsahující melodické motivy a chytlavé riffy, s šílenými ultra-zběsilými kraťasy oslavujícími ducha na světlo se tehdy deroucího hardcoru („My America“ nebo „Hang The Pope“). Nacházely se zde však i rozvláčnělé skladby ve středních tempech („Betrayal“), ale také vrcholně vygradovaný post-apo hororový epos „Brain Dead“, který svých sedm minut časomíry začínal dlouhou akustickou vybrnkávačkou, ale záhy přecházel ve strhující thrashmetalový nářez. V této skladbě se to hemžilo kanibalistickými chirurgy a dalšími zjevy.I když kapela vždy působila velmi pouličně a dávala to najevo nejen prostřednictvím svých civilních postojů, ale i svou originální hudbou, která vězela někde na křižovatce speed metalu, rodícího se thrashe a hardcore punku, bylo nepochybné, že NUCLEAR ASSAULT měli vždy trochu hlubší jádro, než by se mohlo zdát. O jejich velkém talentu svědčily takové hymny jako třeba „Nuclear War“, jež byla napěchovaná důstojnými riffy, či punkově chytlavá „Vengeance“ se zjevně největší dávkou melodiky. Co se na tomto albu povedlo, byla především produkce, celkový mix nástrojů a čistota provedení, jaká byla v osmdesátých letech vlastní jen inovativním tělesům metalového extrému. Pozdější desky jako „Survive“ a „Handle With Care“ kapelu vyzněním posunuly ještě do trochu drsnějšího prostředí. Podařilo se na nich možná ještě lépe vystihnout balanc mezi speed metalem a hardcorem. „Game Over“ však upoutává právě svou majestátní bezprostředností. Za zmínku stojí i obal od vynikajícího kreslíře Edwarda Repky, autora velkého množství parádních metalových obálek pozdějších let (MEGADETH, DEATH, EVILDEAD a jiné), protože jeho zdejší atomový výbuch může platit za skvostné komiksové memento stavu světa plného napětí právě i v těchto dnech.LIFE OF AGONY, PRONG - Praha, Futurum, 21.ledna 2023http://www.crazydiamond.cz/life_of_agony_prong_praha_futurum_21ledna2023_koncert/2830http://www.crazydiamond.cz/life_of_agony_prong_praha_futurum_21ledna2023_koncert/2830janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pořadatel již pár dní před koncertem avizoval vyprodáno, takže jsem do Prahy jel s tím, že to ve Futuru bude o sobotním večeru pořádně vřít. Po pravdě, návštěvník  byl opravdu rád, že si pro sebe uzmul trochu toho prostoru, odkud se dalo dobře sledovat dění na pódiu, a vydržel na něm. Úspěšné americké kapely, jež ve své tvorbě míchaly vlivy hardcore a metalu a formovaly tak vkus mnohých pamětníků z první poloviny devadesátých let, zkrátka stále táhnou, neboť na místě opravdu nebylo k hnutí. Celý večer zahájil neučesaný rockec od trojice TARAH WHO?, který měl parametry klubového průměru. Zpívající rozdrbanou kytaristku a o něco upravenější bubenici doprovázel ještě rastamanský týpek obsluhující basu. Vesměs přímočarý set skládající se z punkově laděných halekaček zkrátka jen uvedl návštěvníky do dění, aniž by na ně kladl nějaké větší nároky, co se týče soustředění na muziku samotnou. Ono to tak u kapely, jejíž projev se trochu blíží kalifornským L7, ani jinak být nemohlo. Trojici to sice vcelku dobře šlapalo, ale moc nápadů jsem z jejich tvorby nepochytil. Škoda.Hlavním důvodem mé přítomnosti byli zaručeně newyorští crossoverový dříči z PRONG, jejichž riffy ve své době definovaly změnu ve vnímání metalu a do té doby thrashový styl tlačily k nápadnému zpřehlednění a přímočarosti. Ano, partu kolem Tommyho Victora jsem vždy vnímal jako poměrně stylotvorné těleso, prostřednictvím jejichž písní se do tvrdé hudby dostávala určitá míra strojovosti a systematičnosti. Narvaný prostor klubu svědčil o tom, že PRONG mají u nás, i po mnoha letech od své nejznámější etapy, stále dostatek fanoušků. Když publikum souběžně se znělými riffy oněch devadesátkových klasik svými těkavými pohyby rozpohybovával jakýsi padesátiletý, do půl těla svlečený cvičenec v zimním kulichu a kraťasech, dojem návratu o nějakých třicet let zpět byl doslova kompletní. Ten fanoušek dorazil normálně v civilu s baťohem na zádech, převlékl se a pak prostě jel. Svým způsobem mě připomněl někdejšího vyšlachovaného frontmana kapely CRO-MAGS. Jeho občasné několikasekundové performace byly zábavné, zvlášť když samotní PRONG působili co do pohybu úsporným dojmem. Zpět ke skladbám. Hrály se vesměs staré věci jako „Beg To Differ“, „Unconditional“ nebo „Snap Your Fingers, Snap Your Neck“, na novější a rovněž pozoruhodné hymny této kapely si tak museli příchozí, bohužel, nechat zajít chuť. Necelou hodinku trvající set však slušně odsýpal a i na kapele bylo poznat, že jí to na pódiu stále baví.Po pravdě, LIFE OF AGONY nikdy nebyli úplně můj šálek. Jejich nahrávky jsem si sice za výhodnější ceny po těch letech doplnil, ale ve své době tito Američané nepatřili k mým bůhvíjak oblíbeným kapelám. Z tohoto důvodu jsem se zároveň i o něco méně orientoval v jejich koncertních skladbách. Brooklynská čtveřice již dopředu avizovala, že aktuální turné se jede jako oslava jejich památné debutové desky „River Runs Red“ z roku 1993, která zůstala do dnes jejich nejúspěšnějším počinem. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že převládaly zejména songy odtud (nakonec jich z debutu zaznělo údajně deset). Asi v polovině jejich setu jsem však klub opustil, protože mne poměr mezi stáním v přeplněném prostoru, kde zápasím o každý centimetr dobrého výhledu, a výší toho, jak moc mne hudba LIFE OF AGONY opravdu zajímá, začal celý pobyt uvnitř připadat až moc nevýhodný.:-) Bylo poznat, že si kapela, po všech těch letech a svých nezanedbatelných proměnách učiněných v průběhu nich, pobyt na pódiu plně užívá. LIFE OF AGONY zjevně prochází spokojenějším obdobím existence. V semknuté sestavě a v takovémto klubovém prostředí jsou zkrátka ve svém živlu. Ta namátková půlhodinka mne však jako degustace naprosto stačila, a tak pádím sobotním předpůlnočním časem k studenému prostranství nádraží Smíchov.MESSA - Close - 70%http://www.crazydiamond.cz/messa_close_recenze/2829http://www.crazydiamond.cz/messa_close_recenze/2829janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Italská čtveřice MESSA nepatří zrovna k tradičním doom-metalovým kapelám a to ačkoliv je jejich hudbě vlastní určitá syrovost, s jakou před pár lety dokázaly zacházet snad jen americké kapely typu YOB či SUBROSA. Řekl bych rovněž, že kapele z Apeninského poloostrova je vlastní větší žánrový rozptyl a jistá dávka křehké muzikálnosti, jež jim umožňuje s lehkostí proplouvat (v případě žánrové konkurence trochu zatuhlým) metalovým terénem. Existuje několik indicií, které z MESSA činí unikátnější záležitost, než by se na první poslech mohlo zdát. Tou první je fakt, že Italové mají ve svém středu neotesaný klenot v podobě zpěvačky Sary B. Právě její jiskrně svěží a čirý hlasový projev udává skladbám životadárný ráz. V jejím případě jde doslova o zpěv touhy a naděje, který dokáže posluchače pozitivně nabíjet, nikoliv jim brát energii. Představuje tudíž to nejatraktivnější, co celý projekt sedm let nabízí.Loňské třetí album „Close“ navíc zachycuje italský kvartet v momentě, kdy svou tvorbu hudebníci dokázali posunout k ještě větší otevřenosti, takže se vesměs strohé metalové skladby nevyhýbají vnějším vlivům, zajímavým vstupům nerockových nástrojů a exoticky znějícím aranžím. S tím souvisí druhá zajímavost této kapely, kterou jsou bezesporu právě exotické hudební nástroje. Můžeme tak dnes, rozhodně více než v případě prvních dvou řadovek „Belfry“ (2016) a „Feast For Water“ (2018), mluvit o znatelném vlivu world music, který sem vstupuje prostřednictvím středomořského, blízkovýchodního a severoafrického folklóru. Tyto prvky ve spojení s kytarovou hudbou pozvolného charakteru dokonale souzní a utvářejí celek se silnou atmosférou, jež nabídne posluchači takřka meditativní zážitek.Kytarista Alberto Piccolo je navíc natolik tradičně zaměřeným hudebníkem, fanouškem URIAH HEEP, DEEP PURPLE, YES a BLACK SABBATH, že jen stěží můžeme sound MESSA nazvat post-metalem, právě naopak, skladby se vykazují silnou nákloností k starým časům, neboť právě jeho nástroj sebou nese bluesový nádech. Ne že by se šlo naproti sedmdesátkovému rocku a progresivnímu rocku, ale určitý odér dávných dob s nepatrným přesahem k ambientu i jazzu zde v podstatě rozeznáme. Právě díky své otevřenosti získává MESSA vzácný status neoposlouchaného tělesa, které při malých dávkách prospívá především duši posluchače. Dost možná, že právě díky nezanedbatelné míře otevřenosti, která je v rámci žánru stoner/doom vcelku vzácná, vlastně baskytarista, kytarista a šéf celého projektu Marco Zanin, kapelu MESSA kdysi zakládal.Můžeme MESSA nazývat stoner rockem, doom metalem, ale díky vkusně dávkovaným vlivům zvenčí nám bude jasné, že nejde o úplně banální projekt. Úsporný a vkusný muzikantský jazyk, prostý jakéhokoliv bombastického balastu, propůjčuje nahrávce ráz věky ošlehaného moudra. Ano, tahle záležitost mě přijde hodně vyzrálá. Oceňuji tak zejména absenci growlu a dalších pubescentních metalových manýr, které výsledek ve valné většině jiných případů zkrátka jen kazí. Je skvělé, že zde k něčemu podobnému nedochází.Pokud ze skladeb slyšíte majestátnost, pak je následkem skutečného muzikantství jdoucího skrz nitro, tedy skrz ničím nezveličovaný přístup – jako příklad můžeme poukázat na zdejší hru čtvrtého do party, bubeníka Mistyra. Materiál působí vkusně a semknutě, přesto každou chvíli narážíme na nějakou neprvoplánovou zajímavost – exotické nástroje a zvukové prvky v „Orphalese“ lehce kontrastují se skoro až hardrockovým rázem písně „Dark Horse“, což je kouzelný retro-song, jenž ve svém svižnějším tempu nabírá až koňský cval. Klip k horské pouti „Pilgrim“ zas poukazuje na existenci severoafrického vlasového tance nakh pocházejícího od Berberů. Zkrátka a dobře, album „Close“ nabídne dostatek materiálu k prozkoumávání a kapela se prostřednictvím oněch sedmi až desetiminutových skladeb dotkne nejen svého dosavadního uměleckého vrcholu, ale snad i věčnosti. I když nejsem hledačem pocitovek, uznávám zde velký nadhled. OBITUARY - Dying Of Everything - 80%http://www.crazydiamond.cz/obituary_dying_of_everything_recenze/2828http://www.crazydiamond.cz/obituary_dying_of_everything_recenze/2828janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Floridským veteránům OBITUARY se s jejich novinkou „Dying Of Everything“ konečně podařilotrefit do momentálních požadavků metalového trhu. Pokud tedy za ten metalový trh budeme považovat především velký počet po old-schoolové metalové muzice hladových pamětníků. Vůbec senedivím Relapse Records, že se této kapele věnují, neboťOBITUARY vždy patřili k tělesům s velmi oddanými fanoušky, navíc zkušenádeathmetalová stálice rozhodně v posledních letech nehýřila studiovými aktivitami. Všichni dobřeví, co od OBITUARY mohou dostat, což je nesporně další výhodou jejich fungování. Asi se nečekala možnost, že byhydra z Tampy přišla s materiálem natolik zhoubným, jakým ve své době bývalyjejich první řadovky „Slowly We Rot“ či „Cause Of Death“,nedošlo k tomu ani letos, neboť od této doby dělí současnostvíce než tři dekády fungování a i Tardyové se v rámci pojetísvého death metalu zkrátka vyvíjejí. Novinka je svým způsobem křížencemprodukčně nejvysekanějšího a nejriffovějšího alba jejichhistorie „The End Complete“ z roku 1992, s přímočařejším a jednoduššímvýrazem z posledních řadovek. Zvuk těchto smrťáků je odprvních chvil nezaměnitelný a posluchači zjevně ocení,že se kapela nevydala dobývat nějaká nová území, ale zaměřilase zejména na to, s čím si je kdysi získala. Podladěný zvukkytar, valivé hutné riffy oslavující odkaz praotců CELTIC FROST a spíše střední tempa, tohle všechno vždy patřilo ke jménu OBITUARY, stejně jako drásavý hrdelní řev JohnaTardyho, či prostorově vyznívající bubenická hra jeho bratraDonalda. Album „Dying Of Everything“ je zcela typickou a pečlivězpracovanou sadou, jaká veteránům deathmetalového old-schooluurčitě neudělá ostudu.Trevor Peres, autor většiny oněchpamátných houpavých riffů, našel již před časem skvěléhokytarového parťáka v Kennym Andrewsovi, který pro změnu opatřilnové skladby rovněž pozoruhodně kakofonickými sóly. Ostatně celá souhra kvintetu je zde velice přirozená a konzistentní.Člověku se díky té vitalitě vůbec nechce věřit, že od první polovinydevadesátých let uběhlo třicet let. Album totiž šlape odzačátku do konce, umocněno i nějakým tím přímočarým singlemtypu „The Wrong Time“, který zde odhaluje to rockenrolovější, co se kapela, donedávna spíše stále více tak nějakzjednodušující svůj projev, stačila naučit. Hned v úvodu umístěná svižná„Barely Alive“ má tu sílu strhnout a svým hromovým vyzněnímnavozuje tu správnou atmosféru zlatých časů deathu. Jde o jeden z těch rychlejšíchsongů, který se ve své prostřední části zaskvěje iznamenitými riffovými party, za které by se nemuseli stydět aniSLAYER v nějaké ze svých pozoruhodných půlhodinek. Posléze ititulní song má onen parádní drive a přibližuje letitou kapeluk ideálu, jaký ve své době představovalo album „The EndComplete“. John Tardy dokazuje v každém songu, jakneopakovatelnou značkou jeho záhrobní hrdelní vokál zůstal. Snad nejlepšího výsledku dosahujecelá kapela v hymnách jako „My Will To Live“ či „Without aConscience“, které dokonale navozují feeling starých dobrýchčasů a nabídnou několik skutečně parádních instrumentálníchchvilek made from OBITUARY. Zkrátka a dobře, kdo od této kapely očekával prověřeným způsobem uchopené deathmetalové album, kvalitní zvuk, autenticitu prýštící z každéminuty a v neposlední řadě pozoruhodný cover-art celého díla, pak nebude rozhodně zklamán. Za mne je tohle asi jejichnejlepší řadovka od „The End Complete“.ANGEL DUST - Into The Dark Past - 80%http://www.crazydiamond.cz/angel_dust_into_the_dark_past_recenze/2826http://www.crazydiamond.cz/angel_dust_into_the_dark_past_recenze/2826janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když poslouchám debutovou deskudortmundských ANGEL DUST, v prvé řadě si uvědomím, jak moc seod poloviny osmdesátých let proměnil náhled na speed metal. Vsoučasnosti si pod tímto pojmem řada lidí představí nejspíšerychlý a vesměs velice zdobný, případně také na klávesovýcharanžích posazený metal s vysoko položeným vokálem, který sevykazuje zejména nápadně melodickými party. Dříve bylapodstata tohoto žánru jiná, mnohem řevnivější, prostší a šladaleko přirozeněji k jádru věci. Snad ještě divočeji, nežtomu bylo v případě velice povedené debutové desky krefeldskýchBLIND GUARDIAN „Battalions Of Fear“, působili na své prvotiněo dva roky dříve také jejich krajané z kapely ANGEL DUST, kteřísvůj rychlý a úderný metal hnali do tak nesmlouvavých obrátek,až se mohli směle zařadit vedle thrashových současníků. Tehdejší vyznění této kapely šlotak ruku v ruce s nástupem tvrdších a rychlejších metalovýchžánrů a jeho hrubiánský a přirozeně pouliční ráz určovalrovněž fakt, že se vokálních partů zhostil prakticky nepřílišškolený zpěvák. Romme Keymer, který velmi záhy coby doprovodnýkytarista sběhl ke kapele RISK, zkrátka na sebe vzal tuzodpovědnost a debutovou desku nazpíval – hrubě, neotesaně,zkrátka chlapsky vyřvával, všechna ta témata, jaká tenkrátpálila nejednu rozohněnou formaci. Stejně jako jeho kytarovýsparingpartner Andreas Lohrum však byl součástí ANGEL DUST pouzena této debutové desce. Z mého pohledu tato dvojice odvedlapozoruhodnou práci a přispěla tak nemalým dílem k vyzněnídesky, prokazující ve své době vysoké kvalitativní parametry.Za jádro kapely však bylo vždy považované rytmické duo FrankBanx – baskytara a Dirk Assmuth – bicí, kteří se jen rok potéto nahrávce obklopili zcela novou trojicí spoluhráčů, sekterými posléze nahráli druhou desku „To Dust You Will Decay“z roku 1988, aby se záhy na dalších sedm let rozešli.Na debutu „Into The Dark Past“ jeskvělé, kterak upřímně a divoce ještě dnes působí.Představuje tak pro mne skvělou ukázku dobového speed metalu,hraného ve vší přirozenosti a bez okázalých manýr. Zběsilátempa poháněná skvělou rytmikou a rychlými kytarovými rejdyjsou dokumentem doby, kdy šla metalová hudba zpříma na zteč.Skladby jako „Gambler“ nebo „Fighter´s Return“ vlastníkouzlo spontánnosti, byť zároveň odhalí i záměr kapely oslovit také fanoušky epičtěji stavěných sedmiminutových skladeb. Většina písní se opravdu vykazuje minimálně pětiminutovou délkou a je na nich úžasné, že dokáží znít autenticky a zábavně ještě dnes. Na tehdejšídobě bylo krásné, že každá jen trochu zajímavá kapela znělaoriginálně a že nevznikal vysoký počet klonů a všeho toho pozdějšího nadprodukovaného balastu. U ANGEL DUST jsme měli ostatně vždyjistotu, že se vykážou povedenou a upřímnou sadou metalu, cožse nezměnilo ani v éře po comebacku v druhé polovinědevadesátých let, kdy (s opětovně pozměněnou sestavou) dokázali své novější tvorbě vdechnout trochu jiný, melodičtější rozměr.DARK ANGEL - Darkness Descends - 80%http://www.crazydiamond.cz/dark_angel_darkness_descends_recenze/2825http://www.crazydiamond.cz/dark_angel_darkness_descends_recenze/2825janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přestože metalová historie si budejiž navždy se závěrem roku 1986 spojovat třetí řadovku „ReignIn Blood“ od kalifornských zabijáků SLAYER, je nesporné, že vtom samém období vyšlo skvělých thrashových jízd hned několik(mimo jiné také „Pleasure To Kill“ od essenských KREATOR aprávě „Darkness Descends“ od DARK ANGEL). Tato alba dokázalave své době znatelně posouvat hranice tvrdosti a jsou považovánaještě dnes za zlatý fond žánru, zažívajícího tehdy svůjneuvěřitelný boom. Když souběžně s nástupem GeneaHoglana za bicí artilerii podepsali američtí DARK ANGEL smlouvu sagilním labelem Combat, aby pro ně nahráli svou příští řadovoudesku, kapela již byla v Kalifornii etablovaná a nějaký ten pátekreprezentovala to nejlepší z rychlé a tvrdé scény západníhopobřeží USA. Více než rok stará debutová deska „We HaveArrived“ značila spoustu nadějného, s čím mohla kapelainspirovaná ranou tvorbou METALLICY a SLAYER zacházet, byťnahrávka z dnešního pohledu může leckomu připomínat spíšekvalitní demo. Rychlá tempa se spoustou riffů, neúprosné rytmyvybízející k headbangingu a zanícený přednes kultovníhofrontmana Dona Dotyho činil z DARK ANGEL poloviny osmdesátých letvelmi divoké těleso, na jehož plnohodnotný thrashový atak se vrámci nastupující generace čekalo. Když „Darkness Descends“ vlistopadu 1986 vyšlo, bylo to jako vydráždit boha masakru namaximum. Album nejenže vládlo neuvěřitelnou divokostí, ale ijeho vyznění se vykazovalo takřka hororovým soundem poplatným temnotě, jaká obestírala stále tvrdší metalové kapely.Zlovolné vyznění bylo umocněno nahallovaností kytar, působícíchzde i na poměry žánru vcelku neučesaně a jakoby prasácky, a paktaké rozechvělé ozvučení bicích, které působilo jakoby každýúder provázela ozvěna. Dojem z alba opatřeného skutečněmorbidním obalem, na němž vidíme noční scenérii náhrobku aruce sápající se z hlíny před ním, byl vážněstrašidelný. Jestliže Don Doty na debutu „We HaveArrived“ ještě přecházel od křičeného projevu kspeedmetalovému ječáku a skladby nabídly alespoň špetkumelodického světla, pak zde se o něčem podobném nedalo vůbecmluvit. Dotyho rozběsněný projev udával ráz celé té vřavě,na které se kromě něj podílela rovněž dvojice kytaristů EricMeyer a Jim Durkin, v jejichž případě šlo zjevně o vůdčíduo, na jejichž riffech a vřeštivých sólech ráz „DarknessDescends“ vlastně stál. U alba byl v řadách DARK ANGELnaposledy také basák Rob Yahn (bezprostředně po nahrávánínahrazený zřejmě spolehlivějším Mikem Gonzalesem) a pak zejménabubeník Gene Hoglan. Ačkoliv Hoglanovi v té době nebylo ještěani dvacet, především on svou hrou znamenitému výsledku přispěla dostal svým umem DARK ANGEL mezi nejtvrdší tělesa v časechpřed vznikem death metalu a grindcore. Kytarový sound na „DarknessDescends“ mohl být posléze chápán jako jedovatá a dráždivámasa fungující zde buď jako méně dokonalá předzvěstslayerovského masterpieceu „Reign In Blood“, či alba„Schizophrenia“ coby zhudebnělé temnoty v kryptě od brazilskéSEPULTURY, nebo dost možná i Schuldinerovského pojetí z prvníchdvou desek DEATH. Nahrávkou se v zápětí mohli inspirovat i dalšíthrashové grupy promluvivší do dění v závěru osmdesátýchlet, především pak ty tvrdší jako Němci SODOM nebo Američané SADUS. Pokudtitulní skladba po bordeloidním rozjezdu zaujala nesmlouvavěthrashovým postojem držícím se rychlých riffů a celkovérazance, zde umocňované souhrou Hoglanovy palby sbaskytarovými stěnami, pak druhá „The Burning Of Sodom“dostala celou jízdu do ještě vyššího tempa. Záhy následovaly zřejmě dvěnejlepší písně, takže ať už mám na mysli mlaskavě hnilobnýgroove „Hunger Of the Undead“, zde tak nějak samozřejměsouznící s obalem nahrávky, nebo klasiku thrashového pravěku„Merciless Death“, rozjíždějící se z poklidnéhobaskytarového intra k velmi přímočarým strukturám (song se vestarší verzi nacházel již na debutové desce), nahrávka se právě vtěchto místech dotkla svého maxima. „Darkness Descends“ pocelou délku pětatřiceti minut nezná úlev a jeho sedm skladeb dodnes platí za skvělý pomník své doby a neuvěřitelnéhovzedmutí thrash metalu. Je zároveň i vzpomínkou na excentrickýkřik u fans oblíbeného vokalisty Dona Dotyho, který byl záhy, z pro mne neznámých důvodů, nahrazen RonemRinehartem.Zajímavostí tohoto článku je, že jde o jediný text na těchto stránkách, u kterého až po jeho napsání autor zjistil, že recenzi na stejnou nahrávku již kdysi (konkrétně před sedmi lety) napsal, tudíž zde budou holt dvě.:-)RAGE - Reign Of Fear - 60%http://www.crazydiamond.cz/rage_reign_of_fear_recenze/2822http://www.crazydiamond.cz/rage_reign_of_fear_recenze/2822janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Existují kapely, které ihned po svém startu dosahují velkých úspěchů a pak ty, které mají poněkud pomalejší rozjezd a po dlouhou dobu vypilovávají svůj projev k stále větší přesvědčivosti. Němečtí RAGE patří samozřejmě až k těm druhým. V roce 1986 na své debutové desce „Reign Of Fear“ ještěstále zněli spíše jako předchozí Peavyho projekt AVENGER, se kterým tento nezdolný vytrvalec a workoholik krátce před tím realizoval svou jedinou řadovku „Prayers Of Steel“ u malé stáje Wishbone Records. Oba projekty k sobě měly stylově hodně blízko, takže v počátcích by RAGE jen stěží někdo předvídal ono bohaté portfolio, ke kterému posléze dospěli.Archaičtější projev se v podstatěnevymykal z obecného pojetí heavy/speed metalu poloviny osmdesátých let a jen stěží mohl važněji zabodovat či nalákat větší počty fans. Záblesky thrashe nebyly v jejich zvuku až tak časté, abyse kapela mohla zařadit k nejtvrdším partám své doby. Debutová deska RAGE zjevně postrádácharisma mnoha jejich pozdějších děl a je na ní poznat, že muzikanti teprve získávaliostruhy. Vlastně lze o „Reign Of Fear“ tvrdit, že je sbírkou obvyklýchmetalových klišé, navzdory Peavyho bolestně znějícím výkřikům ve stylu podivuhodně nakřáplémuječáku, odhalujícího zde stopy pěvcovi končící adolescence, zemitě šlapajícího dua kytar od dvojky Jochen Schröder a Thomas Grüning, či účasti skvělého bicmana pozdějších let JörgaMichaela. Na své hodnotné chvilky si tak RAGE museli ještě nějaký ten rokpočkat, nicméně zde započala obří a na nahrávky bohatá cesta Petera „Peavyho“ Wagnera. Pokud bych měl vypíchnot nějaké stěžejní body alba, tak úvodní vypalovačka „Scared to Death“ není úplně špatnou jízdou nazačátek, neboť odhaluje brutálnější nastavení tvorby začínající kapely. Záhynavazující „Deceiver“ udržuje rovněž svižné tempo a patřičný náboj, takže jde o vcelkuobstojnou ukázku rychlého metalu své doby. Naopak „Raw Energy“ je o něcopomalejší, vykazující se skoro až thrashovým shreddingem, ale naopak i vcelkuvýrazným refrénem. Jestliže se na desce nachází i řada vcelku průměrných anepříliš zajímavých věcí, tak právě tohle trio mezi ně určitě nepatří. Deska však přizpětném pohledu může jen stěží konkurovat pozdější tvorbě RAGE, takže bychto s ní viděl jen jako povinnost při kompletaci diskografie a sbírek všechspeedmetalových fanatiků. V původním vydání nezveřejněná rozmáchlost „The Scaffold“ je zjevně nejexperimentálnější skladbou. Její pomalejší tempo, celková délka,akustické pasáže a poněkud odměřený naturel vokálních linek z ní činí naprostonesourodý element alba, který se zbytku songů ani omylem nepodobá. Možná jí Peavy zamýšlel propůjčit určitýumělečtější ráz a tak může být chápána, i díky spíše hardrockovému základu, jako předzvěst progresivnějších věcí,k jakým se kapela propracovala třeba v druhé polovině devadesátýchlet. Song „Hand of Glory“ je skvělým příkladem typické formy provedení tohoto alba,neboť se vyznačuje rychlými kytarovými riffy a rozjetými refrény s lehceexcentrickým nábojem. Druhá strana nosiče je však o dost nudnější. Obsahuje totiž několikpísní, které se první polovině ani omylem nevyrovnají, přičemž „Machinery“ a „Echoesof Evil“ zaostávají, především pak co se týče nápaditosti riffů azapamatovatelných vokálních linek. RAGE zkrátka ještě několik let ani omylem neodhalili, co v nich skutečně vězí. Deska se tak rozhodně nevyrovná valné většině pozdějšítvorby a platí jen za archaický start jedné ze základních speedmetalovýchkapel německé scény. Na můj vkus je zde až příliš klišé a méně nápadnýchvýplňových skladeb, kterým schází potřebné charisma. Naštěstí se tvorba RAGE poněkolika letech a důležitých personálních změnách začala zajímavě rozvíjet a vše tak spělo skrz spousty zajímavé tvorby až do současnédlouhověkosti. CAVE IN - Heavy Pendulum - 70%http://www.crazydiamond.cz/cave_in_heavy_pendulum_recenze/2824http://www.crazydiamond.cz/cave_in_heavy_pendulum_recenze/2824janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Američtí CAVE IN jsou již dvě a půl dekády nedílnou součástítamní alternativní kytarové scény. Jejich styl, umístěný někde na rozhranípost-hardcore, stoner/sludge a rocku s příchutí progrese, vybrušují stále květší dokonalosti a ani moc je nezajímá, že platí spíše za nenápadnédříče scény, než aby sklízeli větší ohlas. Nová a více než hodinová albová nálož „HeavyPendulum“ má všechny parametry výživné a eruptivní rockové práce, kde nenínouze o mohutné valivé fáze, zemité riffy, psycho vyhrávky, ani o propracovanýgroove, který sice některým skladbám vdechuje podobu svižných rockových čísel, za tojiným ponechává bytelnou sludge tíživost. Ať se to někomu líbí či nikoliv, hudba CAVE IN rovněž vyvěráz americké rockové tradice a ze svých ležérně bluesových základů kolikrátpřechází až ke grungeovým náladám. Na novince je to zejména (i když nejenom) příklad titulní skladby „HeavyPendulum“, která se inspiruje náladou devadesátých let. Kapela na své sedmé řadové desce působí velmi jistě a poskladatelské stránce přesvědčivě, takže i když jde v podstatě o rockovoualternativu (nikoliv mainstream), songy mají vysokou kvalitu zpracování a lze o nich mluvit jako omimořádných skladbách přinášejících do prověřené formy aktuální feeling. Je za ně totiž zodpovědný rovněž Kurt Ballou, ústřední postava CONVERGE a erudovaný žánrový producent dneška. Když úvodní jízdu „New Reality“ pohání nabušené kytarové riffy asong se valí zběsile vpřed, obklopen hradbou podlazených hlukových stěn, nejedenposluchač si může vybavit tvorbu košilatých kapel z předešlé dekády - především pak RED FANG, nebo dokonce HIGH ON FIRE.Jenže CAVE IN v sobě mají mnohem větší propracovanost a touhu pobarvitějších detailech, takže jde vesměs o moderní rockovou kapelu s přesahem, kterénechybí patřičný styl provedení a erudice muzikantů, zde velmi zdomácněle působících pod vedením letitého šéfaStephena Brodskyho, skladatele, zpěváka a kytaristy v jedné osobě. Právě on dokonce spolupracuje s Ballouem v rámci tvorby CONVERGE. Skladby jako „Blood Spiller“ svědčí o tom, že novinka je ovlivněna klimatem amerického rocku let devadesátých, stylem grunge a jehotakřka klaustrofobickou atmosférou. Sami hudebníci o vzniku podobných písnítvrdili, že v nedávných temných časech, kdy svět čelil překážkám v podobě sílícípandemie covid, plíživě se k nám sunoucí hospodářské krizi a v neposlední řadě mnoha bezpečnostním hrozbám,nešlo nahrát jiné než tíživé songy. Trojka „Floatting Skulls“ vše vyvažuje, neboť platí za svižný rock´nroll s euforickými nápěvy, který evokujeotevřenější polohu tvorby atlantských MASTODON.  Největším negativem alba je rozhodně jeho sedmdesátiminutová délka,takže chtě nechtě zde musí dojít u posluchače rovněž k polevení koncentrace.Z mého pohledu je nejslabší částí celku právě střed nahrávky. Jestliže na houpavýchriffech postavenou „Careless Offering“ ještě zaznamenáte, vězte, ženejtěžším výzvám začnete čelit u nezpevněného asfaltu s názvem „Blinded By a Blaze“. Tahle do sedmi minut roztahanáteskná nuda nedělá zrovna dobré jméno stoner rocku. Svižnější píseň „Amaranthine“ má v sobě spousty jedu,zajímavostí však zůstává, že jejím autorem je před lety zesnulý baskytarista CAVE IN Caleb Scafield. Pro někoho může být plusem celé situace, že song trochu připomene vzývané BARONESS. S dalšími songy jako „SearchesOf Hell“ nebo „Nightmare Eyes“ však posluchač čelí dalšímu úpadku pozornosti, aby jejprobudily až poslední tři skladby, které zde, z mého pohledu, patří naopak k úplně nejlepším. Nápadný závoj deprese a kouzelné kytarové harmonie zdobí „WaitingFor Love“, což je song s nábojem devadesátkového rocku s mnoha jeho přednostmi i neduhy. Následná poloakustická „Reckoning“ může být považována za asinejhitovější trhák a ve své podstatě tak tíhne k hardrockovému prostředí s kořeny v sedmdesátých letech.Základem je vcelku melodická zpěvová linka a nápadný refrénový slogan, dále pak spousta pohodového kytarového kouzlení a nesporný nadhled aktérů. Albumzakončuje epická „Wavering Angel“, procházející během dvanácti minut jak akustickou úvodní fází, taksnadno gradujícími momenty postavenými na groovy riffech a skoro ažhetfieldovském frázování. Song takjakoby vypadl z bluesovějších momentů tvorby slavné METALLICY. Celkově mám pocit, že CAVE IN nahráli opravdu vystyleované album, jehož jediným neduhem je přílišná délka, odhalující tu a tam prázdné místo.IGGY POP - Every Loser - 80%http://www.crazydiamond.cz/iggy_pop_every_loser_recenze/2820http://www.crazydiamond.cz/iggy_pop_every_loser_recenze/2820janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Světe div se, po Ozzym Osbourneovidokázal Andrew Watt dotlačit k svěžímu a nanejvýš chytlavému rockovému albu rovněž Iggyho Popa. A to poskakujícípětasedmdesátiletý leguán potřeboval hitovky jako sůl. Vždyť po všech šansonech a jazzových experimentech na něholeckdo z rockerů pozapomněl. Výjimkou v moři žalu byla před sedmi lety snadjen skvělá řadovka „Post Pop Depression“, na které se kroměstarého barda podíleli i členové QUEENS OF THE STONE AGE a která sebou nesla odkaz dávné formy z časů nejslavnější řadovky „Lust For Life“. Ani novinka „Every Loser“ všaknezůstala bez hostů, naopak jich je zde požehnaně. Z americkýchrockových hvězd se procesu nahrávání účastnily takové zkušenépersony jako Chad Smith, Duff McKagan, Dave Navarro, Josh Klinghoffer, Stone Gossardnebo také nebohý Taylor Hawkins, jenž se výsledné realizace tétonahrávky ani nedočkal. Materiál na novince vyznívá velmi svěže,hitově a představuje Popa znovu plného rockového elánu.Zajímavou se jeví být i míra různorodostipísní, neboť se zde střetávají drsné proto-punkové výpady,vzešlé jakoby ze sedmdesátkové garáže, jmenovitě „Frenzy“,„Modern Day Ripoff“ nebo „Neo-punk“, se songyvlastnícími existenciální poetiku půlnočních ulic ve velkoměstě a stonesovské charisma - jímavá hitovka nořící se do drog „Strung Out Johnny“, nebo další skvělé rockové jízdy „All The Way Down“ či „The Regency“ jsou toho důkazem. Pokud jde o opěvováníživota bez řádu a stability patří právě Iggy k mistrůmrockového řemesla, protože ať už si užíval hvězdného života,či absolvoval existenci spráskaného toulavého psouna, činil tak zcela samozřejmě. Což o to, hudebníci jako IggyPop za těch více než padesát let v hudební branži moc dobře vědí, jak tenká nit odděluje svět záře a úspěchu, od zmaru a zatracení.Na novince mu však sedne i zklidněnější forma, kdy ve skladbách jako „Morning Show“ nebo„New Atlantis“ dokazuje jakou rozmanitou podobu mohou mít jehopísně, pokud jsou ošetřeny s veškerou péčí, vkusem a muzikantskýmumem. Vůbec mne nevadí, že leckdo materiál může označit šmahem jako retro. Zatímco středobodem poklidné „Morning Show“ je povrchnost provázející svět celebrit, které touží i v ranním televizním vysílání vypadat zkrátka dokonale, tak v „New Atlantis“ desperát sní kdesi v Karibiku nad možností existence bájné Atlantidy určené všem hříšníkům a vyděděncům. Vzhledem k faktu, že se na novince za těch sedmatřicet minut nenachází jediná vyloženě slabá položka, jsem přesvědčen o důležitosti právě producenta Andrewa Wattana podobu tohoto alba. Vlastně nepochybuji, že „Every Loser“ je předevšímproducentskou deskou, pro kterou jsou zásadní silné písně a jejich bezproblémovou atraktivitou hýřící diferenciace. Něco podobného Iggymu opravdu svědčí,takhle mainstreamově totiž dlouho nezněl.Vše posléze korunuje takřkaosmdesátkový, tanečně koncipovaný popový hitík „Comments“ s klávesovou aranží a parádnímrefrénem ve svém středu. Takto žebříčkově, jako na písni zmiňující povrchní život sezónních hvězdiček, odehrávající se prostřednictvím bulváru a sociálních médií, nezněl Iggáč snad ani na albu„Blah Blah Blah“ z ledna 1986, které pro něho tehdy znamenalo (poněkolikaletém období detoxu a bídy) velký comeback, jakým chtěl napodobit sukces svého kumpána Davida Bowieho na jeho jízdě „Let´sDance“. Mně osobně bezproblémová poslouchatelnost, chytlavost aeklektičnost „Every Loser“ docela imponuje a jsem za tohle albumopravdu rád, neboť mám pocit, že Iggy Pop v posledníchpětadvaceti letech až příliš často tápal nebo přeskakoval bezrozmyslu od jednoho nepříliš vydařeného experimentu k druhému. A tohle rockerské album s mnoha hity je všechno, jenom opravdu ne tápání.Nejlepší skladby? Strung Out Johnny, New Atlantis, All The Way Down a Comments.HADÍ MORD - Death metal ve volných variacích na zvolené téma (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/hadi_mord_death_metal_ve_volnych_variacich_na_zvolene_tema_rozhovor/2821http://www.crazydiamond.cz/hadi_mord_death_metal_ve_volnych_variacich_na_zvolene_tema_rozhovor/2821hackl@volny.cz (Pekárek)Občas se zadaří ještě víc, než měl člověk původně v plánu. Domnívám se, že se něco podobného stalo i v případě debutního alba kapely HADÍ MORD. Svérázný a opravdu pádný příspěvek do pokladnice tuzemského death metalu dorazil tentokrát z Brna. Co se zdálo být pouhou zábavou, získává díky perfektnímu provedení stále ještě životného metalového subžánru další rozměr. Přestože se parta kolem Jakuba Fritsche alias Spititele death metalem dobře baví, závažnost zvoleného tématu tím nedegraduje, spíše naopak. Brutální hudba, její ponurost a naléhavost, nám na pozadí kultovních filmových snímků připomíná fakt, že za epochou nacistické a komunistické totality nelze dělat definitivní tečku, neboť každou dobu utváří lidé; lidé, které dnes a denně potkáváte na ulici. Naštěstí pro čtenáře jsem se však s Jakubem bavil hlavně o muzice.:-) I tady bylo o čem. Posuďte sami.První otázka je jasná, proč zrovna HADÍ MORD – zelenina, magie, zabíjení, smrt...?:-)Zpěvák Babihněv mi z jednoho svého toulání lesem poslal fotku lesní naučné tabule, na které se nacházelo i jméno oné zmíněné byliny, načež jsem mu opáčil, že Hadí Mord by bylo skvělé jméno pro kapelu, takhle jednoduché to bylo.:-)Je HADÍ MORD regulérní kapela, nebo spíš projekt? Jak, resp. z čího popudu se vlastně zrodil?Já ani nevím, za co to považuju. Začalo to jako projekt, s vydáním desky už na nás nahlížím spíše jako na kapelu, navíc jsme přibrali kytarovou posilu, takže už je nás pět.:-) Asi uvidíme časem, jak se to doopravdy rozvine. Prvotní impuls jsem zmínil již v odpovědi na první otázku, víceméně jsme to dali dohromady společně se zpěvákem Babihněvem, načež jsme oslovili kamaráda Kantörra. Postupně vše krystalizovalo a definitivní podobu celá vize dostala, když se k nám přidal basák Conan.Proč old school death metal a proč zrovna spojení s kultovními filmy šedesátých let? Byla zde vize podobné fúze hned na začátku, nebo se zrodila, vyvíjela a měnila až v průběhu příprav prvních skladeb?Textová náplň nám byla jasná v podstatě od začátku. S hudebním stylem to byla větší legrace, protože původně jsme to situovali do thrash metalu, dvě až tři skladby v tomto duchu dokonce vznikly, Babihněv má ještě někde nahraná dema ze zkušebny. Při prvních seancích začalo vycházet najevo že Babihněv a Kantörr milují především death metal (v 90. letech spolu měli i death metalovou kapelu). Já mám death metal rád taky, ale více jsem inklinoval k tomu thrash metalu, postupně mě však ta death metalová vize učarovávala víc a víc, až jsem nakonec hotové skladby překopal, dal jim death metalový kabátek a pak už jsem tvořil riffy zaměřené spíše na death metalové kolbiště.Jak by měl posluchač k vašemu netradičnímu spojení přistupovat? Mimochodem, doporučuješ nejprve zhlédnout příslušné snímky, resp. předpokládáte jejich znalost?No jak, dát si pořádnýho jointa a osolit si to do sluchátek.:-)Celkově je náš přístup takovej, že to děláme hlavně pro sebe, a pokud se to bude někomu zvenčí líbit, tak jedině dobře. Znalost zmíněných filmů je určitě výhodou, protože to člověku usnadní proniknutí do atmosféry a sdělení jednotlivých skladeb. Někomu texty asi nedávají moc smysl, když nezná děj filmu, a už jsme na toto téma nějakou kritiku schytali. Leč já si myslím, že i bez toho to jde. Na druhou stranu, pokud má člověk rád death metal, trezorové filmy a fakuje komouše, mohl by si album fakt užít.Jaký ze zakomponovaných filmů máš osobně nejradši?Jako filmy zbožňuju především Smuteční slavnost a Adelheid. To jsou jedinečné depresivní atmosférické kusy, ale rozhodně tím nechci říct, že by ostatní filmy byly slabší. Třeba film Čest a sláva jsem viděl vlastně až těsně předtím, než jsem začal dávat motivy dohromady, takže hudba je přímo ovlivněná filmem.Osobně mě nejvíc bere zpracování televizní inscenace Podezření. Pěkně koresponduje s tlakem vaší hudby. Můžeš prozradit něco konkrétnějšího o jejím výběru, využití a svému vztahu k uvedenému tématu? Také vás občas obtěžují neodbytné otázky, které jsou zde nastoleny?:-)Upřímně zrovna za zpracováním Podezření není z mé strany nějaká hlubší myšlenka. Když jsme stejnojmennou skladbu zkoušeli instrumentálně, Babihněv seděl na zkušebně a poslouchal (velice často pomáhá se strukturováním skladby atd.), a pak z něj prostě vypadlo, že tohle je jasné Podezření. A bylo vymalováno.:-) Tuto televizní inscenaci mi už před pár lety doporučoval právě Babihněv, kvůli námětu i kvůli hereckým výkonům všech zúčastněných. Inscenace mě absolutně rozsekala svou dusivou atmosférou (i přes groteskní momenty, v podstatě je to taková černočerná groteska) i tím, (a to je moje interpretace), že se vlastně odehrává za nacistické okupace, ale krásně přitom podtrhuje i atmosféru jiné totality, té, která byla v té době současná. Z nějakého důvodu mě tohle celé hrozně oslovilo a fakt bych si podobné otázky v běžném životě nechtěl klást.:-) Shodou okolností je „Podezření“ asi moje nejoblíbenější skladba, prostě to šlape jak mašina.:-)Souhlasíš s tím, že dnes už tak myšlenkově našláplé filmy vzniknout snad ani nemohou? Třeba celkem respektovaný Sekal už mi připadá jako odvar... Zaujalo vás vůbec něco z posledních pár dekád, resp. něco co volá po podobném využití?Těžko říct. Česká kinematografie je v troskách. Když se podívám na program kin, tak bych blil. Zlatej Sekal, ti povím, já ten film mám teda hrozně rád. Problém je v tom, že dneska se točí spousta filmů spektakulárním stylem, takže je hltáš jak ten popcorn v klimatizovaným Cinema City, ale nadstavba je „0“, hlavně že se prodává a peníze se točí. Ono asi ani není moc žádoucí tam silnou myšlenku dávat. Těžko říct. Když si mám vybrat novější filmy, tak sáhnu více do undergroundu, nezávislé tvorby. Držím se období, které má pro mě cenu, primárně tudíž sleduju filmy z let 1960 – 2010. Ale je to různé, navíc se snažím pochytit kinematografii nejen českou, americkou ale i evropskou, a těch filmů je nepočítaně, takže vstříc novým filmům už tolik nehledím. V době, kdy se točí hlavně komiksové vyprázdněné bijáky (kurvící komiksovou kulturu), remaky a klišovité filmy, to asi ani jinak nejde.Já teda ne že bych nějak nadšeně předjímal apokalypsu, ale když pozoruju vývoj globálního dění za poslední roky, tak si už občas říkám, že ty osmdesátkový béčkový scifíčka (a nejenom ty), zas nebyly tak daleko od pravdy. Pustit si v současných geopolitických podmínkách Vlákna (Threads) by mě možná dokázalo uvrhnout do hluboké deprese.:-)Nevím, zda bych něco dokázal označit, jako že to „volá po podobném využití“. Přece jenom trezorové filmy jsou pro nás hodně specifické, ať už tím, jak jsou natočeny, jak jsou kvalitní a co znamenaly pro rudochy, když si je mocipáni přáli nechat uschované. Z mého pohledu vykreslovaly realitu bez příkras, a jejich užití jako myšlenkového rámce dává poměrně jasně najevo, co si myslíme o kolektivizaci, totalitních režimech a omezování svobody.Budete příslušné schéma využívat i nadále, nebo se dočkáme i jiných inspirací a zpracování, případně tradičnějšího dílka? Jinak řečeno, máte už jasno v tom, kam se vydáte příště?Zatím je v plánu pokračovat ve větrání trezorových archivů, leč těžko říct, jak to vlastně ve výsledku bude. Hudebně se nový materiál teprve začíná pomaličku rodit.Topiho projev je vynikající a dost variabilní. Měl nějaké zadání a nechali jste mu v něčem „volnou ruku“?Topi je už zkušený a protřelý vokalista, tudíž jsme jeho vokální linky a texty nechávali v podstatě čistě na něm. Topi ušel od dob PIGSTY pěknej kus cesty a patří k jedněm z nejlepších a nejosobitějších zpěváků staré školy, a to neříkám proto, že s ním hraju ve dvou kapelách. Pravda, lidi občas říkají, že jim chybí jeho klasický kvikot z raných dob, ale doprčic, každej se v životě nějak posouvá, koho by bavilo furt dokola omílat tu samou písničku.:-) Proběhla akorát nějaká korektura textů, sem tam se ujasňovalo nějaké slovíčko nebo tak. Zbytek se korigoval jen minimálně.Můžeš něco prozradit o bubeníku Kantorovi? Jednak se mi jeho hra dost pozdává a jednak jsem o něm vůbec nic nezjistil...:-)Kantör hraje ještě na bicí v brněnské kapele HIGH PURITY, v 90. letech hrál na kytaru a měli s Topim death metalovou kapelu. Je to moc milý chlapík, na scéně asi příliš známý není a má rád své soukromí.:-)Silní jste na všech postech, skvělou práci odvádí i Petr; základem jsou však riffy. V tvé kytarové hře se toho slévá opravdu hodně. Kde nalézáš své kořeny? A mohu mezi ně řadit i ROOT:-), resp. něco jako Blackoshovu dark kytaru?Prosím tě, já absorbuju úplně všechno, co mě oslovuje.:-) Mým dětskými kytarovými hrdiny byli Brian May a Ace Frehley, pak jsem objevil IRON MAIDEN, takže mými hrdiny se stali Dave Murray a Adrian Smith. A takhle se to se mnou táhne celej život, v podstatě by se dalo říct, že miluju elektrickou kytaru a každého dobrého hráče. Tedy, v mém pojetí dobrý hráč nemusí umět hrát rychle a zběsile a umět tisíc technik, spíš mě baví kytaristi s ksichtem.:-) Dnes už nemůžu říct že bych měl vysloveně kytarové oblíbence, a když bych po nějakém sáhl, tak se nedostaneme přes rok 1990.:-) Třeba Tony Abassi je skvělej kytarista, ale nějak jsem do té generace už nedorostl, i když jeho hru uznávám a ANIMALS AS LEADERS jsou skvělá kapela, jen v tom nemám tolik to srdíčko.:-) Já jsem ROOT resp. Blackoshe začal vnímat až hodně pozdě, protože do Brna jsem se přestěhoval někdy v roce 2010, a to už ROOT byli spíš za zenitem a navíc jsem je nebral moc vážně. Ale postupem času jsem si začal jejich tvorbu trochu najíždět. Ovšem pak, před pár lety jsem propadl především deskám „Temple of the Underworld“, „Kärgeräs“ a především „The Book“. Blackieho hra na mě přímý vliv ale neměla, i když tím nemíním nijak srážet fakt, že ten člověk zní jak z jiné planety. Největší vliv na mě Blackosh začal mít ve chvíli, kdy jsem začal hrát v kapele PAČESS, protože Pačess jakožto do té doby mastermind z jeho hry hodně vycházel/vychází, což jsem částečně od něj přejal hlavně proto, abych zapadl do tvorby jeho kapely, takže je možné, že si nějaké ty moresy s sebou vláčím i dál.:-)Petr je pak jeden z nejlepších basáků, naprostý srdcař, který vše rychle pochopí a dokáže zahrát. Pořád doufám, že na další desku přinese i nějaké zajímavé riffy. Podílí se samozřejmě na aranžích věcí, které nosím já a taky dává zkouškám brutální šťávu svým chropotem, aka sekundárním vokálem. O tom chlapci se třeba ještě bude mluvit.:-) A taky spolu sdílíme lásku k upištěnýmu hevíku!!Myslíš, že se na zdařilém výsledku odráží i fakt, že jste dosud orientovaní na old school death vlastně ani moc nebyli a někde to ve vás všechno dřímalo? Z materiálu cítím určitou hladovost...Na zdařilém výsledku se především odráží fakt, že si spolu dáme rádi do trumpety, pokouříme kouzelný tabáček a na zkouškách se vždycky nehorázně bavíme.:-) Jako kdybychom se všichni vrátili do časů před dospělostí, a z toho podle mě ta hladovost sálá nejvíc.V recenzi už sem něco zmiňoval, jaké vlivy se na „Smuteční slavnosti“ projevují podle vás samotných? Přemýšleli jste nad vyzněním v modu Skandinávie nebo Amerika, apod., nebo jste ke všemu přistupovali spontánně?Zvukové vyznění jsem vůbec neřešil. Teda, svůj zvuk jsem řešil hodně a trvalo, než se to na něčem ustálilo.:-) Ale podobat jsem se vysloveně zvukově ničemu nechtěl. Prostě jsem přinesl to, co jsem si v tu chvíli představoval pod pojmem death metal. Z hlediska mého vývoje jsem měl dříve radši evropskou podobu death metalu, ale teď už v tom nedělám rozdíl. V době skládání první desky jsem byl hodně závislý na tvorbě MORBID ANGEL (model 1989 – 2000), a ty tam možná nikdo ani neslyší.:-) První death metalová deska, kterou jsem kdy slyšel, byli američtí DEATH a jejich „Spiritual Healing“. Takže, jak vidíš, je to takové dost nejednoznačné.Ano, hodně se mi tudíž líbí samotný zvuk, který si z old schoolu bere hlavně syrovost, přitom však nevykrádá ikonické „školy“ či kapely. Jaký byl vlastně v tomto směru váš záměr? Někde mezi MY DYING BRIDE, EDGE OF SANITY a CARCASS....?Díky, jsem moc rád, že zvuk funguje přesně tak, jak jsme si to představovali. Já jsem totiž hrozně nechtěl, abychom zněli na první poslech jako kopírka amerických nebo švédských kapel nebo tak něco. Popravdě, všechno vznikalo tak nějak bez záměru, v podstatě to, co slyšíš, to jsou prostě volné variace na téma uchopení death metalu. Já jsem třeba hodně zatíženej i na doom metal a stoner, a i tyhle prvky se nám tam vkrádají. Zároveň bych tuto fúzi do budoucna rád prohloubil. V současné době třeba zbožňuju death/doomové spolky typu MORTIFERUM nebo INNUMERABLE FORMS. Bylo pro mě celkem přirozené do toho bordelu vsunout i pomalé atmosférické pasáže, aniž bych se nad tím nějak hlouběji zamýšlel. Nicméně kapely MY DYING BRIDE a EDGE OF SANITY na mě měly obrovský vliv. MY DYING BRIDE byli zároveň jedna z prvních extrémnějších kapel, které jsem kdy poslouchal. Někdy v roce 2003, když mi bylo třináct, se ke mně dostaly alba „The Dreadful Hours“ a „Songs of Darkness, Words of Light“ a beznadějně jsme tomu propadl. CARCASS mám trochu najeté taky, hlavně „Symphonies of Sickness“, „Necroticism“ a „Heartwork“, a byť jsou to bez pardonu klasici žánru, přišli ke mně až o dost později.Proč zrovna cover od EDGE OF SANITY?Je to kult, na kterém jsme se všichni shodli. Jejich vliv na každého z nás byl a je naprosto neoddiskutovatelný.:-) „Unorthodox“ a „The Spectral Sorrows“ jsem v té době točil každý den.Jak se vyvedl křest? Brněnský Kabinet múz mi nepřipadá jako typický metalový stánek. Kouzlo lehce intelektuálního konceptu, změnili dramaturga, nebo mi uniklo něco jiného?:-)Křest byl perfektní, návštěva cca 90 hlav, což jsem při zvoleném termínu rozhodně neočekával. Povedl se zvuk i koncert samotný, byl jsem opravdu nadšený. Kabinet Múz jako klub máme velice rádi, Topi si tam navíc pravidelně chodí pro dávku vinylů, takže už je tam tak trochu inventářem.:-) Na Kabinetu Múz je dobré to, že se tam nebojí ničeho, od death metalů až po elektronické koncerty, až po úlety typu Emma Smetana & Jordan Haj. Občas přijde měsíc, kdy jsem tam i třikrát čtyřikrát do týdne, protože se tam zkrátka dějí zajímavé věci. Co na tom, že to není typický metalový stánek, takové už prakticky neexistují, aspoň ne v Brně. Hodně metalových koncertů se dělávalo/dělá na Melodce, ale to je taky extrémně vytížený klub. Za podmínek, které nám byly poskytnuty ze strany Kabinetu nebyl důvod dělat křest někde jinde.:-) Během pár dnů bude venku i koncertní video, které pro nás natočil a připravil šikovný Samuel Láska, také šéfík distra DIY FACTÖRY. Určitě stojí za to ten merch zčeknout.Jak to bude s koncerty dál?Tak to je otázka, na kterou momentálně nezná odpověď asi nikdo z nás. Necháváme tomu volný průběh. Když nás někam pozvou a bude to pro nás reálné, tak rádi zahrajeme, ale model „kejvnem na všechno“ se konat asi nebude.:-) Borci už jsou staří.:-DJak si vůbec aktuálně stojí brněnská scéna? Existuje i nějaký „dorost“?Já tohle už moc nesleduju, nějak se nevnímám jako součást nějaké scény, takže o tom nemám moc přehled. Vím, že když hráli v Brně SAMAEL, tak tam příliš mladších zástupců nebylo, případně když byli nedávno MOONSPELL v brněnském Sonu, tak si téměř čtyřicetiletý kamarád povzdechl, že tam byl pomalu nejmladší.:-) Řekl bych ale, že to dost záleží na stylu, na grindových, thrashových a stoner akcích zas vnímám větší příliv mladších ročníků. Asi to ale nedokážu ze své pozice teď úplně zhodnotit. Ze zástupců mladších můžu jmenovat kapelu MÖRGHUUL, kteří zatím vydali demonahrávku „Possesed by Demo“, a je to black/thrash/speed těleso s věkovým průměrem zhruba 18 – 19 let? Při svém mládí jsou hoši vyhraní, a pokud se na to nevyserou, čeká je plodná budoucnost myslím si.Na čem teď aktuálně pracuješ(te)? Dočkáme se i nových FORGOTTEN SILENCE, jejichž řady si měl aktuálně rozšířit?Začátkem prosince jsem natočil kytary pro nové EP kapely PAČESS, které by mělo vyjít v průběhu roku 2023. S kapelou SOMNUS AETERNUS nazkušujeme nový koncertní setlist a taky velice doomovým tempem dokončujeme novou nahrávku, kterou snad taky během roku 2023 doladíme. 20.1. hrajeme společně s MALLEPHYR a MŮRA v Brně na Melodce a 21.1. v plzeňském Parlamentu (libová sestava, pozn. Pek.). Na jaře budeme natáčet novou fošnu s kapelou KANDAR, na které se tematicky věnujeme tvorbě velikána Jana Švankmajera.S FORGOTTEN SILENCE hraju už nějakou dobu, konkrétně od roku 2018, kdy jsem doplnil koncertní sestavu k výročí 25 let kapely, u příležitosti koncertního provedení kompletní debutové desku „Thots“. Pak jsem absolvoval koncerty k desce „Kras“, opět jsem doplnil koncertní sestavu. Postupně jsem se z posily stal členem kapely a nová deska je již nahraná a je ve stadiu kdy se finišuje mix nahrávky (Bomba! pozn. Pek.). Stylově bych ji popsal jako takové „kanadské album“, protože mám pocit, že se tam střetávají naše dvě velice oblíbené kapely, RUSH a VOIVOD. Tedy progresivní rock se potkává s progresivním metalem a do toho občas přistane thrashová tečka na solar.:-) Brzy se dočkáte!Dokázal bys na závěr vyjmenovat pět death metalových alb, které vedly k tvé náklonnosti k danému žánru?DEATH – „Spiritual Healing“MORBID ANGEL – „Formulas Fatal to the Flesh“GOREFEST – „False“EDGE OF SANITY – „Unorthodox“ENTOMBED – „Left Hand Path“EXUMER - Possessed By Fire - 70%http://www.crazydiamond.cz/exumer_possessed_by_fire_recenze/2819http://www.crazydiamond.cz/exumer_possessed_by_fire_recenze/2819janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Frankfurtští zběsilci, kteří se mají dnes čile k světu areprezentují znovu ten nejpravověrnější thrash germánské provenience, platili snad tři dekády za pouhou vzpomínku. Po pravdě, EXUMER nikdy neměli skladatelský potenciála osobitou nadstavbu slavnějších německých souborů jako KREATOR či DESTRUCTION, přes obstojné řemeslo nikdy nepatřili zrovna k žánrové špičce. To podstatné, co po sobězanechali z oné své krátké kapitoly z osmdesátých let, se v rámci dvoutehdy vypuštěných alb nachází jednoznačně na debutu „Possessed By Fire“z roku 1986. Protože se však kapela nebyla schopna zásadně vyvíjet aprotože jejich projev postrádal větší míru originality a narážel tak do bariéry,vesměs ohraničující všechny méně osobité, kapela se logicky po čtyřech letechexistence rozpadla. Což o to, stalo se to třeba i stylově spřízněným a z mého pohledu o trochu lepším ASSASSIN. I z dnešního pohledu, kdy EXUMER aktivně fungují,koncertují a nahrávají vcelku slušná, avšak nikterak originální thrashová alba,tvrdím, že to tak prostě mělo být. Kapela se zkrátka rozešla v pravý čas.Vždyť si to představte, jakou parádou asi tak musí být poslouchat třeba deset zhrubastejně znějících nahrávek od jedné thrashmetalové kapely, která se navíc zatvrzele drží pouze agresivních riffů, rychlých temp a štěkavého vokálníhoprojevu Mema Von Steina, a nehodlá svou tvorbu opatřit byť jen minimálním přesahem, či jemnýmúkrokem stranou.  EXUMER se tenkrát rozešli, protože již zkrátka neměli dál coříct. Byla totiž doba, kdy méně zajímavé kusy právem odpadaly a uvolňovaly místo šikovnějším,tedy kapelám, o které byl zájem, které se byly schopny nejen stylově, ale i muzikantsky a zvukově vyvíjet, kapely, které byly schopné na sebe nabalovat větší počty fansa udržet si je. Existovala totiž jak shoda na tom, co je mimořádné a co je pouzedobré, což se týkalo fans i novinářské obce, tak se v hudebním prostředítočily nějaké ty peníze a bez těch samozřejmě nebylo lehké smysluplně fungovat. To akorát v dnešní době nadprodukce, v časech,kdy se ani méně talentované kapely prakticky nerozpadají a jejich počty se zdvojnásobují,zpětinásobují, zdesetinásobují, může někdo bez špetky sebereflexe do zblbnutínahrávat, bez fans a pro vlastní potěchu, něco stále totožného a pohodlně existovat, a ještěje u toho třeba podporován svým pisatelským patronem. Vraťme se však do roku 1986, kdy EXUMER realizují svou debutovou desku, která se dočkává na tvrdou hudbou nezoraném německém terénu slušného ohlasu. Kapela samozřejmě svým nářezem tnula do živého a spolu s debuty TANKARD a ASSASSIN se pohodlně zařadila hned za ústřední velkou trojku KREATOR, DESTRUCTION a SODOM. Deska „Possessed By Fire“ je prostě narubanej, vysokorychlostní nářez, kde se forma skladeb vzájemně velmi podobá. Osvěžující na místních vypalovačkách tak můžeme shledat výbornou práci na kytarových sólech od principála Raye Mensche a jeho kumpána Bernieho Siedlera. Songy mají vyrovnanou kvalitu a záleží tak  pouze na dojmu z celku a na preferencích každého posluchače. Mně třeba, i díky emotivně vypjatým riffům, do ucha padl především ten se sci-fi názvem „Xiron Darkstar“. Jde tak na svou dobu o velmi slušnou speed/thrash jízdu inspirovanou ranými alby METALLICY a SLAYER, byť je třeba dodat, že Němcům scházela oproti americkým velikánům originální nadstavba. Opravdu si tak nedovedu představit, že by s podobnou hudbou EXUMER fungovali bez přerušení až do dnes. K té třicetileté pauze prostě muselo dojít.Redakční bilancování: Top alba za rok 2022http://www.crazydiamond.cz/redakcni_bilancovani_top_alba_za_rok_2022_asylum/2818http://www.crazydiamond.cz/redakcni_bilancovani_top_alba_za_rok_2022_asylum/2818nobody@nothing.com (Redakce)Rok 2022 byl na zajímavé nahrávky z oblasti tvrdších rockových, případně metalových žánrů bezesporu štědrý, jakoby se celá řada kapel snažila dohnat to, co v několika předešlých letech zanedbala. Zde jsou tedy naše žebříčky.HivrisMůj top ten nejlepších alb uplynulého roku se skládá vesměs ze samých prověřených a vyzkoušených jmen světového metalu a rocku. Jednoznačně tak odráží změny, ke kterým u mě došlo především v profesním životě. Práce mi začala ukrajovat víc času i sil a společně s rodinou se stala hlavní náplní všedních dní. Celkem logicky jsem pak ve volných chvilkách sahal po hudebních jistotách, než abych hledal klenoty v hlubinách undergroundu nebo alternativní scény. Výsledkem je tedy značně konzervativní výběr, což ale neznamená, že by se nutně mělo jednat o nějakou nudnou dědkovskou hitparádu. 1. RAMMSTEIN - Zeit2. IMMOLATION - Acts Of God3. MISŢYRMING - Međ Hamri4. SAHG - Born Demon5. PATTERN SEEKING ANIMALS - Only Passing Through6. SATAN - Earth Infernal7. AUDREY HORNE - Devils Bell8. ERIC WAGNER - In The Lonely Light Of Mourning9. AUTOPSY - Morbidity Triumphant10. DARK FUNERAL - We Are The ApocalypseHonza H.1. HRABĚ MONTE CRAZY – Meziplanetární brouk/PETR JANDA – Asi se mi nebude chtít 2. ANNIHILATOR – Metal II 3. STRYPER – The Final Battle 4. KENN NARDI – Trauma 5. RONNIE ATKINS – Make It Count 6. ICONIC – Second Skin 7. TABOO – Taboo 8. DESTRUCTION – Diabolical 9. TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR – Ona 10. HEAVING EARTH – Darkness of God 11. SPHINX – Deathstroke 12. CLEANBREAK – Coming Home 13. HOUSE OF LORDS – Saints and Sinners 14. SILENT SKIES – Nectar 15. SKAPHOS- Thooď Majk 1. ARCH ENEMY – Deceivers 2. EVIL INVADERS – Shattering Reflection 3. RIOT CITY – Electric Elite 4. THUNDER – Dopamine 5. CANDLEMASS – Sweet Evil Sun 6. BLIND GUARDIAN – The God Machine 7. MEGADETH – The Sick, the Dying …and the Dead! 8. SAXON – Carpe Diem 9. THRESHOLD – Dividing Lines 10. MARILLION – An Hour Before It´s Dark Pekárek 1. NIKOL BÓKOVÁ QUARTET – Elements 2. HEAVING EARTH – Darkness of God 3. ALTARS ABLAZE – Life Desecration 4. BEYOND MORTAL DREAMS – Abomination of the Flames 5. THE GATHERING – Beautiful Distortion 6. SATAN – Earth Infernal 7. HEIDEN – Andzjel 8. DYING PASSION – Skylor 9. NEUROTIC MACHINERY – A Loathsome Aberration 10. KVIETAH – Hejno černejch koček 11. FAIRY TALE – That Is the Question 12. HADÍ MORD – Smuteční slavnost 13. GODLESS TRUTH – Godless Truth 14. MESHUGGAH – Immutable 15. HRABĚ MONTE CRAZY – Meziplanetární brouk 16. NĚCO NĚCO – Útržky 17. AUTOPSY – Morbidity Triumphant 18. KING´S X – Three Sides of One 19. DONOR – Devět křížů 20. BOHEMYST – Čerň a smrtStray1. RIOT CITY - Electric Elite2. PLACEBO - Never Let Me Go3. DESTRUCTION - Diabolical4. SOILWORK - Övergivenheten5. OZZY OSBOURNE - Patient Number 96. EVIL INVADERS - Shattering Reflection7. THE CULT - Under The Midnight Sun8. SUEDE - Autofiction9. MEGADETH - The Sick, the Dying...And The Dead!10.ARCH ENEMY - Deceivers11.KREATOR - Hate Über Alles12.THUNDER - Dopamine13.VOIVOD - Synchro Anarchy14.SLIPKNOT - the End, So Far15.RED HOT CHILI PEPPERS - Unlimited Love16.THE HELLACOPTERS - Eyes Of Oblivion17.BLIND GUARDIAN - The God Machine18.MICHAEL MONROE - I Live Too Fast To Die Young!19.SUMERLANDS - Dreamkiller20.HEIDEN - Andzjel21.BRUTUS - Unison Life22.MACHINE HEAD - Of Kingdom And Crown23.HALESTORM - Back From The Dead24.A-HA - True North25.ZEAL and ARDOR - Zeal and Ardor26.PIXIES - Doggerel27.EDDIE VEDDER - Earthling28.GHOST - Impera29.SKID ROW - Gang´s All Here30.SAXON - Carpe DiemBRUTUS - Unison Life - 80%http://www.crazydiamond.cz/brutus_unison_life_recenze/2817http://www.crazydiamond.cz/brutus_unison_life_recenze/2817janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Je mě jasné, že většina lidí v naší zemi si pod jménem BRUTUS vybaví něco zcela jiného, než představuje hudba tohoto sympatického belgického tria, které na své třetí a dosud poslední řadové desce doslova vyučuje, jak může být rock prostý, funkční a přesto nesmírně atraktivní. Stačí k tomu pouze kytarista, basák a zpívající bubenice s nádherným tklivým hlasem, který dokáže songy mimořádně povýšit a to do sféry duchovního zážitku, a pak navrch samozřejmě spousta nápadů.Když se právě trojice Vlámů z města Leuven - jmenovitě Stefanie Mannaerts, Stijn Vanhoegaerden a Peter Mulders - v roce 2013 rozhodla pojmenovat svůj post-rockový band dle starověkého římského cognomenu, měli už spolu za sebou nějakou tu muzikantskou zkušenost. Ať se to týkalo hardcore kapely STARFUCKERS, či tributu připomínajícího odkaz legend z REFUSED, nešlo v ani jednom případě o bůhvíjak ambiciózní štace. To podstatné se začalo dít až pod současným názvem. BRUTUS samozřejmě vycházejí z nezávislého prostředí a mají velmi blízko k post-hardcoreovým a alternativně rockovým komunitám, nicméně ve vztahu k jejich vlastní tvorbě to prakticky není vůbec podstatné, své songy předávají s nadhledem a bez ideově svazujících bariér. Podstatná je pro ně lehkost bytí a hraní.Mám pocit, že se z BRUTUS může ve velmi krátké době stát opravdu velká záležitost evropské rockové scény. Podstatné je, že trojice postupuje necelou dekádu klubovým terénem poctivě, po krůčcích a nabaluje k sobě další a další fans. Pravidelným koncertováním, odehrávajícím se po obou březích Atlantiku, i posluchačsky vstřícným stylovým vývojem, se kapela dostává pod kůži stále novým posluchačům. Po deskách „Burst“ (2017) a „Nest“ (2019) přišla koncem října loňského roku na řadu trojka „Unison Life“ a ta rozhodně nezklamala. Nejvýsadnější složkou zvuku BRUTUS je samozřejmě průzračný hlas Stefanie Mannaerts, opětovně potvrzující pravidlo, že především zpěvák utváří hlavní schopnosti každé kapely. Před dotyčnou hudebnicí je třeba smeknout, neboť ona není jen nějakou zpívající bubenicí, která se chopila náročného úkolu z důvodu nenalezení toho pravého frontmana, ale je skutečně vynikající zpěvačkou.Podstatný je v tvorbě BRUTUS především prožitek, který dodává vesměs melodicky střiženým skladbám  specifickou příchuť odevzdání. Odstíny melancholie probleskují skrz tklivý pěvecký naturel hlavní aktérky, kterou zde skvěle doplňují kytary obou spoluhráčů. Ty mnohdy vycházejí z odkazu dávných osmdesátkových kytarovek (nebojím se říct, že Stijn musí v některých chvílích svým zvonivým kytarovým zvukem leckomu připomenout The Edge z dob prvních alb irských U2), ale zároveň jim náleží kontext postupů příznačných pro všechny post-styly. Fakt, že BRUTUS pochází z post-rockového, post-hardcoreového či dokonce možná i post-metalového prostředí, nebo že se v souvislosti s jejich písněmi může zmiňovat i škatulka shoegaze, není vůbec podstatná, protože to co si z poslechu alba odnesete, je především dojem z hudby kapely BRUTUS, ne stylová příslušnost k nějakému okruhu jiných kapel. Tohle, myslím si, je velká výhra. Přes veškerou přímočarost nelze jejich post-rockový výraz nazvat striktně atmosférickým. Když svižný song „Brave“ rozproudí dominantněmetalová a náležitě heroická vyhrávka, má kapela potenciál rozdat si to s celým světem,zatímco následná skladba „Victoria“ či zpěvná „Liar“ nabídnou subtilnější verze chytlavosti a v kontextutvorby BRUTUS náleží tak spíše ke garážovému pojetí. Kapele se daří do svýchskladeb, i s minimem vyjadřovacích prostředků, dostávat velkou dávku emocía to ať už máme co do činění se songy melancholičtějšími jako „What Have We Done“,nebo si užíváme rozmáchlost takových věcí jako „Desert Rain“. Ono by šlo v podstatě vždy o přímočarý post-rock, či alternativu, kterou by šlo zaměnit z celou řadou stylově podobných skupin, jenže právě již výše zmíněný, neobyčejně emotivní hlas Stefanie výsledek povyšuje. Nečekejte tedy nic progresivního, ale svébytný feeling přímočaré kapely, které jde především o písničky a o jejich duchovní náplň.SOUL GLO - Diaspora Problems - 70%http://www.crazydiamond.cz/soul_glo_diaspora_problems_recenze/2815http://www.crazydiamond.cz/soul_glo_diaspora_problems_recenze/2815janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Hardcoreová kapela z Filadelfie vydala v loňském roce své plnohodnotné debutové album „DiasporaProblems“ a to nenechalo řadu lidí chladnými. Sociální kritikou a angažovaností natlakovaná morda nakonecpředstavuje tu nejtřaskavější směs pouliční tvrdé hudby,jaká v současnosti v USA zřejmě vznikla. Dynamické až zběsiléskladby oscilují na hranici snesitelnosti hardcore-punku a občasnědo nich probleskují i motivy z hip-hopového ranku. Nejsou to všakjen nějaké úhledně řazené skeče, u kterých by jste si řekli,že hudebníci tmavší pleti holt měli touhu po většíautenticitě. V ukřičených skladbách od SOUL GLO (mimochodem, jde o značku vlasového šamponu na vybudování trvalé, který se objevil ve komediálním filmu z osmdesátých let Cesta do Ameriky) se totižnacházíte přímo v epicentru pouličního konfliktu. Jakoby jstestáli v noci někde na periferii nějakého průmyslového velkoměsta,všude kolem by zněly policejní klaksony, po chodnících pobíhaly ukřičené štětky a černí týpci v tílkách by vám něco důrazně vysvětlovali. Dost možná byjste pohlédli i do hlavně pistole, namířené na váš obličejjakoby shora. Už jste tam?Ještě před psaním téhle recenze jsem si však o kapele zjišťoval informace a narazil jsem na docela podivuhodnou story. Uf...takže. Nezanedbatelnou pravdou totiž je, že kapela v roce 2022 řešila kromě této svédebutové desky i velkou nepříjemnost, protože jejich kytaristaRuben Polo byl svým přítelem obviněn ze znásilnění a zbytkem kapely byl po dobu procesu zapovězen. Zbylí členové Pierce Jordan (zpěv), GGGuerra (baskytara) a TJ Stevenson (bicí - jediný bílý členkapely) jsou tak stále z momentální situace v šoku a neví,jakým způsobem budou pokračovat. Je pro ně totiž těžké sipředstavit budoucnost své kapely bez dominantního člena. Fakt je,že se jim povedlo nahrát ještě ve čtveřici opravdu zběsilou amoderní desku, ze které tryská vztek a rozhořčení na všechny strany a kterápůsobí v rámci hardcore scény velmi moderně, divoce a různorodě. SOUL GLO patří mezi sociálněangažované hardcore grupy, takže se v jejich textech logicky řešíspíše témata odrážející levicový náhled na současnouAmeriku. Mnohdy sebeanalyzující texty zacházejí až do extrému.Vypovídají o rasismu, násilí, zneužívání, duševním zdraví,kapitalismu i o údajném, státem řízeném teroru proti Afroameričanům. Skupina SOUL GLO údajně pohrdátěmi, kdo si myslí, že se stávající politické struktury změní,neboť se prý USA nachází ve stádiu naprosté apatie. Tato lhostejnost je prý vládnoucím vrstvám dobrá pro poklidné přežívání. Skutečnost, že by někdo z blízkosti punkové komunity hrálve prospěch prezidentské kampaně, je pro členy SOUL GLO nepřípustná. A tohle se týká i podpory demokratické poloviny spektra. Názor, že je Biden lepší než Trump, u nich vyvolává pouze opovržení, protože - cituji: „současný prezident je vším, jen ne přítelemčernochů.“ Ze skladeb mě o něco více baví spíše přímočaré kusy jako „Thumbsucker“ nebo „We WantsRevenge“, případně i ty se značným vlivem rapových prvků, deklamací a vlivů pouličníčernošské hudby - „Driponomics“ nebo „Spiritual Level Of Gang Shit“. Většina skladeb (viz třeba„Coming Correct Is Cheaper“) je však hystericky vygradovaným, drtivým extrémem, s jakým není radno si dlouze zahrávat. A proto všem, kdo neholdují pravidlům a myšlenkám amerického hardcoru, v dobrém radím, aby vzali hodně rychle nohy na ramena.TÖRR - Inkvizitörr - 70%http://www.crazydiamond.cz/torr_inkvizitorr_recenze/2816http://www.crazydiamond.cz/torr_inkvizitorr_recenze/2816hackl@volny.cz (Pekárek)Rodinné stříbro nebo rodinná zátěž? Názory na tvorbu pražských metalistů s legendární značkou a logem TÖRR vykazují zhruba podobné rozpětí. Pravdu bych uprostřed ani tentokrát nehledal. Kloním se spíš k pozitivnímu náhledu. Nedráždí mě vazba na region, resp. nechuť ho přesáhnout. Primárně jde totiž o přijetí faktu, že někdo notoricky známý na důvěrně známém půdorysu už řadu let (počítáno od řadovky „Made in Hell“ z roku 2003) natáčí solidní metalová alba pro stabilizovaný okruh domácích fanoušků. Ambice, která, byť vyznívá triviálně, si určitý respekt zaslouží, protože její realizace zas tak snadná není. Hereš a spol. ji na posledních deskách naplňují spolehlivě. Nabízejí zde totiž kvalitativní standard, stavící na některých „archivních“ prvcích. K tomu přidávají decentní proměny svébytného soundu, kterému nechybí dostatek netrendové tvrdosti, díky čemuž zmíněný přístup stále funguje a přináší zábavná metalová dílka.Novinka „Inkvizitörr“ shora uvedené jen potvrzuje; oproti bigbítověji laděnému předchůdci „Black n Roll“ možná ještě o chlup víc, což se jeví být i s ohledem na zvolený název logické a také žádoucí. Zvuk se podle očekávání mírně posunul. Konzervativně znějící kytara je opravdu mohutná, dokonce natolik, že mírně utlačuje baskytaru. Bicí se opět povedly. Metalová hra Sladkého, včetně jeho nazvučení, mi prostě sedí. Kopáky parádně mlaskají a razantní zvuk virblu přirozeně kolísá. Každý úder díky tomu získává energii, což vyniká zejména v pomalejších, reverbem dokreslených pasážích. Nový materiál zní tudíž drsněji, naštvaněji a temněji. Ve zkratce ho ztělesňuje úvodní black/thrash/rokenrolová jízda „Bůh temnoty“. Po úvodních okamžicích jsem čekal, že se na mě vyvalí OVERKILL. Dorazili sice jen TÖRR model 2021, ale zklamaní se nekonalo. Thrashový, „Kladivem“ naklepaný black motiv disponuje velkou silou a Herešův zpěv zatím také. Další černota přichází s refrénem a kytarovou harmonií ve stylu MASTER´S HAMMER. Na začátek ideální a také velmi kvalitní skladba s dobrým sólem.Odkazy na vlastní kultovní klasiky – někdy, jako třeba v „In Extremis“, i doslovné – nevadí. Nevadí ani čerpání od některých slavnějších kolegů, kupř. od BLACK SABBATH, SLAYER v neveselé hitovce „Smrt“. Celkově převládá snaha o pestrost a písničkový ráz. Skladby nesplývají. Všemu napomáhá jejich kratší stopáž. Kapela nevychází z palby nesourodých nápadů, ale nepřistupuje ani k otravným repeticím chytlavého. Bližší je jí dobře zakomponovaná, popř. využitá variace na „známé téma“, popř. jeho ozvěna. Včas navíc dokáže něco přihodit a sem tam pořádně přitlačit na pilu, a to i po textové stránce. Ve druhé polovině desky se dokonce brutálně šlápne na plynový pedál. Citelně se zrychlí a projev získá na thrashové ostrosti. Vybrnkávání ve stylu IMMORTAL z Bartovy hitovky „Vítej ve snu“ už nehrozí. Pokud pánové dokáží přenést energii songů typu „Závist“, „Podivnej sráč“, „Konec světa“ na pódium, možná fanouškům připomenou, že TÖRR nerovná se jen nostalgická vzpomínka na romantické chvíle s „Kultem ohně“ apod.:-) Alespoň koncertně bych proto doporučoval dvě kytary, jakkoli klasická image staví na triu.Nové album má celkem tři vrcholy umístěné na začátek, do středu a na samotný závěr. O prvním jsem se již zmínil. Druhý představuje ponurá hymna „Královna smrti“, ve které na melodickém power/thrashovém podkladu exceluje Herešův vokál. Znovu zde zazní onen „Season“ motiv od SLAYER a v refrénu ještě kytarová harmonie evokující debut ICED EARTH. Škoda jen rozlámaného zvuku v některých momentech. Na závěr pak udeří další melodický kus, ke kterému není moc co dodat. S „Říší stínů“ totiž znovu přichází výtečná kombinace řady prověřených heavy riffů s chytře naplněnou písňovou formou a typickou českou černí. Jinak řečeno, finále uzavírá stylová gradace.Nejen poslední píseň dokládá, že na třetím „posthenychovském“ albu poslední sestava TÖRR definitivně dozrála a chápe „potřeby“ své kapely. Pakliže Henych našel svého času náhradu za Hereše v Kohoutovi se Šakalem a později v Izzim, Hereš našel v Bartovi rovnou svého Henycha. Prostě někoho, s kým se mohl – po „zkušebce“ již bez obav – pustit do důkladné inventury a řízkování kořenů. Nechce se mi psát něco o inspiraci, mám na mysli spíše poučenou práci s osvědčeným materiálem. Výsledkem je právě „Inkvizitörr“. Berte, nebo nechte být.ZEAL & ARDOR - Zeal & Ardor - 80%http://www.crazydiamond.cz/zeal_and_ardor_zeal_and_ardor_recenze/2814http://www.crazydiamond.cz/zeal_and_ardor_zeal_and_ardor_recenze/2814janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se před pár lety tvorba švýcarské kapelyZEAL & ARDOR týkala pouze hledačů, „hipsterů“ a posluchačskýchnerdů, nikdy jsem se nedokopal k tomu jí zkoumat, ale jakmile střetí deskou jejich jméno začalo rezonovat v obšírnějším poli působnosti a o kapele nadšeně mluvila i média zabývající sespíše metalovým mainstreamem, cítil jsem potřebu něcookolo mého ignorantství změnit. Byl jsem zkrátka zvědav, o covlastně v jejich případě jde a jak mne výsledek sedne. Jejichtřetí a bezejmenná deska vyšla v únoru 2022 a stala se takprvním a dosud jediným počinem této kapely, na který jsem siudělal čas.Výsledek? Docela mne překvapilo, jakpozitivní dojmy na mne jejich tvorba vlastně zanechala. Jde vpodstatě o fúzi jižanského folklóru a afro-americkýchspirituálů se špetkou groove metalu a snad ještě menšímmnožstvím existencionálního neo-blacku, který tryská ze skoroaž post-metalových kytarových meluzín. To nejdůležitější je všakskutečnost, že ZEAL & ARDOR mají v zásobě opravdu silné motivy,případně i celé písně, a rozhodně nejsou kapelou, která by sesvé skladatelské slabiny snažila maskovat natlakovaným extrémněmetalovým pojetím. Naopak, všechny ty metalové běsy jsou veskladbách využívány pouze občasně a jen jako koření kdovršení energetické kapacity. Tedy, zásadní jsou spíše onyexotické prvky, vycházející z boogie a černošského folklóru,a až po nich jdou na řadu metalové dekorace.Kolikrát jsem si při poslechu poslední řadovky vzpomněl na filmovou klasiku od bratří Coenů „Bratříčku, kdejsi?“, neboť americkým jihem a vším tím parnem, prachem aatmosférou pustých dálek, opuštěných benzínek, či naftovýchpolí, tyhle písně zkrátka dýchají. Bylo na kapele samotné, že jádro svého projevu pak přitáhla spíše metalovějším směrem a toužiladekorovat své songy občas jako zběsilé tvrďárny. Nezlobil bychse, kdyby tomu tak nebylo, ale výsledek mne nakonec určitě neodrazuje,neboť tím tvorba získává pestrost a panoramatičtější profil. Hlas Manuela Gagneuxe je natolik charismatický, že se stávájednoznačně nejvýraznějším poznávacím znamením zvuku kapely. Tenhlemíšenec má zkrátka afro-americkou kulturu hluboko v krvi, což senejlépe projevuje v atmosférou amerického jihu dokonale nasycenýchskladbách jako „Golden Liar“, „Church Burns“ nebo „HoldYour Head Low“. Ty zde považuji právě za jedny z nejlepších. Kromě nich zaujme ležérní a houpavá „Zeal  & Ardor“, umístěná hned v úvodu nosiče, či výrazný groove a elektro zvuky v moderněji pojaté „Death To the Holy“, to tvrdím, ačkoliv nejsou vůbec špatné ani songy, kteréreprezentují opačné spektrum zvuku, tedy tvrdší běsy jako„Run“, „Feed the Machine“ nebo „Götterdämmerung“.Tak jako tak, bezejmenná deska ZEAL & ARDOR je originálním crossoverem, kde se nachází spousta silnýchpísní, utvářejících barvitý celek, schopný udržetposluchačovu pozornost. Pravděpodobně si vše správně sedlo,protože zde touha po co nejsložitější a nejprogresivnějšíformě rozhodně nedostala zelenou, zvlášť pak ne před skutečnýmfeelingem písní a jejich duší. Myslím si, že tahle kapela mávelkou šanci hodně růst a stát se skutečně velkou a originálnízáležitostí, v budoucnu oslovující nemalý počet posluchačskéobce napříč mnoha subžánry.BAD OMENS - The Death Of Peace Of Mind - 70%http://www.crazydiamond.cz/bad_omens_the_death_of_peace_of_mind_recenze/2813http://www.crazydiamond.cz/bad_omens_the_death_of_peace_of_mind_recenze/2813janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stylové proudy udávající vsoučasnosti směr kariéře amerických BAD OMENS se vmnohém podobají vývoji waleských BRING ME THE HORIZON. Slyšitelnýpříklon k elektronice, klávesám a naprogramovaným zvukům,stejně jako nápadná odlehčenost skladeb a jejich výraznézmelodičtění, díky kterému se leckdo zdráhá řadit druhdymetalcoreový soubor dost možná i do rockového ranku, spojujevlastně aktuální tvorbu obou formací. Letošní novinkarichmondských nazvaná „The Death Of Peace Of Mind“ v mnohém slavné Ostrovany připomene, v dobrém i ve zlém. Vrhá totiž do placuřadu chytlavých popěvků, zdobených moderním metro-soundem. Byť producentským stylem dělanádeska nastoupí hned zkraje velmi úchvatně, neboť prostřednictvímtakových chytlavých monstr-čísel jako „Concrete Jungle“,„Nowhere To Go“ či „Take Me First“, ve kterých opravdu nenínouze o futuristické zvuky, silné a křehce modulované vokály anějaký ten dominantní groove, nastolí intenzivně pozitivnísměr, vše se brzy rozplyne v zástupu příliš melancholických a vzájemně si podobných pozvolnějších písní. BAD OMENS na můj vkus až přílišzodpovědně plní požadavky módních trendsetterů a tím sezbavují byť jen malého množství osobitosti. Něco takovéhototiž od ústředních person kapely, jmenovitě Noaha Sebastiana, Joakima Karlssona či Nicholase Ruffila,opravdu nechtějte. Ten nápor na skutečnost, aby vše proběhlo v kýmsi nastoleném módním kurzu, je zkrátka příliš zjevný. Osobně zde nespornýtalent slyším, všechny ty moderní songy mají bezesporumainstreamový teeny feeling, ale to, co kapele schází, je něcoopravdu vlastního, uchopeného z hlubší a trvanlivějšíperspektivy, co by je odloučilo ze zástupu podobných, nebopřesněji řečeno - ze zástupu BRING ME THE HORIZON podobných formací.Tahle deska totiž přesně ví, nakterou generaci cílit, a jak intenzivní množství své ufňukanépózy navolit. Chápejte, že tahle věc rozhodně není špatná,nicméně mne zde schází skutečná podstata, která bypovyšovala jádro skladeb nad jejich pouhou formu provedení.Líbivost, rozhodně ano, ale co když se jí člověk velmi brzypřejí?CHAT PILE - God´s Country - 70%http://www.crazydiamond.cz/chat_pile_gods_country_recenze/2812http://www.crazydiamond.cz/chat_pile_gods_country_recenze/2812janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Sápat se v prosinci na obrovitouhoru ve Svatém Janu pod Skalou dá zabrat, zvlášť když člověkupulzuje při pochodu do uší zbrusu nový americký noise. Po vcelku pohodlnéprocházce okolo Berounky jde o hru nervů, kdy se tělo v lesnímpařeništi plném hlíny a rozkládajícího listí dostává běhemdvaceti intenzivních minut ve strmém svahu za hranici fyzických apsychických schopností. Zvlášť pak po té vánočnígastronomické náloži. Jenže ta krkolomná středočeskápanoramata za to nakonec přeci jen stojí a i u hudební kulisyvlastně dedukuji trvalejší hodnotu. Přejděme k ní.Američtí CHAT PILE mě padli doucha, když jsem si projížděl v různých hipsterských médiíchvýroční zhodnocení nejlepších rockových a metalových nahrávekroku 2022. To takhle člověk dozajista vždycky narazí na tunyodpadu, tu a tam se však dostane i k něčemu zajímavějšímu. Narozdíl od dvacítky jiných a poněkud metalovějších souborů,mne oklahomští alternativci CHAT PILE zaujali svou přirozeností aosobitým projevem. Jejich kytarová vřava má totiž atmosféru avlastní pevné jádro. Ačkoliv kapela zjevně nasáváz historie rocku a kříží ve svém soundu zvuky a postupypříznačné pro nejedny borce z post-punkového či post-metalového prostředí, činí tak s velkým vkusem. O dvě generace starším vzorem byjim mohli být už britští JOY DIVISION, posléze také američtíSONIC YOUTH, stejně jako třeba vzývaní i proklínaní zatvrzelciz NEUROSIS. Vcelku pak nechápu onu nálepku „sludge“, se kteroutento přestárlý, avšak rozhodně ne unavený soubor operuje.Tvrdím přestárlý, protože vzhledem k letošnímu debutu „God´sCountry“ tahle čtveřice vypadá jako parta strejců ve středníchletech. Za podobně drásavým debutem bych holt očekával mladší týpky.Album hraje jednoznačně nanáladotvornou strunu a neklidná atmosféra je pro něho alfou aomegou. Vlastně jde o ten typ „hipsteřiny“, kdy se sotva hledíodděleně na jednotlivé písně. Tady zkrátka žádné hity nebolíbivější melodické pasáže nejsou. Dunivý beat kapelauzpůsobuje chtěně garážovému (v parametrech alternativy a UGscény modernímu) soundu, kytary kvílí a v hlukových stěnáchvymalovávají abstraktní scenérie. V jednu chvíli se CHAT PILE kloníspíše na stranu post-metalové mohutnosti, jindy je jejich vyzněníčiřejší a automaticky přímočarý rytmus zavádí posluchačedo prostředí, blížícímu se pošmourným kytarovkám a řevnivějšímu hardcore/post-punku. Zpěv (nebo spíše řev)působí hodně rozladěně, jakoby Raygun Busch u mikrofonu zápolil s tunouosobních problémů. Ve chvíli kdy posluchače zklidňuje svýmtemně post-punkovým mumláním, všichni cítí že medikacezabírá, ale jakmile dojde na zintenzivnění projevu, vysychají díky němu celé lány vegetace. Nejlepší skladba? Za mne „Pamela“! Zaujalo větvičkovité nečitatelné black/death logo kapely i pinkfloydovský cover, na kterém se nachází fotografie objektu nějaké americké elektrárny.Jasně, tahle kapela není rozhodněpro každého, možná že tu za pár let už nebude, nicméně znahrávky cítím určitý nadhled, osobitost a hlavně upřímnost,takže mne na rozdíl od dalších hipsterských štik svým způsobemzaujala, ostatně stejně jako tomu je v případě poslední desky švýcarskýchexperimentátorů ZEAL & ARDOR, či amerických hardcore/punkerůSOUL GLO.