Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyABBATH - Outstrider - 80%http://www.crazydiamond.cz/abbath_outstrider_recenze/1806http://www.crazydiamond.cz/abbath_outstrider_recenze/1806janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak začít? Jednoho dne mě na FB psal ...ne, Pelta opravdu ne :-)... Hooya, že je ta Abbathova novinka naprostou ztrátou času. Víte co, ono není moc dobré být předběžně informován o ne moc velké kvalitě nějaké právě vydané desky. Člověka to vcelku zmate a musí si posléze k dílku hledat cestu o něco delší dobu a skrz malý předsudek. Veden mírnou nechutí jsem opatrně přicházel k prvním poslechům. Nakonec jsem se však od té informace dokázal oprostit a zjistil, že „Outstrider“ rozhodně není špatná deska, ba co víc, je to nahrávka stejně kvalitní jako onen Abbathův tři a půl roku starý debut.Největší blackový rakeťák zde bez větších obtíží naplňujepředpoklady kultovní postavičky severské scény. Ve skladbách se totiž nezračí jen ono tak trochu přehrávané zlounství, kterým kralevic mrazu proslul již v polovině devadesátých let, ale opravdu dobré nápady v puritánském pojetí vlastní žánrové škatulky. Neříkám, že vám bude „Outstrider“ děsně chybět, když rezignujete na jeho poslech či dokonce koupi, ale z mého pohledu má na svém kontě projekt ABBATH už druhou obstojnou sbírku ze dvou realizovaných. Jasně, poslední řadovka IMMORTAL z minulého roku je trochu jiná káva, ale pořád mám za to, že jsme se i zde dočkali kvalitní porce nekompromisních riffových poryvů a havraního krákoru. Abbath je zatracenězkušeným muzikantem na to, aby ve skladatelském pojetí nepolevil,deska jej od začátku plně charakterizuje a hned úvodní čtveřici na zabijáckých riffech postavených hymen - jmenovitě „Calm Of Ire (Of Hurricane)“, „Bridge Of Spasm“, „The Artifex“ a „Harvest Pyre“ (bezesporu nejlepší song na desce) - se spoustou kvílivých kytar dotvářejících neutěšené panorama, považuji za velmi povedenou. S pátou skladbou „Land Of Khem“ se sice, kromě navýšené náklepovosti a rychlosti, taky trochu dostavuje monotónnost, ale následná titulka „Outstrider“, zahájená akustickými kytarami a hozená do volnějšího oslavného tempa, už znovu oblažuje. Jde o královskou jízdu koňáků hnaných v oslavné náladě kordonem jásajících plebejců, takže celá ta rozmáchlost stěžejního riffu působí natolik euforicky, že je jedno, zda-li hrdina v sedle máchne po davu okolo sebe číší červeného vína či palcátem, zkrátka na slavnost se nějak dostat musí. Co se mne na albu nejvíce líbí, je jistá vrstevnatost skladeb, zde umocněná praskavým zvukem kytar i kontrastně působícími ostrými bicími, a pak hlavně všechny ty vřeštivé pazvuky sólové kytary, které se prohánějí téměř každou ze skladeb.V čem je tedy „Outstrider“ oddebutu jiný? Předně, jde o black metal, takže je logické, žeony rozdíly ve vyznění budou jen na úrovni detailů. Obě albapůsobí spíše starosvětsky a stejně jako je tomu třeba u švédských WATAIN, zde se rovněž oslavují old school black-metalové kořeny z osmdesátých let. I letos působí materiál mírně majestátně a v jistém smyslu izáhadně, tempa skladeb nejsou zrovna z těch zběsilých, alevšemu vládne mrazivě rozpraskaný kytarový zvuk a ku prospěchu skladeb vystavěné sólo aranže. Abbathův krákorudává heroický ráz a rytmika udržuje natlakovanost. Z méhopohledu je „Outstrider“ prostě povedenou deskou. Abbath svůj projekt letos opatřil příchodem nových tváří. Kytarista Olle André Farstrad, baskytaristka Mia Wallace a famózní finský bubeník Ukri Suvilehto jsou dnes jeho teamem. Čeká se, že vrchního zlouna budou všichni tři doprovázet na nadcházejícím evropském turné, které připadne na zimní měsíce na přelomu sezóny 2019/20. Season Of Mist, kteří zmíněnou nahrávkuvydávají, tak určitě nijak neprohlupují, protože kultovní Nor přišel znovu s nahrávkou, která jej plně definuje. Za mne zkrátka spokojenost, i když si dovedu představit,že i v tomhle stylovém ranku vznikají díla propracovanějšía evolučně přínosnější. Abbath je konzervativec, s čímžse zkrátka od začátku počítá a co nakonec i podtrhuje rutinněvystavěná coverze BATHORY v podobě skladby „PaceTil´Death“.MINISTRY - Praha, Roxy, 10.července 2019http://www.crazydiamond.cz/ministry_praha_roxy_10cervence2019_koncert/1803http://www.crazydiamond.cz/ministry_praha_roxy_10cervence2019_koncert/1803nobody@nothing.com (Sicky)Bez zdlouhavých kliček k věci. Program začali ten večer předskokani 3TEETH. Tihle borci z L.A. nastupovali v 19:15 před celkem řídce zaplněný sál, což bylo docela divné vzhledem k tomu, že pořadatel avizoval už hodně dopředu vyprodáno. Američané ale počty lidí vůbec neřešili a svoji show rozjeli hodně sebevědomě. Hudebně nebyli moc vzdálení hlavní hvězdě večera, občas jim do rytmu problesknul RAMMSTEIN, jindy riffy a protahovaný zpěv nahodil vzpomínku na WHITE ZOMBIE a když kapela přitvrdila, posunula se až někam k metalově industriálním SYBREED, a to znamená, že to ve finále nebylo vůbec špatné. Jako metal bych jejich produkci celkově vzato neoznačil, spíše to byl takový tvrdší elektro rock, místy až industrial, každopádně to ale znělo mnohem více heavy a kytarověji než na deskách. Kapela působila dojmem, že přesně ví, co chce hrát a žádná laciná-elektro dupárna ani líbivá muzika na první dobrou to nebyla. Tracky jely spíš ve středním až pomalejším tempu a vyzněly místy docela tvrdě a alternativně. Sympatická byla též stylová image frontmana, kdy tmavý knírek, kulaté brýle a kožba bylo přesně to, co se k tomuto typu muziky hodí.Předkapela měla k dispozici zhruba třičtvrtěhodinku a ta byla vcelku zábavná. Skladby měly nápad a nebyly stejné. Škoda jen, že zvuk nebyl tak mocný, jako u hlavní hvězdy a ani světla nejela při jejich show naplno. A taky bylo s podivem, že na závěr dali hodně pomalou, celkem psycho věc, která na místo, aby set vygradovala, tak jej trochu přibrzdila. Celkově ale z mého pohledu nelze 3TEETH hodnotit jinak, než pozitivně. Jen nechápu, proč ten klávesák tolik mlátil svým nástrojem o stojan? To jako neměl strach, že si ten keyboard rozbije?Po vcelku rychlé přestavbě podia pak nastupují bez dlouhého natahování MINISTRY a jako první spouštějí „Twillight Zone“ z posledního alba „AmeriKKKant“. Pomalý a řádně vohulený beat se zkresleným samplem známého sloganu Donalda Trumpa ...We will make America great again... determinoval i sděloval, o co ten večer půjde. Produkci umocňovala ještě velká videoobrazovka za kapelou, kde se americký prezident taktéž objevoval hodně často. První část koncertu byla ten večer věnována pouze poslednímu albu, což možná některé fanoušky nutilo trochu nervózně přešlapovat, mě ovšem nikoliv, protože novinka se mi líbí. Album AmeriKKKant ten večer kapela přehrála celé a musím konstatovat, že takové „Victims Of A Clown“, „Antifa“ a nebo „Game Over“ měly příkladné koule. Zvuk byl samozřejmě řádně vohulený a kapela ve složení, dvě kytary, basa, klávesy zněla opravdu ostře. Al Jourgensen střídající mikrofon se zkresleným zvukem s mikrofonem s ještě zkreslenějším zvukem kázal publiku a celkově se z podia linula velká energie. Zvuk byl možná až za hranicí únosnosti, ale o tom nakonec MINISTRY také jsou. První část show, stejně jako na desce ukončila skladba „AmeriKKKa“, která však, díky tomu jak je pomalá a expresivně rozplizlá, byla již trochu navíc, neboť publikum už čekalo netrpělivě na hity.Druhou část setu, která byla oddělená kratičkou pauzou, kapela odstartovala dvěma tvrdšími, šlapajícími kousky, několika skladbami z alba „The Land Of Rape and Honey“, a rázem bylo publikum ve varu. Se zrychlením tempa se rozjel i kotel, a když po chvíli zazněla „Jesus Built My Hotrod“ (ta byla fakt boží..) a konečně také i všemi očekávaná „Just One Fix“, mlelo se to pod pódiem už docela fest. Následně pak šly ještě „New World Order“ a „Thieves“ a tím byla extáze dokonána. Rázem jsme se přenesli do zaplivaných klubů z devadesátých let a bylo nám všem dvacet. Situaci pak uklidnila až jako přídavek hraná „No Devotion“ od Alovi bokovky REVOLTING COCKS, po které pak 22. hodina povedenou produkci nekompromisně ukončila.Byl to zážitek a největším překvapením pro mne byl příčetný, střízlivý, místy se dá říct až soustředěný Al Jourgensen! Pamětliv prvního vystoupení MINISTRY na BA, kde byl tento pán dost mimo, jsem se obával, zda-li jeho osobnost už není definitivně v troskách, musím ale uznat, že nikoli. Al Jourgensen vypadal ten večer opravdu živý a zdravý (!) a kázal své politické manifesty z pódia s příkladným entuziasmem. Podporován pak energickou a hlasitou kapelou dokázal, že značka MINISTRY zdaleka nepatří ještě do starého železa, čehož je nakonec i důkazem zcela vyprodaný (cca 1100 hlav) klub Roxy.Bylo to hlasité, intenzivní a svým způsobem i jedinečné, protože moc kapel hrajících podobně jako MINISTRY ani není. Ten večer bylo ideální nechat se tím rachotem pohltit a vnímat jej celým tělem, kdo na toto přistoupil, musel odcházet opravdu nadšený.  METAL MADNESS VI - Sušice, Ostrov Santos, 24.srpna 2019 (info)http://www.crazydiamond.cz/metal_madness_susice_ostrov_santos_24srpna2019_koncert_info/1804http://www.crazydiamond.cz/metal_madness_susice_ostrov_santos_24srpna2019_koncert_info/1804nobody@nothing.com (Info)Správného šílenství není nikdydost a obzvláště ne toho metalového. Právě proto letos proběhnejiž šestý ročník šumavského běsnění Metal Madness, čilitradiční plejáda zajímavých kapel z tuzemského ranečku izahraničí. Festival nabízí širokou škálu od nových kapel ažk zažitým klasikám. Nebojí se žánrové rozmanitosti, kdyzazní něco z death metalu, thrashe i blacku a všeho dalšího,co se k podobné muzice dá ještě navázat. Na svůj hudebníapetit si tak přijde vskutku každý návštěvník, který si zcelajistě oblíbí i samotný areál a lokalitu akce. Ostrov Santosměsta Sušice pohostí své černě oděné obyvatele skvělounabídkou občerstvení, zděným WC, areálem s atrakcemi proty nejmenší a dalšími zážitky, které stmelují celkovouatmosféru v až rodinnou záležitost. Dobrý zvuk, dobré pivoi dobrý výběr hudebního doprovodu, který pro letošek zvolil dvaheadlinery, kterými jsou polští HATE a brněnští ROOT.Vedle těchto legend vás čeká ještě dalších osm chodů napříčmetalovým rájem. Pro vlastní pohodlí si neváhejte zajistitubytování v nedalekém kempu Jitřenka, či chatové osaděLuh, což zaručí váš bezstarostný víkendový pobyt. V případěvedra lze využít lákavého šplouchání ve vlnách průzračnéOtavy nebo dopolední čekání zkrátit výšlapy po blízkémokolí, které můžete vždy bezpečně zakončit hašením žízněv místním pivovaře U Švelchů. Metal Madness, to je letníjistota, která dokonale zpříjemní konec prázdnin.HATE se předloni ukázatnepodařilo, a tak tuto svou neúčast letos napravují. Pomyslnéáčko jim škrtáme a začínáme stříhat metr! V únoruletošního roku dokončili nové album coby nástupce dosud poslednívýborné řadovky Tremendum. Nelze se netěšit na čerstvouporci poctivé polské řezničiny i na osvědčené klasiky, kterétahle deathová hydra sází už od počátku devadesátých let.Tohle bude síla!http://hate-metal.com/ https://www.facebook.com/HATEOFFICIAL/ROOT musí znát vysloveněkaždý, kdo se kdy zajímal o tuzemský metal. Však jde o jedenz nejlegendárnějších vývozních artiklů našeho metalovéhohájemství. Syrové sypačky jako Hřbitov, či 666musíte chrlit z paměti! Vedle toho se dočkáme i darkmetalových hymen a dalších epických záležitostí, které náms přehledem odvypráví sám mistr Big Boss. Nenechte si ujíttento sváteční okamžik.https://rootan.net/ https://www.facebook.com/ROOT-Official-396971113678944/ https://bandzone.cz/rootASMODEUS ve spoluprácis vydavatelem Magick Disk Musick potvrdili, že umí být slušnítajnůstkáři. Během rekordně krátké doby dokázali vydat dosudposlední nahrávku Oko Horovo, která se nese v duchusvěžího metalu, který se nebojí střídat různorodé nálady.Za svou bohatou existenci, která loni oslavila kulatou třicítku,toho stihla banda kolem Miloše Bešty opravdu hodně. Kterak jim anipo těch dlouhých letech nedochází dech si běžte, prosím,vyzkoušet na vlastní kůži. Bude to stát zato.http://www.asmodeus.info/ https://www.facebook.com/asmodeuscz https://bandzone.cz/asmodeusBOHEMYST je jméno, které se nascéně svým způsobem teprve zavádí. Ovšem věrní jistě vědí,že jde o pouhý přerod někdejších AVENGER v novouskladatelskou éru. Temně metalový projekt, který pluje na soutokublack a death metalu, čímž vzniká zcela originální hudebnízážitek. Kořením téhle kapely je vlastní otisk, který sizaručeně nespletete. Očekávejte těžkou sondu do stinnýchstránek vašich duší a soundtrack k nočním můrám. Tahlebanda vám s vaším tělem zaručenězacvičí.https://www.facebook.com/Bohemyst/ https://bandzone.cz/bohemystMORTIFILIA jest pojmem, kterýsi v současnosti dopřává hibernace. Snad vlna nostalgie, čipouhý chtíč zahrát si na vlastní půdě pro ty nejvěrnějšídomácí fans vedla k rozhodnutí, že se na podiu zcelavýjimečně ukážou i oni. Bude to exkluzivní set po dvacetiletech existence, však vzpomeňme, že prvotní oficiální demokapely vyšlo na počátku roku 1999 a i to je přece důvodk oslavě!http://www.mortifilia.cz/ https://www.facebook.com/mortifilia https://bandzone.cz/mortifiliaCOLP jsou zastánci ryzíenergie, která skrze naštvanou konstrukci skladeb syčí slova iriffy plné vzteku. Víc jak dvacet let si drhnou ten svůjthrash/hardcore, který skrze upřímnou naštvanost neuhýbáz cesty. Jsou sví, mají svůj styl a xicht a protože iv jejich žilách koluje jihočeská krev, nemusíte se obávatnudné zábavy. Však lokalita původu je známkou sama o sobě.Nevěříte? Tak se přijďtepřesvědčit.https://www.facebook.com/COLP-110157375677078/ https://bandzone.cz/colpANIME TORMENT jako zástupcinekompromisního death metalu, který sklízí ovace kam jen lzepohlédnout. Americký střih koketující až s brutal deathmetalem made in MISERY INDEX se vám zavrtá do útrob jako červ,nebo snad kůrovec, když už jsme v tom šumavském podhůří.Doporučujeme pár dní před koncertem řádně prohýbat krčníobratle, protože nápor, který se na ně chystá bude nemalý.Přijdou, rozsekají a pak v klidu zase odejdou – nenechte siujít.https://animetorment.bandcamp.com/ https://www.facebook.com/animetorment https://bandzone.cz/animetormentCBF neboli COLDBLOODED FISH jsou jedni z tvrdé základny thrash metalu, kterou našerepublika disponuje. Loni vydali solidní debutovou desku s názvemMalvarma a o tom, že jim chuť a energie hrát nechybí sejistě sami přesvědčíte. Banda nad věcí, co se nebojírychlosti ani šílenství pod podiem, které můžete snadnorozpoutat díky jejich rytmu. Směle dotoho.https://coldbloodedfish.bandcamp.com/ https://www.facebook.com/coldbloodedfish/ https://bandzone.cz/coldbloodedfishVIOLENCE BY NATURE nebude promístní nikterak neznámý pojem. Přespolní možná tuší,nicméně tahle banda se v aktuální podobě semknula někdyv roce 2013 a od té doby náležitě piluje a ostří svůjrepertoár. Na sekavý thrash metal roubují tvrdý hardcore, kterýtepe do živého a udržuje tělesnou teplotu v bodě varu.Jedou na dřeň, jak nejlíp umí a podávají maximální výkon, cose jim vleze do těla. https://www.facebook.com/vbn.metal/ https://bandzone.cz/violencebynatureARAWN celý tenhle metalovýsvátek otevřou. Že je neznáte? Tak zkuste jejich prvotinuZrození, kterou vydali v minulém roce a ze které námdo uší nasekají svěží vítr melodického death metalu. Kronikakapely se začala psát v roce 2017, takže podpora a rozšířenívlastního metalového povědomí bude zapotřebí. Neváhejte apřijďte včas, ta zkušenost za to stojí. https://www.facebook.com/Arawncz/ https://bandzone.cz/arawnSouhrn:MetalMadness V. 2019kdy: 24. 8. 2019kde: Ostrov Santos,Sušicev kolik: 14.00 – 24.00za kolik: předprodej zavýhodnou cenu na webu akce – sekce vstupenkyna místě 450,- /děti zdarmaVystoupí:HateRootAsmodeusBohemystMortifiliaColpAnimeTormentCBFViolence By NatureArawnOdkazy:http://www.mortifilia.cz/metal-madness/ https://www.facebook.com/events/1896420490662127/ https://bandzone.cz/koncert/484941-susice-ostrov-santos-metal-madness-viMICHAL PAVLÍČEK - Pošli to tam! - 90%http://www.crazydiamond.cz/michal_pavlicek_posli_to_tam_recenze/1801http://www.crazydiamond.cz/michal_pavlicek_posli_to_tam_recenze/1801hackl@volny.cz (Pekárek)Někdy je prostě dobré zajít na přednášku k panu profesorovi a ujasnit si některé priority. Zvlášť tehdy, když lze v jeho očích stále ještě bez problémů zaregistrovat onu lišáckou jiskru, která svědčí o schopnosti sebeironie a současně neguje veškeré obavy ze senility nebo rezignace. Dostane se vám pak spousty poznatků a podnětů, vytříbených náročným testem všech možných polemik i konfliktů a vyztužených mocnou životní zkušeností. A konečně i toho nejdůležitějšího, totiž ukázkového příkladu, jak lze důstojně stárnout, když má člověk alespoň trochu štěstí. Talentovaní lidé nemají v tomto směru žádnou výhodu, resp. jsou na tom pod neutuchajícím tlakem očekávaného výkonu ještě hůře. Michal Pavlíček byl přitom podarován v mnoha ohledech, nejenže má talent, je i velmi pracovitý, určitě mu nechybí smysl pro humor ani hlubší náhled na řadu podstatných věcí. V éře hodnotové relativizace jsem si za pár vyzrálými tóny nakonec odskočil zrelaxovat právě k němu.Cesta k „Pošli to tam!“ ovšem nebyla přímočará. PRAŽSKÝ VÝBĚR jsem dříve spíš respektoval, než poslouchal. Daleko víc se mi líbili STROMBOLI, především pak tvrdší jazzrockové instrumentálky z jejich eponymního dvojalba. I dnes mě dokáží naprosto pohltit. V době nástupu grunge zas zapůsobily velmi osvěžujícím dojmem Pavlíčkovy našláplé projekty BSP a BIG HEADS. Od té doby víceméně pauza. Můj větší zájem o „lidi kolem PRAŽSKÉHO VÝBĚRU“ podnítila, možná trochu paradoxně, teprve mezinárodní sešlost kolem Michaela Kocába a její album „Aftershocks“, které se mi ovšem dostalo do rukou až minulý rok. Příjemné překvapení z toho, co dokázal jeden ze dvou pilířů české rockové legendy, vystřídala zvědavost ohledně aktuální formy druhého. Posledním impulzem se stal plakátek nalepený v blízkosti pražského Hyde parku – Palackého náměstí. „Neumělá“ kresba srdce prostřeleného kytarou svojí zdánlivou naivitou a nerockovostí zaujala. Zmíněná symbolika, nebyla-li úplně mimo, šla každopádně příjemně proti proudu. Vše nakonec urychlilo cd darované kámošem, který pěl ódy na jeden z mistrových posledních koncertů.První poslechy se nesly ve znamení uznalého přikyvování. Ano, tohle je skutečně profesorský výkon. Stoprocentní hra a maximální pestrost. Výborný zvuk, jemuž dominuje, jak jinak, kytara, která podléhá jen svému pánovi a jejíž zvuk nenarušuje naprosto nic. I hutnější bicí tradičně výborného Miloše Meyera znějí v podstatě velmi nekonfliktně a jemně. Po pár dnech se nicméně dostavily neklamné příznaky provázející poslech něčeho víc než jen kolekce výborných skladeb: mrazení, neodbytné melodie a v závislosti na nich i četné změny nálad, které kupodivu svět kolem mne polidšťovaly. Nová sólovka Michala Pavlíčka není čistě instrumentální, přesto jí takové skladby naprosto dominují, neboť jde o opravdové skvosty, nadto opalizující pozitivními emocemi. Pavlíček v tomto směru neošidil snad ani jeden tón. Každý nese jedinečný otisk a z každého z nich tryská radost ze hry, o níž se chce evidentně a permanentně dělit, a to bez ohledu na intimnější atmosféru některých skladeb. Absolutně také nezáleží na tom, zda přistoupil k rozmáchlé, či decentní kytarové výmalbě. I díky tomu se album prakticky nemůže oposlouchat. Maestro se do své vlastní hudby během nahrávání zkrátka ponořil a dosáhl mimořádné hloubky, aniž by se současně něčemu či někomu uzavíral. Onen český (národní) undergroundový prvek, typický právě pro PRAŽSKÝ VÝBĚR, nechává ve své hře spíše jen problesknout. Jakmile rozezní své struny, vůbec nepochybujete o tom, že posloucháte světovou kytarovou extratřídu, která se v celé své jedinečnosti dnes a tady upřímně snaží navázat co nejuvolněnější a nezamindrákovanou komunikaci se světem kolem sebe a „poslat to tam“. S tím koresponduje i fakt, že titulku reprezentuje asi nejdůraznější, rozuměj nejtvrdší, skladba. Jeho projev, jakkoli působí vřele, totiž rozhodně neobnáší prvek podbízení.Pavlíčkovo sdělení, i když je veskrze pozitivní a někdy i humorné, neztrácí ani okamžik na opravdovosti. V tom Havlův „srdeční vzkaz“ obsáhlo dokonale. V uvedeném smyslu může „Pošli to tam!“ představovat velmi úspěšnou misi. Aby také ne, když tak chytře políčil na každého rockera. Takže, zatímco jsem si nejprve užíval patetický kytarový trip „Ve znamení Jayi“ či metalově vygradované „Červánky“, vykvetly další a další skladby. Ty první ovšem stále „nevadnou“, stačí jen měnit úhel pohledu a objeví se další a další nuance. Proto také právě „Ve znamení Jayi“ stále považuji za jeden z instrumentálních vrcholů, který může mocně působit i koncertně. Někdo jiný může být zas zaháčkován až vaiovsky odlehčenou skladbou „Jseš tak romantická“ a krásu již zmíněných objevit až posléze. Za stručný rozbor by každopádně stály všechny instrumentální kousky, včetně takřka crimsonovského úvodu v podobě „Dunění“ a lehce znepokojujícího meditativního finále, jež obstarala decentní akustikou prodchnutá „Na druhém břehu“.O něco delší dobu jsem si lámal hlavu s písněmi. Hned první z nich jsem zprvu vnímal jako značný propad. Nabízím tuto verzi: Některé zpívané skladby proud závažných emocí prýštících z kytar znatelně odlehčují. Přístup Pavlíčka k využití ženského elementu by snad mohl vyznívat až allenovsky, tj. ve smyslu pravidla – nejdříve podlehnutí femme fatale a pak skladba dokonale padnoucí jejímu projevu. Podobné úvahy však nabourává nejen hostování Třešňáka s Müllerem, ale především očividná snaha odlehčit tíhu sdělení svěřeného kytarovým tónům. Jednotlivá instrumentální čísla, resp. jejich sady, chtěl prostě nějak výrazněji předělit, jinak by hrozilo riziko přílišného akademismu, popř. únava či sterilita z nadměrného působení vysokých emocí. Pomocí občasného vrácení na zem, vystřízlivění, naprosto odlišného – ženského – výraziva, popř. melancholičtější vokální polohy a ironie lze pak posluchače po chvíli vystřelit zas o něco výše. Hostující zpěvačky tudíž plní především roli těch nejvhodnějších interpretek a možná i něčeho jako principu (puntíku) jin v Pavlíčkově jang tvorbě. I díky popsané dynamice vám těch téměř sedmdesát minut magické hudby, a tím pádem i přednesu neodolatelné koncertní pozvánky uteče opravdu rychle.PHIL ANSELMO AND THE ILLEGALS - Praha, Futurum, 16.července 2019 (info)http://www.crazydiamond.cz/phil_anselmo_and_the_illegals_praha_futurum_16cervence2019_koncert/1800http://www.crazydiamond.cz/phil_anselmo_and_the_illegals_praha_futurum_16cervence2019_koncert/1800nobody@nothing.com (Info)Phil Anselmo jenejen pro své účinkování v řadách kapely PANTERA jednou z klíčových osobností amerického metalu. Návštěva pražského koncertu jeho aktuální kapely bude určitě patřit k těm památečným událostem. Snad i proto, že zazní i několik skladeb PANTERY!FBevent: www.facebook.com/events/306072166775726předprodej:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/230Průšvihář,násoska, pařan, provokatér, milovník harcore/punku a blackmetalu, majitel extrémního hudebního labelu, týpek covhubětonajazyku,přesto člověk se silným osobním sdělením. Předevšímvšak fantastický zpěvák a neuvěřitelnýtalent. Toto všechno znamená někdy kontroverzní osobnost Phila Anselma,zpěváka legendárních stylotvůrců PANTERA (zde klipy k nahlédnutí). Porozpadu texaské ikony,kdy se Anselmo ani nezúčastnil pohřbu dlouholetého spoluhráčeDimebaga, čehož později velmi litoval, se Philjal věnovat svým aktivitám v projektech DOWN, SUPERJOINT RITUAL,SCOUR a mnoha dalších. A když se nad tím tak zamýšlíme, napadánás, že tenhle sběratel hororů má hodně podobného s MikemPattonem (FAITH NO MORE). Podobně jako on vyhledává pro svéumělecké pnutí nejrůznější způsoby a jedním z těch aktuálněstálých je jeho „psychiatrická léčebna“ pod emblémem THEILLEGALS, kde dokazuje, že tomuhle už abstinujícímu padesátníkovidech nedochází. HudbaTHE ILLEGALS je totiž nekontrolovatelná jízda. Blastující tempo,noisové výplachy, disharmonická skřípání a Philovy chorobné,někdy až děsivé vokály plné utopických sdělení, hněvua zloby, takže je ipraktickyprosta melodií. Důležitý je neustálý tlak.Prostě totální extrém a hudba bořící jeho standardní formuvelmi osobitým a těžce uchopitelným pojetím. Cose osoby Phila H.Anselmatýče, ten vdětství v rámci nepovedeného žertuzapálil dům rodičů a musel se skrývat a přespávat u kamarádů.V divokých letech, kdy PANTERA brouzdala celým světem avyprodávala haly, se r. 1996 Phil předávkoval heroinem a jehosrdce nebilo pět minut. Je tedy více než symbolické, než seWilliamDuVall poobnovení ALICE IN CHAINS stalposmrti Layne Stayleyho jeho trvalou náhradou, bylv r. 2006 chvilku na pozici zpěváka seattleské legendy právěAnselmo. Krom fantastických pěveckých dispozic ale Phil disponujei velmisilovým projevem, ten využívá právě v THE ILLEGALS, aspecifickým výrazem, takže svůj hlas průběhem kariérypropůjčil do kapel jako ANTHRAX, BIOHAZARD, CATTLE DECAPITATION, CROWBAR, IOMMI, SATYRICON, SOILENT GREEN, EYEHATEGOD a mnoha dalších. PhilipH. Anselmo je jednou z klíčových osobností amerického metalu a jeho pevné místo vmetalových dějinách je nezpochybnitelné. Proto návštěvakoncertu jeho kapely v Praze bude určitě z těch památečnýchudálostí užjen proto, že THE ILLEGALS v oblibě hrají několikero skladebPANTERY.www.facebook.com/Philipillegals/videos/1272470142918464SAMMY HAGAR AND THE CIRCLE - Space Between - 60%http://www.crazydiamond.cz/sammy_hagar_and_the_circle_space_between_recenze/1799http://www.crazydiamond.cz/sammy_hagar_and_the_circle_space_between_recenze/1799janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Americký rocker Sammy Hagar byl vždy s větším zájmem a ohlasem u veřejnosti přijímán doma v USA než v Evropě, ať už šlo o jakékoliv období jeho kariéry: a) během první poloviny sedmdesátých let, v časech svého účinkování uvnitř revoluční hardrockové kapely MONTROSE, tehdy vládnoucí nejtvrdším kytarovým zvukem, jaký byl v USA k mání, b) v dobách následné sólové dráhy nastartované roku 1976, a nebo ještě o něco později, c) po nástupu k slovutným VAN HALEN, kde v roce 1985 nahradil Davida Lee Rotha a prožil v řadách slavné stadiónové kapely dalších úspěšných dvanáct sezón. Když jeho aktuální novinka „Space Between“, kterou nahrával za asistence doprovodného projektu spřátelených muzikantů, souhrnně nazvaného THE CIRCLE, vylétla za Atlantikem v červnu 2019 na čtvrtou pozici žebříčku prodejnosti Billboard 200, zaskočilo to však i mne. Měl jsem jej totiž za chlapíka, co na svou kariéru už jen vzpomíná zpod plážového deštníku a s brčkem ponořeným do nějakého barevného drinku a jen velmi sporadicky brousí nový matro, neboť jej víc zajímá vlastní mexická restaurace Cabo Wabo. Sammy Hagar se zkrátka v USA stále těší velké popularitě a to navzdory faktu, že v Evropě je již dávno spíše kuriozitou a hudebníkem minulosti. Jeho projekty z minulé dekády, jmenovitě THE WABORITAS a CHICKENFOOT, se zde ostatně také příliš neuchytily. Přejděme však rychle k aktuálním událostem. Kdo tedy jsou THE CIRCLE? Odpověď je jednoduchá, čtyřčlenný projekt vykazující se tradicionalistickým pojetím amerického hard rocku a blues, do jehož písní občasně probleskují i vlivy country a stadiónového pojetí AOR. THE CIRCLE již čtyři roky tvoří právě Sammy Hagar, a s ním ještě kytarista Vic Johnson, bubeník Jason Bonham a někdejší baskytarista od VAN HALEN Michael Anthony. Tedy bezesporu hvězdná sestava, která svou pouť zahájila v roce 2015 albem předělávek „At Your Service“ převážně pocházejících z repertoáru LED ZEPPELIN, VAN HALEN a MONTROSE. A protože staří bardi na práci zas až tolik nespěchají, regulérní debutová deska přichází na program dne právě až nyní a nese jméno „Space Between“.Co k té hudbě tedy říct? Jde ve všech směrech o dílo rockově tradicionalistické, ve kterém se odráží zaoceánské hudební cítění všech zúčastněných. Některé skladby jsou značně ovlivněny tamním folklórem a country, jiné mají naopak mohutnější stadiónový naturel a možná vzdáleně mohou připomenout Hagarovo působení u VAN HALEN. Tak jak to slyším já, osobně jsem radši za ono hřmotnější provedení, které je vlastní spíše skladbám z druhé poloviny alba. Deska se totiž nerozjede zrovna nejšťastněji, neboť „Devil Came To Philly“ chybí charisma pořádného rozjezdu a vládne jí spíše rozpačitost, volnější tempo a pocit, že hudebníci ani příliš nevěděli, kam s tím nápadem dojet. Ani „Full Circle Jam“ zrovna nepatří ke skladbám, díky kterým by se člověk začal o projekt zajímat, spíše jde o takovou bezúčelnou napůl instrumentální, napůl zpívanou předváděčku v blues and boogie stylu. Zkrátka spíše taková normální americká srandička poněkud hektičtějšího ražení. Další dva songy „Can´t Hang“ a „Wide Open Space“ v sobě vlastní silný nádech country, což je znát na jejich akustické podobě, využití nástrojů jako např. banjo, ale i celkovém venkovském naturelu. Tak jako tak jde o docela příjemné songy, které mne připomněly zvuk BON JOVI v dobách okolo jejich pistolnického období z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pokračovat však v tomto duchu album dál, asi bych jej měl brzy plné zuby.„Free Man“ značí nejzemitější a nejriffovější song na albu, ale nelze o něm zas tak přesvědčivě tvrdit, že vyvádí materiál z průměrnosti či dokonce nezáživnosti, spíše naopak. Následná „Bottom Line“ má určitě chytlavější ráz, mě osobně evokující různé glam-rockové popěvky sedmdesátých let, vystavěné na první dobrou, zde ovšem v současných zvukových podmínkách, ovšem i s patřičným cirkusovým pojetím, které je mě brzy protivné. Asi nejzajímavější skladbou je „Worries“ , věc ve svém bluesovém provedení osvěžující a to i díky nástrojové pestrosti a využití ženských doprovodných zpěvů. Rozmáchlejší hard rock reprezentuje „Trust Fund Baby“, skladba, která možná asi nejvíc připomene hagarovské VAN HALEN, i když by se o ní dalo mluvit jako o docela obyčejném rockovém songu inspirovaném u LED ZEPPELIN. Až v této závěrečné fázi jinak docela nudného alba se Hagarovi daří dostat do písní alespoň trochu svého někdejšího skladatelského potenciálu a energie. Předposlední „Affirmation“ značí parádní stadiónovou hitovku jak z osmdesátých let, kterou charakterizuje po vzoru Adult Oriented Rocku úderný stěžejní slogan, celkově hitový potenciál, ale hlavně nekomplikovaný a velmi rovně jedoucí beat. „Hey Hey (Without Greed)“ je už jenom takovou symbolickou overturou a pokračováním letargického rozjezdu „Devil Came to Philly“ z úvodu alba. Tedy nic co by poskytlo rozhřešení.Celkově tedy tvrdím, že pokud se SAMMY HAGAR s THE CIRCLE snaží znít více hlomozně a stadiónově, nemám s jejich tvorbou sebemenší problém, ale jakmile dochází na komornější fáze ovlivněné americkým folklórem, country a blues, chutná mě to celé už mnohem méně a vlastně mě to celé nudí. Deska je sice po řemeslné stránce umně zhotovena, ale ani muzikantský potenciál členů projektu, ani jejich slavná jména zkrátka nezakryjí fakt, že je dílo tvořeno z poloviny obstojnými songy a z poloviny vatou.NIRVANA - Bleach - 70%http://www.crazydiamond.cz/nirvana_bleach_recenze/1797http://www.crazydiamond.cz/nirvana_bleach_recenze/1797lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Rok 2019 nám kromě jiných záležitostí přinesl jedno významné výročí – 25 let od sebevraždy Kurta Cobaina. S jeho smrtí se datuje i zánik kapely NIRVANA a i když jde o velmi smutné události, dávají nám dnes příležitost zavzpomínat na diskografii této jedné z nejvýraznějších kapel devadesátých let. Skupiny, která vydala pouhá tři řadová alba a všeobecně známá je dokonce jen dvěma deskami, co se ale týká vlivu a viditelnosti v rockové historii, málokdo ji překoná. Sám Cobain pak byl dlouhá desetiletí figurou, která nenechala snad nikoho v klidu – dokonce i dnes dokáže v pubertálních holkách rozdmýchávat platonickou lásku a vlny nekritického zbožňování, naopak ultra-konzervativní rockeři při vyslovení jména Kurt Cobain dostávají záchvaty zuřivosti. Různých emocí je ale ještě víc – jedni NIRVANU staví na piedestal málem jako nové BEATLES, druzí naopak dávají palec dolů se slovy o nejpřeceňovanější skupině v dějinách hudby. Takhle rozjitřené nálady kvůli třem týpkům v džínách a teniskách jsou snad až nenormální, jenže ruku na srdce – podobnu popularitu, jakou má NIRVANA i čtvrtstoletí po smrti, by si přála lecjaká hvězda pop music i v době největší slávy.Diskografie NIRVANY není rozsáhlá, s klidným srdcem ale můžeme říct, že každé její album je úplně jiné. Snad žádná jiná skupina během pouhých šesti-sedmi let neprošla od špinavého undergroundu k „first class“ zvuku a vzápětí hned zpátky do kanálu, aby nakonec skončila téměř u ohníčku se španělkami v ruce. V tomhle seriálu proto nebudeme doširoka rozebírat každý detail historie kapely, půjde nám spíš o to, vyjádřit podstatu jejích nahrávek. Dnes se podíváme na debutové album „Bleach“.První deska NIRVANU zachycuje jako ryze undergroundovou partičku, která hraje po zaplivaných putykách, produkuje elektrifikovaný chaos a snaží se přežít do dalšího dne, případně schrastit nějaký ten dolar na benzín pro dojetí na nejbližší štaci. Může to znít jako klišé, ale skupina ve své rané fázi takhle skutečně fungovala. Kurt Cobain od mládí přežíval různě u příbuzných, kámošů nebo v příšerných podnájmech, kde se v neskutečném bordelu a existenčním chaosu rodila budoucí slavná muzika NIRVANY – podzemní rock/punk posazený na divokém feelingu, výrazných melodiích a rock´n´rollových rytmech. Cobain si z dětství táhl spoustu různých frustrací a hodně brzy se zapletl s drogami, navíc jeho parťák Chris Novoselic byl podobného ražení (i když možná trochu méně sebedestruktivní), takže když tihle dva ze sebe začali pomocí nástrojů vypouštět emoce, docházelo k výbuchům naprostého chaosu, fuck-off přístupu a divokosti. Oba ale byli mimořádně nadaní muzikanti a Cobain navíc geniální skladatel, který dokázal vymyslet ony totálně chytlavé melodie, jimž se ve spojení s punkovou špinavostí nedalo odolat!Debutní album NIRVANY, které obsahuje všechny výše popsané ingredience, se začalo rodit na sklonku roku 1988. Z předchozích studiových sessions měli už pánové pro desku nachystané tři skladby, většina písniček ale byla na nahrávací pás zapsána mezi Štedrým dnem 1988 a druhou půlkou ledna 1989. Spolu s Cobainem a Novoselicem byl ve studiu třetím do party bubeník Chad Channing, který v NIRVANĚ působil zhruba dva roky a na fotkách ho poznáte podle toho, že vypadá jako punková verze herce Jan Třísky. V bookletu i na obalu „Bleach“ pak najdeme ještě čtvrtého chlapíka, kytaristu jménem Jason Everman, ten ale s nahrávkou nemá nic společného a v kapele hrál jen pár měsíců naživo. Důvod, proč se objevil v bookletu, je malinko bizarní – ostatní prý chtěli, aby se v NIRVANĚ cítil jako doma, hlavně ale zaplatil náklady na nahrávání desky.Podivných okolnosti vzniku „Bleach“ je ale ještě víc. Deska se původně měla jmenovat „Too Many Humans“, pak ale někde v San Franciscu kapela projížděla kolem plakátu nabádajícího feťáky, aby si před aplikací drog čistili stříkačky. A protože minimálně Cobain byl už v té době více než narkoman-začátečník, bylo o názvu jasno. Zvláštní je i vznik textů – Kurt je prý (nebo aspoň většinu) napsal na jeden zátah v noci před nahráváním. Tématicky jde o různé motivy ze školního prostředí, amerického maloměsta nebo podivných figur v okolí kapely a sám autor s klidem přiznal, že jde v podstatě o úplné kraviny.„Bleach“ vyšlo v červnu 1989 a kdybych měl najít nějaké klíčové slovo, které by nejlépe vystihlo jeho podstatu, znělo by nejspíš ... underground. NIRVANA už tady na debutu sype své geniální melodie a neodolatelný vokál, oproti pozdějším známějším nahrávkám ale daleko temněji, sžíravěji a neotesaněji. Jakoby ve studiu jen tak zhruba naladili nástroje, zkusili první zvuk – ok, řeže to, dobrý, jedem! A bez ohledu na pozdější dokonalou studiovou práci na slavném „Nevermind“, tohle je přesně ten zvuk, který kapelu proslavil!Jestli jste ale zvyklí na NIRVANU, kde co písnička, to hit, tak na „Bleach“ trochu pozor! Větší část skladeb totiž obsahuje spíš zatěžkané riffy, depresivní deklamace nebo křik do rytmu. Zpravidla je pak sice proříznou melodické refrény, typických hitovek je na albu zatím jen pár. Shodou okolností se soustředí hned na začátku desky – úvodní „Blew“ s typickou cobainovskou harmonií, parádně melancholická „Floyd The Barber“ nebo „About A Girl“, která se sice globálním hitem stala až později na koncertním unplugged albu, už na „Bleach“ s ní ale NIRVANA ukázala, že má sakra talent na skvělé písničky. Pořádně silné jsou i čtyřka „School“ a pátá „Love Buzz“, která je převzatá od holandských SHOCKING BLUE, ale teprve Cobain a spol. dokázali z původní rozevláté alternativy vykřesat potřebnou jiskru. Ze zbytku skladeb na albu si pak člověk vyzobe spoustu dalších zajímavých momentů (třeba předposlední „Big Cheese“ geniálně graduje), ale jde, jak už bylo řečeno, převážně o undergroundový materiál bez efektu „na první dobrou“. Ve finále to však posluchač má s „Bleach“ poměrně jednoduché – když jde po hitech, pustí si prvních pět skladeb, když chce nasát podzemní smrad, naprogramuje stroj na druhou část desky.Zbytek roku 1989 NIRVANA strávila hraním v Americe a na podzim i v Evropě, kde třeba v Berlíně vystoupila dva dny po pádu Berlínské zdi. Na klubové scéně se kapela stala poměrně populární záležitostí, všechno se ale pořád pohybovalo hluboko v podzemních rozměrech. Alba se zprvu v Americe prodalo 40 tisíc kusů, díky zázraku jménem „Nevermind“ si ale později „Bleach“ jen v USA koupily dva miliony fanoušků. Že jde o nejúspěšnější desku v dějinách firmy SubPop, to snad ani není potřeba dodávat!SAVAGE MESSIAH - Demons - 70%http://www.crazydiamond.cz/savage_messiah_demons_recenze/1769http://www.crazydiamond.cz/savage_messiah_demons_recenze/1769janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dnes už spíše mezinárodní nežbritská heavymetalová formace SAVAGE MESSIAH vydává letos jižsvou pátou řadovou desku „Demons“ a druhou u německé stájeCentury Media, kam kapela přestoupila před třemi lety od Earache.Čtveřice točící se okolo zpívajícího kytaristy Davea Silverase za deset let poměrně dobře etablovala na evropské metalové mapě,neboť debutová deska „Insurrection Rising“ vyšla poměrně v tichosti již v roce 2009 a od té doby  SAVAGE MESSIAH ušli poměrně velký kus cesty. Pracovali pilně na vlastním zdokonalení, cožse jim, i díky častému koncertování, začalo dařit. Je rovněž pravdou, že unich v rámci sestavy dochází k pravidelným změnám a původnímčlenem je v současnosti už zkrátka jen výše zmíněný lídr Dave Silver. Další zajímavostí rozhodně je, že od předchozí řadovky „Hands OfFate“ z roku 2017 u nich působí český baskytarista Míra Sláma,poměrně nenápadný a stále velmi mladý hudebník ze západníchČech. Další perličkou je, že počínaje rokem 2019 do sestavynaskočil druhý krajan David Hruška, který zde obstarává kytaru.Na čtveřici pak SAVAGE MESSIAH doplňuje rovněž nováček vsestavě, bubeník Charly Carretón. Oba tito nováčci do sestavynaskočili až letos v dubnu na právě probíhající evropském turné. Materiál na „Demons“ tedy ještě pravděpodobně nahráli jejich předchůdci - Sam Junior ukytary a Andrea Gorio na bicí. Co tedy od nově přeskupené a naBritských ostrovech (Londýn) sídlící kapely čekat?Určitě poměrně chytlavý a zdravěnabroušený heavy metal 21.století, který nepůsobí archaicky a po zvukovéstránce se přizpůsobuje současné době, zároveň však silněinklinuje k melodickým, byť stále docela civilním a ničímnepřikrášlovaným refrénům. SAVAGE MESSIAH jsou zkrátka heavymetal, který je inspirován mnohem více americkými kapelami jako METALLICAnebo MEGADETH, než o pár let starší britskou klasikou jako JUDAS PRIEST či IRONMAIDEN. Velkou doménou jejich skladeb jsou sekané powermetalovériffy. Dalo by se říci, že čtveřice, jinak nepřekypující přílišnouoriginalitou svého výrazu, touží nalézt rovnováhu mezipřirozenou chytlavostí a líbivým aspektem svých skladeb na jednéstraně a drsností nahuštěných sekaných riffů na straně druhé. SAVAGE MESSIAHse pohybují v mírně vyšších než středních tempech, ale sespeed metalem opravdu nemají nic společného. Nejsou tak tvrdí a naštvaní jako američtí TRIVIUM a dost možná jim něco chybí i do metalcoreovébouřlivosti, kterou své skladby decentně opatřují jinak poměrnězpěvní a pro metalový mainstream rovněž přijatelní krajané BULLET FOR MY VALENTINE. Oproti těmto partám jsou SAVAGEMESSIAH zkrátka klasický heavymetalový band, kde není místo provšelijaké vokální chrčení, pitvoření či dokonce kníkání.Hrají přímočarou poměrně tvrdou hudbu, kde je prostor i provygradované refrény a celkový náboj.Právě novinka „Demons“ na měpůsobí velmi ujasněným a dospělým dojmem. Je poznat, že sikapela dala záležet na celkové produkci. O albu lze mluvit v pozitivních kontextech, protože je složeno ve stylu, co song, to potenciální hymna. Už od úvodního silného trojbloku „Virtue Signal“, „WhatDreams May Come“ a „Heretic In the Modern World“ se deskarozjede do velice uspokojivých otáček. Jak už jsem výše zmínil,SAVAGE MESSIAH sice nevládnou žádnou velkou originalitou, alesložit a vyšlechtit poctivou čtyřminutovou vypalovačku, kterápůsobí ostře a ještě vládne výrazným a hetfieldovsky znělým refrénem prostě dokáží.Za největší hitovky ostatně považuji dvě drsárny „The BitterTruth“ a „Down And Out“. Co se kapelezatím příliš nedaří jsou pomalejší baladické kusy, které namě působí spíše zbytečně, než jako ozdoba alba. Platí to třeba pro song „The Lights Are Going Out“. Jejichaktuální počin tedy považuji za velmi dobrý vzorek moderního ikdyž stále poměrně konzervativního metalu s tu a tam jalovějším songem. Nicméně fandímjim a přeji úspěch.DEATH - The Sound Of Perseverance - 90%http://www.crazydiamond.cz/death_the_sound_of_perseverance_recenze/1760http://www.crazydiamond.cz/death_the_sound_of_perseverance_recenze/1760janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Finální transformaci DEATH v těleso progresivně metalové sice předcházela znovu kompletní obměna sestavy, ale nejdřív se zastavme u jediného stabilního člena. Chuck Schuldiner zůstal na svém, byť coby kytarista už mnohem více bažil po rozevlátých vyhrávkách, abstraktním sólování a shredding riffech, než aby připustil setrvání na hutnosti podmiňující deathmetalové bouření. Stejně tak však posouval i svůj vokální projev. Jedinou nápadnou indicii, která donedávna alespoň vzdáleně souvisela s death metalem z počátků jeho kariéry, konkrétně, když zde svůj growl uchopil zběsileji a posadil jej o něco výše, do pozice chrapláku takřka svolnému zajít až kamsi k hranici blackového vřískotu. Zpětně se to zdá poněkud zvláštní, nicméně při faktu, že krátce před natáčením alba jeho hlasivky prodělaly komplikovanou léčbu, to celé možná dává určitý smysl. Leckomu z old-school fans Chuckův nový hlas nešel zrovna po chuti, ale vývoj nešel zastavit a taková byla situace. K spoluhráčům, které sám Chuck považoval za dosud nejsemknutější a nejkamarádštější sestavu v historii své kapely, bych řekl asi tolik: kluci si prý opravdu sedli nejen hudebně, ale dokonce se navštěvovali i mimo zkušebnu, popíjeli a dlouze diskutovali o hudbě. Chuck opravdu na jaře 1998 nezastíral nadšení a díky nalezení těchto muzikantů přerušil dokonce svůj boční projekt CONTROL DENIED, který si vysnil, nicméně jej prozatím postavil na vedlejší kolej a to i díky nelehkému výběru nového vokalisty, který nebyl doposud k nalezení (díky zaneprázdnosti s NEVERMORE dokonce odmítl tehdy účast v CONTROL DENIED i Warrel Dane). Druhé kytary u DEATH se tenkrát chopil nadějný Shannon Hamm, baskytaristou se stal Scott Clendenin a za bicími tehdy poprvé stanul Richard Christy. Každý z těchto instrumentalistů vládl zvláštní osobitostí své hry, co však bylo důležitější, nesnažil se napodobit své předchůdce v řadách DEATH. Nejpatrnější to celé bylo asi na nesvázané a velmi dobrodružné hře zrzavého bubenického objevu. V období okolo posledního řadového alba kapela koncertovala snad nejčastěji za celou svou, více než desetiletou historii. Už na jarním turné si čtveřice očividně sedla a tak nic nestálo v cestě vrátit se do studia Morrisound, kde pod producentskou taktovkou Jima Morrise a s novou vydavatelskou smlouvou v zádech, shodou okolností obdrženou u pozdější německé mega-stáje Nuclear Blast na základě famózních demosnímků, DEATH pokračovali v práci na své další desce. Nikdo tehdy netušil, že to bude již definitivně poslední řadové album vypuštěné pod jejich skvostným logem. Deska „The Sound Of Perseverance“ zaznamenala nadšené ohlasy zejména od progresivně laděných posluchačů, což v té době už byli takřka všichni, kdo cítili ke kapele určitou přízeň. Svůj vývoj a zároveň směřování k stále důslednější technické stránce skladeb, s tím související prvotřídní instrumentaci, která už jen stěží mohla být nazvána deathmetalovou, a rovněž i celkové neprvoplánovosti, Chuck zkrátka nemohl popřít. Když bychom srovnali poslední řadovku s hudbou, kterou kapela hrála třeba jen o pět let dříve, vyšlo by nám z toho, že ušla nesmírný kus cesty a se stále vybroušenějším muzikantským pojetím zkoumala méně bouřlivé, o to však zajímavější hudební hájemství. Nejcennější na tom všem je skutečnost, že v každé své etapě DEATH dokázali přijít s deskou, která ukázala záda téměř všem, nejinak tomu bylo v případě „The Sound Of Perseverance“, jenž dokázalo oslovit, navzdory svému nelehce prostupnému naturelu, velmi široké zástupy fans extrémní metalové hudby. Deska na svou stranu získala nejen zástupy letitých fanoušků DEATH, ale dokázala oslovit i novou, teprve se formující generaci. Svůj potenciál posléze kapela stvrdila i evropským turné, jehož součástí bylo i vystoupení na festivalu Dynamo Open Air v nizozemském Eindhovenu.Album od samotného počátku naplňuje svůj předpoklad stát se dílem opěvovaným fajnšmekry. Skladby řízené pouze uměleckou motivací se tak stávají přehlídkou změn temp, prapodivně lomených kytarových partů, najazzlých vyhrávek a dechberoucích jiskrných sól. Neočekávaně se zde střídají bezútěšné groovy riffy s party poněkud přímočařejšího ražení, a tak díky nim máte pocit, že se songy ubírají směrem, jenž je alespoň trochu podobný starým albům. Všechno tohle stanovuje již první mocná věc nahrávky „Scavenger Of Human Sorrow“, na kterou navazují neméně zdařilé kusy jako třeba frenetickými riffy odsekávaná „Bite The Pain“, která nabídne i nádherné sólové party a Schuldinerův hlas působící dojmem, že se zmíněný leader vzhlédl v Mille Petrozzovi a nebo že právě prodělal operaci krčních mandlí. Asi stejně drásavě působí „Spirit Crusher“, snad nejzapamatovatelnější song na celém albu, který vešel ve známost střídáním pomalejší fáze charakterizované emotivně křičeným sloganem, se svižnější klasicky deathovou masou. Se „Story To Tell“ přichází do výrazu DEATH trochu výpravnosti, ale zároveň i melodičtějších momentů.Dalším z vrcholů se stala „Flesh And The Power It Holds“, doslova definice nového zvuku DEATH a jejich progresivního směru. Všechny změny temp a výstavní předváděčky instrumentálních šikulů se zde ukázaly plně kompatibilní se smyslností, s jakou Chuck sochal své nové rozmáchlé pomníky. Zklidnění přišlo s druhou instrumentálkou v historii Death. Píseň „Voice Of The Soul“ je rozdělená na dvě odlišné části. Zatímco první nabídne poklidnost umocněnou nosným zvukem kytarové akustiky, druhá se rozjede do rychlejšího tempa s krkolomným sólováním. Následují dva progresivní kusy. „To Forgive Is To Suffer“ je asi nejméně nápadnou a nejméně chytlavou skladbou na desce, ale „A Moment To Clarity“ se naopak zapisuje svou touhou po dobytí nových obzorů. Song nakonec dospěje takřka k délce deseti minut a definuje aktuální Schuldinerovi tužby po soustavném šperkování a zdokonalování.Na závěr pak přichází ještě fantastická ohnivá jízda v podobě předělávky největší vypalovačky od klasiků z JUDAS PRIEST. Nutno říct, že Chuck Schuldiner ji podat s ohromným nasazením a zápalem a pravděpodobně vysekl svým heavymetalovým vzorům poklonu jako do té doby nikdo jiný. Osobně jeho „Painkiller“ považuji za jednu z vůbec nejlepších metalových coverzí historie, tedy skladbu podanou s neuvěřitelným nábojem a entuziasmem. Ta, byť se drží struktury staré předlohy, dosahuje ve svém vyznění naprosté zběsilosti. Celkově je poslední řadovka DEATH natolik zajímavým albem, že bych se mu kdy zdráhal udělit známku menší než 90%. Jde o poslední dílek skládačky do legendárního portfolia zjevně vůbec nejdůležitější kapely extrémního metalu. A jestliže si za těch pětatřicet let vývoje všech příbuzných subžánrů dokážu představit, že bych ne moc vysokou známku udělil některým pozdnějším albům od takových velikánů jako METALLICA nebo SLAYER, pak u DEATH bych nikdy nešel s žádnou nahrávkou pod zmíněných 90%. Nikdy! I to svědčí o naprosté perfekci, uměleckém potenciálu a dokonalosti jejich alb. Cítím štěstí i čest, že jsem mohl být, a to už od druhé řadovky, svědkem vývoje tvorby tohoto floridského génia, perfekcionalisty, podivína a člověka s ne moc šťastným osudem, a mohl být tak jeho současníkem a oddaným fanouškem. Možná to bude znít dost pateticky, ale za to všechno co jsi po sobě zanechal, jsem na Tebe, Chucku, opravdu pyšnej!NOCTURNUS AD - Paradox - 90%http://www.crazydiamond.cz/nocturnus_ad_paradox_recenze/1796http://www.crazydiamond.cz/nocturnus_ad_paradox_recenze/1796hackl@volny.cz (Pekárek)V roce 1991 prokázal někdo z Českého vydavatelství Globus International skvělý vkus a v případě jednoho licenčního vydání vlastně i dost odvahy. Myslím, že budou stačit jen názvy desek: „Rust In Peace“, „Altars of Madness“, „Harmony Coruption“ a „The Key“. Posledně uvedené album vyrazilo do světa z dílny floridských NOCTURNUS. Vedle skvostu thrashového giganta, spalujícího debutu budoucího deathmetalového kultu a příjemného deathového uklouznutí britských grindcore prominentů představovalo zdaleka nejprogresivnější a nejhůře uchopitelný kus. Není divu, že vinylů i CD s obrázkem jakéhosi pre-autobota zbylo v různých bazarech docela dost, tedy hlavně v devadesátých letech. Nicméně, situace se poněkud změnila. Dnes je už i stařičká česká cd/lp licence „The Key“ poměrně vzácná a nějaký ten peníz i stojí. Zdá se, že metalisté během pár desítek let už leccos pochopili. NOCTURNUS sice nikdy nedosáhli ani relativního komerčního úspěchu, ale jejich hudba obnáší opravdovou kvalitu a natolik svébytné prvky, že řadu agilních fanoušků tvrdé muziky stále eminentně zajímají. Jinak si snad ani není možné vysvětlit vydání jejich prvního comebackového alba ambiciózními Season of Mist a toho druhého (aktuálního) rovnou na etiketě prestižních Profound Lore. Přiznám se, že ani já jsem si v roce 1991 cestu k NOCTURNUS ještě nenalezl. Skvělých desek bylo tehdy tolik, peněz na všechno zas tak málo a oni byli třeba oproti jemňoučkému thrashi MEGADETH – model 1990 skutečně dost nepřístupní. A navíc u nich hrál klávesák!:-) Jinak už to bylo s dvojkou „Thresholds“, na kterou jsem měl dost času, protože mi ji ve své době, dokonce na CD, nezištně půjčil jeden kamarád.Tak trochu senil…, ehm, nostalgicky laděný úvod má jasnou příčinu, lídr NOCTURNUS, bubeník a zpěvák Mike Browning, totiž po x letech a v rámci reinkarnace nazvané NOCTURNUS AD přišel s deskou, která ducha prvních dvou alb floridských scifistů nepokrytě oživuje. O obalu nemluvě. Na stole tak opět leží deska plná ostřejšího deathu, death/thrashe či thrash/deathu; záleží jen na úhlu pohledu. Každopádně vždy šlo o hudbu prodchnutou starou školou thrashe i power metalu, a to od raných ICED EARTH, přes britské SABBAT, případně MEKONG DELTU, až po zběsilé SADUS; hudbu plnou metalové kytarové ekvilibristiky a, což je podstatné, obestřenou pořádným oparem kláves. Navzdory posledně uvedenému poznávacímu znamení a díky bezezbytku naplněné původní linii se tak dá i během poslechu novinky „Paradox“ znovu a znovu blaženě rochnit v něčem, co bych označil za totální metal. Neslyším zde žádnou úlitbu nové době, jen velmi sebevědomý projev kapely, která má perfektně zmáknuté řemeslo a která právě v klasických metalových postupech vidí neomezený prostor pro uplatnění své umělecké vize a kreativity. Dokonce se povedlo navodit dojem pravé floridské produkce pocházející z dílny bratří Morrisů. NOCTURNUS (AD) sice znějí oproti minulosti o něco uhlazeněji a čistěji, ale současně i hutněji a temněji. Takže když se kupř. v „Procession of the Equinoxes“ ozval diamondovský riff, zážitek byl dokonalý. Jméno producenta Jarretta Pritcharda si určitě zapamatujte, zejména pokud byste chtěli natočit album ve stylu kupř. prvních dvou desek BRUTALITY. Na své by si prostě dříve nebo později měl přijít každý, kdo si říká metalista. Není zde žádný pop (resp. z něj nanejvýš melodický black:-)), jen pořádný kus metalového běsnění v rozsáhlejší škále, která ač poměrně striktně vymezená, nemusí být každému metalovému fanouškovi přístupná na první poslech. Jestliže jsem však dříve vyslovil pochopení pro ty, jimž se nelíbí třeba John Arch, popř. RHAPSODY, je mi líto, v případě „Paradox“ už ho mít nemohu.:-) Vždyť i ten drsný Browningův zpěv nezpěv má daleko blíže k některým deklamativním pasážím známým z nejstarších alb ICED EARTH, než k tomu, co předvádí třeba George Fisher v CANNIBAL CORPSE. Zkrátka, pokud chcete vědět, jak to s tím metalem ve skutečnosti máte, NOCTURNUS AD vám nabízejí diagnostickou pomůcku par excellence.Zachování nastíněné kontinuity či linie lze při absenci původní sestavy považovat za husarský kousek. Browning jednoduše hledal, až našel ty pravé šílence, kytaristy Demiana Heftela a Beliala Koblaka. Jde o staré páky, s nimiž válčil už v AFTER DEATH. Tito (de facto no name) kytaristé předvedli neskutečný výkon, díky němuž vlastně nevím, k čemu bych podstatu tvorby NOCTURNUS AD připodobnil. Oni prostě ignorují konvenční první ligu, jedou se svou károu, plnou sofistikované metalové špíny a temnoty po své vlastní cestě a vítězí. Žádný černý ani hnilobný bordel, žádná kytarovka, žádné technické šílenosti, crust, bruuuutal, slam či ostré revival prvky, žádný zvukový papiňák. Pouze zvláštní, „táhnoucí se“ bicí a nad nimi přehlídka výstavních riffů, sól a zajímavých harmonií, jež do sebe organicky zapadají. Osobně jsem nic tak příjemně konzervativního, zároveň však kreativně nabušeného a jedinečného nečekal a dlouho neslyšel. Nestandardní zájem již zmíněných Profound Lore o jednu starou kapelu mě měl varovat. Záleží skutečně na každém posluchači, jak k „Paradox“ na základě svých zkušeností a preferencí přistoupí. Doporučuji pokoru, otevřenou mysl a empatii. Někdy mám pocit, že je „paradoxně“ upíráme právě klasičtějším metalovým deskám. Jo, ještě jedna pragmatičtější rada; o chlup přístupnější skladby znějí v druhé půlce.Deset procent ubírám jen proto, že mě album prozatím semlelo výhradně v rovině muzikální. Mezi emocemi drtivě převažují již zmíněná nostalgie a uspokojení z výborně odvedeného metalového řemesla. Podobným pocitům se pak nedokážu ubránit ani ve chvílích, kdy se nad masivními riffy ozývají atmosférické hradby kláves. V takových okamžicích si jen pomyslím: Ejhle, jak výtečná fúze starých MORBID ANGEL s něčím, co předváděli COVENANT na „Nexus Polaris“ a EMPEROR. Pokud máte rádi obě polohy, vůbec neváhejte. Čeká vás mimořádný zážitek, který, pravda, nenabízí jímavé emoce. Stylový teleport „někam jinam“ ovšem také není k zahození. Doufám v koncertní zastávku a alespoň dvě další desky. Co říci na úplný závěr. Právě jste dočetli recenzi na další album, které letos tutově bude v mém top ten.Patří dnes opravdu ta nejvíce slyšitelná metalová hudba spíše důchodcům?http://www.crazydiamond.cz/patri_dnes_opravdu_ta_nejvice_slysitelna_metalova_hudba_spise_duchodcum_asylum/1798http://www.crazydiamond.cz/patri_dnes_opravdu_ta_nejvice_slysitelna_metalova_hudba_spise_duchodcum_asylum/1798nobody@nothing.com (Stray)Nebudu zdroj konkretizovat, ale tuhle jsem v jednérecenzi četl, jak se autor článku o nějakénejmenované skupině, mimochodem působící na scéně už asi patnáct let, běhemkterých dotyčná velko-banda vydala osm řadových alb, vyjádřil jako o mladících. Cože? Mladících? Říkám si a vím, že je situace diametrálně odlišná od doby zpřed třiceti let, kdy jsem teprve hledal své favority. Když pozoruji, jak sednes všechno, ať už v melodické rockové a nebo přímo v tvrdě metalové hudbě, dříve související daleko spíšes mladším věkem muzikantů a nových nadějných autorů (kapely mající na svém kontě do tří/čtyř řadovek), posouvá až kamsi do pokročilých středních let, nepřijde mě tozrovna povzbudivé. Vždyť co jiného zaručuje životaschopnost žánru, než oslovení těch nejmladších a jistá spojitost nejen s chytlavostí, neotřelostí a atraktivitou hudebního provedení, ale i s generační sounáležitostí. Ne, teď nemám na mysli dvacet let staré a výrazné hitparádové komety nu-metalu jako LINKIN´PARK (v měkčím pojetí) či SLIPKNOT (v tom tvrdším), ale kapely, které budují svůj výraz souběžně s vlastním hudebním růstem, poněkud stranou všech post-moderních mediálních tlačenek (náhlých skoků na vrchol) a s alespoň částečným  podáním vlastní neprvoplánovosti. Dneska už se prostě pomalu jako o mladících mluví o kapelách, jejichž členové již dosáhli pětatřicátého roku života. WTF? Zajímalo by mne, zda tohlesouvisí s úpadkem zájmu o tvrdou hudbu u nejmladší generace celkově – tedy zhrubadětí končících docházku na základních školách a středoškoláků (což je tvrdárealita) nebo s něčím úplně jiným (třeba celospolečenskou neschopností důslednějšího ponoru, módou a hladem po tom nejlacinějším), a zda-li podobnézměny vnímání této hudby už jsou podnícené přirozeným vývojem společnosti nebo jen defenzivní hrou na jistotu od největších vydavatelů? Představa, že coby čtrnáctiletý v roce 1989 poslouchám kapelu, kde byvěkový průměr muzikantů atakoval hranici čtyřicátého roku života, mě totižpřijde více než absurdní. V té době byli pro mne BLACK SABBATH už dávno dědkové postavenína vedlejší kolej a musel jsem se (skrz všechen ten tvrdej thrash a posléze ideath metal ) sakra prodírat a chtít jít víc do historie a moc a moc zajímat (odhazovatpředsudky), abych se k jejich bezesporu skvělé, byť letité hudbě po pár letech dostal a zjistil, že nakonec pravděpodobně půjde o jednu z mých úplně nejoblíbenějších kapel. To samétřeba Lemmy, MOTÖRHEAD roku 1989 v podstatě už dva roky albově stáli. Díkykomplikacím ohledně smlouvy s předchozím vydavatelem, která jim od roku1987 neumožňovala vydat čtyři roky nový studiový materiál, jsem o ně první dva roky svého posluchačského života nezavadil. Jejich poslední dílčí úspěch tehdy zaznamenal singl „Eat The Rich“ z roku 1987, který jsem slyšel na nějaké kompilaci z roku 1990, vydanéu příležitosti koncertů oslavující zbourání Berlínské zdi. Tuhle fenomenální kapelu jsem si tehdynapoprvé sám pro sebe ohodnotil jako sice ne úplně špatnou, ale oproti dalším účastníkům oné kompilace, jakými byli (dnešní optikou v podstatě fakani) SODOM, SEPULTURA, OBITUARY, KING DIAMOND nebo ANNIHILATOR, jako zatraceně, ale zatraceně starou věc. :-) Chci říct, že na přelomuosmdesátých a devadesátých let na nás pozitivně útočili desítky, ba co víc,stovky skvělých, nápaditých, zvukově podnětných mladých kapelek, o jejichždeskách z té doby se ještě dnes mluví jako o legendárních, a těm hudebníkům v té době určitě ještě nebyloani pětadvacet (pravda s vyjímkou Bendixe). Vemte si třeba METALLICU, ta svá nejlepší alba (tedypravděpodobně první čtyři) nahrála právě v rozmězí dvacátého apětadvacátého roku života svých členů. Když přišla na řadu pátá Černá deska v roce 1991, bylo Hetfieldovi zrovna osmadvacet a takovej zkušenej borec to byl - troufnul by se mu někdo podsouvat roli cucáka? Dneska si každý sám v sobě zhodnoťme, jakou optikou kdo vnímáosmadvacetiletého hudebníka současnosti. Schválně, máte to? Třeba ho má opravdu většina dnešních fanoušků zamladíka, který by měl doložit schopnost, zda se u něho hodí již vydat debutové či druhé album, soudím tak dle toho, že dnes (posledních deset/patnáct let) velké firmy propagují zaručeně největší nové borce v podobě jistých SABATON nebo POWERWOLF, kterým prostě bylo v časech jejich prvních pěti desek o dekádu víc, než bylo tenkrát všem našim thrash fakanům. A právě proto jsem rád, že občasně skrz stárnoucí metalovou komunituprobleskne nějaká velmi mladá a dravá štika s potenciálem už v útlémvěku ze sebe sypat kvalitní materiál a hrnout do fans album za albem. Jakopříklad mne právě teď napadají třeba TRIVIUM (a teď to neberte jako nějakou nekritickou obhajobu jejich tvorby, víc než polovinu jejich alb ostatně považuji za úplně obyčejnou a ne moc zajímavou), kteří vylétli před nějakými patnácti lety do velkého světa hudebního byznysu užjako hodně mladí, nezalekli se, měli velký muzikantský potenciál a talent, adnes, prakticky po patnácti letech stojí ve víru dění sebejistě a mají na svém kontě osmřadových desek, tu lepších, tu horších. Snad tedy o nich už nikdo nebude mluvit jako o mladících, když jde ozatraceně zkušenou kapelu s historií.XENTRIX - Bury The Pain - 60%http://www.crazydiamond.cz/xentrix_bury_the_pain_recenze/1795http://www.crazydiamond.cz/xentrix_bury_the_pain_recenze/1795janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak už se nám vrátili i angličtí XENTRIX. Docela se divím, že se tak stalo s podobně dlouhým zpožděním, neboť hlad po thrashmetalových návratech probíhá již nějakých deset až dvanáct let. Ale protože současnou čtyřčlennou sestavu tvoří již jen dva původní členové, jmenovitě Kristian Havard u kytary a bubeník Dennis Gasser, mám pocit, že ten důvod, stran letargie, vězel třeba v nalezení té pravé osobnosti pro post nového frontmana. Zpívajícího kytaristu se nakonec nalézt podařilo, a tak bylo možné desku „Bury The Pain“ nahrát s novicem. Na něm vězela nemalá tíha odpovědnosti, kterou nakonec zatím ustál. Možná že Jay Walsh opravdu tím pravým typem lídra je, což se ukáže v brzké době. Tím posledním článkem sestavy je pak baskytarista Chris Shires.Tahle kapela vykazující se nekonečným proudem tvrdých riffovitých partů byla v osmdesátých letech považována za evropskou odpověď na zvuk TESTAMENT a pokud si poslechnete jejich první dvě alba  - „Shattered Existence“ (1988) a „For Whose Advantage?“ (1990), budete muset souhlasit. Díla ostatně patřila ke koloritu thrashové scény. V podání XENTRIX šlo vždy o thrash kutivovanějšího provedení a dost často se v souvislosti s nimi zmiňovala také jména jako METALLICA nebo SACRED REICH, což bylo způsobeno i texty, které se často nevyhýbaly ožehavým sociálně kritickým otázkám, politickým tématům a existenciální rovině života v moderních velkoměstech západního světa, zkrátka XENTRIX byli vždy ideálními nohsledy formací ze severní Kalifornie, dostatečně techničtí, ne až tak přesvědčiví a charismatičtí, ale s potřebným uměním. Jen ten zpěv měl do Hetfielda či Billyho jaksi dál. Když vyšlo třetí album „Kin“ (1992), svou sounáležitost s proměnami kursu svých vzorů doložili volbou středních temp po vzoru Černého alba. Do své hudby dostali více úhlednosti, muzikantského nadhledu, ale i melodických partů. Bohužel se však kapele nepodařilo oslovit větší množství fanoušků a brzy ztratila nahrávací kontrakt.Posledním počinem XENTRIX na celých třiadvacet let se tak stala čtvrtá deska „Scourge“ z roku 1996, která absolutně vyšuměla. Letošní novinka se vrací spíše k ranné thrashové podobě, byť za více než dvě dekády prošli muzikanti určitým vývojem, takže i zvuk je mírně přizpůsoben aktuálnímu prostředí. Thrashe se však dočkáte každopádně, dokonce bych řekl, že opět dojde na výživný maratón neoblomného riffingu. „Bury The Pain“ přímo staví na tvrdých riffech a rychlejších tempech, i když si nejsem úplně jist, zdali svět potřebuje další nahrávku podobného ražení. Thrash v mnoha podobách patří k nejoblíbenějším odnožím metalu vůbec a je dnes znovu doslova za každým rohem. XENTRIX slouží ke cti, že se snaží jít cestou přemýšlivějšího pojetí tohoto stylu, tak jako tomu bylo u nich kdysi, stejně jako u jejich vzorů z Bay Area. Pro thrash headbangers bude tohle určitě kvalitní porce nářezu, i když si nejsem úplně jistý, zdali XENTRIX přijmou zcela všichni.Pro koho tedy „Bury The Pain“ vůbec je? Řekl bych, že si album může bez větších problémů vychutnat každý fanoušek střednětempé i rychlé thrashové (ne však té ranné a velmi divoké) hudby, jehož naplňuje poslech agresivních sekaných riffů, neupřednostňuje příliš velký hlasový rozsah zpěváka, ale má rád spolehlivé muzikantské výkony, ať už jde o výtečně šlapající rytmiku a skladby postavené na pevně dané struktuře, s agresivním riffingem, nosnými vyhrávkami či kytarovým sólem ve své druhé polovině. Deska je vesměs konzervativně thrashová a vychází ze scény osmdesátých a devadesátých let, bez možného výskytu míst s určitým stylovým přesahem, vše je tlačeno vpřed a nepolevuje ze zaujetí pro věc. Asi největší hitovka „There Will Be Consequences“ platí za povedenou riffojízdu po vzoru ANNIHILATOR, song „The Truth Lies Buried“ nabídne větší rozmáchlost a akustický úvod, no a celkově promyšlenější formu stylu na téhle desce stvrdí skladby jako třeba „The Red Mist Descents“. Za mne prostě v pohodě materiál, tedy 60%, i když thrash maniacs vyhledávající onu zatvrzelou podobu metalu si mohou pro dnešek přičíst minimálně třeba 10%.D.A.D. - A Prayer For The Loud - 70%http://www.crazydiamond.cz/dad_a_prayer_for_the_loud_recenze/1794http://www.crazydiamond.cz/dad_a_prayer_for_the_loud_recenze/1794janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Druhdy glam-metalová, posléze spíšerock´n´rollová, či dokonce blues-rocková partička D.A.D. (alias DisneylandAfter Dark) z Dánska letos vydává své dvanácté řadové album„A Prayer For The Loud“, co k nim a jejich nové nahrávce tedy říci? D.A.D. byli na vrcholu přesně před třiceti lety, přesto se ani jednou nezastavili. Za celou tu dobu došlo v jejich sestavě k jediné změně, konkrétně na postu bubeníka. Díky pódiové image sice docela divná (prapodivné oblečení, přilby a nejrůznější pódiové náčiní), ale hudebně zajímavá jednotka, která se vždy držela svého řemesla a na přelomu osmdesátých a devadesátýchlet vzhlížela k americkým břehům, patří tedy mezi stálice. Své ambice však netlačila vpřed nějak násilně, neboť jejich dlouhá historie a koncertní aktivity hovořily jasně v jejich prospěch, to vše probíhalo navzdory střídajícím se obdobím úspěchů i neúspěchů. Oni sami na mne i dnes působí dojmem, žemají nějaké módní vlny (lze ještě vůbec takto hodnotit kapelupodobně tradicionalistického ražení?) mimo svůj stěžejnízájem a jedou si prostě svůj rock´n´roll po svém, hlavně kdyžje na koncertech plno a je zábava. Nová kolekce jim rozhodněžádnou ostudu nedělá a svým způsobem působí stejně svěže,jako materiál, kterým kdysi tihle podivíni atakovali americkébřehy. Třetí deska „No Fuel Left For The Pilgrims“ z roku 1989 sicepřekonána nebude, ale i tak jsem přesvědčen, že novinkovákolekce zažehne plamen vášně u celé řady motorkářů a rockerů. Nakřáplý, takřka mustaineovskýhlas Jespera Binzera si nespletete s žádným v tomhle stylovémranku, když vše znovu podporují zdvojené kytarové laufy (vedle Jespera riffuje jeho bratr Jacob Binzer),máme co do činění s poctivou rockovou jízdou. K tomu jimdopomáhá znamenitě sehraná rytmická dvojice Stig Pedersen/ LaustSonne. THE CULT, AC/DC a podobní velikáni světové rockové scényjsou jejich věčnými vzory, ale i tak si D.A.D. dokáží vyšlapatsvé jméno na slunci a nedávají možnost pochybnostem o svémoprávnění existovat. Že je neznáte? Vaše škoda, jde o bigbeat velmi dobré a konstantní kvality. Vím, Dánsko je zemí,která má pramálo možností do koloritu mainstreamové scénypřispět, ale i tak si myslím, že zde letos vznikla obstojná rocková sada. Masový úspěch v jejich rodné zemi (ostatněi v celé Evropě) mohou dnes přebírat jiní, např. VOLBEAT, ale i tak sezdá, že tahle parta si razí cestu skrze poctivost a vlastní,masově ne až tak opěvovaný rockový fundament.Co říci blíže k nové kolekci?D.A.D. se rozhodně drží své tradice dobře šlapajícího rock´n´rollu, skladby mají hutnost i náboj, některé dokonce překvapíhitovějším naturelem, což je příklad třeba úvodní dvojicepísní. Zatímco „Burning Star“ je prostě takový bytelnýrockec postavený na úderných riffech a frenetickém refrénu,titulní „A Prayer For The Blues“ nabídne více bluesovětradicionalistický sound a je inspirovaná především americkýmpojetím rocku, nepříliš rychlého, ovšem procítěného a proEvropana exotického. „Nothing Ever Changes“ je znovu skladba svižnějšího rázu, sympatickéboogie a „The Sky Is Made Of Blues“ je asi nejchytlavějšípísní kolekce, nechybí jí totiž folkový naturel a svěžímelodika poháněná radostným tempem. V úvodu „The Real Me“sice zní kytarový fragment, který je znám všem rockerům zeskladby „The Man Who Sold The World“ od Davida Bowieho (posléze songpředělala NIRVANA na svém Unplugged albu), ale jde jen onenápadnou, byť charismatickou aranži, která jinak rozproudíjeden z nejlepších songů novinky, ten je dostatečně hitový, alei vrstevnatý na to, aby celkově okouzlil. Za zmínku ještě stojícestovatelská balada „A Drug For The Heart“ překypujícísrdceryvným hlasem, bluesovým feelingem, akustickými kytarami anostalgickou náladou. Bohužel zbytek alba už tak nějak propluje a nenabídnestejně silné věci jako první dvě třetiny. Z mého pohleduprostě obstojná rocková deska, i když by leckdo z metalové komunity mohl namítatcosi o její obyčejnosti... DEATH - Symbolic - 100%http://www.crazydiamond.cz/death_symbolic_recenze/1759http://www.crazydiamond.cz/death_symbolic_recenze/1759janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Křišťálová hora progresivního metalu zdolána! Definice dokonalosti, album oceňované napříč scénou a to, jak metalovými fanoušky, kteří se v průběhu devadesátých let vyprofilovali v trochu přemýšlivější komunitu, tak samosebou i hudebními publicisty zachovávajícími vždy odstup. Pokora, genialita, talent a nadhled, to vše je možné vyslechnout ze „Symbolic“, které opravdu platí za jedno z úplně nejdůležitějších alb v extrémním metalu let devadesátých, protože Chuck Schuldiner přistoupil pravdivě k tématu evoluce vlastní tvorby a své hledačství a nebojácný feeling ještě opatřil značným množstvím nápadů a fines, které dělaly skladby zajímavějšími. S novou sestavou Chuck prakticky navázal na progresi zaznamenanou již na předchozích albech „Human“ a „Individual Thought Patterns“, ovšem bez postranního úmyslu za každou cenu uspět vetkl aktuálním skladbám zcela nový, propracovanější naturel. I když jak se to vezme, zdejší skladby sami o sobě působí vyčištěněji a více písničkově, nicméně všechna sóla, vyhrávky a různá kytarová cinkrlátka, zastoupená v dokonalé aranžérské práci, prakticky probíhají soustavně. Písně tak nejsou striktně rozděleny na části zpěvové - se slokou/refrénem a instrumentální - se sóly, ale vše se neodhadnutelně prolíná. Kytarové vyhrávky a mini sóla mezi zpěvem často nekontrolovatelně vyplouvají, jejich harmonie se vyvíjejí  v přirozeném spojení s tokem skladeb jako nějaký živoucí organismus, aby pak zase v nenávratnu mizely. Album, i díky téhle propracovanosti, neuvěřitelně dýchá. Opatrnost šla stranou a přednost dostalo umělecké vyjádření a skvělá skladatelská forma do něho vetknutá. „Symbolic“ vyšlo u zavedené stáje Roadrunner Records v jarních měsících roku 1995 a nahrávalo se pár měsíců před tím opět v Morrisound studiích v Tampě, tentokrát však pod dozorem Chucka Schuldinera a majitele tamních prostor Jima Morrise. Jak už jsem výše zmínil, co se ubralo na zběsilosti a deathmetalové hutnosti, to bylo nahrazeno barvitým provedením a uměleckou nesvázaností. Znovu tedy připomínám, že ačkoliv dílo nepůsobí přeplácaně, máte pořád pocit, že se zde něco odehrává. Rytmické party vedou s kytarami prapodivné dialogy, dost často překvapí okouzlující vyhrávka, nebo se song postavený před změny temp vydá vstříc akustickému nalazení. Zvuk Chuckovi kytary je znovu doslova nezaměnitelný, v tandemu s nováčkem v sestavě DEATH, kterým byl vynikající strunotepec Bobby Koelble, se však podařilo docílit opravdu zabijáckých partů. Rytmika rovněž patřila k nejlepším možným, protože, jak zkušený Gene Hoglan za bicí artilérií, tak baskytarista Kelly Conlon, odvedli svůj díl práce s patřičným zaujetím a citem pro věc. Album určitě nepatří k těm, které by někdo velebil okamžitě a rychle se do něho dostal. Své příznivce si získalo za delší časový úsek a až po vydatném zpracování. Někteří fanoušci opravdu nejdříve nevěděli, jak s deskou naložit, ale jsem si jist, že po čase se jim tento objev nových krajin či dotek neznámého zkrátka zalíbil. „Symbolic“ vládne skvostným zvukovým zpracováním, je až křišťálově čiré a ona proměnlivost a přechody mezi akustickými kytarami, hutnějšími riffovými party, či fantastickými sóly, dělají desku neobyčejnou. Stále máte pocit určité nadpřirozenosti, jakoby bylo dílo nahráváno na základě snového oparu. Svým způsobem může působit i trochu abstraktně, surreálně a neuchopitelně. Čas však pracoval pro něho. Do dnešních dní deska nezestárla ani o kousek. Pouze devět skladeb mezi sebou nevlastní byť jen jednu slabšího ražení, ať už zmíním fantastické psycho „Zero Tolerance“, s mistrovským zapracováním akustické kytary do stěžejního sloganu, dáme přednost vhledu do Chuckovi duše zaznamenávající nekompromisně aspekty lidského chování v „Empty Words“ nebo budeme toužit po větší míře typické melodiky DEATH, což je případ třeba „Sacred Serenity“, nikdy nešlápneme vedle. Deska si přes svou pestrost drží jednotící charakter a její progresivní ráz ještě umocňuje ona detailnější perspektiva, z jaké nás materiál oslňuje. Texty jsou opět ovlivněny existencionalismem a tématy týkající se mezilidského chování, povah, to vše v návaznosti na filosofické aspekty vztahů. Nejchytlavější skladbou celé kolekce (a zřejmě i největším hitem DEATH vůbec) se stala fantastická skladba „Crystal Mountain“, což je jakýsi heavy metal s progresivními prvky a typickým Chuckovým chraplákem. Nejautentičtější ponory do hájemství okázalé progrese mají jména „1.000 Eyes“, „Without Judgement“ nebo závěrečná „Perennial Quest“, které jsou plné emocí i atmosféry a kolikrát mohou být využity coby drtivý soundtrack k setkání člověka s neznámými kosmickými úkazy. Když DEATH poprvé vystupují v pražské Lucerně, mluví se ještě dlouho o tomto koncertě jako o legendárním. Patřím však mezi ty, kteří tehdy zaváhali. Přítomní naopak viděli a slyšeli génia death metalu v jeho nejlepší formě. Éra „Symbolic“ se tak stala eruptivním vyvrcholením hudební kariéry Chucka Schuldinera a ještě dnes mohu jen potvrdit, že již žádné další album se kvalitě tohoto materiálu a jeho uměleckému dopadu nepřiblížilo.IDLE HANDS - Mana - 80%http://www.crazydiamond.cz/idle_hands_mana_recenze/1793http://www.crazydiamond.cz/idle_hands_mana_recenze/1793janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Spojení metalu a gotického rocku tady již v mnoha formách bylo. Především v druhé polovině devadesátých let se prostřednictvím stáje Century Media roztrhl pytel s celou řadou evropských kapel, vyznávajících potemnělý výraz a okázalou uměleckou stylizaci, byť tehdy s produkcí značně poznamenanou kýčovitým zvukem kláves. Případ této debutující kapely je však z hlediska poměru žánrů diametrálně jiný (metal je spíš dochucovadlem gothic rocku, ne naopak), ačkoliv album může sloužit i jako příklad, že být nepůvodní ještě neznamená vyčpělý.Chci říct, že se podobná vlna dnes opravdu nedere na světlo, to jen američtí mladíci IDLE HANDS vydávají po dvou letech existence svou debutovou desku, která sebou nese silný vliv kapel jako THE MISSION, FIELDS OF THE NEPHILIM, NEW MODEL ARMY, ale i třeba ranných KILLING JOKE. Prvky odkazující k post-punkovým a gothic-rockovým základům jsou slyšitelné hned na první poslech a Američané je navíc dokážou vtisknout do skladeb, které mají patřičný náboj a švih, schválně poslouchejte ten bubeníkův zápal v úvodní hitovce „Nightfall“ . Ta ostatně kolekci znamenitě uvede a posluchač je tak nalazen na následné hody potemnělé, by´t rovněž i chytlavé hudby. Rozhodně zde nečekejte žádné lovení ospalé atmosféry či zasněnost, tohle je temná rocková jízda ořezaná na kost, která si z kultury černých vlasů, černých hadrů a černých malovátek, a naopak i sněhově bíle napudrovaných obličejů, bere jen to říznější a opravdové.Trojice hudebníků ve složení: Gabriel Franco – zpěv/ kytara, ve studiu však zastal i post baskytaristy, Sebastian Silva - kytara a Colin Vranizan – bicí, ve studiu dokázala sestavil jedenáctiskladbovou porci zajímavých písní, kde není po kýčovitém zvuku kláves a prvoplánovosti ani vidu ani slechu, ale naopak jsou zde přirozenou cestou rozníceny všechny šamanské ohně oné dávno odeznělé kultury osmdesátých let. Fanouškům typické gothic-rockové symboliky musí tento materiál vyloženě lahodit, neboť Franco svým hlasem mnohdy připomene Waynea Husseyho a kytary ve svižných tempech cinkají jako zvonky ponurých katedrál z časů, kdy svědkové jejich slávy opouštěli tento svět. Albová prvotina „Mana“ vyšla zhruba rok po EP „Don´t Waste Your Time“ (Independent) a musím potvrdit, že oregonští prostřednictvím ní nesou praporec podobné hudby hodně vysoko. Dokonce bych řekl, že je mi jejich přístup k věci mnohem bližší, než jak to kdysi viděly všechny ty gothic-metalové partičky produkované Waldemarem Sorychtou.Nebudu zde vypichovat jednotlivé skladby, neboť deska je napěchovaná od úvodního válu „Nightfall“ skoro jen a pouze vypalovačkami a tvoří díky nim naprosto vyrovnaný celek, kde si každý může nalézt své favority. Spíš by mě zajímalo, jak se pětice (po nahrávání tohoto alba se ke kapele připojili ještě další dva muzikanti, konkrétně Brandon Hill na baskytaru a další kytarista Cory Boyd) v blízké budoucnosti prosadí mezi daleko zkušenějšími rybami. Momentálně jejich hudba vychází u malé německé značky Eisenwald orientované spíše na black metal, ale ohlasy na ně jsou více než vřelé. V případě této kapely by bylo možná dobré nezaspat, jakkoliv si myslím, že si to chlapci zvolením podobně necharismatického názvu trochu zkomplikovali. Je však jisté, že skladby jako zpěvná libůstka „Jackie“, svižná „Give Me To the Night“, dojemně nostalgická „Dragon, Why Do You Cry“ nebo nejtemnější strnulost „It´ll Be Over Before You Know It“, mají neskutečně silné charisma a kouzlo velkých záležitostí. Parádní deska s geniální titulní skladbou ve svém závěru.BARONESS - Gold And Grey - 70%http://www.crazydiamond.cz/baroness_gold_and_grey_recenze/1788http://www.crazydiamond.cz/baroness_gold_and_grey_recenze/1788janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Víte co mě vůči této čtveřici trochu mrzí? Že očekávání se někdy jeví mnohem větší, než jaké hudebníci skutečně mohou naplnit. Zvlášť pak mezi maratónem všech těch koncertních zastávek. Po nástupu Giny Gleason na post sólové kytaristky u BARONESS jsem, pravda že asi naivně, čekal znatelné vývojové změny, nestaly se však. Otázkou je, pro koho a zdali je to dobře nebo špatně? Pokud někoho zahuhlaný sound této kapely 100% naplňuje, tak může zůstat v naprostém klídku, BARONESS opravdu žádný velký úkrok neudělali, naopak mám pocit, že novinka je méně posluchačsky vstřícným a přístupným albem, než tomu bylo v případě předešlé kolekce „Purple“. Když vše ještě provází hype ohledně zaručeně nejpohodovější a nejplodnější atmosféry uvnitř kapely, která stejně tak po celou dobu pracovala na tomto svém nejkomplexnějším albu, těšil jsem na výsledek vážně hodně. Dokonce jsem byl připraven pořídit si vinyl, i třeba kvůli tomu nádhernému coveru „Gold And Grey“.Nakonec jsem se však vrátil zpátky na zem, místo vinylu zakoupil digipack a po několika posleších se definitivně ubezpečil, že jde prostě o další solidní porci typického stylu pozdních BARONESS, ovšem pouze srovnatelnou s dvojalbem „Yellow And Green“, nikoliv konkurující famóznímu hitovému bestselleru „Purple“. Deska to není ani příliš tvrdá a už vůbec ne hitová, jakoby se kapela bála vylézt z ulity. Minulé album se rozhodně vykazovalo chytlavějšími čísly a ohledně tvrdosti zas dominují ranné nahrávky. Škoda, že ony letošní a vcelku časté přesuny ke komornějším, akustickým skladbám nenabídnou něco, co by bylo alespoň o malinký schůdek výše.BARONESS sice znovu střídají vygradovanější vrstevnaté songy s celou řadou pozvolnějších, vedených na podkladě akustických kytar, ale co je to platné, když hlas Johna Baizleyho má zkrátka mantinely. Skladatelská stránka novinky určitě nezastiňuje ani jedno ze dvou předešlých děl a dost možná to není způsobeno ani skutečností, že John nikdy nebude nadprůměrným vokalistou. Je zde spousta dobrých a vesměs sympatických skladeb, ale žádná naprostá bomba, což si člověk uvědomí hlavně při poslechu Johnova monotónního hlasu, jehož všudypřítomnost občasně unavuje. Právě navýšená melodičnost předchozí řadovky „Purple“ působila aspoň trochu úlevně a Baizley se tehdy, ve všech těch tklivých refrénech, alespoń na čas dokázal oprostit od rutiny. Nyní se zas vše vrací k nepřekvapivosti a koketérii s hulákáním. Na druhou stranu a na můj vkus je zde až příliškomorních a vesměs zasněných skladeb, takže deska nemá anišanci se na delší dobu rozjet. Úvod není z nejsilnějších,„Front Toward Enemy“ určitě nebude patřit k lepším skladbám novinky,ale následující „I´m Already Gone“ má v sobě spoustylehkosti a její zpěvové linky se při troše představivosti jevípoměrně zajímavě. „Seasons“ (posilována klávesovými efekty baskytaristy Nicka Josta) je asi vůbec nejchytlavější písní první poloviny alba, vždyťji také BARONESS umístili do pozice jednoho ze tří singlů. Tímdruhým je bouřlivá „Throw Me An Anchor“, což je typickášleha starých dobrých BARONESS, rozohněná stoner-rocková vypalovačka sopravdu velkou spoustou energie a schopností pohnout i třebamegalomantickým kamiónem zapadlým uprostřed písečných dun.Svěže se mě jeví „I´d Do Anything“, kde se John Baizley, napodkladě tak trochu klávesového a trochu akustického doprovodu, nadechne ke svému nejčistšímuvokálnímu partu. Mezi „pomaláči“ je tahle píseň zlatým hřebem.Deska se totiž často topí v polo-akustickém bahýnku a neví kudyz nudy ven, což je případ ospale unavených skladeb jako „Tourniquet“, „EmmettRadiation Light“ nebo „Cold Blooded Angels“. Posledně jmenovanáse alespoň od poloviny rozjede a naznačuje snahu po zajímavějšímpříběhu. V druhé polovině alba ještě zaujmou hymničtějšíkusy jako „Can Obscura“ a „Borderlines“ (další singl), první z nich progresivnějším naturelem a druhý spíše chytlavostí, alecelkově mohu říci, že tak přesvědčivě jako na předchozímalbu dnes na mne BARONESS nepůsobí.Po instrumentální stránce máme co do činění s klasicky zdobnou, byť zvukově matnou kytarovou masou, prapodivně chaotickou rytmikou (Nick Jost/ Sebastian Thomson) a vokálními party, které kdyby byly o něco různorodější a pestřejší, udělalo by to materiálu docela dost velkou službu. V žádném případě nejde o nejlepší desku BARONESS, tak jak nám podstrkují všemožné reklamní bannery v hudebních médiích, ale i tak mám pocit, že jde o docela solidní materiál, nikoliv nějaké zklamání. Kapela je dnes samosebou vyhranější, vybrušuje svůj styl k řemeslné dokonalosti, ovšem chybí zde stěžejní momenty, výraznější nápady a skladby které by v roce 2019 z BARONESS udělaly kapelu neobyčejnější. Baizley je navíc natolik dominantní osobností, že příchozí kytaristka ani neměla šanci vnést do zvuku nápadně nové prvky. Kdo ví? Třeba se o to Gina ani nesnažila? Čert ví proč, ale mám pocit, že tahle kapela, v očekávání své nejlepší desky, naprosto prováhala jedinečnou šanci posunout se zase o kousek dál. RHAPSODY OF FIRE - The Eighth Mountain - 80%http://www.crazydiamond.cz/rhapsody_of_fire_eighth_mountain_recenze/1792http://www.crazydiamond.cz/rhapsody_of_fire_eighth_mountain_recenze/1792hackl@volny.cz (Pekárek)RHAPSODY jsem si zamiloval už na debutu. Hraní na vážnou hudbu, vypjatý vokál, speedové bicí, bublavá basa, v doprovodu velmi nenápadná až jalová „Manowar“ kytara, skvělá sóla a neutuchající proud klávesové pompy a patosu. Jasná poznávací znamení, která přitahují a zároveň iritují dost metalových posluchačů. Jejich alba prakticky nezestárla. I debut „Legendary Tales“ zní přes nepatrnou zvukovou patinu vlastně dokonale. Samozřejmě především z hlediska žánrového, což ovšem berte jen jako další pochvalu. Výjimečnost tvorby těchto italských mistrů se zrodila z chemie vazeb panujících v trojúhelníku s body T(urilli), S(taropoli) a L(ione). Zůstaneme-li u příměrů čerpajících z geometrie čtvrté třídy, nejlepší desky RHAPSODY vznikly v době, kdy byl popsaný trojúhelník rovnoramenný a z jeho základny se nikdo nedral na vrchol, kde zcela přirozeně kraloval zpěvák Fabio Lione. Kvalita desek vydaných pod hlavičkou RHAPSODY a spol. každopádně v žádné éře neklesla pod průměr, který je pro podstatnou část podobně orientované scény nedosažitelný. Takto silné trio se ve spojení s pompézním, resp. symfonickým power metalem totiž již nesetkalo. Po změně názvu firmy na RHAPSODY OF FIRE a jejím dělení proto existuje konkurence pouze mezi Lucou Turillim a Alexem Staropolim, přičemž „promiskuitní“ Lione volí mezi nimi nebo si čas od času odskočí také k někomu jinému. Grafické znázornění aktivit zmíněného trojlístku by tak hlavně díky němu vydalo na slušnou vztahovou pavučinu a v podobě scénáře možná i na solidní telenovelu. Na druhou stranu, za víc jak dvacet let na scéně se dá stihnout leccos a když nadto disponujete jedinečným hlasem, není divu, že zájem stále trvá.Otázka tedy zní, jak se Alex Staropoli popasoval s tím, že Lione dal tentokrát přednost jeho hlavnímu rivalovi. Začněme od sestavy. Najít v Itálii průměrného powermetalového zpěváka s pořádným akcentem a o to menšími finančními nároky není asi zas až takový problém. Alex však hledal někoho, kdo vypjaté a podle mého názoru opravdu těžké party zazpívá v přijatelné angličtině, s velkou intonační jistotou a zároveň přidá ještě něco navíc. V opačném případě by úrovně, na které „startují“ starší alba RHAPSODY, nemohl dosáhnout, a to i kdyby se z hlediska kompozičního stavěl na hlavu. V rámci svého projektu potřeboval tudíž něco jako onen výše zmíněný vokální vrchol, ze kterého a kolem kterého by mohl bez omezení snovat své nápady, a to i když se vzhledem k jeho faktické dominanci bude jednat vždy jen o vrchol zdánlivý. Jinak řečeno, řešil obdobný problém jako svého času Luca. Upřesňující podotázka tedy zní takto: Podařilo se mu nalézt někoho tak dobrého, jako je Alessandro „Kiske“ Conti?Odpovídám spíše kladně. Zpěvák Giacomo Voli předvedl na „The Eighth Mountain“ velmi sympatický výkon, který stylově završil kulervoucími výškami v závěrečné kompozici „Tales of a Heros Fate“. Ačkoliv se i tentokrát jedná o vokál klasické školy italského power metalu, v jeho projevu lze slyšet i skandinávské odstíny. Některé melodické linky ve speed metalové „Rain of Fury“ a zejména pak ve skvělé „White Wizzard“ mi asociovaly kupř. starší HAMMERFALL, a tím pádem Joacima Canse. Posledně uvedená skladba Volimu skutečně sedla. Doufám, že si toho všiml hlavně Alex, i když heavyrockové album, inklinující nota bene k A.O.R., mu asi v budoucnu nepřipraví. V tklivějších či vážnějších momentech, jako třeba v „The Courage to Forgive“, se zas vynořuje obrys Roye Khana, resp. Tommyho Karevika, popř. o jednu až dvě oktávy výše „utaženého“ Erica Claytona ze SAVIOUR MACHINE. Lehce zbystřit by mohli snad i fanoušci zesnulého Mike Bakera (SHADOW GALLERY). Pozor, rozhodně netvrdím, že by Staropoliho skvadra nějak „zkamelovatěla“; zraňujících trnů černých růží apod. se není třeba obávat. Album sice přináší některé temnější nálady, ale tématicky se jedná hlavně o challenge-quest („výstup do hory“) z mýtického světa bytostí Nefilim, čemuž odpovídá i pořádně našláplá epická hudba. S temnými chvilkami se nakonec vždy srdnatě bojuje, protože základem všeho je přeci „Warrior Heart“, s jejímž mocným refrénem na rtech můžete vyrazit stejně tak dobře do nadoblačných výšin vysokých hor, jako na extrakci k zubaři.Když už jsme u těch výzev, zatím jsem se věnoval pouze Staropolimu a Volimu. Zdá se, že v tom hlavním oba obstáli, Alex dodal velmi dobrý materiál, který Giacomo bravurně a s prožitkem zazpíval. Více než slušný výkon odvedli ale i ostatní. Druhý nováček, „můj spolehlivý bubeník musí být Němec“ Manuel Lotter kapelníka rozhodně nezklamal. V rámci poměrně dynamické údržby základního rytmu a typické dvojkopákové palby, neochvějně spjaté s rytmickou kytarou s baskytarou, nějakým tím úderem navíc příjemně provzdušnil rytmický val. Bicí jsou prostě na novince odehrány tak akorát. Kombinaci fádního kytarového doprovodu se skvělými shred sóly opětovně zajistil Roberto De Micheli. Co k němu dál říci? Technicky velmi zdatný profík, který svůj těžký úděl kytaristy svázaného nekompromisními žánrovými mantinely a hrajícího u maestra klávesisty, snáší zřejmě docela dobře. Proč také ne, na aktuálním albu dodává lesk vesměs velmi dobrým skladbám. Obdobně lze nahlížet i na působení baskytaristy Alessandra Saly. Ke zvukové stránce alba nemám zásadnější připomínky. Mix je velmi dobrý, trošku bych přidal na tvrdosti, nepatrně na syrovosti a na něčem, co bych nazval rockovou špínou(?). Podobný přístup je však ve Staropoliho pseudoklasicistní říši, plné čistých klávesových rejstříků, pojmově vyloučen. Takže, i když už se dotyčný, třeba jako v „Seven Heroic Deeds“, odváže a spustí perfektní sólo na trošku rozevlátější hammondky, vlastně si toho ani nevšimnete.Hodnocení „The Eighth Mountain“ v mém případě dlouho oscilovalo mezi 70 až 80 %. Díky mohutnému finiši, během něhož zazní nejen neskutečné Voliho výšky, krásné sbory, charismatický přednes Christophera Leeho a libové varhánky ala film INTERSTELLAR (ten fantastický soundtrack si teď půjčuje kdekdo), ale též něco jako kytarový riff, jsem šel nakonec bez výčitek výš. Alex teď může v klidu čekat, s čím přijde Luca s Lionem. On už svou misi takřka bezezbytku splnil, a to se ctí. To be continued…DEATH - Individual Thought Patterns - 100%http://www.crazydiamond.cz/death_individual_thought_patterns_recenze/1758http://www.crazydiamond.cz/death_individual_thought_patterns_recenze/1758janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Deska „Individual Thought Patterns“ve své době nejen že potvrdila vůdčí pozici DEATH v pelotonuprogresivně laděného metalu, ale přinesla velké množstvíoživujících elementů, jaké nebyly dosud v kariéře ChuckaSchuldinera obvyklé. Naprosto prvotřídní materiál z oblastitechnického death metalu opět vznikal ve studiích Morrisound vTampě a to znovu pod dozorem renomovaného Scotta Burnse a vyšel včervnu roku 1993 u Relativity Records. Tím že tehdy ChuckSchuldiner okolo sebe ve studiu soustředil doslova all-stars band,však z druhého plánu do světa vyslal i informaci, že kapelaDEATH je jen a pouze on sám. Od tohoto momentu se tak každásestava připadající k dalšímu jednomu albu této kapelydiametrálně odlišovala. Deska se vykazovala ještě většíkytarovou zdobností a celkovou propracovaností, než tomu bylo v případě alba „Human“. Skladby sice nebyly tak divoké, ale co jim tak trochu scházelo nadeathmetalovém tahu, to hbitě doháněly skrze všechen tenperfekcionalismus, nedozírnou pestrost, technické zpracování a pozoruhodné nápady,kterými se to zde doslova hemžilo. V sezóně kdy se death metalzačal v řadě případů rozvíjet progresivnějším směrem,DEATH určitě nestáli stranou, ale naopak to byli znovu oni, kdovelel evoluci extrémní hudby. Nejdůležitější se ukázala potřeba, alespoň nasezónu sehnat ty nejlepší možné spoluhráče a stvořil další milník, který bude dlouho platil za esenci nesvázanosti tvrdé hudby. Tak například,kým jiným mohl Schuldiner nahradit Seana Reinerta (ex-DEATH,CYNIC), aby udržel laťku kvality na podobném levelu? Bubeník GeneHoglan z řad tehdy čerstvě rozpadlým thrasherů DARK ANGEL byljednoznačnou volbou, jeho hra se vykazovala ohromnou technickouvyspělostí, ale i potřebnou agresivitou a rychlostí. K baskytařese po roční pauze vrátil Steve Digiorgio, jehož SADUS už se toudobou rovněž loučili se scénou. No a tím nejpřekvapivějšímspoluhráčem byl samozřejmě dvorní kytarista od KING DIAMOND,švédský virtuóz Andy LaRoque, který tehdy, v době šéfovazaneprázdnění s reinkarnovanými MERCYFUL FATE, zkrátka nasedl doletadla a brzy už se svými sóly a parádičkami ovládal floridskéstudio. Metalová scéna tehdy sledovala každý počin DEATH sezatajeným dechem a deska „Individual Thought Patterns“ sklízela hned po vydání řadu superlativů, dokonce bych řekl, že potvrdila status kapelycoby jedné z nejoslavovanějších institucí tvrdé hudby.Texty se znovu týkaly spíšenáročnějších témat a nastiňovaly obrazy vypovídající omezilidských vztazích, existencionálních tématech a otázkách filosofie. Ne úplně jednoduché myšlenkyvšak byly velice umě zasazeny do oné propracované mozaikymelodických motivů a harmonií, jaké neměly do té doby v deathmetalu obdoby. Jasně že DEATH museli mírně ubrat z tvrdosti adivokých základů, což brzy odhalilo prostor právě prodokonalejší songwriting, takže skladby doslova překypovalyzáplavou okouzlujících, nikoliv však samoúčelných fines.Bouřlivý úvod „OveractiveImagination“ patří k jednoznačným vrcholům celé kolekce.Řezavé riffy ženou skladbu stále vpřed, ale i ve zpěvovýchlinkách Schuldiner neslevuje ze svých představ ani z představ fanoušků o dalším vývoji DEATH. Do skladeb se zde mnohem více dostávala touha po melodiích a ony klasickymetalové vyhrávky, které byly vždy umě zapracovány doneuvěřitelně propracované formy, dělaly songy atraktivní. Hoglan hned zkraje deskypotvrdil svůj nedostižný standard a skladba, rozdělená v půlce Schuldinerovým radioaktivním sólem a o něco kratším potutelně hravým LaRoqueovým, měla všechny přednosti rozjezdové položky.I druhá „In Human Form“ měla ohromné kouzlo. Song totiž střídal zasekávanější slokové pasáže, kde dominovaly především neoblomné riffy, srvavým a mnohem rychlejším refrénem. Struktura skladeb na tétodesce se ostatně ve valné většině případů držela stylu, kdy byly první sloka a refrén odděleny oddruhé sloky a druhého refrénu prostřední pasáží s kytarovými sóly. Každé sólo na této desce je mistrovským kusem, to je třeba říct předně. V„In Human Form“ se znovu blýskne Andy LaRoque, tentokrát na delším prostoru. Následující „Jealousy“je třetí fantastickou skladbou z úvodních tří a charakterizuje ji vytažená brumlající basa StevaDigiorgia. Kytary zde řežouve střední i vyšší rychlosti, ale nejdřív se musí prodratpřes změť groovy pasáží, když skladba uprostřed zaznamenáprávě jisté zrychlení, dochází znovu na LaRoqueovo sólo, které vždy dokáže navázat na Schuldinerův sólo příspěvek úplně z jiné stránky a udělat tak song ještě komplexnějším. „Jealousy“ je jednou ze skladeb pokračující v Chuckových studiích lidského chování, myšlení a fascinaci mezilidskými vztahy (stejně jako dva roky před tím „Lack of Comprehension“).Čtvrtá „Trapped In A Corner“ platí zajeden z nejprogresivnějších kusů, jaké Schuldiner do té doby vymyslel, jeho hlas sice chrčel tak jako bylo u DEATH od nepamětizvykem, ale to, co se dělo za ním, nemělo dosud obdoby.Rytmika zde šlapala jako ten nejdokonalejší stroj a nad nívšechny ty kytary, které předesílaly hostinu nesvázanosti aprogresu v extrémní hudbě. Změny temp, zásekávačky, neotřesitelně přesné riffy, úchvatné blouznivé vyhrávky a spojení sólových příspěvkůSchuldinera i LaRoquea, jež se na desce nacházely v oblasti geniality.Přes další dobrodružný kus „Nothing Is Everything“ se dostávámeke skladbě, kterou osobně považuji za úplně nejzdařilejší.Ano, jde o „Mentally Blind“ a mám ji za nejvýraznější položku tétodesky, neboť dokáže skvěle skloubit svou hitovost se všemiprogresivními prvky. Zatímco se ve slokách objevuje i ultrarychlápasáž s odsekávaným textem, refrén je naopak pozvolný a epickymocný, mezi tím vším však probíhají neskutečné zvraty a neotřelé pasáže, včetně dalšího skvěléhosóla. O tom jak komplexním a dokonalým albem „Individual ThoughtPatterns“ stále je, svědčí i další položky z druhé půle nosiče - titulní kus,„Destiny“ se signifikantní akustickou částí v úvodu, či démonicky se rozjíždějící „Out Of Touch“, kde dojde i na klávesové aranže ještě než se song zlomí do svého úchvatného dění. Další pozoruhodnýmoment přichází se závěrečnou „The Philosopher“, která senakonec stala druhým videoklipem v kariéře DEATH. Ukázkaz něho se dokonce objevila v humorném seriálu Beavis a Butthead,kde byl song pro svůj smrtelně vážný naturel lehce ironizovándvojicí kreslených joudů a seznamoval mainstreamovější diváctvo s hudbou největší deathmetalové hydry. Osobně si myslím, že právěskutečnost, že Chuck vtiskl své hudbě vždy punc jistého patosu, závažnosti a dramatizace, dělalo kapelu natolik neobyčejnou. Uřady jiných by vše mohlo vyznívat nepatřičně, ale v případě těchto mistrů bylo ono soustředění a všechny ty propracovanéparty vyloženě vyžadováno. „The Philosopher“ je do dnes vrcholnouukázkou Chuckova skladatelského mistrovství a jednou znejvýraznějších skladeb, jaké stvořil v etapě svého progresivního rejdění.Když DEATH v roce 1993 vyrazili konečně na turné, nebyl u toho již Andy LaRoque. Spolupráce s ním se totiž týkala jen studiových nahrávek. Kapela dokonce vyslyšela volání největšího počtu svých fans a vystupovala i v Evropě, kde post kytaristy zastal Ralph Santolla. Ovšem sestavu pro další období čekaly již další radikální změny, které se však týkají již článku následujícího.MAGICK MUSICK OPEN AIR - Čermná u Sušice, areál Bouda, 15.června 2019http://www.crazydiamond.cz/magick_musick_2019_cermna_u_susice_koncert/1791http://www.crazydiamond.cz/magick_musick_2019_cermna_u_susice_koncert/1791janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zajímavá akcička tenhle Magick Musick Fest alias Bouda vČermné u Sušice. Tvrdá kytarová hudba uprostřed krásnépřírody a v komorním prostředí zhruba stovky přihlížejícíchslibovala nevšední zážitek. Když mě asi třetímrokem organizátor akce a provozovatel labelu Magick Disk MusickFrantišek Březina nadhodil pozvánku, neváhal jsem tentokrát najednodenní podnik dorazit a v sobotu okolo poledního hodil do báglustan, karimatku, spacák a mikinu, a vyrazil na šedesátikilometrovoucestu vlakem směr podhůří Šumavy. Lákadlem se ve zdejšíhudební nabídce stala především vystoupení dvou mýchoblíbených kapel – pražských FACE THE DAY a brněnských HEIDEN, takže okolo druhé po poledni,poměrně zvědav, vyskakuji z vlaku v blízké zastávce Mokrosuky. Avšak nebylo to zas až tak jednoduché,aby uprostřed polí lokálka zaručeně zastavila, muselo se předem stisknout na stěně vagónu tlačítko. Krásný návrat kpřírodě! Pak už jen dva kilometry pěšky a brzy registrujistavení obklopené travnatými pozemky na okraji obce Čermná,okolo kterého už probíhal jistý cvrkot. „Hele Berry, vy tu fakt máte jenomjeden stánek s občerstvením, jo?“ Byla jedna z mojich prvníchotázek adresovaných pořadateli, za což se brzy cítím provinile. Nevím jestli jsem do toho nešelaž moc naprudko, ale snad jsem to zvrátil dovětkem, že „nevadí,jíst bude co.“ Čekal jsem totiž aspoň tak pět stánků acelkově větší zastoupení...všeho, co znám z mírně větších akcí. Fest bych tak nazval spíšesrázkem s hudební produkcí hlučnějšího ražení. Pokud sezastavím u nabídky občerstvení, tak mě tu sice chybělo nějaké stanovištěs pořádným flákem masa, ale protože prakticky nejsem vybíravý,musím na oplátku říct, že domácí bramboráčky, zajímavě kořeněná polívka achleba s pomazánkou, chutnaly skvěle. Přes pozdně večerníkručení v břiše (brát s lehkou nadsázkou), způsobené potřebou opravdu velkého množstvízde absentující zemitější bílkovinové stravy, se tak silou vůle dostávám přes území zapomnění, kde vládnou pouze pivka – buďlahvový Pilsner Urquell nebo točený Kozel, obě chutnala dobře a zpříjemňovala opravdu horké odpoledne a večer.Tuším, že první tři kapely,nahnané paradoxně ke svým vystoupením do nitra boudy, spojovalaurčitá undergroundová razance a neotesanost, ovšem také zřejmépunkové a hardcore vlivy. Nejdřív jsem si myslel, že dotyčnízlobili, když musí hrát své koncerty na podlaze v hospodě, a to místo hleděnído šumavských panoramat z hlavní scény, navíc vhospodě, kde bylo během jejich setu docela plno, asi jako v nějakém autobuse. Pak jsem si však uvědomil, že to mohlo být způsobeno zřejmě dosavadní absencízvukaře pro venkovní stage, který dorazil až o páté večerní ajal se připravovat zvuk na čtvrtou bandu v pořadí. K prvním třem partám asi tolik –když jsem viděl, kterak se dovnitř boudy hrnou lidi, kvůli tomu,aby na hudebníky hleděli z metrové vzdálenosti, vyhodnotil jsemsituaci tak, že dovnitř určitě nejdu a hezky se kochal na louceza boudou krásnou přírodou. Nicméně jejich vystoupení jsembedlivě poslouchal. První kapela GIBBUS, tuším že ze Sušice,byla z mého pohledu nejslabší ze všech účastníků festu. Tobyl fakt hodně obhroublej, začátečnickej punk/ hardcore, ale užs druhou přišlo znatelné zlepšení, takže AUTONOÉ do onohohardcore míchali i rock´n´rollový drive a celkově působilivyhranějším dojmem, jakkoliv vztek neopustili. Vážně jsemděkoval, že během jejich setu chodím okolo boudy s půllitrempiva a bramborákem, místo toho, aby mě někdo řval punkově doksichtu ve vydýchaném interiéru. LUSKY už byli zas o něco měkčí,spíše taková alternativní stoner kytarovka s podlazeným zvukem,ale neřekl bych, že laťku nastavenou předchozí kapelou nějakzásadně smetli. Spíše bych tipoval, že to bylo hodně srovnatelné.Od čtvrté kapely se hrálo již venkuna hlavní stagei za boudou a tak festival dospěl ke své nejlepšíčásti. Tou čtvrtou kapelou byli pražští prog-rockeři FACE THEDAY. Ti se stali jedním z vrcholů celé akce. Špičkováinstrumentace, povedený zvuk a skladby natolik zajímavé, že by sijejich set posluchač užíval snad i potřetí. Tentokrát v trojici(bez druhého kytaristy) diktovali rockový perfekcionalismuszaznamenaný na dvou svých albech a ještě se nechávali unášetpohledy na malebné šumavské kopečky. Moc se těším, co z těchtohudebníků bude padat v blízké budoucnosti, neboť Filip Kittnarje hodně spolehlivým bubeníkem a Martin Schuster stále lepšímsongwriterem se schopností se nejen instrumentálně, ale i hlasově vyvíjet.Následovali hardcore-thrasheřiKRAOST, jejichž set byl napěchován řezavými riffy a nepokojnýmštěkotem pomenší slečny za mikrofonem. Vystoupení mělo určitěnáboj, dravost a tak leckterý instrumentální part svou agresivitoupotěšil, ale monotónní projev zpěvačky, jinak působícípřesně opačně, než jak bych si představoval někoho, kdo můžestát v čele metalové kapely, držel celý koncert při zemi. Jakodocela to šlo, ale baví mě zkrátka barvitější hudebníprodukce (viz.ukázka). Náladotvůrci FIVE SECONDS TO LEAVE údajně ještěnedávno hráli bez vokálu, pakliže je tomu opravdu tak, můj názorje, že se zařazením zpěvu získala jejich tvorba určitěmnoho zlepšujících podnětů. Nepříliš rychlý, ovšem velicenaléhavý a post-rockově atmosférický set měl nemalé kouzlo (viz. ukázka).Valivá tempa pohlcovala okolí a uváděla přihlížející dostavů soukromého snění. Mě osobně z tohoto stavu brzyvysvobodil pořadatel, když mi suše sdělil, že za dvě hodinypokřtím nejnovější desku HEIDEN, na což šokovaně reaguji:„Cóže? Já? To bych měl asi taky něco říkat, co?“ Drbu seza hlavou, „To je ale prekérní situace“, takže brzy chodím polouce a přemýšlím nad tím, co asi tak bych mohl říkat, zvlášťv souvislosti s kapelou, kterou mám v oblibě a která právěvydala povedený matro. Když u pátého pokusu si slova sesumírovat končím v outu, řeknu si, že to nějak prostě dám a jdu si koupit dalšípivo.Blackmetalové Plzeňáky SORATH vidímzcela poprvé. Zajímavé zjištění, hlavně tedy vzhledem k faktu,že o kapele prakticky vím od dob jejich začátků (tuším že asi1994). Nejsem však příliš velkým sledovačem tohoto druhuhudby a koncertně jsem tyto produkce nikdy nevyhledával. SORATH však vcelku překvapují ujasněnou a v rámci stylu vyspělouinstrumentací a přímočarým projevem, kde nebyla nouze obombastické vyhrávky, strhující rychlá tempa a celkově poměrněmelodické pasáže. Pokud bych k nějaké zahraniční kapele mohlpřirovnat jejich současný styl, řekl bych s přivřenýma očima snad ty DISSECTION  (ukázka zde). Mezi tím se nám setmělo a tak brněnští HEIDEN se svým snovým konceptem určitě měli všechny trumfy v rukách. Koncert se jim ostatně vydařil. Přestože má kapela naživo stále jisté rezervy, mohu potvrdit, žese jejich hudba do čerstvě potemnělé šumavské stráně velmihodila a působila okouzlujícím dojmem. Hráli se spíše skladby novějšího ražení, tedy ty sčistším soundem a písničkovější formou (ukázka zde). Nejvíce byl zastoupen materiál z aktuální novinky „Země beze mě“ (kterou někdy vpůlce setu HEIDEN spolu s Berrym křtím), a pak také nějaká věc zpředchozího alba „Na svůj příběh jsme sami“. Znovu takinhaluji krásnou souhru kytarového zápřahu a kláves, ale itexty, které v případě této kapely mají dlouhodobě silnýefekt.Hlavní hvězdou večera se stalonaspeedované japonské kombo HISATAKA, což byl vlastně, až někamna úroveň hardcore vygradovaný, hodně uřvaný rock´n´roll.Sympatická partička Japončíků opravdu způsobila rozruch ajejich set měl ohromné nasazení, opravdovost, ale izábavnost (však to můžete posoudit zde), zvlášť když frontman, oděný v první půlce show v naducanédevadesátkové bundičce po vzoru pěšáka Yakuzy a majitele restaurace se „zajímavými“masovými knedlíčky v jedné osobě, v extázi hulákal srandovní japonskou angličtinou do českého osazenstva „We´ll Play One Hundred Songs Tonight!!!“ a hrozil při tompěstí. Osazenstvo kapele nadšený přístup oplácelo, jak jenmohlo a celkově se tak vystoupení exotické kapely stalo hodněpovedenou adrenalinovou záležitostí. Zvuk byl zabijácký,nasazení neuvěřitelné, jen chyběly závoje sakurových květů padajících ze stromů rozhoupaných blížící se bouří.Po vystoupení poslední kapely jsem vydržel diskutovat a popíjetsnad ještě další dvě až tři hodiny, abych v pozdní noci tvrděusnul pod plachtou stanu, tou dobou již zkrápěného velmi hustým deštěm. Z méhopohledu osobitá akce, kde se v nenásilné atmosféře šlo bavit nejen zajímavou a dramaturgicky zručně namíchanou hudbou, ale zapomenout i na starosti všedního života.Fotografie poskytl: Tomáš SkálaDEATH ANGEL - Humanicide - 80%http://www.crazydiamond.cz/death_angel_humanicide_recenze/1787http://www.crazydiamond.cz/death_angel_humanicide_recenze/1787janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští DEATH ANGEL se po svém comebacku v roce 2004 nadechli ke skutečně dechberoucí jízdě. Jejich diskografie dnes čítá již devět řadových alb (včetně novinky) a má vzácně vyrovnanou kvalitu, což můžeme přičíst skutečnosti, že je kapela tvořena muzikanty s nesporným skladatelským talentem, ale i přistupujícími teamově a s pokorou k vlastnímu řemeslu. Leckdo může namítat, že za jejich úspěch může také smlouva se silnou vydavatelskou stájí Nuclear Blast, která jim v průběhu minulé dekády umožnila oslovit evropský trh, ale nemyslím si, že by to hrálo zásadní roli v jejich současné formě. Kapela si vše po třináctileté pauze (1991-2004) dokázala opětovně vyjezdit a když i jejich alba odhalila potřebnou nadstavbu a vyrovnanost mezi novějšími prvky a thrashovým old-schoolem, stali se tak DEATH ANGEL oblíbenou a vcelku vyhledávanou institucí. K dobru jim mohu přičíst i současnou personální stabilitu, neboť v sestavě Mark Osegueda – zpěv, Rob Cavestany – kytara, Ted Aguilar – kytara, Damien Sisson – baskytara a Will Carroll – bicí fungují již deset let. Stejně tak je ona stabilita znát ze spolupráce s producentem, jímž je na posledních čtyřech řadovkách (včetně novinky) Jason Suecof, v jehož studiu na opačné straně USA svá alba DEATH ANGEL pravidelně nahrávají. Novinka „Humanicide“ je každopádně stvrzením jejich neupadající formy a stejně jako všechna alba předchozí vlastní mnoho zajímavých skladeb, tedy drží laťku kvality opět velice vysoko. Jde o zcela typické album pozdních DEATH ANGEL, které v sobě dokáže skloubit moderní rytmický groove, thrashmetalovou zuřivost a lehce progresivní feeling, tedy všechny typické znaky jejich tvorby.Deska zní tak akorát moderně a s vkusem dávkuje konzervativní thrashové receptury s prvky odkazujícími k nesvázanějšímu naturelu této kapely, a dokáže tak i znamenitě vyvážit pozitivní aspekty jejich tvrdé a zároveň pestré hudby s onou agresivitou. Kapela se do alba pustí pořádně zostra a první čtyři vály tlačí pedál na doraz, někdy jakoby se DEATH ANGEL snažili překonat SLAYER (což je znát už od úvodní titulky „Humanicide“), jindy předvádějí vysokou školu thrashe s moderním groovy feelingem (asi nejprogresivnější riffovitý kus „Divine Defector“), a pak jsou tu polohy punkovějšího bezstarostného ražení (sympatický kvapík „I Came For Blood“), což je hymnická sypačka se vším všudy. Pro mne však to nejlepší na albu začíná až s pátou skladbou „Immortal Behated“, neboť na DEATH ANGEL obdivuji právě onu proměnlivost a pestrost a vždy se mi u nich líbily spíše skladby pozvolnějšího či epicky střiženého ražení, kde se Osegueda neprezentuje jen agresivním screamem, ale dokazuje, že umí i znamenitě melodicky zpívat. Tento zasněný vál patří určitě k vrcholům nové kolekce.I druhá polovina alba má svou kvalitu a působí vzácně vyrovnaným dojmem. Počínaje mocně rozohněnou „Alive And Screaming“, přes tradiční náklep „The Pack“ postavený na maratónu thrash riffů, až po skladby, které znovu předvedou onu proměnlivější a progresivnější stránku jejich tvorby - konkrétně „Ghost Of Me“, „Revelation Song“ nebo „Of Rats And Men“. Dle pořekadla to nejlepší nakonec, značí bonusový song „The Day I Walked Away“ opravdu to nejlepší možné finále - dostáváme totiž DEATH ANGEL v průřezu všech svých poloh a zvukových nuancí. Jak bych tedy celou desku shrnul? DEATH ANGEL si stále udržují vysoký standard a svůj thrash metal dokáží obohacovat různými moderními prvky a žánrově netradičními ingrediencemi a protože je Osegueda zpěvákem schopným se svým hlasem pracovat, působí i z tohoto důvodu hudba DEATH ANGEL pestře. První polovina desky je spíše tvrdá, divoká, nespoutaná, postavená na riffech a rychlých tempech, screamu a nasranosti, druhá již pracuje s variabilnějšími party a strukturami progresivnějšího rázu, kde se dost často objevují i melodické momenty. Rob Cavestany a jeho grupa zkrátka stále umí namíchat pozoruhodný koktejl moderní metalové hudby a to je dělá nezaměnitelnými. Velmi vitální a intenzivní kapela.IMPERIAL STATE ELECTRIC - Anywhere Loud! - 90%http://www.crazydiamond.cz/imperial_state_electric_anywhere_loud_recenze/1783http://www.crazydiamond.cz/imperial_state_electric_anywhere_loud_recenze/1783janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stala se mě nedávno taková věc, která vlastně nemá v mém dosavadním posluchačském životě obdoby. Od chvíle kdy aktivně působím na tomhle webu, jsem, pro samou vytíženost a potřebu udržet si nějaké tempo zveřejňování novinkových recenzí, docela zapomněl na to, co asi tak dělá jeden z mých hodně oblíbených muzikantů. Vůbec jsem netušil, že Nicke Andersson (alias Nicke Royale) po rozpadu jeho THE HELLACOPTERS (2009) vypouští další alba a to pod pro mne dosud neznámým jménem své další kapely.  Jasně, většina retro-rockerů (ale kuriózně i deathmetalistů) zná Nickeho Anderssona, švédského všeuměla a jednoho z vůdčích představitelů tamní scény, který nejprve vešel ve známost zkraje devadesátých let coby bicman ENTOMBED, se kterými vydržel až do roku 1997 a nahrál s nimi první čtyři a zjevně jejich nejoslavovanější řadovky. Nickeho cesta se posléze ubírala trochu jiným směrem a prakticky navždy opustil chrastivé deathmetalové vody. Jak pochopitelné s přihlédnutím k jeho skladatelskému talentu, rock´n´rollovému srdci a bezmeznému fandovství věnovanému klasikům typu KISS, AC/DC, THIN LIZZY, BLACK SABBATH, RAMONES, THE STOOGES, MC5 nebo MOTÖRHEAD. Své THE HELLACOPTERS (mimochodem ve Skandinávii i v Německu se kapela velmi záhy vyšvihla mezi oblíbence a prakticky dekádu zde působila jako dost populární artikl zaplňující velké kluby a sály pro víc než tisíc lidí) postavil už v roce 1995 a jal se velký svět dobývat především garážovým rockem. Ale ne ledajakým. Dodnes považuji jejich řadovky „Payin´the Dues“ (1997), „Grande Rock“ (1999), ale především „High Visibility“ (2000) a „By The Grace Of God“ (2002) za velmi povedený a osvěžující vzorek severské rock´n ´rollové hudby, ten nejlepší možný produkt tamější kytarové vlny z přelomu milénia. Na rozdíl od ENTOMBED zde Nicke zastal pozici frontmana, hlavního skladatele a obstojného zpívajícího kytaristy. Když se THE HELLACOPTERS v roce 2009 rozpadli, byla to samozřejmě neradostná zpráva, i když už jsem se tehdy nacházel ve věku, kdy člověk nepláče kvůli takovým malichernostem, jako je ukončení činnosti oblíbených bandů. Zkrátka jsem to vzal tak, jak život šel, a ani mě nenapadlo, že Nicke už v roce 2010 rozjel v návaznosti na konec Helikoptér další band, se kterým se nikam moc netlačil a v tichosti doma ve Švédsku účinkoval až do dnes (tedy mimo jeho, v posledních letech značně přifukovaného Century Media působení v kapele LUCIFER jeho německé manželky Johanny Sadonis). Ten opomenutý band má název IMPERIAL STATE ELECTRIC a Nicke je zde dekádu obklopen zcela jinou sestavou než u THE HELLACOPTERS, byť stylové zaměření je vlastně docela podobné, tedy jen pokud ze vzorů vyhodíme MC5, THE STOOGES i MOTÖRHEAD a dosadíme místo nich THE BEATLES a plno dalších optimistických bandů z šedesátých let. Novější z projektů je dřevnějšího ražení a bez náznaků punk-rocku upřednostňuje ve svém zvuku spíše šedesátkové halekačky a vícehlasy.Tihle IMPERIAL STATE ELECTRIC tedy fungují již deset let, mají na svém kontě již pět řadových desek a jedno živé dvojalbum, vše vydané v letech 2010-2019 u Psychout Records. A musím potvrdit, že se prezentují doslova strhujícím sedmdesátkovým rock´n´rollem, pro někoho třeba přežitým, ale pro fajnšmekry zkrátka poutavým. Poctivá rocková cesta s inspiracemi u řady klasiků jim tudíž velice sluší. Stejně jako kdysi THE HELLACOPTERS, i IMPERIAL STATE ELECTRIC nahrávají neuvěřitelně nabušené vlastní songy a celkově působí velmi vitálně. A co že je na tom všem tak zajímavého? Do pondělí 3.června 2019 jsem o jejich existenci snad ani jednou neslyšel. Tečka. Stalo se mi totiž ten den, že jsem, nic netušíc, zašel do svého oblíbeného CD/LP bazaru a majitel, sotva jsem překročil práh, na mne od pultíku zavolal, že tu má něco pro mne – zcela nový 2LP vinyl nějaké švédské rock´n ´rollové formace, kde hraje někdo od THE HELLACOPTERS. Prohlížím si ten nádhernej fungl novej vinyl živáku „Anywhere Loud!“ z roku 2018, název kapely mi nic neříká, na obale však ihned poznávám Anderssona a říkám si: „Není to zvláštní, on má jako Nicke po rozpadu THE HELLACOPTERS nějakou další kapelu? Tak o tom jsem tedy netušil.“ Umístíme tedy desku na místní gramec a rázem to tam znovu všechno je, naprosto srovnatelná kvalita s THE HELLACOPTERS, sice trochu větší zacílení na šedesátkovou odlehčenost, nosné vícehlasy, písničkové melodie, a naopak méně punku a důrazu, ale je to prostě všechno tam - suprovej garážovej rokenrůlek, kde si skrze skladby jako „Stay The Night“ dokážu užít tu pro mne nejlákavější odnož rockové hudby, jaká kdy existovala. Ještě stále jsem v šoku z toho, že jsem deset let nesledoval hudbu svého oblíbence a ptám se sám sebe, jak se tohle vůbec může v dnešní internetové době stát? Je pravda, že tenhle band zjevně nevyjížděl příliš často ke koncertům poblíž našich hranic, nikde se o něm u nás nepsalo a fungoval celou dobu stranou velké mediální publicity (ba se jí přímo vyhýbal), ale přeci jen bych o něčem podobném asi vědět mohl. Holt nebrouzdám po stránkách svých oblíbenců. Pořád se však nějak nemůžu srovnat s faktem, že Nicke deset let nahrává někde ve svém obýváku nový matro a já se tvářím spokojeně a o ničem nevím. Možná že si tu obskurnost téhle partičky navíc ještě ke všemu namlouvám, vždyť na 2LP zaznamenaný strhující koncert je pořízen...a to se podržte...v japonském hlavním městě, Tokiu. Závěrem tedy: Člověk by se v dnešní až zbytečně rozvětvené hudební scéně měl vážně zaměřit jen na to nejužší a pro sebe jen to nejzajímavější, jinak se mu totiž stane, že překvapeně zjistí, že roky ztrácel čas tu a tam jen s docela dobrými alby, či alby více prosazovanými, a přitom mu pod rukama projela takováhle nálož dělaná přesně pro něho.Pozn: Videa v recenzi jsou pouze ilustrační a nereprezentují onen bouřlivý classic rockový živák. Vinyl je doma a jen velmi těžko budu do konce roku poslouchat víc něco jiného než právě tohle.THEM! - Ferda mravenec by se asi divilhttp://www.crazydiamond.cz/them_ferda_mravenec_by_se_asi_divil_pandemonium/1790http://www.crazydiamond.cz/them_ferda_mravenec_by_se_asi_divil_pandemonium/1790fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Možná vás maminka jako malá dítka učila notoricky známou říkanku „Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora.“. Vsadím se, že tuto nevinně milou básničku si děti v oblasti Nového Mexika na jihu Spojených států určitě nezpívali, protože tam …. ano …. MRAVENCI ŽRALI LIDI!! Aspoň tak o tom vypráví dnes již kultovní sci-fi snímek z roku 1954 s názvem THEM!. Nebyl první svého druhu, ale je dodnes tím nejznámějším. Pojďme si ho přiblížit.V 50.letech v amerických kinech vládly dva filmové žánry – po megaúspěchu biblického Desatero přikázání se roztrhl pytel s tzv. „sandálovými filmy“, tedy snímky z dob starověkého Řecka a Říma. V těsném závěsu pak plnily kina sci-fi filmy nejrůznějších rozpočtů, od opravdu velmi levných, okrajových, až po velkostudiové projekty. Jenom od začátku 50.let po polovinu 60.let, tedy v období tzv. Zlatého věku, vzniklo v Hollywoodu na 290 takových scifíček. A doba jim přála. Bylo tu hmatatelné vzrušení společnosti z případného kontaktu s mimozemskými civilizacemi, takže kina byla plná marťanů, venušanů a podobné mimozemské „havěti“, doba „mccarthismu“ zas nahrávala obavám z infiltrace nepřátelských cizích sil, takže mnohé snímky vyprávěly o plíživém neviditelném vetření se ufounů do americké společnosti, kterou zevnitř nahlodávaly. A pak tu byla zmutovaná obří zvířata a to vinou následků jaderných testů kdesi v pouštích Nového Mexika a Texasu.8 let po prvním jaderném zkušebním výbuchu přišel do kin The Beast From 20.000 Fathoms (1953), který kalkuloval s myšlenkou, že jaderný testovací výbuch zbytkovou radiací zmutoval obyčejného ještěra do obřích rozměrů a ten se vydal na svou cestu zkázy a pustošení. Tenhle film byl skutečně průkopník a nastolil vzorce pro další následovníky. Byl tu výstřední vědec a jeho sličná dcera, taktéž vědkyně, nebo aspoň asistentka, bez jejichž znalostí by lidstvo zahynulo. Byl tu hrdinný policista, či agent FBI, nebo člen domobrany, do kterého se dcera vědkyně obvykle zamilovala ….. a pak tu bylo to monstrum. Napřed představeno náznaky a posléze zhruba v polovině stopáže ukázáno v celé svoji kráse a film gradoval závěrečným pustošením nějaké metropole, kde monstru byl zatrhnut tipec. Tenhle vzorec se omílal v drtivé většině filmových následovníků, s malými, či většími nuancemi. A to nejenom v Hollywoodu, ale třeba i v britských filmových studiích, nebo v Japonsku, kde jejich Godzilla vlastně vyprávěla o tom samém.Obří popularitu žánru zmutovaných bestií však přinesl až rok následující, s filmem THEM!, který nás zajímá. Zatímco drtivou většinu příbuzných snímků té doby dnes již ohlodal čas, Them! dodnes stojí se vztyčenou hlavou, a to díky inteligentnímu scénáři a způsobu, jak šponuje napětí. Odehrává se v pouštích Nového Mexika, v oblasti White Sands, kde v roce 1945 proběhl úplně první test atomové bomby. S tímhle předpokladem film pracuje, protože díky tomuto testu a jeho následné radiaci mohli zmutovat mravenci do třímetrových těl, která si pochutnávala na lidech. Ale to zatím nevidíme. Hned na začátku tu máme holčičku v katatonickém stavu, kterou policisté najdou kdesi v poušti. Je v šoku, nemluví a jenom vytřeštěně kouká před sebe. Máme tu zničený karavan, který patřil rodičům holčičky, s dírou na boku, jako by se do něj zakousl nějaký obr. Máme tu nedaleký zdemolovaný obchod se smíšeným zbožím, zmizelou obsluhu a záhada je na světě. Jediným vodítkem jsou obří stopy v písku a blátě po nějakém velkém tvorovi. Režisér Gordon Douglas příjemně napíná náznaky a vytváří krásně záhadnou, hororovou atmosféru. Monstra až do nějaké 30. minuty vůbec neukáže, neví se, kdo za tím vším stojí a mlží i entomolog Dr. Medford se svoji dcerou, kteří zatím přijíždějí na pozvání, aby zmapovali situaci. Zhruba po půlhodině stopáže je jasno – dojde k přestřelce s obřími mravenci, je nalezeno jejich hnízdo (několikametrová vyvýšená díra v zemi), ke slovu přijdou bazuky, kyanidový plyn, plamenomety a po zjištění, že z hnízda již dříve odletěly mravenčí matky, děj se přesouvá do Los Angeles, aby tam došlo v podzemní kanalizaci k finálnímu střetu.První, co divákovo oko zaujme, je poctivé využití exteriérů. Pouštní reálie jsou působivé, včetně měnícího se počasí a zvířeného písku, krásně to vypadá na oko. Trikově je film střídmý, a to je dobře. Nesetkáte se zde s nablblými zadními projekcemi s živými mravenci, jak bylo v nízkorozpočtových snímcích té doby zvykem, ale s krásnými animatrickými modely v nadživotní velikosti. Samozřejmě, že bráno dnešním okem, je nutno nahlížet na mravenčí modely s nadhledem, ale zkuste si přečíst pár ohlasů na IMDB, kde se lidé svěřují, jak je to tehdy vyděsilo a např. scéna, kdy mravenec vyplivne žebra zabitého policisty, byla pro pamětníky noční můrou. Nadhled tu je skutečně potřeba, protože brát to do důsledků, obří mravenci by byli pro let příliš těžcí, se svými malými křidélky by se vůbec neodlepili ze země. Ale všudypřítomný vědecký žargon Dr. Medforda a jeho dcery v divákovi vytváří krásnou iluzi, že je něco takového možné. Vůbec postava Dr. Medforda je takovou alfou a omegou celého filmu, protože skrze ni Douglas propašoval do příběhu i trochu humoru, to když ve scéně komunikace prostřednictvím vysílačky není Medford schopen pochopit význam slova „přepínám“.Po přesunu do Los Angeles tempo filmu trochu opadne, dokonce je tu zhruba půlhodinová pasáž, která nic nepřipomíná, že sledujte monster horor, ale spíše takovou decentně pojatou detektivku, kde je hodně výslechů svědků a pátrá se, kam mohli obří mravenci přiletět a kde se schovali. To je moje jediná výtka, prvních 50.minut vás režisér namlsá obrazovými vjemy, téměř až hororovými výjevy, a pak zatáhne za ruční brzdu, kdy až téměř dokumentárním pojetím přibližuje práci detektivů, což pro některé namlsané diváky prostě nemusí být dost zajímavé. Oproti žánrově spřízněným filmům ale musím kvitovat, že tu nejde o nabubřelé, velikášské ohrožení celého lidstva (i když Dr. Medford takové kecy o biblické zkáze ze sebe vypouští), spíše ta hrozba má lokální dosah - hnízdo mravenců je ukryto v kanalizacích L.A., a prostě jsem neměl ten dojem, že by to nějak ohrožovalo lidstvo globálně, což pro mě film činilo osvěžujícím dojmem. Přeci jenom těch globálních hrozeb jsem už nějak přejeden, tady dojde jenom k vyhlášení stanného práva v L.A., a to je z hlediska celého světa brnkačka :o) Na konci dojde k závěrečné řežbě, kdy se to griluje plamenomety jedna báseň a vám je jasný, proč tenhle film zmiňoval James Cameron jako jeden z přiznaných inspiračních zdrojů pro své Vetřelce. Ani závěrečná proti-atomová agitka nechybí a Them! je vlastně úplně prvním filmem, kde takto zazní, to když Dr. Medford pronese „S vynálezem atomových bomb otevřel člověk dveře novému světu. A nikdo neví, co nás v tom novém světě čeká.“Zatímco spousta jiným scifíček ze Zlatého věku 50.let se dnes dočká vysílání na amerických TV stanicích jenom v rámci půlnočních sci-fi maratonů, případně mají to štěstí, že je nějaká obskurní společnost vydá na dévédéčku, či blu-ray, tak THEM! má i dnes to privilegium, že je promítáno v hlavním vysílacím čase a těch jeho DVD/blu-ray edic je nepočítaně. Vždyť i u nás bylo možno kdysi dávno sehnat zahraniční DVD s českými titulky, sám jsem jeho hrdým vlastníkem, ale případné zájemci zklamu – dnes je již prakticky nesehnatelné. U nás opravdu ne, ale v cizině to je jiná písnička. Škoda, že filmy Zlatého věku naše distribuční společnosti ignorantsky obcházejí, tenhle kinematografický fenomén by si u nás zasloužil větší publicitu. Doposud vím pouze o čtyřech filmech z té doby, které vyšly v cizině s českou jazykovou podporou – mimo již zmíněné THEM! to je ještě Tarantula! (1955), The Incredible Shrinking Man (1957), o kterém jsem již zde zhruba před půl rokem psal, Netvor z Černé laguny (1954), a pak It Came From Outer Space (1953). Zajímavé je, že všechny čtyři jsou od stejného režiséra, asi nejvýznačnějšího tvůrce Zlatého věku, Jacka Arnolda. Případným zájemcům mohu poslat obal přesně té edice, kde jsou české titulky, aby na Amazonu, či eBay nešáhli vedle. A tady bych měl případnou prosbu – kdybyste věděli o nějaké další blu-ray/DVD edici sci-fi kousků té doby, která má českou podporu, napište mi prosím sem do diskuze.Takže filmu a půvabných scifíčkům Zlatého věku zdar a zase někdy příště!Hodnocení: 80%DARKTHRONE - Old Star - 60%http://www.crazydiamond.cz/darkthrone_old_star_recenze/1786http://www.crazydiamond.cz/darkthrone_old_star_recenze/1786nobody@nothing.com (Sicky)Co se týče DARKTHRONE, nebylopro mne vždy jednoduché zaujmout jednoznačný postoj. Uznávám, že jde o zakladatele kultovní norské blackmetalové scény. Jeden ze dvou hlavních protagonistů, Fenriz, je navíc neodolatelnámetalo-undergroundová postavička. Na druhou stranu mě ale vždy vadilnekvalitní zvuk nahrávek a průměrný songwriting. V různýchčasech jsem to viděl různě, nicméně dnes celou tu taškařiciberu a velký podíl na tom má především jejich „fuck off“přístup, kterým se pánové vždy prezentovali. Norské duo bylo u zrodu tamního blackmetalu a jejich starší alba (krom debutu) vězí v tomto žánruaž po uši, to je bez diskuse. Jenže bez toho, co následovalopozději, by ten příběh určitě nebyl tak zajímavý. Fenriz aNocturno Culto totiž dokázali, aniž by popřeli cokoliv ze svýchpočátků, najít vtipnou cestu ze začarovaného kruhu ven. Někdekolem alba „The Cult Is Alive“ přestali ten black metal brát tolikvážně a svoje amatérské chrastění posunuli do crust punku.Z mého pohledu geniální tah. Nezpronevěřili se mizernémuzvuku, garážové produkci ani undergroundu, jen už nebyli takzarytě rigidní. Výraz kapely získal nadhled a byl rázem mnohemvíce cool.Tím ale vývoj neskončil. Alba „Circle The Vagons“ a „Underground Resistance“ obsahovala krom punku iheavy/speed metalové momenty a vznikl tak heavy-punk-black-metalový koktejl, kterým tato dvojice kverulantů světu dokázala,že jim opravdu není nic svaté. Až jsem si tehdy začal říkat,jestli to už náhodou není moc. Kapela si zřejmě uvědomila to saméa na následujícím počinu „Arctic Thunder“ otočila kormidlem nazpět dominulosti a předložila po letech důstojné album, kde dominovalyseriózní blackmetalové vály. Jakoby si pánové řekli, žesrandy už bylo dost a je třeba opět získat na vážnosti. Opětšlo ale o sympatický tah a Norové ukázali, že když chtějí,tak umí dát dohromady skladby hodné loga Temného Trůnu. No, a tojsme již v současnosti, kdy vychází sedmnácté (!) album „OldStar“.Sedmnáctka je úctyhodné číslo a vtom je možná trochu potíž. Novinka zachycuje DARKTHRONEpřekvapivě jako vyklidněné muzikanty, kteří hrnou sice peklemočouzený, ale víceméně tradiční metal a to bohužel, nenízrovna to, co jsem čekal. Album sice pokračuje v temnémblackovém oparu z „Arctic Thunder“ a je navíc trochu šmrncnutémdřevním doom metalovou zemitostí, potud vše v pořádku, alena DARKTHRONE tak nějak málo extrémní. Ano, metalový fortel i feeling tam je,o tom žádná, paroháče by na koncertě (kdyby nějaký kdy byl..)letěly vzhůru. Nicméně ta přiznaná snaha o starý, poctivýdřevní metal mi tam nějak nesedí. Je jasné, že oběma pánůmbude brzo padesát, takže plivání ohňů a rychlé blackmetalovénátěry, ale ani heavy metalové experimenty už asi nemajív plánu, ale na to že jde o desku kultovních DARKTHRONE,skladby působí nějak usedle. Celá fošna se dá poslouchat bezproblémů a ještě si k tomu místy pěkně poklepete dorytmu, ale trochu více rebelie by neškodilo. A taky mám trochuproblém s tím, že zvuk, některá střední tempa a polohy zpěvupřipomínají až moc alba SARKE (druhá kapela zpěváka NocturnaCulta).„Old Star“ samozřejmě na mém kladnémvztahu k norské legendě žádný zásadní šrám neudělá,protože je to ve finále pořád ten „správnej garážovejnářez“. Musím ale vzít na vědomí, že moji oblíbenci trochuzestárli a už s nimi prostě není taková prdel.   DIAMOND HEAD - The Coffin Train - 80%http://www.crazydiamond.cz/diamond_head_coffin_train_recenze/1780http://www.crazydiamond.cz/diamond_head_coffin_train_recenze/1780janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ono to už opravdu vypadá, že se Britové DIAMOND HEAD vrátili po dekádách mlčení na scénu za účelem stabilního působení. Škoda, že je to napadlo po tak dlouhé době, protože novinkový materiál, obecně spíše hardrockový než aby se Angličané na stará kolena popasírovali s heavy metalem, nevyznívá vůbec špatně. Naopak svědčí o nadhledu a touze po působení v širším stylovém záběru. Sice už u toho dávno není jejich někdejší frontman a výtečný zpěvák Sean Harris, se kterým dokázali na počátku osmdesátých let udávat směr celé NWOBHM, ale i tak si myslím, že v podobě jeho nástupce, relativně mladého Dána Rasmuse Boma Andersena, získal kytarista a šéf téhle party Brian Tatler velice zajímavého vokalistu. Vyhovuje mi jejich částečná náklonnost k LED ZEPPELIN, čímž kapela svou podstatou vychází ze vzdušnějšího hardrockového prostředí a vždy tak nějak rovnoměrně dokázala kloubit onu původní metalovou dynamiku s nadčasovými hardrockovými harmoniemi. Stejně jako kdysi Harris je i Andersen hardrockovým pěvcem uprostřed bandu koketujícího s heavy metalem, a i díky tomu jsou DIAMOND HEAD zkrátka víc než jen tupá hoblovačka pro germánský trh.K současnosti. Vyhovuje mi, že kapela až tak nelpí na zvuku osmdesátých let a nebazíruje na kovových klišé a zanícených riffech, ale naopak dokáže své skladby podat poměrně svobodomyslně a s určitou dávkou nadstavby a častým využitím akustiky, či jejího vygradování do epicky rozmáchlých čísel. Je pravda, že po úvodní motörheadovsky kvapíkové vypalovačce „Belly Of the Beast“ zaujme „The Messenger“ přeci jen ocelovější výstavbou a zemitým naturelem, ale dál už materiál krouží nad hardrockovým teritoriem a dokáže působit zajímavě pro mnohem širší posluchačskou obec. Zvuk si udržuje aktuální prvky a kapele propůjčuje určitou dávku mladickosti. Ať už se to týká nepokojného groovu v titulní rockové pecce „The Coffin Train“, nebo nabídne dramatičtější, rozmáchlé věci jako „Shades Of Black“ nebo „The Sleeper“, v těchto třech skladbách dokonce Andersenův hlas velmi silně připomíná projev před rokem zesnulého famózního zpěváka od SOUNDGARDEN a AUDIOSLAVE Chrise Cornella. I tohle je totiž indicie, která dosvědčí, že DIAMOND HEAD nejsou žádnou zatvrzelou, ortodoxní metalovou grupou, ale podstatná je pro ně umělecká svoboda a odlehčený hudební prostor sloužící nesvázanému songwritingu. Andersen je špičkový zpěvák a novinku si, i díky němu, velmi užívám.Mám pocit, že „The Coffin Train“ v pohodě překonává předchozí, tři roky starý bezejmenný počin, neboť i skladby jako „Death By Design“, „Serrated Love“ nebo „The Phoenix“ mají nesmírné kouzlo, gradaci a nápaditost, dost často podpořenou zajímavou aranží (třeba podkresy bombastických smyčců). Tahle kapela, stejně jako tomu bylo v časech dávných alb „Lightning To The Nations“, „Borrowed Time“ a „Canterburry“, nebo ještě v době krátkodechého, i když na druhou stranu velmi zajímavého comebacku v roce 1993, kdy vyšla jediná deska „Death And Progress“, zkrátka platí za svojský a díky nápaditosti soběstačný artefakt ostrovní scény. DIAMOND HEAD jsou příliš chytří a zkušení na to, aby jen tupě plnili mocnými metalovými médii předepsaná pravidla, ukazovaná každoročně na přelomu července a srpna na Kravím festu kdesi v holštýnských planinách. Fandím téhle kapele.TÝR - Hel - 80%http://www.crazydiamond.cz/tyr_hel_recenze/1781http://www.crazydiamond.cz/tyr_hel_recenze/1781hackl@volny.cz (Pekárek)Psaní recenze na osmé album TÝR jsem se dost dlouho vyhýbal. Folk ani pagan metal moc nemusím, severská mytologie mě, podobně jako chlapácké válečnictví, nechává chladným. Nicméně, někde hluboko ve skříni mám schované tři jejich digipacky, takže v nějaké fázi jsem na nich decentně ulétl. Už si vzpomínám, díky špičkově zvládnutému a dominujícímu metalovému řemeslu jsem jim zhruba před deseti lety vlastně propadl. Asi tedy neuškodí, když nakonec přeci jen zjistím, jak jsou na tom nyní. Aktuální zpráva ze světa Vikingů, resp. pohanských Seveřanů se však bude věnovat zejména kvalitě kovu, s nímž se dotyční po šesti letech rozhodli dobýt tak trochu vyklizené pozice. Jak už jsem totiž naznačil, koncepty věnované severské mytologii mě bez dalšího moc neoslovují.Přípravy na letošní invazi byly pojaty velkoryse. Téměř sedmdesát minut tvrdšího melodického metalu, který zvukově finalizoval dnes tak oblíbený Jacob Hansen, představuje velkou porci našláplé a z hlediska zvuku solidně ošetřené hudby. Rozhodně je co poslouchat, i když podobně robustní základ může také leckoho odrazovat. Zkušení faerští bojovníci určitě vědí, že krása a úspěch té které desky nespočívají jen v množství nápadů, ale i v ideálním nastavení vazeb mezi nimi, které mj. zajistí vyladěný příjem. Zadaří-li se, vzroste pravděpodobnost komplexního poslechového zážitku, a tím pádem i úspěchu alba řádově. Podobného efektu lze v krajním případě docílit i ořezáním stopáže. Jenže znáte to, když vypadne jeden kvádr, může spadnout celá stavba. TÝR nechtěli něco podobného dopustit. V případě „Hel“ jim totiž evidentně záleželo na monumentálním obrazu. Prostorem se tudíž nešetřilo, což je v pořádku. Podobná témata po takovém přístupu prostě volají; podívejte se třeba na první dva obrazy Muchovy Slovanské epopeje. Košatější výsledek tedy nebyl prořezán, ale mocně zatraktivněn, a to kupř. gejzíry heroických sborových melodií a salvami pestrých rytmů. Možná by se skutečně nic nestalo, kdyby TÝR dvě skladby vynechali, novinka ovšem působí po celou hrací dobu natolik vyrovnaně, že je v podstatě chápu. Navíc se jim podařilo udržet rovnováhu mezi bohatším aranžmá a spíše písňovou formou. Přestože kostru skladeb opětovně zatížili opravdu dost, ani tentokrát kritickou mez nepřekročili. Výsledkem je kompozičně zvládnutá, typicky skandinávská deska, která nenudí a před kterou cítím velký respekt, přestože si ji mohu po celou hrací dobu de facto pískat. Folk-metalový ráz tvorby na posluchače doráží převážně ve vlnách variabilních vokálů a ostře melodických postupů. Kytarově se pohybujeme někde na pomezí power-speedu s trochou thrashe.Základem je samozřejmě pompéznější heavy metal JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN. Spokojení by každopádně měli být příznivci ve škále od VINTERSORG přes IN FLAMES po BLIND GUARDIAN, HELLOWEEN a taktéž RAGE, které mi asociovala řada momentů. Zmínku o Peavyho partě berte jako další doporučení, zvlášť s přihlédnutím ke kvalitě vokální složky, na „Hel“ doslova lahodící. TÝR jakoby si z německé power-speed školy vzali to nejlepší, ve vokálech přihodili nepatrně ema a teprve pak roubovali onen severský prvek. Pokud se při tom jako v případě nádherné „Ragnars kvćđi“ dokázali trochu odvázat, vznikla mimořádná skladba a vy nakonec začnete věřit tomu, že některé emoce mohou přežít věky. Instrumentálním výkonům nelze vytknout absolutně(!) nic. Jakmile spustí sólové kytary, dějí se velké věci. Výborně dopadla premiéra bubeníka Tadeusze Rieckmanna. Ačkoliv „neViking“, tak rozhodně talent. Když tak poslouchám nápaditou hru a zvuk bicích např. v baladické „Sunset Shore“, přestávám se oblíbenosti Jacoba Hansena coby zvukového inženýra divit. Poslední alba z jeho dílny fakt hrají. Nedodává sice žádnou tvůrčí vizi, ale někdy stačí velmi slušivý a skvěle padnoucí kabát, což mazáci jako TÝR dokáží nepochybně ocenit, zvlášť když společně s impozantním finále v podobě „Alvur Kongur“ dovedně zakrývá nepatrný pokles tlaku ve druhé půlce desky.Uplynulo přibližně tisíc let. Potomci Vikingů již neplení kláštery někde na pobřeží Evropy, ale třeba jako TÝR jen peněženky svých oddaných fanoušků z celého světa, a to prostřednictvím pořádně ostré hudby, která zahrnuje významné prvky z jejich kulturně-historických kořenů. Tomu říkám pokrok. Metal Blade si naznačeného potenciálu zavčasu všimli a mohou být, myslím, spokojení. Aktuálně mají ve svém „skandinávském“ portfoliu velkých jmen ještě ENSIFERUM s AMON AMARTH. Z hlediska komerčního jde už o slušnou sílu. Po opakovaném poslechu „Hel“ nemám pochybnosti o tom, která z uvedených kapel stojí v roce 2019 nejvýš.