Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyBRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den druhýhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_druhy_koncert/1243http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_druhy_koncert/1243janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Čtvrteční program pro mne odstartovali až vitální američtíthrashmetalisté HAVOK, neboť rekordní vedro ve východočeském regionu (a dost možná nejen tam) způsobilo, že jsem dal po dvouletech přednost před vystoupeními mnoha poledních a lehce popoledních kapelnávštěvě městského nekrytého bazénu (což vás asi nemusí zajímat) a zpětně můžu říct, že to bylo hodně ku prospěchuvěci, neboť hlavní večerní program byl přeplněn mnohými lákadly. Sice mě trochumrzí obětování vystoupení INSANIE, ale vše si doufám vynahradím na jejichchystaném podzimním turné, kdy čekám, že to Brňáci v tuzemských klubechpořádně rozpálí a jejich nejbližší zastávku si pohlídám. Nicméně plně zregenerován a s odplavanými dvěma kilometry (byť kličkujíc mezi dětmi, pokérovanci a důchodci) na kontě se člověku do prašného areálu josefovské pevnosti vchází s podstatně lehčímkrokem, než když by měl za sebou o půl páté již několikáté pivo a taktéž sledováníněkolika striktních deathmetalových úderek na buzerplace, to si asi vzájemně odsouhlasíme,ne? Coloradští HAVOK už se v průběhu těch několika letvyprofilovali v thrashovou stálici, mající dnes na svém kontě již čtvrtou desku,reprezentující to nejlepší mezi novou generací daného žánru. Z méhopohledu více zábavnými shledávám z totožné americké scénysnad už jen kapely jako VEKTOR, WARBRINGER nebo MUNICIPAL WASTE. To je spolu s HAVOK kvartet,který bezesporu zachraňuje čest mezi generací dnešních dvaceti až třicetiletýchheadbangers, jinak holdujících rychlému a agresivnímu metalovému nářezu. VystoupeníHAVOK nepostrádalo nasazení a spád, ale jako jsem se před lety už jednou naBrutale přesvědčil, kapele tak trochu chybí originalita a prostě jen přejímámotivy od mistrů a mazáků ze staré školy, kterým nedává vlastní ksicht. Nicméně ten kdo přišel k pódiu na prvotřídní thrash, tomu seho od HAVOK dostalo vrchovatě.  Špatným vystoupením se určitě neodprezentovali ani SAMAEL,protože kapele nebylo možné odepřít styl, koncepci a ujasněnost, potažmo ičitelný elektro podkresy opatřený zvuk. Nicméně i Švýcaři holdující temným náladám, rovným beatům a kytarovýmriffům nejsou zrovna bůhvíjak osobitou jednotkou a járaději než jejich dávku kýče dávám přednost prototypům jako KILLING JOKE. I taksuverénně a bez jakéhokoliv zaváhání odehraný koncert, kde vyčníval podivuhodnýkytarista s nepokojnou třasavou manýrou a zajímavým two-faced warpaintemna obličeji. Kdo se na koncert těšil a cíleně na SAMAEL šel, mohl být tedy spokojen,ostatní se alespoň dočkali pozoruhodného překvapení a koncertu, u kteréhonedošlo k setkání s předpokládaným chladem.  Americké thrash/ hardcore hvězdy HATEBREED už platí zaprvotřídní koncertní atrakci a ani v Josefově nezůstali už poněkolikáté nic dlužni svépověsti. Od prvních tónů parta okolo Jamieho Jasty strhla nejvíce lidík totálnímu běsnění a tak došlo na typické circle pity, vznášení se několikapostav nekoordinovaně nad hlavami davu a jejich vysocefrekventovanému přepadávání do uličky pod pódiem, ale hlavně na skvělou energickou jízdu,která nedala mnohým vydechnout od začátku do konce. Ona nekompromisnost a tvrdost hudby HATEBREEDmá v koncertním provedení ještě mnohem větší kouzlo než z desek a i já,jako nefanoušek této kapely, musím potvrdit, že to byl u fans jeden z největšíchúspěchů na letošním ročníku. Je zázrak, že z toho tajfunu nakonecvšichni vyvázli živí a zdraví.  Příjezd Císaře se stal nepsaným vrcholem celé akce a Ihsahnse svými druhy doslova vyučovali z nejlepšího možného black metalu, jakýkdy spatřil světlo (pardon, spíše tmu) tohoto světa. Dvacet let odfenomenálního opusu „Anthems To The Welkin At Dusk“ se k ledu už dávno uložená legenda EMPEROR, jenž definovala kdysi norský black metal v jeho okázalé a muzikantsky vycizelované podobě, odhodlala ke kroku, který připomněltento žánrový milník i skutečnost, kdo že byl vždy vladařem na území černočerného kovu. EMPEROR již před rokem odklepli účast na několika málo festech, mezi kterýminechyběl ani náš Brutal Assault. Vkusně jednoduchá scéna oděná do černé, kterou navíczdobil jen výjev přijíždějícího smrtelného jezdce na oři, ledově bílé logo adva erby s písmem „E“, umocňovala zážitek ze zvukově a hudebně dokonaléhokoncertu. Ihsahn každou minutou potvrzoval roli pravého umělce, pro kterého jehloubka vyjádření a prožitek tou nejvyšší možnou hodnotou vzácně dávkovanýchvystoupení EMPEROR. Sekýrník Samoth se ukázal být pravým  mistrem ledově chladných riffů, stejně jakodo kapely bez chybičky zapadající basák severského vzezření, nerozpakující se pořádně roztočit řepou, případně hlasově podpořit mistra ze středu pódia. Absolutoriumzasluhuje zejména výkon Tryma, což je opravdu neskutečná bubenická mašinaneodpouštějící si všechny ty náročnější ozdůbky, dodávající celku nadokonalosti. Tohle byla prostě oslava špičkového metalového extrému, hodinovájízda bez jediného zaváhání či hluchého místa. Ono bylo docela těžké koncentrovat se bezprostředně povystoupení EMPEROR na další špičku metalové hudby v podobě OPETH, alenalezl jsem v sobě veškeré síly a musím potvrdit, že i Švédové předvedliskvostný koncert, který střídal skladby z jejich aktuální retro art-rockovétvorby, s momenty vzešlými z časů (dejme tomu) death-metalového progresu. Suchýhumor Michaela Akerfelda rovněž potěšil, to když zde lídr OPETH korektním a vyklidněnýmzpůsobem glosoval jednotlivé položky svého programu před nedutajícím davem a sice způsobem,jakoby snad šlo o akademické vystoupení nějakého houslového mistra hrajícího pro smetánku skandinávské společnosti. OPETH určitě nezavrhují svoji bouřlivou minulost, snaží se všechny části své kariéry vyvažovat, ale je poznat, že dnes už jsou úplně jinde, než třeba  před patnácti nebo dvaceti lety. Mě osobně více sedí jejich aktuálnější klidnější poloha, nicméně kapela dokazuje, že stále umí pořádně rozžhavit kotel. A protože mne následní SUFFOCATION vlastně nezajímali a navíc začala docela intenzivní bouřka, šel jsemhned po OPETH do stanu, kde jsem si musel z těch několika intenzivníchzážitků srovnat myšlenky. Vlastně jsem přišel na jistou dramaturgickou mušku,letos se totiž ty nejlepší kapely bohužel setkávaly těsně vedle sebe a bohuželaž u samotného závěru každého dne, takže člověk čekal celý den na to nejlepší anakonec mu to nejlepší bylo dávkováno ve vysilujícím maratónu několika kapel bezprostředně po sobě a to ažv časech okolo půlnoci. Nešlo by to příště trochu proházet, naředit a nebodát nějakou tu velkou věc či old school klasiku třeba už okolo osmé hodinyvečer? Přeci jen jet bez pauzy čtyři kapely za sebou je neskutečná porce.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den prvníhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9srpna2017_den_prvni_koncert/1240http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9srpna2017_den_prvni_koncert/1240janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Letošní 22.ročník festivalu Brutal Assault je za námi a můžu akci souhrnně označit za velmi úspěšnou, a to myslím, jak ve směru k pořadatelům, jejichž práce doznala skokového vývoje správným směrem, tak i ve směru k návštěvníkům, kteří, ačkoliv v rekordním počtu, zažili čtyři dny prosté závažnějších dramaturgických a organizačních nedostatků. A přitom ta pavučina služeb a možností byla podstatně zahuštěnější než kdykoliv dříve. Chápu to tedy celé tak, že organizátoři, ve snaze posílit pozici akce na evropské mapě, pořádně šlápli do pedálu, což se z mého pohledu vyplatilo a Brutal Assault se dostal, nejen po už dávno silné dramaturgické stránce, mezi absolutní top přehlídky extrémní hudby i co se týče těch ostatních věcí. Z druhého plánu mohu akci označit i jako tu, jenž se nesla ve znamení extrémů. Ať už mám v tomto smyslu na paměti počasí, kdy extrémně horké první dva dny vystřídalo v pátek počasí charakterizované velkým množstvím krátkých ale intenzivních dešťových přeháněk, ale i co se týče výkonnosti jednotlivých účinkujících kapel, kdy byly letos k vidění a slyšení fenomenální sety, jaké areál nezažívá zdaleka každý rok (zejména vystoupení norských EMPEROR, ale také thrashových klasiků OVERKILL, popřípadě již tradičně silné sety OPETH nebo HATEBREED), ale také neuvěřitelná selhání (zejména tedy TIAMAT), k jejichž popisu se dostanu v následujících reportech.   Přejděme tedy k tomu podstatnému z prvního dne, a sice k vystoupení jednotlivých kapel. Na místo akce přijíždím tedy ve středu krátce po poledni a než se stačím rozkoukat, zabydlet a vyřídit vše potřebné, začínám až u večerního koncertu tuzemských ROOT. Jo tak, říkáte že jsem něco přeskočil? Jasně, viděl jsem i GORGUTS, ale to byla přesně ta hudba, ke které nemám vůbec co říct, protože jí prostě nerozumím. Nějak mě totiž není jasný, proč hraje během písničky každý nástroj úplně něco jiného, a tak cestou od scény kroutím hlavou a míjím přesně ten roh pevnosti, kde visí rezavý plechový válec s nápisem Pub. Schválně, kdo bude uvnitř? Jo tak dvanáctka Plzeň a do skla? Hm, to je posun. Kdy že hrajou ty ROOT? Jedno stihnu. Co se týče Brňáků, nejednalo se vůbec o špatnou show, tak jak tvrdí řada škarohlídů o kapele již nějaký ten pátek, ale něco tomu přeci jen chybělo. Snad větší živelnost a jakýsi pocit chtění od instrumentalistů, kteří Big Bosse doprovázejí. Aktuální sestava sice šlape jako hodinky a frontmanův dramatický přednes duní v kotli areálu, navíc umocněn hradbami pevnosti, nicméně hlavní roli zde hrála určitá rutina. Když se šéf rozpovídal o své právě vydané a přivezené knize, čítající devětset stran a vážící pět kilo, a krátce na to mu ještě ke všemu ze zákulisí přinesli židličku, tak aby dal oddechnout nohám a trochu povyprávěl, bylo mě jasné, že to zásadní jsem v této hodince už viděl. Okolo WINTERSUN se jen mihnu, nejsou špatní, ale chybí jim větší originalita. Kapela se s trochou dobré vůle dá dokonce hodit do power/melody-metalového šuplíku, tedy jen pokud by se mírnila ve své uřvanosti a víc by se pomazlila s pozitivní melodickou aurou. Z mého pohledu Němci tohle zkrátka zvládají lépe než Skandinávci, ale zas na druhou stranu ty bleskově jedoucí sáňky ve své tvorbě seveřané zkrátka maj, s tím nikdo nic nenadělá, a sviští březovým hájem úžasně jak Ivánek s Nastěnkou. To newyorští MADBALL byli údajně hodně dobří, škoda jen, že podobná hudba mne taktéž míjí, takže si představte povedený koncert hardcore partičky z Velkého shnilého jablka, konkrétně z Brooklynu (tahle dříve nechvalně proslulá čtvrť je prý nyní hodně „yuppie“, což mě asi před rokem sdělila jedna americká výletnice, doprovázejíc slovo yuppie lehkou gestikulací v podobě stlačení nosu do pršáčku, což mě tehdy přišlo docela k smíchu, a tak jsem si to zapamatoval, nynější Brooklyn tedy ne hardcore, ale = yuppie, nicméně to jsem zde na poměry metalového pisálka asi hodně odbočil), která hopsá po pódiu a snaží se působit stále jako že pochází ze čtvrti, kde není možné vyjít z baráku bez bouchačky. I pod pódiem je však zatraceně živo a frontman, dnes čerstvě s narostlým hárem a bez kšiltovky, koncert úspěšně diriguje. Powermetalisté ze Seattlu METAL CHURCH, se staro-novým pěvcem Mikem Howem u mikrofonu, se dostali poprvé po třiadvaceti letech do Čech a odehráli docela obstojný průřez svou klasickou tvorbou a ještě přihodili něco z posledního alba. Jakkoliv to Mikeovi stále zpívá, určitě nešlo o bůhvíjak dechberoucí sadu, ale jen o obstojně provedený koncert od kapely, která nezakrývá, že má své nejlepší roky, bohužel, už dávno za sebou. METAL CHURCH na Brutalu totiž působili dost heavy a zastarale, nicméně mě osobně tohle nevadilo. Když areálem zněly flákoty jako „Fake Healer“, „Badlands“, „Start the Fire“, „Human Factor“ nebo „Beyond the Black“ byla v tom i značná dávka nostalgie. Zkrátka klasika metalového věku podaná s nadhledem. Příjemné, ale určitě ne nevyhnutelné k vidění. Šílenost zvaná THE DILLINGER ESCAPE PLAN se opět rozpohybovala k totálnímu běsnění, a tak docela nechápu narážky některých přihlížejících na téma, že už to tam moc není. Že kapela prý nejde tolik na dřeň. Mám pocit, že jsem tedy asi viděl úplně jinej koncert, protože co víc může kapela koncertně na pódiu dělat, než se rozběsněně doslova prát s vlastním nástrojem a ještě k tomu podat maximální hráčský výkon? Jestli by takovýmto způsobem odcházely všechny kapely, které se s ročním předstihem rozhodly ukončit kariéru, pak by to bylo skvělé. Klobouk dolu před výkonem Američanů. Sice jsem z toho nářezu a kejklí typu zpěvákova poskakování na svisle postaveném odposlechu a jeho následné fotbalové posunování po stagi, či ustavičného pobíhání a klácení sebou po scéně, nerozpoznat ten proklamovaný úbytek entuziasmu, ale budiž, chci věřit, že jemnocit jiných přihlížejících posluchačů je na dedukci nesrovnalostí u této šílené party citlivější mnohem více než ten můj. Po výpravné stránce neponechali MASTER´S HAMMER nic náhodě a svůj set odehráli v kouzelných kulisách mezi kříži, ďábelskými konkubínami a na pozadí podivuhodných kreseb a malůvek jakýchsi meluzínoidních hladových duchů, jenž jsou zřejmě dílem hlavního Mistra Franty Štorma. Show opatřená ohnivou erupcí a značným množstvím dýmu měla spád, gradaci i potřebnou zábavnost (rozhodně mnohem větší než před lety KRABATHOR), nicméně se v ní projevily i omezenější sehranostní možnosti čerstvě koncertující grupy. Zvuk si určitě sedal nějaké dvě skladby, aby se následně postupující songy z Ritualu staly bezpochyby nejvygradovanějšími z celé show. Když přišel čas na Okultistu z Jilemnice, už se šlo znovu s koncentrací hodně rychle z kopce. Trochu zamrzela mírná zvuková nesladěnost kytar, ale jinak u mne bez výhrad a s nadhledem předvedená show od pardálů, jenž se touhle hudbou už jen baví. Devízou vystoupení MASTER´S HAMMER byly i Frantovi vtipné průpovídky mezi songy, které potvrzovaly, že to celé kapela vnímá jako povyražení a zábavu a je to tak dobře. Z mého pohledu určitě ne hudebně dokonalý, ale nesmírně zábavný set od kapely, na kterou se čekalo čtvrtstoletí. Byla to zkrátka ďábelská scenérie! Americké thrashery OVERKILL jsem v životě viděl už asi osmkrát, ale tenhle koncert patřil k úplně jejich nejlepším. Neskutečná nálož thrashové energie, vynikající narvaný zvuk, sehranost všech muzikantů dosahovala naprosté setinové dokonalosti (smekám zejména před novým bubeníkem) a jejich koncentrovanost na METAL brala doslova dech. Hymna střídala hymnu a zelená show roztočená do pořádných obrátek utekla zatraceně rychle, navzdory nejdelšímu hracímu času kapely. Ve srovnání s o dost lopotnějšími MASTER´S HAMMER byla tohle skutečná světová extratřída, která českým blackovým legendám setla okamžitě hlavu a dovolila poznat realitu a to způsobem, asi jako když se nějaký český atlet nedopatřením probojuje do finále běhu na 100 metrů mezi všechny ty Jamajčany, Američany a Brity. Vypalovačky jako „Rotten To the Core“, „Electric Rattlesnake“ nebo „Hello From The Gutter“ měly neskutečné ostří a svištěly vzduchem bezchybně. Vrchol celé akce! Je z podivem, že existuje velký počet pisálků, kteří kapelu ve svém výčtu toho nejlepšího z akce vůbec nezmiňují. Tohle byl podceňovaný Justin Gatlin prvního dne meetingu - síla, svalovina, výkonnost! SÓLSTAFIR - Berdreyminn - 70%http://www.crazydiamond.cz/solstafir_berdreyminn_recenze/1238http://www.crazydiamond.cz/solstafir_berdreyminn_recenze/1238nobody@nothing.com (Sicky)SÓLSTAFIR jsou interesantní band. Na jednu stranu příjemná, jednoduchá muzika, která nepůsobí na první poslech nijak provokativně, na druhou stranu je ovšem nelze ani náhodou označit za primitivní, ani vtěsnat do nějaké stylové škatulky. A navíc ty texty v rodné islandštině…! Seveřané docela klamou tělem a odhalit pointu v jejich případě není úplně jednoduché. Kapela zní klidně, často melancholicky, není ale ubrečená. Některé pasáže se mohou zdát depresivní, nicméně přes ten smutný výraz je vždy z hudby a hlasu cítit velké odhodlání a síla. Post rocková rozevlátost se na jejich deskách mísí s post-punkovým dusáním a kýčovitou metalovou baladou plus je to celé zabalené ve špinavém, hardrockovém zvuku a korunované uřvaným chraplákem. Někomu může projev Islanďanů evokovat garáž a nebo zahulený bar někde na periférii města, jiný v tom může slyšet epické hymny odkazující na pohanský sever, jiný slyší progresivní umění a nebo dokonce gotickou tmu. U2 , RED SPAROWES, SIGUR ROS, ENSLAVED, FIELDS OF NEPHILIM (tady i podobná image), PRIMORDIAL, PARADISE LOST a THE ROLLING STONES v jednom hrnci. Jasný, takto na papíře to vypadá, jako dost šílená fúze, ale jak jsem psal, ve výsledku to zní zcela srozumitelně. V případě Islanďanů ale nejde až zas tak o tu škatulku nebo originalitu, případně co to komu připomíná. Největší devízou této kapely je to, že dokáže skrze jen sporé brnkání a nikterak složitý riff vytvořit velmi silnou, emocemi nabitou atmosféru a odlišit se od ostatních. Tady je třeba ale zdůraznit, že zásadní měrou tomu pomáhá zpěv. Frontman se do toho totiž dokáže úžasně položit a svoje poselství do hudby plně promítnout. A to jak zpívá naplno, místy až okázale, a není přitom trapný ani tuctový, je hlavní předností jeho kapely.Co se týče novinky Berdreyminn, tak ta je oproti předchůdci Ótta hozená ještě více do klidu. Dá se říct, že kapela pokračuje v tehdy započatém měknutí a spěje čím dál víc k obyčejné písničce. Skladby mají často poklidný nájezd, kdy zní pouze jeden tón doprovázený zpěvem. Rytmika se do toho nejednou pořádně opře až kolem druhé minuty a často ji střídá klavír, nebo dokonce smyčce. Deska se sice stále ještě neutápí v baladickém patosu, i když místy je to na hraně (Hula, Nárós), ale aura neuchopitelnosti a snaha hlučet jako na albu Svatir Sandar či skoro metalová zemitost starších děl, se zvolna vytrácí. Kupodivu to ale není úplně na škodu, protože tato nová epicko-baladická poloha kapele též sluší. SÓLSTAFIR za to ovšem stále umí vzít a pořádně od podlahy zatrsat (Blafjall, Silfur), ale nijak silné post metalové plochy anebo undergroundovou disonanci nečekejte. Islanďané vás na novince spíše jen tak příjemně pohoupou a povozí, nicméně poddáte-li se jim, zanesou vás i tentokrát daleko (Dýrafjordur). Tak daleko, že ztratíte pojem o čase a propadnete snění. A to je myslím hodnota vyšší, než jakékoliv prohánění stupnic. Záleží na každém, která poloha této kapely komu sedne víc. Mě osobně spíše ta měkčí, a proto jsem s novinkou, ač kvalit předchozích dvou alb možná nedosahuje, spokojen. Na plný počet to není, nicméně stále se jedná o kvalitní, osobité a dle mého i nadčasové dílo. A to není málo.DECREPIT BIRTH - Axis Mundi - 80%http://www.crazydiamond.cz/decrepit_birth_axis_mundi_recenze/1237http://www.crazydiamond.cz/decrepit_birth_axis_mundi_recenze/1237jindrich.goth@gmail.com (wuxia)DECREPIT BIRTH se v roce 2003 uvedli na scénu neskutečně zvířeckým albem …And The Times Begin, to následující Dismishing Between Worlds (2008) už se nesla ve znamení techničtějšího přístupu k věci – byť prasečí ryk Billa Robinsona zůstal zachován – a Polarity z roku 2010 už kapela mířila vyloženě až kamsi do hájemství pozdních alb DEATH. Stále ovšem s kanálním Robinsonovým growlem, což je aspekt, který jako jediný kapelu váže k brutal deathové minulosti. Ne každému je tato schizofrenie po chuti: jsou tací, kteří by DECREPIT BIRTH nejraději viděli znovu „při počátku času“, dalším zas právě Billův jaksi monotónní growl překáží v tom, aby si náležitě vychutnali všemožné technické parádičky a zvraty, kterých je na novice Axis Mundi požehnaně.Otevírák Vortex Of Infinity – Axis Mundi je sice ještě celkem klasický náklep, ale už dvojka Spirit Guide startuje emotivním kytarovým riffem a i když se vzápětí láme v typickou tech-death sekačku, melodických zvolňujících pasáží a sól si užijete dosyta. Skladba má dramatickou výstavbu, neustále udržuje v pozornosti, zkrátka precizně odvedená práce. Přesto mi v ní ale – a vlastně i na celé desce – jako kdyby něco scházelo. DECREPIT BIRTH hrají jako z partesu, mají vynikající zvuk, ale když už se před lety rozhodli svou muziku povýšit na jakousi „vyšší“ úroveň a dokázat, že krom nářezu umí vyprodukovat i odlehčenější a melodičtější pasáže, čekal bych alespoň pár okamžiků, kdy mě opravdu dostanou do kolen. Kdy mi spadne čelist a já krom uznalého pokývání hlavou nad jejich nepopiratelným umem totálně kapituluju a čtrnáct dní nebudu chtít poslouchat nic jiného. Abych nespřádal vzdušné zámky a nechodil kolem horké kaše, prostě bych hrozně rád zase jednou slyšel desku, jakou byla Elvenefris dnes bohužel…BOHUŽEL stagnujících LYKATHEA AFLAME. To byl okamžik, kdy se technika políbila s čímsi nepojmenovatelným, co stvořilo monolitický klenot, který nemá obdoby. Axis Mundi obdoby má a přesto, že je to opravdu skvěle odvedená práce, kterou s chutí známkuju tak, jak známkuju, pořád je to „jen“ další z řady technicko-death metalových desek, včetně obalu a názvu, který v poslední době vychází stále víc a už mi začínají tak trochu splývat.REX BROWN - Smoke On This - 60%http://www.crazydiamond.cz/rex_brown_smoke_on_this_recenze/1230http://www.crazydiamond.cz/rex_brown_smoke_on_this_recenze/1230janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Někdejší baskytarista slavné metalové brusky PANTERA, Rex Brown, právě v těchto dnech vypouští do světa své první sólové album, které odhaluje jeho oddanost rocku, nikoliv, jak by se mohl někdo domnívat, metalu. To vše zvládá navzdory dalším hudebním aktivitám - viz.projekt KILL DEVIL HILL nebo někdejší dlouholeté působení u Anselmových DOWN. Z názvu nahrávky („Smoke On This“) je patrné, že určitě nepůjde o nějakou vysekanou tvrdě metalovou přísnost, ale naopak o docela uvolněný bigbeat pro staré páky, které se vyžívají ve všech atributech americké southern-rockové scény sedmdesátých let. Materiálu je totiž vlastní zemitý základ, který se rozvíjí směrem hlučného jižanského bigbeatu pro fanoušky těžkotonážních dálničních tahačů, ale také jistý zhulenecký odér příznačný pro partičky stoner-rockerů, libujících si v halucinačních tripech, podlazených kytarách, zvonáčích, dlouhých vlasech, zkrátka v sedmdesátkovém retru.Civilní kytarové album je složeno s veškerou poctivostí a na nic nepřístojného si nehraje, naopak je mu vlastní zajímavý a šťavnatý kytarový zvuk, tu a tam obohacený nějakou tou decentní aranží z hammondů. Skladbám nechybí zaujetí, vnitřní klid a jistá bytelnost, dost často se v nich střídá akustická kytara s hutnějšími riffy. Ona bytelnost je tolik příznačná pro rockovou hudbu z dávných etap historie, naopak songy nemají zhola nic společného s tvrdým metalem, kór ne tím aktuálním.Desku nastartují právě dva kypřejší vály - „Lone Rider“ a „Crossing Lines“ a uvedou nás do světa Rexe Browna, který není zas až tak moc vzdálen teritoriu, kde se rád pohybuje světoznámý kytarista Zakk Wylde. V ponuré skladbě „Buried Alive“, pozvolna začínající kytarovou akustikou, později narůstající do mohutnější podoby, je poznat určitá inspirace u LED ZEPPELIN, možná se mi to chvílema jen zdálo, ale všiml jsem si v úvodu partů, které mne docela nápadně evokovaly páté album anglických klasiků - „Houses Of the Holy“. Čtvrtá „Train Song“ jakoby souzněla s hudbou Wyldeových BLACK LABEL SOCIETY, což bylo umocněno valivým proudem riffů i celkovou mohutností. „Get Yourself Alive“ se naopak nesla v psychedelickém oparu a plula na zajímavých kytarových zvucích připomínajících mne v určité chvíli nějaké indické nástroje, ale nejsem si tím zcela jist, naopak je možné zaznamenat i vstupy slide kytar. Bohužel musím potvrdit, že když se album přehoupne do své druhé poloviny, nachází se na něm převaha spíše pomalejších věcí s akustickým základem a mezi nimi je, vzhledem k sice obstojnému, ale stále tak nějak zastřenému Rexově hlasovému projevu, velmi těžké objevovat nějaký energetičtější a občerstvující moment. Spíše tak nějak všechno uvadá do skladatelského průměru a vlastně ve výsledku začne působit unaveným dojmem a vyznívá to celé poněkud monotónně.Rozhodně se nejedná o album, které by se třeba mělo ucházet o umístění mezi desítkami nejlepších rockových a metalových děl v daném roce, spíše prostřednictvím tohoto stále vcelku solidního materiálu, i když vzhledem k jeho délce dosti nastavovaného, Rex Brown předvedl, jaká hudba jej baví a z kterého stylu vychází jeho muzikantský vkus. Rovněž ukázal, že je také solidním kytaristou a zpěvákem a celkově, že se ve světě neztratí ani bez svých, v mnoha případech slavnějších spoluhráčů. Poctivá rocková věc, i když občas vcelku nudná a určitě ne nevyhnutelná k vlastnění.L.A.GUNS - Křižovatky života po životě 2001-2017 3/3http://www.crazydiamond.cz/laguns_krizovatky_zivota_po_zivote_3z3_profil/1233http://www.crazydiamond.cz/laguns_krizovatky_zivota_po_zivote_3z3_profil/1233janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V roce 2000 došlo konečně u L.A.GUNS k dlouho oddalovanému rozuzlení, do sestavy se totiž vrátil zpěvák z nejslavnější etapy Phil Lewis a rovněž také druhý kytarista, který měl vždy nemalý podíl na skladatelských kreditech Mick Cripps, spolu s Tracii Gunsem a Stevem Rileym je na kvintet prozatím doplnil sezónní baskytarista, který vešel ve známost přízviskem Muddy. Už první koncerty slibovaly velké věci, a tak když došlo konečně na podepsání smlouvy s labelem Spitfire Records, starajícím se na přelomu milénia o reaktivaci kariér mnoha Hard ´n´Heavy hvězdiček minulosti, očekávání byla nemalá. Stylový restart kapely, jenž v průběhu devadesátých let prošla určitou vývojovou etapou, se čekal každopádně a sice jako návrat k street-rockové podstatě a melodičtějším skladbám z dávnějších časů. Vše šlapalo jak mělo, takže fanoušci už v roce 2001 mohli v rukách držet novou řadovou desku a protože šlo po dlouhé době o materiál, ze kterého bylo zřejmé, že jde skutečně o ty staré dobré L.A.GUNS, většina z nich měla radost a byla spokojena, ačkoliv asi nešlo o úplně nejlepší a nejnezapamatovatelnější sbírku v historii kalifornského kvintetu. Album „Man In The Moon“ sklidilo uspokojivé kritiky a také jeho prodejnost nebyla žádným provarem, což utvrdilo kapelu v tom, že návrat byl správným krokem a hodlala pokračovat.Man In the Moon (2001)Jakkoliv nešlo o bůhvíjak světoborný materiál, L.A.GUNS se podařilo navázat na přetrženou nit a stvořil album, se kterým udělali svým fanouškům radost. Jakoby těch uplynulých deset let zmatků ani neproběhlo, vše působilo uceleně a na správných místech. Produkce Gilbyho Clarkea se tentokrát povedla a dílo drželo i po zvukové stránce hodně semknutě a vlastnilo modernější fazónu. Za tu mohl především Tracii Guns, jenž coby kytarista stále zkoušel novější postupy a v průběhu doby rozklížení klasické sestavy své grupy vlastně byl tím katalyzátorem progresu, kdo se snažil nestát na místě a sleazy rockový mustr obohacovat, pravda že mnohdy nepatřičně, vším možným od crossoveru po hardcore/thrash (viz. album z roku 1996). I tak zde bylo několik skvělých momentů jako vypalovačka „Spider´s Web“, mnohým připomínající někdejší hit „Never Enough“, naprosto dokonalá balada „Don´t Call Me Crazy“ nebo dvě groovy riffové věci v podobě titulní „Man In The Moon“ a „Good Thing“, inspirované bluesem a tvrdšími, tak trochu nervními devadesátkovějšími postupy. To uhlazené reprezentoval pop/ rock song „Beautiful“ nebo další z balad, tentokrát hypnotičtější kousek „Turn It Around“. Jinak šlo o vcelku dobré, sice nekonvenčně zhotovené, ale stále tak nějak klasické hardrockové album, jehož ozvučení odpovídalo době jeho vzniku.(70%)Wake The Dead (2002)Další album navázalo ještě ve větším stylu a stalo se jakýmsi vrcholem novodobé etapy L.A.GUNS, neboť na něm kapela skloubila své osvědčené zbraně, tedy dobře vyšlechtěný muzikantský základ vetknutý do aktuálně znějícího vzorku sleazy rocku, kterému nechyběla typická skladatelská kvalita a moderní zvukové ošetření. Z kapely před nahráváním odešel kytarista Mick Cripps, ale také nový baskytarista Muddy, za to však na mnoho let naskočil ke čtyřstrunce skladatelsky aktivní novic Adam Hamilton. Tracii Guns tedy zůstal jediným kytaristou a z L.A.GUNS se stal kvartet, ale na materiálu a jeho vyznění to znát nebylo, naopak, tahle deska, zhotovená pod producentským dozorem Brita Andyho Johnse, působila od začátku do konce velmi silně a propracovaně. Její vydání znovu realizovala stáj Spitfire Records, která se krátce na to rozpadla. Bez přehánění jde po prvních třech řadových albech o další materiál, o kterém lze říci, že - co skladba, to výborná záležitost. Desce rovněž prospělo, že nebyla zaměřena na odrhovačky, ale songy měly atmosféru, rvavost a hlubší základ. Je jedno jestli si oblíbíte úvodní dvě rock´n´rollové hymny vedené v silovějším metalovém pojetí, zaměřeném na kytarovou pestrost, trilky a monumentální zvuk - „Don´t Look At Me That Way“ nebo „Ok, It´s Rock´n ´Roll“, typicky vztahové songy jako „Don´t You Cry“, odlehčeně zpěvné street rockové hitíky „Revolution“ a „City Of Angels“ nebo důraznější titulní kus „Wake The Dead“ zaměřený na Traciiho obsesi v devadesátkových riffech a tvrdším pojetí amerického rocku. Phil Lewis se ukázal ve skvělém hlasovém rozpoložení a i po dekádě mimo L.A.GUNS se dokázal dostat do obstojné a hlavně různorodější pěvecké podoby. Něžnější pěvecké rejstříky měl šanci předvést ve výtečné baladě, zde lakonicky nazvané „The Ballad“.(90%)Ještě v roce 2002 to s L.A.GUNS vypadalo velmi dobře, avšak po rozpadu vydavatelství šlo znovu všechno k ledu a uspokojení s výtečné hudby vystřídala nejistota a hádky. Spory uvnitř L.A.GUNS vyvrcholily krátce na to odchodem Traciiho Gunse, který se nejdřív na tři roky připojil k projektu velkohubého egocentrika Nikkiho Sixxe (baskytaristy od MÖTLEY CRÜE), nesoucího název BRIDES OF DESTRUCTION, aby se posléze snažil vracet ke své mateřské značce. Štace v rámci Nevěst destrukce však krom dvou průměrných alb nevyústila v žádnou zásadní událost či smysluplnou hudební aktivitu, neboť Nikki Sixx už v té době plánoval, průběžně s BRIDES koncertujíc doma v okolí L.A., znovuobnovení svých MÖTLEY CRÜE ve velkém a taktéž sepisoval své knižní paměti (The Dirt) a Heroinové deníky. Tracii Guns se tak pokoušel znovu získat značku L.A.GUNS pod svůj vliv, ale ostatní se postavili jednoznačně proti, a tak od druhé poloviny minulé dekády existovaly dvě verze kapely, jedna vedená zakladatelem Tracii Gunsem, která za celou dobu až do současnosti nebyla schopna vydat jediné album a vlastně ani neukázala příliš koncertních aktivit, a pak konzervativnější a pracovitější verze vzývající klasický hardrockový model s Philem Lewisem, Steve Rileym a Adamem Hamiltonem. K nim se v roce 2004 přidal kytarista Stacey Blades a byl velmi platným členem na celých deset let. Budeme se tedy dále věnovat právě této druhé verzi, jenž mimo mnoha raritních kompilací, alb předělávek, či remasterů svých klasik, vydala dvě další řadová alba.Tales From the Sunset Strip (2005)Tohle album od Lewisovi verze L.A.GUNS jsem svého času na webu Metalopolis strhal, z dnešního pohledu jej však až tak špatně neslyším a vlastně musím říct, že jde o celkem obstojný vzorek kalifornského sleazy rocku. Tenkrát při prvním kontaktu s tímto materiálem se totiž do mého pohledu vloudili pochybnosti, zdali vůbec má tahle kapela právo na existenci bez svého zakladatele a nejdůležitějšího člena, takže jsem už od začátku přistupoval k projektu s despektem. Nelíbí se mi zde sice ona hra na jistotu a trochu klišovitý a beznadstavbový návrat až kamsi do osmdesátých let, stejně jako absence jenom trochu moderního kytarového vyznění, ale na druhou stranu je první polovina alba narvaná po okraj svěžími vypalovačkami. Je jedno, zdali se vám víc líbí „It Don´t Mean Nothing“ nebo „Electric Neon Sunset“ či dokonce „Original Sin“ nebo „Hollywood Burning“, každopádně se zde zdařilé hymny nacházejí a vše v té době hrálo dle poptávky toho nepočetného, avšak velmi věrného zbytku fanoušků, kteří někdejším hvězdičkám ze Sunsetu nakonec zbyli. Je zde již tradičně vynikající balada „Vampire“, která patří k vrcholům desky, ale naopak i nepříliš zvládnutá druhá polovina, kde to zavání vatou. Materiál ve své druhé polovině poněkud ztrácel nápaditost a svěžest, ale tohle vše je zřejmě hudebníkům jasné až s odstupem mnoha let. Album s otřesným coverem nakonec vyšlo u stáje Shrapnel a dnes je velmi těžko sehnatelné. I tak asi nejslabší materiál nazpívaný Philem Lewisem, přesto vůbec ne špatný.(60%)Hollywood Forever (2012)Až zde si sestava s kytaristou Staceym Bladesem parádněsedla a výsledkem byla sebevědomá hardrocková deska s inspiracemi u klasických alb AEROSMITH ze sedmdesátých let, ale také u všeho, z čeho se kdysi L.A.GUNS v ulicích Los Angeles zrodili. Kdysi dávno (v minulé dekádě) jsem si myslel, že L.A.GUNS bez Traciiho Gunse nemohou prostě nahrátvýtečný materiál, neboť on byl dlouhou dobu tím motorem kapely, kterému jsem přisuzoval to zajímavé, ale zjevně jsem se spletl, protože po rozkolu na dvě sestavy právě Tracii nikdy nepřišel s řadovkou, natož pak s povedenou řadovkou, zatímco „Hollywood Forever“ Lewisovi sestavy svědčí o něčem jiném. Právě kapela okolo Phila Lewise dělá fanouškům radost a tvoří v nepřetržitém sledu songy, které kontinuálněvycházejí z hodnot, jaké staří L.A.GUNS vždy zastávali a kterými kdysi poutali pozornost. Na dosud poslednířadovce z roku 2012 tak nalezneme pestrý průřez skladeb, počínaje rvavějšími kousky typutitulní skladby a „Eel Pie“, rozmáchlejší hity „You Better Not Love Me“ nebo „SweetMystery“, již zmíněné songy s inspiracemi v blues a u AEROSMITH,které zde patří jednoznačně k vrcholům – „Burn“ a „Vine St.Shimmy“ a nebo nějaký tenpomalejší vál, ať už jde o sladkobolnou baladu „Dirty Black Night“ a nebonostalgií a vzpomínkami po starých časech plnou „Requiem (HollywoodForever)“. Své kouzlo má i řízný pouliční rock´n´roll „Venus Bomb“ a těchněkolik dalších položek, které jsem zde nezmiňoval. Na to, že šlo o album vydanésedm let po předchozí řadovce, právě podceňovaní L.A.GUNS Phila Lewise zde mnohým vyrazili dech a nejen že se ve všechsměrech obhájili, ale dokonce dali na vědomí, že patří stále k těm několikamálo kapelám kalifornské scény, které jsou schopné i v současnosti přijíts kvalitním materiálem. (80%) Po několika dalších personálních obměnách a konečně po sloučení dvou přes dekádu znesvářených verzí L.A.GUNS se stalo, co si zřejmě dlouhodobě asi většina fans přála, ale určitě v to nedoufala. Nalistopad 2017 je totiž konečně naplánováno vydání další řadovky „The Missing Peace“ a souděpodle s předstihem vypuštěné palby „Speed“ je nutné potvrdit, že se mámena co těšit. Po patnácti letech tak dojde na album, kde spolu budou k slyšeníkytarista Tracii Guns i zpěvák Phil Lewis, bohužel tohle sloučení zjevněnerozdýchal bubeník Steve Riley, který, zdá se definitivně, po více než dvoudekádách kapelu opustil. Jak to celé bude s L.A.GUNS v dalších letechje však vzhledem ke kostrbatosti a nepředvídatelnosti jejich historie ve hvězdách,faktem zůstává, že jde o kapelu, která se vždy ze všeho dokázala vylízat aprakticky ještě téměř po pětatřiceti letech od svého založení je schopnápřinášel zajímavé skladby a celkově přispívat ke koloritu jedné, kdysi dávnoslavné scény okolo klubů na tepnách Hollywood Boulevard a Sunset Boulevard. LAIBACH - Also Sprach Zarathustra - 100%http://www.crazydiamond.cz/laibach_also_sprach_zarathustra/1228http://www.crazydiamond.cz/laibach_also_sprach_zarathustra/1228jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Na krátký čas se naše cesty rozešly, to když jsem se vnitřně nedokázal srovnat s předchozím počinem „Spectre“. Strachoval jsem se, že LAIBACH už nedokáže přijít s deskou, která by mě dokázala uhranout tak jako starší alba. Ech, já malověrný. Sotva jsem si poslechl jeho nejnovější počin „Also Sprach Zarathustra“ – poprvé pln zvědavosti, podruhé a pak ještě mnohokrát už fascinován – jsem byl nucen opět kapitulovat. Fantastická práce. LAIBACH je znovu v plné síle, hrozivý, majestátní, jedinečný. Nejde přitom o klasicky písničkovou desku, „Also Sprach Zarathustra“ je záznamem hudby k divadelnímu představení inspirovanému stejnojmenným filozofickým dílem Friedricha Nietzscheho. Svým způsobem tak navazuje na předchozí výtečné divadelní soundtracky(?) „Krst pod Triglavom“ (1987) a „Macbeth“ (1990).Začátek laibachovské hudební vize zvěstování příchodu nadčlověka se nese v táhlých, tesklivých tónech. Jako navození atmosféry funguje úvodní kompozice „Vor Sonnen-Untergang“ naprosto dokonale. Na pár tónech LAIBACH ozřejmí, oč jim v následujících minutách půjde, vtáhnou posluchače do jejich světa – a samozřejmě do světa filozofa Nietzcheho – a pak už rozehrávají svou další hypnotickou hru plnou znepokojivých recitativů, industriálních ruchů a temných melodií. Když se v druhé skladbě „Ein Untergang“ ozve hlas zpěváka Milana Frase, zní to jako chmurné pozastavení se pradávného božstva nad současným stavem lidstva.LAIBACH tu znovu dokazuje, že jeho největší síla spočívá v rafinované práci s minimalismem. Nepotřebuje haldu not a hudebních kudrlinek, pracují s pocity, náladou a s pomocí několika tónů dokážou vystavět a vygradovat dílo, které dokáže nahnat husí kůži a uvede posluchače takřka do hypnotického transu. Jeden mocný úder je víc než dvacet kytarových sól. LAIBACH tvoří zásadně v konceptech a „Also Sprach Zarathustra“ samozřejmě není výjimkou. Nejen po ideové stránce, ale i po hudební. Jednotlivé motivy plynule a logicky navazují jeden na druhý, obohacují se a výsledkem je cosi na způsob moderní vážné hudby a samozřejmě gesamtkunstwerku, což je alfa a omega práce tohoto jedinečného uměleckého sdružení. Jejich desky nelze vytrhovat z kontextu, všechny zapadají do umělecké vize, kterou LAIBACH už v roce 1983 definovali manifestem „10 bodů dohody“.Spojující linkou „Zarathustry“ jsou pochyby, varování, případně rovnou hrozba. Když se v závěru skladby „Ein Verkündiger“ ozve zvuk broušení nože, nahání to husí kůži. Bůh je mrtev, vyřkl Nietzsche. A v tuto chvíli jsme možná svědky přípravy jeho skonu. Beznaděj sílí, atmosféra houstne, vzduch se tetelí příchodem čehosi neočekávaného. A LAIBACH si hraje s posluchačovou představivostí, vykreslují trudné obrazy a napínají nervy až k prasknutí. Rozebírat, parcelovat a rozsekávat takto soudržný a vyvážený kus hudby je skoro nemístné, nicméně naprostým vrcholem je krom dvojdílné skladby „Das Nachtlied“ předposlední položka „Vor Sonnen-Aufgang“, jejíž jímavá ústřední melodie má osvobozující a očišťující sílu. Bez jakéhokoliv patosu zve na výlet do světa, kde je lépe. Skutečně povznášející píseň, jaká v kontextu diskografie kapely prakticky nemá obdoby. LAIBACH dosud nevyřkli vše, co mají na srdci. Jejich hudební řeč je stále inspirativní, hluboce duchovně založená a neopakovatelná. Kdo chce skutečně proniknout do hloubky a porozumět jejich uvažování, má znovu jedinečnou příležitost. Nové album lze doporučit zejména všem, kteří rádi omílají už otravné klišé o ideologické problematičnosti LAIBACH a znovu opakují přežvýkanou floskuli, že pořád není jasné, jak to tahle kapela vlastně myslí. K čemu jsou vyspekulované hádanky? Odpověď leží na dosah ruky.ALICE COOPER - Paranormal - 70%http://www.crazydiamond.cz/alice_cooper_paranormal_recenze/1229http://www.crazydiamond.cz/alice_cooper_paranormal_recenze/1229janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na novou desku strýčka Coopera se čekalo šest let, což je spolu s pauzou mezi roky 1994-2000, kterou ohraničilo vydání řadovek „The Last Temptation“ a „Brutal Planet“, druhá obrovská mezera v diskografii tohoto démona a praotce shock rocku. Je poznat, že ALICE COOPER moc chtěl nahrát pestré album, které by však nápadně korespondovalo s touhou navrátit se k dřevnímu hardrockovému projevu z prvé půle let sedmdesátých, ale na druhou stranu také nezavrhnout spektakulárnost. K nahrávání byl tudíž logicky přizván starý kámoš a zkušený studiový mistr Bob Ezrin, se kterým Alice spolupracuje už od sedmdesátých let a to velmi často. Bob Ezrin ví zřejmě nejlépe, co který mistrův nápad ještě potřebuje a jak je možné jej posunout správným směrem, a právě i díky vstupům zkušeného dozoru deska nakonec působí hodně pestře a to i když je vše starosvětské, dávno prověřené a pro mladou a střední generaci vlastně překvapivé a zábavné asi jako reprízy Televarieté.Když chcete pestrou desku, nešetřete na počtu muzikantů. Na novince se totiž nachází celá řada hostů, kteří se snaží ozvláštnit dlouho připravované dílko. Netuším, zda-li jsou co platní, ale jsou zde, včetně bývalých Furnierových kumpánů z nejúspěšnější etapy - jejich dvě bonusové skladby umístěné se starými živými hity na druhém disku však patří k tomu úplně nejhoršímu. Zaměřme se tedy na hlavní první kotouček. V několika skladbách jsou zastoupeni hudebníci z velmi známých kapel světové scény – namátkou třeba baskytarista DEEP PURPLE Roger Glover, kytarista a zpěvák ZZ TOP Billy Gibbons nebo bubeník od U2 Larry Mullen, ale to jsou jen drobnosti, co výsledek bůhvíjak nevytrhnou. Zásadní je zde songwriting, dost typická to věc pro Cooperovu kariéru, která ve svých světlejších chvilkách stojí a padá právě na výrazných skladbách. Rozhodně dnes nečekejte pop-metalové okázalosti typu „Trash“ či „Hey Stoopid“, protože ALICE COOPER opsal pomyslný kruh a vrátil se k úsvitu své úspěšné kariéry. Album „Paranormal“ vlastně reprezentuje rozdvojenost Aliceovi osoby, ať se na tenhle pojem dá nahlížet v jakémkoliv kontextu – zaprvé, že se zde střídá excentričtější poloha s tou poněkud mírnou až starosvětsky milou, a řada skladeb se díky tomu svou náladou vlastně dost liší, což může být u podobného alba bráno docela i jako klad, vždyť kdo z letitých pardálů dnes dokáže nahrát desku, která by korespondovala s tvorbou složenou zhruba před šestačtyřiceti lety, že jo? Většina Aliceových současníků je totiž už dávno hudebně neaktivních a mnoho z těchto hudebníků je už po smrti, no a on si jednoho léta roku 2017 zkrátka usmyslí, že stvoří album, které vychází zhruba z časů alb jako „Love It to Death“ nebo „Killer“, tedy desek, díky kterým prorazil ve velkém. Druhou věcí, o které jsem chtěl mluvit, je Cooperova dvojznačnost ve smyslu střídání nahrávek surovějších a těch poměrně bombastičtějších. Jakkoliv vnímám tuhle novinku jako návrat ke glam-rockové podstatě, přeci jen Ezrinova přítomnost může za jistou vrstevnatost díla, což je poznat třeba hned na titulním válu zkraje desky, který nepostrádá jistou bubble-gumovou načančanost ve stylu švédské kapely ABBA, když to tedy zde, ve snaze být popisný, trochu přeženu. Následná „Dead Flies“ už je poněkud surovější a nevystrkuje tolik růžky do světa lesknoucích se pódií, naopak je jí vlastní špinavost rockových putyk a klubových zákoutí, kudy občasně proběhne nějaká ta krysa.Třetí „Fireball“ je parádní glam-rocková vypalovačka nepostrádající dobrou náladu a nonšalanci, jakoby samo sebou pohybovala podivuhodnými postavami na vysokých podpatcích i celým zaplněným ballroomem. Líbí se mě ona hrubost a neučesanost stěžejního riffu této písně, která vytváří určitý kontrast s vyšlechtěnými a lesknoucími se přidanými prvky (s orchestrací). Song jakoby vypadl z éry komparsem roztleskávaných televizních vypalovaček z časů BBC pořadu sedmdesátých let Saturday Night Live. To „Fallen In Love“, s kytarou hostujícího Gibbonse, je zkrátka klasické zastaralé boogie, které má, nebýt mistrova hlasu, mnohem blíže k tvorbě ZZ TOP, než k nějakému hororovému špektáklu. O něco dynamičtějším kusem, avšak znovu hodně hledícím do daleké minulosti, je „Dynamite Road“, skladba vlastní našláplost někdejšího hymnu „School´s Out“ a jistou kostrbatou roztančenost, jaká byla typická pro britské glamové party typu THE SWEET. Při troše fantazie z ní lze vytušit prazáklad pozdějšího dirty rock´n´rollu, s jakým do světa vstoupili MOTÖRHEAD, ale to by vše mělo ještě mnohem zlejší formu, než o jakou usiluje pan Cooper. Na songu se mě líbí vybroušený starosvětský kytarový zvuk a blesková sólíčka pohánějící vál stále vpřed. „Holy Water“ působí jako kabaretní song, kde je k slyšení dokonce klapání stepujících podpatků i celý orchestr včetně dechové sekce. Hodně pozitivní song vyvrací tezi o návratu k dřevnosti a je mnou chápán jako dokonalé retro sedmdesátých let. Následuje pravěký rock´n´roll „Rats“, kde Cooper dokonce zavzpomíná na 50´s úsvit stylu, ze kterého se i jeho raná tvorba odrážela do velkého světa. Zádumčivá „The Sound Of A“ má pro Ezrinovi práce tolik typickou orchestrálnost a jsou do ní umně zabudovány rozličné nástrojové vrstvy, tak jak se dělo u mnoha jeho slavných prací (KISS, PINK FLOYD, ALICE COOPER) v minulosti, z mého pohledu jde o jeden z vrcholů alba, už kvůli Aliceově schopnosti emočně posouvat už tak dojemnou melodickou píseň a dodat jí napětí a gradaci. Opakem jsou, dle mého, velmi zastarale znějící bigbeatové vály jako „Genuine American Girl“ (jeden ze dvou songů umístěných na bonusovém disku, který byl nahrán starou sestavou kapely ALICE COOPER) nebo obyčejná „Private Public Breakdown“. Album co platí za směsku, ve které se některý song zdařil více, jiný méně, ale celkově se lze jen těžko domnívat, že album osloví mladší generace. I tak docela solidní materiál.INSANIA - Zapal dům poraž strom...zploď hovado! - 90%http://www.crazydiamond.cz/insania_zapal_dum_poraz_strom_zplod_hovado_recenze/1235http://www.crazydiamond.cz/insania_zapal_dum_poraz_strom_zplod_hovado_recenze/1235lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Pěkně si to ten samozvaný „kronikář“ vymyslel – zrecenzuje si jenom stará alba. Beze strachu, že by si ještě někdo pamatoval, co se tehdy v dávnověku dělo, a že by se mu pak mohl za ty jeho „znalosti“ vysmát. Z nových desek se vymluví, že už je hodnotil někdo jiný, a pak se bude nosit a frajeřit, jakej že je znalec INSANIE. A bude se všem smát. --- Jenže to narazil! Cult Insania nasraně zavrčel, protože z Cultu Insania se legrace nedělá! To Cult Insania nemá rád! Takže nejmenovaného večera Joe a Celestýna toho vejtahu v jedné stínadelské uličce přimáčkli ke zdi a dali mu tejden na dopsání. Ať ukáže, jakej je „odborník“. A ať to bere vážně, protože Cult Insania nevaruje dvakrát!! --- Samozřejmě povolil. A ten příběh třesoucí se rukou doškrábal...Zase nová InsaniaNa začátku roku 2013 měla INSANIA hotové nové písničky, základ pro další desku. Protože byla spokojená s přípravou a výsledkem předchozího alba „Kult hyeny“, udělala to i tentokrát podobně a až někdy do srpna se mordovala s předprodukcí, což se ale ve výsledku sakra vyplatilo. Deska se stejně jako ta předchozí nahrávala ve studiu Šopa a produkoval ji Tom Šlápota. Venku se objevila v listopadu 2013.Že bude nové album jiné než to předchozí, to se asi očekávalo, ta změna, nebo lépe řečeno vývoj, byla ale daleko rozsáhlejší, než by si kdo uměl představit. Kapela se tentokrát ještě více odstřihla od svých starých postupů a taky si mimořádně důkladně pohrála s aranžemi, takže nová deska„Zapal dům poraž strom...“ přinesla nebývale vzdušnou, skoro až nadžánrovou muziku, pochopitelně vycházející z crossoveru, metalu a hardcoru. Ještě víc tady úřadují klávesové zvuky, kytara netvoří žádné hradby, ale spíš podporuje klapky a rytmiku na přesně vytipovaných místech, a hlavně to vše vytváří prostor pro zcela dominantní nástroj – hlas. Jestliže skladby na „Kultu Hyeny“ byly vystavěny vždy tak na třech-čtyřech motivech a pak to celé jelo úderně jasným směrem dopředu, na „Zapal dům poraž strom...“ bylo v každé skladbě k nalezení přehršle nápadů a aranží v různých rytmech a rychlostech, to všechno s naprosto krystalickým zvukem. INSANIA zkrátka ukázala novou tvář, až bych skoro řekl, že kapela vstoupila do úplně nové fáze.… zploď hovado!Jednoznačným lídrem celé desky je úvodovka „Božská komedie“, ke které vznikl i videoklip. Kapela je v něm navlečena do bílých košil a kravat a celé to dává vzpomenout na otce crossoveru FAITH NO MORE. A vlastně i samotná skladba odkazuje na tyhle velké oblíbence INSANIE – rapově odsekávaný zpěv si hraje se slovíčky, je vedený basou s bubny a kytara podtrhává jen určité rytmy, aby to pak celé vybuchlo v refrén první třídy! Trochu v podobném duchu se nese dvojka „Ať shoří v pekle všechny kapely světa!“, která byla o nějakou dobu později taky oklipována, navíc animovaně a hodně zábavně. I třetí song „Nejsvětější trojice“ byl nafilmován – i když ne přímo on, nýbrž jeho elektronický remix od Tudyho. Původní písnička na albu ovšem je parádní pistolnickou jízdou, kde muzikanti s kytarama proklatě nízko střílejí od boku naprosto frajerské rytmy a melodie. Po těchhle třech úvodovkách kvalita rozhodně neklesá. Kapela třeba po dlouhých letech znovu využívá dětský zpěv – konkrétně hlas Lidušky Karáskové ve skladbě „Píšu ti švabachem“, která jediná dává trochu zavzpomínat na staré časy. Naproti tomu „Bioprodukt podsvětí“, jehož první verzi INSANIA zveřejnila už nějakou dobu před deskou, je typickou rychlovkou se zpěvným a úderným refrénem bez nějakých zbytečných kudrlinek. Druhá půlka alba je na první pohled méně nápadná, ovšem přesně taková, jak už jsme si řekli – plná výborných skladeb s fůrou aranžerských nápadů a parádiček, ať už jde o rouhadlo „Až se to tu otočí“, cynický ping-pong „Základy zla“, nakažlivými melodiemi prolezlé „Polevil jsem v modlitbách“ a „Ďábel pode mnou“ nebo skladbu „Démoni jsou mezi námi“ s notoricky známou melodií v refrénu. Na desce najdeme taky pět remixů, které jsou na cédéčko přihozeny jako datová stopa, a jednu skrytou technickou srandičku, která do vašeho chytrého telefonu nasáčkuje čtyři hodně ošklivé obličeje. Hádejte, čí jsou :)Kontroverzní kapela?Ještě nám ale z desky zbývají dvě písničky, které mezi lidmi vyvolaly pořádný rozruch – melodická hitovka „Sfoukni za mě svíci“ a vyřvávací protestsong „Neprojdou!“. Obě jsou vystavěny tak, že by se vešly i do, řekněme, mainstreamového rockového proudu, a ne úplně málo lidí je proto těžko vydýchávalo. Některé hlasy kapelu rázem nemilosrdně poslaly do „říše Kabátů“, jiné si ťukaly na čelo a ptaly se, proč by kvůli dvěma písničkám měla INSANIA být rázem zatracena. Pěnu u huby u některých fanoušků vyvolalo i vyhlašování žánrových cen Anděl. „Zapal dům poraž strom...“ byl nominován na ceny za nejlepší desku v kategoriích „Hard and heavy“ a „Punk and hardcore“, aby nakonec kapela obdržela obě, což pro některé ortodoxní bylo prostě moc. Větší části posluchačstva tohle všechno ale asi nedělalo problém, protože po turné k „Zapal dům poraž strom...“ kapela hlásila velkou spokojenost a prý nejplnější kluby za celou existenci INSANIE. Na koncertech se Poly transformoval do jakési parodie na polního kuráta v uniformě a s kolárkem u krku... že by Cult Insania konečně odhalil svého velekněze?Vzduch se chvěje dálDoba mezi „Zapal dům poraž strom...“ a další deskou tradičně přinesla různé drobné blbůstky a momentky – vznikl třeba ulítlý remix skladby „Sfoukni za mě svíci“ od Medáka z kapely PRVNÍ HOŘE nebo nemilosrdná verze „Božské komedie“ od DEPRESSIVE DISORDER. Někdy v té době se navíc začaly množit nevysvětlitelné úkazy, v nichž se vždycky nějak objevila INSANIA – jednou zvěčněná na lokomotivě, podruhé na závodním autě, potřetí insaniovský recyklovaný pentagram přistál na směrovce ke kostelu Nejsvětější Trojice. A dokonce se objevil zparchantělý a zvětšený obal asfaltu „Vertigo“... neuvěříte kde! V jednom záběru nekultovního filmu „Kameňák 4“ a v televizních „Případech 1. oddělení“. Kdo je tam umístil? Nikdo netuší, ale Joe by k tomu možná měl co říct...Na konci roku 2015 se už začalo pomalu schylovat k další desce, a podle dobrého zvyku INSANIA předvedla své momentální duševní rozpoložení v jednom novém songu. Tentokrát ale plně profesionálně nahraném a v dalším roce i oklipovaném. „Nebe a Nietzsche“ je prvotřídní energická šleha přesně v duchu předchozí desky a v klipu se Black Drum, Klíma, Poly a Tudy producírují v ranařských bílých oblecích a se zlatými artefakty v rukou. Fetišisté zařičeli nadšením, Nietzsche se samolibě usmál a upozaděný Freud vztekle zaskřípal zubama. Samozřejmě basem.A jsme zase na konci...Nebe ani Nietzsche nelhali. V letošním roce INSANIA nejenže neúspěšně zatajila třicáté výročí existence, ale taky vypustila novou řadovku „Na počátku byl spam“. Opravdu navazuje na poslední desku, je trochu temnější, ale stejně barevná a různorodá a opět nabízí materiál, který nutno vstřebávat postupně a s naimpregnovanými nervy. Zatím je příliš brzo od jejího zjevení a evangelisté prozatím podali jen první svědectví. Zůstává tudíž nevyřešeno mnoho záhad, například, kdo je ten vousatý stařík na obalu... Praotec Spam? Recyklovaný Gandalf, který jediný spolu s kamarády Hobity přečte miniaturní písmenka v bookletu alba? Nebo onen Stvořitel, který má tvůrčí krizi? Těch otázek je mnohem víc a výsledky přinese až výzkumná práce hluboko v útrobách Cultu Insania. Jedna záhada se už ale začíná rozjasňovat. Jmenuje se Celestýna.Z podobnojmenné skladby na novém albu se dozvíme zatím jen to, že Celestýna byla důvěřivá holka, která svět viděla růžově a když zjistila jeho pravou barvu, pořídila si bouchačku a začala úřadovat. Sama INSANIA zatím neříká nic víc. Kolega zinař Louis z Metalopole ale v rozhovoru s kapelou nadhodil, že by Celestýna a Joe mohli být takový pěkný pár... prý Barbie a Ken. Poly sice namítal, že spíš Bonnie a Clyde.... ALE NÁM TO V TU CHVÍLI DOŠLO! Tahle Celestýna je možná v textech INSANIE infiltrovaná spolu s Joem už od samého začátku! Celou tu dobu jsme to měli před očima! No považte... kdo byla ta Joeova první múza v době jeho studií? S kým to Joe zakládal revoluční výbor tehdy o Valpuržině noci? A s kým ten spratek chtěl utratit prachy, který švihnul kapele coby její manažer? Jasně, všechno to vypadá na Celestýnu! Ta holka je možná i onou Marií z večera, kdy Freud zpíval basem. Dneska už víme, že Joe je ve skutečnosti svatý Josef a taky víme, že Vypravěč je okultní reinkarnací Krista, takže kdyby byla Celestýna Marií, vyplivlo by nám to Znesvětější Trojici jako Brno! Co říkáte? Třeba nám to kapela potvrdí! Nebo se nám pěkně vysměje! Snad víc zjistíme na desáté desce. Nebo se kluků můžeme zeptat na koncertech, které startují na začátku října. Sakra, už aby to bylo.....PRONG - Zero Days - 90%http://www.crazydiamond.cz/prong_zero_days_recenze/1231http://www.crazydiamond.cz/prong_zero_days_recenze/1231janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Americké PRONG lze považovat již za veterány, přesto jejich momentální forma i entuziasmus budí velký respekt. Šéf, kytarista, zpěvák a hlavní skladatel Tommy Victor se zkrátka obklopil mladými hudebníky a je ve svém tažení nezastavitelný, neboť od roku 2012 vydává již čtvrtou řadovou desku (pokud nebudeme počítat album coverů) obsahující nové autorské písně a tyto navíc nepostrádají ohromný příval energie, nápady a jsou zárukou velmi vysokého potenciálu a nápaditosti, jakkoliv kapela hraje přímočarý mix zaoceánského power metalu, thrashe a hardcore/ punku a ze všech ingrediencí je schopná vykřesat vlastní pevně daný zvuk, který si dere cestičku stranou všeobecných trendů. A přitom to s PRONG ještě před dekádou nevypadalo vůbec dobře, když už tehdy přišla na řadu nějaká alba, za moc nestála a o nějaké popularitě si vysloužilá úderka mohla nechat jen zdát, či dokonce se slzou v oku vzpomínat na první půli devadesátých let. To nyní je všechno úplně jinak a Tommy Victor je na vrcholu, pravidelně nahrává kvalitní desky, kterým se dostává pochvalných kritik, a i časté koncerty po obou stranách Atlantiku jsou vyprodané.Směr PRONG doznal v poslední desetiletce vývoje, kapela svůj styl udělala přímočařejší, více zpěvný, ale i nástrojově barvitější, jakkoliv počet členů nenarůstal – ve skladbách poháněných silným hardcore groovem nyní jakoby ústřední roli hrály především nosné kytarové vyhrávky, tlumené riffy a harmonie podporující zpěv, ten si zjevně vetkl za cíl dotáhnout každou skladbu k srdnatému refrénu. Dřív kapela působila mnohem víc strojově, chladně a prim hrál riffing. Můj názor je ten, že pokud se Victor chtěl znovu dostat do centra dění, musel se posunout a zúročit všechny muzikantské dovednosti a skladatelské zkušenosti, ovšem na druhou stranu neubírat z agresivity a nasazení, výsledkem čehož bylo možné docílit nabušeného, avšak poměrně dobře poslouchatelného metalu moderního ražení, materiálu, jehož skladby by do uší lezly doslova a do písmene sami. To se povedlo prostřednictvím alb jako „Carved Into Stone“ nebo „Ruining Lives“, jež si získala velkou oblibu a znamenala velký comeback. Po nahrávce předělávek „Songs From the Black Hole“ a další, trochu méně povedené řadovce „X (No Absolutes)“ přichází letos v létě čas na výsostnou lahůdku – „Zero Days“.Novinka je z mého pohledu snad nejlepší možnou deskou, s jakou mohli nyní PRONG přijít. Je zde poznat určité přitvrzení, které se projevuje větší mírou hardcore naklepanosti (např. „Off The Grid“) v některých skladbách, avšak nic album nesráží pod hranici obvyklé chytlavosti a pestrosti. Naopak je všechno vypulírované a kytary bezstarostné krouhají svoje riffy, vyhrávky a sóla, a vše upaluje doslova výtečným způsobem na vlně typického groovu. Psychoticky rozvláčnělý hlas Tommyho Victora už se za ty roky vypracoval do specifické barvy a působí, jakoby si dotyčný dával všechny ty linky úplně bez námahy. Většina skladeb má neuvěřitelný náboj, melodičnost a dere se vstříc refrénu či nějakému jinému vyvrcholení. Je těžké zde vypichovat nejsilnější momenty, protože výtečných skladeb je zde prostě valná většina. Už od prvního nářezu „However It May Ends“ je poznat, že posloucháme mimořádné album, což vzápětí potvrdí přísnými riffy dunící titulní song „Zero Days“. Hitový potenciál má „Divide And Conquer“, stejně jako „Forced Into Tolerance“ roztočená do pořádně rychlých obrátek plná ohně, chlapáckých chorálů a riffového ostří. Zpěvnost neztrácí další mašina na strojový riffing „Interbeing“ a její neoblomnost dokonale imponuje, jen doplním, že songu však nechybí ani určitá voivoďácká mimóznost. „Blood Out Of Stone“ se zas prezentuje prostřednictvím zadumanějšího tempa a valivosti, které však následně nechybí ohromná, skoro až stadiónová gradace. Jde tak o jednu z nejnápadnějších hymen v rámci alba, které je hymnami přeplněné. Zběsilá „Operation Of The Moral Laws“ má v sobě thrashovou úsečnost a přísnost newyorské scény. Zajímavou a v rámci celku hitově odlehčenější položkou je i devátá „The Whispers“, kde Victor zúročuje svůj potenciál skladatelské chytlavosti a pestrosti. Po méně melodické, o to však brutálnější věcičce „Self Righteous Indignation“, jenž má sílu vyorat v hlavě posluchače brázdu, dostáváme další klubovou jízdu „Rulers Of The Collective“. No a tak to pokračuje dál až do konce. Letos máme totiž co do činění s dalším velkým albem aktuální tvorby PRONG. Jen je tedy třeba závěrem dodat, že šéfa PRONG v rytmické sekci doprovází dvojice Mark Longworth/ Art Cruz a je naprosto výborná a neprůstřelná. Nezbývá než kapele popřát dlouhou a vitální životnost.PARADISE LOST - In Requiem - 70%http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_in_requiem_recenze/1226http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_in_requiem_recenze/1226janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Spolupráce PARADISE LOST a amerického producenta Rhyse Fulbera pokračovala i v roce 2007, kdy vzniklo další řadové album „In Requiem“. Tímto počinem kapela z anglického Halifaxu deklarovala svůj definitivní návrat k doom-metalovému stylu, jakým kdysi proslula v období svého úspěšného alba „Icon“ z roku 1993. Většina letitých fanoušků tak byla z návratu k hutnějším a na kytarové riffy orientovaným skladbám nadšená. Celkově je zřejmé, že se PARADISE LOST pozvolna a jakoby obloukem vraceli právě k tomu, co je v první půli devadesátých let nejvíce proslavilo. „In Requiem“ je tak ještě dnes jejich fanoušky hodnoceno jako povedené album už z důvodu nulových experimentů a díky lpění na osvědčeném a kdysi dávno prověřeném metalovém zvuku, který byl mnohými už mnoho let postrádán.I když je pravda, že zde Nick Holmes působil vyzpívaněji než v časech svého jinošství, touha navázat na hrubší zpěvové rejstříky a vokální linky se stala jasným poznávacím znamením PARADISE LOST roku 2007. Právě tohle album tak značí především návrat party okolo ústředního skladatele a kytaristy Grega MacKintoshe k tomu prazákladnímu, pod čím si většina metalových fanoušků PARADISE LOST vůbec představují a co pro ně kapela reprezentuje. Tento návrat k temnému metalu je patrný už od samotného úvodu nahrávky, která je zahájena hutnou, pomalou a zatěžkanou skladbou „Never For the Damned“, rázné to připomínce nejikoničtějších časů. Nicméně já tvrdím, že nahrávce neprospívá určitá jednotvárnost a také nepříliš velký počet výrazných skladeb, což nahrává tezi, že si PARADISE LOST, stále ještě spolupracující s bubeníkem Jeffem Singerem, kterému zde dosud neodklepli regulérní členství (odešel o rok později), sice pohlídali vyznění celku, ale ne příliš opracovali detaily a ambicióznější místa, ale třeba jim o něco podobného, po časech vypalovaček a skladeb s volnější rockovou strukturou, nešlo a usilovali o úplně něco jiného.Z alba totiž vyčnívá snad jen song „Praise Lamented Shade“, do kterého je umožněno proniknout teskným melodickým kytarovým vyhrávkám, zde proplouvajícím atmosférou fatalismu a romantiky, song byl totiž navíc inspirován jednou z esejí britského básníka a filosofa Alexandera Popea. Když bych měl jmenovat další výrazné kusy, tak určitě nebude chybět důrazný přímočarý singl „The Enemy“, ale také skladby jako „Unreachable“ nebo „Fallen Children“, které sebou nesly rovněž typický závoj existencionalismu, se kterým je hudba a zejména textová náplň PARADISE LOST od pradávna velmi úzce spjata, ale také hymničtější ráz a výraznější kytarové a zpěvové party, schopné celek vůbec nějakým způsobem oživit.Z mého pohledu právě zde začalo období, kdy kapela již nepřinášela světu rovnocenně zajímavého jako do té doby a držela se, až moc křečovitě, osvědčených doom-metalových postupů. PARADISE LOST zkrátka začali nahrávat jen docela dobré desky místo těch vynikajících. Co se však povedlo znamenitě, je zde rozhodně cover alba, jehož autorem se stal řecký umělec a vůdčí člen kapely SEPTIC FLESH Spiros Antoniou.WEDNESDAY 13 - Condolences - 60%http://www.crazydiamond.cz/wednesday13_condolences_recenze/1225http://www.crazydiamond.cz/wednesday13_condolences_recenze/1225janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když trapný vtipálek ve středních letech po asi třech minutách pohlavního styku se svou někdejší čerstvou známostí bezdůvodně ustal, odvalil se na bok a s úsměvem na tváři suše pravil: „No a tak je to stále stejně až do konce“ (doplňujíc své odhodlání nepokračovat připitomnělým uhihňáváním), sklidil bouři. V mnoha věcech je to s dlouholetým americkým projektem WEDNESDAY 13 úplně totožné. Jejich hudba se zkrátka nemění, je stále stejná od začátku každého alba až do jeho konce, působí dnes jako před deseti lety a oslovuje stále stejné typy lidí. Není divu, jde totiž o poměrně obvyklý vzorek industriálně laděného gothic-horror rocku, takového, jaký existoval už před dvaceti lety. A totožné je to vlastně i v tom smyslu, že podobná hudba buď posluchače zanechává dlouhodobě úplně chladným a nikdy v nich neprobudí zájem a nebo je naopak určitou částí společenského spektra, zjevně hlavně díky záhrobní image hudebníků, naopak bezmezně uctívaná a vzývaná.Pod značnou Nuclear Blast právě nyní vyšlo jejich nové album. Jen zde doplním, že jde o band zpěváka, skladatele a instrumentalisty stejného přízviska, který je řadě fans znám především díky působení v kapele MURDERDOLLS, kterou před lety spoluvytvářel s vynikajícím bubeníkem Joey Jordisonem (ex-SLIPKNOT). Když tak nový materiál poslouchám a čtu si souběžně s tím nějaké to povídání, není mne sice úplně jasné, proč jej kdosi nazývá neobyčejně povedeným. Na předchozí počiny si sice pamatuji jen matně, ale jestliže je „Condolences“ možné chápat jako dosud nejzdařilejší materiál projektu, pak si tedy raději nebudu představovat, jak působí starší věci. A to opravdu nemyslím opovržlivě. Přinejmenším je totiž poznat, kolik peněz bylo do nahrávky vloženo a o co hudebníkům šlo. Jenže na druhou stranu mám už nějaký věk a vampiristické obličeje mne nedojímají, tudíž mám pocit, že vyšlechtěná forma, coolová úhlednost a absence uměleckého přesahu dobrou nahrávku nedělají.Zkrátka mne zde schází něco přirozeného a originálního, za čím by si tvůrce mohl stát a co by nepřipomínalo ty hromady jiné tvrdé americké hudby dělané pro metal-vamp-teens. Vždyť podobně zprofanovanou muzikou už se kdysi dávno prokazovaly kapely jako WHITE ZOMBIE (později také jejich frontman ROB ZOMBIE), MARILYN MANSON nebo rovněž také němečtí RAMMSTEIN, když si zde tedy neodpustím upozornit na nejslavnější bandy žánrového spektra, které začaly působit v dobách, kdy to působilo překvapivě a šokantně. Jenže tohle všechno jsou, na rozdíl od WEDNESDAY 13, původní kapely, které vešly ve známost svým originálním zvukem. Píše se rok 2017 a nekonečné opakování industriálně-gothic metalové fundamentu, dozdobovaného strojovými riffy, přímou a ráznou rytmikou a chraplavým hlasem, prostě nikomu překvapivé nepřijde.Dalo se očekávat, že WEDNESDAY 13, stejně jako kdykoliv v minulosti, opatří novému materiálu i nějakou peprnou image, a tak došlo znovu na smrtelně bílé obličeje, havraní vlasy a kožené ohozy, to všechno zde tedy dává tušit, že vizuální stránka je pro tento projekt minimálně tak důležitá jako ta hudební a bez jednoho by zkrátka nevyznělo to druhé. Smůla, že tohle všechno už dneska může bavit jenom omladinu a lidi ujíždějící na záhrobní vampiristické subkultuře. Ruku v ruce s velkou podobností k hororovému rocku od ROBA ZOMBIEHO jde tak i vizuální složka a jistá hymničnost většiny zdejších skladeb, z nichž mne tak trochu zaujala pouze swingující hymna „Cruel To You“ a rovněž vlastně i titulní song „Condolences“, charakterizovaný pomalým tempem a pošmourností (čím jiným taky?) svého vyznění.L.A.GUNS - V časech boje o přežití 1994-2000 2/3http://www.crazydiamond.cz/laguns_v_casech_boje_o_preziti_2z3_profil/1224http://www.crazydiamond.cz/laguns_v_casech_boje_o_preziti_2z3_profil/1224janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak známo v první polovině devadesátých let zastihlarockový svět klimatická bouře v podobě proměny celé scény a to ve smysluvýměny stávajících zavedených jmen za zcela nové a jinéhodnoty a formy vyjádření zastávající kapely. Hodně lidí se dnes odvolává navlnu grunge, která se v roce 1991 šířila ze Seattlu, ale z méhopohledu šlo o souhrn proměn, jenž se netýkaly jen a pouze jednoho druhu rocku, vycházejícího právě tou dobou z jednoho trendy města na severozápadě Ameriky. O nahrávací smlouvyrázem přicházela do té doby naprosto zavedená a komerčně úspěšná jména, aby bylajejich místa nahrazena novými idoly deroucími se na světlo z oblastíalternativní a klubové scény. Ve Spojených státech amerických, tehdy zasaženýchrecesí, se postupně vytvořilo dokonalé podhoubí pro nastartování  proměny zájmu mladé generace o nové hudební žánry a celý proces byl navíc nepokrytě přiživován tiskem a vydavatelstvími potřebujícími znovu nastartovat stagnující prodeje, odepisujícími šmahem desítky hvězd osmdesátých let kamsi na smetiště dějin. Pro hard rock, sleazy rock a rock´n´roll nastala apokalypsa, kdo se nejmenoval zrovna AEROSMITH, GUNS ´N´ROSES nebo BON JOVI, letěl do koše. Vždyť co si myslet o období, kdy začali mít problémy i VAN HALEN (mírné) nebo MÖTLEY CRÜE (větší)?  Jakkoliv se rok po vydání alba „Hollywood Vampires“ hovořiloo definitivním rozpadu L.A.GUNS a členové této kapely se prakticky skoro dvaroky nestýkali, nešlo v žádném případě o ukončení činnosti, ale pouze opřestávku nutnou na zorientování se v onom nepřehledném terénu. TraciiGuns s koncertním projektem CONTRABAND, kde dokonce tvořil kytarový tandemse svým vzorem Michaelem Schenkerem, objížděl Státy a živil své naděje na vydání svéhoprvního sólového alba. Nakonec udělal dobře, když svůj záměr odložil a na místotoho povolal do zbraně své dlouholeté spoluhráče a sice s tím, že bude lepšízkusit tedy nahrát ještě další řadové album L.A.GUNS, jakkoliv mu muselo být jasné, že sedesce nedostane žádné velké propagace. Skladeb nastřádal hromadu a ty měly být údajně nejtvrdší a nejagresivnější v dosavadní historii souboru a měly jít rovněž více naproti opravdovosti či měnícímu se klimatu na rockové scéně. Vicious Circle  (1994) Za vyhozeného bubeníka Steva Rileyho byl do studia povolán jednorázovýzáskok, který obstaral studiový hráč Michael Gersema, jinak se sestava vůbec nezměnila akapela se vrátila ke svému klasickému složení z předchozích řadovek, tedyPhil Lewis/ Tracii Guns/ Mick Cripps/ Kelly Nickels, a udělala naposled všechnopro to, aby za jménem L.A.GUNS šla ven pouze kvalita. Materiál se nakonecpovedl a reflektoval moderní pojetí rock´n´rollu s důrazem na tvrdšíriffovější kytarový zvuk. Nicméně skladbám nechyběly dobré nápady a typickéharmonie známé fanouškům již z předchozích, sice trochu zastaralejivyznívajících, ale o to mnohem úspěšnějších desek. Slabinou projektu bylaabsence hitového trháku a naprosto žádná propagace ze strany vydavatelství,které už to s kapelou dávno předem odpískalo. Jakkoliv existovala snahaprojektu opatřit nějaké stěžejní šlágry prostřednictvím skladeb jako „Chasing theDragon“, kterou vnímám coby paráfrázi na „Sweet Emotions“ od AEROSMITH,  „I´d Love To Change the World“, což bylapředělávka letitého hitu TEN YEARS AFTER z pera jejich frontmana AlvinaLeeho, a nebo díky znovuzařazení balady „Crystal Eyes“ nacházející se už naminulé řadovce, nepodařilo se vykřesat naděje na nápadnější pozornost. Deskavšak působí moderně, silně a sevřeně, ostatně stejně jako podobné projektyvydané tentýž rok dalšími kolegy z branže (MÖTLEY CRÜE, THE CULT, THEALMIGHTY, THE BLACK CROWES, QUEENSRŸCHE…). L.A.GUNS do svého mohutnějšíhosoundu zabudovali řadu zajímavých ingrediencí: pestrou paletu akustickýchkytar, občasné hammondy i klavír, nebo ve dvou skladbách se objevila dokonce countryová foukacíharmonika (např. Traciiho dálniční boogie „Nothing Better To Do“), a dílo setak vykazovalo celou řadou povedených skladeb, mezi kterými vzájemně kontrastovalypunkově vedené nářezy jako „Face Down“, „No Crime“, „Kill That Girl“,s věcmi rozmáchlejšího naturelu, jenž nešetřily na zajímavějšímnástrojovém obsazení a vrstevnatosti – patří sem právě ty nejlepší věci nahrávky jako„Long Time Dead“, „Fade Away“, „Why Ain´t I Bleeding“ nebo závěrečná „Kiss OfDeath“.  (80%)  American Hardcore (1996) Po naprostém propadu „Vicious Circle“ nezůstává v L.A.GUNSkámen na kameni a Tracii Guns se stává na šest let jediným výsadním majitelemznačky, kterou hodlá vést směrem více spjatým s aktuálním děním natehdejší, crossoverem hodně poznamenané rockové a metalové scéně, k čemužmu dopomáhá jak nové vydavatelství CMC International, tak samozřejmě úplně novájména v sestavě, neboť vyhazov postupně dostali, jak Mick Cripps s KellyNickelsem, tak samozřejmě i zpěvák Phil Lewis. Tehdejší klima v hudebnímprůmyslu nebylo pro hardrockové party zkrátka vůbec dobré a vše působilo tak,jakoby se snad každý kdo kdy hrál tenhle žánr, měl zdekovat do podzemníhobunkru a již nikdy nevylézt, takže i Tracii Guns ve strachu o svou budoucnostpromptně pozměnil koncepci své kapely. Došlo sice k návratu Steva Rileyhoza bicí, ale k němu se připojila dvě zcela nová jména – zpěvák Chris VanDahl a baskytarista Johnny Crypt. Hudba, kterou tenkrát L.A.GUNS začali skládatvůbec nesouzněla s dosavadním rock´n ´rollem a postupy obsažené veskladbách vyznívaly mnohem tvrději, metalověji a zaměřovaly se na strojovéagresivní riffy, jakoby se Guns inspiroval především u kapel typu PANTERA,PRONG nebo také STUCK MOJO. Texty o vztazích byly nahrazeny sociální tématikoua zájmem o psychochologické deprivace, houfy lehkých holek vystřídány hispánskýmigangy kšeftujícími s drogami a zbraněmi. V jistém smyslu právě deska„American Hardcore“ představuje totožný hudební model, s jakým u nás vešliv devadesátých letech ve známost kupříkladu severočeští KRUCIPÜSK. Nicméněkdyby tahle deska vyšla tehdy v Čechách, bezesporu by patřila k tomunejlepšímu z devadesátých let, ovšem v rámci hudby, kterou L.A.GUNSod začátku hráli a s přihlédnutí k zahraniční konkurenci bylo albumhodně průměrné a chyběl mu jednotící koncept. Co na tom, že Chris Van Dahl bylv jádru docela dost slušný zpěvák, stejně jako že některé věci mělypatřičný říz – riffové brusky „What I´ve Become“ a „Unnatural Act“ duněly parádně, chlapským sborem opatřená asnad nejvíce uhrančivá věc „Give“ nebo výtečně namakaná punkovka „Next Generation“ také stály bezesporu za pozornost, ovšem když to celépostrádalo spojitost s čímkoliv z minulosti L.A.GUNS, fans se tím vším cítili zmateni. Jednu skutečnou lahůdku však „American Hardcore“ opravdu obsahuje aje jí dle mého balada „Hey World“, ve které Van Dahl zní jak Stiv Bators (ex-DEADBOYS, THE LORDS OF THE NEW CHURCH) a zmíněná skladba hodně připomíná někdejšíkultovní street-rockové desperáty z Finska HANOI ROCKS. Třešničkou na dortu pak byla vcelku povedená předělávka sabbathovské klasiky „War Pigs“. Avšak tohle vlastně také svědčilo o nekoncepčnosti a roztříštěnosti dílka a L.A.GUNS znovu čekaloproblematické období bez smlouvy a s víc než jednou změnou v sestavě. (60%)  Shrinking Violet  (1999) Po dalším neúspěchu jsou Traciiho L.A.GUNS v druhé polovinědevadesátých let na pokraji rozpadu, nemluvě o jeho realizaci sólové prvotiny v roce 1998 (nikdy jsem neslyšel). Zpěvák Chris Van Dahl dostává po roce a půl působení padáka a na jeho místě se objevujena určitou chvíli Joe Leste z BANG TANGO, nakonec i on nevydrží a těsněpřed nástupem do studia Tracii Guns ohlašuje, že novým právoplatným frontmanem jehokapely se stává někdejší lídr od LOVE/HATE Jizzy Pearl. Jediné s nímnatočené album se do světa dostává prostřednictvím distribucí několika malýchvydavatelství v roce 1999. Osobně vlastním původní verzi od francouzské značky Axe Killer,kde se nachází dvanáct skladeb včetně parádního coveru „How Many More Times“ odLED ZEPPELIN. Kromě Jizzyho Pearla nicméně sestava ve studiu zůstává stejná jako uminulé desky, tento stav však nevydrží dlouho a ještě než se album dostávák posluchačům je Johnny Crypt u baskytary vystřídán Chuckem Garricem.Album „Shrinking Violet“ charakterizuje jakýsi matný psychedelický opar, ale vesrovnání s předchozí fošnou „American Hardcore“ lze říci, že se kapela více méně vracík sleazy rockovému projevu, jakkoliv poněkud deformovanému tužbou poabstraktnějším uměleckém vyznění. Přiznám se, že tohle album vlastně nemámpříliš v lásce a není to pouze díky zabarvení hlasu Jizzyho Pearla, kterýmne v mnoha okamžicích přijde ještě protivnější než pisklák WhitfieldaCranea z UGLY KID JOE či Vince Neila z MÖTLEY CRÜE, ale na vině je ivelmi slabá produkce Gilbyho Clarkea, někdejšího kytaristy od GUNS N´ROSESz časů turné k jejich slavné dvojdesce „Use Your Illusion“. Gilbymu ani Traciimu setotiž nepodařilo vypíchnout stěžejní místa a album působí unaveně, bez energiea celkově se rozlejvá, aniž by si posluchač stačil všimnout nějakých stěžejníchbodů. Jasně, nejlepší jsou zde dvě atmosférické polo-balady „Dreamtime“ a„Barbed Wire“ vlastnící zajímavé melodie, zatímco svižnější songy typu „California“nebo „I´ll Be There“ považuji právě díky Pearlově hlasu za totálněnesnesitelné. Není to sice celkově úplnej průser, ale ani barová bluesovka „BadWhisky“ nevytrhne „Shrinking Violet“ z oblasti průměru. Postupující devadesátá létajsou tak v případě L.A.GUNS charakterizována Traciiho stálým bojem opřežití jeho vlastní značky. (60%)   L.A.GUNS - Zmrdi, pušky a kurvy kam se podíváš 1983-1993 1/3 http://www.crazydiamond.cz/laguns_zmrdi_pusky_a_kurvy_kam_se_podivas_1z3_profil/1223http://www.crazydiamond.cz/laguns_zmrdi_pusky_a_kurvy_kam_se_podivas_1z3_profil/1223janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ať už si bude někdo o mém názoru myslet cokoliv, právě L.A.GUNS patří, dle mého, mezi nejautentičtější a nejpoctivější sleazy rockové formace vzešlé z útrob losangeleské klubové scény osmdesátých let, jelikož jejich dráha se navzdory překážkám nezastavitelně klikatí napříč více než třemi dekádami a až na malé výjimky se kapela vlastně ani příliš neohlížela na to, jakýtrend hudebnímu světu právě v té které době vládl a jela si svůj rock´n´roll po svém. Naopak za těmitohudebníky zůstala celá řada výborných a vesměs hodně nedoceněných alb, neboť byli právě i L.A.GUNS na počátku devadesátých let nevybíravě vrženi ke všem odsouzeníhodným frajírkům z L.A., jimž byla přiřazena nálepka lascivních pásků nešetřících na laku na vlasy, cetkách a podivuhodných ohozech, a to navzdory nesporné kvalitě a úspěšnosti jejich prvních tří řadovek. Na rozdíl od spřízněných bratrských GUNS´N ROSES se jim totiž nepodařilo oslovit ty miliony lidí, kteří stáli svým zájmem o hudbu mimo street-rockovou scénu Padlého města.Krizová devadesátá léta však L.A.GUNS přežili, byť jejich dráha byla mnohdy poznamenána častými obměnami sestavy a v průběhu minulé i této dekády dokonce došlo na rozdělení na dva neslučitelné subjekty, kdy každý z nich byl veden někým z vůdčí dvojice hudebníků Tracii Guns/ Phil Lewis. Ať už byl neúspěch nahrávek, především z dob proměny rocku v cosi pesimistického, vinou špatného načasování a nebo díky slabé podpoře vydavatelství, mám dojem, že se kapela nemá ještě dnes vůbec za co stydět, naopak tvůrčí pestrost devadesátek, personální nestabilita mileniálního období a neuvěřitelná chuť po kvalitním rocku slouží jejich diskografii ke cti. Důležité je zkrátka vědět, že se L.A.GUNS nevzdali a dodnes platí zajednu z nejkultovnějších, nejdéle a nepřetržitě působících kapel scényz okolí Sunset Boulevard. V sestavě L.A.GUNS se za celou dobuvystřídalo nepočítaně hudebníků, a tak abych zachoval přehledný ráz celého svého vyprávění, chtěl bych článek uchopit poněkud volnou formou, která nebudedidakticky lpět na každé miniaturní částičce výsledné mozaiky. Vždyť různé nepřehledné personální rošády a přemety se staly právě po roce 2000 doslova každoroční záležitostí a tak vypichování každého hudebníka, kterýuvnitř souboru strávil několik měsíců, zkrátka a dobře nemá smysl. Zaměřím setedy ve třech dílech na to podstatné a sice na historii a profilové představení jednotlivých alb. Vždyť tihle nespoutanci, libující si v nočním životě na hraně, spolu s ranými GUNS N´ROSES vždy představovali to divočejší aopravdovější, co v osmdesátých letech vzešlo z ošátkované zhýralé scény jedné nechvalně proslulé americkémetropole. Takže teď pěkně na začátek....  Základy kapely mající image milovníků zbraní, drog, sexu a motorek byly položeny v roce 1983, kdy souborzaložil teprve sedmnáctiletý kytarista Tracii Guns, jinak pocházejícíz velmi liberálního prostředí židovské komunity v Los Angeles. Tedy rok před tím než nahý Arnold Schwarzenegger (coby Terminator) na totožném místě po příletu z budoucnosti čelil partičce podobně vyhlížejících zfetovaných punks, aby se jal splnil úkol odstranit budoucí matku velitele lidského odboje a značně zatopil jedné policejní stanici. Ale to jsem asi příliš odbočil? Ne? Takže zpět k rock´n´rollu a k úsvitu bouře. Spoluhráče tento neposedný střelec brzy nalezl v trojici mladíků: MichaelJagosz (zpěv), Ole Beich (baskytara) a Rob Gardner (bicí). Brzy došlo naklubová vystoupení a postupné formování nově se tvořící hair-spray rockové komunity, ke kterépatřili i někteří z pozdějších členů GUNS N´ROSES (Axl Rose/ Izzy Stradlin), zhruba krátce před tím jeden po druhém vystoupivší z Grayhoundu, který dorazil na Central Station v Los Angeles z amerického státu Indiana. Ostatně byl to právě AxlRose, který za krátko, v období prvních koncertů a neoficiálních nahrávek,nahradil na měsíc/dva v L.A.GUNS u mikrofonu Jagosze, ale tohle spojení dlouho nevydrželo a zrzavýnespoutanec zakládá své HOLLYWOOD ROSE.Píše se začátek roku 1984 a Tracii Guns se připojuje k HOLLYWOOD ROSE (přičemž kapelu posléze ovlivňuje ke změně názvu na GUNS N´ROSES), aby své L.A.GUNS nechal na čas být. Zde utvořil kytarový tandem s IzzyStradlinem a nahradil zde Chrise Webera. V roce 1985 už je zas všechno jinak a Tracii, který zrovna zjistil, kdo bude v Axlově partě držet opratě, urychleně zdrhá (na jeho místo nastupuje Slash) znovuobnovit svou starou partu a spolu se zpěvákem Paulem Blackem dostává L.A.GUNS doobrátek. V té době vznikají nejpamátnější vypalovačky pozdějšího debutunarvaného veškerou pouliční špínou kalifornské Metropole. Při podpisu smlouvys Polygramem už je v kapele i druhý kytarista Mick Cripps, basákKelly Nickels a bubeník Nickey Alexander. Jenže firmě se stále něco nepozdává aočekávané nahrávání se stále odkládá, mezi tím frustrovaná kapela vybrušujesvůj pódiový projev a spolu s třeskutě dobrými FASTER PUSSYCAT, soustředícími se okolo peroxidového blonďáka a majitele u mládeže tolik oblíbeného rockového klubu Cathouse Taime Downeyho, si získává neochvějnoupozici jedné z nejočekávanějších hudebních bomb vycházejících z klubů na Sunsetu.Poslední dílek skládačky zaklapl vechvíli, kdy se v čele souboru zjevil na sklonku roku 1987 britský gentleman, zpěvák Phil Lewis,jenž na počátku osmdesátých let působil doma na Ostrovech spolu s Philem Collenemv glam-rockové kapele GIRL a později také v sestavě sólového projektu kytaristy Bernieho Tormého nazvaného jednoduše TORMÉ. Lewisův frackovitý, avšak dojemný pěvecký projev se nakonec staldalším výrazným poznávacím znamením L.A.GUNS, a když trochu předběhnu a odskočím za zrcadlo strayovských vizí napříč časoprostorem, tak jehohudební cítění bylo dokonce i v daleké budoucnosti, v dobách rozklížení kapely, právě onou spolehlivou zárukou hardrockového srdce a potřebného konzervativismu, kdežto Tracii po úpadku popularity dostával chutěodskakovat z rock´n´rollu poněkud jinam a celkově projev kapely obohacoval (neříkám že to všechno bylo špatně), někdy dokonce naprosto neočekávanými tvrdě metalovými momenty, které neměly s hudbou těch druhých kalifornských Pušek, tak jak si je zafixovali fans z osmdesátek a raných devadesátek, příliš společného. Když právě v průběhuroku 1987 vyšla u Geffenu debutová deska GUNS N´ROSES a v té samé době také jejich parťákům z FASTER PUSSYCAT, a obě tyto kapelyse svými prvotinami nakonec slavily úspěch(pravda  v případě Axlova kvintetu bylo to pozdvižení o něco větší), měli před sebou L.A.GUNS nelehký úkol, navázat nasvé někdejší klubové parťáky a přijít rovněž s natlakovanou deskou, kterábude působit jako rána kytarou po hlavě, a která si to bude schopná rozdats veškerou tehdejší honorací, reprezentovanou  v USA osmdesátých let především plyšově uhlazeným a pozitivním rockem s klávesovou aranží, vesměs orientovaným na dívky a kníraté dospěláky.:-) Tehdy nastal zrod zhouby. Všechno, díky čemu mě ona losangeleská sleazy-rocková a glam-metalová scéna zkrátka stále ještě dává určitý smysl, je k nalezení zde, na úsvitě dráhy této a jí spřízněných několika dalších kapel. S producentem Jimem Faracim měli ostatně L.A. GUNSúplně jiné cíle než zapadnout do obecného průměru a zadařilo se, neboť i kalifornský hudební svět začal toužit po svém zakázaném ovoci. Zde je průřez prvními třemi alby. L.A. Guns   (1988) Pokud budete chtít někdy sáhnout po desce, kde je dokonalezhudebněna noční atmosféra vykřičených čtvrtí a klubů na tepně Sunset Boulevardosmdesátých let, vyberte si právě tohle album. Zvlášť pokud milujete debutovoudesku GUNS N´ROSES, může pro vás být právě debut od konkurenčních L.A.GUNSnovým vhledem do totožného světa stejného období. Frackovský „fuck you“ přístup se zde snoubil s romantikou vyděděných pouličních ztracenců, obvykle přežívajících s mladičkými prostitutkami uvnitř novodobého Babylonu.Vypalovačky jako „No Mercy“, „Sex Action“, „One More Reason“, „Nothing To Lose“nebo „Bitch is Back“, stejně jako nádherná balada o ztracených iluzích a snech začínající dospělosti „One Way Ticket“ se staly legendárnímipro celé sleazy rockové hnutí. Tohle je jedna z nejopravdovějších anejšpinavějších desek, která vzešla z betonové džungle plné smogu a morální pokřivenosti, jaké v sobě generovala americká metropole osmdesátých let. Navzdory tomu si album drží víru, pozitivitu a sebevědomí a způsobuje příval nebývalé energie. Všechno si zde sedlo, a tak i o pár let starší nováček umikrofonu Phil Lewis působil vedle neposedných smradů, kterým velel báječný kytarovýstřelec Tracii Guns, jakoby s nimi strávil roky. Valná většina skladebtotiž pochází z celé první pětiletky existence a dost z nich vzniklo,když byl ještě u mikrofonu Paul Black. Animální debut a z mého pohledu nepřekonatelná deska v celé jejich diskografii, jakkoliv na dalších albech působila kapela vyhraněji. (90%)  Cocked And Loaded  (1989) Komerčně rozhodně ambicióznější než debut a do dnes inejúspěšnější album v historii L.A.GUNS vyšlo právě v době, kdy veSpojených státech vrcholila horečka okolo nových senzací z GUNS ´N´ROSES. Nicméně i L.A.GUNS měli skvělé skladby a přispěli k upevnění celé scény.Dobré na této kapele bylo především to, že na rozdíl od jiných nikdy nepůsobilavyumělkovaně, a tak i když se jim otevřel prostor k propagaci natelevizním hudebním kanálu MTV, jejich rock´n ´roll v sobě choval určitéprvky svědčící o poctivosti a odžití všech těch songů. Krátce před nahrávaním druhého alba vystřídal za bicími Alexandera Steve Riley, bubeník se zkušenostmi uheavymetalových W.A.S.P. a muzikant, který se v budoucnu stal jednímz poznávacích znamení této smečky. Nicméně „Cocked And Loaded“s následující stejně úspěšnou fošnou „Hollywood Vampires“ se staly jedinými dvěmaalby L.A.GUNS natočenými ve shodné sestavě, tedy Lewis/ Guns/ Cripps/ Nickels/Riley. Produkce se tentokrát chopilo zkušené duo Duane Baron/ John Purdell avýsledek dosáhl na 38.místo prodejnostiv žebříčku Billboard 200. Celkově jde o jediné platinové album v historii L.A.GUNS.Výsledek vyznívá oproti debutu mnohem rozmáchleji, takže v něm dochází na rtuťovité street-rockové hymny, skladby s nádechem punku, ale i na přemýšlivější strukturovanějšísongy včetně jedné povedené balady. Vrcholem je hymna „Never Enough“s výtečným refrénem, dechberoucí balada „The Ballad Of Jane“, nepříčetná„Malaria“ s nervními vřeštivými zvuky kytar umocňujícími její halucinogenní atmosféru a nebo další romantická vypalovačka „Magdalaine“ nebo pilotní šleha  „Rip ´N´Tear“. Povedenéalbum však doplácí na svou délku, takže, jestli debut mohl být považován zamateriál bez slabin, mnohem delší druhá deska obsahuje bohužel i vycpávková místa. Kapela však působí dospěleji a vyhraněji, ale to už jsem zmínil o odstavec výše. (90%)  Hollywood Vampires  (1991) Pokračování nastoleného směru s ještě větším důrazem nakvalitu a komplexní hardrockový výraz. Z L.A.GUNS se stávají skutečněvýborní skladatelé, o čemž svědčí hned úvodní duo rozmáchlých hymen jako „OverThe Edge“ (skladba s úvodem působícím jako hudba z tibetských chrámů se ostatně objevila jako titulní píseň soundtrackuk filmu  „Bod zlomu“ s KeanuReevesem a Patrickem Swayzem v hlavních rolích) nebo „Some Lie 4 Love“s typicky romantickým naturelem a zajímavě rozkřáplým akustickým riffem. Album však obsahuje i další vynikajícískladby jako tesknou baladu „Crystal Eyes“, snad nejlepší pomalou věc v portofoliu kapely,  dále pak o něco méně povedenou „It´sOver Now“ a několik dalších ozdůbek, kde je dokonce využito i dechové sekce viz. „Wild Obsession“ nebo „My Khoo Ka Choo“. Kapela rozhodně nezakryla ovlivnění o generaci staršími mistry jako AEROSMITH (např. v „Kiss My Love Goodbye“ je to patrné) nebo LED ZEPPELIN, ruku v ruce s tím však nabízela i propracovanější skladatelskou stránku. Myslím, že existuje velká spousta lidí, kteří právě nonšalantní vampiristickou deskuz roku 1991 považují za skladatelský vrchol tvorby L.A.GUNS, neboť bylo namateriálu poznat, s jakou péčí vznikal a kolik úsilí mu bylo věnováno.Bohužel na dveře již pomalu klepala vlna grunge, takže deska sice na poslední chvíli stihla zabodovat a probila se rovněž do první padesátky žebříčku prodejnosti,aby ve výsledku dosáhla nakonec jen na zlato a platila spíš jako rozlučka se slavnou epochou jedné scény. Krátce po evropském turné, které L.A.GUNStehdy poprvé jeli spolu se SKID ROW, však začalo docházet k hádkám uvnitřsestavy, výsledkem čehož byl promptní odchod bubeníka Rileyho (odešel na tři roky, aby se v roce 1995 vrátil) a později i nucený odpočinek bandu a to díky tužbám Traciiho Gunse účastnit se bočního projektu CONTRABAND, spolu s dalšími osobnostmi kalifornské scény, nebo případně realizovat sólové album, ke kterému však došlo až o mnoho let později pod značkou KILLING MACHINE. Do toho ještě došlo na vyhazov od majoritníhovydavatelství a rázem nikdo nevěděl, zdali kapela bude ještě vůbec fungovat. Myvšak už dávno víme, že tahle formace přestála veškerá zemětřesení a navzdory neskutečně jedovatému klimatu uvnitř devadesátých let fungujestále. Příští díl bude tedy o existenčně velmi nejistých, problematických devadesátých letech. (90%)INSANIA - Baví nás jedovaté syntetické zvuky (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/insania_bavi_nas_jedovate_synteticke_zvuky_rozhovor/1221http://www.crazydiamond.cz/insania_bavi_nas_jedovate_synteticke_zvuky_rozhovor/1221janpibal@crazydiamond.cz (Stray)U příležitosti vydání nové řadovky „Na počátku byl spam“ jsem vyzpovídal členy brněnské kapely INSANIA. Dojmy a myšlenky provázející nejen vznik aktuálního díla, ale i skutečné fungování této kapely, se ukázaly být zajímavé, čemuž dopomohl i vstřícný a pohotový přístup frontmana Polyho a klávesáka Tudyho. Zde je tedy obsáhlé povídání model 2017. Máte venku nové album, jak bys jej charakterizoval? Jste s ním jenom spokojeni, hodně spokojeni nebo ještě víc spokojeni než kdy dříve? Můžeš na něm vypíchnout přednosti a odlišení od předchozích děl? Bylo nahrávání desky nějak specifické?Poly: Jsme s ním naprosto spokojeni. Hodně jsme se nadřeli ještě před studiem na předprodukci – hlavně Tudy s tím měl práci. Moc nám pomohl producent RoboTom a zvukař Staňa Valášek odvedl úžasnou práci. Zvuk je sevřenej, tlačí, nepropadne skrz něj ani špendlík. Oproti předchozímu albu je ještě ostřejší, řekl bych metalovější – aspoň z pohledu zvuku kytar. Nahrávání probíhalo stejně jako u předchozích dvou alb. Už máme osvědčené postupy i „produkční tým“.Tudy: Desku od desky si dáváme víc záležet na předprodukci. Ne že bychom na tom trávili výrazně víc času (to už při našem šnečím tempu snad ani nejde), ale už tak často nezacházíme do slepých uliček a mnohdy se i zadaří, že je píseň téměř hotová už ze zkušebny. S výsledkem jsem maximálně spokojen. Osobně to takto mám již od Kultu hyeny a ten pocit štěstí se jen stupňuje.Songy působí pročištěněji a chytlavěji, dopředu se znovu dostává Polyho hlas, zde podporován výraznou klávesovou složkou, podstatnou roli hrají texty, neboť se kapela už před lety rozhodla stavět na palčivých sděleních a ironizovat, či jinak cynicky zasahovat do věcí dějících se okolo nás. Přijde Ti, že v tomhle je novinka ještě o kus blíž všeobecné poptávce posluchačstva?Poly: Především je blíž naší vlastní poptávce. Nevycházíme těmihle aranžemi vstříc všeobecné poptávce (vlastně ani netušíme, jaká poptávka zrovna převládá), ale baví nás klást důraz na sdělení, podpořit zpěv, jeho výraz, aby se nemusel postrkovat o místo s dominantními kytarami. Baví nás jedovaté syntetické zvuky. Proto kytary nehřmí celou písničku, ale jen v kulminujících momentech. Umožňuje mi to např. i zpívat hlubším hlasem, použít třeba i úchylnější výraz.Tudy: Nová deska je zase o kousek "popovější" než předchozí, ale přijde mi, že ty sladké melodie právě hezky kontrastují s jedovatými texty.Asi bylo smyslem zahodit ten dřívější mysteriózní prvek a věnovat se reálným věcem, které se buď dějí, a nebo se mohou dít, že?Poly: Opravdu jsme se snažili maličko vymanit z předchozí tématiky a kacířské polohy. Při psaní textů nejsem úplně schopnej se od toho oprostit, protože mám tu existencialistickou otázku v sobě – napadají mě přirovnání a slogany, které by mi bylo líto nepoužít. Ale není to už zdaleka hlavní téma a chtěli jsme, aby texty tentokrát byly ukotvený v reálném světě. Aby byly jedovaté, ale aktuální.Jak velkou roli má při skladatelském procesu práce celé kapely a jak často je to věcí právě klávesáka Tudyho? Ptám se, protože právě jeho nástroj mnohokrát hraje nosné party. Jak vůbec vznikala nová deska?Tudy: Kapela hraje roli velkou, protože Polyho nápady a pracovní aranže (které v první fázi připravuje doma), rozvíjíme ve druhé fázi ve zkušebně a pracujeme na tom společně jako kapela. Ve třetí se předprodukce přesouvá do mého domácího studia, kde podle nahrávky ze zkušebny naprogramuji bicí a basu a začnu pracovat na klávesových aranžích. Zde musím na Polyho prásknout, že je autorem velké části klávesových motivů a tvoří si je již v první fázi. Moje hlavní práce je sound-design a současně jsou to aranže klávesových partů. V té chvíli už samozřejmě některé Polyho linky rozřeďuji a přidávám i vlastní nápady. Hotové mixy pak nejdříve dolaďujeme společně a následně přichází na řadu producent RoboTom. Ve studiu pak téměř vše nahrajeme znovu. Ale už přesně víme jak a řešíme především zvuk.Poly: Tudy je velmi důležitej. Linky a noty hlavních motivů pro klávesy sice nosím já už jako součást hotové písničky, protože tvoří s kytarami nedílnej celek, ale finální zvuky syntezátorů a další nápady už rozvíjí Tudy. Mezitím písnička v první fázi ještě projde zkušebnou, kde spolu všichni dolaďujeme hlavně rytmickou stránku. A pak už na ní pracuje hlavně Tudy a předprodukci před samotným studiem konzultujeme s RoboTomem.Když se zaměřím na texty, nevyhneme se znovu dalšímu mini-příběhu vašeho hrdiny Joea, tentokrát se v jedné skladbě zpívá, že si neuhlídal záda, co k této skladbě můžeš říct? Nyní je píseň dosazená do pozice právě vznikajícího klipu/singlu, asi půjde o koncertní tutovku, přijde ti téma zrady v současné době vděčné?Poly: Je to jedna z ikonických písní o zradě, které na tomhle albu máme. O ráně do zad od přítele. Zažil to každej z nás. „Ponížit je víc než zabít, ale když chceš skutečně ublížit, musíš zradit.“ Vybrali jsme ji jako první klipovku, protože hudebně i textově možná nejlíp charakterizuje celé album. Videoklip vzniká pod taktovkou filmaře DNT2, scénář je temnej a bude, doufejme, působit dost znepokojivě. Téma zrady mě v poslední době fascinuje – původně mělo celé album být jakési temné příběhy o zradě. Nakonec jsou na něm i jiný písničky, ale těch příběhů je většina. A ne úplně vážných – některé jsou i jakési karikatury či černé grotesky.Z mého pohledu je největší hitovkou „Ať kypí žluč“, což je jasný adept na klip i koncertní vypalovačku, nejen díky svému skandovanému refrénu a chytlavé lince, ale i díky žhavému textu cílícímu na aktuální neduh internetové komunikace. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že vynechání této skladby z komerčnějších plánů kapely by bylo trestuhodnou chybou, jaké by se snad dopustil jen člověk ortodoxně zaseknutý v tvrdém undergroundu, který nemá pro podobné věci cit. Jsem přesvědčen, že tohle je song, co kapelu může dost posunout vzhůru, teď myslím co do počtu fans. Jaký je Tvůj názor právě na tenhle song?Poly: Tahle věc je pro mě osobně nejsilnější píseň alba (i z osobních důvodů, protože se mě jednu dobu ta hysterie a sdílení nejrůznějších fake news na sociálních sítích hodně dotýkaly), naživo určitě zazní a chtěli bychom na ni natočit druhej klip. Snad do konce roku, pokud se to stihne. Je naléhavá, provokující, ale zároveň nijak otravně nepoučuje, neřeší.Zatím jste zvolili k prezentaci alba songy „Nebe a Nietzsche“ a „Mezi námi přeskočila jiskra“. Můžeš nějak osvětlit, co ten který song pro tebe znamená a proč byl zvolen právě on?Poly: „Nebe a Nietzsche“ jsme natočili jako singl už před rokem, včetně klipu. Měl být předznamenáním nového alba. Po vydání alba jsme jako první představili „Mezi námi přeskočila jiskra“ a hned nato „Co zní temně, musí ze mě“ – jsou to dvě odlišné věci: jedna je spíš rozverná gaunerská groteska, druhá je jedovatá a temná. Vybrali jsme je proto, že byly v užším výběru, ale videoklipy nakonec točíme na jiné skladby. Jenže práce na klipech jdou pomalu, takže hlavní singly z desky teprve představíme. První videoklip „Joe si nepohlídal záda“ bude určitě do začátku podzimu.Jak dlouze vůbec vznikají texty současné INSANIE? Je to otázka dnů, týdnů nebo let? Který šel ven sám a při kterém jsi potil krev?Poly: Já potím krev při všech. Nejdřív jen tak čmárám na papíry, spojuju myšlenky k sobě, až mi konečně do sebe zaklapne základní idea, kterou pak rozvíjím. Jeden text dělám vždy několik dní, než jsem s ním spokojenej – dost ho cizeluju, možná to s tím perfekcionismem přeháním, ale potřebuju s ním být do posledního detailu spokojenej, potřebuju s ním zažít muka, jinak bych měl pocit, že si nezaslouží jít k lidem. Nejsnadněji přišel na svět text „Ať kypí žluč“, ale to je mimořádná věc, která se mi stane jednou za deset let – že mi najednou v hlavě vyskočí pár už hotových veršů, které navíc dávají samy o sobě smysl, a už je stačí jen rozvinout. Ten základní nápad je vždy nejtěžší cesta.Máš na desce mezi skladbami nějakého totálně vypoceného favorita? Je zde song, který ti tak nějak nejvíce přirostl k srdci? Odrazuje se vůbec u tvé obliby toho kterého válu skutečnost, jak dalece byl ten který text/song pracný?Poly: Neodráží. Vypocené jsou skoro všechny, se všemi byla práce. Já ty písničky pak hodnotím podle finální podoby. Na nové desce mám svoje favority, ale baví mě všechny. Bohužel naživo můžeme hrát jen maximálně polovinu z nich, protože čas koncertu není nafukovací a chceme hrát i skladby z předcházejících alb.Tudy: pro mě to není o pracnosti, ale o tom, co z těch písniček nakonec vylezlo. Nejvíc mě baví Joe si nepohlídal záda a Co zní temně, musí ze mě.Na desce jsou v závěru umístěny i remixy, na kterých pracovalo několik externistů a hostů alba. Je zde Vladivojna La Chia, Honza Muchow a další, co k trackům můžeš říct, jak se to vůbec seběhlo, že jste dali tolik prostoru i lidem zvnějšku?Tudy: To jsme dělali už dříve, ale tentokrát jsou remixy víc vidět, protože nejsou ukryty v datové stopě, ale jsou součástí alba. Nicméně jsem rád, že je pro nás udělali takoví mistři svého oboru. Všech pět remixů mě neskutečně baví. Ale doporučuji zabrousit do datové stopy minulé desky a na náš Youtube kanál, tam se taky najdou pěkné kousky. Namátkou od Onehalpha (Mashy Muxx), nebo Depressive Disorder.Jak nyní vůbec INSANIA funguje? Asi to už nebude o věnování veškerého volného času právě hudbě? Zkoušíte pravidelně a nebo jen před nahráváním nového materiálu případně před turné?Tudy: Ono to není jen o zkoušení. Kolem přípravy desky je spousta další práce, kterou si podle možností a schopností jednotlivých členů dělíme. Stejně tak příprava nového koncertního playlistu se neodehrává jen ve zkušebně. S naším postupujícím klonováním (děti) je to docela záběr.Co můžeš říct o nadcházejícím podzimním turné? Už se rýsují termíny? Jak dalece bude zastoupeno nové album „Na počátku byl spam“? Případně jak mnoho a kam se vůbec budete z prezentovaného materiálu nejdále vracet?Poly: Podzimní SPAM Tour bude mít asi 20 zastávek, termíny postupně přibývají a z nového alba budeme hrát šest písniček. Kromě toho to bude takovej průřez naší tvorbou, v podstatě z každého alba zazní aspoň jedna věc. Ale těžiště bude materiál z posledních 2-3 alb.Je jasné, že s každým dalším albem se logicky mění set-list. Není ti někdy líto toho množství starších skladeb, že už třeba nikdy nezazní naživo? Je tohle vůbec věc, nad kterou častý autor hudby své dlouholeté kapely může přemýšlet?Poly: Takhle nepřemýšlíme. Těšíme se vždycky, že přibudou nové věci – ta nepřetržitá změna nás na tom dost baví. K některým starším věcem se občas vracíme. Teď jsme například vzkřísili a aranžérsky trochu přeleštili Letíme dál, která bude jako bonus i na vinylové edici SPAMU. Po každém koncertu za námi chodí fanoušci a zklamaně se ptají, proč jsme nehráli tuhle nebo tamtu písničku. Většinou ale pochopí, že na play-list, který může mít max. hodinu a půl, se všechno nevejde.Posloucháš vůbec někdy v dnešní době ještě své staré nahrávky?Poly: Jen zcela výjimečně, když si například potřebuju něco připomenout, nebo když mě k tomu něco donutí.Jak vůbec vnímáš současnou fanouškovskou základnu INSANIE. Dokážeš si představit, že jde o lidi, kteří tu kapelu vnímají kontinuálně a nebo máš spíš pocit, že je zajímají právě jen ta nová, chytlavější alba?Tudy: na koncertech vídám některé stálé fanoušky už od začátku mého působení v INSANII (tzn zhruba 10 let). Stejně tak se přidávají noví a samozřejmě i někteří odpadávají. Úplně původní fanoušci chodí jen výjimečně, ale na výročním koncertě k 25 letům INSANIE jich bylo hodně :-) .Poly: Naprostá většina současných fanoušků si nás našla v některé pozdější vývojové fázi. My za tu dobu, co hrajeme, už vystřídali několik „generací“ publika. Pět let vídáš na koncertech přibližně stejné tváře, zdravíš se s nimi, pak někam zmizí a další roky vídáš zase jiné. A tak dokola. Je to zvláštní pocit. Jinak se ale zjednodušeně fanoušci dělí na mladší, kteří mají rádi naši aktuální tvorbu, a na starší, kteří nostalgicky vzývají spíš starší alba.Co se fanouškovské základny týče, jaký tam vůbec pozoruješ posun, ať už jde o typ posluchačů případně jejich nárůst?Poly: Hodně nových lidí si nás našlo díky albu „Zapal dům poraž strom…“. Jinak se publikum do té doby posouvalo a měnilo spíš tak nějak plynule spolu s námi.Co INSANIA a hudba jiných kapel, zaujalo vás v posledních měsících a letech něco, ať už na naší či na zahraniční scéně?Tudy: V tvrdé muzice mi největší radost působí turnovští ALL FRIENDS DEAD. Z elektroniky mě nepřestávají dostávat FILTHY DUKES a současně mě hodně baví i Calvin Harris. A pak mě totálně sejmula nová deska Mike Oldfielda. Její DVD mix 5.1 je neskutečný.Poly: Je spousta zajímavé hudby. Já hodně hledám na YouTube, protože mě zajímá i vizuální stránka těch projektů. Nedávno jsem si třeba našel Leonarda Cohena (bohužel chvíli nato zemřel), fascinuje mě temná muzika písničkáře Woodkida. Občas mě chytí nějaká filmová hudba. Z českých věcí mě baví VANESSA, jsou tu i výborný mladý kapely, jako např. ALL FRIENDS DEAD.MR.BIG - Defying Gravity - 80%http://www.crazydiamond.cz/mrbig_defying_gravity_recenze/1220http://www.crazydiamond.cz/mrbig_defying_gravity_recenze/1220janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Druhdy slavná čtveřice MR.BIG stále udivuje chutí do práce, muzikantskou poctivostí a semknutým naturelem, takže dnes předkládá další, v pořadí již devátou sadu zemitého zaoceánského rocku. Letos sice přichází řada na album dřevního ražení, ve kterém je slyšet mnohem více komornějších, na blues a country orientovaných skladeb než nějakých silových hardrockových hymen, ale i tak nelze říct, že by deska postrádala energii a instrumentální pestrost. Od úvodní sekané „Open Your Eyes“ je ve všech směrech jasné, čí desce se posluchač právě věnuje, neboť až prog-rockově hravá a neklidná kytara Paula Gilberta zdobí nejedno zdejší místo a je úplně šumák, zda-li se tak děje přímo mezi větami ve slokách a nebo až po druhém refrénu, kde obvykle kytarová sóla bývají. Album „Defying Gravity“ je určitě méně rozmáchlé než těch několik předchozích desek nahraných po návratu Gilberta do kapely. Skladby letos působí tak trochu tlumeně a posluchač se do nich rovněž dostává o něco pomaleji, ale pořád jde o vysokou kvalitu podpořenou specifickým rukopisem zkušené čtveřice. Tvorbu vlastně hodně poznamenalo onemocnění bubeníka Pata Torpeye, kterému diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. I přesto byl Pat přítomen a řadu partů skutečně nahrával, nicméně mu ve studiu vypomáhal a rovněž na koncertním turné bude přítomen další bubeník - Matt Starr.Pozoruhodnou položkou je právě titulní skladba, ke které byl krátce před vydáním vypuštěn videoklip. Song postavený na psychoticky roztančené Gilbertově kytaře a jiskrné zpěvové lince Erica Martina, která končí ve výsostně chytlavém refrénu, má obrovské kouzlo a schopnost dostat se snadno posluchači do povědomí, jakkoliv se toho v něm odehrává mnoha a celkově působí hodně originálně i v rámci žánru, kterému táhne na pátý křížek. Ostatně jak už jsem výše napsal, letošní songy charakterizuje poněkud odlehčenější ráz, jednodušší rytmická stavba a určitá neprvoplánová melodika, neboť MR.BIG již své fanouškovské jádro dávno mají a navzdory velkému komerčnímu úspěchu v raných devadesátých letech dnes už nic podobného nehrotí a zaměřují se zkrátka na kvalitní rock. Hutnější vál v houpavém boogie stylu má jméno „Everybody´s Loves a Little Trouble“ a platí za další reprezentativní položku. Hlas Erica Martina má v sobě znovu ono soulové zabarvení, které je typické kupříkladu u černošských pěvců, a právě tenhle prvek patří k nejvýraznějším zbraním hudby MR.BIG. Může vlastně vůbec někdo o jediném muzikantovi z téhle skvadry říct, že není skvělý? Vždyť Billy Sheehan je dokonce už dlouho považován za nejlepšího baskytaristu rockového světa a nejmladší člen, kytarista Paul Gilbert, také není asi zrovna nějaké béčko.S „Damn I´m In Love Again“ se deska přesouvá do akustičtější roviny a skladba v Nashville country stylu odhaluje druhou, mírnější stránku souboru, nicméně má také vysoké hitové ambice, a to myslím pouze v dobrém. Drásavost přichází prostřednictvím „Mean To Me“, které dominuje zajímavý kytarový riff a určitá spěšnost, na podkladě které odhaluje Gilbert své choutky kytarového hrdiny nešetřícího bleskovými tóny a hrátkami se svým nástrojem. Následují další dvě mírnější písně, první „Nothing Bad (About Feeling Good)“ upoutá nádherným zvukem španělky, zatímco druhá „Forever And Back“ má jistý kolovrátkový charakter, nicméně v refrénu se k Martinovi přidávají mohutnější podpůrné sbory a vše dobře graduje. Za výraznou položku platí „1992“, která zachází ve své instrumentální rovině až do oblastí prog-rocku, nicméně v jejím táhlém textu kapela vzpomíná na své někdejší působení na špičce světových hitparád a to se svým singlem „To Be With You“, což byl tehdy úspěch, který šokoval i samotné MR.BIG, do té doby něco podobného (a vlastně už nikdy později) nezažívající. Album zakončuje rozmáchlé dospělácké finále „Be Kind“ ve valčíkovém rytmu. Vlivy country a blues a ještě ke všemu jistý špinavější ráz ve výsledku připomenou eklektické choutky kolegů od EXTREME a song tak patří rovněž k vrcholům této další pozoruhodné desky. MR.BIG nahráli opět kouzelné album, které se dostává do ucha sice trochu pomaleji, ale jeho kvalita se zaručeně dostaví a tak to celé opět baví a ohromuje.INSANIA - Kult Hyeny - 80%http://www.crazydiamond.cz/insania_kult_hyeny_recenze/1219http://www.crazydiamond.cz/insania_kult_hyeny_recenze/1219lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)„Naše plavba začíná v Přístavišti. Domorodé obyvatelstvo usídlené v okolí je převážně přátelské. Živí se rybolovem a prodejem rozličných cetek turistům. Před vyplutím přináší Poly kapitánovo sdělení, že elektrická soustava lodě patrně nezvládne provoz více než jednoho kytarového aparátu. Obavy však byly záhy rozptýleny praktickou zkouškou. Je dokončena nakládka zásob pitné vody a rumu. A zatímco topiči v podpalubí hází do kotle plné lopaty tužkových baterií (naše plavidlo je poháněno asynchronním elektromotorem o výkonu 45 kW), vyplouváme!“ (z lodního deníku plavby po Bystrckém trojúhelníku, anonymní dopisovatel Cultu Insania 2013)Být v nultých a raných desátých letech fanouškem INSANIE, to znamenalo být permanentně jako na houpačce. Kapela si sice kontinuálně udržovala svůj typický rukopis, rozpoznatelný na první takt, ale každá deska byla úplně jiná. Hlavně konzervativnější fanoušci tehdy dostávali jednu pecku za druhou – sotva se vzpamatovali z drsného „OUT“ a oddychli si u přece jenom trochu tradičnějšího „Rock´n´Freuda“, přišla další dělovka a tentokrát ještě razantnější – „Kult hyeny“.Sídlištní hajzlíciV době, kdy se dávaly dohromady nové skladby, musela kapela snídat pěkně vzteklou kaši. Hudba i texty sakra přitvrdily a víc než nadsázka jsou to pořádné jedovaté plivance, co při dotyku pálí a kreslí puchýře na kůži všeho toho, co má INSANIA „tak ráda“. Vzala to ještě více od podlahy než před pár lety na „OUT“ a tentokrát to schytala hlavně naprogramovaná zábava, bezduchost rádií a časopisů nebo všudypřítomná komerce. A aby bylo všechno naprosto jasné, i svůj vizuál kapela vyladila do ortodoxního módu – na „Kultu hyeny“ není prokletým básníkem nebo vesmírným introvertem; tentokrát vztekle běhá po ulicích, rozhazuje letáky a přes šablonu sprejuje svá poselství, která míří přímo na střed.I takhle rozdivočelá ale INSANIA působí kultivovaným dojmem – ne jako banda primitivů, co převracejí popelnice, nýbrž spíš jako partička intelektuálů, kteří se chtějí jednou pořádně uvolnit, zahodit korektnost a nechat ze sebe volně plynout všechny přetlaky co se v nich nastřádaly. A protože se jedná o inteligentní bytosti, místo nějaké bezduché fackovačky se všechno jeví spíš jako taková poťouchlá hra na „zlý frajery ze sídliště“ nebo temné postavičky z klukovských románů (vždyť to koneckonců kapela na sebe v jednom textu práskla). Mám zkrátka pocit, že se INSANIA u téhle „hry na gaunery“ náramně bavila.Kult hyenyPřed natáčením dala kapela dohromady názvy, které by připadaly v úvahu jako titul desky a předhodila je svým příznivcům, aby se vyjádřili, co by se jim líbilo nejvíc. Z variant „1. liga zla“, „Charisma krysy“ a „Kult hyeny“ fanoušci i sama kapela nakonec vybrali tu poslední a i pro sedmou studiovou desku INSANIE tak platí, že album se jmenuje jinak než jakákoli skladba na něm (no dobře, u „OUT“ je to tak napůl). Naopak velká změna nastala v nahrávání – nenatáčelo se v Haciendě, nýbrž v lednu 2010 ve studiu Šopa pod produkčním velením Toma Šlápoty. Realizaci předcházela důkladná předprodukce, aby pak ve studiu už všechno jelo jako na drátkách. Výsledkem všech těchhle kejklů je naprosto průrazný, masivní zvuk, motivy oholené na dřeň, místo kudrlinek jeden riff za druhým a jedovatá sdělení házená všemi směry. Variabilitu písničkám dodávají Tudyho klávesy, které jsou desku od desky zajímavější a v rámci celé kapely i důležitější – chvíli určují celou skladbu, chvíli jen tak podkreslují, že je člověk zachytí až na desátý poslech, jindy prskají jako cákance v rozpáleném oleji. Ani si už nedovedu představit, že by je INSANIA neměla.„Kult hyeny“ vlastně předznamenala skladba, kterou INSANIA nabídla jako ochutnávku už dlouho před natáčením desky. Jde o vlezlou melodií naládovaný „Volný radikál“, ke kterému kapela a nám už známý Mitchi vytvořili další videoklip. V záběrech se v odkazu na název skladby míhají různé revolučně-odbojné postavičky, mezi nimiž najdeme i herce Cyrila Drozdu, kterého stoprocentně znáte jako kultovního pana vrchního z ještě kultovnějšího „Dědictví“. A ještě dříve, v roce 2008, INSANIA zpracovala cover britské Chumbawamby „T1ME 30M3“. Obě písničky se objevily i na albu, i když druhá zmiňovaná jenom na vinylové verzi.Stejně jako „Volný radikál“, i další skladby na „Kultu hyeny“ jsou podobně rezistentní a rebelské – ať je to úvodní nadupaná „Peklo jsou ti druzí“, moje oblíbená „Estetika bizarnosti“, na kýčovité „hodnoty“ plivající „Čas nízkých pudů“ nebo třeba hitovka „Je to zlý“, kterou si vypůjčilo i pár spolků jako podkres pro různé protestní akce. Skoro celou dobu se jede ve středním nebo v lehce zrychleném tempu, kdy nejlíp vyzní hutný natlakovaný sound, podobně dobře ale dopadla i rychlovka „Potkan v hlavě“, kterou otextoval Samir Hauser z kultovní VANESSY. Dvakrát se na albu objevuje darebák Joe („Charisma krysy“ a „Joe se rozhod poslat bombu“) a třikrát INSANIA podráždila různé dějepravce a knihomoly („Syčáci z foglarovek“, „Lajka se vrátila“, „Písnička psaná na oprátce“). No prostě pelmel jako vždycky!Na konec jsme si ještě nechali památnou skladbičku „Pověsíme celebrity“, ke které vzniklo další, tentokrát animované video. V tom si kapela a zvlášť autor klipu Světlonoš dělají tak nehoráznou srandu z různých televizních hvězdiček a celebrit, že se ze skladby stala vlastně až kultovní záležitost. A možná vrchol celé desky!Šílenství se šíří dál„Kult hyeny“ se zřejmě pořádně trefil lidem do vkusu, protože s ním INSANIA zažívá velký úspěch a stejně jako u „Freuda“ se ke kapele přidává spousta nových lidí, zejména mladších ročníků. Chodí i víc lidí na koncerty, a ač se to prý naplno projevilo až po dalším albu „Zapal dům poraž strom...“, INSANIA je na konci desetiletí jednou z nejoblíbenějších domácích undergroundových kapel. Dokonce byla v rámci ankety Břitva spolu s PRAŽSKÝM VÝBĚREM a MASTER´S HAMMER zařazena do „Galerie legend“, což ovšem kapele samé přišlo dost absurdní.Aby hladina bláznivin neklesala, zúčastnila se INSANIA šíleného projektu časopisu TAMTO, jehož smyslem bylo vytvoření „coververzí“ neméně šílené „skladby“ Johna Cage „4:33“. Jde vlastně o několik minut ticha, v tomto případě „Pí remix“ (tedy 3 minuty 14 sekund), kdy měl každý zúčastněný tuto dobu nějak pojmout. INSANIA ve svém čase na jakousi garáž přes šablony sprejuje motivy z „Kultu hyeny“ a tváří se u toho strašně důležitě a rebelsky. Dalším prapodivným / zajímavým / neuchopitelným projektem, kterého se INSANIA zúčastnila, bylo vytvoření jednoho z 25 remixů k albu „Songs About Love And Machines“ od elektronických DIE ALTEN MASCHINEN.Mrtvoly vylézají z hrobůKaždá dobrá sága, romance a telenovela musí mít nějaký dramatický návrat ze záhrobí. Proto se INSANIA v roce 2012 při příležitosti čtvrtstoletí existence rozhodla oživit staré časy a na pódium pozvat dávno ztracené figury. Stalo se 6. října toho roku ve Flédě a z hrobů skutečně vylezli kostlivci, kteří se v INSANII postupně objevovali, včetně Vrby a Malceva, kteří s Polym na původní nástroje zahráli několik kanálních songů z dema „Possessed by Insania“. Záznam z téhle seance najdete na Youtube a zjeví se vám opravdu všechny zombie, Maria Rosse dokonce s tahací harmonikou. Jen Bobby z Dallasu nedorazil...Archeologickým koncertem ale zajímavosti kolem INSANIE nekončí. Naopak – 21. června 2013 byla kapela jedním z účastníků dobrodružné výpravy parníkem do oblasti tzv. Bystrckého trojúhelníku. Koncert na lodi skončil šťastně, aby ne, když kromě INSANIE výpravu jistili punkoví ZEMĚŽLUČ a odborníci pro případ ztroskotání IDIOT CRUSOE. Záznam z lodního deníku, který sepsal nejmenovaný dopisovatel Cultu Insania, najdete u kapely na webu.A potom bylo TEĎ...Zeměkrychle se převrací dál. V roce 2013 INSANIA znovu nakráčela do studia Šopa, aby vyvrhla osmou studiovku „Zapal dům poraž strom...“. O ní vám v recenzi tady na webu víc vypráví kolega Subeer, takž shrňme jen, že je zase jiná, míň zuřivá, víc aranžovaná a barevná. Crazy Diamond samozřejmě nezapomíná ani na aktuálku „Na počátku byl spam“, kterou před pár týdny do nitě rozebral Stray. Pro nás kronikáře je ale podobný materiál kujný až po pořádném odležení, takže vás zvu na další retrospektivu za takových dvacet-třicet let. Jestli si v té době ještě budeme pamatovat, že jsme nějakou takovou kapelu poslouchali a co to vlastně byl ten metal a hard core, můžeme si zavzpomínat třeba na desátou až šestnáctou desku INSANIE. No a jestli si z toho už nebudeme pamatovat nic? Pak to bude všechno jedno, jen syčák Joe se bezpochyby jízlivě zachechtá. Tak uvidíme...TANKARD - One Foot In The Grave - 70%http://www.crazydiamond.cz/tankard_one_foot_in_the_grave_recenze/1217http://www.crazydiamond.cz/tankard_one_foot_in_the_grave_recenze/1217janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Musím říct, že tahle aktuální várka frankfurtského piva mne chutná, netvrdím však, že jde o nejlepší desku TANKARD od časů jejich komerčního bestselleru „The Meaning Of Life“ z roku 1990, ale vyvážený poměr přidaných ingrediencí má bezesporu svou poutavou chuť a výživnost, která navíc nahrávku nestrhává do nepatřičných míst. Tedy ani do sféry alk(e)holických kolovratů, buranské rozjuchanosti či podbízivosti, schopné za každou cenu zaujmout širší fanouškovská pole, ani si na ní Germáni, po více než třiceti letech fungování v branži, rázem nehrají na bůhvíjaké tvrďáky a na místo agresivní řevnivosti myslí také na obstojné skladbové ošetření a pestrost, a to prostřednictvím zkušených muzikantských výkonů majících za následek poněkud barvitější výsledek v rámci rychlého a tvrdého metalu. Album patří věrným a je opět postaveno na ostrých kytarových riffech, bleskových sólech a kvalitní narvané rytmice. Když se k tomu připočte poutavý chraplák, jakým se vykazuje zdejší zavedený křikloun Andreas Geremia, přezdívaný jednoduše Gerre, máme zkrátka co do činění s poctivým metalovým albem, vytvořeným v nejlepší tradici těch zajímavějších nahrávek TANKARD. Zkrátka jde o semknutý materiál od bezesporu velmi vyhrané partičky, vykazující se i nadstavbovou rovinou, díky které jsou tito věčně žízniví pánové právem počítáni mezi Velkou čtyřku německého thrashe.Své samozřejmě dělají i texty, ve kterých jsou znovu rozebírána palčivá společenská témata. Ať už jde o kritiku církevních institucí v úvodní a zjevně jedné z nejlepších jízd nahrávky, skladbě „Pay To Pray“, odsouzení politické honorace („Don´t Bullshit Us“) a upocené novinařiny („Arena Of True Lies“), co se v současné realitě stala jedním z nejšpinavějších povolání. Posledně zmíněný song potvrzuje navýšenou různorodost instrumentace, neboť kytary zde trilkují a vyšívají melodické miniaturní vzorky takovým způsobem, jakoby se snad jednalo o song od HELLOWEEN. Dále jsou zde i vyloženě krutá témata („Syrian Nightmare“), nebo naopak tragikomika v podobě upozornění na neodvratně se blížící stáří členů kapely, ta náleží titulní skladbě „One Foot In The Grave“. Vždy se jedná o zajímavé téma, které je vetknuto do instrumentálně perfektně odehraného a zvukově ošetřeného nářezu. Pakliže mohl mít v uplynulém čtvrtstoletí někdo pocit, že se TANKARD stali snad nějakou divnou sranda kapelou, může tahle deska patřit překvapivě k těm, které mohou tento ukvapený názor bez výraznějšího zaváhání popřít. Dlouhodobě pivu fandící kapela totiž nahrála velmi dobrou desku, jejíž poslech baví a za žádných okolností nepůsobí senilním či jednoduchým dojmem, spíše naopak. Mám pocit, že zde TANKARD po mnoha letech zkrátka chytili ten správný švih svých památných alb z osmdesátých let a k dobré náladě old-school posluchačům navíc dopomůže zelený maskot Alien vyskytující se na obale tohoto nového korbelu.STONE SOUR - Hydrograd - 80%http://www.crazydiamond.cz/stone_sour_hydrograd_recenze/1218http://www.crazydiamond.cz/stone_sour_hydrograd_recenze/1218janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se po mnoha letech působení na scéně podařilo Coreymu Taylorovi vystavět i ze své druhé kapely STONE SOUR (jde vlastně o jeho původní kapelu založenou už v roce 1992) nejen ve všech směrech úspěšnou, ale hlavně i zajímavou hudební instituci, automaticky znásobil tento frontman svou cenu na hudebním trhu a to ačkoliv byl veřejnosti nejprve znám prostřednictvím SLIPKNOT. Melodičtější pěvecké rejstříky mu totiž šly vždy stejně dobře jako ty brutální a svůj umělecký potenciál měl tak dlouhá léta možnost dělit mezi dvě velmi populární grupy. Ostatně právě díky získané popularitě se SLIPKNOT a neortodoxnosti jejich fans, milujících svého oblíbeného zpěváka nade vše na světě a to ať nahrává hudbu dle svého cítění, se nakonec moderní a nadupaný metal od STONE SOUR nakonec ujal a to zejména díky dvojdílnému konceptu „House Of Gold And Bones Pt.1 a 2“ z let 2012 a 2013. Ten v rámci diskografie platí za čtvrtou a pátou nahrávku. Dle mnohých jde o jednoznačně vrcholná alba STONE SOUR a já tento názor rovněž sdílím, ačkoliv se nepokračuje po čtyřleté odmlce vůbec zle. Kdysi s ním zde působil i kytarista SLIPKNOT Jim Root, skladatelsky výrazně protěžovaný a zajímavý muzikant, platící za mozek obou slavných formací. Dnes už je Root pouze v řadách SLIPKNOT, na které se plně koncentruje, zatímco Taylor rozděluje aktivity mezi oba své úspěšné projekty a nemá zapotřebí se jednoho z nich vzdát.Název nového alba „Hydrograd“ Corey údajně spatřil během turné, kdy se kapela zastavila kdesi uprostřed Balkánu, a jistý nápis jej na jedné ze staveb natolik zaujal a hypnotizoval, že si jej pamatoval až do chvil, kdy došlo na nahrávání nových písní. Když ono místo, kde byl tento nápis spatřen, navíc zrovna nevysílalo signály blahobytu a působilo zchátraně a opotřebovaně, jakoby se americký umělec ocitl o čtyři dekády nazpět, v časech rozdělené Evropy, nebylo možné to slovo údajně dostat z hlavy. Ve srovnání s rozmáchlostí minulého konceptu platí novinka za přímočařejší materiál, který však neztrácí patřičný švih a dobré nápady, zde vetkané mnohdy do poměrně tvrdých a úderných songů stojících na kytarových riffech a emotivně vyšponovaném a vesměs různorodém Taylorově hlase.Právě slavný frontman si to letos neulehčuje a podává velmi solidní výkon, kterým osciluje mezi drásavými výpady, jenž jsou zde reprezentovány vrstevnatějšími skladbami jako „Taipei Person – Allah Tea“, „Knievel Has Landed“, držícími silný úvod nosiče, crossoverovou mlátičkou „Fabuless“ a naopak skladbami toho mírnějšího ražení, jako je zde třeba zpěvný kolovrátek „Song#3“, který by, díky jeho hitové bezstarostnosti, člověk čekal spíš od FOO FIGHTERS, či dojemná akustická balada „St.Marie“ opatřená tesknou slide kytarou, nebo snad nejpozoruhodnější věc na desce „The Witness Trees“, které nechybí atmosféra a pomalu gradující dramatické vyšívání. Zkrátka album působí různorodě a vyváženě míchá chytlavé songy na první dobrou s těmi poněkud záhadnějšími.Velkoleposti „House Of Gold And Bones Pt.1 a 2“ novinka sice nedosahuje, na to ve své druhé polovině občasně polevuje, ale i tak jde o podnětný počin moderního amerického metalu, neboť se jedná o desku řemeslně velmi dobře zmáknutou, u které mne těší zejména skladatelská schopnost Coreyho Taylora, stejně jako jeho jasné umělecké vize a touha po posunu, kde i ona personální proměna na postu kytaristy, kdy za Jima Roota přišel další velmi obstojný střelec Christian Martucci a zvuku kapely jeho nástroj nakonec prospěl, se vlastně ani zásadně nepodepsala na výsledku, právě naopak, STONE SOUR znovu působí jako semknutá a koncentrovaná kapela s životním potenciálem. A tak tvrdím, že o dekádu nazpět, dle mého, nahrávali STONE SOUR horší desky než je „Hydrograd“.MASTERS OF ROCK - Vizovice, 15.července 2017 (sobota) - den třetíhttp://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_vizovice_15cervence2017_sobota_koncert/1216http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_vizovice_15cervence2017_sobota_koncert/1216janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vplout do epicentra metalového vulkánu v druhé polovině akce vyžaduje připravenost, a vlastně i pevné nervy, rychlou schopnost aklimatizace a neochvějnou chuť po tvrdé muzice spojující tisíce fans napříč mnoha generacemi i společenskými skupinami. U nás zjevně největší metalový festival Masters Of Rock, který se každoročně koná ve vizovickém areálu likérky Rudolfa Jelínka, platí za onen tepající babylon, kde je možné býti svědkem lecčeho podivuhodného. Ostatně v pět hodin večer v průběhu třetího dne konání už je na mnohých návštěvnících znát značná únava, nicméně valná část bdělých se shromažďuje na velké ploše před pódiem, jehož název už roky připomíná památku skvělého vokalisty Ronnieho Jamese Dia, a prvořadá je pro ně především hudba. Ono se toho vlastně kromě poslechu koncertů a konzumace nějakého občerstvení v tomto areálu zrovna dělat nedá.Na již velmi slušně zaplněné prostranství před hlavní scénou vstupuji, až když na pódiu běsní zvukově kyprý powermetalový uragán ALMANAC, tedy soubor vedený někdejším vynikajícím kytaristou od RAGE Victorem Smolskim. Běloruský virtuóz se nerozpakuje prokazovat řádně silovým materiálem, ve kterém ani tak nedominuje jeho nástroj, jako spíš, že je ve skladbách zachycena ona temná a hutná atmosféra stylu, tolik oblíbeného v oblastech střední Evropy, zejména pak Německa. V kapele se na střídačku představují hned tři zpěváci, z nichž nejzajímavěji na mne působí David Readman, který ze sebe ždíme daleko dramatičtější rejstříky, než jako je tomu v řadách jeho původního působiště PINK CREAM 69. Obstojný koncert nakonec oslovuje mnohé fanoušky a sklízí zasloužené ovace.Brzy na to následují legendární Dánové PRETTY MAIDS, vedení dlouhodobě dvojicí Ron Atkins (zpěv) a Ken Hammer (kytara). Průřez stěžejními body více než třicetileté diskografie zahrnuje materiál z prvních dvou klasických alb „Red, Hot And Heavy“ (například namakaná vypalovačka „Back To Back“ nebo titulní skladba) a „Future World“ (titulní kousek, „Rodeo“ nebo AOR hitovka „Love Games“), ale také songy z poslední řadovky „Kingmaker“, které celý set zahájily, a nakonec také několik stěžejních válů z oblíbeného alba „Pandemonium“, které vyšlo v roce 2010 a zajistilo Dánům znovuobnovený zájem metalové veřejnosti. Dnes již dlouho pětičlenní PRETTY MAIDS zde představovali sázku na jistotu a potvrdili roli zkušené Hard´N´Heavy kapely, která s jistotou míchá hutnější metalové ingredience se soft-rockovou vzdušností a AOR melodikou. Zhruba hodinový set těchto zkušených harcovníků tedy určitě nezklamal. Brzy následovalo vystoupení holandské symfo-darkmetalové kometky DELAIN vedené zajímavou zpěvačku Charlotte Wessels. Poněkud netradičně vyhlížející kráska měla nejen vokálně co nabízet a tak jsem setrval na nějakých pět skladeb, byť bylo zjevné, že po skladatelské stránce se zatím kapele přílišných nápadů nedostává a stylově patří k tomu průměrnějšímu. Jejich tvorba působí pořád jaksi uniformně a necharismaticky, zkrátka rovnocenně s tím, co produkuje současná euro-metalová omladina po desítkách nahrávek ročně. Jistá načechranost a zdobnost v posluchači akorát utvrzuje názor, že jde o mediálně uměle vyhnanou záležitost, kterou někdo sakra chce protlačit do vyšších pater hierarchie metalové scény. Ono už zařazení hudebně poněkud nudných DELAIN nad PRETTY MAIDS může u leckoho staršího, zkušenějšího a heavymetalových klasik znalého způsobit pochyby. Wessels je však rozhodně zajímavá performerka, ale není mne zcela jasné, proč si do kapely vybírá samé mdlé a nezáživné persony? Angličtí SAXON představují jednu z nejdynamičtějších a nejživotaschopnější úderek v dějinách klasického heavy metalu a svou pozici si dnes parta okolo Biffa Byforda častým koncertováním už jen dokonale hýčká a udržuje. Jejich koncertní vystoupení jsou zárukou prvotřídní oceli, jejíž kvalita s narůstajícím stářím neklesá a neztrácí sílu a lesk. Famózní kytarové duo Paul Quinn/ Doug Scarratt mělo i tentokrát totálně natlakováno a jejich kytarové výboje opanovaly na více než hodinu celý vizovický areál. Za bicími se stále objevuje výtečný Nigel Glockler, který ve svém věku neztrácí nic ze svého památného švihu a pohání metalové hymny Saských žoldáků stále vpřed.Stále mladistvě vyhlížející basák Nibbs Carter je velkým oživením koncertů a bezesporu největším headbangerem v současných řadách SAXON. Svou osmdesátkovou image trochu připomíná Jasona Newsteda a sice v dobách jeho nástupu k METALLICE. No a konečně Biff Byford je prostě neskutečně suverénní frontman, který absolutně bez zvýšeného tepu, s klidem a levou zadní si dává všechny ty památné texty, které kdysi stály u zrodu Nové vlny britského heavy metalu. Došlo tedy jak na aktuálnější pecky jako „Battering Ram“ a „Sacrifice“, tak rovněž na letitou klasiku „20.000Feet“, „Heavy Metal Thunder“, „Power And The Glory“, „747(Strangers In the Night)“, „Princess Of the Night“, „Crusader“, „Dogs Of War“, „Solid Ball Of Rock“ nebo „Wheels Of Steel“. Už teď se těším na dlouho dopředu avizovanou řadovku, kterou kapela chystá na leden roku 2018. Tihle chlápkové to v sobě stále mají a jejich koncerty se vykazují velkým zápalem, energií a nadhledem, čerpajícím z nepochybných zkušeností a celkové odžitosti velmi často v blízkosti našich končin koncertující úderky.Bezkonkurenčně nejočekávanější a nakonec i nejvelkolepější set celé soboty posléze odehráli němečtí thrashmetaloví titáni KREATOR, kteří ve svém programu představili scénu plnou záhrobních propriet a kulis, mimo jiné některé v podobě goticky lomených oken a dalších parádiček, které v sobě měly zabudovány obrazovky umocňující celou show. Kapele zjevně nechyběl i jasně nejmasivnější světelný park. Když ve svém rodném Essenu před více než třiceti lety KREATOR začínali a to jako náctiletí floutci a mladí headbangeři, asi by je tenkrát sotva napadlo, že budou patřil k headlinerům těch největších metalových akcí na světě, a že jim budou dělat předkapelu třeba i jejich vzory z mládí jako SAXON, ale Němci už jsou tak ustálenou a svébytnou institucí, navíc chrlící stále pravidelně vysoce originální a kvalitní alba, že jejich pozice na evropské scéně je téměř dominantní (pokud tedy nebudeme počítat kapely jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST nebo jejich veleúspěšné a vždy rozveselené krajany HELLOWEEN). Ohnivý lídr Mille Petrozza a jeho kumpáni tak vkusně rozdělili hodinu a půl trvající prostor svého vystoupení mezi skladby z nového alba (došlo na „World War Now“, „Satan Is Real“, titulní „Gods Of Violence“ nebo podbízivou „Fallen Brothers“, během které se za na obrazovkách za kapelou objevovala celá řada fotografií již nežijících rockových a metalových osobností) a stěžejní fláky z alb novince přímo předcházejících jako „Phantom Antichrist“, „From Flood Into Fire“, „Civilization Collapse“, „Hordes Of Chaos“, „Enemy Of God“ nebo „Violent Revolution“ a potvrdili, že mají dostatek kvalitního materiálu nejen ve své staré etapě, ale také v té novější a dnes už protěžovanější. Bez pochyby tak došlo i na největší klasiku, kterou zde reprezentovaly songy jako „Total Death“, „People Of The Lie“ a k mému velkému překvapení a radosti i song „Extreme Aggression“, patřící k vrcholům celého dne. Aby byl krvežíznivý přídavek záhy zcela dokončen, KREATOR rozsápali dav prostřednictvím závěrečného gore dynamitu „Pleasure To Kill“. V té době bylo možné vidět nejednoho srdcaře pařit jako smyslu zbaveného (vzpomínám na podsaditého pětačtyřicetiletého týpka, co pravičkou mával nad hlavou, zatímco levou rukou se intenzivně bušil do srdce), užívat si rozsáhlý mosh-pit, nechat se nést nad hlavami tlačících se diváků a nebo být součástí Millem organizované řežby v tzv. Zdi smrti. Došlo na klasické průpovídky s vyfuckováním všech rasistů a teroristů, které tak nějak tradičně k tvorbě KREATOR a jejich koncertům už patří. Nicméně koncert velmi dobře odsýpal a Sami Yli-Sirniö potvrdil roli naprosto famózního kytaristy, který je pro současnou etapu této německé legendy velkým přínosem. Skvělý výkon podal i bubeník Ventor. No a o Milleho charismatu netřeba se rozepisovat, on svou hudbou zkrátka žije. Šlo tedy o další (můj v pořadí už asi šestý) skvělý koncert KREATOR, a protože tahle kapela si stále udržuje mladickou energii a vysokou kvalitu svých show, budoucnost tak vidím plně v jejich režii.INSANIA - Rock´n´Freud - 90%http://www.crazydiamond.cz/insania_rocknfreud_recenze/1215http://www.crazydiamond.cz/insania_rocknfreud_recenze/1215lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)„Druhý den jsme s Polym zaspali, Black Drum nás budil se slovy „vstávejte lemry“. Opět jsme posnídali skvělou brazilskou kávu a pohroužili se do četby denního tisku. Black Drum vyslovil přání, že by chtěl vypadat jako Gustáv Husák, tuto image jsme mu však neschválili.“ (reportáž z natáčení alba „Rock´n´Freud“, sepsal Klíma)No vida, jak INSANIA při nahrávání šesté desky zaváhala – mohla mít nejoriginálnějšího bubeníka v dějinách tvrdé hudby. Naštěstí kapele různých nápadů zůstalo v kapse i tak dost, takže mohla v druhé půlce října 2006 v Haciendě (tentokrát tu točila naposledy) porodit další studiové album.Útěk do VenezuelyJeště předtím ale v kapele došlo k další personální změně – s INSANIÍ se rozloučil „víc než host“ Maria Rosse. V dobových rozhovorech to Poly vysvětloval tak, že Maria Rosse byl hodně vytížený a hudebně směřoval trošku jinam, než INSANIA potřebovala, zcela přesně ale klávesistův odchod objasnil Klíma – Maria Rosse prý byl ve skutečnosti představitelem hlavní role v jisté venezuelské telenovele a do INSANIE si jen odskočil během natáčecích prázdnin. Teď už prý ale znovu dobývá srdce divaček v povodí Orinoka. Novým mužem v INSANII se stal Petr „Tudy“ Holubář, muzikant, který předtím prošel kapelami ONSET a EBOLA JOY nebo Big Bossovým projektem EQUIRHODONT. Protože k INSANII nastoupil těsně před nahráváním, dostal už připravené klávesové party, které si ovšem ještě stačil zaranžovat a upravit podle vlastního ucha.Stezkami podvědomíJako obvykle INSANIA své nové album, které spatřilo světlo světa v březnu 2007, zpracovala úplně jinak, než to předchozí. Zatímco pátá deska „OUT“ byla pěkně utržená ze řetězu, novinka se na první pohled zklidnila a jela převážně ve středním tempu. Zůstaly hutné kytary, přibyly klávesy a zvýraznil se zpěv, který byl poprvé na celé desce v češtině. Co se týká poselství alba, mimořádně nadšeni tentokrát museli být v severomoravském Příboře, protože si INSANIA na desce dala do štítu jejich rodáka, slovutného psychologa Sigmunda Freuda. Název alba byl vlastně inspirován jednou skladbou, o které si povíme později, a také vědcovým velkým studijním tématem – podvědomím – se kterým si kapela ve své lyrice čas od času pohrávala. Taky se dá říct, že se INSANIA malinko vrátila ke kořenům, protože texty jsou tentokrát trochu míň jedovaté a zase se věnují i abstraktním, někdy až mystickým tématům.Jako takový reprezentativní kousek z desky bych vybral hned úvodní „Disneyland vyděděnců“, kde dominují vokál, riffující kytara a klávesové plochy, které zde dávají jasně najevo, že jestli dřív klapkostroj kapele sloužil spíš jako osvěžovadlo a podpůrný element, na „Rock´n´Freud“ je k ostatním zcela rovnocenným, místy až skoro dominantním nástrojem. Tenhle model funguje v podstatě na celé desce, takže se na písničky pojďme podívat spíš podle atmosféry. Hodně se jich vrací do starších, řekněme „mystických“ časů, třeba mrazení nahánějící referát „A budiž tma!“, mámivá „Tenhle vesmír je jen náš“, synťáky narvaná „Kakofonie ohně“ nebo anglicky nazvaná a česky zpívaná „Sin Is In“, kde kapela výborně kombinuje vrstvy hlasů a různých textů jdoucích přes sebe. Z tohohle košíku songů je určitě nejzvláštnější opus „Noční motýl“, kde je INSANIA najednou skoro až progresivní kapelou, ovšem s pěkně zatěžkanou atmosférou.Trochu jinak se valí „Pochod podsvětím“, kde jako by všichni desperáti světa ve vojenském rytmu lezli z pekelných děr. „Velký NE“ si hraje ping-pong se slovíčky a s plánem postupně poslat „do háje“ tolik lidí, až z nich nakonec bude plný sál pro koncert INSANIE. Když pak přidáme další dvě položky „Vše pod sluncem je rituál“ a „Kážem vodu pijem krev“, které operují s podobnými tématy, jaká už jsme výše nadhodili, jsme s výčtem skoro na konci. Ale ještě nám chybějí dva klíčové songy.Kráska a FreudPrvní z nich je koncertní tutovka „Večer, kdy Freud zpíval basem“ – krátká úderka, podle které se vyvinul celý koncept alba „Rock´n´Freud“. Vznikl k ní i perfektní animovaný videoklip, kde jakási dívčina bloudí odosobněnou industriální městskou změtí vstříc nepěknému osudu, navíc v záři řvavě fialových nebes. Pěkně depresivní záležitost (odborně se tomuhle žánru prý říká „steampunk“), ale vtipné záblesky (jako třeba  Tatra 603 s podivuhodnou espézetkou a koneckonců sama písnička) přiškrcenou náladu přece jen trochu rozfoukávají.Zbývá nám krátká zpěvná „Je mrtvá“, papírově jednoduchá záležitost, která ale prý dala kapele ve studiu nejvíc zabrat. Těžko říct proč, snad tomu napomohl darebák Joe, který se objevuje v textu a zřejmě při nahrávání muzikantům z nitra podvědomí pořádně zatopil. Každopádně ke skladbě vznikl další videoklip (oba má na svědomí režisér Mitchi), ve kterém tentokrát členové INSANIE pobíhají oblečeni jako verneovsko/viktoriánští detektivové, aby se propátrali až do růžově laděného pokojíku blonďaté slečinky v červeném prádle. Jak asi vidno, šlo v tomhle vizuálu hlavně o ztvárnění kontrastu temnoty versus jásavě-naivního kýče. Umělecký záměr ale evidentně nepochopili jacísi důchodci, kteří si na natáčení stěžovali - mysleli si totiž, že se v oné osvětlené místnosti, kde video vznikalo a která po setmění zářila do ulice růžovými barvami, natáčí porno.No a úplně poslední věc k cédéčku – určitě si nezapomeňte přehrát datovou stopu, protože ve dvou písničkách, natočených na křtu alba „OUT“, budete mít asi jedinou možnost vidět kapelu v sestavě s Maria Rosse (sakra, jak se tohle jméno vlastně skloňuje ?!! :/:/:/). A taky se mrkněte na webovky kapely do sekce Fakta, kam Klíma sepsal rozsáhlý report ze studia.Asfalt se vracíPořádný rozruch vzbudil obal desky, jehož hlavním motivem je zmíněná blonďatá kráska – v klidu si na „onom místě“ popíjí bublinky a pročítá bulvární časopis, zatímco za ní je v rudě zabarvené vaně naložený Freud i se svými spisy. Tenhle motiv pořádně vynikl hlavně na vinylu, který vyšel o něco později než cédéčko, tedy v roce 2008. Někdy v té době se odehrával velký návrat klasických gramodesek do hudebního světa, u čehož INSANIA nemohla chybět a právě od alba „Rock´n´Freud“ už každá její další deska vyšla i jako klasické elpíčko (u firmy Magick Disk Musick). Na asfalt se později dostala i „Trans-Mystic Anarchy“ a dokonce demo „R.U. Dead?“ (label Bažina). Jedinou výjimkou z tohohle módu je tak debut „Crossfade“, který vyšel na vinylu původně už v roce 1994 a po letech byl znovu vydán jako určitý „doprodej“ s novým coverem, protože se někde ve skladu náhodou našly zapomenuté nosiče bez obalu.V celém období kolem „Rock´n´Freud“ se INSANII opravdu dařilo, nabrala řadu nových fanoušků, a dokonce je spousta takových lidí, kteří kapelu za svoji srdcovku považují právě až počínaje „Freudem“. Vydávající label Redblack mohl být spokojen, navíc, když kapela za album vyfásla i ceny – album roku 2006 v metalové anketě Břitva a cenu hudebních kritiků Anděl v kategorii „hard´n´heavy“. Jo jo, z INSANIE nám vyrostla pořádně úspěšná kapela.Bonus pro otrlé: Kolik je vlastně INSANIÍ?„Rock´n´Freud“ byl po delší době prvním albem, kde se kapela opět titulovala jednoslovně a nikoli jako „INSANIA & The Aristocracy of New Outlaws“. S plně českým albem se definitivně nasměrovala k domácím posluchačům a pominulo „nebezpečí“, že by si kapelu někdo v cizině pletl s jakoukoli jinou INSANIÍ. O tom, kolik ale těch dalších INSANIÍ vlastně je, se vedly a vedou vášnivé debaty, takže teď a tady definitivně vězte: server „metal-archives.com“ uvádí kromě té naší ještě šest INSANIÍ. Dvě, obě powermetalové, se dostaly do albové fáze – jedna z Německa, druhá švédská (tzv. INSANIA STOCKHOLM, která se shodou okolností jako předkapela MARDUK v roce 2007 objevila na koncertě ve Flédě, brněnské základně našich hrdinů). Další INSANIA zřejmě skončily v demofázi – thrash-deathová z Itálie, thrashová ze Španělska a dvě heavy metalové z USA.Pořád málo INSANIÍ? Žádný problém, na skladě je spousta kapel, které mají slovo „Insania“ jako součást názvu: AMABILIS INSANIA z Mexika, italské DARKEST INSANIA a INSANIA.11, běloruská INSANIA TRIVIUM, rusko-ukrajinská MONTES INSANIA, MORTIFERO INSANIA z Chile, OBSCURA INSANIA z Venezuely (nebylo potvrzeno, že by šlo o nový projekt Maria Rosse !!!) a španělská SEMINA INSANIA.K úplnému zešílení si ještě připomeňme jakýsi elektronicko-houseový projekt INSANIA z Itálie, label Insania Records z Německa a dokonce egyptský film „Hub wa insania“ někdy z roku 1956. No a pro milovníky naprostých extrémů dodejme, že „Insania“ se jmenuje i „hitovka“ od pochybného plážového seladona Petera Andreho, bravíčkářské hvězdičky druhé až třetí kategorie. Toho si ale nepouštějte, radši si počkejte na další díl našeho příběhu. Ponese název „Kult hyeny“...BROKEN HOPE - Mutilated And Assimilated - 80%http://www.crazydiamond.cz/broken_hope_mutilated_and_assimilated_recenze/1214http://www.crazydiamond.cz/broken_hope_mutilated_and_assimilated_recenze/1214jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Jestli tahle kapela nemá smůlu. Tvůrci žánrového pokladu „Loathing“ (1997) se museli vyrovnat hned s dvěma úmrtími ve vlastních řadách, jako na potvoru se jednalo o členy s našinci velmi povědomě znějícími příjmeními. V roce 2010 spáchal sebevraždu dle mnohých fandů nenahraditelný growler Joe Ptacek a před dvěma lety zemřel bubeník Ryan Stanek. Ani to ale BROKEN HOPE naději nezlomilo a po znamenité „Omen Of Disease“ jsou tu s opět nadupanou a zvířecky neurvalou nahrávkou. Pikantní fakt, že kytarista Jeremy Wagner nahrával nástroje po zesnulém Jeffu Hannemanovi, se na desce nemohl neodrazit. „Mutilated And Assimilated“ občas opravdu zní jako deathmetalová verze SLAYER, obzvláště markantní je to ve skladbách „Russian Sleep Experiment, The Necrophants“ (ten úvodní riff jsou SLAYER jak vyšití) nebo „Blast Frozen“.Nevidím nic špatného na tom, když se kapela takhle transparentně přihlásí ke svým idolům, koneckonců SLAYER máme rádi všichni, hlavně klasické desky v klasické sestavě. BROKEN HOPE sice žádnou další klasiku nenahráli, ale i tak je jejich novinka zatraceně povedenou prací. Počínaje bolavým obalem, přes koncept, vycházející z Carpenterovy hororové klasiky Věc (tenhle film mám taky ve velké oblibě), až po výtečnou produkci. Z alba se line opravdu masivní riffová stěna, bicí je radost poslouchat a výkon Damiana Leskiho za mikrofonem je tentokrát bez výhrad. Ptacek to sice není, ale dělá co může a od jeho záhrobního flow uši neodtrhnete.„Mutilated And Assimilated“ je mrazivé i pálivé zároveň. Jeho poslech bolí jako když vám někdo serve kůži až na živé maso. A hezky bez narkózy, tady nejsme na tech-deathmetalovém večírku, ale na řádné rubanici. BROKEN HOPE vše řeší přímým úderem na komoru. Základem všeho je riff, silný, nosný, majestátní. Hlavní motivy „The Meek Shall Inherit Shit“, titulní „Mutilated And Assimilated“ nebo výše zmíněných slayerovin prosím vystavit ve vitríně s nápisem „takhle se hraje death metal“. BROKEN HOPE jsou mazáci, vědí moc dobře, kde přidat, kde zvolnit a kde to napálit rovnou na střed. Jejich novinka drží vysoký nadstandard a jestliže jsem se uchýlil k „pouhým“ osmdesáti procentům, je to jen z toho důvodu, že na stovku to už před nějakými dvaceti lety sehráli. I tak jde ale o výtečnou věc, čili musím poupravit úvodní větu: tahle kapela sice má smůlu, ale zároveň štěstí. Sešly se v ní totiž osobnosti, které by za muziku dýchaly a z výsledku je to slyšet.AT THE DRIVE IN - in.ter a.li.a - 70%http://www.crazydiamond.cz/at_the_drive_in_in_ter_a_li_a_recenze/1208http://www.crazydiamond.cz/at_the_drive_in_in_ter_a_li_a_recenze/1208janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Současná hektická doba, ve které je navíc hudebních jistot jako šafránu, návratům vlastně vcelku přeje, bez ohledu na to, za jak dlouhou dobu se ten který volnomyšlenkář odhodlá vylézt z brlohu, aby si připomenul dobu svého divokého mládí a rebelie, a tak se k potěšení mnohých rozhoupali k činu i hispánští Texasané AT THE DRIVE IN, kapela, která na přelomu milénia definovala emotivní hardcore svým nejúspěšnějším a v pořadí třetím albem „Relationship Of Command“, po kterém však došlo mezi pěticí hudebníků k roztržce a ukončení činnosti. Jak známo, dva členové Cedric Bixler Zavala a Omar Rodriguez-Lopez si krátce na to založili své THE MARS VOLTA, kapelu celou dekádu experimentálně blouznící a vyžívající se v dlouhých surrealistických retro tripech, zatímco zbytek účinkoval pár let pod názvem SPARTA s mnohem surovějším výrazivem a rovněž menším dopadem na post-levičácký hudební svět a odezvou té samé posluchačské obce. Už pár posledních let spolu však koncertně AT THE DRIVE IN znovu účinkovali a letos tedy dochází na realizaci comebackové desky, která vychází pod tajuplným názvem „in.ter a.li.a“.Na rozdíl třeba od švédských neo-hardcore reaktivátorů REFUSED, kteří jsou rovněž považováni za legendy, které se před dvěma lety vrátily na scénu s albem „Freedom“, jasně reflektujícím změny ve svém stylovém výrazivu a jistý posun žánru, se AT THE DRIVE IN nesnaží někam posouvat a měnit zavedené věci. Na rozdíl od REFUSED však Američané působí i po svém návratu tak, jakoby novinku a předchozí desku nedělilo oněch sedmnáct let neexistence, ale třeba jen čtyři roky oddechu nutného k načerpání nezbytně potřebných sil. Z mého pohledu jde o sázku na jistotu, díky které se kapela šikovně vyhnula zklamání skalních a všech, co na ní dokázali celou dobu čekat, na druhou stranu excentrická sbírka se zřekla i možnosti absolvovat nějaký dobrodružnější příběh a z toho vyplývající různorodost. Jsou to zkrátka oni, ale ne tak překvapující a živelní jako kdysi.Předně je třeba říct, jakkoliv je „in.ter a.li.a“ vzdálena slabému provedení a po celou svou délku si udržuje frenetický ráz, divokost a typicky rozervaný charakter někdejší hudby AT THE DRIVE IN, že v rovině skladatelské a kompoziční neočekávanosti na svého albového předchůdce nemá. Kapela si znovu libuje ve vražedných emotivních výpadech, změnách temp, zmatečném komíhání a buduje v písních to, co jí vlastně od pradávna utvářelo a šlo ze všeho nejlépe, tedy všeobjímající atmosféra neklidu, která je už dávno pro jejich výpovědi alfou i omegou, ale nejsem si jist, zda-li jim bude naslouchat stejný počet fans jako onehdy. Celé to dnes zkrátka působí tak, jakoby jste tu hudbu už dávno někde slyšeli a znali.Ono vlastně těch sedmnáct let není zrovna krátká doba, a tak si prostě myslím, že AT THE DRIVE IN se vrátili spíš pozdě, což má zjevně vliv na výsledné vyznění nových písní, které zavrhly potenciální možnosti oslovení širšího počtu fans. Ostatně právě fanouškovská základna je nyní prostě chabější, než kdyby se kapela dala znovu dohromady třeba před dekádou. I když mám poslední roky pocit, že je to celé vlastně úplně jedno, protože nějaká novátorská, navíc rocková, hudba stejně zajímá stále méně a méně lidí. Osobně totiž návrat na scénu po dvou a více dekádách považuji za zvrhlost, protože, buď má člověk chuť určitou hudbu dělat naplno a činí tak, a nebo prostě nemá. SNAKECHARMER - Second Skin - 80%http://www.crazydiamond.cz/snakecharmer_second_skin_recenze/1211http://www.crazydiamond.cz/snakecharmer_second_skin_recenze/1211janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Britští SNAKECHARMER jsou sice kapelou, která přináší na světlo ony hardrockové ingredience tak nějak se zpožděním mnoha dekád a zároveň ve stínu všeho, co se v tomto ranku už dávno od roku 1969 událo, ovšem jejich nové skladby, objevující se na jejich druhé řadovce „Second Skin“, se vykazují potřebným zaujetím a kvalitou všech šesti zkušených hudebníků, jenž tvoří sestavu. O materiálu se vlastně dá říct, že naplňuje přísná kritéria pro dnešní žánrovou špičku, protože je tahle nahrávka jak zvukově, skladatelsky, tak celkově svým řemeslným hudebním provedením, znamenitě ošetřena a je z ní poznat, že se zde, i když v poměrně vysokém věku, sešla parta skvělých muzikantů. Největší hvězdou je samozřejmě baskytarista Neil Murray, kterého fanoušci dobře znají z řad WHITESNAKE i BLACK SABBATH, kde působil mnoho let (u prvních tomu bylo mezi roky 1978-1984 a v případě druhých dvoufázově 1989-1991 a 1995-1996), dále je zde pak Harry James, coby stabilní a velmi dlouholetý bubeník od londýnských THUNDER, který také není v ranku zrovna neznámé jméno, jenže těmito dvěma to nekončí a i další hudebníci mají za sebou mnohé. Zkušenou rytmickou dvojici zde totiž doplňují další dva mazáci/zpívající kytaristé Laurie Wisefield (ex-WISHBONE ASH, a další mnoho projektů včetně koncertního doprovodu Tiny Turner, Erica Claptona či Joe Cockera) a o něco mladší Ir, skvělý kytarista obdivující odkaz krajanů, zejména Garyho Moorea a Roryho Gallaghera, Simon McBride. Nejmladším členem je klávesák Adam Wakeman, syn slavnějšího otce (Rick Wakeman, někdejší klávesák YES), jenž má za sebou dokonce působení v řadách sólové sestavy Ozzyho Osbournea. Posledním článkem je vokalista a manchesterský rodák Chris Ousey, velký to obdivovatel hlasu Paula Rodgerse, který má za sebou rovněž už zhruba třicetiletou zkušenost v hudební branži a spolupráci s leckým z britské hardrockové školy. Sestava se tedy sešla velmi věci znalá, důležité však je, že i tvorba SNAKECHARMER vyznívá životaschopně a velmi vitálně, bez ohledu na to, jak dalece je styl hudby, kterým se šestice prezentuje, starý či profláklý.Ono vlastně v dnešní době těch opravdu kvalitních a stále fungujících hardrockových souborů není mnoho. Kdo by čekal nějakou unavenou sbírku klišé, ten by se šeredně zmýlil. SNAKECHARMER patří totiž k tomu nejlepšímu, co v hardrocku za posledních několik let na Ostrovech vzniklo a to ačkoliv už název kapely odkazuje na jistou spřízněnost s WHITESNAKE. Z mého pohledu se však kapela určitě zas až tak slyšitelně nesituuje do minulosti někdejších legend vedených Davidem Coverdalem, ale bližší je jí ve všech směrech spíše styl kapely BAD COMPANY, neboť do jejich songů občasně probleskuje jistá AOR úhlednost, pub-rocková pasáž či bodrý plebejský refrén, dost možná doplující k nim z vlivů sousedního Zeleného ostrova. Vždyť právě kytarista Simon McBride má kořeny v Belfastu a je plně spjat s tamní scénou.Úvodní „Sounds Like a Plan“ patří k tomu nejkonzervativnějšímu a nejméně překvapivému, co se na desce nachází, ale za krátko se vše mění. Už druhá skladba „That Kind Of Love“ je hitový trhák jak se patří, který upoutá pevným středním tempem, rázným rytmem, ale i velkolepými sbory. Ostatně fakt, že řada členů je i zdárnými vokalisty, zvuku SNAKECHARMER jen pomáhá. „Are You Ready To Fly“ je schopná rozehnat chmury svou neskutečnou vitalitou a vítězným naturelem, projevujícím se v ní zejména v kaskádových kytarových motivech a chytlavou zpěvovou linkou. Po ní následuje „Follow Me Under“, kde zvuky hammondů krájí řízný kytarový riff a song celkově bytelní a brzy se z něho rovněž stává vypalovačka, tak trochu evokující řadu britských formací osmdesátých let. Na hard rocku je v podstatě skvělé, že jej lze hrát bez závislosti na plynoucím čase, aktuální módě a trendech, záleží jen na tom, jak je dobře proveden, jak schopní jej hrají muzikanti a jak se jim povedou songy.První baladou je „I´ll Take You As You Are“, ve které vynikne skoro až Pageovská akustika a atmosféra lučních plání a ranních orosených trav kdesi v oblasti středoanglického Kentu. „Hell Of A Way To Live“ si v rovině dominantní kytarové práce bere inspirace právě u LED ZEPPELIN, její bombastičtější refrén však svědčí o jiných zdrojích a inspiracích. Vlastně jde o skladbu, která má podstatně blíže k WHITESNAKE, než je tomu u jiných položek desky. „Fade Away“ však neopouští oblíbené teritorium blues rocku a svou nostalgickou náladou i potemněle baladickým pojetím připomene časy alba „Ready An´Willing“ právě od WHITESNAKE. Celkově jde o velmi emotivní moment v rámci celého alba, který zdobí znovu výtečná kytara a vyváženost i čitelnost jednotlivých nástrojů. „Forgive and Forget“ vlastní brebentivou kytaru jak od démonického Stouna Keitha Richardse (či dokonce Billyho Gibbonse ze ZZ TOP), rozšafně se zde mazlící v ospalém tempu s podkladem keyboardů, což rozněcuje atmosféru texaských benzínových pump a zakouřených lokálů. V závěru se pak nachází několik slabších položek, které jsem zde nejmenoval, každopádně se SNAKECHARMER podařilo nahrát, sice nikterak objevné, ale kvalitní album konzervativního hardrockového směru. Album, ze kterého je cítit odhodlání , zapálenost i muzikantská kvalita.PARADISE LOST - Paradise Lost - 80%http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_paradise_lost_recenze/1213http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_paradise_lost_recenze/1213janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Předně je třeba říct, jakkoliv se kapela začala obracet zpět ke svému dark-metalovému pojetí, veškeré posuny byly činěny s citem a rozmyslem, jakoby se hudebníci chtěli vyvarovat nedorozuměním vygenerovaným s příliš rychlé evoluce jejich tvorby na sklonku devadesátých let. Album „Paradise Lost“ tak naprosto plynule navazuje na předcházející desku „Symbol Of Life“. Není sice tak přímočaré a dynamické, avšak vychází ze stylu, který si kapela vyšlechtila prostřednictvím mnoha let. Nešlo o tak hitový materiál jako v případě předchůdce, ale lze na něm vypozorovat jisté tužby po barevnějším sdělení. Podstatnou změnou bylo nahrazení bubeníka Lee Morrise, který se rozhodl kapelu po deseti letech opustit, studiovým bicmanem Jeffem Singerem. Jinak se prakticky nic zásadního neudálo a britská stálice pokračovala ve svém stoicky bytelném tažení po zemích evropských, odkud se rekrutuje hlavní část fanouškovské základny PARADISE LOST. Když budeme album z roku 2005 rozebírat detailněji, zprvu můžeme nadhodit, že zajímavé melodie se objevují pozvolna a s každým dalším poslechem se jejich počet zvyšuje a posluchač si pomalu na krásu tohoto materiálu zvyká až s rostoucím počtem poslechů. PARADISE LOST zde čerpají jak z kytarové práce drakónského období, tak temné alternativy „One Second“ a to vše umisťují do svého léty vytříbeného stylu. Při dalším srovnávání se „Symbol Of Life“ přicházím ke zjištění, že kapela nyní znovu více pracuje s kytarovými efekty a syntezátory. Kytary se zde na jednu stranu obracejí k deset let staré minulosti (viz. závěrečná „Over The Madness“), tak vzhlížejí do dosud pro PARADISE LOST neprobádaných území (např. motiv připomínající minimalismus britských kytarovek v „Accept The Pain“). Nick Holmes se v průběhu let vypracoval na velmi dobrého rockového zpěváka, jehož hlas ve skladbách vytváří mnohobarevné klenby. Od drakónské zasmušilosti bez problémů přechází k čistému popovému výrazu a činí tak na rozdíl od koncertů s naprostým přehledem, za což dost možná může vklad studiové techniky.Album startuje monumentální skladbou „Don´t Belong“ plynoucí ve středním tempu, která patří k tomu nejlepšímu, co deska vůbec nabízí. Druhá je nářezovější „Close Your Eyes“, vystavěná v kontextu s albovým předchůdcem. Třetí v pořadí je tradiční gothic-rocková hitovka „Grey“, která po zajímavých slokách v refrénu upadá do vlažností prezentovaných tvorbou finské cukrkandlové partičky HIM. Hned po ní přichází vrchol první půlky alba a sice post moderna v podání skladby „Red Shift“. Její digitální úvod a ve slokách až synth popový Nick Holmes, předznamenává vynikající táhlý refrén, podporovaný takřka z ničeho vzrostlými kytarovými riffy. Skladba vystavěná na kontrastu a obrovské gradaci se zkrátka povedla. Singlová „Forever After“ je výrazný hit ve stylu skladeb „The Last Time“ a „Say Just Words“. Střed alba je však velmi ospalý a k životu jej probudí až originální „Accept The Pain“, od které je již deska bezchybná. Formule pro tradiční skladbovou strukturu této nahrávky je právě v této písni nejpatrnější. Střídmá instrumentace a jemná melodika ve slokách, vykonstruovaná na zajímavé zpěvové lince, je prostřídaná s tradičním frázovaným refrénem, který je naopak pevně ukotven na hutných kytarových riffech. Uvolněnost a originalita „Shine“ dělají právě z této skladby klenot celého alba. Razantnější je sborovými zpěvy zdobená „Spirit“. Deska je zakončená pomalou a chce se říct až bombastickou suitou „Over The Madness“, která obsahuje typické kytarové motivy z období „Icon“, avšak vnáší do nich melodiku a atmosféru hudby současných PARADISE LOST.Shrnutí tedy asi takto. Na zažití alba z roku 2005 je třeba trochu více času, než tomu bylo u „Symbol Of Life“. Deska není tolik výrazná a úderná jako její předchůdce. Její síla však tkví v rozmanitosti a dokonalé aranžérské propracovanosti. Album „Paradise Lost“ prakticky pokračuje z místa, kam došla deska „Symbol Of Life“ a představuje typický styl PARADISE LOST zahraný v jemnějším podání.