https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/tailgunner_midnight_blitz_recenze/3826https://www.crazyDiamond.cz/tailgunner_midnight_blitz_recenze/3826janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Máte pocit, že klasického heavy metalu není nikdydost? Pak jste zde správně, zvláště pak v případě mladé kapely TAILGUNNER, jež díky svému novému albu drží praporec síly a melodie zatraceně vysoko. Ačkoliv se tihle Britové zaštiťují odkazy na hnutíNWOBHM, neřekl bych, že jejich hudba s šestačtyřicet let starým hnutím na Ostrovech, dost pravděpodobně zažehnutým generací jejich dědečků, zvlášť souvisí, spíše mne jejich písněpřipomínají zpěvnější formu heavy metalu, oblíbenou díky HELLOWEEN nejen v Německu, ale také díky určitému návratu žánru na výsluní veSkandinávii zhruba v období pozdních devadesátech či přelomu milénia. Přestože je novinka„Midnight Blitz“ vcelku kvalitně zhotoveným metalovýmřemeslem, druhým dechem dodávám, že produkce K.K.Downinga asmlouva s renomovanou agilní stájí Napalm Records ještě nemusí značit originalitu. Jestliněco totiž TAILGUNNER chybí, je to schopnost vymanění se zmnožiny vzájemně si podobných melody heavymetalových kapel,kterých se, zvláště v posledních letech, objevila celá řada. Tento kvintet nabízí především vzdušnější podobu stylu, kde jekladen důraz především na výrazně zpěvné refrény a celkověbezproblémovou poslouchatelnost či povědomou zdobnost, která zdedostává přednost před urputností, výraznými riffy a celkově surovější kytarovouprací. Dostáváme tak špičkový stadiónový metal plný melodií, který rovnoměrně dělí prostor mezi speedařinu a hymničnost, navíc kapela vše dokáže tunit špetkou hair-metalového aroma. Jestliže pravověrný  heavymetalový žánr slavil největší boom vosmdesátých letech a i hudba tohoto mladého anglického kvintetu na tohle období odkazuje, přijde mi, že jejich písněmají daleko blíže k reunionu slávy evropského power metalu z posledníčtvrtiny devadesátých let.Deska „Midnight Blitz“ je druhýmřadovým počinem této kapely, ta na něm předkládá hodně obstojnýsongwriting, vokální a instrumentální kvalitu, nicméně pořád nenízcela schopná těmto věcem vtisknout osobitý rámec. Řemeslně skvěle zhotovených, ale nadruhou stranu zcela neoriginálních počinů vychází dnes v rámcimelodického heavy metalu povícero, vždyť vzpomeňme třeba loňské, vysoce ceněné album Švédů AMBUSH. Zpěvák Craig Cairns jeurčitě výtečným frontmanem a jeho hlas oplývá patřičnousilou i rozsahem, takže se nebojí nadechnou k opravdu dlouhým aklenutým refrénům, bez diskusí jde o tahouna souboru. Kytarová dvojice Rhea Thompson a Zach Salvinise jeví rovněž velmi zdatně a je schopná ve skladbách parádně vyšívat. Album tak považuji za velmi povedené ve svém ranku a to zejména díky hitovému potenciálu, parádnímu muzikantskému vkladu všech zůčastněných, jejich nasazení a obecně melodickým nápadům, jež tvoří zdejší skladby. Navíc rytmická sekce - Thomas Hewson (baskytara) a Eduardo Mariotti(bicí) působí skvěle sehraně a zdravě nabušeným dojmem.TAILGUNNER v rámci zdejších desetiskladeb střídají klasické melody-metalové kvapíkyse stadiónovými hymnami a působí u toho velmi přirozeným dojmem. Songy odkazují na instrumentálnímheroismem rozumně sycené rockové borectví starosvětského pohledu na styl. Tohle je věc rozhodně kladná. Když se tak albem podesáté probírám skladbu po skladbě, prakticky o žádnénemůžu říct, že by byla slabinou. Naopak, takřka každá zde máhitový potenciál. Dostáváme tak přehršel výborných momentů, které slouží skvělé poslouchatelnosti. Je jedno, jestli někdo dává přednostkvapíkovým věcem jako je zde titulní staccato výpad „MidnightBlitz“ umístěný hned na úvod, noblesní speedařina „Follow Me InDeath“ zvedající emoční potenciál nahrávky, či přelet nad vrcholky divoké krajiny ve válečné zóně „Barren Lands And Seas of Red“, jež má pro mne v rámci finálního refrénu opravdové kouzlo. Tak jako tak autoři vždy trefují střed terče. Pokud dáváte přednost stadiónovým vyřvávačkám, pak doporučuji songy jako „Tears InRain“ nebo „Dead Until Dark“, jejichž chytlavá pompa rovněž dokáže zvedat tep. Třešničky na melodicky metalovém dortu se posluchač dočká skrze majestátní metalovou baladu „WarIn Heaven“, která i skrze svůj patos dokáže dojmout snad i tu emočně strožejší část posluchačstva. Opravdujedinou slabinou aktuální tvorby TAILGUNNER je tak podle mne univerzálnost a určitá podobnost s některými dalšími předními kapelami melodického žánru. Tomu se však v tomto hudebním ranku vyhnout již vážně nelze.https://www.crazyDiamond.cz/suds_tell_me_about_your_day_again_recenze/3820https://www.crazyDiamond.cz/suds_tell_me_about_your_day_again_recenze/3820nobody@nothing.com (Tomáš)SUDS jsou modelovým příkladem, jak stimuluji svojí neutuchající chuť po nové muzice. A jak mě to z času na čas dokáže překvapit. Někde na mě koncem loňského rocku vyskočilo jejich jméno s tím, že žánrově by to měl být indie rock. Ok, většinou pokračuji na YT, kde nahlédnu do pár klipů a když mi na první dobrou padnou do ucha (nebo spíš mě neodradí, za ty roky se už trochu znám a vím co mám rád), tak přidávám album do svého archivu. Přesně takhle to šlo i teď. Vyděržaj pioněr, už se blížíme i k tomu překvapení. Pouštím si desku, je to slušný, líbí se mi to. Fajnový moderní americký indie rock, dobrý zvuk, melodický, zajímavý. Tak se konečně mrknu na to, co jsou ti SUDS zač a helemese – oni jsou z Anglie! Podle zvuku a stylu bych odpřisáhnul, že jsou Amíci. Samozřejmě trochu přeháním, i v minulosti už byly kapely, které zněly jakoby by pocházeli přesně z opačné strany oceánu, ale takhle výrazné klamání tělem (zvukem) jsem už dlouho nezažil. Ne že by mi to nějak vadilo, protože deska je fakt dobrá a to, že kam jim chodí pošta, je fakt podružné. SUDS pochází z Norchwiche, což je nejvýchodnější cíp Anglie. Kvarteto si hezky rodově rozdělilo úkoly – děvčata Dana Godfrey a Maisie Cater se starají o kytary, kluci si vzali na starost rytmiku, Harry Mitchell basu a Jack Ames bicí. Aktuální deska je jejich druhým počinem. Protože mě evidentně zaujal, vrátil jsem se i k debutu „The Great Overgrowth“ z roku 2023 a musím potvrdit, že i ten se jim povedl velice slušně. Každopádně po dvou letech naplněných koncertováním a životem na cestách se kapela vrací vyzrálejší, sevřenější a po všech stránkách zkušenější. Dalo by se říct, že debut je relativně bezstarostnou deskou mladé alternativní partičky, kdežto druhý zářez je výpověď party dospělých kamarádů, kteří už spoustu věcí pochopili, spoustu věcí si sami pro sebe ujasnili a mají velmi jasnou představu, kam směřují. Každopádně už na debutu se zvukově vybrali cestou sbližování s americkou indie rockovou scénou. Ale zatímco tam bych byl ještě na vážkách, do které hudební školy je zařadit, „Tell Me About Your Day Again“ už je v tomto velice přesvědčivě klamavé. A není to jen zvukem samotným, ale i větším příklonem k elementům emo rocku, konkrétně jeho „midwest“ odnože. Kdo by si snad myslel, že „emo rock“ je jedna ustálená škatulka, do které na základě několika málo předdefinovaných atributů můžeme nasypat kvanta kapel, tak vás musím vyvézt z omylu. Nebo jinak, jestli je vám „emo rock“ ukradený, tak můžeme v podstatě u tohoto pohledu zůstat. My fandové si ale věci samozřejmě rádi komplikujeme a rochníme se v detailech, jejichž dopad na ceny másla je limitně blízký nule, ale pro nás jsou otázkou života a smrti. Když to zjednoduším a dám do kontextu, vzpomeňte si třeba na „grunge“. Jak pestrou směsici kapel dokázala tato škatulka absorbovat – ALICE IN CHAINS, NIRVANA, MUDHONEY, SOUNDGARDEN, PEARL JAM a další a další. Tak podobně si můžete představit i „emo rock“ a ten zmiňovaný „midwest“ je jen jedna z jeho odnoží. Jak už název napovídá, odkazuje na geografickou oblast, konkrétně americký středozápad, kde jeho první vlna (aktuálně už jede ani nevím kolikátá, nebo už snad i revival…) vznikla v hloubi devadesátek. V této fázi nepřekypoval melodičností, ale zato představil typickou kytarovou hru plnou ozdobných vyhrávek a ornamentace. Něco jako baroko, které vzniklo na základě docela strohého a přímočarého alternativního rocku, a někdy se rozvinulo až do rokokové nabubřelosti. Naštěstí se SUDS drží u země a z „midwest emo“ si vzali jen ty elementy, které i já osobně preferuji a které mě baví. A zároveň je to jen jedna z ingrediencí, kterou rozvíjejí svůj klasický základ v podobě indie rocku. Správně mazlavý a zároveň cinkavý kytarový zvuk, doplněný o zmiňovanou „emo“ ornamentaci, je kombinovaný s více než slušnou rytmikou, kde zejména bicí mají krásně dunivé přechody. A do hudební konstrukce je pak citlivě zasazený až překvapivě jemný vokál, který má lehce folkový nádech. Kapela věnuje velkou pozornost vokálním harmoniím, které aktivně využívá ve všech písních a zapojuje se do nich celá sestava. Díky tomu jsou pestré a proměnlivé, někdy téměř nenápadné, jindy maximálně posilující vokální melodickou linku. Ono je to téměř i nutnost, protože songy sice umně maskují svojí mohutnost, ale nemají nejmenší zábrany zabíhat až do moderních grungeových odstínů, jako například v „Until I´m Fine“. V tom je právě hlavní síla alba. Umné a přirozené propojování indie, grunge, emo a v podstatě i popových prvků, s jemným nádechem folkového písničkářství. A finální produkt navíc působí velice vřele a pozitivně, takže ze zmiňovaného grunge a emo si vybírají evidentně spíše technické atributy, než nálady a atmosféru. Celkově vzato je to velice pohodová deska, která umí lehce přitlačit a znít i zemitěji, ale její nejsilnější momenty přichází v těch odlehčených polohách. Baladická „Holding On And Giving Up“ má okouzlující atmosféru a i díky preferenci mužského vokálu vystupuje mezi ostatními kousky svojí jinakostí. Jestli čekáte pro dnešní dobu tak typickou devadesátkovou atmosféru, tak ta se zde úplně nekoná. Kdybych neznal souvislosti, tak na blind bych desku spíš lokalizoval někde do minulého desetiletí, kdy právě zmiňovaný „midwest emo“ zažíval svůj restart ve vysoce melodické formě s vyčištěným indie rockovým zvukem. Ještě musím zmínit předposlední kousek „Hook Me Out“, kde kapela víc experimentuje. Rozsypaná rytmika slok je kombinovaná s pohodovým atmosférickým refrénem, což automaticky vytváří zajímavý kontrast. Ten je pak ještě doplněný o závěrečnou mezihru, kde si kytary pořádně zaburácejí a lehce se dotknou velkoleposti. SUDS bylo koncem roku 2025 velice příjemným překvapením po všech stránkách. Skromná deska nenápadné kapely, která přichází s velice vyzrálým songwrittingem, výborným zvukem a materiálem, který je zajímavý a krásný zároveň. https://www.crazyDiamond.cz/alter_bridge_alter_bridge_recenze/3822https://www.crazyDiamond.cz/alter_bridge_alter_bridge_recenze/3822janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přejděme dnes tedy k novému albu jedné docela slavné americké kapely, která by se dle papírových předpokladů mohla nacházet mezi mými favority, jenže se tak nikdy nestalo. Proč? Protože nejen fotbal, ale rovněž i hardrocková, potažmo metalová hudba nemá (především v rámci posluchačského přístupu mnohých) logiku. I o tom je následující text.Američané ALTER BRIDGE již v prvním týdnu letošního roku realizovali svou osmou řadovou desku, která u mne znovu nezvedá tep, ale jinak jde pro tuhle kapelu o zcela typickou nahrávku, která spousty jejichpříznivců prakticky nemá jak zklamat. Naopak si myslím, žeposluchače sledující se zájmem jejich cestu tohle matro opětovně potěší. Co mne tedy na tomto počinu, případně celkově na tvorbě ALTER BRIDGE překáží? Formálně je zde všechno správně a kapela dál vybrušujesvůj styl, kterého se drží již takřka čtvrtstoletí. Moderně hardrockový sound je zde znovu řádně bytelný, poplatný nárokům současné doby a i v muzikantské rovině posluchač opět čelý skvělým momentům, jež nejsou ani prvoplánově grungeové, ani vyloženě hardrockově staromilské, natož pak tvrdě metalové. S čím mám tedy problém? Tak to se dočtete o něco níže.Asi nikdo nepochybuje okytarových kvalitách Marka Tremontiho, jež zde skladby osazujevybroušenými riffy a zdobí vyspělým sólováním. Oproti minulosti tak nejde o žádnou změnu či úkrok stranou. Kdo ví, co od ALTER BRIDGE čekat, svou porci jejich hudby dostane. Negativně celou věc však chápu v souvislosti s druhým mediálně známým členem. Všeobecně vysoko ceněný frontman Myles Kennedy je totiž coby zpěvák dalším poznávacím znamením zvukuALTER BRIDGE. Po několikáté jsem si však uvědomil, že mne jeho styl zpěvu většinou nebaví. V jeho zpěvu není náznak vývoje k všestranosti, natož pak schopnosti se vymezit zajetým mustrům post-grunge a moderního hard rocku slyšeným jinde. Jeho dráždivý hlas má tu nevýhodu, že svými emocemi skladby zestejňuje. Je ho v nich totiž opět plno a proposluchače se může hodinový materiál s jeho hlasem stát spíše namáhavou výzvou kezdolání, než uhrančivou seancí vábící k opakovanému poslechovému zážitku. Měl jsem letos vážně problémy novou desku doposlouchat. Podařilo se mi to dost možná až na čtvrtý pokus. Přitom svým vkusem se často pohybuji na území devadesátkově uchopeného spojení amerického hard rocku s grungem a miluji hardrocková alba pohybující se na hraně alternativy. Ta si však většinou udržela nějaký originální, byť obskurní status - odbočky členů WHITE LION, KISS, MÖTLEY CRÜE, DOKKEN nebo dokonce Bruce Dickinsona či Adriana Smitha z IRON MAIDEN v průběhu druhé půle devadesátek jsou dobře známé. Na mne je zkrátka hudba ALTER BRIDGE ve srovnání s tímhle jmenovaným až moc matná, svým způsobem mělká a bez silných nápadů. Terén je zde i vlivem Mylesova hlasu zkrátka těžko prostupný. Vadí především absence výraznějších nápadů ve zpěvových linkách a celkové nelogičnosti v songwritingu, kdy třeba na Tremontiho masivní riffy a charismatické Kennedyho sloky zpěvák naváže s nuceně zdobným a příliš okázalým refrénem. Nejenže mi něco podobného v rámci dané skladby přišlo divné a nepřirozené, ale i provedením zpěvové linky bylo poznat, že z dramaturgického pohledu to je cesta nad rámec jeho schopností. Kdyby šlo o jednu skladbu, ale mě tímto způsobem nechutnala většina z umístěných na novince.Už otvírák „Silent Divide“ je velmi průměrný, v kontextu následujících skladeb však odpovídá celku. Druhou píseň „Rue The Day“ naopak považuji za jednu z povedených. Možná mě více vyhovuje potemnělejší ráz skladby s hlubším Mylesovým hlasem, spousta kytarových ozdob a celkově zklidňující charakter této hymny. Myslel jsem, že se mi bude líbit i následná dravá vypalovačka „Power Down“, ale dělo se tak právě jen skrze úvodní nadějně rychlý riffing a následnou sloku, od refrénu pak song dostává zcela jiný ráz, a jeho komplikovaný refrén a celková hlasová zdobnost mne opravdu nebavily. Následuje několik matnějších věcí a jednolitý ráz alba rozčísne až pomalá věc „Hang By a Thread“ opírající se o tklivý, grungem prosycený zpěv a kytarovou akustiku. I díky větší práci s atmosférou tak jde v případě této balady o jednu z paradoxně nejvíce životem dýchajících věcí ze zdejších dvanácti.Více než hodinová deska prakticky jede od začátku do konce vjedné rovině. Škoda, že už se asi nikdy nedočkáme alba na způsobjejich čtvrté řadovky „Fortress“, která na mne dělala dojem tsunami, jež může bortit hráze. Tady toho dynamického potenciáluaž tolik není. Skladby se formálně zdají vlastně docela dobré, poctivěošetřené, poplatné dnešní době, jen těch háčků zde prostěpříliš nenalézám. Děje se tak právě v souladu s hlasemMylese, kterého jsem coby zvídavý posluchač za poslední dekádu dosti přesycen. Skvěle řemeslně provedená nuda! 60% je absolutní max.https://www.crazyDiamond.cz/tones_of_decay_2026_akce_ma_kompletni_sestavu_a_headlinery_info/3825https://www.crazyDiamond.cz/tones_of_decay_2026_akce_ma_kompletni_sestavu_a_headlinery_info/3825nobody@nothing.com (Info)Třetí ročník obskurně deathmetalového festivalu TONES OF DECAY pořádaný kolektivem Kreas okolo pražské Sněti má oznámenu celou sestavu. Dvoudenní festival se bude konat 17.-18. dubna 2026 v pražské MeetFactory a přiveze čtrnáct kapel.Páteří pražského festivalu TONES OF DECAY je death metal a pokud na něm vystupují kapely s přívlastky jako thrash, grind nebo doom, společný jmenovatel je vždy ryzost, osobitost, temné vyznění a minimum krásy. Riffy zařezávající hluboko, rytmy agrese bezuzdně utrhlé z řetězu a pohlcující atmosféra z hlubin zmaru a šířící se nekrózy. Na světě podobných festivalů moc není, v České republice je TONES OF DECAY jediný, což fanouškům nabízí ojedinělou možnost svérázného ponoru do undergroundové sféry kapel, které už něco znamenají a které už něco mají za sebou – ze 14 kapel v line-upu jmenujme např. headlinery festivalu, temné Řeky DEAD CONGREGATION či Dány UNDERGANG. Zažijete tu hudbu, která znepokojuje i fascinuje. Mezinárodní, s péčí vybíraný line-up TONES OF DECAY nabízí jedinečnost a autenticitu bez příkras. Dva dny a čtrnáct ohavně skvělých těles.60 %vstupenek je pryč, ty zbylé jsou v prodeji natonesofdecay.bigcartel.com.Line-up 2026:DEAD CONGREGATION (Řecko)UNDERGANG (Dánsko)OBLITERATION (Norsko)CORPUS OFFAL (USA)VASTUM (USA)TORTURE RACK (USA)SIEGE COLUMN (USA)KRYPTS (Finsko)NEKROMANTHEON (Norsko)CRYPTWORM (Velká Británie)ALTAR OF GORE (USA)HARROWED (Švédsko)MORSCH (Německo)INGROWING (CZ)Nově oznámené kapely:DEAD CONGREGATION vznikli v roce 2004 v řeckých Aténách a nově definovali death metal svou dusivou atmosférou, drtivou intenzitou a oddaností nejmorbidnější podstatě žánru. Jsou pilířem autenticity – žádné trendy, žádné kompromisy, pouze čistá, neúprosná smrt. Toto je death metal v jeho nejposvátnější, nejrouhačštější podobě – syrový, temný a impozantní.Mohl by takto šílený line-up fungovat bez UNDERGANG? Nejtěžší, nejšpinavější a nejodporněji prohnilý death metal, jaký si lze představit. Jejich zvuk je definicí hnilobného rozkladu – kytary ultra nízké pekelné frekvence bublají jako odpadní voda zrezivělými trubkami, dunivé bubny a vokály, které chrlí, dusí a dáví se skrze mrtvolný zápach smrti. Jejich živá vystoupení jsou legendární!KRYPTS se na Tones of Decay 2026 vracejí a nesou doomem nabitého ducha raného death metalu. Zatímco mnoho finských kapel směřuje k melodii a uhlazenosti, KRYPTS zůstávají oddaní ponurému, pohřebnímu zvuku, který je odlišuje od jejich současníků. Ryzí a temné hlubiny tísnivých atmosfér.SIEGE COLUMN je duo ukované v ohni a špíně New Jersey a jedna z nejnekompromisnějších kapel současného extrémního metalového undergroundu. Syrově rychlý, dravý primitivní old school death metal plný chaosu. Sírou prosáklé kázání smrti, které v sobě nese okultní zuřivost, dusivou atmosféru a neúprosnou rychlost.CORPUS OFFAL se zrodili z popela texaské underground death hordy Cerebral Rot. Jejich nahrávky jsou neúprosná jízda plná nenadálých nářezů, hrubých basových linek, sžíravých kytar, klokotavého chropotu a valivých bicích – opravdová zvuková jatka. Fanoušci Cerebral Rot uslyší přirozený vývoj, zatímco nováčci budou ohromeni staromódní brutalitou. Každý chorobný tón zaznívá s drsnou, těžkou a drtivou jasností.VASTUM se vynořují z páchnoucího undergroundu kalifornské Bay Area. Díky své charakteristické směsi dusivé atmosféry, neúprosných riffů a psychologicky brutální lyriky se stali nositeli novodobého a zároveň excentrického jeskynního death metalu. Jejich zvuk je plný rozkladu – nelidské hmoty, která táhne posluchače do propasti, kde se hrubé rytmy setkávají s disonantními, doomem prodchnutými riffy a hrdelním chropotem. Jejich živá vystoupení jsou vzácná a každé z nich je legendárním rituálem syrové intenzity.Kapely z předchozího oznámení:OBLITERATIONz Norska jsou temní, rouhaví a ztělesňují ducha pravéhokroutícího se death metalu s neúprosnou atmosférou, kterouinfikují spektrálním doomem a tajemnými blackovými podtóny.NěmciMORSCHnenabízí jen hudbu, ale rituál – temnou, spektrální oběť proty, co nachází krásu v troskách a jasno v chaosu. Autentickýšpinavý death metal s pochmurnou zvukovou krajinou, dusivě pomalýmtempem a disonantními riffy, které náhle roztrhávají zuřivýmiblastbeaty a mučivými výkřiky.Jedinečněbahenní druh old school death metalu hrají CRYPTWORMz Bristolu, neb přináší jeho nejhnilobnější a nejprimitivnějšípodobu. Ohavní Briti chrlí jeden nekrotický riff za druhým ajejich vystoupení jsou doslova manická.ALTAR OFGORE z NewYersey jsou naopak naprosté barbarství. Primitivní a démonickýblack/death metal opovrhující melodiemi, napěchovaný morbiditou,okultní atmosférou a temnotou - krvežíznivý war metal s tíživouatmosférou sklepní temnoty.HARROWEDs ex-členy Morbus Chron na ToN pro exkluzivní show vylezou zestockholmských kanálů. Představte si Autopsy, Entombed, Obituarya Death Strike protlačené drtičem odpadu - přísný nářez plnýšpíny a hniloby, death metal co nejen na pódia přináší vašenoční můry.Deathmetalovíbarbaři TORTURERACK zPortlandu v Oregonu pod divokým hlukem s chorobnou atmosféroupřináší divoké a chytlavé melodie, chorobná sóla a temnézvraty. Nejsou to tedy jen hrubí ničitelé, přesto death metalemoholeným až na jeho divoké jádro boří všechny limity.NEKROMANTHEONjsou bezbožně rychlý, špinavý a zlý thrash metal vykovaný vplamenech dávné temnoty – norská perla proměňuje divokouzuřivost Slayer, Kreator, Dark Angel a Sepultury v korozivnízvukovou bouři a je také jednou z nejlepších živých kapel.Posledníkapela byla zocelena v radioaktivních sci-fi nočních můrách a v90. letech a na začátku tisíciletí pomáhala formovat českýunderground. Vysokorychlostní anihilátoři INGROWINGza tři desítky let tourovali s Exhumed či Phobií, vydali splity sImpetigo, Haemorrhage a Exhumed a jako jediný zástupce českéscény pro Tones of Decay zahrají old school set složený z prvníchtří desek Sunrape, Cyberspace a Suicide Binary Reflections. Tohlenení nostalgie. Tahle grindcore hlavice těmito alby nepřekračovala,ale sežehla všechny žánrové hranice, takže si tu oslepujícísmršť bez pozlátek a póz dáme naživo.TONES OFDECAY IV - Putrid Flesh Reborn17.–18.duben 2026 // Praha, MeetFactoryVstupenky:https://tonesofdecay.bigcartel.comFacebookevent:https://fb.me/e/2hkIqMJxlhttps://www.crazyDiamond.cz/deftones_adrenaline_recenze/3821https://www.crazyDiamond.cz/deftones_adrenaline_recenze/3821nobody@nothing.com (Tomáš)Hamletovská otázka „je to nu-metal, nebo to není nu-metal“ provází DEFTONES po celou jejich kariéru. Můžu vám dát deset argumentů „pro“, ale stejně dalších deset „proti“. Namísto škatulkování se radši podívejme na tvorbu jedné z nejvlivnějších a nejlegendárnějších tvrdě rockově-metalových kapel z širší perspektivy. A nezapomínejme, že i po třiceti letech od debutu je jejich tvorba navýsost aktuální a relevantní. Loňská deska „Private Music“ je toho jasným důkazem. Sacramento, Kalifornie, konec osmdesátých let. Mládež je z MTV a rádií bombardovaná pestrou paletou hudebních stylů, které jsou často protichůdné, ale přesto se mnohdy začínají i prolínat. Metal, punk, rock, pop, funk, rap. Co však mají tehdejší teenageři společné, je láska ke skateboardingu. Není to jen bezcílné zabíjení času, stává se to i společenským fenoménem, kde se mlaďoši potkávají, vznikají přátelství, zakládají se kapely. A zároveň je to kulturní tavící kotel, ve kterém hraje obrovskou roli muzika. Tady někde můžeme nalézt i zárodek budoucích DEFTONES. Startovací pozice zakládající čtveřice je ale docela rozdílná. Kytarista Stephen Carpenter se ke kytaře dostal vlastně náhodou. Když ho při skatingu srazilo auto, se špatně pochroumanou nohou si od něj musel dát na několik měsíců pauzu. Proto vzal do ruky kytaru a začal se učit riffy svých oblíbených kapel jako ANTHRAX nebo METALLICA. Abe Cunningham „zdědil“ bicí soupravu od svého nevlastního otce, který ovlivnil i jeho hudební začátky směrem ke klasickému rocku JIMMY HENDRIX EXPERIENCE, CREAM, art a alternativnímu rocku GENESIS, THE CARS, THE POLICE a navíc přidal i lásku k funku a soulu. Chino Moreno, budoucí zpěvák, byl docela měkkouš. Holdoval hlavně new wave a indie jako DURAN DURAN, THE SMITHS, DEPECHE MODE, THE CURE. Čtvrtý do party, spirituálně založený basák Chi Cheng, pak poslouchal pestrou směs od heavy metalu BLACK SABBATH a IRON MAIDEN, přes punk BAD BRAINS a OPERATION IVY až po funk, hip-hop a reagge. Kapela, která oficiálně vznikla v roce 1988, si prošla fází hraní coverů, kdy se v jejich repertoáru objevily kousky od DANZIG, METALLICY, nebo zmiňovaných BAD BRAINS. Postupně si ale začali tvořit i vlastní písničky, které byly silně ovlivněné alternativní scénou, která začínala dominovat u nastupující generace mladých posluchačů. A byla to alternativní scéna skutečně ve všech žánrech, od rocku, metalu, až po hip-hop nebo punk a hard-core. A všechno tohle se přirozeně promíchávalo a docházelo k různými fúzím, průnikům a propojením. Tady a teď se rodí devadesátkový crossover. U DEFTONES se věci daly do pohybu relativně rychle. 1990 první koncert. Daří se jim budovat regionální fanouškovskou základnu, objíždějí kluby, aktivně koncertují. 1992 první demo. Jen pro zajímavost, vzniklo jen 15 originálních kopií na kazetě. Jedna se předloni prodala na Discogs za 5 tisíc dolarů a drží rekord nejdražší zde obchodované kazety. V roce 1994 je jejich manažer propojil s nastupujícími hvězdami KORN, se kterými pak pravidelně vystupovali. V tom samém roce „kukuřičnáci“ vydali svůj eponymní debut, který se považuje za jeden ze zakládajících stavebních kamenů nu-metalu. Najednou byl hlad po podobných kapelách, každý label hledal další interprety, kteří by se na této nové vlně mohli udat. A tak se stalo, že po jednom z koncertů za nimi přišel maník jménem Guy Oseary, který působil řekněme jako hledač talentů u labelu Maverick. Ten spoluzakládala jistá zpěvačka jménem Madonna. Každopádně Guy kapele zaplatil letenky do jejich sídla v Los Angeles, kde v malé zkušebně měli zahrát pár songů pro vedení. Kluci se do toho opřeli a prakticky obratem jim byla nabídnuta smlouva. Při jejím podepisování prý do kanceláře na chvíli vešla i samotná Madonna, která potřebovala informaci v nějaké jiné záležitosti. Na to ale člověk nezapomene, že? Každopádně kapela byla spokojená, protože smlouva jim ponechávala uměleckou svobodu a nakonec u labelu vydrželi přes 10 let. S nahráváním debutu se na nic nečekalo. Zvolili studio Bad Animals v Seattlu a jako producenta se kapele povedlo získat legendu – Terryho Datea. Chtěli ho zejména kvůli jeho práci na albech PANTERY. Podobně tvrdý zvuk plánovali dosáhnout, ale neměl být tak uhlazený, měl být syrovější a špinavější. Mě „Adrenaline“ zvukově přijde až moc syrové, téměř undergroundové. Jestli to bylo cíleně udělané do této formy, nebo prostě tohle bylo maximum, co Terry z kapely, která poprvé okusila profi studio, vydoloval, nevím. V této oblasti má dle mého názoru deska rezervy. Přijde mi trochu plochá, lo-fi, nevybalancovaná, hodně alternativní, zejména v kontextu dalších nahrávek, které se následně relativně rychle propracovaly do první ligy z pohledu technické kvality. Co se týče samotných skladeb, dostává se nám zde blízké setkání s kapelou, která je na rozcestí. Jasně slyšíme spoustu inspirací a vlivů, které její muziku formují, ale zároveň zde už vnímáme, někdy jasněji, někdy možná ještě jen v náznacích, charakteristické prvky, které se v budoucnu stanou trademarkem tvorby DEFTONES. Každopádně album je primárně natlakovaným kotlem, energetickým zásobníkem, kterého bezpečnostní ventily jen s největším úsilím a jen na krátké okamžiky dokážou zadržet kvantové výbuchy nasranosti, adrenalinu a mladické revolty, kterou kvarteto potřebuje vykřičet celému světu. Nahlas, napřímo, rovnou do ksichtu. Možná to někdy působí až lehce naivně, ale je to absolutně upřímné. Kapela dostala životní šanci a vydala ze sebe maximum. Nebylo to jednoduché. Terry musel využít všech svých zkušeností a mentorských dovedností, aby kapelu motivoval, když se jim při nahrávání nedařilo, nebo aby je lehce usměrňoval, když jim neznalost práce ve studiu bránila dosáhnout požadovaného výsledku. O texty se postaral Chino, který byl ovlivněn abstraktním přístupem ve stylu Morrisseyho. Více než jasné příběhy zde dostáváme zamlženou poetiku, která sice reflektuje témata typická pro mladou generaci na počátku devadesátek, ale významy spíše tušíme, než bychom je jasně viděli. Mladická rebelie, frustrace, agrese, zranitelnost, nepochopení u rodičů a společnosti, útlak, vztahy, každodenní rutina nebo nuda. Celá generace kapel těžila v této době z těchto témat, protože právě tím žila. Nejenom oni, ale samozřejmě i jejich fanoušci. A pro tato ne právě pozitivní a příjemná témata se hodila muzika, která je ještě více zdůrazní, dodá jim váhu, vážnost i údernost. Která bude jasně deklarovat, že jsou pro tuto generaci důležitá, a že je to všechno skutečně hodně, hodně tíží. Když jsem si teď po dlouhé době debut pouštěl, začal jsem podvědomě objevovat možné inspirační proudy. Než k souputníkům, podladěným a hutným KORN, kteří už od debutu aktivně pracovali i s rapem, bych „Adrenaline“ směřoval víc k alternativnímu metalu kapel jako TOOL a HELMET, nebo crossoveru FAITH NO MORE (bez synťáků) a RAGE AGAINST THE MACHINE. Někdy tam zaslechnu i SEPULTURU, nebo prvky, která se později stanou typickými pro SYSTEM OF A DOWN. Zatím spíš nesměle kapela pracuje s více atmosférickými polohami, které bude v budoucnu aktivně rozvíjet a právě ty se stanou jedním z hlavních pilířů jejich tvorby. Rapování je zde přítomné, ale v rozumné míře. Co už ale zde naplno slyšíme je typický projev China. Šepot, rap, zpěv, řev, ideálně všechno zkombinovat v rámci každého songu, a ještě navíc propojit v razantních dynamických změnách. Je plný animální zuřivosti a vzteklosti. Klidné pasáže vybuchují do agresivních frenetických bouření, nervózní pobrukování přechází do přímočarých ataků. Jede naplno, jakoby už nebylo zítra, jakoby musel vše říct okamžitě a hned. Podobnou pestrost a stylovou flexibilitu předvádí i Stephen Carpenter. Od sekaných, téměř trashových riffů, k mohutným zvukovým stěnám, od jemných alternativně rockových vyhrávek k agresivním a rychlým hardcoreovým jízdám. Chi Cheng pak s oblibou stínuje svými basovými linkami kytarové riffy, což dodává kompozicím šťavnatost, mohutnost a pevnou strukturu. A Abe Cunningham? Ten do sestavy buší jak o život, prokládá to rychlými breaky, žene kapelu neúnavně dopředu. Jeho hra má v sobě určitý nádech groovu, není tak ortodoxně metalová. Přirozeně do ní fúzuje i prvky z funku a soulu. Kromě notoricky známých výborných singlů „7 Words“ a „Bored“ je na albu několik na první pohled možná lehce nenápadných skladeb, která mě ale vždy hodně bavily. Temnější „One Weak“ s výraznou basovou linkou, která dynamicky skáče mezi klidnějšími, lehce psychedelickými pasážemi a agresivními výpady. „Lifter“ s „toolovskou“ atmosférou přichází s „jemnější“ kytarovou hrou a košatější strukturou, kde Chino dokazuje, že ani normálního zpěvu se nebojí. „Birthmark“ je pak skutečně symbolickým mateřským znaménkem, které zřejmě nejvíc naznačuje směr, kterým se kapela v budoucnu bude vyvíjet. Rozvláčně pojatý song, hypnotický riff, bicí ve vlnách nakopávají děj, aby se drive nezastavil, a na závěr pořádný hardcore nářez. Když se tak zamyslím, tak zde preferuji ty méně „tvrdé“ skladby, které ale přesto bezpečně patří do metalového ranku. Oslovují mě svojí propracovanější strukturou, stylovou fluidností a pestřejší dramaturgií, než ty vysloveně dravé, super agresivní a více konzervativně tvrdé metalové masakry. Deska vychází v říjnu 1995 a žádnou velkou díru do světa ze začátku upřímně neudělala. Minimálně komerčně. Prodalo se jí v té době zhruba čtvrt milionu kopií. Až v roce 1999 dosáhla na zlato (500 tis. kopií) a dalších deset let se propracovávala k platině (1 milion). Díky intenzivnímu koncertování si ale kapela budovala fanouškovskou základnu a bylo jasné, že nezůstane jen u debutu. Můžeme mít výhrady ke zvuku, i já se při něm vždy lehce ošívám, ale písničky samotné dávají dohromady velice silný debut. Živočišní drive, výrazné hudební nápady, pestrá dramaturgie, to vše jsou trumfy, které i 30 let od vydání desky pořád zůstávají v platnosti. Perlička na závěr – jestli jste až dodneška netušili, co to vlastně je na coveru alba, nedej bože jste to považovali za nějaký instrument se sexuálním podtextem, tak budete překvapeni. Je to manuální odsávačka hlenů pro malé děti. Schválně na titulku alba, které je hlučné, syrové a drsné, vybrali něco, co naopak symbolizuje něžnost a citlivost. Teda to tvrdí kapela. Já si dodnes pamatuji ten řev dcery, když jsem to na ní aplikoval. https://www.crazyDiamond.cz/beyond_the_black_break_the_silence_recenze/3818https://www.crazyDiamond.cz/beyond_the_black_break_the_silence_recenze/3818nobody@nothing.com (Gazďa)Kdysi byl symfonický metal opravdu symfonický. Zakladatelé či ranní propagátoři THERION a NIGHTWISH měli velké ambice, experimentovali a posunovali a možná stále posunují hranice tohoto subžánru. Dnes se tímto úslovím míní ale styl, který nemá s klasickou hudbou a symfoniemi moc společného. Bavíme se o pop-metalu, kde je hodně kláves a za mikrofonem ideálně nějaká schopná, ale zároveň také hezká a sebevědomě působící zpěvačka. V osmdesátkách v metalu klestily tyhle pozice prvosenky Doro Pesch a Lita Ford, dnes je v tomto subžánru vokalistka takřka zákonem. Pop není z povahy sloh, kde se příliš experimentuje, takže je právě tenhle klávesový metal zaplněn spíše ordinérními a na emociální efekt spoléhajícími smečkami, kde se vrství klišé na klišé. Dost překvapivé je, že i když jde o dost oblíbený styl, tak tu opravdové kvality moc není. Vzhledem k nejasné budoucnosti NIGHTWISH a THERION tu z první ligy zbývají tak WITHIN TEMPTATION, EPICA, SEVEN SPIRES a KAMELOT, někdo by možná řekl také RHAPSODY OF FIRE, ale těm jsem nikdy nepřišel na chuť. A pak zde máme rovněž málo početnou druhou ligu, kam bych zařadil tak LEAVES´ EYES, DELAIN a právě německé BEYOND THE BLACK. Manheimská partička není na scéně až tak dlouho a začíná teprve dvanáctý rok. Jsou ale velmi plodní a během této doby vyslali do světa už šest desek a jedno LP kvalitního a uhlazeného metalového popu. Nemají to k nám od sousedů daleko, takže jsou v Česku dobře etablovaní i koncertně. U nás během své kariéry vystoupili už desetkrát. Stali se také jedním z koňů Pragokoncertu, který je pravidelně rotuje na svých festivalech Masters of Rock, Metalfest a Rock Castle. V Moravském Krumlově byli i loni a letos se s nimi zas potkáme během prvního festivalového dne v Plzni. Bude to minimálně náhražka za právě probíhající headlinerské turné v Německu a okolních státech, které se českým luhům a hájům bůhvíproč vyhnulo, když třeba takové Roxy nebo MeetFactory by černé čtveřici dost slušely. Právě jejich intenzivní koncertní aktivita v kombinaci s kvalitními vystoupeními je i jedním z důvodů, proč jejich hvězda vystoupala poměrně rychle nahoru na symfo-metalové nebe. Další je kvalitní hudba. Jak je na tom novinka? Poslední deska „Break the Silence“ nepřináší hudebně příliš nového a pokračuje tam, kde skončila předchozí dost dobrá a eponymně nazvaná „Beyond the Black“ (2023) vydaná taktéž pod hlavičkou labelu Nuclear Blast. Jak je u popu zvykem, nebývá jeho silou filozofický apel alba jako celku, ale zapamatovatelnost a „zpívatelnost“ jednotlivých písní a tam minulé album bodovalo skvěle. „Is There Anybody Out There?“, „Free Me“, „Reincarnation“ nebo „Winter Is Coming“ byly hity par excellence. Až takovou silou novinka nedisponuje a je celkově o něco slabší. Singlovky ale vůbec nejsou špatné. Úvodní „Rising High“ začíná slušným riffem a je obohacena prvky world music v podobě (zřejmě) maorského nápěvu podbarvujícího základní motiv. Podobným kořením je opepřena i „Let There Be Rain“, která obsahuje motivy inspirované balkánským rituálem pro přivolávání deště Perperuna a v níž jako host vystupuje sólistka bulharského ženského sboru Mystery of the Bulgarian Voices Gergana Dimitrova. Další singl „The Art of Being Alone“ je zas zpěvným duetem zpěvačky Jennifer Haben s frontmanem německé gothmetalové bandy LORD OF THE LOST Chrisem Harmsem a jejich kontrastní hlasy fungují dohromady velmi dobře. Jsou to všechno solidní věci, stejně jako třeba „Ravens“ nebo „The Flood“. Síly těch největších pecek z minulého alba ale myslím na novince dosahují jen dvě skladby. Další singlovka „Break the Silence“ s hutným basovým spodkem a kombinací rychlé výrazné melodie ve sloce a chvílemi něžným a chvílemi tvrději metalově synkopovaným refrénem. A pak další z rychlejších věcí „Hologram“, která svým refrénem upomene na jednu z vůbec nejznámějších skladeb kapely, „Hallelujah“ z jedenáct let staré prvotiny. Dobrou zprávou je, že album neobsahuje žádné vycpávky, a i zbylé písně jsou kvalitní a stojí minimálně za několik poslechů. Skupina má i další devizy. První je skvělá vokální práce krásné a charismatické frontwoman Jennifer Haben, bez níž by byla kapela třetinová. Její křehký a svébytný vokál dodává písním naléhavost, emocionalitu a barvu, která je dále umocňována vynikající produkcí. Takřka každá skladba obsahuje nějaký drobný zvukový nebo hudební nápad, kdy se musíte zastavit a říkáte si, co je to za zvuk? O prvcích world music jsme už mluvili, potkáme tu ale i přímo do písně funkčně zakomponované tikání hodin, které plní roli metronomu. Specialitou kapely jsou také dynamické proměny, kdy jsou sice skladby ve 4/4, ale někdy bicí hrají první, tu druhou dobu, pak na chvíli zastaví, aby zazněl pouhý podbarvený vokál, jindy je zas podobná hudební „synkopa“ proměněna v akustickou vložku. Bohatostí a pestrostí zvukové stopy a skvělým masteringem nemají podle mě BEYOND THE BLACK v žánru konkurenci. Kde jinde zvuku dominují přeslazené klávesy nebo syntetizátory, je tady opravdový barevný prales, aniž by to jakkoliv bránilo čitelnosti a popové údernosti. Opravdu skvělá práce ve studiu.BEYOND THE BLACK nestvořili přelomové dílo, ale naservírovali nám další kvalitní pop-metalovou desku. Vzhledem k nynější oslabené pozici tohoto subžánru je pravděpodobné, že to bude i nejlepší pop-metalové album roku. https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_mekong_delta_recenze/3812https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_mekong_delta_recenze/3812janpibal@crazydiamond.cz (Stray)1987, rok zrození techno-thrashe! Samozřejmě můžeme zohlednit o pět let delší existenci kanadských vizionářů VOIVOD a nebo mít v paměti floridské progresivce WATCHTOWER, kterým vyšla debutová deska o rok dříve než westfálskému kvintetu, ale pokudexistuje nějaká kapela, která poutavým způsobem dala vzniknout stylu, krátce nato všeobecně nazývanému jako technický thrash metal, pak to byli určitě němečtíMEKONG DELTA. Ti na svém prvním bezejmenném albu sice započali v bouráníkonvencí a jejich skladby se vykazovaly neutěšenou atmosférou a strukturálníproměnlivostí, ale pořád šlo o ryze thrashové dílo, pravda, jentrochu umělečtěji koncipované a s přesahy v podobě několika pasáží inspirovaných prostředím vážné hudby. Deska „Mekong Delta“ vyšla u malé stáje Aaarrg Records a celý projekt seprostřednictvím ní u příznivců neprvoplánové metalové hudby dobře zapsal. Hudebnícitehdy využívali uměleckých pseudonymů, a protože MEKONG DELTA byli v tédobě jen studiovou kapelou, nikdo přesně nevěděl, kdo je skutečným členem. Z této anonymity a všudypřítomného tajemna několik let projekt těžil. K odhalení došlo až na přelomu osmdesátých adevadesátých let, takže dnes již víme, že zpěvákem byl na prvotině jistý Wolfgang Borgmannvyužívající zde přezdívky Keil, kytary třímala v rukách dvojice sekerníků od LIVING DEATH,jmenovitě Reiner Kelch a Frank Fricke, zde jako Vincent St.Johns a Rolf Stein, baskytaristou a šéfemcelého projektu byl vždy Ralf Hubert tehdy coby Björn Eklund a za bicími se bravurně předvedl Jörg Michael jako Gordon Perkins. V roce 1987 nebyl experimentální přístup v rámci podobnětvrdé, rychlé a agresivní hudby příliš běžný a tak se z MEKONG DELTA staladoslova kultovní záležitost. Skladby byly pojaty techničtěji a oplývalyneobvyklými postupy, složitými rytmy a změnami temp. Svým způsobem zde byloriginálem i zvuk, který agresivní žánr poprvé představit v disonantnějšíformě, která budila dojem střetu s jinými světy, nadpřirozenem a celkovousci-fi aurou. Velmi rychle se MEKONG DELTA dostali do povědomí a v rámciněmecké scény platili za vysoko ceněný originál tvrdé hudby, který stál trochustranou od hlavního kovového proudu a byl protipólem k tradičnějším bandám scény jako KREATOR či SODOM. Stejně jako tito veteráni německého thrash metalu všakMEKONG DELTA ve svých začátcích nešetřili na záplavě ostrých riffů. Navzdory složitějšístruktuře a divně zabarveném zvuku. Tohle všechno však z jejich tvorby činilo originál. Co již na debutové desce upoutalo mnohé, bylo decentní zapracování klávesových motivů či postupů přicházejících z ranku vážné hudby do metalového proudu. Asi nejpatrnější to bylov rámci instrumentální skladby „The Hut Of Baba Yaga“, kde stály pro MEKONGDELTA předlohou fragmenty z díla Modesta Petroviče Mussorgského. Kielovy dramatické, na thrash metal poměrně vysokéa zvláštní vokály ve své době docela rozdělovaly názory na jejich hudbu. Přesnezpochybnitelný dopad a umělecký potenciál, tak k MEKONG DELTA přilnulijen skuteční fajnšmekři a posluchači, co si úmyslně vybírali netradičně koncipovanou a vesměs složitější metalovou hudbu.Na debutové desce oceňuji nejenoriginální žánrové pojetí, ale právě onen progresivitou bez hranic ne až toliknarušovaný thrash metalový spád a agresi. Jakoby zde ony„zvláštnosti“ zatím plnily jen dokreslující funkce. Když naúvod MEKONG DELTA vystřelili v rozdováděném úprku song „WithoutHonour“, bylo to jakoby zde kapela chtěla bez prodlení odprezentovatsvé největší běsy. Jde o song, kde jsme vrženi do válečné operace a vyzbrojeni procházíme nebezpečnou zónou po boku hlavních hrdinů. Stejnědramaticky a vygradovaně zní snad ještě lepší „The Cure“,kde celkovou excentricitu umocňují nejen svižné riffové výpady,neoblomná rytmika ženoucí skladbu v plné rychlosti vpřed, alepředevším vysoké Keilovy vokály. Tento zpěvák ze zpětného pohledu možná nedosahoval formálních kvalit svého následovníka Douga Leeho, jež do sestavynaskočit po třetí řadovce na počátku roku 1990, ale i tak se Keil krané tvorbě Němců velmi hodil a svým hlasem umocňoval zvláštně nervní auru okolo skladeb. Text této skladby obsahoval zajímavé existencionální téma a vypovídal o manipulaci a absenci etiky ve světě, kde je lék předepsán, ne za účelem vyléčení pacienta, ale pro získání kontroly nad ním.Na desce byly i pomalejší kusy, jako ležérně znějící „Heroes Grief“, která je obestřenapsychedelickou aurou a po tak trochu voivodovské první půli přejdedo hypnotizující instrumentální pasáže, jejíž směr udávajíponuré zvuky kláves a osudový chór. V druhé polovině alba jepomalejší skladbou „Black Sabbath“ navozující pocity střetus prostředím doom metalu a vlivy o něco staršího rocku a metalu,než je tomu v případě tvrdších a rychlejších songů MEKONG DELTA.Právě díky „Heroes Grief“ a „Black Sabbath“ však deskadramaturgicky funguje a působí pestřeji a neutěšeněji.Výborný techno-thrash Němcipředvedou v riffopalbě „Kill the Enemy“. Tady je protiválečný stroj MEKONG DELTY rozžhaven do nejvyšších obrátek. Text je rovněž kritikou psychologického obrazu války, kdy ve skutečnosti proti sobě nestojí jedinci, ale loutky řízené propagandou. Zabití nepřítele je pro ně nutností k přežití, nikoliv volbou. Neexistuje totiž jiná možnost, neboť násilí je ospravedlněno vyšším cílem a prováděno mechanicky a zcela bez emocí. Velmi zvláštní, alerovněž také velmi nepoklidné a svižné kusy zde představuje dvojice„Nightmare Patrol“ a „...Shivas Return“. V případě „Nightmare Patrol“ jakoby se posluchač dostával do říší děsivých snů a za každým tónem cítil hrozící nebezpečí, naopak „...Shivas Return“ zve do světa Brahmy a na území buddhistického všehomíra. Ve výsledku jde v obou případech o skvělé psycho věci podtrhující originalitu tohoto techno-thrashového monstra coby hudební instituce vyjadřující se striktně originálním jazykem. Oněco rockově avantgardněji zní pak závěrečná hymna „BackHome“, která však má pro mne rovněž velké kouzlo. Tvrdí se,že debutová deska ještě plně neodkryla potenciál této kapely,mně však převažující náplň thrash metalu naprosto vyhovuje aberu jí jako sakra originální a lákavou žánrovou sbírku,jež je ve srovnání s okolím pravým originálem. Kapela siceještě ani zdaleka neodhalila všechny své progresivní zbraně,ale dejme tomu, že to bylo z mého pohledu spíše dobře. Jde o skvělé dílo, zvlášť když si uvědomíme, že šlo o debut projektu, o kterém tehdy nikdo netušil, jak dlouho vydrží a zdali záhy nezmizí.https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_marduk_immolation_praha_krizikuv_pavilon_b_21unora2026_koncert_info/3824https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_marduk_immolation_praha_krizikuv_pavilon_b_21unora2026_koncert_info/3824nobody@nothing.com (Info)Z důvodu velkého zájmu koncert přesouváme do prostor křižíkova pavilonu B Výstaviště Praha! Již zakoupené vstupenky samozřejmě zůstávají v platnosti a nemusíte se bát - pavilon B je jen pár metrů od původního místa konání.Prodáno 79% kapacity, po vyprodání již žádné navyšování kapacity nebude! Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/966Blackmetalová událost zimy je zde! Živoucí norská black metalová legenda MAYHEM vystoupí v rámci jejich evropského turné i v Pavilonu B pražského Výstaviště, kde se po jejich boku jako speciální hosté představí švédská pancéřovaná divize MARDUK a o support se postará americká death metalová ikona IMMOLATION.MAYHEM patří k nejkontroverznějším a zároveň nejvlivnějším kapelám norské blackmetalové scény. Založeni byli už v roce 1984 a od počátku šli proti všem konvencím – jak hudebně, tak i svojí image. Jejich raná tvorba je syrová, chaotická a temná, s důrazem na atmosféru nihilismu a zmaru. Kapela se rychle stala symbolem extrémní hudby a undergroundové autenticity, ale také nechvalně proslula kvůli událostem kolem sebe – zejména sebevraždě zpěváka Deada v roce 1991 a vraždě kytaristy Euronymouse o dva roky později.Navzdory těmto temným kapitolám se MAYHEM dokázali udržet na scéně a postupně si vybudovali status legendy. Alba jako De Mysteriis Dom Sathanas či Grand Declaration of War jsou dnes považována za milníky žánru, ať už pro svou drtivou syrovost, nebo pro experimentální přístup k black metalu. Dnešní Mayhem fungují s respektem k vlastní historii, ale zároveň pokračují ve vývoji – jejich nahrávky stále budí rozruch a dokazují, že patří mezi nejzásadnější kapely extrémní hudby vůbec.Švédská blackmetalová formace MARDUK vznikla v roce 1990 s cílem hrát „nejvíce blasfemickou hudbu na světě“. Jejich tvorbu charakterizuje neúprosná rychlost, agresivní riffy a temná, válečná tématika, díky čemuž si brzy získali pověst jedné z nejextrémnějších kapel žánru. Alba jako Panzer Division Marduk či Heaven Shall Burn… When We Are Gathered patří k základním pilířům black metalu 90. let, zatímco novější desky ukazují jejich schopnost kombinovat brutální intenzitu s atmosférickými momenty. Na pódiu je MARDUK synonymem absolutního nasazení a energie, díky čemuž si už desítky let drží pevné místo mezi elitou světového extrému.Jedna z nejrespektovanějších a nejvlivnějších kapel death metalu, to jsou američtí IMMOLATION. Jejich hudba je charakteristická temnými, technicky propracovanými riffy, komplexními strukturami skladeb a hluboce znepokojivou atmosférou, často doplněnou o texty reflektující náboženskou kritiku a existenciální témata. Deskami jako Close to a World Below či Kingdom of Conspiracy si IMMOLATION vybudovali reputaci kapely, která dokáže kombinovat brutální intenzitu s intelektuální hloubkou, což je činí oblíbenými mezi puristy death metalu i novými fanoušky extrémní hudby.Oznamujeme český support! Mezi světové legendy black metalu se přidávají dvě české kultovní formace INFERNO a MALLEPHYR.Karvinské uskupení INFERNO se profiluje undergroundovou blackmetalovou indentitou už od svého založení v roce 1995. Hudebně vychází z klasické blackmetalové tradice, postupem času se v textech objevila i témata metafyziky, gnóze a introspekce. V průběhu let se měnil zvuk i sestava kapely, agrese a temnota zůstávají, stejně jako hlavní postava - vokalista Adramelech. Inferno už 30 let patří k nejvýraznějším představitelům české black-metalové scény a v únoru na výstavišti nám předvedou, že právem.MALLEPHYR z Rokycan diktují nekompromisní death/black metal už od roku 2013. Jejich tvorba stojí na kombinaci syrovosti death metalu s atmosférou black metalu, přičemž v textech se zaměřují na témata misantropie, nihilismu a antináboženských postojů. Konceptuálně kapela naznačila v nedávném rozhovoru, že jejich texty a obaly alb reflektují „hlubokou a ještě hlubší prázdnotu osobnosti“ — tedy ne primárně boj dobra a zla, ale existenční úpadek a nihilistická témata.https://www.crazyDiamond.cz/glimmer_get_weak_recenze/3816https://www.crazyDiamond.cz/glimmer_get_weak_recenze/3816nobody@nothing.com (Tomáš)Bylo by velmi jednoduché podle prvního songu alba „Get Weak“ odsoudit kapelu GLIMMER do žánrové škatulky shoegaze. Ano, určitě tam jednou nohou nakročeno mají, ale jejich tvorba má o mnoho více vrstev, které z ní dělají ve finále velice zajímavý produkt. Debut kvarteta z New Yorku je překvapivě příjemnou alternativní deskou, která se nebojí melodičnosti a přichází s poctivou porcí pohodové atmosféry.Už dle fotek kapely je jasné, že tohle nejsou úplní mladíčci, spíše bych je generačně tipoval na mileniály. Z toho plyne určitá dospělácká umírněnost, která v tomto případě ale hraje ve prospěch výsledku. GLIMMER se nesnaží být za každou cenu vyhranění, revoluční nebo nekompromisní. Právě naopak. Působí až nezvykle civilním a nekonfliktním dojmem. Prostě vzali původní muziku, kterou mají rádi a dali jí novou tvář. Předávat důležitá a zásadní poselství se na desce ani náznakem nesnaží. A to je dobře. V dnešní době, kdy se pomalu každý snaží vymezovat, vysílat signály a vnucovat nám jedinečné pravdy, je pohodová a nekomplikovaná deska téměř podpultovým tovarem.GLIMMER vznikli v roce 2023 a po pár singlech je „Get Weak“ jejich debutový album. Na masteringu s nimi spolupracoval Will Yip, který dělal na deskách TURNSTILE nebo SUPERHEAVEN. Styl a zvuk ani jedné z nich ale na albu nečekejte. GLIMMER se vydali jinou cestou. Opět zde máme startovací pozici v alternativním rocku a grunge devadesátých let, který byl zabalen do shoegazového kabátku. Produkce zvuk zbytečně nevyčistila a ponechala mu určitou sympatickou špinavost. Co je ale jinak, je celková atmosféra. Na rozdíl od běžné shoegaze produkce, která, když už není vysloveně smutná a vážná, tak je minimálně silně melancholická. GLIMMER si z ní ale vzali jen zvukové elementy. Nálada alba je vysloveně pohodová, dalo by se říct pozitivní. S tím souvisí i výraznější příklon k popové melodice, která se stává nosným motivem písniček. Zvukově nám deska může lehce připomenout ranou tvorbu THE SMASHING PUMPKING nebo FOO FIGHTERS, samozřejmě bez jejich bombastické velkoleposti a masivního drivu, ale mě tam od prvních poslechů vyskakuje ještě jiné přirovnaní. Dnes už bohužel téměř zapomenutá britská kapela MY VITRIOL, jejíž fantastický debut „Fineleness“ (2001) bych se nebál označit za zvukový vzor alba „Get Weak“. Deska už od otvíráku „When Everything Was Spring“ nic netají. Máme zde rozsáhlé kytarové plochy, které místo klasických riffů upřednostňují spíše zasněné proplouvání zvukovými vlnami, dunivé bicí s vytaženým kopákem, měkkou basu z pozadí dodávající šťávu a zejména jemný zpěv, který je v tradicích dream popu lehce utopený v mixu. Melodie jsou vláčné a nekomplikované. Pro pop možná lehce nevýrazné, pro shoegaze ale až moc popové. Takže ve finále ideální. Sloka-refrén-sloka-refrén, občas nějaká kratší odbočka. A světe div se, ono to stačí. Dvě kytary dokážou zajistit dostatečný příděl sonického zvuku a navíc přidávají i další elementy, které rozvíjejí pestrost skladeb. Krátká sóla, shoegazově zasněné vyhrávky, vybrnkávané ornamenty. Když pak ale obě zaberou, je to i celkem slušný rokec. Zmiňované MY VITRIOL připomenou hlavně rychlejší skladby, jako třeba „Dissolve“ nebo „Sorrow Again“, kde se potkává kontrolovaná dravost alternativní rocku ve špinavě garážovém zvuku s jemností dream popové melodiky. Ani ve středním tempu se ale kapela neztratí. Naopak, možná právě zde ukazuje nejlepší formu. Zasněná „Follow“ slušně nabrousí kytary do grungeových odstínů, pohodová „Slow Saturday“ vyvolává nostalgické vzpomínky na devadesátky, vlnivá „To Believe“ zdůrazňuje kontrast mezi nervóznějšími kytarovými elementy a totálně vyklidněnou melodickou linkou. Komplexnější dramaturgii pak předvádí na závěr titulní „Get Weak“. Od jemného úvodu se skladba postupně klikatí přes několik meziher a trpělivě směřuje k velkému finále. A to je pojato skutečně grandiózně, v duchu nejlepších tradic THE SMASHING PUMPKINS z období „Siamese Dream“. Vpád sonické kytarové armády je očekávaný a přesto nám jeho dynamika vyrazí dech. Takhle se má přátelé zavírat deska! GLIMMER přišli v období aktuální shoegaze revival vlny s deskou, která do ní krásně zapadá a přitom je zároveň jiná. Nakažlivá pohoda a pozitivita, která z desky vyzařuje, je upřímná a odzbrojující. Někdy působí až dětinsky mile a nevinně, ale to je její podstata. Užívat si muziku a nic neřešit. https://www.crazyDiamond.cz/ensiferum_freedom_call_dragony_brno_fleda_28ledna2027_koncert/3819https://www.crazyDiamond.cz/ensiferum_freedom_call_dragony_brno_fleda_28ledna2027_koncert/3819nobody@nothing.com (Gazďa)Letošní rok slibuje pro Čecha unikátní koncertní nálož a mimo jiné k nám zavítají JUDAS PRIEST i IRON MAIDEN a také program Brutal Assault vypadá skvěle. To si ale ještě chvíli počkáme. I jaro bude ale hodně nadupané a sezóna už se nám pomalu rozjíždí. Po několika týdnech novoročního klidu kořeněného jen několika návštěvami České filharmonie se rozběhla i pro mě, když mi začala v Brně při návštěvě finské melodeathfolkové partičky ENSIFERUM. Kdyby hráli ENSIFERUM v Praze, tak by to byla jasná volba, ale na otočku na Moravu se mi nechtělo. Jasně, Pražáci jsou prý líní jezdit jinam na koncerty, dočteme se tady v komentářích. Jenže support také příliš nelákal. Nakonec zvítězila kombinace delší koncertní vyprahlosti, touhy si trochu zaskákat při nekomplikované melodické hudbě a také dobrý setlist, na kterém byla i jedna z mých top skladeb loňského roku „Scars in My Heart“. Hlavně ta převážila misku vah směrem k večernímu výletu do našeho druhého největšího města. V Brně jsem kdysi studoval a mám ho rád, ale nemám tu žádné kořeny a prakticky nikoho tu už neznám, takže to byl zájezd jen tam a o půlnoci zase zpátky. Fléda se geograficky nachází v srdci mého někdejšího studentského života, když jsem si to okolo ní často mašíroval z jednoho z mých četných brněnských bydlišť v Černých polích směrem na Veveří. Nebyl jsem v ní ale bratru dvacet let, takže mě při vstupu do tohoto klubu polila nostalgická nota. Člověk si připadá mnohem starší, když se vrací do míst, ke kterým už ho nic nepojí a kde už byl zanechaný prach dávno stokrát smyt. Ale nepřijeli jsme se nostalgicky babrat v zaschlých vzpomínkových albech, přijeli jsme na metal! Původně směrovali Obscure koncert ENSIFERUM do dost velkého Sono Centra, což bylo opravdu dost ambiciózní. Fléda s kapacitou nějakých až 800 lidí byla pro barbarské Finy a jejich kumpány vhodnějším prostorem. A když už těch dvě stě kilometrů na otočku jedu, tak jsem se rozhodl přijít včas. Zatímco hlavní hvězdy jsem už několikrát viděl, u obou supportů to pro mě byla premiéra. Docela jsem se těšil na DRAGONY, což je sice kapela, které bych běžně nevěnoval příliš pozornosti, ale při tréninkovém náslechu na koncert mě některými skladbami celkem zaujali. Ano, jde o běžný euro-symfo-metal tentokrát rakouské provenience s tuctovým názvem a všedními žánrovými fantasy texty, ale třeba „The Einherjar (What Dreams May Come)“ je opravdu skvělá chytlavá powerbalada. Loni na podzim jejich sestavu plnohodnotně obohatila vokalistka Maria Nesh, ale dvojzápřahu s tradičním zpěvákem Siegfriedem Samerem jsme se v Brně bohužel nedočkali, jelikož zůstal z nějakého důvodu doma. Ale nevadilo to až tolik, i ostatní drakobijci dokážou zpívat. Na rozdíl od dalších pop-metalových skvader si tak (myslím) vůbec nevypomáhají vokály z pásku, což je velký nešvar tohohle žánru. Už Rakušané měli solidně zaplněno a Maria Nesh dokázala publikum dál pumpovat. Já se usadil vepředu napravo u pódia, kde jsem měl opřen o boční stěnu skvělý přehled, i když zvuk tu nebyl během celého večera ideální, když se kytary trochu slévaly s klávesami a zanikaly vokály. Ale asi to tak bylo po celém sále, protože když jsem se v závěru koncertu vydal dozadu, znělo to podobně. Na druhou stranu a obranu zvukařů měla každá kapela mnoho vokalistů, takže to soundmástři neměli úplně jednoduché. Solidní vystoupení. FREEDOM CALL jsem už chtěl konečně vidět, když jsem je několikrát prošvihl na Mástrech či Metalfestu. A jak koukám na harmonogram plzeňského festivalu, tak si je letos dám i podruhé. Po brněnském koncertním zážitku jsem alespoň částečně pochopil oblíbenost téhle čety. Hudebně jde totiž o sedmý odvar třikrát vylouhovaného německého power-metalového čaje s přiblblými názvy skladeb jako „Metal Is for Everyone“ nebo „Union of the Strong“, které v nás mají zřejmě podpořit vlasteneckou příslušnost k našemu neandrtálskému hudebnímu kmenu. Klišé tu střídá klišé a když mi někdo říká, že je metal hudba pro blbce, tak si vybavím právě takovéto party … Dalo by se nad tím přimhouřit oko, kdyby tam byly nějaké nápady. Ale na rozdíl od DRAGONY skoro nejsou. Velký plus je ale jejich koncertní prezentace. Hala přivítala kapelu jako staré známé a dávala jejich veselému a přátelskému projevu velkou podporu. Frontman Chris Bay halekal, že FREEDOM CALL jsou nejveselejší metalovou kapelou na světě a je to možná pravda. Byl to pohodový koncert tažený sympatickými muzikanty, ale hudebně jde o třetí čtvrtou ligu. Nejlepší byla si závěrečná „Land of the Light“. Úplně jiný level jsou následující Finové. ENSIFERUM jsou v žánru melo-deathu s folkovým spodkem špičkou, a dokonce bych řekl, že se stále zlepšují. S příchodem klávesisty Pekky Montina před pěti lety dostala kapela opravdu prvotřídního zpěváka, jehož ječák je schopný vzadu od klapek bez varování plynule vylétnout nad nejvyšší finské hory a který je lepší než celá řada plnoprávných frontmanů. Na posledních dvou výborných deskách „Thalassic“ a loňské „Winter Storm“ výborně doplňuje a někdy i předčí tradičního štěkouna a kytaristu Petri Lindroose a doprovodné vokalisty basistu Samiho Hinkku a kytaristu a hlavního skladatele Markuse Toivonena. Stejně výborný je Mointinův zpěv naživo a myslím, že si dost užívá ty momenty, kdy opustí klávesy a jde si dopředu jen s mikrofonem užít pozici opravdového tahouna vystoupení. To byl případ hned první vypalovačky „Winter Storm Vigilantes“, která sál rychle dostala do varu, včetně tradičního moshpitového třeštění. ENSIFERUM vsadili celkově spíš na ty rychlejší skladby a bylo to dobře. Je to energická pozitivní hudba a ty rychloobrátkovější věci vyznívají naživo nejlépe. Z novinky zazněla ještě podobně napumpovaná „Fatherland“ a také balada „Scars In My Heart“. Dojemnou nežnou píseň, kvůli které jsem do Brna přijel, si vzala na starost Maria Nesh a zvládla ji dobře, jen to koncertní provedení ideální nebylo. Naživo se nepodařilo vykřesat to kouzlo z nahrávky. Píseň je vedle silné melodie působivá zejména emociální polohou ženského vokálu a ten tolik nevynikl, jelikož kytary basa a bicí hrály zbytečně naplno a moc nahlas. Jen se tak potvrdilo, že naživo jsou prostě Finové na špici zejména v těch zběsilejších kusech, ze kterých vedle zmíněných nejlépe vynikly také starší „One More Magic Potion“ a závěrečná „Two fo Spades“ se zábavnou technopasáží uprostřed. Pobavilo také improvizované několikaminutové blues tažené basou Samiho Hinkky, které plynule přešlo v dávný hit „In My Sword I Trust“. ENSIFERUM se za poslední roky staly jednou z mých oblíbených živých kapel a já jsem přemýšlel, čím to je. Je to dobrá muzika, to bezesporu, a to je samozřejmě základ. Doma si je ale tolik nepouštím. Vedle kvalitní hudby, profesionální vyhranosti a zmíněné energie tam je naživo ještě jedna kvalitní ingredience. Kluci z ENSIFERUM jsou zábavní na pódiu. Nedělají žádné skopičiny, nemávají meči a neplivají ohně a podobné blbosti. To by naopak show shazovalo. Každý je ale osobnost a dokáže zaujmout jen tím, jak se na pódiu chová. Nejsou tu „Ian Hillové“, možná až na bubeníka Janne Parviainenena, na kterého není vidět. Klávesák Pekka Montin se svým ječákem, knírem, vizáží korporátního úředníka a trochu nemotornými pohyby, když se zrovna nemůže opřít o klávesy. Kytarista Markus Toivonen, který vyplazuje jazyk nebo se neustále usmívá jako dědeček hříbeček. Vytáhlý a esteticky vznešený viking Petri Lindroos třímající kytaru a přirozeně komunikující s publikem. A nakonec divoký válečník s basou Sami Hinkka pobíhající po pódiu a burcující publiku, když neustále naprázdno „zpívá“, i když nemá před sebou mikrofon. Skupina, u které se mohou oči bavit stejně intenzivně jako sluchový aparát, a přesně k tomu došlo také v Brně. https://www.crazyDiamond.cz/megadeth_megadeth_recenze/3817https://www.crazyDiamond.cz/megadeth_megadeth_recenze/3817janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kapela MEGADETH se po více nežčtyřech dekádách loučí s fanoušky prostřednictvím posledníhořadového alba, neboť zdravotní problémy dohnaly Davea Mustaineak přehodnocení smyslu další hudební cesty. Od jara budou následovat ještě rozlučkové koncerty a posléze se příběh této pozoruhodné kapely uzavře. Bezejmenné finální album je v jistém smysluodlehčenější, spontánější a více přímočaré než několikpředchozích prací MEGADETH. Ne nutně to však musí znamenatmenší zanícení a z něho vyplývající kvalitu. Jestliže se třeba o předešlých albech „Dystopia“ nebo „TheSick, The Dying...The Dead!“ dalo mluvit jako o thrashových počinech s progresivními prvky, pak novinka má nejblíže k americké obdoběheavy metalu. Ze skladeb mám však pocit, že jejich vznikdoprovázela přirozenost a mimořádně dobrá atmosféra mezihudebníky, což se na novém albu odráží v častém zastoupení spoluautorskýchkreditů všech tří Daveových spoluhráčů. Svým způsobem jde v rámci provedení o rekapitulačnídílo, které spojuje mnoho specifik, kapelou využívanýchv průběhu dekád. Opuštění komfortní zóny od MEGADETH určitě nečekejte. V aktuální formě dost možná převládápříklon k hudbě poslední desetiletky dvacátého století, která je zkomerčního hlediska považována za nejúspěšnější érukapely. Stylově se tedy pohybujeme zhruba někde v rozmezí od „CountdownTo Extinction“ po „Cryptic Writings“, zvukově pak dostávámepečlivě vycizelovaný heavymetalový materiál s velmi čistým ajasným kytarovým zvukem. Tahle poslední sestava MEGADETH je totižznovu výborná a služebně nejmladší člen, finský kytarista Teemu Mäntysaari se k Daveověcítění velmi hodí, což zde dokládá právě velkou spoustouspoluautorských kreditů. I hlavní aktér je zde slyšitelně vpohodě, neboť přes přímočarý ráz skladeb tyto tuníznamenitými kytarovými sóly. Precizní shredding arychlé sólování k hudbě MEGADETH vždy patřilo, ostatně stejnějako změny temp a určitá míra neprvoplánovosti.Dobře zapojeni se jeví i další dvačlenové – baskytarista James LoMenzo a belgický bubeník DirkVerbeuren, takže materiál budí dojem semknutého díla, kdevšechno se vším souvisí. Jedinou výtku stran dramaturgie tak mámv podstatě k bonusové skladbě na závěr, což je metallicovský cover „RideThe Lightning“, který se svým old-school pojetím na tohle album moc nehodí.Nevím, co nevyhnutelného chtěl Dave světu sdělit zařazenímprávě této skladby, z mého pohledu jde o zbytečnost, kterástylově trochu nabourává onen ucelený ráz díla. Mám pocit, že skladba měla být přiložena spíše k nějaké kompilaci. Těch deset zdejších autorských písní MEGADETH, které onomu coveru předcházejí, však šlapejako skvěle seřízené hodinky a vše budí dojem naprosté přirozenosti.Když jsem chválil zvuk a hráčskévýkony, musím se k jedné věci vyjádřit spíše kriticky. Nepříliš příznivýnázor zastávám na současný hlasový potenciál lídra kapely,který už je v rámci novinky opravdu hraniční. Dave dlouhodoběschytává za svůj poničený pěvecký projev kritiku. Oprávněně. V mládí mně jeho mečivý hlas nevadil, naopak mne přišel zajímavý a vždyjsem jej bral za originál. Dnes je situace diametrálně jiná, po vleklých zdravotníchproblémech s hrtanem a hlasivkami, ten pokles hlasové vitality musí slyšet snad každý. Přesto dokážu pochopit, že svůjzpěv se zvyšujícím věkem Mustaine přizpůsobil svým schopnostem a posadil jej trochu níže a že seuž nepouští do nějakého eskamotérství, ale spíše jen cedíslova skrz zuby. Už od úvodní kytarově nabušené jízdy „TippingPoint“ je vám jasné, že v tomhle směru se zázrak s jeho hlasem konat nebude.Jinak jde samozřejmě o výbornou a tvrdou skladbu, která sebou nese zdravoudávku všech typických ingrediencí zvuku MEGADETH a Mustaineovýchdémonů.Jestliže punkově laděnou „I Don´tCare“ jsem samostatně jako singl příliš neocenil, na albu tentochytlavý přímočarý kvapík funguje a dokážu si na něm najítpozitiva. V rámci bezrefrénové skladby mne prostřední částse spoustou sól dokonce v jeden moment navodila myšlenku na slavný „Hangar18“. Co se ukazuje být odvráceným aspektem této písně, je konzervativismus dnešních MEGADETH a styl, jež rozhodně neplodí překvapení.Song totiž budí dojem, jako bych jej již slyšel mnohokrát od řady jiných. „Hey God!“ je důrazná hitovka ve středních tempech,kde Mustaine odhaluje svůj vztah k Bohu. Skladba má určitěpotenciál chytlavosti a může se v klidu měřit s klasikou jako jetřeba „Trust“. Osobně jej považuji za hlavní tahák první půle desky. Své kytarové mistrovství aktuální dvojicepředvede ve svižné „Let There Be Shred“, pro tuhle skladbu vlastněplatí to samé co pro „I Don´t Care“, tedy instrumentace je precizní, skladby se dobře poslouchají, jsou plnékejklí, ale nějaké výraznější nadstavbové překvapení se v nich nekoná. „Puppet Parade“ je hymna spíše plíživějšíhocharakteru, je v ní znovu mnoho kytarového kouzlení, ale ipošmourně působící refrén, přibližující posluchači skutečnosti aktuálního světa, ve kterém je to pro individualismus a vlastní směr stále těžší. Přiznávám, že o něco radši mám následnou „Another Bad Day“, kteráje sice typově podobnou skladbou jako „Puppet Parade“, ale cítímz ní poutavější melodiku a celkově mne tahle „devadesátkově“pojatá věc oblažuje o něco více.Za asi nejslabší položku deskypovažuji hodně dravou a na uspěchaných riffech postavenou „MadeTo Kill“. Za mne jde o song bez nápadů, který zastává pouzevýplňovou funkci. Osobně bych se bez něj tedy obešel. Naopaktrojici následujících skladeb, začínající u „Obey The Call“, považuji za vrcholnou fázi celé desky, navíc se vzrůstající gradací. První zmíněná věc začíná tesknýmikytarovými tóny, aby se posléze vyvinula v bytelnou riffovačku vestředním tempu, opatřenou hypnotickou náladou a plíživýmrefrénem. Typicky mustaineovskou vypalovačku představuje „I Am War“, což jeparádní heavymetalová hymna tak trochu připomínající „ASecret Place“ z alba „Cryptic Writings“. Není to náhoda, protože novoudesku považuji za nejpodobnější právě tomuto albu z roku 1997. Mustaine zde zúročuje veškeré svémuzikantské přednosti, což se záhy ukáže i na finálním kusu,kterým je zřejmě vrchol celé desky, song „The Last Note“.Tomu nechybí strhující nápady, skvělá melodie i potřebnýzávan dramatu, zde Dave realizuje svou poslední velkou zdravici apotvrzuje, že je stále velkou osobností metalové scény. Následný coverMETALLICY už je, jak jsem výše zmínil, zde opravdu navíc a narušuje semknutý ráztohohle vypulírované díla.Deska „Megadeth“ asi neobsahujepodobně velký maják, jakým byla titulní skladba v rámcirazantněji znějícího alba „Dystopia“, ani vřavu na způsob„We´ll Be Back“ z předchozího, více progresivního „TheSick, the Dying...The Dead!“, ale i tak oslňuje obdobným způsobem - skvělou instrumentální prací, přesvědčivým songwritingem, poutavou dramaturgií i celkovousemknutostí. Takhle vypadá smysluplná rozlučka velké metalovékapely.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_uh_huh_her_recenze/3815https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_uh_huh_her_recenze/3815nobody@nothing.com (Tomáš)Polly Jane Harvey jsme opustili 11.září 2001, když ze svého hotelového pokoje ve Washingtonu sledovala drama kolem Pentagonu a pak si ještě narychlo zavolala domů do Anglie, aby alespoň přes telefon převzala Mercury Prize za skvělou desku „Stories From The City, Stories From The Sea“. K němu samozřejmě jela světové turné, následně se podílela na nahrávkách několika kolegů, z nichž nejznámější jsou asi „The Dessert Sessions“ Josha Hommeho. Objevila se konkrétně na desce s názvem „Vol. 9&10“ z roku 2003. A samozřejmě si psala nové písničky i pro sebe. Průběžně si je doma nahrávala, takže když na podzim 2003 zamířila do Presshouse Studia, které bylo umístěné ve venkovské oblasti východního Devonu, měla materiál víceméně připravený. Na rozdíl od předešlých desek ale neměla příliš jasnou představu, jak by finální nahrávka měla znít. Snad kromě jedné věci. „Cities…“ bylo její (ne)popové album, v této oblasti měla teda splněno, takže se jako správný zvukový chameleon chtěla od něj odstřihnout a utéct co nejdál do alternativních vod. Ale jak přesně by tyto vody měly vypadat, to zatím netušila. Rozhodla se to zjistit sama. Nechala se vést intuicí a svým uměleckým cítěním. Celé album si v podstatě nahrála sama, akorát bicí obstaral dlouholetý parťák Rob Ellis. Stejně tak produkci si vzala na svoje bedra. Technicky se o nahrávání a finální mix postaral další starý kamarád Head, ale to bylo tak asi všechno, co se týče spolupracovníků. Finální zvuk nahrávky se rodil až ve studiu, nebyl vytyčen žádný jasný koncept nebo cíl. Polly chtěla přijít s albem, které by bylo upřímné a intimní. A zároveň zemité a špinavé. Ambiciózní kombinace. Uvidíme jak se to povedlo propojit.První část desky je drsnější. Kytary jsou zde často podladěné až do stavu, kdy někdy nevíte, jestli to už náhodou nehraje basa. Polly se navíc snažila ve studiu k nim najít co nejstarší zesilovače a reproduktory, které měly co nejhorší zvuk. Jsou taky docela špinavé, někdy zabíhají do grungeových odstínů a celkově se ty songy nesou v garage rockovém stylu. Přesto všechno zvuk není ani extrémně syrový, ani zvlášť lo-fi. Druhá část alba je jemnější a klidnější, probleskují zde folkové inspirace, nebo i temnější elektronika. Deska v sobě v podstatě nese elementy všech předchozích alb a někteří jí vyčítali, že nepřichází s ničím novým. Ano i ne. Ano, není tak vyhraněná jako předchozí diskografie, kde skutečně každá deska znamenala velký posun proti předchozí a to po všech stránkách. Zvuk, atmosféra, koncept, dramaturgie. Na druhou stranu „Uh Huh Her“ má svoje specifické kouzlo, určitou temnou krásu. Je syrové, ale i hladivé, drsné ale i krásné. Polly si zde vybírá kousky ze své hudební minulosti a skládá si z nich nový konstrukt. Důležitý je i fakt, že si ho produkovala kompletně sama, což jí taky někteří recenzenti neopomněli vyčíst. Mě se naopak její relativně minimalistická produkce líbí. Album považuji za přirozený návrat domů, do alternativních vod. Tady se cítí Polly nejlépe, tady je její místo.Mezi nejlepší položky řadím třeba posmutnělou baladu „Shame“. Minimalistická dramaturgie nechává vyniknout zpěv, ve kterém Polly předvádí celou paletu svých schopností. Dalším hloubavějším kouskem s neuvěřitelně bohatou atmosférou je „Pocket Knife“, která odkazuje k delta bluesovým inspiracím. Americký jih, vedro, vlhkost, tíha každodennosti, to vše je tady dokonale vystiženo. Asi nejlepším kouskem desky je rychlejší, ale hodně temná „The Letter“. To je právě případ, kdy si netroufnu říct, jestli dominantní riff zde hraje kytara nebo basa, i když ze živých záznamů vím, že je to kytara. Song má specifickou trip-hopovou náladu smíchanou s alternativním stoner rockem a taneční rytmikou. Objevíme zde i pro Polly typické songy, nasáklé tíživými blues-rockovými riffy, root rockovou estetikou a temnou atmosférou, jako třeba skvělá „The Life And Death Of Mr. Badmouth“. Je syrová, ale jiným způsobem než songy na druhém nebo třetím album. Zvuk je totiž velice kvalitní a ta syrovost vyvěrá ze samotného nitra songu a je živena i jemně dávkovanými elektronickými zvuky. Drzý garage rock „Who The Fuck?“ je ohlodaný až na kost. Žádné vymýšlení, kytara, bicí, basa. A tleskot. Afektovaná teatrálnost zde nemá daleko k ranným YEAH YEAH YEAHS. V podobném zvukovém balení se servíruje i houpavá „Cat On The Wall“. Střední tempo dodává songu vzdušnost, Polly zde opět střídá klasický zpěv, falzet i teatrální přehrávání. Zajímavá je „You Come Through“. O hlavní „riff“ se zde starají zvláštní nástroje, snad melodika a perkuse, které znějí, jakoby se nahrávaly v nějaké hluboké jeskyni. Prazvláštní zvuky v kombinaci s ambientní stavbou sice automaticky vylučují jakékoliv hitové ambice, ale skladba je hypnoticky krásná a v podstatě by se dala označit až za „world music“. K zmiňovanému folku má blízko třeba kratičká „No Child Of Mine“ nebo intimní a melancholická „The Desperate Kingdom Of Love“. Tohle je vysoká škola práce s emocemi, která nepotřebuje žádné studiové efekty nebo dramaturgické berličky. Jen skvělý song, který má co říct, a ještě lepší přednes, který to všechno dokáže zhmotnit. Ke konci alba Polly zařadila i dvě instrumentální skladby. Obě jsou pojaté silně ambientně a jsou relativně krátké. Album by se bez nich nejspíš obešlo. Zejména druhá s názvem „Seagulls“ je skutečně jen zpěvem racků nad pobřežím. Uniká mi jejich hlubší význam, ale Polly si prostě někdy libuje v extravagancích.Zajímavostí je, že existoval i song, který dal albu název. „Uh Huh Her“ je docela drsný garage rock, syrový a rozervaný, ne moc melodický. Z nějakého důvodu ho ale nenatočila a proto se na albu neobjevil, i když ho pravidelně hrávala na koncertech. Studiově bych zpracován až dodatečně a objevil se na iTunes kompilaci. Co by to bylo za umělce, kdyby neměl nějaké milé vrtochy. „Uh Huh Her“ vyšla v květnu 2004. Zamračená Polly na coveru vysílá jasný signál. Šťastné písničky ze „Stories…“ zde nečekejte. A nedal se čekat ani stejný komerční úspěch. Pro mě je to poslední víceméně rocková deska PJ HARVEY. Ačkoliv sama Polly v rozhovorech přiznala, že se jí na této desce nepovedlo úplně přijít s něčím zásadně novým, nebo nečekaným, já bych v tom až takový problém neviděl. Prostě dělala to, co uměla nejlíp. A to v žádném případě není málo. V dalších letech její tvorba směřovala do ještě více alternativních a můžeme říct i avantgardních vod a žádné další album mě už nedokázalo skutečně oslovit. Což Polly samozřejmě nemusí vůbec trápit, ona si stejně vždy dělala věci po svém. Nadále zůstává maximálně respektovanou skladatelkou, textařkou a umělecky všestrannou postavou britské hudební scény. https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmvrks_president_praha_o2universum_26ledna2026_koncert/3813https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmvrks_president_praha_o2universum_26ledna2026_koncert/3813janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V pondělí večer bylo pražské O2Universum zaplněno až po strop příznivci moderního metalu potažmo crossoveru. V rámci svého turné se zde totiž zastavili hvězdní Angličané ARCHITECTS spolu s FrancouziLANDMVRKS. Dvě kapely, které v posledních letech zažívají velmiúspěšná období. Pořadatelé týden před akcí avizovalivyprodáno a sál tak doslova praskal ve švech. Nechci spekulovat,zdali výše zmíněné kapely reprezentují spíše metalcoreovéprostředí nebo maj stylově blíže k někdejšímu nu-metalu, každopádnějejich hudba sebou přináší zajímavý mix grooveovosti a melodií. Rozdíly mezi oběma soubory však byly okamžitě zjevné. ZatímcoARCHITECTS působili natlakovaněji a i jejich refrény velkolepěji, LANDMVRKS se naopak drželi více při zemi, dalo by seříci, že vyznávali pouliční feel, a svůj nabušený sound tunili mimo jiné irapovými deklamacemi. Před nimi vystoupil ještě projekt PRESIDENT, kterýna mne dělal dojem tuctového prefabrikátu, kterému velel týpek ve fraku a sbílými rukavičkami. Krom jeho módně uchopených pěveckých kreací bylo vše postavené většinově naklávesových podkladech a rytmice. Jakkoliv nejsem odborník ani cílovka, jistou podobnost této hudby jsem nalezl s populárníkapelou BAD OMENS. Francouzi LANDMVRKS působili hodněpřirozeně a nekašírovaně. Jejich skladby se vykazovaly velkoudávkou energie a občasně strhly dav k dovádění, byť po zvukové stránce tento pětičlenný band působil ve srovnání s hlavní hvězdou večera matněji. Zpěvák Florent Salfati neustále burcoval dav podpódiem, hlasově podporován baskytaristou Rudy Perkartem i dvojicí kytaristů Exposito/Cordebard nastranách pódia. V průběhu jejich vystoupení došlo i na obří moshpit uprostřed beznadějně zaplněné plochy, jakmile ten se dal do pohybu, vizuálně na mne působil o dostlíněji a nevyzráleji, než jak tuhle kratochvíli sleduji v rámci účastí na jinýchakcích tvrdé metalové hudby. Měl jsem místo až v horním sektoru nasezení, takže jsem vše viděl jako na dlani. Kapela LANDMVRKS těžilapředevším ze skladeb nacházejících se na jejich poslední řadovédesce „The Darkest Place I´ve Ever Been“, jež vyšla před necelým rokem. Svůj čtyřicetiminutovýset o desíti skladbách Pařížané z valné většiny postavily právě na aktuálním matru. Došlo na songy jako hned úvodní „Creature“, dále pak „Sulfur“, „A Line In the Dust“ nebo „Blood Red“. Z reakcí bylo poznat, že mladé publikum kapelu dobřezná a má jí najetou. To bylo samozřejmě tvořeno o něcomladší sortou lidí, než když přijedou nějaké větší kapelyvycházející spíše z klasicky metalového prostředí. V Universu převládali mileniálové a příslušníci generace Z. VystoupeníLANDMVRKS bylo zvukově ne úplně bezchybné, ale na druhou stranuenergické a vcelku srdečně přijaté. Kapela se rozhodně nachází na svécestě vzhůru a sympatické na ní je, že působí civilně (taktrochu ve stylu amerických TURNSTILE) a na nic si nehraje.Britové ARCHITECTS byli v rámci pódiové scény, jejího nasvícení, i celkového zvukového kabátkuvystoupení mnohem nabombenější záležitostí než obě jejich předkapely. Bylo poznat, že za posledních pět let kapela v rámcikomerčního potenciálu hodně narostla a tomu také odpovídalaodezva od bezezbytku zaplněného sálu. České osazenstvo předvedlo, že má své ARCHITECTS slušně najeté, jakkoliv hvězdná kapela stavěla v rámci svého devatenáctiskladbového setu předevšímna skladbách ze své poslední řadové desky „The Sky, The Earth And All Between“ z počátku loňského roku a nebo pak také na vypalovačkách z rovněž úspěšného alba „For Those That Wish To Exists“. Některé songy byly publikempřijímány s vyloženým nadšením. Zvuk byl najednou o něcovelkolepější, takže šlo o celém večeru prohlásit, že bylodprezentován v dobrých parametrech slyšitelnosti. Pro samotné ARCHITECT byl koncert v Universu rozhodně rekordní koncertní návštěvností v rámci naší země, kapela zde totiž dosud plnila spíše sály s kapacitou okolo tisíce lidí a nyní vyprodala sál pro více než čtyři tisíce. Výtečný zpěvák Sam Carter v podstatě po celý koncert burcoval dav a málokdy se zastavil. Za vrcholné položky akce považuji právě nejnovější skladby z repertoáru, tedy namáklé věci jako „Black Hole“, „Everything´s End“ a hlavně dojemnou „Broken Mirror“. Mírným zklamánímbylo, že ačkoliv ARCHITECTS avizovali stominutovou show, takrealita nakonec odpovídala spíše sedmdesáti minutám. Možná posluchače onen konec překvapil, protože přišel ve chvíli, když byla celá show nejrozjetější. Závěr samozřejmě patřil asi nejúspěšnějšímu singlu od těchto Angličanů, skladbě „Animals“. Celkově se jednalo o velký večer pro ARCHITECTS.Uvnitř článku použity fotografie z FB profilu pořadatelů, níže napak tři mé vlastní. https://www.crazyDiamond.cz/nahum_old_world_dead_recenze/3814https://www.crazyDiamond.cz/nahum_old_world_dead_recenze/3814hackl@volny.cz (Pekárek)Pokud se odečte remake prvního dema „Unhuman“, trvalo slibně rozjetým NAHUM dlouhých šest let, než vydali nové album. Měli tedy dost času na to, aby přišli s kolekcí, na které zazní nejen perfektní žánrový standard, ale také dobré skladby. Podle mého se na posledních deskách něco takového povedlo třeba nestorům z VADER, tak DEICIDE, které pochopitelně nezmiňuji jen tak. Na druhou stranu, podobná pauza často signalizuje i obtíže osobního či personálního rázu. Očekávání byla navíc vysoká, protože předchozí nahrávce „Within Destruction“ nelze ani s odstupem času vytknout v podstatě nic. Když jsem si ji zhruba před dvěma roky ve formě slušivého slipcase CD přinesl domů, věděl jsem o dotyčných celkem málo, vlastně mě k bazarové koupi dohnalo hlavně povědomí o jednom již vyprodaném titulu a solidní propagaci ze strany vydavatele MetalGate. Po pár posleších jsem ovšem dospěl k závěru, že mám co dočinění se zničující metalovou smrští, jejíž pevné stylové ukotvení lahodí.Novinka „Old World Dead“, která vyšla na sklonku minulého roku, se pak od žádné z klasických žánrových hodnot neodklání. Přináší dobrý středový zvuk ze Southocku/Hertzu, precizní řemeslo a intenzitu. Skladby nemají tendenci splývat. Pakliže se kapela řadí do death/thrashového ranku, vězte, že i v případě aktuální řadovky jde o určité zjednodušení. Zvuk je sice ostrý a transparentní, objeví se i thrashové riffy nebo segmenty, celek se ovšem, i díky vokálu, topí ve zlověstném deathu až po uši, někdy nám s určitou pompou dokonce pěkně zčerná. Účel prostě světí prostředky.:-) Zvuk nepůsobí sterilně ani přetlakovaně, mix ponechává nástrojům i vokálu nemálo prostoru. Výsledek tudíž působí víc muzikálně než ortodoxně, na čemž má významný podíl též hra bubeníka Kamila Rýce. Dotyčný dokáže jak živelně „nasypat“, tak dodat přehršli zpestřujících fines a groove. Po tematické stránce je rovněž vše v pořádku. Pro leitmotiv novinky je kromě nesporné metalové tradice příznačné sepjetí s nynější rozklíženou érou.Nejen z mocných valů a ostrosti kytar je zřejmé, že NAHUM jsou metalu naprosto oddaní. Umí skvěle hrát, metalovou ortodoxii znají dokonale. Jejich produkce působí monoliticky, nikoli však v úderném zvuku, ale především v samotném výkonu. Jádrem jsou dvě pilné a dobře čitelné kytary Tomashe Nahuma a Michala Hermana, náležitě „pokovené“ baskytarou Jana Balcara. Svým sevřeným pojetím chtějí Ostraváci zaujmout a strhnout, což by nebylo možné, kdyby nedokázali bavit. Na mysli mám pochopitelně i koncerty. Právě zde se mohou dít věci. Stručně řečeno, „Old World Dead“ představuje pravý koncertní dynamit. Obnáší totiž maximálně vyrovnanou, příjemně pestrou, v souhrnu velmi atraktivní a barevnou směs skladeb. Uvedené začne člověku docházet nejpozději při poslechu třetí skladby „Through the Rotting and Cremation“. Zmíněná pestrost přitom nečerpá z pouhého nakupení motivů a nesourodých nápadů v rámci jednoho stylu. Důraz byl kladen na komplexnější výstavbu a funkčnost. Vzory se nepřežvykují ani nedojí, alespoň ne nad únosnou míru.:-) NAHUM se zkrátka v relativně pevných mantinelech snaží skládat i hrát sami za zebe, což se jim, navzdory evidentní propojenosti se žánrovými ikonami a milníky, opravdu daří. V uších posluchače tak zůstávají vypáleny, jedna vedle druhé, jejich vlastní skladby, nikoli beztvaré soubory spektakulárně pojatých odkazů. Myslím, že právě o něco takového – hudebně vyspělého – jim šlo na nové desce v první řadě.Začíná se pěkně zostra. Kytarami zahuštěný kvapík v úvodu „Army, Onward!“ ústí ve dvoukopákovou palbu. Mocný a současně dostatečně univerzální vokál Pavla Balcara nenechává nikoho na pochybách – jde do tuhého. Výborná střední pasáž s prominentním sólem, završená nečekaně melodickou partií, odkazující až někam k DEATH, je kompenzována návratem k rychlosti a dalším, tentokrát zběsilým thrash/death sólem. V samotném závěru vše uzavře krátká apokalyptická vyhrávka v pomalém tempu. Síla! Přístup všech zúčastněných by se zde i později dal označit za neexhibující metalovou exhibici v tom nejlepším slova smyslu. Jak jsem již zmínil, NAHUM sází na nemalé množství nápadů pojatých v širší škále, než se napoprvé může zdát. Zdánlivě měkčí, až hitovější pasáže se snaží pečlivě vyvažovat těmi extrémnějšími. Nečiní tak však ani otrocky ani chaoticky. Pokud už třeba v „Conspiracy of Shadow“ vniknou až do death n rollového hájemství, činí tak chytře na půdorysu temných kytar, typických pro MORBID ANGEL, a tím se zdaleka nekončí. Máme tu i momentky progové nebo blackově symfonizující, v „Mantra“ dokonce doomové. Vzájemné prorůstání všeho, kupříkladu v „The Stars Have Never Been So Dark“, nepotřebuje další komentář. Každá skladba přináší trochu odlišnou kvalitu, ale vždy kvalitu(!), navíc permanentně propojovanou „totálně nasazenou“ vokální složkou. Vrátím-li se k onomu death/thrashi, taková „Hatekiller“ nabízí na dané téma slušný masakr, který se ovšem v prostřední části čelně srazí s blackovou romantikou. Laciné? Bylo by. Jenže v závěru tato skladba vygraduje ve formě efektního prolnutí obou zmíněných poloh a vše do sebe rázem zapadá o dost lépe.Album „Old World Dead“ si ze všech uvedených důvodů určitě zaslouží maximální pozornost posluchačů oblibujících klasické metalové formy v ostřejším podání, zahalené do temných pocitových proudů. Na koncertě s dobrým zvukem si každého z nich omotá kolem prstu. A refrény… ty se budou řvát.:-) NAHUM tedy dokázali přesně to, co chtěli, díky čemuž zároveň velmi důrazně potvrdili svůj elitní status.https://www.crazyDiamond.cz/moron_police_pachinko_recenze/3809https://www.crazyDiamond.cz/moron_police_pachinko_recenze/3809nobody@nothing.com (Gazďa)Na louce stojí dinosaur Triceratops hrající všemi barvami. Z chřípí mu vyrůstá tráva, z rohů větve. Na hlavě mu sedí vrána s rohy, která má na krku zavěšenou lidskou lebku. Z ucha vyrůstají houby, vedle kterých se schovává pták kardinál červený. Další opeřenec, dlask, se usadil na květině rostoucí z dinosaurových nozder a pod triceratopsovým zobanem vzpurně roztahuje křídla kormorán, který má na černém peří namalovanou žlutou spirálu. Na opačné straně čtvernožce na nás ospale mžourá očima sovice sněžná, kterou její jelení parohy nechávají zcela v klidu, zatímco vzadu na louce spolu dovádějí dva další dinosauři, možná brontosaurus s velociraptorem. Malí modrý triceratopsík se klube z vejce zavěšeného na krku nad budíkem, který ukazuje tři čtvrtě na osm. Obraz je rozdělen na tři díly: největší část zabírá jaro a zima, pak je tu trocha podzimu, léto chybí. Mimochodem, víte že ptáci jsou poslední potomci dinosaurů?Ne, o dinosaurech tahle deska není, dokonce se tu v textech ani jednou žádný dinosaurus nevyskytuje (ale je tu jedna písnička nazvaná Kormorán). Bláznivý obal s triceratopsem je symbolem pro frenetické a praštěné pojetí tohoto alba. Fantastický tvor představuje divokou a nepředvídatelnou cestu životem a zároveň mechaniku stroje. A to na albu tematizujicím hledání smyslu života v dnešní podivné době, která se potýká s cynismem, ztrátou řádu a trvalých hodnot, absencí spirituality a relativizací všeho – včetně úspěchu politiků, kteří nerozlišují pravdu a lež, protože účel světí prostředky a pravda, která nevede k rychlému výsledku, je přeci k ničemu…Zní to trochu intelektuálně, ale tahle deska rozhodně není těžká na poslech. Texty jsou pravda dadaistické, emotivní, nestrukturované a člověk se v nich jednoduše ztratí. Četl jsem si teď jeden za druhým a jsou to takové halabala naflákané dojmy, které se motají okolo titulního příběhu. Osamělost, touha po slávě, podniky, nablýskanost, rozpustilost, technologie, neony, velkoměsto, bezčasí, nestálost, mrtvé sny, skepse. Fakticky má jít o historii člověka, který se převtělil do automatu střílejícího malé kovové kuličky zvaného pačinko. Ten je velmi oblíbený v Japonsku, kde jde o jedinou formu legálního veřejného hazardu a pačinko automaty tvoří celé herny a podíl japonského HDP generovaného těmito automaty se odhaduje mezi třemi a čtyřmi procenty. A ve světě naší desky je pačinko metaforou dnešního ztřeštěného světa. Ne bonboniéra, ale pačinko… Vystřelí tě jako kouli a ty jen čekáš, do jaké díry vletíš a co se tam s tebou stane. Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný kovový automat…Tahle trochu těžká a závažná témata jsou ale ztvárněná tou nejveselejší a nejrozjařenější hudbou, kterou lze vymyslet. MORON POLICE (tedy dementní policie, což je opravdu dost dementní název) začínali jako progresivní skákavý crossover, ale během času tuhle původní hrubou a neotesanou formuli vycizelovali v neuvěřitelně sebevědomý a uhlazený koktejl progresivního pop-rocku, který, troufám si říct, nemá obdoby. Většinou rychlý, vždy zvukově pestrý a každopádně optimistický a povznášející. Jak se dělá veselá hudba? Jedete spíš ve vyšším registru, většinou rychle, používáte hodně klávesy, klavír a syntetizátory, jste v 4/4 metru a pořád se zpívá. To jsou ty popové ingredience. Ty progové pak znamenají šílené bicí s co nejvíce přechody a údery za sekundu, občas delší skladby „slepené“ z vícero nesouvisejících pasáží, zběsilé instrumentální vložky a někdy i složitější tempa, najazzlé úryvky či melancholické úvody a závěry skladeb.Když přemýšlím, čemu bych to přirovnal, tak mě ani nic pořádně nenapadá, tihle Norové jsou opravdu originální. Kdybych musel, tak by to mohli být vzdálení a veselejší a bláznivější bratranci SPOCK´S BEARD, FLOWER KINGS nebo HAKEN. Teplostí zvuku a jeho popovou plastičností jsou to i příbuzní collinsovské verzi GENESIS. Je těžké vybrat vrcholy, když je deska prostě skvělá. Vedle jedenáctiminutového bláznivého titulního kusu to budou zmíněná „Cormorant“, něžné akustické kraťasy „Make Things Easier“ a „Sentient Dreamer“ nebo velmi chytlavé prog-popiny „The Apathy of Kings“ a „Giving Up the Ghost“. Ale nespletete se ani u žádné další věci, na téhle desce nejsou slabé skladby.https://www.crazyDiamond.cz/lovejoy_one_simple_trick_recenze/3810https://www.crazyDiamond.cz/lovejoy_one_simple_trick_recenze/3810nobody@nothing.com (Tomáš)Moderní indie rock na britských ostrovech v roce 2025 nevyprodukoval zdaleka tolik zajímavých alb, kolik by se na tuto hudební velmoc patřilo a slušelo. Ne že by tam toho nevycházelo kvantum, ale když se podívám i na svoje loňské recenze, výrazněji mě zaujala produkce spíše zpoza druhé strany Atlantiku. Slušný debut ale koncem roku vydalo kvarteto z Brightonu s lehce slizkým jménem LOVEJOY. Kapela sice funguje od roku 2021, já jí ale zaregistroval až loni. Proto jsem zatím ani nestihl vyslechnout čtyři EP, které do roku 2023 zvládla vyprodukovat. Každopádně první plnohodnotný zářez je slibným vykročením této mladé kapely.Když jsem se trošku víc začal hrabat v minulosti skupiny, vylezlo na světlo světa něco, co mě jako hrdému příslušníku „Generace X“ je, řekněme mentálně vzdálené. Ale je to jak to je, zřejmě to není první ani poslední případ. Svět se mění, nemá cenu před tím zavírat oči. Takže ať to zbytečně nenatahuju – Wilbur Soot, zakladatel, mozek a zároveň rytmický kytarista kapely začal působit na internetu ještě v dobách předcovidových, kdy tam streamoval různý kontent na několika kanálech. Hlavním tahákem se ale stalo hraní Minecraftu, přes které nasbíral několik stovek tisíc followerů. Občas tam přidával i nějaké krátké songy, které si skládal pro zábavu jenom s akustickou kytarou. No a když se pak začátkem dvacátých let rozhodl zkusit štěstí i jako hudebník a založil kapelu, měl už prakticky několik sto tisíc fanoušků jistých. Když to vezmeme kolem dokola, není to špatný business model. Mimochodem název kapely si půjčil od jednoho kámoše se stejným příjmením.Jak už jsem zmiňoval, kapela stihla v letech 2021-2023 vydat čtyři EP-čka, a zřejmě i díky slušnému startovacímu kapitálu v podobě followerů se rychle etablovala na nezávislé scéně. Na druhou stranu je ale potřeba přiznat, že jejich hudba není rozhodně marná, takže bych je nepovažoval za umělý produkt poblouzněné mládeže. Dokonce ze začátku si bookovali koncerty i pod vymyšlenými jmény, aby oslovili nové fanoušky a získali realistickou zpětnou vazbu a ne jen zbožné poklonkování. To si myslím zaslouží respekt. Na rok 2024 se očekával debutový album, kapela už zároveň měla nasmlouváno i spousta festivalů. Pak se ale začaly dít věci. Velmi nepříjemné věci. Na Wilbura se totiž začaly ze všech stran internetu sypat nařčení. Kolegyně streamerky, často zároveň bývalé přítelkyně, na něho vytáhly obvinění o agresivním a neuctivém chování, napadení, násilné povaze. Rok 2024 proto kapela prakticky stála, Wilbur se stáhnul, údajně vyhledal i psychiatrickou pomoc. Aniž bych chtěl dělat nějaké nepodložené soudy, na základě toho minima, co jsem z jeho produkce viděl, je minimálně silně extravagantní. Zaměřme se ale raději na muziku.Jak LOVEJOY znějí? Jako typická britská kapela, která hraje typický britský indie rock. Do svého zvuku a dramaturgie zakomponovali vlivy z ostrovní scény za posledních řekněme 15-20 let, a snaží se to přežvýkat do novější, aktualizované formy a dál to posouvat a rozvíjet. Nebudu vám lhát, revoluce to v žádném případě není, ale je to minimálně osvěžení scény. Jestli budeme pozorně poslouchat, objevíme zde stíny ARCTIC MONKEYS, FRANZ FERDINAND, FOALS, MILBURN nebo i hravějších a tanečněji působících TWO DOOR CINEMA CLUB. Líbí se mi obecně zvuk nahrávky. Trefili ideální poměr mezi syrovostí a uhlazeností. Určitá specifická hopsavost britského indie rocku je zde přítomna v téměř každé skladbě, i když není tak dominantní jako třeba u zmíněných FRANZ FERDINAND a kapela si zachovává i výraznou alternativně rockovou polohu. Wilbur je každopádně překvapivě schopným zpěvákem, který se nebojí ani drsnějších poloh a dokáže přidat na důrazu. Jeho pěvecký styl mi vzdáleně připomíná Jarvise Cockera z PULP. Taky rád vychází z hlubokých hrdelních tónů a svůj projev dramatizuje určitou dávkou teatrálnosti. Je to ale vše zasazeno do kontextu rockové muziky. Žádné přiblblé předvádění dementních youtuberů se zde rozhodně nekoná. Kvalitativně je deska velice vyrovnaná. Možná jim sice chybí nějaký dominantní megahit, ale na druhou stranu zde není ani žádná vata. Každá písnička má svoje kvality a kolekce v rámci své stylové škatulky přichází i s relativní pestrostí. Pochvalu si zaslouží i celá kapela, protože ač to možná není do uší bijící, jejich výkony jsou více než slušné. Zajímavé basové linky, kreativní bicí party, hravé kytary, to všechno působí velice profesionálně a sebejistě. Celkově má nahrávka zvukově i náladou blíže spíše k nultým letem než k aktuální hypermoderní a překombinované hudební vlně.Kdybych měl vybrat několik nejlepších kousků, tak určitě bych zmínil „Perfect Blue“, která se drží klasické rockové struktury. Jemnější, tajemnější úvod postupně roste do slušně hlučného rockového refrénu. Setlist desky upřednostnil na úvod ty řekněme mírnější a přívětivější songy, které jsou hravější a pestřejší, zatímco ke konci se tvorba začíná přiklánět k tvrdším, více alternativně orientovaným kouskům. A musím říct, že právě druhá půlka alba mi sedí víc. Třeba „Fatal“, která z typického skočného a rozháraného indie ve stylu ranných ARCTIC MONKEYS nečekaně vybuchne do nářezu, za který by se nemuseli stydět ani MUSE. V podobném duchu se nese i můj favorit „Scoundrels“. Slušné tempo, dynamické změny, výborný zvuk kytar, které jsou zde schválně špinavější než obvykle. Za mě slušný debut od nadějné kapely, umně využívající tradic britského indie rocku. Připomíná jeho silné stránky a zároveň se ho snaží rozvíjet a posouvat dál. Jen tak dál pánové.https://www.crazyDiamond.cz/1914_viribus_unitis_recenze/3811https://www.crazyDiamond.cz/1914_viribus_unitis_recenze/3811nobody@nothing.com (Gazďa)„Tak nám zabili Ferdinanda.“ „Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“. První světováválka je v Česku rámována jako polohumoristická absurdníudálost švejkovsko-kafkovského charakteru, která má i díkyveselým Ladovým ilustracím lehký a legrační apel, s nímž sejinde příliš nesetkáváme. To v žádném případě nenípohled na tuhle vojnu, který si zvolili ukrajinští 1914. Pro nějde o otázku života a smrti. Která evropská země má teď většíprávo zpívat o válce než Ukrajina? A který žánr – až snad svýjimkou protestního folku – se k tomu hodí víc neždoom/black/death metal? A která válka se té současné ukrajinsképodobá víc než první světová? Lvovská bojová četa 1914 sezformovala v roce 2014 ke stoletému výročí prvníhocelosvětového konfliktu dvacátého století. Byl to stejný rok,kdy ruští vojáci obsadili Krymský poloostrov a proruštíseparatisté zaútočili na Donbas. Čtyři kluci ze Lvova tehdysamozřejmě nemohli tušit, do jaké šíře tenhle konfliktnaroste, ale už tehdy se rozhodli zpívat o válce sice historické,ale pro ně i velmi současné.Deska „Viribus Unitis“, která vyšlav polovině loňského listopadu, je už jejich čtvrtá atroufám si tvrdit, že i nejlepší. Není to album jednotlivýchpísní, je to celistvé dílo, které má začátek, prostředek akonec. Nejde jen o sumu částí. Předchozí (dobrá) alba bylasice rámována stejnou válkou, ale postupovali jsme spíše„sabatonovským“ krokem, kdy byla každá píseň o něčem jiném. Novinka naproti tomu sleduje osud lvovského vojáka IvanaPišty, který se od roku 1914 jako obyvatel Haliče ocitáv rakousko-uherské armádě a projde celou první světovou,aby se vrátil domů až v roce 1919 během Polsko-ukrajinskéválky o západní Ukrajinu, která skončila vítězstvím Polska apřipojením Lvova a okolí. Pištu sledujeme od obléhání obrovsképevnosti Přemyšl v letech 1914-1915 přes méně známou bitvuo Zwinin v roce 1915, aby ho pak poslali do tyrolských aslovinských Alp bojovat proti Italům. Tam je v roce 1918zraněn a dostane se do italského zajetí, kde v otrockýchpodmínkách staví silnice na Sardinii a na Sicílii. Odtamtud utíkáspolečně s jedním Polákem a jedním Slovincem, aby se poperipetiích dostal domů a s překvapením se na Ukrajinězapojil do další války. Na Ukrajině, kde „válka nikdy nekončí,válka nikdy nekončí“. Oblouk je dokonán a zní velmi aktuálně.Že tuto desku stvořili Ukrajinci jí samozřejmě dodává dalšírozměr síly. Přestože vyprávění zůstává historicky pevněv první světové válce, je zřejmé, že jde o všeobecnéposelství, které se logicky velmi týká dnešní doby. Někdy situ s Rusy přímo vyřizují účty („Jebač ruskie kurwy“), kdy veskrze jde o apel po svobodě a možnosti žít vlastní život ve vlastní zemi.K mrazivému válečnému avlasteneckému tématu se zvolený typ hudby dokonale hodí. Jako umálokteré desky tady lze mluvit o jednotě obsahu a stylu. Temnýplíživý doom, který dodává syrovou a neokázalou melodičnost,doplněný o death a black, které se starají o brutalitu a narušujídoomovou monotónnost, která by jinak mohla nudit. Tohle je deska,která nepopisuje válku ze stránek učebnic, ale kydá vám jejíbahno, krev a hnilobu přímo do obličeje. Neprosí se vás nesměleo pozornost, rovnou do vás se vší silou a bez ptaní ryje. Odprvních deathových úderů „The Siege of Przemysl“ až pozávěrečnou pomalou a melodickou doomovou meditaci o Ukrajině „TheHome I Died“. Příběh jednoho konkrétního Ivana, co se snažíněkolik let protlouct mrazem zákopů a deštěm kulometů, abyzjistil, že domov, na který se těší, už neexistuje. Historiečlověka, který je jak někdejšími, tak i zcela současnýmiokolnostmi povýšen na baladu o lidství. Jestli lze v dnešnímmetalu mluvit o umění, tak zní z této desky. Hudební stylje podřízen vyprávění. Žádná okázalá sóla aniekvilibristika, přesto jde vlastně o progovou desku s řadouzměn temp a nálad. Jelikož však slouží příběhu, tak si jichani nemusíte všimnout. Kulometné salvy bicích při další adalší vlně útoků a naopak klidné a meditativní pasáže přinásledném přemítání o tom, co se na bojišti vlastně odehrálo,než začneme připravovat následující atak. 1914 se za létavypracovali ve špičkovou instituci, která ví, co dělá aneptá se vás, nač máte dneska chuť a co by si páníček dalk obědu. Buď máte na tenhle syrový a červy prolezlýválečný steak žaludek, nebo si dejte panáka a rychle nejbližšímvlakem zpátky do týlu. Pokud nejznámější váleční metalistéSABATON zpívají o velkých hrdinských činech slavných králů arytířů v naleštěné zbroji a tomu odpovídá i jejichokázalý a blýskavý styl, tak 1914 platí za ANTI-SABATON. Umáčení,špinaví vojíni a desátníci, hluší a třesoucí se pod vlivemgranátového šoku. Přesto se odmítají vzdát a zvedají hlavu,protože „tohle je naše země“. Zoufalí, ale i tak hrdinové.Každý den odvahu… Jedna z nejlepších desek poslední doby,která téměř sahá na 100%.  https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_stories_from_the_city_stories_from_the_sea_recenze/3808https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_stories_from_the_city_stories_from_the_sea_recenze/3808nobody@nothing.com (Tomáš)Magický letopočet, magické album. Nemá cenu zastírat, že je to moje nejoblíbenější deska od PJ HARVEY. Trefa do černého. Je to její největší úkrok směrem k popovým vodám, i když pojem popový bych zde měl psát v uvozovkách. Jak sama Polly říkala, je to takový „un-pop“ (ne-pop). Každopádně jedná se primárně o skvělou alternativní desku, která je překvapivě přístupná, nabitá vynikajícími songy, z kterých většina by mohla fungovat i v pozici hitových singlů. V roce 1998 po vydání desky „Is This Desire?“ si Polly zahrála ve filmu „The Book Of Life“. Je to příběh o Ježíšovi, který se vrátí v souvislosti s obavami ohledně změny letopočtu na Zemi, konkrétně do New Yorku. A Polly zde hrála Marii Magdalénu. Snímek jsem neviděl, má docela rozporuplné recenze, zejména kvůli specifickému přístupu k technice natáčení, kdy kamera je prý rozmazaná, roztřesená a nervózní. No řekněme, že to není blockbuster, ale artový kousek. Důležitý je ale kontext. Polly se při natáčení zamilovala do New Yorku, a to až tak, že v roce 1999 zde strávila devět měsíců. A samozřejmě skládala novou muziku. I když tvrdí, že songy psala i doma nebo v Londýně, na albu „Stories…“ je dominantně cítit inspirace právě New Yorkem. V textech, zvuku, stylu, náladách. Deska se opět tematicky primárně točí kolem lásky, ale tentokrát to je pohled skutečně romantický. Polly se rozhodla cíleně udělat desku, která měla být krásná a zároveň i přístupná. Myslím, že se jí to povedlo na jedničku. Na jaře 2000 byla se skládáním hotová, mohlo se jít natáčet. Vybrali si studia Linford Manor nedaleko Milton Keynes kousek od Londýna. Je to staré venkovské sídlo, z našeho pohledu v podstatě zámeček. Bývalý taneční sál sloužící pro samotné nahrávání zajišťuje výbornou akustiku. Jeho kvalit využili třeba i kolegové z kapel JAMIROQUAI, BIFFY CLYRO nebo PUBLIC IMAGE LTD. Polly se tam se svým týmem nastěhovali na šest týdnů a pustili se do práce. Producentskou roli tentokrát svěřila dvojici Rob Ellis a Mick Harvey. Prvního si možná pamatujete jako bubeníka z původní sestavy tria, se kterým Polly natočila první dvě desky. Druhý pak je dlouholetý spolupracovník Nicka Cavea, multiinstrumentalista, který na album přispěl snad vším, co se kolem něj mihlo. Orgán, basa, bicí, perkusie, klávesy, akordeón. Nahrávání probíhalo v uvolněné a příjemné atmosféře. Experimentování tentokrát nebylo tématem dne, cíl byl totiž velice jasně definovaný předem. Polly chtěla mít nahrávku jasnou a lehkou, skladby měly zpívat a lítat. Songy měly klasickou písničkovou strukturu, dominantní zvukové zabarvení zajišťovaly kytary, které byly napumpované reverbem a k tomu vybroušené do krásně cinkavého zvuku. Občas tomu dali lehce psychedelické zabarvení, občas naopak trochu špinavější garážový nádech, ale pořád se snažili držet v hranicích kvalitně znějícího alternativního rocku. Silné melodie společně s pozitivním feelingem některé songy posouvají až téměř k soft nebo indie rocku. Je to přitom navýsost moderně a aktuálně znějící deska. A určitě produkčně nejvíc dotažená z pohledu mainstreamové kvality obsahu. Čeho si dále můžeme všimnout, je perfektní hlasová kondice Polly. Není pochyb, že od prvních alb dokazuje, jak skvělou zpěvačkou je. Na „Stories…“ působí ale mimořádně sebevědomě a vyrovnaně. Její hlas je silný, pokojný a vyzrálý. Ubrala z teatrálnosti, omezila extrémy a prostě „jen“ zpívá. A jak jí to jde! Životní pohoda a láska ukrytá v písničkách prostupuje jejím projevem do poslední noty a je to radost poslouchat. Zřejmě i ona sama potřebovala už mír, na všech albech doteď pořád s někým a s něčím bojovala, byla v napětí, šla na dřeň. Teď jakoby znovu nalezla klid a krásu, přijímala věci s nadhledem, užívala si. Její projev v některých skladbách přirovnávali ke Chrissie Hynde z THE PRETENDERS, nebo třeba k Patti Smith. Vliv New Yorku a jeho scény je na albu cítit často. THE VELVET UNDERGROUND, Billy Joel nebo TELEVISION. Není to přímo ve zvuku nebo v dramaturgii, na to je rukopis Polly až moc unikátní, spíš takový těžko popsatelný vibe, dobový pocit, podprahové vibrace. Otvírák „Big Exit“ ve se velkém stylu snaží vykřičet do světa hudební změnu, která nás na tomto albu čeká a nemine. Krásně cinkavé kytary, nádherný refrén, povznesená nálada. Tajemná klidná mezihra nám ale neomylně připomene, že tohle je specifický „pop“, který je dospělý a silně alternativní. A už se znova jede v pochodovém tempu, refrén nás zasněně unáší ulicemi New Yorku, kolem šramot velkoměsta, které nikdy nespí. „Good Fortune“ nás bere na výlet po čtvrtích New Yorku, od Chinatown přes Little Italy. Opět nás opanuje pozitivní atmosféra, oslava života, nadšení z města samotného. Trochu zvážníme při „A Place Called Home“, která je jedním slovem dokonalá. Několik vzájemně propletených kytarových ornamentů dává skladbě zvukovou bohatost, mohutná basa drží vše pevně pohromadě. Vokální exhibice v refrénu je pak absolutně geniální. Máme zde dreampopový falzet, suchou recitaci a nad tím vším krásný jasný zpěv. Dramaturgická bohatost je zde dokonale sladěná do vybalancovaného celku, kde se nic vzájemně nebije, naopak, propojuje se to do umělecky komplexního zážitku. Tajemná „One Line“ začíná potichu jen s kytarou. Postupně se připojují klávesy, další kytary a když bicí poprvé naplno rozjedou pochodový rytmus, už je jasné, že to bude další skvělá rocková věc. Zajímavé jsou i mírně strašidelné vokály v pozadí, dodávající skladbě atmosférický nádech. Je to jeden z těch songů, které nejsou typickým hitem na první dobrou, ale svojí propracovaností, zvukovou bohatostí a náladovostí dokazují, jaký talent se v Polly ukrývá. V podobném duchu, možná dokonce ještě více tajemněji, se nese „Beautiful Feeling“. K nádhernému songu jí stačí čistá elektrická kytara, silná melodie a promyšlené vokální harmonie. Krásně melancholická balada se líně převaluje, bez nejmenší tendence věci uspěchat. Tak, odpočinuli jsme si, jde se rockovat. „The Whores Hustle And Hustlers Whore“ je jasná hitovka. Výrazná melodie, drive, moderní alternativně rockový zvuk, všechno je zde správně. Skrytý poklad alba se jmenuje „This Mess We´re In“ a Polly ho nezištně přenechala vzácnému kolegovi. Tím je Thom York z RADIOHEAD. Znali se už dlouho a teď konečně nastal ten správný čas na spolupráci. Kromě této skladby, kde Thom zpívá hlavní vokál, přispěl harmoniemi ještě i do dalších dvou písniček. Jeho typický, bolestivě ukňouraný projev, se do výše zmíněné skladby hodí absolutně perfektně. Polly ho doplňuje svým klidným hlasem v podstatě jen v refrénu a pak v závěrečném dialogu. Opět další skladba, kterou asi těžko můžeme nazvat hitem, ale neskutečně silná, emotivní a zajímavá věc. Po této citové náloži si dáme znova něco na uvolnění. Soft rock „You Said Something“ je zřejmě nejvíc odlehčenou a pozitivní energií nabitou věcí v celé kariéře Polly. A vůbec to není špatné. Vibrující basa, jemné bicí, krásně hřejivé kytary, všechno to působí neskutečně lehce a přirozeně. „Kamikaze“ už podle názvu nemůže být žádnou baladou a skutečně. Po nervózním klidném začátku se song postupně rozjede do slušného pecky v blues-punkové estetice. V podobném duchu se nese i další perla „This Is Love“. Je však zemitější, drsnější a svalnatější. Zde se nic nekomplikuje, jde se rovnou na věc. Drzost skladbě vlastní je ale nenápadně zjemňovaná tu klávesy na pozadí refrénu, tu cinkavými kytarovými ornamenty v pozdějších slokách. Song je zřejmě nejjasnějším vzkazem, které album přináší. Oduševněnost, jakým to Polly deklaruje, vysílá jasný signál. Baladická „Horses In My Dream“ je jedinou položkou alba, která mě nikdy zvlášť neoslovovala. Není s ní nic principiálně špatně, možná se mi svojí náladou hodí spíš na předchozí desku. Zato závěrečná „We Float“, to je panečku další perla. Téměř taneční beat bicích, jednoduchá klavírní linka a vážný zpěv na začátku nastaví lehce post moderní náladu, kde možná podvědomě tušíme vývoj směrem k trip-hopu. Ale chyba lávky. S nástupem refrénu se song otevře do krásného atmosférického post-rocku. Dokonalá krása. V některých lokálních edicích na albu pak ještě najdeme jednu další skladbu. „This Wicked Tongue“ je skvělý alternativní rock a nechápu, proč není součástí standardního song listu. Je to opět drsná skladba v podobném duchu jako „This Is Love“. Proti ní je ale špinavější, s nádechem grunge. Deska sklidila po vydání v říjnu 2000 hodně úspěchů. Po právu. Moc dobře se i prodávala a dostala se přes 1 milion zakoupených nosičů. Z mnoha ocenění vzpomenu snad jen jedno, které bylo historické hned z několika důvodů. Mercury Prize jako konkurence zavedeným Brit Awards vznikly v roce 1992 a každoročně vyhlašují jednoho vítěze z regionu Velké Británie a Irska. V roce 2001 se vítězkou stala Polly jako první ženská sólová interpretka. Když předběhnu, tak o deset let později, v roce 2011 si vítězství zopakovala s albem „Let England Shake“ a historicky je tak jediným interpretem, který cenu získal dvakrát. Ale zpět k první ceně. Ceremoniál se odehrával 11. září 2001. My dříve narození si budeme zřejmě pamatovat, jak jsme nevěřícně čuměli v televizi na záběry z New Yorku, a mysleli si, že se točí nějaký nový akční film. Polly to ale měla z první ruky. V rámci turné po Americe byla v ten den ve Washingtonu a z hotelového pokoje sledovala události kolem Pentagonu. Když se telefonicky spojila s galavečerem, aby poděkovala za výhru, neměla moc chuť se bavit o muzice a jen krátce popsala surrealistické výjevy, kterých byla nepřímou součástí. Je to trochu škoda, protože jí byl prakticky ukraden triumfální večer, který si plně zasloužila. Byla na vrcholu! https://www.crazyDiamond.cz/agent_steel_unstopabble_force_recenze/3807https://www.crazyDiamond.cz/agent_steel_unstopabble_force_recenze/3807janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když jsem na podzim loňského roku poslouchal novinku americké metalové kapely VOID, konkrétně jejich druhou řadovku „Forbidden Morals“, očarován zaujetím těchto mladíků potechnicky vyspělém speed metalu vzešlém z osmdesátých let, navíc v jejich případě prezentovaném s neočekávanou autenticitou, moje myšlenky mířily rovněž na jednu z dávných kapel, která mohla feeling oněch VOID dosti ovlivnit. Ano, mluvím o kalifornské speedmetalové úderce poloviny osmdesátých let AGENT STEEL. Ti sice kdysi reprezentovali přímočařejší směr (na rozdíl od progresem načichlých VOID), ale obě kapely i tak, dle mého, cosi spojuje. Když jsem tak přemýšlel nad tím, co to může být, napadla mne otázka: Pro koho vlastně mohou být staří AGENT STEEL nejlepší kapelou? Díky prožitku aktérů té hudby, celkové zatvrzelosti, neústupnosti a skoro až astrální fanatičnosti (vyvěrající především z vyznění jehlicovitého vokálu Johna Cyriise) jsem si odpověděl, že buď příslušník nějakého bojovného východoasijského národa a nebo člověk svému okolí nebezpečný.:-) Samozřejmě to berte s nadsázkou, byť mne poslech „Unstoppable Force“ vždy opravdu evokoval střet s nezastavitelnou silou japonských či korejských tryskáčů nesoucích atomové hlavice.Představitelé dobovéamerické scény měli určitě na víc, než co ve výsledku za těch pár let existence (ve svém prvním funkčním období) předvedli. Jakojedni ze zakladatelů americké speedmetalové školy jim byla vlastní onanemelodičnost, ale také psychoticky rychlý, technický, funkční a úderný speedmetal, který zdobily vyspělé kytarové duely a právě nápadný ječák Johna Cyriise. Ten poutal pozornost svou ostrostí, hnán do nadpozemských výšek a nekoordinovaně chrlíc slovy, aniž by se snažilstavět v písních melodické oblouky. Už v roce 1985 debutová deska „Skeptics Apocalypse“dost zaujala, ale, po pravdě, na ní bylo stále co zlepšovat. Svého vrcholu kapela dosáhla záhy, nadruhém albu „Unstoppable Force“ z roku 1987, které sice nebylo tak rychlé a nekompromisní, ale určitě se na něm nacházely lepší skladby a dramaturgicky i zvukově šlo po všech stránkách o vyzrálejší matro. Samotní AGENT STEEL reprezentovali onen rychlýmetalový směr poloviny osmdesátých let, nikdy nešli cestou výraznějšího vývoje, což jim u určitého publika v současnosti nahání plusové body. Mohou totiž být sortou opravdovčíků považování za srdcaře, na které přísahají právě nejortodoxnější žánroví fanatici. Jestliže se mnoho jiných bandůzačalo v druhé polovině osmdesátých let rozvíjet směrem k náročnějším a strukturálněpropracovanějším kompozicím, pak kapele AGENT STEEL něco podobného nedávalo až takový smysl. Z mého pohledu jde o jeden z nejkonzervativnějších metalových projektů své doby. Výraznou osobností v kapele byl kromě zpěváka Cyriisepředevším kytarista Juan Garcia, který do jejich sestavy dorazil v roce 1985 a sice z řad ABATTOIR,s nimiž vydal jediné album „Vicious Attack“. Právě tento kytarista zvuk AGENT STEEL posunul, ovšem po dvou řadových albech kapelu opustil a založil si v Los Angeles další projekt, čistě thrashové EVILDEAD, se kterými zažil několik plodnýchsezón na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V současné době je Garciamimo resuscitovaných EVILDEAD ještě členem druhdy slavných BODY COUNT.Nyní se vraťme k desce vládnoucí nezastavitelnou silou právě od AGENT STEEL, která platí zřejmě za jedno z nejkultovnějších americkýchspeedmetalových alb své doby. Titulní skladba představuje diktátnekompromisnosti a zaujetí, jde o song, kde není pochyb o hloubce směru této pětice. Úsečná Cyriisova dikce zde posilujekytarové power riffy vrcholící v souboji sólových kytar a všesměřuje k finálnímu výkřiku, který zde prostě nesmí scházet.Heroický cval „Never Surrender“ dokáže notně zvedatsebevědomí a tuhle skladbu je tak možné v rámci alba považovat za jednu znejlepších, ačkoliv je u ní zřejmé ovlivnění JUDAS PRIEST inejstarší etapou QUEENSRŸCHE hnané do vyšších obrátek. Znovudojde na parádní kytarové duely a song je tak nakonec mistrovskýmmetalovým tancem. Thrashovou údernost má v sobě „Indestructive“,jež výtečně udržuje album ve vysokých obrátkách. Košatější strukturou se uvede výborná „Chosen To Stay“, vjejímž případě se nemohu ubránit myšlenky na hlasovýpotenciál borce, jež si kdysi dávno říkal Midnight a pěl u floridských progresivců CRIMSON GLORY. Tahle různorodější stránka ne až tolik rychlých AGENT STEELkapele velmi sluší a skladba začínající akustickýmvybrnkáváním a posmutnělým lkaním sólových kytar hraje na dojemnějšístrunu, byť vše se posléze zlomí do pořádné bouře. Otázkystran možného vývoje této kapely, který však, vzhledem k prvnímu dlouholetému rozpadu AGENT STEEL v roce 1988, nikdy neměl šancinastat, u mne prohlubují i skladby jako je zde další košatějšíkousek „Nothin´Left“ nebo závěrečný pomaláč „Traveler“. Uznávám, že v případě „Traveler“ jde tak trochu o manýru. Nicméně album vlastní vybočující skladby se silnějším potenciálem. Výpravně působí asi úplně nejlepší skladba z desky, skvostná „StillSearchin´“. I skrze beze zbytku využitý patos v ní AGENT STEEL bodují. Nejoslavněji a nejvíce „true-metal“ znějícímsongem je zde pravděpodobně „Rager“, kde zaujetí kapelydosahuje té nejsrdnatější míry, což je podpořeno velmichytlavě poskládanými linkami a harmoniemi. A konečně zde je i strukturovaná instrumentálka „The Day At Guyana“ , která v intencích konzervativního metallicovského speedu upomíná na příběh hromadné sebevraždy členů jihoamerické sekty Jima Jonese. V případě AGENT STEEL platí tohle album za jejich vrcholné a přesvědčuji se o tom stále prostřednictvím takřka každé jeho skladby.https://www.crazyDiamond.cz/rage_execution_guaranteed_recenze/3803https://www.crazyDiamond.cz/rage_execution_guaranteed_recenze/3803janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Koncem roku 1986 měla za sebou kapela RAGEúspěšnou koncertní šňůru v předprogramu KREATOR a DESTRUCTIONa patřila k nemnoha nadějným bandům, jejichž zvuk sebou nesl oněco tvrdší a rychlejší atributy, než tomu bylo v případěklasicky heavymetalových formací o sezónu či dvě dříve. Nasvou dobu velice slušný speed metal od kapely z průmyslového westfálskéhoměsta Herne působil jako živá voda a vznikal v souladu s vývojem tehdejší západoněmecké metalové scény. Přesto všechno se tahle kapitola dávnímat jen jako přechodové období na cestě k většímudálostem. Tehdy totiž RAGE ještě nebyli tou kapelou s vlastnímspecifickým zvukem, ale jen rozjíždějící se úderkou,získávající s každou další sezónou potřebné ostruhy. Přes veškerou Peavyho snahu setehdejší čtveřice stále ještě hledala a ani druhá deska„Execution Guaranteed“ z jara 1987 zrovna nepatřila knejsilnějším kusům v rámci dlouhé diskografie RAGE. Takto je celá věc vnímána z dnešního pohledu, ale perspektivou roku 1987 smýšlel člověk o RAGE hodně optimisticky. Mám pocit, že jde o velmi slušný speedmetalový materiál, ležícíněkde na půli cesty mezi heavymetalovým prostředím a tou dobou iv Evropě se značně rozšiřujícím thrash metalem. Album vesrovnání s o rok starší prvotinou „Reign Of Fear“ znamená zlepšení arovněž přitvrzení. Produkce však nemá vlastnosti pozdějšíchprací a působí jednorozměrně, z tohoto důvodu je ihned zjevné,že se deska po velmi nadějném startu a silné první polovině,postupem plynoucí časomíry stává vcelku monotónní a skladbypůsobí vzájemně podobným dojmem. Vedle zpívajícího baskytaristyPetera „Peavy“ Wagnera tehdy v roce 1987 RAGE tvořila ještěkytarová dvojice Jochen Schröder a Rudy Graf a v neposlední řadětaké bubeník Jörg Michael (později v devadesátých letech známý např. z účinkováníu kapel jako HEADHUNTER, RUNNING WILD či STRATOVARIUS). Se všemi těmitospoluhráči se však bezprostředně po albu Peavy rozloučil azačala, vlastně docela neočekávaně, zcela nová kapitola kapelyRAGE. Nutno říct že kapitola jestli ne nejslavnější, pakrozhodně nejúspěšnější, a sice když k sobě přibral pouzedva spoluhráče – těmidotyčnými muzikanty, se kterými později nahrál v průběhu sedmi let pět skvělýchřadových alb, byli kytarista Manni Schmidt a bubeník ChrisEfthimiadis. Zůstaňme však pro tentokrát stále u alba, jež klasické etapě RAGE těsně předcházelo, tedy „Execution Guaranteed“.Co vás napadne s prvním poslechem téhle desky, je ten fakt, že již v roce 1987 byla sestava RAGE tvořena skvěle vybavenými muzikanty a že tahle deska má v sobě opravdový tah. Peavy okolo sebe shromáždil sestavu, kdy kytaristé nejenže zužitkovali své schopnosti, ale ještě makali ve prospěch bytelného celku. O bubenických kvalitách Jörga Michaela netřeba vůbec pochybovat, zvlášť pak když souběžně s fungováním v RAGE, byl přítomen i v řadách nově se rozjíždějící techno-thrash supergrupy MEKONG DELTA. Deska  „Execution Guaranteed“ na posluchače vlétne hodně energicky, první tři skladby - jmenovitě  „Down By Law“,  „Execution Guaranteed“ a  „Before The Storm“ jsou příkladnou dobovou ukázkou německého speed metalu. O RAGE se v té době dalo hovořit jako o stylově velmi spřízněné kapele s ANGEL DUST. „Streetwolf“ sice o dost ubrala z tempa, ale v rámci sugestivity a expresivního feelu je tahle věc neménně dobrá. Přestože se RAGE s postupující časomírou vrátili k rychlým tempům, bohužel neudrželi potenciál nápadů z první poloviny nahrávky. Desce scházela lepší produkce a všechny ty přidané hodnoty, které tenhle band získával na své dlouhé cestě až v dalších letech. I tak si však myslím, že jde o slušnou speedmetalovou nahrávku osmdesátých let.https://www.crazyDiamond.cz/rocket_r_is_for_rocket_recenze/3805https://www.crazyDiamond.cz/rocket_r_is_for_rocket_recenze/3805nobody@nothing.com (Tomáš)Tak si dáme pro změnu trochu moderního grunge. ROCKET z Města andělů (Los Angeles) sleduji díky YT už několik let, v podstatě od prvních singlů. Proto jsem s napětím očekával jejich dlouhohrající debut a musím říct, že nejsem zklamaný. Právě naopak. Už jejich EP „Versions Of You“ z roku 2023 naznačovalo slibnou budoucnost. A nebyla to žádná podvyživená tuctovka s pár singly, ale pěkně vykrmený kousek s 8 písničkami, kde celková stopáž dosahovala hodnoty, která je dnes často běžná i u full size alb. Ano, zvukově to mělo ještě k dokonalosti daleko, ze všech koutů EP na nás vykukovala mírně amatérská naivita mladé kapely, ale zároveň se tam pod povrchem proháněl příslib věcí budoucích. A třeba závěrečnou „Take Your Aim“ považuji dodnes za nejlepší song ROCKET obecně.Pár slov o kapele. Genderově perfektně vybalancované kvarteto vzniklo v době vrcholících lockdownů epidemických manévrů v roce 2021. Alithea Tuttle se sice od ranných let připravovala na sportovní dráhu, ale zranění velkým plánům udělalo přítrž. Její partner a kytarista Desi Scaglione sice už hrával s jinými skupinami, ale protože v té době bylo živé koncertování nemožné, tak seděli spolu doma a vykoumali, že si udělají vlastní hudební projekt. Alithea se teda začala učit hrát na basu a později jí dokopali (díky bohu) i ke zpěvu, kterému se ze začátku mocně bránila. Do kapely přitáhla i svojí „starou“ kamarádku Coopere Lamonade, se kterou se znaly ještě ze školky. Velice slušná bubenice svým drsňáckým vízorem pokerovaného sígra nemá daleko k looku Lisbeth Salanderové ze severské ságy „Muži, kteří nenávidí ženy“. Kvarteto pak doplnil ještě druhý kytarista Baron Rinzler a mohli se pustit do práce. Zmiňované EP si nahráli podomácku sami. V různých garážových výprodejích si nakoupili gear a dali dohromady improvizované studio. Hudebně je spojovala láska k muzice devadesátých let, ze které si vybírají určité žánrové elementy, z kterých pak budují nové konstrukce. Atmosféru a specifický vibe toho období se jim daří zachovat, ale zároveň je slyšet na první dobrou, že je to moderní muzika. Co tam teda najdeme? Určitě melodičtější odnož grunge, alternativní rock, ale nebojí se sáhnout ani do shoegazové škatulky. Jde o důmyslný koktejl, kde se potkávají THE SMASHING PUMPKINS, HOLE, SONIC YOUTH, THE BREEDERS, VERUCA SALT nebo RIDE. Když máte kvalitní suroviny a nejste úplně marný kuchař, tak se to nakonec bude dát požívat. Tady to navíc i velice dobře chutná.Na vlně devadesátkové nostalgie se jede už několik let, takže ROCKET nejsou první (a doufám, že ani poslední), kteří se zde snaží vydobýt pro sebe kousek pozornosti. Já si dovolím přirovnání ke dvěma souputníkům, kteří loni (2025) také vydali skvělé desky. Písničkářka BLONDSHELL a kapela MOMMA z New Yorku. Proti oběma nabízí ROCKET více alternativní přístup, který se projevuje jednak v mírně špinavějším zvuku, jednak v menší melodické přístupnosti. Tu bych si ale dovolil vztáhnout k menším zkušenostem a dramaturgické vyspělosti pořád ještě velmi mladé kapely. Myslím, že s dalšími deskami i na tomto poli uvidíme progres. Na druhou stranu mi ale tento mladický „amatérismus“ přijde sympatický.Že to ale nebude úplně tuctová kapela si uvědomili po první EP třeba i ve slavných britských NME (New Musical Express), kteří je už v roce 2024 zařadili na svojí titulku. S jedním EP a bez smlouvy s jakýmkoliv labelem. ROCKET to mají ale v hlavách evidentně srovnané. Debut si totiž opět zajistili ve velké míře ve vlastní režii. Upsali se sice britskému nezávislému labelu Transgressive Records, využili služeb kvalitních studií, ale o produkci a mix se postaral kytarista Desi. Dvě nahrávací sessions proběhly doma v Los Angeles, jedna v 64 Sound, druhé pak ve Studio 606, což je domovská půda FOO FIGHTERS.Dramaturgický koncept desky ctí prvky typické pro devadesátkovou alternativně rockovou produkci. Songy stojí na výrazných dynamických změnách, kytary staví pevné zvukové stěny, bubny jsou správně dunivé, basa je mohutná a v mixu příjemně vytažená. Nad tím vším pak kraluje svým jemným hlasem Alithea. Nesnaží se být grungově drsná, právě naopak. Zabarvení jejího hlasu přirozeně tíhne k éteričtějšímu projevu typickému spíše pro dreampop nebo zasněný shoegaze. Tím vytváří zajímavý kontrast k hudebnímu podkladu, který písničkám dodává na atmosférické vzdušnosti a stimuluje neutichající souboj mezi drsností a jemností. Opět to není nic nového. Kolikrát v minulosti jsme už na to narazili. Velké riffy a sladký ženský hlas. Nevím jak u vás, ale na mě to prostě funguje.To, že si je kapela jistá v kramflecích, můžeme vidět už na výběru otvíráku. „The Choice“ jednak není úplně typickým kouskem ani po zvukové stránce a zároveň má svojí komplikovanější strukturou daleko i k přímočarému hitu. To ale nic nemění na faktu, že se jedná o vynikající kousek. Unášivá basa, hypnotický klávesový motiv, pevné bicí, pomalu se rozvíjející děj. V druhé části se začnou přidávat kytary a song rozehrají do více rockových poloh a v tom nejlepším, když i lehce noiseová sóla začínají zabírat, šmytec a je konec. To druhá „Act Like Your Title“ je přesným opakem. Jednoduchá a přímočará pohodovka v nejlepším možném devadesátkovém kabátě. S lehce rozcuchanou rytmikou přichází „Another Second Chance“, hravý song, ve kterém si můžeme naplno vychutnat i skvělé vokální harmonie. Slušný moderní grunge reprezentuje „Pretending“, povinnou baladu si pak odklikneme v podobě „Number One Fan“. Kde vidím potenciál do let příštích jsou songy jako „One Milion“ nebo „Crazy“. Nejsou vysloveně špatné, ale chybí jim údernější melodické linky a silnější tah na branku. Po silném otvíráku album nabídne ještě silnější závěr. Dva poslední kousky řadím kvalitativně nejvýš. Dravá „Wide Awake“ je jasný hit. Skvělý špinavý riff, bicí jak z „Nevermind“ a k tomu nekomplikovaná melodická linka, která si nás získá na první dobrou. Závěrečná titulní „R Is For Rocket“ pak míří více do alternativně rockových vod. Střední tempo skladbu hezky rozehraje, neškodný refrén nás ukonejší. Vypadá to na pohodový závěr desky. Když se ale zaměříme na basu, tak její bublání má v sobě něco neklidného. Něco, co už po druhém refrénu postupně vyplave na povrch. Více jak tříminutová instrumentální mezihra ve stylu SONIC YOUTH z jejich grungeového období je fenomenální. Basa nás totálně hypnotizuje, bicí nás drží v úzkých mantinelech a kytary to do nás perou postupně noiseově, i rockově, i grungeově. A pak si ještě kapela přiloží velké finále, kde se kytary rozmáchnou ve velkém záběru, v duchu tradic klasického rocku.Povedený debut, naznačující budoucí potenciál. Už jen když ho srovnáme s prvním EP, je vidět, kam se kapela za pouhé dva roky dokázala posunout. Bez cizí pomoci, jen vlastní prací a talentem. Škoda jen, že zatím neplánuje vystoupit u nás v ČR. V této fázi by byla ideální doba na menší klubový koncert.https://www.crazyDiamond.cz/kreator_krushers_of_the_world_recenze/3804https://www.crazyDiamond.cz/kreator_krushers_of_the_world_recenze/3804janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jako velmi úspěšná a dekádyzavedená kapela čelí rovněž KREATOR pod drobnohledem různým názorůmna svou aktuálnější tvorbu. I tady nejvíc záleží, z jaképerspektivy se budete na současnou hudbu těchto Němců dívat. Předně, zapomeňte v jejich případě na čistokrevný thrash metal, uleví se vám. Řada lidí kapele totiž vytýká pohodlný příklon k melodice ačitelnějším strukturám, jiní to naopak chápou jako logickývývoj věcí, se kterým si Mille Petrozza a spol poradili na výtečnou. Toposlední, co by mne letos napadlo, by bylo nazírání na jejich novinku„Krushers Of the World“ jako na záležitost překvapivou. To album je přesnětakové, jaké jsem jej čekal. Pestré, vrstevnaté, melodické iplné únosně tvrdých hymen, je zkrátka takové, jaké být albumKREATOR v roce 2026 mělo. Produkce Jense Bogrena budiž stvrzujícímrazítkem v rámci cesty, kterou si jeden z největších kontinentálních metalových bandů v posledních zhruba patnácti letech vytýčil.Pokud máte předchozí tři alba zjejich diskografie najetá, novinka se vám vlastně bude zdát jako ten nejlogičtější dílek do skládanky. Příklon k přímočaré melodice, aranžerské pestrosti a vrstevnatosti, ovšem bez hektiky dávnýchčasů, tyhle věci tady zkrátka byly již před dekádou a stále neztrácejína zajímavosti. Letos si možná někdo řekne, že se v tomto oborukapela dokonce zlepšuje. Potřeba nic skladatelsky, hráčsky anizvukově neošidit a v intencích aktuálního směru dodat tonejlepší, možná dokonale vystihuje přístup KREATOR současnýchdní. Nové skladby staví na výrazných hymnických refrénech, budídojem pečlivějšího dramaturgického ošetření a, díkyrozumnému přístupu tvůrců, nepřipouští přehnanou ořezanost. Nápadnější úkroky k jednoduchosti už Milleprovedl kdysi v minulosti a pohyb v podobných parametrech si dnes dávkuje s rozvahou. Vždyť úvodní poctivá flákota „Seven Serpents“ jakoby v soběspojila melodiku „Phantom Antichrist“ se sebevědomím třeba takové „Coma OfSouls“.První polovina alba je jízdou odhymny k hymně. Milleho jedovatý hlas klasicky čeří prostor,kytary posluchače zásobí katarzí riffů a prostorem létají izajímavé nosné vyhrávky či sóla. Sami Yli-Sirnö je dávno tím pravým kytarovým parťákem pro někoho jako Petrozza. Je víc než jasné, že si s někdejším odchovancem od WALTARI už dávno KREATOR vybudovali vlastní vzdušnější výraz, ve kterém je jim prostě dobře. Tu kapelu si prostě stále nespletete s žádnou jinou a finský melodik jí z mého pohledu přidal další rozměr. Když z útrob dvojky „SatanicAnarchy“ vyhřesne onen bodrý a velmi zpěvný refrén, nejednomu příznivci thrashového old-schoolu naskočí pupínky, osobně však na něm nespatřuji vůbec nic nemístného, ale naopak, celou tuhle věc považuji za něco, cose do onoho metalového reje hodí a působí v souladu se všímděním okolo. Jasně, dovedu si představit hlášky zatvrzelců o odrhovačkách. Na druhou stranu nezapomínejme, že jde o kapelu, jejíž dva stále přítomní původní členové budou brzy slavit šedesátku.Střednětempá titulka „Krushers Of the World“ je stvrzenímskvělé formy a jedním z vrcholných okamžiků alba. Právě takové skladby mne nutí si myslet, že kapela je stále schopná pracovat s rozvahou. Aranžerskoupestrost díla, jež je znát z každé skladby na novince, ať už co se týče originálních podpůrných zvuků nebo vícehlasých chórů, stvrzují křehké klávesové tóny hned v úvodu „Tränenpalast“,skladbě inspirované zfilmovaným hororovým příběhem z prostředí baletní školy - „Suspiria“ (původní verzi nafilmoval Dario Argento v sedmdesátých letech, dnes je již pár let venku remake s Dakotou Johnson v hlavní roli).Tenhle duet mezi Millem a bestiálně growlující Brittou Görtz z kapely HIRAES však záhynajede do dusivého středního tempa a nese všechny atributychytlavé hymny KREATOR. Dle mého se jedná o metalovou hitovku par excellance. I polovina alba je zatraceně silná, protože chytlavost a vrstevnatost má v sobě nejen svižnější píseň „Barbarian“, ale další zaručené želízko v ohni „Blood Of Our Blood". Druhý song ctí onen zájem kapely o košatější refrénové pasáže, první naopak upoutá kytarovou pestrostí, ovšem ani gradaci nepodceňuje. Odpůrci Bogrenových produkcí ala Nuclear Blast asi nebudou příliš rádi, ale v tomto okamžiku jsem s deskou vážně spokojen. Bohužel v průběhu poslední třetiny díla už se trochu ředí nápady a převažují skladby, kde se prostor spíše tuní chóry a podkresy, ale silnější motivy se kamsi vytrácejí. Z úseku, kde kapela trochu tápe a ztrácí na nápaditosti, nalezne cestu až úplně závěrečná rozmáchlá hydra „Loyal to the Grave". Ne zrovna rychlý, ale opět velmi charismatický song se skandovaným refrénovým sloganem a dunivým riffy je ideálním finále. Netvrdím, že novinka platí za nějaké vrcholné dílo této kapely, spíše ji slyším jako standard posledních dvou dekád. KREATOR znovu potvrzují vysokou míru zaujetí a schopnosti napsat pestré a melodické hymny. Svůj směr si již dávno vytýčili a svá předsevzetí plní. Očekávaná kvalita.https://www.crazyDiamond.cz/stormwitch_the_beauty_and_the_beast_recenze/3801https://www.crazyDiamond.cz/stormwitch_the_beauty_and_the_beast_recenze/3801janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestli něco odhalila čtvrtá řadovádeska „The Beauty And the Beast“ od německých metalovýchmelodiků STORMWITCH, tak jednak touhu kapely po navýšení právě oné melodiky a zdobnější aranžerské práce, za druhé s tím související reakce jejich fanouškovskézákladny na tyto tendence, a sice na dva protichůdné směry. První skupina fans hovoří o albu z roku 1987 jako o vrcholném, kdy se kapela přiklonila sebejistě na stranuzdobnosti a dodala chytlavé skladby, které se zároveň trochuvzdávaly metalové urputnosti, ta druhá vnímá desku právě jakoústup od dravého kytarového směru prvních tří alb. Deska všakslavila úspěch a po komerční stránce kapelu ještě posunula,byť řeči o menší intenzitě i hustotě nápadů zpětně vnímámvlastně jako oprávněné.Členové kapely, tehdy aktuálně vymóděni hair-metalovými účesy a barokními ohozy, zřejměnaposledy vystupovali pod svými anglickými pseudonymy, takžezpěvák Andy Mück, byl zde naposledy uveden jako Andy Aldrian,skladatelsky nejaktivnější kytarista Harald Spengler sezde nejenže rozloučil se svým uměleckým jménem Lee Tarot, alepo následujícím albu „Eye Of the Storm“ z roku 1989 navždy opustil i svou milovanou kapelu, druhý kytarista Stefan Kaufmann (nepléct s klasickýmbubeníkem od ACCEPT) zde stále trval na svém přízvisku SteveMerchant, bezprostředně po nahrávání alba odcházejícíbaskytarista Thomas Gleisberg byl v bookletu naposledy uveden coby Ronny Pearsona konečně bubeník Peter Langer, který to se STORMWITCH táhl aždo poloviny devadesátých let, pořád lpěl na poangličtělém jménu Pete Lancer.Deska „The Beauty And Beast“ platístále za velmi vyspělé dílo osmdesátkového německého heavymetalu a lze o ní říct, že představuje STORMWITCH stále vevrcholné formě. Samozřejmě, na skladbách byl znát většípříklon k aranžerské zdobnosti, reprezentované třeba tu a tamvyužitým klávesovým partem (viz třeba titulní song či „EmeraldEye“) a melodiemi, steně jako úbytkem rychlosti, dravosti aagresivnějšího pojetí z časů, kdy se STORMWITCH na začátkukariéry inspirovali u ostrovních kovových bandů z NWOBHM. Tohle všechno lze přičítat pouze logickémumuzikantskému vývoji. Devízou kapely byl fakt, že ta poutavénápady v zásobě stále měla a jejich nové zdobnější skladbyprostě fungovaly a dokázaly přitáhnout ke kapele nové fans.Za očekáváním trochu zůstal úvodníflák „Call of the Wicked“, jako dravější skladba na úvodtotiž song působil trochu suše a stroze a neměl v soběvelkolepost rychlých a tvrdých skladeb minulosti. Naopak jakovynikající se ukázal titulní song „The Beauty And The Beast“se svou pohádkovou aurou a jasnou deklarací melodického směru. Sesongy na tomto albu to však bylo nahoru a dolu, takže ne v každéchvíli si deska udržela svůj vrcholný potenciál. Skvěle sepovedla třeba zdobná „Emerald Eye“, která sice slevila ztempa, ale po stránce harmonické výstavby a melodiky patří knejlepším okamžikům. Jako klasika osmdesátých let je dávnochápána i romantická balada „Tears By The Fireflight“, kterárovněž patří k nejzdařilejším položkám. Na tuhle věcdostala kapela opravdu pozitivní odezvu, a tak byla často řazena do koncertního programu. Mezi silné věci osobně řadím isong s pirátskou tématikou „Tigers Of the Sea“, ano, v roce1987 nebyli RUNNING WILD jediným bandem, který s podobnýmprostředím koketoval, v případě STORMWITCH to však bylo jenprostřednictvím jedné skladby. No a velmi oblíbenou se nakonecstala i výpravnější válečná jízda „Russia´s On Fire“, prostřednictvím které německákapela, jako jedna z vůbec prvních západních metalových družinkoncertujících za železnou oponou, provedla svou originálnízdravici směrem ke svým ruským příznivcům.Deska stále patří mezi nejlepšíalba těchto Němců, byť mezi příznivci původního dravějšíhosměru je chápána jako první ústup. V každém případějde o oslavovanou klasiku německého heavy metalu osmdesátých let,na které STORMWITCH, stále ve výborné formě, odprezentovali svůjnemalý skladatelský a umělecký potenciál.https://www.crazyDiamond.cz/mallephyr_voluptas_angel_epilepsia_teorema_praha_punctum_10ledna2026_koncert/3802https://www.crazyDiamond.cz/mallephyr_voluptas_angel_epilepsia_teorema_praha_punctum_10ledna2026_koncert/3802hackl@volny.cz (Pekárek)Původně jsem ani nic psát nechtěl. Ale člověk míní, zážitky mění. V prvé řadě bych našim čtenářům rád představil jeden zajímavý, a ano komunitní, prostor na Žižkově, ve kterém se konala výborná metalová akce, orámovaná industriálem jako víno. Komunitou přitom rozumím navenek poměrně nesourodou skupinu lidí se společnými zájmy mimo konzumní proud, kteří se nespoléhají na to, co jim někdo naservíruje, ale dokáží své, nejen kulturní, potřeby naplnit vlastním přičiněním a vzájemnou podporou. Nejde ani tak o spojování jako spíše o sdílení, jež může začínat u jednoho beatu a končit u pocitu svobody.Punctum tedy není typickým klubem, a už vůbec ne podnikem na rockové bázi, spíše spartánsky pojatým prostorem porozumění, v němž dostali (pro změnu) metalisté příležitost dokázat, jak umí „vzít za společnou věc“. Stavebně jde o jakýsi přístavek situovaný do vnitrobloku, který dotváří moderní bytová výstavba. Uvedená skutečnost s sebou nese určitá omezení, která ovšem vnímám spíš jako pozitiva. Koncertní aktivity zřejmě musí být zakončeny v rozumnou dobu – začalo se po půl šesté – a nesmí vést k nadměrnému hluku. Publikum debatující v pauzách na terase mohl však ten večer krotit už jen solidní mráz.:-) Uvnitř bylo každopádně příjemně a nezanedbatelná(!) návštěva mohla vzít za vděk třeba solidní nabídkou regionálních lahvových piv. Z kuchyňského koutku se permanentně valila vůně kari, takže předpokládám, že eventuelně se dalo zakoupit i něco k snědku. Jak už jsem naznačil, pořadatelé mohli být spokojení, lidí nakonec dorazilo hodně, a to ve velmi pestré věkové a jiné škále. Drtivou většinu z nich evidentně spojoval širší zájem o kvalitní extrémní hudbu a účast na něčem, co připomínalo rodinnou oslavu.Solidní ohlas měli tudíž již první účinkující, i když se jejich produkce odvíjela od industriální báze. S překvapením zjišťuji, že na metalových koncertech mi podobná intra, outra či intermezza absolutně nevadí, přestože příslušnému žánru moc neholduji. Jinak řečeno, použiju-li zastaralé výrazivo, doma nemám ani jednu industriální desku. Chápete? Snad ještě ano.:-) Duo s názvem (pravděpodobně) ANGEL EPILEPSIA mě svými mašinkami přesto dokázalo přikovat k zemi od prvního do posledního úderu samplovaného zvonu. Na ploše 30-40(?) minut jsem zaznamenal postupnou gradaci, vrchol, pomalé odeznívání a umrtvující finále. Ne že bych během jejich kompozice odletěl do jiného světa, ale výsledek se blížil pocitu jakéhosi obnovení továrního nastavení.:-) Svou roli určitě sehrál i příjemně hlasitý, nikoli však přeřvaný sound. Že bych se po delší době konečně dočkal…?Pražští blackmetalisté VOLUPTAS, ačkoliv jsem je vzhledem k pořadí avizovaném na webu očekával v samém závěru, nastoupili již jako druzí. Nějaký čas o nich už vím, ale k prvnímu poslechu došlo právě až v Punctu(m). A šlo o zážitek příjemný. Bez bližší znalosti jsem zde jejich hudbu vnímal především jako prolnutí avantgardnější skandinávské tradice s americkou civilnější a také minimalističtější školou. V reálu šlo na pódiu vidět uvolněnější metalovou produkci, jíž dominoval výtečný zpěv a solidní dialog kytary s baskytarou, adekvátně podporovaný spíše decentní hrou bubeníka. Kytara na mě zpočátku moc velký dojem neudělala, ale postupně jsem si uvědomil pár věcí. Kytarista neustále přihazoval další a další riffy či motivy, ve výsledku tudíž hrál poměrně pestře. Navíc byl perfektně slyšet a také dobře prokreslován tvrdší melodizující baskytarou, která dodávala širším kytarovým plochám na zajímavosti a zároveň takříkajíc tvrdila muziku.:-) Optimálně nastavený zvuk zajišťoval, že snaha kapely neskončila ve stoupě. Baskytara by leckterého zvukaře k přeřvání lákala, naštěstí se nic takového nestalo, přítomní si proto mohli vychutnat temně zelený blackmetalový proud tonoucí v mlze; vzhledem k využití fog machine míněno doslova. Jo, kopák nečvachtal.:-) Vystoupení mělo své pocitové vrcholy a v jednu chvíli před neexistujícím pódiem i slušně zamrazilo. Večer začal gradovat. Pozornost davu kulminovala a ohlas byl víc než slušný.Hned po další přestávce metalová party pokračovala. Nastoupili MALLEPHYR. Již během zvukovky mně samozřejmě učaroval Tomáš Mařík za bicími. Jako když spustí šicí stroj a samozřejmě mnohem více. Totální kontrola i v pekelných rychlostech. Uvedené platilo i pro ostatní, ale Tomáš je prostě extrém. O něco více metalové manýry nebylo na škodu, ostatně oceňovali ji i pařící borci z VOLUPTAS. Západočeši předvedli jiný metal, temnější, nabušenější; a též ortodoxnější, aniž by tím však přicházeli o vlastní ksicht a emoce. Kytary ve vysokých rychlostech neztrácely černotou zakalené chirurgické ostří a nemilosrdně řezaly. Sterilitu přesnosti spolehlivě zastínila monoliticky působící temnota. Opat evidentně patří mezi pravověrné, což dodávalo jeho vokálnímu projevu na přesvědčivosti. Na ředící „řecké“ a podobné vokály by se měl ovšem, alespoň dle mého názoru, vykašlat. Zvuk byl na top úrovni a první řady se postupně dost odvázaly. Kdyby se ozvalo klasické „tu-pa, tu-pa“ v razantním podání Maříka a roji třech totálně synchronizovaných strunotepců častěji, Punctum by možná bylo zbořeno.:-) I tak ale během jejich setu došlo k onomu ideálnímu, a proto tak vzácnému stavu totální výměny energie mezi publikem a kapelou. Nakonec tedy musel zaznít nečekaný přídavek. Myslím, že osu vystoupení tvořilo poslední album, které jsem zatím bohužel slyšel jen jednou. Zvuk byl znovu perfektní, šitý takřka na tělo. „Já se tady jen starám o kabely“, odpověděl anglicky zvukař na mou v češtině projevenou pochvalu a s úsměvem poděkoval. Sympatická skromnost.Možná šlo o leitmotiv večera? Na mistry světa si v Punctum opravdu nikdo nehrál, zároveň každý z účinkujících nabídl své maximum. O to víc mě mrzí, že jsem se musel po MALLEPHYR zvednout a odkráčet do mrazivé noci. Poslednímu koncertujícímu, kterým měl být projekt TEOREMA, se tímto omlouvám.Resumé: Strong – 10. Toxicity – 0!Poděkování: Martin Čech, který mě k účasti i reportu definitivně nasměřoval.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_is_this_desire_recenze/3800https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_is_this_desire_recenze/3800nobody@nothing.com (Tomáš)„Is This Desire?“ dodnes uvádí Polly jako svoje vrcholné dílo. Já mám sice jiné kandidáty na tuto pozici v rámci její diskografie, ale bez debat ho taky považuji za výbornou desku. Kredit jí musíme přiznat za novátorství, posouvání hranic i odvahu experimentovat. Všechno to sice už předváděla na třetí desce, tady šla ale ve všem ještě dál.Deska vznikala docela dlouho a docela komplikovaně. Polly lehce obměnila realizační tým, když produkční trojku teď kromě ní tvořili opět Flood a pak Head, který už pracoval na jejich prvních deskách. Nahrávání proběhlo na dvou lokacích a mezi těmito sessions byla roční pauza. První štace bylo malé studio v Yeovilu, na druhou část se přesunuli do velkého a drahého studia v Londýně. To znamenalo výzvu nejen z pohledu logistiky a organizace všech zúčastněných, ale zejména z pohledu dramaturgie. Každé studio má svojí specifickou atmosféru, v tomto případě navíc i různé technické možnosti. Zároveň i dlouhá pauza mezi těmito nahráváními zamíchala s náladami a před producenty stál nelehký úkol – zajistit konzistentnost nahrávky, vznikající v tak rozdílných podmínkách a čase. Přiznám se, že na první dobrou bych zřejmě nedokázal určit, kde a kdy který konkrétní song vznikl, ale určitá roztříštěnost, ať už zvuková nebo dramaturgická, je evidentní. A jestli to pochází už z fáze skládání, nebo až nahrávání, je tajemstvím, bez jehož objasnění asi dokážu žít.Jestli byla třetí deska „To Bring You My Love“ ústupem od klasického kytarového soundu, i když zde přece jen ještě kytary často hrály hlavní roli, pak „Is This Desire?“ už těžko můžeme nazvat kytarovou muzikou. Nezmizely úplně, ale zvukově se deska posunula výrazně směrem k elektronické hudbě. Tempo zůstává opět převážně poklidné, aktivně se pracuje s náladami. Ještě větší prostor dostává moderní elektronika a klávesy v různých podobách. Atmosféricky pojaté skladby nikam nespěchají, rozvíjejí se pomalu a uvážlivě. Na druhou stranu se v několika písních Polly opět vrátila k přímočařejší melodice, což jim dodává určitou dávku hitového potenciálu. Samozřejmě v rámci reálií výrazně umělecky pojaté tvorby. Jak sama Polly přiznala, výslednou podobu alba ovlivnily dvě zásadní proměnné. Temný nádech se do písní přenesl z osobní roviny. Polly po vysilujícím turné ke třetí desce byla na pokraji vyhoření, ztrácela motivaci, vůbec nevěděla, jestli bude pokračovat v hudební kariéře. Zvuk se pak rodil z experimentování a hledání nových cest při nahrávání. Zkoušely se nové postupy, nové nástroje, posouvaly horizonty. Když jsem chválil třetí desku za kvalitní zvuk, tady se ho povedlo vyšperkovat ještě více. Je radost ho vnímat.Celá album zní velice osobně, někdy až intimně. Je protkané melancholií, zhmotňuje se v něm prožitá bolest. Náladovost jednotlivých skladeb osciluje od temného smutku až po hysterickou zuřivost. Jako celek proto může působit trochu nekonzistentně a roztěkaně. V textové části si Polly bere hodně inspirace z literatury, a svým pohledem předkládá příběhy třeba od J.D.Salingera nebo Flannery O´Connorové.Album otevírá nádherně mrazivá balada „Angeline“, která se možná tváří jako kytarový song, ale hlavní slovo zde mají různé klávesové nástroje, od klasického klavíru, přes hammondky až po orgán. Společně s hlubokou basou vytvářejí základní konstrukt, který je plný tajemné atmosféry, kolem které následně kytary přidávají pestrou ornamentaci. Agresivnější „The Sky Lit Up“ je plný industriálně elektronických zvuků a má zvláštně strašidelný náboj, který je zvýrazněn extatickým falzetem v závěru. Fantastickým songem je „The Wind“. Obsahuje spoustu vzájemně protichůdných vrstev, které ale ve finále vytvářejí geniální konstrukt. Trip-hopová atmosféra s bublající basou. Téměř taneční rytmika. Temně elektronické zvuky. Dreampopový zpěv zdvojený se strašidelným šepotem. Jemné orchestrace na pozadí. Ledově chladný kovový zvuk kytar. Tady vařili pejsek s kočičkou a světe div se, je z toho Michelinský pokrm. „A Perfect Day Elise“ má zřejmě nejblíže k tradičnímu alternativnímu rocku, i když opět je to hozené do lehce industriálního nádechu. Náladou to nemá daleko k tvorbě DEPECHE MODE kolem alba „Songs Of Faith And Devotion“. Zajímavý vibe je vlastní skladbě „Catherine“. Polly zde moduluje svůj zpěv tak silně, že by jí člověk vůbec nepoznal. Ačkoliv jde o song po hudební stránce vysloveně minimalistický, emocemi přímo přetéká. Magické tajemno v něm ukryté je drásavé a děsivé. Jednoduchá melodie se nás snaží ukonejšit a přijmout ho, nebojovat, nepátrat. V jemných zvratech refrénu nám pak jakoby dávalo malou naději, malý louč světla v temnotě, abychom v něm našli vnitřní odvahu jít dál.Na albu je ale i několik kousků, u kterých váhám, jestli vůbec jde použít pojem skladba. Jsou to silně experimentální a avantgardní elektronické kompozice, které evidentně vznikly v průběhu studiových hrátek a pokusů. „Electrick Light“, „Joy“ a „My Beautiful Leah“ jsou každá trochu jiná, někdy hodně špinavé, jindy jemné a temné, pak zase drásavé a ostré. Chápu, proč tady jsou, ale jejich absence by mě neurazila. „The Garden“ je elektronikou silně dopovaná skladba, kterou kdyby měli RADIOHEAD na „Amnesiac“, zvýšil bych mu hodnocení o 10%. Geniálním oživením je krásně smutná klavírní linka, která ve spojení s procítěným refrénem posouvá skladbu do nejvyšší skladatelské ligy. Další perlou je „The River“. Opět zde máme dominantní klavírní linku, kolem které se rozvážně nabaluje a postupně rozvíjí melancholicky atmosférická skladba. Nabírá na síle přesně jako Smetanova „Vltava“, absorbuje další a další nástroje, kytary přidávají na zemitosti, dechy na vzdušnosti. Možná trochu chybí nějaké grandiózní finále, ale i bez něj je to zaslouženě vynikající kousek. „No Girl So Sweet“ je znovu skladba, která reflektuje příklon k industriálně pojatému alternativnímu rocku. Elektronické zvuky zde rezonují v kombinaci s živými nástroji v postmoderním skloubení. „Is This Desire?“ je pak dalším extrémně povedeným kouskem. Znova se nám dostává trochu více kytar, které jsou temné jako černočerná noc a v kombinaci s nepřítomnými bicími vytváří neskutečně klaustrofobickou atmosféru.Polly byla z nějakého zvláštního důvodu fascinovaná vodou. Už ne třetím albu si můžeme všimnout několik songů, které se kolem tohoto živlu točí (třeba „Down By The Water“). Proniká dokonce i do vizuálů, stačí mrknout na cover, nebo klip k výše zmíněné skladbě. Tato fascinace, kterou sama v jednom rozhovoru otevřeně nazvala až „posedlostí“ pokračuje i na této desce. Metaforicky skutečně voda nabízí přehršle různých významů a možných konotací. Od neustálého plynutí, změny, života, smrti, až po odkazy směrem k Bibli například. Nemusíme všemu rozumět. Polly si ve svých textech taky často nechává zadní vrátka otevřená a dává nám možnost si zpracovat její texty po svém. Po umělecky výrazném, v jejím případě až šokujícím obalu „To Bring You My Love“, to teď vzala z úplně opačného pólu. Velice civilní, dalo by se říct že až nenápadná, černobílá fotka, kde stojí na břehu nějaké řeky nebo jezera. Je to vlastně koláž ze dvou fotek, takže jedna Polly stojí v podstatě zády k druhé Polly. Nabídka možných vysvětlení je opět prakticky nekonečná, stačí si vybrat. Třeba to, jak na albu prezentuje dvě rozdílné tváře – rockové písničkářky a elektronické avantgardistky.Album sice sbíralo pozitivní recenze, ale komerčně zdaleka nebylo tak úspěšné jako předchůdce. Což je paradox, protože tady najdeme hned několik výrazných skladeb, které mají hitový (v alternativní rovině) potenciál. Zároveň album přináší i velice moderní pohled na elektronickou (netaneční) hudbu a její propojení s tradiční písničkovou formou.