Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyBLACK COUNTRY COMMUNION - BCCIV - 80%http://www.crazydiamond.cz/black_country_communion_bcciv_recenze/1265http://www.crazydiamond.cz/black_country_communion_bcciv_recenze/1265janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ještě před pár lety to vypadalo s pokračováním super-projektu BLACK COUNTRY COMMUNION všelijak, neboť jednotliví členové zrovna neoplývali ochotou pokračovat spolu v nastoleném díle a plnit tak tužby mnoha fans prostřednictvím složení zbrusu nové sady skladeb, která by pokračovala v hardrockovém stavitelství a navázala by na úspěch všech tří alb z počátku této dekády. Glenn Hughes jako klasický workoholik a legenda celé jedné žánrové větve, prorůstající hudebním lesem napříč více než čtyřmi dekádami, v mezidobí přivedl na svět svůj další sezónní projekt CALIFORNIA BREED, ale i další, naprosto znamenitou a nebývale tvrdou hardrockovou sólovku „Resonate“. To Joe Bonamassa dle očekávání rozvíjel vlastní sólovou dráhu a upevňoval především svou pověst jednoho z nejpozoruhodnější bluesových kytaristů své generace. Ať se na to koukám jakkoliv, chemii, která už dříve (v letech 2010-2012) zafungovala mezi čtveřicí (oba zmíněné doplnili ještě bubeník Jason Bonham a klávesista Derek Sherinian) by bylo škoda ponechat ladem nebo se ztratit v nenávratnu, a tak tvrdím, že znovuzrození úspěšného projektu má rozhodně smysl, zvlášť pak, když mezi muzikantskými esy znovu zavládla pohoda a tvůrčí atmosféra, která se logicky odráží i v nových skladbách. Novinka „BCCIV“ absolutně v ničem nezaostává za svými předchůdci a opětovně přináší výživnou porci skvělé, generacemi obroušené hardrockové hudby. Na albu si cením zejména skutečnosti, že nestaví jen na nějakém oživení dávných předloh ze sedmdesátých let, ale vlastní stále skvělé songy, které mají šanci se mnoha lidem zalíbit doslova a do písmene v jakékoliv době, pakliže je někdo fanouškem velikánů stylu jako LED ZEPPELIN, FREE nebo DEEP PURPLE, přijme i novou desku BLACK COUNTRY COMMUNION s nadšením, netřeba se bát, že by šlo o nějaký nostalgický, starobou rozklepaný šunt, na to už ona hudební esa proslula svou touhou zvuk posílit aktuálnějším pojetím. Přesně tohle je hlavní zbraní současných BLACK COUNTRY COMMUNION, jsou schopni držet se klasicky hardrockové tradice, jejich songy inklinují k blues, díky Hughesově hlasu mají v sobě i špetku soulu, ale zároveň jsou udělány tak, že působí jako pastva pro uši zejména pro současné posluchače rocku, neboť značí mocný, dravý a velmi plně znějící materiál.Když se k tomu připočte skvělé skladatelské řemeslo a onen těžko napodobitelný feeling, dostáváme jedno z nejpozoruhodnějších hardrockových alb letošního roku nebo dokonce několika posledních let. Čtyřka BLACK COUNTRY COMMUNION dle mého směle konkuruje nejlepším momentům z historie projektu, ale nechci tady na druhou stranu snižovat kvalitu některého z albových předchůdců, takže si tentokrát přímé srovnání nechám pro sebe. Dovedu si zkrátka představit, že pro leckoho by se mohla až letošní deska stát tou nejlepší od BCC. Za pilotní singl byla vybrána dravá „Collide“, která mne evokuje ty tvrdší momenty Hughesovi sólové kariéry, zemitý song jede správným směrem a charakterizuje jej suchý a těžký zvuk Bonhamových bicích, Bonamassovi hutné riffy a sóla, která mě evokují slavného Zeppelína Jimmyho Page. Výborná záležitost je brzy vystřídána odlehčenější skladbou snad s ještě větším hitovým potenciálem, v „Over My Head“ zaujme zejména chytlavá zpěvová linka a mladistvě a bezstarostně působící hlas Glenna Hughese. Zkrátka hitík jak se patří. Ve třetí skladbě „Last Song For My Resting Place“ je odhalen i Bonamassův nemalý vokální talent, neb si zde kytarista vyzkouší hlavní pěvecký part a je třeba uznat, že neskutečně válí. Tohle je opravdu majestátní kompozice obnažující ostrovní naturel formace, už prostřednictvím spojení bytelných rockových nápěvů a hutných, či zprvu poloakustických kytar s prvky venkovského folklóru v podobě housliček a banja. Mimochodem, fenomenální se jeví právě Bonamassovo kytarové sólo uprostřed. Jde o skladbu, která má mimořádnou schopnost uhranout, nechybí jí chytlavost, ale i rozmáchlejší struktura a trvanlivý charakter přecházející až dramatickému pojetí songu.Repetetivní kaskádový riff a klávesová mokřina, připomínající orientální zvuk kašmíru, to je „Sway“, song, kde mne zaujal hlavně dramatický vokální přednes Glenna Hughese, jehož hlas se okolo té zvukové hmoty proplétá, mění tlak i zabarvení a poměrně nenásilně zachází s atmosférou. Potemnělá „The Cove“ stojí zejména na atmosféře a na kytarových poryvech převalujících se v karavanově pomalém bluesovém rytmu, přesně tak, aby si posluchač doslova vychutnat každou vteřinu téhle nádhery. Po rychlém metalově zhutnělém boogie „The Crow“ přichází čas na „Wonderlust“ s dominantní linkou piána, tedy další rozmáchlou, avšak o dost odlehčenější kompozici, která v sobě koncentruje onu nepopsatelnou genialitu špičkové rockové hudby, bez ohledu na její subžánrové příklony, a která je nepsaným pomníkem čtvrtého alba BLACK COUNTRY COMMUNION a současné existence bandu. Když začne na klokotavém podloží kláves, bicích a kytar tahat Glenn Hughes z rukávu její parádní refrén, napadá mne, že právě v takové poloze jej slyším nejraději. Vysokou laťku si drží i „Love Remains“, která v sobě koncentruje, jak onu tvrdší stránku věci, zde charakterizovanou zepelinovským riffem Joea Bonamassy, tak i melodičtější záchvěvy zaznamenané prostřednictvím černošsky plastického a melodického Hughesova vokálu. Zkrátka další výtečná položka, která zní, jakoby se snad u WHITESNAKE nebo BAD COMPANY jednoho dne rozhodli, povolat na post vokalisty někoho jako je Steve Wonder nebo Lionel Richie a realizovat s nimi rockové album. Na trochu nervnější prog-rock strunu zahraje „Awake“, plná zapeklitých kytarových šmodrchanců i bytelného groovu. Další dobrá věc, kde se všichni instrumentalisté předvedou ve skvělém světle a kde upoutá zejména duel Bonamassovi sólující kytary s Sherinianovými klávesami po dvou třetinách časomíry. Nostalgická skladba „When The Morning Comes“ tohle mimořádně zdařilé album zakončuje a působí jako to pravé mohutné finále. Opravdu zdařilá věc od znovuzrozených BLACK COUNTRY COMMUNION bude rozhodně patřit mezi ozdoby jejich diskografie. Skvělé album, velmi silných 80%.THE QUIREBOYS - White Trash Blues - 50%http://www.crazydiamond.cz/the_quireboys_white_trash_blues_recenze/1263http://www.crazydiamond.cz/the_quireboys_white_trash_blues_recenze/1263janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Je zvláštní, jak se tahle britská kapela, jejíž raná albabývala vždy velkou vzácností a vycházela s dlouhými časovými prodlevami,v posledních pěti letech odhodlala pojmout kariéru stylem, co rok, to novéřadové album, i když v případě novinky jde o kolekci předělávek od muzikantů považovaných už před více než padesáti lety za lídry amerického dřevního blues rocku. Nabízí se tak srovnání s posledním albem THE ROLLING STONES, které bylo pojato podobným způsobem a platilo za poctu velmi starým 50´s látkám. Londýnští THE QUIREBOYS ve své době zastali role zjevení a zažívali obdobínejvětší slávy na sklonku osmdesátých let a právě v té době, která podobnéhudbě prakticky nebyla vůbec nakloněna, jim vyšel v roce 1989 (popřekonání asi tříletého období, kdy se o kapele mluvilo jako o velké nadějiOstrovního rocku, ale album stále nepřicházelo) znamenitý debut „A Bit Of WhatYou Fancy“, který se stal odpovědí na zvuk THE ROLLING STONES z časů legendární desky „Exile OnMain Street“. Přes nespornou poutavost jejich bluesem načichlého rocku jim však velmi záhy vítr z plachet přebrali v médiích mnohem vyzdvihovanější AmeričanéTHE BLACK CROWES a i když druhé album „Bitter Sweet And Twisted“ nebylo špatné,kapela byla v roce 1993 na přímé cestě k rozpadu. Dlouho se tak o THE QUIREBOYS mluvilo pouze v minulém čase, jako o naději, která nebyla nikdy zužitkována ve větší úspěch a právě jejich první dvě alba byla vždy hodně ceněna fajnšmekry vyznávající onen blues/street rockový model s prvky amerického kytarového folklóru. Po roce 2000 však došlona reinkarnaci a THE QUIREBOYS od té doby brázdí britskými kluby, jakoby tencikánský způsob života proklamovaný už odnepaměti v jejich písních potřebovali žít až doskonání věků. V dnešní uspěchané době nic podivuhodného, právě naopak. Fakt, žepo padesátce muzikant pochopí co jej těší nejvíc, a tak se tomu věnuje na plnýúvazek a doslova každý den, mě dává docela smysl.   Po odchodu baskytaristy Nigela Mogga v roce 2012 užzůstali v THE QUIREBOYS z období první desky pouze dva členové –zpěvák Spike vykazující se typickým hlasem plným štěrku, dle mnohých připomínajícímprojev Roda Stewarta, a samozřejmě kytarista Guy Griffin. Nicméně právě odtohoto momentu se s nahrávkami THE QUIREBOYS roztrhl pytel a protožes nimi (na rozdíl od těch starých alb) žádnou posluchačskou zkušenostnemám, usoudil jsem, že bych mohl konečně ochutnat novinku „White Trash Blues“.Ta zachycuje předělávky dřevních bluesových klasik z padesátých a šedesátých let, není zde tak prostor pro halasnější hardrockový model rané etapy. A i když ke Spikeovi a Guy Griffinovi ostatní členové dosestavy naskakovali až právě v oněch novějších etapách, materiálu nescházípotřebné zaujetí a srdíčko. Přijde mi, jakoby si THE QUIREBOYS řekli: „Nějaká sláva,polní tráva“ a jali si zkrátka hrát to své typické, country a bluesemnačichlé, unavené boogie, letos i bez potřeby skladatelské invence. Vždyť právě z předchozími řadovkami, které kapela v posledních letech chrlila jako housky na krám, to údajně dopadlo všelijak. THE QUIREBOYS se velmi pevně drží svého pojetí zvuku a stále hledí až někam k přelomu šedesátých a sedmdesátých let, což je jasné již od prvních tónů úvodnívypalovačky „Cross Eyed Cat“, kterou, stejně jako většinu ostatních songů,rozezní jiskrně natahované tóny slide kytar a povinná foukací harmonika,nástroje k hudbě THE QUIREBOYS patřící stejně jako barové honky tonk piánoa decentní hammondy. Rázem si tak člověk přijde jako v nějakém Saloonuz období dobývání Divokého západu. Všechny skladby se vyloženě převalujív onom vyprahlém pouštním těstíčku a navozují pocit líných a velmi parnýchdní, kdy odhánění much se zdá být ve stínu zapomenuté benzínové stanice na americkém Jihu tou nejzáživnějšíčinností. Pokud tak podobné hudební výrazivo máte rádi, vězte, že sev průběhu alba kapela nehne ze své bluesové stoličky ani o krok, pokud právě tohlenemusíte, můžete se vydat jinam a to okamžitě se skončením některé z prvních skladeb.ARCH ENEMY - Will The Power - 60%http://www.crazydiamond.cz/arch_enemy_will_the_power_recenze/1262http://www.crazydiamond.cz/arch_enemy_will_the_power_recenze/1262janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kout železo dokud je žhavé, velí muzikantské a životnízkušenosti Michaelovi Amottovi. A proč vlastně ne? Jeho ARCH ENEMY dnes tvořítotálně semknutá sestava plná neobyčejným person, které mají nemalé jméno nascéně a i díky nim jeho severská mašina šlape jako velmi dobře namazaný stroj. Popularitětělesa rovněž velkým dílem přispěla i nádherná tvářička Kanaďanky Alissy WhiteGluz, která se stala obdivovanou hvězdou okamžitě poté, co do rozjetého melodythrash/death rychlíku naskočila. Po připojení vynikajícího Jeffa Loomise, cobydruhého - rovněž však i sólujícího, kytaristy, nebylo pochyb, že hvězda ARCH ENEMYpůjde stále vzhůru. Není zde tedy třeba připomínat, že po komerční stránce setohle mezinárodní těleso dnes nachází na svém absolutním vrcholu.Z tohoto pohledu bylo, po velkém úspěchu předchozího alba „War Eternal“ anásledném odježdění maratónu celosvětových turné, nutné očekávat, že se kapelanebude zdržovat dlouhým přemítáním a naskočí rychle do studia, kde vzniknedalší nabušený nástupce. A tak se také děje.   Albu po zvukové a producentské stránce absolutně nicneschází, rovněž muzikantské výkony jsou naprosto špičkové. Jenže to má celéjeden podstatný háček. Deska na mne působí dosti schématicky, jakoby byladělána pouze pro to, aby se okamžitě zalíbila, aby, i s tím málem opravduzajímavého a osobitého, bez větších rozpaků demonstrovala sílu a dominanci tělesa toužícího především dosáhnout metalového Olympu, avšak cose právě nápadů týče, potřebná kritéria zde bohužel splňuje menší množina skladeb. Dostvýraznou část tvoří v podstatě naprosto banální, ničím zvláštnímneoplývající songy, které se po stránce zajímavosti jeví jako tonejprůměrnější, co mohlo v době úspěchů a hojnosti podobně extrémní thrash/death kapelunapadnout.   Opravdu výtečných skladeb je zde minimálně a je to obrovskáškoda, neboť jsem si vědom, kterak jsem byl zkraje léta natěšen a nadšenz pilotního singlu „The World Is Yours“, který dle mého splňoval vše, cood hudby ARCH ENEMY žádám – tedy tvrdost, brilantní instrumentaci, nápady,melodiku a hrdý projev. Jenže do téhle písně zbytku materiálu prostě něcoschází a i když se dočkáme ještě dalších schopných válů, jako třeba úvodníhodynamitu „The Race“ nebo göteborsky pojaté „Murder Scene“, kde kapela ve změtirychlých kytarových trilek dokonce zní tak trochu jako staří IN FLAMES, nemámz nových skladeb pocit podobné lehkosti a přirozenosti. Jedním příklademza všechny je po stránce nápadů totálně vyluhovaný druhý singl „The Eagle FliesAlone“, který jakoby byl dělán na zakázku přiožralých alemanských hordze zabahněných polí nazývaných svorně Wacken.  Vše posléze (asi někde uprostřed alba) korunuje něco jakohra na death-metalovou baladu nazvaná „Reason to Believe“, na které je sicepozitivní, že Alissa poprvé v řadách ARCH ENEMY odhalí čistý vokál a napozadí akustických kytar se vyzpívá ke skvělému bridži, aby následně bylovšechno naprosto barbarsky udusáno murmuroidním refrénem. Celé mě to přijde,jako bych poslouchal nějakou soutěžící z televizní pěvecké talentové soutěže, kteráse jala splnit úkol, prostřednictvím televizních obrazovek ukázat názorně tomutupému národu, jak se zpívá skutečný death metal. Když už Amott skladbu opatřiltou obloukovitou vyhrávkou a rozmáchlostí po vzoru SCORPIONS, mělo to býtdotaženo do konce. „Reason to Believe“ by za jistých okolností nebyla špatnáskladba, nebýt však zde právě toho tristně provedeného refrénu a tlačení se do děsně hrubé growl polohy. Ale abych jen nekritizoval, velmi se povedla skladba „DreamOf Retribution“. Tenhle nářez, beroucí si dost z německých old-schoolovýchlátek, sviští parádně vzduchem, podporován optimisticky naladěnou hrou kytarovéhodua Michael Amott/ Jeff Loomis, ale i klavírními party a je po tak trochu vyčichlé „First DayIn Hell“ opravdu úlevným pookřáním. Na to jak heroicky vyznívají kytarové vyšívánky v úvodu závěrečné „A Fight I Must Win“, skladbarovněž moc nepřesvědčí a je utopená v kýčovitě banálním hrubo-refrénu,kterým Alissa White Gluz sice potvrdí svůj dynamit v hrdle, ale také díky textu poněkolikáté skutečnost, že je v soukolí kapely (zřejmě dobrovolně a bez jejího odporu) tlačena do pozice jakési bojovné a hrdé „jájinky“, přesně takové, jakou ze své podstaty bylapředevším její předchůdkyně Angela Gossow, dnes manažerka souboru. ARCH ENEMYprostě jen nahráli album podle promyšlených notiček a šablon, album které siceneurazí, ale samo o sobě nebude platit mezi nějaké nezapomenutelné nahrávky diskografie těchto hvězd, což právě vnímám jako nesoulad mezi současnou vyzdvihovaností a popularitou této kapely (reflektory nyní dopadají na jejich tváře asi nejsilněji) a její tristní odvahou zariskovat a trochu své songy občerstvit a udělat rafinovanější.MASTER´S HAMMER - Jilemnický okultista - 90%http://www.crazydiamond.cz/masters_hammer_jilemnicky_okultista_recenze/1261http://www.crazydiamond.cz/masters_hammer_jilemnicky_okultista_recenze/1261lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Jilemnice je malé městečko položené na úpatí Krkonoš. Oplývá typickou podhorskou, klidnou atmosférou, nezkaženou globalizací nebo přílišným civilizačním ruchem. Najdete tady spoustu zajímavých památek jako jsou Zvědavá ulička plná horských chaloupek, zámek s muzeem lyžování nebo obří Krakonoš, kterého tu každou zimu na náměstí uplácají ze sněhu. Narodili se zde spisovatelé Jaroslav Havlíček a Jan Weiss a nedaleko v Hrabačově žil slavný lyžař Bohumil Hanč, který v roce 1913 tragicky zahynul při závodech v Krkonoších.Tohle všechno o Jilemnici najdete v průvodcích a turistických prospektech. Chybí v nich ale další, a pro nás metalisty velmi důležitá informace – že si tohle podhorské městečko vybral Franta Štorm jako dějiště dema a druhého alba MASTER´S HAMMER...Cesta do PodkrkonošíJak už jsme si řekli minule, po vydání debutního alba MASTER´S HAMMER přehodili výhybku a začali tvořit poměrně odlišnou hudbu. Opakovat koncept „Ritualu“ by pro kapelu zřejmě byla absolutní nuda a tak se raději pod Štormovou taktovkou pustili do něčeho, co se do té doby v Československu a možná ani v metalovém univerzu nikdy neobjevilo – do metalové „operety“. Do koncepčního příběhu, textově, graficky i duchovně nastylizovaného do klasické hudby, tak, jak byla prezentovaná někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století. A situovaného do Jilemnice.Na otázku, jak se pražská metalová kapela proboha dostala k Podkrkonoší, najdeme odpověď v rozhovoru z osmého čísla kultovního fanzinu Darkness Actual – Franta prý do Jilemnice jezdil s kámoši ze školy, chodili tady po hospodách a po výletech. Při těchhle toulkách Štormovi začal v hlavě růst příběh, odehrávající se právě zde, v kraji horalů, blouznivců a lidových okultistů, kteří v dřevěných chalupách na svazích horských velikánů vyvolávali duchy. Lesy, studivé počasí a věčný déšť a sníh asi byly pro Frantu mocnou inspirací, protože nakonec vytvořil libreto o krkonošských spiritistech, kořalnách, falešném hejtmanovi, plánu ukrást poklad, spravedlivé odplatě i tragickém osudu všemi opovrhovaného sluhy. Příběh je psaný jazykem evokujícím starobylou češtinu, působí velmi zábavně, uvěřitelně a rychle vtáhne do děje, takže postavy jako Satrapold, Atrament nebo Blether, které se ve vyprávění objevují, si posluchač rychle vezme za své.Demo nebo album?Teď ovšem to hlavní – muzika. Ta přesně zapadá do celého konceptu. Po vzoru klasické hudby se skladby nesou plus mínus v podobném tempu s jistou dávkou záměrné monotónnosti (v tom nejlepším slova smyslu), ovšem opatřené spoustou rytmických lahůdek a vynikajícími melodickými nápady – prvotřídními kytarovými riffy a spoustou různých klávesových parádiček, které muziku házejí opravdu až někam do sféry klasického umění. A přitom je to stále pořádně hrubý metal. Velmi důležitý je také Štormův hlas, který podle potřeby střídá různé polohy a výrazy a celou dobu udržuje posluchače v napětí a očekávání věcí příštích. Každá píseň je tak samostatným svojským dílkem, ale zároveň součástí celku, který vytváří onu – jak MASTER´S HAMMER říkají – „klasickou operetu o třech dějstvích“.Co se týká nahrávání, šli na to MASTER´S HAMMER úplně jinak než u „Ritualu“. Vybodli se na Monitor a nahrávku si natočili sami – ve studiu Ivories u Vlasty Vorala, který teď už byl řádným členem kapely. Jde vlastně o demo, i když má spíš atributy desky – je nahráno velmi kvalitně ve studiu, s perfektním zvukem, profi obalem a celkově na vysoké úrovni, takže bychom ho mohli považovat za víc než demonahrávku. Jenomže protože vyšlo jen na kazetě a po něm přišla ještě druhá verze, je první varianta „Jilemnického okultisty“ prostě demo a hotovo.Obsah nahrávky z února 1992 přinesl muziku výtečné kvality – ať se jedná o kteroukoli skladbu. Jestli opravdu musím vyzdvihnout některé kousky, pak určitě masivním riffem provázený „Já nechci mnoho trápiti již pánové váš sluch“, hitovku „Můj hejtmane...“ nebo kultovní „Já mizérií osudu jsem pronásledován“. Vynikající jsou kromě řádných skladeb ale i „výplňové“ tracky – intro alias „Předehra“ nebo instrumentální „Mediální kresby“ a „Litografické kalendáře“, které disponují omamnou mystickou atmosférou. Celkem má demo devět položek a i podle stylizace obalu je první verze „Okultisty“ vlastně zkrácená varianta celého projektu.Dokud síla, hleďme díla, by památka po nás zbyla!Po vydání dema se MASTER´S HAMMER nakonec přece jenom dohodli s Monitorem, který jejich nový počin alespoň distribuoval v obchodní síti. O kapelu se ale začala zajímat ještě jiná firma – francouzští Osmose Productions, pozdější undergroundová veličina, u které své zásadní desky vydaly například blackmetalové hvězdy ENSLAVED, IMMORTAL a MARDUK. Tím bylo zaděláno na druhou verzi „Jilemnického okultisty“ – nahrávala se na podzim 1992 opět u Vlasty Vorala a vyšla – tentokrát už jako plnohodnotné album – mezinárodně u Osmose a pod pařáty kapely pro československý trh. „Jilemnický okultista“ alias „The Jilemnice Occultist“ (nesmíme zapomenout na komickou chybu firmy Osmose, která z Jilemnice udělala Filemnici :) předkládá materiál z větší části logicky už známý z dema, celý příběh je ale tentokrát zkompletován a dokončen. Chybí sice původní instrumentálky, ale přibyly čtyři nové skladby, takže album nakonec dosahuje počtu jedenácti položek. Tu poslední z nich – „Suchardův dům (v Nové Pace)“ – můžeme přitom vnímat jako bonusový track, který nemá s příběhem nic společného, zato se inspiruje jednou zajímavou stavbou v Podkrkonoší.I když většina skladeb je stejná jako na demu, jde o naprosto odlišnou nahrávku – songy i celý koncept totiž dostaly nové aranže, dynamiku i skladbu, hodně se změnily například klávesové pasáže, všemožná intra, mezihry a podobně. A protože už původní verze „Okultisty“ byla navýsost kvalitní, máme tak nakonec k dispozici vlastně dvě různé variace na jedno téma. Každý z fanoušků si může vybrat „svoji“ verzi – mně osobně víc lahodí ta původní, ale možná je to spíš síla zvyku. Každopádně je projekt „Jilemnický okultista“ opět totálním solitérem, který se zapsal do tuzemských a snad i globálních metalových dějin. Pomohl k tomu i pro metal naprosto netypický obal – Franta vytvořil zátiší opět evokující zašlé časy – na epesním otománku najdeme fajfku, prastarou elektrickou kytaru, cylindr nebo turistického průvodce v luxusním řemeslném provedení.Bonus pro pocestnéNení na světě zrovna moc desek, které by mezi metalisty tak zpopularizovaly určitý kraj, jako právě „Jilemnický okultista“. Koneckonců, celé se to zrodilo na základě Frantových toulek Podkrkonoším a tak se můžeme do těch kouzelných míst podívat i my. Třeba do jilemnického zámku, kde dnes nenajdeme hejtmana Satrapolda, nýbrž krásné muzeum s expozicí zachycující starého ducha Krkonoš. Za návštěvu stojí i další místa spojená s „Okultistou“ – třeba průrva řeky Jizery na Riegrově stezce mezi Semily a Železným Brodem, kde z lávky připíchnuté na skále koukáte přímo na vodní hladinu, do které se ve skladbě „Já mizérií osudu jsem pronásledován“ měl vrhnout nešťastník Blether. Ony to vlastně nejsou žádné divoké vody, nýbrž klidný tok spoutaný přehradou, ale scenérie skalního kaňonu je uchvacující, takže proč si tu pěkně dramatickou představu kazit. Když navíc projdete Riegrovu stezku z jakéhokoli směru, vždycky na konci čeká stylová hospůdka pro odpočinek i poveselení. A kdybyste toho ani tak neměli dost, zajeďte do Nové Paky, kde v místním muzeu mají expozici věnovanou podkrkonošskému spiritismu a prohlédněte si slavný Suchardův dům s fasádou plnou sgrafitových psaníček a sepsaných životních mouder – těch, která najdete citovaná v textu závěrečné skladby „Jilemnického okultisty“. Věřte, že takový poslech i výlet stojí za to!STEVEN WILSON - To The Bone - 90%http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_to_the_bone_recenze/1260http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_to_the_bone_recenze/1260janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nebudu zastírat, že mne Steven Wilson svým novým albem „To the Bone“ pořádně rozlámal. Jó, když se to umí. Dokázal totiž, pouhé dva roky po existenciálně laděném, depresivním a vesměs také velmi vysoko ceněném kompletu „Hand.Cannot.Erase“, složit sbírku mnohem nesvázanější, líbivější a přesto v uměleckém smyslu stejně poutavou. „To The Bone“ má opět filosofický přesah a téma smyslu bytí ve Wilsonově tvorbě opět resonuje a zde mnohdy, díky melodičtějšímu naturelu skladeb, dokonce dojímá. Z mého pohledu jde o dílo takřka bez slabin, ať už se na něj budeme koukat z pohledu jeho studiového ošetření a muzikantské kvality (účinkuje zde nepočítaně skvělých hostů a muzikantů, za všechny třeba klávesista Adam Holzman případně také kytarista se slovenským původem David Kollar), nebo přihlédneme-li k jeho nynější žánrové eklektičnosti, jenž odhaluje duši tohoto britského umělce jako velmi lehce tvořící a přívětivou, nikoliv však popově banální a plytkou. Vůbec nechápu komenty na téma nové desky, které tvrdí, že „To The Bone“ působí chladně a odosobněle, protože právě tohle z alba vůbec necítím, naopak vše je přirozené, lidské a vstřícné, což nemyslím tak, že by Steven Wilson snad udělal album, které jde posluchačům, zas až tolik nesledujícím alternativní a progresivní hudbu do hloubky, tak nějak na ruku.Velmi příjemně poslouchatelná sbírka ještě nemusí znamenat, že se dotyčný upsal popové scéně, osobně si myslím, že tohle zkrátka žádný pop není a pakliže je, pak je zkrátka luxusní. Jde o to, jak na celou věc koukáte. Jsou DEPECHE MODE vlastně pop? Dle mého v obecnosti tohohle označení spíše ne. Pop zkrátka není něco, co by vyžadovalo důstojnost a styl nebo toužilo po návratu k důstojnosti. Pop je hudba pro pobavení, takže cokoliv, co je niterné, zkrátka dle mého pop není. Steven Wilson není pop ani omylem, a to, ani kdyby nahrál ty nejlíbivější shiny-happy skladbičky, jaké si lze představit.O co mě tedy jde? Wilson si zachoval obsah, ale odboural ze své tvorby onen alternativní odér, to co dříve svazovalo skladby do paklíku určité neproniknutelnosti a neumožňovalo jim bezprostředně zaujmout, a zároveň si držet poutavý a dlouho trvanlivý ráz. „To The Bone“ mne ohromila už tím, jak mne okamžitě chytla a se stále novými poslechy a výpravami držela pevněji, než jakékoliv album vydané v letošním roce. Jsem přesvědčen, že tohoto materiálu si sám autor cení možná nejvíc ze všech ve své bohaté kariéře. On už o něčem vypovídá i vklad v podobě počtu zúčastněných hostů, vokální i instrumentální propracovanost, která však ve výsledku nedělá ze skladeb nepřehlednou prog-rockovou mazanici, ale naopak, s takřka neuvěřitelnou lehkostí působí jako jarní pohlazení.Skladbám prospívají vstupy několika hostujících zpěvaček, střídajících se zde dokonce v několika skladbách o hlavní pěvecké party s hlavním performerek, dále pak příspěvky fantastických muzikantů opatřujících dílo i mnoha nenápadnými momenty, tu klavírními preludii, jinde dechovou sekcí nebo třeba jen zvuky keybordů, foukací harmoniky, akustických strunných nástrojů nebo slide kytar. Přestože každá skladba je doslova originál, vše působí jako souvislý, tu košatý, jinde komorní, ale vesměs prostě niterný příběh odhalující muzikantskou neohraničenost Stevena Wilsona podávanou však s otevřeností a vkusem. Tohle pojetí progresivní hudby zdá se mi tak nádherné, že mám chuť okamžitě všechna alba DREAM THEATER z posledních patnácti až dvaceti let shrnout do kýble a vynést před barák do popelnice.Z mého pohledu nahrál Steven Wilson jedno z nejbáječnějších rockových alb posledních let, o čemž svědčí groovy-popová titulní skladba se vstupy country dechů a kytarových efektů nebo další velkolepost, tentokrát umocněná vícehlasými vokálními party, mající zde pro celek velmi příznačný název plný naděje - „People Who Eat Darkness“. V tomto případě jde zřejmě o dvě nejmasivnější záležitosti ve smyslu pop/rockové nadýchanosti. Když k tomu připočteme tesknou „Pariah“ s křehkým hlasem v mnoha zdejších skladbách hostující zpěvačky Ninet Tayeb, letní prázdninový hitík „Permanating“, co se jeví jakoby si David Guetta odskočil z Ibizy do Londýna vyzkoušel v tamních studiích složit song ve stylu slavné švédské čtveřice ABBA, jazzovými poryvy zachvácenou „Detonation“, něžnou „Refuge“, nebo z mého pohledu naprostý vrchol celého díla v podobě závěrečné, výsostně dojemné a melodické „Song Of Unborn“, kde Wilsonův báječný refrén záhy obohacuje osudové requiem, aby celý song neskutečně dojímal. A co závěrem o tomhle díle jednou větou říct? Materiál, který na jednu stranu obsahuje potřebné umělecké charisma a na druhou stranu je schopen líbit se prostě téměř všem.ELOY - The Vision, The Sword And The Pyre (Part 1) - 80%http://www.crazydiamond.cz/eloy_the_vision_the_sword_and_the_pyre_part1_recenze/1259http://www.crazydiamond.cz/eloy_the_vision_the_sword_and_the_pyre_part1_recenze/1259nobody@nothing.com (Bluejamie)Dne 25. srpna 2017 po několikaměsíčním odkladu konečně vyšlo 18. řadové album německých progresivistů ELOY. Album má relativně dlouhý název „The Vision, The Sword And The Pyre (Part 1)“, z něhož je možné usoudit, že byl zvolen podobný přístup jako v případě jejich dávných alb „Planets“ (1981) a „Time To Turn“ (1982). To znamená, že byla vydána první část dvojalba a že navazující druhý díl bude velmi brzy následovat. Svůj záměr pokusit se o zhudebnění příběhového konceptu Frank Bornemann avizoval v dopise fanouškům z roku 2009 a v reálnějších obrysech jej začal objasňovat na facebookové stránce ELOY v průběhu roku 2014. Z krátkého postu, který byl uveřejněn 11. prosince, vyplynulo, že příští album skupiny bude zpracovávat nevšední středověké téma, kterým je životní příběh Frankem Bornemannem obdivované legendární francouzské hrdinky Johanky z Arku, o které Bornemann v interview pro Creative Tech Nerd webzine říká: „Je nemožné nebýt jí fascinován od toho okamžiku, kdy poznáte její osud jen trochu hlouběji.“ Pro přesnost je třeba uvést, že slovní spojení „další album skupiny Eloy“, které bylo v tomto a následujících postech použito, je nutno chápat jako Bornemannovo rozhodnutí nevydávat dílo jako sólový projekt a zatím(!) o něm neuvažovat ani jako o muzikálu, albová podoba je prostě prvotní. Samotná hudba i texty jsou však jako celek, podobně jako tomu bylo i u předchozího alba „Visionary“ (2009), dílem Franka Bornemanna. V průběhu roku 2016 bylo také možné podle snímků a reportů z průběhu nahrávání zjistit základ sestavy, která se na nahrávání podílela - Frank Bornemann (g, v), Klaus-Peter Matziol (bg), Michael Gerlach a Hannes Folberth (key) a Kristof Hinz (dr). Zdánlivě došlo oproti roku 2009 jen k malé změně na posledním postu, ale ve skutečnosti bylo nových osobností, které se na nahrávce podílely značné množství, v bookletu je v patřičném odstavci například jmenovitě uvedeno více než 20 „hostů“, kteří se podíleli na vzniku nahrávky, a vyjmenováno i několik francouzských historiků, jejichž konzultace a publikace napomohly Bornemannovi při formování představy o dějové linii jeho díla.Fyzická forma alba je digipack se šestistranným vnějším obalem, do kterého je vloženo CD a dvacetistránkový booklet. Tvůrcem grafické podoby obalu a bookletu je Michael Narten. Přední straně vévodí stylizovaná fotografie sochy Johanky z Arku, pozadí dalších stránek bookletu tvoří opět stylizované fotografie lokalit, které dýchají atmosférou dávných dob. Téměř všech dvacet stránek je zaplněno textem, v němž každý odstavec začíná ozdobným barevně zvýrazněným písmenem imitujícím středověkou iluminaci či iniciálu. Na poslední stránce bookletu i obalu jsou pak titul alba i názvy jednotlivých skladeb vepsány do erbovního štítu.Už v roce 2009 při první konkrétnější zmínce o tomto díle bylo album samotným Frankem Bornemannem označeno jako rocková opera. I první internetové recenze používají toto žánrové označení a snaží se přiřadit „The Vision, The Sword And The Pyre“ k hvězdným předchůdcům jakými byli „Tommy“ (1969) a „The Wall“ (1979). Při tomto nostalgickém připomínání slavných předloh se zapomíná na to, že například „Once And Future King“ (2003) také pojednává o historii, nebo na to, že v začátcích své kariéry byli ELOY např. v USA díky jistým podobnostem omylem zaměňováni za JETHRO TULL. Příběh alba nás vrací do temného středověku, do třetího období takzvané stoleté války, kdy armády Anglie a jejích spojenců obsadily podstatnou část francouzského území a vyčerpaným opakovaně a beznadějně poráženým Francouzům hrozilo, že se všichni stanou poddanými anglického krále. Že k tomu nedošlo a Francie zůstala Francií je zásluha prosté venkovské dívky. Jak mohlo děvče z malé bezvýznamné vesničky úplně změnit chod velkých dějin, nám ve třinácti kapitolách přibližuje první část rockové opery.KAPITOLA I. - The Age Of The Hundred Years War, 4.16V těžkých dobách mohou lidé při mši v chrámu božím najít útěchu, zvuk varhan uklidňuje a sborový dětský zpěv na kúru přibližuje duše všech naslouchajících k blíže k bohu. Za zdmi kostela však duní bubny války. Hřmí jen přerušovaně a z velké dálky, ale přibližují se stále víc. Náhle se na obzoru objevují vlající korouhve a do kraje se vyhrnou anglické a burgundské pluky. Pěší pochodují nezadržitelně v pravidelném rytmu připraveni k zabíjení a pohyb tisíců jezdců v brnění provází hrozivý kovově znějící hukot. O tom, co nechávají za sebou nemůže promluvit nikdo živý, protože oni nezanechávají svědků. Jejich meče, luky a kuše rozsévají smrt všude, kam přijdou. O tom, co zůstalo za jejich zády, mohou promluvit z onoho světa svým děsivým hlasem jen mrtví: „Válka je násilí, mučení, teror, strach a bolest bez konce…“KAPITOLA II. - Domremy On The 6th Of January 1412, 1.43V nevýznamné lotrinské vesničce Domrémy byl zatím klid, přestože byla v doslechu a dosahu válečných událostí. V jednom ze selských stavení Isabela Rommée d´Arc drží na svých rukou nemluvně a rozmlouvá se svým manželem. Ten položí otázku, která zůstane bez odpovědi: „Jak vás mám ochránit, když válka stále nekončí…?“ Místo odpovědi Isabela něžně uspává svou dceru Johanku postupně utichající melodií beze slov.KAPITOLA III. - Early Signs ... From A Longed For Miracle, 2.59Počáteční kytarové akordy dávají rychle na vědomí, že je citována závěrečná skladba z alba „Destination (1992). Už v průběhu první minuty je však jasné, že nezazněl přesný citát a že jde spíše o variace původních motivů. Skladba se od originálu odlišuje hudebně i textem. Úvodní klidná pasáž je upravena tak, aby v ní byl dobře patrný motiv hraný flétnou. Flétna je pak dobře slyšitelná i v druhé dynamičtější a agresivnější části skladby. Text skladby pak líčí, jak obránci válkou a okupací zmučené Francie ztrácejí naději na úspěch v boji a podléhají zoufalství. Avšak ve vesnicích a malých městech si ti nejchudší a nejubožejší předávají zprávu o starém proroctví, které říká, že Francii zachrání chudá lotrinská dívka. Proroctví jde od úst k ústům, mluví o něm a naslouchá mu stále více a více lidí.KAPITOLA IV. - Autumn 1428 At Home, 0:55Klidná atmosféra a zvuk kytary navazuje na druhou položku alba. Hrozivý podtón tušené blízkosti války je však nahrazen jemnou melodií flétny. V jednom z domů vesnice Domrémy Jacques d´Arc promlouvá ke své manželce: „Dnes jsem naši dceru neviděl ani na poli, ani v domě. Jako obvykle byla v kostele. Je to zvláštní, dlouho k někomu mluvila, přestože jsem neviděl nikoho, kdo by mluvil s ní.“KAPITOLA V. - The Call, 5:51Rytmika se zajímavou basovou linkou je oporou pro Bornemanovu deklamaci, která s každým dalším veršem a novou slokou zvyšuje svou naléhavost. Mezi slokami zní kytarová i syntezátorová sóla vzpínající se až k nebi. Dcera Jacquese d´Arc stále jasněji vidí i slyší božský pokyn k tomu, aby zachránila Francii. V její době a v její mysli nelze Bohu nic odmítnout. V čase 5.34 vše kromě rytmiky umlká. Je to okamžik, kdy rytíř Jean de Metz poprvé potkal dívku jménem Johanka z Arku a uslyšel její slova: „Vidím anděly a slyším jejich hlasy. Mluví se mnou laskavě, ale s vědomím toho, že nemohu neposlechnout. Říkají mi, že mě Bůh pověřil, abych vedla armádu, která vyžene cizí nepřátele z naší země.“KAPITOLA VI. – Vaucouleurs, 4.34Šestá položka v sobě zahrnuje tři odlišné a v rámci této skladby jasně odlišitelné perspektivy, které se navzájem prolínají. Nejdříve Jean de Metz Bornemannovým hlasem popisuje odchod Johanky z rodné vesnice Domremy, její matka, sestra a ženský sbor ji podporují na cestě modlitbami a přáním úspěchu a Johanka z Arku vysvětluje ve svém monologu veliteli posádky ve Vaucouleurs, jakým konkrétním způsobem by mohla od krále získat vojsko a pověření k zahájení boje za osvobození Francie: „Děkuji vám kapitáne Baudricourte!“KAPITOLA VII. - The Ride By Night ... Towards The Predestined Fate, 3.57Potom se neohrožená dívka s nepočetným ozbrojeným doprovodem vydala do města Chinnonu. Jak jinak je možné představit si nebezpečnou cestu sedmi zamlklých jezdců napříč válkou zpustošenou krajinou než s pomocí instrumentální skladby, v níž se k basové lince přidávají další nástroje a střídmé efekty jako dusot kopyt a šum větru.KAPITOLA VIII. – Chinon, 9.46Je zvláštní, že nejrozsáhlejší a zdánlivě nejepičtější skladba z celého alba z celého alba je vlastně dějově poměrně skromná a velkého rozsahu bylo dosaženo spíš podrobným popisem pouhých dvou důležitých scén ze života hlavní postavy. Aby se Jean de Metz a Johanka z Arku po příjezdu do Chinonu dostali k ještě nekorunovanému francouzskému králi Karlovi z Valois, museli bušit a klepat na mnoho dveří a bran. Zřejmě proto zní klávesový úvod a přitakávání baskytary tak těžce a ostře. Nakonec však přece jen společnými silami překonali všechny překážky a je jim přislíben přístup ke královskému dvoru. Po dlouhém čekání na audienci, kdy ze sousední místnosti slyší tlumeně taneční hudbu a hluk dvorských zábav, zazní mohutná fanfára, dveře se konečně otvírají a Johanka z Arku předstupuje před královy dvořany. Všichni utichli a obracejí se tváří k ní. Z královského trůnu ji pohybem ruky zdraví vznešeně oblečený muž. Bornemannův hlas šeptem popisuje atmosféru naprostého ticha a napjatého očekávání. Johanka mlčky a bez povšimnutí míjí muže na trůnu. Potom pomalu prochází davem dvořanů a u krbu poklekne před skutečným Karlem z Valois, mužem, kterému přišla sloužit, ale kterého nikdy předtím neviděla. Budoucí král jí dovolí vstát a mluvit a ona ho v následném rozhovoru přesvědčí, aby jí svěřil velení nad vojenským oddílem a dal jí první důležitý úkol. Karel z Valois má jedinou podmínku, Johanka z Arku musí podstoupit přezkoušení sborem biskupů. Ti mají ověřit její panenství a rozhodnout, zda Johančiny vize opravdu přicházejí od Boha: „Chceme znát pravdu! Chceme důkaz! Jestli Bůh dává ti návod a radu, předveď nám zázrak.“KAPITOLA IX. – Prophecy, 4:39Devátá skladba se od ostatních odlišuje pocitem až nezkrotné lehkosti a rychlosti. Andělský hlas všem sděluje informaci o tom, že se dávné proroctví začalo naplňovat. Zpráva se šíří rychlostí blesku po celé Francii. Všichni začínají doufat v lepší budoucnost. Dětský sbor vznáší velmi závažný apel: „Chceme se smát a radovat, chceme se zbavit strachu, chceme tančit zpívat a hrát si.“KAPITOLA X. - Sword, 5:54Na tomto místě dochází k reinkarnaci skladby z roku 1994 původně nazývané „Company of Angels“ a přearanžované tak, aby výraznou roli hrála flétna a smyčcové nástroje. Majestátně patetický sbor opakovaně vyjadřuje naprostou důvěru pochodujících vojáků v Johanku z Arku a ve vítězství v bitvě, ke které dojde už v nejbližších hodinách.KAPITOLA XI. – Orléans, 4:25Těžký pomalý rytmus odpovídá pochodovému kroku armády, jejíž vojáci jsou v plné zbroji a soustředěně a ostražitě se pohybují k místu bitvy. Šiky lučištníků, pěších i těžké jízdy jsou zformovánány k útoku. Vojáci nemluví, slyšet jsou jen povely velitelů. V hlavách všech zní jediná myšlenka: „Dobýt Orleans!“.KAPITOLA XII. - Les Tourelles, 7:23Uprostřed bitevní vřavy prudce pulzují kytary a odevšad zní adrenalinem k nepoznání zdeformovaný řev symbolizující divokou úpornost čelního útoku proti nepříteli skrytému za vysokými kamennými zdmi pevnosti Les Tourelles. Najednou ale zásadní změna rytmu a nástup kláves vytvářejí iluzi zpomalení či zastavení času. V nejdivočejším okamžiku bitvy Johanku z Arku zasahuje šíp. Dívka padá z koně. Zraněný kůň se v pádu převalí přes její tělo. Rána nebezpečně krvácí. Jan de Metz odvléká zraněnou z přední linie. Útok je zastaven. Armáda ustupuje. Vojáků se zmocnilo zoufalství. Johanka si však vytrhne šíp z ramene a na novém koni vyrazí vpřed s kopím a vlajícím praporem ve zraněné ruce. Vojáci, kteří si mysleli, že ji viděli padnout a zemřít, se znovu a s ještě větší odvahou vrhají do boje. Jejich obnovený útok je korunován úspěchem: „Orleans je osvobozen!“KAPITOLA XIII. – WHY, 5.11Zbraně utichly. Boj skončil. V katedrále se rozezněly zvony. Všichni oslavují vítězství. Obyvatelé města vítají Johanku z Arku. Paprsky zapadajícího slunce dopadly na její tvář. A v té chvíli se v jejích očích zaleskly slzy. Závěr alba je básnickým paradoxem. Závěrečná skladba má totiž dvě části, první je obdařena textem, ale odpověď na otázku PROČ uvedenou v názvu nedává. Tuto dpověď je třeba hledat v části druhé, která však textem vybavena není.Po vydání aktuální rockové opery jsem byl zvědav nejen na album samotné, ale i na to, nakolik bude novinka souviset s předchozím, dnes již více než čtyřicetiletým, konceptuálním albem „Power And The Passion“ (1975). Navzdory tomu, že Frank Bornemann výslovně na spojitost nového alba s jeho dávným předchůdcem v propagačním videu upozorňuje, domnívám se, že obě alba toho mají společného poměrně málo, například historické téma nebo jméno hrdinky. V řadě ohledů je však novinka svému dávnému předchůdci protikladem. Bornemannovi se podařila poměrně dost obtížná věc. Na nahrávce spolupracovalo kromě členů skupiny více než dvacet hostů, výrazní sóloví vokalisté, mužský, ženský i dětský sbor a množství instrumentalistů, jejichž „domovským žánrem“ jsou zcela jiné hudební obory než rock. Bornemann zde využil také obsáhlé citáty z už vydaných vlastních kompozic a také po celé ploše tohoto dílu opery rozmístil kromě mluvených monologů a dialogů i prvky a motivy, „které připomenou vrcholné hudební okamžiky z historie skupiny“. Všechny tyto proměnné a různorodé složky a esence však při nahrávání dokázal podrobit přísné kázni natolik důmyslně, že výsledek se nijak zásadně nevzdaluje tradičnímu zvuku řadových alb ELOY. Vše je propojeno jednolitou silou jakési všeobjímající komplexity, která úspěšně spojuje věci diametrálně odlišné tak, aby pracovaly ve prospěch celku a nikdy neprolamovaly rámec toho, jak Frank Bornemann chápe prog-rockový žánr a kde vidí silné stránky svého díla. To v případě zpracování historické látky konkrétně místy znamená mírný ústup od tradičního kosmického rozměru soundu ve prospěch prostší důstojnosti středověkých minstrelů, pištců a chrámových chorálů. V návaznosti na to pak nezbývá než ocenit, jak účelně jsou historicky věrné monology, které se tu objeví v celé své kráse a délce, do díla včleněny. Dalším důležitým rysem, který je na albu dodržován s až maniakální důsledností, je historická faktografická přesnost. V příběhové linii totiž nelze ani při důslednějším pohledu najít žádné závažnější nepřesnosti. S jen velmi mírnou nadsázkou lze říct, že není použito jediné slovo, které by se dalo z historických důvodů zpochybnit. Přestože jde o velké téma, dílo nebylo obětováno na oltáři historické vážnosti. Je v něm rozeset nespočet nostalgických zvukových hádanek pro skalní fanoušky. Možná tím Frank Bornemann chtěl připomenout, že v „The Vision, the Sword and the Pyre (Part 1)“ předložil výsledky práce, která zřejmě, zahrneme-li do ní i studium tématu, trvala celé desítky let. V komunitě fanoušků dílo zcela jistě opodstatněně vyvolá nadšený ohlas. Jim především je také určeno. Zda si však získá i širší pozornost podobnou té, které se dostalo záznamu koncertní tour Reincarnation On Stage (2014), ukáže teprve čas.Podzim ve znamení hardrockových novinek i temnotyhttp://www.crazydiamond.cz/podzim_ve_znameni_hardrockovych_novinek_i_temnoty_asylum/1258http://www.crazydiamond.cz/podzim_ve_znameni_hardrockovych_novinek_i_temnoty_asylum/1258nobody@nothing.com (Stray)Úvodníky na těchto stránkách rozděluji mezi seriózněhudební, které se týkají nějaké stylové koncepce zmiňovaných nahrávek nebo nahrávek vydaných v nějakém pevně daném období,a úvodníky tak trochu pacientské, kde se většinou vykecám z nějakých, hudby se vesměs málo týkajícíchhovadin a mám nějakou dobu za to, že je téma děsně super, abych po nějaké době zjistil, že to zas tak super není. Tentokrát bych zůstal (nohama na zemi) u první verze a nejenom proto, že už tu dlouho nebyl úvodník hudební, atak jsem se rozhodl ten aktuální pojmout jako souhrn toho nejočekávanějšího, co na násmíří v oblasti světové hardrockové a metalové hudby během podzimu. Když jsem si prohlédlcelý ten seznam, musel jsem uznat, že podzim je letos opravdu bohatý a platíurčitě za štědřejší polovinu roku 2017. Přiblížím zde tedy nahrávky, o kterýchjsem přesvědčen, že mohou nějakým způsobem zaujmout metalové posluchače mojígenerace, ale třeba i těch okolních. A jestli se Vám nebude zdát, že zde vynechávám ARCH ENEMY (kapelu nesporně deroucí se k vrcholům popularity)? Tak vězte, že na tohle téma odpoví recenze nového alba zveřejněná přesně za týden.  Britští THE QUIREBOYS platili na přelomu osmdesátých adevadesátých let za absolutní zjevení, a ještě dnes lze říci, že tehdy dominovaliOstrovním pódiím, neboť image ošátkovaných rebelů tehdy šla na odbyt a jejich špinavý street rock, pojímající v soběvlivy THE FACES a THE ROLLING STONES, mnohým učaroval, stejně jako chraplavývokál jejich charismatického frontmana říkajícího si Spike. Kapela se po dvou albechv roce 1994 sice rozešla, ale po roce 2000 došlo k jejímu znovusjednocení, návratu na britská klubová pódia a k čilémuvydávání dalších alb. Škoda jen, že už to prostě nebylo nikdy ono. Novinka má název„White Trash Blues“ a může pouze a jenom překvapit. První náslechy hovoří ve prospěch třeskutého bluesového retra. Jejich krajan StevenWilson je nyní již pár let na sólové dráze a platí už od časů jeho PORCUPINE TREE zaúplně jiný typ hudebního kutila. Svůj nadhled právě nyní potvrzuje s dalšíparádní deskou „To the Bone“, kterou mnozí nazývají tou nejvíce radio-friendlya popovou, ale já mám na to trochu jiný názor. Něco takhle propracovaného a dokonalého sezkrátka nikdy nemůže hodit jen tak do škatulky „pop“ (recenze již brzy). Víte o tom, že QUEENS OF THE STONE AGE nahrávali svounovinku „Villains“ jen pár stovek metrů od místa, kde vznikala v tom samémčase nahrávka slavných Grohlových FOO FIGHTERS? Jejich „Concrete And Gold“ vyjde zhrubaza týden a dle slov Joshe Hommea se jedná o to nejtemnější a nejmasivnějšíalbum, jaké kdy Daveova početně už značně rozšířená formacenahrála. Za to osmadvacetileté hardrockové „děťátko“ skvělého kytaristy Georgie Lynche LYNCH MOBpřichází po několika letech s dalším klasickým materiálem a soudě dle tohopředchozího a dle chuti aktuální sestavy, si můžeme být jistí, že „TheBrotherhood“ bude prostě jízda skvěle našlapaného amerického rocku. Z mého pohledu v současnosti tahlekapela už několikanásobně překonala znepřátelené DOKKEN. Po několikaleté pauze se na scénu vracejí BLACK COUNTRYCOMMUNION se svou čtvrtou řadovkou, tentokrát nazvanou lapidárně „BCCIV“, nezbývá než setěšit co vzejde ze spolupráce Glenna Hughese se skvělým bluesovým kytaristouJoe Bonamassou. Ještě před rokem to vypadalo, že se znamenití muzikanti již nikdy nevrátí k této značně, jenže běh života vše mění a hlavičky patrně vychladly, což je pozitivní zejména pro posluchače. Do vydání schází pár týdnů.To severští hrdinové EUROPE už jsou dávno sázkou na jistotu, a mnohé už dávno nepřekvapí, že především nakvalitativní jistotu, samosebou, nikoliv tu komerční. Joey Tempest a jeho kumpáni hlásí pouhé dvaroky po skvělé nahrávce „War Of Kings“ další materiál, údajně prý zasněnější, který nesenázev „Walk The Earth“. Němečtí PINK CREAM 69 rovněž hlásí hotovo a dementujítak informace ohledně svého rozpadu, jejich alba se tak do konce roku 2017určitě dočkáme, navíc jistě v totožné sestavě jako u poslední řadovky. Obě dvě evropské melody hardrockové formace tak mimo jiné šlechtí personální stálost.  Co bylo ještě nedávno nemožné, stane se v listopaduskutečností, protože po patnácti letech vyjde první album už značně odrostlých hollywoodských gaunerů L.A.GUNS, na kterém bude k slyšení hlas Phila Lewise azároveň i kytara Traciiho Gunse. Výsledek v podobě materiálu nazvaného„The Missing Peace“ budeme moci ochutnat již v listopadu, což vyvolává u zbytku sleazy-rockových hord nadšení. Zapomenutákometa raných devadesátek STEELHEART hlásí podpis smlouvy s FrontiersRecords, u kterých ještě v září vyjde zbrusu nová nahrávka „Through theWorlds Of Stardust“, stejně jako v případě THE QUIREBOYS, tahle kapelamůže pouze překvapit. Bedlivě sledovanou nahrávkou bude bezesporu novinka „HissSpun“ od ženštiny vystupující v alternativně rockových kruzích pod názvem CHELSEA WOLFE, které letos s materiálempomáhal kytarista Troy Van Leeuwen z QOTSA. Tahle vkusně dávkovaná zima určitěbude platit za příjemné zpestření říjnových poslechových seancí a pevně věřím, že nepůjde jen o typickou manýru podobných bytostí - udělat se za každou cenu zvláštní. Svého velkéhodebutu se rovněž dočká nová kapela oblíbené Anneke Van Giersbergen VUUR, nicméně z toho, co jsem zatím slyšel, nemám zrovna jednoznačný pocit.S albovou dvojkou přicházejí i Schmierovi PÄNZER, ti jižv čtveřici nahráli třeskutě speedmetalovou jízdu „Fatal Command“, kterou zdobíparádní animovaný cover a vše se zdá v souladu s old-schoolovým pojetím naprosto v pořádku, takže pokud oblibujete vysokorychlostí metal poněkud melodičtějšího, avšak ne úplně přeslazeného rázu, tihle Němci jsou jasnou volbou. I když Němci? Jak se to vezme, dosestavy k Schmierovi a Schwarzmannovi naskočili dva kytaristé nevykazující se německým pasem, a sice Švéd Pontus Norgren (jinak HAMMERFALL) a Švýcar V.O.Pulver (ex-POLTERGEIST).  Britští progresivisté THRESHOLD letos opět řešili změnu napostu zpěváka, kde Damiana Wilsona, který se nestavěl kladně ke koncertním šňůrám,překvapivě vystřídal (po dvou jím nazpívaných a velmi povedených albech) staronovýčlen Glynn Morgan, který byl součástí kapely kdysi dávno na počátku devadesátých let. Novinka má název „Legends Of The Shires“. Plná očekávání je prog-metalováobec ve vztahu k debutu „Psychotic Symphony“ od nového super-projektu SONSOF APOLLO, zbrusu nové kapely, pár týdnů už rozviřující chutě čekatelů prostřednictvím předběžně vypuštěné skladby. Zde se vedle sebe setkávají taková esa jako Mike Portnoy, BillySheehan, Ron „Boomblefoot“ Thal, Derek Sherinian nebo zpěvák Jeff Scott Soto a všichni svorně tvrdí, že tenhle band je pro ně prioritou. Soudě dle ukázky, patří tahle deska k nejočekávanějším perlám podzimního seznamu u příznivců všeho noblesního v oblasti metalu.  Historii se tentokrát nevyhnou portugalští vlkodlaciMOONSPELL, jenž na svém novém albu „1755“ postihnou události, které se daly dopohybu během někdejšího totálního zničení Lisabonu. Dílo plné nenasytnýchplamenů je údajně nazpíváno celé v portugalštině, což v případě této kapely také nebylo úplně pravidlem. To britští CRADLE OFFILTH mají v aktuální sestavě se dvěma Čechy dobře našlápnuto a i „Cryptoriana – Seductiveness Of Decay“ (jako druhé album nahrané v aktuálním složení) slibujehororový zážitek přenášející nás až kamsi do časů Viktoriánské Anglie.   Švýcaři SAMAEL také nevydávají album zrovna každý rok, to aktuální nese velmi charismatický název „Hegemony“ a budí, jak jinak než očekávání. Kapela se bude snažit po letech prokázat smysluplné muzikantské rozpoložení a skutečnost, že ještě stále nepatří do starého železa, což se vlastně Švýcarům podařilo zpochybnit už povedeným koncertem na letošním Brutal Assaultu.Když se přemístíme do Norska, můžeme si být jistí znovu skvělépráce od tamních vikingů a blackmetalových progresivistů ENSLAVED, kteří připravili dalšíalbum, tentokrát s tajemným názvem „E“, kde již tradičně míchají ingredience havraní hudby s atmosféričtějšími prvky,oblačným art-rockem i jeho usazenějším a neotesanějším přízemním bratříčkemhard rockem. A konečně velká očekávání mám od novinky SATYRICON „Deep Calleth UponDeep“, a nejen díky tomu, že období před vznikem nových songů charakterizovalo Satyrovo vážné onemocnění a léčba, a tak zkrátka půjde o niternou a údajně i mnohem komornější nahrávku, než na jakou jsou fanoušcitéto kapely zvyklí. PARADISE LOST - Medusa - 50%http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_medusa_recenze/1257http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_medusa_recenze/1257janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Britští PARADISE LOST za těch bezmála třicet let prošli opravdu lecčím. Dokázali se oprostit od svých deathmetalových počátků a stali se zkraje devadesátých let vůdčími představiteli surového ostrovního doom metalu, žánru, který tehdy získával na velké oblibě. S tím jak postupem doby rostla jejich hráčská a skladatelská vyspělost, staly se i jejich nahrávky více melodickými, zvukově bohatšími a propracovanějšími, brzy jim tak těsný metalový chlívek nestačil a jali svou tvorbu pojmout poněkud volnomyšlenkářštěji. Poté co v polovině 90´s dosáhli komerčního vrcholu, a zahráli si dokonce na Monsters of Rock 96´, přestali se bát razantnějšího vývoje, ovlivněni gothic rockem, prvky alternativy, industrialu a dokonce synthy-popem, nekladli si na konci milénia žádných bariér, což se později nesetkávalo s očekáváními jejich fanoušků, kteří si čím dál více přáli návrat k jejich metalové podstatě.PARADISE LOST se tak začali po krůčcích vracet k stylu, který je kdysi dávno tolik proslavil. Dnes se však situace vyvíjí ještě neočekávanějším směrem, jejich novější alba se totiž nespokojují s formou vrcholných děl, jako bylo třeba „Icon“, ale pokračují ještě dál proti proudu času, hlouběji do historie, až někam mezi „Gothic“ a „Shades of God“. Můžeme tak bez uzardění říci, že v posledních letech Halifaxští začali otevírat zatuchlé kobky. Už minulá deska odhalila podobné tendence a Nick Holmes na ní po mnoha letech poprvé představil svůj někdejší growling, a to aniž by zde alespoň několikrát čistě zazpíval, novinka „Medusa“ v cestě pokračuje a je ještě extrémnější, skladby plné zhouby na ní obsažené totiž spadají pod to nejtemnější, co kdy pětice představila.Bohužel..., já osobně nebyl nikdy velký fanoušek jejich raných alb, byť i ta zpětně dokážu ocenit, ale přeci jen bych svou oblíbenou kapelu rád viděl u jejich otevřenější podoby, z toho důvodu nejsem z vývoje ani trochu nadšen. Ne že bych tu tvrdil, jak je nová deska špatná, zkrátka jen nesplňuje má přání, která k PARADISE LOST mám. Dost dobře nechápu, proč se kapela vrací po tak dlouhé době a po umělecky tak pestré a náročné pouti až kamsi na začátek, do časů, kdy hudební schopnosti těchto kluků z jižní Anglie ještě nebyly z nejvýstavnějších. Vždyť tohle všechno mají Greg Mackintosh a jeho kumpáni už dávno za sebou. Nechce se mi věřit, že by ve fanouškovské základně PARADISE LOST ještě dnes převažovala ta frakce, která volá po časech „Gothic“.Halifaxští už jsou samozřejmě dávno mnohem lepšími muzikanty, než v dobách funerálních doom metalových počátků a tak na mne deska, jejíž obsah tvoří pouhých osm skladeb ( + tři bonusové v podstatně horším zvukovém kabátku), působí, jakoby je pětice odehrála levou zadní, nezatížena přílišným přemýšlením nad detaily. Věřím, že to tak dnes opravdu chtěli, ale z mého pohledu je tak brutální příklon k raným formám až příliš neuvěřitelný. Je to jako kdyby inteligentní padesátník, přistupující k novým životním výzvám stále s otevřeným hledím, tvrdil, že na vrcholu svého života stanul, když mu bylo deset let. Tak nějak mi to opravdu přijde. V kontextu alb jako „Gothic“ nebo „Shades Of God“ je tohle docela dobrá, i když svým pojetím i docela nudná a překonaná deska, srovnatelná s dvěma zmiňovanými, byť jí při srovnání se starými alby schází hitovost. Taková šleha, jakou tehdy představovaly vypalovačky typu „Eternal“, „Gothic“ nebo „As I Die“, zde není. Ano, dusárna typu „Blood And Chaos“, kde se snoubí deathová ponurost s gothic-rockovou přímočarostí a vše jede trochu víc než u ostatních položek, celek nezachrání. Nudná se jeví singlová „The Longest Winter“, která na mne působí jako skladba do počtu z časů „In Requiem“. Pokud tak přistoupím na pravidla současných PARADISE LOST a zapomenu na vše, co jsem na nich měl rád v letech 1993-2010, pak za nejlepší vyhodnotím ty nejdoomoidnější a nejobtěžkanější vály jako je titulní kus a nebo hned úvodní mše „Fearless Sky“, začínající poutavými záhrobními hammondy, neboť alespoň tyto skladby jdou se svým posláním na dřeň, když už, tak už. Vše si zde drží skoro až koncepční semknutost a neproniknutelnost, skoro žádná skladba ničím extrovním nevyčnívá, z materiálu je poznat i vyspělost celé kapely a vyšší míra lehkosti a neupocenosti, s jakou to celé bylo nahráno, ale u mne je tohle, spolu s „The Plague Within“, právě jedna ze dvou nahrávek PARADISE LOST, kterou si (od roku 1993) bezprostředně po vydání nekoupím a ani o tom nebudu uvažovat. Návratu podobného typu, při znalosti jejich cesty, prostě ze své posluchačské podstaty moc nerozumím.MASTER´S HAMMER - Ritual - 100%http://www.crazydiamond.cz/masters_hammer_ritual_recenze/1256http://www.crazydiamond.cz/masters_hammer_ritual_recenze/1256lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)„A ty, zmatený ubožáku, který držíš toto LP ve svých usmolených pazourech, věz, že tímto okamžikem jsi ztracen. Prostřednictvím barbarských zvuků této hudby se nacházíš v Mistrově moci, a znamení rohů vypálené jeho levou rukou a žárem Inferna do Tvé duše Tě bude provázet až do smrti. Otevři oči, hlupáku, protože jsi našel to, co jsi hledal, a naslouchej pozorně!“Takhle laskavě a mírumilovně přivítali posluchače na svém prvním albu „Ritual“ pražští MASTER´S HAMMER. Kapela, která tehdy v roce 1991 byla už skutečnou hvězdou domácího metalu a která se v následujících letech měla stát dokonce globální undergroundovou záležitostí známou snad všude od Arktidy po Antarktidu. Čím to bylo a jakými ingrediencemi páchne jejich kultovní debut, to si teď zkusme společně rozlousknout...Mistrovo kladivoNež v roce 1990 po „Ultrametalu“ dostali MASTER´S HAMMER nabídku na album, měli už za sebou celkem slušnou diskografii – samozřejmě ve formátu „do it yourself“. Rané bordeloidní demo „The Ritual Murder“ můžeme minout a první oficiální vlastní počin „Finished“ se dá považovat za materiál dost ovlivněný švédskými BATHORY, ovšem další nahrávka „The Mass“ je již naprostou klasikou a dá se říct zrozením ojedinělé hudby – black metalu á la MASTER´S HAMMER. Demo napráskané skvělými skladbami i atmosférou pak následovala snad ještě lepší nahrávka „The Fall Of Idol“, těsný předchůdce alba „Ritual“. Lidi v kapele se od vzniku v roce 1987 téměř kompletně vyměnili a v roce 1990 skupinu tvořili kytarista a zpěvák Storm (František Štorm), kytarista Necrocock (Tomáš Kohout), basák Monster (Tomáš Vendl), obsluha tympánů Silenthell (Jan Přibyl) a bubeník Miroslav Valenta. MASTER´S HAMMER v té době už byli alespoň v rámci Československa dávno kutovním pojmem – zahaleni mystikou a různými téměř neuvěřitelnými historkami ze života skupiny i jejích členů. Kapela v takovéhle konstelaci byla v roce 1990 (a byla by asi i dnes) něčím opravdu nevídaným a tak se na jejich desku čekalo jako na velkou událost.RituálMASTER´S HAMMER v ostravském studiu Citron, kde album natáčeli, prakticky vystřídali DEBUSTROL a v podobně krátké době – během pěti prosincových dnů (míchalo se pak dva dny v lednu) – natočili album, které dodnes zástupy undergroundových maniaků považují za naprosto zásadní dílo a málem za nejlepší blackovou nahrávku vůbec. Produkčně byl u toho opět Miloš Doležal a podařilo se dosáhnout mimo jiné vynikajícího zvuku, úplně odlišného od jiných black metalových kapel. Tady určitě stojí za to připomenout, že o smlouvu s MASTER´S HAMMER se v té době prý zajímal i norský black metalový guru Oystein Aarseth alias Euronymous pro svůj label Deathlike Silence, údajně ale kvůli požadavku kapely podepsat kontrakt v Praze z celé věci sešlo. Kdo ví, co by se dělo, kdyby MASTER´S HAMMER bývali zakotvili u onoho severského šílence a zda by se to nepodepsalo i na výsledné podobě „Ritualu“ (případně zda by vůbec vyšel :). Jenže, jak se říká – kdyby jsou chyby.Radši si povězme, že na „Ritualu“ se mimo vyjmenované sestavy podílel i pozdější řádný člen MASTER´S HAMMER Vlasta Voral, který obsluhoval klávesy. A co je velmi neobvyklé, některé songy prý kvůli autorským právům nahrával v kapele již jinak nepůsobící baskytarista Milan Fibiger. Obal desky dopadl naprosto podle očekávání – přední stranu zdobí mrazivé zátiší se sněhem zasaženou krajinou a rozvinutým bafometem, zadní zachycuje členy kapely, roztroušené ve skalnaté stráni. Mnohem působivější než tisíc čertů a ďáblů, Frantův talent a fištrón se nezapře. Další jeho výtvory najdeme na vnitřňáku, kde jsou kromě textů přítomny dvě Štormovy kresby „okultně-satanistického“ charakteru.Total Mystic And Occult Black MetalCo se týká náplně desky, MASTER´S HAMMER na to šli jiným způsobem než DEBUSTROL a sestavili debut výhradně ze skladeb, které zveřejnili už na demáčích. Obdržely ale úplně nový kabát, hlavně zvuk a dynamiku, takže si fanoušci rozhodně nemohli stěžovat, že by dostali znovu to stejné. „Ritual“ začíná pochmurným a nanejvýš působivým intrem, otevírajícím bránu skladbě „Pád modly“, černému songu z předchozího dema „The Fall Of Idol“, které je vlastně tady na desce přapracované úplně celé. Neopakovatelné riffy, valivý a pochmurný, ale přitom naprosto čitelný sound a Štormův krákorající hlas posluchače pohltí a zavedou do mystického světa plného temných tajemství, spíše tušených obrazů bestie, chladu a naprosto ojedinělé atmosféry, kterou člověk nenajde, troufám si říct, na žádném jiném albu v dějinách hudby. Už s posledními verši a takty první skladby máte pocit, že konec světa právě probíhá a není cesty k obratu.„Pádem modly“ ale tenhle zmar a zoufalství teprve začíná. Celý zbytek první půlky alba pokračuje novými verzemi songů z posledního dema, ať už jde o drtivou „Každý z nás...“, kde Štorm skrze zuby pasíruje neuvěřitelně sugestivní text plný hnusu a rouhání, vynikající instumentálku „Ritual“ (na demu měla název „Hnijící ráj“) a další klasiku „Géniové“, známou z „Ultrametalu“. Druhou stranu alba otevírá další supersilná skladba „Černá svatozář“, kterou střídá největší nářez „Věčný návrat“ – obě z dema „The Mass“. Číslo osm na desce dává vzpomenout na demáč „Finished“ a jde snad o nejproslulejší skladbu MASTER´S HAMMER vůbec – „Jáma pekel“ je dodnes vzývána mnoha temnými spolky na čele s polskými stylotvůrci BEHEMOTH. Základní playlist alba uzavírá opět záležitost z posledního dema, „Útok“ je další vysoce sugestivní hymna plná zmaru, destrukce a temných sil, vrcholící ve velkolepém několikaminutovém a opravdu infernálním fade outu.Tak končí vinylová a kazetová verze alba, majitelé cédéčka ale dostanou ještě před „Útokem“ další dvě skladby – z „Ultrametalu“ všem známou „Zapálili jsme onen svět“ a členité „Vykoupení“ (obě opět z „The Mass“). Mladší ročníky možná překvapí, že je na tomhle nosiči najednou víc skladeb, ale tehdy to nebylo alespoň u nás nic neobvyklého – CD sneslo oproti LP delší hrací čas a písničky navíc byly i jakýmsi bonusem pro kupce tehdy ještě ne tolik rozšířených kompaktů. Takže příznivci té či oné kapely mohli vyprazdňovat peněženky do zblbnutí, ale v případě „Ritualu“ se to jasně vyplatilo.Je to celé míněno vážně?V samostatném odstavci musíme aspoň trochu zmínit texty – Franta Štorm měl a má uměleckého ducha a tak blacková témata pojal po svém – jako když malíř na plátno zhmotní něco naprosto uhrančivého a děsivého. Texty plné památných básnických obratů, stoického a vznešeného zla, chladu a skvostně popsaných temných vizí – to vše je dalším solitérem, nezopakovaným nikdy jindy a nikde jinde. A plně vychutnat si to můžeme vlastně jen my, kteří vládneme českým jazykem, takováhle poetika se prostě nedá přeložit.Co je ale na „Ritualu“ a vlastně na celých tehdejších MASTER´S HAMMER nejzvláštnější, je fakt, že to celé možná není myšleno až tak moc vážně. Jak jinak si vysvětlit třeba to, že do tak podmanivé a dokonale atmosférické muziky kapela natočila videoklipy, které působí jako ironie a hrubá nadsázka? Vzpomeňme na „Černou svatozář“, kde Štorm, Necrocock a Silenthell pobíhají mezi papundeklovými kulisami a flaškami od piva, přičemž hází do kamery „děsivé“ výrazy jako z mateřské školky :) Zajímavý je také klip „Géniové“, představující jakousi černou mši s nahou ženou na oltáři (samozřejmě nesmí chybět „kruté“ výrazy členů kapely) – jestli si dobře pamatuji, tohle bylo i na tehdejší ultraliberální dobu moc a z klipu se v televizi objevily většinou jen nějaké neškodné ukázky.Celé dění kolem MASTER´S HAMMER vlastně aspoň na mě působí tak, že Franta jako hybná síla kapely to všechno pojal jako určitý umělecký akt – řekněme třeba divadelní scénu. Svým géniem spolu s kolegy stvořil naprosto unikátní koncept a dosáhl ve svém ranku světové špičky, ale pak se pustil ihned do něčeho jiného, protože vlastně nebyl žádný zaťatý black metalista, celé to bylo taková legrace a nabytá sláva ho ani moc nezajímala. Jak to vlastně přesně bylo se ale asi už nikdo nikdy nedozví a zůstane nám jen milion teorií – za pár let po „Ritualu“ už kapela ani neexistovala a Štorm se o tom nehodlal dál bavit, a i dnes, kdy MASTER´S HAMMER opět čile hrají, se otázkám k tomuhle období elegantně vyhýbá. Což ovšem do celého záhadného konceptu přidává další náboje.V podstatě záhy po vydání debutu a nějakých koncertech kapela přehodila výhybku a pustila se do hodně odlišné muziky, zhmotněné na památném „Jilemnickém okultistovi“. Jakoby svůj „rituální“ koncept dotáhla do konce a dál ji to už takhle prostě nebavilo. Debut MASTER´S HAMMER se tak stal historicky naprosto ojedinělou záležitostí, ale, a možná i proto, je dodnes hromadně opěvovaným briliantem celého stylu. Přátelé – TOHLE JE MOCNÉ ALBUM!QUEENS OF THE STONE AGE - Villains - 80%http://www.crazydiamond.cz/queens_of_the_stone_age_villains_recenze/1255http://www.crazydiamond.cz/queens_of_the_stone_age_villains_recenze/1255janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pamatujete na původní stoner rockové QUEENS OF THE STONE AGE? Jsem si jistej, že tohle stylové označení už pro ně dávno neplatí. Kapela se stále nevzdává tužeb po vývoji a čím dál více se odklání od oblasti alternativního rocku a (proč to neříct?) undergroundu, jakkoliv o nich stále nelze mluvit jako o plytkém mainstreamu. Tedy teď vůbec nemyslím na popularitu, protože QOTSA jsou populární vlastně docela dost, ale spíš narážím na jejich snahy být stále osobití, autentičtí, zvláštní a neztrácet kontakt s umělečtějšími ambicemi. Novinka tuhle verzi naplňuje bezezbytku, byť z mého pohledu se jedná určitě o slabší věc než tomu bylo v případě minulé fošny „...Like Clockwork“. Především zde jádro skladeb netvoří už zhutnělý kytarový zvuk, ale mnohem větší prostor dostávají jemnější a záludnější kytarové party, decentně vkládané umělé zvuky a bohaté aranže, hrající do karet různorodosti a bláznivé nezaškatulkovatelnosti nového materiálu. To je vývoj, kterým se kapela začala ubírat po nástupu Deana Fertity do svých řad v roce 2007. Ujetý materiál bych měl někdy dokonce problém označit jako rockový (i když, zde asi přeháním, ale nechme to tak, ať si tu recenzi zapamatujete):-), natolik jsou skladby zvláštní, swingově neklidné a nevypočitatelné. Je pravda, že se Hommeovci museli vzdát oné garážově rock´n´rollové patiny a nyní budí dojem jakýchsi poválečných amerických sígrů z dob, kdy kytara ještě neznamenala úplně celý svět. Ostatně ona jej dnes znovu neznamená. Zmíněný odklon od původní pouštní formy KYUSS vrcholí zde, na novince „Villains“, která se dá nazvat tím nejtanečnějším albem v historii QOTSA. Už jste si všimli, jak kapela střídá úspěšné nahrávky s tak trochu nepochopenými a zvláštními? Děje se tak už od časů „Songs For The Deaf“, jejíž následovníci také zůstaly trochu za očekáváním, aby v roce 2013 Josh Homme po jedenácti letech stanul na vrcholu s albem „…Like Clockwork“. Jakkoliv novinku považuji za logicky navazující krok, „Villains“ z mého pohledu platí spíše za onen typ divno-alba. Jen devět skladeb v sobě koncentruje ingredience vycházející z prastarých padesátkových látek a pomocí studiových kejklí Deana Fertity je tomu všemu opatřena moderní fazóna. Současní QOTSA totiž tančí na parketách nechvalně proslulých darebáckých lokálů, jsou gangem, před kterým si nemůže být nikdo jistý a já při poslechu nového alba myslím spíše na „Era Vulgaris“ (pokud si odmyslím tehdejší kytarový val) něž na cokoliv jiného z jejich diskografie. QOTSA už dnes nejsou tou kapelou jako v časech působení Olivieriho, Grohla nebo Lanegana, zvuk téhle kapely se stal jakousi zvláštní retro odrůdou a působí dnes jako echo přicházející z matných snů a časových dálek nebo snad od dveří nějakého již v šedesátých letech zavřeného tanečního sálu a vy se prostřednictvím něho dokážete přenést do světa, který již dávno neexistuje. Zajímavě si to na nás ti QOTSA vymysleli. Opustili svou propracovanou pouštní škatuli, zavrhli pravidla svého kdysi tolik typického alternativního rocku, aby dali vzniknout nové, poněkud originální formě. Vždy se mi líbila jejich minulost, album „Songs For the Deaf“ jsem vždy považoval za jednu z nejlepších desek, jaká vyšla v minulé dekádě, oslovil mne však i nenásilný přechod k písničkovější formě a snové atmosféře minulého alba „…Like Clockwork“. Slabinou novinky je, že ve srovnání s „…Like Clockwork“ prostě vlastní méně chytlavých skladeb, a hlavně, těžiště aktuální nahrávky nevězí v pomalu se rozjíždějících poloakustických skladbách, které by plynule gradovaly v bezproblémových refrénech. „Villains“ je deskou poněkud nervnější, nepokojnější a do zvuku kapely se dnes mnohem více promítá, jak už jsem výše zmínil, právě klávesová složka Deana Fertity, kterému ve studiu pomáhalo producentské duo Mark Ronson/ Mark Rankin. Sestava se oproti minulé desce nemění a je poznat, že Josh Homme je se svými parťáky spokojen, on sám jako frontman rovněž roste a i pěvecky se dokáže pomazlit s mnohem záludnějšími party. Jeho hlas a typický skladatelský rukopis už postupně vypilovává k naprostému originálu a svět tohoto zrzavého dlouhána se tudíž zdá být stále ujetější. Kytaru znovu vedle Hommea třímá Troy Van Leeuwen, baskytaru Michael Shuman, za bicími sedí Jon Theodore a o staviteli zvuku Deanu Fertitovi, který s Hommem podpořil na poslední povedené desce samotného Iggyho Popa, už zde řeč byla. Hned první dvě skladby „Feet Don´t Fail Me“ a „The Way You Used To Do“ dostanou desku do patřičných obrátek a platí za ony výše zmíněné rozskákané blázniviny, díky kterým právě „Villains“ nazývám tím nejtanečnějším albem od QUEENS OF THE STONE AGE. Druhá stránka téhle kapely je ta, kterou zde ovlivňuje onen psychedelický prvek, tedy skladby pomalu se rozjíždějící avšak zvukově vrstevnaté, opatřené hromadou aranží a doplňujících zvuků, sem patří vynikající „Un-Reborn Again“, ale také o třídu horší „Domesticated Animals“. Rock´n´rollovou stránku věci zde reprezentuje zejména kvapík „Head Like A Haunted House“, kterému ráz udává zejména rozkřáplý zvuk garážové kytary a ono punkově laděné vyšší tempo. Podobná věc je zde výjimkou, což je vlastně při znalosti diskografie překvapující. Mám zde však nejvíc v oblibě zejména pomalejší skladby, ostatně tak jako tomu bylo u minulého alba „…Like Clockwork“. Teď nemyslím na zakouřenou „Hideaway“, ale spíš na krásně zkaženou baladu „Fortress“, která tvoří vrchol alba spolu se závěrečným, zpočátku ponurým, posléze optimistickým tripem „Villains Circumstance“ (nádherný refrén). Tohle je totiž poloha, která Královnám nejvíce sedne a vlastně mne velmi připomíná předchozí materiál, zatímco singlově upřednostňovanou „The Evil Has Landed“ považuji snad za nejslabší kousek alba. „Villains“ určitě nepatří mezi nejsilnější desky této kapely, jen stěží může konkurovat „Rated R“, „Songs For The Deaf“ nebo „…Like Clockwork“, ale při jisté konstalaci nálad může udržet krok s „Lullabies To Paralyze“ nebo „Era Vulgaris“. Jsem hlavně rád, že tahle parta patří k těm, které nepřicházejí dvakrát s totožnou deskou a pozvolný vývoj vlastní tvorby je pro ně maximální prioritou. Nová deska je tudíž opět rafinovaná a je mi ctí o ní povyprávět nejlepšímu, nejkultivovanějšímu a nejsemknutějšímu čtenářskému publiku, jaké se na tuzemských rockových webech nachází.DEAD CROSS - Dead Cross - 70%http://www.crazydiamond.cz/dead_cross_dead_cross_recenze/1252http://www.crazydiamond.cz/dead_cross_dead_cross_recenze/1252nobody@nothing.com (Sicky)Dave Lombardo a Mike Patton se dali znovu dohromady a znovu se jedná o vcelku solidní úlet. Pravda, DEAD CROSS není až zas taková extravagance, jakou byl před lety FANTOMAS, nicméně k tradiční podobě metalové hudby má stále hodně daleko. Pro upřesnění, pánové tentokrát své snažení nasměrovali hodně do punku, resp. old-school hácéčka a celý koncept pojali jako 30 minut intenzivního nářezu. Nečekejte tedy nějaké alternativní hrátky ve stylu FAITH NO MORE, MR.BUNGLE anebo PEEPING TOM, ale ani ne seriózní thrash á la SLAYER. Důležitým vodítkem by v této souvislosti mohla být informace, že na kytaru a basu hrají pánové z RETOX, jejichž zběsilému hc-punku se ve finále (ze všech souvisejících projektů) DEAD CROSS blíží asi nejvíc.První polovině alba dominuje opravdu vražedné tempo, vypalovačky nepřesahující tři minuty. Mike Patton k tomu nakonec poznamenal: „z mého pohledu jde o čisté HC, nářez bez studiových úprav, hudbu, kterou jsem poslouchal jako teenager“. Nelze než souhlasit, dle mého ovšem album není jen o té tryskající energii. Skladby totiž obsahují i celkem zajímavé hudební finesy a jsou velmi dobře zahrané a zprodukované (nedělal to nikdo menší, než Ross Robinson), a už jen to je posouvá nad rámec daného žánru. Celou nahrávku tlačí vpřed (asi ne překvapivě) především bicí. Dave Lombardo se na tomto albu opravdu vyřádil. Žene jej kupředu jako šílenec, jakoby chtěl všem ukázat, že při své bohaté hře plné přechodů a parádiček neztrácí drive, stále má rychlost a pořád patří mezi světovou extra třídu.Zde si dovolím malou odbočku : Nedávno jsem s ním slyšel rozhovor, když hrál se SUICIDAL TENDENCIES ve Finsku, a zaujalo mě, s jakým nadšením mluvil o spolupráci nejen s nimi, ale i s Mikem Pattonem, GRIP INC., ale i o tom, jak ho baví experimentovat, jamovat s různými muzikanty, vymýšlet. A v tu chvíli jsem si říkal, jaká je on co se týče metalu otevřená hlava, nadšenec, a jak mu asi muselo být mezi konzervami Kingem a Arayou občas těžko. To Mike Patton se zde stylizoval do role klasického hardcore-punkového řvouna, což není jeho obvyklá poloha, ale zhostil se ji náramně. V jeho podání je zpěv vždy nadstandard, v hc-punku je to pak ovšem skutečný luxus a ve finále fakt, že na tento projekt kývnul (..btw, přišel už k hotovému, desku přezpíval po jiném zpěvákovi) je důvod, proč je deska tak zajímavá. Kytary se proti hlavním personám drží trochu zpět a jednotlivé songy spíš jakoby jen podkreslují, než rozvíjejí, což je možná trochu škoda, ale asi to byl záměr.Plusem desky určitě je, že se nesnaží být seriózní. Umělecké ambice, jsou to poslední, co v DEAD CROSS slyším. Spíš v tom vidím poťouchlou rošťárnu, kterou pánové dali dohromady jen tak pro relax (viz. vtipný cover BAUHAUS) To ale taky není špatný přístup a možná i proto, že se s tím hoši tolik nemazali, mají DEAD CROSS takový drive. Ano, nejedná se o žádné hluboké hudební veledílo, přesto mám ale pocit, že tentokrát se pánové trefili a toto album se stane kultovním.LEPROUS - Malina - 80%http://www.crazydiamond.cz/leprous_malina_recenze/1251http://www.crazydiamond.cz/leprous_malina_recenze/1251janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nevím, zdali se stále dají norští LEPROUS považovat za progresivní metal, mě osobně vždy zněli úplně jinak než všechny ostatní kapely z téhle škatule. Na druhou stranu jde každopádně o rockové těleso s nemalými tužbami po objevování svého originálního prostoru. Poté co jsem se letos stal jejich fanouškem a zpětně si sehnal tři řadovky, zajímala mne logicky i novinka. Parta okolo zdatného pěvce Einara Solberga však i letos potvrzuje neobyčejnost. Jak známo, kromě svého novo-romanticky znělého vokálu, dodává právě Einar kapele ještě další výrazný prvek jejich zvuku, neboť ovládá klávesy. Nové songy působí o dost přímočařeji a vzdávají se oné zdlouhavější, technicky vycizelované nadstavby v instrumentální složce minulosti. Solberg je, společně s kytaristou a druhým původním členem Torem Oddmundem Suhrkem, zodpovědný za značnou část skladatelských prací a celkové řízení tělesa.Předně chci říct, že z předešlých alb mne bezkonkurenčně nejvíc uchvátila třetí deska „Coal“, zatím co následnou čtvrtou řadovku „The Congregation“ už jsem bral jako ústup z melodické ambicióznosti a její docela rušivé náklonnosti k techničtějšímu projevu, s častějšími zvraty temp skladeb, jsem až tolik nepropadl. Z tohoto úhlu pohledu jsem za novinku „Malina“ velice rád, vrací totiž Norům do jejich zvuku synthy-popovou lehkost, velkolepé melodie a jistou dávku zenové vyklidněnosti. Většina oněch prog prvků jejich dřívejší instrumentální složky se jakoby náhle rozplynula ve vesmíru a onen jimi generovaný neklid podlehl pomíjivosti. Pečlivě krájená instrumentace a skoro až djentově usazené jemno-zurčení zde totiž tvoří pouhou kulisu k tomu hlavnímu, a tím je hlas Einara Solberga prostupující prostorem decentně obohacován instrumentací. Bylo tomu tak sice vždy, ale zde je jeho dominance nejmarkantnější. Z tohoto pohledu mne vůbec nezajímá, že LEPROUS už dávno nejsou metal, protože to co na nich obdivuji, je právě ona popová složka a schopnost vygradovat svůj projev prostřednictvím velmi naléhavých až dojemných melodií.Na novince je totiž úplně jedno, jestli ten který dotyčný song platí za komorní věc, kde Einarův hlas podbarvuje pouze klavír a lehká smyčcová aranže, a nebo jde o monstrum, které graduje v majestátním refrénu rozprostírajícím se nad skalisky okolo pověstných norských fjordů, derouc se k vrcholům světa. Tohle album od LEPROUS má prostě charisma a neskutečný švih, což už sama o sobě potvrdila pilotní skladba „From The Flame“, která mne dostala už někdy na začátku léta. Zbytek desky za ní sice mírně pokulhává, ale pořád jde o znamenité album, které Nory stále více přibližuje tomu, co kdysi dávno v jejich krajině představovali především A-HA. Zdá se vám to neuvěřitelné? Možná. Nicméně do těchto popových hvězd LEPROUS stále chybí určité potykání si s obecnějším typem songů, což je na druhou stranu dobře.Ano, to co se mi na LEPROUS nejvíc líbí, je jejich popová stránka. Tohle nebudu zastírat. Jsem potěšen, že v „Leashes“ Einar žongluje s hlasem, jakoby si nedávno vyslechl jedno ze dvou starých alb českého synthy-kultu z přelomu osmdesátých a devadesátých let - OCEÁN, ve snaze podchytit jisté fragmenty z linek Petra Muka, líbí se mi dramatické pojetí zjevně nejdravější a nejrozervanější skladby kompletu („Mirage“), těší mne stálá forma složit chytlavou melodii, co má potenciál se zarýt („Illuminate“) a opravdu mám co dělat emocionálně odolat dojemným partům zdejší komorní overtury („The Last Milestone“). Leckdo by sice mohl namítnout, že tahle deska už zní poněkud vyčichle, ale dle mého tohle může tvrdit jen člověk, který pro sebe prostě nepotřebuje přímo hudbu LEPROUS.  Neuznat je hodnotnými jen z toho důvodu, že už v minulosti nahráli lepší desky, se mě jeví jako zbrklé. Tahle deska je prostě bez zádrhelů, přímočará, chytlavá a melodická, a sice v tom jejich typickém pojetí, což je cesta, které si v případě LEPROUS cením. Skvělé je, že si kapela vytvořila originální projev a že nelpí na té debilní škatuli prog-metal a vzdaluje se jí jak to jen jde. LEPROUS mají svůj vlastní svět a to je přeci mnohem lepší.Nemám žádnej problémhttp://www.crazydiamond.cz/nemam_zadnej_problem_asylum/1249http://www.crazydiamond.cz/nemam_zadnej_problem_asylum/1249nobody@nothing.com (Stray)Když se někdy porozhlídnu po okolí, čtu a slyším dost podivných canců na téma, jak je tvrdá hudba o překonávání sama sebe, o snaze zvyšovat nároky na sebe a nasvé okolí, o potřebě nezůstávat na místě, a pak k pelotonu ztrácejícím se v dáli(hm, ...zvláštní, chápu to tak, že asi tedy někde za dotyčného zády, na té mokré silnici,kterou si vybavuji, když jsem ještě coby jen tak tak zorientované dítě, někdy v roce 1980 sledoval na černobílé televizi jakýsi Závod míru) moudře hovořit, z pozice toho „kdo to celé dokázal“, na téma, jak se to má dělat a jaká je to dřina. Já tedy nevím, co kdo kdy dokázal a už vůbec nechápu, pročby měl někdo (třeba nějaký muzikant, kterého by ta hudba přeci měla bavit, bezohledu na nějaké společenské postavení nebo postavení v nějaké hloupékomunitě) někomu něco dokazovat a nebo dokonce vysvětlovat v oblastivlastního koníčku, že jo? Asi bych se měl cítit provinile, když ještě v roce2017, v dostřelu všech těch ambiciózních mladých lidí, stojím bez potřebyponoření se do nějaké společensky závažnější oblasti a touhy po zdokonalení a praktickynemám žádný problém. Jak je vlastně možné, že nemám žádný problém? Během poslechu nahrávek, které mě zajímají, vlastně aninědělám dřepy, kliky nebo sedy/ lehy a dokonce jsem si ještě nestihlnechat udělat nějakou coolovou kérku. Docela si kladu otázku, jestli vlastněněco nedělám špatně? Jestli je opravdu tenhle koníček, v jehož útrobáchčlověk tráví většinu svého volného času, asi jako je tomu v případěkosmonauta umístěného někde na orbitální stanici, tím definitivním a správným, když směrem ke mě vlastně generujejen potěšení, pocit komfortnosti ze smysluplně stráveného času a oblažuje mneaž neskutečným způsobem. Když pro mne je poslechový víkend (alias samotka) prostě víc, než kdybych jej zazdil s nějakými vousiskovými vegany na jejich hardcore festu, fotil na pódium divný a děsně se šklebící lidi, jejichž vystoupení má údajně za tím řevem také nějaké poselství, a ochutnával při tom značně kořeněné, těsto-zeleninové jednohubky, komolil debilní slovní spojení do nejrůznějších hříček, a pak se tomu všemu smál, he he, ...to bych asi měl. Měl? Jako fakt? Fascinují mne ty hromady problémuchtivých, neustále něco řešících (ahudební nahrávky po tunách z netu tahajících a následně mazajících) lidí, kteří rozviřují na sociálních sítích stále nová a nová problematická témata k diskusím a v případě negativní odezvy ještě nadhazují něco na způsob - tak si mne smažte! Něco jako - jste s Trumpem, tak si mne smažte! Jste proti Klinice, tak si mne smažte! Co k tomu říct? Horlivě se chovající správňáci budou bez tak jednoho dne po zásluze potrestáni, všechna voda odteče,Kuba se dostane Stázině za muže a já v klidu založím další disk dopřehrávače… hele, takhle to prostě dopadá, když nemám žádný problém pro sobotní úvodník a už se mi nechce mít tu ten předchozí.DEBUSTROL - Neuropatolog - 90%http://www.crazydiamond.cz/debustrol_neuropatolog_recenze/1248http://www.crazydiamond.cz/debustrol_neuropatolog_recenze/1248lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když v roce 1990 firma Monitor po vydání sampleru „Ultrametal“ nabídla smlouvu na celou desku v první várce právě kapele DEBUSTROL, měla pořádně za ušima. Mladoboleslavská partička kolem tahouna Kolinse měla v Československé metalové republice nemalé renomé a navíc produkovala thrash metal, který byl v té době u nás silně na vzestupu. DEBUSTROL se upsali ostré a divoké muzice podle vzoru amerických SLAYER a nebylo tehdy moc příznivců metalu, kterým by se taková receptura nezamlouvala.Čeští SLAYERCesta DEBUSTROLU ke slávě byla poměrně komplikovaná a čítala tehdy typické problémy s režimem, který metal považoval za něco podezřelého a nerad ho povoloval. Přesto si tehdejší metalové spolky vždycky našly nějakou cestičku, i když to bylo často na naprosto podzemní bázi a díky různým náhodám. DEBUSTROL, založený na konci roku 1986, v jejich průkopnické fázi nejvíc našlápla účast na legendárním vystoupení Death Metal Session, jednom z prvních koncertů ostře metalových kapel u nás vůbec. Tam se naši hrdinové poprvé dostali do celostátního povědomí a seznámili se s lidmi podobného ražení. Ještě důležitější bylo natočení na svou dobu velmi povedeného dema „Vyznání smrti“, asi úplně první thrashové nahrávky v Československu. Obojí se stalo v roce 1988 a tento letopočet je možné u kapely považovat za přelomový. Ve stejném roce se sice skupina kvůli povolávacím rozkazům pro kytaristu a zpěváka Kolinse a pro baskytaristu Cizáka musela zastavit, popularita souboru se ale i v době hibernace šířila dál a díky existující demonahrávce a šeptané propagandě mezi fanoušky zanedlouho snad u nás nebylo metalisty, kterému by název DEBUSTROL nic neříkal.Není proto divu, že když se zhroutil režim, který se metalu tak bál, a pánové byli ze zelené pakárny doma, začala kapela opět šlapat a okamžitě o ni byl zájem. Agilní firma Monitor Kolinsovi a spol. nabídla smlouvu na sampler „Ultrametal“ a vzápětí na celé album. Koloběh života kapely se tak naprosto obrátil a z party metalistů, kteří svoji muziku dříve museli dělat tak nějak pololegálně a kterým bylo dáváno dost tvrdě najevo, že tohle se socialismu vůbec nelíbí (Kolinse na vojně dokonce vyslýchala kontrarozvědka), byly najednou hvězdy. Příběh jak z hollywoodského trháku!NeuropatologPo odchodu předválečného bubeníka Melmuse k tehdejším superhvězdám TÖRR začal obnovený DEBUSTROL ještě před „Ultrametalem“ fungovat v sestavě Martin „Kolins“ Kolínský (kytara, zpěv), Oldřich „Trifid“ Trefil (kytara), Tomáš „Cizák“ Císař (basa) a Michal „Nic (Ventor)“ Trůka (bicí). Když pak od Monitoru přišla nabídka na album, byla to pro kluky událost srovnatelná s přistáním Marťanů na vrcholu Sněžky. Co na tom, že kapela na natočení alba dostala pouhý týden – byla to opravdová smlouva na desku, čili neskutečný, splněný sen! Z dnešního pohledu to možná zní neuvěřitelně, ale většina kultovních nahrávek z téhle doby opravdu vznikala za pár dní a kapely to tehdy musely zvládnout všechno při jednom – o nějakých předprodukcích v domácích studiích a nahrávkách do počítačů nemohla být ani řeč. Naprosté nadšení pro věc a životadárná energie ale i DEBUSTROL poháněla raketově dopředu a tak za několik listopadových dnů v ostravském Céčku a pod produkčním vedením Dodo Doležala kapela napráskala jednu z klíčových desek své doby a skutečný milník domácího thrash metalu. Na obal se flákl obrázek Freddieho Kruegera, na zadní stranu se kapela vyfotila v jakýchsi rozvalinách a bylo hotovo. „Neuropatolog“ vyšel 21. března 1991 a ve stejný den byl pokřtěn na kultovní pražské Barče.Pokud před vydáním alba panovaly drobné obavy, jestli DEBUSTROL dokáže navázat na legendární demo „Vyznání smrti“ a napsat stejně silný materiál, po vydání „Neuropatologa“ byly okamžitě rozmetány. Po intru v podobě zrychlující se a zesilující houkačky nastupuje úvodní thrashovina „Krvavá práce“, jedna z nejlepších skladeb DEBUSTROLU vůbec. Prvotřídní riffy se střídají jeden za druhým, kytary a bubny ženou vše neúprosně dopředu a Kolins štěká skličující text o nešťastníkovi, který při autonehodě zabil celou svoji rodinu. Zkrátka thrash metal jako víno! Podobnou porci kvalitních riffů a funkční výstavbu předhazuje i dvojka „Příchod zla“, prastará skladba z dema, která ukazuje, že staré a nové songy na „Neuropatologovi“ fungují v naprosté symbióze a bez znalosti diskografie ani nepoznáte, co je novinka a co vykopávka. Na první straně desky takhle mají premiéru ještě „Deziluze“ a „Pokrok“, zatímco demoobdobí zastupuje čtvrtý nasazený „Protest“.Aby bylo úplně jasné, kdo je tu pánem situace, otevírají DEBUSTROL druhou půlku alba vynikajícím kvapíkem „Infarkt“, sbírkou snad nejlepších riffů na desce. Následuje zvolnění v opusu „Oběti strachu a beznaděje“, který ale thrashuje stejně naléhavě a pro mnohé je i aspirantem na úplně nejlepší skladbu na albu. Od položky číslo osm se zase výrazně zrychluje a posluchači kolem uší bleskově prosviští tři kratičké skladby – legendární „Údolí Hádu“ s textem převzatým od BATHORY (konkrétně jde o skladbu „Hades“ z Quorthonova debutu), zběsilá minutovka „Neuropatolog“ (možná jedna z prvních „gore“ skladeb v našich luzích a hájích) a předposlední „Antikrist“, kterého určitě nemusíme nijak zvlášť představovat. Závěr alba pak obstarává výtečné „Vyznání smrti“, metalová řež výrazně ovlivněná SLAYER. Americké thrashové krále měli vůbec DEBUSTROL za takové své duchovní otce, určitě se ale nedá mluvit o nějakém kopírování – spíš o určitý insiprační vzorec, do kterého si Kolins a spol. dodali vlastní výstavní muziku a přehršle energie. Poslech „Neuropatologa“ každopádně uteče jako voda a fanoušek se správnýma thrashovýma ušima je tak nucen okamžitě na přehrávači hledat tlačítko „repeat“. Skoro až lituju majitele vinylu, kteří musí desku otáčet, ti aby u gramce stáli skoro nepřetržitě.Nejoblíbenější metalová kapelaProtože rok 1991 patřil do období, kdy bylo možné metal dostat i do státní televize, nezapomnělo se na videoklip. Kluci sami chtěli rozpohybovat „Krvavou práci“, firma však jasně rozhodla, že to bude „Údolí Hádu“. Opět to ale nebylo nic složitého – kdesi na smetišti se rozestavěla aparatura, nasnímala se hrající kapela a do toho se nasázely prostřihy Kolinse hulákajícího zpoza plotu. S „Patologem“ DEBUSTROL udělali pořádnou díru do světa (tedy toho československého) – alba se prý dodnes prodalo skoro 50 000 kousků a v roce 1991 byl „Neuropatolog“ 16. nejprodávanější domácí deskou (mimochodem – devatenáctý byl „Ultrametal“ a úplně na špici prodeje stál debut KREYSON „Anděl na útěku“).DEBUSTROL byli tehdy na začátku devadesátek vůbec nesmírně populární – s přehledem například dvakrát za sebou zvítězili v anketě Černá vrána, lidovém hlasování o nejlepší metalovou kapelu v Československu (pořádal ji tehdy velmi populární fanzin Metaliště a poté Petr Hanzlík, tvůrce kultovního rozhlasového pořadu Gung-Ho!). Úspěch s „Neuropatologem“ DEBUSTROL pořádně nakopl a kapela začala spřádat velké plány. Sestava doznala další výměnu bubeníka (Kolins to vysvětloval tak, že pokud se mají dostat dál, musí mít bubeníka, který bude lepší než oni sami) – za Michala Trůku nastoupil Alan Reisich z kapely FERAT. Po ne úplně povedeném mini-živáku „Protest live!“ DEBUSTROL v roce 1992 stvořili druhé album „Svět co zatočí s tebou“, které bylo velmi dobré, ale proslulosti „Neuropatologa“ už přece jen nedosáhlo. O další dva roky později pánové zaexperimentovali a vydali „Chytrou past“, ne moc šťastný pokus o kombinaci thrash metalu a tehdy módního „seattlu“. Ten fanoušci kapele pořádně otřeli o hubu, takže se vrátila k tomu, co uměla, a čtvrtá deska „Vyhlazení“ je opět prvotřídní thrash v plné palbě. Jak všeobecně známo, svého kopyta se DEBUSTROL drží dodnes a devastace autobusu s trpaslíky zřejmě jen tak brzy neskončí. Ale to už je přece jen trochu jiný příběh...VENOM INC. - Avé - 70%http://www.crazydiamond.cz/venom_inc_ave_recenze/1247http://www.crazydiamond.cz/venom_inc_ave_recenze/1247janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V žádném případě zde nechci zpochybňovat osobu Conrada Lanta alias Cronose jako toho pravého šéfa britských legend starověkého black metalu, nebo chcete-li řádně temného heavy metalu, ale debutová deska „Avé“ od jeho někdejších spoluhráčů Mantase a Abaddona, vydaná letos v létě pod značkou VENOM INC., je prostě povedené metalové album, jakkoliv se kapela koncentruje na to, co slavné jméno VENOM reprezentovalo od nepaměti, tedy řádně lopatovitý a hrubý metal. Sestava z časů přelomu osmdesátých a devadesátých let je tedy zpět a nahrávka k překvapení mnohých škarohlídů určitě nezaostává za ničím, co právě výše zmíněný Cronos nahrál od časů, kdy jméno VENOM mělo ještě pořádný zvuk a strašidelná aura okolo trojice pekelníků z Newcastlu dosahovala v první půli osmdesátých let doslova mýtických rozměrů. Tohle slavné období dle mého skončilo už hodně dávno, konkrétně v prosinci 1986 s vydáním památného živáku „Eine Kleine Nacht Musik“, jenž zakončil a shrnul takřka vše podstatné.Novinka odpadlíků nazvaná „Avé“ je dokonce tak dobrá, že zastiňuje i velmi ceněné a vlastně i docela úspěšné album „Prime Evil“, které kdysi v roce 1989 nahrála současná sestava VENOM INC. ještě pod značkou VENOM (ihned po tehdejším odchodu Cronose). U mikrofonu tak stanul znovu Tony Dolan alias Demolition Man, bezproblémový chlapík, jenž nikdy neměl Cronosovo charisma, ať už vizuální či hlasové, ale jeho projev stále vůbec není špatný a přesně k pojetí stylu této kapely sedne. Hudba s jakou zacházejí VENOM INC. vychází z prastarých NWOBHM předloh, jen je jí poskytnuta aktuálnější zvuková péče, a tak je sound pořádně hutný, valivý, a všechny ty postupy dávají sice vzpomenout na raný věk britského heavy metalu, ale vyznívají tak nějak silněji, tedy urputně a mohutně.Demolition Man je letos ve svém živlu a troufnu si tvrdit, že se hlasově za těch třicet let zlepšil, jeho (vlastně i docela hovězí) hlas právě takové starosvětské bouři metalu prospívá. Kdysi v těch slavných dobách nejlepší instrumentalista u VENOM, kytarista Mantas, ještě dnes dokazuje, že je stále velmi slušným dělníkem šesti strun, schopným svými neurvalými riffy rozproudit nejednomu metalovému fanouškovi krev v žilách. Taktéž Abaddon, o kterém bylo navyprávěno ohledně jeho lenosti, nespolehlivosti a chamtivosti tolik pomluv, že by to vystačilo na jedno číslo nějakého hodně upoceného bulvárního časopisu, se zde předvádí v dobré hráčské pohodě a jeho hra všechny skladby posiluje a dodává jim odpich. Zkrátka VENOM INC. se s tím moc nemažou a vydávají energickou, starosvětskou metalovou desku, kde se střídají heroičtější hymny jak „Forged In Hell“, „The Evil Dead“, s rychlými nářezy typu „Metal We Bleed“, ale i rozmáchlými valivějšími songy jako je zde zdlouhavý titulní kus nebo snad nejzpěvnější moment „Blood Stained“. Je škoda, že v závěru si tento dost dlouhý nosič neudržuje takovou razanci a nápaditost jako je tomu v prvních dvou třetinách a vše nakonec trochu uvadá do mírného nadprůměru, i tak však jde o osvěžující počin, který bezpochyby překonává mnohá (snad všechna) alba VENOM z posledních třiceti let. A to je myslím, zvlášť pro ty dva rebely co se s panem Conradem Lantem kdysi rozhádali, docela dobrá vizitka, nemyslíte? Zkuste jedovatou riffovačku „Dein Fleisch“ a zavzpomínejte… na časy ohňů pekelných a na věk nástupu metalu. Pořád ještě 70%.ACCEPT - The Rise Of Chaos - 70%http://www.crazydiamond.cz/accept_the_rise_of_chaos_recenze/1246http://www.crazydiamond.cz/accept_the_rise_of_chaos_recenze/1246janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nikdo asi nečeká, že by legendární německá metalová úderka ještě čtyřicet let po svém založení chrlila na trh vyloženě zásadní desky. Stejně jako tomu nebylo v případě „Blind Rage“, nejedná se o celosvětově převratnou sadu ani v případě „The Rise Of Chaos“, jakkoliv chlapcům nemůže být zhola nic vyčteno, protože si jedou svůj heavy metal v prvotřídních podmínkách a mají hodně zkušeností. Jejich přístup je ve všech směrech profesionální, ovšem lze jej nazvat rovněž také (a to především) pragmatickým. Znovuobnovení ACCEPT osm let nahrávají alba, která si drží potřebný kvalitativní standard, mají v sobě stále typický brus a vycházejí z jejich již dávno definovaného stylového pojetí. U posledních tří alb mám však pocit, že se kapela spokojuje s rutinou. Na každé z Tornillovských desek je několik pozoruhodných skladeb nebo jen vcelku zdařilých položek, ale jsou na nich i songy tzv. do počtu. Někde je jich méně, jinde naopak vata převažuje. ACCEPT už zkrátka začali spoléhat na vlastní značku a tak zjevně nepotřebují vydávat skladatelsky dechberoucí a bezchybná alba, stačí jim pouze skladby, dle kterých je jejich věrní tak nějak poznají a zajdou po dvou letech znovu na koncert. Šéfovi Wolfu Hoffmannovi je tedy jasné, že verze příběhu, kdy koza zůstane celá a vlk se do sytosti nažere, je zkrátka dostačující, ne-li nejlepší možný. Spolu s rodilým obchodníkem, dalším původním členem a druhým nejdůležitějším mužem sestavy, baskytaristou Peterem Baltesem, řídí svůj kovový stroj skrze několik dekád, a když se v dnešní době, po nástupu bezproblémově působícího Amíka Marka Tornilla k mikrofonu, dostali tihle řízní Němci do nebývalého tempa, nemají důvod svůj rozjetý vlak zastavovat, natož mu vytyčovat komplikovanější dráhu.Poté co byl v roce 2014 nahrazen kytarista Hermann Frank dalším nestorem germánské scény Uwe Lulisem a za bicími stanul na Schwarzmannově stoličce další, v aktuální sestavě už druhý Američan Christopher Williams, dostala se heavymetalová mašina znovu do pořádných koncertních obrátek, z desky však jde vycítit pouze stabilita, muzikantská kvalita, ale hlavně již zmíněná totální rutina a nepřekvapivost. Definitivně u téhle kapely postrádám moment překvapení, chuť po dodání něčeho navíc, co by přineslo hordám fans jakýsi prvek čerstvosti a umělecké novoty, myslím, že na tohle znovuzrození ACCEPT, už krátce po svém velmi zdařilém comebacku s albem „Blood Of the Nations“ v roce 2010, dokonale rezignovali. Stejně jako tomu bylo u „Blind Rage“, ani „The Rise Of Chaos“ není vůbec špatnou deskou, v konkurenci všech těch heavymetalových kapel vykazujících se klasickými postupy dokonce mírně nadprůměrnou, ale na druhou stranu od podobné kapely by člověk měl čekat vždy úplně to nejlepší a s výjimkou právě prvního alba nazpívaného Tornillem se mu toho nejlepšího opravdu nedostává.Wolf Hoffmann je bez diskusí skvělý a osobitý kytarista a zvuk jeho nástroje je po dlouhá léta krví a energií songů ACCEPT. Mísí se v nich germánská poctivost a důraz (typické chorály, riffové laufy, bytelná a přímočará rytmika), stejně jak zalíbení v rozšafných melodických vyhrávkách (pověstná rozmáchlá kytarová sóla), jakkoliv budete tedy poslouchat novou desku, i sebeprůměrnější song zde nese stopy skvělé hry Wolfa Hoffmanna a vesměs i jeho nápadité skladatelské práce - ve smyslu zapasování sól do skladeb. Žádný z jeho nynějších riffů však už není geniální nebo překvapující, to je třeba připomenout. ACCEPT zkrátka plní svou pravidelnou normu a nahrávají další dobrou metalovou desku. Trochu mě zaráží umístění těch slabších položek právě na začátek alba, vždyť právě „Die By The Sword“ nebo „Hole In The Head“ zrovna nepatří k nějakým nápaditým věcem, spíše jde o strohé riffovačky s krátkými a údernými slogany. Z mého pohledu to nejlepší začíná až košatou hymnou „Koolaid“, na kterou navazují uprostřed alba další silné věci jako nemilosrdná „No Regrets“ nebo stadiónový rock´n ´roll „Analog Man“ hozený tak trochu do výrazu AC/DC. Záhadou je mi, proč na start alba nebylo využito snad nejlepší vypalovačky na desce „Carry The Weight“, která se zde, se svou rychlostí, Blackmoreovským kytarovým pojetím a nájezdem na výstavní refrén, krčí až někde vzadu jako předposlední v pořadí. Jinak tedy ve zkratce řečeno: tohle je typické album ACCEPT, které má zhruba stejnou kvalitu jako dvě alba předešlá, tedy „Stalingrad“ a „Blind Rage“, ale do klasik z osmdesátých let tomu prostě něco chybí, snad Udův expresivnější výraz, snad i jeho buldočí zanícení, ale dost možná nevratný mladický entuziasmus, co tenkrát generoval poněkud životaschopnější vypalovačky, co přežily dekády a oblažovaly mysl posluchačů. „The Rise Of Chaos“ je dobré album, ovšem otázkou je, zdali je opravdu tak dobré na kapelu formátu ACCEPT? Pravda je, že Němcům všechno šlape jako ty nejpřesnější hodinky. Je na vás, jestli to stačí.BELOW THE SUN - Alien World - 70%http://www.crazydiamond.cz/below_the_sun_alien_world_recenze/1242http://www.crazydiamond.cz/below_the_sun_alien_world_recenze/1242nobody@nothing.com (Sicky)BELOW THE SUN z ruského Krasnojarsku nehrají vstřícnou muziku. Temné, depresivní skladby někde na pomezí funeral doom a post metalu sice občas odlehčí polo akustické post-rockové kytarové brnkání, celkově však jejich nálada do stavu radost anebo optimismus nesklouzne ani na chvíli. Doporučuji však nenechat se odradit, protože to, co se může v podání této kapely na první poslech jevit jako ubíjející a příliš depresivní, začne po čase svoje přednosti přeci jen odhalovat. Už na debutovém albu Envoy (2015) se totiž vyskytovaly zajímavé motivy plus snaha o osobité vyznění a na novince se v této snaze úspěšně pokračuje, a přestože se Alien World (2017) od debutu formou ani zvukem nijak zásadně neliší, je znát, že se kapela v oblasti songwritingu o kus posouvá. Rusové zkrátka potvrzují, že umí v rámci doom-post-metalového žánru napsat dobrou skladbu. Kupříkladu vezměte hned první kus (Blind Ocean) a sledujte, jak z uvolněného intra vyhřezne hromový riff, jak klidnější mezihra připraví půdu pro výrazné sólo a skladbu ukončí příjemné tříminutové atmosférické outro. Skladba má 10 minut, ovšem pocitu, že je v ní něco navíc, se kupodivu vůbec nedostává.Albu bez debat dominuje funeral doom deprese, a třeba kusy (Mirrors , Giant Monologue) jsou dokonalým vyjádřením temnoty, prázdnoty a zoufalství, najdou se ovšem i momenty, (třeba v Dawn for Nobody), kde nějaké ty pozitivní vibrace přeci jen cítit jsou. A to zejména ve chvíli, kdy se ponurý doom válec přehoupne do příjemně post rockového snění a navodí pocit uvolněného a příjemně plynoucího chill-outu. Vrcholy alba pak spatřuji krom zmíněného úvodního kusu a mocné Dawn for Nobody ještě v podobě skvěle vystavěné Release (možná úplně nejlepší skladba z kolekce) a odlehčené, do shoegaze lehce hozené Black Wave, která je asi nejpřístupnější věcí z alba a onen depresivní dojem posouvá trochu jiným směrem. K celkovému výčtu plusů nahrávky je pak třeba připočíst určitě ještě luxusní zvuk s (pro post metal) netypicky vytaženou basou a velmi dobře zvládnuté střídání melodického zpěvu a chropotu. Souhlasím s tím, že BELOW THE SUN ve finále nepřináší nic nového, avšak díky tomu, jak umí svoje kompozice strukturovat a svoje sugestivní motivy dobře rozpracovat, určitě zasluhují pozornost. Dle mého se dokonce mohou směle postavit vedle slavnějších kolegů typu CULT OF LUNA, AHAB anebo ESOTERIC. S touto deskou jim totiž zdatně konkurují.PARADISE LOST - Faith Divides Us, Death Unites Us - 70%http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_faith_divides_us_death_unites_us_recenze/1227http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_faith_divides_us_death_unites_us_recenze/1227janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Změna na postu producenta, kdy se PARADISE LOST na konci roku 2008 poprvé dohodli na spolupráci se Švédem Jensem Bogrenem, slibovala jistý posun jejich hudebního vyjádření a celkové, snad i dle někoho občerstvující uchopení nového materiálu. Ten se však nakonec ukázal tradičnější, než jak bylo očekáváno. Tato spolupráce zjevně nakonec nebyla jen nekonečně natahovaná, ale čtveřici, jenž se právě tehdy znovu rozloučila se svým bubeníkem, protože Jeffa Singera na tomto postu vystřídal pouze studiový hudebník Peter Damin, zdá se i vyhovovala. Neboť by si Britové tohoto fachmana, do té doby zodpovědného za takové milníky jako „Ghost Reveries“ od OPETH nebo „Viva Emptiness“ od KATATONIE, v dalších letech opětovně nevybrali a nenahrávali by s ním v roce 2012 i svůj následný počin „Tragic Idol“. Bogren svůj úkol navrátit PARADISE LOST posmutnělou metalovou podstatu splnil, jakkoliv je dnes deska chápána spíše jako nenápadný příspěvek do diskografie, ve které se tou dobou vývoj projevu vyjádření ustaloval v bezpečných a neriskantních vodách.Album „Faith Divides Us – Death Unites Us“ se vlastně nerodilo vůbec lehko, neboť se nahrávací práce uvnitř Fascination Street studios ve švédském Örebro několikrát přesouvaly. Ve výsledku bylo překvapující, že deska nakonec žádnou, byť jen minimální změnu stylu nereprezentovala a kapela navázala na svůj předchozí počin „In Requiem“ a to další ponurou a zhutnělou sadou doom-metalových songů, jinak zcela typických pro období památné desky „Icon“. Když jsem zde zmínil častá přerušování a natahování nahrávacího procesu, je zde třeba připomenout, že v červenci 2009 došlo dokonce na Prahu a studio ve Smečkách, kde se dolaďovaly aranže a nahrávaly party příslušící smyčcovému orchestru. Kapele z Halifaxu se tenkrát ani s touto pomocí nepodařilo vypíchnout z celku nějaká stěžejní místa, a nahrávka nakonec budí dojem jedné z nejméně nápadných položek jejich portfolia, kde se většina skladeb slévá v proud vzájemně si podobných songů ve středním tempu, kterým však znovu nechyběl onen existencionalistický nádech a teskná, hutná a ponurá atmosféra fatalismu, vyvěrající z lidských příběhů dávných časů, dost často ovlivněných zvůlí a církevní nespravedlností. Klasická sestava Holmes/ MacKintosh/ Aedy/ Edmundson však rozhodně nezklamala a stvořila velmi typickou, semknutou a MacKintoshovými vyhrávkami opatřenou desku, která si držela standardní kvalitu, a jejíž jedinou slabinou byla naprostá absence nějakých jen trochu hitovějších skladeb. Mě osobně, více než ostatní, upoutal třeba zrovna tklivý titulní kousek, který tak trochu vzácně připomněl zpěvnější pojetí kapely, naposledy prezentované na bezejmenné desce z roku 2005. Pro fanoušky starých PARADISE LOST však mohla ona ponurá neprostupnost, za jistých okolností, vlastně značit klad, zkrátka tohle byla další obstojná a ve všech směrech dospělá sbírka, prostřednictvím které pokračoval příběh kapely dál.ULTRAMETAL - I - 80%http://www.crazydiamond.cz/ultrametal_recenze/1241http://www.crazydiamond.cz/ultrametal_recenze/1241lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Pojďme se vrátit do roku 1990. Do času těsně po pádu železné opony, do doby, kdy se najednou směla spousta věcí, které dřív byly buď zakázány, nebo dovoleny jen tak trochu, opatrně a pod dohledem. K takovým fenoménům patřil i metal – muzika, která byla na konci osmdesátých let 20. století po celém světě neuvěřitelně populární a u nás navíc disponovala jakousi chutí zakázaného ovoce. V době, kdy se vláda jedné strany odebrala na smetiště dějin, fungovala v tehdejším Československu spousta dobrých nebo dokonce výborných metalových kapel, které ale byly v podstatě bez šance vydat oficiální nosič. Tři tehdejší gramofirmy buď obrovský přetlak kapel nezvládaly zpracovat nebo o metal neměly moc velký zájem. Bylo by proto s podivem, kdyby situace nevyužil někdo z nastupujících hudebních podnikatelů. Vyrojila se spousta nových firem a více či méně zdařile začala vydávat na album čekající kapely. Nejefektivněji za to tehdy na začátku devadesátých let vzala firma Monitor, které velel bývalý lídr synth-popové kapely OK BAND Vladimír Kočandrle. Firma disponovala slušnou distribucí v Československu a potřebným tahem na branku, takže velmi brzy pod svá křídla stáhla většinu důležitých tvrdě rockových skupin z českých zemí. Prvním metalovým počinem Monitoru byl sampler – ULTRAMETAL.Samplery jako metalová rozbuškaVlastně nebude úplně od věci trochu si připomenout důležitost samplerů v historii domácí metalové muziky. V době, kdy vydání desky bylo pro drtivou většinu československých muzikantů stejně pravděpodobné jako dovolená na Marsu, byla účast na kompilacích vlastně jedinou možností, jak se, s velkým štěstím, dostat na oficiální a ve studiu nahraný nosič. Když se budeme orientovat na metal, prvním takovým projektem byl třetí z řady rockových samplerů „Posloucháte Větrník“ – tehdy v roce 1988 to ale vlastně byl jen takový první pokus se dvěma metalovými skladbami na jinak převážně rockovém výběru. Hned o rok později ale měla domácí hudební scéna dostat do ruky první sampler orientovaný přímo na metal. Jasně, jde o supraphonský projekt „Rockmapa“, v dějinách domácí tvrdé muziky nesmírně důležitou záležitost, tak důležitou, že si ji musíme probrat někdy příště samostatně. Takže se teď raději pojďme podívat na další klíčovou výběrovku, vydanou už ve svobodnější atmosféře roku 1990.UltrametalFirma Monitor po převratu velice rychle pochopila, že v desítkách mladých, nažhavených, avšak vydavatelstvím nezajištěných metalových kapel se skrývá obrovský prodejní potenciál. Metal byl tehdy nesmírně populární, stačilo vlastně udělat smlouvu, zorganizovat nahrávání, distribuci – a výdělek byl prakticky jistý. Zájem byl enormní, kapely neznalé byznysu měly minimální požadavky a z předchozích dob měly nastřádáno spoustu materiálu, mezi fanoušky často notoricky známého už z demáčů a koncertů. A jedním ze způsobů jak takové kapely uvést na trh a otestovat si kupce bylo vydat sampler.Monitor ten svůj první zrealizoval hned v prvním porevolučním roce a „Ultrametal“ byl v podstatě prvním počinem, který tahle firma směrem k metalovým fanouškům vyvrhla. Nebylo to vlastně nic těžkého – firma si vytipovala šest kapel a nabídla jim účast na výběrovce, u některých se počítalo i s následnými velkými deskami. Kapely rychle za sebou nakráčely většinou poprvé v životě do pořádného studia (jednalo se o ostravské Céčko /Citron/), kde pod taktovkou producenta Miloše Doležala za pár hodin namlátily vždy své dvě skladby a vzápětí je střídala další banda. Musí se nechat, že Kočandrle a spol. měli tehdy mimořádně šťastnou ruku, protože tři z šesti zúčastněných skupin jsou dodnes považovány za naprostou domácí klasiku a později Monitoru natočily velmi, velmi úspěšná alba. Tak si teď všech šest „ultrametalistů“ pojďme připomenout.Strana ACelý sampler rozjíždí DEBUSTROL. Těžko se u nás najde fanda metalu, který by tuhle kapelu neznal, a je i málo těch, kterým by nic neřekly názvy úvodních dvou songů z „Ultrametalu“ - „Antikrist“ a „Protest“. Oba spatřily světlo světa na legendárním demu „Vyznání smrti“ z roku 1988 a v době natáčení „Ultrametalu“ šlo už vlastně o kultovní skladby. Tady na kompilačce mají takový trochu punkový zvuk, strašně rychle odsýpají a je vidno, že ve studiu se s tím kluci moc nemazali – nasázeli to tam a hotovo! DEBUSTROL tehdy na začátku devadesátek byla nesmírně populární kapela a tak není divu, že jim Monitor okamžitě nabídl smlouvu na desku. O tom ale víc příště v samostatné recenzi.Druhou dvojici skladeb obstarala neméně nadějná a do budoucna ještě mnohem úspěšnější kapela – KABÁT. „Ultrametal“ teplické rarachy zachytil v jejich thrashovém období – prvotním a později dost rychle zapomenutém. První ze dvou skladeb na sampleru – „Za trest“ – je ukázkou přesně téhle doby. Druhá „Má jí motorovou“ ještě taky řádně thrashuje, zároveň už ale otevírá dveře později typickému kabátímu soundu, který se naplno vyvalil o něco později na desce „Má jí motorovou“. Obě skladby slibovaly mnohé, koho by ale tehdy napadlo, že se z KABÁTU stane jeden z nejúspěšnějších domácích hudebních projektů vůbec, minimálně mezi rockovými kapelami.Do budoucna nejméně úspěšnou kapelou z „Ultrametalu“ byli MORIORR. Skladby „Termonukleární jatka“ a „Vendeta“ sice doboví fanoušci oceňovali, především kvůli záhrobnímu řevu vokalisty Jirky Šujanského, jejich obstarožně laděný black metal ale už tehdy v roce 1990 byl spíš výpovědí o tom, jak se tahle hudba hrála v době začátků. I když se MORIORR ve stejné době zúčastnili i dalšího metalového sampleru „Death Metal Session“, kapela později žádnou velkou kariéru neudělala a album nakonec natočila až za strašně dlouhou dobu, v roce 2007.Strana BDruhou polovinu desky otevírá další zcela zásadní kapela – MASTER´S HAMMER. V roce 1990 už byla parta kolem Franty Štorma velmi známá a oblíbená a měla za sebou několik kultovních demonahrávek. Je tak nabíledni, že „Ultrametal“ byl jen přestupní stanicí k albu, které Monitor kapele nabídl současně s DEBUSTROLEM. Legendární skladby „Zapálili jsme onen svět“ a „Géniové“ po sampleru zazněly i na debutové desce „Ritual“ (i když prvně jmenovaná jen na cédéčku). Album si pochopitelně rozebereme v samostatné recenzi.Plzeňský FERAT, který na sampler dodal dvě technothrashové skladby „Warning You“ a „There´s Only A Little Time“, byli tak trochu smolaři. Ve své době nabízeli instrumentálně zajímavou muziku, jaká se u nás tehdy ještě moc nehrála a taky si jako jedni z úplně prvních prosadili anglický zpěv. Album „Rainhold“ jim ale vyšlo s poměrně velkým zpožděním až v roce 1993 a navíc u firmy Bonton, která metal moc neuměla. Šance na první ligu FERATU tedy trochu utekla a do českých metalových dějin vstoupila spíš jako líheň muzikantů, kteří kapelou různě prošli a zakotvili v jiných seskupeních.Zbývá nám poslední partička – vratislavicko-liberečtí V. A. R. Kapela produkovala solidní thrash s výrazným odérem vratislavického piva a měla taky celkem dobře našlápnuto, nedlouho po „Ultrametalu“ se ale cestou na koncert dostala do nepříjemné autonehody, která kapelu zhruba na půl roku zastavila a tak ji možná vyřadila z provozu v době, kdy se na metalové scéně rozdávaly karty. Pozdější debut „Personal Destruction“ si rozebereme taky samostatně, takže teď stačí uvést, že na sampleru V. A. R. prezentovali songy „Proti vizím“ a „Poslední sen“, které uvedly přesně to, co mělo následovat na desce.Další kompilačkyDesign sampleru dostal na starost Franta Štorm a na obal vymyslel malůvku lebky s upíříma zubama, která sice po letech může působit malinko infantilně, ale ve své době šlo o naprosto standardní metalovou grafiku. „Ultrametal“ zažil obrovský úspěch, hlavně proto, že šlo o první studiové nahrávky jmenovaných kapel a koneckonců i o jednu z prvních metalových desek u nás vůbec, měl tedy na trhu pramalou konkurenci. Teoreticky by „Ultrametalu“ měl nejvíc na paty šlapat konkurenční sampler „Death Metal Session“, který vznikl dokonce ještě dříve. Vyšel ale s výrazným zpožděním (u firmy Direkt) a zvukově i koncepčně se moc nepovedl (dokonce i smečky jako ROOT a TÖRR na něm vyzněly poněkud jalově), takže za „Ultrametalem“ zůstal dost pozadu.Monitor se sérií „Ultrametal“ sice pokračoval dál, ale genius loci z roku 1990 se už neopakoval. „Ultrametal II“ z roku 1992 je zaměřen převážně na death metal (KRABATHOR, TORTURA, CHIRURGIA, DARK, ASMODEUS, DAI) a má památný obal s hlavami naloženými v laboratorních dózách. V roce 1993 vyšel dokonce ještě „Ultrametal III“, ten ale doplatil na podivnou koncepci (skejťácký KRUCIPÜSK, metalcorový ANARCHUZ, streetrockový JOY a thrashcorový DETROM) i na to, že doba popularity samplerů už prostě byla pryč. Monitor fanoušky ještě podojil vydáním výběrovek „Rokenrol až na mol“ a „Totální běs“ (obě měly po dvou dílech), ale to už šlo vyloženě jen o propagační slepence z nahrávek vyšlých pod touto značkou. Naopak zajímavější je druhý díl série „Masters Of Czech Metal“, který přinesl po jedné skladbě od spousty kapel v předalbové fázi, zejména z oblasti doom metalu.Devadesátá léta vyvrhla na svět ještě další samplery, většinou už ale na výrazně undergroundové bázi. Tam můžeme zařadit „Necrometal 1“, který vyšel v roce 1993 u labelu Iupiter (stáli za ním lidi z ROOT) nebo sérii „Creations From A Morbid Society“, kterou pod značkami Yusic Music a Taga vydal Mirek Kovář z trutnovských DAI. Zmiňme ještě zajímavý „Thrash Metal Made In Slovakia ´92“, tím se ale už ve výčtu zastavme – nebylo naším cílem zmapovat všechny kompilačky devadesátých let. Spíš připomenout dobu, kdy se český, moravský, slezský a slovenský metal dral ven z podzemí a připravit si tak půdu pro recenze kultovních nahrávek z té doby. Příště nás čeká první z nich – DEBUSTROL a jeho slavný „Neuropatolog“.DECAPITATED - Anticult - 60%http://www.crazydiamond.cz/decapitated_anticult_recenze/1236http://www.crazydiamond.cz/decapitated_anticult_recenze/1236jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Přerod polských DECAPITATED z nelidsky chladné a zároveň krvavě deathmetalové bestie v chytlavě hrající groove deathové těleso jest dokonán. Co naznačila předchozí „Blood Mantra“, to novinka „Anticult“ dotáhla k dokonalosti. Tedy míněno k dokonalosti ve smyslu - „takhle přesně si to kapela naplánovala a beze zbytku realizovala“. Je jasné, že nemálo milovníků starých krutých časů bude zklamáno, žádné další „Nihility“ nebo „The Negation“ se nekonají, dnešní podoba DECAPITATED je celá ve znamení chytlavých riffů a nakažlivého groovu. Ukázkovou položkou je třetí skladba „Kill The Cult“ s velmi přítulným ústředním kytarovým riffem a rytmem, který vám na koncertech zláme vaz. Jinými slovy deathmetalová hitovka jako prase. Takto dnes kapela uvažuje a tvoří a je jen na vás, jak se k tomu postavíte. Buď si budete titulní slogan prozpěvovat ještě hodnou chvíli po dohrání, nebo to celé zavrhnete jako typickou Nuclear Blast rýžovačku. Po této „odrhovačce“ naštěstí následuje rytmicky i dějově mnohem interesantnější skladba „One-Eyed Nation“, která misky vah přenese na pozitivnější stranu. Ano, takto by to šlo, i bez velmi okaté snahy nahnat do první lajny co nejvíc headbangers.S následující „Anger Line“ si naplno uvědomíte, v čem by mohla být skutečně stoprocentní síla téhle desky – v nemilosrdně natlakovaném tempu a vzteku. „Anticult“ mohla být skutečně rouhačská, žhavá nahrávka, ale zůstala jaksi na půli cesty. Nohy ji sráží až příliš okatá snaha se zalíbit, zakousnout se do mozku hned po prvním přehrání. Přiznávám se, že i já jsem jí sedl na lep a během premiérových náslechů jsem si spokojeně liboval, jak to soudruhům Polákům pěkně šlape. Ano, šlape, o to nic, ale necháte-li „Anticult“ nějakou dobu odležet a vrátíte-li se k němu po čase, zjistíte, že jaksi vyčichl. Formálně je vše v pořádku, zahrané a vyprodukované je to perfektně, u takové „Earth Scar“ si jaksi mimoděk rád poklepu nožkou, ale je při pečlivém poslechu mám dojem, že je to celé nějaké přežvýkané. Rebelie z frcu. Olezlé refrény, chtěná patina čehosi rouhačského, zapovězeného. Poláci si na herezi potrpěli vždy, snad ze vzdoru proti málem vládou naordinovaného katolicismu, ale tohle je až příliš průhledný a prvoplánový vzdor. Šest pětek...ať nežeru.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den čtvrtýhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_ctvrty_koncert/1245http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_ctvrty_koncert/1245janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Sobota se nakonec vyvrbila jako docela zajímavý (vystupující kapely) a příjemný (počasí, pohoda, pokec nad pivem) den a to jsem se zpočátku těšil snad pouze na americké PRONG. Počasí už bylotak nějak akorát, rozhodně nedocházelo k přeháňkám a teplota také nerostlapřes optimálních dvaadvacet stupňů, takže vlastně ideální podmínky. Pořadatelé skvěle zareagovali na vznik bahna z předchozího dne a tak návštěvník na něco podobného v sobotu už nenatrefil. Do areálu jsem přišel akorát na čas, kdysvůj program zahajovali dánští nestoři zpěvnějšího thrash metalu ARTILLERY.Nevím zdali opravdu došlo v jejich řadách v nedávné době znovuk nějakým zásadním personálním změnám, ale skutečnost, že na pódiu stáljediný původní člen, kytarista Michael Stützer, a sice v obležení čtveřicí podstatně mladších spoluhráčů, svědčila o určitých mně dosud neznámých událostech.  Současný zpěvák Michael Bastholm Dahl ažpříliš samoúčelně po pódiu běhal ze strany na stranu a kolikrát to bylo vlastněna škodu, protože jeho pěvecký projev určitě postrádal tu sílu a pevnoststudiové verze. Přišlo mě, jakoby měl ten pohyb od šéfa nařízen a tak jen plnilenergetickou normu, nicméně bezvýsledně. A protože se ani zvuk přílišnevydařil, nakonec nešlo zrovna o nějak zdařilé vystoupení těchto klasiků z osmdesátých let. Škoda. To newyorští PRONG představili úplně jiný druh koncertu. Užjen když Tommy Victor hrábnul do strun, bylo poznat, že tohle je jednaz kapel, která kdysi definovala v metalové hudbě kytarový zvuk devadesátých let.Sound hutný i ostrý jako břitva, skladby prosté nějakých kudrlin, o to všakenergičtější s nájezdem na refrén, schopné svými riffy rozvířit kotel pod pódiem dopořádných groovy obrátek. A lidé na PRONG reagovali velmi kladně. Rovnoměrně rozloženýset vlastnil několik skladeb ze starší etapy a také pár kouskůz aktuálnějších alb, takže došlo jak na „Denied And Conquer“z poslední desky, tak na klasiky jako „Beg To Differ“, „WhoseFist Is This Anyway?“ nebo největší vypalovačku „Snap Your Fingers, Snap YourNeck“. Škoda jen, že vystoupení nebylo delší, protože pozorovat souhru aktuálnítrojice pouhou třičtvrtěhodinu, byla docela krátká, o to však intenzivnější radost. Zejména bubeník Art Cruz na mne působí velmidobrým dojmem. S WHILE SHE SLEEPS přišel čas na nějaké ty metalcoreběsy. Šlo sice o hodně uřvanou hudbu, ale je poznat, že kapelu tvoří výtečnímuzikanti a i jejich koncert podle toho vypadal. Skvělý zvuk, nasazení,všeobjímající dravost a pod pódiem hysterie. Poláci DECAPITATED už roky patřímezi to nejlepší, co aktuální deathmetalová scéna v Evropě nabízí, já jsemse okolo jejich koncertu jen mihnul a můžu upřesnit, že to zkrátka docela šlo,ale zas po mně nechtějte nějaké detaily, na to je prostě nemám přílišnaposlouchané. Přejděme tedy radši k dalším vystupujícím. Pokud by ta duchovně zaměřená žínka, co stanula napódiu v popředí kapely OATHBREAKER, uměla stejně zpívat jako chvílemi hystericky vřeštět, mohl by post-metal této kapely působit vlastně vcelkuzajímavě. Když já ale nemám podobnou abstrakci rád, kór ne, když jsou hráčskénedostatky vyloženě zamazávány v hlukových stěnách, zpětných vazbách apodobném plynulém zvukovém bordýlku. Nejsem člověk co hoví atmosférické hudběs pozvolnou gradací, zvlášť pak ne uskupením, která před slova „metal“nebo „rock“ cpou furt to své alibistické „post“. Tohle stylové zařazení siopravdový milovník rocku nebo metalu u své kapely nemůže nikdy dovolit. Američané DEMOLITION HAMMER platili už na začátkudevadesátých let za vcelku obstojnou, avšak nikterak ohromující kapelu, vlastněse o nich vždy mluvilo jako spíše o tom průměrnějším, co zaoceánská thrash/death scéna nabízela, ovšem koncert na Brutalu Assaultu se jim letos velmi povedl.Neříkám, že předvedli nějaký objevný zázrak, ale určitě šlo o našlapanou sadupořádného old-schoolového nářezu. A co potěšilo nejvíce, z hudebníků bylacítit opravdová radost a zaujetí, které dokázali přenést i pod pódium. Jen tak dál, chlapi. Naprostým opakem bylo nejhorší vystoupení, jaké jsem kdy naBrutalu Assaultu zažil, které zde absolvovali švédští TIAMAT, v čeles totálně sešrotovaným, oblblým, zfetovaným nebo bůhvíčím ožralým Johanem Edlundem. Ostuda, která se jen tak nevidí. Vážně. Autor doom metalových milníků devadesátých let, na scéně v obležení okresních nájemných hráčů, toužil sice zjevně po nějaké postýlce a místo toho musel tisícům lidí v nějakých Čechách zahrát skladby z památného alba „Wildhoney“. Co si to sakra ti lidé na něj pořád vymýšlí? Vždyť jeho stav mu nedovoloval vícnež strnule klimbat za mikrofonem a zpoza tmavých brýlí se občas předklonit, vesnaze přečíst si z taháku položeného na podlaze část textu zrovna probíhajícího a notně falešně odehraného songu. Čisté utrpení. Vůbec bych senedivil, kdyby zmíněného a dříve i docela slavného hudebníka kdosi v zákulisí zkopal apohodil do prachu josefovských kasemat, tohle byla neskutečnáarogance vůči fanouškům, neprofesionalita a nezodpovědnost. Naštěstí většině metalových fanoušků zpravil brzy chuť svýmvynikajícím setem Kanaďan Devin Townsend, který se ukázal naopak jako pravý profík a muzikantkaždým coulem, v současnosti často koncertující a nahrávající alba podvisačkou DEVIN TOWNSEND PROJECT. Byl jsem na něm už v únoru v Praze,ale zde to mělo mnohem větší grády a jeho show působila mnohem bombastičtěji, takže zamne velká spokojenost. Je to fakt frajer tenhle Devin a to tvrdím navzdory faktu, že jej doma vlastně neposlouchám! Posledním koncertem dne bylo pro mne velmipodařené představení finských AMORPHIS, kteří, s Joutsenem u mikrofonu, už jsoudávno tak nějak domestikováni mezi evropskou metalovou smetánkou, která jesázkou na jistotu mnoha velkých festů. Finové neponechali nic náhodě, a byťnezahráli některé skladby, které k jejich vystoupení od pradávna patřily, itak jsem měl z jejich koncertu pocit stoprocentní odevzdanosti. AMORPHISprostě ve své aktuální formě mohou jen stěží odehrát špatný koncert, naopak,jsem přesvědčen že potěšili mnohé, které tak zaskočilo vystoupení TIAMAT. Celkově vzato, letošní 22.ročník Brutal Assaultu se opět velmi povedl a když takpřemítám nad tím, co by mě mohlo ještě příští rok (bylo by to poosmév řadě) přitáhnout do Josefova a zároveň by organizátorům otevřelo novédramaturgické možnosti, a nemuselo by to být na úkor úlitby všem těm hejvíkářům a citronádám, pak mnenapadá jediné headlinerské jméno reprezentující temnou, hororovou noblesu – KINGDIAMOND! Takže kdyby jste náhodou někde četli nebo někoho slyšeli nadšeně proklamovat něco o tomhle nápadu, pak vězte, že je ode mne - nenechával jsem si jej po důkladném mnohahodinovém zvažování (v šatlavě nad pivem) totiž pro sebe. To jenom pro pořádek, aby někdo děsně důležitej (nebo z rádia) náhodou brzy nemachroval, jak to celé skvěle vymyslel.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den třetíhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_treti_koncert/1244http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_treti_koncert/1244janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Můj páteční program hodně ovlivnilo špatné počasí, kdy ten den všechny miniaturní průtrže mračen pokračovaly v hodinových intervalech,takže prostě nebylo kam spěchat. Věděl jsem jen, že první kapelou, kterou chcizaručeně vidět a kterou nesmím za žádných okolností vynechat, jsou arizonští nestoři riffového thrashe SACRED REICH. Z méhopohledu šlo tak o úplně nejslabší den festu, kdy bylo k vidění sice několikobstojných setů, ale favorité celkově příliš nedominovali, takže vlastně onuvýše zmíněnou americkou čtveřici osobně považuji za nejlepší vystoupení dne,čemuž dopomohla i největší lapálie s počasím. Je krátce před pátou večerní. Přicházím před Jägermeisterstage přesně ve chvíli, kdy se vše chystá na vystoupení SACRED REICH, za krátkotedy čtveřice bezproblémově nabíhá na pódium a zahajuje své vystoupení. Jenže užv průběhu první skladby je možné vidět obrovská, nízko položená mračna,která nalítávají podporována sílícím větrem přímo nad josefovský areál, takžekapela hned po první skladbě přerušuje vystoupení a to zrovna ve chvíli, kdy na vteřinu přesně začíná nejsilnější průtrž mračen pátečního večera. „August in Europe“ akorát slyším povzdechnout si jakéhosi Američanazdrhajícího s vytřeštěnýma očima se rychle někam schovat. Lidi v pláštěnkách se tedy rozutíkávajíschovat na všechny strany, doslova kam se jen dá, do hradebních kasemat, došatlavy, pod plachty pivních stanů, kdykoliv však přiběhnu k nějakémumístu už z dálky vidím, že se dovnitř nedostanu – každý vchod je ucpándesítkami snaživců, nezbývá než být za hrdinu a tak v pláštěnce as totálně promočenýma botama stojím sám jako vykřičník u stanoviště zvukařů před pódiem a dopadají na mne hektolitry vody. Asi po čtvrthodině vše ustává a brzy i nasvědčujetomu, že vystoupení bude pokračovat v nezkrácené podobě. Ještě dalšíčtvrthodina na úpravu pódia, odstranění vody, kontrolu techniky a zřejmě inahození náhradních zdrojů energie. Je skoro 17:45 a já se konečně dočkávám poosmadvaceti letech vystoupení kapely, kterou jsem velmi poslouchal v roce1990. Slyšet ústřední riff z „The American Way“ a klidně zemřít, tak by se dalovystihnout mé rozpoložení ve chvíli druhého zahájení setu SACRED REICH. Kdyby ona píseň nezazněla, byl bychhodně zklamán. Jenže se dočkávám a kromě toho i dalších lahůdek navrch. Areálemtak duní památné riffoidní výplachy ze zlaté éry, ať už se jmenují „SurfNicaragua“, „Independent“, „Crimes Against Humanity“, „Death Squad“ nebo „Who´sThe Blame“. Spokojený pohodář Phil Rind je důkazem toho, kterak není třeba se stresovat a s úsměvem si i přerušovaný koncert (kvůli kterému na Starý kontinent přicestoval) hodně užívá, jeho kladný vztah k životu je potvrzen i tělesnou konstitucí dokládající vstřícný přístup k vydatné americké stravě. Kapela vystoupila ve své nejznámější sestavěz časů albové aktivity, tedy s výtečným kytarovým tandemem WileyArnett/ Jason Rainey a se zrzavým bubeníkem Gregem Hallem. Z mého pohledu - nejlepší koncertdne. Ještě než se odbíhám na základnu osušit, přezout a převlíct, jen tak letmo míjím deathmetalové INCANTATION a zjišťuji, žetahle hudba je na mne zkrátka moc morbidní a temná, ale příznivci žánru si asirochňají, takže nic proti gustu, prostě old-school jak se patří. Švýcaři ELUVEITIE také nepatří zrovnamezi mé oblíbence, ačkoliv je jasné, že si kapela poslední roky hodně polepšilaa těší se po celé Evropě velké oblibě. Mě však jejich rurálně naladěnýmelody-death s folkovými prvky absolutně míjí, dost možná je to právě tím,že ze všech nástrojů považovaných v metalové hudbě za přídavné a ozvláštňující mám zrovnakeltské housličky a smyčce snad nejméně rád. Ale úspěch devítičlenný soubor v Josefově rozhodně má, otom nelze pochybovat. Američané TRIVIUM se jevili od začátku jako hodně energickétěleso, které, se sobě vlastním sebevědomím, přijalo automaticky pozici velkékapely, i když každý normálně uvažující metalový fanoušek se musí sám sebeptát, odkud tohle všechno pramení? Kapela míchá prvky metalcore, neo-thrashe a hejvíku se skoro až nu-metalovou zpěvností a celkově působí hodně nepůvodním dojmem. TRIVIUM mne zkrátka moc nebavili, jakkoliv tam nasazení bylo, a jejichvystoupení považuji za snůšku toho nejomšelejšího a nejzprofanovanějšíhometalcoru, jaký v poslední patnáctiletce provádí nálet na hlavy mladých lidí, jentrochu projevivších zájem o metalovou hudbu. Neříkám, že to kapele nešlapalo, tovšechna čest k jejich koncertnímu nasazení a energii, ale nějakých zajímavých nápadů nebodokonce skladeb, aby člověk v jejich repertoáru lupou pohledal. CARCASS měli nastoupil a bezkonkurenčně zvítězit, jenženestalo se tak a v prvních skladbách hodně zápasili se zvukem. Jejichkoncert určitě neměl parametry toho, který zde předvedli v roce 2013,naopak, kapela se do tempa dostávala postupně a když už v něm byla, pakvše zatavila zařazením skladeb jako „Keep On Rotting In The Free World“ z alba „SwanSong“. Jinak samozřejmě žádný velký průser se nekonal, zkrátka sice pozvolna se do tempa dostávající, avšak obstojně provedená show, vekteré dominovaly skladby z nejlepších dvou desek - „Necroticism...“ a„Heartwork“, a kromě výjezdů obasovaného kapitána Jeffa Walkera do popředí avynikající tklivé sólové kytary Billa Steera se platná ukázala i dvojicejejich mladších spoluhráčů. U CARCASS se zkrátka těším spíše na novou desku,kterou by Britové měli potvrdit status kapely, která je ještě v roce 2017schopná se vyvíjet a předložit špičkový materiál. Sabatoidní trip v podání undergroundově laděného tělesaELECTRIC WIZARD považuji za natahovanou a zdlouhavou nudu, během které bylatahle zvláštní kapela schopná v rámci svých houpavých skladeb doposluchačstva hustit vždy jeden repetetivní riff po dobu deseti minut a ještěvšem za svými zády promítat výjevy ze sedmdesátkových eroticky laděných hororů.Neřeknu kdybych před jejich koncertem polkl nějakou pilulku, tak bych se asi bavil, ale těch pár piv člověka zrovna neponoukalo k tomu, aby tuhle věc chápal jako děsněsuper, zvlášť když to celé ne a ne skončit. Ani CANDLEMASS mne před lety zrovnamoc nebrali, ale těm aspoň nescházely nápady, nějaká ta melodika a podstatněvyšší muzikantská šikovnost a vybavenost. CLAWFINGER by vyzněli podstatně lépe, kdyby jejich koncertproběhl o dvě až tři hodiny dříve, kolem jedné po půlnoci nemůže člověk čekatzázraky, ať už od kapely, nebo od publika znaveného celodenním maratónem.Určitě nešlo o nějaký průser, ale pozdvižení zpřed několika let setaké nekonalo, koncert zkrátka v po-půlnočním čase docela dobře proběhl aŠvédové vedení nepokojným lídrem Zakkem Tellem zkrátka odehráli ty svérap-metalové vypalovačky. Ostatně právě umisťování těch nejlepších anejznámějších jmen až skoro na samotný závěr každého dne, to byl dle méhonejvětší přešlap dramaturgie, nechápu proč kapely s největším počtemfanoušků hrají až po jedenácté hodině, namísto jimi dříve obvykle obsazovanévečerního času do jedenácté.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den druhýhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_druhy_koncert/1243http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9-12srpna2017_den_druhy_koncert/1243janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Čtvrteční program pro mne odstartovali až vitální američtíthrashmetalisté HAVOK, neboť rekordní vedro ve východočeském regionu (a dost možná nejen tam) způsobilo, že jsem dal po dvouletech přednost před vystoupeními mnoha poledních a lehce popoledních kapelnávštěvě městského nekrytého bazénu (což vás asi nemusí zajímat) a zpětně můžu říct, že to bylo hodně ku prospěchuvěci, neboť hlavní večerní program byl přeplněn mnohými lákadly. Sice mě trochumrzí obětování vystoupení INSANIE, ale vše si doufám vynahradím na jejichchystaném podzimním turné, kdy čekám, že to Brňáci v tuzemských klubechpořádně rozpálí a jejich nejbližší zastávku si pohlídám. Nicméně plně zregenerován a s odplavanými dvěma kilometry (byť kličkujíc mezi dětmi, pokérovanci a důchodci) na kontě se člověku do prašného areálu josefovské pevnosti vchází s podstatně lehčímkrokem, než když by měl za sebou o půl páté již několikáté pivo a taktéž sledováníněkolika striktních deathmetalových úderek na buzerplace, to si asi vzájemně odsouhlasíme,ne? Coloradští HAVOK už se v průběhu těch několika letvyprofilovali v thrashovou stálici, mající dnes na svém kontě již čtvrtou desku,reprezentující to nejlepší mezi novou generací daného žánru. Z méhopohledu více zábavnými shledávám z totožné americké scénysnad už jen kapely jako VEKTOR, WARBRINGER nebo MUNICIPAL WASTE. To je spolu s HAVOK kvartet,který bezesporu zachraňuje čest mezi generací dnešních dvaceti až třicetiletýchheadbangers, jinak holdujících rychlému a agresivnímu metalovému nářezu. VystoupeníHAVOK nepostrádalo nasazení a spád, ale jako jsem se před lety už jednou naBrutale přesvědčil, kapele tak trochu chybí originalita a prostě jen přejímámotivy od mistrů a mazáků ze staré školy, kterým nedává vlastní ksicht. Nicméně ten kdo přišel k pódiu na prvotřídní thrash, tomu seho od HAVOK dostalo vrchovatě.  Špatným vystoupením se určitě neodprezentovali ani SAMAEL,protože kapele nebylo možné odepřít styl, koncepci a ujasněnost, potažmo ičitelný elektro podkresy opatřený zvuk. Nicméně i Švýcaři holdující temným náladám, rovným beatům a kytarovýmriffům nejsou zrovna bůhvíjak osobitou jednotkou a járaději než jejich dávku kýče dávám přednost prototypům jako KILLING JOKE. I taksuverénně a bez jakéhokoliv zaváhání odehraný koncert, kde vyčníval podivuhodnýkytarista s nepokojnou třasavou manýrou a zajímavým two-faced warpaintemna obličeji. Kdo se na koncert těšil a cíleně na SAMAEL šel, mohl být tedy spokojen,ostatní se alespoň dočkali pozoruhodného překvapení a koncertu, u kteréhonedošlo k setkání s předpokládaným chladem.  Americké thrash/ hardcore hvězdy HATEBREED už platí zaprvotřídní koncertní atrakci a ani v Josefově nezůstali už poněkolikáté nic dlužni svépověsti. Od prvních tónů parta okolo Jamieho Jasty strhla nejvíce lidík totálnímu běsnění a tak došlo na typické circle pity, vznášení se několikapostav nekoordinovaně nad hlavami davu a jejich vysocefrekventovanému přepadávání do uličky pod pódiem, ale hlavně na skvělou energickou jízdu,která nedala mnohým vydechnout od začátku do konce. Ona nekompromisnost a tvrdost hudby HATEBREEDmá v koncertním provedení ještě mnohem větší kouzlo než z desek a i já,jako nefanoušek této kapely, musím potvrdit, že to byl u fans jeden z největšíchúspěchů na letošním ročníku. Je zázrak, že z toho tajfunu nakonecvšichni vyvázli živí a zdraví.  Příjezd Císaře se stal nepsaným vrcholem celé akce a Ihsahnse svými druhy doslova vyučovali z nejlepšího možného black metalu, jakýkdy spatřil světlo (pardon, spíše tmu) tohoto světa. Dvacet let odfenomenálního opusu „Anthems To The Welkin At Dusk“ se k ledu už dávno uložená legenda EMPEROR, jenž definovala kdysi norský black metal v jeho okázalé a muzikantsky vycizelované podobě, odhodlala ke kroku, který připomněltento žánrový milník i skutečnost, kdo že byl vždy vladařem na území černočerného kovu. EMPEROR již před rokem odklepli účast na několika málo festech, mezi kterýminechyběl ani náš Brutal Assault. Vkusně jednoduchá scéna oděná do černé, kterou navíczdobil jen výjev přijíždějícího smrtelného jezdce na oři, ledově bílé logo adva erby s písmem „E“, umocňovala zážitek ze zvukově a hudebně dokonaléhokoncertu. Ihsahn každou minutou potvrzoval roli pravého umělce, pro kterého jehloubka vyjádření a prožitek tou nejvyšší možnou hodnotou vzácně dávkovanýchvystoupení EMPEROR. Sekýrník Samoth se ukázal být pravým  mistrem ledově chladných riffů, stejně jakodo kapely bez chybičky zapadající basák severského vzezření, nerozpakující se pořádně roztočit řepou, případně hlasově podpořit mistra ze středu pódia. Absolutoriumzasluhuje zejména výkon Tryma, což je opravdu neskutečná bubenická mašinaneodpouštějící si všechny ty náročnější ozdůbky, dodávající celku nadokonalosti. Tohle byla prostě oslava špičkového metalového extrému, hodinovájízda bez jediného zaváhání či hluchého místa. Ono bylo docela těžké koncentrovat se bezprostředně povystoupení EMPEROR na další špičku metalové hudby v podobě OPETH, alenalezl jsem v sobě veškeré síly a musím potvrdit, že i Švédové předvedliskvostný koncert, který střídal skladby z jejich aktuální retro art-rockovétvorby, s momenty vzešlými z časů (dejme tomu) death-metalového progresu. Suchýhumor Michaela Akerfelda rovněž potěšil, to když zde lídr OPETH korektním a vyklidněnýmzpůsobem glosoval jednotlivé položky svého programu před nedutajícím davem a sice způsobem,jakoby snad šlo o akademické vystoupení nějakého houslového mistra hrajícího pro smetánku skandinávské společnosti. OPETH určitě nezavrhují svoji bouřlivou minulost, snaží se všechny části své kariéry vyvažovat, ale je poznat, že dnes už jsou úplně jinde, než třeba  před patnácti nebo dvaceti lety. Mě osobně více sedí jejich aktuálnější klidnější poloha, nicméně kapela dokazuje, že stále umí pořádně rozžhavit kotel. A protože mne následní SUFFOCATION vlastně nezajímali a navíc začala docela intenzivní bouřka, šel jsemhned po OPETH do stanu, kde jsem si musel z těch několika intenzivníchzážitků srovnat myšlenky. Vlastně jsem přišel na jistou dramaturgickou mušku,letos se totiž ty nejlepší kapely bohužel setkávaly těsně vedle sebe a bohuželaž u samotného závěru každého dne, takže člověk čekal celý den na to nejlepší anakonec mu to nejlepší bylo dávkováno ve vysilujícím maratónu několika kapel bezprostředně po sobě a to ažv časech okolo půlnoci. Nešlo by to příště trochu proházet, naředit a nebodát nějakou tu velkou věc či old school klasiku třeba už okolo osmé hodinyvečer? Přeci jen jet bez pauzy čtyři kapely za sebou je neskutečná porce.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den prvníhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9srpna2017_den_prvni_koncert/1240http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_9srpna2017_den_prvni_koncert/1240janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Letošní 22.ročník festivalu Brutal Assault je za námi a můžu akci souhrnně označit za velmi úspěšnou, a to myslím, jak ve směru k pořadatelům, jejichž práce doznala skokového vývoje správným směrem, tak i ve směru k návštěvníkům, kteří, ačkoliv v rekordním počtu, zažili čtyři dny prosté závažnějších dramaturgických a organizačních nedostatků. A přitom ta pavučina služeb a možností byla podstatně zahuštěnější než kdykoliv dříve. Chápu to tedy celé tak, že organizátoři, ve snaze posílit pozici akce na evropské mapě, pořádně šlápli do pedálu, což se z mého pohledu vyplatilo a Brutal Assault se dostal, nejen po už dávno silné dramaturgické stránce, mezi absolutní top přehlídky extrémní hudby i co se týče těch ostatních věcí. Z druhého plánu mohu akci označit i jako tu, jenž se nesla ve znamení extrémů. Ať už mám v tomto smyslu na paměti počasí, kdy extrémně horké první dva dny vystřídalo v pátek počasí charakterizované velkým množstvím krátkých ale intenzivních dešťových přeháněk, ale i co se týče výkonnosti jednotlivých účinkujících kapel, kdy byly letos k vidění a slyšení fenomenální sety, jaké areál nezažívá zdaleka každý rok (zejména vystoupení norských EMPEROR, ale také thrashových klasiků OVERKILL, popřípadě již tradičně silné sety OPETH nebo HATEBREED), ale také neuvěřitelná selhání (zejména tedy TIAMAT), k jejichž popisu se dostanu v následujících reportech.   Přejděme tedy k tomu podstatnému z prvního dne, a sice k vystoupení jednotlivých kapel. Na místo akce přijíždím tedy ve středu krátce po poledni a než se stačím rozkoukat, zabydlet a vyřídit vše potřebné, začínám až u večerního koncertu tuzemských ROOT. Jo tak, říkáte že jsem něco přeskočil? Jasně, viděl jsem i GORGUTS, ale to byla přesně ta hudba, ke které nemám vůbec co říct, protože jí prostě nerozumím. Nějak mě totiž není jasný, proč hraje během písničky každý nástroj úplně něco jiného, a tak cestou od scény kroutím hlavou a míjím přesně ten roh pevnosti, kde visí rezavý plechový válec s nápisem Pub. Schválně, kdo bude uvnitř? Jo tak dvanáctka Plzeň a do skla? Hm, to je posun. Kdy že hrajou ty ROOT? Jedno stihnu. Co se týče Brňáků, nejednalo se vůbec o špatnou show, tak jak tvrdí řada škarohlídů o kapele již nějaký ten pátek, ale něco tomu přeci jen chybělo. Snad větší živelnost a jakýsi pocit chtění od instrumentalistů, kteří Big Bosse doprovázejí. Aktuální sestava sice šlape jako hodinky a frontmanův dramatický přednes duní v kotli areálu, navíc umocněn hradbami pevnosti, nicméně hlavní roli zde hrála určitá rutina. Když se šéf rozpovídal o své právě vydané a přivezené knize, čítající devětset stran a vážící pět kilo, a krátce na to mu ještě ke všemu ze zákulisí přinesli židličku, tak aby dal oddechnout nohám a trochu povyprávěl, bylo mě jasné, že to zásadní jsem v této hodince už viděl. Okolo WINTERSUN se jen mihnu, nejsou špatní, ale chybí jim větší originalita. Kapela se s trochou dobré vůle dá dokonce hodit do power/melody-metalového šuplíku, tedy jen pokud by se mírnila ve své uřvanosti a víc by se pomazlila s pozitivní melodickou aurou. Z mého pohledu Němci tohle zkrátka zvládají lépe než Skandinávci, ale zas na druhou stranu ty bleskově jedoucí sáňky ve své tvorbě seveřané zkrátka maj, s tím nikdo nic nenadělá, a sviští březovým hájem úžasně jak Ivánek s Nastěnkou. To newyorští MADBALL byli údajně hodně dobří, škoda jen, že podobná hudba mne taktéž míjí, takže si představte povedený koncert hardcore partičky z Velkého shnilého jablka, konkrétně z Brooklynu (tahle dříve nechvalně proslulá čtvrť je prý nyní hodně „yuppie“, což mě asi před rokem sdělila jedna americká výletnice, doprovázejíc slovo yuppie lehkou gestikulací v podobě stlačení nosu do pršáčku, což mě tehdy přišlo docela k smíchu, a tak jsem si to zapamatoval, nynější Brooklyn tedy ne hardcore, ale = yuppie, nicméně to jsem zde na poměry metalového pisálka asi hodně odbočil), která hopsá po pódiu a snaží se působit stále jako že pochází ze čtvrti, kde není možné vyjít z baráku bez bouchačky. I pod pódiem je však zatraceně živo a frontman, dnes čerstvě s narostlým hárem a bez kšiltovky, koncert úspěšně diriguje. Powermetalisté ze Seattlu METAL CHURCH, se staro-novým pěvcem Mikem Howem u mikrofonu, se dostali poprvé po třiadvaceti letech do Čech a odehráli docela obstojný průřez svou klasickou tvorbou a ještě přihodili něco z posledního alba. Jakkoliv to Mikeovi stále zpívá, určitě nešlo o bůhvíjak dechberoucí sadu, ale jen o obstojně provedený koncert od kapely, která nezakrývá, že má své nejlepší roky, bohužel, už dávno za sebou. METAL CHURCH na Brutalu totiž působili dost heavy a zastarale, nicméně mě osobně tohle nevadilo. Když areálem zněly flákoty jako „Fake Healer“, „Badlands“, „Start the Fire“, „Human Factor“ nebo „Beyond the Black“ byla v tom i značná dávka nostalgie. Zkrátka klasika metalového věku podaná s nadhledem. Příjemné, ale určitě ne nevyhnutelné k vidění. Šílenost zvaná THE DILLINGER ESCAPE PLAN se opět rozpohybovala k totálnímu běsnění, a tak docela nechápu narážky některých přihlížejících na téma, že už to tam moc není. Že kapela prý nejde tolik na dřeň. Mám pocit, že jsem tedy asi viděl úplně jinej koncert, protože co víc může kapela koncertně na pódiu dělat, než se rozběsněně doslova prát s vlastním nástrojem a ještě k tomu podat maximální hráčský výkon? Jestli by takovýmto způsobem odcházely všechny kapely, které se s ročním předstihem rozhodly ukončit kariéru, pak by to bylo skvělé. Klobouk dolu před výkonem Američanů. Sice jsem z toho nářezu a kejklí typu zpěvákova poskakování na svisle postaveném odposlechu a jeho následné fotbalové posunování po stagi, či ustavičného pobíhání a klácení sebou po scéně, nerozpoznat ten proklamovaný úbytek entuziasmu, ale budiž, chci věřit, že jemnocit jiných přihlížejících posluchačů je na dedukci nesrovnalostí u této šílené party citlivější mnohem více než ten můj. Po výpravné stránce neponechali MASTER´S HAMMER nic náhodě a svůj set odehráli v kouzelných kulisách mezi kříži, ďábelskými konkubínami a na pozadí podivuhodných kreseb a malůvek jakýchsi meluzínoidních hladových duchů, jenž jsou zřejmě dílem hlavního Mistra Franty Štorma. Show opatřená ohnivou erupcí a značným množstvím dýmu měla spád, gradaci i potřebnou zábavnost (rozhodně mnohem větší než před lety KRABATHOR), nicméně se v ní projevily i omezenější sehranostní možnosti čerstvě koncertující grupy. Zvuk si určitě sedal nějaké dvě skladby, aby se následně postupující songy z Ritualu staly bezpochyby nejvygradovanějšími z celé show. Když přišel čas na Okultistu z Jilemnice, už se šlo znovu s koncentrací hodně rychle z kopce. Trochu zamrzela mírná zvuková nesladěnost kytar, ale jinak u mne bez výhrad a s nadhledem předvedená show od pardálů, jenž se touhle hudbou už jen baví. Devízou vystoupení MASTER´S HAMMER byly i Frantovi vtipné průpovídky mezi songy, které potvrzovaly, že to celé kapela vnímá jako povyražení a zábavu a je to tak dobře. Z mého pohledu určitě ne hudebně dokonalý, ale nesmírně zábavný set od kapely, na kterou se čekalo čtvrtstoletí. Byla to zkrátka ďábelská scenérie! Americké thrashery OVERKILL jsem v životě viděl už asi osmkrát, ale tenhle koncert patřil k úplně jejich nejlepším. Neskutečná nálož thrashové energie, vynikající narvaný zvuk, sehranost všech muzikantů dosahovala naprosté setinové dokonalosti (smekám zejména před novým bubeníkem) a jejich koncentrovanost na METAL brala doslova dech. Hymna střídala hymnu a zelená show roztočená do pořádných obrátek utekla zatraceně rychle, navzdory nejdelšímu hracímu času kapely. Ve srovnání s o dost lopotnějšími MASTER´S HAMMER byla tohle skutečná světová extratřída, která českým blackovým legendám setla okamžitě hlavu a dovolila poznat realitu a to způsobem, asi jako když se nějaký český atlet nedopatřením probojuje do finále běhu na 100 metrů mezi všechny ty Jamajčany, Američany a Brity. Vypalovačky jako „Rotten To the Core“, „Electric Rattlesnake“ nebo „Hello From The Gutter“ měly neskutečné ostří a svištěly vzduchem bezchybně. Vrchol celé akce! Je z podivem, že existuje velký počet pisálků, kteří kapelu ve svém výčtu toho nejlepšího z akce vůbec nezmiňují. Tohle byl podceňovaný Justin Gatlin prvního dne meetingu - síla, svalovina, výkonnost! SÓLSTAFIR - Berdreyminn - 70%http://www.crazydiamond.cz/solstafir_berdreyminn_recenze/1238http://www.crazydiamond.cz/solstafir_berdreyminn_recenze/1238nobody@nothing.com (Sicky)SÓLSTAFIR jsou interesantní band. Na jednu stranu příjemná, jednoduchá muzika, která nepůsobí na první poslech nijak provokativně, na druhou stranu je ovšem nelze ani náhodou označit za primitivní, ani vtěsnat do nějaké stylové škatulky. A navíc ty texty v rodné islandštině…! Seveřané docela klamou tělem a odhalit pointu v jejich případě není úplně jednoduché. Kapela zní klidně, často melancholicky, není ale ubrečená. Některé pasáže se mohou zdát depresivní, nicméně přes ten smutný výraz je vždy z hudby a hlasu cítit velké odhodlání a síla. Post rocková rozevlátost se na jejich deskách mísí s post-punkovým dusáním a kýčovitou metalovou baladou plus je to celé zabalené ve špinavém, hardrockovém zvuku a korunované uřvaným chraplákem. Někomu může projev Islanďanů evokovat garáž a nebo zahulený bar někde na periférii města, jiný v tom může slyšet epické hymny odkazující na pohanský sever, jiný slyší progresivní umění a nebo dokonce gotickou tmu. U2 , RED SPAROWES, SIGUR ROS, ENSLAVED, FIELDS OF NEPHILIM (tady i podobná image), PRIMORDIAL, PARADISE LOST a THE ROLLING STONES v jednom hrnci. Jasný, takto na papíře to vypadá, jako dost šílená fúze, ale jak jsem psal, ve výsledku to zní zcela srozumitelně. V případě Islanďanů ale nejde až zas tak o tu škatulku nebo originalitu, případně co to komu připomíná. Největší devízou této kapely je to, že dokáže skrze jen sporé brnkání a nikterak složitý riff vytvořit velmi silnou, emocemi nabitou atmosféru a odlišit se od ostatních. Tady je třeba ale zdůraznit, že zásadní měrou tomu pomáhá zpěv. Frontman se do toho totiž dokáže úžasně položit a svoje poselství do hudby plně promítnout. A to jak zpívá naplno, místy až okázale, a není přitom trapný ani tuctový, je hlavní předností jeho kapely.Co se týče novinky Berdreyminn, tak ta je oproti předchůdci Ótta hozená ještě více do klidu. Dá se říct, že kapela pokračuje v tehdy započatém měknutí a spěje čím dál víc k obyčejné písničce. Skladby mají často poklidný nájezd, kdy zní pouze jeden tón doprovázený zpěvem. Rytmika se do toho nejednou pořádně opře až kolem druhé minuty a často ji střídá klavír, nebo dokonce smyčce. Deska se sice stále ještě neutápí v baladickém patosu, i když místy je to na hraně (Hula, Nárós), ale aura neuchopitelnosti a snaha hlučet jako na albu Svatir Sandar či skoro metalová zemitost starších děl, se zvolna vytrácí. Kupodivu to ale není úplně na škodu, protože tato nová epicko-baladická poloha kapele též sluší. SÓLSTAFIR za to ovšem stále umí vzít a pořádně od podlahy zatrsat (Blafjall, Silfur), ale nijak silné post metalové plochy anebo undergroundovou disonanci nečekejte. Islanďané vás na novince spíše jen tak příjemně pohoupou a povozí, nicméně poddáte-li se jim, zanesou vás i tentokrát daleko (Dýrafjordur). Tak daleko, že ztratíte pojem o čase a propadnete snění. A to je myslím hodnota vyšší, než jakékoliv prohánění stupnic. Záleží na každém, která poloha této kapely komu sedne víc. Mě osobně spíše ta měkčí, a proto jsem s novinkou, ač kvalit předchozích dvou alb možná nedosahuje, spokojen. Na plný počet to není, nicméně stále se jedná o kvalitní, osobité a dle mého i nadčasové dílo. A to není málo.