https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/queens_of_the_stone_age_rated_r_recenze/4075https://www.crazyDiamond.cz/queens_of_the_stone_age_rated_r_recenze/4075nobody@nothing.com (Tomáš)„Whatever you do, don´t tell anyone“ (cokoliv děláš, nikomu o tom neříkej) na mě provolávala mě tehdy neznámá skupina v létě roku 2000 při mém pobytu v Americe. Ale já naopak chtěl říct komukoliv na potkání, že je to skvělý song, a určitě to bude skvělá kapela! Tak mě ta skladba fascinovala, že jsem si za nekřesťanské peníze (kurz dolaru byl onehdy ještě trochu jiný) musel koupit i CD. Tak jsme se seznámili s QUEENS OF THE STONE AGE. Ačkoliv jejich druhá deska „Rated R“ je možná ve stínu následující průlomové „Songs For the Deaf“, pořád je zde několik songů, které patří do zlatého fondu kapelní tvorby. Když byla první eponymní deska QOTSA jejich vykročením ze stínu KYUSS a stvořením vlastního stylového rámce, při druhém albu působí už kapela výrazně odvážnějším dojmem. Minulost jako by nechávala za sebou a neohroženě se vydává směrem k novým hudebním obzorům. Je to cítit ve všech oblastech – dramaturgii, zvuku, aranžích, a i v melodice. Na desce zazní saxofon, lesní roh, klávesy, různé perkuse. Josh Homme o pár let později v jednom rozhovoru přiznal, že „Rated R“ bylo zamýšleno jako test fanoušků, co ještě snesou. Kam až jsou ochotni kapelu následovat. Jestli jen nostalgicky žijí v „Kyuss minulosti“, nebo už akceptovali QOTSA jako evolučně nový druh, který převzal vládu nad pouští.Co je evidentní na první poslech, je citelně pestřejší hudební náplň. Kapela se stylově ještě výrazněji rozkročila, nebojí se experimentovat, a dokonce sem tam probliknou i artové tendence. Celé nahrávání jelo nekompromisně ve stylu „sex, drogy a rock´n´roll“. Tyto elementy byly vždy důležité nejen v životním stylu členů skupiny, ale i v jejich muzice. Hrdě se k nim hlásili. A skutečně jimi i žili, nebylo to žádné marketingové pozlátko nebo imidžovka. V legendárních Sound City studiích v Los Angeles se udomácnila nejen kapela, ale postupně se zde vystřídala i spousta jejich kamarádů. Někteří jen zapařili, někteří (asi ti, co byli schopni něco kloudného v tom stavu i zahrát) přispěli i k procesu nahrávání. Za všechny zmíním Marka Lanegana, kterého Josh znal z působení v jeho domovských SCREAMING TREES. Mark sice plánoval jen hostování, nakonec se ale na pár let stal integrální součástí QOTSA. Produkci si opět vzal na starost Josh spolu s bývalým producentem KYUSS Chrisem Gossem.„Rated R“ zachytila kapelu ve velice intenzivní životní fázi. Žili naplno, a to se dokonale odzrcadlilo v textech písní. Jestli bychom hledali nosné téma desky, nemusíme vyhlašovat žádné celostátní pátrání. Jsou jím návykové látky. Ve všech podobách. A hned za nimi pak sex. Ve všech podobách. A pak občasně něco s hlubším smyslem. Že je to povrchní a dětinské? Ano, těžko vám to budu vymlouvat. Ale je to zároveň neskutečně cool a sexy. Kdo z nás nechtěl někdy být alespoň na chvíli rockovou hvězdou, která v průběhu jedné párty dokáže zkonzumovat „nikotin, valium, vicodin, marihuanu, extázi a alkohol“? A pak ještě pomilovat alespoň tři fanynky. A u toho všeho být králem večírku, ke kterému všichni vzhlížejí. Přesně toto nám QOTSA zde prezentují. Sami se korunují do pozice nových králů rock´n´rollu a dělají to s takovou nenuceností a samozřejmostí, že nikdo nemá šanci to rozporovat. Josh Homme o několik let později v jednom rozhovoru desku nazval „temným, kokainovým a zároveň popovým albem“. Nezbývá než souhlasit. Je to až zvrácený kompilát agrese, temnoty, psychedelie, a popově chytlavých elementů. Stylově lítáme od hardcorových pozic, přes různé odnože rocku, až téměř k dreampopu. Společným jmenovatelem je zde groove. Ten dodává skladbám taneční náboj, odlehčuje je a nutí naše svaly k pohybovým kreacím. Zmiňovaná baterie drog a alkoholu je hlavní (a jedinou) textovou linkou úvodního kousku „Feel Good Hit Of The Summer“. Píseň dokonale vystihuje celou desku. Je temný, ale zároveň velmi melodický. Agrese si podává ruku s poklidnějšími pasážemi, ve kterých ale pořád pulzuje vnitřní napětí. Asi jako když se pomalu začíná rozvíjet absťák. Tušíme, co se na nás valí (teda já ne), ale je to zatím takový klid před bouří. A pak prásk, a je to tady se vší parádou. A oni to blázni dokonce vybrali jako druhou singlovku. Že to bude naživo mít úspěch asi nepochyboval nikdo. Stejně tak nikdo nemohl pochybovat, že jako singlovka to způsobí hodně pozdvižení a odporu médií. Jo a mimochodem, doprovodné vokály si tam střihnul i sám Rob Halford, který v té době nahrával ve vedlejším studiu, a tak se stavil na rychlé kameo. Vynikající hitovkou v jasně stoner barvách je pak v úvodu zmiňovaná první singl „The Lost Art Of Keeping A Secret“. Tajemné a sexy klidnější pasáže minimalistickým „tanečním“ riffem jsou doplněné poctivými špinavými refrény se strhujícím drivem. Skladba je sice dramaturgicky jednoduchá a přímočará, ale díky bohatým aranžím má neskutečné charisma. Dodnes je to moje zřejmě nejoblíbenější píseň QOTSA. „Leg Of Lamb“ přináší zmiňované art rockové tendence. Roztěkaná rytmika, spousta podivných zvuků, komplikovanější dramaturgie. Není to špatné. Dalším fantastickým kouskem je uvolněná „Auto Pilot“, kterou si překvapivě odzpívá Nick Oliveri. Takhle nějak si představuji dojezd povedeného drogového tripu. Sevřená rytmika nás pevně drží na té správné cestě, kytary v pozadí zjemňují náš postupný propad do sladkého nevědomí. Když už jsem u těch bicích, tak se zde znovu naplno projevil genius loci Sound City studia. Opět popřelo všechny fyzikální a akustické zákony a bicím propůjčilo zvuk limitně se blížící dokonalosti. Ačkoliv tomu tak ze začátku nebylo, postupem let se k mým favoritům propracoval i song „Better Living Through Chemistry“. Tohle je stoner psychedelie nejvyšší kvality. Inflace nápadů, ze kterých by klidně mohlo vzniknout samostatné EP. Song, který má snad více kapitol než standardní román. Moderní hard rock se zde míchá s dreampopovými vokálními harmoniemi, psychedelické blouznění je rámované jasným melodickým alternativním rockem. Fantastická basa nás provádí hudební krajinou plnou zajímavých zvuků, aranží, melodických konstrukcí a překvapivých zvratů. „Monsters In The Parasol“ jsem nikdy úplně nepřišel na chuť, i když mu musím uznat určitou dávku chytlavosti. Na mě je tento song až moc ulítlý. Rukopis Nicka Oliveriho nesou nejdrsnější skladby, které směřují až někam do hard/noise/grindcoru. „Quick And To The Pointless“ nebo „Tension Head“ nakopávají desku ve správných momentech a tvoří přirozenou opozici uvolněným skladbám. Dalším pokladem desky je Laneganova „In The Fade“. Atmosféra, groove a drsný a hutný vokál, to je jen začátek. Pak zde máme další fantastickou basovou linku, skvělé kytary, výborná sóla, parádní vokální harmonie. No prostěčirá  dokonalost. Přehupování mezi uvolněnými pasážemi a intenzivnějšími refrénovými částmi přispívá k neodolatelné dynamice. Vítězem soutěže o největšího podivína se ale stává závěrečná „I Think I Lost My Headache“. Osmiminutový opus má tři části. Intro, s pomalým, valivým, téměř doomovým mučivým rozjezdem. Pak samotný song, který vůbec není špatný. Poctivý špinavý stoner, střídající drásavé a těžké polohy, s občasnými prosvětlenými úniky do bezpečí a pohody. A pak nastane outro. A to je definice paranoie, psychopatismu, schizofrenie, obsese a bipolarity v jednom. Kakofonie, která se ve spirále stáčí k větší a větší hrůze. A když ještě nastoupí lesní rohy a trubky, tak si začnete být téměř jistí, že ty pilulky, co pánové ve studiu požili, nebyly vitamíny. Není to ale bezúčelné. Mělo to poškádlit fanoušky, kteří si desku pustili na repeat při usínání. Jestli je tohle znova neprobudilo k životu, tak minimálně jim to přivodilo fajnové noční můry. Celé toto období bylo skutečně šílené. U některých situací člověk až žasne, jestli to byla náhoda, nepovedený záměr nebo vysloveně blbý vtípek. Jeden příklad za všechny. QOTSA vystupovali na akci konané v ústavu na léčení závislostí. Taky vám to přijde minimálně podivné? Zavolat si partu aktivních feťáků a hrát pro nepraktikující feťáky, kteří se v potu tváře, křečích a psychických depresích snaží své závislosti zbavit. Taky to po první sloce „nikotin, valium…“ ochranka velice rychle utnula a kapela byla vypoklonkována. Natahovačkám se kapela nevyhnula ani s prodejní sítí, které se nepokrytá adorace užívání drog ale že vůbec nelíbila. „Rated R“ vychází u Interscope. Kapelu si po první desce všimly i velké labely a druhé album zaznamenalo i slušný komerční úspěch. Kromě domácího trhu zejména ve Velké Británii a Austrálii. Z undergroundu vystoupili na nezávislou scénu, k mainstreamu jim ještě ale nějaký ty krůčky pořád zbývaly. Ne všechno ale bylo jen na pohodu. Tandem Josh/Nick byl sice skladatelsky velice efektivní, zároveň ale jejich životní strategie začaly mezi sebou kolidovat. Zatímco Josh, jakkoliv si užíval život naplno, měl velice jasný cíl a vizi, kam chce kapelu směřovat a co z ní chce vybudovat, Nick byl neřízená střela. Anarchistický hedonista. Divoký, nezkrotný, šílený. Už předtím byl právě pro toto vyhozen z jiných kapel. Zatím to ale, až na nějaké excesy, fungovalo. Je to zejména vynikající basák, takže se mu prostě spousta věcí prominula. Tak uvidíme, jak dlouho to ještě bude fungovat. https://www.crazyDiamond.cz/nasty_ratz_nebyt_jen_dalsi_retro_kapela_rozhovor/4072https://www.crazyDiamond.cz/nasty_ratz_nebyt_jen_dalsi_retro_kapela_rozhovor/4072janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nutno říct, že sleazy rock a glam-metal u nás neměl nikdy na růžích ustláno, ale pokud bych měl upozornit v tomto ranku na jedinou českou kapelu, která v poslední dekádě dokáže konkurenceschopně fungovat a přiblížit se alespoň trochu zahraničním vzorům, pak to určitě budou NASTY RATZ. Vedeni Jakem Widowem fungují tak nějak bez brzd a vlastně si dělají, co se jim zamane. Už nějakou dobu mají na svém kontě tři řadové desky, o okolnostech vzniku té nejnovější („Third Cut“) a ohledně fungování kapely jsem tedy prohodil pár slov s jejich frontmanem a vlastně jediným původním členem.Vlastně už jsou to dva roky, co vám vyšla třetí řadovka „Third Cut“. Panuje ze zpětného pohledu s nahrávkou spokojenost a co bys řekl, že se prostřednictvím ní podařilo vaší kapele docílit? Jak jí třeba vnímáš ve srovnání s předchozí tvorbou?Za mě je nejlepší. I „Second Chance?“ mám rád, ale „Third Cut“ je různorodější. Martin Sweet nám hodně pomohl. I ty CRASHDIET tam slyšet jsou. Jejich fanoušci nás berou. Když jsem se objevil v jejich klipu „Chaos Magnetic“, hodně z nich mě tam poznalo. I kvůli tomu jsme si teď mohli dovolit dva koncerty ve Švédsku s fajn účastí.Na vašem posledním albu jste spolupracovali i s lidmi ze zahraničí. Kdo se tedy tvorby účastnil, ať už v roli producenta či studiového mistra? Jak vlastně vznik alba probíhal a kde nahrávka vznikla?Dema jsme nahrávali u Jordyho v domácím studiu. Ty jsme pak poslali Martinovi do Stockholmu a on nám poslal zpět svoje poznámky a úpravy, případně rovnou stopy back vokálů a nějakou tu kytaru. To jsme vzali do profi studia v Praze. Základ jsme nahráli s Ronym Janečkem v jeho studiu. Svoje party jsem pak létal nahrávat do Stockholmu k Martinovi, kde jsme řešili nuance a tak. Mastering se taky odehrál ve Švédsku.Proč jste volili cestu spolupráce právě s těmito lidmi?Rony je super technik a producent. Stojí na něm celá druhá deska. Martin je náš idol a asi nejkompetentnější člověk co do sleaze metalu. Mastering nám potom doporučil Martin udělat v The Panic Room, kde se o něj postaral Thomas Plec Johansson, který má nejednu švédskou Grammy a skvělou referenci.Na každého správného fanouška hair-metalu musí hned skrze úvodní hymnu „Beat the Bullet“ okamžitě dýchnout onen vášnivý esprit provázející ona správná žánrová alba. Co mě můžeš říct o této skladbě, patří k tvým favoritům? Shoda názvu s někdejším hitem kalifornské kapely VAIN je čistě náhodná?Ten song miluju, ale máme ho na konci setlistu, protože je dost na hraně mých pěveckých schopností. Máme signál, kdy si řekneme, jestli jo nebo ne v ten večer. Co do názvu, je to náhoda. Text začíná linkou Once beaten, twice shot and eaten… (což je slovní hříčka k Once bitten, twice shy…), kterou jsem měl připravenou dlouho, a tak mi ten text k tomu idiomu prostě nějak dospěl.Mezi dalšími skladbami se docela vyjímá balada „Daddy“, jak tenhle poměrně neradostný song slyšíš a dalo práci vymyslet něco podobného na jinak v podstatě pozitivní desku?To je další text, který jsem měl ready už někdy od prvního alba. Dělali jsme na songu s Tommym Christenem (basák na prvním albu). Přes kapelu tehdy neprošla. Předělali jsme ji skoro od základu s Jordym a Martin přidal všechny backvokály, na kterých navíc sám zpívá. Text přišel brutální jednomu z hostujících zpěváků a nechtěl linku She had no words or even breath she could take… zpívat.Vrstevnatě působí elektronikou prostoupená hitovka „Wings“, která se všeobecně vyjímá a posouvá váš výraz do modernějších sfér, než těch striktně spjatých s hair-metalem. Značí tenhle song postupné rozšiřování výrazového záběru kapely? Co pro tebe znamená?Já ji původně moc nemusel. Nicméně mě baví hrát živě. Nemyslím si, že by někdy celá deska zněla takhle, ale střípky modernějšího metalu tam budou. Rozhodli jsme se, že nechceme být jen další 80s kapela. Dává nám to větší svobodu a radost z vlastní tvorby. Žádná dnešní kapela, co zní opravdu 80s, není tak dobrá jako WARRANT, WINGER, DEF LEPPARD atd. Je tu spoustu kapel, co se tomu spíše blíží a jsou opravdu skvělý (CRAZY LIXX, MIDNITE CITY). My jsme tohle asi vzdali. Chceme být kapela s vlastním zvukem, i když inspirace nezapřeme.Na zdařilém válu „Sick And Twisted“ hostuje Swan Hellion zpěvák francouzských BLACK RAIN, o koho vůbec jde a jak jste na něho kápli?Tam se naše přátelství zrodilo na Sleaze Festu v roce 2018. Úplně mě překvapil, jak milý je. Donesl mi pivo a začal rozhovor… A co si budeme, jsem Čech a on tím pádem objevil, jak na mě. :-) Vyměnili jsme si kontakty a on mi dal spoustu typů k nahrávání a ke zpěvu. „Sick & Twisted“ měl být původně duet se zpěvačkou. Pak mi ale došlo, že mám kamaráda, co vyzpívá výš než některé zpěvačky, má rád sleaze metal a bude mi ctí s ním spolupracovatVrstevnatě působí i závěrečný song „Demons“ s několika dalšími hosty, o koho tedy šlo? A může právě tudy jít cesta budoucnosti NASTY RATZ?„Demons“ mám hodně rád a nevadilo by mi takhle znít stabilně. Sólovou kytaru hraje Martin Sweet z CRASHDIET. Zpěvu se ujal Martin Čupka (JOHN WOLFHOOKER, MØNØDREAM). Ten mi zároveň pomáhá občas se zpěvem, když potřebuju něco nahrát. Přišel ke mně domů a já mu udělal veganský guláš s cizrnou. Pak jsem mu oznámil, že jde nahrát svůj part. Byl dost překvapený, ale oběd mu chutnal, tak souhlasil :DJste kapelou, která koncertuje na žánrových klubových festech i v zahraničí, především na západ od našich hranic a také ve Skandinávii, jak těžké bylo něčeho podobného docílit či vypracovat si tam určité jméno? Kolik na vás venku chodí fanoušků?Je to vždycky trošku risk, hlavně finančně. Nicméně to angažmá tam je a pro prázdný sály nehrajeme. Ve Stockholmu jsme teď měli víc lidí než v Praze. Všechno to začalo koncertem před CRAZY LIXX v Lichtenfelsu, kam jsme dostali pozvání přímo od majitele klubu. Tam byli další dva promotéři z Německa, a tak nějak to jelo. Festivaly v Řecku a Německu nám otevřely dveře ke spolupráci s kapelami z jiných zemí.Přijde mě, že jste poslední roky několikrát změnili sestavu. Kdo je momentálně členem NASTY RATZ, kdy k oněm změnám došlo a jaký měly důvod?Je to tak. Obecně je důvod hlavně ten, že stárneme. Lidi myslí na bydlení, rodinu atd. To já moc ještě neumím. Když to vezmeme od třetí desky, tak Jordy se věnoval kapele doma v Plzni a změnil žánr. Randy nám vypomohl několikrát potom na turné po Anglii i Evropě, ale cesta z Ostravy, abys nasednul do dodávky a jel dalších X hodin, je náročná. S oběma jsme ale v kontaktu a troufám si tvrdit, že jsme stále super kámoši. Po Jordym nám přišel Marco Massa, ten přešel k RIMORTIS. Platí to samé, jsme furt kámoši a v častém kontaktu. Nyní s námi hraje Matt Viperi na kytaru. Je mu 20 let, ale strčil by do kapsy kdejakého kytarového veterána. Na bicí se k nám nově přidal Paul Ale. Má ránu jak blázen a hrdě můžu prohlásit, že jsem ho naučil házet vodu na kameny v sauně (na lodi ze Švédska), takže jeho život bude teď dávat smysl :DNechystáte náhodou již nové skladby, můžeš případně něco prozradit na tohle téma?Můžu. Nahráváme. Vlastně čekáme na mix dalších dvou. Nahráváme v Golden Hive studiu v Praze a skladby stále produkuje Martin Sweet.Budete někdy v dohledné době koncertovat v Čechách, pakliže ano, tak by mne zajímalo kde?Teď máme 11.12. Futurum v Praze. Rýsují se festivaly v létě, jinak zatím nic moc konkrétního. Ale v únoru se po osmi letech vrátíme do Bratislavy na Slovensku.https://www.crazyDiamond.cz/villagers_of_ioannina_city_venceremos_recenze/4065https://www.crazyDiamond.cz/villagers_of_ioannina_city_venceremos_recenze/4065nobody@nothing.com (Gazďa)Před nějakým časem jsem měl pocit,že je téhle kapely všude plno. Neustále jsem někde o nich něcoviděl. Nevěnoval jsem jim ale moc velkou pozornost. Ač každoročnínávštěvník Řecka, tak jsem o městě Ioánnina nikdy neslyšel aheslo na wikipedii, které mluví o folk rockové kapele, mi takéchtivé sliny na jazyk nepřineslo. Poslechl jsem si jednu dvěskladby z předchozího alba „Age of Aquarius“ (2019), a tímto skončilo. Kapela nezaujala a odložil jsem ji, abych se věnovalněčemu jinému. Přesto ve mně toto jméno zaseklodrápek toho typu, že jsem nedávno sáhl po zářijové novince anemohl být víc překvapen. Změnil jsem se já, nebo se změnilitihle Řekové? Myslím, že B je správně, a jestli bych někohooznačil za kvalitativního skokana, byli by to právě oni. Projistotu jsem si několikrát znovu poslechl předchozí desku, abychse o tom napevno přesvědčil. Ty tam jsou zamyšleně doomové atočité kompozice s místy hodně zdůrazněnými temněfolkovými pasážemi. Současná deska je rychlejší, přímočařejšía svou cíleností míří rovnou na solar plexus. A přestože nelzedřívějším skladbám upřít skladatelský šarm a nápad,novinka je v tomhle ohledu o značný kus jinde. Ioánnina je sice mě neznámé, alehistorií velmi bohaté stotisícové město na západě Řeckav kraji Epiros, jež sousední s turisticky oblíbenýmiiónskými ostrovy Korfu, Kefalonia nebo Zakynthos. Nejslavnějšímzdejším rodákem je zřejmě vynikající antický vojevůdcePyrrhos, podle kterého vzniklo rčení o Pyrrhově vítězství.Jméno „Vesničané z města Ioánnina“ tak nedává mocsmysl. Kapela pro něj ale měla důvod. Jednak se jím snažídistancovat od té velkoměstské řecké kultury zosobněnéAthénami nebo Soluní,, jednak chce podtrhnout regionální základjejich hudby, ve které se objevují i tradiční či zde běžněpoužívané lidové nástroje jako klarinet, kaval nebo dudy (ano,dudy nepocházejí ze Skotska, ale mají antický původ). Pozor, když tu mluvím o folkovýchvlivech, tak nejde o nějaké zpívánkové skotačení a rozpustiléjuchání. Základem hudby řeckých venkovanů je západní rock ažmetal, jen obohacený zdejším jihobalkánským kořením. Deskou„Venceremos“ anglosaské žánry objímají ještě přímočařeji,aniž by ale zapomínali na svou minulost. S tou se nejsilnějipojí hned úvodní příznačně nazvaná skladba „Home“ aliasdesetiminutová psychedelie. Zde cítím nejvýraznější mostk předchozím deskám. Rock obohacený dark folkovýmimelodiemi se zpěvnými dudami, ale zároveň hnaný pinkfloydovskýmisyntetizátory. To další dvě kompozice už se od minulostiodpoutávají více a jsou jednoznačněji rockovější ažmetalovější. „Ghost in the Sky“ začíná dokonce riffempodobným „The Dying Breath of a Sacred Stag“ od BLACKBRAID, aby senásledně oděla klasickými heavy metalovými postupy i vokálem.Tyhle metalové vlivy nicméně nejsou poznatelné na první dobrou,jelikož se rytmicky i zvukově celou dobu pohybujeme někde napomezí temné elektroniky a osmdesátkových YES. Tak přirozenědokážou Řekové skloubit různorodé vlivy do jedné úchvatné aneuvěřitelně chytlavé muziky. To už opravdu uběhlo sedm a půlminuty? Stejně skvělá je následující „Venceremos“, kdefrontman Alex Karametis opět ukazuje, jak uhrančivým apřesvědčivým je zpěvákem. Znovu přímočarý úderný rytmus,silné melodie a výrazně zpěvný refrén i bridge, který i tuhlepíseň řadí mezi nejlepší z celého roku. Bez všeobjímajícíbarevné produkce přirozeně zvýrazňující rockové/metalovénástroje i ty lidové by ale účinek nebyl zdaleka takový.Podobně začíná i čtvrtá „The Ruiner“, která alenení tak přímočarou jízdou a střídá úderné rychlé sloky spřemítavějšími pomalými refrény, které si berou z psychedeliea post rocku to nejlepší, aniž by sklouzávaly k přílišněnudné introspekci, což bývají občas slabiny těchto žánrů.Stejně poskládaná i přesvědčivá i je následující „NoFear“. Deska plyne a jednotlivé skladby se přirozeně přelívajíjedna v druhou, jako kdyby se jednalo o nějaké velkolepé pásmo.Vyměnit pořadí a nemělo by to tu působivost. Jak je možné, žedvanáctiminutová „Here and Now“, vůbec nenudí, i kdyžprakticky stále opakuje stejné motivy? Villagers jsou totiž mistřiaranží a postupného vrstvení atmosféry a údernosti.Minimalisticky v této skladbě staví tříminutové akustickéintro, aby to následně rockově odpálili. Člověk aninepostřehne, že k prvnímu refrénu se dostaneme až v poloviněpáté minuty. Mám tu ještě jedno srovnání z jiného soudku.Těmihle mistrnými dynamickými hrátkami s několika základníminápady (i temným goth zvukem) mi Řekové připomenou THE SISTERSOF MERCY, kteří také dokážou jet „Vision Thing“ deset minutdokola a skladba stále graduje. Jak to shrnout? VILLAGERS OF IOANNINACITY se touto deskou posunuli z psychedelického post-stonerdark folkrocku směrem k jednolitějšímu a uchopitelnějšímirock/metalovejšímu tvaru, aniž by ztratili cokoliv ze svéoriginality. Doplněno o skvělou skladatelskou, aranžérskou iprodukční práci máme před sebou jednu z nejlepších desekletošního roku a pro mě osobně tu kvalitativně nejvícpřekvapivou. „Venceremos“ znamená ve španělštině aportugalštině „zvítězíme“. Řeckým vesničanům se to natomhle albu povedlo.https://www.crazyDiamond.cz/blondshell_violins_recenze/4066https://www.crazyDiamond.cz/blondshell_violins_recenze/4066nobody@nothing.com (Tomáš)BLONDSHELL nepolevuje. Po výborné loňské druhé desce „If You Asked For A Picture“ přichází velice rychle s třetím zářezem. Sice mě někde vzadu v mozku hlodá myšlenka, jestli se její business model tímto tempem zbytečně rychle nevyčerpá, zatím to ale prostě pořád zabírá. Ačkoliv mě první singly nedokázaly úplně přesvědčit, deska jako celek nakonec opět funguje na výbornou.Výše zmíněné riziko vyčerpání potenciálu BLONDSHELL spatřuji zejména v textové oblasti. Stává se z ní totiž postupně Alanis Morissette dvacátých let. Většina témat se začíná točit v kruhu vztah-blbec-ublížil mi. Ano, chápu, o čem jiném by měla mladá holka psát že, ale tohohle jsme si užili už dost na prvních dvou deskách a jsme znova na začátku. Přitom potenciál psát i o jiných věcech zde je. Ať už jsou to nostalgické střípky vzpomínek z minulosti, zasněné promítání o životě, přátelství, akceptace sebe sama nebo běžné každodenní situace. Dokáže je pojmout s lehkostí, upřímností a citlivě. Tato větší obsahová uvolněnost jí nabízí dostatek prostoru do budoucna a téměř neomezené množství témat. Na druhou stranu ale schopnost přicházet s dalšími novými melodiemi, které nesou její jasný rukopis, a přitom opět znějí svěže a nově, je obdivuhodná. Ta holka nám sice opět prodává to, co jsme si už dvakrát koupili, ale stejně máme pocit, že je to absolutní novinka, kterou ještě nikdo nikdy neslyšel. K desce jsem sice přistupoval s menším despektem, ale stačilo pár poslechů a jsem opět v její moci. Hned úvodní temný a tíživě smutný riff na akustické kytaře titulní skladby „Violins“ je něco tak přenádherného, že si nás ve vteřině omotá kolem malíčku. Jinak je to typická skladba BLONDSHELL. Vláčný refrén, poctivý rockový zvuk s nádechem devadesátkového alternativního rocku s přesahem do grunge. Fungovalo to předtím, funguje to znovu. Tak jednoduché to je.Pocitově je tahle třetí deska trochu více vyklidněná proti prvním dvěma. Ne že by zde chyběly poctivé burácivě pojaté skladby, třeba „Heart Has To Work So Hard“ nebo „Stone Fruit“. Tohle Sabrině Tautenbaum, jak zní její pravé jméno, šlo vždy na jedničku. Umí se do podobných ostřejších písniček poctivě opřít. Její pěvecký styl ale nikdy nebyl postavený na vyhrocených polohách, nedej bože řevu. To nemá zapotřebí. Její hlas je tou pověstnou klidnou sílou. Skvělým kouskem je i „Two Fried“, která kombinuje popovější sloky a agresivnější a syrovější refrény.Obecně je zde ale více pomalejších a hloubavějších kousků, které stáčejí atmosféru desky do více nostalgických poloh. A právě u těchto skladeb je cítit i zvukový posun, který už nepokrytě míří do mainstreamových vod. Hrany se ještě více obrousili, obsah je přístupnější. Třeba taková „Lucky“ je už totální popina, a to myslím v tom nejlepším smyslu slova. Registruji zde i lehké odkazy směrem k osmdesátkám, zvukové odstíny typické třeba pro new wave. A vůbec to není špatné, právě naopak. Kolekci to dodává na čerstvosti a posouvá jí do nových teritorií. Ještě více je to slyšitelné, zejména kvůli syntezátorům, v „Sea Legs“. Zasněný song v „cureovské“ atmosféře si nehraje na žádné velké umění, je prostě jen krásný. Veselým „Curem“ je „New Age Trojan Horse“. Mohutná base, výborná melodická linka, slušný drive a pozitivní atmosféra, to vše vytváří celek předurčený stát se jasným hitem. I když se mírně ubere z tempa v „Knotted“ nebo „Reinstall“, neznamená to nudu. Melancholie, nostalgická atmosféra, procítěnost, to jsou zde hlavní benefity, které bodují naplno. A závěrečná „Fur Elise“ je skutečně triumfálním ukončením této nesmírně povedené kolekce. Velkolepě pojatá skladba nešetří nápady, hezky se košatí, a postupně buduje mohutnou alternativně rockovou mohylu.Protože druhou desku BLONDSHELL považuji za jedno z nejlepších alb roku 2025, podvědomě jsem nechtěl ze začátku připustit, že by novinka mohla být lepší. A skutečně není. Ale minimálně stejně dobrá určitě je! Každá má svoje kouzlo. Jsou si podobné, a zároveň jiné. Sabrina z klobouku vytáhla dalších 11 fantastických skladeb, pohrála si s aranžemi, zkusila zapojit nové elementy a opět prokázala, že je jednou z nejtalentovanějších umělkyň aktuálního alternativního rocku.https://www.crazyDiamond.cz/threshold_ancient_curse_course_of_fate_mnichov_feierwerk_28rijna2026_koncert/4070https://www.crazyDiamond.cz/threshold_ancient_curse_course_of_fate_mnichov_feierwerk_28rijna2026_koncert/4070janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jako již tradičně v posledníchletech, zkušení britští prog-metalisté THRESHOLD vyrážejí nasvé krátké podzimní turné a Česku se vyhýbají. Paradoxně na výročívzniku naší republiky jsme tak zvolili cestu za jejich hudbou a todo největšího bavorského města, Mnichova. Dávno slušně etablovaná ostrovní kapela si letospřipomíná pětadvacetileté výročí od vydání svého pátéhořadového alba „Hypothetical“ z roku 2001, které na turnépřehrává v kompletní délce, a ještě k tomu přidává řaduskladeb navíc. V mnichovském sále Feierwerk je již při našempříchodu slušně plno, takže se v prostoru srovnatelném spražskou Chmelnicí již od osmé hodiny večerní nachází skorotři stovky bloumajících lidí. Okamžitě mě bouchne do ksichtu koloritpřítomných. Rapidně převažující věkovou kategorií zde byli totiž šedesátníci, což samozřejmě dávalo tušit, ževětšina posluchačů musela vyrůstat především na albech kapeljako jsou RUSH, MARILLION, MAGNUM nebo SAGA. Pakliže zde byl někdove středních letech, působil vyloženě jako progovýnerd. THRESHOLD si přichystali do svého předprogramu vystoupení hned dvou méně známých kapel,které ctily nevyzpytatelnou žánrovou abecedu. Ráz zvuku norskýchCOURSE OF FATE udával především jehlicovitě vysoký vokál jejich frontmana Eivinda Gunnesena. Seveřané působící na scéně zhruba dvacet let tak platili za nohsledynejstarších etap tvorby MARILLION a ve víru svého nemelodickyostentativního art-rocku pluli s mimosmyslovou samozřejmostí. Desek na svém kontě sice nemají mnoho, ale pro subžánrové hloubkaře mohou být zajímavým úkazem. Nadruhou stranu o něco starší severoněmečtí power-progeři ANCIENT CURSEpředstavovali spíše tradiční power sebranku nerozpakující serozčísnout prostor nějakým tím dunivým riffem a bodrýmnápěvem. Zatímco na Norech byla zajímavá alespoň určitá snahao netradičně umělecký výraz, pak čtveřice z Brémpředstavovala ve svém ranku nejtužší powermetalové klišéokresního formátu. Co vám mám povídat, byl jsem rád, když jsemto měl v jejich případě komplet za sebou.S příchodem uznávaného anglického kvintetu bylo osazenstvo sálu již slušně natěšeno. Výšezmíněné album „Hypothetical“ bylo přehráno prakticky vtotožném pořadí jako na nosiči a se zvukem, který se zhruba odtřetí skladby blížil dokonalosti. Dokonalá vyváženostvšech nástrojů, nepřebuzenost a čistota. Šlo ve všech ohledechspíše o poslechovou záležitost, protože THRESHOLD opravdu nebudídojem hudebníků, kteří by měli zájem dělat na pódium nadrámec svého muzikantského výstupu také nějakou show. Nejenom žepůsobí ve všech směrech civilně, oni se vůbec nesnaží ani osebemenší náznak podbízivosti. Frontman Glyn Morgan si k mému velkémupřekvapení dokonce nesundal (po celou dobu takřka stominutovéhokoncertu) z hlavy velká „Otíkovská“ sluchátka, až tak moc mubylo jedno, co si o této ozdobě kdo bude myslet. Tohle jsem určitě u žádného frontmana ještě nezažil. Parádnía svým temperamentem koncert pohánějící bubeník Johannes Jamesbyl pro změnu uklizen za plexisklovou stěnu v zadním levém rohu pódia, zřejmě také kvůlizvuku. Kytarista, přirozený suchar a hlavní mozek kapely KarlGroom připomínal spíše vysokoškolského profesora, než člověkaodhodlaného dovádět na rockových pódiích. Prostě zde hrál nakytaru a svůj výraz v obličeji po dobu hudebního výstupu neměnil. Jehosouhra s druhým dlouholetým členem, klávesákem Richardem Westem,však měla vysoké parametry a utvářela silnou zvukovou atmosférukoncertu. U baskytary pak šikovný Steve Anderson parádně podporoval tep skladeb a držel kostruvystoupení. Co se týče výkonu zpěváka Glyna Morgana, byl vesvých typických polohách naprosto spolehlivý. Osobně si sicemyslím, že jak nebožtík Andrew MacDermott, tak Damian Wilson,vlastnili o něco charismatičtější hlasy, ale ani zde THRESHOLDneudělali krok špatným směrem. Nad rámec celého alba „Hypothetical“nakonec THRESHOLD zahráli ještě zhruba dalších sedm skladeb, znichž na mne nejlépe působila „Consume To Live“ z třiatřicetlet starého debutu „Wounded Land“, jejíž dynamický beat mnevždy bavil a naživo dokonale učaroval. Po všech stránkáchprofesionální výstup určený pro fans, kteří chodí na koncerty vyloženěza poslechem hudby.https://www.crazyDiamond.cz/uriah_heep_heavy_pettin_praha_O2universum_30rijna2026_koncert/4069https://www.crazyDiamond.cz/uriah_heep_heavy_pettin_praha_O2universum_30rijna2026_koncert/4069nobody@nothing.com (Gazďa)Bylo to opravdu naposledy? Ke konciroku 2024 oznámil Mick Box, že URIAH HEEP se chystají pověsitkoncertování na hřebík a vydají se na několikaletou rozlučkovoušňůru, během které navštíví tolik míst na zeměkouli, kolikbude jen možné. Boxovi je devětasedmdesát, a přestože se zdápořád při síle, tak se i během současného turné muselněkolikrát léčit s nejrůznějšími problémy. Až naklávesistu Phila Lanzona jsou ostatní členové o generaci či dvěmladší než zmíněný poslední člen původní sestavy, ale pokudto zabalí Box, tak se asi zjevně rozloučí všichni. Tak nějakale cítím v kostech, že ostravské a pražské štace nebylyty úplně poslední v českých luzích a hájích a že sek nám v rámci „Magician´s Farewell Tour“ ještěvrátí, minimálně na nějaký festival. Uvidíme. Každopádněvyprodané O2 Universum dosvědčovalo, že návštěvníci z různýchčástí republiky berou rozlučku vážně, protože jinak kapelajezdí do cca polovičního Fora Karlín. Urijáši jsou jedni z největšíchkoncertních tahounů historie a podle stránky setlist.fm na územíČeska absolvovali historicky okolo padesáti koncertů, mimochodemněkolikanásobně více než na sousedním Slovensku. Jde také ojednu z těch větších kapel, které se k nám podívaliuž za komunismu, neb u nás absolvovali v roce 1987 vystoupenív Ostravě a Hradci Králové. Celkově pak mají za sebouglobálně těžko uvěřitelných více než 4000 koncertů, prvníz nich v roce 1969. Uff, loučí se s námi skutečnějedna z velkých legend hudební historie. Shodou okolností u nás z velkéčtyřky sedmdesátkového hard rocku zavítali v říjnu rovnouobě dvě zbývající grupy. A o koncertu URIAH HEEP lze říct tostejné, co o DEEP PURPLE o dva týdny dříve. Obří dávkaprofesionality, přiměřené nasazení, dobrá hudba a celkověsolidní výkon starých pardálů.Předtím než na pódium vyběhlylegendy, čekalo nás ještě jedno těleso. HEAVY PETTIN z Glasgowpojmenovaní podle klasické desky UFO. V osmdesátých letechvydali tři alba a byli považovaní za druhou ligu melodického hardrocku. Loni přišli po více než třiceti letech s novinkou avyrazili na turné s Urijáši. Snažil jsem se tyhle Skoty předkoncertem naposlouchat, ale ani po opakované snaze mě toho v hlavěmoc neutkvělo. V O2 Universu pohoda a charismatický frontman,ale takovýchto kapel jsou mraky. Z těch padesáti českýchkoncertů URIAH HEEP jsem jich zažil pět a z toho dva můžuoznačit za fenomenální. Ten na Lochotíně v sedmnáctipři turné k „Sonic Origami“ (1998) byl nejen první, ale úžasnýi svým krásným prostředím, kde bezeslovný refrén k „Lady inBlack“ zpíval celý amfiteátr. A pak Forum Karlín v roce2022, kdy přijeli s opožděnými oslavami padesátin apřehráli najednou dvaadvacet fláků, některé z nich hodněnečekané. Takhle dobrý letošní koncert nebyl,ale šlo o pěkný poctivý standard. Třináct věcí, většinoutěch běžných a nijak překvapivých. Začalo se „Grazed byHeaven“ z „Living the Dream“ (2018), což je taková nemastnotaneslanota, ale Britové ji z nějakého důvodu mají naživorádi. Stejně je divné, že z poslední a dobré desky „Chaos& Colour“ (2023) přehrávají neustále jen „Hurricane“ a„Save Me Tonight“, které zrovna patří k těm slabšímkusům zmíněné nahrávky. Tyhle nové věci jsme si odbyli v prvníčásti koncertu, aby se následně z klobouku tahala číslapřísně jen z toho nejstaršího a nejslavnějšího období1970 až 1973. Na rozdíl od turné k padesáti letům tak nenímožné mluvit o nějakém pestrém představení celkové kariéry.Z méně obvyklých skladeb jsme se dočkali asi jen „Shadowsof Grief“ s výrazným klávesovým motivem, kterou si mistrza klapkami Phil Lanzon dost užíval. Ten je obecně vedle frontmanaBernieho Shawa pódiově nejvýraznějším členem kapely a při všíúctě k Berniemu dnes i možná vokálně nejjistějšímčlenem tělesa. Bernie je každopádně výborný lídr a zábavnýkonferenciér, který dokáže celým večerem nenásilně provázet.Sem tam prohodí nějaký vtípek nebo se i něco zajímavéhodozvíme. Tak třeba, že paličky bubeníka Russella Gilbrooka jsouod firmy Pellwood z pošumavských Čestic u Volyně nebo žejedna z akustických kytar Micka Boxe pochází od jiné českéspolečnosti, tentokrát Furch z Dolních Němčic naBřeclavsku. Z Uherského Brodu kousek odsud také pocházela Shawovažena Radka, která před třemi lety bohužel zemřela. Pouto téhlekapely k naší zemi je tak mnohem silnější než těchobčasných pár slov česky, které Bernie utrousí. A můj strýcPavel, který mě do téhle kapely před třiceti lety uvedl,je také z Brodu… Koncert je na sezení, což je vzhledemk typu publika asi logický krok. „Kolik je vás tu mladšíchpětatřiceti let?“ ptá se Bernie a ze sálu se ozývá nadšenýpískot a nějaké ruce i letí nahoru. Naprostá většinanávštěvníků je ale staršího ranku, a i já se svýmišestačtyřiceti patřím do té juniornější půlky. Už běhemprvní části večera ale někteří lidé vepředu vstávají auličky O2 Universa se postupně plní víc a víc. I stará gardachce rockovat. Za kapelou je jen plachta, žádné obrazovky anikoncertní serepetičky. Možná chtějí ušetřit peníze, možnájen Britům není větší show prostě vlastní. Lidi ale přišlina muziku a ta je dobrá. I na balkóně, kde tentokrát sedím já,je každá píseň doprovázená bouřlivým potleskem. Příjemný večer se překlápí dodruhé půlky. Desetiminutovou „The Magicians Birthday“ jsem vždy považoval za zbytečnost anudu a Boxovo protahované sólo můj dojem jen potvrzuje. Naopakještě delší „July Morning“ je tak skvěle dramaturgickyvystavěná a zahraná, že se stává prvním ze dvou vrcholůkoncertu. Hned poté následuje ten druhý, kterým je minimálněpro mě vždy „Lady in Black“. Dvouakordovka, kterou původněnechtěl Byron vůbec zpívat, rozhlučí sál pod námi. Dole selidi vydávat zvuky nebojí. Naopak v mém sektoru zpívámmožná úplně sám, ale nic si z toho nedělám. Přišel jsemse bavit…Dáma v černém ukončila hlavníčást setu a přicházejí dva přídavky. Nejdřív „Sunrise“ apak obligátní vypalovačka „Easy Livin´“, která je najednouaž příliš krátká. Uteklo to. Třináct písní, hodina a půldobré muziky. Vstávám a nořím se do obrovského chumlu předjezdícími schody, které nás mají propustit z haly. Všudeokolo jsou usměvavé tváře a lidé si povídají, že to bylodobré. Budou chybět… https://www.crazyDiamond.cz/queens_of_the_stone_age_queens_of_the_stone_age_recenze/4067https://www.crazyDiamond.cz/queens_of_the_stone_age_queens_of_the_stone_age_recenze/4067nobody@nothing.com (Tomáš)Byla jednou kapela KYUSS. Ne, nespletl jsem se. Když totiž chceme řešit QUEENS OF THE STONE AGE, musíme nevyhnutně v rámci evoluce udělat krok zpět. Takže, byla jednou kapela KYUSS. Ta byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let u zrodu „pouštní scény“. Jednalo se o mladé kapely z jižní Kalifornie, ale mimo Los Angeles. Svojí specifickou variaci hard-rocku s prvky psychedelie, alternativy, metalu nebo grunge, totiž ventilovali na koncertech v poušti. Nekecám, skutečně si tam kromě občerstvení, alkoholu, spousty drog a aparatury přitáhli i naftové generátory, aby měli zdroj elektřiny. Tak se postupně zrodil styl zvaný desert rock, dnes známý spíše jako stoner rock. A KYUSS se stali jedněmi z věrozvěstců této nové vlny se starým obsahem. Po čtyřech deskách se v roce 1995 ale jejich osud naplnil a díky „kreativním neshodám“ se stali legendami minulosti.Josh Homme, jejich kytarista, měl po rozpadu KYUSS hudby plné zuby. Odstěhoval se do Seattlu, kde se zapsal na místní univerzitu a začal studovat obchodní směr. Dlouho mu to ale nevydrželo. Seattle měl možná své nejlepší roky v té době už za sebou, ale pořád zde fungovala pulzující hudební scéna. Josh se připojil k alternativně grungeovým SCREEMING TREES jako jejich koncertní kytarista. Následně založil vlastní skupinu GAMMA RAY, která hned po vydání prvního EP narazila na problém se jménem. To měla už zabrané powermetalová partička z Německa. A tady poprvé na světlo světa vykouknul název QUEENS OF THE STONE AGE. Za mě je tedy geniální. Správně ulítlý, totálně cool, unikátní. Tyto atributy najdeme i v samotné muzice rodící se kapely. Josh se následně vrátil do Kalifornie a kromě hledání parťáků do nové sestavy založil i jednu velice zajímavou tradici - The Desert Sessions. Jednalo se o volné jamování ve studiu v poušti, na které zval primárně kolegy ze stylově spřízněných kapel. Část dokončených nápadů následně vycházela jako samostatné desky, ale jamování dalo vzniknout i několika songům, které se následně později objevily přímo na albech QOTSA.Josh Homme samozřejmě vycházel ze základů, které položil ještě v dobách KYUSS. Mírně je však modifikoval. Hlavním cílem bylo udělat stoner rock přístupnějším. Dle svých vlastních slov chtěl dělat muziku, která bude svojí tvrdostí přitažlivá pro maskulinní část publika, ale svojí melodičností osloví i femininní část spektra (na feministky asi úplně nemířil). Základ v mohutných riffech zůstal neměnný, psychedelický náboj zde máme též. Songy jsou ale rychlejší a zpěvnější. Interně si svůj styl označil za trance/robot rock. Kloubí se v tom dva základní atributy, ze kterých vyplývá hlavní význam. Josh totiž chtěl stvořit muziku, na kterou se bude dát tančit, opustit vědomí, poddat se rytmu. S drogami totiž nadále aktivně kamarádil. Repetitivní, hypnotický rytmus, měl z fanoušků udělat roboty, klátící se v tanečních kreacích. Spousta krásných slov, velkých myšlenek, plánů a vizí. Přitom stačilo říct, že prostě chtěl na svoji muziku balit holky.Nahrávání nových skladeb proběhlo v dubnu 1998 v Monkey Studios v jeho domovském městě Palm Desert v Kalifornii. Kromě Joshe, který obstaral vokály, kytary, klávesy i většinu basových linek, se na něm podíl bývalý parťák z KYUSS, bubeník Alfredo Hernández, a doprovodnými vokály a basou do dvou skladeb vypomohl i bývalý producent KYUSS Chriss Goss. Produkci si vzal taky na starost Josh spolu s Joe Barresim.Eponymní deska QOTSA je mezičlánkem na cestě od undergroundové alternativy KYUSS k mainstreamové alternativě pozdějších QOTSA. Proti KYUSS je zde slyšet jasný posun směrem k melodičnosti a klasickému písničkovému konceptu, zároveň ale deska pořád působí dostatečně syrově s jasnou pozicí na nezávislé scéně. V rámci relativní pestrosti materiálu narazíme na jasné hitovky, zajímavě pojaté nové koncepty, ale i pár kousků na hranici undergroundového výraziva. Můžeme to brát jako průzkum bojem. Testování reakcí fanoušků, jestli zkousnou opatrné krůčky směrem k mainstreamu. A stejně tak jeden-dva-tři prstíčky do dveří, ze kterých vedou schody nahoru ven z undergroundu. Josh rozhodně měl ambice rozšířit dosah své nové kapely, taky se ale nechtěl zaprodat svým kořenům. Za mě se tyto cíle povedlo dosáhnout. Jméno QOTSA zarezonovalo.Otvírák desky „Regular John“ je dodnes jedním z mých nejoblíbenějších songů QOTSA. Geniální ve své jednoduchosti, přitom ale dokonale propracovaný. Dokonale hypnotický jedno-akordový hlavní riff, suché a přísné bicí, z pozadí nenápadně vyšívající basa, spousta zajímavých kytarových vyhrávek v průběhu celé skladby. A celé to rámuje Joshův nezúčastněný zpěv. Jako by to měl celé na háku. A když v refrénu pěje „open up your eyes“ (otevřete oči), mění se v apokalyptického kazatele, jehož magnetismu nedokážeme odolat. „Avon“ přitvrzuje a hned od začátku do nás pálí naplno masivním riffem za doprovodu válečnických bubnů. Hutný a obtěžkaný rytmus skladby nás nekompromisně válcuje. A to bubenické sólo, bože to je nádhera. Trochu více lo-fi směrem se ubírá „If Only“, která naznačuje směr, kterým se bude ubírat hudební vývoj QOTSA do budoucna. Riff je výrazně odlehčenější, pouštní vzduch se pročistil, skladba žije přítomností. Garážově pojatý úvod „How To Handle A Rope“ se špinavými kytarami a dunivými bicími je parádní podvod. Skladba se náhle změní v dravý stoner s vynikajícím refrénem. Vynikající je i „Mexicola“. Střední tempo, valivý riff, který náhle uvolní své sevření a mutuje do výrazně hravějších poloh. V této skladbě jsou snad nejvíc evidentní i dozvuky grungových vzpomínek. V „You Can´t Quit Me Baby“ se kapela noří do psychedelického oparu. Pevným bodem vesmíru je zde jednoduchá linka silně skreslené basy, kolem které se postupně nabalují rozmlžené motivy, hezky jeden za druhým. Skladba se košatí, nikam nespěchá, až ke konci se trochu více rozjede. Zpět do poctivého tempa nás hodí „Give The Mule What He Wants“. Sabbatovský riff je kombinován s téměř punkrockovu rytmikou a doplněný o líný refrén. Moc povedené.Ne všechny skladby jsou ale tak přímočaré a melodické. „Walkin´ On The Sidewalks“ přináší roztěkanou rytmiku a větší hutnost směřující do sludge metalových vod. Podobné songy jsou tou pomyslnou pupeční šnůrou směrující ke KYUSS. Ještě avantgardnější je „You Would Know“, která zní jako produkt skutečně hodně nemocného mozku. Josh nás ale svým vábivým hlasem opět kvalitně oblbuje, až se najednou přichytíme při myšlence, že se nám to vlastně líbí. Slušný úlet je pak závěrečná „I Was A Teenage Hand Model“. Jestli to měl být pokus o slaďák, tak vám garantuji, že na tohle s vámi žádná buchta do tance nepůjde. Leda, že by byla stejně úchylná, jako skladba samotná. Mě se to ale celkem líbí. Sice je to plné podivných zvuků, až máte nutkání neustále točit hlavou a hledat je kolem sebe jako Brad Pitt ve filmu „Dvanáct opic“, ale má to kouzelně uvolněnou atmosféru. Teda až do chvíle, než se to v závěru zvrtne do úplně vyšinuté zvukové kakofonie.Album po vydání sklízelo obecně pozitivní recenze. Komerčně to sice ještě žádný trhák nebyl, i když doma v USA nebo ve Velké Británii prodeje nebyly úplně marné. Kapela se rozjela aktivně koncertovat a sestavu doplnil další bývalý člen KYUSS, basák Nick Oliveri. To byl důležitý moment, který nastartoval nejsilnější etapu kapely. Tandem Josh/Nick se stal základním stavebním kamenem, který v následujících letech s podporou dalších spřízněných muzikantů dokázali protlačit desert rock až do mainstreamu.https://www.crazyDiamond.cz/futile_mourning_march_towards_the_death_party_recenze/4068https://www.crazyDiamond.cz/futile_mourning_march_towards_the_death_party_recenze/4068hackl@volny.cz (Pekárek)Na úvod se musím všem účinkujícím tak trochu omluvit, ale nebýt jména Jakub Fritsche alias Kubýk a studia Davos, asi bych funeral doomovému debutu kapely FUTILE MOURNING šanci nedal. Nejde o můj oblíbený subžánr. Dávné koketování s albem „Tides of Awakening“ od TYRANNY totiž nedopadlo úplně dobře. Při té vzpomínce mě zamrazilo ještě teď. Kubýkova kytara si však svou pestrostí, otevřeností a metalovou poučeností říká o pozornost. Doom metalovými vodami navíc suverénně proplouvala již v rámci působení v nedoceněných, a bohužel i předčasně pohřbených, SOMNUS AETERNUS. Mimochodem, stále doufám, že se dočkám vydání jejich vynikající třetí desky „A Nightmare Lit by a Dying Star“ na CD či vinylu. A co ten Otynův Davos? Stručně řečeno, řadím ho mezi nahrávací instituce, které zprostředkovávají posluchačům především zvuk kapely, nikoli uniformní zvuk samotného studia nebo jeho inženýra.Z tiskové zprávy cituji: „Funeral doom metalová kapela, rozkročená mezi sever a jih Moravy (Brno/Orlová), vznikla na začátku roku 2024 z touhy jednotlivých členů veřejně vyznat svoji lásku k tomuto temně posmutnělému hudebnímu žánru. Její členové figurují například v kapelách HIGH PURITY, KANDAR, MARNE nebo IMPULSEALER. Kapela funguje v sestavě Obstik – zpěv, noise, Kubýk – kytary, Paul – baskytara, vokály, Marzena – bicí. Hudba FUTILE MOURNING je postavena na základech funeral doomu, protkaná mrazivým dechem epického black metalu a rozdíraná na kusy drápy psychedelických ruchů. Kolem krouží duch crustu a nečekaných zvratů. Na konci října 2025 se kapela zavřela do studia DAVOS aby zde živě (kromě hlukových pasáží a zpěvu) zaznamenala debutové album „March Towards the Death Party“. Dvě autorské skladby o celkové délce 37 minut budou na fyzických nosičích doplněny o bonus. Vydání alba si vzal pod záštitu brněnský label KABINET RECORDS (LP), MC vyjde v kolaboraci LINPHANTILE COLLECTIVE a NOISE MAFIA.“Zaujal již první poslech. Nápady, přes některé ostřejší zvraty, přicházely a odcházely s velkou přirozeností. Občasná zvuková špína se dala vydržet a po chvíli už přestala rušit úplně. Samozřejmě bych se bez podobného prvku obešel, nicméně chápu, že pánové nechtěli znít jen jako syrovější MY DYING BRIDE či již zmínění SOMNUS AETERNUS, ale prostě jinak, možná trochu post. Absence klávesové symfoničnosti, která se nezřídka vtírá i do funeral doomu, každopádně nevadí. Materiál svou mocnost čerpá převážně z tvrdosti, ale také z četných harmonií a melodií. O ty se navíc nestarají jen kytary, ale i prominentní baskytara, tedy pokud skrze booster zrovna nedrtí kostru vnitřního ucha. Jde o moji první zkušenost s basákem Paulem. K jeho hře není moc co dodat, jde o brutálně dobrého hráče, jehož přístup rozhodně nepatří k těm tuctovým. S Kubýkem vede permanentní a navýsost zajímavý dialog, který je základem všeho.V Davosu uvedenou vizi důsledně naplnili. V každém okamžiku zůstávají čitelné všechny nástroje. Výborně znějí i bicí. V pozadí mocně dusají kopáky a z virblu se ozývají solidní rány. Marzena na ně hraje přesně tak, jak daný žánr vyžaduje, s ležérním klidem a uměřenou pestrostí. Z celku nic nevybočuje, přes všechnu syrovost a tvrdost vyznívá materiál dost přátelsky. Nese s sebou nepřepjatý smutek pohřebního důstojenství naplněného uvěřitelným zoufalstvím a smutkem. Ruchy neruší, jen dokreslují nálady. Oblíbil jsem si zejména prskající vlnky, které se zhruba od čtrnácté minuty první mini-symfonie „Where Even the Sun Dies“ převalují pod brnkáním. Dost prostoru zbylo i na Obstíkův variabilní a chvílemi dost agresivní vokál, jenž se černoty rozhodně nezříká. Jde o další prvek podílející se na pocitově přesvědčivém a současně syrovém vyznění. Kouzlo produkce FUTILE MOURNING tedy spočívá v citlivém vytěžení a sladění nemalých schopností všech hudebníků, totálně koncentrovaných na doom metal.Každý z nich s uvedeným subžánrem pracuje po svém. Výsledné kouzlo přesto neopouští společnou intimní sféru, nejsilněji pak působí v jejím přesném středu. Proto jsem také „March Towards the Death Party“ hodně dlouho poslouchal jako souměrný a vyvážený celek, aniž bych cokoliv dalšího řešil.Zasmušilá hudba vyvolávala smutek, stejně tak však požitek z poslechu uceleného díla, jemuž nic nechybí ani nepřebývá. Zájem o hru Kubýka a práci Otyna vystřídal totální ponor do FUTILE MOURNING. Mozek odmítal cokoli analyzovat. Bylo totiž zřejmé, že vše sedí. Vědomí se chtělo jen nechat unášet, zas a zas „pryč“, a to na ideální ploše dvou mohutných kompozic, které prostupují jak klasické doom riffy, tak blacková tremola. Různé blackovější postupy nejsou výjimečné, vše se za doprovodu atmosférického brnkání pomalu spojuje, graduje i rozplétá. Pokud někdo opravdu rozumí BLACK SABBATH, měl by náležitě ocenit i aktuální porci doomu z Moravy. A zdaleka tím nemám na mysli jen první část „To Seek Shelter In the Dark“.FUTILE MOURNING překonali očekávání. Dokázali připravit nejen nápaditou desku plnou vynikajícího metalu, ale dopřáli nám i faktický progres. Jasně, jejich debut se časem také oposlouchá, nicméně s odstupem zas udeří s neztenčenou silou. Myslím, že právě něco takového mohu bez obav garantovat.https://www.crazyDiamond.cz/iommi_from_the_dark_recenze/4061https://www.crazyDiamond.cz/iommi_from_the_dark_recenze/4061janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Prognózy na ještě nějaké album súčastí kytary Tonyho Iommiho byly ještě rok zpátky nepříliš valné. Na věčnost odešelOzzy Osbourne a samotnému kytaristovi také táhlo na osmdesát.Přesto se v druhé polovině roku 2025 definitivně odhodlal k tvorbě svých novýchskladeb. Výsledek poznáváme nyní, prostřednictvím novinkovéhoalba „From The Dark“ projektu IOMMI. Materiálzní naprosto úžasně a dokládá, jak velkou personou duchovní otec heavy metalu a někdejšíkytarista BLACK SABBATH vždy byl a stále je. Zakladatel celéhorozsáhlého žánru tvrdé hudby, duchovní otec nás všech, napadá mneokamžitě. Když poslouchám nové album a hledím nafotografii černě oděného starého pána s kytarou, napadá mne, že jde o velmi důstojné připomenutí podstaty hudby, u jejíž zrodu Tony kdysi stál a přes půl století vytrval.Původně se mělo jednat o desku svyužitím mnoha zpěváků současné scény. O desku, kde mělo hostovat několik vokálních person, ale měly na ní být zastoupeny v nemalé míře i instrumentální skladby. Jsem rád, že z tohoto nápadu sešlo a Iommi změnil plány směrem k větší ucelenosti. Potom co nahrál několik skladeb s hlasovou účastí Jorna Landeho, uvědomilsi, že by jen stěží nalezl vokál, který by k hřmotným ahutným riffům jeho kytary více padnul. Norský zpěvák byl jižpřed čtvrtstoletím velkým zjevením a spolupráce s Iommim patřímezi vrcholné okamžiky jeho kariéry, pokud ovšem není tím úplně největším. Výsledkem snažení obou je dnes osm bouřlivých skladeb postavených na typickém rukopisu Iommiho arozervaném hlasovém projevu Landeho. Na speciální edici „From The Dark“ je soupiska skladeb doplněna ještě dvěma bonusovými instrumentálkami „Scent Of Dark“ a „Deified“, kde Tonyho nástroj doplňuje symfo orchestrace. Nepochybuji o tom, že deskabude mít úspěch a že vzbudí kladné ohlasy. Hodně lidí jižteď o ní hovoří s nadšením. Lande coby velký obdivovatel a následníkRonnieho Jamese Dia byl zjevně nejlepší možnou volbou a skladby,které ze spolupráce vzešly, jsou důstojným pokračovánímomračující kariéry člověka, který pro svět vynalezl heavymetal.Tak tedy, jednadvacet let po albu „Fused“,posledním a naprosto skvělém materiálu, který pod jménem IOMMIvyšel, zde máme nové skladby. Tehdy byl v Tonyho družině u mikrofonu Glenn Hughes,zpěvák s všestranějším a řekněme multi-žánrově jemnějšímfeelingem, kdežto dnes Lande představuje Iommiho volbu silovějšího aopravdu těžkotonážního uchopení díla. Už první vlaštovka „World Alone“ dala jasně na srozuměnou, že se budeme vydávat cestou, co se nachází nejblíže Diovskému území. Mám pocit, že deska by v pohodě mohlavyjít i pod značkou BLACK SABBATH, nebýt … nebýt právníchkliček, kterými si Sharon Osbourne v minulosti vynutila, aby se již žádný materiál,na kterém bude hrát Iommi a naopak nebude přítomen hlas Ozzyho,nemohl objevit pod uhrančivým logem legendární birminghamské kapely. Vevýsledku však máme co do činění s jednou z nejtvrdších desek,na jakých Tony Iommi kdy hrál a právě skladba „World Alone“ byla na úvod zvolena výstižně, protože nepatří zrovna k nejtemnějším kusům a její potenciál tudíž zesiluje až v obležení jiných písní. Jde v podstatě o jeden z těch hymničtějších klenutých kusů schopných docílit vrcholků, jakkoliv sám o sobě nemusí po prvních posleších působit bůhvíjak výrazně.Nejvíc zde bere dech, jak přirozeně anekašírovaně vše zní, nic nepřipomíná umanuté snahy mnohých starších muzikantů o navázání na přetrženou nit svých někdejších milníků. Zvuk je moderní, prvotřídní a splňuje vše, co fanoušekmůže od zvuku hudby s Iommiho kytarou očekávat. Napadá mne slovo nadhled a taky obrovská zkušenost. Je jasné, že Iommi svolil k nahrávání, až když měl v zásobě dostatek silných věcí, o kterých byl přesvědčen, že i v současnosti obstojí a vytrvají. Věřte, že osudovost druhého singlu „Stormwatcher“ ještě není tím vrcholným burácivým momentem, co deska ve výsledku nabízí. Skvělý je totiž nejen začátek nosiče v podání těžkotonnážní suity „Over the Violent Sun“ s Landeho hlasovým běsněním, ale také omračující záhrobní valčík „Beyond The Dead“, z jehož dramatické atmosféry umocňované parádním refrénem se doslova tají dech, ale také výtečný závěr v podobě temného dvouzápřahu, jmenovitě energické jízdy „Return Of The Arbalist“ a hutné tryzny „Legacy“ vrcholící nenuceně pojatým kytarovým kouzlením. Deska působí od začátku do konce velmi uceleně a Lande je na ní fantastický, ve vypjatých pasážích velmi rozervaný,v těch tišších odhaluje pestřejší škálu emocí. Vůbec nevadí, že po skladatelské stránce se materiál zřejmě nemůže měřit s řadou vrcholných momentů Iommiho kariéry. Podstatné se jeví, že je za ním cítit odevzdání a opravdovost. Po zvukové stránce si vše zachovává ráz aktuálně pojatého tvrdého alba od legendy, co před šestapadesáti lety stála u zrodu heavy metalu. Jde o důstojný počin otce zakladatele, který si je sice vědom své cesty, ale nemá potřebu se za ní přehnaně ohlížet, naopak, v té touze - být se svou aktuální hudbou ještě jednou tady a teď - je velká síla.https://www.crazyDiamond.cz/Liquid_jesus_nikdy_se_nedrzet_sablon_rozhovor/4064https://www.crazyDiamond.cz/Liquid_jesus_nikdy_se_nedrzet_sablon_rozhovor/4064janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po jedenácti letech existence a několika kratších nahrávkách přišel u brněnských LIQUID JESUS čas na regulérní debutovou desku. Crossoverově orientovaná čtveřice napěchovala své album tím nejlepším, čeho byla momentálně schopna. Nahrávka dostala útočný název „Night Wars“ a byla zhotovena ve vyškovském studiu Davos. O okolnostech vzniku alba a o atmosféře okolo kapely jsem si povídal s baskytaristou Lucasem Shishowskim.Právě vám vychází debutovádeska „Night Wars“, jak velkou práci vám dala a jak probíhalaona cesta k ní napříč posledními měsíci či roky?Cesta k dokončení desky byla zdlouhodobějšího hlediska poměrně dlouhá a trnitá. Samotnejvznik skladeb v průběhu let a finální nahrávání bylo tonejmenší. Pár let dozadu jsme se potýkali s jistýma personálnímaneshodama, kdy jsme byli prakticky zaseknutí na jednom místě a jendokola koncertovali a zkoušeli. Nakopla nás změna bubeníka dvaroky zpátky a od té doby věci nabraly potřebnej spád.Nahrávka vznikla ve vyškovskémstudiu Davos. Chtěli jste od začátku pracovat právě tady? Co bysřekl o vaší spolupráci s Otynem?Veškerý dřívější nahrávky vznikly až na jednu výjimku pokaždý někde jinde a nikdy jsme sineřekli - to je ono, tady chceme udělat celou desku. Přednahráváním prvních dvou singlů („Skate Or Die“ a „Rotten Town“) jsemtrochu rozhazoval sítě a hledal doporučení na vhodný studio, adostal jsem tip právě na Davos. O Davosu a Otynovi už jsem nějakoudobu věděl, ale vždycky jsem ho měl spojený s kapelama tvrdšíhoražení. Jak je známo, u Otyna se nahrává spousta grindu, thrasheatd. Každopádně jsme se rozhodli to zkusit a po oněch dvousinglech bylo jasno. Podařilo se nám získat kýženej zvuk.Samotná spolupráce s Otynem byla fajn, ale vždycky celkemhektická. Otyn chce mít všechno šup šup a na ničem se zbytečněnesekat. Člověk hold musí bejt na 120% připravenej. Na váhánínení prostor. Vymýšlet něco až na místě v tomto případě mocnefunguje. V tom se dá vidět i výhoda pokud chceš syrovou anekompromisní nahrávku.Materiál zní zdravě energicky,působí uceleně, zároveň je však i vrstevnatý, je zkrátkapoznat, že jste dopředu přesně věděli, jak by měly skladbyznít. Je výsledek důsledkem spontánního přístupu nebo skladbyna nahrávce zráli delší dobu?Viděl bych to na kombinaci spontánníhopřístupu a delšího zrání skladeb. Vše okořeněno Otynovýmprofi řemeslem. Poprvé jsme si taky před studiem nachystalikvalitní demáče, díky čemuž jsme měli možnost předem všechnonáležitě naposlouchat se slušným zvukem a přemýšlet nadtitěrnostma.Nahrávka má vlastně i producenta,můžeš prozradit, kdo jím je? Jak moc jste byli nakloněni jehopřípadným představám a radám?Producentem je Tomáš Knoth. Lídrthrashových DEVIANCE, jejichž členem je rovněž náš kytaristaDanny. Kooperace byla spíš techničtějšího charakteru, kdy snáma Tom nahrával dema, pomáhal získat požadovanej zvuk a staralse o dotažení některých detailů, přičemž nad náma drželurčitej dohled a byl nám prakticky pořád při ruce, čehož sivelice cením. Byl svým způsobem pátým členem kapely. Nicménědo skladeb jako takových nám moc nekecal. Buď se mu náš matroškompletně líbil už od začátku, nebo se nám bál říct pravdu:-) Čeho si na nové nahrávvce nejvíceceníte? Co bylo nejtěžší pro zachycení?Ceníme si nejvíc toho, že se tokonečně povedlo a album je na světě. Pro většinu kapely je toprvní plnotučnej zářez do diskografie, čili důležitej milník.Zážitek umocňuje materiální radost z toho, že náš výronmůžeme potěžkat v rukou i coby vinylovej artefakt. Taky simyslím, že jsme zvládli nasázet do ruksaku fajn skladby a převéstje do formy, jejíž poslech nám samotným laská sluchovody. Těžkýpro zachycení byly zpěvy. Hodně textů na albu je z mé propisky au nich jsme s Matesem museli vychytávat to, aby se přednes potkal smojí představou frázování. Společně jsme to ale zmákli.Jste kapelou, která již fungujezhruba dekádu, nemýlím li se? Cítíli jste, že přišel čas naprvní desku až nyní? Můžeš nějak popsat váš hudební vývojod samotných počátků?Nemýlíš se. Vznik kapely se datuje kroku 2015, ale dneska už jde o docela jinou kapelu. V začátcíchjsme hráli glam/punk a snažili se jít žánrovou cestou kapel jakoBACKYARD BABIES nebo VAINS OF JENNA. Během let se hudebněpřitvrzovalo s tím jak členové kapely přicházeli, odcházeli abudovalo se pevný fungující jádro. Čas na první desku byl uždávno, ale životní a kapelní etudy tomu jaksi nehrály do karet.Jsem ovšem rád, že jsme zvuk a energii každé kapitoly vtiskliaspoň do singlu nebo EP. Debutová deska si žádala svůj čas. Tenkonečně přišel a s ním impuls vrhnout se co nejdřív na dvojku.Jste čtyřčlenná kapela, panujemezi vámi převážně shoda a nebo je výsledek vašeho snaženíspíše kompromisem mezi několika pohledy, přeci jen hrajetecrossover?Věci se u nás dějou víceméněpřirozeně. Instrumentální nápady padají převážně z Dannyhorukávu. Ty se pak případně společnou prací vychytaj a okoření.Momentálně máme v kapele ovzduší, ve kterým nemáme potřebu sehádat a vymýšlet hovadiny a spíš necháváme věci vznikat aplynout samovolně, což je dar z nebes. Dá se tedy říct, že sena většině záležitostí shodneme.Již dříve jste vydali samostatnouskladbu „Deal With The Devil“, která v sobě měla nápadněchytlavé ambice a působila na mne jako hitovka, proč nebylaumístěna na desku? Co si o ní ze zpětnho pohledu myslíte?DWTD byl první song v sestavě sMatesem, jakožto novým frontmanem, někdy v průběhu roku 2021.Společně s Matesem přišel hardcoreovější projev, co se vokálutýče. A poněvadž jsme najednou zněli jinak než dřív, chtělijsme co nejdřív nahrát a vydat singl, což jsme udělalinásledující rok. Tento singl už je tím pádem poněkud staršíhodata a nechtělo se nám do něj ani vrtat, ani ho nahrávat znovu,přestože zvuk by se dal určitě víc vypiplat. Zajímavostí jest,že bicí nám k tomuto songu nahrával náš současnej bubeníkDave, ačkoliv v té době nebyl členem kapely. Souhlasím s tím,že jde o hitovku a v našem koncertním setlistu pořád zaujímáčestný místo. Jestli někdy vydáme bestofku, tak se na ní stoproobjeví taky! :D Jaké máte mezi současnými songyfavority? Existují nějaké, které byste vypíchli nad ostatní?Obecně platí, že si aktuálně vícužíváme novější songy, který aktivně hrajeme na koncertech ažod vydání desky. Jmenovitě „Lola Rennt“, „Paper Houses“ a „Proud To SeeYou“. Jinak bych za sebe vypíchl třeba „Zombie Factory“. Ta má řádnejgroove a téměř v ní dokážu stylově slyšet mý oblíbencePRONG.Působíte více méně jako rock ́n ́rollová či garáž rocková kapela, ve vašem zvuku jsou však ipřesahy právě do hardcore-punkového prostředí, kde se cítítebýt více jako doma?Žánrový přesahy jsou přesně tím,kde se cítíme být doma. Všichni v kapele máme slušně širokejhudební záběr. Osobně ve svým přehrávači rád prostřídámkupříkladu Shaniu Twain a GG Allina. Snažíme se nedržet žádnéšablony a jednoduše děláme, co nás zrovna napadne a baví a topak dotahujeme do konce. Patrně díky tomu se v našich skladbáchprojevujou různorodý vlivy absorbovaný z individuálně oblíbenémuzičky. Výsledkem je přesně to, co můžeš slyšet na albu „Night Wars“. V tomhle případě samozřejmě stále mluvíme okytarových žánrech okolo rocku, punku, hardcore. Sám jsemzvědavej na všechny vody, do nichž zabrouzdáme na dalším albu.V písni „Lola Rennt“ slyšímnápadnou spřízněnost s takovým tím radostně roztančenýmrytmem SUICIDAL TENDENCIES, patří tahle kapela mezi vašeoblíbence?SUICIDAL TENDENCIES můžeme s klidnýmsvědomím zařadit mezi oblíbence. Sakra, vždyť my koneckoncůmáme i nášivky s nápisem LIQUID JESUS vyvedeným klasickým eSTý fontem! V hudbě žádná vědomá inspirace neproběhla,ale nejsi první, kdo zmiňuje jistou spřízněnost. Bereme to jakolichotku.Album nakopne hymna „Skate OrDie“, považuješ ji za stěžejní hymnu celé desky? Co pro vásznamená skateová kultura?Ke skateové kultuře maj z kapelyrozhodně nejblíž zpěvák Mates (autor textu „Skate Or Die“) aDanny. Já a Dave jsme myslim strávili víc hodin hraním TonyhoHawka na playstationu, než jízdou či čímkoliv jiným naskutečným skateu. „Skate Or Die“ je nepochybně jednou znejvýraznějších skladeb na albu. V podstatě od začátku jsmetento song viděli jako adepta na singlovku.Kdo nebo co je tím kapalnýmježíšem, kterého nosíte ve svém názvu, můžeš odhalit jehovýznam?Tekutej, nebo chceš-li kapalnej ježíš,je vlastně slangovým výrazem pro chlast. Jak už bylo zmíněno,mezi naše prvotní vlivy patřily glamový kapely a lifestylespojenej s požíváním lihovin nám byl blízkej. A ani teď si proskleničku nezajdeme daleko. Název je tudíž pořád relevantnínavzdory změnám ve složení kapely. Jsme takovej vznešenějšíALKEHOL. :-) Kde budete v nejbližší doběkoncertovat?Do konce roku nás aktuálně čekajídvě akce. V pátek 30.10. pokřtíme desku „Night Wars“ doma v Brněna Melodce. A 15.11. vyjedeme do Ostravy rozehřát večer proamerický MURPHYŚ LAW v klubu Barrák.https://www.crazyDiamond.cz/europe_wings_of_tomorrow_recenze/4062https://www.crazyDiamond.cz/europe_wings_of_tomorrow_recenze/4062janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ve srovnání s debutovou deskou bylpoznat obrovský krok vpřed a to zejména ve skladatelské rovině,protože EUROPE rázem působili jako soubor, jež je schopný napsatšpičkové songy stojící sami za sebe. Dostavily se první hity, které zároveň mohly těšit posluchače dlouhodoběji. Myslím, že kapela přesněpochopila potenciál doby a najela na vlnu Hard N´Heavy, která vevropském střihu působila více metalově, než tomu bylo uzaoceánských stadiónových AOR formací. Ono nápadné propojení tvrdosti s čarokrásnýmimelodiemi a celkovou přístupností se ukázalo jako jedna z velkýchdevíz této etapy. Kytara Johna Noruma zůstala ve zvuku EUROPE stále dominantní, avšak skladby směřovaly k okázalým refrénům. Vůbecse nedivím fanouškům, kteří považují „Wings Of Tomorrow“když ne za nejlepší desku EUROPE, tak určitě za jednu z  nejlepších. Stále čtyřčlenná sestava, kde většinuskladatelského potenciálu proudilo skrze talent frontmana Joeya Tempesta, tehdy již pomalu zanechávajícího svou kytaru v šatně,působila mnohem vyspěleji než ve svých počátcích, praktickyjako kapela těsně před velkým průlomem.EUROPE tehdy sebevědomě směřovali do rozlehlejších sálů a menších hal, což se odráželo v zatím hostujícím využíváníklávesových tónů. Bezprostředně po vzniku alba však odcházíze sestavy bubeník Tony Reno a je nahrazen Ianem Haughlandem. Ubaskytary zůstává stabilním členem John Levén a brzy se pro EUROPE ukazujebýt nezbytností angažování právě hráče na klávesové nástroje,kterým se stává Mic Michaeli. Z dramaturgického pohledu je deska z roku 1984 naprosto sebevědomým a vyspělým hardrockovým dílem, které můžev polovině osmdesátých let zabodovat v celosvětovém měřítku.Svůj potenciál Joey Tempest ukazuje skrz několik výstavníchhymen, z nichž tou nejpamátnější je samozřejmě balada „OpenYour Heart“, první z řady velkých hitovek kapely. Zde upoutáprávě pěvecký frontmanův potenciál a schopnost vdechnoutskladbě náladu plnou naděje a vášně. Myslím, že právě zdesi producenti a různí lidé z branže museli uvědomit potenciál tétokapely, na kterém se dalo v budoucnu stavět. Deska je zahájena žhavým otvírákem „Stormwind“, erudovanou melodickou hardrockovou peckou, která dokazuje, že lze spojit metalově úderné riffy s mimořádně melodickým refrénem a výraznou sólovou kytarou. Přesně takovéhle skladby mohl v té době klidně nahrávat Yngwie G. Malmsteen, kdyby se však oprostil od namachrovanosti a kytarového předvádění. EUROPE na rozdíl od něho dali přednost přímočařejším písničkám a proto jsou u mne o dost výše. I následný kvapíkový song „Scream Of Anger“ dokládá, že tvrdost nebyla tehdy kapelou úplně opuštěna, ale nad ní stála především chytlavost doplněná o dráždivé výpady Norumovy kytary. Již výše zmíněná romantická polobalada „Open Your Heart“ představuje naprostý masterpiece a moment, kdy si poprvé uvědomíme, že je před námi kapela světového formátu. Přestože tuhle věc EUROPE přepracovali v roce 1988 do modernější verze, pro singlovou emisi a zároveň i čtvrté album „Out Of This World“, zůstává její původní podoba z roku 1984 o řád kouzelnější. Skladba ukazuje především velký hitový potenciál, ale i cestu, kam se budou EUROPE za krátký čas posouvat. Hardrocková dusárna „Treated Bad Again“ stojí na jednoduchém a výrazném beatu, ale co šetří na tempu, dohání svou rtuťovitosti a stadiónově uchopeným zápalem. Něco vám povím, instrumentálky obecně nemusím, ale ty jako zdejší Norumova „Aphasia“ mne dávají smysl. Její povznášející kytarová vyhrávka má příběh i atmosférické kouzlo, navíc má tu schopnost posluchači vdechnout další chuť do poslechu. Okouzlující záležitost. Titulní skladba „Wings Of Tomorrow“ patří mezi nejsilnější momenty alba, protože oplývá nadpřirozeně krásnou, epickou atmosférou a je dokonalou ukázkou melodického hard rocku evropského střihu poloviny osmdesátých let. Skvělý refrén doplněný sbory, výtečně posmutnělá atmosféra, pohádkový a silně nostalgický zvuk, co víc si přát?Mezinejpřímočařejší a spíše ty tvrdší věci zde patří „WastedTime“, tak trochu upomínající na někdejší zvuk a potenciálbritských DIAMOND HEAD. Právě hlas jejich zpěváka Seana Harrise totiž JoeyTempest v té době nápadně připomínal. Na desce je tak stále cítit neopomenutelná spjatost s metalovým prostředím a blízkostk ostrovní NWOBHM, jakkoliv EUROPE samozřejmě pracovali s většídávkou melodiky a snažili se syrovost všemožně potlačovat. „Dreamer“ jedruhou, o něco méně výraznou baladou desky, ale i ta má své kouzlo. Vše zakončuje odlehčenější a znovu vcelku chytlavárocková skladba plná kytarového kouzlení a ta nese název „Dance The Night Away“.Druhá deska „WingsOf Tomorrow“ představuje hotovou kapelu, jejíž hudební potenciál se od debutu rapidně zvedl. Album je odrazem vrcholného stavu tehdejší melodické Hard N´Heavy hudby v rámci Starého kontinentu. EUROPE se stále ještě přidržují na dosah okolnímu prostředímelodického metalu, ze kterého se tehdy ještě úplně neodhodlali vystoupit na globální hitparádovou scénu, ale i tak je znát nadstandardní skladatelský vklad. Ten hlavní krok přišel až v roce 1986, ale pokud se vstup k nim neodvažujete udělat s jejich nejslavnějším počinem, zkuste si je poprvé poslechnout právě tady. Zvuk je zde rozhodně méně okázalý než na následné bombě „The FinalCountdown“, ale řada hardrockových a především kytarovýchpříznivců právě tento stav hodnotí jako více žádoucí. Bylopoznat, že kapela získávala skladatelskou jistotu, byť ty nejlépe zprodukované pecky měly EUROPE teprve předsebou. Velmi zručně zhotovené albummelodického hard rocku a heavy metalu poloviny osmdesátých let s rovnoceným vkladem Tempesta i Noruma.https://www.crazyDiamond.cz/amon_amarth_the_allfather_awakens_recenze/4063https://www.crazyDiamond.cz/amon_amarth_the_allfather_awakens_recenze/4063nobody@nothing.com (Gazďa)Vikingský bojovník v přilbě as dlouhým vousem vyráží z lodi na pobřeží amasakruje vše, co mu stojí v cestě. V jedné ruce sekeru,ve druhé dřevěný štít, na zádech oštěp, za pasem nůž.Málokdo tomuto děsivému bojovníkovi odolá. A neodolalo mu animetalové publikum, které ze švédských AMON AMARTH učinilo jednuz největších žánrových ikon dneška. Když se mluví onástupcích IRON MAIDEN nebo METALLICY ve schopnosti vyprodávatvelké arény, je potřeba zmínit i právě je. A pokud mluvíme odeathmetalových odnožích, tak je opravdu jen několik skupin,které dorostly této velikosti. Pro značnou část běžnépopulace jsou – celkem logicky – chrochtavé zvuky vyluzovanéz hrdla naprosté no-go, a tak to bude mít death metal vždy těžké.V kombinaci s melodickými kytarovými linkami a harmoniemiale dal i tento žánr vyrůst několika zástupcům, kteří jsoudnes schopni headlinovat velké festivaly. IN FLAMES,BEHEMOTH nebo právě AMON AMARTH. Každý z nich přinášíněco originálního, každý svým způsobem mezi dalšímipříbuznými představiteli vybočuje.AMON AMARTH svou vikingskou poetikou.Někomu to může připadat laciné, jinému už ohrané, nelze jimale upřít stylistickou zakotvenost. Když vyrazíme na AMON AMARTH,víme, co dostaneme. Stejně jako když si pustíme jejich desku. Ikdyž se příliš nemění, je možné u těchto Švédů přestonějaký vývoj vymezit. Od syrových a zvukově brutálních rannýchalb přelomu tisíciletí, přes vrcholné období na konci nultýcha počátku desátých let až po současnou, řekněme zralejší akomerčnější periodu, které ne každý fanoušek přišel nachuť.Na rovinu je možné říct, žeposlední alba AMON AMARTH nepatří k těm nejlepším z jejichdiskografie. Objektivní posluchač by měl ale také uznat, ženejsou vůbec špatná a na většině z nich nalezneme jedendva majstrštyky a několik dalších solidních zápisů. Já zanejslabší desku současné éry považuju „Jomsviking“ z roku2016, na které se současný komerční styl ještě nepodařiloprotnout s dostatečně chytlavými skladbami. Většinarecenzentů to naopak nejvíce (až nespravedlivě) nandala minulé„The Great Heathen Army“ (2022), údajně kvůli již přílišnéobnošenosti předváděného. Upřímně – za těmito Švédynechodíme, abychom sledovali nějaké avantgardní posuny. Jdeme sipro jednoduše a umně připravenou vikingskou krvavou polívku,spolehlivou a chutnou, na kterou jsme po pár letech zase dostalichuť. Taková je i nová deska. Kdybych recenzoval tuhle kolekci předměsícem, byl bych přísnější. Možná bych v duchuostatních mluvil o přílišném spoléhání na jistotu a jistéprovařenosti materiálu. S každým dalším poslechem aletyhle moje někdejší názory berou víc a víc za své. Místo tohose nechávám unášet chytlavostí a přímočarou přístupnostípředvedeného materiálu. Jestli je nějaká kapela, která dokážedeathově mručet skutečné melodie a fanoušci si je u tohoprozpěvovat běžným hlasem, jsou to právě AMON AMARTH. Jejichsoučasné období se vydává cestou většího a většíhopříklonu k heavy a power metalu a tyhle melodické chrochtyjsou jedním z prvků, na nichž tahle cesta k většílíbivosti a pompéznosti staví. Vikingský power death? Proč ne?Do bitvy je potřeba jít s jednoduchým popěvkem na rtech.Nemůžu říct, že bych mezi desítkounejnovějších položek současné fošny objevil nějaký svůjosobní top kus diskografie Švédů. Ale nějak mi to nevadí.Protože tu ani nenacházím žádnou věc, která by mě nebavila.Deska neobsahuje žádnou vycpávku a na téhlepětačtyřicetiminutovce neslyším ani žádné zbytečné tóny.Mám pocit, že všechny skladby mají své opodstatnění a jsemrád, že tu jsou. Tady cítím i zlepšení oproti některýmminulým deskám, kdy právě „Jomsviking“ nebo „Berserker“(2019) trpěly některými zbytečnými a málo zajímavými kusy. AMON AMARTH mívají zhruba tři typyskladeb. Zaprvé zapamatovatelné hitovky, to je ten nejlepší druh.Pak ne tolik výrazné věci, které jsou ale přímo dělány nakoncertní efekt a participaci publika. A pak ty třetí, kteréprvní dva typy doplňují. Ideální situace je, když se v písnikombinuje jednička s dvojkou a trojky nejsou vůbec potřeba. Ataková je i „The Allfather Awakens“. Začínáme údernou „Gjallarhorn“o posvátném rohu boha Heimdalla. Má na něj troubit na začátkuRagnaröku a ten jako by začínal i s první věcí současnéhoalba. Rychlá, úderná a veskrze melodická skladba jak s hitovýmnábojem, tak s potenciálem výborně fungovat naživo. Silnýrefrén a podobně výrazný bezeslovně zpívaný bridge, který jezjevně dělaný pro halekání publika. Na současném turné s nízačínají a myslím, že to bude pecka. Další „Eight Legs ofThunder“ má ještě výraznější hlavní motiv. Maidenovsky jeuveden na začátku kytarami, aby se opět objevil v refrénu.Lehká zpěvná melodie doprovázená synkopovanými riffy budemyslím opět velmi dobře fungovat i naživo. Podobným stylem jedělaná i rychlovka „We Rule the Waves“, jejíž refrén je opětvytvořen pro skandování publika. Sází AMON AMARTH na jistotu?Asi ano, ale proč by to mělo vadit, když ty věci fungují.Neobvyklým zářezem je naopak následující „Upphaf“, což jevůbec první akustická balada v historii kapely, a iv deathovém projevu celkově jde o stylistický neotřelýprvek. Je dobré, že se tu Johan Hegg nepokouší o běžný zpěv.To je disciplína, která mu není vlastní, o čemž jsme sepřesvědčili už dříve. Stejně silná je i druhá a nesinglovápolovina desky. „Die With a War Cry“ je asi nejtvrdší anejhutnější skladba alba, přesto si i ona ponechává dostatekzpěvnosti. Jako kdybychom se zde vraceli k dřívějšímuvrcholnému období kapely. Titulní „The Allfather Awakens“ zasesvým jednoduchým přímočarým powermetalovým odpichem dobřesymbolizuje současnou fázi jejich kariéry a upomene svouchytlavostí třeba na „Heidrun“ nebo „Find a Way or Make One“z předchozí fošny. Kdybych si měl ale z celé současnékolekce vybrat, tak možná ukážu na předposlední „Oden’sHunt“. Přímočará rychlojízda, která kombinuje to nejsilnějšíz AMON AMARTH: brutální dvojšlapkový zápřah bicíchdoprovázený rytmickými kvartolami na činely, výrazné kytarovémelodie a harmonie a Hegg, který tu chrochtá jak o život. Nechcivyjmenovávat všechny skladby, ale i ty zbývající tři stojí zapozornost a nejde o vycpávky.„The Allfather Awakens“ nenínejlepší deska diskografie AMON AMARTH, je to ale možná nejlepšíalbum současné fáze jejich kariéry. Všeotec Odin, bůh války,moudrosti a poezie, ani do teď nespal, ale tentokrát je opravdu a vevšech směrech probuzený. Naživo ho uvidíme v 6. listopaduv O2 Universu.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest2027_predstavuje_dalsi_velkou_varku_kapel_info/4060https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest2027_predstavuje_dalsi_velkou_varku_kapel_info/4060nobody@nothing.com (Info)Letní metalový svátek Basinfirefest přidává pod kotel a rozšiřuje line-up o poctivou dávku nových vystupujících. Po dříve oznámených tahácích v čele s italskými power-metalovými bardy Wind Rose nebo skotskou punkovou úderkou The Exploited hlásí pořadatelé další velká jména. Do čela festivalového line-upu se staví nekorunovaní králové východoamerického thrash metalu Overkill, které doplní silná sestava zahraničních i domácích kapel. Pět desetiletí na scéně, tisíce odehraných koncertů a nepřeslechnutelný vokál Bobbyho „Blitze" Ellswortha. Overkill do Spáleného Poříčí přivezou nekompromisní riffy, rychlost a energii, která z nich dělá jednu z nejspolehlivějších živých kapel žánru. Fanoušci se mohou těšit na průřez bohatou diskografií od kultovních alb Feel the Fire či Taking Over až po nejnovější tvorbu. Thrashovou jízdu podtrhnou i další americké veličiny. Návštěvníci se dočkají vystoupení heavy/thrashových Metal Church, jejichž syrový zvuk formoval americkou metalovou scénu 80. let, a kultovních Sanctuary, kteří do Poříčí přivezou svůj typický technický power metal s temnou atmosférou. Soudobý moderní sound reprezentují němečtí Any Given Day, jejichž masivní breakdowny, úderné riffy a melodické refrény patří k tomu nejlepšímu na současné metalcorové scéně. Pro příznivce tvrdších žánrů jsou připraveni polští Decapitated – absolutní špička moderního death metalu, která proslula chirurgickou přesností a zdrcujícím rytmem. Tradičnější kytarový rocknroll obstarají britští Asomvel, věrni odkazu kultovních Motörhead, a soupisku doplňuje tribute band For Victory, který oživuje odkaz legendárních Bolt Thrower.Česká rocková smetánka i domácí thrashová klasikaBasinfirefest letos nabízí mimořádně silnou sekci domácích interpretů. Do Spáleného Poříčí dorazí legendární Pražský Výběr v čele s Michalem Kocábem a Michalem Pavlíčkem. Jejich nadčasový extravagantní rock, virtuózní muzikantské výkony a ikonické skladby jako Pražákům je hej nebo Tatrman slibují jeden z vrcholů festivalového programu.Očekávaným momentem bude také vystoupení formace Alice & Dan Bárta. Spojení charisma Dana Bárty s poctivým devadesátkovým crossover-rockem připomene nejslavnější éru kapely včetně hitů A to tě trochu bolí nebo Slepej, mladej, mrtvej.Domácí rockovou scénu dále doplní Kurtizány z 25. Avenue, kteří do Spáleného Poříčí přivezou svůj charakteristický, valivý sound postavený na těžkých kytarových riffech, grungeových kořenech a temnější poetice. Sestavu českých ikon pak uzavírá thrash-metalová stálice Debustrol – nekompromisní nářez, který bez servítek válcuje tuzemská pódia už více než tři dekády.Rozmanitý žánrový mix pro všechny generaceNové přírůstky doplňují již dříve potvrzenou sestavu, která nabízí pestrou paletu kytarové hudby. Vedle dříve zmíněných Wind Rose a The Exploited se návštěvníci mohou těšit na temné liturgické ritual-metalové představení Batushka, kanadský technický death metal Cryptopsy, řecké black-metalové pionýry Rotting Christ nebo švédské Smash Into Pieces, kteří do areálu vnesou chytlavou arénovou modernu s prvky elektroniky.Basinfirefest tak potvrzuje svou pověst festivalu, který dokáže přirozeně propojovat světové metalové hvězdy, legendy české rockové scény i dravé zástupce moderních žánrů.Odkazy:Web: https://basin.cz/Facebook: https://www.facebook.com/BasinfirefestOfficial/ IG: https://www.instagram.com/basinfire_fest/ FB EVENT: https://www.facebook.com/events/2877572502593903 https://www.crazyDiamond.cz/europe_europe_recenze/4059https://www.crazyDiamond.cz/europe_europe_recenze/4059janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kořeny EUROPE sahají do roku 1979,kdy se na stockholmském předměstí Upplands Väsby dali dohromadyčtyři šestnáctiletí kluci coby kapela FORCE a pod vlivem svých hardrockových vzorů, velkých britských kapel sedmdesátých let začali zkoušet v garáži. Odpočátku měli jasnou představu, kam by se chtěli ubírat. Hlavní personou byl vždy Rolf Joakim Larsson, později celému světu známý pod pseudonymem Joey Tempest. Ten po období přehrávání coverů začal psát také své vlastníautorské skladby. Zvuk FORCE se opíral především o jeho tklivýhlas a cit pro melodie, ale také o kytaru jeho stejně starého parťáka, rovněžvýrazně talentovaného Johna Noruma, mladíka narozeného v Norsku, který se posléze do Stockholmu přestěhoval s rodiči. Ze spojení potenciálu těchtodvou členů od začátku těžili a jejich ambice ruku v ruces prvními úspěchy rostly.Od roku 1981 začali usilovat o nahrávací smlouvu a pořizovali prvnídemosnímky. Jejich materiál ale narážel na tehdejší představyčásti švédského hudebního průmyslu o tom, co by mohlo komerčněfungovat. Podle vzpomínek členů skupiny jim zástupci nahrávacíchspolečností doporučovali, aby si ostříhali dlouhé vlasy azačali zpívat švédsky. Kapela na tyto požadavky nepřistoupila.Chtěla hrát vlastní hudbu a zpívat anglicky, což odpovídalohudbě, kterou opravdu milovali, i cestě, kterou se toužili vydat.Tedy cestě podobné jejich britským vzorům i odpovídající vlastním ambicím dostat se zahranice domácího trhu. V roce 1982 došlo ke zlomu, kdy se FORCEúčastnili celonárodní hudební soutěže Rock-SM. Mezi tisíciinterprety nakonec vyhráli a získali nahrávací smlouvu u HotRecords. V individuálních kategoriích zvítězil Tempest cobynejlepší zpěvák a Norum coby kytarista. Právě tehdy si kapelazměnila jméno na definitivní EUROPE, k čemuž se inspirovala svým oblíbeným koncertním albem „Made In Europe“ od legendárních DEEPPURPLE. Vítězství znamenalo víc než jen získání nahrávacísmlouvy. Kapela dostala možnost vstoupit do studia a představitvlastní tvorbu širšímu publiku. Při poslechu debutového alba tétočtveřice mne napadá jednoznačný příklon kheavymetalové scéně, konkrétně k dění na Britských ostrovech zpočátku osmdesátých let. Po skladatelské stránce se kapela, kterou kromě dvou výše uvedených vůdčích členů tvoří také bubeník Tony Reno a baskytarista John Levén (nahradil v roce 1982 Petera Olssona), teprve rozkoukává a v podstatě zdejší skladby nemohou ani omylemkonkurovat budoucím perlám EUROPE. Skrze instrumentální vyspělostčtveřice dvacetiletých mladíků už šlo zaznamenat, že ve Stockholmu se ukázalakapela plná nemalých příslibů. Nejde si z dnešního pohledu nevšimnout, že produkce debutového alba značněpokulhává, takže z celku nevystupuje žádný výrazně nápadnýmoment nebo dokonce hit. Zvukpostrádá mohutnost a prostor, jaký by podobným skladbám slušel,a některé kompozice ještě nejsou ani náznakem tak propracované jako věci napozdějších deskách. Pokud zde mluvíme o záchvěvech hitů, jdevlastně jen o střípky, byť hráčský a pěvecký potenciál atouha dělat melodickou hudbu dávaly již tehdy nemalou naději. Klávesy amelodické pasáže jsou přítomné, ale nejsou zatím takpřirozenou a výraznou součástí celkového zvuku jako vnásledujících letech.Zvuk EUROPE tehdy udávala předevšímnažhavená kytara Johna Noruma, velkého obdivovatele kytaristůlegendárných hardrockových formací sedmdesátých let, ať užjimi byli Ritchie Blackmore z DEEP PURPLE, Michael Schenker z UFOnebo Gary Moore (mimo sólové kariéry také THIN LIZZY). Deskuhodnotím tak spíše jako nadějný, ale poněkud neplnokrevnývstup do velkého světa. Za zmínku stojí hned několikskladeb, jako třeba úvodní „In the Future To Come“, z níž na všechny strany prýští mladická nažhavenost a obdiv k starším metalovýmsouborům. Největší moment představuje zřejmě „Seven DoorsHotel“. Song vlastní vcelku chytlavý ústřední motiv, který je krásně protkaný ponurouatmosférou a dramatickým příběhem, a tak může být považovánza odrazový můstek kapely mezi jejich počátky a pozdějšímivelkými věcmi. Cit pro melodii a epickou atmosféru prokazujepomalejší hardrocková skladba „The King Will Return“. JohnNorum se zde ukazuje coby kytarista se specifickým cítěním především v zajímavé instrumentálce„Boyazont“. Skladba „Children Of This Time“ nabídne přímočarý metalový tah a řadu pozoruhodných kytarových momentů, což podtrhuje fakt, že máme co do činění se slušnou debutovou deskou kapely, která se záhy (a velmi rychle) stane doslova senzací. Právě potenciál souboru, především ten skladatelský, zde ještě nebyl plně ukázán, a tak v souvislosti s bezejmennýmn debutem mluvíme spíše o průzračném kamenu, ze kterého se záhy, postupnou a promyšlenou prací,  vybrousí nápadný diamant.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_let_all_that_we_imagine_be_the_light_recenze/4058https://www.crazyDiamond.cz/garbage_let_all_that_we_imagine_be_the_light_recenze/4058nobody@nothing.com (Tomáš)Kapely stárnou, s tím nic nenaděláme. GARBAGE nejsou výjimkou. Přesto byli po vydání desky „No Gods No Masters“ a zejména po uvolnění covidových restrikcí hodně aktivní. Kromě koncertování prakticky po celém světě stihli vydat i relativně dost nového materiálu. Kromě dvou EP „Witness To Your Love“ a „Lie To Me“ přidali i album coververzí „Copy/Paste“. Zde se objevili songy původně od Davida Bowieho („Starman“, ta už byla na rozšířeném vydání desky „No Gods No Masters“), U2, RAMONES nebo THE VELVET UNDERGROUND. Berme to jako lehké osvěžení, které je primárně určené pro věrné fanoušky.Už od roku 2022 ale kapela skládala materiál i na novou desku. Nahrávací proces zůstal v zaběhnutých kolejích. Dvě studia v Kalifornii, plus něco z ložnice Shirley, produkci pokryla kapela ve spolupráci s Billy Bushem. Obsahově vážnější a temnější předchozí kolekci teď vystřídali přece jen trochu optimističtější témata a nálady. I když na první dobrou to tak možná ani nezní. Na pozadí nových válečných konfliktů ve světě se ale rozhodli hledat naději, pozitivitu a samozřejmě lásku, která to má všechno porazit. Klišé? Samozřejmě. Na druhou stranu ale, nemají vlastně pravdu? Každopádně, co slyšíme hned je opětovný příklon k elektronice. Naštěstí se nezašlo tak daleko jako u „Strange Little Birds“ a zejména se nezapomnělo, že písničky by mohly mít i melodie.Samotné skladby se rodily z dlouhých jamování, z kterých pak kapela vybírala jednotlivé zajímavé elementy – riffy, melodické linky, breaky. Ty pak rozpracovala, různě propojovala a kombinovala. Shirley bohužel na pár měsíců z kreativního procesu vypadla. Absolvovala operaci kyčle a následně trpěla i skladatelským blokem. To byla právě doba, kdy pracovala jen ze své ložnice a tímto způsobem nahrála několik vokálních linek. To jsme v půlce roku 2023. Kapela pak ale kvůli koncertování měla limitovaný prostor na dokončení alba. Kromě toho navíc, když se sejdou tři producenti v jedné kapele, z nichž někteří (ne-li všichni) jsou perfekcionisti, tak rychlou práci skutečně čekat nemůžeme. Nakonec jim dodělání desky trvalo téměř další dva roky a „Let All That We Imagine Be The Light“ konečně vyšla až v květnu 2025.Otvírák „There´s No Future In Optimism“ si jako první singl vydupala Shirley. Není to sice špatný song, trochu směřovaný do DEPECHE MODE stylizace s důrazem na syntetické zvuky, ale na albu bych našel rozhodně lepší kandidáty. Kapela při nahrávání využila různé starší nástroje i analogové syntezátory, aby nahrávce dodala určitý retro nádech. Nebáli se ani znovu více zabrousit, zejména co se týče melodiky, do popovějších poloh. V některých momentech nám to může připomenout třetí desku „Beautiful Garbage“, jako třeba odlehčený a trochu přeslazený refrén skladby „Chinese Fire Horse“. Další mohutnou várku oldschoolově znějících syntezátorů nám servíruje „Hold“. V refrénu nás překvapivý zastřený hlas Shirley. Několik posledních desek táhl jasný a křišťálově čistý vokál, teď ale produkce zvolila opačný postup. Úmyslně lo-fi dramaturgie zní sice nečekaně, ale není to vůbec špatné. Skladbám to dodává určitý alternativní rozměr a romantický nádech starých časů.Zřejmě největší překážku pro lepší přijetí desky pro mě představuje samotný track list. První půlka jsou převážně temné a tíživé skladby, primárně vystavěné kolem syntetických zvuků, které nedokážou album pořádně rozjet. Sama o sobě by žádná z těch skladeb možná nebyla špatná, ale když jsou pohromadě, tak je to prostě moc. Motají se ve středním tempu, melodicky jsou spíše průměrné, dravost je zde nedostatkovým zbožím. Ve finále ani jejich atmosféra a nálady nejsou nijak zvlášť omračující. Místo tajemnosti, gotických elementů a zasněného blouznění se to stáčí spíše směrem k teatrálnosti a kinematografickému pojetí komplexnosti. Předělem je song „Radical“. Relativně jednoduchý a přímočarý kousek konečně přehazuje výhybku na správnou kolej. Polo šeptaný vokál Shirley je omamný, melodie funguje perfektně, atmosféra je krásně snová. V druhé části desky se nám začnou objevovat kytary a skladby mají najednou víc šťávy. Vrací se do nich život. Tempo se pomalu, nesměle, ale neodvratně začíná rozjíždět. „Love To Give“ je takovou první vlaštovkou. V každém opakování refrénu se skladba víc a víc otvírá, je hlasitější, tempo je údernější. „Get Out My Face“ pokračuje v nastoleném trendu a dál ho rozvíjí v každém směru. „R U Happy Now“ k typickému rukopisu GARBAGE přidává odlehčené, téměř synthpopové aranže. Ty v kombinaci s hypnotickou basou a paranoidní celkovou atmosférou skladby vytváří zajímavý koktejl. Závěrečná „The Day I Met God“ opět zvolní tempo a plaví se na vlně vesmírných zvuků, za které by se nestyděli ani Jean-Michel Jarre nebo Vangelis. Zní to sice absurdně, ale je to celkem povedené. Vokál Shirley je zde opět čistý, pevný a sebevědomý. Je to dospělý pop, jako stvořený pro soundtrack k nějakému sci-fi bijáku.Recenzenti desku sice obecně celkem chválili, já osobně jsem jí ale zatím v její komplexitě na chuť nepřišel. Je trochu nevyvážená, nedrží moc dobře pohromadě. Zvukové návraty do analogových dob, podobně jako u pozdních DEPECHE MODE mají taky svoje limity. Na dochucení proč ne. Ale postavit na tom celou desku zavání nudou a okoukaností. Otázka teď zní, jestli je tohle definitivní tečka za kariérou GARBAGE, nebo ještě pro nás kapela něco připraví. Vracím se tím k začátku recenze, kapely vážně stárnou. Shirley je sice mladá holka, ale věk zbytku členů sestavy je následující – 67-71-75. A při jejich stylu práce, kdy se každé album nahrává a piluje několik let je velmi nejisté, jestli se jim do toho ještě vůbec bude chtít. Každopádně i těch osm řadových desek GARBAGE zanechalo výraznou stopu v hudební historii a já se k téměř všem z času na čas rád vracím.https://www.crazyDiamond.cz/exumer_death_mask_messiah_recenze/4056https://www.crazyDiamond.cz/exumer_death_mask_messiah_recenze/4056janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V létě se přihlásili němečtíthrasheři se svou šestou řadovou deskou a prvnínahrávkou od sedm let staré fošny „Hostile Defiance“. Přestožeza těch čtyřicet let EXUMER většinu času nefungovali a nemohli se tak zařadit mezi neúnavné stálice typu KREATOR nebo SODOM, jejich agresivnía velice nařezaný materiál dnes znovu svědčí o nemalé a novězískané chuti po další tvorbě.Novinka „Death Mask Messiah“ je zhotovená se zápalem a vjasně vytýčených mantinelech nekompromisního thrashe. Dokládá oprávněnou pozici EXUMER v rámci historie žánru.Nezdolné Menschovy kytarové riffy se znovu ukazují největšízbraní těchto Němců. Materiál se tak může v pohodě zařadit vedle ostatních alb portfolia tohoto souboru, ale je konkurenceschopný i v rámcipočetné skupiny agresivně nastavených zasloužilých kapel. Řádně nabušené songy utvářejí jednolitou kakofonii divokosti. S natlakovanourytmikou a přehršlí riffů je navíc zdobí i skvělá kytarovásóla, tak trochu připomínající vklad věhlasnějších kolegů zDESTRUCTION. Určitá strojovost pak může leckomu připomínat rukopis třeba takového Garyho Holta v rámci tvorby kalifornskýchEXODUS, k těm mají v současnosti EXUMER svým vyzněním vlastně asi nejblíže.Štekavý projev Mema V. Steina dovšech těch útočných skladeb padne, ale na druhou stranu jezásadně neposouvá. Je přesně tím činitelem, ze kterého jena kapele poznat především hra na jistotu. Výsledný zvuknahrávky, která na mne dělá dojem nekompromisního nářezu odzačátku do konce, je zhotoven v prvotřídních žánrovýchparametrech. Již úvodní a titulní skladbanastavuje ráz celé desky: úsečné riffy, nekompromisní vokál apřímočarý refrén, který se dobře pamatuje. Přesně tohle jetyp otvíráku, který má schopnost přesvědčit fanouška thrashmetalu, že je zde všechno v pořádku. Otázkou však zůstává, zdali to bude stačit i všem dalším? Přiznám se, že nemám moc rád kapely, které již předem tvoří s vidinou uspokojení úzké subžánrové komunity a na nic dalšího nehledí. Po této skladbě následujedalších deset agresivních rubanic, během kterých si uvědomujinynější nažhavenost EXUMER. Na těch se to pauzírování meziroky 1988-2011 vlastně nepodepsalo a oni se dokázali poté vrátita znovu zařadit mezi své slavnější generační souputníky. Skladba „BlindingSkies“ patří k nejhitovějším momentům desky, neboť mimorychlých kytarových výpadů má v sobě i chytlavost. Pro někohomůže být jednolitost materiálu a vzájemná ucelenost skladebkladem, osobně to však vnímám naopak, protože i v thrash metaluvyžaduji určitou a řekněme že o poznání větší rozmanitost,a tak za největší slabinu nahrávky považuji právě jejíjednotvárnost. Nepochybuji o tom, že striktní fanoušek thrashmetalu bude s novými EXUMER velice spokojen, naopak ten, kdo hledáskaždou další deskou alespoň nějakou osobitou nadstavbu, nemusízrovna skákat nadšením. V každém případě však jde o poctivězhotovenou porci moderně znějícího nářezu v rámci typickéhostylu kapely. Jsem rád, že se EXUMER dokáží posouvat alespoň codo vyznění a energie a že neomílají do nekonečna pouzeosmdesátkové retro-standardy. Kvalitní žánrová jistota.https://www.crazyDiamond.cz/liquid_jesus_night_wars_recenze/4057https://www.crazyDiamond.cz/liquid_jesus_night_wars_recenze/4057janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle brněnská crossoverová formaceprávě nyní představuje svou debutovou desku. Když před necelýmidvěma týdny dorazil s oznámením o vydání na můj mail i návrh na případné napsanírecenze, na jednu stranu jsem věděl, že nejsem dlouhodobě vrozpoložení věnovat se neznámé tuzemské kapele, na stranudruhou jsem si alespoň s úlevou pro sebe řekl: Ještěže to není ten obvykle temný proud tvrdé hudby provázející dokolaškatulky black/death/doom/thrash a zkusil si tu nahrávku tedy pustit. Kmému velkému překvapení jsem shledal, že jde o velmiživotaschopnou, světlem a pozitivitou nabušenou směskugarážového rock´n´rollu a skejťáckého hardcore-punku, kde sehudebníci z LIQUID JESUS vykazují slušnou hráčskou i vokální vybaveností,ale také dobrými nápady. Tahle nahrávka zkrátka dýchá aopravdu nepůsobí jako vyčpělá sada čehosi, co si klade za úkoldělat prvoplánový bordel nebo se utápět v hromadách klišé. Zkrátka, album „Night Wars“ má v sobě i něco navíc.Kapela se svým vyzněním nacházíspíše v punkovém teritoriu, ale na druhou stranu má v sobějejich debutová nahrávka, mimo jiné vzešlá z Otynova vyškovského studiaDavos, výtečnou zvukovou úroveň a vrstevnatost, propisující sezde skrze strukturální a stylovou proměnlivost skladeb a hodněsolidní instrumentaci. „Night Wars“ je tak mladistvě působícípůlhodinovou jízdou, která skrz onu noční betonovou džungli skvěle šlape a i přes poměrněobvyklé žánrové prostředí dokáže nabídnout hodně zajímavémomenty. Hlas frontmana Martina Hoffmanna rozhodněnepůsobí prvoplánově naštvaným dojmem, je však tradičněemotivní a je schopný do skladeb dostat ono potřebné pnutí.Všechny skladby mají spád a gradují do krátkých refrénovýchchorálů, tak jako je to patrné již od úvodní hymny „Skate Or Die“,kterou o pár minut nesmyslně zdrží snad jen zbytečné intro„Concrete Jungle“, které měl producent Tomáš Knoth když nepřímo vyhodit, tak zásadně zkrátit. Kytary Daniela Krbkadodávají songům na vrstevnatosti a ve většině případů zesebe dotyčný tasí nějakou parádní vyhrávku či dokonce docelku funkčně padnoucí a podnětné kytarové sólo. A i kdyžněkdy cítím spřízněnost spíše s rock´n´rollovýmprostředím a klasičtější kytarovou školou, kapela nepopřesvou spřízněnost rovněž s hardcoreovou „sporty kulturou“.Třeba taková „Mr.Breastmann“ sice ubere z tempa nahrávky, alezas je důkazem vyzrálosti kapely a její schopnosti vyjadřovat serůznorodějším způsobem. Do unifikovanosti má tak crossover odbrněnských nadšenců LIQUID JESUS opravdu daleko. Škoda jen, žeschází vyložený hit typu zde absentující skladby „Deal With The Devil“,kterou kapela vypustila před rokem coby samostatný singl a šlo onaprostou trefu do černého. Když se zde rozjede do tempa třeba taková „LolaRennt“, okamžitě mě v paměti naskočí swingující rytmyproslavené kalifornskými šprímaři SUICIDAL TENDENCIES, ale nejde o trapné opisování, protože přesně v oněch nenápadných příchutích odjinud je síla téhle kapely. Všechny tyhle věci totiž nejsou ve zvuku LIQUID JESUS nežádoucí, protože Brňáci využívají povědomých motivů kbudování vlastních, osobitě znějících skladeb. Navíc rytmika LucaseShishowského a Davida Černého podporuje vysokou pestrost nosiče,který přesvědčuje, že i v současné době lze složit skateovounahrávku schopnou vybruslit z pastí mnohých klišé a to se ctí aještě ke všemu působit o dost více cool a motörheadovsky, než se to kdy mohlodařit valné většině uniformních hardcore-punkových kapel.https://www.crazyDiamond.cz/insomnium_netherworlds_recenze/4055https://www.crazyDiamond.cz/insomnium_netherworlds_recenze/4055nobody@nothing.com (Gazďa)Stejně jako onen velký černý ptákútočící na holubici na krásném obalu teď ve Finsku i v Českuzačíná noc požírat den. Stíny se prodlužují, dny se zkracují.Jasné léto s ostrými liniemi se proměnilo v matnýpodzim, a to je i nejvhodnější čas pro další desku INSOMNIUM.Tihle melancholičtí Finové zveřejňují své poslední počinystriktně na podzim nebo v zimě a je to tak správně. Temníbardové ze Severní Karelie nepatří jaru, kdy se rodí naděje nanový život, ani létu, které se plně raduje ze slunce. Jejichhájemstvím je ponuré a mlhavé příšeří, temnota, chlad,osamění, smrt. V optimističtější rovině pakintrospektivní přemítání, odpočinek, spánek, nostalgickákrása. Matný kov kalí už od roku 1997 a vesvém žánru se stali pojmem a jednou z největších anejspolehlivějších stálic. Mají za sebou devět kvalitních alba tři EP, která se postupně přesunovala od klasického hopsavéhogöteborgského melo-deathu směrem k rozmáchlejším a náladověpestřejším skladbám. Vrcholem tohoto snažení byla před desetilety „Winter´s Gate“ alias jedna čtyřicetiminutová kompoziceo mnoha částech tematizující příběh o vikinzích hledajícíchbájný ostrov, která vznikla na půdorysu povídky zpěváka abasisty Niilo Sevänena. Následovaly další dobré desky „HeartLike a Grave“ (2019) a hlavně „Anno 1696“ (2023) podle dalšíSevänenovy povídky, tentokrát o čarodějnických procesech běhemhladomoru v letech 1697, který vyhladil třetinu tehdejšífinské populace. Současná deska „Netherworlds“ takměla laťku nastavenu hodně vysoko. Kapela se nakonec rozhodla jíttrochu jinou cestou než na předchozích fošnách a přiklonit setrochu více ke skákavějšímu stylu ranějšího období. Nanovince je tak větší porce kratších a rychlejších písnís živějšími rytmy a aranžemi. Ruku ke skladatelskému prknu častěji přiložil i kytarista Ville Friman. Ten byl hlavnímautorem hudby během počáteční éry kapely, aby otěže pozdějiběhem let přepustil dalšímu vládci šesti strun MarkusiVanhalovi. Jak to dopadlo? Když jsem tak nainternetu pročítal různými recenzemi, tak převažují kladné ažnadšené reakce a někteří autoři hovoří dokonce o kandidátovina desku roku. I když patřím mezi letité fanoušky, tak taktopozitivní být nemůžu a novinku považuju naopak za jednu z těchslabších desek pětice. Album obsahuje deset skladeb a jeho celkovástopáž je čtyřiapadesát minut. Startujeme krátkýmdvouminutovým intrem „The Cold Song“, kde dramaticky mačkáhostující Aleksi Munter (ex SWALLOW THE SUN) klávesové akordy akdosi do nich mluví. Coby fanoušek kapely jsem zmaten, protože toatmosférou připomíná spíš Fantoma Opery nebo hudbu z filmůJohna Carpentera. Dočítám se, že jde o adaptaci árie britskéhoskladatele Henryho Purcella z konce sedmnáctého století.Každopádně zbytečnost, která se sem nehodí. Naštěstí je tento nesmysl jen krátkýa fakticky deska rychle přechází do něčeho příbuznějšíhoINSOMNIUM. Skladba „Shadowlife“ mě sice před několika měsícijako singlovka tolik nezaujala, ale po poslechu celé desky je nutnouznat, že jde o jeden z nejsilnějších kusů současnéhozápisu. Trochu ve stylu novějších DARK TRANQUILITY tu kapelakouzlí s náladami a barvami temnější palety odstínů, anižby se propadala do své obvyklé melancholické zádumčivosti. Songsi ponechává živost a svižnost, přestože nejde o přímočařerychlý počin. Výrazný a hezkými harmoniemi prodchnutý refrén aenergické finální sólo podtrhují zábavnost téhle písně. Todalší „Remembrance“ tuhle sílu nemá. Kolovrátková položkajako kdyby vypadla z repertoáru jiné Vanhalovy družiny OMNIUMGATHERUM, která tyhle nemastné neslané produkce sype z rukávujednu za druhou. Zlepšení přichází se dvěmanásledujícími skladbami, které obě ukazují dvě protikladnéstránky současných INSOMNIUM. Nejprve skočná „Gleam in theBlack“ symbolizují onu rychlejší „götenborgovštější“kapitolu. Asi nejrychlejší skladba desky se silnou melodií vrefrénu připomene největší hitovku souboru „While We Sleep“.A pak následující „The Hour Grows Late“, která je prvnírozmáchlejší skladbou a zastupuje naopak ten velkolepější směrINSOMNIUM charakteristický pro předchozí desky. I tato zvukově análadově pestrá kompozice patří k těm lepším skladbámdesky. K celkové vrstevnatosti a barevnosti tu přispěli i třihostující členové finských souputníků AMORPHIS. Čistý vokálobstaral Tomi Joutsen, svůj murmur po letech oživil kytarista TommiKoivusaari a typický melodický klávesový podkres nepatří nikomujinému než Santeri Kalliovi. Přesto song trochu klame tělem.Dobře se poslouchá, skvěle odsýpá a je umně poskládándohromady. Výraznosti nápadů ale nedosahuje těch skutečněvýborných skladeb podobného typu, kterými to v minulosti nadeskách INSOMNIUM typicky překypovalo, včetně „Godforsaken“nebo „Pale Morning Star“, se kterými jej srovnává sámVanhala. Další dvě „Arch of the Sky“ a„Pathways of the Night“ patří k solidním věcem a asipotěší fanoušky těch skočnějších zápisů kapely, příznivectěch dobrodružnějších ale úplně spokojen nebude. První z nichobsahuje přiměřeně chytlavý refrén, druhá zas dobrý počátečnísekavý riff. Závěrečné tři „Ethereal Sleep“, „TheBanished“ a „Journey´s End“ naopak mnoho zajímavéhonepřinášejí a zní jako produkčně dobře udělaní INSOMNIUM,ale bez srdce a nějakého většího prožitku. Zejména poslední„Journey´s End“ doprovázená mluveným slovem je zbytečnosttekoucí odnikud nikam a deska by se bez ní určitě obešla.Na sklonku roku 2023 vydali INSOMNIUM„Songs of the Dusk“ se třemi skvělými písněmi, které senevešly na předchozí desku „Anno 1696“, i když na to mělyplné právo. Šlo o ukázku tehdejší mimořádné skladatelské ahudební síly finské skupiny. Letošní deska působí přesněnaopak. Jako kdyby byla až na výjimky složená spíš ze skladeb,které někde po různu zbyly. Formát EP by jí asi slušel lépe.https://www.crazyDiamond.cz/dinosaur_jr_there_near_recenze/4054https://www.crazyDiamond.cz/dinosaur_jr_there_near_recenze/4054nobody@nothing.com (Tomáš)DINOSAUR JR. jsem zaregistroval v první polovině devadesátek díky MTV, kde docela často rotoval ulítlý klip k singlu „Feel The Pain“. Kapela se v něm vydala zahrát si golf uprostřed New Yorku. Ve šviháckých golfových úborech naskočila do typického golfového vozíku a vyjela z jedoucího kamionu rovnou mezi ikonické žluté taxíky. Při odpalech navštívila hned několik ikonických míst, rozhodila sandál několika drzým kravaťákům, pirátsky prokličkovala stagnující dopravou a pořádně si užila hezký sluneční den. A na pozadí jako soundtrack hrála skvělá indie rocková pecka, kombinující téměř romantický melancholický riff s nabuzenými a naspeedovanými pasážemi. Tohle nešlo nemilovat.Teď jsme o 30 let dál. Kapela přes 20 let funguje v původní sestavě, ve které jí trio J Marcis (kytara, zpěv), Murph (bicí) a Lou Barlow (basa) v roce 1984 v Amherst v Massachusettes zakládalo. Přesto, že se už všichni členové skupiny přehoupli přes šedesátku, do důchodu se rozhodně nechystají. A není to zapříčiněno ani tak zvyšující se hranicí důchodového věku, jako spíše výbornou muzikální formou. Jasně, neznějí už tak nezřízeně a divoce jako v první desetiletce své existence, ale v rámci série posledních desek, z nichž žádná nebyla vysloveně špatná, jsou dnes nejvíc na koni, svěží a plni života. Připomínají nám tím, že alternativní rock z přelomu osmdesátých a devadesátých let může i dnes znít navýsost aktuálně a moderně.Pětileté pauzy mezi posledními čtyřmi deskami (je tam i jedna čtyřletá, přiznávám) osobně nevidím jako problém, právě naopak. Kapela nikam nespěchá, po těch letech už taky potřebuje nějaký čas nabrat novou inspiraci a připravit další skladby. Cením si toho, že si hlídá svojí kvalitativní úroveň a nevydává balast, ale skutečně jen alba, za kterými si může hrdě stát. „There Near“ zní jako typická deska DINOSAUR JR., ale byla by chyba jí označit jen za další „slušný“ zářez. Na první poslech nenápadné skladby totiž opakovanými poslechy postupně ožívají, rostou a rafinovaně dávkují svojí vnitřní sílu. Civilně a skromně znějící deska díky svému důrazu na melodickou stránku, skvělému zvuku, nenucené atmosféře a obecné lehkosti a přístupnosti míří do horních pater kapelní diskografie.Máme zde deklaraci o návratu ke kořenům, kterou ale kapela vzala skutečně doslovně. J Macis totiž odněkud vyštrachal původní zesilovač Mesa Boogie, se kterým nahrával debutovou desku před 40 lety. A musím říct, že zvuk je skutečně velice specifický. Oldschoolový nádech, garážová estetika, lehce lo-fi nastavení, zasazené díky modernímu studiu do velice funkčního aktuálního zvukového celku. Navozuje to tu správnou alternativní atmosféru, zároveň je to ale absolutně bez výhrad poslouchatelné i v roce 2026. Původní desky z osmdesátek jsou přes určité styčné plochy proti novince skutečně těžký underground poplatný době. Jestli se na letošní novince obrací ke svým kořenům v oblasti zvuku, tak podobné tendence můžeme objevit i po stránce dramaturgické. Neberte to prosím doslovně, hardcorové vlivy zde už těžko budete hledat, je to míněno spíše v návratu ke klasickému alternativnímu rocku. Indie, špetka noise, garáž rock, stopové prvky metalu, to jsou ingredience, na kterých kapela v osmdesátých letech vyrostla. V pozdějších fázi v devadesátkách jednak při výstupu z undergroundu vyčistili svůj zvuk, ale začali experimentovat i s komplexnějším songwritingem. Delší skladby a opatrné námluvy směrem k progu mi upřímně nikdy nebyly úplně po chuti. Tuhle vývojovou fázi naštěstí kapela po svém reunionu v novém tisíciletí rychle opustila a věnuje se tomu, co umí nejlíp.„There Near“ nám přináší klasické elementy kapelní tvorby, zároveň je ale tak nějak jiná. Ze sociálních jistot zde opět dostáváme jedinečný, ostrý a drásavý kytarový zvuk, který je hlavní dominantou desky. Kila efektů a zkreslení opět vytváří komplexní zvukomalbu. Nakrátko nepřicházíme ani u rozsáhlých sól, v typickém rukopisu J Marcise. Ten bych popsal zhruba jako „sice to neumím, ale fakt mě to moc baví“. Technickou kvalitu sól nechám na povolanější, ale tohle (možná) lehce předstírané neumětelství je jedním z nejvýraznějších rysů hudby DINOSAUR JR. A v kontextu klasického indie rocku, který se proti kytarovým sólům spíše vymezoval, působí jako pěst na oko. Pak zde máme typický, lehce plačlivý zpěv. Ten už ale není tak utopený v mixu jako býval v minulosti. J Marcis se postaral i o produkci a pojal jí v modernějším duchu, takže vokály jsou hezky vytažené a texty krásně srozumitelné. Za mě ideální propojení starého s novým ve vysoce funkční celek. Kapela nadále kolem sebe vytváří auru milých, lehce pošetilých, podivínů, které nelze mít nerad. Odzbrojují nás svojí upřímností, neškodností a nepředstíraným zápalem pro svoji muziku.Máme zde jednak hravější a odlehčenější kousky jako „Several Got Away“, „Gone Off“ nebo „Take Me With You“, které jsou nenucené a zábavné. Když ale kapela zvážní, jako třeba v „No Friends“, tehdy se ukáže v plné síle. Výborné jsou i uvolněnější kousky jako „Everything At Once“ nebo „Walk Me Back“, přinášející specifickou, lehce nostalgickou pohodu. Album drží výborně pohromadě, má přirozený rytmus a vyrovnanou úroveň bez hluchých míst. Je z něj cítit, že bylo stvořeno z čiré radosti z hraní. V rámci svého „dinosauřího“ univerza je kapela pevně ukotvena a dělá to co umí nejlíp. Bez křeče, bez tlaků, jen proto, že je to baví. „There Near“ je šedou myškou, která ale má potenciál stát se korunním princem diskografie DINOSAUR JR. Kapela zde s lehkostí dokazuje, že styl, který stvořili, může i po 40 letech fungovat na jedničku.https://www.crazyDiamond.cz/hansen_born_with_a_hammer_recenze/4053https://www.crazyDiamond.cz/hansen_born_with_a_hammer_recenze/4053hackl@volny.cz (Pekárek)Fakt, že Kai Hansen už dávno sestoupil ze svého kreativního vrcholu, je myslím zřejmý už víc jak dvě desítky let. V pohodě se však dá poslouchat i jeho pozdější tvorba, protože ve své top formě překonával laťku průměru s obrovskou rezervou. Na mysli mám zejména pozdní GAMMA RAY a solidní příspěvek v UNISONIC. Výjimkou pak není ani druhá deska jeho posledního projektu, pojmenovaného lakonicky HANSEN. Reunion HELLOWEEN sem příliš motat nebudu. Omezím se na konstatování, že v daném případě jde o tak chytře promyšlené obchodně-kreativní spojení, že v něm netratí cti nikdo, a to i kdyby jen příštipkařil.Jak se dalo asi čekat, Kai je ve svém vlastním projektu umělecky absolutně svobodný, což se sice projevuje větší pestrostí, ale též určitou a do jisté míry záměrnou neuceleností. Jde prostě o starého metalového pardála, který si chce věci dělat po svém. Jeho vkus navíc utvářela řada standardů různých žánrů, k nimž jako by se přes uvolněnou metalovou formu s láskou vracel. Co se týče kvality, či spíše charakteru samotného materiálu, u HELLOWEEN by se mohl objevit asi jen v podobě singlových bonusů. Pořádným singlům asi už odzvonilo, leccos se nehodí do konceptu a Deris je prostě v oboru skládání pop metalových i jiných hitovek extratřída. Šuplík se tudíž pomalu plní. A to je dobře, dodávám po dalších posleších.Kaiovi fanoušci, odkojení otevřeností HELLOWEEN a GAMMA RAY, by album „Born With A Hammer“ měli ocenit. Nejde sice o žádnou power-speed jízdu ani kreativní explozi, ale stále tu máme slušný příval melodií, onen typický zpěv našeho hudebního dospívání a také osobitý metalový styl. Na mysli mám směs rozpoznatelných písní někde na pomezí rokenrolu, QUEEN, evropského power metalu a heavy metalu. Vedle epiky nechybí ani humor, a to jak v hudbě, tak v textech. Pohled na vlastní existenci s odstupem a nadhledem. „Právě něco takového mě drží nohama na zemi,“ zdůrazňuje Kai v aktuálním rozhovoru pro web MetalTalk. „Rád si dělám legraci i sám ze sebe a neberu se příliš vážně. Svou hudbu sice vážně beru, ale ten nadhled se promítá i do ní.“ Nesklouzává přitom k trapnosti, tedy s jedinou výjimkou, kterou každý snadno identifikuje.:-) Do výše zmíněného hudebního základu se zkrátka přisypává kdeco.Nahrávalo se v Hamburku. Web Discogs vedle Chameleon Recording Studios, využitého již pro přípravu debutu, zmiňuje dokonce i Hansen Studios. K posledně uvedeným prostorám toho na netu nicméně moc nenajdete. Troufám si spekulovat, že k žádné zázračné rekonstrukci Hansenova vyhořelého studia, případně pořízení nového, nedošlo a že Kai nezanedbatelnou část novinky natočil doma či takříkajíc za pochodu. Proč zmíněné technické zázemí tak řeším? Kvůli vynikajícímu zvuku rozhodně ne. Producentská úroveň šla totiž na „Born With A Hammer“ dolů, díky čemuž se solidní potenciál nových skladeb nerozvinul, jak by si zasloužil. Kytary mohly znít lépe a zároveň být více plastické. To samé platí pro zpěv. Výsledek zní jako hodně dobrá předprodukce desky, která bude později daleko pompéznější a bombastičtější. Ostatně, velká studiová kouzla se zřejmě netočí ani kolem slábnoucího Hansenova zpěvu. Pokud ano, tak je na tom už docela špatně. Poměrně syrově působí i bicí Daniela Wildinga, což mi vadí podstatně méně. Výrazná baskytara Alexandra Dietze, i když hraje vynikající party, jde svou silou bohužel nad kytary. Pokud by šlo o punkové legrácky, neměl bych námitek, jenže deska přináší i epické nebo lyričtější chvíle, jimž někdy až punk/rockový sound evidentně nesedí. Nuance tedy tkví hlavně v hudbě samotné, nikoli ve zvuku, který nabízí spíše sílu, masu a groove, tedy vlastnosti vhodné zejména do auta a … na koncert. Uvidíme.Oproti minulému albu došlo k některým zásadnějším změnám. Logo už nedoplňují „přátelé“. Odpadla tudíž plejáda hostující zpěváků, zatímco do základu přibyl Hansenův syn Tim. Odvažuji se tvrdit, že za některými rychlými sóly stojí právě on. Připočítá-li se k nim Eike Freese, jenž se postaral též o mix a mastering, hrají nyní v kapele tři kytaristé. Na „Born With A Hammer“ blbé kytary pochopitelně nezazní ani na vteřinu. Co se týče zmíněné pestrosti, určitá žánrová rozmáchlost patřila svého času i ke GAMMA RAY. Přestože o návratu k jejich progresivnějším začátkům nelze hovořit, určité paralely zde jsou a nevyvrací je ani Kai. „V GAMMA RAY jsme vždy měli určitou rozmanitost,“ říká. „Vždy jsme se také snažili tu a tam vybočit ze zajetých kolejí. Rád dělám drobnosti, které se vymykají běžnému standardu. Ale na aktuálním albu HANSEN je to opravdu extrémní.“Nezbývá než souhlasit. Baladický úvod působí skoro zavádějícím dojmem. Ne, žádné „Land of the Free III“ nebude, přestože „Feeding the Beast“ patří ještě mezi ty klasičtější kusy. Něco takového dojde každému nejpozději při poslechu „Welcome to Life“, což je punk-speedová bomba čiré pozitivity, explodující v reggae. Jestli má někdo právo na disco metalovou úlitbu, jde určitě o Kaie. Byli to právě GAMMA RAY, kteří již v roce 1999 přišli se striktně metalovým coverem megahitu od PET SHOP BOYS. „Dont Care“ navíc není vůbec špatná, chvílemi dokonce slušně řeže a zároveň dokonale připraví posluchače na moderní groovy hit „Wait and See“. Titulní minisuita „Born with a Hammer“ nepředstavuje nic objevného, Hansen se na ni chvílemi vrací až někam k „The Silence“ z debutu GAMMA RAY. Opět se mi v této souvislosti vkrádá do mysli otázka typu, kdo jiný nám něco takového dnes ještě složí a nahraje, a kdo v budoucnu? Bude nás jednou podobně oblažovat jen AI? Brr, pojďme radši dál. Tohle totiž evidentně není AI. Výhrady jdou stranou. Přes nedokonalou produkci znamená titulka jasné body navíc, které kapele nelze strhnout ani po poslechu přisprostlé „I.D.G.A.F.“ s legendárním riffem od DEEP PURPLE. Jinak si Kai půjčuje hlavně formičky. Dobře, i ten refrén v „End of the Road“ zní trochu podezřele, ale celkově máme co dočinění se svébytnou kolekcí autorského týmu, který se jen tak něčeho nezalekne, přestože mu dominuje veterán. Závěrečná thrash speedovka „Wonderland“ od Dietze mě navíc kombinací tvrdosti a pompézního refrénu zasáhla na komoru.Nová deska HANSEN nepřekvapila ani nezklamala. Navzdory nevyrovnané produkci a jednomu lapsu, jdoucímu na vrub možná až přílišné životní zkušenosti:-), se mi zažrala pod kůži. Řadu pěkných motivů a melodií nemohu dostat z hlavy. Proto jsem se také z hodnocení průměrného nakonec posunul ke zřetelnému nadprůměru. Znovu platí: „Berte, nebo nechte bejt!“https://www.crazyDiamond.cz/garbage_no_gods_no_masters_recenze/4045https://www.crazyDiamond.cz/garbage_no_gods_no_masters_recenze/4045nobody@nothing.com (Tomáš)GARBAGE jsou zpět! Poté, co si vybrali slabší chvilku s předchozím zářezem „Strange Little Birds“, se opět dostali do slušné formy. V principu se vrátili ke svým kořenům, ale dali je do kontextu aktuální doby. Taky jsme proti debutu už o víc než 25 let dále, takže nečekejme divokost a bouřlivost ranních desek. Naštěstí kapela odolává působení času se vztyčenou hlavou. Je pořád relevantní hudební veličinou, která vydává slušné desky, které rozhodně nejsou jen do počtu. Na „No Gods No Masters“ GARBAGE prohrábli svoji minulost a vybrali z ní všechny významné elementy, které je za ty roky formovali. Elektronika kombinovaná s kytarami, temnější atmosférické polohy, industriální vlivy, ale i taneční beaty a výrazná popová melodika. Přichází kapela na své sedmé kolekci s něčím skutečně novým? Neřekl bych. Dělá to, co umí nejlíp, a v rámci evolučního vývoje to akorát zmodernizovala a dala tomu aktuální tvář. A mně to vážení úplně stačí.Písničky se při společných jam session začaly rodit v průběhu roku 2019. Samotné nahrávání se realizovalo od září zmiňovaného roku do března 2020 a skončilo těsně před nástupem lockdownů. Produkci si kapela znova pokryla svépomocí, o zvuk se postaral osvědčený Billy Bush, mastering zajistila Heba Kadry. Tato specialistka na mastering egyptsko-amerického původu má rozsáhlé zkušenosti s různými alternativními/indie/noise rockovými kapelami a dělá i do shoegazu a dream popu. Externí vstupy kapele evidentně prospěly a výsledná kolekce zní skutečně moderně a svěže.V textech dala Shirley průchod svému politickému aktivismu a dotkla se témat zneužívání moci, sociální nespravedlnosti, rasismu, patriarchátu nebo organizovaného náboženství. Není to nic nového, vždy byla velice aktivní v pojmenovávání věcí, které jí frustrovaly a štvaly zároveň. Zastávala výrazné anti-kapitalistické a feministické postoje, podporovala různé kampaně a spolky. I samotný název „No Gods No Masters“ (žádí Bohové, žádní páni) je už od konce 19. století v různých obměnách s oblibou využíván širokým spektrem skupin, rebelujících proti aktuálnímu společensko-politickému zřízení. Ať už to jsou antiklerikální hnutí, anarchisti, feministky, pro všechny je to vyjádřením frustrace z nespravedlnosti světa a potřeby změny. Ačkoliv se nastupující pandemie do písniček promítla jen velice okrajově, protože už většina z nich byla prostě v té době finalizována, jejich sdělení, jako i vážnější a temnější atmosféra, rezonovaly velice intenzivně a trefily se do aktuální společenské situace. Shirley neopomněla ale ani osobnější témata, jako třeba těžkou adaptaci na život v Americe, omlouvání chyb z mladosti nebo bolest po smrti matky.Otvírák „The Men Who Rule The World“ už podle názvu jasně deklaruje, kdo je terčem hněvu Shirley. Celkem zajímavý song v roztěkaných slokách přináší spoustu zvuků, funky vsuvek a podivných elementů, aby to vše zastřešil velice jasný a důrazný refrén. Druhá „Creeps“ je takovým netypicky typickým songem GARBAGE. Více elektroniky v tomto případě má svůj význam a přínos, quite-loud-quite princip funguje výborně. Taneční rytmus je omamný, zvuky zajímavé, industriální feeling vábivý. A jízda pokračuje. Slaďák „Uncomfortably Me“ je vysloveně povedený. Hutná a tíživá elektronika a nad ní jasný, lehký a uvolněný hlas Shirley. Nádhera. Více do indie a synth rocku směřují „Wolves“ s nakažlivým refrénem, který je tak podivný, že je vlastně krásný. Povedená je i „Anonymous XXX“. Klidnější tempo, tajemná atmosféra, pomalý zpěv Shirley. Tohle jsou nejsilnější zbraně kapely. Tajemnou atmosféru si ponechá titulní i „No Gods No Masters“, ale přidá to tempa. Opět se nám zde rojí zajímavé zvukové kreace, i samotná dramaturgie skladby je velmi specifická, řekněme až post-moderní.Je zajímavé sledovat, že po hudební stránce působí deska skutečně velmi bezprostředně a uvolněně. Ve spousta momentech dokonce až hravě. Což je v ostrém kontrastu s relativně vážnými a neradostnými texty. Obtěžkané a depresivní skladby, které se vyskytovaly na předchůdci, zde ale prakticky nenajdeme. Právě naopak. Kolekce hezky odsýpá, působí pozitivně, se silným akcentem na taneční rytmiku. Produkčně je to opět skvěle ošetřené. Jak je u GARBAGE zvykem, vjemů je kvantum, takže každý opakovaný poslech vám servíruje nové a nové elementy, které jste si předtím ještě nevšimli. Hlas Shirley je už stabilně posledních několik alb v mixu v popředí a já to kvituji. Za ty roky se totiž vypracovala na „paní“ zpěvačku, a i teď je její vokál jasným poznávacím znamením a nenahraditelným základním kamenem výrazu kapely.GARBAGE mají rádi bonusové a deluxe edice svých alb. A já je mám rád taky, protože se tam vždy objeví velice zajímavé songy, které se už nejednou vyšvihly mezi nejlepší kousky desky samotné. Rozšířená verze „No Gods No Masters“ nám nabídne hned osm (!) dalších písniček, a v podstatě si vyžádala další cd nosič. Stylová paleta je teď skutečně velice pestrá, stejně tak kvalitativní úroveň. Některé songy byly už v mezičase vydané jako samostatné singly, objevilo se zde i pár coverů nebo spoluprací s kolegy z hudební branže. Mezi nejlepší kousky řadím poctivý gotický-industriál „No Horses“, nebo spolupráci s Brody Dalle z THE DISTILLERS v songu „Girls Talks“. Punkovější náboj kombinovaný s industriálním pozadím, intenzita a tíživá atmosféra, to vše dodávají songu velkou dávku naléhavosti a dravosti. Covery zastupuje Bowieho „Starman“, který vůbec není špatný. Ještě lepší je ale „Because The Night“ z pera Patti Smith a Bruce Springsteena. Tady se spojili s indie rockery SCREAMING FEMALES. Dva výrazné vokály, poctivé kytary, jemný klavír v pozadí a spousta emocí. Krása střídá nádheru.GARBAGE našli na „No Gods No Masters“ recept na dlouhověkost. Propojili zde svoji minulost a budoucnost do konceptu, který může fungovat dlouhodobě, aniž by se obehrál a stal se revivalem sama sebe. Pevný základ kombinovaný s malými, ale důležitými kroky vpřed.https://www.crazyDiamond.cz/green_lung_necropolitan_recenze/4050https://www.crazyDiamond.cz/green_lung_necropolitan_recenze/4050janpibal@seznam.cz (Stray)Koncem léta vydali londýnští GREEN LUNG již své čtvrtéřadové album. Oproti předchozí desce „The Heathen Land“ jdeurčitě o temnější a sevřenější záležitost. Co se melodických nápadů týče, tak celkovákoncepce i vyznění díla působí strožeji. Nicméně to nepopírá propracovanost skladeb. Kapela jakoby letos zúžila pole svého působení acelkově zhutnila vyznění, stejně tak opustila prostředí lesů,pohanských rituálů a celkově venkovskou mytologii a obrátila svou pozornost na dějiny britské metropole, konkrétně její temnějšístránky týkající se legendami opředených viktoriánskýchhřbitovů a s nimi souvisejících okultních společností.Producent Tom Dalgety, známý mimojiné prací s OPETH a GHOST, nahrávku kočíroval již na začátkuletošního roku. Ta vznikla v londýnských studiích RockfieldStudios. Výsledkem je zvuk ctící hardrockové standardy plnéhutných kytar a klávesového zdobení. Deska je zručně aranžovanáa zpěvové linky dost často podporují i různé chóry avícehlasy, což přispívá i k navýšení uhrančivosti skladeb.Samotným GREEN LUNG, které jsme před dvěma lety měli možnostvidět na festivalu Brutal Assault, se poměrně dobře dařívzdálit se běžnému retro-rockovému prostředí. V jejich případěopravdu nejde jen o rekonstrukci hard rocku po vzoru DEEP PURPLE čiBLACK SABBATH inspirovanou sedmdesátými lety, ale kapela přinášíi vlastní kvalitu, která má potenciál fungovat i sama o sobě. Kytarista Scott Black staví nejen na hutných riffech a výraznýchsólech, ale dokáže songy opentlit i zajímavou maidenovskou vyšívánkou, zatímco klávesista John Wright dodává hudběcharakteristické varhanní a mellotronové barvy. Tom Templar mánavíc hlas, který se dokáže pohybovat mezi běžným melodickýmhardrockovým zpěvem, teatrálním vypravěčstvím a téměřobřadním přednesem. Výsledkem je hudba, která se nesnaží znítjako archivní nahrávka z roku 1973, ale jako současná kapelavědomě pracující s tradicí. Jeden z nejdůležitějších momentůdesky přichází hned na začátku, kdy se rozduní skladba „DanceTo The Grave“. Hřmotná záležitost ve svém varovném námětunaráží na současný fenomén propojení všemocnýchtechnologických miliardářů s krajní pravicí. A právě z tétoskutečnosti vyplývající pochod do záhuby zhudebňuje. Jednímz nejchytlavějších okamžiků alba je následná „Black Magick Radio“. Základem je sabbathovský riff, nad nímž serozprostírají varhany evokující soundtrack k britským hororůmsedmdesátých let. Text pracuje s představou pirátského rádiajako kanálu, kterým do světa proniká cosi nadpřirozeného. samotní autoři to vysvětlují tak, že z obyčejného technického zařízení se stává prostředníktemných sil. Inspirací pro bláznivý rock´n ´rollový kvapík „Necropolitan Line“ se stala skutečnáželezniční trať Necropolis Railway, která v devatenáctémstoletí přepravovala zemřelé a pozůstalé z centra Londýna napohřebiště v Brookwoodu. GREEN LUNG tento pozoruhodný historickýmotiv přetvářejí v představu městské podzemní dráhy ovládanémrtvými. Rozhodně zajímavé téma. Výsledkem je tedy energická skladba, v níž se britský heavymetal potkává s hororovou obrazotvorností a lehce šílenýmsmyslem pro humor. Singl „Evil In This House“, který předvydáním alba nejlépe představil jeho hudební charakter, nászavádí na duchařskou seanci v opuštěném domě. Oh jak britské!Motiv vztahu mezi živými a mrtvými zmiňuje „Together InDeath“. Smrt coby kulturní, romantické a mytologické témavlastně popírá albový celek jako striktně hororový koncept.Jednou z nejambicióznějších skladeb je mocná „Ozymandias“. Názevodkazuje na slavnou báseň Percyho Bysshe Shelleyho, kterápřipomíná pomíjivost moci a velikášství. Kapela zde dokazuje, žemá vedle okultní obrazotvornosti také smysl pro literární afilozofické souvislosti. „Alostrael“ je naopak spojována smytologií Aleistera Crowleyho a jeho představou Babalon, tedy postavyreprezentující ženskou, sexuální a duchovní sílu. Důležitouroli zde hraje mluvený vstup Riley Pinkerton z CASTLE RAT, tahlepasáž totiž přispívá k rituálnímu, téměř scénickému charakterukompozice. Závěr alba v podobě „To TheGallows Born“ se vrací k tradičnímu britskému heavy metalu a kpříběhu člověka, který míří na popraviště. Text čerpá zhistorie londýnských poprav a z posledních okamžiků odsouzence.Hudební atmosféra odkazuje k epickému světu starých dobrých IRON MAIDEN.Vícehlasy, gradující kaksádová aranžmá dodávají finále pocit dávné půlnoční tragédie.„Necropolitan“ je velmi povedená deska kapely, která se užnemusí spoléhat pouze na atraktivní retro zvuk. GREEN LUNGdokázali propojit tradiční hard rock a heavy metal s promyšlenoukoncepcí, literárními odkazy a vlastními představami o britskémokultním folklóru. Jsou kapelou, pro kterou je důležitý nikolivprvotní efekt, ale naopak určitý přesah. Místy mě naopakpřijde, že deska by mohla působit méně uhlazeně a dát přednostvětší přirozenosti a divokosti. Ještě to není úplně bez rezerv, ale Angličané zůstávají kapelou velkých příslibů.https://www.crazyDiamond.cz/chat_pile_who_loves_the_sun_recenze/4048https://www.crazyDiamond.cz/chat_pile_who_loves_the_sun_recenze/4048janpibal@seznam.cz (Stray)Ne že bych někdy byl aktivním jestřábem v rámci podzemního dění v tvrdé hudbě. Ovšem již v doběvydání jejich debutu „God´s Country“ z roku 2022 jsem americkou noise/post-hardcore kapelu CHATPILE zaznamenal a shledal jejich vyznění velmi zajímavým. Jejich neúhledné malbyodpudivými tóny opravdu nešlo přeslechnout. Baskytara posazená výrazně do popředí, kytary mnohdy v poloakustické podobě, do toho neustálý pocit napětí a rytmika, od které vlastně netušíte co čekat, to byla čtveřice chlápků zOklahomy, která dva roky poté na svou prvotinu navázala albovou dvojkou „CoolWorld“. Už estetika, s jakou kapela pracuje, působí velmi civilně a vlastně i nerockově. Ať už jde o obalydesek s fotografiemi městských objektů či prostranství neboklipy natočené s minimem střihů na surovou „zpravodajskou kameru“budí dojem určitého zmaru. Prázdnáprostranství a absence čilého ruchu umocňuje ve vizuálu CHAT PILE onen všudypřítomnýchlad. O kapele navíc nelze říct, že by se v jejich skladbáchnacházel byť jen náznak melodií a to i když na novince lze nalézt mírnou návaznost na cosi, co před třiceti lety proslavilo kalifornské KORN. Samozřejmě, upozorňuji na to na základě jistých prvků ve vyznění, ale parta okolo Jonathana Davise na rozdíl od CHAT PILE uměla napsat hitovky. Jasně, na novince atřetí desce „Who Loves The Sun“ je znát určité zčitelnění apřehlednost. Posuny tímto smněrem však nejsoubůhvíjaké. CHAT PILE jsou zkrátka kapelou, která dokáže udělatze zvukové nepohody přitažlivou záležitost, ale že by tvořila hymny, tak to ani náhodou. Kytara Luthera Manholea staví v nejintenzivnějších momentech na těžkých, deformovanýchriffech, baskytara vytváří práskavý spodek, zatímco bicí udržují posluchače v neustálém napětí. Nad tím senachází rozervaný hlas Rayguna Busche, jehož vokál střídábezemotivní přednes člověka na sedativech, s paranoidnímmumláním a výkřiky šílence zápolícího s vlastní existencí. Už to je důkaz, že CHAT PILE stojí mainstreamu zády. Novinkaje však zřejmě nejvzdušnější a nejméně natlakovanou sadou z jejichkrátké diskografie. CHAT PILE se musí přičíst k dobru, že právě v tišších aatmosféričtějších pasážích dokáží uhranout a získat sipozornost posluchače. Právě Raygun Busch se ve svých civilníchtextech věnuje tématům jako je sociální nerovnost, frustrace,odcizení nebo životní beznaděj na odloučených či vykořeněnýchmístech amerického vnitrozemí. Rozhodně se však vyhýbá nějakýmpolitickým sloganům a prvoplánové agitce. Snaží se se svým bandem ukázat, jak se životní poměry otiskujído každodenního chování lidí. Klaustrofobní náladou opatřená skladba „Creature“, ježcelé album zahajuje, pracuje s představou světa, v němž sekatastrofa stala normálním stavem věcí, což vyplývá především z nálady této písně a rovněž z úsporného textu. Hypnotická „Deep Blue“upozorňuje na navyšující se závislost člověka na všudypřítomných obrazovkáchtelefonů, počítačů, televizí či sledovacích monitorů. Jejítext míří na společenskou masku, kterou mladý člověk nosí,aby v dnešní době vyhověl svému okolí a vytěsnil tak skutečný svět. Aprávě zde se nachází největší podivnost CHAT PILE, dokážítotiž zhudebnit odcizení naprosto chladným, ale zároveňpřitažlivým způsobem. Z počátku takřka grungeově rezignovaná„Same Rules“ staví na úsporných aranžmá, kytarové akusticea sugestivním přednesu. Skladba však postupně nabere na intenzitěa nakonec se jedná o jednu z nejnápadnějších věcí na albu.Pracovní prostředí coby prostor, kde se nebezpečí, šikana aponižování stávají běžnou součástí dne, to je zde jedna znejtvrdších skladeb „Pen I S Mall“. Následuje „Shrine“připomínající temný obřad uvnitř rozpadajícího se světa.Ženské doprovodné vokály umožňují skladbě „Intruder“zabrousit do melodičtějších a přístupnějších míst, kde sehudba CHAT PILE dosud málokdy vyskytla. Skladba je důkazem, že byposuny tímto směrem mohly opravdu fungovat, ale jak se to bude postupem doby dařit realizovat, se zjevně nedozvíme letos. Skladbu po skladbě by se dalopokračovat i u následujících položek, ale intenzita se postupem materiálu spíše vytrácí a tak poslední dvě skladby „Family Funeral“ a„October All the Time“ pracují s rozvláčnělejšími pomalýmistrukturami a symbolizují tak spíše plynulý rozklad. Každopádně je třeba výsledek zhodnotit slovy, že se CHAT PILE podařilo i napotřetí nahrát obstojný a osobitě pojatý materiál, který však opět nemusí vyhovovat každému.https://www.crazyDiamond.cz/duben_v_pesti_kolowrat_posledne_decembrove_dni_praha_klub007_8rijna2026_koncert/4046https://www.crazyDiamond.cz/duben_v_pesti_kolowrat_posledne_decembrove_dni_praha_klub007_8rijna2026_koncert/4046nobody@nothing.com (Tomáš)Pochmurný a deštivý podzimní večer byl jako stvořený pro poctivou dávku alternativní kytarové melancholie. Proti byly ale vystupující kapely. Na melancholii si nevzpomněl ani pes, na Strahově se totiž rozjela pořádná rocková bouře. Konečně jsem poprvé navštívil legendární „Sedmičku“ a lepší příležitost jsem si k tomu snad ani nemohl vybrat. Tři česko-slovenské legendy vyrazily na menší turné a jejich pražská zastávka byla povedená po všech stránkách. S každým z trojice účinkujících mám úplně jiný vztah. KOLOWRAT znám téměř od začátků, zažil jsem jejich proměny a poslouchám je i dnes pravidelně, ale naživo jsem je neviděl téměř deset let. DUBEN V PEŠTI jsem objevil kolem covidových lockdownů, ale neviděl jsem je nikdy naživo. No a POSLEDNÉ DECEMBROVÉ DNI jsem někde v toku času podle názvu už zaregistroval, ale nic jsem od nich neslyšel. Očekávání byly vysoká, jdeme teda na to.Pražský dopravní Mordor se překvapivě nekonal jen kolem pod mostem zaseklé vrtací soupravy, kterou se snažily uvolnit i vyprošťovací tanky, ale postupně se přenesl do celého širšího centra. Já si užil zejména křižovatku na Prašném mostě, kde výpadek semaforů spolehlivě otestoval nejen psychickou odolnost, ale zejména asertivitu projíždějících řidičů. Naštěstí jsem na „Sedmičku“ dorazil včas, abych před začátkem setu stihnul i jedno pivko a pokec s dlouho neviděnými kamarády. Protože je živá produkce v tomto klubu omezena desátou hodinou večerní a každá kapela měla vyčleněných zhruba 40 minut hrací doby, nebyl čas na žádné hvězdné manýry, které samozřejmě u alternativců běžně očekáváme (vtip) a koncert začínal přesně na čas.Trojice POSLEDNÉ DECEMBROVÉ DNI z Bardejova nejsou žádní nezkušení začátečníci. Vznikli ještě počátkem devadesátek, pár let byli nečinní, ale svůj „garage-pop“ koncem prvního desetiletí nového milénia znovu oživili. Nestíhal jsem si naposlouchat žádné jejich písničky, takže jsem s otevřenou myslí prostě čekal, co se bude dít. První tři songy byly v duchu melodického, ale hodně syrového garage rocku. Ideální klubovka. Zvuk drásavý, kapela výborná, trochu se ztrácel vokál, jinak jim to šlapalo moc dobře. Pak si ale k sobě pozvali kytaristu KOLOWRATU a na dalších 5-6 písniček došlo k totální transformaci a mě padla huba. Doslova. SONIC YOUTH se srazili s QUEENS OF THE STONE AGE a k tomu se tam připletla typická slovanská melodika. Zvuk se zahustil, skladby se prodloužily. Všechno to jelo na vlně hypnotické psychedelie a bylo to úžasné. Hlavy necelých 50ti návštěvníků se houpaly v synchronizovaném rytmu. Zjevně mám z naší malé redakce štěstí na koncerty, ale žádná přehulená a zvukově extrémně hlučná produkce to nebyla, všechno bylo správně nastavené, pan zvukař si to i aktivně v průběhu koncertů kontroloval.KOLOWRAT v mezičase, co jsem je měl možnost shlédnout naposled, nejen lehce obměnili sestavu, ale stihli před dvěma lety vydat i výborné EP „Kristal“. Že aktuálně nemají baskytaristu jsem se dozvěděl už před samotným setem, a musím uznat, že tam skutečně chybí. To byla ale jediná piha na jinak skvělém setu. Mistři melancholického indie rocku z Košic mě opět přivodili neklidné brnění po celém těle. Jejich schopnost vystavět písničku od křehkého a niterného základu až k bouřlivému a hlučnému finále je prostě famózní. Zlepšila se i čistota vokálu a zpěvák Rasťo Rusnák byl taky ve výborné formě a evidentně si koncert užíval. Kromě „hitovek“ ze starších alb, které považuji za zlatý fond slovenské kytarové alternativní scény, přidali i pár kousků ze zmiňovaného EP. Skladby jako „Nie je to náhodou tvoja pýcha?“ nebo „Tvár čo mi nerobí priateľov“ ukazují dospělejší (jestli to ještě vůbec jde, textově to byla od počátků jedna z nejzajímavějších slovenských kapel) tvář skupiny a do setlistu zapadly absolutně přirozeně a nenuceně.DUBEN V PEŠTI na letošní novince „Uprostřed ticha“ znatelně přitvrdili a já byl velice zvědavý, jak to bude znít naživo. Jako správný headliner měli nejlepší zvuk (i když vokál se opět trochu rozostřil), ale zejména kapela nastolila neskutečně drtivý tah na branku. Dokonale sehraní, maximálně profesionální. Při sledování trojice bubeník-basák-rytmická kytara jsem občas měl pocit, že jsem snad na punk-rockovém koncertu. Krásně hutný zvuk dvou kytar, výrazný klavír, famózně nazvučené bicí, nekompromisní basa. Špičkový alternativní rock. Setlist se primárně točil kolem nové desky. Evidentní příklon k melodickým polohám, v kombinaci s větší přímočarostí skladbám naživo vysloveně slušel. „Lepší časy už byly“, „Tiché postavy“, „Na svátky do vsi“ nebo „Z lesa přichází večer“ jednoduše naživo fungují absolutně nenuceně. Pár starších kousků, i když pořád poctivě rockově pojatých, prezentovalo klidnější tvář kapely, která je hloubavější a více melancholická.Trio kapel sice evidentně vyrostlo na devadesátkových základech, ale jejich alternativní rock nezestárl ani o den. Je pořád aktuální, moderní a má co říct. Ano, všechny tři skupiny si zakládají na textech, které nejsou jen hezkými rýmovačkami, ale nesou v sobě myšlenku, sdělení, nebo alespoň zajímavý příběh. A naživo to dokážou představit civilně, ale zároveň profesionálně.https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_praha_O2arena_7rijna2026_koncert/4052https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_praha_O2arena_7rijna2026_koncert/4052nobody@nothing.com (Gazďa)Končí úvodní Holstovy planety,zazní úder bicích synchronizovaný s basou, kytarou aklávesami a Ian Paice přechází do klasického virblového beatu,ke kterému se po chvíli přidává spolehlivá basa Rogera Glovera.Po zádech běhá mráz a za chvíli už je „Highway Star“v plném proudu. Je to neuvěřitelné, ale tahle skladba má užčtyřiapadesát let a stále neztratila nic ze své údernosti azábavnosti. Nemůžu úplně říct, že ji DEEP PURPLE hrají jakozamlada, na to samozřejmě ani nemám tolik zkušeností, ale je topořád solidní odvaz. Spolehlivá rytmika i perfektně sehranásolíčka Dona Aireyho a Simona McBridea. A pak Ian Gillan, který vůbecnezpívá špatně a občas se pustí i do svých tradičníchječáků. Když zavřu oči, tak se nedá vytušit, že většinětěchhle odvázaných týpků na pódiu táhne nebo dokonce protnuliosmdesátku. Možná je u nás ještě někdy uvidíme, možná tobylo naposled. Tak i tak šlo o večer, který dávalo smyslnavštívit. Jelikož jsem tentokrát zavítal doklubového patra, tak jsem se před produkcí věnoval i jídlu azmeškal předkapelu, respektive ji poslouchal jen jako kulisu přivečeři a šel se na ni jednou dvakrát podívat. Šlo o retro bandčtveřice čerstvých dvacátníků z West Midlands zvanouJAYLER. Kluci se z takto letmého poslechu zdáli dost schopníjak na svůj věk, tak na to, že mají na kontě pouhou jednu desku.Mauglímu i mě stylem i hlasivkami frontmana Jamese Bartholomewapřipomínali GRETU VAN FLEET. Šlapalo to, ječelo to, fungovalo to.K tmavé fialové tenhle sedmdesátkami načichlý heavy bluesrock pásne a JAYLER jako příjemný předkrm zaskórovali dobře.Možná byla chyba, že jsem jim nevěnoval plnou pozornost, a žetoho – až se stanou jednou světoznámými – budu trochulitovat. Ale už se stalo. Zatímco JAYLER se po sedmdesátkovémrocku opičí, DEEP PURPLE stáli přímo u jeho zrodu. Za dva rokyoslaví šedesát let na scéně, a to je výkon, který nemá až napár výjimek – jako THE ROLLING STONES, THE WHO, THE BEACH BOYSnebo naši OLYMPIC – obdoby. Kapela je tak starší nežsedmačtyřicátník a nový kytarista Simon McBride a obsahuje i třizástupce z klasické sestavy MK II. Ian Gillan (81 let), RogerGlover (80) a Ian Paice (78), které doplňuje ještě „rainbowovský“klavesák Don Airey (78). Ta energie, kterou tito pánové stálevyzařují, je neuvěřitelná. Těžko pochopitelné mě to přijdezejména u Paiceho, neboť bubeníci ze sebe vydávají běhemvystoupení vůbec nejvíc energie, a ještě si u toho kazí záda.Jenže tomuto rodákovi z Nottinghamu ani tourování s DPnestačí, v mezičase vyráží na šňůry i se svou bokovkouPURPENDICULAR, kterou jsme měli možnost vidět loni také načtyřech štacích v Česku. Po úvodní solidní, ale ničímpřekvapivé úvodní animaci prolétávající všechna dosavadníalba se tedy pouštíme do „Highway Star“, která všemdosvědčuje, že pánové stále umí a že stálo za to tenhlekoncert navštívit. Následuje „A Bit on the Side“z předposlední řadovky „=1“ (2024), kterou vystřídalašestapadesát let stará „Into the Fire“. Tímto způsobem bylpak poskládán celý koncert, kdy se dávné a publikem milovanéklasiky organicky střídaly s novějšími kusy, kteréfungovaly vedle osvědčených čísel zcela spolehlivě. Dědečkovépřicházejí každé dva až tři roky s novým albem a žádnáz těch desek není špatná, včetně letošní „SPLAT!“.Z té zazněly hned čtyři kusy, z nichž byla koncertněnejpůsobivější singlovka „Arrogant Boy“ s charakteristickýmisólovými orgiemi kytary i kláves, které dávají vzpomenout naprastaré klasické vály. V osmnáctičlenném setlistu sito nové a staré zápisy rozdělily půl na půl, čímž bylojasně řečeno, že se Angličané v žádném případěnepovažují za jakýsi legacy band. Z novinek bych vyzdvihlještě melodickou „Lazy Sod“ nebo bluesově něžnou „SometimesI Feel Like Screaming“. Ze starých fláků nepřekvapilo vůbecnic neb „Lazy“ a „Perfect Strangers“ hrají desítky let,stejně jako se končí dvojzápřahem „Hush/Black Night“. Nějakéosvěžení i starších věcí ze setlistu bych uvítal, ale nadruhou stranu – jde pořád o skvělé písně, tak proč si jeještě jednou neužít, když nám je chtějí Párplové zahrát. Došlo i na intermezza v podobějednoho kytarového a tří klávesových sól. Nic, co bychpotřeboval, ale chápu, že staříci si potřebují oddechnout.Tedy až na Dona Aireyho, který ale jako služebně mladší muselzjevně plnit stranické úkoly. Nepředvedl nic světoborného a šloo kombinaci přehrávaní klasických čísel, honitbu a zvukovéonánie, publikum ale dojal úryvek ze Smetanovy Vltavy. Podobněv tomto otřepaném žánru nezaujal McBride, který pouzenezajímavě proháněl hmatník. Jde o spolehlivého a melodickyzpěvného kytaristu, který je oproti skřípavému honimíroviMorseovi jednoznačným krokem vpřed. Možná by se ale mohl trochuvíc odvázat a netrpět takovou úctou k originálním partům,které hraje notu po notě. Našinec sice ocení studiově přesnésólo v „Highway Star“, které takto profesorsky před ním asinikdo naživo nikdy nepředvedl, na druhou stranu DEEP PURPLE bylivždy i o improvizaci a hravosti a této stránky muzikálnosti jsmese u kytaristy nedočkali. Pouze drobná výtka k jinakbezchybnému výkonu kapely. Samostatnou položkou byl Gillan, kterýi ve svém věku dával veškeré party zcela spolehlivě. Kloboukdolů. Za minus bych označil pouze netečné publikum vesměsstarších pánů a paní, na kterém se věk asi podepsal výrazněvíc než na křepčícím frontmanovi. Téměř vyprodaná O2 Arenase do pohybu dostávala jen zřídka a nerada. Jinak velmi dobrýkoncert nesmrtelné legendy, který potvrdil, že DEEP PURPLE jsou idnes relevantní a stojí za to jim věnovat pozornost.