http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/vyvrzenci_pekla_rob_zombie_v_te_nejlepsi_forme_pandemonium/1771http://www.crazydiamond.cz/vyvrzenci_pekla_rob_zombie_v_te_nejlepsi_forme_pandemonium/1771fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Ve světě se točí spousta hororů, z nichž velká část je značně klišovitá, tezovitá, standardně odvyprávěna (např. populární produkční dítka Jamese Wana v současné době), prostě filmy, které mě moc neberou a převážně se u nich dost nudím. O něco lépe je na tom severská kinematografie, která nejednou dokáže překvapit, nemluvě o Francouzích, kteří díky jménům jako Alexandre Aja, nebo Pascal Laugier vládnou současným brutalitám filmového plátna, i když ten druhý jmenovaný má ty filmy tak „umělecky přešlechtěné“ a násilí tak stylizované, že se na to často nedá ani koukat (pusťte si např. od něj Martyrs z roku 2008), nemluvě o jeho přitroublých pointách. Nu, a pak tu jsou filmy, které jsou nepředvídatelné, živočišné, plné energie. Není jich mnoho, ale jeden z nich natočil…..Rob Zombie. Známé to jméno, chytáte se?Ano, představovat Roba Zombieho by bylo skoro nošením sov do Atén, nebo zaváděním black-metalového žánru do severských zemí. Hardrockový rebel, frontman WHITE ZOMBIE, hororový spisovatel, svérázný scenárista a ještě svéráznější režisér. Prostě múzami políbený člověk, všeuměl, něco jako Jára Cimrman :o), ale na rozdíl od něj skutečně talentovaný ve všem, na co šáhl. Nás ale nyní nezajímají jeho hardrockové vypalovačky, ale jeho režisérské já. A to je neméně zajímavé. Rob debutoval dnes již proslaveným filmovým kouskem House of 1000 Corpses v roce 2003. Exploatační šílenost, ze které je cítit Zombieho fascinace zlem, ať jde o kult Charlese Mansona, nebo různé rodinné vražedné klany odněkud z Prdelákova v jižním Texasu i jinde, prostě krajin plných amerických rednecků.Ano, je tu značně cítit láska a inspirace kultovním Hooperovým Texas Chainsaw Massacre z roku 1974, což je dodnes nejoblíbenější Robův film. Zombie miluje 70.léta, retro stylizaci, všechny jeho postavy jsou bizarní panoptikum úchyláků, pro něž je skladování mrtvol v lednici stejně běžným jevem, jako se jít vychcat a celému tomu šéfuje neodolatelný Kapitán Spaulding s klaunovským maskováním. Už vím, proč jsem nikdy neměl rád klauny :o), vždycky mi přišli nebezpeční :o). Ale pokud jde o režijní schopnosti Roba Zombieho, tady se ještě rozkoukával. Z celého filmu křičí frenetická touha šokovat za každou cenu, postupem času vás ty bizarní výjevy a přehrávání všech zúčastněných tak moc ubíjí, že aspoň v mém případě jsem o dění ve filmu postupně ztrácel zájem. Z celého příběhu vražedného klanu Fireflyových si po letech pamatuju jen ty fajn hororové kulisy a připitomělou pointu na konci, která měla být překvapivá, ale u mě se minula účinkem. Mnohem zajímavější je pozadí problémové distribuce filmu, od kterého všechna filmová studia a distributoři dávali ruce pryč, protože jim přišel až moc násilný, až po něm spásně šáhla kanadská Lionsgate Films, která mimo jiné nastartovala i kariéru Jamese Wana a jeho prvního Saw. Ale to už je jiný příběh. House of 1000 Corpses se sotva v kinech zaplatil, ale stihl dostát takového kultovního statusu, že Zombie dostal opět volnou ruku a peníze, nelenil a dva roky na to přišel s pokračováním - The Devil´s Rejects. A to je už jiná káva, to už je filmový žrádýlko…..Tak co tu máme tentokrát? Opět Otise, se skvostným, špinavým hippísovským vzezřením, opět jeho ségru Baby Firefly (v reálu Zombieho manželka Sheri Moon Zombie), a oba prchající před policajty, kteří obklíčili jejich ranč, aby tak učinili přítrž těm desítkám mrtvých, které má šílená famílie na svědomí. Během jejich útěku se k nim přidává i jejich fotr, Kapitán Spaulding, nepsaný šéf vraždícího klanu Fireflyů a při cestě se zastaví na hraničním motelu, kde si dopřejou mučící kratochvíle na jedné z ubytovaných rodinek. Mezitím šerif Wydell, jehož bratr byl jednou z obětí, je rozhodnut dopadnout Spauldinga a spol. za každou cenu, i kdyby měl sáhnout k extrémnímu násilí. Předem je nutné zmínit, že Vyvrženci pekla (český distribuční název) není vlastně horor, i když je v reklamních upoutávkách tak označován. Je to spíše směsice žánrů, taková exploatační prasečinka, říznutá road-movie a trocha toho rodinného dramatu (notně narušené, až úchylné rodinky, nutno říci).Zároveň tímhle kouskem uštědřil Zombie dvojí kopanec – skrze jednu , zde se vyskytující, směšnou postavu filmovým kritikům, aby jim tak naznačil, co si o nich myslí, když o něm píšou takové bludy. A pak kopanec pokrytecké americké společnosti, které v médiích všeho druhu má plnou hubu žvanění o potřebě instituce správné, křesťansky smýšlející, spořádané americké rodinky, přitom jeho film je úplnou antitezí tohoto médiemi protlačovaného postoje – Fireflyovi jsou všechno, jen ne „spořádaní“, všechno, jen ne „křesťansky založená, společensky uvědomělá“ rodinka. Jinými slovy, jsou to magoři, pošuci a vlastně všechny postavy v tomhle filmu jsou nějak charakterově vykolejené. Kladné charaktery se tu nevyskytují, humor je tu často šibeničního rázu, za celý film tu zazní, jak spočítali filmoví fandové a kritici, asi 230-krát „fuck“ v mnoha obměnách, včetně pojmu, který jsem do té doby nikdy neslyšel a zaznamenal ho až tady – krásné úderné „chickenfucker“, ani netuším, jakým českým ekvivalentem by se to dalo přeložit :o) To se děje ve scéně, kdy dva redneci (jedním z nich je Michael Berryman!) jdou kupovat kuřata a farmář se jim zdráhá je prodat, přičemž následuje dialog: „Nechceš ty kuřata doufám šoustat, co?“ – „Na co to, kurva, narážíš? Ty snad šukáš kuřata?“ – „No, popravdě se mi to dřív honilo hlavou. Když si chceš trochu užít a potřebuješ nějaké to pičisko, tak prostě uřízneš kuřeti hlavu, zastrčíš tam svýho ptáka,a to kuře se z toho může zbláznit, jak to do něj fedruješ.“. Mnoho bizarnějších filmových dialogů za svůj život asi nezažijete :o)Zombie oproti House of 1000 Corpses poněkud zklidnil svůj styl, takže ve Vyvržencich pekla se nedějí šílené eklektické střihačské orgie s přeplácanými barvami, ale vše je podřízeno vyprávění a kamera už tak praštěně nešvenkuje sem a tam. Sem a tam vám ale možná bude švenkovat žaludek, násilí je tu fakt hodně a někdy často dost nepříjemné, zejména ve scéně mučení turistické rodinky v pohraničním motelu. Ne, že by tu snad lítaly vzduchem střeva a stříkala krev v galónech, i když na nějaký čistý průstřel lebky, odříznutý obličej zaživa a rozprsknutí střeva na silnici po srážce s dodávkou taky dojde. Dusné je spíš to, jak reálně všechno působí, a když Otis donutí jednu z žen se svléknout a pod kalhotky jí strká nabitou zbraň, asi žádná z žen by nechtěla být v její kůži. Naštěstí to pak Zombie shodí verbálním vtípkem – „Víš, kámo, jestli se nemýlím, tak myslím, že cítím smrad chcandy tvý manželky na mojí zbrani. Doufám, že z toho nezkoroduje.“. Prostě jak říkám, Fireflyovi jsou úchylní freaci, které byste v reálu tutově nechtěli potkat, ale když pak, v jedné z odlehčených scén, diskutují při jízdě autem o tom, jak krásně chutná mražená zmrzlina, jsou vám chvilku dokonce i sympatičtí. Takovéhle drobně humorné scénky jsou vždycky příjemným zpestřením, obzvlášť ve filmu, který je tak nihilistický, kde neexistují morální linie a běžný člověk mimo okruh Kapitána Spauldinga je jenom maso na zabití, nebo šikanování. Tu zabijáckou atmosféru filmu pak dokresluje i prostředí, které je díky nehostinné texaské krajině správně horké, dusné a prašné, hned jsem si vzpomněl na zfilmované romány Cormaca McCarthyho. Možná, že Anton Chigurh z Tahle země není pro starý byl nějakým vzdáleným příbuzným Fireflyů, či co :o)Triumfem filmu je ovšem jednoznačně obsazení, a je na něm vidět, jak má Rob Zombie rád staré horory. Je tu Ken Foree, známý černoch z Romerovy klasiky Dawn of the Dead (1978), nechybí tu slavná extrémní držka Michael Berryman alias Pluto z The Hills Have Eyes (1977), dále P.J.Soles, jedna z obětí v Halloweenu (1978), dvorní herec Roberta Rodrigueze Danny Trejo tu je taky a potěšilo mě, že tu má svůj prostor i Mary Woronov, kultovní princezna B-filmů. Je to ale hlavně velké sólo tří borců a jedné sličné borkyně. Sid Haig alias Spaulding oproti prequelu tu nemá tak velký prostor, takže to herecky stojí především na bedrech Billa Moseleye coby Otise (v civilu stejně jako Rob Zombie rockový muzikant), který coby zarostlý špinavým plnovousem a šedivým dlouhým hárem je nepřehlédnutelný, z Robovy manželky Sheri Moon budete mít nejednou pnutí v kalhotech a herecky nejznámější z té party, šerif William Forsythe, je taky ukázkový psychotický magor, že se moc neliší od vrahounů, které pronásleduje.Musím vypíchnout scénu s Otisem, když před svoji sténající obětí cynicky prosí boha, ať ho udeří bleskem – „Kámo, chci, aby ses začal modlit k Bohu. Chci, aby ses začal modlit, aby přišel a zachránil tě. Chci, aby mě blesk trefil do hlavy, a rozkrouhl mi tu mou zkurvenou palici!“ – tady si to Moseley fakt excelentně herecká dává. A můj miláček Sheri? Když v motelu před vystrašenou rodinkou laškovně tancuje za doprovodu popěvku "Chinese, Japanese, dirty knees, look at these!", je tak maximálně mrdatelná, že se to skoro vzpírá přírodním zákonům :o) Jsme na rockovém sajtu, takže nesmím opomenout zmínit, že Zombie dostál svým kořenům a ani tady nechybí rockové vypalovačky. Zazní jich tu kolem dvaceti, byť třeba jen kraťoučká pasáž, ale zejména ta stěžejní – Free Bird od LYNYRD SKYNYRD, přehrána celá a doprovázející závěrečnou střihovou pasáž, tu sedí dokonale jak prdel na hrnce. Skvělá scéna, skvělá písnička!Závěrem bych chtěl důrazně varovat před dabovanou verzí. Že ve svých článcích píšu o tom, jak je dabing na hovno, to je u mě skoro kolorit, ale tady je to opravdu potřeba. Vidláckou jižanskou angličtinu nikdy nenahradíte mechanicky odříkaným českým huhláním znuděných herců, nikdy! Takže prosím, pokud do tohoto filmu půjdete, tak jen v originálním znění s českými titulky, jinak vás bude Kapitán Spaulding strašit ve spaní. A to fakt nechcete :o)Tak filmu zdar a zase někdy příště.Hodnocení:  80%http://www.crazydiamond.cz/periphery_iv_hail_stan_recenze/1770http://www.crazydiamond.cz/periphery_iv_hail_stan_recenze/1770jirikubis1975@gmail.com (Subeer)„Hail Stan“ aneb je libo progres, a to hned heavy metalový? Američané PERIPHERY opravdu nezahálejí a s lehkostí jim vlastní nedávno představili svůj šestý dlouhohrající opus, jehož název je, s prominutím, tak debilně do oka bijící, až se nakonec stává nekorektně krásným a vlastně i naprosto výstižným pro nesvázaný tvůrčí apetit této formace. Během čtrnácti let na scéně si pětice z hlavního města Spojených Států vydobyla slušné renomé neúnavných experimentátorů s všemožnými substancemi nejen těžkých hudebních kovů. Aktuální kolekce složená z devíti dosti různorodých skladeb při svém čtyřiašedesáti minutovém trvání opět dokáže zaujmout svým skladatelským sebevědomím a prostým faktem, že i takto rozmanité menu se dá degustovat bez větších posluchačských bolestí. I kapela samotná razí tezi o hudební progresi, jenž musí zplodit skladbu s živoucím duchem, nikoliv prázdnou předváděčku instrumentálních parád. Onen vzývaný duch se nám, posluchačům, sice může pozdávat někdy více, jindy méně nebo samozřejmě vůbec, ale těmito okolnostmi se PERIPHERY skutečně vůbec nezaobírají a celým hudebním obsahem novinky jednoznačně rezonuje již ona naznačená (ne)snesitelná lehkost tvůrčího bytí.Osobně nejsem z „Hail Stan“ nějak zvláště odvázán, ale na druhou stranu nemohu říci, že by deska někde vyloženě selhávala. Naopak s hřejivým pocitem vnitřní vyrovnanosti jsem schopen přijmout kompletní skladatelskou filozofii těchto architektů novodobých hudebních stylů. Neboli budoucnost tvrdé hudby nevypadá zas tak černě, jak se jí mnozí snaží malovat. Vlajku heavy metalu totiž umí držet pevně vztyčenou, vedle všemožných živoucích legend, i část „mladé fronty“.Už úvod v podobě téměř sedmnáctiminutového eposu „Reptile“ jasně demonstruje ambice muzikantů. Skladba, ve které se střídají post-rockové nálady s masivním nájezdy djent hardcorových bouří kytar je navíc všemožně protkávána orchestracemi a elekronikou. A právě tyto dva elementy jsou jakousi podivnou mantrou i v jiných skladbách, které však v několika momentech působí už malinko ohraně, či nadbytečně. „Reptile“ se nicméně nedá upřít zvláštní druh vypravěčské přitažlivosti, a to nejen díky excelujícímu rejstříku vokálů Spencera Soleta. Zde okazuji i na zajímavý text. Spencera tu doprovodil Mikee Goodman, zpěvák britských SIKTH, tedy dalších dlouholetých pionýrů progresu v heavymetalovém žánru a kapely, kterou členové PERIPHERY shodně označují jako hlavní stimul k započetí svojí hudební dráhy.Druhá položka „Blood Eagle“ v jádru pojednávající o nájezdech Vikingů na křesťanské národy kombinuje směsici velmi těžkotonážních nálad prokládaných zajímavými vstupy jinak zuřících kytar. Inferno je často vykreslováno growlovými vokály a společně s následující, také dosti agresivní „Chvrch Bvrner“ vytváří na soupisce výrazně nervní stopy metalového extrému. To „Garden In Bones“, vystavěná v podobném módu jako úvodní skladba, opět nechává vyniknout Soletův hlas, kterému to náramně sluší i v místy až pop-rockově načichlé „It’s Only Smiles”, kde na podporu přispěchala i klišovitá sladkost sborových zpěvů. Tu najdeme i při temné djentové reminiscenci „Folow Your Ghost“, jež je přesně tím druhem kompozice, ke které jsem schopen zachovat velký respekt, nikoliv si k ní vytvořit silnější vztah. Paradoxně nadmíru dobré to u mě má opět až popově kýčovitá jemnost elektroniky s příchutí orchestrací v „Crush“. Jedná se o onen kýžený moment překvapení, chutný dezert, který potěší, i když ta poslední zbytečně nastavená šmidli tuc tuc pidli minuta a půl se již dost zajídá.Grand finále obstarává punkovou melodikou natlakovaná sypačka „Sentient Glow“ a hlavně pak téměř desetiminutová emoční extáze „Satellites“, jenž si svojí první polovinu nechává na milostnou předehru. Napětí se opravu dá krájet, tak aby se v té druhé půli změnila v osudovou milenku vášnivě tisknoucí vaši kůži v djentových polyrytmech, kde při samotném vyvrcholení nemůžete jinak než řvát konečný refrén s opět famózním Soletem: „S kůží natlučenou pod zem, život začíná mým rozkladem...“.Také jste si všimli, že jsem při recenzování prog-metalového alba nepotřeboval příliš zmiňovat význam jednotlivých instrumentů, za „Periphery IV Hail Stan“ totiž promlouvá hlavně  atmosféra skladeb, nikoliv nástroje, ale to už jsem přece zmiňoval v úvodu.http://www.crazydiamond.cz/whitesnake_flesh_and_blood_recenze/1761http://www.crazydiamond.cz/whitesnake_flesh_and_blood_recenze/1761janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Slavná hardrocková kapela to vposledních třech dekádách opravdu nepřehání s vydávánímsvých řadových alb, i když nikdo nemůže říct proti jejichaktivitám výrazně negativního slůvka. WHITESNAKE poměrně častokoncertují a když už se odhodlají k nějaké nahrávce, taposléze nese punc nejvyšší řemeslné kvality a je vyhotovena vnejlepších podmínkách, jaké si hudba této legendy zaslouží. Jepravda, že projev Davida Coverdalea je praktickydlouhodobě neměnný a každý obeznámený posluchač tudíž uždopředu ví, co asi tak čekat. Někdo jeho hlas nekriticky zbožňuje, jinému už postupem let začalo vadit i jeho pózersky afektované nadechování a stále stejné textové obraty. Osobně vlastním všechny jejich nahrávky, viděl jsem kapelu čtyřikrát naživo a i přesto dnes dokážu pochopit oba dva póly. Nejinak tomu je u zbrusu novékolekce „Flesh And Blood“, navazující letos poměrně nepřekvapivě na jejich čtyřicetiletý příběha to osm let po poslední řadovce jejich autorských písní„Forevermore“ a čtyři roky po albu párplovskýchpředělávek „The Purple Album“, na kterém WHITESNAKE hráli na čas a místo nového materiálu prostě jen zmodernizovali letité standardy z časů Davidovapůsobení u DEEP PURPLE v letech 1973-76. Sympatické je, že pro tuhle kapelu jevždy prvořadá muzikantská kvalita a tak je David Coverdale znovuobklopen prvotřídními instrumentalisty. Dlouholetého kytaristuReba Beache (jinak také WINGER, chvilkově DOKKEN a od roku 2003pevně zdomácnělého právě ve WHITESNAKE) doplňuje další výtečnýstrunotepec Joel Hoekstra, který v roce 2014 vystřídal DougaAldriche. Baskytaru třímá od roku 2010 Michael Devin, za bicímisedí znovu legendární Tommy Aldridge a klávesákem se vposledních letech stal Michael Luppi. S touto pěticí muzikantůtak David Coverdale vyrazil v roce 2018 do studia, aby dal vzniknouttřináctému řadovému albu, kterépár dní po vydání slyším jako poměrně obstojnou porci skladebv typickém stylu WHITESNAKE.Překvapení zde opravdu nečekejte.Svým způsobem má album tak trochu rekapitulační ráz, neboťněkteré ze skladeb spíše připomínají bluesovější období zčasů před velmi úspěšnou deskou „Slide It In“, jiné naopak bezprostředněnavazují na zdařilou etapu zhruba dekádu starých alb „Good To Be Bad“ a„Forevermore“. No a pak je zde několik položek poměrněkomornějšího rázu, které by snad mohly vyjít i na příští Coverdaleově sólové desce (především „After All“). Za slabinu alba považuji absencivýraznějších monstr vypalovaček a tudíž celkovou nepřekvapivost, kdyje před posluchačem pouze šermováno s prakticky neměnnými slogany atypickými textovými obraty lyriky WHITESNAKE (jako třebaEverything What You Want, Everything What You Need či Gonna Be AlrightTonight). Holt starého psa novým kouskům nenaučíš. Vlastně jemi jasné, že na něčem podobném si Coverdale už dávno vybudovalsvoji značku. Všechno tohle se dá snést díky prvotřídnímustudiovému zpracování a skvělým muzikantským výkonům, ale žeby jste se zde dokázali vyhnout klišovitým frázím, to vámopravdu tvrdit nebudu.Na desce je několik poměrněobstojných kousků, ovšem ani jedna velká skladba, která by bylaschopná se zařadit do zlatého portfolia WHITESNAKE. Úvodnírock´n´rollová jízda „Good To See You Again“ je jakousizmodernizovanou verzí zvuku, kterým se kapela prezentovala v časechalb jako „Ready An´Willing“, „Come An´Get It“ nebo „SaintsAn´Sinners“ na počátku osmdesátých let. Song má švih, ale neplatí za nic výjimečného.Pomp-metalovější ráz vlastní následné chorály „Gonna BeAlright“ a „Shut Up And Kiss Me“, které připomenou hřmotnějšíčasy konce osmdesátých let a nebo snad ještě období, kdy působil před desetilety v řadách WHITESNAKE u kytary Doug Aldrich. Podobně na tom je i„Trouble Is Your Middle Name“, což je zjevněnejnatlakovanější song celé kolekce, na druhou stranu pak rovněž také skladba, ukteré bych si, vzhledem k její pozici singlu, dokázal představiti zajímavější náplň. Na to, že jde o jeden z flagboatů kolekce, až příliš si uvědomíte tu nepřekvapivost a neměnnost dnešní produkce této kapely. Onen několikrát připomenutý špičkový muzikantský vklad se zde totižčeká automaticky.Pozvolnější song „Always AndForever“ je vkusně protkán akustickými aranžemi a celkověpůsobí příjemně písničkovým dojmem. V druhé polovině dlouhého alba už dochází vyloženě na hluchá místa,takže ani romantická „When I Think Of You“, ani „Well I Never“ čidokonce svižné boogie „Get Up“ nic zásadního nepřinášejí. Vcelkuucházející titulní kus v kombinaci s dramatickými čísly druhé poloviny nosiče „Heart Of Stone“ nebo „Sands Of Time“ vlastně držískladatelskou kvalitu ještě v mezích mírného nadprůměru. Jednu znejlepších písní alba posléze nacházím v okouzlující pomalésuitě „Can´t Do Right For Doing Wrong“, u které by se dalo bez mrknutí oka říct, to nejlepší na závěr. Album je tudíž znamenitěmuzikantsky ošetřeným kusem hard rocku, ovšem bez potřebnénadstavby a skladatelské nápaditosti. WHITESNAKE se zkrátka hlásís jednou ze svých slabších a méně výrazných desek, dojem z nížsráží trochu i její délka.http://www.crazydiamond.cz/death_scream_bloody_gore_recenze/1754http://www.crazydiamond.cz/death_scream_bloody_gore_recenze/1754janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jednoho podzimního dne roku 1983 se v Orlandu na Floridě pravděpodobně věci daly do pohybu. Když výjimečný šestnáctiletý mladík jménem Chuck Schuldiner pilně trénoval kytarový kraválv garáži svých rodičů, hnán touhou, bez potřeby vidiny hmotných zisků, neukojitelným apetitem po zdokonalení a metalovým fandovstvím, měl se metalový svět opravdu na co těšit. Tehdy ani netušil, jaký mohutný kmen vyroste z jeho vlastního podzemí. Veden vizemi přivést na svět tu nejděsivější a nejchorobnější odnož metalové hudby, o jaké kdy kdo na této planetě slyšel, nevnímal, že je strůjcem opravdu děsivého hudebního kalibru. Pod vlivem svých oblíbencůVENOM, METALLICA a SLAYER vyznával rychlost a agresi, avšak podobě svých ranných nahrávek hned záhy vetknul onu goreovou patinu, drásavost a celkovou neutěšenost. Už jenom zvuk Chuckova tehdejšího hlasu, šířícího se z jeho stále ještě dětského hrdla, svědčil o naprosté zainteresovanosti. MANTAS byli založeni prakticky okamžitě jakmile se setkal s dvěma svými vrstevníky, kterými byli Kam Lee (tehdy bicí) a Rick Rozz (kytara). Krátce poté mění název své kapely na nekompromisnější DEATH a na papír kreslí nezapomenutelné logo. V průběhu roku 1984 na Floridě vznikají první dema „Death By Metal“ a „ReignOf Terror“, obě dnes coby archaická připomínka prvních krůčkůpozdějšího strůjce a génia death metalu. V roce 1985 vzniká další demáč „InfernalDeath“, ovšem se spoluhráči je to složitější, neboť do sebeuzavřený a vizemi překypující mladík u sebe dlouho nikohoneudrží, zásadně se tím však netrápí, věří si a prvotní je u něho naplněníuměleckého záměru, až potom mezilidské vztahy. Vlastní hudbě obětuje prakticky vše a má to štěstí, že nachází podporu i u rodičů. Brzy následujeprvní Chuckova cesta do Kalifornie, kde spolu s Ericem Brechtem,tehdejším bubeníkem hardcore/thrashových D.R.I., nahrává čtvrtý amatérský pásek„Back From The Dead“, ovšem s výsledkem není spokojen, atak následuje návrat na Floridu. Druhá cesta do San Francisca jevšak mnohem úspěšnější, neboť naráží v této části Států na dalšího nadšence, teprvesedmnáctiletého bubeníka Chrise Reiferta. Z jejichspolupráce vzniká páté demo „Mutilation“. Tou dobou se Chuck rovněž více seznamuje s důležitými postavami metalového podhoubí,obesílá fanziny a vydavatelství, dává o sobě v undergrounduvědět s větší intenzitou. Nejčerstvější demo pásek velice brzy zaujme nadšence z Combat Recordsa nic nestojí v cestě debutovému albu.Albová prvotina vzniká na začátkuroku 1987 v Los Angeles pod studiovým dohledem Randyho Burnse.Nahrávka se brzy stává naprostou senzací a pokládá základnístavební kámen celé jedné stylové odnože, za nějaký čas nazvané souhrnně - death metal. Už připohledu na obálku „Scream Bloody Gore“, jak bylo debutové albumDEATH stylově nazvané, máte pocit shledání s něčím, cose jaksi vyjímá. Kresba dalšího velmi talentovaného mladíka Edwarda Repky, zachycující postavy smrtekv mnišských kutnách, popíjejících číše plné krve uvnitř nějaké gotickéobřadní síně, byla nejen perfekcionisticky řešená, vyzařujícíneutěšenost stavu mysli autora, ale měla i skutečnou atmosféru. Repka se skvěle uvedl již o rok dříve coby autor obalu druhé řadovky MEGADETH „Peace Sells, But Who´s Buying?“ a záhy se jeho kresby staly klasikou mezi thrash fans, ačkoliv Ed byl vždy spíše punkovým příznivcem. Jeho práce v kombinaci se zvukovou náplní metalových děl platí ještě dnes za kult. Debutová deska DEATH však započala etapu, kdy se zrodil nejbrutálnější kov smrti, styl, prostřednictvím kterého máte pocit jakoby ve vaší blízkosti ožil horor, a tak Repkovi práce pro tyto smrtonoše patří k nejznámějším.Na albu, které bylo nahráno pouze dvojicí Chuck Schuldiner a Chris Reifert, ačkoliv je na zadním obalu uveden coby druhý kytarista jistý John Hand (jehož faktickou účast ve studiu později Chuck dementoval), se nacházely znovunahrané skladby z předchozích demáčů, nicméně profesionálnější studiové podmínky jim dokázaly vtisknout ještě zběsilejší a neutěšenější formu, za což můžeme děkovat i účasti právě Randyho Burnse. Zběsilá tempa, vřeštící kytary, dunivý prostorový zvuk baskytary a poměrně rozkřáplý sound bicích definovaly chorobnost projektu, který se stal přes noc zjevením. Vše vycházelo z dobového thrashe, ale onen drásavě krvelačný gore-sound posouval hudbu DEATH na nový level extrémnosti a odděloval ji od všech rychlých metalových smeček tehdejší doby. I z dnešního pohledu, a zvláště při faktu že byl Chuckem debut později mnohokrát překonán, je album napěchované klasickými fláky, které značily zhudebnění toho nejhrůznějšího - smrti. Jak nešťastné při vzpomínce na Schuldinerův pozdější osud.Děsivě táhlé výkřiky v úvodní skladby „Infernal Death“ dávaly jasně na srozuměnou, že zde vzniklo něco, co metalová scéna dosud nezažila. DEATH nebyli jen rychlí a temní, ale jejich zvuk měl patřičnou originalitu. Podobně řešená alba v polovině osmdesátých let sice o trochu dříve vydaly kapely jako POSSESSED (debutová deska „Seven Churches“ z roku 1985) nebo NECROPHAGIA („Season Of the Dead“), ale až „Scream Bloody Gore“ z května 1987 je považováno za onen revoluční krok k dokonalosti nové metalové subkultury. Už tehdy Schuldiner toužil po skladatelské neotřelosti, o čemž svědčila ona chorobná melodika, kterou dokázal vetknout do některých válů. Příkladem z nejdokonalejších budiž snad nejznámější smrťácká hitovka tohoto ranného období - song „Zombie Ritual“, začínající památně rozmáchlou vyhrávkou evokující velkolepost starověkých říší Blízkého východu a Egypta. Pozoruhodnou položkou byla především zběsilá „Evil Dead“, u které se musí srdce thrasherovo dokonale rozplývat, neboť ony kytarové bodce, zde roztočené do strhujícího tempa za přispění vřeštivých sól, nenechaly na headbangers jedinou nit suchou. Klasika však pokračovala i v celé řadě dalších skladeb, takže se i z dalších nářezů jako „Sacrifical“ a „Mutilation“  brzy stávají naprosté klasiky. Debut DEATH je tak pravým zrozením zhudebněné smrti.  http://www.crazydiamond.cz/possessed_revelations_of_oblivion_recenze/1765http://www.crazydiamond.cz/possessed_revelations_of_oblivion_recenze/1765janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vzpomínám si na dobu, kdy jsem poprvéposlouchal památný debut „Seven Churches“, kterým se, konkrétně v roce1985, POSSESSED nesmazatelně zapsali do metalové historie. Šlo ovůbec první album, kde byl použit hlas tak trochu připomínající pozdějšídeathmetalový growling. Temný a agresivní thrashmetalový nářezsi ve své době nic nezadal s kultovními alby KREATOR nebo SLAYER.Osobně jsem se k té nahrávce dostal až někdy v roce 1990 a sice přimasivním zkoumání všeho podnětného v metalové hudbě, valícího se k nám ze západu. Američtí POSSESSED byli nejpřímější předzvěstí death metalu a charakterizovalo je zběsilé tempo, agresivní a temné kytarové valya záhrobní hlas Jeffa Beccery, který v textech nešetřilrouhačskými tématy a odporem vůči věřícím. Říkáte si, že je to trapné klišé? Jasně, chápu. Ale co už, tenkrát zkrátka byla taková doba a všem podobným metalovým hudebníkům sotva dvacet let. Rovněž mám v paměti své zklamání z jejich druhé řadovky „Beyond The Gates“, která morbidní šťavnatostdebutu nezopakovala a kapela pomalu spěla ke svému rozpadu. Jeff Beccerabyl navíc pár let na to upoután na invalidní vozík, protožeochrnul následkem střely do hrudníku, když se neočekávaněnachomýtl k jistému loupežnému přepadení. Mnoho let tovypadalo, že jsou POSSESSED definitivně uloženi na věčnost a žebudou navždy platit za jednu z mála thrashových formací staréškoly, která se svého comebacku nikdy nedočká. Ovšem když sepostupem let Jeff vyhrabal z nejhoršího, svou kapelu oživil a jalse dokonce koncertovat. Před dvěma lety byl ke spatřenína kryté stagi festivalu Brutal Assault a ohlasy na koncertPOSSESSED byli více než nadšené. Beccera totiž konečně nalezlty správné spoluhráče, se kterými mohla být kultovní značkapostavena před velkou životní zkoušku. Dnes, prakticky třiatřicet let od vydání druhé řadové desky přicházejí POSSESSED se svým třetím albem „Revelations Of Oblivion“,které vychází u silné německé stáje Nuclear Blast. Jaký tedymateriál je?Co vám mám povídat, tahle zapomenutákapela prostě letos dodala naprosto strhující materiál. POSSESSEDpůsobí natolik nařvaně a energicky, že se posluchači můžezdát, jakoby byli v hibernaci nikoliv třiatřicet let, ale pouhé tři roky. Je sympatické, že se dlouho spící kapela nesnaží onic nového a vychází přesně z toho, co jí kdysi tak dobřereprezentovalo. Přeci jen ta dlouhá pauza by zrovna neprospělapřijetí od skalních, myslím tím hlavně v případě, kdyby kapela začala hrát něcoúplně jiného. Jde o old-schoolový démonický nářez příznačný pro thrashovou druhoupolovinu osmdesátých let, tedy zlatý věk této hudby. Ovšem nečekejte upocenost, materiál je zaznamenaný s velkým nadhledem,muzikantskou a zvukovou kvalitou a má daleko k vyčpělosti a přežitosti. Přestože se POSSESSED drží předloh osmdesátkového thrashového old-schoolu,nepůsobí ani trochu směšně a archaicky, naopak se v té staréformě ukazuje, jak je vše možné udělat tak, že to ještě dnes působínaprosto dechberoucím a opravdovým dojmem. Znáte „Pleasure ToKill“ od německých titánů KREATOR? Že se vlastně ptám. Tak podobným způsobem novinka POSSESSED působí,přičemž je typickým zástupcem americké metalové školy avzhlíží nejen k vlastní historii, ale i k tvorbě takových sousedských kapeljako SADUS, DARK ANGEL nebo k ranným FORBIDDEN.Po temném obřadním intru „Chant OfOblivion“ přichází bouře, která nepolevuje až do koncečasomíry alba. Divoká tempa poháněná rytmikou Robert Cardenas(baskytara) a Emilio Marquez (bicí), umocněná navíc agresivním azlovolně temným riffingem, jako by neměla v plánu nikdy ustat,což je práce zvláště skvělého kytarového tandemu DanielGonzales a Cloudeaus Creamer. Zejména první jmenovaný z oboukytaristů je Beccerovi pravou rukou a výrazně mu pomáhákočírovat tuhle partu zběsilců. Gonzales je totiž rovněžautorem či spoluautorem u většiny zdejších skladeb, zkrátkavynikající kytarista, jakého, díky jeho agresivní, i když také dosti nápadité hře, budou fanoušci zbožňovat. Už od první palby „NoMore Room In Hell“ je zřejmé, že zde bylo zahájeno něcoopravdu pozoruhodného. V posledních dvou dekádách prožila řadaold-school thrashových kapel svůj comeback, ale jen nepatrnéprocento doložilo podobně zdařilý a životaschopný vzoreknářezu, jako tomu je v případě POSSESSED, to mi věřte.V lavinách nekompromisních rychlýchriffů vám občasně vyjede nad hlavou svěží krátká vyhrávka nebochaoticky zašmodrchané sólíčko, dodávající zvuku všech těch skladeb naještě větší neutěšenosti. A tak sledujeme jednu vypalovačkuza druhou a v rychlém sledu nás ohromuje „Dominion“,následována „Damned“ a „Demon“, aby s trojicí dalších pekelných válů „Abandoned“,„Shadowcult“ nebo poměrně progresivní „Omen“ zažilanahrávka svůj absolutní vrchol. Zlá „Ritual“ má již hodně blízko k death metalu a v určitých fázích dodává desce na zhoubné atmosféře, tolik typické pro rannou tvorbu kupříkladu floridských rarachů z MORBID ANGEL. S „The Word“ už jsme zase v tanci thrashového poga. Materiál působí velice sevřeně,uceleně a má jednolitou atmosféru, přitom je toho v něm kobjevování habaděj. Zkrátka vynikající old-school thrash, který jenavíc nápaditý, sám si nejsem jistý, zdali jsemněkdy v posledních dvaceti letech slyšel podobně dobřeudělané thrashové retro. http://www.crazydiamond.cz/epilog_hity_kytary_a_lovecraft_rozhovor/1766http://www.crazydiamond.cz/epilog_hity_kytary_a_lovecraft_rozhovor/1766hackl@volny.cz (Pekárek)Každý máme nějaký ten koníček. Kdybych ovšem sbíral hudební nosiče s takovým úsilím, jaké bylo vloženo do EPILOG a jejich nové desky, měl bych z nich už slušně velkou pyramidu. Koho zajímá, jak se žije power metalu v Česku, ať zbystří. Na otázky odpovídal lídr kapely, kytarista Michal Zeman. Ahoj Michale, mohl by si EPILOG čtenářům CrazyDiamond krátce představit a třeba zmínit i něco jako motto vašeho hraní? Ahoj, jsme normální parta skoro nestárnoucích pitomců, kteří mají pocit, že mají pořád co říct, a tak to také dělají. Ne, dělám si srandu, i my stárneme, akorát pomaleji:-). Nevím, je to dost krátké? Fungujeme už cca 12 let, děláme muziku nejlíp, jak to umíme, a pevně věříme, že to nejlepší nás ještě čeká. Jsme optimisté. A motto? Nevím, jestli se to dá publikovat v nahé pravdě, tak tam třeba napiš, že hrajeme, abychom se nezbláznili, že bychom chtěli hrát muziku, co má smysl a když bude navíc i někoho zajímat, tak to je skvělý bonus navíc! Jaká hudební škatulka k vám podle tebe pasuje nejvíce? V recenzích čtu o naší stylové čistotě, takže asi nějakou škatulku naplňovat musíme. Pro mě je to prostě „hevýk“. Vždycky jsem miloval klasické kapely s IRON MAIDEN v čele, stejně jako hard rock, progress a samozřejmě US power metal. Dohromady z toho všeho vybublali i EPILOG, zkrátka metálek, co by byl rád tvrdý i melodický současně. Jaké kapely či kytaristy považuješ v tomto smyslu za inspirativní? Jé, těch je. Ale protože jsem už taky pomalu pamětník, tak už hodně tíhnu ke klasice, což ale neznamená, že neposlouchám nové kapely a desky. Kdybych tady plácal jména jako IRON MAIDEN a spol., RUSH, URIAH HEEP a spol., DREAM THEATER a spol. a tak dále, asi by to nikoho nepřekvapilo. Jako kytaristu a vlastně komplexního muzikanta a skladatele jsem měl vždycky rád a obdivoval třeba Kaie Hansena, který na co sáhne, to funguje. Pak mám moc rád Davida Gilmoura a Steva Rotheryho. Na druhou stranu, přes všechen respekt k jejich nedostižnému umu, nemusím moc kytarové hrdiny typu Vaie, Satrianiho a dalších. Nějak mi ta instrumentální hudba nedává to správné sdělení. Mám rád, když písničky fungují jako celek, a ten zpěv zde prostě podvědomě postrádám. Nové album je opravdu kvalitní, tím pádem i ambiciózní. Můžeš ale prozradit, čeho jsi chtěl docílit už ve chvíli, kdy jsi začal hrát na elektrickou kytaru, a poté, co jsi založil EPILOG? Myslíš něco jako „ovládnutí světa“?:-) Na začátku jsem jako každý snil, že jednou pojedu světové turné a tak, ale tahle fáze většinou rychle skončí. Když zjistíš, že všude kolem je milion kapel, které jsou stokrát lepší než ty a další a další věci. Ale jak říkají rodiče: „je to pořád lepší než kdyby mladej chlastal a fetoval“. Ještě že to hudební zázemí moc neznají.:-) Kapelu jsem založil, protože muzikou jsem žil od mala a neumím si bez ní představit své fungování. Kde se nacházíš dnes? Na konci začátku nebo již podstatně dále? Záleží na tom, z jaké perspektivy se na to budu dívat. S EPILOG máme už čtyři desky a hrajeme více jak 10 let, takže už nějakou cestu máme za sebou. O začátku se tedy asi mluvit úplně nedá. Na druhou stranu je novinka teprve druhá „full HD“ nahrávka se vším všudy, nikdo nás v podstatě nikde nezná, krom lokální scény, takže ano, dá se říct, že jsme opravdu na konci začátku. A pak se v tom vyznejte. Já si ale teď plním sny o tom, že uděláme nějaké písničky, které budou opravdu stát za to, s dobrou produkcí a hlavně skvělým vokálem. Takže jsem momentálně jak dítě v cukrárně. A najednou chodí i super recenze ze světa a tak, což je sice na jednu stranu jen taková úlitba egu, ale samozřejmě potěší. Jak těžké bylo doplnit sestavu na aktuální úroveň? Považuješ ji nyní za stabilizovanou a dostatečně motivovanou pro společnou věc? Těžké to bylo i nebylo zároveň. Když pominu otázku zpěváků, kterých je těch opravdu dobrých málo všude, tak nadaných a šikovných muzikantů je u nás hromada! Možná to tak občas nevypadá, protože každý mastí, co může a co mu podmínky dovolují, ale když se správně namotivují, dostanou vize a možnost, tak se občas dějí věci. Vždyť se podívejte, co je u nás skvělých kapel. Dříve to bylo převážně v brutálnějším ranku, ale dnes už je tady dost spolků i v melodičtější větvi. To, že jsou v podstatě „komerční minoritou“, je věc jiná. EPILOG se tedy dal docela dobře poskládat v okolí Boleslavi. Je ale pravda že Kuba (bicí) a Radek (basa) byli postaveni takřka před hotovou věc a je moje štěstí, že mě hned neposlali k šípku a pochlapili se. Velkou zásluhu na tom má Martin Škoda, který je v podstatě přesvědčil. Se stabilitou jsem se naučil moc nekalkulovat, ale pokud by aktuální sestava něco vydržela, bylo by to fajn. Každého, kdo adekvátně ocení Robův hlas, bude pochopitelně zajímat příběh na téma, jak se lanaří kvalitní švédský zpěvák do české kapely, která, ehm, nevyprodává haly? Předpokládám, že nějakou roli pochopitelně hrály i peníze, stěžejní ale bývá čas a zájem... Chceš příběh nebo pravdu?:-) Dostal jsem na něj tip od kamaráda Roberta Grgurioviče (pozn. významná postava boleslavského undergroundu 90. let) a v dnešní době se lze celkem bez problému s někým spojit. Rob má na YouTube svůj kanál, kde dělá docela úspěšně covery, a líbil se mi. Takže jsem ho oslovil, ale chtěl jsem dodat víc tvrdosti a méně „ječáku“. Poslal jsem nějaké materiály, Rob dodal to svoje a bylo vymalováno. Ale ano, je to samozřejmě i o penězích. Před Robem jsem oslovil více „známějších“ lidí se střídavým úspěchem. S pár lidmi bylo hned jasné, že jejich finanční požadavky nemůžu splnit. Trochu blíž jsme se bavili třeba s Tonym Martinem, kterému se nějaké skladby líbily, ale jiné mu vyloženě neseděly. Takže nakonec jsme natrefili na Roba a nemůžu být spokojenější. Jeho jméno možná neuchvacuje, ale zpěv by měl. A o to mi primárně šlo. Nepotřeboval jsem „jméno“ vždycky jsem chtěl zpěv podle svých představ. Jestli je dokáže naplnit „Pepa ze Lhoty“, nebo světová star je mi celkem fuk. Proč nakonec nevyšla spolupráce Charlesem Rytkönenem? Nemyslil sis třeba i na Jorna Landeho, jemuž se Rob v některých okamžicích dost podobá? Jó, Lande. To by samozřejmě byla rána, protože jeho považuji, po smrti Dia, za nejlepšího nebo raději mého nejoblíbenějšího zpěváka současnosti. Ale zrovna s ním jsem se spojit nedokázal. Dostal jsem jen mail od jeho managementu, že Lande nemá na podobné legrácky čas.:-) Pokud jde o Charlese, on byl moje první volba, protože jeho projev mám moc rád a myslel jsem, že by k mojí muzice pasoval perfektně. Umí dodat takovou tu syrovou brutalitu, kterou jsem si vysnil. Zároveň musím říct, že on byl jediný, koho zajímala jen tvorba a o nějakých financích se vůbec nechtěl bavit! Jako první zkušenost geniální, koukal jsem jak blázen, že najednou píšu a řeším věci se zpěvákem z MORGANY LEFAY. Bohužel v tu dobu se nějak znovu dávali dohromady s kapelou kvůli hraním na fesťácích a naplno rozjížděl svojí kapelu CIBOLA JUNCTION. Do toho jeho 5 dětí a full time job, no a pak já. A je asi jasné, jaké byly priority. Docela dlouhou dobu jsem to zvládal, ale protože jsem to potřeboval dotáhnout do konce, musel jsem udělat rozhodnutí. Dodnes mě mrzí, že to nevyšlo, ale kdo ví, třeba v budoucnu. Můžu ale říct, že demo, co jsme udělali, znělo bestiálně dobře. Uvažoval jsi o nějakém českém zpěvákovi? Vidíš tady aktuálně vůbec někoho, kdo by EPILOG vyhovoval? Určitě tady někdo takový je, já ho ale neznám. Pokud by někdo z vás měl tip, nebojte se mi dát vědět! Třeba kluci z PORTA INFERI teď po delším hledání našli moc fajn zpěváka. Takže, jestli tohle čtete, EPILOG se vám líbí a dáte to jako Rob, jsme kapela pro vás. Konec inzerce.:-) Co čeština? Byla někdy na stole i uvedená varianta? Je ve vašem případě angličtina spojená s ambicemi, nebo se jedná o jediný správný výrazový prostředek pro hudbu EPILOG. Moje oblíbená otázka. Já od mala frčel hlavně na zahraničních kapelách, paradoxně ty české přišly až posléze, takže pod kůží mám zadřenou angličtinu. Navíc hlas beru spíš jako nástroj, je to hlavní poznávací znamení kapely. Barva, technika, výraz, nasazení – to všechno je pro mě důležitější než samotný obsah toho textu. Možná právě proto mi ta angličtina vyhovuje, protože za mlada jsem jí samozřejmě nevládnul, a bylo mi tudíž úplně fuk, co kapely zpívají. A nebudeme si nic nalhávat, často jsou to takové kraviny, že díky bohu za to, že jsme tomu nerozuměli. To, že angličtina není můj mateřský jazyk, mi pomáhá v tom, že se soustředím víc na celkový obraz a nenechávám se „rozptylovat“ sdělením, které by mě o tu radost možná často připravilo. Pravda je ale taková, že napsat dobrý český text je věc sakra těžká, a proto se o to snad ani nepokouším. Když poslouchám tu radost a cit pro práci s jazykem, jakou má třeba Franta Štorm, tak bych byl stejně pořád jen nýmand a ještě by o tom každý věděl. Takhle to můžu zdařileji maskovat. :-) Pojďme k novince, album obsahuje minimálně pět jasných hitů? Čekali jste na ně, resp. mělo to tak být? Hity z nás padají úplně samovolně. Někdy je to děsná práce je rozmělnit tak aby se dostalo i na umění.:-) Skoro se bojím, že až se dostaneme do Billboardu, tak nás komerční hvězdy budou chtít dát zastřelit, nebo si nechat napsat povrchní písničku o lásce. Nevím co bude horší.:-) Myslím, že pokud nejste Desmond Child nebo „Bob“ Ezrin, tak si nic takového plánovat nemůžete. Prostě udělám písničku, a když se mi líbí, je na desce. Jestli to je, nebo není „hit“ stejně rozhodnou jen a pouze fanoušci. Nepřipravuju materiál s tím, že tohle bude hit, tak to nefunguje. Navíc mám nějakou představu, pak se toho chopí ostatní a změní se to a nakonec tam Rob změní linku jen pár ohnutými tóny a po původní myšlence je veta. A to mám nejraději. Měl si něco v šuplíku, nebo jste novinku připravovali s čistým stolem. Zbylo něco pro případnou japonskou edici?:-) Na Japonsko jsme připraveni, každým dnem čekám, že začnou drnčet telefony:-). Ale ne, fakt je, že jednu věc máme připravenou a na desku se nedostala jen proto, že jsme jí prostě nějak nebyli schopni dokopat v časovém limitu. Takže Japonsko může být, v případě zájmu, uspokojeno. Ale pozor, už jsem tam jedno cd vážně posílal. Je to super věc, když vám napíšou lidi z takových destinací, že na nás někde narazili a chtějí poslat cd. Minule jich pár šlo do Jižní Ameriky a teď Japonsko. Ale zpátky k otázce, ze šuplíku jsme žádného kostlivce nevytáhli, všechno je nové, jen jsme reinkarnovali „Danger Zone“ z naší druhé desky. Nějak jsme na ní narazili a řekli si, že zaslouží plnou parádu a jsme zvědaví, jak se s ní popasuje Rob, takže ta je „recyklovaná“. Můžeš uvést své favority? „Morgana“, „Another Side of Pain“, „King in Yellow“ a „Cthulhu´s Coming“. Jaký osud k vám přivál skladbu „Cthulhu’s Coming“? Svou pochmurnější, přitom však velmi energickou melodickou linkou se poměrně vymyká. Robův výkon zde, myslím, nepotřebuje komentář. Je to už docela „fousatá“ věc od již zmiňovaného Roberta Grgurinoviče. Kdysi dávno hrávali tady u nás s kapelou PROVIDENCE a dodnes si pamatuju některá jejich vystoupení. S Robertem jsme kamarádi už drahně let a za jeho tip na Roba jsem mu nabídl, jestli by nechtěl přispět na novou desku nějakou svojí věcí. Domluva byla taková, že se s ní popasujeme po svém, což tak nakonec dopadlo. Kostra a nálada zůstala zachována, zbytek dostal nový kabát a myslím, že Rob tomu dal korunu. Roberta výsledek vyloženě překvapil a potěšil, tak snad to dopadlo dobře. Až si jednou naše vnoučata budou broukat „Cthulhu´s Coming“ :-), tak to bude stejný případ jako „Love Hurts“ od NAZARETH. Každý to bude znát od nás a nikdo nebude vědět, že je to vlastně takový „polocover“. V recenzi jsem se nevěnoval Vašim textům, můžeš je trochu přiblížit. Je vám nějaké jednotící téma blízké, nebo se konkrétní text vždy odvíjí až od nálady té které skladby? Lovercrafta jsem minimálně v „Cthulhu’s Coming“ zaregistroval…:-) Nojo Lovecraft. Tak to je. Ne tedy vždy a všude, ale jako taková značka to docela funguje. Polovina věcí na desce je inspirována právě jeho světem a příběhy, které mě uchvacovaly už jako čtenáře juniora. Je to jako s tou hudbou v angličtině, jsou věci, které ve vás prostě zanechají otisk, který buď je přítomný neustále, nebo vyplave v dobu, kdy je potřeba. Tak to mám s Lovecraftem. Jeho svět a svět jeho následovníků mi možná přijde jako fajn paralela s naším světem cimrmanovským. Ne tedy sdělením a obsahem, samozřejmě, ale spíš tím budováním kultu a celého univerza kolem nějaké mystifikace. Super. Ale jak říkám, druhá polovina věcí je jiná, sem tam nějaký reál, sem tam nějaké klišé, znáš to.:-) Předpokládám, že máš či máte zcela jasnou vizi o znění Epilog. Přesto, pokud by si měl v budoucnu spolupracovat s nějakým známým producentem, jaké jméno by bylo ideální. Existuje podle tebe vůbec dnes ještě nějaký metalový producent s vizí? Bohužel mám pocit, že producenti, jak je známe z dřívějška, už dnes v rockové muzice trochu vyklidili pozice. Víceméně se vyprofilovalo pár jmen, která ale mají podíl spíše na výsledném zvuku kapely než na materiálu a směřování jako takovém. Možná jsem úplně mimo, ale mám ten pocit. Ona velká jména kapel už si do ničeho kecat nenechají, divočáci producenti už také zestárli a nechtějí se zbytečně rozčilovat s mladými kluky (už to prostě nemají za potřebí), navíc, když situace v muzice s prodejem nosičů je jaká je, zkrátka doba je jinde. Dnes si každý udělá desku klidně doma na koleni, viď EPILOGU, a labelům se nevyplatí investovat kvanta peněz do mladých kapel, i když čest výjimkám, které jsou. Ale jo, jestli chceš nějaké jméno, tak třeba Andy Sneap by byl asi fajn. A stejně bychom většinu času asi proseděli debatami o kytarách, gearu a starých SABBAT, HELL a dnes i JUDAS PRIEST. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, docela rád bych si někdy zkusil sednout pod taktovku někoho jiného, zajímalo by mě, co z toho vyleze. Desku od desky rostete. Kolik procent volného času ti cvičení a aktivity kolem kapely zabírají? Všechen ne, ale většinu. Teď jsem ale ve fázi „hluchého“ místa, protože makačku na desce mám za sebou a najednou nic:-). Já mám doma docela malou holčinu, takže jsem nahrávání desky, respektive její zpracování musel hodně přizpůsobit domácím poměrům. V reálu je to tak, že jsem si kradl každou minutu, kdy budu moct zasednou k počítači, takže práce to byla vážně na hraně. No a to tempo teď zmizelo a co s volným časem? Jak to bude s koncertováním? Zhruba před dvěma lety jsem vás slyšel s Tínou a konečně mi došlo, že se fakt něco děje. Nepřipadá s Robem v úvahu alespoň miniturné? Přeci jen, mít takové skladby a nenapálit je do publika, trochu škoda, ne? Je a moc mě to mrzí. Šel bych do toho hned, na druhou stranu pár peněz jsme do nahrávky vrazit museli a sponzorovat nějakou výraznější live akci si teď úplně nechceme dovolit. A víte jak to s koncerty je. Pokud by se toho, nebo nás, jako kapely, chtěl někdo ujmout, já jsem připraven. Samozřejmě se o té eventualitě bavíme a Rob s tím v zásadě problém nemá. Naučení se ale materiálu do koncertní podoby, hlavně u něj, chce docela dost času, který samozřejmě na rozdávání nemá. Pokud bychom angažovali nějakého borce tady od nás nebo samozřejmě se nabízí Tína, tak zase nevím, jestli by to lidi nevzali trochu jako podraz, když desky zpívá Rob, což bych taky nechtěl. Takže můžu nabídnout jen definitivní možná a věřte, že se snažím. Jaké jsou vůbec plány do budoucna? Podle mého chybí EPILOG v podstatě jen nějaký renomovanější vydavatel. Mám stejný pocit.:-) Ne díky, samozřejmě se to dobře poslouchá. Neboj se, že jsem nezkusil materiál rozeslat kam se dalo, ale výsledek dopadl podle očekávání. Jak tě někdo nedoporučí nebo nezatlačí, bez šance. Muzika je tvrdý business a podle toho se v ní funguje. Asi na to nemám ty správné buňky. Jakou formu má laťka, kterou byste ještě chtěli překonat? Vždycky bych chtěl, aby každá další skladba byla pokud možno lepší, než ty předchozí. Není na to žádné objektivní měřítko, zkrátka musím mít pocit, že to funguje, že se tomu dalo vše, co šlo, a že nešidíme sami sebe. Přece jen, pořád je to hlavně zábava a prvotně musím uspokojit sebe. Všechno ostatní je nadstavba. Byl bych rád, kdyby se naše deska hlavně dostala mezi lidi. Já vím, že muziky a dobré muziky vychází dnes tuna měsíčně, ale i tak. Za každou reakci jsem vděčný a vždycky beru i konstruktivní kritiku, protože ta nás může posunout dopředu. Moje laťka je, když se bude vědět, že tady jsou nějací Epilog a že vlastně dělají muziku, která třeba není úplně blbá. No a pak už to pojede přesně podle síťového grafu – třetí dítě, dovolená v Jugoslávii, vyprodané Wembley a tak dál.:-) Ve spojitosti s živým hraním jsem si připomněl, že mezi tvé koníčky patří výroba kytar. Zvuk tvého výtvoru mě onehdy nadchnul. Hraješ si takto i nadále? Zní tvá kytara i na novince? Nojo kytary, to je moje slabost. Díky, že sis na ně vzpomněl, můžeme klidně debatovat. Konečně vtipů o kytaristech a jejich gearu je nespočet. Začal jsem se do toho před pár lety hrabat, protože jsem snad už všechny kytary na světě, co mě vždy zajímaly, měl a vyzkoušel, tak to byl asi logický krok. Dělám to opět hlavně proto, že mě to strašně baví a ano, na našich deskách hrají výlučně kytary z mojí dílny, kytary MMG Custom guitars. Já jich zase tolik nepostavil, bude to lehce přes 20 kousků, když nepočítám prototypy a kousky, na kterých se člověk učí, ale je to krásná práce a dokud mě to bude bavit nebo bude zájem, tak se tomu budu naplno věnovat. Mezi muziku a kytary dělím svůj volný čas 50/50. Jaký nástroj z mainstreamových značek by si aktuálně doporučil heavy, power, thrash a death metalovému kytaristovi a proč? Nebo jde jen o efekty? Stručně prosím.:) Jestli chcete fakt dobrou kytaru, tak jedině od MMG. :-) Ne, to je samozřejmě vtip. Divili byste se kolik kytarářů a neuvěřitelně šikovných kluků tady u nás je. Společně s Poláky, kteří jsou komerčně strašně vepředu (Mayones, Skerversen, RAN a další), jsme v tom snad na počet obyvatel úplně na špici. Vyrábí se u nás fantastické akustiky i elektrické kytary. A nejen to, i aparáty a veškerá elektronika, za všechny třeba Antonín Salva a jeho efekty a moduly, které jsou doslova světoznámé a hrají v těch nejslavnějších kapelách. Zpátky k výběru. Podle mých zkušeností se na značku spoléhat nedá. Stejně je většina kytaristů ovlivněna tím, na co hrají jejich idoly a teprve časem začnou pátrat, proč jsou věci, jak jsou. Základem je vždycky kvalitní materiál, jestli kytara sedí v ruce a dobře se vám na ní hraje, jestli z ní máte dobrý pocit. Nic jiného nemá cenu. Pokud je kytara udělána poctivě a osadíte jí dobrým hardwarem, bude hrát dobře. Máš pocit, že jsem se měl zeptat ještě na něco? No jasně, že pokud se naše muzika bude lidem líbit a budou chtít luxusní digipack naší nové desky (ještě je tam i pár kousků té předchozí) tak klidně ať napíší a bude mi potěšením poslat cokoliv kamkoliv. Veškeré info na www.facebook.com/epilogrock Konec inzertního okénka:-) Díky za podporu!http://www.crazydiamond.cz/the_wildhearts_renaissance_men_recenze/1763http://www.crazydiamond.cz/the_wildhearts_renaissance_men_recenze/1763janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Severoanglická rock´n´rollovákapela proslulá v devadesátých letech řízným přístupem nejenk vlastní hudbě, ale zejména i životosprávě, se právě hlásís novou a nabroušenou desítkou skladeb, majících za úkol vrátit jí někdejší punc nespoutanosti. Navíc je novinka „Renaissance Men“prvním albem THE WILDHEARTS za posledních deset let. O nabytéchuti reinkarnovat někdejší energii dost možná svědčí inávrat baskytaristy Dannyho McCormacka, který do sestavy patřil včasech prvních čtyř řadovek, tedy nahrávek, díky kterým se THEWILDHEARTS proslavili a byli sledováni bedlivě britským hudebnímtiskem, jako vždy bažícím po všem skandálním. Pod Gingerovýmvedením se tak sešla sestava ze tří čtvrtin považovaná zaklasickou, neboť je zde vedle dredatého zrzouna přítomen idlouholetý kytarový ostrostřelec CJ. Ovšem ani bubeník RitchButtersby není žádným nováčkem, protože je v této pirátsképartičce přítomen již od roku 2007. Sám Ginger se dnes zdá ve velké pohodě a tak deska působí sebejistě, semknutě a zvukově aktuálně, včetně jeho stále dobrého pěveckého vkladu.Proslulou koncertní nadupanost Divokých srdcí však v současnosti nemohu potvrdit, neboť THEWILDHEARTS na Kontinent příliš nejezdí, ovšem, co se týče novénahrávky, skladby mají určitě švunk těch z devadesátých let,jakkoliv se drží stále podobných postupů, kde je do rock´n´rollového základu napěchována ještě punková dravost apřímočarost, tu a tam opepřená nějakým tím ostrým riffempohrávajícím si s metalovým prostředím. Ostatně, přesnětakhle na mne působí hned úvodní vál „Dislocated“, kterýstřídá právě tvrdší a rychlejší riffové fáze sezpěvnějšími a zasněněji působícími refrény a celkovědosahuje takřka šestiminutové délky. Tenhle song byl na úvodvybrán dobře, neboť patří k nejtvrdším a nejmohutnějším,tudíž má šanci posluchače uvést do obrazu, že je dnes u THEWILDHEARTS všechno v pořádku.Jako druhá následuje „Let ´Em Go“,což je hospodsky vyřvávací chorál kolovrátkového charakteru,klasická zpěvná punk-rocková vypalovačka hlásící se k určitýmhitovým ambicím, ale zas nic světoborného. O poznání zajímavějise mě jeví titulní song „Renaissance Men“, který v sobě nese větší míruproměnlivosti a neotřelých momentů, ačkoliv se, co do dravosti, nemůže rovnat prvním dvěma songům. Punkový ráz má i „Fine Art OfDeception“ a já si zde začínám pohrávat se srovnáními s aktuálnípodobou švédských BACKYARD BABIES, kteří dnes zištně točíkolovrátkovější a zpěvnější neo-punkové desky a mají s nimi úspěch. I díky takpovedené a nabušené skladbě jako „Diagnosis“ bych se všakklonil spíše na stranu THE WILDHEARTS, protože podobné vypalovačky zde vlastníonen drtivější přesah a dávkují melodie pozvolněji do riffových erupcí.Dále následují další dvě nepřílišzemité rock´n ´rollové písničky přímočařejšího charakteru- „My Kinda Movie“ a „Little Flower“. Do vyšších otáček posléze desku dostane hlavně punková „Emergency (Fentanyl Babylon)“, což jsoutypičtí THE WILDHEARTS z poloviny devadesátých let, tedy divokákapela, dost pravděpodobně naložená v zakázaných látkách a žijící svůj prapodivně neuspořádaný rock´n´rollový senplný vztahových potyček a znovushledávání. Sympaticky se mijeví skladba „My Side Of the Bed“ coby vhled do soukromístárnoucího padesátiletého rockera. No a „Pilo Erection“ užje zkrátka taková overtura připomínající, že pár let předslavnými FOO FIGHTERS se tady o podobnou hudbu snažili i tihleBritové, kteří na ten úspěch byli asi méně připraveni nežsestava okolo Davida Grohla. Prostě docela dobrá rock´n´rollovádeska, nikoliv však zázračná. Vyrovnaná směs tu zdařilejších a jinde průměrných věcí.http://www.crazydiamond.cz/steelheart_ocelove_srdce_utoci_na_dalny_vychod_profil/1764http://www.crazydiamond.cz/steelheart_ocelove_srdce_utoci_na_dalny_vychod_profil/1764janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V roce 1990 byli STEELHEART na velmi krátký čas považováni zavelký objev hair-metalové scény a jejich frontman Miljenko Matijevic určitěupoutal pozornost mnoha dívek a žen, neboťnešlo jen o vynikajícího pěvce a skladatele, jehož rozmáchlé songy se nesly navlně milostné lyriky, tehdy u vlasovitých bandů velice oblíbené, ale Miljenkobyl i charismatickým chlapíkem, jehož ostře řezaná tvář i odbarvená hřívazdobily plakáty v pokojíčcích mladých rockových fanynek napříč stratosférou odSpojených států amerických po Dálný východ. Evropa zůstala jaksi nedotčena, i když se kapela stala na jednu sezónu tou pravou kometou. STEELHEARTtotiž bleskově zabodovali zejména v zemi vycházejícího slunce a právě vJaponsku se na krátký čas těšili mnohem větší oblibě než kdekoliv jinde nasvětě.  Zpěvák s chorvatským původem Miljenko Matijevic založil veměstě Norwalk v americkém státě Connecticut kapelu RED ALERT a to již napočátku roku 1989 a díky svému úžasnému hlasovému vybavení a skladatelskémutalentu se mu povedlo získat smlouvu s vydavatelstvím MCA ve velmi krátkémčase. To už se však kapela jmenovala STEELHEART a kolem Miljenka se nacházelačtveřice spoluhráčů, kterými byli kytaristé Chris Risola a Frank DiConstanzo,basák James Ward a bubeník Jack Wilkenson. Krátce před nahráváním debutunahradil Wilkensona za bicími John Fowler. Bezejmenný debut vyšel v květnu 1990a do půlroku vylétl mezi úspěšné počiny scény. V USA STEELHEART neminula zlatácertifikace, ale ty nejnadšenější ohlasy na jejich hudbu se nesly z oblastí východní Asie.  Materiál alba „Steelheart“ se z formálního pohledu praktickynelišil od dobových pomp-metalových produkcí, nicméně určitá rozmáchlost asladkobolný naturel skladeb poutal pozornost. Matijevic byl pěveckým zjevenímnechávajícím konkurenci někde hodně daleko za sebou a dost často bylpřirovnáván k takovým esům jako David Coverdale nebo, a to je velmi zajímavé,Michael Bolton. Jeho hlasový projev se pouštěl do těch nejnáročnějších partů azvládal je jakoby nic, bez známek zadýchanosti. To nejlepší, co odhalil nakapele STEELHEART (lze je považovat za takovou lepší americkou obdobu našich KREYSON, přesněji řečeno spíše zlatého chlapce L.Křížka - ta inspirace proběhla zřejmě spíš v opačném gardu) právě jejich debut, stálo tudíž jednoznačně na výkonu frontmana,který se pohyboval v těch nejvyšších hlasových polohách jako titánský akrobat aabsolutně nic si neulehčoval.  Debutová deska odhalila STEELHEART jako mistry rozmáchlých anadupaných kompozic, mezi kterými dominovaly taková čísla jako „Can´t Stop MeLovin´You“, „Everybody Loves Eileen“ nebo „Rock N´Roll (I Just Wanna)“. Jejichtvorba měla stadiónový náboj a působila za všech okolností velkolepě, cožostatně potvrzovaly mocné refrénové chorály „Love Ain´tEasy“, již výše zmíněná bomba „Can´t Stop Me Lovin´You“ nebo další pecka „Like NeverBefore“. Největšího úspěchu však docílily především mohutné balady, jmenovitě „I´ll Never Let You Go“, která se v USA vyšvihla do první třicítky celonárodnísinglové hitparády, a pak ještě „She´s Gone“, která se dočkala odezvy zejménana asijském trhu a dodnes platí za zřejmě nejznámější kus od této kapely. Zajímavé na tvorbě STEELHEART bylo, že skladbám nechybělavelkolepost a perfekce, která jim neumožňovala klesnout ve většině případů podpětiminutovou hranici časomíry většiny písní. Asi nejrozmáchlejší položkou byla v tomto směrubluesové nostalgie „Sheila“, perfekcionalistický kousek s atmosférounekonečných silnic uprostřed americké pustiny. Druhá deska byla po úspěchu prvotiny samozřejmostí, takže setentokrát nahrávalo v Los Angeles, pod dohledem ostříleného Toma Wermana.Přestože dvojka „Tangled In Reins“ z roku 1992 nezklamala, klima na americkéscéně už bylo pár měsíců nastaveno na zcela jiné druhy hudebních produkcí aSTEELHEART se velmi rychle dostali na černou listinu, a to spolu s dalšímidesítkami ještě nedávno úspěšných hair-metalových kapel. Jestliže se debutuprodalo jen ve Spojených státech přes půlmilionu kusů, pak dvojka dosáhla pouzehranice stotisíc. Držákem se tak stal zejména asijský region. „Tangled In Reins“ vyznívá ve své podstatě o něco civilnějinež debutová deska, nevlastní onen zámecky nadpřirozený lesk a je svým způsobemblíže k ulici. Nicméně je jasné, že když máte v sestavě Matijevice, asi se nedáčekat žádný surový polotovar či dokonce punk. Vlastně jde opět o špičkové hardrockové albumamerického střihu, jakých na počátku devadesátých let vycházela ještě stále spousta.Úspěchu se dočkala zejména balada „Mama Don´t You Cry“ a na hudební stanici MTVve své době často běžel i klípek k pilotnímu singlu „Sticky Side Up“, což bylavlastně taková rozjívená rock´n ´rollová halekačka ve stylu SKID ROW, WARRANT ajiných. Zajímavostí zůstává, že back-vokály k druhé desce STEELHEART pomáhalnazpíval Jeff Scott Soto, v té době známý především z působení v bandu švédského kytarového čaroděje Yngwie Malmsteena.Krátce po vydání druhé desky však pohádka této kapely začalapozvolna ztrácet kouzlo, za což samozřejmě mohlo nepřejícné jednání ze stranyvydavatelství MCA, které se začalo zbavovat všech kapel spojených s nechvalněproslulou hair-metalovou scénou osmdesátých let. Tyto hysterické tendence z let1992 a 1993 vyústily i ve vyhození STEELHEART a následně i jejich první rozpad.Přestože se Miljenko Matijevic neočekávaně přihlásil v roce 1996 s třetí deskou „Wait“,dost často branou spíše než album STEELHEART jako jeho sólový materiál, logicky stojícípřevážně na jeho hlase a komorních romantických skladbách, kde hudebník často využíval i piána, už nikdy se kapela nevyhoupla na totožný level popularity. Od roku 2008už STEELHEART znovu působí v trochu stabilnějším pojetí a mají na svém kontěještě další dvě řadové desky, které se drží jejich vznosného, romantickéhostylu s těžištěm na velkolepých baladách. Myslím, že bylo zajímavé si zdezejména jejich rannou tvorbu připomenout, neboť kapela nesporně patří mezizářivé a vlastně dnes už zcela zapomenuté komety jedné dávnověké scény. http://www.crazydiamond.cz/exumer_hostile_defiance_recenze/1753http://www.crazydiamond.cz/exumer_hostile_defiance_recenze/1753hackl@volny.cz (Pekárek)Zvýšená poptávka po thrash metalu už nějaký ten pátek trvá. Stojí za ní jednak kupní síla a nostalgie posluchačů let minulých, většinou dnes již čtyřicátníků, za druhé zájem určitého procenta třeba i výrazně mladších hudebníků-kytaristů a fanoušků letité, ovšem autentické metalové odnože. Uvedený proces podnítil řadu comebacků, které se odehrály i v případě dobové druhé ligy, kam v rámci německé scény svého času patřili právě EXUMER. Jak se stále více ukazuje, jejich návrat rozhodně není chvilkovou záležitostí, za níž by stály pouhé choutky dvou nudících se tatíků od piva. Pod křídly Metal Blade každopádně dostali prostor k tomu, aby se nadechli a rostli. A také rostou, v případě „Hostile Defiance“ dokonce natolik, až se něco láme. Nejde o to, že by éra prvních dvou alb byla překonána, jako spíš o odhození historické zátěže let osmdesátých. EXUMER totiž na svém celkově pátém, jinak třetím post-klasickém albu definitivně setřásli revivalovou patinu a stali se živoucí kapelou, která vydává víc než dobrá thrashová alba. Na jejich koncerty se tudíž dá chodit nejen kvůli starým peckám, případně vzpomínkám, ale i pro pořádně aktuální ránu do držky.Kdysi dávno objevili někde na pomezí tvorby KREATOR a DESTRUCTION velké zřídlo energie. Na novince z něj od samého začátku bezostyšně čerpají. Zdají-li se vám první ze jmenovaných legend thrashe příliš měkcí, zkuste nové EXUMER. Zdají-li se vám druzí poněkud sterilní či akademičtí, zkuste rovněž nové EXUMER. „Hostile Defiance“ představuje třetí perfektně zakalený hrot na thrashovém trojzubci, na kterém se pracovalo nejméně od roku 2009 a který byl vydáním tohoto alba vykován k dokonalosti. Rozdíly mezi jednotlivými hroty jsou minimální. Má-li ten prostřední dosahovat tradičně nejvýše, budiž. Thrashmetalovým maniakům musí lahodit ostrost a lesk všech tří. Další už závisí pouze na drobnostech a osobních preferencích.Novinka učaruje mocným kytarovým vířením, kterým je jakoby kompenzován o chlup měkčí zvuk oproti předchůdci. Nepatrně zde byl zjemněn i zvuk bicích. Výsledný sound tudíž působí plastičtěji a sevřeněji, aniž by ovšem ztratil na průraznosti. Vliv dvou výše zmíněných německých veličin albu dominuje. Hned druhá skladba „Raptor“ obnáší jejich přesný průnik. Nechybí na ní ani „mobilizující“ refrén. Nenechte se však zmýlit, pořád se jede ve vysokých otáčkách. Samozřejmě lze vystopovat i SLAYER, a to nejen v kytarách jako třeba ve „Vertical Violence“ nebo v jedovatém závěru dalšího nářezu „Trapper“, ale i ve frázování. V takové „Dust Eater“ se těch amerických vlivů střetává vlastně více, rozhodně se nejedná pouze o deklamaci ve stylu fenomenální hitovky „Seasons in the Abyss“. Za některá sóla by se zas nemusela stydět ani parta kdysi fungující kolem Garyho Holta, EXODUS. Jedno je tedy jisté, EXUMER nejde jen o skvělý thrash, ale i o skladby, o hitové skladby. Jestliže KREATOR vytyčili cestu, jak oslovit masy, „Hostile Defiance“ se tímto směrem tak trochu vydalo, nicméně po svém, a aniž by se výrazně ubralo na příjemně brutálním vyznění. Ostatně, skvěle to vystihuje i dvojice zvolených bonusových coververzí. Na jedné straně klasika od SCORPIONS, na druhé ultra syrová věc z jedničky ENTOMBED. Ano, i EXUMER se chtějí více líbit, zejména však fanouškům, kteří už na poslední alba kapel z první thrashové ligy nepřísahají.http://www.crazydiamond.cz/protector_summon_the_hordes_recenze/1752http://www.crazydiamond.cz/protector_summon_the_hordes_recenze/1752janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi nikdy nebudu patřit k těm die-hard figurám, které během každého vydání nového alba německých PROTECTOR hulákají, s rukou staženou v pěst a obepnutou povinným stahovákem : „Se hoši, jak já miluju ty vaše sračky!“ Ale není v tomhle mém postoji ani špetka nějaké antipatie, zkrátka jsem se s humpoláckou hudbou téhle německé smečky nikdy nesešel a nezažil při občasném koštování skoro žádnou rezonanci. Respekt v mezích možností zde určitě je, a tak dávkuji velice pozvolna a skromně. Rozhodně si nemyslím, že zanedbanou látku během jejich post-comebackového období doženu, jakkoliv ty nové věci určitě nehodnotím jako úplně zlé a slabé. Ostatně, vždyť si můžete přečíst i mé starší recenze na ně. Proč tedy na mne tahle kapela zas až tolik nefunguje? Zkrátka a dobře si myslím, že PROTECTOR produkují už dávno přežitý model thrash metalu, navíc s deathově zachroptělým vokálem, který je doznáním k průměrnosti a metalově undergroundové uniformitě. Ta kapela na mne čím dál tím víc působí, jako když se o podobně tvrdou hudbu snaží nějaký venkovský hejvíkář s potřebou hrát hrozně tvrdej metal. Mezi námi, ono hnětat desítky riffů, nepolevovat v rytmice a do toho ještě něco záhrobně chrčet, to může prakticky leckdo. Ale třeba to někomu může imponovat a vyznívat fakt hustě a silně, nevím. Opravdu to netuším. Kdo má tuhle kapelu fakt rád, tomu určitě nová deska zpříjemní pár chvil. Úmyslně netvrdím, že mu udělá radost, protože se domnívám, že jde v případě novinky „Summon The Hordes“ o trochu vyčichlejší materiál, než představovaly obě předchozí post-comebackové nahrávky. Zdá se mi, že PROTECTOR dnes vše sázejí na jednoduchost a přímočarost. Jsou to stále oni, ale trochu mě v jejich hudbě chybí vyšší míra nadstavby, ať už za ní považujete někdejší osobitost, hnilobnější zvuk, záhrobní atmosféru nebo chaotická sóla. Prostě to dnes Němci pouze hnětaj, Martin Missy do toho jakoby fortelně huláká, a vše působí jako docela dobrý thrash metal pro old-school lidi, co vždy, už od osmdesátých let, nesnášeli melodie. Je to zkrátka typická deska těchto Němců, která je dělaná výhradně pro ty, kteří ví, o čem je řeč a vedle SODOM a KREATOR (úmyslně nepíšu DESTRUCTION, protože vím, že primitivnější fanoušci PROTECTOR nikdy DESTRUCTION nemuseli a vždy se dožadovali výměny v rámci hlavní trojice thrashe) :-), představují záruku. Výslednou známku udílím pouze za fantastický, old-schoolově vedený výplach, který zde představuje hymna „Steel Caravan“, jinak se všechno drží, tu lepšího, mnohdy však horšího a hodně nepřekvapivého průměru. Už jsem zkrátka dávno posluchačsky nastaven na pestřejší a zajímavější hudbu. Omlouvám se, ale já prostě nejsem schopen o tomhle kusu metalové flákoty plkat do detailu a věnovat se zajímavých fázím jednotlivých skladeb. Kdo chodí na tyhle stránky, to přeci už dávno musí vědět.http://www.crazydiamond.cz/epilog_ancient_ritual_recenze/1749http://www.crazydiamond.cz/epilog_ancient_ritual_recenze/1749hackl@volny.cz (Pekárek)Mladoboleslavské EPILOG sleduji od úplných začátků. Jejich lídr, kytarista Michal Zeman, nesází na revoluci, ale na evoluci, doprovázenou některými revolučními kroky, které se však při bližším pohledu na tuzemskou heavymetalovou scénu jeví být spíše realistickými. Za jeden z nich lze označit angažování pěveckého esa švédské provenience. Po demo epizodě s Charlesem Rytkönenem z kapely MORGANA LEFAY oslovil Michal ne zcela doceněného všudybyla Roba Lundgrena, který se vokálů výtečně zhostil již na minulém albu „Whispers in the Darkness“. Skutečně kvalitních zpěváků je málo, a to nejen v metalu. Hledat tedy v domovských luzích a hájích heavymetalovou extratřídu, zpívající notabene alespoň v solidní angličtině, no nevím, větší smysl už mi dává hledání života na Marsu s pomocí malého vozítka. Zkrátka, prioritou EPILOG není muzicírování s kamarády, ale hudba. Kompromisy ohledně jednoho z klíčových postů proto nejsou na pořadu dne. Při opakovaném poslechu „Ancient Ritual“ se nepřestávám divit, že Robovi už dávno někdo nehodil pořádné lano. Výkonem, který zde předvedl, si o něj říká více než hlasitě. Strhujícím způsobem nazpívá vše, na co si vzpomene a zároveň předvádí nasazení, které vede málem až na scestí exhibice. Požehnaný hlas, jenž má v sobě 40 % z Matse Levéna, 30 % z Jorna Landeho, 20 % z Jeffa Scotta Sota a dále špetku z Midnighta, Harnella a Thurische, se každopádně poslouchá fakt dobře.Jakkoliv Lundgrenův skvělý vokál představuje element, který posluchače vábí od prvních chvil, kvalita nových EPILOG tkví ve skladbách jako takových. V těch se sází zejména na povedené sloky a refrény. Je přitom evidentní, že album skládal kytarista. Michal není žádný sebestředný shredder, opět proto zapracoval zejména na zvuku, riffech, kompozici a aranžmá. Co se týče sól, východiskem byl stoprocentně respekt k náladě a žádoucímu vyznění té které skladby, který je Michalovi vlastní a jenž se promítl i do přístupu druhého z kytaristů, technicky zdatného Martina Škody (myslím, že jeho rukopis nese např. sólo v „Empire“). Aktuální výsledek tudíž imponuje. Z deseti skladeb nenudí ani jedna, resp. téměř každá se může opřít o velmi dobré nosné nápady, smysluplnou strukturu, neutuchající práci libě znějících kytar a šlapající rytmiku. Pokud bych měl z novinky vypreparovat několik repetetivních minut, rovnou říkám ne, to už bych radši sundával z něčí tváře facehuggera.Za nejzásadnější ovšem považuji skutečnost, že jsem během psaní recenze poslouchal přirozeně znějící metalové dílko s noblesními kytarami, z něhož se nevytratila tvrdost ani určitá syrovost, díky níž dokáže tento styl stále ještě vyvolat správné vibrace. Zmíněnému vyznění pomáhá i pořádný, technikou nedegradovaný zvuk virblu; jen houšť! Samozřejmě, i u nás hrají kvalitní metalové party, kterým nejsou „síla a melodie“ cizí. Nicméně, buď mají blízko k melodickému power/speedu, nebo inklinují k určité zábavové tradici. Dodávám, že v principu nemám problém ani s jedním. EPILOG jsou však příjemně jiní. Jde jim o razantní power/heavy metal ve formě, o kterou se zde momentálně snad ani nikdo nepokouší. Jako by se Michal s kapelou vehementně snažil o něco, co zřejmě sám postrádá během poslechu aktuálních výtvorů ICED EARTH, HELLOWEEN, ACCEPT, SAXON, IRON MAIDEN, a dalších (o klonech a klonech klonů nemluvě), jejichž pozdní alba lze sice ocenit, méně však už prožívat. Pomáhá si přitom vypjatější hardrockovou a také power/doomovou melodikou, typickou právě pro skandinávskou školu (CANDLEMASS, MEMORY GARDEN, JORN, MALMSTEEN apod.). Volba Lundgrena se tak zdá být logickou i z tohoto důvodu.Novinku otevírá našláplá „Morgana“ s vrstevnicemi Robova vokálu, mohutným riffem, spíše tušenými klávesami a pěknou kytarovou vyhrávkou. V klasické sestavě sloka-bridge-refrén nic nechybí ani nepřebývá. Před druhým refrénem Michal přihazuje zasmušilejší pasáž, která znovu pěkně vygraduje. Silná melodická linka přitom píseň drží po celou dobu. Valivá „Blood on Ice“ je další hit s hutnou střední částí ala ICED EARTH. Do zadumané „Another Side Of Pain“ jsem se navzdory určité progresivní poloze, kterou bych jinak přivítal, nemohl dostat. Podobně laděná „Promises“, evokující pozdní ANGEL DUST, se podle mě povedla lépe. Pak se ovšem jede už jen ve velkém stylu. Vrcholy? Je jich dost. Nejvýš každopádně stavím titulku, na níž Rob vyučuje z power/doomu made in Sweden. Fakt, že se se podobná záležitost nachází na albu ukovaném v zemi v podstatě jen jedné temné heavymetalové hymny zvané „Radegast“, působí až úsměvně. Jak vzdálené světy, ale na „Ancient Ritual“ podobná magie bez problémů funguje. Fanouškům HELLOWEEN, resp. HAMMERFALL by pro změnu mohla udělat radost „Flying High“. Tomu, kdo si libuje ve starších albech Landeho, je naproti tomu určen naléhavý refrén ve skvělé „King of Yellow“. Ripperovo období v ICED EARTH zase evokuje můj utajený tip v podobě stále ještě rostoucí „Cthulhu’s Coming“.Podtrženo a sečteno, EPILOG připravili stylově čistou dávku vybroušeného metalu. Zmíněnou čistotu vyvažují pestrostí a důrazem na epičtější melodie. Ze spojení efektního zpěvu a životodárné záplavy heavymetalových kytar navíc srší jiskry pozitivní energie. V jejich záři jsem si po delší době znovu vybavil krásu některých klasických alb. Jdu na ně!http://www.crazydiamond.cz/lee_aaron_podium_a_prehlidkove_molo_profil/1748http://www.crazydiamond.cz/lee_aaron_podium_a_prehlidkove_molo_profil/1748janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rodačka z kanadské provincie OntarioKaren Lynn Greening bývala kdysi dávno, v metalových osmdesátých letech, bezesporu zajímavouzpěvačkou, která sklízela dílčí úspěchy především doma vKanadě, ale částečně i v Evropě, nicméně opravdu velký průlomse jí nikdy nepodařil, což bylo později přičítánoskutečnosti, že dost možná někdy působila jako umělý produkt a že jí také, v dekádě hair-metalu, nikdo nenapsalvýrazněji hitové skladby, schopné se celosvětově prosadit. Podjménem LEE AARON začala vystupovat až po rozpadu jejístejnojmenné kapely coby dvacetiletá. Po přesídlení do New Yorkuv roce 1982 jí vychází debutové album „Lee AaronProject“ u jednoho malého nezávislého labelu. Na první desce sice její autorské songy nemají ještě onu pozdějšínadýchanost, příznačnou pro vypulírovanější druhou polovinu osmdesátých let, adrží se tak základních tříminutových struktur, kde skladatelskou nevyzrálost mladé hudebnice vyvažuje chuť, přímočarost, ale i pěvecký talent. Základy jsou však položeny. Lee v té době hlasově okouzlujepředevším manažery významnějších vydavatelství, ale zavyšvihnutím se ke smlouvě s Attic Records stojí zcela jistě ijiné okolnosti než jen pěvecké nadání. Rok 1983 byl obdobím, kdy sezpěvačka, velmi obstojně ovládající saxofon i klávesy, stále ještěvěnovala spíše kariéře modelky, což o sezónu později zúročila decentně poodhalenými fotografiemi na titulní stránce i uvnitř prestižníhopánského magazínu OUI. Nicméně výše zmíněná debutová deskase svezla na vlně amerického melodického rocku a v únosné mířese tak Aaron záhy přihlásila spíše k metalovějšímu prostředíreprezentovanému prvotními kapelami z Los Angeles jako DOKKEN, RATT nebo MÖTLEY CRÜE. Většinafanoušků rockové hudby někoho podobného tehdy aninezaregistrovala, a tak je první etapa důležitá zejména díkyzískávání kontaktů.Větší zlom nastal až v roce 1984kdy Lee Aaron realizovala své druhé album „Metal Queen“, kterébylo rozhodně zdařilejší a skladatelsky i produkčně lepší.Nahrávalo se v Torontu a práce řídil Paul Gross. Na obálcezpěvačka pózuje v sexy válečnickém oblečku připomínajícímtehdy módní mytologické příběhy dávnověků, ve kterýchse pohybují postavy typu Barbara Conana. Zcela poprvé je zde vsouvislosti s nějakou ženou v heavy metalu využito oné nálepky – Metal queen. Deska, jejíž silné stránky slyším především vúvodní dvojici hymnických skladeb „Metal Queen“ a „Lady OfThe Darkest Night“, ale také v řízně metalovém úprku„Deceiver“, měla všechny předpoklady rozvířit pozornost,nicméně potenciál nebyl úplně využit a USA zareagovaly docelavlažně, zatímco Evropa spolu s Kanadou a Japonskem o zpěvačcevěděly o něco víc. Lee Aaron poprvé pracovala se skladatelskyvýrazně aktivními spoluhráči, takže zejména kytarové duo JohnAlbani a George Berndhart se uvedlo velkou mírou potenciálu. Třetí album „Call Of The Wild“ (1985) ještě posunulo působnost Lee Aaron v hardrockovém apopmetalovém prostředí a byla na něm odhalena snaha o zvýšenouhitovost a zlepšená skladatelská stránka. Kytarista John Albanise stává na dlouho průvodcem kariérou této krásné a po úspěchutoužící Kanaďanky a vedle Paula Grosse usedá na producentskoužidličku dokonce Bob Ezrin. Lee Aaron má tak vedle sebe skutečnědobrý team. Firma Attic tehdy penězi na talentované zpěvačcenešetřila, ale chytlavé hymny jako „Rock Me All Over“ a„Runnin´With The Fire“ znovu nevyužívají zcela svůjpotenciál. Osobně se mě zde nejvíce líbí právě drsnějšískladby jako „Evil Game“. Asi nejvíce však nakonec zaboduje živelnábalada „Barely Holding On“, jejíž autorem byl Joe Cerisano.Songu se dostává dokonce klipového zpracování a o desce lzevlastně říci, že platila ve své době za vrcholný počin LeeAaron, byť se opět nestala bůhvíjak úspěšnou, laťka každopádně šla opět o něco vzhůru.Se zvýšeným zájmem o jemnějivyznívající stadiónový metal přichází na svět čtvrtý a doté doby produkčně i zvukově nejpropracovanější materiál,nazvaný prostě „Lee Aaron“. V roce 1987 už je nějakou dobu vmódě využívání bombastického zvuku kláves a celkový trend, dělatskladby co nejvíce chytlavé a postavené na refrénech, samosebou nemine ani Lee Aaron. Tentomateriál podobný směr jen potvrzuje, neboť hudba Lee Aaron bylavždy o příslušnosti k aktuálnímu trendu. Ať si o zvýšenénačechranosti a okázalé produkci budete myslet cokoliv, albová čtyřkanabídla dosud nejlepší skladatelský vklad, za kterým stálpředevším věrný souputník John Albini. Skladby jako„Powerline“, „Hands Are Tied“ nebo dvě skvostné balady„Only Human“ a „If This Is Love“ (ten rok všechny trumfy nejen Kanaďance vyfoukl na MTV jistý David Coverdale, neboť veleúspěšnéalbum „1987“ od jeho kapely WHITESNAKE sklízelo milionové úspěchy také díky skladběobdobného názvu a sice „Is This Love?“). Asi nejokázalejšímateriál v diskografii však nebyl výrazně doceněn anejúspěšnějším albem kariéry Lee Aaron se tak stává aždeska následující.Album „Bodyrock“ z roku 1989 senakonec stalo bestsellerem Lee Aaron, za což zřejmě mohl vyzrálýa znovu poměrně dost chytlavý materiál, který sednul do módydaného období a obsahoval silnější skladby než kdykoliv dříve. Produkčně byla deska sice znovu vedena na bázibezproblémové chytlavosti, líbivosti a korpulentního stadiónovéhozvuku, ale s klávesami se tentokrát šetřilo a tak měly skladbyvíce přirozený, rockový švih po vzoru dobových senzací typuAEROSMITH, BON JOVI nebo ALICE COOPER. Na desce je znovu znát velkývklad kytaristy Johna Albaniho, který tentokrát částečně zastali roli producenta. Materiál vyzníval zjevně nejvyzráleji aobsahoval mnoho hitových písní. Nejúspěšnějšími se zřejměstaly „Whatcha Do To My Body“, „Hands On“ nebo „Rock Candy“(předělávka od MONTROSE), ale k mým největším favoritům patříúplně jiné položky, takže z mého pohledu určitě dostávajípřednost věci jako „Yesterday“, „Gotta Thing For You“, „Rock TheHard Way“, „Sweet Talk“ nebo „Tough Girl Don´t Cry“.Určitě vítanou změnou byla rovněž skutečnost, že na většiněskladeb byl autorský kredit částečně připsán i zpěvačcesamotné, která byla tentokrát do skladatelského procesu s Albanimasi nejzasvěcenější za svou dosavadní kariéru. Výsledkem byl dodnes nejlepší materiál jejího portfolia.S nástupem devadesátých let se však hudební svět Lee Aaron začal pomalu bortit, protože zájem o hair-metalšel hodně rychle do kopru a tak nejen ona velice rychle ztrácelapracně získávané fanoušky. Šesté album „Some Girls Do“ s ústředním singlem v podobě skladby „Sex With Love“ z roku1991 ještě neznačilo úplný propadák, ale určitý odliv zájmubyl zaznamenán zcela jistě. Pořád šlo o docela příjemnývzorek chytlavé rockové hudby, což bylo tehdy všeobecně bránojako nic nového pod sluncem a zajímavého pro získánípozornosti mladých fanoušků rocku. Trendy se tehdy začaly velmi rychle měnit akřehce vyhlížející „drsňačka“ s draze působící produkcínajednou nebyla u mladých vůbec v kursu. Do popředí se drala klubová scéna,alternativní rock, grunge a tvrdší odnože metalu. Album„Emotional Rain“ z roku 1994 tak bylo vystavěno zcela v trendudobové vlny grunge, nebylo tedy divu že zcela propadlo. I když Lee Aaron nadále s občasnou pauzou na hudebním poli funguje, užto zkrátka v jejím případě nikdy nebylo ono jako v bájnýchosmdesátkách. Samotná umělkyně dodnes platí za držitelkujednoho z pozoruhodných ženských hlasů v 80´s heavy metalu, alebohužel rovněž platí to, co už jsem nastínil v textu výše, nikdy nepotkalaněkoho, kdo by jí byl schopen vystavět skutečně velký celosvětový hit či album. I tak si však myslím, že její alba z osmdesátých let za poslech určitě stojí. Přeji tedy ničím nerušený poslech!http://www.crazydiamond.cz/heiden_surrealisticka_cesta_do_nenavratna_rozhovor/1746http://www.crazydiamond.cz/heiden_surrealisticka_cesta_do_nenavratna_rozhovor/1746janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Brněnští náladotvůrci HEIDEN se nyní, prakticky po čtyřleté pauze, přihlásili se zcela novým materiálem, který podtrhuje pověst této kapely coby věčných hledačů. Ano, talentovaný kvintet působí opět trochu jinak. Vzhledem ke konceptu díla bude znít absurdně, když řeknu, že o poznání živěji. Byť samozřejmě stále vcelku posmutněle, tak jak je u nich velice dobrým zvykem. Nejen o novém albu jsem si povídal s dvojicí členů této formace, zpívajícím kytaristou vystupujícím pod uměleckým přízviskem Kverd a jeho kumpánem, bubeníkem, který si pro změnu říká Einsk. Zde je rozhovor.V těchto dnech vám vyšla albová novinka „Země beze mě“, jde o vaše první zcela koncepční album. Můžete říct o nahrávce nejdřív několik formálních informací, jako třeba, ve kterých prostorách vznikala? Jak dlouhý to byl nakonec proces? S kým jste na její přípravě spolupracovali? Nebo, v neposlední řadě, pod jakou značkou nakonec vyšla? Kverd, kytara a zpěv: Ahoj Honzo, práce začala už někdy v roce 2015, těsně po modrém albu jsme napsali první verzi skladby „Čas“. Prakticky od té doby se pozvolna táhly přípravy nové desky až do dubna 2018, kdy jsme aktuálních devět tracků zaznamenali ve slavičínském atomovém krytu pod dohledem Františka Šebáka, našeho dlouholetého kamaráda a velmi bystrého zvukaře. Motiv obalu namaloval italský STRXart na jaře 2017, celkovou sazbu a design obalu mám na svědomí já. Někdy v zimě 2017 nám na spolupráci kývl i Ondra Ježek a tudíž bylo jasné, že desku natočíme v krytu a dokončíme v JáMORu. Tak se také stalo, v JáMORu jsme během léta a podzimu 2018 dotočili zpěvy a v prosinci 2018 nám Ondřej poslal hotové soubory. Vydání jsme začali řešit po novém roce s Františkem Březinou a jeho labelem Magick Disk Musick. Sběratelská edice, tak jak ji můžete vidět a vlastnit dnes, vyšla 15. dubna 2019. Ano, album je velice čerstvou záležitostí. Dle textů skladeb soudím, že hypnotizující příběh se odvíjí z myšlenek a pocitů člověka, který se právě stává objetí nějaké tragické události, s největší pravděpodobností autonehody. Je tomu opravdu tak? Pakliže ano, jak jste na podobné téma pro koncept hudebního díla přišli a jak hladce (či těžce?) se vám na něm dělalo? Já z nahrávky opravdu vnímám velice pohodový feeling. Kverd, kytara a zpěv: S příběhem je to trochu složitější. Celý děj je omotaný kolem trojúhelníku neúplné rodiny. Nele, K a jejich otci se do životů připlete situace v jejímž důsledku každý z nich přichází o realitu, ve které byl zvyklý fungovat a existovat. Odtud název desky „Země beze mě“. Pozornému posluchači jistě neuniknou doplňkové indicie jako autentické úryvky televizní reportáže, dialogy mezi postavami či podivný název skladby „F43“ (pátrejte v psychologických vodách). Uvnitř sběratelské edice navíc najdete krátký prequel, který vás má do děje uvést a tomuto tématu se budu v budoucnu ještě věnovat prostřednictví blogu, který najdete na našem webu. A jak se to psalo? Oproti hudbě příšerně, haha. Nešlo ani tak o to, že bych nebyl schopný naplnit dějový požadavek písní. Problém je zkrátka v tom, že postupem let jsem na sebe přísnější a přísnější. Neustále řeším rovnováhu konkrétního děje a abstrakce, toku slabik i celých vět. Musí mi to připadat přirozené a hladké, což mi ve fázi psaní tropí nemalé vrásky na čele. Kdysi jste začínali jako blackmetalové těleso, ale postupem let jste se poměrně znatelně vyvíjeli až k současnému sametově post-rockovému a velmi příjemně poslouchatelnému stylu. Jak vlastně dnes přistupujete k tvorbě minulosti? Máte již kdysi dávno vzniklé věci již zařazené někde mimo téma hodné k opakování, jak odhaduji, jste asi kapelou, která chce hledět stále vpřed? To není pro umělce (někoho kdo tvoří) špatná vizitka, ne? Einsk, bicí: Starší nahrávky mám pořád rád a jsou tam dobré skladby, na které lidi čekají i na koncertě, že je zahrajeme, což děláváme. Určitě se ale nebudeme při tvorbě nových skladeb vracet do minulosti. Chceme hrát co nás baví, to je především důvod, proč tomu věnujeme čas a peníze už tolik let. Zábava, radost z nových skladeb. Pokud bychom se měli nutit do nějakých postupů a zvuku, které od nás očekává fanouškovská základna starších desek, netěšilo by mě to. Nám nejde v prvé řadě se někam nebo do něčeho tlačit, to nepotřebujeme. Jde prostě o čistou radost ze společného hraní skladeb, co nás baví. Máme fanoušky, co nás poslouchají od dema až po novou desku a máme i takové,co nad námi zlomili hůl s novou tvorbou, to se ale nedá nic dělat. A na rovinu si myslím, že ta odlišnost jednotlivých desek je i to, co je velmi ojedinělé a poutá to pozornost i těch, co už poslední 2 desky nadávají na náš vývoj, ale pustili si i tu letošní, aby mohli zase nesouhlasně kroutit hlavou. A to mě baví taky. No a zrovna já vnímám vaší tvorbu opačně, jsem fanouškem pouze vašich nejnovějších dvou alb. :-) Na novince „Země beze mě“ musím pochválit znamenitě ošetřenou zvukovou stránku. Ony kombinace úhledných a tak nějak ukázněně zurčivých kytar s rovnou rytmikou a nejrůznějšími klávesovými party má dle mého kouzlo. Ona zjemnělá verze stoner-rocku je teď vašemu srdci asi dost blízká? Jak se dostavil nápad, udělat nový materiál poměrně dost písničkový, někdy docela svižný a pohodově poslouchatelný? Kverd, kytara a zpěv: Vyplynulo to tak nějak intuitivně samo. Nový materiál jsme chtěli, oproti modrému albu, především důraznější a dynamičtější. Balady jsou krásné, ale neumíme si představit, že bychom psali osmé, smutné, pomalé album. Zají se i řízek. Další výraznou inspirací byl příchod basáka Vaška, který svojí hrou skladby dost rozhýbal a v neposlední řadě k tomu přispěl Dědek. Starý, obouchaný a nekvalitní stratocaster, ve kterém jsem našel tolik paralel se mnou samotným, že jsem se rozhodl ho zgenerálkovat a spoludefinovat tím zvuk celé desky. Po přirozenosti projevu a starých zvucích jdeme nejpozději od „Akunvst“ a aniž bychom se snažili o nějakou pozérskou reinkarnaci sedmdesátých let, je to směr, ve kterém určitě chceme pokračovat. Jasně že někdo v souvislosti s vámi bude mluvit o post-rocku, mě je ale obdobná nálepka spíš protivná, dává si jí totiž až moc kapel, které chtěli působit tak trochu cool. Osobně slyším ve vašem zvuku vlivy jak QUEENS OF THE STONE AGE („K má strach“ a „Signál slábne“), ale také sem tam aktuální podobu švédských OPETH („Hledám klíč“), případně, a (to se podržte) v jedné pasáži dokonce FAITH NO MORE (kaskádový riff nad klávesovými plochami v „F43“). Mysleli jste během tvorby novinky na některé podobné kapely? Kverd, kytara a zpěv: Myslím, že jsme na žádnou konkrétní skupinu při tvorbě nemysleli. Zakázali jsme si o celku uvažovat v kontextu porovnávání se zvukem kohokoli. Dost tomu pomohla i spolupráce s Ondřejem, poslali jsme mu tracky z krytu, popovídali si o tom a šmitec. Zbytek byl prostě na něm, věřili jsme jeho zkušenostem a přístupu. Pravdou ovšem je, že minimálně QOTSA a OPETH máme jako posluchači rádi. Z tvorby FAITH NO MORE osobně znám pouze „Angel Dust“, který si čas od čas rád pustím, ale za jejich fanouška se úplně nepovažuji. Chápu, že každej to může slyšet a cítit asi trochu jinak. Vím o někom, jehož názorem zůstává, že vaše nová deska je pro příznivce extrémnější a progresivnější hudby až příliš banální, strohá a prvoplánová, přičemž padaly ke srovnání názvy jako TATABOJS (asi nejvíce „3.července“) nebo dokonce CHINASKI, co si o tomhle myslíte? Einsk, bicí: Já s těmi názory souhlasím a myslím, že to je super. Zvuk nové desce vtiskl Ondra Ježek, který v minulosti spolupracoval s TATABOJS, ZRNÍ a podobnými kapelami, proto je to zcela logické. A pokud mohu vyjádřit osobní názor, třeba TATABOJS je naše top kapela s chytrou, hravou i vtipnou tvorbou a pokud naši desku někdo srovnává s nimi, pak mohu říct pouze WOW a díky. Názor, že jsme temní CHINASKI je taky legitimní a výstižnej, dalo by se to použít i jako úderné marketingové heslo při propagaci. Takových kapel si jako kumštýřů vážím a proto mi podobná srovnání vážně lichotí, děkujeme všem. Kverd, kytara a zpěv: Mně to přijde poměrně přitažené za vlasy. Jsem toho názoru, že podobné soudy jsou stejně z 90% kvůli zpěvu a/nebo práci s textem. Zpěv sice dává našim písním tematický rámec, ale je to stále pouze součást výsledku – další nástroj, se kterým pracuji. Snažím se ho stavět s určitým fortelem, snad i definovatelným jazykem a tokem, možná proto to lidem přijde tak blízké mainstreamovější produkci. Po patnácti letech na scéně mi už prostě nestačí nesrozumitelně křičet do mikrofonu informace bez ladu a skladu. Přestože se zde nabízí onen rozpor mezi vnímáním vaší tvorby staršími fanoušky, zvyklejšími na poněkud dravější projev, a právě nově příchozími, kteří by mohli v aktuální a více radio-friendly tvorbě nalézt zalíbení, nemůžu říct, že bych materiál považoval za prvoplánový nebo dokonce plytký. Určitě to byl asi záměr nahrát desku s co nejvyšší možnou mírou přiblížení se posluchači, ale zároveň nepřekročit onu pofidérní hranici „dobrého vkusu“? Tu má samozřejmě každý člověk jinde. Kverd, kytara a zpěv: Jasně, asi jako každý, ani my bychom neudělali něco, co by se nám příčilo v krku jako rybí kost. Nemůžu říct, že jsme se to snažili udělat co nejvíc chytlavé, spíš jsme tentokrát chtěli dát důraz na rytmiku a dynamiku. Chtěli jsme ve skladbách pohyb a cit. Chytlavost písní je vedlejší produkt. Jsou na novince vůbec některé skladby, které považujete za stěžejní? Takové, které by mohly nejlépe reprezentovat vaše současné rozpoložení? Lze něco podobného vůbec vytahovat z celku v případě koncepčního díla? Kverd, kytara a zpěv: Jsou, ale každý z nás to v hlavě slyší trošku jinak, takže se ani v rámci kapely nejspíš nedohodneme. „Signál slábne“ je asi nejrytmičtější, „F43“ má pro mě nejhladší slova, „Hledám klíč“ má v sobě melodie, které se mě vnitřně dost dotýkají. „Nechci si nic pamatovat“ je odkazem na 70. léta a obsahuje patrně náš nejlepší riff na jamování. Asi bych takhle dokázal přeletět celý tracklist. Bude nejlepší, když si tu svoji „top“ najde každý posluchač sám. Teď ponechme novinku stranou. Vaše předposlední deska se mě hodně líbí a považuji jí za váš stěžejní krok k takové té nenucené líbivosti a měkčím písničkovějším strukturám. Dokonce bych řekl, že to co se mi na HEIDEN líbí, charakterizuje nejpřesněji. Co tedy můžeš zpětně o albu „Na svůj příběh jsme sami“ říci?Kverd, kytara a zpěv: „Na svůj příběh jsme sami“ vyšlo v roce 2015 jako limitovaný digipack u Epidemie Records, o rok později jako průsvitný, nebesky modrý vinyl u Magick Disk Musick. Desku osobně slyším jako večerně baladickou, ovlivněnou kapelami, na kterých jsem vyrostl a zbavenou téměř veškerých atmosférických berliček. každá skladba je samostatný příběh. Nechtěli jsme desku zabalit do neprostupných vrstev delayů a zbustřených kytar. Snažili jsme se to složit tak, aby veškerý pocit předávaly skladby s víceméně klasickou rockovou strukturou. některé z nich jsou naprosto v pohodě hratelné na akustiku u táboráku, když bude někdo chtít, což je rozměr, který jsme ve své tvorbě do té doby neměli. K desce vznikl také náš první oficiální videoklip, k písni „Dryáda“.Jste právě na turné. Máte za sebou dva koncerty a před sebou ještě asi dalších šest. Jak se akce zatím odvíjejí? Jste s odezvou spokojeni? Jaké jsou reakce na nový materiál? Co mohou od koncertního programu HEIDEN fanoušci očekávat v roce 2019? Kverd, kytara a zpěv: Máme za sebou dva koncerty s POSTCARDS FROM ARKHAM a ET MORIEMUR. Oba byly fajn, byť v Brně jsme si tentokrát vybrali „Černého Petra“ stran návštěvnosti. Reakce lidí na desku jsou zatím poměrně vřelé, sběratelská edice se moc líbí, lidé se zajímají o příběh a diskutujeme i jejich vlastní výklady děje, což je skvělé. Koncertní program je postaven na průřezu posledních čtyř alb, takže myslím, že si na své přijde v podstatě každý, kdo o nás za posledních pět let nějak zavadil. Na pódiu sebou máme i drobné dekorace, takže je výsledný dojem poměrně zajímavý i po této stránce. Nemalou zásluhu na dobrém potenciálu mají i další kapely, které sebou přivezeme. Namátkou talentovaní ERATH, progresivní nádhera FACE THE DAY nebo třeba indie-postrockoví FEBRUARY. Přijďte se přesvědčit na vlastní oči a uši. Jste držiteli sošky Anděl z roku 2011, jak na ono ocenění dnes koukáte a co pro vás tehdy znamenalo? Kverd, kytara a zpěv: Na Anděla, stejně jako na Břitvy, koukáme přes sklo vitrínky v našem obývacím pokoji, haha. Byl to a stále je hmatatelný výraz uznání za hudbu, kterou děláme. Máme na to krásné vzpomínky a jsme poctění i pyšní na to, že se nám jej dostalo.Nedá mi to, ale musím se zeptat. Co vlastně znamenají ty vaše přezdívky? Kam jste na taková jména šli? :-) (pozn.: tak třeba autor rozhovoru se klidně rád přizná, že svou přezdívku dnes opravdu nemusí) Mají vůbec nějakou logiku?Kverd, kytara a zpěv: Naše pseudonymy nemají žádnou speciální logiku ve významu kapely a jejího vyjádření. Všichni pocházíme z extrémního metalového undergroundu, kde je normální nějaký pseudonym mít. Nechce se nám používat civilní jméno jenom proto, že dnes již hrajeme jinou hudbu. Jsme to stále my. Bude se hudba HEIDEN v budoucnu ještě vyvíjet, mám pocit, že patříte právě k těm kapelám, které stále potřebují svůj sound pozměňovat? Co vás nyní nejvíce ovlivňuje? Kverd, kytara a zpěv: Vyvíjet se bude 100%, těžko ale teď soudit kam. Na diktafonu mám sesbírané nějaké riffy, v hlavě pár nápadů, které bych zkusil, ale na tohle všechno je zatím čas. Teď se snažíme udělat maximum pro „Zemi beze mě“. Honzo, děkuji za moc příjemné otázky, čtenářům za pozornost a na viděnou v klubech. Ať se daří.http://www.crazydiamond.cz/pristine_road_back_to_ruin_recenze/1745http://www.crazydiamond.cz/pristine_road_back_to_ruin_recenze/1745janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vždycky když se prostřednictvím Nuclear Blast zviditelnínějaká severská a v podstatě retrařská kapela s talentovanou zpěvačkouv čele, je zaděláno na podezření. Ale asi je to tak správně. Ty důvodyjsou totiž na místě. Norští PRISTINE určitě nejsou žádnými nováčky, neboť „RoadBack To Ruin“ je jejich pátou řadovou deskou, přesto by se kapela mělarozhodnout, jestli se chce prezentovat spíše jako semknutá, garážově rockováformace ctící kořeny blues a nebo působit jen jako eklektický doprovod svézpěvačky coby rockové Adele, u které leckomu přistane na mysl i něco takabsurdního jako možná účast na soundtracku k příští Bondovce.  Heidi Solheim je bezesporu vynikající vokalistkou, stejnějako je novinka po formální a řemeslné stránce velmi dobrým kusem hudby, i kdyžsi nejsem jistý, jak dalece si bude tahle kapela, s prakticky nulovouoriginalitou a zároveň svolností k lecčemu, schopná vybudovat nějakouvětší a stabilní fanouškovskou základnu. Před několika lety to byli blues-rockema soulem pozdních šedesátek ovlivnění mladíčci BLUES PILLS, dnes tu mámePRISTINE, kteří několika písněmi naznačí svůj dravý a zemitý naturel, to kdyžúvodní song „Sinnerman“ řádně zaburácí, jakoby snad šlo o směs hudby punk-rockovýchnezmarů TURBONEGRO s německými skejťáky GUANO APES, pak chvíli PRISTINE působíjako nositelé odkazu JEFFERSON AIRPLANE, což je případ jedné z nejlepšíchpísniček na desce „Landslide“, a nakonec všechno vrcholí u rozmáchlých a tesknýchkompozic („Aurora Skies“, „Blind Spot“ nebo především scénickou „Cause AndEffect“), kde nad výstavními aranžemi udává jejich hudbě ráz především školený hlashlavní představitelky Heidi Solheim.  Dost dlouhou dobu jsem si říkal, jestli mě to album opravdubaví, protože ačkoliv se vše jeví jako špičkově ošetřené a do detailuvyšlechtěné, neměl jsem nikdy pocit, že to budu dlouhodobě chtít poslouchat.PRISTINE jsou totiž po skladatelské stránce docela obyčejným bandem, kterému sev případě nové desky dostalo nadstandardní péče. Bohužel kapela zní jakosměs mnoha stylových odrůd, což podtrhuje dojem, jaký obvykle mívám u poslechunějakého hezky naaranžovaného produktu, za kterým nejsem schopen vydolovat jentrochu zajímavou emoci či názor. Asi si zde hodně lidí řekne, co to tadyžvaním, vždyť tohle je skutečně silná a zdařile zhotovená deska od lidí s velkýmmuzikantským nadáním, a skladby jako právě titulní kus, výše zmíněná „Landslide“,svižný „Sinnerman“ nebo oddaností blues rocku prolezlá „Bluebird“ o tom všemsvědčí, ale druhým dechem dodávám, takových uskupení zde již v minulosti bylo trochu víc a opravdu neměly nic zadarmo. http://www.crazydiamond.cz/grand_magus_wolf_god_recenze/1744http://www.crazydiamond.cz/grand_magus_wolf_god_recenze/1744janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O švédských GRAND MAGUS už se léta dá říct, že si udržujísvůj kvalitativní standard, ale také, že o čemkoliv dalším, nad rámec jejich stylu, moc nepřemýšlí. Jakoby nikdyneměli potřebu vyhoupnout se mezi nejlepší spolky heavy metalu, spokojeni se svým kladivounskýmsoundem a neměnnou textovou náplní odvádějí zkrátka dobréřemeslo. Ale aby o nich kdy někdo řekl, že jsou autory nějaké naprostofenomenální nahrávky, toho se pravděpodobně nedočkají. Nevím, zdali jim opravdustačí být ve svém ranku tak trochu popřední a dál si to nedělat složité? Omýlat, co je jim souzené. V dunivě posazeném metalu opěvovat hrdinství, sem tam předhodit nějaký mytologickýpříběh, máchat nad ním mečem nebo sekerou a ukázat všem okolo neholenou hubu, čímž to pro ně hasne! Je tohle opravdu ten pozoruhodný způsob sebeprezentace? Ne, nechci z těchhle docela sympatických chlápkůdělat omezence, ale docela mě zaráží, při oné časté frekvenci stále nových alb,při muzikantské kvalitě jejich lídra a zkušenostech všech tří hudebníků, to neměnné provedení vlastní hudby. Tak jako tomu bylo u mnoha předešlýchděl, je však i „Wolf God“ velice obstojnou porcí metalového retra, které těží zeseverské podstaty svých autorů, ale také z válečných předobrazů mezi old-schoolklasikami – z nejznámějších např. MANOWAR.  Novinka to s vysokým tempem opravdu nepřehání, a taksongy burácí v siláckých středních rychlostech a vyznávají riffovoupodsaditost. JB Christofersson znovu poutá pozornost svým sytým hlasem apotvrzuje, že je vokální stálicí mezi bojovnými Švédy. Oba jeho spoluhráči FoxSkinner u baskytary a bubeník Ludwig Witt mu zde, jako vždy, sekundují, ale tohlavní do hudby GRAND MAGUS dostává především JB. Titulní skladba a další třipoložky, jmenovitě „A Hall Clad In Gold“, „Brother Of the Storm“ a „Dawn OfFire“, platí za bytelné pečeti tvorby tohoto kovodělného skandinávského umělce a vztahuje se k nimonen výše uvedený přívlastek, týkající se nepříliš rychlých, ale zatraceněbytelných hymen. Následná „Spear Thrower“ však je vystavěná ojediněle vesvižnějším hurá-tempu a svou starosvětskostí dokonale připomene nadšené časy hnutí NWOBHM z počátkuosmdesátých let. V druhé polovině nahrávky dominanci této bojovné hudbyumocní „Glory To The Brave“, která se leckomu bude zdát rozmáchlá, famózní a majestátní, aněkomu jinému, postavenému s chutí vnímat pouze hudbu poněkud méněpatetickou, naopak hodně nudná. Za asi nejlepší hymnu téhle desky však považujisong „He Sent Them All To Hel“, který vynikne krátkým, ale chlapácky vyřvávanýmrefrénem na podkladě opravdu puritánských metalových riffů. Stejně jako mnohopředchozích nahrávrek GRAND MAGUS je i tohle prostě dobrá metalová deska, ovšemnic víc.http://www.crazydiamond.cz/heiden_zeme_beze_me_recenze/1742http://www.crazydiamond.cz/heiden_zeme_beze_me_recenze/1742janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Brněnští HEIDEN se za necelé dvě dekády vyvinuli ve velicezajímavé těleso. Osmá řadová deska navíc podtrhuje jejich potřebu neustáléhozdokonalování a postupného přibližování se líbivějšímu rockovému módu. Nevím, zdali se dá v souvislosti s novinkou „Země beze mě“ ještě mluvit opost-rockovém hájemství, každopádně kapela odvedla velkou porci práce a za studiovéasistence producenta Ondřeje Ježka dala vzniknout materiálu, kterýmůže stále ještě oslovit příznivce přístupnější rockové alternativy, ale na druhou stranusi jej mohou všimnout a přijmout i posluchači, řekněme, intelektuálně méně nároční. Jde o koncepční dílo, zcela první v historiiHEIDEN, byť určitá témata spojovala jejich tvorbu minulosti vždy. Tak jako tomubylo třeba v případě minulé desky „Na svůj příběh jsme sami“ z roku 2015,kde v pocitověji laděných skladbách převládala existencionální témata. Novinka je tedy příběhem, spíše bych však uvedl sledempocitů, myšlenek a snových obrazů, se kterými proplouvá jedinec v momentě, kdyžprávě následkem tragické autonehody umírá. Nevím jak dalece by tohle téma bylozajímavé pro sledovače hudebního mainstreamu, ale u HEIDEN, kteří platí zastabilizovanou klubovku na pomezí stoner rocku ala QUEENS OF THE STONE AGE,post-rockové atmosféry a od letoška dokonce i něčeho v Čechách tolik domestikovanéhojako je lyrická i zvuková hravost ala TATABOJS, je forma provedení zkrátka startem do nové etapy. Té dosud nejpřístupnější, i když dalece vzdálené lacinosti. Už jenom díky hravosti oné lyriky aschopnosti vymalovat z oněch vjemů nešťastného jedince vcelku poutavéobrázky mají HEIDEN jednoznačně plusové body. Zde se však nabízí další otázka, zdali by texty obstály i bez posluchačovi znalosti konceptu celého alba a při vyjmutí té které skladby? Mám dojem, že asi spíš ne. Nicméně kapele šlo o příběh, plavku atmosférou, kde lyrika na pokračování funguje znamenitě. U textů však klady nekončí,naopak si myslím, že to co se letos povedlo ohledně aranžerské práce a zvukovévycizelovanosti, dostalo hudbu této kapely na nový level. Jasně, skladbyvyznívají pro běžného konzumenta přijatelněji, jsou chytlavější, písničkovějšía mají vyšší tempo (nenoří se tak v atmosférických plochách jako naněkolika albech předešlých), ale zároveň jsou do detailu vyzdobené (ne nutně plnější). Vyčištěnost dala možnost vyniknutí všemořných zvukových detailů. Přiznám se, žesouhra někdy zvonivých, jindy riffově zurčivých kytar s klávesovými plochami, moggya různými přístroji, a sice za podpory vcelku rovné a přímočaré rytmiky, mě zde hodně baví.Možnost poslechu alba na youtube. Kverdův hlas rozhodně není dominantní složkou písní HEIDEN,nikdy tomu tak nebylo a i letos, kdy má kapela našlápnuto k vyšší chytlavosti,je jeho projev stále poměrně melancholický a málo dravý. Jasně, HEIDEN hrajoupro úplně jiné rockery než kupříkladu běžné tuzemské pivní kapely, to asi všichni uznáme. Chce to prostě brát zpěv jakorovnocenný nástroj k ostatním instrumentům, nikoliv jako něco, co skladbámvládne. Slyšel jsem názor, že kapela novinkou zachází až někam do teritoriakapely CHINASKI, což mě docela rozesmálo a přišlo přehnané. Na to HEIDEN zní opravdu libově. Nevěřte tedy blbostem, chce to materiál vážněposlouchat a nechat na sebe dopadat všechny ty vkusně zapracované a nenucené zvukové detaily. Vždyťtřeba ona souhra podlazených kytar a hammondů v „Hledám klíč“ dost solidněpřipomene nejaktuálnější tvorbu švédských OPETH. A pak že HEIDEN scházíprogrese minulosti. Proboha kde? Vždyť takhle barvití snad nikdy dříve nebyli. Na druhou stranu opravdu netvrdím, že byBrňanům nějaká rádiová hitovka někdy v budoucnu taky neslušela. Jsempřesvědčen, že příště jí klidně mohou dostat na pás. Líbí se mi inspirace právěu zvuku výše zmíněných QUEENS OF THE STONE AGE, onen sametový sound je hodněvymazlený a podtrhuje snovou náplň textů, což si nejlépe uvědomuji u šlapajících skladebjako „K má strach“ a „Signál slábne“. Káskádově riffové motivy nad plochami kláves uprostřed „F43“mě zas trochu připomenuly FAITH NO MORE, ale jen do doby, než se zjevuje zpěv.„Čas“ je asi vůbec nejzajímavější písní, protože postupuje ve stylu PINK FLOYDstále neočekávanějšími oblastmi chladivého kosmu, tedy prostředí současných HEIDEN, navíc má ze všech písní asinejintenzivnější atmosféru. Naproti tomu song „3.července“, i díky svésvižnosti a hravosti, sebevědomě potřásá rukou futuretroidním TATABOJS. Namateriálu je opravdu znát, že kapela pracovala s Ondřejem Ježkem a můjnázor je ten, že tato práce oběma stranám velice prospěla. Velmi otevřené,hravé, pohodově poslouchatelné, ale i kouzelně smutné a surrealistické album ataková česká scéna potřebuje. Dejte si ho nejen díky zajímavému koncepčnímunápadu… já raději od-plou-vám.http://www.crazydiamond.cz/dare_blood_from_stone_recenze/1743http://www.crazydiamond.cz/dare_blood_from_stone_recenze/1743janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Postava zpívajícího klávesisty Darrena Whartona určitě nenísledovačům hardrockového dění osmdesátých let neznámá. Tento Angličan proslul nejprve coby člen poslední sestavy irských THINLIZZY, aby záhy, po smrti Phila Lynnotta a následném rozpadu této legendy, položilzáklady svému vlastnímu bandu, kde zúročil rovněž své skladatelské a pěvecké ambice. Základykapely DARE byly položeny zhruba v roce 1986, aby se pětičlenný projekt svéhodebutu dočkal až o dva a půl roku později, kdy jim na jaře roku 1989 u AaM vychází deska „Out Ofthe Silence“, což byl materiál zcela typický pro bombastické produkce osmdesátých let, který mělv sobě potřebnou pompézní atraktivitu, pohodově se poslouchal a kromě klenutých refrénových motivů nabídl ipoměrně upřednostněný zvuk právě Whartonových kláves. Zkrátka hard rock uhlazenějšího provedení, který tíhnul k dobovému AOR trendu. Kapela DARE se první deskouvcelku slušně zapsala, o čemž svědčilo několik singlů v Ostrovní rockovéhitparádě a rovněž pochvalné recenze od dobové kritiky, a tak nic nebránilo v cestě druhé řadovce. Ta vznikala v LosAngeles za asistence špičkového producenta Keitha Olsena v průběhu roku 1990 a tíhla svým zvukem k americkému prostředí. Materiál nakonec vyšelaž v roce 1991 pod názvem „Blood From Stone“ a do dnes znamená vrcholnýpočin v diskografii DARE a prakticky jejich hardrockovou výkladní skříň.Wharton dokonce opustil své místo u kláves a v tomto období působil zejména jako zpěvák. Co bylo na „Blood From Stone“ určitě pozoruhodné, byla skutečnost, že oproti debutu DAREpřitvrdili, do popředí se dostalo více kytar a skladby působily celkověintenzivněji. Nicméně neztrácely nic na své chytlavosti a bombastickýchrefrénech, které se klenuly v příjemně poslouchatelném provedení za občasného přispění mocných back-vokálů všech zúčastněných. Když bychom si zde rozebrali stěžejní momenty tohoto pompézního díla, slyšel bych to asi nějak takhle. Reprezentativní se mě zdají hned první tři zdejší vály „WingsOf Fire“, „We Don´t Need a Reason“ a „Surrender“, z nichž ten druhý atřetí přinesly i solidní dávku hitovosti (zřejmá orientace na americký trh), která šla ruku v ruces dobovou módou zdobného pomp-metalu na samotném počátku devadesátých let a byla tehdypříznačná pro většinu stejně stylově zaměřených kapel, tedy interpretůhlásících se k stadiónově bombastickému zvuku, ať už se tito jmenovali BONJOVI, BRYAN ADAMS, DEF LEPPARD nebo GIANT. Zmíněné kapely zde neuvádím náhodou,neboť v jistém smyslu právě k nim mají angličtí DARE docela blízko, byť samozřejmě vlastní ještě onu buldozeroidní nadstavbu v podobě jakési evropské zatvrzelosti a lpění na klenutých kytarových vyhrávkách, tak nějak připomínajících, že tady občas nejde jen o kytarový popík na jedno použití.Skladby se tedy nesou v optimistickém radio-friendly rozpoložení, ovšem jejichnazdobenost a rocková namakanost pozitivní efekt soundu kapely ještě více umocňují a dodávají mu umělečtější ráz. HlasDarrena Whartona měl vždy specifickou macho nakřáplost a k dané hudbě dokonale sednul.Svým způsobem se divím, jak dobrým byl tento hudebník, a do vzniku DARE výhradně klávesový instrumentalista, už tenkrát zpěvákem,neboť před účinkováním v DARE neměl příliš možností své hlasivky předvést.Třeba zrovna skladba jako „Live To Fight Another Day“ měla možnost jehopěveckou schopnost prověřit, neboť právě ona vlastnila potřebné nasazení a přesně ty chlapácképarametry příznačné pro pop/rockové hitovky dané doby. Zrovna tak na tom byla následující„Cry Wolf“, která začala dojemnou akustickou fází, aby se postupem první minutyvzepjala k výtečně šlapající hymnické jízdě plné dramatických momentů. Whartonova kapela samozřejměnezapomínala ani na opačnou stránku vlastní tvorby a skladby jako závěrečná„Real Love“ nebo poměrně unylá „Lies“ ukazují Brity v baladičtějšímpojetí. Já osobně za jeden z vrcholů považuji i song „Wild Heart“, což bylkolovrátkový chorál, který jakoby vypadl ze soundtracku k nějakémudobovému akčňáku či historickému spektáklu. Zkrátka a dobře, DARE s druhým albem docela zabodovali,ačkoliv to vydavatelství o rok později příliš neocenilo, neboť krátce na to kapela ztratila kontrakt a již nikdy se nedostala na podobný level jako v roce 1991.Nicméně Whartona to určitě od skládání a nahrávání dalších věcí pod jménem DAREneodradilo a jeho band existuje dodnes a má na svém kontě již deset řadových desek,z nichž některé vlastní specificky keltský ráz a atmosféričtější pojetí ostrovního rocku, které má poněkud folkovější rozměr než v dobách velkých hitových ambicí v časech dobývání zaoceánských břehů. Tyto dávné časy mě byly zkrátka milejší...http://www.crazydiamond.cz/dead_letter_circus_siamese_daze_of_june_praha_futurum_18zari2019_info_koncert/1740http://www.crazydiamond.cz/dead_letter_circus_siamese_daze_of_june_praha_futurum_18zari2019_info_koncert/1740nobody@nothing.com (Info)Dead Letter Circus do Prahy přivezou jakostní,instrumentálně vyspělý prog(pop)rock Prog/alternative rocková jistota Dead Letter Circus z Austrálie,často připodobňována ke slavnějším kolegům Karnivool, či dokonce Tool, seprezentuje po všech stránkách dotaženou, vyzrálou a energickou hudbou, kteráby, aniž by se její autoři museli jakkoli stydět, mohla hrát i v rádiu. Ač siDead Letter Circus drží vysokou instrumentální úroveň, v jejich tvorbě je možnéspatřit odlesky i takových „stadionovek" jako jsou kapely Muse, Linkin Parknebo 30 Seconds to Mars. Jejich vystoupení naturné doprovází dvě dánské party – rockověji ladění Siamese ametalcore/djentoví Days of June.FB EVENT- www.facebook.com/events/1444288279064633/DEAD LETTER CIRCUShttps://www.youtube.com/watch?v=-rGB9q8yv1Yhttps://www.youtube.com/watch?v=OT33V9FKPH8DAZE OF JUNEhttps://www.youtube.com/watch?v=GlqTk58h4CoSIAMESEhttps://www.youtube.com/watch?v=J1Zqooq2mzUhttp://www.crazydiamond.cz/magic_sword_praha_chapeau_rouge_25zari2019_info_koncert/1741http://www.crazydiamond.cz/magic_sword_praha_chapeau_rouge_25zari2019_info_koncert/1741nobody@nothing.com (Info)Magické synthwave meče navrátí vesmír do rovnováhyPro fanouškysyntetických tónů zde máme další skvělé oznámení. Po úspěšných koncertechPerturbatora, nebo Dance With The Dead, do Prahy přivážíme tajemné trio MagicSword.Jak praví legenda „Předmnoha a mnoha lety byl nesmrtelný Temný osvobozen ze svého vězení. Od té dobysíly dobra hledaly Světlo, Vyvoleného, aby ho přinutili vrátit se zpět do svécely. Klíčem k tomuto vězení je Magický meč, který ve správných rukách navrátívesmír do správné rovnováhy."Magic Sword jako velkýmfanouškům komiksu, však si taky k prvnímu albu „Magic Sword Vol. 1" vydali dokonce svůjvlastní, se v roce 2017 povedl kardinální kousek – jejich skladba „In the Face of Evil " se objevila voficiálním traileru k filmu Thor: Ragnarok (Marvel Studios).Magic Sword, jak to usynthwave/retrowave/electronic projektů bývá, ale nejsou o jednom člověku, kdeústřední persona stojí u „djského" pultu. Jsou tvořeni třemi členy, kteříobsluhují klasické nástroje - klávesy, kytaru a bicí, takže jejich pojetísynthwave mnohem více odpovídá tradičnější podobě živé kapely, která navíc hnedna první pohled zaujme zahalenou, do ‚star wars stylizovanou image v pláštícha maskách.--Event:  https://www.facebook.com/events/573105176432326/live: https://www.youtube.com/watch?v=M7K3JJFoK_gIn the Face of Evil: https://www.youtube.com/watch?v=G02wKufX3nwThor: Ragnarok trailer: https://www.youtube.com/watch?v=ue80QwXMRHgpředprodej: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/249http://www.crazydiamond.cz/mono_jo_quail_arabrot_praha_underdogs_19dubna2019/1738http://www.crazydiamond.cz/mono_jo_quail_arabrot_praha_underdogs_19dubna2019/1738hackl@volny.cz (Pekárek)Co bych pro CrazyDiamond neudělal. Snad poprvé jsem zašel na undergroundovou, resp. alternativní akci, aniž by se jednalo o metalový koncert. Omezenost? Řekněme, že spíš málo volných chvil. Když už nějaké mám, věnuji je prostě svému nejoblíbenějšímu žánru. Spontánní nabídka Straye a homolkovsky stylizované doporučení kolegy Subeera, o jehož citu pro dobrou muziku netřeba mít pochybnosti, však vykonaly své. Navíc jsem měl relativně dost času na to, abych se s japonskými MONO, které jsem před pár měsíci prakticky neznal, mohl alespoň trochu seznámit. Nejvíce jsem se logicky věnoval novince „Nowhere Now Here“. Jelikož mi učarovala pár dnů před koncertem, na kytarové orgie pánů Taka a Yody jsem se dost těšil. Skutečnost, že MONO do Prahy dorazili na Velký pátek, s sebou nesla určitou symboliku. Ačkoliv jejich hudba zrovna nemá pašijové rysy, nepochybně obrací pohled posluchače do duchovní sféry a k účasti asi tak na všem krásném(!), co naše zeměkoule nabízí. Zurčící kytarové pramínky, slévající se do stále mohutnějších proudů, sytících kaskády, jejichž harmonické šumění očišťuje bolavou duši. Ano, chtěl jsem se do nich ponořit, vidět duhu v jejich oparu, a možná ještě víc. Jakkoliv se extatický zážitek nakonec nedostavil, zklamán jsem rozhodně nebyl.Promotér situoval českou zastávku MONO do pražského klubu Underdogs, v němž jsem si ten večer odbyl premiéru. V podstatě mohu jen chválit. Solidní kapacita před pódiem, nekonvenční pivní nabídka a dostatek prostoru. Trochu mě zarazily unisex toalety, ale co už, zvykl jsem si docela rychle, což se mi ovšem vymstilo hned o den později v jednom nákupním centru. Ještě bych vypíchl něco jako strategickou polohu klubu kousek od Smíchovského nádraží. Určitě sledujte programovou nabídku, chystají se zajímavé koncerty. Před prvními tóny, o něž se postarala violoncellistka Jo Quail, jsem zvědavě pokukoval po publiku, vedl socio-kulturní úvahy, jimiž nehodlám nikoho zatěžovat, a hledal další metalisty. Jo, byli tam. Skladba návštěvníků byla vůbec pestrá. Dokonce jsem zahlédl i jedno tričko s logem TRAKTOR. Produkce, kterou na úvod vystřihla již zmíněná Jo Quail, mohla dozajista strhnout takřka každého z mnoha přítomných. Skoro jsem se styděl, že jsem na počátku jejího setu držel v ruce pivo. Nahlíženo zpětně, viděl jsem skvělé vystoupení jedné mimořádně talentované umělkyně a špičkové hráčky na violoncello. Když teď poslouchám její aktuální desku, velice plasticky se mi vybavuje jeden z vrcholů večera. Nešlo jen o nádherný zvuk mého oblíbeného nástroje, ale především o to, jak komplexně byla využita jeho elektrifikovaná podoba. Třeba taková „Mandrel Cantus“ chvílemi evokovala solidní jam Michala Pavlíčka s Derekem Sherinianem, popř. zapomenuté šílenství Kocába s Pavlíčkem, zatavené do drážek alba „Black Light“. Avantgarda, obstaraná beaty a smyčkami, vycraftěnými na celle, a nevyčerpatelnou bankou zvuků, sice dává volnost, faktem ovšem zůstává, že Jo byla, stejně jako na desce, nejlepší v klasických variacích. Zahrála celkem tři typově odlišné, rozsáhlejší skladby, do jejichž živého provedení vložila opravdu hodně. Sklidila tudíž zasloužené ovace. Pro mě jen další důkaz toho, že po umělecké stránce dostávají pánové v poslední době od něžnějšího pohlaví poněkud na prdel. Konečně, utvrdilo mě v tom i vystoupení druhého předskokana, Norů ĹRABROT, kterým už pár let vypomáhá švédská hvězda Karin Park. Navzdory formálnímu přitvrzení mi jejich produkce sedla o dost méně, byť měla něco do sebe a z hlediska provedení bych ji mohl stěží co vytknout. Alternativnější rock s punkově pojatou deklamací a občasnými sludgeovými výlety, oživovaný Karininými klávesy (moog?), většinu osazenstva klubu dobře bavil, k čemuž přispíval i solidní zvuk, jehož kvalitu srážela poněkud přehulená baskytara. Kromě řídkých okamžiků, kdy úřadovala švédská umělkyně, jež se evidentně pohybovala na jiné úrovni než zbytek kapely, zaujala především perfektní rytmická souhra, zvláště pak ve chvílích, kdy se hrál sludge.Na MONO se dlouho nečekalo. Přišli a hned se začal odvíjet příběh zachycený na albu „Nowhere Now Here“, citlivě protkaný některými staršími kusy, jimž patřilo i grandiózní finále v podobě pecky „Com(?)“. V podstatě se jednalo o jeden neutuchající příval někdy až kýčovitých, každopádně však nádherných kytarových melodií, poznamenaný otiskem jedné naprosto svébytné kulturní sféry. Kdo chtěl, mohl si užít totální nasazení, prosté otravných póz (pokud za ně nepovažujete hraní v sedě), a mnoho opravdu silných gradací, oproti brilantně produkovaným studiovkám podávaných jen v nepatrně syrovějším znění. Od nájezdu „After You Comes the Flood“ mě prostě zasypávaly laviny sakurových květů, z jejichž přívalů jsem se dokázal vymanit až s nástupem „Dream Odyssey“. Zmíněná skladba totiž utrpěla odchodem baskytaristky Tamaki ke klavíru. Samplovaná basová linka mému uchu už prostě tolik nelahodila. Naneštěstí jsem pak udělal jednu velkou chybu, ze zvědavosti jsem se přesunul ke zvukařskému pultu. Místo dalšího zvukového upgradu se kupodivu dostavilo zklamání. Pod pódiem byl zvuk sice silnější, ale daleko přehlednější, poloakustické vybrnkávané pasáže zněly s bicím doprovodem přímo lahůdkově. Vzadu je rušili „chodiči“ a každý hlasitější hovor, silnější momenty se zde zas slévaly. Nechtěl jsem se již za každou cenu prodírat zpět, takže jsem čekal na zlepšení, k němuž už bohužel nedošlo. Spojení se částečně podařilo obnovit až během zmíněné veleskladby „Com(?)“. K instrumentálním výkonům lze stěží co dodat, snad jen, že jsem absolutně nedostal prostor k tomu, abych je na místě vůbec řešil. V hlavě mi zvlášť utkvěly vlastně jen mistrně zahrané jemnější partie. Skvělý výkon při jejich živé interpretaci předvedl nováček v sestavě, bubeník Dahm Majuri Cipolla. Jednotlivé údery bicích přicházely a odcházely přesně ve stanovený čas, měly shodné proporce, svou intenzitou nerušily a během pečlivě strukturovaných gradací perfektně doplňovaly každý z emotivních „návalů“.Můj úvodní povzdech se tedy po dalším nevšedním zážitku tak trochu obrací v otázku. Co vše už CrazyDiamond dal mně? Minimálně další koncert v řadě, na který bych se sám nikdy nedokopal (resp. ani by mě nenapadlo na něj zajít) a na který nikdy nezapomenu.http://www.crazydiamond.cz/badlands_horkost_odpadlickeho_blues_profil/1735http://www.crazydiamond.cz/badlands_horkost_odpadlickeho_blues_profil/1735janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Další z hardrockových super-projektůcharakteristických pro konec osmdesátých let měl poněkud záhadný název - BADLANDS a šlo o kapelu, která dokázala spojit bluesový feeling a inspirace v sedmdesátkovém hard rocku smetalově nadupaným zvukem konce let osmdesátých. Je sice pravda, že větší zabodováníse jim povedlo pouze v případě bezejmenného debutu z roku 1989, alei tak stojí základní indicie dráhy této (v Japonsku velmi oblíbené) kapely připomenout, jakkoliv se BADLANDS postupem let čím dál více klonili na stranu tradicionalističtěji pojatých blues-rockových skladeb asnažili se z vlastního zvuku vytěsnit právě ony metalovější prvky.Kapela odpadlíků byla za svou krátkou dráhu charakteristická rovněž tím,že počínaje nahráváním druhého alba docházelo v jejíchřadách k nepříjemným konfliktům a roztržkám, což svědčilo o skutečnosti, že byl celý super-projekt užod začátku sestaven velmi narychlo a ani sebelepší hudebníci si po čase nedokázali udržet vzájemnou úctu a to právě v obdobích, kdy se jim zkrátka příliš nedařilo. Jmenovitě šlo o konflikty mezihlavními dvěma personami, kytaristou Jakem E.Leem a zpěvákemRayem Gillenem. Druhý jmenovaný byl ostatně vyhlášeným bouřlivákem a pařmenem, jemuž byla notorická nespolehlivost vlastní, díky čemuž bylostatně pár let před tím po několika měsících vyhozen z tehdy stále porůznu reformované sestavy BLACK SABBATH, připravujících se tou dobou zrovna na nahráváníalba „The Eternal Idol“.Vznik BADLANDS se datuje zhruba do roku1988, neboť krátce před tím byl ze sestavy doprovodného bandu OZZYHOOSBOURNEA vyhozen kytarista Jake E.Lee (nahrál všechny kytary nadvou madmanových řadovkách, jmenovitě „Bark At The Moon“ z roku 1983 a„The Ultimate Sin“ z roku 1986). Kytarista příliš dlouho nezahálel a sháněl muzikanty prosvůj zcela nový projekt. Co jiného také dělat v Los Angeles,když milujete blues a jednoho krásného víkendového odpoledne vám zavolá Sharon, že s vámi užšílený taťka nepočítá? Jake E. Lee brzy své spoluhráče nalezl vbubeníkovi Ericu Singerovi (před tím BLACK SABBATH, později naskočil na šest let dokonceke KISS) a v kanadském baskytaristovi Gregu Chaissonovi. Za mikrofonem stanul velký talent, zpěvák RayGillen, jenž byl na draftu mnoha jiných hardrockových formací. Ačkoliv byl kytarista od angažování nevypočitatelnéhoGillena mnohými odrazován, riskl to s ním.Debutová deska „Badlands“ vyšla vroce 1989 a zaznamenala docela slušnýohlas, neboť se nakonec nahrávka vyhoupla až na sedmapadesátoupříčku amerického prodejního žebříčku Billboard 200. Album charakterizovaly inspirace v hardrockových sedmdesátkách a věk blues-rocku. V hlavních rolích tak byl vždy neopakovatelný bluesový základ a obdiv k LED ZEPPELIN, FREE, Hendrixovi a dalším, ale rovněžtaké hřmotně metalový zvuk, přesně takový, jaký byl v tédobě v oblibě u všech vlasatých Hard N´Heavy kapel z Kalifornie.Producentem se stal Paul O´Neill, všem bedlivým pozorovatelůmdobře znám svou prací nejen pro floridské SAVATAGE.Už úvodní skladba „High Wire“vystihuje onu natlakovanost, s jakou šli BADLANDS do nových výzev. Šlo zde o jednu z mála položek v divočejším tempu, neboť typickápro zvuk této kapely byla především rozmáchlost, kteroucharakterizovaly dramatičtější suity jako „Dreams In The Dark“nebo snad nejznámější skladba této kapely „Winter´s Call“,která byla na debutovém albu předznamenána zpívaným, minutu a půltrvajícím akustickým předělem „Jade´s Song“ a vytvořila sním tak nezapomenutelný monument, později opatřený i zkrácenou klipovou verzí. Došlo ještěna chytlavější vály jako „Streets Cry Freedom“ nebo „DancingOn the Edge“, případě také na bluesovější kusy jako je zdenepokojné boogie „Rumblin´Train“, ale celkově lze říci, žeBADLANDS právě zaujali spíše rozvážnějšími motivy, které kontrastovaly s tehdejší érou hair-metalu a přímočařejšími hymnami konkurentů. V Japonsku se jednalo o mimořádný úspěch, snad také díky japonskému původu Jakea E.Leeho.Na jaře roku 1991, zrovna krátce přednahráváním druhé desky, přechází bubeník Eric Singer definitivně ke KISS,aby zde posléze nahradil na rakovinu umírajícího Erica Carra. Najeho místo usedá jistý Jeff Martin, muzikant nikoliv s bubenickými, ale pěveckými zkušenostmi od RACER X, kterým nazpíval první dvě alba. Ovšempostupující práce jsou často komplikovány Gillenovou prostopášnostía nespolehlivým chováním zpovykané rockové hvězdy. Přestožedruhá nahrávka „Voodoo Highway“ (vydaná tentýž rok) nebylarozhodně špatná, materiál ve Státech, zasažených tou dobou recesí v hudebním průmyslu, zcela propadl a kapela byla záhy velicerychle vyhozena od Atlantic Records. Změna hudebního klimatu vrámci hardrockové scény zkrátka s velkou přesvědčivostídopadala právě na kapely jako BADLANDS. Ačkoliv Ray Gillen celoudesku „Voodoo Highway“ nazpíval, už v průběhu její tvorbybyl jednou vyhozen, aby byl následně povolán, což se později opakovalo ještě několikrát(např. na jaře 1992 v průběhu přerušené koncertní štace).Hrstka nejvěrnějších fans byla poté svědkem nechutných slovních přestřelek vhudebních tiskovinách, kdy Jake E.Lee trousil na adresu svéhoněkdejšího a údajně nepříliš charakterního frontmana nezrovna chválu a holedbal se překvapivým reunionem, kdy údajně v brzké době stane u jeho kapely za mikrofonem žena, černoška, konkrétně prý Debby Holiday,dcera po rock´n´rollové hvězdě padesátých let Jimmy Holidayovi. K něčemu podobnému samozřejmě nakonec nedošlo a RayGillen se na sklonku roku 1992 ještě jednou do sestavy vrátil, aby s BADLANDSnatočil dema na třetí řadovou desku, bohužel vše znovu dopadlokatastrofálně, protože se hudebníci bez smluv začali opětovněhádat a Gillen se po několikáté velice rychle pakoval. Materiál, který byl na oněchsessions v letech 1992-1993 zaznamenán, vyšel coby třetí řadová deska „Dusk“,ale až o šest let později (v roce 1998) a to u malého japonského vydavatelství Pony Canyon. U BADLANDS v poslední fázi jejich existence stanul umikrofonu na chvíli John West, nicméně tyto snahy už neměly podstatnější význam. Pro Gillena však budoucnost značilamnohem větší zkázu než pro všechny jeho bývalé spoluhráče, protože mu byl v prosinci 1993 diagnostikovánpozitivní nález HIV a vlivem velice špatné životosprávy atěžkostí s ní související tak tento talentovaný zpěvák umírá jen pouhé dva měsíce po výše zmíněné diagnóze. Krátkodobě fungující kapela BADLANDS tak dokonale naplňuje pověst uskupení zmařených talentů a nevyužitých příležitostí, ale tak to už v hudebním byznysu někdy bývá. Jejich hardrocková hudba s bluesovým cítěním určitěměla své nemalé kouzlo a zejména debutová deska sklidila poměrněsolidní odezvu.http://www.crazydiamond.cz/the_dirt_bratrstvo_z_nejhorsi_dekady_v_historii_lidstva_pandemonium/1736http://www.crazydiamond.cz/the_dirt_bratrstvo_z_nejhorsi_dekady_v_historii_lidstva_pandemonium/1736janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Napěchovat divoký příběh kapelyMÖTLEY CRÜE do hodinu a půl trvajícího filmu, to musel být opravdu úkol.Turbulentní jízda osmdesátými lety se všakjackassáckému tvůrci Jeffu Tremaineovi povedla mnohem lépe, nežmohl někdo znalý košatosti knižní předlohy „The Dirt“čekat. A tak se nejen Crüe fans dočkali podívané, která odsejpá a kde není o akci ve stylu sex, drogy, rock´n ´roll žádná nouze. Nechybí zde prakticky nic ze zásadníchudálostí charakterizujícíchcestu kapely s nejhorší pověstí na americké scéně, byť bylo k docílení výsledku nutné využít značně důmyslných zkratek. Film funguje zvláště v odlehčenějších momentech, zatímco ve chvílích, kdy hraje na city, dostává se vinou vysokého tempa na poněkud tenčí led. Četl jsem nějaké negativní připomínky, které se pozastavovaly nad tím, jak můžou členové kapely vyprávět bez přehánění svůj příběh? Sakra, tohle je přeci film, ne? A kdo jiný může atraktivně povyprávět o svém životě, než ten kdo jej skutečně prožil? Hlavní herečtí představitelé spíše odvádějí dobře své řemeslo, než aby byli hudebníkůmpodobní. V tomhle směru se asi nejlépe uvedl raper MachineGun Kelly, představující zde bubeníka Tommyho Lee, ale takéAngličan Iwan Rheon v roli Micka Marse, ten bodoval už od prvníchscén ze zkušebny. Hlavní hrdina Nikki Sixx v podání DouglaseBoothe získal jaksi více lidskou podobu, neboť herec působil vroli chladnokrevného gaunera, pohybujícího se na hranici života asmrti, až moc přátelsky. Australan Daniel Webber blonďatéhofrontmana Vince Neila připomínal snad jen postavou a pohybovýmikreacemi, nicméně i ten vyšel nakonec z role se ctí. Zde znovu opakuji, že na takkrátkém časovém prostoru nemůže být podobný příběhzaznamenatelný bez momentů poněkud uspěchanějšího rázu. Aprávě chvíle, které mají vzbudit nějaké větší emotivní pnutí,se zde ukazují jako ty, pro které je krátký čas největšímnepřítelem. Trochu zamrzí, jak dogmaticky je divákovi vtloukáno do hlavy, že v téhle kapele byli všichni jako bratři, ochotní se za sebe vždy postavit, když skutečnost vypadala trochu jinak. Jasně, zhruba v polovině dojde k prvním trablům spojeným s Neilovou nehodou, ale stejně mám ještě v živé paměti, jak MÖTLEY CRÜE vždy byli doslova samej konflikt. A jsme znovu u toho tempa...Kdo však touží po trochu lascivnějším humoru a pořádné akci, bude spokojen. Za silnou stránku můžeme považovat svižný scénář, jehožtempo je přizpůsobeno napěchovanému dění a všechny zkratkyslouží k zahuštění koukatelnosti této nekonečnépařby. Hraje se zde chytlavý metálek, fetuje se, šuká,chlastá a hláškuje o sto šest, takže z mého pohledu je právětohle film, který by se mohl líbit i divákům nezasaženým podobným fenoménem osmdesátých let. Výtečně jeznázorněné i dobové prostředí, ve kterém se čtyři rebelovépohybují, ať už jde o vystoupení v hollywoodských klubech na počátku kariéry,brajgl v hotelových pokojích na prvních tour nebo velkolepější stadiónovéscény. V tomto směru se film může pyšnit nemalou předností, žeačkoliv náklady určitě nebyly závratné (vlastně se filmzařazuje spíše mezi lacinější spektákly), bylo mnohdy docílenopřesně opačného efektu. Autenticita se totiž netýkala jenhlavních hrdinů, ale i komparsu a prostředí, které je zde obklopovalo.Tohle si myslím většina fanoušků uvědomí, hned jak se přenese poblíž Sunset Strip dojedné páteční noci v Los Angeles roku 1981. Od tohoto prvníhomomentu vás prakticky příběh této strakaté party málokdy pustí.Skvěle byl vybrán herec znázorňujícímanažera Doce McGheeho, který se (s tak trochu vyděšenou tváří) staral celou dekádu o životní potřeby zpovykaných výrostků. Kontrast mezi uhlazeněji působícím obchodníkem a čtyřmi smrady v kožených bundách vede také k nějaké té vtipnosti. Není to však jenon, jehož hlášky znamenitě doplní vtipné gagynespoutaných rockových hvězdiček. Scény s demolováním hotelových zařízení v průběhu skladby „Looks That Kill“, Ozzyho šílený výstup poblížbazénu nebo 24 hodin na turné v podání Tommyho Lee ostatněpovažuji za vrcholné momenty celého díla. Ani úvodní klubovésekvence a vzestup na vrchol rozhodně nejsou marné. Ať užmluvím o „Take Me To The Top“, v průběhu které se z MÖTLEYCRÜE stává kapela, o kterou je v Los Angeles takový zájem, že rázem zaplňuje vyhlášené klubové sály, nebo následný první velký stadiónový koncert (v podání písně „Shout At theDevil“), vždy je co sledovat. Svým způsobem je film silný právě vtěch momentech, které ukazují bezstarostné věci, jakmile dojdena sekvenci přibližující nějakou dramatičtější chvíli, jeto už trochu slabší. Klinická smrt Nikkiho Sixxe se zde zvládlalépe, než tragické scény, ve kterých byl hlavním hrdinou VinceNeil. Velkou roli v příběhu právě Sixxe hraje nefunkční vztahs matkou (jaký to kontrast oproti hřejivému rodinnému prostředířecké domácnosti Tommyho Lee), interakce mezi nimi, týkající sespíše vzpomínek na dětství v pozdních šedesátých a rannýchsedmdesátých letech také s člověkem příliš necloumá, ale je to zkrátkafáze, která zde být uvedena musela a pro Nikkiho příběh plný heroinu je nutná.Film je pozoruhodný také kvůli dalšíneopomenutelné vlastnosti. V malých roličkách zde hraje docela velká spousta krásnýchdívek, což samo sebou také přispívá ke koukatelnosti tétozdánlivě nekončící pohádky. Celkově bych řekl, že se členůmMÖTLEY CRÜE, jako producentům tohoto filmu, podařilo z nelehkého úkoluvybruslit se ctí a dílo je osvěžující a vcelku zábavnoupodívanou, která upaluje ve vysokém tempu, baví, zase upaluje, zase baví, pak sesnaží dojmout, ne vždy se to daří, ale vesměs obstojí až do finále. Prostě nenáročná zábavovka s velmiobstojnou hudební kulisou, která ukazuje, že se ani podobně vyhlášené ex-rock stars nemusí brát úplně vážně. Ten film je vlastně docela chytrá selfie sonda, nořící se do neuvěřitelného světa, co kdysi a kdesi daleko na západě USA existoval. A proč jim vlastně ten příběh nesežrat?http://www.crazydiamond.cz/kingdom_come_s_odleskem_slovutne_vzducholodi_profil/1733http://www.crazydiamond.cz/kingdom_come_s_odleskem_slovutne_vzducholodi_profil/1733janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rockových kapel, pro které se stali hlavním inspiračním zdrojemLED ZEPPELIN, se v historii objevila již slušná řádka, mnohdy však se sporadickou životností. Čím vícse vzdalujeme od éry, kdy slavná britská čtveřice regulérně fungovala, tím více u jejich následovníků schází nějakávýrazná a originální nadstavba. Až na pár výjimek dnesvalné většině nohsledů schází potřebný nadhled. Za jednu znejdokonalejších ukázek hardrockové hudby inspirované kapelouJimmyho Page stále považuji americké KINGDOM COME, kteřípropojili onen na blues-rock orientovaný hard rock saristokraticky vyšlechtěným zvukem, tolik příznačným proamerické hair-metalové grupy osmdesátých let. Z dnešního pohledumají zejména první alba KINGDOM COME stále velkou kvalitu, byťbyla kapela ve své době velice kritizována a neustále obviňovánaz plagiátorství. Co takového by se dalo říct o současnýchusmrkancích, kteří hrají podle jejich vzorů takřka bez nápadů, zápalu a potřeby se alespoň trochu odlišovat?Německý rodák, velký fanoušek Roberta Planta a rovněžmimořádně nadaný zpěvák Lenny Wolf založil KINGDOM COME vprůběhu roku 1987 a sice poté, kdy se rozpadla jeho předchozíkapela STONE FURY. Hnán cílevědomostí a touhou po úspěchu seFrank Wöllschlager (jak znělo Lennyho původní jméno) přesunuldo Kalifornie, kde zahájil zcela novou část hudebníhoživota. Už dopředu měl sepsané nějaké skladby a fragmenty,kterými se prokazoval u vydavatelství, ve snaze nalézt dosestavy ty správné lidi a co nejrychleji celý projekt realizovat.Talentu tehdy čtyřiadvacetiletého Wolfa si velice brzy všimli ustáje Polydor a i s jejich pomocí se mladý Němec brzysetkal s těmi pravými spoluhráči. Brzy tedy do KINGDOM COMEpřicházejí kytaristé Rick Steier (je zručným hráčem i na klávesy) a Danny Stag (ten zde měl na starosti většinu sól), ale i bubeníkJames Kottak (později zakotvil u SCORPIONS) a basák Johnny B.Frank.Tahle sestava okolo Wolfa vydržela dva roky a dodnes platí zaklasický line-up KINGDOM COME, jenž byl podepsán pod prvními dvěma dalecenejúspěšnějšími a nejuznávanějšími řadovkami. Debutovádeska „Kingdom Come“ vyšla hned v roce 1988 a způsobila docelapozdvižení, neboť se obvykle nestává, že debut nějaké novémetalové kapely vylétne v USA v žebříčku prodejnosti Billboard 200rovnou na dvanáctou pozici. Vydavatelství tenkrát nové akvizicivelmi věřilo a prosazovalo KINGDOM COME skoro stejně vehementně,jako by snad šlo o návrat skutečných fénixů z LED ZEPPELIN. Štěstím bylo, že se velmi draze znějící album, nahrané za asistence Boba Rocka ve Vancouveru, skutečněpovedlo a za žádných okolností jej nepovažuji za bezkrevnýplagiát. Naopak, fanoušci dostali znamenité Hard N´Heavy s mnohašpičkovými songy, počínaje honosným chorálem „Living Out OfTouch“, přes plantovské emocionální trýznění v„Pushin´Hard“, skvostnou baladu „What Love Can Be“, dva nosnéhymnické trháky „Now Forever After“ a „Shout It Out“, ažpo dramatičtější a na blues dosti orientované věci jako„Hideaway“ nebo „Lovin´You“, ze kterých je rovněž velmipatrné, jakým způsobem LED ZEPPELIN mávali se srdcem těchtotehdy nováčků.O tom, že firma projektu velmi věřila, svědčilo i nasazeníKINGDOM COME do programu americké části turné MONSTERS OF ROCK vroce 1988, kde nová akvizice předskakovala hvězdám jakoVAN HALEN, METALLICA, SCORPIONS nebo DOKKEN a projela s nimi všechny gigantické fotbalové stadióny v největších městech USA. Po úspěchudebutové desky byl však na kapelu vyvíjen ohromný tlak a bylafirmou nucena neprodleně znovu nastoupit do studia za účelemnahrávání albového pokračovatele, který vyšel jen rok odprvotiny a nesl název „In Your Face“. A protože měl Lenny Wolfv zásobě ještě nějaké super skladby, lze říci, že dvojkaprakticky kvalitu debutu dorovnala. Respektive, nacházely se na ní stejně zajímavé momenty a občas nějaká ta skladba se dala dokonce považovat za hitový trhák. Tím největším byl samozřejměpilotní singl „Do You Like It“, který nadchnul všechny příznivceřízného kalifornského hard rocku a heavy metalu z dob vlasatých kapel a působilopravdu jako frišný hurikán, ale ani songy jako „Who Do YouLoved“, „Overrated“ nebo „Stargazer“ v žádném případěnezaostávaly. Svůj bluesový fundament posléze kapela stvrzujeskladbami jako „Highway 6“ nebo „Perfect O“, nicméně co doprodejnosti už to nebyla taková sláva jako v případě debutu.Navíc se vyrojily problémy personálního rázu a mezi muzikanty tozačalo pořádně skřípat, výsledkem čehož bylo, že sestavupostupně opustili všichni čtyři Lennyho spoluhráči. Docelanezáviděníhodná situace pro ambiciózního německého hudebníka s hlavou plnou plánů, navíc usazenéhokdesi v USA, nemyslíte?Lenny Wolf však nezahálel a v roce 1991 přišel s třetí deskou„Hands Of Time“, na které jej doprovázeli zcela novýspoluhráči. Nejvýraznějším z nich byl zřejmě kytarista BluesSaraceno, který pět let poté proslul díky účinkování vsestavě glamových POISON, kam nastoupil jako náhrada za neukázněnéhoRichieho Kotzena (jestli se nepletu, ten totiž v roce 1994 dostalpadáka za to, že jednoho dne přefiknul přítelkyni svého spoluhráče, poisoňáckého bubeníkaRikkiho Rocketta). Ohledně „Hands Of Time“ šlo o jemnější améně dynamický materiál, než jaký představovaly první dvědesky. Lenny Wolf se zde slyšitelně odvracel od metalovějších vlivů,naopak přibylo klávesových podkresů a valná většina skladeb senesla ve snové náladě a pomalejších tempech. Nicméně Wolfův poutavý plantovský hlas zůstal a tak lze na desce opět najítněkolik pozoruhodných skladeb (např. „Should I“). Ještězbývá dodat, že „Hands Of Time“ představuje jejich zcela poslednířadovou desku nahranou pro major label Polydor, odkud byli záhy KINGDOMCOME, díky prodejnímu neúspěchu, už v roce 1992 nemilosrdně vyhozeni.Následující deska z roku 1993 už vznikala za asistence německýchmuzikantů, nicméně mám pocit, že se kapela prostřednictvím„Bad Image“ , jak se album nakonec jmenovalo, zase trochu zmátořila. Nejenže čtvrté album představiloKINGDOM COME s moderním, na hustější groove orientovanýmhardrockovým zvukem, jaký začal být v devadesátých letech vmódě, ale ze skladeb úplně sálala nově nabytá energie a chuťdo další práce. Nebylo divu, že fanoušci na kapelu úplněnezapomněli a na evropské štace zašli, naopak si od té dobyKINGDOM COME do dnes udržují kultovní status a pověst velmi dobrékoncertní atrakce, byť po stránce studiových alb už se nikdynepřiblížili ke svým prvním čtyřem výtvorům. Kapela dodnešního dne vydala třináct řadových desek, přičemž taposlední „Outlier“ byla realizována již v roce 2013. Prostřednictvím ní se rovněž rozloučil se svou kapelou Lenny Wolf, kterýpřenechal do té doby výhradně svou značku KINGDOM COME jiným muzikantům, přičemžjej u mikrofonu nahradil jistý Keith St. John a do sestavy v roce2018 takřka po devětadvaceti letech přišli všichni čtyři jehopůvodní američtí spoluhráči. Došlo tedy k situaci, o které nevím co simyslet, neboť KINGDOM COME byli vždy Lenny Wolf, a tak tomu pro mne bude zkrátka napořád. Všechny pozdní nahrávky se prý vykazovaly střídavou kvalitou, ale osobně jsem ne všechny slyšel. Berte tedy zdejší profil, zahrnující pouze čtyři úvodní počiny, jako letmé seznámení s největšími klasikami od této party.http://www.crazydiamond.cz/hardline_life_recenze/1737http://www.crazydiamond.cz/hardline_life_recenze/1737janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak už jsem uvedl před týdnem vprofilu HARDLINE, tahle původně americká hardrocková kapela sesilnou italskou klikou právě v těchto dnech u Frontiers Records vydává svoušestou řadovou desku. Album se jmenuje „Life“ a kapelaprostřednictvím nového materiálu navazuje na svou tradici pohodově poslouchatelného melodického rocku. Siceuž je dnes italský původ průvodcem každého zúčastněnéhohudebníka v sestavě HARDLINE, ale hymnický hard rock zaoceánské provenience kapelaumí vystavět stejně zručně, jako když v časech debutové adlouho v diskografii osamocené desky „Double Eclipse“ (1992) pětice oslovila příznivce raně devadesátkového AOR a v jejímstředu stál tehdy kytarista od JOURNEY Neal Schon. Dnešek už je trochu oněčem jiném, ale hudba HARDLINE si i přes značné personálnízměny udržuje stále vysokou kvalitu, jakkoliv jde více méně oklasicky rockový mainstream.Motorem formace zůstává po celoudobu existence HARDLINE zpěvák Johnny Gioeli. Energický chlápek shlasem jako zvon posouvá skladby pětice správným směrem a dokážedojem z nich patřičně zostřit. V podstatě se jedná o hodněkvalitního heavymetalového pěvce a věčného melodika se sytýmhlasem. Jeho asi nejdůležitějším kumpánem je dnes klávesák ahlavní komponista Alessandro Del Vecchio, který se spolu Gioelimpodílí na většině skladatelského procesu. Zdravě však působíi zbývající trojice hudebníků, takže ať už mluvím obaskytaristce Anně Portalupi, která je součástí HARDLINE jižosmým rokem a byla rovněž u předchozích dvou řadových desek, nebo zdezmíním služebně nejmladší dvojici, Marco Di Salvia (bicí) aMario Percudani (kytara), pro kterou je aktuální počin premiérovýmzápisem, vše se zdá že šlape jako dobře namazaný stroj.Úvodní vznosná trojice hymen „PlaceTo Call Home“, „Take a Chance“ a „Helio´s Sun“ mápatřičný švih a navrací v současnosti již italskou squadru (nikoliv azzuru) dosprávného rozpoložení. Refrény mají potřebnou rozepjatost avše se nese v duchu melodického hard rocku, jaký od HARDLINEočekávají jejich příznivci. Následuje balada „Page Of YourLife“, která mne nepřijde zas až tolik úžasná, ale vždyť toznáte, někdo podobný typ písní vyhledává, ale zrovna u mne seobsese baladami jaksi nedostavuje. Tahle je z těch, řekněme banálnějších.Nicméně další skladby jako „Out Of Time“, „Hold On ToRight“ nebo zejména „Handful Of Sand“ navrací nahrávcepořádný tah a hymničnost. Z dalších balad jako „This Love“nebo „My Friend“ vyloženě teče cukr a jsou pro mne snad ještěnesnesitelnější než pomalý song předchozí. Tak trochu zbytečněse jeví i předělávka queenovské klasiky „Who Wants To LiveForever“. Sakra, kdo dnes ještě potřebuje předělávat skladbyQUEEN? Zvlášť když se, díky nezapomenutelnému hlasu Freddieho Mercuryho, prakticky ani nedají odprezentovat lépe než originál. Gioelisice není Mercury, ale výsledek je prostě kvalitní... revival. Alespoň že to není vyložený provar. Skladba„Chameleon“ je však znovu docela povedená, a tak se pokračuje ku spokojenosti.Když bych měl k zvuku nějakéklasické evropské heavymetalové či hardrockové kapelypřirovnat styl HARDLINE, volil bych připodobnění k dánskýmPRETTY MAIDS, ovšem pouze v oněch jemnějších a popovějšíchmomentech, kterými oslavují inspirační vzory jako WHITESNAKE, VANHALEN a další americké titány osmdesátých let. O žádnýdrtivý heavy metal zde prakticky nezavadíte. Stejně jako v případněpodstatně tvrdších PRETTY MAIDS však HARDLINE zdobí stejněpoutavá skladatelská práce, kde jsou součástí výslednéhosoundu i veledůležité klávesy. Verdikt je tedy jasný. Tahle sice aktivní, ale zapomenutá aneprávem opomíjená kapela prostě letos nahrála další docela povedenou desku, nic víc a nic míň. Jste li příznivci stylu, ta známka 70% bude optimální.http://www.crazydiamond.cz/the_mute_gods_atheists_and_believers_recenze/1732http://www.crazydiamond.cz/the_mute_gods_atheists_and_believers_recenze/1732jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Bicman Marco Minnemann byl pro mne hlavním důvodem k nakouknutí do hudební kuchyně trojice muzikantů THE MUTE GODS. Minnemannův talent, známý především ze spolupráce s korunním princem prog-rockového žánru Stevenem Wilsonem, pro mě vždy byl dostatečným lákadlem k tomu, abych se zabýval i jeho činností v jiných hudebních projektech. Marcovým dovednostem sice budu jen těžko něco vytýkat, na druhou stranu nemohu tvrdit, že jsem propadl všem podnikům, pod kterými je podepsán. Například u jazz-fushion instrumentalistů THE ARISTOCRATS dostává jeho hra mnohem více prostoru k vyniknutí než kdekoliv jinde, nicméně jako celek ve mě jejich hudba zkrátka nedokázala rozfoukat z jiskřičky zájmu větší plamínky nadšení.Moje první reakce ze setkání s tvorbou THE MUTE GODS byly hodně rozpačité. Po vyslechnutí obou předchozích desek vydaných v letech 2016-2017, a to prvotiny „Do Nothing Till You Hear From Me“ a „Tardigrades Will Inherit The Earth“ jsem hned poznal, že jsem objevil kapelu, jež se vyznačuje velmi specifickým vyzněním, u kterého jsem si však nebyl jistý, zdali k němu budu schopen najít hlubší vztah. I přes svoji prvotní nejednoznačnost je právě ona tolik vzácná neotřelost vždy hlavním stimulem k dalším posluchačským průzkumům. Nemluvní Bozi mě nakonec oslovili, a to hluboce.V hudbě THE MUTE GODS je přítomen jistý a těžko specifikovatelný progresivní element, který je však s přibývajícími poslechy odbouráván, takže skladby jsou postupně modulovány na přístupných rockových, kolikrát až pop-rockových vlnách. A právě nedávno vydané album „Atheists And Believers“ v některých pasážích dovádí tento skladatelský přistup téměř k dokonalosti. THE MUTE GODS využívají všechny instrumenty (včetně elektroniky) velmi střízlivě. Neočekávejte žádné velké hudební exhibice, zde je hlavní prioritou budování přitažlivě nervních atmosfér s ležérní dynamikou. Navíc zde pomáhá i častokrát pozoruhodné účelově protahované frázování zpěvu baskytaristy s albínským zevnějškem Nicka Beggse. „Atheists And Believers“ operuje s jakýmsi nadpozemským hudebním pnutím a zvláštním druhem „chill out“ psychedelie, jež je zčásti dotvářená rozličným samplingem, o který se starají všichni tři členové, tedy i kytarista a klávesista Roger King. Deska samozřejmě nabízí zajímavé instrumentální okamžiky, stejně tak umí potěšit jako příjemná hudební kulisa. Skladbu „One Day“, ve které si zahostoval i sympaťák Alex Lifeson z dobrovolně umrtvených RUSH, si skutečně není vůbec těžké představit v kterémkoliv mainstreamovém rádiu, její refrén je doopravdy pěkně zpěvný. Sice není tím nejtypičtějším reprezentantem ostatních devíti soukmenovců, avšak o hudebním rozpoložení sedmapadesátiminutové kolekce může hodně napovědět.Novinka nabízí vytříbené prog-rockové výrazivo, nejsou jí cizí hutnější kytarové momenty „Envy The Dead“, funk vibrace „Knuckleded“ s mile opruzujícím v refrénem, dojemné polohy domalované doprovodnou flétnou „Old Men“, ale i intimní písně „The House Where Love Once Lived“, skladba s jakýmsi radikálním robotickým feelingem „Iridium Heart“, pojednávající o nadřazenosti jedné z ras, či doslova elektrizující heavy záležitost „Twisted World Godless Universe“ s úderností barev vokálu a refrénu („free your soul, free your mind“). No a pak je tu naprosto dokonalá instrumentálka s příhodným názvem „Sonic Boom“, jež ve svém napětí přináší celou škálu hudebních emocí a interesantních přestřelek mezi klávesy a kytarami, včetně Beggsových CHAPMAN STICK, a kde navíc hostuje další z Wilsonových pulsátorů Craig Blundell a i on předvádí své bubenické mistrovství. V této souvislosti bych měl ještě zmínit, že Minnemann u této kapely občas nahrává i některé kytarové party. Pianový výdech „I Think Of You“ se dá při své šestiminutové délce a monotónní hudební náplni považovat až za zbytečný a je jediným místem, ke kterému bych měl kárnou připomínku, každopádně jistá fatálnost se mu upřít nedá, zvláště pak na poslední pozici rozpisky.Troufám si tvrdit, že THE MUTE GODS, kteří svoji činnost započali v roce 2014, musejí být pro fanoušky prog-rockové hudby zajímavou studijní látkou a pro ty ostatní možná i vhodnou vstupní bránou k rozšíření obzorů o složitěji komponovanou hudbu, která však nutně nemusí znamenat náročný poslech. Nabízím paralelu s rozmanitostí tvorby RUSH nebo GENESIS. Nejen „Atheists And Believers“, ale i oba předchozí výše zmiňované opusy, jsou shodně pozoruhodná hudební díla a jejich existence pro mě znamená značné osvěžení posluchačského života.