https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/garbage_let_all_that_we_imagine_be_the_light_recenze/4058https://www.crazyDiamond.cz/garbage_let_all_that_we_imagine_be_the_light_recenze/4058nobody@nothing.com (Tomáš)Kapely stárnou, s tím nic nenaděláme. GARBAGE nejsou výjimkou. Přesto byli po vydání desky „No Gods No Masters“ a zejména po uvolnění covidových restrikcí hodně aktivní. Kromě koncertování prakticky po celém světě stihli vydat i relativně dost nového materiálu. Kromě dvou EP „Witness To Your Love“ a „Lie To Me“ přidali i album coververzí „Copy/Paste“. Zde se objevili songy původně od Davida Bowieho („Starman“, ta už byla na rozšířeném vydání desky „No Gods No Masters“), U2, RAMONES nebo THE VELVET UNDERGROUND. Berme to jako lehké osvěžení, které je primárně určené pro věrné fanoušky.Už od roku 2022 ale kapela skládala materiál i na novou desku. Nahrávací proces zůstal v zaběhnutých kolejích. Dvě studia v Kalifornii, plus něco z ložnice Shirley, produkci pokryla kapela ve spolupráci s Billy Bushem. Obsahově vážnější a temnější předchozí kolekci teď vystřídali přece jen trochu optimističtější témata a nálady. I když na první dobrou to tak možná ani nezní. Na pozadí nových válečných konfliktů ve světě se ale rozhodli hledat naději, pozitivitu a samozřejmě lásku, která to má všechno porazit. Klišé? Samozřejmě. Na druhou stranu ale, nemají vlastně pravdu? Každopádně, co slyšíme hned je opětovný příklon k elektronice. Naštěstí se nezašlo tak daleko jako u „Strange Little Birds“ a zejména se nezapomnělo, že písničky by mohly mít i melodie.Samotné skladby se rodily z dlouhých jamování, z kterých pak kapela vybírala jednotlivé zajímavé elementy – riffy, melodické linky, breaky. Ty pak rozpracovala, různě propojovala a kombinovala. Shirley bohužel na pár měsíců z kreativního procesu vypadla. Absolvovala operaci kyčle a následně trpěla i skladatelským blokem. To byla právě doba, kdy pracovala jen ze své ložnice a tímto způsobem nahrála několik vokálních linek. To jsme v půlce roku 2023. Kapela pak ale kvůli koncertování měla limitovaný prostor na dokončení alba. Kromě toho navíc, když se sejdou tři producenti v jedné kapele, z nichž někteří (ne-li všichni) jsou perfekcionisti, tak rychlou práci skutečně čekat nemůžeme. Nakonec jim dodělání desky trvalo téměř další dva roky a „Let All That We Imagine Be The Light“ konečně vyšla až v květnu 2025.Otvírák „There´s No Future In Optimism“ si jako první singl vydupala Shirley. Není to sice špatný song, trochu směřovaný do DEPECHE MODE stylizace s důrazem na syntetické zvuky, ale na albu bych našel rozhodně lepší kandidáty. Kapela při nahrávání využila různé starší nástroje i analogové syntezátory, aby nahrávce dodala určitý retro nádech. Nebáli se ani znovu více zabrousit, zejména co se týče melodiky, do popovějších poloh. V některých momentech nám to může připomenout třetí desku „Beautiful Garbage“, jako třeba odlehčený a trochu přeslazený refrén skladby „Chinese Fire Horse“. Další mohutnou várku oldschoolově znějících syntezátorů nám servíruje „Hold“. V refrénu nás překvapivý zastřený hlas Shirley. Několik posledních desek táhl jasný a křišťálově čistý vokál, teď ale produkce zvolila opačný postup. Úmyslně lo-fi dramaturgie zní sice nečekaně, ale není to vůbec špatné. Skladbám to dodává určitý alternativní rozměr a romantický nádech starých časů.Zřejmě největší překážku pro lepší přijetí desky pro mě představuje samotný track list. První půlka jsou převážně temné a tíživé skladby, primárně vystavěné kolem syntetických zvuků, které nedokážou album pořádně rozjet. Sama o sobě by žádná z těch skladeb možná nebyla špatná, ale když jsou pohromadě, tak je to prostě moc. Motají se ve středním tempu, melodicky jsou spíše průměrné, dravost je zde nedostatkovým zbožím. Ve finále ani jejich atmosféra a nálady nejsou nijak zvlášť omračující. Místo tajemnosti, gotických elementů a zasněného blouznění se to stáčí spíše směrem k teatrálnosti a kinematografickému pojetí komplexnosti. Předělem je song „Radical“. Relativně jednoduchý a přímočarý kousek konečně přehazuje výhybku na správnou kolej. Polo šeptaný vokál Shirley je omamný, melodie funguje perfektně, atmosféra je krásně snová. V druhé části desky se nám začnou objevovat kytary a skladby mají najednou víc šťávy. Vrací se do nich život. Tempo se pomalu, nesměle, ale neodvratně začíná rozjíždět. „Love To Give“ je takovou první vlaštovkou. V každém opakování refrénu se skladba víc a víc otvírá, je hlasitější, tempo je údernější. „Get Out My Face“ pokračuje v nastoleném trendu a dál ho rozvíjí v každém směru. „R U Happy Now“ k typickému rukopisu GARBAGE přidává odlehčené, téměř synthpopové aranže. Ty v kombinaci s hypnotickou basou a paranoidní celkovou atmosférou skladby vytváří zajímavý koktejl. Závěrečná „The Day I Met God“ opět zvolní tempo a plaví se na vlně vesmírných zvuků, za které by se nestyděli ani Jean-Michel Jarre nebo Vangelis. Zní to sice absurdně, ale je to celkem povedené. Vokál Shirley je zde opět čistý, pevný a sebevědomý. Je to dospělý pop, jako stvořený pro soundtrack k nějakému sci-fi bijáku.Recenzenti desku sice obecně celkem chválili, já osobně jsem jí ale zatím v její komplexitě na chuť nepřišel. Je trochu nevyvážená, nedrží moc dobře pohromadě. Zvukové návraty do analogových dob, podobně jako u pozdních DEPECHE MODE mají taky svoje limity. Na dochucení proč ne. Ale postavit na tom celou desku zavání nudou a okoukaností. Otázka teď zní, jestli je tohle definitivní tečka za kariérou GARBAGE, nebo ještě pro nás kapela něco připraví. Vracím se tím k začátku recenze, kapely vážně stárnou. Shirley je sice mladá holka, ale věk zbytku členů sestavy je následující – 67-71-75. A při jejich stylu práce, kdy se každé album nahrává a piluje několik let je velmi nejisté, jestli se jim do toho ještě vůbec bude chtít. Každopádně i těch osm řadových desek GARBAGE zanechalo výraznou stopu v hudební historii a já se k téměř všem z času na čas rád vracím.https://www.crazyDiamond.cz/exumer_death_mask_messiah_recenze/4056https://www.crazyDiamond.cz/exumer_death_mask_messiah_recenze/4056janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V létě se přihlásili němečtíthrasheři se svou šestou řadovou deskou a prvnínahrávkou od sedm let staré fošny „Hostile Defiance“. Přestožeza těch čtyřicet let EXUMER většinu času nefungovali a nemohli se tak zařadit mezi neúnavné stálice typu KREATOR nebo SODOM, jejich agresivnía velice nařezaný materiál dnes znovu svědčí o nemalé a novězískané chuti po další tvorbě.Novinka „Death Mask Messiah“ je zhotovená se zápalem a vjasně vytýčených mantinelech nekompromisního thrashe. Dokládá oprávněnou pozici EXUMER v rámci historie žánru.Nezdolné Menschovy kytarové riffy se znovu ukazují největšízbraní těchto Němců. Materiál se tak může v pohodě zařadit vedle ostatních alb portfolia tohoto souboru, ale je konkurenceschopný i v rámcipočetné skupiny agresivně nastavených zasloužilých kapel. Řádně nabušené songy utvářejí jednolitou kakofonii divokosti. S natlakovanourytmikou a přehršlí riffů je navíc zdobí i skvělá kytarovásóla, tak trochu připomínající vklad věhlasnějších kolegů zDESTRUCTION. Určitá strojovost pak může leckomu připomínat rukopis třeba takového Garyho Holta v rámci tvorby kalifornskýchEXODUS, k těm mají v současnosti EXUMER svým vyzněním vlastně asi nejblíže.Štekavý projev Mema V. Steina dovšech těch útočných skladeb padne, ale na druhou stranu jezásadně neposouvá. Je přesně tím činitelem, ze kterého jena kapele poznat především hra na jistotu. Výsledný zvuknahrávky, která na mne dělá dojem nekompromisního nářezu odzačátku do konce, je zhotoven v prvotřídních žánrovýchparametrech. Již úvodní a titulní skladbanastavuje ráz celé desky: úsečné riffy, nekompromisní vokál apřímočarý refrén, který se dobře pamatuje. Přesně tohle jetyp otvíráku, který má schopnost přesvědčit fanouška thrashmetalu, že je zde všechno v pořádku. Otázkou však zůstává, zdali to bude stačit i všem dalším? Přiznám se, že nemám moc rád kapely, které již předem tvoří s vidinou uspokojení úzké subžánrové komunity a na nic dalšího nehledí. Po této skladbě následujedalších deset agresivních rubanic, během kterých si uvědomujinynější nažhavenost EXUMER. Na těch se to pauzírování meziroky 1988-2011 vlastně nepodepsalo a oni se dokázali poté vrátita znovu zařadit mezi své slavnější generační souputníky. Skladba „BlindingSkies“ patří k nejhitovějším momentům desky, neboť mimorychlých kytarových výpadů má v sobě i chytlavost. Pro někohomůže být jednolitost materiálu a vzájemná ucelenost skladebkladem, osobně to však vnímám naopak, protože i v thrash metaluvyžaduji určitou a řekněme že o poznání větší rozmanitost,a tak za největší slabinu nahrávky považuji právě jejíjednotvárnost. Nepochybuji o tom, že striktní fanoušek thrashmetalu bude s novými EXUMER velice spokojen, naopak ten, kdo hledáskaždou další deskou alespoň nějakou osobitou nadstavbu, nemusízrovna skákat nadšením. V každém případě však jde o poctivězhotovenou porci moderně znějícího nářezu v rámci typickéhostylu kapely. Jsem rád, že se EXUMER dokáží posouvat alespoň codo vyznění a energie a že neomílají do nekonečna pouzeosmdesátkové retro-standardy. Kvalitní žánrová jistota.https://www.crazyDiamond.cz/liquid_jesus_night_wars_recenze/4057https://www.crazyDiamond.cz/liquid_jesus_night_wars_recenze/4057janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle brněnská crossoverová formaceprávě nyní představuje svou debutovou desku. Když před necelýmidvěma týdny dorazil s oznámením o vydání na můj mail i návrh na případné napsanírecenze, na jednu stranu jsem věděl, že nejsem dlouhodobě vrozpoložení věnovat se neznámé tuzemské kapele, na stranudruhou jsem si alespoň s úlevou pro sebe řekl: Ještěže to není ten obvykle temný proud tvrdé hudby provázející dokolaškatulky black/death/doom/thrash a zkusil si tu nahrávku tedy pustit. Kmému velkému překvapení jsem shledal, že jde o velmiživotaschopnou, světlem a pozitivitou nabušenou směskugarážového rock´n´rollu a skejťáckého hardcore-punku, kde sehudebníci z LIQUID JESUS vykazují slušnou hráčskou i vokální vybaveností,ale také dobrými nápady. Tahle nahrávka zkrátka dýchá aopravdu nepůsobí jako vyčpělá sada čehosi, co si klade za úkoldělat prvoplánový bordel nebo se utápět v hromadách klišé. Zkrátka, album „Night Wars“ má v sobě i něco navíc.Kapela se svým vyzněním nacházíspíše v punkovém teritoriu, ale na druhou stranu má v sobějejich debutová nahrávka, mimo jiné vzešlá z Otynova vyškovského studiaDavos, výtečnou zvukovou úroveň a vrstevnatost, propisující sezde skrze strukturální a stylovou proměnlivost skladeb a hodněsolidní instrumentaci. „Night Wars“ je tak mladistvě působícípůlhodinovou jízdou, která skrz onu noční betonovou džungli skvěle šlape a i přes poměrněobvyklé žánrové prostředí dokáže nabídnout hodně zajímavémomenty. Hlas frontmana Martina Hoffmanna rozhodněnepůsobí prvoplánově naštvaným dojmem, je však tradičněemotivní a je schopný do skladeb dostat ono potřebné pnutí.Všechny skladby mají spád a gradují do krátkých refrénovýchchorálů, tak jako je to patrné již od úvodní hymny „Skate Or Die“,kterou o pár minut nesmyslně zdrží snad jen zbytečné intro„Concrete Jungle“, které měl producent Tomáš Knoth když nepřímo vyhodit, tak zásadně zkrátit. Kytary Daniela Krbkadodávají songům na vrstevnatosti a ve většině případů zesebe dotyčný tasí nějakou parádní vyhrávku či dokonce docelku funkčně padnoucí a podnětné kytarové sólo. A i kdyžněkdy cítím spřízněnost spíše s rock´n´rollovýmprostředím a klasičtější kytarovou školou, kapela nepopřesvou spřízněnost rovněž s hardcoreovou „sporty kulturou“.Třeba taková „Mr.Breastmann“ sice ubere z tempa nahrávky, alezas je důkazem vyzrálosti kapely a její schopnosti vyjadřovat serůznorodějším způsobem. Do unifikovanosti má tak crossover odbrněnských nadšenců LIQUID JESUS opravdu daleko. Škoda jen, žeschází vyložený hit typu zde absentující skladby „Deal With The Devil“,kterou kapela vypustila před rokem coby samostatný singl a šlo onaprostou trefu do černého. Když se zde rozjede do tempa třeba taková „LolaRennt“, okamžitě mě v paměti naskočí swingující rytmyproslavené kalifornskými šprímaři SUICIDAL TENDENCIES, ale nejde o trapné opisování, protože přesně v oněch nenápadných příchutích odjinud je síla téhle kapely. Všechny tyhle věci totiž nejsou ve zvuku LIQUID JESUS nežádoucí, protože Brňáci využívají povědomých motivů kbudování vlastních, osobitě znějících skladeb. Navíc rytmika LucaseShishowského a Davida Černého podporuje vysokou pestrost nosiče,který přesvědčuje, že i v současné době lze složit skateovounahrávku schopnou vybruslit z pastí mnohých klišé a to se ctí aještě ke všemu působit o dost více cool a motörheadovsky, než se to kdy mohlodařit valné většině uniformních hardcore-punkových kapel.https://www.crazyDiamond.cz/insomnium_netherworlds_recenze/4055https://www.crazyDiamond.cz/insomnium_netherworlds_recenze/4055nobody@nothing.com (Gazďa)Stejně jako onen velký černý ptákútočící na holubici na krásném obalu teď ve Finsku i v Českuzačíná noc požírat den. Stíny se prodlužují, dny se zkracují.Jasné léto s ostrými liniemi se proměnilo v matnýpodzim, a to je i nejvhodnější čas pro další desku INSOMNIUM.Tihle melancholičtí Finové zveřejňují své poslední počinystriktně na podzim nebo v zimě a je to tak správně. Temníbardové ze Severní Karelie nepatří jaru, kdy se rodí naděje nanový život, ani létu, které se plně raduje ze slunce. Jejichhájemstvím je ponuré a mlhavé příšeří, temnota, chlad,osamění, smrt. V optimističtější rovině pakintrospektivní přemítání, odpočinek, spánek, nostalgickákrása. Matný kov kalí už od roku 1997 a vesvém žánru se stali pojmem a jednou z největších anejspolehlivějších stálic. Mají za sebou devět kvalitních alba tři EP, která se postupně přesunovala od klasického hopsavéhogöteborgského melo-deathu směrem k rozmáchlejším a náladověpestřejším skladbám. Vrcholem tohoto snažení byla před desetilety „Winter´s Gate“ alias jedna čtyřicetiminutová kompoziceo mnoha částech tematizující příběh o vikinzích hledajícíchbájný ostrov, která vznikla na půdorysu povídky zpěváka abasisty Niilo Sevänena. Následovaly další dobré desky „HeartLike a Grave“ (2019) a hlavně „Anno 1696“ (2023) podle dalšíSevänenovy povídky, tentokrát o čarodějnických procesech běhemhladomoru v letech 1697, který vyhladil třetinu tehdejšífinské populace. Současná deska „Netherworlds“ takměla laťku nastavenu hodně vysoko. Kapela se nakonec rozhodla jíttrochu jinou cestou než na předchozích fošnách a přiklonit setrochu více ke skákavějšímu stylu ranějšího období. Nanovince je tak větší porce kratších a rychlejších písnís živějšími rytmy a aranžemi. Ruku ke skladatelskému prknu častěji přiložil i kytarista Ville Friman. Ten byl hlavnímautorem hudby během počáteční éry kapely, aby otěže pozdějiběhem let přepustil dalšímu vládci šesti strun MarkusiVanhalovi. Jak to dopadlo? Když jsem tak nainternetu pročítal různými recenzemi, tak převažují kladné ažnadšené reakce a někteří autoři hovoří dokonce o kandidátovina desku roku. I když patřím mezi letité fanoušky, tak taktopozitivní být nemůžu a novinku považuju naopak za jednu z těchslabších desek pětice. Album obsahuje deset skladeb a jeho celkovástopáž je čtyřiapadesát minut. Startujeme krátkýmdvouminutovým intrem „The Cold Song“, kde dramaticky mačkáhostující Aleksi Munter (ex SWALLOW THE SUN) klávesové akordy akdosi do nich mluví. Coby fanoušek kapely jsem zmaten, protože toatmosférou připomíná spíš Fantoma Opery nebo hudbu z filmůJohna Carpentera. Dočítám se, že jde o adaptaci árie britskéhoskladatele Henryho Purcella z konce sedmnáctého století.Každopádně zbytečnost, která se sem nehodí. Naštěstí je tento nesmysl jen krátkýa fakticky deska rychle přechází do něčeho příbuznějšíhoINSOMNIUM. Skladba „Shadowlife“ mě sice před několika měsícijako singlovka tolik nezaujala, ale po poslechu celé desky je nutnouznat, že jde o jeden z nejsilnějších kusů současnéhozápisu. Trochu ve stylu novějších DARK TRANQUILITY tu kapelakouzlí s náladami a barvami temnější palety odstínů, anižby se propadala do své obvyklé melancholické zádumčivosti. Songsi ponechává živost a svižnost, přestože nejde o přímočařerychlý počin. Výrazný a hezkými harmoniemi prodchnutý refrén aenergické finální sólo podtrhují zábavnost téhle písně. Todalší „Remembrance“ tuhle sílu nemá. Kolovrátková položkajako kdyby vypadla z repertoáru jiné Vanhalovy družiny OMNIUMGATHERUM, která tyhle nemastné neslané produkce sype z rukávujednu za druhou. Zlepšení přichází se dvěmanásledujícími skladbami, které obě ukazují dvě protikladnéstránky současných INSOMNIUM. Nejprve skočná „Gleam in theBlack“ symbolizují onu rychlejší „götenborgovštější“kapitolu. Asi nejrychlejší skladba desky se silnou melodií vrefrénu připomene největší hitovku souboru „While We Sleep“.A pak následující „The Hour Grows Late“, která je prvnírozmáchlejší skladbou a zastupuje naopak ten velkolepější směrINSOMNIUM charakteristický pro předchozí desky. I tato zvukově análadově pestrá kompozice patří k těm lepším skladbámdesky. K celkové vrstevnatosti a barevnosti tu přispěli i třihostující členové finských souputníků AMORPHIS. Čistý vokálobstaral Tomi Joutsen, svůj murmur po letech oživil kytarista TommiKoivusaari a typický melodický klávesový podkres nepatří nikomujinému než Santeri Kalliovi. Přesto song trochu klame tělem.Dobře se poslouchá, skvěle odsýpá a je umně poskládándohromady. Výraznosti nápadů ale nedosahuje těch skutečněvýborných skladeb podobného typu, kterými to v minulosti nadeskách INSOMNIUM typicky překypovalo, včetně „Godforsaken“nebo „Pale Morning Star“, se kterými jej srovnává sámVanhala. Další dvě „Arch of the Sky“ a„Pathways of the Night“ patří k solidním věcem a asipotěší fanoušky těch skočnějších zápisů kapely, příznivectěch dobrodružnějších ale úplně spokojen nebude. První z nichobsahuje přiměřeně chytlavý refrén, druhá zas dobrý počátečnísekavý riff. Závěrečné tři „Ethereal Sleep“, „TheBanished“ a „Journey´s End“ naopak mnoho zajímavéhonepřinášejí a zní jako produkčně dobře udělaní INSOMNIUM,ale bez srdce a nějakého většího prožitku. Zejména poslední„Journey´s End“ doprovázená mluveným slovem je zbytečnosttekoucí odnikud nikam a deska by se bez ní určitě obešla.Na sklonku roku 2023 vydali INSOMNIUM„Songs of the Dusk“ se třemi skvělými písněmi, které senevešly na předchozí desku „Anno 1696“, i když na to mělyplné právo. Šlo o ukázku tehdejší mimořádné skladatelské ahudební síly finské skupiny. Letošní deska působí přesněnaopak. Jako kdyby byla až na výjimky složená spíš ze skladeb,které někde po různu zbyly. Formát EP by jí asi slušel lépe.https://www.crazyDiamond.cz/dinosaur_jr_there_near_recenze/4054https://www.crazyDiamond.cz/dinosaur_jr_there_near_recenze/4054nobody@nothing.com (Tomáš)DINOSAUR JR. jsem zaregistroval v první polovině devadesátek díky MTV, kde docela často rotoval ulítlý klip k singlu „Feel The Pain“. Kapela se v něm vydala zahrát si golf uprostřed New Yorku. Ve šviháckých golfových úborech naskočila do typického golfového vozíku a vyjela z jedoucího kamionu rovnou mezi ikonické žluté taxíky. Při odpalech navštívila hned několik ikonických míst, rozhodila sandál několika drzým kravaťákům, pirátsky prokličkovala stagnující dopravou a pořádně si užila hezký sluneční den. A na pozadí jako soundtrack hrála skvělá indie rocková pecka, kombinující téměř romantický melancholický riff s nabuzenými a naspeedovanými pasážemi. Tohle nešlo nemilovat.Teď jsme o 30 let dál. Kapela přes 20 let funguje v původní sestavě, ve které jí trio J Marcis (kytara, zpěv), Murph (bicí) a Lou Barlow (basa) v roce 1984 v Amherst v Massachusettes zakládalo. Přesto, že se už všichni členové skupiny přehoupli přes šedesátku, do důchodu se rozhodně nechystají. A není to zapříčiněno ani tak zvyšující se hranicí důchodového věku, jako spíše výbornou muzikální formou. Jasně, neznějí už tak nezřízeně a divoce jako v první desetiletce své existence, ale v rámci série posledních desek, z nichž žádná nebyla vysloveně špatná, jsou dnes nejvíc na koni, svěží a plni života. Připomínají nám tím, že alternativní rock z přelomu osmdesátých a devadesátých let může i dnes znít navýsost aktuálně a moderně.Pětileté pauzy mezi posledními čtyřmi deskami (je tam i jedna čtyřletá, přiznávám) osobně nevidím jako problém, právě naopak. Kapela nikam nespěchá, po těch letech už taky potřebuje nějaký čas nabrat novou inspiraci a připravit další skladby. Cením si toho, že si hlídá svojí kvalitativní úroveň a nevydává balast, ale skutečně jen alba, za kterými si může hrdě stát. „There Near“ zní jako typická deska DINOSAUR JR., ale byla by chyba jí označit jen za další „slušný“ zářez. Na první poslech nenápadné skladby totiž opakovanými poslechy postupně ožívají, rostou a rafinovaně dávkují svojí vnitřní sílu. Civilně a skromně znějící deska díky svému důrazu na melodickou stránku, skvělému zvuku, nenucené atmosféře a obecné lehkosti a přístupnosti míří do horních pater kapelní diskografie.Máme zde deklaraci o návratu ke kořenům, kterou ale kapela vzala skutečně doslovně. J Macis totiž odněkud vyštrachal původní zesilovač Mesa Boogie, se kterým nahrával debutovou desku před 40 lety. A musím říct, že zvuk je skutečně velice specifický. Oldschoolový nádech, garážová estetika, lehce lo-fi nastavení, zasazené díky modernímu studiu do velice funkčního aktuálního zvukového celku. Navozuje to tu správnou alternativní atmosféru, zároveň je to ale absolutně bez výhrad poslouchatelné i v roce 2026. Původní desky z osmdesátek jsou přes určité styčné plochy proti novince skutečně těžký underground poplatný době. Jestli se na letošní novince obrací ke svým kořenům v oblasti zvuku, tak podobné tendence můžeme objevit i po stránce dramaturgické. Neberte to prosím doslovně, hardcorové vlivy zde už těžko budete hledat, je to míněno spíše v návratu ke klasickému alternativnímu rocku. Indie, špetka noise, garáž rock, stopové prvky metalu, to jsou ingredience, na kterých kapela v osmdesátých letech vyrostla. V pozdějších fázi v devadesátkách jednak při výstupu z undergroundu vyčistili svůj zvuk, ale začali experimentovat i s komplexnějším songwritingem. Delší skladby a opatrné námluvy směrem k progu mi upřímně nikdy nebyly úplně po chuti. Tuhle vývojovou fázi naštěstí kapela po svém reunionu v novém tisíciletí rychle opustila a věnuje se tomu, co umí nejlíp.„There Near“ nám přináší klasické elementy kapelní tvorby, zároveň je ale tak nějak jiná. Ze sociálních jistot zde opět dostáváme jedinečný, ostrý a drásavý kytarový zvuk, který je hlavní dominantou desky. Kila efektů a zkreslení opět vytváří komplexní zvukomalbu. Nakrátko nepřicházíme ani u rozsáhlých sól, v typickém rukopisu J Marcise. Ten bych popsal zhruba jako „sice to neumím, ale fakt mě to moc baví“. Technickou kvalitu sól nechám na povolanější, ale tohle (možná) lehce předstírané neumětelství je jedním z nejvýraznějších rysů hudby DINOSAUR JR. A v kontextu klasického indie rocku, který se proti kytarovým sólům spíše vymezoval, působí jako pěst na oko. Pak zde máme typický, lehce plačlivý zpěv. Ten už ale není tak utopený v mixu jako býval v minulosti. J Marcis se postaral i o produkci a pojal jí v modernějším duchu, takže vokály jsou hezky vytažené a texty krásně srozumitelné. Za mě ideální propojení starého s novým ve vysoce funkční celek. Kapela nadále kolem sebe vytváří auru milých, lehce pošetilých, podivínů, které nelze mít nerad. Odzbrojují nás svojí upřímností, neškodností a nepředstíraným zápalem pro svoji muziku.Máme zde jednak hravější a odlehčenější kousky jako „Several Got Away“, „Gone Off“ nebo „Take Me With You“, které jsou nenucené a zábavné. Když ale kapela zvážní, jako třeba v „No Friends“, tehdy se ukáže v plné síle. Výborné jsou i uvolněnější kousky jako „Everything At Once“ nebo „Walk Me Back“, přinášející specifickou, lehce nostalgickou pohodu. Album drží výborně pohromadě, má přirozený rytmus a vyrovnanou úroveň bez hluchých míst. Je z něj cítit, že bylo stvořeno z čiré radosti z hraní. V rámci svého „dinosauřího“ univerza je kapela pevně ukotvena a dělá to co umí nejlíp. Bez křeče, bez tlaků, jen proto, že je to baví. „There Near“ je šedou myškou, která ale má potenciál stát se korunním princem diskografie DINOSAUR JR. Kapela zde s lehkostí dokazuje, že styl, který stvořili, může i po 40 letech fungovat na jedničku.https://www.crazyDiamond.cz/hansen_born_with_a_hammer_recenze/4053https://www.crazyDiamond.cz/hansen_born_with_a_hammer_recenze/4053hackl@volny.cz (Pekárek)Fakt, že Kai Hansen už dávno sestoupil ze svého kreativního vrcholu, je myslím zřejmý už víc jak dvě desítky let. V pohodě se však dá poslouchat i jeho pozdější tvorba, protože ve své top formě překonával laťku průměru s obrovskou rezervou. Na mysli mám zejména pozdní GAMMA RAY a solidní příspěvek v UNISONIC. Výjimkou pak není ani druhá deska jeho posledního projektu, pojmenovaného lakonicky HANSEN. Reunion HELLOWEEN sem příliš motat nebudu. Omezím se na konstatování, že v daném případě jde o tak chytře promyšlené obchodně-kreativní spojení, že v něm netratí cti nikdo, a to i kdyby jen příštipkařil.Jak se dalo asi čekat, Kai je ve svém vlastním projektu umělecky absolutně svobodný, což se sice projevuje větší pestrostí, ale též určitou a do jisté míry záměrnou neuceleností. Jde prostě o starého metalového pardála, který si chce věci dělat po svém. Jeho vkus navíc utvářela řada standardů různých žánrů, k nimž jako by se přes uvolněnou metalovou formu s láskou vracel. Co se týče kvality, či spíše charakteru samotného materiálu, u HELLOWEEN by se mohl objevit asi jen v podobě singlových bonusů. Pořádným singlům asi už odzvonilo, leccos se nehodí do konceptu a Deris je prostě v oboru skládání pop metalových i jiných hitovek extratřída. Šuplík se tudíž pomalu plní. A to je dobře, dodávám po dalších posleších.Kaiovi fanoušci, odkojení otevřeností HELLOWEEN a GAMMA RAY, by album „Born With A Hammer“ měli ocenit. Nejde sice o žádnou power-speed jízdu ani kreativní explozi, ale stále tu máme slušný příval melodií, onen typický zpěv našeho hudebního dospívání a také osobitý metalový styl. Na mysli mám směs rozpoznatelných písní někde na pomezí rokenrolu, QUEEN, evropského power metalu a heavy metalu. Vedle epiky nechybí ani humor, a to jak v hudbě, tak v textech. Pohled na vlastní existenci s odstupem a nadhledem. „Právě něco takového mě drží nohama na zemi,“ zdůrazňuje Kai v aktuálním rozhovoru pro web MetalTalk. „Rád si dělám legraci i sám ze sebe a neberu se příliš vážně. Svou hudbu sice vážně beru, ale ten nadhled se promítá i do ní.“ Nesklouzává přitom k trapnosti, tedy s jedinou výjimkou, kterou každý snadno identifikuje.:-) Do výše zmíněného hudebního základu se zkrátka přisypává kdeco.Nahrávalo se v Hamburku. Web Discogs vedle Chameleon Recording Studios, využitého již pro přípravu debutu, zmiňuje dokonce i Hansen Studios. K posledně uvedeným prostorám toho na netu nicméně moc nenajdete. Troufám si spekulovat, že k žádné zázračné rekonstrukci Hansenova vyhořelého studia, případně pořízení nového, nedošlo a že Kai nezanedbatelnou část novinky natočil doma či takříkajíc za pochodu. Proč zmíněné technické zázemí tak řeším? Kvůli vynikajícímu zvuku rozhodně ne. Producentská úroveň šla totiž na „Born With A Hammer“ dolů, díky čemuž se solidní potenciál nových skladeb nerozvinul, jak by si zasloužil. Kytary mohly znít lépe a zároveň být více plastické. To samé platí pro zpěv. Výsledek zní jako hodně dobrá předprodukce desky, která bude později daleko pompéznější a bombastičtější. Ostatně, velká studiová kouzla se zřejmě netočí ani kolem slábnoucího Hansenova zpěvu. Pokud ano, tak je na tom už docela špatně. Poměrně syrově působí i bicí Daniela Wildinga, což mi vadí podstatně méně. Výrazná baskytara Alexandra Dietze, i když hraje vynikající party, jde svou silou bohužel nad kytary. Pokud by šlo o punkové legrácky, neměl bych námitek, jenže deska přináší i epické nebo lyričtější chvíle, jimž někdy až punk/rockový sound evidentně nesedí. Nuance tedy tkví hlavně v hudbě samotné, nikoli ve zvuku, který nabízí spíše sílu, masu a groove, tedy vlastnosti vhodné zejména do auta a … na koncert. Uvidíme.Oproti minulému albu došlo k některým zásadnějším změnám. Logo už nedoplňují „přátelé“. Odpadla tudíž plejáda hostující zpěváků, zatímco do základu přibyl Hansenův syn Tim. Odvažuji se tvrdit, že za některými rychlými sóly stojí právě on. Připočítá-li se k nim Eike Freese, jenž se postaral též o mix a mastering, hrají nyní v kapele tři kytaristé. Na „Born With A Hammer“ blbé kytary pochopitelně nezazní ani na vteřinu. Co se týče zmíněné pestrosti, určitá žánrová rozmáchlost patřila svého času i ke GAMMA RAY. Přestože o návratu k jejich progresivnějším začátkům nelze hovořit, určité paralely zde jsou a nevyvrací je ani Kai. „V GAMMA RAY jsme vždy měli určitou rozmanitost,“ říká. „Vždy jsme se také snažili tu a tam vybočit ze zajetých kolejí. Rád dělám drobnosti, které se vymykají běžnému standardu. Ale na aktuálním albu HANSEN je to opravdu extrémní.“Nezbývá než souhlasit. Baladický úvod působí skoro zavádějícím dojmem. Ne, žádné „Land of the Free III“ nebude, přestože „Feeding the Beast“ patří ještě mezi ty klasičtější kusy. Něco takového dojde každému nejpozději při poslechu „Welcome to Life“, což je punk-speedová bomba čiré pozitivity, explodující v reggae. Jestli má někdo právo na disco metalovou úlitbu, jde určitě o Kaie. Byli to právě GAMMA RAY, kteří již v roce 1999 přišli se striktně metalovým coverem megahitu od PET SHOP BOYS. „Dont Care“ navíc není vůbec špatná, chvílemi dokonce slušně řeže a zároveň dokonale připraví posluchače na moderní groovy hit „Wait and See“. Titulní minisuita „Born with a Hammer“ nepředstavuje nic objevného, Hansen se na ni chvílemi vrací až někam k „The Silence“ z debutu GAMMA RAY. Opět se mi v této souvislosti vkrádá do mysli otázka typu, kdo jiný nám něco takového dnes ještě složí a nahraje, a kdo v budoucnu? Bude nás jednou podobně oblažovat jen AI? Brr, pojďme radši dál. Tohle totiž evidentně není AI. Výhrady jdou stranou. Přes nedokonalou produkci znamená titulka jasné body navíc, které kapele nelze strhnout ani po poslechu přisprostlé „I.D.G.A.F.“ s legendárním riffem od DEEP PURPLE. Jinak si Kai půjčuje hlavně formičky. Dobře, i ten refrén v „End of the Road“ zní trochu podezřele, ale celkově máme co dočinění se svébytnou kolekcí autorského týmu, který se jen tak něčeho nezalekne, přestože mu dominuje veterán. Závěrečná thrash speedovka „Wonderland“ od Dietze mě navíc kombinací tvrdosti a pompézního refrénu zasáhla na komoru.Nová deska HANSEN nepřekvapila ani nezklamala. Navzdory nevyrovnané produkci a jednomu lapsu, jdoucímu na vrub možná až přílišné životní zkušenosti:-), se mi zažrala pod kůži. Řadu pěkných motivů a melodií nemohu dostat z hlavy. Proto jsem se také z hodnocení průměrného nakonec posunul ke zřetelnému nadprůměru. Znovu platí: „Berte, nebo nechte bejt!“https://www.crazyDiamond.cz/garbage_no_gods_no_masters_recenze/4045https://www.crazyDiamond.cz/garbage_no_gods_no_masters_recenze/4045nobody@nothing.com (Tomáš)GARBAGE jsou zpět! Poté, co si vybrali slabší chvilku s předchozím zářezem „Strange Little Birds“, se opět dostali do slušné formy. V principu se vrátili ke svým kořenům, ale dali je do kontextu aktuální doby. Taky jsme proti debutu už o víc než 25 let dále, takže nečekejme divokost a bouřlivost ranních desek. Naštěstí kapela odolává působení času se vztyčenou hlavou. Je pořád relevantní hudební veličinou, která vydává slušné desky, které rozhodně nejsou jen do počtu. Na „No Gods No Masters“ GARBAGE prohrábli svoji minulost a vybrali z ní všechny významné elementy, které je za ty roky formovali. Elektronika kombinovaná s kytarami, temnější atmosférické polohy, industriální vlivy, ale i taneční beaty a výrazná popová melodika. Přichází kapela na své sedmé kolekci s něčím skutečně novým? Neřekl bych. Dělá to, co umí nejlíp, a v rámci evolučního vývoje to akorát zmodernizovala a dala tomu aktuální tvář. A mně to vážení úplně stačí.Písničky se při společných jam session začaly rodit v průběhu roku 2019. Samotné nahrávání se realizovalo od září zmiňovaného roku do března 2020 a skončilo těsně před nástupem lockdownů. Produkci si kapela znova pokryla svépomocí, o zvuk se postaral osvědčený Billy Bush, mastering zajistila Heba Kadry. Tato specialistka na mastering egyptsko-amerického původu má rozsáhlé zkušenosti s různými alternativními/indie/noise rockovými kapelami a dělá i do shoegazu a dream popu. Externí vstupy kapele evidentně prospěly a výsledná kolekce zní skutečně moderně a svěže.V textech dala Shirley průchod svému politickému aktivismu a dotkla se témat zneužívání moci, sociální nespravedlnosti, rasismu, patriarchátu nebo organizovaného náboženství. Není to nic nového, vždy byla velice aktivní v pojmenovávání věcí, které jí frustrovaly a štvaly zároveň. Zastávala výrazné anti-kapitalistické a feministické postoje, podporovala různé kampaně a spolky. I samotný název „No Gods No Masters“ (žádí Bohové, žádní páni) je už od konce 19. století v různých obměnách s oblibou využíván širokým spektrem skupin, rebelujících proti aktuálnímu společensko-politickému zřízení. Ať už to jsou antiklerikální hnutí, anarchisti, feministky, pro všechny je to vyjádřením frustrace z nespravedlnosti světa a potřeby změny. Ačkoliv se nastupující pandemie do písniček promítla jen velice okrajově, protože už většina z nich byla prostě v té době finalizována, jejich sdělení, jako i vážnější a temnější atmosféra, rezonovaly velice intenzivně a trefily se do aktuální společenské situace. Shirley neopomněla ale ani osobnější témata, jako třeba těžkou adaptaci na život v Americe, omlouvání chyb z mladosti nebo bolest po smrti matky.Otvírák „The Men Who Rule The World“ už podle názvu jasně deklaruje, kdo je terčem hněvu Shirley. Celkem zajímavý song v roztěkaných slokách přináší spoustu zvuků, funky vsuvek a podivných elementů, aby to vše zastřešil velice jasný a důrazný refrén. Druhá „Creeps“ je takovým netypicky typickým songem GARBAGE. Více elektroniky v tomto případě má svůj význam a přínos, quite-loud-quite princip funguje výborně. Taneční rytmus je omamný, zvuky zajímavé, industriální feeling vábivý. A jízda pokračuje. Slaďák „Uncomfortably Me“ je vysloveně povedený. Hutná a tíživá elektronika a nad ní jasný, lehký a uvolněný hlas Shirley. Nádhera. Více do indie a synth rocku směřují „Wolves“ s nakažlivým refrénem, který je tak podivný, že je vlastně krásný. Povedená je i „Anonymous XXX“. Klidnější tempo, tajemná atmosféra, pomalý zpěv Shirley. Tohle jsou nejsilnější zbraně kapely. Tajemnou atmosféru si ponechá titulní i „No Gods No Masters“, ale přidá to tempa. Opět se nám zde rojí zajímavé zvukové kreace, i samotná dramaturgie skladby je velmi specifická, řekněme až post-moderní.Je zajímavé sledovat, že po hudební stránce působí deska skutečně velmi bezprostředně a uvolněně. Ve spousta momentech dokonce až hravě. Což je v ostrém kontrastu s relativně vážnými a neradostnými texty. Obtěžkané a depresivní skladby, které se vyskytovaly na předchůdci, zde ale prakticky nenajdeme. Právě naopak. Kolekce hezky odsýpá, působí pozitivně, se silným akcentem na taneční rytmiku. Produkčně je to opět skvěle ošetřené. Jak je u GARBAGE zvykem, vjemů je kvantum, takže každý opakovaný poslech vám servíruje nové a nové elementy, které jste si předtím ještě nevšimli. Hlas Shirley je už stabilně posledních několik alb v mixu v popředí a já to kvituji. Za ty roky se totiž vypracovala na „paní“ zpěvačku, a i teď je její vokál jasným poznávacím znamením a nenahraditelným základním kamenem výrazu kapely.GARBAGE mají rádi bonusové a deluxe edice svých alb. A já je mám rád taky, protože se tam vždy objeví velice zajímavé songy, které se už nejednou vyšvihly mezi nejlepší kousky desky samotné. Rozšířená verze „No Gods No Masters“ nám nabídne hned osm (!) dalších písniček, a v podstatě si vyžádala další cd nosič. Stylová paleta je teď skutečně velice pestrá, stejně tak kvalitativní úroveň. Některé songy byly už v mezičase vydané jako samostatné singly, objevilo se zde i pár coverů nebo spoluprací s kolegy z hudební branže. Mezi nejlepší kousky řadím poctivý gotický-industriál „No Horses“, nebo spolupráci s Brody Dalle z THE DISTILLERS v songu „Girls Talks“. Punkovější náboj kombinovaný s industriálním pozadím, intenzita a tíživá atmosféra, to vše dodávají songu velkou dávku naléhavosti a dravosti. Covery zastupuje Bowieho „Starman“, který vůbec není špatný. Ještě lepší je ale „Because The Night“ z pera Patti Smith a Bruce Springsteena. Tady se spojili s indie rockery SCREAMING FEMALES. Dva výrazné vokály, poctivé kytary, jemný klavír v pozadí a spousta emocí. Krása střídá nádheru.GARBAGE našli na „No Gods No Masters“ recept na dlouhověkost. Propojili zde svoji minulost a budoucnost do konceptu, který může fungovat dlouhodobě, aniž by se obehrál a stal se revivalem sama sebe. Pevný základ kombinovaný s malými, ale důležitými kroky vpřed.https://www.crazyDiamond.cz/green_lung_necropolitan_recenze/4050https://www.crazyDiamond.cz/green_lung_necropolitan_recenze/4050janpibal@seznam.cz (Stray)Koncem léta vydali londýnští GREEN LUNG již své čtvrtéřadové album. Oproti předchozí desce „The Heathen Land“ jdeurčitě o temnější a sevřenější záležitost. Co se melodických nápadů týče, tak celkovákoncepce i vyznění díla působí strožeji. Nicméně to nepopírá propracovanost skladeb. Kapela jakoby letos zúžila pole svého působení acelkově zhutnila vyznění, stejně tak opustila prostředí lesů,pohanských rituálů a celkově venkovskou mytologii a obrátila svou pozornost na dějiny britské metropole, konkrétně její temnějšístránky týkající se legendami opředených viktoriánskýchhřbitovů a s nimi souvisejících okultních společností.Producent Tom Dalgety, známý mimojiné prací s OPETH a GHOST, nahrávku kočíroval již na začátkuletošního roku. Ta vznikla v londýnských studiích RockfieldStudios. Výsledkem je zvuk ctící hardrockové standardy plnéhutných kytar a klávesového zdobení. Deska je zručně aranžovanáa zpěvové linky dost často podporují i různé chóry avícehlasy, což přispívá i k navýšení uhrančivosti skladeb.Samotným GREEN LUNG, které jsme před dvěma lety měli možnostvidět na festivalu Brutal Assault, se poměrně dobře dařívzdálit se běžnému retro-rockovému prostředí. V jejich případěopravdu nejde jen o rekonstrukci hard rocku po vzoru DEEP PURPLE čiBLACK SABBATH inspirovanou sedmdesátými lety, ale kapela přinášíi vlastní kvalitu, která má potenciál fungovat i sama o sobě. Kytarista Scott Black staví nejen na hutných riffech a výraznýchsólech, ale dokáže songy opentlit i zajímavou maidenovskou vyšívánkou, zatímco klávesista John Wright dodává hudběcharakteristické varhanní a mellotronové barvy. Tom Templar mánavíc hlas, který se dokáže pohybovat mezi běžným melodickýmhardrockovým zpěvem, teatrálním vypravěčstvím a téměřobřadním přednesem. Výsledkem je hudba, která se nesnaží znítjako archivní nahrávka z roku 1973, ale jako současná kapelavědomě pracující s tradicí. Jeden z nejdůležitějších momentůdesky přichází hned na začátku, kdy se rozduní skladba „DanceTo The Grave“. Hřmotná záležitost ve svém varovném námětunaráží na současný fenomén propojení všemocnýchtechnologických miliardářů s krajní pravicí. A právě z tétoskutečnosti vyplývající pochod do záhuby zhudebňuje. Jednímz nejchytlavějších okamžiků alba je následná „Black Magick Radio“. Základem je sabbathovský riff, nad nímž serozprostírají varhany evokující soundtrack k britským hororůmsedmdesátých let. Text pracuje s představou pirátského rádiajako kanálu, kterým do světa proniká cosi nadpřirozeného. samotní autoři to vysvětlují tak, že z obyčejného technického zařízení se stává prostředníktemných sil. Inspirací pro bláznivý rock´n ´rollový kvapík „Necropolitan Line“ se stala skutečnáželezniční trať Necropolis Railway, která v devatenáctémstoletí přepravovala zemřelé a pozůstalé z centra Londýna napohřebiště v Brookwoodu. GREEN LUNG tento pozoruhodný historickýmotiv přetvářejí v představu městské podzemní dráhy ovládanémrtvými. Rozhodně zajímavé téma. Výsledkem je tedy energická skladba, v níž se britský heavymetal potkává s hororovou obrazotvorností a lehce šílenýmsmyslem pro humor. Singl „Evil In This House“, který předvydáním alba nejlépe představil jeho hudební charakter, nászavádí na duchařskou seanci v opuštěném domě. Oh jak britské!Motiv vztahu mezi živými a mrtvými zmiňuje „Together InDeath“. Smrt coby kulturní, romantické a mytologické témavlastně popírá albový celek jako striktně hororový koncept.Jednou z nejambicióznějších skladeb je mocná „Ozymandias“. Názevodkazuje na slavnou báseň Percyho Bysshe Shelleyho, kterápřipomíná pomíjivost moci a velikášství. Kapela zde dokazuje, žemá vedle okultní obrazotvornosti také smysl pro literární afilozofické souvislosti. „Alostrael“ je naopak spojována smytologií Aleistera Crowleyho a jeho představou Babalon, tedy postavyreprezentující ženskou, sexuální a duchovní sílu. Důležitouroli zde hraje mluvený vstup Riley Pinkerton z CASTLE RAT, tahlepasáž totiž přispívá k rituálnímu, téměř scénickému charakterukompozice. Závěr alba v podobě „To TheGallows Born“ se vrací k tradičnímu britskému heavy metalu a kpříběhu člověka, který míří na popraviště. Text čerpá zhistorie londýnských poprav a z posledních okamžiků odsouzence.Hudební atmosféra odkazuje k epickému světu starých dobrých IRON MAIDEN.Vícehlasy, gradující kaksádová aranžmá dodávají finále pocit dávné půlnoční tragédie.„Necropolitan“ je velmi povedená deska kapely, která se užnemusí spoléhat pouze na atraktivní retro zvuk. GREEN LUNGdokázali propojit tradiční hard rock a heavy metal s promyšlenoukoncepcí, literárními odkazy a vlastními představami o britskémokultním folklóru. Jsou kapelou, pro kterou je důležitý nikolivprvotní efekt, ale naopak určitý přesah. Místy mě naopakpřijde, že deska by mohla působit méně uhlazeně a dát přednostvětší přirozenosti a divokosti. Ještě to není úplně bez rezerv, ale Angličané zůstávají kapelou velkých příslibů.https://www.crazyDiamond.cz/chat_pile_who_loves_the_sun_recenze/4048https://www.crazyDiamond.cz/chat_pile_who_loves_the_sun_recenze/4048janpibal@seznam.cz (Stray)Ne že bych někdy byl aktivním jestřábem v rámci podzemního dění v tvrdé hudbě. Ovšem již v doběvydání jejich debutu „God´s Country“ z roku 2022 jsem americkou noise/post-hardcore kapelu CHATPILE zaznamenal a shledal jejich vyznění velmi zajímavým. Jejich neúhledné malbyodpudivými tóny opravdu nešlo přeslechnout. Baskytara posazená výrazně do popředí, kytary mnohdy v poloakustické podobě, do toho neustálý pocit napětí a rytmika, od které vlastně netušíte co čekat, to byla čtveřice chlápků zOklahomy, která dva roky poté na svou prvotinu navázala albovou dvojkou „CoolWorld“. Už estetika, s jakou kapela pracuje, působí velmi civilně a vlastně i nerockově. Ať už jde o obalydesek s fotografiemi městských objektů či prostranství neboklipy natočené s minimem střihů na surovou „zpravodajskou kameru“budí dojem určitého zmaru. Prázdnáprostranství a absence čilého ruchu umocňuje ve vizuálu CHAT PILE onen všudypřítomnýchlad. O kapele navíc nelze říct, že by se v jejich skladbáchnacházel byť jen náznak melodií a to i když na novince lze nalézt mírnou návaznost na cosi, co před třiceti lety proslavilo kalifornské KORN. Samozřejmě, upozorňuji na to na základě jistých prvků ve vyznění, ale parta okolo Jonathana Davise na rozdíl od CHAT PILE uměla napsat hitovky. Jasně, na novince atřetí desce „Who Loves The Sun“ je znát určité zčitelnění apřehlednost. Posuny tímto smněrem však nejsoubůhvíjaké. CHAT PILE jsou zkrátka kapelou, která dokáže udělatze zvukové nepohody přitažlivou záležitost, ale že by tvořila hymny, tak to ani náhodou. Kytara Luthera Manholea staví v nejintenzivnějších momentech na těžkých, deformovanýchriffech, baskytara vytváří práskavý spodek, zatímco bicí udržují posluchače v neustálém napětí. Nad tím senachází rozervaný hlas Rayguna Busche, jehož vokál střídábezemotivní přednes člověka na sedativech, s paranoidnímmumláním a výkřiky šílence zápolícího s vlastní existencí. Už to je důkaz, že CHAT PILE stojí mainstreamu zády. Novinkaje však zřejmě nejvzdušnější a nejméně natlakovanou sadou z jejichkrátké diskografie. CHAT PILE se musí přičíst k dobru, že právě v tišších aatmosféričtějších pasážích dokáží uhranout a získat sipozornost posluchače. Právě Raygun Busch se ve svých civilníchtextech věnuje tématům jako je sociální nerovnost, frustrace,odcizení nebo životní beznaděj na odloučených či vykořeněnýchmístech amerického vnitrozemí. Rozhodně se však vyhýbá nějakýmpolitickým sloganům a prvoplánové agitce. Snaží se se svým bandem ukázat, jak se životní poměry otiskujído každodenního chování lidí. Klaustrofobní náladou opatřená skladba „Creature“, ježcelé album zahajuje, pracuje s představou světa, v němž sekatastrofa stala normálním stavem věcí, což vyplývá především z nálady této písně a rovněž z úsporného textu. Hypnotická „Deep Blue“upozorňuje na navyšující se závislost člověka na všudypřítomných obrazovkáchtelefonů, počítačů, televizí či sledovacích monitorů. Jejítext míří na společenskou masku, kterou mladý člověk nosí,aby v dnešní době vyhověl svému okolí a vytěsnil tak skutečný svět. Aprávě zde se nachází největší podivnost CHAT PILE, dokážítotiž zhudebnit odcizení naprosto chladným, ale zároveňpřitažlivým způsobem. Z počátku takřka grungeově rezignovaná„Same Rules“ staví na úsporných aranžmá, kytarové akusticea sugestivním přednesu. Skladba však postupně nabere na intenzitěa nakonec se jedná o jednu z nejnápadnějších věcí na albu.Pracovní prostředí coby prostor, kde se nebezpečí, šikana aponižování stávají běžnou součástí dne, to je zde jedna znejtvrdších skladeb „Pen I S Mall“. Následuje „Shrine“připomínající temný obřad uvnitř rozpadajícího se světa.Ženské doprovodné vokály umožňují skladbě „Intruder“zabrousit do melodičtějších a přístupnějších míst, kde sehudba CHAT PILE dosud málokdy vyskytla. Skladba je důkazem, že byposuny tímto směrem mohly opravdu fungovat, ale jak se to bude postupem doby dařit realizovat, se zjevně nedozvíme letos. Skladbu po skladbě by se dalopokračovat i u následujících položek, ale intenzita se postupem materiálu spíše vytrácí a tak poslední dvě skladby „Family Funeral“ a„October All the Time“ pracují s rozvláčnělejšími pomalýmistrukturami a symbolizují tak spíše plynulý rozklad. Každopádně je třeba výsledek zhodnotit slovy, že se CHAT PILE podařilo i napotřetí nahrát obstojný a osobitě pojatý materiál, který však opět nemusí vyhovovat každému.https://www.crazyDiamond.cz/duben_v_pesti_kolowrat_posledne_decembrove_dni_praha_klub007_8rijna2026_koncert/4046https://www.crazyDiamond.cz/duben_v_pesti_kolowrat_posledne_decembrove_dni_praha_klub007_8rijna2026_koncert/4046nobody@nothing.com (Tomáš)Pochmurný a deštivý podzimní večer byl jako stvořený pro poctivou dávku alternativní kytarové melancholie. Proti byly ale vystupující kapely. Na melancholii si nevzpomněl ani pes, na Strahově se totiž rozjela pořádná rocková bouře. Konečně jsem poprvé navštívil legendární „Sedmičku“ a lepší příležitost jsem si k tomu snad ani nemohl vybrat. Tři česko-slovenské legendy vyrazily na menší turné a jejich pražská zastávka byla povedená po všech stránkách. S každým z trojice účinkujících mám úplně jiný vztah. KOLOWRAT znám téměř od začátků, zažil jsem jejich proměny a poslouchám je i dnes pravidelně, ale naživo jsem je neviděl téměř deset let. DUBEN V PEŠTI jsem objevil kolem covidových lockdownů, ale neviděl jsem je nikdy naživo. No a POSLEDNÉ DECEMBROVÉ DNI jsem někde v toku času podle názvu už zaregistroval, ale nic jsem od nich neslyšel. Očekávání byly vysoká, jdeme teda na to.Pražský dopravní Mordor se překvapivě nekonal jen kolem pod mostem zaseklé vrtací soupravy, kterou se snažily uvolnit i vyprošťovací tanky, ale postupně se přenesl do celého širšího centra. Já si užil zejména křižovatku na Prašném mostě, kde výpadek semaforů spolehlivě otestoval nejen psychickou odolnost, ale zejména asertivitu projíždějících řidičů. Naštěstí jsem na „Sedmičku“ dorazil včas, abych před začátkem setu stihnul i jedno pivko a pokec s dlouho neviděnými kamarády. Protože je živá produkce v tomto klubu omezena desátou hodinou večerní a každá kapela měla vyčleněných zhruba 40 minut hrací doby, nebyl čas na žádné hvězdné manýry, které samozřejmě u alternativců běžně očekáváme (vtip) a koncert začínal přesně na čas.Trojice POSLEDNÉ DECEMBROVÉ DNI z Bardejova nejsou žádní nezkušení začátečníci. Vznikli ještě počátkem devadesátek, pár let byli nečinní, ale svůj „garage-pop“ koncem prvního desetiletí nového milénia znovu oživili. Nestíhal jsem si naposlouchat žádné jejich písničky, takže jsem s otevřenou myslí prostě čekal, co se bude dít. První tři songy byly v duchu melodického, ale hodně syrového garage rocku. Ideální klubovka. Zvuk drásavý, kapela výborná, trochu se ztrácel vokál, jinak jim to šlapalo moc dobře. Pak si ale k sobě pozvali kytaristu KOLOWRATU a na dalších 5-6 písniček došlo k totální transformaci a mě padla huba. Doslova. SONIC YOUTH se srazili s QUEENS OF THE STONE AGE a k tomu se tam připletla typická slovanská melodika. Zvuk se zahustil, skladby se prodloužily. Všechno to jelo na vlně hypnotické psychedelie a bylo to úžasné. Hlavy necelých 50ti návštěvníků se houpaly v synchronizovaném rytmu. Zjevně mám z naší malé redakce štěstí na koncerty, ale žádná přehulená a zvukově extrémně hlučná produkce to nebyla, všechno bylo správně nastavené, pan zvukař si to i aktivně v průběhu koncertů kontroloval.KOLOWRAT v mezičase, co jsem je měl možnost shlédnout naposled, nejen lehce obměnili sestavu, ale stihli před dvěma lety vydat i výborné EP „Kristal“. Že aktuálně nemají baskytaristu jsem se dozvěděl už před samotným setem, a musím uznat, že tam skutečně chybí. To byla ale jediná piha na jinak skvělém setu. Mistři melancholického indie rocku z Košic mě opět přivodili neklidné brnění po celém těle. Jejich schopnost vystavět písničku od křehkého a niterného základu až k bouřlivému a hlučnému finále je prostě famózní. Zlepšila se i čistota vokálu a zpěvák Rasťo Rusnák byl taky ve výborné formě a evidentně si koncert užíval. Kromě „hitovek“ ze starších alb, které považuji za zlatý fond slovenské kytarové alternativní scény, přidali i pár kousků ze zmiňovaného EP. Skladby jako „Nie je to náhodou tvoja pýcha?“ nebo „Tvár čo mi nerobí priateľov“ ukazují dospělejší (jestli to ještě vůbec jde, textově to byla od počátků jedna z nejzajímavějších slovenských kapel) tvář skupiny a do setlistu zapadly absolutně přirozeně a nenuceně.DUBEN V PEŠTI na letošní novince „Uprostřed ticha“ znatelně přitvrdili a já byl velice zvědavý, jak to bude znít naživo. Jako správný headliner měli nejlepší zvuk (i když vokál se opět trochu rozostřil), ale zejména kapela nastolila neskutečně drtivý tah na branku. Dokonale sehraní, maximálně profesionální. Při sledování trojice bubeník-basák-rytmická kytara jsem občas měl pocit, že jsem snad na punk-rockovém koncertu. Krásně hutný zvuk dvou kytar, výrazný klavír, famózně nazvučené bicí, nekompromisní basa. Špičkový alternativní rock. Setlist se primárně točil kolem nové desky. Evidentní příklon k melodickým polohám, v kombinaci s větší přímočarostí skladbám naživo vysloveně slušel. „Lepší časy už byly“, „Tiché postavy“, „Na svátky do vsi“ nebo „Z lesa přichází večer“ jednoduše naživo fungují absolutně nenuceně. Pár starších kousků, i když pořád poctivě rockově pojatých, prezentovalo klidnější tvář kapely, která je hloubavější a více melancholická.Trio kapel sice evidentně vyrostlo na devadesátkových základech, ale jejich alternativní rock nezestárl ani o den. Je pořád aktuální, moderní a má co říct. Ano, všechny tři skupiny si zakládají na textech, které nejsou jen hezkými rýmovačkami, ale nesou v sobě myšlenku, sdělení, nebo alespoň zajímavý příběh. A naživo to dokážou představit civilně, ale zároveň profesionálně.https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_praha_O2arena_7rijna2026_koncert/4052https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_praha_O2arena_7rijna2026_koncert/4052nobody@nothing.com (Gazďa)Končí úvodní Holstovy planety,zazní úder bicích synchronizovaný s basou, kytarou aklávesami a Ian Paice přechází do klasického virblového beatu,ke kterému se po chvíli přidává spolehlivá basa Rogera Glovera.Po zádech běhá mráz a za chvíli už je „Highway Star“v plném proudu. Je to neuvěřitelné, ale tahle skladba má užčtyřiapadesát let a stále neztratila nic ze své údernosti azábavnosti. Nemůžu úplně říct, že ji DEEP PURPLE hrají jakozamlada, na to samozřejmě ani nemám tolik zkušeností, ale je topořád solidní odvaz. Spolehlivá rytmika i perfektně sehranásolíčka Dona Aireyho a Simona McBridea. A pak Ian Gillan, který vůbecnezpívá špatně a občas se pustí i do svých tradičníchječáků. Když zavřu oči, tak se nedá vytušit, že většinětěchhle odvázaných týpků na pódiu táhne nebo dokonce protnuliosmdesátku. Možná je u nás ještě někdy uvidíme, možná tobylo naposled. Tak i tak šlo o večer, který dávalo smyslnavštívit. Jelikož jsem tentokrát zavítal doklubového patra, tak jsem se před produkcí věnoval i jídlu azmeškal předkapelu, respektive ji poslouchal jen jako kulisu přivečeři a šel se na ni jednou dvakrát podívat. Šlo o retro bandčtveřice čerstvých dvacátníků z West Midlands zvanouJAYLER. Kluci se z takto letmého poslechu zdáli dost schopníjak na svůj věk, tak na to, že mají na kontě pouhou jednu desku.Mauglímu i mě stylem i hlasivkami frontmana Jamese Bartholomewapřipomínali GRETU VAN FLEET. Šlapalo to, ječelo to, fungovalo to.K tmavé fialové tenhle sedmdesátkami načichlý heavy bluesrock pásne a JAYLER jako příjemný předkrm zaskórovali dobře.Možná byla chyba, že jsem jim nevěnoval plnou pozornost, a žetoho – až se stanou jednou světoznámými – budu trochulitovat. Ale už se stalo. Zatímco JAYLER se po sedmdesátkovémrocku opičí, DEEP PURPLE stáli přímo u jeho zrodu. Za dva rokyoslaví šedesát let na scéně, a to je výkon, který nemá až napár výjimek – jako THE ROLLING STONES, THE WHO, THE BEACH BOYSnebo naši OLYMPIC – obdoby. Kapela je tak starší nežsedmačtyřicátník a nový kytarista Simon McBride a obsahuje i třizástupce z klasické sestavy MK II. Ian Gillan (81 let), RogerGlover (80) a Ian Paice (78), které doplňuje ještě „rainbowovský“klavesák Don Airey (78). Ta energie, kterou tito pánové stálevyzařují, je neuvěřitelná. Těžko pochopitelné mě to přijdezejména u Paiceho, neboť bubeníci ze sebe vydávají běhemvystoupení vůbec nejvíc energie, a ještě si u toho kazí záda.Jenže tomuto rodákovi z Nottinghamu ani tourování s DPnestačí, v mezičase vyráží na šňůry i se svou bokovkouPURPENDICULAR, kterou jsme měli možnost vidět loni také načtyřech štacích v Česku. Po úvodní solidní, ale ničímpřekvapivé úvodní animaci prolétávající všechna dosavadníalba se tedy pouštíme do „Highway Star“, která všemdosvědčuje, že pánové stále umí a že stálo za to tenhlekoncert navštívit. Následuje „A Bit on the Side“z předposlední řadovky „=1“ (2024), kterou vystřídalašestapadesát let stará „Into the Fire“. Tímto způsobem bylpak poskládán celý koncert, kdy se dávné a publikem milovanéklasiky organicky střídaly s novějšími kusy, kteréfungovaly vedle osvědčených čísel zcela spolehlivě. Dědečkovépřicházejí každé dva až tři roky s novým albem a žádnáz těch desek není špatná, včetně letošní „SPLAT!“.Z té zazněly hned čtyři kusy, z nichž byla koncertněnejpůsobivější singlovka „Arrogant Boy“ s charakteristickýmisólovými orgiemi kytary i kláves, které dávají vzpomenout naprastaré klasické vály. V osmnáctičlenném setlistu sito nové a staré zápisy rozdělily půl na půl, čímž bylojasně řečeno, že se Angličané v žádném případěnepovažují za jakýsi legacy band. Z novinek bych vyzdvihlještě melodickou „Lazy Sod“ nebo bluesově něžnou „SometimesI Feel Like Screaming“. Ze starých fláků nepřekvapilo vůbecnic neb „Lazy“ a „Perfect Strangers“ hrají desítky let,stejně jako se končí dvojzápřahem „Hush/Black Night“. Nějakéosvěžení i starších věcí ze setlistu bych uvítal, ale nadruhou stranu – jde pořád o skvělé písně, tak proč si jeještě jednou neužít, když nám je chtějí Párplové zahrát. Došlo i na intermezza v podobějednoho kytarového a tří klávesových sól. Nic, co bychpotřeboval, ale chápu, že staříci si potřebují oddechnout.Tedy až na Dona Aireyho, který ale jako služebně mladší muselzjevně plnit stranické úkoly. Nepředvedl nic světoborného a šloo kombinaci přehrávaní klasických čísel, honitbu a zvukovéonánie, publikum ale dojal úryvek ze Smetanovy Vltavy. Podobněv tomto otřepaném žánru nezaujal McBride, který pouzenezajímavě proháněl hmatník. Jde o spolehlivého a melodickyzpěvného kytaristu, který je oproti skřípavému honimíroviMorseovi jednoznačným krokem vpřed. Možná by se ale mohl trochuvíc odvázat a netrpět takovou úctou k originálním partům,které hraje notu po notě. Našinec sice ocení studiově přesnésólo v „Highway Star“, které takto profesorsky před ním asinikdo naživo nikdy nepředvedl, na druhou stranu DEEP PURPLE bylivždy i o improvizaci a hravosti a této stránky muzikálnosti jsmese u kytaristy nedočkali. Pouze drobná výtka k jinakbezchybnému výkonu kapely. Samostatnou položkou byl Gillan, kterýi ve svém věku dával veškeré party zcela spolehlivě. Kloboukdolů. Za minus bych označil pouze netečné publikum vesměsstarších pánů a paní, na kterém se věk asi podepsal výrazněvíc než na křepčícím frontmanovi. Téměř vyprodaná O2 Arenase do pohybu dostávala jen zřídka a nerada. Jinak velmi dobrýkoncert nesmrtelné legendy, který potvrdil, že DEEP PURPLE jsou idnes relevantní a stojí za to jim věnovat pozornost.https://www.crazyDiamond.cz/graveyard_fever_recenze/4049https://www.crazyDiamond.cz/graveyard_fever_recenze/4049janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Před patnácti lety švédští GRAVEYARD zabodovali se svou druhou řadovou deskou „HisingenBlues“ a stali se tak přes noc doslova objevem evropskéstoner-rockové scény, tou dobou vehementně sílící. Tu tvořily především bandy inspirované sedmdesátkovým retro zvukem, hard rockem, psychedelií a blues. Napočátku své dráhy tak čtveřice ze Stockholmu opravdu patřila mezi nejzajímavější severskéformace tohoto druhu. Postupem doby se však z jejich skladeb vytratila ona svěžest a dopopředí vstoupila univerzálnost projevu, což se samozřejmě stalo i mnoha jiným. Novinka „Fever“ se tento vývoj snaží popřít a bude ve výsledku určitě patřit mezi nejintenzivnější a rockově nejdravější desky GRAVEYARD. Kapela na ní totiž sází spíše na důrazné rockové vály prosté abstraktního blouznění. Je však otázkou, zdali svět opravdu potřebuje další, v pořadí již sedmou desku právě od GRAVEYARD?Na letošní novince se opravdu vyskytuje větší chuť znovuudeřit s pořádným rock n´rollem, než tomu bylo na několikapředchozích albech. Tento důkaz přináší již úvodní vál „Back From theGrave“ opatřený těžkými sabbathovskými riffy a důraznýmibicími. Vlastně i další skladby jako „Tongue Tied“ nebo „A BetterCut (Notb To Self)“ pokračují v útočnějším a přímočařejšímpojetí celého alba. V některých momentech, jako třeba v rámci „Year Of The Horse“, můžemedokonce zaslechnout ducha raných THE HELLACOPTERS, což ještě víceumocňuje dojem, že se GRAVEYARD dostali na vlnu touhy po rock´nrollu a zavrhují hru s atmosférou či jakoukoliv výpravnost vyznění. Pro metalového fanouška zřejmě zápor, pro rockery spíše klad!Lídr formace Joakim Nilsson už od pilotního singlu (a zřejmě nejreprezentativnějšískladbě novinky) „A Means To An End“ využívá svůj nakřáplý,výrazově proměnlivý hlas, zatímco kapela okolo něho staví bytelnou pevnost prostřednictvím těžkého riffu a rytmiky, která má sice dostatečný tah i bez složitýcharanžérských triků, zároveň se však udržuje na dosah bluesovéhloubce. Přesně tam cílí i nejbluesovější věc „Time To Tell“. Jedna znejchytlavějších skladeb kolekce má název „Room Tempered“ aje důkazem, že správné využití energie dokáže prospět ikombinaci, kde se spojují melodie s celkovou špinavostí projevu. O něco rozsáhlejší finále má pak název „Dead Note“ a funguje jako protiváha k rychlejším skladbám, které jí na desce předcházely.Právě závěrečný kus může být vnímán jako spojnice mezinovinkou a předchozími alby GRAVEYARD, jejichž identický soundutváří především vklad zpívajícího kytaristy JoakimaNilssona a dnes, po odchodu kytaristyJonatana Larocca-Ramma, druhého nejvýraznějšího člena Trulse Mörcka, který vokálněNilssona doplňuje právě v momentech, kdy ten by již v proudu dění působil hlasově příliš jednotvárně.Právě „Fever“ je albem, které připomíná, že dobrý hard rocknepotřebuje složité koncepty, rozmáchlé skladby plné atmosférických pasáží, ani přebujelé technické exhibice oblbující uměleckou manýrou. Potřebujevýrazné motivy, bytelné riffy a rytmiku, přesvědčivého zpěvákaa cit kapely pro melodii, která by dokázala posluchače oslovit. Slabinoutéto kapely však i nyní zůstává předvídatelnost, což v někom můževzbudit již výše nadhozenou otázku, zdali ještě někdo potřebuje poslouchatsedmou řadovou desku právě od GRAVEYARD. Každopádně fanoušekstoner rocku prostřednictvím novinky dostává energický, poctivýa dostatečně pestrý návrat k tvrdší podobě kapely.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2027_pevnost_josefov_privita_dalsich_26jmen_koncert_info/4051https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2027_pevnost_josefov_privita_dalsich_26jmen_koncert_info/4051nobody@nothing.com (Info)Jubilejní 30. ročník festivalu Brutal Assault odpaluje další masivní vlnu kapel a do už tak nabitého programu přisypává dalších 26 jmen, v jejichž čele stojí američtí KNOCKED LOOSE, které doplňují prověřená jména jako AGNOSTIC FRONT, HEAVEN SHALL BURN nebo autor kultovních herních soundtracků Mick Gordon. Ti se připojí k dříve oznámeným gigantům jako CHILDREN OF BODOM, MERCYFUL FATE, THE SISTERS OF MERCY, EMPEROR, CARCASS, MGLA, DETHKLOK či ikonickým MASTER´S HAMMER.Hardcorová senzace z Kentucky, KNOCKED LOOSE, v současnosti drtí celosvětová stadia a festivalová pódia nevídanou brutalitou a nekompromisním zvukem. Jejich nekompromisní fúze hardcore punku a matoucího metalcoru, charakteristická nečekanými rytmickými zvraty a naléhavým vokálem Bryana Garrise, redefinovala moderní představu o agresivní hudbě. Jejich živá vystoupení jsou synonymem pro totální chaos v moshpitu, masivní breakdowny a syrovou energii.Sestavu posilují také zásadní pilíře světové scény. Newyorskou hardcoreovou školu zosobňují pionýři AGNOSTIC FRONT, zatímco němečtí HEAVEN SHALL BURN přivezou svou neprostupnou hradbu melodického death metalu a metalcoru s jasným společenským apelem. Unikátním lákadlem je vystoupení hudebního skladatele MICKA GORDONA, autora kultovních a agresivních soundtracků pro videohry DOOM či Wolfenstein, který předvede svou strhující industriálně-elektronickou show živě.Šestadvacítka nových jmen dává prostor široké škále subžánrů od brutálního undergroundu po progresivní vizionáře. Příznivci death metalu a deathcore dostanou zásah v podobě texaské brutality GORGASM, technického deathcore CARNIFEX, nekompromisních THE ACACIA STRAIN, progresivních THE ZENITH PASSAGE nebo legendárních SIX FEET UNDER. Italskou okultní fúzi death metalu a grindcore přivezou FULCI, zatímco belgickou dravost zastoupí SCHIZOPHRENIA. Hardcoreovou linii vedle AGNOSTIC FRONT drží kultovní GORILLA BISCUITS, kanadští GET THE SHOT, melodičtější VOLUMES a tchajwanská úderka WHISPERS.Temnější a atmosferičtější stránku metalu zastoupí severská avantgarda ARCTURUS, folk-blackoví pionýři VINTERSORG nebo americký blackmetalový úkaz STORMKEEP, které doprovází islandští FORSMÁN. Po dvou letech se do Josefova vrátí i hvězdně obsazený projekt A Tribute to Quorthon and BATHORY (dříve pojmenování Blood Fire Death). Milovníci členitějších zvukových ploch ocení instrumentální post-metalové veterány RUSSIAN CIRCLES, dánský blackgaze MØL, německé progresivní inovátory UNPROCESSED a devastující švédský thall v podání HUMANITY´S LAST BREATH. Těžký bažinatý sound a doomové riffy doručí stoner-sludgeoví titáni YOB a John Garcia, někdejší hlas ikonických KYUSS. Nová jména se připojují k již dříve oznámeným gigantům nadcházejícího 30. ročníku. Jsme moc rádi, že naši už tak nabitou soupisku můžeme rozšířit o další velká jména světového metalu, ale i o ty, kteří se velkými jmény teprve stanou. Třicátý ročník je pro nás i pro fanoušky výjimečný svou symbolikou, navíc se, i při započítání covidových ročníků Josefoff a Josefstadt vracíme do pevnosti již po dvacáté. S oznamováním dalších jmen ale samozřejmě nekončíme, takže bych doporučil neváhat s nákupem vstupenek. uvedl šéfdramaturg a hlavní pořadatel festivalu Tomáš Fiala, který tak zjevně narážel na fakt, že necelých 10 měsíců před startem festivalu je prodáno již více než 66,6 % z celkové kapacity vstupenek. Přijďte zažít nepopsatelnou atmosféru osmnáctého století historické pevnosti Josefov, kde se potkává extrémní hudba s jedinečnou vizuální a komunitní kulturou.Vstupenky a kompletní seznam účinkujících najdete na oficiálních stránkách festivalu: brutalassault.cz.Odkazy:Web: www.brutalassault.czFacebook: https://www.facebook.com/brutalassault.czIG: @brutal.assaultYT: https://www.youtube.com/@BrutalAssaultOFFICIALFB EVENT: https://www.facebook.com/events/1359325109605438Grafické podklady k festivalu: https://app.box.com/s/uim45rljp07iuih5e6d0pomeaalpelrqLoga: https://app.box.com/s/fqlttzthjkrl1f3s905fn0inpcplv3tyGrafické podklady k TZ: https://app.box.com/s/tqryquejn4us8xckh6py3f4ewvcbr4hf https://www.crazyDiamond.cz/prachatice_na_prach_cad_exorcizphobia_morous_prachatice_narodni_dum_24rijna2026_koncert_info/4047https://www.crazyDiamond.cz/prachatice_na_prach_cad_exorcizphobia_morous_prachatice_narodni_dum_24rijna2026_koncert_info/4047nobody@nothing.com (Info)Tři generace železné muziky v plné síle. Slovenská legenda ČAD po více než třech dekádách na scéně dál drtí bez kompromisů. EXORCIZPHOBIA dorazí s čerstvou deskou Neurosis Unbound a jihočeští MOROUS potvrzují pověst jednoho z nejdravějších nových jmen domácí deathmetalové scény. 24.10. padnou Prachatice na prach.19:30 OPEN20:00 MOROUS21:15 EXORCIZPHOPBIA22:30 ČADPředprodej vstupenek: 350 Kč / cena na místě: 450 KčVstupenky. Událost.  Bandcamp:https://vandalshop.bandcamp.com/album/ve-k-treskhttps://exorcizphobia.bandcamp.com/https://morous.bandcamp.com/https://www.crazyDiamond.cz/garbage_strange_little_birds_recenze/4044https://www.crazyDiamond.cz/garbage_strange_little_birds_recenze/4044nobody@nothing.com (Tomáš)Vždy musí být někdo poslední. Tak to prostě je. V mém osobním žebříčku diskografie GARBAGE tahle pozice bez debat patří desce „Strange Little Birds“. Nikdy jsem jí úplně nepřišel na chuť, a nečekám, že se na tom někdy něco změní. Tipuji, že nebudu jediný. Je to totiž zřejmě jejich nejméně přístupná kolekce. Není na ní moc výrazných záchytných bodů. Potenciálních hitů se zoufale nedostává. To všechno ještě nemusí indikovat, že by se mělo jednat o špatnou desku. Ale dovolím si opatrně jí nazvat „nudnou“.Šestý zářez GARBAGE charakterizuje výrazný příklon k elektronice. Možná si řeknete, co je na tom nového, vždyť tu předci kapela aktivně využívala i v minulosti. Teď se ale poměr kytar a elektroniky prakticky obrátil. Až na pár kytarově orientovaných skladeb hraje elektronika dominantní roli. Některé songy jsou prakticky kompletně v její režii. Ruku v ruce s tím jde i obecné zvolnění tempa, vážná, až smutná nálada, nebo temná a tíživá atmosféra. Téměř polovina skladeb má na délku více než pět minut. Je to k prospěchu věci? Řekl bych, že spíš ne. Dramaturgie je sice komplexnější, ale forma často vítězí nad obsahem. Z desky cítím i určitou snahu kapely svoji muziku nasměřovat i do lehce artových vod. Ambice ale zůstaly řekněme nenaplněné.Desku kapela opět nahrával v Los Angeles, které se za poslední roky stalo jejich novou základnou. Butch Vig si pod svým domem zařídil studio, kde měla kapela klid na práci. Další náběry pak zajistil manžel Shirley, Billy Bush, ve svém Red Razor Sounds studiu. Shirley Manson tentokrát přispěla hodně osobními texty, ve kterých se vracela ke svým oblíbeným tématům z ranních desek, jako lítost, pocity úzkosti, nepochopení, vnitřní prázdnoty, ztracenosti ve světě a podobné chuťovky. Jak k tomu dospěla, když už několik let žila v harmonickém vztahu, kapela fungovala a obecně jí v životě nic zvláštního nechybělo? Jednak asi musí mít určitou vnitřní mentalitu, ze které podobné pocity neustále vyvěrají, jednak to byl i cílený proces. Zdálo se jí, že v aktuální populární hudbě jsou všichni moc šťastní a bezstarostní a jaksi se zapomíná dávat prostor i vážnějším a intimnějším tématům. Tak se je rozhodla zviditelnit ona sama.Elektronické skladby bych přirovnal k hloubavějším věcem z pozdní tvorby DEPECHE MODE nebo MASSIVE ATTACK. Třeba taková „If I Lost You“ vůbec není špatná. Zvukově i atmosférou je vyšperkovaná k dokonalosti. Melodicky se taky neztratí. „Night Drive Loneliness“ přidá i nějaké ty kytary a postupně se rozvine v celkem zajímavý song, který v závěru přechází stylově až do ranních GARBAGE z doby první desky. Další primárně elektronický song „Magnetized“ je bludným kruhem, který si hraje na elektronickou verzi quite-loud-quite modelu. Výsledkem je ale jen to, že nevýrazná sloka je kombinovaná se zoufale nepovedeným hlučným refrénem. Tohle bych nepřekousl ani jako b-side. To pak i taková rutinní klasika jako „We Never Tell“ v klasické elektrorockové fazóně působí jako „hit“.Pak tady ale máme songy, které se nějak nedokážou rozhodnout, čím vlastně chtějí být. Mají několik nesourodých tváří, které ale nemůžou najít společnou řeč. „Even Thought Our Love Is Doomed“ je tížívá a neradostná pomalá věc, v které se náhle objeví popíkovský refrén. Skladba ale naznačený potenciál nerozvine a zmutuje v elektronický brutalismus. „So We Can Stay Alive“ propojuje taneční elektronický beat s industriální drásavostí. Ve finále ani jedno z toho nefunguje. Některé songy jsou pak jen vysloveně nudné. „Sometimes“ nebo „Teaching Little Fingers To Play“ nemají v sobě nic, kvůli čemu by vyvolávaly jakoukoliv potřebu si je pustit opakovaně.Mezi nejsilnější kousky určitě řadím singlovku „Empty“. Tohle je ten správný GARBAGE. Zajímavé kytary, přiměřeně elektroniky, mohutný refrén, dobrý drive, slušná melodie. Tady si není na co stěžovat. Má to nápad, má to švih. Zajímavý je šest a půl minutový kousek „Blackout“. Je to takový ranný post-punk THE CURE v moderním balení. Minimalistický, silně atmosférický, brnkající na naše city i nervy. Experimentování mohlo jít více tímto směrem, tady byl určitě větší potenciál. Dokonce ani cover se tentokrát nepovedl. Typické písmeno „G“ je teď vytvořeno ve formě pacek nějakých dravců s kůži s leopardím vzorem. Souvislost s názvem desky hledám marně. K tomu pak to vysloveně nepříjemné zeleno-nějaké pozadí, které evokuje vše, jen ne pohodu. Celá deska je prostě kontroverzní a divná. Ani zdaleka to ale není neobvyklé. Spousta kapel v určité fázi své existence dospěje do bodu, kdy musí totálně přehodit výhybku, zkusit něco absolutně nového. Že se to málokdy skutečně povede je asi nabíledni. Jestli to ale splní účel a kapela se díky tomu vrátí na správnou trajektorii, tak to akceptujme jako nutné zlo.Dovolím si vyslovit domněnku, že pro většinu fanoušků GARBAGE bude „Strange Little Birds“ někde ke konci seznamu v oblíbenosti jejich desek. Paradoxně kritici desku v době vydání, na rozdíl od předchozích kousků, docela adorovali. Beru jí jako pokus o výraznější experimentování, které se ne vždy povedlo. Z kapely je cítit únava a mírná vyčpělost. Myslím taky, že se ubralo až moc kytar, a kapela tím ztratila svůj typický výraz. Energie je na nízkém bodě. Melodie jsou mdlé. Na druhou stranu část elektronických zvuků a elementů je skutečně povedených a zní velmi moderně. Zřejmě i kapele dodatečně pochopila, že tudy cesta nevede a na následujících albech se opět vrátila do bezpečnějších a pro ni stylově typičtějších vod.https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_this_godless_endeavor_recenze/4043https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_this_godless_endeavor_recenze/4043janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Album vydané (tradičně prostřednictvím Century Media) v roce 2005 je mnohýmipovažované za jeden z vrcholů diskografie NEVERMORE. Ti jakoby se před jeho tvorbou poučili z předchozích chyb a tentokrát vůbec nic nepodcenili.Materiál tak splňuje vysoká kritéria kvality a to nejen po stráncezvukové, ale rovněž té kompoziční. Navíc se kapela ze Seattlurozhodla znovu trochu přitvrdit a ve výsledku zmodernizovat své vyznění.Hodinový materiál působí opravdu narubaně, čemužvtiskl pečeť i producent Andy Sneap, který si právě vnultých letech vybudoval celosvětově silnou pozici mezi producenty metalovéhudby. Na rozdíl od předchozího alba „Enemies Of Reality“ zde působili NEVERMOREopět vyloženě monumentálním dojmem, což byla poloha, která jimbyla dříve vlastní, ale na „Enemies Of Reality“ se týkala jen malého množství skladeb. Právě u předchozího alba,jak jsem zmínil u minulého článku o NEVERMORE, opravdu nevyšelzvuk a celkový mix a master desky, a tak materiál z roku 2003, i přes svou neoddiskutovatelnou kvalitu, ve výsledku přílišnedýchal. To se v roce 2005 od základu změnilo a NEVERMOREprostřednictvím „This Godless Endeavor“ zaútočili s plnouvervou a nahráli své zřejmě nejbrutálnější,nejpropracovanější a nejmoderněji znějící album.Síla tohohle alba tkví v naprostém perfekcionalismu, co se týče celkového přístupu, neboť po stránce pohodové poslouchatelnosti zdejších skladebnosič pravděpodobně zaostává minimálně za „Dead Heart In TheDead World“, jenže zde o šlo o desku dělanou pro fajnšmekrytvrdého a progresivního metalu, kteří nepociťují být přílišspjatí s power a hard n´heavy prostředím. NEVERMORE se takpodařilo dovést do extrému své nejsilnější zbraně a ještěmezi nimi nalézt tu správnou rovnováhu. Předně kapela znovuangažovala pátého člena, kterým se stal Steve Smyth, kytarovýsvětoběžník, který působil v několika pozoruhodných amerických kapelách v čele s TESTAMENT nebo VICIOUS RUMORS, posléze v roce 2010 dokonce i u FORBIDDEN. Ruku v ruce s tímto posílením zvukdosáhl o něco vyšší technické komplikovanosti. Ta v souladu sthrasmetalovou agresivitou a progresivně laděnými strukturamidodávala výsledku na skutečně monstrózní příchuti. NEVERMORE šli tedy cestou, kterou si vysnil hlavní kytarista Jeff Loomis, jehož sedmistrunka se stávala základním poznávacímznamením soundu seattleských. Kapela samozřejmě neopomíjela i dalšíingredience jako melancholii, mnohdy umocněnou právě teatrálnímvokálem Warrela Danea, nebo melodické refrény hnané do rozměrů velkého dramatu. Deska, jenž je současně tvrdá adepresivní, se ve výsledku ukazuje být i velmi inteligentním, emocionálním a dramaturgicky propracovaným dílem. Poslech hudby NEVERMORE takprovázel opětovně pocit jistého existenciálního neklidu.Už úvod alba připomíná doslova bouři. Tvrdá a rychlá skladba „Born“symbolizuje veškerou divokost téhle kapely a Warrel Dane v ní zníopravdu zlostně, jakoby bojoval s nějakým svým nenáviděným sokem.Song se však vyvine do monumentálního refrénu, který mu přidává další rozměr. Píseň se postupem doby stala klasikou a odsvého vydání se zařadila do pravidelného koncertního programukapely. Hodně rytmickou a progresivně laděnou záležitostí jenásledná „Final Product“, což je další z Daneových paranoidních obviněnísměrem k nestoudnému světu, jenž jej obklopoval. Song vypovídácosi o médiích, manipulaci, ztrátě individuality a konzumníspolečnosti a je tak zcela typickou výpovědí NEVERMORE, tak jak kapelu znali fanoušci od samotných počátků. Trochumelodičtější a o něco méně komplikovanou věcí je „My AcidWords“, ve které se geniálně pojí Loomisova kytarová brilance vetknutá do nosných riffů s Daneovýmsvětem plným emocí a temných myšlenek. Střídaní melodie abrutality, respektive kontrastů mezi těmito dvěma světy, se v hudběNEVERMORE stávalo snad ještě markantnějším než v prvníchletech existence. „Sentient 6“ je skladbou velice rozmanitou, obsahující však v sobě něco stísňujícího aklaustrofobického, i tak si zde však posluchač najde zajímavě složené melodické linky vetkané do progresivního rámce a neustále se kamsi vyvíjejících pasáží. Na to že píseň začne coby balada, záhy pokračuje její růst, až vše vrcholí ve velkolepém finále. Za zmínku určitě stojí i pomalá věc „SellMy Heart Of Souls“, která vyvažuje prostor jemnějšími, poloakustickými strukturami a působí k zbytku nahrávky docela kontrastně. Zdramaturgického pohledu tento song přichází přesně ve chvíli,kdy již něco podobného správný fanoušek NEVERMORE na desce vyhlíží s netrpělivostí.Tahle kapela totiž nikdy nebyla pouze o technice a brutálnímvyznění, ale dokázala napsat také výživné pomalejší songyplné melancholie a emocí, což zde asi není třeba doplňovat. Mimořádně šlechtěná „The Psalm Of Lydia“ je se svou abstraktní náladou a složitými strukturami pro milovníka progresivní hudby zřejmě nejnápadnější skladbou. Je na ní patrný vliv kytarového rukopisu Stevea Smytha. K už takbrilantní Loomisově hře plné technických fines, proměn rytmů a bravurních sól, zde posluchač čelí rovněž skvělé druhé kytařestarající se o vrstevnatost a mnohem komplikovanější strukturu.Zde na podkladě skvostné rytmiky, především pak bicích Van Williamse, dochází k vynikající souhře mezi oběma kytaristy, neboťSmyth rozhodně není kopií Loomise, ale nachází cesty jakústředního instrumentalistu souboru doplňovat a posouvat takvýsledné vyznění kytarových valů na další rozměr. Jednou znejvíce přehlížených skladeb na této desce je určitě „A FutureUncertain“. A přitom jde o skvělý, progresivně laděný vál,který nabídne hypnotizující úvod, ale také brutální riffy a parádní kakofonické momenty. Titulní song „ThisGodless Endeavor“ je rovněž velice povedený, trvá takřka devětminut a jde pravděpodobně o nejvýpravnější skladbu na desce arovněž o jednu z nejlepších. Díky výtečnému vkladu všechmuzikantů a skvělé produkci Andyho Sneapa se NEVERMORE vrátilimezi nejpozoruhodnější metalové formace nultých let. Tohle jeopravdu monumentální dílo moderní metalové hudby a nejen v rámci doby svéhovzniku.https://www.crazyDiamond.cz/war_on_women_time_under_tension_recenze/4042https://www.crazyDiamond.cz/war_on_women_time_under_tension_recenze/4042nobody@nothing.com (Tomáš)WAR ON WOMEN bude buď macho kapela chlapáků, pro které je ženská jen objektem něčeho (můžete si dosadit dle vlastních preferencí), nebo naopak feministickou sebrankou, bojující právě proti těm macho chlapákům. To je přesně případ této pětice z Baltimoru v Marylandu. A co by tak asi naštvané feministky (oni jsou vlastně v kapele i dva chlapi) mohly hrát? Napovím vám, dreampop můžete vyloučit. Kdo je hudebně tipoval někam do prostředí hardcoru, tipoval správně.Výraznou tváří kapely je energická zpěvačka Shawna Potter. Pak ještě dvě kytary, basa a bicí. Dá se říct, že klasická sestava. První EP kapela vydala už kolem roku 2011 a to byl skutečně ještě hodně dřevní hardcore téměř podle učebnice. Hned od prvních oficiálních desek ale začala tuto formuli rozmělňovat různými rockovými vsuvkami. Pomalu přidávali hutnější riffy, občas ubrali tempo, vsunuli mezihru. A hlavně se stávali s každou další deskou více a více melodičtějšími. Na textovém poli ale žádné ústupky, jakkoliv byly ty hudební jen a jen k prospěchu věci, rozhodně nedělali. Takže všichni oblíbení nepřátelé levicově orientovaných aktivistů, navíc ještě silně feministicky zaměřených, se postupně dostávají na paškál. Kapitalismus, politická reprezentace, sexismus, patriarchát, rovnoprávnost, práva menšin a tak dále, a tak dále. Přidávají se ale i osobnější témata vztahová, drogové závislosti, neupřímnosti, zneužívání, smrti a ztráty. Tohle je důležitý posun, který vyčleňuje kapelu z kategorie „politický aktivismus“ k širšímu obsahovému záběru a tím i publiku.Každopádně kapela se po téměř šesti letech vrací se svým čtvrtým albem a za mě je to zatím rozhodně nejpovedenější kousek jejich diskografie. Bublající elektronický začátek nás možná na chvíli znejistí, ale pár vteřin na to už nám do uší vtrhnou pořádně nabroušené kytary a přinasraný zpěv a „Precios Problem“ se transformuje na poctivou melodickou hardcorovou pecku. Zvuk máme velice kvalitní, rozhodně zatím v rámci diskografie nejlépe studiově ošetřený. Stejně tak působí i produkce, která dokáže ve správnou chvíli akcentovat silné stránky kapely, ale nemá potřebu je zbytečně krotit nebo uhlazovat. Když to písnička vyžaduje, tak je tvrdost skutečně intenzivní, když se má ubrat, tak to je skutečně jemné a citlivé.Odkazy na ranní tvorbu kapely najdeme v rychlých a přímočarých jednohubkách jako „Sponge Sugar“ nebo „Shapes“. Není to špatné, ale úplně stačí pár podobných kousků, které v rámci pestrosti kolekci lehce nakopnou. Vlastně můžeme tohle přirozené přelévání energie, kombinování rychlejších a pomalejších, řekněme hloubavějších skladeb, vyzdvihnout i jako jednu ze silných stránek desky. Působí to totiž velice přirozeně a nenuceně. Překračování stylových hranic není násilné ani umělé. Pestrost kolekce není rušivá, právě naopak, je stmelující. V rámci té pestrosti vyniká právě hlas Shawny, která s absolutní lehkostí odzpívá všechny polohy, rychlosti a intenzity, a navíc přidává kotel emocí. Její hlas je skálopevný a vyzrálý.Skutečná síla desky je ale v komplexnějších skladbách, kde se kapela vydává do teritorií, kam už v minulosti lehce jedním očkem nakukovala. Teď už dospěla a nebojí se tam skočit naplno. Více melodií, košatější struktura skladeb, inspirace z hardrocku nebo i grunge. Rychlost často vyměňují za hutnost, naštvanost za zpěvnost. Berou si to nejlepší z obou světů, jak z punku, tak z klasického rocku, a doplňují to svým specifickým výrazem. A když už roztahují křídla, tak pořádně. Elektronika. V minulosti něco nemyslitelného. Teď jí citlivě a vkusně v malých stopových množstvích propašovali do jednotlivých písniček, aby jim jako dobrý domácí bujón dodal trochu chuti navíc. A další ingrediencí jsou vokální harmonie. Opět něco, co v minulosti rozhodně nebylo běžné, spíše velice výjimečné. Kam je taky narvat do uřvaného, rychlého a krátkého hardcoru že? Teď se ale prostoru dostává, tak proč to nevyužít. Je to další plus, písničkám dodává šťávu.Když jsem desku slyšel poprvé, měl jsem pocit lehké schizofrenie. Kam WAR ON WOMEN vlastně chtějí směřovat? Melodický hardcore, nebo spíš moderní hard rock s alternativně rockovými vlivy? Postupně jsem ale zjistil, že je zbytečné klást si tuhle černobílou otázku. Proč by nemohli dělat oboje najednou? Je to snad zakázané? Nefunguje to snad? Někdy si věci komplikujeme sami. Kapela taky prochází nějakým vývojem, a pokud to míří správným směrem, tak není potřeba do toho vrtat. Tohle malé zamyšlení můžu ukončit obvyklým klišé, že se jedná zatím o nejdospělejší a nejvyzrálejší kolekci v rámci jejich diskografie. Ale to klišé je zde skutečně pravdivé.V „Messages Unsent“ třeba znějí jak THE WARNING na svých ranných (nepřeprodukovaných) deskách. Velký hymnický refrén doplněný velkým riffem, sólem a dunivými bicími. „More Than Muscle“ je moderní melodický hardcore jaký dnes dělají třeba SCOWL nebo GOUGE AWAY. Intenzivní, nervózní a plný napětí. A pak tam střihnou „Serve“, který zní jako kříženec RED HOT CHILLI PEPPERS a PEARL JAM. Alternativní rock s devadesátkovým feelingem. Já jsem maximálně spokojený. A když vám řeknu, že závěrečná „Hunger Stone“ míří až někam k RADIOHEAD, tak mi snad ani neuvěříte. Loopy, jemné kytarové vyhrávky, postrocková atmosféra. A pak exploze a masivní, téměř metalový závěr. WAR ON WOMEN našli ideální balanc mezi svými kořeny a zakomponováním nových elementů do své hudby. Pořád znějí vážně a nekompromisně, ale teď je to i výrazně zajímavější a pestřejší. Výborná deska po všech stránkách.https://www.crazyDiamond.cz/nahum_prinaset_kvalitu_kterou_sami_pozadujeme_rozhovor/4041https://www.crazyDiamond.cz/nahum_prinaset_kvalitu_kterou_sami_pozadujeme_rozhovor/4041hackl@volny.cz (Pekárek)Už nějakou dobu se mé občasné procházky nesou ve stejném duchu, nasadím si sluchátka, otevřu Bandcamp, chvíli listuju svou virtuální sbírkou, a nakonec si opět pustím „Old World Dead“ od NAHUM. Ostravští se mi svou novou deskou prostě strefili do noty. Precizně zahrané, melodické, nápadité a opravdu tvrdé, ano, přesně o takovém albu teď píšu. Nedělat kompromisy, nenechat se vláčet klišé ani trendy, složit skladby, které baví posluchače i samotnou kapelu. Kvadratura kruhu, říkáte? Daleko od pravdy nejste. Řešení podobného problému si každopádně žádá o něco víc než jen čas a odvahu. Z odpovědí kapelníka Tomashe se dozvíte podrobnosti.Vítejte na našem webu. V recenzi jsem už nějaká fakta zmínil, ale na vyprávění mě moc neužije. Mohli byste proto NAHUM našim čtenářům alespoň stručně představit.Nechtěl bych nudit sáhodlouhou historií, takže pro představení řeknu jenom tolik: jsme pět obyčejných lidí, kteří milují tvrdou muziku natolik, že vždycky chtěli přispět vlastní tvorbou. To už od roku 2004; přičemž v současné sestavě fungujeme zhruba pět let. Posluchačsky i věkově je kapela pestrý mix, který se dobře doplňuje.Kdysi dávno jsem se s někým z vás nakrátko setkal na nějaké akci a už tehdy oceňoval míru vašeho nasazení a profesionalitu. Dělat věci napůl asi nebude váš styl…Jsme na sebe nároční a chceme dělat věci naplno. Svoje rezervy známe a snažíme se na nich pracovat. Všichni jsme totiž i nároční posluchači, a je proto logické, že pokud máme být součástí hudební scény, rozhodně nechceme dělat jenom výplň, ale přinášet pokud možno kvalitu, kterou sami požadujeme. Vytváříme na sebe tlak a také ho pak pociťujeme.:-)Je to i důvod, proč jste se pustili do revitalizace vašeho dema „Unhuman“ z roku 2005? Uznávám, že jde o velice příjemnou záležitost…Účelem revitalizace dema z roku 2005 bylo hlavně něčím speciálním oslavit tehdejších patnáct let na scéně. A protože samotné demo se nikdy nedočkalo oficiálního vydání a distribuce, řekli jsme si, že jeho znovu nahrání bude tou správnou specialitkou k oslavě. Možná by to dopadlo jinak a udělali bychom rovnou něco nového, kdybychom tehdy neměli krátce po vydání „Within Destruction“, na kterém jsme se tvůrčím způsobem úplně vydali. Ale jsme rádi, že i revitalizace dema si lidi váží.I po započítání práce se zmíněným demem mi ta prodleva mezi „Within Destruction“ a novou řadovkou ovšem připadá dost dlouhá. Předpokládám, že důvodem mohly být personální změny a pak zase ten perfekcionismus. Prostě když už, tak už…Dlouhá připadala i nám, čas neuvěřitelně letí. Ano, několikeré protočení sestavy a covidová opatření nebyly tím jediným brzdícím mechanismem. Rozhodně k němu patří i vysoké nároky na vlastní produkci. Jako autor většiny muziky si tohle beru na sebe. S každým albem si plním nějaký cíl, sen. S „Within Destruction“ se to povedlo na 100 % a já hned věděl, že se nechci opakovat. Protože proč, že? Takže cíl byl: udělat album, které bude znít jako NAHUM, ale zároveň přinese u nás dosud neslyšené prvky, a taky bude alespoň tak dobré jako předchůdce. Tak se stalo, že jsem to album psal v podstatě celou tu dlouhou dobu. Jakmile jsem však už nahrál demo pro zbytek kapely, šlo to už ráz na ráz.Jak došlo v dané souvislosti k výběru nového vydavatele Smile Music?Líbilo se nám, jak do toho tehdy ještě relativně nové vydavatelství šlape, a pár našich známých u nich zakotvilo. Věděli jsme, že s novým vydavatelem můžeme oslovit i trochu jinou bublinu fanoušků. Vydavatelství se zase líbila naše práce a ukázky z nového alba, takže se vydání upeklo nakonec docela rychle.Nováčci Kamil Rýc (bicí) i Michal Herman (kytara) patří mezi komplexnější hráče, druhý z nich dokonce přispěl dvěma skladbami. Počítali jste s tím, že se váš zvuk může i díky nim decentně proměnit? A lze něco takového s odstupem připustit?I když tvorba alba jde vždycky za mnou, snažím se materiál stavět tak, aby jej mohli svou kvalitou podtrhnout i noví členové sestavy. Kamil miluje blast beaty, takže jsem věděl, že se při psaní materiálu můžu v tomto vyřádit a album jich obsahuje mnohem víc než předešlé. Michal je zase velmi zručný kytarista, takže všechna sóla připadla jemu; a není jich tam málo. Takže ano, rozhodně pomohli k původnímu záměru: NAHUM, ale zase trochu jiný.„Within Destruction“ je enormně natlakované, ale zároveň nápadité. Novinka „Old World Dead“ mi však připadá méně zhuštěná a také barevnější než její předchůdce. V podstatě se tomu nedivím; ve směru vytýčeném právě „Within…“ bylo asi už vymalováno. Sázka na větší, byť stále extrémní hitovost a určité uvolnění se tedy vlastně nabízela…Ano, přesně to popisuješ. Záměrem „Within Destruction“ bylo naložit všem okolo na první dobrou, že se ani nestačí na vteřinku zamyslet. Odpovídá tomu i název alba. Super koncept a za mne se povedl. A protože se povedlo a cíle bylo dosaženo, nebyl důvod to samé opakovat. Na „Old World Dead“ jsem se proto rozhodl zaměřit víc na zapamatovatelnější motivy a vyzrálejší přístup. Jsem velký fanoušek melodií v extrémním metalu a spojit death/thrash s melodic/blackovými prvky bylo zajímavou výzvou. Nemyslím, že něco takového dělá hodně kapel. A jsem rád, že se mi tam i přesto podařilo dostat komplexnější strukturu skladeb.Vždycky jsem si myslel, že tady nikdy nebudeme mít kapelu typu současných UNLEASHED či DEICIDE, která by perfektně propojila extrémní žánr s citem pro atraktivní píseň. Přijde mi, že na „Old World Dead“ se něco takového podařilo takřka na sto procent, aniž byste však museli dělat kompromisy, nebo nějaké byly? Chtěl třeba někdo ještě více melodií, blacku nebo progrese?Ne, ve smyslu směřování celku jsme táhli všichni za jeden provaz. Samozřejmě nějaký ten kompromis občas přijde. Jednu moji skladbu jsme po společné domluvě dali úplně pryč, protože byla slayerovštější než SLAYER.:-) A pár drobných aranžérských úprav taky vzniklo kompromisem. Ale rozhodně to u nás nefunguje tak, že by někdo tlačil nějakou tezi typu „album musí být víc takové, makové“ a stavěl se proti všem.Jaké vlastně jsou či byly hudební vzory, které stály u zrodu NAHUM? Došlo v mezidobí i k nějakému posunu co do inspirace? Nerozumějte mi špatně, už v recenzi jsem naznačoval, že se bavíme jen o kořenech a prvcích, přičemž něco jako tvář NAHUM zajímavě krystalizuje…Je třeba říct, že každý člen poslouchá do značné míry úplně jinou muziku, má jiné vzory. Proto asi není možné říct co jsou těmi vzory pro NAHUM jako kapelu. Ale když se budeme bavit o materiálu, tak tam už jednotnější stopu je možno najít. Pokud se budeme bavit o zrodu, tak jednoznačnými vzory byli DEATH, PESTILENCE, SLAYER, SEPULTURA, BOLT THROWER, KREATOR, TESTAMENT, později VADER, IRON MAIDEN, NILE, LEGION OF THE DAMNED, DIMMU BORGIR a mnohé další. Člověk se vyvíjí jako posluchač i jako tvůrce. Nikdy jsme neměli jeden vzor a baví nás spíš kombinovat různé přístupy a hledat vlastní cestu, což se logicky proměňuje v čase.A jak NAHUM nazírají třeba na poslední desku DEICIDE, jíž se vytýká větší usedlost a rutina, aniž by se bral v úvahu právě ten písničkový potenciál?Hudební vkus je strašně individuální věc. A kapely, co už jsou delší dobu na scéně a vybudovaly si nějaký zvuk, renomé, to mají hrozně těžké. A dost záleží, na jaké straně člověk stojí. Já jako posluchač většinou od svých oblíbených kapel chci, aby se držely hlavně toho, s čím jsem si je oblíbil. Na druhou stranu jako autor vyloženě nesnáším opakování.:-)Děkuji za diplomatickou odpověď.:-) Vraťme se k novince. Po zvukové stránce jste ani tentokrát neponechali nic náhodě, mix a master se znovu dělal v Hertzu. Zvuk je však nejen formálně vynikající, ale prošel i určitým vývojem z hlediska obsahu. Přijde mi méně monolitický, více organický, aniž by ztrácel na tlaku. Posluchač není zahlcen, může komfortně poslouchat celek, ale zároveň si v pohodě vychutnat každou linku, každý detail, neboť vše dostalo prostor…Děkujeme. Za zvukem stojí přímo samotný Wojtek Wieslawski, který měl hlavní slovo u legendárních nahrávek VADER, BEHEMOTH, DECAPITATED a dalších. Totální profík. Základ se míchal měsíc a pak další měsíc jsme řešili ještě každý detail, co zmiňuješ. Považujeme za důležité, aby ve výsledku byl slyšet každý detail aranží, když si člověk s nimi dal tolik práce.Když teď „One World Death“ znovu poslouchám, připadá mi, že každý z vás se snažil o naprosté maximum – tady bych si znovu dovolil vyseknout všem(!) poklonu – a zároveň se vám podařilo docílit rovnováhy. Tady už se dá mluvit o zkušené produkci. Máš v daném směru hlavní slovo, nebo podobné věci řešíte kolektivněji?Moc děkujeme! Ne hlavní, spíš možná vůdčí slovo mám já, ale bez ostatních by to v žádném případě nebylo a nešlo. Každý má svoji roli, všichni se doplňujeme, žádný boj o moc nebo nereálné představy. Zkušenost s produkcí připisuji té době, co se tomu věnujeme; přece jenom pár alb jsme už udělali a s každým se naučíš něco nového.Co bylo v případě nového materiálu těžší, dát dohromady skladby, nebo je pak nahrát?Rozhodně skladby dát dohromady. Jak už jsem se zmínil, chtěl jsem do typického NAHUM propašovat jak progresivnější, tak i hitovější, symfonické nebo blackové prvky. Myslím, že deska je mnohem pestřejší než předchůdce. A poskládat vše dohromady tak, aby nikde nepadal řetěz nebo něco nepůsobilo jako pěst na oko, byla opravdu výzva. Některé skladby čekaly na dokončení dlouhé měsíce, dokud jsem nebyl spokojen; vzniklo bezpočet demoverzí. Výjimku tvoří jedině „Legion Of Death“, jejíž kostra naopak byla hotová za odpoledne...Předpokládám, že v rámci nahrávacího procesu se u vás mění už jen maličkosti…Přesně tak. Pár detailů se doladilo na místě, ale nikdy co se týče struktury skladeb nebo samotných riffů. Deska musí být hotová, když jdeš do studia; nepropisuje se to pak jenom do času tam stráveného, ale myslím, že i do výsledné kvality.Zapojil se do nahrávání doprovodů výrazněji i Michal?Ano, dokonce velmi výrazně. Seděli jsme u toho spolu, oba dva na 100 % připravení a jeli svoji linku. Občas jsme se i lehce přetahovali, kdo to zahraje líp :-DCo sóla? Fifty fifty? Slyším některá hodně melodická a pak o něco agresivnější, typu melodičtějších SLAYER. Na výborná, až virtuózně pojatá sóla jste si ovšem potrpěli vždy…Všechna sóla má na svědomí Michal. Jenom jsme si řekli „tady by to chtělo melodičtější, tady agresivnější“, Michal udělal několik variant a z těch jsme pak vybrali; odvedl skvělou práci. S takovým záměrem jsme jej i do kapely brali; mojí doménou jsou skladby a riffy, jeho sóla. Takovou dělbu práce jsme měli i v předešlé sestavě.Tak to jste mě dostali, skutečně bych na jednoho sólového kytaristu netipoval. Možná by se teď hodilo zmínit pár kytarových idolů…Myslím, že nepřekvapí, že to bude hlavně Chuck Schuldiner, Andy La Rocque, Jeff Hanneman a Dimebag Darrell. Ne nutně pro každého z nás, ale spíš jako otisk, který se propisuje do toho, jak o kytarové práci v NAHUM uvažujeme.Myslím, že největším hitovkou nového alba je „Through the Rotting and Cremation“, „Conspiracy of Shadows“ či „Hatekiller“. Cítíte to podobně, nebo máte jiné favority? Každopádně doufám, že je hrajete i živě….Ano, všechny zmíněné skladby živě hrajeme. A ano, dá se říct, že to jsou „hitovky“. Já je mám ještě velmi rád pro jejich zajímavou a komplexní strukturu i otvírák alba „Army, Onward!“ a titulní „Old World Dead“, které taky hrajeme. Speciální pro mne je – a troufám si říct, že i pro celou kapelu – skladba „Hatekiller“. Úvodní riff je něco, co prostě v metalu miluju a potřebuju slyšet, a když pak přijde melodická pasáž, nezřídka mívám (i kvůli textu) husí kůži...Myslíte, že ohlas na takové skladby výrazně ovlivní i vaše budoucí směřování, třeba příklon k určité symfoničnosti…? Po „Hatekiller“ ovšem následuje dost drsná jízda „Murder in Madness“, ale pak zas progresivní „Mantra“. Jsem opravdu zvědav…My jsme taky zvědaví.:-) Sice už ve mne nějak krystalizuje směr, jakým by se mohla další deska nést, ale dokud nebude většina materiálu hotová, nechci nic předjímat. Co se týče větší symfoničnosti, nerad dělám věci prvoplánově a rozhodně ne kvůli ohlasu. Jako vždy začnu od riffů a melodií a pak teprve se podívám na to, jestli takový typ aranže skladbě prospěje, nebo ne. Takže výsledek může být mnohem víc, nebo mnohem míň symfonický. Vím jen, že tam melodie chci, a vím, že chci, aby to byl energický náser.Jak mám vůbec chápat název alba? Znamená to, že podle vás jsme či brzy budeme, víceméně vlastním přičiněním, v prdeli?:-) Předpokládám, že jde i o leitmotiv celé desky…Názvem alba jsem se chtěl vypořádat s minulostí. Je to dobrá zpráva stejně jako špatná. To dobré je, že všechny sračky, kterými jsem prošel, jsou zcela mrtvou minulostí. Ano, ovlivnily mne, ale tímto vzkazem se s nimi vypořádávám: jste staré a mrtvé. Jejich svět skončil. Ta horší zpráva je, že se to týká i současnosti – vše, co žijeme, co nyní jsme, bude jednou staré, mrtvé. Přítomnost bude jednou zapomenutá minulost. Může tě to děsit, může tě to osvobodit, záleží, co si vybereš.Aha, takže nejde o globální jako spíš filozoficky laděný leitmotiv. Z témat odrážejících agresivitu žánru se každopádně stávají témata aktuální, nejde o úplně příjemný trend, na druhou stranu jdou pak zas o něco lépe prožít…Přesně tak. Život se s nikým nesere. O to lépe můžeš k tomu přistoupit: vědomě a s nadhledem. Nevyhnutelným závěrem života je smrt; můžeš se jedině pokusit se připravit a srovnat se s tím.Obálku opět připravil Vladimír „Smerdulak“ Čebakov. Sedli jste si? A šil vám na míru?Pokaždé pro nás odvedl skvělou práci, takže nebyl důvod měnit. Tohle je od něj pro nás již třetí cover a vždy je kreslil na míru. Máme rádi tento styl umění, sami jsme vyrostli na deskách, jejichž cover byl pojat výpravně a byl významnou součástí celkového dojmu z alba; v takové tradici chceme pokračovat.Stovku vinylů „Old World Dead“ Vám nedávno vydal Levi z Dead Maggoty Productions. Neuvažujete o vinylové edici i v případě „Within Destruction“, či dokonce starších alb? Myslím, že řada fanoušků by něco takového ocenila.Ano, vinylově nám právě vyšlo „Within Destruction“ a taky druhé vydání „Old World Dead“, protože to první je už pár měsíců vyprodané. O ještě starších albech zatím neuvažujeme.Naposledy jsem vás prošvihl ve Vopici, což mě enormně štve. Jak se pražská show vlastně povedla? Cítíte na aktuálních koncertech něco jako adekvátní satisfakci vzhledem k tvrdé práci, kterou jste na posledním albu odvedli?Pražská show byla super, rádi se vracíme a za ty léta skoro jako domů. Reakce na desku jsou parádní, takže ano, satisfakce je. A taky nás to hodně baví; přece jenom jsme starší materiál hráli naživo hodně dlouho, takže osvěžení setlistu je velmi vítané.Kolik věcí z novinky dostalo šanci co do koncertního provedení a budete v nejbližší době nějak výrazněji měnit setlist?Pokud máme dostatečně dlouhý set, hrajeme hned sedm nových věcí a to zpravidla v klubu. Festivalové sloty jsou o něco kratší, takže zkracujeme na cca 5-6 nových, aby se vešly také osvědčené jistoty z předešlého alba. Zařazení nových věcí je dost velká změna, další nějakou dobu neplánujeme.Jaké bylo festivalové léto a kde vás ještě můžeme letos vidět?Letošní léto bylo opravdu koncertně výživné. Projeli jsme opravdu hodně festů, někde jsme byli poprvé, jindy to byl návrat na oblíbené místo. Velmi si vážíme účasti na Brutal Assaultu, po deseti letech jsme se opět objevili na Masters of Rock, poprvé zahráli v Turecku... Těžko vyjmenovat vše; každý festival byl pro nás speciální zážitek nehledě na velikost nebo lokaci. Teď na podzim nás čekají kluby: Opava, Olomouc, Uherské Hradiště nebo Nižná na Slovensku.https://www.crazyDiamond.cz/europe_come_this_madness_recenze/4039https://www.crazyDiamond.cz/europe_come_this_madness_recenze/4039janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud se zaměřím výhradně na hardrock a dění v tomto žánru od poloviny osmdesátých let dosoučasnosti, přičemž vyřadím ze zorného pole všechny tylegendy a velké (vesměs britské) grupy sedmdesátých let jako LED ZEPPELIN, DEEPPURPLE, URIAH HEEP, BAD COMPANY, WHITESNAKE a další,pak si opravdu myslím, že (snad s vyjímkou německých SCORPIONS) největší evropskou kapelou z tohotoranku zůstávají po čtyři dekády stále švédští EUROPE.Tahle kapela hned po svém návratu v roce 2004 dokázala, že zcelajistě nebude svou novou existenci stavět na syntezátory zdobenýchhitech svého původního období, ale jala se naopak tvořit hudbu zemitější a více spjatou s jejich dávnými hudebními vzory i vlastními kořeny. Samotní EUROPE osvém nejslavnějším období do dnes hovoří jako o etapě, kdybyli coby mladíci až moc svázáni hudebním byznysem a potřeboumanažerů za každou cenu uspět. Druhou věcí však je, že tehdy v éře„The Final Countdown“ stáli u vzniku čehosi nadčasového, coby bez enormního tlaku a špičkových podmínek nevzniklo. I vtomto směru tak novější éra působí uvolněněji a vlastně jei přirozenější jejich skutečnému naturelu. Post-comebackovásérie šesti alb započatá „Start From the Dark“ z roku 2004 aukončená až albem „Walk The Earth“ (2017) tak vlastní velmidobře zhotovený hard rock s celou řadou pozoruhodných skladeb.Tehdy Švédové v nezměněné sestavě každé dva ažtři roky zásobili fanoušky poctivým hard rockem, který sinekladl prvoplánové cíle zabodovat celosvětově. Po tomto plodném období však přišlodevět let ticha. Až nyní tedy vychází dvanácté studiové album„Come This Madness“, se kterým EUROPE navazují právě na onu tvrdší a zemitější post-mileniální etapu.Jak je u téhle kapely dobrým zvykem, aktuální materiál je výtečně ozvučený, opatřený bytelnou produkcíToma Dalgetyho. Jestliže EUROPE v minulosti často dokládalivysokou skladatelskou úroveň a jistý nadhled, kdy s Kevinem Shirleyem, Davem Cobbem, či ještě před nimi s Kevinem Elsonem v zádech dokázaliletitému stylu vždy vdechnout aktuální podobu, pak v jistémsmyslu tahle věc pokračuje i letos, jakkoliv se kapela samozřejmědrží na distanc neuvážených experimentů a dává přednost klasickému hardrockovému vyznění, rockové tradici a přímočarosti. A i když jsou skladby někdy bombastičtějiaranžované, tu a tam opatřené nějakým tím symfoničtějšímintrem, více méně si zachovávají velmi přirozený rockový ráz. Jak šel v ponávratové éře čas a albapřibývala, i EUROPE se jakoby více osmělovali k přihlášení seke svým kořenům formovaným sedmdesátými lety, protože zatímco album „Start From the Dark“ bylo deskou, na níž šlo vystopovat ještě jistýodér post-grunge a celkové podlazenosti, a „Secret Society“ značila frišnou moderní rockovou jízdu poplatnou nultým letům, pakod „Last Look At Eden“ můžeme směle hovořit o převedenísedmdesátkových inspirací do novodobé etapy. Z mého pohledu „ComeThis Madness“ přirozeně navazuje především na tři předcházející alba,tedy relativně bluesové „Bag Of Bones“, ryze hardrockové s inspiracemi u RAINBOW „War Of Kings“ a především pak poslední „Walk the Earth“. Už od masivního zvuku Norumovy kytary v průběhuúvodního válu „One On One“ působí vše naprosto v souladu svývojem cesty EUROPE. Ve výsledku je okamžitě znát, žeposloucháme hudebníky, kteří ve Stockholmu sedmdesátých letvyrůstali především na hudbě RAINBOW, DEEP PURPLE, UFO, GarymMooreovi nebo THIN LIZZY. Ty grooveové riffy, to překrásné klenuté a do proudu dění delikátně zasazené sólo, uaau. I díky hlasově skvěle se udržujícímuJoey Tempestovi musím potvrdit, že jde o znamenitý úvod. Charismatický frontman se vzhledem ke svému věku sice již nemůže pouštět do přílišně vypjatých vokálních ekvilibristik, ale i jeho civilnější projev dokáže písním vdechnoutzajímavý potenciál.Přestože letošní skladby kolikrát přicházejís tématy, jež refklektují dění v současném světě, a narážejí na řaduspolečenských fenoménů nové doby, nelze říct, že by výsledekpůsobil bůhvíjak složitě, filosoficky či umělecky přepáleně. Podstatnápro EUROPE je za všech okolností dobrá poslouchatelnost. Tohlestvrzuje i největší hitovka desky „The Cult Of Ignorance“, song svýrazným refrénem, ke kterému byl předběžně zhotovenvideoklip s účastí řady hudebních, sportovních čispolečenských hvězd z země Tre Kronor. Stefan Edberg, Mats Wilander, Anders Fridén, Mikael Akerfeldt, Howlin´ Pelle Almqvist a další. Tenhle song, myslím, dokázaldobře navnadit na vydání nového materiálu. Správnou řevnivost,avšak i noblesu má v sobě titulní flák „Come This Madness“,postavený na krátkém mnohohlasém refrénu a frišných riffech, stejně jako na kontrastu mezi potemnělejšími slokami a krátkým výbušným refrénem.Text této písně se dotýká chaosu moderní doby a jehostředem je téma mediální manipulace, společenských ipolitických konfliktů, což napomáhá dojmu, že svět se dostaldo stavu navyšujícího se šílenství. Silnou a vrstevnatou skladbou je „In a Different World“ už kvůli parádní kytarové hře Johna Noruma, ale nejenom kvůli ní. Dalším z vrcholů alba jebezesporu skladba „Scandinavian Eyes“ dokumentující výraznouskladatelskou schopnost EUROPE v současném hardrockovém prostředí přicházet stále se zajímavými songy, ale i schopnostprocházet strukturálně proměnlivějším terénem plným exotických ornamentů. Zde kapelanepopře velkou náklonost k DEEP PURPLE. Zajímavě se jevízabudování nejen Michaeliho hammondů do celkového soundu, ale takéorchestrálních motivů. V neposlední řadě lze v materiálech okolo nahrávky dohledat i účast hlasových příspěvkůod Tobiase Forgeho a Mikaela Akerfeldta v celkovém chóru této písně.Na albu se objeví i zdařilá balada„This Time Of Year“, v níž hrají důležitou roli piáno aklávesy. Melancholičtější tón zkušeného Joey Tempesta dávásongu odlišný ráz, než tomu bylo u mladistvě znějících baladosmdesátých let, ale i tak posluchač dostává velkou dávkuautenticity. Podobně se jeví i kratší komorní věc z druhépůle nosiče „In the Absence Of Grace“, která navzdory osudovému vyznění vyklidňuje terénmezi dvěma rvavějšími hardrockovými kusy „Takin´It Back“ apozoruhodnou „The Angels Must Have Flown“. Mým velmi oblíbenýmsongem je zde „The Devil´s Back“ - tvrdý, avšak hodně melodickýhard n´heavy flák perfektně vystihující podstatu této kapely napříč časem.Závěrečná „Nothing Can Follow This“ působí o něco méněpřímočaře a její výpravnost je umocňována vstupy mluvenéhoslova a orchestrace. Nejde úplně o nápadnou věc na první dobrou,ale jako finále song dobře funguje. EUROPE nahráli další velice zdařilou desku, která však na druhou stranu nevybředává z řady ostatních aurčitě se nezařadí mezi to úplně nejlepší od těchto Švédů.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_not_your_kind_of_people_recenze/4038https://www.crazyDiamond.cz/garbage_not_your_kind_of_people_recenze/4038nobody@nothing.com (Tomáš)7 let je zatím nejdelší pauza mezi jednotlivými řadovkami GARBAGE. Sice v roce 2007 vydali best-offku „Absolute Garbage“ s jedním novým songem, ale v mezičase skutečně moc aktivní nebyli. Některé věci prostě vyžadují čas. Potřebovali si od sebe odpočinout, taky měli různé vedlejší aktivity. Zmíněná výběrovka zároveň završila jejich kontrakty u všech labelů, takže ani z této strany žádné tlaky nepociťovali. A řekněme si tu na rovinu, GARBAGE nikdy nebyli ani rekordmani v efektivitě a jejich nahrávací proces vždy trval docela dlouho. I deska „Not Your Kind Of People“ vznikala v podstatě přes dva roky.První věc, co si při jejím poslechu všimneme, je opětovné širší zapojení elektroniky. Ideologicky se tím GARBAGE tak trochu vracejí ke svým kořenům. Druhá věc, kterou lze vytušit mezi řádky, je uvolněnost. Kapela neměla co ztratit, nebyla pod externím tlakem, takže si složila a nahrála desku kompletně dle své libosti. Je hravější, odlehčenější. Skotsko-americká partička si to evidentně užívá a dobře se baví. Stylově jsou už po čtyřech deskách docela pevně etablovaní, ani teď nevymýšlejí žádné extra novosti. Pracují v rámci definovaných mantinelů a spíše než o jejich rozšiřování, se jedná o efektivní využití hrací plochy. Je to málo? Nemyslím si. Pořád dokážou přicházet s novými zvuky, s novými dramaturgickými kličkami. Určitě nestagnují. V čem vidím slabší stránku desky jsou písničky samotné. Chybí zde pár skutečně silných a výrazných kousků, které by desku nakoply a potáhly. Ano, mluvím o hitech, které zde prostě absentují. Slušných písniček je zde více než dost, ale těch pár rozdílových, které by desku jasně charakterizovaly, tak ty zde skutečně nenajdeme. Nebo se podíváme do bonusů? Ještě chvilinku strpení.První náznaky oživování kapely se objevily už v roce 2010. Delší pauza jim evidentně po lidské stránce prospěla, protože unisono byli všichni nadšení, že se opět potkali, tvořili a prý jim to šlo absolutně přirozeně. Nemám důvod tomu nevěřit. Samotné nahrávání se protáhlo na více než rok, plus nějaký čas na mix, mastering, dodělávky, takže deska byla skutečně připravena k vypuštění až v květnu 2012. Jak už jsem zmínil, GARBAGE byli bez major labelu, album si vydali pod vlastní značkou Stunvolume. Když to hodně odlehčím, tak v podstatě celá deska byla vlastně takovým rodinným projektem. O zvuk a mix se postaral dlouholetý spolupracovník kapely Billy Bush, aktuálně už i manžel Shirley. Dcery Steva Markera a Butche Viga pak přispěly doprovodnými vokály do úvodního singlu „Blood For Poppies“. Většinu materiálu nahráli v Los Angeles, kde v té době bydleli jak Butch Vig, tak i Shirley. Možná i to mělo vliv na citelně pozitivní atmosféru kolekce.Tanečnější elektro-rockové kousky reprezentuje třeba „Automatic Systematic Habit“. Jak už jsem zmiňoval, není to špatné, ale prostě to už známe z minulosti a není to tak omračující, jako kdyby to bylo třeba na druhé desce. Podobně jako i druhá „Big Bright World“. Je to GARBAGE, to poznáme na první dobrou, ale takový nějaký krotší. Kytary jsou v mixu lehce utopené, neřežou a neburácejí jako za mlada, Shirley taky zní až moc pozitivně a tajemno ani nepředstírá. Zmiňovaný úvodní singl „Blood For Poppies“ pak nějak pořád nedokážu zpracovat. Sloka je v nějakém podivném hip-hop „árenbí“ módu, který mi ale že vůbec nesedí. Přitom refrén je celkem fajn popík s náznakem ostřejších kytar. No nic, popojedem. „Control“ konečně přichází s něčím vysloveně zajímavým. Takhle to mám rád, temnější nádech, industriální takt, foukací harmonika krásně dotváří atmosféru. Výborný song po všech stránkách. Má to intenzitu, napětí. Má to spád. Výborné kytary, výborné bicí, zajímavá elektronika, jednoduchá mohutná basa. Je to ale jak na horské dráze. Následující titulní skladba je totálně vyčpělá nuda. Bez nápadu, utahaná, nezajímavá. Tohle se fakt nepovedlo.A houpačka pokračuje. „Felt“ je příjemně zasněným shoegazovým kouskem. Průniky GARBAGE do shoegazu na předešlých deskách byly vždy velice povedené. Zůstávají totiž v té „popovější“ části jeho spektra, takže je to myslím skousnutelné i pro fanoušky, pro které je zmiňovaný hudební styl v jeho ryzí podobě už moc alternativní. Slušným songem je i „Sugar“, vracející se k typické formulce kapely. Tajemná, jemně triphopová atmosféra, líně se vlekoucí tempo. Na první pohled docela nenápadná písnička má ale silný náboj a vnitřní sílu. A když si nás takhle hezky zvláčnili, vypustí na nás dunivou agresi v podobě „Battle In Me“. Sekaná rytmika, efektem zastřený hlas Shirley a kulometná palba refrénu jsou zničující. Špatná rozhodně není ani „Man On A Wire“. Je celkem energická a houpavý riff v refrénu je dalším typickým poznávacím znakem GARBAGE. Závěr obstará baladická „Beloved Freak“. Relativně tuctová skladba, z které nejvíc vynikne krásný a sebejistý hlas Shirley.Vraťme se teda ke zmiňovaným bonusovým skladbám. Důvod, proč se objevily až na rozšířeném vydání desky, je prozaický. Nestihly se jednoduše dodělat. Stejně jako několik dalších, ze kterých se staly b-sides, nebo prostě šly do archivu, aby se případně použily někdy v budoucnu. Bonusová nálož obsahuje čtyři skladby (Japonci jsou vždy něco extra, takže tam dokonce pět), a musím říct, že za mě je to možná nejsilnější část desky. Hned první silně elektronická „The One“ má zajímavou melodii a nekompromisní tempo. Atmosféra se mění z drásavého neklidu až k uvolněnému rozjímání. Slušný kousek. Ale to byla jen taková rozcvička. Kvalita dál poroste. „What Girls Are Made Of“ jsou GARBAGE v nejlepší formě. Temný nádech, ostré kytary, quiet-loud-quiet dynamika. „Bright Tonight“ přehazuje výhybku směrem do pozitivna. Cinkavé akustické kytary plující na vlnách rozsáhlých synťákových ploch připomínají THE CURE na přelomu osmdesátek a devadesátek. Velké překvapení. Příjemné překvapení. Závěrečná „Show Me“ nás pak vrací do klasického modusu operandi, i když slide kytara je celkem neobvyklý element. Výborná skladba ve stylu desky „Version 2.0“. A co teda dostali navíc v zemi vycházejícího slunce? Další slušnou kytarovku „Love Like Suicide“. Poctivý song s výraznou melodií, slušným drivem a dostatečně burácivými kytarami.Jaké byly reakce na návrat GARBAGE? Nemůžeme ani zdaleka říct, že by se jednalo o nějakou senzaci, boření hitparád a přepisování hudební historie. Než o nadšení šlo spíše o potěšení fanoušků, že se na scénu vrátila výborná kapela, která ještě pořád má co říct. Uvolněná, dospělá, ve slušné formě. Aktualizovala svůj styl a projev pro nové desetiletí a zaplnila prázdné místo na alternativní scéně. Symboliku ke zmíněnému můžeme vidět i v coveru desky. Zatímco minimalismus jim nebyl cizí ani v minulosti, teď ho dotáhli skutečně do extrému. A taky se změnil hlavní vizuál, když výrazné barvy nahradila nenápadná šedá. Jako by tím symbolizovali smíření s faktem, že už nemůžou, a vlastně možná ani nechtějí, pomýšlet na průniky do mainstreamu.https://www.crazyDiamond.cz/heiden_sukkhu_guyod_praha_subzero_26zari2026_koncert/4037https://www.crazyDiamond.cz/heiden_sukkhu_guyod_praha_subzero_26zari2026_koncert/4037hackl@volny.cz (Pekárek)Mluvit hned o kulturním úpadku by asi působilo poněkud zahořkle, přesto mě nízká účast na dvou naprosto odlišných, každopádně však vynikajících koncertních akcích, kterých jsem se zúčastnil v rozmezí dvou dnů, zarazila. Ale možná, že se vše jen blbě sešlo. Tou první bylo vystoupení kytarově blackových HEIDEN v pražském klubu Subzero, spojené s křestem jejich vynikající novinky „Cma“; druhou pak spořilovská zastávka festivalu Horn Fest Praha, zaštítěný světovou extratřídou ve hře na daný nástroj, Radkem Baborákem. Hornisté svým příznivcům navíc dopřáli dobrovolné vstupné. Marně. Kromě nešťastné konstelace spojovala zmíněné koncerty jedna zásadní věc, nekašírovaná civilnost a maximální důraz na samotnou hudbu. Podobný přístup vždy rád podpořím.S HEIDEN jsem zatím živě tu čest neměl, a jelikož „Cma“ stále okupuje jedno z předních míst v mém letošním žebříčku, nic jsem neřešil a v sobotu večer vyrazil směr Smíchovské nádraží. Snadná dostupnost Subzero, situovaného v DIY centru Eternia nedaleko Anděla, představuje nespornou výhodu. Obavy vyvolával jen zvuk. Ještě pod hlavičkou Underdogs jsem zde zažil tři koncerty a na všech byla míra zvukového komfortu podprůměrná až hrozná. V daném směru se bohužel nic nezměnilo, na což nejvíce doplatili rakouští GUYOD. První úder do strun baskytary mi málem utrhl palici. Přestože doom/deathová produkce plná temnoty a deprese zaujala, rychle jsem vyklidil pole a hledal místo, kde bych si je mohl, když už ne vychutnat, tak alespoň trochu poslechnout. Sound byl enormně silný, bicím dominoval mohutný virbl, baskytara vše devastovala. Podotýkám, že špunty na koncerty nenosím a nosit nebudu. Nakonec jsem skončil až u stolku naproti WC, kde jsem mohl rozlišit více. Znechucení přístupem zvukaře, který návštěvníkům za jejich vstupné servíroval sonickou zběsilost, jsem ovšem překonat nedokázal. Některé věci už dávno nemám zapotřebí. Naštěstí se našli fanoušci, kteří vytrvali a postarali se o důstojnou zpětnou vazbu. Právě něco takového si Rakušané určitě zasloužili. Momentálně promují Ep „Death Throes Of A Drowning God“, jehož poslech lze pro cestu do věčného zatracení určitě doporučit.:-) Zpětně dost lituji, že jsem si ho namístě nekoupil.Dramaturgie večera nebyla nastavena vůbec špatně. Po pocitově dost zahuštěných GUYOD přišli totiž na řadu extrovertní blackmetalisté SUKKHU, kteří mě i napodruhé bavili. Zůstal jsem i díky nim. Frontwoman Maania podala v rámci poměrně pestré a suverénně naservírované kolekce blackových skladbiček strhující výkon. Hrálo se převážně z aktuálního alba „Self-Exorcism“. Koncertně už solidně vyhraná kapela šlapala na jedničku. Syrovost a živelnost přitom i nadále zůstávají, z pohledu přítomných žádná rutina. V podstatě si nebylo nač stěžovat. Užíval jsem si hru na každém postu, včetně tympánů. Nevím, k čemu došlo v mezidobí v zákulisí, ale zvuk získal vcelku normální parametry, basa jen příjemně tvrdila muziku. S postupem doby se bohužel začal vytrácet vokál, za což slábnoucí hlas zřejmě nemohl. Ostatně, žádost Mannii o přidání vokálu byla ignorována už na počátku setu. Nepočetné publikum reagovalo velmi dobře a dočkalo se i přídavku.Nástup HEIDEN se poté odehrál v decentním stylu. Kapela prostě v bezprostřední návaznosti na zvukovku spustila brutální „Stěnu“. Stoprocentní výkon všech zúčastněných kazil pouze zvuk. Utopené bicí jsem čekal, příliš silné klávesy již méně. Zpočátku zněla přepáleně i nasamplovaná baskytara, což vygradovalo nepříjemným vazbením v nádherné „Vodě“. Následně však došlo k určitému zlepšení, hudba rázem naskočila a takřka vzápětí dorazila i husí kůže. Osu vystoupení tvořily skladby z novinky, doplněné tuším třemi věcmi z předchozí desky „Andzjel“. K monumentální gradaci kapela dospěla během komba tvořeného zhudebněnou pocitovou agónií „Snažím se najít srdce“, následovanou jedním z nejtemnějších kusů „Nevěřím těm očím“. Kytarově psychedelická pasáž uprostřed posledně uvedené písně neměla chybu, „mrazila“ vlastně ještě více než z desky. HEIDEN byli naživo enormně přesvědčiví. Vlastně víc, než jsem čekal. Za vším stojí neotřelé melodické plochy, organické a dostatečně variabilní bicí, vnímavá komunikace dvou různě pojatých kytar a robustní klávesový podkres. Samostatnou kapitolu představoval Kverdův procítěný vokál, spolehlivě pracující s temnotou, která obklopuje životní pouť každého z nás, přestože ji vnímáme hlavně při bolestných ztrátách. Jak trefně poznamenal kmotr alba, vydavatel Martin Čech (Epidemie Records), HEIDEN hrají black metal již dlouho a opravdu ho znají. Dovolím si dodat, že je pro ně takřka přirozeností, a to i když se pohybují v kytarových post sférách. Za mě jde tedy spíš o reálný metalový progres, což by nakonec zčásti vysvětlovalo i onu slabší účast. Progresivní kapely nebudou mít nikdy na růžích ustláno. Jistou útěchou může být, že samotná „Cma“ se dle mých informací prodává „na poměry“ dobře.Křtilo se slivovicí, což Martinovi, jako milovníku fyzických nosičů a krásných grafik, tak trochu rvalo srdce.:-) Opravdu důstojné finále obstaral „Bílý had“. Jelikož si nadšené publikum řeklo o neplánovaný přídavek, zopákla se ještě jednou „Stěna“. Nakonec jsem tedy odcházel spokojen, HEIDEN i živě bez problémů potvrdili status domácí špičky, kterou stavím o dost výše než celý zástup známých zahraničních jmen. K naprosté dokonalosti chybělo jen empatičtější nazvučení a alespoň 50 lidí navíc.https://www.crazyDiamond.cz/anthrax_cursum_perficio_recenze/4036https://www.crazyDiamond.cz/anthrax_cursum_perficio_recenze/4036janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Od zaběhlých kapel jako ANTHRAX jiždnes nelze čekat nic jiného než sázku na jistotu. Zvlášť když jejich albová novinka „Cursum Perficio“ přerušuje desetiletou pauzu tvůrčího ticha, po které by bylo opravdu bláhové čekat od nových skladeb nějaké úhybnémanévry do neprobádaných oblastí. Fanoušek newyorskýchthrashers tak dostává materiál, kde klasický rukopis ANTHRAXpoznává prakticky okamžitě a kde se toho zajímavého ve vztahu kstarším nahrávkám děje zas o něco méně. Je však dobré mít na paměti, že ponávratové obdobízapočaté albem „Worship Music“ z roku 2010 je vnímáno jakovelmi úspěšná kapitola historie souboru, a tak opravdu nebyldůvod něco na osvědčené receptuře měnit. Z formálníhopohledu tak působí nový materiál naprosto v pořádku a platí za zcela typickédílo pozdních ANTHRAX, tak jak si svou tvorbu kapela nalinkovalajiž půldruhé dekády nazpět. Je nutné přiznat, že tihlemuzikanti jsou stále ve velmi dobré kondici a naplňují předpoklady dobře odvedeného řemesla. Ostrých riffů ScottaIana je zde pravděpodobně o trochu méně než na předchůdci „For All Kings“, ale baskytara Franka Bella stále tuží správně olovnatýsound tolik typický pro tuhle kapelu. Sóla šikovného kytaristy Jona Donaise se mě letos jeví velmi zajímavěa jsou do songů umisťována s opravdovým vkusem a citem pro funkčnost celku. Motor kapely Charlie Benante stálepatří mezi nejlepší metalové bicmany světa a jeho forma má stálepotenciál nakopávat skladby do velkolepého vyznění. V neposlednířadě pak rtuťovitý indián Joey Belladonna prezentuje svůj typický vokál velmi vitálním způsobem,po kterém poznáte ANTHRAX prakticky okamžitě. Zkrátka, Joey je stále ve vynikajícíformě. Přejděme však kméně pozitivním věcem. Tou hlavní z nich je přesvědčivost, četnost a skutečná zajímavost nápadů,jakými oplývají nové skladby. Inspirativnost je vlastně o řád nižší než navšech dosavadních albech nezpívaných Belladonnou a posluchači seaž tak nedostává zajímavých kontrastů mezi riffoidními běhya refrény. Ohledně vygradovanosti skladeb opravdu cítím menšínáboj i nižší schopnost gradace či proměn, naopak ve výsledku je dost songů zprůměrovaných, tak aby náhodou nějaký nevyčníval mimo mantinely osvědčeného. Kapela trefněvybrala před vydáním zdejší singly, protože hned ten pilotní „It´s For The Kid“platí za moshující řežbu, jaké nedokáže na albu konkurovatprakticky žádná další skladba. Tohle je bláznivá jízda s odkazy na nejlepší chvilky historie této kapely. Typický song od ANTHRAX v tom nejlepším možném rozpoložení. Vůbec na jeho adresu nepobírám výtku, že jde o kopírku stylu z osmdesátek, zde totiž přichází band zvukově repasovaný na aktuální podmínky. Jasně, stylově nic nového pod sluncem, ale skvělý vál každopádně.Být v úvodní rozmáchlé „TheLong Goodbye“ patrná větší dramaturgická diferenciace mezijednotlivými pasážemi, konkrétně slokami a refrény, dost pravděpodobně by měla i tahle věcnárok dostat se mezi absolutní klasiku, leč song na můj vkus jedeprakticky v jedné rovině a nikdy nedosáhne vyvrcholení. Zpěvná hymna „Everybody´sGot A Plan“ platí za song na pomezí metalu a punku, který se však na rozdíl od hitovek minulosti velmi brzy oposlouchá a ponápadných úvodních sloganech se jeho dějství odehráváprakticky v prostoru obvyklostí a vytěžené průměrnosti.Výrazným songem se může stát „The Edge Of Perfection“ stakřka blackmetalovou kytarovou smrští a decentním blast-beatem,jenže po chvíli si i u téhle vypalovačky, tak trochu sklouzávající do sladkobolnějších prefabrikátových poloh chorálového neo-metalu, uvědomujete, jak rychlese vám to celé obehrává. V každé z výše uvedených skladeb je však vždy alespoń něco, co vás zaručeně zaujme a potěší, ať užjde o rytmickou souhru, zvuk riffů a nebo s potencívystřelené kytarové sólíčko. Pátá „Infectious“ údajně má býtskladbou, které podlehne každý vlastník rockovějšího cítění. Ano, jistá bodrost aodpich znát opravdu je, ale zpěvová linka na mne působí jaksi kolotočově, a tak po nějaké době to pravé ořechové marně hledám i zde. Hodně se mi naopak líbí tvrdé songyzahajující druhou polovinu alba – ať už jde o grooveovýblitzkrieg tíhnoucí k hardcore feelu „NYC ´93“, ve kterém poznávám spíše ANTHRAX zbushovské éry devadesátých let, a nebo pak také bezútěšný, avšak velmi zajímavý titulní flák „Cursum Perficio“ plný temnoty a rafinované melodiky. V obou případech jde o dobré věci. Kvalitu druhéhopak podtrhuje i jistá podobnost Belladonovy dikce připomínající desku „Persistence Of Time“. Kpodnětným věcem ve výsledku řadím pak i následné kusy, včetně závěrečného rychlého nářezu „My Victory“, který zakončuje album, jež svým vyzněnímsice zachovává ANTHRAX osobitý ksicht a ctí kvalitní řemeslnéošetření, ale po stránce podnětnosti a četnosti nápadů se album nedokáže vymanit z pozice nejslabšího albového zápisu, na jakém byl v rámci ANTHRAX ke slyšení hlas Joeya Belladonny. Prostě jsem čekal o trochu víc, byť chápu, že chlapci mají svůj věk a po desetileté studiové pauze je pro tuhle kapelu asi těžké navázat napřerušenou nit. A to může platit i u tak semknutého a častokoncertujícího uskupení, jakým ANTHRAX bezesporu jsou a povětšinu své historie vždy byli. Dobré, ale je tohle tzv.dobré pro ANTHRAX opravdu dobré?https://www.crazyDiamond.cz/the_ocean_solaris_recenze/4034https://www.crazyDiamond.cz/the_ocean_solaris_recenze/4034nobody@nothing.com (Gazďa)Drtící riffy, majestátní plochy,atmosférické vrstvení, barevné palety, nepravidelná metra,velkolepá témata. Němečtí THE OCEAN se už čtvrtstoletípohybují na špici post-metalu, kde podle mého názoru okupují tuvůbec nejvyšší příčku. Méně repetitivní a pestřejší nežjejich souputníci si vždy inspiraci brali také z progu av poslední době i z elektroniky. Nikdy nestáli na místě,vždy se pohybovali kupředu, ale zároveň si trvale ponechávalidostatek osobitého DNA, ze kterého povstávaly jednotlivé položkyjejich diskografie. Ač chameleonští, tak stále charakterističtí.Tímto způsobem pokračují i na nejnovější řadovce „Solaris“.S THE OCEAN mám jakési zvláštníintimní spojení, které nemám s žádným jiným hudebnímtělesem. Nejde jen o to, že obdivuju jejich hudbu, tohle pouto jdedál. Máme totiž stejné koníčky. Jsem milovník vody, moře,potápění, plachet a vodních sportů i žrout informací opřírodě. Album „Pelagial“ (2013) alias odysea mořskýchhlubin se trefilo do mého vkusu nejen hudebně, ale i filozificky.Dvojalba „Phanerozoic I: Paleozoic“ (2018) a „Phanerozoic II:Mesozoic/Cenozoic“ (2020) se zas protnula s mým největšímkoníčkem: paleontologií. Novinkou „Solaris“ se tohle naševzájemné prolínání pokračuje. Solaris od polského spisovateleStanislawa Lema je už od dětství jednou z mýchnejoblíbenějších knih. Jde opět o zkoumání toho, kdo jsme,odkud přicházíme a kam jdeme. THE OCEAN toto hledačstvíprovozují v hlubinách moří, v dávné minulosti i vesmírnýchdálavách. Na pozadí jiných druhů: tajuplných ryb a korýšůpod hladinou, dávných zkamenělin nebo mimozemského života. THEOCEAN jsou vlastně jacísi filozofičtí biologové, kteří básnío světech, které nejsou naše, ale které tomu našemu lidskémunastavují zrcadlo.Chybělo jen málo a nová deska vůbecsvětlo světa nespatřila. Po vydání elektronikou ovlivněné„Holocene“ (2023) a následujícím turné se kapela ocitla narozcestí. Takřka všichni dlouholetí členové se rozhodli dátsouboru vale, včetně skvělého vokalisty Loica Rossettiho,fenomenálního bubeníka Paula Seidela nebo Petera Voigtmanna, jehožklávesové struktury tvořily páteř Holocénu. Nějaký čas bylookolo souboru ticho a pesimisté se báli úplného konce. Kapelníka ústřední skladatel Robin Staps a zůstavší basista MattiasHägerstrand ale zatáčku vybrali, obklopili se novými spoluhráčia z popela povstal dost jiný Oceán. Za mikrofon se nověpostavili hned dva vokalisté. Jednak Ital Enrico Tiberi, jednakČíňanka Lane Oshi. Vůbec poprvé tak má skupina i zpěvačku.Přišli také hned dva další kytaristé. Australan Marco Gennaro aFrancouz Emmanuel Jessua, jinak frontman HYPNO5E, které mají THE OCEAN pod svýmikřídly v rámci svého labelu Pelagic Records. Za bicí pakusedl Španěl Jordi Farré. Skutečně internacionální apozoruhodná sestava. Tak jak bývá u kapely zvykem. Výsledkem je„Solaris“. Solaris vydal Stanislaw Lem v roce1961 a zabývá se jeho oblíbeným tématem, tedy obtížnémuporozumění mezi různými formami života i lidmi mezi sebounavzájem. Jde o příběh psychologa Kelvina, který přistává naplanetě Solaris obývané živým a vysoce inteligentním oceánem(sic!), se kterým lidé nejsou schopni vejít v jakýkolismyslupný kontakt. Odpovědí oceánu na poslední z těchtopokusů je, že na základě tužeb a traumat kosmonautů vytvoříživé odrazy jejich vzpomínek, se kterými je konfrontuje. Kelvintak pod vlivem oceánu znovu potkává svou dávnou lásku a snažíse porozumět nejen zvláštnímu mimozemšťanovi, ale zejména isám sobě. Kniha byla třikrát zfilmována, nejlépe AndrejemTarkovským v roce 1972. V posledních letech se dostáváz nějakého důvodu opět do módy, když byla minimálněv šesti různých adaptacích předvedena na divadelníchprknech a čtyřikrát se dokonce stala inspirací k opeře.Intimní dramatické scény a Lemovy dušezpyty k opernímuzpracování skutečně vybízí…Jsou také ideální potravou proStapsovy jako obvyklé velkolepé tematické a hudební hrátky.Přestože se kapela zcela proměnila, její ideová páteř zůstalanezměněná, jelikož právě berlínský kytarista byl vždyústřední tvůrčí figurou a kreativním motorem souboru. Námětověje podobně jako u předchozích desek ústřední látka proskladatele jen volnou inspirací. Podobně jako hlubiny moří nebogeologická minulosti i Lemova kniha slouží jako podnět, na kterémstaví své vlastní myšlenky. Ty by ale byly polskému spisovateliblízké, i když Stapsovy texty nijak neodrážejí konkrétní dějknihy. THE OCEAN pokračují tematicky v látce předchozíchdesek – odcizení mezi lidmi, odtažitost a necitelnost modernícivilizace, neschopnost komunikace. Někdy zajímavě, jindy spíšbanálně. Staps byl vždy silnější v celkovém ideovémpojetí než v samotné hře se slovy. V rozhovorech oLemovi mimochodem vůbec nemluví, jako inspirační zdroj opakovanějmenuje Tarkovského adaptaci. Kdo ví, zda ho vůbec četl… Instrumentální složka desky vzniklaprý už v roce 2021, ale jelikož mezitím tehdejší klávesákVoigtman přišel s novými nápady, odložili ji a nejdřívestvořili „Holocene“. Po příchodu nových zpěváků pak souborzačal pracovat na vokálních linkách a dotvořil celý filozofickýkoncept díla. V některých pasážích je tak přímo cítit,že pocházejí ještě z předchozího „pravěkého“ obdobíkapely, kdy se do toho Staps a spol masivněji a metalověji opírali.Jiné atmosféričtější části zas ukazují víc na recentníelektronické období, které na minulé desce nejlépereprezentovala skvělá hitovka „Unconformities“ a na novincezávěrečná „Milk of My Dreams“ plus outro „51°28’30″S,73°6’11″W“. Ty stojí na pulzujících syntetizátorovýchrytmech Thorstena Quaeschninga alias předáka TANGERINE DREAM, sekterými jamovali ve studiu. Zde se svému metalovému rodokmenukapela vzdaluje nejvíc, ale nejde o cizorodý prvek. Solaris je podtaktovkou slavného producenta Jense Bogrena atmosférická abarevná. Navzdory nástrojové i žánrové pestrosti působízároveň také přehledně a srozumitelně. Základ většinymateriálu tvoří stále jasně rozpoznatelné oceánovské prvky.Tedy zejména hutné těžkotonážní post-metalové riffykombinované s různorodými rytmy, v nichž se nováčekFarré snaží co nejlépe navázat na Seidelovu práci, což jetakřka nadlidský úkol. Farré nedosahuje Seidelovy lehkosti akreativity ve využívání nástroje, ale přesto jde o velmisolidní bubenický výkon.Zapadli i oba noví vokalisté. Nevím,jestli šlo o záměr už při jeho výběru, nebo jde o snahusamotného zpěváka, ale Enrico Tiberi jakoby barvou hlasu ischopnostmi z ucha vypadl předchozími Loicovi Rossettimu.Podobně jako on dokáže dát silnou emociální váhu svémupřednesu jak v čistých pasážích, tak i v growlu, který jev jeho podání pestrý a silně citově zabarvený. Kdybychnevěděl, že jde o jiného zpěváka, tak bych si myslel, že zamikrofonem nedošlo k žádné změně. Opravdovým plusem jepak druhá vokalistka. Lane Oshi přináší svým chladným azároveň barevným projevem THE OCEAN zcela novou část palety:ženskou křehkost a naléhavost. Už se těším, jak si toto duovychutnám naživo. Pod Bogrenovým vedením pak kapela zavelela ik dalšímu rozšíření různorodosti zvuku. Akustickákytara, vibrafon, nejrůznější druhy syntetizátorů a kláves čidokonce trombon metalový spodek nenarušují, ale osvěžují ho.To vše by nestačilo, kdyby nebylschopen Staps dodat kvalitní nápady. „Belligerance“, „UltimaEsperanza“, „Simulacra“, „Departure Song“, „LightPollution“ mají dostatek chytlavých momentů v riffech,melodiích nebo rytmech, aby fanoušky podobného typu hudby zaujalya zůstaly s nimi na další týdny nebo měsíce. Se sedmdesátiminutami je ale deska příliš dlouhá a v některých pasážíchby jí krácení neškodilo. Například první polovina Simulaker jezbytečně natahovaná a celkově by songu slušela většísevřenost. Vrcholným dílem diskografie THE OCEAN poslední řadovkanení, ale jde o důstojné a zajímavé pokračování pro skupinu,jejíž vesmírný orbit se nedávno nebezpečně přiblížilgravitační implozi. Jsem rád, že s námi zůstali a už setěšme na jejich společný koncert s PSYCHONAUT ve Futuruv listopadu.  https://www.crazyDiamond.cz/gorod_allegaeon_halysis_praha_modra_vopice_22zari2026_koncert/4035https://www.crazyDiamond.cz/gorod_allegaeon_halysis_praha_modra_vopice_22zari2026_koncert/4035nobody@nothing.com (Gazďa)Dvě špičkové kapely technickéhodeath metalu a jedna zajímavá instance melo-deathu zavítaly běhembabího léta do pražského klubu Modrá Vopice. Šlo o intenzivnívečer, který ukázal, že i death metal je žánr, který se dálvyvíjí a může být pestrý a lehce koncertně stravitelný. Původně se mělo deathové kláníkonat v Klánovicích, ale pár týdnů před dnem D byl oznámenpřesun, zjevně kvůli nižší než očekávané návštěvnosti.Z Černého psa do Modré Vopice, tedy od jednoho barevnéhozvířete do druhého. Trochu škoda, neboť všichni vystupujícírozhodně stáli za pozornost a hlavní dvě hvězdy patří k úplnéšpičce toho, co může dnešní techno-death nabídnout. Do Vopicechodím navíc na zastřešené koncerty nerad, protože mám pocit,že zvukař/i jsou tu snad nahluchlí. Nejsem schopen určit, zda topřehulují soundmástři, které si účinkující vozí s sebou,nebo místní partička, ale ze všech koncertů mě tu bolely uši ihlava. Ne tentokrát. Jednak jsem se vybavil dobrými špunty, jednakse volume pohybovalo celý večer blíže hladině snesitelnosti, nežzde bývá zvykem. Ale i tak jsem byl rád, že jsem ty špunty měl.Finští HALYSIS byli jediní, kteréjsem neznal, takže jsem jim preventivně věnoval nějakou tuhodinku hodinku předchozího náslechu, což se mi ve Vysočanechvyplatilo. Často jsem i jako letmý posluchač poznával jednotlivépasáže, takže o nevýraznosti přehrávaného materiálu nelzevůbec mluvit. Finové z Lahti se na scéně pohybují jedenáctlet a letos vydali pětipísňové EP „Of Static Slumber“, nakteré jsou zjevně dost hrdí, neb ho v Praze přehráli celé.Jde o zpěvný melodický death metal s občasnou lehkou příměsímetalcore, kde hlavní roli hraje solidní hráčská i skladatelskávybavenost pětice a zejména hlasové schopnosti frontmana HenryhoHämäläinena. Ten je schopen velmi rychle přecházet mezi čistýmipolohami a growlem, kde je tato plynulost někdy skutečněobdivuhodná. Letos jsme ho už v Praze jednou viděli, když najaře zaskočil u mikrofonu OMNIUM GATHERUM za marodícího JukkuPeltonena. HALYSIS nehrají nic superoriginálního, ale jde o dobřeposkládaný i zahraný melodeath, který si zasloužil většípublikum než těch cca padesát hlav, jež se na začátku úterníhovečera ve Vysočanech komíhaly.Mají snad GOROD nového zpěváka?Vždyť jsem si při jejich minulé pražské návštěvě s JulienemDeyresem i příjemně pokecal a plešatý hubený střízlíknastupující při zkoušce na pódium rozhodně není on. Ani rychlýpohled na Google žádné změny neukazoval. Zjevně se kapelyv headlinerské roli prostřídaly, přestože i na stránkáchprogramu večera nic nenaznačovalo změnu. Tenhle krok se ale ukázaljako funkční, jelikož GOROD jezdí do Česka mnohem častěji amají tu silnější fanouškovskou základnu. To ALLEGAEON u násbyli teprve potřetí a reakci obecenstva čítajícího v tutochvíli odhadem sto kusů bych označil jako vlažnou. Nerozumímtomu. Okolo se míhala trička Brutal Assault, kde i ty méněkvalitní bandy dostávají prvotřídní podporu. Zde jsme měli codo činění s technodeathem té nejvyšší jakosti a lidéjeli po většinu koncertu maximálně na trojku, přestože sestaronový frontman Ezra Haynes snažil jejich mařeny pravidelnýmburcováním co nejvíc rozhýbat. Na to si mimochodem ještě nazačátku první písně elektrickým kartáčkem přímo na pódiuvyčistil zuby. Trochu šáhlej zjevně bude… Naštěstí siAmeričané z nemastné neslané reakce nic nedělali a sypalito do nás jedna báseň. Coloraďané oslavili letos dospěláckouosmnáctku a mají za sebou sedm desek, které stojí za pozornost.Jako své vzory uvádějí MEGADETH, NEVERMORE, odkud si beroutěžkotonážní riffování, ale jejich technicky precizní deathmetal se inspiruje také v progu a melodičností kapel jakoSOILWORK, když si Björna Strida vypůjčili před lety i kestudiovému hostování. Hlavní skladatel Greg Burgess také mistrněovládá klasickou kytaru a flamenco, a zvuk souboru tak čas od časuzpestřují i akustická šestistrunka nebo španělské rytmy. Nejdeprostě o nic primitivního, ale o zajímavou a pestrou hudbu, kterávedle technické preciznosti nezapomíná i na kvalitní nápady.Loni vydali velmi dobrou řadovku „The Ossuary Lens“ a je trochuškoda, že z ní ve Vopici zazněly jen dvě věci. Sáhlialespoň k prvotřídnímu materiálu v podobě zběsilésinglovky „The Swarm“ a pak melodické „Wake Circling Above“,kterou kdosi na internetu označil za „nejlepší věc odINSOMNIUM, která loni spatřila světlo světa“. V ní druhýkytarista Michael Stancel předvedl, že vládne nejen střelhbitoulevačkou, ale také spolehlivým čistým vokálem. Výborně naživofungovaly také starší úderka „Threshold of Perception“ nebomožná vůbec největší hitovka jejich kariéry „1.618“. Škodajen té vlažné reakce publika.Že to není způsobeno současnou fázíměsíce, se ukázalo hned poté, co na pódium napochodovaliFrancouzi a teplota v místnosti se vyšvihla o pět stupňůnahoru. Kde musel Ezra burcovat, nepotřeboval Julien dělat nic. Neže by se do akce také zostra nepustil, ale nemusel tlačit. Řepypod pódiem se rozjely okamžitě samy, nebylo třeba je pobízet.Konečně jsem měl pocit, že jsem na opravdovém deathmetalovémkoncertě. Julien kdysi studoval v Česku, a lidé taksamozřejmě žrali jeho občasné průpovídky v našímateřštině. „Jsme Gorod a jsme moc rádi, že tady s vámimůžeme být, kurva.“ Jestli byli ALLEGAON americky brutálnía přímočaří, GOROD jsou symbolem francouzské elegance. Hudba zestejného death metalového menu, ale z jiné části jídelníholístku. Vzdušnější a celkově v podobném klubu lehčejistravitelnější podoba těžkého žánru. Berou si i něco z jazzua rytmicky z funku a ve stísněných podmínkách Vopice šlo ozvukově přehlednější zážitek. Dá se na death metal tancovat?Na tyto francouzské rytmy z Bordeaux rozhodně ano. „Jedem,pyčo.“ Funkově znějící rytmický spodek Karola Dierseověnčuje technicky brilantní kytarové duo Mathieu Pascal aNicolas Alberny, které i ty nejnáročnější tappingové pasážepřehrává tak snadno jako nějaké tříakordovky u táboráku. Avedle nich basista Benoite Claus, který se vedle rytmickéspolupráce také snaží dokázat, že baskytara je rovněž sólovýnástroj a hraje si paralelní melodické linky. Přesto působíhudba GOROD soudržně a sevřeně, což je možná způsobeno jejichuž třicetiletou zkušeností. Letošní novinka „The Ember Gone“je jejich osmým počinem a zazněly z ní tři věci. Musímpřiznat, že jsem jí zatím zcela nepřišel na chuť, přijde miplošší a jednodušší než předchozí vrcholná díla jako„Æthra“(2018) nebo „The Orb“ (2023). Francouzi ale pro živé přehrávkyvybrali ty výraznější kusy jako singlovku „Forgotten“ neboskotačivou „Remains“. Gorgasmu jsme ale dosahovali při úplnějiných skladbách, starších „The Path“, „The Orb“ nebozávěrečné „Disavow Your God.“ „Moja stará mama neviekor ulovat,“ volá Julien z pódiana jednoho týpka, když si všimne, že má tričko se slovenskýnápisem. Párty jako řemen, jen by si zasloužila několikanásobněvětší obecenstvo.https://www.crazyDiamond.cz/nasty_ratz_third_cut_recenze/4033https://www.crazyDiamond.cz/nasty_ratz_third_cut_recenze/4033janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Máme zde pravděpodobně nejlépe zhotovenou glam-metalovou nahrávku, jaká kdy v tuzemsku vznikla. Stalo se tak již v roce 2024 a já si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem jí před dvěma lety dokázal prováhat. Nejvyšší čas se k ní tedy vrátit. Předně, NASTY RATZ nejsou jen pouhou kopírkou vděčných předobrazů strakatého stylu osmdesátých let, i když ve svém zvuku hojně využívají atributů někdejší scény ze Sunsetu. Z „Third Cut“ však dokážu vycítit především skladatelský talent a velkou znalost terénu. NASTY RATZ mají pramálo společného s metalem, jejich zvuk je odlehčeně sleazy-rockový, po vzoru někdejších partiček jako WAR BABIES, VAIN či třeba FASTER PUSSYCAT. Kapela navíc neváhá zvát k spolupráci hosty ze skandinávské scény, ale i bez nich je zde podstatná schopnost vdechnout skladbám západnější feel. Zvuk této kapely prakticky nic nevypovídá o jejich národnosti a původu. Ve folk-metalovém prostředí by se to třeba vnímalo jako zápor, glam-metalový zapálenec to však považuje jednoznačně za klad.V rozmezí dekády je „Third Cut“ třetí deskou této kapely, jinak vedené vokalistou Jakem Widowem. Materiál se od začátku do konce skvěle poslouchá. Věřím, že kdokoliv z žánrových specialistů může být nadšen. Vypiplané refréníky tnou do živého již od úvodního songu „Beat the Bullet“, pro mne jednoho z vrcholů celé nahrávky. Už předchozí deska „Second Chance?“ působila dost zajímavě, ale dva roky stará „Third Cut“ se nachází ještě výše. Zde se opravdu nic nepodcenilo. I produkce se chopil Martin Sweet z CRASH DIET. Opravdovost drží tuhle kapelu daleko moderní sterilitě. Nejede se po povrchu, nehraje se na image, kapela se nerozhlíží kde co letí. Jde jen o skvělé rock n´rollové skladby, které vás svým nábojem a vygradovanými refrény strhnou. Právě úvodní jízda má schopnost dostat glamového fanatika do tranzu. Prakticky po několika vteřinách od rozjezdu zpěvové linky čelí zvýšenému tepu a pocitu „husí kůže“. Ví, že je zde doma. Vysoký standard zůstává u následné pouliční jízdy „All Night Long“.  To trojka „Stay Lazy“ je o něco banálnější jízdou, byť si kapela atributy svého zvuku udrží i zde, ne však tolik nápad. Jeden z nejsilnějších momentů nahrávky přichází v „Set You Free“, její melodika a náboj, včetně parádních kytarových vyhrávek Jordyho Riota, dokonale strhne. Na trochu vážnější strunu pak zahraje temná balada „Daddy“, solidní a klišé vzdálený vál vypovídá o zneužívání dětí. Song v sobě nese silné poselství a velmi sugestivní náladu. Jeho cena vězí právě v tom, že ukazuje NASTY RATZ jako kapelu, která není ochotná plnit jen párty předobrazy veselého a rozdováděného stylu. V nezpochybnitelné skladatelské kvalitě umí přinést i vážné téma schopné zarezonovat. „Faster“ jako svižnější hymna u mne nevzbuzuje nijak nadprůměrné dojmy, není to úplně špatná věc, ale na desce patří k těm méně zajímavým. Nic nad plán. Naopak „Sick And Twisted“ je zde jednou z nejpovedenějších skladeb. Opravdu výživný a vrstevnatý song, kde si zahostuje Swan Hellion z francouzské kapely BLACK RAIN, má potenciál bořit zaběhlé bariéry stylových klišé. Další z vrcholů tohohle pětatřicetiminutového materiálu je asi nejmelodičtější a nejvrstevnatější jízda „Wings“, která nabídne i vlivy z elektro prostředí a ve výsledku působí nejsvobodněji. NASTY RATZ se ukazují, jako kapela schopná i překračovat stylové bariéry. Euforickým párty songem je naopak „Circus“. Ten svědčí o různorodosti výsledného kompletu. Po stránce dramaturgie album funguje na výbornou, což podtrhuje i závěrečný song „Demons“ , ve kterém si zahostují hlasově Martin Čupka z projektu JOHN WOLFHOOKER a instrumentálně rovněž Martin Sweet. Co tahle deska, kterou jsem ve své době prováhal a ke které se po dvou letech vracím, odhalila především, jsou mnohem širší muzikantské ambice, než by někdo od glam n´sleazy kapely od nás mohl očekávat. To je ten nejpozitivnější fakt. Spolu s výbornou poslouchatelností většiny zdejších skladeb to celé mimořádně dobře funguje.