https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_sobota_koncert/3957https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_sobota_koncert/3957nobody@nothing.com (Gazďa)Pražský Metronome se letos přesunul z příjemného anetradičního prostředí na pražském Výstavišti na letňanské letiště. Chápu. Festivalchtěl někam růst, a tak se spojil s LiveNation. Osobně mi to přijdeškoda, protože Výstaviště je skvělé místo s geniem loci a festival tam mělsvé neopakovatelné kouzlo. Velkým plusem byly také okolní stromy a zeleň, kterév parném létě návštěvníkům umožňovaly dostatek míst k úkrytu. Plac uletiště v Letňanech pod širým nebem je fajn, ale splývá tos jakýmkoli jiným obdobným prostorem. A zrovna v těch třicetistupňovýchvedrech, která padla na jubilejní desátý ročník, by stromy a stín bodly. Metronome není festival, na který by hodně lidí jezdilo navíce dní. Jde spíš o vícerodenní jednodenní akci. Většinou si lidé vyberouoblíbeného interpreta a na toho se vypraví. Okolo placu nevznikají stanováměstečka, Praha nabízí dostatek ubytovacích kapacit, festival nefestival. Z jednohodne tak není možné úplně poznat, jak je festival úspěšný. Jelikož tu lidénebydlí, tak se tu také neprotočí tolik jídla. Nebyl jsem na prvním pátečnímdni, ale sobota večer s nejsilnější sestavou se zdála být zaplněna slušně.Myslím, že deset až dvanáct tisíc lidí se na Cavea a spol. do Letňan vypravilo. Stánkys občerstvením byly plné a lidi se, jak je zvykem, „festivalově“ rozcapili pocelém prostoru. Řada vytáhla deky a povalovala se v trávě a klábosila iběhem největších hvězd. Takový příjemný piknik za doprovodu dobré hudby. Stylově není Metronome přehlídkou primárně pro mě. Indie popa rock, elektronika nebo soul není to, co by mi doma jelo. Letošní návštěva takpro mě byla o třech tradičních jménech. Vzhledem k přehršli koncertů, nakteré teď chodím, jsem se vykašlal na nějaké objevování neznámých jmen a rozhodlse vsadit na jistotu. Letmo jsem si poslechl největší hit od Toma Odellas více než miliardou zhlédnutí na YouTube a uklidnil se, že v prvnípáteční den na akci opravdu nemusím. Do autobusu číslo 136, který mi komfortně jede doLetňan přímo do baráku, jsem tak nasedl až po čtvrté hodině odpolední v sobotu.Panovalo příšerné vedro. Meteorologové hlásili prolomenírekordů na 39 stanicích ze 171, což byl další z důvodů, proč jsem sevypravil na festival později. Nejsem tak schopen říct, jak byl plac zaplněn na vystoupením mě neznámých projektů jako KennyHoopla, Balu Brigada nebo Judeline. Mým prvnímzážitkem tak bylo sledování poněkud přebuzené produkce SLOWDIVE, což je jakjsem se dočetl legenda shoegaze. Formace asi víc pro kolegu Tomáše. Těžkohodnotit z letmého zážitku, u tohoto typu hudby je myslím nutný opakovanýposlech. Mně to přišlo jako performance zcela vystihující význam názvu. Tedypomalé a utopené. Pro neznalého se během tropického vedra stala jejich produkce málo zajímavou, líně tekoucí řekou odnikud nikam. Oživení přinesli následující MANIC STREET PREACHERS, kteříměli pod hlavním pódiem i v parnu solidní návštěvnost. Levičáčtí Velšané měprovázejí celý můj hudební život. Kdysi na začátku devadesátých let jsem jakomalý chlapec čekal netrpělivě u videa, abych nahrál v neděli o půlnociklipy z Hedbanger´s Ball. A jelikož tehdy někdo srovnával MANIC STREETPREACHERS s GUNS N´ROSES, tak jsem stočil jejich „From Despair to Where“.Nebyla to přímo osudová láska, ale už mě nikdy nepustili, i když od nich nežeruzdaleka všechno. Spíš tak dvě tři věci z každého alba. Koncertně jsem sejim také nijak nevěnoval, když jsem je dříve spatřil vlastně jen jednou. V roce 2002hned při jejich první návštěvě. V Malé sportovní hale bylo – jak jinak –dusno a vedro a kapela svou hodinu a půl na pódiu odzívala. Jelikož předtím dvasvé české koncerty zrušila, tak jsem to od těchto salónních levičáků považovalza hodně nelevicově arogantní gesto. A jak tak koukám i dnes, tak tos jejich návštěvami v našich krajích není valné. Na to, že to semmají, co by kamenem dohodil, ráčili do Česka zavítat dosud jen pětkrát. Aledost vzpomínání…V sobotu v Letňanech to bylo více než dobré. Sedmapadesátiletýfrontman James Dean Bradfield zas nabral nějaká kila, ale na kytaru pořád válí.Speciální zmínka zaslouží jeho zpěv. Tenhle malý Napoleon nikdy nebyl předmětemoslavných ód na kvalitu hlasu, ale je to možná tím, že na tenhle typ oslavneklade důraz sám a nestaví svůj um na odiv. Prostě takzvaně týpek, který šumlákytaru a taky u toho trochu zpívá… Jde každopádně desítky let o jednohoz vůbec nejlepších rockových zpěváků s charakteristickou barvou hlasui velkým vokálním rozsahem. Když si tak v mysli prolétnu ty desítkykoncertů letošního roku, tak svým zpěvem bere Bradfield stříbro hned zaDickinsonem. Letňanský koncert ukázal, že věk je v jeho případě opravdujen číslo. Hlasově prostě létal nahoru a dolů o oktávy, tak lehce, jako kdybyse pohyboval ve stavu beztíže. Vynikající výkon. MSP hráli hlavně ze starších desek,ale také zazněly dvě věci z loňské „Critical Thinking“, kde se singlovka „Decline And Fall“ ukázala jako jedna z největších pecek koncertu. Došlou ina mou oblíbenou „From Despair to Where“, kterou nehrají zas tak často. Závěr bylnaopak tradiční a v podobě majestátní „If You Tolerate This Your ChildrenWill Be Next“ inspirované velšskými dobrovolníky, kteří vyrazili bojovat proti fašistůmve španělské občanské válce roku 1939. Koncert za jedna a pro mě osobněvynikající reparát za dvacet let starý nemastný, neslaný český debut. Přesunuli jsme se následně před vedlejší malou Cupra Stages vystaveným vozem, kde příslušná automobilka sponzorovala vystoupenínastupujících mladých hvězd. Producent a multiinstrumentalista Corin Roddick azpěvačka Megan James nepatří mezi ty juniorní, přeci jen už jsou na scéně oněco déle. Jejich projekt PURITY RING má za sebou už čtyři desky svěžího anápaditého elektro-popu. Ta polední je jakýmsi imaginárním soundtrackem neexistujícíRPG hry a tomu odpovídalo i jejich ošacení s maskami a kostýmy. I když jimmuselo být dost vedro, tak maximálně využili možností technicky skvěle vybavenéstage, která umožňovala 3D animaci. Nejde o můj typ hudby, ale znělo to dostdobře. Přítelkyně mého bratrance nás jakožto velká fanynka NickaCavea už ale táhla pryč, aby zaujala co nejlepší místo pod pódiem předkoncertem hlavní hvězdy. Já však chtěl ještě minimálně trochu očichat oklahomské alternativní rockery THE FLAMING LIPS. Ti nejsou žádní nováčkové, na scéně sepohybují od roku 1983, mají na kontě tři Grammy a v Oklahoma City je ponich pojmenovaná ulice. Frontman Wayne Coyne je také výtvarník a na jejichvystupování je to znát. Spousta různých rekvizit serepetiček a převleků. Kritikby to označil za psychedelický cirkus. Já dodávám, že jde o cirkus zábavný apříjemný. Největší události k deseti letům Metronome byl koncertNICKA CAVEA a jeho kapely THE BAD SEEDS. Nicka vždycky miloval můj bratr, kterýse tváří, že nemá rád intelektuály, ale přitom čte a poslouchá skoro samé inťouše.Australan hodně jel i mezi inťouši u nás ve třídě na gymplu. Prostě jsem ses ním potkával od mládí, nikdy mě ale nenapadlo jít na jeho koncert. Předněkolika lety jsem si nakonec řekl: oukej, tak až příště přijede do Lucernynebo do Archy, tak tedy zajdu… A pak jsem jako blázen koukal, že vyprodává O2 arénu. Tenhle velký prostor mi pro jeho intimní hudbu přišel tak nepatřičný, žejsem se toho před dvěma lety odmítl účastnit… Od té doby jsem tak nějakvstřebal, že už je dávno velká hvězda a že nepřijede do malého klubu a rozhodlse to akceptovat. Metronome tak byl logickou volbou. Festival pod širým nebem mipro tento typ koncertu navíc přijde jako vhodnější aranžmá než umělávelkolepost obří haly. Návštěvou jsem si potvrdil tři věci. Jednak, že to fakt neníhudba úplně pro mě. Druhak, že když jsi fanoušek, tak ho opravdu žereš. Za třetí,že je to opravdu skvělý performer a dokáže tisícihlavý dav snadno ovládnout. Iv tom vedru napochodoval v obleku s kravatou a dokonces vestičkou a hned se pustil do pobíhání ze strany na stranu. Měl hned ulidí jakousi běžeckou dráhu, která mu dovolovala obhospodařovat zblízka prvnířady na obou stranách pódia, čehož pravidelně využíval. Jeho oblíbeným aněkolikrát opakovaným kouskem bylo stát přímo v davu na rukách fanoušků ačást písní odezpívat v tomto jistě atleticky náročném postoji. Leckdovepředu si tak hvězdu osahal, neb Nick není žádný stydlín a podávání rukous fandy také patřilo k jeho standardní výbavě. Takhle se chováfrontman, takhle se dělá koncert! Z velkého bandu mu svou rozjařeností sekundoval hlavnědruhý hlavní skladatel Warren Ellis. Ten je sice o sedm let mladší než Cave,ale vypadá tak o sto let starší. Cave s nabarvenými černými vlasy,elegantní, bezvousý, s vizáží agenta Coopera. Ellis divoký, dlouhovousý adlouhovlasý, rozcuchaný a šedivý je jeho antitezí, opravdový vrahoun Bob. Ellisstřídal nástroje, občas jen tak zkopnul mikrofon nebo někam odhodil smyčec apak čekal, až mu ho nějaký bedňák přinese (moc z něj na konci nezbylo).Jeho oblíbenou zábavou bylo drnkat na housle jako  na kytaru, ani to myslím nebylo moc slyšet…Jinak THE BAD SEEDS tvoří ansámbl čtyř černých zpěvaček a jednoho černého zpěváka,bicí, spousta perkusí, xylofon, basa, kytara a klávesy. A křídlo, za které cochvíli principál zasednul.      Setlist tvořilo dvacet písní, a to jak nové věciz posledních alb, tak dávné klasiky. Znal jsem skoro všechny. Byl jsem,jak je mým zvykem, většinu koncertu vepředu, a tak jsem mohl pozorovat reakcipublika z první ruky. Hodně lidí skotačilo při letitých klasikách jako„Mercy Seat“, „Papa Won´t Leave You Henry“ a úplně nejvíc asi při „Red RightHand“, ale pozitivně reagovalo i v čerstvějších „Bright Horses“ nebo„Rings of Saturn“. Je sympatické, když máte fanoušky, kteří poslouchají celouvaši diskografii. Můžete být i odvážnější při výběru písní. Že se toho mistrnebojí, ukázal závěr hlavního setu, kterým byl čtrnáctiminutový kolos„Hollywood“ z předposlední desky. „Skončíme velmi, velmi dlouhou písní.Ale nebojte se, jednou to skončí. Radili nám, ať ji na festivalech nehrajeme,ale znáte to…“ To úplně nejlepší byl ale finální přídavek. Kapela odešla,mistr zasedl sám za klavír a spustil něžnou baladu „Into My Arms“. Dokonalost.Jen kvůli tomu bylo dobré zajít. Přestože tenhle typ hudby tolik nemusím. https://www.crazyDiamond.cz/violet_grohl_be_sweet_to_me_recenze/3955https://www.crazyDiamond.cz/violet_grohl_be_sweet_to_me_recenze/3955nobody@nothing.com (Tomáš)Grohlovic familie mi letos dělá samou radost. Taťka Dave vydal se svojí bandou velice slušnou desku „Your Favorite Toy“ a mezitím jeho nejstarší dcera Violet průběžně vypouštěla singly, jeden lepší než druhý. Doufal jsem ve slušné EP, dostal jsem rovnou skvělé album. Já jsem musel být letos vážně moc hodný (Já jen že si to nepamatuji, ale počítá se výsledek, že). To, čím mě oslovily už jednotlivé singly, byla přímočarost písniček. Žádné hraní si na velké umění, předstírání vlastní důležitosti, filozofování. Jen poctivý alternativní rock, se základy evidentně v devadesátkách, a s moderní produkcí. Violet vsadila na relativně jednoduché, ale melodicky výrazné songy, které lezou do uší samy. Přitom ale nejsou nijak vtíravé a působí naprosto přirozeně. Sama uvádí jako jeden z hlavních inspiračních zdrojů kapelu THE BREEDERS, ale v její muzice se mihne i spousta jiných stínů. PARAMORE, VERUCA SALT, HOLE, prostě rockové veličiny vystavěné kolem ženského elementu. Produkce desky je skutečně špičková. Na první dobrou jednoduché songy jsou plné různých kudrlinek, které ale nikdy nenabourávají přirozený drive skladeb. Citlivě dodávají písničkám šťávu, aniž by na sebe strhávaly zbytečně moc pozornosti. Špičkový zvuk, který se nebojí být ani patřičně špinavý, ani naopak krásně čistý. Stylově zde Violet skloubila vše od alternativního rocku, punku, new wave, grunge, industrial až po koketování s elektronikou. Skladby málokdy přesáhnou tři minuty, proto deska výborně odsýpá. Zároveň jsou pestré a jasně odlišitelné, takže se skutečně nenudíme. Violet má krásný hlas, který je dominantou desky. Je z něj cítit její mladost, zároveň je ale silný, pevný a sebevědomý. S oblibou využívá mírně ležérní polohu, která dodává songům parádní atmosféru uvolněnosti a nenucenosti. Další velké plus pak dávám za vokální harmonie. Ty jsou skutečnou ozdobou songů. Chytře vymyšlené, citlivě zakomponované, okouzlující. Je vidět a slyšet, že si s písničkami vyhrála, chtěla jim dodat další vrstvy. Přitom klidně mohly zůstat jednoduché a syrové, protože už v základu jsou fakt povedené. Violet dokáže být přesvědčivá ve všech polohách, které ve svém songwrittingu navštíví. Samozřejmě nejvíc vynikají rychlejší věci, které mají silný tah na branku, výrazné melodické linky a zajímavé zvukové zabarvení. Otvírák „Thum“ je skvělým příkladem podobné skladby. Mohutný špinavý riff, kombinovaný s jemnějšími, téměř dreampopovými pasážemi, vytváří neodolatelný konstrukt. Ještě rychlejší tempo nasazuje „Bug In The Cage“, která měkčí kytary kompenzuje neskutečnou sevřeností a drivem. Úplným noise punkem je pak šílená jednohubka „Cool Buzz“. Tohle bych si skutečně uměl představit v repertoáru THE BREEDERS. Více do grunge je pak hozená „595“ s valivější rytmikou a rozplizlou melodií. Povedená je i houpavá „Last Day I Loved You“, která se drží blíže klasickému alternativnímu rocku. Do industrialu zabrousíme v „Often Others“. Song zní v rámci zbytku kolekce minimálně neobvykle, možná až lehce nepatřičně. Vůbec to ale není špatné. Nejpopovější věcí je rozhodně „Big Memory“. Tohle je soft rock jak z učebnice. Nevinně vtíravý, kvalitativně nekompromisní. Závěrečná dvojice písniček „Pool Of My Dreams“ a „Plastic Couch“ ubere z tempa a zamíří částečně i do elektronických vod. Jestli se vám líbí sólovky Hayley Williams z PARAMORE, tak v podobném duchu to zde rozehrává i Violet. Komplikovanější struktura vyžaduje trochu více pozornosti, ale songy jsou to taktéž výborné. Pracuje se nápadně s atmosférou, rozšiřuje se zvuková paleta, je tu více prostoru na postupnou gradaci. Violet nebude sedět v koutě. A nezůstane ani ve stínu taťky Davea. „Be Sweet To Me“ je sebevědomá deska dospělé osobnosti, která zpívá sama za sebe a nepotřebuje žádné protěžování. Jako dcera známého muzikanta to určitě nemá lehké a bude zde spousta porovnávání, ale za mě je to úplně zbytečné. Violet si jede vlastní hudební život a zatím je to skutečně vzrušující. https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_letiste_hradec_kralove_14cervna2026_nedele_koncert/3954https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_letiste_hradec_kralove_14cervna2026_nedele_koncert/3954nobody@nothing.com (Gazďa)Neděle byla hlavním důvodem, pročjsem si loni okamžitě po oznámení line-upu pořídil na Rock forPeople lupen. Loňský koncert IRON MAIDEN během současné Run ForYour Lives Tour byl skvělý a já si chtěl tuhle show ještěminimálně jednou užít. Předpokládal jsem, že budu musetvyrazit někam za hranice, ale štěstí se na Česko usmálo i druhýrok za sebou. Neděli navíc organizátoři vyšperkovali supportem vpodobě dalších zástupců klasického metalu. Nebylo o čempřemýšlet.Počasí nám přálo. Teplo aslunečno, ale ne vedro, pravidelný příjemný stín z mraků.Ideální pro festival. Cesta vlakem z Prahy proběhla podleplánu, festivalový bus jezdil spolehlivě a po krátké procházceuž stojím před největším pódiem, kam se chystají nastoupitlegendární QUEENSRŸCHE. Tedy kapela, které jsem nikdy nepřišelna chuť. Ani v období jejich největší slávy, ani v dalšíchletech poté. Čas od času jsem protáčel nejslavnější desku„Operation Mindcrime“, ale nic to se mnou nedělá. Naživo jsemje viděl v Hradci poprvé a jen jsem si potvrdil, že toopakovat nemusím. Věřím, že to spoustu lidí baví, ale já tamslyším jen průměr. Navíc mě hned uzemnil i velmi hlasitý ařezavý zvuk, který zvukař vůbec neodhadnul. Naštěstí s sebouměla kamarádka Zuzka další sadu špuntů navíc, jinak bych muselasi plac opustit. Ani jinak mě tento svět antiutopiální digitálníoprese laděné do vizuálního hávu rozpadlých gotických katedrálnijak neohromil. Kýč jak hrom, intelektuálně i vizuálně.Uznávám, že frontman Todd La Torre zpívat umí a jeho ječák jeskutečně impresivní. Není to ale typ zpěvu, který by ve mnezanechával libé pocity. Navíc se v tomto případě společněs pronikavými kytarami kvůli přeřvanému zvuku zařezávalaž do masa. Držíme ale poctivě vartu až dokonce a pak se po krátké zdravici s Mauglím a jeho kamarádemMartinem jdeme uklidnit na jedno z vedlejších malých pódií,kde vystupují THE LILACS z Wiganu v severozápadníAnglii. Příjemná chytlavá jednoduchá britská tříakordovkadává naším uším kýženou porci auditivního oddechu. Kdo máterád tenhle typ hudby, doporučuju. Po chvíli klidu ale zas nanějaký čas do hluku. SLEEP THEORY z Memphisu hrají takovýten metalcore, kdy do vás chvíli buší neuvěřitelný řev, abyho hned prostřídaly sladké zpívánky jak od nějaké sladkobolnépopiny. Metalcore nebude, až na výjimky (ICE NINE KILLS!), nikdy žánr promě a opět se mi dere na jazyk slovo „kýč“. Američané nápadymají, není to blbé a ve stanu se lidé asi celkem baví. Je to aletaková vyumělkovaná teenagerská hudba, aby se i ti co mají rádipop mohli na chvíli cítit drsně. Ještě hůř snáším LOATHE nadruhé největší stagei. Jakýsi metalcore kombinovanýse shoegaze, kde se zpěvák věnuje pouze screamo zpěvu (tedyprostě furt jen řve). Rychle pryč… Sakra. Budu vypadat jako zapšklýmorous, ale ani další vystupující jsem si moc neužil. Tentokrátjsem ale netrpěl nesnesitelným hlukovým útokem, a tak jsemvydržel déle. ALTER BRIDGE jsou kapela Mylese Kennedyho, známéhoze spolupráce se Slashem. Takže o důvod víc, abych jim dal šanci.Poctivě jsem je i před festivalem proháněl ušima. Do chlapcůpražilo západní slunce, na pódiu muselo být neskutečné vedro,ale i tak odváděli profesionální výkon. Myles s image ošlehaného romantika s pochroumaným srdcem opěvovalpříjemným zastřeným hlasem všechny možné stíny lásky.Výsledek? Pár věcí dobrých, jinak sladkobolný rozplizlý… ehmkýč. Zatímco GOTTHARD žeru, tady to nějak nedrží. Asi bystačilo, kdyby skládali lepší skladby. Když je tam nápad, jsoupak i ten patos a ty rozervané pohledy víc uvěřitelné. Solidní míru spokojenosti takpřinesli až podvečerní SAXON. Dvojka klasické vlny britskéhometalu osmdesátých let je pořád v neuvěřitelné formě,což je obdivuhodné zejména v případě Biffa Byforda. Bezněj by to nefungovalo. Podobně jako Dickinson je na tom Biffhlasově stále bezvadně a nezaostává za výkony klasickéhoobdobí. Ve svém tradičním černém pseudovojenském kabátě jakoskutečný maršál dirigoval svou kapelu i lidi pod pódiem. Tamstovky džínových bund s nášivkami prokazovaly, že doHradce dorazila tradiční česká heavymetalová fanouškovskáskvadra, která Saxóny využila jako neoficiální předkapeluhlavních hvězd dne. Bylo to i trochu škoda. IRON MAIDENvystupovali krátce po svých britských souputnících, a tak řadanávštěvníků vyklidila pozice s předstihem, aby zaujala conejlepší místo na druhém konci areálu. Včetně mě… SAXONjako obvykle vybírali zejména z klasických desek osmdesátýchlet a z loňské noviny, ale dostalo se i na některé pozdějšízástupce z počátku devadesátek nebo i alba „Sacrifice“ z roku2013. Mně osobně potěšila „Dogs of War“ z velmi silnéhostejnojmenného alba (1995), které by klidně sneslo vícerokoncertních zástupců. Dost dobrý koncert.Následující vystoupení IRON MAIDENbylo vrcholem nejen hradeckého festivalu, ale pro mou maličkost icelého letošního koncertního klání. Loňské vystoupeníželezné panny v Letňanech v rámci stále probíhajícíhoturné považuju za jejich vůbec nejlepší koncert, který jsemzažil (bylo jich sedm) a letošek se mu vyrovnal. Skvělý setlist,profesionální výkony všech, dokonalý Bruce, výborná show aúžasné projekce na velkou obrazovku za pódiem. Samozřejmě bychsi jako letitý fanoušek v ideálním světě představovalještě trochu ambicióznější seznam písní, který by obsahovalvícero skrytých klenotů. S tím jsem se ale smířil užloni. Na druhou stranu, když člověk pozoruje to nadšení lidu při„Run to the Hills“ nebo „The Trooper“, tak prostě chápe,proč tyhle songy Ajroni hrajou. Setlist „Run for Your Lives“ jetak svým způsobem geniální. Dostatek méně hraných věcí,které přinášejí blaho dlouholetým fandům. A zároveň náložtěch klasik, které znají i méně důkladní zájemci. Toutotaktikou dvojitého zásahu dokáže kapela zaplňovat opakovaněplacy s kapacitou desítek tisíc diváků. Letos jich bylo navyprodaném Rock For People čtyřicet tisíc. Loni ve vyprodanýchLetňanech ještě o dvacet tisíc víc. V setlistu se až na jednu drobnouzměnu oproti loňsku nic nezměnilo. Místo „Clairvoyant“zařadili pánové stejně starou „Infinite Dreams“, kteránebyla hrána od roku 1988. Jinak se jelo úplně stejně. Rozpařilinás méně hrané klasiky z di´annovských let „Murders in aRue Morgue“, „Wrathchild“, „Killers“ a božsky provedená„Phantom of the Opera“. Následovala střední část s několikadlouhými progresivními a opět spíše vzácnějšími kusy jakozmíněná „Infinite Dreams“, pak „Rime of the Ancient Mariner“a „Seventh Son of a Seventh Son“. Dvě poslední považuju zavrcholy celého koncertu. Výborné animace tu doplňovaly skvělývýkon soustředěné kapely a tyhle epické nikam nespěchajícíkusy pak měly dostatek času vytvořit pod hradeckým nebemhypnotickou magickou atmosféru. Jako kdybychom se skutečněproháněli na plachetnici v arktických mořích nebo naamerickém západě v devatenáctém století. Mezitím námBritové coby mezichody servírovali nejrůznější hitovky, aby sebavilo celé diváctvo. Hlavní nálož všech těch nejznámějšíchvěcí přišla ale logicky na konci sedmnáctipísňového setu, kdyse lidé dočkali všech těch známých klasik. Grandiózní fináleobstarala Smithova hymna životního optimismu „Wasted Years“,která tuhle roli plnila i na předchozím turné. Maximálníspokojenost z maximálně vydařeného koncertu. Už aby tu bylizase…https://www.crazyDiamond.cz/social_distortion_born_to_kill_recenze/3952https://www.crazyDiamond.cz/social_distortion_born_to_kill_recenze/3952janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle americká punk-rocková kapelapatřila v devadesátých letech k popředním představitelůmkalifornské scény. Neměla však nic společného s milionovými komerčními úspěchy mladších a  „veselejších“ formací jako GREEN DAY nebo OFFSPRING, spíšetíhla k poctivějšímu garážovému projevu naplněnému vášní a lehce dozdobenémustreet-folk-bluesovým feelem. Předně je třeba říct, že SOCIAL DISTORTION již existujíosmačtyřicet let, což z nich činí na západním pobřeží USA jednuz nejstarších žánrových formací. Novinka „Born To Kill“ jevšak prvním jejich albem po patnáctileté tvůrčí pauze. Proč byla ta pauza tak dlouhá, se zmíním záhy. Profanoušky žánru je vydání nového alba určitě událostí, zvlášť kdyžv životě kapely předcházely vlekoucí senepříjemné skutečnosti. Frontman Mike Ness se totiž léčil zrakoviny hrtanu, kterou po mnoha letech pravděpodobně již překonal. Když taknovinku poslouchám, jeho chráplák zde rozhodně neztratil svojecharisma a deska tak příjemně šlape bez sebemenších zádrhelů a to i když kapela postupem času dává přednost spíše zádumčivějším polohám. Podstatné jsou však kvalitní skladby. SOCIAL DISTORTION se i po letech drží svého hymnického rock´n´rollového stylu a na svém zvuku takřka nic nemění, to je myslím skutečnost, na kterou je třeba brát ohled v prvé řadě. Opravdu nejde o band, který by si v písních vystačil se dvěma akordy.Největší předností alba „Born ToKill“ je jeho nekašírovanost a autenticita vyjádření. MikeNess působí v každém aspektu svého hlasu velmi jistě. Texty sesice pohybují na vlně nostalgie, což je vzhledem k věku hlavního aktéra a ostatních muzikantůpochopitelné, ale mezi všemi životními prohrami, vytrvalostí anadějí, je cítit upřímnost a autoři působí vždy bez potřeby využívat prvoplánovýchtahů. Hudebně album stojí na osvědčeném mixu punk rocku,rock´n´rollu, blues a americany. Úvodní dvojice skladeb patří k nosným hymnám. Pecky „Born To Kill“a „No Way Out“ nabízí energické riffy a chytlavé refrény,zatímco skladby jako „Tonight“ nebo „The Way Things Were“ukazují citlivější stránku kapely, která využívá komornějších rejstříků. V nich se navíc letos SOCIAL DISTORTION udomácňují. Duet s Lucindou Williams v písni „Crazy Dreamer“ patří k nejzajímavějším momentům alba.Naopak slabinou se jeví, že deska vlastně příliš neriskuje.Pokud by jste čekali výrazný vývoj zvuku nebo experimenty,nedočkáte se jich. Také coververze „Wicked Game“ od ChriseIsaaka s tímto směrem souvisí, song, který se vám bude zdát od první chvíle povědomý působí totiž docela dlouze a zbytečně. „Born To Kill“ má na tosklidit pozitivní ohlasy a to především od letitých fans amerického punk rocku. Deska totiž svou energií a náladou připomínázlaté období devadesátých let, kdy SOCIAL DISTORTION vydávalisvé nejznámější desky. Materiál říká hlavně - Jsme tu stále s vámi a v dobrém rozpoložení! - což jako vitální připomínka existence stačí.https://www.crazyDiamond.cz/beat_praha_O2universum_18cervna2026_koncert/3953https://www.crazyDiamond.cz/beat_praha_O2universum_18cervna2026_koncert/3953hackl@volny.cz (Pekárek)Některé hudebníky chcete vidět, i kdyby měli hrát jen banality. Pokud však mohou předvést své umění v rámci komplexnější hudby, tím lépe. I druhá – dalo by se říci novovlnná – etapa v tvorbě KING CRIMSON s sebou podobnou příležitost pochopitelně nese. Na nabídku zhlédnutí pražské zastávky projektu BEAT, jenž uvedenou etapu interpretuje, jsem tedy ihned kývl, ačkoliv ke skalním fandům zmíněné prog legendy nepatřím. Považte sami: Adrian Belew, Tony Levin, Steve Vai a Danny Carey, podobná profesorská sešlost na jednom pódiu představuje cosi neodolatelného. Když se pak ke všemu připočte fakt, že věkový průměr dotyčných přesahuje sedmdesát let, člověk by neměl ani chvilku váhat, koupit lupen a urychleně začít naposlouchávat alba „Discipline“, „Beat“ a „Three of a Perfect Pai“.Něco podobného si zřejmě řeklo docela dost lidí, protože O2 universum bylo ve čtvrtek prakticky zaplněné a také náležitě dychtivé. Ostatně BEAT už nějaký ten pátek fungují, a u InsideOut jim dokonce vyšlo živé album, lakonicky nazvané „Live“, jež mělo být v podstatě přehráno i v Praze. Skoro by se dalo hovořit o koncertní podpoře živého alba:-) Pravdou je, že BEAT byli zrození ke koncertování. K natočení nového materiálu z řady důvodů, které si každý domyslí, nejspíš nedojde. I když u lidí z KING CRIMSON asi nelze vyloučit nic. Zmíněná živá nahrávka tudíž plní zejména funkci artefaktu a pozvánky na výjimečnou show. V O2 universu se ovšem – minimálně podle triček – sešla daleko pestřejší všehochuť příznivců rockové hudby, mezi nimiž bylo nemálo metalistů. Nechyběli fanoušci TOOL, kterým se Danny zas tak často neukazuje. Pestřejší mezigenerační mix (cca 30-70) dorazil i díky němu, čemuž nasvědčovala mohutnost reakce publika při jeho nástupu na pódium.Představovat lokaci je zbytečné. Po organizační stránce vše šlapalo. Jen po vystoupení se v předsálí řešil nějaký incident. O dohru přetahované o jednu z odhozených Dannyho paliček asi nešlo, již dříve z ní odstoupil ten slabší, resp. rozumnější. Co se týče zvuku, zdůrazňuji, že z pohledu kapely jsem seděl úplně nahoře vpravo. Sound, který sem dosáhl, byl silný, někdy však až příliš. Hlubší frekvence se v něm během tvrdších pasáží srážely, na což trochu paradoxně doplácely také bigbítově nazvučené bicí, jimž by svědčil podstatně komornější (jazzovější/funky) přístup. Kdejaká nuance se tak mohla ztrácet. Rovněž Vaiova kytara působila zpočátku v některých doprovodech méně výrazně. Dostatek prostoru měl naopak Adrianův silný hlas i kytara, která se přeslechnout rozhodně nedala.:-) Zemité tapping hrátky Levina zněly po celou dobu dokonale. V druhé polovině večera byl zvuk ještě o chlup lepší, alespoň chvílemi. Ale možná šlo jen o záležitost pocitovou, nebo o důsledek volnějších hudebních forem a gradace, která vystoupení navzdory přestávce nechyběla.Vše tedy začalo přesně dle avizovaného plánu. Po krátkém uvítání, následovaly hlavně pecky z alba „Beat“ a poté i „Three of a Perfect Pair“. Levin čaroval, přičemž střídal Chapmana s klasickou baskytarou, samozřejmě došlo i na funk fingers, současně vypomáhal s doprovodnými vokály a klávesami. Zatímco Vai hrál spíš skromně v pozadí, pódiu vládl Belew. Stran zpěvu nemíním hnidopišit. Jeho výkon byl určitě velmi dobrý a zaslouží si velký respekt. Společně s Levinem je bezesporu nejvýznamnějším zprostředkovatelem dobového odkazu a soundu KING CRIMSON. V této souvislosti stojí za připomenutí, že Levin letos v červnu oslavil osmdesátiny(!) a Adrianovi táhne na sedmasedmdesát. Dotyční nesporně oživují ono kouzlo, přičemž Vai s Careym se snaží o to, aby vyzařovalo co nejefektněji a také rockověji. Do služeb materiálu dávají svůj unikátní styl a energii. Fakticky tedy jde z jejich strany o výpomoc, ale nikoli o pouhou přehrávku.Vaie šlo za Frippovými party cítit, dokázal však i výtečně komunikovat s Adrianem. Nebál bych se hovořit o solidní chemii. Když budu lehce cynický, napíšu, že Vai je hráčsky tak daleko, že dokáže zahrát i podobnou chemii.:-) Na druhou stranu, autistické pojetí Frippa je mu bytostně cizí, a ani se o ně nesnažil. Vai je muzikant, nikoli herec a BEAT i díky němu zas takovým revivalem nejsou. Proto také v druhé polovině vystoupení, v rámci protahované „The Sheltering Sky“, došlo na klasické virtuózní sólo; radost poslouchat. Carey bubnoval s rock/metalovým drivem, tudíž rovnou sám za sebe, žádné vymakané a zvukově neotřelé fusion ve stylu hračičky Bruforda se nekonalo. Pro někoho ztráta, pro někoho přínos. Belew s Levinem to tak každopádně chtěli. Myslím, že Vai ani Carey nehrají v BEAT jen kvůli svým jménům, ale především pro své nevšední hráčské schopnosti a vlastní hudební cítění. Když nemáte Frippa, musíte mít přinejmenším Vaie. Dotyční „nováčci“ ten večer nejenže dokázali vše podstatné „zahrát“, ale přidali i něco svého, kvůli čemuž do Universa zamířilo nemálo lidí, kteří zklamaní být nemohli.Zpětně lze jen těžko říct, co bylo vrcholem první půle, zda chvíle experimentální či písničkovější jako třeba v „Heartbeat“. Pocitově se jednalo o neutuchající proud hudby od muzikantů jakoby mimo prostor a čas. Ona jednoduchost a zábavnost v provedení přitom se znalostí věci a schopností všech zúčastněných působí dost zavádějícím způsobem. Jak už jsem naznačil, druhá část koncertu, v níž došlo i na skladby z desky „Discipline“, se mi zdála ještě lepší. Popsaný proud se stal kompaktnějším, přestože zahrnoval více experimentálních poloh a sólových výstupů. Danny plnil spíš roli perkusisty, každý nástroj tím pádem dostal víc prostoru. Atmosféra gradovala, přestal jsem se soustředit na jednotlivosti, dokud mě nevytrhlo Belewovo mocné zvolání: „I like it!“, ze závěru „Intediscipline“. Uznalé publikum se pak dočkalo přídavku. V podstatě (proto)metalová „Red“ asi zaznít musela. VOIVOD? Vsadím se, že v mládí určitě neposlouchali jen „21st Century Schizoid Man“:-). Skvělý večer!https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_mezmerize_recenze/3950https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_mezmerize_recenze/3950nobody@nothing.com (Tomáš)Otázka za 100 bodů. „Mezmerize“ / „Hypnotize“ – je to dvojalbum? V jazyce německém je krásný výraz, který poskytuje dokonalou odpověď. JAEIN. Což je něco jako „ano i ne“. Všechno si to ale vysvětlíme a uvedeme na pravou míru. SYSTEM OF A DOWN byli začátkem nového tisíciletí k nezastavení. Druhá a třetí deska přišly v rychlém sledu po sobě, kapela byla na vrcholu a nezpomalovala. Tvůrčí krize? Nenechte se vysmát. Tady nic takového nehrozilo. Je fascinující, jakou studnicí nápadů kapela vládla a s jakou chutí se chtěla posouvat ve svém hudebním vývoji dál. Jakoby ani nevnímali svojí pozici globálních superhvězd, která jde ruku v ruce s velkými očekáváními, mediální pozorností a samozřejmě i tlakem ze všech stran. Paradoxně s externím podněty kapela problém neměla. To, kde to začínalo skřípat, byly vztahy uvnitř. Není se ale čemu divit, v SOAD se potkaly čtyři výrazné osobnosti, které se postupně vyvíjeli, profilovali, a ne vždy měli stejné představy o budoucím směřování kapely. Hlavním zdrojem vzrůstajícího napětí byl vztah Serje a Darona. Zatímco na prvním albu měly role ještě víceméně jasně definované, Daron Malakian se staral o hudbu, Serj Tankian o texty, postupem času se tyto dva světy začaly víc prolínat.Na „Toxicity“ a její mladší sestře „Steal This Album“ jsme si mohli všimnout větší zapojení Darona do zpěvu, i když zatím spíše v různých podpůrných nebo lehce parodických pasážích. A nezůstalo jen u toho. Pustil se i do textů. Serj, který v minulosti před SOAD hrál zejména na klávesy, se pro změnu začal více věnovat kytaře a přicházel s vlastními hudebními nápady. Ze začátku to brali oba pozitivně. Bude více textů, bude více muziky, bude z čeho vybírat. Jako už milionkrát předtím u jiných kapel se zde ale nakonec taky objevily „umělecké neshody“. Zatímco Daron chtěl primárně rozvíjet aktuální výraz kapely, ale s tím, že primárně zůstanou v metalových a crossoverových vodách, Serj měl ambice více experimentovat. Táhlo ho to k jazzu, k výraznější orchestraci, k symfonicky laděným věcem, ale třeba i ještě výraznějšímu napojení na klasický arménsky folk. Jestli si můžu dovolit poskočit o pár let dopředu a upřít pozornost směrem k jejich sólovkám, přesně k tomuto to na nich dospělo. Zatímco Daron pořád hraje metal „SOAD“ ražení, Serj vydává alba pestřejší, více artově laděné, sahající zvukově i dramaturgicky do výrazně širšího okruhu stylových inspirací. A za mě jsou někdy možná až moc překombinované… Vraťme se ale zpátky do roku 2004. Kapela připravila opět kvantum nového materiálu. Zatímco ale na předchozích deskách tvořili vždy společně, teď byly evidentní určité odstředivé tendence. Zmiňované „umělecké neshody“ jsou nejvíc evidentní v sérii songů, kde se Serj vůbec neobjeví, nebo maximálně jako vokální podpora Darona. Materiál je to ale rozhodně pestrý, a to i ve srovnání s prvními deskami. Kapela se opět nebála experimentovat, použít vše od funky, přes punk rock, až po black metal. V některých momentech sice můžeme mít lehký pocit nedostatečně soudržnosti kolekce, ale kvalita jednotlivých songů je opět znamenitá a finální dojem je veskrze pozitivní.Ještě vám dlužím slíbené rozuzlení otázky za 100 bodů z úvodu článku. Uděláme to následovně – já vám řeknu, jak to bylo, a každý si můžete udělat vlastní názor, jestli to je, nebo není dvojalbum. SOAD původně skutečně plánovali desku vydat jako dvojalbum. Pak se ale zamysleli, a řekli si, že to udělají jinak. Dvojalbum je vždy velká porce muziky. Je náročná na pozornost fanoušků. Já taky málokdy poslouchám dvojalbum jako celek. Aby teda fanoušky nezahltili, a tím nezanikli některá důležitá poselství, rozhodli se alba vydat samostatně, s půlroční pauzou. To mělo umožnit fanouškům dostatečně naposlouchat první část, a následně se se stejnou vervou věnovat i části druhé. Výsledkem bylo, že SOAD jako jeden z mála interpretů v historii dokázali v rámci jednoho roku dvakrát dobýt první místo prodejních statistik. Technicky se to teda bere jako dvě samostatné desky. Deska začíná zvolna krátkou intro skladbou „Soldier Side“. Paralelní zpěv Darona a Serje, tíživá atmosféra, smrtelně vážné téma. Náznaků, že tohle nebude žádné odlehčené párty album, je zde více než dost. Singlovka „B.Y.O.B.“ to pak odpálí naplno. Tohle je těžká schizofrenie, která musela zamotat hlavu nejednomu „mainstreamovému“ posluchači. Jestli „Chop Sue“ z „Toxicity“ byl šok, tady jdou SOAD ještě do větších extrémů. Black metal, crossover, soft rock. Riffy, breaky, tempo jak na houpačce, melodie, skřek. Přiznám se, že i na mě je to už moc a nikdy jsem si tu skladbu zvlášť neoblíbil. Zajímavě se tam ale prolínají vokální linky Serje a Darona. Dělba práce zdaleka není jednoznačná, Daron se často dostává do popředí a Serj naopak ustupuje do podpůrné role. Jak říkám, totální chaos. Víc mě baví konzervativnější (v rámci stylu SOAD) „Revenga“, kde si můžeme všimnout šťavnatější zvuk Daronovi kytary, směřující k modernímu hard-rocku, kombinovaný s krátkými sekanými riffy typickými pro ranní heavy metal. K tomu přidali napětí, pár temnějších meziher, výraznou melodickou linku a je z toho parádní skladba. „Cigaro“ se s tím moc nepáře a drtí nás v old school stylu SOAD. Poctivý crossover, intenzivní, šílený, krátký, nekompromisní.Zatím máme každou skladbu pojatou téměř jako duet. Vokální zapojení obou pěvců je skutečně intenzivní, a i když na „hrací čas“ zřejmě pořád vede Serj, Daron se evidentně posouvá na pozici plnohodnotného (druhého) zpěváka. Tahle kombinatorika a spolupráce mě baví moc. Skladbám to dodává další úroveň pestrosti, rozehrává zajímavé dynamické interakce dvou hlasů, které se efektně doplňují a ukazuje vyzrálejší songwritting a vývoj skladatelství kapely jako takové. Pokračujeme folk-metalovou „Radio/Video“. Samozřejmě to není žádné ezoterické blouznění, ale hopsavý rytmus v klidnějších pasážích a orientální melodické kudrlinky dodávají skladbě kouzelnou atmosféru. Na to pak kapela naroubovala poctivé, intenzivní a agresivní metalové nájezdy. Výbornou věcí je i nu-metalová „This Cocaine Makes Me Feel Lik“. Je to poprvé, kdy zde neslyšíme Darona (možná jen v pár zmutovaných skřehotáních), zato se ke konci z mixu nečekaně nečekaně klavír. Pod producentským vedením Ricka Rubina kapela podobně jako na „Toxicity“ rozšiřuje plejádu použitých hudebních nástrojů, které jsou ale často tak genericky vrostlé do skladeb, že se musíme velice soustředit, abychom je dokázaly vypreparovat. Jestli byla první polovina alba více než slušná, tak druhá posouvá kvalitativní laťku ještě výše. „Violent Pornography“ opět pracuje s typickou hopsavou rytmikou skombinovanou s velice zpěvným a silně popovým refrénem. Skladba je hravá i vážná zároveň, opět zde dominuje mazlavější a zemitější zvuk Daronovi kytary, který není primárně tak ostrý a bodavý jako na předchozích deskách, ale zní řekněme dospěleji. „Question!“ je pak bombastickou hitovkou, vystavěnou po vzoru hloubavějších skladeb jako „Spiders“ nebo „Aerials“ z prvních desek. Tato poloha SOAD se mi vždy líbila nejvíc. Je to tvrdé, je to temné, je to tajemné, je to zapamatovatelné. A zejména to baví. Gradace skladby je drásavě intenzivní, emoce v nás víří, kapela přidává další a další elementy a šroubuje napětí až na hranici nesnesitelnosti. Víc do groove metalových vod směřuje „Sad Statue“, jež se ale překvapivě zlomí do nádherného refrénu, který by jim mohla závidět nejedna pop-rocková kapela.Přesahy do popových melodických konstrukcí jsou na „Mezmerize“ zatím ze všech desek SOAD nejodvážnější a zacházejí nejdál. Ale nepůsobí to lacině, ani nepatřičně, uměle nebo naroubovaně. Právě naopak. Lehkost a nenucená samozřejmost, s jakou kapela tyto prvky do svých skladeb integruje, je obdivuhodná. V mozku nám zřídí přepínač, na kterém jedním cvaknutím mění polohy pop/metal, jako když si hrajete doma se světlem. Zároveň deska opět posouvá hranice pestrosti ve všech oblastech – stylu, dramaturgie, zvuku, nálad. „Old School Hollywood“ se svým disco-synthovým začátkem je hodně velký úlet. Skladba plná různých vesmírných synťákových zvuků je hodně šílená a na první dobrou těžko stravitelná, ale když jí ohlodáme na kost, je to pořád výborný kousek. Baladická „Lost In Hollywood“ je pak další perlou desky. Dominantním vokálem se blýskne Daron, který zde ukazuje, že ani vážnější pěvecké polohy mu nejsou cizí. A Serjovi doprovodné vokály jsou už jen takovou třešničkou na dortu. Tihle dva borci společně povyšují skladbu do extraligy emotivnosti. Instrumentace je zde skutečně jen v roli komparzu. Jakým pojmem SOAD v roce 2005 byli, demonstruje nejlíp asi komerční úspěch desky. Po vydání v květnu 2005 okamžitě zamířila na první místo prodejnosti a jen za první týden se prodalo 450 tisíc kopií. Zamyslete se prosím. Tohle není mainstreamový rock. Tohle je šílení crossover. Doteď nechápu, jak se se svojí ulítlou muzikou mohli stát tak populárními. Každopádně deska je dnes už multiplatinová, se svými více než 4 miliony prodaných nosičů se řadí hned na druhé místo za „Toxicity“ v rámci diskografie SOAD. https://www.crazyDiamond.cz/hecate_enthroned_the_corpse_of_a_titan_a_lament_long_buried_recenze/3951https://www.crazyDiamond.cz/hecate_enthroned_the_corpse_of_a_titan_a_lament_long_buried_recenze/3951nobody@nothing.com (melounek)V době svého mládí, v polovině 90. let minulého století, jsem po hudbě vyžadoval, aby byla dostatečně tvrdá, nekompromisní, ale zároveň melodická, nepříliš komplikovaná a rychlá. Nepřekvapí proto, že mými favority v té době byly kapely řadící se do ranku melodičtějšího či symfonického black metalu. Alba CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR, DARK FUNERAL a dalších jsem tehdy kupoval, aniž bych je předtím byť jednou slyšel. Kultovní „Hraběnku Báthoryovou“ od zmíněných CRADLE jsem měl dokonce v několika verzích, což při mých tehdejších (ne)příjmech byla věc nevídaná. A právě v oné době jsem dal také na doporučení a poslechl si debut britských HECATE ENTHRONED, skupiny, o které jsem před tím nikdy neslyšel a nic o ní nevěděl.Album „The Slaughter of Innocence, a Requiem for the Mighty“ z roku 1997 mi doslova učarovalo, což bylo s ohledem na personální i hudební spřízněnost právě s ranými CRADLE OF FILTH asi logické. Poněkud zastřený, ale dostatečně přehledný zvuk (produkce Andy Sneap), melodické kytarové linky, zastřešené výraznými náladotvornými klávesami, nápadité bicí a zpěv/řev/skřehot, který jsem obdivoval a vlastně ho bral jako další hudební nástroj, společně utvářely mimořádně kompaktní celek, v němž bylo všeho tak akorát. Proud esoteriky, který nešlo přerušit před odezněním posledního tónu. Masterpiece, s nímž si zub času neví rady. Mimochodem, detektor kvality v podobě husí kůže potvrdil nadčasovost díla i při aktuálním poslechu. HECATE ENTHRONED nikdy nevystoupali z hlubšího undergroundu. Nic na tom nezměnila ani další alba, ani dočasný příklon k death metalu.Od vydání jejich posledního studiové počinu, který spatřil světlo světa koncem května 2026, dělí mé oblíbené „Requiem“ téměř 30 let. A hned na začátku musím předeslat, že „The Corpse of a Titan, a Lament Long Buried“ mě dokázalo vrátit zpět do doby, kdy stál symfonický black metal v popředí mého zájmu. Byť od vydání debutu ušlo kytarové duo Nigel Dennan/Andy Milnes společně s baskytaristou Dylanem Hughesem dlouhou cestu, lemovanou kvalitními alby, poznávací prvky zůstaly – koncepčnost, melodičnost, dokonalá atmosféra, která posluchače pohltí. Úvodní intro ho uvede do světa starých britských bájí a legend, doby předkřesťanské, a to pomalu, klidně a sebejistě. To vše jen proto, aby byl v bezprostředně následující skladbě „Spirits Stir Within Our Ancestors Tombs“ rozdrcen nosným kytarovým riffem, dokonale fungujícím s melodickým partem kláves. Lavina, která se přenese do hitového refrénu. Osmiminutová suita v polovině zvolní a vrací se k atmosféře intra. Zároveň tím připraví prostor pro návrat úvodního riffu, který ji s jednoduchým, nicméně pohlcujícím klávesovým motivem dožene až k monumentálnímu konci, jenž v úplném závěru přivádí posluchače do intimní sféry dávných věků.Následující „The Arcane Golem“ vysoce nastavenou laťku s přehledem udrží. Frenetický řev Joea Stampse dokonale ladí s melodickou instrumentální složkou. Člověk se neubrání srovnání pěveckého partu s hvězdným Hreidmarrem z legendárního počinu „New Obscurantis Order“ francouzských ANOREXIA NERVOSA, přičemž Stamps rozhodně nevychází z pomyslného duelu hůře. Ke zmíněné instrumentální složce pak už dodám jen tolik, že když jsem si jako posluchač při prvním poslechu novinky v duchu přál, aby skladba pokračovala určitým směrem (nekomplikovaně, nedisharmonicky), dostal jsem přesně to, po čem jsem toužil. Mohlo by se zdát, že jde o podbízení se posluchači, ve skutečnosti však daný motiv zazní jen na okamžik a do uvedené skladby zapadá naprosto přirozeně. Skvělý a nikoli výjimečný moment.Vedle nesporné technické vyspělosti muzikantů a souhry celé kapely tvoří silnou stránku alba skladatelské kvality, zrcadlící se v citlivé práci s dynamikou skladeb. Melancholické, akustické pasáže postupně vrstvené kytarami a klávesami ústí v dramatické nástupy, které působí silněji právě proto, že nenastupují uspěchaně či mechanicky, ale jen v těch správných okamžicích. Podobné prvky působí nejen v rámci jedné skladby („Steed of the Still Water“), ale i mezi nimi navzájem („Pwca“ a následné „Deathless in the Dryad Glade“). Album tak neuspává, nesplývá v nudný monoliticky blok, naopak svou epikou baví až do samotného konce, po kterém máte chuť prožívat vše znovu. Lepší důkaz skladatelské vyzrálosti netřeba. V poslední části alba se dočkáme zběsilé „A Gallery of Rotting Portraits“; závěr pak obstarají dvě sedmiminutové hymny „The Boreal Monastery a „Into a Vale of Endless Snow“, která svým uklidňujícím outrem celé album dokonale „dovypráví“. Kruh se uzavírá.HECATE ENTHRONED stvořili v podobě „The Corpse of a Titan, a Lament Long Buried“ staromilské, současně však živoucí blackmetalové album, hodné 21. století. Navazují na něm nejen na zdařilou minulou desku, ale i na své nejlepší chvíle z minulosti, a to bez toho, aby je banálně vykrádali. Jinak řečeno, skládají hudbu, která je i po x letech baví a naplňuje. Na výsledném díle se něco takového musí citelně a velmi pozitivně podepsat. Fakticky se jedná o žánrový top, čemuž odpovídá i vysoké hodnocení.https://www.crazyDiamond.cz/neco_neco_majoneza_recenze/3943https://www.crazyDiamond.cz/neco_neco_majoneza_recenze/3943nobody@nothing.com (Tomáš)Něco vlítlo do mé hlavy a způsobilotam totální vítr. Co to něco je? No přece NĚCO NĚCO! Jejich letošní novinka„Majonéza“ je vážně něco. Něco, co se jen tak nevidí a neslyší. Něco o ní tedanapíšu. A bude to něco hezkého. Trio NĚCO NĚCO jsem poprvé zavnímal jakopředskokany loňského koncertu Tatáčů ve Fóru Karlín. Slušný indie popík měbavil, takže jsem kapelu začal trochu více sledovat.Pražské trio začínalo jako duo. ZpěvačkaAlžběta Trusinová a producent a kytarista Tomáš Tkáč ze začátku dělali muziku,která mě při zpětném prozkoumávání, díky své primárně elektronické podobě, mocneoslovovala. Texty fajn, melodicky taky celkem fajn, ale prostě tohle není můjstyl. Od poslední desky „Třetí“ (2023) ale vypustili do světa několik singlů,kde byla rozpoznatelná přicházející změna. Posun k živým nástrojům,naverbování živého bubeníka, kterým je v aktuální sestavě Václav Švestka,drsnější songwritting, tohle všechno otevíralo kapele cestu do mých uší. Několikze zmíněných singlů, třeba „Všechno se rozpadá“, „Nemám zájem“ nebo „Do tmy“,bylo vysloveně povedených, ale to nejlepší přišlo skutečně až letos.Čtvrtá deska s podivným názvem„Majonéza“ úplně překlopila základní paradigma. Místo vycizelovaných,propracovaných, možná až lehce pře-produkovaných skladeb, teď kapela jedev podstatě punk. Sice ne stylově, ale dramaturgií rozhodně. Krátké, údernéskladby. Drsný zvuk. Drsné, a zároveň výborné texty. Super melodické, nabušenésongy, které baví. Kytary nastoupily do frontálního útoku, ale kapela senevzdala ani synťáků. Co z toho vzniklo? Indie-punk-synth-pop? U mě sevynořují asociace na kanadské METRICS, nebo hravější švédské THE SOUNDS, ale v některýchmomentech to nemá daleko ani k prvním deskám YEAH YEAH YEAHS. A světe divse, všechny tyto kapely mám tuze rád. I když osobně preferuji tatarku, taknepohrdnu ani majonézou. A NĚCO NĚCO připravilo luxusní domácí „Majonézu“, kteráse přesně trefila do mých chuťových buněk. Je divoká, vzrušující, hlučná išílená.Důvod, proč kapela tak výraznězměnila svůj výraz je jednoduchý a pochopitelný. Jak Alžběta nedávno prozradilav jednom rozhovoru, baví je živé hraní a chtěli, aby fanoušci pařili snimi. A na to potřebujete „normální“ písničky. Ideálně energické a melodické. Apřesně takovou kolekci NĚCO NĚCO připravili. Ani ne 25 minut hrací doby osmipoložek sice svádí označit desku spíše za rozsáhlejší EP, ale nebudeme zbytečněřešit technikálie a podíváme se raději na muziku samotnou.Začnu texty, protože ty považuji zasnad nejsilnější část alba. Alžběta se nebála být hodně osobní a čerpatz vlastního života. Běžné každodenní situace, společenské interakce,procházení vzpomínek a snaha o pochopení a vyrovnání se s minulostí. Bezprostřednosta upřímnost dodávají příběhům neodolatelnou autenticitu. Zároveň působí velicecivilně a spousta popisovaných situací zažívá mnoho z nás dnes a denně. Alžbětasongům přirozeně dodává specifickou ženskou energii, která někdy působí jakoemocionální tornádo, tsunami i černá díra v jednom. Nacházím v nichale hned několik podnětů, které mi trochu víc pomohly se přiblížitk nedosažitelnému cíli – pochopení ženské duše.Svižný otvírák „Noční plán“zpracovává výše zmíněné vzpomínání a životní rekapitulace a má více než dalekok nostalgickému idealizování. Kytary v refrénu hezky řežou, tempodrží vysoké otáčky, osmdesátkové synťáky přispívají melancholickou atmosférou. „Mámráda“ zvukově ještě přitvrdí. Alternativnější dramaturgie, odtažitý a mírněnihilistický zpěv vytvářející post-moderní industriální dojem a k tomuskvělý text, kde se vedle sebe objeví slova jako „vibrátor“ a „majonéza“ apřitom to nezní jako nesmyslný výplod drogového večírku. „Sama doma“ mělapůvodně dát název i celé desce, ale v televizi existuje pořad se stejnýmnázvem a nedělalo by to dobrotu. Naštěstí song je alespoň na desce. A jevýborný. Hravý, dravý, vtipný. Přesně stavěný pro živé hraní. Výrazné melodie,jednoduché refrény, strhující atmosféra. A ten new rave závěr to ještě parádněvygraduje.Jestli jsem texty vyzdvihl, jakojednu ze silných stránek desky, tak zvuk je dalším v pořadí. Nahrávalo sev Golden Hives v Praze, produkci si kapela pokryla vlastními silami. Povedlse jim maximálně živý a přítomný zvuk, který je správně alternativní, alezároveň technicky kvalitní. Výborně znějí bicí, které jsou v mixu hezkyvepředu a parádně táhnou songy svojí dynamikou. Kytary řežou a není nejmenšísnaha je jakkoliv krotit. Proč taky? Propojení tanečního základu se syrovostí apřímočarostí indie punku se povedlo na jedničku. Ruku v ruce s tímjde osmdesátková estetika. Ta je evidentní nejen v celkovém image kapely,ale zejména u zvuku basy a samozřejmě synťáků. Pulzující vesmírné klávesovéplochy jsou kouzelné.  První tři songy výborné, co tam mámedál? „Záporná postava“ se na nás vyvalí s drsným a hutným riffem, který seklidně může řadit do kolonky „grunge“. Quite-loud-quite dynamika společněs kytarovými vyhrávkami na pozadí hlavního riffu míří až do hájemstvíPIXIES. Za mě jednoznačný vrchol alba. Deska se ale nezasekne ani s dalšímkouskem „Ses zasek“, právě naopak. Pamatujete ještě německé LIQUIDO? Tak nejspíštakhle by zněli dnes. Powerpop s triviálními synťáky jakz osmdesátkové videohry. Boží! Nádherná balada „Dýchej“ staví na akustickélo-fi estetice a opět je to trefa do černého. Pořádnou indie-synth diskotékunásledně rozjedou v „No a co“. Parádní drive a další fantastický textzakomponovaný do geniální melodie. Závěrečná „Střepy“ mění atmosféru apřehazuje výhybku směrem k nové vlně s novým obsahem, kteroupropojuje s drtivým, téměř synth-hardcorovým refrénem. NĚCO NĚCO je něco! Nově nalezenápoloha jim totálně svědčí a na domácí indie scéně se svojí „Majonézou“ dělajípořádný vítr. Všechno (téměř) je zde správně. Deska neskutečně šlape,neskutečně baví a je neskutečně krátká! Této pochutiny se přece nedá přejíst.https://www.crazyDiamond.cz/evanescence_sanctuary_recenze/3947https://www.crazyDiamond.cz/evanescence_sanctuary_recenze/3947janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Konečně povedená deska odEVANESCENCE. Je to právě třiadvacet let, co Amy Lee debutem „Fallen“uhranula na čas celý rockový svět. Od té doby se jí ne zcela dařilonavázat na úspěch albové prvotiny, která se sice v lehce gotickém oparusvezla na tehdejší vlně módního nu-metalu, ale zároveň odhalila především nemalý pěvecký a kompoziční talent zmíněné intepretky pocházející z města Little Rock v Arkansasu. Kdysijednadvacetiletá dívka, dnes zralá čtyřiačtyřicetiletá ženavšak v roce 2026 přichází se svým druhým vrcholem kariéry a je topředevším tím, že má v zásobě kvalitní písně. Dostat je do podoby hodné kvalitního alba jí navíc pomáhají odborníci na slovovzatí. Teď myslím především na producenta Nicka Raskulinecze a zvukového mága Jordana Fishe, otisk obou je zde jasně zřejmý a budí na mne dojem, že přesně takovou desku Amy prostě potřebovala. Novinka „Sanctuary“ totiž působí jako velká deska od kapely, která dlouhodobě potřebuje nasytit rozlehlou fanouškovskou základnu, nikoliv jen na chvíli zazářit a poté zhasnout. Prim zde hrajípředevším chytlavé, moderně znějící a výborně poslouchatelnéhymny, kterým nechybí stadiónový feel a naducaný rockový nábojkombinovaný s popovou otevřeností. Vše je navíc poplatné moderní době.Velmi silně se mi jeví předevšímfáze úvodních tří skladeb, které reprezentují přesně onuhymničnost, jakou EVANESCENCE k navázání na svou nejúspěšnějšíetapu tolik potřebovali. Ve skladbách jako „Beautiful Lie“,„Tell When You´ve Had Enough“ a „Who Will You Follow“ Amypotvrzuje, že absolutně nic neztratila ze svého citlivostí prostoupeného pěveckého fondu. Skladbám je vlastní vypulírovaný sound plný podkresů z keyboardů a elektrorytmiky, většinou vkusně kombinovaných s živými nástroji. Po téhkle stránce jde o mistrovskou práci. Především úvodní charismatická píseň „Beautiful Lie“ má v sobě dostatečně klenutou gradaci atajemnou auru, která dokáže magnetizovat a vábit k setrvání u celé desky. Rovněž „Who WillYou Follow“ se může zařadit mezi největší hity kapely v kontextu celé jejich dráhy. EVANESCENCE stále fungují v souladu s rankem komerčněji koncipované metalovéhudby, která nepůsobí zatvrzele, ale naopak je pro ně přirozenýširší stylový rozptyl, od nu-metalových základů, přes popovouchytlavost a stadiónový bombast, až ke goth-rockové pošmournosti a teskným náladám, a novinka je toho stvrzením.Deska postupně opustí rank dynamičtějších skladeb a přesune seblíž do oblasti křehčích songů nemajících daleko kpost-moderním baladám, tradičně již opatřeným symfo aranžemi a nosnou klavírní linkou.Zde roli temnějších věcí plníjak plíživá suita „Rapture“, tak třeba následující píseň „Afterlife“.Důležitou složkou zvuku EVANESCENCE vždy bylo piáno, na kteréAmy umí skvěle prezentovat své skladatelské mistrovství – vtomhle zaujme už výše uvedený flák „Who Will You Follow“ nominovaný dopozice singlu, ale dál to potvrzují i pomalejší věci jako„How Do I Heal“ nebo „Forever Without You“, které považujiza velmi zdařilé komorní věci, dostatečně procítěné aprezentované s veškerým zaujetím a talentem. Povzbudivý dojem namne dělá i příklon k moderním zvukům a elektronice, který jezde znát z celé desky, kdy někdy propluje do popředí, většinově však spíše podepírá dojem skladeb, a tak jde rozhodně o hodně vrstevnatou amoderně znějící placku, které pomáhají i košatější apopových prvků se nevzdávající věci jako třeba „Self-Destruct“ nebozávěrečná, valčíkem ovlivněná erupce „Wide Open Heart“. Takhle nějak sipředstavuji kvalitní rockovou či metalovou desku prostou hluchých míst, dělanou vsoučasné době s vkusem a pro opravdu široké publikum.https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_letiste_hradec_kralove_10cervna2026_streda_koncert/3948https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_letiste_hradec_kralove_10cervna2026_streda_koncert/3948nobody@nothing.com (Gazďa)IRON MAIDEN, MEGADETH, SAXON,QUEENSRŸCHE, WITHIN TEMPTATION, TRIVIUM, LIMP BIZKIT, BRING ME THEHORIZON, A DAY TO REMEMBER, BABYMETAL, BLOOD INCANTATION, GAEREA,MALEVOLENCE. Ne to není soupiska letošního Masters of Rock, alerozhodně by ji mohli Mástři závidět. Rock for People, nášnejvětší rockový festival, se stává čím dál tím vícmetalovým. Jednak tu narazíme na staré žánrové klasiky, jednakvykračuje k metalcoru a podobným směrům zaměřeným spíšna mladší ročníky. Jezdí se sem na metal podívat i mojekamarádky, které o jiné metalové subžánry ani nezavadí. Chtěl jsem původně dát letos tři dny,nakonec jsem to smrsknul na dva. Neděle a IRON MAIDEN byla nutnost anašlapaná byla i středa. Nakonec jsem vzdal sobotu. WITHINTEMPTATION zařadili až na půlnoc a ostatní věci toho dne mě poletmém poslechu nenalákaly, včetně hlavní hvězdy HALSEY, jejížpop mi přijde slizký a nenápaditý. Zatímco Nizozemci startovali v sobotunepochopitelně pozdě, MEGADETH ve středu zas příliš brzy. JsouELECTRIC CALLBOY nebo THE PRETTY RECKLESS takové hvězdy, žeMustaine a spol. musí jít na pódium už v 16:40? A proč hrajou jen hodinu ačtvrt? Otázky, na které jsem samozřejmě nikdy nedostal odpověď.😊První polovina června byla v Českupoměrně chladná a deštivá, což je pro festivaly příjemnějšínež třeskuté vedro. I první den hradeckého klání přineslhodně vody už během dopoledne. Raději jsme vyrazili s dostatečnýmčasovým předstihem, abychom se nezasekli na dálnici a zléhoDavea vůbec stihli. Doprava nám přála, ale jak je naopakv posledních letech zvykem, narazili jsme do zdi nabráně kvůli problémům s lístky. Je to už takový smutnýkolorit tohoto festivalu, že trhači pokyvují hlavami, pak zavolajímanažera, ten také pokyvuje hlavou a stejně se nic nevyřeší.Tentokrát byl problém v tom, že jednomu z nás odpíplii lístek na neděli, aniž by nám dali pásku. Jinými slovy jedenlístek na vyprodané IRON MAIDEN byl v čudu. Po dvacetiminutách krčení rameny a volání nejrůznějších lidí, kteřítaké krčili rameny a soustrastně koukali, nám doporučili, aťzavoláme na reklamace. Nebudu vás dál tou telenovelou nudit.K veselejším věcem. MEGADETH jsme naštěstí stihli aběhem příjemného deštíčku se kochali prvotřídním thrashem.Někdo vznesl dotaz, zda si MegaDave svou dlouhou zrzavou kšticibarví, nebo ne. Kdo ví? Na hlavě ani stopa po šedinách, alepřibývající léta jsou hodně znát na jeho hlasu, který dostalhodně zabrat radio a chemoterapií v roce 2019 při léčběrakoviny hrtanu. Dnes to vypadá, že musí Dave Mustaine vynaložitneuvěřitelnou sílu, aby ze sebe ty vybledlé a zkřehlé tónyvůbec vytlačil. V kňouravých a kvílivých pasážích znícelkem solidně, průser to je v částech, kde má vzniknoutnějaká melodie. Občas si Dave prostě jen broukal něco pro sebe.Nikdy nebyl skvělý zpěvák, což sám i upřímně přiznával.Hudba MEGADETH ale nestojí na hlasové ekvilibristice, a možnáproto slabá forma jeho hlasu dnes tolik nevadí. V ruce to má zlý muž thrashepořád. Ve skvělé formě je i zbylá trojice, tedy Dirk Verbeurenza bicími, James LoMenzo třímající basu a tepec sólových strunTeemu Mäntysaari. Já třeba vůbec nepotřebuju, aby se do téhlekapely vracel kdokoliv z dřívějších členů, což jedlouholetým oblíbeným motivem internetových diskusí. MEGADETHv současné sestavě skvěle šlapou, kluci si umyli vlasy apěkně jimi máchali, a hlavně Verbeuren je i neuvěřitelné zvíře– hudebně i máchavostí rukama nohama. Dlouhodobě mě sice štvouuniformním setlistem, což se pak dvojnásob projevuje, kdyžv posledních letech hlavně předskakují jiným. Obvykle se totižkromě stokrát obehraných věcí na moc dalšího nedostane. Koncert v Hradci pro mě tak bylasi nejlepším, které jsem v posledních letech u nich zažila dostalo se i na skladby, které jsem nikdy/dlouho neslyšel. „Take No Prisoners“ měla obrovskou energii, stejně jako „Mechanix“,moje oblíbená „Countdown to Extinction“ sice trpěla Daveovýmnezpěvem, ale konečně jsem si ji mohl alespoň naživo odškrtnout.Novou desku považuju z trojlístku posledních alb za tunejslabší, ale otvírák koncertu „Tipping Point“ nebo „LetThere Be Shred“ jsou povedené věci studiově i naživo.Každopádně doufám, že se v Česku v rámci rozlučkovéhoturné objeví i na plnohodnotném vystoupení s pořádným a idále obměněným setem.Středa nás zajímali ještěGORILLAZ, kteří začínali o půl desáté, takže bylo od šestihodně času na brouzdání. Poslechli jsme si kus toho a kus onoho.THE PRETTY RECKLESS jsem viděl už dvakrát před AC/DC. Newyorčanépod taktovkou kroutící se leopardí kočky Taylor Momsen předvádejíšpinavý americký rock n´roll divočejšího střihu, který mánápad i švih, i když to není nic světoborného. Jako odpočinkovákulisa pro sobotní večer v Hradci Králové ale fajn. Chvílikoukáme a přemýšlíme, kolik z té desetitisicovky lidí sesnaží jen zabít čas a kolik jsou alespoň trochu fandové. I díky zmíněným problémůms lístky jsem bohužel úplně prošvihnul německou rockovouskoro-legendu H-BLOCKX, která letos vydala po čtrnácti letechdalší desku. Stejně tak jsem dorazil na druhé straně areálu jenna poslední tóny coloradských TX2. Elektro rock lomený hip hopemvychází z EMINEMA a vychází z něj dobře. Nápady,melodie, dobré rytmy. Člověk by tu bez problémů půl hodinkuvydržel. Ale o tomhle tenhle festival je. Sedm pódií, na kterýchse tu toho děje tolik, že člověk může jen tak brouzdat asamplovat jednotlivé kapely a žánry. Nedá se stihnout všechno.Úplně jiný způsob festivalové zkušenosti než třeba nanedávném Metalfestu s jedním pódiem.O poznání horší než všechnozmíněné, jsou diskoprďolové dederáckého střihu ELECTRICCALLBOY alias jedny z hlavních hvězd dne. Rádobyvtipníněmečtí týpci mísící metalcore a elektroniku svými móresypotvrzují stokrát obehranou pravdu o německém humoru – prostěnení vtipný. Chvíli koukám na třeštící publikum za doprovoduhudby, vedle které jsou Kroky Františka Janečka symfoniemi odBeethovena. Abych si zachoval duševní zdraví, snažím se prodratnatřískaným davem pryč. Jakýsi chlapík, kterému na dvěsekundy zacloním výhled na jeho oblíbené bambuly, procedí, aťjdu do prdele. Jsem sice veselý a milý člověk, ale tohle sisamozřejmě nemůžu nechat líbit, zvláště od člověka, kterýzjevně nemá hudební vkus… Další zastávkou je menší stage podstanem (podle mě stejný, jaký bývá na Basínu), kde dali šanciAmeričankám DIE SPITZ. Čtveřice divokých Texasanek má za seboujednu desku grunge/punk rocku střihnutého sedmdesátkami. Dobře sena ně kouká a jejich energie a zápal jsou povzbuzující, ale niczásadního to není. Pokračujeme dál. Byl jsem dost zvědavý naaustralského rappera GENESIS OWUSU. Rap moc nejedu, ale tenhle jesvižný a nápaditý. Nevychází z amerického hip hopu, alemá africké podhoubí. Kofi Owusu-Ansah je totiž původem Ghaňan.Jeho debut „Smiling With No Teeth“ (Bezzubý úsměv) vycházíze zkušeností černošského imigranta v majoritně bíléspolečnosti. Nedokážu posoudit, jak moc je to textově na jižnímkontinentu relevantní, ale dostal tam nějaké hudební ceny, takasi jo. V Hradci předvedl vynikající vystoupení plnébarevné a melodické muziky. Samply jen s bubeníkem a zpěvemnení úplně moje volba, ale bylo to živé a zábavné. Rap, zpěv,world music. A pro frontmana také extrémně náročné, jelikožkdyž jste na pódiu prakticky sám, tak si ani na chvílineodpočinete. Musíte pořád bavit. To tomuhle týpkovii zjevněnedělá potíž. S výbavou špičkového atleta byla jehoperformance jeden velký pohyb. Pusťte si třeba „Stampede“. GORILLAZ. Původně bokovka zpěvákaBLUR je dnes aktivnější než někdejší hlavní projekt. Nikdyjsem je naživo neviděl ani se jim nevěnoval. Jen někdy na začátkunultých let jsem slyšel jejich první věci a pak sem tamzaznamenal nějaký hit. I tak jsem byl nostalgicky zvědav na„kapelu“, ke které nás s bráchou kdysi dostalo to, že sejejich první žebříčkový zásek jmenoval „Clint Eastwood“.Hlavní středeční hvězda ukázala, že kdo umí, ten umí…Takhle má vypadat moderní pop – chytlavý, zpěvný, ale zároveňzajímavý a neotřelý. Obohacený elektronikou, která funguje jakojeden z hybných momentů hudby, ale nepřehání se to s ní.S letošní úspěšnou deskou„The Mountain“ se gorily posunuli víc směrem do world music,specificky k indické tradiční muzice, což bylo patrné i napódiu, kde se to indickými hudebníky jen hemžilo. Z novinkyjsme slyšeli hned osm věcí, ale kdybych si to nepřečetl, takbych to nepoznal, protože zcela přirozeně zapadly mezi staršíkusy. Damon Albarn byl něčím zfetovaný nebo nacamraný, což muv kombinaci s jeho maskáči a předními vyraženými zubydodávalo image bezdomovce, který se náhodou připletl na pódiu.Na jeho výkonu to znát nebylo, vypadal naopak extrémně v pohoděa sympaticky. Usmíval se, něco žvatlal mezi písničkami a chválilpublikum. Přehlídka jeho nástrojů vypadala, jako kdyby vymetlsvůj někdejší dětský pokojíček a vytáhnul, co tam našel.Kytara – kus dřeva podobný tomu, na který jsem začínal kdysijá. Obouchaná melodica – tu občas vytáhnul, když se už napódiu asi nudil. Jestli někdo působí jako antihvězda, pak je toprávě on. Doprovodná kapelu tvořilo asi patnáct špičkovýchmuzikantů, kteří zpívají hrají na všechno možné, plusspousta dalších hostů, když každou chvíli na jeviště naběhlnějaký cizí člověk a začal nás hecovat. Svou velikostí tosice působilo jako cirkus, ale takový, který držel tvar idramaturgii. Výborný koncert, kdy jsem si užíval každou píseň,ať už jsem ji znal nebo ne. Kdybych měl vybrat jednu, kdy se minohy roztancovaly nejvíc, bylo by to „Stylo“ z roku 2010. https://www.crazyDiamond.cz/lex_legion_lex_legion_recenze/3949https://www.crazyDiamond.cz/lex_legion_lex_legion_recenze/3949janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Devatenáct let uběhlo od posledníhostudiového alba kapely KING DIAMOND a zatímco „principál“ salbovým následovníkem stále mlží, rozhodl se kytarista AndyLaRoque svolat dohromady sestavu bývalých spoluhráčů, kterákdysi nahrála skvělá alba jako „Them“ a „Conspiracy“, a snimi dostat do pohybu zcela nový heavymetalový projekt. Bezejmennýdebut od LEX LEGION rozhodně považuji za zdařilý kousek poctivéhoheavy metalu staré školy, kde je s veškerým zaujetímprezentováno to podstatné, co kdysi zúčastněné zdobilo. Navícje na celé věci poznat, s jakou uvolněností a spontánně skladbyvznikly. Člověk se opravdu nevyhne myšlenkám na hudbu KINGDIAMOND, jenže celé věci zkrátka něco podstatného (nebo ,lépe řečeno„někdo“) chybí... a tím někým je samotný „král“.I přes tuhle absenci však tvrdím,tohle je velmi solidní a poctivá metalová deska, jaké v dnešnídobě příliš nevznikají. La Roque a jeho staronový kumpáni šlizkrátka do celé věci s přirozeností a chutí a na výsledku jeto poznat. Kdo tedy stojí za skandinávskými LEX LEGION? Druhým kytaristou je zdelogicky Pete Blakk, dunivý puls baskytary ovládá Hal Patino a zabicí soupravou nesedí nikdo menší než skvělý rytmický mágMikkey Dee. Už z tohohle důvodu je nutné zpozornět a poslézeuznat, že debutová deska je plná solidních skladeb postavenýchna skvělých hráčských výkonech. Podstatné je, že sestava LEX LEGIONpůsobí jako rovnocenný tým a hraje se ve prospěch skladeb. Umikrofonu stojí norský zpěvák Nils K.Rue (PAGAN´S MIND), kterýsice tlačí svoje školené hlasivky do patřičných výšek a lzejej shledat velmi solidním heavymetalovým vokalistou, ale na druhoustranu mu chybí jistá osobitost a proměnlivost výrazu. Z toho rovněž plyne fakt, že i když je instrumentálnísložka dvaatřicet minut trvajícího alba perfektní, tak dílonemůže konkurovat stěžejním Kingovým albům. Podstatná je protohle album určitá lehkost, se kterou všechny skladby zachází.Přes brilantní instrumentaci se totiž většina drží délky jennepatrně přesahující tříminutovou hranici časomíry. Ani bravurní hračičkovské pasáže plné sólíček,vyhrávek a nejrůznějších fines jen stěží dokáží zaplašit myšlenku, že tohle je pouze skvěle udělaný „nejlepší demáč“ současného metalového světa. Navíc Deeho neotřelébubnování dodává materiálu na krásné prostorovosti, takžečlověk nemá pocit setkání s nudou, či agresí přesycenou modernou, ale naopak je v podstatě ošálen onou přirozenou souhrouuvnitř skladeb, jež mohly vzniknout klidně před pětatřicetilety.Z devíti položek, znichž je pouze jediná čistě instrumentální (náladotvorný závěrečnýkousek „Far Away“), má hned několik potenciál hitovosti vrámci metalové hudby. Mám na mysli především přímočarouvypalovačku „Gypsy Tears“, a pak dvě o něco zapeklitějšíjízdy „When The Stars Align“ nebo „Dreams Of Darkness“, oběs bravurní instrumentací, jež navíc nesklouzává dosamoúčelnosti, takže si během nich člověk okamžitě vzpomenena tvorbu KING DIAMOND z konce osmdesátých let. Druhá se navíc pohne směrem k území, kde vládnou JUDAS PRIEST. Navíc to nejsoujediné nadstandardně povedené položky, ale deska obsahuje solidnívěci prakticky od začátku do konce. Jak už jsem řekl, hodnědobrá metalová deska, která dává, zvlášť v souvislosti sKingovou neaktivitou, jednoznačně smysl. Škoda jen, že nosné melodie nejsou na první dobrou až tak zjevné.https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_steal_this_album_recenze/3944https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_steal_this_album_recenze/3944nobody@nothing.com (Tomáš)Počátkem nového tisíciletí bylo módní na internetu zpřístupňovat různé „neoficiální“ skladby, někdy dokonce i alba, která byla v různých fázích rozpracovanosti. Tomu následně odpovídala i jejich zvuková kvalita. V době digitální se vždy našel nějaký zaměstnanec nebo spolupracovník studia/vydavatelství, který neodolal pokušení, stáhnul si nějaké datové soubory a anonymně je pustil do světa. Kapely z toho samozřejmě nebyly nadšené, vydavatelství pak vysloveně pěnily. Možná se mi to zdá, ale dnes už podobné věci moc nevídám (nebo je prostě neregistruji). Podobná situace stála i na počátku třetí desky SYSTEM OF A DOWN.Veleúspěšná druhá deska „Toxicity“ byla venku ještě jen rok a kapela rychle přispěchala s třetí deskou. Tehdy jsem to moc nechápal, dokonce jsem si myslel, že to snad ani není řadovka, ale jen nějaká sbírka b-sides a nevydaných věcí. Faktem je, že když pochopíme souvislosti, zřejmě více oceníme přístup kapely a její profesionalitu. Abychom měli obraz komplexní, musíme se vrátit až na začátek roku 2001, do období příprav desky „Toxicity“. SOAD byli na kreativním vrcholu, písničky z nich padaly ve stylu pohádky „oslíčku, otřes se“. Skládali a nahrávali kvanta materiálu. „Toxicity“ mohlo být z tohoto pohledu bez nejmenších problémů regulérním dvojalbem, dokonce si kapela s touto myšlenkou chvíli zahrávala. Nakonec zůstali u země a vznikla „jen“ regulérní deska se 14 skladbami. Nedivil bych se, kdyby jim to rozmlouvalo i vydavatelství. Každopádně z nahrávání zbylo více než 20 rozpracovaných skladeb do zásoby. A přesně tyto rozpracované kousky někdo vzal a pověsil je na internet. Kdo to byl se už asi nikdy nedozvíme (možná už je stejně zalitý v betonu v základech nějakého mrakodrapu v Los Angeles). Nezjišťoval jsem ani o které konkrétní skladby se jednalo. Až teď si vlastně uvědomuji, že jsem po těchto „raritkách“ nikdy nepátral, přitom v dobách neregulovaného internetu před 20ti lety jsem si postahoval různé obskurnosti. Kdo z toho ale rozhodně radost neměl, byli samotní SOAD. Ani ne tak kvůli penězům, spíš je štvalo, že ty skladby skutečně byly nedokončené a neodpovídaly jejich kvalitativním standardům. Co teď s tím ale dělat? Co je jednou na internetu, to už ani Pán Bůh odsud neodstraní. Je tady možnost hledat viníka, pak se s ním soudit, připravit ho i o poslední špinavé spoďáry, ale čemu tím prospějete? (Beton to jistí…) SOAD to vzali z opačného konce, vrátili se do studia, songy dokončili a vypustili je jako další regulérní desku. A ještě to vzali sportovně a s humorem. Album v narážce na pirátské kopie nazvali „Ukradni si tuhle desku“, plus ho opatřili coverem, který vypadá jako ručně nadepsané vypálené CD. Nápad za 100 bodů. Musím sice přiznat, že u některých songů mám plné pochopení, proč se nedostaly na „Toxicity“. Patří spíše do druhé ligy, zároveň ale druhým dechem dodávám, že i tato liga v podání SOAD je vysoce kvalitní. Za všechny možná zmíním úvodní gastronomickou odrhovačku „Chick´N´Stu“, která prostřednictvím infantilního textu vyslovuje tvrdou kritiku konzumnímu způsobu života. „Fuck The System“ by se v jiné dimenzi taky spíše ocitnul na b-side nějakého lepšího singlu. Tady je asi i z názvu songu jasné, kdo je nepřítel. Na druhém pólu pak stojí vynikající songy, které si v ničem nezadají s nejlepšími kousky z prvních dvou desek. Vždy mě bavila třeba „Innervision“ se syrovějším zvukem ve stylu debutu a alternativně metalovým zabarvením s konzervativnější dramaturgií. Dalším mohutnějším kouskem je „A.D.D.“, kombinující tajemné a temné atmosférické pasáže s drtivými nářezy. Fantastickým kouskem je pak „Mr. Jack“. Líně se převalující song s krásným intrem je emocemi nabitý až po strop. Do 4 minut kapela bezostyšně nasype tolik hudebních nápadů, že by to jiným snad vystačilo na jedno celé slušné EP. Přidávají další a další kapitolu, úplně měnící charakter skladby. Doom, hardcore, alternativní metal, člověk to ani nestíhá sledovat. Vždy se mi líbily songy SOAD, kde kapela ubere ze svých šílených eskapád a začne se tvářit seriózněji. „Highway Song“ je jedním z takových nenápadných kousků. Schovaný hluboko v setlistu, přitom je skvělý po všech stránkách. Zajímavá melodie, uchopitelná dramaturgie, drive, atmosféra. Jedním z nejlepších kousků je pak „Ego Brain“. Formulka velké rockové balady zde funguje na 100 %. Ještě překvapivější je pak skutečná akustická balada „Roulette“. Že to není náhoda ukážou i následující desky, kde se podobných songů objeví hned několik. Co k tomu dodat? SOAD dokážou být sakra romantičtí. Hopsavou rytmikou, orientálními vsuvkami a spoustou dynamických změn exceluje „Bubbles“. Tohle je archetyp oblíbeného mustru kapely, který dokážou neustále obměňovat a vytěžovat, plnit novými a novými riffy a z folku vyvěrajícími motivy tak, aby to sice znělo jako SOAD, ale přesto pokaždé jinak. V podobném duchu, ale ještě šílenější je „I-E-A-I-A-I-O“, kde se opět předvádí rytmická sekce. Basa zmutovaná nějakým podivným efektem, bicí rozjíždějící hypnotické orgie. A třešničkou na dortu je pak mezihra s motivem znělky ze seriálu „Knight Rider“. Samostatnou kapitolou je pak závěrečná „Streamline“. Máme zde v pozadí akustické kytary, groovy riffy, parádní sólo a zajímavou psychedelickou vsuvku. Song je opět spíš konzervativnější, i když riffování v kooperaci s rytmikou nese i stopy arménských tradicionálů. Rozšiřující se vokální zapojení Darona krásně ilustruje „Nuguns“, kde v refrénu nejenže zdvojuje Serje, ale v mixu dokonce získává lehkou převahu a je to jeho hlas, který k nám promlouvá výrazněji. Asi se shodneme, že nedosahuje kvalit Serje co se týče rozsahu, barvy, možná ani přenosu emocí, ale jeho hlas zdaleka není marný. Tady třeba jde hodně do vyšších poloh a dává to s přehledem. Ale nezalekne se ani mírnějšího growlu, jako třeba v „Pictures“. Daron se v jednom rozhovoru vyjádřil, že „Steal This Album“ je přirozenou spojnicí mezi tradičními deskami SOAD a jejich budoucími kousky. Vidím to podobně. Zatímco jiné kapely časem dospějí do fáze, kde, aby zůstali svěží, musí začít více experimentovat, u SOAD je to přesně naopak. Oni se ve své tvorbě postupně propracovávají k více konzervativním kompozicím a jde jim to moc dobře. Kombinace šíleností a klasických songů vytváří dynamický celek, který je pestrý, ale přitom pořád drží slušně pohromadě. „Steel This Album“ je občas podceňovanou deskou, někdo jí bere skutečně jen jako méně výrazné b-éčko k „Toxicity“. Nesdílím tento názor. Pro mě je to plnohodnotné album se vším všudy. Jsem ochoten uznat, že některé songy možná působí lehce neotesaně, jako by se nápady dokončovaly ve spěchu, možná i zkrácení o pár položek by materiálu prospělo. Proti vypulírovanému a ostrému „Toxicity“ je zde zvuk opět alternativnější a zemitější, a to se mi líbí. V některých momentech se mi zdá, že má deska dokonce snad blíže k debutu, než ke svému téměř dvojčeti. https://www.crazyDiamond.cz/nonsen_nonsen_recenze/3946https://www.crazyDiamond.cz/nonsen_nonsen_recenze/3946hackl@volny.cz (Pekárek)Dvacet let obnáší v lidském životě velmi dlouhou dobu, rozhodně pak víc než dostatečnou k natočení debutního alba. Nevím, jaké okolnosti bránily pražským NONSEN v přípravě stejnojmenné studiové prvotiny. Oproti samotnému hraní, resp. koncertování, zřejmě nešlo o prioritu. Za podstatné ovšem považuji, že v kooperaci s vydavatelstvím Polí5 je nahrávka už nějaký ten pátek na světě a že se k ní rád vracím. Tip přišel v pravou chvíli a narazil na správné rozpoložení. Žádná křeč ani mantinely, hovořit nelze ani o sběrné kategorii typu „post“. Slyším jen ryzí zápal pro hudbu, která ač vychází z klasických forem, stavících mimo jiné na dokonalém zvládnutí nástrojů, přináší originální písně, s nimiž si může posluchač dlouho pohrávat. Po čase si možná všimne, že si nenápadně hrají i ony s ním, až ho dostanou tam, kam mají, tedy do stavu určité vnitřní zahleděnosti a pocitové hloubky. Vše pak společně s posledními tóny velmi pomalu odeznívá, zatímco řada melodií se vehementně vrací.Říká-li někdo alternativa, eponymní debut ji striktně vzato nabízí hlavně k popu (z jedné strany); k jazzu a jazz rocku (ze strany druhé). V poněkud širším rámci lze uvažovat o alternativě k masové hudební produkci a naší hektické epoše. NONSEN totiž ve své hudbě nenabízejí jen multižánrovou svobodu a kompoziční rozvolněnost, ale i určitou filozofii, která nutí člověka zpomalit a popřemýšlet, aby se pak mohl, již z pozitivní perspektivy, rozhlédnout a zase pokračovat ve své životní pouti. Uvedené jakoby ztělesňovalo blues v písni „Prach“. Smutek ve smutku a cesta z něj skrze krátkou, avšak intenzivní reflexi. Odhodlání pokračovat nakonec převáží, protože pokud život není fyzicky nesnesitelný, tak něco stále dává smysl. Samozřejmě, že ve vnímání lidí existují rozdíly, zmíněné „něco“ však musí vždy vycházet z empatie k okolí, jinak k léčivé životní magii nedojde. Přestože se v promu zmiňuje aspekt smíření, hudba může, obecně vzato, nabídnout podstatně víc. Smíření evokuje spíš přežívání, dobrá hudba přivolává krásu života. Uvedená píseň je takovou krásou prodchnuta, byť se zde rozechvívají neveselé struny. Ne, tohle není smíření s koncem, jde o jeho neokázale zhudebněné přijetí.Mimochodem, kapela hraje nejen zde naprosto famózně. Ani předtím ani potom se ničím nešetří, celkový výraz přesto působí skromně a sevřeně, neboť ho drží silné nosné téma mající co do činění s pokorou a zralostí, vzešlými z bohaté životní zkušenosti. S něčím takovým nelze nakládat bez respektu. Zároveň se zbytečně nic neintelektualizuje, alespoň ne příliš. Má-li zaznít parádní kytarové či jiné (klávesy, trubka, klarinet, saxofon) sólo, popřípadě méně nápadná vyhrávka, tak prostě zazní. Dvacet let dosavadního hraní je sakra znát. Neoddiskutovatelné hudební bohatství ovšem nevyvěrá z potřeby někoho ohromit, ale ze samotných hudebníků, které komplexnější přístup tvůrce evidentně baví. Základní stavební materiál staví na pestrosti a dobrých melodiích. Póza absentuje zcela, čemuž napomáhá i civilní pěvecký projev, spolehlivě mapující skutečnou hloubku všedních dnů a putování skrze ně. Hře všech zúčastněných dominuje muzikálnost a snaha maximálně postihnout náladu jednotlivých skladeb, a tím i celého příběhu. Právě jeho gradace nakonec rozhodla o tom, že jsem sednul k počítači a píšu tyto řádky. Dobře, takřka art-rocková momentka přicházející již ve čtyřicáté sekundě první skladby „Ledničky“, sehrála také nemalou roli.:-)Asi bych měl konečně uvést, kdo je za vše odpovědný. NONSEN jsou dítkem multiinstrumentalisty Martina Strakoše, který zkomponoval kompletní sedmičku žánrově i náladami proměnlivých skladeb. Nejprve odcituji něco z proma: „Kapela Nonsen vznikla v roce 2006 na pražských vysokoškolských kolejích Jižní Město, kde všichni původní členové tehdy žili své mladé studentské životy. Zhruba od roku 2011 se složení ustálilo v sestavě Martin Strakoš (kytara, klarinet a vůbec všechno), Petr Mazúr (piano), Stanislav Kocanda (bicí), Ondrej Kolenič (baskytara), Saulo Paiva (trubka); v roce 2023 sestavu do podoby aktuálního sextetu doplnil Marek Stibal (elektrická kytara). Členové kapely vystupují pod vedením Petra Mazúra též v sesterském Zbytečném luxusu; Martin a Petr pak spolupracují s řadou dalších muzikantů a kapel (Koza na útesu, Ježíšek, Empedoklův střevíc, Srneček a Jelínek, Radio Necho a další). Každý člen hraje v průměru na 3,7 nástrojů a má 1,5 dítěte. Všichni jsou již dospělí.“Nutno podotknout, že v NONSEN dochází k propojení pražské a severomoravské scény. Možná proto je výsledek tak nezatížený a přesvědčivý. Kapelník Martin Strakoš každopádně oblibuje a zároveň výborně ovládá celou řadu dechových nástrojů, které se mu daří začlenit do folkově uvolněných jazzových či rockových world struktur. Úvodní „Ledničky“ jsou v daném směru opravdu reprezentativní. Instrumentálně top, příběh takřka hmatatelný. Martin klidně přemítá a kolem něj – tu více, tu méně – zuří opulentní, až orchestrální aranžmá. Dynamická rytmika diktuje i pozorně čte. Saxofon s trubkou odvádějí fantastickou práci. Vypíchnout jednoho, znamená pominout druhého, v případě NONSEN jde o železné pravidlo. Na detailní analýzu bohužel není prostor. Jmenovitě však musím upozornit na suverénní a variabilní projev klávesisty Petra Mazúra, neboť vedle rytmiky jde o další mocný pilíř kapely a současně protiváhu Martinových kreací. Ostatním se omlouvám.Instrumentální bouře propuká naplno během následující instrumentálky „Hevet nit dopo I“, v níž se barokní formy přelévají do improvizace a poté do jazz rocku. Světe div se, ono to funguje, na čemž má lví podíl i citlivý mix Honzy Balcara (Studio Bros.). Od vztahové reflexe se přechází k přírodě („Lány“, „Hladová Lysá“) a v závěru, při propojení vnitřního s vnějším, i k ekologii („Poslední brod“). Již zmíněné blues „Prach“ tvoří předěl a svým způsobem i pojítko, protože právě schopnost naslouchat okolí – lidem, přírodě, nemusí nutně vést jen ke splínu, ale též k zážitkům, díky nimž lze existenci nahlížet jako ten největší dar. Definitivní prozření nastává zhruba v polovině šesté minuty skladby „Poslední brod“. Jasně, pro každého jazz/prog rockera nejlepší skladba.:-) Další slova nejsou nutná. Jak se zpívá v závěrečné baladě-outru „Hevet nit dopo II“, „…my jsme připravení.“https://www.crazyDiamond.cz/metalfest2026_plzen_lochotinsky_amfiteatr_5-7cervna2026_nedele_koncert/3945https://www.crazyDiamond.cz/metalfest2026_plzen_lochotinsky_amfiteatr_5-7cervna2026_nedele_koncert/3945nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Letošní Metalfest měl to nejlepšípočasí, co pamatuju. Příjemných dvacet plus, většinou střídáníslunce a stínu (mraků). Ideální pro letní festival. Stejně jakovýborný line-up. Třetí den byl podobně solidně obsazený jakodva předchozí. Znamenal rovněž vůbec poslední vystoupení SEPULTURYv Česku. Kariéra brazilské legendy se má uzavřít letosv listopadu v Sao Paulu. Přijde mi to stále jako škoda, když poslední desky ukázaly, že mají světu pořád co dát. Přemýšlel jsem, že vyrazím časněuž na SEASONS IN BLACK a CRYPTU, ale pak převážila lenost ivědomí, že bych musel také na CREMATORY. Felix Stass je siceoriginální frontman, ale to mi na téhle kapele přijde asinejlepší. Jejich devadesátkový gothic metal čpíopotřebovaností. Tak jsem se místo toho věnoval poflakování apsaní reportů a přišel až okolo čtvrté.Zvědavý jsem byl na švédskoučtveřici ECLIPSE, která má pověst toho lepšího, co máevropský hard rock v současnosti k nabídnutí. Celkem měpřekvapilo, že se na scéně pohybují už téměř 30 let, a to ivzhledem k mladistvé vizáži frontmana. Omyl, zakladateliEriku Mårtenssonovi je osmačtyřicet, i když vypadá na polovic.Jeho floutkovské pódiové sebevědomí je ve skutečnosti odrazemdlouholeté minulosti koncertního matadora a zkušenéhomanipulátora s publikem, které mr. blonďák strhnul iv Plzni. Obecně ECLIPSE svým vystoupením pověst zaznamenáníhodné evropské hardrockové party potvrdili. Místy hráli písně s hitovým potenciálem, ale občas i průměrnějšískladby v líbivém, ale tradičním pozlátku. Taková ta kapelas písničkama, co máte pocit, že už jste jeněkde slyšeli. Anebo kapela s písničkama hodícíma se cobyznělka do amerických seriálů jako Přátelé.Dorazil jsem do areálu minimálně o dvě hodiny dříve než Gazďa. Divoženky z kapely CRYPTA zaujaly plnící se areál krátce po nedělním poledni a šlo o set, který co do tvrdosti a nekompromisnosti neměl tento rok v programu srovnatelnou stylovou variantu. Zdravě nabuzené, plně koncentrované a instrumentálně na hodně solidní úrovni, tak se ukázala českému publiku čtveřice Brazilek, které na našich pódiích rozhodně neplatí za nováčky. Negativem jejich produkce se ukazuje nedostatek vrazných songů, jakoby chtěli svou hudbou jen nastavit určitou schématickou pózu, ve které je subžánrová příslušnost na mnohem vyšší přáčce důležitosti, než tvorba skutečně něčeho svého. Zajímavým faktem se ukázalo, že ten den opravdu nešlo o jediné hudebníky z největší jihoamerické země. Darkmetalové devadesátky v tom svém nejhorším, tak bych nějak zhodnotil výstup německých kýčařů z CREMATORY. Kombinace deathového murmuru s jednoduchými skladbovými strukturami, dominantní klávesovou složkou a touhou po hitovosti mě vlastně nikdy neseděla, takže mne ani nepřekvapilo, jak brzy jsem ztratil o jejich program zájem. Kdo má dneska potřebu sledovat obtloustlého zpěváka, který se v sonzích s ambicemi chytlavosti dosud nenaučil čistě zpívat? Pokud je u CREMATORY nějaká devíza, pak přes třicet let vážně netuším jaká.Na to že švédští hardrockeři ECLIPSE hrají již rovněž skoro tři desetiletí a mají na svém kontě přes deset řadových alb, jsem se s touhle kapelou dosud nestřetl. V rámci scény AOR a hard rocku platí při nejlepším za druhou ligu, ale koncert odehráli vlastně sympatický, s velkou porcí melodií a přirozené energie. O tom, že jde o zkušené borce, byť docela mladě vypadající, tak nebylo po sledování jejich vystoupení pochyb. Nejlepší koncert dne však přišel po nich. Zkušení Švýcaři GOTTHARD reprezentovali špičkový evropský hard rock a předvedli famózní set, který publikum dokonale strhl. Tahle kapela má od počátku devadesátek na svém kontě již slušnou řádku alb a velké množství hitů a v Plzni potvrdila potvrdila svůj status spolehlivé stálice, která se kdykoliv může stát ozdobou festivalového klání. Velice příjemný set, jež se nevyhýbal zemitým kytarovým dusárnám a naopak ani skladbám baladičtějšího charakteru. Ve všech směrech perfektní výstup. Hardrocková neděle pokračovalaGOTTHARD, které znám výrazně déle. Před deseti lety jsem jeviděl předskakovat THE ROLLING STONES. Když na pódium tehdynapochodovala partička v džínách, vestičkách as kloboučky, tak jsem si ťukal na čelo, co to je zas zacirkus. Od té doby můj vztah k nim výrazně zpozitivněl.Hard rock to obecně nemá lehké, protože se nemá moc kam vyvíjet.Tihle „švýcarští Bon Jovi“ ale ukazují, že když mátev kapse spoustu nápadů, je to vlastně jedno. Dlouhodoběvykazují vysokou kvalitu materiálu, což dosvědčuje i loňskádeska „Stereo Crush“, ze které se v Plzni hojně vybíralo.Kapela kouzlila s náladami a zpěvák a nejhezčí muž banduNic Maeder prokázal zkušenosti protřelého lamače ženskýchsrdcí, když v jeden moment během zpěvu pohotově rovnou zevzduchu polapil z davu hozenou podprsenku. Značná částživého vystoupení stojí a padá s kvalitním frontmanem.Frontman prostě nemůže ani na chvíli vypnout, jinak jde laťkadolů. Maeder nevypínal, kapela trávila značný čas přímo předlidmi na předsunutém metalfestovském pódiu a vše vrcholilo, kdyžse vokalista nechal na ramenou securiťáka odnést přímo do kotle.Lidi milujou, když jim dáváte něco navíc, a vrátí vám to.Symbióza mezi publikem a skupinou působila jako nadšenápospolitost korálového útesu, kde každý ví, co má dělat.Nejlepší kus: „Burning Bridges“. Sladkobolnost, ale působivá.Na skvělé Švýcary bylo těžkénavázat. BATTLE BEAST se na těchto stránkách většinou dočkávajíopovržení, ale ne tak u mě. Špičkový hopsa-metal s chytlavýmisongy je jak stvořený pro živé vystupovaní. Na konci loňskéhoroku jim dala po třinácti letech sbohem dlouholetá frontwomanNoora Louhimo, což bylo pro řadu fanoušků nepředstavitelný krokdo neznáma. Noora byla opravdová beast, zvíře takřkanepotřebující mikrofon. Skvělá technika doprovázenáneuvěřitelnou silou hlasu i pódiovou energií. Také jejímohutnější fyzické dispozice z ní dělaly zajímavějšívizuální artikl oproti řadě hubených vypulírovaných metalovýchkrasavic u mikrofonu. To jsou ale loňské sněhy a my jsme měliv Plzni poprvé tu čest s novou kometou Marinou LaTorraca. Jak tahle Brazilka přesvědčila? Královna je mrtvá, aťžije královna! Marina nemá tu strhující bestialitu Noory anisílu jejího hlasu. Působí křehčeji, což je samozřejměumocněno jejím benjamínkovským statusem. Metalfest bylo jejívůbec první vystoupení s BB na jakémkoliv festivalu a jejíupřímné povídání bylo dojemné a na takto velkém pódiu ineobvyklé. Nefungovalo by to samozřejmě, kdyby nebyla prvotřídnívokalistka. Na rozdíl od Noory používá melodramatičtější avíce operní styl s legáty a vibráty a je méně jistáv tónech, což může být dáno menší koncertní zkušeností.Ale hlas i technika tam je. Klíčový „post-dickinsonovský“moment se Finům podařilo zvládnout a plusem může být i to, žeje na zbylé členy souboru najednou více vidět. Noora je všechnyzastiňovala. Finští BATTLE BEAST jsou na poli aktuálního heavy metalu již velkými hvězdami a to i když u nich došlo před půl rokem ke změně na důležitém postu zpěvačky, kdy je opustila dosavadní a poměrně výrazná pěvkyně Noora Louhimo. Na jejím místě dnes stanula brazilská kráska Marina La Torraca a svým pěveckým výkonem mne ten večer doslova nadchla. Nejenže svým osmdesátkově laděným Hard N´Heavy projevem evokovala zpěvačky typu Lee Aaron, ale rovněž svým živelným hlasem dokázala vkusně mírnit i onu, jinak docela zjevnou, klávesami umocňovanou kolovrátkovost tvorby Finů. Jsem u nich zvědav na další vývoj a první album s novou zpěvačkou. A do třetice hudebníci z Brazílie, závěr nedělního programu totiž patřil loučení legendy SEPULTURA a nutno přiznat, že jejich koncert měl pořádné grády. U novější éry mě prakticky vždy scházela druhá kytara, protože mám za to, že kytarové duely k thrash metalu neoddělitelně patří, ale i tak Andreas Kisser táhnul znamenitý set, jež byl průřezem jejich kariérou. Nejvíce prostoru samozřejmě dostaly devadesátkové klasiky, takže měl u valné většiny vystoupení člověk pocit, že kapela sází jednu hitovku za druhou a nedovoluje návštěvníkům uspíšit jejich odchod z areálu. Derrick Green u dvou skladeb dokonce předvedl i skutečný zpěv a zvlášť u grooveové novinky s názvem „The Place“ potvrdil obstojný potenciál. U mne tedy poslední ročník Metalfestu splnil všechno to, co jsem od něho očekával a byť se pořadatelé stále drží mnohokrát prověřených jmen, své jsem si zde znovu našel.Královna je mrtvá, ať žijebrazilský prales! Takhle má vypadat poslední koncert festivalu iposlední koncert legendy v Česku. SEPULTURA neumí zahrátšpatně, ale tohle byla smršť, tohle byl uragán… Brazilcez Belo Horizonte jsem měl tu možnost poprvé vidět pár týdnůpředtím, než je opustil Max Cavalera, ale upřímně si z tohopamátného večera v pražské Velké sportovce v roce1996 moc nepamatuju. Jen že jsem tam lezl bez lístku nějakýmkanálem a rozflákal jsem si u toho nos. A pak, že to byl pořádnýrachot. Ten nastal úderem půl desáté v neděli večer iv Plzni. Neměl jsem předtím pocit, že potřebuju nějakřádit, ale ta energie valící se z pódia byla obrovská adoslova vlévala lidem čerstvou krev do žil. Znovu a znovu. Oprotipředchozím rozlučkovým koncertům v O2 Universu před rokema půl byl festivalový setlist jen minimálně kratší, a tak přednás vyskládali téměř dvacet kousků zejména z klasickýchcavalerovských desek. Tři věci z letos vydaného EP „TheCloud of Unknowing“ takovou sílu neměly, možná až na singlovou„The Place“ s houpavými rytmy a s mystickými pasážemiv lyrickém modu. Ale když se zatopilo pod kotlem, tak to bylo pouze pořádně. Nakonec jsem neodolal a v závěru se prodral domoshpitu plného svalnatých barbarů, kde jsem během pěti sekundpřišel o část obsahu svých kapes. Ale i tak to stálo za to. Celkově hodnotím tento ročníkMetalfestu jako velmi povedený, jak samotným výběrem účinkujících,tak dramaturgií, kdy jsme se první den zaměřili více na klasickýmetal, v sobotu na power metal a neděle patřila spíš hardrocku. SEPULTURA pak svým výborným koncertem vystavěla opravdovývrchol třídenního klání a festival skvěle zakončila.  Gazďa, StrayV článku použity fotografie z oficiálního facebookového profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/metalfest_2026_plzen_lochotinsky_amfiteatr_5-7cervna2026_sobota_koncert/3942https://www.crazyDiamond.cz/metalfest_2026_plzen_lochotinsky_amfiteatr_5-7cervna2026_sobota_koncert/3942nobody@nothing.com (Stray/Gazďa)Krásné sobotní odpoledne, slunce neúnavně žhne. U rozjařeného vystoupení německých melodiků FREEDOM CALL jsem si letos uvědomil, že tahle akce, plná bavících se lidí, je v jistém smyslu neměnným skanzenem. Ať na to člověk hledí z té pozitivní (bavící se fans), či negativnější stránky (dramaturgie, která v podstatě neriskuje a nic neobjevuje). Většinový vkus fanoušků je zde pevně stanovený dlouhé roky a přímočará zpěvnost je vyžadována. I když jsem právě tuhle kapelu na Metalfestu viděl před více než dekádou anebo také dvakrát pár let nazpět, na jejich projevu nebylo poznat takřka žádných změn. FREEDOM CALL totiž stále považují stmelování metalového publika za své poslání. To podtrhují vlastním moderováním pospolitostního slavení, přesně takového, jaké se rozpoutalo právě to odpoledne. Stmelování? Slavení? Hromadná zábava? Říkáte si, co je to sakra za pojmy? Došel jsem k myšlence, že nic z toho k metalovému životu nepotřebuji. Přesto do areálu chodím rád. Jasně, že jsemse do interakce, týkající se tohoto koncertu, včetně stometrového vláčku z po schodechposkakujících lidí, nepotřeboval zapojovat. Nicméně čekal jsem to alespoň od svého kolegy Gazdi, který působí, že by mu podobný druh zábavy mohl padnout.:-) Myslím, že pořadatelé přesně ví, co od kapely jako FREEDOM CALL vlastně chtějí. Tou věcí je pozitivnínaladění publika na večerní program. Kýčovitě prosvětlení Němci svou roli plní nadmíru spolehlivě, protože jinak by je hlavní pořadatel neměl potřebu stále dokola zvát a během pochůzky po areálu při pozorování toho všeho by patrně neměl na tváři spokojený výraz, který by hovořil jasnou řečí - MY POSKYTUJEME LIDEM ZÁBAVU!  To švédští uspávači hadů SOEN se mezi všemi zpěvnějšími bandytohoto festu vyjímali zcela opačným přístupem. Chápu tak, že byli umístěni právě mezi německé FREEDOM CALL a jejich nenáročné a chytlavé krajany z DOMINUM. Osazenstvo festu si také musí někdy oddechnout. Se svou potemnělou hudbou pro přemýšlivé nebyli SOEN rozhodně špatní, jen bych o nich neřekl, že působí bezprostředně. Není to však jen tím, jak úsporně tihle Švédové zacházejí právě s gradací songů a svou tvorbou celkově. Z kapely sálala odpovědnost a potřeba stylu. Umělečtěji nalazené těleso rozhodně patří k těm, které své zbraněnevystavuje na oddiv hned z prvního plánu, naopak jejich hudba potřebuje znatelně delší čas navstřebání. Svým způsobem mě však ten večer byli seveřané sympatičtí a shledaljsem jejich tvorbu docela zajímavou, hlavně co se týče nenucené souhry mezi nástroji. Působila na mne o něco méně avantgardně než repertoár amerických TOOL, ke kterým byli zpočátku SOEN přirovnáváni. Osobně si myslím, žekapela má v zásobě spoustu klasicky znějící momentů, kytarových vyhrávek a sympatických motivů, vycházejících z dark-metalového či hardrockového prostředí. A já jsem se jejich hudbou nechal ukolébat rád.Když na festivalu nebydlím ve stanu, tak nejsem pilnýnávštěvník. Přeci jen celý den trávit na slunci a v hluku člověka unavujea já jsem navíc ze své povahy spíš lenoch. Časnější hodiny festivalůPragokoncertu pro mě také většinou nic třeskutě zajímavého nenabízí. Juchání FREEDOMCALL jsem si navíc odškrtnul naživo už v lednu v Brně, a tak jsempřišel až na SOEN. Mám tyhle Švédy a jejich lehce progresivní doom/hard rock dostrád, včetně lednové novinky „Reliance“. Schopnost skládat tvarově konzistentnípísně a zapamatovatelné melodie se cení. Joel Ekelöf je také dost dobrý zpěváks charakteristickým chraplákem schopným vystihnout všemožné nálady. Naživoto ale není bohužel žádný odvaz. Kluci se sice umí elegantně vyfiknout a působívznešeně, ale jen na pódiu stojí a hrají a zpívají, nic moc jiného se na pódiuneděje. Na takovém festivalu při odpoledním sluníčku se chce člověkuz tohoto typu produkce spíš spát. Sice kvalitní muzika, která připomíná francouzskéšansony opentlené hard rockem, ale my jsme přišli na koncert, že?To DOMINUM je úplně iné kafe. Doma si radši pustím SOEN, alena koncert desetkrát radši na tyhle Němce z nedalekého Norimberku. Viděl jsemje na stejném festivalu před dvěma lety a věštil jim rychlý růst a úspěšnoubudoucnost. Zatím se to zdá se plní. Tehdy začínali ve tři, teď už to byloúderem šesté. Poslechl jsem si mezitím věci z obou jejich desek a je todocela dobré. Chytlavé, úderné a sem tam nějaký opravdový hit jako „We AllTaste the Same“ nebo „The Guardians of the Night“ (obě zazněly). Stejně jakoANTHRAX o den dřív tak DOMINUM pod vedením Felixe Heldta Lochotín totálněovládli. Inspirace se nezapře a jako u švédských GHOST jde vlastně o Heldtův sólovýprojekt, kdy ostatní hráči vystupují v maskách zombií a jinými slovynejsou moc důležití. Jde o koncept, kdy principál zvaný Dr. Dead chce v parafrázina doktora Frankensteina pomocí těchto zombií ovládnout svět. Proč ne? Aby bylapowermetalová kapela úspěšná, musí dnes tlačit nějakou historku. Charismatickémua energickému Heldtovi se podařilo udělat zombie i z nás, Lochotín skákala dělal mexické vlny dle jeho pokynů. Nevím, jestli je i v civilupraštěný, ale rozhodně svou roli šíleného vědce hraje dobře. Aspoň jsem setrochu probral. Rodí se nám tu noví POWERWOLF.Jak už popsal Gazďa, po SOEN následovali početnou sortou příchozích očekávaní germánštíhitmakeři z DOMINUM, kteří logicky sázeli na své nekomplikované, chytlavé, refrénové popěvky.Lze říct, že kapela dokonale zapadá do stylového koloritu této akce, ale znějakého důvodu mne však jejich písně baví více než ty od o generaci starších FREEDOM CALL. Ty songy mne zkrátka přišly méně protivné, snad protože refrény DOMINUM měly opravdu nápad a popovoulehkost. Stejně jako je tomu u GHOST, i u DOMINUM hrají doprovodní členové v maskách, tentokrát představujících jakési strašidelné zombie. Právě na frontmanovi mne krom solidního hlasového fondu bavilo i sebevědomé a lehce vtipné vystupování mezi songy, kdy měl divák pocit, že k němu hovoří šéf jedné z největších kapel světa. Nevím jestli šlo o divadlo a nebo zdali to dotyčný myslel vážně, ale hodit si v závěru vystoupení synthy aranžemi a podkresy vystužený metalový cover největšího šlágru od Michaela Jacksona "Thriller", na to musí mít hudebník vážně koule. Pro mne prakticky příjemně poslouchatelná limonádka s příchutí popcornu, horroru i fantasy.KAMELOT pro mě byl ten největší tahák celého dne. Mám je ráduž řadu let, ale z nejrůznějších důvodů jsem je vždycky naživo prošvihnul.Před třemi lety v MeetFactory jsem měl už dokonce i lupen, ale zkosila měten den náhlá horečka. Letos chtějí přijít s novou deskou „Dark Asylum“,ale z té jsme nic v Plzni neslyšeli a hráli se prověřené kusy. Kapelujsem si šel poslechnout do kotle a tam to bylo zpočátku takové nemastnéneslané. Snažil se zpěvák Tommy Karevik, dredatý basista Sean Tibbetts létaljako splašený, ale nějak to nefungovalo. Pódium se najednou zdálo příliš velkéa atmosféra příliš studená. Sedlo si to až s příchodem hostujícímodrovlasé vokalistky Secil Şen. Tahle turkyně z WARKINGS dokázala vyhnatkoncert hodně nahoru. Karevik je samozřejmě dobrý zpěvák a není rozhodně lekláryba, ale s charismatem hodného usměvavého kluka alla Christopher Reeve nedokážecelou show táhnout. Potřebuje svého Lexe Luthora a Sen je skutečně démonická.Najednou do sebe vše zapadlo a duety v „Sacrimony (Angel Of Afterlife)“, „March Of Mephisto“ nebo „Liar Liar (Wasteland Monarchy)“ byly dokonalé. Hudba KAMELOT mne v rámci powermetalovfého ranku dlouhodobě baví, nicméně naživo jejich vrstevnatost jaksi nevyzněla a kapela pro nejednoho návštěvníka akce působila najednou docela složitě a vlastně nepřímočaře. Postupně se však koncert vybíral správným směrem a i zvukově byly odstraněny nějaké ty neduhy, které způsobovaly jistou matnost a fakt, že se v soundu této kapely někdo mohl dokonale ztrácet. Tommy Karevik je každopádně vynikající zpěvák, dost pravděpodobně srovnatelný se svým předchůdcem Khanem, ale na to aby patřil k nejobdivovanějším působí tenhle seveřan až moc nápadným dojmem slušňáka, což nevím jestli osazenstvo právě tohoto typu festivalu docení. Za mne určitě ne špatný koncert, ale zároveň by to celé, i vzhledem k bombasticky koncipované hudbě KAMELOT, mohlo dopadnout všechno trochu lépe. Člověk si toho z vystoupení prostě moc nezapamatoval.AVANTASIA se posléze stala jasným vyvrcholením sobotního programu. Takhle nějak si představuju velkolepou koncepční show, do detailu připravenou a odprezentovanou spoustou talentovaných lidí. Ačkoliv hlas Tobiase Sammeta příliš nevyhledávám, je třeba smeknout před jeho pracovním nasazením, ale i režijními a dramaturgickými schopnosti. Tahle rocková opera nabídla opravdu hodnotný zážitek, protože se na pódiu, ozdobeném romantickými či historickými proprietami, pořád něco zajímavého dělo. Principála navíc podpořila nejedna vokální osobnost, z nichž asi nejlépe hodnotím veterána Boba Catleyho. Byla to má první zkušenost s koncertem AVANTASIE, ale zároveň zkušenost hodně pozitivní. Powermetalový sobotní večer v Plzni završila AVANTASIA.Kapela stále propaguje loňské album „Here Be Dragons“, které mi i po roce poslechupřijde jako jejich nejslabší za hodně dlouhou dobu. Loňský dvojkoncert ve ForuKarlín jsem musel kvůli lyžování oželet, takže jsem si nové věci přišelotestovat až na Metalfest. Z novinky ale nakonec hráli jen jednu, úvodní„Creepshow“, což je takový standardní powermetalový odpich. Těžiště show leželona deskách „Scarecrow“ a prvotině „Metal Opera“, které obstaraly půlkusetlistu. Jak je u AVANTASIE zvykem, tak frontmana Tobiase Sammeta během showdoprovodila plejáda dalších vokalistů. Tradičně s ním jezdí skvělý HerbieLanghans a krásná Chiara Tricarico, kteří obstarávají i doprovodné vokály. Pak můjvelký oblíbenec Bob Catley a spolehlivý Ronnie Atkins. Tentokrát je doplnili iTommy Karevik a švédský křikloun Kenny Leckremo. Na pódiu stál jakýsi hrad a vzaduna obrazovce se střídaly krásné vizualizace. Perfekcionista Sammet klade ve svémetalové opeře důraz na dokonalost hudební i vizuální. Přestože výběrem skladebmě moc nepotěšil, tak mě tato profesionalita a pozornost k nejmenšímudetailu opět dostala a já cítil blaženou spokojenost.Stray, GazďaV článku použity fotografie z facebookového profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/metalfest2026_plzen_lochotinsky_amfiteatr_5-7cervna2026_patek_koncert/3941https://www.crazyDiamond.cz/metalfest2026_plzen_lochotinsky_amfiteatr_5-7cervna2026_patek_koncert/3941nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Pragokoncert mi letos udělal radost.Na plzeňský Metalfest poslal spoustu skvělých kapel, a já se taknemusím trmácet na Moravu na jejich jiné festivaly. Samozřejměto neplatí stoprocentně. HELLOWEEN, POWERWOLF, SAVATAGE nebo nováinkarnace ARCH ENEMY by také stály za to, ale největšíkoncentrace kvality se podle mě letos sešla právě v Plzni. Zatímco jaroměřský Brutal Assaultje svým širokospektrovým zaměřením naučným poznávacímzájezdem, bývá Metalfest odpočinkovější dovolenou naprověřeném oblíbeném místě. Člověk nemusí nic řešit aništudýrovat. Spousta starých známých doplněných o pár bonbónkůnové chuti. Ani co se týče samotného festivaluse nic nemění. Přesunula se kabina, kde probíhají autogramiády,jinak jsem nezaznamenal vůbec nic. Stejné pódium, stejné stánkys jídlem, stejně rozmístěné záchodky, sympatická ochrankana bráně i pod pódiem, bezchybně fungující cashless systém.Pohoda. Není tu žádné další vyžití v podobě nějakýchatrakcí apod., ale to já nepotřebuju, jezdím za muzikou.Tak tedy znovu po roce na obvyklém místě, kilometr od bydliště. Do areálu letního kina dorážím ve tři, rovnou ze Škodovky. Kolega z práce mě háže autem ke Kalikovskému Mlýnu, cestou si ještě stačím oblíct triko IRON MAIDEN. S podobným outfitem budu budit na festivalu snad tu nejmenší možnou pozornost. Pěší čtvrthodinka kilometrovou alejí zdraví určitě prospěje, a tak se rychle srovnávám se změnou prostředí. Pak ještě rychlé vyřízení formalit před vstupem. Slyším po okolí ve výrazném množství němčinu, známých tváří nemnoho, ostatně v tomto směru je to stále zřejmější - cizinců přibývá! Navíc osazenstvo stárne a mladých v poměru k nim již po troškách. Za deset let to tu bude vypadat jako na srazech Moravanky. Uvnitř zdá se být v ten čas už poměrně plno. Sluníčko praží do stráně a z pódia vše přehlušuje dvoukopákový germánský tlak. Za setrvalého proudění fanouškůdo areálu zde hraje svůj rutinní set powermetalová stáliceRAGE, což je změna programu na poslední chvíli. RAGE totiž hbitě nahradili izraelské progresivce zORPHANED LAND, kteří pro mne z neznámého důvodu účast zrušili. Pouze vzhledem k tomu, že agilní Peavyho družinuza poslední dvě desetiletky musel na tuzemských akcích vidětsnad i ten, kdo opravdu nechtěl, jsem tuhle změnu považoval spíšeza ztrátovou. Na druhou stranu je třeba westfálské trojici přiznat setrvaloupíli a entuziasmus, které i zde vyústily v natlakovaný koncert,kde se střídaly devadesátkové klasiky jako „Solitary Man“ a „Refuge“ s novější tvorbou. Svým způsobem nepřekvapivý set prostě zakryl časovou fuku po vypadnuvší exotické kapele, kterou jsem dosud neviděl a na kterou jsem se docela těšil. Škoda, snad příště.Původně jsem chtěl v pátek doLochotína dorazit už brzy, abych konečně zažil izraelskoupartičku ORPHANED LAND. Kvůli válce na Blízkém východě ale uždruhý rok po sobě do Česka nedorazili, tak jsem nakonec odjezdz Prahy odložil. Do krásného amfiteátru jsem tak vešel ažza prvních tónů „Break the Silence“ alias titulního (a asi ivůbec nejlepšího) kusu z letošní novinky BEYOND THE BLACK,což je jedna z mála desek, na kterou jsem na tomto webu letostaké napsal recenzi. Němci v čele s čarokrásnouJennifer Haben jsou v Česku častými hosty a před pár letyjsem je viděl právě v Lochotíně. Kvintet si skladatelskydlouhodobě udržuje solidní kvalitu a v rámci symfo-metalovéhopopu se dnes řadí k tomu nejlepšímu, co je k mání.Což opět potvrdili i v Plzni. Letošní album je siceposlechově o trochu slabší než to předchozí, ale naživo kapelaz těch písní dokázala vykřesat maximum. Hodinu a čtvrttrvající set byl energický a výborně zahraný. Jennifer Habenbyla skvělá jak pěvecky, tak jako lídryně strhávající areál.Bezchybný zvuk pak dotáhl tenhle koncert k dokonalosti a byllepší než cokoliv, co zaznělo o dva dny dříve v rámcineoficiálního nultého dne patřícího SABATON a spol. Jak jev posledních letech obvyklé, tak byl Metalfest (tedy určitě jeho první den) spíš deštivýnež slunečný a z nebe během vystoupení chvílemi crčelavoda jak z cedníku. Pláštěnku jsem se rozhodl nechat doma,ale nevadilo to. U takhle dobrého koncertu to bylo spíš plus…Zajímaly mě i PAIN Petera Tägtgrena.Vedlejšák frontmana HYPOCRISY pod hlavičkou elektronickéhoindustrial metalu je sice na domácí poslech trochu kolovrátek najedno brdo, ale mají řadu hitovek, které jsou přímo odsouzenyk tomu, aby fungovaly dobře naživo. Nejznámější je asi„Shut Your Mouth“ s vtipným klipem s nasranýmmimozemšťanem, ale i další věci jsou stvořeny k živémuhraní. Z kotle jsem se přesunul uschnout do horní částiareálu, dal si Plzeň a spokojeně pozoroval, jako to dlouhovlasývlk šedivák Tägtgren a spol. pěkně rozjeli. Industrial metal sezjevně dá udělat i z „Eleanor Rigby“. Výrazně lepší, nežjsem čekal. Nespornou chytlavost v sobě mělovystoupení Švédů PAIN, kteří tradičně vsadili na přímočaré hymny svýraznými refrény, nekomplikované riffy a úhlednou, dobřešlapající rytmiku. Lidi tohle prostě baví. V průběhu jejich setu se začala atmosférav areálu rozjasňovat, stejně jako tomu bylo stran počasí, a tak večer pohodlně doplul do svého finále.Nebezpečí koncertů a hudby kapel jako jsou PAIN chápu obecně v tom, že můžesnadno sklouznout do monotónnosti. Něco podobného poslouchat přes hodinu může být za trest. Osobně jsem totiž příznivcem dobrodružnějších formací, tady je vše jasně nalinkované a rázuje to vpřed bez úhybných manévrů, tak jak si to charismatický šéf Peter Tägtgren, připomínající stále více metalovou verzi Johnny Deppa, usmyslel. Jeden z velkých vrcholů celéhofestu přišel v souvislosti s vystoupením newyorských moshers zANTHRAX, kteří předvedli více než hodinovou, pouze deseti songy opatřenou, avšak dostatečně natlakovanou sadu poctivého thrashového riffingu a emočníhobouření. Členové kapely byli na pódiu v neustálém pohybu,soustavně burcovali zaplněný svah letního kina, zkrátkafungovali jako nepokojný, avšak dokonale sehranný organismus, atak šlo říct, že místní dokonale strhli. Scott Ian prožívá snad každý svůj riffový manévr, Frank Bello patří k největším showmanům a svým mladistvým zjevem a neustálými grimasami dokonale kapele prospívá, no a Joey Belladona je prostě frontmanem přesně na svém místě. Stále skvěle zpívající, neustále burcující dav, funguje jako dokonalý konektor mezi fanoušky a kapelou. Až na jedinounovinkovou věc „It´s For The Kids“ z dlouho očekávaného alba„Cursum Perficio“ odehráli ANTHRAX v plnokrevném nasazení a sesoustavně se zlepšujícím zvukem pouze skladby náležící doprvní desetiletky své existence – tedy mnohokrát prověřenouklasiku jako „Mad House“, „Caught In a Mosh“, „Anti-social“ nebo „Indians“, tahle kapela svůj set prostě nemění... a mě to nevadí!Úderem půl osmé začali ANTHRAX. Zdejsem si přišel odčinit dlouholetý dluh, neb tuhle legendárníthrashovou bandu z New Yorku jsem ještě nikdy neviděl. Obecněje považuju za ty zdaleka nejméně zajímavé reprezentanty z velkéthrashový čtyřky a výrazně před ně řadím i TESTAMENT neboOVERKILL. Jejich rozjuchaný skákavý street thrash a veseléskotačení a ječení Joey Belladonny mě nikdy nebralo, i kdyžjsem se je zkoušel naučit mockrát. Pokud už mám chuť sáhnoutpo nějaké téhle americké pouliční hopsandě, dávám přednosttřeba SUICIDAL TENDENCIES. Na tomhle nic nezmění ani plzeňskévystoupení. I když musím uznat, že bylo jedním slovem skvělé.Stray mi před koncertem domlouvá a říká, že naživo jde o jednuz nejlepších kapel a nezbývá mi než přikývnout. Energieplynoucí z pódia byla fakt enormní. Kytarista Scott Ian sesměje od ucha k uchu a třepe hlavou celou dobu na všechnystrany, jako kdyby dostával nějaké elektrošoky nebo co.Belladonna pobíhá dopředu dozadu a neustále burcuje publikum.Basista Frank Bello se šklebí, zpívá si pro sebe a máchá hustoumáňou. Jedině bubeník Frank Benante a sólový kytarista JonathanDonais vypadají, že nebudou po vystoupení potřebovat zotavnýpobyt ve kryokomoře. Dočkali jsme se i novinky „It´s for theKids“ z připravovaného letošního alba. Na konci Iandoslova oholil mikrofony o všechna nalepená trsátka a pobíhá popódiu a plnými hrstmi je háže do publika. To jsem fakt ještěneviděl. Legendární němečtí heavymetalistéACCEPT slaví na právě probíhajícím turné padesát let existence. Jediným původním členem v jejich řadách je jiždlouho pouze kytarista Wolf Hoffmann, ten však i tak, obklopen relativněnovými spoluhráči, dokáže napumpovat do davu energií nabušený průřez letitoutvorbou kapely. Některé skladby byly odehrány v plné délce, jinéutvářely zajímavá medley, která nedovolovala oddechu. Tak třeba z alba „Restless And Wild“ zaznělo hned pět věcí („Demon´s Night“ a „Flesh Rockin´Man“ jen v zkrácenějších verzích), z „Breaker“,  „Balls To the Wall“ a „Metal Heart“ po třech až čtyřech z každého alba. Na pódiu se zkrátka pořád něco dělo. Je třeba říct, že ten večer, ať už v kratšímči plném provedení, zaznělo dost přes dvacet skladeb z repertoáruACCEPT. Zřejmě až na dvojici hymen „Teutonic Terror“, „Pandemic“, však skoro všechnyze zlaté éry solingenských, tedy z období 1981-1986. Hymna střídala hymnu, metalovýfanoušek se dokonale bavil a atmosféra prvního dne utěšeněgradovala. Tohle byl zkrátka svátek poctivé metalové hudby, jak se sluší a patří. Mark Tornillo se vydal z maxima, do kapely již před lety dokonale zapadl, ale Uda a jeho hlasový projev prostě nahradit nelze. Vrchol večera? Ty bláho, pro mne určitě „Monsterman“ a „Up To The Limit“!!Následující ACCEPT byly opravdovýmvrcholem tohoto skvělého dne. Také nemůžu úplně říct, žejsem bezmezný uctívač tohoto teutonického totemu, ale řadujejich věcí už od dětství prostě žeru. Má milá hodnámaminka mi kdysi jako malému chlapci z Bulharska přivezla dvěstočené kazety (možná škoda, že zrovna „Russian Roulette“ a„Objection Overruled“), čímž začala moje pouť po těchtopředchůdcích thrashe. Letos jedou turné k padesátým narozenináma z legendárních členů zůstal jen kytarista Wolf Hoffmann.Co na tom. Kapela šlape skvěle a Němci ukázali, jak má vypadatopravdová oslava takového jubilea. Na rozdíl třeba od IRONMAIDEN, kteří se pořád vymlouvají, proč nemůžou zahrát to,nebo ono. ACCEPT prostě přijdou a tyhle věci zahrajou. K oslavámpatří „deep cuts“ a těch jsme se dočkali. „Up To the Limit“,„Run to You“, „Fight it Back“, „Love Child“ nebo dokonce„Hellhammer“ z mnohými opovrhované desky „Eat the Heat“(1989) s náhradníkem Davidem Reecem. A pak medley z mnohadalších méně hraných kusů. Při takové příležitosti prostěstojí za to ze starých alb vyndat a oprášit to méně osahanézboží. Samozřejmě jsme se dočkali i klasik jako „Fast as aShark“ nebo „Princess of the Dawn“ a z novějších„Pandemic“ či „Teutonic Terror“. Skvělý koncert kapely,která je i po padesáti letech na pódiu stále v plné síle.Gazďa, StrayV článku použity fotografie z oficiálního facebookového profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/sabaton_floor_jansen_majestica_scardust_plzen_lochotinsky_amfiteatr_3cervna2026_koncert/3940https://www.crazyDiamond.cz/sabaton_floor_jansen_majestica_scardust_plzen_lochotinsky_amfiteatr_3cervna2026_koncert/3940nobody@nothing.com (Gazďa)Jsem jediný autor na tomto webu, kterýmá SABATON opravdu rád. Asi je zbytečné tu nějak vícrozepisovat, co jsou zač, a vysvětlovat, proč se mi líbí.Málokterá kapela vzbuzuje takové emoce a natolik dělí posluchačena tábory fandů a odpůrců. Téměř sto dvacet příspěvkův diskusích k recenzím posledních tří desek toho budiždůkazem. Já patřím k fandům a obdivuju schopnost kapelypsát roky a roky líbivé a jednoduše zapamatovatelné melodie.Stejně jako se mi líbí jejich úzce vyprofilované zaměření nastřízlivě pojatá válečná témata – například oproti textůmjiných partiček pojednávajících o světonenávisti nebolétajících střevech a podobných ptákovinách, čehož siv metalu také dosti užijeme. I tak jsem nad návštěvou tohotočtyřkoncertu váhal. O dva dny později začínal na LochotíněMetalfest a absolvovat uprostřed týdne další výlet na otočkuz Prahy do Plzně? Moc se mi do toho nechtělo. Nakonec jsemodhodil lenost a příslušný lupen zakoupil. Kdybych tenkrát aletušil, že bude na stejný večer později nahlášen do O2 UniversaMASTODON, volil bych Američany a pohodlí svého domovskéhosídliště.SABATON se našemu hlavnímu městu naposledních turné vyhýbají, a dvě předchozí návštěvy českýchzemí proběhly v Ostravě. Obě jsem vynechal. Zaprvé považujunejnovější dvě desky za solidní, ale nijak světobornýstandard. Zadruhé se setlist v porovnání s dřívějšímitour – až na povinné zařazení novinek – nijak zvlášťneproměňoval. Pro letošní letní evropské turné nicméněpromotér sliboval větší obměnu hraných písní. Lákadlem promě byla i další trojice vystupujících, které jsem zatím neměltu čest vidět. Dorazil jsem akorát načas. I kdyžsice stále nešlo v pravém slova smyslu o Metalfest, na místěbyste to nepoznali. Festivalové pódium, stejné stánky, stejnýzpůsob registrace. A také stále stejně chaotický (respektivežádný) způsob organizace front u dobíjecích míst, kdeněkteří poslušně stojí dlouhé fronty, zatímco druhá polovinaje bezostyšně z boku předbíhá. Záchodů je pořád málo aochranka je pořád neuvěřitelně milá. Beru si čip, dávám siPlzeň za 90 Kč a prodírám se k oblíbenému klidnějšímumístu vepředu napravo od pódia.V Plzni se začínalo brzy a prvníSCARDUST na pódium naběhli v 17.30, kdy už byl Lochotínsolidně zaplněn. Nedokážu to odhadnout, ale tipnul bych si nějakk osmi tisícům lidí. Izraelité disponují kvalitnívokalistkou s širokým rozsahem, která je schopna se pohybovatstejně dobře v hlasovém jako v hrudním rejstříku. NoaGruman mi připomíná Adrienne Cowan ze SEVEN SPIRES, i kdyžta k tomu všemu ještě doplňuje growl. Hezky se kroutila apracovala s publikem, zatímco se vedle mě hned na začátkunějaká fetka s dredama (opilý nebyl) začala jako nějakýderviš točit dokola a mávat a kopat okolo a vrážet do lidí. Paknaštěstí unavená sklesla na zem. Festivalová sezona tedy opravduzačala, tohle na běžných koncertech nepotkáte… Zpět k muzice.Bohužel až na zpěvačku nejsou jinak SCARDUST ničím originální.Mírně progresivnější klávesový symfo-metal s trochubláznivějšími aranžemi, ale bez výraznějších skladatelskýchidejí. Problémem celého večera byl také zvukař, který mělzjevně příliš citlivý sluch, a aby si ho nepoškodil, udržovalvolume preventivně nepochopitelně dole. Z podobného stylového rankuvychází i MAJESTICA. Jde o projekt někdejšího kytaristy SABATONTommyho Johanssona, který opustil své chlebodárce, aby se plněvěnoval tomuto tělesu, kde navíc ještě trénuje hlasivky. Běhemlet jsem si je občas poslechl, ale nikdy tam neshledal nic, abych sejim musel věnovat obšírněji. Dobře zahraný a solidněposkládaný rychlý powermetal s Tommyho intenzivním ječákem.Viděl jsem je prvně a naživo je to funkční a hezky od podlahy.Musím také uznat, že v některých případech jsem slyšel inápady. Třeba v úvodní naspeedované „Power Train“z poslední desky nebo starší melodické „Above the Sky“.Hned od začátku bylo jasné, že tahle parta má u publika podporu.Lidi nejen vepředu, ale i výš v Lochotíně, nadšenětleskali do rytmu a skandovali, což kontrastovalo s trochubezkrevnou reakci na SCARDUST. Kapele dokonce pomohl i zvukař, kterýzapomněl ztlumit hlasitost, a MAJESTICA tak měla ze všechnejvyrovnanější zvuk večera. Solidní. Fandové pištivýchvokálů (k nimž nepatřím) si mohou připsat bod navíc.Z předkapel mě jednoznačněnejvíc táhla nizozemská vokalistka FLOOR JANSEN. Jednaz nejlepších současných zpěvaček vůbec (nejen v metalu)teď v rámci odpočinku domovských NIGHTWISH pilně touruje aloni jsme ji mohli vidět i v Česku na Masters of Rock (nebyl jsem).Během své kariéry si prošla řadou projektů, takže má naživoz čeho vybírat. V Lochotíně tak běhempětačtyřicetiminutového vystoupení tahala jak z kloboukusólových věcí a repertoáru slavných Finů, tak stařičkéfláky AFTER FOREVER nebo REVAMP. Hned tři věci z devíti bylyz připravované nové desky a v Plzni jsme byli jedniz prvních, kteří je měli tu možnost slyšet. Zněly slušněa oproti klasikám nepůsobily jako chudé příbuzné. Od NIGHTWISHjsme se dočkali prověřených cajdáků jako „Nemo“, bohuželne kusů z poslední desky „Yesterwynde“ (2024), která sice nenížádná pecka, ale nikdy na koncertních pódiích nezazněla. Zvukměla Floor asi nejblbější ze všech, nepochopitelně potichu,působilo to až surreálně. Během produkce to naštěstíanti-mistr zvuku trochu vytáhl. Zatím tedy nic moc SCARDUST,napumpovaná MAJESTICA a rozpačitá Floor. Co hlavní hvězdy?SABATON přitáhli na lochotínské pódium největší tank, kterýkdy stál na jakémkoliv jevišti. Šlo o maketu britského typu Markz první světové války, na jehož vrcholu trůnil bicmistrHannes Van Dahl se svou baterií. Jinak se jednalo o klasickou„patriarchální“ metalovou show. Spousta světlic, ohně,petardy, nějaké ty kostýmy a silácká gesta. Plus fórky s pitímpiva, špičkování mezi členy, krteček, Brodénova čeština.Celkem vtipné. Funguje to. Jako zavádějící se ukázalyinformace o nějak proměněném setu. Jedinou změnou – a z méhopohledu jasně negativní – bylo opětovné zařazení obvyklých astokrát slyšených písní jako „Ghost Division“ nebo „SwedishPagans“, které na minulém turné chyběly. Šlo fakticky o zcelatradiční setlist, který Brodén a spol. obehrávají posledníroky, jen okořeněný o čtyři skladby z novinky. Já jakomilovník obměněných setlistů jsem si užil aspoň tyhle. Zatímco„Crossing the Rubicon“ se asi v budoucnu neuchytí, „Hordesof Khan“, „I Emperor“ a zejména „Templars“ s hitovýmpotenciálem fungují velice dobře. Templáře, myslím, budou hrátroky a hodně života vymáčkli i ze zmíněné písně oNapoleonovi. Jinak jsem tyhle dvě hodiny upřímnětrochu prozíval. Zvukař to zas na začátku nepochopitelně ztlumila kytary nebyly takřka slyšet. Teprve ve druhé hodině koncertuněkdo příčetný asi vyrazil dveře do kabiny, spráskal ho aotočil kolečkem doprava, takže to začalo znít jako metal. V závěru jsme se tradičně dočkali skvělé „Far from theFame“ o českém leteckém maršálu RAF Karlu Janouškovi, kteréhokomunisté po válce uvěznili. Skladba, kterou hrají pouze v Česku,je energická a skotačivá. Co ji tak ale třeba nahradit podobněefektivní „lokální“ písní „1648“ o dobývání Prahy nakonci třicetileté války? Zahrát ji umějí, ale v Česku námji nepochopitelně předvedli jen jednou během turné roku 2015.Osvěžila by i polská rychlovka „40:1“, která zazněla o párdní dříve v Gdaňsku. Opravdu musíme mít po stopadesátépáté „Primo Victoria“? Podle reakcí lidí okolo mě asi ano…Narváno bylo v Lochotíně, jak na Metalfestu nikdy nepamatuju.Polehčující okolností bylo, žejsem SABATON několik let neviděl, ale i přes můj fanouškovskývztah mě tento večer neuspokojil. Ne nasazením a profesionalitou,ale nudným set-listem, který by potřeboval obměnit. Možná mě tocelé už přestalo bavit… Příště naštěstí zas v Praze,kam se hodlají vrátit příští rok. https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_toxicity_recenze/3938https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_toxicity_recenze/3938nobody@nothing.com (Tomáš)Můj první vědomý kontakt se SOAD nastal v srpnu roku 2001. Na MTV začali vysílat klip k úvodnímu singlu „Chop Suey“ z připravované druhé desky. A vysílali ho hodně často. Dopoledne, odpoledne, večer. Samotný song bych se nebál označit za geniální a šílený zároveň. Byl jsem z něj úplně odvařený. Takhle divnou kapelu jsem ještě neviděl. Vůbec jsem si je nedokázal zařadit do nějaké žánrové škatulky. Byl tam rap, byl tam téměř symfonický zpěv, byl tam growl, byly tam agresivní alternativně metalové nářezy, ale pak tam byla i téměř romantická hard-rocková mezihra. Co to má sakra bejt? A proč mě to tak baví? Deska „Toxicity“ vydaná 4. září 2001 debutovala v Americe i Kanadě na prvním místě a hned první týden se jí prodalo přes 220 tisíc kopií. Celý tento humbuk ale nebyla rozhodně náhoda! Od vydání eponymního debutu v roce 1998 SOAD tvrdě makali a koncertovali prakticky non-stop. Jejich pozice na hudební scéně se postupně upevňovala. Zároveň jeli na vlně kreativního vzepjetí a skládali spoustu nového materiálu. Kytarista Daron Malakian v té době pořád ještě bydlel u rodičů a ve svém „pokojíčku“ piloval nové riffy a nápady. Když pak bylo „Toxicity“ venku a pustil ho rodičům, ti s překvapením rozeznávali spousta motivů, které pravidelně slyšeli zpoza dveří jeho pokoje. SOAD byly s Rickem Rubinem spokojeni, nebyl tedy důvod na zaběhnutém modelu z první desky cokoliv měnit. Nahrávání tentokrát probíhalo v Cello Studios v Hollywoodu. Nedá se říct, že by vše bylo idylické. V rámci kapely se projevovaly určité tenze a napětí. Chvíli byli všichni na nože, pak zase chvíli nejlepší kamarádi. Silné osobnosti, ambice, perfekcionalismus, to vše do sebe naráželo o mnoho výrazněji než v případě debutu. Pracovalo se s více než 40ti náměty, z nichž se nakonec na desku dostalo 14 kousků. Ale ani zbytek se neztratil ve víru času, jak uvidíme v blízké budoucnosti. Zatímco debut byl pro celou kapelu první zkušeností s profesionálním nahráváním, teď byla situace výrazně příznivější. Větší budget a více času nabízely možnost si s nahrávkou vyhrát. A to jak po produkční, tak i po dramaturgické stránce. Kapela do songů propašovala různé, na metalovou produkci relativně exotické, nástroje. Orchestrace, piano, mandolína, ale i důraz na vokální harmonie, to vše posouvalo finální vyznění desky na vyšší kvalitativní úroveň. Songy samotné rozvíjely styl definovaný už na debutu. Crossover, alternativní metal a nu-metal. Neboli totální chaos, pod jehož povrchem rozkvetou propracované melodické linky, instrumentální pasáže a opět i časté odkazy k tradičnímu arménskému folku. Jestli se kapela už na debutu nebála řešit vážná společenská témata, „Toxicity“ můžeme s klidným svědomím z pohledu textů nazvat politickým metalem. Drogy, vězeňský systém v Americe, policejní brutalita, války, zhoubný vliv technologií, odosobnělost moderního světa, surrealismus společenské situace. A pěkně na plnou hubu, napřímo, žádné schovávání se v metaforách. Někdy jsou SOAD dokonce považovaní za určité ideové nástupce RAGE AGAINST THE MACHINE. Z ideologického hlediska mě byli SOAD vždy bližší než výše zmínění, nepokrytě revolucionářsky zaměření kolegové. Na RATM mě taky vždy neseděl jejich silný akcent na hip-hop/rap, který SOAD používají jen v rozumné míře a chytře ho dokázali zapracovat do songů, aniž by působil rušivě. Těsně před uvedením desky si kapely připravila marketingovou akci, která se proměnila v katastrofu lokálního významu, hrozící rozsáhlými nepříjemnostmi s místními úřady. V marketingu ale negativní publicita často vyústí v pozitivní výsledky. A přesně to se stalo i teď. O co šlo? Kapela se rozhodla zorganizovat pro své fanoušky v Hollywoodu zdarma koncert, jako formu poděkování za dlouholetou podporu. Navezli aparaturu, postavili pódium a počítali, že dorazí asi tři a půl tisíce lidí. Dorazilo jich ale deset tisíc! Bezpečnostní autority, konkrétně hasiči, následně vydaly stopku a neumožnili ani rozumnou komunikaci směrem k davu o rozpuštění akce. Ten začal být hodně rozladěný, když se dlouho dobu nic nedělo. A když pak někomu ruply nervy, spustilo to totální chaos a destrukci. Dav si vybil svojí frustraci na pódiu a zároveň zničil kapele aparaturu za 30 tisíc dolarů (takové fanoušky fakt chceš…). Pak už to šlo ráz na ráz. Zásahovka, těžkooděnci, policejní vrtulníky. A nad nimi vrtulníky z televizního zpravodajství. Najednou jméno SOAD znala celá Amerika. Jak už jsem zmiňoval výše, album vtrhlo do prodejních hitparád sílou tisícileté vody a totálně je opanovalo. A zhruba týden na to přišlo 11. září 2001. Spousta kapel a alb se najednou dostala na index. V přecitlivělé atmosféře po teroristických útocích vadily obaly, názvy alb, ale i jednotlivé songy, které se tematicky, ať už skutečně, nebo jen v myslích hlídačů morálky a správných názorů, nekriticky vyjadřovaly o Americe, nebo řešili války, nespravedlnost, morální dilemata. SOAD byly jedněmi z prvních na ráně. Pokusy o jejich cenzuru v rádiích a televizích ale nepřinesly kýžený úspěch. Fanoušci si je vyvzdorovali. Je ale fascinující, že sice neplánovaně, ale přesto se obsah desky stal aktuální pár dní po vydání v kontextu tragických historických událostí. Hudebně je „Toxicity“ logickým pokračováním debutu. Je ještě tvrdší, útočnější, agresivnější, zvukově kvalitnější a propracovanější. A ještě šílenější. Prvních pár poslechů se moje hlava vysloveně bránila a nechtěla desku akceptovat. Samozřejmě tam bylo pár přístupnějších momentů, jako třeba titulní „Toxicity“ nebo velkolepý závěr „Aerials“, které jsou díky relativně konzervativní struktuře prakticky standardními songy, ale zbytek desky je sbírka diagnóz uzavřeného oddělení psychiatrické kliniky. Když ale tento prvotní šok odezní, objeví se skálopevný monolit, který je prakticky bezchybný. Vtáhne vás do svého vesmíru a už nepustí. Kapela na „Toxicity“ opět dokázala, že umí napsat prakticky jakoukoliv písničku, a přitom to vždy bude na první dobrou lehce identifikovatelné jako song od SOAD. Najdeme zde relativně jednoduché a přímočaré výbuchy agresivity jako „Needle Song“, „Jet Pilot“ nebo „Deer Dance“. Z komplexnějších skladeb rozhodně vyniká v úvodu zmíněná „Chop Suey“, fantastická „Forest“ kombinující groove prvky s hutnějším alternativně metalovým drcením, nebo „Atwa“. Ta z baladického úvodu postupně rozkvétá v krásnou růži plnou bodavých trnů. Daron staví mohutné kytarové stěny, které nás svojí vahou zatlačí až pod zem. Výborná je i hravá „Science“ s odlehčenější rytmikou a spoustou kytarových výzdob a ornamentace, prolínajícími se do tradičních arménských lidových motivů. Kapela ale není vždy smrtelně vážná. Výbornou srandičkou je hravá „Bounce“, prototyp disco-metalu. Serj opět převádí obdivuhodnou vokální virtuozitu a rozmanitost. Jak si já osobně moc nepotrpím na operní typ zpěvu, tak u něho jsem z toho pokaždé úplně paf. Zřetelné je pak častější zapojení Darona, který často přidává dialogové pasáže k Serjovým partům. Daron znova překypuje nápady a songy s absolutní lehkostí skládá z tvrdých riffů, groovy pasáží, jemnějších vyhrávek, nebo folkových motivů. Není sobec, proto v každé písni dává prostor i rytmické sekci, aby se projevili a ukázali, že jsou též špičkovými muzikanty. Všichni společně pak rozehrávají orgie dynamických změn, šílených breaků, překvapivých zvratů, a ještě překvapivějších popových vsuvek. Nedá mi to ještě se nevrátit k titulní „Toxicity“. Jasně, je tam výrazná melodická linka, nádherný vybrnkávaný kytarový motiv, ale hlavním poznávacím znamením skladby jsou famózní bicí Johna Dolmayana. Svými přechody, drivem a silovým hraním jednoznačně posouvá skladbu do kategorie „geniální“. Ve stejné kategorii je bez debat i další opus, závěrečná „Aerials“. Procítěná skladba, stavějící na tíživé atmosféře, ubrala z tempa, ale o to více pracuje s náladotvorností. V závěru pak pořádně zabere a mohutností deklasuje zbytek songů, aby se opět nečekaně transformovala a v lehce ezoterickém dojezdu s grácií ukončila tuto skvělou desku. „Toxicity“ je bez debat jedním z milníků moderního metalu začátku 21. století. Vystřelilo SOAD do pozice globálních superhvězd a zároveň nejžhavější kapely metalové scény. A bylo to plným právem. Dokázali propojit několik různých stylových inspirací do velice originálního nového celku, který se ukázal více než životaschopným. K tomu navíc přidali společenskou angažovanost, která mířila přímo na solar a přitom nepůsobila pateticky. Kapela měla před sebou skvělou budoucnost. Bohužel ale relativně krátkou. https://www.crazyDiamond.cz/tigercub_nets_to_catch_the_wind_recenze/3939https://www.crazyDiamond.cz/tigercub_nets_to_catch_the_wind_recenze/3939nobody@nothing.com (Tomáš)Britské alternativně rockové trio z Brightonu TIGERCUB se v polovině minulého desetiletí objevilo na scéně v rámci vlny kapel, které resuscitovaly grungeové základy a propojovaly je do moderní kombinace s aktuálním alternativním rockem. DINOSAUR PILE-UP, DEMOB HAPPY, ROYAL BLOOD nebo BAND OF SKULLS spojovala osoba producenta Toma Dalgetyho. Ten jim dokázal vtisknout velice aktuální zvuk, který sice jasně odkazoval na devadesátky, ale přitom nepůsobil jako vyžilé retro. Tom měl prsty i v prvním singlu TIGERCUB, a dnes se kruh uzavírá, protože konečně produkoval i plnohodnotnou desku kapely.Po prvním albu „Abstract Figures In The Dark“ (2016) se kapela na pět let odmlčela a už jsem jí považoval za ztracenou. Naštěstí se v roce 2021 vrátila s deskou „As Blue Ad Indigo“ a výrazně přitvrdila. Jednou nohou se prakticky ocitla v metalových vodách. V rychlém sledu následovala další řadovka „The Perfume Of Decay“, která vyšla u labelu Loosegroove Records, který patří Stone Gossardovi z PEARL JAM. Dáme si i menší historickou paralelu? Tak jo. V roce 1998 Loosegroove Records vzalí pod svá křídla jinou začínající kapelu podobného ražení. A evidentně mají dobrý čich na talenty. Ta kapela se jmenovala QUEENS OF THE STONE AGE.Jak se sluší a patří, muzika tohoto rockového power-tria je vystavěna kolem poctivých plnotučných riffů. Na tom se nic nemění ani s letošní novinkou. Přesto mi deska zněla od začátku nějak jinak než zbytek diskografie. Musel jsem se jí chvíli prokousávat a postupně rozklíčovávat novou formulku, kterou zde kapela použila. Dramaturgicky se toho až tak moc nezměnilo, na první dobrou jsou to TIGERCUB, tak jak je znám a mám rád. Hlavní rozdíl je ve zvuku nahrávky. Ačkoliv zde máme pořád aktuální mix alternativního rocku a metalu, neo-grunge, občasné stoner vsuvky, tento základ je nově lehce dochucen osmdesátkovým popraškem. Jasný a krystalický zvukový povlak ve stylu mainstreamových ikon jako DEF LEPPARD, AEROSMITH nebo MÖTLEY CRÜE zjemňuje zemitost a abrazivnost typického vyjádření kapely a dodává mu příjemnou odlehčenost. Charakter hudby se tím ale rozhodně nezměnil, je to jen mírná modifikace a další vývojový stupeň.Co se týče typického rukopisu kapely, tady se TIGERCUB drží osvědčených pozitiv a sociálních jistot. Riffová smršť, dunivé bicí, tak akorát aktivní v typicky britském stylu, masivní basa čechrající hlubokými tóny naše vnitřní orgány. A do toho překvapivě jemný hlas zpěváka a kytaristu Jamieho Halla. Je teda pravda, že na téhle desce zatím zpívá asi nejvíc „agresivně“, jestli se tento příměr vůbec dá v souvislosti s jeho citlivým hlasem použít. V minulosti to byly vysloveně brutální kombinace drtivých riffů a téměř folkově jemného zpěvu, přičemž tohle kombo generovalo velice specifický hudební zážitek. Dnes je Jamieho projev dospělejší a rockovější, a výborně zapadá do podobně vyzrálého hudebního podkladu. Dokonce se mi zdá, že už ani není tak cíleně utopený v mixu jako na předchozích deskách, což je jen další velké plus.Obecně je stylová pozice kapely trochu schizofrenní. Jestli je budeme řadit k rocku, tak jsou spíš na jeho nejtvrdším konci, zatímco když je posuneme k metalu, budou naopak spíše na konci měkčím. „Tvoje problémy na moji hlavu“ říkáte si teď nejspíš. A máte úplnou pravdu. Obecně mě stejně vždy bavily kapely, které se nebály propašovat poctivé metalové riffy i do jinak relativně „měkkých“ skladeb. MUSE, ROYAL BLOOD, THERAPY?, jen abych jmenoval pár obvyklých podezřelých. A TIGERCUB k nim patří hne od začátku. V některých skladbách, jako třeba „Fall In Fall Out“ to dokonce nemá daleko zvukově a stylově ani třeba k RAMMSTEIN v době alba „Sehnsucht“.Silnou stránkou TIGERCUB byly vždy výrazné melodie, které nejsou nijak přehnaně podbízivé, ale dokážou strhnout a mají kvality poctivého stadionového rocku. „Stuck In The Melancholy“ v tomto exceluje, masivní „My Paper Heart“ kontruje perfektně vycizelovanou formulkou quite-loud-quite. Odlehčenější „Muse-ovka“ „Magic Sleep“ je jednou z mála rychlejších skladeb, a vůbec to není špatné. Kvalitu kapela prokazuje i v hloubavějších a košatějších skladbách, typicky ve středním tempu, kde více prostoru dostávají i instrumentální pasáže v podobě různých meziher, sól nebo zdobivých kytarových elementů. Zde zmíním „Nightmares“, která si svých více než šest minut zaslouží do poslední vteřiny.Mimořádný drahokam si kapela nechala na úplný závěr desky. „Sadness, Don´t You Worry“ svádí v mé hlavě tvrdý bratrovražedný souboj s první singlovkou z debutu „Control“ o titul nejlepší skladby kapely obecně. Obě skladby spojuje potemnělá atmosféra s jemným nádechem tajemna, která nás rafinovaně hypnotizuje. Nenápadně působící skladby pak explodují do emotivních refrénů, vzrušení a nálady námi lomcují jak silný vichr mladým stromkem, zvukové vlny nás zalívají ze všech stran.TIGERCUB si s letošní novinou „Nets To Catch The Wind“ připisují další velmi silnou položku do své už beztak hodně povedené diskografie. Opět výborný zvuk, opět výborná produkce, opět výborné skladby. Kapela dnes působí dospěleji než kdykoliv předtím, nebojí se vykročit i k více melodickým polohám, protože si je absolutně jista svojí pozicí a sílou.https://www.crazyDiamond.cz/the_black_crowes_a_pound_of_feathers_recenze/3937https://www.crazyDiamond.cz/the_black_crowes_a_pound_of_feathers_recenze/3937janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Druhdy velmi oceňovaní jižané THE BLACK CROWES sev letech po covidu nadechli k velmi sympatickému comebacku, a tak pokrátké době přichází s další deskou „A Pound Of Feathers“,která se mě jeví ještě o něco málo zdařilejší, než byl v době vydání předchozí počin „Hapiness Bastards“. Na to, že z klasickésestavy už jsou v kapele jen oba druhdy rozhádaní, ale poslézesmíření bratři Chris a Rich Robinsonové, vše šlape nadmítudobře a nové skladby působí velmi dobrým dojmem. Chris a Rich se dnes totižobklopili novými muzikanty, kteří se podílejí na výborněšlapajícím bandu. Možná od konce devadesátých let na tom THEBLACK CROWES nebyli obdobně dobře a nový materiál, vznikajícípod producentskou taktovou prověřeného Jaye Joyce v Nashvillu, působí velmivitálně a autenticky. Tahle deska mě totiž přijde surovější,temnější a o něco více hřmotná než několik předchozích.Už od úvodního fláku „ProfaneProphecy“ je zjevné, že se v ní najede na drásavou stopu rozvířenouodkazem legendárních THE ROLLING STONES. Tenhle song má zkrátka všechnopotřebné, co může mít živelná blues-rocková hymna evokuující přelom šedesátých a sedmdesátých let - povzbudivé groovy doplněné zemitými riffy,štěpetající zvuky slide-kytar, chytlavou zpěvovou linkupodpořenou mrouskajícími back-vokály a aranžérskou vrstevnatost. Ležérní riffařina„Cruel Streak“ patří ke strožejším věcem s nekomplikovanou zpěvovou linkou podpořenou nosnými kytarovými party, ale následná„Pharmacy Chronicles“ má v sobě potenciál bluesových klasik svýpravným potenciálem. Netvrdím, že jde o song a s ambicemi „stones klasiky“ jako byla svého času třeba „Wild Horses“, ale kouzloneobyčejného zde rozhodně i tak je. A tak do dálky zní tklivézvuky hammondů a slide kytar a na dojemnosti songu přidává Chrisova nostalgická zpěvová linka, podporovaná barovým piánem. Tohle jesong, jež má potenciál stát se klasikou.S písní „High And Lonesome“,budící dojem napůl tradicionálu a napůl okouzlující klasikykonce šedesátých let, přichází zřejmě největší bangercelého alba. Tohle je zkrátka master-piece jak se patří askladba, která má prostě všechno podstatné - hitovost, žánrovoudiverzifikaci i muzikantskou hloubku, jdoucí ven bez ohledu nagenerační ukotvení. Sekaný poloakustický riffík jen tak podmazává tajemnou sloku, ale to podstatné se paki děje v rámci gradace k okouzlujícímu refrénu. Jímavá „Queens Of The B´Sides“ budí poní dojem nadstavbového, i když vkusného apendixu. S dravou hymnou „It´s Like That“ dostámertuťovitou dusárnu postavenou na garážových riffech, kterou všakdo vyšších otáček rozvíjí nejen refrénový chorál, ale taképlno instrumentálního a vokálního štěbetání. I následujícívýpravný vál „Blood Red Regrets“, jež je slyšitelněinspirován odkazem LED ZEPPELIN, svědčí především o výbornéformě a připravenosti současných THE BLACK CROWES, kteří, zdáse, prožívají další skvělé období, což by, i vzhledem kjejich dlouholeté nečinnosti, před pár lety ještě nikdonetipoval. Kapela tak potvrzuje především svůj talent a schopnostnapsat spousty zajímavých fláků.Hodně zajímavým okamžikem je pak závěrečná věc „Doomsday Doggerel“ - hypnotizují temnýsong, na kterém, krom psychedelických kytarových zvuků a ruchů, upoutá onen mocný surový beat a celkově hodně pošmournáatmosféra. Tohle je vynikající zakončení povedeného alba rockerů z Georgie, kteří i v roce 2026 potvrzují, proč byli na začátkudevadesátých let považováni za největší naděje a talentyrockové scény v USA. THE BLACK CROWES se prostě vrátili na scénus plnokrevností sobě vlastní a opravdu silnými songy, které mnohdy překonávají i to, s čím kapele přicházela ve svých stěžejních devadesátých letech a za co byla tehdy oceňována.https://www.crazyDiamond.cz/john_corabi_new_day_recenze/3936https://www.crazyDiamond.cz/john_corabi_new_day_recenze/3936janpibal@crazydiamond.cz (Stray)John Corabi není zrovna typemrockového zpěváka, který by ujížděl na častých sólovýchaktivitách. Pozice frontmana určité hardrockové kapely mu byladoposud více vlastní, ať už šlo kdysi dávno o jeho mateřské THE SCREAM, slavné MÖTLEYCRÜE, kde strávil zhruba tři roky, projekt UNION, který dal dohromady koncem devadesátých let s kytaristou Brucem Kulickem (ex-KISS), a nebo v současnosti rovněž all stars band THE DEAD DAISIES, nicméněchuť do vlastních aktivit, které navíc nemají přílišspolečného se zemitějším hardrockovým zvukem jeho předchozích působišť,se dnes ukázala nejsilnější. A tak na jaře letošního roku bylavydána u Frontiers Records jeho první sólovka „New Day“ produkovaná Marti Frederiksonem. Sadapísniček, které působí hodně přirozeným dojmem a jsou zhotoveny sklasicky rockovým fortelem příznačným pro období cca před půlstoletím a navíc netrpí žádnými velikášskými nebo přehnaněuměleckými manýry. Zkrátka John Corabi na své sólovce prezentuje to, co je mu vkusově nejvíc vlastní - rock, do kterého probleskují prvky folkového tradicionalismu, blues, soulu a americany.Skrze nové skladby je hlavně patrné,z jakého prostředí právě pensylvánský rodák vychází. Deska působí opravduo něco mírněji než alba, na jakých Corabi doposud působil. Se hřmotností opravdu příliš společného nemá, ale to vůbec nevadí, protože je z ní cítit upřímnost a kumšt. Skladby působí poměrně různorodě, platí za pojítka hnedněkolika hudebních žánrů, všechny jsou vkusně aranžované, na druhou stranu netrpí ani přeplácaností a podstatná je pro ně pohodová poslouchatelnost auvěřitelnost. Celkově na mne „New Day“ dělá dojem alba odzkušeného muzikanta (že Johnovi táhne nasedmdesátku, bych vážně netipoval), který je obrovskýmpříznivcem pozdních THE BEATLES. Dvanáctiskladbová sada je totižplná písní, které mají velmi blízko ke klasickému rocku zpřelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale také jižanskémuprostředí a blues. Přesně tady totiž vězí jeho kořeny.Z mého pohledu je John Corabi velminedoceněným zpěvákem a v hardrockovém ranku patří vsoučasnosti mezi ty opravdu nejlepší, tím myslím mezi těmi vrstevníky, kteří v této hudební branži i přes všechny vrcholky a pády vydrželi. Ze skladeb jako je titulníchytlavá „New Day“, s níž dokáže bezproblémově naladit na onu beatlesáckou notičku, následně snad ještě zpěvnější „That Memory“, potažmo bluesová jemnůstka „Faith, Hope AndLove“, kde je znát onen prvek odevzdání se do detailu proaranžovanému výsledku, a nebo odlehčená „1969“, kterou si mnohokrát Corabi střihl v rámci koncertů THE DEAD DAISIES, je cítit odevzdání se výsledku a pečlivá příprava. Jsem rád, že jsem s poslechem tohoto alba nespěchal a chuť na něj v sobě nechal dozrát, protože tohle dílo svou kvalitu určitě má. Navíc jí odkrývá pozvolna, což je způsobeno tím, že jde v podstatě o old-school rock, který je vzdálen hektice současného dění. Za asi nejpovedenější kusy považuji stounovsky rozmáchlou jízdu „Love That ´ll Never Be“, jež je krásně čechrána vícehlasy back-vokalistek, rozšafnými kytarovými tóny či hammondy, a nebo pak takřka tradicionalisticky podané věci strožejšího charakteru jako je „Laurel“ s nosnou kytarovou vyhrávkou, nebo závěrečná „Everyday People“. Celkově jde o album, které sice není žádnou divočinou, aleprávě pro to se vlastně velice dobře poslouchá a má i v současnosti posluchačům conabídnout, a to ať už máte rádi THE BEATLES nebo něco z americkéscény přelomu 60/70tých let.https://www.crazyDiamond.cz/armored_saint_emotional_factory_reset_recenze/3935https://www.crazyDiamond.cz/armored_saint_emotional_factory_reset_recenze/3935janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští ARMORED SAINT jsou, jakojedna z vlajkových lodí stáje Metal Blade Records, naprostoustálicí americké heavymetalové scény a to i po více než čtyřicetiletech existence. Stejně jako alba z dávné minulosti, i jejich pozdnídíla svědčí o vysoké muzikantské kvalitě, která se navíc obejde beztrendy manýrů a laciných vábniček moderní doby. Když jsemnedávno poslouchal předchozí album „Punching the Sky“,uvědomil jsem si, jak moc kvalitní tahle metalová deska od amerických veteránů vlastně je.Tahle kapela na sebe nikdy nepotřebovala strhávat pozornost ničímjiným než poctivou metalovou hudbou a ona skladatelská kvalita seu nich projevuje soustavně, třeba i tím, že skladby z novější tvorby ARMORED SAINT postupemdoby rostou a získávají si své posluchače natrvalo. Ne jako jetomu u některých jiných, v mnoha případech známějších jmen.A stejně jako si tihle veterániamerického heavy metalu i v předchozí desetiletce udrželi vysokýtvůrčí potenciál, rovněž současná albová novinka „EmotionalFactory Reset“ nesignalizuje žádný výrazný úpadek. Holtbaskytarista a šéf Joey Vera stále vede kvintet s patřičnýmzápalem, takže zde není pochyb o poctivé metalové práci, kteránejde cestou podbízivosti a snadného zviditelnění. Jasně, v mezičase si odskočil třeba do koncertní sestavy reunion v roce 2022 prožívajících MERCYFUL FATE, ale dnes je opět plně koncentrován na mateřský band. Kapela sestále drží svého heavymetalového stylu, postaveného na soubojíchdvojice kytar, bytelné a výbojné rytmice a dráždivém hlasovémprojevu svého frontmana Johna Bushe, který to kdysi dávno (zhruba po dobu dvanácti let) zkoušel dokonce i u slavnějších ANTHRAX. A i když na novém albu tentokrát není tolik nápadných hymen jako u dvou předchůdců,cením si na něm vynikajících muzikantských výkonů, udržení kvalitní formy zpracování a taktéž propojeníklasických hard n´heavy kořenů s poměrně moderním soundem. John Bush znovu pěje jako o život,Gonzo Sandoval pohání skladby svou obří baterií a právě sVerou tvoří výtečný rytmický tandem opatřující songyprostorovostí, stejně tak si vzájemně velmi svědčí kytarovéduo skládající se z Gonzova bratra Phila a velmi šikovného sólového kytaristy Jeffa Duncana. Album tentokrátpůsobí o něco přímočařeji a až na famózně rozmáchlouemocionalitu „Buckeye“ (dle mého zjevný vrchol desky umístěný do jejího středu), která nakypí aždo nějakých šesti minut časomíry, máme zde co do činění především sesongy svižnějšího charakteru, které mnohdy nedosahují aničtyřminutové délky. Oproti předchozím dvěma albům je zdenápadů sice o něco méně, ale i tak si mezi nimi dokážu najítfavority. Ať už jde o zpěvnou „Every Man-Any Man“, dráždivěrozparáděnou věc „Hit a Moonshot“ nebo chytlavý heroický váljedoucí nekompromisně stále vpřed na vlně vygradované melodiky „Throwing Caution To TheWind“, kapela za všech okolností potvrzuje dobrou připravenost. Pozitivně vnímám i další dravý vál na závěr, kterému sedostalo názvu „Epilogue“.Co říct závěrem? Zde není co řešit, tohle je zkrátkadalší kvalitní nahrávka od ARMORED SAINT, byť tedy asi nebudepatřit k úplně těm vrcholným dílům od této kapely. Já osobněse znovu těším na vystoupení Bushovců v srpnu na BrutalAssaultu, kde budou v krátkém časovém rozmězí vlastně jižpodruhé. Pro životaschopnost amerického heavy metalu stálenaprosto zásadní formace, která ze svého úsilí nepolevuje. A proto se již tři dekády držím stanoviska - pořád stokrát radši je, než nějaké MANOWAR.https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_system_of_a_down_recenze/3930https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_system_of_a_down_recenze/3930nobody@nothing.com (Tomáš)Pouhých 8 let a 5 desek stačilo SYSTEM OF A DOWN na to, aby se navždy zapsali do hudební historie a stali se jednou z nejpopulárnějších kapel v žánru heavy muziky. Více než 10 milionů prodaných desek mluví za vše. Ačkoliv nadále sporadicky koncertují, já osobně jsem už ztratil všechny iluze, že se ještě někdy dočkáme dalšího řadového alba. Nesmírně rád bych se ale v této předpovědi mýlil…Asi není úplně typické, aby kapela, zejména z Ameriky, byla národnostně vyhraněná. V případě SOAD tomu tak ale je. Arménské podhoubí zde hraje velice důležitou roli. Zpěvák Serj Tankian a bubeník John Dolmayan se sice narodili v Bejrútu v Libanonu, ale ještě v průběhu raného dětství přesídlili do Los Angeles. Kytarista Daron Malakian a basák Shavo Odadjian jsou sice narozeni v Americe, ale opět arménským imigrantům. Daronova rodina pochází z Iráku, Shavova přímo z Jerevanu. V Glendale, což je součást Los Angeles, žije jedna z největších arménských komunit mimo vlastní domovinu. Zde se výše zmiňovaní borci v polovině devadesátých let dali dohromady. Tři z nich sice chodili na stejnou základní školu, ale v jiných letech, takže se potkali až později, když různé jejich kapely sdílely zkušebny. Serj byl o pár let starší od ostatních, v době vzniku kapely měl za sebou už studium na univerzitě, různé džoby, dokonce chvíli měl i vlastní softwarovou firmu. A hrál na klávesy. V roce 1992 Serj a Daron zakládají s dalšími dvěma borci uskupení SOIL, kam přizvali i Shava. Ne jako hudebníka, ale jako business managera. Tohla formace mělo ale jepičí život a odchodem basáka a bubeníka po roce fungování zaniká. Osiřelá dvojice přesvědčila svého manažera, aby se chopil basy, sehnali nového bubeníka Ontronika Khachaturiana a tak se zrodili SYSTEM OF A DOWN. Kapela v začátcích fungovala v tradičním DIY módu. Nejdřív hrávali po zkušebnách pro pár kamarádů, ale to samozřejmě zdaleka nemohlo naplnit jejich ambice. Dostat se však do klubů nebylo vůbec jednoduché. Promotéři požadovali alespoň nějaký demáč, na ten však zatím kapela neměla prostředky. A bez hraní v klubech si na ně ani nemohla vydělat. Trochu začarovaný kruh, že? Dalším specifikem klubové scény pro neznámé kapely, když už jim teda laskavě daly možnost vystoupit, byla nutnost odkoupit část lístků, aby měl klub jistotu, že neprodělá. Shavo byl ale velice neodbytný manažer. Neustále obvolával kluby, každý den, znova a znova. Jeden z promotérů už toho měl dost, tak jim prostě dal jeden termín. Zařadil je do programu k šesti ska kapelám. Na začátek ale museli prodat za sebe 75 lupenů. No problem, zmobilizovali svoje kamarády a prodali jich 150! Tím dnem byl 28. květen 1995, a místem The Roxy Theatre v západním Hollywoodu. Věci se tím daly do pohybu. Ještě v tom samém roce nahráli svoje první demo. Dalo se koupit v malém nezávislém hudebním krámku, kde je kamarádi kapely postupně vykupovali a rozdávali děckám zdarma na ulici. Zároveň skupina začala pravidelně hrát v dalších tradičních klubech jako Whisky a Go-Go nebo The Viper Room. Díky svému specifickému pojetí metalu se rychle propracovávali do pozice lokálních undergroundových hvězd. To se ale taky mělo rychle změnit. Dvě důležité věci napomohly v této době SOAD k cestě na vrchol. Za prvé se vytvářelo příznivé prostředí pro podobný styl hudby. Grunge se v mainstreamu vyčerpal a jedním z nových směrů, který měl ovládnout uši mladých fanoušků muziky (a peněženky jejich rodičů), byl nu-metal. KORN už měli venku album, DEFTONES byli hned v závěsu, LIMP BIZKIT se pomalu rozehřívali. Tvrdá muzika se prosazovala i v denních rotacích na MTV, hlad po podobných kapelách rostl. Druhým faktorem byl legendární Rick Rubin, který navštívil jeden z jejich koncertů. Tento známý, obdivovaný, ale i zatracovaný producent měl slabost pro různé neobvyklé věci, často balancující až na hranici muzikální úchylnosti a taky v propojování zdánlivě neslučitelných hudebních stylů. A když viděl arménské lidové motivy a tance kombinované s tvrdými metalovými riffy, byl unešený. Okamžitě kapele nabídl spolupráci, a dokonce i smlouvu pod svým vydavatelstvím American Recordings. Kolem kapely už v té době ale kroužily i jiná vydavatelství, která se je snažila přetáhnout pod sebe. Po několika jednáních s různými labely ale členové SOAD pochopili, že Rick bude pro ně ten správný partner a akceptovali jeho nabídku. Někdy v této době se finalizovala i sestava kapely, když za bicími musel Ontronika, který si zranil ruku, vystřídat výborný John Dolmayan. A šlo se nahrávat debut! Je k zamyšlení, jak by album asi znělo, kdyby ho neprodukoval právě Rick Rubin. Jeho obrovské zkušenosti se stylovou fúzí a posouváním hudebních hranic byly devizou k nezaplacení. Když si připomeneme inspirační zdroje jednotlivých členů kapely, najdeme tam věci jako SLAYER a METALLICU, pak BLACK SABBATH a KISS, ale i THE BEATLES a dokonce BEE GEES. Na první dobrou působili dojmem hardcore úderky, vystupovali v různých šílených kostýmech a pomalovaní. Stejně tak jejich muzika byla syrová, naštvaná a zejména úplně chaotická. Potkával se v ní agresivní metal, rytmika silně ovlivněná arménským folkem, sociálně kritické texty a teatrální zpěv plynule oscilující od operních poloh až k brutálnímu growlu. Jestli to chceme nazvat nu-metalem, tak klidně. Ale je to velice svérázná odnož nu-metalu, silně říznutá crossoverem, folkem, a dokonce i popovou melodikou.Na začátku zmiňovaný arménský původ v historii kapely není jen prázdná floskule nebo póza. Kapela se k němu aktivně hlásí, projevuje se v jejich muzice a výrazně i v jejich textech. Trauma „arménské genocidy“ z období první světové války v komunitě pořád rezonuje. I staří rodiče všech členů kapely tím byly nějakým způsobem postiženi, je to zapsané v kolektivním vědomí arménské komunity a bolest se předává z generace na generaci. Kapela se k této události často vrací nejen v textech, ale i ve svém politickém aktivismu. Hudebně se arménské tradice nejvíc projevují v rytmice songů. I já jsem hned poznal, když jsem SOAD objevil, že tady je něco jinak. Hopsavý rytmus, orientální zdobnost, zvýrazněná teatrálnost, exotické melodické postupy. Plus zdůrazněný dialekt v Serjově zpěvu. I když tady mám podezření, že je to trochu hrané, protože když si s ním poslechneme jakékoliv interview, mluví anglicky velice hezky a bez přízvuku. Tak či onak, počítá se výsledek, a tam je to prostě další faktor, který dělá kapelu zajímavou. Jak se tedy povedl debut? Na výbornou! Legendární Sound City Studios v Los Angeles, Rick Rubin jako producent a Sylvia Massy jako zvukový inženýr. Že vám to jméno zní povědomě? Sylvia produkovala první EP a pak taky první desku TOOL. Když si porovnáme zvuk „Undertow“ (1993) a debutu SOAD, určité paralely tam najdeme. Proti nu-metalovým souputníkům je zvuk SOAD méně nabubřelý, sevřenější a bližší alternativnímu metalu. Nejedou na vlně brutální podladěnosti, jsou řezavý a ostrý, i kdy samozřejmě umí taky některé pasáže pořádně zahustit. V textech, kterých jediným autorem (až na jednu kooperaci s Daronem) je zatím Serj, se naplno projevuje vážný přístup kapely, která chce svojí muzikou nejen bavit, ale i předávat důležitá poselství a otevírat komplikovaná témata. Války, drogy, náboženství a samozřejmě zmiňovaná genocida, to vše zde najdeme. I tím se liší od svých souputníků, kteří se více zaměřovali na existencionální záležitosti své vlastní generace a zdaleka neměly tak výrazný přesah do celospolečenských fenoménů. V rámci 40 minut nám SOAD předkládají relativně pestrou kolekci, která je kvalitativně velice vyrovnaná a výborně odsýpá. Zvuk je velice slušný, ale pořád zůstal spíš v té alternativnější části spektra. Což je jen dobře. Určitá syrovost a jemná neučesanost materiálu dodává na autenticitě a naléhavosti. Ve finále to byla i první zkušenost těchto mladíků, jimž bylo jen lehce přes 20 let (kromě Serje), s profi studiem a nahráváním. Kapele se zároveň povedlo hned u debutu velice jasně specifikovat svůj rukopis – dramaturgicky, textově, a ve finále i zvukově. Tyto atributy pak budou na dalších deskách už „jen“ rozvíjet a mírně modifikovat. Máme zde jednak tvrdší přímočařejší věci, čerpající z thrashe a groove metalu, jako třeba „Suite Pee“ nebo „Know“, které se s tím moc nemažou a valí do nás poctivé plnotučné riffy, často podpořené frenetickým řevem Serje. Přesto i sem kapela dokázala zakomponovat specifickou hopsavou rytmiku, díky kterým songy znějí jednoduše jinak než písně žánrových kolegů. Hravost a žánrová nespoutanost vyniká v písních jako „Suggestions“, která na ploše necelých tří minut projde tolika proměnami jak tempa, tak nálad, že člověk nechápe, jak to tam všechno dostali. Exceluje přitom Serj, který působí jako dokonalý hlasový chameleon. Teatrálně ironizující štěkání, čistý a jasný zpěv, operetní pasáže. Je to všechno tak šílené, až je to vlastně perfektní. Více ke klasickému rocku s klenutou strukturou tíhne ponurá skladba „Spiders“. Z klidných baladických poloh se otvírá do velkolepých ploch, plných tíživé atmosféry a vážných nálad. Hardcorové vlivy registrujeme v „Soil“. Štěkaný text a nekompromisně ostré riffy jsou zabijácké. Masivní riff a drtivá rytmika pohání výbornou „War“. Ke konci alba se objeví i pár experimentálnějších kousků jako „Mind“, „Peephole“ nebo „CUBert“. Dokazují, že kapela se absolutně necítí svázána žádnými žánrovými pravidly a v rámci hudebního směřování preferuje tvůrčí svobodu. K tématu arménské genocidy se ještě vrátí v závěrečné „P.L.U.C.K. (Politically Lying, Unholy, Cowardly Killers)“. Zde se povedlo skloubit majestátnost historického odkazu s frustrací a naštvaností z jeho ignorace a bagatelizace do vynikající skladby, která i bez zavnímání tohoto hlubšího poselství maximálně baví. Cover alba zdobí fotka rozevřené ruky, která byla inspirovaná podobným motivem z antifašistického plakátu německé komunistické strany z roku 1928. Má symbolizovat odpor vůči nespravedlnosti. Jak říkal originál, ruka má pět prstů a s těmito pěti prsty musíme uchopit nepřítele. Díky debutu akcie SOAD začali povážlivě stoupat. Předskakování SLAYER nebo IRON MAIDEN, turné s FEAR FACTORY a INCUBUS. Zatím se ale prosadili jen na metalové scéně, v mainstreamových hitparádách se deska nedostala ani do první stovky, přesto že se jí postupně do dnešních dní prodalo už kolem 4 milionů kopií. To všechno byl ale jen začátek. https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_soupiska_je_kompletni_a_josefov_se_blizi_vyprodani_koncert_info/3934https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_soupiska_je_kompletni_a_josefov_se_blizi_vyprodani_koncert_info/3934nobody@nothing.com (Info)Pevnost Josefov se opět promění v epicentrum světové extrémní hudby. Organizátoři prestižního festivalu Brutal Assault s hrdostí oznamují, že line-up pro letošní ročník je oficiálně kompletní. Jedinou drobnou výjimkou zůstává několik posledních jmen, která v nejbližších dnech doplní experimentální a elektronickou KAL stage (Keep Ambient Lodge). S tímto finálním ohlášením však přichází i zásadní varování pro všechny váhavé fanoušky: festivalové vstupenky mizí a hrozí, že prodej skončí dřív, než koncert grindcorové kapely. Pokud chcete být u toho, zbývá vám poslední možnost k nákupu.Pětidenní metalový maraton, který každoročně láká desetitisíce fanoušků z celého světa do unikátních prostor vojenské pevnosti z 18. století, letos nabízí jeden z žánrově nejpestřejších programů ve své historii. Na pěti pódiích se vystřídají legendy žánru, žhavé současné ikony i exkluzivní hudební projekty.Rekapitulace programu: Od úterního warm-upu až po sobotní fináleDramaturgie festivalu je pro letošní rok sestavena tak, aby gradovala od prvního okamžiku až do sobotního finále. Každý festivalový den je tematicky i žánrově vyvážený a přináší zásadní jména světové scény.Úterý (Warm-up): Festivalový areál se otevře již v úterý, kdy proběhne tradiční warm-up party pro ty nejnedočkavější. O nekompromisní start se postará formace The Laws performing Sarcófago, kterou doplní funeral-doomoví mistři pomalých riffů Ahab a deathcorová smršť Filth.Středa: První plnohodnotný festivalový den slibuje energickou jízdu. Hlavními taháky budou moderní progresivní metalisté Periphery, avantgardní temnota z dílny Toma G. Warriora Triptykon, neřízená thrashmetalová střela Municipal Waste a emotivní, bahnitý post-metal v podání belgických vizionářů Amenra.Čtvrtek: Čtvrteční noci bude dominovat jedna z největších senzací ročníku – crossover-thrashová legenda Body Count feat. ICE-T. Vedle nich pevnost zažije deathmetalovou nekompromisnost Deicide, finské melodické mistry Amorphis a zcela výjimečné, exkluzivní vystoupení Waltari, kteří odehrají svou desku Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C za doprovodu kompletního symfonického orchestru.Pátek: Pátek přinese žánrovou pestrost a instrumentální genialitu. Do Josefova dorazí kultovní, funkově-metaloví mimozemšťané Primus. Unikátní set slibuje islandská blackmetalová elita v projektu Misþyrming and Nergal plays Behemoth`s Sventevith, diváky do varu zaručeně dostanou švédští rap-metaloví matadoři Clawfinger a technickou dokonalost předvedou progressive-metaloví mágové Animals as Leaders.Sobota: Závěrečný den festivalu bude patřit absolutnímu vyvrcholení. Program nabídne temnou gotickou legendu Cradle of Filth, severský rituální ambient v podání uhrančivých Wardruna, epické otce doom metalu Candlemass a masivní vlnu moderního hardcoru od amerických The Ghost Inside.Největší jména ročníku 2026: Unikátní fúze a žánrové milníkyPři pohledu na soupisku letošních headlinerů je jasné, že Brutal Assault 2026 sází na exkluzivitu. Vedle živelných vystoupení Body Count, progresivních ikon Periphery či prog-metalových Animals as Leaders se organizátorům podařilo zajistit vystoupení, která se na evropských pódiích neopakují každý den.Spojení islandské dravosti se starým materiálem polských ikon v setu Misþyrming and Nergal plays Behemoth`s Sventevith slibuje černou mši, na kterou se bude dlouho vzpomínat. Propojení divokých crossoverových finských nestorů Waltari se symfonickým orchestrem zase ukazuje, že festival se nebojí bořit hranice a přinášet fanouškům umělecké zážitky nejvyššího kalibru. K tomu připočtěme přítomnost britských gotických matadorů Cradle of Filth, kteří do pevnosti přivezou svou velkolepou potemnělou show plnou ikonických hitů, a je naprosto jasné, proč je zájem o lístky tak enormní.Bohatá food zóna: Gastronomický ráj pro masožravce i veganyBrutal Assault už dávno není jen o hudbě – stal se z něj komplexní zážitek, kde hraje zásadní roli také komfort návštěvníků. Gastronomická zóna festivalu patří k tomu nejlepšímu, co lze na evropských open-air akcích zažít.Letos se food zóna opět rozrůstá a nabídne extrémně pestrý výběr jídel z celého světa. Samozřejmostí je obrovský důraz na rozmanitost: na své si přijdou jak milovníci klasického festivalového masa (burgery, BBQ žebra, trhané maso), tak vyznavači zdravého životního stylu. Brutal Assault je vyhlášený svou nadstandardní nabídkou pro vegany a vegetariány, která zahrnuje vše od rostlinných burgerů, asijských wok pánví až po indické speciality a veganské dezerty. K dispozici bude také široký výběr bezlepkových potravin. Žízeň budou návštěvníci moci zahnat desítkami druhů piv na čepu, od klasických ležáků až po řemeslné speciály z minipivovarů.Silný doprovodný program: Umění, historie a chill-out zónyJedinečnost festivalu podtrhuje samotné prostředí pevnosti, které organizátoři maximálně využívají pro doprovodný program. Návštěvníci, kteří si budou chtít odpočinout od neustálého sonického tlaku na hlavních pódiích, mohou navštívit celou řadu mimohudebních atrakcí:Umělecké galerie a výstavy: V podzemních kasematech a chodbách pevnosti budou k vidění temné expozice, sochy a malby od mezinárodních umělců spjatých s metalovou subkulturou.Hororové kino a literární čtení: Pro chvíle odpočinku bude připraveno festivalové kino s přehlídkou kultovních hororů, béčkových filmů a dokumentů, doplněné o autorská čtení.Pevnostní podzemí: Fanoušci mají možnost absolvovat komentované prohlídky historického podzemního labyrintu josefovské pevnosti za svitu svící.KAL Stage (Keep Ambient Lodge): Tato stage nabídne hluboký ambient, noise, temnou elektroniku a industriální projekty – ideální místo pro spirituální očistu a zklidnění mysliMeet & Greet: Tradiční a návštěvnicky mimořádně oblíbené autogramiády s vybranými kapelami přímo v areálu.Vstupenky mizí před očima – nepropásněte poslední šanciLetošní ročník festivalu provází obrovská lavina zájmu o vstupenky. Podle vyjádření pořadatelského týmu zbývá v oficiálním předprodeji posledních několik procent z celkové kapacity areálu. Historická pevnost má své pevné limity, které z bezpečnostních a komfortních důvodů nelze překročit. Vše nasvědčuje tomu, že festival bude v nejbližších týdnech kompletně vyprodán a na místě již žádné lístky k dispozici nebudou.Vstupenky jsou v prodeji na webu festivalu: https://brutalassault.cz/cs/ticketsOdkazy:Web: www.brutalassault.czFacebook: https://www.facebook.com/brutalassault.czIG: @brutal.assaultYT: https://www.youtube.com/@BrutalAssaultOFFICIALFB EVENT: https://www.facebook.com/events/739452462212696Grafické podklady: https://app.box.com/s/rdnq8u4iynsivuzld9fjopryursr5yg6https://www.crazyDiamond.cz/darkthrone_prehistoric_metal_recenze/3933https://www.crazyDiamond.cz/darkthrone_prehistoric_metal_recenze/3933hackl@volny.cz (Pekárek)Že by na novém albu ještě více posílily písničkové tendence? Nasvědčují tomu již úvodní okamžiky první skladby „They Found One of My Graves“, obnášející totální vykrádačku klasických momentů z desky „Dont Break the Oath“ od MERCYFUL FATE. Velezkušené norské blackened duo každopádně nezahálí. Po dvou letech přichází se svým dalším opusem, v pořadí už dvacátým prvním. Stěží uvěřitelné číslo, ve kterém se projevuje invence, tvůrčí svoboda, absence koncertování a určitě i popularita čerpající z kultovního statusu. Právě díky němu zajímá tvorba DARKTHRONE o řád až dva více lidí, než by – bez ohledu na zřejmou originalitu výsledné hudební fúze – podobné produkci odpovídalo.Zásluhy jsou jedna věc, kvalita druhá. Zásluhy možná přifukují prodejní čísla, kvalita však stojí za dobrými deskami. A takové dotyční stále nahrávají, protože Fenriz je právě tak slabý vokalista-melodik, jako vynikající bubeník, solidní skladatel i multiinstrumentalista, a také parťák dalšího schopného skladatele-riffmakera, kytaristy Nocturna Culta. Společně už čtyřicet let tvoří a nahrávají metalovou hudbu, které lze stěží upřít atraktivitu, přestože někoho může odrazovat. Čím? Třeba svým prostinkým eklekticismem, zdánlivou jednoduchostí v provedení a nějaký ten pátek už i lehce/dost hipsterskou vintage patinou či „cool“ odstupem. Na druhé misce vah však leží autenticita, poučenost, příjemná syrovost, hráčská vyspělost, zkrátka kvalita, která jim ostudu rozhodně nedělá. Novinka „Pre-Historic Metal“ není výjimkou.Nebudu zde znovu přežvykovat letitou historii ani se pokoušet o další náročnou periodizaci jejich tvorby (osobně to vidím nejméně na pět etap:-)). Zkusím od uvedeného odhlédnout a zacílit především na aktuální kolekci písní. Ano, písní, protože rozvláčnější riffové bakchanálie, kulminující na albu „Eternal Hails……“, už zde nehrají tak zásadní roli. Nová nahrávka, stejně jako tři předchozí, vznikla v Chaka Khan Studiu v Oslu za přispění nemetalové dvojice studiových inženýrů Ole Øvstedala a Silje Høgevoldové. Nemyslím si, že dotyční tvorbu DARKTHRONE nějak zásadně posouvají, ale zřejmě dobře rozumí jejich záměrům. Zvuk recenzované kolekce opět působí archaicky. Z hlediska soundu první poloviny osmdesátých let, odkdy se zmar a temnota vzešlá z klasik BLACK SABBATH začala více diverzifikovat, však dobový není, přestože se na uvedenou éru po hudební stránce odkazuje. Chybí mu zejména mohutnější bicí a větší prostorovost. Zmíněné nahrazuje celková zahuhlanost a větší (až koncertní) tvrdost (řezavost) kytar, které zní chvílemi opravdu lahůdkově.Fenriz s Nocturnem prostě dovalí nějaké skladby. Souběžně s nimi však přichází i určité pojetí, jež se už příliš nemění a pro které se poté zvolí adekvátní studiová realizace. Větší producentský zásah není patrný. A není ani potřebný, protože k proměně zvuku dochází ve spojitosti se zmíněnou vizí nejspíš již v rámci přípravy nového materiálu, a to v hlavách samotných tvůrců. Jakkoli se tedy mohou jevit následující slova poněkud paradoxně, pravdou je, že si naše dvojka stále hlídá, aby se na své výrazově zemité cestě nezasekla nebo neopakovala; alespoň ne příliš, což poté respektuje i produkce. Znovu přitom zdůrazňuji, že ono „starodávné“ (dobře, „pre-historické“) zní sice archaicky, ale v rámci vlastní tvorby jde (nejen zvukově) o pokračující progresi, která prakticky nemá konkurenci a povětšinou také baví. Ostatně, proto je možné, že nynější, o něco více písničkový formát u fanoušků toužících po zatěžkaných osmiminutových válech, narazí.Jestliže norští veteráni pracují v přípravné fázi už drahnou dobu odděleně a co do tvůrčího podílu víceméně fifty fifty, tentokrát se mělo, přinejmenším ve studiu, spolupracovat daleko více. Zdali se nejedná jen o obvyklé promo kecy a nakolik se něco takového projevilo ve výsledku, ví nejlépe samotná kapela. Objektivně mi tu teď zní hitovější materiál, jehož charakter se po celou hrací dobu až do zadoomaného závěru proměňuje. Úvodními postupy v duchu MERCYFUL FATE se přitom první skladba zdaleka nevyčerpává. Slyším další, opravdu dobré a také ostřejší či jinými vlivy infikované riffy, tradičně vynikající rytmiku a osudově znějící kytarově-klávesové finále, v němž se nálada prudce změní. V rámci zpomalení se pak otevírají éterické sféry. Fenriz se svými bicími pocitově nijak nezaostává. Cílovou pásku si dokonce krade pro sebe. Titulní „Pre-Historic Metal“ začíná v klasickém speed/punk stylu, později zamíří do sfér hodně syrového speed/thrashe a vygraduje v thrash/blacku. Po smršti následuje vypuštění, nakonec se vrací – snad v ještě špinavější podobě – úvodní speed motiv.Třetí skladba „Siberian Thaw“ naproti tomu koketuje s těmi nejtvrdšími věcmi od BLACK SABBATH. Její psychedelická střední partie představuje další atmo lahůdku. Postupný návrat k základnímu motivu se zdá být povinností. Přes všechny odbočky a zlomy mě právě podobné návraty přesvědčují o tom, že aktuální album nestaví na nějakém rozvolněném pásmu všehomožného starého, ale především na solidních skladbách. Následujíc „Deeply Rooted“ sice takto komponovaná není, ale s Fenrizovým „diamondovským“ vokálem pro změnu pěkně vygraduje. Podobným stylem si s dotyčným můžete zazpívat i ve výborné „The Dry Wells of Hell“. Nebojte se, vedle něj se určitě neztrapníte.:-) Zapomenout se nesmí ani na Nocturnovu permanentní přiškrcenou deklamaci plnou zla. Noví DARKTHRONE mě právě začínají opravdu bavit. Kratší instrumentálka „So I Marched to the Sunken Empire“ bez problému drží laťku. V poslední čtvrtině desky se popsané písničkové kouzlo bohužel trošku vytrácí, o krizi však nelze hovořit ani náhodou. Jde jen o důsledek určité zmlsanosti z poslechu předchozí půlhodinky a zvýšené doomové tíhy.Resumé je tedy jasné, DARKTHRONE nezklamali. „Pre-Historic Metal“ nemíří k novým horizontů ani nepřináší zásadní archeologický objev. Jde nicméně o další logický krok. Zmíněná logika ovšem nevede k snadné předvídatelnosti budoucího posunu. Zkušenější posluchači samozřejmě tuší, že k něčemu takovému dojde a na jakém půdorysu by se vše mohlo odehrát. Konkrétní parametry budou přesto vždy tak trochu skryty a možná i decentně překvapí. Sám jsem nejvíc překvapen asi tím, jak dobře se mi aktuální deska poslouchala. Že by nakonec nejvíce zabrali ti MERCYFUL FATE? Nevím. Před prvním stisknutím tlačítka play jsem se snažil odhodit veškerou zátěž, protože nekritický přístup k DARKTHRONE zavání dle mého snobstvím, přezíravý zas… arogancí(?). Doporučuji tedy nastolit stav rovnováhy, který by měl vyústit v respekt a zájem. Poslech alba „Pre-Historic Metal“ právě takový přístup poměrně štědře odmění.Pozn. Asi by se slušelo dát o desítku míň, ale ta jedinečnost tam prostě stále je.