http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/overkill_One_machine_catastrofy_laid_to_waste_praha_meet_factory_8zari2024_koncert/3274http://www.crazydiamond.cz/overkill_One_machine_catastrofy_laid_to_waste_praha_meet_factory_8zari2024_koncert/3274janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V neděli zažila smíchovská MeetFactory skutečně výživný thrashmetalový večer. Zaplněný sálsi totiž mohl kromě hlavních hvězd, newyorských OVERKILL, užítdalší tři stylově spřízněné formace. Jedinou kaňkou na celémvečeru se tak ukázala absence ventilace v hlavním sále místakonání, kde teplota, vydýchanost a vlhkost vzduchu dosahovalyhodnot z prostředí nočních klubů přelidněné jihovýchodní Asie. Vše ostatní však dopadlo na výtečnou, od organizace, přes atmosféru tohotosvátku metalové hudby a zapojení návštěvníků do dění, výkonůkapel, až po skutečně velmi dobrou zvukovou úroveň vystoupení, což v Meet Factory kdysi rovněž nebylo pravidlem(klub jsem nenavštívil asi dekádu). Hlavní kapela večera znovuprokázala, proč ji provází pověst jedné z nejlepšíchkoncertních stálic na metalové scéně a to v jejich řadách,zřejmě díky vleklým zdravotním problémům, poprvé scházeljeden ze dvou lídrů - ikonický baskytarista D.D.Verni, jehož naprávě probíhajícím evropském turné zastupuje Christian Giesler(ex-KREATOR). Akce sice začala již před sedmouvečerní, ale do půldvanácté neměl fanoušek příliš času navydechnutí. Vše šlapalo jako hodinky a nedocházelo kprodlevám v organizaci, ani úbytku intenzity předávaného nářezu.Celý večer zahájili tuzemští LAID TO WASTE.Čtyřčlenná formace, jež právě realizovala své třetí řadovéalbum „Trauma“ a náleží tak k množině reprezentativních,relativně mladých a zručností oplývajících úderek z ranku old-school thrash metalu. Postupem let se sice LAID TO WASTE vyprofilovali z divokéhoa přímočarého tělesa v o něco propracovanější ansámbl, který, stejně jako třeba EXORCIZPHOBIA, dává přednost americkémupojetí stylu. Nebyla nouze o rychlá tempa, záplavu agresivníchriffů, ale i nosné a chytlavé momenty. Uvidíme, jak si kapelanadále povede, ale zdá se mi, že má obdobně dobře našlápnutojako např. moravsko-slezští REFORE. Jsem rád za tuhle v posledních letech se tvořící scénu. LAID TO WASTE přítomné dokonale strhli a tak zhrubadvacítka rozdivočelých fans okamžitě utvořila poměrně intenzivnícircle pit uprostřed sálu.Slovenští rachotílkovia CATASTROFY napojetí rychlého a tvrdého metalu mají o něco jinačí názor nežnaši boys. Jedním z rozdílů je, že na rozdíl od anglicky zpívajících LAID TOWASTE preferují v textech mateřštinu. Jejich lyrika není zrovna skoupá na slovo a už vůbec ne krátká a úderná, což přikrmuje navíc ještě jejich temperament. Zpěvák toho měl ten večer na srdci opravdumoc a sypal to do přihlížejících se skutečným zápalem, stěžoval si, upozorňoval na problémy, takříkajíc jebal do všetkých. Na rozdíl od LAID TO WASTE, jejichž devízou byly výrazné riffy a vygradované fáze bez zpěvu, u CATASTROFY se zpěvák prakticky nezastavil. Nápadná byla také obliba v určitém zvláštním vyhrávkovémpojetí kytarové hry, které i přes svou vysokou rychlost aintenzitu působilo jaksi lidovkově a rozjuchaně. Svým způsobem ani nešlo oryzí thrash metal, neb s tímto žánrem měli Slováci společnousnad jenom tu tvrdost a rychlost, navíc do zvuku u nich dost probleskovaly i hardcore rytmy, spíš bych je tak nazval rozjetými thrashovými GOGOLBORDELLO. Po pravdě, jejich styl nebyl úplně můj šálek, ale Gazďa si vystoupení slovenských Jánošíků užil a jeho potřebám celkově vyhovovalo. Vlastně docela vtipné kapele se musím ve výsledku omluvit, že jsem je zapomněl odfotit, protože jsem po nějakých čtyřech skladbách upaloval ze sálu, neb na mne venku někdo čekal. CATASTROFY se určitě nedala upřít originalita.Sice nevím, koho od amerických ONE MACHINEnapadlo dát své kapele tento tuctový název, každopádně na světě jejen málo formací, kteří by se toužily prosadit s podobně banálním jménem. Valivý US- power metal, který seokrajově dotýkal jako thrashového prostředí, tak pošilhával pohudbě s vypjatými heavymetalovými ječáky, z prvého plánupůsobil uhrančivě a band působil jako velmi vyhranný a na skvěléúrovni. Vždyť jej taky dlouhodobě vede kytarista Steve Smyth (ex-NEVERMORE, TESTAMENT, FORBIDDEN a další). Člověk když tuhle kapelu déle poslouchal, však i přes nespornou kvalitu náhlezjišťoval, že všechny ty valivé a natlakované postupy se vzájemně slévaj a jejich písnězas až tolik originálního nenabízejí. Zpěvák, jež je v sestavě nováčkem (naskočil bezprostředně před turné), se dost tlačildo polohy Warrela Danea a chvíli jsem měl pocit, že si myslí, žeje samotným Brucem Dickinsonem, což ještě podtrhlo odění do elastickýchtěsných tepláků a kožené bundy, kterou se v tropickém pařákuještě zahříval. ONE MACHINE působili jako kapela rozhodněvyspěle a se skvělým muzikantským know-how, jenže jim jaksischázely pořádné skladby a vše působilo jenom jako takováhodinová power póza bez větší originality. Stylově mě však byli bližšínež CATASTROFY.K hlavním hvězdám večera. Byl to již můj jubilejní desátý koncert OVERKILL a opětovně mělparametry té nejvyšší koncertní kvality. Tahle newyorská legenda, která svouthrashovou káru táhne již přes čtyřicet let, zkrátka odehrát byť jen průměrnýkoncert prostě nedovede. Co víc, s věkem se u OVERKILL, zúročujících všechny své zkušenosti a profesionalitu, dostavuje naprostáperfekce předání. O absenci Verniho už jsem mluvil. Aktuální turné je rovněž prvním, které s kapelou jede nový člen sestavy – bicman Jeramie Kling. Kytarový tandem Derek Tailera Dave Linsk zůstává, stejně jako samozřejmá souhra obou těchto zkušených borců. RiffařDerek po vizuální stránce čím dál více tíhne k hardcoreové image amomentálně na mne působí jako nějaký člen z BIOHAZARD, kdežto Dave jepořád za zkušenou metlu a v rámci sólových výjezdů jeho vklad mírněpřevládá. Nicméně jde o výtečný a vyrovnaný tandem, který již přes dvacet letzaručuje OVERKILL stabilitu. Kapela tentokrát vsázela spíše na letité klasiky, i když jepravda, že nějaké ty novější vály také zazněly. Celý koncert byl zahájentitulní skladbou z poslední desky „Scorched“, která představuje určitýpříklon k heavymetalovější melodice. Z aktuálnějších skladeb by šlozmínit ještě třeba „The Surgeon“ (rovněž z poslední desky) a ne zrovna rychlou, ale o to více riffověstrhující „Mean, Green, Killing Machine“. Nicméně už zkraje koncertu daliAmeričané jasně najevo, že hodlají odehrát spousty klasik. Když jako druhá v pořadívystřelila „Rotten To the Core“, daly se v sále do pohybu dva obří circlepity plné headbangerů. Potěšilo mne, kterak kladně na OVERKILL reagují především mladšínávštěvníci akce, kteří se hned rozdivočelých kol účastnily. Jako třetí přišlana řadu další velká hymna „Hello From the Gutter“ a to už kapela měla publikumdoslova a do písmene v hrsti. Velké nasazení, úžasný výkon Bobbyho „Blitze“ Ellswortha asamozřejmě se dostavující chemie mezi zkušenou kapelou a početnou fanouškovskouaudiencí svědčily o tom, že o OVERKILL je stále velký zájem a že rozhodněnečelí úbytku fanouškovské obce. Dokonce bych řekl, že v Meet Factory bylotentokrát nejvíc lidí, jaké jsem na samostatném koncertě OVERKILL kdy zažil.Kapela ve skvělém zvukovém podání, kdy byl skoro každý detail zvuku naprosto čitelný, vystřihlaještě další klasiky jako „Bring Me The Night“, což je jakási overkillácká pocta MOTÖRHEAD,nebo další velmi oblíbenou „Electric Rattlesnake“. Devadesátky přišly na řadu v podobědémonického táhlého kusu „Horrorscope“ ze stejnojmenné desky, groovového songu „UnderOne“ z alba  „W.F.O.“, ale třeba ititulního songu z alba „Necroshine“. Přítomné osvěžila i naprostá klasika „Deny TheCross“, úvodní song z alba „Taking Over“ z roku 1987. Celý koncert skvěle gradoval skrze jedny z největších hymenjako „Iron Bound“ z roku 2010, dvě ikonické skladby „Elimination“ a „E.vil N.ever D.ies“náležící k oblíbené desce „The Years Of Decay“, tradiční vyřvávačku „InUnion We Stand“, i tradiční závěrečnou zdravici „Fuck You“. Za celých 100 minutudrželi OVERKILL u svého vystoupení neuvěřitelný spád a člověk tak neměl anijednou pocit, že se tomu všemu povolil řetěz. Pakliže chcete perfektní koncert od nářezové kapely staré školy, jděte příště na OVERKILL, ti odehrát špatný gig nesvedou!http://www.crazydiamond.cz/cruel_force_dawn_of_the_axe_recenze/3273http://www.crazydiamond.cz/cruel_force_dawn_of_the_axe_recenze/3273janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Od vydání třetí řadovky „Dawn Ofthe Axe“ od německých old-school speed/thrashem nadšených revizionistů CRUELFORCE uběhl už celý rok, přesto jsem rád, že jsem nahrávku od této nepříliš známé kapely, která se navíc za měsíc objeví na píseckékoncertní akci Thrash Nightmare, nakonec neprováhal. Se zpožděním zjišťuji, že i v ranku zhusta prověřeném, lze ještě dnes přijít s albem, které má šancidoslova vyrazit dech. Osmdesátá léta v tom metalově nejlepšímmožném totiž v podání této kapely ožívají v plné intenzitěa jsou, od prvních paprsků krvavého úsvitu, až po intenzivníslunečnou záři spalující vrcholky děsivých teras obětníchindiánských pyramid, esencí všeho, co na podobné hudběobdivuji. Originalitu u CRUEL FORCE nečekejte, špičkový šrumecna trase raných děl osvědčených kapel jako MEGADETH, METALLICA, EXCITER, SLAYER, RAZOR nebo EXODUSvšak na 100% ano. Nepíše se rok 1984, ale 2024, přestopodobná hudba stále láká nespočet nových příznivců a současné metalové omladiny. Čtveřicevelmi zručných Němců, jinak fungujících již zhruba patnáct let, o tom moc dobře ví, ačkoliv původní vlnu žánru nikdo z nich nemohl na vlastní kůžiprožívat. O to více těší, jak intenzivní a autentickouspeed/thrash smršť můžou hudebníci z jejich generace docílit. Tonejpodstatnější je zachyceno ve skladbě „At The Dawn Of theAxe“, kdy má člověk pocit, jakoby poslouchal nějaký ultrarychlý kytarový výpad od nasupěného Davea Mustainea, který hnán touhou po trumfu svých bývalých spoluhráčů, to skrzesongy z alba „Killing Is My Bussiness... And Business Is Good!“ toužil všem okolo natřít. To je dobré, tomu rozumím a to se mi líbí!Na desce zaujme sevřenost i slušná muzikantskástránka, znalost nejen obecných stylových postupů, ale také nápaditost. Leckomu se může zdát, že hlas zdejšího křiklouna, říkajícího si Carnivore, je docela podobný projevu PaulaBaloffa, někdejšího kultovního vokalisty EXODUS, nicméně tón hudby CRUELFORCE v sobě ukrývá přeci jen o kousek více melodického heavy usazení. S kalifornskými legendami SLAYER německou kapelu zas pojí zpěvákova dikce a způsob zadrhávané vystřelování slov,které připomene období „Show No Mercy“ či „Hell Awaits“,s někdejší světa ještě neznalou METALLICOU roku 1983 pak potřeba být v samémzákladu co nejrychlejší. Okultní a mystické propriety, zde dotvářející obraz kapely a chuť být „nic než METAL“, upomenou na vliv nejen VENOM a právě SLAYER,ale i dalších kapel dávných dob jako POSSESSED či CELTIC FROST.Němci mají poměrně blízko také ke kanadským EXCITER, sekterými je pojí poněkud hejvíkovější uchopení kytarovýchvyhrávek a sól, celková bezstarostná přímočarost a také fakt, že jejich sestava nenabídne kytarový tandem, ale pouze jediného šestistrunného sekerníka.Když album zahájí instrumentálníjízda „Azrael´s Dawn“, stojící na cválavém rytmu a oslavně znějící exotické vyhrávce, tu a tam podpořené nějakým tímmystickým výkřikem z povzdálí, posluchač ani nemůže cítit větší natěšenost na věci příští. Se strhujícím výpadem mega-rychlé „At The Dawn Of The Axe“ dochází k vyložené speed/thrash extázi. Zkrátka, kapela jakoby deklarovala: Mějte se napozoru krysy, běžíme si pro vás! Deska však ani nadálenepolevuje a skladby jako hejvíkově hymnická „Night Of Thunder“ nebo nekompromisní rychlovka „Death Rides TheSky“ jsou nosnými spojnicemi současnosti se světem eightiesmetalu. Zavedou totiž každého do epicentra kovové horečky.Deska posléze nabídne i o něco většírozmáchlost a propracovanost, a to aniž by kapela ubrala z nasazenía intenzity. Klipová „Devil´s Dungeon“ je jednou znejsilnějších skladeb nahrávky a je jí podřízena i atmosféra,dostavující se skrze zpomalení uprostřed časomíry a mystickéfáze jdoucí skrze akustickou mezihru, díky které jakoby hudbaCRUEL FORCE začala více dýchat a song tím pádem dosáhl takřkasedmiminutové hranice. Strhující se pak jeví i třeba závěr alba vpodobě nadmíru zdařilé a zřejmě nejkomplexnější skladbycelku „Realm Of Sands“, ve které jsou koncentrovány dalšístrhující party, včetně vícehlasých chórů. I jí předcházející vypalovačky „Cross The Styx“ či„Power Surge“ za poslech stojí a deska je tak tvořena samýmizdařilými kusy. Z celku bych nakonec vypíchl především prácikytaristy Teutonic Slaughtera, jehož nástroj je nosným prvkemhudby CRUEL FORCE, ale také fakt, že kapela ví čeho chce docílit a není jen retro projektem fungujícím zbůhdarma na vlně nějaké pofidérní módy.Tohle je zatraceně silná 80´s metalová smršť!http://www.crazydiamond.cz/wunderhorse_midas_recenze/3272http://www.crazydiamond.cz/wunderhorse_midas_recenze/3272nobody@nothing.com (Tomáš)Kapela WUNDERHORSE navazuje na nejlepší tradice britského alternativního rocku z devadesátek, přičemž nám v moderním balení servíruje typickou ostrovní melodiku, skvěle vyvážený zvuk, trochu syrový, trochu drsný, s jemným nádechem psychedelie. Kdo jste měl a máte rádi THE VERVE, staré RADIOHEAD, SUPERGRASS nebo STEREOPHONICS, tady budete jako doma.Začalo to v roce 2019 původně jako sólový projekt zpěváka, skladatele a kytaristu Jacoba Slatera. Ten má ukázkový životopis nezávislého umělce. Začal v punkové skupině, která samozřejmě neprorazila. Sex, drogy a rock´n´roll. Pak dal drogám valé, různě se protloukal životem, živil se příležitostnými pracemi, dělal třeba surfařského instruktora na částečný úvazek, zahrál si v minisérii o SEX PISTOLS jejich bubeníka a mezitím skládal písničky. Tím, jak přece jen trochu vyzrál a zklidnil hormon, to už směřovalo do alternativního a indie rocku. Přes covidem bylo dost času, dal dohromady kapelu, dopilovali zvuk a písničky, zajeli si do studia a bylo z toho první album „Cub“ vydané v říjnu 2022. Spolu s bubeníkem Jamie Staplesem, druhým kytaristou Harry Fowlerem a basákem Pete Woodinem vytvořili zajímavou konstelaci. Nejenom že jsou všichni technicky na slušné úrovni, ale zjevně zafungovala i chemie.Prvotina se velice povedla. U kritiků sbírala velice pozitivní recenze, a kapely si všimli i zkušenější kolegové z branže, takže si je jako support vybrali třeba PIXIES, FOALS nebo FONTAINS D.C.. „Cub“ je primárně poctivá kytarová deska. Nehraje si na žádný moderní indie hype, i když samozřejmě do indie rockové škatulky taky zapadá, nesnaží se kombinovat rock s taneční muzikou. Někdo by řekl, že je až lehce staromódní. Ano je, a i proto je tak skvělá. Protože čerpá primárně z devadesátek, kdy byl ostrovní alternativní rock globálním pojmem. Přidává ale ještě jednu esenci. Posmutnělou atmosféru ve stylu Jeffa Buckleyho. Ne, Jacob nepoužívá falzet, není to ani tak vyumělkované a artové, ale ta esence tam cítit a slyšet je. Jacob složil album plný písniček majících ambici být generační výpovědí. Podobně jako jeho vzory v těch krásných devadesátkách. Zvuk desky je sympaticky nepřeprodukovaný, jasně deklarující, že tohle je debut mladé, ale nadějné kapely. Co ztrácí na technické dokonalosti, vynahrazuje autenticitou, nasazením a civilností. 11 silných skladeb, z kterých si prakticky každá může troufnout na to být singl.Kapela se pak dva roky věnovala intenzivnímu koncertování, aby na letošek nachystala druhý album. Přiznám se, že mě jeho vydání docela překvapilo, a to prý z něj vypustili už vícero singlů. Algoritmus YT taky není dokonalý. Ale nevadí, někdy je fajn se nechat překvapit. A i když jsem musel hodně krotit svoje očekávání, protože po debutu byla laťka sakra vysoko, a já nechtěl soudit předem, hned první poslech dal jasnou a nekompromisní odpověď na všechny potenciální otázky. Tohle se vážně povedlo. Není to žádná revoluce, spíš jemná evoluce, takže všechno dobré zůstalo a přibylo navíc pár dalších pozitivních elementů. Album už vznikalo, na rozdíl od debutu, jako týmová práce kapely. Produkce se ujal Craig Silvey, který má impozantní životopis jako producent a mixer třeba pro THE CORAL, THE HORRORS, BOMBAY BICYCLE CLUB nebo EDITORS. A opět to je velice citlivá, téměř až minimalistická produkce, která zbytečně nezasahuje do samotné podstaty písniček. Naopak, nechává vyniknout jejich duši, jejich atmosféru. Zvuk se pročistil, je kvalitnější, mohutnější, větší, ale pořád je to v podstatě jednoduchý, civilní, moderní street rock. Album zní velice živě, někdy až lehce syrově, což vynikne hlavně u bicích. Zejména aspekt živosti zvuku mi vrtal v hlavě. Pátrání odhalilo důvod. Pachyderm Studios, Minnesota. Ano, to studio, kde loni nahráli svoje skvělé a také velice živým zvukem obdařené album SCREAMING FEMALES. A ano, to studio, ve kterém nahrála NIRVANA „In Utero“. To místo má zřejmě genius loci, které mým uším zní sladce. Melodicky sice album není tak hitové jako debut, ale skladby naopak nabrali na „velikosti“. Podobně jako i jiné kapely byly zřejmě WUNDERHORSE ovlivnění turné v Americe, které se podepsalo jednak na zvuku, jednak na rozmáchlosti písniček a celkovém feelingu. Kdybych měl začít od konce, tak krásným příkladem bude právě závěrečná „Aeroplane“, nebo i jasný kontext deklarující „Arizona“. Kapela v podstatě nahrávala živě, společně, vše najednou. Dokonce i postprodukce byla velice omezená, takže hudebník určitě odhalí i nejednu nedokonalost. Já hudebník nejsem, takže jsem odhalil jen to, že mě to moc baví. Někdy mám pocit, jako by kapela hrála skutečně v pokoji vedle mě. A přesně tohle byl záměr. Ukázat, jak fungují naživo, i za cenu menších nedokonalostí, ale s benefitem energie, ducha a atmosféry. Jak osvěžující v dnešní době produkčně i technicky dokonalých nahrávek.Otvírák „Midas“ vůbec není špatný, poctivý, zpěvný song, ale hned druhá „Rain“ je velká paráda. Lehce potemnělá, trochu mysteriózní, dobrý rytmus, zajímavá mezihra. V podobném duchu se nese i „Emily“, která se zvukově stáčí až ke grunge. Krásně v ní vystavěli na konci i vokální harmonie, které jsou parketou zejména basáka a na koncertech je používají často a rádi. Intimnější „Superman“ naplněná krásnou a drsnou bolestí připraví scénu pro zřejmě nejvíc grungem ovlivněnou „July“. Fantastické masivní bicí, naléhavý zpěv, a obrovská zvuková stěna v refrénu. Asi takhle by zněl „Bleach“, kdyby na něj NIRVANA nahrála melodičtější skladby z „Nevermind“. Ale buďme přece jen zase trochu pozitivnější. „Cathedrals“ je sice pořád špinavá, relativně tvrdá, ale už ne tak depresivní. Téměř na konec zde máme i popíkovské odlehčení ve formě skladby „Girl“.„Midas“ byl pro mě překvapení na všech úrovních. Že se vůbec objevil, kam se kapela posunula, a jak skvělá druhá deska to je. Za mě kandidát na album roku. Už jen doufat, že WUNDERHORSE někdy zavítají i do Čech.http://www.crazydiamond.cz/hellbutcher_hellbutcher_recenze/3271http://www.crazydiamond.cz/hellbutcher_hellbutcher_recenze/3271janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Píše se rok 2024 a metalové retro oslavující ve všech podobách osmdesátá léta minulého století zkrátka táhne. Těch opravdu vynikajících nových kapel je zde poslední dobou skutečně dost. Není tajemstvím, že ta nejzajímavějšíaktuální jména vychází z undergroundového podhoubí evropské scény. Utěch je totiž pravděpodobnější onen skutečný zápal. Natroskách okultních zhýralců NIFELHEIM nedávno ve Švédskuožila následovnická formace HELLBUTCHER, kterou, stejně jako své předchozí působiště, rovněž vedešílenec u mikrofonu Per Gustavsson, podle jehož přízviska Hellbutcher je band vlastně nazván. A že nejde jen o nějaký krátkodechýplagiát, ale o plnokrevný band vykazující se 80´sspeed/thrash/black nářezem po vzoru prvotních alb KREATOR čiDESTRUCTION, to vám bude na debutu jasné prakticky od prvního momentu úvodnískladby „The Sword Of Wrath“. Nejen že této pětici na bezejmenném prvním albu neschází patřičný zápal a prožití, vizexcentricky rozdivočelý Hellbutcherův obličej svítící do tmyspod pleše, okolo které mu zbytky odstátých zrzavých vlasůutváří roztodivný věnec (jeho vizáž jakoby sebou nesla i značnou porci nadsázky), ale logicky také vynikající hráčskévýkony a potřebná instrumentální vybavenost. Plusové body všakzískává autentický debut Švédů nejen za míru zanícení, alei za prvotřídní řemeslnou stránku v rámci muzikantského i studiového vkladu, včetně skvělého zvuku. V kapele, která by za tonestála, by přece nikdy nehrál na bicí Martin Axenrot aliasDevastator. Dalším známým jménem je Fredrik Folkare zde cobyIron Beast, který byl do teď znám především coby dlouholetýkytarista od UNLEASHED. Na pětici pak HELLBUTCHER ještě doplňujídruhý kytarista Necrophiliac (Dan Andersson) a basák Eld (FrodeKilvik) Leckdo by HELLBUTCHER mohl označit zakapelu vykazující se jednoznačnými klišé. Sice by to bylapravda, ale až jejich desku uslyšíte s veškerou její energií, rádi jim něco podobnéhoprominete. Všechno tohle má totiž v jejich podání kouzlo. Jasně,kapela ujíždí na kožené módě poloviny osmdesátých let akovové hřeby a další kuriózní propriety jsou pro ně zákonem,ale hlavní devíza Švédů vězí ve skutečně silných skladbách.Osmiskladbový materiál sice trvá jen něco málo přes půlhodinu,ale dokáže dokonale strhnout a je v něm k nalezení autenticita,prožití a vše podstatné, co kdysi reprezentovalo období úsvitutvrdých metalových žánrů.Vybuzené riffy řežou srovnatelně sněmeckými DESTRUCTION v časech jejich prvotiny a emotivněvybuzený hlas skoro padesátiletého Hellbutchera mnohdy dostávádo skladeb náboj mladého Mille Petrozzy. Já osobně jsem z deskynadšen, zvlášť když ta nabídne takové strhující libůstkyjako „Violent Destruction“ nebo „Death´s Rider“. Nemohu taknahrávku ohodnotit jinak než jako naprosto skvělou. http://www.crazydiamond.cz/beherit_hellbutcher_praha_meetfactory_31srpna2024/3270http://www.crazydiamond.cz/beherit_hellbutcher_praha_meetfactory_31srpna2024/3270hackl@volny.cz (Pekárek)Kdo nešel na BEHERIT, jako by nebyl. Velký zájem o koncert finského kultu podobné asociace vyvolával. Pestrá sestava triček od BLASPHEMY přes SADISTIC INTENT po MASTER ´S HAMMER však nasvědčovala tomu, že akci navštívili hlavně skuteční fanoušci extrémního metalu, což bylo později zřejmé i z reakcí publika. Drtivá většina z přítomných si prostě vystoupení headlinera dokázala užít, a to navzdory postupující únavě, všudypřítomnému vedru a špatnému a zároveň enormně hlasitému zvuku, který obyvatele nových bytů postavených naproti klubu na místě bývalého Zlíchovského lihovaru asi moc nepotěšil. Pro mě osobně představovali BEHERIT spíš onu třešničku na dortu, protože i další jména slibovala kvalitní zážitek. V této souvislosti stojí za připomenutí, že tři ze čtyř předskakujících kapel dosud nemají na kontě řadové album, což působilo stylově, protože hlavní hvězda večera se stala kultem hlavně na základě demonahrávek a EP později zkompilovaných na ikonické desce „The Oath of Black Blood“.  Podstatné ovšem bylo, že každá z nich dokázala nabídnout něco, když už ne echt původního, tak pro danou akci odlišného. Zvolená dramaturgie mi prostě vyhovovala. Po třech temných kapelách navíc následovala osvěžující heavy-speed-thrash-black lázeň HELLBUTCHER, takže adorovaní Fini mohli odcelebrovat svou černou mši před uvolněným, nikoli však ubitým publikem.                    Ze strany hlavní kapely byl nařízen zákaz focení dění na pódiu. (pozn.Stray)   Ten večer bylo vyprodáno, což se projevovalo mimo jiné tím, že všude, kam se člověk pohnul, se nacházelo opravdu dost lidí:-), a to ještě řada z nich zůstávala venku. Pominu-li celkem snesitelné fronty na pití, hodně dlouho trvalo, než zmizel zástup fanoušků, který se utvořil u stolů s merchem. Z hudebních nosičů se od BEHERIT prodalo takřka vše, tedy včetně vinylů z éry elektronické. Brzy zmizel i debut zmíněných HELLBUTCHER. Není divu, ceny se daly vesměs akceptovat. Tak se to dělá! Koncert jsem sledoval převážně z bočního balkónu. Plno zde bylo kupodivu až v samotném finále. Občas jsem zašel dolů zkontrolovat, zda po zvukové stránce o něco zásadního nepřicházím. Bohužel se ukázalo že ne, tedy pokud se v přední části sálu nestal malý zázrak. Co se týče soundu, budu se o něm ještě zmiňovat, rád bych však zdůraznil, že ve vztahu k jeho vnímání a hodnocení platí přívlastek „subjektivní“ stoprocentně. Proto je dost možné, že někomu zněli BEHERIT jako z CD, což ostatně nemusí být ani daleko od pravdy.:-) Pomalý rozjezd zajistila domácí death/doomová MŮRA. Jejich set rozhodně nenudil. Dveře do pekelné kobky sice nevykopli, ale i jejich pozvolné otevírání mělo něco do sebe. Tady níže posazený zvuk nevadil. Hrálo se pomalu, s důrazem na přesvědčivou atmosféru. Pohlcující hudba lezla do uší sama a najednou byl konec. Žádné negativum jsem nezaznamenal. Kapela, která tady dlouho chyběla. Aktuální smlouva s Doomentia mluví myslím za vše. Italové LARVAE udeřili v podobném, pocitově však odlišném stylu. Zpěvačce a kytaristce Luciliy Sericatě nebylo možno upřít ani vnitřní démony, ani velké srdíčko.:-) Situace se opakovala, se zájmem jsem vše poslouchal a se zaujetím pozoroval práci precizního Tomáše Corna za bicími (mimochodem dost nečekaná štace). Nízké otáčky jeho hře neubíraly, spíš naopak, a najednou byl zas konec. Živé provedení skladbám svědčilo, sice se z nich vytratila určitá bizarnost, ale zase do nich pronikla příjemná hutnost a větší kytarová energie odkazující až ke starým žánrovým klasikám. DEATH WORSHIP pak předvedli to, co se od nich čekalo, totální BLASPHEMY/CONQUEROR worship vycházející právě z BEHERIT. Kapela, která tady stále chybí.:-) Zvuk byl chvílemi velmi slušný, takže black/death/war metalový masakr, který se odehrával na pódiu, působil mocně i na publikum. Zvýšená míra zájmu a ohlasu nemohla nikoho překvapit. Stručně řečeno, velmi zkušení a zruční hudebníci s citem „pro věc“ přednášeli metal, tak jak ho milují.  Velký dojem na mě udělala i hra bubeníka. Bez podobného výkonu by byl výsledný efekt o řád menší. Koncert po organizační stránce šlapal jako hodinky, po té hudební stoprocentně gradoval. Následující HELLBUTCHER představili přívětivější tvář pekelné metalové produkce. Old school podaný s noblesou a řemeslem starých mistrů. Jejich kořeny jsou v podstatě heavymetalové, čemuž ostatně napovídalo i nenápadné brnkání jednoho z kytaristů během zvukovky. Motiv z „Heaven Can Wait“ od IRON MAIDEN musel poznat každý. Melodická jízda, zasazená do metalového pravěku a odehrávající se v režii protřelého ansámblu kolem zpěváka Pera Gustavssona alias Hellbutchera, si publikum okamžitě získala. Kapela, která tady nikdy nebude.:-) Vystoupení stylově završil cover „Black Metal“ od koho asi.:-) Per výborně zpíval a zároveň vyučoval z tradičního, nicméně nepřepjatého metalového frontmanství. Absolutní profík. Samozřejmě se zavzpomínalo i na NIFELHEIM. Chválit každého z instrumentalistů by bylo nošením dříví do lesa. Skvělá sóla, osvědčené riffy v precizním podání, maidenovská baskytara a nápadité bicí ve snesitelné zvukové kvalitě přinesly královskou zábavu. Chvílemi jsem si připadal jako na heavy/thrash festu v Písku:-), což je pochopitelně další chvála. BEHERIT si nechali na přípravu stage půlhodinku. Z balkónu jsem měl možnost nahlédnout přes oponu a zjistit, že zmíněná prodleva byla využita bezezbytku. Po chvilce od zahájení přípravných prací se na pódiu objevil někdo ne nepodobný nenápadnému zajištěnému Berlíňanovi zralého věku, který vyrazil na výlet po pražských pamětihodnostech. Hned jsem vytušil, že se jedná o samotného mistra. Když Marko Laiho alias Nuclear Holocausto Vengeance těsně po půl dvanácté udeřil kouzelnou tyčinkou do své elektro-soupravy, odstartoval hypnotizující cestu do minulosti, na jejímž konci byla temnota a zlo, které nejen díky Markově nonkonformitě dokázalo přesvědčivě promlouvat i do současnosti … tady a teď v Praze. Potěšilo vše, i povinné položky z „The Oath of Black Blood“. Bohužel celková únava, vedro, postupné znepřehlednění a zesílení soundu, zejména nízkých frekvencí, na hranici snesitelnosti si vybraly svou daň. Jelikož mi totálně došly síly, hlava praskala a srdce bilo jako zvon, stáhnul jsem se po polovině show až do předsálí a později za doprovodu neutuchajícího dunění odkráčel do noci. Akci ve smyslu vidět BEHERIT a zemřít jsem tedy nakonec nedotáhl.:-) Každopádně výborný koncertní večer, ze kterého si museli všichni přítomní něco podstatného odnést.         http://www.crazydiamond.cz/zeal_and_ardor_greif_recenze/3268http://www.crazydiamond.cz/zeal_and_ardor_greif_recenze/3268janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nezdá se mi, že by uhlazenost a odsun tvrdší zvukové formykamsi do ústraní švýcarským avantgardním rockerům ZEAL & ARDOR bůhvíjak prospěly.Nová deska „Greif“ ke své škodě až trestuhodně opomíjí onen metalový základ, zekterého švýcarská formace kdysi vzešla, a naopak upřednostňuje spiritualitujižanského prostředí. Jakoby tím Manuel Gagneux chtěl světu sdělit, že má období divočeníza sebou a vždy se cítil být především afro-americkým hudebníkem fungujícím stranou žánrů. Dobrá, s tím bych neměl až takový problém (vlastně žádný), pokud by na to tento hudebník měl. Z mého pohledu obtížnější poslouchatelnost novinky totiž ani tak nevězí ve vyměknutí nebo ve stylových posunech, protože konkrétně u mne ona country, bluesová, soulová a celkověspirituální složka zvuku ZEAL & ARDOR vždy rezonovala více než ta tvrděmetalová. To, co zde však brání v užití si díla naplno, spočívá v nedostatku nosných nápadů. Nové songy si prostě neužívám a tak tvrdím, že tahle kapela není na vyměknutípříliš dobrá. Ukazuje se, že skladbám chybí ucelenost a přímočařejší tah. Celou věc nezachrání ani stoner-rockové loudáky stojící na psycho riffech  („Disease“), které budí dojem unavenějších QOTSA. Což o to, Královny mám opravdu rád. Brodíme se částečně v řadě tzv. progresivních kusů, jejichž abstraktní podstata spočívá v djentových hrátkách s rytmy („Clawing Out“ či „Kilonova“), syntetikou zdobeném křoví (jeden z četných předělů „une ville vide“) a všudypřítomných vrstvách vokálů (začne to již s „Fend You Off“) , a částečně také ve směsi uplakaných poloakustických popěvků nemajících daleko k produkci post-grungeových LIVE („to my ilk“), amerických hrdinů poloviny devadesátek. NUDA! Tu a tam sice dojde na nějakou podivnou skandovačku jako z plantáže cukrové třtiny („369“), ale výsledek mě v žádné své fázi nezaujme způsobem, že by se o tom dalo vyprávět. Někdejší blackmetalové pasáže, které kdysi fungovaly jako alibistické kolíky záchrany a mělyv prázdnějších momentech svoji funkci - u metalové obce udržovat kapelu mezi módními spolky, kterým se podsouvala originalita (a ne úplně velká hloubka se jim naopak promíjela), se zde prakticky nenacházejí.  Do teď ZEAL & ARDOR spokojeně fungovali jako kapela pro hipstery a trendy vyhledávající sezónní uctívače zajímavostí, kteří jedosazovali do rolí největších objevů a nadějí do budoucna. Při úbytku tvrdšíchfází je však odhalena skutečnost s menší schopností napsat výrazný song a záchranná síť tedy padá. Náročnější terénjižanské hudby odhaluje především nedostatky stran skladatelské potence, protože ve srovnání s opravdovými jižanskými rockery a bluesmany působí tento projekt jaksi hračkově a nedomrle. Přes vesměs progresivní stylizaci novinky, její aranžerskoupropracovanost a moderní zvuk, a rovněž také všudypřítomnou náklonostk afro-americkému kulturnímu podhoubí, desce schází zdravý náboj a SKLADBY! Ty se buď jentak líně plouží nebo nanicovatě vrní s potřebou zaujmout lovce zajímavostí, a tak jen v náznacích navozují dojem střetu s kulturouamerického jihu. V porovnání se skutečnými hudebními mistry od delty řeky Mississippi však ZEAL & ARDOR působí jenom jako takový snaživý a vesměsnahypeovaný plagiát. Pokud se kapela ve větší mířevyjadřovala i pasážemi souvisejícími s extrémním metalem (zde situaci zachraňuje snad jen nejvýraznější skandovaný hymnus  „Hide In Shade“, kde ten black metal opravdu probleskne), byla schopná své skladatelské slabiny tutlat. Nyní, při větší vyzrálosti, měla příležitost vyjít na světlo s deskou zanechávající jejich minulost za sebou. Tyhle nové songy sice určitou náladu navodily, ale ve výsledku jde jen o odvar, který se velmi brzy vypaří ve vzduchoprázdnu. http://www.crazydiamond.cz/like_a_motorcycle_pretty_pleased_rozhovor/3265http://www.crazydiamond.cz/like_a_motorcycle_pretty_pleased_rozhovor/3265nobody@nothing.com (Tomáš)„Three bombastic queers and one very patient man“ (Tři bombastické queer a jeden velice trpělivý maník). Klid, nejde o žádnou travesty kapelu. Právě naopak. Jako správní mladí kanadští levičáci vyznávající punkovou filozofii jsou naštvaní na celý svět, společnost, kapitalizmus. Mladí. První EP-čko vydali už v roce 2011, tak řekněme pořád ještě celkem mladí. Kromě toho je tíží i vlastní problémy, strachy, vnitřní pocity a mentální zdraví. Holky s holkama, holky co nevědí, jestli jsou vlastně holky. Ale nechme jejich sexuální preference stranou a podívejme se radši na ten hluk, co produkují. Halifax, Kanada. 3 děvčata, kytara, basa, bicí, plus jeden kluk, kytara. Třetí album. Noise punkrock. Živelný, živočišný, špinavý, drsný. Ale přitom melodický, chytrý, kompozičně zajímavý. Ideální muzika do malých, tmavých klubů, pivko do ruky, ruce nad hlavu, hlavu vypnout a pořádně si to užít. Na „Pretty Pleased“ kapela spojila síly s producentem Howardem Redekoppem, který měl v minulosti prsty třeba v albech dalších Kanaďanů jako THE NEW PORNOGRAPHERS nebo TEGAN AND SARA, ale třeba i ve skvělém debutu amerických NOW NOW. Ale tohle jsou všechno indie rockové záležitosti. Logicky by tak nějak teda mělo znít i tohle album, kór když první dvě placky, ač dost punkrockové, přece jen měly i ten indie nádech. Možná je to aktuální duševní konstelací kapely, nebo prostě jen stavem světa kolem a na něj reagujících písniček, ale zvuk se posunul úplně mimo indie zónu. Naopak si pro inspiraci zašel do old school grungeového období, které dodalo hutný a špinavý základ. Na něj se pak postavila melodická punkrocková konstrukce. A přikryla to celé nervózní, noisová střecha. Zajímavá je melodika. Je tam silný popový nádech, nejvíc odkazující asi na další kanadské legendy METRIC. Na rozdíl od jejich „milého“ zpěvu ale tady hlavní kytaristka a zpěvačka KT Lamond zpívá docela nasraně, nebojí se někdy zařvat z plných plic a obecně drží drsnou pózu. A díky barvě hlasu, nasazení a stylu zpěvu to vlastně ani není póza, ale velice přirozená poloha. Tuhle holku naštvat vážně nechcete. V některých písních jí podpoří i druhý kytarista Dave Casey. Někdy si dávají duet, někdy si písničku ukradne jen pro sebe. Jejich hlasy jsou silně kontrastní, a díky tomu je jejich společná dynamika velice osvěžující a výrazná. Zvuk je hutný, těžký. A do toho řežou nervní noisové pasáže, které lehce odkazují na další severské souputníky, DEATH FROM ABOVE 1979. Bicí jsou správně zahulené, lehce zamlžené. Basa mohutná, syrová, bublavá. No a kolem zemité a pevné rytmiky pak poletují dvě kytary. Někdy se vzájemně podporují, jindy spolu, nebo spíš proti sobě bojují. Třiapůlminutové skladby mají tah na branku, jasnou strukturu, živelnou atmosféru. První polovina alba je jedna hitovka za druhou. „Skin“, „Television“ nebo „Dig“ jdou na dřeň. Komplexnější „Legwork“ boduje skvělou melodikou, drsná „Cruel“ pak překvapivě přidává i lehkou orchestraci. Nečekejte ale žádné hezké a romantické symfonické zjemnění. Naopak, je to pěkně otravné, téměř až psycho. Ve druhé části alba se mírně zvolní tempo, ale zase díky tomu je prostor písničky rozvíjet do dalších poloh. „Billions“ by se neztratila na některém z pozdních alb MARILYN MANSON. „Imposter“ má naopak blízko k THE KILLS. Ke konci alba skladbám mírně dochází dech, takže závěrečná „Down“ přichází v pravý čas, aby to na úrovni uzavřela. Možná není tak tvrdá jako zbytek alba, ale svým masivním refrénem parádně zakončuje tuto kolekci. Jednoduchý, ale designově velice hezký cover alba rafinovaně mate neznalého kolouška, očekávajícího nějakou příjemnou indie desku, možná až dream pop. A bum, dostane pořádnou šlupku přímo do ksichtu. A podobně je to i s obsahem. Řeší vážná témata, ale zároveň se neberou smrtelně vážně. Neberou si servítky, ale zároveň nejsou naivní, aby si mysleli, že změní svět do zítřka. Tak si to sakra pojďme taky trochu užít, revoluce počká. http://www.crazydiamond.cz/jack_white_no_name_recenze/3267http://www.crazydiamond.cz/jack_white_no_name_recenze/3267janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak tohle je masterpiece a přitom jsem album málem přešel bez povšimnutí. Nová deska Jacka Whitea se totiž objevila v červenci pouze ke stažení v digitální podobě, neměla žádný oficiální obal ani název, dosud nebyla k dostání ve fyzických formátech (v kamenných obchodech se pravděpodobně objeví v polovině září, tedy za dva týdny) a rovněž v první fázi uvedení do éteru zcela ignorovala streamovací služby. Jestliže byl tento neobyčejný muzikant, producent a šéf vlastní stáje Third Man Records vždy proslulý neočekávanými kousky, pak letos vše dotáhl za hranici myslitelného. A přitom jde ve výsledku o jeho zřejmě nejsilnější sólovou desku, ve které v dokonale vyladěném, stylovém a semknutém celku zúročuje to nejlepší ze sebe z časů, kdy jeho díla stála především na zbustřeném kytarovém zvuku. Album „No Name“ je plné garáž rock´n´rollových fláků, nahuštěných bluesovým feelingem, moderním přístupem k starému, i skvělými nápady. Ozvěny kultovních THE WHITE STRIPES zde totiž vyjí do tmy noční městské periférie v luxusním vintage podání.Když se tak ohlédnu za některými posledními alby Jacka Whitea, jsem konfrontován s docela nesourodými mozaikami, kde se útržkovitě a ve zkratkách skáče mezi styly, zvukovými formami, náladami a neočekávané zde funguje jako nové přikázání, jakoby před pár lety chtěl White především dávat najevo, že je pro něj nestabilita, věčný pohyb a překvapování ústřední mantrou. Letos se však vrátil k tomu, co jej na počátku milénia proslavilo a v čem byl vždy nejlepší. Já osobně takovou kolekci od něho coby experimentátora už prakticky nečekal. Fakt, že deska vyšla v podobě v jaké vyšla, svědčí o muzikantově sebevědomí a víře v kvalitu vlastní práce. Zde máte třináct songů, o kterých jsem přesvědčen, že jsou skvělé a že si k posluchačům cestu najdou, aniž by byly podporovány nějakým promem, vizuální nadstavbou a smýšlenými příběhy, berte nebo nechte být, jakoby svým konáním muzikant říkal.Úvodní a velmi povedená „Old Scratch Blues“ nastaví jednoznačná pravidla, kde bluesový náboj je zákonem, ale vintage sound v jejím případě ještě neznamená, že se songy budou topit v archaičnosti, na to je zvuk dravý, drásavý a ze skladby jde energie, která i těm nejzatvrzelejším honičům trendů pošle vzkaz o návratu k základům rocku. Následná „Bless Yourself“ rázně tne a retro dojmu je v ní docíleno skrze moderní prostředky. Udělat zastaralou desku možná není až takový problém, ale udělat moderní a frišnou nahrávku, která by zněla oprejskaně a zastarale, to je dle mého ohromná chemie. Třetí „That´s I Am Feeling“ je naprostá hitovka a nový flagboat garážové scény, podobně jako kdysi generační song „Seven Nation Army“ od THE WHITE STRIPES, který dokonce předělala i METALLICA.  Chytlavý song s jednoznačným tahem na branku, jehož gradace stoupá skrze ústřední riff a přímočaré beaty.Jedna z nejsilnějších věcí novinky má pořadové číslo čtyři a název „It´s Rough On Rats (If You´re Asking)“ a dělá na mne dojem vyznání řadě bluesových standardů z konce let šedesátých a především pak odkazu kytaristy Jimmyho Page a jeho LED ZEPPELIN. Kytary ve spojení s maniakálně úsečným Whiteovým zpěvem utváří třaskavý koktejl, ze kterého půjdou příznivci rocku z vrcholných časů do kolen, do toho všeho si cestu k posluchači proklestí nervní sólíčko, které jakoby se vám snažilo trhat ušní bubínky a vám by to ještě ke všemu nebylo vůbec nepříjemné. Pětka „Archbishop Harold Holmes“ působí jako srážka zdravě napumpovaného EMINEMA s LED ZEPPELIN. Oslava punku a garážového rock´n´rollu přichází skrze „Bombing Out“, tedy prostřednictvím skladby, které byla ponechána opravdu hodně neučesaná produkce a která působí jakoby k vám doléhala opravdu zevnitř nějaké špinavé garáže.Jestliže alba „Boarding House Reach“ a „Fear Of The Dawn“ působila vcelku neuceleně, roztěkaně a rozhodně o nich posluchač nemohl říct, že razí jednotný směr, pak novinka udivuje svou uceleností, zároveň však i nápady v nejlepší tradici THE WHITE STRIPES, které posilují onen nakřáplými kytarami prostoupený celek do stavu dokonalé hudební události. Nejde však o nějaké detaily, ale opravdu silná jádra a tažné fáze garážově nastylizovaných skladeb. Druhá polovina alba jeví se totiž ještě o kus silněji než ta první. „What´s The Rumpus?“ má ve svém houpavém tempu ukryt dlouhotrvající potenciál, jenž velí k návaznosti na kytarovou retro vlnu nultých let, kdy v tomto stylovém ranku vznikalo to nejzajímavější. „Tonight (Was a Long Time Ago)“ fascinuje nejen práskavými riffy, ale i schopností pomocí moderních studiových prostředků dostat do songu onu autentickou rtuť dávno zašlých časů - od THE WHO a THE ROLLING STONES, až po AC/DC. Jeden z vrcholů nahrávky? Bezesporu. A máme tu znovu kytarové motivy navozující vzpomínky na postupy Jimmyho Page, tentokrát táhnoucí se krásně hravou skladbou „Underground“ naplněnou exotickými zvuky. Skvostné a takřka psychedelické číslo, ve kterém se střetává mladistvě dravý feeling s letitým bluesovým nadhledem.Spěšný rokenrůlek „Number One With a Bullet“ je v nejlepším smyslu oddechovou položkou, která však může připadat fanouškům hlavního rockového proudu jako ten zásadní hitík s až pitoreskně rovným rytmem. Proč vlastně ne? Mě však o dost víc bere „Morning At Midnight“, díky nahalovanému kytarovému soundu a celkové drásavosti vycházející skrze nespoutanou energii, která se okolo songu kumuluje a utváří adekvátní napětí. Skvělá frackovská záležitost. Naopak švédským THE HIVES podobná „Missionary“ patří k těm nejméně nápadným válům a je spíše punkově laděnou, skočnou vypalovačkou. S „Terminal Archenemy Ending“ přichází poměrně rozmáchlý závěr stavící na citlivějším pojetí a bluesově plíživé náladě, vystavěné v nejlepší možné tradici.Tohle album se zkrátka Jacku Whiteovi povedlo. Třináct rockových vypalovaček v nejlepší tradici garážové vlny, ze které vzešel a k jejímž nejdůležitějším osobnostem náleží. Na albu není moc nepochopitelně experimentálního, ani moc nepotřebné vaty, vše ladí a pasuje dokonale do sebe. Vše je nahrané ve špičkových moderních podmínkách, ale udržuje si to autentický nádech starých časů. Navodit obdobnou vintage chemii se už dlouho nikomu podobným způsobem nepodařilo. Určitě Jackova nejlepší sólovka a jedna z jeho vůbec nejlepších nahrávek celkově.http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_o_vnimani_prirody_a_radikalite_ve_zvuku_rozhovor/3264http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_o_vnimani_prirody_a_radikalite_ve_zvuku_rozhovor/3264hackl@volny.cz (Pekárek)Opravdu jen málokomu se podaří přijít s posluchačsky atraktivní deskou, pro kterou je zároveň typická rozvolněnost formy, pocitová hloubka, originalita a trvanlivost. Album „Unravel“ z dílny MANON MEURT mezi taková díla dle mého názoru patří. Když se tedy naskytla možnost doplnit vždy tak trochu spekulativní závěry z příslušné recenze, neváhal jsem ani minutu. Peripetie a pocity spojené se vznikem „Unravel“ čtenářům CrazyDiamond poodkryli bubeník Jirka Bendl a klávesista David Tichý.První otázka je jasná a já si ji nemohu odpustit.:-) Proč jsme na nové album čekali šest let?David: Je za tím kombinace několika věcí. Covid nás zastihl ve chvíli, kdy jsme bydleli na různých místech, a na rozdíl od jiných kapel jsme tohle období kreativně spíš promrhali. K tomu personální změny (odchod zakládajícího kytaristy Vojty Pejši a posila v podobě nového kytaristy Kryštofa Korčáka) a samozřejmě moře času, které jsme strávili skládáním, přehodnocováním a vyšperkováváním materiálu do podoby, která se nakonec objevila na desce.Kdy jste si poprvé uvědomili, že chcete, aby další deska zněla výrazně jinak a musel v této souvislosti někdo z vás ze svých původních představ podstatně ustoupit?David: Představa o výrazně jiném zvuku kapely tam byla od začátku, respektive od prvního jamování po vydání předchozí desky. Nové nástřely zasahovaly jak do tvrdších žánrových vod, tak i do řekněme jazzových a ambientních nálad, které nakonec vyhrály. Nicméně demoverze skladeb byly žánrově tak rozstřelené, že i při nástupu do studia ještě nebylo úplně jasné, jak to celé nakonec bude držet pohromadě. Některé pozůstatky demáčů je možné slyšet v živých verzích skladeb. Já jsem občas usiloval o zachování některých metalovějších partů, třeba „Moonflower“ měla mít na konci takový potemnělý doom metalový riff, ale musel jsem uznat, že pro zachování křehkosti skladby se nakonec ten optimističtější akordový postup hodí víc. Radikalita desky pro mě nakonec není v temnotě, ale ve zvuku, a navíc jsem se samozřejmě vyžíval ve všech ambientních pazvucích a dronech, takže jsem za všechny ty ústupky zpětně rád.Co poměrně minimalistické bicí? Necítil se Jirka přeci jen trochu odstrčen?Jirka: Je pro mě dost nečekaný, že ta deska na někoho takhle působí. Za mě je tam na bubny až dost not. Určitě dvojnásobně než na desce předešlý. Vždycky se snažím hraním reagovat na všechny ostatní nástroje a zvuky, najít mezi nima pro perkuse místo a podřídit tomu výraz hry, snad tak pomoct skladbu definovat. To, jak bude celkově znít, vždycky dlouho řešíme, je to pro nás důležitá část procesu. „Unravel“ je hodně dynamický album, moje klasická „caveman drumming“ poloha by ho táhla strašně dolu – byť se v ní nejvíc cejtím – a nelogickým směrem k bigbítu, což jsem nechtěl, nikdo z nás. Myslím, že Eddie (Stevens, producent, pozn. Pekárek) vycejtil správně úlohu bubnů a perkusí v jednotlivejch skladbách, důkazem je možná právě i tvůj pocit z tý desky: vlastně jsou tam spíš cejtit než hodně slyšet…(Ano, chápu, měl jsem na mysli větší absenci oněch úderných rockových bicích, pozn. Pekárek.) Zpětně si cením toho, že jsme hodně času trávili řešením, co se na co bude nahrávat (mnoho bubnů) a že se využil velkorysej prostor Svárova.Předpokládám, že „Unravel“ je kolektivním dílem. V každé kapele jsou však nějací kreativní tahouni, kteří mají vizi, dávají věci do kupy a posouvají celek dál, nebo se v této roli dokonce střídají, je to i váš případ? A změnilo se v tomto směru něco oproti stavu před minulým albem?David: Eddie to v jednu chvíli okomentoval tak, že občas fungujeme jako kapela čtyř producentů. Každý z nás se podílí na skladatelské práci, nikdo se nespokojí jenom s odehráním vlastního partu a pak předáním skladby na dodělání ostatním. Možná i proto nám práce na desce trvala tak dlouho, každý člen má plno názorů, jak by měly ty skladby znít, části, které mu nesedí, a stejně tak části, bez kterých si skladbu neumí představit. Z hlediska přinášení nápadů na zkoušky to funguje podobně jako vždycky, prvotní nástřely jsou od Káti a v menší míře ode mě, přičemž po několika zkouškách jsou tyto nástřely zásahy všech ostatních členů změněny k nepoznání.Byla kolem volby producenta nějaká delší debata? Padala i jiná jména? V jaké fázi jste si vybrali zrovna Eddieho Stevense? Čím, popřípadě jakou prací Vás zaujal?Jirka: Debata probíhala během let ve stylu potřebujeme a chceme producenta? Především kvůli tomu, co před chvílí vzpomínal David. Nakonec jsme se rozhodli právě kvůli tomu, že ano. S konkrétním jménem pak přišel Dan Dudarec z Minority Records, našeho vydavatele. Doporučil Eddieho na základě jejich předešlé spolupráce. Pro nás byla postava jeho favorita do tý doby vlastně trochu nekonkrétní a těžko uchopitelná. Nakonec jsme ale i tohle převrátili v dobrej nápad, protože jsme sice nevěděli, co se bude dít, ale věděli jsme, že se bude dít něco, co se ještě nikomu nedělo. Což nám přišlo jako dobrej argument, když už točíme desku po dlouhý době, žánrově postupně víc a víc nevyhraněnou a s kytaristou, kterej si mezi náma svým zvukovým výrazem pořád hledá místo. Věřili jsme těm písničkám, což bylo podobně důležitý, stejně tak, jako že nám a těm písničkám věřil právě Dan a ve studiu nakonec i Eddie.Museli jste k sobě s Eddiem hledat cestu, nebo si vše sedlo už na začátku studiových prací?Jirka: Cestu jsme hledali, myslím, celej první týden, polovinu naší společný session. Občas bylo těžký uhnout z našich představ, a hlavně nepanikařit z celkovýho eddie-attitude. Pamatuju si na dva momenty, kdy jsem si říkal: „Ty vole, hm, tak to jsem hodně zvědavej!“ Hodně dobrá zkušenost – vidět zkušenost někoho, kdo to slyší, i když to ještě nehraje..., tak nějak bych to popsal.:-)Jak vůbec vypadalo skládání a nahrávání, četl jsem něco o více demech od více lidí…David: Dema jsme měli za ty roky sesbíraná ze dvou studií i ze zkušeben. Myslím, že Eddiemu jsme poslali snad dvakrát víc skladeb a nástřelů, než se nakonec nahrálo, a vybírali jsme z nich spolu podle toho, jakým směrem se nakonec deska vydala. Dlouhé instrumentální post-rockové epiky zůstaly v šuplíku, prozatím?Jirka: Nahrávání probíhalo ve stylu každej song má svůj origo set-up, nástrojovej i umístěním. Nahrávalo se dohromady, ale třeba taky způsobem, kterej by nikomu nepřišel vtipnej, v kapele je to nicméně velkej inside joke.Dokážete si představit, že by se vašich aktuálních skladeb znovu ujal Jan P. Muchow? Pokud jde o mě, myslím, že ano, ale asi by zněly úplně jinak, možná méně přírodně, méně syrově...?Jirka: Já si to po tom nahrávání paradoxně dokážu představit víc než před ním. Honza by s náma natočil druhou stejně dobrou desku. Možná by byla víc na dřívější poslech, možná by na ní byl track navíc, nevím… Každopádně bychom mohli zkusit další desku udělat s ním. A tu další zase s Eddiem!Jak proběhla spolupráce s Dariusem van Helfterenem, který nové album masteroval. Nejde zrovna o malé jméno...Jirka: Tak to je otázka právě na Dana z Minority! Za nás to byl – podobně jako Eddie – jeho kůň. Dan si vybírá lidi, se kterýma může spolupracovat dlouhodoběji/opakovaně. My se hrabeme ve zvuku ve zkušebně, na Danovi zase necháváme věci typu mastering skladeb apod.Jako první vlaštovky (singly) jste vybrali skladby „Mirrors“ a „Timeless“. Sázel bych přitom spíš na „Marrow“ a „Moonflower“. Z mého úhlu pohledu jde o dost nekomerční volbu, kterou jste mohli leckoho vylekat... Vnímali jste to podobně? A nebyl to vlastně tak trochu záměr?David: Záměr to byl rozhodně. I zmíněné singly v záloze by z komerčního hlediska měly problém, protože jsou dost dlouhé. Jedna celkem hitová a relativně krátká skladba se vlastně nakonec na desku nedostala.:-) Pak mělo taky vliv to, že ve studiu jsme byli ve dvou turnusech, první singl musel z časových důvodů vzejít z toho prvního a obě dvě další skladby už byly za roky živého hraní celkem provařené, takže volba padla na „Mirrors“. „Timeless“ se poté vybrala jako pokud možno radikální volba, ukazující všechny odstíny „Unravel“, které jsou pro kapelu nové.Hudebně i textově působíte temně, nezařaditelně, intimně a nadčasově. Jako byste mířili k samotné podstatě a smyslu existence a jejího vztahu k přírodnímu či spíše vesmírnému řádu. Banality absentují. Teď tedy trochu naopak. Co pro vás znamená realita všedního dne? Nacházíte inspiraci pro svou hudbu i zde? A nemám zrovna na mysli téma zaplacených složenek apod.:-)Jirka: Myslím, žes to vlastně zmínil. Někdy seš těm nejvnitřnějším pocitům, nejtemnějším vzpomínkám, silnejm zásahům nálad vystavenej během krátký cesty tramvají, náhle exponovanej sám sobě. Někdy seš jak zrcadlo celý ulice, všechno do sebe necháš zapadat. A někdy zas zvedáš hlavu k měsíci, aby ses ukotvil, protože ten den už si slunce prošvihnul. O tom jsou ty příběhy, banální, všední a děsivý, když bys ses v nich chtěl šťourat. Možná to skládání máme místo jóga víkendů v přírodě.Rád bych si při poslechu „Unravel“ představoval zasmušilé krajinky, ale nejde mi to. Pořád vidím něco, co má k takové té turistické přírodě, byť i Norska či Islandu dost daleko. Podobná turistika jde totiž po povrchu, zatímco vy jako byste chtěli být svou hudbou přímo součástí prvotních procesů...David: Zajímavej postřeh, taky si naši hudbu úplně nespojuji s nějakým soundtrackováním k cestovatelským dokumentům, na to je moc nervní a málo post-rockově hladí po srsti. Zároveň v ní přírodu rozhodně cítím. Ty prvotní procesy jsou skvělá formulace, je tam spíš nějaké primární vnímání přírody než obrazotvornost. Kromě toho to máme skrz název desky i texty spojené s živou přírodou, neustálým vývojem, neustáleností, zacyklováním.Při poslechu úvodních bubínků v „Peony Garden“ mám pocit, že je posluchač vystaven jakémusi šamanskému rituálu, snad aby také nahlédl za oponu všedního dne. Jenže pak se zas přenesete do sféry elektroniky a poté zase zpět. Lze vůbec „Unravel“ poslouchat jen tak, konzumněji, nebo se mu musí podlehnout?David: Musím říct, že asi od desky nemám dostatečný odstup, abych mohl odpovědět. Záměrem bylo určitě vytvořit desku, která bude zpočátku neprostupná, ale vtahující a překvapivá. Každopádně jsem celkem zvyklý poslouchat náročnější hudbu i při běžných činnostech nebo třeba při práci, zvlášť věci, které už mám dobře proposlouchané. Takže si myslím, že „Unravel“ může za určitých okolností fungovat i jako podkres.Výše zmíněný přírodně-magický dojem ve mě vyvolávají i různé akustické nástroje, které jste využili. Bylo jasné, že s nimi budete pracovat od samotného počátku, nebo se objevili při nahrávání postupně, třeba jako protiváha elektroniky?Jirka: Bylo jasný, že budeme Eddiemu navrhovat zvukový alternativy jako protiváhu našemu klasickýmu set-upu kytara, kytara, klávesy, bubny – když to řeknu zjednodušeně. Eddie měl prostě zafungovat jako někdo, kdo to zkrotí a dá všem těm nápadům něco společnýho. Momenty typu: „Ty jo, tak mi teď potřebujeme ještě jednoho producenta, protože Eddie se chová jak my,“ byly jen kraťoučký.:-)Přijde mi, že návštěvník koncertu musí slyšet „Unravel“ výrazně jinak než z desky. Měníte nějak aranžmá, nebo se snažíte na pódium co nejvěrněji přenést komplexní studiový sound?David: Nějaké změny v set-upu jsme provedli, Kryštof má sampler na různá intra a outra, já kazeťák a pár kazet na ambientní mlhu, hrajeme sice bez backtracku, ale všichni máme v uších metronom a občas pouštíme rytmické samply. Neusilovali jsme ale o kompletní převedení všech zvukových kudrlinek do živého setu, skladby mají určitě rockovější, víc “kapelní” nádech, protože živá souhra všech nástrojů je stejně ve výsledku tím, co nás baví nejvíc.Podíváte se s „Unravel“ do ciziny? Jak jsem už víckrát uvedl, ve své hudbě jste prvek univerzality ještě více prohloubili. Hovoříte teď jakýmsi obecným až archetypálně-šamanským či v pravém slova smyslu multikulturním (univerzálním) jazykem, kterému by mohli rozumět v řadě dalších zemích, možná dokonce víc než doma...:-)Jirka: Myslím, že jsme natočili desku, na kterou má dneska většina lidí málo času a trpělivosti. Žánrově je univerzální, ale kam ji chceš v tu chvíli booknout? V tom byl ten indie-shoegaze-dream-postrock jednodušší. Do ciziny pojedeme na chvilku na podzim, tak uvidíme, jestli se domluvíme.:-) Každopádně se těšíme na společný cesty a zahraniční publikum.Recenze máte doma nicméně velmi kladné; a trochu i rozprostřené v čase, což svědčí o tom, že se album skutečně dost poslouchalo, a to není málo… Co samotní fanoušci, líbilo se jim „Unravel“ hned, nebo pociťujete na jejich straně nějaký vývoj či posun v čase?Jirka: Myslíme, že se ozývají lidi, který chtěj chválit a podpořit. Takže ohlasy kladné, chvála, ale i konstruktivní kritika. Ta po letech snad těší i víc, protože to jsou pak témata k rozhovorům a zamyšlení. Určitě jsou i lidi, který to vůbec nevzali. Třeba i proto, že měli rádi minulou nebo úplně první desku. Z toho jsem osobně dojatej úplně stejně. Díky za každýho, kdo přišel na koncert, ale i toho, kdo si to poslech a řekl si, že nepůjde. Děje se toho tolik, že když někoho vidím potřetí za sebou na koncertě, tak mu vlastně nerozumím.:-)Jak vůbec s odstupem hodnotíte plnokrevný debut „MMXVIII“ a ohlas jím vyvolaný? Novinka není bleskem z takřka čistého nebe a hůř se rozkrývá, možná však bude působit ještě déle, je-li něco takového v dnešní době vůbec možné…Jirka: Plnokrevnej debut je deska určitých pocitů, zážitků a témat tý doby. Když to občas zaslechnu na Radiu Wave nebo Radiu 1, je to silný, hezký a podmanivý. Všechno si to táhneme s sebou, pořád z tý desky čerpáme, hrajeme songy… Někdy je to, jako držet zlatou fixu, bejt rozhodnutej udělat tlustou čáru, ale zároveň si přát, aby byla vypsaná… Einmal ist keinmal.Dočkáme se nové desky alespoň o něco dříve? A už se vám odhalují nějaké nové obzory, za nimiž se vydáte?Jirka: Teď je to všechno otevřený. Chystáme ještě krátkej „Unravel“ dovětek. Uvidíme, jestli to nakonec nebude impuls k dalšímu nahrávání a častější produkci.Na závěr aktuální koncertní rozpis, naši slovenští čtenáři by neměli váhat.5.9. Bratislava, Pink Whale | + The Ills6.9. Nitra, Hidepark | + Lřan7.9. Považská Bystrica, Festival V Novom Svetle17.10. Trenčín, Klub Lúč | + The Ills18.10. Žilina, Stanica Žilina-Záriečie | + The Ills19.10. Prešov, Wave23.10. Praha, Bike Jesus | + The Ills24.10. Brno, Alterna | + The Ills25.10. Dunajská Streda, NFG | + The Ills26.10. Banská Bystrica, Záhrada | + The Ills31.10. Copenhagen, TBA1.11. Berlin, TBA2.11. Dresden, Scheune Blechschlosshttp://www.crazydiamond.cz/walg_iv_recenze/3261http://www.crazydiamond.cz/walg_iv_recenze/3261nobody@nothing.com (Gazďa)Po KVAEN další vynikající zářezmelodického blackmetalu z poslední doby, tentokrát ne zeSkandinávie, ale z Nizozemska. A opět je to trochu vícprojekt než plnohodnotná kapela. Za vším stojí temný géniusRobert Koning alias Robert K, který je na webu kapely uveden jednakjako skladatel, jednak jako hráč na „všechny nástroje“. Jakto tihle kluci dělají, že mistrně ovládají nejen kytaru avíceméně příbuznou basu, ale jsou schopni na té nejvyššíúrovni rozjet také třeba bicí soupravu? Nechápu. Robert k soběběhem pandemických depresí přizval zpěváka Yoricka Keijzeraalias Yoricka K a dohromady už během čtyř let zplodili avydali čtyři desky. Z prvních tří jsem neslyšel zatím aninotu, ale to se brzy změní, protože nejnovější dílko dvojicemě zaujalo velmi. Na WALG jsem narazil náhodou,algoritmus YouTube (tleskám!) měl zas po čase šťastnou ruku adoporučil mi tuhle věc z nizozemského blackmetalovéhoundergroundu. Pro mě nepochopitelně jde o kapelu, které jevěnována minimální pozornost. Na Angrymetalguy.com, kteří sespecializují na recenze všech možných obskurních projektů,během celé existence skupiny není ani jedna recenze. A to samé dokoncei na Encyclopaedia Metallum. No, doufám, že se to někdy změní,ale se čtvrtou deskou to asi nebude, protože je na světě už oddubna a zjevně zatím nezasekla. Tak možná s pětkou příštírok? K proniknutí do světa WALG takvedle pár zmínek na různých malých serverech slouží hlavnějejich Facebook a stručná webovka, kde se sice nic nedozvíte osamotných muzikantech, ale přeci jen alespoň něco o jejichpřístupu a celkové životní estetice. Což mě přivedlo k tomu,že – přestože bych je rád podpořil obstaráním merche – sitričko s jejich motivy pravděpodobně nekoupím. Z produkceWalg (Hnus) si je totiž možné vybírat například mezioblečením s nápisy jako „Nenávidím lidi“, „Jsem tujen kvůli nenávisti“ (případně alternativní variantu „Jsemtu jen kvůli hnusu“), „Nechutní paraziti“, nebo můj oblíbený– „Lidstvo je jen nechutná nemoc“ 😊. Mám ke světu celkově opačný přístup, takže bych spíšpotřeboval trička jako „Melodický metal je krásná věc“apod. a pak bych asi kupoval... Jak sama kapela uvádí: „WALGje inspirován stupidním a obecně odporným lidstvem. Zoufalství,hnus, beznaděj a melancholie jsou hlavními ingrediencemi našehounikátního mixu emociálního blackmetalu“. Aha… Stejnýmsměrem se pak ubírají texty, kde se to hemží bolestí, strachem,nebo i konkrétnějšími hrůzami, jako jsou třeba amputace –celkově ale bez nějakého ladu a skladu, jde jen o vršení slov(asi) za účelem vytvoření té správné černometalovéatmosféry. Samotná hudba naštěstí nepůsobítak beznadějně a chaoticky, ale jde naopak o precizně připravenýpokrm, který má veškeré ingredience dobrého jídla, které mámrád. Ostrost, dynamika, síla, dravost, adrenalin, drama, silnémelodie i výrazné kytarové party. A také dostatečná pestrost irůznorodost, které více a více vystrkují růžky s opakovanýmposlechem. Při prvním slyšení nejsem obvykle pečlivý posluchač,a ještě u toho většinou něco dělám, takže jsem si prostěřekl – dost dobrý melodický blackmetal s výraznými nápadyv melodiích i vyhrávkách a skvělými instrumentálnímivýkony. Teprve později jsem si větší měrou začal všímatkoření, které z dobré desky dělají desku vynikající.Výborných thrashových riffů ve „Vuurdrop“ (Křest ohněm) a„Wanneer het glas breekt“ (Když se rozbije sklo),heavymetalového tappingu v „Kringloop van zelfhaat“ (Cyklussebepohrdání), použití akordeonu a dud v „Geen einde inzicht“ (Konec v nedohlednu), flétny v „Schijnsel van deziel“ (Lesk duše) nebo až borknagarských chorálů v „Speelmet mij“ (Hraj se mnou). Plus občasného osvěžení akustickýmikytarami všude možně. Tyhle prvky nejsou používány samoúčelněa jen doplňují základní blackovou ostrost. WALG mají smysl promíru, nepodléhají tetrálnosti a budují písně i desku pečlivěa promyšleně. Na tak mladou kapelu s tak explozivní rychlostíprodukce jde o velmi dospělé a vypiplané dílo. Pro mě jednaz desek roku (až na ty texty).  http://www.crazydiamond.cz/ryan_adams_heatwave_recenze/3259http://www.crazydiamond.cz/ryan_adams_heatwave_recenze/3259nobody@nothing.com (Tomáš)Zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista, producent, vydavatel, workoholic. Ale taky magor, bouřlivák, podivín, někdy až pošuk. No prostě velice komplexní, nejednoznačná a kontroverzní figurka americké hudební scény, to je Ryan Adams. Hudebně oscilující mezi různými odnožemi moderního rocku, garáží, alternativou, indie, s příměsí country, americanou, někdy i punkem. S velkou nadsázkou by se dal označit za moderní převtělení Neila Younga. Letos třeba vydal hned čtyři alba, která jsou každé stylově trochu jiné, a hned tři z nich jsou velmi dobrá. Tím se jeho sólová diskografie blíží ke třiceti zářezům, ale to ještě zdaleka není konec roku. Před dvěma lety udělal něco podobného, začátkem roku vypustil čtyři alba, stylově ne tak pestrá, ale velice kvalitní a vyrovnaná, a pak k tomu ještě v průběhu roku přidal cover alba od Bruce Springsteena „Nebraska“ a Boba Dylana „Blood On The Tracks“. Ty mě teda moc nebavila, ale vybral si matroš, který stojí hlavně na kvalitě textů zmiňovaných písničkářů, ne na hudbě samotné.Začínal v polovině devadesátek jako člen alternativní country kapely WHISKEYTOWN. Country rock mám celkem rád, ale tohle je na mě víc country než rock, takže jsem tuhle část jeho kariéry nechal být. Každopádně v roce 2000 se vydal na sólovou dráhu a s albem „Heartbreaker“, stejně jako hned dalším „Gold“ v roce 2001, se přesně strefil do období znovuzrození alternativní kytarové muziky. Svěží mix indie a garáž rocku, zjemňovaný folkem. A k tomu výrazná country melodika. To navždy zůstalo jeho poznávacím znamením. Jak hluboko  je tohle v jeho písničkách zakořeněné, jsem si uvědomil při poslechu alba „1989“, což je deska předělávek. Ano, znalci už tuší, je to album Taylor Swift. Mě to vůbec nedošlo, jen si říkám, že některé ty melodie jako bych už někdy slyšel. Jednou country, navždy country.Abychom si rozuměli. Hardcore country ve stylu borců v kostkovaných košilích, vypasovaných džínách, velkých přezek na pásek a ještě větších kovbojských klobouků neposlouchám. Ale country rock ve stylu CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL, EAGLES, nebo z modernějších třeba COWBOY JUNKIES, WILCO a BAND OF HORSES, míchaný s alternativním a indie rockem, mě vždy bavil. A je to něco specifického pro americkou scénu, oni to mají v krvi, zní to přirozeně, je to něco nenapodobitelného. Když slyším podobné pokusy od evropských kapel, a některé musím uznat nejsou úplně špatné, stejně mám vždy pocit, že je to trochu na sílu.Sólovou kariéru rozjel Ryan v novém tisíciletí na plný plyn. Co rok, to nový album. V některých letech dal desky i dvě. Na pár albech se spolčil i s kapelou THE CARDINALS, i když byly vedeni v podstatě jen jako doprovodná kapela, a ty desky znějí stejně, jako ostatní. Alby nás jako pojítko vede vždy ta specifická jižanská melodika, hudebně je to pak jak na houpačce. Někdy tvrdší, někdy klidnější. Někdy garáž a špína, někdy hezký a čistý zvuk. Ryan je i prototypem písničkáře s permanentně zlomeným srdcem. Songy mají posmutnělých nádech, láska je téma opakující se v různých podobách téměř neustále, nostalgie se rozdává na počkání v množství větším než velkém. A mě se to líbí, jsem prostě romantická duše. V druhém desetiletí pak přece jen trochu ubral z tempa nahrávaní, jedním okem s albem „Orion“ v roce nakoukl i do metalového hájemství, přidal zmiňovaný cover „1989“, založil si vlastní vydavatelství, ale pořád vydával slušná alba. No a v roce 2020 pak chytnul druhý dech. Za necelých 5 let do dneška dalších 13 alb. Zatím… Ok, 3 z nich jsou covery. „Nudíte se? Medvídci mýval nejsou, postavte si studio a založte vydavatelství.“Že to není úplně „normální“ chlap dosvědčuje i dlouhý seznam průšvihů – drogy, chlast, pilulky, hádky s fanoušky přímo na koncertech, hádky s kolegy z branže, od kritiků si taky nic nenechal líbit a občas jim na záznamníku nechal více než upřímný vzkaz. A byl namočený i ve vlně MeToo, když ho hned několik zpěvaček obvinilo z obtěžování a slibování kariérního rozvoje výměnou za „vstřícný“ postoj. Co je na tom pravdy vědí jen oni, každopádně v roce 2020 se za svoje chování oficiálně omluvil.Co to teda letos Ryan opět spáchal? Začněme tím nejslabším článkem. Album „1985“ je low-fi sbírka proto-punkových vypalovaček. Pro mě ničím extra zajímavá, bez výraznějších melodických nápadů. Zato ostatní tři kousky rozhodně stojí za pozornost. „Star Sign“ má asi nejblíže k alternativnímu country rocku. Objeví se tady i harmonika, banjo, některé mají rytmus jako stvořený na tancovačku v menším baru někde v zapadákově ve východním Texasu. Zvuk je příjemný, čistý a jasný. Melancholická nálada, střední tempo, hodně akustických kytar. Další album „Sword And Stone“ se zvukově nejvíc blíží modernímu indie rocku. Písničky jsou kratší, ráznější, přímočařejší. Kytary jsou mazlavější, zvukově to má blíže k indie scéně ze severovýchodu. A to nejlepší nakonec. Z letošního kvarteta mě nejvíc zaujalo právě „Heatwave“, které bych popsal jako vzor moderního garáž rockového alba. Máme tady jak punkovou naštvanost viz otvírák „Lies“, tak přímočaré rockování s parádním nosným riffem jako v následující „Mercy“. Písničky jsou melodicky nekomplikované, v podstatě držící mustr sloka-refrén-sloka-refrén. Jak kytary, tak zejména bicí mají parádně syrový, ale přitom velmi jasný a čitelný zvuk. Basa je naopak správně dunivá a lehce „tupá“. Udělat špatný zvuk není žádné umění, ale udělat kvalitní zvuk, aby zněl jako nekvalitní z garáže, to už chce fištróna. Jak zvukově, tak melodicky mě album vrací v čase zpět někde na přelom sedmdesátých a osmdesátých let. Třeba titulní „Heatwave“ v sobě skrývá poetiku ranné tvorby Toma Pettyho, „I´am Sorry“ nás pro změnu táhne směrem k CHEAP TRICKS. Velkolepost hardrockových refrénů s drzou punkovou frackovitostí. Relativní jednolitost narušuje a osvěžuje snad jen „Walls“ s lehce funky riffem. Deska parádně odsýpá. Není divu, nemá to na čem drhnout. Cajdáčky letos nacpal na ostatní alba, tady se jede ve slušném tempu.Může někdo při téměř 30 albech na kontě ještě přijít s něčím zajímavým? Letos bych to u Ryana viděl na hodnocení 70%-60%-60%-30%, což ve finále není úplně špatný průměr. Mě pořád baví jeho melodika, jeho zvuk, jeho nálady. Je to taková jistota, ke které se rád vracím. V našich končinách není moc známý, ale ve Státech a UK se jedná o uznávaného muzikanta, ke kterému se pozitivně vyjadřují veličiny jako Willie Nelson, Norah Jones, Elton John nebo Noel Gallagher. A myslím, že rozhodně oprávněně.http://www.crazydiamond.cz/dark_tranquillity_endtime_signals_recenze/3262http://www.crazydiamond.cz/dark_tranquillity_endtime_signals_recenze/3262janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po dalších personálních změnách,kdy předchozí rytmickou dvojici Anders Iwers a Anders Jivarpaktuálně nahradilo duo Christian Jansson a Joakim StrandbergNilsson, mohl leckdo předpokládat další posun k fádnosti, přeci jen toho překvapivého z tábora švédské stálice v posledních letech moc nevzešlo. Nedějese však tak jednoznačně a fanoušek novější tvorby DARK TRANQUILLITY si i na„Endtime Signals“ bez problému najde svá favorizovaná místa.Kapelu totiž znovu táhne nezaměnitelný Mikael Stanne, jehož hlassvým charismatem nedovoluje hazard se jménem, nepatřičné manévry a vdechujemateriálu slušnou dávku živelnosti a temnoty. Nová deska sice převážně staví namelodickém základu pozdní fáze jejich kariéry a podstatnýmčlánkem se na ní ukazuje i osoba dlouholetého klávesáka MartinaBrandströma, zastávajícího v rámci tvůrčího procesu iproducentský post, ale personálně proměněná kapela bez tak dokazuje, že stále umírazantně tnout. Dlouholetá stáj Century Media tak vrhá do placu zcela typickou saduskladeb, kterou můžeme nazvat pojítkem mnoha výrazových polohšvédského kvintetu. Z mého pohledu dostáváme o něcozdařilejší album, než před čtyřmi lety představovalo„Moment“, a je to právě díky lepší skladatelské formě.Pozitivem „Endtime Signals“ jsouněkteré jednotlivé skladby, o kterých můžeme říct, že jde otrefy do černého (hlavně uhrančivá „Not Nothing“), negativemnaopak fakt, že sbírka drží pohromadě jen s velkým vypětímsil a po dramaturgické stránce posluchač čelí tu a tam určitým výpadkům koncentrace. Tvrdší kusy se střídají s odlehčenějšímia stejně tak dobré nápady občasně přepouští prostorpatetickým jalovým místům, nelze však bezpečně říct, že se hranice - tvrdé/měkké vs. výživné/fádní překrývají. Jedno takové slabší místo se dle mého nachází zhrubauprostřed materiálu a jde o pozvolnou skladbu „One Of Us IsGone“, která na mne dělá dojem až moc velké prvoplánovosti.Podobný kousek se nachází i na konci materiálu v podobě „FalseReflection“, ale ten mne na rozdíl od první zmíněné baví, protože představujespíše závěrečné uvolnění, ve kterém je i nějaká taabstrakce a hra s atmosférou.Od úvodní grooveové „Shivers And Voids“čelíme zkrátka typickému materiálu DARK TRANQUILLITY, který vdobrém i zlém pojí to základní, co si tak můžete představitpod současným výrazem kapely. Na tvrdší strunu zahrajímelo-deathové výpady ve svižnějším tempu „Unforgivable“, „The Last Imagination“nebo „Enforced Perspective“ a ve všech případech jde odynamické a moderně ošetřené skladby. Naopak melodičtějšístránku charakterizuje „Wayward Eyes“, tedy skladba, která jejakýmsi reprezentativním vzorkem Stanneho schopnosti přejít zmocné temné hlasové polohy k čistému zpěvu a oblažit leckoho rozepjatým refrénem.Ve výsledku je „Endtime Signals“poměrně vyrovnanou deskou, kde se hraje daleko spíše na jistotu asvé zbraně kapela stále dokáže náležitě prodat. Sbírka serozhodně nezařadí k lepším a přelomovým v rámci celé jejich diskografie, přestovšak v ní posluchač vystopuje energií nabitá místa a jistoudávku naděje do budoucna. Za mne určitě lepší než nedomrlý projektTHE HALO EFFECT.http://www.crazydiamond.cz/overkill_praha_meet_factory_8zari2024_koncert/3263http://www.crazydiamond.cz/overkill_praha_meet_factory_8zari2024_koncert/3263nobody@nothing.com (Info)https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/740Američtí OVERKILL nejezdí do Evropy tak často, o to víc jsou zde milováni. Jedna z nejzásadnějších a nejoriginálnějších metalových kapel, která i po 44 letech na scéně může stále směle tvrdit, že hraje thrash metal a to ne ledajaký. Po boku Testament, Exodus a Death Angel jsou právě Overkill právem považováni za jednu z kapel druhé Big Four. Vytažená signifikantní basa D. D. Verniho navozuje pocit permanentního infarktu již od roku 1980 a zpěv Bobbyho Blitze můžeme bez urážky přirovnat ke skřípající dveřím, které nikdo nechce naolejovat. 20 studiových alb, 20 skvělých studiových alb. A na každé se čeká zbožně, jak na déšť v saharské poušti. Následující evropské tour na podporu loňské desky "Scorched" poctí svými zastávkami i Prahu a Košice.V Praze i Košicích doplní americké Overkill slovenští thrashoví zbojníci CATASTROFY a britští trhači strun ONE MACHINE. Ve stověžaté se navíc můžete těšit i na lokální borce LAID TO WASTE.http://www.crazydiamond.cz/seven_spires_a_fortress_called_home_recenze/3260http://www.crazydiamond.cz/seven_spires_a_fortress_called_home_recenze/3260nobody@nothing.com (Gazďa)Zda byl někdy symfonický metal navrcholu, nevím, takže ani nemůžu říct, jestli je teď v krizi.Mám ale silný pocit, že se příliš nikam nevyvíjí. ŠvédštíTHERION se na posledních deskách vrátili tam, kde byli předdvaceti lety, kapely jako SIRENA nebo XANDRIA a různé podobnéklony se zpěvačkami v čele jen přešlapují na místě apořád opakují to samé. Finští NIGHTWISH se sice sunou, alestále více mimo metal a zdá se mi, že málokdo v poslednídobě chápe, co se u nich vůbec děje a jestli to je ještě vůbeckapela, nebo one-man-show Tuomase Holopainena. Rakušané VISIONS OFATLANTIS se sice snaží ztracené pozice Finů dobýt, ales proměnlivým úspěchem. Žerď symfonického metalu tak promě nese nejhrději nizozemská EPICA, která vydává jednu dobroudesku za druhou. Mark Jansen a spol. ale byli vždy hodně ukročenido progu a melo-deathu a jejich písně pestřejší a zajímavější.Obecně kam dohlédnu v tomto subžánru spíš nuda, nuda, šeď,šeď, takže mě poslední deska SEVEN SPIRES potěšila. Kdo lační po kvalitním symfonickémmetalu, který není jen mírně přihuštěným popovým post-mixem,ať sáhne po některém ze pěti počinů téhle party z Bostonu.Tahle čtveřice absolventů tamní Berklee College of Music pentlíod roku 2014 na svých deskách krásné a zapamatovatelné melodie,ale také za to dokáže pořádně vzít. Symfonický metal není veSpojených státech příliš rozšířený, a i návštěvnost nakoncertech evropských hvězd tohoto žánru tam bývá násobněnižší, než na jakou jsou zvyklí na Starém kontinentu. O to vícpotěšující je, že i za oceánem v tomto žánru vznikákvalita a co víc – kvalita, která nám tady může býtinspirací.Středobodem a hlavním devízou skupinyje uhrančivá devětadvacetiletá vokalistka Adrienne Cowan, a tojak svou křehkou, ale přesto pevným dojmem působící osobností,tak samozřejmě svými vokálními schopnostmi. Zajímavě půvabnámalá žena s velkým hlasem, se kterým pracuje mnohem drsněji, než bývá v symfonickém metalu zvykem. Že byl ženský growlv extrémním metalu přítomen poměrně záhy ukazujenapříklad tenhle článek. Následně jej zpopularizovala AngelaGossow a pěvačky jako Alissa White-Gluz nebo Tatiana Shmayluk užpřed dvaceti lety kombinovaly drsný projev s čistým vokálem.V symfonické metalu je ale drsný ženský projev stáleneobvyklý a na první dobrou mě teď nenapadá jiná kapela, kde byfrontwoman vládla oběma těmto barvám hlasu. Adrienne je skutečnámistryně svého řemesla. Sebejistě se pohybuje v deathovépoloze, zapluje i do štěkavého blacku, aby se pak ponořila dohrudního hlasu a přes hlavový vokál přešla do sebejistého apevného kvílivého ječáku. Podobně jako v případě KINGDIAMONDA jí tento neuvěřitelně široký hlasový rejstříkpomáhá nejen zaútočit na posluchačovou ucho, ale také na jehomysl. Umožňuje jí totiž zastávat různé postavy příběhu neborozezpívávat proměnlivé nálady protagonistů. Je tak geniálnívokální vypravěčkou, která nám dramatickými črty kreslí zadoprovodu evokativní hudby až divadelní či filmové scény. O čempřesně deska vypráví, tak do toho jsem nijak zvlášť hlubokonepronikl. Adrianne podle všeho spíš temnější a depresivnějšíbytost a její texty se tak točí okolo podobně „veselých“věcí. Podle jejích slov jde o „jak název alba napovídá –A Fortress Called Home se zabývá zdmi, které kolem sebe stavímeze strachu, z obavy o bezpečí, protože nám někdo ublížil,nebo protože prostě chceme“.Víc mě zajímá hudba. Jde oatmosférický progresivní symfonický metal. Nebojí se pomalýchtemp („Love´s Souvenir“, „Emerald Necklace“, „ImpossibleTower“). Schválně neříkám balad, protože ty se tunevyskytují, kapela pouze zpomaluje a zrychluje tempo a k budovánírozdílných nálad nepotřebuje cajdáky ani akustické nástroje.Na to jsou SEVEN SPIRES příliš jiní a sví. Rádi ale takézrychlí, jako třeba v úvodních dvou „Songs UponWine-Stained Glass“ a „Almosttown“. Ty patří k nejlepšímvěcem desky (ta pasáž ve druhé z nich, kdy kytarové sólo„vystoupí“ z tónů Adrianina hlasu!) společně napříklads „Where Sorrow Bears My Name“ a závěrečnou „The Old Hurt ofBeing Left Behind“, kde ze sebe Adrianne chrlí po čtyři minutysilnou growlovou melodii na pozadí jemné kytarové linky apowermetalových akordů, aby desku ukončila přechodem do té vůbecnejjemnější možné pasáže, která celé pětašedesátiminutovéputování klimakticky uzavře.Vedle Adrienne, která obstarává iklávesy, je další ústřední postavou kapely druhý hlavnískladatel, kytarista Jack Costo, jenž je zodpovědný za produkci amix alba. A jelikož jde stejně jako u ostatních členů kapely oabsolventa nejprestižnější moderní hudební vysoké školy(Berklee), tak se svou kytarovou virtuozitou Adriannině vokálnívelkoleposti téměř vyrovná. Podobně jako ona se ale i Costovyhýbá okázalosti a své kytarové kudrny staví ve službáchfunkčnosti písně nebo aranžmá. Přestože jsem, jak už bylořečeno, k symfonickému metalu v poslední době spíšeskeptický, tak nám za oceánem v Bostonu předvedli, že tojde. Ukazují tak možný směr žánru, který jinak hrozívyprázdněním. http://www.crazydiamond.cz/deep_purple_1_recenze/3257http://www.crazydiamond.cz/deep_purple_1_recenze/3257hackl@volny.cz (Pekárek)Na počátku bylo zhlédnutí dokumentu o nahrávání alba „Machine Head“. Zaujetí přetrvalo a vyústilo ve zvědavost ohledně toho, jak vlastně DEEP PURPLE o 52 let později znějí. Uvedenou číslici jsem použil schválně, aby vynikla až absurdní délka období, které dělí jedno legendární album od toho aktuálního. Triu Ian Paice (poslední ze zakládajících členů) Ian Gillan, Roger Glover už pomalu odchází první generace fanoušků a labutí píseň už možná pěje i žánr jako takový. Kvalita je naštěstí spojena s trvanlivostí, a dokud budou mít lidé zájem o autentickou rockovou hudbu s dramatičtějším nábojem, budou se ctít i hardrockové klasiky prověřené časem. Zmínění gentlemani však díky své slavné minulosti nepřežívají, oni i na prahu osmdesátky stále žijí. Nahráli totiž další studiový počin, který jejich bohaté diskografii ostudu rozhodně nedělá. Podstatné také je, že ho znovu dokázali opatřit svým nezaměnitelným podpisem. Recenze, ve které se pro názornost odkazuje na zvuk či styl někoho jiného, prostě nepřipadá ohledně DEEP PURPLE v úvahu. Zde se řeší maximálně podobnost s některou etapou vlastní tvorby.Sám jsem se s DEEP PURPLE blíže seznámil až v roce 1996, konkrétně ve spojitosti s albem „Purpendicular“. Tenkrát šlo vlastně o podobnou situaci jako dnes. Kapelu po definitivním odchodu Ritchieho Blackmorea posílil Steve Morse. Na novince „=1“ jde s kůží na trh Simon McBride. Přes veškerá očekávání má však pozici přeci jen o něco snazší. Steve nastupoval po ikonickém kytaristovi, který se podílel na celé řadě legendárních skladeb. Simon pak sice střídá famózního hráče či „víc než jen virtuosa“, který kapelu znovu nakopl a pomohl ji i důstojně zestárnout, nicméně nastupuje až v době, „kdy už o tolik nejde“, v době, kdy se hraje víceméně jen pro radost ze samotného hraní a solidního zájmu. Má tedy především držet linii a přispět svým uměním k tomu, aby na pódiu i ve studiu šlo vše co nejlépe a co nejdéle. V tomto smyslu se jednalo o velmi dobrou volbu.Simon působí jako absolutní univerzál, dokáže zaplnit prostor, přitvrdit, zahrát vynikající sólo a kompetentní doprovod na všechny možné způsoby v rozmezí od absolutních stylových základů až téměř k metalu. Nebyl však angažován do role jakéhosi sociálního pracovníka, má být hlavně komplexní a empatickou oporou. Za to si může ve volných chvílích užívat, že se stal konečně součástí něčeho opravdu velkého, byť se tak stalo daleko za cílovou páskou. Jelikož hraje s mimořádnými a enormně zkušenými hudebníky, ctícími nezastupitelnost exhibičního kytarového prvku, dostal těch volných chvil k dispozici opravdu dost, v prvé řadě právě ve studiu. Dokázal jich využít? Spíše ano. I proto je novinka tak dobrá. I když rozumnější by asi bylo napsat, že není horší než desky předchozí.DEEP PURPLE byli vždy enormně muzikální. Nejde přitom jen o samotné, nebojím se napsat, aristokratické hraní, ale o jeho transformování do třeba i jednodušších písní „pro podzámčí“, nabízejících osobitý a atraktivní (hard) rock. Od nástupců Blackmoorea se tudíž čekalo, že nabídnou něco víc než precizní hru na kytaru, že nabídnou rovnocennou kytarovou filozofii, nejlépe svébytnou, protože ostatní spoluhráči něčím takovým disponují. V případě McBridea, pakliže se ona filozofie nebude odvíjet od hesla typu „Hold the line!“, už taková ambice zřejmě nebyla na pořadu dne, nicméně ke královské zábavě jak samotných hudebníků, tak posluchačů jeho angažmá přispívá v míře nemalé. Pod produkční taktovkou Boba Ezrina se navíc už řadu let spřádá jistota. Aktuální album proto působí dost uvolněně, přesněji řečeno, zas o něco uvolněněji.Kapela dávno rezignovala na významnější posun ve zvuku, kterým by reflektovala dění kolem sebe. Nejpozději na výborných albech „Bananas“ a „Rapture of the Deep“, produkovaných ještě Michaelem Bradfordem, se dospělo do stádia, kdy se koncepčně a definitivně řeší už jen písně. Ezrin jde uvedené tendenci ještě více a všemi prostředky naproti, zejména se snaží udržet rovnováhu mezi očekávanou tradicí a instrumentální opulentností i samotnými nástroji, dále potřebnou syrovostí či tvrdostí a také pestrostí, jíž se kapela chvályhodně drží. Kdo si myslí, že jde o snadný úkol, velmi se mýlí. Ezrin ho plní takřka na jedničku, přestože má k tomu všemu na starosti ještě hlasově limitovaného Gillana, který je stále při chuti. I na „=1“ se tak všichni zúčastnění hlásí k letitým klasikám, zároveň se však veškerou mocí snaží, aby nešlo jen o jejich lepší coververze (aktuálně např. „Portable Door“ vs. „Pictures of Home“) . Současně přihazují i něco navíc, neboť nápady stále mají a také pořád skvěle hrají. Schválně si vybavte někoho ze svého okolí v podobném věku a představte si, jak podává podobný výkon. Ezrin tedy musí, poněkud paradoxně, velezkušené staříky spíše krotit a poskytovat jim důraznou zpětnou vazbu, zejména na bázi filtrace nápadů a aranžmá jednotlivých písní. Přesto zůstávají téměř všechny skladby na novém albu nejen po hráčské stránce nevšedně bohaté, byť navenek tak zprvu působit ani nemusí. Vše ostatní je ovšem již stabilizované, neměnné; leč živoucí, nikoli zkamenělé.Výsledkem je tudíž (pokolikáté už?) velmi pestrá, avšak i příjemně sevřená hardrocková kolekce. Něco z ní zaujme hned, něco zas později, ovšem o to víc. Propadák jsem neidentifikoval žádný. Kapela se zde velmi blíží svému nejklasičtějšímu období, skoro bych řekl, že tak nějak spontánně, což lze považovat za Ezrinův největší úspěch. Samozřejmě, ne všechny songy mají sílu „A Bit on the Side“. Důležité je, že baví a udrží pozornost. A pokud se Gillan nepřepíná jako v baladě „If I Were You“, může si každý fanoušek dobré rockové hudby vše bez problémů vychutnat.http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7-10srpna2024_den_ctvrty_koncert/3256http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7-10srpna2024_den_ctvrty_koncert/3256janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Co mě letos v pevnosti pozitivněupoutalo, bylo určitě přirozené (jinak v českém metalovémprostředí pořád tak nějak těžkopádné) omlazování. Do Josefova dorazilo víc mladýchlidí, více žen a dívek a svým procentuálním zastoupením rovněž také více lidí ze zahraničí. Naprosto samovolněse tak po sociální stránce i po stránce celkové image akce rozevírajínůžky mezi právě Brutal Assaultem a ostatními velkými metalovými festy v Čechách a na Moravě. Ruku v ruce s širší a různorodější hudební nabídkou, právě pestrá dramaturgie této čtyřdenní akce oslovuje stále širšíposluchačská pole. Nějaký ten rok již probíhá poměrněradikální generační výměna, kdy řada fans narozených vsedmdesátých letech (a dříve) prostě již zůstává doma, anaopak přijíždějí mladší, v některých případech i o dostmladší. Momentální široké stylové rozkročení akce, kdy fest představuje nejen letité stálice, ale přináší v hodně případech také aktuální žhavá želízka z celé řady subžánrů, je právě tou cestou, jak si akce může udržetživotaschopnost po další roky. Důvodem, proč starší ročníkypomalu přestávají chodit, nemusí být však nutně jen spjaté sfyzickou náročností celého podniku, ale do výše zmíněné generační proměnypravděpodobně zasahuje i fakt, že takový aktivní českýmetalový fanoušek (věkově okolo padesátky) prostě v pevnosti už vidělvšechno nebo skoro všechno, co si jen mohl přát, a to opravdu nejen jednou. Sobotní program po trochu delšíregeneraci u mne zahajují až holandští PESTILENCE se čtvrtou odpolední a stejně jakopřed rokem na Basinfirefestu je jejich program rozdělen mezi čtyři techničtější songy z novější etapy a další čtyři historické klenoty vysbírané z nezapomenutelného alba „Testimony Of the Ancients“. Tyto songy byly obohacené i typickými intry. Třešničkou na dortu se pak stalsong číslo devět a sice „Out Of The Body“, se kterým může mítdeath metal PESTILENCE spojen především fanoušek z mé generace. Vojensky vystřihaný Patrick Mameli působil na scéně, jakoby právě přerušil cvičení ve fitku a v tílku ateplákách budil dojem člověka uznávajícího jenom tvrdou disciplínu. Do toho upíjel mezi songy z krabice mléka položené na stupínku předjedním z kopáků. Přestože se během prvních dvou skladeb zvukař pouze zajížděl, nakonec se mu podařilo dostat vystoupení do naprostopohodové a dobře poslouchatelné podoby.Američané SADUS mne nikdy nebavili ani z desek. Což o to, jejich thrash/death po vzoruvrcholné SEPULTURY z přelomu osmdesátých a devadesátých let byse mi asi měl líbit, ale bohužel se tak neděje. Kapela na mne působíhrozně divně, chladně a odtažitě, a ten večer se to všechno odráželo nejen z muziky,ale i verbální komunikace s davem. Jejich výstup považuji za snůšku nudných klišé,bez nápadu, bez jiskry, v každém okamžiku generické, jakoby jen plýtvali energií na něco stokrát převařeného. Jejasné, jak velký vliv měl kdysi na růst jejich jménabaskytarista Steve Digiorgio, v současnosti jsou však bez něho ani nepoloviční. U finských blackových chlíváků IMPALED NAZARENEvydržím jen úvodní skladbu, kdy je zvuk opravdu problematický avše ještě umocňuje amatérsky pojatý warpaint na tváříchhudebníků. Co je tohle za bandu nesympatických dezolátů? Honilose mi hlavou. Vůbec jsem nenalezl důvod, proč u něčeho podobného dál trávit čas. Nikdy jsem nebyl příznivcem kovového undergroundu.Irští PRIMORDIAL se snažili o hodně niterný projev, byť se jim nadvlády nad uhranutou masou a nábožně poslouchajícím davem nikdy zcela docílit nepodařilo. Nejen svým zvukem, ale i gestikulací frontmanaAlana Averilla kladli důraz na každé slovo a majestátní vyznění svých kompozic.Nebylo to úplně špatné, ale proti ostrovanům hrála poněkud omezená schopnost vyjadřovacích prostředků. Jejich tvorba na mne dělá neustále dojem, jakoby ty skladby furt zdánlivě někam rostly (snažily se o gradaci), ale nikdy tam, do onoho vytouženého místa, prakticky nedorostly. Nebylo to špatné, ale neřekl bych, že se dají souvisleposlouchat po dobu jedné hodiny, či nedej bože po delší časový úsek.Kapela jakoby se celou dobu snažila o nějakou barvitější hudebnínabídku, ale scházela jí schopnost překročit pověstný rubikon. A tak odcházím po asi čtyřicetiminutách na Obscure Stage, kde zahajuje svůj koncert JULIECHRISTMAS, bývalá zpěvačka od sludge/post-metalových buřičů MADE OUT OF BABIES,která zrovna letos v červnu vydala po dekádě pauzírovánízbrusu novou desku. Julie zahajuje show ve futuristickém převleku amasce z černých drátků. Tento převlek budí údiv. Působí, že mámepřed sebou nějakou bizarní muší tanečnici a performerku. Oddruhé skladby se z jejího obličeje počala ona maska odlupovat, ažnakonec odpadla úplně a před námi stála zralá čtyřicátnices rudým mikádkem. Zvuk byl naprosto skvostný – v kytarách hutný jako onehdy od NEUROSIS,těžkotonážní a zároveň velmi čistý. Vše mělo hodněmoderní a masivní groove a pronikavý hlas Julie byl poplatnýjejímu odkazu minulosti. Tedy v každém ohledu nervní a schopnýstrhující gradace. Celkově měla její show velkou přidanouhodnotu po stránce umělecké, protože ta hudba působila nejen jako precizně odehraná, ale i jako něco, co působilo hodně neotřele. Zážitek někde na hranici mezi rockovou avantgardousoučasné newyorské scény a post-metalem. Nejlepší song? Pro mne„Supernatural“.Norské blackmetalové vládce EMPERORuž jsem zde viděl potřetí a i do třetice šlo o strhujícívystoupení, kterému bych, při sčítání všech zde viděnýchshow za letošní rok, udělil bronzovou medaily. Ihsahn znovu sbravurou kormidloval svůj mocný koráb skrze rozbouřená mračna acelý set byl ukázkou špičkové muzikantské práce v rámciextrémní hudby. Zkrátka a dobře, nebesko-pekelná vřava hodná Císaře.Zatímco však u předchozích dvou koncertů byl výstup věnovándruhému řadovému albu „Anthems To the Welkin´At Dusk“ z roku1997, tentokrát došlo i k připomenutí debutové nakládačky „Inthe Nightside Eclipse“. Trym za bicími znovu působil fenomenálním dojmem, jakoby odehrát podobné party bylo snad tímnejlehčím úkolem, co po něm kdo může ten večer chtít. Na následujícíTHE DILLINGER ESCAPE PLAN čekám jen ze zvědavosti a s předtuchou, ženepůjde zrovna o můj šálek kávy. Ta se naplňuje zcela okamžitě,během několika sekund. Popíšu vám mojí reakci na první chaotickérejdění, kdy sebou celý ansámbl začal do onoho pódiového kraválu nekoordinovaněkomíhat. Ta reakce byla stejná, jako když se v úvodu slavnostní večera ve Vladislavském sále Pražského Hradu partička politiků od Top 09, tehdy ještě za přítomnosti kudrnatého Dominika Feriho, s prvním urážlivým vyjádřením Miloše Zemana na něčí adresu zvedla z židlí a beze slova prostřední uličkou mezi řadami hostů odkráčela. Pamatujete, jak ono pohupující se afro během Zemanovy řeči mířilo okamžitě k východu? Jáse také po deseti vteřinách otočil na patě a opouštěl plac.:-)Díky vynikajícímu loňskému albu „Black Medium Current“ mám onorských DŘDHEIMSGARD alespoň nějaké povědomí. Rozhoduji se tedy dát jejichsetu přednost před show polských BEHEMOTH, kterou již znám prakticky nazpaměť a nevidím z ní v Josefově ani sekundu. Nelituji svévolby. Black metal Norů měl hodně výraznou avantgardní a progovou stopu,co je však hlavní, ten večer mne opravdu bavil, a to nejen po hudební stránce,ale i co se týče bizarně vedeného vizuálu a energie, která šla z hudebníků. Pokudsi myslíte, že Ozzy Osbourne je ten pravý šílenec, tak to jste ještě asi nikdy nevidělifrontmana DHG Vicotnika. Tenhle chlápek funguje ve svém vlastním světěudržovaném bizarními sny, halucinogeny a mimosmyslovými pravidly. Neváhá taktřískat hlavou o odposlech, různě se po scéně plazit, dát pár ran svýmspoluhráčům, i přelézat zábranu mezi diváky, či na ně jen tak plazit jazyk. Pro kapelu je dobré, že působíoriginálně a autenticky. Hudebně však navíc také nemá chybu. Zůstávám vzadu na Obscure, kde se záhy dočkáváme přelomovéudálosti. Na Brutal Assaultu totiž vystupuje kapela, nejenže nehrající ani zdaleka metalovou hudbu, ale předkládající parádní rockový set s poselstvím. Šlo o klasiky post-punkové agotické vlny z osmdesátek, skotské rebely a revolucionáře NEW MODEL ARMY.Parádní rocková jízda plná hitů, nadšený šedesátník Justin Sullivan uprostřed a zvuk jako křišťál,který zněl do noci a člověk si vlastně ani nepřipadal jako na festivalu typu BrutalAssault. Posluchači, jejichž počet v průběhu koncertu Skotů před pódiem strmě narůstal, opláceli kapele nadšením. Přelomové na tomto koncertě bylo,že se ukázalo, kam až lze s dramaturgií festivalu zajít a že to nebude působit ani trochu nemístně, pokud budou změny prováděny s citem. Díky tomuto koncertu si tak dokážu představit, že na některém z dalšíchročníků dojde i na kapely z podobného ranku – THE CULT, THERAPY?, THEWILDHEARTS, WARRIOR SOUL, MONSTER MAGNET nebo třeba i Warwickovce THE ALMIGHTY. Tyhle věci spolu s industriálními monstry NINE INCH NAILS, SKINNY PUPPY, ROB ZOMBIE, či nu-metalisty DEFTONES, řadím mezi to, co bych v příštím roce nezvládl ignorovat. Je pravda, že právěNEW MODEL ARMY rozkopli nová vrata a odehráli parádní půlnoční set. Když se vracím ze zadní části areálu na hlavní plac, jsem již hodněunavený. Fakt, že kalifornští HEATHEN doslova masakrují svým zvukovým válcem, poznat ještě stačím a na chvíli se zdržím. Škoda, že už jsem neměl příliš sil na to sezdržet déle. Za těch deset minut jsem se dozvěděl, že i dalším klasikům z kolorituBay Area scény se výstup v Josefově vydařil. HEATHEN vše totiž hrnuli v naprostomocném US power/thrashovém podání a nebyli k zastavení. Co tedy závěrem? Festival během letošního ročníkupřekonal další pozitivní mety, zejména pak ty, které se týkaly pestrosti dramaturgie,služeb, počtu fanoušků ze zahraničí, a postupně se omlazujícího návštěvnictva. Jedině tudy vede cesta k dlouhověkosti. Jsem rád, že BrutalAssault pořád drží styl a ve své hudební nabídce je stále aktuální a zajímavý –tedy dokáže reflektovat to důležité a vkusné, co se na scéně nejen extrémního metaluzrovna daný rok děje. Jen tak dál. Nejlepší ročník! A to tvrdím po třinácti účastech.http://www.crazydiamond.cz/diiv_frog_in_boiling_water_recenze/3255http://www.crazydiamond.cz/diiv_frog_in_boiling_water_recenze/3255nobody@nothing.com (Tomáš)Brooklynští DIIV se letos po pěti letech vrátili s novým albem „Frog In Boiling Water“. Předchozí desku sice nepřekoná, ale je to celkově příjemný a poctivý kousek, který jasně potvrzuje znovuzrození žánru shoegaze. Kapela vzniká v roce 2011 ještě pod názvem DIVE, jako klasické kvarteto. Dvě kytary, basa, bicí. Ano, odkazuje to na známý song NIRVANY, i když jejich hudba se s touto grungeovou legendou úplně míjí. Bohužel až dodatečně zjistili, že název DIVE už používala začátkem devadesátek jedna belgická industriální kapela. A protože slušnost ještě nevymřela, tak z respektu k nim si změnili psanou podobu názvu na DIIV, i když foneticky se to čte prakticky stejně. No a právníci pak nemají co žrát…První dvě alba, „Oshin“ z roku 2012 a „Is The Is Are“ z roku 2016, definovala zvuk kapely jako primárně post-punkový základ, šmrncnutý trochou math rocku, indie, shoegaze a dream popu. Je na nich pár zajímavých songů, ale obecně jsou ty alba za mě maximálně průměrná. Sráží je nevýrazná melodika, plochý zvuk a slabý drive. To se překvapivě změnilo na trojce „Deceiver“ v roce 2019. Mohutný, temný, výrazně tvrdší a velmi kvalitní zvuk se posunul více směrem k alternativnímu rocku s občasným nádechem indie-rocku, psychedelie a post rocku. Více důrazu bylo dáno též shoegaze postupům, zvukovým stěnám a budování atmosféry. Melodika dospěla, písničky získaly jasnější kontury a svébytnost. Tady je to za mě bez debat minimálně 80%, a v rámci debat bych možná byl ochoten uvažovat i o 90%.Tím se pomalu dostáváme k letošní novince, kde kapela dokončila svůj přerod v moderní shoegaze formaci. Tento styl, v jeho čisté a zvukově kvalitní podobě, absolutně dominuje nové kolekci. 10 houpavých, down-tempo písniček, se skvělou produkcí, zasněnou náladou a moderním zvukem. Tím myslím hlavně hlukové stěny moderního shoegaze, které zdaleka nejsou tak špinavé a noisové jako v první generaci v devadesátkách. Naopak, kvalitní zvuk to posunul do posluchačsky příjemnější a přístupnější formy a přitom zachoval tu nádhernou atmosféru. Zvuk obecně je základní dominantou alba. Kytary rozehrávají širokou paletu efektů, basa bublá lehce v pozadí a bicí to vše drží hezky pohromadě v relativně úsporném stylu. Melodicky určitě nečekejme výrazné hitovky. Potřebuje to rozhodně několik poslechů, aby se člověk v písničkách zorientoval. Pak se tam pár zajímavých kousků vyloupne, ale primární je atmosféra. Zpěv samotný je často téměř „šeptaný“, ale díky výše zmíněné kvalitní produkci a skvělému zvuku je vždy jasný a čitelný. Zdvojené linky, harmonie, vytažení do popředí v klidnějších pasážích, všechno to napomáhá, abychom ho neztratili pod nánosy kytarových zvuků.První trojice skladeb „In Amber“, „Brown Paper Bag“ a „Raining On Your Pillow“ je nejsilnější částí alba. Všechny výše zmíněné shoegaze jistoty zde najdeme v plné míře, včetně výraznějších melodií. Zajímavá „Somber The Drums“ představuje zasněnější verzi INTERPOL a lehce odkazuje k post-punkovým začátkům kapely. Old school shoegaze je naopak „Soul-net“ se silným post-rockovým nádechem. Ano, můžete si říct, že je to „jen“ další shoegaze album, a těžko se to bude vyvracet. Mě renesance tohoto hudebního stylu v posledních letech baví a zjevně v něm pořád je potenciál na další rozvoj.http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7-10srpna2024_patek_den_treti_koncert/3254http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7-10srpna2024_patek_den_treti_koncert/3254janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Se zvukovou stránkou koncertních setůjsem byl po celou dobu festivalu Brutal Assault nadmíru spokojen. Asi holt cílímna kapely, pro které je koncertní projev prvořadý a vše majídokonale vychytané. Docela tak nechápu kritické názory. Jasně,kapitolou samou pro sebe byli určití progresivci, jako třeba německáOBSCURA, kteří když jim klekne notebook, tak na pódiu nepředvedouani ránu, ale to jsou přesně ty kapely, na které do Josefovanejezdím a kterým se snažím vyhýbat. Rovněž Paul Masvidal byse měl rozmyslet, jestli chce pod jménem CYNIC ještě vůbec hrát rock anebo spíš lidem odprezentovat svá dechová cvičení (vím to jen z vyprávění, prodávám, jak jsem nakoupil).:-) Tyhle kapely by mělypředevším zvážit míru svojí popularity a uvědomit si, že záležitost perfekce má také nějaké hranice, a ne se na vystoupení připravovatdvojnásobně dlouhou dobu než všechny ostatní kapely a ještě vše nakonec zazdít. Dobře sipamatuji, jak před pěti lety byli švédští PAIN OF SALVATIONumístěni v poměrně prestižním hracím čase na hlavní pódium,a pak měli ze všech večerních kapel, co kdy v Josefově hráli, naprosto nejmenšínávštěvnost. Organizátoři by je měli nahnat do Octagonu, což je myslím optimální prostor odpovídající jejich žádanosti. Ten nezmiňuji náhodou. Na téma právě malé scény uvnitř hradeb v tomhle dílu ostatně ještě dojde,neboť jsem zde a právě v pátek shlédl své první a dosud jedinévystoupení.Od půl jedné si nemohu nechat ujítdůrazný výpad švédských chrastivců LIK a nelituji ani minutu a držím celý set.Naprosto strhující dřevní death metal staré školy, působil jako zpočátků dráhy ENTOMBED. Koncert prostý pozlátek hromadulidí potěšil a ještě přesvědčil černé vizionáře, žeopravdová metalová hudba bez příkras má pořád potenciál. To dánští SVALBARD, vystupující hned po nich, mne opravdu nechytli, holt mladšíročníci - respektive uštěkaná, chaotická moderna, reprezentovala alternativní proudy v rámci black metalu, vyvěrající až z hardcoreprostředí. Holka u mikrofonu byla vzhledově celkem fajnová sympaťačka, alehudebně to šlo úplně mimo mne. Vyrážím tedy na pozdní oběd. Kam? No přece Ke kulatý bábě!Do areálu se vracím až před čtvrtou odpolední, kdy vidím část setu belgických bestií ABORTED, jejichžznamenitě malované gore obálky desek mne fascinují. Vystoupenímá slušný náboj, ale je to všechno dle předpokladů tvrdší, než jsem schopenposluchačsky vstřebávat. Následují američtí TOXIC HOLOCAUST, kteří, stejně jakoHAVOK, předvádějí ne úplně špatný thrash metal přímočařejšího a ne úplněrozmáchlého provedení. Tyhle kapely mám všechny prakticky vjedné lajně, na jejich samostatný koncert bych nešel, ale jednouza čas si poslechnout na Brutalu čtyři skladby od každé z nich, proč vlastně ne? Všechno u nich šlape jak má, kytarista odvádí výbornou práci, ale nenacházím v rámci hudby trojice nic, co by kapelu posunulo z pelotonu obdobných žánrovek, takžeokolo páté odpolední odcházím poprvé na koncert do Octagonu, kde se jižsvědomitě chystají naši MALLEPHYR. Tuzemská blackmetalovásenzace, která má čerstvě venku zdařilou desku, v pořadí jižtřetí, je zde vítána plným placem. Jako klaustrofob si musím trochu zvykat na jiné prostorové uspořádání a z něho vyvěrající skutečnosti. Což o to, koncert samotný byl na malém prostranství dobřeodehraný, s nasazením a povedeným zvukem, nicméně jsem seujistil, že asi nebudu patřit k příznivcům Octagonu – tohle místo mě totiž až moc evokuje vězeňskýdvůr. Všude dokola cihlové stěny dovýšky pěti metrů a modré nebe nad hlavou, zkrátka koncert nadně osmihranného hrnce. Jo a ještě něco, samotným MALLEPHYR by určitě prospěla přirozená noční tma.Ukrajinští JINJER jsou již velkýmihvězdami s širokou fanouškovskou základnou u mladší generace fans a s kvalitní produkcí.Rudé sexy oblečení frontmanky upozorńuje na fakt, že Taťjana opravdunepodceňuje ani takový „detail“ jako je vizuální stránka.Pokud někdo mluvil o narůstajícím počtu velkých osobností meziženami/hudebnicemi v současné tvrdé hudbě, pak se připojuji se souhlasem. A je to dobře. Scéna už není jen tu a tam o nějaké basistce, ale vesvětové špičce už působí řada kapel, které ženský element vpodstatě táhne a tyto kapely jej staví po právu na odiv. Tak schválně,napočítáte alespoň deset velkých kapel extrémní scény, kde jestěžejní členkou žena? Myslím si, že by to už nemusel býtproblém. JINJER mě baví, jejich styl má blízko ke groove metalu,ale možná i deathcoru, djentu či nějakým rytmičtějším formám progresivníhometalu, ale výsledek působí dostatečně uceleně. Je to technické, tvrdé, moderní, riffy burácí,rytmika je parádní a spousta skladeb má i melodické vyústění anějaké ty vrcholky.Bezvadná připomínka starých DEATH z obdobíjejich druhého alba „Leprosy“ se jmenuje LEFT TO DIE a je revivalem legendy asi tak napůl. V sestavě jsou totiž dva členové,kteří v kapele DEATH působili a na zmíněné řadovce se kdysi podíleli – kytarista Rick Rozz a basák Terry Butler. U mikrofonustojící předák od GRUESOME Matt Harvey odvádí v rámci growlu skvěléřemeslo - je od mladého Chucka prakticky nerozeznatelný. Kapela zníopravdu autenticky a hnilobně a předává atmosféru legendárníhodíla v dokonalé podobě. Kdo z pamětníků by si rád neposlechl skladby jako„Leprosy“, „Forgotten Past“, „Open Casket“, „Pull thePlug“ nebo „Left To Die“ ve výtečném démonickém provedení? Kytarové valy burácí, rytmika duní tradiční ozvěnou, pod pódiem je natřískáno a někde tamuprostřed se točí mocný smrťácký circle-pit. Extáze!Odcházím na Obscure stage kvůlikoncertu gothic/heavymetalistů UNTO OTHERS, kteří jdou cestoumelodických a přímočarých písní, svou atmosférou spadajícíchk podhoubí temných osmdesátých let. Kudrnatí hudebníci se šminkami a kuriózní nadváhou se na pódiu různě natřásají, takžezískávám dojem určité nepatřičnosti, byť skladby opravdu bavía oceňuji vynalézavost a skladatelský talent kvartetu. Mám obějejich alba, líbí se mi, ale s návštěvou koncertů to u těchtoAmeričanů z Oregonu přehánět asi nebudu. Zvuk je sice čistý, ale neřeklbych že by měl nějaký větší tah. Když se vracím k hlavnímpódiím, již zahajují svůj program švédské doom-metalovélegendy CANDLEMASS, dokonce v kompletní sestavě, jaká v roce 1986 nahrála debutové album„Doomicus Epicus Metallicus“. Z mého pohledu jejich nepřekonatelnou desku. U basy dlí šedovlasý kapelníkLeif Edling, který se dlouhá léta nemohl účastnit koncertních tažení a platil jen za studiového hráče, a za mikrofonem vybírá táhlé vokální oblouky Johan Längqvist, pastvou po uši je pak koncertní set skládající sevětšinou z klasik osmdesátých let. Mysteriózní songy se historickou patinou dodávají v kulise hradeb celému večeru na vyšší strašidelnosti. Celé vystoupení působímajestátně a letitá kapela se tak může těšit z koncertníhoúspěchu.Hojně proklamovanou a mnohými očekávanouudálostí bylo vystoupení našich CULT OF FIRE v doprovodupražského symfonického orchestru, se kterým byly přehrányukázky z díla našeho předního skladatele vážné hudby BedřichaSmetany. Oceňuji, že se tento projekt dokázal realizovat a všechnutu námahu, co mu předcházela, zúročil v obstojný zážitek mnohých, kteří o této kapele třeba ještě ani neslyšeli. Skladby byly doprovázenypohyblivými obrázky s výhledy na panoramata české krajiny, zříceniny, hrady a zámky, řekuVltavu, hlavní město Prahu a podobné věci. Symfonická složka bylaprecizní a ta metalová tomu všemu vlastně ani moc nevadila.Rušivé byly sice trochu bicí, které působily moc nahlas a byly pojatéve více strhujících tempech, než by se mohlo hodit. Navystoupení jsem slyšel spíše chválu, i když nějaká kritika setaké našla, já osobně zůstávám spíše bez názoru, protožeinstrumentální hudba jde většinou úplně mimo mne. Jsem však rád, žecoby reprezentace pořadatelské země, na podobně prestižní a mezinárodníakci, vystoupení vůbec proběhlo.Angličané ARCHITECTS jsou už pár let velkoukapelou formátu BRING ME THE HORIZON a jejich moderní show mne ve výsledku opravdu bavila. Jestliže se mají mladí lidé, teenageři ananejvýš dvacátníci, nějakým způsobem dostat k tvrdé hudbě, asije nejpravděpodobnější, že to se tak stane skrze hudbu kapel, jako jsouprávě ARCHITECTS. Kapela sice využívá spousty efektů, podkresů,ale více méně ctí zvukovou perfekci a jejich koncert působímoderně a nabušeně a jde ve všech směrech o velkolepou show, která má nejvyšší parametry aktuálního rockového mainstreamu. Své taky dělá, žekapelu táhne opravdu výtečný frontman, který není jen skvělýmzpěvákem, ale i zdatným performerem, který dokáže dostat do varu opravdu velkou spoustu lidí. Přeji jim úspěch. Slovinské LAIBACH bych si doma asi nepustil, ale na Brutale jsem jeviděl v koncertním provedení již podruhé a znovu mne dokonalepřikovali. Strhující, strojově přesná, svým vyzněním chladně odlidštěná apřesto velkolepá jízda využívající obdobný efekt spojení muziky s pohyblivými obrázky, jako je tomu třeba v případě PINK FLOYD. Fascinuje mne, jak se jejich strojová aneživotná hudba mimořádně vkusně a účelně doplňuje svizuálem, ať už s obrázky na plátně, tak postoji, gesty a stylovými oděvy samotných hudebníků. LAIBACH jsou mistry v práci se symboly a účinekjejich show je maximalistický. Opětovně fascinovala doprovodnázpěvačka Marina Martensson, sošně stojící vzadu uprostřed scény s vypnutýmhrudníkem a účesovým modelem Saskia, tohle byla pýcha adominance prvního řádu - a tak se mi při odchodu honí hlavou jediné - „To byla ale ženská!“ Milan Fras byl znovu až podezřele vyklidněný a jeho bezemotivnost výtečně souzněla s instrumentální složkou skladeb. Výtečný zážitek.http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7-10srpna2024_den_druhy_koncert/3253http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7-10srpna2024_den_druhy_koncert/3253janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po fanaticky hltané středě,kdy jsem od brzkého odpoledne prakticky nevěděl kam dřív skočita viděl zde rekordní počet vystoupení během jednohofestivalového dne, se situace ve čtvrtek vrátila do normálu a bylto vlastně takový běžný brutálovský den. Počet sledovanýchkoncertů se sice snížil, ale jejich kvalita byla o to zajímavější.Několik finálních performací právě ze čtvrtka vlastněpovažuji za top koncerty celého ročníku a dost pravděpodobně ihistorie josefovského festivalu. Ano, mám na mysli předevšímvystoupení britských patologů CARCASS (viděl jsem je zde užpočtvrté) a norských rouhačů SATYRICON (rovněž počtvrté) a u ani jedné kapely bych neřekl, že jde jejich forma dolů. Onapumpovaném programu letošního ročníku svědčilo, že jsemmusel vynechal vystoupení jedné ze svých nejoblíbenějšíchkapel v rámci tvrdého metalu a sice koncert amerických TESTAMENT, neboťna třetí scéně tou dobou vystupovali BARONESS, kapela, která knám nejezdí až tak často jako borci z Bay Area a s jistotou o ní můžu říct, žepřináší svěží a hravý vítr do dramaturgie.Dopolední regeneraci v nekritémpadesátimetrovém bazénu města Jaroměř střídá ne úplněvčasný příchod do areálu. Na značce před Marshall stage jsemkolem čtvrt na tři, tak abych stihl set amerických thrasherůHAVOK. Kapela již nějaký ten pátek patří mezi stálice vytrvale populární thrashové scény a svůj program nepodceńuje. Mne však na HAVOKpořád něco schází. Abych si je dokázal přiřadit ke špičce,museli by prostě nabízet víc. Co mě tedy vadí? Možná menšíoriginalita, možná nejsou na mne až tolik mohutní a různorodějivedení, a nebo že by jim chyběly nějaké ty skladby schopnépřekonat úzkou subžánrovou ohradu? Asi z každého trochu.Každopádně jejich vystoupení je vcelku dobré, ovšem ne ažtolik, abych si na něj za rok vzpomněl. Polští progresivci RIVERSIDE jsoureprezentanty spíše náladovější části žánrovéhospektra a je jim vlastní pohodová poslouchatelnost, která i blíženeobeznámeným umožňuje snadněji pronikat do jejich rockovýchskladeb. Kapela se stejně jako na Basinfirefestu omlouvala za to, ženení zcela metalovou skvadrou a na akci je zvláštností, zároveňvšak zkušeným způsobem odehrála svůj art-rockový program,který byl prostý prvoplánovosti a nebyl až tak uměleckypřepjatý, aby to leckoho odradilo. Trochu mne mrzí, že jsem sinechal ujít americké deathmetalové klasiky INCANTATION, na kteréjsem posléze slyšel jen samou chválu, ale dal jsem při jedné z dešťovýchpřeháněk přednost šetření sil. Na plochu se vracím s úvodemvystoupení deathcoreových WHITECHAPEL. Jejich žánr mi je sicecizí, ale poslední řadová deska „Kin“ u mne budí naděje dobudoucna a jisté sympatie stran implantování melodických čimelancholicky vedených momentů do zhutnělého a houpavě vedenéhomasívu. Bohužel, vystoupení je zřejmě věnováno jejich staršítvorbě, a tak jde o vyrvál od začátku do konce. Sicky v kobce nadpivkem kapelu chválil, já zůstal v každém ohledu neuspokojen. Blíží se sedmá večerní a jižstojím na obvyklém místě před Sea Shepherd scénou, kam právěvbíhají kalifornští FORBIDDEN. Jejich aktuální zpěvák NormanSkinner hlasově velmi připomíná Russe Andersona, stabilnídvojici Craig Locicero (kytara) a Matt Camacho (baskytara) aktuálně doplňuje za bicímisedící Chris Kontos, který si před třiceti lety udělal jménosvým výkonem na debutu „Burn My Eyes“ tehdejší Bay Area komety MACHINE HEAD, apak také skvělý kytarista Daniel Morgrain, jenž je znám zaktuální sestavy kanadských blouznivců VOIVOD. Lze říct, že tahle v našichzeměpisných šířkách ne zrovna často vystupující thrashovájednotka platí nyní za all-stars band. FORBIDDEN to navíc úžasněšlape a prostorem tak lítají především klasiky z prvních dvouřadovek, nedostižné letky „Forbidden Evil“ a o něco techničtější dvojky „Twisted Into Form“, tedy skladbyjako „Chalice Of Blood“, „Through Eyes Of Glass“ nebo „Stepby Step“. Vynikající set plný nasazení a skvělých hráčskýchvýkonů s lehkostí rozpoutal circle-pit, na jehož hraně jsem se dokázal ubalancovat.Oslava žánru!Je udivující, jak britští veterániCARCASS nejenže stále drží krok s lavinou nových smeček, alestále nabízejí neskutečnou koncertní kvalitu a přesvědčivost vlastníchzbraní. Leckdo je i letos může bez problému dosadit do pozice nejlepšíkapely celého ročníku. Já osobně je tedy opravdu vidím nanejvyšším stupínku. Takhle technicky vycizelovaný, zvukovědokonalý, a zároveň hravý a s radostí podávaný set plný extrémní hudby tady snad letos nezazněl. Jádro samozřejmě tvořily skladby z nového alba „Torn Arteries“ a také ze zřejmě nejslavnějšího opusu „Heartwork“ z roku 1993, ale v podstatě se ochutnávalo ze všech koutů diskografie. Když se rozjel pochodový a poměrně úsporný rytmus „Dance Of Ixtab“ a do toho se přidal nosný kytarový riff, nutilo mě to k úsměvným hláškám ve stylu: „Vždyť jeto přeci skvělý jako METALLICA!“ Nikdy jsem sineuvědomil, jak je aktuální feeling hudby CARCASS blízko stoner metalu. V každé skladbě jsem si užíval tu přehršel bluesových vyhrávek a pestrý kaleidoskop rytmů. Ať už se hudba CARCASS v průběhulet a dekád vyvíjela a liverpoolští se nikdy nezříkali žádného svého období, při koncertní prezentaci do sebe všechno zapadalo avýsledkem se stala luxusní katarze výtečného metalu. Jediné cozůstalo neměnné, byl samosebou ohnivý chrčák Jeffa Walkera. Tohle bylonaprosto geniální vystoupení, kdy každý člen odevzdal maximum avše dokonale zapadalo, navíc z kapely byla cítil ohromná radost zhraní. To co předváděl ve zvonáčích lehce podupávajícísabaťák Bill Steer na svůj nástroj, mělo punc geniality!Nejlepší koncert na Brutalu, ever!!!S těžkým srdcem upouštím odsledování mých oblíbených TESTAMENT a přecházím na druhýkonec areálu k BARONESS. Nelituji, neboť ti od začátku baví svou rozvernourockovou hravostí, nasazením i proměnlivými náladami. Kytarovái vokální souhra mezi Johnem Baizleyem a Ginou Gleason nemá chybu,stejně jako fakt, že se ve zvuku BARONESS potkávají hutnějšísludge momenty s prvky čistě rockovými. Navrch zde zní spoustasólíček a vyhrávek a celkově všechno chytá jakousi snovoupestrost. Rytmika je úžasná a v čistém zvuku precizně vedená ačitelná. Když mne Mauglí šeptá, ukazujíc na drobného basákaNicka Josta: „Takovej nenápadnej týpek a co na tu basu předvádí,to je neuvěřitelný, co?“ nemůžu jinak, než mu dát za pravdu.Jostův nástroj, stejně jako bicí Sebastiana Thomsona, se stalybytelnou konstrukcí vystoupení BARONESS. Mít tyhle dva za zády,je pro Baizleyho výhrou, stejně tak zaujetí „baronessovskéhoKirka Hammetta“ Giny Gleason. V Josefově zazněl průřez tvorbou stěžištěm spíše u novější části tvorby Jižanů, tedy songyjako „Beneath the Rose“, „Shock Me“, „Take My Bones Away“či „Last Word“.Po dlouhé pauze se na festivalovémpódiu v pevnosti zjevují norští SATYRICON. Jsou v každémohledu jiní, dost možná vyspělejší, přesto stále drtivý a vkaždém ohledu předvádějí silnou show. Satyr v bílé džíscenejevil po náročných zdravotních peripetiích známky zaváhánía plnil svou úlohu frontmana a hlavní tváře souboru na 100%. Z démonického Frosta je vyšlachovaná asketická mašina pohánějící výstupohromnou porcí energie. Vlevo na pódiu stojí vikingský kytarista, vpravohezoun připomínající Jareda Leta vrhající raraší úsměvy na dívky s warpainty stojící v prvních řadách. Nejslavnější personounacházející se tou dobou na pódiu je však ta pátá osoba - týpeku baskytary - neustále v pohybu, vířící svojí kudrnatou hřívou, plnící zodpovědně úlohu nenápadného dělníka v černém.Neustále skloněný, potřepávající hlavou, dodávající show napohybovém nasazení. Zhruba okolo třetí skladby se přistihuji,jak užasle vydechuji s větou: „Do prdele, vždyť to je Frank Bello zANTHRAX“. Všiml si vůbec někdo basáka ANTHRAX v sestavěSATYRICON? On tam naprosto perfektně zapadl. Vedle mrňousů jakoScott Ian působí v ANTHRAX vyšším dojmem, vedle vytáhléhoSatyra je naopak spíše střízlíkem Bello. Vystoupení Norů z přibývajícímčasem graduje, kapela využívá skladeb z valné části svéhoportfolia. V úvodu zní pomalu se rozjíždějící chmurka „ToYour Brethren In the Dark“, aby se záhy vše rozjelo do vyššíhotempa a masív uhrančivého vystoupení vězel na skladbách jako„Repined Bastard Nation“, „The Pentagram Burns“, „Now,Diabolical“ či „Deep Calleth Upon Deep“. Finále jemasakrující „Mother North“, „K.I.N.G.“ a ještě jedna věcz úsvitu kariéry. U mne stříbrná příčka v rámci letošníhoročníku!http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_2024_streda_koncert/3252http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_2024_streda_koncert/3252janpibal@seznam.cz (Stray)Organizátorům se letos podařilofestival po mnoha stránkách zdokonalit, to poznal i někdo, kdo sizrovna nelibuje v mimohudebních speciálních nabídkách. Zkrátka, člověk za ty čtyři dny zdaleka nestačil navštívit všechna místa a atrakce, nedostal se do všech koutů areálu, neokusil všechna jídla, která by za to možná stála, a hlavně - musel výrazně škrtat i mezi oblíbenými kapelami, protože setoho v pevnosti dělo až tak nadmíru, že oči i uši přecházely. Stran celkové dramaturgie a vystupujícíchkapel šlo pravděpodobně o vůbec nejširší a nejpestřejšínabídku v historii. A ta nás zajímá v prvé řadě. Jdeme tedy na věc.Do areálu vcházím ve středu v pravépoledne. Zrovna zahajují svůj set němečtí thrashmetaloví veteráni EXUMER.Kapela vedená jediným původním členem, usedlým kytaristou Rayem Menshem a podmračeným bojovným řízkem u mikrofonu Memem Von Steinem,ze kterého prýštil neklid na všechny strany. Jejich thrashovýnáklep bez zásadní osobité nadstavby nepatřil zrovna k magnetůmstředečního dne, a tak jsem po třech skladbách pokračovalvyřídit potřebné náležitosti ohledně platebního čipu.Belgičtí speedaři EVIL INVADERS ovládli děnívelmi záhy a jejich set byl oslavou autentického retro metalu. Mít ve svém středu natolik zaníceného lídra, jakým bezesporu je Johannes Van Audenhove, je prostě výhra. Ano, vážně, ačkolivkapela patří mezi méně zkušené a má na svém kontě za dekádufungování teprve tři desky, je pro mne synonymem všeho, co sipředstavuji pod pojmem pravá metalová hudba. Fakt, že mají ve svém portfoliu spousty skvělých skladeb, poznal i ten, kdo je zde vidělpoprvé.Američtí nestoři grindcoreTERRORIZER, v sestavě hned s duem někdejších členů MORBID ANGELDavem Vincentem a Petem Sandovalem, se do pevnosti přišli svým setem bavit.Osobně jsem jejich výstup jen letmo občíhnul a ujistil se, ženejtvrdší žánr extrémní hudby nikdy nebude mým šálkem.Hromovládné severské kladivo dopadlo na plochu areálu s výstupemšvédského tria GRAND MAGUS, tedy kapely, jež je od počátkuinspirována odkazem Diovských BLACK SABBATH a conanovských válečníků zpoza Atlantiku MANOWAR. Vydrželjsem na celý set, neboť představoval žádané vybočení zestylových mantinelů festivalu a zvuk těchto vikingů, od začátku vedených JanneChristoferssonem, měl zkrátka sílu. Nejlepší song? Ano,samozřejmě „Steel versus Steel“.Po instrumentální stránce rozhodněnejsou THE BLACK DAHLIA MURDER špatnou kapelou, byť u nich za bicími sedínesporný fanatik, ale to co mě na jejich vystoupení opravdu vadilo, bylprojev a vízor vcelku starého (ročník jeho narození 1982 shledávám překvapivým) necharismatického zpěváka Briana Eschbacha, kterýse coby bývalý člen (kytarista) nedávno stal náhradou za zesnulého Trevora Strnada. Nic promne. Čtveřice špinavých zvířat RED FANG, pohybujících se obvykle na periférii amerických měst podél hořících popelnic, jak známo vyznává dunivýstoner rock ´n´roll, a jejich hudba zde opravdu leckoho učarovala. Koncert měl tah na branku, ale z mého pohledu se jednalo o standardní vystoupení jinak docela vtipné partičky.Američanům zkrátka stále chybí výraznější vypalovačky. Osobně jsem je zde zažil již potřetí.Modernu v rámci metalu představovali kanadští SPIRITBOX a rozhodně nezklamali. Jejich front-woman Courtney LaPlante působídojmem ženy, se kterou není radno chodit do názorového rozkolu,neboť si vždy prosadí svou. Mně osobně jejich crossovernu-metalu, djentu a moderních umělých prvků vlastně bavil a to fakt že dost.Kapela působí zdravě sebevědomě, ale nepochybně také prokázala, žena to všechno má. Jamie Jasta se svými HATEBREED vtrhl na pódium velmizáhy, pobyl jsem jen na dvě skladby, neboť mne na druhé straněareálu čekala jiná a z mého pohledu zajímavější výzva. VLTIMAS rozhodně nezklamali a svýmblack/deathem si získali řadu přítomných, ostatně jako vždy. Po druhé desce už sez kapely tří velkých osobností stává velká stálice. Na DavidaVincenta, Runne Eriksena a Flo Morniera si vždy najdu čas. Skvěládeklarace temnoty.Protože jsem si vloni nenechal ujítcelý set floridských ďáblů DEICIDE, kdy zde zazněla celá druhářadovka „Legion“, letos jsem na přítomnosti u jejich výstupu až tak nelpěl. Popravdě, zmíněné album považuji v rámci diskografie za jejichdalece nejlepší. Stihl jsem však v rámci průřezu tvorbou třiposlední skladby a znovu se přesvědčil, v jak strhujícímnasazení jsou koncerty čtveřice okolo samozvaného ďábla Glenna Bentona odehrané. Opět potěšiloneskutečné nasazení bicmana Stevea Asheima, čistý a průrazný sound ataké song „Dead By Dawn“, jež se nacházel mezi slyšenými.Znovu otočka a zpátky do zadní části areálu,neboť zde hrají belgičtí post-rockeři BRUTUS, se zpívajícíbubenicí, půvabnou Stefanií Mannaerts ve svém středu. Přesně za soumraku jsme dostaliopravdu úžasný koncert, kterému dominoval naléhavý vokáltalentované hudebnice. Další z význačných odboček ze sféry extrémního metalu festivalu slušela. Chválím velmi. Atmosféra, zvuk, prožitek, to všechno bylo v podání BRUTUS vyloženě dohnáno k dokonalosti. Odcházím však ještě předkoncem, abych na jednom z hlavních pódií stihl kalifornskélegendy thrashe EXODUS, zde předvádějící doslova krvelačnéhody. Jestli někdo letošní ročník Brutal Assaultu z pódiařídil, pak by v úzkém výběru hlavních adeptů na tento postnesměl chybět Steve „Zetro“ Souza. Téhle ukvičené arozďurděné kouli na pružině byla scéna zkrátka plná. Steveneustále burcoval dav, gestikuloval a umanutě ukazoval ke svéhrudi a na podlahu pódia, navíc chrlil texty s neuvěřitelnoukadencí a zápalem. Zkrátka neskutečná jízda, která znamenalaprůřez tím nejlepším z širokého portfolia kapely. Nejvíce bavila osmdesátková klasika, ačkoliv se Američané nebáli sáhnout k některému z novějších táhlých válů. Tandem GaryHolt a Lee Altus platí za neskutečnou sekyrnickou mašinu aklobouk smekám před veteránem Tomem Huntingem za bicími, jež máza sebou náročnou chemoterapii. Vrcholy? Kriste pane, těch bylo -„Fabulous Disaster“, „Lesson In Violence“, „Black List“nebo „Toxic Waltz“? Kdo ví, něco z toho.Právě díky masakru americkýchlegend jsem oželel výstup TRIUMPH OF DEATH na Obscure stage, jmenovitě koncertníreinkarnaci kapely HELLHAMMER, za kterou nestál nikdo jiný nežcharismatický Švýcar Tom Gabriel Fischer. Středeční den Brutalu senakonec ukázal zcela nejnabušenější a toho lítání sem a tam, z jednoho konce areálu na druhý, měl tou dobou za sebou užfakt hodně, takže jsem musel zvolit jednu věc, kterou vysadím a trochu si odpočinu.Volba padla na Toma. EXODUS jsou pro mne zkrátka víc. Jako vynikající se záhy ukázal ivýstup norské blackmetalové legendy ABBATH, projektu soustředěném okolo kontroverzní figury scény, nyní pravděpodobně sekající latinu apřehrávající zde v strhující formě a kulisách mrazem ošlehanézemě vypalovačky IMMORTAL. Neboť jsem zmíněného interpretaviděl před půl rokem v pražském Paláci Akropolis, stačila mnenyní zhruba polovina setu. Každým okamžikem se blížila poměrněvytrvalá dešťová přeháňka a já se beztak potřebovalobčerstvit a doplnit síly. Za ne zrovna zanedbatelného deště apřed menším publikem, než by si bývali byli zasloužili, vystoupili americké legendy osmdesátkového heavy metalu ARMOREDSAINT, v jejichž řadách působí nejedna legenda. Předně vynikajícízpěvák John Bush, baskytarista Joey Vera, či bratři Sandovalové.Stylově tahle kapela patřila k těm, které záběr celého festuposunují k různorodosti a dělají jej pestřejší. Rozhodně zaujal profesionální výkon,hodně solidní zvuk a velké nasazení od zkušených borců, kteřísi nenechali zkazit deštěm náladu a ani s tím souvisejícím faktem,že ten den prakticky dohrávají před prořídlou popůlnoční audiencí. ARMOREDSAINT rozhodně patřili k ozdobám festu a celkově velmi zajímavézadní Obscure Stage dodali na šťávě. Skvělý set. A teď rychle do stanu aspinkat...http://www.crazydiamond.cz/znouzectnost_the_end_recenze/3247http://www.crazydiamond.cz/znouzectnost_the_end_recenze/3247janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Něco už jsem nastínil v netradičněvedeném koncertním reportu z minulého týdne. S hudbouZNOUZECTNOSTI se teprve seznamuji a činím tak nyní opravdu vevelkém. Ono to vlastně ani jinak nejde, pokud člověka až stakovým zpožděním zaujmou písničky od kapely, která jich má vesvém portfoliu za těch skoro čtyřicet let ...no řekněme mnoho stovek. To, že dlouholetýpříznivec rockové (ve valné míře však spíše metalové) hudby objeví kouzlo kapely ze stejného městaaž zpětně, může o lecčems vypovídat. Buď že je dotyčný blbec :-), nebo naopak, že se z dlouhodobého pohledu dotyčná kapela věnujemnohem méně iniciativám vlastní propagace a mimohudebníhozviditelňování, než tvorbě hudby stranou hlavního proudu. Každopádně s novinkou ZNOUZECTNOSTnespěchali a na výsledku je to znát. Je dokonale vyžehlená, úhledná a odpovídá věku těchto rockerů. V pražském studiu Jámor pod dohledemOndřeje Ježka vznikla vyzrálá punk-rocková sada přímočarýchpísniček, ve kterých je v podstatě všechno na svých místech.„The End...?“ je prvním počinem ZNC po desetileté pauze a z albadýchá nejen odžitost, vyzrálost a nadhled, ale díky mnohdy hořkým textům také ironie. Je poznat, že hudebníci chtěli nějakým způsobem reflektovat současné dění kolem nás. Kapela na mne vždy dělala dojem jednotky, která si tak přežívá někde stranou, sama pro sebe. I dnes jistě hudebníky nikdo nepopoháněl. Tesknější nálada desky jevlastně i poplatná věku trojice, která aktuálně glosuje mnohdyneradostná témata a společenské jevy posledních let. Ta hudba jeo životě mnohem víc, než by se mohlo na první poslech zdát, tímmyslím hlavně fakt, že lyrika působí v řadě případů nadčasově. Věřím, žeby se dala vztáhnout i na jevy ovlivňující náladu ve společnosti i v nějaké jiné době.Každopádně jde o solidní rockové písničkyinklinující k street-rocku či jemnějším verzím punku a ty zachycují slušnou porci životních mouder. Na textechje možná trochu znát, že od roku 1989 jsme reálně nejblíže kbodu, kdy lze mluvit o špatném a nebo stále se zhoršujícímspolečenském klimatu, nicméně nasranost zde opravdu neslyším. Naději dávájiž první song „Všechny krásy světa“, jehož mottem jezjevně fakt, že je na každém, čím nebo kým se v životěobklopí. S tím souvisí i druhá „Ráno bude zase líp“, cobyvíra v lepší zítřky u jedince přihlížejícího globálnímu úpadku kolemsebe. Song mne svým refrénem trochu připomněl klasiku „Garden OfSerenity“ od RAMONES, ale je to asi jen zdání.Na poetickou notu se přikloní „Nařece Léthé“, čerpající svým názvem sice z antickémytologie, ale beroucí si na paškál věc aktuální, a sice krátkou paměť lidí, kteříve stavu nasycenosti a vlastního pohodlí ani netuší, kam by sevěci díky jejich ignoraci mohly neodvratně ubírat. Stejně jako se brněnskáINSANIA strefuje do různých zatvrzelců a nositelů vlastníchpravd v songu „Placatej svět“, jdou ZNC na zteč s podobnýmdruhem „zálesáků co se před nikým neskloněj“ skrze song„Spolčení hlupců“, kdy si kapela bere na paškál ,předevšímrůzné zpochybňovače systému, združující se u společného názorového ohně za účelem vzájemného ujišťování a poklepávání po ramenou. Naopak téma nesoudržnosti společnosti a její stále většírozdělování je vlastní vypalovačce „Proti všem“.Skoro až pohádkovou auru má „Tajemnémísto“, určitě jeden z nejlepší songů nové desky, ve kterémse potvrzuje, že také v mírným polohách dokáže býtZNOUZECTNOST silná. Deska je vlastně plná dobře poslouchatelnýchtříminutových hitovek, takže se i o svobodomyslných skladbách jako „Nechte měbejt“, „Pochod ignorantů“ nebo „Proudy“ dá mluvit jako o chytlavých rockových věcech. Z nahrávky, vyznívající sicenepřeplácaně, avšak bytelně a zejména po zvukové stráncepečlivě, dýchá obrovská pohoda. Jde tak o povedenýzářez s perfektním komiksovým obalem.http://www.crazydiamond.cz/the_smashing_pumpkins_aghori_mhori_mei_recenze/3250http://www.crazydiamond.cz/the_smashing_pumpkins_aghori_mhori_mei_recenze/3250nobody@nothing.com (Tomáš)Bude nové album pro SMASHING PUMPKINS znamenat štastnou třináctku? No, minimálně nebude nešťastnou. Řekl bych, že je to jejich nejlepší zářez od alba „Zeitgeist“ v roce 2007, a po dvou nemastných a neslaných, presynťákovaných albech „Cyr“ a „rockové opeře o třech dějstvích“ „Atum act I/II/III“, značí návrat ke klasické písničkové formě stojící primárně na kytarách. Jak se sám velký Billy vyjádřil, chtěli se vrátit na začátek, tvořit ve stylu prvních alb ze začátku devadesátek. Ale zároveň nechtěli sklouznout do laciného retra nebo parodie sebe sama. Konec roku 2023 pro kapelu znamenal i menší obměnu sestavy a návrat ženského elementu, i když teda jen do rozšířené, pro živé hraní určené konstelace. Po 15 letech kapelu opustil kytarista Jeff Schroeder a jeho místo zaujala pohledná Kiki Wong. O basu se pořád stará Jack Bates. No a tvrdé jádro zůstává neměnné. Billy Corgan, James Iha a Jimmy Chamberlin. Novinka „Aghori Mhori Mei“ vychází relativně nenápadně, bez úvodních singlů. Sice už poslední 2 roky prosakovalynáznaky, že „Dýně“ něco chystají, ale žádné velké promo kolem toho neproběhlo. A myslím, že nejen pro mě je to celkem příjemné překvapení. Složili 20 skladeb, 10 z nich vybrali a nahráli na album. S Billym Corganem ho produkoval Howard Willing. Výsledkem je rozumných 44 minut, zajímavý zvuk, minimum megalomanství (až se divím, jak se dokázal Billy krotit) a velice civilní vyznění se slušným drivem. Album zatím vyšlo jen digitálně, fyzické nosiče mají následovat až v listopadu. No jo, nová doba. Najdou se samozřejmě i některé stinné stránky, nebo jak se říká v businessové sféře, potenciály pro zlepšení do příště. Jimmy Chamberlin, kterého považuji za jednoho z nejlepších rockových bubeníků historie, hraje až bolestně na jistotu. Dokonce i v mixu jsou ty bicí trochu upozaděné, což je škoda, protože jinak mají velice hezký zvuk. Melodicky jsou skladby lehce rozplizlé, nejsou tam žádné jasné a výrazné hitovky, které by rozskákaly davy v kotlech pod pódiem jako za časů „Bullet With Butterflie Wings“. No a pak ty proklaté synťáky… Billy je v několika písničkách na album přece jen propašoval, a já tu jeho zálibu v levném osmdesátkovém zvuku prostě nesdílím. Pojďme teda na silné stránky. Začnu Billyho hlasem. Ten chlap snad nestárne. Jednak fyzicky, letos slaví kulatiny, 60, jednak hlasově. Ok, možná už není tak agresivní a nasraný jako v době alba „Machina“, ale jinak je to pořád ten typický, lehce nervní, absolutně nepopový hlas a zároveň trademark SMASHING PUMPKINS. Na můj vkus je zpěv v mixu možná o trochu víc vepředu než je nutné, ale to jsou už drobnosti. Album je zároveň docela pestré. Od téměř indie rockové „Who Goes There“, připomínající jiný Billyho projekt ze začátku tisíciletí ZWAN, přes rockovější věci jako otvírák „Edin“ až po téměř metalové „Sicarus“. Některé riffy skutečně znějí jako moderní reinkarnace osmdesátkového heavy/power metalu, kterého je kapelník velkým fanouškem. Z tohoto pohledu mi album lehce připomíná kolekci „Mellon Collie And The Infinite Sadness“, kde taky snad kromě gangster rapu a tvrdého techna využili všechny známé hudební styly. Zvuk obecně samozřejmě stojí na kytarách, které znějí moderně i retro zároveň. A jsou slušně tvrdé. Kompozičně pestré album nabídne jak relativně jednoduché tříminutové skladby, tak i komplexnější a propracovanější kousky, jako třeba zmíněný otvírák „Edin“ s délkou téměř sedmi minut. Masivní kytarový riff s feelingem BLACK SABBATH podpořený v některých pasážích cinkavou vyhrávkou ve stylu alternativně rockových COLLECTIVE SOUL. Máme tu i sólo, dokonce i nějaké elektronické zvuky v pozadí. Druhá „Pentagrams“ nás posouvá náladově do období alba „Adore“. Tady jsem ochoten ty (proklaté) synťáky vzít na milost, protože jsou rozumně zakomponované jako podpora skvělé basy a alternativně metalových kytar ve stylu pozdních A PERFECT CIRCLE. Třešničkou na dortu je pak nádherné prog-rockové sólo. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že nebyl naplno využit produkční potenciál nahrávky. Třeba v takové „War Dreams Of Itself“. Má to slušný nosný riff, zajímavou strukturu, dokonce i celkem fajn melodii. Ale jakoby tomu něco chybělo, něco co tu písničku pořádně nakopne, co vás vtáhne do děje, co vám vypálí mozek. Něco, co by jí posunulo z kategorii „fajn“ právě do kategorie „bomba“. Tomu se naopak přiblížila předposlední „Sicarus“, která zní jako mix pozdních TOOL s BILLY TALENT. Dát tomu trochu údernější refrén a byla by to parádní pecka. Tvrdší věci považuji za silnější část alba a klidně bych jich uvítal ještě více. Jsou i obecně delší, je v nich více prostoru na budování atmosféry a instrumentální tvořivosti. Naopak u měkčích songů má Billy tendence znít lehce pateticky a přesládle. Poslední synťáková balada „Murnau“ se mi vyloženě nelíbí. Místo ní přihodit 2-3 tvrdší věci z původní kolekce, které se na album nedostali a možná bych šel s hodnocením výše. Jestli mám srovnat novinku s aktuálním počinem dalších velikánů devadesátek, PEARL JAM, tak za mě vítězí SMASHING PUMPKINS. Ale spíš technicky a na body. Návrat ke kytarám jim jednoznačně sluší, o tom žádná. Někdy prostě není potřeba věci komplikovat a stačí dělat to, co umíme nejlíp. http://www.crazydiamond.cz/battlefield_ritual_2024_koncert_info/3251http://www.crazydiamond.cz/battlefield_ritual_2024_koncert_info/3251nobody@nothing.com (Info)FB event: https://www.facebook.com/events/770222134974649 Předprodej: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/692 Web: https://obscure.cz/battlefield-rituals/index.html HEILUNG, ZEAL AND ARDOR, BORKNAGAR, DELORAINE, KALLE - Trutnov, amfiteátr Bojiště, 7.září 2024Hudba z úsvitu věků civilizace, úspěšné dánsko-německo-norské uskupení HEILUNG se vydává na tour „Dreki Ferdhast“ a jeho hlavní zastávkou bude trutnovské Bojiště, kde pod širým zářijovým nebem proběhne jednodenní festival BATTLEFIELD RITUALS.Umocnění historie a schopnost propojit moderní společnost se základy počátků lidstva prostřednictvím hudby, to je umění, které HEILUNG mistrovsky ovládají. Od jejich vzniku v roce 2015 vytváří toto uskupení enigmatické rituály s jedinečným a mystickým zvukem.Skupina, která se vyhýbá všem konvenčním žánrovým škatulkám zaujala již vydáním své první dlouhohrající desky "Ofnir". Jejich nekonvenční přístup k tvorbě hudby, ke které používají vše od autentických, archaických a na první pohled prostých nástrojů až po lidské kosti a hrdelní zpěv, vytváří podmanivé kompozice, které mají k primitivnosti daleko. Producent a zakládající člen Christopher Juul do hudby vkládá jemné elektronické prvky, které pozvedají hudební atmosféru a poskytují hlubší a vrstevnatější zvukovou krajinu. Jejich skladby jsou plné kontrastů – drsných a starých až animálních skřeků, i melodických, silných a podmanivých pasáží, jimž dominuje hlas norské hudební šamanky Marii Franz.Speciálním hostem bude ZEAL & ARDOR. Unikátní projekt, který začal tím, že švýcarsko-americký hudebník Manuel Gagneux požádal uživatele 4chanu o návrhy rozdílných hudebních stylů, které by měl zkombinovat dohromady. Odpovědí bylo smíchání black metalu se starými americkými spirituály. Původně jednorázový spontánní projekt se přerodil v aktuálně tři dlouhohrající alba, a čtvrté je na cestě. Večer doplní i další zvučná jména: BORKNAGAR, DELORAINE a KALLENorští BORKNAGAR přivezou svou nenapodobitelnou hudební estetikou divoké severské přírody v progresivní směsici black a folk metalu. Na Bojišti představí své monumentální dvanácté studiové album "Fall", které navazuje na uznávanou desku "True North" z roku 2019. Večer rozproudí také talentovaní čeští bardi DELORAINE, osmičlenná fantasy paganfolková kapela z České republiky, jejíž živá vystoupení jsou plná pohanských tanců, tajemných rituálů a nekonečného proudu energie. Chybět na Rituálech na Bojišti nebudou ani čeští alternativní KALLE. Večer obohatí o své „písně zpod temného mechu“ jejich třetí studiové album, které je zatím tím nejtemnějším, co tato dvojice – tvořená zpěvačkou Veronikou Zemanovou a kytaristou Davidem Zemanem - napsala. O této táborské kapele se říká, že má severskou duši.Denní program „rituálů na Bojišti“ nebude o nic méně pestrý. Těšit se můžete například na rituální ohně, lukostřelbu, hod sekyrou, recitování poezie, přednášky o zbraních nebo stolní hry. Chybět nebudou ani workshopy o výrobě hudebních nástrojů, kožedělnictví i tetování. Část vstupného jde na obnovu divočiny a ochranu přírody.Kontakt pro média / akreditace: Tereza KoudelováPR Obscure & Brutal Assaultkoudelova@obscure.cz00420 721124326OBSCURE Promotion | BRUTAL ASSAULT Agency (Brutal Assault & Basinfire festivals)Na Harfě 916/9a | 190 00  Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz | www.basinfirefest.cz | www.obscure.czhttp://www.crazydiamond.cz/mrbig_praha_roxy_7srpna2024_koncert/3249http://www.crazydiamond.cz/mrbig_praha_roxy_7srpna2024_koncert/3249nobody@nothing.com (Gazďa)SLAYER, AEROSMITH, JOURNEY, STYX,FLEETWOOD MAC, UFO, THE WHO – pár klasických kapel, kteréjsem naživo nikdy neviděl a už asi ani nikdy neuvidím. Některéskončily se zájezdy nebo to zabalily úplně, jiné jsou sice stáleaktivní, ale k nám do Česka či do střední Evropy nejezdí.Zpráva o posledním turné MR. BIG tak pro mě bylo připomenutím,že pokud nechci tuhle množinu rozšířit, měl bych si na začátkusrpna vyhradit čas, takže jsem nakonec obětoval i utkání Ligymistrů na Slavii, kam jsem dostal volňásky. MR. BIG udělali první zápis do méhohudebního deníčku – stejně jako asi pro většinu našichčtenářů – v devadesátých letech, kdy byla chvíli balada„To Be With You“ skutečně všude. Následovaly další vcelkuúspěšné singly „Just Take My Heart“ a „Wild World“ (coverCat Stevens), ale zájem mas postupně opadl a na tu opravdu velkoukapelou ve stylu rockovějších BON JOVI se nikdy nevypracovali.Next (Mr.) Big Thing se prostě nestali. Hezké pusinky sice měli,ale skladatelsky to tak silné nebylo. Na druhou stranu byli tihleAmeričané podle mě celkově o dost poctivější než záplavyvyumělkovaných hair-metalistů, kteří se snažili zaujmout davypodobnou image. Pravdou je, že se poměrně brzy tohotovyšampónovaného looku zbavili a už na druhém a nejslavnějšímalbu „Lean Into It“ (1991) postupně zaujali přirozenější améně plastikovou devadesátkovou vizuální polohou. Zůstali hezkyučesaní, vymydlení a pěkně oblečení, ale mělo to dobrýbluesrockový spodek i soulový feeling vokalisty Erica Martina. Itechnická bravura u nich byla nejen záminkou k předvádění, aledost často sloužila samotným písním. Dobrým příkladem je„Green-Tinted Sixties Mind“ z druhého alba s počátečníkytarovou vyhrávkou, která je nejen virtuózní, ale zároveňneuvěřitelně chytlavá, stejně jako zbytek písně, která senepochopitelně nikdy všeobecně známou hitovkou nestala.Právě tohle nejslavnější LP „LeanInto It“ hrají na rozlučkovém turné celé, což bylo pro mědalším lákadlem navštívit v závěru parného srpnovéhodne pražské Roxy. Desku jsem si pod dojmem zmíněné všudypřítomnébalady tehdy na počátku devadesátek koupil v legendárnímobchodu Popron na Jungmannově náměstí za tehdy standardníkazetovou cenu 120 Kč (nebo to bylo ve slevě za 90 Kč? – už sinejsem jistý 😊).Myslím, že testem času prošla a obsahuje pár skvělých, několikdost dobrých a zbytek fajn věcí, což se potvrdilo i teď naživov Roxy.Kapela je navíc v dobré formě,což u takhle dobrých muzikantů není samozřejmě překvapením.Vlastně se z nich postupem času stal svého druhu all-starband, když každý z členů byl paralelně účasten několikadalších projektů. V Praze jsme se sice nedočkali NickaD´Virgilia, který má povinnosti se svou druhou skupinou BIG BIGTRAIN, ale spolehlivě za něj zaskočil Brazilec Edu Cominato.Jediný, kdo nepůsobil úplně ve své kůži, byl frontman EricMartin, jehož hlas zněl polámaně a do výšek se jít ani mocnepokoušel. Kdo ví, jestli to je dlouhodobé opotřebování, nebonějaký konkrétní problém, ale na pár koncertů turné si MR.BIG zavolali i výpomoc v podobě Michele Luppiho z WHITESNAKE.To sice nebyl případ Prahy, ale i tak bylo znát, že Ericovyhlasivky nejsou v optimální formě. Kvituju, že se tímnenechával rozhodit a jako frontman dokázal koncert i tak dobřetáhnout. Pomohlo i to, že ostatní členové kapely zvládali svévokální party na jedničku a my nebyli ochuzeni o pro skupinu taktypické harmonie. Půlhodinku věnovanoučeskobudějovickým předskokanům SATISFUCKTION jsem nestihl a doRoxy vběhl jen pár desítek sekund předtím, než na nás hlavníhvězdy vyplázli „Addicted To That Rush“ z první desky,což je otvírák jaksepatří. Zvuk se sice na začátku (a pak iopakovaně během koncertu) chvíli hledal, ale rozdováděné Roxyto nevadilo. Víc mě setnulo, že se z klubu tradičně stalaintenzivní sauna. Ale to je prostě fakt, se kterým se toho nedáv téhle budově moc dělat. Zejména na Martinovi bylokaždopádně vidět, že ho to vedro taky zmáhá. Teplotní únavaale přicházela na kapelu i na nás naštěstí postupně…Přestože jde o rozlučkové turné,tak jsme se opravdového průřezu kariérou kapely nedočkali.Páteří koncertu bylo zmíněné „Lean Into It“, které bylookořeněno pár skladbami z ostatních tří desek počátečníéry skupiny. Nejmladší příspěvek tak měl razítko roku 1996.Kromě toho bylo na menu večera také dost coververzí („WildWorld“, „30 Days in the Hole“, „Shy Boy“, „Baba O´Riley“,„Good Lovin´“). Mně tenhle setlist jako fanouškovi druhédesky nevadil, spíš naopak. Mrzelo mě ale, že ze sebe na tomtofinálním turné české publikum nedokázalo vymačkat dostatekšťávy, a kapele tak za její pětatřicetiletou službu rockupoděkovat. Nebylo to jen vedrem, že šla atmosféra ve druhé půlcekoncertu celkově dolů a pokusy nechat publikum zpívat až navýjimky dopadly spíš chabě. Rozumím, že od našinců nelzeočekávat, že budou znát i u hitovek celý text, ale opakujícíse slogan ...Teenage Wasteland... v superslavné „Baba O´Riley“ by snadmohl zařvat každý, zvlášť když ví, že to kapele uděláradost. Čím naopak neudělala kapela radost, byla obligátnísóla. Obecně chápu, že si chtějí muzikanti během setu trochuvydechnout, ale mě to prostě vůbec neba. Zatímco u kytaristyPaula Gilberta to bylo ještě celkem v pohodě, protože hrálčásti různých skladeb a rytmické figury, které jen opentlovalvyhrávkami, v případě basisty Billyho Sheehana to bylo opravdujen těžko snesitelné. Nicneříkající hmatníková onáánie…Zajímalo by mě, jestli tohle bezcílné vršení tónů bezjakéhokoliv řádu někoho v publiku baví? Když už sólo mítmusí, proč třeba nezahraje nějaké základy skladeb, na kterýchprávě pracuje? To by mohlo být naopak zajímavé…Ale aby to neznělo přespřílišnegativně. Celkově to byl dobrý koncert a MR. BIG v Prazedokázali, že jim to naživo pořád dobře šlape a že to nebalí,protože musí, ale protože už řekli všechno, co potřebovali.Jestli nekončí na vrcholu svých sil, tak je to pořád někde nahřebenovce poblíž. http://www.crazydiamond.cz/alcest_les_chants_de_laurore_recenze/3248http://www.crazydiamond.cz/alcest_les_chants_de_laurore_recenze/3248nobody@nothing.com (Tomáš)Francouzi ALCEST jsou zajímavý příklad toho, jak mě někdy dokáže zaujmout i hudební projekt úplně mimo můj standardní záběr. Francouzštinu nemusím, nevládnu jí a upřímně, přijde mi i trochu divná. Black metal nemusím, neposlouchám ho a upřímně, je to na mě už moc tvrdé a uječené. Takže proč se mi ve finále vlastně ten ALCEST docela líbí? Na předchozím albu „Spiritual Instinct“ z roku 2019 mě nejvíc fascinuje zvuk kytar. Když jsem ho slyšel poprvé, nedokázal jsem vnímat nic jiného. Úplně mě to hypnotizovalo. V dalších vrstvách se tam pak nabalovaly přísady, které jsou už jednak prověřené a chutnají mému sluchu, jako třeba rozsáhlé nejen atmosférické, ale i hlukové plochy lehce podobné třeba TOOL nebo DEFTONES, oděné do post-metalovo-rockového odéru, ale zároveň i vstupy, které bych tady vážně nečekal.Dreampopově jemný, téměř až křehký zpěv, který se dokáže najednou změnit v drsný growl. A pak ten mix! Shoegaze jako ze začátku devadesátek. Zpěv utopený v hlubinách zvukových stěn jako malý záchranný člun na rozbouřeném moři, který je fackován ze všech stran agresivními kytarami a bicími. Někdy, ale skutečně jen na malou chvíli, se ta bouře uklidní, a kdo vládne jazykem milovníků žabích stehýnek, možná rozezná pár slov, aby se hned vzápětí přihnala další zvuková vlna, po které zůstane jen nejasná ozvěna lidského hlasu mizícího někde v dáli. Ono se to všechno muselo potkat ve správný čas. Shoegaze jsem před pěti lety nijak moc neposlouchal, znal jsem samozřejmě klasická alba definující tento polozapomenutý styl, kterému grunge nedal šanci stát se skutečně významným. Ale s novou vlnou moderního shoegaze, který je přeci jen trochu více melodický a přístupnější, častokrát fúzující s alternativním rockem a grunge v devadesátkovém feelingu, jsem v něm objevil zalíbení a postupně znovu začal poslouchat i starší, původní kapely stojící za vznikem tohoto žánru. Zřejmě i proto se mi ALCEST se svým „blackgaze“ trefil do správné životní fáze. „Spiritual Instinct“ zhodnotil Stray ve své recenzi na 60%, já budu štědřejší a vytáhnu to až na 70%.Po pětileté pauze se letos duo Stéphane Paut alias „Neige“ (vše kromě bicích) a Jean Deflandre alias „Winterhalter“ (bicí + perkuse) připomnělo novou deskou „Les Chants De L´Aurore“ (dle překladače google „Písně úsvitu“). Album je od prvních tónů citelně jiné než jeho předchůdce. Názvy samotné celkem výstižně charakterizují nálady obou alb. „Spiritual Instinct“ bylo temné, tajemné, nejasné. Probíhal na něm vnitřní boj, hledání podstaty. „Písně úsvitu“ tento boj jakoby symbolicky ukončují a otevírají novou kapitolu, která je jasnější, přístupnější a pozitivnější. Tam, kde předtím vládly blackmetalové kytary, se dnes zvuk zjemnil více směrem k tvrdšímu alternativnímu rocku. I samotné kytarové riffy a vyhrávky mají výrazně pozitivnější vyznění, jsou lehčí a vzdušnější.Když jsem zmiňoval, že na předchozím albu mě hypnotizoval zvuk kytar, tady mě naopak uchvátily bicí. Dostaly v mixu více prostoru a zároveň vznikl zajímavý kontrast. Neige změnil atmosféru alba, ale jakoby to Winterhalterovi zapomněl oznámit. A ten jede kruté, tvrdé a technické metalové party i v jinak relativně měkkých (pasážích) písních. Paleta stylů, kterou v rámci každé písně předvádí je obdivuhodná. Rychlý black, kdy nevíš co je kopák a co rytmičák, vyklidněný, pomalý, valivý postmetalový rytmus, pak skočí do indie rockových šmrdlavých vyhrávek, aby je zakončil hevíkovskými dostihy po všech bubnech, které jsou v dosahu jeho rukou, nohou a zřejmě i jiných údů. Zejména činely má skvěle nazvučené, ale ani zbytek sestavy hanbu nenadělá. A prostoru má skutečně dost, protože většina písní je v rozsahu šest až osm minut délky.Nechci aby to vyznělo, že je album nějaký měkký cajdáček. To rozhodně není. Pořád ho můžeme s klidným svědomím řadit do kategorie „metal“. Na jednom maďarském hudebním serveru jsem našel popis „happy black metal“. Kouzelné! Neige se nadále nestydí kombinovat jemný popový hlásek předpubertálního nerda, s ukřičeným a někdy až uřvaným agresivním growlem hodně naštvaného postpubertálního nerda, kterému vypadlo internetové připojení právě v okamžiku, když měl v onlinovce na mušce nenáviděného souseda z vedlejšího paneláku.Dramaturgie alba je taky komplexnější. Neige tvrdí, že to chtěl nahrát ve stylu velkých rockových alb sedmdesátých let. Pronajali si starý dům s masivní akustikou, navezli tam aparaturu, vyhradili si dostatek času. Bicí díky tomu získaly nádherně hluboký a prostorový zvuk, doplnila se bohatá orchestrace včetně sborů, živé piáno, synťáky. Na druhou stranu si pořád ponechává i typický trademark tvorby ALCEST. Postupné budování atmosféry, neuspěchané rozvíjení jednotlivých motivů i jejich repetitivní, až lehce hypnotické opakování. Nikam se nechvátá, na všechno je dost času a prostoru. Přiznám se, že jsem texty nestudoval, ale můj pocit z jejich hudby byl vždy o tom, že důležitější je forma než obsah. Nejvíc mě paradoxně baví ty nejdelší skladby. Nejtemnější „L´Envol“, asi nejtvrdší „Améthyste“ nebo až témeř progmetalová „L´Enfant De La Lune“. Všechny kolem osmi minut, se spoustou zajímavých nápadů, breaků, změn temp, nálad, zvuků. Skvělý je ale též pozitivitou sršící otvírák „Komorebi“.Není to rozhodně album na jeden poslech. Napoprvé mě to dokonce i trochu zaskočilo, člověk čeká temnotu, zvukové stěny masírující mozek v hypnotickém rytmu, a dostane relativně pohodové, pozitivní album. To s každým dalším poslechem ale roste, odhaluje svojí komplexní krásu ukrytou pod pozlátkem přístupnějšího zvuku a melodiky. Novinku za sebe hodnotím stejně vysoko jako předchozí počin. Každá z nich má svojí vlastní tvář, vznikla za jiné životní situace hlavního protagonisty, ale zároveň si zachovala solidní základ odkazující k DNA kapely samotné.Dobrá zpráva na závěr. ALCEST dorazí představit novinku i do naší malé Kotlinky. Konkrétně 21. listopadu vystoupí v pražském klubu Roxy.