http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/puscifer_existential_reckoning_recenze/2232http://www.crazydiamond.cz/puscifer_existential_reckoning_recenze/2232janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O tom, že je Maynard James Keenan hudební nezmar a pošuk, se už dlouhodobě tak nějak vědělo. A proto ani aktuální materiál jeho bočního projektu PUSCIFER nikoho příliš nepřekvapí. Svá zašifrovaná sdělení dokáže totiž předat se zaujetím, ať už se zabývá kterýmkoliv ze tří svých hudebních působišť. Novinka potvrzuje jeho schopnost dát i latentnímu futuristickému muzaku formu nadstavbového zážitku s mnoha blyštivými přesahy. Přestože si projekt za těch čtrnáct let získal řadu nekritických fanoušků, nikdy nebude počítán do rockového mainstreamu a nikdy nebude možné jej přirovnat k dvěma Maynardovým rockovějším posádkám TOOL či A PERFECT CIRCLE. Zpětně udivuje, na co všechno má ve svém věku Keenan pořád chuť. V rámci zvuku PUSCIFER letos došlo (k mé radosti) na předsazení vlivu Cariny Round, jeho talentované spoluhráčky, v rámci alternativní scény činorodé hudebnice a zpěvačky. Právě ona „Existential Reckoning“ ovlivnila nesmírným způsobem a svým hlasem udává ráz celému tomuto zvláštnímu doteku kreativity. Díky ní si budete do poslední chvíle při poslechu klást otázky, zdali se vám celá tahle podivuhodná věc svým zvrhlým způsobem líbí, a nebo jestli vás onen vycizelovaně slizký „muzak“ svými podprahovými impulsy blaženosti zahlcuje s nějakým nedefinovatelným záměrem? Nebýt zde právě onen osvěžující a pro mne atraktivní ženský prvek, utíkal bych od podobného „umění“ hodně rychle a hodně daleko, to vám tedy předem říkám.Od počátku máte při poslechu pocit, jakoby jste procházeli futuristickým interiérem v nějakém geograficky neznámém prostředí. Je to snad sen a nebo nějaká podivná alchymie konce 21.století? Ptáte se sami sebe. Cítíte až zenovou vyklidněnost a přijímáte každou podivnost s neobvyklou samozřejmostí. Podmanivé digitální zvuky, zurčivé keyboardy a programované rytmy vás již nejsou schopny posunout k ani jednomu z pólů dosažitelného emotivního spektra a to snad ani kdyby se banda teroristů kousek od vás zrovna chystala do akce. Dlouhá hotelová chodba, do níž v noci probleskují světla z oken okolních mrakodrapů, se zdá být nekonečná. Vše je prostoupeno nerušivými ševelivými zvuky, podprahovými sexuálními steny letušek z palub mezikontinentálních leteckých společností a cizokrajnou bezpohlavní vůní, která vám, zdá se, není nepříjemná. Zenová účast je cítit zpoza každých dveří, jenž v osmdesátém patře budovy míjíte. V epoše rovnosti a chtěné rasové a genderové rozmanitosti, kde jsou si osoby někdejší civilizované části světa už pouze dočasnými korektními klienty, se na adresné názory již dávno nehraje. Zatímco chodbou probleskující rudé paprsky skenerů sondujících kódy vašich zorniček, z několika obrazovek na stěnách k vám doléhá příjemný ženský hlas a svým blaženým tónem ve vás cosi hypnotizuje. Položit si právě nyní otázku, jestli tady náhodou něco nehraje, se zdá pro vás být nápadem hodným pousmání. Tohle „mrdání mozku“ je vám vlastně příjemné, již dávno o těchto kontrolách nitra nepřemýšlíte. Vlastně už o ničem dávno nepřemýšlíte. Uvědomění klidu vás stále posouvá v plynulé chůzi vpřed. Chodbou tlumeně zní bezpohlavní pulsy písně „Apocalyptical“, nového hitu oblíbeného samozvanou kulturní smetánkou od kapely chtěně neznámého jména.Byl to snad bullet train Los Angeles - Tokio a nebo nová transmisní linka pro přesun až kamsi za rok 2091, co vás dopravilo na tohle místo? Z hloubky všudypřítomného velkoměsta k vám probleskují klaksony policejních aut či sanitek. Míjíte další dveře. Libivá melodie nového nano-šlágru „The Underwhelming“ ve vás budí opět povědomý dojem. Velmi brzy jej zapomenete, ačkoliv se vám song velmi líbí. Uměle modulované zvuky kytar splývají se sirénami ulice. Puls drží všudypřítomná, sametově pulzující rytmika a medový (ženský?) hlas. Vše napomáhá dosažení dalšího stupně myšlenkové odevzdanosti. Probuzení zdá se být stále tak daleko... teď jen zkrátka nalézt ty správné dveře...a v pokoji usnout do dalšího patra podvědomí...http://www.crazydiamond.cz/dark_funeral_the_secrets_of_the_black_funeral_recenze/2231http://www.crazydiamond.cz/dark_funeral_the_secrets_of_the_black_funeral_recenze/2231lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když se řekne DARK FUNERAL,vybaví se asi leckomu jména Ahrimannebo Caligula, mně však vždycky napadne především DavidParland alias Blackmoon.Švédskýkytarista, který nejen že stál u zrodu téhle kapely, ale o párlet dříve sehrál i poměrně důležitou úlohu při formovánískandinávské metalové scény. Už od sklonku osmdesátých let sepohyboval ve stockholmském undergroundu, kde po jistou dobukomunikoval s death/blackovými MORBIDa zkoušel dělat muziku s Johanem Edlundem,především si ale postavil vlastní kapelu NECROPHOBIC.Té vtiskl specifický hudební ksicht – mix death a thrash metalu,silně protkaný působivými a doslova všudypřítomnýmimelodiemi. Blackmoon pro NECROPHOBIC složil dvě alba – kultovnídebut „The Nocturnal Silence“ a druhou řadovku„Darkside“, na které už ale figuruje jen jako autor a vestudiu se objevil pouze symbolicky.Duchovně to totiž Blackmoona táhlok jeho druhé skupině - DARK FUNERAL. Ta využívala v podstatěstejné hudební ingredience jako NECROPHOBIC, byla ale nasměrovánadaleko více do black metalu. Kapelu spolu s Parlandem založilkytarista Mikael Svanberg, který byl pro temnou hudbu rovněžhluboce zapálený a s černým kovem to myslel až tak vážně,že si svou přezdívku Lord Ahriman hodlal zapsat i doobčanky místo civilního jména. To mu sice švédské úřadyneumožnily, jinak ale nic nebránilo tomu, aby s Blackmoonempostupně vybudoval jeden z nejlepších blackmetalových spolkůvšech dob! Po doplnění sestavy kapela nazkoušelaprvní repertoár, z něhož sestavila playlist pro čtyřskladbovéEP „Dark Funeral“, které vyšlo v roce 1994 uBlackmoonova vlastního labelu Hellspawn Records. Zvukově toještě není úplně ten zabijácký black metal, kterým skupinapozději proslula, přesto nahrávka nezní špatně a poměrnězdařile referuje o vysokém potenciálu kapely. K zásadnímvěcem ale mělo dojít hned v následujícím roce, kdy DARKFUNERAL v sestavě Themgoroth (řev, basa), Blackmoon(kytara), Lord Ahriman (kytara) a Equimanthorn(bubny) nastoupili do švédského studia Unisound s cílem stvořitten nejlepší černý kov, jaký kdy svět poznal! Zpočátku se věci hodněkomplikovaly. Nahrávka z Unisoundu se moc nepovedla a ve studiupanovala podivná nálada – kapela prý byla vystresovaná aproducent Dan Swanö přepracovaný, takže ve výsledku nedokázali albuvěnovat potřebnou péči. Blackmoon proto původní nahrávku nekompromisnězamítl s tím, že se musí točit znovu a někde jinde.Naštěstí se našla kvalitní náhrada – proslulé studio Abyss,které tehdy bylo poměrně nové a slibovalo tak čerstvý vítr ahlavně originální zvuk. Za debutem DARK FUNERAL ve finále stojíslavný Peter Tägtgren, pro kterého bylo „The Secrets OfThe Black Arts“ vlastně jednou z prvních produkčníchprací. Navíc měl k černému kovu hodně blízko a dokonce seo něco později setkal i přímo s Blackmoonem v sestavědočasného projektu WAR.Opravná nahrávka „The Secrets OfThe Black Arts“ se každopádně neuvěřitelně povedla a vpodstatě v sobě zhmotnila typické vyznění DARK FUNERAL – jenž v jistémsmyslu vycizelovali to nejlepší z Blackmoonových NECROPHOBIC, ovšemintenzivnější a zasazené do výsostně blackmetalových výrazových propriet.Triumfem jsou ale především výborné nápady - díky oněm vůdčímmelodiím je každá skladba na albu osobitou jednotkou, kterou sičlověk lehce zapamatuje a oblíbí, a mohl by si ji taktéž zahrát snad i na španělkuu ohníčku. Přehnaně řečeno. Na druhé straně má deska naprosto pekelný sound,vokalista Themgoroth drásá své hlasivky jak tucet ďáblů dohromady a skvělesejmuté bubny pod ostatními zvuky působí jako regulérnízemětřesení. Už úvodní věc je nesmírně působivá –hluboký zvuk na hranici slyšitelnosti efektně uvádí titulní kus„The Secrets Of The Black Arts“ plný skvostných melodií azcela drtivého soundu. Themgorothův temný řev se dokonale slévás hradbami kytar a vytváří černou, nebezpečnou masu, která berenaprosto vše, co je v cestě.Téměř každou skladba na „TheSecrets Of The Black Arts“ lze označit za jakýsi undergroundovýhit. Rozhodně to platí třeba pro „My Dark Desires“,která se objevila už na minialbu a DARK FUNERAL v podstatěproslavila – i ona žene blackmetalovou vichřici na zteč. Uprostřed všech válečných běsů její neurvale působící, zdobná korouhev rovněž disponuje nosným refrénem, kterýskáče okamžitě do hlavy. Stejně dobrá je i skličující trojka„The Dawn No More Rises“ nebo až zákeřně návyková jízda „ShadowsOver Transylvania“, jedna z nejsilnějších skladeb celéhoblackmetalového hnutí! DARK FUNERAL se na debutové album podařilodostat opravdu nadprůměrný materiál, i tak si ale vyšetřilimísto pro jednu coververzi - předposlední skladbu „SatanicBlood“ od amerických VON. Rozeznáte ji podlejednodušší struktury a absence typických harmonií,do sevřeného celku alba ale zapadá, jelikož i závěrečná „Dark AreThe Paths To Eternity“ na ni v pohodě navazuje.K „The Secrets Of The Black Arts“byl pořízen i památný videoklip. Je samozřejmě plný typickéhoklišé, jenže k raným DARK FUNERAL, stejně jako všechny ty halapartny,katakomby a hořící pentagramy, prostě patří a video je navíczpracováno na slušné úrovni, což v black metalu není úplnězvykem. Natáčení v lednu 1996 se už ale neúčastnil vokalistaThemgoroth – o půl roku dříve byl nahrazen ostříleným MasseBrobergem z deathových HYPOCRISY, který ovšemve svém novém působišti začal používat bojové jméno Emperor MagusCaligula. To ale nebyla jediná personální změna. Výměnastráží v DARK FUNERAL stála místo i bubeníka Equimanthorna ačára osudu nedopřála pobyt v kapele ani samotnému Blackmoonovi –někdy po natočení dvou coverů BATHORY na tribute album „InConspiracy With Satan“ sestavu totiž opustil. Okolnosti jeho odchodu nejsou úplně jasné, šlo ale patrně o osobní konflikt mezi ním a Ahrimanem ataké o neshody ve směřování kapely. Blackmoon prý chtěl hrátvíc melodicky, naopak Ahriman rychleji a brutálněji, což bykoneckonců potvrzoval i sound druhého alba „Vobiscum Satanas“.I to je velmi nadprůměrný počin, stejně jako třetí „DiabolisInterium“, debut ale DARK FUNERAL podle mě nikdy nepřekonali.„The Secrets Of The Black Arts“ je totiž krystalický severskýblack metal a výkladní skříň stylu, jaká se zrodí opravdu jenpárkrát v historii!http://www.crazydiamond.cz/elbe_kdyz_hory_promlouvaji_rozhovor/2230http://www.crazydiamond.cz/elbe_kdyz_hory_promlouvaji_rozhovor/2230janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Proměna někdejšího projektu ELBE na regulérní pětičlennou kapelu byla završena vydáním druhé řadové desky „Eschatology“ u Epidemie Records. Atmosférické skladby kvintetu již dnes nemusí být vztahovány přímo k domovským Jeseníkům, neboť hory, kterými vede jejich současná hudební pouť, jsou o poznání vyšší, mohutnější, a naopak panoramata na první pohled nebezpečnější, ale dost možná také krásnější. O řadě skutečností, které na aktuálním období kapelu provázely, jsem si povídal s kytaristou Standou Jelínkem, jinak také kytaristou od DYING PASSION. Po třech letech od debutu jste se na druhé desce „Eschatology“ rozhodli pro změnu. ELBE již dnes nejsou pouze projektem dvou hudebníků, tedy Standy Jelínka a Martina Spacoshe Peřiny, ale regulérní pětičlennou kapelou. Navíc nové skladby vlastní nazpívané či odeřvané pasáže a v popředí se tedy nachází nový frontman. Co se stalo, že jste postupem doby zjišťovali, že bude lepší pokračovat jako regulérní kapela s materiálem vlastnícím i vokální linky?S Insomnicem jsme spolupracovali už na albu „Sudety“, kde nazpíval píseň „I vítr je tu jiný“. A napsal i text, který se mi moc líbil. Bylo znát, že má k těmto místům, o kterém byla celá tato deska, nějaký vztah a něco si tam i prožil. Proto jsme měli v tomhle směru podobné cítění. Osobně jsme se poznali už při společném turné „Svlékni tmu!“, kde jsme hráli v sestavě DYING PASSION, HEIDEN a SOMNUS AETERNUS, kde Insomnic zpíval. Byl jsem z jejich koncertů vždy unešený a jeho uhrančivý výraz mě vždy dokázal uzemnit. Po koncertech byly samozřejmě krásné alkoholové večírky a myslím, že jsme si celá ta parta hodně rozuměli. A mezi tím vším jsem si stačil všimnout, že Insomnic má moc pěknou a charismatickou barvu hlasu, i když třeba jen mluví. Proto jsem ho časem oslovil, právě na natočení jednoho songu našeho debutu. Časem jsme si začali i víc psát o muzice a jeli jsme společně i na skvělý festival Dark Bombastic Evening v Rumunsku. A tak samozřejmě došlo i na řeč, jestli by nechtěl nazpívat i další songy. Ve mně se už rodili nápady a já ten Insomnicův zpěv tam slyšel. Takže když jsem mu poslal první nápad a on mi poslal zpátky zpěv i se skvělým textem, bylo vymalováno.Připadá mi, že zpěvák vnesl do vaší, dříve post-rockové hudby více metalového cítění a znatelně ovlivnit vyznění alba.To metalové vyznění alba si nemyslím, že je jen příchodem Insomnica. Song „I vítr je tu jiný“ nezní metalově a taky tam zpívá. Myslím, že za tohle vyznění můžu hodně i já, najednou ze mě lezly tvrdší kytarové motivy. Insomnic se do growlu nějak netlačil, chtěl to spíš postavit na melodických zpěvech. Zároveň to byla pro něj i výzva, protože s čistými vokály neměl moc zkušeností a hledal si ze začátku tu svoji polohu, kterou si myslím našel především v „Looking Back“ a v písni „Jizvy“. Tady dokonce někdo pronesl, že má výraz jak J. Švejdík a že ten song je takový tvrdší PRIESSNITZ, čemuž se nebráníme, protože je máme rádi. Za těmi growly stojím dost i já, protože jsem je tam chtěl a do hudby mi naprosto sedly, já si za nimi stojím, protože kdybych je tam nechtěl, tak je to, jak kdybys jezdil s Porsche za Trabantem. Proč prostě nevyužít potenciálu, který se nabízí.Co bys o Insomnicovi řekl, jak bys jej posluchačům představil? Předpokládám, že přichází z metalového prostředí (odhaduji na doom metal, death metal, možná nějakej epičtější progres a podobné subžánry) a měl i znatelný vliv na ovlivnění vyznění skladeb a je tak i autorem textů? Jaké jsou jeho devízy?Insomnica znám především z jeho kapely SOMNUS AETERNUS, která je teď řekněme ve vegetativním stavu, ale doufám, že se kluci zase dají dohromady a společně něco opět natočí. Jejich poslední album „Exulansis“, stojí rozhodně za pozornost. Zpěvu se věnuje zhruba 13 let, první album vydal s melodic-deathovými INSCELLET a pak dvě alba se zmíněnými SOMNUS AETERNUS. Momentálně ještě zpívá s německými DOOMED a vedle čtyř nahraných desek ještě hostoval na pěti dalších (MORGUE SON, PAINTING MEMORIES, PERENNIAL ISOLATION, první ELBE, KANDAR).Lišila se práce na novince v něčem oproti debutu? Byly skladby již dopředu a postupně připravované nebo šlo spíše o spontánní proces, který vykrystalizoval z výše zmíněných personálních proměn?Postup práce byl vlastně docela podobný s tím rozdílem, že se zapojilo více lidí. Samotnému nahrávání předchází vytvoření dema na daný song, který složím já nebo Spacosh. Skládáme tak, že v podstatě složíme každý celý song, ale zároveň se ovlivňujeme, příp. si vzájemně doplníme nějaký motivy třeba na kytaru, žestě a jiné zvuky. Jakmile máme pocit, že to nějak funguje, pošleme demo ostatním členům, Insomnic připraví text a zpěvové linky. Rytmická sekce Jan&Jan pak doladí rytmiku, alespoň u mých songů, Spacosh si basu nahrává sám a bicí chce taky přesně dle jeho midi stop. Já zastávám spíš teorii, aby si každý své party přizpůsobil a cítil se v nich pohodlně.Následuje nahrávání bubnů ve studiu Svárov, kde jsme točili i „Sudety“. Dále se pracuje ve Spacosh studiu, kde se k nahraným bicím vloží demonahrávky a posuzuje se, co je použitelné a co je třeba přehrát. Něco jsem pak přetáčel i v šumperském Black Chambers studiu. Pak se u Spacoshe natáčí zpěvy, u kterých chci být po většinu i já, abych si ohlídal, jestli tam není málo growlů.:-) Basák Honza natáčel basu ve svém domácím studiu a zvukově se pak už jen dolaďovala u Spacoshe.Následuje míchání skladeb, postprodukce a celková finalize skladeb. Takže spoustu feebacků a ladění ke vší spokojenosti, někdy dojede i na kompromisy. Ale především to stojí vše na Spacoshovi, má naši důvěru. Umí z nahrávky vytáhnout opravdu hodně a jeho práce si moc vážím.Následuje mastering, o který se tentokrát postaral Amak Golden ze studia Golden Hive.Deska vyznívá po stránce studiové, skladatelské a aranžerské hodně propracovaně, jako že se na ní dost přemýšlelo i o sebemenších detailech. Zaujaly mne třeba zvuky pozounů nebo nějakých podobných dechových nástrojů ve vygradovanější části úvodní skladby „The Terminal Summit“, stejně jako poté ve skladbě „The Emperor Of Storms“, co k tomu můžeš říct?Úvodní song napsal Spacosh, ale já jsem mu přispěl v prostřední části skladby s melodií na dechy a podkresem psychedelicky působícím kvílením na kytaru. Na závěr se dechy opakují ovšem ve vetší míře a rozsahu žesťů a myslím, že to hezky vygraduje. V „Emperor of Storms“ je to jinak stavěné, ale objeví se tam žestě taky. Tento song jsem skládal mezi prvními a ty žestě mě tam prostě nějak sedly, dosazují songu jistý respekt a stejně jako by mohla i ona bouře, o které je řeč. Dozvěděli jsme se totiž o vzácném fenoménu, kdy se blýská během sněhové bouře. Insomnic tady napsal text o divokosti hor a o chvílích, kdy v životě nezbývá než pokleknout před mocností daleko větší síly, než je člověk a pokorně doufat v milosrdenství.Právě tyto tvrdší a děsivější skladby odhalily i oblibu Insomnica v deathovém způsobu zpěvu, čímž se songy ubraly směrem, který jsem od projektu vůbec nečekal a který mne vlastně zaskočil. Bylo ono nové stylové zaměření ELBE okamžitě všemi přijato?No je to poznat, že tě to zaskočilo, nemluvíš o ničem jiným :-D Jak jsem už říkal, Insomnic je dle mě jeden z nejlepších growl-mans u nás. Ony to nejsou jen jak říkáš „odeřvané pasáže“,  vyžaduje to jistou techniku a spoustu času než se k tomu dopracuješ, pak samozřejmě i přirozený dar. Zkusil jsi to někdy? Je to podobné jak když cvičíš třeba na kytaru. Je to v podstatě další nástroj a způsob vyjádření.S tím, že jsem přicházel s těmito řekněme tvrdšími pasážemi ze začátku Spacosh trochu bojoval, přeci jenom k tomu post-rocku má mnohem blíže a do jisté míry by s tebou mohl i souhlasit. Spacosh už měl i nějaké motivy, které tak nějak navazovaly na předchozí album, ale já jsem prostě nechtěl točit další „Sudety“ a hlavně jsem se nechtěl bránit spontánnosti a stylově se někam tlačit. Ani jsem si nemyslel, že by to mohl někdo zcela škatulkovat pod doom metal. Myslím, že těch poloh je tam mnohem více. Někde album „Eschatology“ označili jako „Doom Gaze“, což jsem slyšel poprvé a docela se mi to líbilo. Vždycky jsem tíhl spíše k temnějším, smutným, melancholickým kapelám a interpretům a nemusí to být jen metal nebo rock. Poslouchám docela širokou škálu stylů a hudebních odnoží. Jedním takovým velkým pilířem jsou pro mě dlouhá léta třeba DEAD CAN DANCE, ač se to třeba nezdá, tak si myslím, že na moji tvorbu měli obrovský vliv. A kolem toho pilíře se nachází spoustu dalších větví, které vytváří košatý strom jakéhosi melancholicky voňavého ovoce. Z domácí produkce teď docela dost ujíždím na kapele ZVÍŘE JMÉNEM PODZIM Jakuba Königa a taky mám moc rád Sáru z NEVER SOL, FLOEX atd. Ale to už jsem odbočil trochu od otázky, ale chtěl jsem tím říct, že nejsem vázaný ničím a stejně tak to je u skládání. Takže je i dost možné, že třetí deska, tě překvapí ještě víc. :-DDeska „Eschatology“ působí více mohutně a metalově oproti přeci jen o dost komornějšímu albu „Sudety“, stejně tak na mne působí jako oslava hor všeobecně, která není vázaná jen na domovské Jeseníky. Bylo cílem se vyvinout právě post-metalovým směrem a zdolávat na první poslech mohutnější masívy?Cílem to určitě nebylo, ale stalo se tak. Nemůžu se prostě bránit svému pnutí a pocitům, které ze mě vychází. Už jsem o tom někde povídal, ale možná jeden s prvních impulsů ke skládání nového materiálu bylo i zdolávání jiných hor než Jeseníků. S kamarádem jsme jeli do Černé Hory a chtěli jsme zdolat Zlou Kolatu v pohoří Prokletie na hranicí s Albánií. Byl to pro mě docela zážitek a taky jsem si tam sáhl na práh svých sil a odvahy a cítil jsem obrovský respekt. Hory nejsou jen krásné scenérie a výhledy, ale dokáží ti říct, že jsi také jen malé smítko. A tak jak ke mně hory promlouvaly, tak jsem je zaznamenal do spousty kytarových riffů na této desce. Asi nejvýraznější a zřejmě i posluchačsky nejvstřícnější skladbou je „Looking Back“, ke které byl nahrán videoklip. Skladba jako reprezentant desky funguje a je o dost zapamatovatelnější než zbytek materiálu, co o této písni můžeš říct? Svým způsobem mne song dost evokuje scénu devadesátek všeobecně – trochu grunge nádech ve zpěvu, od poloviny ony tribální rytmy apod. Jak to slyšíte?„Looking Back“ byl tuším poslední song, co jsem na desku napsal a možná tady ze mě už vychladla ta vysokohorská nálada a vrátili jsme se zpět k nám do Jeseníků.:-) Původně jsem vlastně ani neměl v úmyslu psát song, ale tyhle motivy vznikly při testování mého nového kytarového efektu. Nahrál jsem si několik stop, abych věděl při poslechu jak krabička funguje. Pak se mě to nějak zalíbilo a začal jsem k tomu dělat rytmiku a dohrál zbytek songu. Poslal jsem to Insomnicovi, ten hned pohotově na to poslal zpěv i s textem a song byl na světě.Když jsme pak s klukama řešili, který song použijeme na klip, tak se „Looking Back“ nabízel. Jsou v něm tak nějak všechny naše polohy a můžeme se takhle nějakým způsobem představit.O klipu jsem měl jasnou představu, že budeme točit přímo v osadě Elbe, kde máme maringotku a jezdíme tam odpočívat. A tady na tom místě vlastně vznikla i celá ta myšlenka tohohle projektu. S kapelou jsme strávili moc příjemný víkend a bavili jsme se natáčením, chozením po horách a užívali jsme si vstřícné atmosféry v osadě Elbe. Na závěr nám pak spadl na maringotku strom, abychom si uvědomili, že tu nejsme sami a s pokorou jsme vše uklidili. A odjeli z dobrými pocity, že se nám to vše podařilo. Kameru celý víkend držel Tomáš Nechanický, s kterým jsme už něco málo před tím natočili. Střih a postprodukci jsem vzal na svá bedra. Podařilo se mi to poměrně rychle, protože tou dobou jsem byl doma a neměl co na práci, takže jsem se tomu mohl v klidu věnovat.Ve třetí písni „Follow The North Star“ jsem si neustále uvědomoval vliv TYPE O NEGATIVE, dokonce mě skladba připomíná něco z jejich alba „October Rust“, vzhledem k tomu, že jde o jednu z mých velmi oblíbených nahrávek devadesátých let, tak mi to nebylo nepříjemné. Jak tahle skladba vznikala a co byste o ní řekli?Tuhle skladbu napsal Spacosh a sám přiznává, že ho jeho a musím teda říct i moji oblíbení TYPE O NEGATIVE inspirovali. Můžeme to třeba i vnímat jako takovou poctu této kapele. Spacosh dokonce někde nastudoval nastavení kytarového zvuku od Kennyho Hickeye. Mimochodem na „October Rust“ jsem hodně ulítával, pak samozřejmě i na „Bloody Kisses“. Jsem rád, že jsem TON stihl ještě vidět živě, a dokonce nám přistála od Petera v ruce i jeho basová struna.:-) Vidíš, mohli jsme ji použít při natáčení tohohle songu, sakra. :-)Posluchači hodně zmiňovaná je i „To The Mountains“, po které následuje další atmosféricky štědrá mohutnost „Valleys Full Of Milk“, jaký máte náhled na tyto písně držící onen táhlý a neprostupný střed nahrávky?Honzo, když zpíváš o horách a jejich zdolávání, o kterém jsem už mluvil, tak ani nijak nejde, aby tyhle písně zněly. Alespoň já to tak cítím, písně nejsou o procházce lučním kvítím anebo brouzdáním podzimním listím. Je to o zdolávání horského masívu za nepříznivých podmínek a leckdy „neprostupných“ míst. Valleys má už pak poněkud příznivější charakter, kdy sedíš na vrcholu hory a pozoruješ údolí plné mléka.Pak se dostáváme k mé docela oblíbené „The Emperor Of Storms“, kde mě upoutal groove vedený poměrně zajímavou bojovnou rytmikou a pohybující se ráz skladby, v druhé polovině zas dochází na dechové nástroje a drsnější hlas. Za mne tenhle song trochu oblažil po těch mohutných dvou deklech umístěných před ním, jak to slyšíte vy?Tenhle song je asi nejvíc metal, je nejtvrdší a pro méně vnímavé posluchače asi nejvstřebatelnější. Bojová rytmika určitě nebyl záměr, ale zajímavý postřeh, to by mě nenapadlo. Insomnic říkal, že mu některé motivy připomínali Ihsahna, tak proto i ten název. O konceptu skladby jsem ti povídal v některé z předešlých otázek.Co můžete říct o jediné české písni „Jizvy“? Čí byl nápad umístit česky nazpívanou skladbu na jinak anglicky nazpívanou desku? Má její text nějaký osobnější charakter?Nápad vložit jednu česky zpívanou píseň byl od Insomnica. Za texty stojí pochopitelně jeho osobní zkušenosti, ale song je především o tom, co si z nich odnesl, stejně podobně jako spousta dalších lidí. Ta čeština mi tady opravdu evokuje toho Švejdíka.:-) Písničku napsal Spacosh a v druhé polovině je tu vlastně stejné nastavení jako u jeho předchozí „Follow The North Star“ a i ona přiznaná inspirace TYPE O NEGATIVE.Máte momentálně s projektem nějaké další plány, coby jste rádi realizovali? Jak tedy momentálně vidíte budoucnost ELBE?Ted si ještě stále užíváme „Eschatology“ a zatím se na nové songy ještě osobně necítím, ale určitě to brzy přijde, toho se nebojím. Všichni členové mají i své další hudební aktivity na kterých je třeba taky pracovat. Ale určitě jak to půjde bychom se chtěli připravit na koncertování. Zatím máme domluvený Czech Death Fest, ale rád bych uskutečnil i nějakou menší šnůru na podporu „Eschatology“.Honzo, já ti moc děkuji za rozhovor a prostor, který jsi nám umožnil. Přeji tobě a čtenářům Crazy Diamond hodně skvělé muziky a hlavně pozitivních dní, v tomhle nečase se to určitě bude hodit. Měj se krásně.http://www.crazydiamond.cz/acdc_power_up_recenze/2228http://www.crazydiamond.cz/acdc_power_up_recenze/2228janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zatímco se oslavné úvodníkypředhánějí v popsání velikosti australských hardrockových legend, AC/DC nasvé poměry docela v tichosti přichází s novým albem „PowerUp“. Vždyť ještě dva měsíce zpátky nikdo netušil, jak na tom vlastně jsou, a už vůbec ne, že by tomohli stihnout s novým albem letos. Stalo se a od zbytečností oproštěný a velmi stylový způsob, jakým pošesti letech od předchozí řadovky provedla elektrárna svénahození, probouzí u mnohých uznání a obdiv.Předně, sestava kvintetu seopět stabilizovala na klasickém složení z dob albovéhopředchůdce, což bylo podmínkou některých členů, např. baskytaristyCliffa Williamse, který by bez Briana Johnsona již nepokračoval. O Brianových zdravotních potížích se již psalo, posun v medicíně a s tím související využívání nového zařízení mu dnes umožňuje stran poškozeného sluchu fungovat mnohem lépe než před několika lety. Před Johnsonem je třeba smeknout,neboť se mu desku podařilo nazpívat absolutně fantasticky. Zabicími je opět Phil Rudd, o jehož kontroverzní život a problémy se zákonemse před lety hojně zajímal bulvár. Chybí pouze hlavní hnací motorkapely Malcolm Young, který byl vždy zásobárnou nápadů askvělých riffů. Před třemi lety zemřel po letité nemoci a za dobře známýchokolností. Jeho místo dnes, stejně jako u minulé desky, zastaljeho synovec Stevie Young. Hlavním katalyzátorem pohybu uvnitř i okolo kapely je tak dneszejména ten nejviditelnější, kytarista Angus Young, který vprůběhu několika let ticha pracoval na nevyužitých nápadech, jaké sesvým bratrem kdysi ukládal do rezervní truhlice s nápisem AC/DC. Materiál tak vznikal v naprostém utajení a stranou mediálních vírů.Odmítám teorii, že AC/DC hrají nakaždém albu naprosto stejně a ještě více mě nadzvedávají věty, žehrají stále stejnou písničku. Osobně slyším diametrální rozdíl mezinovinkou „Power Up“ a několika předchůdci. Aktuální deska totiž vyznívá velmi energicky a na věkhudebníků vlastně mladistvě. Jakoby se jim podařilo vrátit sealespoň do první poloviny osmdesátých let. Pomocí vyššínařvanosti a tvrdosti, stejně jako pomocí častých sborů, jednes materiál zase trochu blíže stadiónové produkci a metalovéscéně. Když si představím desky jako „Stiff Upper Lip“,„Black Ice“ nebo „Rock Or Bust“, na nich bylo zjevné, že seAustralané znatelně kloní k boogie a bluesovým kořenům, tíhnouk hudbě, která jim spíše stála předobrazem a opracovávají siji po svém, kdežto nyní jsou za posledních třicet let asinejblíže k fenomenální nahrávce „The Razor´s Edge“. Novinkaurčitě není tak bombastická jako svého času album z roku 1990, ani nevlastní monstr šlágr typu „Thunderstruck“, ale přeci jen ke mně vůbec nevysílá informaci, že poslouchámkapelu, jejíž členům už je okolo sedmdesátky a budou končit. Tohle je hlavním znakem novinky – nepůsobí jako album stařičkékapely, která se chystá odejít. Ten vjem je přesně opačný.Naprosto svěží a koncentrovaný výkon vrhne na posluchačedvanáct vypalovaček plných energie, tzn. strojově přesnérytmiky, úsečných kytar a Brianova ryčného hlasu umocněnéhosbory.Stejně jako tomu bylo na předchozích dvou deskách, produkce alba se ujal kanadskýrockový guru Brendan O´Brien, jenž v minulosti proslul taképracemi na mnohých památných albech z časů grungeové revoluce a případně i pozdější americké rockové scény (PEARL JAM, STONE TEMPLE PILOTS... ten seznam je opravdu dlouhý... VELVET REVOLVER). Chemie mezi ním aAngusem Youngem slyšitelně stále funguje a „Power Up“ je takbezesporu nejživotadárnější rock´n´rollovou nahrávkou od AC/DC za hodně dlouhoudobu. Mám sice velmi rád desku „Black Ice“ z roku 2008, ale novinku řadímv podstatě na totožnou úroveň. V tomto srovnání je devízou nového materiálu skutečnost, žedrží mnohem lépe pohromadě a neskutečně dobře odsýpá. Skladby jsou koncentrované na okamžitou gradaci a bezprostřednost a po jejich poslechu máte okamžitě chuť si to celé od začátku znovu pustit. Materiál je prostý výplně, unavenějších pasáží, čidokonce vyloženě slabých skladeb.Už úvodní vpád skladby „Realize“symbolizuje velkou chuť po rock´n´rollu, po realizaci dalšího odvazu a posluchač je tak okamžitěvržen do víru euforie rozdmýchané tolik typickým zvukem AC/DC.Brian Johnson křepčí jako o život a z vítacích slok postupuje k refrénupodporován mnohohlasým chórem. Zvuk kytar je řízný a čirý askladba má díky strojově šlapající rytmice pořádný švih. To vše signalizuje, že se AC/DC po letech vracejí ne do bluesových, cigaretovým kouřem prostoupených jižanských lokálů, ale na rozběsněné stadióny. „Rejection“ působísice méně odvazově než úvodní vypalovačka, ale i tak jde o bytelný rock, jehož ani nemoc rychlé tempo udávají výrazné riffy a celkové charisma kapely. Pilotní singl „ShotIn The Dark“ je již dnes hitová tutovka, stejně jako před dvanácti letypíseň „Rock´N´Roll Train“. Výborně vystavená a mimořádněchytlavá věc, složená zcela v tradici velkých hymen kapely avrcholící ve výtečném refrénu, má všechny předpoklady sezařadit na pevno do jejich koncertního repertoáru. Náklonost k vícehlasým sborům potvrzuje i následná „ThoughThe Mists of Time“, jenž zde, na zřejmě nejtvrdší, nejrozparáděnější a nejživějšídesce AC/DC za hodně dlouhou dobu, patří spíše k těmvzdušnějším boogie věcem. Zkrátka pohodový mejdanový song. Následují čtyři songy, kterévšechny do jednoho řadím k tomu lepšímu, co novinka nabízí. Jde o „KickYou When You´re Down“, píseň postavenou na úderném sloganu, kde Johnsona znovu doplňují back-vokály a textzmiňuje všeobecně známou a velmi hořkou pravdu chodu života, a sice když je člověkdole, existují tací, co se jej snaží dole pozdržet. Skladba nepatří k rychlým peckám, o to má však posluchač větší prostor si uvědomit tvrdost vyznění jejího kytarového riffu.Famózní hymnu „Witch´s Spell“ jsem si zhruba od třetíhoposlechu desky již jen užíval. V ní se povedlo takřka vše:prvotřídní kytarová výstavba, skvěle pějící Brian Johnson adokonalá kombinace slok a refrénu umocněná povedeným sólem předočekávaným finále. Další jasná volba pro pozitivní prezentaci stavu věcí u AC/DC roku 2020.Velkou formu odhaluje i tradiční jízda po ohnivé dálnici do pekla, začínající bluesovými kytarami a Johnsonovou deklamací. Když se totiž „DemonFire“, skrze plápolavé jazyky plamenů dostává do tempa, víme, že potenciál vyznění AC/DC jak z časů alba „Back In Black“ byl zde zužitkován. Píseň jakoby zrála léta u Anguse v šuplíku, natolik vyvolává vzpomínky na slavné období. „Wild Reputation“ je jednou z mýchúplně nejoblíbenějších skladeb na albu. Bytelná rytmika drží tempo a kytary nad ní jakoby jen taklážo plážo vyvažovaly balanc. Avšak krátký a úderný refrénovýslogan odhaluje velkou sílu a potenciál se zapsat do paměti. Hodně na Ameriku orientovaná „No Man´s Land“ představujeuvážlivější polohu rock´n´rollových legend, aby sepokračovalo další povedenou hymnou „Systems Down“, která svou dravostí drží na vysoké úrovni i poslední třetinu alba. Předposlední píseň „Money Shot“ je spíše průměr, i když mne objevení jejíchkladů třeba teprve čeká. Co mě však opravdu nadchlo, bylazávěrečná železničářská vyřvávačka „Code Red“ postavená na mnohohlasémchorálu a pozvolna se šinoucí kytarové vozbě. Svým způsobemlze tento ani ne moc rychlý, o to však masivnější závěrečný song přirovnat k někdejšímu songu „Rock´n´Roll Ain´t Noise Pollution“ z fenomenální desky „Back InBlack“, kde byl tento pozvolnější song také zařazen až dodatečněa nakonec si získal velkou oblibu. Věřím, že deska „Power Up“ se zařadímezi klasické nahrávky AC/DC s naprostou jistotou. Ve srovnánís několika předchůdci totiž působí jako album od podstatně mladšíkapely. Žádné loučení se nekoná, jen stoprocentní koncentracena rock´n´roll, velká energie a znovu objevená stadiónováhymničnost. Tohle album je z těch, které si po jeho poslechuzkrátka velmi rádi poslechnete znovu. Hodně chytlavé, hodněsemknuté a zcela typické pro AC/DC. Jakoby se vrátila osmdesátáléta, tak na mne novinka působí.http://www.crazydiamond.cz/duben_v_pesti_o_sobe_o_chybach_a_tak_rozhovor/2227http://www.crazydiamond.cz/duben_v_pesti_o_sobe_o_chybach_a_tak_rozhovor/2227hackl@volny.cz (Pekárek)Po recenzi na jejich poslední desku jsem si řekl, dáme nějakou pauzu, nechám ten „DUBEN“ uzrát do listopadu a pak zaútočím. Pořád jsem tak nějak doufal, že se mi pomocí přívalu takových těch inteligentních otázek podaří zamaskovat eminentní zájem po bulvárním rozkrytí příběhové linie „Niny“. Nakonec jsem pohořel. Kytaristu Pavlína jsem drobátko podcenil, nedal se. Vytýčit, a tím pádem i omezit, prostor pro fantazii posluchače gentlemansky odmítl. Zároveň však nabídl celou řadu postřehů a zajímavostí ze zákulisí přípravy desky a fungování kapely, které mohou leccos osvětlit. Když už ne příběh samotný, tak alespoň cestu vedoucí k natočení a vydání kytarového alba, jakých není nikdy dost.„Nina“ už je nějaký ten pátek na světě, jaké máte reakce? Standard?Zatím, i při té všeobecně panující mizérii bez koncertů, docela dobré. Když deska v červenci vyšla, ocitla se ve výběru ceny Vinyla za měsíc červenec (doufáme, že se porota ještě pochlapí a alespoň nominaci za celý rok 2020 nám to hodí:-), pak jsme si užili legraci s CZ/SK hitparádou Rádia 1, Velká sedma, kde se píseň „Olga a ptáci“ udržela celých maximálně možných sedm týdnů a s příchodem podzimních plískanic se deska zalíbila hudebním redaktorům křesťanského rádia Proglas, což je opravdu něco mezi nebem a zemí.:-) Kluky v kapele ale potěšila i tvá recenze. Zatím nikdo to takhle do hloubky nerozebíral.:-)Projevilo se pozitivně zapojení renomovaného vydavatele Polí5? Jak vlastně k vaší spolupráci došlo? Kolik do vás napumpoval peněz?:-) Teď vážně, v čem dnes spočívá podpora takto orientovaného vydavatele?Dokopal nás k tomu kamarád Pišta. Už s nějakou předchozí deskou, podle mě to bylo „Štěstí“ z roku 2015, se řešilo vydání u Polí5, ale my v DvP jsme dost laxní v otázkách prezentace naší tvorby, tak jsme se za Josefem Jindrákem v Polí5 ani nezastavili. Letos bylo na všechno kvůli tomu viru víc času, a když se na jaře nehrálo a padlo každoroční slovenské tour, tak jsme se alespoň domluvili na vydání desky pod labelem. Naše spolupráce s Polí5 není primárně založená na penězích. Výrazně se nám zjednodušila výroba jak CD, tak vinylu a být v katalogu specifického vydavatele, jakým Polí5 je, znamená hlavně to, že se o kapele můžou dozvědět lidé, kteří aktivity labelu sledují.Přiznám se, že vaši diskografii naposlouchanou nemám, co bys označil za leitmotiv vaší hudební evoluce?Těžko se mi v těch šesti albech za dvacet let existence DvP hledá leitmotiv. Vždy se asi jednalo o pokus zachytit to, co nás v té které době naplňovalo. Podle mě snaha jít na dřeň. Ze začátku kapely v emocích, poté například ve výpovědích o sobě, o chybách a tak.V čem se „Nina“ odlišuje od zbylých alb? Mělo jít o další krok na totožné cestě, vzhůru, nebo jinam, či dokonce nějaký zlom či průlom?Na „Nině“ jsme k našim obvyklým ingrediencím přidali takovou nějakou hravost. Bavilo nás pohrávat si s různými tématy toho příběhu a vytvářet celou desku tak trochu postaru.Mohl bys daný koncept více rozvést? Něco mi však říká, že spíš nemohl ... .:-)Chtěli jsme v tom mít „literaturu“.:-)Co bylo dříve hudba, nebo koncept? Nakolik se kvalita propojení mezi příběhovou linií a písněmi pilovala. Existovaly třeba i jiné verze, popř. rovnou písně, které nakonec šanci nedostaly? Kdo z tvůrců a hráčů musel „na oltář konceptu“ nejvíc obětovat?Myslím, že celý nápad vyšel z jedné skladby – „Dieter potkává Ninu“, která se dávala dohromady před třemi lety na pravidelným letním „kapelním soustředění“ na chalupě rodičů našeho basáka. Nálada téhle písně nás pak už nějak vedla dál. V tom krátkým textu to je schovaný. U několika písní existovalo vícero verzí. Textu i třeba hudební formy. My se většinou snažíme nahrávat až písně, které si zahrajeme nejdřív na koncertech a to nejednou přináší i zjištění, že něco nesedí. Na „Nině“ se k tomu přidaly i změny v textech, jak postupně krystalizoval ten příběh. Pak jsme se snažili, aby ty skladby byly co možná nejkratší. Spíš než vyhazovalo, se tak stříhalo nadbytečné. „Na oltář konceptu“ padly housle. Ale myslím, že to Péťovi, kterej na ně hraje, nevadilo. Alespoň nemusel po letech cvičit a oprašovat smyčec. Nahráli jsme sice jednu linku houslí ve skladbě „Zavřel zas oči“, ale nezapadalo to, takže střih. Na piano a klávesy hraje stejně radši :-) Nakonec se nikam nepoužila ani pro nás dosud typická akustická kytara.Jde o vaše první koncepční album? Bylo to tak, že přišel Broňa se story a řekl: „Natočíme koncepční album!“? Jak jste reagovali na nápad s koncepčním albem a jeho (retro)ideu?Textově byly vlastně koncepční už předchozí dvě desky „Anna“ a „Štěstí“. Broňa se často v textech snaží držet nějakého tématu. Teď jsme se ale navíc pokusili i o propojení v hudební rovině. Ber to s rezervou, nikdo z nás není hudební skladatel. No, a že to tentokrát bude právě tenhle příběh, vzniklo v rámci toho, jak si s Broňou vzájemně posíláme mailem „nástřely“ nápadů. Jak už jsem říkal, nabalilo se to na ten první text o Nině a Dietrovi. V kapele se ale jinak všechno řeší společně. Je to už pár let, tak si přesně nevzpomenu, ale určitě byli všichni nadšení.:-)Hudba na novince působí spontánně, přesto je doslova narvaná důležitými detaily, které musely být určitě vyjasňovány a komunikovány? Jak probíhala tvorba, distančně? Došlo i k nějakým sporům?To jsem rád, že to jako spontánní vnímáš. Většinou to je tak, že na začátku každé písně je nějaký prvotní nápad někoho z nás a ten by neměl být vycucaný z prstu nebo „vysezený“. Nápad pak musí oslovit zbytek kapely, jinak se na něm dál nedělá. Když se něco uchytí, tak se snažíme tomu dát nějakou fazonu. Sloka, refrén, nálada. Poslední roky děláme občasná víkendová soustředění, kde to, co dáme dohromady, nahrajeme a pomocí „demonahrávek“ se to piluje. Při přípravě „Niny“ jsme si ještě navíc, jak říkáš distančně, v počítači dali dohromady téměř finální verzi toho, co se nahraje, takže jsme měli celkem přesnou představu, jak bude deska vypadat. Sporů bylo dost. Diskuse v kapele bývají nejenom plodné ale i bouřlivé. Asi nejvíc ohledně zařazení písně „Olga a ptáci“.Jak se na faktu, že na albu nic nechybí ani nepřebývá, podepsala pětiletá pauza? Týkala se i koncertní činnosti?Pauza v koncertování nebyla. Desku ale nahráváme, až když se nám zdá, že to má cenu. V podstatě pokaždé když dáme dohromady aspoň třicet minut nové muziky.:-) No je to asi tak, že se snažíme v nějakých intervalech nahrávky vytvářet, protože kapela, která nenahrává, skončila. Na druhou stranu nás vůbec nic netlačí něco vydat. Když se nám zdá, že už máme pár věcí, které stojí za zachycení, jdeme do studia.Jak jste spokojení s prací Golden Hive studia a přístupem Amáka? Dolaďovaly se nějaké věci ještě při nahrávání? Kolikrát se nahrávalo třeba výborné kytarové sólo v písni „Okres je zasněžený“.Amák je skvělej. Má obrovský zkušenosti a s ničím se moc nepárá, zároveň tě ale neztrémuje. A díky epidemii na nás měl asi nečekaně víc času, což byla velká výhoda při finálním míchání. Navíc má spoustu kontaktů, díky kterým jsme stihli i lisování vinylu před naplánovaným křtem.:-) Ale i jeho kolega Ondra s jeho nenápadným postrkováním k opakovanému nahrávání dalších a dalších verzí byl super. My se i dřív snažili nahrávat co nejvíc „live“, ale vždycky došlo na spoustu dohrávek. U Amáka tyhle dohrávky tak nějak samy od sebe:-) odpadly. Při nahrávání samotném se toho už moc nedolaďovalo. Jak už jsem říkal, spíš se stříhalo a vyhazovalo. Minimální opravy, únosné chyby nechat. Všechno až na zpěvy je v podstatě na živo a na jeden zátah, včetně toho sóla v „Okresu“. Bylo to tak, že se nahrála celá píseň a pokud to nebylo ono na poprvé, tak se to zopakovalo. Lepší verze je na desce.Řešíte nějak programově zvuk, třeba ve smyslu nové album bude tvrdší/měkčí? Jak měla tedy znít „Nina“, jak zněla studiová „objednávka“?Objednávka byla na „špinavější“ zvuk. Zvuk řešíme, ale spíš postupně než nějak programově. Začínali jsme s víceméně akustickým obsazením a bez bicích. No ale dvacet let tě nebaví hrát pořád v těch samých aranžích. Nejsme AC/DC.:-) Tentokrát jsem třeba i spokojenej s tím, jak se podařilo vzájemně skloubit obě kytary a basu.Jakou náladu má „Nina“ vůbec vyvolat v intervalu nostalgie – mrazení, resp. na ose nostalgie – melancholie – mrazení? Napadá tě jiný interval?Já bych asi použil celou tu tvoji osu „nostalgie – melancholie – mrazení“. Nebo možná nostalgie s mrazením. Není všechno takové, jako se zdá.„Nina“, tuším jako vaše první řadovka, vyšla i ve vinylovém formátu. Řešili jste uvedený formát komplexněji, tj. i stran jiných zvukových parametrů? Jaký máš(te) vztah k tomuto typu hudebního nosiče?Když jsme se rozhodli tuhle desku udělat, tak poměrně záhy jsme dospěli k tomu, že formát vinylu se k tomu příběhu hodí. Při vytváření, míchání a masteringu nahrávky jsme už s tímhle formátem počítali jako s hlavním, byť vyšlo i CD. Takže jsme vzpomínali, co měly naše oblíbené desky. Domýšlely se detaily typu zrcadlení intra na obou stranách desky a „odskočený“ závěr, ale i samotné rozdělení na jednotlivé strany desky, což nebylo vzhledem k nutnosti zachování linie příběhu snadné. Na vinylech jsme všichni v kapele vyrostli a třeba já si chtěl splnit svůj pubertální sen natočit elpíčko. Škoda jen, že už na tom nejsme vizuálně tak, aby bylo možné k desce přidat i plakát kapely.:-)Plánujete nějaké CD či vinylové reedice svých starších desek?CD reedice asi ne. Vinyly by se mi líbily, ale už teď mám plnou garáž.:-)Mohl by si říct něco k Vašim hudebním kořenům, popř. vlivům, které se ve vaší muzice přímo, nebo nepřímo promítají?S kořenama to je těžký, je nás šest, to už je hromada kapel a desek. Hodně z nás to mělo tak, že srdcem jsme tíhli k ostrý muzice (např. na elektrickou kytaru jsme se učili podle raných desek METALLICY) a k tomu nám rodiče doma vyhrávali desky Wabiho Daňka, Johnnyho Cashe, Neila Younga :-) Broňa by ti jmenoval asi hlavně JOY DIVISION.Jak stabilní je vlastně vaše sestava? Prošli jste v poslední době, tj. mezi dvěma posledními deskami personálními změnami? Koho řadíš ke tvrdému jádru?Sestava je stabilní. Stabilnější už má asi jenom U2.:-) Kdysi v roce 2004 odešel před nahráváním třetí desky původní kytarista Roman, přezdívaný Buddha, se kterým jsme ještě s basákem Bobem hráli v jedné předchozí kapele, a pak v roce 2011 proběhla změna na postu bubeníka, když místo našeho zapomětlivého Stefana přišel kapelní otloukánek Kája. Pokaždé ale zasáhly spíš rodinné důvody. Asi budu patetickej, ale tvrdým jádrem kapely je podle mě kamarádství. Někteří se známe už od dětství. No a od desky „Štěstí“ se k nám přidává u některých písní Mižu, která nám, jak ona tvrdí, to štěstí i přinesla, protože prý od té doby, co je v kapele, do který ji vzít nechceme, tak se nám daří.Jak dlouho už spolu komunikují Vaše dva kytarové pilíře? Cítíš, že mezi nimi stále prohlubuje chemie?S Hajčusem se znám z gymplu, pokud nepočítám to, že jsme proti sobě nastupovali v žákovským fotbalu :-) Hrával v kapele s mým bráchou a Bobem. Takže mraky let. Jsme na sebe zvyklý a možná, kdybychom víc cvičili, tak to i někam dotáhneme.:-) I když Hajčus asi ani cvičit nemusí, má to prostě „v ruce“.Co na koncertech, snažíte se o studiovou doslovnost při live zvuku, nebo se odvážete, např. v kytarových vazbách, plochách, apod.? V jakých skladbách k tomu „Nina“ dává nejvíc prostoru?Jako skoro všechno, tak i „Ninu“ hrajeme stejně, jako je na desce. Samozřejmě s větší mírou „chybovosti“, ale zase s větším randálem. V těch hlukových plochách je asi největší rozdíl. „Okres“ na živo bývá docela jízda. To závěrečné provalení zadržovaných emocí gradující v Hajčusově sóle máme rádi. Uspat a zabít, jak o nás kdysi někdo napsal.:-)Stihli jste alespoň nějakou koncertní podporu? Budete hrát „Ninu“ celou?16. září jsme stihli křest alba v Kaštanu na Břevnově, kde jsme „Ninu“ myslím celou a v kuse hráli. To byl asi poslední povolený koncert uvnitř. A 18. září ještě koncert ke dvaceti letům kapely v našich původně domovských Litoměřicích, což pro změnu byl jeden z posledních povolených koncertů open air. Pak už se vše jen přesouvalo a nakonec zrušilo. Až se koncertování obnoví, tak se na „Ninu“ určitě ještě dostane. Zatím stejně nic čerstvějšího nemáme.:-)Jaké jsou post-covid plány? Doufám, že nekončíte a že se ke mně v tomto směru donesly jen fake news …?DvP nekončí. Zkusmo jsme už nahodili pár nápadů na příští desku. I když zkoušet, když víš, že si v nejbližším půlroce nezahraješ, nás moc nebaví. Jak se říká, ten, kdo cvičí, nástroj ničí :-)Zapomněl jsem na něco?Určitě ne. Díky!http://www.crazydiamond.cz/coroner_grin_recenze/2226http://www.crazydiamond.cz/coroner_grin_recenze/2226marekdt@seznam.cz (Horyna)Kdybych měl přesně definovat, co do mého života přinesl Crazy Diamond a podílení se na jeho tvorbě a obsahu, tak je to možnost vlastní sebereflexe a pohledu do dávné hudební minulosti, ze které jsem za poslední cca rok schopen zpátky na denní světlo vytáhnout nahrávky, jež jsem dávno považoval za mrtvé a ke kterým jsem se většinou už jen nerad hlásil. Víc než kdy jindy se teď prodírám alby, které jsem měl tu čest poznávat zhruba mezi patnáctým a dvacátým rokem života a ke svému vlastnímu údivu u mnohých zjišťuji, že mě dokážou stále oslovit a přivodit pro posluchače onen známý pocit hudební slasti, blaženosti a naplnění. Pochopitelně je to jen malé procento toho, s čím vším jsem se tehdy setkával a jelikož recenzentova pouť nabrala postupně směr zcela jiný, než jaký byl volen v nezkušeném a vzdorovitém mládí, to co pro mne stále zůstalo prvotní, je kvalitní píseň s dobrou melodií. Dá tedy rozum, že volba logicky padá směrem k BLIND GUARDIAN a ne ke KREATOR, či skrze tvorbu KINGA DIAMONDA, ale rozhodně ne k ASPHYX či EXUMER. :-)Jednou z těch, pro mne dnes stále zcela přijatelných skupin jsou švýcarští CORONER, jejichž desky „Mental Vortex“ a „Grin“ řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co na začátku let devadesátých v tvrdě rockové, přesněji řečeno přímo metalové hudbě vzniklo. Obě dvě mě provázely dospíváním a obě jsem si s velkou chutí připomínal celkem často. Na rozdíl od svých vrstevníků jsem k prvotní produkci této kapely nikdy netíhl. Úvodní dvojice nahrávek „R.I.P.“ a „Punishment For Decadence“ skýtá spíše obvyklou porci thrash metalu, zaobalenou sice do techničtější podoby, ale nějaké sofistikovanější růžky se začínají objevovat až prostřednictvím trojky „No More Color“. Velký (komerční) hudební třesk pak zaznamenává především čtvrtá deska, daleko více heavy laděná nahrávka „Mental Vortex“ a obrovský stylový posun poté poslední, naprosto vizionářské dílo „Grin“.Nahrávka „Grin“ je pro CORONER tím, co je pro KREATOR „Renewal“, pro HELLOWEEN „Chameleon“, pro METAL CHURCH „Hanging In The Balance“, či pro ANNIHILATOR „Set The World On Fire“. Jde o desku orientující se zcela mimo běžný hudební rámec, do té doby vytýčeného stylového azimutu CORONER. Nové moderní vlivy tu dýchají, pulzují a cloumají deskou všemi možnými směry a zcela volnomyšlenkářsky ji ženou do teritoriálních vod neprozkoumané hudební oblasti. Ta procházka cizokrajnými lokalitami voní novotou i zvědavostí zároveň.Už úvodní intro „Dream Path“, proložené zvuky bubínků a perkusí jak odněkud z dalekého pralesa Amazonie, našeptává, že tady si originalita podá ruce s mimořádně nápaditým skladatelským přístupem. A je to tu, druhá píseň „The Lethargic Age“ přiváží nový, těžkotonážní styl kapely, znějící jak zvuky soukolí a práce strojů z nějaké obrovské továrny. Strojově přesné tempo a střídmé kytarové záseky z čista jasna na chvíli prozáří sluneční paprsky melodických kytar. Ron recituje svým klasickým, robotickým stylem a Tommyho parádní rockové sólo je ozdobou písně. „Internal Conflicts“ zní ještě odvážněji. Moderní industriální pazvuky ozdobí začátek skladby i její střed, aby ji hybná kytarová linka a precizní bicí přechody tlačily jako obrovský válec kupředu. Do skladby je implantována slušivá disharmonická pasáž a pořádně zkreslené vokály. „Caveat (To The Coming)“ patří k nejkrásnějším chvílím na disku. Perlivá akustika, dětský smích a dobrosrdečná veselost jsou pouze předzvěstí chvil příštích. Tajemná aura prostupuje celým kusem a melodické linky se na sebe lepí jako plásty s medem. Další bombou je pátá „Serpent Moves“ s nahranými sekvencemi válečných pilotů v značně hypnotickém blahodárném oparu. Hypnoticky působí i další věc „Status: Still Thinking“, jedna ze tří nejvelkolepějších hymen desky. Vetterliho melodické smysly jsou neopakovatelné. Píseň v sobě objímá jak metalovou tvrdost, tak rockový feeling s důrazem na magičnost a epičnost okamžiku. Po krátkém intru nahraném opět někde v daleké buši „Theme For Silence“, tu máme zřejmě největší skvost desky, píseň „Paralized, Mesmerized“. I pro ni platí faktory výše zmíněné, předně pak znovu vysoce originální vklad kytaristy Tommyho. Osobním favoritem desky je píseň titulní „Grin (Nails Hurt)“ a to hlavně díky brilantní zrychlovací pasáži přicházející po druhé sloce. Tady kapela v čele s bubeníkem nasadí do pořádně ďábelského tempa a celý ten vír má schopnost vás rychle vtáhnout do svého středu. Finálním kusem je pak hyper moderní skladba „Host“, s halucinogenními zvuky, esoterickou vložkou i podprahovým účinkem podobného charakteru.Ron Broder (baskytara, zpěv), Tommy Vetterli (kytara) a Marky Edelmann (bicí) vytesali v samém závěru své pestré kariéry tu nejkrásnější a nejsošnější skulpturu, jakou jen mohli. Deska „Grin“ je symbolem obrovské touhy kapely, lačnící představit světu své novátorské myšlenky, zcela jiné hudební pojetí, i „novou“ hudbu zároveň.http://www.crazydiamond.cz/solstafir_endless_twilight_of_condependent_love_recenze/2225http://www.crazydiamond.cz/solstafir_endless_twilight_of_condependent_love_recenze/2225nobody@nothing.com (Hivris)Kdepak jsou ty časy, kdy jsem poprvé držel v ruce EP „Til Valhalar“ od neznámé islandské skupiny SÓLSTAFIR?! Šlo o nenápadné miniCD, které vydal tuzemský hudební nadšenec Pavel Tušl na svém labelu View Beyond Records. Od té doby uběhlo skoro čtvrtstoletí a jméno SÓLSTAFIR se mezitím stalo zavedenou značkou na rockovém i metalovém poli. Kapela si do dnešních dnů samozřejmě prošla svým vývojem, včetně obměny zakládajících členů. Zmíněnou nahrávku pamatuje už jen zpěvák, kytarista a hlavní skladatel v jedné osobě, Ađalbjörn Tryggvason. Dřevní začátky v podobě zběsilého black metalu jsou také tytam, nahradily je atmosféričtější post-metalové plochy a důmyslnější konstrukce skladeb. Přesto si SÓLSTAFIR zachovali velký kus oné pohanské nespoutanosti, která se vine skrze jejich dosavadní uměleckou kariéru a do níž se zaplétají nitky dalších inspirujících vláken. Stejně je tomu i na novém albu s temně romantickým názvem „Endless Twilight Of Codependent Love“, které vyšlo před několika dny a přináší ideální soundtrack k právě probíhajícímu podzimu.Na jeho obalu je umístěný obraz „Lady Of The Mountain“ od německého malíře Johanna Baptisty Zweckera. Téměř esoterická malba dámy, která může být křesťanskou světicí, stejně jako pohanskou kněžkou, má být zosobněním samotného Islandu. Proč si popsaný motiv zvolili na novou desku právě SÓLSTAFIR, je nasnadě. Jejich hudba je tímto bájným ostrovem zcela prostoupená, dýchají z ní rozeklané útesy, horké gejzíry i bezútěšnost prázdné krajiny, kde je však možné v mrazivých větrech zaslechnout ozvěny nebeských sfér. Z jednotlivých kompozic sálá přírodní spiritualita, obnažená a syrová, prostá civilizačních nánosů. Přes mnohdy až ambientní klidné vody se přelévají vlny rozervaných post-rockových a metalových pasáží, doprovázených převážně teskným zpěvem, který je občas přerušen drásavým křikem. Album je „seversky“ depresivní, plné žalu a bolesti, ale zároveň i neslábnoucí vůle k životu. Kromě jediné výjimky jsou veškeré skladby kompletně nazpívány v rodné islandštině, která ještě zvýrazňuje všechny lokální mystické atributy. Na více než hodinové ploše se odehrávají nikdy nekončící dramata mezi člověkem a přírodou, mezi emocemi a rozumem.Uvedená stopáž může leckoho vyděsit, ale věřte nebo ne, hudba na své cestě časem plyne tak přirozeně, že raději udržíte plný měchýř o pár (desítek) minut déle, než byste přerušili její tok a paralelní proud emocí. A když se CD dotočí a vy se vrátíte z oněch míst, máte chuť se pomocí tlačítka repeat znovu ztratit ve světě SÓLSTAFIR. Při cestě zpět vás jako první uvítá živelná hymna „Akkeri“. K dalšímu poslechu vábí kouzlem neotřelých melodií, horských ozvěn i kravských zvonců. Následná „Drýsill“ nejprve hypnotizuje kytarovou hrou, aby pak stupňovala napětí a očekávání až k finále se zasněným vokálním nápěvem a třeskem činelů. Ve znepokojující „Rökkur“ s orchestrálním úvodem a navazujícími trip hopovými rovinami vypráví Ađalbjörn temný příběh o zneuctění ženy a její pomstě. Čtvrtým kamenem do barvité hudební mozaiky je anglicky zpívaná „Her Fall from Grace“, jež nabízí ambientní polohy v kontrastu s drtivou basou, podpořenou táhlou kytarovou linkou. Dávný „Dionysus“ poté rozvíří svou vášeň a SÓLSTAFIR se rozpomenou na svůj blackmetalový zápal, tentokrát oděný do moderního post-metalového hávu s „emo“ řevem. Tělo i duši posléze uklidňuje nejkratší song „Til Moldar“; chlácholí hlavně intimní atmosférou popového rázu. Sedmá píseň „Alda Syndanna“ nabízí netradiční náhled na americký grunge v osobitém islandském podání. Díky „Ör“ se zas ocitnete v nóbl baru v Reykjavíku. K pozorování drsné krásy severských žen zde vyhrává jazzový podklad, který se k úleku místní smetánky láme do tvrdších, zraňujících částí a pohnutého křiku. Drama uzavírá „Úlfur“ s nabasovanou riffovou stěnou, která ji jednoznačně předurčuje pro roli koncertního taháku.Jak je z textu patrné, „Endless Twilight Of Codependent Love“ mi opravdu učarovalo. Jde o řemeslně povedené náladotvorné album s věrnou a mysteriózní atmosférou unikátní Severské země, výspy vikingské kultury, obklopené kdesi daleko chladným oceánem. Pokusím se však být co nejvíce objektivní a zmíním i nějaké ty neduhy. Každému nemusí sednout současný vokální projev Ađalbjörna. Jeho zpěv je silně citově zabarvený, plný lkaní a lamentace. Přestože uvedený výraz do hudební koncepce SÓLSTAFIR perfektně zapadá, patetické sténání a vztekání zarostlého čtyřicátníka může leckoho odrazovat. Mezi negativní faktory je také možné řadit jakousi předvídatelnost, která spočívá ve střídání (byť nepravidelném) poklidných, a naopak emocemi nabitých nálad. A to platí jak pro gradaci samotných skladeb, tak i pro dramaturgii celé nahrávky. S tím úzce souvisí i náhled na vývoj kapely. Ten se jeví jako poněkud stagnující. Na aktuální nahrávce se totiž jen nepatrně inovují postupy užité převážně již na albu „Otta“.Podstatné ovšem je, že SÓLSTAFIR se ještě pevněji a přirozeněji usadili ve svém originálním pojetí melancholického post-metalu. Bez zbytečného ohlížení po současných trendech usilují především o dokonalé podání vlastního stylu. Vzhledem k jeho jedinečnosti nemám na podobné úrovni s takovým přístupem žádný problém. Nebál bych se dokonce mluvit o tom, že symbolicky teprve až zachmuřený listopad přinesl letošní nejlepší a nejzajímavější nahrávku.http://www.crazydiamond.cz/elbe_eschatology_recenze/2223http://www.crazydiamond.cz/elbe_eschatology_recenze/2223janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Povídám do telefonu kolegovi Pekárkovi, že mám před sebou novinku tuzemských ELBE a že ten článek bude speciálně pro mne oříšek. Na jeho dotaz, jak to vůbec myslím, jsem mu vysvětloval, že novinka „Eschatology“  je hrozně dobře zvukově a instrumentálně udělaná (tím myslím ve svém žánru u nás jedna z vůbec nejlepších), má předpoklady se určitému druhu hudebních fanoušků zalíbit, ale že zrovna mě přijde kvůli jediné složce, která na ní je oproti čistě instrumentálnímu debutu „Sudety“ navíc, jako docela neohrabaná, zdlouhavá a nudná. Tou složkou je samozřejmě zpěv, který by měl mít tu funkci hudbu vylepšovat a to se zde právě neděje. A to vážně nejsem příznivcem čistě instrumentální hudby.Následovala rozprava na téma, jak mě ten hlasovej výraz připomíná devadesátkové/těsně post-mileniální doom-metály a scénu okolo vydavatelství Red/Black (Pekárkova námitka : „Ale to by nemusela být úplně špatná indicie, ne?“ byla odpálkovaná mým:  „No to sice ne, ale smůla je, že zrovna u mne jo“), protože jsem ty partičky plné doom-metal, dark-metal, pagan-folk-metal vlivů a snahy o progresi, odměňované tehdy vysokými známkami na tuzemských metalových webzinech, fakt neposlouchal a nevyhledával. Nebavily mě. Zkrátka jsem nikdy nepropadl hudbě padajícího podzimního listí. Zpěvák ELBE totiž jejich hudbu posunuje právě metalovějším směrem a z křehkých a pozvolna kypících tónů post-rock kytarovky tu máme rázem těleso úzce navázané na temné metalové subžánry devadesátých let spjaté s uctíváním přírody, pospolitosti s bližními a oslavou kořenů života. Měl jsem za to, soudě dle poslední a velmi zdařilé desky DYING PASSION a také soudě dle tři roky staré první desky projektu ELBE, že Standa Jelínek už má tohle dávno za sebou a jede si prostě příjemnej post-rock, atmo-kytarovky a zkrátka decentní vytříbený prácičky, kde mu pomáhá fachman Martin Spacosh Peřina. Proč zrovna tento studiový hlídač dobrého vkusu nedal doom/deathovému growlu stopku? Jestliže prvotina ELBE působila jako striktně instrumentální soundtrack k tichem prostoupeným lesnatým stráním Jesenicka, který si ve všech směrech hrál s pozvolna gradující atmosférou a post-rockovou kytarovou křehkostí, pak dvojka „Eschatology“ nabízí určitý posun. V rovině instrumentace se výrazivo ve svém pojetí zachovalo, s jedním rozdílem, už totiž hraje spíše podpůrnou roli k hlasu, díky čemuž bylo dosaženo vlastně jiného charakteru písní. ELBE totiž přibrali zpěváka a prakticky až na jednu píseň jsou všechny songy přizpůsobené právě jeho vstupům, což by ovšem za jiných okolností nemuselo znamenat chybu. Bohužel však ne v tomto případě, neboť dotyčný nový frontman pro mne nevládne zrovna okouzlujícím projevem a navíc podobně koncipované, pomalé a dlouhé songy po stránce dramatizace netáhne, neposunuje nikam dál. Jenom se v tom všem tak nějak koupe. Tím zmíněným je Insomnic (ex-SOMNUS AETERNUS), který se svým bolestínským cítěním a kloněním čerstvých skladeb až kamsi na území doom-metalových rašelinišť devadesátých let, prohlubuje u materiálu dojem těžkopádnosti. Ukazuje se zde, jak nesmírně důležitá je pro vyznění písní role zpěváka, neboť je to právě on, na kom závisí výsledek a kdo jej může kladně posouvat nebo naopak brzdit. Zatímco tedy méně ambiciózní debut působil poněkud komorně a ve své úspornosti a na základě pouze rytmiky a cinkavého zvuku kytar naléhavě, tak jak tomu většinou je u aktuální kytarové hudby atmosférického ražení, pak novinka právě díky hlasu působí jaksi zpátečnicky, spíše atmo-metalově, a po všech stránkách jako dílo od někoho, kdo staví na piedestal svého vkusu ponurý metal spjatý s přírodními scenériemi a živly. Unavený a zastřený hlas nového frontmana pro mne nemá dostatečnou zajímavost, aby byl schopen ony pozvolna gradující songy opatřit výraznější přidanou hodnotou, jakou od frontmana v podobně abstraktním formátu čekám. Je to škoda, protože je znát, jak si kapela na sugestivním vyznění desky dala záležet a vesměs hlasu přizpůsobila velkou část zvukového terénu. Jsou zde silné momenty, během kterých až běhá mráz po zádech, jenže s jiným, ať už ženským či mužským hlasem, by nešlo o momenty, ale rovnou celé skladby. Jde totiž právě o ty pasáže, kdy se ta která skladba prostřednictvím repetetivních kytarových motivů a bytelných rytmů dostává do tempa a k onomu typickému nabalování stále více mohutnějících vrstev. Stačí tedy zmínit úvodní „The Terminal Summit“, která mne, natěšeného a nic netušícího, znovu zavádí do světa post-rockově kvílivých kytarových tónů, jenž sviští prostorem jako meluzínka nad zalesněnými stráněmi hor. Náhle však zjišťuji, že tu něco nehraje. Aha, takže chlapci zvolili cestu se zpěvákem? Od prvního vstupu zní Insomnic jako Jiří Big Boss Valter a způsobuje mě tak, hned svou první slokou, náraz. Když sebestředná deklamace přechází v karavaně pozvolných rytmů a teskných kytarových motivů v takřka deathový growl, připadám si v blízkosti něčeho podobného až nepatřičně. Tolik jsem se těšil na bystřinu nezištně vyvěrající z tenkého pramene THE CURE a rázem se vyhrabávám z hnijící hromady podzimního listí spadaného podél cesty na jakýsi dramaticko-mystický rituál. Druhá skladba „Looking Back“ se z alba vyjímá a mnohým může učarovat její přímočařejší ráz a písničkovější naturel, a to díky charismatičtěji vedené stěžejní lince zpěvu, schopné, na rozdíl od ostatních písní, v paměti alespoň na čas utkvět. I umístění této posluchačsky vstřícnější položky do pozice klipu shledávám jako nejrozumnější řešení. Bohužel dál dochází k brodění čímsi pošmourným, vstupujícím až za hranici metalu. Asi nejsilnější momenty přichází spolu s osudovým pochodem „The Emperor Of Storms“, kde kytary vyznívají opravdu mocně a rytmika budí dojem doprovodného hřmění k pochodu početného starověkého vojska. S vygradovanějšími pasážemi skladeb souvisí i fakt, že si dost často Insomnic neodpírá ryze deathový growl, což bude asi způsob k umocnění dramatizace. Z mého pohledu je právě tohle věc, která mě dominantní měrou zaskočila a ovlivnila můj pohled na celý projekt, ještě nedávno slyšený jako komorní a vytříbenou kytarovku. Najednou tu máme týpka, co deathově valí a vše přerůstá někam, kde jsem ani nechtěl být. Vím, zpěvák od post-coreových CULT OF LUNA také chroptí a přitom jsou docela vkusně zpracovanou atmosférickou a extrémní hudbou, ale zde spíš slyším právě tu Moravu. Jediná v našem jazyce nazpívaná věc „Jizvy“ už mě, jako typického introverta, zastihuje tak udachmaného, že už z textu pochytávám jenom cosi o tom, že to měl týpek těžký a zanechalo to v něm bolestivější zkušenosti. Jsem přesvědčen, že psát ten článek někdo opravdu nadšený do atmosférického metalu, tak to celé vyzní jinak - „Vím, Fobiazine a známka 9/10 - Z mého pohledu naprosto v pořádku. Jenom já něčeho podobného nejsem schopen, už jenom z toho důvodu, že vím, že bych si sám od sebe právě tenhle druh hudby v budoucnu nikdy nepustil.“ Přesto považuji desku po stránce studiové, zvukové a aranžerské, stejně jako po té instrumentální za výborně ošetřenou, fakt jako že špička v rámci tuzemských produkcí atmosférické tvrdé hudby posledních let. Album má potenciál se dost lidem z metalového prostředí líbit a cítím z něho, že je vytvořeno na základě upřímných pohnutek a od srdce. Já jen čekal něco úplně jiného a proto je výsledných 60% vlastně zprůměrováním objektivního kumštu kapely a subjektivního vkusu pisálka.http://www.crazydiamond.cz/immortal_battles_in_the_north_recenze/2224http://www.crazydiamond.cz/immortal_battles_in_the_north_recenze/2224lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Neexistuje v historii moc kapel, kekterým by obecná metalová veřejnost tak moc změnila přístupjako k norským IMMORTAL. Když jsem je začal někdy po půlcedevadesátých let poslouchat, byli sice už všeobecně známí,většina metalistů je ale brala jako okrajovou záležitost pronaprosté hudební radikály. Z blacku frčely spíš epičtějšívěci typu DIMMU BORGIR nebo CRADLE OF FILTH a hudbuIMMORTAL majorita vnímala jako šílený kravál, který nelzeposlouchat déle než několik minut. No a vidíte - dneska jsoupovažováni za jedny z největších hvězd metalové scény, nafestivalech dostávají nejlepší hrací časy a o rozhovory sIMMORTAL se perou redaktoři nejprestižnějších hudebníchmagazínů. Jak se ta doba změnila! Kapela samozřejmě dnes hraje(nebo donedávna hrála) výrazně přístupnější muziku nežkdysi v devadesátých letech. Přesto - když se na koncertě zpódia ozve magické zaklínadlo „Battles In The North“,zapůsobí to jako dynamit a dav se rozbouří frenetickým nadšením!Tahle deska z roku 1995 je totiž proIMMORTAL doslova synonymem! Ne, že by byla prvním silným albemkapely – už debut „Diabolical Fullmoon Mysticism“ zroku 1992 má svoje kouzlo a oplývá tím nepopsatelným feelingem,který k true norwegian black metalu přilákal tolik lidí. Ještědůležitější je druhé album „Pure Holocaust“ (1993),na kterém se IMMORTAL dostali mnohem dál a z jehož drážekdoslova tryskají ony typické harmonie, které definovaly zvukkapely - směs teskných, nihilistických melodií smíchaných snářezovým rytmem a naprosto osobitým krákoravým hlasem. Kapelase odlišovala i vizuálně – vzpomeňme na nezaměnitelnýwarpaint vokalisty Abbatha - a v záplavě jiných black metalovýchspolků tak začala fungovat jako samostatná jednotka, která sižije sama pro sebe. Album „Pure Holocaust“ navíc mělo velkývliv na vývoj celé „true norwegian“ scény – další základníkameny typu „Frost“, „De Mysteriis Dom Sathanas“nebo „In The Nightside Eclipse“ se dostaly mezi lidi až orok později a navíc řada klíčových blackových muzikantůřešila namísto hudby spíše problémy se zákonem.Zatímco kolegové z MAYHEM,BURZUM, EMPEROR či THORNS seděli za mřížeminebo leželi v hrobě, IMMORTAL fungovali v plné síle a v září1994 zplodili v bergenském studiu Grieghallen jedno znejdůležitějších blackmetalových alb všech dob – mocné„Battles In The North“! Kapelu v té době tvořili jendva muži, kytarista Demonaz Doom Occulta a jeho parťákAbbath Doom Occulta, který kromě basy a vokálu zvládlnahrát i bicí. Tím se vlastně zopakovala situace z předchozídesky – „Pure Holocaust“ je rovněž nahráno jen Abbathem aDemonazem, i když v bookletu je uveden bubeník Erik, kterýje dokonce vyobrazen na přední straně obalu. Na „Battles In TheNorth“ už ale podobná situace nenastala a cover zdobí „jen“zachmuřená dvojice pózující s elektrickými kytarami ve zmrzléotevřené krajině.Tím se dostávámek velmi důležité věci. Právě na „Battles In The North“totiž IMMORTAL s konečnou platností definovali svoji mrazivouimage, která je pak měla provázet natrvalo. Už na předchozímalbu kapela agitovala svoji posedlost sněhem, chladem a ledovouprázdnotou, na „Battles In The North“ to ale mezi posluchačefláknula nesmírně hrubou silou, neurvale a bez kompromisů! Dobílých ledových barev je laděn i booklet, potisk cédéčka adokonce plastová krabička, což bylo na jinak striktně temné„true norwegian“ scéně naprosto raritní !! Kapela si vyhrálai se dvěma videoklipy – v „Blashyrkh (Mighty Ravendark)“zastihneme Abbatha a Demonaze na horských srázech, kterak vzývajíhavraní království, zatímco v „Grim And FrostbittenKingdoms“ skupina řádí na sněhové pláni a za bubny jedoprovází kolega Hellhammer z tehdy zdecimovaných MAYHEM.Nejdůležitější na každé desce jepochopitelně samotná muzika a i v tomto ohledu je „Battles In TheNorth“ ojedinělý počin. Nebudu popisovat všechny položky vtracklistu, protože album funguje především jako celek - evokujeledovou bouři, která to do mě pere v šílené rychlosti, ksichtmám rozsekaný od ledových krup, uši zalehlé ječícím uragánem,ale nedokážu se odtrhnout, protože to má prostě atmosféru jakoprase! IMMORTAL s pomocí producenta Pyttena vymysleli osobitýzvuk, který je sice black metalový, ale ne tak výškový abolestivý, jak je v žánru zvykem. Typické melodie IMMORTAL se vtomhle „sněhovém“ soundu trochu ztrácejí, pozorný posluchačje ale pod zvukovými závějemi lehce identifikuje.I když „Battles In The North“funguje spíše jako celistvá hradba, neznamená to, že by nemělasvoje vrcholy. Za jeden je všeobecně považována titulní skladba,která celou desku rozjíždí jako nekompromisný kopanec a mávýraznější strukturu než třeba věci z prostředku alba. Druhouhitovkou je závěrečná „Blashyrkh (Mighty Ravendark)“, kteráje postavena úplně jinak než ostatní kusy na desce. Trochu sihraje s šamanskými rytmy a neprostupné kytarové stěny prokládámelancholickou vyhrávkou a krákoravým poselstvím, které jakotrubadúr velebí ono mrazivé království Blashyrkh, které nikdynikdo neviděl, protože každý pošetilec mířící k jeho branámzmrznul na kost.K recenzi na třetí album IMMORTAL sepatří zmínit i koncerty, už proto, že se zajímavé dotýkajíčeské metalové scény. Konkrétně moravských KRABATHOR,kterým se právě v té době začalo dařit v západní Evropě aIMMORTAL měli doprovázet na propagačním turné „Battle OfThe Ages“. Šňůra bohužel krachla, protože Abbathovcidostali nabídku, které nedokázali odolat – předskakovatamerickým MORBID ANGEL. Pro KRABATHOR to byla velká rána,naštěstí si ji alespoň částečně zahojili na šňůře sjinými severskými běsy – šílenými Finy IMPALED NAZARENE.„Battles In The North“ je skutečněpamátné album a těžko mu cokoli vytknout. Možná snad jedinouvěc - jistou nechtěnou komičnost, která doprovázela vizuálníprojev IMMORTAL už od začátku kariéry. Zvláště Abbathovi zlépózy moc nešly a oděn v „plné zbroji“ působil spíš jakokocour v botách než jako mrazivý démon. Bral to ovšem smrtelněvážně a když se ho krátce po sobě dva čeští redaktořizeptali, zda si je vědom, že připomíná roztomilého medvídkapandu, vůbec mu to nepřipadalo vtipné. Naštěstí časem změnilpřístup, svůj „handicap“ proměnil v přednost a dnes Abbathaznáme jako jednoho z největších srandistů a bavičů na scéně(určitě znáte třeba jeho slavný držkopád na festivaluMetalDays :). Po letech, kdy odezněla raná blacková umanutost arozpustila se v širším metalovém univerzu, získali IMMORTALvýrazně větší nadhled a kromě černých hrdinů typu HELLHAMMERnebo DESTRUCTION přiznávají jako hudební vzory takéMANOWAR, MOTÖRHEAD nebo KISS. To však neměnínic na faktu, že na cestu slávy IMMORTAL nakročili jako jedna znejextrémnějších kapel v dějinách a jejich výkladní skříňs názvem „Battles In The North“ bude navždy požívatneotřesitelnou úctu!http://www.crazydiamond.cz/perfecitizen_humanipulation_recenze/2222http://www.crazydiamond.cz/perfecitizen_humanipulation_recenze/2222hackl@volny.cz (Pekárek)Opravdu nám bude jednou ordinováno něco tak sofistikovaného jako vakcínou šířený nano-biomechanický virus, který potlačí empatii? Možná, že honba za životní úrovní či snaha tak nějak přežít život (záleží na tom, co všechno člověk dostal do kolébky, že?) ve spojení s nízkou úrovní všeobecného vzdělání a hodnotovou relativizací odvede časem stejně „dobrou“ práci. Zmíněným virem odkojení výkonní, inteligentní, zároveň však bezcitní a snadno ovladatelní proměněnci, o kterých pojednává nová deska domácích death/grind experimentátorů PERFECITIZEN, stejně nebudou potřeba. Nepodceňujme stroje, zastanou hodně. Není nakonec obava, že lidé mohou empatii ztratit (až) uvedeným high-tech konspirativním způsobem a pak se k ní nějak (i když složitě) vracet snad příliš humanistická, resp. ve své podstatě vlastně optimistická? Zdaleka ne všem je totiž požehnáno už co do pouhých předpokladů být chápajícím a účastným. Rozvíjení uvedených predispozic je navíc podmíněno kulturně a obnáší nelehkou, v podstatě nikdy nekončící cestu, na jejímž konci může číhat bonus v podobě parádní depky. Každopádně je fajn, že žiji v době, ve které mám čas i náladu podobně filozofovat, a v zemi, ve které empatie nepředstavuje projev lidské slabosti, ale hodnotu pořád ještě oceňovanou a inspirativní. Vedoucí tudíž ke vzniku podnětných a zábavných uměleckých děl, tedy i hudby, jaká je zachycená právě na třetím albu PERFECITIZEN, nazvaném „Humanipulation“.Nastíněný futuristicko-humanistický koncept o ztrátě všeho, co dělá tvora-člověka lidskou bytostí, se zdánlivě odlidštěnou (protože ultra hard) hudební složkou vzorně koresponduje. Kytarista Tomáš Mleziva a bubeník Jarda Haž prostě ví, jak má vypadat skutečně extrémní (metalová) hudba. O nic jiného se ostatně nesnažili ani v časech ALIENATION MENTAL. Škatulka blast core, kterou jsem zaznamenal v některých rozhovorech, má přitom jen zástupnou roli. Asociuje moderní, velmi tvrdou, rychlou, a hlavně netuctovou muziku, distancující se od rutinního death/grind metalového standardu nebo retra. Faktem však zůstává, že hranice tvrdších odnoží rockové hudby posouvají především výpady z robustního a spolehlivě podaného metalového základu, kam samozřejmě řadím i „Messhu“ riffy (na novince jich není moc, např. v „Propaganda“), growl, nespočet screamů, precizní sypačky atd. Metalový podnož totiž snese takřka jakýkoli žánrový roub.PERFECITIZEN si servítky rozhodně neberou a roubují nadoraz. Naštěstí mají dokonale zmáknuté řemeslo, jejich výpěstky jsou tudíž nejen extrémní a „craft“, ale i životaschopné. Žádný samoúčel! Zmiňovaný extrém na sebe bere zejména podobu hustého kytarového a rytmického pletiva, tvrdosti, rychlosti a neutuchající – dobře seskládané – pestrosti. Tím vším pak suverénně proplouvají vokály Tomáše Habra a několika hostů. Jediným limitem, resp. filtrem a mírou všeho tak zůstává umělecká ambice – natočit velmi tvrdý kytarový, přesvědčivý a zároveň posluchačsky strhující soundtrack k příběhu o ztrátě a neukončeném procesu nalézání lidství. Samotné téma přílišný optimismus nevykazuje, což umocňuje samizdatová forma bookletu, evokující post apo v kombinaci s fenoménem found footage – perfektní.Z hlediska formálního nemohu nahrávce vytknout vůbec nic. Zvuk snese nejpřísnější žánrová měřítka, aniž by trpěl sterilitou. Středobodem jsou riffy, kterých je fakt hodně; namát(h)kou death, grind, thrash, doom, black, alternativa, progres. Protipól kytarového běsnění představuje výkon rytmické sekce. Nebudu se uchylovat k superlativům, stačí zdůraznit, že to, co se navenek jeví monoliticky, po všech stránkách žije, a to nesporně i díky ní. O bicích Jardy se mohou zasvěceně bavit bubeníci, já bych jen nosil chrastí do lesa. Komunikace instrumentálních linek nabývá zásluhou skvělé baskytary nováčka Adriana Neriho jazzových parametrů. Nálety drtivých unison, střídající jejich proplétání, pak působí opravdu efektně. V této souvislosti lze zmínit patrně každou skladbu, za všechny třeba „Misunderstanding“. Ta navíc dokládá ještě jeden fakt. Latentní hitovost celé osmidílné kolekce. Přeci se nebudeme bavit o sofistikovaně řízeném bordelu. My podarovaní už po jednom, maximálně dvou protočeních cédéčka slyšíme prudce návykovou písničkovou desku.:-)Zvolená atraktivnější forma přitom vážný koncept nesráží ani nerozbíjí. Kromě toho, že láká na koncert, dává totiž prostor k palbě emocí, s kterou je podobně závažné téma neoddělitelně spojeno. Záleží ovšem na přesvědčivosti. Zde sehrává prim vokální složka. V jejím podání neveselá textová náplň ožívá natolik, že příběh žijete a o lidstvo se začínáte bát. Neskončí zbytečně brzo? Právě „Humanipulation“ dává naději, že ne. Komu vlastně? Uberu-li 80 % patosu, tak hlavně českému tvrdě kytarovému undergroundu, včetně jeho posluchačů. 80, hrome, ta číslovka se mi ve spojení s exportní kvalitou vážně líbí.:-)http://www.crazydiamond.cz/hypnos_blackcrow_se_zjevuje_kdyz_selhava_reseni_veci_po_dobrem_rozhovor/2221http://www.crazydiamond.cz/hypnos_blackcrow_se_zjevuje_kdyz_selhava_reseni_veci_po_dobrem_rozhovor/2221nobody@nothing.com (Redakce)U příležitosti vydání nové řadové desky „The Blackcrow“ od tuzemské metalové stálice HYPNOS, jsme v rámci našeho nepočetného pisatelského teamu dali hlavy dohromady a sestavili vcelku únosnou várku otázek, jejichž hbitého zodpovězení se chopil v tomto případě člověk z nejpovolanějších. Bruno. Asi není třeba nic dál rozvádět, zde je tedy rozhovor za náš web.Koncept dvou navazujících alb byl už předem plánovaný nebo se nápad na pokračování objevil až po vydání a koncertní propagaci „The Whitecrow“?Nápad udělat tento projekt jako „dvojalbum“ mě napadl v době, kdy se utvářela představa pro „The Whitecrow“. V momentě, kdy jsme tuto desku nahrávali, bylo jasné, že následovník bude její „odvrácená“ tvář.Jak bys zhruba popsal nejen hudební, ale i myšlenkovou podstatu obou posledních alb HYPNOS? Na co bylo nutné přitlačit, abys dokázal „The Blackcrow“ od předchůdce znatelněji diferenciovat?První vnímatelný rozdíl je barva. „The Whitecrow“ je koncipována do bílé a „The Blackcrow“ do černé, což obě desky charakterizuje i v symbolické rovině. První je oproštěna od negace, apeluje na to, aby každý v sobě i na okolí hledal pozitiva a „očistil“ a „ozdravil“ svůj život. Je to apel na realitu, žádný smyšlený příběh, jen se užívají metafory. „The Blackcrow“ se zjevuje na scéně ve chvíli, kdy selhává řešení věcí po dobrém. Někdo na to prostě neslyší, a proto je třeba vyvinout protisílu.Nepřemýšlíš o nějakém širším literárním rozvedení témat z obou desek? Obzvlášť, když už máš své zkušenosti s vydáním knihy „Revoltikon“, která získala velký ohlas?Určitě ne. Takové ambice nemám a svůj čas potřebuji pro jiné hudební i nehudební projekty.„The Whitecrow“ i „The Blackcrow“ lze navzdory velké pestrosti považovat za ryze metalové desky, uvažoval jsi někdy o seberealizaci i v nějakém jiném žánru? V čem je pro tebe metal umělecky tak přitažlivý, či dokonce nezastupitelný, v čem naopak spočívají jeho limity?Kdysi mě lákalo udělat nějakou ponurou, řekněme goticko-rock-doom metalovou desku. Temnou, smutnou až k pláči. Že bych oslovil muzikanty, kteří oslovují mě, nějakého super zpěváka…. Ale narazilo to na zvýšené aktivity HYPNOS, resp. KRABATHOR, a muselo to k ledu. Život je o prioritách a nelze mít úplně všechno, člověk si prostě občas musí vybrat, co je pro něj v daný moment důležitější. Přestože miluju hudbu obecně, poslouchám spoustu různých stylů (např. zrovna teď Barryho Whitea), metal je pro mě naprosto zásadní hudební žánr, se kterým se absolutně ztotožňuju a ve kterém se absolutně realizuji. Žiju ho, dýchám. Miluju tu nekonečnou škálu metalového výraziva, od melodiky po brutalitu, od rychlosti po „pomalost“, od neskutečné síly a agrese až po doomovou ponurost a melancholii. Zkrátka v death/thrash/black metalu se cítím jako ve svých starých pohodlných botách. Netoužím po nových lakýrkách… Věřím, že tím, co celý život se svými spoluhráči dělám v průběhu více než tří dekád, udělalo i spoustu radosti.Považuješ za žádoucí, aby se posluchač, který se seznámil s HYPNOS až na novém albu „The Blackcrow“, otočil do minulosti a poslechl si i klasická alba KRABATHOR? Co cenného na nich stále nacházíš ty a co by zde mohl najít on?Není to nutné, každá deska může fungovat i samostatně.Máš za to, že „zátěž“ v podobě „Bruna z KRABATHOR“ už definitivně zmizela, nebo jsi ji cítil ještě při tvorbě „The Whitecrow“ či „The Blackcrow“? Jak na tuhle věc nahlížíš s odstupem? Snažil ses někdy o tlustou čáru?Nezmizela. Občas mi vadí, když se lidi i novináři jako kolovrátek vyptávají na stokrát známé věci o KRABATHOR. Musím řešit, jak se svým časem naložím a mlít pořád dokola prázdnou slámu mě nebaví. Hudebně to neřeším, stárnu a měním se jako člověk i jako muzikant, jestli u HYPNOS nebo jiné kapely, bylo by to přece stejné. Je jasné, že mi minulost pomohla a pomáhá, je to samozřejmě i moje práce. Ale dnes jsme o generaci dál a mojí kapelou jsou už dvě dekády HYPNOS, kteří se taky vyvíjí.Vaše desky se mohou pochlubit velmi dobrou produkční stránkou. Třeba „The Revenge Ride“ zní stále monstrózně. Mohl bys prozradit nějaké detaily ze spolupráce s producentskou legendou Harrisem Johnsem? Jaký byl jeho přístup? Vymykal se v něčem?Myslím, že ne…to, co jej udělalo výjimečným, spočívá přímo v něm, ne v technice, kterou používá. Tu má kdekdo. Harris je pro mě legendární producent zejména 80tých let, kdy víceméně definoval zvuk prvoligového evropského thrash metalu, pracoval pro takové kulty jako KREATOR, CELTIC FROST, SODOM, SEPULTURA, HELLOWEEN nebo PESTILENCE. Pro mě bylo ohromující už jen setkání s ním, natož ta práce. Udělali jsme s Harrisem dvě desky v době, kdy se u nás na takové znění nedalo dosáhnout. Nedávno mi udělalo velkou radost, že se Harris, sám od sebe, aniž bychom ho předem kontaktovali, ukázal na našem koncertě v Berlíně. Byla to pro mě velká pocta.Nakolik je pro tebe důležité sepjetí tvých spoluhráčů s muzikou, ideou, resp. „tváří“ HYPNOS. Volil jsi někdy mezi jejich schopnostmi a srdcem? Narazil jsi v HYPNOS na ideálního sparinga, který nabízel vše, a přesto jsi musel, např. z důvodů pracovních, spolupráci s ním oželet?Je to kombinace schopností, situace, osobních vlastností, hudebních preferencí, náhod atd. Ve finále je vše určitý kompromis, který ale, pokud jsme spolu a držíme, všem vyhovuje. Pro mě je tato sestava s Pegasem, Vlasou a Cannim v dané chvíli ideální a byl bych rád, kdyby vydržela co nejdéle. Snažím se, aby každý jednotlivý člen dal ze sebe to nejlepší, co v něm je, v čem je lepší než druzí, co je pro něj signifikantní, ve prospěch celku. Stálost sestavy je pro mě v metalu důležitým předpokladem pro kvalitní práci a pro získání věrohodnosti u fanoušků i kritiky. V tomto směru je pro mě příkladem třeba BEHEMOTH, ti jsou ve stejné sestavě už víc než šestnáct let. Co se týče HYPNOS, dost mě mrzel odchod dvou kytaristů - v roce 2002 Davida M., který nahrál tebou zmiňovanou desku „The Revenge Ride“, a v roce 2014 Igorra Hubíka z ROOT, ten nahrál „Heretic Commando“. Oba pro mě jsou fantastičtí muzikanti, kteří k nám sedli, a se kterými jsme si rozuměli, kapela s nimi hrnula. Ale to je minulost a nemá cenu ji rozebírat, teď máme u kytar Vlasu s Cannim a já bych je v žádném případě neměnil. Za ty roky, co jsou s námi velmi dobře zapadli a léta pracují a zdokonalují se ve prospěch HYPNOS takovým způsobem, že bych možná prohlásil, že nám to nikdy nehrálo líp.Přežije metal dalších dvacet let, nebo už míří definitivně do „důchodu“? Máš nějaké predikce, event. doporučíš nějakou techniku, jak se s tím co nejlépe smířit?Kdo z nás zná budoucnost? Já ne, ale o budoucnost metalu strach nemám. Je to jeden z mála stylů, který přežil desetiletí, zažíval úpadky i konjunktury, ale má stálé zázemí, komunitu oddaných srdcařů, kteří by pro metal dýchali. To je základ.V čem, pokud vůbec, je podle tebe česká metalová scéna unikátní při zasvěcenějším pohledu zvenčí?Jsou to asi dvě věci. Máme poměrně rozsáhnou a v mezinárodním undergroundu známou grindcoreovou scénu. Důvody si neumím vysvětlit, ale je to rozhodně dobře, protože v jiných metalových „odvětvích“ za světem hodně zaostáváme. I jiným východním státům, jako je například Polsko, Maďarsko nebo Ukrajina můžeme jen závidět.Ale jsme i národem „tanečních zábav“. Velká část naší metalové scény nemá ambice prosadit se i v zahraničí a stačí jim tuzemský trh, a to nehodnotím míru jejich kvality či nevkusu. Jména, která jsou u nás považována za „velká“, např. DYMYTRY, ARAKAIN, KABÁT, ŠKWOR, DEBUSTROL, HARLEJ, která vyprodávají Lucernu či dokonce arény, venku nikdo nezná, a proto jim je naše scéna víceméně ukradená. Tam je přetlak těch, kteří tyto ambice mají.Je známo, že máš známé a kamarády v Bělorusku, sleduješ místní vývoj? Co si myslíš o tamní politické situaci?Doufal jsem, že se režim prezidenta Lukašenka konečně zhroutí, že by se tam situace mohla vyvíjet podobně jako v Československu v roce 1989. Mám v Bělorusku kamarády, se kterými jsem pořád v kontaktu, byl jsem tam 2x osobně, dva roky s námi hrál běloruský bubeník, moc bych jim svobodu přál. Zpěvák jedné z největších běloruských kapel, GODS TOWER, LESLEY KNIFE byl nedávno dva měsíce ve vězení za víceméně „protirežimní postoje“. Není nejmenších pochyb o tom, že v čele jejich státu stojí diktátor, ale přestože demonstrace pokračují, vypadá to, že se tamní represívní režim ještě udrží. Doufám, že ne na moc dlouho.Jak se vás, jako kapely HYPNOS, dotýkají současná omezení kvůli COVID 19? Jak hodnotíš reakce naší vlády na tuto pandemii?Některá opatření mi přijdou smysluplná, některá naopak. Ale nejsem odporník na opatření ani virolog. Nevím. Neví to spousta lidí, je to zcela nová situace a nikdo nechce riskovat nějaké fatálnější následky. Osobně sice považují nebezpečí nám předkládané na „jaksi“ přehnané, ale neumím svůj postoj opřít o fakta. Média nás masírují sem a tam, informace i dezinformace, každý řeší jen hrůzostrašná čísla a když jdeme do obchodu, kromě roušek vidíme normální život. Ale jednou si většina našeho národa demokraticky zvolila tuto vládu a já její nařízení respektuju. Pokud se mi to nelíbí, půjdu (jako vždy) k volbám a budu doufat, že změnu bude chtít víc lidí než minule. Omezení jsme de facto jen v tom, že nemůžeme koncertovat, jinak všichni fungujeme bez problémů a čekáme, až ledy povolí a vše se znovu rozběhne.http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_symbol_of_salvation_recenze/2220http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_symbol_of_salvation_recenze/2220janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornská heavymetalová stálice osmdesátých let musela krátce předzapočetím prací na její čtvrté a zároveň do té doby nejlepší desce čelit těžkým ranám osudu. Vprůběhu příprav alba „Symbol Of Salvation“ totiž jejich dlouholetý spoluhráč a ještě nedávno jejich kytarista DavidPrichard podlehl leukémii, která mu byla dva roky před tím diagnostikována.Nicméně rozhodnutí pokračovat alespoň v práci na tomto fantastickém materiálubylo odsouhlaseno okamžitě, už díky svému zesnulému spoluhráči, který bylrovněž u mnoha skladeb podepsán jako spoluautor. Do ARMORED SAINT se tak pomnoha letech navrátil jejich zakládající člen, kytarista Phil Sandoval, bratr  bubeníka Gonzo Sandovala. Kytarový dvojzápřah, který Sandoval utvořit s výtečným Jeffem Duncanem seukázal ve znamenité formě a výsledek stál nakonec opravdu za to. Album se v roce 1991 stalo nejen do té doby nejlepším počinem kapely, ale i jedním z nejlepších v daném žánru na počátku bouřlivých devadesátýchlet. Z dnešního pohledu se to zdá být tak nějak samozřejmé, vzhledem ke jménům,které vždy tvořily osu kapely a při znalosti faktu, čím ten který muzikant v pozdějších letech proslul. Ale abych se přiznal, obdobně velkolepý materiál tehdy nikdo nečekal, zvlášť ne od kapely v problémech, která se rozešla s vydavatelstvím Chrysalis, jenž její předchozí práci nedobře propagovalo a navíc v obměněné sestavě. Vynikající zpěvák John Bush nebo baskytarista akormidelník Joey Vera patřili už tehdy ve svém oboru ke špičkám, ale situace nebyla v období rockové recese lehká ani pro ně, zvlášť pak ne těsně po pochování svého dlouholetého spoluhráče. Kapela se tedy vrátila pod Metal Blade Briana Slagela, jejich věčného fanouška, nadšence a obdivovatele a dostala ze sebe ty nejlepší možné skladby, jakých v dané době byla schopna. Podle mého jde o album, kde ARMORED SAINT definitivně zúročili veškeré svéskladatelské schopnosti a přinesli do revoluční doby svůj svěží pohled na opotřebovaný žánr. Heavy metal v jejich podání rázem vykazoval jakousi hardrockovou vzdušnost a noblesu a skladby měly hodně daleko k nějaké nazlobené zaťatosti. Šlo o období, kdy se hudba Vyzbrojených svatých dala považovat za spřízněnou s mnoha hvězdnými kometami z MTV - kapely typu SKID ROW - s tím rozdílem, že u ARMORED SAINT šlo o komerční úspěchy jen velmi stěží, což jim však nebránilo prezentovat se silnou, zvukově vypiplanou a v rámci dobového Hard N´Heavy vlastně i moderní deskou.Kapela měla v zásobě hromadu skvělých songů, kteréproducent Dave Jerden (zaměřující se spíše na alternativní scénu, byl znám svou prací s JANE´S ADDICTION, ALICE INCHAINS a o dva roky později i s ANTHRAX, ke kterým John Bush v roce 1992 přestoupil a poslal tak své spoluhráče na dlouhý odpočinek), ve spolupráci s Joeym Verou, ošetřil pečlivou studiovou prací. Moderní power-rockový zvuk, příznačný pro americkámetalová alba počátku devadesátých let, nacházející se někde na trase mezi SKID ROW a METALCHURCH, celková rozmáchlost skladeb, v nichž dostaly prostor mohutné refrény a na poslech vkusné a velmi únosné kytarové kejkle, byl obrovským posunem od předchozích archaičtějiladěných produkcí poloviny osmdesátých let, jaké kapela zaštiťovala promo-foty hudebníků oděných do středověkých brnění. Toto harampádí zkrátka zmizelo a rázem byla téměř každá skladba ARMORED SAINT bravurní ukázkou metalové hudby, schopné oslovit širší a civilnější pole rockových fans. Vždyť i METALLICA tou dobou již pilně nahrávala svůj bestseller, jen za pár měsíců vydanou Černou desku.Pokud však některé položky této nahrávce kralují, jsou to tyto: Hned úvodní „Reign OfFire“ – song plný ohně a touhy po životě, který se heroicky žene vpřed skrzeostré kytarové riffy a výrazný refrén, pilotní singl „Last Train Home“, jasnáhitovka s výtečným pěveckým vkladem Johna Bushe a lehkými názvuky americké village kultury spjaté s blues, zde však přenechávající hlavní prostor hard rocku a heavy metalu. Mimochodem, právě John Bush v této písni dotáhl svůj nakřáplý, avšak pevný hlas do naprosto nepřekonatelné podoby, což byla zřejmě vstupenka dořad věhlasnějších ANTHRAX. Rovněž píseň „A Burning Question“ v sobě měla spoustu vášně, tak jako tomu bylo na americké scéně dané doby pravidlem. Zaujala rovněžrozmáchlá pomalejší čísla s postupnou gradací jako „Another Day“ a „The Truth Always Hurts“, ovšemi rytmické groovy věci po vzoru titulního songu či nepoklidně swingující „Tribal Dance“. Po realizaci alba „Symbol Of Salvation“ na jaře 1991 došlo ještě na kratší turné, aby ponějaké době dostal právě John Bush laso od newyorských moshers zANTHRAX. Nabídku přijal, a tak se album stalo na devět let poslednímpočinem v kariéře ARMORED SAINT, neboť zpěvákovi prostředí u ambicióznějších a věhlasnějších ANTHRAX vlastně po mnoho let sedělo a tak byl jejich součástí v časech dobrých i zlých (dalších dvanáct let). Jeho spoluhráči z ARMORED SAINT se v roce 1992 logicky rozhodli bez něho nadále nepokračovat a raději se soustředili na jiné projekty. Období ticha trvalo zhruba devět let a bylo přerušeno až následující, osamělou řadovkou  „Revelation“ z roku 2000, prostřednictvím té se Bushova původní kapela, již znovu s ním u mikrofonu, na skok připomněla, aby brzy vše vyšumělo. Pauzy mezi alby ARMORED SAINT byly i nadále opravdu dlouhé, ale v poslední dekádě lze už definitivně říct, že se situace stabilizovala a vše jede jak má.http://www.crazydiamond.cz/alcatrazz_no_parole_from_rocknroll_recenze/2218http://www.crazydiamond.cz/alcatrazz_no_parole_from_rocknroll_recenze/2218marekdt@seznam.cz (Horyna)Zlí jazykové o tomto albu tvrdí, že je to nejlepší nahrávka Yngwieho Malmsteena, která však paradoxně nenese na svém vývěsním štítu jméno svého protagonisty. Narcisticky onanistický styl, který si kytarista velice záhy prostřednictvím svých sólových nahrávek vypěstoval a učinil z něj svůj patent, tu ještě zdaleka netryská v tak širokém rozsahu a nabubřelé absurditě, jako v letech následujících. Zkrátka, na Malmsteenově prvotní a rovněž jediné hudební práci pro nově zažehnutou značku ALCATRAZZ, hraje onen mladík zcela ve prospěch nahrávky, čímž celkovému pozitivnímu dojmu z alba vysoce pomáhá. Člověk má zkrátka pocit, že poslouchá kapelu a ne jen jejího hlavního, v čele stojícího protagonistu, tak jak se tomu děje u většiny jeho sólových alb. Jinak pro ty, kterým jméno ALCATRAZZ nic neříká, předložím krátkou stať týkající se jejich historie. Jde o anglicko americkou hard n heavy skupinu, založenou v roce 1983 Grahamem Bonnetem, Jimmy Waldo a Garym Shea. Ve skupině se postupně vystřídali tři kytaristé. Na debutu hrál v té době ještě neznámý švédský mladík Yngwie Malmsteen, kterého na desce druhé nahradil Steve Vai a toho posléze na albu číslo tři Danny Johnson. U zrodu kapely stál chvíli i Clive Burr, někdejší bubeník IRON MAIDEN. K dnešnímu dni skupina vydala čtyři studiová alba: „No Parole For Rock´n´Roll“ (1983), „Disturbing the Peace“ (1985), „Dangerous Games“ (1986) a letošní horkou novinku „Born Innocent“. Skupina bývala a je s velkými přestávkami stále koncertně činná a jejím největším chlebodárcem se stalo Japonsko. Debut „No Parole From Rock´n´Roll“ nabízí šťavnatý hard rock, který se občas nezapomíná opírat o klávesovou berličku osmdesátých let. Bonnet zpívá jak jinak než famózně a Malmsteen hraje na jeho poměry docela úsporně. Buď se tehdy díky své nezkušenosti a nevyhranosti teprve rozkoukával, nebo mu ostatní zkrátka nedovolili do předem nastavených kritérií muziky, jež chtěl soubor produkovat, propašovat jeho známé neoklasicistické vyhrávky. Materiál je kompletně autorský a podepsána je pod ním ústřední skladatelská dvojice Bonnet/Malmsteen. Úvod alba patří trojici skvostných hard-rockových čísel. Na začátku hitu „Hiroshima Mon Amour“ zahraje kytarista svou typickou melodii, ale dál se znovu drží na uzdě. Něco podobného se odehrává i v další písni, démonické „Kree Nakoorie“. Kvalitou vyrovnaný materiál čítá deset skladeb ze kterých bych ještě upozornil na dvojici „Too Young to Die, Too Drunk to Live“ a „Big Foot“ - parádní to rockové šlehy a nakonec vlastně i závěrečnou krásnou baladu „Suffer Me“. Příznivci DEEP PURPLE a RAINBOW se museli s příchodem ALCATRAZZ na scénu v třiaosmdesátém jistě tetelit blahem. Dnes už není poslech jejich desek žádným obrovským wow, ale poctivého rockera dokáže tato nahrávka jistě stále velmi potěšit. Žel bohu, další dvě desky už vysoký standard debutu úplně potvrdit nedokázaly. Dvojka „Disturbing the Peace“ vyloženě stojí i padá na Vaiových schopnostech. Některé songy zní až příliš dobově a jejich hudební struktura je rozmělněna Bonnetovými ambicemi lačnícími po úspěchu v tehdejších hitparádách. Třetí fošna „Dangerous Games“ vyznívá více jako práce celé kapely, z jejich drážek však není těžké vyluštit, že třetí kytarista v řadě Danny Johnson, není až takovým čarostřelcem, jako jeho dva předchůdci. Avšak zdejší písně vám v hlavě utkví daleko přesvědčivěji, než tomu bylo u díla předchozího. To ovšem nic nemění na tom, že debut ALCATRAZZ je jejich jasně nejlepší prací. http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_punching_the_sky_recenze/2217http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_punching_the_sky_recenze/2217janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O tom, že se kalifornští ARMORED SAINT nachází stále ve výtečném laufu, něco napověděla už minulá řadovka „Win Hands Down“, která pro mne představovala jednu z nejlepších nahrávek roku 2015. Po pěti letech jedna z nejstarších a nejklasičtějších amerických heavymetalových formací přichází dnes s další lahůdkou, neboť právě vydaná novinka „Punching The Sky“ v podstatě kvality předchůdce dorovnává a potvrzuje pětici opravdu neobyčejný status. ARMORED SAINT, kteří nikdy nepatřili ve svém ranku k nejpopulárnějším, dnes berou zkrátka eso. Není divu, vždy stáli za skvělým řemeslem a to ve smyslu muzikantském, skladatelském, tak v tom studiovém. Stranou póz a namachrovaných keců pohrdali nadprodukcí. Abych se přiznal, v podstatě nejsem ani moc fanouškem jejich mladické etapy z osmdesátých let, kdy v čtyřčlenné sestavě, s dnes již třicet let zesnulým Davem Prichardem u kytary, šířili prostřednictvím Slagelovi stáje Metal Blade věhlas kovové hudby. Jejich první tři řadovky sice považuji za bytelný vzorek kalifornského heavy metalu dané doby, ovšem nic víc. Ten pravý vpád do mého poslechového pole přišel až se čtvrtou deskou „Symbol Of Salvation“ v roce 1991, kdy již v pětici vyučovali zmodernizovaný power metal a sklidili s touhle nahrávkou vynikající ohlasy a navždy se zapsali do metalových kronik. Zpěváku Johnu Bushovi tento materiál posloužil v roce 1992 k získání místa frontmana v řadách slavnějších ANTHRAX, které se mu podařilo v následujících 12ti letech výrazově posouvat a zároveň si zachovat vlastní styl vokální prezentace, bohužel aktivity ARMORED SAINT byly tímto přestupem na mnoho let umrtveny. Jenže ANTHRAX se od druhé poloviny devadesátých let přestalo dařit, přišli o smlouvu a komerčně živořili. Počínaje rokem 2000 již znovuobnovení ARMORED SAINT (pár let byl Bush na palubách obou svých kapel) přicházeli s novým materiálem vždy jednou za mnoho let. Desky sice měly v sobě opět poctivost a kvalitu, ale o kapele šlo tvrdit, že se stala stabilizovanou a trvanlivou až souběžně s vydáním minulého alba „Win Hands Down“ v roce 2015. Ostatně baskytarista a nenápadný šéf spolku Joey Vera měl vždy rozpracováno několik projektů, dokonce se v mezidobí stal také napevno součástí sestavy progresivistů FATES WARNING, v jejichž řadách hraje souběžně s aktuálním fungováním v ARMORED SAINT. Od roku 1991 kromě Bushe a Very tvoří jejich pětičlennou sestavu rovněž bratři Sandovalové – mladší Gonzo je od založení v této kapele bubeníkem a poznávacím znamením, starší Phil se v roce 1990 po pěti letech do kapely vrátil, aby pomohl nahradit zesnulého kytaristu Pricharda. Krátce před realizací nejslavnějšího alba „Symbol Of Salvation“ ovšem kapela rozšířila sestavu na kvintet, takže i současný poslední člen, druhý kytarista Jeff Duncan, je součástí ARMORED SAINT již třicet let.Novinka „Punching the Sky“ má vše, pro co jejich věrní fanoušci milují právě hudbu ARMORED SAINT. Album tvoří jedenáct nabušených a velmi rozmáchlých hymen, které vlastní špičkový zvuk a výrazné melodie. Písně jsou opravdu velmi atraktivní na poslech a vlastní heroický ráz, jaký odpovídá stylovému vývoji kapely. Pozitivní nálada, víra a bojovnost je cítit takřka z každé noty právě vydaného materiálu. Co jiného si lze myslet o kapele, která hned v úvodní skladbě pěje jako o život, že stojí na ramenou obrů? Jde totiž o heavy metal staré americké školy s jemnějšími hardrockovými nádechy, ovšem podaný se současným feelingem, přesvědčivě a bez otáčení se do minulosti. Za vším je znát nadhled. Jestliže jsem u minulého alba tvrdil cosi o znovuzrození,které nebude jen tak překonáno, zde musím oponovat, neboť novinka znamenitouminulou desku minimálně vyrovnala. John Bush opět pěje jakov nejvýkonnějších letech svojí kariéry. Jeho klenutý styl působí tak přesvědčivě, až se nelze ubránit myšlence, zdali náhodou neomládl. I tato energie kapeleumožňuje přistupovat k písním z poněkud svěží a rozmáchlejší perspektivy. Zvuk každého nástroje dotváří výsledný mocný sound,jaký nemá na americké žánrové scéně momentálně konkurenci. Zatímco minulou desku produkoval spolu s Joeym Verou hlavně Bill Metoyer a u mixu byl Jay Ruston, nyní vše po stránce produkční obstaral baskytarista sám. Už úvodní hymnus „StandingOn the Shoulders Of Giants“ je naladěn velmi hrdě a bojovně, čemuž ve výsledku pomáhajíi decentně postavené folkové aranže, připomínající skotskou válečnou hudbu nesoucí se nad krajinou Highlands, jde o zvuky spjaté s tamním naturelem místních a jejich letitým vzdorem. Velkolepázáležitost s kytarovými valy, výtečně šlapající rytmikou a mimořádně pějícím Bushem, takže palec jednoznačně nahoru. Už druhá „End Of Attention Span“ stvrzuje znovuobnovený dynamický potenciál těchto pokročilých padesátníků a rovněž určitou různorodost v rámci tvorby ARMORED SAINT. Jde o rychlý power song, vlastnící v sobě přehršel dravých běsů i skvělou ústřední melodii. Třetí „Bubble“ je další silnou skladbou: klenutá výstavbu tvoří bytelná rytmika, panterovsky zasekávané riffy a na nich vrstvy dalších vyhrávek, no a na vrcholupak znovu prostor pro výtečný hlas. Dobré je, že se kapele postupem alba i nadále daří udržet si vynikajícískladatelský potenciál a dravost, takže i „My Jurisdiction“ nebo „Do Wrong ToNone“ nedopustí polevení koncentrace posluchače nebo snad jeho oddych. Opravdu velký moment alba přichází s hymnouvedenou poněkud výpravněji a v nižším tempu. Ta má název „Lone Wolf“ a patří k absolutnímvrcholům současné nabušené tvorby Kaliforňanů. Song je oslavou individuality a naopak opovrhuje stádovostí. Stejně jako tomu bylo u klipové „End Of theAttention Span“ je i druhá reprezentativní youtube vlaštovka „Missile To Gun“ svižnou jízdou s neuvěřitelně chytlavýmrefrénem a skvělou gradací, která umožnuje Bushovi (s podporou výtečnýchspoluhráčů) vyšplhat k vrcholkům. Následuje epická polo-balada „Fly In The Ointment“, během které jsem sivybavil někdejší ponurý monstr flák ANTHRAX „Black Lodge“, skutečně o tak dobrou skladbu jde. Tato píseň uzavře vrcholný triumvirát držící nepřekonatelný střed nahrávky. Myslím si, že jde o výjimečnou věc zejména z toho důvodu, že v sobě nevlastníjen chytlavou melodiku a výbornou instrumentální složku, ale hlavně, žedokáže posluchače uhranout svým zápalem a emoční složkou. Většinový autor hudby Joey Vera se letos opravdu vyznamenal. I další skladbyjako hardrockově odlehčenější „Bark, No Bite“, zádumčivá „Unfair“, jinak odhalujícímelancholičtější tón, akustické vyznění a celkově jemnější rejstříky v rámci tvorby ARMORED SAINT, takzávěrečný divoký úprk „Never You Fret“, se nesou na vítězné vlně a slabší chvilkyby tak v jejich případě nalezl jen skutečný hnidopich. ARMORED SAINT zkrátka nahráli naprosto famózní metalovýmateriál, který se sice drží tradic staré školy žánru, vychází z hudby osmdesátýchlet, ale vše je podáno moderně, energicky a s bravurou, ať už ve vokální,instrumentální, skladatelské nebo zvukové rovině. Jde sice o klasický heavymetal opepřený tu a tam hardrockovou melodikou a vzdušností, ale dělaný tak, žemůže rozhodně zaujmout i mnohem mladší ročníky než jen ty, kteří ARMORED SAINTposlouchali v dávných dobách. Tahle kapela nejen že vždy stála za kvalitou, což nový materiál potvrzuje, ale ctila i určitou progresi, tedy že hudebníci nestojí na místě, ale stále dokážírůst a zdokonalovat svůj projev. Za mne prostě výtečné album. http://www.crazydiamond.cz/hypnos_the_blackcrow_recenze/2219http://www.crazydiamond.cz/hypnos_the_blackcrow_recenze/2219nobody@nothing.com (Hivris)Protiklady se, jak známo, přitahují a udržují rytmus všehomíru v rovnováze. Jin a Jang, teplo a chlad, muž a žena, bílá a černá. Tuto prostou logiku ctí i tuzemští neznabozi HYPNOS, proto po vráně bílé přilétá její temná příbuzná. Zatímco předchozí album „The Whitecrow“ bylo koncepčně ukotveno ve světle, pochopení a pozitivitě jako takové, křídla „The Blackcrow“ přinášejí vztek, zmar a destrukci. Trpělivost má své meze a po nastavení jedné tváře je potřeba ukázat tvář druhou, která ale rozhodně nebude přívětivá. Ona známá postava z „prvního dílu“, oblečená v plášti a masce morového doktora, probouzí své děsivé alter ego, aby dokončilo započaté dílo. Dvorní textař Bruno tak rozvíjí své ojedinělé tematické pojetí i na novém albu. Smekám před touto originalitou, která je o to vzácnější, že se stále pohybuje v žánru extrémní metalové hudby.A právě zmíněná hudba je dalším pojítkem mezi oběma spřízněnými deskami. Na novince je opět základním kamenem deathmetalová poctivost, kterou má kapelník Bruno po více než třiceti letech hraní a skládání hluboko zarytou pod kůží. K prověřeným oldschoolovým postupům se různou měrou přimíchávají vlivy z příbuzných hudebních stylů. Společně pak tvoří muziku, pro kterou se stěží hledá vyhovující škatulka. Jde o perfektně zvládnutý kompromis mezi inovacemi a žánrovou věrností. Atmosférické prvky jsou citlivě zakomponovány do riffových pilířů, podobným způsobem, jaký v současnosti využívají černokněžníci BEHEMOTH nebo SATYRICON. Nejen z tohoto přirovnání je patrné, že současná produkce HYPNOS se nese na hodně černých a chmurných vlnách. Už na předchůdci „The Whitecrow“ byl umělecký příklon k temnotě dost patrný, ale teprve „The Blackcrow“ je album se skutečným „darkness“ feelingem. Tento posun nicméně působí naprosto přirozeně, o nějakém kalkulu nebo křečovité snaze o moderní sound nemůže být ani řeč. Aktuální album v tomto směru nijak nevybočuje z řady těch minulých, naopak celou sérii (prozatím) logicky uzavírá. Stačí si je poslechnout chronologicky a rázem před vámi vytane kontinuita, s jakou se hudební projev kapely vyvíjel, než získal současnou progresivnější tvář.Co mě na „The Blackcrow“ upoutalo na první poslech, je perfektní smysl pro detail při konstrukci skladeb. Ať se jedná o různé zasekávačky, intermezza nebo hry se stereo zvukem, vše je promyšlené a použité na vhodných místech a také v rozumné míře. Příjemně překvapí nečekané epické sólo v asi nejtvrdším songu „Vae Victis“ nebo melodické linky v „Liquid Sands“, připomínající dávné vzory SLAYER. Přestože hudba nabízí nečekané zvraty a změny tempa, není zbytečně překombinovaná. Přesně zapadající součástkou do soukolí je rovněž Brunův vokál, který časem rozhodně nezeslábl. Mezi jeho nejlepší momenty patří deklamování názvů některých skladeb v refrénech nebo slokách. Takový projev je vysoce nakažlivý a člověk se snadno přistihne, jak si sám pro sebe „growluje“ sousloví „Plunged Into Cacophony“ nebo „Afterlive Disillusion“. Ostatně nová deska je chytlavá i jako celek, k čemuž přispívá i fakt, že kromě mluveného úvodu nebyla tentokrát použita žádná intra nebo instrumentální předěly. Jednotlivé písně přes svou vnitřní rozmanitost pěkně odsýpají, sotva se stihnou vstřebat nápady z jedné písně, hned začíná další. „Atypy“ se nacházejí až v závěru alba. Jedná se o finále v podobě death-doomového opusu „In Grief / Too Old To Cry“, který v bezmála deseti minutách hypno(s)tickými rytmy završuje kompletní metalovou ságu. Úplně posledním kusem je bonus v podobě znovu nahraného songu „In Blood We Trust“, který pochází z dvacet let starého stejnojmenného debutu. Povedený přídavek jako by symbolicky odhaloval kořeny, ze kterých vyrůstá košatý keř dnešní produkce.Přes všechny zmíněné klady bych měl přeci jen menší výhrady, konkrétně ke zvukové stránce. Zatímco rytmika a vokál nemají chybu, zvuk kytar mohl být hutnější a mohutnější. Uvedená připomínka se týká i rozmanitých vyhrávek, které sice nepostrádají nápaditost, ale občas jim ta správná síla a intenzita přeci jen chybí. Možná se jednalo o záměr, do něhož se promítly obavy z toho, aby kompletní vybroušené dílo nerozbila zbytečná tvrdost a brutalita. Napříště bych ale u kytar jednoznačně přitlačil. Jde však jen o malou vadu na kráse, kterou stvořila tvrdá muzikantská práce, zpečetěná kvalitním uměleckým zpracováním bookletu a obalu CD (a s největší pravděpodobností i vinylu). Použitá grafika svým barevným pojetím a animacemi vkusně podtrhuje koncept aktuální desky. Přesně taková přidaná hodnota jednoznačně dokazuje, že i v dnešním „ustreamovaném“ světě mají fyzické nosiče a jejich vizuální podoba svůj smysl. Třeba jako úvod do díla, hráz před konzumní (zážitkovou) prchavostí, nástroj hlubšího ponoru, pěkná výtvarná douška nebo jako bonusový prostor, s důvěrou svěřený fantazii každého z nás. Zdá se vám poslední věta poněkud přepjatá? Já nic, to „The Blackcrow“.:-)http://www.crazydiamond.cz/tyler_bryant_and_the_shakedown_pressure_recenze/2211http://www.crazydiamond.cz/tyler_bryant_and_the_shakedown_pressure_recenze/2211janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Abych pravdu řekl, čekal jsem odnovinky Tylera Bryanta o něco víc. Možná nejsem úplně ten typposluchače, který by jásal nad lo-fi albem silněspojeným s americkým kytarovým folklórem, jižanským tradicionalismem avšudypřítomným blues. Tyler Bryant je bezesporu zajímavým interpretem, jehož cítění vázané především na Nashville může však kdekoho odradit, i když právě díky tomu působí jeho tvorba dřevně a autenticky. Co mě však na novince vyloženě vadí, je pramálo skutečně zajímavých skladeb. Nějaké zde jsou, ale dost často tu máme co do činění s banalitou. Pokud budete chtít poslouchat nějakou skutečně dobrou a velmišpinavou desku, kterou zdobí zastřené aroma, líná nálada azvuky zbustrovaných kytar, pak raději sáhněte po některém zestarších alb od kalifornských BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, to vám říkámrovnou, neboť tuhle kapelu mám vysledovanou od jejich debutu z roku 2001 a vždy mě seděla. Po čtyřech posleších Bryantova alba „Pressure“ už je jisté, že nový princ amerického blues-rocku ještě nějakou dobu zůstane v množině vcelku dobrých, ovšem nikterak originálních skladatelů.Co mě krom ne moc výrazného skladatelského vkladu na novince „Pressure“vlastně vadí? No jak to asi nejlépe říci? Právě že skoro nic.Ta deska mě totiž ani nevadí a už vůbec mne ničím neohromuje v pozitivním smyslu. Jde o vcelku slušný, bluesem ovlivněný americký rock. Proud tradicionalisticky laděných kytarových písní, slyšitelně vycházejících z kultury ranných sedmdesátých let, má jednu velkou nevýhodu, není zde skoro nic, co by letitého a věci znalého fanouška obdobné hudby odrovnalo. Možná je škoda, že nahrávka zní pomalu stejně usedle, jako by jí nahrál o dvě generace zkušenější muzikant. Ona nevzrušivost se na můj vkus dostavuje až moc často a člověka nevytrhne ani krákoravý zpěv hlavního aktéra, jenž v baladách hraje na smyslnost, zatímco v zbustřenějších valech favorizuje ležérní životní tón.Mám pocit, že jsem mezidvanácti položkami nezaznamenal snad jedinou, o které bych si řekl: Tak tohle je pecka, to mě fakt baví. Začne se dvěma riffovačkamipůsobícími tak trochu jako zhulené boogie do parného pouštního odpoledne - titulní „Pressure“a „Hitchhiker“ opravdu přinesou atmosféru opuštěných benzínových stanic někde v americkém zapadákově. Pokračuje se přeci jen o něco rozvolněnější a muzikantsky zajímavější „Crazy Days“, ve které zahostujetaké Rebecca Lovell, manželka Tylera Bryanta a jinak také členkaprojektu LARKIN´POE. Skladby jako „Backbone“ patří k těm, které nic neřeší a díky nimž mám z alba pocit promrhané šance. Poté přichází čas natáborákovou „Like The Old Me“, kde Tyler, za neustálené klížení očí hledících do plápolajících plamenů, předvádí vhodnému dívčímu publiku nacvičenou roli romantika a znalce života. Abych pravdu řekl, tahlepóza mě byla vždycky u podobných chlapů protivná.Velká část písní má podobu jižanských folkových tradicionálů - tak třeba zádumčivá „Misery“, vyprávějící o nelehkosti životní cesty. Zde zaujme nakřáplý zvuk kytar, ne nepodobný těm od výše uvedených B.R.M.C.. Asi úplně nejlepší skladbou a vlastně jedinou, která se může dostat do častějších rotací rockových rádií je zde balada „Loner“, zde se opravdu povedlo zhotovit něco, co zbytek kompletu převyšuje a co jsem ochoten opakovaně poslouchat. Škoda, že zbytek materiálu již není ani zdaleka tak slibný a vše se jaksi rozplyne v nenaplněných očekáváních. „Pressure“ tak nemá a ani nemůžemít potenciál velkého rockového manifestu, který z amerického vnitrozemí nevzešel již hezkou řádku let. Škoda, možná příště, tohle mě baví maximálně tak napůl - tedy ani nebaví, ani nevadí.http://www.crazydiamond.cz/acdc_black_ice_recenze/2215http://www.crazydiamond.cz/acdc_black_ice_recenze/2215janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V případě patnáctého alba „Black Ice“ se pauza od realizace předchozí řadovky AC/DC protáhla na rekordních osm let, což bylo zapříčiněno nejen přidáváním stále dalších koncertních šňůr, které ustaly až někdy v první polovině roku 2004, ale hlavně poté zdravotními problémy některých členů. Nejzávažnější byly komplikace u baskytaristy Cliffa Williamse, kterému bylo díky zánětu šlach dokonce zakázáno osmnáct měsíců hrát. Mezi tím se u Youngů hromadily skladby na připravovanou desku a přemýšlelo se o tom, kdo se stane producentem. Chvíli se dokonce hovořilo o Robertu Johnu „Mutt“ Langeovi, který byl spjat s AC/DC, díky produkci jejich nejslavnějších alb, ale nakonec volba padla na Brendana O´Briena, známého nejednomu fanouškovi rocku již od ranných devadesátých let, kdy patřil k čelním stavitelům nové žánrové revoluce a podílel se na produkci mnoha hvězd tehdejší doby, počínaje PEARL JAM, konče třeba u STONE TEMPLE PILOTS nebo posléze i VELVET REVOLVER. Zpětně je třeba říct, že tahle volba byla nakonec správná, neboť nové album AC/DC vládlo určitým kouzlem hymnického nasazení a představovalo legendární band koncentrovaný na poměrně dravý výsledek.Materiál byl finálně zaznamenán opět ve Warehouse studios v kanadském Vancouveru a za jeho mix a vyznění byl opět zodpovědný zdejší zvukový inženýr Mike Fraser. Z mého pohledu se vlastně jedná o nejlepší nahrávku AC/DC za hodně dlouhou dobu, přesněji řečeno od nepřekonatelného alba „Back In Black“. Kapela se totiž držela svého hlučnějšího pojetí a hardrockový potenciál nebyl příliš ředěn bluesovým tradicionalismem. Skvělou formu, která byla posléze stvrzena nejúspěšnější koncertní šňůrou v historii AC/DC, kapela předestřela již pilotním singlem. Právě song „Runaway Train“ jakoby v sobě zhudebnil onu elektrizující a chytlavou podstatu Australanů pro rok 2008. Již dlouho se kvintetu nedařilo přijít s podobně zajímavým flagboatem desky, až šílený únikový vlak je vyvezl ze zapeklitého období. Vždyť naposledy se AC/DC dařilo nadstandardně zabodovat s pilotním singlem v případě písně „Thunderstruck“ z roku 1990. Tento úspěšný vstup do desky i všechny ostatní songy byly (po stránce autorské) výhradně od bratří Youngů, z jejichž spolupráce kapela těžila ve valné většině případů.Naproti usedlejšímu boogie na předchůdci „Stiff Upper Lip“, věrný fanoušek dostal větší dávku odvazovosti a hlučnějších riffů, jakkoliv o desce nelze rozhodně mluvit jako bombastické, ale přeci jen je poznat, že se opět řádně sešlápnul pedál a kytary se mnohem více tlačily k metalem ovlivněnému hard rocku. Malcolm Young byl opět prvotřídní v roli riffmistra a Angus Young již tradičně zastal úkoly hodné šikovného kytarového všeuměla. Hlas Briana Johnsona sice do skladeb nešel tak divoce jako kdysi v osmdesátých letech, přesto však jim tento severoanglický sympaťák dodal značnou porci sugestivity a osobního zaujetí. Píseň „Money Made“, jinak také jeden z australských singlů, se zabývala až patologickou potřebou velkého množství peněz a jejich důležitostí v životě každého správného Američana. Naproti tomu „Wheels“ nastřeluje téma motorismu jakožto největší koníček Briana Johnsona, kterým byly vždy automobily a s nimi spojené závody. Album jinak z velké části naplňují klasická textová klišé týkající se muzikantského života.Nejchytlavější hymnou je dle mého „Rock N´Roll Dream“, jenž vlastní na AC/DC až netypicky vystavěnou klenutost/ zpěvnost. Zde jsem opravdu rád, že se rockeři odhodlali k mírnějšímu vybočení ze svých klasických postupů. Song, jehož náplní je rock´n´rollové snění o slávě roztočené na plné pecky, vlastní zajímavou výstavbu a rozjíždí se z poloakustických tónů, ze kterých přechází v klenuté, hodně americky vyznívající vyvrcholení. Své se fanoušek dozví i z písní jako „Decibel“ nebo „She Likes Rock´N ´Roll“. Koncertní klasikou se po nejznámějším songu „Runaway Train“ staly třeba skladby „Big Jack“ nebo „Anything Goes“, v rámci turné pravidelně umisťované do setlistu. Zajímavě se mě jevila „Stormy May Day“ se specifickým zvukem Angusovi slide-kytary nebo riffově hutná „War Machine“, jejíž lyrická složka vychází z příběhu starověkého římského vojevůdce Hannibala. Povedená se nakonec ukázala i titulní píseň, tedy skladba umístěná v samotném závěru desky, ovšem abych se přiznal, do dnes mě není jasné, co titulem „černý led“ kapela vlastně myslela. Svým způsobem šlo o jedno z vůbec nejrůznorodějších, byť samozřejmě stále klasických alb AC/DC, kde kapelu identifikuje okamžitě každý.Skvostná forma byla posléze stvrzena koncertními taženími. Velkolepý večer z argentinského hlavního města Buenos Aires byl posléze zachycen na oficiálním živém dvd „Live At River Plate“ z roku 2009, kde se staří bardi z AC/DC předvedli v neskutečném laufu, jaký nebyl vlastní ani hudebníkům o generaci či dvě mladším. Zkrátka parádní show přes zfanatizovanými jihoamerickými fanoušky, kteří zaplnili největší fotbalový stadión své země a spolu s kapelou nechali vzniknout tomuto nezapomenutelnému záznamu. Kapela byla umístěna do Rock´n´rollové síně slávy, nutno dodat, že se značným zpožděním. Stejně tak nahrávku z roku 2008 čekalo několik prestižních hudebních cen.http://www.crazydiamond.cz/waltari_you_are_waltari_recenze/2214http://www.crazydiamond.cz/waltari_you_are_waltari_recenze/2214lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Tak si představte, že tohle mohla býtmoje úplně první recenze na Crazy Diamond! Když jsem před pětilety začal objevovat Strayovy stránky a uvažoval, že bych sezkusil taky autorsky zapojit, bylo album „You Are Waltari“zrovna aktuální a protože jsem už pár let trpěl touhou napsatněco právě o WALTARI, jevilo se to jako vhodnápříležitost. Jenže než jsem se k něčemu dokopal, utekly dvaroky a novinka dávno nebyla novinkou. Teď se tedy k desce dostávámoklikou přes náš seriál, který dnes vlastně i uzavřeme. V době přípravy „You Are Waltari“se kapela ocitla ve zvláštní situaci - někteří členové bylirozběhaní po světě a v různých svých projektech, které jimzabíraly spoustu času. Konkrétně šlo o kytaristy Jariota, kterýse vrhl na herectví, a Samiho, jenž to už přes deset let táhl sKREATOR a by s nimi neustále někde na cestách. Dalšíproblém byl v tom, že každý z muzikantů měl trochu jiný pohledna to, kam by se měli WALTARI ubírat a hrozil tak chaos, který byskupinu mohl pohřbít. Obtížná situace se dala vyřešit jedinýmzpůsobem – transformovat kapelu do jakéhosi volného sdružení,kde se budou scházet muzikanti nepravidelně podle možností achuti. Takový model ale musel dostat šéfa a spojovací prvek. Tímse stal pochopitelně mozek skupiny Kärtsy Hatakka, který vté době sám sebe označil za jakéhosi „domovníka“, kterýorganizuje a hlídá, aby stroj šlapal. A protože byli oba zmíněníkytaristé opravdu hodně vytíženi, doplnil do sestavy dva dalšímuže – Nino Silvennoinena a Kimmo Korhonena, kterýuž s kapelou hrál nějakou dobu živě. Když k nim připočítámeještě nového klávesistu Jani Hölliho a naopakdlouholetého bubeníka Ville Vehviläinena, máme před sebousoubor o sedmi stálých nebo proměnlivých členech. Uffff!Zatím jsou to pěkné šachy, největšífór ale teprve přijde! Jak se tak muzikanti kolem Kärtsyho aVilleho různě střídali, došlo k raritní situaci, že každáskladba pro nové album byla natočena v trochu jiné sestavě.Respektive to takhle říká sám Hatakka, z bookletu informaci opřesných jménech v tom či onom kousku nenajdeme. Že se ale naalbu podílela nezvykle objemná sestava, to dokazují portrétyzúčastněných na kresleném obalu desky nebo promofotky, nakterých aktuální WALTARI působí spíše jako symfonickýorchestr než rocková kapela. Navíc musíme připočítat tradičníhromádku hostů, kteří nahrávky Finů doplňují instrumenty nebovokály pravidelně už od devadesátých let.Z předchozích řádků vás asiopanuje pocit, že výsledné album musí být totální maglajz bezhlavy a paty. Jenže ať je Kärtsy políben jakkoli šílenou múzou,tomu chlapovi se to zase povedlo! Ne, že by to byli nejlepšíWALTARI v dějinách, ale opět jde o sbírku výtečných písniček,doplněných nějakou tou srandičkou a nezvyklostí. A objevuje sedokonce i nový odstín v soundu kapely – několik kousků příjemnězapáchá göteborským melodickým metalem („Solutions“,„Singular“), což je u WALTARI novinka. Nebyl by asi Kärtsy Hatakkou, kdybypro album nesložil několik pořádných hitovek. Na „You AreWaltari“ dostaneme jednou z nich doslova mezi oči ihned pospuštění cédéčka – úvodní song „12“ patří knejmelodičtějším a nejnakažlivějším písničkám WALTARIvůbec. Stejně dobrá je i čtyřka „Only The Truth“,která se postupně parádně rozvíjí a vrcholí jak jinak než vgeniálním refrénu. Výborný je rovněž videoklip k téhleskladbě, kde muzikanti navlečeni do tropických oblečkůprozkoumávají jakousi pustou krajinu. Následně jsou lapenimístním kmenem, kterému šéfuje – neuvěříte – kultovnípornoherec Ron Jeremy! Tomu je fanaticky oddáno hejno rozdivočelýchkrasavic, jejichž jména nedokážu identifikovat, ale odhaduju, žetaky velmi dobře vědí, jak na věc ….Kvalitních pecek na „You AreWaltari“ je však mnohem víc. Například výtečné progresivníkousky „Hyväolihyväoli“ a „Not Much To Touch You“,která prý vznikla už před dávnými lety, v období přelomovéfošny „Torcha!“. Super je taky industriální šlapárna„Drag“ s refrénem nadupaným jako hovado. Nebo naopakvyklidněná „Keep It Alive“, kde Hatakka skvělémelodické zákruty okořenil fistulí, kterou já obecně bytostněnenávidím, ale Kärtsymu ji žeru i s navijákem.Nesmím také zapomenout na jednuskutečnou raritu! Věřte nebo ne, předposlední písnička„Televizor“ je nazpívaná v češtině! Jde o takovékomické žvatlání kytaristy Jariota, který si v roztomilém textustýská nad tím, jak jej ta blbá krabice s obrázky úplněovládla a život mu zatím protéká mezi prsty. Asi vás v tuhlechvíli napadnou české kontakty, které WALTARI za dlouhá létanasbírali v naší zemi, a uvažujete správným směrem – text„Televizoru“ pochází od Honzy Homoly z kapely WOHNOUT.I když zatím pořád chválím, máalbum „You Are Waltari“ i své slabé okamžiky. Jednak je opětzbytečně dlouhé – 55 minut není sice nějak mamutí doba, alečtvrthodinka dolů by určitě prospěla, zvláště když dvě-třiskladby z celkových 14 na desce vůbec nemusely být. Za mě tourčitě platí o zbytečném kousku „Strangled“,death/grindové rubanici, která mezi ostatními písničkami nedávávůbec žádný smysl a navíc jde o vypelichaný fórek, kterýfungoval kdysi v devadesátých letech, ale určitě ne v roce 2015.Obešel bych se i bez kotlíkárny „Right Wing Theme“,která je ale zajímavá aspoň tím, že na různých vydáníchdesky má různé názvy a texty, v angličtině a finštině.Naštěstí komplet „You Are Waltari“ zakončuje příjemnámelodická klipovka „Diggin´The Alien“, takže po dozněníposledních tónů můžu zopakovat: „Jo, Kärtsymu se to zasepovedlo.“ A to je po třiceti letech existence a třináctistudiových albech sakra co říct!http://www.crazydiamond.cz/messiah_fracmont_recenze/2213http://www.crazydiamond.cz/messiah_fracmont_recenze/2213hackl@volny.cz (Pekárek)Podtitul: Aneb k několika rozdílům mezi zmrtvýchvstáním a exhumací.Nevydali moc desek, přesto se díky osobitému rukopisu výrazně zapsali do análů evropského thrash i death metalu, resp. proto-death metalu (debut „Hymn to Abramelin“). Mohli si tudíž dovolit pauzu dlouhou více jak čtvrt století a zároveň navázat přesně tam, kde skončili. Přesněji řečeno tam, kde dosáhli svého vrcholu, protože album „Underground“ z roku 1994 tah a smysluplnou progresi svých dvou řadových předchůdců postrádalo. Přestože tedy novinka švýcarských MESSIAH pokračuje v cestě vyšlapané již v letech 1991-92, konkrétně na kultovním „Choir of Horrors“ a ambiciózním „Rotten Perish“, z nekončící vlny retro spolků, resp. comebacků se vymyká. Může za to v prvé řadě protřelé a stále atraktivní muzicírování realizované pod patronátem invenční metalové kytary. V této souvislosti postačí odkázat třeba na koncertní záznam z Brutal Assaltu, kam dotyční zavítali v roce 2018.S kytarou Remo Broggiho prostě zažívám podobné chvíle jako kupříkladu při poslechu riffů Mikea z DESTRUCTION. I když poslední studiové počiny obou kapel spojuje vynikající práce šikovného old school producenta V.O.Pulvera, mám na mysli něco docela jiného než chytré podtrhování kvalit starých mistrů. Za styčný bod považuji zejména absorpci kdečeho – opravdově metalového – do vlastní, relativně původní, určitě však stoprocentně srdeční kytarové hry, které skvostně sekunduje rytmická sekce. V případě MESSIAH si k tomu připočtěte ještě zajímavé lyrické koncepty. Dostanete pak striktně metalovou hudbu, opatřenou puncem originality. Přesně taková se nachází i na fakticky comebackovém albu „Fracmont“. Vniknout pod jeho povrch není zas tak snadné, tím spíš, že Švýcaři nemohou a ani nechtějí sázet na nějaký „vau efekt“. Nezbývá tudíž než poslouchat, vychutnávat si riff za riffem, sólo za sólem a skládat puzzle do obrazu, jehož kontury zatím pouze tušíte. Jasně, death/thrash ve stylu mixu HELLHAMMER – CELTIC FROST, někdy přehrávaných na rychlost 45 a více (odtud podobnost s OBITUARY), se starými DEATH, anglickými SABBAT a NWOBHM může zapůsobit hned. Jenže MESSIAH kráčí hlouběji; hlouběji, pakliže touží najít pravé zlato, musí jít tedy i posluchač.Ostatně takto je zacílena i produkce. Nejen po zvukové stránce musela reflektovat věkem nezbytně usedlejší přístup, výše nastíněnou jedinečnost a také opravdovost se stále přítomnou uměleckou ambicí, a to aniž by absolutně rezignovala na standard daný vnímáním hudby v nynější éře. Pulver obstál na jedničku. Ve chvíli, kdy se „Mesiáš“ odhodlal k zmrtvýchvstání, bylo všem jasné, že se nejprve přihlásí ke svým kořenům, aby přilákal své původní učedníky a věrné. K těmto kořenům nicméně patří i prvek progrese. Respektují ho jak nové skladby, tak produkce, která pro ně vyčarovala stylový „kobkový“ zvuk, v němž se ovšem nic neumaže ani neztrácí. Výsledkem je až artově zasněná death/thrashová jízda s kytarou, která hudbě MESSIAH dominuje v podobném stylu jako hra Dimebaga Darrella jistým Texasanům. Nejde o tvrdost (profláklý Pantera-riff v temné „Morte al dente“ představuje výjimku potvrzující pravidlo), i když ani ona nechybí, ale o efektní vyplňování prostoru zašlou kytarovou malbou, které nahradilo zběsilost rozpoutanou na „Choir of Horrors“ a zbytečnou jemnost a čistotu určující vyznění „Rotten Perish“. Právě v uvedeném aspektu nalézám progres ve smyslu posunu do současnosti. Kytarová práce není o tolik jednodušší ani doslovná, jen méně drsná, více barevná a čitelná – z těch i oněch důvodů pro starší i mladší posluchače. Broggi jako by s prostředky „nové doby“ zamýšlel odhalit hudbu MESSIAH v celé její vícerozměrné kráse a monumentalitě. Proto do toho také nejspíš šel. Produkce mu vyšla maximálně vstříc a výsledek je jedním slovem famózní. Nebojte se otočit volume doprava. „Ten, kdo vstal z mrtvých, udeřil do strun a vystavěl chrám ... .“„Fracmont“ prostřednictvím intra začíná přesně tam, kde skončilo „Rotten Perish“, a nese s sebou patinu – nikoli špínu – ještě starších časů. Kytaru, podávanou na všechny možné doprovodné i sólové způsoby, podporuje výborně nazvučená basa Patricka Herscheho a přirozený zvuk bicích, blížící se dokonalosti Kostelňákova soundu na „The Temple in the Underworld“ od ROOT. Výkon bubeníka Stevea Karrera si ho zasluhuje. Dotyčný předvádí vysokou školu neexhibujícího metalového bubnování. Zpěvák Andy Kaina – přesně podle potřeby – na nikoho neřve, netlačí ze sebe nic chorobného, prostě „za stěnou kobky“ či „z krypty“ (vyberte si) vypráví příběhy o víře – „critical about faith in general“, jak na margo textů lakonicky poznamenává Steve v jednom rozhovoru. Podrobněji se dotyčný rozhovořil jen k lyrické náplni téměř desetiminutové titulky. Ta pojednává o osudech Piláta Pontského, biblí proslaveného římského správce Judeje a propagátora symbolického mytí rukou zaneřáděných krví nevinných. Jeho jméno se údajně pojí i se švýcarským územím, konkrétně s jezerem poblíž hory Mount Pilatus, dříve Fracmont. Zde mělo nakonec spočinout Pilátovo tělo a logicky pak dělat neplechu jeho duch, což výstižně zpodobňuje i zdařilá albová obálka z dílny Björna Gooßese.K jednotlivým skladbám není moc co dodat. Celek je lahůdkový, obstojí však i jednotlivé položky, například dvojici „Urbi et Orbi“ a „Singularity“ jsem si zamiloval skutečně brzy. Ve druhé polovině alba se přiloží decentně pod kotel a zvýší tlak. Přibývá strhující epika, což demonstrují též některé dynamické riffy ve stylu KING DIAMOND. Kulminace přichází v závěru. „Throne of Diabolic Heretics“ využívá ženského elementu a motivu vánočního hitu Ave Maria k rozpoutání death/thrashového pekla, ústícího ve fantastickou doomovou pasáž, z níž běhá mráz po zádech. Na samý závěr se připojí temná árie, která během jediné sekundy, za podpory velebných varhan a chrámového sboru, vysublimuje do závěrečných tónů čistoskvoucí písně Ave Maria. Napoprvé jsem docela čuměl.:-) Tak tomu říkám katarze na švýcarský způsob. Další skvělé album, které dokládá, jak důležité jsou talent, autenticita a emoce. Když jimi disponujete, můžete dělat umění v jakémkoli hudebním žánru, tj. i v něčem tak nalajnovaném a vytěženém, jako je death/thrash s přívlastkem old school.http://www.crazydiamond.cz/carcass_despicable_recenze/2212http://www.crazydiamond.cz/carcass_despicable_recenze/2212nobody@nothing.com (Hivris)Formát Extended Play (EP) má své výhody v praktičnosti a údernosti. Na kratší ploše se zvýrazní případné kvality skupiny a zároveň si je možné udělat přehled o jejím hudebním směřování. Jako bonus bývá eventuálně připojen koncertní záznam nebo nějaký ten raritní kousek. Své by o tom mohli vyprávět i angličtí CARCASS, jejichž EPko „Tools of the Trade“ se stalo legendárním sběratelským kouskem. Na tradici menších desek navázali i po svém znovuzrození v roce 2007, byť tentokrát s trochu odlišným konceptem. V roce 2014 vydali „přívěsek“ s názvem „Surgical Remission/Surplus Steel“, který obsahoval songy, které se nevešly na předchozí řadovku „Surgical Steel“. Se stejnou ideou, tentokrát ovšem v obráceném gardu, přicházejí CARCASS i letos. Původně plánované uvedení dlouhohrajícího alba „Torn Arteries“, avizovaného na srpen, bylo kvůli komplikacím s koronavirovou pandemií odsunuto až na leden příštího roku. Aby věrný posluchač nepřišel zkrátka, dostává se mu nyní alespoň malé náplasti v podobě EP „Despicable“ se čtyřmi novými skladbami. Jedná se o singl „Under the Scalpel Blade“, původně určený k propagaci „Torn Arteries“, plus další tři nahrané písně, které se do finální verze zmíněné desky nevtěsnaly. Opět tedy jakési „tlusté od šunky“. Pojďme se do něj společně zakousnout. Na úvod se představuje delikátní chuťovka pojmenovaná podle klasického italsko-španělského hororového filmu „The Living Dead At The Manchester Morgue“. Šestiminutový promakaný epos plný breakdownů vyváženě balancuje mezi technickou hrou a groovy pasážemi, rytmika střídá polohu za polohou, a to včetně grindcoreových sypaček. Osobitý melodický death metal současného střihu ve své nejryzejší formě, bezpochyby jeden z nejlepších kousků kapely vůbec. Jde o maximálně slibný začátek. Následuje „The Long And Winding Bier Road“, která názvem upomíná na nesmrtelné krajany THE BEATLES. Inspirace nicméně končí pouze u titulu. Štreka, po které táhnou svůj vozík s rakví CARCASS, je charakteristicky potemnělá, vine se a kroutí za podpory táhlých riffů kytary Billa Steera. Mrazivý melodický refrén sotva osvěží a už se mašíruje dál. Tklivé sólo vyvolává iluzi nekončícího pochodu nehostinnou krajinou, který ukončuje až rázné zasyčení z úst Jeffa Walkera. Slušně vykreslené kytarové harmonie mi ještě doznívají v hlavě, ale jinak nevidím moc důvodů, proč chodit po této – dávno prošlapané – cestě znovu. Skladbou „Under The Scalpel Blade“ se dostáváme na pomyslnou druhou stranu vinylu. Jde asi o nejtypičtější CARCASS, pokud se bavíme o nejúspěšnějším období završeném dílem „Heartwork“. Jakkoli techniky vycizelovaná, přesto působí jako nejslabší článek desky. Nepřináší nic nového, hudbě chybí energie a přebývá recyklovaného. Těžko říct, proč zrovna tahle záležitost byla zvolená za reklamní tahák připravované novinky. Že by sázka na jistotu? Doufejme, že „Torn Arteries“ nebude podobných „jistot“ plná. Vraťme se však k poslednímu zářezu „Slaughtered In Soho“. V něm zasloužilí britští chirurgové originálně roubují osmdesátkovou kytarovou melodiku na dusivá chapadla morbidní atmosféry. Bubeník Daniel Wilding několikrát rozezní i kravský zvonec, jehož zvuk přesně zapadá to kontextu té správné makabrózní řezničiny. Rozhodně by ale nezaškodilo, kdyby ponurou rozvláčnou náladu rozčísla rychlejší vyhrávka. Změna tempa by skladbu vykopla mnohem výš. Na závěr, a přes povedené Steerovo sólo, se dokonce vkrádá nuda. Po odeznění posledního tónu tak zůstávají rozpaky, které se nakonec promítají i do pocitu z celého (mini)alba. Sečteno a podtrženo, kromě podařené skladby „The Living Dead At The Manchester Morgue“ přináší „Despicible“ jen minimum neotřelých nápadů a svěžích okamžiků. Nevymaňuje se tedy z řemeslné tvorby poslední dekády, naopak se v ní ještě více zabydluje. Příčinou jisté, ničím nevyvážené konzervativnosti materiálu může být i fakt, že hlavní persony – Bill Steer a Jeff Walker – nedávno oslavily již padesáté narozeniny. Přestože mají stále chuť a sílu nejen k hraní, ale i k další tvorbě, jen stěží budou navazovat na originalitu svých alb z let minulých. Laťka je totiž od dob „Necroticism – Descanting The Insalubrious“ a „Heartwork“ nastavena skutečně vysoko. Možná bychom se měli ptát též po smyslu takové „vlaštovky“, tj. samostatného vydávání materiálu, který z velké části a nejspíš i právem neprošel producentským sítem, před vydáním plnohodnotného zářezu. Smysl takových zbytků bych viděl třeba v bonusovém vydání pro zhýčkané japonské publikum ve smyslu „vy máte za svou kupičku jenů zas o něco navíc a ostatním to chybět nemusí“. Když už nutně podobné EP, pak napříště pouze v čistě elektronickém formátu, nebo alespoň ex post jako minule.http://www.crazydiamond.cz/evildead_united_states_of_anarchy_recenze/2210http://www.crazydiamond.cz/evildead_united_states_of_anarchy_recenze/2210janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak jsme se po dlouhých devětadvacetiletech dočkali třetí řadovky také od kalifornských thrasherůEVILDEAD. Kapely, která svou existencí lehce opepřila třetí vlnu thrashmetalu na konci osmdesátých let a byla jednou z nářezovek definujících boom rychlosti a tvrdosti v metalu. Součástíkvintetu s latinskoamerickými kořeny jeho členů byl vždy kytarista Juan Garcia, mnohým před tím znám ze sestavy speedmetalových hrdinů AGENT STEEL. Debutová deska EVILDEAD „Annihilation Of Civilization“ z roku 1989 získala kvintetuslušné renomé, aby kluci o dva roky později své šanceprohospodařili ani zdaleka ne tak dobrým druhým albem „TheUnderworld“. Poté došlo na ztrátu nahrávací smlouvy aočekávaný rozpad, jenž ovšem postihl nejeden metalový soubor nacházející se uprostřed vlny crossoveru, hardcore a grunge.Reinkarnovaní EVILDEAD, jejichžsestava se do dnes změnila pouze na postu baskytaristy, právěpřicházejí po téměř třech dekádách neexistence s třetím albem „United States Of Anarchy“, jehožnázev a cover opět reflektuje určité stavy společnosti v právěprobíhající nepoklidné době. Tradičně skvostná kresba od EdaRepky (ostatně stejně jako je tomu u prvních dvou nahrávek zdávnověku), kde se opět nachází ve své nové roli onen zlověstně se šklebící americký důchodce, mnohé potěší. S chutí a zvědavostí jsem tedy šel do poslechu s přáním, ještě aby se podobně poutavým způsobem ukázala na albu i složkahudební. Jak se tedy věci vyvrbily?Jen pro zajímavost, vůdčí člen EVILDEAD, kytarista Juan Garcia, je dnes už pár let také součástí kapely BODY COUNT, ale čas naresuscitaci své někdejší thrashové značky si i tak udělal a volno od Ice-T využil pracovně. Možná k těmto dalším aktivitám měl právě v současnosti, kdy koncertní aktivity všech jsouzmraženy na mrtvém bodě, větší časový komfort a tak svýmdřívějším kolegům, mexickým kámošům, zavelel k návratu. Proč ne, vždyť dnes svůj comeback ohlašují snad i ti historicky nejzapomenutější. Stejně jako tomu bylo kdysi, je i nanovince nejslabší složkou zvuku EVILDEAD zpěv. Zatímco kytarovériffy Juana Garcii a jeho parťáka Alberta Gonzalese jsou schopnérozohnit v posluchači určitou dávku nadšení a zvednout mu nachvíli tep, křikloun Phil Flores oplývá hlasovým projevem zcelapostrádajícím nějaké výraznější charisma. A je to právědíky němu, proč hudba EVILDEAD i dnes zůstane v mantinelechžánrového průměru. Zkrátka mám ten pocit, že frontman je natolik důležitousložkou zvuku každé kapely, že pokud je on tou nejslabšísoučástí skládačky, bude mít každá, i jinak instrumentálně sebelepší formace vlastně zaděláno na problémy. Nic nepomůže ani fakt, že některéskladby mají potřebný tlak, velkou dávku energie a jejich tempopředestře i obstojnou porci nápadů. Svým způsobem se novinka drží thrashové abecedy, kterou kapela využívala i ve své staré éře. Jakoby od prvního období neuběhlo skoro třicet let, ale třeba jen pět. Komplet působí sevřeně a vyrovnaně a žádná ze skladeb ani moc nevyčnívá. Vynikající kytarové partyv nich totiž občas sviští vzduchem, že srdce thrasherovo může pouze zaplesat, ale že by to celé mělo až takové charisma, aby tvorbu této pětice někdo přiřadil k takovým mistrům jako EXODUS, FORBIDDEN, DEATH ANGEL nebo TESTAMENT, to se opravdu nestane. Není to vlastně ani možné, na to mají skladby EVILDEAD ráz striktně žánrových riffovaček. Rytmická sekce Karlos Medina/ Rob Alaniz šlapemaximálně sehraně, ale co je to všechno platné, když hlasově nedokáže frontmanopatřit hudbě EVILDEAD nějaký, jen trochu osobitější ksicht? Po stránce produkční se opravdu mohlo udělat víc. http://www.crazydiamond.cz/pink_cream_69_one_size_fits_all_recenze/2209http://www.crazydiamond.cz/pink_cream_69_one_size_fits_all_recenze/2209marekdt@seznam.cz (Horyna)Předpokládám, že jsem nebyl jediný, kdo zaregistroval existenci kapely PINK CREAM 69 až díky přestupu jejich zpěváka Andi Derise na konci roku 1993 do tehdy ještě spřátelených HELLOWEEN. A možná to dokonce bylo i počátkem léta páně 1994, kdy náš tehdejší nejlepší rockově/metalový plátek Spark, o těchto událostech z pera Nikolase Krofty peprně a velmi hbitě informoval. Tou dobou jsem u kamaráda celkem často sledoval pořad Headbargers Ball na stanici MTV, kde se občas klipy od „růžového krému“ vysílaly. Už si nevzpomínám, jakou pozornost jsem jim a jejich zpěvákovi tehdy věnoval, ale nahrávku slavnější kapely ke které Andi tenkrát přestoupil/utekl, jsem si ujít nechat nemohl. Tehdejší kritiky byly snad na 100 % příznivé a deska „Master of the Rings“ zůstává do dnešních dnů pro toto období (Derisovo období) jasně nepřekonána. Nazpět ale k PINK CREAM 69.Všechny jejich desky se po revoluci v naší distribuční síti objevovaly celkem často a běžně. Aby také ne. Kolos Sony Music měl na našem trhu pevné zastoupení a tak sehnat v první polovině let devadesátých nějaké PINK CREAM 69 moc práce nedalo. Třetí deska „Games People Play“ už v sobě nesla změny doby i nepříliš jednotný směr muzikantů, jejichž názory na další směřování kapely se začínaly tříštit. Zmiňovaná deska úplně špatná rozhodně není, avšak od prvotního směru, jež vytýčila dvojice úchvatných nahrávek číslo jedna a dvě, se začíná jasně vzdalovat. Však také hned první fošna po Andiho odchodu pojmenovaná „Change“, přinesla příznivcům kapely mnoho bezesných nocí, kteří s nově příchozím zpěvákem, Angličanem Davidem Readmanem, věřili na zázrak a místo toho dostali jen bezzubou alternativní koláž, absolutně nehodnou jména kapely.Pakliže jste ovšem příznivci melodického, jemně načančaného hard-rocku s decentním metalickým odérem, který sice hledí na zaoceánskou produkci přelomu osmdesátých a devadesátých let zpříma, avšak pro svou evropskou příslušnost nezapře základní hudební postupy, modely a vlivy náležícího k britskému základu let sedmdesátých, jsou pro vás PINK CREAM 69 na svých prvních dvou deskách absolutní povinností. Dle mého je právě Derisova první parta tou nejlepší odpovědí na hudbu JOURNEY, FOREIGNER, nebo trochu vzdáleněji i STYX. Daleko předaleko od BONFIRE, AXXIS, či CASSANOVA, kteří se o podobné spojení rocku a metalu snažili rovněž. Jenže na rozdíl od všech zmiňovaných, disponovali PINK CREAM 69 kouzlem jedinečnosti s téměř zanedbatelnou, u jiných pěkně nepříjemnou a odpudivou germánskou patinou.Už na své eponymní desce jsou PINK CREAM 69 téměř hotovou a vyhranou kapelou. Nebýt dvojice nedotažených úprkovek, které se do konceptu, ale ani ke kapele samotné příliš nehodí (songy „Partymaker“ a „Parasite“) stojí u mne tento debut téměř na samém vrcholu. Kdo ovšem na onom vrcholku skutečně trůní ve vší parádě a lesku, to je deska druhá „One Size Fits All“. I na ní se nachází jedna pořádně otravná blbovina, rychlopalba „Piggy Back Bitch“, ale to je tak jediné negativum této jinak absolutně nabušené desky. Osobně si úplně nejvíce užívám její střední část s hymnami jako jsou pochodová „Do You Like It Like That“, nadýchaná „Signs Of Danger“, zřejmě nejoriginálnější pecka celé nahrávky, píseň „Walkin Out To Heaven“ (s nadlidským Andiho pěveckým výkonem) a nažhavenou, smyslně pulzující hymnu „Stray Kid“. Neméně výborný je rovněž zpočátku trochu tajemně znějící otevírák „Livin My Life For You“ a temná a tvrdá dvojka „Talk To The Moon“, s precizními nájezdy elektrických kytar. Samostatnou kapitolou je pak trojice balad, přesněji řečeno balad ze sekce nepřekonatelných a velkolepých. Písně jako emocionálně nadlidsky zvládnutá „Ballerina“ (největší hit desky), něžná „Where The Eagle Learns To Fly“ (s romantickým zvukem akustických kytar) a nakonec drtivě posmutnělá „We Taught the Children“, jsou dodnes Readmanovou érou nepřekonány právě pro svou originalitu, výborný zvukový kolorit i celkovou skladatelskou chemii, která v souboru tehdy pulzovala.Jedno z nejlepších alb svého žánru.http://www.crazydiamond.cz/blue_oyster_cult_the_symbol_remains_recenze/2207http://www.crazydiamond.cz/blue_oyster_cult_the_symbol_remains_recenze/2207janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na překvapivé novince BLUE ÖYSTERCULT je nejzajímavější její skladatelská bezstarostnost a celková lehkost, s jakou kapela po dvou dekádách studiové nečinnosti předesílá, že je stále schopna znít svěže a navícdodat spoustu perfektních rockových skladeb. Ty nevypovídají nico stařecké úpornosti ani o vyprahlém potenciálu hardrockerů, kteřízažívali své nejslavnější časy ve Spojených státech druhépoloviny sedmdesátých let. Vzhledem k tomu, že novinka „TheSymbol Remains“ je prvním albem BLUE ÖYSTER CULT od devatenáctlet staré řadovky „Curse Of The Hidden Mirror“, materiálvyznívá neuvěřitelně kompaktně a je plný nemalého množstvísilných skladeb, přesně takových, jaké jsou hodné opravdu velkékapely historie.Vůdčí duo zpívajících kytaristů,jmenovitě Eric Bloom a Donald „Buck Dharma“ Roeser, cítilo jižpřed časem optimální vibrace k zažehnutí nových aktivit. Své před několika lety udělalo rovněž angažování Richieho Castellana na post dalšíhokytaristy, klávesáka a třetího skladatele do party a to na místouvolněné po v roce 2013 zesnulém spoluhráči Allenu Lanierovi. Rovněž je třeba dodat, že v roce 1980 narozený Castellano (sakra v té době měla tahle kapela již své nejslavnější nahrávky za sebou) nejenže také výtečně zpívá a patří mu hlavnívokální part u stěžejního fláku letošní desky („Tainted Blood“),ale rovněž se s oběma bossy dělí i o producentské povinnosti azároveň má také značný podíl na skladatelských kreditech.Zkrátka klíčový muzikant, díky kterému měli hlavní dva, o dvěgenerace starší původní členové znovu chuť do novýchaktivit. Zmíněnou trojici ve výsledku doplňuje relativně novárytmická sekce Danny Miranda (baskytara) a Jules Radino (bicí). Otom, že kapela chystá nový materiál nebylo dlouho nikde slyšet,z toho důvodu je podzimní emise nebývale silné deskypřekvapující. Hudebníci, stranou mediálního humbuku, již vloňském roce ladily nové skladby, kterých v celkovém výčtu nadesce nakonec skončilo čtrnáct. Smlouva s Frontiers Records vzhledem ke kvalitě písní byla ostatně jen papírovou formalitou.Osobně si myslím, že nejen díkyhitovce „Don´t Fear (The Reaper)“ a nejslavnějšímu albu „Agents Of Fortune“z roku 1976, na kterém se zmíněná skladba nachází, stojístarší tvorba BLUE ÖYSTER CULT za povšimnutí. V USA šlo vsedmdesátých letech o velkou záležitost, ve své doběsrovnatelnou s titány jakými byli BOSTON, AEROSMITH nebo TEDNUGENT, naproti tomu se kvintetu na Starém kontinentě nikdynepodařilo zcela prorazit a jejich dopad zde není ani zdaleka takvelký jako v USA. Kariéra kapely, proslulé kytarovým trojzápřahema velmi hlasitými koncerty, začala upadat pozvolna, v první poloviněosmdesátých let, a nikdy později již nezaznamenala vzestupnoutendenci, z tohoto důvodu byla očekávání comebacku, ať už tohouskutečněného v devadesátých letech nebo toho současného,nepříliš velká. O to více nyní potěší, že deska nepůsobíani náhodou vyčpěle, ale naopak představuje zapomenutou instituciamerického rocku let sedmdesátých v zajímavém světle.Jak už jsem výše zmínil, hlavnídevízou je kvalita skladeb samotných a jejich perfekcionistickézpracování. Komplet tak vyznívá velmi pestřea každý si zde může najít svoji výrazovou parketu, neboť se skladatelskyi pěvecky střídají v písních všichni hudebníci z výšezmíněné ústřední trojice. Stejně jako si opět můžemepřipomenout chlapáčtější rukopis Erica Blooma, dostáváme iony poutavě teskné písničky, ve kterých hlasově úřaduje BuckDharma. A je to právě druhý zmíněný z obou původních členů, jenž stojí za tímnejlepším co novinka BLUE ÖYSTER CULT nabízí. Rich Castellano soběma zkušenými bardy vytvořil velmi silný skladatelský tým a sám se chopilhlavního vokálního partu v bombastické rockové suitě „TaintedBlood“ vygradované mocnými refrénovými vícehlasy a velmidůstojným vyzněním, které je možné přisoudit jen skladbám sgeneračním dopadem.Songy se dělí na hřmotnější ametalově hutnější a pak ty spíše odlehčené s výraznějšímelodickou zdobností. Osobně jsem příznivcem (v případě tétokapely) spíše těch druhých. Jestliže ony tvrdší a nahuštěnějšívály reprezentuje hned úvodní (mimochodem typická Bloomovka)„That Was Me“, potemnělá a na rozmáchlejší notičcepostavená „The Alchemist“ nebo repetetivním riffem poznamenanáneurvalost ze světa metalu „Stand And Fight“, pak vězte, že právě mezi nimise to poutavější z desky nenachází. Ano, jsem příznivcemskladatelského rukopisu Bucka Dharmy, takže si velmi užívámbrebentící ráz odlehčené hitůvky „Box In My Head“,bezstarostně swingující jízdu „Nightmare Epiphany“ nebošedesátými lety a hippie atmosférou krásně provzdušněloupíseň „Florida Man“. Spolu s nimi mě uchvacují znělékytarové party v „Secret Road“ nechávající vzpomenout naněkdejší zvuk anglických DIRE STRAITS Marka Knopflera. Vedlenaprosto skvostné „Blood Tainted“, na které během skládání Castellanospolupracoval s Ericem Bloomem, patří do povedeného portfolia tohoto nováčka iskladba s Floydovskou patinou „Edge Of the World“ (ta ve své lyrické složce vypovídácosi o invazi mimozemšťanů pomalu ovládajících naši planetu)nebo futurističtější zápis přispívající k pestrosti díla -„The Machine“. Až na několik průměrnějších věcí (třeba „Stand And Fight“ nebo „There´s a Crime“) je album „TheSymbol Remains“ velmi pestrou a skladatelsky vyváženou sbírkouvyspělých rockových písní a takových dnes nevychází mnoho. Vzhledem k nevalným aktivitám právě BLUE ÖYSTER CULT v posledních mnoha letech, je nanejvýš překvapivé, že podobně kompaktní materiál vzešel právě od nich.http://www.crazydiamond.cz/acdc_stiff_upper_lip_recenze/2206http://www.crazydiamond.cz/acdc_stiff_upper_lip_recenze/2206janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tohle údržbové album považuji zajedno ze dvou nejméně zajímavých v celé dlouhé diskografiiaustralských legend. Není to však díky jeho formě provedení,kdy se kapela vzhlédla v odkazech na své velké vzory, rock´n´rollové hudebníky padesátých a šedesátých let, ani díky faktu, že právě„Stiff Upper Lip“ bylo možné nazvat hřmotnou hardrockovou nahrávkouopravdu jen stěží. Šlo především o to, že zde člověk onějakou výraznější skladbu zkrátka nezavadil. Předně, deska zúnora 2000 je třeskutě upřímným boogie, samoúčelným rock´n´rollovýmmanifestem, který světu sdělil přesně to, co ten již dávnověděl, a sice, že AC/DC jsou prostě od A do Z rock´n´roll. Bohuželpánové trochu pozapomněli vymyslet také nějaké neobyčejnéskladby, a tak se onen stylařský transparent rozplynul v mořivšeobecně známé banality a kapela pomalu spěla do teritoria –>Každopádně legenda, ale proboha už od nich nic zásadníhonechtějte. Pokudtohle armádě jejich fans stačilo, prosím, bylo jim vyhověno. Já si jen pamatuji, žejsem zkrátka čekal víc.Deska vznikla v druhé polovině roku1999 ve Warehouse studios ve Vancouveru za tradiční producentské asistence staršíhoMalcolmova i Angusova bratra George Younga. Kapela si přímo kladlaza cíl oslavit odkaz svých velkých vzorů, rock´n´rollovýchmuzikantů ze zářné minulosti žánru, ať už jimi byli Little Richard, ChuckBerry, Elvis Presley nebo Mick Jagger. Deska je díky tomu snadnejvzdálenější obecné škatulce heavy metal. Naopak je možnétvrdit, že ve svých útrobách vlastní dřevní naladění a celkově odpovídá spíšeamericky zaměřené kulturní tradici. Vlivy jižanského folklóru,barového boogie i otřepaného venkovského blues zde totižzastihnete v téměř každém okamžiku. Pokud někdo tvrdil, žemateriál, jinak vznikající v kanadské studiové základně BryanaAdamse, má nejblíže k počátkům fungování AC/DC z polovinysedmdesátých let, jmenovitě k albu „High Voltage“, měl vpodstatě pravdu. Stadiónová mohutnost nebyla písním na „StiffUpper Lip“ zkrátka vůbec vlastní.Po personální stránce však na přelomu milénia kapelafungovala náramně a pětice se pár let po albovém předchůdci„Ballbreaker“ sešla v totožné sestavě, takže opět s BrianemJohnsonem u mikrofonu, oběma bratry Youngy u kytar a s rytmickoudvojicí Cliff Williams/ Phil Rudd. I uvolněná nálada ve studiusvědčila ve prospěch tradicionalisticky rockové desky, kterávznikala stranou hitparádových ambicí a všemožných dobovýchmódních výstřelků. Vždyť s čím jiným vlastně mohli nasvětlo AC/DC v časech natolik pro jejich žánr nevlídných, kdy se v popředízájmu mládeže už pár let objevoval především hip-hop a rap, ale také industrial, neo-punk či dokonce nu-metal?Už název titulní skladby „StiffUpper Lip“ upozorňoval na tradiční poznávací znamení nejen výrazově, ale i emočně proměnlivého obličeje Anguse Younga, ale také mnohých rock´n´rollovýchikon, počínaje Elvisem, konče právě Mickem Jaggerem, frontmanem THE ROLLING STONES - velký ohrnutýhorní ret. Možná právě tahle indicie napovídala, že AC/DC užse zkrátka budou navždy držet svých kořenů. Co se týčeskladby samotné, šlo bezesporu o jednu z těch lepších položekna desce, byť rovněž o vcelku banální riffovačku ve střednímtempu nepříliš vzdálenou tomu, co svou hudbou reprezentují třeba Texasané ZZ TOP. Titulní skladbu důmyslně jitří jadrné kytarové sóloAnguse Younga, všemožně se proplétající její strukturou. Následné houpavé boogie má název „Meltdown“ a jde zřejměo jeden z vůbec nejzajímavějších a nejdřevnějších válů na albu, který evokuje atmosféru zakouřených jižanských putyk. Zde pro změnu úřadoval svým riffingem Malcolm Young. Hodně retropatinu vlastní také třetí položka „House Of Jazz“, během kterémáte pocit účasti na dávné párty v některém z barů památnéfrancouzské čtvrti v New Orleans. Song v podstatě připomínástařičké rock´n´rollové vyznění, jaké bylo vlastníinterpretům z přelomu padesátých let.Asi nejznámější skladbou na desceje „Safe In New York City“ postavené na repetetivních riffech,upjatém tempu a jistém napětí v atmosféře. Skladba nejen že jepoctou americkému velkoměstu, ale rovněž vlastní kriminálnípointu, jenž nabízí možnost identifikovat se s tématy nastíněnými vstarých flácích AC/DC, kde se to překračovánímzákona jen hemžilo - mám na mysli songy jako „T.N.T.“, „Dirty Deeds Done Dirt Cheap“nebo „Highway To Hell“. Kapela nazývá New York městem, kde sinemůžete být do příště dne jistí, zdali se vám v něm něconehezkého nepřihodí. Skladba se nacházela delší čas všuplících kapely a tak hudebníci později přiznali, že tuhle největší americkou metropoli coby líheň pouličního zločinu vidělipředevším v dávnější minulosti. Deska dál pokračuje sériítradicionalisticky zaměřených rock´n´rollových vyřvávačech sesilným akcentem na přítomnost blues – z nejnápadnějších zmíním namátkou „Can´t Stand Still“, „Satellite Blues“ nebo „Can´tStop Rock´N´Roll“.Absence větších hitů nahrávceurčitě nepomáhá a tak považuji album „Stiff Upper Lip“ zdramaturgického pohledu za poměrně nevzrušivou desku bez zjevnýchvrcholků. O tom všem svědčí i její poslední třetina s mnoha průměrnými songy typu „Damned“. Z mého pohledu je úplněnejlepší skladbou této desky však až ta závěrečná – robustně sevalící riffovačka „Give It Up“, kde cítím stále pořádnoudávku energie a zdravého nabuzení. Přestože patří „StiffUpper Lip“ mezi nejslabší položky diskografie AC/DC, rozhodněto nemělo vliv na popularitu kapely, neboť koncertní tažení vletech 2000 a 2001, kdy u nás Australané vystupovali s RAMMSTEINcoby předkapelou, bylo zcela vyprodané a vše spělo k pozitivnímuvyústění celého příběhu a sice, že AC/DC již budou navždy největší rock´n´rollovou kapelou světa.http://www.crazydiamond.cz/waltari_below_zero_recenze/2205http://www.crazydiamond.cz/waltari_below_zero_recenze/2205lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Být fanouškem WALTARI, to je jako vyhrát jackpot! Málokterá kapela zásobuje své věrné s železnou pravidelností takovým množstvím vysoce kvalitní muziky, jako právě parta kolem geniálního Kärtsyho Hatakky. V posledních deseti letech jsou sice WALTARI už střídmější, až do roku 2011 ale ze sebe sypali jedno album za druhým a v roce 2009 stvořili dokonce jedno ze svých nejlepších, dvanáctou studiovku „Below Zero“. Tahle deska je v diskografii WALTARI sice poměrně skrytá a obecná rocková veřejnost o ní pravděpodobně vůbec neví, od toho je ale fanoušek fanouškem, aby si dokázal podobný utajený klenot vyhledat a pořádně si ho užít!V elektronickém prostoru se o albu z roku 2009 kromě údajů v databázích nedozvíte prakticky nic. Zatímco předchozí deska „Release Date“ byla propagována snad všude, ohledně „Below Zero“ je na síti v podstatě ticho. Jestli je to vydáním alba u lokálního labelu Stay Heavy Records nebo nějakým divným nastavením doby – těžko říct. Každopádně člověk nemá informace o téhle desce naservírované přímo pod nos a musí si smysl textů, vizuálu i samotné hudby vydedukovat víceméně sám. Naštěstí to u „Below Zero“ není zas tak složité.Jednoduchost – na poměry WALTARI – je vlastně i základní charakteristikou tohoto alba. Žádné velké experimenty nebo rozsáhlé epopeje, „pouze“ deset skvělých písniček. Svrbí mě dokonce napsat, že „Below Zero“ je nejvyrovnanější deska, kterou Finové kdy udělali. Určitě tomu kromě vynikajícího materiálu napomáhá stopáž – WALTARI tentokrát natočili normálně dlouhou desku čítajících 44:36 minut, do kterých se dá ideálně naložit tradičně vrchovatá kupa výtečných Kärtsyho nápadů. Dobře to lze srovnat s některými předchozími počiny, kde byl zhruba stejný potenciál rozprostřen do výrazně rozsáhlejších časových ploch, někdy ke škodě věci. Na „Below Zero“ je však operační prostor odhadnutý naprosto dokonale!Celé album od prvotních idejí až po závěrečný mastering vzniklo v rozmezí května 2008 a června 2009, s výjimkou pilotní hitovky „In The Cradle“, která se zrodila už na podzim 2007. Jde o výtečnou rockmetalovou písničku s lehce melancholickou atmosférou, ke které vznikl i památný videoklip stylizovaný kamsi do minulého století. Kärtsy Hatakka v něm pobíhá ještě se svým rumcajsovským plnovousem (který zanedlouho shodil) a metamorfuje do jakéhosi romantického snílka, který se probudí v lesní divočině a setká se tam s nadpřirozenou bytostí s knihou pohádek v ruce.Co nadhodil videoklip, zbytek desky v podstatě potvrdil. Album je plné Kärtsyho jinotajů, nechá se unášet na vlnách fantazie a ideálů, aby v jiných chvílích naopak konfrontovalo sny s nepříjemnou realitou. Celá deska je prodchnuta zvláštní melancholií, která se v některých skladbách objevuje skrze dominantní melodie, zatímco jindy je patrná spíše v pozadí. Třeba hned v úvodovce „Below Zero“, jejíž text v podstatě doplňuje obal alba – zmrzlou planetu uprostřed vesmíru zahřívají paprsky blízké hvězdy a probouzejí na ní život. Zvláštní kontrast na pomezí smutku a optimismu, který se vlastně proplétá většinou písniček, včetně druhé v pořadí „I Hear Voices“ – fascinující a progresivní výpravy do duše člověka, který se ve svém vnímání pohybuje v nějakém úplně jiném koutu vesmíru než všichni ostatní. O třetí „In The Cradle“ jsme si už říkali, přičemž i ona perfektně zapadá do rozjetého konceptu. Čtvrtá „Without Lies“, melodická pecka s veselejším vyzněním, pak k předchozí cestě do vzdálené dimenze vytváří docela zajímavý kontrast.Po ní se ale nálada opět trochu láme a nastupuje trojblok písniček, které se dají označit zhruba jako „elektro-industrial“. Nejprve svižně rozjetý rychlík „Dubbed World“ s hostujícím hlasem Kärtsyho syna Akseli Amadea. Po ní pecka „Endless Highway“, kde nejdříve zazní kratičký motiv na způsob židovského klezmeru, ovšem vzápětí přeskakuje do melodické šlehy s velice silným refrénem. No a celou návštěvu elektro-industriálního mejdanu uzavírá nejtvrdší „Syntax Error“ s výtečnými aranžemi a dokonalými rytmickými zasekávačkami.Tři poslední skladby na albu pak v podstatě kombinují všechny motivy, které „Below Zero“ až doposud vyplivlo. „My Own Satisfaction“ je čistokrevná hitovka se strhující melodií a schopností roztancovat i nerudného dědka v sádrovém brnění. Silně nakažlivý potenciál má i dramaticky vystavěná „10 Reasons Why Not To Hate Me“, no a plus mínus do elektro-metalu se vrací závěrečná rychlovka „Travel On“, opět s velice dobrým refrénem. Čímž končí celé album „Below Zero“ - skutečně nečekaný klenot v diskografii WALTARI, který byste si na výpravě za křížením hudebních stylů určitě neměli nechat ujít!