http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/husmanfest8_predstavuje_line_up_koncert_info/3564http://www.crazydiamond.cz/husmanfest8_predstavuje_line_up_koncert_info/3564nobody@nothing.com (Info)TachovskýHusman Fest se letos koná 19. července na tradičním místě, tedyv krásném prostředí zahrady Muzea Českého lesa.I tentokrát si na své přijdou (nejen) příznivci deathmetalovéklasiky a moderny. V čele letošní soupisky stojí němečtí oldschool deathoví harcovníci FLESHCRAWL,slovenští odborníci na dílo H. P. Lovecrafta DOOMASa česká grindová legenda INGROWING.Nabídka jedenácti kapel však skrývá mnoho dalších skvělýchjmen, na které se můžete těšit v následujícím pořadí:11:30– 12:10 | Noisebleed 12:30– 13:10 | Object 13:30– 14:10 | F.O.B. 14:30– 15:10 | Secret of Darkness15:30– 16:10 | Sectesy 16:30– 17:10 | Nothing Left to Say 17:30– 18:10 | Horrible Creatures 18:30– 19:10 | Neurotic Machinery 19:30– 20:10 | Ingrowing20:30– 21:10 | Doomas 21:30– 22:30 | FleshcrawlJakje také dobrým zvykem, na oficiálním facebookovém profiluprobíhá až do 20. června soutěž o 2x dva volné vstupy. Jakvyhrát a veškeré další podrobnosti nejen o soutěži ale i ofestivalu jako takovém najdete zde:https://www.facebook.com/HusmanFestHusmanje tedy takřka za dveřmi a vy se můžete těšit na všechny jehotypické atributy – pečlivě vybrané kapely, skvělý zvuk,bohatý merch, lahodné občerstvení a hlavně pohodovou, rodinnouatmosféru!Těšímese na viděnou a Husman s vámi!Odkazy:https://www.facebook.com/HusmanFesthttps://www.facebook.com/events/1247994849933554http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest_dvanact_kapelnich_tipu_pro_blizici_se_rocnik_2025_asylum/3563http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest_dvanact_kapelnich_tipu_pro_blizici_se_rocnik_2025_asylum/3563nobody@nothing.com (Stray)Mezi 25. a 28. červnem se znovu konáve Spáleném Poříčí festival Basinfirefest. Jeho letošnísoupiska však obsahuje snad ještě více zajímavého, než tomubylo v předchozích letech. Poté co organizátoři před dvěmalety uvedli soupisku, kde byli za velké hvězdy GHOST, letos jefestival spíše o mnoha o něco menších, ale stále dostatečněvelkých jménech, rozdělených hned do čtyř dnů (nultý den na rozehřátí a tři hlavní - zde je program s časovým harmonogramem). Do tohoto textujsem se snažil vybrat svých dvanáct tipů.VADERPolská deathmetalová úderka je povíce než tři dekády stálicí. Vystupuje zde sice poměrněčasto, na druhou stranu ve svém žánrovém ranku patří vcelosvětovém měřítku pořád ke špičce. Jejich koncerty vždystojí za shlédnutí, neboť si kapela stále udržuje velký zápala kvalitu.SÓLSTAFIRIslandští naladotvůci u nás rovněžnevystupují poprvé. Naopak bych řekl, že si zde vybudovalipoměrně početnou a věrnou fanouškovskou základnu, takže jejichzádumčivostí protknuté rockové fláky zpívané v mateřštiněmohou dobře zapůsobit i v přírodním prostředí západníchČech. EXODUSLegendy thrash metalu z Bay Area.Kapela fungující okolo kytaristy Garyho Holta a bubeníka TomaHuntinga dnes znovu prochází zlomovým obdobím, protože se vlonirozešla s frontmanem Stevem „Zetro“ Souzou, který byl zanevyjasněných okolností opětovně nahrazen navrátilcem RobemDukesem. Křiklounem, který již u EXODUS působil v letech2005-2012 a jeho hlas se tudíž nachází hned na čtyřech albech.Logicky jsem velmi zvědav na vystoupení obměněné sestavyKaliforňanů.MARDUKMilitantní švédský black metal sebude do nočního času čtvrtečního programu hodit. Velká žánrovástálice je koncertně velmi přesvědčivá a o kvalitách svéhoposledního a velmi mysantropického alba „Memento Mori“ dle méhos přehledem ujistí. Událost dne.TIAMATPo osm let starém koncertním fiaskuna Brutal Assaultu má Johan Edlund co napravovat. Vcelku se těšímna znovuobnovení činnosti této grupy. Fakt, že organizátoři zObscure dali TIAMAT znovu šanci, možná svědčí o mnohýchzlepšeních uvnitř profesního života hlavní postavy, jinak bychsi účast této dříve stěžejní goth-metalové kapelydevadesátých let na tomto festu snad ani nedokázal vysvětlit.Uvidíme... DOROMetalová královna ze sousedníhoNěmecka coby zástupce klasického heavy metalu patří rovněž kvelkým stálicím. Naposledy jsem ji zažil před dvěma lety vPlzni na Metalfestu a bylo to prostě sympatické vystoupení. Mezikapelami z tvrdšího ranku soupisku Basínu zajímavě ozvlášťňuje.Nepochybuji o kvalitním koncertu... DARK TRANQUILLITYJedni z pilířů göteborské scénymají naživo pořádný tah, o čemž nedávno přesvědčili naklubovém koncertě v Ostravě. Dle mého budou dozajista obohaceními na zdejším festivalovém pódiu, stejně jako tomu bylo předdvěma lety, kdy zde vystřihli obstojnou masáž.BENEDICTIONSlovutní birminghamští smrtonošijsou koncertně velký zážitek. Očekávám bezchybné opáčkopovedeného výstupu na Brutal Assaultu zpřed dvou sezón. Kapele senyní daří, nahrává povedená alba, koncertuje a stále patřímezi pilíře deathového old-schoolu. SACRED REICHSympaticky nadupaní Arizoňané maj zasebou z časů před covidem uspokojivý comeback a rovněž několikvystoupení u nás, ať už klubových či festivalových.Nepochybuji o navázání této linie. Jako fanoušek předevšímamerické scény si jejich na riffech postavený power-thrash vždyrád poslechnu. Klasika!D.A.D.Vcelku opomíjená dánská úderkahrající robusní stadiónový bigbeat patří dokonce k velkýmvlivům pro české KABÁT. Málokdo ví, že kapela na přelomuosmdesátých a devadesátých let měla velké celosvětové ambicea stála před skutečným průlomem. Ten nakonec až o mnoho letpozději potkal jejich krajany VOLBEAT. Těším se na řaduchytlavých vypalovaček s odérem gotiky, hard rocku a rock n´rollu.CARCASSVystupují u nás poměrně často,ovšem s chirurgickou přesností vždy dokáží cílit v metalovémextrému na to prazákladní. Koncertně jedna z nejlepších smečekna scéně, svou tvorbou pak jedna z absolutně nejvlivnějších.Nedokážu si dnes dění devadesátých let představit bez CARCASS,stejně tak si nedovedu představit, že by ve výčtu tohonejlepšího ze současné tvrdě metalové produkce kdy někdosestavil žebříček právě bez nich. I nová alba stojí zaposlech, byť se kapela snaží svůj set poskládat z průřezucelou svou, poměrně různorodou tvorbou. Kingové!MOONSPELLVlkodlaci z Lisabonu rovněž nejsoužádným méně známým pojmem. V Čechách jsou dlouhodobě jakodoma, vždyť na jaře hráli právě s DARK TRANQUILLITY v Ostravě,ale výroční set ke svému debutovému albu „Wolrfheart“ budouúdajně hrát až nyní, přesně po třiceti letech od vydánítéto desky. Tak uvidíme...http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_no4_recenze/3561http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_no4_recenze/3561nobody@nothing.com (Tomáš)Na jaře roku 1999 jsme v našem dětském pokoji se ségrou měli puštěnou nějakou hudební televizi, když se na obrazovce najednou rozjel temný klip. Hrůzostrašné intro s mohutným rockovým nástupem, střídaném hororově šeptaným povzdechem. To okamžitě zaujalo mojí pozornost. Když pak odpálili masivní, těžký a ničiví riff, tak jsem si musel sednout. O to větší překvapení bylo, když jsem záhy zjistil, že právě poslouchám nový singl STP „Down“. Temná a bezútěšná skladba, ostrá a tvrdá, syrová a nekompromisní. Perfektní ve všech ohledech. Jsou zpět! A v parádní formě. Album, které následovalo, nezklamalo velká očekávání nastavená prvním singlem. Mám ho stejně vysoko jako „Purple“ a kdyby mě posílali na opuštěný ostrov s nutností volby vzít si sebou jen jedno z nich, prošel bych si Sophiinou volbou.STP jsme opustili v roce 1997, kdy jejich vyhlídky vůbec nevypadaly růžově. Kapela se prakticky ocitla v klinické smrti. Problematický Scott se úplně odstřihnul a v roce 1998 vydal sólovku „12 Bar Blues“, která díru do světa neudělala, a celkem oprávněně. Zbytek kapely se mezitím rozhodl spojit síly s novým zpěvákem jménem Dave Coutts, s kterým už od roku 1995 průběžně fungovali po názvem TALK SHOW, a v roce 1997 vydali i stejnojmenný debut. Je to opět alternativní rock, zvukově podobný albu „Tiny Music..“, což není překvapivé, protože songy vznikali víceméně zároveň a pak se rozdělovali směrem k STP nebo k TALK SHOW. Ačkoliv album sbíralo slušné kritiky, kapela vyjela i na turné společně s FOO FIGHTERS a AEROSMITH, prodeje nijak zázračné nebyly a šlo to celé do ztracena. A ve světle těchto separátních cest se STP nečekaně, nebo možná nevyhnutelně, znova dali dohromady. Konec devadesátých let z pohledu hudební scény představoval období změn. Nu-metal nebo různé formy alternativního metalu znovu navrátily tvrdou muziku do mainstreamových vod a spousta alternativně rockových kapel naopak začalo experimentovat s elektronikou. Alba jako „Ava Adore“ od THE SMASHING PUMPKINS, „Up“ od R.E.M., nebo „Pop“ od U2 opouštěla klasický zvuk rockových nástrojů a hledala nové obzory za pomoci počítačů a různých krabiček. Oba tyto faktory měly vliv na nové album STP. Z prvního si vzali inspiraci v tvrdosti, z druhého si přesvědčení, že to takhle dělat nechtějí. Jsou přeci rocková kapela, hrají rockovou muziku a ta se dělá se živými nástroji. U koho jiného by pro tyto myšlenky mohli najít více pochopení, než u Brendana O´Briena. „No.4“ zní jako návrat ke kořenům STP s tím, že syrovost „Core“ zaměnili za tvrdost. Ačkoliv je album temné a skličující, vznikalo paradoxně v pohodové atmosféře. Scott se poslední roky pohyboval po sinusoidě těžká závislost-odvykačka-produktivní fungování. A v průběhu nahrávání se kapela trefila přesně do okna produktivního fungování. Z alba je to cítit. Je soustředěný, ve výborné hlasové kondici a v plném nasazení s nezastavitelným tahem na branku. Písně odrážejí jeho neradostné životní období, je v nich spousta agrese, špíny, tíživé atmosféry, prokládané tesklivými a nostalgickými baladami plnými výčitek a možná i snahy o omluvu. Tohle okno se po nahrávání bohužel opět zavřelo a návrat k drogám vyústil v další zatčení a soudní tahanice. A opět to mělo dopad na propagaci alba, když jen pár dní před vydáním byl Scott Weiland poslán na rok do vězení. Po pár měsících byl zpátky, opět na chvíli čistý a ve formě, aby kapela stihla alespoň část plánovaného turné. Na něj vzpomínají jako na svůj hudební vrchol, kdy byli nejsilnější, Scott atakoval nejvyšší mety rockové hvězdy, fantasticky zpíval, k tomu přidával parádní show, všechno fungovalo jak mělo. A pak zase návrat k sinusoidě…Dramaturgie alba osciluje od i na STP extrémně tvrdých songů, přes více alternativnější a popovější kousky, až k nádherným baladám. Mezi ty první kromě zmiňovaného singlu „Down“ můžeme zařadit agresivní riffovačku „Heaven And Hotrods“, v refrénu odlehčenou psychedelií nasáklou jemnou pasáží, nebo temnou a hlučnou „Pruno“, střídající opět klidnější a extrémně agresivní pasáže ničící vše živé v dosahu. Fantastický Scottův výkon se v těchto písních projevuje naplno. Jeho přechody mezi jemný a hřejivým zpěvem, pevným rockovým výrazem až k dravému vokálnímu útoku, jsou absolutně přirozené a bezchybné. Dále sem patří i „No Way Out“, která se po tajemném klidném intru přelije ve valivou temnotu plnou kovových zvuků. Ano, melodicky to není žádný hiťas, ale vynahrazuje to ponurou atmosférou a nekompromisním drivem. Garage rockově pojatá „MC5“ je nervózní a neukotvená, neustále mění nálady a tempa. Pozitivnější stránkou alba je „Church On Tuesday“, kde si kapela odskočí do powerpopových vod doplněná nádhernou baladickou „Sour Girl“. Pulzující basa a atmosférické kytarové textury nás ukolébají s pocitem klidu a bezpečí, jasné melodické linky dodávají hitový potenciál, kytary jsou méně agresivní. „Sex And Violence“ je poctivý alternativní rock ve stylu předchozího alba „Tiny Music…“. Hard rockově pojatá „Glide“ přináší košatější strukturu s jasnou melodickou linkou, v rozumných mezích dávkovanou teatrálnost i zemitější a civilnější zvuk. Jediným slabším songem alba je dle mého názoru „I Got You“. Sloka zní jak levná odrhovačka nasáklá country atmosférou, a celkem povedený indie rockový refrén to pak už nezachrání. Na úplném konci alba pak objevíme poklad. „Atlanta“ je balada nejvyšší kvality. Scottův procítěný zpěv, připomínající Jima Morrisona, postupně rozvíjí melodickou strukturu, nespěchá, přidává elementy, připojí se orchestrace, a graduje v pasáži, která je spíš emotivní než dramatická.Album vychází v říjnu 1999 a postupně se ho prodalo kolem 1,1 milionu kusů. Určitě za to částečně může i zmíněná neadekvátní propagace, ale zároveň jsme v době rozvíjející se krize hudebního průmyslu obecně. Kauza Napster v té době spustila revoluci a propad prodejů nosičů napříč žánry byl jedním z důsledků. „No.4“ je zároveň výjimkou potvrzující pravidlo. Žádný z coverů alb STP se mi moc nelíbí, až na tento. Obyčejná bílá hvězda na černém podkladě, název kapely, název alba. Jednoduché, účelné, výstižné. A jak se ukázalo, i problematické. V podstatě na vlas stejný vizuál má totiž debutové EP „Election Day“ garáž rockové kapely z Washingtonu D.C. POWER LLOYD z roku 1998. Ti se samozřejmě bránili, ale z managmentu STP nikdo nereagoval. Až když jejich právníci poslali na Atlantic Records žádost o soudní zablokování vydání alba se ledy pohnuly a dospělo se k dohodě. Album zachytilo zeitgast nejen konce roku 1999, ale konce celého století a symbolicky i předchozího desetiletí. V paranoické atmosféře očekávaného zhroucení počítačů s příchodem roku 2000 se pokoušelo v posledním vypětí připomenout „období grunge“ a zároveň otevřít dveře pro nastupující novou vlnu alternativního metalu. Propojení těchto dvou světů zafungovalo skvěle. Přestože na desce nejsou tak výjimečné hity jako na „Purple“, je velice solidní a perfektně drží pohromadě. Sázka na tvrdost se vyplatila, v této poloze kapela působí absolutně přirozeně a věrohodně. Nikdy se mi nepovedlo zažít STP naživo, ale jestli bych si mohl vybrat, určitě bych z celé jejich kariéry zvolil turné právě k „No.4“.http://www.crazydiamond.cz/atomy_nevadi_priblizovadla_ep_recenze/3559http://www.crazydiamond.cz/atomy_nevadi_priblizovadla_ep_recenze/3559nobody@nothing.com (Tomáš)Na česko-slovenské indie scéně je tento rok podivně mrtvo. I když jedna menší atomovka přece jen v únoru vybouchla. ATOMY NEVADÍ jsem viděl loni předskakovat BYT Č.4, nikdy jsem o nich neslyšel, a byl jsem z nich úplně paf. Jedna z nejnadějnějších českých mladých kapel, která se nebojí českých textů, přináší svěží mix indie rocku a psychedelie v originálním balení, které baví a působí jako elixír mládí i na pány středního věku. Po několika jednohubkách (singlech) se kapela propracovala letos k prvnímu EP, které je jednoduše perfektní. Nemůžu se dočkat celého alba.Klasické power trio původem z Litvínova ve složení Filip (basa, zpěv), Prochy (kytara) a Švarcík (bicí), dnes už sídlící v Praze, jsou kluci v polovině dvacátých let svého života. S lehce punkovým přístupem řeší v textech přesně to, co dvacátníci řešit mají. S nadhledem, s pointou, s vtipem, někdy napřímo, někdy v náznacích. Ale vždy na úrovni, nenásilně a se specifickým přístupem k možnostem, které čeština nabízí. Asi nebudu první, kdo si při poslechu jejich písniček vzpomene na mladé TATA BOJS a jejich hravý přístup k textům, nebo VYPSANOU FIXU a jejich ulítlost. Pod producentským dohledem Nikoly Šolaje se kapele povedlo vytvořit zajímavý zvuk, který skrze lehký garážový lo-fi nádech dodává nahrávce alternativní a nezávislou atmosféru mladé začínající kapely. Kapely, u které od prvních tónů cítíte, že to v sobě má, že se ještě učí a objevuje studiové možnosti, ale do budoucna vám určitě bude dělat radost. Na nahrávku vybrali peníze přes fanoušky, které investovaly do slušného studia Wombat (na netu jsou odsud ke shlédnutí „Wombat Sessions“, něco ve stylu „KEXP Live“, doporučuji pro fanoušky alternativnější muziky, zvukově je to špičkový materiál), do zmiňovaného Nikoly, a pak i do masteringu, o který se postaral Amák. Proti prvním singlům je kvalitativní posun markantní, kapela si našla svůj zvuk. Základní stavební kameny jsou indie rock a psychedelie. Co je důležité říct o jejich muzice, že je primárně veselá. A to myslím se vší vážností. Takže ačkoliv řeší nebanální věci, řeší je s nadhledem a v odlehčené formě. Neberou se příliš vážně a i díky tomu je jejich hudba velice přístupná. Nahrává tomu i klukovsky jemný, lehce nesmělý hlas Filipa a jeho specifické frázování a melodika. Od něj skutečně nejde čekat agresivní řev, naopak jeho projev perfektně doplňuje hudební část produkce.Parádní otvírák „Somnia“ nás vtáhne nekompromisně do děje svým infekčním drivem a nasazením. Zároveň postupně odkrývá karty, s kterými kapela dnes hraje, a musím říct, že jsou to samá esa. Perfektní špinavý kytarový zvuk, lo-fi drásavé bicí, vybuzená garážová basa a nad tím vším Filipův intenzivní a rychlý zpěv. Musí zpívat rychle, protože toho má hodně co říct. Textů je v každé písničce dost a dost, žádné textařské flákání, nedej bože zkratky a opakování pár bídných veršů se zde nekoná. Každý song je textově naplněný až po okraj, někdy až přetéká. Dalším esem v rukávu jsou vokální harmonie. Perfektně dramaturgicky umístěné, citlivě produkčně zakomponované v mixu plní přesně to, co se od nich očekává. Dodávají songu šťávu a vyplňují instrumentálně pojaté kratší mezihry. V závěrečné části se tempo zlomí a song vpluje do psychedelické pasáže s hypnotickým nádechem. V podobném hypnotickém duchu pokračuje úvodní část druhé skladby „Lisabon“. Příběh o cestě do hlavního města Portugalska ale nabídne i spoustu dalších poloh. Od jemnějších atmosféricky pojatých proplouvání indie plochami, přes tvrdší mezihru s agresivnějším drivem, až po psychedelické vsuvky. A to nemá ani tři minuty. S dynamickými změnami pracuje kapela aktivně a velice profesionálně. Díky tomu se songy neustále vyvíjí, překvapivě metamorfují, a zároveň to celé působí absolutně přirozeně a nenásilně. Už akustické intro songu „Plíseň“ mě katapultuje v čase zpět o 25 let a otevírá spoustu zajímavých vzpomínek. Každodenní starosti mladých jsou evidentně stejné v každé době. A když se to pojme s nadhledem v indie rockové formě, hned je ten život trochu lehčí. Mohutná postpunková basa uvádí titulní „Přibližovadla“. V tanečním rytmu se song přirozeně vyvíjí, kytara vkládá jemné kudrlinky a vyhrávky, najednou ale nečekaně v druhé sloce vpadne do děje agresivní špinavý efekt a pořádně to nakopne. V závěru pak opět změna tempa a přechod do psychedelické mezihry, která perfektně koresponduje s transcendentálním textem. Tyto psychedelické pasáže mi dávají vzpomenout na britské KULA SHAKER, včetně jejich lehce orientálního nádechu.ATOMY NEVADÍ mi skutečně nevadí. Jsou přesně dle mého gusta. Svěží, zábavní, specifičtí, skromní, na nic si nehrající. Kombinace moderního indie, nezávislého garáž rocku a starosvětské psychedelie je dokonale funkční, zejména když i texty snesou nejpřísnější kritéria.http://www.crazydiamond.cz/metalfest_2025_plzen_lochotinsky_amfiteatr_nedele_den_treti_koncert/3558http://www.crazydiamond.cz/metalfest_2025_plzen_lochotinsky_amfiteatr_nedele_den_treti_koncert/3558nobody@nothing.com (Gazďa / Stray)Třetí denplzeňského festivalu pokračoval ve znamení deště a teploty setentokrát nepodívaly ani ke dvaceti stupňům a postupně klesalyaž někam k deseti. Což je počasí, které mi vyhovuje mnohemvíc než třeba třicetistupňová vedra. Ale chápu, že pro ty, cobydlí ve stanu, jsou tři dny za sebou v mokru pěkný opruz. Byl to také den, kdy jsem v Lochotíněstrávil zdaleka nejvíc času a viděl celkem sedm kapel, včetněté, kvůli které se pro mě návštěva letošního ročníku stalapovinnou záležitostí. KING DIAMONDa poslouchám od devadesátek,ale nikdy jsem s ním neměl tu čest naživo, takže jsem si doPlzně přijel opravit jednu dlouho svítící nedostatečnouv žákovské knížce. KING netouruje moc často a tak jsme hov Česku vídali jen sporadicky. Do Lochotína vcházím už po poledni,abych stihnul švýcarské AD INFINITUM, což je jedna z těchvíce instantních symfonicko metalových kapel, které sev posledním desetiletí zjevily. Pragokoncert k nám tuhlebandu vozí poměrně často na festivaly i na turné, ale zatím senaše trajektorie neprotnuly. Každopádně chyba lávky. Druhánejvětší hvězda toho dne HEAVEN SHALL BURN kvůli indispozicizpěváka nemohla dorazit, a tak se celý program posunul. Takžejsem překonal svůj festivalový rekord ve včasnosti, když jsempřirazil už za finálních tónů vůbec první kapely, řeckýchgoth-black metalistů W.E.B.. Kdybych byl býval věděl, co vím teď… Příště si na ně určitě přivstanu. (Gazďa)Teprve o následujícím zástupci jsemtak schopen něco napsat. O německých HUMAN ZOO jsem předtím také nikdy neslyšel, ale vystoupení to bylo dobré. Poctivýstaroškolský hard rock, který připomínalklasické skupiny britského střihu. Šestice muzikantů ze Švábska,kde se vedle běžných nástrojů a kláves objevuje i saxofon,produkuje docela zapamatovatelné halekačky s jednoduchýminápěvy na samohlásky „o“ nebo „a“ umožňují snadnouparticipaci publika, čehož kapela hojně využívala. Bylo zřejmé,že už podobné štace obrážejí nějakých dvacet let, jelikožjim sandál nerozhodilo ani brzké zařazení do programu ani proudyvody valící se z nebes. Publikum jejich sympatickou snahuocenilo a celkem spolupracovalo. Já taky chvílemi protáhnulhlasivky a u toho přemýšlel, že takový konstantní intenzivnídéšť má výhodu v tom, že se člověku stojícímu venkualespoň samo do kelímku zdarma doplňuje „pivo“… (Gazďa)Je po poledni. Pořád chčije a chčije. S hrnkem kávy v ruce vycházím doma na balkón a pozoruju, jak se to všude kolem, právě díky všudepřítomnému mokru, hezky zelená. Z kilometrové dálky kdesi dole pod kopcem slyším hlukové poryvy festivalu. Pořád je ještě čas zůstat v teple. (Stray)Následovali už mnou očekávání ADINFINITUM, na které se počasí trochu zlepšilo, a tak to mělihned lehčí. Plus bylo jasné, že už mají mezi Čechy a zjevně imezi přítomnými Němci dost fanoušků. Lidi je znali, prostor podpódiem se zaplnil a i v amfiteátru přibylo dost lidí.Původně sólový projekt krásné a schopné švýcarské zpěvačkyMelissy Bonny, kterou možná někdo zná jako doprovodnou tourujícívokalistku KAMELOT. Skladatelsky plodná parta, která má za sebouběhem pěti let čtyři alba dost chytlavého (ale ničímobjevného) symfonického metalu. Naživo to AD INFINITUM celkem solidně rozjelia hodinka s nimi hezky utekla. Kapela přesně pro Metalfest.Melissa (mimochodem manželka bubeníka AMARANTHE) je dobrá zpěvačkai showmanka, na kterou se dobře dívá. Krásná a živočišnostsama – a i díky dobře zvolenému kostýmu tak byly minimálně umužské poloviny publika uhranuty nejen uši, ale i oči. Klidně naně někdy (kvůli uším) zajdu znovu. Jen těžko mohl poté následovat větší kontrast. Američtí klasici crossover HC thrashe MUNICIPAL WASTE. Divočáci s punkově krátkými a přímočarými skladbami obalenými do thrashových riffů rozdováděli Lochotín stylem podobným ALESTORM o den dřív. Ne nadarmo se o nich mluví jako o „party thrashi“. Šílený zpěvák Tony Foresta pobíhal jako prdlý po pódiu, natřásal se, žertoval a hrozil publiku – taková thrashově skejťácká verze Barneyho Greenwaye. Docela dobré riffy, docela dobé songy, které si na nic nehrají a ve dvou třech minutách to do nás napálí. Raz, dva tři, bum… Aspoň se Lochotín trochu zahřál. (Gazďa)Až krátce před třetí jsem uvnitř areálu, neb se spoupiska, díky absenci druhé nejhlavnější kapely dne HEAVEN SHALL BURN, posunula o hodinu a půl vzad. Zpěvák německých metalcoristů údajně ztratil hlas v průběhu vystoupení kapely na Rock Am Ring, konaném o den dříve, a tak tahle akvizice nemohla přijet. Osobně nelituji, podobnou hudbu vůbec nesleduji. Američtí thrash/hardcore rozervanciMUNICIPAL WASTE z Richmondu ve Virginii patřili mezi nemnoho souborů, rozpumpovávajícíchzdejší dav pod pódiem k vytrvalému circle pitu a velké aktivitě. Bylo nepochybné,že si svůj výstup užívá nejen kapela, ale i řada jejichhektice přihlížejících fans. Nebylo to špatné, ale třeba by se chlapci mohli trochu zamyslet a složit aspoň jednou v životě taky nějakej výraznej song. Náhrada za CREMATORY, maďarská folk-metalová DALRIADA mne vůbec nezajímala. Ten dojem jsem získal již během příprav pódia, při pohledu na bílé volné košilely jednotlivých členů tohoto lidově tanečního souboru. Od malička mám opravdu velkou averzi na cimbálovky, ovšem jestli tahle kapela užívá v repertoáru i zvuk cimbálu, to je otázka spíše na Gazďu, ten na rozdíl ode mne před pódiem zůstal.:-) Dravcům z Bay Area DEATH ANGEL bohužel příliš nedopadl zvuk, konkrétně kytarová složkapůsobila upozaděně, což je pro thrash metal poměrně fatálnínedostatek. I přes poplašnou signalizaci mnoha lidí směrem ke zvukařům, si nedokážu vysvětlit, proč se s tímto stavem pocelou dobu vystoupení DEATH ANGEL vlastně nic zásadního neudělalo. Možná jen mírná zlepšení v poměru kytar k optimálnímu nastavení zpěvu i bicích, ale do ideálu to mělo daleko vlastně i na konci setu. Velká škoda, Mark Oseguedanení jen skvělým zpěvákem a frontmanem, ale i velkým burcířem, který průřez jejich thrashmetalovou tvorbou táhl. Kapela z Bay Area pravděpodobně po celou dobu svého setu nezaznamenala, že zvuk vystoupení nemá ideální. (Stray)Maďary DALRIADA jsem před fesťákem trochu naposlouchával adocela se mi to líbilo, ale u koncertu jsem zůstal jen na několik skladeb. Taková kombinace Hradišťanu a měkčíhometalu s výraznými instrumentálními folkovými vložkami.Zpívají v rodné řeči, mají pár zapamatovatelných věcí,předělali Bartóka, tak proč tomu nedat šanci? Vydržel jsem alejen asi čtvrt hodinu. Opět se spustil liják a taky jsem si chtěldát na chvíli pauzu a zaskočit se Strayem, Mauglím a Papouchem napivo do skla před areálem. Hlavně mě ale rozladily housle achorály z pásku. Když hrajete „lidovku“, tak nemátedělat tyhle prasárny. Pokud se jsou v tomhle stylu schopnichopit mikrofonu pouze dva členové z šesti, tak je taky něcošpatně. K čemu jsou bílé košulky a juchavě se natřásajícívokalistka? U tohohle žánru prostě musejí umět zpívat všichni,jinak to nedává smysl. (Gazďa)Zpátky jsme se tak všichni vrátiliaž na legendy thrashe DEATH ANGEL, na které už zas pěkně svítilosluníčko, ale bohužel se potýkali s prasárnou jiného typu.Zvuk byl – nedá se to opravdu říct jinak – zprasený. Nevím,co se stalo, ale znělo to, jako kdyby se hrálo hlavně naodposlechy. Kapela zprvu netušila, že se něco děje, cožpochopila až z reakcí publika. Zvukař s tím v průběhuvystoupení moc neudělal a celý zážitek to zkazilo. Už jsemtyhle Američany jednou viděl a byl to uragán, maelström a svounespoutanou živelností jeden z mých oblíbených koncertů,kdy jsem si i pěkně zařádil v moshpitu. Tohle byl proti tomunedělní čajíček… (Gazďa)Finští STRATOVARIUS coby zástupcimelodického power/speed metalu působili jako vyzrálé,instrumentálně i vokálně nabušené těleso, držené v mantinelech klasicistního pojetí metalu přísným okem klávesáka Jense Johanssona, borce, co hrál kdysi u Yngwie Malmsteena. Právě Jens a zpěvák Timo Kotipelto udávají STRATOVARIUS ráz. Skladby se jinak držíklasických parametrů melodického stylu a celkové perfekce. V průběhu jejichprogramu ustala další z krátkých dešťových přeháněk a na obloze se nad areálem dokonce objevilaobrovská duha, jak symbolické, i vzhledem k tomu, jaký měli na jejich výraz kdysi vliv RAINBOW Ritchieho Blackmorea. STRATOVARIUS však odehráli svůj akademický set bez přidaných niterných hodnot. (Stray)V žánrově pestrém odpoledninásledovali další klasici, tentokrát powermetaloví. STRATOVARIUSjsou prakticky každoročními návštěvníky akcí Pragokoncertu.Jen mění Plzeň za Vizovice nebo za Ostravu. Mám o dost radšijejich stylové i geografické krajany SONATA ARCTICA. Bandu podvedením nestárnoucího Timo Kotipelta mám v přihrádce„docela dobří“. Líbí se mi ale jejich poslední album„Survive“ (2022) a tam titulní skladba nebo „World on Fire“,které obě v Plzni zazněly. Tyto věci dokazují, že i tihle Finovéjsou schopni se posunovat k modernímu a agresivnějšímuzvuku. Jinak to byl standardně dobrý a profesionálnístratovariusovský výkon, který potěšil, ale nepřekvapil. HEAVEN SHALL BURN jsou kapelou, která měnikdy nebavila a její oblíbenost moc nechápu. Některé písnějsou sice docela dobré, ale ten příšerný zpěv… Tuctověšedivý, nudný a sípavý řev, uniformní a stejný ve všechpísních. Těšil jsem se, že si naživo potvrdím/vyvrátím tenhledojem. Kvůli potížím zpěváka s hlasivkami o den dříve v Německu se ale koncertneuskutečnil. Už jsem tyhle Němce z různých důvodůpárkrát promeškal. Tak snad příště! (Gazďa)Vrchol festivalu přišel samozřejměaž s koncertem KING DIAMOND a i když byla očekávání velmivysoká, dánský mistr metalového hororu letos rozhodně nezklamal. Tvrdím, že podobně skvělý koncert jsem snad v Plzni ještě neviděl. Byť šlo o průřez klasickou tvorbou, zacílený především naprvních pět nejslavnějších desek, obohacený dvěma skladbami zpřipravovaného alba - jmenovitě „Spider Lilly“ a „MasquaradeOf Madness“, celý ten večer působil až magickým dojmem.Fascinovaly jak čarokrásné věci z alba „Abigail“, taktechnické provedení vypalovaček z neménně legendární fošny„Them“. Vrcholem se však pro mne staly hitovky „SleeplessNights“ a pak samozřejmě také „The Eye Of the Witch“ snosným klacisistním partem kláves, za kterými na vyvýšenémmístě v zadní části scény dlela Hel Pyre (řecká basačka od kapely NERVOSA). Mimořádně povedenýzvuk, skvělá souhra a instrumentální brilance všechzúčastněných, především pak kytaristů Andyho LaRoquea a MikeWeada, rytmická preciznost, vokální nezpochybnitelnost samotného mistra, scéna budícídojem interiéru honosné usedlosti opatřená dvěma schodišti apřemostěním, zde umožňujícím zajímavá scénická ozvláštnění,uhrančivé nasvícení toho všeho, zkrátka vystoupení KINGDIAMOND v Plzni se stalo neopakovatelnou záležitostí a velkýmzážitkem. Pro mne dost možná jeden z vůbec nejlepšíchkoncertů v historii Metalfestu. Dokonalost! (Stray)Naopak u KING DIAMONDA si můžuv kolonce nedostatečných zaškrtnout „opraveno“. Každýrok se během jednoho z těch velkých večerních koncertůsnese na Lochotín anděl z nebes, který vytvoříneopakovatelnou a magickou atmosféru. Předloni to bylo úžasnévystoupení ARCH ENEMY, loni mraziví DIMMU BORGIR, letos byly takovékoncerty rovnou dva. Páteční WITHIN TEMPTATION a pak v nedělidánská legenda. Tentokrát to ovšem nebyl anděl, ale sámLucifer, který se vydrápal z lůna země, aby s Kingemuzavřel ďábelskou smlouvu o tom, že tenhle večer budenezapomenutelný. Stavělo se už od předešlé noci, aby na pódiuvzniklo něco mezi strašidelným domem, katedrálou a blázincem.Těšil jsem se jako malé dítě, ale myslím, že to tady popisujustřízlivě a odpovídá to stavu věcí. Dokonalá atmosféra,výborné hororové divadlo, skvěle šlapající kapela a principálv úžasné hlasové formě. Zcela čistě to tam trefoval bezjakéhokoliv zaváhání. Pod tím make-upem se to nepozná, ale KimPetersen v těchto dnech oslaví šedesát devět let, a je tako dva roky starší než Bruce Dickinson. Jak to s tím hlasemdělá? Neuvěřitelná byla také jeho spolupráce s doprovodnouvokalistkou Hel Pyre, původně z výše zmíněných W.E.B. (ataké z brazilské NERVOSY), která Kinga často doplňovala v preciznícha bezchybných harmoniích. Připojila se k němu až naevropské turné a Plzeň byla teprve čtvrtou štací. Nevěřilbych tomu, kdyby mi to někdo říkal. Znělo to, jako kdyby spoluzpívali roky. Tady opravdu někdo musel podepsat smlouvu s ďáblem…Co se týče playlistu, tak jeho jádro tvořily staré známéklasiky z osmdesátkových desek a také – k mémupotěšení – dvě věci z mnou oblíbeného alba „The Eye“(1990) plus titulní píseň z „Voodoo“ (1998) a dva kusyz nekonečně dlouho připravované novinky, kterou by mělMetal Blade vypustit letos. „Higher, burning higher!“.Jestliže to, co se dělo na pódiu, nemělo dalekok dokonalosti, zklamáním byla reakce publika. Zvláště kdyžvím, do jakých grádů se dokáže Metalfest dostat. Bylo siceplno, ale… Starší generace si to přišli asi odkoukat a tymladší pod pódiem jen možná zkontrolovat, kdo to je ten pištícístařík převlékající se za čertíka Bertíka. Největšíreakce tak vzbudila skladba „Sleepless Nights“, asi protože je mladšímnejznámější, jelikož je na internetu hojně podrobovánarozborům od různých hlasových koučů a youtuberů. Námitku, ženení KING DIAMOND na nějaké divoké trsání, neberu… Nemusíbýt, ale při koncertu je participace publika zásadní a myslím,že si chladnosti plzeňského davu všimli i o pár kroků dál tamve strašidelném domě. Škoda. (Gazďa)Fotografie převzaté z oficiálního facebookového profilu Metalfestu.http://www.crazydiamond.cz/metalfest_2025_plzen_lochotinsky_amfiteatr_sobota_den_druhy_koncert/3557http://www.crazydiamond.cz/metalfest_2025_plzen_lochotinsky_amfiteatr_sobota_den_druhy_koncert/3557nobody@nothing.com (Gazďa / Stray)Druhý den metalového klání nalochotínském kolbišti se nesl ve znamení deště. Poseidonrozbouřil svůj trojzubec, takže chvílemi lilo jako z konve acelkově to byl dost vlhký a lezavý den. Přímá cesta z plzeňsképolňačky okolo stanů se proměnila v bažinu už o den dříve,tak jsem to ve svých sandálech vzal radši okolo. Každopádněpod pódiem zabřednutí do bláta nehrozí, jelikož od minuléhoroku tenhle plácek dostal nový asfaltový přeliv. Mně se tenpísek líbil víc, ale to je prostě asi jen věc vkusu. Zato cestado kopce po „trávě“ k WC se stala kluzkým dobrodružstvím,které ne všichni dali bez úhony. Zejména ti podnapilejší… (Gazďa)Dorazil jsem tak nějak v klídku uprostřed odpoledne, protože počasí v sobotu rozhodně nevybízelo k venkovnímu procházení. Tou dobou jsem netušil, že to bude v neděli snad ještě horší. Z vystoupení přemotivovanýchhitmakerů DYNAZTY jsem si odnesl jeden poznatek a sice, že zpěvák Nils Molinstojí za víc, než mu může poskytnout omezená výrazováškatulka jeho kapely. Svůj pěvecký talent tak zbytečně utápív naprosto jednotvárném, tupém a bodrém kolovratu pouťovéhocharakteru, byť svým hlasovým potenciálem si jej dovedupředstavit spíše jako kandidáta u mikrofonu pro nejednu legenduhard rocku včetně třeba samotného Tonyho Iommiho, tedy pokud by se Iron Man ještě odhodlal rozvíjet svou diskografii. LORD OF THE LOST jsouzkrátka Němci jako poleno. Dark-rock s decentní industriálnísložkou mířil přímočaře na cíl, takže dojem střetu sneoriginálním kýčem z jejich setu nesmyl ani právě probíhajícíliják. Zaujalo zařazení coveru „Smalltown Boy“ od britskýchpopařů osmdesátých let BRONSKI BEAT, neboť tenhle song považuji voriginále za geniální. Jen škoda, že to byla jediná výrazná věc,kterou jsem si z jejich setu odnesl. (Stray)Opět jsem dorazil až na pozdnějiodpolední část setu, protože z dřívějších kapel mě tenden nic moc nelákalo (neříkám, že nejsou dobří, možná jsou,ale neznám je tolik, tak mě to do deště z útulného bytukamarádky nevyburcovalo). Dorazil jsem tak až na německé gotickérockery LORD OF THE LOST, které jsem před pár lety viděl poprvéna Masters of Rock a pak i loni navštívil zastávku jejichheadlinového turné v Roxy. Ze všech vystupujících běhemcelého víkendu vypadají Hamburčani jako největší hvězdy.Kérky, make-up, pečlivě udržované rebelské účesy, dokonalesladěné oblečení. Vizuálně je tu cítit silná inspiraceMARILYN MANSON, ze kterého si berou i dost hudebně. Jsou toprostě takoví temnější hardrockoví Depešáci, kteří sev roce 2023 nejvíc proslavili jako němečtí zástupciv Eurovizi. Skladatelsky jsou neuvěřitelně plodní a letosv létě mají naplánovánu už desátou desku za posledníchpatnáct let. Logicky při takovémto výtlaku není všechno zlato,co se třpytí, ale pyritu tu naštěstí není tolik. Energickýdobrý set, během kterého se z běžného deště staloposezení pod naplno puštěným kohoutem. Některé slabší kusyz publika to nezvládaly a opouštěly hlediště, pod pódiemale zůstávalo plno a některé výbojnější typy tu spustili ijakési bratrské kolečko plesající a radující se z mokra aPoseidonovy štědrosti. Já si to užíval... Měli jsme tu čestslyšet živé debuty tří věcí z nové desky („Moonstruck“,„I Will Die In It“, „My Sanctuary“) a skvěle fungovaly takéstarší hitovky „Raining Stars“ nebo „Morgana“, která se ponějakém čase vrátila do playlistu. (Gazďa)Přes hustý déšť se do svéhoprogramu znamenitě obuli AMARANTHE a svými chytlavými hymnami sipřihlížející podmanili. Přestože švédské kapele není ažtolik vlastní stálost sestavy, a z původních členů zde je užjen trojice Elize Ryd, Olof Mörck a Morten Sorensen, vždy se zesvých ztrát dokázala oklepat a udržet svůj standard. Sázka natrojici rozdílných hlasů AMARANTHE už roky výtečně vychází, takže vrozložení - kráska, romantik a silák - jak Nils Molin, tak MikaelSehlin, nyní v aktuálním provedení Elize Ryd výtečně sekundují, řekl bych, že snad ještě lépe než jejich předchůdci. Co se týče repertoáru, AMARANTHE maj po patnácti letech na scéně a sedmi albech zkrátka zaručeně odkud brát. Svého osobního skladbového favorita („Boomerang“) jsem se na Metalfestu sice nedočkal, ale jinak šlo o erupci hitů, která mne, narozdíl od předchozích dvou vystupujících kapel, nepřišla banální. Naopak mám pocit, že by AMARANTHE s tím co dělaj, mohli být už dávno ještě výš než jsou. Skvělá energická show s moderním zvukem a poctivými zpěvy. (Stray)Cákanec po LOTL naštěstí trochuustal a oblažoval nás už jen mírněji, což bylo velké plus,protože jsme byli úplně mokří i pod pláštěnkami. Pokračovalose ale v plné síle. Jestliže páteční večer se nesl v moduženského symf/prog/goth metalu, dnešní den byl jedna velkápárty. V šest večer naběhli AMARANTHE. Ať už si o nichmyslíte cokoliv, tak jim není možné upřít originalitu. Nikdonezní jako oni a nemíchá tak dokonale prvky elektronického diskaa metalu. Já si o nich myslím jen to nejlepší a jako vždy jsemsi vystoupení hodně užil. Koncert, který doslova vlil energii dožil. Setlist prakticky stejný jako na loňských Mástrech, aledobře poskládaný i zahraný. Z posledního alba „TheCatalyst“ z loňského roku se živě jako největší peckyukazují superrychlá „Damnation Flame“ a „Re-Vision“s elektronickým motivem připomínajícím zlaté časy PETSHOP BOYS nebo OMD. Složením je to podivná kapela. Jedna kytara,basa bicí a tři zpěváci. Ale naživo to skvěle funguje. Děckanepotřebujou chorální doprovody z pásku, které se bohužel utěchto kapel rozmáhají. Jedou to poctivě a naživo si vypomůžousami. Navíc různě pobíhají a burcují publikum a je na co sedívat. (Gazďa)Víte v čem pro mne tkví jedna z velkých výhod toho, že se Metalfest koná právě v Plzni na Lochotíně? Že když se mezi vystoupeními AMARANTHE a KREATOR skoro půl hodiny chystaj na svůj sedmdesátiminutový set skotští vtipálci z ALESTORM, můžu si jít v klídku udělat domu kafe či večeři a tu hodinu a půl strávit na gauči v obýváku u jedné epizody nějakého zrovna rozkoukaného seriálu. ALESTORM jdou úplně vším co dělaj mimo můj vkus, jakkoliv se se zájmem místníchurčitě nemíjejí. Otázka vkusu. Osobně si pohled na pobýhající přestárlé hipstery v zelených úborech a krátkých trenýrečkách velmi rád dokážu odepřít. Zábava? Ty bláho, pro mne ani ne! (Stray)Hurá, přestává pršet a někdo prýdokonce viděl slunce! A přicházejí… hm… ALESTORM… skupina,kterou jsem kdysi nesnášel a doma si ji nepustil, ale nafestivalech jsem ji začal nejen tolerovat, ale dokonce si jichvílemi i užíval. Trio nafukovacích kachen přiletělo nakřídlech ustupujícího lijáku v sobotu i do Lochotína,zaútočilo a přesvědčivě ho ovládlo, a to ke všeobecnéspokojenosti obyvatel dobytého amfiteátru. Když to funguje, pročsi to neužít… Hop hop hop. Dobrá zábavová kapela, jejímžopravdovým fanouškem nikdy nebudu (navíc mě ta pirátskástylizace nic neříká a „Piráty z Karibiku“ nemám rád😊), ale jsouvýbornými baviči a publikum to oceňuje. Plac před pódiem sezaplnil k prasknutí a všude skákala a mávala nafukovadla.„We Are Here to Drink Your Beer“… Sobotní párty pokračovalanaplno. (Gazďa)Headlineři sobotního dne KREATORneponechali nic náhodě a na své majestátní scéně s dvěmaďábly po stranách pódia a obřím maskotem za Ventorovou bicí soupravourozehráli obdivuhodný průřez svojí kariérou, přičemž old-schoolthrashový blok zabral v Plzni netradičně hned polovinu jejich programu. Podvou obligátních jistotách na rozehřátí „Violent Revolution“a „Enemy Of God“ to přišlo, scéna se zahalila do krvavě rudébarvy a amfiteátrem znělo intro z alba „Pleasure To Kill“,následováno serií klasických fláků. V nezkrácené podobě takzazněly songy „Rippin´Corpse“, „Riot Of Violence“, „Betrayer“,„People Of the Lie“, „Total Death“ a vrchol koncertu v podoběskladby „Renewal“. Naprostá erupce, nadšení, nářez odzačátku do konce, dost možná i nepochopení určité sorty novodobých melodiků navštěvujících pravidelně přehlídkuMetalfest, protože si nejsem jist, zdali posluchači nastavení na bujaré refrény umí vůbec pracovat se songy s ostře řezaným kytarovým rejděním, kde jsoupasáže, kde mnoho desítek sekund třeba vůbec nezazní hlas, natož pak nějaký skočný refrén. KREATORposléze zas plynule přešli ke své novější úhledné tvorbě, stejnějako Mille svými štěkavými promluvami pojal, jak sám v jednuchvíli nahlas zauvažoval, automaticky plzeňský prostor za „spíšeněmecký“, a tak začal jakoby nic ke komunikaci mezi songy místoangličtiny používat němčinu, a koncert tak skrze jistoty „HordesOf Chaos“, „Phantom Antichrist“, „The Satan Is Real“, „Phobia“ či„Pleasure To Kill“ dospěl k velkolepému finále. (Stray)Ten den se ale nekončilo vůbecrozpustile. Naopak – málokterá kapela působí tak vážně jakoKREATOR. Pes, který štěká, nekouše, říká se. Ale nemyslím,že to platí vždy a rozhodně ne v případě MillehoPetrozzy. To je vlk, který vyje i se dokáže zahryznout. Štěkavýzpěv, štěkavá thrashový hudba, krvelačné a temné texty.Tenhle týpek fakt vypadá zle a není s ním sranda… Lochotíntak dostal v sobotu večer pořádnou porci kvalitního ostréhothrashe ve velkolepém podání. Jestliže se IRON MAIDEN naposledním turné vzdali papundeklu a všech těch různýchnafukovacích lebek a pódiových serepetiček, tak KREATOR tuhlekáru táhnou dál. Rozhodně je na co se dívat. Pódium rámují dvaobří čerti a vzadu je jakýsi monstrózní skřet. Všude visíoběšenci. Plameny létají o sto šest, občas se někde něcozapálí. Začali jsme „Violent Revolution“ a skončili jak jinak„Pleasure to Kill“. Překvapením – oproti jinak standardnímusetlistu z posledních let – byla smažba „Total Death“z prvního alba. Výživný a ostrý závěr sobotního dne, ikdyž na mě je té krvelačnosti přeci jen trochu moc… (Gazďa)http://www.crazydiamond.cz/metalfest_2025_plzen_lochotinsky_amfiteatr_patek_den_prvni_koncert/3556http://www.crazydiamond.cz/metalfest_2025_plzen_lochotinsky_amfiteatr_patek_den_prvni_koncert/3556nobody@nothing.com (Gazďa / Stray)Nebudu nic zastírat, letošní ročník Metalfestu patřilprávě k těm, kdy se počasí příliš nevydařilo. Lochotínskýareál tak každý den čelil maratónu krátkých, avšak silnýchděšťových přeháněk, střídajících se zde s úseky klidu,což mohl připravený návštěvník brát pouze jako tréningrychlého oblékání a znovusundavání pláštěnek. Pořadateléuhájili organizační stránku věci s přehledem a ctí a to naposlední chvíli čelili nejen nepřízni počasí, ale předevšímsituaci, kdy jedna z hlavních hvězd metalové přehlídky (němečtí HEAVENSHALL BURN) necelý den před svým vystoupením účast odřekla,údajně díky zpěvákově hlasové indispozici, která začala již v průběhu nedokončeného sobotního vystoupení této kapely na festivalu Rock Am Ring. Areál lochotínského amfiteátru byl opěttakřka zaplněný, i když poměr německy mluvících návštěvníkůk těm tuzemských dle mého v Plzni stále narůstá. Vystoupením, probíhajícím vesměs hladce a přesně dle harmonogramu, byl však až na jednu vyjímku propůjčen vynikající zvuk, takže oskvělé momenty v průběhu těch tří dnů rozhodně nebyla nouze. Tou vyjímkou byli v nedělizde vystupující Kaliforňané DEATH ANGEL, kteří odehráli svůjkuriózní set s doslova utopeným a zahuhlaným kytarovým zvukem, což je vzhledem k jejich thrashovému nastavení poměrně fatální, a vzhledem k ostatním špičkově ošetřeným setům si to stále nedokážu vysvětlit, ale o tom až jiný den, předně tedy raději zůstaňme u pátku. (Stray)Do příjemného lochotínského areálujsem přicházel v pátek odpoledne za tónů Nosferatu odBLOODBOUND, což je prakticky moje jediná oblíbená skladba odtéhle švédské powermetalové bandy. Nějaký čas zabralo vyříditformality se vstupenkami a dobíjením čipů, takže jsem se dovnitřdostal až těsně před začátkem vystoupení Italů LACUNA COIL.V Plzni bylo příjemných dvacet plus stupňů, polojasnos občasnými deštíky, ani horko ani zima. Takřka ideálnípočasí pro festival. Za těch pár let, co sem jezdím, setu myslím moc nezměnilo. Festival funguje, jídlo a pití je dobré,lidi příjemní a někteří už za brzkého odpoledne ožralí.Další vyžití kromě hudby a věcí do žaludku prakticky žádné,ale zas tolik to nesleduju. Jezdím kvůli hudbě a ta tu byla letosprvotřídní. Ze všech fesťáků tohoto léta je pro mě Metalfestobsazením asi nejpříjemnější, se správnou kombinací umělcůz ranku „kamarádi z mokré čtvrti“ plus nějaké typro mě premiérové kapely. (Gazďa)Švédští melodici BLOODBOUND užpatří k tradičnímu koloritu dění na Metalfestu. Znovu na svoustranu získali početné zástupy fanoušků hymnického powermetalu a potvrdili obstojnou formu a připravenost. Páteční večervšak patřil jednoznačně třem kapelách s ženami za mikrofonem, které přišly až po nich. (Stray) První páteční čtveřici kapel jsemtak kvůli cestování z Prahy nezaznamenal. Rád bych sikonečně naživo poslechl švédskou powermetalovou MAJESTICUtaženou bývalým kytaristou SABATON Tommym Johanssonem. Možnápříště. Naopak jsem si rád nechal ujít mezinárodní béčkovévarieté ALL FOR METAL s kožešinovými kostýmy,hromadou svalů, doprovodnými tanečnicemi a bůhvíčím ještě. Teď už k Italům. LACUNA COILpatří do zmíněné skupiny „moji staří známí“ alochotínským vystoupením opět potvrdili svou pověst kvalitníživé kapely, zejména jako obvykle díky prvotřídní frontwomanCristině Scabbia. Krásná, charismatická, energická a zejménaskvělá zpěvačka, jejíž výkon naživo nezaostává za tím,co předvádí ve studiu ani o malík. Její hlas svou silou vládnevysoko nad ostatními členy a i průměrnějším písním dodávána koncertech punc neopakovatelnosti. Těch slabších kusů ale bylov Plzni málo. Ve výběru starších věcí sáhla Lacuna k těmosvědčeným hitům jako „Our Truth“, „Blood, Tears, Dust“,„Trip the Darknes“, z předposlední desky pak třeba k„Layers of Time“ nebo „Apocalypse“ s působivoukombinací předtočených chorálů synkopovaných živým zpěvem(jedna z mála instancí, kde toto podle mě dávají samplysmysl). Z o něco slabší novinky pak naživo docela dobřefungovaly singlovky „Oxygen“ a „Gravity“ plus tuctová lečposluchačsky vděčná „I Wish You Were Dead“. Cristina oslavilaten den (6. 6. 😊)třiapadesáté narozeniny, což na ní není opravdu znát. Tosamozřejmě nemohlo proběhnout bez povšimnutí. Výročí bylozáminkou pro krátké intermezzo v podání Simone Simonsz EPICY a Sharon Den Adel z WITHIN TEMPTATION, kterépřinesly Cristině na pódium dort a společně s publikemzazpívaly Happy Birthday to You. Milý a emociální moment, kterýitalskou zpěvačku očividně dojal. Dobrý začátek festivalu. (Gazďa)LACUNA COIL už jsou stálicemi uznávanými po obou březích Atlantiku. Byť sejejich písně čím dál více kloní na stranu nu-metalovějšíhoamerického pojetí, rozhodně neztrácejí zajímavost. Jako fanoušek zaoceánského metalu si myslím, že je tomu právě naopak. Z průřezujejich tvorbou bych si však dokázal odepřít cover „Enjoy TheSilence“ od DEPECHE MODE, přeci jen LACUNA COIL mají za těchtřicet let fungování spousty vlastních skladeb, tak proč to celéstáčet někam k revivalu, že? Dobře, dobře, jde o jednu skladbu. Naopak pódiová mini-oslavanarozenin Cristiny Scabbia, kdy jí předaly dort kolegyně SimoneSimons a Sharon den Adel, vlastně ve výsledku vystoupení oživila.Zpěvačka nejenom že se stále udržuje velmi vitální, alehlasově patří rovněž mezi špičku. Ve výsledku mne LACUNA COILbavili o dost víc než následující EPICA, což jsem samozřejmě čekal. Tyhle nizozemské zástupce absolutního symfo-metalu jsem nikdy nepovažoval za svouoblíbenou kapelu, což ovšem neznamená, že zde neměli ohlas.Jejich vystoupení bylo odehráno velmi profesionálně a s nemalýmúspěchem, jen já asi nejsem správně nastaven na operní stylzpěvu distingované Simone, ani na jako pápěří nadýchanékýčovité skladby plné umělých podkresů, ze kterých si ve výsledku nepamatuji ale lautrnic. EPICA je, jak jsem Gazďovi sdělil, nejhorší metalová kapela na světě. Tím jsem myslel z těch velkých jmen a bral jsem to samozřejmě celé trochu jako nadsázku. (Stray)Páteční večer pak pokračoval inadále ve stylu Beaty and the Beast, tedy kombinací andělskévokální linky v ženském podání s brutálnímgrowlovým projevem mužského vokalisty. Tentokrát v podáníNizozemců EPICA. Ty mám ještě radši než Italy, už jsem je párlet neviděl a dost jsem se na ně těšil. Jejich poslední deskuale považuju za možná vůbec ten nejzbytečnější kus jejichdiskografie a naživo to bylo jen o trochu lepší. Jsou to takovéuhlazené popiny bez nějaké většího nápřahu. Nejvíc sílyprojevil první singl „Arcana“ a potom „Fight to Survive“,ale stabilní součástí repertoáru se myslím nic z novéhoalba nestane. V lepším světle se ukázaly starší kusy. Bylofajn, že kapela oprášila třináctiminutový progmetalový epos„Kingdom of Heaven“ a klasicky největší reakci publika sedočkaly závěrečné „Beyond the Matrix“, během které seLochotín rozeskákal, a „Consign to Oblivion“ s obvykloustěnou smrti, která se na malém plácku před zdejším pódiemnedělá úplně snadno. Nešel jsem, nechtělo se mi 😊.Plusem EPICY je vždy dokonalá vizualita. Členové elegantněsladěni do černé barvy a za pódiem obří obrazovka, která bylabezezbytku využita. Nálada uvnitř kapely je zjevně dobrá, veselíse, dělají různé opičky a každý svým způsobem přispívák zábavě. Vzhledem k té vizuální opulentnosti byvystoupení slušela temnější hodina, kdy by vše lépe vyniklo,ale s tím se nedá nic dělat. S čím se ale dá něcodělat a co člověku opravdu nejde do hlavy, je chování některýchdebilů a debilek v publiku. Moderátor před vystoupenímslušně a důrazně požádal, aby při Nizozemcích neprobíhalžádný crowdsurfing, protože je pyrotechnika rozmístěna blízkozábran a ochranka kvůli své bezpečnosti nebude moctcrowdsurfující přebírat. Předesílám, že ochranka pod pódiemna Metalfestu a Masters of Rock jsou ty největší sympaťáci,kteří mají radost z toho, když se lidi baví a můžou jimv tom pomoct. Přesto se na poslední píseň, kde plamenyšlehaly skutečně mocně, opět crowdsurfing rozjel. A kluciz ochranky šli a i přes blízkost ohňů pomáhali. Smekám.Nicméně bezohlední idioti a idiotky, kteří ohrožovali svoubezpečnost i bezpečnost dalších lidí by měli dostat okamžitýzákaz vstupu na celý zbytek festivalu. Nepochopíš. (Gazďa)EPICU již nechme. Vrcholem prvního dne se stalijednoznačně až jejich krajané, ještě o pár let zkušenější a stylově nadžánrovější WITHIN TEMPTATION. Kapela, která vprůběhu své dráhy s noblesou přešla z hájemství symfonickéhodoomu až někam do oblastí pompéznímu pop-metalu, je stále taženabezkonkurenčním hlasem úchvatné Sharon den Adel. Jako příznivec předevšímnovější tvorby WT a hlavně alba „The Unforgiving“ z roku 2011 jsem bylnadšen, neboť ze zmíněné desky se hráli minimálně tři songy (především trojblok hraný spíše v úvodu vystoupení - „Faster“, „In The Middle Of the Night“ a „Shot In the Dark“) a celý set byl koncipován jaksi nově a moderně. Velkolepým způsobem bylapojatá i členitá pódiová scéna se stupínky pro jednotlivé muzikanty a antickými sloupy a oblouky vpozadí. Kromě velmi emotivního zpěvu dala Sharon vědět, že jí nejsou lhostejná ani politická či společenská témata hýbající současnýmsvětem. Respekt! (Stray)Zpátky k pozitivům. I poslednízástupce večera se rekrutoval z kapel, které se pyšnískvělou frontwoman a opět to byli Nizozemci. Pragokoncert sevlastně podařilo v jeden večer na jedno pódium dostatvětšinu z best of současných metalových zpěvaček. Jediný, kdochyběl, byla (opět Holaňdanka!) Floor Jansen. Ze tří v Plznivystupujících pěvkyň má Sharon den Adel ten nejvíc emociálnívýraz. Právě její dokonalý vokální projev plný citu avřelosti tyhle Nizozemce v kombinaci se skladatelským umemvystřelil mezi jedny z největších hvězd současnéhometalového nebe, které jsou schopny bez problémů udržetpozornost mnohatisícových davů. WITHIN TEMPTATION sice jedoujednoduché až popové písně na čtyři ve stylusloka/refrén/sloka/refrén a bez delších instrumentálních pasážínebo i sól (na rozdíl od EPICY, která to má úplně naopak).Přesto jejich tvorba nepůsobí v porovnání s mnoha dalšímisymfo-metalisty/symfo-melatistkami uniformně. Mohou za to jednak citlivéaranže skladeb, jednak Sharon. Davidu Coverdaleovi díky jehostrhujícímu projevu taky věříte, že má po stopadesátérozervané srdce, i když ty texty šustí papírem. Prostě todokáže „dobře zazpívat“. Podobně tahle krásná Holanďanka.Pokud si můžu pomoct příměrem odjinud, tak David Coverdale aSharon den Adel jsou Al Pacinem a Meryl Streep mezi dnešnímizpěváky a zpěvačkami. WITHIN TEMPTATION předvedli nejlepšíkoncert večera, kterému k dokonalosti nic nechybělo.Perfektní vizuální stránka, spolehlivý výkon kapely, vynikajícíSharon. Kostra jejich antiválečného setlistu stojí na věcechz poslední proukrajinské desky doplněných o starší věcis podobnou tematikou („Stand My Ground“, „Our SolemnHour“). Největší pecka naživo? „Bleed Out“. (Gazďa) V reportu použity fotky z oficiálního facebookového profilu festivalu METALFEST.http://www.crazydiamond.cz/suzanne_vega_flying_with_angels_recenze/3555http://www.crazydiamond.cz/suzanne_vega_flying_with_angels_recenze/3555nobody@nothing.com (Tomáš)Americká indie folková legenda Suzanne Vega se po téměř deseti letech znova připomenula novou deskou. Těžko se tomu věří, že svůj debut vydala už před čtyřiceti lety. A potěší nás zjištění, že je ve skvělé formě. Jak hlasové, tak zejména skladatelské. Po zatím poslední desce z roku 2016 (ta s tím abnormálně dlouhým názvem, který si případně dohledáte), které bylo silně nasáklé jazzem a komorní atmosférou, se vrátila do poloh, kde si dovolím tvrdit byla vždy nejsilnější. Indie folk-rockové písničkářství, vyzrálý songwritting a kvalitní texty. Album nás pocitově vrací až někam do devadesátek, kdy měla svoje „nejtvrdší“ rockové období, nebála se používat docela ostré elektrické kytary a její songy měly slušný drive.Aktuální deska „Flying With Angels“ je překvapivě živý, pestrý a svěží materiál. Můžeme ho vnímat i jako průřez její bohatou hudební kariérou, protože zde skutečně najdeme odkazy na všechny její fáze. Důležité ale je, že nejde o nějaké unylé, nostalgické, nedej bože patetické vzpomínání. Naopak, dostává se nám materiálu, který je plně životaschopný a zařadí se mezi její nejlepší díla. Suzanne se opět spolčila s dlouholetým spolupracovníkem, kytaristou irského původu Gerry Leonardem, který se postaral též o produkci alba. A je to produkce skutečně špičková. Citlivá, civilní, upřednostňující songy jako celek a dávající všechny nástroje, včetně zpěvu, do perfektně fungujícího celku. To, že je zvuk technicky vynikající, asi nemusím zdůrazňovat. Suzanne si ve svém postavení ani nic jiného nezaslouží. A opět je zde primárním cílem song samotný. Zvuk, dramaturgie, aranže, všechno to slouží jako obkladový materiál kolem solidního základu. Samotný zvuk je dospělý a nekonfliktní. Není revoluční, není ostrý, není nekompromisní, právě naopak. Je poslechově příjemný, hřejivý, dospěle nudný v nejlepším slova smyslu. Co se týče stylového vymezení, ústřední duo Suzanne a Gerry se rozjelo různými směry. Indie folk, new wave, post punk, hard rock, americana, soul. Všechno tohle různě míchají, songy dochucují, ale nenechávají se spoutat žánrovými škatulkami a mezi styly přirozeně proplouvají, kombinují je a snaží se z nich stvořit něco nového.Co se týče songwrittingu, tady se Suzanne vrátili do své přirozené pozice pozorovatele a komentátora věcí veřejných. Jako typický zástupce intelektuální scény z Brooklynu má obrovský rozhled nejen v muzice, ale i v jiných uměleckých oborech. Je přirozeně citlivá na spoustu aktuálních celospolečenských témat. A dnešní USA, potažmo svět jako takový, jí nahrávají inspirace více než dost. Politický vývoj, radikalizace společnosti, kontroverze kolem svobody slova, ale třeba i válka na Ukrajině, to vše se v písničkách zrcadlí. Někdy napřímo a bez servítek („Last Train From Mariuopol“), jindy spíš v náznacích a metaforách. Není to ale jen o politice, umělecká scéna je pro ní minimálně stejně důležitá. O její skromnosti svědčí uznání, které věnuje legendárním kolegům Bobovi Dylanovi („Chambermaid“) nebo Lucindě Williams („Lucinda“).Otvírák „Speakers´Corner“ je příjemné indie v duchu prvních alb z druhé poloviny osmdesátek. Pohodová skladba ve středním tempu je prosvěcovaná cinkavými kytarami, slide elementy s jižanským nádechem a lehce zdrsněná dunivými přechody bicích. Výborná kytarová práce Gerryho zdobí titulní „Flying With Angels“. Nádherně tajemná atmosféra z propletených kytarových segmentů, kombinujících akustické i elektrické kytary, je až magická. „Witch“ začíná zlehka, jako akustická hardrocková balada, ale hned po první sloce prudce změní směr a stává se z ní parádní moderní indie rock s temnějším nádechem a ozvěnami osmdesátkového kytarového new wave, jemně dochuceného synťáky. Suzanne zní zemitěji a drsněji, až z ní má člověk trochu strach. „Chambermaid“ je pohodová indie folková skladba plná pozitivní energie. Až do soulových vod v sedmdesátkovém hávu nás unáší „Love Thief“. Zde naopak Suzanne zní téměř jako nějaká černošská diva a její hlas je k nepoznání. Ideální skladba do sountracku k Tarantinově klasice Jackie Brown. A přesouváme se do devadesátek s „Lucinda“. Alternativní rock, americana, hard rock ve stylu kolegyně Sheryl Crow je šťavnatý a osvěžující. Akustická balada „Last Train From Mariupol“ je srdceryvná a smutná, jinak to být ani nemůže. Další posmutnělou skladbou je i „Alley“, která se odvíjí od výrazné basové linky doplněné o mírně nervózní bicí, společně vytvářejícími skličující atmosféru. A když nastoupí nádherné kytarové sólo, zní to jakoby sluneční paprsek alespoň na chvíli proťal těžká tmavá mračna. Nejtvrdší skladbou je bez debat „Rats“. Post punkový riff v hypnotickém duchu, kvílivé klávesy ostře vpichují své hroty, Suzanne káže jako nějaký temný apokalyptický kazatel. Velké překvapení, tohle bych od ní skutečně nečekal. Ale závěr bude opět pozitivní. V irském duchu zabarvená indie folková „Galway“ je miláčkem každým coulem.Nebudu vám lhát. Do tvorby Suzanne Vega jsem musel dozrát. Pamatuji si, když začátkem nového milénia hrála v Bratislavě a můj kamarád jí už tehdy adoroval a bez váhání šel na koncert. Já jsem jí registroval, ale v té době jsem jel silně v nu-metalu a tvrdém alternativním rocku a na nějaké folkové cajdáčky jsem nebyl zvědavý. Teď se musím jen hořce pousmát nad svojí, řekněme nevyzrálostí. Když teď poslouchám její nové album, jsem okouzlen jeho krásným zvukem, nasycen pestrostí a fascinován jednoduchou, ale profesionální produkcí. Je to album, které si člověk skutečně vychutná. Album, které potěší, a zároveň přinutí k zamyšlení. Album, u kterého se alespoň na chvíli zpomalí ten uspěchaný svět kolem nás. Nebo vás jen nechá objevovat další a další vrstvy, které se umně schovávají ve zdánlivě jednoduchých a přímočarých písničkách.http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_tiny_music_songs_from_the_vatican_giftshop_recenze/3554http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_tiny_music_songs_from_the_vatican_giftshop_recenze/3554nobody@nothing.com (Tomáš)„Their most grunge-free album“ (jejich nejvíce bez-grungeový album). Takhle to popsal jeden hudební novinář v době, kdy album vyšlo. Mě se to vrylo do paměti. A skutečně, když jsem „Tiny Music…“ slyšel poprvé, byl jsem zmatený, možná až trochu vyděšený. Materiál na něm byl totiž na hony vzdálený od prvních dvou desek, jak hudebně, tak dramaturgicky. Nebudu vám lhát, nebyla to láska na první poslech. Ale jak roky plynuly, našel jsem si k němu postupně cestu a pochopil jeho kvality.Album se nerodilo lehce. Vlastně to byl i malý zázrak. Po vydání „Purple“ se totiž Scottova závislost naplno rozjela a začal sabotovat koncertní aktivity, ale i běžné fungování kapely. V průběhu koncertního turné situace dospěla až do komunikačního ticha, kdy se Scott prakticky přestal bavit se zbytkem party. Začátkem roku 1995 se sice STP pustili do příprav nového materiálu, ale dva týdny práce ve studiu se díky totálnímu rozkladu Scotta mohlo hodit do koše. V květnu to vše resultovalo v jeho zatčení za držení heroinu a kokainu a následné nařízení povinné odvykačky. V této etapě utrácel za svoje „hobby“ tři tisíce dolarů týdně. A v té době měl dolar ještě docela slušnou hodnotu. V říjnu 1995 to konečně vypadalo, že se snad vše v dobré obrátí. Kapela si pronajala obrovskou usedlost v Saint Ynez Valley v Kalifornii, kterou přetvořila v nahrávací studio. Bylo to cílené rozhodnutí. Jednak se inspirovali u svých oblíbených kapel šedesátých a sedmdesátých let, které podobným způsobem nahrávaly, jednak se chtěli znova stmelit. Usedlost jim nabízela vše – možnost nahrávat, bydlení, plus i volnočasové aktivity, aby nikam nemuseli chodit a mohli se plně fokusovat na přípravu alba. Měli i dostatek času, netlačil je termín, a to pak skončí vždycky stejně. Dejte kapele obrovský barák, spoustu času a různé nástroje a techniku a tím v nich s pravděpodobností blížící se jistotě oživíte dítě, které si chce hrát. A dokonce ani soustředěný a cílevědomý rychlík Brendan O´Brien s tím teď nic nesvedl. Nebylo ale vše jen uvolněné a ideální. Scott se velice brzo zase vrátil ke svému „hobby“ a jeho použitelnost při nahrávání byla řekněme kolísavá. To samozřejmě generovalo různé konflikty, až nakonec Brendan musel pohrozit odchodem, jestli se kapela nedá dohromady a nebude mít snahu dokončit nahrávání.Improvizované studio kapela zaplnila mikrofony a nahrávací aparaturou. Než by používali technické studiové efekty, hráli si s akustickými možnostmi usedlosti. Každá místnost zněla samozřejmě jinak. Vůbec se tak neostýchali postavit bicí i na trávník před barákem. Došlo k tomu při nahrávání skladby „Bing Bang Baby“. Všechno to samozřejmě ovlivnilo výsledný zvuk nahrávky. Ta výrazně opustila hutné a svalnaté grungové odstíny a zamířila víc směrem k psychedelii, street rocku, ale i shoagaze a glam rocku. Mě album přišlo při prvních posleších jako vyměklé a málo mohutné proti předchůdcům. Samozřejmě to byl jen klamavý pocit. Žádný popík to rozhodně nebyl. Co se ale rozhodně nezměnilo byl silný songwritting, cit pro melodickou stránku a zejména skvělé instrumentální výkony kapely.Po sedmdesátkovém instrumentálním intru album ve velkém stylu otevře syrová a hlučná „Pop´s Suicide“. Tahavá melodická linka možná lehce připomene grungeové časy, jinak jsme blíže garážově pojatému glam rocku. Ještě syrovější je následující „Tumble In The Rough“. Za nosným riffem, velice jednoduchým a úderným, stojí samotný Scott. V době nahrávání se učil hrát na kytaru a tohle vymyslel. Hrdý na svůj počin tak dlouho otravoval zbytek kapely, až z toho udělali song. Samozřejmě Dean pak kolem riffu vystavěl spoustu dalších kytarových elementů, sól a vyhrávek. Výborná je i další „Bing Bang Baby“ s dalším lehce rozpoznatelným riffem, propracovanou gradující melodickou linkou a parádní psychedelickou mezihrou. Asi nemusím opakovat, že Robert na basu zase jede svojí ligu, nekouká doprava, nekouká doleva, on vlastně nekouká ani na tu svojí basu. Když člověk na videu sleduje, co to vlastně hraje, zakroutí se mu z toho hlava. Strukturou blízká klasickému rocku je pomalejší skladba „Lady Picture Show“ s krásně atmosférickými rozsáhlými kytarovými plochami a bublající basou. Že má kapela blízko k jazzovým sférám dokazuje pomalá „And So I Know“, která možná není zvlášť výrazná, ale specifickou krásu jí upřít nemůžeme. A zpět do kolotoče. „Trippin On A Hole On A Paper Heart“ je pořádná riffovačka, slušné tempo, agresivní náboj, stadionový refrén. Na koncertech dokázala dav pořádně rozpohybovat. Podivnost, která mě ale vždy maximálně bavila, se jmenuje „Art School Girl“. Kombinuje sladkou sloku, v téměř artovém indie stylu, a superagresivní refrén, animální, hlučný, ukřičený. V druhé části skladby pak ten šílený refrén prokládá ambientními pasážemi. Je to celé tak divné a nesourodé, že je to ve finále perfektní. Kdyby to nahráli PIXIES, ani bych se nedivil. Rozmáchlou rockovou baladou je „Adhesive“. Na každém albu mají podobnou skladbu. Postupně budovaná košatá struktura, dynamické změny, dramatická atmosféra. „Ride The Cliche“ je trochu utahaná, prospělo by jí rychlejší tempo a nějaký nápad, který by jí oživil. Zato závěrečná „Seven Caged Tigers“ je trochu ztracenou a schovanou perlou na konci desky. Nostalgický song má perfektní zvuk, zajímavou melodiku a specifickou atmosféru. Ne celém albu je slyšet dostatek času, který kapela měla k dispozici. Songy jsou zvukově bohaté, zejména kytary v každém songu jsou skládané z riffů, sól i mnoha podpůrných textur, které vytváří zajímavou mozaiku. I zvuky samotné, tím jak byly nahrávané na různých místech, nabírají různé odstíny. Každopádně to neubralo nic na obvyklé přístupnosti materiálů a pořád se jedná primárně o klasické rockové songy, z nichž nejeden má jasné hitové ambice. Scott se v jednom interview ke konci STP dokonce vyjádřil, že „Tiny Music…“ je jeho oblíbená deska, a ostatní členové kapely taky rádi vzpomínají na její nahrávání.Album vychází v březnu roku 1996. Název je šílený, přitom vznikl (minimálně tedy jeho první část) náhodně. Na ledničce měli magnetky s různými slovy a při hraní si s nimi spojili právě dvě, které zněly „Tiny“ a „Music“. Kde se ale vzal ten ulítlý zbytek ...Songs From The Vatican Giftshop, to bohužel netuším. Trochu méně šílený je cover art, který se nese v duchu coverů sedmdesátkových psychedelických alb. Bohužel se nahrávce nedařilo podle představ kapely, přestože konečně přišlo uznání od kritiků. Hlavní problém je znám, a já se nebudu stydět, a řeknu to jméno - Scott. Kapela musela kvůli jeho závislosti a pravidelným rotacím v rehabilitačních centrech zrušit části turné v letech 1996 a 1997, tím pádem propagace alba nedostala takovou podporu, jakou by zasloužila. Výsledkem byly prodeje jen lehce přes 2 miliony kopií.http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_the_puppet_master_recenze/3553http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_the_puppet_master_recenze/3553janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vánoční čas v noční Budapešti byleckomu mohl evokovat romantické představy. V případě koncepčního alba KING DIAMOND z roku 2003 by však dotyčný snílek nemohl být dál od pravdy, neboť v příběhu odehrávajícím se vobdobí vrcholného baroka se noříme pouze v lidském zmaru, bídě,krvi a pouliční špíně. V ztemnělých ulicích starého města na Dunaji se odehrává jeden z když ne nejděsivějších, takrozhodně nejkrvavějších příběhů od dánského mistra. Zásadním pro vznik tohoto alba se ukázalo tehdejšízpěvákovo seznámení se s jeho budoucí manželkou, tehdy teprvedevatenáctiletou maďarskou zpěvačkou Livií Zitou, jejíž hlasbyl v rámci konceptu rovněž dostatečně využit. Jedno je jisté, ambiciózní metalová opera „The Puppet Master“ určitě nepatří k nejtvrdším anejmetalovějším dílům od KING DIAMOND, naopak, mám z alba pocit,jakoby se svým pojetím blížilo spíše osudovým představení z prken, které znamenají (muzikálový) svět, což umocňoval fakt, že se tempo skladeb zvolnilo a dopopředí vystupovaly čarovné harmonie a aranže navozující dojemtragického pouličního divadla. Deska vydaná uMassacre Records každopádně zkoušku s časem ustála a dnes platíza nejlepší post-mileniální dílo génia metalového hororu. Tentuhle krvavou desku nahrál znovu v texaském Dallasu, kde již dlouhá léta žil, a ve studiuvyužil služeb nejen stejných hudebníků jako u předchozího díla„Abigail II. - The Revenge“, ale rovněž právě hlasu a potenciálu Livie Zity.Přítomni tak byli znovu kytaristé Andy LaRoque a Mike Wead, stejnějako baskytarista Hal Patino a bubeník Matt Thompson. Zpětně taklze tohle období v diskografii KING DIAMOND hodnotit jako stabilnía plodné, vždyť obě díla od sebe dělí pouze rok a půl.Příběh nás zavádí do historické Budapešti, do prostředí pouličního loutkového představení roku 1700, kde se v publiku potkají dvamladí lidé, na které tohle divadlo učiní hluboký dojem, stejně tak sami učiní velký dojem vzájemně na sebe, najdou v sobě zalíbení abrzy začnou tvořit pár. Jak však nadějně a odhodlaně jejich příběh začíná, o to hrůznější je jeho rozzuzlení. Netuší totiž, že loutkařem je velmizvrácený člověk, neřád a vrah, který spolu se svou tlustou ženou Emerenciíopravdu loutky v životní velikosti vyrábí z těl svých obětí, skutečnýchlidí z ulice, což ústřední hrdinové nakonec poznají na vlastní kůži.Mladík je vlastně vypravěčem celého příběhu, kterýretrospektivně vypráví už coby loutka z masa a kostí visící na hřebíku ve sklepě. Dílo nejen svým vypravěčskýmstylem a muzikálovým pojetím navozuje pocit hlubokého smutku adeprese, ale King zde v textové rovině rovněž prokazuje znamenitý cit prodetail, ať už opěvuje setrvalé pomalé padánísněhových vloček za oknem, jindy situaci nastíní prostřednictvím zvuku maléhopochodového bubínku, jehož údery z ulice odkrajují čas zbezvýchodnosti a nekonečného martýria hlavních hrdinů.Oba mladí lidé, vypravěč i dívka Viktorie, se po představeníshodnou na pocitu, že jim loutky v jeden moment připadaly jakoživé. Loutka malého bubeníčka jakoby na ně hledělaskutečně živýma očima. Všimli si i tance bez provázků akrvácení jedné z dalších loutek. Dívka Viktorie po roce představenínavštíví znovu, což se jí stane osudným. Vypravěč se ji rozhodne hledat, vypraví se za ní a brzy zjišťuje, že loutkařova tlustá žena Emerencia  vyrábí loutky z těl chudáků přežívajících v nuzných podmínkách na ulici. Chodí si pro ně s nožem či sekerou. I vypravěč je poblíž jejího domu omráčen a probouzí sespoután až ve sklepě. Záhy zjišťuje, že jednaze zdejších loutek má stejně modré oči jako měla dívka Viktorie. V rámcizrůdného sklepního rituálu, který se ukazuje být bizarním spojenímčarodějnictví a chirurgie se loutkař se svou ženou odhodlají zhlavního hrdiny rovněž učinit loutku. Poté je umístěn napolici, nemůže se sice hýbat, ale vidí, slyší a cítí. Pánloutek své „výrobky“ nazývá „svými dětmi“ a aplikujejim injekce oživovací krve, které loutkám umožňují pohyblivosta zvládnutí následujících představení. Jde o proces, který je nekonečnýmcyklem oživování a umírání. Vypravěč i Viktoria loutkařovi opakovaně způsobují během výcviku a představení jisté problémy a on je nakonec oddělí odsebe. Viktorii prodá do loutkového divadla v Berlíně, jeho si naopak pověsína hřebík ve svém obchodě nějaký loutkařův známý, prodejce tretek. Oba se již nikdy neshledají, avšakneustále na sebe myslí a ve svých místech pobytu neustále trpí a děsípříchozí. Já si jen říkám, kam na podobně bizarní story ten Kim Bendix chodí? Jestli něčím deska „The PuppetMaster“ v rámci diskografie vyniká, pak je to melancholická,teskná a depresivní atmosféra díla. Ambivalentní pocity během poslechu alba jsou zde přímo hmatatelné a právě příklon khardrockovější podstatě a celkové zvolnění výrazu umocnilo ve skladbách, že tahle věc stran nálad vynikla. Je to patrné již upozvolného úvodu v podobě temné „Midnight“, kterápředstavuje dvouminutovou introdukci připravující posluchačepomocí Kingova zpěvu a strašidelných kláves na dění příští.Následuje titulní „The Puppet Master“, kde se dostáváme dosvižnějšího tempa. Song působí o dost strukturovaněji a je plnýkytarových vyhrávek a kejklí. KING DIAMOND zde působí jako vždy sladěněs výpravnou podstatou své tvorby. Největší hitovkou na desce je určitěaž následující píseň „Magic“, která upoutá svoupřímočarostí, cválavým heavy riffingem, ale předevšímvelmi poutavým refrénem, kde se King blýskne ve zdvojenýchpěveckých partech právě s Livií Zitou. Jestli tahle deska patřík těm, které si King Diamond ve valné míře složil sám, paknaopak s tím souvisí i jisté zatažení se Andyho LaRoquea do ústraní. Kytarista totiž autorsky přispěl jen v případě čtyř skladeb. Jednou z nichje právě „Magic“. Progresivnější rámec tvorby KING DIAMONDse ukazuje hned v následující písni „Emerencia“, kde docházína několik historizujících momentů a k tomu uzpůsobené takřka„operní“ složce stran zpěvů. Protože poslech alba budí dojemsledování hrůzostrašného děje, který nešetří vašimi smysly, nejedná se o věc, kterou bych si sám vybíral k poslechu příliš často.Bolestnou chvilkou plnoubeznaděje a utrpení je třeba hned následující „Blue Eyes“, kterápokračuje v linii pro náročnější posluchače Kingovy tvorby,stejně tak středobod celého příběhu zhudebnělý ve skladbáchjako „Ritual“ nebo „Blood To Walk“, které jsou plné brilantníinstrumentace. Mezi výše uvedenými songy se nachází ještě „No More Me“, což je další z oněch bolestných atmosférickýchpísní (či chcete-li předělů?) plných vnitřní nestability a zlověstné až depresivní atmosféry, jež celé dílo opanovává. Kumocnění negativních pocitů zde slouží i škála klávesových motivů, zde např. simulujících zvuk pouťového flašinetu apodobných pouličních prvků. Ponurý a houpavě působícícharakter má píseň „Darkness“, jež patří k těm, které mnespíše evokují tvorbu MERCYFUL FATE, ovšem nebýt pak onohozrychlení a refrénové gradace, kde znovu dostává prostor LivieZita. Právě hlas této dívky zásadním způsobem ovlivnil celévyznění díla, což bylo ještě více znát díky následujícímpísním „So Sad“ a „Christmas“, kde má dokonce sólový vokální part. Možná se to nezdá, aleženský prvek k fenoménu KING DIAMOND vždy zásadním způsobemnáležel. Vždyť vzpomeňme na krásnou staroegyptskou tvář z obalu debutu„Fatal Portrait“, postavu dívky Miriam či ďábelské novorozeněAbigail ze stejnojmenného druhého alba, tři generace žen v rámci americké rodiny unásledujícího díla „Them“, malé dívky upálené inkvizicí nahranici a mučené v útrobách kláštera v rámci konceptu „TheEye“, či nešťastnou Lucy v depresivní duchně „TheGraveyard“, všude tam (a nejen tam) má ženský prvek v tvorbětohoto fenoménu své právoplatné místo. I u desky, která vrcholígrandiózní skladbovou overturou „Living Dead“, tomu není jinak. Jestliněco KING DIAMOND svým albem z roku 2003 potvrdil, tak především fakt, žeje schopen nahrávat přínosná a uměleckyznamenitě řešená díla ve stylu, který sám vymyslel a po vícenež dvě dekády rozvíjel.http://www.crazydiamond.cz/giant_stand_and_deliver_recenze/3552http://www.crazydiamond.cz/giant_stand_and_deliver_recenze/3552hackl@volny.cz (Pekárek)Na desku z ranku melodického hard rocku, potažmo AOR jsem nepsal recenzi už hodně dlouho. Nové album GIANT se přede mnou vynořilo kdesi na netu. Pár dnů se nic nedělo, pak ovšem začal hlodat mentální červík. Co si po x letech poslechnout něco staromilského, něco, co má podobu absolutních rockových písní promořených klenutými melodiemi? V podobném duchu jsem již párkrát psal, vím. Dokolečka dokola.:-) Jenže pompézní klávesy, dobré riffy, skvělá sóla a pořádný, punkem nekontaminovaný zpěv se zas jednou staly neodolatelným lákadlem; a pak ještě žánrová perfekce, kterou jsem od bratří Huffů v minulosti párkrát čekal a také dostal.Stačilo však letmé seznámení s několika internetovými prameny, abych pochopil, že oproti prvnímu návratovému albu „III“ – současně poslednímu, které se mi dostalo do rukou a pořádně i do uší – se posluchač nachází v tak trochu jiné vesnici. Bubeník David Huff sice v kapele stále hraje, nicméně jeho brácha, vynikající hudebník, skladatel a producent Dann Huff, zde figuruje už jen jako autor několika songů. Otěže převzali zkušení borci spolupracující s Frontiers, konkrétně producent a klávesák Alessandro Del Vecchio (dobře, loni měl od exkluzivní kooperace s uvedeným italským vydavatelem odstoupit) a výborný kytarista – skladatel Jimmy Westerlund, hrající např. s finskými melodiky ONE DESIRE. Očekávání rázem ochladlo. Nepůjde jen o další standardizované album z řady těch solidních? První poslech dopadl naštěstí dobře a ty další ještě lépe, proto teď také čtete tyto řádky.Úroveň nastavená kdysi dávno Dannem naštěstí jakoby zavazovala k podání špičkových výkonů i na novince „Stand and Deliver“. Pak už jen stačí odmítnout průměrné skladby. Největší devízou současných GIANT je bezpochyby zpěvák Kent Hilli. V jeho případě jde o splněný sen každého fanouška melodického hard rocku a AOR. Už tak slušný materiál se tudíž zvedá ještě o jeden level výše. Obklopen hráčskou profesionalitou doslova ze všech stran, září Kentův hlas jako nasvícená Eiffelova věž. Dokáže pohladit, dokáže zdrsnět. Ač dotyčný intenzitou nešetří, nechodí zbytečně na hranu, natož za ni. Přestože Švéd, vokálním projevem téměř Američan, bezpečně ukotvený v bipolárním bezčasí let osmdesátých. Upřímně, kvalita zpěvu mě odrovnala. A ostatní nezaostávají, byť se snaží hlavně o to, aby měl Kent stoprocentní podklad. Výsledek mi připomíná zkušené surfování na mohutnějších, nikoli však divokých vlnách pravidelně se rozlévajících a šumících na nádherné pláži. Prostě nekonečná pohoda, dostupná díky „Stand and Deliver“ každému, kdo umí alespoň trochu ocenit melodickou rockovou hudbu. Fakt, že album natočili většinově Evropané, vám bude docházet jen zvolna.K samotnému soundu se asi moc napsat nedá. Je vyvážený, hutný, kytarový, dost nadýchaný, rozpouštějící tvrdost, která bezpochyby více zaútočí v syrovějším koncertním provedení. Rytmika David Huff/Mike Brignardello hraje přesně tak jak má. Výraznější bicí se svými drobnými i efektnějšími přechody razantně odměřují, hluboko pod nimi medově duní, dílem melodizuje baskytara. Jde snad o onen dosud přežívající americký základ? Možná, každopádně díky vyvážené směsici kláves, kytar a excelentních sborů vše nádherně košatí do žánrově přijatelných sfér. Kent byl zkrátka doprovodem vystřelen na rocková nebesa, odkud nám tak suverénně pěje líbivé, ale vkusné melodie. Co skladba, to poctivé nosné nápady a refrén, s nimiž se dále pracuje a jimž se aranžmá šije na míru tak těsně, že ho člověk chvílemi ani nevnímá, minimálně dokud ho nevytrhne Jimmyho skvostné kytarové sólo, kolikáté už...? Vata se hledá jen velmi těžce, zvlášť v první půli.Za symbolické považuji, že jednou z tvrdších a nejvíce blues skladeb přispěl právě Dann Huff. „Holdin On for Dear Life“ dává vzpomenout na zlaté časy americké melodické školy. Na lehce baladickou notu Dann pro změnu udeřil v „Time to Call It Love“. Jenže ani další skladatelé nelenili. Trio Del Vecchio, Westerlund, Hilli kontruje v podobném duchu a rovnou opravdovým hitem. „It Ain´t Over Till Its Over“ má vše. Výbornou práci zde odvedl Jimmy. Střed ozdobil nádherným akustickým sólem, závěr elektrifikovaným ohňostrojem. V podstatě není k zastavení, mění polohy, je skromný i výrazný. Tak jako v titulce si klidně zasóluje v doprovodu. Podobné momenty mám v poslední době hodně rád. Je evidentní, že se GIANT i co do studiových prací zcela oddal, a dotyční s ním tudíž, podobně jako s Hillim, udělali terno.Výsledkem je hodně vyrovnaná kolekce „spořádaných“ rockových písní ve špičkovém provedení. Název alba prostě sedí. Pro fanoušky žánru mám pak jeden vzkaz: Obávám se, že v podobném stylu vám dnes nic lepšího nejspíš nikdo jiný nenatočí. Zřejmá, nikoliv však masivní kontaminace skandinávsko-frontiers přístupem či soundem na tom nic nezmění, čert to vem, tady se stále hraje ve velkém stylu.http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_halestorm_praha_letiste_letnany_31kvetna2025/3551http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_halestorm_praha_letiste_letnany_31kvetna2025/3551nobody@nothing.com (Gazďa)Tak máme za sebou první opravdu velký metalový koncert letošního roku. A pokud nepočítáme AC/DC k metalu, tak to bude i ten největší koncert za celý letošek. Šedesát tisíc lidí zažilo v pražských Letňanech skvělé vystoupení britské legendy, které myslím potěšilo jak dlouholeté skalní fanoušky, tak občasné příznivce se znalostmi omezenými na ty nejznámější fláky.Pamatujete na ty časy, kdy v devadesátkách JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN vystupovali v Malé sportovní hale nebo Průmyslovém paláci na Výstavišti? Byly to doby, kdy se ještě pořád prodávaly desky, ale obecně to s metalem tenkrát nevypadalo úplně dobře. Navíc si tenkrát tyhle dva veleobři hvězdného metalového nebe nevybrali komerčně tu nejlepší chvilku ke změně svých frontmanů. Kdyby tehdy někdy nějaký jasnovidec („The Clairvoyant“ ) prorokoval šedesátitisícovou návštěvu koncertů za třicet let, ťukali by si lidi na čelo. Ale je to tak. Desky sice dnes kupují jen fajnšmekři a romantici, ale koncerty velkých kapel naopak praskají ve švech. Globálně přístupná „muzika zadarmo“ získala megaskupinám hodně nových stoupenců a koncert IRON MAIDEN je něco, co se prostě musí. Železná pana je dnes fenoménem a zajít na její vystoupení patří ke společenské nutnosti a otázce dobrého vkusu. Byli jste na Náměstí svatého Petra? Viděli jste pyramidy? Jaké to bylo na koncertě IRON MAIDEN? Šedesát tisíc lístků v pražských Letňanech zmizelo během dvou týdnů po začátku prodeje…Občas se v nějakém koncertní reportu dočtu, že nikdo neodcházel nespokojen. To samozřejmě nemůže dotyčný pisálek vědět, ale v tomhle případě odhaduju, že nespokojených návštěvníků bylo opravdu minimum. Viděl jsem Mejdny pošesté a byl to možná ten jejich vůbec nejlepší koncert. Všechno se tady sešlo – kapela ve skvělé formě, výborná show, dobrý setlist a dramaturgie, správně entuziastičtí fanoušci, perfektní lokace, počasí… I moje dosud nejlepší vystoupení IRON MAIDEN se odehrálo v Letňanech, když tu poprvé byli v roce 2018. Obecně můžu říct, že jsem tady nezažil špatnou akci. Miluju velké letní koncerty, kde je všude dobře slyšet, nezměrné prostory dávají vyniknout velkoleposti, člověk vdechuje čerstvý vzduch a nad námi se temní a hvězdní podvečerní nebe.Sázkou na jistotu je to, že mě neberou předkapely, které si Ajroni s sebou vozí. Což platí i o pensylvánských HALESTORM. Solidní ale ničím výjimečný špinavý rock’n’roll tažený charismatickou frontwoman s charakteristickým chraplákem. Jenže naživo to je prostě pořádná jízda, jelikož Lzzy Halle je prostě k tomuhle zrozená, když už zjevně jako batole seřvávala ostatní na pískovišti. Na těch šedesát tisíc lidí potřebovala mikrofon, ale v nějakém menším sále ho klidně může zahodit a zpívat jen tak, stejně bude slyšet. Pecka. Největší pařbou byla třináct let stará „Love Bites (So Do I)“ a z na srpen plánované novinkové desky se neztratily singlová melodická „Darkness Always Wins“ a ostřejší „Rain Your Blood on Me“. Proč při krátkém setlistu čítajícím deset písní ztráceli čas bubenickým sólem nechápu, stejně jako proč jim management hlavní hvězdy nedovolil použít postranní obrazovky. Trochu podpásovka – já byl dvacet metrů od pódia, tak mi to nevadilo, ale těch šedesát tisíc lidí by určitě ocenilo, kdyby byly HALESTORM nejen dobře slyšet (což byli!), ale taky i vidět. Celkově každopádně slušné představení. Já na ně chodit nebudu, ale ten, koho tihle Amíci baví, má šanci zas v listopadu, kdy do Prahy zavítají jako headlineři.Předkrm tedy zafungoval dobře, co hlavní jídlo? Špičkově servírovaná lahůdka přední michelinské restaurace. Pokrm výživný i chutný, jemný i plný síly. Začínalo se old school vykopávkami z prvních dvou alb, které udělaly nezměrnou radost mně a pravděpodobně i všem ostatním pravidelným návštěvníkům koncertů Železné panny. Po tradičním úvodu z pásku v podobě „Doctor Doctor“ od UFO, která jako obvykle rozeskákala a roztleskala přední řady a i část těch vzadu, se z reproduktorů spustily tóny „Ides of March“, které následně přešly do první živé pecky „Murders of the Rue Morgue“. Otvírák, jak se patří – živý, energický a hraný s plným nasazením. A první radost pro ty znalejší fanoušky. Vždyť tenhle vál hráli Železňáci naposledy v roce 2005 a to jen asi čtyřicetkrát, jako plnohodnotný součást setlistu se píseň objevila jen po vydání alba „Killers“ v letech 1981/1982. Strašná škoda, kterou tohle tour teď alespoň částečně napravuje… U prvních desek jsme zůstali i následně, když jsme se skrze „Wrathchild“ a „Killers“ (platí pro ni v bleděmodrém to stejné, co u otvíráku) dostali k sedmiminutové „Phantom of the Opera“. Jednomu z vrcholů celé diskografie kapely, která jako kdyby se ve všech těch stupnicových vyhrávkách inspirovala nějakým ďábelským houslovým koncertem od Vivaldiho. Kapela hrála jako o život, možná jí po půl roce už ty koncerty chyběly, Bruce byl ve skvělé formě, nový bicmistr Simon Dawson dobře zapadl a já říkám kamarádce Marianě – po tomhle už můžu jít domů, protože já jsem přišel na tyhle první čtyři ranné fláky…Byla to samozřejmě nadsázka, protože i když jsem se na řadu mnohokrát viděných a slyšených hitovek tolik netěšil, tak to nejlepší mělo teprve přijít. Proč omílat některé věci pořád dokola, říkal jsem si poté, co předchozí dvojkoncert v Budapešti prozradil setlist. Jedeme dělat bilancující tour z věcí z prvních desek, tak proč je půlka skladeb totální kolovrátky? „Fear of the Dark“, „The Trooper“, „Run to the Hills“, „Wasted Years“, „Iron Maiden“, „Number of the Beast“, „Hallowed Be Thy Name“, „Aces High“, „Two Minutes to Midnight“. Koho to ještě zajímá?Opravdu bych ocenil, kdyby se setlist víc proměnil, ale musím uznat, že to bylo dramaturgicky takřka dokonalé. Velké hity byly prokládány těmi méně známými a spořeji hranými skladbami a na své si tak myslím přišel skutečně každý, včetně předem skeptického a trochu přinasraného Gazdi. Vizuálně také dostal koncert novou dynamiku, když po desítkách let Železná panna opustila pódiovou prezentaci plnou různých papundeklových závěsů a oblud a sáhla po obří LED obrazovce přes celé jeviště, na kterou se promítaly tu sporé a jednoduché, tu promyšlené a velkolepé vizualizace. Dokonalosti toto dosáhlo při předvedení třináctiminutové „Rime of the Ancient Mariner“, která se v kombinaci s nádhernou animací proměnila v bezchybnou audivoziuální symfonii a pod taktovkou Bruce v námořnických hadrech i v působivé divadelní představení. Když zas někdo začne házet metal do škatulky primitivnosti (ano, jsou i takové kapely a patří tam i spousta textů), tak stačí poukázat na tenhle barvitý epos o dobru a zlu, hlouposti a moudrosti, vině a vykoupení podle klasiky britské epické poezie od Samuela Coleridge. Bezchybná byla i vizuální prezentace „Hallowed Be Thy Name“ s Brucem pronásledovaným smrtí, „Aces High“ nebo „Fear of the Dark“ se zpěvákem v roli poutníka stíhaného paranoiou. Ve všech těchto případech šlo o songy, které jsem nepotřeboval znovu slyšet naživo, ale které mě v kombinaci s novou vizuální podobou a Bruceovým divadelním umem dostaly. A ještě jeden vrchol musím zmínit, pro mě také překvapivý. Desetiminutovou „Seventh Son of a Seventh Son“ jsem si přišel užít jako jednu ze skladeb, kterou doma nemusím, ale ještě jsem jí naživo neslyšel. Odcházel jsem však očarován její magickou hypnotičností zejména ve druhé půlce, která se naplno dokáže skutečně projevit jen při vystoupeních před publikem, kdy slyšíte hudbu i očima a všemi dalšími smysly. Až na „Tropera“, u kterého jsem si opět potvrdil, že ho už nemusím nikdy slyšet, bylo celé vystoupení dokonalost sama.Poslední dva odstavce tak neberte jako skuhrání škarohlída, ale jen pár dobře míněných poznámek. IRON MAIDEN nemusí nikomu nic dokazovat, a přestože chápu, že chtějí potěšit i příležitostné fanoušky, tak si myslím, že tentokrát mohli být při výběru písní přeci jen odvážnější. Takřka celé turné bylo vyprodáno ještě před prvním koncertem a lidi je chtějí prostě vidět, ať už budou hrát cokoliv. Ty stokrát omílané hitovky mohli tentokrát opravdu vynechat, nebo jich aspoň zahrát míň. „The Trooper“ hrají na každém turné, tak proč zas teď? Co třeba podobně hitová „Die With Your Boots On“ ze stejného alba, kterou jsme naposledy slyšeli před 20 lety? „Iron Maiden“ pravděpodobně zahráli na každém koncertu za posledních 40 let. Proč ji slyšet znovu? A proč, když oznámíme turné z prvních devíti desek, tak se nic nezahraje z „No Prayer for the Dying“ (nehrají z ní nic desítky let) a z „Fear of the Dark“ dát jen stále omílanou titulní skladbu? A když se minulé turné jede k „Somewhere in Time“, tak proč letos opět hrají „Wasted Years“ a buď tuhle fošnu vůbec nepominou, nebo nevyberou něco originálního?Setlist zde: Iron Maiden Concert Setlist at Letiště Praha Letňany, Prague on May 31, 2025 | setlist.fmFotografie : oficiální FB profil kapely IRON MAIDEN.http://www.crazydiamond.cz/skunk_anansie_the_painful_truth_recenze/3550http://www.crazydiamond.cz/skunk_anansie_the_painful_truth_recenze/3550nobody@nothing.com (Tomáš)V jedné epizodě seriálu „Přátelé“ (Friends) Monika připravovala slavnostní večeři k výročí svých rodičů. Rachel se měla postarat o dezert. Zvolila trifle – skládaný dezert anglického původu. Akorát se jí v kuchařce slepili stránky a tak se tam kromě sladkých vrstev objevila i cibulka, hrášek a hovězí. Nějak podobně na mě působí nové album londýnských SKUNK ANANSIE. A na rozdíl od Joeyho, který nakonec dezert po všech dojídal, mě to až tak moc nechutná.V devadesátkách představovali SKUNK ANANSIE příjemné osvěžení vedle tehdy na Ostrovech vládnoucí britpopové mánie, když svým syrovějším alternativním rockem dokazovali, že ani tvrdší rocková muzika rozhodně nevymřela. Jejich tři alba „Paranoid & Sunburnt“ (1995), „Stoosh“ (1996) a zejména „Post Orgasmic Chill“ (1999) byla více než slušná. Kapela měla vlastní tvář, specifický zvuk a hezkou řádku hitů, díky kterým pronikla až do pobřežních vod mainstreamu. Pak se po nich ale slehla voda. Každý si šel vlastní cestou, zpěvačka Skin vydala několik sólovek, ostatní kolegové se taky dál motali kolem hudby, ať už jako výpomoc ve spřátelených kapelách nebo i ve vzdělávacích institucích. Po deseti letech spáchali reunion a vydali další tři desky „Wonderlustre“ (2010), „Black Traffic“ (2012) a „Anarchytecture“ (2016), kde se zvukově vydali spíše směrem k indie rocku, ale opět to byly slušné zářezy. Bohužel se jim nepovedlo vybojovat si ztracené pozice a zůstali spíše fanouškovskou záležitostí. Sejde z očí, sejde z mysli… Každopádně pak následovala opět téměř desetiletá odmlka a kapela se připomenula novým materiálem až teď.V lidské rovině neprožívají úplně ideální časy. Bubeník Mark Richardson se zotavuje po léčbě rakoviny, basák Richard „Cass“ Lewis ještě prochází chemoterapií. K tomu přišli o dlouholetého manažera, dolehla na ně krize středního věku, rodičovství a obavy, že svoje nejlepší hudební léta už mají za sebou. Možná proto je producent David Sitek z TV ON THE RADIO motivoval zapomenout na devadesátá léta a vzít to komplet z jiného soudku. Nařídil jim totální tvůrčí svobodu a povinnost experimentovat. A v tom já osobně vidím kámen úrazu. Dramaturgicky album lítá od stěny ke stěně. Snaží se obsáhnout všechno, znovuobjevit kolo. Jakoby se báli udělat cokoliv alespoň trochu podobného tomu, co už fungovalo v minulosti. Jakoby si (nám) chtěli dokázat, že na to ještě mají. Jasně že mají, jsou to profíci. Akorát se jim ta revoluce teď nepovedla tak, jak bych si to představoval.Hned v otvíráků naplno odhalují, že tady nezůstane kámen na kamenu. „An Artist Is An Artist“ v synthpopovém hávu komentuje výše zmíněné lidské proměny jako věk, rodina, menopauza a dává je do kontrastu s uměleckým světem a projevem člověka. Zvuky jako z levné vesmírné střílecí videohry z osmdesátek jsou možná trochu zbytečné, ten song je celkem zajímavý i bez nich. Druhá „This Is Not Your Life“ se opět nese primárně na synťácích, ale její vážnější nálada v kombinaci s emotivním zpěvem Skin jí moc sluší. Když už jsme u Skin, ta je pořád ve skvělé vokální formě a její silné stránky, jako dynamický projev, nasazení a procítěnost jsou opět ozdobou alba. Co mě zřejmě na albu vadí nejvíc, je jeho umělý zvuk. Já vím, že to byl záměr. Co se týče samotné kvality nahrávky, jsou jakékoliv diskuze zbytečné. Postrádám „živost“, to co kapelu vždy charakterizovalo. Produkce jí evidentně posunula do tohoto bezpohlavního a neživého zvukového spektra.Kdysi byly rockové balady v podání SKUNK ANANSIE zárukou vysoké kvality, jak po melodické, tak dramaturgické stránce. Tady bohužel aktuální album trochu pokulhává. Ne že by „Shame“, „Meltdown“ nebo „Lost And Found“ nebyly pořád slušné songy, ale proti zmiňovaným předchůdcům jsou přece jen o třídu slabší, nudnější a nenápadnější. Ještě slabší jsou třeba „Animal“ a „My Greatest Moment“ topící se v rozsáhlých synťákových plochách bez výrazných záchytných bodů. Ale abych jen nekritizoval, máme zde i výborné songy. Moderní indie rock reprezentuje „Cheers“, která nemá daleko třeba k PLACEBO. Ono vlastně kdybychom tomu dali devadesátkový zvuk, tak je to skladba jak vystřižená z prvních tří alb. Šílenost s nevyužitým, nebo spíše prošustrovaným potenciálem je „Shoulda Been You“. Ska rytmus ve stylu THE POLICE dejme tomu fajn, ale zase tam lítají ty trapné vesmírné střílečkové pazvuky na pozadí. Přitom když se skladba rozjede, je to další parádní indie rock. Perfektním temným funky disco groovem je pak obdařená „Fell In Love With A Girl“, která dokazuje, že když se synťáky použijí v rozumné míře, tak to vůbec nemusí znamenat automaticky špatný výsledek, naopak.Kromě zvuku vidím další slabou stránku nahrávky v překombinovanosti. Zkoušet smíchat v jednotlivých písničkách kraut rock, indie rock, post punk, ska, trip hop, elektroniku a synthpop je na mě moc. Těch několik slušných songů by při přízemnější produkci mohlo krásně album potáhnout a i ten zbytek písniček by se pak lépe zapojil do celku. Škoda, protože ty nápady tam pořád jsou, možná ne tak výrazné a hitové jako v minulosti, ale rozhodně nemáme co do činění s kapelou, která by to měla zabalit. Snažím se pochopit i tu snahu o experimentálnější přístup, chtěli udělat něco jiného, ukázat, že ještě neřekli poslední slovo. Experimentování je ale vždy tenký led. A tady se pod nimi párkrát prolomil.http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_abigail_ii_the_revenge_recenze/3549http://www.crazydiamond.cz/king_diamond_abigail_ii_the_revenge_recenze/3549janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud budu mluvit za sebe, tak koncemdevadesátých let a na začátku nového milénia můj zájem ofenomén KING DIAMOND dost upadal. Kapela však nepolevovala v tvorbě a hledala cestičky k návratu na výslunní. Deska, která si kladla za cílpokračování jednoho z nejslavnějších konceptů od dánského hororového mága(„Abigail“), mne však znovu k nenapodobitelnému kultu vrátila. Na původním konceptu z roku 1987 jsem vyrůstal abyl jsem zvědav, jak si v době, která podobné hudbě zas ažtolik nepřála, vlastně KING DIAMOND povedou. Všeobecně nejsempříznivcem znovuobjevených chutí do pokračování něčeho, cokdysi dávno zažívalo úspěch. Něco jiného však je, když kapeladopředu připraví hned dva díly a ty pak krátce po sobě vydá (tak jako to udělali HELLOWEEN v osmdesátých letech s jejich prvními dvěma díly Strážce),ale tématické manévry do minulosti vlastní tvorby prostě přílišneuznávám. Ve výsledku však deska v lednu 2002 realizovaná prostřednictvím Metal Blade Records vůbec nepůsobí rozpačitě. „Abigail II: The Revenge“ tak v rámci pozdní fázetvorby KING DIAMOND platí za  konkurenceschopné dílo. Jiná dvě řadová alba z post-mileniální éry (narážím na ta z let 2000 a 2007) totiž řadímkvalitativně v rámci diskografie KD až za tuto desku. Když se Kim Bendix odhodlávalvstoupit podruhé do stejné řeky, musel vědět, že má v zásoběmateriál, kterým celý slavný příběh neshodí. Věc se povedlatak napůl, deska totiž vlastní skvělý zvuk a obstojnou produkcictící letité kvality instrumentální brilance souboru, nicméněoživovat legendární příběh, který si roky držel auru jednoho znejpovedenějších koncepčních děl v rámci historie heavy metalu, a zároveň nepoškodit původní opar tajemna, se ukázalo být zkouškou, na které by simohli uškodit i ti nejlepší z nejlepších. Ve výsledku a vzhledem k době, která tenkrát probíhala a klasicky metalové soubory v ní rozhodně neměly na růžích ustláno, buďme vlastně rádi, že KING DIAMOND s touhle deskou alespoń udrželi laťkukvality svých pozdních děl.Příběh nás znovu zavádí doprostředí starého venkovského sídla, kde se odehrával původníkoncept. Dějově se přenášíme zhruba o dvě dekády dál, tedydo druhé poloviny 19.století. Záhy zjišťujeme, že původní děj veskutečnosti nekončil pohřbením ďábelského novorozeněte, které způsobilo smrt svých rodičů. Abigailtehdy zůstala naživu, protože vůdce sedmi černých jezdců bylve skutečnosti její nevlastní bratr a tak je zde překvapenémuposluchači sděleno, že nebyla jimi přibita stříbrnými hrotydo rakve, ale vyrůstala kdesi v ústraní dál. Údajně prý proto, že její duše nebyla úplně zlá. Když se v osmnácti letech Abigail na procházce v lese vlivem bouřky zatoulá, náhodou dorazí k onomu sídlu LaFeyů,kde byla kdysi zrozena. Poblíž branky zahlédne ducha „Malé Abigail“z roku 1777. Dojde mezi nimi k interakci a dívka přelud miminka následuje. Když vejde do sídla, z čista jasna je uprostřed nocipřivítána sluhou se stojanem svíček, který ji pustí dovnitř ausadí poblíž krbu. Posléze dívka zjišťuje, že je důmabsolutně nepřehledným labyrintem chodeb. Když se jimi vydá,přichází do svatyně, bohatě nazdobené místnosti s velkýmmnožstvím portrétů. Je zde však v přítmí na kolečkovém křesle ještěněkdo. Tím sešlým mužem je Jonathan, její otec, který předosmnácti lety nezemřel na schodech do krypty, ale svůj pád přežil. Sesmrtí jeho ženy Miriam se však nesmířil. Nyní užívá jménaLaFey a čerstvě dospělou Abigail ve své zmatenosti nazývá jménem své zesnuléženy. V noci Abigail probudí dětský pláč, sejde i přesvarování sluhy do krypty, kde se znovu potká s duchem „Malé“. Ďábelské batole využije dívku k tomu, aby byli zlikvidováni oba muži – sluha i Jonathan, jenže v boji o přežití rovněžchytne plamenem ze svíček i interiér celého sídla a v tomto labyrintu uhořívšichni, … kromě „ducha Malé“, která po celou dobu tragédiezůstala ve sklepní kryptě. Příběh končí jejím nekonečnýmpláčem po své matce.Celý tento příběh mi přijdenastavovaný a v podstatě na něm nespatřuji nic, co by původníkoncept nějakým způsobem obohacovalo. Z tohohle důvodu vlastnětvrdím, že pokračování konceptu „Abigail“ nemělo být popatnácti letech oživováno. Ten důvod byl možná komerční,možná měl jen mistr potřebu po sdělení nápadů, kterému přišli v dané době skvělé. Přestože „Abigail II: The Revenge“ nikdynemůže konkurovat původnímu příběhu, jde každopádně oobstojné album kapely KING DIAMOND. Nahrávku s hodně slušným zvukem, povzbudivouprodukcí a tradičně solidní instrumentací. K Andy LaRoquemu sepřidává druhý sekyrník Michael Wead. Mnohým je už tehdy znám z poslednípředrozpadové fáze MERCYFUL FATE a ještě před tím z kapel MEMENTOMORI a HEXENHAUS. Oba kytaristé se zde skvěle doplňují a tak deska působíkytarově bohatě a zdobně, rozhodně trochu více, než alba zdruhé poloviny devadesátých let. Svým způsobem připomínáspíše tvorbu osmdesátých let, ne však úplně, modernější ráz vyznění drží současnější groovy a hutnější sound. K baskytaře sepo dvanáctiletém odloučení vrací Hal Patino, borec, co u KINGDIAMOND působil v letech 1988-1990 a nahrál s nimi tři z pěti nejstarších a nejslavnějších děl. No a za bicí se poprvé usadiltalentovaný Američan Matt Thompson, jehož rytmy zdobí i všechnanásledující alba.Na desce upoutá už strašidelnéintro „Spare This Life“, které posluchače uvede do vírustarého příběhu s nově vyvstalými skutečnostmi. Na podobné vstupy do alb měl diamantový Král vždy talent. Následujemajestátní úvodní flák „The Storm“ s celou řadou zdobnýchsól, ale provedený i v strhujícím tempu, kde ze sebe kapelavydává to momentálně nejlepší. I další píseň „Mansion In Sorrow“ másvé kouzlo a jistou míru okázalosti. Šálivá refrénová melodiev další skladbě „Miriam“ má v sobě noblesu obdobíromantismu a skvěle zapadá do konceptu, který rozhodně nepůsobíjednotvárně, což se ukazuje i na dalších skladbách. Nejstrašidelnější skladbou je pravděpodobně „The Crypt“, ve které dochází k pozoruhodné kombinaci mezi tesknějšími akustickými momenty a dravější gradací. Jeden z vrcholů alba „Broken Glass“, i díkyvyužití nadpřirozenému zvuku kláves song navozuje dojem střetu s historií a nadpřirozenem a také blízkosti sKingovou tvorbou ze staršího období. Působí tak jako znovunalezené drahocenné koření z časů alb jako „The Eye“. Jak název napovídá, „More Than Pain“ je plná bolestných stenů, kde se King dokonale vyřádí. Měosobně nejvíc baví skladba „Spirit“, protože když slyším její nosnou refrénovoučást v klopýtavém tempu, tak ji posléze dlouhonemůžu dostat z hlavy. Deska poté vrcholí v asi nejprogresivnějšískladbě, šestiminutové strašidelné katarzi „Mommy“, jež je plná muzikální dobrodružnosti a nejrůznějších teatrálních proměn. Celá deska na mne působí jako hodně slušnéalbum této nenapodobitelné kapely, která kdysi nahrávala dokonce albageniální. Na díle je poznat ona perfekce a mistrův ponor dotématu. Za mne tudíž spokojenost.  http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_purple_recenze/3544http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_purple_recenze/3544nobody@nothing.com (Tomáš)V roce 1994 Billy Corgan, kapelník THE SMASHING PUMPKINS, spřádal plány na další album, ze kterého se nakonec o rok později vylouplo slavné „Mellon Collie And The Infinite Sadness“. Někdy v této době potkal producenta Brendana O´Briena, kterému vyložil svou megalomanskou představu velkolepého, výpravného, obsáhlého a jedinečného díla, určitě dvojalba, které mělo být vypiplané do poslední noty. Brendan si ho vyslechl a pak suše odvětil, že teď právě nahrával druhé album STP a měli to sakumpak nahráno za týden. Billy okamžitě pochopil, že Brendan není producent, kterého hledá. Když si ale poslechneme, jak vzpomínají členové STP na nahrávaní druhého alba „Purple“, tak je jasné, že pro ně Brendan naopak byl dokonalý parťák. Ok, možná to přece jen nebylo hotové za týden, ale ani 10 dní nebyl špatný výkon, zejména v kontextu toho, o jak skvělé album se ve finále jedná.Než se ale dostaneme do roku 1994, musíme se ještě vrátit o rok zpátky, protože se tady stala jedna důležitá epizoda, která nakonec velice výrazně zasáhla do fungování kapely v příštích letech. Zpěvák Scott Weiland měl k drogám blízko od mládí. Dokonce už na střední se intenzivně věnoval mariuhaně, jak uživatelsky, tak jí i dealoval. Matka ho poslala i na odvykačku. Když pak rozjel dráhu rockové hvězdy, tak od alkoholu a lehkých drog se postupně propracovával dál, a bylo jen otázkou času, kdy pronikne i do těch nejtvrdších. V červnu roku 1993 STP zorganizovali vlastní „mini Lollapalooza“ turné, které mělo zavítat na místa, kam velký putovní festival nejezdil. Do party vzali několik spřízněných kapel, například BUTTHOLE SURFERS nebo FLAMING LIPS a vyrazili. A při zastávce v New Yorku se Scott přidal na seznam ke kolegům, kteří si před koncertem objednávali heroin. Tady se začal odvíjet nekonečný příběh závislosti, odvykaček, odchodů i návratů, excesů, výstřelků, ale i skvělých živých vystoupení. Nikdy se z toho už úplně nedostal a nakonec zaplatil i cenu nejvyšší.Zpět do roku 1994. Kapela už v průběhu turné k debutu „Core“ průběžně skládala nové písničky. Dokonce ještě v roce 1993 nahrála skladbu „Big Empty“, která se objevila na soundtracku k filmu The Crow, aby se pak dostala i na druhý album a dokonce z ní udělali i singl. Každopádně začátkem roku 1994 si kapela trochu odpočinula a následně se potkala, aby pracovala na novém materiálu. Když se pak na jaře přesouvala do Atlanty, kde už na ně čekal znova Brendan O´Brien, byla perfektně připravená a sehraná. 10 dní se nahrávalo, 5 dalších dní si vyžádal mix. Nahrávalo se naživo, a navíc Brendan využil i nějaké studiové triky, aby ještě zvýraznil velikost a živost zvuku. Výsledek je skutečně ohromující. Není tak syrový jako debut, ale nabral na prostorovosti, masivnosti a zemitosti. Nahrávka působí vzdušně, svalnatě a hutně. Těžko uvěřit, že většina songů vznikala na obyčejné akustické kytaře a až následně se z nich stala tato monstra. Songwritting opět vycházel primárně z klasického rocku a z hard rockových tradic a kombinoval je s alternativním rockem, psychedelií, americanou, country nebo folkem. Najdeme zde jednodušší přímočaré songy, ale pak i typicky mnohavrstvé konstrukce, protkané sóly, mezihrami nebo instrumentálními pasážemi. Dramaturgie je vyvážená, jasné hitovky se střídají s obyčejnými „poctivými“ skladbami, album plyne přirozeně a baví od začátku až do konce. STP ještě více roztáhli hranice svého zvuku a vysunuli je tvrdším i měkčím směrem. Většinou se přes den nahrávaly nástroje, aby se pak po večeři do studia vracel Brendan už jen se Scottem, který následně nahrál vokály. Dle Brendana mu to šlo velmi dobře, přestože už se začínala rozvíjet jeho heroinová závislost. Mnoho songů dal na první dobrou, třeba „Interstate Love Song“, nebo jen s menšími dodělávkami. Scott podobně jako už na debutu ukazoval v písních pestrou paletu pěveckých poloh. Od jemných, někdy až křehkých, přes sebejisté rockové, až po agresivní a hlučné pasáže. Z jeho zpěvu sálá sebejistota a showmanství rockové hvězdy, která se nebojí být někdy až lehce teatrální. Ačkoliv se v průběhu nahrávání nějaké menší konflikty v kapele vyskytly, živené nejistotou a pochybami, jestli je materiál dostatečně kvalitní, povedlo se je překonat a kapela se ještě víc semkla. Poháněla je ambice dokázat hudebnímu světu, že debut nebyl náhodný a že dokážou přijít minimálně se stejně silným albem, ne-li ještě lepším.Album vykopne masivní „Meatplow“, která plně odpovídá svému názvu („pluh na maso“). Mohutný song se valí jako záplavová vlna, která strhává všechno, co jí stojí v cestě. Její hlavní riff nás zatlačí ani ne do země, ale rovnou pod ní, náznaky ostré slide kytary pak nemilosrdně řežou vše, co ještě zůstalo stát. Hitovka „Vasoline“ začíná téměř noiseovým intrem, které vaří Robert se svojí basou napojenou na wah-wah pedál. Pak nastoupí Dean s minimalistickým riffem, který se stává jasným poznávacím znamením skladby, k tomu nám na pozadí perkusie vytváří zneklidňující napětí. Song je velice přímočarý i melodický. Jen sloky a refrény. Žádné předrefrény, mezihry a odbočky, které jinak Scott velice rád používá. Neradostná skladba se primárně věnuje jeho stupňující se závislosti a proměny ve feťáka. I samotný riff vytváří dojem viru, v kterém je Scott lapený, a z kterého není úniku. Lhaní kamarádům z kapely nebo rodině o skutečném stavu věcí je pak už jen následkem, který ho dál psychicky deptá. „Lounge Fly“ pak pracuje dokonce s loopem, který výborně podporuje psychedelické vyznění. A to, co tam Robert hraje na basu je prostě opět na Nobelovou cenu. Proti předchozí „Vasoline“ je skladba extrémně komplexní, košatá, jednotlivé sekce se přirozeně přelévají s hlučnějších částí, přes atmosférické pasáže, až k téměř ambientním vložkám. „Interstate Love Song“ je legenda. Jedna z nejznámějších písní STP, jedna z nejlepších písní devadesátek obecně. Dokonalá popová skladba, kde se spojila skladatelská genialita s citem pro přímočarou melodiku. Základní riff skladby vymyslel Robert na parkovišti před jedním hotelem a když to zahrál bratrovi Deanovi, hned věděli, že se země pohnula. Vycházel přitom z bossa nova motivu, který si samozřejmě upravil do rockové stylizace. Dlouho pak pro song neměli název. Až jednou v tour busu při křižování po Státech napadlo Scotta použít slovo „Interstate“, což je označení dálnic. Posmutnělý song se primárně věnuje trablům, které v té době Scott řešil se svojí přítelkyní. Do tří minut se kapele povedlo nacpat tolik dramaturgických výzdob, že by to jiným partám vystačilo snad i na celý album. Překrásné intro se slide kytarou a vibrující basou, atmosférický hlavní riff, uvolněná sloka, opáčko hlavního riffu před refrénem, které nás má možná zmást, pak tam najednou ten refrén vlítne plnou silou své náladové melancholie. Nádherná je i následující houpavá „Still Remains“ s velkolepým stadionovým zvukem a fantastickou mezihrou, kterou si pro sebe ukradne jen Dean se svojí kytarou. Stylově bych se ji nebál označit za AOR, křišťálově čistá kytara nás unáší v rozsáhlých atmosférických plochách s podporou mohutných bicích a hravé basy. Akustická „Pretty Penny“ zabloudí až do folkových hájemství s country nádechem. Zklidnění tempa na vydechnutí je více než žádoucí, protože už se na nás valí další tank. „Silvergun Superman“ je jedním slovem brutální. Těžká, hutná, nemilosrdná. V refrénu nám sice dopřejí chvilkové odlehčení, ale pak už dál pálí supertěžkým riffem do krve. Valivé tempo ještě více umocňuje tíživost songu. Další hitovka, další perla, „Big Empty“. Jazzově pojaté intro, křehký zpěv, dramatický zvrat a stadionový výbuch. Klasický rock v nejlepší formě. Jedním z mála vysloveně rychlých songů je „Unqiued“, kde Eric v druhé části refrénu přejde do proti rytmu a neskutečně tím song nakopne. A přitom taková blbost. A přesto že se blíží závěr, tempo nepolevuje. „Army Ants“ je dalším rychlejším kouskem, roztěkaná rytmika sloky je doplněna o přímočarý refrén a dohromady tvoří pevný monolit. A nástup Erica po psychedelicky pojaté mezihře, panečku to je paráda. „Kitchenware & Candybars“ je typickou závěrečnou epickou skladbou. S pomalým nástupem, teatrálními dynamickými změnami, košatou strukturou podpořenou orchestrací a závěrečným dramatickým vyvrcholením.Album se na pulty dostává v červnu 1994 a reakce víceméně kopírují debut. Kritici se předhánějí v kritice, fanoušci se předhánějí v nákupech. Po pár měsících už to bylo přes 3 miliony kopií, podobně jako u „Core“. Celková čísla se pak dostala nad 6 milionů kousků. Je zajímavé, že dnes už většina kritiků změnila názor a deska si vybojovala uznání, které si rozhodně zaslouží.http://www.crazydiamond.cz/razor_shotgun_justice_recenze/3548http://www.crazydiamond.cz/razor_shotgun_justice_recenze/3548janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud na začátku devadesátých letvelel trend většině velkých thrashmetalových značek buďtozpomalovat do středních temp a zpřehledňovat své kompozice, nebona druhou stranu dělat tvorbu techničtější a více komplexní,tak kanadští RAZOR, coby tehdejší dlouholetá stálice, nešli ani jedním z těchto dvou směrů, právěnaopak, na své šesté řadové desce „Shotgun Justice“předvedli ukázku toho, jak má vypadat strohá sekanice, kteránepřipouští nic než žánrovou generičnost. Když v roce 1989, i díky agilním RoadrunnerRecords, vylítli na světovou scénu jejich krajané ANNIHILATOR,oslňovali nejen rychlostí a energií, ale zejména hráčskoubrilancí, vynalézavostí a muzikálním přesahem. Byl to okamžik,kdy přestalo platit, že největší tvrdou metalovou kapelou z Kanady jsou RAZOR. Ona se totiž parta okolokytaristy Davea Carla nikdy nenamáhala pomyslet, že by mohla sJeffem Watersem v jakémkoliv ohledu závodit. Po vynikajícím albu „ViolentRestitution“ z roku 1988 se tehdy vlastně i RAZOR nacházeli nasvém tvůrčím vrcholu, jenže co jim v devadesátkách chybělo kdelší životnosti (kapela se rozpadla už v roce 1992), byl strantvorby právě přesah a schopnost obohacování pevně danýchthrashmetalových vzorců. Horší však bylo, že jim v roce 1989vypršela smlouva se Steamhammer.Onen nástup k malé značce Fringe Product a nedůvěra v práci (či vlastní zacyklenost? pozn.Stray) větších stájí a neochota k hudebnímu vývoji posléze kapelu stála mnoho let existence.RAZOR v krizovém roce 1989 nejprvemuseli vyřešit změnu na postu vokalisty. Po pěti albech, kdy sedržel frontmanství excentrický parádivec Stace „Sheepdog“McLaren, došlo ke změně, a právě na albu „Shotgun Justice“se poprvé za mikrofonem objevil tehdy teprve třiadvacetiletýkřikloun Bob Reid. Jeho projev byl drsný, strohý, úsečný. Jestliže se jeho předchůdce občasně pustil dokonce do výkřikůdotýkajících se výšek, pak u Reida tohle opravdu nehrozilo. Tahlevěc rozhodně ubrala novým skladbám na pestrosti a materiál takpůsobil ještě sevřeněji. Zkrátka hrubě a tvrdě. Hned čtrnáct úsečných rubanicnaplněných po okraj thrashmetalovým riffingem a vysokorychlostnímitempy mělo v podání nové sestavy zkrátka říz. Všechny skladby se pohybovaly svoudélkou někde mezi dvěma až třemi minutami. Neřekl bych však, žeby své skladby RAZOR o něco ochudili. Kytarista a šéf Dave Carloplatil za jednoznačného zastánce tvrdších tendencí v thrashmetalu a jeho hru charakterizovala chladně kovová neoblomnost. Byl vždy, stejně jako třeba Gary Holt z EXODUS, vynikajícím riffmistrem, ale to rozhodně nebylo všechno. Jeho krátká nervní sóla měla také svouhodnotu. Jeho nástroj prakticky držel zvuk celé kapely. Protože Carlobyl vždy jediným kytaristou u RAZOR, nepotrpěl si příliš naodlehčená místa a parádičky, naopak, svou neurvalou hrou sesnažil nasytit všechny ty krátké a thrashovou úsečnostínatlakované songy. Od minulého a zřejmě vůbecnejlepšího alba „Violent Restitution“ už v sestavě byla iosvědčená rytmika, kterou tvořil Daveův bratr, baskytarista AdamCarlo a výtečná bubenická mašina Rob Mills. K těmto třemhudebníkům poté naskočil právě nováček u mikrofonu Bob Reid aKanaďané se vydali na jednu ze svých posledních ztečí předrozpadem. RAZOR, i přestože o rok a půl později vydali ještějednu ne zrovna úspěšnou řadovou desku „Open Hostility“, cose týče zájmu metalových headbangers tehdy začali hodně uvadat,takže „Shotgun Justice“ můžeme ve výsledku považovat zaposlední razoří záblesk před érou, kdy se metalový příznivci začalive velkém obracet od zatvrzele thrashových bandů, a sice k jiným subžánrům, ať už šlo o tehdy na vrcholuse nacházející death metal, rodivší se doom, čicokoliv z alternativní rockové scény.http://www.crazydiamond.cz/blondshell_if_you_asked_for_a_picture_recenze/3546http://www.crazydiamond.cz/blondshell_if_you_asked_for_a_picture_recenze/3546nobody@nothing.com (Tomáš)Tradice amerických rockových písničkářek je dlouhá a pestrá. V aktuální generaci si taky nemůžu stěžovat, talentovaných mladých dam je víc než dost. Možná to souvisí i s celkovým vývojem společnosti, kdy už ani rocková muzika není tak dominantně okupována jen hudebníky s chromozomy XY. Takže zde máme na výběr děvčata, pokrývající pestrou paletu kytarových hudebních stylů od grunge, přes indie rock, až po indie pop a folk. Další zajímavostí je, že často nevystupují pod svým (nebo uměleckým) jménem, ale tváří se jako kapela. Takže kromě Lucy Dacus, Phoebe Bridgers nebo Julien Baker zde máme BULLY, SOCCER MOMMY, nebo právě BLONDSHELL.BLONDSHELL, vlastním jménem Sabrina Mae Teitelbaum se narodila a vyrůstala v New Yorku, ale aktuálně působí v Los Angeles. Původně začínala pod jménem BAUM a mířila do alternativně popových vod. Kolem roku 2020 ale změnila jméno na BLONDSHELL a přesedlala na kytary. Alternativní rock říznutý grungem, britpopem ale i indie popem, primárně inspirovaný devadesátkami, jí padnul jak ušitý. Debutová deska s jednoduchým názvem „Blondshell“ z roku 2023 byla vynikající. Melodická, pestrá, přiměřené syrová, nezvykle vyrovnaná a dotažená. Sabrina disponuje výrazným a lehce rozpoznatelným hlasem, silně vyvinutým citem pro melodiku, která je popová a zároveň alternativní, a zvukovou inspiraci čerpá zejména z kytarových devadesátek. Nebyla to žádná divočina, songy jedou spíše ve středním tempu, ale pracují s emocemi a náladami.Letos tady máme pokračování v podobě druhého alba „If You Asked For A Picture“ a opět je to velice silný materiál. Evolučně rozvíjí debut a primárně přináší další porci poctivého songwrittingu a kvalitních písniček. Vše pozitivní z jedničky zde najdeme znova, je to ale ještě trochu dotaženější a vyzrálejší. Z celého alba vyzařuje poctivost. Poctivost při skládání, kdy každý jeden song má svojí vlastní tvář, svojí pozici a je důležitý v celku. Nenajdeme zde vatu nebo songy do počtu. Poctivost při zvukovém formulování songů, kdy se opět čerpá z mnoha zákoutí rockové hudby, od indie a alternativního rocku, přes grunge až po stoner rock. Vše se to pak míchá do aktuálního moderního zvuku, který ctí tradice a inspirace, ale buduje z nich něco nového. Poctivost při produkci, kdy je příslušnost k nezávislé scéně metou nejvyšší, ale zároveň je materiál technicky kvalitní, nástroje krásně vybalancované a jasné, a celé to působí přístupně a otevřeně. A nesmíme zapomenout na samotný zpěv. Sabrina se vyformovala do excelentní zpěvačky, když se v jejím projevu mísí zemitost a přímočarost Alanis Morissette, psychedelická zastřenost PJ Harvey, melancholie Dolores O´Riordan a hřejivá otevřenost Aimee Mann.Velká část síly materiálu je v textech. Stejně jako na debutu. Písničky o něčem, písničky s poselstvím. Nechci z toho dělat elitářský klub nebo je povyšovat nad „párty“ kapely a songy, ty mají taky svoje místo na světě. Když ale chceš dělat vážnou muziku, tak musíš prostě v textech řešit vážná témata. Sabina se tentokrát obrátila směrem k sobě a řeší primárně osobní témata. Vztahy, ať už partnerské, nebo i s rodiči v rámci dospívání, jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirací už po generace. Traumata z komplikovaného vztahu s matkou po rozvodu rodičů, dětinskost a nedospělost partnerů, s tím vším se snaží vypořádat pohledem osoby, která už ve své vyzrálosti ví co chce a zároveň nechce opakovat chyby z minulosti. Vlastní proměny jsou dalším dobrým tématem. Geniálně se třeba v songu „23´A Baby“ vypořádává s faktem, jak společnost očekává, že dívka bude mít v mladém věku dítě, přitom je vlastně ona sama ještě dítě.Když jsem album poslouchal poprvé, měl jsem z něj pocit, že je smutné, možná až lehce ponuré. Ano i ne. Ano proto, že témata skutečně nejsou nijak radostná a ladění písniček je spíš temnější. Ale dodávám i to ne. Není to album beznaděje a deprese. Naopak, je tam všude cítit (slyšet, vidět?) to světýlko na konci tunelu. Jakoby nám říkala - Tohle je život, není to lehké, ale bojuj, je pro co, a můžeš zvítězit. Sabrina naplno využívá vše, co jí alternativní rock nabízí. Máme zde intimnější skladby postavené kolem akustických kytar jako „Thumbtack“ nebo „Two Times“, kde vynikne skvělá produkce alba, která z nich nedovolí udělat přesládlé, nebo naopak ubolené cajdáčky. I více vzdušné, atmosféricky pojaté skladby jako „T&A“ s nádherným velkým stadionovým refrénem a grungeovou atmosférou, nebo „Toy“ s téměř new-vave hlavním riffem. Vysloveně velkou skladbou je pak „He Wants Me“ s burácivými kytarami, masivními bicími a svalnatou přímočarou dramaturgií. Poctou QUEENS OF THE STONE AGE, které Sabrina uvádí jako jeden ze svých zdrojů inspirací, je „Arms“, která svým zvukem i riffem jasně odkazuje na jejich druhé album „Rated R“. Melancholické zabarvení a ostrý zvuk „What´s Fair“ dá naopak vzpomenout na THE CRANBERRIES. Hloubavější vícevrstvé skladby reprezentuje „Event Of A Fire“, postupně rostoucí a rozkvétající do mohutné rockové struktury, nebo zemitější „Change“ s tajemnou potemnělou atmosférou. Nadbíhání do popových vod prostřednictvím „23´s A Baby“ pak demonstruje sebejistotu Sabriny, která se nerozpakuje udělat dokonalý popový song a přitom zůstat pevně usazená na nezávislé scéně. Nádherná závěrečná „Model Rockets“ v poprockovém hávu jak od Aimee Mann je to pověstné světlo na konci tunelu, které definitivně obrací vyznění alba do pozitivních nálad.12 skladeb alba, které jsou docela odlišné a pestré, drží překvapivě silně pohromadě jako celek. 47 minut hracího času je využito do poslední vteřiny, nic nechybí, nic nepřebývá. Tradice rockových písničkářek pokračuje a musím říct, že tady máme další výjimečnou generaci.http://www.crazydiamond.cz/the_pale_white_the_big_sad_recenze/3545http://www.crazydiamond.cz/the_pale_white_the_big_sad_recenze/3545nobody@nothing.com (Tomáš)Ostrovní alternativně rocková scéna za prvních pět měsíců letošního roku mě moc nepotěšila, takže ani já jí moc nepotěším. Zajímavé věci se v tomto regionu dějí spíše v jiných žánrech, jako třeba shoegaze nebo punk a metal. Zatím v této kategorii považuji za nejlepší počin kolekci B-sides od SUEDE, což je dosti na pováženou. Co ale nadělám, když slušné mančafty z druhé a třetí ligy, jako třeba THE SHERLOCKS, THE AMAZONS a CIRCA WAVES přišly spíše s průměrným materiálem, kde občas člověk narazí na zajímavý song, ale jako celek by se přes 50% hodnocení dostávaly jen s odřenýma ušima. Ještě hůře dopadli veteráni, kdysi možná z první ligy, FRANZ FERDINAND a MANIC STREET PREACHERS. Z respektu k jejich odkazu zůstanu jen u hodnocení, že rok 2025 skutečně není jejich rokem. Slušný album se povedl alespoň BLACK FOXXES, přesto že je těžký a plný bolesti. Takže hledám nové talenty. Jeden jsem objevil na severu Anglie v městě Newcastle Upon Tyne a jmenují se THE PALE WHITE.„The Big Sad“ je druhým albem mladého tria v klasické sestavě kytara-basa-bicí. Ačkoliv aktuální estetika kapely odkazuje k sedmdesátkám, jejich projev je kompletně moderní. Nostalgické, retrospektivní, nedej bože revival tendence zde skutečně neslyším. Je evidentní velký posun proti debutu „Infinite Pleasure“ z roku 2021, který byl klasickým alternativně rockovým albem, přímočarým a syrovým. A velmi slušným, musím dodat. V roce 2023 pak vydali ještě EP „A New Breed“, které bylo více než povedené a posouvalo kapelu do tvrdších vod hlučného mixu garážového a glam rocku. V roce 2025 tady máme ale opět otočku, kde kapela redefinuje svůj zvuk a vlastně i svojí podstatu. Jakožto hrdí zástupci pracující třídy (working class), což často a rádi připomínají (aniž by ale z toho chtěli dělat revoluci jako výše zmínění MANIC STREET PREACHERS za mlada), si museli svoje postavení vybojovat sami. A když nebyli spokojení se svým vydavatelstvím po prvním albu, nebáli se vzít věci do vlastních rukou. Produkci si pokryli sami a nikomu nemuseli vysvětlovat, proč se vydávají jinou cestou, než by možná od nich všichni čekali. První dojem je, že kapela vyměkla. Ano i ne. Je pravda, že zjemnili svůj zvuk, ale pořád je to poctivý alternativní rock, který umí být i ostrý a hlučný. Teď je ale výrazně pestřejší. Zapojili totiž orchestraci a stylově se více rozkročili. Písničky jsou vrstevnatější, dramaturgicky propracovanější. Zvuk je velice povedený a vyvážený. Mezi spřízněné kapely bych zařadil třeba TIGERCUB, CIRCA WAVES, DRENGE nebo i TWIN ALTANTIC. K uhlazenějšímu dojmu přispívá i zpěv kytaristy Adama Hopea, který disponuje spíše jemnějším hlasem, a i jeho pěvecký styl preferuje klidnější projev, drží se u země. V některých pasážích songů by na jeho místě už Matt Bellamy nebo Thom York lítali ve falzetovém vesmíru, zatímco on si jede svojí milou a hřejivě zpěvnou linku. Zároveň do svých songů zakomponovali více elementů z jiných hudebních stylů a epoch, přičemž čerpali zejména z popových regálů.Atmosféricky pojatý otvírák „Lost In The Moment“ v intru lehce odkazuje k THE VERVE, zároveň tady ale najdeme hlučnější pasáže, nebo třeba i spoustu kytarových textur na pozadí, inspirovaných noisovými kolegy, které se nečekaně objevují a pak náhle mizí. Nostalgická „Final Exit“ s nádherně klenutou melodickou linkou, s jemnou orchestrací, dramaturgicky chytře pracuje s tempem skladby, když jí překvapivá mezihra posune do úplně jiné a intenzivní polohy, aby se pak přirozeně vrátila k původnímu motivu. Syrovější „Woolly Thunder“ dá vzpomenout na zmiňované EP z roku 2023. „I´m Sorry (This Time)“ vyvolá vzpomínky na melodiku ALICE IN CHAINS, ale grunge to určitě není. Naopak, silně zkreslený zvuk v refrénu skladby směřuje spíše k mixu tvrdého alternativního rocku a noise s příměsí stoner rocku. Houpavá melodie ale funguje perfektně a okamžitě si nachází cestu do hlavy. Jemná balada „January, Please“ v sobě nezapře genetický odkaz THE BEATLES, zejména když se v druhé části rozjede do klasického rozverného „beatlesáckého“ stylu. Poklidně plynoucí „Preparing For The Big Sad“ s nádechem tajemné atmosféry nás nechá v očekávání velkého finále až do konce. Ale to finále bohužel nepřijde, což je možná trochu škoda. Obrátky ale hned nahazuje „There´s An Echo“, která, jak už její název napovídá, si pohrává s echem v různých formách. Mohutná basa, efekty na vokálech, efekty na kytaře. Není to přímočarý hiťas, ale skvělá alternativní skladba. Výborná je i následující „Real Again“ s roztěkanou rytmikou, sonickými kytarami a komplikovanější strukturou. Dalším nostalgickým návratem k poprockovým sedmdesátkám je „Trapped In The Vacuum“. Jemná melodika a zvuk skladby demonstrují, kam až je kapela ochotna vykročit z teritoria alternativního rocku. Zatím to nebylo vůbec špatné, album baví, je pestré a nápadité. Ale závěrečná třetina se ukazuje jako ta rozdílová, tady kapela schovala nejlepší kousky. Agresivní „Nostradamus“ s perfektní noiseovou orchestrací, masivními sonickými kytarami a radikálními dynamickými změnami je vše, co od moderního alternativního rocku očekávám. Stadionová „My Abacus“ má jasné hitové parametry. Jednoduchá a přímočará melodická linka, velký refrén, houpavé tempo, lehce rozpoznatelný kytarový motiv. Album uzavírá titulní „The Big Sad“, melancholická klidnější skladba s perfektně vystavěnou melodií, efektivní orchestrací a několika stop-go momenty dodávajícími mírné napětí.Kapela má, myslím, slušně nakročeno směrem k světlým zítřkům. Druhé album je fakt povedené, jako předskokana si je nedávno vybraly PIXIES, díky čemuž mají šanci oslovit další fanoušky. A že to funguje dokazují komentáře pod jejich aktuálními klipy na YT, kde každý druhý je viděl právě otvírat pro slavné legendy a zároveň je uznale chválí za skvělý výkon.http://www.crazydiamond.cz/press_club_to_all_the_ones_that_i_love_recenze/3542http://www.crazydiamond.cz/press_club_to_all_the_ones_that_i_love_recenze/3542nobody@nothing.com (Tomáš)Už dlouho mě nic takhle nezasáhlo při prvním poslechu. Ne proto, že by to bylo revoluční zvukově, stylově nebo dramaturgicky. Co mě ale odzbrojilo byla upřímnost a emocionalita, která na mě z desky zaútočila frontálně, naplno a bez varování. Největší podíl na tom má zřejmě hlas Natalie Foster, který je syrový i hladivý zároveň, a kterému zdatně sekunduje zbytek kapely v emocemi nabitých skladbách. Na to, že to byl náhodný objev, a o kapele jsem nikdy předtím neslyšel, to není špatný výkon.PRESS CLUB jsou dalším zástupcem mé oblíbené australské hudební scény. Čtveřice z Melbourne má sice punkrockové kořeny, ale do svého zvuku zakomponovala i různé další odstíny, od postpunku, přes gotiku, až po indie rock. A samozřejmě mají ještě navíc v sobě ten těžko definovatelný „australský vibe“, který vyzařuje ze všech kapel od protinožců. Kombinace pohody, dobrosrdečnosti, otevřenosti a zejména přístupu nebrat věci příliš vážně. A to i když zpíváš o důležitých a nebanální věcech, jak to PRESS CLUB často dělá.Na čtvrtém albu „To All The Ones That I Love“ kapela prezentuje opět to, co umí nejlíp. Energetické a emotivní skladby. Při poslechu alba jsem si postupně uvědomil, jak často se kapela kvůli inspiraci vrací ne do dnes tak módních devadesátek, ale spíše až do druhé poloviny osmdesátek. Punkrockové kořeny z minulosti zde slyšíme vždy, ale zvuková paleta, s kterou kapela aktuálně pracuje, je skutečně barevná a dodává songům na pestrosti. Zároveň celý album kvalitativně posouvá do další roviny. Punková syrovost je sice mírně otupená (ale pořád přítomná), výměnou za dospělejší a vyzrálejší projev. A jako správní punkrockeři ve svých písních řeší vážná témata osobního života, psychické odolnosti, vypořádávání se s očekáváními jiných, nebo každodenních životních frustrací. Aniž bychom museli do detailů zkoumat texty, z jejich projevu je myslím jasné na první poslech, že tohle není pub punkrock, který řeší jen párty, pivo a holky. Ne že by na tom bylo něco špatně, na tohle jsou v Austrálii naopak specialisti a mají v této lize skvělé kapelky.Album otevírá zádumčivá „I Am Everything“, která mi zvukově i atmosférou připomíná britské kolegy THE MYSTERINES. Skladba se pohybuje ve vodách moderního alternativního rocku s temnějším nádechem. Skokem rovnou do osmdesátkového zvuku je „Wilt“, kombinující ornamenty ve stylu THE CURE s powerpopovou melodikou. Natalie zpívá naplno, emoce z jejích hlasu přímo tryskají. Punkrockově nabušená „Champagne & Nikes“ je další skládačkou do zvukové mozaiky alba. Parádním zvukem se můžou pochlubit zejména bicí, kdy kopák s rytmičákem jasně táhnou rytmiku songu. Streetrockovou upřímností „Wasted Day“ pro změnu nechá vzpomenout na americké THE GASLIGHT ANTHEM. Skvělým indie rockem je pak „No Pressure“, kde Natalie trochu přitlačí na pilu ve stylu moderního melodického hardcore. A když se v podobném duchu připojí i zbytek kapely, je výsledkem překvapivě natlakovaný song. Paradoxně ke svému názvu song „Vacate“ postupně roste a nabírá na mohutnosti, emoce opět tečou silným proudem, atmosférické kytary nás berou na vzpomínkovou plavbu na konec osmdesátek v postpunkovém duchu. A když v druhé sloce do songu ještě lehce zasáhnou i oldschoolové synťáky, ale jen velice jemnými ťukanci, je iluze už dokonalá. Až do gotického rocku je pak stylizovaná „To All The Ones That I Love“. Největší peckou alba a jedním z nejlepších songů letošního roku obecně je pak hitovka „Tightrope“. To je hiťas jak řemen. Punkrock, ale opět v něm lehce cítit osmdesátkové odstíny jak od Iggyho Popa. Song má výborný drive, refrén je pak ozdoben vokálními harmoniemi ve stylu stadionového rocku, které tomu dodávají prostorové vyznění. Typicky americkou atmosféru pak nabídne „Staring At The Ceiling“, kde se potkává street rock s punkrockovým feelingem a melodikou new wave. Závěrečná „Desolation“ pak zmírní tempo, kytary ukryje do špinavého shoegazového závoje a nechá naopak vystoupit masivní basu.Mám rád podobná alba. Nejsou revoluční, jsou poctivá. Je za nimi poselství, ale zároveň se nás nesnaží aktivisticky poučovat. Kolekce je velice vyrovnaná, bez slabých míst. Album má i velmi slušný zvuk, technicky kvalitní ale pořád jasně alternativní. PRESS CLUB se nebáli udělat krok ze své žánrové škatulky a obohatit svůj zvuk i projev o spousta dalších příchutí. Povedlo se jim to na jedničku. Věřím tomu, že tím vzbudí i zájem svých mladších posluchačů, aby pátrali v hudební historii a objevovali zdroje jejich inspirací.http://www.crazydiamond.cz/arcade_fire_pink_elephant_recenze/3547http://www.crazydiamond.cz/arcade_fire_pink_elephant_recenze/3547janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kanadští ARCADE FIRE přicházejí sesvou sedmou řadovou deskou „Pink Elephant“ a pro jejich fans zdob prvních tří nejoslavovanějších počinů se jedná vlastně dost možná o balíček poslední naděje. Kapela totiž s příklonem ksyntetice a neprvoplánovému popu v poslední desetiletce jaksiztratila na své výjimečnosti. Tohle je však pohled fajnšmekrů, oni totiž ARCADE FIRE jsou populární stále, jen asi o dost méně osobitým způsobem. V závěru nultých let přitom šloo největší hvězdy kytarové scény, velkou a nadžánrovou kapelu,která působila eklekticky a míchala mnoho stylů a vlivů zhistorie pop music s retro i aktuálním vyzněním. Tehdy byli oprávněně „in“.Novinka na mne působí jako vcelku poklidné a křehké album, kterése výrazově pohybuje znovu na hranici mezi sférou vyzrálého pop/rocku a avantgardy, jež ani nemůže být vzdálenější pro rockový žánr typické bodrosti, dále pak zaoceánskémufolku a také umělých prvků příznačných pro synthy pop. Jsouzde místa, o kterých tvrdím, že mají své nemalé kouzlo a mohouse zařadit k podnětným věcem jejich portfolia, ovšem ani těm se úrovně desek, jako jeglobálně oslavovaný manifest „The Suburbs“ z roku 2010 nebonásledující, o tři roky mladší a mnou oblíbený „Reflektor“, docílit nedaří. Deska vznikala v pro kapelu poměrně neklidnédobě po neprokázaném obvinění frontmana Wina Butlera zesexuálního zneužití, k této situaci došlo v roce 2022 a všestranný hudebník a producent incident vehementně zamítl. Deska to letos není příliš dlouhá. Hned třitracky z celkových deseti zde plní funkci jakýchsi ambientních inter,která pouze připravují atmosféru. Ze sedmi dalších skladeb jsou čtyři velmi ucházející, ale i tak se materiálupříliš nedaří získávat pevnou půdu pod nohama. Asi možná za to může jistý dojem nepůvodnosti, kdy fakt, že kapela míchá moderní indie-rock se synthy popem a občas do toho přijde se sedmdesátkově rozšafnou glam-rockovou pasáží, či takřka folkem, najednou začíná hrátproti ní. Skladbám rozhodně nechybí procítěnost aurčitá křehkost, na jakou měli ARCADE FIRE patent takřka vždy.Letos se jim rovněž docela daří vybalancovat z hranicekýče a prvoplánu.Síla znovu vězí v obstojnémsongwritingu, v budování atmosféry, ale znovu i v názorové,instrumentální a především vokální souhře mezi hudebníky, především pak mezi všeumělemWinem Butlerem a druhou nejvýraznější silou v sestavě, rovněž všestranou hudebnicí a producentkou Régine Chassagne.Když poslouchám ležérní a uplakaný titulní song „PinkElephant“, hned mne naskakují asociace na hudbu Neila Younga zesedmdesátých let. Tyhle moderní modifikace starého folku mne vlastněneurážejí, deska se však trochu rozjede až poté, co titulka odezní. Především protože „YearOf the Snake“ má v sobě i přes psychedelický odér a post-rockovou snovost konečně také potřebný glamový sex-appeal, a tak se patrně jedná o jednu z nejlepších věcí na desce. Song, tak jako je u hitovek této kapely typické, znovu nabídne výborný vokální duet mezi hlavními aktéry, takže nenásilná hymna těží vitamínky z oblastí rockui popu a ještě se dokáže tvářit rafinovaně. Povedla se i synťáky opatřená „Circle Of Trust“,která působí náležitě chladně a svými umělými automatickýmibeaty dává vzpomenout spíše na sólové počiny odtažité Irky RÓISÍN MURPHY, či třeba na něco usedlejšího, co si bezstarostně jede na reminiscencích ostrovního novoromantismu z osmdesátek. Flákota „Alien Nation“ zas pro změnu upoutá svou neučesaností, více powernástupem a devadesátkově pojatou rytmikou, která připomene spíšecosi na způsob tehdejší tvorby Davida Bowieho, BABYLON ZOO či dokonce U2 v časech globalizovaného hédonismu jejich nejexperimentálnějších děl.Bohužel, tohle je zhruba vše zásadní. Dále už deska nenabídnepříliš podnětného a zbývající věci se spíše tak pohodlněvlní a ani jedna nepřijde s ničím podstatným. Tahle deska takARCADE FIRE z období přetrvávající krize určitě nevytrhne, byťsamozřejmě zde nacházím také nějaké zajímavé momenty.Každopádně jde znovu o skládanku, které je vlastní jak příklonk historii, tak se snaží (dost možná už marně) o nějaký tenprvek osobitosti. Možná ARCADE FIRE ubírá jejich příklon k popovějším formám, ale pořád lze říct, že dokáží balancovat na provaze únosného vkusu.http://www.crazydiamond.cz/boston_symphony_orchestra_chicago_symphony_orchestra_praha_obecni_dum_14a20kvetna2025_koncert/3543http://www.crazydiamond.cz/boston_symphony_orchestra_chicago_symphony_orchestra_praha_obecni_dum_14a20kvetna2025_koncert/3543nobody@nothing.com (Gazďa)Nehodlám na tomto webu začít psát oklasické hudbě. Jednak se to sem žánrově nehodí, jednak k tomunejsem odborně způsobilý. Poznám sice něžné tóny houslí odjasného hlasu hoboje a vím, co je pizzicato, ale jestli někdozrovna zahrál kvartu nebo kvintu, určit nedokážu. Právěprobíhající festival Pražské jaro však přinesl unikátnípříležitost, u které bych rád udělal výjimku. Nestává se tak často, abychom u náspotkali špičkové americké orchestry a v Praze letos v květnujsme měli tu čest hned se dvěma. Jak bostonští, tak chicagštísymfonikové se – ještě společně s newyorskými,filadelfskými a clevelandskými kolegy – řadí mezi takzvanouVelkou pětku amerických ansámblů a také mezi ty vůbecnejopěvovanější klasická tělesa na světě. Chicago SymphonyOrchestra tu letos prožil svou českou premiéru a Boston SymphonyOrchestra byl poprvé na Pražském jaru a v českých zemíchteprve potřetí, když tu zahráli v roce 1956 a 1993. Obaletošní koncerty přinesly díla relativně moderních av klasických okruzích i módních skladatelů. Dvakrát zaznělDmitrij Šostakovič, který se letos hraje všude, protože sepřipomíná 50 let pod jeho úmrtí, a jednou Gustav Mahler.Boston Symphony OrchestraOba orchestry mají přitom českoustopu. Jako první zahráli Bostonští, kteří jsou historickyspjati s Bohuslavem Martinů, jehož tři ze šesti symfoniíodpremiérovali právě v Bostonu. V roce 1942 to bylaprvní, v roce 1944 třetí a konečně roku 1955 šestá a máoblíbená. Na Pražském jaře sice Martinů na programu nebyl, alei tak to byl velký zážitek. Obecní dům je neuvěřitelně krásnémísto, perla secesní architektury, ale pódium má na velkéorchestry trochu malé. Divím se, že do sebe houslisté a čelistépři interpretaci rychlejších částí nežďuchají smyčci.V Česku bývá zvykem, že orchestr ceremoniálně napochodujeteprve poté, co se obecenstvo usadí. Tady už byli muzikanti napódiu a každý si tam bezostyšně fidlal, foukal nebo bubnovalpasáže, které chtěl zrovna před vystoupením procvičit. Nevím,jestli to je u amerických orchestrů takto zvykem, nebo to bylozpůsobeno právě malou velikostí pódia, která by rituálnímunástupu velkého nepřála a mohli by se plést jeden druhému.Každopádně byla výsledkem neformálnější atmosféra, než najakou jsme zvyklí třeba z Rudolfina. Tak trochu ze snobismu jsem šel natenhle orchestr, aniž bych zjišťoval, co se zrovna hraje. Teprvev sále jsem vygooglil, že budou dva kusy od Šostakoviče.Obecně příliš tohoto ruského skladatele neznám, mám radširomantiky, a tak to pro mě byl větší krok do neznáma. Zejménadruhá polovina programu, Symfonie č. 11 g moll „Rok 1905“, bylahodně působivá, a to zejména špičkovým výkonem orchestru.Lotyšský dirigent Andris Nelsons je na Šostakoviče odborník a zanahrávky autorových symfonií a opery „Lady Macbeth Mcenskéhoújezdu“ získal s bostonským tělesem čtyři Grammy. Uorchestru je už dlouho – hostoval tu od roku 2011 a o dva rokypozději se ujal funkce šéfdirigenta. Na vystoupení bylo dobřeznát, že se muzikanti a principál dokonale znají. Myslím, žekdyby dirigoval jiné těleso, tak by mohly být jeho pokyny někdynejasné, protože se občas blížily víc taneční kreaci nežjasnému usměrňování hudebníků. Každopádně spojení tohotodirigenta a špičkových hudebníků dokázalo z Šostakovičovyhudby vykřesat nevšední zážitek, který spíš připomínalsoubor citlivě dohromady poskládaných sólových partův symfonickém tvaru než klasickou symfonii. Vynikly tak skvěléindividuální schopnosti jednotlivých členů orchestru, kteřípředváděli své party přesně a sebejistě, ale bez toho, abynarušovali působivost celku, naopak mu byli jasně podřízeni.Zvuk nebyl příliš hlasitý a krásně tak vynikla plastičnostjednotlivých partů, stejně jako práce s dynamikou a tichem.Svou roli také sehrálo, že tuhle programovou symfonii o Ruskérevoluci roku 1905 (ano, ta s Křižníkem Potěmkinem),přehráli bez jakékoliv pauzy mezi větami, což celkový dojemkompaktnosti dále zesílilo. Obecenstvo po zásluze tento skvělývýkon odměnilo dlouhým potleskem, při kterém se nakonec celýstál i postavil. Jedenácté symfonii z roku 1956předcházel o osm let mladší „Koncert pro housle a orchestr č.1 a moll“, kde jsme se potkali se stejným přístupem.Čtyřiačtyřicetiletá lotyšská houslistka Baiba Skride jemezinárodní hvězdou (u Sony například kdysi nahradila HillaryHahn), ale na tomto vystoupení nic hvězdného nebylo. Přemýšlivýa civilní výkon, kdy nejdou housle proti orchestru, ale naopaks ním a jsou pouze tím nejvíce preferovaným nástrojemz mnoha. Tento interpretační styl umocnila i strukturakoncertu, která netradičně začíná pomalou větou, abychomzrychlili teprve ve druhé větě v podobě ďábelskéhoscherza. Opět stoprocentní výkon, i když silněji zmíněnýpřístup vyzněl v symfonickém hávu, kdy není tolik nutnédávat přednost jednomu nástroj. Chicago Symphony OrchestraO týden později se na stejném místěobjevili další z nejvýznamnějších amerických orchestrů –chicagští symfonici. Těleso u nás sice vystoupilo poprvé, ale iv jeho historii najdeme výraznou českou stopu. V letech1950 až 1953 jej totiž vedl jeden z legendárních českýchdirigentů Rafael Kubelík. Přestože u orchestru nebyl dlouho, takto byl právě on, kdo s ním pořídil vůbec první nahrávkyve formátu Hi-Fi. To už je ale dávno pryč a dnes jsme v Prazehudebníky z amerického středozápadu slyšeli pod taktovkounikoliv šéfdirigenta, ale dlouholetého hostujícíspolupracovníka, Nizozemce Jaapa van Zwedena. Na programu bylaMahlerova 6. symfonie a moll. Monumentální hodinu a půl trvajícídílo, které bylo zkomponováno pro ten vůbec největší čistěinstrumentální orchestr s ohromným počtem klasickýchnástrojů a některými speciálními, včetně například zvonu,kravských zvonců nebo kovadliny. Jestli jsem psal, že Bostonštíse těžko skládali na pódium, tak v tomhle případě to bylaúplná tetris a muzikanti se museli určitě hodně snažit, aby senepomlátili. Mahler mel během svého života sesvými skladbami celkem úspěch a jeho symfonie měly více než 260repríz, pak ale obliba k jeho dílu vymizela a tenhle Rakušáknarozený nedaleko Humpolce se začal víc hrát teprve ve druhépolovině dvacátého století. Jeho „znovuobjevení“ jespojováno s rozšířením gramofonové desky, protože teprvepři opakovaném domácím poslechu začaly masy přicházet jehodélkou i nástrojovým obsazením monumentálním dílům na chuť.Dnes, mám pocit, byl Mahler úplně zbožštěn a býváv symfonickém světě vyslovován společně s Beethovenem,Mozartem a Brahmsem. Přestože lze najít mezi Šostakovičema Mahlerem řadu společných prvků a ruský skladatel Rakušákaoznačoval za jednu ze svých inspirací, v interpretaci obouorchestrů nemohl být mezi oběma skladateli větší rozdíl.Zatímco Nielsen vsadil na jemnost a rozmanitost, van Zweden nasadilhrubou sílu, zvýšil volume na maximum a dílo brutálně ohoblovalaž na dřeň. Skupův Spejbl by řekl, že se hrálo „maestrosofurioso“, tedy ze všech sil, co to dá a co nejvíc nahlas…Publikum bylo sice neuvěřitelně nadšené a stejně nahlas a zevšech sil se okamžitě po skončení posledních tónů začalotleskat a volat bravo, ale pro mě to byl spíš zážitek na hranicinudy až utrpení. Všechno tak nějak splynulo do primitivníuniformní gigantické stejnosti, což vzhledem k hodinu a půltrvající délce díla zavánělo až sadismem vůči posluchači. Iz výrazu hudebníků mi přišlo, že jsou spíš rádi, že tomají za sebou. I tak jsem byl rád, že jsem šel. Kdy se zas něcopodobného naskytne? http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_core_recenze/3541http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_core_recenze/3541nobody@nothing.com (Tomáš)STONE TEMPLE PILOTS, alias STP, jsou zřejmě největší z těch grungeových kapel, které vlastně grungové ani ve své podstatě nejsou. Teď jsem velice volně parafrázoval jednoho hudebního novináře, jehož myšlenku jsem pochopil až po mnoha letech a nepřímo mu dal za pravdu. Ano, zvukově se na nejednom albu STP velice blíží grungeové vlně, ale to co je pod tím, melodika, styl hraní, inspirace, to všechno kapelu definuje spíše jako zástupce „classic“ rocku, kteří se ve svých začátcích nějakým řízením osudu přifařili ke grungeovému hnutí. Druhou věcí na STP, kterou jsem docenil až po letech, je jejich obrovský talent a profesionalita. Ano, měl jsem je samozřejmě rád od prvních singlů, protože jsem byl „grungeové“ dítě, a jejich extrémně chytlavé songy, podpořené extravagantním výzorem zpěváka Scotta Weilanda byly něčím, co na teenagera začátkem devadesátek zabíralo na první dobrou. Když jsem ale s věkem postupně pronikal hlouběji do jejich muziky, začaly se otevírat obzory technické a skladatelské geniality celé kapely, která pod slupku melodických a zpěvných songů dokázala ukrýt hráčskou virtuozitu, specifický cit pro songwritting a upřímnou lásku k muzice.Bratři Dean a Robert DeLeo, budoucí kytarista a baskytarista, vyrůstali v New Jersey. Jejich hudební svět formovali často protichůdné vlivy, které se ale v budoucnu měly v jejich vlastní tvorbě propojit a přispět k vybroušení unikátního projevu. Klasický rock od Jimiho Hendrixe, přes THE DOORS, LED ZEPPELIN, AEROSMITH a RUSH se potkával s typicky černošskou muzikou kolem vydavatelství Motown a to vše se míchalo s jazzem a blues. Oba se nakonec přestěhovali do Kalifornie, kde se Robert díky práci v obchodě s hudebninami začal seznamovat s místní hudební scénou. Jako slušného basáka si ho amatérské kapely občas půjčovali na nahrávaní různých demáčů. Tímto způsobem se seznámil i s o několik let mladším zpěvákem Scottem Weilandem, který v té době měl už svou kapelu. Scott se ho snažil headhuntovat, ale Robert se úplně neztotožňoval s hair rockovou stylizací kapely, takže zatím to zůstávalo jen v rovině občasných výpomocí. Postupně se ale mezi nimi vytvořil přátelský vztah a oba cítili, že by spolu rádi založili novou kapelu. Bubeníka Erica Kretze sehnali přes inzerát a byla to trefa do černého. Vynikající bubeník, který ale dokázal přispět i doprovodnými vokály, měl i skladatelské schopnosti. Ze začátku hráli s bývalým kytaristou ze Scottovy kapely, ale nebylo to ono, proto Robert navrhl jeho výměnu za svého bratra Deana. Ten se v té době věnoval muzice spíše jen jako občasnému koníčku a měl naopak rozjetou seriózní businessovou kariéru. Pod názvem MIGHTY JOE YOUNG teda vzniká nová kapela, která si postupně buduje svou pozici od píky. Malé kluby a bary jsou jejich první štace, kde prezentují svojí představu alternativního rocku, který v té době začíná prorážet do mainstreamu a oslovuje nastupující generaci hudebních fanoušků. Robert si mezitím vybudoval i malé improvizované nahrávací studio, kde kapela nahrála první demo. A někdy v této době je po jednom z koncertů v L.A. oslovil hledač talentů od Atlantic Records a rovnou jim nabídnul smlouvu. Mladé, amatérské kapele, která se do té doby ještě ani nepodívala mimo Kalifornii. Která měla jedno demo, ale zatím žádné nahrávky třeba u nezávislých labelů. Prostě asi jako by jste vyhráli Jackpot ve Sportce. Podmínkou ale bylo, změnit si jméno. To aktuální už používal jistý bluesový hudebník a v Americe se nikdo nechce soudit (nebo každý chce?). Scott si vzal inspiraci z loga STP, což je firma vyrábějící motorové oleje. První verze SHIRLY TEMPLE´S PUSSY neprošla, kromě toho že byla infantilní, by s ní určitě měli problém i prudérní média. Ale druhá verze už se líbila všem – STONE TEMPLE PILOTS.V květnu roku 1992 kapela míří do studia nahrát debutové album. Od známého dostali tip na jistého Brendana O´Briena, který se stává producentem desky. Brendan je zajímavým týpkem sám o sobě. Producent, mixer, zvukový inženýr. Za těch 35 let se z něj už stala živoucí legenda, která má na svém seznamu bezpočet legendárních alb kapel jako PEARL JAM, RAGE AGAINST THE MACHINE, KORN, THE OFFSPRING nebo INCUBUS. Má specifický styl práce. Pracuje rád rychle, přímočaře, žádné crcání. Nesnaží se kapely měnit, nenutí je dělat věci jinak, naopak, snaží se je zachytit co nejvěrněji a co nejblíž jejich živému hraní. Vycházelo se z dema, které se ukázalo jako překvapivě životaschopná nahrávka, z níž se značná část materiálu použila i na debut. Tři týdny ve studiu byly velkou školou pro kapelu, která poprvé dostala možnost nahrávat v profesionálních podmínkách. Kolekce dvanácti songů byla mimořádně povedená. Nabídla dramaturgicky pestrou směsici písniček, v které jste našli jasné hitovky, experimentálnější kousky i „obyčejné“ poctivé rockové songy. Zvuk je přiměřeně syrový, neuhlazený, někdy až téměř agresivní. A skutečně má blízko k zvuku kapel ze Seattlu. Jestli to byl záměr, nebo jen dobové mimikry, je asi ve finále nepodstatné. Počítá se výsledek a ten je parádní. Najdeme zde odkazy na hard rock, aktuální alternativní rock, jemné psychedelické momentky, ale někdy dokonce až téměř metalové ozvěny, nebo naopak poprockové pasáže. Rádi v rámci dramaturgie songů pracují s dynamickými změnami, střídají agresivní a jemné pasáže, nechávají prostor instrumentálním mezihrám, rozvíjejí písničky do košatějších struktur.Čtveřice hudebníků vytvořila perfektně fungující těleso, kde se jejich rozdílné povahy a energie dokonale vyvažovaly a zhmotňovaly ve velice přitažlivé muzikální produkci. Scott Weiland byl archetypem velké rockové hvězdy. Divoký, provokující, hladový po úspěchu. Výborný zpěvák a velice schopný skladatel, který přicházel s neobvyklými melodickými nápady, které dokázaly posluchače zasáhnout na první dobrou, i když při hlubším zkoumání člověk zjistí, že k přímočaré popovosti mají daleko. V Deanově kytarové hře jsme mohli objevit spoustu odkazů na velikány klasického rocku sedmdesátých let. Máme tady jasné riffy, oldschoolová sóla, spousta vkusných výplní a ornamentů, nebo třeba i slide vsuvky. Jeho brácha Robert je pak basové monstrum. Asi jako by jazzový basák vypil karton Red Bullu a pak začal hrát hard rock. Často si hraje svoje party úplně mimo zbytek kapely, a když se pak potkají, je to neskutečně silné spojení. Všechny ty kudrlinky a vyhrávky, co dokáže do songů vtěsnat, efektivně vyplňují prostor, který mu Dean otevírá při svých atmosféricky pojatých pasážích. A tohle všechno jistí Eric, jehož styl bych popsal jako úsporný. Ačkoliv mám slabost pro aktivní bubeníky, kteří se nebojí vystoupit z role „držet rytmus“ a převzít iniciativu, Erica jsem měl vždy rád a nějak podvědomě cítil, že jeho hraní netrpí deficitem schopností, ale naopak je výsledkem promyšleného a zejména procítěného skladatelského umu. On přesně ví, kdy má, ale hlavně kdy nemá hrát, kdy tam ten přechod padne vhod, a kdy naopak by tam jen překážel. Často hraje jednoduše, ale přitom extrémně účelně. Pomalejší a valivější songy svou mírně línou hrou dokáže zpomalovat a dodávat jim na zemitosti, a pak v rychlejších kouscích nakopne rytmiku a táhne za sebou zbytek kapely.Tři singly „Sex Type Thing“, „Plush“ a „Creep“ jsou skutečnými perlami alba, které byly snad přímo vesmírem samotným odsouzeny stát se hity. „Sex Type Thing“, relativně přímočará vypalovačka s dynamickým riffem, se věnuje zneužívání síly a kontroly vůči jiným. Ačkoliv byla primárně myšlena v kontextu se znásilněními a sexuálními útoky, dala se odvodit i pro jiné situace, např. policejní brutalitu, která vedla v té době k rasovým nepokojům v Los Angeles. Houpavá „Plush“ nás unáší ve středním tempu přes různé mezihry v zeppelinovské atmosféře až k velkému finále, kde kytara přitvrdí do pěkně agresivní nálady. Hlavní motiv skladby vymyslel Robert při nahrávání pro kapelu svého kamaráda, ale hned pochopil, že je v něm potenciál a tak si ho nechal pro STP. Skladba byla inspirovaná příběhem o unesené dívce, která byla později nalezena mrtvá. Scott ale dodával, že to není přímo jen o ní, spíše je to metafora pro ztracený vztah a z ní pramenící posedlost. Baladická „Creep“ pak postihuje nejistoty mladého člověka, který se mění z kluka na muže. Zde zřejmě nejvíc vystupují do popředí jazzové elementy, které kapela zapracovává do alternativně rockové konstrukce. Košatá skladba prochází několika fázemi, mění nálady, intenzitu a dokazuje, jak vyzrálá skupina byla už při debutu. Další songy pak pokrývají pestrou dramaturgickou paletu. Od hard rockově hutných a valivých „Dead And Bloated“ nebo „Wicked Garden“, přes rychlou vypalovačku „Crackerman“ až po agresivní, lehce psychedelickou „Sin“. Nikdy jsem úplně nemusel roztěkanou „Naked Sunday“, které chybí jednak výraznější riff, tak i melodicky není nijak objevná. Je to spíš takový pološílený experiment. Naopak výborná je metalově laděná „Piece of Pie“ s agresivním a hutným hlavním riffem. Závěr pak obstará těžká a valivá „Where The River Goes“, která nás opět vrací k hardrockovým kořenům.Album se po vydání v září 1992 nesetkalo se zvlášť pozitivní reakcí kritiky, naopak. V té době už byla naplno rozjeta alternativní revoluce a zejména grunge ze Seattlu ovládl mainstream. Tisk STP označoval za plagiátory, za vykrádače grunge, za levnou kopii PEARL JAM. Zřejmě je hodně provokoval i samotný Scott, který se nemínil tvářit jako typický grungeový outsider, introvertní, citlivý, těžce odolávající každodennímu tlaku společnosti. On byl rocková hvězda a nestyděl se za to! Lidem to ale evidentně bylo buřt a jejich alba si kupovali na kvanta. Kvanta myslím doslovně, prodeje se dostaly až někam k 8 milionům. V roku 1993 jejich hvězda začala rychle stoupat, jednak díky intenzivní rotaci singlů na MTV, jednak díky předskakování na turné MEGADETH. Ze začátku zde bojovali s fanoušky, kteří je moc neznali, a ani to nebyl thrash metal, na který se těšili. Postupně, jak se jejich písničky stávaly obecně známější, se situace měnila. A určitě tomu pomohla i živelná prezentace kapely, kdy zejména Scott se svými tanečky, poletováním po pódiu a show hodné rockové hvězdy první kategorie dokázal fanoušky strhnout. Zároveň se ale blížila zlomová událost, která tragicky poznamená budoucnost kapely.http://www.crazydiamond.cz/donor_kazdy_z_nas_ma_svou_roli_rozhovor/3540http://www.crazydiamond.cz/donor_kazdy_z_nas_ma_svou_roli_rozhovor/3540hackl@volny.cz (Pekárek)Vždycky mě potěší, když kapela, které jsem ať už v recenzi, či jen v duchu „vyslovil důvěru“:-), nahraje další silné album a zároveň se dokáže posunout. DONOR mě potěšili ve chvíli, kdy jsem na podobnou produkci neměl náladu a občasný absťák po „síle melodie“ řešil výhradně poslechem devadesátkových HELLOWEEN. Jejich třetí album „Jeviště snů“ představuje štědrou porci vynikající žánrové produkce s chytře pojatými decentními přesahy a příjemnými vokály Jožky Fritschky. Když se tedy naskytla možnost prohodit pár slov právě s ním, nebylo co řešit. Co všechno se u DONOR událo od vydání minulého alba? Jak dlouho vlastně trvala jeho příprava? Od vydání minulého alba se naše kapelní bytí úplně otočilo. Máme o poznání více fanoušků, hrajeme víc akcí a rozhodně nám to dodalo víc energie a ještě větší chuť do hraní a také odhodlání. Příprava nového alba trvala přes dva roky, ale hudba byla hotová zhruba už půl roku před vydáním. Pak už se jen ladila grafika desky, klipy atd. Jaký je vlastně leitmotiv nové desky? Album vychází z příběhů, které se mohly odehrávat ve starém divadle nebo obnáší životní zkušenosti neznámého vypravěče. V čem spatřuješ hlavní posun/rozdíl oproti předchozí tvorbě? Za mě je určitě velký posun ve zvuku celého alba. Dále si myslím, že jsme maličko zrychlili a přitvrdili. A taky s tím, jak hrajeme víc koncertů než dříve a opravdu nás to ještě víc baví, tak jsme se všichni i trochu vyhráli/vyzpívali. Podle Metallum se nahrávalo v Darkgrove Studiu ve Finsku, což je ovšem blbost, jde totiž o grafické studio. Mohli byste to tedy objasnit, včetně procesu samotného nahrávání? Ano, v Darkgrove Studiu vznikla grafika a obal desky. Album samotné se však nahrávalo ve studiu našeho kytaristy Michala Banovského. On stojí nejen za nahráváním, ale také za mixem desky. O mastering se pak postaral Roland Grapow, stejně jako u předchozího alba. Byl Roland Grapow znovu jasnou volbou, nebo jste uvažovali i o někom dalším? Jednoznačně jasná volba. Máme jeho práci i jeho samotného rádi. Sledujeme a hltáme ho od dětských let. Plus myslím souzníme žánrově, a proto jsme čekali, že odvede profi práci přesně podle našich představ. Známe se už téměř deset let a vždy z toho vznikl dobrý výsledek. Jak už jsi naznačil, zdá se, že po zvukové stránce DONOR opět lehce přitvrdili. Nacházíte se v daném směru na hraně, nebo cítíte prostor pro další zakalení a přibroušení ostří? Neřekl bych, že hledáme hranu. Spíš jde o to, aby album bylo rychlé, tvrdé, melodické a aby mělo smysl. Chceme zaujmout každého fanouška, co si ho poslechne, a proto kombinujeme a občas uhneme i trochu jiným směrem, než je samotný power metal. Výsledek by měl být takový, aby bavil lidi a zároveň i nás během hraní na koncertech. Nová kolekce je opět hodně vyrovnaná. Jde i o důsledek nějaké selekce, nebo se nahrálo vše, s čím Michal dorazil? Za mě, kvalita materiálu je prostě odrazem opravdového umění Michala, který měl vše promyšlené. Jakmile bylo jasno s konceptem alba, tak se s každým songem trefil do černého a ladily se spíš jen opravdu detaily. Žádná skladba se nezmuchlala a nevyhodila do koše. Opět se mi hodně líbí zpěv, který takřka neopouští příjemné polohy, což byla velká bolest třeba Tolkkiho ze STRATOVARIUS. Řeší to s tebou Michal nějak průběžně, nebo dotyčný prostě jen ví, jak na to? S Michalem vokální linky řešíme poměrně detailně. Vždy mi nahraje, jak by si mou linku zhruba představoval, a potom ve studiu ladíme frázování, emoce a rozsah. Snažím se nezpívat nic na sílu, ale tak, abych to byl na koncertě vždy schopen zazpívat jako na nahrávce. Kolikrát se i stane, že se celý song musí přezpívat, protože mi třeba nějaká poloha nesedne atd. Co se pak týče kytar, Michal nám začíná snad až trochu „malmsteenovatět“, přidal ještě více cvičení?:-) Co tomu říká zbytek kapely? Netroufám si hodnotit. Michala si pamatuju, co ho znám, jako skvělého kytaristu, který má neuvěřitelný talent. Co bych ale chtěl zmínit, tak určitě náš druhý kytarista Mira Husek udělal opravdu znatelný pokrok od doby, kdy se k nám přidal. Každopádně, po instrumentální stránce DONOR fakt šlapou, vnímáte vy samotní nynější sestavu jako ideální? Je fakt, že jsme si celkově jako sestava sedli. Každý má svou roli, jíž se snaží zvládat na 100 %. Mně se potom zvlášť líbí, že můj hlas s občasným Michalovým zpěvem sedí dohromady a spolu s vokály ostatních členů tu desku ozvláštní, než kdybych vše zpíval sám. Prostě ta vokální souhra a její efekt. Skoro se chce říci, že na takovou vysokou úroveň power metalové produkce je škoda češtiny, na druhou stranu pořád lepší solidní čeština než textově či pěvecky nezvládnutá angličtina. Byla volba angličtiny vůbec někdy na stole nebo tam snad ještě je? Sázíme na češtinu, protože chceme, aby lidi na koncertech zpívali s námi a aby rozuměli textům. Každopádně sem tam nějaká choutka na angličtinu a na to dobýt svět přijde, ale zatím jsme nedobyli ani končiny, co rozumí češtině. Navíc, z mé strany není angličtina vymazlená tak, abych se za ni nestyděl. Ale chodím pravidelně na hodiny angličtiny, třeba se někdy dočkáme. Když jsme u těch textů, jak má člověk rozumět tomu volání po míru (famózní „Válka se nezmění“) a zároveň k boji („Derniera“, „Bojovníci Boží“)?:-) Zajímavá otázka. Je to asi o pocitech a názorech každého z nás. Tak to dle mého názoru má v písních být. Každý si pod textem představí, co je mu nejbližší a jak to cítí. Volání po míru ve skladbě „Válka se nezmění“ má za cíl mimo jiné varovat před eskalací různých konfliktů, a tím pádem i před zbytečně zmařenými životy. Válka se nezmění, protože je vždy špatná a umírají v drtivé většině nevinní lidé. Bojovat lze i beze zbraní. Třeba i správným slovem. A právě o tom je v mých očích i skladba „Derniéra“. Jak jsem psal dříve. Pod tím „démonem” si každý z nás může představit cokoliv! A song „Bojovníci Boží“ je zase spíš ten příběh, co se odehrává v tom našem starém divadle, jde o vzpomínku na husitské války. Kolik věcí z nové desky hrajete aktuálně živě? Uvažovali jste o kompletní přehrávce? D o jisté míry koncepční vyznění si o to přímo říká… Aktuálně hrajeme z nové desky šest songů. Jelikož ale nechceme zanevřít na ty staré a náš hrací čas na koncertech má své mantinely, tak komplet novou desku zahrát prostě nejde. Spíš plánujeme ty nové obměňovat. Vše ale tak, aby si i samotné vystoupení zachovalo zmíněný koncept. Jak dlouho plánujete nové album podporovat koncertně? Co Praha? Z Nymburku, kde jste hráli nedávno, už je to kousek… Album budeme koncertně podporovat do vydání dalšího alba, ale nějaké jasné vyhlídky na další album zatím nemáme. V podstatě jsme právě vydali to nové. V Praze jsme už několikrát hráli („Ok, budu tentokrát již sledovat Facebook“; poznámka Pekárek.), avšak koncerty má na starost náš manažer a basák Mira Šipula, tak uvidíme, co vše má v plánu přichystat. My jsme rádi za každý, který jedeme hrát, na místě ani čase nijak nezáleží. Jedeme tam, kde nás fanoušci chtějí slyšet nebo kde nás pořadatelé chtějí mít, ať už je to jakkoli daleko. Jaké máte reakce na nové album, je posun i zde? Jinak řečeno, vyplácí se tvrdá práce? Z reakcí máme opravdu velkou radost. Samozřejmě nějaké připomínky se najdou vždy, ale to vlastně u každé kapely na světě. Nic zásadního, z čeho bychom se měli hroutit. Recenze na různých webech, rádiích, a hlavně od fanoušků jsou opravdu super a máme z nich obrovskou radost! http://www.crazydiamond.cz/storm_orchestra_get_better_recenze/3533http://www.crazydiamond.cz/storm_orchestra_get_better_recenze/3533nobody@nothing.com (Tomáš)Francie, alespoň pro mě, není synonymem pro kytarovou muziku. Samozřejmě je to blbost, v tak obrovské zemi musí taková scéna existovat, a to, že se málokomu podaří prosadit i za hranicemi, je možná škoda. Jedním z důkazů čilého života v této oblasti hudby je spousta živáků různých kytarových kapel právě z Paříže. Jedním z nich bylo třeba album „Hullabaloo“ z roku 2001 od MUSE. A právě MUSE jako jeden z hlavních zdrojů inspirace pro svojí muziku uvádí i alternativně rocková parta STORM ORCHESTRA z Paříže, která letos vydala druhé album „Get Better“. Maxime Goudard (zpěv, kytara) se s Adrienem Richardem (basa, klávesy) dali dohromady při studiu zvukového inženýrství. Na power trio je pak doplnil Loic Fouquet (bicí) a v této sestavě od roku 2019 začali budovat značku STORM ORCHESTRA. Stylově se usadili v hranicích moderního alternativního rocku, když inspiraci čerpali zejména z britské scény od kapel jako ARCTIC MONKEYS, MUSE, NOTHING BUT THIEVES nebo ROYAL BLOOD. Nebáli se spojit tvrdší, někdy téměř až metalové riffy, progresivně rockové vsuvky a přímočarou melodiku se syrovějším výrazivem a dravostí. Nebudu vám lhát, žádná revoluce se zde nekoná, ale je to poctivý moderní rock s přesahy do jiných stylů, kvalitně zahraný, dobře vyprodukovaný a celkem chytře kombinující inspirační zdroje s vlastní, specifickou nadstavbou. Rozhodně je to autentická rocková kapela, která si svojí pozici buduje poctivě a od píky. Přes několik singlů a EP, a zejména intenzivní koncertování, si vybudovala slušné jméno na nezávislé scéně. Já je objevil dva roky dozadu s jejich debutem „What A Time To Be Alive“, a můžu říct, že je to asi moje první instagramová kapela. Upoutávka na jejich debut na mě totiž na této platformě docela dlouho vyskakoval, a mně se ta kombinace riffů jak od MUSE a melodiky jak od ROYAL BLOOD fakt zamlouvala. A nebyl jsem zklamaný, materiál to byl velice energický, s lehce nostalgickým nádechem směrem k nultým letům. Nizozemské vydavatelství Mascot Records jim nabídlo smlouvu po velkém úspěchu jejich singlů na streamovacích platformách. Ano, takhle dnes funguje hudební business. Druhé album navazuje stylově na debut, ale snaží se ho ve všech směrech rozvíjet. A daří se mu to. Je větší, je melodičtější, je pestřejší, je tvrdší, je vyzrálejší. Album startuje masivním riffem song „Bright Soul“, který jasně prezentuje cestu, na kterou se kapela vydala. Velkolepost se potkává s melodikou, teatrálnost s dravostí. Singlovka „Drummer“ je jasný hit. Song plný dynamických změn je sice dramaturgicky relativně jednoduchý, ale funguje. Kapela nemá potřebu se pouštět do zbytečných experimentů, prostě využívá věci prověřené léty a prezentuje je v aktuálním zvuku. Intenzivní „Crush The Mirrors“ je už jednou nohou rozkročena až k měkčím formám metalcoru. Zajímavá je „Cut Loose, Somehow“, kterou pohání taneční beat bicích, zvukově je to ale spíš tvrdší indie rock s velkým stadionovým refrénem. Nezapomnělo se ani na baladu. S hostující Kanaďankou JJ Wild nám prezentují velkou rockovou baladu ve stylu devadesátek, kde se křehké klidné pasáže střídají s emotivními rockovými výbuchy. BRING ME THE HORIZON v období kolem alba „That´s The Spirit“ nám připomene „We Will Be The Last“ včetně typického hymnického nápěvu. Sekaný riff „Tear MySelf Down“ se opět lehce stáčí k metalcoreovým vodám. „This Game“ si naopak bere inspiraci u ROYAL BLOOD včetně zkreslené basy a funky rytmu. Archetyp moderního alternativního rocku představuje „Get Back In Time“. Intenzivní, dynamická skladba s dalším stadionovým refrénem. Závěr pak obstará industriální nářez „Trash The Room“, která je v podstatě jen instrumentální divočinou. Celé album je hodně natlakované, a to je možná zároveň i jeho slabina. Kdyby někdy pánové lehce ubrali z tempa a zkusili ty songy trochu rozehrát do košatějších struktur, určitě by to pro uši posluchače bylo zajímavější. Takhle to sice do nás sypou kvalitně, ale ve finále trochu monotónně. Snaha ukázat, že jsou poctivá, živá a moderní rocková kapela v nejlepším slova smyslu, je cítit z celé kolekce. Věřím ale, že v nich je ještě něco víc, že dokážou svůj výraz ještě více obohatit. Jinak ale těžko něco vyčítat. Zvuk je aktuální, z pozadí lehce podporovaný elektronikou, mix vyvážený, s kvalitním a jasným zvukem všech nástrojů. Dramaturgicky si s tím také vyhráli, jsou tam dynamické skoky v jednotlivých písních, vokální harmonie hezky vyplňují prostor, a zpěv je taky slušný. Sympatická je i jejich odvaha pořádně přitvrdit songy, nakročit si až někam do metalových teritorií, i když zároveň jasně deklarují, že jsou primárně rockovou kapelou. Tohle přesně jsem vždy měl rád i na MUSE. http://www.crazydiamond.cz/the_flower_kings_neal_morse_and_the_resonance_praha_palac_akropolis_13cervna2025_koncert_info/3539http://www.crazydiamond.cz/the_flower_kings_neal_morse_and_the_resonance_praha_palac_akropolis_13cervna2025_koncert_info/3539nobody@nothing.com (Info)Obscure koncerty: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/864Dále pak ticketmaster a goout: https://goout.net/.../the-flower-kings%2Bneal.../szibkrx/Dvojice progressive rockových formací The Flower Kings a Neal Morse & The Resonance vyráží na společné evropské turné, v rámci kterého představí svá nová alba.The Flower Kings je švédské progressive rockové uskupení, které vzniklo v roce v roce 1994 jako doprovodná kapela, se kterou chtěl frontman Roine Stolt odehrát turné k jeho třetí sólové desce, pojmenované právě The Flower King. Po skončení tohoto turné zůstali pohromadě a postupem času se stali jednou ze ikon švédské prog-rockové scény. S historií čítající 17 studiových desek a více než 30-letou kariérou se dá prohlásit, že jsou hybnou silou, která pomohla znovuzrození klasického progressive rocku v moderním kabátu.Na tour představí The Flower Kings svoje nové album "Love" které vychází 2. května a na kterém se objeví tři původní členové kapely společně se dvěma novými přírůstky. Společně vytvořili materiál, který v sobě snoubí esenci progresivního rocku z 60. a 70. let minulého století.Americký muzikant Neal Morse se svým projektem The Resonance zastupuje novou vlnu křesťanského progressive rocku a v rámci tour představí novou desku nazvanou No Hill For a Climber. Ta vznikala už od roku 2023. "Přemýšlel jsem, co budu dělat v roce 2024 a moje manželka navrhla, že bych měl vyzkoušet spolupráci s velice talentovanými mladými místními hudebníky, jako jsou Chris Riley, Andre Madatian a Philip Martin," vysvětluje okolnosti vzniku alba sám Neal Morse. Ten si brzy uvědomil, že hlavní výhodou tohoto složení kapely je pocit bezprostřednosti a novátorství.Deska "No Hill For a Climber" obsahuje dva dlouhé hudební eposy (28minutovou eponymní skladbu a o něco kratší "Eternity In Your Eyes", jejíž stopáž čítá 22 minut), které jsou doplněny třemi kratšími skladbami. Sám Morse přiznává, že právě kratší kusy jsou jeho oblíbené.Nechte se okouzlit unikátním spojením komplexních harmonií, dynamických změn a těžkých basových linek v pátek 13. června v pražském Paláci Akropolis!