http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/the_cult_praha_archa_23cervence2024_koncert/3237http://www.crazydiamond.cz/the_cult_praha_archa_23cervence2024_koncert/3237janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na svém třetím pražském koncertě potvrdili THE CULT, že jsouskutečným kultem anglo-americké scény osmdesátých a devadesátých let. Koncert v Arše měl totiž všechnopotřebné, co taková klubová show dlouholeté a svým výrazem nezaměnitelné kapelymůže nabízet. Skvělý zvuk, spousta energie, potřebné výrazové charisma a bezezbytku naplněná kapacita sálu, který oběma hlavním představitelům Ianu Astburymu a Billymu Duffymu doslova zobalz ruky. Už dlouho jsem nezažil koncert, na kterém bylo mezi diváky tolikmuzikantských person z tuzemské scény.  Co překvapilo v opravdu pozitivním smyslu, že zájem oTHE CULT, i přes velmi sporadické koncertování v našich zeměpisných šířkách, v Čecháchv žádném případě neklesá, právě naopak. Ráz koncertu běžícího v strhujícímtempu a bez zbytečného vykecávání určovala především zainteresovanost lehcevybuzeného zpěváka Iana Astbury, který mezi svými pěveckými party občasně poskakoval v tmavýchbrýlích a šátku jakoby se zrovna chystal do MMA klece, a samozřejmě také nosnákytara jeho věrného a spolehlivého parťáka Billyho Duffyho. Turné nazvané 8424 připomíná čtyřidekády existence tohoto mimořádného bandu, jehož starší díla kdysi dávno v osmdesátýchletech (a rovněž v první polovině devadesátých let) určovala směr mnohých rockovýchnásledovníků. Jestliže v současnosti kapela reprezentuje spíše rockovou ustálenost,pak v dávné minulosti šlo o emocemi nabitou a k vývoji nakloněnou jednotku,na jejíž každý krok se čekalo s předtuchou povzbudivé stylové evoluce.Dalo se předpokládat, že výroční štace přinese právě spousty letitého materiálua to se nakonec také potvrdilo, což rozhodně potěšilo mnohé. Prostorem znělomnoho skutečných klasik. Ta hodina a půl byla vlastně reprezentativním průřezemtakřka vším zásadním, co dvojice Astbury/Duffy za těch čtyřicet let dala světu. Jestliže to nejtvrdší charakterizovala mileniální pecka „Rise“vypuštěná zde hned zkraje vystoupení, pak určitou frajerskost měly logicky podpalcem „Wildflower“ a „Love Removal Machine“. Pokud na psychedelickou hippie notuv závoji post-punk temna cílily zde znamenitě vystřižené songy z úsvitu kariéry jako „Resurrection Joe“, „Phoenix“ a „Spiritwalker“, pak stadiónový ráznechyběl hardrockovým hymnám „Fire Woman“, „Sweet Soul Sister“ nebo charismatické gothic jízdě „Rain“. Došlo ina akustickou verzi „Edie (Ciao Baby)“, záchvěvy alternativy v podobě „Star“,robusní groovy rock z devadesátek „The Witch“ a připomínka aktuálníhomateriálu v podobě titulní věci z alba „Under The Midnight Sun“. Že jeneutěšený Astbury skutečným ďáblem, byť mu v závěrečné třetině vystoupenítrochu docházely pěvecké síly, doložila především píseň „Lucifer“. Připomínka toho, že ani novější tvorba této kapely nepůsobí vyžile. Finále pak obstaralynaprosté klasiky jako „Brother Wolf Sister Moon“ a „She Sells Sanctuary“, kterémimořádnost celého večera jen podtrhovaly. Jako velmi bizarní předskokan se představil švédský muzikantJonathan Hultén, u jehož jména jsem si dlouho říkal, že jej odněkud znám a pořád jsem nevěděl odkud. Nakonecmi došlo, že jde o dnes již bývalého kytaristu z TRIBULATION. Ten v kulisáchpomníků z pohřebních květin, oděn do extravagantní černé róbypřipomínající mocné kněžky z románu Duna a s bělostně přepudrovaným obličejem, budildojem umělce nejenže se neidentifikujícího s žádným z možných pohlavítohoto světa, ale i svým pohřebním psychedelickým folkem, se základy v hlasovýchhrátkách s ozvěnami a úspornou hrou na akustickou kytaru, působil jakobytost usídlená v jeskynním systému na planetě vzdálené miliony světelnýchlet od nás.http://www.crazydiamond.cz/the_dangerous_summer_gravity_recenze/3236http://www.crazydiamond.cz/the_dangerous_summer_gravity_recenze/3236nobody@nothing.com (Tomáš)Algoritmy doporučující kapely na YouTube nebo streamovacích platformách podle hesla „podobné tomu, co právě posloucháš“ jsou dvousečnou zbraní. Je tam tendence vytvářet bubliny, v kterých se sice člověk cítí fajn, ale zároveň je trochu „uvězněn“ před tím zbytkem hudebního světa, který si přitom taky zaslouží probádat. Tak či onak, některá doporučení potěší a vlastní objevitelská ješitnost je pak uspokojena, aspoň na pár dní. Tak jsem se dostal k THE DANGEROUS SUMMER, u kterých jsem pořád na začátku cesty. Znáte to určitě taky. U jednoho alba to neskončí, začnete jít proti proudu času, naposloucháváte postupně celou diskografii, hrabete se v minulosti, kdo, co, kde, kdy, s kým… A najednou je z jedné kapelky, jednoho fajn alba, po kterém jste si už zase konečně chtěli poslechnout něco starého ze své sbírky, na co nemáte čas, dalších 10 kapel z jejich diskografiemi a…  Ještě, že to mám to Bohnic necelých 20 minut v prázdninovém provozu.Takže THE DANGEROUS SUMMER. Aktuálně kvartet, původem z Marylandu, momentálně s domovskou adresou v Denveru, Colorado. První fáze existence kapely z let 2006-2014 je zatím pro mě neprobádanou půdou, ale postupně se tam propracuji. Ješitnost je hrozná vlastnost že? Obnovená sestava od roku 2017 pak vydala dalších několik alb, včetně sedmého zářezu s názvem „Gravity“, kterým si mě právě přes YT k sobě přitáhli. Prý začínali v oborech jako emo a pop punk, každopádně dnes hrají moderní alternativní rock amerického typu, míchaný se soft rockem, indie rockem a lehce poprášený emo rockem. Je to revoluční? Ani náhodou. Je to výjimečné? Ani náhodou. Je to „jen“ poctivé, upřímné, a příjemné. Doslova pohodové, letní, nenáročné rockové album. Trochu tam slyším KINGS OF LEON, trochu JIMMY EAT WORLD, v melodice dokonce i BLINK 182, samozřejmě v pomalejší variantě. A velké plus mají pánové i za cover art svých alb. Jedno krásnější než druhé, přitom všechny velice jednoduché, atmosférické, emotivní. Celým albem se jako neviditelná nit vine pohoda. Tohle si přesně chcete pustit na konci horkého dne, když slunce zapadá, a v klidu si otevřete studené pivko a jen rozjímáte. Ale zároveň hudbu vnímáte a užíváte si ji. Není to žádné bezduché elevator music.Hned úvodní „I Feel More Like Myself When I´m Losing It“ přináší všechno, co nám album ve svých 12 skladbách bude postupně prezentovat. Krásný cinkavý zvuk kytar, výrazný a v mixu hezky vytažený zvuk basy, hezké prostorové a hluboké bicí. Zpívající basák AJ Perdomo možná neoplývá velkým vokálním rozsahem, ale má příjemný a správně alternativní a procítěný chraplák. Výborná je produkce alba, která dává spravedlivě prostor všem nástrojům. Písničky stojí na výrazné melodice, která si sice zachovává svojí „nezávislou“ orientaci, ale nebojí se ani otevřeně, zejména v refrénech, lovit vyloženě v popových vodách. A protože nezapomínají ani na svoje emo kořeny, často jsou v pozadí doplněné i ukřičené, screamo harmonie. Ale jsou citlivě lehce potlačené, nejsou tím nosným motivem. V některých pasážích mi zpěv připomíná i skvělé THIRD EYE BLIND, jako třeba v „Pacific Ocean“. A práce s nostalgickou náladou zase australské THE TEMPER TRAP, jako třeba ve „Where Did All The Time Go?“. Vzpomínkou na první desetiletí milénia je pak relativně tvrdý riff ve skladbě „With My Pen“. Na podobné, tvrdší vlně se nese i následující „Wild One“. Jasné hitovky jsou pak „What´s An Our Really Worth“, nebo vážnější „Turning Love Into War“.Musím zmínit ještě skvělého bubeníka Christiana Zawackiho, kterého styl bych charakterizoval jako mix Travisa Barkera z BLINK 182 a Matta Camerona ze SOUNDGARDEN. Bicí má samozřejmě skvěle nazvučené, jasný a výrazný rytmičák, cinkavé činely, a tak akorát hluboké přechody. V některých skladbách lze zaslechnout i synťáky, ale jsou umně zakomponované jen jako podpora atmosféry. Album u mě s každým poslechem roste a pokaždé objevuji nové a nové chuťovky v rámci jednotlivých skladeb. Je to velice vyrovnaná kolekce, baví mě to jako celek, i když v poslední čtvrtině už nápady přece jen začínají lehce docházet. Pořád aspoň zůstává skvělý zvuk a pohoda.http://www.crazydiamond.cz/witherfall_sounds_of_the_forgotten_recenze/3235http://www.crazydiamond.cz/witherfall_sounds_of_the_forgotten_recenze/3235janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští WITHERFALL jsou dnesskutečně jedněmi z nejzajímavějších zjevů na poli melodickéhoheavy metalu, či spíše power metalu s prvky progresu, což dokazují i svoučtvrtou řadovou deskou „Sounds Of The Forgotten“, kterápotvrzuje pověst kapely coby zručných instrumentalistů, ale ivypravěčů temných ság. Zdráhám se však o kapele tvořenétřicátníky a čtyřicátníky mluvit jako o nové senzaci, přecijen v tomhle věku již nejde o žádné benjamínky. Američané nanovince zdařile kombinují dvě své stěžejní polohy a topower-metalové kvapíky úderného charakteru, opatřené patřičnouzdobností a melodikou, vrcholící až do vypjatých refrénů, apak mystikou prošpikované a velmi ponuré balady, které i přes svourozmáchlost zůstávají věrné pozvolným tempům a silnéatmosféře. V obou těchto odvětvích jsou WITHERFALL (již od svého debutu z roku 2017) silní, takžekdyž desku namíchají zhruba tak půl na půl, nemůže se stát, žeby neměla potřebné charisma, spád, zajímavost a tudíž že by fanoušek Hard N´Heavy nejásal. V čele kapely dlí pětačtyřicetiletýJoseph Michael, který je emotivním pěvcem, jehož teskné žalmyjakoby následovaly vokální mistrovství Geoffa Tatea. Pohrávaljsem si s myšlenkou, že pokud měl být v řadách SANCTUARY aNEVERMORE někým nahrazen zesnulý Warrel Dane, měl to být právě Michael,a to aniž bych tušil, že tomu v případě SANCTUARY skutečnětak mělo být. Michaelův hlas dokáže opanovat prostor a niterně sečlověka dotknout. Jde o všestranného zpěváka, kterému by mohlbýt vlastní i terén o něco tvrdší hudby, v rozmáchlýchmelodičtěji vedených skladbách pozvolnějšího tempa je však opravdu jako doma. A tak tvrdím, že tahle deska bez problému naplňujepřívlastek prvotřídní práce v rámci dané metalové škatulky. Veskladatelském procesu je Josephu Michaelovi nejvěrnějším parťákem kytaristaJake Dreyer, který má zřejmě největší zásluhu na mistrovskémsoundu a instrumentálním provedení díla. To zastává všechnypotřebné atributy kvality staré školy, avšak je mu rovněž vtisknut aktuální zvuk.Nahrávka vlastní jak hněvivé a navýrazných groovy riffech postavené kusy, což je případhned úvodní divoké „They Will Let You Down“, tedy výkřiku proti ignoranci a životní pohodlnosti, jež se chtě nechtě ve výsledku vždy vymstí, a rovněž asi nejtvrdší jízdy„Insidious“, tak ony zmíněné epicky rozmáchlé polo-balady, klestící si zde svůj prostor k slunci skrz temnotu a šerosvit. Tohleje případ třeba luxusního titulního kusu „Sounds Of The Forgotten“, jež je mocným a pateticky vedeným žalozpěvem. O nic hůře nedopadly ani další pozvolné věci jako „Where Do I Begin?“ nebo „When It All Falls Away“,ve kterých spatřuji až poutavé ovlivnění starou americkouškolou klasického power metalu z osmdesátých a devadesátýchlet. Tato atmosférická vyznání těch co věřili, nikoliv těch co k životním hodnotám přistupují netečně a se satanským úšklebkem, mají ohromnou sílu. WITHERFALL navíc svou trochu progrese přidávají do skladebprostřednictvím znamenité instrumentace a moderního zvuku, dojehož plnosti jim občasně pomohou dokonce klávesy, ale vesměs každásložka jejich výrazu slouží ve prospěch celkového dojmu a bezproblémovéposlouchatelnosti, a to i v závěrečné desetiminutové skladbě„What Have You Done?“, kterou zde považuji za asi to nejbezútěšnější, co materiál jinak nabídne. Pokud bych měl však určitjednoznačný vrchol čtvrtého alba této kapely a asi největší zde zaznamenanou vypalovačku, nešlo byneukázat na „Ceremony Of Fire“, což je parádní speed metalovájízda na vlně okázalé melodiky a skvělé instrumentace. Pokud bysi WITHERFALL i na dalších dílech udrželi obdobný potenciál,měli by rozhodně na to stát se velkou stálici tohoto žánrovéhoprostoru. Skvělá metalová deska zpoza Atlantiku a takové je třeba si hýčkat.http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_ctvrty_koncert/3234http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_ctvrty_koncert/3234nobody@nothing.com (Gazďa)Poslední nedělní den sliboval možná celkově vůbec nejsilnější a nejvyrovnanější sestavu celého letošního klání. Zejména tři poslední koncerty festivalu pak ukázaly sílu té melodičtější polohy metalu v jeho různých polohách.Tentokrát jsem dorazil už o něco dříve, vedro trochu polevilo na snesitelných 25 stupňů a já si hlavně nechtěl nechat ujít DELAIN, kteří k nám zavítali po pěti letech a vůbec poprvé s rumunskou zpěvačkou Dianou Leah. DELAIN nejsou IRON MAIDEN ani JUDAS PRIEST a předchozí vokalistka Charlotte Wessels není Bruce Dickinson ani Rob Halford, ale tváří nizozemské bandy byla tato krásná žena šestnáct let a rozloučit se s ní byl dosti radikální řez, pro řadu z nás byla synonymem kapely. Charlotte (uvidíme ji mimochodem sólo v listopadu v Praze coby support dánských progresivistů VOLA) byla oblíbená, má velké charisma, je sexy a všichni jsme si DELAIN spojovali hlavně s ní. Ať už byly důvody pro změnu jakékoliv, tak to kapele vyšlo. Diana sice nemá tak impozantní pódiovou prezentaci, ale dokáže show dobře táhnout svou energií i pěvecky, a ve Vizovicích jsme se tak ocitli tváří v tvář kapele v nejlepší formě. DELAIN patří v symfonickém žánru k těm výraznějším zástupcům. Pod vedením bývalého klávesáka WITHIN TEMPTATION Martijna Westerholta tvoří poměrně silné písně, které mají nejen chytlavé refrény, ale i hutný spodek. V kombinaci s koncertním nasazením všech zúčastněných to fungovalo dobře.Následovali Němci RAGE, kteří se představili ve speciálním setu se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů. Myslím, že tohle je přesně ta cesta, kterou by se mohl MOR vydávat i nadále. Speciální set a spojení lokálních patriotů s metalisty, kteří si chtějí vyzkoušet hraní se symfoniky. Výsledkem bývá vystoupení, které – snad – baví obě strany a kterému jsou i zahraniční muzikanti ochotni při přípravě obětovat nějaký ten čas navíc. Nejsme samozřejmě WACKEN a nevidím do zákulisí vyjednávání, ale možná by se dalo k podobným počinům přimět i nějaké hvězdy vyšší svítivosti. Nějaká ta exkluzivní vystoupení by mohl být marketingový tah, který může přitáhnout publikum třeba i na nekulatý jednadvacátý ročník za dvanáct měsíců, na který se už začínám těšit…Trojlístek závěrečných koncertů přinesl velkou sílu a začal něčím skutečně speciálním. Prvním vystoupením formace KK´S PRIEST v České republice. Kdyby nebyl tenhle dvacátý ročník tak kvalitně obsazený, tak mohli být klidně headlinery, tak dobré tohle vystoupení bylo a tak nadšená byla odezva publika. Všichni chtěli prostě vidět K. K. Downinga, Rippera Owense a jejich show. Někdejší téměř půlka JUDAS PRIEST přivezla nejen pecky ze svých dvou desek, ale samozřejmě také staré fláky Jidášů. „Sermons of the Sinner“, „One More Shot at Glory“, „Hellfire Thunderbolt“ jsou pro mě možná lepší věci, než skládají i dnešní Judasové (mám jejich poslední desky rád) a mezi staršími hitovkami nevypadaly jako chudé příbuzné ani podle reakcí publika. Něco („Victim of Changes“, „Breaking the Law“, „Green Manalishi“) se překrývalo se dva dny starým koncertem Halforda a spol., ale my fanouškové devadesátek jsme se dočkali i „Night Crawler“, „Hell Patrol“ nebo „Burn in Hell“. Pobavilo mě, že kostra koncertu byla podobná jako moje první setkání s Jidáši, kdy s Ripperem vystoupili v roce 1998 v Malé sportovní hale v Praze. Ad Ripper – asi nejlepší showman festivalu. Grimasy, mimika, fórky, ale zároveň nadhled a nepodbízení se publiku. Sympatické také bylo, že se KK poctivě střídal v sólech s druhým kytaristou A. J. Millsem. Není to rozhodně one-man-band. Síla, energie, nasazení. Jeden z top koncertů festivalu.A když jsem si myslel, že to nemůže být lepší, tak to nejlepší zas přišlo, jen jinak. Na AMARANTHE – kteří se mimochodem na fesťák dostali na poslední chvíli jen jako náhradníci – prostory pod pódiem ještě víc zhoustly. A pak začal disco-metal té nejvyšší úrovně. I když jsem se přímočaře bavil a skákal jako hopík, tak jsem musel přemýšlet, proč mě tahle forma disco-metalu neuvěřitelně baví, zatímco ELECTRIC CALLBOY otravují. Hlavní důvody jsou asi dva. Jednak jsou AMARANTHE lepší skladatelé a jejich skladby velmi chytlavé, jednak to berou vážně, opravdu se snaží stvořit to nejlepší, co je v rámci žánru možné a nejde jen o sofistikovanější verze MAXIM TURBULENC. Stoprocentní profesionalita, stoprocentní výkon a také stoprocentní nadšení publika. Ve Vizovicích jsme zažili kapelu na vrcholu sil, kdy byly nové věci z posledních let přijímány se stejným nadšením jako „klasiky“ z ročníků dřívějších. Z osmnácti skladeb setu tvořily skladby z posledních dvou desek více než polovinu. Opět výborný koncert.To stejné mohu napsat oběma rukama i v případě hlavních hvězd večera a úplně poslední produkce jubilejního ročníku. ACCEPT jsou i dnes kapelou ve špičkové formě, k čemuž přispívá i to, že Němci pravidelně vydávají velmi dobré desky s hitovkami, kterými osvěžují živé sety, aby to bavilo jak muzikanty, tak nadšence v podhradí. Opět – ze šestnáctipísňového setu byla plná polovina z „nových“ desek zpívaných Markem Tornillem, kde i dnes riffmaster Wolf Hoffmann plodí stále a stále nové nápady, které skvěle fungují nejen ve studiu, ale i naživo. Ne, to není kapela, která žije ze svého odkazu… Překvapivě bylo trochu vlažnější zpočátku publikum, i když se to tu tričkama skupiny jen hemžilo. Vysvětlením asi bylo to, že se přeci jen věkový průměr pod pódiem o nějakých patnáct dvacet let zvýšil a starší generace není zvyklá vydávat tolik energie, a tak se do koncertu zapojovat jako mladší ročníky. Postupně se ale lidé rozehřáli a ve finále, které bylo opět mixem nových kousků s klasikami, už přinejmenším vepředu pařili takřka všichni. Ale že vůbec největší ohlas vzbudí závěrečný cover „I’m Rebel“, to mě překvapilo. Skvělý závěr skvělého ročníku festivalu. http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_treti_koncert/3233http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_treti_koncert/3233nobody@nothing.com (Gazďa)Třetí den bývá na lyžácích itáborech považován za kritický, kdy je potřeba trochu vícregenerovat a odpočívat. Nevím, jestli to tak berou i na Mastersof Rock, ale právě sobota tu pro mě bývá pravidelně tím dnem,kdy hrají ty nejméně zajímavé kapely. I letos tak víc relaxuju,odpoledne věnuju návštěvě příbuzných a poté v televizisleduju vítězství Báry Krejčíkové ve finále Wimbledonu. Naodstavné parkoviště u slepičárny pár set metrů od areálu takdorazím až někdy před sedmou a pak se za o něco příjemnějšíhopočasí (rozumějte – méně teplého) než včera usazuju předpódiem, abych zhlédnul kapelu, o kterém nevím na začátku jejíhosetu vůbec nic. Švédové DYNAZTY jsou jakýmsi mixemsynťákového powermetalu ve stylu BEAST IN BLACK s modernímhard rockem alla SHAKRA, z čehož mi je o něco bližší tadruhá poloha. Mají za sebou už osm alb a na Masters of Rock jsoupodle svých slov poprvé. S vizáží osmdesátkových BON JOVI působí vizuálně i hudebně na svůj třicátnický věk trochuold school, ale pěkně to odsýpá, občas se objevují zábleskyzapamatovatelných melodií a publikum reaguje vstřícně. Inu, jsmepřeci na power-metalovém festivalu, že? Poslední věta přestává platitúderem prvních tónů následujícího uskupení, kterým jeCAVALERA CONSPIRACY alias bratři Max a Igor Cavalerovi, doplněnínaživo o syna prvního z nich Igora Amadeuse Cavaleru na basu aTravise Stonea na sólovou kytaru. Na post-covidových Mástrech majívěci spojené se SEPULTUROU své pravidelné okénko. Před dvěmalety tu byla současná inkarnace této kapely, loni SOULFLY (ti sempro pořádek zavítali i na posledním předcovidovém ročníkuv roce 2019) a letos tedy poprvé i Max a Igor spolu. Loňsképůlnoční vystoupení SOULFLY bylo doslova elektrárnou energie, nakterou se podařilo napojit i cca 10 000+ové publiku, kdy opůlnoci ve Vizovicích skákalo vše, co nohy mělo. Toho letošníkonspirační show nedosáhla, podle mě zejména kvůli dramaturgiisetlistu. Přehrávali se tu takřka exkluzivně věci z prvníchdvou alb SEPULTURY, tedy „Morbid Visions“ (1986) a„Schizophrenia“ (1987), které bráchové v remaku nahráli. Nejsou to špatné písně a třeba „MorbidVisions“, „Mayhem“ nebo „To the Wall“ mají pěkné riffy,ale celkově jsou tyhle desky sice plné divokého thrashe, alenedosahují různorodosti a zajímavosti vrcholných počinůSEPULTURY. Což se potvrdilo, když v přídavku spustili„Refuse/Resist“ a „Territory“ a celé to (alespoň za mě)dostalo úplně jiné grády. Energie bylo samozřejmě dost běhemcelého setu, o to se charismatičtí cavalerovci postarali a mosh-pitse postupně zvětšoval, až dosáhl obludných rozměrů možnátřetiny prostoru pod pódiem. „Teď po vás chci, abyste udělalinejvětší Wall of Death v historii Masters of Rock,“zahalasil Max na konec a publikum jeho rozkaz okamžitě vyplnilo.Působivé…Mezi tímto a následujícímvystoupením asi nemohlo být většího kontrastu, možná kdyby naplac přišli nějací folkaři a spustili akusticky Dajánu… Podivokém thrash/deathu a největší Wall of Death v dějináchMOR se pódium přestavělo do podoby jakési brány do pohádkovéhosvěta, kde se prohánějí duchové, strašáci, do světa nočního,nad kterým svítí měsíc a kde je osamělost a smutek spíšpravidlem než výjimkou. Vstoupili jsme do říše metalové operyAVANTASIA pod taktovkou německého vokalisty a multiinstrumentalistyTobiase Sammeta. Já osobně mám řadu věcí od AVANTASIE hodněrád, mnoho z nich docela a u dalších je na mě prostě tohobombastu, patosu a power-metalových klišé (zejména v mužskýchhlasech) příliš. Tam kde se ale bombast stává na deskáchslabinou, tam to naživo nevadí, naopak je to spíš plus. AVANTASIAje strhující a vizuálně překrásnou show, kde se na pódiuneustále něco děje a vy nemáte ani chvilku čas vydechnout. Mojeprvní živé setkání se Sammetovým hudebním divadlem nemohlodopadnout lépe, přestože ze šestnácti kusů zahráli jen čtyři,které se mi i na deskách doopravdy hodně líbí („Let the StormDescend Upon You“, „Mystery of a Blood Red Rose“, „The Story Ain´t Over“, „Kill the Pain Away“). Jako obvykle siTobias přivezl silné pomocníky. O vokální party se spolu s nímstarali Ronnie Atkins (PRETTY MAIDS), Bob Catley (MAGNUM) Geoff Tate(ex-QUEENSRŸCHE) a sólisty, kteří zároveň tvořili tříhlavýdoprovodný sbor, byli Adrienne Cowan (SEVEN SPIRES), ChiaraTricarico (MOONLIGHT HAZE) a Herbie Langhans (FIREWIND). Zvědav jsembyl zejména na Boba Catleyho, které naživo s jeho domovskoubandou už asi nikdy neuvidíme, ale také na Adrienne Cowan z velmizajímavých symfoniků SEVEN SPIRES, která vládne značnýmrozsahem a také kvalitním growlem, se kterým se vytasila i veVizovicích, ačkoliv v původním aranžmá příslušné písnětakto drsný vokální part nenajdeme. Dobrý dojem ale udělali ivšichni ostatní, zejména Ronnie Atkins a mě dosud neznámýHerbie Langhans. A kapelmajstr Sammet taky nejen skvěle zpíval, alei bavil, komunikoval s publikem a celkově se ukázal jakovýborný showman. Jeden z koncertů festivalu, který navícneodflákli ani časově, když nám věnovali celou hodinu padesát,nejvíc ze všech.Nejsem až zas takový noční pták,ale letos jsem ve Vizovicích chtěl prostě vidět všechny třikapely začínající v jednu po půlnoci. A stejně jakov předchozích případech, i v sobotu zůstalo na nočníshow několik tisícovek dalších lidí. Tentokrát den uzavíralanorská SIRENIA, což je čistokrevný pop-metal s gotickýmnátěrem a opět věc jako dělaná pro vystoupení v taktopozdní hodinu. Naservírovali nám během hodiny a čtvrt dvanáctkusů na dobrou noc, ale kvality čtvrtečních MOONSPELL to anitentokrát nedosahovalo. Kdo se nejvíc snažil, byla francouzskázpěvačka Emanuelle Zoldan a celkem i tourující kytarista NilsCourbaron. Bubeník nebyl vidět, basistu mají bůhvíproč jen zesamplu (možná aby ušetřili) a kapelník a jediný skladatelMortel Veland to měl celé na salámu a vystoupení víceméněodzíval. Publikum se snažilo, vznikl i menší mosh-pit, ale celkověse jelo sice příjemně, ale maximálně tak na trojku.  http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_vzdy_prekrocit_svuj_vlastni_stin_rozhovor/3229http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_vzdy_prekrocit_svuj_vlastni_stin_rozhovor/3229hackl@volny.cz (Pekárek)Alesh AD se do toho skutečně opřel, třetí rok – třetí album, čtvrtý rok – čtvrté album. Evidentně se přitom nejedná o nějaké vymetání šuplíků, ale o kreativní vzepjetí, které se ve stejné intenzitě přenáší i do sféry nahrávání. Schopnost dát svým vizím jednotný, výsostně metalový, zároveň však hudebně pestrý výraz si u Aleshe cením nejvíc. S „Cultus Inferi“ přišlo navíc zpomalení a více tíživé temnoty. S „Nocturne“ nejspíš dorazí smrt. Čekání nebude zas tak dlouhé a lze si ho zpříjemnit přečtením níže uvedených řádků...Pod hlavičkou RAVENOIR jsi v krátkém čase natočil tři kvalitní alba a další chystáš. Ta dosavadní mají něco společného, ale v některých aspektech se i liší. Když pohlédneš zpátky, vidíš něco jako naplnění původního plánu, nebo evoluci, jež bude zavržena na čtvrté desce? A můžeš už případně prozradit jak?Všechna alba RAVENOIR vždy vznikala z čistého přetlaku mé hudební kreativity a zároveň ve zcela plynulé návaznosti během čtyř let. Vše se událo spontánně a v podstatě bez ohledu na jakékoliv původní plány, které jsem na počátku s RAVENOIR zamýšlel. Každý rok se mi podařilo realizovat nové album především proto, že RAVENOIR není a nebude standardním modelem kapely, která by trávila spousty hodin týdně po zkušebnách nebo pravidelně koncertovala. Svůj čas tak mohu koncentrovat na tvorbu nových skladeb a následné studiové práce. Vše se děje podle toho, jak zrovna mám náladu tvořit. Všechna alba jsou pro mě specifickým otiskem období, ve kterém vznikala, a přesto, že se v některých aspektech liší, tak mezi nimi jiskří jistá spojitost. Snažím se, aby následující titul byl něčím odlišný od svého předchůdce, zároveň si ale zachovávám svůj skladatelský rukopis. Ten se stal pro tvorbu RAVENOIR charakteristickým znakem. A odpovím ti na tvou otázku, ano, evoluce bude završena na následujícím čtvrtém řadovém albu, nesoucím název „Nocturne“. To bylo definitivně dokončeno počátkem letních horkých dnů v bzeneckém nahrávacím studiu Shaark. Tvůrčí proces včetně nahrávání mi vyplnil časové rozmezí zhruba šesti měsíců. Chystaný počin bude obsahovat deset potemnělých, emocemi nasáklých skladeb ve velmi pomalých funerálních tempech, která už jsem částečně nastínil na předchozím albu „Cultus Inferi“. Opus „Nocturne“ je po stránce lyrické i hudební velice hluboké a smutné. Tohle Libreto smrti bude vydáno prostřednictvím slovenského hudebního vydavatelství Gothoom Productions, v podvečer svátku Památky zesnulých 2. listopadu 2024.„Cultus Inferi“, které jsem recenzoval naposled, je ve mně zažrané stále hluboko, a když jsem se k němu teď vrátil, pořád čumím. Přes nepopiratelnou kvalitu předchůdců si myslím, že právě na něm ses ponořil do temných poloh zatím nejhlouběji. Cítíš to podobně? Nebo jsem jen podlehl krásným melodiím, mohutnějšímu aranžmá a snad ještě více naléhavým vokálům...? A také jakoby si zde vše ještě více sedlo. Nedostal ses tedy před tvorbou a nahráváním nového materiálu tak trochu pod tlak?Nikdy tomu nebylo tak, že bych komponoval nebo psal texty pod tlakem, ba právě naopak. Proces tvůrčí i nahrávací je pro mě podstatou, terapií, velkým dobrodružstvím, cestou i cílem zároveň, a to si vždy naplno užívám. Je to pro mě mnohem větším naplněním, než by mi poskytovalo koncertování. Jsem si dobře vědom toho, že tvorba RAVENOIR je od počátku pro určité spektrum metalových stoupenců na první poslech těžce stravitelná. Všem se zkrátka nemůže líbit všechno. To je pochopitelné. Tvorba RAVENOIR má své přívržence po celém světě a za to jsem nesmírně rád. Recenze ani názory fanoušků však pro mě nikdy nebyly rozhodujícími aspekty, které by jakkoliv ovlivnily směr pro další tvorbu. Upřímně, je mi to lhostejné. Vždy tvořím muziku tak, jak cítím. V hudbě odjakživa ctím experiment a snažím se vždy překročit svůj vlastní stín. Každé další album je pro mne výzvou.Co se týče onoho ponoru, pomohlo ti, že jsi v posledních pěti letech v podstatě nevypadl z kreativního procesu? Jak snadno vůbec přepínáš mezi tvorbou a životem všedního dne?Psaní muziky a textů je více jak tři dekády neodmyslitelnou součástí mého života. V kreativním procesu jsem takřka nepřetržitě. Žiju v podstatě životy dva. První je ten ve světě reálném a druhý v tom svém vnitřním – hudebním, kam se velmi rád a často uzavírám. Přepnout se z jednoho do druhého mi až tolik potíže nečiní. Pravdou však je, že častěji a častěji unikám do toho světa tvůrčího, ve kterém se cítím nejlépe.Souhlasíš s tím, že provedení nějaké podstatnější změny na „Cultus Inferi“ by znamenalo zbořit celou stavbu?Jsem zastánce názoru, že na již vydané nahrávce bych nikdy nic nechtěl měnit. Za vším, co jsem kdy nahrál, si také pevně stojím. Nabízí se otázka, jak velké a podstatné změny by to byly? Pokud by šlo například o aranžování symfonického tělesa v plném obsazení do nahrávky, tak to by bylo rozhodně ku prospěchu věci. Přiznávám, že po celém procesu komponování a následného zdlouhavého nahrávání, své díla opravdu nevyhledávám a vracím se k nim jen velmi zřídka.Ještě mě v této souvislosti napadlo, jestli si někdy poslechneš nějaké klasické requiem či oratorium (a event. jaké), protože právě něčemu takovému si dal pekelně metalovou formu....Někdy ano, tu a tam si poslechnu něco z děl vážné muziky od L. V. Beethovena, J. S. Bacha, J. Strausse nebo P. I. Čajkovského. Až na několik málo výjimek, které bych napočítal na prstech jedné ruky, mě metalová muzika už několik let nějak výrazně neoslovuje. Moc rád poslouchám temná, ambientní, minimalistická a zvukomalebná díla, například NINE INCH NAILS, alba „Ghosts I – VI“. Díla tohoto ražení mě čistí.Potrpíš si na prémiové hudebníky. Na koho se můžeme těšit na novince? Jinak řečeno, udály se po „Cultus Inferi“ v RAVENOIR nějaké personální změny?Došlo k jedné zásadní obměně, a to na postu bubeníka, kdy Zbyňka Husu nahradil můj dlouholetý kamarád Jakub Vašica, se kterým nás pojí naše rodné město Studénka v Moravskoslezském kraji. Několik let oba žijeme v jihomoravské metropoli, a právě díky tomu se naše cesty opět setkaly. Jakub je “nemetalový“ bubeník, což mi právě v souvislosti s novým materiálem RAVENOIR zcela vyhovovalo. Rytmika alba je tentokrát mnohem více procítěnější. Další tváře jsou již známé a jsou jimi moji věrní souputníci, baskytarista Igor Hubík a Jiří Háb, který se opět postaral o kytarová sóla. Na novince „Nocturne“ se objeví ve dvou skladbách hlas hostující Andrey Baslové.Pár opravdu hezkých chvilek má na „Cultus Inferi“ na svědomí právě talentovaný kytarista Jiří Háb. Uvažoval si s ohledem na celkové vyznění alba od začátku o někom, komu nečiní potíže neoklasický shredding?Jak už jsem někde zmínil v některém z dřívějších rozhovorů, kytaristu Jirku Hába považuji neoddiskutovatelně za jednoho z nejlepších sólových kytaristů na české hudební scéně. Je velmi talentovaný a jeho stavba sól je postavena na emocích a v neposlední řadě na atmosféře skladby. To je pro mě prioritní. Nebaví mě takové ty rádoby kytarová sóla, bez talentu vydřené kytarové onanie bez duše. Ty jsou vždy jen jakousi prázdnou výplní, úplně k ničemu.Jak ses s ním spojil? Vypíchl bys nám s odstupem nějaké své hodně oblíbené?S Jiřím jsme dříve společně několik let působili v kapele ROOT. Já už tehdy při jeho účasti na konkurzu na kytarový post u ROOT věděl, že jeho kvality v jeho letech jsou neobyčejně ojedinělé a nespletl jsem se v něm. Líbí se mi všechna jeho sóla, protože je hraje srdcem, jsou smysluplná a jsou ozdobou skladeb.Pokud jsem dobře poslouchal, znovu jsi skvěle zasóloval i ty. Jak je pro tebe osoba druhého sólového kytaristy důležitá? Ulehčuje ti, zpestřuje výraz apod.?Já se zase až natolik za sólového kytaristu nepovažuji. Pokud vycítím, že bych mohl skladbu něčím zpestřit, tak to prostě nahraji a nijak zvlášť nad tím nepřemýšlím. Finální podobu skladeb slyším v hlavě dříve, než je nahrávka definitivně dokončena, což je mojí velkou výsadou.Zaujal tě někdo z mladších brněnských metalových hudebníků – kytaristů? A mám spíš na mysli kytaristy-tvůrce.Je mi líto, ale nevím o nikom takovém.Společně s Blackoshem každopádně patříš ke dvěma nestorům brněnské kytarové scény sázejícím na hutný a adekvátně temný metalový riff. Nelákala by tě zase nějaká kooperace s někým takovým jako on, nebo budeš už vždy dávat přednost produkci a režii svých děl a spoluhráčů?Se vší úctou k Blackiemu, který byl v mých hudebních začátcích velký vzor, tak si myslím, že by naše spolupráce v současné době byla víceméně kontraproduktivní. Každý z nás je za těch třicet let v hudebním cítění zcela někde jinde a vnímáme to oba každý jinak a po svém. Váže nás dlouholeté přátelství a cítíme k sobě vzájemně respekt. Tak je to v pořádku. Do budoucna se budu věnovat jen svému studiovému projektu RAVENOIR s minimální účastí hostů.Poskytuje ti někdo během nahrávání zpětnou vazbu, které si ceníš?Má milovaná manželka Miriam. Ta je vždy první, která slyší hudební vize z mé hudební kuchyně. Samozřejmě, cením si jejích názorů.Představ si, že máš neomezené možnosti, můžeš prozradit, s kým (včetně producenta) a kde bys rád nahrával?Jsem realista, a proto se podobnými “kdyby“ nezabývám. Byl bych velice poctěn spolupráci s maestro King Diamondem nebo Trent Reznorem, ale stojím pevně nohama na zemi.Vrátím-li se ještě k těm riffům, zrovna poslouchám „Excommunication“ z minulého alba a užívám si nádherný riff v pomalejší pasáži pod refrénem. Jak dlouho takové riffy hledáš a ladíš jejich zvuk? Potřebuješ k tomu nějaké speciální podmínky?Tyto tzv. synth. kytary jsou pro mou tvorbu již několik let jistým charakteristickým rysem. Proces komponování těchto atmosféricky zvukových temno clon je pro mě vždy absolutním uvolněním emocí. Pro mé hudební vyjádření jsou tyto kytarové plochy nezbytným specifikem.V minulém rozhovoru jsme se bavili o zvuku. Zvuk RAVENOIR se stabilizoval a je poměrně specifický v tom, že nechceš posluchačům utrhnout hlavu, ale sázíš spíš na středy a výšky, přičemž hutnosti a tlaku dociluješ hlavně vrstvením a přesvědčivou blasfemií ve vokálech. Podobný sound mi jako posluchači dost vyhovuje. Čím učaroval v době extrémní zvukové tvrdosti tobě?Zvuková stránka RAVENOIR je vždy taková, jak chci, aby byla. Uznávám, že v tomto ohledu jsem dost konzervativní staromilec, kterému vyhovuje zvuk osmdesátých a devadesátých let. Je přirozenější a pro můj poslech příjemnější.Existuje momentálně nějaký jiný žánr, který tě láká, případně nějaká jiná hudební výzva, než natočit dokonalé album RAVENOIR?Určitě. Jistá vize pro některé z budoucích alb RAVENOIR se mi již v hlavě promítá, ale odhalovat ji nebudu, je příliš brzy.Někde jsem také četl, že si dáš po čtvrtém albu RAVENOIR pauzu? Zůstaneš s hudbou ve spojení?Ano, je to pravda. Po vydání alba „Nocturne“ mám v plánu na nějaký čas se odmlčet z hudební scény. S muzicírováním zůstanu ve spojení velmi sporadickým komponováním. Také bych rád pokračoval v psaní své autobiografické knihy s pracovním názvem „Zpověď solitéra“.Nemáš nějaké zprávy o ROOT, na Metallum je pořád status „unknown“. Nediskutovali jste někdy o pokračování s BigBossem jako nehrajícím či čestným kapitánem...?To opravdu netuším, na tuto otázku ti tedy nemohu odpovědět. Tohle téma je pro mne již nějaký čas uzavřené. Pokud by na něco mělo dojít, tak BigBoss by byl rozhodně ten první, kdo by tuto informaci rozvířil.„Cultus“ totiž ke kytarově-symfonizující a zároveň velmi temné etapě ROOT („The Book“ a „Black Seal“) citelně odkazuje a zároveň ji rozvíjí. Souhlasíš? Tedy nevím, zda podobné věci slyšíš rád, ale v podstatě vše míním jako velký kompliment. Jako kdyby ses vydal vlastní cestou a vrátil se posílen, plný sebevědomí a energie. Myslím, že nové album napoví ještě více...Na pátém řadovém albu „The Book“ kapely ROOT jsem se tehdy podílel jako kytarista i jako autor několika skladeb a kytarových aranží BigBossových skladeb. V mém případě je to přirozený hudební vývoj, ten vždy nastíní směr na tu dlouhou cestu neznámo kam.http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_druhy_koncert/3231http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_druhy_koncert/3231nobody@nothing.com (Gazďa)Druhý den Masters of Rock věštil bouřkovou atmosféru, která mohla ohrozit vystoupenívůbec největší hvězdy jubilejního ročníku JUDAS PRIEST.Nakonec všechno dopadlo dobře (hůř na tom byla slovenská Pohoda,která zažila pád stanu, zranění diváků a konec festivalu). Bylto také den, na kterém vystupovali moje dvě největší srdcovkyletošního klání – a zatímco Jidáši koncert odjeli jakoobvykle na jedničku, ze SOILWORK jsem byl rozpačitý.Do areálu vcházím těsně předčtvrtou za posledních tónů DIE HAPPY, kteří tu slaví 30.výročí. Z jejich vystoupení jsem ale neviděl nic, a ještěnež se dosunu k pódiu, tak dostávám pořádnou náložvizovického vedra a po čtvrthodinové procházce od parkovištějsem zpocený jako Rafael Nadal. Nechci ale promeškat set kanadskýchspeed/powermetalistů UNLEASH THE ARCHERS, frontovaných skvělou auhrančivou zpěvačkou Brittney Slayes s výborným ječákem,kteří se k nám vrací po sedmi letech. A hned jak naběhnouna plac, tak sám sebe překvapím. Minulý týden jsem poslouchaljeden rozhovor s Brittney na YouTube a mluvila v něm ospoustě hejtů, které dostávají jen za to, že jejich nové albumse odehrává ve světě, kterému vládne AI. Velice milá asympatická normální ženská. Tahle kapela jsou běžně pracujícílidé jako my a hudbu mají jako svůj koníček ve volném čase amě to, že tyhle sympatické týpky najednou vidím, úplnědostalo. Plačlivka nejsem, ale normálně se mi začaly koulet z očíslzy a já tam tak stál, potil se, koukal na super metal a prostě utoho bulel. Slzy se mi mísily s potem a já už nevěděl, coje co. Síla, která byla méně spojená se samotným vystoupením avíce s mým celkovým rozpoložením. Většina skladeb, co donás našili, byly přitom speedové vypalovačky, ale mojífavoritkou byla nakonec i naživo střednětempová „Green andGlass“ z novinky s krásnou melodií. Na pódiu seUNLEASH THE ARCHERS ukázali jako stejní sympaťáci jakov rozhovorech.Vedro, vedro, vedro. Člověk ve 30+stupních vzduchu a 50+ vizovického betonu nemá šanci myslettakřka na nic jiného. Po vystoupení Kanaďanů se jdu projít aoceňuju hasičský vůz, který nás tu kropí a dostává měalespoň trochu zpátky do provozní teploty. Další na pořadu dneje německá královna tradičního heavy metalu DORO. První „IRule the Ruins“ (asi moje vůbec nejoblíbenějšídorovka/warlockovka) je doprovázena nadšením a velkou participacípublika, které se oproti UNLEASH THE ARCHERS přibližnězdvojnásobilo. Je vidět, že lidé u nás mají paní Peschovourádi. Spolehlivý set old school metalu, kam dobře zapadly i třikvalitní a chytlavé novinky „Time for Justice“, „Children ofthe Dawn“ a „Fire in the Sky“. Postupně ale bohužel v publikupočáteční nadšení vymizí a převládne únava z vedra, atak koncert ztrácí grády a pokusy od principálky vybudit v nástrochu zpěvu spíš ztroskotávají. O hodinu později by to myslímbylo o dost lepší…Typické německé estrádní okénkofestivalů Pragokoncertu tentokrát vyplňují disko-metalcorařiELECTRIC CALLBOY a já vím, že přichází čas na to obejít sitrochu Jelínka a něco zakousnout. Vracím se někdy v poloviněvystoupení a ze vzdálenější části areálu to celé sleduju.Veselé barvičky, smajlíky, srdíčka, paruky, divnébrejle, ale nic, co by ve mně zanechalo nějaký trvalý dojem.Kluci smysl pro melodii mají a je to skutečně obří show (Jidášiprominou, ale asi největší toho dne), kde to na podiu bouchá jakza vojenské přehlídky – světlice, ohňostroje, tisíce konfet.Včetně dění na obrazovkách vizuálně propracované vystoupení,ale já na tohle pitvoření a srandičkování nejsem, prostě měto neba. Každopádně lidi jsou nadšení a skáčou jako popcorn,někteří z fandů se dokonce převlékli do podobnýchkostýmů ve stylu osmdesátkové posilovny, kterými se prezentujekapela. Ok, trochu infantilního diska, proč ne… Přede mnou někdomává obřím nafukovacím penisem a já se radši pomalu prodírámna Meet and Greet Stage, kde má být podpisovka SOILWORK. Švédi jiale bohužel zrušili.Poté nás už čekala hlavní hvězdadne i celého festivalu. Podruhé ve třech letech do Vizoviczavítali JUDAS PRIEST, legendy, které ale vůbec nežijí jen zesvé minulosti, a naopak stále vydávají kvalitní desky, kteréjejich odkaz aktualizují a sunou ho kupředu. Jeden zájezd užk nám letos během turné k nejnovějšímu elpíčku „TheInvincible Shield“ absolvovali, a i vizovická zastávka se taknesla dramaturgií setu logicky v podobném duchu jako jarníshow v O2 aréně. Jidáši ale na rozdíl například od Ajronůset upravují i během probíhajícího turné, a tak jsme seněkterých věcí z Prahy ve Vizovicích nedočkali, a naopaknám navíc naservírovali třeba „Riding On The Wind“, „Devil´sChild“ nebo „Sinner“. A bylo to opět fakt, fakt dobré.Vystoupení na Mástrech jsem si dokonce užil z několikadůvodů víc. Jednak mají podle mě prostě koncerty pod širýmnebem obecně lepší atmosféru, jednak jsem tu na rozdíl od O2arény pronikl až pod pódium, ale především nám počasí dodalotu nejlepší kulisu, jakou si může metalový koncert vůbec přát… Hned od prvních tónů se z oblohy spustil vodopád a valilo seto na nás jak z protržené přehrady, což vystoupení dodalodalší rozměr navíc. Fanoušci pod pódiem šíleli a trsali jakojeblí a muzikanti, kteří si občas také odskočili osprchovat se,zas ocenili, že se tu kvůli nim fakticky koupe 20 000 lidí.Jako velký sympaťák se ukázal druhý kytarista Andy Sneap, kterýse chodil cachtat do deště asi nejčastěji. Sneap, ač není členskupiny, se vůbec za těch pár let naživo posunul v rovnocennéhočlena ansámblu. Rozhodně se „odhillovatěl“ a dnes se pohybujepo celém pódiu, dělá grimasy a snaží se bavit lidi. Většinusól sice stále obstarává Richie Faulkner, ale Sneap už rozhodněnení jen figurínou do počtu. Každopádně po sedmém Sinnerovi užbylo deště na pořadatele moc, a jelikož radary hlásily, že senás bouře chystá udeřit plnou silou i elektricky, bylo vystoupenípřerušeno, aby se v zákulisí celá situace vyhodnotila.Výsledkem bylo naštěstí to, že se pouze vypnuly dvě velképostranní obrazovky a Judas celé vystoupení dokončili. Halfordopět potvrdil, že je v téměř třiasedmdesáti stále veskvělé hlasové formě, kapela skvěle šlapala a my si užilijeden z nejlepších koncertů festivalu. ALESTORM, kteří začali ve čtvrt nadvanáct v noci, jsem viděl za poslední dva roky už podruhé, azatímco jejich vystoupení na stejném festivalu v roce 2022 měsvou rozjuchaností otravovalo, letos jsem si to – pro měpřekvapivě – celkem užil. Přiznávám, že kdybych nečekal naSOILWORK, tak bych to zabalil a odfrčel zpátky do Zlína. Tenhlepirátský pivní keltský metal mě doma moc nebere, a i v pátekse na pódiu i pod ním samozřejmě pořád rozverně skotačilo,ale temná hodina tomu dodala slavnostnější atmosféru a celé tovystoupení mi připadalo takové přirozenější a míň křečovité.Skotům se zjevně daří, dokoupili další dvě obří nafukovacíkachny na pódium, pod kterým jako obvykle recipročně poletovalycelé vystoupení nafukovací hračky nejrůznějšího typu.Publikum se bavilo a já se rozhodl, že se budu bavit s ním.Dobrá párty…ALESTORM koncert trochu natáhli asečteno s přerušením vystoupení Jidášů kvůli bouřcezačali nakonec závěreční SOILWORK až ve čtvrt na dvě. A musímnerad přiznat, že se mi vlastně ALESTORM líbili víc. Ne hudbou,ale prostě tím, že tomu dali 100 procent, zatímco Švédové totak trochu odflákli. Už otvírák „Rise Above the Sentiment“působil rozpačitě, dobrá píseň, ale žádný nakopávak a dalšískladby se nesly v podobném duchu. Björn Strid je vynikajícízpěvák a trochu se to snažil oživit, ale zdálo se, že spíšz povinnosti a zvyku než z nějakého přesvědčení.Vystoupení dostalo koule až po půlhodině výbornými skladbami„Övergivenheten“ z novinky a riffující „Death Diviner“z předchozího EP „A Whisp of the Atlantic“. A zrovna kdyžsi to začalo sedat a pěkně rozjíždět, oznámil Strid najednou,že přichází poslední píseň a bez dalšího vysvětleníprohlásil jen „omluva za ten krátký set“. A pak „Stĺlfĺgel“a čus, nazdar. Měli hrát hodinu deset, hráli tři čtvrtěhodiny. Jasně, byli domluveni do dvou, možná se jim chtělo spát,možná někam spěchali, rozumím. Ale i vzhledem ke zrušenépodpisovce celkový dojem pro mě velmi rozporuplný. Jasně, čekalotu na ně do noci jen pár tisíc lidí…http://www.crazydiamond.cz/mrbig_ten_recenze/3228http://www.crazydiamond.cz/mrbig_ten_recenze/3228janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Před třemi dekádami velmi slavná americká hardrocková kapela MR.BIG se i po smrti svého bubeníka Pata Thorpeyho ještě jednou dokázala spojit za účelem realizace nového alba. Jak už jeho název napovídá, v případě „Ten“ jde o jejich jubilejní desáté dílo. Jedná se o zcela typickou sadu písní, kde trojice Eric Martin (zpěv), Billy Sheehan (baskytara) a Paul Gilbert (kytara) zužitkovává své přednosti pro zaznamenání jedenácti skladeb ovlivněných přiměřeným způsobem bluesovou tradicí a vším tím, co kdy asi tak bylo v písních MR.BIG k nalezení. Rozhodně ubylo robustnějších a dramatičtějších momentů, prvků, které by člověk přiřadil spíše do žánru Hard N´Heavy a taktéž progresivistického rejdění a krkolomnějších sól, naopak materiál shledávám poměrně nenáročným, umírněným a přehledným. Jde o zcela typické americké rockové album, do kterého se propisují tradiční vlivy tamního prostředí.Byť je albu znovu propůjčena ona studiová kvalita, co do nápaditosti jde přeci jen o údržbovější materiál bez nápadných vrcholků, jakoby se muzikantům v šuplících nacházelo ještě několik skladeb, u kterých by si řekli, že to tedy spolu ještě jednou zkusí, nápady sesumírují a hodí do placu. Za Torpeyho do sestavy rok zpátky naskočil Nick D´Virgilio, bubeník, který s kapelou odjel již loňskou koncertní šňůru ve Spojených státech, ten nahrál i bicí party na novinku a doplnil tak zkušenou trojici. Martinův hlas je stále ve formě a když se do toho opře, stejně jako třeba Joey Tempest z EUROPE, dokáže stále svou barvou a témbrem tnout do živého, kytarový střelec Paul Gilbert je o řád umírněnější než v divokých časech minulosti a Billy Sheehan zkrátka zkušeně drží kostru.Nejhitovější skladbou novinky je zřejmě bezproblémová „I Am You“ s chytlavou zpěvovou linkou a únosně důraznými riffy. Největší zajímavostí celku naopak „Right Outta Here“, kterou prostupují teskné psychedelicky vedené kytarové tóny, jak z dílny pozdních THE BEATLES. Dva songy od podlahy – a sice hned úvodní „Good Luck Trying“ a nebojácná „Courageous“ také rozhodně nepatří k nepovedeným. Jsou zde však i umírněnější kusy, díky kterým celek nevyznívá úplně jako čistokrevný hard rock. Spíše akustické balady „Who We Are“ nebo „The Frame“, archaické boogie „What We You Thinking“ umocňují spíše dotek umírněné pohodovosti postarších bardů, takže ve výsledku nový materiál budí dojem spíše starosvětské sbírky od zkušených muzikantů, které ve všech směrech schází větší umělecká ambice. Za mne jde zřejmě o jedno z nejslabších děl kapely MR.BIG, i když rozhodně ne špatné. „Ten“ tak dokonale naplňuje přívlastek „labutí písně“, prostřednictvím které se slavní rockeři loučí pod společným logem. Kapela navíc v létě jede evropské turné, což značí záležitost v našich zeměpisných šířkách ne zrovna častou. Ať už to s MR.BIG dopadne jakkoliv, zanechali po sobě rozhodně poutavou diskografii v klasicky rockovém střihu, které nikdy nescházela muzikantská perfekce.http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_2024_line_up_je_kompletni_festival_odhaluje_experimentalni_kal_stage_info/3230http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_2024_line_up_je_kompletni_festival_odhaluje_experimentalni_kal_stage_info/3230nobody@nothing.com (Info)S 18 novými umělci a sestavou nočních DJs  na experimentální stagy Keep Ambient Lodge je sestava více jak 150 umělců Brutalu naplněna: https://brutalassault.cz/cs/a/518/brutal-line-up-je-kompletni-odhalujeme-kal-stage Odhalili jsme running order: https://brutalassault.cz/cs/programSoučasně je letos také možnost zakoupit si jednodenní vstupenky: https://brutalassault.cz/cs/a/508/pojedte-na-brutalni-inspekci-pojedte-na-brutal-assault-na-jeden-denBA Highlights 2024: 1)    Cult of Fire s Orchestrem zahrají Bedřicha Smetanu Jedním z nejočekávanějších vystoupení na letošním ročníku festivalu Brutal Assault bude poklona BEDŘICHU SMETANOVI a jeho dílu v podání světoznámé česko-slovenské black metalové kapely CULT OF FIRE. Tento speciální set tak oslaví 200. výročí narození jednoho z největších skladatelů v historii české vážné hudby. Kapela se za tímto účelem spojila s orchestrem BOHEMIAN SYMPHONY ORCHESTRA PRAGUE, pod vedením Martina Šandy.   2)    František Štorm – Endemic Monsters Jednou z výstav na letošním BA bude výstava Františka Štorma s názvem Endemic Monsters. Na výstavě s poněkud tajemným a jemně hororovým názvem Endemic Monsters se svým aktuálním dílem představí vynikající malíř, typograf, grafik, designér a hudebník František Štorm. V expozici na nás ale nečekají žádná obludná a nebezpečná monstra. To si jen autorova bezbřehá kreativita utekla do fascinujícího světa endemických tvorů, ohrožených druhů živočichů či rostlin, jejichž jedinečnost spočívá v tom, že se vždy vyskytují pouze na jediném místě na světě – ať v realitě, nebo v autorově fantazii. 3)    Post-apokalyptické ležení, výstavy a další doprovodný program Další výstava budou černobílé fotografie Miroslava Hlinky ze série Momenty ticha, které vás zavedou do tajemného světa kostnic. Ani letos nebude pak chybět celá řada dalších uměleckých instalací a dalšího doprovodného programu, který postupně odhalujeme na našich sociálních sítí – jako například ležení post-apo skupiny Convoy, či výstava expresivního malíře Jana Bátorka. 4)    Voidmonger Letos Brutal Assault navštíví také Voidmonger, unikátní projekt pojízdného věžového pódia doprovázeného hudební industriální produkcí. 5)    Workshopy a odborné přednášky Tradičně bude návštěvníky čekat také celá řada odborných přednášek a hudebních workshopů – ať jsou to bubenické, či kytarové. V neposlední řadě se budou probírat i společenská témata spojená s metalem a jeho subkulturou 6)    Ekologie Jako každý rok, veganská ulička a žádné jednorázové plasty jsou samozřejmostí. Letos poprvé bude probíhat také sběr cigaretových nedopalků. 7)    Alternativní umělci Sestavu letos oživí také pro Brutal Assault alternativní umělci, jako jsou NEW MODEL ARMY, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, JULIA CHRISTMAS či LAIBACH. 8)    Jazzová vinárna Josefovská pevnost a Brutal Assault je unikátní svými zákoutími a zajímavými místy. Jedním z nich bude letos akustická sludge jazzová vinárna. Samozřejmostí bude také horror kino a další stálé zázemí, které Brutal Assault nabízí.  Další novinky budou následovat. Všechny aktuality naleznete na našem Facebooku: https://www.facebook.com/brutalassault.cz či Instagramu @brutal.assaultChcete podpořit Brutal Assault? Podívejte se na náš jedinečný kreslený trailer k letošnímu ročníku https://www.youtube.com/watch?v=Vr2SuvPlypQ  - budeme velmi vděční, pokud Vás video zaujme a nasdílíte ho s Vaším publikem.V případě jakýchkoliv dotazů mě neváhejte kontaktovat.S pozdravem a přáním krásného dne,Tereza Koudelová --Tereza KoudelováPR Obscure & Brutal Assaultkoudelova@obscure.cz00420 721124326OBSCURE Promotion | BRUTAL ASSAULT Agency (Brutal Assault & Basinfire festivals)Na Harfě 916/9a | 190 00  Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz | www.basinfirefest.cz | www.obscure.czhttp://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_prvni_koncert/3227http://www.crazydiamond.cz/masters_of_rock_2024_vizovice_11_14cervence2024_den_prvni_koncert/3227nobody@nothing.com (Gazďa)Silně obsazený (vý)ročníknejvětšího tuzemského metalového festivalu sliboval silnýzážitek. Každý večer čtyřdenního klání měl skutečněvelkého headlinera: Bruce Dickinson, JUDAS PRIEST, AVANTASIA,ACCEPT, doplněno o celou řadu interpretů známých značek, kteřístojí za pozornost. Většina z nich se během historie Mastersof Rock ve Vizovicích objevovala pravidelně, a tak byl letošníročník jakýmsi Best of toho, co nám za 20 let zdejší areálpřinesl. Vedle starých známých ale přinesl MOR i nějaké typremiéry. Vůbec poprvé se sem podíval například předák IRONMAIDEN, který do Česka přijel se svou sólovou kapelou poprvé podlouhých šestadvaceti letech. Také nás letos čekalo premiérovétuzemské vystoupení formace KK´S PRIEST, takže pro fanoušky JUDASPRIEST šlo o zásadní festival. Už od prvního ročníku mělyVizovice mezinárodní rozměr (vystoupili tu tenkrát HAMMERFALL,HIM, OVERKILL nebo SLADE). Od dvoudenního festivalu pátek-sobota semezitím posunul ve čtyřdenní kolos začínající v desetráno a končící ve dvě v noci. Dvacítka teď na krku, MORje dospělý a otázkou je, kam se bude sunout dál. Pohyb tu je.Letos přidali organizátoři možnost celofestivalového sezení natribunách, vznikla nová chill-out zóna… kam ale po 20ti letech dálprogramově? Nějaké veletoče asi čekat nemůžeme. Bylo by alemyslím třeba skvělé, kdyby se například podařilo přemluvitněkterou ze zahraničních hvězd, aby během každého ročníkuvytvořila speciální „deep cuts“ setlist exkluzivně proVizovice. Podobná vystoupení už tu bývají občas napříklads orchestry (letos RAGE, předloni VISIONS OF ATLANTIS), alemožná by se mohlo tímto směrem postoupit o další krůček dál.Také je určitě nutné udělat konečně tento festival cashless,tak jako už fungují u Pragokoncertu Metalfest i Rock Castle.Vizovice se v tomhle ohledu pořád nacházejí v 19.století a neberou se tu ani karty. Divné, podobně i na zlínskýchkoncertech pořadatele v Masters of Rock Café a Hale Datart jeto jenom za papírky („Kartu beru, ale jen když mi řekneš tvůjpin“). Aby muselo dvacet tisíc lidí na největším tuzemskémmetalovém festivalu pořád lovit cash, je prostě ostuda. Původně jsem myslel, že ve čtvrtekstihnu minimálně část produkce finských duc-duc metalistůTURMION KÄTILÖT, ale tradiční megazácpa na D1 v okolí Brnadoplněná o další kolonu u Vyškova způsobily, že jsem dolikérky Jelínek vešel až se zařváním Toma Angelrippera, žedalší song bude „Agent Orange“. Vstupovat za majestátníchtónů tohoto thrashového klenotu na mě mělo až posvátný účineka já jsem zpočátku jen zpovzdálí pódia na sebe nechávalpůsobit tu atmosféru a zároveň postupně přehazoval výhybku dodovolenkového modu a ladil se na to, že ve Vizovicích strávímčtyři krásné a kvalitní hudbou prodchnuté dny. Třicetistupňovévedro přecházelo do romantického západu slunce, SODOM to do nássypali, v mosh-pitu to vířilo, publikum bylo nadšené. Co vícsi přát? Vedle CAVALERA CONSPIRACY nejdivočejší banda letošníhoročníku je ve vynikající formě. Playlist tvořily takřkaexkluzivně fláky z let osmdesátých a počátku devadesátýcha pro mě to byl ideální příchod na fesťák. Pro některé to užale vypadalo v tuto chvíli naopak na konečnou. Muž sevzezřením Krakonoše se přede mnou kousek od pódia zmámen zbožímlikérky už nacházel v náruči boha Hypna. Co z toholidé mají ožrat se hned na začátku, když zaplatili několiktisíc za lístek, mi není jasné. Inu každý jezdíme na festivalza jinými zážitky. Provedl jsem rychlou kontrolu areálu as uspokojením – na rozdíl od Basinfirefestu – kvitoval, žemůj oblíbený stánek s kuřaty je přítomen a po půlhodinovépřestavbě pódia nás už čekala hlavní hvězda čtvrtečníhovečera. IRON MAIDEN jsou jednou z mých srdečních kapel, aleBruceovou sólovou tvorbu jsem nikdy moc nežral. Snesu na sebe asikritiku, ale opravdu se mi líbí jen „Tears Of the Dragon“,zbytek mi přijde spíš průměrný až nevýrazný. Nic na tomnezměnila ani letošní deska „The Mandrake Project“. Ty melodiemi prostě nezní moc zapamatovatelné a celkově mě necháváBruceova sólová dráha stále chladným. Na koncert jsem se aletěšil. Viděl jsem ho loni v Praze s Irony i v Olomoucis Lordovým Concerto for Group and Orchestra a tak jsem věděl,že je hlasově ve vynikající formě. Na pódiu při vystoupenítaké nechá duši, což se potvrdilo i ve Vizovicích. Už siceneskáče do výšky jako před pár lety, ale pořád křepčí vícnež leckterý mladík. Jak to u toho bez chyby uzpívá, nechápu.Kapela ve složení dvě kytary, basa (Tanya O´Callaghanz WHITESNAKE), klávesy a bicí šlapala dobře a vypadalo, žeje to i baví. Objektivně to byl asi dobrý koncert, ale mně typísně prostě moc neříkají. Show mimochodem na headlineraveskrze žádná, jedna maličká obrazovka o velikosti jen o málovětší, než je bicí souprava, kde se promítaly vizualizacek písním. O to víc jsme zakusily Bruceovy hvězdné manýry –hromada „fucking“ na osvětlovače, který na něj svítil přílišostrým světlem, a pětiminutová tiráda na hovnocuc, který si tošinul po boku areálu a který myslím vadil jen mistrovi na pódiu…Většina lidí i v jedenáct večerzůstává i na následující STRATOVARIUS. Ti předvedli svoutradiční poctivou show a kvalitní powermetal. Dobré vystoupení,které potěší, ale nepřekvapí. Frontmanu Timovi Kotipeltovi tostále pěkně zpívá a kytarista Matias Kupiainen je opravdovýneoklasický ďábel, jehož prsty létají po hmatníku nejenrychlostí světla, ale i s neuvěřitelnou přesností. Těšiljsem se na „Destiny“, kterou nedávno občas při delšíchsetech předvedli, ale nepřišla. Z těch méně hraných věcízazněly „The Kiss of Judas“ a „4000 Rainy Nights“. A kdyžcelý areál zapěje refrén „Hunting High and Low“, tak tovždycky potěší.Dlouho to vypadalo, že koncertemčtvrtečního dne pro mě budou SODOM, ale pak se ručička hodinopřela o jednu po půlnoci a na pódium nastoupili portugalštíčarodějové MOONSPELL. Když se povedou, tak mají tyhle popůlnočníkoncerty magickou atmosféru. V areálu likérky stále zůstaloněkolik tisíc lidí, kterým se ještě nechtělo spát, a pocelodenním horku se pod hvězdami rozhostila příjemná atmosféravlahého letního večera. Pro koho by měla být tahle hodina vlkůvhodnější, než pro tyhle vlkodlaky z kraje Lisabonu?„Opium“, „Mephisto“, „Vampiria“, „Alma Mater“…hrálo se hodně z prvních alb. Všechno do sebe na tomtokoncertu zapadlo my jsme za doprovodu střídmé ale velmi funkčnísvětelné show a pod taktovou charismatického dirigenta FernandaRibeira zažili čarokrásné a temnu atmosférou prodchnutévystoupení. Úderem druhé zavyli Portugalci naposledy a my se plnidojmů mohli konečně po dlouhém dni vydat spát.   http://www.crazydiamond.cz/kings_of_leon_can_we_please_have_fun_recenze/3225http://www.crazydiamond.cz/kings_of_leon_can_we_please_have_fun_recenze/3225nobody@nothing.com (Tomáš)KINGS OF LEON jsem vždy bral jako moderní obdobu CREEDENCE CLEERWATER REVIVAL. Primárně jižanský rock míchaný s indie a garáž rockem, dochucovaný jemně blues. Vždy mě ale více bavila jejich komplexnější a zvukově plnější tvorba zhruba od třetího alba „Because Of The Times“ z roku 2007, než první dvě fošny zasazené do retro dřevního 70-tkového konfederačního jižanského rocku. Proč konfederačního? Kapela pochází z Tennessee, kde se to přece jen hraje trochu jinak, než ve slunečné a svobodomyslné Kalifornii. Hodně se mi líbilo i album „Walls“ z roku 2016, kde už sice byly cítit náznaky únavy materiálu, nakonec to ale přece jen ustáli ještě se ctí. Jednak díky většímu příklonu k modernímu indie rocku, kdy se jim povedlo namixovat parádní zvuk, jednak kvůli několika fantastickým skladbám, které považuji za perly jejich celé tvorby. „Waste a Moment“, „Reverend“ nebo geniální „Find Me“, všechny tři podpořené i konceptuálními, na sebe navazujícími videoklipy. Odvrácenou stranou alba ale byly už i docela nevýrazné, hledající se skladby, zatím jen v menším než malém množství. Následující album „When You See Yourself“ z roku 2021 bohužel tento trend zvýraznilo. Ok, celkově je album výrazně vyklidněnější, tak to asi není úplně fér srovnávat, ale i pomalé album nemusí nudit. A tady už to trochu nudit začíná. Nemá cenu chodit kolem horké kaše, letošní, v pořadí devátá deska „Can We Please Have Fun“, jako by v samotném názvu nesla zoufalé zvolání, prosbu, ať s ní zažijeme nějakou zábavu. A moc jí teda nezažijeme…Rodinná kapela tří bratrů Followillů plus bratránka, taky z rodu Followillů, nejenomže přestoupila k velkému vydavatelství Capitol Records, ale zkusila i nového producenta, Angličana jménem Kid Harpoon. Ten v nedávné minulosti spolupracoval třeba s Harry Stylesem nebo Miley Cyrus. A skutečně album je po zvukové stránce hodně měkké, moderně (bezpohlavně) popové. Více jsou slyšet i synťáky, které sice Králové nepoužili poprvé, ale v minulosti je dávkovali opatrně a s citem.Celým albem prostupuje zvláštní pocit odtažitosti. Byl čas udělat nové album, možná dostali dobrou nabídku od velkého labelu, ale je to všechno takové umělé, neosobní. Řemeslně to není špatné, jsou to přece jen profíci, ale chybí tomu duše. A co jsem zhlédl pár živáků s novým materiálem, tak i kapela sama jakoby mu nevěřila, není tam žádná energie, nadšení, zápal. Album přitom začíná nadějně. Typická basa, pomalu se rozvíjející melodie, trocha synťáků, a přesto skladbě  „Ballerina Radio“ něco chybí. Ani změna tempa to nezachrání. Druhá „Rainbow Ball“ strukturou a melodií odkazuje na ranní tvorbu, ale ta moderní, popová produkce ji sráží do průměrnosti. Celkem slušně se povedl první singl „Mustang“. Více podobných, živelných písní by albu jen prospělo. Parádní basová linka, naléhavý zpěv, tajemná atmosféra, 70-tkové kytary. Zajímavá je taky vypalovačka „Nothing To Do“, která pro změnu přichází s 80-tkovým zvukem, takovým řekněme pop post punkovým. Na závěr se i hezky rozdivočí, má to drive, nápad. A to je asi tak vše. Pak už je to jen unylá nuda, bez energie, bez nápadu, bez radosti z hraní. A všude ta otravná popová produkce. Ale abych byl férový, jen samotná produkce za výsledek nemůže. Je to jednoduše nejslabší kolekce písní, jakou KINGS OF LEON v rámci své kariéry připravili. Hymnické refrény, tak typické pro jejich tvorbu, zde kompletně absentují. Výraznější kytarové pasáže taktéž, až na pár výše zmíněných písní. Bicí hrají tak nějak na jistotu, no a basa samotná to pak už nespasí. Ta dostala naštěstí dost prostoru, udržuje si svůj typický zvuk a snaží se udržet písně pohromadě a dát jim nějakou tvář. Ale místo výraznější podpory od kytar jí záda kryjí (nebo spíše jí přes záda lezou) jen ty synťáky a elektronické zvuky. Budu doufat, že to pánové vzali jako experiment, užili si natáčení a za pár let se vrátí do zažitých kolejí.http://www.crazydiamond.cz/rod_stewart_praha_o2arena_3cervence2024_koncert/3226http://www.crazydiamond.cz/rod_stewart_praha_o2arena_3cervence2024_koncert/3226nobody@nothing.com (Gazďa)Rocker, popař, soulman, bluesman, majitel charakteristickéhochrapláku, idol, ikona, legenda, lamač srdcí žen ve věku od 15 do 90ti let,skladatel. Ale především zpěvák. A to ten, kterého koncertování stále baví v devětasedmdesátiletech a po více než šedesáti letech na pódiích. To nejen říká v aktuálních rozhovorech,ale bylo to zřejmé i z jeho pražského vystoupení na začátku letošního července.Rodovo současné turné se jmenuje „One Last Time“ (Naposledy)a sám zpěvák přiznává, že je to pouze MOŽNÁ jeho poslední „rokenrolové“turné a že by chtěl minimálně ještě vyrazit s big bandem ke své poslednídesce „Swing Fever“ (2024). Ale ať už ho vidíme naposledy, nebo ne, věděl jsem,že není na co čekat, a tak jsem už půl roku před koncertem zakoupil příslušnýlupen ke střeše O2 Areny, abych to zažil. Nejsem znalec, ale tak nějak Stewartapo očku sleduju už od teenagerských let a nechtěl jsem se po čase ohlížet, žejsem tu možná poslední příležitost promeškal. Na koncert jsem nešel s žádnýmočekáváním, jen jsem si to prostě přišel užít. A sešlo se nás dost, vyprodánonebylo, ale největší česká hala byla velmi slušně zaplněna. A Stewart náspřesvědčil, že to tam pořád je. Kdybych měl vystoupení charakterizovat jedním slovem, tak byto bylo: pohoda. Už dlouho jsem nebyl na koncertě s tak příjemnouatmosférou. Profesionální, ale přirozeně působící kapela čítající třidoprovodné zpěvačky, dvě kytary, basu, bicí, perkuse a v některýchskladbách také dvoje housle, harfu, piano, saxofon nebo xylofon. A před nimizpěvák a především bavič, nebo řečeno hezky česky „entertainer“. Člověk, kterýse prakticky narodil na pódiu a cítí se tam dobře a nenuceně. Zpívá, dirigujekapelu, říká historky, baví lidi. Stewart je také samozřejmě slušný skladatel, alepřirozeněji se cítí v kůži interpreta, který si některé písně stvoří a jiné sivypůjčí od kohokoliv, kdo ho zrovna zaujme, ať už jde o jakýkoliv žánr. Řada „jeho“nejznámějších hitů tak vůbec nejsou jeho písně, ale mnoho fanoušků to možná aninetuší: „Sailing“ (THE SUTHERLAND BROTHERS), „The First Cut Is the Deepest“(Cat Stevens), „I Don´t Want to Talk About It“ (CRAZY HORSE), „The Rhythm of MyHeart“ (René Shuman). Rod si je našel, obalil je svým chraplákem a učinili jesvými. Možná i právě v tom spočívá ono kouzlo, že ho stále život najevišti baví. Jeho eklektický přístup totiž implikuje, že se v rámcikoncertu nemusí omezovat na vlastní repertoár, ale sáhne si po tom, na co mázrovna chuť. Jako když s partou přátel vezmete kytaru a rozhlédnete se:tak co si dneska večer dáme? V Praze jsme se tak dočkali také MuddyhoWaterse, Toma Waitse, Bonnie Tyler, Sama Cooka, Roberta Palmera a dalších. Coverůbyla ze čtyřiadvaceti kusů večera více než polovina. V podobě „Ooh La La“ sevzpomnělo také na Stewartovu kapelu FACES, kde se na konci šedesátých let potkals Ronniem Lanem nebo současným Stounem Ronniem Woodem. Souputnictví sezesnulým Jeffem Beckem bylo zas připomenuto skladbou „People Get Ready“,původně z repertoáru černošské gospelo-soulové kapely THE IMPRESSIONS,která pojednává o probouzejícím se sociálním uvědomění a hnutí za lidská právaAmeriky šedesátých let. O rokenrolové vystoupení se jednalo jen pokudpřistoupíme na definici jeho významu v co nejširší podobě…I pódium nebylo příliš rockové, ale připomínalo spíš jevištěz nějakých estrádních show. Bílé se schody, na kterých byly umístěny bicí,perkuse, piano a příležitostné nástroje jako harfa. Obklopeno sérii obrazovek –vzadu, po stranách i v půloblouku nahoře nad scénou – jež se stylizovalydo okének filmového plátna, které nám dávalo nahlédnout do jednotlivých obdobíStewartovy kariéry, do nichž byla vizualita každé písně laděna. Punc nostalgiebyl ve vystoupení silně přítomen, ale byl to jen jeden z prvků večera. Rodovito sice už nezpívá jako zamlada, zejména ve výškách to není úplně ono a hlas mácelkově už trochu opotřebovaný a poničený. Ale zrovna u tohohle Londýňana to nikdynebylo o nějaké vokální ekvilibristice, ale o feelingu a prožitku, což se u nějneztratilo ani dnes, kdy mu na dveře klepe osmdesátka. A to ocenilo i pražsképublikum, které při jeho historicky třetí návštěvě České republiky možnápolovinu songů tleskalo do rytmu. Třeba ho u nás ještě jednou uvidíme…http://www.crazydiamond.cz/mallephyr_ruins_of_inner_composure_recenze/3224http://www.crazydiamond.cz/mallephyr_ruins_of_inner_composure_recenze/3224janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tohle pozoruhodné album budiž důkazem, že v českém metalovémundergroundu stále lze stvořit dílo plně konkurenceschopné zahraničním žánrovýmšpičkám, dílo skladatelsky nápadité a přesto sevřené, instrumentálně po všechstránkách dotažené, zvukově aktuální a perfekcionalistické, navíc koketujícís uměleckou nadstavbou a úkroky z blackmetalovéhohájemství až kamsi do sféry brutálního progu a k jiným, černému kovupříbuzným žánrům. Ačkoliv je šestašedesát odstínů temnoty v rámci „Ruins Of InnerComposure“ koncentrováno na perfekci a Medusovsky zlovolný feel, je velmi pozitivní na sebe nechatdopadat ony husté a lepkavé krůpěje košatosti zdejších šesti kompozic. Západočeští MALLEPHYR na svém třetím albu před námi rozprostírají svůj děsivý podzemní svět,v jehož chladných halách plných šerosvitu není žádný prostor pro náznak lidské slabosti.  Celek je tvořen šesti komplexně vedenými skladbami, kde každá značí vlastní temný výpad rozvíjející důležité žánrové atributy a to směrem, který se jeví jako jediný smysluplný. Na to že se jedná o podobně tvrdou kapelu, lze o MALLEPHYR mluvit jako o zástupcích osobitějšího pojetí černého kovu. Kapela samozřejmě nemůže popřít určité inspirace u majestátních Norů EMPEROR, jejich bezcitných krajanů MAYHEM, či k severské mytologii přilnavých progresivců z BergenuENSLAVED, ale i tak si udržuje vlastní směr. Stejně jako se zdejší instrumentální složka jeví sebejistě a do detailuvycizelovaně, je i Opatův vokální výkon plný nejrůznějších hlasovým poloh a forem provedení. Nedostáváme tak jednolitou vánici s klasicky očekávanýmblackovým skřehotem, nýbrž jakousi vkusně anti-zdobnou symfonii metalové temnoty,kde je frontman na podkladě agresivních tónů schopen prodat širokou škálu emocí, od bolestného Attilovskéhoúpění, přes čistý zpěv, až po projev plný hněvu a dominance. Jestliže úvodní „Contaminated Tongues Embracing the LifelessSculpture“ definuje nevýslovný chlad světa MALLEPHYR a k posluchačinastoupí skrze zhruba dvouminutový akustický úvod, charakterizovanýstrašidelnými tóny dřevní strunné akustiky, aby se záhy tento démonický song rozjel do svižné vřavy plné kytarových vyhrávek a kulometných paleb bicích, pak „I Am the Two-Headed Serpent“ znázorňujepřímou cestu k srdci blackmetalového fajnšmekra, který se roky cítízarmoucen studiovou nečinností jistých žánrových vládců. Nejnadupanějším výpadem jesamozřejmě tříapůlminutová „Hail Death“, což je natlakovaná přehlídka punk-blackové misantropie,ženoucí se bezhlavě skrz tůně samoty a zatracení, nechávající daleko za sebou rozřešení otázek existence. Titulka „Ruins Of InnerComposure“ má v sobě onu zmučenost, s jakou se prezentuje např. frontman MAYHEM Attila Csihar, song střídá dynamické momenty s pošmournými tichýmimezihrami plnými stenů, což výsledku dodává na ještě větší dekadenci. Z mého pohledu jde tak o jeden z vrcholů díla.Poměrněvkusně se jeví na albu disonantní vyznění kytar, které dokáží dotvořit zdejší atmosféru nadpřirozena. S norskými EMPEROR pak slyším příbuznost právě v rámci teskných kytarových vyhrávek plujících na podkladě svižné rytmické bouře. Asi úplně nejbezútěšnějším songem je na albu třináctiminutovka „When Death Is TheLight At the End Of the Tunnel“, kterou můžeme chápat jako srdce díla, skrze jehož tep je materiál schopen dlouhodobější životnosti, neboť jsem přesvědčen, že se opravdu nejedná o nahrávku, která vše posluchači odhalí z prvého plánu, právě naopak, ten si bude utvářet a různě měnit svůj pohled na ni po delší dobu. No a závěrečná smršť plná frišných kytarových meluzínek „Chaos Chant Across The Path To Universe“ dílo jen znamenitě umocní. Velmi zdařilé a nepřeplácané blackmetalové album, které snese srovnání s aktuální žánrovou špičkou. MALLEPHYR také zřejmě pomohl vstup zahraniční (americké) produkce a francouzský vydavatel Epictural Productions. Letos hrají na jedné z malých stageí na Brutal Assaultu a proto je nepropásněte.PS: Perfektně a vkusně řešená grafická stránka díla.http://www.crazydiamond.cz/thunderpussy_west_recenze/3223http://www.crazydiamond.cz/thunderpussy_west_recenze/3223nobody@nothing.com (Tomáš)70tkový hardrock v moderním obalu, zrozen v Seattlu, hraný čtyřmi děvčaty (snad se neurazí za tohle pojmenování), feministkami, motorkářkami, sexuálně hodně otevřenými. Fajn, mám vaši pozornost pánové, takže zpět k muzice. Jak už název kapely napoví, tohle nebudou žádné útlocitné slečinky. Rádi provokují, tabu pro ně neexistuje, nebojí se dělat „teátro“. A co je lepší na pořádnou show, než poctivý hardrock ze staré školy? Frontmanka Petty charakterizovala jejich živá vystoupení takto – BEYONCE potkala LED ZEPPELIN. Lehce estrádní kostýmy, vyzývavé vystupování, energické hraní. Jestli má být tohle moderní feminismus, tak ať to prosím co nejrychleji dorazí i do naší malé Středozemě.Kapelu v roce 2014 zakládají zpěvačka Whitney Petty a kytaristka Molly Sides a relativně rychle si vybudovaly v upršeném Seattlu slušnou reputaci. Hned jejich druhý (!) koncert byl místním on-line hudebním plátkem (zřejmě pobočka CD) vyhlášen nejlepším koncertem roku. Na dalších dvou pozicích, basa a bicí, se vystřídalo několik dalších děvčat, než se sestava stabilizovala díky Leah Julius a Lindsey Elias. A všimnul si je i jeden velice významný člen místní hudební komunity, Mike McCready. Ano, ten Mike McCready z PEARL JAM. Dokonce jim nabídl možnost nahrát single pod svým malým nezávislým vydavatelstvím. A ještě jim na jedné písničce přispěl i sólem. Nahrávání prvního EP, pojmenovaného zároveň vtipně i provokativně „Greatest Tits“, s neméně skvělým coverem, probíhalo ve studiu a pod producentskou taktovkou Silvie Massy. Další velké jméno. Tahle dáma, která zároveň fušuje do oborů jako mixer a zvukový engineer, stojí třeba za prvními dvěma zářezy TOOL, konkrétně EP „Opiate“ a první album „Undertow“. No a už o pár měsíců na to v roce 2018 vychází i první plnohodnotné album, nazvané jednoduše „Thunderpussy“. Hudební vzory jsou identifikovatelné velice jasně a zřetelně. LED ZEPPELIN, BLACK SABBATH, trochu AC/DC. Riffy, masivní zvuk, 70-tkový vibe, stadionový rock nejvyšší kvality. Album je výborně nahrané, se skvělou produkcí, zvukem, dramaturgií. Zmíním jen pár nejlepších písniček. Motorkářský otvírák „Speed Queen“, soulem a bluesem načichlá „Fever“, zajímavě vystavěná balada „Torpedo Love“, nebo hravá „The Cloud“.No a pak se pár let nic nedělo. Teda minimálně z pohledu dalšího nového materiálu. Mezitím se třeba holky soudily o možnost zaregistrovat si název THUNDERPUSSY, protože úřad argumentoval, že podle zákona takhle obscénní výrazy jsou neakceptovatelné. Rozhodnout musel až Nejvyšší soud, který kapelu podržel. Júesej… až letos na jaře se najednou objevilo nové album. Už jsem to upřímně ani nečekal. Nazvané jednoduše „West“ přináší 10 nových skladeb, které sice ideologicky navazují na debut, ale rozvíjejí ho po všech stránkách a nejenže naznačují, spíše přímo deklarují potenciál ukrytý v této zajímavé kapele. Nebojí se být ambiciózní, nebojí se dělat věci jinak. Produkce se tentokráte ujal Josh Evans, opět ze Seattlu, kde album též nahrávaly. Josh se poslední dobou zviditelnil hlavně spoluprací s PEARL JAM, když produkoval třeba jejich album „Gigaton“. No, dopadlo to jak dopadlo, ale na obranu Joshe, kde nic není, tam ani smrt nebere, že? Naštěstí THUNDERPUSSY přišly na nahrávání s kolekcí slušných songů, to pak ta práce jde hned líp od ruky. Hned úvodní „I Can Do Better“ vysílá jasný signál, sebevědomí kapele rozhodně nechybí. Pomalu se rozvíjející, těžká, valivá skladba ve stylu ALL THEM WITCHES naznačuje, jaké další hudební vlivy dokázaly umně zakomponovat do své DNA. Budeme slyšet stoner rock, psychedelické vsuvky, old school grunge ranných SOUNDGARDEN i klasický blues rock. Písně jsou propracovanější a výrazně bohatší na různá cingrlátka, vyhrávky, finesy. A nakonec tu máme orchestraci. Jemně a citlivě dotváří atmosféru, ale rozhodně nečekejte žádný symfonický rock. Díky ženskému vokálu a melodičnosti bych jako spřízněné kapely jmenoval třeba ROYAL THUNDER, THE PRETTY RECKLESS nebo DEAD SARA. Ze všech zmiňovaných si něco bere a pak z toho tvoří vlastní specifický koktejl. A další novinka na novince. 80-tkové riffy zasazené v 70-tkovém zvuku. „Sallie Mae“ je toho skvělým příkladem. Vysloveně nádherná je titulní balada „West“ se skvělým kytarovým motivem, bohatou orchestrací, atmosférickým vokálem a procítěným refrénem. Zvuk i produkce obecně jsou opět skvělé. Umně kombinují zajímavé kytarové efekty, hluboké, prostorové bicí, mohutnou basu a pak i samotný hlas Petty. Esenci toho všeho najdeme v téměř devítiminutové „Misty Morning“. Temná, místy až vysloveně nervní skladba, přetéká emocemi. V druhé polovině se pak atmosféra v akusticky pojaté mezihře přece jen trochu projasní, ale terapie zabere jen na chvíli. Tvrdé riffy odstartují velké finále s mohutným vokálním ukončením. Nezapomínají samozřejmě ani na svoje původní vzory, hitovka „N.E.D.“ je moderní ženskou verzí BLACK SABBATH. Skvělá je i následující „In Your Honor“, kde je klidnější sloka skombinovaná se špinavým refrénem a krásnými mezihrami se swingující basou. Závěrečná „Setting Sail“ pak dává prostor i klavíru, který zejména v rozjeté mezihře převezme hlavní slovo a postará se o pořádné old school rock´n´rollové sólo.THUNDERPUSSY dokázaly na novince šikovně propojit své kořeny s odkazy na jiné zdroje inspirace a upevnit si tím svojí vlastní pozici. I díky nim se moderní hard rock nadále vyvíjí a ukazuje, že ještě pořád má co říct.http://www.crazydiamond.cz/cryptworm_slimeord_007strahov_1cervence2024_koncert/3221http://www.crazydiamond.cz/cryptworm_slimeord_007strahov_1cervence2024_koncert/3221hackl@volny.cz (Pekárek)Není nadto, zajít si v pondělí po práci na výborný deathmetalový koncert.:-) Promotéři z Kreas sice trochu zariskovali, ale nakonec mohli být spokojení i oni. Sobecká sázka na příjemně poloprázdný klub mi tedy nevyšla. Asi jsem trochu podcenil zájem o významné zástupce poslední deathové vlny. Decentně hipsterské značky 20 Buck Spin či Me Saco Ujo představovat asi nemusím. Samozřejmě, že zmíněná vydavatelství nevydávají samé zlato, přesto se vyplatí u každého z jejich počinů zbystřit. Mají totiž čuch na spolky, které i po zhruba čtyřiceti letech, uplynuvších od vzniku prvních death či proto-deathových nahrávek, dokáží v daném ranku nabídnout zajímavé nahrávky. Každopádně onoho večera přivítala strahovská Sedmička dvě jejich britské akvizice, konkrétně mrtvolné CRYPTWORM a magické mikrobiology SLIMELORD. Očekával jsem tedy dva vyrovnané sety. Předesílám, že dotyční svým vydavatelům ostudu rozhodně neudělali.Sedmička není metalovou institucí, té koncertně-klubové se metalisti v Praze asi už nedočkají (škoda, co je to tak 30mega na kulturu pro Magistrát, stačí si říct, ne?:-)), takže po zvukové stránce tím neporozuměním většinou pořád trpím. Ale co už, není to o prostorách, ale o lidech. Důležité je, že metalové akce není problém pořádat a že se metalisté dokáží sejít a takovou akci podpořit. Takže jen houšť. Pro pracující fotříky typu mé maličkosti má uvedený klub ještě jednu výhodu, produkce zde končí před desátou. Pokud vám jde čistě o muziku a bydlíte v Praze, na koncert si tedy můžete doslova odskočit. Strohý punkovější interiér klubu, zasazený doprostřed kolejního kampusu, ničím neirituje, nabídka na baru přinejmenším vizuálně ujde.Jak už jsem naznačil, na koncert dorazilo odhadem 50-70 lidí různého věku, velmi mladých i starších. Většina z nich působila poučeně a evidentně se zde neocitla náhodou. Nezřídka jsem zahlédl spřízněná a charakteristicky špatně čitelná loga typu UNDEATH, SANGUISUGABOGG a spol. Časová dotace na dvě kapely hrající podobně extrémní hudbu byla dostatečná, takže i příprava jednotlivých vystoupení plynula v pohodovém duchu. Člověk si mohl hned na úvod nebo v průběhu celé akce zakoupit merch přímo od koncertujících, čehož využila řada návštěvníků. Kvitoval jsem, že se frekventovaně prodávala nejen trika, ale i hudební nosiče, hlavně vinyly. Zelená verze debutu SLIMELORD učarovala kdekomu.:-) Přívlastky „pozitivní“, „klidný“ a „pohodový“ by se dal ostatně vztáhnout na celý večer. Takže když kytarista CRYTPWORM Tibor Hanyi nesměle uvedl jednu ze skladeb lakonickou větou: „It‘s about killing people“, musel jsem se tomu absurdnímu kontrastu usmát.Objektivněji vzato, za velmi těsného vítěze daného večera lze označit právě CRYPTWORM, kterým méně čitelný, ale dostatečně ostrý sound linoucí se z beden, více svědčil. Není divu, jde jen o trio a jejich celkem bohatě rytmizovaný „tupa tupa“ death metal měl i živě neskutečný groove. Všemu nasadil korunu krásně čitelný, výše posazený virbl. Absence melodické složky se na ploše zhruba třičtvrtěhodiny v pohodě snesla, zvlášť když byla kompenzována perfektní rytmikou a dokonalým growlem Tibora. Tenhle čahoun původem z Maďarska každému dokázal, že opravdu kvalitní vokál efekty nepotřebuje. Dotyční předvedli strhující výkon, během kterého vystříleli všechnu svou munici. Hrálo se pomalu, houpavě, trhaně, nasekaně i velmi rychle, což si přítomní dokázali užít. Mě osobně nejvíce lahodil fakt, že kořeny zmíněného groovu vězí někde v tmavém bahně klasické finské školy.SLIMELORD, přestože co do zmíněného finského prvku trochu podobní, předvedli úplně jinou hudbu, mnohem propracovanější, barevnější, progresivnější, tím pádem však i posluchačsky náročnější, odkazující až někam ke GORGUTS, ale i k blacku a velmi pomalému doomu. Rozkládajících se mrtvol zkrátka ubylo, pozornost se zaměřila na samotné původce rozkladu a další havěť. Přesto byla odezva slušná. V prodeji hudebních nosičů zelené téma dokonce zvítězilo. Debut „Chytridiomycosis Relinquished“ mohu jen doporučit. Další skvělý počin z přátelského vesmírně-bahenního univerza plného zajímavých tvorečků. Asi nejlépe se SLIMELORD poslouchali zpovzdálí od baru. I tak jsem slyšel nanejvýš půlku všeho, co se na zmíněné desce děje. Bylo však zřejmé, že kapela nic neošidila. Velmi dobře vyzněla sóla, nicméně dvě nápadité kytary doprovázené namakanou baskytarou vyžadují prostě citlivější nazvučení. Vokály, ač byly dost v pohodě, na Tibora neměly. Britský kvintet nenabídl hity ani přímočarý podklad pro strhující pařbu, spíše magickou death/doom symfonii ze světů, které člověk spatří jen v případě posunu vnímání. Za jejich přesvědčivé zprostředkování jsem byl vděčný.Odcházel jsem tudíž hodně spokojený. CRYPTWORM předvedli brutální groovy show mimo sféru vyhrazenou brutálnímu death metalu, SLIMELORD zas progresi založenou na skvělé práci se žánrem. Ani v jednom případě přitom nešlo o prachsprosté vykrádání standardů a jejich připitomnělé slepování či míchání. Ano, death metal na Ostrovech stále žije.http://www.crazydiamond.cz/milos_dodo_dolezal_level777_recenze/3222http://www.crazydiamond.cz/milos_dodo_dolezal_level777_recenze/3222hackl@volny.cz (Pekárek)Myslím, že některé věci se dají odhadnout vcelku dobře. Hulvát se zpravidla bude chovat jako hulvát. Nesmyslně riskující člověk dříve nebo později utrpí újmu a ten čestný, altruistický může být hořce zklamán. Přeneseme-li se do sféry hudební, konkrétně na naší malou rock/metalovou scénu, dokážeme zde také vyspekulovat celou řadu závěrů, jejichž správnost se posléze potvrdí. Na rozdíl od úvodu ovšem pojmu ony závěry pozitivně. Kdyby se mě tedy loni někdo zeptal, jaké bude nové album Miloše Doda Doležala, asi bych zdůraznil, že bude vnitřně poctivé a také fortelné. Nepůjde o fusion či shredding, ale o tvrdší kytarou zakalené písničky, které si Dodo určitě rád sám zazpívá, protože svým myšlenkám hluboce věří a chce jimi oslovit, k čemuž má i předpoklady, minimálně pokud se jedná o fanoušky, kteří ho sledují delší dobu.Novinka „Level 777“ naplňuje výše uvedené do puntíku. Kolekce vystavěná na podkladě hard´n´heavy postupů z přelomu osmdesátých a začátku devadesátých let oplývá autenticitou, zkušeností a sebevědomím načerpaným v době, kdy se kalila ocel. Osmdesátková pestrost a barevnost se v ní snoubí s devadesátkovým zvážněním, syrovostí a tvrdostí. Nevím aktuálně o nikom, kdo by v Česku předváděl něco podobného a v dané formě podobně kvalitního. Jinak řečeno, máme tady někoho, kdo by si takhle pohrával třeba s postupy a zvukem VAN HALEN, Schenkera nebo Hendrixe? Otázku aktuálnosti neřeším, hlavní protagonista se pohybuje v rámci jasných žánrových pravidel, která nedávají takřka žádný prostor pro experimenty či stíhání módních vln. Ostatně, kdo se o něco takového pokusil, přišel buď s kontroverzní deskou, nebo byl fanoušky navzdory slušnému materiálu dokonce odvržen. Odkázat lze například na některé projekty neposedného George Lynche. Druhou polohu představuje adaptace standardů absolutních, čemuž v současné době kraluje Zakk Wylde se svým přehrávání starých klasik od BLACK SABBATH.Jakkoli by bylo lákavé srovnání uvedené Zakkovy aktivity s nahrávkami zachycenými na albech VITACIT – „Revisited“, výchozí situace Doda byla zcela odlišná. Český kytarový hrdina vypořádáním a dotažením všeho minulého definitivně uzavřel jednu důležitou kapitolu českého heavy metalu, zároveň si však připravil půdu pro natočení a důstojnou distribuci(!) nového autorského alba, zrealizovaného bez jakýchkoliv kompromisů. Když teď poslouchám výsledek, říkám si, že v tom hutném hard rocku, slyším poměrně dost metalu, dokonce i zmíněný VITACIT, který dává všemu anglo-americkému, co zde zazní, národní, bigbítovou patinu. Nejvíce v některých refrénech. Nejdůležitějším činitelem na „Level 777“ pak není kytara, ale hlas. A ten je bigbítově-metalový. Doležal se rozhodně nešetří. Svými verši jako by úpěnlivě varoval před koncem. Činí tak dost solitérně a s maximálním nasazením. Hlas kazatele, nebo volajícího na poušti. Každopádně někoho, kdo chce být slyšen a vyslyšen. Výrazově mi v některých okamžicích připomíná Peavyho z RAGE. Aktuálně mi ovšem sedí o něco víc.Mimochodem, když už jsem zmínil metal a Wyldea, „Nevidět zlo“ je opravdu krutá pecka, v níž to každému nástroji maximálně sluší. Mocné riffy a hodně drsný refrén umocňuje nekompromisní rytmická sekce ve složení Miloš Dodo Doležal Jr. – baskytara a Matěj Čurda – bicí. Stačí trochu zasurfovat na netu a snadno zjistíte, že dotyční rytmické finesy vyučují nejen na desce.:-) „Džejár“ v podstatě supluje druhou kytaru. Zvukem mi evokuje chroustavého Billa Sheehena, častěji se však předvádí i melodizuje, zkrátka drsný a komplexní hráč. To samé lze říct i o Čurdovi. Jejich výkon je luxusní, i díky nim musí být živé vystoupení kompletního tria zážitkem. Ideální sestava pro našláplé fusion či hard/blues rockové peklo právě ve stylu zmíněného Hendrixe, s nímž zboříte každý klub. Vrátím-li se nicméně k „Level 777“, zpočátku mi zde rytmika připadla až přepjatá, zbytečně narušující vyznění jednotlivých písní a odvádějící pozornost od hlavních motivů; později se dojem výrazně zlepšil. Album prostě nenabízí načančané stadiónové hymny, alespoň ne v prvním plánu, ale především pulsující (hard)rockovou podstatu a metalový tlak s občasným melodickým přesahem až ke zmiňovanému VITACITU. Zvuk nic nezastírá, svou syrovostí násobí tvrdost, v každé chvíli slyšíte všechno.Doležal na kytaru i nadále čaruje, stále má co nabídnout a také nabízí, aniž by svým nástrojem významněji vystupoval z řady. Nehraje sólista, hraje nekompromisní trio. Možná také proto svým spoluhráčům nesvazoval ruce. Společně s ostatními se tedy baví a zároveň klestí cestu stěžejnímu vokálu. Při tom všem si nenuceně zasóluje a vždy to trefí ve stylu starých dobrých časů. Odhlédnu-li od veškeré zamýšlené symboliky, vnímám tudíž „Level 777“ především jako vyrovnanou kolekci písniček z jiné doby, která může inspirovat i dnes, přinejmenším ve své nástrojové poctivosti, přímočarosti a jednotě. Této jednotě naštěstí nechybí pestrost ani skvělá balada. Škoda, že „Naděje“ nezazněla na konci, měl bych pocit, že ještě existuje nějaká naděje.:-)Samozřejmě jsem jen odlehčil. Teď a tady žijeme ve skvělé době. Pro připomenutí stačí letmé nahlédnutí do historie. Neměnil bych. Zatím. Až skutečná krize přijde, nebude chuť ani čas o ní zpívat. Dodo si aktuálně nemá na co stěžovat, s výborným doprovodem se mu podařilo natočit velmi dobré album, s nímž se momentálně dokázal vymanit ze svého „pošetkového“ období. Doufám, že sklidí solidní ohlas. Měl by.http://www.crazydiamond.cz/the_mysterines_afraid_of_tomorrows_recenze/3220http://www.crazydiamond.cz/the_mysterines_afraid_of_tomorrows_recenze/3220nobody@nothing.com (Tomáš)Taky to máte tak, že některá alba raději posloucháte v létě a některá naopak třeba na podzim a v zimě? A přesně to se teď (ne)povedlo THE MYSTERINES s jejich druhým albem „Afraid of Tomorrows“. Na začátku hodně horkého léta vydali typicky podzimní album, které podle mě skutečně vynikne až když se dny opět zkrátí, deště budou dlouhé a studené a venku bude hnus a zmar. Nechápejte to špatně, album je to dobré, ale naplno podle mě dozraje až když ty uřvaní ptáci, co mě teď budí každý den před pátou ráno, konečně zase odtáhnou do Afriky. THE MYSTERINES jsou označovaní i jako „první skvělá britská rocková post-pandemic kapela“. No jo no, britský hudební tisk… My zůstaneme u racionálního pohledu na věc, i když s tou částí „skvělá rocková kapela“ nemůžu polemizovat, je to pravda. Historické okénko – kapelu zakládá Lia Metcalfe, zpívající kytaristka, drobná, krásná, mladá holka (vím to, stála vedle mě na jejich prvním pražském koncertě) ještě pár let před Covidem v oblasti Liverpoolu jako trio. Alternativně rocková úderka neměla daleko ani k punkrockové naštvanosti, ale že by něčím vynikala, to bych úplně neřekl. Život je ale změna a ta se nevyhnula ani naší kapele. A byla to změna více než pozitivní. Jednak po personálních rošádách se z tria stalo kvarteto – dvě kytary, basa, bicí – jednak přehodnotili i svoje hudební směřování. Punkrock nechali punkrockerům, ubrali z tempa, zvuk dochutili přiměřeně grunge, přiměřeně jižanským rockem, přiměřeně moderním hard rockem, víc prostoru dostala Lia a její skutečně „velký“ a výrazný hlas a výraznější melodika. A výsledek? Prvotina „Reeling“, která u mě v roce 2022 nenašla přemožitele a stala se albem roku. Skvělý zvuk kombinující výše zmíněné vlivy, parádní melodie, kdy téměř každá jedna píseň může být hitovka, fantastický hlas frontwoman a zároveň těžko popsatelný pocit skromnosti. Prostě poctivé, moderní rockové album. Podobnost bychom mohli najít třeba u kapel BAND OF SKULLS, DRENGE nebo ranné tvorby WOLF ALICE. K tomu první pražský koncert v malém Café v Lese, který byl bez přehánění parádní, naživo jsou nekompromisní. A to si nemyslí jen vesnický pisálek, na turné si je jako support vzali třeba THE ARCTIC MONKEYS nebo THE HIVES. Nezastírám, mám tu kapelu rád. Nastal pomalu čas na druhé album. Kudy se vydají? Zopakují úspěch prvního alba? Co vlastně čekat? STOP! Zbytečné otázky, člověk se do nich zamotá, začne si vytvářet očekávání a pak to může skončit všelijak. Takže jsem se jen prostě těšil na novinku a nechal se překvapit. První poslech „Afraid of Tomorrows“ jasně ukázal, že prosté opakování prvotiny se rozhodně konat nebude. Album je po všech stránkách jiné. Špinavější, pomalejší, temnější, komplexnější, méně hitové, nepřístupnější, smutnější. Stylově taky není tak rozkročené jako debut, tohle je „jen“ moderní alternativní rock. Nahrávali ho v Los Angeles s producentem Johnem Congletonem, který je též engineerem, mixerem, programátorem a taky skladatelem. Prostě slušný oddíl. V nějaké formě pracoval třeba na albech pro BARONESS, BEST COAST, CHELSEA WOLFE, HONEYBLOOD, THE KILLERS, THRICE a desítky dalších. Široký stylový záběr. Možná i proto mám u některých písní lehký pocit přeprodukovanosti. Dostat tam co nejvíc zvuků, co nejvíc fines a hračiček. To je právě ten kontrast oproti debutu, který byl přímočarý, jednoduchý, živelný. Album se otevírá postupně, na první dobrou vám rozhodně nic nedaruje. Kapela sama chtěla změnit modus operandi proti debutu, a producent je v tom jen podpořil. Hned otvírák „The Last Dance“ je temný a syrový. Jednoduchá linka bicích, lehce utopená basa, a nervní špinavé kytary. Zdvojené hlasy, někdy i modulované harmonie. Tohle přesně mi tam úplně nesedí. A pokračujeme v těžké atmosféře. „Stray“ má téměř až industriální bicí, ale výborné kytary a jasně hitový jednoduchý refrén. Připomíná mi to ranní tvorbu PJ HARVEY ale s masivnějším zvukem. „Tired Animal“ je kvalitní depka, která jedním očkem nakukuje do indie rocku. Pomalu se rozvíjející „Jessy You´re A Superstar“ krásně buduje atmosféru, přidává další elementy a pohladí krásným táhlým refrénem. Trochu zrychlíme u „Sink Ya Teeth“, kde vynikne krásná basa a pak i zajímavé kytary. Máme tady ale i trochu nepovedené experimenty, jako například „Junkyard Angel“, garážovou uměleckou nudu. Naštěstí se pak hned zase vrátíme na správnou kolej, „Goodbye Sunshine“ opět s dominantním refrénem, podpořeným ještě kytarovou vyhrávkou a masivními bicími. Jak jsem zmiňoval, že stylově album není tak pestré jako prvotina, tak zvukově se naopak odvázali možná až moc. Syntetizátory, perkusie, elektronické podmazy, melotron. Třeba u „Inside a Matchbox“ tomu dali hodně volný průchod. Hezká balada „So Long“ mohla být už klidně závěrem, ale ještě muselo zůstat místo pro akustickou titulní „Afraid of Tomorrows“, která zní jako by jí nahráli někdy ve 20.tých letech v Lousianě. Asi jsem už starý na tyhle výmysly, ale proti gustu… Každopádně já strach ze zítřků s THE MYSTERINES rozhodně nemám. Naopak, až opadá listí, tohle album bude konečně mít nejlepší podmínky ukázat, co v něm skutečně je. Dobrá zpráva na závěr. V rámci podzimního turné zavítají i do Prahy. V neděli 3.11. vystoupí ve Futuru na Smíchově. http://www.crazydiamond.cz/rotting_christ_pro_xristou_recenze/3219http://www.crazydiamond.cz/rotting_christ_pro_xristou_recenze/3219nobody@nothing.com (Gazďa)V některých zahraničníchrecenzích to noví ROTTING CHRIST celkem schytávají. Že se užhodně odchýlili od původních blackových kořenů, že najeli domódu, kdy prakticky jen pořád opakují postupy předchozíchdesek. Nebo že si na novince vystačí jen s pomálem riffů.V některých případech to může být kritika oprávněná.Například hned první skladba po intru zvaná „The Apostate“ jese svým valivým rytmem a chorály dvojčetem „La Lettera delDiavolo“ a mladším bratříčkem „Dies Irae“ (2019), kteráje zas potomkem „Elthe Kyrie“ (2016) následující po „Punchawkachun-Tuta kachun“ (2013)atd. atp. Ale co na tom, když hnijící Řekovédo světa pustili další desku s řadou písní, které se námzarývají do našich mozků. Možná bych byl také pro většínávrat k tvrdosti a blacku a osvěžení stávajícího stylu,ale na druhou stranu – když to funguje, tak proč na tom něcoměnit. Rotting Christos jdou po své cestě vydlážděné 14 alby,jejímž potvrzením je i poslední deska. „Pro Xristou“ znamená „PředKristem“. A Řekové k tomu na svém webu dodávají: „Totoalbum bylo inspirováno mocí pradávné pohanské modrosti. Je topocta těm, kteří se postavili na odpor příchodu křesťanství,které zničilo veškeré hodnoty, tradice a znalosti antickéhosvěta.“ Takže z blackové antikřesťanské filozofietoho ve čtveřici Athéňanů zůstává stále dost. Zvlášťkacířsky tenhle postoj působí samozřejmě v tradičněkřesťanském Řecku.Oč tu jde? Nejnovější deskou náskapela vede do Evropy, která nebyla unifikována ideologiíkřesťanského kříže, ale decentralizována jednotlivýmilokálními mytologiemi. Nejde úplně o koncepční album, ale spíšo jakýsi soundtrack, který nás provází po idejích, které sis těmito mytologiemi a náboženstvími ROTTING CHRIST spojují:statečnost, svoboda, nezávislost, čest, hrdost, sebevědomí. Jeto samozřejmě romantizující až běda, podobně jako kdysi mýtusvznešeného divocha. Zde se jedná o spravedlivého, drsného anezávislého bojovníka, který chrání moudrost věků předávanouz otce na syna, moudrost, kterou přišlo křesťanství zničit.Jde o podobný mýtus, se kterým dnes pracuje subžánr vikingskéhometalu. Tam jde ale spíš o snahu přimknout se k úspěšnéstylizaci a něco na tom vydělat, ROTTING CHRIST to myslí vážně.Pohybujeme se ale spíš v obecné rovině. Narážek nakonkrétní mýty nebo události se mi ani po překladu řeckých aitalských částí textů nepodařilo moc objevit: až na severskéinspirace v „Yggdrasil“ a „Saoirse“ věnované poslednímupohanskému králi Irska, který zemřel roku 565. Atmosférudotváří i obal desky, na kterém je klasické dílo „Cestařímského impéria: Zkáza“ z roku 1863, které zobrazujezničení Říma, pravděpodobně vyplenění města Vandaly roku455. Právě Řím v očích ROTTING CHRIST symbolizuje úpadekv podobě univerzalizace křesťanství v antickém světě.Podobně deska pracuje i hudebně. Vícenež pouhý zpěvák je tu Sakis Tolis spíš jakýmsi vypravěčem,který nás vede epickou básní o odporu k unifikaci a jednotnéideologii. Vedle jeho melodického growlu tu máme i mluvení,šeptání, ženské hlasy nebo chorály – vše ve službáchpříběhu, který chtějí Řekové vyprávět. Z hlediskahudební rozmanitosti je největší péče věnována právěhlasům, jinak je stylistika spíš jednoduchá – bicí, basa ikytary hrají prosté a často i repetitivní pasáže, kde se víceklade důraz na atmosféru než na nějaké složitosti nebo změnyrytmu. Tady ale tento jednoduchý styl funguje, protože kapelníkSakis Tolis je velmi dobrý skladatel. Písně jako „Like FatherLike Son“, „The Sixth Day“, „Pretty World Pretty Dies“,„Six Lax Dax“, „Saoirse“ tedy plná polovina desky, jsoupecky se snadno zapamatovatelnými riffy, vyhrávkami nebo refrény.A v tom je právě síla téhle desky, stejně jako ostatníchděl ROTTING CHRIST. Je to prostě dobrá hudba, ať už si o jejichanti-křesťanských postojích myslíte cokoliv. Já k jejichfilozofickým názorům přistupuju opatrně. Ve spojení s kvalitníhudbou to ale funguje dobře.http://www.crazydiamond.cz/slut_spirit_of_brotherhood_recenze/3218http://www.crazydiamond.cz/slut_spirit_of_brotherhood_recenze/3218janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V polovině devadesátých let jsem jako fanoušek vesměs skomírajícího heavy metalu rozhodně nejásal nad úspěchy podobných kapel jako SLUT. Díky hudebním časopisům jsem je samozřejmě registroval. Crossoverová stylizace členů na promo-fotografiích, podivný obal debutového alba s fotkou nějakého cvičence a ještě divnější název tohoto díla („Smell Me“), mne dokonale odradily od toho, jít jejich světu naproti. Než se kapela po roce 2000 a dvou deskách na kontě rozpadla, stala se na krátký čas kultovním artiklem klubové scény a zcela prvním hardcoreovým uskupením u nás, které vydalo svůj debut u velkého vydavatelství. Dnes jsem posluchačsky mnohem otevřenější, takže jsem se rozhodně nebránil poslechu jejich loňské comebackové desky, která SLUT zachycuje v zcela nové tvůrčí horečce a působí pozoruhodně. Nutno říct, že se mi nový materiál dost líbí a působí vyzráleji, rytmicky promakaněji a hypnotičtěji než první divočejší věci. Mohu tedy potvrdit, že při zpětném poslechu staršího materiálu z devadesátek se mi stará tvorba opravdu až tak nelíbila jako právě loňská deska „Spirit Of Brotherhood“. Zde je se zpožděním jednoho roku příslušná recenze.Co se v táboře dvacet let neexistujících SLUT od devadesátých let změnilo? Nepochybnějde o vyvíjející se kapelu, která k tvorbě přistupuje vždy z čistého stolu. Sestava doznala proměn a jádro SLUT dnes drží dvojice hudebníků v popředí, kteří u všeho podstatného kdysi byli. Jako vždy je pro ně podstatná především hudební složka, která se od jejich staré formy liší a nabídne sice méně divokosti a řevnivého nastavení, o to více však předá atmosféry a masivního pnutí. Zaměřme se tedy především nanovinku. Jak už jsem naznačil, současnému materiálu je vlastní hlubší naturel a jeho psychedelický opar s plíživougradací dokáže vytvořit mnohem intenzivnější a naléhavější atmosféru. Divokost asi není to pravé, s čím současní vyzrálejší SLUT bez pochyb souzní.Řekl bych tedy, že novinka je o dost hypnotičtějším materiálem než tvorbaminulosti. Rozostřená koláž kytar, kláves a rytmiky zde vytváří promyšleně pohyblivý aneustále rostoucí organismus, za kterým je tušena přítomnost možnéhonebezpečí. Celkovou varovnost nových skladeb ještě umocňují až vysílačkovědeklamované slogany, umocňující onen pocit tísně a odlidštěnosti, který jedesce vlastní. Kapela si coby singl vybrala song „I´m On Fire“, což je z méhopohledu logická volba, neb právě v této skladbě SLUT zúročují všechny svépřednosti, od táhlých kvílivých tónů kytar, jaderných baskytarových pulzů alíně a zemitě pojatých rytmů naplněných zajímavými finesami.  Z mého pohledu se v osmi skladbách povedlo nejenuvolnit přínosný proud energie, ale nasměrovat jej atraktivním a vkusným směrem,což je patrné již od úvodního houpavého pochodu „Keep Going“. Celková zastřenost a odevzdanost nenímateriálu na škodu, naopak má styl a dlouhodobé kouzlo. Evokuje totiž dystopickou atmosféru a epochu odlidštěnosti,před kterou je třeba unikat, i kdyby to bylo jenom prostřednictvím vzpomínek na minulost. Že svět nemusí být jenom zpropadeným místem a je udržován v mantinelech normality pouze díky osobním vztahům, vyvíjejícím se napříč časem, to je jedna z myšlenek „Spirit Of Brotherhood“. Témavnitřní síly a nezkaženosti je vlastně ústředním pojítkem díla, o čemž svědčí třeba i plouživýsong „Soul Power“ upomínající na špinavé mantry jaké uměli kdysi dávnopředevším kapely typu THE STOOGES. SLUT jsou hardcore, i nejsou. Mě osobně láká druhá větev chápání jejich tvorby. Ona progresivnější stránka představující to nové a nenapojené na tvorbu z devadesátek. Že na desce ve studiu s kapelou pracoval Amák, není, dle mého, vůbec na škodu a potvrzuje to styl a vážnost návratu SLUT,neboť tento studiový borec dokázal své zkušenosti, nejen z dob svého působení u SUNSHINE (patrnéovlivnění je to zde zejména v poklidné „Gone“, určitě jedné z nejlepších položek nahrávky), ale zejména z produkcí jinýchkapel a nahrávek naší indie scény poslední patnáctiletky. „Spirit Of Brotherhood“ je jednou z nejvýživnějšíchporcí alternativního rocku, jakou jsem na našem území v posledních letechzaznamenal a i přes absenci prvoplánově chytlavých jízd má mnoho kladů, hlavně pak hloubku související s pečlivým budováním atmosféry. Osudové kytarové tóny dramatickypředznamenávající rozjezd „We Are One“ jakoby definovaly onu závažnostcelého díla, které bych ani tak neslyšel jako následovníka hardcoreových počátků, jako spíš osobitý rock s prvky industrialu a post-metalu. Album je ve své špíně a syrovosti zároveň barvitýmmanifestem pevné identity, zasazené do reálu neosobního sterilního světa.Určité styčné body tvorby SLUT tak v současnosti spíše vnímám v souvislosti s hudbou někdejších britských hledačů KILLING JOKE a jsem tomu velmi rád.http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest_2024_spalene_porici_26_29cervna2024_den_ctvrty_sobota_koncert/3217http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest_2024_spalene_porici_26_29cervna2024_den_ctvrty_sobota_koncert/3217nobody@nothing.com (Gazďa / Stray)Gazďa: Na letošní Basinfirefest jsem se dosttěšil. Přinesl přesně tu kombinaci kapel, která mě baví. Ty,které mám rád (BLIND GUARDIAN, INSOMNIUM, ROTTING CHRIST, BATTLEBEAST), klasické kapely, které mi nic neříkají, ale chci jevidět (FEAR FACTORY), nebo ty, které si občas pustím, ale nikdynevystoupaly na můj piedestal, a tak jsem je ještě naživoz nejrůznějších důvodů neviděl (CRADLE OF FILTH,DESTRUCTION, SUFFOCATION). A pak ty, na které bych na samostatnýkoncert nešel, ale rád je zažiju na fesťáku (FLESHGODAPOCALYPSE, ARKONA). Ale Gazďa míní a pracovnípovinnosti mění. Místo čtvrtečního setu jsem musel do Třince amísto pátečního do Hamburku. Což pro mě ale byla stále výhra,protože BLIND GUARDIAN, moje top kapela festivalu a jedna z mýchtop kapel vůbec, byla na programu až v sobotu. A stejně tomu bylo také u DESTRUCTIONa CRADLE OF FILTH. Kdybych si měl vybrat jeden den, byl by to tento.Takže všechno nakonec dopadlo k mé spokojenosti.Basin je sympatický festival.Prostředí luk ve Spáleném Poříčí je krásné a má atmosféru,která je rozdílná od našich ostatních festivalů. Na fesťákovémapě tak má Basin pro mě jasné místo a jsem rád, že tu je. Mámpocit, že se pomalu zvedá i návštěvnost, se kterou to bývalotristní. Odhadem se na sobotní headlinery mohlo dostavit možnák pětitisícovce lidí. V porovnání s předchozíma nedalekým Metalfestem je to ale samozřejmě pořád málo. Němcisem nejezdí, je to z ruky, a pro Čechy to asi nemá tu tradiciBrutalu nebo Masters of Rock. Ale opticky to tu vypadalo na víc nežpředchozí ročníky… Moc jsem toho sice letos ve SpálenémPoříčí (název pochází ze třicetileté války, kdy městečkovyhořelo) neviděl, ale alespoň v sobotu jsem se snažildorazit co nejdříve, a tenhle den se tak pro mě stal poznávačkouve velkém stylu, protože až na finální headlinery jsem neměl s žádným vystupujícím naživo tu čest. Do Plzně jsem dorazil vlakem, avyzkoušel jsem si tak autobusovou kyvadlovou dopravu na festival.Byla fajn a jednoznačné plus, ale lokace nástupní zastávky by sedala popsat lépe, než „v Šumavské ulici, cca 250 m od Hlavníhovlakového nádraží“. Vzhledem k tomu, že zastávka bylav sousedství autobusového nádraží, tak jsem ji asi patnáctminut marně hledal na nádraží a už jsem se bál že busnestihnu. Konkrétní bod na mapě by příště určitě bodnul. Bus kyvadlák k areálu přirazilve tři čtvrtě na čtyři, a já si tak mohl už pár minut povyřízení nezbytností užívat tóny od českobudějovickýchSATISFUCKTION. Dění pod pódiem jsem ale na začátku sledoval seznepokojením. Společně se mnou se tu kapele věnovalo tak 300 lidía já se začal obávat, že návštěvnost bude ještě nižší nežv předchozích letech. Na vině ale bylo slunce, které SpálenéPoříčí rozpálilo do třicetistupňových veder ve stínu. Comohlo, tak hledalo před jeho paprsky úkryt. Nejčilejším tvorem podpódiem tak byla drobná myš, která se opakovaně snažila vybíhatze své díry a sehnat něco v nejbližším okolí. Dvoutýdenníshon (stavba-koncerty-bourání) na jinak klidné louce musel býtpro myší rodinku pěkně stresující. Zvlášť ty čtyři dny,kdy jim na barák naběhnou tisíce nohou a stěnami otřásá tennesnesitelně hlasitý bolestivý kravál. SATISFUCKTION naštěstímenší aktivitu vyprahlého publika chápali a nenechali si zkazitdobrou náladu. Matadoři českého crossoveru předvedli dobrou avtipnou show.Stray: Jihočeské SATISFUCKTION jsemnaživo viděl hodně dávno, dost možná před nějakými dvěma dekádami. Zde v odpolední výhni sice neměli podpódiem narváno, ale znělý hlas frontmana, připomínající miprojev Scotta Stappa (někdejšího frontmana CREED), naprostosebejistě dominoval jejich songům, které po nějaké chvílivyhodnocuji jako moderněji stylizovaný a nahuštěný post-grunge, za jakým dnes stojí třeba kapely jako ALTERBRIDGE. Poměrně neprvoplánová tvorba SATISFUCKTION si zakládala na nosnýchatributech devadesátkového rocku a byla jí vlastní solidníinstrumentální vybavenost, bytelný groove a valivé riffy. Na to že se před pódiem, díkyrozpálenému slunci, více než třiceti stupňům celsia a absencijakéhokoliv stínu, prakticky ani nedalo stát, to byl od nich velmi slušný set. Louisianským sludgerům CROWBAR věnuji zhruba dvacetiminutovku, neboť kapelu nemám ve svémposluchačském záběru a vše co jsem si od nich kdy vyslechl, bylov podstatě dílem náhody (dvakrát vystoupení na Brutal Assaultu),z mého pohledu jde totiž o nepříliš rychlou, poměrně monotónní, byť asi dleněkoho výživnou rubanici, jaké vznikají zejména v déltě řeky Mississippi. Na Basínu předvedli tito Američané se statusem žánrových legendobstojný set, který mne osobně až tolik neučaroval, ale to všeje jen o osobních prioritách.Gazďa: Z dřívějších kapel sobotníhodne mě zajímaly ale zejména sludge hvězdy CROWBAR. Nikdy jsem jim sice nevěnoval žádnou pozornost, ale i tak jsem byl dost zvědav… přeci jen jsou to legendy. Neworleanští doraziliv dobré formě. Šlo o vesměs krátké energické písně, které dobřeodsýpaly a jež dobře prezentovaly kapelu s image elegantněudržovaných motorkářů v čele s vousatcem a jedinýmkonstantním členem Kirkem Windsteinem. Přeci jen to ale šlo celétak trochu mimo mě, a tak se v půli setu vydávám na průzkumareálu. A objevuju první nepříjemnost – nedorazil můj oblíbenýstánek s kuřaty, který je už řadu let pravidelným základemmé festivalové stravy. Mezitím mi ale zvedá náladu to, ženarážím na Straye, Mauglího a jeho bratra Vláďu. Následoval PAN LYNX, což je projektproducenta, tvůrce alb a videoklipů Michala Skořepy. Projekt,který ve mně vzbuzoval – když jsem se do něj před festivalemzkusmo zaposlouchával – primární pudové negativní emoce.Alternativní rock, neprvoplánové, ale přesto nijak složitépísně, které hýří sebevědomím, ale člověk úplně nevíproč. Možná je škoda, že v tomhle případě rozumímtextům, které se tváří intelektuálně hlubší, ale vlastněv nich nic není. Celé mi to přijde takové přifintělé anabubřelé. Jsem asi přísnější, protože kdyby to celé bylo v angličtině,tak tam vzhledem k jazykovému omezení tu textovoupseudohloubku na první dobrou nevnímám. Hudebně to není úplněšpatné, ale zdaleka ne tak dobré, jak se to tváří. Textově topřipomíná odvar z trochu blbějších WANASTOVÝCH VJECÍ, stejnějako imageově. „Je to s tebou na klid. Klit, klitorys. Kdyžti na něj číhám, jsem jako rys.“ Jako fakt? Tohle je potřebaněkomu sdělovat? Při písni Klidorys to už fakt nedávám araději prchám, abych se postavil do fronty na meet and greets BLIND GUARDIAN. Nechám si od příjemných hudebníkůpodepsat triko a pak se vracím zpět před pódium. Stray: Vůbec nechápu, jak se mohl projektPAN LYNX, který má za sebou pouhých pět koncertů, ocitnout na mezinárodně koncipovaném festivalu plném hvězd v tomto večerním hracím čase, zvlášť když o dva dny dřívehráli po poledni třeba i řečtí SUICIDAL ANGELS. Zveličování významu některých našich interpretů považuji za jednu z nemnoha slabin pořadatelského týmu. Čerstvému a vlonidebutujícímu projektu Michala Skořepy dle mého chybí spoustazásadních věcí (především nějací fanoušci a jehokoncertní set prakticky jen ukázal proč tomu tak je). Kapele to naživo totiž vlastně ani moc nehraje, její celková neprvoplánovost je bohuželproti všemu, co by mohlo lidem tu hudbu alespoň trochu přiblížit. Nečekal jsem vystoupení, které by bylo strhující přehlídkou hymen, ale ovšem ani nanicovatou břečku. Člověk stojící asi dvacet metrů od pódiaměl občas dojem, že ty party k němu snad ani nedolétnou, tak byly bezvýrazné.Především však díky textům mne songy Pana Lynxepřijdou jako samožerské a obsahově prázdné slovní onanie.Gazďa: Tam za chvíli vlétnou němečtíthrasheři DESTRUCTION a je to úleva. Ostrý a přímočarý thrash,který si na nic nehraje. Jen řeže. Raz dva tři, eins, zwei, drei…DESTRUCTION jsem nikdy naživo neviděl, ale mám je z velkéněmecké čtyřky nejradši. Jejich riffy a písně mi přijdounejvýraznější a hlasově to je za mě u Schmiera mnohem lepšínež u rozpraskaného a totálně šedého projevu Milleho Petrozzy zKREATOR. Riffy, riffy a riffy se rozezněly na českých lukách ahájích Plzeňska v sobotu odpoledne. Poprvé mám ten denpocit, že vím, proč jsem tady. Špičkové vystoupení a thrash ténejvyšší úrovně. Nevím jestli, je to při x-stém vystoupenípořád baví, ale vypadají na to. Thrash Till Death…Stray: Němečtí DESTRUCTION jsou pro mneklasikou, kterou sleduji od osmé třídy základní školy, a tu jsem absolvoval na konci osmdesátých let. Od té doby je mámv oblibě a vytrvale je sleduji. Jen za posledních deset let jsem je viděl živě nesčetněkrát. Dnes již bez Mikea Sifringera u kytary, zato s dvojicí nových sekyrníků, mají DESTRUCTION i ve čtyřech stále šmrnc. Kapela sesice během první skladby teprve hledala, ale nakonec rozjela svůjobvyklý pitoreskní rej agresivních riffových figur a svižných temp. Schmierdiktoval špičkový teutonský thrash a tak jen těšilo, že má oblíbenákapela je ještě po čtyřiceti letech v neuvěřitelném laufu. ŽeDESTRUCTION stále hrají většinu koncertního programu ze skladeb osmdesátých let,svědčí o síle tohoto starého matra a jeho nenahraditelnosti.  Gazďa: CRADLE OF FILTH. Další legenda, sekterou jsem měl tu čest poprvé. Celkem se mi tenhleblack-gothic-symphony metal líbí, ale ne zas tolik, abych jimvěnoval větší pozornost. Také mi trvalo nějaký čas sizvyknout na specifický projev frontmana Daniho Filthe. Naživo měale přesvědčili. Profesionální vystoupení i nasazení, dobréhudební výkony, skvělá zpěvačka u kláves Zoë Marie Federoff a solidnívýstup principála, který předvedl nejen své typické vysokékvákání a blackový štěkot, ale také docela solidní growl. Jento fistulové pištění na jednom tónu nemuselo být v každépísni a pokusy o svého druhu běžný zpěv u něj vyznívaly spíšrozpačitě. Ale celkově to dobře šlapalo a vystoupení jsem siužil.Stray: Až ve Spáleném Poříčí jsem shlédl svůj první (celkově pak čtvrtý)koncert CRADLE OF FILTH, který měl velmi obstojný zvuk. Věc, která se britským legendám často a velmi oprávněně vyčítala, zde tedy již neplatila, a tak jsme se dočkali pozoruhodného koncertu se vším všudy. Nezastírám, žepro mne tahle kapela nikdy nebyla úplně v popředí zájmu (kdysi jsem měl sice rád alba „Cruelty And The Beast“ a „Midian“, ale o nějakém fandovství bych nemluvil) a za ty úplně nejlepší věci od nich považuji až tři poslední albanahraná s českou dvojicí Marthus/Ashok v sestavě, protože právě na těchto dílech se do skladeb dostaly prvky dávající mi více smyslu - větší harmoničnost, přehlednost amelodika, o vyšším využívání kytarových sól ani nemluvě. Koncertní set byl průřezem mnoha zásadních kapitol jejich diskografie a mne jednoznačně bavil, včetně výborně zpívající Zoë Marie Federoff.  Stray: BLIND GUARDIAN předvedli (na rozdíl od svého dva roky starého výstupu na totožném místě) zvukově naprosto strhující koncert, který sice čítal pouhých deset skladeb, za to však znamenitě a s velkolepostí odehraných a odzpívaných. Za mne šlo o pravé headlinery celé akce a jejich výstup byl oslavou metalového bombastu. Velký dík patří pořadatelům, kteří u sporadicky navštěvovaného podniku stále vytrvávají a jsou schopní přivážet špičková jména celosvětové scény, a to aniž by se jim to, soudě dle opětovně sporadické návštěvy, rentovalo. Bohužel jsem byl letos zaměstnavatelem povolán na služební cestu, a tak jsem mohl dorazit na festival jen v sobotu, nicméně správu, že festival bude pokračovat i v roce 2025, vítám a jsem zvědav co přinese.Gazďa: BLINDGUARDIAN. Ještě, než tu recenzi napíšu, tak vím, že budekladná. 😊 Alenemyslím si, že jsem zaujatý. Mám je rád, protože jsou prostěskvělí a naživo nikdy nezklamou. Výborné písně a Hansi Kürschnejen jeden z nejlepších zpěváků, ale také frontmanů,kterému publikum zobe z ruky. Hansi pohne paží, publikumnásleduje. Hansi něco zapěje, publikum to zopakuje, než to ondokončí. Zatímco u jiných kapel jsou tyhle věci na sílu, tadyto je zcela přirozené a veskrze příjemné. Jako kdybychom sepotkali u táboráku, kde pár kámošů hraje na nástroje a ostatníje doprovázejí ve sboru. U BLIND GUARDIAN je vystoupení kolektivnísport. Hlavní důvod, proč jsem do Plzně jel, bylo jejich desetpísní. Z nich pouze „The Script for My Requiem“ jsem ještěneslyšel naživo, ale i tak to stálo za to, „Time Stand Still (Atthe Iron Hill)“ nebo „Mirror Mirror“ můžu pořád. Jedna zešpičkových koncertních kapel opět obstála. Trochu rozpačitějšíbyl ale výkon publika. My Češi jsme v tomhle nesmělí aneradi se projevujeme. Ale na BLIND GUARDIAN je prostě nutnézpívat. „The Bard´s Song: In the Forrest“, ve které necháváHansi zpěv prakticky jen na publiku, tak nevyzněla tak dobře jakona koncertech v domovském Německu, kde se toho lidé nebojí. Mrzí mě, že jsem z letošníhoBasinu neviděl víc, ale ten pro mě nejdůležitější den se mipodařilo stihnout. Doufám, že stihnu příští rok víc.  http://www.crazydiamond.cz/lenny_kravitz_blue_electric_light_recenze/3216http://www.crazydiamond.cz/lenny_kravitz_blue_electric_light_recenze/3216janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přestože Lennyho tvorba bývá často označována jako popová limonádka těžící z umělecky hlubších předobrazů historie rocku, funkua rhytm n´blues, rozhodně bych jí i přes minimální progresi nezatracoval. Po více než tři dekády totiž budí respekt konstantní úroveň, Lennyho schopnost napsat chytlavý generační hit a umění dostat domateriálu ten správný retro feel a ještě v souvislosti s tím vším působit nadčasově,zkrátka a dobře, jde o zkušeného a stále neuvěřitelněinspirativního muzikanta, který do světového mainstreamu patří akterý je ještě v šedesáti letech schopen odehrát naprosto strhující dvouhodinovýkoncertní set. Některá jeho alba nesla výrazné stopy rhytm n´blues a funky, jiná tyto vlivydokázala upevňovat rockovými vypalovačkami, jenževíce méně vždy šlo především o kvalitně zpracovanýpop/rock afro-amerického střihu, navíc nesmírně hladce poslouchatelný.Aktuální sada skladeb vznikalapozvolna. Spolu s Kravitzem, který jako již tradičně zastal roli producenta, u vzniku byl především jeho dlouholetýparťák, kytarista Craig Ross. Novinka možná budí dojem víceodlehčeného a převážně popového alba, které své rhytm n´blues a funkycítění propojuje spíše s nenáročným elektronickýmpodložím než s kytarami, ale to vlastně ani moc nevadí. Tvrdím, že Lenny Kravitz nikdynebyl bůhvíjak zapřísáhlý rocker (možná tak z plakátu) a rázné riffové skladby jako „Are You Gonna GoMy Way“, „Rock n´Roll Is Dead“, „Fly Away“ nebo „AmericanWoman“ vždy patřily na jeho albech k minoritě. Třeba zrovna na „Blue Electric Light“ se podařilo složit několikchytlavých singlů bez potřeby něčeho podobného, všechny zdejší singly mají podobu ležérnější, z tohoto důvodu se možnáo novince mluví jako o jedné z jeho nejméně rockových nahrávek.Vlastně o tom, jak budete ve výsledku přistupovat k aktuálnímu materiálu, rozhodne už zdejší první skladba - „It´s Just Another Fine Day (In ThisUniverse Of Love)“. Tahle věc je totiž nejdokonalejší v postihnutí onénálady díla, zároveň je velmi chytlavá a to aniž by byla strohým tříminutovým hitem,zkrátka zachycuje nejdokonaleji onu esenci afro-americké retro hudby v popovém podánísoučasného Lennyho Kravitze. I dvojka „TK421“ se pohybuje zcela mimo rockové hájemství, tanečnígroove, klávesové podkresy a jednoznačný funky ráz hodně připomene současnost unašich J.A.R., přičemž nejde o zcela ojedinělou položku tohoto typu na novince. V popově tanečním hávu se nesou i další songy, např. rozněžnělá „Honey“ je jednoznačným hitem dní příštích, protože do pozice singlu dosud umístěnanebyla. Naopak poměrně líná „Paralyzed“ jím už nějaký pátek je, nicméně rozhodně nepatří na desce k reprezentativním položkám. Stran melodií velmi atraktivní nostalgická hitovka „Human“ sice jede jako ten správný pilotní singl, ale při pozorném poslechu si uvědomíte její chytrou úspornost a efektivitu, kdy hlavním prvkem instrumentace jsou krom kláves jen jakési řinčivé rytmické údery a kytary zde opravdu schází, tedy až na rytmické záseky umocňující nosné údery. Strohýmiumělými pulzy charakterizovaná „Let It Ride“ potvrzuje, že Lenny Kravitz byl vždyspíše posluchačsky vstřícnějším nohsledem Prince než plakátovým rockovým buřičem, co by se snažil dát vzpomenout na Jimiho Hendrixe. Tohle tvrzení lze aplikovat i prostřednictvím skladby jako je „Stuck In the Middle“ tedy jemnějšího funky. Většina skladeb zde tak vypovídá spíše opopovém (to myslím v dobrém) naturelu.Deska zakončená atmosférickou a ažsnově hypnotizující titulní skladbou „Blue Electric Light“ rozhodně nebude patřit mezi stěžejní kusy Lennyho diskografie, nicméně nejde vůbec o špatnou záležitost. Ve výsledku skladby odhalují (a to naprostologicky a očekávaně) především jemnější stránku Lennyho tvorby. Ten je v šedesáti pořád ve výbornétvůrčí formě a jeho mnohobarevný velkoměstský a multikulturní pop zkrátka dokáže stále bavit.http://www.crazydiamond.cz/cloven_hoof_heathen_cross_recenze/3215http://www.crazydiamond.cz/cloven_hoof_heathen_cross_recenze/3215janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Britská heavymetalová kapela CLOVENHOOF byla sice založena na sklonku sedmdesátých let, ale neřeklbych, že by se těšila bůhvíjaké proslulosti či známosti.Zřejmě jde o pracovité srdcaře, kteří nikdy neměli příliššancí pronikat do první ligy, zhruba takto jsem zauvažoval nad jejichkariérou. Jejich existence se dodnes dělí na dvě kapitoly,oddělené více než dekádou nečinnosti, a to na obdobíosmdesátých let, které je charakterizované třemi řadovýmialby, a novou éru započatou v novém miléniu, kde došlo narealizaci dalších sedmi řadových alb. Obě období nalézají průsečík vosobě baskytaristy Lee Payneho, jenž je zde jediným původnímčlenem a svou kapelu po celou dobu vytrvale táhne. Osobně jsem snimi nikdy neměl tu čest, ale až kladné ohlasy na jejich letošnínovinku mě ponoukly podívat se na šestici z Wolverhamptonu,vydávající dnes svá alba u prověřených High Roller Records, zvětší blízkosti. V květnu vydaná novinka „Heathen Cross“ je již jejichdesátou řadovou deskou a nese stopy pouze po pravověrnéheavymetalové muzice a všem, co k ní asi tak náleží, včetněvšech stylových klišé - okultismus, víra, temnota, hrdinství. Posilou sestavy CLOVEN HOOF se jižpřed rokem stal zpěvák Harry Conklin, dlouholetý to frontmanstylově spřízněných JAG PANZER, který zde naskočil ke svéprvní kapitole a nahradil předchozího zpěváka George Calla. Myslím si, že Conklinův hlas má v sobě potřebnouerudovanost a charisma. Dotyčný je totiž prototypem zanícenéhoheavymetalového vokalisty, který bez větších rozpaků dokáževnést do skladeb náležitou emoci a umí dostat posluchače do varu. Jeho hlas sevykazuje jak intenzivním ječákem, tak o něco hrubším, níže položeným zpěvem. Je jasné, žeConklina by si ve svých řadách mohla přát nejedna chlapácká heavymetalováformace staré školy. Zvuk CLOVEN HOOF však ovlivňuje také práce kytarové dua Chris Coss a Luke Hatton.CLOVEN HOOF mají svým projevem blízkojak k Diovským etapám BLACK SABBATH, což je znát na hromovládnýchfázích, jaké jsou vlastní nepříliš rychlým songům a pochodům typu„Sabbat Stones“, tak k určitým prvkům zvuku IRON MAIDEN, kdyse kytarová zdobnost projevuje na výsledku a Conklin jeschopen svým hlasem a vedením všech těch melodií trumfnout třebazrovna i Blaze Bayleyho, jež je mu svou barvou docela blízko.Největší peckou novinky je jasně „Darkest Before The Dawn“,song s pozoruhodně cválavým tempem, maidenovským kytarovýmrejděním a nosným chorálem, nutícím k euforickému prozpěvování. Co by zatakovou skladbu dali IRON MAIDEN v časech „The X-Factor“. Otomto albu Železné panny nemluvím vůbec náhodně, neboť„Heathen Cross“ oplývá podobně temnou aurou, má však blížek pestřejším heavymetalovým pólům, jaké reprezentují kapelyjdoucí za JUDAS PRIEST a SAXON.Jsou zde i indicie, které z CLOVENHOOF dělají příbuzné třeba německým kapelám jako GRAVEDIGGER, ale asi přesnější bude o této britské a ryze heavy formaci říct,že jede v obdobném kurzu jako jejich krajané SATAN, o čemž zde svědčí již úvodní rychlá vypalovačka „Redeemer“, jasnýto reprezentant NWOBHM a staré britské školy. Přiblížení se kstadiónovkám po vzoru ACCEPT sledujeme u střednětempé riffovačkys chytlavým refrénem „Last Man Standing“, velké kouzlo mávšak i šťavnatá hymna „Vendetta“, stejně jako epičtějšívál „Curse Of The Gypsy“. Celkově je album prosté vyloženěslabých míst a jede sebevědomě a na vlně kvalitní instrumentaceaž do svého rozmáchlého závěru v podobě „The Summoning“.Prostě kvalitní heavymetalové album, jaké možná mohlo klidně vzniknout již v osmdesátých letech, stejně jako i dnes, v časech oblibyveškerého metalového retra.http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_unravel_recenze/3213http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_unravel_recenze/3213hackl@volny.cz (Pekárek)Vybrat si svou cestu, vykašlat se na všechny a na všechno, pokud cítím, že je má vize ta pravá. Něco podobného si na svém druhém dlouhohrajícím albu „Unravel“ dopřáli rakovničtí MANON MEURT. A teď musí čelit následkům provázejícím nenaplněná očekávání. Přišli totiž s deskou, která na tu minulou co do kytarové formy moc nenavazuje, nesleduje žádný trend, alespoň ne okatě, ani nečerpá z minulosti, alespoň ne příliš. Jejich novinka mi připadá stejně drzá, jako se svým současníkům musela jevit třeba trojka LED ZEPPELIN. Znějí zde víc progresivně než alternativně. Co znějí, oni jsou progresivní, přestože pracují s již objeveným. Dokázali se totiž posunout způsobem, který se dnes už jen tak neslyší. Přestože nelze hovořit o diskontinuitě, najednou se pohybují mimo konvenční žánrové škatulky, kdesi v tripovém meziprostoru, v němž se elektrické(elektronické) snoubí s nástrojovým bohatstvím akustického.Svým přístupem navíc nikomu nic neulehčili. Nesoustředí se na typickou písňovou strukturu ani na krásné kytarové plochy. Kromě spousty různých zvuků a ruchů nabízejí především niterné balady, jejichž děj se nedá odhadovat, jen postupně odhalovat. První, jakoby ležérně rozprostřené a harmonicky rozostřené tóny klavíru v úvodní „Timeless“ jsou v tomto smyslu víc než výmluvné. Prolnutí elektronického a kytarového s akustickým nepůsobí samoúčelně, k čemuž významnou měrou přispívá zpěv Kateřiny Elznicové, mixem dream popové křehkosti a folkové upřímnosti spolehlivě vyvažující všechnu tu produkčně nástrojovou parádu. Nutno podotknout, že vokální linky do ní nemohly být zasazeny lépe, přičemž ani ony z hudby nikterak nevyčnívají, nestaví samy sebe na piedestal; nechávají se tam uměním spoluhráčů vynést. V tom také tkví obrovská síla „Unravel“. Posluchač si ji ovšem uvědomuje až postupně, i díky řadě nápadných či méně nápadných gradací. Všichni zúčastnění se každopádně zcela odevzdávají společnému dílu a prožitku, aniž by jim obětovali svou individualitu. Možná právě na takové filozofii MANON MEURT svou hudbu nakonec staví.Mezi zklamané, a hlavně zmatené jsem zpočátku řadil i sebe, protože očekávání jsem měl vzhledem k tomu, jak mě svého času rozstřelil debut „MMXVIII“, obrovská. První singly a poslechy nepřesvědčily, vedly k asociacím o promarněných šesti letech, nezvládnuté produkci či podivné sólovce Elznicové, případně o zakrývání nedostatku opravdu silných nápadů. Dnes se tomu už jen usmívám. Přijde mi nemožné, že jsem vše neslyšel hned napoprvé, maximálně napodruhé. Na mysli mám ten neutuchající a do posledního detailu vypilovaný proud nápadů, na němž se podílí celá kapela. Shoegazing rovněž nevymizel, nepůsobí však už v prvním plánu, ustoupil do pozadí, do druhého, někdy dokonce třetího sledu. Definitivně rozhodl čtvrtý až desátý:-) poslech a poznání, že hudba zachycená na „Unravel“ představuje nikoli producentské, ale kolektivní dílo. Ona zásadní změna zvuku totiž MANON MEURT „patří“ a také jim co do výrazu (právě i díky produkci) naprosto sedí. S dalšími a dalšími poslechy vnímám popsanou transformaci stále přirozeněji. Představuje zejména odraz jejich aktuálního náhledu na univerzum, jejich hudebních dispozic a schopnosti naslouchat sobě i druhým; zkrátka odraz světa čtveřice talentovaných muzikantů, kteří mají silnou vizi a nechtějí se opakovat. Druhá nahrávka tudíž, což je také podstatné, potvrzuje, že uhrančivý debut nevznikl náhodou, na jejímž počátku stála zejména umná produkční režie zkušeného Muchowa, kterého vystřídal další „šikula“. Jsou prostě dobří, enormně dobří a mají silnou vizi, se kterou se nebojí velmi tvrdě a bez kompromisů pracovat. Posledně zmíněný aspekt doslova bije do uší. Dokázali proto inspirovat i svého nového režiséra – producenta. Ten jim porozuměl a pak v mnohém empaticky pomohl.Po shora uvedeném prozření už šlo vše jak po másle, přesněji řečeno v příjemném modu zaposlouchávání toho, co vám dává jako celek smysl, co vás baví, co si pokaždé užijete. Základním východiskem pro poslech „Unravel“ je tedy nemít žádná očekávání. Stačí se zastavit, uvolnit, koncentrovat, nechat pomalu uhranout a vejít do světa emocí, hermeticky uzavřeného přízemnostem provázejícím odvrácenou stranu života. Teprve pak se dá přistoupit k onomu „splétání i rozplétání ve stínu měsíčního svitu“, fantasticky korespondujícímu s názvem, texty i obalem desky. Nastíněný recept není vůbec jednoduchý. V dnešní roztěkané době plné útočných podnětů a malých strachů se dokonce jeví být nesplnitelným ideálem. Proč? Nač? Protože poslech skutečně krásné hudby sice něco vyžaduje, ale mnohem víc dává. MANON MEURT, stejně jako zde recenzovaní KALLE, nabízejí možnost odpojit se od šedi či malých velkých krás všedních dnů a připojit rovnou k tomu nejlepšímu, co se dá během života na hudebně-pocitové bázi prožít. Duo z Tábora jsem samozřejmě nezmínil náhodou. Obě kapely volí do jisté míry podobné prostředky, avšak jejich cesty jsou odlišné. KALLE sází spíš na intimní dialog prosakující do zasmušilých přírodních kulis, zatímco MANON stojí na pocitovém pnutí, permanentně tlumeném či rušeném sofistikovanou produkcí, díky čemuž dojde čas od času k erupci a poté zas ke zklidnění. Písničkovost na „Unravel“ ustupuje do pozadí ve prospěch soundtrackovosti, příznačné nikoli pro zasmušilé krajinky, ale spíše fantaskní a magické světy. Některé užité nástroje a retro syntezátorové zvuky mi v pár momentech dokonce asociují jméno Mijazaki.Jestli se vám zdá, že jsem stále až moc obecný a abstraktní, pokusím se o jeden konkrétnější postřeh. V recenzi na minulé album padlo něco o THE GATHERING. Vím, je to trošku trapné a vůči domácím experimentátorům nefér, ale pomohou mi teď znovu. Dovoluji si tedy pronést tento závěr: Pokud by na konci posledního, a podle mého názoru vynikajícího alba bratří Ruttenů a spol. zazněla skladba jako „Marrow“, případně některá ze zbývajících šesti, šlo by o téměř dokonalé dílo. Tolik asi k úrovni jednotlivých položek z kolekce nazvané „Unravel“. Jenže čarokrásná „Marrow“, ač co do kvality vskutku reprezentativní, má přeci jen omezenou vypovídací hodnotu. Zážitek nutící k zastavení a vybízející k prožitku totiž přináší každá skladba. Novinka ostatně nejlépe funguje jako celek. Klišé? Nikoli, v daném případě holý a dvakrát podtržený fakt.Na závěr pár slov k produkci. Podíl Eddieho Stevense na aktuálním výrazu MANON MEURT je, zdá se, značný. Na druhou stranu, ve výsledku neslyším z „Unravel“ nic jiného než originální materiál, stoprocentní kolektivní výkon a mimořádnou chemii panující mezi čtyřmi talentovanými hudebníky, kteří hovoří společným jazykem. Jednoduše řečeno, výborná práce! MANON MEURT i díky němu zařazuji do postupně řídnoucího hloučku kapel, jejichž tvorbu průběžně sleduji a na jejichž nové album se těším, aniž bych věděl, jak bude znít. Vlastně v tomto směru nemám ani tušení; mimo jiné proto, že dotyční asi opět změní producenta.:-)http://www.crazydiamond.cz/acdc_drazdany_rinne_19cervna2024_koncert/3214http://www.crazydiamond.cz/acdc_drazdany_rinne_19cervna2024_koncert/3214nobody@nothing.com (Gazďa)Německo je sice západní zemí, aleněkdy vám připadá jako sto let za opicemi. V restauracíchv centru měst berou občas jen cash a snažit se v Německukoupit lístek na koncert je někdy opravdu za trest. Kde to u nászabere několik minut a lístky máte ihned elektronicky v mejlu,tak tady se může jednat o komplikovanou logistickou operacisrovnatelnou s jednáním s úřady. Snažím se vždy vyhnoutzejména agentuře CTS Eventim, ale to v případě turné AC/DCnešlo. Byla tak nutná nejprve složitá registrace, pak dny čekánía poté vás agentura uvědomila, že jsou možná nějaké lístkyk dispozici. Pak jste si o ně neúspěšně zažádali, abystezas několik dnů čekali a poté stejné kolečku znovu. Eventimsamozřejmě není schopná lístky poslat elektronicky, ale musítesi je objednat poštou. A lupeny přímo k pódiu (takzvanýGolden Circle) nešlo týdny objednat vůbec, aby je následněuvolnili 14 dnů před koncertem, kdy už měla většina fanouškůobjednané běžné vstupenky. Výsledek? Přímo pod pódiem bylonakonec poloprázdno. Prostě padlé na hlavu. Korunu tomu nasadilo,když se nám ani po usilovném hledání nepodařilo zjistit, kdykoncert (za který člověk zaplatil 150 euro) začíná. Navstupenkách samozřejmě nic, stejně jako na webu kapely, promotéraani na Facebooku. A to prosím bylo na prvním ze dvou dnů kapelyv Drážďanech 77 000 návštěvníků a na druhém (kdejsem byl i já) odhadem dalších 60 000 a všichni museliabsolvovat tohle úplně zbytečné vstupenkové peklo. Že to Němcůmnevadí, nechápu.Jinak byl ale drážďanskývelkokoncert zvládnut organizačně dobře, jak přímo na místě,tak v jeho nejbližším okolí i v celém městě.Nepanoval tu chaos, bylo dostatek občerstvení i sanitárníchzařízení a doprava v Drážďanech fungovala také dobře.Méně přálo počasí. Z oblohy se sypal celé středečníodpoledne konstantní déšť a teplota se pohybovala okolo patnáctistupňů, nakonec to bylo ale asi lepší než třicetistupňovávedra ve dnech předtím a potom. A od čeho je pořádný koncert,když ne od toho, aby nás zahřál. První polínko přiložilatygřice Taylor Momsen a její THE PRETTY RECKLESS. Svůdná,kroutící se v leopardím oděvu – jako kdyby vystoupilaz nějaké písně AC/DC. Blonďaté kočce s vizáží achováním femme fatale to na pódiu svědčí a kvůli hudběopustila i svou kdysi slibně se rozvíjející hereckou kariéru.Projevem připomíná Sheryl Crow a šedesátitisícový dav ji nijaknevykolejil, v čemž jí asi pomáhá i herecká průprava,takže nás úplně přirozeně provedla zhruba hodinovým setem.Kapela, kde je autorem písní ona a kytarista Ben Phillips, hrajedrsnější rock okořeněný metalem, grunge a blues a dobře se toposlouchá. Publikum zmáčené deštěm bylo vděčné, že se jimběhem čekání na hvězdu někdo věnuje a lidé celkem příznivěreagovali na kapelu a zejména na její frontwoman. Samozřejmě jsme ale nepřišli natyhle Američany, ale na ten asi vůbec nejslavnější australskýexport vedle uhlí, železa a lithia. Možná vůbec poslední turnéAC/DC není možné vynechat. Angus Young a spol. jedou mezi červnema polovinou srpna sedm měst v Německu a po jednom kusev Británii, Nizozemsku, Belgii, Švýcarsku, Rakousku, Itálii,Španělsku, Francii a Irsku. V Česku – jako v současnostiřada dalších velkých kapel – nic. Jedinou zastávkou vevýchodní Evropě je tak červencová Bratislava. Z původníkapely zůstali jen zpěvák Brian Johnson a kytarista Angus, kterédoplňuje Stevie Young, jenž nahradil svého zemřelého strýceMalcolma, americký bubeník Matt Laug (hrál třeba s AliceCooperem nebo Alanis Morissette) a nejnovější přírůstek ChrisChaney (dříve rovněž Alanis Morissette nebo také JANE´SADDICTION). Většina klasických AC/DC je tak pryč, ale pódiovoushow vždy dělali prakticky jen Angus s Brianem, takže to navystoupeních není znát. Energie, která stále sálá zešestasedmdesátiletého Briana, je obdivuhodná a stejně tak senachází v dobré formě i hlasově. Problémy se sluchem, které hosužovaly při minulém turné, jsou zjevně ty tam a on dokážetáhnout dvouhodinovou show bez jakéhokoliv zaváhání. Adevětašedesátiletý Angus je turbomyš, jejíž dynamo jede stálena tu nejvyšší rychlost a která lítá po celý koncert z jednéstrany pódia na druhou. Stejně jako zamlada Angus i teď vypadá,jako kdyby před vstupem před hlediště dostal pořádnou dávkustřídavého proudu z nejbližšího transformátoru, kterou zesebe musí co nejrychleji dostat a která ho vydrží zásobovatenergií během celého setu. Jak to ten chlap dělá, nevím…Že by šlo o rozlučkové turné,oznámeno nebylo, ale setlist by se na něj hodil. Stejně jako kdybyse jednalo o tour k 50 letům existence kapely, které kapelaoslavila loni. Vedle klasických alb (rozumějte – těch do „BackIn Black“) šlo také o důstojný průřez kariérou Australanů,kde jsme se vedle dvou novinek z posledního alba („DemonFire“ a „Shot in the Dark“) dočkali i dvou dalších kouskůz novějších alb („Stiff Upper Lip“ nebo „Rock N´ RollTrain“). Jako na dřívějších turné tak zůstala opomenutazejména alba z osmdesátých let, která asi skutečně patřík tomu slabšímu, co bratři Youngové během své kariéryvytvořili. Dramaturgie koncertu byla vynikající a „deep cuts“střídali známé hitovky, takže si na své přišli jakfajnšmekři, tak méně poučení posluchači. Z mého pohledunemohl být set na tomto turné skoro lepší. Otvírákem byla mojesnad vůbec nejoblíbenější pecka kapely „If You Want Blood(You´ve Got It)“ z roku 1979 se skvělým riffem, kterounaživo během těch padesáti let bůhvíproč takřka vůbecnehráli. Ze skrytých klenotů zazněly i podobně skvělá a stejněnepochopitelně opomíjená „Riff Raff“ nebo „Sin City“, oběz roku 1978. Publikum si logicky ale užívalo zejménanejvětší hity a skutečně asi zaznělo všechno tonejdůležitější: „Back in Black“, „Hells Bells“, „LetThere Be Rock“, „Shoot to Thrill“, „T.N.T“ atd. atp. Řaduz nich už nemusím doma nikdy slyšet, ale když se rozezníprvní tóny „Thunderstruck“ nebo celý stadion zpívá „HighwayTo Hell“, tak to je zážitek, kterému se máloco vyrovná.Zbytečností bylo za mě pouze natahované a hudebně nijakéAngusovo sólo, ale když to má kapelmajstr rád a ostatní v bandusi chtějí odpočinout…AC/DC jsem poprvé viděl v roce1996 ve Velké sportovní hale v Praze a bez přehánění můžuříct, že kapela za těch osmadvacet let, které od té dobyuplynuly, nic ze svého elektrického náboje neztratila. Tenkrátstoprocentní nasazení, teď opět za 100 procent. Tenkrát zahráli20 písní, teď dokonce o jednu více. Pokud se na nynějším turnéloučí, tak je to opravdu na vrcholu sil. Setlist: AC/DCConcert Setlist at Rinne (Festwiese Ostragehege), Dresden on June 19,2024 | setlist.fm http://www.crazydiamond.cz/julie_christmas_ridiculous_and_full_of_blood_recenze/3212http://www.crazydiamond.cz/julie_christmas_ridiculous_and_full_of_blood_recenze/3212janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poslední dobou zjišťuji, že mě baví alternativně rocková, post-metalová či post-hardcoreová tvorba s ženským hlasem. A protože mne logicky na začátku roku zaujala novinka od kalifornské umělkyně Chelsea Wolfe, velmi rád jsem se podíval na zoubek i další valkýře zpoza Atlantiku, konkrétně newyorské Julii Christmas, mimo jiné také bývalé zpěvačce sludge/post-hardcore kapely MADE OUT OF BABIES, která nyní přichází po čtrnácti letech s vlastní sólovou deskou a ta nevyznívá vůbec marně. V mezidobí mohla řada znalců tuhlenepokojnou Američanku zaznamenat třeba na albu „Mariner“ švédských vulkaniků CULT OFLUNA, jinak se toho v poslední desetiletce kolem Julie v hudební branži vlastně ani moc nedělo. Nyní je zdes vlastní ambiciózní nahrávkou, na které působí o něco posluchačsky vstřícněji avyzráleji, než tomu bylo v rámci nultých let uvnitř svého stěžejního působiště.  Osobně si myslím, že novinka „Ridiculous And Full Of Blood“je kvalitní post-hardcoreovou sadou plnou emocí, které je vzdálena zatvrzelost. Naopak jde o dílo rozmanité, které přináší celou řadu strhujících momentů ahymen. Ty mají potenciál nejen díky svým čitelným, avšak rozhodně ne chudým strukturám, ale také díky stylovému nadhledu. Sbírka je zkrátka vrstevnatá a budí dojem živelného organizmu. Od toho se odráží pěvecký přístup této někdejší divoženky, ten rozhodně nepůsobí jednotvárně. Zkrátka a dobře, pokud budete znát jednu skladbu, o albu stále nic nevíte. To ve výsledku nabízí nejen emocemi přepjatý brutální řev hlavní performerky, ale i celou řadu hypnoticky odzpívaných a chytlavýchmomentů.  Skladby jsou poháněny hromovými rytmy a pulzující basou,kytary mají v sobě až progresivní nastavení, občas si totiž kolem nás klestí cestu nekoordinovaně rozvrzalé zvuky vysokých tónů, jindy dostáváme hutné a nízko položené valy, vše pak zjemňují tu a tam vyplouvajícíklávesové ozdoby. Album jakoby proplouvalo z komnaty do komnaty, přičemžv každé by jej obohatil docela jiný emoční náboj. Co je pozitivem nahrávky, je její dynamickýpotenciál, neboť rozptyl mezi nejmírnějšími pasážemi a nejdravějšími není zanedbatelný. Jde o živelnost, která je podávána s vkusem a bez samoúčelnýchzkratek. Až panoramatická dějství na vás totiž působí skoro uklidňujícím dojmem, takže si v průběhu poslechu přejete, aby deskaskončila co nejdéle. Nostalgická „End Of the World“, kde se nejprve Juliin jemný hlas vznáší nad dark-country scenérií, a vzduchoprostor zároveň oblažují táhlé meluzíny kytarových tónů, je jasným důkazem proměnlivosti, neboť záhy dojde na bouřlivé vzedmutí nadachmané sludgeovými riffy. Pokud se vám líbila deska „Bloodmoon I“, kterou před čtyřmi letypřipravili CONVERGE ve spolupráci s Chelsea Wolfe, pokud mátev oblibě výživně valivou tvorbu kapely CAVE IN, nebo pokud je vám po chutiJuliina spolupráce s CULT OF LUNA (Johannes Persson se ostatně podílí i natéto desce), není důvodu, proč by se vám tahle novinka neměla líbit. Zvlášť pak když obsahuje i strhující hymny, které jsou schopné zaujmout okamžitě. Mám hlavně na mysli singlový flagboat „Supernatural“, dále pak progresivní kousek, který se z ležérního nastavení vzedme k dramatu „SilverDollars“, a nebo sugestivně podanou psycho-horor temnotu „The Lighthouse“. Přeji tedy příjemný poslech a dobrou chuť, jen pokud zrovna obědváte...