https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_yield_recenze/3862https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_yield_recenze/3862nobody@nothing.com (Tomáš)„Yield“ je moje nejoblíbenější deska PEARL JAM. Ano, je to tak. Nic s tím nenaděláte. Mám jí ještě o fous výše než „Ten“ a „Vs“. Všechno se zde potkalo v dokonalé balanci. Zvuk, dramaturgie, songwritting a navíc se naše cesty proťaly v době, kdy jsem byl zřejmě nejvnímavější k muzice obecně. Tato éterická esence je neskutečně mocná a dokáže naší percepci ovlivnit často překvapivým způsobem. Čtvrtá deska „No Code“ byla v životě kapely extrémně důležitá. Možná nebude nikdy adorovaná jako jejich nejlepší, protože jednoduše není, ale dokázala PEARL JAM vysvobodit z grungeových okovů a otevřít jim cestu k hudební svobodě. Zároveň si vyjasnili, že než aby se s z nich stali bezduché mainstreamové hvězdy, obětují všeobecnou popularitu výměnou za umělecky hodnotnou identitu. V těchto postojích a nastaveních je potřeba hledat zjevnou vnitřní lehkost materiálu, který se povedlo vytvořit pro „Yield“. Nekomplikovanost se zde potkává s pohodou, tlak očekávání byl úspěšně eliminován, kapela si jednoduše dělá to, co jí baví.Když jsem u „No Code“ psal, že absolutně nezní jako typická deska produkovaná Brendanem O´Brienem, teď musím s radostí oznámit, že „Yield“ zní jako typická deska produkovaná Brendanem O´Brienem. Je to poctivá moderní rocková deska, kde se můžeme donekonečna dohadovat, jestli je pokračováním grunge, aktuálním alternativním rockem, nebo nějakou moderní evolucí hard rocku. Jednou z celkem jasných ingrediencí je nádech klasického rocku sedmdesátých let. Ne v takové čiré formě jako na debutu „Ten“, ale přímočarost, velkolepost, melodičnost a zejména burácivé provedení, to vše zde hraje důležitou roli. Zvuk ale není zbytečně vyčištěný, PEARL JAM u něj zachovali zřetelnou syrovost a živelnost. Díky tomu ale jinak silně melodické písničky vůbec nezní mainstreamově vykastrovaně a jako správní nezávisláci nemáme nejmenší problém se s nimi identifikovat.Nahrávání proběhlo doma v Seattlu v průběhu roku 1997. Gossardovo studio Litho bohužel nebylo plně k dispozici, protože se v něm na pár měsíců usídlila návštěva ze Sacramenta – DEFTONES zde nahrávali „Around The Fur“. Proto se muselo využívat i Studio X. Drobná logistická komplikace ale na dílo neměla žádný negativní vliv a na jeho jednolitém provedení to nepoznáte. Po poslední desce, kde proces skládání vyvolával v kapele napětí a rozepře, se teď cíleně domluvili, že každý se bude snažit přispět svým dílem. Díky tomu šli do studia s víceméně hotovými písničkami, které se na místě už jen finálně učesaly.Tahle deska byla evidentně dělaná pro stadiony a arény. Možná ne cíleně, ale kolektivní podvědomí kapely jí k tomu nasměřovalo. Viděl jsem na YT záznam koncertu z roku 2014, kde jí přehráli kompletně celou, včetně dodržení pořadí skladeb. To, co doma zní velkolepě, tady najednou dostalo až transcendentální rozměr. Chytře vymyšlené melodické struktury dávají v téměř každé skladbě desetitisícovým davům možnost ke kolektivnímu propojení a sdílení hymnických popěvků. Přitom to působí absolutně přirozeně a nenásilně, žádné umělé rádoby hity. Pompéznost klasického rocku se potkává s civilností moderního alternativního post grunge a píše novou kapitolu hudebních dějin. Proces skládání nového materiálu totiž od začátku směřoval k jednodušším a přímočařejším songům. Experimentální fázi „No Code“ nechali (až na výjimky) za sebou. Taky dle vlastních slov už byli dospělejší. Mladickou naštvanost a rebelii, kdy témata, která je trápila, měli potřebu hlavně vykřičet do světa a podělit se o ně napřímo, teď vyměnili za sofistikovanější přístup. Kritika společnosti jako celku a jejích neduhů samozřejmě nadále zůstávala důležitým zdrojem inspirace, ale není to jen o negaci všeho. Naopak, snaží se hledat na životě i pozitiva, přicházet s řešeními. Přeneseně to můžeme vidět v jejich přístupu ke koncertování. Válku s Ticketmasterem se jim nepovedlo vyhrát a bohužel ani moc spojenců mezi ostatními kapelami jim v této záležitosti nezůstalo. Touha vrátit se na velká pódia velkých měst, ke svým fanouškům, nakonec zvítězila a vyhlásili příměří.Kromě hlavního textaře kapely, Eddiho Veddera, tentokrát vždy dvěma texty přispěli i Jeff Ament a Stone Gossard. Plus jedním i bubeník Jack Irons, ale jeho kousek nepovažuji za standardní písničku, spíš jen za legrácku použitou jako intermezzo. Podobně je to i v případě muziky. Každý přiložil ruku k dílu. A je to znát. Rukopis jednotlivých členů je citelně odlišný, i proto album zní různorodě. Všichni byli ale ve výborné skladatelské formě, takže když pominu zmiňované Ironsovo intermezzo, jediný další pochybnější kousek je Amentův experimentálnější song „Push Me, Pull Me“, který zní jako psychedelické blouznění znásilněné industriálním netvorem. Zbytek písniček ale svojí silou hravě přebíjí tohle zaškobrtnutí a s velkou rezervou zajišťuje desce absolutní hodnocení.Proti předchozí desce zde měla kapela i lepší cit pro playlist. Řazení písniček, gradace, uvolněnější pasáže na vydechnutí a závěrečný dojezd, všechno je to seskládané maximálně efektivně a nenuceně. Můžeme? Pojďme na to! Jestli je na této kolekci song přirozeně předurčený na to být fantastickým otvírákem, tak je to právě „Brain Of J.“ (někdy znám i jako „Brain Of JFK“). Energická šleha postavená kolem jednoduchého nosného riffu, kombinující punkovou přímočarost s hardrockovou zemitostí. Doteď si pamatuji den, kdy jsem album objevil doma u spolužáka (on PJ neposlouchal, koupil si ho jeho mladší brácha) a poprvé si ho pustil. Bylo to jako ostří jehly, které mi proniklo hluboko do mozku a totálně mě paralyzovalo. Lehce konspirační text vyvolává dodnes otázky, jestli Eddie, potažmo celá kapela, neví něco víc, než zbytek světa. Píseň je efektivně zjemňovaná ať už vláčným atmosférickým refrénem, nebo vyklidněnou mezihrou. Opakovaně se ale vrací ke své dravosti a tím nám zároveň dává možnost vychutnat si další elementy, které z této desky dělají výjimečné dílo. Nemůžu jinak, než začít bicíma. Jack Irons modifikoval svůj lehce rozháraný styl z předešlé desky a tady se z něj stává poctivý rockový bubeník. Síla, kterou do bubnování vkládá, je úplně jinde. K tomu ten nádherně živý a přítomný zvuk jeho bicí soupravy. Dunivé přechody, pevný rytmičák, činely s lehce syrovým garážovým nádechem. Poctivý rock´n´roll. Duo Gossard – McCready si poctivě rozděluje stereo nazvučení, takže jestli jedete přes sluchátka, z každé strany na vás útočí jeden z nich. Amentova basa zmohutněla, jako vždy je v mixu krásně čitelná, občas efektně vystoupí do popředí, aby následně opět pracovala jako součást týmu. Samotný Eddie je ve výborné hlasové formě. Už netlačí tak na pilu jako za mlada, z jeho hlasu přesto sálá upřímnost a emoce. Více se s melodiemi vyhraje, přidává větší dramatizaci a strhující hymničnost. „Faithfull“ je geniální. Zeppelinovská rytmika, kaskádovitě vystavěná struktura, kdy se sekci po sekci posouváme k bouřlivému refrénu, je neskutečná. Je to opravdový duchovní zážitek. A když si pak v davu 15 tisíc lidí společně zazpíváte „… we all believe, we all believe…“ (všichni věříme), duševní hygienu máte nadalších pár měsíců vyřízenou. Trochu nenápadná „No Way“ mě bavila od prvního poslechu. Je tajemná, zvukově zajímavá a opět parádně gradující. „Given To Fly“ je klasická klamavá mrška. Soft rockový začátek se po první sloce začíná nabalovat do dravějšího zabarvení, aby následně překvapivě vybuchl do syrového refrénu. A ještě jednou vše dokola, pěkně od píky, musíme si tu dynamiku přece užít. Kratičký oddech nám dopřeje balada „Wishlist“ s notoricky známým kytarovým úvodem. Poctivý song se vším všudy. Krásné sólo, výborná basová linka, procítěný zpěv. Zpátky do vln bouřlivé dynamiky. „Pilate“ opět předvádí quiet-loud-quiet strukturu, návaly syrových kytar překládané jemnými hladivými pasážemi. Když si napíšete písničku o všech hříchách lidského pokolení od stvoření světa, tak to musíte doprovodit šílenou muzikou. „Do The Evolution“ to vystihuje dokonale. Klaustrofobická atmosféra, téměř noise-rockový základ, děsivý zpěv, dokonalý horor. Krátká „MFC“ má zajímavý konstrukt. Kapela bez bicích se rozjede v plné rychlosti, Jack si dá chvíli na čas, aby se najednou nečekaně připojil a rozpumpoval to ještě víc. Další oddechový čas nám dopřeje druhá balada „Low Light“, jejíž houpavý rytmus je uvolňující i hladivý zároveň. Za rohem pak už čeká další fantastický kousek, ačkoliv se už blížíme pomalu ke konci desky. Kvalita nepolevuje, naopak, ještě graduje. „In Hiding“ opět nese zeppelinovské stopy a kombinuje je se schopností PEARL JAM napsat hymnu, která zní civilně a bombasticky zároveň. Znova se postupně prokousáváme košatým konstruktem, s refrénem si počkají až na druhou sloku a krásně nás do něj uvede Jackovo sólo. A pak zjistíme, že ta krása byla ještě pořád jen před-refrén. Dokonalý songwritting. A to nás ještě na úplný závěr čeká další frajeřina. „All Those Yesterday“ se sice tváří tuctově, ale dnes a tady se tuctovky nevedou. Nikam se nespěchá, nabalují se vrstvy, motivy, odbočky a ani nevíte jak, ale najednou jste v povznášejícím bouřlivém závěru, který s vámi mlátí ze stranu na stranu. Panečku, to byla jízda.První singl „Given To Fly“ vypustili už v prosinci 1997, aby se v únoru následujícího roku na pulty prodejců dostala i deska samotná. Poprvé od dob alba „Ten“ dokonce PEARL JAM připravili videoklip. Trochu překvapivě pro něj vybrali ne singlovou „Do The Evolution“. Zřejmě si řekli, že když už dělají tento ústupek šoubiznisu, tak to udělají po svém. Znepokojivý animovaný klip a zřejmě nejsyrovější song desky. Album zdobí krásný obal. Hlavní cover je prázdná silnice přes pláně v Montaně, kde bydlí Jeff Ament. Absurdně k tomu pak přidali značku „dej přednost v jízdě“ (v americké angličtině právě „Yield“) – silnice je totiž rovná, bez křižovatek, a zejména bez provozu. Ještě o krok dál šli vevnitř obalu, kde tu samou značku umístili uprostřed záběru na oceán. Že by symbolická touha po návratu na cesty, na koncertní šňůry? To se samozřejmě povedlo, i když to zároveň přineslo jednu krizi. První část turné zavítala do Austrálie a po jejím konci ohlásil svůj odchod Jack Irons. Dlouhodobě bojoval s bipolární poruchou, před turné ale v dobré víře vysadil léky a bohužel se mu to vymstilo. Stres, cestování, i samotné nasazení ho velice rychle vyčerpaly a zvolil to nejlepší pro své zdraví – opustit tento náročný život na cestách. Co teď? Eddie prostě zvedl telefon, vytočil starého známého Matta Camerona, který po rozpadu SOUNDGARDEN v roce 1997 neměl moc co na práci a bez okolků mu nabídnul místo v kapele. Podmínkou bylo za dva týdny se naučit 80 písniček, aby mohl naskočit na severoamerickou část šňůry. Matt se dlouho nerozmýšlel a obratem nabídku akceptoval. A tak se jeden z mých pěti nejoblíbenějších bubeníků historie stal členem jedné z mých deseti nejoblíbenějších kapel. Já vím, nedělali to kvůli mně, ale počítá se výsledek. Mimochodem „Yield“ se i prodávala celkem slušně. Hravě překonala „No Code“, aktuálně je už za hranicí 3,5 milionů prodaných kopií. Pro mě už zřejmě navždy zůstane vrcholem katalogu PEARL JAM, ke kterému se pravidelně i dnes vracím a který mě nikdy nepřestane bavit.https://www.crazyDiamond.cz/nuctemerobn_demonic_spectre_recenze/3861https://www.crazyDiamond.cz/nuctemerobn_demonic_spectre_recenze/3861hackl@volny.cz (Pekárek)Tak tohle je pohoda. V undergroundu dost populární NUCTEMERON do toho konečně pořádně šlápli a po deseti letech od svého debutního EP vydali první dlouhohrající záznam. Sám jsem je začal sledovat až díky vinylovému živáku z Thrash Nightmare. No sledovat; těch všelijakých retro spolků je prostě moc. Když mi však v souvislosti s jejich plnokrevným debutem přišlo upozornění z Bandcampu, okamžitě jsem věděl, kolik bije, a nechal se zlákat. Švédští I Hate Records jsou zárukou kvality a v daném případě rozhodně neriskovali. Aktuální studiový počin německých speed/black fanatiků totiž představuje dokonalou ukázku starého, přesto životaschopného metalu, hraného na steroidech – postaru.Na albu „Demonic Sceptre“ zní vše tak, jak má, tedy syrově, s odkazem na dobu kolem poloviny osmdesátých let, kdy byl podobný, byť méně agresivní, sound běžný. Jediné, co mi v něm trochu schází, je určitá prostorovost daná neopakovatelnými studiovými podmínkami a pionýrským prošlapáváním adekvátní zvukové cesty od starého hard rocku a heavy metalu k tvrdším formám (jako typický metalový centrista nepřiznám punku ani prd:-)). Oproti staršímu materiálu, zkompilovanému na výborné desce „Vomit the Evil“, došlo k částečnému vyčištění, uhlazení a zmelodizování materiálu. Citelně posílily heavymetalové prvky. Podstatné je, že nejde ani tak o trend jako spíše o důsledek přirozeného posunu samotné kapely, jež přišla s přístupnější tvorbou v rámci určitého logického vývoje směřujícího k sofistikovanějším formám, který byl příznačný i pro její vzory. Mezi ně, jak uvedl zpěvák Lunatic Aggressor pro web Filthy Dogs of Metal, patří zejména raně osmdesátkoví BATHORY, DESTRUCTION, VENOM, SODOM, IRON MAIDEN, RUNNING WILD, JUDAS PRIEST; z těch pozdějších pak AURA NOIR, NIFELHEIM, DESTROYER 666, DESASTER a BEWITCHED. „Naší hudbou a vzhledem vyjadřujeme určitou syrovost a nebezpečí. Samozřejmě pro nás hraje velkou roli kvalita v kombinaci s ohromující rychlostí. Chceme být autentičtí, protože my samotní jsme velcí metaloví fanoušci, totálně posedlí zlým heavy metalem“, pokračuje dotyčný.A jsme u toho. Ač jsou NUCTEMERON na novince stále pekelně rychlí a poměrně agresivní, hlavně v její první polovině ukazují, jak hluboce v nich zuří odkaz výše zmíněných heavymetalových legend a také některých z těch speedových, které zmíněny nebyly. Napadají mě LIVING DEATH a také HELLOWEEN. Fakt, že si ve třetí skladbě „After Violent Storm“ pánové vypůjčili jeden magický riff z hymny „Victim of Fate“, přitom zas takovou roli nehraje. V první řadě jde o podobnou energii. V některých momentech jsem si dokonce vzpomněl na debut BLIND GUARDIAN. K černotě velí zvuková a jiná podobnost s nejstaršími alby MERCYFUL FATE a SLAYER. Myslím, že odkazů už bylo dost, vraťme se k obsahu. Příklon k primární heavymetalové bázi je na „Demonic Sceptre“ každopádně zřejmý a také uvěřitelný. Ostatně, aktuální vyjádření Lunatic Aggressora pro web BlackenedDeathMetalZine pochybnosti ani nepřipouští: „Myslím, že jsme se hudebně více zaměřili na naše kořeny, které jsou v heavy, black a speed metalu 80. let. A myslím, že je to v písních slyšet, protože jsme napsali mnohem více speedových a heavy metalových riffů, které k nim opravdu sedí. U starších písní jsme se zaměřili hlavně na rychlost, zatímco u nových jsme trochu povolili plynový pedál a kladli důraz na to, aby byly více heavy a agresivnější. Dali jsme si na čas, takže jsme nakonec byli všichni čtyři s každou písní stoprocentně spokojení.“Pokud se však někdo bojí, že NUCTEMERON příště nevystoupí na Thrash Nightmare, ale na Heavy Metal Thunder:-), myslím, že se tak nestane, rozhodně ne do dalšího alba. Základ jejich tvorby totiž stále představuje hodně ostrý speed metal s agresivním vokálem a stylovými texty. Za všechny zde zmíním dva po sobě jdoucí nářezy „Fuck Off!!! (In the Name of Evil)“ a skutečně brutální výplach „Burn My Skin to Leather“. Další faktor, kterým se dotyční vymykají je intenzita v podání. Jde o jejich nejsilnější stránku, která je společně s relativní pestrostí a přístupností nového materiálu posouvá až na špičku příslušné scény. Nad tím, jakou měl v popsaném procesu roli návrat kytaristy Exterminatora, mohu jen spekulovat. Dotyčný každopádně dokáže výtečně a vším možným zahustit prostor, v čemž mu ještě ve studiu permanentně pomáhá druhá kytara, která může na koncertech chybět. Osobně živé produkci NUCTEMERON spíš věřím i v této novější poloze, už proto, že za řáděním kytaristy nikdo nezaostává.Nadšení v srdci podněcuje zběsilost ve hře, o zpěvu nemluvě. Neméně významnou úlohu sehrává též maximální souznění všech zúčastněných jak mezi sebou, tak se starým metalem, k němuž bude vždy patřit pořádné intro a důraz na atraktivní písně, s alespoň nezbytným epickým minimem. Výsledkem je sevřená, vnitřně však nečekaně pestrá kolekce skladeb, plně funkční i jako celek, s jehož příběhem se každý fanoušek žánru snadno seznámí a dokáže si ho užít i během opakovaných poslechů. Nemám na mysli nadšení z bezhlavé syrové jízdy, ale prožití smysluplného a bohatého řetězce nápadů i hráčských fórků, strukturovaného do chytlavých skladeb. Vše je navíc adekvátně završeno coverem od VENOM jako CD bonusem a faktickým outrem. Asi bych měl bodovat níže, ale jakmile začnu soustředěně poslouchat, všude slyším symfonii plusových bodů. Bavte se dobře! Mimochodem, ideální hudba pro vinylový formát.:-)https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_praha_lucerna_music_bar_16brezna2026_koncert/3860https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_praha_lucerna_music_bar_16brezna2026_koncert/3860nobody@nothing.com (Tomáš)Kdybych si měl loni tipnout, komu z našeho redakčního týmu (jestli to tak můžu nazvat) se projekt PAN LYNX bude líbit nejméně (nebo spíš vůbec), měl bych více než jasno. A přesto ten kandidát teď chodí na koncerty, kupuje si drahé nosiče a v recenzi dá druhé desce 90% (a první by dal taky 90%, kdyby jí psal). Starý svět se rozpadá, alternativci se obracejí k art rocku.Druhá „Lynxova“ deska „Odvrácená strana lesa“ mě loni fakt rozsekala. Jen o fous jí ušla první příčka v mém osobním seznamu nejlepších domácích desek za rok 2025. Před koncertem jsem si obě alba v rámci přípravy znova pustil a měl jsem trochu obavy, jestli nezměním názor a přece jen nezačnu objevovat mušky, mouchy, kaňky, prostě cokoliv, co jsem tam předtím neslyšel. Nestalo se. Ani v nejmenším. Desky právěže ještě krásně uzrály. Takže jsem večer vyrazil směr Lucerna Music Bar, pln očekávání a touhy zjistit, jak bude tento špičkově vycizelovaný hudební materiál převeden do živé produkce.Mám to říct hned teď? Neřeknu. Počkejte si. Začnu obecně. Začátek koncertu v 21:00 indikoval, že se zřejmě obejdeme bez předkapely. To se naplnilo, nemám s tím problém. Zavřený vstup na balkón jsem nejdřív přičítal možnosti, že to bude třeba jen pro VIP, ale když jsem uviděl na hlavním podlaží zavřený jeden ze tří barů, plus nulové fronty, začalo mi docházet, že o moc víc lidí, než kolik se tam zatím natrousilo, už asi čekat nemůžeme. Hamletovská otázka, jestli za to může termín konání akce (pondělí), nebo specifikum interpreta, zůstane zřejmě nezodpovězeno. Každopádně je to určitě jedna z nižších návštěvností, kterou jsem v tomto klubu zažil, odhaduji kapacitu využitou maximálně z 50%. Byl jsem zvědavý i na socio-demografický průřez fanouškovskou základnou PANA LYNXE, vůbec jsem si totiž netroufal odhadnout, koho tam můžu potkat. Teda věděl jsem, že Gazďu ne. Nepřekvapivě dominovala Generace X, ale bylo i dost „ypsiloňáků“ a pak i pár mlaďochů, nebo naopak dříve narozených. Z velké části běžní „civilisti“, pár metláků (koukal jsem, že se do módy vrací trvalá alá EUROPE), pár alternativců. Takže jsem nijak nevyčníval.Je 21:05, světla zhasínají, startujeme. Kapela se vynořuje ze zákulisí a rozehrává otvírák „Cililynx“. Samotný Michal Skořepa nás ještě chvíli nechá čekat, pak se ale za mohutného aplausu publika přidává ke skupině a rockové divadlo může začít. Zmíněná skladba je ideální na rozjezd. Pomalejší houpavé tempo dává jednak zvukaři šanci doladit poslední drobnosti, jako třeba zpěv, který je zatím lehce utopený a neostrý, a fanouškům možnost se naladit na stejnou vlnovou délku s našimi průvodci. Následně už nás berou na výpravu pestrým hudebním lesem, plným zajímavých zvuků, tajemných zákoutí, nebezpečných pastí, ale i bezpečných útočišť. Představí nám i další obyvatele lesa a společně odvypráví velkolepý příběh „rysa“. Vypínám vědomí a plně se oddávám muzice.Michal Skořepa se obklopil špičkovými hudebníky. Sebejistota, profesionalita, dokonalá sehranost, tyto věci jsou tak evidentní, že je prakticky od prvních taktů začínám brát jako samozřejmost. Povedlo se mi ukořistit slušné místo s dobrým výhledem prakticky na celou kapelu, možná teda kromě klávesáka. Když už se mi občas objeví v záběru, musím ocenit jeho image. Šátek kolem čela a vlasy ve stylu hair rocku osmdesátých let doplňují mohutné klávesy Yamaha, které by se ve zmiňované době musely na koncert převážet minimálně ve skříňové Avii. Technicky špičkový bubeník, mírně nenápadný basák, který si ale občas taky ze své stabilní pozice udělal krátký výlet mezi kytaristy. Dva kytaristi pak měli efektně rozdělené role. Zatímco první, většinou se Stratocasterem, nazvěme si ho „hodný“, jel čistější rockový zvuk, krásná sóla a efektní doprovodné vokály, ten druhý, „zlý“, dělal bordel. Jeho alternativnější typy kytary doplňovaly zvuk o zemitější a špinavější odstíny. Navíc přidával tvrdé riffy na pomezí alternativního metalu a post-hardcoru a občas i pořádně zařval. Díky této konstelaci, a samozřejmě i dramaturgii songů, je téměř nemožné PANA LYNXE stylově ukotvit. Od jemných rockových balad až po intenzivní metalové burácení, art rocková ornamentace, grungeová přímočarost, všechno to tam je. Specifický vláčný a teatrální zpěv Michala Skořepu sám o sobě dokonale torpéduje možnost správně si davově „zabékat“ na jednotlivé songy, i když je lidi kolem mě evidentně dobře znali. Michal nám ale dal šanci alespoň v pár pasážích, zejména sloganových refrénech, se připojit a dokázat, že jsme s ním.Setlist nakonec pokrýval až na pár výjimek prakticky kompletně obě desky. Delší pauzy mezi jednotlivými skladbami, vyplněné ať už zajímavými komentáři Michala ohledně vzniku songů, jejich nahrávání, inspirací, ale i spolupracovnících byly osvěžující a zároveň fungovaly jako přirozené ukončení atmosféry dohrané skladby a příprava na změnu nálady ve skladbě následující. Mezi hvězdnými hosty se objevili třeba David Koller, Roman Holý, Tomáš Vartecký nebo Milan Cimfe. Žádná křeč, absolutně nenucené hostovačky, které dávaly smysl a citlivě obohatily show.Co song, to samostatná kapitola. Když se evidentně blížil závěr, tak jsem znejistěl, že snad nebudou hrát jen tak krátce. Chyba lávky. Koncert už totiž v tu chvíli probíhal téměř dvě hodinky a nenudil jsem se ani vteřinu. Z playlistu, který neměl slabinu, vybírám čtyři kousky, které mě oslovily nejvíc, ale skutečně všechno v živém provedení působí perfektně. Tajemný lovesong „Na dně postele“ bodoval neskutečnou atmosférou. Industriálně laděná „Výlety do temnoty“ mě hypnotizoval svojí psychedelickou atmosférou. „Ty seš ty!“ baví svojí hravostí a dynamickými změnami. No a „Plastosauři“? Ta je prostě krásná svojí nevinností a dramaturgickou komplexitou.Muzika byla tento večer ale jen jedním z elementů celkového zážitku. Michal Skořepa je zároveň šikovný výtvarník, k deskám připravil knížku nádherných ilustrací a ty se promítaly za scénou. Spolu s vkusnou světelnou produkcí, sázející zejména na syté, temnější odstíny, pak vytvářely dokonalou kulisu hudební produkci. Já byl maximálně spokojený. Songy naživo fungují skvěle. Produkce desek je špičková a zvuk vyladěný do posledního detailu, v živém provedení se tomuto perfekcionizmu moc nevzdalují. Rozdíl je prakticky jenom v esenci přirozené živelnosti, kterou může zprostředkovat právě jen živé hraní.https://www.crazyDiamond.cz/urne_setting_fire_to_the_sky_recenze/3858https://www.crazyDiamond.cz/urne_setting_fire_to_the_sky_recenze/3858janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už s minulou a v pořadí druhouřadovou deskou „A Feast Of Sorrow“ o sobě dali britštíprogresivci URNE znatelně vědět, přičemž jim tehdy polepůsobnosti poskytla rovněž účast na evropském turné vpředprogramu francouzských hvězd GOJIRA. Letošnídeska určitě dál posunuje jejich ambice a nabízí zřejmě dosudnejchytlavější a nejkonformnější porci skladeb. Jenže není vše tak světlé, jak by se z prvních vět mohlo zdát. jen dodám, že coby producent na desce s kapelou pracoval osvědčený SikTh alias Justin Hill. Tak tedy, posun k větší otevřenosti a posluchačské vstřícnosti všaknemusí být ani zdaleka vítán každým. Pro někoho (vlastně ipro mne) na letošním albu kapela trochu ztrácí na zajímavosti. Naproti tomu je faktem, že pro širšíposluchačské vrstvy může být dnes jejich hudba srozumitelnější. Můj názor je ten, že co do originalityvyznění a osobitosti letos URNE prostě slevili ze své laťky ajejich zvuk se mnohem více blíží velikánům moderního metalu,především pak odnožím jako jsou sludge či groove metal. Deska„Setting Fire To The Sky“ vydaná u Spinefarm Records rozhodněneslevuje z agresivity předchozích prací, spíše je tomu naopak,moderní metalový materiál je naplněn masivními riffy a pasážemiplnými rozervanosti. Vše pak korunují výraznější refrény. Jenže z mého pohledu tomu něco chybí... a to něco je přesah. Skladby poplatné tomuto vývoji staví napřímočařejší formě a nápadnější hymničnosti příznačnéspíše pro novodobější nahrávky kapel jako MACHINE HEAD (a neboprávě výše zmínění GOJIRA), v souvislosti s tím dochází však i k úbytkuatmosféry. Člověk má totiž neodbytný pocit, jakoby poslouchal prostě nějakou moderní metalovou kapelu pohybující se na území okolíkovaném již dávno většími hráči.V nových skladbách, které jsoukratší než u starších alb, přibyly vygradované refrénovéfáze a s tím souvisí především rezignace na pozvolné budovánínálad. Posluchač pozoruje spíše neo-thrash/grooveovou energii nežhlubší atmosférické momenty, než pozvolné stupňování napětí a avantgardní hry s temnotou, vše zde naopak budí dojem touhy jítnaproti metalovému mainstreamu. Hlas Joea Nallyho se zdá být nalazen nazlepšující se vlny a frontman této trojice je hlasově jistý v celé řaděsvých pěveckých poloh, od uřvaných až po některé melodičtějšírefrénové momenty. Jenže je to všechno mnohokrát slyšené. Pro zajímavost, ve skladbě „Harken The Waves“ jej hlasověpodpoří kolega Troy Sanders z MASTODON a je to spojení naprostologické, neb i URNE mohou leckomu připadat, že mají k těmto Američanům stáleblíže.Už od pozvolného akustického úvodu první skladby „Be Not Dismayed“ má člověk pocit, že poslouchá moderní metalovou desku od ambiciózní kapely, ovšem také od kapely, která ustoupila od osobitějších tendencí vlastní minulosti a najela na uniformní grooveovou notičku. Song totiž záhy graduje, šplhá k emocemi nabušeným vrcholkům a krom odeřvaného refrénu posluchač za vším cítí především onu plakátovou přinasranost, jakou už drahně let vnímal třeba od vokalistů jako je Rob Flynn. Deska se záhy dostává do dobrého tempa a nabídne své skladbové vrcholky hýřící nejen výbušností, ale především i melodikou. Přesně tak je tomu u skladeb „Weeping To the World“, „The Spirit Alive“, „Setting Fire To The Sky“ nebo „The Ancient Horizon“, kde vše jede jak má a člověk nemá pochybností o kvalitě této kapely, zvlášť pak když zvuk je povedený a instrumentální výkony na potřebné úrovni. Sem tam dokonce v některých písních zaujme jiskrné kytarové sólo v neobvykle starosvětském stylu, které, světe div se, do skladeb URNE padne jako ulité. Kapela ve valné většině nového materiálu prokazuje svou úroveň, bohužel v poslední třetině materiálu jaksi padá řetěz a obdobné postupy ženou URNE do spárů šablonovitosti, uniformity a stále neodbytnější nudy. Pokud se o nějaké nahrávce kapely momentálně stoupající vzhůru dá říct, že působí jakoby byla vytvořena bez risku, je to právě tahle. Britové pravděpodobně neudělali jediný krok bez toho, aby jej ze všech stran nepromýšleli, a tak stylizovali novinku do podoby děl od velikánů aktuálního metalového dění, bohužel na plac oproti předobrazům přicházejí s patnáctiletým zpožděním.https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_split_the_needle_praha_cafe_v_lese_13bretzna2026_koncert/3857https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_split_the_needle_praha_cafe_v_lese_13bretzna2026_koncert/3857nobody@nothing.com (Tomáš)Když jsem loni začal registrovat kapelu CHRPY, hned jsem si říkal, že to je hodně divný název. Až na koncertu jsem zjistil, že chrpa je rostlina, dlouhověká, nenáročná trvalka. Pak jsem konečně uviděl i paralely s kapelou samotnou, ale pořád s tím názvem trochu bojuji. Nechme název názvem a raději se podívejme, jak to pánům hraje. První letošní návštěva Café v lese znamenala zároveň první koncertní setkání se zmíněnou skupinou. Debut vyšel jen pár týdnů (skutečně dva týdny) před akcí, takže nemůžu říct, že bych ho měl už naposlouchaný perfektně, ale dejme tomu že jsem byl připraven jak na maturitu. Nějaké songy snad rozpoznám, a u zbytku se budu tvářit, že je znám taky a nějak to okecám. Zbytečný stres, kapela tento problém vyřešila za mě. K tomu se dostaneme.Začněme předkapelou SPLIT THE NEEDLE. Tady jsem předem měl šanci si poslechnout jen první singl „Strings“, kde jsem okamžitě věděl, že tohle můžu. Moderní indie rock s příměsí emo, shoegaze a slušným dívčím vokálem. Pětice z Ostravy, věkově hodně mladá, to do nás začala sypat bez slitování. Dvě kytary rozehrály zvukový masakr, který mě zejména v úvodu přiváděl ke skládání slibů o zakoupení špuntů. Místo očekávaného indie se nám dostávalo spíš noise-gazu, který byl postupně doplňován i o hardcorové elementy. Znělo to, jako když se potkají mladí SONIC YOUTH s MY BLOODY VALENTINE a britskými RIDE. Spousta vazbení a kvílení, přelévané rozsáhlými zvukovými vlnami. A do toho hodně intenzivní vokál, který v některých momentech připomněl styl Kristin May z FLYLEAF, když se často pohyboval v exaltovaných vyšších registrech. Technicky na to sympatická krátkovlasá zpěvačka měla bez problémů, na druhou stranu to ale brzo začalo nabývat stereotypní dojem, podpořený i méně výraznou melodikou jednotlivých songů. Poslední zmiňovanou záležitost ale přičítám skutečně mladému věku a věřím, že časem se skladatelské schopnosti vytříbí a melodie prokouknou. Co se hlasu týče, když v některých písních ubrala a vrátila se k více klasicky zpívaným pasážím, najednou jim dodala krásné textury a šťavnatost. Kapela působila ale velice profesionálně, výborně sehraná, pevně semknutá a postupně na svoje vystoupení přilákali dost do té doby ještě nahoře popíjejících fanoušků. U zvuku, kromě zmiňovaných kytar, byla výborná i basa, naopak bicí zněli trochu tupě a syrově. Vokál se pak mírně ztrácel v mixu, zejména v intenzivních pasážích. Zajímavá skupina, slušný set.CHRPY pak výrazněji zvedli věkový průměr vystupujících. Mladá kapela služebně, ale věkově už zralejší, si plní svoje hudební sny. Sami se označují za „dadrock“ (tatíčkovský rock), ale nejsou to žádní důchodci. Členové formací WILD TIDES a JUST FOR BEING si udělali radost, a stvořili kapelu přesně dle svého gusta. Vyrůstali na pop punku, emo, post-hardcoru a přesně k těmto stylům se obrací. Není to ale unylé nostalgické vzpomínání. Je to oslava řekněme prvního desetiletí nového milénia, která je přitom maximálně aktuální, protože tyhle styly nevymřely, pořád tu jsou a stále mají co říct. Ostatně to bylo vidět i na návštěvnících, kteří postupně slušně zaplnili klub. Na moje překvapení zde bylo skutečně hodně mlaďochů, řekněme dvacátníků, pak samozřejmě spousta kamarádů kapely, takže třicátníci, no a pak pár postarších příslušníků generace X, kteří se tváří, že pro ně to je taky generační záležitost. Prostě mám emo rád, a stejně všichni kamarádi v hospodě říkali, že na svůj věk vypadám dobře.CHRPY se ke koncertu postavili zajímavým způsobem. Rozhodli se desku přehrát celou a přesně v pořadí. Nic víc, nic míň. Nevím, jestli nemají víc songů, každopádně desítka věcí z desky plně postačovala. Zároveň tím ulehčili moje dilema, jestli poznám všechny skladby. V polovině setu desku rychle pokřtili a jelo se dál. To měli vymyšlený taky zajímavě. Evidentně museli improvizovat, protože se nestihla výroba vinylů, takže měli jen jeden kousek, který přímo z pódia vydražili a výtěžek šel na Klokánky. Měli teda k prodeji jen CD, což ale opět nebylo standardní. Byl to jen obal, vevnitř kód ke stažení mp3 a semínka chrpy. Na argument, že už stejně nikdo nemá CD přehrávač všichni souhlasně přikyvovali, a já se bál přiznat… Takže si musím počkat na vinyl. Na album samotný chystám recenzi, takže popíšu vystoupení obecně. Slušný zvuk, i když lehce rozkolísaný. V některých písních výborný, v některých mírně zahulený. Kapela jela naplno a pánové si to evidentně užívali. Takhle to vypadá, když si plníte sny. Tím, jak se o vokály dělí kytarista s basákem, a jak se ani jeden z nich nebojí do toho pořádně opřít jako správní emo rockeři, tak je drive kapely hodně intenzivní. Obecně se mi líbili občasné zemitější pasáže, které směřují více do post hardcorových teritorií, kdy bicí mohutně zaduní a kytary zahustí atmosféru. I díky českým textům (mimochodem velice slušným) je vnímání kapely bezprostřední a intenzivní. Civilní dojem byl ještě stimulován vtipnými hláškami basáka mezi songy, které navozovali dojem velkého kamarádského setkání. U posledního songu nastala i milá nehoda, když si basák rozkopl lahev s vodou na svůj gear a vyhodil pojistky. Po krátké opravě poctivě znova zahráli celý song, takže jsem svoji oblíbenou skladbu dostal hned jeden a půl krát. Od zkušených profesionálů jakými členové CHRPY jsou, jsem čekal slušný výkon. A dostal jsem i něco navíc, čirou radost z hraní a upřímnou lehkost bytí. Zároveň se tímto svým projektem trefili i do relativně neobsazeného segmentu hudebního trhu, takže je můžeme považovat za příjemné zpestření indie scény.https://www.crazyDiamond.cz/tata_bojs_v_puvodnim_sneni_recenze/3856https://www.crazyDiamond.cz/tata_bojs_v_puvodnim_sneni_recenze/3856nobody@nothing.com (Tomáš)Co pěšáci rock´n´rollí loni při svém tažení ve Fóru Karlín slíbili, to taky splnili. A co jen naznačili, to splnili taky. Takže přesně o rok a den později znovu vyprodali Karlín (kdo zaváhá, na toho se lístek nedostane…) a navíc přidali nové album. A jak nám partička z Hanspaulky už více než 30 let dokazuje, oni špatné desky prostě neumí.TATA BOJS jsou mým pevným bodem v českém hudebním vesmíru. Přesně vím, co od nich očekávám, a přesně to od nich pokaždé dostanu. Trojicí geniálních desek ze začátku nového tisíciletí „Futuretro-Biorytmy-Nanoalbum“ definovali svůj styl a zvuk tak pevně a zdařile, že na těchto základech fungují dalších 20 let, aniž by zněli vyčpěle, zastarale, nedej bože nudně. O zvukových kvalitách jejich alb nemá cenu vůbec psát, ta je bez debat špičková. Ale já o tom vlastně psát chci, protože si to zaslouží. Jestli hledáte etalon dospělého alternativního popu, právě jste ho našli. Studio SONO + Dušan Neuwerth + TATA BOJS rovná se zvuková extáze. Extáze svěží a moderní, nadýchaná, prostorově bohatá, hladivá a hřejivá, dokonale vybalancovaná. Tatáči na albech střídavě směřují více do živé a pak zase více elektronické podoby. Protentokrát převažuje spíše ta druhá možnost. To samozřejmě neznamená, že by tam nebyly přítomné živé nástroje. Kytara, basa a bicí jsou tu živé až dost, ale hned několik songů odkazuje dramaturgicky k období kolem tanečně industriální desky „Futuretro“. Obecně vzato ale opět dostáváme typický zvuk Tatáčů, kde je kytarový základ vždy bohatě dotován elektronickými zvuky, klávesy a zázračnými krabičkami. Torreadorskou otázku, jestli je to pořád ještě kytarovka, nebo spíše už elektronický ansámbl, nechávám nezodpovězenou. Jednoduše proto, že je mi to fuk. Takhle mě to baví, a to mi stačí.Zatímco výborná předchozí deska „Jedna nula“ (2020) na mě působila jako nahlédnutí do budoucnosti a snaha posouvat (evolučně) svoje hudební hranice, „V původním snění“ se kapela naopak jako kdyby lehce ohlížela do minulosti. Jestli je tato filozofie zakomponovaná i v samotném názvu, nebo je to jen shoda okolností, nevím. Tak či onak, u spousty písniček mám neodbytný pocit inspiračního návratu k významným albům ze začátku milénia, samozřejmě opatřených aktuálním zvukem a dospělejším provedením. To se projevuje zejména v textové části, která si sice pořád zachovává jejich typickou hravost, slovní ekvilibristiku a oddalovanou a překvapivou vypointovanost, ale témata jsou přece jen vážnější. Kluci (nebo spíše pánové) se už neprobouzí jako „Žluté křeslo“ a nejsou ani prázdný jako „Ramínka“. Neprožívají „Dubovou psychózu“ a nejezdí „Vozejčkem“. Svým typicky odlehčeným stylem se ale popasovali třeba s AI, technologickým smogem nebo riziky aktuální společenské konstelace.Otvírák „Továrna na sny“ reprezentuje moderní tvář kapely. Kraftwerkovský koncept zabalený v aktuálním zvuku, lehce taneční rytmus, který zejména v závěru nabere slušné grády. Poctivý song, nic víc, nic míň. Zato „Umělá“ je jedním z vrcholů desky. Trochu nenápadná, nekonfliktní skladba mi na první poslechy trochu unikala. Je to skutečně taková šedá myška. Jak na ní ale zaměříte pozornost, zjistíte, že je neskutečně krásná po všech stránkách. Text, melodie, zvuk, promyšlená pointa. A je to duet, královská disciplína Tatáčů. Tohle vždy uměli, ženský vokál je přítomný v celé plejádě jejich písní. Sára Vondrášková, alias NEVER SOL, svým křehkým hlasem posouvá song do nejvyšší ligy. „Bůh má problém“, jeden ze čtyř songů z loňského „EP25“ už taky hezky dozrál. Ze začátku mě moc nebavil a přišel mi jako nejslabší ze zmiňovaného kvarteta, ale už mi jede výborně. Tohle je přesně ten moderní „Futuretro styl“, který jsem zmiňoval v úvodu. Jasně, není tak dravý, není tak ulítlý, ale ten vibe tam je. „Alibistická“ nás pak vrací do období poklidnějších songů s tajemným nádechem ve stylu alba „Biorytmy“. Mám vážně rád tyto hlasové polohy Milana Caise. Téměř recitovaný projev, klidný hluboký hlas, minimalistická dynamika, doplněné o uvolněný zpěv v refrénu. Atmosféra nás plíživě pohltí a už si jen vychutnáváme krásně dunivé bicí, jemnou basu a z pozadí občasně vykukující kytary. „Třetí osoba“ je energický a nekomplikovaný indie rock. Garáž rockový odér je samozřejmě jen předstíraný, protože zvuk je i tady nekompromisně špičkový. Tady není co vytknout. Hloubavá „Novej člověk“ je další kousek z „EP25“. Znovu zde vytahují triky z „Futuretro“. První část songu je pohodový indie pop, který se následně mění v rave party pro dříve narozené. Zdánlivě nespojitelné opět spojili, a opět to funguje. Další z pomalejších songů, který boduje éterickou atmosférou, je „Slovní“. V ní dokazují, že i vážná témata dokážou zpracovat formou, která baví a nevyznívá pateticky. „Chybí prázdno“ nám zase jednou dopřeje více kytar. Že by nám to něco připomínalo? Vzpomeňte si, jak kdysi ve „Vesmírné“ vyšvihli metalovou kytarovou smršť. Tohle je její dospělejší (mírnější) replikace. V podstatě jediný song, kterému jsem nepřišel na chuť je nostalgická vzpomínka na dětství „Holandské kakao“. Krkolomný text, nevýrazná dramaturgie, dětinská atmosféra. Věřím ale, že pro pamětníky, sdílející s Milanem Caisem historickou zkušenost s kakaem z dovozu, to může být silný emocionální zážitek.Faktem je, a schválně to nezmiňuji jako slabinu, protože to slabina ve skutečnosti není, že „V původním snění“ neobsahuje nějaký dominantní hit. Song, který funguje na první dobrou, který se okamžitě vryje do paměti, který si s nimi zazpívá celý dav. Každá deska Tatáčů jich má hned několik a už jen z nich by se dal bez problémů sestavit dvouhodinový koncertní setlist. Nechápejte mě špatně, i na novince najdeme pár slušných kandidátů na stabilní pozici v koncertním repertoáru, ale tentokrát jsou to spíše takové „hity střední úrovně“ (co by za ně jiné kapely daly…). „Hitovost“ ale nemá co dělat s kvalitou songů, ty jsou špičkové. Nálada desky je obecně vážnější. Některé texty jsou skutečně komplikované (nebo mám dlouhé vedení) a v nich ukryté metafory a slovní hříčky vyžadují pozornost. Což samozřejmě není nic proti ničemu, právě naopak. Je to reflexe aktuálního vnímání stavu světa a společnosti očima kapely. Můžeme říct, že je to jedna z více artových desek Tatáčů, i když samozřejmě o žádný art pop/rock v pravém slova smyslu se nejedná. Málem jsem zapomněl zmínit další poznávací znamení kapelní tvorby – samply hlášek z filmů. Je jich méně než obvykle, ale kde dávají smysl, tam je najdete.Na každou novou desku TATA BOJS se těším a nikdy jsem nebyl zklamaný. Opět dokázali přijít s kolekcí, která není jen do počtu, ale bude mít pevné místo v jejich výjimečně vyrovnané diskografii. A snad se mi povede ještě je zastihnout i na právě probíhajícím turné.https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_no_code_recenze/3852https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_no_code_recenze/3852nobody@nothing.com (Tomáš)V létě 1996 při příležitosti vydání své čtvrté desky „No Code“ si PEARL JAM pronajali jedno skladiště, které používali i jako zkušebnu, a tam mezi bateriemi kytar, bicích a různé aparatury, spustili promo na podporu desky. Promo je možná silné slovo. Buď se snažili vnést revoluci do marketingových zákonů, nebo měli v sobě tolik drzosti, že udělali to, co udělali. V podstatě bylo celé promo postaveno na jednoduché rovnici – už nechceme být slavní, už nechceme prodávat miliony alb, už nechceme, aby nás poslouchali všichni ňoumové bez rozdílu. Obchodní oddělení jejich vydavatelství po této akci zřejmě výrazně prořídlo díky sérii infarktů a mrtvic. A co si PEARL JAM vzali do hlavy, to téměř do puntíku splnili.Co ale přesně vedlo k albu „No Code“? 6 let na scéně, 3 legendární multiplatinové desky, popularita globálních rozměrů. Ale též problémy některých členů kapely se závislostmi, neskutečný tlak médií, válka s Ticketmasterem kvůli jejich cenové politice. Grungeové hnutí, které pomáhali budovat, se pomalu vyčerpávalo a bylo sžírané zevnitř vlastními problémy a zvenčí nově nastupujícími hudebními styly, které si chtěly užít svých pěti minut slávy na vrcholu mainstreamu. Už v době nahrávání třetí desky „Vitalogy“ se interní problémy v kapele začaly vyhrocovat, což vyústilo v odchod tehdejšího bubeníka Dave Abbruzzese. Jeho nástupce, Jack Irons, ale nakonec kapelu jakoby polil živou vodou a s menší nadsázkou můžeme říct, že jí vlastně zachránil. Jack byl starý známý Eddieho Vedera z Kalifornie a bývalý bubeník RED HOT CHILLI PEPPERS, který ho v podstatě „dohodil“ partě ze Seattlu. Ale hlavně to byl absolutně nekonfliktní, pohodový a poctivý dříč, který na vztahy v kapele působil jako uklidňující faktor. V roce 1995 PEARL JAM nahráli s Neilem Youngem jeho grungeové album „Mirror Ball“. Z právních důvodů ale hudebníci nesměli být uvedeni na coveru. Následně s ním jeli turné, kde v podstatě fungovali jako jeho živá kapela. Neil si mimořádně pochvaloval právě Jacka, velice pozitivně se vyjadřoval jak ohledně jeho technických schopností, tak i o jeho lidských kvalitách.Materiál na čtvrtou desku začal vznikat už v roce 1995 a kapela ho průběžně nahrávala na různých místech, podle toho, kde se právě vyskytovala. V Chicagu a New Orleans tak vznikly některé songy, ale hlavní část práce nakonec proběhla v domovském studiu Litho v Seattlu. Nahrávání začalo trochu nešťastně. Komunikační šum způsobil, že basák Jeff Ament dorazil z domovské Montany až po třech dnech. Mezitím ale ostatní nelenili a už začali skládat a nahrávat. Údajně už měli hotových čtyři až pět songů, samozřejmě bez basových linek. Divné je, že nikoho nenapadlo zvednout telefon, a zavolat mu… Další problém, který se opět týkal zejména Jeffa (nedohledal jsem, že by to štvalo i ostatní) byl údajně velmi dominantní přístup Eddieho Veddera, který byl docela panovačný a chtěl o všem rozhodovat. Jeff v jednu chvíli vážně uvažoval, že dá kapele vale. Tady ale zafungoval právě Jack, který zjitřené emoce upokojil a v podstatě se stal mediátorem, díky kterému pak stará parta znova začala mezi sebou komunikovat a pochopila, že jsou PEARL JAM, a že i nadále chtějí být PEARL JAM.To, k čemu společně dospěli, a co mělo rozhodující vliv na výsledek, jak album „No Code“ zní, je samotný důvod existence kapely. Za několik málo let se z nich stala globální entita. Mainstreamové hvězdy, jejichž vnímání masami se celkem přirozeně nefokusovalo jen na jejich muziku. Oprávněně měli pocit, že muzika už vlastně ani nikoho nezajímá, a důležitější je to, kdo z nich je na léčení, kdo má jaký barák, kdo co řekl, kdo s kým chodí. Zároveň byly ocejchovaní jako „grungeová“ kapela, která umí jen grunge. Cítili, že spousta povrchních fanoušků je následuje jen proto, že je hrají desetkrát denně na MTV a je prostě módní být fanouškem PEARL JAM. Rozhodli se to všechno nabourat, rozbít a hodit za hlavu. Udělat krok zpět. Dobrovolně opustit mainstream a vystoupit ze svého stínu. Potřebovali si najít novou cestu, ustanovit novou identitu. Nechtěli být svazování žádnými hranicemi a omezeními, i kdyby to mělo znamenat, že přijdou o slávu a zástupy fanoušků. Věřili totiž, že ti praví fandové s nimi vytrvají, pochopí tento krok a zůstanou jim věrní i do budoucna. Můžeme si o „No Code“ myslet cokoliv, ale jsme o třicet let dále. Každé turné mají dnes PEARL JAM dlouho dopředu vyprodané, mastí tříhodinové koncerty a jsou všeobecně respektovanou rockovou veličinou. Za mě úkol splněn!Vystoupit ze zaběhnutých kolejí rovná se experimentovat. Už na „Vitalogy“ se kapela odvázala, ale až „No Code“ byla ta správně experimentální deska. Tento přístup zároveň prakticky bez výjimky znamená riziko, že ne všem se výsledek trefí do vkusu. Mám to podobně, rozhodně to není moje oblíbená deska PEARL JAM, ale nemůžeme jí upřít pořád slušnou kvalitu. Osobně vždy bojuji s neplynulostí desky, která je stylově skutečně hodně rozkročená a díky tomu to pak někdy drhne. Pochopitelně nemá jasnou koncepci, jestli teda nebudeme počítat za koncepci totální skladatelskou anarchii. Dozvuky grunge, alternativní rock, americana, punkrock, náznaky world music. Někdy se to povede na výbornou, někdy míň, někdy vůbec. Zároveň zde najdeme minimum přímočarých hitů, což byla kdysi mistrovská disciplína kapely. Ruku v ruce s tím jde zklidnění tempa a drivu, songy jsou přemýšlivější a působí emotivněji. Deska potřebuje čas na navnímání a pochopení. A stejně zůstává ve hře riziko, že se nám nebude líbit. Na začátku zmiňované promo se drželo zažitých standardů, které kapela praktikovala už od druhé desky „Vs“. Žádné videoklipy, jen jeden singl „Who You Are“. PEARL JAM nadále zůstávali ve válce s Ticketmasterem, takže krátké americké turné ignorovalo velké stadiony a arény, které měl tento gigant pod palcem a zamířilo do malých měst mimo hlavních koncertních tras. To znamenalo menší prostory a komplikovanější distribuci vstupenek. Co se týče fanoušků, kapela v roce 1996 skutečně třídila zrno od plev. Každopádně následující 3 roky na domácí scéně kapela vůbec nevystupovala.Co teda na „No Code“ najdeme? Začnu možná producentem. Opět je jím osvědčený Brendan O´Brien. Je to jeden z mých oblíbených producentů, zejména v devadesátých letech. Ale tahle deska nezní jako jeho typické dílo. Není ani syrová, ani burácivá, ani velkolepá. Že to banda ze Seattlu myslí se změnou vážně naznačí už první song. Vybrat jako otvírák křehkou baladu „Sometimes“, která se rozhodně o půlnoci na diskotékách s cílem rozněžnění citlivých dívčích dušiček hrát nebude, protože její struktura je na to až moc komplikovaná, vážná a málo romantická, to si dovolí málokdo. Berme to jako první test pravověrnosti fanouška. Ten je následně odměněn poctivou grungeovou vypalovačkou „Hail, Hail“. Skvělý song s důrazným tahem na branku, zajímavou melodickou linkou a poctivým „seattlovským“ zvukem je jedním z vrcholů desky. „Who You Are“ představuje experimentálnější polohu, která mě nikdy úplně nezaujala. Komplikovaná rytmika s nádechem kmenových bubenických orgií bez energie, ufňukaný zpěv, je to celé nějaké chcíplé. „In My Tree“ se sice nese na podobně seskládané rytmické struktuře, ale má přece jen větší koule a dá se považovat za rockový song. Kytary se víc snaží, melodika je přímočařejší a celé je to minimálně zajímavé. Se „Smile“ se konečně vracíme k poctivým písničkám. Bluesem načichlý groove, hezké kytarové vyhrávky a foukací harmonika, která tomu dodává neilyoungovské zabarvení. Pak následuje nenápadná „Off He Goes“, kterou považuji za ryzí zlato. Posmutnělý song primárně stojící na akustických kytarách se pomalu rozvíjí, Eddie čaruje svým jedinečným hlasem, kterým nás v refrénu přivede až na pokraj dojetí. Tady si pro změnu odskočil pro inspiraci k jinému velikánovi Bruci Springsteenovi. Jemný folk rock kombinovaný s americanou v dokonale moderním provedení. Z opačného pólu je následující „Habit“. Neurvalá, garážově špinavá, drzá a agresivní. Její animální energie mě ale vždy bavila, i když dramaturgicky je to přinejlepším průměrný song. „Red Mosquito“ je píseň, u které se už 30 let nedokážu rozhodnout, jestli se mi líbí, nebo ne. Hlavní riff, imitující letícího komáre (https://www.crazyDiamond.cz/the_hellacopters_cream_of_the_crap_volume3_recenze/3854https://www.crazyDiamond.cz/the_hellacopters_cream_of_the_crap_volume3_recenze/3854janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tradiční kompilace „Cream Of the Crap! znovu obsahuje songy vysypané z šuplíků, které nebyly nikdy součástí řadových alb těchto Švédů, ale nacházely se maximálně tak na B stranách singlů, splitkách či EPs. Tahle záležitost na pokračování patří u THE HELLACOPTERS již k tradičnímu folklóru započatému na přelomu milénia. Dlouhé album složené z raritních nahrávek navíc obsahuje i předělávky od rockových klasiků a vzorů. Dnes tedy přichází na řadu již třetí díl souhrnu přebytků, ten se svými třiadvaceti songy navazuje na dvě předchozí kompilace totožného jména, které kapela vypustila na vrcholu svého prvního období, tedy v první pětiletce 21.století. Nutno přiznat, že po dvaceti letech Švédové na starší kompilační počiny navazují se ctí a postupně sesbíraný materiál z albového šerosvěta znovu obsahuje spoustu horoucích skladeb a rock´n´rollových hymen.První dva díly kdysi obdržely pochvalné recenze a bylo to především tím, že skladby zachované v neučesanějších verzích oplývaly neuvěřitelnou energií a přinášely trochu jiný druh zážitku, než tomu bylo u vyšlechtěnějších songů z tehdy aktuálních řadových alb. Dost pravděpodobně se mluvilo o neučesanosti, opravdovosti a autenticitě, se kterou tito obdivovatelé 70´s rocku, garážového rocknrollu, punku a KISS vždy zacházeli a uměli těchto vlastností docílit. Rozhodně tyto šuplíkové počiny ještě přiživily kultovní status THE HELLACOPTERS. Přestože kapela mezi roky 2008 a 2019 nefungovala, dnes je už opět v sedle, koncentrovaná na své fungování a prostřednictvím dvou nejnovějších alb „EyesOf Oblivion“ a „Overdriver“ dokládá znovu obstojnou formu. Čas na třetí díl kompilace tak musel chtě nechtě přijít. I v případě třetího dílu jde znovu o maratón garážového rock´n´rollu a každý moment zde zachycený ctí tradicizvuku ikonické party, jež od počátku své dráhy přísahala na vlivy rock n´rollu sedmdesátýchlet. Velmi silný je již úvod, protože pro potřeby aktuálního počinu nově zremasterovaný hymnický otvírák „Long Gone Losers“ poskytuje strhující a intenzivní nástup do nahrávky, která co dotypů skladeb působí vlastně celkem různorodě. Svižné tempo, nepoklidné barové piáno a ballroom boogie neznající zadýchanost, naopak je zde posluchač oblažen výstavní gradací. Dle mého největším vlivem na hudbu Švédůjsou však stále a bezesporu newyorští KISS, které Nicke Andersson obdivuje již odteenagerských let a jejich zvuku rovněž přizpůsobuje vyznění své kapely. Tohleje poznat třeba ze skladeb, jako je zde „Her Strut“, jejíž chybou je snad jenom zbytečné natahování. Obstojně se jeví třeba song „Disappointment Blues“ nebo pulzující garážový rock s příchutí THE STOOGES a hodně dřevních pravěkých KISS - „Freeway to Hell“. Osobně mne dost zaujala i punkově pojatá skladba s názvem „455-SD“, kde kapela opěvuje automobil Pontiac, přesně řečeno jeho model z roku 1974. Prostřednictvím ležernější hymny „Heaven“ se Švédové vydali na koketérii s územím amerického alternativního rocku a musím přiznat, že je to v jejich podání netradiční a zajímavý úhybný manévr.Kromě autorských písní však albumobsahuje i docela dost coververzí, které se mohou stát pro fanoušky zajímavými. Proto-punková věc „American Ruse“ (MC5) demonstruje detroitský sound asi nejvěrněji. Jezde však i zdařilá předělávka klasiky od ALICE COOPERA „I’m Eighteen“. Blížek uctívaným punkovým kořenům pak mají předělávky dalších žánrových klasik,ať už britských či amerických – píseň „Stab Your Back“ pochází z repertoáruTHE DAMNED, kdežto „What’d Ya Do“ byla převzata od THE RAMONES. Prostřednictvímskladby „Pack of Lies“ pětice oživila vzpomínku na své krajany THE NOMADS. Tato skladba graduje do strhujících vícehlasých chórů a je plná znamenitých riffů a vyhrávek. Meziméně drsné věci s přesahy do popu patří „Little Miss Sweetness“, se kterou původněvešli ve známost THE TEMPTATIONS, tahle skladba svou chytlavostí dokáže terén opravdu prosvětlit. Opakem je flákota „Speedfreak“ odrážejcí syrovou energii svých původních autorů, kterými není nikdy jiný než zuřivci z MOTÖRHEAD. Nechybí ani inspirace jižanským rockem, což zde dokládá „Workin’ forMCA“ od LYNYRD SKYNYRD v o něco výbušnějším podání.  Album tak můžeme brát nejen jako pokračování kompilačníhoseriálu započatého před čtvrtstoletím nejkultovnější rock´rollovou kapelou - tři, dva, jedna...THE HELLACOPTERS - ale i jako poctuvelikánům historie rock´n rollu, hard rocku a punku. Po více než třiceti letech kariéryjsou tihle Švédové stále lídry nespoutané kytarové hudby vycházející z garáží.Stále jim nechybí rock´n´ rollový náboj a zůstávají tak stále důvěryhodní a hýřící svou ikonickoupatinou, jakou si kapela udržela po celou dobu fungování.https://www.crazyDiamond.cz/hallas_prukopnici_adventure_rocku_vezmou_prazske_futurum_na_vylet_do_jine_dimenze_koncert_in/3855https://www.crazyDiamond.cz/hallas_prukopnici_adventure_rocku_vezmou_prazske_futurum_na_vylet_do_jine_dimenze_koncert_in/3855nobody@nothing.com (Info)Obscure Promotion přináší večer, kde se potká výpravný sedmdesátkový prog rock s hutným retro zvukem a okultním fuzzem. Švédští Hällas se vrací do Prahy, aby 22. března 2026 proměnili smíchovský klub Futurum v dějiště svého epického sci-fi příběhu. Spolu s nimi dorazí na evropské turné i novozélandské dynamické duo Earth Tongue.Švédští HÄLLAS si na současné retro rockové scéně už dávno vybudovali naprosto svébytnou a neotřesitelnou pozici. Sami svůj žánr definují jako „adventure rock" a přesně to od nich na pódiu dostanete. Jde o organickou zvukovou fúzi klasického prog rocku 70. let, rané NWOBHM a kosmických ploch vintage syntezátorů, které jako by vypadly ze soundtracku k zapomenutému sci-fi filmu ze zlaté éry žánru. Základním stavebním kamenem jejich zvuku jsou harmonické, zdvojené kytary evokující legendární Thin Lizzy nebo ranné Iron Maiden, podpořené hypnotickou baskytarou a všudypřítomnými klávesami.Kapela, s oblibou oděná do plášťů a třpytivých kostýmů, na svých deskách jako Excerpts from a Future Past, Conundrum nebo Isle of Wisdom krok za krokem buduje spletitý konceptuální příběh o stejnojmenném templářském rytíři putujícím napříč vesmírem. Pro plný zážitek z jejich koncertu ale nepotřebujete mít nastudovaný detailní lore. Zcela postačí nechat se strhnout bezprecedentní hudební lehkostí, nakažlivými melodiemi a uhrančivou magií megahitu „Star Rider", který zaručeně rozezpívá celý klub.Roli speciálního hosta obstará zjevení z přesně opačného konce světa. Novozélandské duo EARTH TONGUE reprezentuje syrovou, krystalickou esenci těžkotonážního fuzz rocku. Kytaristka Gira a bubeník Ezra nepotřebují k vytvoření masivní zvukové stěny osmičlenný ansámbl. Jejich hlavními zbraněmi jsou mohutně zkreslené vintage aparáty, primitivně úderné, valivé bicí a vokály oscilující mezi sci-fi estetikou a okultním napětím. Naživo produkují nekompromisní, energický rituál, který se s epickou výpravností hlavních hvězd dokonale doplňuje – byť na to jdou přes mnohem animálnější a hypnotičtější groove.Tento koncertní balíček je zkrátka hudebním ekvivalentem objevení zapomenuté krabice se sci-fi komiksy a starými vinyly na půdě – nečekaný, nostalgický, ale přesto naprosto organický a pulzující životem.Vstupenky na koncert jsou k dispozici na webu Obscure Promotion.https://www.crazyDiamond.cz/sir_chloe_swallow_the_knife_recenze/3853https://www.crazyDiamond.cz/sir_chloe_swallow_the_knife_recenze/3853nobody@nothing.com (Tomáš)SIR CHLOE je primárně projektem Dany Foote, která je hlavní skladatelkou, zpěvačkou i kytaristkou zároveň. Kolem sebe si pak průběžně buduje kapelu, s kterou desky nahrávaje a živě vystupuje. V ní se ale členové různě mění, aktuální sestava by měla být čtyřčlenná. Její loňské album „Swallow The Knife“ je v pořadí druhou dlouhohrající (jestli teda 31 minut budeme za dlouhohrající považovat) deskou, kterým předcházelo v roce 2020 první EP. Ačkoliv bylo první album „I Am The Dog“ (2023) docela slušné, až aktuální deska definitivně SIR CHLOE ukotvila zvukově i stylově. Z pomezí alternativní a indie rocku, někdy až s grungeovým feelingem, zamířila více směrem ke skutečnému indie rocku a navíc sáhla pro inspiraci i do jiných škatulek. Možná zároveň trochu překvapivě svůj songwritting stočila výrazně popovějším směrem, ale tohle platí skutečně jen pro melodické postupy a konstrukce, protože hudebně naopak vykročila směrem opačným.Všechny zmiňované protiklady můžeme slyšet hned u otvíráku „The Hole“. Melodie je totální popík. Zvuk osciluje mezi indie, garáž rockem a dokonce snad industriálem. K tomu zde máme ještě artový nádech a umělecký podtext. Neexistuje, aby tohle hrálo běžné mainstreamové rádio v denní rotaci. Přitom je to ale úplně v pohodě poslouchatelné, žádný extrém. Druhá položka „Forgiving“ je pak snad ještě více kontroverzní. Pohodové indie mutuje v refrénu v syrový garážový K-pop a je to snad návykovější než poctivý afghánský herák. Podvědomě v dramaturgii rozeznávám devadesátkové postupy a melodické stavby, zvuk je ale až post-moderní. Bicí znějí krásně živelně, ale kytara a basa jsou schované v nánosech efektů, které je mění v neživé kreace postapokalyptického ražení. Tato kombinace funguje překvapivě dobře. Mě to evokuje atmosféru, kterou obvykle vyzařují industriální desky – odosobnělost, nihilizmus, citovou abstinenci. Přitom samozřejmě většina songů je o lásce, vztazích a problémech s muži. O čem jiném by mohl být třeba song s názvem „Kiss“. Dana se s tím obecně moc nepáře. Deklarace „I don´t want love, I want revenge“ (nechci lásku, chci pomstu), mluví za vše. Zbytečně songy nekomplikuje, sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-konec. Když máš ale dost dobrých nápadů, nic víc ani nepotřebuješ. Navíc ale přidává jednu důležitou položku, která písně posouvá dál. Atmosféru. Ta hraje velice důležitou roli v konceptu desky. Dominantní roli v jejím budování hraje její hlas. Je jak chameleon. Někdy rozmazlená holčička, jindy drzá mladá dáma. Někdy citově křehká mladá holka, jindy drsná rockerka. Trochu mi připomíná Emily Haynes z kanadských METRIC nebo Američanku St. Vincent. Rozhodně ale nečekejte neurvalost Courtney Love, tohle je pořád indie rock. Dana naopak umí být v některých písních neskutečně pohodová a bezstarostná. „Take It“ je svojí přímočarostí a civilností okouzlující, a takové neposedné bicí by tam nečekal ani největší optimista. V některých momentech kolekce zamíří více k tanečním rytmům. Indie dance rock „Complicated“ nebo synthpop „Forget It“ jsou úplně jiné ale přitom velmi dobře zapadnou mezi ostatní songy a vůbec nepůsobí rušivě.Smutně sladká balada „Eyes“ je určitě jedním z vrcholů desky. Dana zde nechává svůj hlas plynout absolutně přirozeně. Nehraje žádné role, nesnaží se budovat skrze něj příběhy, jen zpívá. A když řeknu, že je to nádhera, tak postihnu realitu možná z deseti procent. I další balada „Too Much (Not Enough)“ snese nejpřísnější kritéria. Zde naopak se svým hlasem opět kouzlí, různě s ním kličkuje, aby v refrénu vyšvihla mrazivý falzet, který je umocněn ještě zdvojením vokální linky. Zmiňované zdvojení je v písničkách nasazované pravidelně a funguje to výborně. Dodává to vybraným partům na prostorovosti a důrazu. Závěrečnou trojici poklidnějších songů doplňuje drásavá „Candy“, která sází na ledově chladnou atmosféru syrového minimalizmu, ve kterém se melodická linka líně převaluje na pozadí vybrnkávaného kytarového motivu. Toto trio působí civilněji, ustoupí se zde z určité teatrálnosti a přebuzenosti, songy jsou více ohlodané na kost. A právě díky tomu vynikne jejich skutečná síla, skladatelský talent a ve finále i samotný hlas Dany. „Swallow The Knife“ je deska plná protikladů a na první pohled neslučitelných elementů. V některých momentech se ideově vrací k tvorbě (anti) feministické PJ HARVEY, kombinuje to s přímočarostí PIXIES, a dodává i artový rozměr po vzoru St. Vincent. Přitom se ale Dane Foote povedlo definovat zajímavý stylový konstrukt, který je dostatečně výrazný a jedinečný. Temná atmosféra alba není zbytečně dusivá, dodává skladbám správnou náladu a emocionální hloubku. Skvělá alternativní deska s popovými prvky, která je křehká i drsná zároveň. https://www.crazyDiamond.cz/sodom_get_what_you_deserve_recenze/3850https://www.crazyDiamond.cz/sodom_get_what_you_deserve_recenze/3850janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V těchto dnech vychází nově zremasterované, na bonusových discích pak navíc i remixované album od německých SODOM z roku 1994, kterému se dostalo i fungl nové obálky. Co tedy říci o albu, díky kterému jsem kdysi na dlouhou dobu nad kapelou zlomil hůl? Jak dnes vlastně s odstupem času vnímám dílo, které kdysi rozdělovalo tábor fanoušků německé thrashmetalové legendy? Album „Get What You Deserve“ z ledna roku 1994 je v diskografii SODOM vnímáno jako dílo kontroverzní. Do té doby kapela zakládající si na silové kytarové výstavbě, zde prakticky přišla s velmi surovým, takřka na kost ohlodaným, po hardcoru čpícím materiálem. Dalo by se říci, že až do této doby neudělali SODOM vyloženě průserový krok, je třeba upozornit, že si dost lidí mohlo s vydáním „Get What You Deserve“ začít myslet něco zcela jiného. Tehdy zkrátka thrash metal vycházel z módy, v souvislosti s tím se tak struktury nových skladeb zjednodušily, songy byly krátké, úderné a do popředí se dostala kromě agrese také přímočarost, což bylo znát nejen u rovné hardcoreové rytmiky, ale i z pojetí Bringsových kytar, které zde působily rozbordelařeně a scházely jim bohatší riffové mezifáze. Sóla byla rovněž omezena na minimum. Drsnohlas „strýčka Toma“ si zde však stále držel svůj typický charakter, za což Angelrippera chválím, ovšem skladbám oproti minulosti scházela zajímavější výstavba a celek tak působil hodně monotónně. Již od předchozího alba „Tapping the Vein“ u kytary úřadoval mladý Andy Brings  coby náhrada za Michaela Hoffmanna, jež se po dvou letech uvnitř SODOM neočekávaně trhl. Tohle však nebyla jediná změna. Tom Angelripper byl tehdy opravdu ve fázi, kdy musel personální stránku své kapely řešit více než kdy jindy. Za bicí totiž zasedl po vyhozeném Chrisi Witchunterovi světoběžník říkající si Atomic Steif, který krátce před tím poháněl rytmiku u stylově příbuzných HOLY MOSES.Svého času mne tohle album až tak moc zklamalo, že jsem si ke kapele SODOM neměl dál potřebu nacházet cestu a to na dalších takřka osmnáct let. Vážně jsem nad nimi zlomil hůl a některé následující desky dodnes ani neslyšel. A to přestože šlo koncem osmdesátých a na počátku devadesátch let o mou velmi oblíbenou kapelu, kterou jsem sledoval celých předchozích pět let a z jejich starších alb byl nadšený. V roce 2026, tedy po dvaatřiceti letech od prvního vydání tohoto strohého a neurvalého masakru, přichází na svět reedice, součástí které je album jak nově zremasterované, tak na druhém disku znovu zremixované, či na třetím se objevuje dokonce i nově ošetřené EP „Aber Bitte Mit Sahne“. Aktuální vydání dostalo zcela nový kreslený obal, jež se mě jeví o něco lepší než původní „zakázaná“ verze coveru s fotografií nahého a na posteli podřezaného a hodně obtloustlého německého perverzáka.Nemalé obnovy se v roce 2026 dočkala zvuková složka. Když jsem tak aktuální vydání poslouchal, dospěl jsem k názoru, že remaster zní pravděpodobně lépe než album v původním vydání, byť rozdíly nemohu až tak přesně a bezprostředně porovnávat, neboť původní verzi nevlastním. Každopádně si myslím, že zvuková stránka aktuální verze je povedená a netrpí až tolik upřednostněním baskytarových partů v mixu. Mám za to, že podobně monotónní rubačce může dýchatelnější a prostorovější produkce i nový mastering jedině prospět. Podobně jako jsem měl vždy u SLAYER vcelku problém s jejich hardcoreovějšími alby, ať už šlo o desku coverzí „Undisputed Attitude“ nebo jejich autorskou věc „God Hates Us All“, v případě SODOM jsem o „Get What You Deserve“ často smýšlel jako o rubanici bez nápadu, ke které tuto thrashovou stálici, v roce 1994 pomalu ale jistě vycházející z módy, dotlačila prostě „blbá doba“. Když dnes však tohle album poslouchám, vlastně se můj postoj k „tehdejší invenci“ SODOM neměnní, na druhou stranu nový kabátek díla vítám a vnímám jej jako zlepšení. „Get What You Deserve“ není pro mne stále příliš nápaditým dílem, spíše jede v jednolitě nasekané rovině a využívá velmi podobných mustrů. Ve své nové podobně však na mne dělá dojem díla bližšího svému předchůdci z diskografie, než tomu bylo kdysi.Byť řada starších fanoušků(včetně mne) desku z roku 1994 nemusí, není od věci spekulovat, že řada mladších posluchačů, jež nebyla odkojena slovutnou thrashovou pumelicí „Agent Orange“, by mohla desce přijít na chuť a snáze ji docenit. Já opravdu nepochybuji o tom, že existuje spousta lidí,kteří „Get What You Deserve“ uznávají a mají jej za nekompromisní jízdu.Mne osobně však stále trochu brzdí jeho jednostranné tvrdé a strohé zacílení, což je patrné již od úvodního titulníhosongu, který jde v onom cynismu na dřeň. Přibližme si tedy letmo tohle dílo.Na novém vydání rozhodně kvituji zlepšenou zvukovou stránku a prostorovější produkci, takže si zde dokážu najít vrcholky. Které to jsou?Tak třeba svižná a úderná palba „Jabba The Hut“ s práskavými olovnatými riffy azdrcujícím rytmem v refrénu, jež zvedá tep snad více než odporná sci-fi postava u milovníků Star Wars, která dala celé této skladbě jméno. Rozhodně jeden z vrcholů. Vlastně se vyjímá i německy odzpívaný špekáčkový punk „Die Stumme Ursel“, který navzdory zábavovějšímu charakteru pracuje s morbidním humorem vycházejícím z německého folklóru. Stejně deviantně, byť v opačném gardu, zní temnota „Freaks Of Nature“, která je v textové složce plná veřejných společenských monster. Atmosféru téhle skladby podtrhuje skoro až chorobně znějící Angelripperův vokál, který spílá politickým kreaturám. Tady se SODOM dost přiblížili deathovému feelu a působí cool. Přímočarost albaposléze podtrhuje skladba „Eat Me“, která patří mezi ty položky, jež jsou spjaté se sílícím hardcoreovým proudem, na jehož vlnu se tehdejším SODOMpodařilo naskočit. V druhé polovině nahrávkyjakoby kapela ještě více sešlápla pedál a dílo tak vyzníváještě rychleji, tvrději a násilněji, dostáváme zde pak vrcholné hymny - předně „Unbury The Hatchet“, což je velmi svižná jízdaupozorňující na výrazný vliv MOTÖRHEAD. Dále pak velmitemná deathovka „Into Perdition“ a snad největší pecka tohoto alba nazvaná „Sodomized“. Kritikou pasivity společnosti se zabývá další z náklepů „Silence Is Consent“, naopak druhá německy nazpívanápunkovka „Erwachet!“ proklamuje výzvy k revoltě. Deskuzakončuje předělávka klasické skladby z repertoáru ranýchVENOM „Angel Dust“, která zde dostala o něco dynamičtější aagresivnější ráz než originál. Tohle album mne kdysi zklamalo a považoval jsem jej v době vydání za do té doby nejhorší od SODOM, z dnešního pohledu to není úplně špatná věc a rozhodně to není v rámci diskografie jedna z nejhorších desek SODOM, byť kapela u starších prací nastavila laťku o dost výše. Díky aktivitě Andyho Bringse nově ošetřené verze však vítám, celkovému bodovému hodnocení zde odpovídá spíše můj názor na původní vydání. Zlepšenou zvukovou stránkou z tuctových skladeb geniální neuděláš!https://www.crazyDiamond.cz/heiden_cma_recenze/3851https://www.crazyDiamond.cz/heiden_cma_recenze/3851hackl@volny.cz (Pekárek)Zas jednou mě přepadla chuť na všechno se vykašlat a zkopírovat tiskovou zprávu, protože nic podstatnějšího asi nevymyslím a nenapadá mě ani nic výstižnějšího. Nejdříve tedy trochu promo nalejvárny a pak snad i … polemiky? No, nevím.:-)„Po třech letech od ceněného alba „Andzjel“ přichází moravská kapela HEIDEN se svou desátou deskou „Cma“. Nahrávkou, která je přímým pokračováním předchozí kapitoly, ale zároveň jejím temným prohloubením. Hudba HEIDEN se znovu valí krajinou Bílých Karpat — ne jako kulisa, ale jako vnitřní prostor, v němž se paměť, vina a strach slévají do jediného proudu. Devět skladeb Cmy vyrůstá z ticha a popela, z obrazů horských vesnic, kde se zastavil čas, a z lidských příběhů, v nichž hranice nezačínaly v krajině, ale uvnitř lidí. Čisté, hypnotické riffy a naléhavý vokál vytvářejí pocit neodvratné tísně — jako noční úprk krajinou, která už neposkytuje úkryt. HEIDEN vyšli před více než dvaceti lety z blackmetalového podhoubí, nikdy se mu však nepodřídili. Jejich hudba byla vždy svobodná, zakořeněná v krajině, jazyce a osobní zkušenosti, otevřená experimentu i tichu. Cma na tuto cestu navazuje s nebývalou intenzitou. Nejde o album, které by nabízelo katarzi, sílu nebo útěchu. Je to deska zádumčivosti, tíživého smutku a obav, zrozená z příběhů pohraničí okupovaného Československa, kde se lidskost rozpadala pod tlakem strachu a nenávisti. Nesnaží se posluchače ohromit — vtahuje ho do stavu sklíčenosti, v němž se minulost neustále vrací. Přijmout tmu ne jako efekt, ale jako neoddělitelnou součást lidské zkušenosti. Cma je nejtemnější nahrávkou v historii HEIDEN. A zároveň jednou z nejupřímnějších.“Tolik citace. Začal bych onou temnotou. HEIDEN byli temní vždycky. I když citelně odlehčili. Nyní se však zatáhlo opravdu mocně. Dosud alespoň tušené slunce kamsi zmizelo. Skoro by se dalo hovořit o větší a větší doslovnosti ve smyslu chceme být ještě ponuřejší, proto přitvrdíme a zas o něco drsněji nejen zazpíváme, ale i podáme ty správné akordy, čemuž podřídíme i stránku textovou. Svádí vyznění nové nahrávky „Cma“ k podobným závěrům? Možná. Vypomůžu-li si frází v clickbaitovém stylu, musím dodat následující: Má to však jeden háček!:-) HEIDEN jsou na novince znovu emočně poctiví, tudíž i přesvědčiví. Nahlíženo objektivněji, jde o mistry svého řemesla, jejichž komplexnímu přístupu se podléhá velice snadno. Zhudebnit tmu převážně skrze silnou melodickou stránku a metal? Pokud se uvedenou cestou vydali, jednalo se o uměleckou výzvu a zároveň volbu, kterou dokázali proměnit v další mimořádný studiový počin. Jimi vyvolaná tma jakoby vycházela přímo z duše. Cítíte ji až v morku kostí, pak v krvi, s níž se pomalu rozlévá do celého těla a infikuje srdce. Následuje paralýza. Účast na chodu univerza výhradně skrze neutuchající nápor či tmavou clonu neveselých příběhů a emocí – CMU – si vybírá svou daň. Vnímání světa se pro citlivějšího člověka stává bolestným, až trýznivým, nelze mu uniknout, vlastně lze, ale zase jen oním nešťastným způsobem. Má to však jeden háček!:-)Nevím, jak si v podobném rozpoložení počíná Kverd a spol., možná že natočí právě takovou desku, jakou je „Cma“. Lákavá myšlenka o podobné formě terapie nicméně nekoresponduje s baladičností hudby. Písně totiž nepůsobí jako sebezpytující okno do duše mučené samotnou existencí. Míří z ní ven. Vypráví příběhy, a to skrze přírodně-mýtický filtr svázaný s určitým regionem. Výsledkem tudíž není deprese, ale únik. Proto lze „Cmu“ doporučit v prvé řadě všem smutným i veselým lidem, kteří navzdory různým protivenstvím touží žít a něco zažít. Vyvolá v nich paletu atypických nálad, ano zejména těch neveselých, nepřibije však nikoho k zemi, nedrásá, protože základem je romantický náboj se znaménkem plus. Nakumulovaná energie tedy nesměřuje k sebedestrukci, ale k uvolnění a rozptýlení obav, strachu, smutku v šumu větví, v zurčení vody a poryvech větru. Pocit tíhy přesto zůstává, protože zatím zůstáváme i my a svůj osud neznáme. Další posluchače, pro něž uvedený příběh zas tolik neznamená, by mohl zaujmout citelný hudební přesah bez ryze experimentálních poloh. HEIDEN docílí všeho, co zamýšlí, v klasickém obsazení a na rock/(black)metalové písňové bázi (právě v tom jsou progresivní) a jen s decentní pózou, dodávám (právě v tom jsou post). Sázka na písně znamená vyložení karet a vede ke koncentraci nápadů, v daném případě do devíti skladeb. Brňané, na rozdíl od současných OPETH a ENSLAVED, nevypouští rozsáhlá mračna instrumentální mlhy. Nemusí nic zakrývat, nápady totiž stále mají.Přístup k nahrávání výše zmíněné plně respektoval. O to se opětovně postarali borci ze Shaarku a kompetentní Karl Daniel Lidén. „Cma“, aby mohla co nejlépe vyprávět, má tedy nikoli paradoxně, ale logicky čistý, adekvátně průrazný sound aktuálního ražení. Zvuk kapelu nikam neřadí, HEIDEN nic takového nepotřebují. Je pro něj typická sounáležitost s materiálem, kompaktnost a přirozenost. Žádný dílek studiové skládačky není opomenut, nic se nesmí slévat, nic nesmí rušit. I když intenzita každého prvku, neskrývaná tvrdost hovoří společně se zvolenými prostředky tentokrát pro metal, v celkovém kontextu to není podstatné. Metal u HEIDEN není cílem, jen prostředkem. Jednotlivým skladbám zdánlivě dominuje vokál vypravěče Kverda, pod jehož přednesem zurčí až zuří temné proudy melancholie, smutku, žalu, zlosti i vzteku. Ať už jde o riffy, blacková tremola, jemnou disonanci, brumlající bezpražcovou baskytaru nebo četné klávesové stěny, vždy mají především umocnit ústřední náladu, téma, dramatičnost, zkrátka dotvořit vybraný příběh, zejména ve chvílích, na které nestačí slova. S přibývajícími poslechy je nicméně zřejmé, že doprovod díky svému hudebnímu bohatství v pohodě obstojí i sám o sobě, že jde o temnou symfonii, kterou by bylo možné přehrát i samostatně. Obě roviny – vokální a instrumentální – do sebe zapadají naprosto přesně, přestože každá z nich nabízí skutečně nemálo. Právě v uvedeném aspektu je „Cma“ enormně silná. Pro případ Kverdovy hlasové indispozice, se tudíž koncerty nemusí rušit. I ryze instrumentální vystoupení by bylo zážitkem, o který bych nechtěl přijít.Co říci konkrétnějšího ke skladbám. V prvé řadě konstatuji, že mezi nimi není slabý ani slabší kousek. Každá z nich, přestože je součástí velmi pevného a pečlivě vystavěného celku, plně obstojí i sama o sobě. Kapela do jisté míry navazuje na vyznění minulé desky „Andzjel“, je ovšem více metalová. Kromě Kverda přitvrdili i ostatní. Slušnou vizitku posílá v uvedeném směru již úvodní „Odmítám zítřek“, což je prostě nářez. I takto přímočará záležitost by vydala na odstavec popisu. Kytary se zde objevují v řadě podob, stejně tak klávesy. V samotném závěru mě obzvlášť potěšil diamondovský akord. Klipovka „Temnoplodec“ zpočátku odkazuje k předminulé desce „Země beze mě“, později se vyrojí i včely, tím se však zdaleka nekončí. Znovu a zase, vrstvy a nápady se objevují postupně. Tlak, zlověstnost a její odeznívání. Když jsem novinku slyšel poprvé, bál jsem se, že jí v některé fázi dojde dech. Nic takového se nestalo. HEIDEN v jasně rozpoznatelné písňové struktuře neustále servírují zajímavé nápady a moře fines. Kverd výborně zpívá, aniž by neadekvátně přepínal, navíc zpívá zajímavé náladotvorné texty, jimiž neevokuje jen temné příběhy z pohraničí, ale i časy, kdy lidé místo do mobilu čuměli do ohně a také věřili v přírodní rituály. Vše se tak transformovalo do temných hitů o výrazné hloubce. Některé písně, jako třeba „Vodě“, se nesou na vlnách těžké melancholie, jiné, například „Stěna“, dokáží podrtit. Střed byl stylově vyhrazen mému velkému oblíbenci, kterým je skladba „Bílý had“. Proč stylově? Protože jsou v něm téměř ideálně zastoupeny obě zmíněné polohy. Mimochodem další hit a dost komplexní. Vynikající kytary tandemu Tom/Kverd, výborná hra hostujícího Murkyho, apokalyptické hammondy Werlingy, se skladbou dýchající bicí Einska, no a poslední akord opět Diamond.Další a další poslechy…; „Cma“ mnou zcela prostoupila a já ji nedokáži vytknout zhola nic. Natočili HEIDEN svoje nejlepší album? Přibližně za měsíc si o tom posluchači mohou udělat jasno. Myslím, že kapela o něčem takovém absolutně nepochybuje a má pro podobný závěr minimálně devět sakra pádných argumentů. Osobně nemíním spekulovat, stačí uzavřít, že první kandidát na desku roku vychází v dubnu a s ním přijde o dost víc než jen temnota.https://www.crazyDiamond.cz/drutty_lasske_bahno_recenze/3847https://www.crazyDiamond.cz/drutty_lasske_bahno_recenze/3847janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O severomoravské kapele DRUTTY jsem ještě nedávno neslyšel a vůbec nevěděl, kam ji mám zařadit, ale poté, co do mailové schránky našeho webu dorazil od jejich frontmana LukášeSedláčka návrh, zdali bychom se nechtěli recenzněpověnovat jejich aktuálnímu albu, a já si tedy tu hudbunásledně poslechl, ani na chvíli jsem neváhal a má odpověďzněla kladně - „Chtěli, má to styl!“ Novinka není debutovou nahrávkou tohoto bandu, ale je určitě v jejich krátkém katalogu materiálem řemeslně nejpropracovanějším. V mém rozhodnutí napsat recenzi na desku od DRUTTY anitak nehrálo roli žánrové zaměření souboru, vycházejícího z pro mne vzdálené oblasti post-metalu či daleko spíše sludge, ani jejich geografickýpůvod, byť je pro mne severovýchod naší republiky krajemexotickým a svým způsobem lákavým, ale především fakt, že seucelenost uměleckého sdělení kapely DRUTTY z tuzemského průměrujednoznačně vyjímala a měla v sobě znatelný výpravný přesah. V jejich tvorbě totiž cítímpotřebnou zkušenost a následně také touhu pracovat na věcech posvém. Materiál působí sice velmi civilně a svým způsobemvlastně syrově, ale na druhou stranu i velmi procítěně a dodetailu promyšleně. Celek dělá dojem, jako když někdo zprvoplánově nevábných a šedých ingrediencí staví skvostné věci,prostřednictvím kterých dokáže ostatním odhalit nové obzory.DRUTTY posluchače zvou do svého snového světa, jež je pevněspjatý s krajem jejich původu.Celou šestiskladbovou nahrávkounazvanou „Lašské bahno“ se táhne jakýsi snový oparzavádějící nás do oblastí rozprostírajících se na západnímpodhůří Beskyd. Kapela DRUTTY je ostatně dost silně svázaná stímto krajem, a ten je tak poutavým způsobem, dalo by se říci, vnenásilné atmosféře a takřka elegicky oslavován v každé jedné zdejšípísni z oněch šesti. Songy se nesou v pozvolnějších tempech, vlní se napovrchu kopců a podmáčených lučních plání, či plují nahladinách říček, zurčí, živelně kypí a svévolně gradují,každý však dokáže zaujmout a dramaturgií tnout do živého.Zkrátka, i když se jedná o pozvolna gradující skladby, ty anitrochu nenudí, naopak tu upoutají akustikou, jinde zajímavěvystavenými riffy, majícími v sobě zvláštní snový opar,jdoucí skrze šlechtěnou matnost. Ve spojení s instrumentací zdeznamenitě funguje i Lukášův poly-vokál, který ve své skoro ažfolkové civilnosti znamenitě kontrastuje se sludge-metalovýmpodložím, a i díky textům dělá terén únosnějším. Ne nečekejte něco na způsob SPIRITUAL KVINTET, nicméně zpěvák si sesvými linkami dokáže dobře vyhrát a v některých pasážíchsvé party dokáže zdvojovat a vrstvit tak, že dociluje jisté formy hravosti a prosvětlení písní. „Lašské bahno“ vnímám jakonahrávku plnou naděje, oslavu krajiny a života lidí v ní pogenerace zakořeněných, nikoliv jako depresivní a temnou metalovouduchnu plnou podmračenosti a negace. Jde o propracovanou kytarovouvěc, mající stejně blízko k zhuleneckému rocku a alternativě, stejně jako k hutnému metalu, u které je navíc největší zbraní docílení poutavé atmosféry.Právě pomocí funkčních detailů je její dopad ještěumocněn a týká se každé jednotlivé položky - třeba éterické písně „Lubině“,jež uhrane třpytivostí jitřní hladiny, osudových metalovýchbalvanů „Hůrky“ či „Chudobky“, nebo zřejmě nejživějšíhoa nejvíce strhujícího songu „Pod pivovarem“. Album „Lašskébahno“ určitě platí za zajímavou tuzemskou metalovou desku,jejíž srdce bije svým pevným tepem a pulzuje vlastním životembez potřeby se čemukoliv připodobňovat.https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert_info/3848https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert_info/3848nobody@nothing.com (Info)Když se v devadesátých letech začalo skloňovat slovo „crossover", většina scény si představila fúzi hardcoru a metalu. Pak tu ale byli Waltari. Parta kolem nezastavitelného vizionáře Kärtsyho Hatakky, která si z definic dělala dobrý den a do jednoho tavicího kotle bezostyšně naházela death metal, techno, rap, operu i nablýskaný pop. 20. března 2026 se tito finští experimentátoři vrátí do pražského Paláce Akropolis, aby znovu dokázali, že v hudbě neexistují žádná „zakázaná území".Nations Neurosis: Soundtrack pro svět na hraněDo Prahy Waltari nepřijíždějí jen bilancovat. Hlavním motorem jejich aktuálního tažení je čerstvá studiová nahrávka „Nations Neurosis". Jak už název napovídá, kapela se na ní pouští do nekompromisní analýzy kolektivního šílenství moderní společnosti. Hudebně jde o koncentrovaný extrakt všeho, co Waltari definuje: najdete tu zběsilé thrashové výjezdy, hypnotické elektronické tepání i ty nejchytlavější refrény, které vám vlezou pod kůži dřív, než stačíte říct „skandinávská avantgarda". Deska potvrzuje, že Kärtsy Hatakka neztratil nic ze své schopnosti glosovat svět s nadhledem, ale i s patřičnou dávkou agresivní naléhavosti.Laboratoř, která nikdy nepřestala pracovatWaltari nikdy nebyli kapelou pro puristy. Jejich přístup k hudbě připomíná práci šíleného vědce – vezmou kytarovou agresi, naroubují na ni euforii evropských tanečních parketů a vše proloží progresivními strukturami, které dávají smysl jen v jejich vlastním vesmíru. Vrcholem jejich ambicí navždy zůstane projekt Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C, kde jako jedni z prvních v historii organicky propojili extrémní metal se symfonickým orchestrem. Nešlo o laciné pozlátko, ale o brutální a zároveň elegantní střet dvou světů, který definoval jejich status neohrožených inovátorů.Večer pro ty, co nechtějí škatulkyKoncert v Paláci Akropolis slibuje být demonstrací naprosté tvůrčí neohroženosti. Kärtsy Hatakka, vizionář s vizáží kyberpunkového šamana a hlasem, který se bez námahy pohybuje mezi hrdelním řevem a krystalicky čistými melodiemi, zůstává ústředním bodem této fascinující hudební anomálie. Waltari v roce 2026 nejsou pouhým reliktem minulosti, ale živoucím důkazem, že skutečná umělecká svoboda začíná přesně tam, kde končí strach z porušování zažitých žánrových konvencí.Vstupenky jsou k dispozici na webu Obscure Promotion: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/1007https://www.crazyDiamond.cz/deftones_saturday_night_wrist_recenze/3846https://www.crazyDiamond.cz/deftones_saturday_night_wrist_recenze/3846nobody@nothing.com (Tomáš)I když nové tisíciletí pro DEFTONES začalo výborně, postupně se věci začaly zamotávat. Už při vydání desky „Deftones“ (2003) nebyla kapela v ideální kondici, a žádné pozitivní změny nebyly na obzoru. Maverick Records nebyly nadšení ze slabších prodejů a proto na kapelu tlačili, aby připravila relativně záhy další desku. Aby se vlk nažral, vypustila kapela v roce 2005 sbírku „B-sides & Rarities“, což jak název napovídá jsou starší kousky z archivu. Získali tím ale jen kratší oddechový čas, nové album se nadále očekávalo v brzké době.Po čtyřech deskách, kdy se o produkci staral Terry Date, byl čas na změnu. Volba to byla možná trochu překvapivá a jak uvidíme dál, tak i ne úplně ideální. Kanaďan Bob Ezrin byl určitě kapacita, i když generačně se s kapelou silně míjel. Udělal si jméno zejména na klasickém rocku, když spolupracoval s legendami jako PINK FLOYD, AEROSMITH nebo KISS. Prosazovali ho zejména Chino a Abe, což je trochu paradox, protože nakonec právě Chino s ním měl největší problém. A jak to tak obvykle bývá, každá strana má svůj úhel pohledu. Podíváme se na všechny verze příběhu a nechám na vás, ať si uděláte obrázek. Začneme tím, že kapela samozřejmě už v podstatě po vydání čtvrté desky průběžně pracovala na nových písničkách, některé části se dokonce i nahrály. Všechno to ale bylo dost nesystematické a neorganizované. Byly to krátké sloty, kdy se vše okamžitě nahrálo. Navíc jednotlivý členové kapely pracovali samostatně a nekoordinovaně. Nebyl zde žádný jasný koncept, jen fragmenty nápadů. Do toho pokračovaly životní krize, Chino pořád lítal v drogách, a ani ostatní neměli mezi sebou právě ideální vztahy. Kapela v podstatě fungovala jen přes svůj management, její členové mezi sebou prakticky nekomunikovali. A v této kondici dorazili do nahrávacího studia v Connecticutu za Bobem Ezrinem. Ten ale očekával profesionální výkon a nebál se otevřít si pusu, když se mu jej nedostávalo. Zejména Chino byl hodně nespolehlivý a jeho přístup byl, řekněme, ležérní. Jednoduše to flákal, chodil nepřipravený, obviňoval všechny kolem a zejména Boba, že ho moc komandoval a tlačil na něj. K tomu si Chino ještě odskakoval, aby řešil svojí bokovku, kapelu TEAM SLEEP. Tohle probíhalo koncem roku 2004, následně na začátku roku 2005 si DEFTONES dali pauzu. Chino vyrazil se svojí druhou kapelou na krátké turné na podporu vydání debutu. Rozpracovaný materiál nakonec téměř rok čekal na dokončení, většina vokálních linek se nahrávala prakticky kompletně znova s pomocí nového producenta Shauna Lopeze. Evidentně to byl značně chaotický proces, protože i internety v tom mají docela nejasno, jak, co, kdy a kde vlastně proběhlo. Navíc zde byl ještě tlak od labelu, který si dokonce uzurpoval právo schvalovat všechny nové songy, které kapela napíše.Tématicky deska navazuje na předchozí album a je ještě více negativní. Chino se taky úspěšně propracovával k rozvodu, což se odrazilo hned v několika skladbách. Další velkým tématem byly drogy, závislost a všechno co s tím souviselo. Pak se věnoval i vztahům v kapele, komunikačním problémům a obecně nefunkčnímu modelu koexistence. Samotný název alba „Saturday Night Wrist“ je pak slangovým výrazem pro situaci, když někdo na pařbě hodně přebere a v podstatě se opije nebo zfetuje do bezvědomí. Chino dodneška nemá tohle album příliš v lásce právě proto, že zachycuje nepříliš pohodovou etapu jeho života.Ve světle všech výše zmíněných informací by člověk čekal totálně temnou a depkoidní desku, zoufalou, nepříjemnou, téměř neposlouchatelnou. Dobrá zpráva na úvod – nic takového se nekoná. Ano, náladou je temnější, ale v podstatě velice přirozeně navazuje na předchozí album „Deftones“. Je evidentní, že přes všechny nesnáze, kterými kapela v těchto letech procházela, z ní pořád padají velice slušné songy. Nebudeme si nalhávat, že je to jejich vrcholné dílo, protože není. Ale pořád se povedlo dát dohromady několik vynikajících, pak více průměrných, a několik slabších kousků, takže finální produkt nebyl žádným propadákem. Čeho si můžeme všimnout celkem jasně, je změna výraziva Franka Delgada. Jím produkované tajemné zvuky, unikátní a zajímavé zároveň, nenápadně vyplňující pozadí jednotlivých skladeb, se teď častěji stáčejí k relativně tuctově znějícím klávesovým plochám, které navíc až zbytečně moc vystupují do popředí. Jinak je to ale zvukově relativně typická a očekávatelná produkce ve standardním stylu DEFTONES. Přece jen jsme u páté řadové desky, kapela už má svůj zvuk a styl docela jasně nadefinovaný. Třeba otvírák a zároveň první singl „Hole In The Earth“. To jsou jasní DEFTONES se všemi typickými atributy. Hřmotivé a drásavé kytarové stěny, dunivá basa v pozadí kopíruje jejich riffování, mohutné bicí dodávající celku prostorovou zemitost. Plačlivý zpěv China, přirozeně přecházejícího mezi rozvláčným frázováním slok a přímočařejším projevem v refrénu. Song je nadýchaný, provaluje se ve středním tempu, občas přitlačí na pilu, jinak ale spíše tak nějak přirozeně plyne. Za mě dobrý. Zato „Rapture“ na nás vlítne bez milosti jako rozběsněná smečka zdivočelých psů, které nás chtějí bez pardonu rozcupovat. Líbí se mi zvuk kytar, který je fakt moderní a aktuální, plnotučný a šťavnatý. Ale ty zmiňované synťáky… Jejich osmdesátkové nastavení se mi sem vůbec nehodí. „Beware“ taky není úplně marná. Hloubavější song se shoegazevým nádechem je možná zbytečně natažený na šest minut, ale opět předvádí velice moderní kytarovou hru, typickou právě pro nové milénium. Překvapivě klamavá je „Cherry Waves“, začínající jako trip-hopový experiment s výrazně vytaženou dominantní basovou linkou, postupně metamorfující nejdřív do typicky mohutného konstruktu, který pak najednou sklouzne do úplného pop metalového popěvku. Je to tak nečekané a šílené, že je to vlastně dobré. Ale zase ty synťáky, dejte je prosím pryč. Přitom tam Frank dokáže v trip-hopových pasážích vykouzlit krásné mysteriózní elektronické zvuky. Skladbu „Mein“ s kapelou složil a částečně nazpíval i Serj Tankian, což je zároveň asi to nejzajímavější, co k ní můžu dodat. Není to sice žádná vata, ale nic víc než veskrze tuctová věc taky ne. Zato „Xerces“ se mi tuze líbí. Náladou mi připomíná skladbu „Minerva“ z předchozí desky, taky v sobě nese jistou pozitivitu, krásně se vlní a přináší uklidňující pohodovou atmosféru. Jeden instrumentální experiment s šíleným názvem plným jednotlivých hlásek ještě zkousnu jako nějaký předěl v rámci desky, i když i při poloviční délce by byl zbytečně dlouhý. Zato elektronický experiment „Pink Cellphone“ je za hranicí mé trpělivosti. Prostě zbytečnost. Po trochu delším nejasném úvodu se ale slušně rozjede „Combat“, kde kytarové intro dá vzpomenout na kolegy z INCUBUS. Muzika opět skvělá, Stephen se v riffech vrací k ranné tvorbě s výraznějším groovem, Chino kombinuje normální zpěv a skřekot, slušný song. „Kimdracula“ je více melodická, kytary opět jedou spíše rozsáhlejší plochy, zpěv se vrací do normálnějších poloh. Závěrečná „Riviere“ kombinuje klidnější baladickou část a burácivější intenzivnější vyvrcholení a je poctivým zakončením desky.V čem vidím slabiny alba? Nevyrovnanost a neplynulost. Songy jsou seřazeny v pořadí, které mi nikdy nesedělo a jakoby drhlo. Dá se s tím něco udělat? Vážně nevím, možná je to jen moje vnímání, možná tohle je fakt maximum, co z toho šlo dostat. Pak je zde absence vyslovených „hitů“, prostě vynikajících songů, které by desku trochu potáhly a nakoply. Obecně to není špatná deska, ale nemá tu nekompromisní sevřenost „White Pony“, která nás pohltí a nepustí. Tady je to spíš takové nahoru (ale ne extra moc) a dolů (bohužel někdy hodně).https://www.crazyDiamond.cz/adrian_smith_richie_kotzen_praha_lucerna_music_bar_4brezna2026_koncert/3845https://www.crazyDiamond.cz/adrian_smith_richie_kotzen_praha_lucerna_music_bar_4brezna2026_koncert/3845janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle zdařilá muzikantská spolupráce dvou zkušených person kytarové Hard N´Heavy nachází odezvu i v našich zeměpisných šířkách, a proto byl pražský koncert britského kytaristy Adriana Smitha (především IRON MAIDEN) s jeho americkým parťákem Richie Kotzenem (krom sólové kariéry byl kdysi členem třeba POISON a MR.BIG, před rokem v Praze vystupoval s dalším svým projektem WINERY DOGS) beznadějně a dlouho dopředu vyprodán. Vím, Lucerna Music Bar není zrovna velký prostor pro podobné hvězdy. Když se však jedná o relativně čerstvý žánrový projekt, pohybující se navíc mimo mainstreamové prostředí, vždycky se něco podobného cení. Zvlášť když je v jejich podání blues rock neuvěřitelně pestrý, plný zhudebnělých inspirací obou kytarových mistrů.Aktivní Richie Kotzen k nám jezdí relativně často, to Adriana Smitha mohl český fanoušek zažít v posledních dvaceti letech snad jen skrze velká show jeho hlavní hudební stáje - IRON MAIDEN. I proto menší prostor lákal mnohé fanoušky této metalové legendy. Zažít umění Adriana Smitha ze vzdálenosti jen několika metrů se zas až tak často nepoštěstí. I já zaujal místo velmi blízko k pódiu a koncert si dokonale užil. I když jsem stál na straně pódia, která patřila daleko spíše Richiemu, na celé pódium jsem měl perfektní výhled. Zaplněný sál ten večer čelil velmi povedenému hardrockovému představení, které mělo vysokou úroveň nejen muzikantskou, ale rovněž zvukovou a tomu také odpovídala odezva od fans.Celý večer zahájila česká hardrocková předkapela DOCTOR VICTOR. Tohle trio z Prahy údajně funguje již od roku 2012, ale já o kapele tohoto jména slyšel zcela poprvé. Bylo poznat, že jde o schopné mladé hudebníky, kteří se našli v hardrockovém zvuku, jež vycházel z bohaté žánrové historie. A protože tihle rockeři zřejmě vědí, že kouzlo vězí v detailech, neponechali nic náhodě a stylizaci či dramaturgii vystoupení podřídili takřka všechno. Frontmanův pruhovaný černobílý ohoz ve stylu kapely THE DARKNESS, k tomu dlouhá hára, uvolněně a řemeslně dosti obstojně podané songy, které nestavěly na žádné velké složitosti, ale naopak mířily přímo na cíl. Je jedno, zdali byli podstatným předobrazem českého tria sedmdesátkové klasiky typu AC/DC či BAD COMPANY, ikony rockové kytary jako JIMI HENDRIX či hudební chameleoni jako PRINCE, od kterého si DOCTOR VICTOR dokonce vystřihli cover jeho nejznámější skladby „Purple Rain“, vše působilo pečlivě secvičeným dojmem. Přes sympatický projev, mladický drive a jasně projevený názor na starý rock mám pocit, že by však leckdo kapelu mohl obvinit z plagiátorství. Ruku na srdce, jejich songy nenabídly příliš osobitého a čerpaly z již dávno známých forem rockové hudby. Sekané riffy ala AC/DC dodávaly energii, zatímco krátké refrénové slogany, skoro vždy nesoucí název právě hrané skladby, byly pečlivě vtlučeny návštěvníkům do hlav. Když jsem se však s odstupem několika hodin nad jejich výstupem zamyslel, mám pocit, že vlastně šlo o solidní revival mapující v největší obecnosti historii anglo-amerického rocku.S devátou hodinou večerní pak neběhli na pódium oba hlavní aktéři projektu SMITH/KOTZEN v doprovodu pozitivitou hýřící baskytaristky Julie Lage (Kotzenova partnerka) a bubeníka Bruna Valverdeho. Plnokrevná hardrocková show s celou řadou vynikajících songů se tak mohla rozjet. Těžiště koncertu samozřejmě stálo především na skladbách z druhého a stále aktuálního společného alba „Black Light/ White Noise“, jež vyšlo zhruba před rokem, nicméně i čtyři roky starý bezejmenný debut nebyl opomíjen a nakonec z něho zaznělo pět skladeb. Od začátku bylo zjevné, že tenhle koncert dokáže hodně rychle vtáhnout a nepustit. Budiž to přičteno nejen neobyčejnému muzikantskému řemeslu všech zúčastněných, ale především souhře, opravdovosti a nekašírovanému přístupu celé kapely, která dokázala nalézt s publikem tolik potřebné spojení. Angažovat na post baskytaristky Julii Lange byl od mistrů kytar skvělý nápad, protože jejím prostřednictvím dostal koncert doslova zářivou atmosféru.Adrian Smith, jako kytarista známý především z metalového prostředí, působil ten večer velmi uvolněně a s přirozeností sobě vlastní sázel jeden mistrovský part za druhým. Dokonale zde tak odhalil svou lásku k americkému pojetí kytarové hudby a hard rocku ovlivněnému blues. Se slušivým kloboučkem namísto ikonického šátku zde byl schopen dodat nejen řadu zemitých riffů, krkolomných sólíček, vyhrávek či harmonií, ale především svým obhroublejším hlasem skvěle souzněl s pěveckými party soulověji zaměřeného Richie Kotzena. Oba kytaristé do výsledku dodaly podnětné ingredience, ať už co se týče nápadů, melodických linek, častého kytarového sólování, které v jejich písních nepůsobilo samoúčelně, a to ačkoliv znělo takřka po celou dobu koncertu. V rámci slok, mezi slokami a refrény, v mezihrách k tomu určených, i coby závěrečná gradace skladeb, tam všude vždy jeden z nich nebo oba sólovali. Celou show poháněla rovně skvělá rytmika, která umožňovala oběma kytaristům vyhrát si se svými tónovými ornamenty. Celý koncert zahájila chytlavá a takřka euforická rock´n´rollová jízda „Life Unchained“, na kterou navázala obdobně svižná, freneticky podaná hardrocková vypalovačka „Black Light“. Druhá zmíněná skladba patří k flagboatům právě aktuálního alba a ani na živo nic neztratila ze svého potenciálu. Se songy jako zádumčivá „Glory Road“ nebo se soulovou příchutí prezentovaná „Taking My Chances“ projekt upozornil i na své debutové album, které před čtyřmi lety kapelu představilo světu a ve všech směrech uspělo. Zatímco z „Running“ byl cítit větší vliv Adriana Smitha, pak u hitovky „Scars“, umístěné spíše v závěru setu, se pojila exotičtější Kotzenova stopa s nostalgií po amerických dálavách, jež je vlastní oběma světoběžníkům. Mou nejoblíbenější položkou ze společného portfolia obou kytarových mistrů je, jak jsem se i naživo ubezpečil, zemitý song postavený na hutnějších riffech - „White Noise“, neb mě připomíná devadesátkové hardrockové choutky kapel jako EXTREME či s Corabim tehdy hrajících MÖTLEY CRÜE. Tahle věc byla zařazena spíše do závěrečné třetiny koncertu, kdy celá akce skvěle gradovala. Výborně se mě jevily rovněž další songy z aktuálního alba jako třeba  „Blindsided“, „Outlaw“ nebo v dobrém slova smyslu monstrózní „Darkside“. Celkově pak ten večer zaznělo hned šestnáct rockových fláků, přičemž do přídavku byla zařazena nejen skladba „You Can´t Save Me“ ze sólového repertoáru Richieho Kotzena, ale především i song „Wasted Years“ od IRON MAIDEN, u kterého si hlavní vokální part vzal na svá bedra Adrian Smith, podporován ve vygradovanějších momentech nejen Richiem, ale také plným sálem „malé Lucerny“. Výtečně naladění návštěvníci tak v závěru koncertu přispěli k celkovému dojmu z akce, a ten byl velmi pozitivní. Celý stominutový set projektu SMITH/KOTZEN tak uběhl neuvěřitelně rychle, povzbudivě a zanechal jen ty nejlepší dojmy. Špičkový hard rock aktuálního provedení od mistrů ve svém oboru fascinoval nejen skvělou kytarovou a vokální souhrou, ale i bezprostředností, civilním pojetím a lidskostí. Kdo nezaváhal, ten se mohl těšit z účasti na pravděpodobně jedné z nejlepších hardrockových akcí posledních měsíců či let. Tohle byl přesně ten koncert, který se i častému návštěvníkovi akcí jen tak z hlavy nevypaří.https://www.crazyDiamond.cz/blackwater_holylight_not_here_not_gone_recenze/3842https://www.crazyDiamond.cz/blackwater_holylight_not_here_not_gone_recenze/3842nobody@nothing.com (Tomáš)Tak co si mám s vámi děvčata počít? Loni jste mi daly s EP „If You Only Knew“ špetku naděje, že už se vydáváte správným směrem, letos jste mě ale nepotěšily. Jak už samotný název novinky napovídá, není to ani takové, ani makové. Nebudu ale hrát hysterku a zkusím se na desku podívat racionálně. Dívčí seskupení BLACKWATER HOLYLIGHT je původem z Portlandu ve státě Oregon. Jejich první tři desky se nesly na vlně relativně ortodoxního psychedelického rocku sedmdesátkového ražení. Dlouhé songy, rozmělněné melodické linky, občasné přitvrzení, potemnělá atmosféra, klidnější tempo. Specifický styl, který asi nikdy nebude vládnout hitparádám, ani vyprodávat stadiony. Má ale svoje kouzlo a někdy je příjemné se mu poddat. Zmiňované EP pustilo do jejich tvorby trochu světla. Pop rock se z toho nestal, chraň Bůh, ale přece jen songy dostaly jasnější strukturu, temný závoj byl mírně odkryt a objevilo se zde vykročení směrem k shoegazovému zvuku. A cover songu „All I Need“ od RADIOHEAD se vysloveně povedl. No a já, starý blázen, jsem uvěřil, že tímto směrem se kapela bude dál rozvíjet. Směrem ke klasičtější písničkové formě, k jasnějšímu zvuk a uchopitelnějším melodií. Aktuálně zřejmě trio (tak se prezentují na většině promo fotek, někde se ale objevují ještě i jako kvarteto, a v minulosti už byly i v pětičlenné sestavě) se předloni přestěhovalo do Los Angeles a přitvrdilo. Už první poslech „Not Here Not Gone“ mě donutil zpozornět. Něco je tady jinak. A to tak, že dost. Psychedelický rozměr kapely se vnitřně transformuje a mutuje. Do původně hard rockových základů metastázují nugazové vlivy a zároveň je zvuk obtěžkán a zahuštěn do doomových, někdy až téměř blackmetalových poloh. Klávesové party, přítomné v tvorbě kapely i v minulosti, dostávají ještě více prostoru a často vystupují i více do popředí. Zároveň se rozšiřuje jejich záběr a zvuková paleta. Velké atmosférické plochy jsou očekávatelné, ale jejich vstupy přináší i určitou hravost a lehkost, a někdy nemají daleko ani k elektronickým zvukům jak z katalogu NINE INCH NAILS. Zatím to všechno dává smysl, tak v čem je problém? Za mě je problém jeden, ale bohužel ovlivňuje celou kolekci. Zvuk kytar. Výlety do doomu jsou ukrutně jednotvárné a fádní. Člověk má pocit, že se holky začaly hrát s kytarovými efekty, objevily jeden, který zní hutně a hustě, no a tak se jim zalíbil, že ho použily  na všechny songy. Nemění snad ani riffy. Zatímco do některých písniček se to celkem i hodí, u některých naopak působí podivně, nepřirozeně. V půlce alba mě ten zvuk, pořád stejný, bez náznaku změny barvy, intenzity nebo alespoň kompozice, začíná silně nudit. A následně i obtěžovat. Přitom ale stále nacházíme i v hloubce playlistu songy, které si dokážou s kytarovými party hezky zablbnout a lezou z toho pak fakt dobré věci. „Spades“ se znova obrací k sabbatovským riffům a konceptům, což začaly ve své tvorbě více používat už na předchozí desce „Silence/Motion“ (2021). A tady ten unisex zvuk najednou funguje výborně. Je temný, krutý a přirozeně heavy metal. Aktuální poloha kapely mi připomíná třeba finský projekt SHEDFROMTHEBODY, i když ten z velice podobných surovin dokáže uvařit zajímavější pokrm. BLACKWATER HOLYLIGHT se evidentně rozhodly žánrově posunout z rockové ligy k metlákům, je to ale celé trochu neohrabané. Sice samy tvrdí, že kolekce by v jednotlivých písních měla reflektovat dva světy, světlo a temnotu, ale opět je to spíše přání, než realita. Když ty kytary hrají pořád to samé, tak v čem mám hledat ten popisovaný rozdíl? Přitom podobný typ hudby má tendenci sám o sobě znít „na jedno kopyto“ a ne každý má trpělivost hledat ty drobné nuance, které songy, potažmo alba, od sebe odlišují. O to důležitější je ty nuance mít. Abych ale jen nehanil, protože deska má i svoje silné stránky. Zvukově (až na ty kytary…) je to rozhodně nejkvalitnější počin kapely. Výborným soundem se prezentují jak bicí, tak i basa a samozřejmě i klávesy. Skvělý je i zpěv Sunny Faris, která kromě toho zvládá i basu a někdy i kytaru. Má hypnotický nádech, je příjemně hladký, ale rozhodně ne přeslazený. Dokážou vytvořit i zajímavé melodie, jako třeba v úvodní „How Will You Feel“, nebo ve více atmosféricky pojaté „Bodies“, která navíc přidává i zabarvení do stoner rockových odstínů. Slušná je i singlovka „Heavy, Why?“, která se z houpavé psychedelie rozvine v téměř space rockový monument. Zmiňovaný black metal se nejvíc zhmotňuje v závěrečné „Poppyfields“, ale budu upřímný, tahle poloha mi připadá pro kapelu docela nepřirozená. Deska „Not Here Not Gone“ je dokonale schizofrenická. Zasekla se na rozcestí a nikdo neví, kudy dál. Spousta songů sama o sobě je velice povedená. Zkrácení songů, které v minulosti měly běžně šest až osm minut, materiálu jen prospělo. Dnešních čtyři až pět minut dokáže lépe udržet posluchačovu pozornost a zároveň se můžou naplnit využitelnými nápady a zbytečně nenastavovat repetitivním opakováním. Sráží je ale tuctové aranže a nudná zvuková dramaturgie. Nechápejte mě špatně – deska není žádnou katastrofou, spíš nevyužitým potenciálem. Ve spousta věcech se kapela evidentně posunula, zůstává ještě vychytat některé nedokonalosti a věřím, že příští deska může být velice dobrá. https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert_info/3843https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert_info/3843nobody@nothing.com (Info)Prodej začíná 20.08.2025Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/944Dále pak ticketmaster a goout.Americká progressive/metalcorová formace Between The Buried And Me se vrací do Prahy! 18. března představí svou novou desku The Blue Nowhere, která vyjde 12. září. Připravte se na jedinečný mix technického death metalu, progresivního rocku, metalcoru a spousty dalších naprosto nečekaných žánrových odboček.Between The Buried And Me (zkráceně BTBAM) vznikli v roce 2000 v Raleigh v Severní Karolíně, název převzali z textu písně skupiny Counting Crows a od počátku se vymezovali svou snahou překračovat žánrové hranice. Jejich hudba v sobě kombinuje technický death metal, progresivní rock, metalcore, jazzové pasáže i akustické momenty, čímž vytváří pestrý a nepředvídatelný zvuk. Debutové album z rokku 2002 přineslo dravý mix metalcoru a progresivních prvků, skutečný průlom ale přišel až s deskami Alaska (2005) a Colors (2007), které dodnes platí za milníky moderní progresivní kytarové hudby.Kapela, v jejímž čele stojí zpěvák a klávesista Tommy Rogers a kytarista Paul Waggoner, je známá nejen technickou precizností, ale i koncepčním přístupem k tvorbě alb. Například The Parallax II: Future Sequence (2012) nabízí propracovaný sci-fi příběh, jenž se prolíná napříč skladbami a hudebními motivy. Hudebníci často střídají agresivní growling s čistým zpěvem, extrémně složité kytarové riffy s melodickými pasážemi a tvrdé rytmy s nečekanými žánrovými odbočkami, což z nich činí oblíbence mezi fanoušky, kteří hledají v metalu originalitu a dobrodružství.Během let si BTBAM vybudovali pověst kapely s nekompromisním živým vystupováním. Na koncertech dokáží věrně přenést i ty nejkomplexnější skladby, časo hrají celé desky od začátku do konce a nebojí se experimentovat se světelnými a vizuálními prvky. Jejich diskografie zahrnuje jak monumentální, více než hodinové opus magnum, tak i kratší a přístupnější nahrávky. Navzdory složitosti a experimentálnímu přístupu si udržují oddanou fanouškovskou základnu a jsou považováni za jednu z nejvlivnějších progresivních metalových kapel své generaceZa poslední čtyři roky se Monosphere stali jednou z nejrespektovanějších nezávislých kapel německé post- a prog-metalové scény. Nejenže předskakovali mnoha svým idolům a největším inspiracím, jako jsou Between The Buried And Me, Karnivool, The Ocean nebo Imperial Triumphant, ale byli také obsazováni jako přímá podpora řady velkých jmen metalové scény, včetně Cradle Of Filth, Napalm Death či Ne Obliviscaris, stejně jako nastupujících kapel typu Gaerea nebo Signs Of The Swarm.Díky turné s kapelami The Hirsch Effekt, DVNE, Rolo Tomassi a Wheel napříč velkou částí Evropy si Monosphere vybudovali vlastní komunitu fanoušků – zejména na festivalech jako Euroblast a Hellseatic – která si zamilovala jejich mnohovrstevnatý post/prog-metalový styl. Ten propojuje vlivy mathcoru, post-rocku, metalcoru, black metalu, ale i jazzu, klasické hudby a avantgardy. Co je však nejpozoruhodnější, kapela nikdy neslevila ze své vize vytvářet svěží a originální zvuk a vědomě se vyhýbá jakýmkoli trendům.Po dvou nezávisle vydaných a kritiky oceňovaných albech – prog-metalovém eposu The Puppeteer z roku 2021 a koncepční desce Sentience z roku 2023 – Monosphere aktivně odmítli všechny nabídky na vydavatelskou smlouvu pro své třetí album, které opět vyjde nezávisle. Skladby „The Unknown Voice“ (2024) a „Lapse“ a „Nadir“ (2025) už naznačily hudební směr nadcházejícího dlouhohrajícího alba a znovu potvrdily výjimečné postavení Monosphere na německé heavy scéně díky jejich jedinečné a nepřerušené umělecké vizi.https://www.crazyDiamond.cz/michael_monroe_outerstellar_recenze/3841https://www.crazyDiamond.cz/michael_monroe_outerstellar_recenze/3841janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Každý fanoušek rockové hudby siudržuje dlouhodobý posluchačský kontakt s někým podobným a jejedno, jaký subžánr jeho oblíbenec hraje. Michael Monroe je jižpřes čtyři dekády zárukou opravdové kvality v rámci pouličníhosleazy rock´n´rollu a není tomu jinak ani v roce 2026. Jeho novéalbum „Outerstellar“ je toho náležitým důkazem. Přestožečas nelze zastavit a různé druhy tvrdé hudby mizí, jiné senaopak v průběhu let dostávají do popředí zájmu, souběžně sčímž různí muzikanti přizpůsobují svůj zvuk a zaměřeníprobíhající době, pak navzdory tomu všemu Michael Monroe zůstávástále u svého typického punkem načichlého rocku, který všakstále splňuje ty nejpřísnější kritéria stran zvuku,songwritingu a celkového podání. Novinka je již jeho jedenáctýmalbovým zápisem v rámci jeho sólové dráhy (včetně studiových alb HANOI ROCKS a dvou dalších projektů dávné minulosti JERUSALEM SLIM a DEMOLITION 23 pak jde o jedenadvacáté album s jeho hlavním zpěvem) a již čtvrtýmnahraným v totožné sestavě – kde se nachází dvojice kytaristůSteve Conte a Rich Jones, na baskytaru hraje Monroeův někdejšíparťák od HANOI ROCKS Sami Yaffa a za bicími sedí Karl Rockfist.Materiál představuje pro Monroeaznovu zcela typickou sadu vypalovaček, mezi kterými se nacházídostatek písní s hitovým potenciálem a byť album působí okousíček uhlazeněji než některá z předešlých, pořád je zněho cítit vášeň, obrovské muzikantské srdce a potenciál,který je dán těm nejlepším z nejlepších. Tohle měl Monroe vsobě již v dávných osmdesátkách, když si klestil cestu navýsluní se svými HANOI ROCKS a stejně opravdově a anti-trendy zní jeho písnědnes. Z dvanácti skladeb na novincepovažuji určitě polovinu za vypalovačky s hitovým potenciálem,ať už jde o říznější punkové halekačky nebo pozvolnějšívěci poetičtějšího zabarvení. Sám od Monroea upřednostňuji druhý typ skladeb a letos tak nezůstanu v žádném případě ochuzen.Máme zde v tomto směru opravdu velké songy plné silných akordůa vášnivých zpěvových linek. Předně třeba tajemná „Painless“,která pro mne představuje aktuální vrchol Monroeovýchschopností. Skladba to sice není příliš rychlá, ale má v soběohromné charisma, procítěnost a schopnost magnetizovat. Žhavérockové vypalovačky „Shinola“, „Precious“ nebo mainstreamověji vyznívající pospolitostní chorál „Disconnected“ jistě dokáží rozčísnoutprostor nějakého bujarého sálu, ale mne z nějakého důvoduvíce baví drsná jízda „Black Cadillac“, která co ztrácí ztempa, dohání stonesovským zaujetím a skutečným rockerským feelem. Monroe vždy uměl skvěle podat ipoetičtější věci ve stylu hudby Toma Pettyho, ale dokázal jim zároveň vdechnout zcela vlastní výraz, důkazem čehož je zde třebabalada „Glitter And Dust“ a nebo další z vrcholů alba, závěrečnározmáchlá suita „...One More Sunrise“, ve které se pojí tonejlepší od tohoto pozoruhodného finského muzikanta. Posluchačtak nezůstane ošizen ani o fáze zdobené jeho pověstnýmsaxofonem či foukací harmonikou. Celé album je výtečnězprodukované, skladbově vyvážené, má poutavou dramaturgii akaždý song je zdoben výtečnou souhrou kytarového dua s nosnýmilinkami. S tímhle rock´n´rollem jsem znovu velmi spokojen.https://www.crazyDiamond.cz/deftones_deftones_recenze/3838https://www.crazyDiamond.cz/deftones_deftones_recenze/3838nobody@nothing.com (Tomáš)Sex, drogy a rock´n´roll. Na tento režim DEFTONES koncem milénia najeli v plné parádě. V roce 2000 to způsobilo kreativní bouřku, která vyprodukovala hurikán jménem „White Pony“. Zatím byla pětice ze Sacramenta na koni, mladá těla (do třicítky jim pořád ještě pár let chybělo) zápřah zvládala, ale bylo jen otázkou času, kdy se začnou ozývat nečekaní věřitelé a předkládat účty. Ne každý má geny Ozzyho nebo Lemmyho. Jako prvního zběsilý životní styl dohnal China. Při turné v roce 2001 si totálně odrovnal hlasivky. Syrový animální řev, kdy šel při každém vystoupení na doraz už několik let, plus k tomu kvanta kokainu, udělala své. První předpovědi byly téměř katastrofické, hrozila úplná ztráta hlasivek. Nakonec se je povedlo zachránit a Chino následně začal spolupracovat s vokálním coachem, který mu pomohl správně hlasivky nejen používat, ale zejména se o ně starat. Každopádně k zálibě v koksu přidal ještě navíc i speed, což když převedeme do automotive jazyka (sorry, tohle je mi bližší než chemie), je asi jako by jste vzali Oktávku TDI (kokain), nahráli do ní brutální chiptuning, vykuchali DPF, zaslepili EGR, do světel dali nehomologované čínské ledky, na kufr nalepili křídlo z Alibaby a místo výfuku nasadili lešenářskou trubku největšího dostupného průměru. Když se podíváte, jak Chino v tomto období vypadal, asi vás nepřekvapí obsah a vyznění alba. Nebo možná překvapí pozitivně ve smyslu, že i v tomto (téměř) zoufalém stavu dokázal přijít s celkem slušnou deskou. Byl zanedbaný, neupravený, ale zejména oteklý a nepřirozeně obtloustlý. Jak říkával Ďuro Černý, první bubeník TUBLATANKY, na hubnutí jedině heroin hoši.Abychom ale Chinovi nekřivdili, nebyl v tom sám. Celá kapela jela v drogách aktivně, snad kromě Stephena Carpentera, který zůstal jen u marihuany. U China se ale věci vyhrotili nejvíc, což se odzrcadlilo v náladách a textech. Osobní život se mu začal sypat, manželství se rozpadalo. Velice podobně to měl i Abe, který to dopracoval až k rozvodu. Vlastně celá kapela se postupně dostávala do nekontrolované rotace a ztrácela fokus. Rozhodli se proto skládat a nahrávat doma v Sacramentu. Chtěli to pojmout jako návrat domů, kdy vedle práce budou moci vést částečně normální život a snažit se zachránit rozpadající se vztahy. Ve své zkušebně si zřídili studio, takže nápady mohli rovnou i nahrávat. Dozorovat to měl opět Terry Date. Nic však nešlo podle plánu. Původní termín vydání na podzim 2002 se velice rychle ukázal nerealistickým. V zimě 2002 se ještě dotáčely další věci ve Studio X v Seattlu. Dle China i zdejší prostředí, ponurost a zimní období, otiskly svůj cejch do atmosféry desky. Na finální úpravy a dotáčky se pak využilo ještě Larrabee Sound Studious v Hollywoodu. Celé se to táhlo přes 12 měsíců a finální účet byl 2,5 milionu dolarů. I v té době to byly šílené peníze, proto asi nepřekvapí, že deska drží třinácté místo v žebříčku nejdražších hudebních alb historie. Kapela chtěla opět hledat nové cesty a vymezit se proti poslední desce „White Pony“. Zatímco předchůdce měl určitý kinematografický rozměr, rozehrával abstraktní příběhy nekonkrétních lidí a zasazoval je do znepokojivých, téměř hororových kulis, aktuální materiál byl navýsost osobní. V textech a náladách se tak potkávají dva světy, které jsou značně protichůdné a jen těžko se mezi nimi hledají průniky. Na jedné straně to je uvědomění si muzikantů, že už nejsou těmi věčně naštvanými odrostlými mladíky, kteří nenávidí všechno a všechny, ideálně nonstop. Nemusí hrát žánrová divadélka, není přece zakázané být pozitivní a v dobré náladě. Toto zjištění se zhmotňuje v odklonu od agresivně pojatých songů. Proti tomu ale stojí zmiňované osobní trable, rozpady rodin, drogy, hledání vlastní identity. To songy naopak táhne do temnějších odstínů a přidává i na tvrdosti, která má dále zdůraznit bezútěšnou situaci. Stephen proto ještě více podladil kytary a začal budovat ještě mohutnější zvukové valy. Chino několikrát své jinak obvykle abstraktní texty lehce pootevře, a na povrch se derou odkazy k výše zmiňovaným traumatům, kterými si procházel. Ve finále se ta temnota zhmotňuje i v samotném coveru desky, který je paradoxně zřejmě i jediným ryze metalovým coverem DEFTONES.Samotný otvírák „Hexagram“ taky působí dost metalově. Kombinuje rozsáhlejší atmosférické plochy s rychlým sekaným refrénem, který míří až někam do hardcoreových vod ve stylu debutu. Je to zajímavý mix oldschool DEFTONES s novějším přístupem, který se snaží být komplexnější. A přesně k tomu směřuje následující „Needles And Pins“. Výborně rozehraný song v téměř stoner náladě postupně graduje, nabírá svaly a rozkvétá do majestátní dramaturgie. Singl „Minerva“ pak ukazuje DEFTONES z úplně nové stránky. A musím říct, že se mi to sakra moc líbí! Mohutný valivý song se silným shoegaze zabarvením na nás valí jednu zvukovou vlnu za druhou. Kytary jsou masakrální, přitom melodie je úplný popík. A text? Ten balancuje prakticky na hranici patetičnosti. Když si to ale vše dáme dohromady, z čeho vychází, co popisuje, v jakém hudebním podkladě je zasazený, najednou to dává smysl. Ten pozitivní náboj v něm nenese ani špetku trapnosti, právě naopak. Je tím pomyslným světlem na konci tunelu, ke kterému kapela vzhlíží a doufá, že na něj dosáhne. Zatím to jde překvapivě dobře. Zklidnění tempa je evidentní, ono ale už ani na „White Pony“ nebylo moc vysloveně rychlých songů. Jistá rozvláčnost, kdy si jednotlivé songy berou více času, otevírají se jen postupně, nikam nespěchají, to mi taky nevadí. Zní to dospěleji a přináší to do tvorby DEFTONES další prvky, třeba post-metalové. Co ale nenápadně začneme vnímat, je únava. Citelná únava kapely, které chybí nejen původní drive, ale zejména kreativita a nápady. Rozhodně nejde o totální absenci, spíš ty nápady nejsou tak výrazné, hraje se na jistotu, některé songy se rozplývají v šedi průměru. Jakoby se bály více experimentovat. Přitom když se odvážou, třeba jako v „Deathblow“, výsledek je velmi dobrý. Mlaskavá špinavá basa v temných klidných pasážích je fantastická. Dynamicky vybuzené refrény tomu dodávají krásný kontrast. Tíživá atmosféra je ubíjející a nádherná zároveň. Pak zde máme ale pro změnu „When Girls Telephone Boys“, která míří odnikud nikam a je to v podstatě primitivní řezačka. Plusové body jí dávám jen za slušný riff v refrénu a krásnou spolupráci Stephena s Abem, který svým kopákem ten riff parádně nastartuje. Další valivý těžkotonážní kousek „Battle-Axe“ s doomovým nádechem ale opět ukazuje, že kapela umí zabrat. Přesně tato kombinace masivních kytar a relativně čistého, typicky zpomaleného a roztaženého Chinova zpěvu mě baví nejvíc. Tvrdost i melodičnost v ideální kombinaci. Sotva nás to začne bavit, už se to všechno zase kazí. „Lucky You“ je elektronický úlet, který zní jako nepovedený remix už beztak průměrného songu. To si pak člověk užije i další relativně obyčejný kousek „Bloody Cape“, který by jinak bral jen do počtu. Závěr v podobě „Moana“ je ale opět pecka. Tentokrát se předvedl Chi. Jeho „prokluzující“ basa je přímo boží. Song se umně kroutí kolem svého hlavního motivu, přidává a ubírá na důraze a postupně nás hypnotizuje. Ani si nevšimneme, že vlastně nedosáhne žádnou finální katarzi, protože nám ani nechybí. Album po svém vydání v květnu 2003 nebylo přijaté úplně jednoznačně. Část kritiků oceňovala další evoluci směrem od „nu-metalu“, jiní ale poukazovali na jistou stagnaci. Proti předešlým nahrávkám zde nebyl evidentní až tak velký posun. Ruku v ruce s tím šly i nižší prodeje. I když tady je otázkou, jestli to bylo albem samotným, nebo probíhající krizí hudebního průmyslu. Každopádně label Maverick tak nějak počítal s návratem investovaných 2,5 milionu dolarů a byl zklamán. Zatím ale kapele pořád věřil a doufal, že příští deska zaboduje. https://www.crazyDiamond.cz/imbolc_fest_3_praha_modra_vopice_21unora2026_koncert/3840https://www.crazyDiamond.cz/imbolc_fest_3_praha_modra_vopice_21unora2026_koncert/3840hackl@volny.cz (Pekárek)Sobotní večer si o takovou akci přímo říkal. Zatímco žánrové hvězdy byly konzumovány v Křižíkově pavilonu, černá srdce bila v Modré Vopici. Měl jsem čas i energii, tak jsem vyrazil. Pod hlavičkou třetího ročníku Imbolc Festu (pořadatelům děkuji za stylovou placku!:-)) vystoupily čtyři pražské blackmetalové spolky a jedni brněnští hosté v podobě temných DEPTHS ABOVE. Vzhledem ke shora uvedené konkurenční akci jsem spoléhal na nižší návštěvnost. Svou účastí jsem ovšem nikoho nespasil, natož abych si užíval intimní zóny. Lidí totiž přišlo nemálo. Dost na to, aby měly všechny zúčastněné kapely slušnou až vynikající odezvu.Akci zahájili již zmínění DEPTHS ABOVE. Dotyční mají na kontě stále jen respektovaný debut „Ex Nihilo“, jehož existenci jsem zaregistroval, nicméně dosud neměl čas se mu věnovat důsledněji. Živě se každopádně prezentovali nonkonformní a dost pocitovou produkcí ukotvenou v řadě odstínů černé. Prostory klubu ovládla specifická magie a tíha zvoucí k výhledu do propastí, kam by člověk ve vlastním zájmu moc nahlížet neměl. Pódiu dominoval charismaticky zpívající kytarista Vama Marga, který svým výkonem v podstatě předznamenal kvality dalších zpěváků, kteří se co do nasazení rozhodně nenechali zahanbit. Jak široké instrumentální plochy, tak bestiální vokály navodily hypnotizující atmosféru, která by se dala krájet.Zvuk ušel, což se týkalo i dalších kapel. Ve Vopici jsem zažil lepší, ale i horší. Možná by šlo – řečeno čistě subjektivně – někdy kapánek ubrat a v nějakých drobnostech přidat. V rámci kytarových tandemů panovala decentní nerovnováha, což byla škoda. To podstatné každopádně nezaniklo, sound plně respektoval něco jako undergroundovou tradici. Jeho syrovost mi dělala opravdu dobře. Podobně naturální až niterný zvuk na Výstavišti určitě nezažili. Ačkoliv každá z vystupujících skupin přinášela trochu jiný black a jinou úroveň řemesla, díky vynikající dramaturgii a víc než stoprocentnímu nasazení hudebníků večer citelně gradoval, striktněji řečeno, nespadl mu řetěz. Před NAURRAKAR jsem bohužel musel odejít, nicméně předpokládám, že předvedli peklo, ostatně dnes v Klubovně bude možné danou absenci ještě napravit.:-)Po zhmotněné temnotě následovalo odlehčení s INFERNAL CULT. Solidní atmosférický black s plejádou středních temp, ve kterých se dalo výborně pařit, obohatili o dobrou show. Na deskách one man band producenta Martjerna se na pódiu rozrostl o našláplý kvartet hudebníků. Společně pak podali strhující výkon, který publikum adekvátně ocenilo. Být Matjernem asi bych se vážně zamyslel nad tím, zda takový potenciál nevyužít stabilněji a možná i ve studiu. Ukočírovat ansámbl plný podobných nadšenců nemusí být snadné, nicméně pocitově by mohl získat jeho materiál na síle, kterou autonomní úsilí ve studiu nikdy nenabídne.Jako třetí v pořadí nastoupila KATARZE. Aktuální album „Kraj, půda, krev“, mimochodem vyhotovené (i) v nádherné CD limitce, odkazuje k přírodně-mýtickému pojetí metalové černoty. Žádná romantická selanka se však nekonala. Proti byl zejména zpěvák Shaman, jehož skřehot byl ostrý jak břitva, a nekompromisní řezník za bicími Kolobos. Sympatický pagan black v nekompromisním syrovém podání bavil po celou dobu. Na show si už kdovíjak nepotrpím, kosti a pořádné hřeby však ještě ocenit dokážu. Shaman prováděl mocný rituál, ostatní ho výtečně podporovali. Ještě pár minut a člověk by začal věřit na přítomnost lesních démonů i v postindustriální Vopici. Za zmínku určitě stojí fakt, že pro baskytaristku Rawenii se jednalo už o druhé vystoupení.Rawenia však nebyla jedinou ženou, která rozezněla svůj nástroj v INFERNAL CULT a následně vystoupila ještě se svou další kapelou. Obdobně si počínala i Maania. V případě SUKKHU však odložila kytaru a chopila se mikrofonu. Nutno podotknout, že na sebe strhávala pozornost už vedle Matjerna a zdaleka nešlo jen o krvavou „polevu“ jejího outfitu. Dotyčná black metalem zřejmě opravdu žije, a to v modu jakési duchovní symbiózy. Navíc má skvělý hlas a dost uvěřitelný projev. Pro obě již tak dost šlapající formace tudíž představuje, jak bych to jen řekl, požehnání?:-) Uvedené se na každý pád projevuje velkou energií, kterou kolem sebe šíří. Na postu frontwoman jsme se pak v tomto směru dostali ještě o řád dále. Přímočařejší materiál SUKKHU, dobře zahraný a efektně čechraný Silenthellovými tympány, neměl tudíž v živém provedení chybu. Pod pódiem zavládlo nadšení a já jen spokojeně zíral na čtvrtý vrchol večera. Jejich studiovou dvojku „Self-Exorcism“ z loňského roku dodatečně určitě doporučuji. Pro fanoušky asfaltu dodávám, že u Epidemie vyšla i jako nádherný vinyl.Po VOLUPTAS další, vyloženě pozitivní setkání s pražskou blackmetalovou scénou. Nemám k tomu moc co dodat, výborně jsem se bavil a navzdory veškeré temnotě, depresi i negaci hlásím dobité baterky. Skvělá akce!https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_marduk_immolation_inferno_mallephyr_praha_krizikuv_pavilon_b_21unora2026_koncert/3839https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_marduk_immolation_inferno_mallephyr_praha_krizikuv_pavilon_b_21unora2026_koncert/3839nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Smrt se přehnala nad Evropou a během pozdního únorovéhovíkendu sekla svou kosou i v Praze. A to rovnou pětkrát. Turné „Death OverEurope“ sdružilo norské vypalovače kostelů MAYHEM se švédskými válečníky MARDUKa americkými žháři IMMOLATION, aby je pro potřeby našeho hlavního městadoplnili dvě lokální bandy alias MALLEPHYR a INFERNO. Tento pětilístek slibovalněkolikahodinový a až příliš intenzivní sluchový zážitek, tak jsem radši vytáhlze šuplíku špunty, které jsem neměl na koncertě od Brutal Assaultu.Při příchodu na MALLEPHYR v pět odpoledne už bylo poměrněplno, což se dalo vysvětlit i slušnou porcí zahraničních návštěvníků, zejménaz Německa a Polska. V Germánii mělo turné pouhé tři zastávky a v Polskujen Gdaňsk, takže to měli naši sousedé v některých případech blíž do našímatičky Prahy. Když jsem pak už během hlavních hvězd obhlédl sál, musel jsem seopravdu divit. Na tu nejextrémnější formu black metalu tu křepčilo určitě 2000lidí. Přišli bezesporu na MAYHEM, jelikož třeba MARDUK hráli v Prazenaposledy ve Futuru, které pojme pár set návštěvníků. Dostavilo se i hodněmladých a můj osobní názor je, že tak polovině přítomných lidí možná tahlehudba zas až tolik neříkala (a já taky nejsem žádný velký fanda), ale MAYHEMjsou už dneska holt pojem s image té historicky nejbestiálnější kapely,kterou je prostě nutné vidět. Jejich kult podpořil i hraný film Lords Of Chaos z roku 2019, kde si někdejšího kytaristu Euronymouse střihnul Rory Culkin,brácha slavnějšího Macaulaye, a zpěváka Deada hrál Jack Kilmer, syn ValaKilmera. Jinak něž pop-kulturním zbožštěním si nedovedu vysvětlit tak masovýzájem o kapelu, která je prostě běžnými objektivními měřítky neposlouchatelná.Docela živě si dokážu představit,kterak se jen při zmínce o filmu Lords Of Chaos příznivcům norwegianpure blacku, obrazně řečeno, otevírají nože v kapsách. Jenže Gazďa má nadhled,je hlava otevřená a navíc píše na tyhle stránky, takže senejenže nemusí tvářit podmračeně, ale naopak si může skomerčními cinkrlaty v klídku slovně zažonglovat. Abych pravdu řekl,nepíšu moc rád texty o tématech zmiňujících náležitostispojené s „pure black motherfuckers“ a možná se to rovněž týká věcí spojených s  „pure deathmetalers“, což není ani tak díky hudbě samotné,kterou ostatně v mnoha případech posluchačsky můžu, alepravděpodobně tím, jak dalece se můj postoj a perspektiva, kterouzastávám k této hudbě - mnohdy zajímavé, ve své ortodoxnosti však nesnesitelné - od většiny subžánrových puristů liší. Ať je to jak chce, mám zkrátka rád otevřenost v metalovém extrému. Ano, tak je správně řečené. Už třeba vpřípadě thrashových kapel jsem kdysi v ranných devadesátkách miloval období, kdy tyto měkly astávaly se pestřejšími. Něco jiného pak zastávám v případě ikon Hard N´Heavy, kdy mám naopak radši říznost a ryzost – hard rocku i heavymetalu. Nevím jak je to možné, ale až na pár vyjímek (album „SeventhSon Of a Seventh Son“ je jednou z nich) v těchto případechúkroky k progresi opravdu nevítám. Vraťme se tedy k sobotě, kdy jsem sivyhodnotil, že na holešovické Výstaviště dorazím až v sedm večer na IMMOLATION a radšisi dám v jedné z letenských hospod dvě „Plzínky“, jak v Prazepodivuhodně a exoticky říkají, než abych v sále stepoval na ty menší žánrové věci z tuzemska. Záhy jsem si v oné hospě všiml, že všude visísparťanské šály a tak jsem si to tam alespoň v tichosti prohlíd, ostatně, měl jsem na to celou hodinku. Dost možná ten nejpříznačnější nápoj v republice s oprávněním užívati názvu PIVO však zdebyl výtečně ošetřený!:-)Byl jsem v prostoru Křižíkova pavilonu B poprvé acelkově se do tohoto temného industriálního sálu tenhle typ muziky hodí.Obvykle se tu konají různé veletrhy, konference a korporátní ejchuchů,z koncertů zde byla jen poslední Prague Death Mass loni v říjnu. Mámrád poznávání nových lokací a téhle dávám jasné plus, i když příchod a prostoryšatny a WC nejsou ideálně řešené a bylo by i fajn do sálu umístit závěsy, abyna nás z chodby nezářily ty hnusné zářivky připomínající školní jídelnu. Každopádně plný sál se rovnal plusu pro rokycanské MALLEPHYR,kteří produkují na poměry tohoto stylu hudby uchu celkem lahodící kompozice.Zasloužili by si větší pozornost. Atmosférický progresivní black, při kterém sefrontman Opat čas od času nebojí ani čistého vokálu. Proměnlivá a zajímaváhudba okořeněná death/thrashovými riffy v přirozeném balení, kde se nenítřeba pomalovávat corpsepaintem (za mě out – devadesátková věc) ani laciněšokovat. Reakce publika na rozmáchlé kompozice byla dobrá a zvuk solidní, ikdyž znění dvou kytar byl v těch ostřejších rychlejších riffech trochunečitelné. Tak jako tak půl hodina dobré hudby.Blackmetalové INFERNO pochází z Karviné, a to jeupřímně to jediné pozitivní, co o nich dokážu říct. Kapelu neznám, ale nebyljsem předem zaujatý, naopak, s napětím jsem čekal, co přijde. Seance začalapodezřelým velkolepým intrem, které bylo zbytečně dlouhé a pomalé a hodilo byse možná tak k nejdůležitější kapele večera, ne k bandu, který má pro se be určených jen 30 minut. Na pódium pak důstojně nakráčela čtveřice v kápích a sezakrytými obličeji a já rychle vytáhnul mobil, abych honem udělal pár fotek,než se zpěvák převlečený zjevně za smrtku pohne ze své vznešené pózy uprostřed,a zkazí tak estetický dojem obrázku. Nemusel jsem chvátat, neboť tento chmurnýžnec (alias vokalista Adramelech) se prakticky během koncertu nepohnul, jenobčas velkolepě zakroutil rukou apod. Slyšet ho moc nebylo, měl jsem dojem, žejen tak mluví nebo šeptá do monotónní a celkově nijaké hudby plné echa asamplů. Co to mělo celé znamenat, nevím, asi to bylo cosi intelektuálního a cool,ale výsledkem byla póza a blackmetalový kýč.Newyorští IMMOLATION se svým deathmetalovým zaměřením dotohoto minifestivalu na prví dobrou moc nehodili, ale po karvinské školníbesídce přinesli tolik potřebnou dávku kyslíku a pořádné řezničiny. Pár týpkůs dlouhými vlasy, co přišli na pódium a spustili solidní a přímočarýdeath. Konečně trocha života! Klasici deathmetalové scény už od konceosmdesátých let nepatří v žánru k těm úplně nejlepším, ale je tojízda a písně mají švih a nápad a některé kytarové motivy jsou opravdu zajímavé.Z připravované novinky, která má vyjít v dubnu, zazněla skladba „Adversary“a potvrdila, že si Američané i po těch pětatřiceti letech udržují kvalitu.Charismatický frontman Ross Dolan s pěkným hlubokým chrčákem, profesionálnínasazení kapely, slušná hudba, přirozené vystupování. Laťka večera zasvystřelila nahoru.Američané IMMOLATION platí dlouhé dekády za kapelu, nakterou je spoleh, a tak je kvalita koncertu přímo závislá na ozvučení zvolených prostor, neboť o všem dalším u nich nelze pochybovat. Díky pořadatelům festivalu Brutal Assault jsem jejich program zažil jižmnohokrát, tentokrát však jejich setu něco chybělo, a to něco vycházeloz utopenějšího kytarového zvuku a celkově z menšího drajvu, než bylo v minulosti u nich obvyklé. Co na tom, žeRobert Vigna znovu kytarově dováděl a do skladeb vrstvil bleskové vyhrávky, cona tom, že majitel zřejmě nejdelší řepy na scéně - Ross Dolan - za mikrofonem koncentrovaněburácel, když vystoupení v podstatě příliš nestrhlo. Už jsem je zkrátkapárkrát zažil v lepší fazóně. Na IMMOLATION je dobré, že jejich novějšítvorba určitě nezaostává za tou klasickou z devadesátých let, co víc, oprávněně je řazena do koncertního setu a má nezastupitelné místo v rámcijejich portfolia. Není již v death metalu mnoho podobných vytrvalců, vždyť IMMOLATION vydatněnapomáhali od osmdesátých let deathmetalovou scénu budovat. V rámcisetu došlo dokonce i na první ochutnávku z připravovaného alba „Descent“ v podobě vypalovačky „Adversary“. Dobré, ale ne až tak dobré, jak bych kdysi čekal.Od švédských bombardérů MARDUK jsem čekal strhující nihilistickýset, který nebude k zastavení a, pomyslně řečeno, srovná místo konání akce se zemí. Nestalose, neboť vyznění rovněž nebylo úplně přesvědčivé a žádná pekelná jízda se taku švédských stálic černého kovu nekonala. Nevím, zdali to bylo menší hlasitostínebo jestli kapela nešla do svého výstupu až tak naplno, ale matný set každopádně zůstal trochu za očekáváním. Daniel Rostén alias Morthuus určitě plně neprodal onubestii, kterou má ve svém hrdle, zatímco kytarista Morgan Hakansson předvádělrutinní práci stálice. Oba nakráčeli na pódium v doprovodu svých dalších dvouspoluhráčů, a to s ledabyle naplácaným warpaintem na obličejích, který spíšepůsobil jako špína z nějakého bitevního zákopu, než úmyslná ozdoba obličeje (to ne že by mě to vadilo), a samozřejmě již s tradičně mokrýmivlasy. Uvítal bych více hitovek právě z poslední fáze kariéry Švédů, neboť právě tyto věci nejvíce znám a preferuji. Zeskladeb jsem tak rozpoznal pouze vynikající „Shovel Beats Sceptre“, jež bylajedinou položkou z poslední desky „Memento Mori“ a kontrastovala s divokouminulostí svou jasnou strukturou a pomalejším tempem. Přišel čas rovněž nanějaké ty rychlé vypalovačky z devadesátek, ale ty se mně jaksi slily. Začátek pražského koncertu MARDUK však nebyl úplně marný, neboť mne zde zaujalahitovka „Frontschwein“, skladba se zřejmým nádechem hitovosti nebo, chcete li, gotiky. Naopak ten večer zamrzelaabsence songu „Viktoria“. V setu MARDUK však převládaly spíše skladby vícenež dvacet let staré a tyto jaksi nepatří k věcem, kterými bych byl odkojen. Bohužel, všeobecný dojem a výsledek  koncertu na mne působil na tuhle, pro mne, nejočekávanější věc večera docela obyčejně.IMMOLATION jsem si možná nakonec užil nejvíc, i když jsempřišel hlavně na MARDUK. Tyhle křesťanobijce jsem už několikrátz nejrůznějších důvodů prošvihl (naposledy loni na Basinu kvůli AC/DC v Letňanech), atak to byla v Holešovicích pro mě premiéra. Nebyli na pódiu dlouho,přehráli nějakých cca deset písní, ale šlo o hodně intenzivní vystoupení.Totální výplach, který nerozhodily ani zjevné problémy na pódiu, kde neustále ive skladbách pobíhal technik a cosi šteloval. Jako kdyby ale spuštěný mlhostrojzároveň trochu zmatnil zvuk i atmosféru a oproti přirozeným IMMOLATION tak šelřetěz hudební živelnosti trochu dolů. MARDUK sice mají být zlí, ale mně přišlispíš nějak přinasraní (možná těmi technickými potížemi). Mám rád spíš tynovější věci, a za vrcholy tak považuju úvodní „Frontschwein“, „Wolves“ nebo„Shovel Beats Sceptre“, což byla bohužel jediná věc z posledního alba„Memento Mori“ (2023). Koncert fajn, ale nic úplně speciálního.MAYHEM jsem díky Brutal Assaultu vidělv útržcích již třikrát (poprvé dokonce v roce 2006ještě ve Svojšicích) a ani jednou mne moc nezaujali. Proč by také u posluchače hard rocku měli, že jo? Jenže jimteď vyšla novinka „Liturgy Of Death“, která sice stále nemá s nějakou barvitější hudbou nic společného, ale jevila se mě o něco pestřejší a otevřenější než jejich starší matra, a tak jsemse tedy nakonec rozhodl občíhnout v Praze situaci. Jenže již od prvníchokamžiků jejich koncertu bylo zjevné, že z tohohle mráčku promne vážně nezaprší. Nejenomže jsem v úvodní skladbě ani nepoznal pecku umístěnou právě na poslední řadovce (a to byla nakonec jedinou skladbou z novinky), ale v průběhu celéhokoncertu jsem, snad kromě nářezového songu „Chimera“, kterýzačíná dobře známým, kovově chladným gongem, nerozpoznal anijednu konkrétní skladbu. Na to že zvuk byl o něco čistší a zřetelnějšínež u předchozích MARDUK, se mne hudba MAYHEM prostě slévala do abstraktní temné koule, ze které na mne nic výraznéhonevyskakovalo. Hellhammer samozřejmě naprosto parádně bubnoval,kytary měly typicky posmutnělý rozechvělý ráz a jejich krotitelé působili vesměs civilně a soustředěně, zatímco Atilla dělal svou choreografickou i hlasovou show, měnil kostýmy, durdil se, zpytoval, zkrátka udával rázcelé seance, přesto výsledný výstup z této akce mám maximálně spojen s tím, že jsem nejdřív v průběhu předkapel pokecal s Gazďou a potom seSickym, a tím to asi tak skončilo. Takže bych to shrnulzvoláním – Omlouvám se, nic po mě dneska nechtějte, já téhle hudbě prostě nerozumím!! :-)Hlavními hvězdami byli norští MAYHEM. Ti už (snad) prošlilekcí dospělosti, takže už nezapalují kostely a navzájem se nevraždí. Také seuž od nich nedočkáme filozofických skvostů typu, cituji: Krvácej až do morkukostí…jdeš si pro další kurvu…mrdat tvoje slizká střeva… kurva, to mě dohání k šílenství…řetězová pila v mých krvácejících rukou…jak tě začínám řezat na dvě části… tvojestřeva lezou ven… a já prostě miluju ten pohled…červi se hemží v jejíkundě… miluju lízat tyhle sračky…pohřbím tě v slizkém hrobě… budeš tam navždyhnít! Podobné mnohovrstevnaté intelektuální litanie už preludují jen naživo(kompletní text písně „Chainsaw Gutsfuck“, která zazněla i v Praze), když se nasoučasnějších fošnách věnují tradičnějším blackmetalovým tématůmexistenciálního nihilistického zmaru. Ani tady nejde o vrcholná díla JaroslavaSeiferta, ale už to tolik nesmrdí pubertální šokézností. Vzhledem k minulostinorských satanášů je ale možné také zapřemítat, zda tu nemáme „turkovské“dilema alias otázku, jak moc byli/jsou pubertální a jak moc šílení či jednoduševypatlaní. Každopádně koncert působil v rámci mantinelů této verzeblackmetalu vcelku normálně. Na mě byl tento typ koncertu oproti někdejšídřevnosti a (stále i dnes) pozérským a přiblblým textům nelogicky teatrální.Vzadu běží na velkém pásmu různé „smrťácké“ videoprojekce a před námi zpěvák AttilaCsihar mění kostýmy skoro tak často jako neposedná Taylor Swift. Je to celé myšlenkověpopina, jen pro sebemrskačské milovníky laciné verze baroka. Hudebně podle měnejsou MAYHEM také žádný zázrak, ale ani velký průvar. Osobně mám radši typunkovější věci z prvního EP nebo třeba „Psywar“ a „To Daimonion“, i kdyžz pásku mi neznějí špatně ani rozmáchlejší věci z letošní desky jako „Realmof Endless Misery“, které v Praze ale naživo celkem splývaly. Text: Gazďa, Strayhttps://www.crazyDiamond.cz/ratboys_singin_to_an_empty_chair_recenze/3837https://www.crazyDiamond.cz/ratboys_singin_to_an_empty_chair_recenze/3837nobody@nothing.com (Tomáš)Tak nějak jsem tušil, že RATBOYS ještě nevyužili svůj potenciál. S každým albem se sice postupně zlepšovali, ale až letošní novinka „Singin´To An Empty Chair“ naplno odhalila, jak dobrá kapela to vlastně je. I když má deska své mušky, celkově je to výborný indie-rockový kousek, který navrch přidává jeden element, který snad nikde mimo Ameriky nefunguje. Propojení s alternativním country. Ano, čtete správně. Samozřejmě to není žádná muzika ve stylu českých trampských songů k táborákům, ani hardcore (v dobrém slova smyslu) country Michala Tučného. Není to podobné ani modernímu trampskému folkrocku JELENA nebo anglických MUMFORD AND SONS. Je to tak specificky americká záležitost, že to zřejmě může fungovat, a přitom znít normálně a přirozeně, skutečně jen tam a nikde jinde. A přitom většina kapel co tohle provozuje ani není z jihu, kde tenhle typ muziky je přirozeně doma. Podobně jsou na tom RATBOYS. Pochází z třetího největšího města ve Státech, z Chicaga, ale jejich muzika zní rurálně. Evokuje venkovskou pohodu a možná i trochu anti-civilizační nevinnosti. Kvarteto vedenou zpěvačkou a kytaristkou Julii Steiner se přitom nevymyká z velkoměstských standardů zrodu kapel. Dali se dohromady v průběhu studií, pak přes pár singlů a EP dospěli k prvním deskách u nezávislého labelu. Před aktuální deskou, která je šestou v pořadí, se posunuli k většímu labelu New West. „Singin´ To An Empty Chair“ je pro kapelu zlomovým albem hned z několika důvodů. Zvukově kapela jasně vykročila k mainstreamu, samozřejmě k tomu alternativnímu. Špičková kvalita, patřičně vyčištěný a jasný, ale pořád velmi živý a přítomný sound. Zároveň popustili uzdu svým inspiracím. Stylové odbočky a přísady, na předchozích deskách přítomné spíše jen v nejasných náznacích, zde naplno prokoukly. Kapela dospěla, je sebejistá a ve výborné formě. Hodně naznačovala už předchozí deska „The Window“ (2023), která byla taky vynikající. Letos se jim pak povedlo udělat ještě další krok správným směrem. Stylově mi evokují THE LEMONHEADS, kteří podobně kombinovali indie rock s jižanskými elementy už před třiceti lety, ale mají v sobě i hravost DINOSAUR JR., včetně záliby v kytarových sólech. A pak je zde i určitá starosvětská poctivost, ozvěny klasického country rocku EAGLES nebo CREEDANCE CLEARWATER REVIVAL.Stylový otvírák „Open Up“ ukazuje všechny nové atributy, které nás na albu čekají a neminou. Plnotučný zvuk, „Creedensovské“ cvrlikající kytary, mohutné bicí, éterický hlas Julie Steiner a zejména parádní songwriting. Ten se už necítí být povinen držet se rigidně hranic nezávislé scény a roztahuje křídla všemi směry. K mohutnosti hard rocku, popovému pozlátku a jasně mainstreamovému zvuku, který je nadýchaný, vycizelovaný a dokonalý ve všech aspektech. Song samotný pak byl snad skládán už se záměrem otvírat album, protože to dělá absolutně perfektně. Žádný bezhlavý start, právě naopak. Postupné budování atmosféry, náznaky dějů budoucích, trochu tajemnosti. Nenuceně nás zve na výpravu, která bude dobrodružná a krásná zároveň. Kytarová práce v následující „Know You Then“ pak už jen definitivně potvrzuje, že kapela se rozhodla jít směrem klasického rocku v moderním provedení a ideologickém balení indie rocku. Zní to sice jako absurdní kombinace plná protimluvů, ale světe div se, funguje to výborně. Tempo se trochu více rozjede v dalším skvělém songu „Light Night Mountains At All“, jehož vibe nemá daleko k PEARL JAM. Zároveň se tady ale projeví ty mušky zmiňované v úvodu. V několika skladbách, zřejmě v rámci experimentování, se kapela rozhodla protáhnout svůj standardní 3-4 minutový písničkový interval. Bohužel ty extra dvě minuty jsou nevyužitým potenciálem. Neinvenční opakování základního motivu nám má možná evokovat psychedelickou mezihru, ale nefunguje to. Akorát to zatěžuje jinak skvělý song zbytečným ocáskem, který nudí. Asi tuším, že kapela měla ambice vykročit mimo indie rockové dramaturgické teritorium, ale prostě šlápla vedle. Tohle vážně nemají zapotřebí, zbytečně to rozbíjí i jinak dobrou vyváženost alba. „Anywhere“ nás ale vrací do hry. Tohle je krásný příklad můstku mezi starší a novější tvorbou. Hravá, možná až lehce infantilní skladba, spojuje bezstarostnost indie scény s mohutnějším zvukem a ve finále je to vynikající hitovka. A pak kapela s neskutečnou lehkostí a absolutní přirozeností vyšvihne houpavý country rock „Penny In The Lake“. Julie, jejíž hlas už sám osobě svým zabarvením nemá daleko k typickým country divám, tady ještě trochu více vokálně zacílí jižním směrem a zní úplně jako mladá Dolly Parton. Deska je plná vynikajících písniček, na vatu se zde nehraje. Styly se zde slévají jako přítoky do hlavní řeky, obohacují jí, někdy na chvíli zabarví více do jiného odstínu, ale nepůsobí to nijak rušivě. I z country rockové skladby se může znenadání vynořit indie rocková mezihra, nebo naopak hipstersky znějící song je najednou doplněn jižanským kontextem. V čem kapela vážně exceluje jsou méně přímočaré songy, jako třeba „What´s Right?“. Není to hitovka na první dobrou, ale je chytře vymyšlená, všechny zmiňované ingredience kombinuje uváženě, má zajímavou atmosféru, košatější strukturu a působí skutečně dospěle. „Burn It Down“ nás pak dovede až k otázkám, jestli je tohle ještě vůbec indie rock? Burácivé mezihry znějí jako zpomalená verze THE SMASHING PUMPKINS a parádně doplňují vyklidněný základ songu s krásnou melodickou linkou. Ze třech vysloveně dlouhých songů, i tento má totiž přes 7 minut, to jen tady dává smysl a opodstatnění. A to je druhá muška jinak výborné desky. Nastavovaná stopáž. Zkrátit o 10 minut a hned by to bylo plus 10% na hodnocení. Jestli bude tohle směr, kterým se RATBOYS vydají i do budoucna, jsem pro všemi deseti a podepisuju v plném rozsahu. Vždy mě bavilo spojení nezávislé scény s kvalitním zvukem blížícím se mainstreamu (rockovému samozřejmě). Kapela se nebojí šáhnout jak do popových regálů, tak ani k různým historickým rockovým formám. A umí z této různorodosti vytvořit nový a svébytný konstrukt, který baví a zní svěže. https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_the_music_of_erich_zann_recenze/3835https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_the_music_of_erich_zann_recenze/3835janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestliže někdejší kytaristé od německých speedmetalistů LIVING DEATH Reiner Kelch a Frank Fricke odhalili své umělecké ambicepředevším v rámci třetího alba své kapely „Protected FromReality“ z roku 1987, pak jejich tentýž rok debutující bočák MEKONG DELTA najížděl na tytotendence již od samotného začátku a ještě o kus zřetelněji.Trvalo pouhou sezónu a kapelasestavená především okolo baskytaristy Ralfa Huberta (tou dobou užívajícího pseudonymu Björn Eklund) dala světudruhé album „The Music Of Erich Zann“, jež neslo název po jedné z povídek z díla hororového spisovatele H.P.Lovecrafta. Tohle album stále platí za milník technického thrash metalu druhépoloviny osmdesátých let. V souvislosti s ním nemáme co do činění s koncepčním dílem ve smyslu metalové opery sjednolitým dějem. Pojítkem všech songů je naopak temnotou a záhadností nasáklá aura,muzikantská brilance a všudypřítomný psychedelický opar. Songy spojuje velmisugestivní atmosféra, rovněž v souladu s ní dochází navíc k legendárnímu propojení mezi metalovými nástroji a prvky vážné hudby. Tytomomenty působí výrazněji, než tomu bylo v případě albové prvotiny. Dalo by se říct, že MEKONG DELTA po umělecké stránce rychle vyzrávali, což se odráželo i v textové náplni, jež zde tvořila další specifickou složku.Pojítkem textů je dost často téma strachu, z neznáma, z existence, z budoucnosti, z představy, že temné vize nakonec dostojí těm nejtragičtějším scenářům a předpovědím, viz třeba úvodní song „Age Of Agony“. Do zorného pole kapely se rovněž dost často dostává téma manipulace, zaměňování reality a dosazování lží za pravdu, jak aktuální v současné době plné nejistoty - „True Lies“. Třeba skladba „Confession Of Madness“ vypráví příběh v rámci politického systému, který z podstaty vlastní existence odmítá změnu a pouze tak umocňuje společenskou frustraci. Pokud se někdo odhodlá otevřít ostatním oči, záhy je izolován, či prohlášen za šíleného. V „Hatred“ je vypravěč frustrován lidmi posedlými penězi, a nebrání se proudu nenávisti vůči materialistickému světu, všemu povrchnímu a bezduchému. Skladba naplněná vnitřní silou, vyprávějící o prorocích, mysticismu a nevyhnutelné cestě osudu má zde název „Prophecy“. Podobný, akorát že temnější charakter má rovněž píseň „Memories Of Tomorrow“, kde hlavní hrdina zná příběh své budoucnosti, protože jí ve svém paralelním duchovním světě již prožil. Středobodem je přesvědčivá myšlenka na neměnost osudu. Kritikou ega, mesiášství a falešné víry se zabývá text skladby „I, King, Will Come“, kdežto následující „The Final Deluge“ míří přímo k dílu H.P.Lovecrafta a povídce, která dala celému albu jméno. Vypravěč zde popisuje pocity, jež zažívá po vstupu do podkrovního pokoje šíleného skladatele Ericha Zanna.Jde po všech stránkách okomplexní umělecké dílo v rámci tvrdého a vesměs rychléhometalu, kterému se pár let před tím začalo říkat THRASH. Tehdy v roce 1988 se však i thrash metal dostal do bodu, kdy si začal hledat cestičky kumělečtějším formám vyjádření. Techno-thrashoví MEKONGDELTA zde zásobují posluchače úžasnými finesami, změnami tempa barvitou hrou všech složek vlastního zvuku. Z poslechu „The Music Of Erich Zann“ bylo okamžitě poznat,že za ten rok hudebníci zkrátka skladatelsky vyspěli a jejichprojekt získal na opravdu výrazném uměleckém tvaru. Jejich hudba vždy byla o neobvyklých strukturách, proměnách temp,rytmické i kytarové bohatosti, virtuozitě a komplikovanosti, což se ukázalo být realitou po dalších znamenitých počinech MEKONG DELTY, nicméně všechny tyhle věci již „The Music Of Erich Zann“ splňovalo a proto jeřazeno mezi největší žánrové klasiky. Pokud je řeč o vlivechpřicházejících z prostředí vážné a scénické hudby, pak instrumentální skladba „Inteludium (Begging For Mercy)“ je nejvýraznějším momentem tohoto druhu. Jedná se o song vystavený na motivu skladby napsané v padesátých letech Bernardem Herrmannem pro nejvýznačnější Hitchcockův film„Psycho“. Dochází v ní k naprosto dokonalému propojenímetalové složky s orchestrem. Jestliže v jiných skladbáchnedochází k srovnatelně výraznému vstupu symfonických nástrojů, tak skladby i skrze metalové instrumenty vyznívají jakosoučást nějaké avantgardní symfonie, prostřednictvím poslechukteré může fanoušek čelit doslova zešílení.Vynikající je už vpád do albaprostřednictvím dvou svižných, přesto však velmi barvitých aco se týče náboje i strhujících fláků. Ať už otvírák „AgeOf Agony“ nebo následná „True Lies“ vrhají svým rychlýmtempem vstříc nezastavitelnému proudu riffů a paralelních rytmickýchproměn. Do víru dobrodružství jsou hnány znamenitou rytmikou v podání Jörga Michaela (zde působí ještě coby Gordon Perkins), ale také skvělou souhrou baskytary Ralfa Huberta s riffostřelbou výše uvedeného kytarového dua (viz začátek recenze) užívajícího stále přezdívek Rolf Stein a Vincent St.Johns. Už zde se kapele daří docílitvysokého napětí a to díky neočekávaným proměnám temp a nepřebernému množství strhujících kytarových figur. Rytmika sečasto odváží uhnout mimo těžiště taktu a kytary se prolínajív zcela rozdílně pojatých linkách, čímž dosahujívrstevnatosti. Osobně si myslím, že na MEKONG DELTA bylo vždy nejzajímavější, že i přes svousložitost dokázali u skladeb uchovat únosnou míru melodiky. To je zde poznat z množství kytarových vyhrávek, častých sól a různýchzdobných úseků, sloužících k obohacení proudu dění. Přestože jejich tehdejší frontman Keil nebyl přímo melodickým typem zpěváka, jeho vysoko položenýhlas dokázal dodat písním na silné atmosféře a tvořil sinstrumentální složkou nerozdělitený celek. Možná někomu jehohlas přišel méně přístupný, ale jeho smysl pro dramatično, a vsouvislosti s ním i pro emotivně pokroucenou melodiku, byl zkrátka specifický. I z toho důvodu je tohle albumtechno-thrashovým kultem, které řada žánrových specialistůpovažuje za jedno z nejprogresivnějších děl nejen své doby, ale i v rámci žánru celkově.Pro hledače poslechovýchdobrodružství je dílo doslova povinností, protože v něm opravdunejde pouze o suchou technickou perfekci a virtuozitu, ale je muvdechnut lidský rozměr a specificky pojatá atmosférická stopa.Tohle je znát třeba ze skladby „Confession Of Madness“, kterápředstavuje jednu z nejkomlexnějších ukázek tehdejšíhomistrovství MEKONG DELTA. Na jednu stranu se objevuje práce sdisonantními zvuky, na stranu druhou kapela přechází od rychlýchtemp k pomalejším harmoniím a psycho momentům. I přes tohle si však kapela udržuje melodiku. I v rámci kratší, úderné a rychlé thrashové skladby „Hatred“ se kapela nevzdává svého uměleckého nastavení. Naopakproměnlivěji vyznívají songy z B strany jako „Prophecy“ nebo „MemoriesOf Tomorrow“, které útočí ještě výraznější harmonickoubohatostí a patří k nejpestřejším momentům alba a to předevšímdíky kytarové práci, odhalující velký smysl pro melodiku a dějs ní související. Velkolepým dílem je pak song „I, King, WillCome“, který působí teatrálně a kapela v něm prokáže smysl pro drama či gradaci. Z pomalejší fáze se na hlavnílinku nabalují nové vrstvy a nakonec vše vrcholí ve vírupsychotické bouře. Velmi zajímavou položkou je pro mne však i dvouminutová pomalá skladba na závěr - „Epilogue“, kde se v komorníatmosféře dostává do hlavní role především Keilův hlas. Jdeo jakési rozlučkové vydechnutí, requiem za právě ukončeným dramatickýmdějstvím, kde zpěvák prokáže velký smysl pro budováníatmosféry. Tohle svědčí ve prospěch tvrzení, že tohle dílo je prakticky dokonalé i v detailech a jeho autoři kromě hráčské a technické perfekce nepodcenili ani dramaturgickou stránku. Taková alba se již netočí.https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_fallujah_in_mourning_praha_rock_cafe_18unora2026_koncert/3836https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_fallujah_in_mourning_praha_rock_cafe_18unora2026_koncert/3836nobody@nothing.com (Gazďa)Melodeath klasického střihu, technický death metal a špičková metalová progrese. Nálet trojlístku známějších zástupců metalového žánru sliboval solidní zážitek, který se v Rock Café následně potvrdil.Pro mě o parník nejatraktivnější kapelou byli hned první IN MOURNING. Švédové jsou zástupci progresivního melodického metalu té nejvyšší kvality, když některá jejich alba se dotýkají dokonalosti a prolínají melodiku, rytmické změny a tvrdost s neobvyklým citem a silou. Podle všeobecného internetového konsensu je mezi takto skvělými deskami i loňské „The Immortal“, Ten názor sice nesdílím, ale uznávám, že jde o solidní a zajímavou desku, která rozhodně stojí za poslech. V Česku nebývají truchliči častými hosty a obecně je ani jinde na turné moc nepotkáme, takže je dobré využít příležitosti, když se naskytne… Konkrétně u nás byli před pražským koncertem za šestadvacet let své existence jen dvakrát, z toho jednou během tour a jednou na Brutal Assaultu.Jako první z předkapel neměli moc prostoru a vzhledem k délce jejich kompozic jich zaznělo jen několik. Logicky se hrálo hlavně z nové desky, kde jsem rozeznal „Silver Crescent“ s úderným synkopovaným riffem a krásným melodickým refrénem i podobně koncipovanou singlovku „Song of the Cranes“. Sál byl už na ně dost plný, publikum přiměřeně nažhavené a i poměrně vděčné. Své fanoušky u nás zjevně mají a je škoda, že sem nejezdí častěji. Přišlo mi jen, že nové fláky nemají ani naživo tu dokonalou dynamiku. Nepomáhal ani matný a zahuhlaný zvuk, který se bohužel nezlepšil ani s dalšími vystupujícími. Teprve když se set překlopil do tradičně finální a čtrnáct let staré „Colossus“, měl jsem pocit naplnění. Výborně dramaticky vystavěná věc a dokonalý zavírák.Krátká vsuvka. Nejsem Mauglí, který je velkým lovcem trofejí a neváhá ponížit své ego, aby prakticky z každého koncertu odcházel ověnčen trsátky, setlisty, podpisy apod. Rád se udržuju ve flegmatickém klidu a jen zřídka dělám výjimku, abych toho takřka vždy poté litoval, jelikož neúspěch ve mně probouzí negativní emoce a já si pak koncert tolik neužiju. Vzhledem k tomu, že ale Rock Café nemá zákulisí a rodáci z Vansbro vše balili asi deset minut asi metr vedle mě, nakonec jsem se přemohl. „Sleduju vás už od roku 2010,“ říkám frontmanovi Tobiasu Netzellovi, „neměl byste prosím trsátko?“ „Bohužel, trsátka mi došla,“ odpovídá vousatec. Breptám ještě něco v tom smyslu, že to nevadí a že by mi udělalo radost, kdyby k nám zas zavítali a dávám zpátečku. To jsou teda výmluvy… skoro jsem mu měl chuť dát pár stovek, aby měl zítra čím hrát. Jóó, Gazďo, nemáš porušovat své zásady. Stahuju se opět do okolní temnoty klubu, abych vyčkal dalších vystupujících.Tentokrát ne progresivní a ne melodický, ale přímočarý technický death. A ne z Finska, ale ze Spojených států, konkrétně ze San Francisca. Pojmenovaní FALLUJAH podle města v centru Iráku známého jako centrum protiamerického povstání po invazi, tihle borci kalí ocel už od roku 2007 a mají za sebou šest kvalitních alb. Víc než na chytlavých melodiích je síla tohoto pětilístku založena na zajímavých rytmických variacích, kde si předávají žezlo nejen bicí a basa, ale také kytary, které se zároveň nebojí přímočaré ekvilibristiky. Taková lepší OBSCURA. Technicky hodně vybavené těleso vydalo loni solidní fošnu „Xenotaph“, která sice nedosahuje kvalit předchozí „Empyrean“ (2022), ale pořád jde o jednu z těch lepších desek, které jsem loni poslouchal. Naživo sice také bojovali se zahuhlaným zvukem, ale nesnadné podmínky zvládli se ctí. Přitom kvalitní sound je něco, co tahle kapela potřebuje, jinak se jejich zasněné fantaskní a sureálné disharmonické harmonie mohou proměnit v chaos. Víc tak v Rock Café museli přesvědčit svými stop-go zasekávanými rytmy než vrstvením kytar. Výsledek byl solidní a pódiová prezentace přirozená, když se do publika asi nejvíc zasekla kulometná jízda „Eden´s Lament“, opravdu jak ze druhé bitvy o Fallúdžu. Poučen z předchozích nezdarů teď frontmanovi Kyle Schaeferovi při odchodu z pódia jen poděkuju a hlavně po něm nic nechci.Hlavní hvězdy večera OMNIUM GATHERUM mi vlastně přijdou nejméně zajímaví. Není to špatná kapela a mají i některé hitovky („New Dynamic“, „Skyline“, „Frontiers“, z novějších třeba „Reckoning“) a i loňská novinka je solidní. Jen je to celé takové moc bezpečné. Finové sází na melodeath klasického göteborského střihu. Krátké přímočaré rychlé věci, kde se chrochtá a zároveň kytary jedou melodické „ironmaidenovské“ linky. Nic víc, nic míň. Jako kdyby si ale ústřední skladatel Markus Vanhala schovával všechny zajímavější a neotřelejší nápady pro svou druhou skvadru INSOMNIUM. Viděl jsem OMNIUM GATHERUM potřetí a mám pocit, že mě ta prostě ničím nepřekvapí. Šlo o slušné, ale nijak výjimečné vystoupení, kde jen zpěváka Jukku Pelkonena nahradil solidně působící Henry Hämäläinen, vokalista SHADE EMPIRE a HALYSIS. Jukkovi byl diagnostikován lymfom a samozřejmě mu držíme palce a přejeme brzké uzdravení.