https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_stories_from_the_city_stories_from_the_sea_recenze/3808https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_stories_from_the_city_stories_from_the_sea_recenze/3808nobody@nothing.com (Tomáš)Magický letopočet, magické album. Nemá cenu zastírat, že je to moje nejoblíbenější deska od PJ HARVEY. Trefa do černého. Je to její největší úkrok směrem k popovým vodám, i když pojem popový bych zde měl psát v uvozovkách. Jak sama Polly říkala, je to takový „un-pop“ (ne-pop). Každopádně jedná se primárně o skvělou alternativní desku, která je překvapivě přístupná, nabitá vynikajícími songy, z kterých většina by mohla fungovat i v pozici hitových singlů. V roce 1998 po vydání desky „Is This Desire?“ si Polly zahrála ve filmu „The Book Of Life“. Je to příběh o Ježíšovi, který se vrátí v souvislosti s obavami ohledně změny letopočtu na Zemi, konkrétně do New Yorku. A Polly zde hrála Marii Magdalénu. Snímek jsem neviděl, má docela rozporuplné recenze, zejména kvůli specifickému přístupu k technice natáčení, kdy kamera je prý rozmazaná, roztřesená a nervózní. No řekněme, že to není blockbuster, ale artový kousek. Důležitý je ale kontext. Polly se při natáčení zamilovala do New Yorku, a to až tak, že v roce 1999 zde strávila devět měsíců. A samozřejmě skládala novou muziku. I když tvrdí, že songy psala i doma nebo v Londýně, na albu „Stories…“ je dominantně cítit inspirace právě New Yorkem. V textech, zvuku, stylu, náladách. Deska se opět tematicky primárně točí kolem lásky, ale tentokrát to je pohled skutečně romantický. Polly se rozhodla cíleně udělat desku, která měla být krásná a zároveň i přístupná. Myslím, že se jí to povedlo na jedničku. Na jaře 2000 byla se skládáním hotová, mohlo se jít natáčet. Vybrali si studia Linford Manor nedaleko Milton Keynes kousek od Londýna. Je to staré venkovské sídlo, z našeho pohledu v podstatě zámeček. Bývalý taneční sál sloužící pro samotné nahrávání zajišťuje výbornou akustiku. Jeho kvalit využili třeba i kolegové z kapel JAMIROQUAI, BIFFY CLYRO nebo PUBLIC IMAGE LTD. Polly se tam se svým týmem nastěhovali na šest týdnů a pustili se do práce. Producentskou roli tentokrát svěřila dvojici Rob Ellis a Mick Harvey. Prvního si možná pamatujete jako bubeníka z původní sestavy tria, se kterým Polly natočila první dvě desky. Druhý pak je dlouholetý spolupracovník Nicka Cavea, multiinstrumentalista, který na album přispěl snad vším, co se kolem něj mihlo. Orgán, basa, bicí, perkusie, klávesy, akordeón. Nahrávání probíhalo v uvolněné a příjemné atmosféře. Experimentování tentokrát nebylo tématem dne, cíl byl totiž velice jasně definovaný předem. Polly chtěla mít nahrávku jasnou a lehkou, skladby měly zpívat a lítat. Songy měly klasickou písničkovou strukturu, dominantní zvukové zabarvení zajišťovaly kytary, které byly napumpované reverbem a k tomu vybroušené do krásně cinkavého zvuku. Občas tomu dali lehce psychedelické zabarvení, občas naopak trochu špinavější garážový nádech, ale pořád se snažili držet v hranicích kvalitně znějícího alternativního rocku. Silné melodie společně s pozitivním feelingem některé songy posouvají až téměř k soft nebo indie rocku. Je to přitom navýsost moderně a aktuálně znějící deska. A určitě produkčně nejvíc dotažená z pohledu mainstreamové kvality obsahu. Čeho si dále můžeme všimnout, je perfektní hlasová kondice Polly. Není pochyb, že od prvních alb dokazuje, jak skvělou zpěvačkou je. Na „Stories…“ působí ale mimořádně sebevědomě a vyrovnaně. Její hlas je silný, pokojný a vyzrálý. Ubrala z teatrálnosti, omezila extrémy a prostě „jen“ zpívá. A jak jí to jde! Životní pohoda a láska ukrytá v písničkách prostupuje jejím projevem do poslední noty a je to radost poslouchat. Zřejmě i ona sama potřebovala už mír, na všech albech doteď pořád s někým a s něčím bojovala, byla v napětí, šla na dřeň. Teď jakoby znovu nalezla klid a krásu, přijímala věci s nadhledem, užívala si. Její projev v některých skladbách přirovnávali ke Chrissie Hynde z THE PRETENDERS, nebo třeba k Patti Smith. Vliv New Yorku a jeho scény je na albu cítit často. THE VELVET UNDERGROUND, Billy Joel nebo TELEVISION. Není to přímo ve zvuku nebo v dramaturgii, na to je rukopis Polly až moc unikátní, spíš takový těžko popsatelný vibe, dobový pocit, podprahové vibrace. Otvírák „Big Exit“ ve se velkém stylu snaží vykřičet do světa hudební změnu, která nás na tomto albu čeká a nemine. Krásně cinkavé kytary, nádherný refrén, povznesená nálada. Tajemná klidná mezihra nám ale neomylně připomene, že tohle je specifický „pop“, který je dospělý a silně alternativní. A už se znova jede v pochodovém tempu, refrén nás zasněně unáší ulicemi New Yorku, kolem šramot velkoměsta, které nikdy nespí. „Good Fortune“ nás bere na výlet po čtvrtích New Yorku, od Chinatown přes Little Italy. Opět nás opanuje pozitivní atmosféra, oslava života, nadšení z města samotného. Trochu zvážníme při „A Place Called Home“, která je jedním slovem dokonalá. Několik vzájemně propletených kytarových ornamentů dává skladbě zvukovou bohatost, mohutná basa drží vše pevně pohromadě. Vokální exhibice v refrénu je pak absolutně geniální. Máme zde dreampopový falzet, suchou recitaci a nad tím vším krásný jasný zpěv. Dramaturgická bohatost je zde dokonale sladěná do vybalancovaného celku, kde se nic vzájemně nebije, naopak, propojuje se to do umělecky komplexního zážitku. Tajemná „One Line“ začíná potichu jen s kytarou. Postupně se připojují klávesy, další kytary a když bicí poprvé naplno rozjedou pochodový rytmus, už je jasné, že to bude další skvělá rocková věc. Zajímavé jsou i mírně strašidelné vokály v pozadí, dodávající skladbě atmosférický nádech. Je to jeden z těch songů, které nejsou typickým hitem na první dobrou, ale svojí propracovaností, zvukovou bohatostí a náladovostí dokazují, jaký talent se v Polly ukrývá. V podobném duchu, možná dokonce ještě více tajemněji, se nese „Beautiful Feeling“. K nádhernému songu jí stačí čistá elektrická kytara, silná melodie a promyšlené vokální harmonie. Krásně melancholická balada se líně převaluje, bez nejmenší tendence věci uspěchat. Tak, odpočinuli jsme si, jde se rockovat. „The Whores Hustle And Hustlers Whore“ je jasná hitovka. Výrazná melodie, drive, moderní alternativně rockový zvuk, všechno je zde správně. Skrytý poklad alba se jmenuje „This Mess We´re In“ a Polly ho nezištně přenechala vzácnému kolegovi. Tím je Thom York z RADIOHEAD. Znali se už dlouho a teď konečně nastal ten správný čas na spolupráci. Kromě této skladby, kde Thom zpívá hlavní vokál, přispěl harmoniemi ještě i do dalších dvou písniček. Jeho typický, bolestivě ukňouraný projev, se do výše zmíněné skladby hodí absolutně perfektně. Polly ho doplňuje svým klidným hlasem v podstatě jen v refrénu a pak v závěrečném dialogu. Opět další skladba, kterou asi těžko můžeme nazvat hitem, ale neskutečně silná, emotivní a zajímavá věc. Po této citové náloži si dáme znova něco na uvolnění. Soft rock „You Said Something“ je zřejmě nejvíc odlehčenou a pozitivní energií nabitou věcí v celé kariéře Polly. A vůbec to není špatné. Vibrující basa, jemné bicí, krásně hřejivé kytary, všechno to působí neskutečně lehce a přirozeně. „Kamikaze“ už podle názvu nemůže být žádnou baladou a skutečně. Po nervózním klidném začátku se song postupně rozjede do slušného pecky v blues-punkové estetice. V podobném duchu se nese i další perla „This Is Love“. Je však zemitější, drsnější a svalnatější. Zde se nic nekomplikuje, jde se rovnou na věc. Drzost skladbě vlastní je ale nenápadně zjemňovaná tu klávesy na pozadí refrénu, tu cinkavými kytarovými ornamenty v pozdějších slokách. Song je zřejmě nejjasnějším vzkazem, které album přináší. Oduševněnost, jakým to Polly deklaruje, vysílá jasný signál. Baladická „Horses In My Dream“ je jedinou položkou alba, která mě nikdy zvlášť neoslovovala. Není s ní nic principiálně špatně, možná se mi svojí náladou hodí spíš na předchozí desku. Zato závěrečná „We Float“, to je panečku další perla. Téměř taneční beat bicích, jednoduchá klavírní linka a vážný zpěv na začátku nastaví lehce post moderní náladu, kde možná podvědomě tušíme vývoj směrem k trip-hopu. Ale chyba lávky. S nástupem refrénu se song otevře do krásného atmosférického post-rocku. Dokonalá krása. V některých lokálních edicích na albu pak ještě najdeme jednu další skladbu. „This Wicked Tongue“ je skvělý alternativní rock a nechápu, proč není součástí standardního song listu. Je to opět drsná skladba v podobném duchu jako „This Is Love“. Proti ní je ale špinavější, s nádechem grunge. Deska sklidila po vydání v říjnu 2000 hodně úspěchů. Po právu. Moc dobře se i prodávala a dostala se přes 1 milion zakoupených nosičů. Z mnoha ocenění vzpomenu snad jen jedno, které bylo historické hned z několika důvodů. Mercury Prize jako konkurence zavedeným Brit Awards vznikly v roce 1992 a každoročně vyhlašují jednoho vítěze z regionu Velké Británie a Irska. V roce 2001 se vítězkou stala Polly jako první ženská sólová interpretka. Když předběhnu, tak o deset let později, v roce 2011 si vítězství zopakovala s albem „Let England Shake“ a historicky je tak jediným interpretem, který cenu získal dvakrát. Ale zpět k první ceně. Ceremoniál se odehrával 11. září 2001. My dříve narození si budeme zřejmě pamatovat, jak jsme nevěřícně čuměli v televizi na záběry z New Yorku, a mysleli si, že se točí nějaký nový akční film. Polly to ale měla z první ruky. V rámci turné po Americe byla v ten den ve Washingtonu a z hotelového pokoje sledovala události kolem Pentagonu. Když se telefonicky spojila s galavečerem, aby poděkovala za výhru, neměla moc chuť se bavit o muzice a jen krátce popsala surrealistické výjevy, kterých byla nepřímou součástí. Je to trochu škoda, protože jí byl prakticky ukraden triumfální večer, který si plně zasloužila. Byla na vrcholu! https://www.crazyDiamond.cz/agent_steel_unstopabble_force_recenze/3807https://www.crazyDiamond.cz/agent_steel_unstopabble_force_recenze/3807janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když jsem na podzim loňského roku poslouchal novinku americké metalové kapely VOID, konkrétně jejich druhou řadovku „Forbidden Morals“, očarován zaujetím těchto mladíků potechnicky vyspělém speed metalu vzešlém z osmdesátých let, navíc v jejich případě prezentovaném s neočekávanou autenticitou, moje myšlenky mířily rovněž na jednu z dávných kapel, která mohla feeling oněch VOID dosti ovlivnit. Ano, mluvím o kalifornské speedmetalové úderce poloviny osmdesátých let AGENT STEEL. Ti sice kdysi reprezentovali přímočařejší směr (na rozdíl od progresem načichlých VOID), ale obě kapely i tak, dle mého, cosi spojuje. Když jsem tak přemýšlel nad tím, co to může být, napadla mne otázka: Pro koho vlastně mohou být staří AGENT STEEL nejlepší kapelou? Díky prožitku aktérů té hudby, celkové zatvrzelosti, neústupnosti a skoro až astrální fanatičnosti (vyvěrající především z vyznění jehlicovitého vokálu Johna Cyriise) jsem si odpověděl, že buď příslušník nějakého bojovného východoasijského národa a nebo člověk svému okolí nebezpečný.:-) Samozřejmě to berte s nadsázkou, byť mne poslech „Unstoppable Force“ vždy opravdu evokoval střet s nezastavitelnou silou japonských či korejských tryskáčů nesoucích atomové hlavice.Představitelé dobovéamerické scény měli určitě na víc, než co ve výsledku za těch pár let existence (ve svém prvním funkčním období) předvedli. Jakojedni ze zakladatelů americké speedmetalové školy jim byla vlastní onanemelodičnost, ale také psychoticky rychlý, technický, funkční a úderný speedmetal, který zdobily vyspělé kytarové duely a právě nápadný ječák Johna Cyriise. Ten poutal pozornost svou ostrostí, hnán do nadpozemských výšek a nekoordinovaně chrlíc slovy, aniž by se snažilstavět v písních melodické oblouky. Už v roce 1985 debutová deska „Skeptics Apocalypse“dost zaujala, ale, po pravdě, na ní bylo stále co zlepšovat. Svého vrcholu kapela dosáhla záhy, nadruhém albu „Unstoppable Force“ z roku 1987, které sice nebylo tak rychlé a nekompromisní, ale určitě se na něm nacházely lepší skladby a dramaturgicky i zvukově šlo po všech stránkách o vyzrálejší matro. Samotní AGENT STEEL reprezentovali onen rychlýmetalový směr poloviny osmdesátých let, nikdy nešli cestou výraznějšího vývoje, což jim u určitého publika v současnosti nahání plusové body. Mohou totiž být sortou opravdovčíků považování za srdcaře, na které přísahají právě nejortodoxnější žánroví fanatici. Jestliže se mnoho jiných bandůzačalo v druhé polovině osmdesátých let rozvíjet směrem k náročnějším a strukturálněpropracovanějším kompozicím, pak kapele AGENT STEEL něco podobného nedávalo až takový smysl. Z mého pohledu jde o jeden z nejkonzervativnějších metalových projektů své doby. Výraznou osobností v kapele byl kromě zpěváka Cyriisepředevším kytarista Juan Garcia, který do jejich sestavy dorazil v roce 1985 a sice z řad ABATTOIR,s nimiž vydal jediné album „Vicious Attack“. Právě tento kytarista zvuk AGENT STEEL posunul, ovšem po dvou řadových albech kapelu opustil a založil si v Los Angeles další projekt, čistě thrashové EVILDEAD, se kterými zažil několik plodnýchsezón na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V současné době je Garciamimo resuscitovaných EVILDEAD ještě členem druhdy slavných BODY COUNT.Nyní se vraťme k desce vládnoucí nezastavitelnou silou právě od AGENT STEEL, která platí zřejmě za jedno z nejkultovnějších americkýchspeedmetalových alb své doby. Titulní skladba představuje diktátnekompromisnosti a zaujetí, jde o song, kde není pochyb o hloubce směru této pětice. Úsečná Cyriisova dikce zde posilujekytarové power riffy vrcholící v souboji sólových kytar a všesměřuje k finálnímu výkřiku, který zde prostě nesmí scházet.Heroický cval „Never Surrender“ dokáže notně zvedatsebevědomí a tuhle skladbu je tak možné v rámci alba považovat za jednu znejlepších, ačkoliv je u ní zřejmé ovlivnění JUDAS PRIEST inejstarší etapou QUEENSRŸCHE hnané do vyšších obrátek. Znovudojde na parádní kytarové duely a song je tak nakonec mistrovskýmmetalovým tancem. Thrashovou údernost má v sobě „Indestructive“,jež výtečně udržuje album ve vysokých obrátkách. Košatější strukturou se uvede výborná „Chosen To Stay“, vjejímž případě se nemohu ubránit myšlenky na hlasovýpotenciál borce, jež si kdysi dávno říkal Midnight a pěl u floridských progresivců CRIMSON GLORY. Tahle různorodější stránka ne až tolik rychlých AGENT STEELkapele velmi sluší a skladba začínající akustickýmvybrnkáváním a posmutnělým lkaním sólových kytar hraje na dojemnějšístrunu, byť vše se posléze zlomí do pořádné bouře. Otázkystran možného vývoje této kapely, který však, vzhledem k prvnímu dlouholetému rozpadu AGENT STEEL v roce 1988, nikdy neměl šancinastat, u mne prohlubují i skladby jako je zde další košatějšíkousek „Nothin´Left“ nebo závěrečný pomaláč „Traveler“. Uznávám, že v případě „Traveler“ jde tak trochu o manýru. Nicméně album vlastní vybočující skladby se silnějším potenciálem. Výpravně působí asi úplně nejlepší skladba z desky, skvostná „StillSearchin´“. I skrze beze zbytku využitý patos v ní AGENT STEEL bodují. Nejoslavněji a nejvíce „true-metal“ znějícímsongem je zde pravděpodobně „Rager“, kde zaujetí kapelydosahuje té nejsrdnatější míry, což je podpořeno velmichytlavě poskládanými linkami a harmoniemi. A konečně zde je i strukturovaná instrumentálka „The Day At Guyana“ , která v intencích konzervativního metallicovského speedu upomíná na příběh hromadné sebevraždy členů jihoamerické sekty Jima Jonese. V případě AGENT STEEL platí tohle album za jejich vrcholné a přesvědčuji se o tom stále prostřednictvím takřka každé jeho skladby.https://www.crazyDiamond.cz/rage_execution_guaranteed_recenze/3803https://www.crazyDiamond.cz/rage_execution_guaranteed_recenze/3803janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Koncem roku 1986 měla za sebou kapela RAGEúspěšnou koncertní šňůru v předprogramu KREATOR a DESTRUCTIONa patřila k nemnoha nadějným bandům, jejichž zvuk sebou nesl oněco tvrdší a rychlejší atributy, než tomu bylo v případěklasicky heavymetalových formací o sezónu či dvě dříve. Nasvou dobu velice slušný speed metal od kapely z průmyslového westfálskéhoměsta Herne působil jako živá voda a vznikal v souladu s vývojem tehdejší západoněmecké metalové scény. Přesto všechno se tahle kapitola dávnímat jen jako přechodové období na cestě k většímudálostem. Tehdy totiž RAGE ještě nebyli tou kapelou s vlastnímspecifickým zvukem, ale jen rozjíždějící se úderkou,získávající s každou další sezónou potřebné ostruhy. Přes veškerou Peavyho snahu setehdejší čtveřice stále ještě hledala a ani druhá deska„Execution Guaranteed“ z jara 1987 zrovna nepatřila knejsilnějším kusům v rámci dlouhé diskografie RAGE. Takto je celá věc vnímána z dnešního pohledu, ale perspektivou roku 1987 smýšlel člověk o RAGE hodně optimisticky. Mám pocit, že jde o velmi slušný speedmetalový materiál, ležícíněkde na půli cesty mezi heavymetalovým prostředím a tou dobou iv Evropě se značně rozšiřujícím thrash metalem. Album vesrovnání s o rok starší prvotinou „Reign Of Fear“ znamená zlepšení arovněž přitvrzení. Produkce však nemá vlastnosti pozdějšíchprací a působí jednorozměrně, z tohoto důvodu je ihned zjevné,že se deska po velmi nadějném startu a silné první polovině,postupem plynoucí časomíry stává vcelku monotónní a skladbypůsobí vzájemně podobným dojmem. Vedle zpívajícího baskytaristyPetera „Peavy“ Wagnera tehdy v roce 1987 RAGE tvořila ještěkytarová dvojice Jochen Schröder a Rudy Graf a v neposlední řadětaké bubeník Jörg Michael (později v devadesátých letech známý např. z účinkováníu kapel jako HEADHUNTER, RUNNING WILD či STRATOVARIUS). Se všemi těmitospoluhráči se však bezprostředně po albu Peavy rozloučil azačala, vlastně docela neočekávaně, zcela nová kapitola kapelyRAGE. Nutno říct že kapitola jestli ne nejslavnější, pakrozhodně nejúspěšnější, a sice když k sobě přibral pouzedva spoluhráče – těmidotyčnými muzikanty, se kterými později nahrál v průběhu sedmi let pět skvělýchřadových alb, byli kytarista Manni Schmidt a bubeník ChrisEfthimiadis. Zůstaňme však pro tentokrát stále u alba, jež klasické etapě RAGE těsně předcházelo, tedy „Execution Guaranteed“.Co vás napadne s prvním poslechem téhle desky, je ten fakt, že již v roce 1987 byla sestava RAGE tvořena skvěle vybavenými muzikanty a že tahle deska má v sobě opravdový tah. Peavy okolo sebe shromáždil sestavu, kdy kytaristé nejenže zužitkovali své schopnosti, ale ještě makali ve prospěch bytelného celku. O bubenických kvalitách Jörga Michaela netřeba vůbec pochybovat, zvlášť pak když souběžně s fungováním v RAGE, byl přítomen i v řadách nově se rozjíždějící techno-thrash supergrupy MEKONG DELTA. Deska  „Execution Guaranteed“ na posluchače vlétne hodně energicky, první tři skladby - jmenovitě  „Down By Law“,  „Execution Guaranteed“ a  „Before The Storm“ jsou příkladnou dobovou ukázkou německého speed metalu. O RAGE se v té době dalo hovořit jako o stylově velmi spřízněné kapele s ANGEL DUST. „Streetwolf“ sice o dost ubrala z tempa, ale v rámci sugestivity a expresivního feelu je tahle věc neménně dobrá. Přestože se RAGE s postupující časomírou vrátili k rychlým tempům, bohužel neudrželi potenciál nápadů z první poloviny nahrávky. Desce scházela lepší produkce a všechny ty přidané hodnoty, které tenhle band získával na své dlouhé cestě až v dalších letech. I tak si však myslím, že jde o slušnou speedmetalovou nahrávku osmdesátých let.https://www.crazyDiamond.cz/rocket_r_is_for_rocket_recenze/3805https://www.crazyDiamond.cz/rocket_r_is_for_rocket_recenze/3805nobody@nothing.com (Tomáš)Tak si dáme pro změnu trochu moderního grunge. ROCKET z Města andělů (Los Angeles) sleduji díky YT už několik let, v podstatě od prvních singlů. Proto jsem s napětím očekával jejich dlouhohrající debut a musím říct, že nejsem zklamaný. Právě naopak. Už jejich EP „Versions Of You“ z roku 2023 naznačovalo slibnou budoucnost. A nebyla to žádná podvyživená tuctovka s pár singly, ale pěkně vykrmený kousek s 8 písničkami, kde celková stopáž dosahovala hodnoty, která je dnes často běžná i u full size alb. Ano, zvukově to mělo ještě k dokonalosti daleko, ze všech koutů EP na nás vykukovala mírně amatérská naivita mladé kapely, ale zároveň se tam pod povrchem proháněl příslib věcí budoucích. A třeba závěrečnou „Take Your Aim“ považuji dodnes za nejlepší song ROCKET obecně.Pár slov o kapele. Genderově perfektně vybalancované kvarteto vzniklo v době vrcholících lockdownů epidemických manévrů v roce 2021. Alithea Tuttle se sice od ranných let připravovala na sportovní dráhu, ale zranění velkým plánům udělalo přítrž. Její partner a kytarista Desi Scaglione sice už hrával s jinými skupinami, ale protože v té době bylo živé koncertování nemožné, tak seděli spolu doma a vykoumali, že si udělají vlastní hudební projekt. Alithea se teda začala učit hrát na basu a později jí dokopali (díky bohu) i ke zpěvu, kterému se ze začátku mocně bránila. Do kapely přitáhla i svojí „starou“ kamarádku Coopere Lamonade, se kterou se znaly ještě ze školky. Velice slušná bubenice svým drsňáckým vízorem pokerovaného sígra nemá daleko k looku Lisbeth Salanderové ze severské ságy „Muži, kteří nenávidí ženy“. Kvarteto pak doplnil ještě druhý kytarista Baron Rinzler a mohli se pustit do práce. Zmiňované EP si nahráli podomácku sami. V různých garážových výprodejích si nakoupili gear a dali dohromady improvizované studio. Hudebně je spojovala láska k muzice devadesátých let, ze které si vybírají určité žánrové elementy, z kterých pak budují nové konstrukce. Atmosféru a specifický vibe toho období se jim daří zachovat, ale zároveň je slyšet na první dobrou, že je to moderní muzika. Co tam teda najdeme? Určitě melodičtější odnož grunge, alternativní rock, ale nebojí se sáhnout ani do shoegazové škatulky. Jde o důmyslný koktejl, kde se potkávají THE SMASHING PUMPKINS, HOLE, SONIC YOUTH, THE BREEDERS, VERUCA SALT nebo RIDE. Když máte kvalitní suroviny a nejste úplně marný kuchař, tak se to nakonec bude dát požívat. Tady to navíc i velice dobře chutná.Na vlně devadesátkové nostalgie se jede už několik let, takže ROCKET nejsou první (a doufám, že ani poslední), kteří se zde snaží vydobýt pro sebe kousek pozornosti. Já si dovolím přirovnání ke dvěma souputníkům, kteří loni (2025) také vydali skvělé desky. Písničkářka BLONDSHELL a kapela MOMMA z New Yorku. Proti oběma nabízí ROCKET více alternativní přístup, který se projevuje jednak v mírně špinavějším zvuku, jednak v menší melodické přístupnosti. Tu bych si ale dovolil vztáhnout k menším zkušenostem a dramaturgické vyspělosti pořád ještě velmi mladé kapely. Myslím, že s dalšími deskami i na tomto poli uvidíme progres. Na druhou stranu mi ale tento mladický „amatérismus“ přijde sympatický.Že to ale nebude úplně tuctová kapela si uvědomili po první EP třeba i ve slavných britských NME (New Musical Express), kteří je už v roce 2024 zařadili na svojí titulku. S jedním EP a bez smlouvy s jakýmkoliv labelem. ROCKET to mají ale v hlavách evidentně srovnané. Debut si totiž opět zajistili ve velké míře ve vlastní režii. Upsali se sice britskému nezávislému labelu Transgressive Records, využili služeb kvalitních studií, ale o produkci a mix se postaral kytarista Desi. Dvě nahrávací sessions proběhly doma v Los Angeles, jedna v 64 Sound, druhé pak ve Studio 606, což je domovská půda FOO FIGHTERS.Dramaturgický koncept desky ctí prvky typické pro devadesátkovou alternativně rockovou produkci. Songy stojí na výrazných dynamických změnách, kytary staví pevné zvukové stěny, bubny jsou správně dunivé, basa je mohutná a v mixu příjemně vytažená. Nad tím vším pak kraluje svým jemným hlasem Alithea. Nesnaží se být grungově drsná, právě naopak. Zabarvení jejího hlasu přirozeně tíhne k éteričtějšímu projevu typickému spíše pro dreampop nebo zasněný shoegaze. Tím vytváří zajímavý kontrast k hudebnímu podkladu, který písničkám dodává na atmosférické vzdušnosti a stimuluje neutichající souboj mezi drsností a jemností. Opět to není nic nového. Kolikrát v minulosti jsme už na to narazili. Velké riffy a sladký ženský hlas. Nevím jak u vás, ale na mě to prostě funguje.To, že si je kapela jistá v kramflecích, můžeme vidět už na výběru otvíráku. „The Choice“ jednak není úplně typickým kouskem ani po zvukové stránce a zároveň má svojí komplikovanější strukturou daleko i k přímočarému hitu. To ale nic nemění na faktu, že se jedná o vynikající kousek. Unášivá basa, hypnotický klávesový motiv, pevné bicí, pomalu se rozvíjející děj. V druhé části se začnou přidávat kytary a song rozehrají do více rockových poloh a v tom nejlepším, když i lehce noiseová sóla začínají zabírat, šmytec a je konec. To druhá „Act Like Your Title“ je přesným opakem. Jednoduchá a přímočará pohodovka v nejlepším možném devadesátkovém kabátě. S lehce rozcuchanou rytmikou přichází „Another Second Chance“, hravý song, ve kterém si můžeme naplno vychutnat i skvělé vokální harmonie. Slušný moderní grunge reprezentuje „Pretending“, povinnou baladu si pak odklikneme v podobě „Number One Fan“. Kde vidím potenciál do let příštích jsou songy jako „One Milion“ nebo „Crazy“. Nejsou vysloveně špatné, ale chybí jim údernější melodické linky a silnější tah na branku. Po silném otvíráku album nabídne ještě silnější závěr. Dva poslední kousky řadím kvalitativně nejvýš. Dravá „Wide Awake“ je jasný hit. Skvělý špinavý riff, bicí jak z „Nevermind“ a k tomu nekomplikovaná melodická linka, která si nás získá na první dobrou. Závěrečná titulní „R Is For Rocket“ pak míří více do alternativně rockových vod. Střední tempo skladbu hezky rozehraje, neškodný refrén nás ukonejší. Vypadá to na pohodový závěr desky. Když se ale zaměříme na basu, tak její bublání má v sobě něco neklidného. Něco, co už po druhém refrénu postupně vyplave na povrch. Více jak tříminutová instrumentální mezihra ve stylu SONIC YOUTH z jejich grungeového období je fenomenální. Basa nás totálně hypnotizuje, bicí nás drží v úzkých mantinelech a kytary to do nás perou postupně noiseově, i rockově, i grungeově. A pak si ještě kapela přiloží velké finále, kde se kytary rozmáchnou ve velkém záběru, v duchu tradic klasického rocku.Povedený debut, naznačující budoucí potenciál. Už jen když ho srovnáme s prvním EP, je vidět, kam se kapela za pouhé dva roky dokázala posunout. Bez cizí pomoci, jen vlastní prací a talentem. Škoda jen, že zatím neplánuje vystoupit u nás v ČR. V této fázi by byla ideální doba na menší klubový koncert.https://www.crazyDiamond.cz/ensiferum_freedom_call_dragony_brno_fleda_28ledna2027/3806https://www.crazyDiamond.cz/ensiferum_freedom_call_dragony_brno_fleda_28ledna2027/3806nobody@nothing.com (Info)18:00 - Doors18:45 - 19:25 Dragony19:45 - 20:35 Freedom Call21:05 - 22:45 EnsiferumPředprodej skončí o půlnoci před koncertem, poté si však můžete zakoupit vstupenky i na místě.Z technických důvodů se přesouvá koncert Ensiferum ze Sona do klubu Fléda! Pro majitele vstupenek se tímto nic nemění.Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/965Bardové severského folk metalu Ensiferum vyráží na zimní výpravu po Evropě - a to i se zastávkou v Brně! Na pomoc si pozvali německé power metalové ikony Freedom Call a rakouské symfoniky Dragony. Vychutnejte si večer plný severské mytologie a fantasy příběhů v podání tří mistrovských vypravěčů!Ensiferum patří mezi nejvýraznější představitele folk metalu, žánru, který kombinuje hutné metalové riffy s melodikou inspirovanou tradiční lidovou hudbou. Jejich tvorba stojí na mohutných kytarových stěnách, chytlavých melodických linkách a orchestrálních aranžích, které jsou často doplněny chorály a akustickými nástroji. Díky tomu dokáže kapela vytvářet epickou atmosféru připomínající dávné hrdinské příběhy a legendy, přičemž drsný growl se střídá s čistými vokály a navozuje kontrast mezi tvrdostí metalu a hymnickou vznešeností folkloru.Kořeny Ensiferum sahají do roku 1995, kdy skupinu založil kytarista Markus Toivonen v Helsinkách. Už od prvních demo nahrávek se kapela profilovala jako výrazný zástupce severské metalové scény. Debutové album Ensiferum z roku 2001 si okamžitě získalo pozornost díky kombinaci melodického death metalu a folkových vlivů, čímž položilo základ pro charakteristický zvuk kapely. Během let se sestava několikrát obměnila, ale Toivonen zůstal hnací silou skupiny a strážcem její původní vize.Němečtí power metalisti Freedom Call si od svého vzniku v roce 1998 vybudovali pověst jednoho z nejoptimističtějších a nejmelodičtějších uskupení na scéně. Jejich tvorba se vyznačuje rychlými tempy, hymnickými refrény a pozitivní atmosférou, díky které si vysloužili označení „happy metal“. Kapela vedená zpěvákem a kytaristou Chrisem Bayem dokáže propojit epické orchestrální prvky s chytlavými melodiemi a přináší koncerty plné energie a nadšení, které zaručeně zvednou náladu publiku.Vídeńští Dragony kážou power metal od založení v roce 2007. Získali sifanoušky díky epickým melodiím, fantastickým námětům a energickému koncertnímu projevu. Jejich hudba staví na rychlých kytarových riffech, mohutných klávesových aranžích a silných refrénech, které připomínají soundtrack k hrdinským fantasy příběhům. V textech se Dragony často inspirují legendami, mytologií i popkulturními odkazy, čímž vytvářejí charakteristický svět, kde se prolíná metalová tvrdost s hravou nadsázkou. https://www.crazyDiamond.cz/kreator_krushers_of_the_world_recenze/3804https://www.crazyDiamond.cz/kreator_krushers_of_the_world_recenze/3804janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jako velmi úspěšná a dekádyzavedená kapela čelí rovněž KREATOR pod drobnohledem různým názorůmna svou aktuálnější tvorbu. I tady nejvíc záleží, z jaképerspektivy se budete na současnou hudbu těchto Němců dívat. Předně, zapomeňte v jejich případě na čistokrevný thrash metal, uleví se vám. Řada lidí kapele totiž vytýká pohodlný příklon k melodice ačitelnějším strukturám, jiní to naopak chápou jako logickývývoj věcí, se kterým si Mille Petrozza a spol poradili na výtečnou. Toposlední, co by mne letos napadlo, by bylo nazírání na jejich novinku„Krushers Of the World“ jako na záležitost překvapivou. To album je přesnětakové, jaké jsem jej čekal. Pestré, vrstevnaté, melodické iplné únosně tvrdých hymen, je zkrátka takové, jaké být albumKREATOR v roce 2026 mělo. Produkce Jense Bogrena budiž stvrzujícímrazítkem v rámci cesty, kterou si jeden z největších kontinentálních metalových bandů v posledních zhruba patnácti letech vytýčil.Pokud máte předchozí tři alba zjejich diskografie najetá, novinka se vám vlastně bude zdát jako ten nejlogičtější dílek do skládanky. Příklon k přímočaré melodice, aranžerské pestrosti a vrstevnatosti, ovšem bez hektiky dávnýchčasů, tyhle věci tady zkrátka byly již před dekádou a stále neztrácejína zajímavosti. Letos si možná někdo řekne, že se v tomto oborukapela dokonce zlepšuje. Potřeba nic skladatelsky, hráčsky anizvukově neošidit a v intencích aktuálního směru dodat tonejlepší, možná dokonale vystihuje přístup KREATOR současnýchdní. Nové skladby staví na výrazných hymnických refrénech, budídojem pečlivějšího dramaturgického ošetření a, díkyrozumnému přístupu tvůrců, nepřipouští přehnanou ořezanost. Nápadnější úkroky k jednoduchosti už Milleprovedl kdysi v minulosti a pohyb v podobných parametrech si dnes dávkuje s rozvahou. Vždyť úvodní poctivá flákota „Seven Serpents“ jakoby v soběspojila melodiku „Phantom Antichrist“ se sebevědomím třeba takové „Coma OfSouls“.První polovina alba je jízdou odhymny k hymně. Milleho jedovatý hlas klasicky čeří prostor,kytary posluchače zásobí katarzí riffů a prostorem létají izajímavé nosné vyhrávky či sóla. Sami Yli-Sirnö je dávno tím pravým kytarovým parťákem pro někoho jako Petrozza. Je víc než jasné, že si s někdejším odchovancem od WALTARI už dávno KREATOR vybudovali vlastní vzdušnější výraz, ve kterém je jim prostě dobře. Tu kapelu si prostě stále nespletete s žádnou jinou a finský melodik jí z mého pohledu přidal další rozměr. Když z útrob dvojky „SatanicAnarchy“ vyhřesne onen bodrý a velmi zpěvný refrén, nejednomu příznivci thrashového old-schoolu naskočí pupínky, osobně však na něm nespatřuji vůbec nic nemístného, ale naopak, celou tuhle věc považuji za něco, cose do onoho metalového reje hodí a působí v souladu se všímděním okolo. Jasně, dovedu si představit hlášky zatvrzelců o odrhovačkách. Na druhou stranu nezapomínejme, že jde o kapelu, jejíž dva stále přítomní původní členové budou brzy slavit šedesátku.Střednětempá titulka „Krushers Of the World“ je stvrzenímskvělé formy a jedním z vrcholných okamžiků alba. Právě takové skladby mne nutí si myslet, že kapela je stále schopná pracovat s rozvahou. Aranžerskoupestrost díla, jež je znát z každé skladby na novince, ať už co se týče originálních podpůrných zvuků nebo vícehlasých chórů, stvrzují křehké klávesové tóny hned v úvodu „Tränenpalast“,skladbě inspirované zfilmovaným hororovým příběhem z prostředí baletní školy - „Suspiria“ (původní verzi nafilmoval Dario Argento v sedmdesátých letech, dnes je již pár let venku remake s Dakotou Johnson v hlavní roli).Tenhle duet mezi Millem a bestiálně growlující Brittou Görtz z kapely HIRAES však záhynajede do dusivého středního tempa a nese všechny atributychytlavé hymny KREATOR. Dle mého se jedná o metalovou hitovku par excellance. I polovina alba je zatraceně silná, protože chytlavost a vrstevnatost má v sobě nejen svižnější píseň „Barbarian“, ale další zaručené želízko v ohni „Blood Of Our Blood". Druhý song ctí onen zájem kapely o košatější refrénové pasáže, první naopak upoutá kytarovou pestrostí, ovšem ani gradaci nepodceňuje. Odpůrci Bogrenových produkcí ala Nuclear Blast asi nebudou příliš rádi, ale v tomto okamžiku jsem s deskou vážně spokojen. Bohužel v průběhu poslední třetiny díla už se trochu ředí nápady a převažují skladby, kde se prostor spíše tuní chóry a podkresy, ale silnější motivy se kamsi vytrácejí. Z úseku, kde kapela trochu tápe a ztrácí na nápaditosti, nalezne cestu až úplně závěrečná rozmáchlá hydra „Loyal to the Grave". Ne zrovna rychlý, ale opět velmi charismatický song se skandovaným refrénovým sloganem a dunivým riffy je ideálním finále. Netvrdím, že novinka platí za nějaké vrcholné dílo této kapely, spíše ji slyším jako standard posledních dvou dekád. KREATOR znovu potvrzují vysokou míru zaujetí a schopnosti napsat pestré a melodické hymny. Svůj směr si již dávno vytýčili a svá předsevzetí plní. Očekávaná kvalita.https://www.crazyDiamond.cz/stormwitch_the_beauty_and_the_beast_recenze/3801https://www.crazyDiamond.cz/stormwitch_the_beauty_and_the_beast_recenze/3801janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestli něco odhalila čtvrtá řadovádeska „The Beauty And the Beast“ od německých metalovýchmelodiků STORMWITCH, tak jednak touhu kapely po navýšení právě oné melodiky a zdobnější aranžerské práce, za druhé s tím související reakce jejich fanouškovskézákladny na tyto tendence, a sice na dva protichůdné směry. První skupina fans hovoří o albu z roku 1987 jako o vrcholném, kdy se kapela přiklonila sebejistě na stranuzdobnosti a dodala chytlavé skladby, které se zároveň trochuvzdávaly metalové urputnosti, ta druhá vnímá desku právě jakoústup od dravého kytarového směru prvních tří alb. Deska všakslavila úspěch a po komerční stránce kapelu ještě posunula,byť řeči o menší intenzitě i hustotě nápadů zpětně vnímámvlastně jako oprávněné.Členové kapely, tehdy aktuálně vymóděni hair-metalovými účesy a barokními ohozy, zřejměnaposledy vystupovali pod svými anglickými pseudonymy, takžezpěvák Andy Mück, byl zde naposledy uveden jako Andy Aldrian,skladatelsky nejaktivnější kytarista Harald Spengler sezde nejenže rozloučil se svým uměleckým jménem Lee Tarot, alepo následujícím albu „Eye Of the Storm“ z roku 1989 navždy opustil i svou milovanou kapelu, druhý kytarista Stefan Kaufmann (nepléct s klasickýmbubeníkem od ACCEPT) zde stále trval na svém přízvisku SteveMerchant, bezprostředně po nahrávání alba odcházejícíbaskytarista Thomas Gleisberg byl v bookletu naposledy uveden coby Ronny Pearsona konečně bubeník Peter Langer, který to se STORMWITCH táhl aždo poloviny devadesátých let, pořád lpěl na poangličtělém jménu Pete Lancer.Deska „The Beauty And Beast“ platístále za velmi vyspělé dílo osmdesátkového německého heavymetalu a lze o ní říct, že představuje STORMWITCH stále vevrcholné formě. Samozřejmě, na skladbách byl znát většípříklon k aranžerské zdobnosti, reprezentované třeba tu a tamvyužitým klávesovým partem (viz třeba titulní song či „EmeraldEye“) a melodiemi, steně jako úbytkem rychlosti, dravosti aagresivnějšího pojetí z časů, kdy se STORMWITCH na začátkukariéry inspirovali u ostrovních kovových bandů z NWOBHM. Tohle všechno lze přičítat pouze logickémumuzikantskému vývoji. Devízou kapely byl fakt, že ta poutavénápady v zásobě stále měla a jejich nové zdobnější skladbyprostě fungovaly a dokázaly přitáhnout ke kapele nové fans.Za očekáváním trochu zůstal úvodníflák „Call of the Wicked“, jako dravější skladba na úvodtotiž song působil trochu suše a stroze a neměl v soběvelkolepost rychlých a tvrdých skladeb minulosti. Naopak jakovynikající se ukázal titulní song „The Beauty And The Beast“se svou pohádkovou aurou a jasnou deklarací melodického směru. Sesongy na tomto albu to však bylo nahoru a dolu, takže ne v každéchvíli si deska udržela svůj vrcholný potenciál. Skvěle sepovedla třeba zdobná „Emerald Eye“, která sice slevila ztempa, ale po stránce harmonické výstavby a melodiky patří knejlepším okamžikům. Jako klasika osmdesátých let je dávnochápána i romantická balada „Tears By The Fireflight“, kterárovněž patří k nejzdařilejším položkám. Na tuhle věcdostala kapela opravdu pozitivní odezvu, a tak byla často řazena do koncertního programu. Mezi silné věci osobně řadím isong s pirátskou tématikou „Tigers Of the Sea“, ano, v roce1987 nebyli RUNNING WILD jediným bandem, který s podobnýmprostředím koketoval, v případě STORMWITCH to však bylo jenprostřednictvím jedné skladby. No a velmi oblíbenou se nakonecstala i výpravnější válečná jízda „Russia´s On Fire“, prostřednictvím které německákapela, jako jedna z vůbec prvních západních metalových družinkoncertujících za železnou oponou, provedla svou originálnízdravici směrem ke svým ruským příznivcům.Deska stále patří mezi nejlepšíalba těchto Němců, byť mezi příznivci původního dravějšíhosměru je chápána jako první ústup. V každém případějde o oslavovanou klasiku německého heavy metalu osmdesátých let,na které STORMWITCH, stále ve výborné formě, odprezentovali svůjnemalý skladatelský a umělecký potenciál.https://www.crazyDiamond.cz/mallephyr_voluptas_angel_epilepsia_teorema_praha_punctum_10ledna2026_koncert/3802https://www.crazyDiamond.cz/mallephyr_voluptas_angel_epilepsia_teorema_praha_punctum_10ledna2026_koncert/3802hackl@volny.cz (Pekárek)Původně jsem ani nic psát nechtěl. Ale člověk míní, zážitky mění. V prvé řadě bych našim čtenářům rád představil jeden zajímavý, a ano komunitní, prostor na Žižkově, ve kterém se konala výborná metalová akce, orámovaná industriálem jako víno. Komunitou přitom rozumím navenek poměrně nesourodou skupinu lidí se společnými zájmy mimo konzumní proud, kteří se nespoléhají na to, co jim někdo naservíruje, ale dokáží své, nejen kulturní, potřeby naplnit vlastním přičiněním a vzájemnou podporou. Nejde ani tak o spojování jako spíše o sdílení, jež může začínat u jednoho beatu a končit u pocitu svobody.Punctum tedy není typickým klubem, a už vůbec ne podnikem na rockové bázi, spíše spartánsky pojatým prostorem porozumění, v němž dostali (pro změnu) metalisté příležitost dokázat, jak umí „vzít za společnou věc“. Stavebně jde o jakýsi přístavek situovaný do vnitrobloku, který dotváří moderní bytová výstavba. Uvedená skutečnost s sebou nese určitá omezení, která ovšem vnímám spíš jako pozitiva. Koncertní aktivity zřejmě musí být zakončeny v rozumnou dobu – začalo se po půl šesté – a nesmí vést k nadměrnému hluku. Publikum debatující v pauzách na terase mohl však ten večer krotit už jen solidní mráz.:-) Uvnitř bylo každopádně příjemně a nezanedbatelná(!) návštěva mohla vzít za vděk třeba solidní nabídkou regionálních lahvových piv. Z kuchyňského koutku se permanentně valila vůně kari, takže předpokládám, že eventuelně se dalo zakoupit i něco k snědku. Jak už jsem naznačil, pořadatelé mohli být spokojení, lidí nakonec dorazilo hodně, a to ve velmi pestré věkové a jiné škále. Drtivou většinu z nich evidentně spojoval širší zájem o kvalitní extrémní hudbu a účast na něčem, co připomínalo rodinnou oslavu.Solidní ohlas měli tudíž již první účinkující, i když se jejich produkce odvíjela od industriální báze. S překvapením zjišťuji, že na metalových koncertech mi podobná intra, outra či intermezza absolutně nevadí, přestože příslušnému žánru moc neholduji. Jinak řečeno, použiju-li zastaralé výrazivo, doma nemám ani jednu industriální desku. Chápete? Snad ještě ano.:-) Duo s názvem (pravděpodobně) ANGEL EPILEPSIA mě svými mašinkami přesto dokázalo přikovat k zemi od prvního do posledního úderu samplovaného zvonu. Na ploše 30-40(?) minut jsem zaznamenal postupnou gradaci, vrchol, pomalé odeznívání a umrtvující finále. Ne že bych během jejich kompozice odletěl do jiného světa, ale výsledek se blížil pocitu jakéhosi obnovení továrního nastavení.:-) Svou roli určitě sehrál i příjemně hlasitý, nikoli však přeřvaný sound. Že bych se po delší době konečně dočkal…?Pražští blackmetalisté VOLUPTAS, ačkoliv jsem je vzhledem k pořadí avizovaném na webu očekával v samém závěru, nastoupili již jako druzí. Nějaký čas o nich už vím, ale k prvnímu poslechu došlo právě až v Punctu(m). A šlo o zážitek příjemný. Bez bližší znalosti jsem zde jejich hudbu vnímal především jako prolnutí avantgardnější skandinávské tradice s americkou civilnější a také minimalističtější školou. V reálu šlo na pódiu vidět uvolněnější metalovou produkci, jíž dominoval výtečný zpěv a solidní dialog kytary s baskytarou, adekvátně podporovaný spíše decentní hrou bubeníka. Kytara na mě zpočátku moc velký dojem neudělala, ale postupně jsem si uvědomil pár věcí. Kytarista neustále přihazoval další a další riffy či motivy, ve výsledku tudíž hrál poměrně pestře. Navíc byl perfektně slyšet a také dobře prokreslován tvrdší melodizující baskytarou, která dodávala širším kytarovým plochám na zajímavosti a zároveň takříkajíc tvrdila muziku.:-) Optimálně nastavený zvuk zajišťoval, že snaha kapely neskončila ve stoupě. Baskytara by leckterého zvukaře k přeřvání lákala, naštěstí se nic takového nestalo, přítomní si proto mohli vychutnat temně zelený blackmetalový proud tonoucí v mlze; vzhledem k využití fog machine míněno doslova. Jo, kopák nečvachtal.:-) Vystoupení mělo své pocitové vrcholy a v jednu chvíli před neexistujícím pódiem i slušně zamrazilo. Večer začal gradovat. Pozornost davu kulminovala a ohlas byl víc než slušný.Hned po další přestávce metalová party pokračovala. Nastoupili MALLEPHYR. Již během zvukovky mně samozřejmě učaroval Tomáš Mařík za bicími. Jako když spustí šicí stroj a samozřejmě mnohem více. Totální kontrola i v pekelných rychlostech. Uvedené platilo i pro ostatní, ale Tomáš je prostě extrém. O něco více metalové manýry nebylo na škodu, ostatně oceňovali ji i pařící borci z VOLUPTAS. Západočeši předvedli jiný metal, temnější, nabušenější; a též ortodoxnější, aniž by tím však přicházeli o vlastní ksicht a emoce. Kytary ve vysokých rychlostech neztrácely černotou zakalené chirurgické ostří a nemilosrdně řezaly. Sterilitu přesnosti spolehlivě zastínila monoliticky působící temnota. Opat evidentně patří mezi pravověrné, což dodávalo jeho vokálnímu projevu na přesvědčivosti. Na ředící „řecké“ a podobné vokály by se měl ovšem, alespoň dle mého názoru, vykašlat. Zvuk byl na top úrovni a první řady se postupně dost odvázaly. Kdyby se ozvalo klasické „tu-pa, tu-pa“ v razantním podání Maříka a roji třech totálně synchronizovaných strunotepců častěji, Punctum by možná bylo zbořeno.:-) I tak ale během jejich setu došlo k onomu ideálnímu, a proto tak vzácnému stavu totální výměny energie mezi publikem a kapelou. Nakonec tedy musel zaznít nečekaný přídavek. Myslím, že osu vystoupení tvořilo poslední album, které jsem zatím bohužel slyšel jen jednou. Zvuk byl znovu perfektní, šitý takřka na tělo. „Já se tady jen starám o kabely“, odpověděl anglicky zvukař na mou v češtině projevenou pochvalu a s úsměvem poděkoval. Sympatická skromnost.Možná šlo o leitmotiv večera? Na mistry světa si v Punctum opravdu nikdo nehrál, zároveň každý z účinkujících nabídl své maximum. O to víc mě mrzí, že jsem se musel po MALLEPHYR zvednout a odkráčet do mrazivé noci. Poslednímu koncertujícímu, kterým měl být projekt TEOREMA, se tímto omlouvám.Resumé: Strong – 10. Toxicity – 0!Poděkování: Martin Čech, který mě k účasti i reportu definitivně nasměřoval.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_is_this_desire_recenze/3800https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_is_this_desire_recenze/3800nobody@nothing.com (Tomáš)„Is This Desire?“ dodnes uvádí Polly jako svoje vrcholné dílo. Já mám sice jiné kandidáty na tuto pozici v rámci její diskografie, ale bez debat ho taky považuji za výbornou desku. Kredit jí musíme přiznat za novátorství, posouvání hranic i odvahu experimentovat. Všechno to sice už předváděla na třetí desce, tady šla ale ve všem ještě dál.Deska vznikala docela dlouho a docela komplikovaně. Polly lehce obměnila realizační tým, když produkční trojku teď kromě ní tvořili opět Flood a pak Head, který už pracoval na jejich prvních deskách. Nahrávání proběhlo na dvou lokacích a mezi těmito sessions byla roční pauza. První štace bylo malé studio v Yeovilu, na druhou část se přesunuli do velkého a drahého studia v Londýně. To znamenalo výzvu nejen z pohledu logistiky a organizace všech zúčastněných, ale zejména z pohledu dramaturgie. Každé studio má svojí specifickou atmosféru, v tomto případě navíc i různé technické možnosti. Zároveň i dlouhá pauza mezi těmito nahráváními zamíchala s náladami a před producenty stál nelehký úkol – zajistit konzistentnost nahrávky, vznikající v tak rozdílných podmínkách a čase. Přiznám se, že na první dobrou bych zřejmě nedokázal určit, kde a kdy který konkrétní song vznikl, ale určitá roztříštěnost, ať už zvuková nebo dramaturgická, je evidentní. A jestli to pochází už z fáze skládání, nebo až nahrávání, je tajemstvím, bez jehož objasnění asi dokážu žít.Jestli byla třetí deska „To Bring You My Love“ ústupem od klasického kytarového soundu, i když zde přece jen ještě kytary často hrály hlavní roli, pak „Is This Desire?“ už těžko můžeme nazvat kytarovou muzikou. Nezmizely úplně, ale zvukově se deska posunula výrazně směrem k elektronické hudbě. Tempo zůstává opět převážně poklidné, aktivně se pracuje s náladami. Ještě větší prostor dostává moderní elektronika a klávesy v různých podobách. Atmosféricky pojaté skladby nikam nespěchají, rozvíjejí se pomalu a uvážlivě. Na druhou stranu se v několika písních Polly opět vrátila k přímočařejší melodice, což jim dodává určitou dávku hitového potenciálu. Samozřejmě v rámci reálií výrazně umělecky pojaté tvorby. Jak sama Polly přiznala, výslednou podobu alba ovlivnily dvě zásadní proměnné. Temný nádech se do písní přenesl z osobní roviny. Polly po vysilujícím turné ke třetí desce byla na pokraji vyhoření, ztrácela motivaci, vůbec nevěděla, jestli bude pokračovat v hudební kariéře. Zvuk se pak rodil z experimentování a hledání nových cest při nahrávání. Zkoušely se nové postupy, nové nástroje, posouvaly horizonty. Když jsem chválil třetí desku za kvalitní zvuk, tady se ho povedlo vyšperkovat ještě více. Je radost ho vnímat.Celá album zní velice osobně, někdy až intimně. Je protkané melancholií, zhmotňuje se v něm prožitá bolest. Náladovost jednotlivých skladeb osciluje od temného smutku až po hysterickou zuřivost. Jako celek proto může působit trochu nekonzistentně a roztěkaně. V textové části si Polly bere hodně inspirace z literatury, a svým pohledem předkládá příběhy třeba od J.D.Salingera nebo Flannery O´Connorové.Album otevírá nádherně mrazivá balada „Angeline“, která se možná tváří jako kytarový song, ale hlavní slovo zde mají různé klávesové nástroje, od klasického klavíru, přes hammondky až po orgán. Společně s hlubokou basou vytvářejí základní konstrukt, který je plný tajemné atmosféry, kolem které následně kytary přidávají pestrou ornamentaci. Agresivnější „The Sky Lit Up“ je plný industriálně elektronických zvuků a má zvláštně strašidelný náboj, který je zvýrazněn extatickým falzetem v závěru. Fantastickým songem je „The Wind“. Obsahuje spoustu vzájemně protichůdných vrstev, které ale ve finále vytvářejí geniální konstrukt. Trip-hopová atmosféra s bublající basou. Téměř taneční rytmika. Temně elektronické zvuky. Dreampopový zpěv zdvojený se strašidelným šepotem. Jemné orchestrace na pozadí. Ledově chladný kovový zvuk kytar. Tady vařili pejsek s kočičkou a světe div se, je z toho Michelinský pokrm. „A Perfect Day Elise“ má zřejmě nejblíže k tradičnímu alternativnímu rocku, i když opět je to hozené do lehce industriálního nádechu. Náladou to nemá daleko k tvorbě DEPECHE MODE kolem alba „Songs Of Faith And Devotion“. Zajímavý vibe je vlastní skladbě „Catherine“. Polly zde moduluje svůj zpěv tak silně, že by jí člověk vůbec nepoznal. Ačkoliv jde o song po hudební stránce vysloveně minimalistický, emocemi přímo přetéká. Magické tajemno v něm ukryté je drásavé a děsivé. Jednoduchá melodie se nás snaží ukonejšit a přijmout ho, nebojovat, nepátrat. V jemných zvratech refrénu nám pak jakoby dávalo malou naději, malý louč světla v temnotě, abychom v něm našli vnitřní odvahu jít dál.Na albu je ale i několik kousků, u kterých váhám, jestli vůbec jde použít pojem skladba. Jsou to silně experimentální a avantgardní elektronické kompozice, které evidentně vznikly v průběhu studiových hrátek a pokusů. „Electrick Light“, „Joy“ a „My Beautiful Leah“ jsou každá trochu jiná, někdy hodně špinavé, jindy jemné a temné, pak zase drásavé a ostré. Chápu, proč tady jsou, ale jejich absence by mě neurazila. „The Garden“ je elektronikou silně dopovaná skladba, kterou kdyby měli RADIOHEAD na „Amnesiac“, zvýšil bych mu hodnocení o 10%. Geniálním oživením je krásně smutná klavírní linka, která ve spojení s procítěným refrénem posouvá skladbu do nejvyšší skladatelské ligy. Další perlou je „The River“. Opět zde máme dominantní klavírní linku, kolem které se rozvážně nabaluje a postupně rozvíjí melancholicky atmosférická skladba. Nabírá na síle přesně jako Smetanova „Vltava“, absorbuje další a další nástroje, kytary přidávají na zemitosti, dechy na vzdušnosti. Možná trochu chybí nějaké grandiózní finále, ale i bez něj je to zaslouženě vynikající kousek. „No Girl So Sweet“ je znovu skladba, která reflektuje příklon k industriálně pojatému alternativnímu rocku. Elektronické zvuky zde rezonují v kombinaci s živými nástroji v postmoderním skloubení. „Is This Desire?“ je pak dalším extrémně povedeným kouskem. Znova se nám dostává trochu více kytar, které jsou temné jako černočerná noc a v kombinaci s nepřítomnými bicími vytváří neskutečně klaustrofobickou atmosféru.Polly byla z nějakého zvláštního důvodu fascinovaná vodou. Už ne třetím albu si můžeme všimnout několik songů, které se kolem tohoto živlu točí (třeba „Down By The Water“). Proniká dokonce i do vizuálů, stačí mrknout na cover, nebo klip k výše zmíněné skladbě. Tato fascinace, kterou sama v jednom rozhovoru otevřeně nazvala až „posedlostí“ pokračuje i na této desce. Metaforicky skutečně voda nabízí přehršle různých významů a možných konotací. Od neustálého plynutí, změny, života, smrti, až po odkazy směrem k Bibli například. Nemusíme všemu rozumět. Polly si ve svých textech taky často nechává zadní vrátka otevřená a dává nám možnost si zpracovat její texty po svém. Po umělecky výrazném, v jejím případě až šokujícím obalu „To Bring You My Love“, to teď vzala z úplně opačného pólu. Velice civilní, dalo by se říct že až nenápadná, černobílá fotka, kde stojí na břehu nějaké řeky nebo jezera. Je to vlastně koláž ze dvou fotek, takže jedna Polly stojí v podstatě zády k druhé Polly. Nabídka možných vysvětlení je opět prakticky nekonečná, stačí si vybrat. Třeba to, jak na albu prezentuje dvě rozdílné tváře – rockové písničkářky a elektronické avantgardistky.Album sice sbíralo pozitivní recenze, ale komerčně zdaleka nebylo tak úspěšné jako předchůdce. Což je paradox, protože tady najdeme hned několik výrazných skladeb, které mají hitový (v alternativní rovině) potenciál. Zároveň album přináší i velice moderní pohled na elektronickou (netaneční) hudbu a její propojení s tradiční písničkovou formou.https://www.crazyDiamond.cz/candlemass_nightfall_recenze/3799https://www.crazyDiamond.cz/candlemass_nightfall_recenze/3799janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Epičtí doom-metalisté ze Švédska CANDLEMASS měli na svémkontě již velmi povedenou debutovou desku „Epicus DoomicusMetallicus“ z léta roku 1986, když se konečně chystali přijmout za mikrofon stálého zpěváka, osobnost, se kterou si celé roky existenci tohoto bandu spojovalo asi nejvíce lidí. Ďábelskéhomnicha Messiah Marcolina ještě dnes řada lidí považuje za tohopravého frontmana kapely a jeho znělý a sytý hlas plnýcharismatu, výšek i arogance, nedává mnohým příznivcům osudových žalmů spát. Poté, co se skvělý Johan Langqvist po nazpívání slavného debutu odebral bůhvíkam, baskytarista a šéf Leif Edling na podzim 1986 konečně projevil odvahu přijmout opravdu silného lídra k mikrofonu a CANDLEMASS umožnil, že se kapela, i s dvojicí kytaristů– Mats Björkman a Lars Johansson a bicmanem Janem Lindhem, konečně ustálila na sestavě, která vydržela čtyři hektické sezóny na následná třistudiová alba a jeden živák. Obecně se má za to, že právětohle složení CANDLEMASS z druhé poloviny osmdesátých let platíza jejich klasické.Hudebníci zpětně přiznávají, žecelé album „Nightfall“ se mělo původně jmenovat jako jehointro, tedy „Gothic Stone“, ke změně došlo až když byla procover alba zvolena fantaskní olejová malba od Thomase Colea. Úvod v podobě „GothicStone“ měl původně znít bombastičtěji, ale kapela nakoneczvolila sevřený a uhrančivý ráz jeho vyznění, zhudebńující většítemnotu. Možná i díky tomu mnoho lidí považuje „Nightfall“za opravdu temnou, zlověstnou a až strašidelnou desku. Každopádnějde o jedno z nejoslavovanějších alb historie švédských CANDLEMASS,milník osmdesátkového doom metalu, album, na které přísahámnoho následovníků.Hned po výše zmíněném intru„Gothic Stone“ následuje majestátní hymna „The Well OfSouls“, jejíž text je volně inspirován dějovými fragmenty z filmuIndiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, konkrétně pak momenty,kdy je v centru zájmu ona podzemní hrobka plná duší. Ve skladbě se kapeladokonale předvede a po jejím poslechu snad nikdo nezůstane ve fázipochyb, že by CANDLEMASS nedokázali navázat na své fantastickédebutové album. Kytary dvojice Björkman/Johansson vykreslují doprostoru tíživé ornamenty a Marcolinův vokál, zacházející zde až do netradičních výšek, jakobypísni vdechoval duši. Leif Edling mohl býttehdy opravdu spokojený ze zdařilého nástupu nové sestavy. Po dalším intru „Codex Gigas“ následoval další majestátní kus plný bolesti a smutku,konkrétně šlo o jemnější věc „At The Gallows End“, která značila ještě většíprolomení bariér směrem k náladotvornosti a hlubší mířezmaru. Byl to právě zpět Messiah Marcolina, co utvářelo až pateticky emotivní ráznových skladeb a jejich pochmurné zabarvení. Snad ještě zpěvnějipak „tlustý mnich“ zní v následující suitě „Samarithan“, na poměry kapely až nezvykle melodické věci, která má potenciál prostor spíše rozjasňovat.Skladba údajně vznikla pro tohle album jako zcela první, již vprůběhu amerického turné, které CANDLEMASS absolvovali vespolečnosti domácích SOLITUDE AETURNUS.Jednoznačně nejdepresivnějším anejpohřebnějším kusem je pak instrumentální předěl nazvaný„Marche Funebre“. Šlo o ponurý pohřební pochod navozující u posluchače tynejstísněnější pocity, tohle byl opravdový umrlčí horor. CANDLEMASS vesvé nejfunerálnější chvilce tak zahalují scénu tmou, aby sezáhy ukázali v plné sabbathovské parádě se skladbou „Dark AreThe Veils Of Death“, songem, jež proslul především kytarovou bohatostí –konkrétně záplavou riffových figur, vyhrávek či střídánítemp, stejně jako nezastavitelným maratónem marcolinovskéhozmaru. Skladba vlastní asi nejrychlejší pasáže na celém albu a reprezentuje jeho progresivnější stránku. Kromě barvitosti kytarové vazby, zde rovněž zaujme ozvěnovýdozvuk úderů do rytmičáku Jana Lindha, který působí hodněosmdesátkově a výsledku dodává na bombastičnosti.Osudové zvony znějící v průběhu „Mourners Lament“, jakobyproklamovaly, že se posluchač vrací na prověřená kolbiště.Tenhle song však upoutá i znamenitým dvojitým sólováním ve svédruhé polovině. Asi nejznámější skladbou z tohotoalba je samozřejmě „Bewitched“, ke které byl nahránsugestivní videoklip, první s Messiah Marcolinem za mikrofonem. Zmíněnýzpěvák znovu opanovává prostor silou svého hlasu a píseň si doslovapodrobí. Skladba je dnes již dávno naprostou klasikou doom metalua jednou z nejznámějších skladeb portfolia CANDLEMASS. Instrumentálka „Black Candles“ může být vnímána jako takové sympatické outro sloužící ke zklidnění. Z této sklaby je vlastně poznat, kterak Švdové nejenže vycházeli z odkazu BLACK SABBATH, ale jak blízko již tehdy měli k tvorbě dánské kapely MERCYFUL FATE. Asi není náhodou, že Mike Wead, pozdější kytarista v řadách Dánů, u jejího vzniku byl a celkově je jeho hudební pouť dosti propojena právě s CANDLEMASS (nemluvě o tom, že se stal v roce 1992 rovněž Marcolinovým spoluhráčem u jeho pozdějšího bandu MEMENTO MORI). V roce 1987 však album „Nightfall“ platilo za skvělou jízdu a dodnes je chápáno jako jedna z nejlepších albových položek portfolia kapely.https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_praha_koncert_info/3791https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_praha_koncert_info/3791nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/913Dále pak ticketmaster a goout: https://goout.net/.../omnium-gatherum%2Bfallujah.../szmxmux/Finská formace Omnium Gatherum patří mezi přední představitele finské melodic death metalové scény. Od svého vzniku v roce 1996 si vypracovali jedinečný sound, který spojuje agresivní riffy, hluboký growling a silné melodie. Jejich tvorba se vyznačuje vyváženou kombinací technické preciznosti, atmosférických prvků a emotivní hloubky, která oslovuje jak fanoušky extrémního metalu, tak i příznivce progresivních a melodických žánrů.Během své kariéry vydali Omnium Gatherum několik kritikou oceňovaných alb, mezi nimi například The Redshift, New World Shadows nebo Grey Heavens. Na každém albu se kapela posouvá dál a ukazuje hudební růst a vývoj celého ansámblu.Jako support se představí hned dvě spřízněné kapely - první z nich je kalifornská technical death metalová mlátička Fallujah, která se proslavila kombinací brutální intenzity, složitých riffů a atmosférických ploch. Jako druzí se o support postarají švédští In Mourning, kteří ve své tvorbě organicky míchají prvky melodic death, progressive a doom metalu.https://www.crazyDiamond.cz/tankard_chemical_invasion_recenze/3798https://www.crazyDiamond.cz/tankard_chemical_invasion_recenze/3798janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po úspěchu s debutem „ZombieAttack“ nemuseli fanoušci na druhou desku ani moc dlouho čekat.TANKARD materiál na ni přichystali v rámci svého kontraktu sNoise Records již v průběhu následujícího roku 1987 a šlo osadu, která sice nepůsobila až tak hymnicky a chytlavě, alekapela naopak na ní ještě přidala na intenzitě a celkovédivokosti. Mladí frankfurtští násoskové tehdy hnali svou tvorbu doopravdu nejvyšších obrátek. Zkrátka šlo o ten nejtvrdší anejextrémnější thrashmetalový nářez, jaký kdy tahle kapelastvořila. Když tak poslouchám „Chemical Invasion“, opravdu mnezaráží, jak některým lidem může tvorba této kapely evokovatjen cosi pivně rozdováděného. Tohle je totiž ryzíthrashmetalová smršť se vším všudy, navíc nahraná mladoukapelou, která se tou dobou teprve dostávala do nejlepší fázesvé kariéry.Hejsci z TANKARD vždy uměli vrámci své tvorby skloubit rychlost a agresi s pro sebe toliktypickým humorem a stali se tak v průběhu druhé polovinyosmdesátých let a na začátku následující desetiletky jedněmi zpilířů německé metalové scény. Na jejich tvorbě tak opravdunespatřuji nic laciného, či jakkoliv prvoplánově podbízivého.Pětice se, pravda, trochu odlišovala od svých thrashmetalovýchkolegů a to možná menší inklinací k technické stránce věci a s tím rovněž souvisejícím punkovým přístupem, který všakna povrch nevyplouval až tak často. Jasně, v některých skladbáchto bylo nepopiratelné, třeba když zde punková tryskomyš „Puke“zčeřila prostor, ale jinak vesměs nikdo nepochyboval o tom, žemáme v případě TANKARD co do činění s výtečně muzikantskyvybaveným, na agresivitu nastaveným metalovým bandem.Frontman Andreas „Gerre“ Geremiabyl svým způsobem úkaz a platil vždy za silného lídra, kterýsvým hlasovým projevem a celkovou hyperaktivitou TANKARD táhl.Jeho nahněvaný hlasový projev tak udával ráz vyznění tehdejšítvorbě kapely a je nutné dodat, že ona Gerreho siréna znělamnohým spíše v intencích opilého a nespoutaného fanouškaEintrachtu než jako školený metalový zpěv. Tohle si člověkudědomoval již od úvodu alba, kdy se éterem po intru řítilanaprostá smršť vzteku, chaosu a riffových figur nazvaná „TotalAddiction“. Skladba, jak jinak, nevyprávěla o ničem jiném nežo alkoholové závislosti, která se stávala v osmdesátých letechv tehdejším Západním Německu velkým problémem mezi mládeží zpředměstí velkých měst a průmyslových aglomerací. Stejnědivoce a razantně pak vyzněla i následující brutální jízda„Tantrum“, song plný vřeštivých sólových kytar, vysokéhotempa a ambice srovnat se zemí nejednu budovu. Ve vysokém tempu se pokračujeprostřednictvím „Don´t Panic“ a také skrze již výšezmíněnou zběsilost „Puke“, která zde v únosné mířepůsobila jako punkově nekašírovaná oddechovka. Oproti „ZombieAttack“ na dvojce ubylo úhlednosti, výrazných refrénovýchsloganů a dejme tomu i oněch náznaků punkové melodiky, zde šlopředevším o animální nářez po vzoru tehdy aktuální tvorby amerických SLAYER. Chaotické běsnění, rychlost, kde skladby dosahovalynejvětší intenzity a samotní TANKARD už je v tomhle směrunepřekonali. Snad jen následující a ještě o něco zdařilejšía úspěšnější album „The Morning After“ z roku 1988 mělošanci tuhle jízdu dorovnat. Určitou výpravností a příklonem kepičtějším strukturám se vykazuje pouze instrumentálka „For aThousand Beers“, v níž se i tempo zvolnilo a tak song ukázalTANKARD v trochu různorodější formě. Vrcholem alba je, dle mého, vynikající thrashmetalová bouře v podobě titulní skladby„Chemical Invasion“, kde se kapela znovu baví svými nápady,jak prostřednictvím chemické laboratoře docílit snadné výrobyalkoholu. Tahle tankardovská posedlost po výrobních receptechjejich oblíbených nápojů byla součástí valné většinyskladeb v rámci jejich tehdejší tvorby.Produkce dla zcela odpovídala doběvzniku. Byla syrová, chaotická, neotesaná, a rozhodně měladaleko do nějaké úhledné formy. Právě díky albu jako „ChemicalInvasion“ se TANKARD dostali do popředí zájmu metalových fansve střední Evropě. Spolu s kolegy z KREATOR, DESTRUCTION či SODOMbrzy začali utvářet velkou germánskou čtyřku.https://www.crazyDiamond.cz/elbe_vzdycky_je_lepsi_kdyz_si_zpevak_napise_texty_sam_rozhovor/3793https://www.crazyDiamond.cz/elbe_vzdycky_je_lepsi_kdyz_si_zpevak_napise_texty_sam_rozhovor/3793hackl@volny.cz (Pekárek)V recenzi na „Peculiar“ jsem myslím dost jasně nastínil, že se ELBE i napotřetí podařilo vydat silnou pocitovou nahrávku plnou nejen kytar. Původně právě kytarový projekt, později transformovaný v obtížně zařaditelnou kapelu, rozhodně nestojí na místě. Plynutí a smutek jsou stále přítomny, mění se ovšem barvy a přicházejí také nové skladby, jež sice nesou jasnou pečeť svých tvůrců, ale zároveň nabízí posun, a především pak prostor pro vnímavý poslech. Na otázky ohledně aktuální kolekce a řady dalších věcí odpovídali ti nejpovolanější.Začnu stručně, potřetí a znovu jinak? Cíl, nebo přirozený důsledek? Taky jste mohli natočit ještě doomovější materiál než na minulé desce, nebo se naopak vrátit k post rockovým hrátkám z debutu...Spacosh: Byl to spíš přirozený důsledek, prostě to tak vyšlo. Žádný směr nebo koncept jsme tentokrát předem neměli. Určitý rukopis, který to celé spojuje, asi za tu dobu trochu máme, ale nechávali jsme tomu volný spád. Občas jsme se něčím nechali lehce ovlivnit. Znovu jsme počítali se zpěvem. Zároveň nás to příliš netáhlo do doomových vod. Zůstal těžší zvuk, ale víc okořeněný post rockem a post metalem.Přemýšleli jste po odchodu Insomnica o ryze instrumentálním formátu, nebo o účasti více zpěváků (hostů), kterým by se šilo na míru? Ostatně, řešením mohla být i zpěvačka, pár dobrých znám asi nejen já…Spacosh: Chvilku jsme nad instrumentálním formátem polemizovali, ale ve zkušebně bylo jasné, že skladby, ve kterých byl zpěv, čistě instrumentální pojetí neutáhnou. To bylo v mezidobí mezi oběma zpěváky. Tedy po odchodu Insomnica a před příchodem Pavla Hrnčíře. O zpěvačce jsme ale neuvažovali:)Standa: Zpěvačku bych nechtěl, tu už máme v DYING PASSION.:-)Čím vás vlastně přesvědčil Pavel Hrnčíř? Je asi jasné, že jste potřebovali osobnost, znali jste však jeho potenciál, který jste hodlali využít na maximum, nebo vás dokázal překvapit?Standa: Celé to vlastně začalo úplně nevinně, u piva. Basák Standa ze SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mě do toho trochu namočil, když jsme rozebírali situaci kolem ELBE, a najednou z něj vypadlo: „Hele, řekněte to Hrncovi, ten by vám sednul.“ Najít zpěváka, co zvládá čistý zpěv i growl, baví ho naše muzika a ještě si s kapelou lidsky sedne, fakt není sranda. Hrnec ale očividně zaškrtl všechny kolonky.V SSOGE s tím angažmá asi nemají problém…?:-)Spacosh: Všichni věříme, že s tím nemají žádný problém:)Standa: Zatím to šlape bez jediného zádrhelu. V ELBE máme všichni ještě další kapely, takže jsme na podobný režim zvyklí a vše funguje úplně v pohodě. Navíc to není tak, že bychom každý víkend trhali pódia a museli kvůli ELBE někoho jinde šidit. A SSOGE jsou naši hodně dobří kámoši, takže tam ani žádný prostor pro problém neexistuje. Spíš naopak, je to win-win situace pro všechny.:-)Když teď, po napsání recenze, „Peculiar “poslouchám, líbí se mi zas o něco víc. Jak jste na tom s decentním odstupem vy, a pokud odstup ještě necítíte, zkuste se podobně vyjádřit „alespoň“ k minulým deskám. :-)Spacosh: Nic bych na „Peculiar“ neměnil. Jediné, co mě napadá, že je tam možná trochu více čistého zpěvu. Možná jsme v té době chtěli až moc využít Pavlův čistý zpěv a trochu pozapomněli na to, že growl dává taky velmi slušně. Na další desce bych ho klidně použil daleko víc. Ohledně zvukové stránky jsem taky stále spokojen.Standa: Abych byl upřímný, ELBE poslouchám hlavně z pracovních důvodů, když se potřebuju připravit na koncert nebo si něco zkontrolovat. Při samotné tvorbě, ve studiu, u nekonečných kontrolních poslechů a pak ještě na koncertech toho člověk nasaje tolik, že si jen tak sednout a pustit si vlastní kapelu… na to už moc prostoru nezbývá. Když se náhodou objeví volná chvilka, raději sáhnu po jiných interpretech. Ale klidně se mě zeptej za dvacet let, třeba s takovým odstupem na ELBE dostanu chuť.:-)Nikde jsem nezaznamenal uvedení konkrétního autorství. Samozřejmě, šlo by asi odhadovat ve stylu „Sen“ – Spacosh, „Place to Die“ – Standa (Jelínek), „You & Me And The End“ – Spacosh, možná trochu oba, „Before I Go“ – Standa atd. Takže nakonec fifty fifty?:-)Spacosh: My to takhle konkrétně vlastně nikdy neuveřejňujeme, ale ve finále je to o tom, že já a Standa vytvoříme dema a ostatní si do nich dodělají své party (příp. občas navrhnou nějakou úpravu, např. kvůli vokálu, rytmice atd.). Zpěvák si samozřejmě udělá zpěv a texty. Někdy si do těch demáčů zasahujeme navzájem. Jinak celé songy vs. autorství – Standa: „Sen“, „Place to Die“. Já: „Slow Down!“ Zbylé songy: Standou upravená mnou nahozená témata příp. celé skladby. Někdy zásadněji, někdy méně – zde by tedy asi mohlo platit Tebou zmíněné "fifty fifty":-)Obě kytary jsou každopádně v neustále v permanenci. Zároveň si nelze nevšimnout, že jsou zde kytarově zdobné a pak také doomovější pasáže. Máte to v tomhle směru v ELBE i ve studiu nějak rozdělené? Myslím, že každý z kytaristů dokáže obojí…Spacosh: Obecně je to asi o tom, že Standa se svým Gibsonem má takovej metalovější zvuk a příklon víc do doom metalu. Já mám zvuk a cítění víc post rockové. Ale je to jen rámcová definice. Třeba ten hlavní heavy riff v „Before I Go“ pochází ode mě a zároveň některé nejjemnější pasáže na albu zase od Standy. Na deskách i na koncertech si party rozdělujeme podle toho, co se k čemu víc hodí. Zvládneme každý obojí.„Peculiar“ je velmi pestrou nahrávkou. Skladby se dají poslouchat jednotlivě i jako smysluplný příběh, v jehož středu číhají decentní hity. Prvním singlem byl shoegaze nářez „Sen“. Kolik jste vlastně měli materiálu v okamžiku, kdy vyšel? Skoro to vypadá, jako byste po jeho nahrání trochu uhnuli k doomu, či doom rocku a on se rázem stal jakýmsi intrem, byť perfektním…Spacosh: „Sen“ vyšel v době, kdy už byla celá deska asi dva měsíce finálně hotová. Vybrali jsme prostě jednu skladbu, která se nám zrovna zdála pro tento účel vhodná. Možná to bylo tím, že jde o jednu z nejstarších skladeb, a tak jsme ji v uších měli už dlouhou dobu. Jak jsem ale naznačil v první odpovědi, celková snůška skladeb je vždy takovým výsledkem všech období prací na desce, nálad, možností. Nakonec z toho vznikne celá kolekce. Byť v tomto případě a na první poslech možná ne až tak kompaktní.Pár věcí by se teoreticky neztratilo ani na dalším albu DYING PASSION, třeba zmiňovaná „Place to Die“, nebudou jim chybět?:-)Standa: Chybět určitě nebude. Při skládání se vždycky přepnu na konkrétní kapelu. Nějaký osobní rukopis tam samozřejmě zůstane, ale každá kapela má vlastní charakter a s tím se k tomu taky stavím.Co těch pár skvělých momentů ve stylu TYPE O NEGATIVE? Třeba kytarové sólo (mezihra) v „Before I Go“ zmíněný kult asociuje jasně. Jde o nějaký odraz toho, co právě posloucháte? Mimochodem příslušná gothic/doom poloha vám dost sluší.Spacosh: TYPE O NEGATIVE je naše společná srdcová kapela. Mají jedinečný kultovní zvuk a mě napadlo už na předchozí desce „Eschatology“ se tomuto zvuku u několika pasáží přiblížit (skladby „Jizvy“, „Follow the North Star“). Myslím, že to rozhodně ničemu neuškodilo a v době příprav nového alba si o to samé řekla skladba „Before I Go“.A když už jsme u toho, existuje nějaký hudební fenomén, který vám v poslední době učaroval?Spacosh: Já teď moc neposlouchám, ale baví mě třeba NIGHT VERSES nebo VULKAN.Standa: Já se nemůžu nabažit poslední desky „Iconoclasts“ od Anny von Hausswolff. Tolik vášně, jedinečnosti, experimentů, netradičních postupů, nadčasová a silně originální deska. A v únoru se těším na koncert. Taky mě hodně baví poslední deska THE CURE – „Songs Of A Lost World“, nádherné a silné album, které oplývá temnou krásou a místy se pohybuje způsobem, jakým THE CURE dřív nezněli. Je dojemně melancholické, ale zároveň má úderný, hutný zvuk, který přesně odpovídá emocionálnímu dopadu textů. Robert Smith je tu podle mě na skladatelském vrcholu, jeho temná, velmi osobní výpověď je do hudby zasazená naprosto přirozeně a dohromady z toho vznikl silný a hluboký hudební zážitek.Celek je ovšem dost osobitý. Případné vlivy tedy nějak řešíte? Končí kvůli nim i něco v koši?Spacosh: Vlivy občas řešíme, ale jen rámcově. Povídáme si o hudbě a kapelách a určitě nás něco nepřímo ovlivňuje.Z nahrávání Vám měla každopádně zbýt jedna skladba. Čím se vymyká, že není na albu? Kdy, případně v jaké formě se s ní setkáme?Spacosh: Je to přesně tak, jedna skladba nám zbyla. Zatím však nevíme, kdy a jakou formou ji uveřejníme. Zatím jsme o tom ještě moc nediskutovali. Je taková (na naše poměry) až moc hitová – s českým textem. Nějak nám nakonec nezapadala do konceptu celého alba, tak jsme ji vyřadili.Co se týče textů, dalo by odkázat na váš rozhovor na Fobii. Asi se však shodneme, že Pavel jim dokázal vdechnout život, a to nejen ve studiu, což není málo…Standa: Když jsme Pavlovi předávali hotovou hudbu, nechali jsme texty i celé téma čistě na něm. Chtěli jsme, ať to udělá tak, jak to cítí a jak na něj hudba působí, aby vše pojal úplně po svém. Vždycky je lepší, když si zpěvák napíše všechno sám – pak svým linkám může věřit, zkrátka ví, o čem zpívá, ať už ve studiu, nebo na koncertě. Jeho vize a zážitky z něj prostě musí jít ven. Díky čemuž se při zpěvu cítí mnohem komfortněji než třeba u starších skladeb, které otextoval někdo jiný. Navíc přišel i s názvem desky, což je super důkaz toho, jak hluboko se do toho dokázal ponořit.Přes veškerou pestrost mi váš výraz přijde dost sevřený, k čemuž dle mého dost přispěla i rytmika, která nastolila rovnováhu právě mezi pestrostí a zemitostí. Baskytara na těch správných místech pěkně duní a bicí ze Svárova znějí mohutně. Zdá se, že toho dokázal váš bubeník Honza Kylar ukázkově využít… Je pro vás taková studiová investice východiskem, o kterém se nediskutuje?Spacosh: Bubny je potřeba nahrát v pořádném studiu s dobrou akustikou a technickým vybavením. Tím vším Studio Svárov plně disponuje. Bonusem v tomto studiu je taky Lukáš Martínek, který se perfektně vyzná v ladění bicích a celkově má parádní postřehy, dokáže nastavit skvělej zvuk. Navíc nejde jen sound engineera/producenta ale i o muzikanta, což je vždycky plus.Nejen z onoho sevřenějšího a odžitého výrazu a je patrné, že jste se postupem doby transformovali v kapelu. Byla taková ambice už na počátku, nebo jste nakonec skončili v poloze, kde se cítíte nejlépe?Standa: Ambice stát se hned plnohodnotnou kapelou na začátku určitě nebyla. Všechno vzniklo jako duo projekt s myšlenkou zhudebnit jesenické Sudety. Až časem, hlavně díky koncertům a spolupráci s Insomnicem, se to celé přirozeně posunulo dál. Tehdy jsme si řekli, že by stálo za to jít o krok dál a společně natočit celou desku se zpěvem.Novinka vyšla poprvé na vinylu, což je super. Postarala se o něj Epidemie, se kterou spolupracujete už od začátku. Cédéčko má však už vydavatele nového. Jde o partnerské labely Octopus Rising/Argonauta Records. Přiznám se, že jsem o nich dosud neslyšel. Můžete je trochu představit a zároveň se podělit o peripetie, které vás k nim vedly? Jakou přidanou hodnotu si od nich vlastně slibujete?Spacosh: Před vydáním jsme si říkali, že by nebylo od věci zkusit i nějakého zahraničního vydavatele. Obeslal jsem tedy několik emailů a ozvali se Argonauta Records, že by nahrávku rádi vydali. Něco takového v dnešní době vždycky potěší. Vydávají hodně stoner, doom, post metal atd. Zatím si na nic nemůžeme stěžovat.První šňůra na podporu „Peculiar“ už byla završena. Jak jste s ní spokojeni? Plánujete další koncertní podporu i na příští rok nebo alespoň něco příležitostného? Teď mě napadá, kdy vlastně budete slavit desetileté výročí?:-)Standa: Tour jsme si užili fakt hodně, i když si dokážu představit, že by na některých zastávkách mohlo být víc lidí. První část jsme jeli s kapelou DROM – skvělí parťáci a jejich hudba mě doslova učarovala. Druhou polovinu s námi odjeli polští NOVEMBER MIGHT BE FINE, kteří nás na jaře zvou k sobě do Polska. Termíny už máme, teď se ještě ladí kluby, takže jakmile to bude hotové, dáme vědět. A desetileté výročí? Uff… na to je přece ještě spousta času. Nebo ne?😅Co pak, vrátíte se ke svým dalším kapelám/projektům a ELBE zas na delší čas odplynou, nebo vás tato otevřená a velmi funkční spolupráce pěti lidí posune k další nahrávce o něco dříve?Spacosh: Máme už pro ELBE nějaká dema nových skladeb, až přijde čas pustíme se do další práce, snad to bude co nejdříve.Podělíte se závěrem o nějaké žhavé novinky z tábora DYING PASSION a BETWEEN THE PLANETS? Plánují se ještě nějaké další aktivity?Spacosh: Zrovna před pár dny jsme s BETWEEN THE PLANETS natočili ve Svárově bubny na naše další album, takže v brzké době se budu bavit i tímhle.Standa: Novou desku DYING PASSION už nějakou dobu nosím v hlavě, ale zatím jsem nic nenahrál, momentálně se to rodí jen ve mně. Oslovil jsem jednu fakt šikovnou osobnost, se kterou bych chtěl na desce spolupracovat – skladatelsky, producentsky, a měla by i celou desku nahrávat. Zatím ale nebudu prozrazovat víc, nech se překvapit, až přijde ten správný čas.https://www.crazyDiamond.cz/gluecifer_same_drug_new_high_recenze/3792https://www.crazyDiamond.cz/gluecifer_same_drug_new_high_recenze/3792nobody@nothing.com (Tomáš)Na GLUECIFER jsem trestuhodně zapomněl. Koncem devadesátek jsem je registroval, ale nedokázal jsem získat žádné jejich album. Přece jen desky norských kapel nebyly v mé sociální bublině úplně běžné. A jak šel život dál, nějak mi je odvál z pozornosti. Až v jedné diskuzi zde na Crazy Diamond se o skupině někdo zmínil a před koncem roku se v mém mailu objevil i link ke stažení nové desky. Pojal jsem to velkoryse, rovnou jsem do archivu přidal celou diskografii a šlo se na náslechy.Začít bychom možná měli představením samotné kapely. Protože možná nejsem jediný, kdo na ní tak trochu zapomněl. Aby taky ne, 21 let nevydali žádnou desku! Ono to vlastně bude 22, protože novinka oficiálně vychází až 16. ledna 2026. Pětice z norského Osla vznikla už v polovině devadesátých let a připojila se k severské vlně kapel, pohybujících se na pomezí garage rock revivalu propojeného s hard-rockem, dopovaným punkrockovým drivem a to vše ještě načančané glam-rockovým přelivem. Už tehdy mě bavila jistá teatrálnost, kombinovaná s velkou dávkou humoru a ironie, za kterou se ale často skrývaly vážná témata, která měla hodně daleko do cíleně pěstované pub rockové image těchto kapel. Používám množné číslo, protože se jednalo skutečně v podstatě o vlnu ideologicky podobných kapel, kam bych zařadil i další norskou bandu TURBONEGRO, nebo kolegy ze Švédska THE HELLACOPTERS.Takže zde máme novinku vtipně nazvanou „Same Drug New High“ (stejná droga nový zážitek), která v podstatě parafrázuje znovuzrození kapely. Minimálně teda co se týče nového materiálu, protože nějaké koncerty společně odehráli už v roce 2018. Díky tomu, že jsem prakticky celou diskografii, která i s novinkou čítá jen šest zářezů, poslouchal víceméně dohromady, nejsem při hodnocení kvalit jednotlivých desek zatížen žádným sentimentem nebo specifickými vzpomínkami. Proto si dovolím říct, že novinka není jejich nejlepší deskou, ale ani nejslabší. Je to takový slušný průměr. Oni vlastně vysloveně špatnou desku ani nemají. Nejvíc se mi líbí trojice desek ze začátku nového milénia, kdy měla kapela evidentně nejlepší formu, nejhutnější zvuk a největší drive. To je všechno fajn, ale teď jsme o 20 let dál, pánům je o 20 let více a musíme se na aktuální album dívat i z této perspektivy. A najednou se naše vnímání začíná měnit. Po tolika letech nečinnosti a s tolika novými šedivými vlasy je ta nahrávka vlastně překvapivě svěží a aktuální. Jasně, není zdaleka tak agresivní a dravá, ale vyvažuje to zralostí a řekněme moudrostí dříve narozených. Zachovává si všechny typické ingredience, které od značky GLUECIFER očekáváme, a podává je v moderním a aktuálním balení, které může oslovit i novou generaci hudebních fanoušků. Protože tohle skutečně není žádná deska jen na rozšíření diskografie, ale kapela má co říct a pořád ty věci říká hodně nahlas a naplno. Můžou si užívat pozici legend, ke kterým se ale nevzhlíží jen z nostalgie, ale protože zůstávají aktivní součástí hudební scény.Co je na první dobrou cítit z nahrávky jsou zkušenosti. Nevrhají se do songů bezhlavě, ale snaží se, aby měly hlavu a patu. Ono to taky většinou nejsou žádné přímočaré hitovky a nářezy. I mě trvalo několik poslechů, než se mi postupně začaly otevírat a já začínal objevovat jejich vnitřní sílu. Vyzrálost kapely se projevuje i na odvaze nedržet se sveřepě svého typického stylu, ale více se rozkročit, pustit do písniček nové inspirace a hudební vlivy a tyto nenásilně propojit se svým typickým rukopisem. Zřejmě by jim nikdo nevyčítal, kdyby se vrátili s „retro“ albem, které by navázalo na jejich původní tvorbu. Varianta, kterou zvolili, mi ale připadá odvážnější a jsem za ní upřímně rád.Někdo by mohl namítat, že je zvuk desky až moc čistý a chybí mu trochu té pouliční špíny. Mě se to takhle líbí. Třeba otvírák „The Idiot“ má charizma na rozdávání i bez lo-fi špinavosti. Naopak, punkrockový základ potáhly více směrem ke glamu a je z toho správně svalnatý startér. Klenutý refrén v titulní „Same Drug New High“ songu dodává atmosférickou velkolepost a těžko by někdo za ním tipoval veterány, kteří jsou už více než 30 let na scéně. Zejména když i následující „Armadas“ je palba v mladickém zběsilém tempu. Stadionové refrény se výborně doplňují s agresivními bicími, dvě kytary se krásně proplétají a doplňují, aby v ten správným moment zabraly obě společně a dodaly skladbě potřebnou zemitou mohutnost. Povedla se i „The Score“. Space hard-rockový začátek se rozjede do dravého songu, typického pro rannou tvorbu kapely, akorát s kvalitním moderním zvukem. „Pharmacity“ si v úvodu vypůjčila inspiraci od osmdesátkových THE CULT a i atmosférou má k nim blízko. Euforická nálada, gotický rock se špetkou alternativního country a nádechem jižanského rocku funguje i dnes velmi dobře. Punk´n´roll „1996“ vzdává čest začátkům kapely a dělá to skvěle. Hopsavý rytmus vás opanuje na první dobrou a s nástupem správně chytlavého refrénu se už vidíte v kotli pod pódiem, ruce nahoře a pařba jede na 100%. Pro změnu do teritoria AC/DC zamíří kapela v songu „Made In The Morning“. Jednoduchý kytarový riff, jednoduchá rytmika, jednoduchá basová linka, stadionový refrén. Protřepat, nemíchat, rovná se velká zábava. Ale pro inspiraci se GLUECIFER neohlíží jen do minulosti. Taková „Mind Control“ zní navýsost moderně, trochu tajemný riff má lehce stoner nádech, díky čemuž zní song neskutečně šťavnatě. Na albu se samozřejmě najde i pár průměrnějších kousků, nikdy ale laťka nespadne až tak nízko, aby jste uvažovali o přeskočení některých skladeb.Slušný návrat na scénu. Asi k tomu není potřeba dodávat nic dalšího. GLUECIFER ještě neřekli poslední slovo a rozhodně mají do důchodu ještě daleko.https://www.crazyDiamond.cz/stevens_devadesatky_prenastavily_vnimani_spolecnosti_rozhovor/3790https://www.crazyDiamond.cz/stevens_devadesatky_prenastavily_vnimani_spolecnosti_rozhovor/3790janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O velmi nadějné blues-pop-rock karlovarské kapele STEVEN´S je v Čechách stále více slyšet. Nejenže za sebou zanechává výborný dojem stran svých vystoupení, ale dokáže se s pokorou muzikantsky rozvíjet a cizelovat svou tvorbu k dokonalosti. V rámci nahrávání druhé desky se kapela obklopila zkušenými lidmi a na výsledku je to nakonec znát. Vše zní ujasněněji, bytelně a na skladbách je cítit, že na ně nebyl spěch. O aktuálním dění v řadách kapely jsem si povídal s jejich frontmanem Štěpánem Kordíkem.Fanoušci se konečně dočkali vaší druhé řadové desky „90´s Kid“, co se od časů debutu změnilo? Tím myslím v rámci přístupu k hudbě, kterou děláte.Vnímám, že jsme poctivější. U debutové desky jsme spoustu věcí dělali poprvé a učili jsme se je za pochodu, teď už jsme byli o něco připravenější a díky tomu, že jsme začali spolupracovat s profesionálními producenty a studii, tak každý krok vedoucí k nové desce byl pečlivě naplánován a proveden. Věřím, že jako kapela si uvědomujeme, že to, co jsme vybudovali, má hodnotu. Odjeli jsme pěknou šňůru, máme dvě desky na vinylu, a ještě k tomu partu, která spolu funguje. Za to všechno jsem vděčný a snažím se si to připomínat.Album vznikalo na více místech, mohl bys popsat zásadní okamžiky nahrávacího procesu? Co bylo vaší základní myšlenkou na výsledné dílo?Zásadní okamžiky byly, že jsme si do toho „nechali kecat“. To, že má cílevědomá kapela materiál na nahrání desky, ještě neznamená vůbec nic. Spojili jsme se s lidmi, kteří jsou mistři ve svých oborech a ti svými znalostmi a zkušenostmi posunuli celou desku o kus výš. Jedním z takových okamžiků byla návštěva studia Svárov a nahrávání bicích pod zkušeným studiovým inženýrem Lukášem Martínkem.Základní myšlenou bylo, že to chceme udělat pořádně a poučit se z procesu vzniku u desky první, kdy bylo spoustu věcí na poslední chvíli a ve stresu. Tentokrát jsme se tomu snažili vyhnout a myslím, že se nám to do jisté míry povedlo. Ačkoliv s nahráváním a následným vydáváním desky budou asi vždycky nějaké ty stresové situace spojeny.V průběhu prací jste se spojili s Miroslavem Chyškou, kytaristou od Dana Bárty nebo J.A.R., který byl posléze zodpovědný za mastering i produkci. Jak k téhle spolupráci došlo a co pro tebe bylo největším přínosem tohoto spojení?K Mírovi jsem jako ke kytaristovi vzhlížel už dlouho a měl jsem v plánu se mu ozvat, jestli by mě něco nenaučil na kytaru. Nakonec jsme s kolegou a kamarádem Ricardem Delfinem řešili, koho oslovit s produkcí druhé desky a organicky z toho vyšel Míra, na kterého měl Ricardo kontakt skrze PR v Illustratosphere. Míra je skvělý učitel a je tak skromný, že nevím, jestli to o sobě ví. Vše umí naprosto přirozeně vysvětlit a nejen, že mě posunul ve hře na kytaru, ale i v celkovém vnímání hudby. Od doby, co jsme spolupracovali, na sebe mám větší nároky a snažím se být při skládání, hraní i nahrávání poctivý a přísný.Šel bys do podobné kolaborace znovu?Rozhodně, jen je otázka s kým. Míra má spoustu aktivit a produkci se věnuje jen okrajově. Přemýšlím, že bych zkusil oslovit někoho ze zahraničí. Na festivalu Blues Alive potkávám spoustu muzikantů z celého světa, kteří se produkci věnují a podobné spolupráci by byli otevření.Deska nese krátký a úderný název „90´s Kid“, naráží tak na téma hudebního dění v poslední desetiletce minulého století, čím je pro tebe tahle etapa tolik zajímavá a co tě na ní okouzluje? Přeci jen to není zrovna nejrock´n´rollovější část hudební historie…Deska na devadesátky sice naráží, ale není jimi nijak pevně svázána. Částečně nese tento název proto, že samotná titulní skladba je žánrově takovou nejcharakterističtější střechou pro celou desku. Devadesátky mě v hudbě baví hlavně pro tu živelnost a chuť objevovat. Britpopoví muzikanti se odrazili od šedesátek a s novým větrem v plachtách vytvářeli naprosto parádní hudbu. Kapely jako SUEDE, OASIS, nebo PULP mě velmi oslovují, a i když jsou součástí jednoho žánru, tak je vlastně každá úplně jiná. A to mě na tom baví.Vzhledem k tomu, že ses narodil až koncem onoho období, odhaduji, žes danou desetiletku prakticky nemohl vnímat a že dojmy zní jsi získával až s odstupem mnoha let. Takže, v čem vnímáš, že jsou devadesátky hudebně lepší oproti éře po roce 2000?Já si osobně myslím, že devadesátky tak trochu přenastavili vnímání společnosti a to, že kalendářně skončily rokem 2000 ještě neznamená, že se okamžitě vypařily ze všech lidí na planetě. Ba naopak, myslím, že hudba po roce 2000 na devadesátky navazuje, vychází z nich a třeba taková muzika Robbieho Williamse z této doby je devadesátkami políbena až až.K vašemu albu. Co bylo hlavním cílem stylizace oné nahrávky a jakých změn jste chtěly oproti debutové desce docílit? Na co jste si dávali pozor, abyste se tomu vyvarovali?Cílem byl vycizelovaný zvuk, který bude čitelný, úderný a zároveň vzdušný. U rockových přímočarých písní jsme měli referenci v nahrávkách skupiny STRUTS, kteří mají nahrávky neuvěřitelně energické a zvukově dokonale vytesané. Jak už jsem předtím říkal, na první desce jsme na sebe nebyli tak přísní a spousta věcí byla vyřešena kompromisem. Na té nové jich je minimum a všechny byly ku prospěchu výsledku. Při nahrávání jsme se zamýšleli nad každým zvukem a jeho významem v písni. Zkrátka všechno prošlo kontrolou nejen ode mě a dalších členů kapely, ale i od Míry Chyšky a mixing inženýra Lubomíra Mazáka. S případnými nesrovnalostmi jsme se vypořádali tak, abychom se na způsobu řešení všichni shodli. Musím ovšem říct, že po pár dnech strávených s Mírou ve studiu jsem měl uši nastražené tak, že jsem většinu detailů vyřešil už při výběru a editaci nahraného materiálu. Občas jsem už slyšel trávu růst, ale v tu chvíli mi s rozhodováním pomohl buď někdo z kapely nebo má drahá polovička.Deset skladeb má patrný rock´n´rollový základ s odérem blues, songy si drží přirozenost, ale působí na druhou stranu dost učesaným dojmem. Mohl bys zde zmínit několik tvých nejoblíbenějších a popsat přednosti vaší hudební stylizace?To jsem rád, že to tak působí, to byl přesně náš záměr, zachovat přirozenost i na relativně vyprodukované desce. Mám hned několik favoritů, titulka 90’s Kid mě moc baví, myslím, že je to zároveň i ten správný otvírák desky. Pak třeba Mayo Creek, ta je správně prolezlá jižanským rockem a baví mě její hravost. V harmonikovém sólu jsem se parádně vyblbnul. Výzvou byla skladba Manic Again, která je rozhodně nejrockovější. Pamatuji si, že jsem při psaní této skladby hodně poslouchal Ozzyho desku No More Tears a ačkoliv je píseň úplně jiná, tak věřím, že se v její stylizaci vliv Zakka Wylda a Ozzyho promítl. Na vinylu je o dva songy méně, než na CD nebo streamech. Potřebovali jsme zachovat co možná nejlepší kvalitu zvuku, tak jsme holt museli zkrátit stopáž. Jedná se o skladby Crystal Ball a No Nickles, No Dimes. První jmenovaná je pomalá, vede k zamyšlení a mám ji moc rád. Druhá je zase rychlá, rock’n’rollová smršť, která funguje jak naživo, tak v akustické, pomalejší verzi. Na vinylu jsme zachovali koncept bluesrockové desky, tak bohužel musely ven tyhle dvě.Mě osobně na první dobrou napadaji stěžejní tři věci – titulka „90´ s Kid“, „Fat Cat“ nebo „Turnin´ Me On“. Každá z nich reprezentuje trochu něco jiného, ale zároveň sebou nese chytlavější a výrazný charakter, můžeš něco říct právě o těchto písních?Jak už jsem zmínil, 90’s Kid z mého pohledu nejlépe zastřešuje desku. V popředí jsou kytary, bicí a celou skladbu zdobí smyčce, ségry parádní vokály nebo krátké basové sólo. Fat Cat byl jasný kandidát na singl, je přímočará, ale zároveň dost prokomponovaná s relativně exhibičně pojatým kytarovým sólem. Hodně mě baví THE WHO a přijde mi, že do této skladby trošku krystalizují, například v bicích přechodech pod refrénem, nebo v samotném riffu, kde jsem si hrál s podobnými akordy, jaké proznívají skladbami na jejich koncepčním albu Quadrophenia. Všechny inspirace jsem samozřejmě pojal po svém a do skladeb je promítl organizovaně, což je u jinak explozivních THE WHO vlastně nutnost. Turnin‘ Me On vznikla, když jsme poprvé vyráželi na soutěž Czech Blues Challenge. Cítil jsem, že nám chybí typická bluesrocková pecka. Ta se trošku odváže v zatěžkaném riffu v mezihře, ale celkově myslím, že úlohu plní. Turnin‘ Me On podle mě naprosto pozvedl Majdy zpěv ve slokách.Sestava se u vás příliš nemění, a to i přestože vás v ní není zrovna málo. Lidsky vám to zřejmě funguje a souznějí dosahujete i na tom stylovém hudebním poli. Co je typické a podstatné pro člena kapely STEVEN´S?To je dobrá otázka! Po vydání desky jsme se ustálili v pětičlenné sestavě. Klasická sestava kytara, basa, bicí, klávesy bude tedy obohacena o jednu vokalistku a perkuse. Občas bereme i dechaře, ale tam je to náročnější, hlavně organizačně. Pro člena kapely STEVEN´S, pokud nepočítám sebe, je typický velký nadhled, vnitřní klid a jistá dávka flegmatismu, který v početnější skupině značně ubere na množství potenciálních konfliktů. Já jsem v kapele ten, co věci řeší, prožívá, iniciuje a čas od času potřebuju pomoct, nebo trošku vrátit nohama na zem. Uvědomuji si, jaké máme štěstí, že jsme to takhle poskládali, a ještě v rámci jednoho kraje. Každého člena si velmi vážím a společně strávený čas s touto partou je pro mě svátek.Když poslouchám novou desku, vychází mě z toho, že jsi spíše příznivcem mainstreamového rocku a potrpíš si na čistotu produkce s nějakou tou decentní aranží. Je to tak? Bordeloidní nahrávku bych od vás asi nečekal…Nemohu s jistotou říct, že bych byl příznivcem mainstreamového rocku, koneckonců jednou z mých nejoblíbenějších kapel jsou již zmínění THE WHO a ty nikterak vyčitěné nahrávky nemají. Navíc poslední dobou poslouchám country a tam mě baví spíš organičtější, živější zvuk s nějakou tou špínou. Co se desky týče, tak tam jsme na začátku řešili, jak by měla znít a shodli jsme se, že se špínou a přílišnou živostí budeme šetřit a zaměříme se na to, aby si nástroje rozuměly, vynikly aranže a abychom do bluesrockového rybníčku přispěli něčím, co obstojí vedle nahrávek muzikantů a kapel, kteří prostě hrají parádně a ze studiovek je to cítit. Třeba ta třetí deska už trošku bordeloidní bude, ale samozřejmě co nejvkusněji.V jedné ze skladeb má výraznější vokální part také tvoje sestra Magda, nechystáte se jejího hlasu v budoucnu více využívat?Rozhodně. Vlastně to byl nápad Míry Chyšky, ve studiu jsem nahrál testovací tejk písně Turnin‘ Me On a Míra poznamenal, že se ve slokách trochu hledám a je to poměrně vysoko, ať to zkusí ségra. Tak to zkusila a byla to paráda, jeden z mých nejoblíbenějších momentů desky. V refrénech jsem se chopil leadu já, jelikož ten tak vysoko nebyl a bylo tam potřeba zase něco jiného. Dovedu si představit, že toho bude na koncertech a třeba i studiovkách zpívat víc, já se alespoň budu moct sem tam soustředit jenom na kytaru.Co ty a zpěv? Budeš v něm pokračovat jako frontman kapely nebo uvažujete o nějakém dalším obohacení v rámci zpěvů a vokálů?Zpěv byl pro mě vždycky největší výzva. A myslím, že jsem začal víc objevovat polohy, co mi sedí a už to pro mě není tak abstraktní. Hodně tomu pomohla moje práce, jako učitel v podstatě celý den mluvím a hlas si chtě nechtě musel sednout do správné polohy, abych to vydržel. Tak stále hledám polohy, barvy a baví mě to. Pokud bych měl zpěv v kapele někomu předat, či se o něj významně dělit, tak bychom si museli hudebně, lidsky i filozoficky absolutně sednout. Což si myslím, že není pravděpodobné, ale ani nemožné. Navíc u spousty písní si nedovedu představit, že by je zpíval někdo jiný než já, i když nejsem kdovíjak školený zpěvák. Mám k těm textům vztah. Ale chystáme pár hostovaček na nadcházející album, tak bude zase o něco barevnější.Kde vás budou mít posluchači šanci v příštím roce vidět? Předpokládám, že jste často koncertující kapelou…Tenhle podzim jsme byli dost zaneprázdnění, k desce jsme odjeli naše první regulérní turné, asi 14 koncertů po celé republice. Na jaře nás čeká druhá část šňůry, podíváme se do Prahy, Ústí nad Labem, Plzně a dalších měst. Léto se zatím rýsuje, tak uvidíme, co přijde. Rozhodně po všech těchto koncertech nebudeme příliš tlačit na pilu.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_festival_odhaluje_masivni_update_lineupu_koncert_info/3789https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_festival_odhaluje_masivni_update_lineupu_koncert_info/3789nobody@nothing.com (Info)Lineup 29. ročníku festivalu Brutal Assault nabírá na obrátkách. Aktuální soupiska se rozrůstá o více než třicet jmen, která podtrhují žánrovou otevřenost festivalu. Mezi potvrzenými interprety nechybí zásadní jména extrémní scény, průkopníci elektroniky ani dlouho očekávané návraty legend.Jedním z nejvýraznějších taháků letošního ročníku je bezesporu kalifornské trio PRIMUS. Les Claypool a jeho družina, kteří po desetiletí definují vlastní kategorii „předivna", přivezou do Josefova svou nezaměnitelnou fúzi funku, alternativního metalu a instrumentální virtuozity. Jejich vystoupení slibuje surrealistický zážitek, který v prostředí historické pevnosti dostane zcela nový rozměr. Primus nejsou jen kapela, jsou to vypravěči, jejichž hudební excentricita dokonale zapadá do dramaturgie festivalu, který se nebojí bořit hranice.Dalším z hlavních taháků, který v pevnosti Josefov rozpoutá nefalšovanou vřavu, jsou legendární BODY COUNT. Formace v čele s charismatickým a neúnavným Ice-T platí za neotřesitelnou ikonu crossoveru, která nekompromisně propojuje dravost hardcore-punku s metalovou úderností. Kapela, která v posledních letech zažívá neuvěřitelnou renesanci potvrzenou cenou Grammy i aktuálním albem Merciless, přijede do Josefova potvrdit svou pověst jedné z nejvíce strhujících a sociálně kritických koncertních sestav současnosti. Fanoušci se mohou těšit na nekompromisní show, kde se pouliční energie střetává s precizními riffy a neuhýbajícím postojem.Moderní progresivní metal bude reprezentovat jedna z nejzásadnějších formací současnosti –PERIPHERY. Djentoví architekti v čele s Mishou Mansoorem se vrací s materiálem, který balancuje mezi drtivou technickou precizností a chytlavou melodičností. Pokud hledáte definici moderního zvuku kytary pro 21. století, Periphery vám ji naservírují s chirurgickou přesností.Temná elektronika a syntezátory letos dostanou v Josefově nebývalý prostor. Na soupisce figurují hned dva giganti žánru synthwave/darksynth – PERTURBATOR a CARPENTER BRUT. Oba francouzské projekty prosluly tím, že dokázaly přetavit osmdesátkovou estetiku do agresivní, téměř metalové formy, která naživo funguje s energií rozjetého parního válce. Sekundovat jim budou industriální veteráni KMFDM a DIE KRUPPS, kteří definovali pojem „Ultra Heavy Beat" dávno předtím, než se elektronika stala běžnou součástí metalového světa.Na své si přijdou i příznivci klasického extrémního metalu. Do pevnosti se vrací upíří družina CRADLE OF FILTH. Dani Filth a jeho smečka zažívají v posledních letech silnou renesanci a jejich symfonický black metal má na pódiích Brutalu svou nezastupitelnou tradici. Z temnějších koutů scény se vynoří také švýcarští BÖLZER, kteří ve dvou lidech dokáží vytvořit zvukovou stěnu masivnější než leckteré pětičlenné kapely, nebo polští BATUSHKA se svou ortodoxní liturgií.Žánrovou pestrost doplňuje islandská melancholie v podání SÓLSTAFIR, švédští mistři deprese KATATONIA nebo stoner/fuzz legendy FU MANCHU, kteří přivezou kalifornské slunce zabalené do hutných riffů. Hardcorovou a deathcorovou scénu silně zastupují THY ART IS MURDER, FIT FOR AN AUTOPSY či CHELSEA GRIN.Pevnost se plní a soupiska začíná mít finální obrysy. Nečekejte na poslední chvíli. Vstupenky jsou v prodeji na webu festivalu: https://brutalassault.cz/cs/ticketsKompletní line-up (nové kapely jsou zvýrazněny): 200 STAB WOUNDS, 3rd AND THE MORTAL, A.A. WILLIAMS, ALCEST, ALLT, AMENRA, AMORPHIS, ANGELUS APATRIDA, ANIMALS AS LEADERS, ARMORED SAINT, ARTHUR BROWN, AURA NOIR, BAEST, BATUSHKA, BLACKBRAID, BLEED FROM WITHIN, BODY COUNT, BÖLZER, BORKNAGAR, CARPENTER BRUT, CASTLE RAT, CHELSEA GRIN, CLAWFINGER, CONJUJER, CORONER, CORROSION OF CONFORMITY, COVEN, CRADLE OF FILTH, CRIPPLING ALCOHOLISM, CRYPTOPSY, DEAFHEAVEN, DEATH ANGEL, DECEASED, DEICIDE, DEMOLITION HAMMER, DER WEG EINER FREIHEIT, DESERTED FEAR, DEVOURMENT, DIE KRUPPS, DRACONIAN, EIVØR, ELDER, FALLUJAH, FIT FOR AN AUTOPSY, FRONT LINE ASSEMBLY, FU MANCHU, GRAVE, GUILT TRIP, H2O, HEAVY//HITTER, ILL NINO, ILLDISPOSED, IMMINENCE, IMMOLATION, INSOMNIUM, INTERNAL BLEEDING, IOTUNN, KATATONIA, KIM DRACULA, KITTIE, KMFDM, KYLESA, LEFT TO DIE, MARDUK, MASTER BOOT RECORD, METAL CHURCH, Misþyrming & Nergal plays BEHEMOTHs SVENTEVITH, MONSTROSITY, MORTAL SIN, MUNICIPAL WASTE, NEVERMORE, NOVEMBERS DOOM, OLD MANS CHILD, ONSLAUGHT, PALEFACE SWISS, PEELINGFLESH, PERIPHERY, PERTURBATOR, PRIMUS, PROTEST THE HERO, PSYCHONAUT, RATOS DE PORAO, REVOCATION, RISE OF THE NORTHSTAR, SACRED REICH, SADISTIC INTENT, SAMAEL, SANGUISUGABOGG, SAOR, SEPTICFLESH, SIGNS OF THE SWARM, SLIFT, SLOPE, SNĚŤ, SÓLSTAFIR, TERROR, THE CASUALITIES, THE GHOST INSIDE, THE LAWS performing SARCOFAGO, THE RUINS OF BEVERAST, THE SISTERS OF MERCY, THY ART IS MURDER, THY CATAFALQUE, TORMENTOR, TRIPTYKON, VADER, VENDED, VIO-LENCE, VULVODYNIA, WARDRUNA, WITCH CLUB SATAN, WORMED, WYATT E.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_to_bring_you_my_love_recenze/3787https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_to_bring_you_my_love_recenze/3787nobody@nothing.com (Tomáš)Druhé album bylo pro PJ HARVEY zlomové. Etablovala se na alternativní scéně a zároveň se posunula ve svém tvorbě. Jenomže škatulka syrového alternativního rocku ovlivněného grungem, blues a punkem jí začínala být těsná. Chtěla se z ní vymanit, zkusit zapojit nové zvuky, nové hudební styly, pracovat s novými lidmi. V průběhu turné k druhé desce začínal narůstat v kapele rozkol ohledně budoucího směřování. Vyústilo to až v rozpad původní sestavy, a název PJ HARVEY do příště měl znamenat skutečně jen a jen Polly samotnou.Opět se na pár měsíců rozhodla zmizet ze světa. Za peníze, které vydělala díky prodejům prvních dvou desek si koupila dům na samotě doma nedaleko Yeovilu. Našla zde oázu klidu a samoty, ideální konstelaci pro psaní nových písniček. Inspiraci hledala na tradičních místech, ve folku a blues. Při blues ale primárně zamířila ke kořenům amerického jižanského, takzvaného „delta“ blues. Zhlédla se i v teatrálně-vyprávěčské formě legend jako Tom Waits nebo Nick Cave. A neignorovala ani aktuální vývoj na hudební scéně, takže možná trochu překvapivě zabředla třeba i do trip-hopu. Už jen z tohoto krátkého výčtu je zřejmé, že se rozhodla smazat žánrové hranice a svojí tvorbě dopřát absolutní stylovou svobodu. Výrazná otočka nastala i v případě dramaturgie a technického pojetí nové tvorby. Agrese, hlučnost a drásavost druhého alba byla úplně zapomenuta. Nové songy jsou výrazně klidnější, jemnější a hloubavější. Místo přímočarých útoků zde dominuje umělečtější a přemýšlivější přístup, který přináší í určitou formu teatrální zdobnosti. Nahrávka jako celek je pojata více atmosféricky a nadýchaně, díky své komplexnosti působí dospěleji, s mnohými, jen postupně se odkrývajícím vrstvami. Na druhou stranu to ale taky znamená menší přístupnost a hitovost.Změnil se i přístup k nahrávání. Asketickou syrovost střídá kvalitní studiová produkce. Pod dozorem Flooda a Johna Parishe, s přispěním samotné Polly, se povedlo vykřesat na svou dobu skutečně kvalitní zvuk, který v sobě nese určitou starosvětskou vznešenost, má autentickou atmosféru amerického jihu a nenásilně to vše propojuje s moderními zvuky aktuální hudební scény. S nahráváním pomohlo několik špičkových studiových muzikantů, jejichž profesionalita a zkušenosti jsou na první poslech evidentní. Kromě pestřejší zvukové palety generované bohatším nástrojovým obsazením se použily i osvědčené produkční postupy. Ve většině songů jsou třeba kytarové party zdvojené. Polly společně s Johnem Parishem tím svými kytarami nahrávce dodali potřebou hloubku a barevnost. Přitom paradoxně to na první dobrou často ani nepůsobí jako vysloveně kytarová deska. Klavír, vibrafon, zvony, orchestrace nebo i elektronika jsou integrální součástí této stylově velice těžce definovatelné kolekce.V textech je Polly tentokrát taky méně agresivní. Místo tvrdých útoků na tradiční maskulinitu, případně pomsty za utržené rány, se věnuje tématům ztráty a odcizení. Obětování se pro lásku, hledání cest jak vztah zachránit. Opět se zde často objevují motivy související s vírou a Biblí, což nám prozradí častý výskyt výrazů jako „God“ (Bůh), „Heaven“ (Nebe) nebo Jesus (asi jasné). Biblické obrazy Polly už v minulosti s oblibou používala jako metafory pro reflexi civilních témat. Což je možná trochu paradoxní v kontextu jejího deklarovaného ateismu. Na druhou stranu se to ale absolutně přirozeně prolíná s hudbou samotnou, prosáklou atmosférou amerického jihu, kde víra a náboženství obecně hraje pořád důležitou roli v každodenním životě. Spiritualita v písničkách neustále probublává, dodává jim vnitřní napětí a tajemnost. Výše zmínění Tom Waits a Nick Cave byli inspirací nejen po hudební, ale i textové stránce. Jejich lyrika, někdy hodně ulítlá, jindy bolestivě syrová, ale vždy s určitou dávkou teatrálnosti a pompéznosti, oslovovala Polly přirozeně. Měla k ní blízko už v minulosti, teď se tímto směrem vydala cílevědomě. A přesně dle vzoru zmíněných legend upravila i svůj zpěv. V některých písních to má blíže k hudebnímu divadlu, kde se hraje nějaké drama, nebo alespoň absurdní komedie, než k tradičním rockovým písním. Mění hloubku hlasu, zpívá afektovaně, schválně přehrává, dramatizuje. Album kolem nás pomalu protéká a oslovuje nás určitou gotickou monumentálností, která vyzdvihuje duchovní rozměr a nekonečnost a dává ho do kontrastu vůči lidské smrtelnosti a každodennosti.Co je pro mě trochu záhadou, jakkoliv pozitivní a plně tomu fandím, je komerční úspěch alba. Singl „Down By The Water“ absolvoval silné rotace na MTV a pronikl do rockových rádií, ale ani on samotný není prototypem masového hitu. Natož rockové hymny. A ani album jako celek není nijak přístupnou kolekcí hitů, nebo alespoň masy oslovujících songů. Přitom se prodeje vyšplhali přes milion kopií a dodnes je to její komerčně nejúspěšnější deska. V devadesátkách bylo možné skutečně vše.Zmiňovaný singl byl opatřen výrazným klipem, kde se Polly v jasně červených šatech a s výraznou červenou rtěnkou vlní před kamerou a následně noří do vody přesně dle názvu songu. Asi se shodneme, že melodicky je písnička výrazná a zejména její závěr, kdy pološeptem recituje uspávanku ve stylu matky topící své dítě (o čemž vlastně i song pojednává), je až strašidelně hypnotický. Ale co zvuk? Vždyť to je v podstatě trip-hop. Takže zde máme vysoce artový obsah podaný hodně alternativní formou. A je z toho hit. Devadesátky… Když už jsme u trip-hopu, tak ještě více do jeho hájemství nás vezme „Working For The Man“. Tady je to ale jeho tíživá, pomalá a hodně temná forma, která se blíží tvorbě TRICKY. Jakožto platonickému fanouškovi tohoto hudebního stylu mi to plně vyhovuje. Polly se v těchto vodách cítí evidentně jako doma, působí absolutně přirozeně a i sem dokázala propašovat trochu té jižanské atmosféry.Ačkoliv nejsem žádný velký expert na Nicka Cave, otisk jeho typické tvorby slyším hned v několika skladbách. Titulní „To Bring You My Love“ na to jde z bluesové perspektivy, výborná závěrečná „The Dancer“ pak spíše stylem soundtracku z nějakého spaghetti westernu od Morriconeho. Obě skladby ale v sobě snoubí teatrálnost a povznešenost a samozřejmě vnitřní temnotu a bolest. Jediným songem, který mi do kolekce nikdy nepasoval, byl „Meet Ze Monsta“. Má až démonickou atmosféru, je postavený na špinavém kytarovém zvuku a hororovém zpěvu. Nenacházím při něm žádné pojítko ke zbytku alba. Z opačného pólu jsou pak skladby silně ovlivněné folkem, ale opět jeho americkou odnoží. „Send His Love To Me“ je relativně ortodoxním folkem, „C´mon Billy“ ho pak vkusně kombinuje s dřevním blues a navrch přidává i trochu orchestrace. Bluesový základ, směřovaný ale více do rockových vod zdobí i „I Think I Am A Mother“. Nezapomnělo se ale ani na klasický alternativní rock. „Long Snake Moon“ možná není revoluční, ale je to poctivá devadesátková alternativa.„To Bring You My Love“ byla pro mě z prvních šesti desek Polly vždy ta nejtěžší ke zpracování. Je náročná na pozornost, nic vám nedaruje zdarma. Zároveň je to silně náladová deska, na kterou prostě člověk musí mít den. Je to ale důležitá součást vývoje Polly jako umělce. Dokázala sama sobě a v podstatě i celému světu, že dokáže vystoupit ze svého stínu a její talent není stylově omezen. Od této desky se z ní stává skutečný chameleon, který v budoucnu bude prakticky s každým novým albem měnit svůj zvuk i styl a bude se snažit neustále posouvat své hranice.https://www.crazyDiamond.cz/prouza_deti_deste_bratrova_svatba_praha_subzero_3ledna2026_koncert/3785https://www.crazyDiamond.cz/prouza_deti_deste_bratrova_svatba_praha_subzero_3ledna2026_koncert/3785nobody@nothing.com (Tomáš)3. ledna jsem na koncertě snad ještě nikdy nebyl. Protože ale mělo vystoupit kombo mých oblíbených domácích kapel, které navíc v roce 2025 vydaly obě velice silné desky (PROUZA za mě domácí deska roku), tak nebylo moc o čem přemýšlet. Smíchovský klub SubZero nahradil na stejném místě působící starší klub Underdogs´Ballroom, ve kterém jsem nikdy nebyl, takže to byla možnost i otestovat nový hudební prostor. Mírné obavy z termínu konání akce a z toho plynoucí otázky návštěvnosti nakonec dopadly relativně v pořádku. Nebylo sice ani vyprodáno, ani narváno, ale vyšších pár desítek (možná i přes stovku se to přehouplo) fanoušků dorazilo a kapely tak měly zajištěné slušné publikum. Klub za mě OK, je vidět, že zde relativně nedávno proběhla renovace, vše vypadá velice nově a neopotřebovaně. Pódium je dostatečně vysoké, aby bylo na vystupující vidět prakticky z kteréhokoliv místa, a kdyby to někomu nestačilo, je na boku ještě další „mezipatro“, přibližně ve výšce pódia. Zajímavý doplněk pak představuje několik secesních železných sloupů, které rozdělují „parket“ zhruba na dvě poloviny. Velikostně je to přesně dle mého gusta. Kapacita je dle internetů kolem 300 duší, ale to už bude narváno na totálku. Zůstávala ještě otázka zvuku.První na pódium nastoupila pražská pětka DĚTI DEŠTĚ. Tady jsem měl přiznám se největší obavy. Hlučný noise rock v neznámém prostředí. A prakticky od prvního songu se všechny nejistoty rozplynuly. Kapela se do nás po pozdravení pustila okamžitě naplno a já byl velice příjemně překvapen kvalitou zvuku. Jestli bych měl popsat jedním slovem jejich set, byl by to výraz „intenzivní“. A připojil bych i adjektivum „extrémně“. V americkém stylu, takže s minimální komunikací, do nás valily jednu pecku za druhou. Samozřejmě největší prostor dostávaly songy z nového alba, které považuji za zatím nejlepší zářez v jejich diskografii, takže jsem si nemohl stěžovat. Občasné výlety ke starším kouskům byly taky velice příjemné, protože se kapele dařilo vybírat i zde z mých oblíbených písniček. Ačkoliv DĚTI DEŠTĚ poslouchám už hodně let, byla to pro mě koncertní premiéra. A byla parádní. I když musím přiznat, že i velice náročná. Jejich noise byl skutečně noisem se vším všudy. Hlasitý, že až bolelo celé tělo, intenzivní, že člověk až přestával dýchat, hypnotický, kdy mozek vypínal a přecházel do režimu podvědomí. Co mě fascinovala nejvíc, že to nebyl žádný zvukový maglajz, ale všechny nástroje byly jasně identifikovatelné a dokonce i textům, povětšinou vyřvávaným oběma kytaristy naráz, často ještě za podpory klávesáka/elektroboxového hračičku, šlo docela slušně rozumět. Kapela působila velice kompaktním a profesionálním dojmem, všechno šlapalo bez nejmenšího zaváhání a evidentně si to užívali naplno taky. Koncert byl vynikající, ale příště bych nepodcenil přípravu a rozhodně si vzal špunty. Ke konci setu už mě fakt třeštila hlava, vibrovaly vnitřnosti a byl jsem fyzicky vyčerpaný. A to jsem jenom stál a houpal se do vlnivého rytmu. Jak říkám, extrémně intenzivní zážitek.Zároveň jsem odhalil zvláštní akustickou anomálii. Při startu setu jsem stál vpravo vzadu, kde byl zvuk fakt vynikající. Pak jsem se přesunul o pár metrů směrem dopředu a doprostřed, ale zde byl zvuk zastřenější a ne tak čistý, proto jsem se vrátil na původní místo. Opakovalo se to i u dalších kapel. Jestli to je jen moje vnímání, nebo objektivní fakt, neumím posoudit. Když ale může být v Lucerna Music Baru nejlepší zvuk nahoře na balkóně z boku, tak proč by tady taky nemohla řádit jistá akustická tajemnost.PROUZA je moje oblíbená klubová kapela a nevynechám prakticky žádný jejich pražský koncert. No a když mají čerstvě venku fantastickou desku, tak už vůbec. Opět jsem je viděl v novém složení. Poslední koncert loni kytarové duo tvořili Radovan Typovský a Katka Pelíšková z GAIA MESIAH. Tento večer Katka zůstala, ale spárovala se s druhým kytaristou Vladimírem Franekem. To je jen tak pro zajímavost, protože v jedné i druhé kombinaci jim to hraje náramně. Katka svojí typickou hrou posiluje zejména rockové střední frekvence a dodává tím songům přirozenou šťavnatost. Zároveň se v kapele evidentně posouvá z pozice občasné výpomoci do téměř kmenového stavu, což jsem si uvědomil při spoustě sól, které nenásilně začala propašovávat do důvěrně známých songů. PROUZA začala sérií osvědčených hitů jako „Schválně“, „Ve dne v noci, Pt.1“ , „Před tebou“ nebo „Chyby“. Druhá část setu pak byla věnovaná nové desce a já byl nadšený! Nové songy perfektně splynuly se starší tvorbou a společně působily absolutně organicky. Hned první, moje oblíbená „Jakoby“ prokázala naplno sílu nového materiálu, který je naživo dravý, hlučný a úplně aktuální. „Jho“, „Sedmikráska“ i „Black Swans“ jen dál potvrzovaly, že jsem novou desku „V téhle době“ právem tituloval svým domácím albem roku 2025. Škoda jen relativně krátkého setu, takže si na koncertní premiéru zbytku nových songů budu muset počkat do dalšího koncertu. Na závěrečný přídavek si kapela ponechala obligátní hitovku „Na venku“ a opět tím potvrdila, že krásně je nejen na tom venku, ale i na každém koncertě PROUZY vevnitř.Závěr večera pak patřil punkové formaci BRATROVA SVATBA. Powertrio, kde basu obhospodařoval zpěvák PROUZY Tomáš Gavlas, hraje klasický punk českého ražení, lehce připomínající legendy jako ranné VISACÍ ZÁMEK nebo E!E. Co jsem pobral z textů, misí se zde vtip se společensko-kritickými tématy. Vizuálně to pojali velkolepě. Kytarista konfesní oblek, Tomáš večerní šaty s vycpávkami, které mu dodaly přednosti na úrovni slušnější pornohvězdy z kategorie MILF, paruka. Po představení kapely si s kytaristou dali hubana a spustili „svatební“ koncert. Nebylo to špatné, lidi se taky viditelně bavili. Asi to nepotřebuji poslouchat často, ale jako koncertní jednohubka proč ne.https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part1_the_shores_of_melancholia_recenze/3784https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part1_the_shores_of_melancholia_recenze/3784janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O této, s přeskávkami bezmála třicet let fungující, norské kapele vámtoho popravdě moc nepovím. V podstatě jsem na jejich poslední album narazil před pár týdny, když jsem se pídil po zajímavých albech právě uplynulého roku, které jsem prováhal a které popřední zahraniční periodika vnímala jakostěžejní v daném období. Nejenom, že jsem nikdy nebylposluchačem tohoto kvintetu, ale dodnes jsem o žádných GREEN CARNATION neslyšel. Muzikanti této kapely mají bohaté zkušenosti způsobení v jiných bandech a projektech (např. kytarista Bjorn Hardstad a basák Stein Sordal hráli kdysi mimo jiné i u pagan-blackových IN THE WOODS), ale nevidím smysl v tom, tady každou jejich štaci jmenovat. Spokojme se tedy s tvrzením, že jde o zkušené těleso, které bylo založeno již v roce 1990 dalším kytaristou Tchortem (kdysi rovněž CARPATHIAN FORREST i EMPEROR) a právě tahle loňskádeska je jejich sedmou v pořadí.Když jsem novinku poslouchal, zněla mě neuvěřitelně příjemně a charismaticky a její posmutnělýráz mne dokonale učaroval. Právě z toho důvodu jsem dospěl k závěru,že, navzdory neznalosti starší tvorby GREEN CARNATION,bych si zde mohl vystřihnout nějakou charakteristiku tohoto díla a onanezatíženost minulostí by vlastně k získání obrazu o „A Dark Poem, Part 1: The Shores OfMelancholia“ mohla působit pozitivně. Předně, prog-metalová alba, která si dokáží udržet lehkou poslouchatelnost, mají pro mne velké kouzlo. Děje se tak, když technická vyspělost a ekvilibristika muzikantů dané kapely nepřeroste přes nosné linie a silnou podstatu jejich songů, ale naopak je posune.Novinku tvoří šest ne zrovna krátkýchskladeb, svou délkou spadajících mezi pět až deset minut časomíry.Styl kapely bych zařadil nejen do progresivně rockového či metalového hájemství, ale významně i do proudu severského dark-metalu, jež je plný melancholie a zadumanosti. Ozvěny hard rocku sedmdesátých let ve skladbách rovněž zanechávají znatelný otisk, což je poznat i díky výpravnému charakteru díla, jeho plynulosti proudící k posluchači skrze podporu klávesových hradeb. Celkově spíše poklidný ráz alba stojína pozvolnější kompozicích, jejichž melodika je budována rozvážně skrze přirozenou souhrukytar, rytmiky a právě čarokrásných klávesových vrstev. Nezanedbatelným činitelem je však i zpěv.Zpěvák Kjetil Nordhus (mimo jiné např. ex-TRISTANIA) sice nevlastní bůhvíjak velkýrozsah či sílu projevu, ale jeho hlas má zajímavou barvu, ta působív souladu s tesknou atmosférou díla a je schopna přinést do skladebemoci. Po pravdě se ke všem zdejším skladbám hodí. Jeho nejpozitivnějšívlastností je schopnost už tak nad dosti vlídnou instrumentací vykreslit zajímavé melodickélinky. Nejde tudíž o žádného intuitivního křiklouna, aleskutečně o frontmana, který v souladu s muzikou onyskladby hlasově posouvá.Zvuk GREEN CARNATION je typickyskandinávský. Onen odér nadpřirozena zde vychází z podhoubí sedmdesátkového hard (či art?) rocku, hudby na severu Evropy tolik oblíbené, což je poznat z nekonečných vln retra. Vše je pak kompaktně propojeno s metalovějšími vlivy. K auře songů jsou skrze krásné ornamenty vyhrávek a celkově pohádkovýráz díla připoutány i bytelné progresivně-rockové stuhy. Mezipět pozvolně se vyvíjejících, melodických skladeb je zdevklíněna jedna odpovídající spíše extrémně metalovémuzázemí, konkrétně blackovými vichry ošlehaná „The Slave That You Are“.I tenhle nářez s hutnější kytarovou vozbou a zdrcujícím tempem nijaknenarušuje ráz alba, vesměs prostoupeného silnou atmosférou smutku akrásy, naopak tento jeden divoký song působí jako energetické palivo a životabudič. Desku zahajuje rozmáchlá „As Silence Took You“ zprvu rozhoupaná táhlým sabbathovským riffem, opentlená navíc vábivými zpěvy. Již po téhle úvodní skladbě by měl mít posluchač jasno o zajímavosti celé desky. Mě osobně hodně zaujaly především skladby „Me, My Enemy“ a „The Shores Of Melancholia“ a to skrze melodiku a celkově posmutnělou zahloubanost, jež se zde vůbec neukázala na překážku, ale naopak parádně dochutila výsledek. U prvně zmíněné mne naskočili pozdní ULVER, což jsem vlastně vnímal pozitivně. Komlexně se vyjevila i závěrečná desetiminutovka „Too Close To the Flame“ představující kapelu v plné parádě, procházející mnoha hájemstvími své barvité story. Ačkoliv jinak jde o spíše pozvolně plynoucí dílo, líbí se mijeho pestrá dramaturgie a vrstevnatost. Celkově tak jde o hodnězajímavý vzorek progresivně rockové či metalové hudby představující osudově krásnou epopej, jejíž poslech je dokonalým prostředímk relaxaci. O kapele GREEN CARNATION jsem toho doteď mnoho nevěděl (možná jsem někdy někde zahlédl název, nevzpomínám si),ale co vím jistě, tahle deska je prostě velmi dobrá. Kdo má rádčarokrásnou auru art či hardrockových sedmdesátých let čimelodiku příznačnou pro severské dark-metalové formace, ten nechťnezaváhá.https://www.crazyDiamond.cz/swim_school_swim_school_recenze/3786https://www.crazyDiamond.cz/swim_school_swim_school_recenze/3786nobody@nothing.com (Tomáš)U skotských kapel mě vždy fascinuje jejich nádherná angličtina při zpěvu, z které při rozhovorech přecházejí do podivného jazyka, kterému téměř vůbec nerozumím. Nedej bože, když s nimi ještě interview dělá skotský novinář… To je pak hotové spiknutí s cílem, aby jim ti hnusní Angličani nerozuměli ani slovo. Neměli jim prostě toho modře pomalovaného Mela Gibsona rozčtvrtit! Naštěstí hudba mluví univerzálním jazykem a tady je vše jasné. SWIM SCHOOL vydali výborný debut, kde kombinují moderní ostrovní indie rock s civilním shoegazem v melancholickém dreampopovém přelivu. Kapela z Edinburghu vznikla už v roce 2018. Původně kvarteto prošlo několika personálními změnami, chvíli bylo zredukované i na trio, ale dnes opět funguje ve čtyřčlenné sestavě. V jejich čele stojí zpívající kytaristka Alice Johnson, jejíž výrazný hlas tvoří jasný poznávací znak skupiny. Svou barvou a stylem se nachází někde mezi Ellie Rowsell z WOLF ALICE a Hayley Williams z PARAMORE, s lehkým přibarvením od Rachel Goswell ze SLOWDIVE. Asi nebude náhoda, že právě tyto kapely Alice uvádí jako své hlavní hudební vzory. Skupina postupně vydala tři EP a několik samostatných singlů. Od začátku měla slušně našlápnuto a kvalitu své produkce ještě krok za krokem cizelovala. Zároveň s tím si budovala solidní jméno nejen na domácí skotské scéně, ale v podstatě i po celé Británii. A letos (2025) dozrál čas na debut. Jen aby bylo všem jasné co kupují, vtipně na cover desky umístili i hlášku „This Is The Debut Album“. Nic jiného. Přitom oficiálně je album eponymní. Skvělý nápad. Co dělá album (potažmo i kapelu) zajímavým, je schopnost kombinovat historické odkazy s aktuálním prostředím. V jejich muzice se tak kloubí odkazy na osmdesátkový post-punk a gotický rock, nádech devadesátkové atmosféry spolu s grungeovou zemitostí a moderním zvukem současného indie rocku. A skvělá Alice tomu dodává korunu. Ano, její hlas možná nevládne rozsahem zmiňované Ellie Rowsell, ale má krásnou barvu a vyzařuje z něj jistota a zaujetí pro věc. Úplně přirozeně se umí dreampopově vznášet, nebo naopak přitlačit na pilu a být důrazná a dravá. Zároveň má cit pro melodie, které jsou chytlavé, ale nevtíravé. Znějí nám trochu povědomě, ale zase ne příliš, takže to není žádné vykrádání služebně starších kolegů. Je to vše o atmosféře, o sdílených melodických postupech, náladách a směřování. Povedl se i samotný zvuk nahrávky. Technicky na vysoké úrovni, se zachováním alternativního nádechu. Přesně takto to mám rád. Album otvírá skvělý mix alternativního rocku se shoegazem v podobě skladby „Heaven“. Jasný vokál ve sloce, v refrénu se pak mírně zamlží a zvýrazní emotivní rozměr songu. Bicí jedou v hypnotické módu, jednoduchou, ale jasnou a pevnou rytmiku. V jednotlivých odstínech rozeznáme i trochu postpunku nebo gothic rocku. Když se více zaposloucháme do kytar, zjistíme, že jsou zespoda celkem drsné a ostré, ale následně v mixu sonicky zamlžené. Klobouk dolů před produkcí. A když už jsme u toho, tak se nebojme jmenovat, kdo za to může. Iain Berryman. Není to jejích první spolupráce, měl prsty a uši už i v předešlých EP SWIM SCHOOL. Evidentně jim spolupráce jde od ruky, protože dokáže z kapely vydolovat její potenciál a podat ho nenásilnou a velice efektivní formou. Mimochodem, nejedná se o žádného amatéra. Ian v minulosti spolupracoval s nejedním velkým jménem, například právě WOLF ALICE, KINGS OF LEON, ARCADE FIRE nebo Hozier. Většina songů nepůsobí dojmem prvoplánových hitů a posluchači se otevírají postupně. Jedinou výjimkou je relativně přímočará hitovka „On And On“, která směřuje do britpopových vod. Jestli je zbytečně vtíravá, nebo naopak dokonale popově přístupná, nechám na každém. Já volím možnost B. U zbytku kolekce se zvukové výrazivo střídavě překlápí někdy více k ranné indie gothice THE CURE („Green Eyes“), melodičtějšímu shoegazu („Alone With You“, „Always On My Mind“, „Crimson Red“), nebo více sonickému alternativnímu rocku typickému pro konec devadesátek („Say It All“). Závěrečná „Am I Good Enough Now“ pak dokazuje, že se kapela nebojí ani komplexnějších konstrukcí. Klasicky pojatý dramatický song na závěr v sobě nese určitou dávku teatrálnosti, kdy se z pomalého začátku dějově rozvine do bouřlivého finále, kde zejména bicí jsou úplně utržené z řetězu a spolu s mohutnou basou nám servírují působivé představení. SWIM SCHOOL věci neuspěchali. Svůj velice silný katalog skladeb budovali postupně a společně s tím si vyjasňovali i svůj projev směrem k unikátnímu vlastnímu obrazu. Debut je pak přirozeným naplněným jejich ambicí. https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_pekarek_honzah_majk_pandemonium/3782https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_pekarek_honzah_majk_pandemonium/3782nobody@nothing.com (Redakce)PekárekVybral jsem jen desítku alb, která však jasně ukazuje, jak silný byl tento rok. Spousta dalších výborných desek, k jejichž poslechu jsem se dostal, včetně takových BLUT AUS NORD, zůstala těsně pod čarou. K řadě těch potenciálně výborných jsem se navíc vůbec nedostal.:-)1. TRNY A ŽILETKY – Je třeba zabít beránkaPocitově enormně silná nahrávka, hudebně takřka dokonalý metal, progresivní primárně v tom, kam až dokáže posunout institut rockové balady. Dodávám, že hodně, hodně daleko. Možná jde ale jen o jednu takovou baladu o osmi dějstvích. Kolektivní dílo, jak má být. Citlivější jedince čeká chvíle před tušenou apokalypsou, kterou žádná změna paradigmatu z nenásilí na násilí ani symbolické obětování beránka nemá šanci odvrátit. Všichni, i beránci, budou každopádně umírat ve velkém. A pokud někdo přežije, může si, než taky umře, zazpívat něco o existenci jako Desed.2. DREAM THEATER – ParasomniaVydařený Portnoyův comeback, který překonal (moje) očekávání.3. NECROCOCK – TruchlohryDalší skvělá deska od mistra dekadence a temnoty. „Soustudánčí“ má v sobě něco mimořádného.4. CORONER – Dissonance TheoryNávrat, v nějž už jsem nedoufal. Přestože má přístupnější podobu, nabízí dost i posluchačům, kteří rádi míří pod povrch. Metal bez přívlastků ve své velké chvíli.5. CRADLE OF FILTH – The Screaming Of The ValkyriesMožná jedno z jejich nejlepších alb. Má vše. Konec Ashoka je bezpochyby obrovskou ztrátou, nicméně kapela určitě pojede dál, tak uvidíme.6. BEYOND MORTAL DREAMS – Devastation HymnsLavadome nevydávají slabé desky, jen ty velmi kvalitní a pak ty naprosto úžasné. Uvedená patří do druhé kategorie.7. KILLSWITCH ENGAGE – This ConsequenceNávrat Jesseho konečně přinesl očekávané plody. Jediný metalcore, který mi dává smysl poslouchat.8. DIRKSCHNEIDER AND THE OLD GANG – BabylonSrdcovka!9. PANDEMIA – Darkened DevotionJedno z deathových alb roku – celosvětově. Zapomeňte na věci od 20 buck spin a podobně. Made in Czechia!10. THE HAUNTED Songs of Last ResortLabutí píseň vražedné švédské oceli v podání těch nejpovolanějších.Honza H.1. SACRIFICE – Volume Six2. OLYMPIC – Bombarďák3. STRYPER – The Greatest Gift of All4. THE HAUNTED – Songs of Last Resort5. DARKNESS – Death Squad Chronicles6. LAGUNA – Ghost of Katrina7. PHILOSOPHOBIA – The Constant Void8. PETER BIČ PROJECT – Stále Ťa Má Niekto Rád9. GIANT – Stand and Deliver10. PANDEMIA – Darkened Devotion11. TRISHA YEARWOOD –The Mirror12. PERFECT PLAN – Heart of a LionReedice:EXTOL – BurialKERN – …Od NarozeníARAKAIN – Black JackMajk1. DREAM THEATER – Parasomnia2. PHILOSOPHOBIA – The Constatnt Void3. GHOST – Skeletá4. ARCH ENEMY – Blood Dynasty5. CORONER – Dissonance Theory6. CRADLE OF FILTH – The Screaming of the Valkyries7. TESTAMENT – Para Bellum8. HELLOWEEN – Giants and Monsters9. AN ABSTRACT ILLUSION – The Sleeping City10. DREAM THEATER – Quarantième: Live à Parishttps://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_gazda_pandemonium/3783https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_gazda_pandemonium/3783nobody@nothing.com (Gazďa)V jeho průběhu miletošní rok nepřipadal vydanými deskami tak silný jako typředchozí. Teprve při tvorbě tohoto žebříčku jsem siuvědomil, kolik kvalitních alb vzniklo a kolik restů ještě mám.Na spoustu desek se mi v rámci recenzování nedostalo času,tak jsem je zařadil a krátce popsal alespoň tady. Rovněžosmdesát písní, které jsem vybral jako top roku (každou odjiného interpreta), svědčí, jak silný ročník 2025 byl. Top desky roku (řazenožánrově bez jasného pořadí)Doom metal1914 - Viribus UnitisDoomu tolik neholduju, aletahle deska v doom/death/black stylu je trefou do žánrovéhočerného. Album vydané až v polovině listopadu pro měvystoupalo na samotný vrchol, a kdybych měl volit desku roku, bylaby to tato. Ukrajinci, kteří se jmenují podle prvního roku prvnísvětové války a zpívají o první světové válce. Hodně temníSABATON... V případě tohoto alba jde o příběh lvovskéhorodáka (stejně jako členové kapely), který první světovouprochází, aby se ocitl v italském zajetí a vrátil domů ažběhem polsko-ukrajinské války. Bláto, zima, zákopy, shell-shock,mrtvoly. Málokterá deska je texty i hudebním stylem schopna takplasticky tohle téma zobrazit. Že jde právě o Ukrajince, tomucelému dodává další mrazivý rozměr navíc. Willkommen InÖsterreich. Nejlepší písně: všechny, deska je tak koncizní, ženení dobré něco vytrhávat. Black metalHAVUKRUUNU – TavastlandNež přišli 1914, takpro mě roku 2025 vládli tihle Finové. Atmosférický blackmetalprotkaný silnou melodičností. Drsný a hutný blackmetal obarvenýdo pestřejších odstínů. Krása střídá nádheru a množstvínápadů v některých písních je až neuvěřitelné.Nejlepší skladby: skoro všechny. BLACKBRAID – BlackbraidIIIMelodický black metal sev posledních letech stal možná mým nejoblíbenějšímžánrem a tahle deska je důkazem, že špičková tvorba tohototypu může vznikat i za oceánem. One-man projekt Jona Kriegera, vekterém se snoubí black metal s jeho mexickými a indiánskýmikořeny. Velmi melodická a velmi zběsilá deska přinášejícíněkteré z nejsilnějších skladeb roku. Jděte si to pustitteď hned! Naživo poprvé v Česku na příštím Brutalu.Nejlepší kusy: „The Dying Breath of a Sacred Stag“, „Wardrumsat Dawn on the Day of My Death“, „Tears of the Dawn“, „And HeBecame the Burning Stars“. DRUDKH – Shadow PlayA melodeath kvetesamozřejmě nejen za oceánem a ve Skandinávii, ale také naUkrajině. Další z top desek letošního roku. Klasici temnéhozahuhlanějšího blacku, ale opět se silnými melodickými motivy.DRUDKH jsou z Charkova, tedy přímo z frontové line,a jejich někdejší bubeník a klávesista MykolaSostin (alias Morth) byl minulý rok zabit ve válce.Jejich hudba je ale temná a smutná nejenkvůli aktuálnímu dění. Kombinace melancholické, táhlé amelodické muziky, která má svou tíhu, důraz azávažnost. Nejlepší skladby: „April“, „TheThirst“, „The Exile“ a „Eve“. ISTAPP – Sól Ter SortnaV okénku melodickéhoblack metalu pokračujeme polozapomenutou norskou černou úderkou.Název znamená rampouch a tenhle kus ledu produkuje sice mrazivou,ale veskrze nápaditou a chytlavou hudbu. Na to jak jsou skvělí,tak bohužel ISTAPP i po dvaceti letech existence nepochopitelněhnijí kdesi v zatuchlém podzemí severského blackmetalovéhoundergroundu. Dejte jim ale šanci a odvděčí se vámněkolikanásobně. Nejlepší věci: skoro všechny. WALG - VNizozemský projektmultiinstrumentalisty a skladatele Roberta Koninga a zpěvákaJoricka Keijzera vydává už pět let každý rok jednu skvěloudesku. Ne dobrou, ale skvělou. Koning je zjevně geniální, ajelikož nemá co dělat, tak skládá, skládá a skládá. Pětkanení tak superhvězdné dílo jako čtyřka, ale i tak tu najdemepěkné bomby. Meloblack s výraznými nápady a skvělýmiinstrumentálními výkony okořeněný výbornými thrashovýmiriffy. Best: „De Vlinder En De Dromer“, „De Adem Van HetEinde“, „Zielsallen“, „Daar Waar Stilte Spreekt“, „HetVlees Vergaat“. GRIMA – NightsideSkvělý melodický blackmetal se nedělá jen na Ukrajině, ale i na druhé straně barikády.GRIMA z Krasnojarsku na Sibiři sázejí podobně jakoDRUDKH na temné plochy a repetitivnost, oproti například thrashovýneoklasicistní ekvilibristice WALG. Charakteristickým nástrojem tuje tahací harmonika a funguje to překvapivě dobře. Nejlepšískladby: „Beyond the Dark Horizon“, „Flight of the SilverStorm“, „Impending Death Premonition“, „Where We Are Lost“.ELUVEITIE – AnvELUVEITIE bych mohl dát imezi folk metal, ale nechce se mi dělat tolik škatulek. Každopádněvokál i divokost těchto Švýcarů je čistě blacková. Podtaktovkou Chrigela Glanzmanna do nás letos nasypali dalšíkvalitní počin s kombinací Glanzmannova řevu a vynikajícíhosopránu Fabienne Erni. V recenzi jsem sice dal sedmdesát,ale k desce se vracím poměrně často. Kdo má rád pestrost azároveň tvrdost, pro toho tu jsou ELUVEITIE. Nejlepší skladby:„Premonition“, „Aeon of the Crescent Moon“, „All In One“,„Harvest“.Death metalBURIED REALM – TheDormand DarknessZa nejlepší deathovoudeskou letoška stojí tenhle projekt amerického kytarového hrdinya multiinstrumentalisty Joshe Drummera. Týpek z Colorada se vevelkoleposti a majestátnosti inspiruje u AYREON, a tak se i v rámcisvých (o hodně skromnějších) možností obklopil relativněhvězdnou sestavou. Symfo/power techno-death nejvyšší kvality. Jeto agresivní, rychlé, hutné, ale i melodické. Top věci:„Futuristic Hollow Nation“, „Where the Armless Phantoms GlidePt. II“, „Ophidian Dreams“, „The Dormant Darkness“, „Jawsof the Abyss“. BENEDICTION – Ravage ofEmpiresVýborná deska veteránůklasického britského old school deathu. Jednoduchý prďáckýdeath metal ve stylu trochu tvrdších MOTÖRHEAD. Žádné sypačky,bombast, komplikovanosti a další různé nesmysly. Raz dva tři ajedem. Skvělé riffy, skvělá muzika. Jedna z nejlepšíchdesek kapely. Top věci: „A Carrion Harvest“, „Crawling Overthe Corpses“, „Engines of War“, „The Finality ofPerpetuation“. GRENADIER – Wolves ofthe TrenchPro mě dosud neznámákapela. Na scéně se tihle Kanaďané z Newfoundlandu aLabradoru pohybují od roku 2018 a „Wolves of the Trench“ jejejich druhá deska. Opět spíše nekomplikovaný a neprogresivnímelodeath někde ve stylu podobnému finským KALMAH. Tahle hudba bezkudrlinek musí mít silné nápady a Kanaďané je mají. Tematickyopět válka, válečné zločiny, ale tentokrát i institucionálnípedofilie v katolické církvi, což je v Kanadě velkétéma. Nejlepší věci: „The Swine of Mount Cashel“, „HududExecution“, „Red Civil Ensign“, „Wolves of the Trench“. ARCH ENEMY – BloodDynastyNe tak top deska jako taminulá, ale pořád dost dobrá. Bohužel poslední se zpěvačkouAlissou White-Gluz, která byla pro ARCH ENEMY prostě perfektní.Tohle tehdy nečekané good bye přináší další porci toho, načjsme byli v posledních letech od kapely zvyklí. KvalitníArnottovy riffy a motivy, zběsilá sóla a dobré melodie, které sekrůček po krůčku posunovali i směrem k čistému vokálu.Jsem zvědav, koho uvidíme s kapelou příští rok naMástrech. Nejlepší skladby: „Liars And Thieves“, „DreamStealer“, „A Million Suns“, Illuminate the Path“. ALLEGAEON – The OssuaryLensUž bylo na čase, aby sev tomhle žebříčku také objevilo něco trochu drsnějšího,sakra! Bijci z Colorada stvořili další výbornou deskutechnického death metalu se zběsilými bicími, změnami temp análad doplněného o zvonivé neoklasicistní kytary. Tvrdá, alezajímavá a pestrá muzika, která připomene skupiny jako CATTLEDECAPITATION. Top věci: „Driftwood“, „The Swarm“, „ChaosTheory“, „Carried By Delusion“. MORS PRINCIPIUM EST –Darkness InvisibleTihle borci z Finskavypadali ještě nedávno na umření, ale první deska po pětiletech ukázala, že jsou i dnes schopni pokračovat v excelentníformě. Bez skvělého kytaristy Andyho Gilliona (vydal sám lonitaké výbornou desku), ale se staronovým šestistrunným tandememHaukio-Kokko se oděli do hávu barokního symfonického metalu as ním se vydali do majestátních výšin. Zvukově skvělá askladatelsky nadprůměrná deska s peckami jako „All Life IsEvil“, „Monuments“, River of Avernus“ nebo „Summoning theDark“. AEPHANEMER – UtopieTěmto francouzskýmmelodeathařům jsem dosud nevěnoval tolik pozornosti. Tu a tam jsemsi poslechl nějaký ten singl, to bylo vše. Nová deska to změní.Velmi dobré dílo velmi melodického death metalu s krásnýmikytarami i melodiemi. Mezi prsty mi bohužel protekl pražskýlistopadový koncert, který jsem vůbec nezaznamenal. Velká škoda.Top skladby: „Utopie (partie 1)“, „La regle du jeu“, „Lecimetiere marin“, „La riviere souterraine“. Thrash metalCORONER – DissonanceTheoryThrashová deska roku.Návrat Švýcarů, pro které to je první album po dvaatřicetiletech. A album, které rozhodně stojí za to. Thrash okořeněnýprogem, hutný, nápaditý a zajímavý. Člověk neví, jestli je totak dobré, protože to tak dlouho trvalo, nebo naopak škoda, ženám toho během těch desetiletí nenaservírovali mnohem víc.Nashle na příštím Brutalu. Nejlepší věci: „Symmetry“,„Trinity“, „Consequence“, „The Law“, „Crisium Bound“.DESTRUCTION – Birth ofMalice DESTRUCTION mě bavíz velké německé čtyřky nejvíc. Líbí se mi ten přímočarýjednoduchý styl, Schmierův projev a přístup a mají taky nejlepšíriffy. Novinka nepřináší sice žádné překvapení, ale kdo byho chtěl, když tu máme další solidní porci teutonskéhothrashe. Nejlepší skladby: „Cyber Warfare“, „Chains ofSorrow“, „Scumbag Human Race“, „No Kings – No Masters“. TIKTAALIKA – Gods ofPangaeaJak vypadá thrash, kdyžse ho chopí členové progresivních mágů HAKEN? Odpověď přinášítenhle projekt, za kterým stojí kytarista Charlie Griffiths abasista Conner Green, kteří přizvali ještě bubenickéhosvětoběžníka Darbyho Todda. Ze všech slavných thrashovýchkapel to nejvíc připomíná MEGADETH, zvukem, kytarami i vokály.Občas trochu progovější, ale co jiného byste čekali od těchtoBritů? První deska se povedla a nabídla silné kusy jako„Tyrannicide“, „Fault Lines“, „Gods of Pangaea“ nebo„Chixculub“. VITTRA – IntenseIndifferenceExistuje něco jakomelothrash? Pokud ano, tak jsou jeho zástupci Švédové VITTRA.Mladíci z Kölbacku vydali letos teprve druhou fošnu, kteráale rozhodně stojí za pozornost. Říkalo se, že thrash kdysiskončil, protože narazil na své limity a neměl se kam rozvíjet.Tihle kluci ukazují, že to jde. Moderně znějící thrash metal,který má odpich, sílu i originalitu. Best: „MOFO“, „ReignSupreme“, „The Leap“, „Soul Searcher“, „Hate“,„Transylvanian Buffet“. SACRIFICE – Volume SixDalší povedenýthrashový comeback. Tentokrát zástupce velké čtyřky kanadskéhothrashe a „jen“ po šestnácti letech. Silné, úderné albums některými superrychlými kompozicemi, ale místy hrající ina pomalejší přemýšlivější notu. Top věci: „Missile“,„Comatose“, „Antidote of Poison“, „Explode“, „YourHunger for War“.BLOODLETTER – Leave theLight BehindDalší z mýchobjevů letošního roku. Čtveřice je z Chicaga, které nenízrovna známým thrashovým ohniskem, když znalci možná vzpomenouna někdejší ZNOWHITE. Každopádně BLOODLETTER pozvedají zdejšíthrashový prapor do pořádných výšin. Kvalita čtvrté desky promě bude záminkou k prozkoumání ostatních počinů jejichdiskografie. Nejlepší skladby: „On Blackened Wings“. „EternalWinter“, „Terminal“ „Hunting Horror“, „The Black Death“,„The Burial“. Heavy a power metalHELLOWEEN – Giants andMonstersDeska HELLOWEEN mezi mýmideskami roku? A kdybych to rovnal dle pořadí, tak by byla někdehodně vysoko. Co se to děje? Neuznává Gazďa na střední kolenasvůj dlouholetý omyl? Ani ne, spíš jde o důkaz, že tahle deskaje tak dobrá, že se prostě protlačí na přední místa i u těch,kdo nejsou stoprocentními fanoušky německých kvílečů. Takénaživo je banda ve skvělé formě, o čemž jsme se přesvědčilinedávno v Praze a příští rok budeme mít další možnostna Mástrech. Nejlepší věci: „A Little is a Little Too Much“,„Universe“, „We Can Be Gods“, „Into the Sun“, „Hand ofGod“, „GIants On the Run“. ENSIFERUM – Winter StormDeska, které jsem dalpůvodně sedmdesát, ale dnes bych minimálně deset bodů přidal„Victorious“, „Winter Storm Vigilantes“ a „Fatherland“jsou zběsilé pecky, které výborně fungují i naživo. „A ScarsIn My Heart“ je pro mě baladou roku. Veselá, ale ne přiblblákapela, která ukazuje, že i folkem načichlý druh metalu můžebýt pořádný nářez. Zvláště když umíte skládat jakokapelník Markus Toivonen. DEFENDERS OF THE FAITH –Odes to the GodsŠéf THERION ChristoferJohnsson se rozhodl méně koncertovat, ale ne méně pracovat.Jelikož je tenhle symfoňák fanouškem klasického metalu, tak sepustil do bokovky v tomhle stylu. Cílem bylo odthrashovat aodsymfonovat metal a dostat se ke kořenům na začátek osmdesátýchlet. Podařilo se a tahle sázka vyšla. Nejlepší skladby: „I amin Love With My Tank“, „Heavy Metal Shakedown“, „TimeMachine“, „Darkside Brigade“, „Northern Stones“. Prog/ Symfo…AND OCEANS – TheRegeneration ItineraryDalší z kapel,které jsem dosud nevěnoval žádnou pozornost a všimnul jsem si jíleda, když se mi pletla ve vyhledávači, pokud jsem se snažilnajít své oblíbené THE OCEAN. Nemůžu sledovat všechno, že?Ale tady jsem rád, že jsem si letos své obzory rozšířil.Progresivní deathmetalisté vydali skvělou desku, kde se snoubídeathová hutnost jak s progovou zajímavostí, tak s melodickouinvencí. Hodně tvrdá a hodně melodická deska. Nejlepší věci:celé je to dobré. LABYRINTHUS STELLARUM –Rift in Reality Třetí deska v tomhležebříčku z Ukrajiny, tentokrát z Oděsy. Něco tam tikluci dělají dobře. Bratři Míša a Saša Andronatiové stvořiližánrově těžko uchopitelné album, jakýsi kosmický synth technometal s blackový vokálem a deathovými vložkami. Automatickýbubeník se v tomto stylu stává z nouze výhodou. To byale nestačilo. Brácha a brácha jsou výborní skladatelé a věcijako „Ravenous Planet“, „Voyagers“, „Cosmic Plague“ nebo„Rift In Reality“ jedněmi z těch nejzajímavěji znějícíchskladeb roku. AN ABSTRACT ILLUSION –The Sleeping CityU některých kapel jehned podle názvu jasné, o jaký typ metalu půjde. Minulá a třiroky stará deska těchto progmetaleros ze Švédska (kde se všechnata kvalita v té Skandinávii bere?) mě dostala do kolen. Unovinky to trvalo déle, ale nakonec mě přesvědčila. Progmetals velkým P a prakticky samé osmi až desetiminutovémeandrující kompozice. Dejte jim čas a přesvědčí vás…Nejlepší skladby: Jejich tam sedm a jsou dost vyrovnané, alekdybych musel tak „Blackmurmur“, „Frost Flower“ nebo„Emmett“. PHANTOM SPELL – Heather& HearthSólový projekt zpěvákaa kytaristy SEVEN SISTERS Kyleho McNeilla. Jak je u těchto mladýchgéniů dnes zvykem, tak nahrál všechno sám. PHANTOM SPELL nenímetal, ale hardrockový prog vracející se do sedmdesátek. Zvukověa hudebně to má z toho, co znám, nejblíž ke CAMEL nebok Diovým ELF. Nostalgické kapely vzývající dávno minuléčasy moc nemusím, ale tohle je hodně nápadité. Příjemnámelodická deska, která nechává mým uším odpočinout od všehotoho řevu, který do nich většinou rvu. Nejlepší věci: Je jichtam pět, tak nemá smysl moc vybírat.STEVEN WILSON – TheOverviewKdyž před dvěma třemilety jeli PORCUPINE TREE svoje poslední (?) turné, tak se bohuželu nás neotočili, čímž mě Steven Wilson pěkně naštval.Každopádně když bude dělat tenhle intelektuální náfuka dáldobré sólové desky, tak bude těžké být na něj dlouhodoběuražený. Overview by se dalo dost pokrátit a je tu dostpseudoexperimentálního balastu, ale také dost kvality, zejménatam, kde deska zabrousí do běžné písňové formy. Nejlepšívěci: jsou tu jen dvě. TÓMARÚM – BeyondObsidian EuphoriaProgmetalové šílenství.Desetiminutové skladby, neustálé změny tempa a motivů, brutálnísypačky a deathový řev střídá akustika a klid. „Thick as aBrick“ kdysi JETHRO TULL udělali jako parodii na progovéšílenosti, ale fakticky se stala ultimátní progovou deskou.Podobně působí tohle album v subžánru progresivního deathmetalu. Progová cirkulárka. Není to pro každého, ale progerovosrdce zaplesá. Nejlepší skladby: „Shed This Erroneous Sin“,„Blood Mirage“, „Halcyon Memory: Shades Across the Blue“,“The Final Pursuit of Light”.MORON POLICE – PachinkoNěco podobného, ale vevýrazně odlehčenějším modu a v žánru progresivníhorockpopu. Bláznivé, kreativní, zábavné. Kapela s divnýmnázvem z Norska dělá divnou hudbu. Pachinko je japonský druhforbesu, do kterého velkou rychlostí střílíte jednu kovovoukuličku za druhou a Japonci jsou u tohoto druhu zábavy schopnitrávit celý den. Tenhle automat je tu brán jako metaforasoučasného ztřeštěného světa. Hudebně chytlavé a velmipřístupné. Nejlepší skladby: „The Sentient Dreamer,“„Pachinko Part 1 a 2“, „Make Things Easier“, Také Me to theCity“. CRADLE OF FILTH – TheScreaming of ValkyriesCradle nejsou samozřejměprog, ale rozhodl jsem se je sem přiřadit coby zástupce symfonickéodnože metalu. Black/symf/goth nebo co to vlastně je… Ale asi toje jedno, stačí že poslední deska je prostě skvělá. Peky jídal devadesát a já musím souhlasit. Škoda, že tahle koncertně iskladatelsky silná sestava skončila. Další z kapel žebříčku,kterou uvidíme příští rok na Brutale. Nejlepší věci: „ToLive Deliciously“, „The Trinity of Shadows“, „Non OmnisMoriar“, „White Hellebore“. Post-metalPSYCHONAUT – World MakerDalší z kandidátůdo pětice nejlepších desek roku. Mí němečtí postmetalovíoblíbenci THE OCEAN se na nějaký čas odmlčeli a rozpadla se jimsestava, takže kdo ví, jak to s nimi bude. Místo nich jsemale letos objevil tyhle mladé belgické mistry. A jelikož jsemv psaní líný, tak jsem týdny přemýšlel, jestli se dokopuk recenzi a mezitím ji samozřejmě napsal mnohem pilnějšíStray. Z mého pohledu nemá tahle deska chybu. Progresivnípost metal, ale neagresivní, přístupný a plný nápadů, kterévám lezou do hlavy samy. Top skladby: skoro všechny. HARAKIRI FOR THE SKY –Scorched Earth Rakušani nejsou metalovávelmoc. Vedle symfopopařů VISIONS OF ATLANTIS ale mají minimálnějedno další želízko v ohni. HARAKIRI FOR THE SKY zosobňujíonen druh postblacku, který dávno neuctívá Satana a podobnéhovadiny, ale nese pochodeň melancholie vzývající poušťvšeobjímajícího světobolu. Ne pouhá černá, tenhle svět jebarevnější, ale jen tmavé barvy, prosím… Dlouhé táhléskladby, které se ale nebojí rychlých temp. Viděl jsem je letosdvakrát, a i naživo jsou dobří. A i klipy stojí za to…Nejlepší písně: „Without You I am just a Sad Song“, „WithAutumn I´ll Surrender“, „Keep Me Longing“, „Heal Me“. ALIEN WEAPONRY – Te RāZas jiný druhpost-metalu. Agresivní, tvrdý, ne melancholický, ale cholerický.Plný zuřivosti nad koloniální nespravedlností. Post-thrashdoplněný o různé místní lidové nástroje, takhle zní ČECHOMORpo novozélandsku. Tři mladí kluci z Aucklandu, které sivytáhla GOJIRA a ukázala jim svět. Právě k francouzskýmihvězdám má tahle hudebně trojice blízko. Vyplatí se sledovat ido budoucna. Nejlepší skladby: „Crown“, „Mau Moko“, „1000Friends“, „Hanging By a Thread“, „Ponaturi“. Hard RockVOLBEAT – God of AngelsTrust Jak to ti Dánové,respektive Michael Poulsen dělá? Jeho neustálý přísunchytlavých až popově přitažlivých skladeb neustal ani letos (ato už prý zas pracuje na další desce ASINHELL). God of AngelsTrust je stejně kvalitní jako předchozí „Servant of the Mind“.Deska jsou typičtí VOLBEAT. Trocha thrashe, trocha deathu, trocharockabilly, trocha popu, plus Poulsenův skvělý elvisovský vokál.Protřepat, ale nemíchat a ono to kupodivu funguje. Top skladby:většina jich je skvělých, zbytek dobrých. GOTTHARD – Stereo CrushNa tuhle desku jsem „mělcrush“ prakticky od prvního poslechu. Švýcarští Bon Jovi,které své vzory dle mého názoru předčili a jedna z kapel,která v Evropě dál udržuje tradici poctivého hard rocku.Kvalitní písně tzv. pro obě pohlaví s chytlavýmimelodiemi, zvonivými kytarami a podmanivým chraplákem NicaMaedera. Příští rok na Metalfestu. Nejlepší věci: „BurningBridges“, Liverpool“, „Thunder And Lightning“, „RustyRose“, „Life“, „These Are the Days“. GHOST – SkeletáStray dal desce šedesát,ale já ji hodnotím výš. Minimálně osmdesát, možná idevadesát. Jedna z malá novějších a skutečně velkýchkapel v metalu, které jsou schopny vyprodávat arény aheadlinovat festivaly a tahle deska ukazuje proč. Neprvoplánové,ale přitom chytlavé a jednoduše zapamatovatelné písně.Opravdové arénové hity. Předák Tobias Forge dlouhodoběspolupracuje se skladatelským duem Salem al Fakir/Vincent Pontare,které mají na pažbě zářezy jako AVICII, LADY GAGA nebo MADONNA.A pak to nemá být chytlavé. Top skladby: „Peacefield“,„Guiding Lights“, „Umbra“, „Satanized“, „Cenotaph“. Rock a jiné STYX – Circling FromAboveKlasici pompézníhosemdesátkového rocku jsou na vrcholu sil. Sedmnáctá deskaoriginálního materiálu a už třetí za posledních osm let.Pánové jsou zjevně ve velké pohodě. Na první poslech typičtíSTYX, ale s moderním zvukem, kterému jako obvykle dominujíklávesy. Velkolepost i lehkost, srdce i mozek. Konceptuální albumzabývající se vztahem přírody a technologie s několikacharakteristickými styxáckými hity. Nejlepší skladby: „Buildand Destroy“ „Michigan“, „King of Love“, „Forgive“a „Everybody Raise Your Glass“. THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA –Give Us the Moon Bokovka SOILWORK aliasšvédská pocta poprocku konce sedmdesátých let jede dál i posmrti jednoho ze dvou hlavních skladatelů Davida Anderssona. A jedebez zaváhání. Björn Strid a spol. stvořili další silnou asvěží desku z kouzelného světa neonů, diskotékovýchkoulí, černých brýlí a bílých limuzín. Život je jedna velkápárty, tak proč si ho komplikovat. Absence Andressona seneprojevuje a Strid ukazuje, že je skladatelsky schopen tuhle kárutáhnout i sám. Příjemná a poctivá deska. Nejlepší skladby:„Give Us the Moon“, „Paloma“, „Way to Spend the Night“,„Shooting Velvet“, „Stratus“. YE BANISHED PRIVATEERS –Til the Sea Shall Give Up Her DeadAspoň jednu pirátskoudesku by to v tomhle žebříčku chtělo. Tihle Švédové(hehe, jak jinak) jsou mi z celé té pirátské bandy, co seochomýtá na všech těch festivalech, nejsympatičtější. Nehoníúspěch nepodbízejí se, ale dlouhodobě dělají dobrou achytlavou táborákovou/kabaretní muziku. Piráti tělem a duší,ne protože to zrovna nese. Letos jsem měl tu možnost je i vidětnaživo a polovinu ze setu na jejich headlinerském turné tvořilyprávě kusy z novinky. Nejlepší věci: „Chained Bellow, „“AHardworking Crew“, „As the Tree Falls“, „Mates Together“,„Raise Your Glass“. Top 80 nejlepšíchpísní (od každého interpreta jedna, bez konkrétního pořadí)ISTAPP – Storm Av Is BLACKBRAID – The DyingBreath of a Sacred Stag BLEED FROM WITHIN – GodComplex (ten riff!)ARCHITECTS – JudgementDayWALG – De Vlinder En DeDromerBURIED REALM –Futuristic Hollow NationVOLBEAT – By a Monster´sHandGHOST – PeacefieldARCH ENEMY – A MillionSunsDEFENDERS OF THE FAITH –I´m in Love With My Tank TIKTAALIKA – Fault LinesHIMMELKRAFT – I Was Madeto Rain on Your Parade GOTTHARD – BurningBridgesBEHEMOTH – Luciferaeon FALLUJAH – KaleidoscopicWavesVITTRA – MofoALLEGAEON – DriftwoodBENEDICTION – CrawlingOver CorpsesTHE FAVORS, FINNEAS, ASHE– The Little Mess You MadePSYCROPTIC – Architectsof ExtinctionFRAYLE – Walking WoundedELUVEITIE – All Is One SABATON – TemplarsWITHIN TEMPTATION/JERRYHEIL – Sing Like a SirenAURI – Shieldmaiden AMORPHIS – Light AndShadowSTYX – Build And DestroyBLOODLETTER – OnBlackened WingsHARAKIRI FOR THE SKY –Without You I´m Just a Sad SongBEAST IN BLACK – Enterthe BehelitBATTLE BEAST – Blood ofHeroesENSIFERUM – Scars in MyHeartJETHRO TULL – The TipuHouse LORNA SHORE –Unbreakable DRUDKH – The Eve THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA– Give Us the Moon MORS PRINCIPIUM EST –All Life Is EvilPHANTOM SPELL – TheAutumn CitadelLABYRINTHUS STELLARUM –Cosmic Plague…AND OCEANS – TheDiscord StaticHELLOWEEN – We Can BeGods¨IN MOURNING – StaghornCRADLE OF FILTH – WhiteHelleboreGRIMA – Beyond the DarkHorizonAVANTASIA – Bring On theNight RIVERS OF NIHIL – Houseof LightSACRIFICE – Missile STEVEN WILSON – ObjectsOutlive UsDESTRUCTION – CyberWarfareHAVUKRUUNU – KuolematonLaulunhenki CORONER – Trinity TESTAMENT – Meant to BeALIEN WEAPONRY – MauMokoBETWEEN THE BURIED AND ME– The Blue NowhereAEPHANEMER – La regle dujeuAN ABSTRACT ILLUSION –EmmettBAEST – King of the SunYE BANISHED PRIVATEERS –Chained Bellow GRENADIER – Red CivilEnsignKREATOR – TränenpalastPSYCHONAUT – EndlessCurrentsSTEEL ARCTUS – Defenderof Steel HELLRIPPER – KinchyleFLOWER KINGS –Beginner´s Eyes ALISSA WHITE GLUZ – TheRoom Where She DiedLACUNA COIL – In NominePatris UNLEASHED – War ComesAgainMEGADETH – Tipping PointDEFIGUREMENT – WoundedLandscapePEDESTAL FOR LEVIATHAN –Karmic Recollection MirrorSARASTUS – Where CrueltyNever EndsALESTORM – Killed toDeath By Piracy HOODED MENACE – PortraitWithout a Face ORBIT CULTURE – TheStorm MORON POLICE – MakeThings EasierWYTCH HAZEL – WovenARAN ANGMAR – Vae Victis1914 – 1914 (The Siegeof Przemysl)MESSA – Void Meridian Top nejlepšíchkoncertů roku (bez konkrétního pořadí)ROXETTE, O2 Arena, PrahaJUDAS PRIEST, ACCEPT, PHILCAMPBELL AND THE BASTARD SONS, Olympiahalle, MnichovMEGADETH, O2 Arena, PrahaWIND ROSE, ORDEN OGAN,ANGUS MCSIX, Meetfactory, PrahaVOLBEAT, O2 Universum,PrahaAURI, Divadlo Hibernia,PrahaIGGY POP, United Coloursof OstravaLYNYRD SKYNYRD, O2 Arena,PrahaAC/DC, Letiště Letňany,PrahaENSIFERUM, Basinfirefest,Spálené PoříčíDARK TRANQUILITY,Basinfirefest, Spálené PoříčíALANIS MORISSETTE,Metronome, PrahaBRUCE SPRINGSTEEN, LetištěLetňany, PrahaSEX PISTOLS, Rock forPeople, Hradec KrálovéIRON MAIDEN, LetištěLetňany, PrahaHELLOWEEN, O2 Arena, PrahaARCH ENEMY, ELUVEITIE,AMORPHIS, Fortuna Arena, PrahaCARCASS, Basinfirefest,Spálené PoříčíMOONSPELL, Basinfirefest,Spálené PoříčíKING DIAMOND, Metalfest,PlzeňWITHIN TEMPTATION,Metalfest, PlzeňBEHEMOTH, SATYRICON,ROTTING CHRIST, O2 Universum, PrahaHELLBUTCHER, BrutalAssault, JaroměřABSU, Brutal Assault,JaroměřMASTODON, Brutal Assault,JaroměřFEAR FACTORY, BrutalAssault, JaroměřGOJIRA, Brutal Assault,JaroměřSTATIC-X, Brutal Assault,Jaroměřhttps://www.crazyDiamond.cz/turbo_plzen_serikovka_30prosince2025_koncert/3781https://www.crazyDiamond.cz/turbo_plzen_serikovka_30prosince2025_koncert/3781janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Angažováním zpěváka Radka Zíky dořad plzeňské kapely TURBO se začala před rokem psát novákapitola této památné rockové formace z města průmyslu a piva. Nejen že zmíněnýzpěvák svým hlasem vdechl osvědčené tvorbě novou energii, a ta nyní znízas o něco rockověji než v letech nedávno minulých, ale hlavněcelé to dění na mne dělá dojem, že Langovci skutečně chtějíještě jednou s velkou parádou udeřit. Když tak pozoruji děníokolo současných TURBO, všechny ty videoklipy s novými singly, cítím zestavu věcí velkou chuť se ještě alespoń na čas se všíparádou vrátit a ukázat, že na to kapela stále ještě má. Z onoho dění je poznat, že Plzeňáci berou svůj comeback zodpovědně. Na předposlední den v roce ohlášenýkoncert v Šeříkovce sliboval show zkušené a dřívehodně populární plzeňské kapely, která se zrovna nadechuje ke svémufinálnímu skoku. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem se posedmé večerní přišoural k zmíněnému kulturáku a čekala mnetam u vchodu, za mírného sněžení, asi třicetimetrová fronta na odbavení. Když jsem se tak rozhlédl, shledal jsem, že v padesátiletech patřím určitě k nejmladším příchozím. I tahle skutečnost svědčila o tom, v jaké generaci zanechali TURBO nejzásadnějšístopu, jejich nejslavnější éra totiž spadá do.období mého dětství, do osmdesátých let.Pozvolna se plnící sál nakonec během hodiny dospěl do beznadějně vyprodaného stavu a nejeden pamětník stál uvnitř plný očekávání. Zhruba v půl deváté světla zhasla a začal hodinu a půl trvající koncert, který byl odehrán s kvalitním a čistým zvukem. Skladbámbyla sice většinově ponechána autentická podoba z osmdesátýchlet, ale jistá aranžmá byla pojata o malinko moderněji a s většímdrivem i zastoupením kytary. Mě osobně potěšil příklon k zahraničnímu feeluosmdesátých let, scéně AOR a řekněme americkému melody hard rockudávné doby. Na to, aby kapela něco podobného odehrála a obstála, je potřeba dobrých muzikantů s ambicí, nespokojujících se s odrhovačkami, a ty kolem sebe bubeník azakládající člen Jiří Lang nyní má. Za trojitýmiklávesami Yamaha stál Miloslav Orcígr, zvuk jehož nástrojedokonale navodil atmosféru osmdesátých let, nikoliv však v tom usedlém venkovském smyslu, u kytary pak KarelMecner, jehož nástroji byl ponechán v sólových pasážích trochuvětší prostor, než tomu bylo u TURBOzvykem kdysi, no a u baskytary dle očekávání Petr „Bob“ Šťastný.Přestože skladby působily o něco více hřmotněji, než byl možná posluchač zvyklý z původních verzí, tím hlavním činitelem,který posunul vyznění TURBO k hard rocku, se stal dle mého zpěvák. Zíkůvhlas svou sytostí jako vždy vzýval Párplovské démony, nicméněve skladbách TURBO se rovněž velkou měrou snažil držet úhlednosti originálů.Se svou oblíbenou kapelou se tak diváci neměliproblém od začátku ztotožnit a dostat se do vystoupení. V sále bylo cítitvzájemné napojení, které potvrzoval fakt, že fanoušci shudebníky mnohdy zpívali dobře známé texty. Už v prvnípolovině koncertu zazněly hity jako „Krásným dívkám“,„Křídla racků“, „Láska z pasáží“ nebo uhrančivá, natíživých klávesách postavená „Bez lásky žít se nedá“.Posledně zmíněnou skladbu ostatně řadím k tomu nejlepšímu, cokoncert nakonec nabídl. Zazněl i aktuální singl „Vidím tulásky svý stát“, jehož autorem je současný kytarista KISSTommy Thayer, jež žije s dcerou Richarda Kybice, původníhofrontmana kapely. Dobře se zapsal i další hardrockový výboj, doaktuální tvrdší podoby znovunahraná píseň „Sláva“, kekteré je na youtube rovněž obrazové zpracování. Koncert postupně gradoval a kapela vněm zahrála něco málo přes dvacet skladeb. V některých z nichse dokoce ujal hlavního vokálního partu bubeník Jiří Lang(zpíval např. v písních jako „To bude pánové jízda“ nebo „Ve znamení kariéry“),každopádně na Zíkův projev jeho hlas určitě neměl, takžejsem byl vždy rád, že se aktuální frontman vrátil k mikrofonu avystřelil ve školenějším podání nějaký letitý šlágr, třeba jako v případě balady„Sáro“, nebo hitovek „Andělů se nesmíš dotýkat“,„Přestáváš snít“ nebo o něco novější skladby „Ptáků septej“. Když konečně přišel na řadu ten největší flák „Hráč“,bylo jasné, že se spolehlivě blížíme ke konci vystoupení. Asinejmajestátnější hymna z repertoáru TURBO rozhodně v současnémpodání nezklamala a sál dokonale strhla ve fanfarónský chorál. Po ní přišel časještě na notoricky známou „Chtěl jsem mít“ a koncert zhrubapo sto minutách dospěl do svého finále. Protože jsem viděl TURBO naživo zcela poprvé, neměl jsem žádná přehnanáočekávání. Návštěvy akce určitě nelituji, naopak , šlo okvalitní rockové vystoupení ctící u skladeb atmosféru jejichdoby vzniku, vystoupení, z něhož mě řada skladeb vyloženěbavila a užil jsem si je. Těším se na albový comeback, protože z kapely je nyní cítit chuť přijít se smysluplným rockovým materiálem, jež může obstát a jsem přesvědčen, že rozhodně nebude působit jako odrhovačky pro vesnické sály!https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_rid_of_me_recenze/3779https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_rid_of_me_recenze/3779nobody@nothing.com (Tomáš)Příběh druhého alba PJ HARVEY „Rid Of Me“ se začal odvíjet ještě před vydáním debutu. Že vám to nedává smysl? Čtěte dál a pochopíte. Připomeňme si, že první singl „Dress“ vyšel v říjnu 1991 a způsobil malou, no vlastně docela velkou senzaci na alternativní scéně. Až tak velkou, že se o Polly a její kapelu začaly zajímat i velké labely. Ta sice ze začátku tuhle možnost vůbec nezvažovala, protože si chtěla ponechat tvůrčí svobodu na nezávislé scéně, ale mezi vydavatelstvími se strhla docela slušná přetahovaná o to, komu se jí povede získat a podepsat s ní smlouvu. Polly nakonec měsíc před vydáním debutu kývla na nabídku Island (PolyGram). Tohle je první část příběhu.Druhá část příběhu bude reflektovat samotný život Polly a její kapely po úspěchu debutu. Kapela samozřejmě vyrazila na intenzivní turné, které kulminovalo vynikajícím vystoupením v Readingu 1992. Po letní festivalové sezoně se Polly stěhuje do Londýna, kde se ale těchto několik hektických měsíců projevilo na její duševní i fyzické konstelaci. Kolotoč vysilujících koncertů, neutichající zájem médií, gradující očekávání ohledně následujícího alba, spolu s problémy v osobním životě (nepříjemný rozchod), vyústil v nervové zhroucení Polly. Pobyt v Londýně jí nesvědčil, chyběl jí domov na venkově, a zároveň nechápala celý ten cirkus, který se kolem kapely rozjel. Byli přece ještě jen na začátku, učili se tvořit, hrát, a najednou je všichni považovali za „britskou NIRVANU“, za novou „velkou věc“. Všechno se to rozjelo příliš rychle a ztráceli nad tím kontrolu. Udělala proto radikální krok – stáhla se zpátky domů a odstřihla se od hudebního průmyslu. Jak se psychicky postupně dávala dohromady, začala skládat písničky, které se měly později objevit na druhé desce. Z výše zmíněného je zřejmé, že se nebude jednat o žádnou sluníčkovou popovou desku. Kromě duševního rozpoložení při tvorbě hrála významnou roli i snaha Polly vymanit se z mantinelů první desky a povolit uzdu kreativitě. Jak po hudební stránce, tak i po textové. Plán byl cíleně šokovat.První pokusy o nahrávání nového materiálu ve slavných The Manor Studios v Oxfordu k ničemu nevedly. Následně se ale povedlo domluvit koncem roku 1992 pobyt v Pachyderm Studios v Minnesotě u Steva Albiniho, kterého si Polly velice považovala za jeho práci na albech PIXIES. Jeho typický syrový styl nahrávání, který preferoval živou energii před technickou čistotou, jí podvědomě dával pro novou kolekci největší smysl. Na rozdíl od bloku, kterým kapela trpěla při nahrávání v Anglii, tady najednou vše fungovalo. S Albinim sice strávili dva týdny, ale celou nahrávku měli hotovou v podstatě za 3 dny!Jestli byl debut syrovou alternativní deskou, tak dvojka je nekompromisně syrovou, extrémně alternativní deskou. Jak i sama Polly přiznala, není to něco, co si pustíte u večeře nebo na párty s kamarády. Při skládání i nahrávání se šlo nelítostně až na dřeň. Ve všem. Od zvuku, přes atmosféru, dramaturgii až po texty. Materiál je nepřístupný a posluchač do něj proniká jen pomalu a s velkým vypětím sil. Atmosféra je nepřátelská, temná a chorobná. Na slabší povahy může působit svou hororovou stylizací až strašidelně. Melodie se z nánosů hluku, propletených v podivných taktových konstrukcích, vynořují jen na vzácné okamžiky a neochotně, aby v nich následně opět rychle mizely a nechávaly nás dál strádat při hledání jasných nosných prvků songů. Tematicky se Polly točí kolem násilí, extrémní sexuality, vztahů, ale nebrání se ani vyprávění příběhů. Při nich často střídá perspektivu z ženské na mužskou a zpět. To byla i její odpověď na neustálé podsouvání feminismu. Svoji hudbu netvořila s ohledem na gender, fokusoval se jen na muziku samotnou. S jejím nově nabytým sebevědomím souvisela i změna image. Zatímco v dětství, a částečně i v době debutu, se považovala za „tomboy“, což je výraz pro holku, která se oblíká jako kluk, nosí krátké vlasy a věnuje se primárně klučičím aktivitám, nově začíná její proměna v jasně deklarovanou mladou ženu. Džíny vyměnila za šaty, těžká bagančata za dámské lodičky, vlasy už nemá sepnuté do tuctového culíku, ale hezky rozpuštěné. A nenechá si nic líbit.Steve Albini. Kontroverzní postava nezávislé hudební scény, který má své zastánce, ale i armádu odpůrců. Začněme první skupinou. Polly sama říkala, že nikdo nedokáže nahrát bicí tak jako Steve Albini. Absolutně živě, až má člověk pocit, že to ani nehraje z desky, ale že jsou rozložené přímo vedle něj. Souhlasím. Kromě odmítání studiových triků s cílem vyčistit a uhladit zvuk nahrávek a absolutním důrazem na jejich syrovost a „pravdivost“, Albini rád experimentoval i se samotným procesem nahrávání. Specificky rozmístěné mikrofony, nahrávání v různých místnostech mimo hlavní studio, minimalistická produkce. Tentokrát doporučil Polly specifický styl zpěvu, když část slok vysloveně „cedila“ přes zuby, aby jim dodala další úroveň strašidelnosti a intenzity. Kritici Albinimu, nejenom u tohoto alba, vyčítali jeho extrémismus. Nekompromisní dynamika, buď tiše, nebo totálně hlasitě, nekompromisní zabarvení, buď úplně jasně, nebo totálně zkresleně. Polly to ale takhle chtěla, takže posluchači sorry, ber nebo nech být. Hudebně se opět pohybuje v teritoriích, kde se grunge potkává s alternativním rockem, občas se mihne blues punkový stín, nebo garage a noise punk. Nahrávka je plná extrémů, buď šeptá nebo křičí. Zároveň v sobě ale má určitý spirituální rozměr. Je upřímná a osobní zároveň.Reakce novinářů po vydání desky byly přímo nadšené. Označovali desku za nekompromisně uměleckou výpověď, adorovali poetické texty, oceňovali odvahu jít do extrémů. Jestli se na Polly po debutu dívali jako na slibný talent, druhé album jí zabetonovalo na pozici maximálně respektovaného umělce. A ona rozhodně nemínila zůstat stát na místě. Jemný začátek, kdy Polly zpívá klidně a potichu jen na pozadí relativně čisté elektrické kytary, je sice plný napětí, ale když už nás přes 2 minuty takhle ukolébává, člověk prostě ztrácí ostražitost. Z dynamického pohledu je tato první část vysloveně tichá, musíte si volume ohulit, ať vůbec něco slyšíte. Do „loudness war“ je ještě daleko. Takže si vychutnáváme Polly, temnou atmosféru protkanou napětím, zajímavou melodickou linku a pak prásk! Grungeový výbuch! Vtipná historka – jedna britská hudební redaktorka poprvé poslouchala novinku při noční cestě autem. Při první části byla nucena pořádně přidat na hlasitosti, a proto přechod do hlasité fáze songu znamenal pořádný šok. Až takový, že jednoduše s autem nabourala. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, stačí, že je intenzivní. Na první poslech desky „Rid Of Me“ určitě nikdy nezapomene. Ještě jedna zajímavost se váže k songu. Falzetem zpívané doprovodné vokály má na svědomí bubeník. Polly je sice psala původně pro sebe, nakonec si je ale vzal na starost Rob Ellis. Jeho hlas ale zdaleka neměl tak velký rozsah a kvalitu jako její, proto to zní na první poslech velice podivně. Zmutovaně, nepřirozeně, možná až směšně. Postupně ale zjistíme, že se to tam docela hodí. Podivný zpěv na hranici šílenství dotváří lehce hororovou atmosféru songu a přidává mu další specifikum.Možná jsem vás zatím jen strašil, ale na desce se najde i několik relativně normálních písniček. Posmutnělá, do alternativně rockového hábitu hozená „Missed“ je typický devadesátkový konstrukt. Melodicky i zvukově. Jestli jste si u otvíráku nestihli všímat výše zmiňovaný zvuk bicích, zde je k tomu více prostoru. Typicky „Albiniovsky“ vytažený kopák, suchý rytmičák, dunivé přechody a lehce lo-fi činely, všechno do dohromady dává velice živý a syrový zvuk. Typickými skladbami alba jsou ale kousky jako „Legs“ nebo „Rub Til It Bleeds“, kombinující bluesovou houpavost s drásavým zemitým grungem. Polly svůj zpěv posouvá do více teatrální roviny, příběhům tím dodává větší hloubku a dramatičnost. Ono taky, když zpívá o tom, jak milencovi uřízne nohy, aby jí nemohl opustit, to nejde pojmout jako ukolébavku, že.Album vygeneroval dva singly. „50Ft Queenie“ je agresivní garage rock´n´roll. Rychlý, skočný, kombinovaný s noise punkem. Ideální materiál na divoký moshpit. „Man-Size“ je z úplně opačného konce. Špinavý alternativní rock s parádními bicími, které mají jednak fantastický zvuk, jednak přináší zajímavě roztěkanou rytmiku. K tomu strašidelná atmosféra a Polly předvádějící snad celou paletu svého pěveckého rejstříku. Oba dva singly jsou vynikající, ale musíme si přiznat, že nedosahují hitovosti singlů z debutu. Mezi hitovostí a kvalitou samozřejmě není kauzální vztah, takže to berte jen jako konstatování. A to platí v podstatě na celou druhou desku, už z principu.„Dry“ působí na první dobrou jinak. Je to starší song z období první desky, který se z nějakého tajemného důvodu na něm neobjevil. I proto působí více přístupně, melodicky jemněji a i zvukově méně agresivně. Zato v textu si Polly servítky nebere. Hodnotit bývalého partnera ve stylu „… you leave me dry…“ (necháváš mě suchou) asi není potřeba obšírněji komentovat. Love song to rozhodně není, i když by tak svou nekonfliktností možná působit mohl. Hned následující „Me-Jane“ ale opět přehazuje výhybku. Hororový blues-punk je dalším vynikajícím kouskem, který pracuje s quiet-loud-quiet strukturou. Povedla se i závěrečná „Ecstasy“, která ve valivém tempu a drásavé atmosféře ukončuje toto náročné album. Jižanské blues s náznakem slide kytary ještě více zvýrazňuje dusivou temnotu a beznaděj v songu ukrytou. Možná už jen perlička na závěr. Na albu se objevil i jeden cover, který Polly samozřejmě vybrala na základě vlastních preferencí. Dylanova „Highway ´61 Revisited“ je možná trochu nečekaný kousek na podobné desce, ale myslím, že se celkem povedl.PJ HARVEY sice přestoupila k velkému labelu, ale hudebně se posunula naopak do ještě větší alternativy. To jsou paradoxy, které se někdy stanou, a výjimečně jsou i úspěšné. S „Rid Of Me“ to za úspěch rozhodně považovat můžeme.https://www.crazyDiamond.cz/deti_deste_mlzny_uvod_jasny_konec_recenze/3778https://www.crazyDiamond.cz/deti_deste_mlzny_uvod_jasny_konec_recenze/3778nobody@nothing.com (Tomáš)DĚTI DEŠTĚs letošní novinkou konečně dosáhli na zvuk, který sizasloužili mít už dlouho. Kvalitní obsah se propojil s kvalitnímsoundem a je z toho jejich nejlepší deska. Pražská noiseováskvadra ze stáje Silver Rocket, která sama sebe charakterizujesloganem „kapela inteligentních lidí na neustálé pracovnídovolené“, vydala svůj debut „Love and Piss“ už v roce2008, ale funguje ještě o pár let dýl. Svůj typický styl sidefinovali už v těchto ranných časech a postupně hovybrušují. S aktuální čtvrtou deskou si dovolím říct, žedokonce jednou nohou vylezli z undergroundu. Už to jednak neníortodoxní lo-fi produkce pro fajnšmekry a nesmlouvavé zastáncenezávislé scény, a zároveň mají songy zřejmě nejblížek písničkové formě, jakou kapela podobného ražení budeschopná (a hlavně ochotná) připravit. Nechci vám ale mazat medkolem uší, pořád je to silně alternativní deska, která námukazuje, jak může vypadat kvalitní moderní noise rock, který máambice oslovit i nové posluchače mimo hardcore komunitní jádro. U škatulky„noise rock“ zřejmě hodně lidí napadnou legendární SONICYOUTH. Tak s nimi DĚTI DEŠTĚ (nebo někdy taky „D2tide3t2“) mají pramálo společného. Jejich specifické pojetínoise je zemitější, hrubější a drsnější. Podladěné kytary,valivá rytmika, spíše špinavý a hutný hluk než kvílivévazbení kolegů z New Yorku. Rozhodně jsou bližší k nálepce proto-grunge, nebo nějakým sludge/doom rockovým polohám, nežalternativnímu rocku. Stejně tak zpěv, který ve finále anizpěvem není. Je to více deklarativní a hlasité odříkávánítextu, spíše výjimečně na nás vykoukne náznak melodickélinky. Možná i díky menšímu důrazu na zpěv kapela věnuje vícepozornosti instrumentálním pasážím. Ty hrají důležitou roliv celkové struktuře jednotlivých skladeb. Jsou hlavnínáladotvornou veličinou a v kombinaci s texty dokážouvelice účinně vytvářet tu stísněnost, jindy naléhavost, aletaky naštvanost nebo beznaděj. Zatímco u třetí desky „V bytěnad řekou“ (2019) u některých songů se možná lehce koketovalos indie rockovým nádechem, i když zahaleném špinavýmnoiseovým pláštěm, aktuální deska směřuje spíše do tvrdšíchvod. Nejednou zavítají do metalových teritorií. Aby taky ne,vždyť mají baterii tří kytar a nebojí se je použít. Dokážous nimi dělat docela masivní zvukové vlny a stěny. A častoznějí výrazně podlazeně, takže je jejich projev extrémněhutný a zemitý. O rytmiku se stará masivní basa, která je téměřvždy ještě i patřičně zašpiněná, ať to má grády. A bicí?Ty jakoby nahrával sám Steve Albini. Živé, syrové,nekompromisní. Celkově velké uznání rytmice. Je veliceflexibilní. Nervózně rychlá a rozcuchaná, hypnoticky statická apřesná, nebo i hravě kreativní, rozehrávající vlastnípříběhy. K tomu špetka elektronických zvuků. Skutečnějen na finální dochucení. Trochu drásavé, trochu psychedelické,ale vždy pracující pro celek. Zpěv samotný je pak mírněutopený v mixu, což je řekněme stylový standart. Alezároveň zdaleka ne tak silně, jako na předchozích deskách,takže je vlastně docela zřetelný, aniž by se ho musel snažitčlověk cíleně vypreparovat. Otvírák„Modřany“ ve svém textu komentuje urbanistické proměnyčeských měst, které mají ne vždy pozitivní efekt na jejichestetiku. Valivá rytmika a bezútěšná atmosféra se zde krásněpropojuje s nihilismem ukrytým v hlavní myšlence songu.Rychlejší pecka „Spojte stoly“ se v rámci této stylovéškatulky může považovat téměř za hitovku. Zřejmě nejvíc seblíží klasické písničkové formě, dokonce i zpěv je zdev mixu relativně vepředu a jasně slyšitelný. Mohutnázmutovaná basa uvádí další těžkotonážní song „Přehradám“.Kytarové vyhrávky zde přítomné skladbu táhnou až do doommetalových vod, hypnotické bicí vytvářejí silně psychotickouatmosféru a šílený text ani po tolika posleších nejsem schopenpobrat. Výborné! A když se ještě v druhé části ten nářezzjemní a zároveň zrychlí a přidá se psycho heslo „držbetonem!“, je to už totální úlet. Do tempa opět přidá „Mlžnýúvod“ v lehce industriálním kabátku, vtipně popisujícíletní stěhování národu z pod Řípu na Jadran. Typickýmkouskem, který představuje charakteristickou tvář kapely, jeintenzivní „Kozorohem“. Houpavá rytmika, nárazové zvukovévlny, šílené elektronické zvuky prosakující z pozadí itrpně vykřikovaný text společně vytváří akutně tíživouatmosféru. „Pohane!“ mi svojí náladou a strukturou připomnělozačátky kapely KURTIZÁNY Z 25.AVENUE. Primárně na tvrdostipostavený song má silný tah na bránu, neuhýbá, jde si bezhlavěza svým. Nervózní rytmika pak žene kupředu „Nahmatal“.Psychedelická mezihra, kde je text odříkáván v nějakémcizím, mě neznámém jazyce, songu dodává tajemnou auru. Skladbaprochází několika fázemi, rozvíjí se, přidává dalšíkapitoly a je plná překvapení. Moje nejoblíbenější věc pakdesku uzavírá. „Tajga“ mi připomíná noiseovější verzi MELVINS. V rámci desky patří opět mezi melodičtějšíkousky, zároveň má suprový zvuk kytar, brutální basu a extrémněživé bicí.DĚTI DEŠTĚmě bavili i na starších nahrávkách. Na aktuální desce aledozráli ve všech směrech. Nahrávka je intenzivní, burácivá anekompromisní. Zároveň velice vyrovnaná, vnitřně soudržná adospělá. Hluk zde neničí, hluk zde tvoří.