https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/ratboys_singin_to_an_empty_chair_recenze/3837https://www.crazyDiamond.cz/ratboys_singin_to_an_empty_chair_recenze/3837nobody@nothing.com (Tomáš)Tak nějak jsem tušil, že RATBOYS ještě nevyužili svůj potenciál. S každým albem se sice postupně zlepšovali, ale až letošní novinka „Singin´To An Empty Chair“ naplno odhalila, jak dobrá kapela to vlastně je. I když má deska své mušky, celkově je to výborný indie-rockový kousek, který navrch přidává jeden element, který snad nikde mimo Ameriky nefunguje. Propojení s alternativním country. Ano, čtete správně. Samozřejmě to není žádná muzika ve stylu českých trampských songů k táborákům, ani hardcore (v dobrém slova smyslu) country Michala Tučného. Není to podobné ani modernímu trampskému folkrocku JELENA nebo anglických MUMFORD AND SONS. Je to tak specificky americká záležitost, že to zřejmě může fungovat, a přitom znít normálně a přirozeně, skutečně jen tam a nikde jinde. A přitom většina kapel co tohle provozuje ani není z jihu, kde tenhle typ muziky je přirozeně doma. Podobně jsou na tom RATBOYS. Pochází z třetího největšího města ve Státech, z Chicaga, ale jejich muzika zní rurálně. Evokuje venkovskou pohodu a možná i trochu anti-civilizační nevinnosti. Kvarteto vedenou zpěvačkou a kytaristkou Julii Steiner se přitom nevymyká z velkoměstských standardů zrodu kapel. Dali se dohromady v průběhu studií, pak přes pár singlů a EP dospěli k prvním deskách u nezávislého labelu. Před aktuální deskou, která je šestou v pořadí, se posunuli k většímu labelu New West. „Singin´ To An Empty Chair“ je pro kapelu zlomovým albem hned z několika důvodů. Zvukově kapela jasně vykročila k mainstreamu, samozřejmě k tomu alternativnímu. Špičková kvalita, patřičně vyčištěný a jasný, ale pořád velmi živý a přítomný sound. Zároveň popustili uzdu svým inspiracím. Stylové odbočky a přísady, na předchozích deskách přítomné spíše jen v nejasných náznacích, zde naplno prokoukly. Kapela dospěla, je sebejistá a ve výborné formě. Hodně naznačovala už předchozí deska „The Window“ (2023), která byla taky vynikající. Letos se jim pak povedlo udělat ještě další krok správným směrem. Stylově mi evokují THE LEMONHEADS, kteří podobně kombinovali indie rock s jižanskými elementy už před třiceti lety, ale mají v sobě i hravost DINOSAUR JR., včetně záliby v kytarových sólech. A pak je zde i určitá starosvětská poctivost, ozvěny klasického country rocku EAGLES nebo CREEDANCE CLEARWATER REVIVAL.Stylový otvírák „Open Up“ ukazuje všechny nové atributy, které nás na albu čekají a neminou. Plnotučný zvuk, „Creedensovské“ cvrlikající kytary, mohutné bicí, éterický hlas Julie Steiner a zejména parádní songwriting. Ten se už necítí být povinen držet se rigidně hranic nezávislé scény a roztahuje křídla všemi směry. K mohutnosti hard rocku, popovému pozlátku a jasně mainstreamovému zvuku, který je nadýchaný, vycizelovaný a dokonalý ve všech aspektech. Song samotný pak byl snad skládán už se záměrem otvírat album, protože to dělá absolutně perfektně. Žádný bezhlavý start, právě naopak. Postupné budování atmosféry, náznaky dějů budoucích, trochu tajemnosti. Nenuceně nás zve na výpravu, která bude dobrodružná a krásná zároveň. Kytarová práce v následující „Know You Then“ pak už jen definitivně potvrzuje, že kapela se rozhodla jít směrem klasického rocku v moderním provedení a ideologickém balení indie rocku. Zní to sice jako absurdní kombinace plná protimluvů, ale světe div se, funguje to výborně. Tempo se trochu více rozjede v dalším skvělém songu „Light Night Mountains At All“, jehož vibe nemá daleko k PEARL JAM. Zároveň se tady ale projeví ty mušky zmiňované v úvodu. V několika skladbách, zřejmě v rámci experimentování, se kapela rozhodla protáhnout svůj standardní 3-4 minutový písničkový interval. Bohužel ty extra dvě minuty jsou nevyužitým potenciálem. Neinvenční opakování základního motivu nám má možná evokovat psychedelickou mezihru, ale nefunguje to. Akorát to zatěžuje jinak skvělý song zbytečným ocáskem, který nudí. Asi tuším, že kapela měla ambice vykročit mimo indie rockové dramaturgické teritorium, ale prostě šlápla vedle. Tohle vážně nemají zapotřebí, zbytečně to rozbíjí i jinak dobrou vyváženost alba. „Anywhere“ nás ale vrací do hry. Tohle je krásný příklad můstku mezi starší a novější tvorbou. Hravá, možná až lehce infantilní skladba, spojuje bezstarostnost indie scény s mohutnějším zvukem a ve finále je to vynikající hitovka. A pak kapela s neskutečnou lehkostí a absolutní přirozeností vyšvihne houpavý country rock „Penny In The Lake“. Julie, jejíž hlas už sám osobě svým zabarvením nemá daleko k typickým country divám, tady ještě trochu více vokálně zacílí jižním směrem a zní úplně jako mladá Dolly Parton. Deska je plná vynikajících písniček, na vatu se zde nehraje. Styly se zde slévají jako přítoky do hlavní řeky, obohacují jí, někdy na chvíli zabarví více do jiného odstínu, ale nepůsobí to nijak rušivě. I z country rockové skladby se může znenadání vynořit indie rocková mezihra, nebo naopak hipstersky znějící song je najednou doplněn jižanským kontextem. V čem kapela vážně exceluje jsou méně přímočaré songy, jako třeba „What´s Right?“. Není to hitovka na první dobrou, ale je chytře vymyšlená, všechny zmiňované ingredience kombinuje uváženě, má zajímavou atmosféru, košatější strukturu a působí skutečně dospěle. „Burn It Down“ nás pak dovede až k otázkám, jestli je tohle ještě vůbec indie rock? Burácivé mezihry znějí jako zpomalená verze THE SMASHING PUMPKINS a parádně doplňují vyklidněný základ songu s krásnou melodickou linkou. Ze třech vysloveně dlouhých songů, i tento má totiž přes 7 minut, to jen tady dává smysl a opodstatnění. A to je druhá muška jinak výborné desky. Nastavovaná stopáž. Zkrátit o 10 minut a hned by to bylo plus 10% na hodnocení. Jestli bude tohle směr, kterým se RATBOYS vydají i do budoucna, jsem pro všemi deseti a podepisuju v plném rozsahu. Vždy mě bavilo spojení nezávislé scény s kvalitním zvukem blížícím se mainstreamu (rockovému samozřejmě). Kapela se nebojí šáhnout jak do popových regálů, tak ani k různým historickým rockovým formám. A umí z této různorodosti vytvořit nový a svébytný konstrukt, který baví a zní svěže. https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_the_music_of_erich_zann_recenze/3835https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_the_music_of_erich_zann_recenze/3835janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestliže někdejší kytaristé od německých speedmetalistů LIVING DEATH Reiner Kelch a Frank Fricke odhalili své umělecké ambicepředevším v rámci třetího alba své kapely „Protected FromReality“ z roku 1987, pak jejich tentýž rok debutující bočák MEKONG DELTA najížděl na tytotendence již od samotného začátku a ještě o kus zřetelněji.Trvalo pouhou sezónu a kapelasestavená především okolo baskytaristy Ralfa Huberta (tou dobou užívajícího pseudonymu Björn Eklund) dala světudruhé album „The Music Of Erich Zann“, jež neslo název po jedné z povídek z díla hororového spisovatele H.P.Lovecrafta. Tohle album stále platí za milník technického thrash metalu druhépoloviny osmdesátých let. V souvislosti s ním nemáme co do činění s koncepčním dílem ve smyslu metalové opery sjednolitým dějem. Pojítkem všech songů je naopak temnotou a záhadností nasáklá aura,muzikantská brilance a všudypřítomný psychedelický opar. Songy spojuje velmisugestivní atmosféra, rovněž v souladu s ní dochází navíc k legendárnímu propojení mezi metalovými nástroji a prvky vážné hudby. Tytomomenty působí výrazněji, než tomu bylo v případě albové prvotiny. Dalo by se říct, že MEKONG DELTA po umělecké stránce rychle vyzrávali, což se odráželo i v textové náplni, jež zde tvořila další specifickou složku.Pojítkem textů je dost často téma strachu, z neznáma, z existence, z budoucnosti, z představy, že temné vize nakonec dostojí těm nejtragičtějším scenářům a předpovědím, viz třeba úvodní song „Age Of Agony“. Do zorného pole kapely se rovněž dost často dostává téma manipulace, zaměňování reality a dosazování lží za pravdu, jak aktuální v současné době plné nejistoty - „True Lies“. Třeba skladba „Confession Of Madness“ vypráví příběh v rámci politického systému, který z podstaty vlastní existence odmítá změnu a pouze tak umocňuje společenskou frustraci. Pokud se někdo odhodlá otevřít ostatním oči, záhy je izolován, či prohlášen za šíleného. V „Hatred“ je vypravěč frustrován lidmi posedlými penězi, a nebrání se proudu nenávisti vůči materialistickému světu, všemu povrchnímu a bezduchému. Skladba naplněná vnitřní silou, vyprávějící o prorocích, mysticismu a nevyhnutelné cestě osudu má zde název „Prophecy“. Podobný, akorát že temnější charakter má rovněž píseň „Memories Of Tomorrow“, kde hlavní hrdina zná příběh své budoucnosti, protože jí ve svém paralelním duchovním světě již prožil. Středobodem je přesvědčivá myšlenka na neměnost osudu. Kritikou ega, mesiášství a falešné víry se zabývá text skladby „I, King, Will Come“, kdežto následující „The Final Deluge“ míří přímo k dílu H.P.Lovecrafta a povídce, která dala celému albu jméno. Vypravěč zde popisuje pocity, jež zažívá po vstupu do podkrovního pokoje šíleného skladatele Ericha Zanna.Jde po všech stránkách okomplexní umělecké dílo v rámci tvrdého a vesměs rychléhometalu, kterému se pár let před tím začalo říkat THRASH. Tehdy v roce 1988 se však i thrash metal dostal do bodu, kdy si začal hledat cestičky kumělečtějším formám vyjádření. Techno-thrashoví MEKONGDELTA zde zásobují posluchače úžasnými finesami, změnami tempa barvitou hrou všech složek vlastního zvuku. Z poslechu „The Music Of Erich Zann“ bylo okamžitě poznat,že za ten rok hudebníci zkrátka skladatelsky vyspěli a jejichprojekt získal na opravdu výrazném uměleckém tvaru. Jejich hudba vždy byla o neobvyklých strukturách, proměnách temp,rytmické i kytarové bohatosti, virtuozitě a komplikovanosti, což se ukázalo být realitou po dalších znamenitých počinech MEKONG DELTY, nicméně všechny tyhle věci již „The Music Of Erich Zann“ splňovalo a proto jeřazeno mezi největší žánrové klasiky. Pokud je řeč o vlivechpřicházejících z prostředí vážné a scénické hudby, pak instrumentální skladba „Inteludium (Begging For Mercy)“ je nejvýraznějším momentem tohoto druhu. Jedná se o song vystavený na motivu skladby napsané v padesátých letech Bernardem Herrmannem pro nejvýznačnější Hitchcockův film„Psycho“. Dochází v ní k naprosto dokonalému propojenímetalové složky s orchestrem. Jestliže v jiných skladbáchnedochází k srovnatelně výraznému vstupu symfonických nástrojů, tak skladby i skrze metalové instrumenty vyznívají jakosoučást nějaké avantgardní symfonie, prostřednictvím poslechukteré může fanoušek čelit doslova zešílení.Vynikající je už vpád do albaprostřednictvím dvou svižných, přesto však velmi barvitých aco se týče náboje i strhujících fláků. Ať už otvírák „AgeOf Agony“ nebo následná „True Lies“ vrhají svým rychlýmtempem vstříc nezastavitelnému proudu riffů a paralelních rytmickýchproměn. Do víru dobrodružství jsou hnány znamenitou rytmikou v podání Jörga Michaela (zde působí ještě coby Gordon Perkins), ale také skvělou souhrou baskytary Ralfa Huberta s riffostřelbou výše uvedeného kytarového dua (viz začátek recenze) užívajícího stále přezdívek Rolf Stein a Vincent St.Johns. Už zde se kapele daří docílitvysokého napětí a to díky neočekávaným proměnám temp a nepřebernému množství strhujících kytarových figur. Rytmika sečasto odváží uhnout mimo těžiště taktu a kytary se prolínajív zcela rozdílně pojatých linkách, čímž dosahujívrstevnatosti. Osobně si myslím, že na MEKONG DELTA bylo vždy nejzajímavější, že i přes svousložitost dokázali u skladeb uchovat únosnou míru melodiky. To je zde poznat z množství kytarových vyhrávek, častých sól a různýchzdobných úseků, sloužících k obohacení proudu dění. Přestože jejich tehdejší frontman Keil nebyl přímo melodickým typem zpěváka, jeho vysoko položenýhlas dokázal dodat písním na silné atmosféře a tvořil sinstrumentální složkou nerozdělitený celek. Možná někomu jehohlas přišel méně přístupný, ale jeho smysl pro dramatično, a vsouvislosti s ním i pro emotivně pokroucenou melodiku, byl zkrátka specifický. I z toho důvodu je tohle albumtechno-thrashovým kultem, které řada žánrových specialistůpovažuje za jedno z nejprogresivnějších děl nejen své doby, ale i v rámci žánru celkově.Pro hledače poslechovýchdobrodružství je dílo doslova povinností, protože v něm opravdunejde pouze o suchou technickou perfekci a virtuozitu, ale je muvdechnut lidský rozměr a specificky pojatá atmosférická stopa.Tohle je znát třeba ze skladby „Confession Of Madness“, kterápředstavuje jednu z nejkomlexnějších ukázek tehdejšíhomistrovství MEKONG DELTA. Na jednu stranu se objevuje práce sdisonantními zvuky, na stranu druhou kapela přechází od rychlýchtemp k pomalejším harmoniím a psycho momentům. I přes tohle si však kapela udržuje melodiku. I v rámci kratší, úderné a rychlé thrashové skladby „Hatred“ se kapela nevzdává svého uměleckého nastavení. Naopakproměnlivěji vyznívají songy z B strany jako „Prophecy“ nebo „MemoriesOf Tomorrow“, které útočí ještě výraznější harmonickoubohatostí a patří k nejpestřejším momentům alba a to předevšímdíky kytarové práci, odhalující velký smysl pro melodiku a dějs ní související. Velkolepým dílem je pak song „I, King, WillCome“, který působí teatrálně a kapela v něm prokáže smysl pro drama či gradaci. Z pomalejší fáze se na hlavnílinku nabalují nové vrstvy a nakonec vše vrcholí ve vírupsychotické bouře. Velmi zajímavou položkou je pro mne však i dvouminutová pomalá skladba na závěr - „Epilogue“, kde se v komorníatmosféře dostává do hlavní role především Keilův hlas. Jdeo jakési rozlučkové vydechnutí, requiem za právě ukončeným dramatickýmdějstvím, kde zpěvák prokáže velký smysl pro budováníatmosféry. Tohle svědčí ve prospěch tvrzení, že tohle dílo je prakticky dokonalé i v detailech a jeho autoři kromě hráčské a technické perfekce nepodcenili ani dramaturgickou stránku. Taková alba se již netočí.https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_fallujah_in_mourning_praha_rock_cafe_18unora2026_koncert/3836https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_fallujah_in_mourning_praha_rock_cafe_18unora2026_koncert/3836nobody@nothing.com (Gazďa)Melodeath klasického střihu, technický death metal a špičková metalová progrese. Nálet trojlístku známějších zástupců metalového žánru sliboval solidní zážitek, který se v Rock Café následně potvrdil.Pro mě o parník nejatraktivnější kapelou byli hned první IN MOURNING. Švédové jsou zástupci progresivního melodického metalu té nejvyšší kvality, když některá jejich alba se dotýkají dokonalosti a prolínají melodiku, rytmické změny a tvrdost s neobvyklým citem a silou. Podle všeobecného internetového konsensu je mezi takto skvělými deskami i loňské „The Immortal“, Ten názor sice nesdílím, ale uznávám, že jde o solidní a zajímavou desku, která rozhodně stojí za poslech. V Česku nebývají truchliči častými hosty a obecně je ani jinde na turné moc nepotkáme, takže je dobré využít příležitosti, když se naskytne… Konkrétně u nás byli před pražským koncertem za šestadvacet let své existence jen dvakrát, z toho jednou během tour a jednou na Brutal Assaultu.Jako první z předkapel neměli moc prostoru a vzhledem k délce jejich kompozic jich zaznělo jen několik. Logicky se hrálo hlavně z nové desky, kde jsem rozeznal „Silver Crescent“ s úderným synkopovaným riffem a krásným melodickým refrénem i podobně koncipovanou singlovku „Song of the Cranes“. Sál byl už na ně dost plný, publikum přiměřeně nažhavené a i poměrně vděčné. Své fanoušky u nás zjevně mají a je škoda, že sem nejezdí častěji. Přišlo mi jen, že nové fláky nemají ani naživo tu dokonalou dynamiku. Nepomáhal ani matný a zahuhlaný zvuk, který se bohužel nezlepšil ani s dalšími vystupujícími. Teprve když se set překlopil do tradičně finální a čtrnáct let staré „Colossus“, měl jsem pocit naplnění. Výborně dramaticky vystavěná věc a dokonalý zavírák.Krátká vsuvka. Nejsem Mauglí, který je velkým lovcem trofejí a neváhá ponížit své ego, aby prakticky z každého koncertu odcházel ověnčen trsátky, setlisty, podpisy apod. Rád se udržuju ve flegmatickém klidu a jen zřídka dělám výjimku, abych toho takřka vždy poté litoval, jelikož neúspěch ve mně probouzí negativní emoce a já si pak koncert tolik neužiju. Vzhledem k tomu, že ale Rock Café nemá zákulisí a rodáci z Vansbro vše balili asi deset minut asi metr vedle mě, nakonec jsem se přemohl. „Sleduju vás už od roku 2010,“ říkám frontmanovi Tobiasu Netzellovi, „neměl byste prosím trsátko?“ „Bohužel, trsátka mi došla,“ odpovídá vousatec. Breptám ještě něco v tom smyslu, že to nevadí a že by mi udělalo radost, kdyby k nám zas zavítali a dávám zpátečku. To jsou teda výmluvy… skoro jsem mu měl chuť dát pár stovek, aby měl zítra čím hrát. Jóó, Gazďo, nemáš porušovat své zásady. Stahuju se opět do okolní temnoty klubu, abych vyčkal dalších vystupujících.Tentokrát ne progresivní a ne melodický, ale přímočarý technický death. A ne z Finska, ale ze Spojených států, konkrétně ze San Francisca. Pojmenovaní FALLUJAH podle města v centru Iráku známého jako centrum protiamerického povstání po invazi, tihle borci kalí ocel už od roku 2007 a mají za sebou šest kvalitních alb. Víc než na chytlavých melodiích je síla tohoto pětilístku založena na zajímavých rytmických variacích, kde si předávají žezlo nejen bicí a basa, ale také kytary, které se zároveň nebojí přímočaré ekvilibristiky. Taková lepší OBSCURA. Technicky hodně vybavené těleso vydalo loni solidní fošnu „Xenotaph“, která sice nedosahuje kvalit předchozí „Empyrean“ (2022), ale pořád jde o jednu z těch lepších desek, které jsem loni poslouchal. Naživo sice také bojovali se zahuhlaným zvukem, ale nesnadné podmínky zvládli se ctí. Přitom kvalitní sound je něco, co tahle kapela potřebuje, jinak se jejich zasněné fantaskní a sureálné disharmonické harmonie mohou proměnit v chaos. Víc tak v Rock Café museli přesvědčit svými stop-go zasekávanými rytmy než vrstvením kytar. Výsledek byl solidní a pódiová prezentace přirozená, když se do publika asi nejvíc zasekla kulometná jízda „Eden´s Lament“, opravdu jak ze druhé bitvy o Fallúdžu. Poučen z předchozích nezdarů teď frontmanovi Kyle Schaeferovi při odchodu z pódia jen poděkuju a hlavně po něm nic nechci.Hlavní hvězdy večera OMNIUM GATHERUM mi vlastně přijdou nejméně zajímaví. Není to špatná kapela a mají i některé hitovky („New Dynamic“, „Skyline“, „Frontiers“, z novějších třeba „Reckoning“) a i loňská novinka je solidní. Jen je to celé takové moc bezpečné. Finové sází na melodeath klasického göteborského střihu. Krátké přímočaré rychlé věci, kde se chrochtá a zároveň kytary jedou melodické „ironmaidenovské“ linky. Nic víc, nic míň. Jako kdyby si ale ústřední skladatel Markus Vanhala schovával všechny zajímavější a neotřelejší nápady pro svou druhou skvadru INSOMNIUM. Viděl jsem OMNIUM GATHERUM potřetí a mám pocit, že mě ta prostě ničím nepřekvapí. Šlo o slušné, ale nijak výjimečné vystoupení, kde jen zpěváka Jukku Pelkonena nahradil solidně působící Henry Hämäläinen, vokalista SHADE EMPIRE a HALYSIS. Jukkovi byl diagnostikován lymfom a samozřejmě mu držíme palce a přejeme brzké uzdravení.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_legendarni_wasp_se_po_19ti_letech_vraci_na_misto_cinu_info/3834https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_legendarni_wasp_se_po_19ti_letech_vraci_na_misto_cinu_info/3834nobody@nothing.com (Info)Program nadcházejícího ročníku festivalu Basinfirefest získává svou dosud nejzářivější korunu. Pořadatelé s hrdostí oznamují nového headlinera, kterým není nikdo jiný než kultovní americká formace W.A.S.P. v čele s charismatickým Blackiem Lawlessem. Pro festival i fanoušky jde o mimořádně symbolický návrat – tato ikona světového heavy metalu se do Spáleného Poříčí vrací po dlouhých devatenácti letech od svého památného vystoupení v roce 2007. Basinfirefest, který je už dekády pevným bodem na mapě českých letních festivalů, letos opět zvedá laťku. Potvrzení W.A.S.P. jako hlavního tahouna programu jen podtrhuje ambici přivážet do areálu pod širým nebem jména světového formátu. Fanoušci se mohou těšit na show plnou dekadence, syrové energie a nesmrtelných hitů, které formovaly dějiny hard rocku a heavy metalu.Blackie Lawless a jeho armáda v plné síleSkupina W.A.S.P., založená v roce 1982 v Los Angeles, patří k nejdůležitějším pilířům žánru. Jejich vzestup v 80. letech doprovázely kontroverze, šokující pódiová prezentace a nekompromisní zvuk. Pod vedením vizionáře Blackieho Lawlesse se však kapela vyvinula v hudební instituci, která dokáže nabídnout jak dravé rockové hymny typu „I Wanna Be Somebody“ nebo „Wild Child“, tak hluboká koncepční díla jako legendární album „The Crimson Idol“. Pro návštěvníky Basinfirefestu půjde o unikátní příležitost zažít kapelu, která i po více než čtyřech desetiletích na scéně neztratila nic ze své dravosti. Blackieho nezaměnitelný vokál a precizní instrumentální sekce slibují zážitek, který uspokojí jak pamětníky, kteří zažili jejich show v Poříčí v roce 2007, tak mladou generaci fanoušků, která dostane šanci vidět tutolegendu poprvé.Line-up, který nedává vydechnoutOznámení W.A.S.P. doplňuje již tak extrémně silnou soupisku, která slibuje jeden z nejrozmanitějších ročníků v historii festivalu. Basinfirefest letos sází na vyvážený mix žánra vedle čerstvě oznámených headlinerů nabízí přehlídku toho nejlepšího ze světové metalové scény. Návštěvníci se mohou těšit na unikátní projekt Apocalyptica plays Metallica Vol. 2, ve kterém finští violoncellisté vzdají hold thrashmetalové legendě, nebo na nablýskanou a vtipem sršící glam-metalovou smršť Steel Panther. Milovníky extrémnějších poloh potěší přítomnost průkopníků grindcoru Napalm Death a floridské deathmetalové legendy Six Feet Under v čele s ikonickým Chrisem Barnesem. Program dále obohatí melancholické melodie britských Paradise Lost a výjimečné vystoupení formace Death To All, která s úctou a precizností oživuje odkaz nesmrtelného Chucka Schuldinera a jeho kapely Death.„Naším cílem bylo sestavit line-up, který bude bavit od prvního do posledního tónu. Přidání W.A.S.P. po devatenácti letech od jejich první návštěvy je pro nás srdeční záležitost avěříme, že pro fanoušky to bude ten největší vrchol letošního léta,“ vzkazují organizátoři.Vstupenky a další informace o festivalu jsou k dispozici na oficiálních stránkách festivalu a vpředprodejních sítích.Vstupenky na festival jsou v prodeji na webu Basin.cz.LINE-UP: ADX, APOCALYPTICA, CAGE FIGHT, DARKNESS, DEATH TO ALL,DELORAINE, DIETH, DISTANT, DROWNING POOL, EMBRYONIC AUTOPSY,FORBIDDEN, GREEN JELLY, GROZA, HIGH PARASITE, HULDER, NAPALM DEATH,OUR PROMISE, PARADISE LOST, PROTECTOR, SIX FEET UNDER, STEEL PANTHER,TAILGUNNER, TALK TO HER, TRAGEDY: ALL METAL TRIBUTE TO THE BEE GEES &BEYOND, UADA, UMBRTKA, VANIR, W.A.S.P., XIII. STOLETÍ, YE BANISHEDPRIVATEERS, YOTH IRIAVizuály festivalu najdete zde:https://app.box.com/s/j4cesi1q5h8n7puf00tsawtg8o26cbuohttps://www.crazyDiamond.cz/deftones_white_pony_recenze/3832https://www.crazyDiamond.cz/deftones_white_pony_recenze/3832nobody@nothing.com (Tomáš)Pamatujete si, jak absurdní, z dnešního pohledu, mívala v devadesátkách MTV playlist? Dám vám jeden příklad z roku 2000. Léto jsem trávil na studentská víza v USA a při uklízení pokojů v hotelu jsem si vždy pustil zmiňovanou hudební televizi. V záplavě popu jako Britney Spears nebo N´SYNC, hip-hopu a kýčovitého r´n´b, se tam pravidelně, i přes den, objevoval nový singl DEFTONES „Change (House Of Flies)“. To jsem si okamžitě dával pauzu a plně se fokusoval na ten geniální song, doprovázený vizuálně zajímavým klipem. Po návratu domů byla právě tahle čerstvě vydaná deska na předních pozicích seznamu alb, které musím okamžitě a za každou cenu získat. Povedlo se a dnes je tato deska v mém osobním all time TOP10 mých nejoblíbenějších alb historie.Po skvělém druhém albu „Around The Fur“ byli DEFTONES ve správné kondici. Singly se hrály na MTV i v rockových rádiích, kapela aktivně koncertovala, deska sbírala pozitivní recenze, i prodeje byly výrazně lepší proti debutu. Dá se říct, že jejich pozice na alternativně metalové scéně začínala být velice solidní. A pořád to byli mladí hoši, kterým bylo kolem 25 let. Bylo jasné, že očekávání od další desky budou teď ještě vyšší. Partička ze Sacramenta se toho ale nezalekla a postavila se výzvě čelem.Pro nahrávání zvolili tentokrát Kalifornii, konkrétně The Plant Recording Studios nedaleko San Francisca, s tím, že některé dodatečně věci pak natočili ještě v Larrabee Sound Studios v Hollywoodu. Terry Date, producent první dvou desek jim sám navrhl, ať pro změnu zkusí pracovat s někým jiným, takže se zvažovalo několik velkých jmen. Byli mezi nimi třeba Jerry Harrison, člen TALKING HEADS, nebo legendární Rick Rubin. Skončilo to ale nakonec zase u Terryho, a já myslím, že není čeho litovat. Samotné nahrávání se protáhlo na čtyři měsíce, což byl téměř dvojnásobek času potřebného k přípravě druhé desky. Bylo to ovlivněno několika faktory. Prvním byla příprava písniček. Při nástupu do studia měla kapela připravenou jen zhruba půlku songů, druhá půle alba vznikala na místě. Druhý faktor je úsměvný, ale pravdivý. Ve společenské místnosti studia byla velká obrazovka a herní konzole. A k nim tam měli nějakou skejťáckou hru od Tonyho Hawka. Mladí skejťáci, kteří celý život preferovali pohodu, hulení a lítání venku, teď byli sice zavřeni ve studiu, ale ty ostatní radovánky si dopřávali vrchovatě. Terry dokonce několikrát musel být na kapelu „zlý“ a seřvat je, aby se dokopali k nějaké smysluplné práci. Později to komentoval jako dokonalý obchodní tah studia, protože díky tomu počet fakturovaných dní krásně narůstal. Vydavatelství ale kapele věřilo, peníze nebyly problém, nikdo dny ve studiu neřešil. Staré dobré časy.Při samotném skládání nového materiálu se věci taky vyvíjely jinak než v minulosti. Chino se chopil iniciativy, začal se učit hrát na kytaru a brzy už přicházel s vlastními hudebními nápady. Původně si myslel, že to bude ventilovat jen ve zkušebně, ale Stephen ho rychle přesvědčil, že když to hraje tady, tak ať to hraje i na desce. Tím se nám začíná rodit nový zvuk kapely, který kromě počtu kytar má i další zajímavé prvky. Chino si oblíbil Gibsona SG Standard, což není úplně typický nástroj pro metalové riffování. To ale ani nebylo jeho ambicí. On ze své přirozenosti směřoval k jemnějšímu stylu hraní. Naopak Stephen začíná v tomto období používat sedmi strunový nástroj, čímž ještě více přidává na mohutnosti svých partů a riffů. A vzájemné interakce těchto dvou pólů, jak po stránce skladatelské, tak i zvukové, vytváří velice zajímavý finální projev, který opět dál posouvá stylové bariéry a přichází s novým a svěžím zvukem. Finální verdikt je, že kytarové nápady v jednotlivých písních si Chino a Stephen rozdělili zhruba půl na půl. Frank Delgado se oficiálně stává členem sestavy a jeho schopnosti jsou využité konečně naplno. Svoje zvuková kouzla aplikuje do všech songů, kterým dodávají šťavnatost a další úroveň zajímavosti. Na rozdíl od obvyklého příspěvku kolegů z jiných kapel, kde se objevuje DJ, je jeho role výrazně jiná. Typické scratchování je jen malým segmentem jeho práce. Dovolil bych si jeho přínos přirovnat k Alanu Wilderovi z DEPECHE MODE. Všechna ta nenápadná omáčka, textury, atmosférický zvuky, samply, prostě všechno v pozadí, co dodává písničkám šťávu, to je jeho zásluha. Bereme to sice jako samozřejmost, jako něco co je integrální součástí skladeb, ale když se na to specificky zaměříte, budete překvapeni tím obrovským přínosem, který za Frankem stojí. A to, že normálně to téměř nevnímáme, je jeho další velká zásluha. Chytře vymyšlené a do kontextu rockových/metalových písní citlivě zasazené elektronické zvuky neruší, naopak působí absolutně přirozeně a často se stávají i nosnými motivy, bez kterých by některé songy prakticky nefungovaly. Album je i díky nim velice pestré. Kromě dominantního alternativního metalu zde kapela pracuje i s elementy ambientnu, dream popu, trip-hopu nebo post-rocku.Co se ještě týče procesu skládání a nahrávání, kapela znova jela v režimu jedné velké párty. Alkohol a trávu z období druhé desky ale začal masivně doplňovat kokain. Stavy jím vyvolávané začali posouvat i celkovou atmosféru do výrazně temných poloh. Sama kapela mluví o „…cocaine concept…“ albu. V textech i dramaturgii se promítají horrorové a erotické příběhy, klasická dynamika mezi sexem a násilím se opět zhmotňuje v nejednoznačných lyrických obratech. Náladou deska nemá daleko k tvorbě THE CURE. Celé album působí téměř konceptuálním dojmem. Vyzařuje jistou dekadenci a zvrhlost, zabalenou v nihilistické špíně, ale zároveň zde probleskuje nutkání akceptace dospělosti, které útočí skrze zodpovědnost. Je to zřejmé zejména v písničkách, které se, opět velice nejasně, točí kolem drog. Chino si sám nastavuje zrcadlo. Chce si užívat, zároveň ale tuší, že jednou bude muset dospět a postavit se svému životu se vší vážností. Ten konflikt tam už roste a nikdo mu neuteče. Jinak i výraz „White Pony“ je slangové označení pro kokain, a byl to i název jedné písničky z osmdesátek, který se Chinovi líbil a navrhl tak pojmenovat celou desku.Původně sice nepočítali se žádnými hosty, ale víte jak to je. Kapela míní, náhoda mění. Zpěvačka Rodleen Getsic pracovala ve studiu, kde se potkali u biliardu ve společenské místnosti. Její téměř symfonický vokál následně dodal songu „Knife Prty“ správnou děsivost. Z vězení za držení drog čerstvě na podmínku propuštěný Scott Weiland, zpěvák STONE TEMPLE PILOTS, si vystřihnul vokály v písni „Rx Queen“. Džob mu dohodil jeho manažer, který se ho snažil držet mimo drog. No nevím. Nebylo to spíše v tomto případě z deště pod okap? Nejvýraznější stopu ale zanechal Maynard James Keenan, frontman TOOL. Původně měl kapele pomoci jen se skládáním a aranžováním. Evidentně se ale nechal strhnout návalem kreativity a bez váhání vyšvihnul melodickou linku, která China ohromila. Požádal ho, jestli by k tomu nenapsali společně i text a hned druhý den se už točil duet „Passanger“, geniální song po všech stránkách.Než se podíváme na pár nejdůležitějších songů, ještě krátká vsuvka k rozdílným playlistům alba. Původní vydání začíná songem „Feiticeira“. Po vydání desky ale vydavatelství tlačilo na kapelu, aby přišli ještě se singlem, který by byl více rap metalově orientovaný. Ten totiž v té době ovládal jak hitparády, tak preference mladých posluchačů. Kapela teda vzala jednu pasáž ze závěrečné písně „Pink Maggit“, a rozpracovala jí do singlu „Back To School (Mini Maggit)“. Není to špatné, ale ani zvlášť objevné. Každopádně si vydavatelství prosadilo, že nové vydání desky ze začátku roku 2001 má tento song jako otvírák, a tak je to i s albem na Spotify. Chino to zpětně označil za chybu a litoval, že labelu ustoupil. Možná jste si všimli, že album má několik barevných provedení coveru. Tak jen pro vyjasnění – šedý cover je originální vydání. Červené a černé jsou limitované edice s přidaným bonusovým songem „The Boy´s Republic“. A bílý cover je pak deska s upraveným playlistem.Kde teda začít. Začnu songem „Elite“, který je jednoznačně nejtvrdší položkou alba. Chvíli jsem si na ní musel zvykat, přiznávám. Teď už ho mám ale taky normálně rád. Zbytek playlistu je pak sbírka perel, drahokamů a vzácných pokladů. Skvělý otvírák „Feiticeira“, který se vtipně jakoby rozjížděl na dvakrát. Spěchající kytary jsou bržděné pomalejší rytmikou a vláčným Chinovým zpěvem. Tak si tam alespoň postupně vybudují parádní zvukovou stěnu. „Digital Bath“, v němž se dreampop potkává s alternativním metalem, post-punkem a new wave, to vše s výraznou podporou elektroniky. Abe navíc píseň doplnil o téměř funkový beat. Když už jsme u Abeho, jeho hra je tady podle mě nejlepší ze všech desek DEFTONES. Jednak jsou bicí v mixu hezky vytažené, a líbí se mi i jasný a dominantní kopák, který k podobné konstelaci směřoval už i na předchozí desce. A nakonec to, co Abe předvádí s hajtkou, je něco, co jinak než geniálním nazvat nemůžu. Akcenty, otvírání/zavírání, změny v dobách. Songům to dodává kvantum šťávy, diriguje je, určuje zvraty. „Rx Queen“ startuje z tíživě temných poloh. Abeho bicí znějí jako by na nich hrál snad přímo v Mordoru. Kytarová stěna tady ale paradoxně přináší do songu pozitivní přeliv, špetku naděje. „Street Carp“ je typickým přímočarým agresivním songem ve stylu raných DEFTONES. „Teenager“ je song, který Chino napsal ještě v 15ti letech, když dostal kopačky. S metalem to nemá prakticky nic společného, kapela zde ulítla totálně do trip-hopu. Spousta loopů, elektronických zvuků, klavírní motiv, post-rockový zpěv. „Knife Party“ začne jemným post-punkovým riffem, který je ale vzápětí smeten metalovou tsunami. Song se pak přelívá tam a zpět mezi těmito polohami, dunivá basa si nás hezky vodí, bicí čeří pěnu na vrcholcích vln. Zmiňovaná hororová mezihra zvedá chloupky na rukou a bez úprav by se to hodilo do brutálně krvavého bijáku. „Korea“ je dokonalý koncertní kousek. Valivý sekaný riff, nepříliš rychlý, je jako rozcvička. Rozhýbeme krk, začneme hrozit pěstmi, protáhneme nohy. Najednou kapela utichne, kytara se rozjede do vyšší rychlosti, bicí odpočítají rytmus a moshpit může začít. Song se ve vteřině úplně změní. Rozleje se do prostoru, vlní se, vyzývá k tanci, srší z něj hypnotická pozitivní energie. Na závěr se přece jen vrátí do starých kolejí, ale ten krásný pocit z té prostřední sekce nám už nikdo nevezme. A už nasedáme uprostřed teplé noci do auta, kde nás čekají Maynard a Chino. Riff je opět jemnější, Abe sází neskutečné beaty, Chi si dává na čas a připojí se až s první slokou. Dialog dvou fantastických zpěváků nemůže dopadnou jinak než fantasticky. Maynardův rukopis je jasně rozpoznatelný, kdyby se song objevil na některém z alb TOOL, vůbec by nevyčníval. Atmosféra je sice temná, ale není nepřátelská. Mezi řádky probleskuje naděje, možná trochu melancholie, spasení. „Change (In The House Of Flies)“ je gotickou metalovou katedrálou. Od úvodního špinavého kytarového motivu, strašidelných elektronických zvuků v pozadí, bublající basy, striktních bicích, a téměř šepotem zpívajícího China, se propracujeme k post-rockovému monumentu transcendentálních rozměrů. Střídaní dynamických pasáží vrcholí v ambientní mezihře, která může slabším povahám přivodit i panickou ataku. A pak opět nastoupí Abe. Jednoduchým šlehem do otevřené hajtky, geniálně načasovaným a perfektně provedeným, odpálí finální extázi. Závěrečná „Pink Maggit“ se ve více než sedmi minutách košatí v několika rozličných polohách. Od jemných artových, přes post-rockově nabubřelé až k avantgardně experimentálnímu doběhu.V červnu 2000 byla definitivně dokonána proměna DEFTONES v to, čím jsou dneska. Sebejistě a s lehkostí za sebou zavřeli všechny žánrové škatulky a stvořili novu s názvem „DEFTONES“. Někdo je označil za RADIOHEAD heavy metalu. Nemůžu než souhlasit. „White Pony“ se prosadilo okamžitě. Startovalo ze třetího místa v Billboardu, platinu bralo už v roce 2002, teď už má i druhou. Ne všechny recenze sice v té době ještě rozeznali historický význam desky, i když většina byla pozitivních. Dnes je deska řazena mezi legendy, které změnily hudební svět a inspirovaly další generace.https://www.crazyDiamond.cz/converge_love_is_not_enough_recenze/3833https://www.crazyDiamond.cz/converge_love_is_not_enough_recenze/3833janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud nebudeme počítat skvělou, čtyři roky starou kooperaci CONVERGE sezpěvačkou CHELSEA WOLFE, konkrétně post-covid desku nazvanou „Bloodmoon I“, je albová novinka těchto legend z Massachusetts jejich prvním řadovým počinem po dlouhých devíti letech. Osobně vůbec nejsem jejich zarytým fanouškem, i když kapelu samozřejmě znám. Párkrát jsem je totiž reflektovalna festivalu Brutal Assault, kde se staly jejich koncerty již tradicí. S poslechem jejichalb jsem to však následkem těchto zážitků nepřeháněl. Tohle je třeba říct hned na začátku, protože právě proto nejsemschopen novinku adekvátně umístit do kontextu jejich dlouhého, více než třicetiletého portfolia.Pokud se jedná o přístupnější materiál (jakože asi ano), pak hudba o něco více rozhořčených CONVERGE určitě není pro mne. Co k novince „Love Is Not Enough“ tedy říct? Předně to, že jsem si představoval hudbu CONVERGE na fyzickém nosiči zkrátkao něco zběsilejší, jakkoliv je jasné, že se po experimentování s náladami tahle metalcore/post-hardcore legendanavrací ke své dravější formě a intenzitě. V osobě Kurta Balloua má kapela skvělého zvukového mistra, což je vlastně poznat od samotného počátku a bez ohledu na to, co kapela dnes přináší. První polovina alba je divočejší. Zhudebňuje spíše surové vyjádření aneurvalost. Činí tak však souběžně s vygradovanými emocemi pomocí vcelku úhledného a kvalitního zvuku. V rámci svižné titulní skladby na úvod „Love Is Not Enough“ dokonce dojde na kytarové minisólíčko, druhá „Bad Faith“ naopak působí jako riffoidní slayerštinou napchaný singlík s jasnou strukturou. Tahle fáze novinky je rozhodně dravější,nasranější a plná zběsilostí, byť nedosahuje parametrů, jaké bychvzhledem ke své zkušenosti s jejich koncerty očekával. Druhá polovina nosiče je pro mnerozhodně zajímavější a s větším přesahem do alternativy. Obsahuje atmosféričtější a pestřejší materiál, kde songy jsou delší, postupně gradující, poháněné charismatickými spodními proudy neurvalých rytmů, znělou Ballouovou kytarou a hrou s náladami v podání hlasu Jacoba Bannona. Songy se zde nezastavitelně sunou, kypí a nabízejí vynikající grooveové fáze, tak jako třeba „Gilded Cage“, kde Jacobova naléhavost přechází až do plačtivé melodiky. Suprový vrstevnatý zvuk a živelnost jsou zde samozřejmostí. Nejenom že znovu na chvíli pronikáme do pomalejší fáze jejich tvorby, ale CONVERGE zde z mého pohledu předvedou, proč jsou tak ceněni. V písních poblíž závěru alba je cosi niterného a nekašírovaně opravdového. Vyhlášený studiový machr a šéf souboru, kytarista Kurt Ballou, obdařil songyvynikajícím zvukem, kterým popřel jakékoliv teorie chaosu ohledně jejich jména, naopak songy majíkrom rozervanosti vyznění svůj pevný řád a přímočaré struktury. I v ostrých fázích je perfektněslyšitelný každý detail, což je poznat z každého úderu činelu nebo v průběhu šrotující basové linky. V těch pomalejších si posluchač navíc může užítobstojnou paletu kytarových zvuků, neb riffy této post-hardcore kapely jsouprostoupeny odérem „americany“ a „rockabilly“, jakkoliv se tyto letitéingredience v jejich zvuku musely přizpůsobit šílenostem made in CONVERGE. Kapela rovněž stavína velmi kvalitní a skvěle sehranné rytmice, kterou dlouhé roky tvoří Nate Newton a Ben Koller. Ta svou pestrou hrou přidává materiálu na síle a dynamice. Hlas nepokojného frontmana Jacoba Bannona nabídne kroměintenzity a hněvu také širší škálu emocí. Působí různoroději, než bych ve výsledku vlastněčekal. Jestliže první polovinu alba opanují hněvivé výpady jako je zběsilá „Distract And Divide“ nebo rtuťovitá minutovka „To Feel Something“, pak tadruhá je naplněna organičtějším a na atmosféru více hrajícím matrem, což si uvědomíme již od plíživé „Amon Amok“, či její předehry v podobě hypnotizujícího intra „Beyond Repair“. Vrchol přichází s posledními třemi songy - nápady překypující „Gilded Cage“ nebo svižného rock´n´rollového psycha „Make Me Forget You“. Finální odyseou, omývanou progresivnějším feelem a kultivovanou surovostí, je zde „We Were Never The Same“.Nemám sice zkušenosti se starší tvorbou CONVERGE, ale novinka se jeví jako zvukově kvalitní deska, která by v rovině nápadů a melodiky mohla oslovit i posluchače, kteří se zrovna neřadí k hardcore srdcařům. Album je zajímavé zvukově i svými nápady. Na CONVERGE působí otevřeněji, o něco méně intenzivně než byh čekal. Osobně přepuštění prostoru větší harmoničnosti vítám. Svým hudebním záběrem jsem však trochu jinde, proto dávám jen 70%.https://www.crazyDiamond.cz/satenove_ruky_tiesnava_recenze/3829https://www.crazyDiamond.cz/satenove_ruky_tiesnava_recenze/3829nobody@nothing.com (Tomáš)Karpatští PIXIES z Bratislavy se koncem roku 2025 připomněli čtvrtou deskou „Tiesňava“. A opět dokazují, že v kategorii dospělého indie rocku se slovenskými texty, hrají na domácí scéně pořád první ligu. Vzhledem ke kulturní blízkosti v jejich písničkách objeví i český posluchač spousta zajímavých paralel a životních postřehů, ale kapela se nebojí ani uštipačných komentářů k velice specifickým slovenským neduhům. A kdyby jste i náhodou kontextu nerozuměli, nevadí. Je to podané v lehké formě plné ironie, břitkého humoru a zejména fakt dobrých písniček.SATÉNOVÉ RUKY vznikly sice v roce 2011, ale nebyla to žádná tínedžerská kapela. Naopak, většina zakládajících členů už tehdy měla blíže ke čtyřicítce než ke třicítce, prošli si jinými kapelami a měla silně recesistické sklony. Ty nejenomže iniciovaly samotný vznik skupiny, ale hrají dodnes významnou roli v jejím výrazivu. A když jsem v úvodu zmiňoval PIXIES, tak jsem myslel právě jejich aktuální tvorbu, která zvukově a dramaturgicky ovlivňuje i hudební tvář „Sateňáků“. Ale najdeme zde o mnoho více odkazů. Téměř všechno, od klasického a street rocku, přes punk rock až po klasický pop rock. Jejich muzika zní nemoderně v nejlepším slova smyslu. Nepotřebují vymýšlet ptákoviny pro mladou generaci, jedou si poctivý rock´n´roll bez kompromisů.Předchozí tři desky byly všechny velice vyrovnané a těžko mezi nimi zvolit favorita. Aktuální „Tiesňava“ (soutěska), jak už název napovídá, je zejména v textech temnější. Reflektuje ale aktuální dobu, stav společnosti. Zároveň název odkazuje k místu nahrávání – Birdland Studios u Považské Bystrice a nedaleko Manínskej tiesňavy. Zvuk je velice povedený. Moderní a starosvětský zároveň. Kapela se rozhodla vyrazit na stezku experimentů, které se projevily v bohatších aranžmá a pestřejším zvukovém rejstříku. V tom bude mít prsty i producent Tomáš Sloboda, který se za poslední roky vypracoval na jednoho z nejkvalitnějších a nejzajímavějších rockových producentů na Slovensku.Pestrost má ale kapela ve své DNA od počátků. Kromě bubeníka Jozefa Lipu totiž ostatní trojice, Braňo Bezák, Vlado Janček a Marek Babušiak, nejenom aktivně skládá, ale i zpívá svoje songy. Každý z nich má svůj charakteristický rukopis, hlas i frázování a dají se jasně identifikovat. Aktuální deska byla evidentně připravovaná jako polo-konceptuální projekt, když strana A je artově rozvážná, zatímco B je odlehčenější a přímočařejší. Hudebně se kapela drží svých osvědčených postupů, které v rámci jemné evoluce cizeluje k ještě zralejšímu výslednému dojmu. Texty jsou pak kategorie sama o sobě. Od první desky si drží mimořádnou úroveň. Zajímavé příběhy plné ostrého vtipu, sžíravé ironie a reflektovaného cynizmu si berou na paškál všechno a všechny. Včetně jich samotných. Doslova na nás chrlí vodopád slov, které pracují se zajímavými rýmy, malují bohaté obrazy a nejednou vrcholí v překvapivé pointě. A jako obrovské plus vnímám schopnost podat smrtelně vážná témata totálně odlehčenou formou. Protože jsou ale songy tak melodicky silné a zvukově špičkově ošetřené, že nám někdy můžou někdy důmyslně skrytá sdělení na prvních pár poslechů úspěšně uniknout. Pak se ale zamyslíme a najednou nás to trkne. Alegorie i metafory se obnaží a my hledíme pravdě přímo do tváře. A ne vždy je to pohled příjemný.Úvodní „Nahlas“ pracuje s krásně tíživou atmosférou, která je zdůrazňovaná minimalistickou klavírní linkou. Příběh o zbloudilém putování lesem nabízí několik možných paralel k aktuální společenské situaci. Překvapivě poetický text si zachovává vážnost po celou dobu a dokazuje, že kapela nevyniká jen v humorných polohách. Na pozadí se odehrávají zajímavé zvukové procesy, které bych se nebál označit za soft noisové a které velmi výstižně imitují podivní zvuky, vynořující se všude kolem nás v lese po setmění. Až někam k southern rocku s dominantní úlohou akustické kytary míří posmutnělý song „Tri grácie“. Textově je básnická lyrika předchozí skladby dokonale zapomenuta a nastupuje každodenní tvrdá ironie. Dát to protikladu stereotypně povrchní postavy s maximálně vážnými existenciálními otázkami je výzvou sama o sobě. Pánové to ale zvládli bravurně a s vtipnou lehkostí. Téměř jedenáctiminutová „Otvorená“ je samostatným uměleckým dílem. Není jednoduché jí pobrat jako celek, zejména i kvůli brutálně upřímnému zrcadlu, které nám jako společnosti nastavuje. V deseti minutách dokonale shrnuje to, čím Slovensko bylo, je a bude. Bohužel i bohudík zároveň.Jestli jsme to strávili, čeká nás na druhé straně konečně i trochu zábavy. Garáž punková „Osprostená“ je jasný hiťas. Geniální text, výborný drive, jasná melodie. „Mám to spočítané“ jede na vlně moderních PIXIES. Luxusní text o krizi středního věku už dokážu ocenit bohužel taky na 100%. Nádech devadesátkového alternativního rocku zde hraje ústřední roli. Ještě blíže ke zmíněným americkým legendám má „Stratený čas“, který k výše zmíněným ingrediencím přidává navíc správně praštěný text. Quite-loud-quite dynamiku naplno využívá „Chceme všetko“. Z jemných soft rockových pozic pravidelně exploduje do brutalistických hlučných ploch na hranici noisu. V závěrečné „Nové nič“ se hravosti nekladou žádné meze. Devadesátkový kytarový popík se potkává s mezihrou ve stylu šedesátkových hippie a dravým alternativním rockem refrénu. Nezúčastněný zpěv imitující druhořadého moderátora při čtení zpráv pak songu dodává tu pravou absurdnost.Může kapela, jejíž členové už při vzniku byli ve zralém věku, ještě dál zrát. Může! SATÉNOVÉ RUKY to dokazují se vší parádou. Neztrácejí humor ani v těžkých dobách, nepoddávají se věku a dál táhnou pevným krokem svojí káru s nápisem „primitive rock“ (takhle oni sami označují svůj styl).https://www.crazyDiamond.cz/hazzerd_the_3rd_dimension_recenze/3830https://www.crazyDiamond.cz/hazzerd_the_3rd_dimension_recenze/3830hackl@volny.cz (Pekárek)Už se mi nechce psát něco o retru. Je totiž čím dál jasnější, že thrash metal nejen přežil, ale stal se znovu živoucím. Označení New Wave Of Old School Thrash Metal se proto jeví být poměrně přesné. Pouť k novým obzorům se sice přímo a asi i logicky nekoná, letitá metalová škatulka však stále inspiruje mladé muzikanty k tomu, aby v rámci ustálených pravidel a v klasické rockové sestavě otestovali své hráčské schopnosti a – což je důležitější – i svou hudební kreativitu. Na příjmu pak stojí další generace posluchačů, z nichž někteří časem zatouží dobýt koncertní pódium a tak dále. Perspektiva tedy není špatná. Nejúčinnější vábničku představuje jedinečná energie, kterou lze v prostředí thrashového běsnění přijímat i rozdávat. Dodávám, že napříč vším možným, uvolněně a v takřka neomezeném množství. O mladičkých VOID jsem nedávno psal. Mezi borce podobného ražení určitě patří i o něco zkušenější Kanaďané HAZZERD. Kdo zná alespoň elementárně kanadskou metalovou scénu, ví, že dotyční mají na co navazovat, což také, a do jisté míry po svém, činí.Na třetím albu „The 3rd Dimension“ z ledna minulého roku došli dle mého soudu nejdál. Jejich sympatická – HC free – produkce se nebojí košatějších forem ani kytarových harmonií. Kdyby mi někdo nalhal, že se jedná o zapomenuté album z let 1989 nebo 1990, pravděpodobně bych naletěl. Jediné, co bych dodal, by bylo něco v tom smyslu, jak je možné, že jsem tehdy propásl takovou pecku a zároveň raritu, protože podobným stylem zas tolik kapel nehrálo. Samozřejmě že čtveřice z Calgary zní po zvukové stránce více digitálně, čistě a méně prostorově, nicméně na vrcholné období žánru v lecčems plně odkazuje. Spokojení by mohli být zejména fanoušci jednoho, nota bene kanadského, kytarového thrash-virtuosa. Jemněji nazvučená hra Brendana Malyckyho a Toryina Schadlicha totiž imponuje jak v doprovodu, tak v barevných sólech. Jejich pohyb od thrash metalu k heavy metalu a zase zpátky vyznívá navíc přirozeně. Ostatně, první z nich účinkoval na nahrávkách oceňovaných heavymetalistů TRAVELER, kterým se určitě vyplatí věnovat nejeden poslech. Z každého jejich riffu je zřejmé, že thrashové šabloně neotročí, že nepostupují formou laciné koláže toho nejlepšího. Řadu osvědčených postupů a standardů se především snaží přetavit v dobré skladby.Nahrávce nedominuje uniformní atmosféra nasranosti či vzteku, základem jsou šikovně seskládané energické nápady v mistrovském podání, aniž by se sklouzávalo k až parodicky působícím momentům ve stylu DRAGONFORCE. HAZZERD staví na epičnosti, kterou plně kompenzují svou ostrost. Jinak řečeno, jsou až nezvykle melodičtí. Opravdu stylově nakonec působí zejména schmierovsky zaostřený a lehce nasraný vokál zpívajícího bubeníka Dylana Westendorpa. Kytary jsou na klasický thrash snad až příliš virtuózní a vyčištěné, což ovšem neznamená, že nedokáží řezat. Retro tsunami totiž povědomí o thrashi tak trochu deformuje, neboť některé sofistikovanější formy do sebe uvedená vlna moc neabsorbovala. Nedělejte si ovšem naděje. Jak jsem už naznačil výše, HAZZERD nehrají ani jako ANACRUSIS, ani jako MEKONG DELTA. Za to mají těžce na háku METALLICU, MEGADETH a IRON MAIDEN, a to současně. Pokud se tedy něčím citelně vymykají, pak právě těmi ještě melodičtějšími polohami než bývá obvyklé. Možná jsou méně špinaví a více sladcí, ale nikoli přeslazení.Na „Černá“ bum-čvacht rock/metalová alba obou výše zmíněných thrashových legend je nutné každopádně zapomenout. Tady se sype na bázi poměrně významné, bohužel však slepé vývojové větve přibližně z let 1989-1991, spočívající ve spojení thrashových kvapíků s větší melodikou a epičností odkoukanou od heavy-speed-power ikon. Namátkou mě napadají HEATHEN, TOURNIQUET, INTRUDER či FORBIDDEN. Ježíš, a to jsem chtěl původně zmínit jen ty tři velká jména! Návrat podobně smýšlejících kapel bych ocenil. Zatím tu máme ambiciózní HAZZERD, kteří se nebojí udeřit ani na podstatně melodičtější strunu. Kdo nevěří, ať vyzkouší třeba čistoskvoucí maidenovku „Deathbringer“. Fanoušci MEGADETH by mohli pro změnu ocenit nátěr „ThArSh TiLl DeTh“. Přestože následující „Parasitic“ představuje tříminutovou thrashovou exhibici na mnoho způsobů, na vrchol se dostáváme až s instrumentální suitou „A Fell Omen“. V daném případě se omezím na konstatování, že žádná z jejích devíti minut nemá chybu. Jde o mistrovský kus. HAZZERD se zde ani jinde v ničem neutápí. V podstatě zábavně vyučují o jedné zajímavé éře.Zkrátka, „The 3rd Dimension“ byť po celou hrací dobu okatě útočí na první signální, není thrashovým kýčem, spíše svátkem a intenzivní jízdou plnou radosti. Koncertní provedení musí být zničující. Kanadský kvartet působí na nahrávce přesvědčivě, jakoby neměl limity. Produkce naštěstí nesklouzla k cirkusovému či videohernímu pojetí. Za celou tou smrští pořád cítím thrashové nadšence toužící pořádně zapařit. O jejich schopnostech vše náležitě a současně odvázaně zahrát tudíž nemám pochybnosti. Po x posleších navíc zjišťuji, že se začínám těšit na další desku. Podobná věc se mi v daném ranku už dlouho nestala.https://www.crazyDiamond.cz/kula_shaker_wormslayer_recenze/3831https://www.crazyDiamond.cz/kula_shaker_wormslayer_recenze/3831nobody@nothing.com (Tomáš)Hare krišna, hare hare. Orientálními motivy silně ovlivnění rockeři KULA SHAKER byli v devadesátkách z mého pohledu trochu neprávem přifařeni k britpopové vlně. Přitom ve všech aspektech své tvorby měli blíže spíše ke klasickému rocku, který umně míchali s psychedelií a navíc k tomu přidávali chutě orientu, zejména indického subkontinentu. Jejich hudba sice zněla moderně, ale ve svém jádru se vždy obracela k odkazu šedesátých a sedmdesátých let. Po dvou vynikajících albech z druhé poloviny devadesátek, které je na chvíli dostali až do mainstreamových hitparád, se pak na téměř osm let stáhli. Tím úspěšně torpédovali svojí popularitu a trochu se na ně zapomnělo. V roce 2007 se pak vrátili s albem „Strangefolk“, hudební svět byl ale už jinde. Když se na to teď zpětně dívám, první dvě alba byla vlastně anomálií, která se díky chybě v matrixu ocitla na nesprávném místě ve správném čase. KULA SHAKER přirozeně patří na alternativní scénu, a tam už i zůstali, včetně vlastního labelu. Nadále ale vydávají velice slušné desky, které potvrzují, že ta anomálie koncem devadesátek stavěla na poctivých a solidních základech. Od roku 2022 opět najeli na dvouletý interval mezi deskami, což dodrželi i letošní novinkou „Wormslayer“. A hned druhým dechem dodávám, že tohle je trefa do černého. Klidně bych jí označil za nejlepší počin od návratu před téměř dvaceti lety. Dokonce i v přímém souboji s prvními dvěma legendárními alby by byl výsledek velice těsný.Přitom první singly, které začali vypouštět na podzim 2025, žádný zásadní zlom nenaznačovaly. Nebyly špatné, to vůbec ne, poctivý rock přesně ve stylu KULA SHAKER. Když se pak v lednu 2026 objevilo EP „Lucky Number“, dokonale tím zmátli asi nejenom mě. Považoval jsem věc za vyřízenou a nečekal žádné další větší akce. Chyba lávky. Pár týdnů na to se objevila celá deska, které k EP přidávala další songy a najednou všechny kostky zaklaply na to správné místo. „Wormslayer“ je přesně ten typ alba, které vás neoslní při prvním kontaktu, ale pomalu si vás namotává, aniž by jste tušili, že kolem vás trpělivě buduje past, ze které nebude úniku. S každým dalším poslechem vás pustí k sobě trochu blíž, melodie pronikají hlouběji do mozku, objevují se zajímavé detaily a na první poslech neviditelný koncept začíná vystupovat z mlhy a dostává jasné kontury. Není to konceptuální album v pravém smyslu slova, ale přesto ve mně tento dojem vyvolává. Koncept se nevztahuje k textové části, protože zde skutečně nemáme jasně daný příběh, který by se postupně odvíjel, někde začínal a někde končil. Koncept vnímám v dramaturgii, typologii jednotlivých skladeb a i zvukovém zabarvení. Jednotlivé singly zde osamoceně nemají tu sílu, kterou v nich probudí spojení v celku. Z toho vyplývá i důrazná sevřenost alba, kde každý song má své pevně dané místo, vše na sebe navazuje, vše plyne přirozeně a hluchá místa zde nenajdeme.Jedním z faktorů, který určitě přispěl k evidentní lehkosti, barevnosti a pestrosti aktuální desky, je i znovuzrození původní sestavy kapely. Klávesák Jay Darlington se do ní vrátil po více než 20ti letech. První „společná“ deska „Natural Magick“ z roku 2024 vůbec nebyla špatná, důležitější ale možná bylo obnovení samotné chemie v kapele. Kreativní přetlak způsobil, že spousta materiálu se na album nedostala, a z kapely průběžně navíc padaly další a další nápady. Proto už 9 měsíců po vydání zmíněné desky byli KULA SHAKER zpět ve studiu a začali připravovat pokračování. Jestli budeme považovat „Natural Magick“ za poctivou rozcvičku, tak „Wormslayer“ je pak vrcholový výkon. A že pánové teď skutečně válí, potvrzuje třeba jejich nedávné vystoupení v KEXP.Co se samotných písniček týká, v podstatě KULA SHAKER nedělají nic jinak než předtím. Ale dělají to mimořádně dobře. Stylově i zvukově jsou jasně ukotvení. Sedmdesátkový hard rock revival v psychedelickém balení, k tomu špetku glamu na dochucení a neopomenou ani občas pořádně přitvrdit až do téměř sabbatovských teritorií. Díky aktivní participaci hammondek zde pociťujeme závan starých dobrých časů, kdy rock vládnul světu. Nadstavbu pak tomu dává všude přítomný mysticizmus, spiritualita a étos východních filozofií. Všechno je to namíchané do výjimečně pestré a barevné kombinace, která je hravá a svěží. V rámci kvarteta, původem z Londýna, zde působí pouze technicky skvělý muzikanti, takže jestli se zaměříte na jakýkoliv nástroj, dostane se vám výjimečného zážitku. A navíc kytarista Crispian Mills je i velice slušným zpěvákem.Houpavá singlovka „Good Money“ nabídne bohatou dramaturgii, včetně rozsáhlých ženských vokálních harmonií. Její taneční rytmus není zběsilý, spíš umírněný pro nás dříve narozené, ale přitom velice nakažlivý. Výborná je i rychlejší „Charge Of The Light Brigade“, která se drží více při zemi, ale vyvažuje to přiměřeným drivem. Teatrálním nábojem se může pochlubit „Little Darling“. Balancuje sice na hranici přesládlosti, ale zkušená kapela jí po tenké linii dokáže provést s absolutní sebejistotou a bez ztráty kytičky. „Broke As A Folk“ je parádní chameleon. Dlouhé instrumentální intro, zavánějící space rockem, pak hypnotická sloka jasně odkazující na THE DOORS, a nakonec hravý popový refrén jako od THE BEATLES. To všechno se špičkovým moderním zvukem, který je hladivý, krásně vybalancovaný a zároveň velice živý. Chceme poctivou baladu? Chceme! „Be Merciful“ je nádherná sama o sobě, když se ale opět přidají špičkové ženské vokály, posouvá se k absolutoriu. A to ještě není všechno. V druhé části skladby se k nim připojí snad duch Tommy Iommiho a vybuduje z ní rockovou katedrálu. Na první pohled nenápadná „The Winged Boy“ je mým favoritem. Hloubavá košatá skladba v post-rockové struktuře má floydovskou atmosféru plnou nádherných kytarových zvuků a vyhrávek, které nás pohlcují svojí absolutní krásou. Titulní, sedmapůlminutová „Wormslayer“, je další horký kandidát na mého favorita. Opět zde máme několik kapitol, které se v duchu progresivního rocku pravidelně střídají a budují poctivý opus. Od jemnějších a klidnějších poloh k mohutným hard rockovým, do toho mezihry, sóla, mystické pasáže, změny tempa, psychedelické blouznění. A ten nádherný zvuk! Závěrečná pohodovka „Dust Beneath Our Feet“ je skvělým závěrem, uklidňujícím a symbolicky nás navracejícím do reality.Nová deska KULA SHAKER mě fakt dostala. Nikdy sice nenatočili špatný album, ale „Wormslayer“ je jedním z jejich vrcholů. Fantastická atmosféra, nenucený projev, barevnost a pestrost, která nerozděluje, ale spojuje. A ten fantastický zvuk. Krystalicky čistý, prostorově bohatý, emocionálně plný. Teď je ta pravá chvíle kapelu vidět naživo. Už jen aby přijela.https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_liturgy_of_death_recenze/3828https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_liturgy_of_death_recenze/3828janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Z perspektivy člověka stojícího ne úplně uvnitř blackmetalového prostředí chápu MAYHEM jako kapelu, která dlouhé dekády statečně zápolí s těžko zastíratelnou vrstvou špíny, která již dávno ulpěla na jejich jménu vlivem nechvalně známých událostí z první poloviny devadesátýchlet. Tyto měly totiž dvousečný vliv na umístění jejich jména na scéně. Osud si zkrátka nevybírá, zvlášť když je drážděn. Ačkoliv řada lidí kapelu považuje za naprosto legendární a pro celý žánr určující, jiní jdou od MAYHEM radši dál, a to nehledě na pozdější vývoj jejich hudby, zřetelněvzrůstající profesionalitu a zanícení vkládané do každého, vjejich případě ne zrovna častého albového počinu. Pro někoho zkrátka mohou stále zůstávat kapelou, na které vězí ohromný stín. Vím očem mluvím, sám jsem se jejich hudbě dlouho vyhýbal. K novince...SoučasníMAYHEM však nepřestávajípřiklávat pod kotlem, vyvíjejí se, v jemných nuancích dávkované umělecké neurvalosti postupně mění svůj výraz,rozšiřují tématický záběr svých skladeb a s novinkou „Liturgy Of Death“,jež spojuje temnotu nejen s progresí, ale i s epikou a scénickým provedením, dosahují svéhonejkomplexnějšího vyjádření za dlouhé roky. Ačkoliv si kdysi rovněž prošli změnami v sestavě, ta současná skytaristy Telochem a Ghulem zůstává konzistentní již dlouhýchdvanáct let. Novinka vydaná u renomované německé značky CenturyMedia je pro mne tak bezeporu jejich nejlepším počinem. Že v jejich současných temnýchbouřích nacházím velký prostor nejen pro natlakované fáze,ale i pro detaily, přičítám rozhodně uměleckému růstu kapely a její schopnosti vrstevnatějšího vyjádření, které však hudbu MAYHEM nemění zgruntu, jen ji přidává na atmosféře, dramatizaci azažitek umocňujících emočních vrstvách. Rytmická sekce zkušených borcůNecrobutcher a Hellhammer zde vystavěla mohutné spodní proudy (určitěmohutnější než na předchozím albu „Daemon“), jež na mne zprvu působily jako nesnadno zpracovatelný labyrint z intenzivních úderů, hromových náletů ahutných vírů nepocházejících snad z povrchu zemského. Nad nimipak úřaduje výše uvedená kytarová dvojice Teloch/Ghul, ježsvou dissonantní souhrou vymalovává temná panoramata takdokonale, že se letos mohou mít na pozoru snad i vyhlášení žánrovímistři typu EMPEROR. Oba kytaristé si dělí autorské kredity půlna půl a co do vyznění a nápaditosti je novinka jejich dosudnejdokonalejší prací. Současní MAYHEM jsou, dle mého, letos ve všem blížek uměleckým vrcholkům norwegian black metalu, je jim totiž stále vlastní originalita. K té přispívá ivokální vklad Attily Csihara, který zde jakoby stál v epicentrucelé té emoční bouře a jako operní pěvec tu a tam vokálnězaržál. Tohle album má totiž až scénické proporce.Na rozdíl od předchozích počinů „Esoteric Warfare“ a „Daemon“ je novinka dobrodružnějšíma rozlehlejším vyjádřením. V posluchači skladby dlouhodoběrostou a vyloženě vábí k dalším a dalším poslechům. Je tohov nich mnoho k postupnému objevování, což je jasné již odúvodního, atmosférou rozkladu prostoupeného kusu „EphemeralEternity“, který jakoby vypadl z nějakého historického filmupřibližujícímu etapu černé smrti. Intenzita songu narůstáprakticky z ambientních poloh a krom navýšení tempa jí dostipřidává i vokální duet Attily Csihara s hostujícím Garmem, aby záhyvše postupně gradovalo a explodovalo do hněvivé bouře. Zpěvy na této desce jsouvyloženě přízračné, nejenom že Attilovo vrčení, mumlání a chroptění je snadještě strašidelnější než kdy dříve, ale k němu přibyly inové okouzlující rejstříky vyjádření, včetně scénickýchoperních momentů. O tomhle je i následná mrazivá bouře„Despair“, skladba nanejvýš intenzivní, ale zároveň ipestrá, progresivní a svým způsobem zhoubná.Pakliže byl někdejší kytaristasouboru Blasphemer nazýván mistrem dissonance, letos mám osobněpocit, že dvojice jeho nástupců se určitě nenechává nijakzahanbit a jejich vklad plný roztřesených mlhavých tónů jestejně intenzivní. Možná že současní MAYHEM opravdu vyšli ze své ulity, neboť poprvé cítím, že se jejich výraz přibližuje jiným velkým kapelám scény - kromě již zmíněných EMPEROR, také MARDUK a IMMORTAL. Tohle jsem z jejich hudby dříve nevnímal. Nicméně neděje se tak bez kontroly a k ztrátě originality nedochází. Přes přístupnější nádech právě kytarová aranžmá přispívají k umělecké kvalitě díla, tohle si uvědomíme vprůběhu „Weep For Nothing“, jež nás ve svémfilosofickém opojení zavádí do jakéhosi nadpřirozeného módumimo čas a prostor. Co je však podstatné, právě v takových momentech působí dnešní MAYHEM dokonce chytlavým dojmem. Rozhodně posun oproti minulosti. Dříve jsem měl často pocit, žekapela dělá všechno pro to, aby rozhodně chytlavá ani náznakemnebyla.Máme zde přímočaré riffořezbické výpady jako „Aeon’s End“, které v sobě mísí poctivouřemeslnost s okouzlujícím uměleckým vkladem přesahujícímčerný žánr. V tomto vpádu do ledové noci jsou MAYHEM thrashově intenzivní, ale zároveň i v onom vysokém tempu velmi rafinovanía složití. Kytaristé si dokonce najdou čas na povzbudivé sólozpůsobující ještě větší rozšíření gradačního potenciálualba. Temná symfonie se spoustou změn temp a výrazovéroztodivnosti se dostává do nejvyšších obrátek v průběhuskladby, která o sobě dává vědět skrze úzkostné kytarovétritóny - „Funeral Of Existence“. Ta jakoby vyzývala všudypřítomnou tíseň k vstupu na záhrobní hostinu. Spolu s následujícíchaotickou katarzí „Realm Of Endless Misery“ se dostáváme donaprosto šíleného módu, kdy jsme natolik pohlceni nepřehledným dějstvím, až přestáváme vnímat cokoliv mimo měnící se proudytéto vrcholné blackmetalové kakofonie. Hellhammerův vklad je vyloženě úchvatný a platíza základní stavební kámen úspěchu a růstu této kapely. Předposlední „Propitious Death“ působí svým výrazem jako štíhlejší ana riffech postavená věc, která je předělem mezi obřími skladbovými víry,jež mají větší umělecký potenciál dramatizace. Stejně jakvelkolepě celá ta temná jízda začala, je i její zakončení provedeno s patřičnou teatrálností. „The Sentence Of Absolution“ jevelkolepým tribálním zakončením fantastického blackmetalového alba, okterém nepochybuji, že bude patřit k vrcholným počinům nejenMAYHEM, ale i v rámci celého žánru posledních let. Naprostoúžasný umělecký vklad, nápady, výtečná produkce a zvukovástránka, na které nebyl podceněn žádný detail. Tohle je doslovaa do písmene nejlepší blackmetalové album posledních cca deseti let. MAYHEM se v rámci zvuku stali sice o něco přístupnějšími, čemužprospěla i vyzrálejší muzikantská výbava, zároveň si všakstále udržují velkou míru temnoty a neuchopitelnosti. Kapele sevšak se mnou rovněž povedlo učinit podstatný krok, zbavil jsem se vůči ní předsudků a konečně nechal povídačky stranou. Tohle jezatraceně profesionální práce a mistrovské žánrové dílo!https://www.crazyDiamond.cz/deftones_around_the_fur_recenze/3827https://www.crazyDiamond.cz/deftones_around_the_fur_recenze/3827nobody@nothing.com (Tomáš)„My Own Summer“ je ten bod, kdy jsem začal registrovat DEFTONES. Song mě sice trochu děsil, včetně hrozivého klipu, ale zároveň mě na něm něco fascinovalo. Bylo to tvrdé a agresivní, až úplně na hraně toho, co mám rád a co ještě snesu, ale taky to mělo těžko popsatelnou, temně přitažlivou atmosféru. Takovou ne typicky metalovou, nebyl to žádný black/death ani podobné černoty vystavěné kolem témat smrti, satanášů, pekla a podobně. Ta temnota u DEFTONES vyvěrala z nitra, z pocitů, z nálad, byla velmi osobní. Každopádně musím přiznat, že jsem v tomto období registroval jen singly a k albu se zpětně propracoval až po své evangelizaci o pár let později s „White Pony“. Od vydání debutu „Adrenaline“ v roce 1995 se DEFTONES věnovali zejména hraní. V regionu Kalifornie už měli vybudovanou slušnou fanouškovskou základnu, teď byl na řadě i zbytek Ameriky. Intenzivně objížděli Státy, kluby a lokace se postupně zvětšovaly, jejich jméno začínalo rezonovat. Samozřejmě využívali i možnosti hrát jako support pro známější kapely, jeli třeba turné s kapelami PANTERA a WHITE ZOMBIE. Někdy si ale museli sáhnout i na dno svých sil. Třeba při sérii koncertů, když otvírali pro legendární KISS na jejich reunion turné v roce 1996. Zmalovaní fanoušci je měli v lepším případě totálně na háku, v horším jim pak nevybíravým způsobem dávali najevo, že je zdržují od vystoupení jejich bohů a ať táhnou zpátky do Kalifornie. A pak tady byl kontroverzní festival U-Fest 1996 ve Phoenixu v Arizoně, kde se v průběhu setu DEFTONES, který se protáhnul, situace vymkla kontrole organizátorů. Fanoušci se dostali na pódium, došlo k sérii incidentů, zapalování a ničení zařízení v hale. Následoval zásah policie zhruba ve stylu „nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo…“! Dohru to pak mělo ještě v jednom místním baru, kde se Chino Moreno porafal s Peterem Steelem z TYPE O NEGATIVE, kteří měli vystupovat po nich, ale samozřejmě už hrát nemohli. V dubnu 1997 kapela opět zamířila do Seattlu a začala pracovat na druhé desce. Nejdřív ale musela přesvědčit basáka Chi Chenga, který se s manželkou mezitím přestěhoval do San Diega a uvažoval o kariéře učitele angličtiny. Měl totiž toho „rock´n´rollového shitu“ plné zuby. Evidentně to bylo jen chvilkové poblouznění, protože žádné extra velké přesvědčování to zbytku skupiny nedalo a Chi byl zpátky na palubě. Místem činu se tentokrát stalo Studio Litho, které patřilo Stone Gossardovi z PEARL JAM. Ti mimochodem ve stejné době začínali pracovat na desce „Yield“, takže se museli přesunout na první fázi natáčení do jiného studia v Seattlu. DEFTONES si pronajali pár bytů v komplexu apartmánů, kde bydleli, tvořili, ale zejména masivně pařili. Alkohol tekl proudem, tráva se nestačila zelenat. Do partie přibrali i Franka Delgada, který už na debutu přispěl do pár písniček svými elektronickými, klávesovými a DJ podmazy, a teď měl být zapojen ještě více. Oficiálním členem kapely se nicméně stal až s třetí deskou. Na místo producenta nastoupil opět Terry Date, ale systém práce se změnil. V případě debutu měl každý člen kapely nějaké svoje představy jak by deska měla znít a zároveň nulové zkušenosti se studiovou prací, Terry věnoval velké úsilí vybalancování těchto vstupů a zároveň manažerskému vedení studiovou prací nepolíbených mladíků. Teď naopak kapela vložila důvěru v Terryho instinkt, nechali mu prostor, ať je kočíruje, a řekli mu v podstatě jen nepříliš jasnou představu o finálním výsledku. Chtěli vystoupit z undergroundu, chtěli aby deska zněla velkolepě, masivně, tvrdě a kvalitně. Vznik nových písniček ovlivnila kolektivní myšlenková shoda kapely, která se cíleně začínala vymezovat vůči škatulce nu-metal, kam jí obvykle řadili. Chtěli si vytvořit vlastní zvuk, vlastní styl, vlastní hudební svět. Sice se považovali za metal, ale i v rámci něj se chtěli vymezit a vytvořit vlastní specifickou tvář. Proto se ještě více otevřeli dalším novým inspiračním zdrojům. Třeba Stephen Carpenter masivně ujížděl na novince DEPECHE MODE „Ultra“. Chino pro změnu pochopil, že na to, aby dělal tvrdou muziku, nemusí nonstop řvát. Proto se znova vracel ke svým osmdesátkovým vzorům, zaměřoval se na specifickou poetiku, atmosféru, náladotvornost a tyto vstupy pak propojoval s tvrdými hudebními podklady, generovanými zbytkem kapely. Finální zvuk a dramaturgii alba můžeme považovat za spojnici mezi agresivní, více ortodoxně metalově orientovanou tvorbou a pozdějšími, vzdušnějšími, zvukově pestřejšími a stylově více otevřenými polohami. Chino několikrát v rozhovorech zmínil, že v tomto období byl nejšťastnější, ale i nejvíc naštvaný současně. To se plně projevuje v písničkách, které ještě více než u debutu akcentují dynamické kontrasty. Obecně proti první desce, která byla velice přímočarým pojetím mladické agrese a nasranosti, je „Around The Fur“ více sofistikovaným produktem, který působí temněji, ale zároveň nabízí i specifickou hloubku, mnoho vrstev, které se v jednotlivých písních prolínají a vytvářejí košatější struktury. Songwritting je zde na první poslech evidentně vyspělejší po všech stránkách, stejně tak technická kvalita a provedení. Zároveň se kapela začala pouštět i do experimentování a osahávání studiových možností. Třeba Abe měl sice svojí standardní sestavu, ale prakticky na každý song použil jiný rytmičák. Stephen začal více podlazovat svoje kytary, aby zvuku dodal na mohutnosti, zemitosti a temnosti. V textech se Chino, kromě témat přítomných už na debutu spojených s mladickou revoltou, nudou a nepochopením, posunul i k dalším námětům. Třeba ke svému manželství, kde ventiloval, samozřejmě svým velice neadresným a mlhavým stylem, frustraci z nedostatku uznání manželky za jeho úspěchy a pochopení pro muzikantský styl života. Často se vynořují i témata sexu a násilí, které jsou v jeho vnímání silně propojené a neoddělitelně spjaté. Jestli se u většiny songů můžeme přinejlepším dohadovat o skutečném významu, jeden je přece jen relativně specifický. „Headup“ vzdává hold jejich kamarádovi Dana Wellsovi, nevlastnímu synovi Maxe Cavalery, který v roce 1996 zahynul při autohavárii. A Max si v songu i zahostoval. A ještě jedna zajímavá konotace se váže k výše zmíněnému songu. Max zde v jedné pasáži řve „…soulfly!“, kteréžto slovo se mu tak zalíbilo, že ho použil jako název pro svojí novou kapelu. Jako první singl kapela zvolila v úvodu zmiňovaný „My Own Summer (Shove It)“ a nemohla udělat líp. Song dokonale reprezentuje DEFTONES v roce 1997. Ukazuje odkud jdou a zároveň už odkrývá, kam směřují. Text je v podstatě nesmyslný, nebo má mnoho významů, vyberte si. Každopádně bych v tom velké umění nehledal. Písničku složili narychlo přímo ve studiu, pod časovým tlakem a přitom požívali větší než malé množství THC. To všechno je ale irelevantní od momentu, kdy Abe jakoby náhodným úderem do svých bicích song odpálí. Nebo spíš zahájí. Sice zde máme od začátku jasně metalový riff Stephena, kterého svojí mohutně dunivou basou stínuje Chi, ale všechno je to zatím jako divoká šelma držená v kleci a ještě na řetězu. Chino líně a pomalu zpívá elektronicky zmutovaným hlasem a atmosféra je na hranici šílenství. Temnota, dusno, napětí, paranoia. Na konci první sloky Stephen lehce vycedí zuby, aby ho ale Abe svým pohotovým breakem rychle zahnal zpátky. Takže jedeme druhé kolo. Všichni víme, že se něco chystá. Jsme v pozoru, napětí se už dá krájet. Come!!!!! Atomovka se odpálila. Šelma je vypuštěna. Kytary řežou jak čerstvě nabroušená motorová pila, Chino řve jako smyslů zbavený. Koncentrovaná agrese. Syrová, drsná, nekompromisní. Až opadne prvotní šok, začneme si všímat rozdíly proti prvnímu albu. Song je sice strukturálně velice jednoduchý, v podstatě až banální, ale neskutečně dobře drží pohromadě. Dynamické změny jsou dotažené do extrému, emoce v nás vaří, mozek je zahlcen vjemy. Zvuk je špičkový. Čistý, vybalancovaný, vše je krásně slyšet, nástroje se perfektně doplňují. Zároveň je to zvuk specifický, který u jiných kapel neslyšíme. „Mascara“ dává zřejmě největší prostor elementům přebraným z post-punku a new-wave, nakombinovaných s industriálním rockem. Tento song bych vlastně ani neoznačil za metal. Ano, až takto moc se kapela stylově rozkročila. Titulní „Around The Fur“ je dalším geniálním kouskem. Abe vyšvihne na začátku parádní beat, následně se Stephen připojí drzým sekaným riffem a song se pomalu rozjíždí. Opět zde podvědomě cítíme, že na nás něco chystají, takže radši jsme v pozoru. Díky bohu nás nenechávají tápat dlouho a tu mohutnou kytarovou stěnu odpálí bez zbytečného natahování. Je to tvrdé až z toho třeští hlava, ale zase je něco jinak. Není to typický metalový riff. Strukturou to má blíže k shoegazu. Stephen hrábne do strun a jako zemětřesení uprostřed oceánu nechá stvořit tsunami, které se začne rozlévat všude do prostoru. Do toho parádní ambientně pojatá mezihra, kde si můžeme vychutnat podivné temné textury Franka Delgada a pak prásk. Najednou spustí Stephen divoké metalové riffování, které by vyvolalo moshpit snad i na hřbitově. Všímáte si, jak Chino do svých partů propašovává popovou melodiku? Jasně, řve, huláká, různě moduluje svůj hlas, ale v téměř každém songu má nějakou pasáž, která je vysloveně zpěvná. A to ne podle norem striktního metláka, ale měkouše jako jsem třeba já. Asi nebude překvapením, že můj oblíbený song z alba je „Be Quiet And Drive (Far Away)“. Je zřejmě nejpřístupnější, ale zejména dokonale propojuje text s atmosférou. Ten pocit, když máš všeho dost, všechno tě sere a jediný co chceš, je vypadnout. Na nic nemyslet, nic neřešit, jen jet. A je ti šumák kam. Ten riff je perfektní. Jednoduchý, motivující, upřímný. A ta mezihra? Dokonalá. Jako nakopnutí. Neseď, nelituj se, jeď! Vypadni! Nebudu to zde zbytečně natahovat. Na albu není žádná slabá písnička. Střídají se více agresivní věci s těmi řekněme mírnějšími, s košatější strukturou a stylově více prokombinovanými. Ještě možná drobná zajímavost. V posledním, valivém songu „Mx“, vede s Chinem něco jako dialog ženský hlas. To je Abeho žena. Ikonický cover alba vzniknul při jedné z mnoha párty v komplexu, kde kapela bydlela. Nedávno dokonce dokumentaristi dohledali tu slečnu, Lisu Hughes, a společně se zajeli podívat na místo činu. Lisa je i dnes kočka a ráda si zavzpomínala na tehdejší pařby a bezstarostné zabíjení času. Když jí tam fotograf Rick Kosick zvěčnil, netušila, že po 30 letech za ní budou chodit teenageři a chtít od ní podpis. Chino sám považuje „Around The Fur“ za vrcholné dílo DEFTONES. Album po vydání v říjnu skutečně významně posunulo akcie kapely směrem k první lize. I prodeje byly výrazně lepší, zlato brali už v roce 1999, i když na platinu si museli počkat až do 2011. Každopádně „Around The Fur“ stvořilo nový vesmír, vesmír s názvem DEFTONES, o který se už nemuseli dělit s jinými kapelami. Bylo to místo jen a jen pro ně.https://www.crazyDiamond.cz/liquid_mike_hell_is_an_airport_recenze/3823https://www.crazyDiamond.cz/liquid_mike_hell_is_an_airport_recenze/3823nobody@nothing.com (Tomáš)„Hell Is An Airport“ je perfektní jednohubka. Je na ní 14 songů a přesto nehraje déle než 25 minut. Kapelník Mike Maple se svojí bandou LIQUID MIKE jede totální DIY styl, mají všechno na háku a chtějí se hlavně bavit. A tak nějak mimochodem z nich při tom padají skvělé songy, které vám vždy rozhodně zlepší náladu. Pětice z Marquette v Michiganu se dala dohromady v roce 2020 a s ničím se moc nemazala už od začátku. Dvě kytary, basa, bicí a synťáky, napsali pár songů a hned začali podomácku nahrávat. Šestý rok existence, šestá deska. Postupně si vypracovali specifický modus operandi, ve kterém se zaměřili na krátké songy, které jsou ale nacpané zajímavými riffy, výraznými melodiemi a slušným drivem. Jen pro zajímavost, jen šest písniček se dostane přes 2 minuty, přičemž nejdelší pak do tří minut chybí ještě přes 10 vteřin. Přitom ale vůbec nemáte pocit, že jde o nějaké nedodělky, rychlokvašky nebo nekompletní nápady. Každý song je skutečně songem. Když jsem desku poslouchal poprvé, odpřisáhnul bych, že má minimálně 40 minut, tak hutný je její obsah. Stylově se kapela hrdě hlásí k proudu powerpop, což je v podstatě silně melodická odnož alternativního rocku, s prvky indie, grunge a punku. Sami jako své vzory uvádějí typu EVERCLEAR nebo SUGAR RAY. Nahrávka vznikala kompletně v domácím studiu kapelníka, který se rozhodl fokusovat plně na muziku a opustil svojí práci pošťáka. Ta mu kromě živobytí zajišťovala i nevysychající zdroj inspirací pro tvorbu textů. Aktuální životní fáze je pak dalším semeništěm nápadů. Kapela se za těch pár let vypracovala do stavu, že už může hrát relativně dost koncertů, což ale koliduje s faktem, že všichni pořád normálně pracují. Nejistota, kterou cestou se vydat, zariskovat, nebo nechat propásnout nabízenou šanci? Zřejmě nejsou první ani poslední kapelou, která tohle bude řešit. Zvukově je to typická nezávislá tvorba, takže jestli vás děsí trochu garážové špíny, pokračujte a nezastavujte. Mě ale ta estetika devadesátkové alternativy maximálně vyhovuje. Je z ní cítit nízkonákladová produkce, která je ale ve finále celkem slušná, mladický zápal a absolutní umělecká svoboda. A zejména nadšení. Jak jinak charakterizovat hned otvírák „Instantly Wasted“, kde se WEEZER potkávají s pozitivitou FOO FIGHTERS. „Lit From The Wrong End“ zabíhá více do pop punkových vod, „Crop Circles“ připomene legendární GUIDED BY VOICES. Vyzobávají drobnosti od celé plejády proslulých jmen alternativně rockové scény a dávají je do kontextu současnosti. Songy na sebe navazují v rychlém tempu, žádné několika vteřinové pauzy se zde nekonají, ztratit přehled vůbec není složité. Je fascinující, jak s tím kvantem nápadů pracují. Bezostyšně je v podstatě ohlodali na kost - sloka, refrén, konec. Někomu by to možná stačilo na tři slušné desky, přidal by druhou sloku, druhý, třetí, čtvrtý refrén, mezihru, druhou mezihru… Chápeme se. LIQUID MIKE to nemají zapotřebí. Jejich vesmír je jednoduchý a přímočarý, nemají čas ztrácet čas. Výběr singlů? Řekni číslo od 1 do 14, první, které tě napadne, a to pak bude hiťas. Ve svém věku si už můžu přiznat, že mě občas přepadne nostalgie. A taková „Double Dutch“ je jejím dokonalým startérem. Táhlá melodie, správně praštěné levné devadesátkové synťáky, krásně se vlnící kytarové plochy. Do více alternativních vod nás vezme „Selling Swords“, která nechá vzpomenout na menší kapelky typu SLOAN nebo LOVE DRUG, které počátkem devadesátek trochu koketovali i s grungovým výrazivem. Z celého alba sálá pohoda a radost z hraní. Hlavní podíl na tom má velice chytlavá melodika, která cíleně ignoruje jakékoliv artové a vážné polohy a ani v nejmenším nezastírá popové inspirace. Že to někdy působí prvoplánově a levně? No a co. Funguje to? Funguje. Otevři si pivko a neřeš. A pak je tu Mikův zpěv. Poloamatérský, neškolený, nijak zvlášť výrazný, lehce lo-fi a trochu ztracený v mixu. Ale cítíš, jak ho to baví, jak má co říct. Zřejmě nejtvrdší pecka „99“ je zároveň vrcholem desky. Masivní valivý riff jak od STONE TEMPLE PILOTS je kombinovaný s indie-punk rockovou vypalovačkou a výsledkem je živelný nářez, který převálcuje vše, co se mu postaví do cesty. Ideální na rozproudění krve návštěvníků menšího klubu. Když se ale kapela trochu kreativně rozdovádí, nečekaně ukáže překvapivý potenciál. Nejdelší song, téměř tříminutový „Liam Gallagher“, skutečně lehce tíhne k brit rockovým věcem typickým pro OASIS. Zvuk má citelně blíž ke klasickému rocku, dramaturgie je komplexnější, objeví se dokonce slušné sólo. Jestli to má být míněno jako pocta, tak se to povedlo. Jestli jako vtípek, tak se to povedlo taky. Prostě výborný song. Někde v hloubce hlavy se pak ale probouzí červ pochybností – jaký skrytý potenciál je i v těch ostatních písničkách a kam by je kapela mohla dostat, kdyby se s nimi více vyhráli, rozvinuli zajímavé motivy, trochu je nafoukli. Marná sláva, prostě tohle není jejich styl. U některých kapel je zřejmé od začátku, že nikdy nebudou skutečně velké. LIQUID MIKE je nejspíše jednou z nich. Ale to je úplně v pořádku, protože jejich kouzlo je právě v jejich „malosti“. To kouzlo funguje jen v této konstelaci, ve které jsou ale díky němu vlastně „velké“. https://www.crazyDiamond.cz/tailgunner_midnight_blitz_recenze/3826https://www.crazyDiamond.cz/tailgunner_midnight_blitz_recenze/3826janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Máte pocit, že klasického heavy metalu není nikdydost? Pak jste zde správně, zvláště pak v případě mladé kapely TAILGUNNER, jež díky svému novému albu drží praporec síly a melodie zatraceně vysoko. Ačkoliv se tihle Britové zaštiťují odkazy na hnutíNWOBHM, neřekl bych, že jejich hudba s šestačtyřicet let starým hnutím na Ostrovech, dost pravděpodobně zažehnutým generací jejich dědečků, zvlášť souvisí, spíše mne jejich písněpřipomínají zpěvnější formu heavy metalu, oblíbenou díky HELLOWEEN nejen v Německu, ale také díky určitému návratu žánru na výsluní veSkandinávii zhruba v období pozdních devadesátech či přelomu milénia. Přestože je novinka„Midnight Blitz“ vcelku kvalitně zhotoveným metalovýmřemeslem, druhým dechem dodávám, že produkce K.K.Downinga asmlouva s renomovanou agilní stájí Napalm Records ještě nemusí značit originalitu. Jestliněco totiž TAILGUNNER chybí, je to schopnost vymanění se zmnožiny vzájemně si podobných melody heavymetalových kapel,kterých se, zvláště v posledních letech, objevila celá řada. Tento kvintet nabízí především vzdušnější podobu stylu, kde jekladen důraz především na výrazně zpěvné refrény a celkověbezproblémovou poslouchatelnost či povědomou zdobnost, která zdedostává přednost před urputností, výraznými riffy a celkově surovější kytarovouprací. Dostáváme tak špičkový stadiónový metal plný melodií, který rovnoměrně dělí prostor mezi speedařinu a hymničnost, navíc kapela vše dokáže tunit špetkou hair-metalového aroma. Jestliže pravověrný  heavymetalový žánr slavil největší boom vosmdesátých letech a i hudba tohoto mladého anglického kvintetu na tohle období odkazuje, přijde mi, že jejich písněmají daleko blíže k reunionu slávy evropského power metalu z posledníčtvrtiny devadesátých let.Deska „Midnight Blitz“ je druhýmřadovým počinem této kapely, ta na něm předkládá hodně obstojnýsongwriting, vokální a instrumentální kvalitu, nicméně pořád nenízcela schopná těmto věcem vtisknout osobitý rámec. Řemeslně skvěle zhotovených, ale nadruhou stranu zcela neoriginálních počinů vychází dnes v rámcimelodického heavy metalu povícero, vždyť vzpomeňme třeba loňské, vysoce ceněné album Švédů AMBUSH. Zpěvák Craig Cairns jeurčitě výtečným frontmanem a jeho hlas oplývá patřičnousilou i rozsahem, takže se nebojí nadechnou k opravdu dlouhým aklenutým refrénům, bez diskusí jde o tahouna souboru. Kytarová dvojice Rhea Thompson a Zach Salvinise jeví rovněž velmi zdatně a je schopná ve skladbách parádně vyšívat. Album tak považuji za velmi povedené ve svém ranku a to zejména díky hitovému potenciálu, parádnímu muzikantskému vkladu všech zůčastněných, jejich nasazení a obecně melodickým nápadům, jež tvoří zdejší skladby. Navíc rytmická sekce - Thomas Hewson (baskytara) a Eduardo Mariotti(bicí) působí skvěle sehraně a zdravě nabušeným dojmem.TAILGUNNER v rámci zdejších desetiskladeb střídají klasické melody-metalové kvapíkyse stadiónovými hymnami a působí u toho velmi přirozeným dojmem. Songy odkazují na instrumentálnímheroismem rozumně sycené rockové borectví starosvětského pohledu na styl. Tohle je věc rozhodně kladná. Když se tak albem podesáté probírám skladbu po skladbě, prakticky o žádnénemůžu říct, že by byla slabinou. Naopak, takřka každá zde máhitový potenciál. Dostáváme tak přehršel výborných momentů, které slouží skvělé poslouchatelnosti. Je jedno, jestli někdo dává přednostkvapíkovým věcem jako je zde titulní staccato výpad „MidnightBlitz“ umístěný hned na úvod, noblesní speedařina „Follow Me InDeath“ zvedající emoční potenciál nahrávky, či přelet nad vrcholky divoké krajiny ve válečné zóně „Barren Lands And Seas of Red“, jež má pro mne v rámci finálního refrénu opravdové kouzlo. Tak jako tak autoři vždy trefují střed terče. Pokud dáváte přednost stadiónovým vyřvávačkám, pak doporučuji songy jako „Tears InRain“ nebo „Dead Until Dark“, jejichž chytlavá pompa rovněž dokáže zvedat tep. Třešničky na melodicky metalovém dortu se posluchač dočká skrze majestátní metalovou baladu „WarIn Heaven“, která i skrze svůj patos dokáže dojmout snad i tu emočně strožejší část posluchačstva. Opravdujedinou slabinou aktuální tvorby TAILGUNNER je tak podle mne univerzálnost a určitá podobnost s některými dalšími předními kapelami melodického žánru. Tomu se však v tomto hudebním ranku vyhnout již vážně nelze.https://www.crazyDiamond.cz/suds_tell_me_about_your_day_again_recenze/3820https://www.crazyDiamond.cz/suds_tell_me_about_your_day_again_recenze/3820nobody@nothing.com (Tomáš)SUDS jsou modelovým příkladem, jak stimuluji svojí neutuchající chuť po nové muzice. A jak mě to z času na čas dokáže překvapit. Někde na mě koncem loňského rocku vyskočilo jejich jméno s tím, že žánrově by to měl být indie rock. Ok, většinou pokračuji na YT, kde nahlédnu do pár klipů a když mi na první dobrou padnou do ucha (nebo spíš mě neodradí, za ty roky se už trochu znám a vím co mám rád), tak přidávám album do svého archivu. Přesně takhle to šlo i teď. Vyděržaj pioněr, už se blížíme i k tomu překvapení. Pouštím si desku, je to slušný, líbí se mi to. Fajnový moderní americký indie rock, dobrý zvuk, melodický, zajímavý. Tak se konečně mrknu na to, co jsou ti SUDS zač a helemese – oni jsou z Anglie! Podle zvuku a stylu bych odpřisáhnul, že jsou Amíci. Samozřejmě trochu přeháním, i v minulosti už byly kapely, které zněly jakoby by pocházeli přesně z opačné strany oceánu, ale takhle výrazné klamání tělem (zvukem) jsem už dlouho nezažil. Ne že by mi to nějak vadilo, protože deska je fakt dobrá a to, že kam jim chodí pošta, je fakt podružné. SUDS pochází z Norchwiche, což je nejvýchodnější cíp Anglie. Kvarteto si hezky rodově rozdělilo úkoly – děvčata Dana Godfrey a Maisie Cater se starají o kytary, kluci si vzali na starost rytmiku, Harry Mitchell basu a Jack Ames bicí. Aktuální deska je jejich druhým počinem. Protože mě evidentně zaujal, vrátil jsem se i k debutu „The Great Overgrowth“ z roku 2023 a musím potvrdit, že i ten se jim povedl velice slušně. Každopádně po dvou letech naplněných koncertováním a životem na cestách se kapela vrací vyzrálejší, sevřenější a po všech stránkách zkušenější. Dalo by se říct, že debut je relativně bezstarostnou deskou mladé alternativní partičky, kdežto druhý zářez je výpověď party dospělých kamarádů, kteří už spoustu věcí pochopili, spoustu věcí si sami pro sebe ujasnili a mají velmi jasnou představu, kam směřují. Každopádně už na debutu se zvukově vybrali cestou sbližování s americkou indie rockovou scénou. Ale zatímco tam bych byl ještě na vážkách, do které hudební školy je zařadit, „Tell Me About Your Day Again“ už je v tomto velice přesvědčivě klamavé. A není to jen zvukem samotným, ale i větším příklonem k elementům emo rocku, konkrétně jeho „midwest“ odnože. Kdo by si snad myslel, že „emo rock“ je jedna ustálená škatulka, do které na základě několika málo předdefinovaných atributů můžeme nasypat kvanta kapel, tak vás musím vyvézt z omylu. Nebo jinak, jestli je vám „emo rock“ ukradený, tak můžeme v podstatě u tohoto pohledu zůstat. My fandové si ale věci samozřejmě rádi komplikujeme a rochníme se v detailech, jejichž dopad na ceny másla je limitně blízký nule, ale pro nás jsou otázkou života a smrti. Když to zjednoduším a dám do kontextu, vzpomeňte si třeba na „grunge“. Jak pestrou směsici kapel dokázala tato škatulka absorbovat – ALICE IN CHAINS, NIRVANA, MUDHONEY, SOUNDGARDEN, PEARL JAM a další a další. Tak podobně si můžete představit i „emo rock“ a ten zmiňovaný „midwest“ je jen jedna z jeho odnoží. Jak už název napovídá, odkazuje na geografickou oblast, konkrétně americký středozápad, kde jeho první vlna (aktuálně už jede ani nevím kolikátá, nebo už snad i revival…) vznikla v hloubi devadesátek. V této fázi nepřekypoval melodičností, ale zato představil typickou kytarovou hru plnou ozdobných vyhrávek a ornamentace. Něco jako baroko, které vzniklo na základě docela strohého a přímočarého alternativního rocku, a někdy se rozvinulo až do rokokové nabubřelosti. Naštěstí se SUDS drží u země a z „midwest emo“ si vzali jen ty elementy, které i já osobně preferuji a které mě baví. A zároveň je to jen jedna z ingrediencí, kterou rozvíjejí svůj klasický základ v podobě indie rocku. Správně mazlavý a zároveň cinkavý kytarový zvuk, doplněný o zmiňovanou „emo“ ornamentaci, je kombinovaný s více než slušnou rytmikou, kde zejména bicí mají krásně dunivé přechody. A do hudební konstrukce je pak citlivě zasazený až překvapivě jemný vokál, který má lehce folkový nádech. Kapela věnuje velkou pozornost vokálním harmoniím, které aktivně využívá ve všech písních a zapojuje se do nich celá sestava. Díky tomu jsou pestré a proměnlivé, někdy téměř nenápadné, jindy maximálně posilující vokální melodickou linku. Ono je to téměř i nutnost, protože songy sice umně maskují svojí mohutnost, ale nemají nejmenší zábrany zabíhat až do moderních grungeových odstínů, jako například v „Until I´m Fine“. V tom je právě hlavní síla alba. Umné a přirozené propojování indie, grunge, emo a v podstatě i popových prvků, s jemným nádechem folkového písničkářství. A finální produkt navíc působí velice vřele a pozitivně, takže ze zmiňovaného grunge a emo si vybírají evidentně spíše technické atributy, než nálady a atmosféru. Celkově vzato je to velice pohodová deska, která umí lehce přitlačit a znít i zemitěji, ale její nejsilnější momenty přichází v těch odlehčených polohách. Baladická „Holding On And Giving Up“ má okouzlující atmosféru a i díky preferenci mužského vokálu vystupuje mezi ostatními kousky svojí jinakostí. Jestli čekáte pro dnešní dobu tak typickou devadesátkovou atmosféru, tak ta se zde úplně nekoná. Kdybych neznal souvislosti, tak na blind bych desku spíš lokalizoval někde do minulého desetiletí, kdy právě zmiňovaný „midwest emo“ zažíval svůj restart ve vysoce melodické formě s vyčištěným indie rockovým zvukem. Ještě musím zmínit předposlední kousek „Hook Me Out“, kde kapela víc experimentuje. Rozsypaná rytmika slok je kombinovaná s pohodovým atmosférickým refrénem, což automaticky vytváří zajímavý kontrast. Ten je pak ještě doplněný o závěrečnou mezihru, kde si kytary pořádně zaburácejí a lehce se dotknou velkoleposti. SUDS bylo koncem roku 2025 velice příjemným překvapením po všech stránkách. Skromná deska nenápadné kapely, která přichází s velice vyzrálým songwrittingem, výborným zvukem a materiálem, který je zajímavý a krásný zároveň. https://www.crazyDiamond.cz/alter_bridge_alter_bridge_recenze/3822https://www.crazyDiamond.cz/alter_bridge_alter_bridge_recenze/3822janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přejděme dnes tedy k novému albu jedné docela slavné americké kapely, která by se dle papírových předpokladů mohla nacházet mezi mými favority, jenže se tak nikdy nestalo. Proč? Protože nejen fotbal, ale rovněž i hardrocková, potažmo metalová hudba nemá (především v rámci posluchačského přístupu mnohých) logiku. I o tom je následující text.Američané ALTER BRIDGE již v prvním týdnu letošního roku realizovali svou osmou řadovou desku, která u mne znovu nezvedá tep, ale jinak jde pro tuhle kapelu o zcela typickou nahrávku, která spousty jejichpříznivců prakticky nemá jak zklamat. Naopak si myslím, žeposluchače sledující se zájmem jejich cestu tohle matro opětovně potěší. Co mne tedy na tomto počinu, případně celkově na tvorbě ALTER BRIDGE překáží? Formálně je zde všechno správně a kapela dál vybrušujesvůj styl, kterého se drží již takřka čtvrtstoletí. Moderně hardrockový sound je zde znovu řádně bytelný, poplatný nárokům současné doby a i v muzikantské rovině posluchač opět čelý skvělým momentům, jež nejsou ani prvoplánově grungeové, ani vyloženě hardrockově staromilské, natož pak tvrdě metalové. S čím mám tedy problém? Tak to se dočtete o něco níže.Asi nikdo nepochybuje okytarových kvalitách Marka Tremontiho, jež zde skladby osazujevybroušenými riffy a zdobí vyspělým sólováním. Oproti minulosti tak nejde o žádnou změnu či úkrok stranou. Kdo ví, co od ALTER BRIDGE čekat, svou porci jejich hudby dostane. Negativně celou věc však chápu v souvislosti s druhým mediálně známým členem. Všeobecně vysoko ceněný frontman Myles Kennedy je totiž coby zpěvák dalším poznávacím znamením zvukuALTER BRIDGE. Po několikáté jsem si však uvědomil, že mne jeho styl zpěvu většinou nebaví. V jeho zpěvu není náznak vývoje k všestranosti, natož pak schopnosti se vymezit zajetým mustrům post-grunge a moderního hard rocku slyšeným jinde. Jeho dráždivý hlas má tu nevýhodu, že svými emocemi skladby zestejňuje. Je ho v nich totiž opět plno a proposluchače se může hodinový materiál s jeho hlasem stát spíše namáhavou výzvou kezdolání, než uhrančivou seancí vábící k opakovanému poslechovému zážitku. Měl jsem letos vážně problémy novou desku doposlouchat. Podařilo se mi to dost možná až na čtvrtý pokus. Přitom svým vkusem se často pohybuji na území devadesátkově uchopeného spojení amerického hard rocku s grungem a miluji hardrocková alba pohybující se na hraně alternativy. Ta si však většinou udržela nějaký originální, byť obskurní status - odbočky členů WHITE LION, KISS, MÖTLEY CRÜE, DOKKEN nebo dokonce Bruce Dickinsona či Adriana Smitha z IRON MAIDEN v průběhu druhé půle devadesátek jsou dobře známé. Na mne je zkrátka hudba ALTER BRIDGE ve srovnání s tímhle jmenovaným až moc matná, svým způsobem mělká a bez silných nápadů. Terén je zde i vlivem Mylesova hlasu zkrátka těžko prostupný. Vadí především absence výraznějších nápadů ve zpěvových linkách a celkové nelogičnosti v songwritingu, kdy třeba na Tremontiho masivní riffy a charismatické Kennedyho sloky zpěvák naváže s nuceně zdobným a příliš okázalým refrénem. Nejenže mi něco podobného v rámci dané skladby přišlo divné a nepřirozené, ale i provedením zpěvové linky bylo poznat, že z dramaturgického pohledu to je cesta nad rámec jeho schopností. Kdyby šlo o jednu skladbu, ale mě tímto způsobem nechutnala většina z umístěných na novince.Už otvírák „Silent Divide“ je velmi průměrný, v kontextu následujících skladeb však odpovídá celku. Druhou píseň „Rue The Day“ naopak považuji za jednu z povedených. Možná mě více vyhovuje potemnělejší ráz skladby s hlubším Mylesovým hlasem, spousta kytarových ozdob a celkově zklidňující charakter této hymny. Myslel jsem, že se mi bude líbit i následná dravá vypalovačka „Power Down“, ale dělo se tak právě jen skrze úvodní nadějně rychlý riffing a následnou sloku, od refrénu pak song dostává zcela jiný ráz, a jeho komplikovaný refrén a celková hlasová zdobnost mne opravdu nebavily. Následuje několik matnějších věcí a jednolitý ráz alba rozčísne až pomalá věc „Hang By a Thread“ opírající se o tklivý, grungem prosycený zpěv a kytarovou akustiku. I díky větší práci s atmosférou tak jde v případě této balady o jednu z paradoxně nejvíce životem dýchajících věcí ze zdejších dvanácti.Více než hodinová deska prakticky jede od začátku do konce vjedné rovině. Škoda, že už se asi nikdy nedočkáme alba na způsobjejich čtvrté řadovky „Fortress“, která na mne dělala dojem tsunami, jež může bortit hráze. Tady toho dynamického potenciáluaž tolik není. Skladby se formálně zdají vlastně docela dobré, poctivěošetřené, poplatné dnešní době, jen těch háčků zde prostěpříliš nenalézám. Děje se tak právě v souladu s hlasemMylese, kterého jsem coby zvídavý posluchač za poslední dekádu dosti přesycen. Skvěle řemeslně provedená nuda! 60% je absolutní max.https://www.crazyDiamond.cz/tones_of_decay_2026_akce_ma_kompletni_sestavu_a_headlinery_info/3825https://www.crazyDiamond.cz/tones_of_decay_2026_akce_ma_kompletni_sestavu_a_headlinery_info/3825nobody@nothing.com (Info)Třetí ročník obskurně deathmetalového festivalu TONES OF DECAY pořádaný kolektivem Kreas okolo pražské Sněti má oznámenu celou sestavu. Dvoudenní festival se bude konat 17.-18. dubna 2026 v pražské MeetFactory a přiveze čtrnáct kapel.Páteří pražského festivalu TONES OF DECAY je death metal a pokud na něm vystupují kapely s přívlastky jako thrash, grind nebo doom, společný jmenovatel je vždy ryzost, osobitost, temné vyznění a minimum krásy. Riffy zařezávající hluboko, rytmy agrese bezuzdně utrhlé z řetězu a pohlcující atmosféra z hlubin zmaru a šířící se nekrózy. Na světě podobných festivalů moc není, v České republice je TONES OF DECAY jediný, což fanouškům nabízí ojedinělou možnost svérázného ponoru do undergroundové sféry kapel, které už něco znamenají a které už něco mají za sebou – ze 14 kapel v line-upu jmenujme např. headlinery festivalu, temné Řeky DEAD CONGREGATION či Dány UNDERGANG. Zažijete tu hudbu, která znepokojuje i fascinuje. Mezinárodní, s péčí vybíraný line-up TONES OF DECAY nabízí jedinečnost a autenticitu bez příkras. Dva dny a čtrnáct ohavně skvělých těles.60 %vstupenek je pryč, ty zbylé jsou v prodeji natonesofdecay.bigcartel.com.Line-up 2026:DEAD CONGREGATION (Řecko)UNDERGANG (Dánsko)OBLITERATION (Norsko)CORPUS OFFAL (USA)VASTUM (USA)TORTURE RACK (USA)SIEGE COLUMN (USA)KRYPTS (Finsko)NEKROMANTHEON (Norsko)CRYPTWORM (Velká Británie)ALTAR OF GORE (USA)HARROWED (Švédsko)MORSCH (Německo)INGROWING (CZ)Nově oznámené kapely:DEAD CONGREGATION vznikli v roce 2004 v řeckých Aténách a nově definovali death metal svou dusivou atmosférou, drtivou intenzitou a oddaností nejmorbidnější podstatě žánru. Jsou pilířem autenticity – žádné trendy, žádné kompromisy, pouze čistá, neúprosná smrt. Toto je death metal v jeho nejposvátnější, nejrouhačštější podobě – syrový, temný a impozantní.Mohl by takto šílený line-up fungovat bez UNDERGANG? Nejtěžší, nejšpinavější a nejodporněji prohnilý death metal, jaký si lze představit. Jejich zvuk je definicí hnilobného rozkladu – kytary ultra nízké pekelné frekvence bublají jako odpadní voda zrezivělými trubkami, dunivé bubny a vokály, které chrlí, dusí a dáví se skrze mrtvolný zápach smrti. Jejich živá vystoupení jsou legendární!KRYPTS se na Tones of Decay 2026 vracejí a nesou doomem nabitého ducha raného death metalu. Zatímco mnoho finských kapel směřuje k melodii a uhlazenosti, KRYPTS zůstávají oddaní ponurému, pohřebnímu zvuku, který je odlišuje od jejich současníků. Ryzí a temné hlubiny tísnivých atmosfér.SIEGE COLUMN je duo ukované v ohni a špíně New Jersey a jedna z nejnekompromisnějších kapel současného extrémního metalového undergroundu. Syrově rychlý, dravý primitivní old school death metal plný chaosu. Sírou prosáklé kázání smrti, které v sobě nese okultní zuřivost, dusivou atmosféru a neúprosnou rychlost.CORPUS OFFAL se zrodili z popela texaské underground death hordy Cerebral Rot. Jejich nahrávky jsou neúprosná jízda plná nenadálých nářezů, hrubých basových linek, sžíravých kytar, klokotavého chropotu a valivých bicích – opravdová zvuková jatka. Fanoušci Cerebral Rot uslyší přirozený vývoj, zatímco nováčci budou ohromeni staromódní brutalitou. Každý chorobný tón zaznívá s drsnou, těžkou a drtivou jasností.VASTUM se vynořují z páchnoucího undergroundu kalifornské Bay Area. Díky své charakteristické směsi dusivé atmosféry, neúprosných riffů a psychologicky brutální lyriky se stali nositeli novodobého a zároveň excentrického jeskynního death metalu. Jejich zvuk je plný rozkladu – nelidské hmoty, která táhne posluchače do propasti, kde se hrubé rytmy setkávají s disonantními, doomem prodchnutými riffy a hrdelním chropotem. Jejich živá vystoupení jsou vzácná a každé z nich je legendárním rituálem syrové intenzity.Kapely z předchozího oznámení:OBLITERATIONz Norska jsou temní, rouhaví a ztělesňují ducha pravéhokroutícího se death metalu s neúprosnou atmosférou, kterouinfikují spektrálním doomem a tajemnými blackovými podtóny.NěmciMORSCHnenabízí jen hudbu, ale rituál – temnou, spektrální oběť proty, co nachází krásu v troskách a jasno v chaosu. Autentickýšpinavý death metal s pochmurnou zvukovou krajinou, dusivě pomalýmtempem a disonantními riffy, které náhle roztrhávají zuřivýmiblastbeaty a mučivými výkřiky.Jedinečněbahenní druh old school death metalu hrají CRYPTWORMz Bristolu, neb přináší jeho nejhnilobnější a nejprimitivnějšípodobu. Ohavní Briti chrlí jeden nekrotický riff za druhým ajejich vystoupení jsou doslova manická.ALTAR OFGORE z NewYersey jsou naopak naprosté barbarství. Primitivní a démonickýblack/death metal opovrhující melodiemi, napěchovaný morbiditou,okultní atmosférou a temnotou - krvežíznivý war metal s tíživouatmosférou sklepní temnoty.HARROWEDs ex-členy Morbus Chron na ToN pro exkluzivní show vylezou zestockholmských kanálů. Představte si Autopsy, Entombed, Obituarya Death Strike protlačené drtičem odpadu - přísný nářez plnýšpíny a hniloby, death metal co nejen na pódia přináší vašenoční můry.Deathmetalovíbarbaři TORTURERACK zPortlandu v Oregonu pod divokým hlukem s chorobnou atmosféroupřináší divoké a chytlavé melodie, chorobná sóla a temnézvraty. Nejsou to tedy jen hrubí ničitelé, přesto death metalemoholeným až na jeho divoké jádro boří všechny limity.NEKROMANTHEONjsou bezbožně rychlý, špinavý a zlý thrash metal vykovaný vplamenech dávné temnoty – norská perla proměňuje divokouzuřivost Slayer, Kreator, Dark Angel a Sepultury v korozivnízvukovou bouři a je také jednou z nejlepších živých kapel.Posledníkapela byla zocelena v radioaktivních sci-fi nočních můrách a v90. letech a na začátku tisíciletí pomáhala formovat českýunderground. Vysokorychlostní anihilátoři INGROWINGza tři desítky let tourovali s Exhumed či Phobií, vydali splity sImpetigo, Haemorrhage a Exhumed a jako jediný zástupce českéscény pro Tones of Decay zahrají old school set složený z prvníchtří desek Sunrape, Cyberspace a Suicide Binary Reflections. Tohlenení nostalgie. Tahle grindcore hlavice těmito alby nepřekračovala,ale sežehla všechny žánrové hranice, takže si tu oslepujícísmršť bez pozlátek a póz dáme naživo.TONES OFDECAY IV - Putrid Flesh Reborn17.–18.duben 2026 // Praha, MeetFactoryVstupenky:https://tonesofdecay.bigcartel.comFacebookevent:https://fb.me/e/2hkIqMJxlhttps://www.crazyDiamond.cz/deftones_adrenaline_recenze/3821https://www.crazyDiamond.cz/deftones_adrenaline_recenze/3821nobody@nothing.com (Tomáš)Hamletovská otázka „je to nu-metal, nebo to není nu-metal“ provází DEFTONES po celou jejich kariéru. Můžu vám dát deset argumentů „pro“, ale stejně dalších deset „proti“. Namísto škatulkování se radši podívejme na tvorbu jedné z nejvlivnějších a nejlegendárnějších tvrdě rockově-metalových kapel z širší perspektivy. A nezapomínejme, že i po třiceti letech od debutu je jejich tvorba navýsost aktuální a relevantní. Loňská deska „Private Music“ je toho jasným důkazem. Sacramento, Kalifornie, konec osmdesátých let. Mládež je z MTV a rádií bombardovaná pestrou paletou hudebních stylů, které jsou často protichůdné, ale přesto se mnohdy začínají i prolínat. Metal, punk, rock, pop, funk, rap. Co však mají tehdejší teenageři společné, je láska ke skateboardingu. Není to jen bezcílné zabíjení času, stává se to i společenským fenoménem, kde se mlaďoši potkávají, vznikají přátelství, zakládají se kapely. A zároveň je to kulturní tavící kotel, ve kterém hraje obrovskou roli muzika. Tady někde můžeme nalézt i zárodek budoucích DEFTONES. Startovací pozice zakládající čtveřice je ale docela rozdílná. Kytarista Stephen Carpenter se ke kytaře dostal vlastně náhodou. Když ho při skatingu srazilo auto, se špatně pochroumanou nohou si od něj musel dát na několik měsíců pauzu. Proto vzal do ruky kytaru a začal se učit riffy svých oblíbených kapel jako ANTHRAX nebo METALLICA. Abe Cunningham „zdědil“ bicí soupravu od svého nevlastního otce, který ovlivnil i jeho hudební začátky směrem ke klasickému rocku JIMMY HENDRIX EXPERIENCE, CREAM, art a alternativnímu rocku GENESIS, THE CARS, THE POLICE a navíc přidal i lásku k funku a soulu. Chino Moreno, budoucí zpěvák, byl docela měkkouš. Holdoval hlavně new wave a indie jako DURAN DURAN, THE SMITHS, DEPECHE MODE, THE CURE. Čtvrtý do party, spirituálně založený basák Chi Cheng, pak poslouchal pestrou směs od heavy metalu BLACK SABBATH a IRON MAIDEN, přes punk BAD BRAINS a OPERATION IVY až po funk, hip-hop a reagge. Kapela, která oficiálně vznikla v roce 1988, si prošla fází hraní coverů, kdy se v jejich repertoáru objevily kousky od DANZIG, METALLICY, nebo zmiňovaných BAD BRAINS. Postupně si ale začali tvořit i vlastní písničky, které byly silně ovlivněné alternativní scénou, která začínala dominovat u nastupující generace mladých posluchačů. A byla to alternativní scéna skutečně ve všech žánrech, od rocku, metalu, až po hip-hop nebo punk a hard-core. A všechno tohle se přirozeně promíchávalo a docházelo k různými fúzím, průnikům a propojením. Tady a teď se rodí devadesátkový crossover. U DEFTONES se věci daly do pohybu relativně rychle. 1990 první koncert. Daří se jim budovat regionální fanouškovskou základnu, objíždějí kluby, aktivně koncertují. 1992 první demo. Jen pro zajímavost, vzniklo jen 15 originálních kopií na kazetě. Jedna se předloni prodala na Discogs za 5 tisíc dolarů a drží rekord nejdražší zde obchodované kazety. V roce 1994 je jejich manažer propojil s nastupujícími hvězdami KORN, se kterými pak pravidelně vystupovali. V tom samém roce „kukuřičnáci“ vydali svůj eponymní debut, který se považuje za jeden ze zakládajících stavebních kamenů nu-metalu. Najednou byl hlad po podobných kapelách, každý label hledal další interprety, kteří by se na této nové vlně mohli udat. A tak se stalo, že po jednom z koncertů za nimi přišel maník jménem Guy Oseary, který působil řekněme jako hledač talentů u labelu Maverick. Ten spoluzakládala jistá zpěvačka jménem Madonna. Každopádně Guy kapele zaplatil letenky do jejich sídla v Los Angeles, kde v malé zkušebně měli zahrát pár songů pro vedení. Kluci se do toho opřeli a prakticky obratem jim byla nabídnuta smlouva. Při jejím podepisování prý do kanceláře na chvíli vešla i samotná Madonna, která potřebovala informaci v nějaké jiné záležitosti. Na to ale člověk nezapomene, že? Každopádně kapela byla spokojená, protože smlouva jim ponechávala uměleckou svobodu a nakonec u labelu vydrželi přes 10 let. S nahráváním debutu se na nic nečekalo. Zvolili studio Bad Animals v Seattlu a jako producenta se kapele povedlo získat legendu – Terryho Datea. Chtěli ho zejména kvůli jeho práci na albech PANTERY. Podobně tvrdý zvuk plánovali dosáhnout, ale neměl být tak uhlazený, měl být syrovější a špinavější. Mě „Adrenaline“ zvukově přijde až moc syrové, téměř undergroundové. Jestli to bylo cíleně udělané do této formy, nebo prostě tohle bylo maximum, co Terry z kapely, která poprvé okusila profi studio, vydoloval, nevím. V této oblasti má dle mého názoru deska rezervy. Přijde mi trochu plochá, lo-fi, nevybalancovaná, hodně alternativní, zejména v kontextu dalších nahrávek, které se následně relativně rychle propracovaly do první ligy z pohledu technické kvality. Co se týče samotných skladeb, dostává se nám zde blízké setkání s kapelou, která je na rozcestí. Jasně slyšíme spoustu inspirací a vlivů, které její muziku formují, ale zároveň zde už vnímáme, někdy jasněji, někdy možná ještě jen v náznacích, charakteristické prvky, které se v budoucnu stanou trademarkem tvorby DEFTONES. Každopádně album je primárně natlakovaným kotlem, energetickým zásobníkem, kterého bezpečnostní ventily jen s největším úsilím a jen na krátké okamžiky dokážou zadržet kvantové výbuchy nasranosti, adrenalinu a mladické revolty, kterou kvarteto potřebuje vykřičet celému světu. Nahlas, napřímo, rovnou do ksichtu. Možná to někdy působí až lehce naivně, ale je to absolutně upřímné. Kapela dostala životní šanci a vydala ze sebe maximum. Nebylo to jednoduché. Terry musel využít všech svých zkušeností a mentorských dovedností, aby kapelu motivoval, když se jim při nahrávání nedařilo, nebo aby je lehce usměrňoval, když jim neznalost práce ve studiu bránila dosáhnout požadovaného výsledku. O texty se postaral Chino, který byl ovlivněn abstraktním přístupem ve stylu Morrisseyho. Více než jasné příběhy zde dostáváme zamlženou poetiku, která sice reflektuje témata typická pro mladou generaci na počátku devadesátek, ale významy spíše tušíme, než bychom je jasně viděli. Mladická rebelie, frustrace, agrese, zranitelnost, nepochopení u rodičů a společnosti, útlak, vztahy, každodenní rutina nebo nuda. Celá generace kapel těžila v této době z těchto témat, protože právě tím žila. Nejenom oni, ale samozřejmě i jejich fanoušci. A pro tato ne právě pozitivní a příjemná témata se hodila muzika, která je ještě více zdůrazní, dodá jim váhu, vážnost i údernost. Která bude jasně deklarovat, že jsou pro tuto generaci důležitá, a že je to všechno skutečně hodně, hodně tíží. Když jsem si teď po dlouhé době debut pouštěl, začal jsem podvědomě objevovat možné inspirační proudy. Než k souputníkům, podladěným a hutným KORN, kteří už od debutu aktivně pracovali i s rapem, bych „Adrenaline“ směřoval víc k alternativnímu metalu kapel jako TOOL a HELMET, nebo crossoveru FAITH NO MORE (bez synťáků) a RAGE AGAINST THE MACHINE. Někdy tam zaslechnu i SEPULTURU, nebo prvky, která se později stanou typickými pro SYSTEM OF A DOWN. Zatím spíš nesměle kapela pracuje s více atmosférickými polohami, které bude v budoucnu aktivně rozvíjet a právě ty se stanou jedním z hlavních pilířů jejich tvorby. Rapování je zde přítomné, ale v rozumné míře. Co už ale zde naplno slyšíme je typický projev China. Šepot, rap, zpěv, řev, ideálně všechno zkombinovat v rámci každého songu, a ještě navíc propojit v razantních dynamických změnách. Je plný animální zuřivosti a vzteklosti. Klidné pasáže vybuchují do agresivních frenetických bouření, nervózní pobrukování přechází do přímočarých ataků. Jede naplno, jakoby už nebylo zítra, jakoby musel vše říct okamžitě a hned. Podobnou pestrost a stylovou flexibilitu předvádí i Stephen Carpenter. Od sekaných, téměř trashových riffů, k mohutným zvukovým stěnám, od jemných alternativně rockových vyhrávek k agresivním a rychlým hardcoreovým jízdám. Chi Cheng pak s oblibou stínuje svými basovými linkami kytarové riffy, což dodává kompozicím šťavnatost, mohutnost a pevnou strukturu. A Abe Cunningham? Ten do sestavy buší jak o život, prokládá to rychlými breaky, žene kapelu neúnavně dopředu. Jeho hra má v sobě určitý nádech groovu, není tak ortodoxně metalová. Přirozeně do ní fúzuje i prvky z funku a soulu. Kromě notoricky známých výborných singlů „7 Words“ a „Bored“ je na albu několik na první pohled možná lehce nenápadných skladeb, která mě ale vždy hodně bavily. Temnější „One Weak“ s výraznou basovou linkou, která dynamicky skáče mezi klidnějšími, lehce psychedelickými pasážemi a agresivními výpady. „Lifter“ s „toolovskou“ atmosférou přichází s „jemnější“ kytarovou hrou a košatější strukturou, kde Chino dokazuje, že ani normálního zpěvu se nebojí. „Birthmark“ je pak skutečně symbolickým mateřským znaménkem, které zřejmě nejvíc naznačuje směr, kterým se kapela v budoucnu bude vyvíjet. Rozvláčně pojatý song, hypnotický riff, bicí ve vlnách nakopávají děj, aby se drive nezastavil, a na závěr pořádný hardcore nářez. Když se tak zamyslím, tak zde preferuji ty méně „tvrdé“ skladby, které ale přesto bezpečně patří do metalového ranku. Oslovují mě svojí propracovanější strukturou, stylovou fluidností a pestřejší dramaturgií, než ty vysloveně dravé, super agresivní a více konzervativně tvrdé metalové masakry. Deska vychází v říjnu 1995 a žádnou velkou díru do světa ze začátku upřímně neudělala. Minimálně komerčně. Prodalo se jí v té době zhruba čtvrt milionu kopií. Až v roce 1999 dosáhla na zlato (500 tis. kopií) a dalších deset let se propracovávala k platině (1 milion). Díky intenzivnímu koncertování si ale kapela budovala fanouškovskou základnu a bylo jasné, že nezůstane jen u debutu. Můžeme mít výhrady ke zvuku, i já se při něm vždy lehce ošívám, ale písničky samotné dávají dohromady velice silný debut. Živočišní drive, výrazné hudební nápady, pestrá dramaturgie, to vše jsou trumfy, které i 30 let od vydání desky pořád zůstávají v platnosti. Perlička na závěr – jestli jste až dodneška netušili, co to vlastně je na coveru alba, nedej bože jste to považovali za nějaký instrument se sexuálním podtextem, tak budete překvapeni. Je to manuální odsávačka hlenů pro malé děti. Schválně na titulku alba, které je hlučné, syrové a drsné, vybrali něco, co naopak symbolizuje něžnost a citlivost. Teda to tvrdí kapela. Já si dodnes pamatuji ten řev dcery, když jsem to na ní aplikoval. https://www.crazyDiamond.cz/beyond_the_black_break_the_silence_recenze/3818https://www.crazyDiamond.cz/beyond_the_black_break_the_silence_recenze/3818nobody@nothing.com (Gazďa)Kdysi byl symfonický metal opravdu symfonický. Zakladatelé či ranní propagátoři THERION a NIGHTWISH měli velké ambice, experimentovali a posunovali a možná stále posunují hranice tohoto subžánru. Dnes se tímto úslovím míní ale styl, který nemá s klasickou hudbou a symfoniemi moc společného. Bavíme se o pop-metalu, kde je hodně kláves a za mikrofonem ideálně nějaká schopná, ale zároveň také hezká a sebevědomě působící zpěvačka. V osmdesátkách v metalu klestily tyhle pozice prvosenky Doro Pesch a Lita Ford, dnes je v tomto subžánru vokalistka takřka zákonem. Pop není z povahy sloh, kde se příliš experimentuje, takže je právě tenhle klávesový metal zaplněn spíše ordinérními a na emociální efekt spoléhajícími smečkami, kde se vrství klišé na klišé. Dost překvapivé je, že i když jde o dost oblíbený styl, tak tu opravdové kvality moc není. Vzhledem k nejasné budoucnosti NIGHTWISH a THERION tu z první ligy zbývají tak WITHIN TEMPTATION, EPICA, SEVEN SPIRES a KAMELOT, někdo by možná řekl také RHAPSODY OF FIRE, ale těm jsem nikdy nepřišel na chuť. A pak zde máme rovněž málo početnou druhou ligu, kam bych zařadil tak LEAVES´ EYES, DELAIN a právě německé BEYOND THE BLACK. Manheimská partička není na scéně až tak dlouho a začíná teprve dvanáctý rok. Jsou ale velmi plodní a během této doby vyslali do světa už šest desek a jedno LP kvalitního a uhlazeného metalového popu. Nemají to k nám od sousedů daleko, takže jsou v Česku dobře etablovaní i koncertně. U nás během své kariéry vystoupili už desetkrát. Stali se také jedním z koňů Pragokoncertu, který je pravidelně rotuje na svých festivalech Masters of Rock, Metalfest a Rock Castle. V Moravském Krumlově byli i loni a letos se s nimi zas potkáme během prvního festivalového dne v Plzni. Bude to minimálně náhražka za právě probíhající headlinerské turné v Německu a okolních státech, které se českým luhům a hájům bůhvíproč vyhnulo, když třeba takové Roxy nebo MeetFactory by černé čtveřici dost slušely. Právě jejich intenzivní koncertní aktivita v kombinaci s kvalitními vystoupeními je i jedním z důvodů, proč jejich hvězda vystoupala poměrně rychle nahoru na symfo-metalové nebe. Další je kvalitní hudba. Jak je na tom novinka? Poslední deska „Break the Silence“ nepřináší hudebně příliš nového a pokračuje tam, kde skončila předchozí dost dobrá a eponymně nazvaná „Beyond the Black“ (2023) vydaná taktéž pod hlavičkou labelu Nuclear Blast. Jak je u popu zvykem, nebývá jeho silou filozofický apel alba jako celku, ale zapamatovatelnost a „zpívatelnost“ jednotlivých písní a tam minulé album bodovalo skvěle. „Is There Anybody Out There?“, „Free Me“, „Reincarnation“ nebo „Winter Is Coming“ byly hity par excellence. Až takovou silou novinka nedisponuje a je celkově o něco slabší. Singlovky ale vůbec nejsou špatné. Úvodní „Rising High“ začíná slušným riffem a je obohacena prvky world music v podobě (zřejmě) maorského nápěvu podbarvujícího základní motiv. Podobným kořením je opepřena i „Let There Be Rain“, která obsahuje motivy inspirované balkánským rituálem pro přivolávání deště Perperuna a v níž jako host vystupuje sólistka bulharského ženského sboru Mystery of the Bulgarian Voices Gergana Dimitrova. Další singl „The Art of Being Alone“ je zas zpěvným duetem zpěvačky Jennifer Haben s frontmanem německé gothmetalové bandy LORD OF THE LOST Chrisem Harmsem a jejich kontrastní hlasy fungují dohromady velmi dobře. Jsou to všechno solidní věci, stejně jako třeba „Ravens“ nebo „The Flood“. Síly těch největších pecek z minulého alba ale myslím na novince dosahují jen dvě skladby. Další singlovka „Break the Silence“ s hutným basovým spodkem a kombinací rychlé výrazné melodie ve sloce a chvílemi něžným a chvílemi tvrději metalově synkopovaným refrénem. A pak další z rychlejších věcí „Hologram“, která svým refrénem upomene na jednu z vůbec nejznámějších skladeb kapely, „Hallelujah“ z jedenáct let staré prvotiny. Dobrou zprávou je, že album neobsahuje žádné vycpávky, a i zbylé písně jsou kvalitní a stojí minimálně za několik poslechů. Skupina má i další devizy. První je skvělá vokální práce krásné a charismatické frontwoman Jennifer Haben, bez níž by byla kapela třetinová. Její křehký a svébytný vokál dodává písním naléhavost, emocionalitu a barvu, která je dále umocňována vynikající produkcí. Takřka každá skladba obsahuje nějaký drobný zvukový nebo hudební nápad, kdy se musíte zastavit a říkáte si, co je to za zvuk? O prvcích world music jsme už mluvili, potkáme tu ale i přímo do písně funkčně zakomponované tikání hodin, které plní roli metronomu. Specialitou kapely jsou také dynamické proměny, kdy jsou sice skladby ve 4/4, ale někdy bicí hrají první, tu druhou dobu, pak na chvíli zastaví, aby zazněl pouhý podbarvený vokál, jindy je zas podobná hudební „synkopa“ proměněna v akustickou vložku. Bohatostí a pestrostí zvukové stopy a skvělým masteringem nemají podle mě BEYOND THE BLACK v žánru konkurenci. Kde jinde zvuku dominují přeslazené klávesy nebo syntetizátory, je tady opravdový barevný prales, aniž by to jakkoliv bránilo čitelnosti a popové údernosti. Opravdu skvělá práce ve studiu.BEYOND THE BLACK nestvořili přelomové dílo, ale naservírovali nám další kvalitní pop-metalovou desku. Vzhledem k nynější oslabené pozici tohoto subžánru je pravděpodobné, že to bude i nejlepší pop-metalové album roku. https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_mekong_delta_recenze/3812https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_mekong_delta_recenze/3812janpibal@crazydiamond.cz (Stray)1987, rok zrození techno-thrashe! Samozřejmě můžeme zohlednit o pět let delší existenci kanadských vizionářů VOIVOD a nebo mít v paměti floridské progresivce WATCHTOWER, kterým vyšla debutová deska o rok dříve než westfálskému kvintetu, ale pokudexistuje nějaká kapela, která poutavým způsobem dala vzniknout stylu, krátce nato všeobecně nazývanému jako technický thrash metal, pak to byli určitě němečtíMEKONG DELTA. Ti na svém prvním bezejmenném albu sice započali v bouráníkonvencí a jejich skladby se vykazovaly neutěšenou atmosférou a strukturálníproměnlivostí, ale pořád šlo o ryze thrashové dílo, pravda, jentrochu umělečtěji koncipované a s přesahy v podobě několika pasáží inspirovaných prostředím vážné hudby. Deska „Mekong Delta“ vyšla u malé stáje Aaarrg Records a celý projekt seprostřednictvím ní u příznivců neprvoplánové metalové hudby dobře zapsal. Hudebnícitehdy využívali uměleckých pseudonymů, a protože MEKONG DELTA byli v tédobě jen studiovou kapelou, nikdo přesně nevěděl, kdo je skutečným členem. Z této anonymity a všudypřítomného tajemna několik let projekt těžil. K odhalení došlo až na přelomu osmdesátých adevadesátých let, takže dnes již víme, že zpěvákem byl na prvotině jistý Wolfgang Borgmannvyužívající zde přezdívky Keil, kytary třímala v rukách dvojice sekerníků od LIVING DEATH,jmenovitě Reiner Kelch a Frank Fricke, zde jako Vincent St.Johns a Rolf Stein, baskytaristou a šéfemcelého projektu byl vždy Ralf Hubert tehdy coby Björn Eklund a za bicími se bravurně předvedl Jörg Michael jako Gordon Perkins. V roce 1987 nebyl experimentální přístup v rámci podobnětvrdé, rychlé a agresivní hudby příliš běžný a tak se z MEKONG DELTA staladoslova kultovní záležitost. Skladby byly pojaty techničtěji a oplývalyneobvyklými postupy, složitými rytmy a změnami temp. Svým způsobem zde byloriginálem i zvuk, který agresivní žánr poprvé představit v disonantnějšíformě, která budila dojem střetu s jinými světy, nadpřirozenem a celkovousci-fi aurou. Velmi rychle se MEKONG DELTA dostali do povědomí a v rámciněmecké scény platili za vysoko ceněný originál tvrdé hudby, který stál trochustranou od hlavního kovového proudu a byl protipólem k tradičnějším bandám scény jako KREATOR či SODOM. Stejně jako tito veteráni německého thrash metalu všakMEKONG DELTA ve svých začátcích nešetřili na záplavě ostrých riffů. Navzdory složitějšístruktuře a divně zabarveném zvuku. Tohle všechno však z jejich tvorby činilo originál. Co již na debutové desce upoutalo mnohé, bylo decentní zapracování klávesových motivů či postupů přicházejících z ranku vážné hudby do metalového proudu. Asi nejpatrnější to bylov rámci instrumentální skladby „The Hut Of Baba Yaga“, kde stály pro MEKONGDELTA předlohou fragmenty z díla Modesta Petroviče Mussorgského. Kielovy dramatické, na thrash metal poměrně vysokéa zvláštní vokály ve své době docela rozdělovaly názory na jejich hudbu. Přesnezpochybnitelný dopad a umělecký potenciál, tak k MEKONG DELTA přilnulijen skuteční fajnšmekři a posluchači, co si úmyslně vybírali netradičně koncipovanou a vesměs složitější metalovou hudbu.Na debutové desce oceňuji nejenoriginální žánrové pojetí, ale právě onen progresivitou bez hranic ne až toliknarušovaný thrash metalový spád a agresi. Jakoby zde ony„zvláštnosti“ zatím plnily jen dokreslující funkce. Když naúvod MEKONG DELTA vystřelili v rozdováděném úprku song „WithoutHonour“, bylo to jakoby zde kapela chtěla bez prodlení odprezentovatsvé největší běsy. Jde o song, kde jsme vrženi do válečné operace a vyzbrojeni procházíme nebezpečnou zónou po boku hlavních hrdinů. Stejnědramaticky a vygradovaně zní snad ještě lepší „The Cure“,kde celkovou excentricitu umocňují nejen svižné riffové výpady,neoblomná rytmika ženoucí skladbu v plné rychlosti vpřed, alepředevším vysoké Keilovy vokály. Tento zpěvák ze zpětného pohledu možná nedosahoval formálních kvalit svého následovníka Douga Leeho, jež do sestavynaskočit po třetí řadovce na počátku roku 1990, ale i tak se Keil krané tvorbě Němců velmi hodil a svým hlasem umocňoval zvláštně nervní auru okolo skladeb. Text této skladby obsahoval zajímavé existencionální téma a vypovídal o manipulaci a absenci etiky ve světě, kde je lék předepsán, ne za účelem vyléčení pacienta, ale pro získání kontroly nad ním.Na desce byly i pomalejší kusy, jako ležérně znějící „Heroes Grief“, která je obestřenapsychedelickou aurou a po tak trochu voivodovské první půli přejdedo hypnotizující instrumentální pasáže, jejíž směr udávajíponuré zvuky kláves a osudový chór. V druhé polovině alba jepomalejší skladbou „Black Sabbath“ navozující pocity střetus prostředím doom metalu a vlivy o něco staršího rocku a metalu,než je tomu v případě tvrdších a rychlejších songů MEKONG DELTA.Právě díky „Heroes Grief“ a „Black Sabbath“ však deskadramaturgicky funguje a působí pestřeji a neutěšeněji.Výborný techno-thrash Němcipředvedou v riffopalbě „Kill the Enemy“. Tady je protiválečný stroj MEKONG DELTY rozžhaven do nejvyšších obrátek. Text je rovněž kritikou psychologického obrazu války, kdy ve skutečnosti proti sobě nestojí jedinci, ale loutky řízené propagandou. Zabití nepřítele je pro ně nutností k přežití, nikoliv volbou. Neexistuje totiž jiná možnost, neboť násilí je ospravedlněno vyšším cílem a prováděno mechanicky a zcela bez emocí. Velmi zvláštní, alerovněž také velmi nepoklidné a svižné kusy zde představuje dvojice„Nightmare Patrol“ a „...Shivas Return“. V případě „Nightmare Patrol“ jakoby se posluchač dostával do říší děsivých snů a za každým tónem cítil hrozící nebezpečí, naopak „...Shivas Return“ zve do světa Brahmy a na území buddhistického všehomíra. Ve výsledku jde v obou případech o skvělé psycho věci podtrhující originalitu tohoto techno-thrashového monstra coby hudební instituce vyjadřující se striktně originálním jazykem. Oněco rockově avantgardněji zní pak závěrečná hymna „BackHome“, která však má pro mne rovněž velké kouzlo. Tvrdí se,že debutová deska ještě plně neodkryla potenciál této kapely,mně však převažující náplň thrash metalu naprosto vyhovuje aberu jí jako sakra originální a lákavou žánrovou sbírku,jež je ve srovnání s okolím pravým originálem. Kapela siceještě ani zdaleka neodhalila všechny své progresivní zbraně,ale dejme tomu, že to bylo z mého pohledu spíše dobře. Jde o skvělé dílo, zvlášť když si uvědomíme, že šlo o debut projektu, o kterém tehdy nikdo netušil, jak dlouho vydrží a zdali záhy nezmizí.https://www.crazyDiamond.cz/glimmer_get_weak_recenze/3816https://www.crazyDiamond.cz/glimmer_get_weak_recenze/3816nobody@nothing.com (Tomáš)Bylo by velmi jednoduché podle prvního songu alba „Get Weak“ odsoudit kapelu GLIMMER do žánrové škatulky shoegaze. Ano, určitě tam jednou nohou nakročeno mají, ale jejich tvorba má o mnoho více vrstev, které z ní dělají ve finále velice zajímavý produkt. Debut kvarteta z New Yorku je překvapivě příjemnou alternativní deskou, která se nebojí melodičnosti a přichází s poctivou porcí pohodové atmosféry.Už dle fotek kapely je jasné, že tohle nejsou úplní mladíčci, spíše bych je generačně tipoval na mileniály. Z toho plyne určitá dospělácká umírněnost, která v tomto případě ale hraje ve prospěch výsledku. GLIMMER se nesnaží být za každou cenu vyhranění, revoluční nebo nekompromisní. Právě naopak. Působí až nezvykle civilním a nekonfliktním dojmem. Prostě vzali původní muziku, kterou mají rádi a dali jí novou tvář. Předávat důležitá a zásadní poselství se na desce ani náznakem nesnaží. A to je dobře. V dnešní době, kdy se pomalu každý snaží vymezovat, vysílat signály a vnucovat nám jedinečné pravdy, je pohodová a nekomplikovaná deska téměř podpultovým tovarem.GLIMMER vznikli v roce 2023 a po pár singlech je „Get Weak“ jejich debutový album. Na masteringu s nimi spolupracoval Will Yip, který dělal na deskách TURNSTILE nebo SUPERHEAVEN. Styl a zvuk ani jedné z nich ale na albu nečekejte. GLIMMER se vydali jinou cestou. Opět zde máme startovací pozici v alternativním rocku a grunge devadesátých let, který byl zabalen do shoegazového kabátku. Produkce zvuk zbytečně nevyčistila a ponechala mu určitou sympatickou špinavost. Co je ale jinak, je celková atmosféra. Na rozdíl od běžné shoegaze produkce, která, když už není vysloveně smutná a vážná, tak je minimálně silně melancholická. GLIMMER si z ní ale vzali jen zvukové elementy. Nálada alba je vysloveně pohodová, dalo by se říct pozitivní. S tím souvisí i výraznější příklon k popové melodice, která se stává nosným motivem písniček. Zvukově nám deska může lehce připomenout ranou tvorbu THE SMASHING PUMPKING nebo FOO FIGHTERS, samozřejmě bez jejich bombastické velkoleposti a masivního drivu, ale mě tam od prvních poslechů vyskakuje ještě jiné přirovnaní. Dnes už bohužel téměř zapomenutá britská kapela MY VITRIOL, jejíž fantastický debut „Fineleness“ (2001) bych se nebál označit za zvukový vzor alba „Get Weak“. Deska už od otvíráku „When Everything Was Spring“ nic netají. Máme zde rozsáhlé kytarové plochy, které místo klasických riffů upřednostňují spíše zasněné proplouvání zvukovými vlnami, dunivé bicí s vytaženým kopákem, měkkou basu z pozadí dodávající šťávu a zejména jemný zpěv, který je v tradicích dream popu lehce utopený v mixu. Melodie jsou vláčné a nekomplikované. Pro pop možná lehce nevýrazné, pro shoegaze ale až moc popové. Takže ve finále ideální. Sloka-refrén-sloka-refrén, občas nějaká kratší odbočka. A světe div se, ono to stačí. Dvě kytary dokážou zajistit dostatečný příděl sonického zvuku a navíc přidávají i další elementy, které rozvíjejí pestrost skladeb. Krátká sóla, shoegazově zasněné vyhrávky, vybrnkávané ornamenty. Když pak ale obě zaberou, je to i celkem slušný rokec. Zmiňované MY VITRIOL připomenou hlavně rychlejší skladby, jako třeba „Dissolve“ nebo „Sorrow Again“, kde se potkává kontrolovaná dravost alternativní rocku ve špinavě garážovém zvuku s jemností dream popové melodiky. Ani ve středním tempu se ale kapela neztratí. Naopak, možná právě zde ukazuje nejlepší formu. Zasněná „Follow“ slušně nabrousí kytary do grungeových odstínů, pohodová „Slow Saturday“ vyvolává nostalgické vzpomínky na devadesátky, vlnivá „To Believe“ zdůrazňuje kontrast mezi nervóznějšími kytarovými elementy a totálně vyklidněnou melodickou linkou. Komplexnější dramaturgii pak předvádí na závěr titulní „Get Weak“. Od jemného úvodu se skladba postupně klikatí přes několik meziher a trpělivě směřuje k velkému finále. A to je pojato skutečně grandiózně, v duchu nejlepších tradic THE SMASHING PUMPKINS z období „Siamese Dream“. Vpád sonické kytarové armády je očekávaný a přesto nám jeho dynamika vyrazí dech. Takhle se má přátelé zavírat deska! GLIMMER přišli v období aktuální shoegaze revival vlny s deskou, která do ní krásně zapadá a přitom je zároveň jiná. Nakažlivá pohoda a pozitivita, která z desky vyzařuje, je upřímná a odzbrojující. Někdy působí až dětinsky mile a nevinně, ale to je její podstata. Užívat si muziku a nic neřešit. https://www.crazyDiamond.cz/ensiferum_freedom_call_dragony_brno_fleda_28ledna2027_koncert/3819https://www.crazyDiamond.cz/ensiferum_freedom_call_dragony_brno_fleda_28ledna2027_koncert/3819nobody@nothing.com (Gazďa)Letošní rok slibuje pro Čecha unikátní koncertní nálož a mimo jiné k nám zavítají JUDAS PRIEST i IRON MAIDEN a také program Brutal Assault vypadá skvěle. To si ale ještě chvíli počkáme. I jaro bude ale hodně nadupané a sezóna už se nám pomalu rozjíždí. Po několika týdnech novoročního klidu kořeněného jen několika návštěvami České filharmonie se rozběhla i pro mě, když mi začala v Brně při návštěvě finské melodeathfolkové partičky ENSIFERUM. Kdyby hráli ENSIFERUM v Praze, tak by to byla jasná volba, ale na otočku na Moravu se mi nechtělo. Jasně, Pražáci jsou prý líní jezdit jinam na koncerty, dočteme se tady v komentářích. Jenže support také příliš nelákal. Nakonec zvítězila kombinace delší koncertní vyprahlosti, touhy si trochu zaskákat při nekomplikované melodické hudbě a také dobrý setlist, na kterém byla i jedna z mých top skladeb loňského roku „Scars in My Heart“. Hlavně ta převážila misku vah směrem k večernímu výletu do našeho druhého největšího města. V Brně jsem kdysi studoval a mám ho rád, ale nemám tu žádné kořeny a prakticky nikoho tu už neznám, takže to byl zájezd jen tam a o půlnoci zase zpátky. Fléda se geograficky nachází v srdci mého někdejšího studentského života, když jsem si to okolo ní často mašíroval z jednoho z mých četných brněnských bydlišť v Černých polích směrem na Veveří. Nebyl jsem v ní ale bratru dvacet let, takže mě při vstupu do tohoto klubu polila nostalgická nota. Člověk si připadá mnohem starší, když se vrací do míst, ke kterým už ho nic nepojí a kde už byl zanechaný prach dávno stokrát smyt. Ale nepřijeli jsme se nostalgicky babrat v zaschlých vzpomínkových albech, přijeli jsme na metal! Původně směrovali Obscure koncert ENSIFERUM do dost velkého Sono Centra, což bylo opravdu dost ambiciózní. Fléda s kapacitou nějakých až 800 lidí byla pro barbarské Finy a jejich kumpány vhodnějším prostorem. A když už těch dvě stě kilometrů na otočku jedu, tak jsem se rozhodl přijít včas. Zatímco hlavní hvězdy jsem už několikrát viděl, u obou supportů to pro mě byla premiéra. Docela jsem se těšil na DRAGONY, což je sice kapela, které bych běžně nevěnoval příliš pozornosti, ale při tréninkovém náslechu na koncert mě některými skladbami celkem zaujali. Ano, jde o běžný euro-symfo-metal tentokrát rakouské provenience s tuctovým názvem a všedními žánrovými fantasy texty, ale třeba „The Einherjar (What Dreams May Come)“ je opravdu skvělá chytlavá powerbalada. Loni na podzim jejich sestavu plnohodnotně obohatila vokalistka Maria Nesh, ale dvojzápřahu s tradičním zpěvákem Siegfriedem Samerem jsme se v Brně bohužel nedočkali, jelikož zůstal z nějakého důvodu doma. Ale nevadilo to až tolik, i ostatní drakobijci dokážou zpívat. Na rozdíl od dalších pop-metalových skvader si tak (myslím) vůbec nevypomáhají vokály z pásku, což je velký nešvar tohohle žánru. Už Rakušané měli solidně zaplněno a Maria Nesh dokázala publikum dál pumpovat. Já se usadil vepředu napravo u pódia, kde jsem měl opřen o boční stěnu skvělý přehled, i když zvuk tu nebyl během celého večera ideální, když se kytary trochu slévaly s klávesami a zanikaly vokály. Ale asi to tak bylo po celém sále, protože když jsem se v závěru koncertu vydal dozadu, znělo to podobně. Na druhou stranu a obranu zvukařů měla každá kapela mnoho vokalistů, takže to soundmástři neměli úplně jednoduché. Solidní vystoupení. FREEDOM CALL jsem už chtěl konečně vidět, když jsem je několikrát prošvihl na Mástrech či Metalfestu. A jak koukám na harmonogram plzeňského festivalu, tak si je letos dám i podruhé. Po brněnském koncertním zážitku jsem alespoň částečně pochopil oblíbenost téhle čety. Hudebně jde totiž o sedmý odvar třikrát vylouhovaného německého power-metalového čaje s přiblblými názvy skladeb jako „Metal Is for Everyone“ nebo „Union of the Strong“, které v nás mají zřejmě podpořit vlasteneckou příslušnost k našemu neandrtálskému hudebnímu kmenu. Klišé tu střídá klišé a když mi někdo říká, že je metal hudba pro blbce, tak si vybavím právě takovéto party … Dalo by se nad tím přimhouřit oko, kdyby tam byly nějaké nápady. Ale na rozdíl od DRAGONY skoro nejsou. Velký plus je ale jejich koncertní prezentace. Hala přivítala kapelu jako staré známé a dávala jejich veselému a přátelskému projevu velkou podporu. Frontman Chris Bay halekal, že FREEDOM CALL jsou nejveselejší metalovou kapelou na světě a je to možná pravda. Byl to pohodový koncert tažený sympatickými muzikanty, ale hudebně jde o třetí čtvrtou ligu. Nejlepší byla si závěrečná „Land of the Light“. Úplně jiný level jsou následující Finové. ENSIFERUM jsou v žánru melo-deathu s folkovým spodkem špičkou, a dokonce bych řekl, že se stále zlepšují. S příchodem klávesisty Pekky Montina před pěti lety dostala kapela opravdu prvotřídního zpěváka, jehož ječák je schopný vzadu od klapek bez varování plynule vylétnout nad nejvyšší finské hory a který je lepší než celá řada plnoprávných frontmanů. Na posledních dvou výborných deskách „Thalassic“ a loňské „Winter Storm“ výborně doplňuje a někdy i předčí tradičního štěkouna a kytaristu Petri Lindroose a doprovodné vokalisty basistu Samiho Hinkku a kytaristu a hlavního skladatele Markuse Toivonena. Stejně výborný je Mointinův zpěv naživo a myslím, že si dost užívá ty momenty, kdy opustí klávesy a jde si dopředu jen s mikrofonem užít pozici opravdového tahouna vystoupení. To byl případ hned první vypalovačky „Winter Storm Vigilantes“, která sál rychle dostala do varu, včetně tradičního moshpitového třeštění. ENSIFERUM vsadili celkově spíš na ty rychlejší skladby a bylo to dobře. Je to energická pozitivní hudba a ty rychloobrátkovější věci vyznívají naživo nejlépe. Z novinky zazněla ještě podobně napumpovaná „Fatherland“ a také balada „Scars In My Heart“. Dojemnou nežnou píseň, kvůli které jsem do Brna přijel, si vzala na starost Maria Nesh a zvládla ji dobře, jen to koncertní provedení ideální nebylo. Naživo se nepodařilo vykřesat to kouzlo z nahrávky. Píseň je vedle silné melodie působivá zejména emociální polohou ženského vokálu a ten tolik nevynikl, jelikož kytary basa a bicí hrály zbytečně naplno a moc nahlas. Jen se tak potvrdilo, že naživo jsou prostě Finové na špici zejména v těch zběsilejších kusech, ze kterých vedle zmíněných nejlépe vynikly také starší „One More Magic Potion“ a závěrečná „Two fo Spades“ se zábavnou technopasáží uprostřed. Pobavilo také improvizované několikaminutové blues tažené basou Samiho Hinkky, které plynule přešlo v dávný hit „In My Sword I Trust“. ENSIFERUM se za poslední roky staly jednou z mých oblíbených živých kapel a já jsem přemýšlel, čím to je. Je to dobrá muzika, to bezesporu, a to je samozřejmě základ. Doma si je ale tolik nepouštím. Vedle kvalitní hudby, profesionální vyhranosti a zmíněné energie tam je naživo ještě jedna kvalitní ingredience. Kluci z ENSIFERUM jsou zábavní na pódiu. Nedělají žádné skopičiny, nemávají meči a neplivají ohně a podobné blbosti. To by naopak show shazovalo. Každý je ale osobnost a dokáže zaujmout jen tím, jak se na pódiu chová. Nejsou tu „Ian Hillové“, možná až na bubeníka Janne Parviainenena, na kterého není vidět. Klávesák Pekka Montin se svým ječákem, knírem, vizáží korporátního úředníka a trochu nemotornými pohyby, když se zrovna nemůže opřít o klávesy. Kytarista Markus Toivonen, který vyplazuje jazyk nebo se neustále usmívá jako dědeček hříbeček. Vytáhlý a esteticky vznešený viking Petri Lindroos třímající kytaru a přirozeně komunikující s publikem. A nakonec divoký válečník s basou Sami Hinkka pobíhající po pódiu a burcující publiku, když neustále naprázdno „zpívá“, i když nemá před sebou mikrofon. Skupina, u které se mohou oči bavit stejně intenzivně jako sluchový aparát, a přesně k tomu došlo také v Brně. https://www.crazyDiamond.cz/megadeth_megadeth_recenze/3817https://www.crazyDiamond.cz/megadeth_megadeth_recenze/3817janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kapela MEGADETH se po více nežčtyřech dekádách loučí s fanoušky prostřednictvím posledníhořadového alba, neboť zdravotní problémy dohnaly Davea Mustaineak přehodnocení smyslu další hudební cesty. Od jara budou následovat ještě rozlučkové koncerty a posléze se příběh této pozoruhodné kapely uzavře. Bezejmenné finální album je v jistém smysluodlehčenější, spontánější a více přímočaré než několikpředchozích prací MEGADETH. Ne nutně to však musí znamenatmenší zanícení a z něho vyplývající kvalitu. Jestliže se třeba o předešlých albech „Dystopia“ nebo „TheSick, The Dying...The Dead!“ dalo mluvit jako o thrashových počinech s progresivními prvky, pak novinka má nejblíže k americké obdoběheavy metalu. Ze skladeb mám však pocit, že jejich vznikdoprovázela přirozenost a mimořádně dobrá atmosféra mezihudebníky, což se na novém albu odráží v častém zastoupení spoluautorskýchkreditů všech tří Daveových spoluhráčů. Svým způsobem jde v rámci provedení o rekapitulačnídílo, které spojuje mnoho specifik, kapelou využívanýchv průběhu dekád. Opuštění komfortní zóny od MEGADETH určitě nečekejte. V aktuální formě dost možná převládápříklon k hudbě poslední desetiletky dvacátého století, která je zkomerčního hlediska považována za nejúspěšnější érukapely. Stylově se tedy pohybujeme zhruba někde v rozmezí od „CountdownTo Extinction“ po „Cryptic Writings“, zvukově pak dostávámepečlivě vycizelovaný heavymetalový materiál s velmi čistým ajasným kytarovým zvukem. Tahle poslední sestava MEGADETH je totižznovu výborná a služebně nejmladší člen, finský kytarista Teemu Mäntysaari se k Daveověcítění velmi hodí, což zde dokládá právě velkou spoustouspoluautorských kreditů. I hlavní aktér je zde slyšitelně vpohodě, neboť přes přímočarý ráz skladeb tyto tuníznamenitými kytarovými sóly. Precizní shredding arychlé sólování k hudbě MEGADETH vždy patřilo, ostatně stejnějako změny temp a určitá míra neprvoplánovosti.Dobře zapojeni se jeví i další dvačlenové – baskytarista James LoMenzo a belgický bubeník DirkVerbeuren, takže materiál budí dojem semknutého díla, kdevšechno se vším souvisí. Jedinou výtku stran dramaturgie tak mámv podstatě k bonusové skladbě na závěr, což je metallicovský cover „RideThe Lightning“, který se svým old-school pojetím na tohle album moc nehodí.Nevím, co nevyhnutelného chtěl Dave světu sdělit zařazenímprávě této skladby, z mého pohledu jde o zbytečnost, kterástylově trochu nabourává onen ucelený ráz díla. Mám pocit, že skladba měla být přiložena spíše k nějaké kompilaci. Těch deset zdejších autorských písní MEGADETH, které onomu coveru předcházejí, však šlapejako skvěle seřízené hodinky a vše budí dojem naprosté přirozenosti.Když jsem chválil zvuk a hráčskévýkony, musím se k jedné věci vyjádřit spíše kriticky. Nepříliš příznivýnázor zastávám na současný hlasový potenciál lídra kapely,který už je v rámci novinky opravdu hraniční. Dave dlouhodoběschytává za svůj poničený pěvecký projev kritiku. Oprávněně. V mládí mně jeho mečivý hlas nevadil, naopak mne přišel zajímavý a vždyjsem jej bral za originál. Dnes je situace diametrálně jiná, po vleklých zdravotníchproblémech s hrtanem a hlasivkami, ten pokles hlasové vitality musí slyšet snad každý. Přesto dokážu pochopit, že svůjzpěv se zvyšujícím věkem Mustaine přizpůsobil svým schopnostem a posadil jej trochu níže a že seuž nepouští do nějakého eskamotérství, ale spíše jen cedíslova skrz zuby. Už od úvodní kytarově nabušené jízdy „TippingPoint“ je vám jasné, že v tomhle směru se zázrak s jeho hlasem konat nebude.Jinak jde samozřejmě o výbornou a tvrdou skladbu, která sebou nese zdravoudávku všech typických ingrediencí zvuku MEGADETH a Mustaineovýchdémonů.Jestliže punkově laděnou „I Don´tCare“ jsem samostatně jako singl příliš neocenil, na albu tentochytlavý přímočarý kvapík funguje a dokážu si na něm najítpozitiva. V rámci bezrefrénové skladby mne prostřední částse spoustou sól dokonce v jeden moment navodila myšlenku na slavný „Hangar18“. Co se ukazuje být odvráceným aspektem této písně, je konzervativismus dnešních MEGADETH a styl, jež rozhodně neplodí překvapení.Song totiž budí dojem, jako bych jej již slyšel mnohokrát od řady jiných. „Hey God!“ je důrazná hitovka ve středních tempech,kde Mustaine odhaluje svůj vztah k Bohu. Skladba má určitěpotenciál chytlavosti a může se v klidu měřit s klasikou jako jetřeba „Trust“. Osobně jej považuji za hlavní tahák první půle desky. Své kytarové mistrovství aktuální dvojicepředvede ve svižné „Let There Be Shred“, pro tuhle skladbu vlastněplatí to samé co pro „I Don´t Care“, tedy instrumentace je precizní, skladby se dobře poslouchají, jsou plnékejklí, ale nějaké výraznější nadstavbové překvapení se v nich nekoná. „Puppet Parade“ je hymna spíše plíživějšíhocharakteru, je v ní znovu mnoho kytarového kouzlení, ale ipošmourně působící refrén, přibližující posluchači skutečnosti aktuálního světa, ve kterém je to pro individualismus a vlastní směr stále těžší. Přiznávám, že o něco radši mám následnou „Another Bad Day“, kteráje sice typově podobnou skladbou jako „Puppet Parade“, ale cítímz ní poutavější melodiku a celkově mne tahle „devadesátkově“pojatá věc oblažuje o něco více.Za asi nejslabší položku deskypovažuji hodně dravou a na uspěchaných riffech postavenou „MadeTo Kill“. Za mne jde o song bez nápadů, který zastává pouzevýplňovou funkci. Osobně bych se bez něj tedy obešel. Naopaktrojici následujících skladeb, začínající u „Obey The Call“, považuji za vrcholnou fázi celé desky, navíc se vzrůstající gradací. První zmíněná věc začíná tesknýmikytarovými tóny, aby se posléze vyvinula v bytelnou riffovačku vestředním tempu, opatřenou hypnotickou náladou a plíživýmrefrénem. Typicky mustaineovskou vypalovačku představuje „I Am War“, což jeparádní heavymetalová hymna tak trochu připomínající „ASecret Place“ z alba „Cryptic Writings“. Není to náhoda, protože novoudesku považuji za nejpodobnější právě tomuto albu z roku 1997. Mustaine zde zúročuje veškeré svémuzikantské přednosti, což se záhy ukáže i na finálním kusu,kterým je zřejmě vrchol celé desky, song „The Last Note“.Tomu nechybí strhující nápady, skvělá melodie i potřebnýzávan dramatu, zde Dave realizuje svou poslední velkou zdravici apotvrzuje, že je stále velkou osobností metalové scény. Následný coverMETALLICY už je, jak jsem výše zmínil, zde opravdu navíc a narušuje semknutý ráztohohle vypulírované díla.Deska „Megadeth“ asi neobsahujepodobně velký maják, jakým byla titulní skladba v rámcirazantněji znějícího alba „Dystopia“, ani vřavu na způsob„We´ll Be Back“ z předchozího, více progresivního „TheSick, the Dying...The Dead!“, ale i tak oslňuje obdobným způsobem - skvělou instrumentální prací, přesvědčivým songwritingem, poutavou dramaturgií i celkovousemknutostí. Takhle vypadá smysluplná rozlučka velké metalovékapely.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_uh_huh_her_recenze/3815https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_uh_huh_her_recenze/3815nobody@nothing.com (Tomáš)Polly Jane Harvey jsme opustili 11.září 2001, když ze svého hotelového pokoje ve Washingtonu sledovala drama kolem Pentagonu a pak si ještě narychlo zavolala domů do Anglie, aby alespoň přes telefon převzala Mercury Prize za skvělou desku „Stories From The City, Stories From The Sea“. K němu samozřejmě jela světové turné, následně se podílela na nahrávkách několika kolegů, z nichž nejznámější jsou asi „The Dessert Sessions“ Josha Hommeho. Objevila se konkrétně na desce s názvem „Vol. 9&10“ z roku 2003. A samozřejmě si psala nové písničky i pro sebe. Průběžně si je doma nahrávala, takže když na podzim 2003 zamířila do Presshouse Studia, které bylo umístěné ve venkovské oblasti východního Devonu, měla materiál víceméně připravený. Na rozdíl od předešlých desek ale neměla příliš jasnou představu, jak by finální nahrávka měla znít. Snad kromě jedné věci. „Cities…“ bylo její (ne)popové album, v této oblasti měla teda splněno, takže se jako správný zvukový chameleon chtěla od něj odstřihnout a utéct co nejdál do alternativních vod. Ale jak přesně by tyto vody měly vypadat, to zatím netušila. Rozhodla se to zjistit sama. Nechala se vést intuicí a svým uměleckým cítěním. Celé album si v podstatě nahrála sama, akorát bicí obstaral dlouholetý parťák Rob Ellis. Stejně tak produkci si vzala na svoje bedra. Technicky se o nahrávání a finální mix postaral další starý kamarád Head, ale to bylo tak asi všechno, co se týče spolupracovníků. Finální zvuk nahrávky se rodil až ve studiu, nebyl vytyčen žádný jasný koncept nebo cíl. Polly chtěla přijít s albem, které by bylo upřímné a intimní. A zároveň zemité a špinavé. Ambiciózní kombinace. Uvidíme jak se to povedlo propojit.První část desky je drsnější. Kytary jsou zde často podladěné až do stavu, kdy někdy nevíte, jestli to už náhodou nehraje basa. Polly se navíc snažila ve studiu k nim najít co nejstarší zesilovače a reproduktory, které měly co nejhorší zvuk. Jsou taky docela špinavé, někdy zabíhají do grungeových odstínů a celkově se ty songy nesou v garage rockovém stylu. Přesto všechno zvuk není ani extrémně syrový, ani zvlášť lo-fi. Druhá část alba je jemnější a klidnější, probleskují zde folkové inspirace, nebo i temnější elektronika. Deska v sobě v podstatě nese elementy všech předchozích alb a někteří jí vyčítali, že nepřichází s ničím novým. Ano i ne. Ano, není tak vyhraněná jako předchozí diskografie, kde skutečně každá deska znamenala velký posun proti předchozí a to po všech stránkách. Zvuk, atmosféra, koncept, dramaturgie. Na druhou stranu „Uh Huh Her“ má svoje specifické kouzlo, určitou temnou krásu. Je syrové, ale i hladivé, drsné ale i krásné. Polly si zde vybírá kousky ze své hudební minulosti a skládá si z nich nový konstrukt. Důležitý je i fakt, že si ho produkovala kompletně sama, což jí taky někteří recenzenti neopomněli vyčíst. Mě se naopak její relativně minimalistická produkce líbí. Album považuji za přirozený návrat domů, do alternativních vod. Tady se cítí Polly nejlépe, tady je její místo.Mezi nejlepší položky řadím třeba posmutnělou baladu „Shame“. Minimalistická dramaturgie nechává vyniknout zpěv, ve kterém Polly předvádí celou paletu svých schopností. Dalším hloubavějším kouskem s neuvěřitelně bohatou atmosférou je „Pocket Knife“, která odkazuje k delta bluesovým inspiracím. Americký jih, vedro, vlhkost, tíha každodennosti, to vše je tady dokonale vystiženo. Asi nejlepším kouskem desky je rychlejší, ale hodně temná „The Letter“. To je právě případ, kdy si netroufnu říct, jestli dominantní riff zde hraje kytara nebo basa, i když ze živých záznamů vím, že je to kytara. Song má specifickou trip-hopovou náladu smíchanou s alternativním stoner rockem a taneční rytmikou. Objevíme zde i pro Polly typické songy, nasáklé tíživými blues-rockovými riffy, root rockovou estetikou a temnou atmosférou, jako třeba skvělá „The Life And Death Of Mr. Badmouth“. Je syrová, ale jiným způsobem než songy na druhém nebo třetím album. Zvuk je totiž velice kvalitní a ta syrovost vyvěrá ze samotného nitra songu a je živena i jemně dávkovanými elektronickými zvuky. Drzý garage rock „Who The Fuck?“ je ohlodaný až na kost. Žádné vymýšlení, kytara, bicí, basa. A tleskot. Afektovaná teatrálnost zde nemá daleko k ranným YEAH YEAH YEAHS. V podobném zvukovém balení se servíruje i houpavá „Cat On The Wall“. Střední tempo dodává songu vzdušnost, Polly zde opět střídá klasický zpěv, falzet i teatrální přehrávání. Zajímavá je „You Come Through“. O hlavní „riff“ se zde starají zvláštní nástroje, snad melodika a perkuse, které znějí, jakoby se nahrávaly v nějaké hluboké jeskyni. Prazvláštní zvuky v kombinaci s ambientní stavbou sice automaticky vylučují jakékoliv hitové ambice, ale skladba je hypnoticky krásná a v podstatě by se dala označit až za „world music“. K zmiňovanému folku má blízko třeba kratičká „No Child Of Mine“ nebo intimní a melancholická „The Desperate Kingdom Of Love“. Tohle je vysoká škola práce s emocemi, která nepotřebuje žádné studiové efekty nebo dramaturgické berličky. Jen skvělý song, který má co říct, a ještě lepší přednes, který to všechno dokáže zhmotnit. Ke konci alba Polly zařadila i dvě instrumentální skladby. Obě jsou pojaté silně ambientně a jsou relativně krátké. Album by se bez nich nejspíš obešlo. Zejména druhá s názvem „Seagulls“ je skutečně jen zpěvem racků nad pobřežím. Uniká mi jejich hlubší význam, ale Polly si prostě někdy libuje v extravagancích.Zajímavostí je, že existoval i song, který dal albu název. „Uh Huh Her“ je docela drsný garage rock, syrový a rozervaný, ne moc melodický. Z nějakého důvodu ho ale nenatočila a proto se na albu neobjevil, i když ho pravidelně hrávala na koncertech. Studiově bych zpracován až dodatečně a objevil se na iTunes kompilaci. Co by to bylo za umělce, kdyby neměl nějaké milé vrtochy. „Uh Huh Her“ vyšla v květnu 2004. Zamračená Polly na coveru vysílá jasný signál. Šťastné písničky ze „Stories…“ zde nečekejte. A nedal se čekat ani stejný komerční úspěch. Pro mě je to poslední víceméně rocková deska PJ HARVEY. Ačkoliv sama Polly v rozhovorech přiznala, že se jí na této desce nepovedlo úplně přijít s něčím zásadně novým, nebo nečekaným, já bych v tom až takový problém neviděl. Prostě dělala to, co uměla nejlíp. A to v žádném případě není málo. V dalších letech její tvorba směřovala do ještě více alternativních a můžeme říct i avantgardních vod a žádné další album mě už nedokázalo skutečně oslovit. Což Polly samozřejmě nemusí vůbec trápit, ona si stejně vždy dělala věci po svém. Nadále zůstává maximálně respektovanou skladatelkou, textařkou a umělecky všestrannou postavou britské hudební scény. https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmvrks_president_praha_o2universum_26ledna2026_koncert/3813https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmvrks_president_praha_o2universum_26ledna2026_koncert/3813janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V pondělí večer bylo pražské O2Universum zaplněno až po strop příznivci moderního metalu potažmo crossoveru. V rámci svého turné se zde totiž zastavili hvězdní Angličané ARCHITECTS spolu s FrancouziLANDMVRKS. Dvě kapely, které v posledních letech zažívají velmiúspěšná období. Pořadatelé týden před akcí avizovalivyprodáno a sál tak doslova praskal ve švech. Nechci spekulovat,zdali výše zmíněné kapely reprezentují spíše metalcoreovéprostředí nebo maj stylově blíže k někdejšímu nu-metalu, každopádnějejich hudba sebou přináší zajímavý mix grooveovosti a melodií. Rozdíly mezi oběma soubory však byly okamžitě zjevné. ZatímcoARCHITECTS působili natlakovaněji a i jejich refrény velkolepěji, LANDMVRKS se naopak drželi více při zemi, dalo by seříci, že vyznávali pouliční feel, a svůj nabušený sound tunili mimo jiné irapovými deklamacemi. Před nimi vystoupil ještě projekt PRESIDENT, kterýna mne dělal dojem tuctového prefabrikátu, kterému velel týpek ve fraku a sbílými rukavičkami. Krom jeho módně uchopených pěveckých kreací bylo vše postavené většinově naklávesových podkladech a rytmice. Jakkoliv nejsem odborník ani cílovka, jistou podobnost této hudby jsem nalezl s populárníkapelou BAD OMENS. Francouzi LANDMVRKS působili hodněpřirozeně a nekašírovaně. Jejich skladby se vykazovaly velkoudávkou energie a občasně strhly dav k dovádění, byť po zvukové stránce tento pětičlenný band působil ve srovnání s hlavní hvězdou večera matněji. Zpěvák Florent Salfati neustále burcoval dav podpódiem, hlasově podporován baskytaristou Rudy Perkartem i dvojicí kytaristů Exposito/Cordebard nastranách pódia. V průběhu jejich vystoupení došlo i na obří moshpit uprostřed beznadějně zaplněné plochy, jakmile ten se dal do pohybu, vizuálně na mne působil o dostlíněji a nevyzráleji, než jak tuhle kratochvíli sleduji v rámci účastí na jinýchakcích tvrdé metalové hudby. Měl jsem místo až v horním sektoru nasezení, takže jsem vše viděl jako na dlani. Kapela LANDMVRKS těžilapředevším ze skladeb nacházejících se na jejich poslední řadovédesce „The Darkest Place I´ve Ever Been“, jež vyšla před necelým rokem. Svůj čtyřicetiminutovýset o desíti skladbách Pařížané z valné většiny postavily právě na aktuálním matru. Došlo na songy jako hned úvodní „Creature“, dále pak „Sulfur“, „A Line In the Dust“ nebo „Blood Red“. Z reakcí bylo poznat, že mladé publikum kapelu dobřezná a má jí najetou. To bylo samozřejmě tvořeno o něcomladší sortou lidí, než když přijedou nějaké větší kapelyvycházející spíše z klasicky metalového prostředí. V Universu převládali mileniálové a příslušníci generace Z. VystoupeníLANDMVRKS bylo zvukově ne úplně bezchybné, ale na druhou stranuenergické a vcelku srdečně přijaté. Kapela se rozhodně nachází na svécestě vzhůru a sympatické na ní je, že působí civilně (taktrochu ve stylu amerických TURNSTILE) a na nic si nehraje.Britové ARCHITECTS byli v rámci pódiové scény, jejího nasvícení, i celkového zvukového kabátkuvystoupení mnohem nabombenější záležitostí než obě jejich předkapely. Bylo poznat, že za posledních pět let kapela v rámcikomerčního potenciálu hodně narostla a tomu také odpovídalaodezva od bezezbytku zaplněného sálu. České osazenstvo předvedlo, že má své ARCHITECTS slušně najeté, jakkoliv hvězdná kapela stavěla v rámci svého devatenáctiskladbového setu předevšímna skladbách ze své poslední řadové desky „The Sky, The Earth And All Between“ z počátku loňského roku a nebo pak také na vypalovačkách z rovněž úspěšného alba „For Those That Wish To Exists“. Některé songy byly publikempřijímány s vyloženým nadšením. Zvuk byl najednou o něcovelkolepější, takže šlo o celém večeru prohlásit, že bylodprezentován v dobrých parametrech slyšitelnosti. Pro samotné ARCHITECT byl koncert v Universu rozhodně rekordní koncertní návštěvností v rámci naší země, kapela zde totiž dosud plnila spíše sály s kapacitou okolo tisíce lidí a nyní vyprodala sál pro více než čtyři tisíce. Výtečný zpěvák Sam Carter v podstatě po celý koncert burcoval dav a málokdy se zastavil. Za vrcholné položky akce považuji právě nejnovější skladby z repertoáru, tedy namáklé věci jako „Black Hole“, „Everything´s End“ a hlavně dojemnou „Broken Mirror“. Mírným zklamánímbylo, že ačkoliv ARCHITECTS avizovali stominutovou show, takrealita nakonec odpovídala spíše sedmdesáti minutám. Možná posluchače onen konec překvapil, protože přišel ve chvíli, když byla celá show nejrozjetější. Závěr samozřejmě patřil asi nejúspěšnějšímu singlu od těchto Angličanů, skladbě „Animals“. Celkově se jednalo o velký večer pro ARCHITECTS.Uvnitř článku použity fotografie z FB profilu pořadatelů, níže napak tři mé vlastní. https://www.crazyDiamond.cz/nahum_old_world_dead_recenze/3814https://www.crazyDiamond.cz/nahum_old_world_dead_recenze/3814hackl@volny.cz (Pekárek)Pokud se odečte remake prvního dema „Unhuman“, trvalo slibně rozjetým NAHUM dlouhých šest let, než vydali nové album. Měli tedy dost času na to, aby přišli s kolekcí, na které zazní nejen perfektní žánrový standard, ale také dobré skladby. Podle mého se na posledních deskách něco takového povedlo třeba nestorům z VADER, tak DEICIDE, které pochopitelně nezmiňuji jen tak. Na druhou stranu, podobná pauza často signalizuje i obtíže osobního či personálního rázu. Očekávání byla navíc vysoká, protože předchozí nahrávce „Within Destruction“ nelze ani s odstupem času vytknout v podstatě nic. Když jsem si ji zhruba před dvěma roky ve formě slušivého slipcase CD přinesl domů, věděl jsem o dotyčných celkem málo, vlastně mě k bazarové koupi dohnalo hlavně povědomí o jednom již vyprodaném titulu a solidní propagaci ze strany vydavatele MetalGate. Po pár posleších jsem ovšem dospěl k závěru, že mám co dočinění se zničující metalovou smrští, jejíž pevné stylové ukotvení lahodí.Novinka „Old World Dead“, která vyšla na sklonku minulého roku, se pak od žádné z klasických žánrových hodnot neodklání. Přináší dobrý středový zvuk ze Southocku/Hertzu, precizní řemeslo a intenzitu. Skladby nemají tendenci splývat. Pakliže se kapela řadí do death/thrashového ranku, vězte, že i v případě aktuální řadovky jde o určité zjednodušení. Zvuk je sice ostrý a transparentní, objeví se i thrashové riffy nebo segmenty, celek se ovšem, i díky vokálu, topí ve zlověstném deathu až po uši, někdy nám s určitou pompou dokonce pěkně zčerná. Účel prostě světí prostředky.:-) Zvuk nepůsobí sterilně ani přetlakovaně, mix ponechává nástrojům i vokálu nemálo prostoru. Výsledek tudíž působí víc muzikálně než ortodoxně, na čemž má významný podíl též hra bubeníka Kamila Rýce. Dotyčný dokáže jak živelně „nasypat“, tak dodat přehršli zpestřujících fines a groove. Po tematické stránce je rovněž vše v pořádku. Pro leitmotiv novinky je kromě nesporné metalové tradice příznačné sepjetí s nynější rozklíženou érou.Nejen z mocných valů a ostrosti kytar je zřejmé, že NAHUM jsou metalu naprosto oddaní. Umí skvěle hrát, metalovou ortodoxii znají dokonale. Jejich produkce působí monoliticky, nikoli však v úderném zvuku, ale především v samotném výkonu. Jádrem jsou dvě pilné a dobře čitelné kytary Tomashe Nahuma a Michala Hermana, náležitě „pokovené“ baskytarou Jana Balcara. Svým sevřeným pojetím chtějí Ostraváci zaujmout a strhnout, což by nebylo možné, kdyby nedokázali bavit. Na mysli mám pochopitelně i koncerty. Právě zde se mohou dít věci. Stručně řečeno, „Old World Dead“ představuje pravý koncertní dynamit. Obnáší totiž maximálně vyrovnanou, příjemně pestrou, v souhrnu velmi atraktivní a barevnou směs skladeb. Uvedené začne člověku docházet nejpozději při poslechu třetí skladby „Through the Rotting and Cremation“. Zmíněná pestrost přitom nečerpá z pouhého nakupení motivů a nesourodých nápadů v rámci jednoho stylu. Důraz byl kladen na komplexnější výstavbu a funkčnost. Vzory se nepřežvykují ani nedojí, alespoň ne nad únosnou míru.:-) NAHUM se zkrátka v relativně pevných mantinelech snaží skládat i hrát sami za zebe, což se jim, navzdory evidentní propojenosti se žánrovými ikonami a milníky, opravdu daří. V uších posluchače tak zůstávají vypáleny, jedna vedle druhé, jejich vlastní skladby, nikoli beztvaré soubory spektakulárně pojatých odkazů. Myslím, že právě o něco takového – hudebně vyspělého – jim šlo na nové desce v první řadě.Začíná se pěkně zostra. Kytarami zahuštěný kvapík v úvodu „Army, Onward!“ ústí ve dvoukopákovou palbu. Mocný a současně dostatečně univerzální vokál Pavla Balcara nenechává nikoho na pochybách – jde do tuhého. Výborná střední pasáž s prominentním sólem, završená nečekaně melodickou partií, odkazující až někam k DEATH, je kompenzována návratem k rychlosti a dalším, tentokrát zběsilým thrash/death sólem. V samotném závěru vše uzavře krátká apokalyptická vyhrávka v pomalém tempu. Síla! Přístup všech zúčastněných by se zde i později dal označit za neexhibující metalovou exhibici v tom nejlepším slova smyslu. Jak jsem již zmínil, NAHUM sází na nemalé množství nápadů pojatých v širší škále, než se napoprvé může zdát. Zdánlivě měkčí, až hitovější pasáže se snaží pečlivě vyvažovat těmi extrémnějšími. Nečiní tak však ani otrocky ani chaoticky. Pokud už třeba v „Conspiracy of Shadow“ vniknou až do death n rollového hájemství, činí tak chytře na půdorysu temných kytar, typických pro MORBID ANGEL, a tím se zdaleka nekončí. Máme tu i momentky progové nebo blackově symfonizující, v „Mantra“ dokonce doomové. Vzájemné prorůstání všeho, kupříkladu v „The Stars Have Never Been So Dark“, nepotřebuje další komentář. Každá skladba přináší trochu odlišnou kvalitu, ale vždy kvalitu(!), navíc permanentně propojovanou „totálně nasazenou“ vokální složkou. Vrátím-li se k onomu death/thrashi, taková „Hatekiller“ nabízí na dané téma slušný masakr, který se ovšem v prostřední části čelně srazí s blackovou romantikou. Laciné? Bylo by. Jenže v závěru tato skladba vygraduje ve formě efektního prolnutí obou zmíněných poloh a vše do sebe rázem zapadá o dost lépe.Album „Old World Dead“ si ze všech uvedených důvodů určitě zaslouží maximální pozornost posluchačů oblibujících klasické metalové formy v ostřejším podání, zahalené do temných pocitových proudů. Na koncertě s dobrým zvukem si každého z nich omotá kolem prstu. A refrény… ty se budou řvát.:-) NAHUM tedy dokázali přesně to, co chtěli, díky čemuž zároveň velmi důrazně potvrdili svůj elitní status.