Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyORIGIN OF INFINITY - Ocvltism - 70%http://www.crazydiamond.cz/origin_of_infinity_ocvltism_recenze/2305http://www.crazydiamond.cz/origin_of_infinity_ocvltism_recenze/2305hackl@volny.cz (Pekárek)Ponurou jednohubku si pro nás zkraje roku připravili ORIGIN OF INFINITY. Jakže to řekla hlavní hygienička? Když nestíhají krematoria, můžeme pohřbívat do země.(?) Jeden progresivní soundtrack by byl k dispozici, dodávám. Nové EP děčínských sofistikovaných tvrďáků, nazvané „Ocvltism“, totiž pojednává o smrti atd. Působí ponuře, ale zároveň jakoby plně respektovalo touhu truchlících vyřvat se z bolesti a frustrace, zkrátka nakopat drtivý žal do prdele.Když se to tak vezme, kovová verze rytmických hrátek zařazovaná do škatulky djent představuje pro podobné upuštění páry ideální prostředek. Ve srovnání s nekytarovým, o to více však ukecaným nevlastním bráškou hip hopem se ovšem jedná o žánr naprosto okrajový, fakticky situovaný až někam na periferii zájmu hudebních konzumentů, zvláště pak v domácích poměrech. Pomohu si jedním výmluvným příměrem ze South Parku: „Lovit střízlivej je jako rybařit střízlivej.“ Takže hrát v Česku CYNIC je zhruba stejné jako hrát v Česku djent. Přátelé vám poklepou na rameno s tím, jak jste dobří, dostanete relativně dost lajků, ale nakonec máte problém prodat pár stovek cd a z pódia často koukáte jen na skupinku, v lepším případě skupinky nejvěrnějších. Věřte mi, že bych se milerád pletl.Novinka „Ocvltism“, ač počtem regulérních skladeb a hrací dobou spíše single, nabyla formy vinylového dvanáctipalce s pěkným potiskem na „béčku“. Důvod bije do uší. Kapela do detailu naplnila koncept, který si vyžádal do jisté míry odlišný charakter nového materiálu. Kapelou mám na mysli především kytaristu Vládina a bubeníka Leviho, zpěvák Hospi spíše hostuje. Tedy ne že by na debutu „The Last Day On Earth“ nebyly drsné položky – název a vyznění kupř. skladby „City Haunted By Violence“ hovoří ostatně za vše – nicméně na novince se přitlačilo na pilu ještě víc. Tento pocit umocňuje i zvuk, který v hamburském studiu Bouda výživně nakynul a citelně zmohutněl. Barvy se úplně nevytratily, nabyly jen tmavších odstínů a ustoupily do pozadí. Nikam se nespěchá, vše sedí ukázkově na zadku. Valivého rytmu se lze v základu dopočítat a pak kochat jeho decentními proměnami. Zvuková monolitičnost a čistota naštěstí nevede k pocitové sterilitě, na čemž má lví podíl jednak „podladěný Anselmo“ – Hospi se svými vícehlasy, jednak přístup, který bych se nebál nazvat metalovějším. Právě v tom podle mého názoru tkví cena podobné hudby; metal (ano, i groove metal), nikoli gymnasticko-atleticky naposilované a uniformní fusion.Na pohřební intro bezprostředně navazuje drsná věcička „Bonewood“. Do pomalého, ale variabilního rytmu vpadá vyhrávka evokující CANNIBAL CORPSE, kormidlo se však od djentu neodvrací. Kytarová práce Vládina definuje hudbu jednoznačně. Nejde přitom o exhibici, převládá uměřenost a zdánlivá civilnost. Uvedený dojem mizí teprve při skutečně detailním poslechu. Bicí mají krásný zvuk, a to nejen kolem druhé, resp. třetí minuty, kdy začíná „Bonewood“ nenápadně gradovat. Vokál si usurpoval velký prostor, odevzdal však maximální výkon a stoprocentně ho využil. Výsledný pocitový odlitek není fádní, jen adekvátně zatěžkaný a uvěřitelný. Zvukově nekompromisní baskytara ho zakaluje o další stupeň. Druhá skladba „Cadmium Blood“ nastupuje zostra, po chvíli se rozlévá do houpavého rytmu plného variabilních kytar a kopáků. Zajímavá střední pasáž příliš nerespektuje djentové pojetí a s pomocí baskytarového slappingu odklání produkci spíše ke groovy písni, která navíc přechází v katarzní lyrickou linku a až harmonický metalcore, fúzující v závěru s „mateřským“ djentem. Efektní a pěkné, zvlášť když vás na samotném konci nekompromisně rozdrtí rytmické unisono, zahrané tentokrát již ve stylově čistém outru „Morbid Silence“.Osvěžující výhybka na slepou kolej, nebo úvodní výkop v nově pojatém zápasu o djent, který se odehrává v příjemně provinciálních (neglobalizovaných) poměrech české rockové scény? Nastolenou otázku spolehlivě rozštípne další řadové album. Jsem docela zvědavý, co pánové předvedou. „Ocvltism“ lze totiž vnímat i jako příslib věcí příštích, potenciál by tu byl. Dobře, přidám tedy procenta i za ten pěkný vinyl a budu motivovat k růstu.:-)MOONSPELL - Hermitage - 70%http://www.crazydiamond.cz/moonspell_hermitage_recenze/2303http://www.crazydiamond.cz/moonspell_hermitage_recenze/2303janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Civilní a spíše rockově čistý hlas Fernanda Ribeira je oproti několika ohnivějším konceptům minulosti změnou. Stejně tak klidnější a co do emocionality střídmý charakter písní působí v některých fázích snad až meditativně. Výsledek však léčí. Album je prezentované bez přehnaného patosu a bombastičnosti, což je sympatické. Tohle všechno mě utkvělo v paměti již s prvními poslechy novinky „Hermitage“ od portugalských vlkodlaků MOONSPELL. A víte co na tom všem bylo z mého pohledu zajímavé? Že se mě to album vlastně líbilo a zároveň jsem si řekl, že tenhle materiál nebudou jejich klasičtí fanoušci zas až tolik velebit. Holt asi nejsem typický fanoušek MOONSPELL. Pokud bych měl vybrat tři své nejoblíbenější nahrávky z diskografie Portugalců, určitě bych sáhl po synťáky prostoupené dark-popové jízdě „Sin/Pecado“ z roku 1998, industriálně chladném odlesku o rok mladšího počinu „The Butterfly Effect“, no a taktéž po albu „Extinct“ z minulé desetiletky, tedy kolekci, která se vykazovala nápadnou gothic-rockovou hymničností. Do tohoto trojúhelníku vlastně „Hermitage“ sedne. Po nabubřele orchestrálním konceptu „1755“, který postrádal skladatelskou lehkost a nápady, je pro mne novinka úlevným počinem. Přiznám se, že mne u MOONSPELL jejich návraty ke konzervativním, temně doomovým časům vždy štvaly a proto jsem kapelu považoval spíš za přežívající nositele nálady devadesátek a patetické dinosaury, než něco aktuálně podnětného. Forma se dostavovala čím dál víc se střídavou oblačností. Jakoby lisabonským čas od času došla odvaha zmoci se také na něco jen trochu neočekávaného. Opravdunemám rád jejich alba „Darkness and Hope“ nebo „Memorial“.Novinka mne nesejmula, ale na několika místech velmi potěšila dospělým náhledem samotných aktérů na vlastní tvorbu minulosti. Oblažila mne svou až floydovskou vyklidněností a zasněnou atmosférou. Právě pasáže, kde na monolitickém podloží Paixaových kláves zní každý dotek strun či dojde dokonce na vznosná kytarová sóla Ricarda Amorima, nemají v písních chybu. Je pravda, že deska na druhou stranu působí bez vrcholů a želízek v ohni, byť se na ní nachází celá řada povedených skladeb vyrovnané kvality. Jde však o materiál, který rozhodně není nápadný na první poslech, ale musíte se k jeho hodnotám poslechově dopracovat a při objevování přistoupit na jeho vlastnosti. Z charakteru desky se trochu vyjímá její střed. Konkrétně song „The Hermit Saints“ s důstojným mnohohlasým chórem, zde připomínajícím chrámové prostředí. Klenutě vedená píseň s religiózním naladěním má přeci jen v sobě trochu toho patosu. Naproti tomu titulní kus „Hermitage“, coby lehce svižnější hymna, operuje s decentní chytlavostí, ale ve skutečnosti připravuje půdu pro komorní záležitosti jako „Entitlement“ a „Solitarian“, jejichž přirozený a civilní charakter vede styl MOONSPELL dospělejším směrem. Někde si připomeneme  koketérii s územím novo-romantiků, jinde dostaneme libůstku s přesahem až kamsi k PINK FLOYD. Nejdelší věc „Apophthegmata“ je signifikantní skladbou tohoto zvláštního a velmi nenásilného materiálu. Deska se drží atmosféricky rockového naturelu a experimentálního zvuku naprosto přirozeně a vlastně mě v jistých místech zavádí až kamsi k „A Deeper Kind Of Slumber“ od TIAMAT. Nástup do alba není vlažný, jakkoliv MOONSPELL letos překvapivě rezignovali na dravost a drásavost nahrávek jdoucích za odkazem „Wolfheart“. První tři skladby jsou zajímavé ve svých odlišnostech: „The Greater Good“ má v sobě hloubku stěžejních děl MOONSPELL a nepůsobí ani moc vyčpěle, naopak zde cítím přidanou hodnotu právě v absenci onoho Ribeirovského neklidu a divočení, elektronikou rozcvičená „Common Prayers“ ukazuje, jak by asi tak zněli DEPECHE MODE, kdyby koketovali s potěmnělým moderním metalem, kterému nechybí vášeň a větší akce, no a „All Or Nothing“ přináší zklidnění, na jehož erotické náladě se poté odehraje většina materiálu. Ani píseň umístěná do pozice bonusu není marná. Jde o znamenitý cover CANDLEMASS „Darkness In Paradise“ plný ornamentálních ozdůbek a osudovosti. Za mne je tohle prostě zajímavě vedená deska MOONSPELL.PINK FLOYD - A Saucerful Of Secrets - 100%http://www.crazydiamond.cz/pink_floyd_a_saucerful_of_secrets_recenze/2304http://www.crazydiamond.cz/pink_floyd_a_saucerful_of_secrets_recenze/2304lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Je nepochybně škoda, že jediným albem PINK FLOYD, které v plné míře zaznamenává talent Syda Barretta, je debut „The Piper At The Gates Of Dawn“. Bohužel je to tak – už v době jeho natáčení přestával prvotní lídr Floydů zvládat své drogové výlety a v době, kdy měly jeho tvůrčí schopnosti i kariéra stoupat výš a výš, se naopak raketovou rychlostí řítil do temnoty. Prý už v době natáčení singlu „See Emily Play“ – tedy v květnu 1967 – se začal měnit před očima, ztrácel pověstnou jiskru a postupně se stal pouhým stínem sebe sama. PINK FLOYD to naplno pocítili na americkém propagační turné k „Piperovi“, které mělo být průlomem za oceán, místo toho se ale stalo tragickým potvrzením faktu, že frontmana drogy jednoduše oddělaly. Pár koncertů se snad i povedlo, na jiných živácích nebo při vystoupeních v médiích se ale Syd choval naprosto tragicky a atlantická část turné musela být dokonce odvolána. Kapela se vrátila domů s jasným vědomím, že pohár přetekl.Génius v rozkladuJakkoli byl Barrett věrozvěstem nové doby, renesančním umělcem i osobností s obřím charismatem, všechno se roztopilo v LSD. Syd byl po většinu času absolutně mimo a rval do sebe takové dávky chemikálií, že ostatní jen nechápavě kroutili hlavou. Na koncertech PINK FLOYD se stávalo, že Syd místo hraní jen nepřítomně hleděl před sebe, jindy rozladil kytaru tak, až z ní vypadaly struny. Doslova legendární se stala také jeho „akce“, kdy si před koncertem zacuchal do vlasů tubu oblbovacích prášků, které se mu pak v horku světel začaly roztékat po hlavě. Na jistý koncert v rámci britského turné s Jimi Hendrixem se Barrett pro změnu vůbec neobtěžoval dostavit.Někdy kolem Vánoc 1967, kdy už to vážně nešlo dál, zbytek kapely oslovil kytaristu původem z Cambridge a shodou okolností i dávného Sydova kámoše Davida Gilmoura, zda by se nechtěl k PINK FLOYD připojit. Ten už dávno platil za mimořádně dobrého muzikanta, jeho předchozí kapele JOKERS WILD se ale nepodařilo adekvátně prorazit a tak nabídku s radostí přijal. Barretta nechtěli Floydi úplně hodit přes palubu a krátkou dobu proto vystupovali v pěti - když ale ve finále na pódiu Gilmour hrál a Barrett jenom tak nějak byl přítomen, bylo jasné, že to nepůjde. Další možností bylo, že by Syd pouze skládal ty své geniálně potrhlé písničky a naživo by je Floydi hráli s Davidem. I to ale zkrachovalo, takže kapela na záchranu Barretta rezignovala, jednoho únorového dne roku 1968 ho cestou na koncert už nevyzvedla a jednoduše si řekla: „Kašleme na něj!“Výměna stráží ve studiuNeznamená to ale, že „The Piper At The Gates Of Dawn“ bylo jediným albem PINK FLOYD, na kterém je Barrett přítomen – na druhé řadové desce „A Saucerful Of Secrets“ ho můžeme slyšet ještě ve třech skladbách. Na konci šedesátých let totiž nejlepší kapely prakticky nepřetržitě skládaly a nahrávaly, takže i Floydi hned po vydání své prvotiny v létě 1967 začali znovu pracovat ve studiu. V říjnu natočili singlovku „Apples And Oranges“, ke které později už v nové sestavě vznikl vtipný videoklip ze skladu zeleniny. Ve stejném měsíci jako „Apples“ pak vznikla i památná skladba „Vegetable Man“, která sice nevyšla na singlu ani na albu, v průběhu let ale získala v jistém smyslu kultovní status - snad i kvůli silně chaotické struktuře, která trochu předznamenala budoucí Sydovu sólovou tvorbu. I v další nové písničce „Jugband Blues“ se projevil Barrettův duševní rozpad – pro nahrávání si vydupal účast orchestru Armády spásy, jenže když se pak soubor dostavil do studia, sdělil šokovanému producentovi (opět to byl Norman Smith), že si mají hrát co chtějí a po vzájemné hádce odešel pryč.To už ale byly poslední záchvěvy spolupráce. Když se Syd Barrett z PINK FLOYD vytratil, ostatním bylo všelijak, ale citelně se jim ulevilo. Nový frontman Dave Gilmour sice musel přesvědčit Sydovy uctívače (někteří jeho odchod nikdy nepřijali) i konzervativní underground, že je adekvátní náhradou, silou své osobnosti to ale v pohodě zvládl a kapela plynule přešla do nové fáze. A v mnohem lepší kondici – dostala novou chuť do práce, natáčela další skladby, mezitím hrála naživo a postupně se posunovala po koncertní mapě Evropy.Další kámoš z CambridgeNová deska se na pultech obchodů objevila na konci června 1968. My ale s jejím popisem začneme trochu netypicky – od obalu! Ve světě PINK FLOYD totiž jde o velmi důležité téma a právě cover k „A Saucerful Of Secrets“ byl první, o který se postarala legendární grafická skupina Hipgnosis, která pak měla zpracovávat floydovské covery až do „Animals“ a v osobě jejího šéfa i později. Tím jmenovaným byl Storm Thorgerson, bývalý spolužák Floydů ještě z Cambridge, který dal Hypgnosis dohromady společně s Aubrey Powellem a z jejich dílny vzešla řada legendárních motivů pro PINK FLOYD i jiné slavné kapely. „A Saucerful Of Secrets“ obdrželo cover vycházející z komiksu „Dr. Strange“ – divoce barevnému výjevu dominují planety vylétající ze středu galaxie a skvěle tak předznamenávají, co se děje na drážkách samotné nahrávky!Mezi psychedelií a progresí„A Saucerful Of Secrets“ lze totiž s trochou fantazie označit jako kosmické album, i když onen vesmír nemusí být jen prostor mezi planetami a hvězdami, nýbrž také nekonečno lidské duše nebo emocí. Encyklopedická hesla označují druhé album PINK FLOYD jako přechod mezi psychedelií a progresivním rockem, což je myslím přesné, sám bych ho navíc viděl jako bránu mezi počáteční barrettovskou spontánností a pozdější floydovskou promyšleností a uceleností. V novém složení se autorství písniček rozložilo více mezi jednotlivé muzikanty a vzešlo z toho skvostné dílo, které vlastně určilo, čím budou PINK FLOYD do budoucna typičtí – technickou dokonalostí, nekonečnou fantazií, monumentálností i hlubokou niterností, stoickým klidem, odlehčenou hravostí i sžíravou ironií.Už v roce 1968 se tenhle vzorec dokonale vydařil a druhé album Floydů je uhrančivá záležitost - a to hned od úvodovky „Let There Be More Light“, podle mě jednoho z nejsilnějších floydovských okamžiků vůbec. V prvních vteřinách uši posluchačů zachytává vůdčí basový motiv, pod kterým zesiluje mravenčení klávesových vzruchů, aby po chvíli skladba přešla do monumentální fáze plné mocných refrénů a mlžných slok valících se jako příboj mořských vln. V textu se vypráví o přistání mimozemské rakety na vojenské letecké základně a – můžete mi věřit nebo ne – já měl před očima kosmickou loď vstupující do zemské atmosféry ještě dříve, než jsem si přečetl obsah textu!Vnější i vnitřní vesmírDruhá věc na albu „A Saucerful Of Secrets“ se transformuje do trochu jiné pozice, i když je podobně emotivní – „Remember A Day“ je v podstatě hipísácká písnička plná idylické nálady a vzpomínek na dětství. Bubny v ní neobvykle obsluhuje producent Norman Smith, protože Nicku Masonovi nějak neseděl rytmus skladby a paličky raději svěřil studiovému šéfovi. Svoji jedinečnost má i následující „Set The Controls For The Heart Of The Sun“, která postupně vznikala několik měsíců a pracoval na ní Barrett a následně i Gilmour, takže jde o jedinou skladbu PINK FLOYD natočenou všemi pěti členy. Písnička pokračuje v předchozí náladě, je ale ještě více ponořená do meditace a světa někde mezi sanfranciským létem lásky a hlubinami nekonečna. Dokonalá záležitost!V podstatě by tohle měl být vrchol alba, kdyby ovšem nenásledovaly další skvělé věci – třeba silně ironická „Corporal Clegg“, první protiválečný manifest Rogera Waterse, který se celý život hudebně vyrovnával se smrtí svého otce ve druhé světové válce. V písni jakoby se předháněly různé melodické vlny, které v nečekaných okamžicích prokládají sóla na kazoo – takovou tu divnou foukací harmoniku, se kterou si hrají především děti. Ironický text o vojákovi „odměněném“ ztrátou končetiny pak ještě podtrhává videoklip, kde muzikanti válečné téma transformují na „dortovou bitvu“ s jídlem.Talíř plný tajemstvíUž teď máme za sebou materiálu jako na desku roku, to bychom ale nesměli poslouchat „A Saucerful Of Secrets“ – následuje totiž tématický vrchol alba v podobě stejnojmenné instrumentálky. Gigantická kompozice prý vznikala tak, že si muzikanti nejprve na papír malovali různé obrazce a následně je převáděli do rytmů a melodií. Drží pohromadě spíše silou geniální vůle než hudebními zákonitostmi, přesto jde o jednu z nejdůležitějších skladeb v dějinách PINK FLOYD. Tématicky je „A Saucerful Of Secrets“ jakousi alegorií bitvy rozloženou do čtyř volně propojených částí, přičemž zásadní je alespoň pro mne devátá minuta, kde do předchozího chaosu a zvukových experimentů vstupuje ohromující hypnotická harmonie a posunuje skladbu až někam k náboženské seanci.Po tomhle výletě už nepotřebuji ke štěstí ani vteřinu navíc, skončit teď poslech by ale bylo maximálně nespravedlivé k posledním dvěma písničkám na albu, opět velmi podařeným. „See-Saw“ je takové příjemné a trochu ospalé mžourání na nedělní verandě, které podobně jako „Remember A Day“ složil i nazpíval klávesista Rick Wright. Závěrečná „Jugband Blues“ je pak rozlučková Sydova skladba, kterou autor posadil do zvláštního rytmu jakoby plovoucího na vodě a ze které opět prýští to neopakovatelné barrettovské kouzlo, jaké neumí nikdo jiný. Šílený génius se tu s kapelou natrvalo loučí, aby ale o sobě zanedlouho dal vědět sólovým albem, které si v pravý čas také představíme.Cesta k výšinámS druhou deskou jakoby se PINK FLOYD začalo definitivně dařit – vymanila se z personálních problémů, systematicky posunovala svou pozici na scéně a v podstatě nepřetržitě natáčela nebo hrála koncerty. Napravila si dokonce reputaci ve Spojených státech, kde propagovala „A Saucerful Of Secrets“ v létě 1968 a tentokrát to za velkou louží dopadlo mnohem lépe. A to měl do světa PINK FLOYD naplno vstoupit další fenomén – film !!ANGELUS APATRIDA - Angelus Apatrida - 80%http://www.crazydiamond.cz/angelus_apatrida_angelus_apatrida_recenze/2302http://www.crazydiamond.cz/angelus_apatrida_angelus_apatrida_recenze/2302riha.kamil@gmail.com (Hivris)Svět se poslední dobou hodně zrychluje a čas se žene kupředu ve zběsilém thrashovém rytmu. Legendární alba slaví kulatá výročí jako na běžícím pásu a s kapelami je to stejné. Tedy i z nedávné mladé naděje s názvem ANGELUS APATRIDA se během mžiku stala veteránská skvadra mající na krku dvacet křížků. Jasně, doba aktivního fungování skupiny nemusí nutně svědčit o jejích kvalitách, ale na druhou stranu zas poukazuje na určitou míru odhodlanosti a uměleckého zápalu. U zmíněných španělských hombres je třeba k těmto muzikálním ctnostem přičíst ještě ne zcela obvyklou věrnost, protože uplynulých dvacet let odehráli prakticky ve stejné sestavě. Což je o důvod víc k pořádným narozeninovým oslavám. Jako dárek si ANGELUS APATRIDA upekli novou desku, kterou stylově a výstižně pojmenovali po své maličkosti. Prvotním záměrem bylo vydání kratšího EP, ale koronavirová pandemie řádící zrovna ve Španělsku plnou silou zhatila mnoho plánů, včetně naplánovaných turné a koncertů. Nicnedělání svědčí málokomu, a tak se sehraný kvartet raději pustil do přípravy rovnocenného bratříčka svých šesti starších sourozenců. A udělal určitě dobře, ačkoliv jsem si to na první dojem úplně nemyslel a možná jsem nebyl sám. K docenění nahrávky „Angelus Apatrida“ jsem se totiž musel proposlouchat, jako dlouho k žádné jiné. Psát článek po prvním nebo druhém protočení v přehrávači byla by moje slova o dost kritičtější a procenta by klesala rychleji než momentální tržby v restauracích. Trpělivost ovšem protentokrát zvítězila nad původním dojmem, a nakonec jsem si užíval chutí, které mi předtím příliš nevoněly. Ale dosti řečí, pojďme k věci. ANGELUS APATRIDA na novince v první řadě slušně podladili. Přestože k temnému dunění takových KORN mají hispánské kytary stále daleko, jejich zvuk je přeci jen posazený o něco níž, než býval dříve. S tím se pojí i výrazně častější využití groovy segmentů se zřetelným přesahem až do hardcoreového ranku. Přiznaná inspirace zemitostí a agresivitou PANTERY je rozvedena do výrazně širších rovin a získává pro sebe nebývalý prostor. Ona charakteristická texaská hutnost se prolíná s fortelem a elánem klasiky z Bay Area, a právě tohle spojení mi zprvu nesedělo a přišlo mi moc násilné. Časem ale mix těžkotonážních riffů s thrashovou útočností začal znít logicky a především libozvučně. Obě zásadní esence vytvořily pevný svazek, který se utahuje a drží víc při sobě, čím častěji ho člověk poslouchá. Nicméně je dobře, že kromě spojení síly a tempa nezapomněla kapela ani na svou tradiční zbraň a tou je bezprostřední heavymetalová melodika. Kytarové odlehčující a nablýskané heavy momenty jsou implementovány věcně a s přesným dávkováním, aby zbytečně neředily nasrané vyznění kompozic, ale naopak podtrhly a vyzdvihly jejich hudební sdělení. Sóla a vyhrávky jedné nebo rovnou obou kytar dopřávají smyslům něco harmonického zklidnění a oddechu k přeskupení sil před dalším tvrdým soubojem s realitou současného světa. Celkem signifikantně je čerstvá fazóna ANGELUS APATRIDA zosobněná v sedmém songu s názvem „We Stand Alone“. Zde se základní thrashový korpus ovoněný megadethovou trestí střídá s homogenní hardcoroveou náplní, přičemž pověstnou dortovou třešničku reprezentují vymazlená sóla. Podobný recept je použitý ve většině skladeb, byť v odlišných poměrech. Právě různý objem elementárních přísad, nečekané breakdowny a nápadité konstrukce jednotlivých písní přispívají k udržení poutavé atraktivity během celé stopáže. Hlavním klíčem k posluchačským uším i srdcím zůstávají ovšem skvělé muzikantské výkony jednotlivých členů. Za všechny bych vypíchnul především bratry Izquierodovi. Mladší Guillermo je metalový frontman, jak se patří; zvládá s vokálem i sólovou kytaru a rozhodně nešidí ani jednu stranu. Anselmovský řev, jadrný thrashový křik i melodické linky doplňuje našláplými riffy a zmíněnými heavy sóly. Otázkou zůstává, jak se mu daří obě náročné role sladit během live vystoupení. Guillermův starší bratr José J. má na starosti sice o dvě struny méně, ale to neznamená, že by hrál druhé housle někde v koutě. Skoro se mi chce zvolat „sláva“, že konečně zase slyším tvrdší metalové album, kde je basa rovnocenným a nezbytným nástrojem. Pravda, náš José není zrovna Steve DiGiorgio, takže se nekonají žádné krkolomné výjezdy po pražcích, ale takhle rytmicky přesná a výrazná basa už také není samozřejmostí. Zřejmě z tohoto důvodu k němu byl štědrý i mistr zvukař Christopher "Zeuss" Harris, který je se svým americkým studiem v poslední době velmi žádaným zbožím. Jeho záběr sahá od SUFFOCATION po QUEENSRŸCHE a podílel se i na posledních zářezech stylových kolegů HEATHEN nebo OVERKILL. Pro ANGELUS APATRIDA odvedl opravdu dobrý job. Zvuk je sympaticky plný, nepostrádá potřebný tlak, aniž by měl protivný moderní hype. Pro pořádek nesmím zapomenout ještě na zbytek party v podobě neomylného rázného bubeníka Víctora Valery a pevné riffové opory z druhé řady – kytaristy Davida G. Álvareze. Všichni dohromady si museli určitě hodně máknout, aby vznikla deska, jakou je „Angelus Apatrida“. Mezi první píseň „Indoctrined“ a poslední kus „Into the Well“ se vměstnalo osm dalších groove thrashových želízek, které umí být ostré jako břitva, těžké jako desetitunové kladivo a zároveň nadýchané jako bavlna. Přijde mi zbytečné vypisovat, ve které skladbě je větší vliv PANTERY nebo PRONG, ve které zas vítězí starý dobrý thrash nebo dokonce praotec heavy metal. Ono to totiž není vůbec podstatné. Důležité je, že ANGELUS APATRIDA dokázali, že i přes své relativní historické stáří je thrash metal pořád variabilním stylem, kde se stále dají objevovat alespoň nevyšlapané boční cestičky, když už ne přímo nové směry. IRON MAIDEN - Iron Maiden - 90%http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_iron_maiden-recenze/2300http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_iron_maiden-recenze/2300janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poslední den roku 1978 se stal prvním zlomovým bodem v příběhu kapely IRONMAIDEN. Během čtyřiadvacetihodinového maratónu byly totiž31.prosince ve studiu Spaceward v anglickém Cambridge zaznamenányčtyři první reprezentativní skladby, které později spustilylavinu zájmu o nový směr spojující v sobě pouliční syrovost (typickou do té doby spíše pro punk) s rychlostí, divokostí a schopnými hráčskými výkony charakterizovanými bohatou melodikou kytarových vyhrávek. Skladby„Prowler“, „Iron Maiden“, „Invasion“ a „Strange World“následujícího roku přilákaly k IRON MAIDEN nejen zvídavé posluchače, alerovněž lidi, kteří na rozvoji kariéry zásadní heavymetalovékapely historie měli v průběhu dalších měsíců a let velkýpodíl. Cestou cílevědomého kapitána Steva Harrise, baskytaristy a nadšeného fanatika do v té době odstrkované hardrockové hudby, se již tři roky prolínaly mnohé události,muzikantská hledání, spolupráce, i vesměs klubové koncerty,ale nic nenasvědčovalo tomu, že se pod jeho rukama rodí kapela,která bude na samotném sklonku sedmdesátých let stát u zrodu velké kulturní revoluce, do pěti letdosáhne celosvětově výsadního postavení a rovněž někdy vbudoucnu bude vyprodávat ty největší fotbalové stadióny.Fantastická cesta IRON MAIDEN napříč čtyřmi dekádami je nejenodrazem talentu, ohromující touhy a vůle, ale i potřeby jít sisvou cestou navzdory měnící se době a krátkodechým trendům.Zárodky nové metalové revoluceKdyž se v listopadu 1978 poprvé zamikrofonem objevil Paul Di´Anno, byli IRON MAIDEN již tři rokyaktivní a po pubech londýnského East Endu docela známou kapelou. Poutali na sebe pozornost nejen hlasitou živou produkcí, ale také roztodivným vystupováním jeho předchůdce, kudrnatého zrzavéhozpěváka Dennise Wilcocka, který si na pódiu ujížděl nahororových proprietách ve stylu show ALICE COOPERA a maloval siobličej jako členové KISS. Počet lidí, které Wilcock svou imagea show ke kapele přilákal, byl údajně stejně velký jako těch, kteréprávě díky tomu odradil. To jednadvacetiletý Paul Di´Anno bylúplně jiný formát. Civilně vyhlížející řízek v džínách a koženébundě, který se na pódiu choval stejně přirozeně, jako působil vběžném životě. Bezstarostný a energický pařič byl v etapě končícípunkové horečky, zmítající již přes dva roky britskými městy,ideální volbou a ke kapele svým sytým a energickým hlasem pasoval, a taktéž přilákal celou řadu nových fans. IRON MAIDEN do té doby nikdy nehráli v centru Londýna, neboťpózeři z hudebních tiskovin tehdejší doby, stejně jako produkční vyhlášených barů a koncertních sálů, dávali přednost punk rocku a dlouhovlasé výrostky zamítali jako cosi starosvětského. A tak jedinou možností bylo stálepracovat na zdokonalování svých schopností a hrát tam, kde se jen dá. Kromě čerstvě angažovaného Di´Anna doprovázel cílevědomého baskytaristu už druhým rokem i pozoruhodný kytarista Dave Murray a také bubeník Doug Sampson, jinak by se dalo říct, že se sestava obměňovala v letech 1976-1978 velice často, tudíž nemá žádný smysl vypisovat zde všechny její počáteční proměny. Silvestrovský demáč nahraný ve studiu Spaceward v Cambridge si postupem prvních měsíců roku 1979 získával v klubovém undergroundu velkou oblibu a koloval svižně mezi dlouhovlasými nadšenci, kteří prahli po tvrdé hudbě s přesahem a primitivně sprostý naturel punku jim byl cizí. I na koncerty začalo chodit o dost více lidí, mládež oděná v charakteristicky modrých džískách či kožených bundách. Onen boom zájmu okolo kapely byl nastartován především v klubu Bandwagon, kde jistý a tehdy velmi populární DJ Neal Kay zařadil nahrávku se songy „Prowler“ a „Iron Maiden“ do svého programu během populárního sobotního večera Bandwagon Heavy Metal Soundhouse, kde představoval své objevy na domácí rockové scéně. Puštění skladeb IRON MAIDEN způsobilo mezi návštěvníky takový povyk, že se ti dožadovali neustálého přehrávání skladeb z dema. Šeptanda o nové vynikající kapele se brzy donesla i k lidem z hudebních tiskovin, na což nejlépe reagovali Sounds, kde Neal Kay tehdy přispíval, a tak se právě tento plátek v roce 1979 staral o pozvolna rostoucí publicitu.Osudové setkáníOsudovým setkáním pro Steva Harrise a jeho kumpány se stalo, když v létě 1979 pozvali jistého Roda, bývalého manažera a promotéra rockových kapel, na jeden ze svých koncertů, kde mu nadhodili, zdali se jich nechce ujmout. Rod Smallwood, do té doby nadšený příznivec DEEP PURPLE a silového hard rocku (taktéž odpůrce dobového punku), samozřejmě vycítil obrovský zápal hudebníků a ačkoliv již vlastně neměl zájem navazovat na ono lopocení v útrobách hudební branže, nakonec s výzvou souhlasil. S IRON MAIDEN jej pojila cílevědomost, protože, stejně jako Steve Harris, byl připraven pro velkou věc obětovat všechen svůj čas. Kapele samozřejmě ještě více pomohlo, že Smallwood byl v branži uznávaným profesionálem a člověkem s velmi dobrou pověstí seriózně jednajícího férového chlapa a známostmi na těch správných místech, takže se od léta začaly věci hýbat podstatně rychleji, než kdokoliv z kapely vůbec čekal. O čemž se IRON MAIDEN brzy přesvědčili jejich zařazením do pozice předskokanů na koncertě MOTÖRHEAD v Hammersmith Odeon. Tato událost se stala památnou, neboť předznamenala ohromnou eskalaci nových fans.Pod dojmem několika divokých koncertních vystoupení Harrisovy družiny, dokázal Smallwood přesvědčil hlavouny od EMI, že podpis smlouvy s novou senzací, spouštějící tou dobou na Ostrovech revoluci heavy metalu, bude ze strany firmy vynikajícím počinem. Na koncertech nechyběly temně hororové propriety, frenetický náboj ani haldy suchého ledu valícího se pódiem. To všechno, spolu s rozdivočelými fans, dodávalo akcím opravdu nebezpečnou příchuť. Všichni si uvědomovali, že opravdová dlouhohrající deska je přesně to hlavní, co již značně populární a sledovaná kapela potřebuje. Fanouškům, dožadujícím se po koncertech také nějaké oficiální nahrávky, nešlo do nekonečna tvrdit, že kapela formátu IRON MAIDEN album stále nemá. Aby byl utišen hlad po nahrávce, dostal Rod nápad, coby předzvěst debutu vlastním nákladem vydat právě demonahrávku ze Spacewardu. Na desku v maxisinglovém formátu bylo však použito pouze tří skladeb – „Prowler“, „Iron Maiden“ a „Invasion“, přičemž „Strange World“ byla, i díky svému pozvolnému charakteru a snové atmosféře, nakonec vyřazena. Deska byla opatřena červeným obalem, v jehož středu se nacházela koncertní fotografie Paula Di´Anna, zachyceného z boční pódiové perspektivy, pořízená v roce 1979 na koncertě v Marquee. Nahrávka dostala název „The Soundhouse Tapes“ a prodávala se v Anglii neskutečně dobře. Prakticky všech pět tisíc výlisků zmizelo během dvou týdnů a brzy se musel náklad ještě rozšiřovat. Přišel tedy nejvyšší čas nahrát první regulérní album.Za vytouženým debutemDůležitým faktorem shody mezi Rodem Smallwoodem a Stevem Harrisem byl postoj, že pro IRON MAIDEN budou vždy prvořadé dlouhohrající desky, nikoliv potencionální úspěch dosažený prostřednictvím hitových singlů. Oba se shodli na poctivější a z uměleckého hlediska náročnější cestě. Ještě než se šlo do studia, čekaly kapelu dvě personální změny. Jednak hudebním kolotočem unaveného Sampsona vystřídal za bicími usměvavý pohodář, skvělý bubeník a rovněž také příznivec West Ham United Clive Burr, jenž v konkursu vyhrál nad rovněž výtečným Johnem Myllettem z NUTZ, a konečně do té doby stále problematický post druhého kytaristy obsadil (vedle stabilního Davea Murraye) jistý Dennis Stratton, zkušený kytarový harcovník a fanoušek WISHBOUNE ASH, jehož srdce plálo spíše pro jemnější rockové produkce a hudbu vycházející z blues či tíhnoucí k dobovému AOR. Fakt, že byl Stratton o něco starší ročník, měl trochu jiné hudební cítění a byl rovněž nucen (jako jediný v kapele) už tehdy živit vlastní rodinu, což v etapě investic a nutnosti maximálního soustředění na IRON MAIDEN značilo ztrátu bočních kšeftů (zdroje příjmů), způsobil nakonec jeho brzký odchod (prakticky hned za rok, na podzim 1980, ale o tom až jindy).Když v prosinci 1979 v sestavě Di´Anno-Murray-Stratton-Harris-Burr nastupovali IRON MAIDEN do londýnského studia Kingsway, už sakra dobře věděli, jak mají jejich skladby znít a co na nich má být tím určujícím prvkem. Z tohoto důvodu nic nenutilo muzikanty dlouho nad vším spekulovat. Zkrátka vše jen v co nejlepší podobě vrhli na pás. Tehdy jim byl firmou EMI přidělen samolibý producent Wil Malone, který nikdy neopomíjel nadhodnocovat své dosavadní zásluhy v branži, ale ve výsledku byl k nahrávce IRON MAIDEN lhostejný. Nejen že nepochopil podstatu jejich tvorby, ale navíc v nepřítomnosti hudebníků měnil vyznění songů k obecně přijatelnější rockové formě, občasně přidával bombastickou aranži, jindy operoval s možností využití vícehlasů, tak aby zvuk debutové desky přiblížil jeho oblíbeným QUEEN. Jenže Steve Harris i Rod Smallwood si stáli za svým a byli jednoznačně proti jeho zásahům. Oba věděli, že se producentovy úpravy vůbec neslučují s podstatou hudby IRON MAIDEN, natož pak představami fanoušků NWOBHM (Nová vlna britského heavy metalu). Bohudík si nenechali svůj sen zohýbat, tudíž docílili zachování přirozeného robustního vyznění zdvojených kytar se spoustou vyhrávek a sól, ale i divokých rytmů a rozohněného vokálu. Nespoutaný úprk k vrcholuDebutovou desku předznamenal v únoru 1980 pilotní singl „Running Free“, nespoutaná pouliční halekačka vzešlá z autorské spolupráce Steva Harrise s Paulem Di´Annem, která se brzy stala hitem a jakýmsi symbolem právě zpěvákova působení u IRON MAIDEN. V písni se pouliční hejsek vyzpívává ze své touhy po svobodě, což ještě umocňuje chytlavost přímočaré písně věnované fanouškům fotbalového klubu West Ham United, mířící bez oklik k nosnému refrénu. Píseň představuje nejznámější odrhovačku, co IRON MAIDEN ve svých počátcích přinesli, nicméně se této skladbě opravdu nedal upřít skvělý hymnický ráz a poutavá jednoduchost. Prostřednictvím „Running Free“ si IRON MAIDEN odbyli svůj televizní debut, když jim byla věnována pětiminutovka v tehdy určujícím hudebním pořadu Top Of The Pops. V průběhu sedmdesátých let a v éře těsně před MTV zcela zásadní hitparádě britské televize. Byli zde dokonce prvními vystupujícími, kteří si vymohli podmínku, že se zde objeví jen v případě, pokud budou skutečně naživo hrát, nikoliv, tak jak to tehdy bylo obvyklé, pohybově doprovázet playback. Skladba byla nakonec na debutové desce umístěna coby třetí song v pořadí. Ještě je třeba připomenout, že na obale prvního singlu se rovněž v přítmí noční ulice poprvé objevila podivná postava střapatého pobudy, před kterým utíká metalově vyhlížející mladík. O totožnosti tohoto individua nebylo do té doby nikomu nic známo.Nejskvělejší heavymetalový maskot na světěEponymní album nakonec vyšlo v polovině dubna 1980 a brzy slavilo velký úspěch. Fanoušci natěšení skvělými koncerty svou kapelu podpořili a během prvních týdnů po vydání vzali obchody útokem, což vyneslo kapelu na skvělou 4.příčku albového žebříčku prodejnosti ve Velké Británii. Kapela jen s údivem sledovala tyto posuny vzhůru v národní charts. Nejen heavy metalová hudba však byla tím, co v případě IRON MAIDEN poutalo pozornost. Pozdvižení totiž rovněž způsobil obal, na kterém byla umístěna tvář odrbaného chlapíka s obličejem vytřeštěné smrtky. Eddie se brzy stal neoddělitelnou součástí vizuálu kapely a jeho podobizna v mnoha situacích provází všechny obaly alb i koncertní plakáty IRON MAIDEN dodnes. Tento komiksový vagabund skvěle souzněl s hlasitou hudbou kapely, neboť vypadal stejně divoce, což mělo podpořit nestárnoucí charakter a nadšení hudby IRON MAIDEN. Ačkoliv měli Harrisovci již v sedmdesátých letech během koncertů na pódiu obří hlavu se svítícíma očima, chrlící všude kolem kouř, šlo jen o předzvěst pozdějších věcí. Původní inspirací pro maskota byl román Muž se železnou maskou odehrávající se ve Francii 17.století za časů vlády krále Ludvíka XIV. a protože IRON MAIDEN prahli po větší originalitě a nadčasovosti, bylo třeba celé téma modernizovat a udělat jej bližší mladému metalovému osazenstvu. Eddie tedy ožil a rozpohyboval se.Autorem Eddieho byl tehdy dvaadvacetiletý kreslíř Derek Riggs, nedostudovaný žák umělecké školy, který Smallwooda zaujal svými komiksovými pracemi. V původní verzi byl pouliční zběsilec sice namalován coby punkový smrťák s krátkými vlasy, ale všechny potřebné detaily byly v krátkém čase vychytány. Plodná spolupráce mezi IRON MAIDEN a Derekem Riggsem nakonec vydržela patnáct let a celá řada jeho kreseb se stala doslova legendární. Maskot Eddie není jen tak nějakou postavičkou z plakátů, ale velmi záhy se objevoval na každém koncertě vedle kapely, ať už na sebe jeho podobiznu navlékl někdo z bedňáků nebo sám Rod Smallwood, aby na pódiu v průběhu skladby „Iron Maiden“ se všemi dováděl. Jak šly roky a IRON MAIDEN jezdili větší a větší štace, rostl na pódiu i Eddie, jehož podobu ovlivňovalo rovněž téma aktuálních albových obálek či kreseb doplňujících celá turné. Do dnes jde o nejznámějšího a nejpopulárnějšího maskota v metalové historii.Ministerská předsedkyně zavražděna rockery!Další senzaci způsobil hned druhý singl „Sanctuary“, jehož obal zdobila Riggsova kresba s motivem divoce vyhlížejícího Eddieho s nožem v ruce, za kterým leží na chodníku postarší žena konzervativního vzhledu, svírající v ruce odtrženou část plakátu kapely. Při uvědomění si názvu kapely IRON MAIDEN a podobnosti oné dámy s tehdejší britskou ministerskou předsedkyní Margaret Thatcherovou, jež si navíc vysloužila pro své tvrdé zásahy v rámci restrukturalizace britského průmyslu přezdívku „železná lady“, se celá záležitost dokonale bulvarizovala, takže například The Daily Mirror ohlašoval zprávu o vydání kontroverzního singlu palcovým titulkem: „Je to vražda, Maggie napadena rockery!“ Co se týče skladby, šlo o svižnou a burácivou jízdu, která byla již v době vydání prověřena mnoha koncerty a která se rovněž postupem času stala klasikou. Netuším však, z jakého důvodu nebyla „Sanctuary“ nakonec umístěna do původního vydání debutové desky.Strhující debutPokud si rozebereme debutové album skladbu po skladbě, je třeba říct, že nahrávka chytne už od prvního fláku a nepustí až do své konce v podobě titulní písně. Divoká hymna „Prowler“, coby jeden ze základních stavebních kamenů rané tvorby IRON MAIDEN, na který kapela ve svých počátcích nalákala do klubů široké zástupy metalových teenagerů, měla vždy magnetizující účinek. V jejím zvuku bylo vždy umocněno to, co oddělovalo kapelu od ostatních jednotek NWOBHM. Kytarová práce dvojice Murray/Stratton prakticky ještě dnes naplňuje všechny základní atributy poctivého heavy metalu v jeho nejryzejší britské podobě. Svižné tempo, chlapácký hlas Paula Di´Anna a všudypřítomné vřeštící kytary pumpující do posluchačů notnou dávku adrenalinu, pozornost posluchače musela být tedy přikována. Druhá „Remember Tomorrow“ naproti tomu odhaluje trochu jiný svět. Pozvolna se rozjíždějící song v poryvech kytarové akustiky znázorňuje jakýsi mystický fantasy prostor, plný proměnlivých barev, ševelících stínů a teskných vzpomínek vztahujících se až kamsi mimo náš životní čas. Di´Annův vášnivý hlas postupně přechází od nostalgicky pojatého zpěvu až k bolestným fázím plným dlouhých výkřiků. Zde IRON MAIDEN poprvé naznačili určitý epičtější ráz vlastní tvorby, který později dokázali mnohokrát rozvíjet a přitom zůstávat v mantinelech vlastního zvuku. Skvělá záležitost.Po výše zmíněné a popsané „Running Free“ přišel čas na opravdovou lahůdku, kterou byla čtvrtá skladba v pořadí „Phantom Of the Opera“, zběsilá věc plná temné atmosféry je dost možná považována za absolutní vrchol prvotní fáze tvorby IRON MAIDEN. Námět z literárního díla Gastona Lerouxe odhaluje osamělý noční svět skrývajícího se člověka, znetvořeného hudebního génia s pohnutým osudem. Píseň charakterizují zejména nepoklidné kytarové riffy, tolik typické pro pozdější tvorbu kapely, ale také vysoká rychlost a zběsilé rytmy, mnohdy operující s neočekávanými zvraty. B stranu LP desky zahajovala další lahůdka, instrumentálka „Transylvania“. V té byla umocněna typická kytarová melodika IRON MAIDEN, a sice prostřednictvím vyhrávek, Murrayem modulovaných do zběsilého tance. Posluchač zde má opravdu pocit, jakoby se účastnil nějakého podivného reje na vrcholcích Karpat a skákal s Valachy přes obrovské ohnivé vatry. Asi nejstarší zde umístěnou skladbou je podmanivě snová „Strange World“, která platí za jakýsi opak divokých NWOBHM výpadů a všech rychlých songů MAIDEN. Song vznikl v roce 1976, v době kdy byl u mikrofonu jistý Paul Day (předchůdce Wilcocka i Di´Anna), nicméně k dokonalosti jej dostala právě až verze umístěná na debutové album. Paul Di´Anno se v písni plné teskné atmosféry a ponuré akustiky zaskvěl výtečným pěveckým výkonem a Dennis Stratton si vyloženě liboval v dlouhých tónech onoho památného sóla, které údajně hrál s mnohem větší vášní než všechny rychlé metalové party. V rámci svého naturelu tak píseň funguje i jako důležitý katalyzátor barvitosti a různorodosti materiálu na debutové desce IRON MAIDEN.V případě sedmé „Charlotte The Harlot“ dostáváme rychlý a velmi v chytlavý song s hitovými ambicemi a nekompromisně vedenou heavymetalovou patinou. Píseň o prostitutce vychází z autorského vkladu kytaristy Davea Murraye a v době aktuálnosti šlo o velmi oblíbenou záležitost. Album zakončuje zběsilý nářez nesoucí název samotné kapely, song „Iron Maiden“. Ten ještě dnes patří k největší klasice a zní v závěru každého koncertu IRON MAIDEN. Během této písně vybíhá na pódium maskot Eddie a běsní spolu s muzikanty. Kapele se zde podařilo docílit opravdu neslýchané tvrdosti a lze říci, že píseň nakonec měla zásadní vliv na další evoluci v metalové hudbě a tendence k dalšímu přitvrzování. Ostatně i v rámci celé NWOBHM se Maideni vyjímali nejen díky nadstandardní muzikantské výbavě a velmi schopné skladatelské práci, ale také díky tomu, že zněli mnohem osobitěji, mohutněji a více divoce než kdokoliv jiný. Právě oni se stali vůdčími představiteli hnutí, které nabídlo i další později celosvětově známá jména jako SAXON a DEF LEPPARD, připojili se k němu i o něco starší a v té době již celosvětově poměrně dobře zavedené kapely MOTÖRHEAD a JUDAS PRIEST, ale patřila sem i spousta malých avšak pozoruhodných válečníků hájící čest britské oceli: ANGEL WITCH, DIAMOND HEAD a TYGERS OF PAN TANG počínaje, SAMSON, RAVEN, BLITZKRIEG či SAVAGE konče.Od května 1980 propagovali IRON MAIDEN nahrávku živě, nejprve doma na Ostrovech, posléze se přesunuli i dál do Evropy. Vrcholem se samozřejmě stalo vystoupení na hlavním pódiu v rámci již tehdy největšího anglického festivalového podniku Reading, kde kvintet rozhodně nezklamal, ačkoliv se některým členům zprvu podlamovala nervozitou kolena. Koncertní tažení posléze pokračovala i na podzim, kdy byl vypuštěn třetí singl „Women In Uniform“, trefující se laškovně do žen ve vojenských uniformách.  Poměrně jednoduchý song představoval další chytlavý hymnus a byl k němu natočen zcela první hraný videoklip IRON MAIDEN, což mnohé potěšilo a celé řadě dalších bylo jedno, neboť těžiště zájmu fans vězelo na dlouhohrajících albech. Uvnitř kapely se však již pozornost obracela do budoucnosti, protože bylo znát, že kytarista Dennis Stratton není zcela oddán jejich věci a do koncepce kapely, cestující bez oddychu mimo rodnou hroudu, zkrátka příliš nezapadal, stejně tak bylo důležité upnout veškeré soustředění na tvorbu albového následovníka. Ale o tom všem až zase příště...LILLIAN AXE - Psychoschizophrenia - 80%http://www.crazydiamond.cz/lillian_axe_psychoschizophrenia_recenze/2298http://www.crazydiamond.cz/lillian_axe_psychoschizophrenia_recenze/2298marekdt@seznam.cz (Horyna)Přestože hudební styl nazývaný grunge učinil naprosté většině zaoceánské hudební produkce osmdesátých a začátku devadesátých let dokonalou stopku v jejich dosavadní činnosti, z dlouhodobého pohledu byl nesmírně očistným nástrojem, jež zafungoval jako katalyzátor a pročeřil dosavadní scénu neskutečným způsobem. Glam-rockové a streetové kapely vyhasly jako prudce zadušený plamen obrovské svíce. Některé skončily takřka přes noc, jiné paběrkovaly ještě pár let na okraji zájmu, aby se postupně i ony nenápadně vytratily ze scény. LILLIAN AXE jimž je tento článek věnován, nikdy nepatřili k tehdejšímu mainstreamu vedenému BON JOVI, či MÖTLEY CRÜE. Při tvořivém skladatelském procesu se neřídili jen tím, co se nachází v pánských kalhotách a tak nikdy nepatřili mezi typy kapel jako FASTER PUSSYCAT, PRETTY BOY FLOYD, či RATT. Mozek byl důležitým subjektem, jež formoval jejich tvůrčí mentalitu a invenční přetlak. LILLIAN AXE se tak svou vlastní pílí a tvořivostí ducha zařadili po bok inteligenčně vznešenějších ideálů, které v podobné hudebně vývojové etapě nesly například spolky jako TESLA, GIANT, HARDLINE a nakonec i WINGER, CINDERELLA, nebo SLAUGHTER. První dvě desky, přesněji řečeno debut a dvojka „Love And War“ ještě nepůsobyly z uměleckého hlediska kdoví jak objevným dojmem. Ani komerční úspěch se tehdy jaksi nedostavil a tak kapela musela z domovské stáje MCA, přesídlit k agilnějším Grand Slam/I.R.S., kde pod dohledem zkušeného producenta Leifa Masesa vzniká asi nejlepší (neplést s pojmem nejvyspělejší) dílo „Poetic Justice“. To sice, díky singlu „True Believer“, zaznamenalo do té doby největší úspěch, jenže… roku 1992 se nad právě se rozjíždějící kapelou začaly stahovat černá mračna ze Seattlu. A právě pod tíhou muziky, jež se v oné době z tohoto amerického města nesla světem, vzniká čtvrtá a na dlouhou dobu i poslední studiovka „Psychoschizophrenia“. Ta se svým celkovým vyzněním již dosti liší všemu, co do té doby kapela stvořila a její náplň se může směle poměřovat se stylově obdobně nově konstruovanými alby krajanů MÖTLEY CRÜE (stejnojmenná brilantní nálož z roku 1994), z původních kolejišť razantně uhnutými POISON, WARRANT, nebo DOKKEN. Nejblíže má pak k prvně a posledně jmenovaným a to skrze svoji metalickou tvrdost, neústupnost přednesu a energetickou výživnost. Ano, LILLIAN AXE v modelu roku 1993 odkryli své karty s pořádně drsnými metalovými trumfy. Vedle o rok starého předchůdce jejich kompoziční styl neskutečně zhrubl a nechal vystupovat zatraceně mrazivé, nezaoblené hrany. Tvrdost a entusiasmus si klestily cestu směsicí drsných riffů ostrých jako břitva, rytmická dvojka tepala a hnala skladby do pořádných obrátek a i stále řádně charismatický hlas Rona Taylora doznal mnohem výraznějších odstínů. Jeho styl byl tentokrát nejen příkřejší, ale dokázal se plasticky natahovat dle předobrazu Layna Staleyho, tehdy už řádně řinčícího s Alenčinými okovy. Pod stejným produkčním dohledem, ovšem se značně zmodernizovaným soundem, zaveleli LILLIAN AXE ke své čtvrté zteči a nutno podotknout, rovněž k poslední takto kvalitní. Už zahajovací, muskulaturně výživná dvoj masáž „Crucified“ a „Deepfreeze“ dávala tušit, že o nějaké uhlazené popěvky slečně Dianě (památný song z druhé desky) kapele skutečně nepůjde. Rock ohlodaný na dřeň, syrovost, ale i památné kytarové vyhrávky, sóla, riffy, vznosné melodie a zajímavé refrény, to všechno se neslo úvodní a především druhou zmiňovanou písní „Deepfreeze“. Po jemnější a malinko odlehčené (písničkovější) „Moonlight In Your Blood“ (asi největší hit alba), dostal posluchač dvojici atmosféricky vyšperkovaných songů „Stop The Hate“ a „Sign Of The Times“. Kompozičně mimořádně vyspělé písně (ohledně jako většina z této náplně) hrály více na city a podprahovou posluchačovu složku. Odhalily temné stránky, neveselé příběhy i skličující okamžiky v životě každého jedince. Trudné textové náplni sloužila i naservírovaná hudba. Její kovový rytmus a na lomozících riffech založený neústupný náboj dodával hudbě kapely zcela nové aroma. Na opačnou poetickou kolej dostala posluchače jímavá balada „The Needle And Your Pain“, aby nás vzápětí osudový uragán po vzoru QUEEN i SAVATAGE „Those Who Prey“ znovu zadupával pod zem. Že jde v případě čtvrtého zářezu těchto Amíků o jasně nejtechničtější desku, všechny znovu přesvědčí instrumentálně brilantní kus „Voices In My Walls“, stejně jako vláčná, malinko po stylu grunge šilhající „Now You Know“. I když s „Deep Blue Shadows“ už trochu padá řetěz, třetí balada „The Day I Met You“ sentimentem voní až běda a poslední titulka „Psychoschizophrenia“ je jakousi ne úplně povedenou variací na moderní tvrdý rock, výborný dojem z celé kolekce tyto poslední songy už pokazit nemohou. Leader a kytarista Stevie Blaze spolu se svým parťákem, pěveckým mohykánem Ronem Taylorem připravili v roce 1993 svým oddaným fans zcela nepochybně pořádný šok. Stvořili desku diametrálně odlišnou, avšak kvalitativně zcela jednoznačně konkurenceschopnou i ve vztahu k dané době, trhu i okolnostem. Původní příznivci však pro takové kejkle nenašli pochopení a nad kapelou zlomili hůl. Nové zástupy si tato kolekce rovněž nezískala a tak se zakrátko po LILLIAN AXE dočista slehla zem. Sice ne na věky, ale to už je úplně nová kapitola, nový příběh...MSG - Immortal - 60%http://www.crazydiamond.cz/msg_immortal_recenze/2299http://www.crazydiamond.cz/msg_immortal_recenze/2299hackl@volny.cz (Pekárek)V jednom z rozhovorů, které poskytl Michael Schenker v roce 2019, dotyčný uvedl: „Metal jsem si zamiloval, když jsem uslyšel LED ZEPPELIN a BLACK SABBATH; stal se pak mým malířským plátnem. Nehraji ovšem to samé, co hráli oni. Dávám dohromady svou vlastní malbu. Nejde o jazz ani pop, ale o metal.“ Skoro by se dalo říci, že management Nuclear Blast naučil německou kytarovou legendu pěkně zpívat, jinak řečeno držet firemní linii. Jenže hra tohoto nestora (hard)rockové kytary jedinečný metal skutečně obnáší, jakkoli jsou v ní stále cítit bluesrockové kořeny a vzory. Ona dělící linie mezi tvrdým blues rockem a starým metalem každopádně není zas tak jasná a při pohledu do minulosti se navíc rozostřuje. Spokojím se tudíž s konstatováním, že Michael svou hrou ve SCORPIONS a UFO inspiroval řadu významných metalových kytaristů. Na Wikipedii se nachází jejich přehled, který imponuje, přestože má ke kompletnímu výčtu daleko.Schenkera a jeho projekty jsem kvůli příklonu ke tvrdším škatulkám přestal sledovat někdy po „Arachnophobiac“ z roku 2003. O něco dříve mi učarovalo album „The Unforgiven“, na kterém je vše nejlepší z Michaelova stylu ořezáno na kost a které mohu – pochopitelně vedle klasických alb zkraje let osmdesátých – s klidným svědomím doporučit každému, kdo má rád vytříbenou kytarovou hudbu, plnou nezaměnitelných riffů a sól. Za zmínku stojí příjemně zastřený hlas Kellyho Keelinga a luxusní rytmika ve složení Shane Gaalaas bicí a John Onder baskytara. Sušší produkcí se nenechte odradit. Právě díky ní si lze vychutnat každý pohyb prstů po hmatníku, typické ohýbání strun a vibrato, zkrátka onu jedinečnost, kvůli jejímuž zachování si Michael údajně již před x lety nařídil poslechovou zdrženlivost. V případě tohoto alba doporučuji tedy pro dokonalý zážitek otočit volume doprava, zmáčknout tlačítko repeat, začít s nějakou méně namáhavou manuální aktivitou a postupně přejít k relaxačnímu štípání dřeva apod. Efekt se dostaví.:-)Pokud se vrátím k úvodní citaci, nemohu a nebudu ji brát na lehkou váhu. Zdá se totiž skoro nemožné nehrát svébytný, až ikonický metal a zároveň inspirovat tolik metalových hráčů. Problém tkví jinde, první poslech nového alba, natočeného znovu pro Nuclear Blast a pro změnu pod resuscitovanou hlavičkou MICHAEL SCHENKER GROUP (MSG), ve mě vyvolal dojem jako by Schenker svůj unikátní hard rock/metal kontaminoval zaměnitelnou eurometalovou mutací, vyvinutou převážně v německých laboratořích. Prosákla a znehodnotila politika vydavatele onu inspirující jedinečnost? Odsoudila ji snad do role tolerovaného „zbytkáče“? Nevím, aktuálního i letitého srovnávacího materiálu mám prostudováno poměrně málo. Při hodnocení novinky „Immortal“ se tak příměrům ke klasice či dílkům typu „The Unforgiven“ nakonec vyhnu. Neříkám přímo „radši“, ale chci být fér. Přeci jen, uplynula řada let a změnilo se mnohé. Svou perspektivu jsem však výše nastínit musel.Takže, co nabízí Schenker 2021 model Nuclear Blast cílovému metalistovi, tj. čtyřicátníkovi nebo padesátníkovi odkojenému zpravidla HELLOWEEN či ACCEPT, a co nabízí tento kytarový velmistr téměř padesát let po svém velkém debutu se SCORPIONS letitým příznivcům svého stylu? Vědomou volbu, nebo firemní nákazu, která prošla filtrem dobrovolné karantény? Řekněme kompromis. Co do kytarové podstaty méně syrovosti i opravdové tvrdosti, dále tu máme pěkné melodie, dost metalové omáčky, něco klávesové pompy a také řadu velkých jmen. Schenkerova poslechová střídmost prostě neznamená izolaci; určitě ví, co se kolem něj děje. Svého času ve stylu MSG zohlednil uhlazenější osmdesátkové znění, dnes tedy dokáže reflektovat i euro (power) metal, případně sound prosperujících Frontiers. Ano, on i vydavatel chce (nové) fanoušky, na svůj styl přesto nerezignoval, alespoň ne úplně. Třeba hned úvodní palba „Drilled to Kill“, byť staví na silácké exhibici Ralpha Scheeperse a Dereka Sheriniana, je zároveň vyživována ultrapřesným a konzervativně podaným hard/speed riffem s milimetrovou rytmikou, šitou jejich výkonům na míru. Velezkušené duo Brian Tichy, Barry Sparks předvádí, jak hrají speed metalovou rutinu absolutní profíci a univerzálové. Totální nepůvodnost vokální linky ve stylu HELLOWEEN zatím neuráží, v případě Ronniem Romerem odzpívané „Knight of the Dead“ už ano.O kytarových sólech se nemá smysl bavit, nad svůj pozdní standard Schenker nicméně nejde. Kdo chce slyšet vrcholné instrumentální dílo, ať se vrátí na přelom tisíciletí, konkrétně do časů metalové guitar hero jízdy „Adventures of the Imagination“. Problém jinak velmi dobré MSG-skladby „Don´t Die on Me Now“, navazující na ostrý rozjezd, pak spočívá v hostujícím Joe Lynn Turnerovi, který se v podobně vypjatých písních už dost trápí. Produkční chyba tak solidní kompoziční výkon bohužel potápí. Za Romera jsem tudíž nakonec spíš vděčný. V rockové Superstar apod. by svého času asi vyhrál, jeho pravý hlas však stále neznám. Baladu „After the Rain“ si pro sebe ponechal koproducent a respektovaný hard (heart) melodik Michael Voss. Neurazí, nenadchne, řemeslně velmi slušná práce. Podstatné je, že se mu po producentské stránce podařilo ukočírovat desku, jejíž party vznikaly snad všude kromě oběžné dráhy; i když imaginární červenou nit se mu upříst nepovedlo. Přichází další rychlá věc. „Devils Daughter“ zaujme kombinací rokenrolu s tím, co předvedli JUDAS PRIEST na „Painkiller“. Scheepers musel být opět jasnou volbou. Vynikající kytarové sólo by se dalo poslouchat dalších pár minut. Kdo sleduje tvrdší scénu, bez problému uhádne, komu bylo svěřeno velení během vloupání do mauzolea s nápisem R.J.Dio, podmáznutého dramatickým soundtrackem s názvem „Sail the Darkness“. Odměnu za špinavou práci si Ronnie vybral v americko-solingenském čísle „Come on Over“. Co třeba srovnání s vrcholným Hagarem? Raději ne. Jako vzpruha po tuctové „The Queen af Thorns and Roses“ funguje naštěstí spolehlivě.Závěrečná oslava padesátiletého výročí plodné hudební kariery se odehrála na půdorysu znovu nahrané pecky „In Search of the Peace of Mind” z debutu SCORPIONS. Aha, najednou funguje naprosto vše. Srovnání!? Já nic, jemnostpane Krakonoši, to sám principál. Problém novinky MSG prostě nespočívá – přes určité neduhy – ve stránce formální, ale hlavně obsahové. Michael dodal průměrný, dílem nepůvodní materiál, ze kterého produkce nic zásadního vyrazit nemohla, a nepodařilo se to ani hostům. Vím, že bych mohl přisypat o deset procent víc. Jenže časy, kdy jsem dával přednost formě před obsahem, jsou přes veškerý respekt, který ke hře Michaela stále cítím, pryč. Ať přisypou fanoušci.PINK FLOYD - The Piper At The Gates Of Dawn - 90%http://www.crazydiamond.cz/pink_floyd_the_piper_at_the_gates_of_dawn_recenze/2297http://www.crazydiamond.cz/pink_floyd_the_piper_at_the_gates_of_dawn_recenze/2297lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Pokud chceme vypátrat úplné kořeny britských PINK FLOYD, musíme se vydat do dvou různých měst. Nejprve do středoanglického Cambridge, kde na jediné ulici navštěvovali střední školy hned tři budoucí Floydi – Roger Barrett, Roger Waters a David Gilmour. Mohlo by se proto zdát, že právě tady se skupina dala dohromady, není to ale pravda – zatím šlo jen o trochu netypické mladíky, kteří nasávali dobový rokenrol a blues, osahávali si hudební nástroje a získávali s nimi první zkušenosti. Mnohem důležitější věci se odehrály o něco později v Londýně, kde začal v roce 1962 Roger Waters studovat architekturu a s ním dva jeho budoucí spoluhráči – Nick Mason a Rick Wright. Tihle tři už spolu začali cíleně hrát a dali dohromady volné seskupení pod názvem SIGMA 6. Skupina rychle měnila názvy i členy a šlo o typicky začátečnický projekt, pomohl ale utužit přátelství i hudební bratrství oněch tří muzikantů, kteří pak spolupracovali více než patnáct let. Nespornou výhodou bylo i to, že všichni studovali právě architekturu a byli nadšení do všemožných technologických novinek, což později mnohokrát využili v hudebním i vizuálním projevu PINK FLOYD.Světelný čaroděj a zářící démantJednou z důležitých osob v období formování kapely byl Mike Leonard – učitel a technický revolucionář, který vášnivě propagoval teorie o harmonii rytmu, pohybu a světla. Ve svém londýnském domě vyráběl roztodivná zařízení, která dokázala vytvářet světelné efekty, a budoucí Floydi měli to štěstí, že právě v Leonardově příbytku našli podnájem a mohli se od něj učit. Měli v domě i zkušebnu a jejich dobrodinec dokonce kapele chvíli pomáhal na klávesy, takže sestava přijala název LEONARD´S LODGERS. Šlo ale jen o krátkodobou záležitost, v další fázi se už skupina jmenovala zase jinak – THE TEA SET – a v partě se objevil mimo jiné další student architektury Bob Klose, který se skupinou vydržel zhruba rok. Ani on však neměl mít v příběhu PINK FLOYD větší než epizodní roli, protože definitivní sestavu s Watersem, Wrightem a Masonem utvořil jiný muzikant, který předtím v kapele hrál nějakou dobu souběžně s Klosem – bouřlivák, umělec a skutečná renesanční osobnost: Roger „Syd“ Barrett !Někdejší Watersův středoškolský spolužák přijel do Londýna studovat výtvarné umění, svoji přezdívku si ale vysloužil ještě v Cambridge. V jazzovém klubu, který jako začínající milovník hudby navštěvoval, totiž působil bubeník jménem Sid Barrett a pseudonym pro mladšího jmenovce tak byl nasnadě – jen bylo potřeba ho mírně upravit pro vzájemné rozlišení. V Londýně pak už Roger fungoval přirozeně jako Syd Barrett a protože disponoval mimořádně charismatickým zjevem i skladatelským nadáním, brzy začal dominovat i kapele, ke které se připojil. Rodící se frontman věnoval kvartetu i definitivní název – spojil křestní jména dvou bluesových muzikantů Pinka Andersona a Floyda Councila, aby tak svět v létě 1965 konečně spatřil THE PINK FLOYD SOUND a o něco později PINK FLOYD !V útrobách undergrounduNově definovaná sestava se zrodila pod šťastnou hvězdou. V době, kdy se formovala, totiž procházela Velká Británie liberálním přerodem, který uvolnil stavidla sešňerované společnosti a zejména Londýn se měnil před očima v pulzující kulturní metropoli, kde se dařilo umělcům všeho druhu. V rámci tvůrčího kvasu povstala i silná undergroundová scéna, na které se začali výrazně etablovat právě naši hrdinové. Prvotní sláva PINK FLOYD se šířila například z kostela Všech Svatých v Powis Gardens, kde nadšenci z alternativní vzdělávací společnosti London Free School pořádali koncerty. Hraní v těchto prostorách pak doplňovaly světelné efekty, které dávaly čím dál originálnější hudbě Floydů i převzatým věcem v repertoáru naprosto nový rozměr a z živých vystoupení dělaly mystické víceprostorové zážitky.V té době také začala éra psychedelie – experimentování s vnitřními stavy mysli a halucinogenními drogami, které někteří muzikanti využívali jako inspiraci pro svou tvorbu a návštěvníci pro zesílení zážitků na koncertech. Jedním z vůbec nejvýraznějších experimentátorů na tomto poli se stal předák PINK FLOYD Syd Barrett – byl prý dokonce jedním z vůbec prvních uživatelů LSD v Británii. Jenže právě on se měl jako pomyslný „trubadúr“ psychedelie vlastně už zanedlouho stát také jednou z nejznámějších obětí halucinogenů a odstrašujícím příkladem, jak příšerně dokážou tyto látky zdevastovat mozek.Prozatím však Barrett bezstarostně konzumoval chemické substance a zároveň dokázal využívat svůj talent pro hudbu PINK FLOYD. Setkání čtyř mimořádných osobností brzy začalo plodit ovoce – z původních bluesových standardů se ve zkušebně postupně vynořovala autorská tvorba a z počátečních improvizací nový hudební vesmír, kde se dbalo na silné melodie stejně jako na instinktivní jamování nebo experimenty se zvuky, které přinášela elektrická éra. Floydi pak ze všech těchto elementů modelovali vlastní svět, který lákal čím dál větší množství fanoušků hudby i psychedelie. Koncerty PINK FLOYD se postupně staly doslova kultovní záležitostí, zejména v prostorách londýnského klubu UFO, který byl jakousi domovskou scénou Floydů a místem setkávání různých alternativců, podivínů a excentriků. Hypnotická představení byla čím dál více umocňována světelnými efekty, ve kterých se mísily všemožné fyzikální i chemické fígle, experimentovalo se s optikou a celé to pak na pódiu doprovázelo kapelu, která produkovala tu nejzvláštnější a nejpodmanivější hudbu široko daleko.Úspěšné singlyV březnu roku 1967 kapela vydala svůj první singl „Arnold Layne“ – a hned z toho byl velký hit! Skladbu sice odmítly hrát BBC nebo Radio London, protože text o zoufalci, který krade ze šňůr ženské spodní prádlo, jim připadal perverzní, písnička se ale velmi dobře chytla. Ještě lepší to bylo s druhým singlem „See Emily Play“, který vyšel v červnu stejného roku – tehdy už média naštěstí pochopila, že cenzurováním rostoucích hvězd jsou sama proti sobě a ze skladby se stal mainstreamový šlágr. Rychle nabytá sláva byla samozřejmě fajn, někdy ale zapůsobila i trochu kontraproduktivně – zejména při koncertech ve venkovských sálech mimo Londýn čekali přítomní na známé melodie a když pak Floydi spustili svou depresivní kanonádu, vyvolávalo to u mnoha buranských posluchačů silnou nevoli nebo dokonce agresivitu.Pištec v branách úsvituTo jsme ale narušili časovou posloupnost, protože už v první čtvrtině roku 1967 přišel čas, aby PINK FLOYD zhmotnili svůj repertoár na debutovém albu. Kapela získala smlouvu u společnosti EMI a dostala se tak do slavných londýnských studií Abbey Road. Navíc měla kliku na producenta – byl jim totiž přidělen ostřílený Norman Smith, který předtím stál jako zvukový inženýr za všemi deskami THE BEATLES až po album „Rubber Soul“. S legendárními „Brouky“ se mimochodem Floydi přímo ve studiu míjeli, protože ti v Abbey Road zrovna natáčeli své přelomové dílo „Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band“. Ale zpátky k Normanu Smithovi – producent při natáčení Floydů prokázal cit pro svěřenou hudbu, protože dokázal uchopit undergroundovou podstatu PINK FLOYD a zároveň jejich skladby ukotvit do zhruba tříminutových stopáží, jak to tehdejší šoubyznys požadoval. Práce na „Pištcovi“ poměrně dobře odsýpala, protože kapela na drážky zaznamenala v podstatě to samé, co hrála předtím na koncertech, i když Smith později vzpomínal, že práce s tvrdohlavým Sydem nebyla vůbec jednoduchá.Většina skladeb na albu je autorskou prací Barretta, samozřejmě za výrazného tvůrčího přispění ostatních členů kapely. Z písniček je hodně cítit melodika nikoli nepodobná THE BEATLES, ve skladbách PINK FLOYD se však zásadně snoubí s harmoniemi psychedelického rocku – aby ne, že jej samo toto album pomohlo definovat. Pro sound „The Piper At The Gates Of Dawn“ jsou zcela klíčové Wrightovy klávesy a zpěvové linky, které umožňují popovým melodiím utíkat do nekonečných hlubin vesmíru, do různých neexistujících světů nebo někam do duše malého naivního dítěte. Ve spojení s vyhrávkami a riffovými akordy kytar, které přesně vyvažují akustickou jemnost s elektrickou tvrdostí, pak Floydi tkají pavučinu melodií a rytmů, která jedinečným způsobem otevírá nový rozměr hudby. A samozřejmě nesmíme zapomenout na zvukové efekty – ty bylo na sklonku šedesátých let ještě poměrně složité vyrobit, nekonečná fantazie zúčastněných a zvuková banka studia ale dokázaly doslova čarovat. PINK FLOYD se tak už na svém debutu stali průkopníky studiové elektroniky, i když ji oni sami využívali jen jako doplněk k písničkám, které měly rockovou nebo folkovou podstatu.Z vesmíru do dětského pokojeNesmírně inspirativní a novátorský svět PINK FLOYD se na desce otevírá hned v první sekundě – v legendární úvodovce „Astronomy Domine“, která nastupuje zmodulovaným hlasem a elektronickými zvuky, aby se v návalech psychedelie rozvlnila všemi směry a posluchače vystřelila do hlubin kosmu. Následující „Lucifer Sam“ trochu zklidňuje situaci a vrací se na zem se silnou melodickou linkou, geniálně chaotické nástroje ale opět vytvářejí psychedelický mrak, pro rané Floydy tak typický. Podobnou podstatu má i třetí, opět skvělý kousek „Matilda Mother“, který je kompozičně hodně rozvolněný, udržuje si ale švih a disponuje nádherně snovou atmosféru. Textově tady Barrett míří do dětství a píseň je vlastně o strachu ze samoty a o pohádkách na dobrou noc. Podobné téma pokračuje ve čtvrté skladbě „Flaming“ – dobrodružná cesta, kterou si pomyslné dítě fantazíruje ve svých snech za doprovodu naivní melodie, vzdušných kláves a hromádky efektů ze zvukové banky.Do zcela jiného univerza nás pak zavede skladba s podivným názvem „Pow R. Toc H.“ – tentokrát instrumentálka, která se vzdává klasické písničkové struktury a stojí spíše na volných asociacích a experimentech. V podstatě podobně na to jde i následující „Take Up Thy Stethoscope And Walk“, která se vrací k silné melodii, ta je ale potlačena na nejnutnější dobu a skladba je zkroucena hlavně do psychedelické estetiky. Její až šamanské podstatě by slušel delší časový rozsah, ten se ale naplní až v dalším čísle – instrumentálce „Intestellar Overdrive“, která byla jakousi páteřní skladbou prvotních PINK FLOYD a na koncertech ji kapela byla schopna natáhnout klidně na dvacet minut. Tady na desce dostala zhruba poloviční stopáž, i tak nás ale vrhá přímo do brlohů undergroundových tančíren a do chaosu desítek zvuků pulzujících v neskutečném psychedelickém kaleidoskopu.Zbylé písničky na „The Piper At The Gates Of Dawn“ jsou spíše klidnější záležitosti, přitom ale skvěle navazují na rozřinčené improvizace předchozích minut: snad až dětská melodika ve skřítkovské „The Gnome“, hipísácký recitál „Chapter 24“ okořeněný východní filozofií i naivní folkařina „Scarecrow“ věnovaná imaginárnímu strašákovi v poli. No a nakonec legendární skladbička „Bike“, která se pohybuje někde na hranici dětského a dospělého světa a svítí optimismem, aby se v úplném závěru desky rozpustila do skrumáže zvuků a efektů. Někteří Barrettovi příznivci považují tuhle věc za nejlepší píseň všech dob, což je samozřejmě silně přehnané, určitě ale jde o jeden ze zásadních okamžiků floydovského hnutí.Konec jedné etapyZvláštnost a originalita „Pištce v branách úsvitu“ dala debutu PINK FLOYD silně kultovní status a skupině otevřela cestu ke globálnímu úspěchu, zároveň ale také uzavřela jedno tvůrčí období, které už nemělo pokračovat. Samozřejmě především kvůli rychlému rozkladu osobnosti Syda Barretta, který v průběhu roku 1967 tak hrozivě propadl drogám, že nebyl schopen smysluplně pokračovat dál. Zbylí Floydi si tak museli najít nového frontmana, který logicky kapele dal trochu jinou tvář a umělecký tvar. „The Piper At The Gates Of Dawn“ proto není typickým debutovým albem fungujícím jako startovní výstřel pro budoucí kariéru, nýbrž spíše zachycením solitérního okamžiku, který měl sice krátké trvání, ale byl nesmírně tvůrčí a inspirativní. A byl i jedním z manifestů éry, která doslova otočila směřování populární hudby!COREY TAYLOR - CMFT - 60%http://www.crazydiamond.cz/corey_taylor_cmft_recenze/2296http://www.crazydiamond.cz/corey_taylor_cmft_recenze/2296janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Corey Taylor vrhá do placu svoudebutovou sólovou desku, která se opírá především o rockově tradiční kytarový sound asvým charakterem nemá tudíž moc společného s nabombenýmmetalem jeho veleúspěšné kapely SLIPKNOT a vlastně je svým pojetím vzdálena i nahrávkám jeho druhého dlouholetého projektu, STONE SOUR. Věřím, že realizace díla je i tak pro mnohé Coreyho fans událostí. I já byl docela zvědav, jak si zpěvák z ranku mnohemtvrdší hudby poradí s různorodější škálou ne až tak natlakovaných songů. Pod produkčnímdozorem samotného Taylora (a taktéž osvědčeného Jaye Rustona)vznikl materiál, který předesílá jiné hudební cítění a jelogicky o poznání uvolněnější, což beru jako dvousečnéoznačení. Mé přijetí desky totiž rozhodně není úplně kladné a spíše přemýšlím nad tím, jaké vlastnosti mne od zcela nekonfliktní desky „CMFT“ve výsledku vlastně odrazují? Vždyť sám se v současnosti považuji zaspíše rockového posluchače než metalového. Po pravdě, s první polovinou nahrávkyvlastně nemám výraznějších problémů, neboť skladby mají švih a jejich poslech v žádném případě neurazí. Ať už jde o svižnou „HWY 666“ s častými sólíčky, kytarovou akustikou, rockabilly prvky a rytmy spokojeně klokotajícími stále vpřed, přesrozmáchlou hymnu „Black Eyes Blue“ s vášnivým hlasem hlavníhoaktéra a hardrockově vzletnými linkami určujícími její chytlavost a hitový potenciál, až třeba povymazlenou post-grunge baladu „Silverfish“, kterou řadím k tomuúplně nejlepšímu, co jinak materiál nabízí. To druhá půlkaalba už je o poznání horší a přeskakuje od jednoho stylovéhotématu k druhému ve snaze udělat album různorodé, aniž by na to měla patřičně silný skladatelský potenciál. Country načichlá tradicionalistickáodrhovačka „Kansas“ značí převažující marnost, je však střídánagroovy riffařinou „The Culture Head“, která pro změnu má jistou nu-metalem šmrnclou příchuť mladistvosti, ale jinak doplácí na nedostatečnou osobitost. Posléze nahrávka přechází do závěrečné fáze, kde mě každý song připadá jako docela ucházející zbytečnost.Rock´n´rollově pojatý kvapík „Everybody Dies On My Birthday“ sice může odvazovější typy zaujmout,ale na druhou stranu song z průměru zaoceánské rockové produkce nevybředne, v případě vyčpěle swingující „The Maria Fire“ se ptám: tohle má koho jako bavit?..., a pro akustickou něžnůstku „Home“ nemám rovněž příliš pochopení. A tak by se dalo vlastně pokračovat až do konce.V čem je tedy hlavní problém nahrávky? Vždyť některé skladby jsou povedené a jiné zas ne až tolik špatné na to, aby se člověk vyloženě ošíval a celé album zavrhl. Taylorův hlas mě prostě nepřijde zas ažtolik magnetizující a charakteristický, aby dokázal obdobně všestranné a vesrovnání se SLIPKNOT jemnější skladby obohacovat a posouvat. Pokud za jiných okolností jeho projev v rámci metalu přispívá v lavině brutálních riffů k zvýrazněníemocionální barvitosti, tak zde vyznívá spíše toporně a bez schopnosti křehčí songy správně prodat. Řada skladeb není špatná, ale jejich potenciál neníplně zužitkován, tak jako by tomu bylo v případěspecifičtějších zpěváků upřednostňujících potřebnoupocitovost a feeling před (u Taylora bohužel tolik zautomatizovaným) tlakem a energičností.Mám na mysli namátkou třeba pěvce typu Stevena Tylera, Glenna Hughese čiBruce Dickinsona, kteří by dozajista podobný materiál dokázali hlasově zpracovat více po svém, tedy ne tak univerzálně ve smyslu rockového fláku pro American Idol Show.S Taylorem posluchač dostává prostětakové docela neucelené rockové album, s normativním moderněrockovým hlasem, kde je ve výsledku znát nasazení, namotivovanost, ale bohužel také určitýpříklon k neoriginálním velkým jménům zaoceánské mainstreamové scény: někde dost možná problesknou NICKELBACK, jinde KID ROCK či špetka FOO FIGHTERS a dalších hvězd posledních dvou dekád. Ve výsledku však zjišťuji, žesi po několikanásobném poslechu z alba prakticky skoro nicnepamatuji. V podstatě mne tradicionalisticky rockový naturel desky a změkčení oproti Taylorovým dvěma světoznámým kapelám vlastně vůbec nevadí, spíše mě překáží jeho malá schopnost udělat tyto středněproudé songy zajímavé, na aktuální a zajímavý ROCK prostě musí být zpěvák ještě více opravdová třída než to, co stačí u SLIPKNOT či STONE SOUR.NERVOSA - Perpetual Chaos - 70%http://www.crazydiamond.cz/nervosa_perpetual_chaos_recenze/2295http://www.crazydiamond.cz/nervosa_perpetual_chaos_recenze/2295riha.kamil@gmail.com (Hivris)Tak tohle je příjemné překvapení. Od novinky female bandu NERVOSA jsem očekával všechno možné, jenom ne perfektní sehranost a vzájemnou muzikantskou chemii. Metalové divy se totiž během loňského roku mezi s sebou nepohodly a z původní trojčlenky zůstala pouze osamocená kytaristka Prika Amaral. Rekrutovat nové spoluhráčky opět jen z domácí Brazílie úplně nevyšlo, protože prostě nejsou lidi. Náborový leták se tedy rozletěl do všech koutů světa a nezůstal bez odezvy. Zanedlouho byla nová dívčí parta na světě, i když jen na papíře a přes monitory počítačů a telefonů. Z NERVOSY se stala čtyřčlenná a vpravdě kosmopolitní kapela s členkami z Řecka, Španělska, Itálie a samozřejmě Brazílie. Podle rozhovorů se kolegyně sešly osobně až při nahrávání aktuálního alba „Perpetual Chaos“, z čehož plynula nejenom má obava, jak asi bude znít takový hudební cloud, založený čistě na mailové a video komunikaci. Proč chodit kolem horké kaše, ono to funguje. Při poslechu současné NERVOSY bych nevěřil, že jim chybí měsíce a roky společně strávené ve zkušebně a na turné. Price Amaral se povedl nevídaný manažerský kousek a dala do kupy ambiciózní kolektiv osobností, které si s sebou přinesly vlastní zkušenosti a nápady vycházející z rozličných zdrojů. A to bez narušení křehké rovnováhy vzájemné spolupráce. Vznikla tak zábavná deska s vlastní tváří, která je určitě atraktivní nejen tím, že jí nahrálo komplet ženské osazenstvo. Žádná velká hra na atmosféru a precizní aranže, ale výbušné a surové šlápnutí do úsměvu dnešního světa, přesně v duchu názvu kapely. Slovo „nervosa“ znamená v portugalštině něco jako naštvaná rozzuřená holka a na „Perpetual Chaos“ se tedy vzteká solidně. Drsným hlasem nové vokalistky Divy Satanicy káže o špíně tohoto světa ve víru nekonečného chaosu. Převládajícím tvárným kovem zůstal brazilský kousavý thrash, ovšem namočený do pořádně hutné deathové glazury. Za touto smrtící příměsí může být vliv zmíněné španělské zpěvačky, protože Satanica dští síru v jinak ryze deathových BLOODHUNTER. A nejvíc jí sluší právě hluboký growl, byť její thrashový harsh s temným blackovým nádechem má také nadstandardní úroveň. Když už se bavíme o blacku, tak nejprofláklejší novou posilou je pravděpodobně basistka Mia Wallace, která si udělala jméno hlavně díky účasti v Abbathově alko blackovém spektáklu. Na „Perpetual Chaos“ si bohužel zahrála roli Jasona Newsteda, protože její basa je v závěrečném mixu z neznámého důvodu hodně potlačená. A to je velká škoda. Pokud už se její mručivé linky proderou stěnou ostatních nástrojů, tak znějí hodně zajímavě. Avšak ještě zajímavěji znějí bicí Eleni Noty. Mladá řecká naděje pochází z méně extrémních kruhů, v muzikantském CV má zatím uvedené působení jen ve dvou celkem neznámých progresivních formacích. Angažmá v NERVOSE jí tak dalo možnost předvést se přes početnějším publikem a Nota chytnula tuhle příležitost pevně za pačesy. Zatímco styl jejích předchůdkyní mi přišel živelně cavalerovský, tak ráz Notiných bicích je techničtější a hravější. Ale přesto v něm nechybí potřebný temperament a šmrnc. Pevnou páteří nervosího skeletona je pořád skvělá Prika Amaral. Tahle ženská mi nesmírně udivuje s jak jednoduchými, ale chytlavými riffy dokáže neustále přicházet. Thrashové hoblovačky i deathové floridské víření má v malíku a sype je z rukávu naprosto nenuceně. Nuda nebo opakování stejných motivů nehrozí, její hra je variabilní, a přitom neokázale přirozená. Na druhou stranu harmonické vyhrávky a sóla jsou někdy trochu na sílu a z povinnosti, tam má Prika pořád rezervy. Každopádně si ale vybrala hudební styl, kde se na tyhle parády zas tolik nehraje a když je nejhůř, tak pomůže nějaký host. Prvním z nich je brazilský kytarista Guilherme Miranda, který si střihnul povedené sólíčko ve skvělé skladbě „Until The Very End“. Zato hostovačka Schmiera z DESTRUCTION v následujícím songu není nic výrazného, ačkoliv úvodní arayovský jekot zvládl na jedničku. Erik A.K. z thrashových kolegů FLOTSAM AND JETSAM se zhostil své role o dost lépe, když rozsvítil motörheadovskou jízdu „Rebel Soul“ svým nezaměnitelným melodickým projevem. Metalové dámy a hostující pánové nacpali do třičtvrtě hodinky celkem povedenou hudební třináctku, která určitě nepotvrdí nešťastnou tradici tohoto čísla. Pro každého se v ní najde něco. Ortodoxní thrasheři si zatřepou hlavami při podrážděných kouscích „Venomous“ nebo „Pursued By Judgement“, zatímco drsní bikeři ucítí vůni benzínu a Lemmyho cigaret v punkovkách „Time To Fight“ a „Rebel Soul“. Poněkud pestřejší rytmickou i riffovou paletu přináší kompozičně nejsilnější skladba „Until The Very End“, která zdařile naznačuje, jaký skutečný talent se v NERVOSE skrývá. „People Of The Abyss“ zas roztáčí kštice deathovými malevolentími riffy, zatímco klipovka „Guided By Evil“ těží z melodičtější odnože žánru. Nejen skrze tenhle song problesknou kvazi doomové vyhrávky, které opět připomenou, jak důležití byli BLACK SABBATH pro vznik a vývoj metalu jako takového. „Perpetual Chaos“ není dílo, kterým by bylo potřeba se nějak prokousávat a objevovat stále něco nového. Neaspiruje na ceny kritiků a hudebních znalců, ale cílí přímo do řad fans a posluchačů. Novinka NERVOSY servíruje chutný a kořeněný fastfood, ostrý žvanec, který rychle dodá energii. Někdy prostě není čas ani chuť na večeři v michelinské progresivní restauraci. A přesně pro tyhle případy je tady pikantní hudební hamburger od čtyř fešných metalových kuchařek. RAVENOIR - Nebýt jen ovečkou stáda (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_nebyt_jen_oveckou_stada_rozhovor/2294http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_nebyt_jen_oveckou_stada_rozhovor/2294hackl@volny.cz (Pekárek)Hned zkraje roku tu máme jeden debut jako hrom. Stojí za ním Alesh AD, skladatel, multiinstrumentalista a kreativní článek brněnské legendy ROOT. Na téma, jak připravit opravdu temné, originální a zároveň melodické album jsem si proto popovídal právě s ním. Zapomeňte na nasládlou řeckou mystiku, skandinávský ABBA-dark pop, německý gothic/latex apod., RAVENOIR to vzali s rozmyslem od podlahy a současně dodali spoustu emocí. Prostřednictvím svého díla tak posílají všem zájemcům o kvalitní metal autentický srdeční pozdrav z temných sfér, ve kterých ční lidská bytost nad bohy.Debutové album RAVENOIR rozhodně nepůsobí jako rychlokvaška. Jak dlouho myšlenka na podobný projekt uzrávala a jak dlouho jsi na něj sbíral materiál?Myšlenka na založení nového hudebního projektu RAVENOIR ve mně zrála delší čas. Koronavirová situace, která se objevila na začátku loňského roku, mé rozhodnutí k založení RAVENOIR v podstatě jen urychlila. Hudebních nápadů mám opravdu hodně a ten přetlak ze sebe musím ventilovat. Psaní materiálu a nahrávání debutového alba probíhalo pozvolna a nenásilně, převážně v tom období první vlny covidu, kdy nebylo možné koncertovat s ROOT a byli jsme všichni uvězněni doma.O sestavě jsi měl od počátku jasno, nebo postupně vykrystalizovala? Předpokládám, že Igor Hubík kývl hned, co ostatní? Počítáš s ní též koncertně?O sestavě jsem měl v podstatě jasno už na začátku. Především Igor Hubík byl bez dlouhého zvažování jasná volba. Známe se dokonale, působíme společně již několik let v domovských ROOT a hlavně nás pojí stejný pohled na muziku i stejný smysl pro humor. Igor je velice schopný borec, který je pro kapelu obrovským přínosem. Jsem za to rád, že moji nabídku kvitoval. Bubeníka Patrika Sase jsem oslovil ihned po shlédnutí několika jeho bubenických videí na YouTube. Těmi jsem byl doslova šokován a okouzlen natolik, že jsem jej neváhal oslovit. Patrik zcela náhodou znal tvorbu z mého dřívějšího rockového projektu THE SQUIRM a byl rovněž potěšen mou nabídkou, kterou s radostí přijal. Považuji jej za jednoho z nejlepších bubenických mistrů a bylo mi velkou ctí s ním album nahrávat. Jakub Önslaughter Maděryč je ryzí metalový kytarový zabiják z thrash metalové skvadry DEBUSTROL. Osobně se také známe nějaký ten pátek. Je to velmi kvalitní kytarista a také dobrý parťák se smyslem pro legraci. Musím zmínit, že sestava RAVENOIR tak vykrystalizovala bez zdlouhavých konkurzů, jediné zkoušky, jamování nebo společného osobního setkání. Výjimkou bylo prvního setkaní u promo fotek, ke kterému došlo ovšem až po dokončení alba. Jak po lidské stránce, tak i po té hudební jsme si vzájemně skvěle sedli do noty a to je důležité. Do budoucna RAVENOIR koncertovat určitě budou a bude to samozřejmě v této skvělé sestavě. Kdy však na koncerty dojde, nemohu s jistotou říct. Doufám, že to bude už brzy.I někteří další recenzenti poukazovali na určitou prvotní nepřístupnost alba. Zajímalo by mě, jak to vidí sám tvůrce? Když jsem váš debut poslouchal s odstupem, přišel mi otevřený jako kniha a v podstatě dost hitový. Možná jde jen o to trochu se zastavit, neotevírat pracně album, ale spíše sebe…Ano, je to tak a souhlasím s tebou. Muzika, stejně jako texty, jsou vždy jakýmsi poselstvím z autorova nitra. Debutové album RAVENOIR The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy je toho jasným důkazem. Já osobně v muzice miluji melodičnost, potemnělost a syrovost. Tyto fúze ve mně vždy probudí emoce a takto jsem při skládání materiálu pro album také přistupoval. Proto je na místě i určitá prvotní nepřístupnost alba. Chci aby posluchači tvorbu RAVENOIR vnímali soustředěně a nacházeli v ní ty skryté emoční linky, které v hudbě jsou a vyplují na povrch až po několikátém poslechu alba. Pokud se tak stane, tak tohle je pro mně ta nejkrásnější satisfakce.Jedné otázce se nelze vyhnout. Jaký je vztah mezi temnotou ROOT a temnotou RAVENOIR? Na co se má v případě RAVENOIR upínat fanoušek ROOT a metalový fanoušek obecně?Právě ona temnota a ponurost je společným znakem pro obě formace. U ROOT je to navíc zcela nezaměnitelný vokální projev BigBosse, který tak neodmyslitelně patří k tvorbě ROOT. Myslím si, že metaloví fanoušci, kteří mají rádi tvorbu ROOT, budou mít stejně rádi i RAVENOIR.Přes tradiční prostředky jsem si kromě určitých – a asi i přirozených – paralel právě s ROOT nedokázal vybavit kapelu, která by momentálně hrála podobně. Ve výsledku z toho byly plusové body. Jak hluboko máš podobný styl vlastně pod kůží? Nebo si chtěl prostě natočit temné metalové album, narvané zadumanými melodiemi?Patos a potemnělé cítění mám odjakživa zakořeněné hluboko v sobě a vždy se jej snažím využít při psaní muziky. Tohle také bylo vždy výsadou u ROOT a tato paralela vždy spojovala moji osobu s BigBossem, Blackoshem i Igorem. Pravděpodobně proto jsem se také stal členem smečky ROOT, která je pro mě zcela osudovou.Dost se mi líbí zvuková stránka, co bylo tvou prioritou v tomto směru? Kompromis mezi intenzitou a epikou, moderním a tradičním ...?Ano, máš pravdu. Všechny tyto aspekty debut The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy dostal do vínku. Studiová práce a proces nahrávání probíhá většinou vždy stejně. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Nahrávání alba probíhalo pozvolna a nenásilně, v několika nahrávacích studiích skrze českou vlast, v časovém horizontu zhruba šesti měsíců. Bicí nástroje byly nahrány v ostravském studiu Plesná, většina kytarových partů v mém domácím studiu a některé kytary jsem nahrával také v bzeneckém studiu Shaark, stejně jako všechny zpěvy a klávesové nástroje. Önslaughter si svoje kytarové sóla nahrál v žateckém Bohemian Hell studiu. Baskytara a akustická kytara se nahrávala ve studiu Dejan Sound v Brně. Kytarové sólo vzácného hosta Andyho La Rocque bylo nahráváno v jeho Sonic Train Studios ve švédském Varbergu. Celkový mix a mastering alba vznikal pod rukami mistra Pavla Hlavicy ve studiu Shaark. Pod celkovou produkcí alba jsem se podepsal já. Nahrávání celkově bylo úžasné dobrodružství. Potrhnuto a sečteno – s výslednou podobou alba jsem po všech stránkách velice spokojen.Skladba „Ravenoir“ končí velmi pěkným sborem, uvažoval jsi o větší frekvenci takových momentů, nebo si je necháš pro jiný projekt?Melodickými vokálními linkami jsem chtěl záměrně ozdobit jen několik momentů v určitých skladbách. Čistým a melodickým zpěvem jsem se zabýval už v mém dřívějším temně rockovém projektu THE SQUIRM. Jsem si jistý, že příští album RAVENOIR přinese melodických prvků mnohem více.Mohl by si charakterizovat myšlenkový, resp. textový koncept alba, který ho přes veškerou variabilitu tak plasticky a pevně svírá? Jde víc o člověka nebo temné síly?Textová tématika RAVENOIR se opírá o tajemno, inferno a mystično s notnou dávkou blasfemie. To je nejvýstižnější pro tematiku RAVENOIR. Pokud někoho naše texty iritují a provokují, tak je vše v pořádku. Nesmírně si libuji v rouhání a provokování těch pokryteckých rádoby svatých vší.K čemu se má podle tvého názoru upnout člověk, který odmítne boha? V čem hledat smysl bytí a jak překonat takový ten strach ze smrti? Co vlastně nabízí člověku temná strana v době konzumu, nejde jen o další únik?Člověk by se především neměl upínat vůbec k ničemu a už vůbec ne na někoho. Jakákoliv víra, která ti něco přikazuje a zakazuje je prostě od základu špatná. Nevidím jediný důvod, proč bych se měl před někým klanět, někoho uctívat nebo se k někomu či něčemu fiktivnímu modlit. Smysl bytí je věřit pouze sám sobě, mít touhu a sílu něčeho dosáhnout a něco dokázat. Žijeme přeci jen jednou a tak je důležité žít ten život naplno a bez odříkání. Je přirozené mít v sobě zdravý egoismus a dobývat životní mety. Nebýt jen ovečkou stáda. Chozením do kostela, přeříkáváním Otčenáše se sepjatýma rukama a modlením se pod Ježíškem určitě ničeho nedosáhneš… a to je jisté kamaráde! Strach ze smrti jako takové nemám. Beru ji jako přirozenou součást života, stejně tak jako narození. Je ovšem nevyzpytatelná a nikdo přesně neví, kdy jej dáma s kosou uchopí za ruku a odvede si sebou do říše, odkud není návratu. Přesto i tohle je součástí života.Přiznám se, že mě atmosféra alba poměrně zasáhla. Lví podíl na tom mají i nekytarové momenty a vokály, korunované přesvědčivým(!) výkonem v poslední skladbě. Těm si snad musel dát víc času než kytarám ...Při psaní muziky slyším všechny nástroje, zvuky a linky zpěvu tak, jak chci aby skladba ve finální podobě zněla. Je to velkou výhodou mít takovou hudební fantazii a multiinstrumentální schopnosti. Všechny kytary, zpěvy i klávesové party si ve studiu rád nahrávám sám. Zmínils skladbu Alter Ego, která celý debut uzavírá. Otextoval ji baskytarista Igor Hubík a je to opravdu textařské mistrovské dílo. Pojednává o Smrti; takové, jaká opravdu je. Text je napsaný s velkou hloubkou a jednoduše nádherně. Společně se nám podařilo stvořit velmi silnou a emotivní skladbu, do které jsem se zamiloval jak já, tak i Igor. Přiznám se, že jsem ve studiu při nahrávání i poslechu té skladby, měl slzy v očích. Alter Ego je pro mě hodně silným opusem.Jako fanoušek KING DIAMOND se samozřejmě musím zeptat na spolupráci s kytaristou Andy La Rocquem. Byla spolupráce s Andym plánovaná už od počátku? Jak důležité pro tebe bylo na prvním albu RAVENOIR mít zrovna jeho?Ano, kytarista Andy La Rocque je pro mne zcela jednoznačně zásadní a brilantní kytarová osobnost planety. Od mých hudebních začátků byl Andy můj kytarový guru s nezaměnitelným rukopisem kytarových sól, která jsou všechna bez rozdílu naprosto dokonalá a dotažená. Miluju jeho sóla. Jeho hostování na debutovém albu RAVENOIR bylo v podstatě splněním jednoho z mých velkých hudebních snů a přání. Nesmírně si toho vážím a bylo mi velikou ctí.Jak vlastně něco takového fakticky probíhá? Když to řeknu cynicky, stačilo zaplatit a poslat nahrávku? Dostal Andy pro představu nejdřív i demo, nebo až finální nahrávku?S Andym jsem si na téma jeho hostování v mém hudebním projektu psal již dříve, ale nebylo to nic závazného. Osobně jsme se spolu setkali v roce 2019 na jednom českém hudebním festivalu, kde jsme prohodili pár slov. Tento kytarový génius je opravdu velice přátelský, vstřícný a sympatický chlapík. Později jsme si napsali několik emailů, poslal jsem mu samozřejmě demosnímek se skladbou, na kterou reagoval velice kladně. Probrali jsme veškeré podmínky a dali tomu nějaký čas. Za několik týdnů mi od Andyho přišel email s jeho brilantním sólovým partem, který vyzdobil skladbu The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy.Tvé sólo v titulní skladbě musím znovu pochválit. Podobně jako Blackoshe tě vnímám hlavně jako tvůrčího doprovodného kytaristu, přesto si šel do určitého rizika. Pracoval jsi na svém sólovém partu dlouho? Cítil jsi nějaký tlak plynoucí z faktu, že po tobě nastoupí metalová extratřída?Ó děkuji. Je pravda, že se cítím jistější v pozici doprovodného kytaristy a kytarová sóla jsou pro mě velmi tenký led, na který se pouštím opravdu jen zřídka. Nicméně, pokud už na nějakém sólovém partu pracuji, tak zcela volně nechávám proudit pocity, které tak ozdobí skladbu a plní tak svůj účel. Nikdy netlačím na pilu, co se sólových partů týče. Důležité je vcítění se do skladby. Myslím si, že moje i Andyho sólo do sebe dokonale a krásně zapadlo. Nemám pravdu?Byl problém najít pro debut vydavatele, který by nabídl slušné podmínky? Proč zrovna Gothoom Productions? Zkoušel jsi oslovit i jiné vydavatele?Absolutně nebyl. Nabídku na vydaní debutu The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy jsem dostal od slovenského vydavatele Gothoom Productions dříve, než se album začalo nahrávat. Šéf vydavatelství a můj kamarád Peter Beťko (m.j. baskytarista a zpěvák kapely DOOMAS) nabídl RAVENOIR naprosto vyhovující podmínky, takže nic nebránilo podpisu smlouvy. Peter je taktéž autorem loga RAVENOIR, všech propagačních materiálů kapely a v neposlední řadě celkového designu alba. On stál u zrodu “černého havrana“, a stal se tak jeho kmotrem. Je to velice kreativní a vstřícný borec, se kterým je radost spolupracovat, nebyl tedy jediný důvod hledat a oslovovat jiná vydavatelství.Pokud se poměry uvolní, potkáme RAVENOIR s ROOT na jednom pódiu? Co můžeme od RAVENOIR čekat v budoucnu?Pokud se poměry uvolní, tak na koncertování každopádně dojde. RAVENOIR a ROOT na jednom pódiu? …Hm… zajímavý nápad. Přestože vcelku náročné – ne zcela nemožné. V současné době pozvolna pracuji na materiálu pro druhé řadové album RAVENOIR. Všechno má svůj čas.Děkuji za rozhovorJá rovněž děkuji a srdečně zdravím čtenáře Crazy Diamond.TRIBULATION - Where The Gloom Becomes Sound - 70%http://www.crazydiamond.cz/tribulation_where_the_gloom_becomes_sound_recenze/2293http://www.crazydiamond.cz/tribulation_where_the_gloom_becomes_sound_recenze/2293janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ačkoliv švédský kvartet svou zastydlou image vybízí spíše k pousmání, po hudební stránce nejde vůbec o špatný band, natož pak o nějaké samoúčelné a pozérské „temno“. Máme co do činění se severským gothic-metalem hraným bez příkras a kýčovitého balastu. S kapeloumám ostatně již zkušenosti od minulé a docela nadějné desky „DownBelow“ a myslím, že novinková kolekce „Where The Gloom BecomesSound“ posouvá zvuk TRIBULATION ještě o nějaký kousek dál,konkrétně od strojového metalového drhnutí k rockové svobodě arozervanosti, takže celý materiál působí zase o kus lepším dojmem.Magnetizující chraplák baskytaristy JohanneseAnderssona má schopnost rozdmýchat vášně a já věřím, že tento frontman je na svém místě tím pravým. Kytary ve svýchteskných tónech spojují temný heavy metal osmdesátkového pravěku sroztřesenými a více abstraktními gotickými tóny. Jsou ostatně největší devízou soundu Švédů, což je patrné ve chvílích,kdy se vyhrávky a kvílivé tóny prolínají do roztřeseně znějících meluzínek, případně přechází do sól. Baví mě ve svých detailech ona temná zvuková stylizace, která kapele nebrání znítpoměrně nenásilně a chytlavě. Řekl bych, že TRIBULATION právěna dobré poslouchatelnosti pracují a stále více staví.Vlastně už nejde o žádné nováčky,vždyť kapela má od roku 2009 na svém kontě již pět řadovýchalb a kytarové duo Adam Zaars/ Jonathan Hultén (druhý jmenovanýbyl na konci roku 2020 nahrazen Josephem Thollem, nicméně albumnahrál) dobře ví, jak svůj pekelný koktejl namíchat. Když se před lety, po třech svých řadových deskách, rozpadli mojivelcí oblíbenci IN SOLITUDE, kteří ve svém zvuku rovněž pojiliodkaz dávných MERCYFUL FATE s gotickou scénou, si zkrátkapočínání těchhle jejich krajanů a pošmourníků od CenturyMedia užívám. Kapela totiž nepatří k těm, které by stavělysvou hudbu na odiv prostřednictvím zbytečností auž vůbec TRIBULATION nezaplavuje touha po bombastickém symfo spektákludoprovázejícím jejich písně, naopak se poctivě držízákladních atributů stylu, tak jak mohl být prezentován v první polovině osmdesátých let, ovšem kdyby tehdy existovalymezižánrové fúze. TRIBULATION nejsou tak popově načechraní jako hvězdní GHOST, ale stále jsou o povedených a přímočarých skladbách,které mají odpich, což zde potvrzuje i hra bubeníka OscaraLeandera.Musím se přiznat, že předevšímprvní dvě skladby mne dokonale vyrazily dech. Především naprostoodzbrojující úvodní hymna „In Remembrance“ mě po pomalejšímrozjezdu a potřebné gradaci dostala svým uhrančivým refrénovýmchorálem. Druhá „Hour Of the Wolf“ však byla jen o máloslabší. Z kapely jsem v tu chvíli měl pocit, že se jim snadpodaří nahrát desku, jaká tu v daném ranku už mnoho letchyběla. Možná někde vzadu v paměti jsem si vzpomněl na výtečnýpočin „Down“ od památných finských SENTENCED, či něco zranku tehdy v půli devadesátek se rovněž dobře rozjíždějících MOONSPELL. Musímvšak zároveň dodat, že TRIBULATION, ačkoliv celé novinkovéalbum působí vzácně vyrovnaně a uceleně, na svůj nástup zprvních dvou skladeb novinky srovnatelně nenavázali. Songům jako „Leviathans“,„Dirge Of Dying Soul“, „Elementaals“ nebo „Daughter Of theDjinn“ nechybí atmosféra a ucelenost, rovněž obstojně duníprostorem, ale srovnatelný nápad a ono velkolepé vzedmutí z úvoduv nich již nepřichází. Pomalejší kusy jako „Inanaa“ celé věcirovněž spíše nepomohou, a tak velmi vítám až předposlední flákotu„Funeral Pyre“, což je zřejmý vrchol druhé poloviny nosiče.I „The Wilderness“ má v sobě o něco více výpravnosti, cožtrochu odnáší ona divokost a náboj.Ve výsledku si však myslím, žepříklon TRIBULATION od metalu k temnému rocku sluší, deska mánázor a nápady a celkově potenciál celou řadu lidí bavit. Bezvětších pochybností jde o povedenou věc, kterou si ještěněkolikrát rád poslechnu. Rozhodně žádné zklamání, ale povedená stylová pochutina.ASPHYX - Necroceros - 80%http://www.crazydiamond.cz/asphyx_necroceros_recenze/2291http://www.crazydiamond.cz/asphyx_necroceros_recenze/2291riha.kamil@gmail.com (Hivris)Mít na kontě deset alb, to už je panečku slušná suma. Zvlášť když cesta k nim byla lemovaná opakovanými rozchody a změnami v sestavě. ASPHYX to skrze svou existenci dotáhli až do fáze, kdy se na soupisce nenachází ani jeden zakládající člen. Osobně s tím žádný problém nemám, novodobá existence kapely od reunionu z roku 2007 vykazuje naopak mnohem větší vitalitu, než tomu bylo dřív. Hlavním dříčem kapely je samozřejmě pořád nestárnoucí matador Martin Van Drunen, společně s ním táhne káru ještě kytarista Paul Baayens. Se vší úctou k rytmické sekci, současní ASPHYX jsou zejména tihle dva oranjes. Od perfektního comebackového alba „Death... The Brutal Way“ je právě Baayens hudební mozek kapely a neúnavný songwriter, zatímco van Drunen přispívá zpěvem a skvělými texty k fazóně kultovní deathmetalové bandy. Ono tedy odbýt typický projev tohohle velezkušeného borce jako „obyčejný“ zpěv není vůbec fér. Jeho hlas sice věkem (55!) malinko zeslábl, ale zase získal správný vyřvaný odstín, který zní víc nelidsky, někdy až děsivě. Tím mi trochu připomíná nynější formu Tompy Lindberga; jako ideální adjektivum k takovému extrémnímu vokálu mi napadá ještě případný anglismus „sick“.Při realizaci nové desky „Necroceros“ tedy zafungovaly prověřené mechanismy a smrtící metalové monstrum se znovu dalo do pohybu. Pro mix a mastering si to nenamířilo do Unisoundu k poručíku Danovi jako v předchozích třech případech, ale nově do menšího německého studia Greenman. Jeho majitel Sebastian "Seeb" Levermann se specializuje spíš na power metal, jak vlastním působením (ORDEN OGAN), tak nahrávací činností. Na výsledný zvuk nemělo jeho zaměření každopádně žádný větší vliv (chtělo by se možná říct zaplaťpámbů). „Necroceros“ má ve výsledku tradiční „holandský“ sound, nacházející se někde mezi švédským špinavým řinčením a sterilní průzračností US spolků. V tomhle směru nenacházím žádný výrazný rozdíl mezi novinkou a jejími příbuznými z poslední dekády. Jiné studio tak zafungovalo hlavně jako změna prostředí, která se ale určitě vyplatila. Stylově sice ASPHYX nikam nevybočili, přesto jsou jejich doom/deathové výlisky nablýskanější a více naostřené. Navíc Paul Baayens nachystal protentokrát ke kvalitním riffům i obsáhlejší melodický nášup. Jeho kytara mnohem častěji klouže po harmonicky zvlněných horizontech, které ční nad deathovým základním táborem. Přestože ASPHYX nikdy nepatřili mezi ryzí brutální drtiče, takhle „melodické“ album prozatím nenatočili. Jinak ale očekávat nějaké zlomové momenty nebo progresivní invence od protřelých muzikantů by bylo zbytečné, od toho jsou jiné mladší spolky.„Necroceros“ běsní na ploše celých padesáti minut, což už je pořádná porce tvrdé muziky, která by si možná zasloužila trochu zastřihnout. No jo, ale kde ubrat?! Otvírák „The Sole Cure Is Death“ je skvělá metalová jízda, co bez intra a varování sype z repráků pravověrný old school death. Naprosto Ideální ouvertura pro celou placku. Z „Molten Black Earth“ a „The Nameless Elite“ vanou bitevní vichřice plné výrazných odkazů na HAIL OF BULLETS. Nad krvavým bojištěm vládne ohlušující válečné rachocení, devastující riffy a instrukce typu „sniper techniques“, „assassination“ nebo „kill“. Další spřízněnou dvojici tvoří po sobě jdoucí těžkotonážní kolosy „Mount Skull“ a „Knights Templar Stand“. V nich se plynule střídají dynamické marše s temnou a hutnou melodikou CANDLEMASS. Ano, přesně tady je nejvíc cítit vliv kytarového stylu mistra Iommiho i jeho nadaného žáka Leifa Edlinga. Sabbatí inspirace se vezou na nezastavitelném historickém obrněnci z dílny BOLT THROWER, a sílou melodie a tvrdosti ničí všechno, co jim přijde do cesty. V téhle dokonalé kombinaci obou prvků vězí samotné žhavé jádro současných ASPHYX, jejich charakter a identita.Na o dost depresivnější notu se hraje ve fantastické doomovce „Three Years Of Famine“. Bezmála osmiminutový epos s grandiózním zakončením je monumentální pomník obětem velkého čínského hladomoru, umělecká obžaloba zvráceného režimu. Táhlé kytarové vyhrávky zosobňují nesmírné utrpení miliónů lidí, ztrátu naděje a víry. Téměř fyzickou bolest a pohnutí vyvažuje následující grindová hříčka „Botox Implosion“, beroucí si za terč módu plastických úprav ksichtů i pozadí. Představuje nadupanou a zároveň ideově odlehčenou verzi kapely, která dokazuje, že ani drsní muzikanti v ASPHYX neberou všechno úplně vážně. Za mě je ovšem největší peckou sedmá skladba „In Blazing Oceans“, která se lepí a táhne jako oceán plný uniklé ropy, co se každou chvíli vznítí. Baayens zde dvakrát ohraničuje svoje devastující riffy geniálním epickým sólem, které letí přes hořící moře a sleduje zkázu potápějící se lodi. „Yield Or Die“ se zase melodickými pochodovými rytmy nečekaně inspiruje u majestátní tvorby IMMORTAL, nebo přesněji u sólovky Demonaze. Metaloví verbíři ovšem nesvolávají tlupy zachmuřených seveřanů, nýbrž nejmenovanou nomádskou armádu, pověstnou apokalyptickou zkázu starého světa a zaběhlých pořádků. Závěrečné finále je pak celé v tlapách prastarého vesmírného titána jménem Necroceros, který se noří z kosmických hlubin a chystá se zchlamstnout naši malou modrou oběžnici jako planetární jednohubku. Mistrná dřevní doom/deathová kompozice, marně vzpomínám, jestli jsem někdy slyšel tak expresivně vyjádřenou destrukci a zánik. Určitě nic pro slabé povahy.Jak vidno, tak každý song je neochvějnou součástí celku a dohromady tvoří údernou metalovou jednotku, těžící z hudebních zkušeností a prověřené taktiky. ASPHYX nikdy nevydávali kdovíjak ambiciózní nahrávky, ale přímé a poctivé desky staré školy, které se prosazují spolehlivou kvalitou. Ani „Necroceros“ není v tomto ohledu výjimkou. Jeho řemeslné konzervativní pojetí je bezpečnou volbou pro všechny, kteří se ztrácejí v dnešním přesyceném hudebním světě plném experimentů, recyklací a chladných komerčních projektů. Že takových fans není rozhodně málo dokazují nezaujatá čísla. Necelých čtrnáct dní po svém vydání se nové album ASPHYX umístilo na 3. místě prodejnosti veškeré hudby u našich německých sousedů. V případě vinylových edic dobyl „Necroceros“ dokonce první místo. A to bez velkých řečí, bombastického proma nebo tlačenky v médiích. Všechno jen díky své hudbě a dlouholeté oddanosti vlastním idejím.CORONER - Mental Vortex - 90%http://www.crazydiamond.cz/coroner_mental_vortex_recenze/2292http://www.crazydiamond.cz/coroner_mental_vortex_recenze/2292janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Švýcarské trio CORONER patří bezesporu k nejpodceňovanějším kapelám zlatého věku nejen evropského thrash metalu. Přestože jejich nahrávky odhalovaly skvělé muzikantské know-how a skrze řadu srovnání po technické stránce převyšovaly okolí, Švýcarům od stáje Noise Records se nikdy zcela nepodařilo prorazit mezi nejznámější. Jejich pět alb je dnes rozhodně určeno spíše fajnšmekrům a nadšencům do techno-thrashového dovádění. Tvorba CORONER sebou nesla, napříč dekádou fungování, jednoznačný vývoj. Od rychlejších a metalově agresivnějších počátků, přes stále vytříbenější technické finesy a kytarovou i rytmickou brilanci, až po závěrečnou fázi existence s vesměs moderním náhledem na tvrdou hudbu, bez znatelného příklonu k stylovému zařazení, avšak s čím dál nápadnějším osobním otiskem. Na oné vývojové linii jejich tvorby, dle mého, stojí nejvýše právě čtvrtá a předposlední řadová deska „Mental Vortex“, která vznikala na počátku devadesátých let, střídavě ve floridském a berlínském studiu, pod dohledem uznávaného Toma Morrise. Šlo o dobu, kdy největší evropské kapely usilovaly o prosazení se za Velkou louží, takže kupříkladu i oblíbení Němci KREATOR, ve snaze rozšířit své pole působnosti, zainvestovali a začali nahrávat své desky ve Spojených státech amerických. CORONER si však o popularitě essenských dravců mohli nechat jen zdát. Navzdory tomu však toužili nahrát materiál v plném soustředění a v nejlepších možných podmínkách. Jejich do té doby nejdospělejší nahrávka vyšla nakonec na sklonku roku 1991 a přirozeně ji prostupovala zvláštní atmosféra, neživotná technická vyspělost v rámci muzikantského řemesla a posedlost tématem vyšinutosti či setrváním ve vírech vlastního tvůrčího zanícení.CORONER hráli celou svou produktivní dekádu v nezměněné sestavě, z toho důvodu je i tohle album dokladem stability a vzájemné profesionální naladěnosti všech tří hudebníků. Dechberoucí mechanická souhra baskytaristy Rona Brodera s bicmanem Markym Edelmannem a nad jejich prostorem hvězdný kytarový střelec Tommy Vetterli s nepřeberným množstvím svých riffových fines, sól a vyhrávek, to vše bylo základem strhujících momentů dobového techno-thrashe opatřeného řádně nabroušeným groovem. Výraz a sound CORONER se navíc stále vyvíjel, stával se masivnějším a celkově přehlednějším a vysekanějším. Skladby působily čím dál méně chaoticky a vzhledem k poměrně málo výrazným vokálním linkám Rona Brodera, se v nich to zajímavé odehrávalo striktně v instrumentální rovině. „Mental Vortex“ k oněm kupícím se devízám hudby CORONER přidalo opravdu dobře udělanou zvukovou stránku a jakousi ujasněnost, či vnitřní logiku, dle níž zdejší skladby fungovaly jedna po druhé v bezchybné podobě. Šlo stále o temně nastylizovaný thrash metal, avšak s přesahy nastolenými zvlášť díky instrumentální a technické vyspělosti.Neuvěřitelný vývoj byl znát již od úvodních strojových riffů skladby „Divine Step“, jejíž neživotná vycizelovanost vyráží dech. Hororové téma textu čerpalo z předloh klasika, jakým byl H.P.Lovecraft. Písní tak probleskují motivy šílených vědců, kteří se ve svých laboratořích, za pomoci nejroztodivnějších lektvarů, snaží obrátit k životu skutečně nebezpečné tvory, tzv. Re-Animátory, oživlé agresivní zombie. Album vlastně má celkově dost společného s hororovou tématikou, ať už jde o náměty věnující se psychickým deprivacím a nebo jde o podobný splatter karneval jako v případě úvodního songu. Tak třeba téma písně „After Life“ vězí pro změnu v románu Cliva Barkera Hellraiser a obal alba naopak obsahuje rozmazanou fotografii obličeje muže, kterým není nikdo jiný než americký herec Anthony Perkins alias Norman Bates, nechvalně proslulý hlavní hrdina Hitchcockova nejslavnějšího filmu Psycho. „Mental Vortex“ je tedy již v oné symbolické rovině prošpikováno duševními podivnostmi.Děsí i další lyrické náměty, které jsou zde znovu výhradně dílem šikovného hromovládce Markyho Edelmanna, tehdy duchovního strůjce textů CORONER. Tak třeba „Son Of Lilith“ obsahuje zhýralé obrazy ze starověké mytologie, mířící až kamsi na území Mezopotámie. Skladba operuje v panoramatičtějších pásmech než úvodní flák a má progresivní naturel vybízející představivost posluchače k bujným aktivitám. Podobně záhadně se jeví i skladba „Sirens“, krutá odysea provázející zvědavce lesem děsivých rytmů a temných riffů. Nahrávku ostatně chápu jako vrcholné dílo nejen Tommyho Vetterliho, který zde plně zúročil svůj obrovský talent a potenciál, ale vlastně i celé kapely CORONER. Asi nejznámější skladbou se nakonec stala „Semtex Revolution“, zavádějící nás k problematice tehdejších teroristických skupin, využívajících ke svým činům nechvalně proslulé třaskaviny československé výroby. Song jakoby ještě posiloval ponuré pocity z nahrávky a přispívá k vyobrazení tušeného všudypřítomného zla, které nebohého jedince v moderním světě svírá do čím dál těsnější smyčky. Mrazivost vyznění skladby musela z mého pohledu inspirovat Milleho Petrozzu a jeho KREATOR, kteří se jejím zvukem nechali ovlivnit na své následující řadovce „Renewal“.Vynikajícími songy jsou ovšem i „Metamorphosis“ a „Pale Sister“, kde devadesátkový groove vystýlá prostor jedovatosti a agresi kytarového stylu Švýcarů. Tak jako tomu bylo u předchozího alba „No More Color“, i zde se na konci objevuje předělávka rockové klasiky z časů hippies. Na rozdíl od „Purple Haze“ Jimiho Hendrixe jsme v roce 1991 dostali beatlesáckou „I Want You (She´s so Heavy)“, což také nebyla špatná volba. Předělávka odhalila CORONER coby kapelu schopnou odlehčení. O dva roky později CORONER navázali na tohle album ještě o něco progresivnější a definitivně poslední albovou jízdou „Grin“, na které se kapela poprvé vzdálila thrashovému teritoriu a stala se ještě svobodomyslnější než doposud.ACCEPT - Too Mean To Die - 60%http://www.crazydiamond.cz/accept_too_mean_to_die_recenze/2290http://www.crazydiamond.cz/accept_too_mean_to_die_recenze/2290janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už jsou to skoro tři roky, co řady německých heavymetalových veteránů opustil baskytarista Peter Baltes. Dlouholetý pilíř sestavy byl posledním spoluhráčem, který kytaristu Wolfa Hoffmanna doprovázel v časech plodných i těch o trochu horších. Pamětník slavných osmdesátých let, kdy značka ACCEPT proslula vývozní solingenskou ocelí a stala se jednou z nejuznávanějších evropských metalových formací, zvedl náhle kotvy. Kytarista Wolf Hoffmann tak dnes zůstal jediným článkem spojujícím aktuální aktivity této instituce s klasickou érou ACCEPT. Diskutabilní oprávněnost pokračování by se tak (po právu) mohla stát námětem všemožných teorií. Situace, kdy ACCEPT tvoří Hoffmann a pět dalších hudebníků, z nichž ani jeden nebyl v prvních dvaceti letech existence součástí kapely, vybízí k řadě otázek. V recenzi na novinkové album „Too Mean To Die“ se budu snažit nastínit okolnosti vedoucí k odpovědím. Textem článku se prolínají tři ústřední témata. První předesílá můj názor týkající se samotného Wolfa Hoffmanna a jeho pravé motivace udržet kapelu stále při životě a to i vzhledem ke kvalitě nových písní, druhé obsahuje zamyšlení nad přístupem fans k značce ACCEPT v současné době, navzdory všem novotám a generačním obnovám kádru, no a třetí část prakticky vyhodnotí můj pohled na novou desku.Můžeme bez problémů přistoupit na to, že Wolf Hoffmann je poslednímpamětníkem zlaté etapy a hlavní motor ACCEPT,ale zároveň v souvislosti s touto informací je nutné rovněž dodat, ženěmecký band nebyl nikdy jen o něm, ale i o dalších jehorovnocenných spoluhráčích. Namátkou vzpomeňme zpěváka Uda Dirkschneidera, baskytaristu Petera Baltese či bubeníka Stefana Kaufmanna. Hoffmann má sice obdobné postavení šéfa ACCEPT jako Steve Harris u IRONMAIDEN, ale vsadím se, že ani mozek Železné panny by svou značku neudržovalpři životě za každou cenu. Neobnovoval by ji se svými kámoši od BRITISH LION v případě, kdyby se mu na ní ostatní „Maideni“ vyflákli.Dovedete si představit, že by Harris postupně nahrazoval v sestavěMcBaina, Smitha, Dickinsona nebo Murraye někým novým a pořád byse tvářil jakože „my jsme ti IRON MAIDEN“? Já osobně jen stěží. Tím spíš, že IRON MAIDEN jsou stejně specifickou a na konkrétních členech postavenou kapelou stejně jako JUDAS PRIEST, METALLICA a ....ehm, právě ACCEPT. Hoffmannnebyl nikdy tak předsazeným a důležitým článkem sestavy, jakotomu bylo u jmen typu Davea Mustainea, Lemmyho Kilmistera či Roba Halforda. Důvod pročdnes stále drží při životě svůj band, a to i když jejopustili všichni spoluhráči ze slavných osmdesátých let, je z mého pohledu ryze finanční. ACCEPT jsou totiž pro Wolfa jedinou zaručenouspojnicí s nejvyšší heavymetalovou ligou, jejich jméno má, idíky němu, stále zvuk a je v tomto byznysu dlouhodobě zavedenouznačkou. Fungování této instituce, připomínající dnes spíševytunelované es-er-óčko, má tak jediné opodstatnění, a to ječistě pragmatické. Během právě uplynulé dekády bylo nejednou prokázáno, že Mark Tornillo je vcelku slušnýmpěvcem, jehož chraplák se navíc ke zvuku ACCEPT velmi hodí, alepřiznejme si to otevřeně, nikdy Uda plně nedokázal nahradit. Stylovápodobnost není v tomto případě všechno, neboť ten kvalitativnírozdíl v rámci hlasové síly, osobitosti a feelingu je mezi oběma pěvci asi stejně velký, jako kdyby jste nahradili dirigenta hry současnéfotbalové Slávie někým, kdo byl ještě po třicítce na podobném postu kupříkladu ve středočeské Vlašimi. Nic proti Tornillovi, ale solidnírevival nebo heavymetalovou kapelu druhého či třetího sledu by měl utáhnout bez problémů (kdyby se v Čechách objevil v sestavě těchnejlepších hejvíkářů, obstál by), velikáni formátu ACCEPT by však měli mít ve svém čele větší kalibr. Na druhou stranu maj ACCEPT velké štěstí, že vlastní velmi oddanou a věrnou fanouškovskou základnu, která jejich songy miluje a ačkoliv se většině pamětníků po Udovi stýská, stejně jako po starých časech, mám za to, že zůstávaj věrní právě i Wolfovi s jeho novou sestavou. Kytarista je si toho vědom, a tak nevidí důvod nepokračovat. Pro mne jsou však ACCEPT ryze esenciální kapelou, která je o konkrétních lidech, konkrétních osobnostech a jejich tvářích, o členech klasické sestavy, a tak každou změnu na muzikantském postu v rámci jejich sestavy přežívám se skřípotem zubů. Je to asi jako kdyby v METALLICE jednoho dne nahradili Hammetta třeba někým jako byl Broderick. Vemte si třeba Uwe Lulise,kytaristu spjatého s růstem takových dělníků žánru jakoGRAVE DIGGER, jde o to, že si nejsem úplně jist, jak moc je tento člověk vhodný zrovnapro ACCEPT. I další současní členové (bubeník Christoph Williams, nováček a třetí kytarista Philip Shouse nebobaskytarista Martin Motnik) platí bezesporu za výborné muzikanty,ale soudě dle rutinního výrazu aktuálního alba si vážně nemyslím, žejsou nějak více spjati s tvorbou. Spíše jde o zručnéžoldáky, kteří na povel spolehlivě odehrají vše, co jim Hoffmannnadiktuje. A to je právě ten největší problém. Aktuálnímateriál ACCEPT totiž nese osobnostní otisk prakticky jednohomuže. Z těch dalších cítím pouze odvedenou práci, nikoliv onuvíru a odevzdání. Ono je to vlastně těžké, zvláště pak za situace, když i šéfhovoří o tom, že se v žádném případě nechce hudebně vyvíjeta že chce nahrávat už jen alba, která si budou podobná jakovejce vejci. Z tohoto důvodu striktně odmítám přistupovat k personálně obnovitelným zdrojům německé kapely s oslavnou náladou, tak jak nám ji předesílají jistá tištěná hudební periodika.Přejděme tedy k desce „Too Mean ToDie“, prostřednictvím které Wolf Hoffmann avizuje, že se nehodlá vzdát svéznačky a svého heavy metalu, což je samozřejmě v pořádku. Jenodmítám přistupovat k jeho produktu s automatickou servilností.Pokud ACCEPT hlásají, že se nechtějí posouvat ani o píď, a žechtějí hrát svůj metal stále stejně, tak koho deska vlastněmůžou potěšit? Určitě ne lidi, kteří pro sebe potřebujíhledat v muzice stále něco nového a zajímavého. I kdybych byltradicionalista, rozhodně bych spíše sáhl po albech jako „Restless AndWild“ nebo „Metal Heart“, než abych si snažil vnutitpředstavu, že se bez novinky neobejdu. Materiál vlastně nikohonepřekvapí, neboť zvukovou formou, neměnou stylovouzarputilostí a svými nápady nepřekračuje stín několika svýchalbových předchůdců. Dle mého se jedná možná o nejslabšímateriál, který je v rámci ACCEPT nazpíván Tornillem. Úvodnírychlý flák „Zombie Apocalyse“ má bezesporu klasický „heavy“ grunt,důrazné riffy, chlapské vokály a frenetický náboj. Zkrátka slibný úvod, vevýsledku však jde o jednu ze čtyř nosných skladeb celku. Titulní kus „Too Mean To Die“ jeřádně rozdivočelý, ale značí jen standard posledníchlet. To pochodující „mravenci na práci“ ve třetí hymně „Overnight Sensation“připomínají se svým „o-ooo-ooo“ českému rockerovi povědomé Burlaky. Sice jde o notorickou acceptí obvyklost, ale ve výsledku se mě vlastněskladba líbí. Jen si stále nejsem jistej, jak dlouho to s ní vydržím. Zkrátka takové hezké klišé.Melodickou kytarovou vyhrávkou astejně poutavou zpěvnou linkou upoutá asi nejhitovější „NoOnes Master“, song vesele jedoucí na vlně živoucí energie klasického hard-bigbeatu. Sice jde znovu o dost klišovitý kolovrátek, ale dobrácképivaře nesporně potěší. S „The Undertaker“ se dostavuje chlapskábodrost. Pracovnický pochod byl ostatně nominován do pozicepilotního singlu, což je možná dobré rozhodnutí, neboť jde o dalšívelmi snadno čitelnou záležitost, kde není ani špetka nějaké umělecké nadstavby.Druhá polovina alba není zdaleka tak podařená jako ta první,spíše ve mně budí dojem producentsky nadmýchané vaty, kdepár skladeb dozdobují Wolfem Hoffmannem odehrané kytarové sólo pasáže převzaté z dělklasických autorů vážné hudby, takže v „Symphony Of Pain“dostaneme známé citace z Beethovenova díla a vsouvislosti se závěrečnou a vlastně docela ucházející instrumentálkou „Samson And Delilah“ pro změnu trochu našeho Antonína Dvořáka v podání jeho Novosvětské. Tyto předváděčkyjsou pro ACCEPT velmi typické a nutno přiznat,že je kytarista opravdu umí hezky zapasovat do skladeb. Problém vidím spíšev tom, že ony skladby se tak nějak nevyjímají z obvyklýchstylových schémat a nebýt oněch převzatých klasických partů,neměly by toho zas až tolik k nabízení. Vlastně jedinou výjimečnoupoložkou druhé poloviny alba je balada „The Best Is Yet To Come“,kde se Tornillo alespoň trochu ukáže coby zpěvák s širšímvýrazovým spektrem svého hlasu. Naproti tomu věci jako „SucksTo Be You“ a „Not My Problem“ považuji za zbytečnou výplň,díky které byla akorát nahnána stopáž nahrávky.Z celkového pohledu je „Too Mean To Die“ vlastně docelaslušná klasicky heavymetalová deska. Problém vidím spíše vtom, že tuhle docela slušnou heavymetalovou desku nahráli ACCEPT,protože ti by měli opravdu přicházet s něčím víc nežprůměrným. Vlastně se od minule skoro nic nezměnilo. Při dalších změnách v sestavě mne z toho zkrátka vychází, že tenhle ACCEPT budu mít možná docela problém akceptovat.DEREK SHERINIAN - The Phoenix - 80%http://www.crazydiamond.cz/derek_sherinian_the_phoenix_recenze/2289http://www.crazydiamond.cz/derek_sherinian_the_phoenix_recenze/2289hackl@volny.cz (Pekárek)Během mapování a bilancování loňské hudební produkce jsem zjistil, že vyšlo jedno album, které mi jako věrnému fanouškovi uniknout nemělo. Kdybych nepsal, nic takového by se nestalo, a když už se tedy stalo, odčiním svůj prohřešek nejlépe tak, že napíši profilově pojatou recenzi.Osudové setkání vyneslo klávesistovi Dereku Sherinianovi věčnou nálepku „toho, kdo hrál v DREAM THEATER“, na druhou stranu však také hodně fanoušků, bez kterých by nejspíš zůstal hlavně studiovým, resp. doprovodným a sólově nanejvýš tak klubovým hráčem. Nemá smysl rozebírat další peripetie, vše podstatné lze dohledat na internetu. Nabytá reputace dotyčnému každopádně umožnila vydávat kvalitní sólové opusy, plné výjimečných hostů. Do vzniku kapely/projektu BLACK COUNTRY COMMUNION a později i ambiciózních SONS OF APOLLO dělil svou kreativitu mezi svou formaci PLANET X a tvorbu ryze sólovou, kterou zaštítil vlastním jménem. Doporučit mohu kterékoliv album. Na každém najdete vytříbenou hráčskou techniku i emoce. Derek se nebojí ani tvrdosti, naopak, má ji dost rád. Z rock/metalových klávesových virtuózů se vymyká nezvykle agresivním stylem, směle konkurujícím kytarám. Časté hostování riffmastera Zakka Wyldea hovoří ostatně za vše.Milovník analogu Derek dává hradbám svých vintage kláves velký prostor, obrovskou roli však sehrávají i kytary, jejichž variabilní sound evidentně obdivuje. Každému sólu poskytuje ideální zázemí, často vykazující metalové hrany. Díky uvedenému přístupu jsem docenil jedinečnost řady hostujících kytaristů (ano, i Malmsteena), které jsem do té doby asi víc obdivoval, než poslouchal. Dokázal jsem si pak lépe vychutnat i hru mnoha dalších. Zkrátka, tento klávesák(!) poskytl mému vnímání kytarové(!) hudby muzikální lázeň, která mě ve své době posunula o pořádný kus dál. V dalším namátkou odkazuji na třetí až šestou minutu suity „Axis of Evil“, zdobící desku „Black Utopia“. A teď jsem se fakt o NĚCO podělil … I když, koho dnes zajímá jedno výjimečné setkání Wyldea s Yngwie Malmsteenem. Pokud by se zas někdo dožadoval opravdového prog-jazz-metalového majstrštyku, nezbývá než doporučit „MoonBabies“ od zmíněných PLANET X (ono „X“ v názvu příznačně evokuje zasloužilé „fúzaře“ BRAND X s Philem Collinsem). Trio Sherinian, MacAlpine, Donati zde předvádí těžko pochopitelné věci, aniž by se zpronevěřilo typické „vesmírné“ atmosféře svého pojetí tvrdého jazz rocku.Ve spojitosti s tvorbou Dereka si nelze nepovšimnout vybrané rytmické sekce. Derekovým nejdůležitějším partnerem je tvůrčí bubeník, kterému sekunduje plastická hra baskytary. Imponují mu opravdoví mistři svého řemesla. Pro svět metalového fusion objevil již zmíněného Virgila Donatiho, jehož mozek se pravděpodobně skládá, ze čtyř menších mozků, z nichž každý autonomně ovládá jednu končetinu. Zkušeného Brita Simona Phillipse, se kterým nahrál drtivou většinu sólovek, včetně loňské novinky „The Phoenix“, objevovat nemusel. Jde o bubenické eso; uvedu jen jeden název, a řeknu tím pádem vše – TOTO. Simon si s Derekem výtečně porozuměl už na druhém albu „Inertia“. Své rytmy nikam nerve, hraje precizně, aniž by tím přicházel o jemný, řekl bych až „gentlemanský“ groove. Nestrhává na sebe pozornost ekvilibristikou, impozantními údery či show. Vnímá žádoucí rytmus každé skladby a ten následně vtělí do své vyzrálé a přirozeně pestré hry. Představu, že by „The Phoenix“ mohl nabubnovat někdo jiný, si Sherinian určitě ani nepřipustil. Záběry z making of a příslušných videoklipů jsou, myslím, výmluvné. Bicí hrají, ale zároveň dávají všemu řád, protože znají principálův záměr; občas možná lépe než on sám. Vědomí vlastní nepostradatelnosti však neústí v exhibici, toliko v přijetí spoluodpovědnosti za výsledek, který je tudíž přinejmenším po rytmické stránce dokonalý. Baskytara pak plní především roli podpůrnou a zpestřující, výběr hráče je přitom stejně jako u kytary podřízen především charakteru skladby. Za všechny zúčastněné volně cituji jeden aktuální výrok pana principála: „Kdykoliv ve své hudbě slyším bezpražcovku Tonyho Franklina, vracím se domů.“Fénix vstává z popela po devíti letech a hned úvodní tóny titulky dávají natěšeným fanouškům jistotu, že Sherinianův svět je stále v pořádku. Přes poměrně vysoké tempo prosvítá z hudby spíše blues než metal. Zakk proto se svými tvrdými riffy tentokrát ostrouhal. Sólově mu významně konkuruje Billy Sheehan. Nejvíce prostoru si pochopitelně ukrojil sám klávesový mág. Pánové si hrají a nabíjí posluchače optimismem, čerpajícím z hluboké víry v konzervativní hudební hodnoty. Fénix povstal, jemně zamával křídly a s neuvěřitelnou lehkostí se vznesl do výšky přístupné jen vyvoleným. S „Empyrean Sky“ se významně přitvrdí. Famózní Bumblefoot byl vybrán, aby spojil svět Planety X s božskou říší Apollonových synů. Začínám si užívat zvuk, rytmika zní neskutečně, v pravdě nadpozemsky. Tolik prostoru kolem bicích jsem už dlouho neslyšel. Duchovní pouť do nebeských sfér se v „Clouds of Ganymede“ nenápadně promění v cestu vesmírem. Jako průvodce zde posloužil Steve Vai. Nastupuje klasicky, je nezaměnitelný, co do tónu nádherný. Sherinian ho po chvíli zdvojuje, společná linka vygraduje a Vai jde do famózního trháku, klávesy kontrují. Zde hrají ti nejlepší! V podobném duchu se pokračuje další tři minuty. Komunikace ústředního dua pohlcuje natolik, že jsem zapomněl na vše ostatní. Ideální okamžik pro návrat na Zemi a vložku v podání jazzového klavírního tria. Jak ubývá prostoru, přibývá intimity, ale zvyšuje se tlak, prostě Sherinian. Stačí k tomu koncertní křídlo, perfektně nazvučené bicí a tiché předení baskytary. Ne, ti nejlepší hrají zde:-) a připočtěte si k nim i baskytaristu Ernesta Tibbse. Zlověstný klavírní motiv ve víceméně akustické „Dragonfly“ vede od jazzu až někam k akčním partiím ze soundtracku k prvnímu Rambovi. Cituji pro změnu Simona, jak při komentování uvedené skladby důvěrně říká Derekovi: „Vím, kolik jsi do toho vložil.“ Banální výrok. Když ho ovšem pronese kapacita typu Phillipse, trochu z něj mrazí.Dočasný příklon ke klasickému fusion nastává s tóny a rytmy rozmáchlé „Temple of Helios“. Avizovaná inspirace legendárním all star bandem RETURN TO FOREVER ukazuje, do čeho TOTO zabudovali svůj pop a jak při tom museli být dobří. Profesorská výuka z rockových dějin pokračuje i na coveru od Buddyho Milese. Momentálně nejpovolanější z povolaných, a proto také povolaný Joe Bonamassa otevírá v „Them Changes“ kapitolu s názvem blues rock, hraje Hendrixe a skvěle zpívá. Kouzlo Fénixe se však skrývá v pestrosti, výlet k posvátným kořenům proto včas končí a jde se do sprostého metalového finále, gradujícího v procítěném „Pesadelu“, plném tvdých riffů, ale i plážové akustiky. Inu Kiko Loureiro svůj původ prostě nezapře a Sherinian ho k tomu ani nenutil. Nikoho nenutil k ničemu, s Phillipsem hlavně tvořil a režíroval. Fakt, že byl při přípravě výborného „The Phoenix“ nenápadně režírován sám, by bylo férové příště zohlednit i v názvu. Byznys plán by tím neutrpěl. Firma Sherinian/Phillips vyvolává skutečně dobrý dojem. Jakže to napsal do komentářů na YouTube jeden z přispěvatelů(?): „Jsem jen prostý člověk, vidím jméno Simon Phillips a dávám lajk.“HEAVEN´S CRY - Food For Thought Substitute - 100%http://www.crazydiamond.cz/heavens_cry_food_for_thought_substitute_recenze/2288http://www.crazydiamond.cz/heavens_cry_food_for_thought_substitute_recenze/2288marekdt@seznam.cz (Horyna)Rok 1997 byl jedním z těch, na který nemůže být metalová hudba zrovna dvakrát hrdá. Prudký nástup neo-punku a alternativa frčící v plném proudu, postupně vytlačovaly tento směr na úplný okraj zájmu už nějakou dobu předtím. Bylo pár kapel, jež se zuby nehty držely, především pak tolik populární doommetalové spolky, které se postupně tlačily na úpatí zaoblených, gothic rockových skalisek. A právě v tomto roce vyšel i dnes už památný debut jedné z největší naděje technického metalu té doby, kapele HEAVEN´S CRY. Ti vznikli na počátku 90tých let a své první demo nahráli v roce 1993. Zakládajícími členy kapely jsou Pierre St-Jean (zpěv, kytary) a Sylvain Auclair (zpěv, basa) z kanadského Montrealu. K nim se přidali Olaf Quinzanos (akustická kytara), Luc DAoust (bicí) a Sebastian Boisvert (kytary). Po výše zmíněném debutu je další kariéra kapely značně nestejnoměrná. Svá alba vydávají buď s pětiletou, nebo desetiletou přestávkou. I když ani dvojka „Primal Power Addiction“ špatná není, kultovního postavení, kvality a ambicí debutu se jí už dosáhnout nepodařilo. Ten se tak stal jednou z vůbec nejlepších nahrávek stylu zvaný techno metal, či chcete-li raději progresivní metal. Pokud jste se u jména Pierre St-Jean pozastavili, pak vězte, že se vaše smysly nemýlí. Tento kytarista se totiž jako basák podílel na nám všem tu jistě dobře známé a dle autora recenze stěžejní (jasně nejlepší) nahrávce sousedů VOIVOD, albu „The Outer Limits“. Tenkrát kapele vypomohl za odcházejícího Jean-Yves Thériaulta. Jistě nejsem sám, kdo se nebojí album „Food For Thought Substitute“ označit nálepkou - klenot prog-metalu. Bohužel jsou tito neuvěřitelně kreativní hudebníci mnohem méně populární, než by si ve skutečnosti zasloužili. Samotný debut může snadno konkurovat těm nejlepším dílům zmiňovaných VOIVOD, MEKONG DELTA, QUEENSRŸCHE či PAIN OF SALVATION. Zároveň se od jmenovaných dosti podstatně liší. Tito frankofonní Kanaďané mají rovněž jedinečný přístup k psaní písní, většinou dost vzdálený od klasických, v metalu nastavených kritérií a struktur. HEAVEN´S CRY stojí poměrně vzdáleni od tvorby někdejších jedniček žánru, DREAM THEATER. Jsou ochotni experimentovat a mají svůj vlastní zvuk, i když i u nich existuje spousta rozpoznatelných prvků příbuzných s progresivním metalovým žánrem. Jednou z nejúžasnějších věcí kterou používají, je trojice zpěváků i kytaristů zároveň a i když zpívají všichni tři většinou společně jen ve sborech, síla a originalita jejich dispozic je záviděníhodná. Dovedou zaujmout i textařsky, kde se opírají o sociální problematiku, životní prostředí a další vážné problémy, jež sužují dnešní společnost. Hudba má docela bohatě strukturovanou a košatou povahu a čerpá vlivy z mnoha různých žánrů, jako jsou metal, jazz, hard rock a prog rock. Ty jsou smíchány do odzbrojujícího zvukového koktejlu. Nálada písní se pohybuje od temné a rozzlobené po krásnou až melancholickou. V písních je spousta podkladových kláves a syntezátorů, které však nejsou dominantní součástí hudby. Výrazná basa tu má svůj vlastní bohatý život, místo aby ledabyle sledovala pouze před definovanou kytarovou stopu. To znamená, že máte tři kytary, jednu basu, mimořádně zdatného bubeníka, klávesy, syntezátory a tři zpěváky, jež společně soutěží v centru vaší pozornosti. Motivy většiny skladeb jsou obecně dosti složité, rozdělené na spoustu různých částí, ale stále s ucelenou myšlenkou, což je velmi důležité a kladně svazující. Každá píseň je velkým solitérem s nebývale silnou nápaditostí, čehož si já osobně velmi cením. Nemám rád hudbu, která je jen technická, avšak skladatelsky prázdná. To tady absolutně nehrozí. Na albu je tolik skvělých skladeb, silných a originálních míst. Hned první, temně zlověstný otvírák „Your God´s Crime“ má v sobě příchuť něčeho nového, přitažlivého a běžně ne vždy slyšitelného. V jeho závěsu pak exceluje každá další skladba, ať je to technicky precizní „Out Of Me“, dle samotného názvu pochodující, dunivá „March“, éterický klenot „The Alchemist“, či osudově patetická, avšak nikdy ne přehnaně skličující „Gaias Judgement“. Pětice mimořádně nebušených písní strany A nasytí každého prog rockera/metalistu tím nutričně nejvýživnějším anabolickým koktejlem, jaký si v prodejně s hudebními nosiči jen dokáže představit. A to na něj čeká ještě další nášup v podobě strany druhé. Jednotlivé songy už nemá cenu jmenovat, protože kdo tuto techno – hudební manu neslyšel, neuvěří. Snad jen zmíním svého osobního favorita, progresivní svatyni „The Horde“, která mne svou všeobjímající silou a sofistikovanou intenzitou pokaždé položí totálně na lopatky. Zkrátka jeden z těch songů, bez kterého Váš muzikální život nedokáže existovat. Toto je bezpochyby jedno z vůbec největších překvapení v progresivním metalovém žánru, které jsem za svá léta věnovaná objevitelské hudební činnosti vystopoval. Důrazně vás proto žádám, abyste si album „Food For Thought Substitute“ sehnali rovněž. Pokud máte rádi progresivní metal v silně originálním střihu, plný neobvyklých proporcí a invenčně zauzlovaných struktur, garantuji vám, že po jeho pečlivém a opakovaném naposlouchání nebudete zklamáni. FOO FIGHTERS - Medicine At Midnight - 60%http://www.crazydiamond.cz/foo_fighters_medicine_at_midnight_recenze/2287http://www.crazydiamond.cz/foo_fighters_medicine_at_midnight_recenze/2287janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Realizace desátého řadového alba FOO FIGHTERS je tedy po několika taktických odkladech konečně aktuální. Materiál, který vznikal již od roku 2017 a byl bez větších problémů nahrán ve studiích v Los Angeles v průběhu následujících dvou let, má plně charakterizovat bezstarostné rozpoložení úspěšné kapely vyprodávající velké arény. Ano, nebylo počítáno s tím, že deska se zrodí do zcela jiného světa, než v jakém byly započaty práce na ní. Dave Grohl na počátku roku 2020, kdy album „Medicine At Midnight“ mělo původně vyjít, rozhodně nepočítal s eskalací pandemie Covid_19 a změnou všeho s čím jsme se dosud setkávali a brali za samozřejmé. Ona rozmarná pohodovost finančně zajištěných rockerů je z nahrávky skutečně znát a ta celkově opravdu působí jako sbírka párty songů. Ostatně právě pozdní tvorba FOO FIGHTERS čelí z důvodu určité „absence dravosti a energetického hladu“ docela kritickým ohlasům. Tyto názory na tvorbu Američanů mají rozhodně legitimitu, ale nic není tak jednoznačné, jak se původně může zdát. O tom však níže v článku.Z počátku mě opravdu novinka připadala jako vyluhovaný čaj a působila dojmem narychlo spíchnuté sbírky, která zkrátka postrádá drive a energii starých nahrávek FOO FIGHTERS, jenže poté, co jsem si přečetl o vzniku desky trochu více informací a začal si po mírném popostrčení všímat všemožných detailů, zjistil jsem, že vlastně nejde o špatnou záležitost, jen se zkrátka kapela zaměřila tentokrát na něco trochu jiného. Komu bude „Medicine At Midnight“ připadat jako neškodný pop/rock hozený do nálady středního rádiového proudu, tomu ovšem odporovat nebudu. Skladby jakoby si kladly za hlavní cíl onu bezstarostnost, přímočaré a chytlavé linky s optimistickými refrény. Vlastně lze říci, že jde o docela zajímavý pokus nahrát v podstatě taneční a zároveň stále ještě rockovou desku. Kytary jsou upozaděny jako nikdy dříve, rytmika působí rovně a neměnně, basa je v mnoha momentech docela předsunutá, přičemž utváří poměrně důležitou zvukovou složku díla, co je však překvapivější, že stejně je tomu tentokrát v případě kláves. FOO FIGHTERS své řady před několika lety rozšířili již na šest členů a do sestavy naskočil klávesák Rich Joffee. Možná i to podporuje názory nepřejícníků, že čím více členů tahle kapela má, tím neškodnější skladby produkuje.Nepochybuji o tom, že půjde o jedno z nejvíce kritizovaných alb v diskografii FOO FIGHTERS, ani o tom, že právě pro onu náchylnost k tanečnímu prostředí a celkovou nekonfliktnost si to nahrávka od kritiky slízne, nicméně na druhou stranu je pravda, že v rámci oněch devíti písní jsem schopen si zde najít celou řadu právě těch povedených. Dave Grohl pěje v podstatě stále dobře a po konfrontaci s novými zvukovými podmínkami je jeho touha nahrát své „Let´s Dance“ (80´s album od Davida Bowieho) vcelku poznat. Párty nálada díla se na vás vyvalí již v souvislosti s první vypalovačkou „Making a Fire“, která vstoupí do paměti s rozjařeným „nanana“ popěvkem plným ženských back-vokálů, a neskončí ani ve skladbě poslední a pro mne vcelku protivné – rovným dance rytmem prostoupené „Love Dies Young“. To zajímavější se však děje mezi těmito dvěma skladbami. Časem jsem přišel totiž na chuť jak úvodní singlovce „Shame Shame“, která se přes průserově ležérní sloky ve funky stylu dostane k docela povedenému bridži, stejně jako klasické poloakustické pečbuřťárně „Waiting For a War“, jenž je pro srdnatý hlasový výraz Davea Grohla tolik typickou skladbou FOOS, tak v neposlední řadě tajemnému titulnímu songu „Medicine At Midnight“, což je věc navozující vzpomínku na popovou kulturu osmdesátých let. Posledně jmenovaná věc upoutá výraznou baskytarovou figurou, celou řadou tanečně-orchestrálních smyček či rovněž povedeným refrénem. Taneční groove v poněkud drsnějším hávu vyznává i „Cloudspotter“, úsečné číslo nápadně balancující mezi bezstarostnými FOO FIGHTERS dneška a jejich rockovější dravostí minulosti. Povedla se i zasněná „Chasing Birds“, navozující u mne vzpomínky na songwriting THE BEATLES, především pak Johna Lennona, ať už je to její melancholickou a lehce psychedelickou náladou či poměrně ryzím naturelem. Hlavní je, že i tahle věc patří k těm povedeným. Písně „No Son Of Mine“ a „Holding Poison“ na mne naopak působí tradičně a představují obvykle neo-punkový naturel kapely. Jak to celé tedy shrnout? FOO FIGHTERS na jednu stranu vsadili na přívětivost, uhlazenost a náklonost k taneční hudbě, na stranu druhou zůstali v rámci svých rockově konzervativních mantinelů. Nepovažuji tenhle materiál za nějak velký risk, spíš na mne působí jako kompromis. Mám za to, že kapela nechtěla nikoho moc naštvat. Vše tak záleželo na kvalitě samotných nápadů a skladeb. Některé se povedly více, jiné spíše moc ne. Automaticky zde muselo dojít na nebezpečí tzv. padajícího řetězu, vždyť s poměrně vyměklou deskou, kde se ne všechny skladby úplně bezezbytku povedou, tahle situace vlastně nemá vyhnutí. Když však nebudu myslet na to, co již má tahle kapela za sebou, vychází mě „Medicine At Midnight“ vlastně jako docela dobrá nahrávka. Určitě však jde o jednu ze tří nejslabších desek FOO FIGHTERS. Stagnace po desce „Concrete And Gold“ asi nikoho nepřekvapí. Vše se odvíjí dle předpokladů.OBJECT - Starving Paradise - 70%http://www.crazydiamond.cz/object_starving_paradise_recenze/2285http://www.crazydiamond.cz/object_starving_paradise_recenze/2285riha.kamil@gmail.com (Hivris)Hned na začátek letí ke klukům z kapely OBJECT omluva, protože jejich promáč k nám měl hodně dlouhou cestu, kterou na závěr ještě klasicky protáhla Česká pošta. Nebudu se pouštět do detailů, každopádně s určitým zpožděním se mi konečně dostává do ruky nové album OBJECT(u) s titulem „Starving Paradise“. A jsem za něj rád, stejně jako za každou kvalitní českou muziku. Zázemí skupiny je v západní části Krušných hor, konkrétně v menším městě Kraslice. Předpokládám, že mnoha hudebníkům je název obce přinejmenším povědomý, s bicími vyrobené v tamní firmě Amati začínal nejeden slavný bubeník. To už je ale dávná vzpomínka, byť po mnoha letech problémů se snad společnost Amati zkonsolidovala a opět navázala na dávnou tradici výroby hudebních nástrojů. Historie tohoto kraje je ovšem poznamenaná i bezpočtem příkoří a bezpráví z období kolem druhé světové války. Pohnuté události jako by časem vryly do lidí i krajiny specifickou drsnou krásu, jakýsi závan temné divokosti a nespoutanosti.Proč zrovna tenhle zeměpisný úvod? Ať už to byl záměr nebo ne, tak do tvorby OBJECT se okolní prostředí vpilo jako černý inkoust. Osamělá zchátralá stavení, kdysi plná radosti a života, kontrastují s komerčními hříchy příhraničních oblastí. Tíživá sociální situace mnoha obyvatel, kteří nikdy k novému kraji opravdu nepřilnuli a na druhou stranu elán a pot lidí, kteří pomalu vracejí svému domovu původní krásu. Pojmenování alba „hladový ráj“ je úžasně výstižné, a i když bylo pravděpodobně myšleno méně konkrétně, tak přesně popisuje ambivalentní pocity, které člověka přepadnou v končinách Krušných hor. V hudbě samotné taky vnímám dva hlavní proudy, mocnou bořící i tvořící energii v podladěných groovy úrovních a jemnější náladotvorné linie načichlé zvláštním nostalgickým smutkem. Nejde o žádné doomové nebo gotické plačky, ale o pozadí jakési introvertní životní bolesti, které je vetkané do progresivní osnovy. Netradiční a nápaditá grafika desky je rovněž duální, rudý krvavý element přetéká a noří se do oceánu tmavých mraků. Nebo z něj naopak vystupuje? Je to příjemný testík vlastní imaginace, jehož vyplnění se bude pravděpodobně různit podle charakteru pozorovatele. Anglické texty mají podobně abstraktní formu, výborně souzní s hudbou, přičemž vyjadřují totožné emoce. Smutek, beznaděj, zklamání, ale i touhu burcovat a probouzet. V lyrice se tepou tradiční nešvary dnešní doby v čele s lidskou samolibou hloupostí a společenskou kulturou ignorace a konzumu.Většina hudebního děje na „Starving Paradise“ je věrná scénáři mixujícímu agresivitu s proměnlivými náladovými plochami. Tomu odpovídá i vokál, který umocňuje hutné kytarové riffy a vitální rytmiku řevem ala EKTOMORF nebo SOULFLY od kytaristy Václava Odvárka; zatímco progresivní témata vyzdvihává čistý, ale dostatečně silný zpěv. Ten má na svědomí Lukáš Zmrzlý, i když jsem si při prvním poslechu chviličku myslel, že má snad Broňa Míka ze SATISFVCKTION novou kapelu. Lukášův pěvecký projev se hlasu jihočeského barda opravdu dost podobá, s čímž ale určitě nemám problém, protože u SATISFVCKTION se mi Broňův zpěv vždycky moc líbil. Navíc nejde o žádnou imitaci, oba borci mají jen podobnou barvu hlasu a frázování. OBJECT jsou si kvalit hlasivek svého frontmana dobře vědomi a občas na něj spoléhají až moc. Někdy je slibně se rozvíjející instrumentální pasáž zbytečně bržděná a rozředěná právě zpěvem. Myslím, že by pro atraktivnější průběh alba nebylo od věci nechat víc promlouvat jenom samotné nástroje a čistým zpěvem trochu šetřit. O to víc by pak vynikl jeho nevšední ráz a projev. Lukáš Zmrzlý zpívá opravdu skvěle a zajímavě, jeho výraz oplývá spoustou překvapivých harmonií, které se blíže rozklíčují až při opakovaném poslechu. Jen by to chtělo přidat trochu životní šťávy a emocí, asi jako v poslední písni „Behind The Wall“. To je předělávka jednoho ze starších kusů a možná i proto působí tak nějak méně uhlazeně, ale o to víc spontánně a jiskrně.Ostatní skladby mi přijdou o něco chladnější, ale zase dramatičtější a precizněji zkomponované. Hned úvodní „God Can Die“ je pro OBJECT signifikantní soubojem groove metalu s jeho melodičtější a hravější formou. Melancholický začátek roztíná sepulturovská jízda, po které se vrací harmonická linka s čistým vokálem uchvacujícím svou vzletností. Pokračuje imaginární hra na přetahovanou, která tentokrát končí vítězně pro drsňáky. V následujících drážkách se ubírá na hrubém vokálu, ale nikoliv na mocných riffech. Ty nejsilněji znějí v nu-metalovém provedení v titulní „Starving Paradise“ nebo v předposlední „Are We Parasites“, kde společně se strojovou rytmikou připomenou mechanickou přesnost MESHUGGAH. Skoro by se zdálo, že jen v riffech a útočnosti je zásadní síla kapely, ale není tomu tak. Bez progresivních a melodických výletů by byla produkce OBJECT poloviční a neúplná. V každé skladbě mají svoje neochvějné místo, vkládají mezi úderné motivy pestrý a barevný prostor. Někde si takové momenty berou za rukojmí skoro celý song, jako v případě „Brainless“. Zde je vůbec nejvíc cítit inspirace z tvorby amerických NEVERMORE, ke kterým bývají OBJECT přirovnáváni. Sami muzikanti se obdivem ke stále ne úplně doceněné kapele netají a svoji další píseň s názvem „Man Is Dead“ věnovali zesnulému zpěvákovi Warrelu Danemu právě ze zmíněných NEVERMORE. Táhlá balada se přitom pohybuje na trochu jiném hudebním písečku, přesněji u sousedních grungeových rebelů, z nichž mi nejvíc evokuje současné ALICE IN CHAINS.OBJECT na „Starving Paradise“ dokazují, že nejsou žádná mladá ořezávátka, ale zkušená parta muzikantů s jasnou představou a profi přístupem. Současná deska je kvalitním výsledkem sedmileté práce skládání, zkoušení a pilování detailů. Tenhle umělecký postoj je mi o dost bližší, než pravidelné chrlení alb naplněných polovičatými nápady a postupy. Nezbývá než si opět postesknout nad současnou situací, který neumožnuje užít si společně s kapelou živé vystoupení. Něco mi totiž říká, že koncerty OBJECT budou velký zážitek, ze kterého málokdo odejde v suchém triku.STEVEN WILSON - The Future Bites - 80%http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_the_future_bites_recenze/2284http://www.crazydiamond.cz/steven_wilson_the_future_bites_recenze/2284janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi by se mělo předpokládat, že, v rámci označení prog-rock, by se ono slovo „progresivní“ mělo především odvíjet od schopnosti neotřelého hudebního vývoje dotyčného umělce, nikoliv, aby tupě označovalo zakuklený exhibicionistický žánr z čeledi náročnější Hard N´Heavy produkce, celé dekády se dokola motající vbezútěšných instrumentálních spirálách perfekcionalismu. Pro názornost položím otázku. Jsou kapely prezentující se prostřednictvím dvacetiminutových skladeb plných kytarovo-klávesových soubojů v dnešnídobě ještě vůbec nějakým způsobem progresivní? Asi na to bude mít každý trochu jiný názor. Ostatně vždy záleželo na osobním vkusu a úhlu pohledu. Z toho mého je odpověď jasná - vůbec ne! Nekonečné přetváření samoúčelných  schémat s vřeštivými nástroji, jinak postrádajícími nápady, rozhodně nesmí být označované za progres. Zeptám se tedy jinak. Je progresivnímumělcem právě Angličan Steven Wilson? Zde musím říct pravý opak - zcela jistěano, neboť přechází s každým dalším svým materiálem do nového hudebního světa a jeho tvorba si neklade žádných žánrových a výrazovýchbariér. Kdysi něco podobného dělal slavný chameleon David Bowie, v devadesátýchletech podobným chutím udávali směr RADIOHEAD a docela nedávnotomu bylo třeba u kanadských ARCADE FIRE, o kterých nikdo dopředunevěděl, jestli budou v následujícím období kapelou rockovou anebo taneční. A přesně takhle na mne rovněž působí Wilsonovanovinka „The Future Bites“.Ačkoliv nad Wilsonovou novinkou bude řada rockových konzerv ohrnovat nos, jsem si jistý, že půjde o materiál, o kterém budou i tito lidé alespoň trochu přemýšlet. Sorta rockových posluchačů, vyžívajících se v instrumentální krkolomnosti a technické perfekci, je přesně tou bublinou, která už z principu nikdynemůže pochopit pravý význam slova progresivní. Co jim na Wilsonověnové hudbě tedy bude (dle mého) vadit? Odpověď má více zákoutí. Možná při paměti PORCUPINE TREE či starších Stevenových sólovek bude možnou překážkou až moc velká inklinace k popu a přímočařejší charakter písní,byť jde rozhodně o neprvoplánový materiál inhalující do sebe chomáče nápadů z dance-elektra, alternativy, rhytm´n´blues nebo dokoncesoulu a gospelu. Spíše si však myslím, že onen odpor bude vězet v trochu něčem jiném. Steven Wilson se díkyvětší náklonosti k umělým zvukům dnes zkrátka příliš nezdržuje s instrumentální perfekcí, jakkoliv je nahrávka po technické stránce nastylizována dobře a moderně. Konzervativcům, nazývajících sebe ve vší absurditě progery, zde prostě bude chybět pocit živého soundu a ona přirozenost z něho vyvěrající. Promne osobně je však zásadní, že Wilson nahrál i za pomocí umělých zvuků, nejrůznějších mašinek a celé řady nástrojů sadu naprosto mimořádnýchskladeb a dodal jí okouzlující atmosféru, trefnou ve vztahu k chtěnému příchodu (jak název alba napovídá) něčeho futurističtějšího.Neznám nasoučasné scéně (mezi světově známými interprety) snad více volnomyšlenkářského rockera, nežje právě Steven Wilson, což dost možná souvisí i s faktem, o kterémtento hudebník určitě dávno rovněž ví, a sice, že popováplatforma v poslední dekádě (možná i dvou dekádách)nabízí mnohem více svobody, překvapivosti a hudební progrese,než je tomu u platformy rockové. Novinka rozvíjí koncepci předchozí (a první tak trochu popovějšíWilsonovi desky „To the Bone“) a to naprosto maximálním způsobem anaplňuje všechny významy svobodomyslnosti hudebníka, jenž dosáhlurčitého stádia popularity, má za sebou vlastní příběh ahistorii, ale nepotřebuje ona svá díla minulosti, která kdysi zaníceně formoval, stále dokola připomínat. Právě naopak, mám Wilsona ve velkéoblibě právě díky tomu, že je schopen včas otočit list a jít dál. Kupříkladu je dle mého skvělé, že nechal být oslavovanou etapu „The Raven That Refused To Sing“ a zcela bez ostychu zamířilvstříc jinému hudebnímu světu.Jeho novinka je vším jen netradicionalistickým albem, byť jde vlastně o alternativní pop, tedy moderně znějící jemnůstku nezdráhající se líbivosti. Oproštěna od hluchých či líných momentů má nápadů víc, než by mohlanabídnout nejedna velká art-rocková klasika sedmdesátých let. Coje tedy nejdůležitějším vjemem nových písní? Dle mého fakt,že Wilson se zcela vyvaroval klišovitýchmomentů a s pomocí počítačů a nejrůznějšíchvokálních aranží a zvukových efektů či hlasových vrstev zde složil cosivelmi zvláštního a pulzujícího. Nejde o dlouhý materiál, deska má necelých čtyřicet minut aobsahuje intro a osm skladeb, což spádu věci také pomáhá. Náplní lyriky je bezesporu existenciálnízmatek odvíjející se od pulsu současného, informačním virtuálním spamem přeplněného světa. Ať už jde o sociální sítě, falešné vzory, celkovou povrchnost vztahů, konfrontaci s pseudo fakty či duševní vyprázdněnost a osamění jedince, až po všudypřítomnou odosobnělost, která je prostoupená iprostředími, jenž mají sloužit jako lákadla k odreagování a nabytí energie.„The Future Bites“ balancuje mezi vnitřnímsvětem osamělého a zmateného člověka a vysněnou představou o existenciněkoho, kdo se již odebral na „druhou stranu“.Wilsonovou velkou výhodou jefakt, že je opravdu mimořádným skladatelem, jelikož jeho nápadypůsobí velmi nenuceně a přirozeně a je úplně jedno, zdali vjedné skladbě kombinuje dance-electro s gospelovými ženskými back-vokály a nebozdali pomocí synťáků vystaví zneklidňující temnou dumku aopatří jí docela přívětivou zpěvovou linkou a jiskrnou orchestrací. Nemyslím, žeje ovlivněn DEPECHE MODE, na to je jeho styl až moc nadžánrový abarvitý, ale řekněme, že má letos dost blízko k Davidu Bowiemua také jej hodně berou ARCADE FIRE nebo RADIOHEAD. Materiálvlastní tři velké vrcholy, tři skladby, které ční nadostatními. Jsou jimi „King Ghost“, což je naprosto strhující,temně atmosférická záležitost naplněná elektro zvuky,opentlená plačtivými zpěvy a touhou po konfrontaci s „druhou stranou“. Pohodová rádiová hitůvka (opírající se o klávesový part a výrazné kytarové harmonie) „12 Things I Forgot“ zas ukazuje potenciál Wilsona skládat i přímočaré mainstreamové písně a sice s vkusem a obstojným potenciálem chytlavosti a nenáročné poslouchatelnosti. No a konečně snad ta nejzajímavější záležitost alba, takřka desetiminutová tanečně progresivní záležitost „Personal Shopper“, ve které se podařilo propojit taneční rytmus, ponuré synthy plochy s orchestrací a vokální barvitostí, počínaje Wilsonovým odzbrojujícím falzetem až po hymnické ženské vokály dostávající song do pořádných grádů. Už dlouho jsem neslyšel něco tak zajímavého. Nejde však jen o tři výborné skladby a vatu. Album obsahuje i další podnětné kusy, futuristicky neklidná „Self“ upozorňuje na toxickou těkavost tématu sebepropagace na sociálních sítích, „Eminent Sleaze“ má podobu soulového kusu s houpavou basovou figurou, smyčcovou aranží či gospelovým chórem a třeba snově atmosférická „Count Of Unease“ sebejistě podtrhuje result alba coby svěží, vytříbené a stylově neohraničené záležitosti naplněné dobrými nápady. Pokud máte rádi náročnější pop, zajímavé kombinace různých žánrových prvků, silnou atmosféru a zároveň dobrou poslouchatelnost (a navíc nejste rockovými konzervativci), pak má tahle deska u vás šanci.THORNS vs EMPEROR - Thorns vs Emperor - 80%http://www.crazydiamond.cz/thorns_vs_emperor_recenze/2283http://www.crazydiamond.cz/thorns_vs_emperor_recenze/2283lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Zatímco čtyři řadové desky EMPEROR zná v extrémním metalu téměř každý, album „Thorns vs Emperor“ je trochu jiný případ a v povědomí ho mají především skalní fanoušci a znalci severské scény. Přitom je to škoda – jde o nadmíru zajímavý projekt, který přivedl do black metalu industriální hudbu, naboural kytary elektronikou a vytvořil tak něco stejně mrazivého jako je černý kov, přitom ale úplně jiného. Podobných experimentů se v devadesátkové Skandinávii zrodilo samozřejmě víc, právě „Thorns vs Emperor“ ale pro nás bude zajímavou sondou do doby, kdy warpaintisté prozkoumávali hudbu v celé její šíři, bez ohledu na hranice a pravidla stylu. A náš projekt je o to zajímavější, že vedle EMPEROR se ho zúčastnili právě THORNS.Druzí jmenovaní vlastně nikdy pořádně nefungovali jako kapela a šlo spíše o projekt kytaristy Snorreho Rucha, který pocházel z Trondheimu na dalekém severu Norska, zatímco jeho spoluhráči žili stovky kilometrů daleko – bubeník Faust v Lillehammeru, vokalista Marius Void dokonce až v hlavním městě Oslo. THORNS tak nezbývalo nic jiného, než si místo zkoušek posílat nápady na kazetách poštou – a právě jedna taková nahrávka, záznam skladeb hraných beze zpěvu a dokonce bez bicích, se rozšířila norským undergroundem a pod názvem „Grymyrk“ vstoupila do dějin. Snorre tam totiž – možná náhodou – poprvé přišel s typickou kytarovou harmonií, která společně s hrou kytaristy Euronyma z MAYHEM definovala norský black metalový sound a v podstatě tak vytvořila úplně nový hudební subžánr!V rané diskografii THORNS najdeme ještě dvouskladbovou pracovní nahrávku „Trřndertun“, to už je ale skoro všechno. Kapela se sice na kratší dobu přesunula do Osla, aby měla šanci začít systematicky fungovat, nějak se to ale nepodařilo a lídr Snorre místo toho nastoupil jako druhý kytarista do MAYHEM. Ve skupině zanechal poměrně důležitý otisk – dal totiž Euronymovi k dispozici některé své riffy, které se pak staly součástí alba „De Mysteriis Dom Sathanas“. Jenže zanedlouho nastal srpen 1993, kdy se všechno zhroutilo – Euronymous byl zavražděn Countem Grishnackhem a Snorre Ruch skončil na několik let v kriminále, protože byl v noc vraždy řidičem Vikernesova auta.Na sklonku milénia se Snorre dostal na svobodu a zpočátku to vypadalo, že je jeho hudební tvorba minulostí. Následně si ho ale vzal do prádla blackmetalový aktivista Satyr (Moonfog Productions, SATYRICON) a nějak Snorreho přesvědčil, aby v muzice pokračoval. Mezi těmi dvěma se pak rozjela blízká spolupráce, jejímž výsledkem je vlastně album, které nás dnes zajímá. Ještě k tomu ovšem musíme přibrat EMPEROR – tohle spojení vzešlo pro změnu ze setkání Snorreho s kytaristou Samothem, kterého také lákalo vyzkoušet něco jiného, než co doposud dělal.Ze vzájemných plánů vznikl skutečně unikátní koncept – muzikanti z obou sestav vzali své vlastní věci i skladby kolegů a přetavili je do černého industriálu, ve kterém mají písně úplně novou podobu, nadále z nich ale dýchá původní chlad a zachmuřenost. Neosobní, odlidštěné a mrazivé tracky působí dojmem, jako by byly vytvořeny mimo tuto planetu nebo někde na výrobní lince nepřátelské umělé inteligence. Atmosféra je odpuzující a zároveň přitažlivá – člověk by ze všeho toho mrazivého hnusu vlastně chtěl být co nejrychleji pryč, pak se ale vždycky objeví známý motiv z tvorby jedné či druhé formace a posluchač je opět lapen a ovinut jako stiskem ledové kobry. Přestože „Thorns vs Emperor“ jede – jak se na industrial patří – v lehce monotónním duchu, rozhodně netrpí nedostatkem nápadů. Právě naopak, větší část alba má složitou a atypickou strukturu, která se nedá odhadnout dopředu, poskytuje však skladbám nepřetržité napětí a zajímavost. Oběma skupinám, které se v playlistu postupně střídají, se také povedlo dokonale skloubit vzájemný sound – dokonce tak, že deska působí jako jednolitý celek a nikoli jako kompilace dvou odlišných kapel.Demonstrovat si to můžeme hned na úvodních kusech: po intru „Exördium“, které mají na svědomí EMPEROR, přicházejí THORNS se svou nejslavnější skladbou „Ćrie Descent“. Snorre Ruch tu ponechal kytarám typický bzučivý zvuk, ještě ho ale zvýraznil a zabalil do strojového mrazu, který navíc v nejméně očekávaných okamžicích prosekává netečným klidem nebo bahnitým slizem. Tento prapodivný svět pak doprovází krákoravý hlas Satyra, který se ujal vokálů. Velmi podobně je laděn i následující kousek „I Am“, to už ale úřadují opět EMPEROR a předvádějí coververzi svého temného šlágru „I Am The Black Wizards“. Skladba je totálně překopaná a poznáte ji snad jen podle notoricky známé melodie – je ale nesmírně zábavné pozorovat, jak z ní Ihsahn a spol. vytrhali všechny metalové vnitřnosti a nahradili je ocelovými buchary, extrémními efekty a nevypočitatelnými rytmy.Po „I Am“ zůstávají EMPEROR u vesla, aby tentokrát oni prohnali strojem thornovskou „Ćrie Descent“, následně ale destruují opět svoji skladbu „Thus March The Nightspirit“. No a pak se do hry vracejí THORNS – nejdříve se dvěma vlastními skladbami „Melas Khole“ a „The Disciple Of Earth“, v závěru alba pak s coververzí emperorovské „Cosmic Keys“. Až do konce ve stejném industriálním a progresivním duchu, musím ale přiznat, že tyhle poslední tracky mě už nebaví tolik jako začátek alba a pozornost se malinko ředí.Projekt „Thorns vs Emperor“ nikdy nedostal následovníka a je tak ojedinělým záznamem okamžiku, kdy se několik výrazných hudebních osobností propojilo do jedné entity. Přesto ale od tohoto alba vedou cestičky několika směry – zvláště pro Snorreho Rucha šlo o muzikantské znovuzrození, které o dva roky později vyústilo do prvního (a zároveň posledního!) řadového alba THORNS. Splitko bylo aktivačním momentem i pro Ihsahna, který ve stejné době dělal různou avantgardní hudbu, například vynikající projekt PECCATUM. A inspiraci na „Thorns vs Emperor“ našel snad i Satyr pro zvuk čtvrtého a podle mě nejlepšího alba SATYRICON „Rebel Extravaganza“. Což dohromady už je vlastně dost slušná porce muziky, co říkáte?RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy - 80%http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_the_darkest_flame_of_eternal_blasphemy_recenze/2282http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_the_darkest_flame_of_eternal_blasphemy_recenze/2282hackl@volny.cz (Pekárek)Temnota přichází. Temnota dorazila. Temnota zvítězila. Parafráze na slavný Caesarův výrok mi budiž odpuštěna. S opakovanými poslechy debutu RAVENOIR, nového projektu Aleše Dostála aka Aleshe A.D. z ROOT, se slova „dark“ a pak také „metal“ prostě zadírají pod kůži. To, co jsem nejprve vnímal jako snahu, dostalo s přibývajícími poslechy hloubku. Vynořují se obrazy, ožívají příběhy, hra začíná. „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ má totiž přichuť divadelního představení. Co je dnes na programu? Že by rituální odmítnutí boha v kulisách černé mše? Nemám na mysli kus zavánějící strašidelnou fraškou, nýbrž kus závažný – zhudebněnou dramatizaci něčeho faustovského, tj. hledajícího, egoistického a koketujícího se zlem; něčeho, co nastupuje plíživě a působí dlouho.První letmý poslech přitom k mocnějšímu dojmu nevedl. Riffy spíše klasické, všude plno vokálu a skladby, které bych si dokázal představit na solidním albu ROOT bez Big Bosse a Blackieho (ano, vím, že už tam dávno nehraje:)). Zaujal zejména bubeník Patrik Sas, znějící a hrající skvěle a zároveň příjemně atypicky, a také jedno vynikající kytarové sólo ve třetí skladbě. Na koho si ten sólista hraje, na Andyho LaRocquea? Aha, on to je Andy. S přibývajícími poslechy se začal rýsovat celek složený z černých motivů. Čekat neslyšené byla chyba, čekat všední ovšem také. Po správné cestě půjde ten, kdo hledá atmosférický prožitek, sílu osobitého celku. O vše se postaral sebevědomý a zkušený muzikant-metalista, který má pro provedení příslušného rituálu cit. Nechce se mi psát o hudbě jdoucí od srdce, protože žijeme v době marketingové „srdeční inflace“; srdcem se dnes vyrábí čokoláda či zmrzlina, vaří pivo, vytáčí med, pěstují rajčata, peče chleba, praží káva apod. Aleš má každopádně dar; jednak se obklopit vynikajícími hudebníky, schopnými dodat velkou přidanou hodnotu, jednak vyvolat specifické nálady, jejichž společným jmenovatelem je náhled do znepokojivých a neveselých sfér, v nichž se krásné pichlavé růže jaksi nerozdávají. Nepotřebuje k tomu disonantní šílenství ani jiný extrém, popř. avantgardu, vystačí si se základním nářadím, tedy mixem klasického thrashe, blacku, deathu a doomu dochuceným špetkou našeho národního pokladu – bigbítu.:-) Vstup i tak není snadný, únik však ještě těžší. Každý, kdo si v něčem podobném libuje a koho zároveň oslovuje rouhačská filozofie, bude nadšen.Album začíná znamenitým prologem „Nocturnal Iniciation“. Hostující Big Boss zde dělá jak po textové, tak vokální stránce čest svému (druhému) jménu. Na minimální ploše a při minimální hlasitosti předvádí vokální variabilitu beroucí dech. Budu se muset vrátit k posledním ROOT. Podobně atmosférické momenty prozařují hutné kytarové album na více místech a patří k vrcholům; říká někdo, kdo takové pasáže už dávno nevyhledává. Krákorání havranů odeznívá a v pochodovém tempu nastupuje skladba „Ravenoir“. Úvodní riff evokuje SLAYER, barva hlasu a slovanský akcent Aleše zas Piotra Wiwczareka z VADER, na které ostatně odkazují i tři sóla kytaristy Önslaughtera. Doprovodné kytary zní masivně, bicí přirozeně, perfektně prokreslují rytmické změny a z pestrosti neslevují ani ve chvílích, kdy se citelně zrychlí.Exaltovaný zpěv mi přestává vadit. Aleš takový evidentně chtěl. Nejen v uvedeném směru se od ROOT tak docela neoprostil, spíše naopak; o pilotním testu vokálního upgradu ROOT ovšem – při respektu ke všem(!) zúčastněným – spekulovat odmítám. Jedeme dál. Baskytara z kytarové stěny zatím příliš nevyčnívá. Přichází velmi krátké kytarové sólo, posilující melodický ráz skladby, v závěru nečekaně zpečetěný euforizujícím sborem. Titulka poté nabízí vše, co by fanda tvrdší hudby čekal od temného hitu: opět vynikající intro, tvrdost zakalenou v časech BATHORY, IMMORTAL a DEATH, silný refrén a dvě sóla. Zde se zastavím. Když si někdo na desku dopřeje Andyho LaRocquea, tj. kytaristu s geniálním citem pro melodii a postižení „ducha“ skladby či okamžiku, jde spíš o krok riskantní. Sám totiž musí nabídnout nekompromisní kvalitu, jinak podtrhne maximálně tak chudokrevnost své vlastní tvorby. Aleš postupoval lišácky, ze své nové kolekce vsadil na jedničku a půdu pro mistra připravil z osvědčeného sólového rejstříku Chucka Schuldinera. Výsledek se dostavil, být Andym, připnul bych si tuhle po všech stránkách zdařilou hostovačku na svůj web.S „In The Sign of The Horns“ přicházejí BATHORY v objetí s CELTIC FROST a nějaký ten death. Mohlo by se zdát, že laťka mírně klesá, ale není tomu tak. Jde jen o odlišnou náladu, cítím síru, peklo se nezadržitelně blíží. Namísto něj však nečekaně dorazí gothic-metalová atmosférická krása v podobě „From the Dead Shadows of The Void to Eternity“. Odvážný tah, díky kterému si lze o to více vychutnat druhou polovinu desky. Tu otevírá nářezová věc „Blood Pact“, v jejímž závěru dojde k zajímavému harmonickému vypuštění, provázenému rytmickými orgiemi Sase a zkušeného strunotepce Igora Hubíka, jehož probublávání skrz kytarovou stěnu si začínám užívat i jinde. Zmínit se musím ještě o závěrečném triumfu černoty a naplnění chorobné vize v hymně „Alter Ego“, otextované právě Hubíkem. Nemá chybu, dikcí připomíná stařičký chvalozpěv „Píseň pro Satana“. Odeznívá hodně dlouho, až ambientně. Mráz mi chodil po zádech i v přetopené místnůstce. Aleš skutečně umí, se svými RAVENOIR udeřil nekompromisně. Domácí scéna proto i v roce 2021 pokračuje ve velkém stylu. Leden MINDWORK, únor RAVENOIR, pomalu se začínám těšit na březen.FOO FIGHTERS - Wasting Light - 90%http://www.crazydiamond.cz/foo_fighters_wasting_light_recenze/2281http://www.crazydiamond.cz/foo_fighters_wasting_light_recenze/2281janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi každý z vás někdy slyšel o neobyčejně šťastných jedincích, kteří na cokoliv ve svém životě sáhnou, to jim zkrátka vyjde. A přesně takovým štístkem je dle mého Dave Grohl. Jakkoliv v jeho případě chápu onu visačku za velmi zjednodušující, neboť jeho cesta je doprovázena vším možným, jen ne náhodami. Dave totiž vládne nejen potřebnou osobnostní výbavou a všestranným muzikálním talentem, ale také cílevědomostí. Všechny úspěchy, kterých od počátku devadesátých let v hudbě dosáhl, mu do klína nespadly náhodně, ale bylo za nimi vždy ohromné penzum práce. Už od dob, kdy se coby nový bubeník v roce 1991 poprvé objevil na fotografiích jakési tříčlenné punkové kapely (vedle dvou prapodivných drbanů ve vytahaných svetrech), zjevně věděl, čeho chce v životě dosáhnout. V předtuše skutečnosti, že se  pro velký showbyznys narodil, napnul všechny síly k vlastnímu zdokonalování, a tak se jeho maličkost nezdekovala do mlhavého zapomnění ani po konci tak velké senzace, jakou svého času byla právě NIRVANA.Jeho FOO FIGHTERS se už od samotných počátků dokázali prosadit a okamžitě s vydáním bezejmenného debutu v roce 1995 se stali velmi úspěšným projektem. Filosofie, kterou přijali, byla zcela jiná než tomu bylo u kapely Kurta Cobaina, takže abych to upřesnil, FOO FIGHTERS opravdu nikdy nebyli deprimovanou kapelou, ale naopak, vždy působili o poznání optimističtěji, připraveni k rockerské jízdě a nevázanosti, a i díky punkově melodickému potenciálu svých skladeb tak mohli bez zádrhelů cílit na tehdejší mladší generaci. Šli zkrátka více po melodických harmoniích, odlehčenosti, než aby se zaobírali surově vyřvávanou negací, což bylo zanedlouho potvrzeno i skvělou druhou deskou „The Colour And The Shape“ z roku 1997, dnes chápanou jako klasika. Posléze následovalo ještě několik velmi úspěšných alb, díky kterým Grohl dostal svůj band definitivně do topu celosvětové rockové scény - jasně, mám na mysli především svého osobního favorita - „One By One“, ale platí to i pro všechny ty další skvělé desky FOO FIGHTERS, určené pro širokou veřejnost coby mohutný stadiónový rock. Velká jízda se dle mého dostala na absolutní vrchol se sedmým albem „Wasting Light“ z roku 2011, na jehož jedné koncertní zastávce příslušného turné jsem se tehdy nacházel.Z mého pohledu šlo v případě této nahrávky tehdy o velkolepý počin, který zájem o Grohla jednoznačně podpořil. Už předběžné promo zprávy naznačovaly, že půjde o návrat ve velkém stylu a sice k více „heavy“ podobě. Ostatně, Dave to měl vždy rád řádně od podlahy, což potvrzuje fakt, že v první dekádě po přelomu milénia častokrát odbíhal k znamenitým bočním aktivitám tvrdšího rázu, ať už šlo o bubenické party na přelomových deskách kolegů z branže: „Songs For The Deaf“ od QUEENS OF THE STONE AGE nebo „Killing Joke 2003“ od KILLING JOKE, či hostovačku na prvním albu Tommyho Iommiho nebo vlastní projekt PROBOT, kde pro změnu on sám složil poklonu svým vzorům, když si je přizval ke spolupráci na vesměs metalových skladbách. Teď však zas zpět k FOO FIGHTERS onoho zlomového roku 2011. Nejenže se tehdy na producentský post (po dvou dekádách od bájné „Nevermind“) vrátil Butch Vig, ale počítalo se i s nepatrnou účastí Chrise Novoselice a také s přitvrzením výrazu. Všechny ty zkazky o pohodových podzimních zkouškách uvnitř Grohlova domácího studia a o analogovém nahrávání již zřejmě všichni dobře znáte, stejně tak jako víte o znovuangažování Pata Smeara na post třetího kytaristy, zkrátka nic v tom období nebylo ponecháno náhodě a veškeré práce na hudební náplni podléhaly velké míře zaujetí, provázaného s marketingovým sítem.Sedmá deska měla všechny předpoklady stát se velmi úspěšnou v rámci doby svého vydání, ale rovněž i v rámci celé diskografie FOO FIGHTERS, což se dle mého názoru rovněž také stalo. Uvnitř kapely panovala skvělá atmosféra a Dave kolem sebe po mnoho let soustředil v podstatě své přátele, hudebníky, se kterými jej nespojovala jen profesionální vazba. Jasně, jeho „o něco mladší dvojče“, bubeník Taylor Hawkins přiložil rovněž ruku k dílu a materiál v sobě ve výsledku spojil ty nejlepší vlastnosti, kterými se kdy tahle kapela vyjadřovala. Jednak šlo o návrat k větší tvrdosti a zatěžkanosti, písně totiž získaly na hutnějších základech a opravdu měly schopnost bourat betonové bariéry, přičemž takhle nabroušené riffy jsem v podání této party snad nikdy jindy neslyšel, a za druhé měla deska nadstandardní skladatelskou kvalitu. Zkrátka a dobře, byla plná strhujících, rvavých hymen s velkým potenciál chytlavosti. Prostě rocková jízda plná adrenalinu.Ano, přesně tak to je. Pokud by jste čekali veselé neo-punkové popěvky, kde se sterilní líbivost snoubí s kolovrátkovými popěvky a vše působí až moc ideálně, nedočkali by jste se. Stejně tak budou zklamáni ti, kteří čekali a kterým se líbily hlavně všechny ty akustické skladby FOO FIGHTERS z dob, kdy jich tahle kapela měla v repertoáru dostatečné množství. Tenhle materiál naopak potěšil fanoušky alba „One By One“. Celkově bych řekl, že „Wasting Light“ je albem mohutných stadiónových hymen. Jsou zde jak dravé uřvané smrště typu úvodní „Bridge Burning“ nebo kytarově důrazné „White Limo“, které v sobě spojují Grohlovu zálibu v excentričnosti s typickým citem pro melodie. Refrénové skladby postavené na zemitých riffech ve středním tempu však převládají, takže ať už zmíníme pilotní singl „Rope“, dojemnou „Miss The Misery“ nebo třeba „Back And Forth“, vždy dostanete velmi kvalitní nálož rocku. Největší peckou se stala určitě trojka „Dear Rosemary“, což byla velkolepá skladba jak od THE CULT na vrcholu produktivity, po všech stránkách uhrančivá, skvěle gradující, s mnoha výtečnými kytarovými motivy a silnou melodikou. U mne to byl tehdy jednoznačný adept na skladbu roku. Velké hitové ambice měla rovněž „Arlandria“ - nadýchanější zpěvná záležitost, hodící se k uhranutí davů v největších sportovních halách světa.V nostalgické „I Should Have Know“, věnované starým časům NIRVANY, na basu zahostoval již výše zmíněný dlouhán Novoselic. Tahle atmosférická a dosti ponurá skladba, podporovaná hradbou smyčců, totiž pozvolna rostla vstříc bombastickému provedení a já v ní někde v pozadí vždy tušil konzultační účast spokojeně pokyvujícího Butche Viga. Stál tam za pultíkem v roce 1991, byl tam po dvaceti letech i tentokrát, a výsledek? Opět znamenitý. FOO FIGHTERS totiž podle mého nahráli v roce 2011 svou úplně nejlepší a v podstatě generační desku.LEFTOVER BULLETS - Tell Mama We’re Doing OK - 70%http://www.crazydiamond.cz/leftover_bullets_tell_mama_were_doing_ok_recenze/2280http://www.crazydiamond.cz/leftover_bullets_tell_mama_were_doing_ok_recenze/2280riha.kamil@gmail.com (Hivris)Mám rád, když mi k večeru zbyde trochu volného času a můžu se poohlédnout po nových hudebních obzorech, kde občas zavoní čerstvý umělecký vítr nebo se alespoň objeví nová neokoukaná tvář. Streamovací servery a sociální sítě jsou dnes napěchované takovou spoustou hudebních nabídek, až to může člověka zaskočit. Někdy si přijdu jak v obřím nepřehledném supermarketu, kam jsem si vyrazil na posluchačskou svačinu, ale zahlcený fůrou možností si nakonec nevyberu nic. Prohrabování se v takových nekonečných uměleckých regálech vyžaduje šťastnou ruku nebo ještě líp konkrétní a jasný tip. Já měl to štěstí, že jsem při jednom bloudění po Youtube dostal celkem přesné doporučení. To přišlo od někoho, kdo zná můj hudební vkus skutečně nejlíp. Kdepak kamarád nebo dokonce manželka; trefa do černého dorazila od chladného počítačového bota. Prachobyčejný reklamní algoritmus mi přihrál nesmírně zajímavou řeckou partu, kterou bych jinak ani nezaregistroval.Moje seznámení s LEFTOVER BULLETS proběhlo tedy na internetu shlédnutím záznamu koncertu z jejich domovského města kapely Thessaloniki. Zaujalo mě nejenom triko RAMONES na statném zpěvákovi, ale i kvalitní hardrocková živá produkce. Pustil jsem se hned do poslechu aktuálního alba, abych zjistil, jestli jsou studiovky stejně kvalitní. Relativní novinka s trochu sentimentálně rebelským titulem „Tell Mama We’re Doing OK“ vyšla na jaře loňského roku a navazuje na o čtyři roky starší debut. Hned úvodní skladba „Wasted Silence“ mě o kvalitách kapely zrovna nepřesvědčila, ale od druhého songu už se notně přitápí pod kotlem a muzika začíná perfektně šlapat. LEFTOVER BULLETS zde hrají výborné Hard´n´Heavy, vycházející z klasické epochy konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Pikantní chuť hutnému základu dodává punková živelnost a svobodomyslnost americké alternativní scény. Fortelný drive a energie táhnou celou desku a simulují poctivý klubový koncert v obýváku. Riffy mají jiskru a spád, občas se nečekaně stočí jiným směrem a opovrhnou očekávanou gradací. Sóla nejsou jen do počtu a z nutnosti, ale jednotlivé skladby ideově trefně doplňují a pocitově ženou o dost výš. Evidentní zkušenost a vyhranost si v drsném chlapském pozdravu podává ruku s hravostí a zábavou. Překvapivě kvalitní zvuk podtrhuje práci obou kytaristů, příjemně broukající basu i přesné bicí. Jen vokálu Yiannise Vogiatzise je třeba nejdřív přijít na chuť, má osobitou barvu a občas i tradiční řecký přízvuk. Trochu paradoxně zní jeho hlas o dost jistěji ve vyšších polohách a při intenzivních refrénech než v nižších klidnějších frekvencích.Tak trochu nemastně a neslaně, včetně Yiannisova zpěvu, začíná zmíněná první skladba „Wasted Silence“, která nenabízí opravdu nic zásadního a jedná se spíš jen o zahřívací kolo. Druhá „Confused“ už bez pardonu servíruje adrenalinový hard rock. Motory řvou, pivo teče proudem, holky jsou nahoře bez a rádio hlásí rok 1986. Kvílející kytary doprovází sborový refrén, bicí a basa jedou v rytmu osmiválce Chevroletu Camaro. Po stejné hudební route se řítí i píseň „Really Not There“ nebo hitovka „Nancy“. Ta by mohla nést klidně příjmení Spungen, načichlá punkem je totiž až na kost. Ve výkřiku „…fuckin riot“ a následném ostrém sólu jako by se ozývaly přímo legendární Pistole. Nebyla by to ovšem pravá rocková flákota, kdyby chyběla ta trocha hraní na city při nostalgických baladách. Zatímco „Trailles Smile“ využívá pro ponor do melancholických nálad (post) grungeovou syrovost a rozeklanost, „Its Alright“ je tradiční nostalgická vypalovačka se stupňující se atmosférou. Slaďárna vrcholí v oplodňovacím refrénu, kde Yiannis předestírá svůj vynikající rozsah a George Karathanasis rozehrává jedno ze svých vynikajících sól do lesa plamínků ze zapalovačů.Největší pecka je nachystaná na samotný závěr. Devátá skladba s trefným názvem „Till Next Time“ nabízí chutnou řeckou variaci na americké CREED nebo spíš na jejich mladší sourozence ALTER BRIDGE. Jasně, Kennedy, Tremonti nebo Stapp jsou zkušenostmi i kvalitami trochu jinde, ale LEFTOVER BULLETS o jejich posty neusilují. Inspirace je sice zřejmá, každopádně provedení má vlastní charakter, produkce je méně uhlazená, a ne tak stadionová. Jde o takový krvavější steak pro ty, kterým už se medium zajídá. Song uzavírá nápaditá exkurze do heavymetalové melodiky, která není ojedinělá a hlasitě zazní i v godsmackovské „Free Speech For Sale“. Poslední, co do počtu, ale rozhodně ne do kvality, je rozmanitá hříčka „Sleazy Vibrations“ pohybující se až v oblastech indie rocku a kulminující v nu metalovém finále.Novodobí bratři ze Soluně nám tentokrát přinesli poselství upřímné rockové muziky, ve které různé žánrové podněty a vlivy spojuje řecké slunce do barvité mozaiky. Že je v ní nějaký ten kamínek prohozený nebo nesedí tak úplně pevně na svém místě, jde se shovívavostí přehlédnout. Celkový obraz má svoje nesporné kouzlo a je radost nechat ho na sebe působit. „Tell Mama We’re Doing OK“ je sebevědomé a hrdé dílo, které by si zasloužilo razantnější promotion. Ne každý má to štěstí, aby měl tak šikovného bota jako já.THE DEAD DAISIES - Holy Ground - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_dead_daisies_holy_ground_recenze/2279http://www.crazydiamond.cz/the_dead_daisies_holy_ground_recenze/2279janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nevím, jak to ten David Lowy dělá, že do řad svých THE DEAD DAISIESvždy dokáže přitáhnout všechny ty úžasné osobnosti z nejvyšších paterhardrockové ligy a učinit tak z této značky jakýsi proměnlivý „drive-in“ pro různé hvězdičky amerického Hard N´Heavy, každopádně se mu daří přitáhnout na svůj projekt hodně pozornosti. Tento zájem prospívá klasickému rocku, jehož životaschopnost je po mnoho let námětem polemik free/cool škarohlídů. Jak už jsem zmínil, sestava se zde často mění, což ostatně mnohým fans nevoní a i já sám chápu, že podobný systém fungování kapely zůstane podezřelý. Od minuléhoalba rovněž došlo k několika personálním změnám, přičemž samozřejmě David sáma ještě jeho skvělý kytarový sparing-partner Doug Aldritch (dříve WHITESNAKE, DIO) zůstali na svýchmístech, stejně jako během nahrávání novinky zainteresovaný bubeník DeenCastronovo. Posledně jmenovaný však před týdnem oznámil odchod a náhradou za něho se stalbicman od Ozzyho Osbournea Tommy Clufetos. Nicméně ta hlavní změna spočívala v odchodu zpěváka Johna Corabiho a akčního baskytaristy Marca Mendozy - jejich odchod se udál před dvěma lety. Lowy však ve výběru náhrady znovu nezaváhal, co víc, zvolil toho nejlepšího. Uvolněné místo v centru dění projektu nepřijal nikdo menšínež zpěvák, baskytarista, skladatel a velká legenda světového rocku Glenn Hughes a zásadním způsobem tak ovlivnil vyznění aktuálníhoalba. Deska „Holy Ground“ vychází v těchto dnech a splňuje všechnypředpoklady týkající se špičkové práce v rámci klasického US hard rocku.V rámci dočasného pauzírování u svých sólových aktivit, ale i v případě úspěšnéhobandu BLACK COUNTRY COMMUNION, tedy Glenn Hughes propůjčil své skladatelské ahráčské umění, stejně jako exotický a soulem načichlý vokál, potřebám kapely THE DEAD DAISIES. Co si budeme namlouvat, v posledních letech právěHughes doslova válcoval všechny své hardrockové vrstevníky a prezentovanouhudbou dokazoval, že nejde jen o zkušeného harcovníka, jenž by se rád otáčel dominulosti, až kamsi ke svému účinkování v DEEP PURPLE (v letech 1973-76) a vzpomínal na zašlé časy, ale naopak dokázal v posledních 25 letech přicházet se svébytnými amoderně vyznívajícími alby. Osobně když slyším Hughesův hlasv rámci jeho tvrdších projektů, mám většinou nepopsatelný pocitblaženosti (viz třeba v roce 2005 vydané album „Fused“ od projektu IOMMI), neboť jeho emocemi nabyté a funkem a soulovými prvky prostoupené pojetízpěvu dokáže dát každé sebe víc dunivé rockové desce další rozměr.Dalo by se mluvit o notné dávce výrazové vřelosti a barvitosti. Stejně tak se tomu děje zdea to ačkoliv je jasné, že skladby svou kvalitou nevybočují nad rámec většiny z toho,co THE DEAD DAISIES dosud odehráli. Jedná se o klasicky hardrockovou apřímočarou desku nahranou špičkovými muzikanty, nicméně už jen přítomnostHughese staví album na trochu vyšší level, než by se dosavadním pozorovatelům dění mohlo zdát. Úvodní „Holy Ground (Shake The Memory)“ útočí přímočaře aukazuje všechny zbraně aktuální sestavy a její schopnost složit chytlavou skladbu ve výtečném hráčském a pěveckém provedení. Hughes zde pěje jakobyv projektu působil snad deset let a ne že přišel před několika měsíci, kytarové sólo Douga Aldritche má v sobě onen heroický potenciál typickýpro odlesk dávných sedmdesátých let a tak je otvírák pozvánkou k poslechu skvělé hardrockové hudby. Druhá „Like No Other(Bassline)“ je znovu vystřižena v Glennově režii a její energie artuťovitý zápal dává dokonce vzpomenout na pulzující etapu v řadách DEEP PURPLE. I v dalšískladbě se hraje na mocně vystavěný refrén a frenetický náboj, neboť je to„Come Alive“, která drží klenbu nahrávky vysoko a v rozepjatých obloucích. Krátce na to dostáváme i první pomalejší kousek - „My Fate“. Ten sice neplatí za bůhvíjakepický a majestátní song, ale přesto nabídne odlehčenou melodiku a výtečnouposlouchatelnost. Na THE DEAD DAISIES je úžasné, jak dokáží propojit skvělémuzikantské řemeslo právě s přímočarým a posluchačsky nenáročnýmnaturelem svých skladeb. Jde v podstatě o all stars band, přesto však na mne účinkování hvězd působí týmovým a jednoznačně nesobeckým dojmem. Bylo tomu tak vždy. Nyní se k devízámpřipočítává i o něco vyšší kvalita skladeb a samozřejmě úžasný potenciál jejich novéhofrontmana Glenna Hughese, který si hned napoprvé tento band přisvojil, ale učinil tak způsobem, že se to zkrátka musí líbit všem. Když už byla řeč o přímočarých hymnách a vypalovačkách na prvnídobrou, lze sem zařadit groovy monstrum „Saving Grace“, na jehož pulzujících riffech vyznívá materiál v podstatě moderně, a nebo asinejzapamatovatelnější vál alba - „Unspoken“. Album úžasně graduje a tak dostáváme to nejlepší nakonec. Předposlední a velmi razantní „RighteousDays“ má v sobě vnitřní sílu a naději velkých žánrových čísel. Vykazuje sesnad tím úplně nejparádnějším kytarovým riffem a heroickou náladou, kterédominuje Hughesův hlas. No a závěrečná, nostalgicky pojatá „Far Away“ má omračujícíkouzlo soumračných dálav i charisma zlatých časů hard rocku, zde neodsunutého za žádných okolností na vedlejší kolej nedostatkem energie, nápadů či malou odvahou k tomu se plně koncentrovat. THE DEAD DAISIES dokazují tímto svým  dalším výborným albem, že nestačí jenom chtít, ale musí se hlavně umět, a tak se snad už definitivně zařadí mezi dlouhodobou špičku ve svém stylu. Lowy i Aldritch si v rámci svých kytarových partů velmidobře rozumí, hromobijec Castronovo je světová extratřída a Glenn Hughes se stal i zde tím pravýmkapitánem. Je muzikantem, který když se do něčehopustí, výsledek je jím v pozitivním smyslu značně ovlivněn. Skvělá hardrocková deska s vnitřním kouzlem a nebývalým nábojem, věc prostáunavenosti. Vyvstává snad jen obava, aby zde světoběžník Hughes vydržel co nejdéle.