http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/rage_wings_of_rage_recenze/1961http://www.crazydiamond.cz/rage_wings_of_rage_recenze/1961hackl@volny.cz (Pekárek)RAGE už natočili tolik alb, že jsem byl málem líný je spočítat a rozhodně přepočítávat. Takže, co přináší na svém, zřejmě již čtyřiadvacátém albu? Oproti odmítanému „Reflection Of A Shadow“ a některým dalším minimální snahu o progresi, méně stínů v duši než na „Black In Mind“, naštěstí jen symbolickou orchestraci, i když „Třináctka“ byla fajn, a méně zábavné exhibice než kupř. na „Soundchaser“. Pominu-li klasická osmdesátková alba, vynechal jsem ještě jednu zásadní etapu. Že by éru ostrých hymen z „Trapped“ či „The Missing Link“? Spojovat novinkové album s uvedeným obdobím by bylo poněkud prvoplánové. Sám lídr, baskytarista a zpěvák Peavy Wagner, v aktuálním rozhovoru uvedl, že cílem bylo spojení různých elementů ze všech(!) dosavadních fází. Ostatně, v naznačeném smyslu lze vyložit i stylový obal, na němž okřídlený maskot Soundchaser v roli jakéhosi okřídleného nekromanta vyvolává z hrobů zemřelé; fakticky tak vysává schránky z různých období, s různým obsahem a v různém stupni rozkladu. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že na „Wings Of Rage“ se primárně přeci jen sází na „halekací“ sborovou klasiku německé školy, podpořenou kvalitní sbírkou heavy-power-speed-thrash riffů.Aktuální sestava RAGE obnáší trio muzikantů, kteří spolu předtím natočili pouze dvě studiovky. Vše si proto mělo lépe sednout a vyústit v tvůrčí pohodu během přípravy té třetí. Taktéž času na pilování nápadů bylo tentokrát o dost více. Výsledek není špatný, a pokud se jedná o výše zmíněný záměr – tj. natočit profilovou desku kompilující podstatné elementy dosavadní tvorby – myslím si, že se ho podařilo jakžtakž naplnit. Podstatné je, že se od posledního studiového počinu zas o něco posunuli, i když pouze v rámci relativně prostorného hřiště, definitivně vykolíkovaného nejpozději před patnácti lety. Žádnou zásadní proměnu skutečně nečekejte. Zvuku tradičně dominují kytary, které příjemně řezají, což skladbám určitě prospívá. Kapela prozatím rezignovala na spolupráci s renomovanými studiovými inženýry a vše si pohlídala sama. Snad právě proto zní deska tvrději a syrověji, tj. bez oněch chytrých „přídechů“ pompy obrušujících hrany. Záměrné retro vyznění tak navíc dostalo punc jisté autenticity, a to zejména ve vztahu k prvním dvěma vývojovým etapám, jež se plodně protly v první polovině let devadesátých, zkrátka přibližně mezi „Trapped“ a „End Of All Days“ včetně. Na posledně uvedenou řadovku přitom jistě ne náhodou odkazuje i hit „Higher than the Sky“, nově nahraný pod názvem „HTTS 2.0.“. Právě důsledné porovnání obou verzí vám může napovědět víc, než celá tato recenze.:-)Muzikálně nikdo nevybočuje, časy předváděček Mikea Terrany a Victora Smolského se již pravděpodobně nevrátí. Kytarista Marcos Rodríguez je mimořádně zručný řemeslník, který mi v něčem, nejspíš ve svém osudu, připomíná šikovného univerzála Axela Ritta z GRAVE DIGGER. Prostě muž na svém místě se zmáknutou metalovou abecedou, skvělou technikou hry v doprovodu, který musí být u RAGE vždy perfektní, a s dobrými sólovými výstupy „oddanými“ skladbám. Za všechny lze zmínit kupř. vygradované sólo v zasmušilé „A Nameless Grave“, věnované všem bezejmenným lidem jako pravým hybatelům dějin. Vyšší přidaná hodnota se v našem triu neřeší a možná tomu tak již zůstane. Podobný dojem mám i z dynamické hry bubeníka Vassilia Maniatopoulose. Zkrátka, chlápci do nepohody, kteří pro pana kapelníka představují rozhodně o dost více než pouhé jižní gastarbeitery. Baskytaru naproti tomu vnímáte převážně jen tehdy, pokud ji v kompaktním kytarovém zvuku aktivněji vyhledáváte.Konečně se dostávám k nejzásadnějšímu bodu. Jako metalovému insiderovi mně Peavyho vokál nevadí, resp. neuvádí do rozpaků, nicméně největší rezervy má nová deska evidentně právě zde. Dotyčný se totiž čas od času pouští tam, kam by už neměl, resp. tam, kde by lepší práci odvedly méně agresivní a méně vypjaté, popř. níže položené zpěvy, dále sbory a klávesové podkresy, kterým se kapela nebrání (o samplovaných orchestracích nemluvě). Některé melodické linky díky tomu dostávají dost zabrat, což je škoda. Právě v takových momentech se docílený syrovější zvuk příliš neosvědčuje. Kapela jako by zapomněla, že řada starších alb nemá pouze dobový zvuk, ale především hodně dobrou produkci. Topícího se prostě nemohu zachránit tak, že mu budu do bazénu pumpovat víc vody nebo ji zahřívat. Musím mu hodit kruh nebo vystlat jeho nejbližší okolí věcmi, které ho budou nadnášet. Ve vynikající, co do textové stránky terapeutické dvojici skladeb „Dont Let Me Down“ a „Shine a Light“ se podobná snaha projevila pozitivně. Někde by zas stačilo, kdyby sebou topící méně mrskal. Větší odstup ve smyslu „na to už síla mého hlasu nestačí“ a fikaná ruka producenta formátu Charlieho Bauerfeinda prostě v některých okamžicích chybějí. Na druhou stranu, na koncertě se pak už nemusí jednat o takový propad. Nové skladby přitom po koncertní prezentaci volají. Během jejich poslechu ten živý nářez přímo cítím.Nekompromisní sázka na kombinaci pozdní tvorby tandemu MEGADETH – METALLICA s německým power speedem ala GAMMA RAY vyšla hned v úvodní „True“. Následující „Let Them Rest in Peace“ znovu koketuje s thrashem a nově i s melodickou školou z Göteborgu. Zatímco Peavy přepíná své možnosti, Marcos se s tím nepáře, napříč skladbami spojuje starší s mladším, starší s ještě starším, měkčí s tvrdším, tvrdší s měkčím, a to na x způsobů. K výsledné kytarové směsi se pak nejpozději v refrénu připojuje výrazná melodická linka ve stylu osvědčených klasik, což dokládá i „Chasing the Twilight Zone“, jejíž hororový motívek využili již OVERKILL na „Horrorscope“. Dostane se i na nápadité speedmetalové hymny. Kdyby „Tommorow“ a následně i lehce maidenovskou titulku nazpíval lepší zpěvák, ne, kdyby se alespoň postupovalo citlivěji, kdyby... . Marcos se ale vážně snaží. O dalších stěžejních skladbách jsem se už (pochvalně) zmínil. Závěr alba obstarává mrazivý nářez „For Those Who Wish to Die“.Poslední line-up RAGE opakovaně potvrzuje svou životaschopnost, naráží však na určité limity, s nimiž se musí nejprve smířit a pak je adekvátně zohlednit. Pokud se už chtějí vracet, ať si hlavně všimnou, s jakou lehkostí zní nenápadná a v omezeném rozsahu se pohybující vokální linka v písni „Firestorm“ z kultovního „The Missing Link“, a ať si uvědomí, jaký přínos pro ně měla špičková producentská práce Charlieho Bauerfeinda na „Soundchaser“, pak možná pochopí, že při shodné úrovni zkomponovaných vstupů lze i ve čtvrté dekádě metalového zápolení natočit album vyvolávající nejen spokojené podupávání nohou, ale též uznalé pokyvování hlavou.http://www.crazydiamond.cz/magick_disk_musick_vyber_nami_realizovanych_nosicu_vychazi_zcela_nerizene_srdcem_rozhovor/1959http://www.crazydiamond.cz/magick_disk_musick_vyber_nami_realizovanych_nosicu_vychazi_zcela_nerizene_srdcem_rozhovor/1959janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Spontánní nápad vyzpovídat provozovatele malého labelu Magick Disk Musick Františka Březinu, kterého mnozí znají pod přezdívkou Berry, se shledal s pozitivní odezvou, a tak nic nestálo v cestě rozhovoru. Už přes dvanáct let kormidluje distribuční on-line store a vlastní vydavatelský label ze Sušice, relativně malého šumavského města, ve kterém se údajně v devadesátých letech nacházely dokonce tři hudební obchody, aby po jejich krachu a skrz lásku k fyzickým nosičům nastoupil se svou aktivitou sám. To se psal rok 2008. Dnes u jeho Magick Disk Musick vychází nahrávky kapelám jako ASMODEUS, DARK GAMBALLE, INSANIA, HEIDEN a několika dalším, jsou prostřednictvím této značky distribuovány kupříkladu alba MASTER´S HAMMER a jiných perel tuzemské i zahraniční scény. Co jej v jeho činnosti pohání? Podle čeho se řídí při výběru vydávané kapely? Jakému titulu z jeho katalogu se nejvíce daří? A kromě toho i o mnohém dalším čtěte níže v rozhovoru.Jak dlouho vedeš svůj distribuční on-line store a malé vydavatelství a kdy se zrodil ten nápad se podobným způsobem zařídit? Co tě k tomu vedlo?Nápad vznikl už někdy v roce 1991, byl to sen, který se mi dlouho nedařilo uskutečnit. Jeho původní podoba byla mít kamenný obchod v Sušici, ovšem v té době byly kolem zdejšího náměstí celkem tři, což mě u města s tehdy necelými 12.000 obyvateli drželo zpátky. Tak jsem dál snil ve sluncem zalité a zaprášené továrně, že třeba jednou... Vydával jsem doma roztáčené demo kazety spřátelených kapel, vedl mikronabídku hudebních nosičů a fanzinů a tak nějak se toho snu úplně nevzdával, mluvil o něm s lidma, ale asi nevěděl, jak to vlastně uchopit. Z dnešního pohledu jsem možná jenom nechtěl dělat to, co všichni ostatní podobně naladění, tj. v tomhle konkrétním případě otevřít čtvrtý obchod; vlastně mi to nedávalo smysl.Ten sen byl ale natolik silně zakořeněnej, že jsem jej neopouštěl a realizoval jak s velkým zpožděním, tak v úplně jiné epoše na poli fyzických nosičů. Začalo mi to dávat smysl ve chvíli, kdy to všichni opouštěli a lámali nad tím hole, protože virtuální data začala obecně jasně vítězit nad fyzickými nosiči. Přestal to být zlatej důl a začaly to být drobky. Bavím se o úplném začátku roku 2008, kdy jsem label a internetový obchod oficiálně otevřel.Vedla mě k tomu nekonečná láska k fyzickému hudebnímu nosiči a zejména pak vinylovým deskám, které v té době zdaleka nevycházely v takovém objemu jako dnes. Jen pro srovnání, v roce 2008 vyšlo v tuzemsku celkem 29 vinylových titulů bez ohledu na formát, v roce 2018 to bylo stejným měřítkem 171 titulů, tj. téměř šestinásobek během 10 let!Zprvu jsem spustil statický online store, kde probíhaly objednávky emailem, což mě osobně vyhovovalo a připomínalo dobu, kdy se vedly objednávky klasickým dopisem nebo korespondenčním lístkem, kde člověk často přidal i pár vět mimo objednávku, ale doba mě donutila udělat klasický webstore se všemi funkcemi a vymoženostmi, které si současný zákazník logicky žádá.Kdy ses rozhodl, že kromě distribuce jinde vydaných titulů rozšíříš svůj záběr i na oblast vlastního vydávání? Kolik titulů jsi dodnes takto realizoval?Ve stejném okamžiku, tedy v okamžiku spuštění. Celý projekt byl koncipovaný jako on-line store a record label. Protože - jak se později zcela logicky potvrdilo - nebýt fungujícího on-line storu, nemohlo by být jím často dotovaného record labelu. Možná i proto nevydávám žádné závratné počty titulů, to tempo věrně kopíruje reálné možnosti a vůbec vypovídá o tom, jak pomalu to celé jde. Mně ale vyhovuje, nemám žádnou metu, kolik toho musím vydat a udělat, podřizuji to reálnému zájmu, který určuje ono tempo. Není žádný důvod se kamkoliv hnát a spěchat.V případě, že by měl člověk neomezený kapitál a chrlil titul za titulem jen s minimálním rozmyslem, ztratilo by to všechno, co pro mě dělá label labelem. Nevypovídalo by to o ničem, zkreslovalo by to realitu. Ale pozor, velký labely, který v současnosti chrlí jak o život, tím nemám na mysli. I oni pracují s maximálním rozmyslem, jen jsou prostě velký. Spíš mám na mysli různý sponzory, kteří nyní vydávají nebo financují vydání desek, ke kterým nemají hlubší vztah. Mají pocit, že je to "IN", ale zkreslují tím realitu. Snadno se pak stane, že člověk, který není v problematice tak namočený, uvěří faktu, že desky dneska skutečně letí a jejich vydávání je něco výhodného. Z ekonomického hlediska není, vstupní náklady jsou natolik vražedné, že bez hlubokého vztahu k tomuto segmentu je ekonomicky výhodnější dělat cokoliv, jen ne malovydávání gramodesek. U velkých labelů je to trochu jinak, je tam nesrovnatelně vyšší kupní síla a celkový objem, tudíž to celé vychází neporovnatelně příznivěji.K dnešnímu dni jsem pod značkou Magick Disk Musick realizoval 23 titulů ve formátech LP, 2LP, 7" EP, 7" SP, CD a digipack CD. Nemusí se to zdát mnoho, ale každému titulu se maximálně věnuji, nehoním počet, ale spíš jejich servis od vydání do vyprodání. A musím říci, že už i takové tituly se v katalogu MDM nachází! Zatím se vyprodalo LP INSANIA - Rock´n´Freud, LP INSANIA - Kult hyeny, LP INSANIA - Crossfade a split LP MASÁŽ / MASSOLA. Několik dalších titulů se pomalu, ale jistě blíží stejnému slavnostnímu statusu, ale nebudu prozrazovat, o které jde konkrétně.Co považuješ za svůj největší úspěch v rámci vydávání hudby a jakého vašeho titulu si nejvíc ceníš? Kdy si cítil největší zadostiučinění?Na to asi nedovedu uspokojivě odpovědět, protože každý titul a každé vydání pro mě bylo ve své době tím největším úspěchem. Stejně tak si všech titulů cením rovnou měrou, do všech jsem dal všechno a nic neošidil, naopak - někdy ty rozpočty narostly do skoro nesmyslných částek, ale nikdy mi nedávalo smysl dělat obyčejnou desku - když už to stojí tolik, další náklady přece nemůžou být problém! Každý vydaný titul doprovází stejně silné zadostiučinění, možná proto to jede pořád dál.Samozřejmě, že nejvíc mě baví tituly, kde mám největší prostor k vlastní kreativitě, což byl vloni na sklonku roku například zatím poslední vydaný titul - digipack CD ASMODEUS "Prosincová noc blíže neurčeného roku" + "Den zúčtování". Na týhle reedici jsem se doslova vyřádil a opakovaně zažíval pocity spontánní kreativity, lehký ruky, všechno šlo samo a zapadalo do sebe, byť samotná realizace a tuna věcí okolo je pak rutinní práce jako každá jiná. Často se ti nechce, ale dodělat se to musí.Podle čeho si vybíráš interprety, se kterými podepisuješ a posléze spolupracuješ? Asi hraje velkou roli otázka kvality a hlavně osobního vkusu?Nikdy s kapelama nepodepisuju a nikdy podepisovat nebudu, ale tuším, jak to myslíš... Výběr prochází zcela neřízeně srdcem. Kmenový kapely typu ASMODEUS, INSANIA či MORTIFILIA jsem vynášel do nebes ještě v dobách, kdy jsem žádný label neprovozoval, a tak navázání spolupráce bylo logickým krokem, u kterého jsem šťastný, že pokračuje dál. Další kapely vybírám na základě osobního vkusu a jakési přirozené uvěřitelnosti jejich hudbě. Uvěřitelnosti, která se nedá dost dobře popsat. Funguje tam jakýsi vnitřní cit, který mě nikdy nezklamal, bez ohledu na to, jestli se jejich desky prodávají více či méně - to pro mě není měřítko a nikdy nebude. A aby skutečně nemuselo být, provozuju vedle labelu právě on-line store, jak jsem o tom už mluvil.Můžeš nastínit, jaké české kapele a případně i albu se z vašeho katalogu nadmíru daří a čemu tento úspěch přisuzuješ?Nejvíc se daří zřejmě INSANII, ale i tohle tvrzení je relativní. Po deseti letech se doprodaly její první desky vydané u MDM. To je ale přece docela dlouhá doba! Navíc tomu přispěl i jistý zvýšený zájem o vinyl, se kterým jsme ale dopředu nemohli nijak počítat. To se prostě stalo, to nebyla žádná geniální strategie. Samozřejmě se tomu nebráníme a můžeme teď vydávat o trochu víc titulů, než bylo dosud běžné, ale i přesto se nadále držíme při zemi. Tohle je přechodový stav, ostatně jako všechno, a tak je k tomu třeba přistupovat.Nicméně prodejní úspěch podle mě ve všech směrech výtečné INSANIE je daný i jejím častým koncertováním, kde jsou vinyly vždy k dipozici, na to je třeba nezapomínat. Mezi další úspěšné tituly patří například digipacky a vinyly ASMODEUS, dobře se daří i loňskému 10" EP PUSTINY. Ale průběžně se prodává všechno a když nepolevíme, všechno jednoho dne doprodáme.A čemu lze přisuzovat úspěch jednotlivých titulů? Určitě primárně kvalitní hudbě a textům, sekundárně pak z mého pohledu maximálně dotažené vnější podobě obalu a vůbec nosiče jako takového. Další (a velmi podstatnou) záležitostí je, že tu stále existují fanoušci, kteří chápou, že ty nahrávky pořád něco stojí a jejich neutuchající podporou nám jasně vzkazují, abychom tohle dělali dál. Pokud by tahle klíčová podpora zmizela, zmizí všechno a budeme se moci stát maximálně digitálním labelem.Co všechno je třeba udělat, aby se vůbec mohla nahrávka realizovat a poslat mezi lidi a aby se posléze setkala rovněž i se zájmem fanoušků?Vymyslet texty, hudbu, prolnout to ladně mezi sebe, kvalitně nahrát, vymyslet koncept obalu, graficky zpracovat, všechno zaplatit a poslat do továrny. Zní to jednoduše, ale celé je to práce běžně na dva roky. Tím to ale nekončí. Vydání propagovat, nabízet dostupnými kanály dál; a prodat. To je pak často i na víc let.Stran zájmu je jasné, že dnešní fanoušek se nespokojí s obyčejnou gramodeskou, proto je vybavujeme různými bonusy, jak extra skladbami, tak třeba sprejerskými šablonami, plakáty, barevnými vinyly, cédéčky v pošetkách, embosovanými logy, stříbrotiskem, kašírovanými obaly, speciálními inlayi, v případě cédéček pak různě tvarovanými mnoha panelovými digipacky, apod.Co tě naopak za dobu působení na scéně způsobilo nějaké to rozčarování respektive nenaplnilo Tvá očekávání?Za ty roky mě asi nic nemůže doopravdy překvapit. Myslím, že jsem poznal všechny její mechanismy, klady i vrtochy. Obecně mě působí rozčarování jakákoliv nespolehlivost, to je vlastnost, se kterou se asi nikdy nesmířím, ale ta není výsadou scény, ale je stejnou měrou rozšířena i všude v okolním světě.Obecně je dobrý nic moc neočekávat, anebo ještě lépe neočekávat vůbec nic. Tvá vize pak bude vždy naplněna, anebo budeš v lepším případě vždy jen překvapený.V červnu každoročně organizuješ v Čermné u Sušice jednodenní mini-festiválek, můžeš už teď prozradit některé z připravovaných kapel?Milerád. Oznamovací premiéra tedy proběhne v tomto rozhovoru a až o pár dnů později v newsletteru emailem. Sociální síť bude letos poslední místo, kde se první várka kapel objeví... To je mi tedy rebelie... Informace se na facebooku objeví se zpožděním?! Skandál! Zatím máme potvrzené čtyři kapely, alfabeticky BOLEHLAV, DĚTI DEŠTĚ, PUSTINA a TRAHIR. Další by měly být brzy v jednání...Dramaturgii vedeme vždy s důrazem na pestrost, aby to potenciálního návštěvníka mělo šanci bavit od začátku do konce. Což je opět zjevně patrný už z těchto prvních čtyřech kapel - zjednodušeně elektronika, noise rock, black metal a stoner doom. Klidně bychom tímhle mohli skončit, ale jak je tradicí, zastavíme se na devíti kapelách. To je na celý den a dvě scény až až.Psal jsi, že předem raději neprozrazuješ tituly, které na vydání chystáš. Jde o nějaký rituál, který má opodstatnění v nějaké nedobré zkušenosti z minulosti a nebo si prostě jenom pověrčivý?Řekněme něco mezi pověrčivostí a rituálem. Nemám moc v lásce takový to nekonečný žvanění, že se něco chystá, nejdříve vinyl, pak vlastně jenom CD, a nakonec se to protáhne na několik let, kdy už ta kapela nikoho nezajímá a vlastně se rozpadla. To trochu přeháním, ale přijde mi mnohem čistější začít o titulu informovat ve chvíli, kdy je fyzicky k dispozici. Nerad informuji o plánech, všechno se může v průběhu změnit, informace předem opravdu považuji za bezpředmětné.Mám i jeden svůj příklad. Pokud někdo sbírá celý label MDM (a pár takových lidí opravdu existuje), nemohl si nevšimnout, že jedno katalogové číslo stále zůstává bez vydaného titulu. Ano, jedno vydání stále čeká na realizaci... Už téměř šest let. Ale věřím, že jednou dopadne, ta konkrétní hudba a kapela mi nikdy nezestárne, takže z tohohle hlediska je to vlastně jedno... Víc jsem naštěstí nikde neřekl.Ale to už začínám jednat bezpředmětně, jak jsem o tom mluvil výše... Abych ale otázku úplně neignoroval, na rok 2020 samozřejmě nějaké tipy máme, ale dosud nic zcela konkrétního a v tom je ta krása - nejsme otroky plánů a v tuhle chvíli nevíme, co roku 2020 přinese značka MDM... Ve skrytu duše ale doufáme, že to nějaký titul či tituly zase budou.Díky moc za prostor v Crazy Diamond, internetovém serveru, kde se s recenzemi milovníci hudby stále piplají do poslední tečky a žijí svými vlastními životy navzdory většinovému okolí. Ať se nadále daří.http://www.crazydiamond.cz/vanessa_ghost_army_recenze/1958http://www.crazydiamond.cz/vanessa_ghost_army_recenze/1958janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Muzika VANESSY se neposlouchá, ta dokonale vysírá! Jejich songy si asi stěží budete pouštět,když máte chuť si u moučníku a čaje zpříjemnit nedělníodpoledne. Sortě těchhle týpků řada lidí pochlebuje a stáledokola připomíná jejich kultovní status. I když něco podobnéhonelze popřít, po pravdě je jen velmi málo těch, kterým jejichprodukce lahodí. Tahle kapela nebyla stvořena pro umocněnícelospolečenského veselí, ale jako dokonalý vysavač serotoninu.Jedovatá VANESSA svými songy rozhodně nevybízí k příjemnýmpocitům, takže leckterý náchylnější člověk je běhemposlechu spíše zmítán potřebou dostattoho „zlovolnýho knírkatýho buřta“, pěstma a kopama, co nejrychlejik zemi. On totiž Samir Hauser umí ve svých textech najít na leckom citlivémístečko a udeřit, zatímco Mojmír Papalescu u tohobezstarostně maluje abstraktní elektronické podloží. To jen tak na úvod.Přejděme tedy k aktuální desce„Ghost Army“, kterou zdobí nádherně řešený obal ve styluakčně filmového plakátu. Jde o třetí album po návratu VANESSYna scénu a první po pěti letech. Zatímco třaskavina „AveAgony“ před více než dekádou fascinovala svojí morbiditou, nihilistickýmitexty i hitovým potenciálem, následovník „Antidotum“ už takbezchybný a přesvědčivý nebyl, ačkoliv i na něm se našloněkolik výstavních kousků. Dalo se tvrdit, že v oblasti EBM itak neměl v tuzemských luzích konkurenci. Novinka opětnezklamala, i když mne svou náplní připomíná spíše předchozí,lehce naředěnější desku než onen masakr z roku 2009. V tomtosměru mne přijde zhruba polovina skladeb do počtu. Osobně mámradši v textové rovině spíše ony realističtější kusy - naminulých deskách reprezentované třeba songy „Mukamba“, „Fízl na speedu“nebo „Holky z gymplu“. Letos jsem své zaručené vitamínynalezl v trojici pozoruhodných výpovědí: „Nepodobat se jim“, „Špína Evropy“ a zejména „Mr.4-8“. První z trojice šlágrů je manifestemindividualismu, který se ostře pouští do stádovosti v jakékolivpodobě. Druhý si bere na paškál s tím souvisejícímaloměšťáctví a je vlastně hlenem odflusnutým do vlastníchřad. Osobně to sice nevidím s naší zemí tak špatně, ale jakjsem výše zmínil, hudba VANESSY nemá chlácholit, takže jevlastně všechno v pořádku. Třetí zmíněná položka si bere napaškál bývalého šéfa hradního protokolu pana Forejta. Netušímjak blízce jsou členové VANESSY navázáni na tuhle osobu,každopádně nástin příběhu vedený z detailní perspektivyvážně pobaví. Můj výběr těchto tří skladeb z novinkyvypovídá o tom, že upřednostňuji spíše zábavnější polohuna místo té opravdu odporné. Tu zde naopak reprezentují předevšímnechutně naturalistické texty v písních „Matka je zlo“ a „Otec vlochu“. Dojde samozřejmě i na nadpřirozenější kusy jako hnedúvodní „Nibiru“, která hned zkraje přesvědčí, že novýmateriál bude působit trochu tanečněji a méně nařvaně neždva předchozí počiny.Ohledně nástrojové složky měprostě novinka přijde jednotvárnější než minulé dvě desky.Odhaduji, že si svůj prostor ještě dramatičtěji zabraly klávesya nejrůznější naprogramované party. Na kytary, byť vždyskromné, zde prakticky nedojde a valná většina skladeb má rovněži bicí naprogramované. Pokud máte tedy radši hodně temné anekompromisní disco než industriální souhru kytary s klávesami,pak bude tahle naprogramovaná digitální orgie nahrávkou přesněpro vás. Za mne pořád docela dobré album, ale zároveň ne ažtak dobré jako obě předchozí. Svým způsobem jej velmivystihuje i název jedné zdejší skladby - „Digitální řev“.http://www.crazydiamond.cz/abbath_ex_frontman_immortal_zatopi_flede_pod_kotly_info_koncert/1960http://www.crazydiamond.cz/abbath_ex_frontman_immortal_zatopi_flede_pod_kotly_info_koncert/1960nobody@nothing.com (Info)ABBATH,jedna z největších ikon norského black metalu, se po rozkmotřenís IMMORTAL do sólové dráhy opřel s vervou. Po ani ne třechletech se majitel jednoho z nejidentifikovatelnějších hlasů vracís novou deskou „Outstrider“ do Čech.ABBATH, 1349, VLTIMAS, NUCLEAR - sobota 8.února 2020, Brno, FlédaFB event: https://www.facebook.com/events/1206806599483403/e-TICKET: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/256Blashyyyrkh!ABBATH - Mighty Ravendark, vlastním jménem OlveEikemo,je bez debat jedna z největších ikon norského black metalu.Abbatha k black metalu prý přivedl Euronymous (MAYHEM), VargaVikernese (BURZUM) naopak zas Abbath. I on samozřejmě měl kapelu.Ta ale nikdy i přes uvedené konexe nebyla namočena do kontroverzí,které black metal v 90. letech provázely. Tou kapelousamozřejmě jsou ikoničtí IMMORTAL!Kdyžse IMMORTAL v r. 2003 poprvé rozkmotřili, Abbath se připojildo MOTÖRHEAD tribute-bandu nazvaného BÖMBERS a založiltradičnějšímmetalem řízlou kapelu I.Ale o tři roky později se IMMORTAL dali dohromady a natočili „All ShallFall“ (2009). Ani tak rozepře mezi členy neustaly a Abbath se r.2015 odporoučel natrvalo, což na metalové scéně spustilo masivnídiskuse. Kultovní frontman se signifikantní „tváří“ semezitím stal jakýmsi synonymem (norského) black metalu.Obavy,co s ním i s IMMORTAL bude dál, však záhy rozehnal debut„Abbath“, který tentokrát nahrál již pod svým jménemABBATH. Snad všichni true fans byli dávkou ledové zuřivostidostatečně nasyceni, ale Abbath se do sólové dráhy opřel seskutečnou vervou. Turné, festivaly, párty … a po ani ne třechletech se norský čaroděj vlastnící jeden znejidentifikovatelnějších hlasů pod záštitou vlastní značkyvrací podruhé. „Outstrider“tak s sebou logicky nesla opět velkou dávku očekávání. Abbathhudebně nestojící na místě na desce tak trochu přiznává, coje mu blízké a nechává podprahově vzpomenout na BÖMBERS a čerpáklidně z britského heavy a melodických směrů, ale vše zaobalujedo svého vlastního zvuku, ačkoli momenty charakterizující apřipomínající i jeho „domovskou“ kapelu zajisté nechybí.Opětnásledují turné, festivaly a … párty. Abbathova pověstnápovaha ohromného baviče to nakonec závěrem letošního roku najihoamerickém turné kapánek přepískla a turné končí předčasněa OlveEikemo, majitel Abbatha, zpytuje svědomí, odebírá se na odvykačkua seká zas latinu, protože přijíždí do Evropy!Doprovodemmu je fantastická sestava. Outstrider European tour 2020 čítáještě norskou smetánku 1349, allstar band VLTIMAS a chilskoumlátičku NUCLEAR.1349,pojmenované po roku, kdy mor v Norsku stál život 2/3 populacea ukončil jeho zlatý věk, je už přes 20 let jednouz nejpřednějších a nejstabilnějších blackmetalovýchkapel. Norská smetánka čítající protřelá jména včetněmocných bubnů Frosta (SATYRICON), propaguje v říjnu vydanoua opět ceněnou desku „The Infernal Pathway“. Jejich ohniváshow je pověstná!Hvězdnouformaci VLTIMAStvoří tři jména, ve svých komunitách pojmy. Rune "Blasphemer"Eriksen (ex-MAYHEM, AURA NOIR), David Vincent (ex-MORBID ANGEL) a FloMounier (CRYPTOPSY). Toto trio vypustilo apokalyptický, fanoušky ikritikou nadmíru přijatý debut „Something Wicked Marches In“,jenž odráží talent všech tří black/death myslitelů. Je dobře,že se VLTIMAS rozhodli své vizionářské kytary, mocný hlas aprogresivní bicí přenést i na koncertní pódia, což loňskéholéta dokázali publiku festivalu Brutal Assault.NUCLEARz Chile mají s českým publikem už zkušenostiz festivalů Brutal Assault i Obscene Extreme a bez debatnezapřou svůj jihoamerický temperament, takže pekelné plamenyblackmetalového večera zažhne živelný jihoamerický thrash!Čtyřivyrovnané spolky, čtyři vhledy do temných končin extrémníchvětví metalu. Fléda je v nesnázích!ABBATHhttps://youtu.be/Yv-oC5zCwn8https://youtu.be/T_qa-wNbC4whttps://youtu.be/AnsWVvbOyf81349https://youtu.be/Mw2ZGAV_QyIhttps://youtu.be/JQQjqbuorgoVLTIMAShttps://youtu.be/OLqzaCfovmgNUCLEARhttps://youtu.be/7GkloEYNpuIPředprodejviz výše, vstupenkyjsou dále k dispozici v INDIES a předprodejních sítíchTICKETPORTAL a TICKETMASTER.http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_presence_recenze/1957http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_presence_recenze/1957janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V létě 1975 se mraky nad nejslavnější hardrockovou kapelou světa začaly pozvolna stahovat a události se začaly poprvé v jejich kariéře ubírat ne zrovna ideálním směrem. Jakoby za tím vším, co kapelu čekalo, stál nezvratný osud, který spěl navzdory talentu všech čtyř muzikantů, jejich semknutosti a celosvětové popularitě, ke svému naplnění. Ačkoliv měli LED ZEPPELIN tehdy nasmlouvány koncerty na více než půlroku dopředu (na dva koncerty v Paříži bylo dohromady prodáno rekordních 115.000 lístků, podzimní americké turné hlásilo rovněž vyprodáno, stejně tak předvánoční východoasijské turné), nakonec vše muselo být zrušeno, a sice díky Plantově vážné autonehodě na řeckém ostrově Rhodos, kde si s manželkou a dvěma dětmi užíval krátké dovolené během týdne volna. Dnes už víme, že nešlo o ojedinělý nepříjemný okamžik v kariéře hardrockových bohů, ale o počátek jejich postupného pádu, přičemž souběh několika tragických událostí v následujících letech bezesporu ovlivnil fatální vývoj jejich společné kariéry. A přitom se po aktuálním dvojalbu „Physical Graffiti“, které sklidilo v roce 1975 neskutečně pochvalnou odezvu, vše zdálo ideální. Kapela se tehdy nacházela na svém pomyslném tvůrčím i komerčním vrcholu, neměla (snad kromě PINK FLOYD) prakticky žádnou konkurenci, přesto se vše začalo na mnoha frontách kazit. I pro dříve perfekcionalistického manažera Petera Granta se jednalo o těžké období poznamenané problémy v osobním životě, respektive závislostmi a brzkým rozvodovým řízením, které ovlivnilo i jeho několik pozdějších špatných rozhodnutí.V odpoledních hodinách 4.srpna 1975 došlo během krátké dovolené na řeckém ostrově Rhodos k autonehodě, během které havaroval Robert Plant se svou rodinou v průběhu jízdy zdejším hornatým terénem, kdy zpěvákovo auto sjelo z křivolaké cesty do srázu, přičemž obě malé děti vyvázli jen s lehčími zraněními, zatímco Plantova manželka Maureen bojovala v příštích týdnech v nemocnici o život (naštěstí úspěšně) a sám Robert to odnesl zlomeninami obou dolních končetin a jedné ruky. Jelikož v druhém autě za nimi jel se svými blízkými Jimmy Page, byl okamžitě po události zmobilizován anglický management Swan Song a celá Plantova rodina byla co nejrychleji helikoptérou dopravena do Británie. Za své samozřejmě vzaly všechny koncertní termíny připravované do konce roku 1975 a nikdo netušil, jak velkou pauzu si ona událost ve fungování největší kapely své doby vyžádá. Rekonvalescence byla dlouhá a velmi těžká, přičemž zbytek LED ZEPPELIN zvažoval možnosti, jak účelně naložit s časem, kdy Robert nebude dlouhodobě schopen chůze. Jimmy Page dokonce odjel na měsíc do Los Angeles, aby zde ladil nápady pro nové skladby.Sám Plant mluví o celém roce a půl po této události jako o době, kdy se nedalo dělat nic jiného než skučet bolestí a plakat. Přesto se však vybičoval k nahrávání dalšího řadového alba, které mu spoluhráči navrhli, když už byl on i manželka mimo ohrožení života. Z tohoto důvodu se prý následně vznikající album rovná onomu často zmiňovanému nářku toho, kdo přežil. V zimě, když se všichni vyhrabali z nejhoršího, tak Page postupně všechny nadchl pro realizaci sedmé řadové desky, pro kterou byla posléze zamluvena moderní mnichovská studia MusicLand. Soustředění se na nové písně tak mohlo pomoci zejména Plantovi, pohybujícímu se tou dobou stále ještě na kolečkovém křesílku, zmítán pochybnostmi o budoucnosti své i svých nejbližších. LED ZEPPELIN se tedy i se zuboženým frontmanem vydali do Německa, kde pod taktovkou Jimmyho Page vznikala zřejmě nejtvrdší a dost pravděpodobně i nejmetalovější deska jejich dráhy, ta dostala název „Presence“. Album se mělo původně jmenovat „Thanksgiving“, ale název byl nakonec změněn na střízlivější (Přítomnost).Nahrávalo se ve velmi rychlém sledu, neboť zhruba pět skladeb již měl Jimmy Page předem promyšlených a zbylé dvě se dočkaly růstu i dokončení až ve studiu. Pouhých osmnáct dní strávila kapela ve studiu, aby dala vzniknout sedmi skladbám tvořícím jejich sedmou řadovou desku, což byla nejkratší doba strávená ve studiu od časů debutového alba. I klaustrofobická atmosféra mnichovského studia, které bylo zbudováno v přízemí stařičkého hotelu Arabella, dokonale přispěla k vyznění díla. Ona sevřená aura tohoto místa byla z desky zkrátka znát. Nahrávka se dočkala různorodé odezvy, od nadšených ohlasů, přes střízlivá zhodnocení a spíše pochvalné recenze, až po slova mluvící o stagnaci někdejší invence nebo dokonce o vyčpělosti. Materiál každopádně platil za nejobtížněji proniknutelný a nejméně chytlavý v kariéře LED ZEPPELIN, byť se hned po vydání vyhoupl do čela žebříčků po obou březích Atlantiku, ačkoliv z nich brzy opět vypadl. Rozhodně se zde nenacházely žádné posluchačsky vděčné písně, pouze zatěžkaný a tíživý hard rock držící svou hustší atmosférou pohromadě. Po letech bylo v souvislosti s ne zcela pochopeným albem často zmiňováno sousloví - heavy metal.Nahrávka se nakonec stala nejméně prodávanou řadovkou v kariéře LED ZEPPELIN. Za což možná nemohla jen absence líbivějších písní a celkově nepříliš chytlavá náplň, ale rovněž nástup nové generace rockerů vyznávajících úplně jiná pravidla hry. Na světlo se totiž v Británii zrovna dral punk a dlouhovlasé kapely vyprodávající stadióny dost možná nebyly nějakou dobu na programu dne. Co na „Presence“ upoutá, je omezený vliv přídavných nástrojů a skromnější aranžerská práce. Jde o velmi hutnou a bezkontrastní desku, která cílí zejména na příznivce kytarových valů. Album vydané 28.března 1976 bylo nejrychleji realizovaným počinem LED ZEPPELIN od časů debutové desky. Jedná se o nejvíce podceňovaný počin kapely za dobu jejího fungování. Ten startuje výpravnou, více než desetiminutovou suitou „Achilles Last Stand“, mocně metalovým výpadem, kde se LED ZEPPELIN jeví heroičtější než kdy dříve. Skladba byla ve své hrubé verzi pořízena již v roce 1974 na tzv. daňové dovolené v Maroku a na rozdíl od zdobné a majestátní „Kashmir“ (vymyšlené tamtéž a umístěné na albovém předchůdci) se ve cvalu řítila vpřed podporována vyhrávkami osmistrunné baskytary Johna Paula Jonese a bezchybným Bonhamovým rytmem, přičemž Pageovi kytarové party jsou zde drtivější než u kteréhokoliv jiného alba LED ZEPPELIN a jeho sóla zkrátka nemají chybu. Tento silový kousek s Pagem v hlavní roli naznačil, že v případě alba nepůjde o žádný aranžérsky propracovaný materiál, ale o čirý výtrysk energie. Plantův text zmiňuje obrazy nedávné havárie a Achillova pata, jako jediné zranitelné místo hrdiny, zde podtrhuje osudový podtext díla. I přes svou obří délku se jedná o velmi přímočarý kousek, který ze své linie neuhne ani na okamžik.Zasekávané motivy u následující skladby „For Your Life“ předznamenají fakt, že nepůjde o jednu ze stěžejních položek alba, nicméně si song obstojnou kvalitu drží a je více nakloněn naturelu některých starších alb LED ZEPPELIN. Celkově jde o píseň vyznívající smutně až hořce a Plantův hlas se mezi jednotlivými instrumenty proplétá, aniž by ve své pozici stínového hráče výrazněji bodoval. Poměrně krátká a neklidná „Royal Orleans“ ukazuje kapelu z trochu jiné perspektivy a potvrzuje Plantův smysl pro humor, když je v textu zmíněn incident jednoho z členů souboru v hotelu totožného jména, kam se při návštěvách jistého amerického města (New Orleans) kapela vždy odebírala. Jsou zde i další zajímavé kusy jako „Nobody´s Fault But Mine“, což je skladba vycházející z předobrazu v podobě písně téměř totožného jména od Plantova velkého vzoru, bluesmana a zpěváka meziválečných spirituálů Blind Willieho Johnsona. Page opatřil strukturu skladby zcela novými party a překopal snad všechna možná aranžmá, aby text opět vypovídal o člověku hledajícím vykoupení ze všech svých špatných činů a spáchaných hříchů. Song je charakterizován hromovým rytmem, táhlými kytarovými tóny a celkově bluesovou neutěšeností.K ne úplně významným položkám lze počítat následující dva kusy. Rock´n´rollová „Candy Store Rock“ působí stejně neposedně jako odlehčeně swingující věc po ní následující, „Hots On For Nowhere“. Obě jakoby předznamenaly dobu, kdy již budou Zeppelíni působit po skladatelské stránce vyprahlejším dojmem, zvukově stranou od nových proudů udávajících trend rockové scény. Svým způsobem by se tyto skladby mohly klidně objevit coby křoví i na některém z prvním sólových alb Roberta Planta z první poloviny osmdesátých let. Závěrečná bluesová nádhera „Tea For One“ vznikla zrovna zásluhou Planta a vypovídá cosi o složitém psychickém rozpoložení dané doby, o chvílích bezmoci, kdy se polámaný vokalista, ležící na lůžku stranou ostatních, obával o život svých nejbližších, zmítán pocitem viny a nejistoty, neschopen se proti nastalým událostem bránit. Hodně temná, krásná a sugestivní záležitost je ozdobou pozdní tvorby LED ZEPPELIN a patří spolu s Achillovskou odyseou k vrcholům díla.Pro grafickou stránku alba vzniklo tehdy mnoho fotografií v pastelových barvách, na nichž je ve společnosti nejrůznějších lidí zachycen jistý černý sloupcovitý předmět, kapelou nazývaný „The Object“. Za tyto práce bylo zodpovědné tehdy čím dál vytíženější a slavnější studio Hypgnosis, se kterým LED ZEPPELIN spolupracovali již od svého alba „Houses Of the Holy“. Zajímavé je napětí, jenž vychází z fotografií zachycujících takřka reklamě pestré obrázky uhranutých lidí v blízkosti neznámého předmětu. Tyto fotografie rovněž kontrastovaly s hudební náplní alba. „Presence“ nakonec zůstalo nejméně prodávaným počinem LED ZEPPELIN z jejich katalogu a do dnes pro mnohé znamená první výrazný schod dolu. I vzhledem k předešlé autohavárii je vlastně pochopitelné, že se otřesená a i jinými způsoby decimovaná kapela dávala jen stěží dohromady. Do toho všeho se přimotávaly i stupňující se problémy Page a Bonhama s heroinem, u druhého ještě podporované značnou konzumací alkoholu.Probíhaly nadále i Grantovy spory s tvůrci filmu The Song Remains The Same, kteří svou práci neskutečně natahovali s cílem vytřískat z kapely co nejvíc peněz. Výsledek nakonec ani za moc nestál. Film se skládal napůl ze záběrů z koncertu LED ZEPPELIN v Madison Square Garden pořízených v roce 1973 a napůl představoval jednotlivé členy kapely v civilních záběrech mimo svět pódií. Dílo ve všech směrech nenaplnilo očekávání do něho vkládaná a působilo dramaturgicky odflákle. Peter Grant tudíž, při jakékoliv zmínce ohledně jednání s tvůrci a vzpomínce na ono nepřátelské prostředí filmu, kterému lidé z hudební branže vlastně nikdy nerozuměli a vyhýbali se mu, nejprve hodně zuřil a posléze rezignoval. Snímek spatřil světlo světa před vánoci 1976 a brzy zcela vyšuměl.Přesto všechno se LED ZEPPELIN nakonec vydali na další turné, stalo se tak však až v průběhu roku 1977, tedy rok po vydání alba. Stadiónové koncerty na jedenáctém americkém turné byly opět rekordně navštěvované (absolutní rekord návštěvnosti jakékoliv rockové akce samostatné kapely tehdy padl na stadiónu Pontiac Silverdome poblíž Detroitu ve státě Michigan - 76.000 diváků), jenže nálada okolo karavany zrovna nebyla nejlepší. Celý podnik totiž hatily velmi časté konflikty mezi personálem kapely a lidmi najatými ze strany promotérů a organizátorů. Během několika měsíců došlo, při zvýšenému počtu dělníků makajících na celém podniku v zákulisí, k mnoha fyzickým potyčkám, což byl důsledek roztrhání stále většího týmu do znesvářených skupinek. Napětí mezi táborem makáčů pracujících pro LED ZEPPELIN a lidmi promotéra Billa Grahama vygradovalo v San Franciscu, kde bylo dokonce několik Grahamových lidí v průběhu příprav akce zmláceno Grantovými pohůnky. Vzhledem k tomu, že se bitky účastnil i John Bonham a hlavní manažer turné Richard Cole, se celé události věnovalo nadmíru pozornosti v tehdejším bulvárním tisku. Jen pouhý den po vystoupení LED ZEPPELIN na oaklandském stadiónu v rámci akce Day On Green všechny malichernosti definitivně pohltila zpráva o smrti Plantova pětiletého syna Karaca v důsledku infekce dýchacích cest. Tuto zdrcující novinku se zpěvák od manželky dozvěděl po telefonu a posléze okamžitě odcestoval zpět do Anglie. Zbytek turné byl zrušen, aby se psychicky rozložená skvadra na více než rok odmlčela a nebyla schopná žádné aktivity. Všechno pohltila tma.http://www.crazydiamond.cz/milan_urza_malem_bych_zapomnel_recenze/1956http://www.crazydiamond.cz/milan_urza_malem_bych_zapomnel_recenze/1956hackl@volny.cz (Pekárek)Pokaždé, když se někdo zmíní o dobrých textech, vybaví se mi PRVNÍ HOŘE, jejichž poslední album leží už přes rok v pohotovosti u mého přehrávače. Koupě stále ještě aktuální sólovky jejich frontmana, jinak všestranného umělce, Milana Urzy byla tedy nasnadě. Jakkoliv mělo jít o album bez tvrdých kytar, obavu jsem měl maximálně z toho, že Milan nepodrobí své tvůrčí pnutí žádoucí reflexi, a z hlediska interpretačního si tudíž naloží až příliš. K ničemu takovému naštěstí nedošlo, takže už nějaký ten týden poslouchám výborné folkové album s příjemnými přesahy do country a s texty, které dojímají, znepokojují i zklidňují, a hlavně baví. Schválně, nechte chvíli „viset ve vzduchu“ název alba a nemyslete na něj jako na onu frázi, rázem se jeho význam zajímavě posouvá.Milanův svět není okázalý ani pozérský. Používá srozumitelný, avšak nikoli prostinký jazyk, prostě mluvu chytrého chlapa se smyslem pro humor i (sebe)ironii, který sice pochybnosti má, ale rád žije, trápí se, ale neužírá. Působí možná trochu pateticky, protože se nebojí být romantický. Ničím mě neotravuje. Věřím mu, poněvadž i on nejspíš věří..., třeba tomu, že vezdejší putování může mít nějaký smysl, resp. jako člověk požehnaný talentem na své pozemské cestě dokonce lpí. Jo, a má tak nějak normálně rád ženy, přesto se jednoznačně pozitivní vztahové písně na albu vlastně nedočkáte. V rámci zisků a ztrát se snaží držet vyrovnanou bilanci, jakkoliv ztráty bolí a někdy opravdu hodně. Napětí mezi pocitem, že to tady stojí za hovno, láskou, provázenou rozchody, a pulsující touhou žít, protože život je dar, dává hudbě nekomplikovaný lidský rozměr a o to silnější náboj. Vše je přitom velice křehké a pomíjivé – „jako dvě můry nad plamenem“.Na novince se hledají nedostatky těžce. Radši bych měl začít tím, co se povedlo dokonale. Snad právě ona křehkost, kterou produkční práce a všichni zúčastnění vtiskli do hry každého z nástrojů a zvuku celku. Vše zní přirozeně, sólové výstupy nejsou okázalé a často zní nenápadně v pozadí. Předpokládám, že v takových momentech září kytarista Jiří Hes. Akustické kytarové doprovody vytváří skutečně minimální rytmický tlak. Kytarové a jiné efekty zas sem tam obrušují syrovější folkové hrany letmými, nesmírně jemnými podkresy a éterickými symfo doteky. Perkuse mají formu leda osamoceného úderu do ozvučné desky rozechvělé kytary. Absence bicích nevadí, k ničemu by tentokrát nepřispěly. Milan zpívá čistě a s prožitkem, aniž by tlačil na pilu. Hned jej poznáte. Charisma jeho vokálu bude časem bezesporu sílit. Zasáhnout ovšem dokáže už dnes, na čemž má lví podíl nepodbízivá, nicméně výrazná melodická složka a samozřejmě i skvělé texty.Úvodní tóny „Zrádné milé“ přináší čistý folk a vztahovou melancholii, ze které se autor vypsal s pomocí kytarové tuše. Posluchač dostává hned na úvod jasnou zprávu o tom, jakou že desku si pustil. Ryze akustickou stěnu nenarušuje ani vypjatější refrén, ani slunečné tóny surf kytary. Krásná miniatura o konci vztahu a trvajícím citu, který může umírat ještě hodně dlouho. Momentkou z Paříže by se dala nazvat uvolněnější „Dáma bez kamélií“; leitmotivem je prchavost a hravost, na kterých zapracovala i účelně sólující kytara. „Testamenty“ naproti tomu představují úder na solar. Bolí to? Bolí. Sázka na zapomnění působí vedle čistoty stesku demonstrovaného navýsost intimním brnkáním, gradacemi a nádhernými tóny houslí pouze jako zoufalé chytání (se) stébla unášeného větrem. Nádherná skladba, jejíž poslední tón probodne seskládané emoce chladem jehly na špízy. Jeden z vrcholů. Tíživá atmosféra povoluje jen mírně, nebezpečné housle výtečného Milana Jakeše totiž neustále útočí. V písni „Kdybys měl na vybranou“ nicméně spíše konejší a vedou dialog s řečnickými otázkamia jestli je někdo tam nahoře v oblacíchtak proč se nedívá,když chléb se snáší na zemšpatnou stranoua zároveň tak odhalují pravou krásu a cestu vedoucí ke smíření vroubenou empatií. Předtím však musí člověk přežít nápor těžké melancholie v „Podzimu a stínu“.Podzimem bloudí stín a hledá lepší světtam kde se neodpouští protože není co odpouštěttam kde je láska pevnáa ne tenká jako ledkde je ten světZáchranný kruh vhozený do dusivých vln ponurých veršů přichází v podobě vynikajícího saxofonového sóla Silvy Šírové; v poslední chvíli. Sakra, to fakt nahrála ženská?:-) Naštěstí se poté nepatrné ubere a přidá country motivů. Country v roli antidepresiva či pozitivní fáze během terapie. Proč ne? Návrat k dřevní písňové prapodstatě, idealizované mužnosti a přírodě může mít na oklamaného či zklamaného humanistu Urzu stejně blahodárné účinky jako naštípání hory dřeva. Milanův přístup takto přímočarý přeci jen není, neboť i v country písních jako „Poslední kántrymen“ a „Hříšnikova zpověď“ jsou zmíněné lyrické leitmotivy stále přítomné. Soubor roztomilých stylových klišé mu pouze pomohl vybudovat hráz z decentní ironie, pak odstoupit, trochu si odpočinout a dobít se pozitivní energií, která se bude při inkasování dalších, a troufám si říct ještě tvrdších ran, jež mohou přijít, určitě hodit. Účinnost zvolené terapie každopádně dokládá příchod a vyznění druhého mocného vrcholu – „Ukolébavky“ a „Domu bez oken“ s momentkou jak z kultovní „Rosy na kolejích“ od Wabiho Daňka. Ano,Ještě je tolik věcí nad námia tolik okouzlených srdcíještě je krása co tě omámítak pojďčlověče blížTakže, aby bylo jasno, jakmile vyjde nějaká deska spjatá s Milanem Urzou, „půjdu blíž“, budu ji tudíž mít a dorazím také na koncert, to si pište.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_bandcamp_pandemonium/1955http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_bandcamp_pandemonium/1955nobody@nothing.com (spajk)Bandcamp - poměrně mladá, ještě dlouho nezletilá webová platforma, s jejíž pomocí dostávají hudebníci svojí práci k rukám fanouška. Velmi dobře nastavený ekonomický model přilákal spoustu umělců, kteří si můžou dle libosti nastavovat vlastní ceny a prodávat zboží. Velkou výhodou oproti nejznámějším streamovacím službám je možnost stáhnout si album v plné zvukové kvalitě. Postupem času a s nárůstem oblíbenosti se na Bandcamp přemístily i větší labely. Loni to završil Peter Gabriel, umístěním svého celého sólového katalogu. Uvidíme, kam se to celé dostane, osobně se mi web líbil nejvíc v začátcích, bez velkých jmen a koncernů.Otvírám zde tedy svojí knihovnu na Bandcampu a mrkneme tak na mojí malou ale pestrou sbírku. Primárně kapely vydávající jen v digi podobě nemám moc rád, ale občas je dobré nebýt tak přísný, přimhouřit oko a upřednostnit obsah před formou. Kdo rád objevuje nové kapely, pro toho je Bandcamp nekonečným zdrojem zábavy. Daní za to je absence nákladných videoklipů a i proto se v pár případech musíme obejít bez pohyblivých obrázků. Co byste chtěli? Undergound v celé své kráse. Jdeme na to a vezmeme to pěkně chronologicky. Pod popisek přidávám pro lepší komfort odkazy na alba z kterých jsou klipy.JUNIUS - Elisheva I Love Youhttps://youtu.be/6p4gf1ZQ2xQNejstarší a vůbec první moje koupě na Bandcampu. Bostonší rockeři vkusně míchající osmdesátkový new wave feeling s post rockem nového tisíciletí. Jako bonus dostanete zpěváka s projevem Roberta Smithe. Kapela je u nás vcelku známá, vždyť to dotáhla k recenzím do nezávislých českých webzinů (ano i MP) a mám takový dojem, že se objevila i v jednom nejmenovaném severomoravském magazínu.Album: Martyrdom Of Catastrofist už není na Bandcampu v distribuci.RADIANCE - Downward Spiralhttps://youtu.be/CxunxtWxgyUProjekt jednoho muže. Finský hudebník Sami Raatikainen stojí za veškerou hudbou a texty tohoto progresivně metalového kolosu. S vokály vypomohll protřelý Mats Levén. Občas je dobré vyměnit bottleneck za dvojšlapku a neupínat se k jednomu stylu. Dobré proti zakrnění.Album: https://music.radiance.fi/album/the-burning-sunBLEAKLOW - Sunless Countryhttps://youtu.be/vbCH2XQqXTUPětipísňové EP dávno neexistující britské kapely. I to je kouzlo Bandcampu. Jepičí životy různých uskupení a všelijakých útvarů, jsou na denním pořádku. Naštěstí hudba zůstává. Trio muzikantů míchající post rock s metalem mělo něco do sebe. Samozřejmě pouze instrumentální skladby.Album: https://bleaklow.bandcamp.com/album/the-sunless-country-2THE GRAND ASTORIA - Now Or Newerhttps://youtu.be/-5tOAZm40TgPetrohradská kapela stojící okolo kytaristy a výhradního autora hudby Kamila Šarapodinova to bere za správný konec. Jejich stoner rock s potřebnou dávkou sedmdesátkového retra je přímo ukázkový. Velmi plodná kapela s bohatou diskografií více než 28 titulů obsahující spoustu EP, bootlegů a jiných zběsilostí. Nicméně za první čtyři nahrávky ručím.Album: https://thegrandastoria.bandcamp.com/album/deathmarch-epORGANIC IS ORGASMIC - At Dawn Of Menhttps://youtu.be/L4QptzuVCz0Výše zmíněný hudebník Kamil Šarapodinov a jeho boční projekt plný experimentální a psychedelické space hudby. Krom výborných skladeb oceňuji povedenou produkci s vypiplaným soundem. Pořád mějme na paměti, že většina těchto seskupení se pohybuje na amatérské bázi.Album: https://organicisorgasmic.bandcamp.com/album/as-we-speak-of-space-and-wisdomAQUILUS - Nihilhttps://youtu.be/NheeMq-HUpgAustrálie. One man show hudebníka skrývajícího se za aliasem Waldorf. Nádherná blackmetalová opera. Po nákupu v digitální podobě na Bandcampu jsem to koupil ještě znovu na CD. Je to nevšední zážitek. Zhasnout, zavřít oči a pořádně vohulit.Album: https://aquilus.bandcamp.com/album/griseusLA CHINGA - Killer Wizardhttps://youtu.be/GxoDNb6dDO0Kanadští borci opěvující tu nejtradičnější formy rokenrolu. Na kontě mají už tři velmi kvalitní alba. Opět jsem neodolal a loňskou desku pořídil na zastaralém CD formátu. Kdyby náhodou vypnuli internet, abych si to měl kde pustit.Album: https://lachinga.bandcamp.com/album/beyond-the-skySTEVE ROTHERY BAND - The Old Man Of The Seahttps://youtu.be/uOGhRn5rZKcKdyž Steve Rothery kytarista britských MARILLION rozjížděl začátkem tohoto desetiletí sólovou kariéru, neváhal ani on použít Bandcamp. Jmenovitě u koncertu Live In Plovdiv, z kterého vznikla jeho první sólo nahrávka The Ghosts Of Pripyiat, poctivě zafinancovaná přes Kickstarter. Výše zmíněná skladba se nachází na obou nahrávkách a pokud máte rádi hráče s gilmourovským cítěním hudby, budete si pomlaskávat.Album: https://steverothery.bandcamp.com/album/steve-rothery-band-live-in-plovdivSEXTUS - On Freak Sidehttps://youtu.be/0vTUbc-w0BgSextus je alter ego Erica Dovera, výborného zpěváka první Slashovy desky a člena famózních JELLYFISH a IMPERIAL DRAG. Obě kapely si libovaly v sedmdesátkovým glam rocku alá D.Bowie nebo T.Rex a dokázaly na těchto vlivech natáčet velmi příjemná alba. Obě desky SEXTUS pokračují překvapivě ve vytyčené trase. Pokud se ptáte, co dělá Dover v současnosti, tak je členem super kapely LOST ANGELS a na jaře příštího roku se chystají na turné po Anglii a Skandinávii. Spoluhráče mu dělají John Corabi, Eric Brittingham a Troy Patrick Farrell.Album: https://sextus.bandcamp.com/album/stranger-than-fictionAANONYMOUS BAND - Ragnarokhttps://youtu.be/dAt9uydJId8Přehlídka severské melancholie ze Švédska. Kromě skvělé hudby album vykazuje velmi kvalitní zvukové zpracování. Na Bandcampu by mělo být ke stažení za dobrovolnou cenu, tzn i zadarmo. Kapela tak zareagovala resp rezignovala na pirátské stahovaní.Album: https://aanonymousband.bandcamp.com/album/feelingsAIVN´S NAKED TRIO - Moonchildhttps://youtu.be/ZBIoulMYLzUMalá domů. Brněnská kapela, ke které mě přivedla Jenova recenze tady na Crazy Diamond. Hned jsem šel a zakoupil na Bandcampu obě skvělá alba. Statický klip je nový singl z připravované desky.Singl: https://aivnsnakedtrio.bandcamp.com/album/moonchildTV BUDDHAS – Buddha Rockhttps://youtu.be/iUE1-NDJG1wJednou přišel kámoš s tímhle vinylem v ruce, že to je neskutečnej nářez. Německé trio žijící v Německu, avšak pocházející z Izraele. Klip je decentní akustická forma, ale pusťte si celou desku, elektrifikované a s baskytarou to dostává zcela nový rozměr. Skvělá zábava.Album: https://tvbtvb.bandcamp.com/album/the-golden-periodSTOCKHAUSEN SYNDROME - Meta Simulacrum no.1https://youtu.be/Pf1KbWkbOyQKapela z Oregonu pojmenovaná po Karlheinzovi Stockhausenovi, jednomu z největších experimentátorů v hudbě. To nebude nic na první dobrou. Nicméně je dobré pár podobných desek slyšet. A je to poslední klip, tak to vydržíte. Vodítko - bubeník má na triku logo francouzské kapely MAGMA.Album: https://stocksyndrome.bandcamp.com/album/by-proxyhttp://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_physical_graffiti_recenze/1953http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_physical_graffiti_recenze/1953janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Souběžně s naplněním pětialbové smlouvy s Atlantic Records založili členové LED ZEPPELIN spolu s manažerem Peterem Grantem vlastní malou vydavatelskou stáj, tak aby měly všechny své další nahrávky pod naprostou kontrolou. Vydavatelství bylo pojmenováno Swan Song a kromě slavné čtveřice pod něj spadalo ještě několik dobových interpretů, za všechny zmíním například v roce 1974 debutující hardrockery BAD COMPANY v čele se zpěvákem Paulem Rodgersem (dříve FREE). Ti se zakrátko stali rovněž úspěšnou kapelou. Dřívější chlebodárci Zeppelinů se však nepřestali starat o distribuci jejich následných alb, a tak nadnárodní stáj Ahmeta Ertegüna nebyla vlastně zcela odstřižena. V době nastupující ropné krize si LED ZEPPELIN s bývalým vydavatelem udrželi loajální a nanejvýš korektní vztah, nicméně již nějakou dobu cítili potřebu obhospodařovat si vše po svém. Velkou Británii čekal hospodářský propad a co se týče daní, ty rázem v případě majetných hudebníků rostly do neúnosných výšek. Brzy tak bylo rozhodnuto o dočasném přesunu LED ZEPPELIN do zahraničí, ostatně krátce před nimi se tak rozhodli i THE ROLLING STONES nebo DAVID BOWIE. Pokud se tedy v roce 1974 vyloženě nemakalo na skladbách na usedlosti v Headley Grange, hudebníci nejvíce času trávili ve švýcarském Montreaux a nebo ve Spojených státech amerických. Ostatně právě zemi nekonečných možnosti brala čtveřice stále jako svůj druhý domov.Tehdy bylo rozhodnuto, že další nahrávkou bude hned dvojalbum. Aktivní kapele totiž zůstalo dost studiových skladeb z minulosti a ty kdyby se doplnily o nějaké novější kusy, mohly bez problému svou časomírou přesáhnout maximální kapacitu jednoho nosiče. LED ZEPPELIN těžili z pracovitosti, kterou se vykazovali po dobu několika uplynulých let. Některé skladby se dochovaly z jamů uvnitř stavení Bron-Yr-Aur ve waleských horách a jiné zbyly z předchozích sessions na Jaggerově usedlosti Stargroves. Už předem bylo zřejmé, že půjde o stylově poměrně různorodé dílo, které sebou ponese prvotřídní muzikantský vklad a touhu po různorodosti. Kapela si udělala čas i na vyzkoušení nových nápadů a tak doopravdy několik songů vzniklo a desku ještě posílilo. Když budu mluvit o písních, které zbyly ze Stargroves roku 1972, nemůžu nezmínit „Houses Of The Holy“, která se při troše dobré vůle mohla nacházet již na desce stejnojmenné, jenže se její hopsavý rytmus podobal tamní skladbě „Dancing Days“ a tak byla pozdržena. Z těchto dní pochází rovněž akustický rock´n´roll „Black Country Woman“, který spíše připomíná hudbu THE FACES nebo THE ROLLING STONES než zemitý hard rock. Zajímavě řešená věc se ukázala v podobě „The Rover“, reprezentující asi nejmodernější podobu tehdejších LED ZEPPELIN. Skladba s idealisticky rozhořčeným Plantovým textem o potřebě solidarity, stojí na silném melodickém základu. Zůstala nedořešená již z Bron-Yr-Aur roku 1970 a později byla také zkoušena v Stargroves, kde stále ještě měla poloakustický charakter, definitivní podobu však získala až v Headley Grange v roce 1974.Z chatrče ve Walesu roku 1970 zůstala instrumentálka „Bron-Yr-Aur“ a v surovější podobě také soft-rockově křehká „Down On The Seaside“, no a něco zbylo i z jamů v Headley Grange roku 1971, kdy se tam připravovala albová „čtyřka“ – jmenovitě rock´n´roll s účastí pianisty Iana Stewarta „Boogie With Stu“, ve své době vzešlý ze stejného jamu jako píseň „Rock N´Roll“, ale také svěží a jiskrná skladba „Night Flight“. Jak už jsem v některém z předešlých článků zmínil, výhodou LED ZEPPELIN bylo, že je nikdy netříštily osobnostní půtky a nedocházelo u nich ke sporům. Povahově si byli tak vzdálení a přesto spolu fungovali bez větších zádrhelů a jednali spolu s respektem a to i když Jimmy Page a John Bonham propadli heroinu, což vlastně, o pět let později, už tak dost nasávajícího bubeníka stálo život. Bonham právě v období před tímto slavným dvojalbem hodně přibral na váze a vykazoval se mnoha lapsusy ve svém chování - občas to skončilo zdemolovaným hotelovým pokojem, jindy téměř znásilněním letušky, kapelu tak začala provázet pověst velmi arogantních bouřliváků. Přitom třeba John Paul Jones se nikdy neúčastnil onoho dovádění a vždy se držel stranou výstřelků. Tichý, přemýšlivý a velmi vstřícný profesionál, který neměl s kontroverzemi svých spoluhráčů nic společného.Deska „Physical Graffiti“ vyšla v závěru února 1975 a okamžitě po svém zveřejnění sklízela nadšené ohlasy, dokonce jí mnozí kritici okamžitě pasovali za nejlepší dílo LED ZEPPELIN. Šlo nakonec o osmdesáti minutové dvojalbum obsahující patnáct skladeb, přičemž ty vznikaly v různém časovém období v rámci posledních pěti let. Album bylo zemitější, rockově říznější než předchůdce „Houses Of the Holy“ a platilo za těžký kalibr své doby. Skutečnost, že jednotlivé skladby vznikaly v různých obdobích a jiných studiích však nakonec projektu neublížila, i přes svůj eklektický charakter je nakonec deska opatřena uceleným zvukem a nesmírně dobrou produkcí. Kapitolou samou pro sebe je cover, na kterém se nachází upravovaná fotografie dvou vchodů do pětipatrového domu na St.Mark´s Place v manhattanské čtvrti East Village.Když si detailně rozebereme materiál, lze dospět k těmto poznatkům. Úvodní „Custard Pie“ vznikla jako jedna z vůbec posledních skladeb na této desce a vlastně z celkového pohledu docela obstojně charakterizuje její drásavě nakřáplý sound. Suché a tíživé údery Bonhamových bicích skvěle pasují k surovým Pageovým riffům, song si drží hardrockovou nařachanost a k jeho hrubějšímu zvuku zdárně přispívá i zde poprvé trochu poničeněji vyznívající hlas Roberta Planta, který v roce 1974 zápolil s problémy s hlasivkami. Dlouho vězela v šuplících následující skladba „The Rover“, jejíž první návrhy se vztahují ke zkoušení uvnitř venkovské chatrče v Bron-Yr-Aur. Aby se kapela záhy pokoušela pozdržené a zprvu folkové písni dodat větší šťávu, zaměřila se na ní i v Headley Grange v letech 1971-73. Nakonec se docílilo vyloženě vymazlené podoby a tak píseň skončila v podstatně naducanější a energičtější podobě coby jedna z nejlepších ukázek Pageova kytarového mistrovství na dvojalbu „Physical Graffiti“. Jde o šťavnatý hardrockový kousek, kde se LED ZEPPELIN představují v nejlepším světle, skladbu totiž zdobí houpavý groove, sebejistá kytarová práce, v průběhu níž bylo použito i několik efektů, špičkové kytarové sólo a v neposlední řadě rovněž melodické vokální linky, zde gradující až ke klenutým refrénům.Stále se tak nějak rozjíždějící a zastavující bluesový kousek „In My Time Of Dying“ je považován za velkou klasiku, i díky pomalejšímu tempu v prvé půli a svému religióznímu textu dokáže song posluchače uvést do stavu potřebného napětí. Fascinuje mne jeho střední část, kde se song vypíná k frenetičtějším momentům. Z mého pohledu jde spíše o skladbu pro bluesové fajnšmekry, která kapele na koncertech umožnila se vydovádět. Jimmy Page zde využívá různých kytarových zvuků, zvláště pak jeho oblíbená slide-kytara ovlivňuje výsledek. Skladba je staršího data, byla totiž napsána už na počátku šedesátých let a nenese autorství nikoho z LED ZEPPELIN. Byla kompletně přepracována z originálu, kterým se na svém debutu v roce 1962 prezentoval Bob Dylan. V podání LED ZEPPELIN získala zcela jiný charakter. Song „Houses Of The Holy“ má v sobě vlastně onu hravost skladeb, které se dva roky zpátky vyskytly na minulém albu. Song byl tehdy pro stejnojmennou desku připravován, ale jak jsem výše uvedl, jeho realizace se v termínu nezdařila, a tak byl ponechán na později. Jimmy Page na něm spolupracoval v newyorském Electric Ladyland studiu s Eddiem Kramerem.Správnou ostrost má v sobě cestovatelská „Trampled Under Foot“, která se postupem studiových prací vyvinula v jednu z nejpamátnějších jízd tohoto období. Skladbu drží prazvláštně neklidný a stále se opakující motiv hraný Pagem, Bonhamem a Jonesem. V případě posledního zmíněného člena coby klávesáka obsluhujícího v tomto případě klavinet. Strojově přímočarý a drsný vál měl všechny předpoklady, aby zaujal, ačkoliv byl v průběhu studiových prací mnohokrát předělán, neboť Page bazíroval spíš na drsných kytarových riffech, zatímco Bonham se klonil k soulovější poloze. Výsledkem je nakonec směs obojího, nadžánrový song, kde se hudba LED ZEPPELIN dotýká až funkové oblasti. LED ZEPPELIN už dlouho toužili po nějaké exotičtěji vyznívající skladbě a následná „Kashmir“ jim tak brzy přišla velmi vhod. Byla vypilována v Headley Grange Pagem a Bonhamem, aby její těžký rytmus a kaskádový riff oba brzy vybrousili v něco nesmrtelného, John Paul Jones posléze přidal orchestrální zvuky hrané prostřednictvím melotronu, přičemž skutečné smyčce nahrály externí hudebníci. Song je zdaleka nejuznávanější a nejslavnější položkou z této desky a má punc naprosté hardrockové klasiky. Dost možná za to může onen chytlavý part navozující pocit střetu s východními kulturami a tamní mystikou. Text k této skladbě složil velký obdivovatel exotické hudby Robert Plant na své krátké dovolené v Maroku.Druhé album zahajuje „In The Light“, která se zpočátku jmenovala „In The Morning“, ta představuje další mohutnou desetiminutovou položku. Jedná se o nejoblíbenější skladbu Jimmyho Page na této desce a Plantův zanícený zpěv, i text zmiňující věčný optimismus v životě, ji rovněž přidává na energii. Skladba rovněž patří k nejdelším. Následuje Pageova akustická instrumentálka „Bron-Yr-Aur“, která se svého času mohla objevit už na albové  „trojce“, ale Jimmy Page byl přesvědčen, že se ještě nějak vyvine, nakonec se tak nestalo a píseň zůstala bez vokální stopy i bicích, tedy jen v akustické podobě. Odlehčená folk-rocková nebo spíš soft-rocková píseň má jméno „Down On the Seaside“ a kapela se v jejím případě tak trochu inspirovala americkou folkovou scénou ze západního pobřeží, konkrétně v tomto případě Neilem Youngem. Z mého pohledu čarokrásná záležitost, co nikdy nezestárne. „Ten Years Gone“ měla (stejně jako „In The Light“ nebo „Kashmir“) velkolepou podobu, Page zde vrstvil kytary ještě o něco více, než tomu bylo u kteréhokoliv songu LED ZEPPELIN a Plant v lyrické části vzpomínal na jednu ze svých dávných školních lásek. Skladba se díky své rozmáchlosti rovněž řadí mezi onu hardrockovou klasiku.Poslední čtvrtinu zahajuje „Night Flight“, která patří bezesporu k jemnějším a svěžím věcem tohoto období, ačkoliv nejde o žádný ploužáček. I když s určitým nádechem hippie éry si ve studiu kapela pohrála. Zajímavě působí ono propojení mezi kytarou Page a Jonesovými hammondy. Text napsal Robert Plant v době, kdy shlédl v televizi dokument o hrozbách jaderné války. Skladba má silný protiválečný podtext a do jejího vzniku se maximálně zapojili všichni čtyři hudebníci. Pageovy party kouzlí, Bonham je dynamický a přesný a Jones vše dotváří prostřednictvím organ piána. Následovala „The Wanton Song“, jedna z méně nápadných položek, která se točila okolo jednoho Pageova riffu. Následovaly dvě ne až tak dravé, o to však pozoruhodnější rock´n´rollové záležitosti – první „Boogie With Stu“, což byla píseň vycházející z jednoho jamu LED ZEPPELIN s klávesákem od THE ROLLING STONES Ianem Stewartem, jehož piáno zde většinou podporuje jen jednoduchá rytmika a Plantův hlas, přesto všechno si myslím, že skladba s podobou country tradicionálu má své nemalé kouzlo. Hned po ní následoval druhý poloakustický rock´n´roll „Black Country Woman“, ten vlastně zůstal v šuplíku již od dob nahrávání předchozího alba „Houses Of The Holy“ na podzim roku 1972. Procítěný Plantův hlas zde bolestně úpí nad doprovodem kytarové akustiky, což asi nebylo následkem napadení zpěváka hejnem hus na dvoře před venkovským stavením, kde se pro zpěv Robert Plant rozhodl. Závěrečná „Sick Again“ je další z velkých blues-rockových čísel, song ve středních tempech, zatěžkaný a maximálně intenzivní. Jeho textovou náplní jsou groupies.Po realizaci alba „Physical Graffitti“ se i ti největší nepřejícníci najednou o LED ZEPPELIN začali vyjadřovat mnohem pochvalněji. Kritika i fanoušci desku přijali bez výhrad. Dokonce známí britský publicista Nick Kent tehdy uvedl, že je deska nejlepším dílem kapely za celou dobu její existence a označil ji za hardrockové monstrum, surové a nebezpečné. Co se totiž v případě „Houses Of The Holy“ utápělo v hledání nových přístupů a zvuků, toho údajně „Physical Graffitti“ využilo bez váhání. Deska totiž zněla podstatně drsněji a rockověji a okamžitě po svém vydání se vyšplhala na špičku prodejních žebříčků, kde v rámci obou hlavních hudebních trhů vydržela několik týdnů. LED ZEPPELIN však tou dobou už pokračovali na další koncertní štace, tentokrát po Evropě a doma v Británii, jejichž vrcholem bylo pět vyprodaných londýnských koncertů v sále zvaném Earls Court v květnu 1975, o těchto večerech, na které celkově dorazilo 85.000 příznivců, se do dnes mluví jako o koncertním vrcholu kariéry této legendy.http://www.crazydiamond.cz/dukatalon_involuntary_action_recenze/1952http://www.crazydiamond.cz/dukatalon_involuntary_action_recenze/1952nobody@nothing.com (Sicky)Drsných, špinavých, syrových nahrávek se v nezávislém metalovém undergroundu objevuje neustále dost. Pravdou ovšem je, že zdaleka už ne tolik jich má dostatečnou kvalitu na to, aby dokázalo konkurovat lety prověřeným a zavedeným značkám. Občas se však i na sklepní DYI scéně objeví kvalitní věc, která překvapí, a za jednu takovou považuji „Involuntary Action“, druhou to dlouhohrající fošnu Izraelských DUKATALON. Kapela pocházející z exotické destinace Tel Aviv splňuje dokonale parametry neznámé, amatérské formace a její projev působí velmi syrově a temně, zároveň je však na velmi solidním vývojovém stupni po hudební stránce.Aktuální snažení trojice se dá asi nejlépe popsat termínem sludge metal. Díky valivým repetetivním motivům může být však i přepona post- a svoji tvrdostí nemá nahrávka daleko ani k death metalu. Nečekejte tedy žádný optimistický rockec nebo teskný prog, na druhou stranu nejde zde pouze o primitivní řezničinu. Důvodem, proč se tady Izraelci zabývám, spočívá v tom, že jejich brutalita není prvoplánová ani tuctová. Je slyšet, že muzikanti mají zkušenosti i jasnou představu, umí napsat silný riff, navrstvit kytary, pohrát si s náladou a celkově působí vskutku seriózním dojmem. Co je ale pro mě důležité, v kreativním tvůrčím procesu neztratili onu tvrdost a razanci. Skladby „No Consolation“, „Conscience Bleeds“ obsahují aspekty, které jim dodávají atmosféru a charisma, stále jsou však tvrdé jako žula. Recept spočívá v tom, jak kapela do své neurvalosti míchá příjemné, zklidňující tóny a heavy sound tak činí na poslech příjemnější. Celkově určitě převažuje silácký projev, ale momenty jako pomalu gradující úvod v titulní skladbě anebo epický závěr „Blackened Disease“, jakýkoli zjednodušující výklad znemožňují.Nahrávka se valí převážně ve středním tempu. Nekonají se žádné rychlé vypalovačky ani utahané pomalé za(doom)ané pasáže. Izraelci mají nastavené tak akorát svižné bpm, kdy nejlépe vyniknou jejich razantní kytarové riffy a hromský vokál má možnost frázovat, resp. podpořit hudbu náznakem melodiky. Proti debutu „Saved by Fear“ z roku 2009, které obsahovalo více špinavý táhlý sludge-doom, je dvojka určitě více energická a pročištěná. Kytary i zvuk jsou konkrétnější a songwritting se posunul techničtějším směrem, což kapele na 100% prospělo.DUKATALON stále z větší části spadají do ranku neotesaných sludge-metalových spolků, mají ale vcelku solidní šanci zabodovat i u fanoušků SEPULTURY v období „Roots“, nejsou sice tolik experimentální, styčné body však lze najít jednak ve zpěvu, ale také ve zvuku a nasazení. Některé kytarové motivy trochu odkazují i směrem francouzských GOJIRA a to zejména pro svoji výraznou čitelnost a důraz. To co kapelu však odlišuje a dělá ji těžko zařaditelnou, je nálada skladeb. Jistou roli v tomto ohledu hraje jakási sveřepá monotónnost, která dominuje většině kusů. Tento chladně temný až nelidský rozměr, kdy hudba působí jako soundtrack k post-apokalyptické válce, spatřuji jako výhodu a jisté specifikum Izraelců. K výslednému válcujícímu dojmu pak připočítejte povedený, syrový avšak příjemný (podotýkám ve studiu nepřepálený) zvuk a vychází z toho velmi solidní tvrdě metalové album, které mohu fanouškům výše uvedených směrů jenom doporučit.http://www.crazydiamond.cz/wilderun_veil_of_imagination_recenze/1950http://www.crazydiamond.cz/wilderun_veil_of_imagination_recenze/1950hackl@volny.cz (Pekárek)WILDERUN na svém třetím albu umělecky vyrostli. Nevím, zda se již ocitli na svém vrcholu, resp. na novém začátku, určitě však dosáhli úrovně, jejíž „údržba“ by mohla být stejně stresující a náročná jako získání a udržení michelinské hvězdičky. Samozřejmě, vždy existuje nějaký ten prostor pro zlepšení, Evan a spol. mohou např. přijít s ještě krásnějšími melodiemi, což by jim umožnilo ubrat na pompě, dovedně maskující menší počet skutečně silných nápadů. Jenže aktuálně se nacházejí ve skvělé formě a dokáží se bez větších obtíží postarat o to, aby se méně nosné, ale o to pěknější motivy s onou pompou příkladně snášely a vzájemně podporovaly. S ničím kromě tvorby, která je naplňuje, si evidentně hlavu nelámou, kompoziční stránka přitom vyznívá přesvědčivě a lehce; přicházejí i emoce, hlavně pozitivní. Jako kdybych se vrátil v čase a poprvé slyšel prog metalový debut SHADOW GALLERY. Další zásadní krok by tedy mohl mít poněkud odlišný ráz, co třeba podpis kontraktu s vydavatelstvím, které dokáže jejich značný potenciál zúročit i v oblasti obchodní? Nemusí jít pouze o výdělek, ale též o investici a vytvoření zázemí k tvorbě permanentně se deroucí mimo otravnou ekonomickou a jinou realitu. Velkým jménům, která stojí dost peněz, se kapela navíc nebrání už nyní – aktuálně Swanö (mix) a Bogren (mastering). Časem by se mohl šiknout též silný producent.Někdo může říci, nic nového pod sluncem, a bude mít pravdu. Jen záplava nápadů a prověřených postupů fungujících jako výživný substrát pro pěstování nevšedního krásna zpodobněného na obalu. Jenže osa obal – hudba – texty prozařuje „Veil of Imagination“ až magicky, určitě však omamně a neodolatelně. Na margo textů bude asi nejlepší volně odcitovat baskytaristu Daniela Müllera: „Ačkoli má nová deska jednotící téma, nejedná se o koncepční album v tradičním smyslu. Lineární vyprávění sice absentuje, ale všechny písně se zabývají určitým aspektem spočívajícím ve snaze znovu vidět svět nezatíženým pohledem. Jak stárneme, postupně se ustaluje vnímání propůjčující věcem pouze obvyklou podobu. Na ulici například vidíme dům a ,za ním‘ už nic. Jdeme dál, o spatřeném obrazu nepochybujeme ani nemyslíme na jeho smysl a kontext. Toto album se tedy zabývá naší snahou o opětovné, hlubší připojení ke všemu, co takový obraz obklopuje.“ Zajímavé je, že Daniel v naznačené spojitosti hovoří o znovunabytí uvedené schopnosti. Kdy jsme o ni přišli? Byla nám dána? Je přístupná každému? Musíme se jí učit? Mohou hrát nějakou úlohu drogy? Podobné otázky nebyly v interview položeny a visí tak ve vzduchu. Příjemné každopádně je, že WILDERUN nedojí emoce tím, že by přinášeli reálnou tragiku. Účastné připojení právě k ní by totiž po cestě dlážděné absurditami vedlo stejně jen do blázince, proto se také tragické události běžně servírují převážně jen mase otupělých. WILDERUN tedy nabízejí zejména opulentní kouzelné obrazy ze světa podivné fantasy a zdánlivých banalit, navíc nahlíženého „jinak“. Jeden takový se nalézá na obalu. S výtvarníkem Adrianem Coxem chybu rozhodně neudělali, jako by byl jeden z nich. I když, soudě podle jeho dalších obrazů a vyjádření, míra imaginace dotyčného umělce u výše popsaného připojení nekončí, ale už dávno začíná.Vzepětí, úsilí, hledání, pomíjivost, rozklad, příběhy z dávných časů, odjinud či zpoza, to vše dostává po vyhrnutí opony namalované Coxem náramný hudební doprovod. Jinak řečeno asociativní texty probudí vaši fantazii; představy, obrazy a příběhy nastupují. Není náhodou, že se jako první ozve vypravěč a hudba se rozjíždí velmi pozvolna. Stává se soundtrackem a zároveň utváří příběh, který má v konfrontaci s individualitou každého posluchače a jeho momentálním rozpoložením jedinečný, byť vždy pomíjivý děj. Společným jmenovatelem veškerých pocitů a prožitků by měla být víceméně jen zážitková rozkoš. Zdaleka nejde jen o výsadu hudby WILDERUN, dotyční jsou ovšem metaloví symfonici par excellence. Kdo na jejich hru přistoupí, skutečně si ji užije. Převládají výpravné harmonie, dopadající do měkoučkého polštáře načechraného jemným mixem Swanö, za který bych ho jindy proklínal. Mastering Bogrena naproti tomu zajišťuje, že tlak neklesá pod kritickou mez. Odvážné spojení dvou studiových veličin dopadlo nad očekávání. Americké rozvolněnější produkci uniformní švédský zvuk prospěl, aniž by pohřbil její osobitou epičnost. Instrumentální výkony jsou prvotřídní a podřízené celku (plánu), hlubší growl bezchybný a čistý, intonačně poměrně jistý vokál jako od nějaké zapomenuté art/folk party z let sedmdesátých. Na špínu zapomeňte. To by tak hrálo, něčím svinit vznešenost symfonické hudby. Výsledek přesto není sterilní, úřadoval nejspíš mocný duchovní prvek, kterým byli všichni zúčastnění při tvorbě nového alba zasažení a na jehož oltář finální dílo nakonec položili. Tak mě napadá, že případná jednání s nějakým větším vydavatelem nemusí být pro kapelu vůbec jednoduchá. Nesetřený pel tvůrčí svobody, resp. pouhých uměleckých závazků jim sakra svědčí.Hodnotit jednotlivé skladby postrádá smysl. „Veil of Imagination“ bylo ukováno jako monumentální metalové oratorium, které s nabubřelostí, jak ji my metalisté milujeme, oslavuje síly přírody a pozitivní stránky lidské existence, jež snad umožňuje i jiný – účastný – přístup. Něco takového bez prostředků využitých na klasických albech OPETH, která, jak se zdá, nejen ve Státech zarezonovala opravdu silně, nedáte. V dnešní dynamické době, plné informací o kdejakém hnusu, se jedná o pozitivní šlehu přímo do žíly, dostupnou bez předpisu. Pro jistotu však předepisuji!http://www.crazydiamond.cz/cad_zabi_ma_recenze/1948http://www.crazydiamond.cz/cad_zabi_ma_recenze/1948janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Předběžně upřesním situaci: „Zabi ma!“ je první deskou ČAD, kterou jsem si kdy pouštěl, zároveň jde o článek, který je zveřejněn 13.1.2020, v den sedmého výročí spuštění těchto stránek. Snad mne tedy sám o sobě nezabije. Důvodem mé chvilkové zvědavosti po hudbě trojice ze západního Slovenska byl samozřejměúčelový hype ze strany určitých chytrolínů (Louis z MP je fajn i s jeho 10/10, mám však na mysli jiné figurky), kteří dokázali kapelu v posledních letech vychválit takovým způsobem, až by si leckdo „nepevný“ mohl myslet, že snad letos přichází pomalu s albem roku. Upřímně? Jde o vcelku dobrou nářezovku, solidně provedenou stran studiové práce, ale nikterak dlouhodobě přínosnou v rámci nápadů. Deska roku? Neblbněte! Vždyť je to holý nesmysl. Kroťme tedy „emócie“. I súdruh Gustáv Husák svého času hřímal na jednom ze sjezdů:„Nech odpadne, čo je oportunistické, nech odpadne, čo jekolísavé...“, osobně se však přidat k stádu nechystám, protože hudba téhle partičky v sobě opravdu nemá puncvýjimečnosti, na to ČAD pracují totiž s velmi úzkým a omezenýmpásmem výrazových prostředků. ČAD na nové desce sice pumpují do davu „besnotu“ a frustraci ze společnosti, ale u mne se to míjí účinkem. Ve svém posluchačském životě totiž dávám přednost pozitivnější porci hudby, té kde jde o nápad, zajímavé harmonie, melodiku nebo třeba překvapivě vystavěnou aranži, to vše upřednostňuji před onou agresivní metalovou formou, jakou reprezentují ČAD. Stať nasratý so zaťatou pesťou a vyvalenými očami po dobu vyše polhodiny nieje riešenie! Brát onu naštvanost ze společnosti jako zábavu mě přijde vcelku povrchní a krátkodeché, nikoliv vtipné. Snůška agrese a negativismůnacpaná do přímočaré směsi humpoláckého thrash metalu ahardcore, která vás po pár minutách přestane bavit, pokud vástedy vůbec kdy bavit začala, se po nějaké době vyčerpá, k opakovanému poslechu však rozhodně nevábí. Chuchvalce hluku učesávané mocnými rytmy, které kdybychpocítil v nějakém menším klubu, tak se zhruba se začátkemtřetí odehrané skladby otáčím na patě a mířím k východu. V obecnérovině mě zkrátka nemají tihle ČAD zas až tak moc co nabídnout.Když vidím lídra Pištu Vandala, jak beseduje leckde v televizních pořadech či internetových médiích třeba o knihách, jsem přesvědčený, že jde ointeligentního a inspirativního člověka se správným náhledemna svět a smyslem pro humor. Nepochybuji. Z toho důvodu mám pocit, že k němujeho prezentace v rámci kapely ČAD vůbec nesedí, ten chlapík už je zkrátka mnohem dál. Hudebníčást jeho aktivit prostě beru jako nějakou divnou pózunaštvanosti a dokonce chvilkově přemýšlím nad tím, jestli ho to vážně baví.Možná to ale naši východní sousedé berou jako „cool“ záležitost, tím myslím onen stav, kdy je intelektuál jakože nazlobený.  Stačí jen pár samolibých jedinců z okolí,co chtěj být slyšení a vidění, zakládajíc si na vlastní pseudo-důležitosti, a ti už světurádi sdělí, že ČAD „ozajstně válcujú“. Sú zrazu „in“, áno, lebo tvrdiť, že ČAD sú supera „in“, to je dnes velmi žiadúce. Ak niečo znamenáš, musíš tvrdiť, že ČAD naozaj ašpirujú na post najlepšej československej metalovej grupy súčasnosti. Pro mne se materiálslévá do jednolitého nářezového bloku, kde není prostor pro potřebná hudební občerstvení. Jedna skladba je jako druhá, zčehož se vyjímá akorát titulní kousek „Zabi ma!“, který je o něco pomalejší a ponuřejší než ostatní vály. Úvodní tandem „Žerem hněv“ a „Ľudiasmrdia“ udeří do prostoru jako dynamit. Má to ostatně zadané jako úkol číslo jedna. Jde o náklepový hardcore style, řekněme po vzoru slayerovské desky „UndisputedAttitude“, kterou však spíše nemusím. Žádné vyhrávky, vrstevnaté perličky,natož pak sóla, jede se přímočaře a tvrdě na dřeň. Všechno je ohlodané na kost, takže po chvíličlověk zjistí, že si kapela už na začátku vlastně vystřílelacelý zásobník. Onen tlak je totiž to jediné, co nabízí. Střetí skladbou „Mrtvi okolo mňa“ už se začínáte ošívat azjišťujete, že vás to dramaturgicky moc nebaví a to jde o jeden z nejlepších válů desky. U čtvrté„Strážcovia ohňa“ prakticky nemáte potřebu pokračovat. Neberte to však jako kritiku jednoho konkrétního alba, ale spíš jako nedostatečné pochopení celé jedné hudební odnože (snad se jí také říká crust). Novinkamá tedy alespoň velmi slušný, plný a dynamický zvuk, což ji šlechtí. Bohuželsvou náladou působí jednotvárně a v textové roviněnegativisticky, což beru v tomto případě pouze jako zbytečnou pózu.Foto: Michal CeteraInstagram: @michalxvxhttp://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_houses_of_the_holy_recenze/1947http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_houses_of_the_holy_recenze/1947janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Z dnešního pohledu mnohé překvapí ono nasazení, s jakým se vrhali LED ZEPPELIN do stále dalších a dalších koncertních šňůr a že ještě u toho všeho stačili nahrávat s ročními rozestupy svá řadová alba. A opravdu ne ledajaká. Všechny jejich nahrávky až do poloviny sedmdesátých let jsou totiž ještě dnes považovány za nezpochybnitelnou hardrockovou klasiku a pravidelně se umisťují ve všemožných anketách o nejlepší rockové desky poslední třetiny 20.století. Perfekcionalismus a novátorský přístup ve studiích patřil neoddělitelně k partě okolo Jimmyho Page. Právě díky velkému koncertnímu zápřahu, po dobu prvních sedmi let existence LED ZEPPELIN, se studiové práce od druhé po šestou řadovku dokázaly vždycky protáhnout na dobu takřka celoroční, hudebníci zpravidla odjížděli z nahrávacího studia od nedodělané práce, aby se po několika týdnech na cestách vrátili a s větším odstupem pokračovali na nových skladbách. Bylo poznat, že kapela muzikálně zraje, neboť každé další album přineslo překvapující formu provedení. Ona dobrodružnost jejich tvorby se tak nevztahovala jen na jejich koncertní vystoupení, která byla tou dobou, díky skladbám roztahaným do dvacetiminutových bluesových jamů, protažena až na hranici tří hodin, ale rovněž na vývoj v rámci stylu nových skladeb. Dnes tak není možné o ani jednom z oněch klasických alb LED ZEPPELIN říct, že se podobá kterémukoliv jinému z jejich diskografie.Od podzimu roku 1972 už se samozřejmě tvořilo i pro albového následovníka veleúspěšné „čtyřky“ a to v mobilním studiu postaveném na usedlosti v Stargroves, jejíž vlastníkem byl Mick Jagger. Znovu byl studiový proces krájen odjezdy na turné, ale také čím dál větším perfekcionalismem. Tou dobou LED ZEPPELIN soupeřili doma v Anglii o pozornost s novým fenoménem a sice s glam-rockovou horečkou, která tehdy naplno zasáhla nejen Londýn, ale globálně i ty nejvyšší patra britského hudebního mainstreamu. Rozjařené obličeje roztodivně naparáděné velkoměstské mládeže, užívající si na „parties“ za zvuků stěží tříminutových hitovek T-REX, SWEET, SLADE nebo Davida Bowieho, byly protiváhou k masivnější porci hudebního světonázoru, jaký vždy zastávali fanoušci LED ZEPPELIN. Tou dobou se tak opětovně rozhořel spor kapely s médii, kdy se, i přes příznivé recenze čtvrtého alba a slova uznání mířená k němu, kdosi stále snažil kapelu, jinak bez problému kvalitativně převyšující okolí, zastrkávat mezi dinosaury sloužící zájmům nadnárodních korporací. I přes fantastickou odezvu na jejich devátém americkém turné byl domácí britský tisk k Zeppelínům rezervovaný a své stránky plnil každodenními reportážemi z epochálně výpravné šňůry THE ROLLING STONES po USA, probíhající skoro souběžně s turné Zeppelínů, kde tehdy Stouni propagovali svůj magnum opus „Exile On Main Street“, zatímco se o LED ZEPPELIN tak nějak mlčelo. Roberta Planta velmi mrzelo, že doma v Británii se dokonce v obecné rovině pochvalněji mluví o JETHRO TULL, což čtveřice oprávněně považovala za neuvěřitelnou ignoranci, neboť ve Státech vydělala mnohem víc než velebení THE ROLLING STONES a z jiných interpretů jim v tomto ohledu stačil pouze Elton John a nebo krátce také Marc Bolan, jehož T-REX byli v sezónách 1971 a 1972 považováni dokonce za nové THE BEATLES.Protřelý obchodník Peter Grant, jist si výsadní pozicí svých svěřenců, však tehdy zahájil novou taktiku ohledně fungování koncertních turné LED ZEPPELIN, zvláště pak těch amerických, do té doby pořádaných nejrůznějšími promotéry. Založil společnost, která si vzala ono pořadatelství sama na starost, přičemž bývalí organizátoři jejich akcí byli využíváni jen na doplňující služby. Je jasné, že od té doby se ještě navýšily zisky z koncertů, které tekly přímo Grantovi a samotné kapele. Efektivita výdělku byla tak ještě znásobena. Stinnou stranou tohoto období se však stala neodvratitelná skutečnost, že se k muzikantům začaly dostávat tvrdé drogy, což nebylo jen trendem postupujících sedmdesátých let, kdy bujel obchod se zakázanými substancemi, ale i faktem, že se rockoví muzikanti tehdy stali (hned vedle slavných herců) prakticky největšími celebritami. I LED ZEPPELIN se potýkali s užíváním kokainu, což byl stále ještě mezistupeň před pozdější několikaletou závislostí Jimmyho Page na heroinu. Zkrátka ona mladická etapa LED ZEPPELIN definitivně končila a z kapely se stala poměrně závažná instituce, jenž fungovala jako mašina na výrobu i útratu peněz.Páté album odhalilo zcela nový zvuk a přístup LED ZEPPELIN ke skladbám. Deska vyznívala prakticky úplně jinak, než se do té doby hlomozná hardrocková mašina prezentovala. „Houses Of The Holy“ opravdu nepřipomínalo nic z minulosti a skladby utvářely dosti různorodý celek z náladovějších a jemněji uchopených písní, skrze které se směrem k fans promítala touha po objevení neoposlouchaných uměleckých horizontů. Masivní sound a celková závažnost na některých skladbách zkrátka nebyly k nalezení. Stylově bylo album nejrůznorodějším materiálem LED ZEPPELIN do té doby. Skladbami se dost často prolínal jakýsi závoj melancholie, který z desky činil podstatně jemnější dílo, než tomu bylo kdy v minulosti. Název alba vznikl až poté, co grafické studio Hipgnosis zhotovilo památný, zvláštně colorovaný obal s nahými dětmi lezoucími po skalnatých vrcholcích. Tento snímek byl pořízen v místě zvaném Obří schody alias Giant´s Causeway, nacházející se na pobřeží v Severním Irsku. Jde o skalnaté útvary, které jsou tvořené šestihrannými čedičovými pruty (tzv. kamennými varhany), které se zde dochovaly (v počtu 40.000) po nějaké dávné sopečné erupci.Album „Houses Of the Holy“ se po obou březích Atlantiku stalo zjevně nejočekávanějším albem LEDZEPPELIN. Po úspěchu předchozí desky to bylo vlastně logické, neboť fanoušci vyhlíželi své další schody do nebe. Do dnes album z března roku 1973 platí spíš za jakousi odbočku stranou, kteránenavázala na předchozí materiál a zůstala tak trochu ve stínu„Led Zeppelin IV“. Deska sebou nesla pachuť experimentu, který nikdy nebyl zcela doceněn, byť bylo znát, že se hudebně udělalo mnoho práce a kapela se posouvala odsvé robustní hardrockové polohy a toužila po civilněji pojatých výpovědích. Kritika album přijala ne zcela jednoznačně,ačkoliv se určitě nedalo mluvit o zklamání, neboť LED ZEPPELINznovu podrželi fanoušci. Rozeberme si tedy jednotlivé písně.Album zahajuje ve svižném tempuskladba „The Song Remains The Same“, v pracovní verzi nazvaná„The Campaign“. Píseň byla s předstihem prezentována na koncertech v rámci japonského turné už na podzim 1972 a brzy se zařadila do koncertního repertoáru, kdeněkolik let vydržela (konkrétně do konce roku 1975). Hodně se mluvilo o jejím orientálnímzabarvení, což ještě umocnily kytarové vrstvy připomínajícíchvíli zvuk sitáru či tambury. Ona úvodní rychlá pasáž, kdedlouho absentuje Plantův hlas, svým rozkmitanýmcharakterem nepřidala nikomu na klidu. Když konečně došlo na zpěv, Robert Plant svůj hlas rozvíjel zfolkově vřelé polohy až kamsi k vrcholům svého výškového rozsahu. Za jejím napsáním stála určitě bombajská cestovnízkušenost obou hlavních person LED ZEPPELIN. Celá věc je ukázkou Pageovakytarového mistrovství a představuje právě tu ne zcela pochopenou, avšak dobrodružnější stránkujeho portfolia. Následující „The Rain Song“ i na koncertech na úvodnípoložku přímo navazoval, ani on však nepůsobil zrovna prvoplánově. Šlo ve svém vyznění spíše oabstraktní a nanejvýš hypnotizující náladovku, tolik vzdálenou zvuku původních LED ZEPPELIN. V textovérovině jde o vztahovou píseň, kterou Robert Plant pojal jako cestu životem po radostech a bolestech zamilovanosti. Melotron Johna Paula Jonese, simulující zde zvuk smyčců, dodává této křehké a zasněné písni úctyhodný ráz. Ačkolivse původně mělo jednat o instrumentálku, nakonec se přeci jenvyvinula v cosi zajímavějšího. Prostorová Pageova kytara zde vydatně přispěla k pocitu klidu a bezpečí a ten vlastně nebyl u LED ZEPPELIN zcela běžný.O něco bytelněji ve výsledku působítřetí píseň „Over the Hills And Far Away“, přestože svýmtématem, zabývajícím se smyslem života, navazuje na „The Rain Song“. Robert Plant v textupřemýšlí o svém místě v životě a v lásce a pojímá ji jako udivující přelet nad hornatou krajinou. Skladba se asi nejvíce blížila staré podobě LED ZEPPELIN a nakonec se vyvinula k hlučnějšímmomentům, kterým udávaly ráz především vlnící se riffy Pageovy kytary sbaskytarou Jonese, rytmika měla tak konečně více možností se ukázat, což John Bonham využíval a šel doslova na dřeň vlastních schopností.„The Crunge“ je asi nejméně stravitelnou skladbou arovněž jednou z těch experimentálních. S Pagem v čele se zde LED ZEPPELIN překvapivě hnali do teritoria funku, kde se jako doma nacházel spíše umělec jako James Brown. Tento pán je ostatně rovněž zmíněn v textu písně. Neklidná atmosféra, mrouskavý Plantův hlas a strojovátempa podpořená Jonesovým syntezátorem, to vše dělalo zeskladby doslova sevřenou novátorskou položku.Když o tom tak přemýšlím, možná šlo opravdu o předzvěstpozdějšího hnutí new wave. Mnozí song považovali za nešikovnouvariaci funku a soulu, ale třeba John Paul Jones si tento vál velmi oblíbil adlouho jej považoval za dokonalý.„Dancing Days“ zahajuje druhoustranu a má v sobě rovněž náznaky čehosi netypického. Vlastně působí trochu bezemočně až strojově, což je, při vzpomínce na vypjaté bluesové vály z prvních alb podivné, a při faktu, že jde o skladbu oslavující radost ze života, vlastně ještě podivnější. Ona neživost je zde tak vzdálenaněkdejšímu bluesovému naturelu Britů. Mě však její poslechlahodí a musím přiznat, že v této „nezávislé“ a odlehčenépoloze, tolik vzdálené obecnému mínění o hard rocku sedmdesátých let, se mi LEDZEPPELIN vlastně líbí. Plant už se nežene do výšek a působíspíše civilně a umírněně. Na pozadí kouzelných slide-kytarovýchpartů zde pouze ležérně deklamuje a vytváří zajímavě tlumenýkontrast k oné parádě, kterou zde rozehrává kytarista Jimmy Page. Hodně si to od některýchskalních fanoušků i kritiky ve své době odskákalo následnéreggae „D´Yer Maker“, mě však tento Plantův hitově odlehčenýaž stydlivý song s karibskou náladou a ozvěnami odkudsi zpadesátých let baví. Při vědomí vzestupu odlišných žánrů v druhé polovině sedmdesátých let (těch spjatýchspíše s punkovým hnutím - ať už šlo o již zmíněné reggae činew wave formy rocku) působí na mne v kontextu LED ZEPPELIN tahle věc vlastně dostfuturisticky. Hodně lidí však právě tuhle zvláštní píseň nemusí, nepřipomínájim totiž nic z toho, co by mělo reprezentovat jméno LED ZEPPELIN, zpěváksi však svůj kousek na desce pevně obhájil a nebýt protestů jeho spoluhráčů, dostala by se pravděpodobně i na singl. Důvod, proč mám zkrátka Planta rád.Nádherná Jonesova suita „NoQuarter“, dosahující bezmála sedmi minut, se brzy stala nedílnousoučástí koncertů LED ZEPPELIN a to až do konce jejich fungování. Zádumčivý a pomalý song s potemnělounáladou, který stál zejména na syntezátorech J.P. Jonese, působil oproti několika předchozím písničkám, i díky svému závažnému námětu, velmi kontrastně. Šlo však o mistrovské dílo. Baskytaristavěnoval song památce svého otce, který zemřel o několik let dříve a Johna Paula na jeho hudební pouti podporoval. O co tedy jde? Hudba vypráví svůj vlastní závažnýpříběh, který sám o sobě posluchače uhrane, no a Plantův text naráží na severskou válečnou mytologiia návraty z mořských dálav. Poslední song „The Ocean“ má však podobuurčité banality a ačkoliv se rovněž nevyhne mnoha instrumentálnězajímavým fázím, celkový dojem z alba nakonec nezvedne.Posluchač se v průběhu této písně může domnívat, zdali se zpěvák zabývápozorováním mořské hladiny nebo jestli onen nekonečný vodníprostor ve skutečnosti neznamená armádu oddaných fanoušků vlnících sepřed pódiem. Celkově je album „Houses Of the Holy“ zvláštnídeskou a řadí se spíše mezi úkroky stranou, které nebyly nikdy zceladoceněny onou anonymní většinou. Obsahuje spíše experimentální polohy LED ZEPPELIN apro milovníky hitových vypalovaček opravdu není tím pravým, byť se nezpochybnitelné kvality i tohoto díla časem projevily a tak jeho umělecká hodnota s plynoucím časem pouze rostla. Kapele se fanoušci odměnili novými rekordy v návštěvnosti zejména na jejich americkém turné. Např. ve floridské Tampě přišlo na koncert 57.000 fanoušků, napříč Spojenými státy americkými tak padaly sedm let staré rekordy THE BEATLES a svět měl stále o největší kapele dané doby jasno.http://www.crazydiamond.cz/lovekillers_lovekillers_recenze/1946http://www.crazydiamond.cz/lovekillers_lovekillers_recenze/1946hackl@volny.cz (Pekárek)Od recenze na druhou desku THE FERRYMEN mi už trochu vytrávilo, přišel tedy čas na další výživnou melodickou dávku ze stáje Frontiers Records. Vybral jsem si desku s osobitým zpěvákem, jehož výškami a občasnými intonačními podkluzy si už nějaký ten rok drásám uši, aniž bych byl schopen přesvědčivě vysvětlit proč. Tak alespoň něco telegraficky, líbí se mi jeho střední a baladické polohy, nasazení, excelentní sbory, a zejména pak ona osobitost. Když svým hlasem udeří, z některých okamžiků zamrazí, některé dojmou, jiné zas nakopnou. Složit mu takříkajíc na tělo desku, která by zároveň využila celý jeho potenciál, proto považuji za velkou výzvu. Ostatně, i velezkušený Magnus Karlsson má co dělat, aby jí v rámci STARBREAKER naplnil se ctí. Ano, mluvím o Tonym Harnellovi, jehož jméno bude už navždy spjato s norskými Hard´n´Heavy melodiky TNT.Obdobnou výzvu, vzešlou z firemní strategie v návaznosti na bezprizornost hlavního protagonisty, který se před dvěma roky se zbytkem TNT opět rozešel, aktuálně přijal další z potentních skladatelů. Výčet participací studiového pracanta Alessandra Del Vecchia by zabral zbytek recenze. Za zlomovou lze považovat jeho práci s HARDLINE na albu „Danger Zone“. Od té doby není mezi kmenovými hitmakery Frontiers vytíženějšího skladatele, instrumentalisty ani producenta. Svými písničkami, solidní studiovou magií a často s pomocí dostupnějších italských hudebníků nemálo stárnoucích osobností melodické rockové scény resuscituje, udržuje, do mrtě vytěžuje a někdy i balzamuje. Jsem mu za to vděčný, protože řada z nich má po „rekondičním pobytu“ v Del Vecchiově studiu stále co nabídnout. Podobné znaky vykazuje též projekt LOVEKILLERS, jehož prvotinu svým hlasem a jménem zaštítil právě Harnell. Zmíněný zpěvák ovšem není z těch, co by v žoldu italských melody těžařů pouze bez dalšího interpretoval cizí noty. Kvalita skladeb a přesvědčivost v přednesu svědčí o tom, že na tiskové zprávě a konečně i na tvrzení samotného Tonyho o jeho vlastním zapojení do tvůrčího procesu něco bude.Ve vyvolání ducha starých TNT z období kolem alb „Intuition“ a „Realized Fantasies“, avizovaném v promo materiálech, ovšem moc nevěřte. Exkluzivní značku této výbušné směsi totiž pomáhalo budovat vícero osobností, bez jejichž vzájemné chemie (pokud vůbec) autentickou atmosféru jednoduše nenavodíte. Zmínit lze především výjimečného kytaristu Ronniho Le Tekrř, jehož sóla a riffy patří mezi žánrové klenoty. Z recenzovaného alba se tudíž hned v prvních minutách rozlévá kvalitní, avšak typický AOR karamel made in Vecchio a spol. V rámci všech aranžérských fíglů a hrátek utvářejících jeden velký cukrový podmaz se parametry Harnellova hlasu plně ctí, využívají a podporují. Pro AOR je podobné vyznění typické. Kdo chce od tohoto žánru více, musí pozorně poslouchat a užívat si především nuance. Domnívat se, že špičková díla tohoto rockového žánru nalezou do uší v celé své komplexnosti sama, je opravdu velký omyl.LOVEKILLERS nejsou v tomto směru vůbec marní. Rytmika šlape velmi dobře a kytarista Gianluca Ferro se rozhodně nefláká. Kytarové party září barvami a doprovodu jednoznačně dominují. Virtuózní sóla nemají chybu. Odtud také možná plyne popsaná snaha o propagaci projektu jako pozdně osmdesátkového klonu připomenuté norské rockové ikony. Výsledkem Gianlucovi skvělé hry i tak zůstávají „pouze“ silně melodické, současně ale kytarovější, přesněji řečeno, tvrdší AOR pasáže, lehce ovlivněné klasickými VAN HALEN, a dále několik modernějších momentů (např. baladě „Bring Me Back“). Z hlediska kompozice není moc co vytknout, výraznou většinu skladeb krášlí pěkný refrén zručně odpíchnutý od nenásilně vygradovaných slok. Právě ona přirozenost a dotaženost zpěvných melodických linek, táhnoucích se celými písněmi, by mohla být dokladem toho, že Harnell k tvůrčímu procesu nakonec skutečně přispěl.Asi největší devizou recenzované kolekce (kolikátou už?) je pestrost. Vkusná a zvukově dobře ošetřená rocková jízda pro staromilce začíná šlapavou „Alive Again“. První hutný riff zde přechází v kytarovkové předivo tvořící ideální podklad pro pohodovou sloku pomalu stoupající až na bridge, který pak zpevňuje jiný tvrdší riff, aby poté vše vyústilo v povedený refrén. Popsaná struktura se v decentních obměnách opakuje i v dalších energičtějších písních. Při přípravě pohodové „Hurricane“ se z VAN HALEN čerpalo opravdu hodně, výsledkem mohl být jedině hit jako prase. Není co vytknout. Jakkoliv Ferro formálně nesplňuje podmínky pro vstup do první ligy, v temnější „Ball and Chain“ i jinde ji snaživě předvádí. Nádherná „Who Can We Run“ útočí, a to zdaleka ne naposled, na baladickou strunu. V těchto polohách zní Tonyho stárnoucí hlas prostě nejlépe, někdy dokonce nabývá odstínů typických pro mého velkého oblíbence Stevea Walshe (ex-KANSAS). Začínám se blahem roztékat a dojímat, což se opakuje i u balad následujících. Každá z nich má jinou náladu a když Tony zazpívá, že je „heavily broken“ a nelze s tím nic dělat, mám o takovém stavu zatraceně dobrou představu a „nanečisto“ s ním dokonce pěkně soucítím.Jestliže jsem si tedy v úvodu maličko zoufal nad tím, že jen těžko dokážu postihnout záhadu přitažlivosti Harnellova hlasu, právě jsem zcela přirozeně dospěl k pádnému argumentu ve smyslu, „když mu to věříte, není co řešit“. Polopatický přístup týmu kolem Vecchia se nakonec vyplatil. Někdy se na mě musí holt pomaleji. Za takové ponížení ubírám deset procent.-:)http://www.crazydiamond.cz/zemetreseni_zemetreseni_2_recenze/1944http://www.crazydiamond.cz/zemetreseni_zemetreseni_2_recenze/1944janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vztah autora článku k hudbě Jiřího Schelingera a k projektu ZEMĚTŘESENÍ do chvíle než slyšel tuhle albovou dvojku: Prakticky žádný! Jako ročník 1975 jsem oslavovaného zpěváka přímo nezažil, ani v předškolním věku v televizi, natož pak někde na koncertě. F.R.Čecha mám doživotně zafixovaného jako toho prapodivnýho chlapíka, co v roce 1982 zpíval hitovku: "Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový..." (což mne tehdy v sedmi letech zaujalo) a vlastně do doby , než jsem si to někdy po roce 1989 v nějakých hudebních tiskovinách přečetl, jsem ani netušil, že ti dva spolu hudebně nějak souviseli. Z toho důvodu jsem původní projekt ZEMĚTŘESENÍ v sezóně 1992/93, v éře přesycenosti trhu, vpádu zahraničních nahrávek a produkcí do regálů českých hudebních prodejen a půjčoven, tak nějak prospal a zpětně zjistil, že je to vlastně vcelku zajímavě udělaná deska (navíc ve své době velmi úspěšná), kde se nachází pár velmi dobrých a pár vcelku normálních (dříve nevydaných) skladeb spjatých s výše uvedenou dvojkou muzikantů, lehce zmodernizovaných, přitvrzených a zahraných  předními hudebníky naší tehdejší metalové scény. Jak tedy může někdo s podobně minimální vazbou na minulost projektu slyšet jeho současnost? Asi nějak takhle.Jak tedy začít? Projekt ZEMĚTŘESENÍ se už před časem dočkal obnovy prostřednictvím comebackového turné, kterého se účastnili všichni hudebníci zodpovědní za původní podobu úspěšného all stars projektu z první poloviny devadesátých let. Nyní přichází čas i na albové pokračování pod názvem „Zemětřesení 2“, kterého se však již neúčastní Aleš Brichta ani Vlasta Henych. U pokračování vzpomínky a pocty svébytnému hlasu Jiřího Schelingera dostávají, vedle kytaristy a duchovního otce Miloše Doležala a bubeníka Štěpána Smetáčka, v aktuální sestavě prostor nové tváře, konkrétně zpěvák Mladen Djelmo a baskytarista Miloš Doležal mladší. Tyto proměny se okamžitě s prvními poslechy nové desky ukazují být zcela legitimními a důvodnými, neboť zjevně přispěly k hladšímu průběhu realizace díla. To si zachovává onu často proklamovanou Schelingerovu autenticitu a zároveň působí poplatně současnému letopočtu vydání, což je samozřejmě skvělé zjištění.Nová čtveřice měla před sebou zajímavý úkol v podobě vypilování a poskládání sbírky skladeb, která by mohla působit aktuálně, podnětně a zároveň připomenout odkaz již devětatřicet let zesnulého zpěváka. Celek je tak složen v kontextu aktuálního rockového zvuku a obsahuje, jak tři skladby čerstvě dodělané, které se odrážely pouze z textových fragmentů dochovaných v šuplících F.R.Čecha a na které bylo nutné od základu dopsat hudbu, tak další skladby, které z dávné minulosti zůstaly v ne zcela vypilovaných a ne zcela profláklých verzích, ve kterých byly již tehdy několikrát prezentovány (ať už na koncertě či na posledním singlu). Těm se rovněž dostalo patřičné aktualizace zvukové formy.Právě onu skutečnost, že se hudebníci jali k dílu přistupovat co nejvíc ze současné perspektivy a opatřily tak ony texty hutnou a vrstevnatou instrumentální složkou, slyším jaku tu největší devízu díla. Nebylo by nic horšího než ponechat vybrané starší nápady v podobě bigbeatových odrhovaček z dob normalizace. Výsledek tak spíše odpovídá skutečnosti, jak je možné dělat hardrockovou hudbu dnes. Změna na důležitém postu zpěváka a tudíž i neúčast Aleše Brichty rovněž neskončila fiaskem, protože novic Mladen Djelmo svým hlasem velmi připomíná právě Jiřího Schelingera. Hlasová podobnost s jeho předobrazem je okamžitě zjevná a vzpomínce prospěje.Osobně mě je zde nejvíce sympatická právě ona metalicky hutná instrumentální složka, zřejmá hlavně u zcela nově dodělávaných songů. Úvodní „Severák“ je mistrovský sabatoidní kousek stojící na valivých riffech a živočišném Djelmově hlase, skladba však prochází i vývojem a ze svého středního tempa se zhruba v polovině rozběhne do vyšších otáček. Obě tyto, svou rychlostí rozdílné fáze rovněž vlastní výborné kytarové sólo. Song má potřebnou dramatičnost, vyznívá dostatečně temně a je schopen gradace prostřednictvím chlapácky rozmáchlého refrénu. Zkrátka pecka od začátku do konce. Díky hutným kytarovým riffům mě svým způsobem baví i následná „Bez tebe nelze žít (RNR)“, která pojednává o závislosti na rocku a svým pojetím rovněž čerpá z odkazu britských démonů BLACK SABBATH. Bohužel textová složka je zde na rozdíl od songu „Severák“ velmi slabá, viz třeba fragment textu typu: ...bez válek bude mír, bez mlíka by nebyl sýr..., u kterého se neubráním úvaze, jak moc jednoduše a do spokojenosti to musí mít někdo hozený, aby to tam narval. Nicméně kvalitu vyváží texty jiné.Třetí „Maratón“ je údajně song, který již Schelinger naživo prezentoval v poslední etapě své někdejší kariéry. Zde byla píseň zručně převedena do aktuální formy a opatřena vyšší dravostí a nařvaností, bohudík si zachovala i nápaditost a tak její boogie fazónu udržují rychlejší tempa i znamenité propojení modernější instrumentální složky s letitým textem. Pochmurná skoro balada „Znám tisíc důvodů“ patří k nejlepším písním na albu, povedla se jak co se týče instrumentace, tak po stránce textové, navíc její nostalgická nálada dokáže zaujmout. Jde o song, který by dle mého skvěle vyzněl i s Brichtou u mikrofonu. Skladby „Alchymista“ a „Sen“ existovaly již za Schelingerova života a vyšly na singlu, nyní byly rovněž přepracovány do aktuálnější zvukové podoby. Obě mají určitě hitový potenciál, zároveň však nepůsobí plytce. Hodně se mi líbí „Sněhová královna“, která se vykazuje ponurou atmosférou, pomalejším tempem a vrstevnatou textovou a instrumentální složkou. Jde o důkaz, že se stále dá dělat kvalitní hardrocková hudba s českými texty na prvotřídní úrovni. Písně „Hodina H“ a „Hostina“ už jsou spíše průměrnějšího ražení a ve své době prověřená balada „Ptají se lidé“ už platí jen za takový chytlavý bonus na závěr. Nebýt tedy několika horších textů (viz výše) a nějakých těch banálnějších chvil v rámci druhé poloviny alba, bylo by to ještě o kus lepší. I tak si myslím, že se návrat ZEMĚTŘESENÍ s druhou deskou povedl. Skladby mají dravost, atmošku i nápady a aktuální zvuková stránka jim ve výsledku rovněž pomáhá.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_na_co_se_muzeme_tesit_v_prvni_ctvrtine_roku_2020_pandemonium/1943http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_na_co_se_muzeme_tesit_v_prvni_ctvrtine_roku_2020_pandemonium/1943janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jaký bude nadcházející rok 2020, co se nové hudby týče, lze dnes jen stěží odhadnout. Pokusím se zatím tedy vybrat skladbové ukázky mapující s předstihem to zajímavější z chystaných věcí pro první čtvrtinu toho letopočtu. Vzhledem k dobře známému faktu, že se scéna větví do celé řady subžánrových odnoží, bylo vlastně nepředstavitelné vybrat vzorek, který by uspokojil všechny. Vybíral jsem tedy zbrusu nové skladby od kapel a interpretů, kteří jsou už dávno buď legendami své stylové škatulky a nebo mají alespoň jméno, jenž je sledováno celou řadou lidí. Zkrátka, tady je výběr z prověřených.SONS OF APOLLO – Goodbye Divinityhttps://www.youtube.com/watch?v=wZlyaCqqZ0AHned zkraje roku 2020 nás čekánepochybně lahůdka z ranku progresivního Hard´N´Heavy v podobědruhé řadovky od all stars projektu SONS OF APOLLO. Ta ponese název„MMXX“ a soudě dle pilotního songu uveřejněného na youtube, který byl vypuštěn jižv průběhu podzimu a nyní má na tři a půl milionu shlédnutí, padnealbum pravděpodobně na velmi úrodnou půdu. Marná sláva, Mike Portnoy a další věhlasní hudebníci této sestavy zkrátkaumí.SEPULTURA - Isolationhttps://www.youtube.com/watch?v=x2nZ3n8_e3kS další řadovkou „Quadra“ sebrzy přihlásí rovněž legendární brazilská úderka SEPULTURA, která zřejmědoživotně bude odvracet pochyby nad svou existencí bez Maxe Cavalery, tedy u určité části fans, a to ikdyby jejich nahrávky nesly punc toho nejlepšího žánrovéhořemesla. Když tak sleduji ukázku z koncertu, mám za to, že tentokrát půjde spíše o desku, kterábude sázkou na jistotu. Uvidíme.KVELERTAK- Brĺtebrannhttps://www.youtube.com/watch?v=d24mMwygyhkČtvrtou řadovku „Splid“ představítihle rozervaní Norové velmi brzy. Z vypuštěné skladby je poznat, žekapela trochu vyzrála a zmelodičtěla, ale tah neztratila. Na výsledek jsem každopádnězvědav, dost možná nejvíc za celou dobu jejich fungování. Asi jsem nikdy nebyl příznivcem ubíjejícího kvapíkovéhohulákání, ale zde cítím určitý vývoj.BRITISH LION - Lightninghttps://www.youtube.com/watch?v=E_b8cO7Fi80Druhé album realizuje rovněž SteveHarris se svým bočním projektem, který se v době debutu před sedmi lety nesetkals příliš velkým nadšením. O současném rozpoložení Harrise ajeho přátel poreferuje novinka „The Burning“ už za pár týdnů.Osobně si kladu otázku, jestli má podobně legendárníbaskytarista IRON MAIDEN vůbec důvod k tomu, zakládat podobnoukapelu s hudebníky o třídu horšími než je sám a proč tomu tak vlastně je? Navíc ukázkasvědčí o spjatosti s tvorbou Železné panny dostatečně zřejmě.OZZY OSBOURNE – Under TheGraveyardhttps://www.youtube.com/watch?v=iuzyA5gDa4ESoučasné sólo kariéřeOzzyho Osbournea nevěřím. Jeho aktivitu už nějakou dobu nepovažuji za něco, co jde ze srdce a umělecké přirozenosti. Očekávaná nahrávka tak zřejmě vznikla jen ztoho důvodu, aby se zas mohlo dalších několik let utěšeněkoncertovat a vydělávat na stále zaručeněposledních turné. Obě dvě už předem vypuštěné skladby z chystaného alba „OrdinaryMan“ na mne působí vyumělkovaně a tak trochu bez nápadu, ikdyž si asi hodně lidí myslí pravý opak a nejdéle loučícího se rockera světa bude vzývat na jeho nových albech i v době, kdy už bude i těm největším naivům jasné, že dotyčný zpěvák není vlastně podobně vitálního zpěvu schopen. NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Divinylshttps://www.youtube.com/watch?v=hUh5iyl0PywNovinka „Aeromantic“ od švédskýchAOR hitmakerů poskládaných okolo Bjorna Strida je ve fázifinalizace. Snad se podaří navázat na poměrně ambiciózní albapředcházející. Dva dny starý klípek z krasobruslařskéhoprostředí prostě osvěžil, ale co do hudební složky ne úplně definitivně přesvědčil. Určitě se velmi těším.CARCASS – Under The Scalpel Bladehttps://www.youtube.com/watch?v=fT24YUVzI5ILegenda britského death metalu z devadesátek ještěneřekla poslední slovo a na rok 2020 chystaná novinka bude jejichprvním albem po šesti letech čekání. Jak dalece se vrátíliverpoolští patologové připravení zařezávat své skalpely donakažené tkáně se brzy pozná. Koncertně to kapele stále velmidobře šlape, což je, myslím, také důvod, proč nová deskavůbec vznikla, neboť koncerty k nim prostě patří. Zkrátka CARCASS to v žádném případě nebalí.SYLOSIS – I Severhttps://www.youtube.com/watch?v=dZDd-MwuvcMBritštíneo-thrasheři se těší u nás vcelku nezanedbatelné přízniprogresivněji laděných fans. Po pěti letech přijdou s dalšířadovkou, která nese název „Circle Of Suffering“, a beze sporumnohé z nich potěší novou dávkou neprvoplánových skladeb. Jak se bude vyvíjet dráha SYLOSIS vnadcházejících letech je však zatím ve hvězdách.STONE TEMPLE PILOTS – Fare TheeWellhttps://www.youtube.com/watch?v=muv71aLRSjYMnoho lidí(včetně mne) považuje kalifornské STONE TEMPLE PILOTS za kapeluminulosti. Ono je to vlastně po smrti nespoutance Scotta Weilanda logické.Nicméně kapela se odhodlala k riskantnímu kroku a nejen že předněkolika lety ohlásila pokračování své existenceprostřednictvím comebackové desky, ale dokonce letos avizuje brzkourealizaci akustického alba nazvaného „Perdida“. To vyjde v únoru.MY DYING BRIDE – Your Broken Shorehttps://www.youtube.com/watch?v=Ulpw6hm6Q5IMnohými stáleuznávaní kingové ostrovního doom metalu, jehož byli na počátkudevadesátých let spoluzakladateli, svou pouť nevzdávají, stejnějako jejich typicky nekonečné noření se v poryvech smutku a beznaději. Podelší době tak přicházejí s novou řadovkou. Prostřednictvím „The Ghost OfOrion“, soudě dle první ukázky, půjde o návrat plný melancholie. Svým způsobem mě song připadá melodičtější než některá starší tvorba a tak nějak dospělácky vyhlazený. Jo a abych nezapomněl, ona malba z coveru nové desky jeprostě nádherná.http://www.crazydiamond.cz/blood_incantation_hidden_history_of_the_human_race_recenze/1942http://www.crazydiamond.cz/blood_incantation_hidden_history_of_the_human_race_recenze/1942hackl@volny.cz (Pekárek)Hype, který se strhl kolem druhého plnohodnotného opusu death metalistů BLOOD INCANTATION, nebere konce. Snad žádný výroční žebříček se bez tohoto záseku neobešel a nejspíš jako jediný metalový zástupce září i v rámci Top 50 sestaveného hipstery z Pitchforku. Přišel tedy čas podívat se mu decentně na zoubek, a to z pozice nezatížené trendem ani hatem. Nabízím pohled člověka, který si death metal dokáže užít, pár žánrových milníků už kdysi slyšel a má je celkem dobře naposlouchané i dnes.Když v roce 2016 vyšlo zmíněné americké grupě debutní album „Starspawn“, vyplatilo se být ve střehu. Klasické postupy, uchopené po svém a opatřené lákavou polevou decentní špíny, daly vzniknout poměrně originálnímu dílku s temnější atmosférou a solidním groovem. Chytrou variací na MORBID ANGEL nikdy nepohrdnu, a to ani v nabízené epičtější variantě, evokující staré desky MY DYING BRIDE, popř. sílu „Beyond Sanctorum“ od THERION. Debut zabodoval nejen u mě. Na poměry metalového undergroundu se dostavil velký úspěch, který přerostl až v onen hype. Nakolik uvedený ohlas ovlivnil sedmdesátkovou výtvarnou stránku, jakož i „kosmické“ (space) vyznění novinky a nakolik šlo o přirozený vývoj, asi zůstane otázkou, přičemž kombinaci obojího nelze vyloučit. Hudební kvalita naštěstí přetrvala a přes celkové zpřístupnění se aktuální tvorba BLOOD INCANTATION nachází stále ještě daleko za hranou toho, co odděluje death metal od běžné, resp. trendové metalové produkce.Upřímně, nadšení z „Hidden History of the Human Race“ se nedivím ani trochu. Jeho kouzlu lze propadnout velmi snadno. Stačí jen zapomenout na totálně nepůvodní ingredience, kterými je poctivě vyspárován téměř každý moment, popř. si lze se znalostí věci maximálně užívat právě působení všech těchto ingrediencí v celé komplexnosti. Volím druhý přístup a opájím se nehitovými, čistě metalovými skladbami, plnými atraktivních nápadů. Všichni instrumentalisté excelují a v rámci žánru se derou až na absolutní špičku. Nechybí jim muzikálnost ani řemeslná poctivost. Závěr o paralele s posledními NOCTURNUS AD se nabízí, jakkoli jsou posledně jmenovaní o dost osobitější a méně přístupní.Jak už jsem naznačil, BLOOD INCANTATION zhusta citují, a to i v některých kytarových sólech. Došlápnout by si na ně mohli především již zmínění MORBID ANGEL, správce pozůstalosti DEATH a možná i IMMOLATION. Jenže to by přišli o skvělé propagátory. V žádném případě totiž nejde o nějaké bohapusté seskládání ikonických pasáží, jaké předvádějí třeba GRUESOME, hudbě dominuje snaha o „zumělečtění“, lépe řečeno, úsilí o posun závažnější old school kvality na (nový) umělecký level. Nejde tedy o pouhé kopírování lety prověřeného materiálu, jehož přesvědčivá interpretace vede nanejvýš do klubu naplněného nostalgickými čtyřicátníky. Všichni muzikanti se evidentně snaží o něco víc. Cílem ovšem není ani další přírůstek do škatulky progresivního deathu, přetékající atletickým testosteronem valícím se z vydavatelství Unique Leader a nově např. The Artisan Era, ale natočení díla ve stylu, který bych se nebál nazvat art/prog deathem. Pozor, fúzi death metalu s MARILLION nečekejte, i když takový začátek „Inner Paths (To Outer Space)“ …, no znalci progové lahůdky „Brave“ si možná něčeho povšimnou. Jestliže chce náš kvartet zachovat věrnost žánru, z něhož vzešel, má každopádně k dispozici poměrně malé hřiště. Nestavět při tom na nápadech uvedených deathových veličin proto dost dobře nelze, rozhodně ne v této tvůrčí fázi. Co přinese jeho členům budoucnost, se teprve uvidí. Mohou sestoupit více pod povrch, mohou otočit kormidlem a zahájit výlov ve zcela odlišných vodách. Při jejich schopnostech a talentu mohou prakticky vše. Zatím onen relativně malý prostor ve stylu známém z Harryho Pottera kouzelně přifukují, zkrátka, dimenze sem dimenze tam, příběh má přednost.Dostali se BLOOD INCANTATION ve své snaze aktuálně dál než kupříkladu OBSCURA? Možná ano, řekněme však, že spíš jinam. Jsou syrovější, daleko méně profesorští, a tudíž daleko více pocitovější. V tomto směru mají výrazně blíže k NILE nebo MITHRAS. Podstatné je, že kytary pánů Morrise Kolontyrskyho a Paula Riedla jsou neustálé v permanenci a ve slušné kadenci srší nápady, barvami, magicko-mystickými náladami, jimž znamenitě svědčí i hlubší Paulův growling. Nejde o cestu do nitra či hloub, naopak, posluchač se po známé stezce vydá do nezměrného prostoru plného záhad. Z monumentální „The Giza Power Plant“ zavane i Orient, aby poté nenuceně přešel do pravé anglicko-švédské doomové deprese. Přechod z jedné vznešené polohy do druhé nemá chybu. Věřte tomu, že tahle kapela doom skutečně umí, stejně tak i americký black.K prostorovému dojmu přispívá též organický zvuk, představující pravé požehnání pro famózní hru bubeníka Isaaca Faulka a mazlivé podkresy baskytary Jeffa Barretta. Přestože samotné dynamické hodnoty nejsou kdovíjaké, faktem zůstává, že album „dýchá“ a zvuk nedrtí. Úvahy ohledně přínosu čistě analogového záznamu, který byl při nahrávání údajně využit, ponechám na povolanějších. Pro mě osobně je důležité, že jsem vyloženě pozitivní dojem stran zvukové stránky nabyl, aniž bych měl o způsobu nahrávání jakékoliv poznatky. Tak či onak, po zhruba devíti minutách závěrečné suity „Awakening From The Dream Of Existence To the Multidimensional Nature Of Our Reality (Mirror Of The Soul)“ se ozve taková „DEATH a spol. nádhera“, že popsané vyznění ocení snad všichni.Dvojka BLOOD INCANTATION metal nespasí. Jde jen o další kamínek na cestě vedoucí k poznání, že tvrdá hudba dělaná talentovanými hudebníky má stále zajímavý potenciál. Pokud redaktoři Pitchforku v minulém roce preferovali právě tuto desku, nemají špatný vkus. My ostatní si díky jejich „objevu“ můžeme příjemně zkrátit podezřele dlouhé čekání na nové megadílo VEKTOR.http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_led_zeppelin_iv_recenze/1941http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_led_zeppelin_iv_recenze/1941janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Celý rok před vydáním čtvrtého alba byl nesporně nejnáročnější sezónou LEDZEPPELIN do té doby, ale na jejím konci stál opět velký úspěch. Výsledný materiál zaručil kapelenesmrtelnost. Legendám hard rocku se jí dostalo především díky epické skladbě„Stairway To Heaven“, takřka desetiminutové oduševnělé suitěgradující až kamsi do výšin nebeských, v níž se odehrávala jedna z nejpodstatnějších chvilek historie rocku. Cesta na piedestal a k bezpečně nejúspěšnějšímu albu kariéry všakrozhodně nebyla snadná a plynulá, neboť se čtveřice v oné době prakticky denněpřesvědčovala o své odloučenosti od okolního hudebního světa. Užnadstandardní smlouva Petera Granta s Atlantic Records činila z LED ZEPPELINzcela nezávislou jednotku, mající nad vším plnou kontrolu, cožbudilo u okolí neustálé podezření a závist. Tak třeba britskýhudební tisk, užívající na hodnocení interpretů napříč scénou stále taknějak dvojího metru (např. Bob Dylan nebo John Lennon se vlastně nikdy nedočkalikritiky), měl stále představu, že motivace LED ZEPPELIN nenízcela čistá a stále v nich spatřoval především mašinu na peníze, např. nešetřil uštěpačnými poznámkami a jal se o kapele mluvit dokonce coby oluxusní konfekci podpořené bombastickou reklamou. LED ZEPPELINmuseli brzy také vyvracet falešné zprávy ohledně vlastníhorozpadu a to jen krátce po vystoupení na festivalu v jihoanglickémBath v létě 1970, které se v průběhu nekončícího deště stalojejich památným triumfem na domácí půdě. Zde kapelu podpořili desetitisíce jejich oddanýchfanoušků. LED ZEPPELIN zkrátka byli setrvale v situaci - my proti světu.Usazení zcela mimo scénu, mimo okruhy nejrůznějších menších ana světlo se tehdy deroucích rockových kapel a interpretů, beznávaznosti na nové kulturní, celospolečenské, ale i politické proudy, stáli pevnějako skála se svým rockem a obdivem k blues.Kromě mimořádné muzikantské výbavybyla jejich silnou zbraní především vzájemná úcta a semknutost. Skutečnost, že šlo o zcela rozdílnéosobnosti, které si však spolu náramně rozuměli a sedli si, a to jakpo muzikantské, tak po lidské stránce, jim zaručovalaneuvěřitelnou lehkost spolupráce. Dobové prameny tvrdí, že největším potížistou mohl být vždy zřejmě jen John Bonham, ale pokud šlo o přípravu, zkoušení atvorbu materiálu, i on dokázal krotit svůj temperament a sostatními zabrat na společné věci. LED ZEPPELIN nikdy netříštili osobnostnípůtky, hvězdné manýry ani žádné postranní machinace, a takonen tlak zvenčí překonali bez závažnějších problémů, navícplně podporováni obří ochranitelskou rukou mafiánského koučePetera Granta. Kapela už na počátku roku 1971toužila po rychlém nahrávání čtvrtého alba a i když práce napočátku ubíhaly v pozoruhodně rychlém tempu, na jaře se díkyjistým komplikacím se zvukem v Sunset Sound studiích v Los Angelesvše náhle zpomalilo. Pravý opak bleskového vydání byl tedy pravdou. Čtveřice setak přesunula do Británie a zbytek nahrávání probíhal v dobřeznámých Olympic studiích v Londýně a uvnitř zchátraléhoviktoriánského domu Headley Grange v jižní Anglii. Onanepohodlnost venkovského stavení, kde kdysi nesporně strašívalo,nutila hudebníky k většímu soustředění. Práce v onom chladu avlhku jim šla údajně velmi dobře od ruky. Vždy na 100%soustředěný Jimmy Page tvrdí, že ty nejlepší nápady naskladby k čtvrtému albu vznikaly právě zde. Rovněž John PaulJones přispěl svými zkušenostmi a kromě úderné baskytarydokázal obsluhovat celou řadu jiných nástrojů, včetně kláves,dokonce se vydatně podílel s Jimmym Pagem na řadě strunnýcharanží, kterými jsou poznamenané právě ty nejlepší položkyčtvrtého alba. Jestli nějaká skladba zůstala z původního kalifornskéhonahrávání z počátku roku 1971, pak to byla pouze závěrečná „When The LeeveBreaks“ se svými okouzlujícími slidekytarovými party, osudovýmtempem a celkově americky požitkářským naladěním, zbytek bylkompletně přepracován či doplněn o nové či staronové vály.Nesnadné to LED ZEPPELIN měli i mimo svou řemeslnou oblast, neboť pouhé dva dny po smrti Jima Morrisonavystupovali na show v italském Miláně, která se konala za městem ve VigotelliVelodrome 5. července 1971. Zde kapela na vlastní kůži poznala,jak se v posledních letech proměnily sny generace šedesátýchlet, neboť hustá atmosféra vyústila v nepokoje a násilnosti a tynakonec překročily únosnou mez, což bylo způsobeno nejentemperamentní povahou italských návštěvníků koncertu, kterých nakonec dorazilo na třicet tisíc, ale zejménacelospolečenskými a politickými událostmi, kterými byl tehdyzmítán celý západní svět. V Itálii došlo k ostré konfrontacimládeže s autoritami, což se ve zmíněný večer vyvinulo v sériivýbuchů poblíž stadiónu, velkým množstvím založených ohňůtamtéž, dále pak bitvou s policií a neskutečným chaosem naploše před pódiem. Už po několika skladbách tak nechal PeterGrant koncert přerušit, aby se již LED ZEPPELIN nikdy v Itáliineukázali.Těžko zvládnuté nepokoje se však vprůběhu první poloviny sedmdesátých začaly dít na koncertechtéto kapely pravidelněji. Opakem toho všeho bylo japonské mini-turné, kteréproběhlo v naprostém klidu a blaženosti, takže Robert Plant,Jimmy Page a cestovní manažer Richard Cole zamířili posléze ze Zeměvycházejícího slunce ještě na výlet do thajského Bangkoku aindické Bombaje, kde se nechávali v průběhu několika dní bavita inspirovat nejen místními muzikanty. Pobyt byl výraznou vzpruhoua odpočinkem od stále nedokončených studiových prací. Když sev srpnu vyráželo na sedmitýdenní americké turné, stále ještěnebyl materiál na čtvrtou desku hotov. Americká cesta bylapoznamenána dalšími konflikty teamu LED ZEPPELIN s okolím a ještěposílila jeho odolnost. Ačkoliv šňůra charakterizovaná dlouhými leteckými přesuny z východního na západní pobřeží USA (uprostřed Státůbyly jen tři show – Chicago, St.Louis a Dallas) nebyla bezkomplikací a i v Americe byl mezi mládeží cítit neklid vyvolanýnekončící vietnamskou válkou, John Bonham posléze o sedmémamerickém turné mluvil jako o nejlepším v celé historii LED ZEPPELIN.V říjnu 1971 se konečně práce na albu chýlily ke konci. Bylo rozhodnuto, že deska neponese žádnýnázev, což u někoho vyvolalo vzpomínku na bezejmenné „bílé“album THE BEATLES z roku 1968. Deska byla sice vydána bez názvu abez jakýchkoliv identifikačních znaků, ale posléze si ji stejněfanoušci nazvali po svém. Dnes se nejčastějiužívá buď názvu „Led Zeppelin IV“ a nebo „Four Symbols“ (podle čtyř symbolů, které si hudebníci vybrali v rámci grafickéúpravy díla). John Bonham si vybral znak tří spojených kruhů (znázorňujících údajně ženu, muže a dítě) z knihy hieroglyfů, symbolJohna Paule Jonese ze stejné knihy údajně představuje důvěru azpůsobilost, Robert Plant si své pírko v kruhu vymyslel sám,inspirován starověkou civilizací Mu, no a záhadný symbol JimmyhoPage, někdy nesprávně čtený jako slovo „Zoso“, byl téžjeho výtvorem. V té době mohli hudebníci jen těžko předvídat,jakým trvalým znamením jejich kariér se stanou tyto znaky v jejich budoucnosti.Na obal alba byla zvolena fotografieobrázku poustevníka Hermita, nesoucího na zádech otep dřeva. Ten visel na zdi rozbořeného domu v jednom z likvidovaných slumů ve středoanglickém městě Dudley. V pozadí zarozvalinami zmíněného stavení je na zadní straně obalu vidětnové výškové stavby. Ve fotografii je tak možné nalézt jistousymboliku a provázanost se změnami, kterými byla tehdy poznamenána rychle se měnící doba. Fanoušci byli očarovaní onou mystickousymbolikou spojenou se čtvrtým albem LED ZEPPELIN a deska se tak začala ve velkém prodávat poobou březích Atlantiku i na západním pobřeží USA. Komerčně nejúspěšnější nahrávka LED ZEPPELIN vstoupila do britského žebříčkuprodejnosti na prvním místě a nezmizela z něho po celých62.týdnů!!! I v USA album zůstalo v tabulkách mnohem déle nežkterýkoliv jiný album LED ZEPPELIN.Už od prvních tónů úvodní skladby„Black Dog“ byly zažehnány pochybnosti ohledně nové tvorby.Jestliže předchozí deska vyvolala svým polo-akustickým rázemjisté obavy z dalšího vývoje, zde byly jednoznačně popřenydynamickým vpádem těžkého riffu střídajícího se s hrdýmvokálem Roberta Planta. Skladba nejen že platí za legendárníúdernou vypalovačku, kde se LED ZEPPELIN prezentují v nejlepšíformě, poplatní svému hard rocku, ale má i poměrně progresivníráz, který tkví ve střídání rytmů v lichých i sudýchdobách, jenž se prolíná skrz onen drtivý kytarový val. Skladbabyla ovlivněna písní „Oh Well“ od FLEETWOOD MAC a sólo,ačkoliv v podstatě nikterak výjimečné, je navrstveno ze čtyřechrůzných nahrávek Jimmyho Page na kytaru Les Paul. Název skladbyvznikl v době nahrávání v Headley Grange podle psa, který sepotuloval okolo domu. Ve své podstatě jde o mistrovské dílo hardrocku sedmdesátých let, kde exceluje hlasově Robert Plant, takzbytek kapely ve svých instrumentálních partech. Prostě tensprávný hymnus na úvod, hrdý a mocný, koncertně naprostonepostradatelný. Následující skladba „Rock N´Roll“ je dalšínesmrtelná pecka, která vznikla v průběhu jamování sdoprovodným klávesákem od THE ROLLING STONES Ianem Stewartem.Kapela se nechala inspirovat přímočarým boogie, jakým se vpozdních padesátých letech prezentovali hudebníci typu LittleRicharda. Šlo o jednu ze skladeb, která vznikla naprosto spontánněa prakticky ze všech hudebníků vystřelila během jedné hodinky. Jepozoruhodné, že jde o další z nesmrtelných klasik portfolia LEDZEPPELIN, skladbu, která je neodmyslitelně spjatá s jejichhistorií a koncerty.Třetí píseň „The Battle OfEvermore“ vychází z nápadu Jimmyho Page a měla původněskončit jako instrumentálka. Jenže onen strunný a neustále seopakující part hraný na mandolínu v sobě nesl potenciál krozvoji, takže nakonec po určitých, ne zrovna bezvýznamnýchúpravách, šlo o jeden z nejprogresivnějších válů anejdojemnějších kusů z celé nahrávky. Song budí dojemspjatosti s ostrovními kořeny, s přírodou a působí mysticky užkvůli oné kombinaci ostrého zvuku mandolíny, skrze který seprolínají emotivní vokální party Roberta Planta a podpůrné pěvkyně SandyDenny. Tento naléhavý song mohl být zastíněn pouze skladbou,která přichází bezprostředně po něm, což se nakonec takéstalo. Text „The Battle Of Evermore“ byl inspirován skotskýmistředověkými válkami, které obyvatelé tohoto odlehlého územívedli s anglickými kolonizátory. Atmosféra písně je až taknaléhavá, neklidná a křehká, že cítíte onen chladný vítrnad travnatými kopci a údolími severské země. Obrazně lze songtaké vyložit jako střet nebe a pekla a jeho podstatná částvznikla během Plantova nadšení po velkolepém díle Pán prstenů,tolik oblíbeném u tehdejších lidí sympatizujících s hippies.Čtyřka „Stairway To Heaven“ jenejslavnější a nejvelkolepější skladbou nejen od LED ZEPPELIN,ale dost pravděpodobně i rockovou skladbou vůbec. Vznikla už vroce 1970 během nahrávání předchozí desky, ale prošla ještědalším vývojem a získala na epičtější struktuře a dramaticképřidané hodnotě. Text pojednává o duchovní dokonalosti a jeplný mysticizmu. Jeho hlavní postavou je dívka stoupající na svéočistné pouti po pomyslných schodech do jakési bájné země.Stran Plantovy lyriky zde došlo k odklonu od klasických rockovýchtémat k vyjádření, která svou bohatostí připomínají tynejlepší textaře své doby, ať se to týká bohatosti veršů čijejich intenzity. „Stairway To Heaven“ byla nejpřekvapivějšía nejdokonalejší skladbou kapely do té doby a její akustika apoklidná první polovina, lehce podmazaná pastorálními tónyvarhan, se naprosto lehce vzedmula ke své rozmáchlejší ahlasitější pasáži a to skrz stupňující se kytarové party asebejistě vystavěné sólo unášející skladbu ažkamsi k branám nebeským. I po mnoha letech členové LED ZEPPELINcítí hrdost, jak výsledek dopadl. A to nejen z komerčníhohlediska, neboť se song stal největší klasikou a nejvíce hranouskladbou v amerických rádiích sedmdesátých let, ale hlavně ztoho uměleckého. Šlo bezesporu o nesmrtelné mistrovské dílo, na jehoždopadu se shodují ještě dnes snad všichni příznivci rockové hudby.„Misty Mountain Hop“ je poznamenanávýrazně optimistickým riffem hraným klávesami, kytarou abaskytarou za doprovodu Bonhamových úderů. Jde o velmi oblíbenouskladbu Roberta Planta, který jí dokonce neváhal mnohokrátzařadit do koncertního repertoáru během své pozdější sólovédráhy. Text písně vypráví o partě hippies povalujících se vparku. Ti se, díky kouření marihuany, nevyhnou zatčení.Instrumentální složka zní velmi syrově a Bonhamova souprava seotřásá pod mohutnými údery. Nejslabším a zřejmě hráčskynejkomplikovanějším songem alba je nakonec šestka „Four Sticks“. Veskladbě se nachází velmi komplikovaný rytmický motiv, jenždělal svou krkolomností problémy právě i Johnu Bonhamovi,skladba působí přes složitost určitých partů vlastně docelajednotvárně a její prakticky nezahratelná rytmika je zde svázánastále se opakujícím baskytarovým motivem. Píseň navždy zůstalajen jakýmsi studiovým cvičením bez nároku na úspěch. LEDZEPPELIN tuto skladbu po její realizaci již nikdynehráli.Následuje krásná akustická píseň„Going To California“. Skladba je totiž poctou kalifornskéfolkové scéně a opěvuje poklidný nekomplikovaný život a lásku.John Paul Jones zde opět využil zvuku mandolíny, který jekombinován s akustickou kytarou. Robert Plant prostřednictvímtextu vzpomíná na své zážitky z nejlidnatějšího americkéhostátu a zmiňuje své okouzlení tamním životním stylem asvětlem. Velkou inspirací byla znovu folková zpěvačka JoniMitchell. Mou velmi oblíbenou položkou desky je song závěrečný- „When The Leeve Breaks“, který byl celý nahrán v USA, tedyaž na bicí, které se posléze předělávaly v Headley Grange,čímž sound získal na řádné intenzitě. Okouzlující kytarovévaly představují jakousi vrstevnatou stěnu, vřeštící foukacíharmonika dodává skladbě emoční napětí a nemilosrdné bicípůsobí hodně mocně. Pageova práce se slide kytarami je typickouukázkou blues, ale i Plantův text vyjadřuje tradiční country-bluesový námět:nářek chudáka, který je vystavěn síle přírodních živlů.Přestože závěr alba byl velkolepý, jeho druhá strana určitěnedosáhla geniality strany první, nicméně album „Led ZeppelinIV“ se, i díky Grantovu odmítání zařadit song „Stairway ToHeaven“ na singl, dočkala zdaleka největší prodejnosti akomerčních úspěchů v historii LED ZEPPELIN. Lidé zvyklí kupovat singly, totiž museli sáhnout po velké desce.Kapela krátce na to vyjíždí nadomácí britské turné, kde stvrzuje svou pozici vystoupeními nafotbalových stadiónech a dál v průběhu jara 1972 míří do Asiea Austrálie. Zatímco je hudebníkům v Singapuru zamítnuto vůbec vystoupit z letadla, díky jejich dlouhým vlasům, natěšenáAustrálie, kde do té doby nikdy nevystupovala žádná velkárocková kapela, vítá LED ZEPPELIN rovněž na několikafotbalových stadiónech. Kolotoč nekonečných turné zkrátka jede dál, až si člověk říká, co všechno se dalo nahrát, zažít a vytvořit za necelé čtyři roky existence, neboť LED ZEPPELIN měli za sebou v roce 1972 čtyři dlouhohrající desky a vyjížděli tehdy rovněž na své osmé americké turné.http://www.crazydiamond.cz/after_the_burial_evergreen_recenze/1940http://www.crazydiamond.cz/after_the_burial_evergreen_recenze/1940nobody@nothing.com (Sicky)Američané AFTER THE BURIAL vyrostli v jednu z hlavních kapel oblasti metalcore –deathcore - djent především díky své vytrvalosti a píli. Jejichnahrávky se objevují už patnáct let se železnou pravidelností,a byť třeba nejsou úplně top, drží konstantní kvalitu a vždypatřily k tomu lepšímu, co scéna nabízela. Ať už to bylov časech úsvitu žánru, kdy šlo o skutečný progres, čiv době, kdy se z jejich stylu stal mainstream. Dnes, kdy největší vlna zájmu opadla, AFTER THE BURIAL jsou stále zde a tvoříjeden z důležitých pilířů scény. Kapela nějak zásadní vývoj užposlední roky neřeší. Drží se lety prověřeného vzorce, kterýobsahuje tvrdé (djent) riffovačky, rychlé thrashové rytmy,živelné groovové pasáže, sóla a deathcore rubanice a ladí jenpořadí motivů v rámci jednotlivých songů. Tento způsobtvorby sice nemusí každému vonět, ale kapele přináší úspěch. Faktem je, že třeba minulé „Dig Deep“ byla hodně povedenádeska. Příkladná tvrdost kombinovaná s chytlavými nápady anadstandardními muzikantskými výkony nevypadala, že ji kapelahned tak překoná. Letošní „Evergreen“ ale ukazuje, že pánovétakto neuvažují. Na novince se AFTER THE BURIAL opětnesnaží nic zásadního měnit, pouze svůj již tak dostintenzivní projev vyšroubovali ještě o pár závitů výše.Ideální způsob, jak se popasovat s kvalitou předchozíhoalba. Prostě přidat plyn. Melodických momentů je minimum anamísto nich zní hromský vokál, kytarové sekanice, thrashovébrusy a mění se tempa, až se to po třetí / čtvrté skladběmůže zdát moc. Na druhou stranu k tomuto druhu muziky totoprostě patří a nebyli by to AFTER THE BURIAL, kdyby to znělopříliš vstřícně a jednoduše. Pokud se však soustředíte nadetaily, zjistíte, že skladby jsou příjemně plné a nejsou jednajako druhá. Obsahují i dost silných momentů, jako třeba chytlaváfigura v úvodní „Behold The Crown“, kterou tipuji na tahákkoncertů. Baví ale i kytary v „Exit, Exists“, členitost motivův „In Flux“ stejně jako závěrečná palba „A PulseExchanged“. Kytarová práce je v podání party z Minneapolisurčitě nadstandard. Občas je až pozoruhodné, co všechno borcido skladby nahustí a osobně je mi sympatické, že byť sólo občaszazní, většinu z toho množství motivů jedouv hlubokém, hutném tónu a nesnaží se oslnit nadměrnýmsólováním. Pro kapelu byl vždy důležitý zvuk,respektive snažila se vždy o maximálně tvrdý a hutný sound spodladěnými kytarami a tvrdě znějícími kopáky, nad kterými sevznáší silný, ostrý řev. Ne jinak je tomu i v případě„Evergreen“, i zde mohou kytary a bicí skály lámat a celádeska je opět v první řadě pořádná nakládačka. Snaha onekompromisně tvrdý zvuk je však trochu problém. Tentokrát jejtotiž producenti ve studiu ve snaze o maximální efekt trochupřehřáli a hudba zní dost přebuzeně a to včetně zpěvu. Ne žeby minulé nahrávky byly, bůh ví jak analogové, tentokrát se mito zdá ale příliš. Muzika tak sice zní jako nářez i z telefonua posluchače první dojem doslova smete, celých čtyřicet minut s tímtozvukem je však docela náročných na poslech. Chápu ale, že proSumerian Records a scénu, kam kapela patří, je to asi v pořádku.AFTER THE BURIAL tedy opět podepřeliscénu mocným pilířem, který ji nedovolí padnout. Protipředchozímu albu je novinka na poslech trochu náročnější,pokud však na tuto hru přikývnete, může se vám líbit.„Evergreen“ je totiž více než jen dobrá žánrová deska. Jde o dílo sebevědomé kapely, která přežila dobré i zlé časy (mj.i tragický skon zakládajícího kytaristy) a po letech na scéněmá jasno a hraje to, v čem je dobrá. V době, kdy prometalcore kapely nastává doba lámání chleba, nám tak dávajíAmeričané razantním způsobem najevo, že jich se střídánímódních trendů netýká. http://www.crazydiamond.cz/nasty_ratz_v_obdobi_druhe_sance_rozhovor/1939http://www.crazydiamond.cz/nasty_ratz_v_obdobi_druhe_sance_rozhovor/1939janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pražská glam-metalová partička NASTY RATZ pro mne představuje na našem území docela originální úkaz, neboť si razí cestu skrz žánr, který zde nikdy neměl na růžích ustláno, své hudbě neochvějně věří a žije prostřednictvím ní každý den, navíc má talent pro složení kvalitních skladeb, ale i manažerskou schopnost posouvat se organizačně dál a dostávat své nahrávky mezi lidi. Kluci si už zkrátka mohou dovolit věřit svým snům a měnit je postupně v realitu. Zde je tedy rozhovor, kterého se účastnili všichni členové NASTY RATZ.Můžešnejdříve představit historii NASTY RATZ? Jak dlouho kapela fungujea co všechno má za sebou? Jake:Pojem NASTY RATZ existuje od roku 2012. Tehdy jsme ale zdaleka nebylifungující kapelou. To jsme vlastně nebyli ani v době vydáníprvního EP „I Don’t Wanna Care“, ale už jsme potřebovalidávat vědět o tom, že tu jsme. Během roku vzniku jsme odehrálii koncerty v Německu a na Slovensku. Pokaždý v jinýsestavě a docela „na punkáče“. Nemáme za sebou asi nic,z čeho by se někdo posadil na zadek, ale v prosinci námvyšlo druhé album a odehráli jsme už něco přes stovku koncertův zahraničí. Nebo k stovce, nevím :DAno,už název vaší albové novinky „Second Chance?“ napovídá, že zřejmě půjde o vaší druhou nahrávku, kde albumvlastně vznikalo? Jak dlouho bylo nahráváno a šlo spíše ospontánní proces nebo nápady vznikaly soustředěně po delšíčasový úsek?Jake:Kromě „Poetic Justice“, která byla produkovaná EgoremErushinem a „Price Of Love“, která byla sice nahraná v Praze,ale přeprodukovaná Beau Hillem v USA, vzniklo naše album v PidgeonRecords u Ronyho Janečka. Rony je kytarista John Wolfhooker a onijsou takový náš opak. Dělají všechno moderně a naprosto bezzábran. Věděli jsme, že nás tahle spolupráce posune víc, nežkdyž tu budeme hledat někoho, kdo „tuhle muziku dělá 30 let“.Jordy:Samotné nahrávání zabralo asi čtrnáct dní. Co se týčeskládání, tak tam to bylo různorodé. Na některých písních sepracovalo déle a postupně se do nich přidávaly nápady a úpravy.Něco bylo hotovo prakticky za jednu zkoušku, a pak už se jendoladily detaily. Ale celkově bylo album v plánu už dlouho.Nedá se říci, že to byl spontánní nápad.Xriss:Je to hodně individuální, někdy jeden z nás přijdes nápadem a za pár dnů je hotovo, jindy ten song musí uzrát.Například „Street Kids“ je ten typ songu, ke kterýmu jsem mělriff už několik měsíců v šuplíku, ale sedlo si to až přinahrávání.Randy:Většinu věcí jsme měli už dopředu připravené, ale s nějakýmidrobnými změnami a úpravami nám pomohli kluci z Wolfhookerů.Jstes nahrávkou spokojeni? V čem spatřujete onu šanci? Jaké mátevůbec s tímto materiálem plány a cíle v blízké budoucnosti?Přeci jen vypustit z alba hned tři videoklipy není u nás propodobně neznámé těleso úplně typické.Jake:Já ji miluju :D Rád bych to řekl nějak skromně, ale fakt je, žejí pořád poslouchám denně a baví mě. Mimochodem, ty videoklipyjsou teď čtyři a nechceme u toho končit. Už ale skládáme dalšípísně. Uvidíme, co použijeme, ale Rony nás vybičoval k tempu,ze kterýho nechceme nikterak polevit. Nadále ale platí, ženebudeme vydávat nic, pokud neuvidíme, že o to lidi stojí.Jordy:S nahrávkou jsem spokojen, i když asi jako každý muzikant potom co vydá nahrávku a už to nejde změnit. Určitá místa nanahrávce, která bych příště udělal jinak, existují. :DV blízké době plánujeme ještě jeden klip.Xriss:Jsem naprosto spokojen, ale už se nemůžu dočkat až začnemepracovat na další, kdy to bude, je ale zatím ve hvězdách.Jeslyšitelné, že jste nejvíce ovlivněni glam-metalovou a sleazyrockovou scénou, která nejvíce letěla v osmdesátých letech, copro vás tahle hudba znamená a jak dlouho se jí inspirujete,sledujete ji a posloucháte? Byla to jasná volba stran hudebníhozaměření?Jake:Já jí poslouchám od puberty. Vždycky jsem miloval KISS a dělalsi srandu z osmdesátkových kapel kvůli vzhledu. Nevím, kdyjsem ze svýho postoje „jedině 70s“ polevil a začal milovat 80sa 90s. Každopádně kapelu jsem založil s vidinou toho, žebudeme dělat právě tohle.Jordy:Ano to je pravda. 80s hudbu poslouchám v podstatě od malička.Rozhodně to není tak, že bych poslouchal jen to. Samozřejměposlouchám i moderní rockovou a metalovou hudbu, i jiné styly, aleprávě 80tky jsou to, k čemu se vždy rád vracím a co měinspiruje, převážně díky své melodičnosti. Proto když jsemdostal příležitost připojit se k NASTY RATZ, tak jsemneváhal a tady jsem. :DXriss:Už pár let předtím, než jsem vstoupil do NASTY RATZ, jsem chtělglamovou bandu. Ačkoli musím přiznat, že od doby, co tenhle žánrhraju, pravidelně ho poslouchám mnohem míň. Člověk si občasmusí odpočinout a hledat inspiraci napříč žánry.Randy:Určitě nás osmdesátková hudba ovlivňuje nejvíce a tenhle stylpro nás hodně znamená, ale myslím, že už hledáme inspirace ijinde. Moderní sleazy rockovou scénu samozřejmě sledujeme, kdyžjsme tak trochu její součástí :D. Cobys řekl o novince „Second Chance?“ při srovnání s vašimistaršími písněmi? Máš na albu nějaké své osobní favority?Přeci jen těch chytlavých skladeb s hitovými ambicemi je tamvíce.Jake:Díky moc. V podstatě je tam jeden song, kterej nemusím, a tenjsem zrovna složil já :D Nejradši mám asi úvodní „TheWaste“.Vstávám s ní a chodím s ní spát.Jordy:Je to o něco tvrdší než první album, řekl bych. A taky trochumoderněji pojaté. Nejoblíbenější songy jsou asi „TheWaste“a „Let´sDrive“.Xriss:Mým osobním favoritem je nejspíš „Let’sDrive“,mám rád dravější riffy a těžší zvuk. Je to směr, kterýbych v budoucnu rád prozkoumal víc. Rád bych taky vypíchnul„The Waste“ a „StreetKids“,nejvíc mě asi baví hrát„Pop Sh*t“,i když je to hodně netypická skladba, má určitou energii.Randy:„Second Chance?“ je určitě tvrdší a rozmanitější nežpředešlý počin NASTY RATZ. Na albu jsou slyšet klasické 80ssongy, moderněji znějící sleazy věci a dokonce i pop punk :D. Zamě vede „LetsDrive“, má největšíkoule.Zmého pohledu za zmínku stojí především „PoeticJustice“,což je rychlý, tvrdý a velmi chytlavý vál a pak ještě „PriceOf Love“,která je přímo situována do onoho 80´s retro stylu. Co bys řeklo těchto skladbách?Jake:„PoeticJustice“byla prvním singlem po kapelním zemětřesení a je jediná naalbu, kde nejsou živé bicí. Složil jí Mick Rook a to včetněmelodie. Já už jsem přišel jen s outrem a textem. „PriceOf Love“neměla být klipem. Dohodli jsme se tak až na zkoušce a nahradilisong, který se jmenoval „ThingFor You“.Byla nahraná v TdB Records a následně poslána Beau Hillovi,který nám tehdy napsal. Jeho renomé a kvality ale něco stojí,takže „PriceOf Love“je, co do produkce, nejdražší singl NASTY RATZ.Zaklipy byly kromě „PoeticJustice“vybrány ještě „AgainstThe World“a „WatchYour Back“,co bys řekl o těchto skladbách?Jake:„AgainstThe World“vyhrála video měsíce na více serverech a v TV Rebel. Přinatáčení klipu se toho podělalo tolik, že vypadá nakonec úplnějinak, než jsme plánovali. I tak ho máme rádi. „WatchYour Back“si odhlasovali fanoušci na instagramu, kde měli zvolit, jestlidalší video bude „chytlavá old-schoolovka“ nebo „tvrdá newwave“ (Let’sDrive).Randy sestříhal videa, co jsme točili na cestách a výsledek jsividěl sám. Vtipný je, že Rony nám říkal, že je tam mocvokálů. Říkal jsem mu, že když se mu to zdá moc, musíme ještějeden přidat. :D Jordy:Klip „WatchYour Back“,vznikl tak trochu spontánně.Prostějsme potřebovali k vydání alba vypustit ven taky klip. :DVpísni „PopS*it“ znídechové nástroje, ale také hlas hostující zpěvačky. Kteříhudebníci mohou za tyto vstupy a čí to byl nápad? Celkově měvaše album přijde skladbově různorodé a na glam-metal vlastněpestré.Jake:Je to jeden ze dvou songů, kterej jsem složil sám. Přizvat Rendybyl můj nápad. Je to moje nejlepší kamarádka a jsem strašněrád, že do toho šla. Její hlas se tam perfektně hodí. Dudy bylynápad Xrisse, který je zahrál. Všichni jsme si nejdřív klepalina čelo ale sakra! Seděj! :DJordy:Xriss už od té doby, co jsme začali plánovat nové album,naléhal, že do některé z písní chce dudy, tak nakonec jsiprosadil svou a je to tam. :DXriss:Nemám co dodat, funguje to. :DRandy:Album je na poměry glam metalu nebo sleaze rocku hodně pestré, alejsem s tím takhle spokojen a výsledek se mi líbí.Nadesce je i jedna pomalejší věc „TheLast Kiss“,co bys řekl o téhle písni? Je protikladem agresivnějších válůjako je třeba úvodní „TheWaste“,které si velmi ceníte, mohl bys srovnat tyhle dva póly vašítvorby a vypíchnout na každém to, co se Vám na něm líbí?Jake:Text je pro mě hodně osobní a v mojí hlavě měla znít jako„The Black Parade“od MY CHEMICAL ROMANCE. To se úplně nepovedlo, ale ten konceptdvojitýho tempa atd. se mi líbí. Kluci mají ohromnou zásluhu natom, že to není nerytmická odrhovačka. Hodně ji upravovali.Jordy:Každá 80s kapela, nebo kapela, co se touto dobou inspirovala, musímít na albu alespoň jednu baladu. :DXriss:Na „TheLast Kiss“se mi nejvíc líbí ta změna metra do 7/8 taktu v předrefrénu.Z hlediska hudební teorie je to možná nejzajímavějšískladba. :D „TheWaste“je mnohem přímočařejší, je to rozjetej vlak, kterej jen taknezastavíš.Jakémáte nejbližší plány stran koncertování, ať už u nás nebo vzahraničí? Už je něco jisté?Považujete se za kapelu cílícísvou tvorbu především na zahraničí nebo je tomu jinak? Jakémáte v tomto směru představy v rámci příštího roku?Jake:V dubnu a květnu pojedeme turné po Holandsku a Německu, kdese ukážeme ještě v březnu před EVERY MOTHER´S NIGHTMARE.V Čechách se ukážeme 31.1. a sakra se na to těšíme. Budeto pátek v našem oblíbeném Crossu, kde jsme vždy hráli jenčtvrtky a úterky. A i tak to byl vždycky nářez. Obecně asisměřujeme spíš do zahraničí. Přeci jenom zpívámev angličtině a statisticky to v Čechách úplně nejede.Takže i ten příští rok je zatím ve znamení zahraničníchkoncertů. V Ćechách je potvrzená jenom ta Praha a koncemkvětna by se ještě mělo něco vyloupnout. Určitě těch koncertůale bude venku víc.Jordy:Na jaro chystáme Německo-holandské turné spolu s CREAM PIE.Na to se opravdu těším, protože poslední turné po VelkéBritánii spolu se SNAKE BITE WHISKEY bylo opravdu super. Doufám, žese úspěch bude opakovat.Jsteinspirování spíše scénou osmdesátých let, nebo na vás působíspíše kapely mladší generace pocházející převážně zeŠvédska? Mohl bys říct nějaké vaše největší vzory aoblíbené kapely? A proč za ně považujete právě ty jmenovanékapely?Jake:Asi to máme každý jinak. Já miluju KISS, ALICE COOPERA,FIREHOUSE, ale i CRASHDIET, CRAZY LIXX a HARDCORE SUPERSTAR,BLACKRAIN. Mladší scéna nám vlastně plní sny :D Už jsme hrálipřed SISTER, CRAZY LIXX, THE LAST VEGAS, BLACKRAIN, HARDCORESUPERSTAR a dalšími. Ze starších před TIGERTAILZ ad. To pro mnestrašně znamená. Ale krom těhlech glam kapel mám rád i MARILYNMANSON, CHILDREN OF BODOM a MY CHEMICAL ROMANCE atd. Líbí se mi iposlední tvorba LADY GAGA.Jordy:Jak jsem říkal už v první odpovědi, mám rád 80s i moderníhudbu, takže na mě má vliv obojí. Mladší kapely pocházejícíze Skandinávie mám také velice rád.Xriss:Z 80’sklasik si nejvíc jedu MÖTLEY CRÜE, GUNS N´ROSES, SKID ROW,v podstatě takovej tehdejší mainstream. Z doby po roku2000 pak CRASHDIET, HARDCORE SUPERSTAR, původní sestavu SANTA CRUZ.Poslouchám taky hodně punku, hardcoru, metalcoru, oldschool rapu,folk metalu atd. Mým největším hudebním vzorem je ale DavidBowie.Randy:GUNS N´ROSES jsou moje srdcovka a zamiloval jsem si je už jakodítě. Jinak jsem vyrůstal na klasice jako LED ZEPPELIN, AC/DC,KISS atd. Dneska už nejsem nějak vyhraněný a poslechnu si skorovše, ale mezi top pořád patří kapely 80s glam metalu, něcomálo z 90s a taky hodně ujíždím na New wave a modernískandinásvké vlně sleazu a glam rocku. Myslím, že v kapele jsounám inspirací hlavně 80s, ale chceme se tvorbou spíš přiblížitmodernějším kapelnám ze skandinávie.http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_iii_recenze/1938http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_iii_recenze/1938janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Za pouhé dva roky existence měliLED ZEPPELIN na svém kontě tolik zkušeností a úspěchů, že by to mnohým jiným muzikantům vystačilo naněkolik kariér. Čtveřice se prakticky v roce 1970 stává největšírock´n´rollovou institucí planety, obávanou a elektrizujícíkoncertní jednotkou, způsobující pozdvižení kamkoliv zavítá.Mašinérie peněz v zlaté etapě rocku je roztočena do maximálníchotáček. Z mladých a ambiciózních hudebníků se tak brzy stávajívelmi bohatí lidé. Hektická atmosféra nekonečných přesunů nakoncertních turné a zde aplikovaný bouřlivý životní styl všakzakrátko vede k tomu, že si idoly rockové mládeže na počátku sedmdesátých let začínajísami hledat únikové cesty. Robert Plant i John Bonham si brzypořizují vlastní farmy kdesi na venkově v Midlands, neboť se ani jedenpříliš nehlásí k městskému způsobu života. Ne že by pánovéna svých nových hospodářstvích plných domácích zvířatzastávali onu každodenní dřinu, od toho tam byli jiní, aleurčitá spjatost s přírodou pro ně začala být důležitá,stejně jako vyjížďky na koních a ničím nenarušovaný životní prostor, kterého se na venkově dostávalopřeci jen o hodně více než v hlavním městě.Introvertní Jimmy Page se naopak mimoturné uzavírá ve svých londýnských příbytcích a postupnězvelebuje své sbírky starožitností, okultních předmětů aexotických hudebních nástrojů. Dní volna mezi koncertnímitrasami mají však rockeři jen velmi málo, a tak je brzy čas myslet i nabudoucí materiál. Už první nápady roku 1970 vypovídají o poměrněznatelném vývoji tvorby LED ZEPPELIN směrem ke zklidnění. Kapela totiž odjíždí na jaře do waleských hor, kde v oblasti Snowdonia ve stavenínazvaném Bron-Yr-Aur zkouší a rozvíjí nápady pro příštínahrávku. Jde o velmi plodná sessions, neboť z nich bude kapelačerpat nejen na následující třetí desce, ale v mnoha případech i na několika pozdějších albech. Stavení z konce 18.století nemá vlastníelektřinu a vše je v něm ponecháno tak, aby umocňovalo spjatosts divokou přírodou, která jej obklopuje. Osvětlení zajišťujípetrolejové lampy, pro vodu se chodí ke studni, zkrátka vše je tam ponecháno původní, což pro chtěnou autenticitu materiálunakonec může vyznívat pouze blahodárně.Přednost zde dostávají akustickékytary a mnoho vlivů je do skladeb čerpáno z tradicionalistickéhudby a keltského folku. Už na předchozích amerických turné seJimmy Page i Robert Plant nadchli pro kalifornskou folkovou scénu,reprezentovanou zejména zpěváky a hudebníky jako Donovan, Joni Mitchell nebotehdy relativně novou kapelou CROSBY, STILLS, NASH and YOUNG.Kombinace vlivů z tradiční anglické i americké kytarové hudby,vyvěrající nejen z louisianského blues, ale zejména z výšeuvedených folkových proudů, se nakonec stává pramenem vznikutřetí desky LED ZEPPELIN. Poklidná forma skladeb se jeví jako velmi vhodnápro pozdější aranžérskou práci ve studiích, na kterou se JimmyPage velmi těší a je připraven využít širší škály nástrojů, efektů a aranžérských vychytávek. Kapela ve Walesu absolvuje kroměplodných zkoušek také několik pěších tůr a výletů po hřebenech okolních kopců. Celkově je tak pobyt chápánjako velmi přínosný, co se reaktivace sil týče.Stejně jako v případě druhéhoalba, zůstane proces vzniku trojky rozprostřen do půlročníhoobdobí, kdy jsou právě pauzy mezi jednotlivými koncertnímitrasami využívány pro potřeby studiové práce. Ta je kouskovanádo několika fází a jsou díky ní využita hned tři rozličnástudia. Jednak si LED ZEPPELIN pronajímají na venkově v jižníAnglii historickou usedlost Headley Grange, kam přiváží i mobilní studio zapůjčené od THE ROLLING STONES (většinaskladeb z alba „Led Zeppelin III“ je zaznamenána právě zde),dále jsou však využívána další dvě místa v Londýně, ať užtradiční studia Olympic, tak poprvé také Island studios. Jenahráno podstatně více skladeb, než se nakonec objeví na albu,většina z neuveřejněných přebytků je však k nalezení na některé z dalšíchnahrávek kapely.Album nakonec vychází na konci září1970 a je netrpělivě očekáváno největším počtem fanoušků,jaké kdy v historii kapela měla. Zhruba osmsettisíc alb už jepředem nasmlouváno u vydavatele a to aniž by kdokoliv z deskyslyšel byť jen jeden nahraný song, protože LED ZEPPELIN jsou po dvou letechexistence zcela jistě největšími hvězdami rocku a dostávají se, co se týče popularity, i před THE BEATLES (tou dobou už půlroku neexistujících) a THEROLLING STONES. Poklidný ráz desky a odklon od mohutnýchkytarových valů však mnohé dezorientuje, a tak se brzy mluvíspíše o rozčarování. Přijetí třetího alba není v doběvydání zdaleka tak vřelé, jako se všeobecně od LED ZEPPELINčekalo a mnohé fans hard rocku šokuje příklon britských hudebníků kakustickým skladbám a kombinaci blues-rockových prvků sfolkovými. Kritika kapele rovněž vyčítala samolibost a nazvalasbírku nevyužitou šancí k definitivní korunovaci. Ze zpětnéhopohledu je však tento materiál naprosto mimořádný a mistrovský,a skutečnost, že působí svěže a odvážně ještě dnes, z něhodělá nadčasové dílo legendární kapely, která se řídila pouze svýmiskladatelskými instinkty. Šlo v podstatě o logický krok stále sezdokonalujících hudebníků. Ve studiích byly využity zas trochunové postupy, které pomohly LED ZEPPELIN posunout se do nové, nástrojově o něco pestřejší etapy. Album „Led Zeppelin III“ tak považuji zavelmi důležitou a pestrou sbírku v rámci diskografie, která je triumfem zejména Jimmyho Page cobyproducenta. Stejně jako tomu bylo vždy od té doby na všech deskách LEDZEPPELIN, kapela se ani zde neomezovala pouze na jeden žánr.Pokud bychom si rozebrali jednotlivéskladby, slyším to asi nějak takhle. Hned úvodní bouře „ImmigrantSong“ je asi nejvíce poplatná úvodní etapě kariéry LEDZEPPELIN. Jde o drtivý nástup rytmů a kytarových riffů v rychlém tempu, který jedoprovázen Plantovými frenetickými výkřiky. Song dokázal vposluchači rozohnit emoce a byl jakousi výzvou k boji. Textově bylsong inspirován vikingskou mytologií a Planta s Pagem tohle téma napadloběhem jejich jediného festivalového vystoupení na Islandu, kde se kapela zastavila během jejich přeletu z amerického turné.Skladbu si fanoušci po celém světě okamžitě zamilovali, neboťšla na ruku všem, kdo toužili v souvislosti s LED ZEPPELIN pohardrockové divokosti a energii. Byla po právu zařazena do koncertníhorepertoáru, ze kterého vypadla až v polovině sedmdesátých let.Šlo také o jediný zveřejněný singl z třetí desky. „ImmigrantSong“ ještě dnes oslňuje a je vnímán jako jeden z prazákladůmetalové hudby. Strhující klasika, která v každém ohleduobstála ve zkoušce času.Aranžérská a žánrová pestrost sepromítá do druhé skladby „Friends“. Ta působí, i díkyvyužití moogového syntézátoru Johna Paula Jonese a partůmsmyčcového orchestru, zde evokujícím vlivy indické hudby, poměrněhypnoticky. Plantův výkon je v ní znovu dechberoucí a žánrovánezařaditelnost ze skladby dělá perlu Pageova studiovéhoportfolia. Další experimentální kousek má jméno „CelebrationDay“ a je charakterizován brebtavým Plantovým projevem, velkoměstskou neutěšeností a uspěchaným tempem, klouzavými slide-kytarovými riffy Jimmyho Page, zde chaotickyprezentovanými ve stylu - někde mezi americkým boogie aautomobilovými závody. Skladba dala ve studiu všem zabrat a byladokončována ve všech výše uvedených studiích po celou dobu snahy o dotažení třetího alba,tedy od jara do podzimu 1970. Prostřednictvím „Since I´ve BeenLoving You“ se LED ZEPPELIN znovu světu ohlásili coby význačná blues-rockováinstituce, dokonce bych řekl, že zde jejich blues působí takvyšlechtěně, až se v souvislosti s ním dá hovořit o jehoaristokratickém původu. Nádherná, téměř sedmiminutovákompozice odhaluje skladatelské mistrovství dvojice Page/Plant aje bez větších pochybností řazena k největším klasikámkapely. Jimmy Page servíruje krásné dlouhé tóny, vše jedecentně podmazáno hammondy J.P.Jonese a Bonhamův rytmus nabírá ažosudového charakteru, vše posléze vrcholí v Pageově nádherném kytarovémsóle, jenž je rozuzlením fatálního dějství plného Plantovýchstenů. Následující „Out On The Tides“ považuji spíše zajeden ze slabších kusů na desce, i když se o něm nedámluvit jako o nedokonalém, zkrátka konkurence je zde velká. Významnýpodíl na skladbě měl tentokrát bubeník John Bonham, jehož rytmusinspiroval Page k nápadům na ty správné riffy. Skladba má, díkyrozjitřenému Plantovu hlasu, správně siláckou dravost, obstojně tak zakončuje hlasitější z obou stran kolekce.Druhá strana alba je zahájenápřepracovaným country tradicionálem „Gallows Pole“. Page sepři tvorbě nechal inspirovat verzí od Freda Gerlacha nebo folkovýmikořeny Leadbellyho melodií a výsledek se k poklidnějšímu apřírodnímu charakteru alba nakonec hodil, respektive deskudocela podstatně charakterizoval. Signifikantní bylo pro tuhle píseňi využití pro LED ZEPPELIN do té doby netradičních nástrojů,ať už šlo o mandolínu, banjo nebo dvanáctistrunnou akustickoukytaru. O „Gallows Pole“ lze zpětně mluvit jako o jedné znejodvážnějších skladeb tehdejších LED ZEPPELIN. Co k ní víceříct? Povedla se brilantně! Další zdejší folkárna má název„Tangerine“ a jde o rozvinutý nápad Jimmyho Page ještě z časůYARDBIRDS, který dostal správnou formu během jamů v Bron-Yr-Aur.Charakter písně udávají i dvě bohaté vokální linie, oběnazpívané Robertem Plantem. Celkově má skladba ohromný náboj,ač jde o poloakustickou věc dojemného charakteru. Další mistrovské dílo se jmenuje„That´s The Way“ a jde o další folkovou píseň, kterávznikla v chatrči Bron-Yr-Aur ve waleských horách. Co se aranžérské práce s kytaramitýče, ale i stran vynikajícího Plantova textu, pojednávajícíhoo zbrklém odloučení dvou zamilovaných mladých lidí, kdy rozličný původ každého znich nenapomáhá společné budoucnosti, je skladba zkrátka bezchybná.Oddychovka „Bron-Y-Aur Stomp“ působí jako country dusárna (či americká lidová píseň) a má své zvláštní kouzlo, které tkví znovu vevyužití nejrůznějších, na poměry kapely do té dobynetradičních nástrojů. Velmi zvláštní a velmi silné třetíalbum LED ZEPPELIN zakončuje přepracovaný bluesový tradicionál zkonce dvacátých let, ze kterého se v podání kapely stala píseň„Hats Off To (Roy) Harper“ protkaná celou řadou prapodivnýchefektů a zvukových smyček. Šlo tak zjevně o nejexperimentálnějšíkus celého alba, jehož základ vězel v melodii potulného pěvce Bukka Whitea.  Jasně patrný údiv, jaký nová největší kapela světa způsobila kolegům z branže. Paul McCartney a David Gilmour v průběhu vystoupení LED ZEPPELIN během jednoho z letních festivalů roku 1970.http://www.crazydiamond.cz/turilli_lione_rhapsody_zero_gravity_rebirth_and_evolution_recenze/1937http://www.crazydiamond.cz/turilli_lione_rhapsody_zero_gravity_rebirth_and_evolution_recenze/1937hackl@volny.cz (Pekárek)Před delší dobou jsem čtenářům CrazyDiamond naznačil, že aktuální situaci v táboře nástupců italských symfonických metalistů RHAPSODY hodlám zmapovat kompletně. Tak tedy pro připomenutí, kreativní klávesově-kytarové duo Alex Staropoli a Luca Turilli společně s výtečným zpěvákem Fabio Lionem dali v roce 1995 vzniknout RHAPSODY. Z nich se později stali RHAPSODY OF FIRE. Po řadě velmi dobrých desek odchází ambiciózní Turilli a zakládá LUCA TURILLIS RHAPSODY. Dotyčný svou touhu po větší bombastičnosti dotáhl do extrému na albu „Prometheus (Symphonia Ignis Divinus)“. Zároveň se však dostal do slepé uličky. Dál už jít nešlo, resp. kdo šel dál, tak většinou narazil. RHAPSODY OF FIRE v mezidobí vydávali další dobrá alba, přičemž to nejlepší vyšlo letos a bez Lioneho, který se ve spojitosti s turné oslavujícím dvacetileté výročí vydání debutu RHAPSODY spojil právě s Turillim (Staropoli se údajně zúčastnit odmítl), s nímž později hodlal vydat moderní album inspirované QUEEN, a to pod hlavičkou nové kapely ZERO GRAVITY. Uf! Jedeme dál. Tlak promotérů, resp. potenciálních vydavatelů byl ovšem tak velký, že další projekt změnil nejen jméno, ale částečně i styl. Pod novým logem tudíž vznikli TURILLI/LIONE RHAPSODY, kteří měli přijít s moderní až progresivní metalovou hudbou, v rámci níž by fúzovali QUEEN právě s RHAPSODY, přičemž pracovní název „Zero Gravity“ zůstal zachován pro první studiový zásek. Jak už jsem zmínil, nelenili ani RHAPSODY OF FIRE. Dotyční bez Lioneho připravili vynikající album „The Eighth Mountain“, které bylo zrecenzováno zde.Doufám, že je vše jasné. Můžeme tak přejít k „Zero Gravity (Rebirth and Evolution)“ a hledat – budiž jsem optimista – pět rozdílů:Za prvé. Turillim v inteview proklamovaná hermetika, inspirující textovou složku, jde mimo hrdinskou fantasy; lidskému uvažování je více vzdálená, ve své nesrozumitelnosti působící intelektuálně, a tudíž i vznešeněji. Pryč od páchnoucích draků k dimenzím nesmrtelnosti. Prach jsi, v prach se navrátíš, ať děláš, co děláš, ale můžeš zase povstat a stát se kým? Něčím jako bohem a putovat multiversem? A stojí mi to vůbec za to? Pro lidi řešící o Vánocích dilema mezi Albertem a Lidlem každopádně parádní únikovka. Z hlediska obsahového změna víceméně kosmetická, stále jsme u „nereality“, i když s vývojem technologií se třeba jednou skutečně posuneme někam, kde si nebudeme muset vytírat zadky.Za druhé. Modernita staví především na větší tvrdosti, naléhavosti a tlaku. Typická RHAPSODY soft heavy speed smršť zaujme dnes jen ortodoxní příznivce. Turilli sice není Michael Romeo, ale (nejen) během takové „D.N.A.“ se v parádní doprovodné lince ozývá tvrdší power kytara. V mnoha momentech proto tento italský symfonik konkuruje severskému melodikovi Magnusu Karlssonovi. Turilli prostě není žádný hlupák, poslechl si Frontiers produkty ETERNAL IDOL i LIONE/CONTI a moc dobře si všiml, jak hlasu Fabia prospívá popová melodie společně s formálně tvrdým spodkem. Přizvání protřelého „italského Karlssona“, Simone Mularoniho, ke studiovým pracím bylo tudíž logické. Výsledkem je mix „italských SYMPHONY X“, tedy DGM, se stále ještě dominující hudbou RHAPSODY.Za třetí. Instrumentaci (orchestraci) ani instrumentální provedení fakt neřešíte. Mimořádní hudebníci jsou i v RHAPSODY OF FIRE. Mají zde ovšem podstatně méně prostoru. Aranžmá jsou na „Zero Gravity“ více košatější a využívají mnohem širší nástrojovou škálu. Potěšil klasický klavír. Odkázat lze na kteroukoli skladbu, rád bych nicméně vypíchnul obzvlášť příjemnou „Multidimensional“. Ve vší té pompě okolo by totiž mohl zapadnout onen občasný progresivnější přístup k samotné skladbě i hře, který se na melodické bázi projevuje příklonem až někam ke sférám Devina Townsenda. Nádherná věc. Dobře i ty QUEEN lze sem tam vycítit a nemám tím na mysli jen otrockou „Bohemian“ pasáž v monumentální „I Am“.Za čtvrté. Jako znak progrese nesmí chybět ani nějaké ty synth – taneční smyčky, jemné ambientní zvuky a „východní“ vokály. Zmíněné prvky evidentně souvisí se snahou o nový koncept, neboť mají obohacovat onu – nyní už vím, že úpadkovou:-) – západní klasicistně-metalovou bramboračku. Neruší. Určitou sterilitu, provázející dojem z perfektní orchestrace, však úspěšně odráží kytara, a zejména pak tradičně skvělý a nezaměnitelný Lione. Dejte mu pořádnou vokální linku, klenutý prostor a on vše promění v opravdovou nádheru. Nedobývá vokální Everesty; mnoho partů přebírají sboristé, příp. výteční hosté, a on si proto, jako například ve střední části „Fast Radio Burst“, náležitě vychutná ty své. Kdo má rád jeho pokusy o bel canto, nemusí se bát, při tónech „Amata immortale“ půjde do kolen. Nejdůležitější je, že má stále co zpívat. Skladby disponují nosnými melodickými linkami, které se v mohutných aranžmá netříští, což také považuji za nejvýznamnější produkční úspěch. Jednoduše řečeno, po poslechu Turilliho „Promethea“ ve mně napoprvé nezůstalo takřka nic (později jsem na něj šel jinak). Naproti tomu poslech hitovek jako „Phoenix Rising“ či „Decoding the Multiverse“ a dalších mě jen utvrdil v tom, že navzdory všemu symfonickému balastu tentokrát poslouchám životnou rockovou hudbu.K pátému rozdílu jsem se nepropracoval. Nic se nemá přehánět. Pojítka jsou zřejmá a podstatně silnější než odchylky. Oběma partám se letos podařilo složit natolik kvalitní skladby, že navíc odpadá i potřeba srovnání za účelem výběru. Kdo chce zůstat u klasického zvuku a manýr RHAPSODY, může zkusit nejprve RHAPSODY OF FIRE, kdo touží po fakeové revoluci striktně v mezích klasického odkazu, může pro lepší pocit upřednostnit „Zero Gravity“. Chybu uděláte jen tehdy, pokud budete pro jedno z alb ignorovat to druhé. V rámci symfonického power metalu se v obou případech každopádně jedná o letošní top.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_kouzlo_opetovnych_setkani_pandemonium/1935http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_kouzlo_opetovnych_setkani_pandemonium/1935nobody@nothing.com (spajk)V dnešním díle při zběžném průletu narazíte na čtyři reuniony , i když o jednom se zmiňuju jen slovně. Pokud se ovšem ponoříte trochu hlouběji, můžete objevit další dvě kapely u kterých letos došlo k masivním personálním obměnám a přesto natočili skvělá alba. Sešlo se nám to zajímavě. Do toho ještě třikrát černá v názvu kapely. Přesto stále mapujeme žhavou současnost.NASTY RATZ - Watch Your Backhttps://youtu.be/-bB9HtKP_CgNechce se mi věřit, že česká kotlina vyprodukovala hairmetalovou kapelu srovnatelnou se skandinávskou i americkou scénou. Možná už vyrostla nová generace nezatížená parkety a tancovačkami. Tento song tak trochu klame tělem, jede na poklidné vlně podpořený klávesovou figurou, ale má všech 5P. Vypíchnul bych sborové vokály. Takhle skvěle udělané jsem je u české kapely dlouho neslyšel a jestli vůbec.BLACK SWAN - Shake The Worldhttps://youtu.be/kY9KR7mEz1kÚplně nová akvizice italských Frontiers. Reb Beach (WINGER), Jeff Pilson (DOKKEN), Matt Starr (Mr. BIG) a za mikrofonem božský Robin McAuley (MSG). Vypuštěný klip odsejpá velmi solidně a jestli bude takové celé album, máme se na co těšit.What Makes This Song Great? VAN HALEN - Jumphttps://youtu.be/0XhKSXeT2OIVšem klasickým rockerům odkojeným anglo-americkou scénou dokázal jedním článkem Jiří Špičák plivnout do obličeje. A proto si pojďme připomenout, proč máme rádi VAN HALEN. Rick Beato nás provede zákoutími výše uvedené skladby a vše doplní nadmíru odborným výkladem. Ostatně jako vždy.ROBBIE ROBERTSON - I Hear Your Paint Houseshttps://youtu.be/JzQCV4LQDV0Možná budete tohoto chlápka znát přes film Irčan s R.DeNirem, kde napsal ústřední píseň. Ostatně se Scorsesem pracuje už léta. Já ho objevil minulý týden, když jsem vybíral nějaký vinyly k Vánocům. Víte jak blbě se kupuje někomu, kdo už skoro všechno podstatný má? Musím říct, že ač není Robbie už nejmladší, jeho písničky jsou velmi moderně vyprodukované a obratně napsané. Slyším vlivy Petra Gabriela, Joe Cockera, Brendana Perryho, THE ROLLING STONES. Veliká lahoda.LAZER VIKING - Less Than Threehttps://youtu.be/1It-caCSSPgPražská kapela okolo kytaristy, zpěváka a autora veškeré hudby Jakuba Kaifosze letos vypustila novou dlouhohrající nahrávku s názvem Drag. Oproti předchozím deskám se produkce lehce zklidnila a přináší kvalitní rozvážné písničky. Máte li rádi Bowieho, THE SPARKS nebo Elvise Costella, budete mít rádi i Jakubovy věci. Další zajímavou věcí jsou videoklipy nechávající se lehce inspirovat u slavných světových kolegů z branže. Poznáte inspiraci?THE BLACK CROWES - She Talks to The Angelshttps://youtu.be/CSvElfxDnsQKonec listopadu přinesl dva zajímavé comebacky. MÖTLEY CRÜE mě nechávají klidným, protože chtějí jenom "zatřást strojem na peníze". Přesně tak se jmenuje debutová deska amerických rockových tradicionalistů THE BLACK CROWES. Příští rok jí bude 30 let a bratři Robinsonové zakopali válečné sekyry a právě s touto deskou vyjedou na turné. Zbývá jenom doufat, že je někdo zabookuje i do naší republiky. Oznámení si nechali stylově do rádia k legendárnímu spíkrovi Howardu Sternovi a jak jim to po letech hraje se oblažte u videa.BLACK MOUNTAIN - Live on KEXPhttps://youtu.be/CMQvkYIupRwKoho nepřesvědčil klip v minulém Video Reactoru ani skvělá Strayova recenze, toho nepřesvědčí ani tento záznam živého hraní z vlivného amerického rádia (Seattle) upřednostňující alternativní směry. Všichni ostatní jistě ocení vytříbené hudební výkony nové sestavy a dojde i na mini interview. Všimněte si, jak mají americká rádia výborně nazvučené živé záznamy. To prostě hraje jako kráva.SHARK ISLAND - Policy In Truthhttps://youtu.be/wdnvrAIa3poKdyž v roce 1989 vydali debut Law Of The Order, platili za veliké hvězdy Sunset Stripu. Bohužel jim nebylo souzeno a smůlu nezlomili ani o sedmnáct let později s vynikajícím albem Gathering Of The Faithful. Obě desky pečlivě hýčkám ve sbírce. Když byla na letošek ohlášena deska, hned jsem zbystřil. Sestava stojí na dvou původních členech - Chris Heilman na basu a Richard Black zpívá. Ani do třetice se nekoná žádný bombastický návrat, podpořený velkým vydavatelstvím, ale kapela vydává limitované CD o 1111 kopiích jako symbolickou vzpomínku na datum jejich prvního živého vystoupení k čemu se vztahuje i cena 11.11 USD a datum vydání 11. listopadu. Pochopitelně 11 songů kde hrají prim staré nevydané písně a jedna cover verze od DEPECHE MODE. Uznávám, že to není žádný mainstream, vždyť se kapela nedostala ani do seriálu o Hair metalu, ale mám je rád a je za tím hezký příběh.ANGEL - We Were The Wildhttps://youtu.be/EJ-fF5htKPUKdyž kapela vydá nové album po čtyřiceti letech, může se lehce stát, že to bude veliký průšvih. Ale co když vydá desku aspirující na jednu z nejlepších žánrovek roku? Dva původní členové - kytarista Punky Meadows a zpěvák Frank Dimino nic neztratili se svého letitého espritu a oprášili zavedenou značku s velkou pompou. Hozená rukavice Jamesi Christianovi a jeho HOUSE OF LORDS, které postavil na nohy Gregg Giuffria, klávesista těchto ANGEL v sedmdesátých letech.BONUS: SAME MUSIC, DIFFERENT PEOPLEhttps://youtu.be/2pGbITq8OGIDokument o současném evropském metalu. Amatérský projekt třech Holanďanů , kteří vzali 2 kamery, objeli devatenáct zemí a zpovídali místní hudebníky. Má to velký přesah od hudby až k sociálním tématům a je zajímavé sledovat chování, povahu a názory v závislosti na geografické poloze. Zajímavé.http://www.crazydiamond.cz/3xtop20_nejlepsich_alb_z_roku_2019_asylum/1936http://www.crazydiamond.cz/3xtop20_nejlepsich_alb_z_roku_2019_asylum/1936nobody@nothing.com (Redakce)Bez většího zdržování nabízíme top výběr z našich nejoblíbenějších nahrávek roku 2019. Jde o alba, která jsme si letos užívali nejvíce, nehledě na to, že kolikrát v rámci žebříčků stojí výše nahrávka, která v samotné recenzi dostala o něco nižší hodnocení, než některé jiné album umístěné až za ní. Pocity z hudby jsou variabilní a proměnlivé záležitosti, které vždy prochází určitým vývojem, někdy pozitivním, jindy nám naopak materiál časem jaksi zamrzne. My to momentálně slyšíme zhruba nějak takhle.Pekárek1.BLUT AUS NORD - Hallucinogen2.DEVIN TOWNSEND - Empath3.ARCH / MATHEOS - Winter Ethereal4.NOCTURNUS AD - Paradox5.MICHAL PAVLÍČEK - Pošli to tam!6.NIKOL BÓKOVÁ - Inner Place7.HEIDEN – Země beze mě8.KAVIAR KAVALIER - Hotel Inkontinental9.VLTIMAS - Something Wicked Marches In10.BÁRA ZMEKOVÁ - Lunaves11.FLYING COLORS - Third Degree12.MARTIN BRUNNER BAND - Levels Of Live13.DESTRUCTION - Born To Perish14. FLOTSAM AND JETSAM - The End Of Chaos15.ARAKAIN - Jekyll & Hyde16.BORKNAGAR - True North17.RHAPSODY OF FIRE - The Eighth Mountain18.EPILOG - Ancient Ritual19.RAY ALDER - What The Water Wants20.TURILLI/LIONE RHAPSODY - Zero Gravity (Rebirth and Evolution)Sicky1. CULT OF LUNA - A Dawn To Fear2. NORMA JEAN - All Hail3. OVERKILL - The Wings Of War4. KONKHRA - Alpha and the Omega5. MONOLORD – No Comfort6. ROTTING CHRIST – Heretics7. EXHORDER - Mourn the SouthernSkies8. TOOL – Fear Inoculum9. AFTER THE BURIAL – Evergreen10. GAAHLS WYRD - GASTIR – GhostsInvited11. LIFE OF AGONY – The Sound OfScars12. DESTRAGE - The Chosen One13. BLOOD INCANTATION – HiddenHistory Of The Human Race14. SĹVER - They Came with Sunlight15. VILLAGERS OF IOANNINA CITY - Age ofAquarius16. LIGHTNING BOLT - Sonic Citadel17. KMFDM - Paradise18. ESOTERIC - A Pyrrhic Existence19. SOLACE - The Brink20. WASTE OFSPACE ORCHESTRA - SyntheosisStray1. IDLE HANDS – Mana2. SLIPKNOT – We Are Not Your Kind3. EXHORDER – Mourn The Southern Skies4. MICHAEL MONROE – One Man Gang5. SOILWORK – Verkligheten6. LEPROUS – Pitfalls7. CANDLEMASS – The Door Of Doom8. OVERKILL – The Wings Of War9. BLACK STAR RIDERS – Another StateOf Grace10. OPETH – In Cauda Venenum11. POSSESSED – Revelations OfOblivion12. THE END MACHINE – The End Machine13. VLTIMAS – Something Wicked MarchesIn14. BORKNAGAR – True North15. HEIDEN – Země beze mě16. L.A.GUNS – The Devil You Know17. PIXIES – Beneath The Eyrie18. AS I LAY DYING – Shaped By Fire19. BLACK MOUNTAIN – Destroyer20. CHELSEA WOLFE – Birth Of ViolenceCo si budeme nalhávat, každej další rok strávenej doma na gauči se sluchátkama na uších je prostě dobrej! :-)http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_ii_recenze/1934http://www.crazydiamond.cz/led_zeppelin_ii_recenze/1934janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Je mylné si myslet, že vše na co LEDZEPPELIN od počátku dráhy sáhli, to jim vycházelo. Tak napříkladněkolik úplně prvních britských koncertů s návštěvností okolo čtyř stovek diváků bylo příchozími spíše s určitou distancíodsledováno, než aby strhlo v publiku nějaký nápadně divoký rej. A to z důvodu počáteční nedůvěry, neboť byl nový projekt stáje Atlantic Records přijímán jako produkt tzv.kapitalistického rocku, který byl, dle kohosi, ostrovní mládeži programově předsouván. Nic nepomohla ani neuvěřitelná dynamika vystoupení,skvělé hráčské výkony ani zapálenost všech zúčastněných,jakoby se domácí hudební fanoušci teprve rozkoukávali a nemohliuvěřit tomu, co před sebou vidí a slyší. Zapojenost oněch univerzitních diváků, nesvolných k ničemu jinému než za každou skladbou zatleskat, byla nejprve minimální a tak bylo rozhodnuto o rychlém přesunu zaAtlantik. Ve Spojených státech amerických se pověst albově debutujícíkapely šířila ústní formou a přes rozhlasové stanice. Nadšenístoupalo ze dne na den, od města k městu, od vystoupení k vystoupení, takže užna konci první šňůry byli zde LED ZEPPELIN nadějnými hvězdami. Druhéamerické turné z jara roku 1969 již provázela doslova hysterie afanynky hlídkovaly v každém městě na hotelových chodbách a vulicích před koncertním sálem. Houfy groupies provázelymuzikanty doslova na každém kroku. Čtveřice vlasáčů, produkujících hlasitou kytarovou hudbu, jim zkrátkanedala spát. Právě z této doby pochází mnoho kontroverzních příběhů, týkajících se orgií členů kapely s náctiletými fanynkami.Záhadná auraokolo LED ZEPPELIN, navíc umocňovaná Pageovou uzavřeností a zálibou vokultních proprietách a tvrdých drogách, Plantův sex-appeal nebo Bonhamova divokost a alkoholová nestřídmost, dělala zkrátka své. Velké lákadlo pro tehdejší náctileté dívky představoval Robert Plant se svým blond hárem avzezřením starověkého boha, ačkoliv byl už přes rok ženatý avychovávaný v souladu s úplně jinými způsoby a hodnotami. Abychto uvedl na pravou míru, Robert pocházel ze středostavovskérodiny ze severních oblastí Anglie a jeho otec se dlouhá léta nesmířil sfaktem, že jeho syn zanechal studií a stal se z něho muzikant, a toani v dobách, kdy již LED ZEPPELIN roky patřili mezi nejslavnějšíhudební instituce světa. Ani kritika nebyla v období prvnídesky jednoznačně na straně kapely. LED ZEPPELIN se totiž zpočátku vyčítalo až přílišné ovlivnění blues. Hodněnovinářů považovalo rychle se zviditelňující kapelu za umělýprodukt a rádo vzpomínalo na trojici CREAM, která blues-rocku vBritánii vládla krátce před tím po několik sezón. Jakobyzapomínali, že i tento soubor, který tvořili Eric Clapton, JackBruce a Ginger Baker, měl v řadách pisálků také velké množstvínepřejícníků a nepřátel. U LED ZEPPELIN to v době první deskyod pisálků nejvíce schytával Robert Plant, kdy mnohým připadaljeho hlasový projev trochu tenký, úsečný a obtížněposlouchatelný. Kritika se dostavila i na jeho pohybové vyjádření,dokonce dobový hudební tisk zaznamenal zmínku o tom, že je Plantyspíše tanečníkem než zpěvákem. Z dnešního pohledu jsoupodobně kritické teze naprosto neuvěřitelné. Debutovému albu se všakvelice dařilo a jeho věhlas postupem roku 1969 rostl. Kapela se tak, pod taktovkou manažera Petera Granta, přesouvala z jedné koncertní štace na další a brzy bylo jasné, žehlavní fanouškovskou základnu získává v USA.Už v průběhu hektických koncertních tras se muselo myslet na skládánípro druhou desku, takže v neuvěřitelně vygradované cestovní atmosféře byli hudebníci mezi vystoupeními letecky přesouváni do studiív New Yorku, Los Angeles a Londýně, kde útržkovitě vznikaly základy prodruhou desku. Největší díl odpovědnosti za novou tvorbu vězelna bedrech Jimmyho Page, který si jako studiového technika na místoGlyna Johnse tentokrát vybral newyorského studiového mága EddiehoKramera, tou dobou nejbližšího spolupracovníka Jimiho Hendrixe.Nové skladby byly zaznamenány v průběhu několika kratších amerických aevropských turné od jara do podzimu roku 1969 a výsledkem byla nasvou dobu neskutečně dynamická, moderní a progresivníhardrocková deska, jejíž skladby byly mozaikou mnoha stylůrockového spektra.Album vyšlo poslední říjnový den roku 1969 aod počátku jej provázelo nadšení, ať už ze strany fanoušků či dobové kritiky. Zejména v USA, kdeještě před vydáním před-objednávky čítaly zájem o půlmilión kusů, se vyhouplo do předních příček hitparád. Okolo vánocdokonce sundalo beatlesácké album „Abbey Road“ z prvního místa avydrželo zde po dalších sedm týdnů. Do jara roku 1970 se druhédesky LED ZEPPELIN jen ve Spojených státech amerických prodalo načtyři miliony kusů. Tentokrát se však nechala strhnout i Evropaa tak je právě tohle období považované za moment, kdy fenoménu této, na svou dobu divoké kapely začal podléhat i Starý kontinent.Jak už jsem výše zmínil, druhé album LEDZEPPELIN je dynamickou směsí rockových stylů, albem, na kterém vplné míře explodovala invence jedné z nejdůležitějších kapelrockové historie. Deska dokonce patří k těm, v souvislosti skterými se mluví o zrodu heavy metalu, což může být přičtenofaktu, že obsahuje několik nejtvrdších momentů celé tvorby LEDZEPPELIN. Bonhamova pestrá a agresivní hra, vystavěná zde jakozákladní bytelná kostra skladeb, udávala s vynalézavou baskytarouJohna Paula Jonese nezapomenutelný groove skladeb. Blues-rockovézáklady zde byly opatřeny explozivnější kytarovou nadstavbou. Nadesce se projevila skladatelská genialita Jimmyho Page a jeho citpro vynalézavé propojování různých harmonií, ve výsledku jetak album „Led Zeppelin II“ zřejmě nejprogresivnější ukázkoujejich tvorby, alespoň tedy z prvních čtyř legendárních desek. Osobně mám k nahrávce natolik srdeční vztah, že jí považuji v jejich diskografiiza úplně nejdůležitější a pokud bych si měl nějakou placku LED ZEPPELIN sebou vzít na pustý ostrov, byla by toprávě tato.Kapela, manažersky zaštiťovanánekompromisním bijcem Peterem Grantem, se nikdy nestavěla pozitivněk singlové politice, avšak nadšené ohlasy ze skladby „WholeLotta Love“ hudebníky přesvědčily, že song v zkrácené verzijako jediný singl přeci jen vypustí. Skladba se nakonec stalakatalyzátorem celé druhé desky, vystavěná okolo troj-tónovéhoPageova riffu a sestupné akordové struktury, využívala bohatě iefekty zpětného echa. Její textová složka však není původní, neboťslova byla převzata ze skladby „You Need Love“ od WilliehoDixona, což LED ZEPPELIN jaksi zapomněli na obal alba uvést.Černošský blues-man je později žaloval a vysoudil na kapelenemalé peníze. Na „Whole Lotta Love“ se projevila velká chuťpo experimentování a překračování hranic. Byly využitynejmodernější studiové efekty, aby bylo docíleno oné středníexcentrické pasáže s mnoha abstraktními zvuky, bojovými výkřiky,sirénami a průmyslovým rachotem vycházejícím zpoza Plantovýchsexuálně požitkářských výkřiků a to až kamsi do sebezničujícía nanejvýš halucinogenní sekvence. Skladba se stala jednou znejdůležitějších položek diskografie LED ZEPPELIN a je hlavnímdůvodem skutečnosti, že kapela byla často dávána do souvislostis heavymetalovou scénou. Proti tomuto označení se LED ZEPPELINvždy bránili, ale nikdy ze sebe ono stigmatizující spojení nesetřásli. Užjenom kvůli tomu množství pozdějších kapel, které svou hudbou i imageovlivnili, budou zkrátka navždy spjatí s úsvitem hudebního kovu. Od momentu svého zveřejnění byla „Whole Lotta Love“jednoznačně přijata, zvláště pak ve Spojených státech.Fragmenty songu se dokonce později staly znělkou britské hudebníshow Top Of the Pops, která žala největší úspěchy sledovanostiv sedmdesátých letech. Jestli ještě něco album „LedZeppelin II“ odhaluje, tak je to zrod stále se pěvecky lepšícíhoRoberta Planta jako sebevědomého autora písní. Na prvotině jehoautorský vklad téměř scházel, zatímco na dvojce už se Robert vněkolika položkách zaskvěl. Jeho spolupráce s Pagem ve „WhatIs And What Should Never Be“ ukazuje schopnost složitblues-rockovou vrstevnatou suitu, která odhaluje nejen hlučnoudravost a drásavost fenomenální kapely, ale i hlubší prožitek aumírněnější procítěné pasáže. Ony kontrasty mezi hlučnýmikytarovými fázemi, zde vrcholící u parádního Pageova sóla, a tiší, Plantovým hlasem poznamenanou, fází působily ve své době velmiprogresivně. Následující „The Lemon Song“ je od základů přepracovanýsong „Killing Floor“ od bluesmana Chestera Burnetta. Je jednou znejstarších skladeb LED ZEPPELIN, ta byla na koncertech hránajiž dlouho před vydáním tohoto alba a patří k několika nahuštěným položkám, prostřednictvím kterých si kapela stále udržovala silnousounáležitost s bluesovou scénou minulosti. Plantova baladická skladba „Thank You“ je z úplnějiného těsta. Milostná píseň složená coby vyznání jehomanželce Maureen skvěle odlehčuje terén a působí mimořádnělíbivě, ačkoliv nejde o žádnou prvoplánovost. Rozněžnělélyrické pasáže plující na kytarové akustice a hammondech JohnaPaula Jonese působí, tedy oproti dravějším fázím desky, sice trochu konformně, ale to vůbec nevadí,neboť právě i díky „Thank You“ získává album širší rozměr ajistou žánrovou vrstevnatost. Pro mne osobně jde o jednu znejkrásnějších pomalých skladeb vůbec. S „Heartbreaker“ seznovu více šlape do pedálů, ačkoliv nejde o žádnou výraznoubouři. Základem skladby je charismatický repetetivní riff JimmyhoPage, lopotný groove dodávající skladbě pocit jisté houpavostia frenetický Plantův hlas. Po stránce kytarových partů patřískladba k základním pilířům hard rocku. Následuje svižná jízda„Livin´Lovin´Maid (She´s Just a Woman)“. Navzdoryskutečnosti, že samotná kapela neměla nikdy tenhle song ráda anikdy jej nehrála živě, jedná se o mou hodně oblíbenou položku z dvojky. Odsejpající apoměrně chytlavý rockec je oslavou nesvázanosti a jeho ústřednímtématem jsou právě groupies provázející LED ZEPPELIN na cestách.V textové složce byl song mnohými označen za hloupý a lascivní,a tak byl už krátce po vydání i samotnou kapelou zavržen.Asi nejdůležitější momentzvyšující se skladatelské i pěvecké formy Roberta Plantapřichází ve skladbě „Ramble On“, na které zpěvákspolupracoval s Jimmym Pagem. Textově je song inspirován J.R.R.Tolkienem a fantasy literaturou. Nejen kvůli tomu, ale zejménadíky vrstevnaté hudební složce patří skladba k absolutnímvrcholům tvorby LED ZEPPELIN. Její kouzlo je znovu v kontrastech av dynamických rozdílech mezi klidnějšími počátečními fázemia oním kytarovým vzedmutím, jehož vyvrcholením je krátký, o tovšak údernější refrén. Právě díky podobným momentům jealbum „Led Zeppelin II“ pro svůj nadčasově progresivní rámecuznáváno. Předposlední „Moby Dick“ se na dlouhou dobu stala stálicíkoncertního programu LED ZEPPELIN. Šlo vlastně o dechberoucíbubenické sólo Johna Bonhama, které bylo v průběhu živýchvystoupení natahováno do délky značně přesahujícídvacetiminutovou hranici, v průběhu které si Johnovi spoluhráčivybírali oddechový čas na reaktivaci sil v zákulisí. V doběnástupu velkých kapel hard rocku nebyly obdobné exhibice niczvláštního, vlastně bych řekl, že byly tehdejšími fanoušky z počátku sedmdesátých let vyloženě žádány, nicméně z dnešního pohledu jenepředstavitelné, aby kapela opustila téměř na půlhodinuprostor, aby během této doby její bicman (v tomto případě JohnBonham) ukazoval, že je dozajista nejlepším hardrockovým bubeníkemsvé doby. Závěrečná „Bring It On Home“ měla znovu pevnézázemí v blues a obsahovala citace z tvorby Sonny Boy Williamsona,které dvojice Plant/ Page přepracovala do typického jazyka LEDZEPPELIN. Jde o méně nápadnou, i když ne úplně špatnou skladbupočáteční fáze kariéry této čtveřice, která však vyznělamnohem lépe na dobových koncertech.Album „Led Zeppelin II“ brzy potvrdilovýsadní postavení tehdy se stále rozjíždějící fenomenálníkapely. Sedmdesátá léta čekala na Jimmyho Page, Roberta Planta,Johna Bonhama i Johna Paula Jonese s otevřenou náručí a britská čtveřice (dlouhodobě na cestách) definovala tehdy se ve velkém zmáhající hlučný hard rock. LED ZEPPELIN se velmi brzy vyhoupli mezi nejprodávanější hudební artikly světa a do dnes jsou chápani jako největší legendy rocku. Mnoho rockových příznivců tak stále tvrdí, že právě LED ZEPPELIN navždyzůstanou nejdůležitější kapelou žánru, s čímž vlastněmohu bez problémů souhlasit.  http://www.crazydiamond.cz/kaviar_kavalier_vanocni_wellness_v_hotelu_inkontinental_rozhovor/1933http://www.crazydiamond.cz/kaviar_kavalier_vanocni_wellness_v_hotelu_inkontinental_rozhovor/1933hackl@volny.cz (Pekárek)Myslel jsem si, že se hektická předvánoční doba opět ponese v duchu koled, které vám nedají pokoj ani tehdy, když si na otočku zajdete koupit pár rohlíků s vlašákem. Tentokrát ovšem ony typické melodie nedostaly vůbec žádnou šanci. Nové album KAVIAR KAVALIER se poslouchá samo a v hlavě nenechává prostor pro jakoukoliv písničkovou konkurenci, leda byste riskovali hodně bizarní verzi „Nesem Vám noviny“. Zároveň však představuje dobrodružnou pouť pod povrch mnoha věcí, na které by se hodil kompetentní průvodce. Nač se utápět v dalších hypotézách a spekulacích, když jsme se na rozhovoru dohodli se samotným mistrem Necrocockem.Jak dlouho dozrával záměr natočit nové album pod hlavičkouKAVIAR KAVALIER? Nebo se snad jednalo o impulzivní rozhodnutí sdelší dobou realizace? Každopádně, co bylo oním impulzem, kterýrozhodl o tom, že jsou na řadě KAVIAR KAVALIER?Hned po vydáníHoubařského alba se mi v hlavě začala rodit nová hudba.Začal jsem skládat jak pro novou Necrocock detektivku, tak pro novýKK album. Poměr byl zpočátku tak nějak vyrovnanej a už to vlonivypadalo, že bych vydal alba obou projektů najednou. Jenže se midíky tehdejší inspiraci začal pod rukama rozvíjet rozsáhlýdetektivní příběh, který mě naprosto pohltil a já jím naplnozačal žít. Byl jsem posedlej celou tou milostnou magiíkřivoklátské detektivky, plné chtíče a vražd, že jsem KKodložil a žil život Martyria. Po vydání jsem se automatickyvrátil ke KK a v klidu dodělal několik dalších skladeb adovedl ho až k vydání.Můžeš čtenářůmnastínit, popř. připomenout hlavní dělící kritérium mezihudbou KAVALIAR KAVALIER a NECROCOCK, nebo jde primárně jen otémata?NECROCOCK je pomalej,temnej, chorobnej, podivnej ať už zpracovávám jakékoliv téma.Je hodně postavenej na kytarovejch hradbách a nemocnejchharmoniích. Bývá dost ambientí a doomovej. Jelikož jsem celkovědost zrychlenej, skládání hudby pro tento projekt je pro měúžasná terapie a balzám na nervy. KAVIAR KAVALIER je vždypředevším sexuální a fetišistický. Když se mi nahromadí všelijaký perverzní zážitky, tak přichází čas nového alba.Je víc elektronickej, tepavej, víc synťákovej, i když základytvoří taky kytary. Je rychlejší, roztančenější, často mákvůli umocnění rajcu německé texty a vždy je co nejchlípnější.S čím souvisítvoje tvůrčí vzepětí po roce 2010? Myslíš, že se pozitivněprojevilo i nastartování MASTER´S HAMMER? Nakolik jsou pro tebedůležití a inspirující? Chtěl jsi mít na nové desce právěvlivy MASTER´S HAMMER v takové míře, nebo to nějakvyplynulo?Když pominu hostujícíhoFrantu Štorma v nudistickém duetu FKK Zone a závěrečnoupasáž se sólem, kterou jsem si komplet vzal ze skladbyÚtok od MASTER´S HAMMER, tak žádná jiná paralela s MH neexistuje. Jakákoliv zdánlivá podobnost s MH je nechtěná a náhodná. Určitouprovázanost možná dělá můj charakteristickej rukopis, kterýmse podílím i na MH albech.Kdo se na nové descepodílel? Podle jakého klíče si vybíral aktuální sestavu, bylave hře i jiná jména?Nebyla. Já nerad s někýmspolupracuju. Přináší to většinou jenom neklid a komplikace.Nemám rád kolem sebe lidi, který mi nejsou blízký a z kterýchsálá nevyrovnanost, neklid a nepohoda, proto se při nahráváníobklopuji jen svými drahými přáteli a to platí vlastně i ovideích. Honzu Kapáka považuju za našeho nejlepšího bubeníkavůbec, ten byl jasnej od začátku a je jasnej i do budoucna. Jes ním skvělá spolupráce a je to takovej klidnej medvídek.Sambár z Karlštejna je můj letitej kumpán, prověřenej stovkamitahů a mejdanů, který jsme jen zázrakem přežili. Má skvěletlustá bříška prstů, kterými lehce tančí po hmatníku. Jezocelenej stoletou povodní a extrémně nebezpečnou prací navysokejch elektrostožárech velmi vysokého napětí během silnýchbouří, je skvěle vyrovnanej, klidnej a submisivní. Nazaru jemoje současná múza, bez které by moje dvě poslední alba bylaúplně jiná a nebo by možná vůbec nevznikla. Je to aetherická aklidná víla, navíc její sopránek skvěle podmalovává mojevokály.Proč zrovna HotelInkontinental jako leitmotiv konceptu? Jaký máš vůbec vztahk hotelovému prostředí?Miluju hotely. Preferuju ty staré, omšelé, z jejichž promočených pelestí čpísilné milostné příběhy. Mám rád hotely s diskrétními a shovívavými recepčními. Mám radost, když objevím nějakejtotalitní hotel, který se zatím vyhnul modernizaci, což byl třebateď nedávno neskutečnej Hotel Merkur v Jablonci. To byl tensprávnej Hotel Inkontinental. Bakelitový výtahy, na pokojíchrádia dráťáky, dřevěný obložení, pročuzené záclony,chátrající skleněné bižulustry, na každým patře dnes jižnefungující velkorysé restaurace a vinárny. Jó, tam se zastavilčas v sedmdesátkách. Vždycky jsem děsně smutnej anaštvanej, když přijedu po letech do nějakého svého oblíbenéhohotýlku, který je nečekaně přestavěn na bezduchý boutiquehotel bez chuti, zápachu, jehož přiblbé trendy artefakty smažouvšechny vzpomínky. Pak miluju samozřejmě všelijaký lesníhotýlky, hodinový hotýlky. Klidně bych mohl žít celej rok jenompo hotelech.Využil jsi k pořízeníobálky i tentokrát autentického prostředí (a pokud ano), jak jepro tebe autenticita důležitá? Osobně mne stylovost všech rekvizit a jejich škála fascinuje, a to odCitroena – Kachny až po stylový kufr. Kde je sháníš, jde onáročný proces? Snad nemáš všechno doma?Autenticita je pro mědůležitá hodně. Tentokrát ale obal vznikl ve vile fotografaRomana Dietricha. Když jsem Romana navštívil a prolezl mu celouvilu, padl mně do oka pokojíček jeho malé dcerky. Natahal jsem jítam z domova bažanty, chcací mísy, starou lampu, dráťák avykřičenej pokojíček, jako stvořenej pro urohrátky, byl nasvětě. Roman to doladil dobovejma závěsama, bakelitovoulampičkou, telefonem a vytvořil nevídaně lascivní fotky. Játyhle artefakty léta kupuju na aukru, kufr mám z Bolívie akachnu jsem objevil kousek od baráku v Prokopském údolí, kdejí má se spoustou dalších starých citroenů zaparkovanou hodnýpán, šéf veteran citroen klubu. „HotelInkontinental“ považuji za mimořádně pestrou, přitom všakvyrovnanou kolekci. Přesto, máš na ní nějakou srdečnízáležitost (i více) a „čím tě dostává(vají)“?Mě snad dostávaj úplněvšechny věci. Nejosobnější je asi Fotopast,  jejíž síla mě iteď po čase stále dojímá. Fly to Mandalay mě zase vracízpátky na Barmu, po které mě vozil skvělej mnich Tin Tin. Doggingje taky hodně osobní a autentickej a stejně tak třeba Karunkula.Můj úd není v pořádku má taky základy v osobníintimní nekomfortnosti, i když to měla být původně vánočníkoleda, jejíž melodii jsem složil vloni na Štědrý den.Zaujala skladba„Fotopast“, a to uvolněnou hudební složkou, spojením stylů akontrastem mezi „nevinnou“ melodickou složkou a textem. Můžeštřeba na tomto songu popsat tvůrčí proces?Skladba začala vznikatběhem jednoho dopoledne, kdy jsem odvážel svou manželku do lázní. Ještě doma při ranní stolici jsem si začal prozpěvovat tenhlavní sladkej leitmotiv. No a když jsem se pak sám vrátil domů,coby šťastnej, slaměnej vdovec, nalezl jsem v zahradě nasebe nastraženou fotopast a uvnitř domu různý štěnice. Jakjsem měl furt v hlavě tu vtíravou melodii z rána, takmi začal do tý melodie zapadat text o fotopastích a večer bylaskladba hotová. Je to reálný příběh z mého života, jakoostatně skoro všechny skladby alba. Propašovat si domů tajnounávštěvu za nepřítomnosti manželky není vůbec jednoduchá věca chce to trochu fištrónu. Na jaře chci k Fotopasti natočitklip ve skutečných reáliích mé vily. Jak vypadalonahrávání, byly nějaké krize; obecně tě nakopává, nebovyčerpává? Nejedná se o odměnu (relax) po práci na jiné –objednané – hudbě? Jak vůbec poslouchat „Hotel Inkontinental“,aby se nám nejvíc líbila?Myslím, že nejlíp sealbum poslouchá v autě, to je jasná věc. Budí pohlavnívášně, takže je to ideální společník do auta, když se třebaveze holka někam do lesíčka, k rybníku na dogging party nebona hodinovej hotel. Já nevím, určitě se to dobřeposlouchá při opalování, grilování, natírání, vaření,mazlení. Hlavně doporučuju klidný a soustředěný poslech nadobrých přístrojích aby sluchovodům nic neuniklo. Jinak skládánía nahrávání mě vždy maximálně nabíjí. Je to pro mě vedlesexu, jídla a cestování nejlepší možná zábava, kterou tentosvět nabízí.Přichází jednotlivékoncepty tvých alb spontánně, nebo v rámci nějakéhoširšího záměru? Pokud ano, kolik témat máš aktuálněv záloze? Můžeš prozradit další? Stalo se někdy, že jsinějaké téma nakonec zavrhl? Zažil jsi někdy období tvůrčíkrize, nebo spíš trpíš stále větším nedostatkem času?Koncept se vždycky nějakobjeví sám. Krizi jsem nikdy neměl, spíš cítím, alespoňmomentálně přehršel nápadů. Skoro denně mě napadne nějakýmotiv, který si hned nabroukám do mobilu. Chci si ale teďprogramově dát malou pauzu. Žhavý téma momentálně nemám, aleono se brzy nějaký samo zjeví jako vždy. Dlouho jsem uvažoval otemné country desce o vraždách v trampských osadách, alezatím jsem to zavrhnul. Asi by tam měly být kotlíkářský zvukya nástroje a já to docela nesnáším.Jaký je tvůjnejoblíbenější hudební nástroj a jak si v této souvislostistojí zpěv?Nejoblíbenějšímnástrojem jsou asi opravdu moje hlasivky. Hned co po ránu otevřuoči, už si zpívám. Celej den vlastně prozpívám. Doma nesmíhrát žádná hudba, protože si chci jen zpívat. Jinak mám rádvšechny možný brasy, lesní rohy, trubky, funerální trombóny,hang drum, hydraulofon a nebo třeba eunušský kastráty.Dokázal by sispředstavit spolupráci s nějakou velkou hudební osobností?Případně koho by sis pro něco podobného přál?Vůbec po ničem takovémnetoužím a nikoho vlastně ani neuznávám. U nás asi jen FrantuŠtorma a Bruna Ferrariho, ale s těma už dávno spolupracuju.Možná by to byli lidi na poli vážné hudby, Jiří Linha, MarekŠtryncl, Michael Pospíšil, ale to je blbost. Nic, s nikýmspolupracovat nechci.V minulémrozhovoru pro CD jsi zmiňoval i možnost reedice Klinik, nastalv tomto směru nějaký posun? Tvé desky by si určitězasloužily i vinylový formát. Dočkáme se dotažení konceptu iv tomto směru? Myslím si, že třeba Berry z Madmusick bynebyl proti, nebo máš rád všechno pod kontrolou? S tím souvisí i otázka, nakolik si, obrazně řečeno, ceníš svého portfolia? Zpřístupnil bys svůj back catalogue v budoucnu nějakému vydavateli? Musel by zde hrát roli i jiný než finanční aspekt?Moc rád bych tozrealizoval, ale za ta léta se ztratily filmy s fotkama k albu.No uvidíme. Teď si chci dát s novými alby trošku pauzu,během které bych mohl nějaký vinyl snad konečně vydat. O zveřejnění katalogu nějakému vydavateli jsem nikdynepřemýšlel. Jsem rád, že jsem se osvobodil od všech těchpřísavek a parazitů. Do ničeho takovýho se mi nechce, rád mámvšechno od začátku do konce pod naprostou kontrolou. Muselo by tobejt pro mě hodně zajímavý, což jistě nikdy nebude.