https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/thrice_horizons_west_recenze/3739https://www.crazyDiamond.cz/thrice_horizons_west_recenze/3739nobody@nothing.com (Tomáš)Veteráni post-hardcorové vlny ze začátku nového tisíciletí z Irvine v Kalifornii, THRICE, si už vybudovali na scéně stabilní pozici, ze které už evidentně neplánují žádné revoluční počiny, a tak se soustředí na to, co umí nejlépe. Mají definovaný svůj styl, svůj zvuk a kvalitativní laťku, kterou udržují na velice slušné úrovni. Je to jedna z těch kapel, která je možná lehce nenápadná, ale jednou za pár let se připomene novým materiálem, který vždy potěší a ukáže kapelu, která má pořád co říct.Kvarteto budující svojí muziku kolem charakteristického drsného chrapláku zpívajícího kytaristy Dustina Kensrueho se samozřejmě za téměř třicetiletou existenci nějakým způsobem vyvíjelo a dnes je jejich tvorba jednak pomalejší a hloubavější, než za mladých divokých časů, jednak stylově a zvukově výrazně barevnější a otevřenější. Jestli to mám zjednodušit, tak už to není hudba na divoké křepčení, ale spíš na poklidnější vychutnávání. Zaměřili se více na práci s atmosférou, stylově se rozkročili od tvrdšího indie rocku až po emo rock, ale nebojí se pracovat ani s výrazivem typickým pro art rock nebo experimentálnější polohy, včetně elektroniky. Důležitým faktorem je pak i důraz na melodické pojetí skladeb, které sice málokdy jsou přímočarými hitovkami, ale pořád jde primárně o písničkové struktury, a ne o avantgardní konstrukty. Tato podoba, které se kapela drží zhruba od reunionu v roce 2016, jenž následoval po několikaleté pauze, je nejednou přirovnávána pocitově k tvorbě legendárních DEFTONES a není to vůbec špatný příměr. Samozřejmě THRICE nejsou metalovou kapelou, ale některé tvrdší kousky mají k těm „měkčím“ songům od DEFTONES skutečně hodně blízko. Primárně jde ale o muzikální koncepty obou kapel, které pracují s podobnými vizemi, samozřejmě servírovanými v jiném balení. „Vážná“ muzika, která v sobě ukrývá sdělení, řeší důležitá témata vyžadující aktivní participaci posluchače. Komplikovanější dramaturgie, propracované instrumentální výkony, důraz na atmosférické vyznění skladeb, práce s náladami, střídání intenzivních a poklidnějších pasáží. Ideálně si k tomu sednout, zavřít oči, nechat se muzikou pohltit a na pár desítek minut zapomenout na svět kolem.V roce 2021 vydala kapela desku „Horizons / East“ a dnešní „Horizons / West“ je jejím přirozeným pokračováním. Skladby vznikaly v podstatě v jedné várce, proto i alba znějí velice podobně. Nebál bych se materiál označit za dvojalbum, které bylo z nějakého důvodu rozděleno a vydáno zvlášť. Obě alba se můžou pyšnit krásným zvukem. Je plnotučný, technicky špičkový, někdy hodně tvrdý a svalnatý, někdy naopak křehký a jemný. Přesně takhle si představuji moderní nezávislou desku, která nedělá kompromisy ohledně kvality, ale zároveň zní pořád přirozeně alternativně a není sprzněna soudobými studiovými efekty. Velice citlivě pracují i s elektronikou, která má striktně podpůrnou funkci a kde naštěstí nešli cestou dnes moderních retro zvuků, ale hledali aktuálně znějící, spíše temně působící výrazivo. Tady bych se je pro změnu nebál přirovnat k NINE INCH NAILS. Dalo by se říct, že album s podtitulem „East“ je přece jen přístupnější, prosluněnější, jak to obvykle bývá i z pohledu světových stran, zatímco část „West“ reprezentuje konec, závěr, západ slunce a nastupující tmu.THRICE je přesně ten typ kapely, se kterou vás baví stárnout. V jejich tvorbě dnes už převládá zralost a zkušenost, dá se říct, že i jistá forma profesionality. Pod povrchem a mezi řádky ale zároveň probleskuje ta původní ostrost a tvrdost, která charakterizovala jejich začátky. Možná už nejsou tak nekompromisní, ale o to více jsou naopak zajímavý. Nepodléhají trendům, mají svůj svět, který už jen postupně cizelují pro potěšení sebe i svých fanoušků. A mě to takhle dokonale vyhovuje.Přes všechnu tu studiovou péči se povedlo u desky zachovat naturální syrovost, která materiálu dodává na uvěřitelnosti a dokresluje vážnost jednotlivých písní. Zmiňovaný zpěvák Dustin je obdařen velice hlubokým hlasem, se kterým doslova kouzlí. A tím nemyslím žádné virtuozity, právě naopak. Jeho zpěv je velice klidný, rozvážný, dá se říct, že až minimalistický. To kouzlo spočívá v emocích. Vyzrálost, zkušenost, moudrost, ale i bolest nebo radost, všechno to dokáže dokonale zhmotnit a přispět tím k ještě větší sofistikovanosti skladeb. Musím zmínit i basu Eddieho Breckenbridge, která dostává hodně prostoru a v mixu je vytažena hezky do popředí.Album je výjimečně vyrovnané a těžko hledat slabší místa. A zároveň se nebojí být i pestré, jak dokazuje hned úvodní „Blackout“. Skladba startuje v pomalém post-rockovém módu postaveném primárně kolem elektronických zvuků, aby se v druhé půli rozjela do slušné post-hardcorové vypalovačky. Emočně nabitý „Albatross“ míří do emo rockových vod a je zřejmě nejpřístupnější skladbou alba s výraznou melodickou linkou. Moderním indie rockem je další přímočarý song „Holding On“. Valivá a temnotou obtěžkaná „The Dark Glow“ pak vytváří kontrast, přidává na tvrdosti a přibližuje se ke zmiňovaným DEFTONES. Výborná je pak další rychlejší věc „Crooked Shadows“, která vynikne svým agresivním nábojem a zvukově nechá vzpomenout na pozdní SOUNDGARDEN. Předposlední song „Vesper Light“ pak přichází dokonce i s náznakem djentu, zabaleném v post-hardcorovém kabátě.Silnou stránkou alb jako „Horizons / West“ je jejich dlouhověkost. Posluchač se do nich prokousává postupně, neotevřou se na první dobrou. Lákají nás zpět, hledat další nepovšimnuté zvuky, motivy, linky, propojovat vjemy, skládat puzzle velkého obrazu. Ano, vyžadují určitou trpělivost, ale odměňují jí násobně svojí vnitřní krásou.https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert/3737https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert/3737janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V sobotu se v plzeňské Šeříkovcekonal koncert asi největší stálice symfonického black metaluposledních třech dekád CRADLE OF FILTH, což posilovalo předpokladvelké spousty příchozích. Tato predikce se nakonec až taknenaplnila a kapacita sálu nebyla z nějakých 20% dovršena. Původně britská, dnes však spíš mezinárodní kapela si nedávno prošla personálními obměnami, kdy v průběhujihoamerického turné prožila horké chvilky a musela se rozloučits dvojicí svých členů. Nahrazení kytaristy Marka Šmerdy aliasAshoka a klávesistky Zöe Marie Federoff museli CRADLE OF FILTH zaběhu vyřešit naskočením nových koncertních spoluhráčů –kytaristou se po dobu turné stal další Čech Jiří Háb a zaklávesy se postavila občasně zpívající Kelsey Peters. Celou tu kontroverzní situaci sodchodem dvou muzikantů si poté převzal hudební tisk, a protožeani jedna ze stran nešetřila prohlášeními, brzy šlo ocelosvětově sledovanou bulvární pošťuchovanou. Zajímalo mne,jak si z části nově poskládaný metalový moloch povede. V Plznise s kapelou Daniho Filtha ukázali v roli speciálních hostů ještě američtídeathmetaloví klasikové SUFFOCATION a také dvě menší kapely, francouzská black/death harpie NARAKA a australská deathcore mašina MÉLANCOLIA, sety těchto dvou menších kapel jsem však musel z časových důvodů oželet.Do rozlehlého sálu Šeříkovky, která se nachází přesně na opačném konci města než bydlím, vcházím sestartem vystoupení newyorských brutalistů SUFFOCATION, vědíc žejde o deathmetalový extrém, který je trochu dál od hudby, kterouběžně sleduji. Nicméně pětice borců to v solidní a zvukověčisté podobě do davu nasekala takovým způsobem, že jsem se podobu zhruba šesti až sedmi skladeb nebyl schopen odtrhnout od svého puntíku. Jasně, podobně tvrdé formace nespadají do méhoposluchačského záběru, ale zde jsem si opravdu našel několik nemalých pozitiv, protože vystoupení jelo na vlně technické vyspělosti abrutality. Hodně se mi líbila práce kytaristů, kteří počaliopracovávat hmotu vskutku po řeznicku a když z toho občasněvytrysklo nějaké to krásně čisťoučké extrémní sólíčko,vůbec jsem se nezlobil, naopak se z něho těšil. Musím uznat, že SUFFOCATION podali ve svétypicky přísné fazóně skvělý výkon a i já u nich přespůku jejich setu v pohodě vydržel. Druhou věcí je hlasový projevRickyho Myerse, který je reprezentantem toho nejzvířečtějšíhogrowlu, jakou si jako lajk můžu asi tak představit. Samozřejmě, tohle u mne vždyckybude představovat jistotu určitého splynutí setu, opravdu si growly moc neužívám, ale dopředu jsem s tím počítal. Zkrátka dostal jsem, co jsem předpokládal, protože kapelaokolo posledního zakládající člena, kytaristy Terrence Hobbse,představovala tu nejvysekanější deathovou masu.Začátek koncertu CRADLE OF FILTH sezhruba o čtvrthodinu posunul, kvůli problému s osvětlením scény. Přeci jen se dalo předpokládat, že půjde o trochu větší show, ale nakonec vše vypuklo jen s nepatrným skluzem azvuk krvežíznivců ze Suffolku měl rovněž solidně čisté parametry. Kdysi dávno bylopravidlem, že právě CRADLE OF FILTH měli na svých koncertechopravdu špatný zvuk, kdy vše splývalo do nepřehledné hlukovékoule, ale tohle už pár let není pravdou a u tří jejichposledních koncertních výstupů mohu říct, že vše bylo naprosto v pořádku.Dani Filth už se dost často vykazuje pouze štěkavou kanonádou slov, která zní během každé skladby naprosto stejně a taky jekotem zakončujícím v nich jednotlivé sloky. Bych se divil, kdyby jeho vskřeky měly jako představovatslova z textů, pousmál jsem se v jednu chvíli nad tím, zvlášť pak při vědomí, jak dlouhé shakespearovské elaboráty tvoří ve skutečnosti lyriku CRADLE OF FILTH. Nicméně instrumentální jednotka za Danim šlapalanaprosto mimořádně a vše mělo potřebný tlak. Druhý služebněnejstarší člen a náš krajan Marthus (Martin Škaroupka) byl skvělou jistinouzdravě nabušeného vyznění setu na horrory ujetých Angličanů. Jiří Háb se dobředoplňoval s druhým kytaristou Donnym Burbagem, kterému sólovéparty spíše přenechával. Spíše na pravé straně pódia senacházel další dlouholetý člen, baskytarista Daniel Firth. Jestli tomuhle čahounovi je kromě pohybu po pódiu něco vlastní, pak máchání tou nejdelšíhřívou v kapele. Za ním pak stála nová klávesistka Kelsey Peters,která se zhruba uprostřed setu skvěle vokálně uvedla mou oblíbenou položkou a dost možnájednou z nejmelodičtějších skladeb historie CRADLE OF FILTH, skvostnoublackmetalovou baladou „Nymphetamine Fix“, které je součástí právě především hlavní ženský vokální part. Tohle zvolnění bylo opravdu velmiromantické a dobře to kontrastovalo s uštěkanou a vesměs rychlouprodukcí CRADLE OF FILTH. Dál bylo znovu poznat, že kapela vposledních letech jaksi zmelodičtěla a zpřehlednila svou tvorbu,což výsledku pouze prospělo a skladby se vlastně daly dobře poslouchat, neb působily jako vrstevnatý heavy metal sblackmetalovými ostny. Já osobně od koncertu dostal to, co jsem zhruba čekal a vpohodě si vychutnal songy z nejnovějšího alba „Screaming of theValkyries“ jako hned úvodní „To Live Deliciously“, nebo následné „Demagoguery“ a „Malignant Perfection“. Nejstarší položkou setlistu bylazřejmě titulní věc z debutového alba „Principle Of Evil Made Flesh“. Noa v závěru koncertu pak zazněl triumvirát klasik „Funeral InCarpathia“, „Blackest Magick In Practice“ a samozřejmá „HerGhost Of the Fog“.https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_praha_forum_karlin_29listopadu2025_koncert_info/3738https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_praha_forum_karlin_29listopadu2025_koncert_info/3738nobody@nothing.com (Info)Přesně měsíc po vydání desky, tedy 1.11., se Rybičky 48 vydají na velké halové turné BIG/BÝT TOUR, kde poprvé a naposledy zaznějí všechny písně z nového alba. Ve speciálním prodlouženém koncertním setu nebudou samozřejmě chybět ani největší hity skupiny.V roli speciálních hostů se představí Jakub Děkan a Pekař ve společném exkluzivním koncertním setu, který jinde neuvidíte.   1. 11. Brno, výstaviště14. 11. Chomutov, Městská sportovní hala22. 11. Ostrava, hala Tatran29. 11. Praha, Forum Karlín – Křest desky11. 12. Plzeň, hala Lokomotiva20. 12. České Budějovice, výstaviště  Klip: https://youtu.be/tHlo08bZLSE Předprodej vstupenek: https://www.ticketstream.cz/vstupenky/rybicky-48-big-byt-tourNaše recenze alba: https://www.crazydiamond.cz/rybicky48_big_byt_recenze/3686https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_klogr_praha_palac_akropolis_21listopad2025_koncert/3736https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_klogr_praha_palac_akropolis_21listopad2025_koncert/3736janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přestože personálně obměněná švédská KATATONIA svým nejnovějším albem ne úplně přesvědčila, pořád jí mám zařazenou mezi skupiny s originálním vyzněním a pojetím tvorby. Jejich koncert rozhodně shlédnout neuškodí, protože nabízí aktuální vhled do prostředí atmosférického metalu. Na evropském turné jim nyní sekundují krajané EVERGREY, u nichž náladotvorný progres sebou nese i nemalou porci siláctví. Jako třetí do party vystoupili v Praze ještě KLOGR, kapela, o které jsem dosud neslyšel a která na mne dělala dojem klonu spousty neosobního, moderního a v alternativně metalovém světě přijatelného univerzálna. Pojďme si to celé letmo přiblížit.Ten večer v Akropoli určitě nebylo plno. Do sálu vcházíme s úderem sedmé a tak americko-italskou alternativně metalovou kapelu KLOGR stíháme jen na poslední dvě skladby, v nichž identifikuji jistý konglomerát všeho progresivního, co lze u podobných kapel dneška slyšet. Zpěvové linky jsou zde tuněny přednastavenými chóry v podloží a jejich styl je tak trochu dark, trochu groove a trochu emotive-prog/alternative všehochuť, která vysílá do ze tříčtvrtin zaplněného sálu jediné – jsme tu pro vás! Ve srovnání třeba s dánskou kapelou VOLA zde však schází větší charisma a tak si tvorbu této kapely, která má na svém kontě již čtyři řadovky, zařazuji mezi současný průměr, který je dostupný na tři kliknutí. Ani letitá stálice temnější power/prog formy ze severu Evropy - EVERGREY - mne však nijak nepřesvědčuje. Stejně jako v případě KLOGR je zvuk poměrně utlumený, tím nemyslím, že by byl málo nahlas, ale spíš to, že působil tak, jakoby šel z repráků přes nějakou clonu, která by mu znemožňovala se více rozjasnit. A tak v Akropoli ony teskné a mohutné skladby Švédů nezní příliš průrazně a jejich zadní dozvuk se nese ve znamení „reproduktorového větru“. Vše je nastaveno na tlak, ale ten tam ve výsledku příliš není. Postupně sound pětice okolo Toma S. Englunda se sice vylepšuje, ale samotná kapela mne moc svým jednolitým výstupem bez vrcholů nepřesvědčuje. EVERGREY se u mne dlouhodobě nacházejí na hranici posluchačského vkusu a osobního zájmu, občas jsem od nich nějaké album vlastnil, ale takřka vždy jsem se jej zbavil. Jejich bolestnostná patina provázející vyznění skladeb mě zkrátka nudí a způsobuje, že na mě jejich songy působí jednolitě, vzájemně si podobně a bez vrcholků a háčků. Pražský koncert všechny tyto dojmy jen potvrdil. Byly tam jiskry, ale plamen nebyl zažehnut ani omylem. Škoda. EVERGREY však tohle netrápí, neb pravidelně nahrávají desky, které se těší oblibě věrných fans, a jezdí aktivně na koncertní štace.Hlavní hvězda večera KATATONIA již dnes funguje pouze s jediným původním členem, svým vokálním pojetím vlastně docela osobitým frontmanem Jonasem Renksem, jehož civilní a takřka plačtivý přednes udává charakter jejich skladeb. S odchodem dlouholetého tahouna, kytaristy a hlavního skladatele Anderse Nyströma je zjevné, že kormidlo této kapely v rukou třímá jediný člověk a to právě vokalista. Až na jednu jedinou vyjímku v sedmnáctiskladbovém koncertním programu Švédů zazněly pouze skladby z posledních dvaceti let, tedy počínaje albem „The Great Cold Distance“ z roku 2006, konče u ekologicky koncipované novinky. Renkse zjevně aktuálnější tvorbě věří o dost více , než té z devadesátých let či přelomu milénia, kdy hvězda kapely stoupala asi nejstrměji, a tak je koncert přehlídkou unaveného smutnění. Zvuk je čistý, průrazný, zkrátka velmi slušný, a kapela ukáže, že dovede i zaburácet.Koncert KATATONIE ve výsledku potvrdil, že skladby této kapely jsou čím dál umírněnějšími, melancholičtějšími a díky uvážlivé práci s vrstvami a s dynamikou (tu jednolitý Renkseho projev prostý refrénových vzedmutí spíše potlačuje) i jednolitějšími. Dost možná je právě tato současná přehlídka pocitů pro spousty nových fanoušků přijatelnější, netuším. Měl jsem tu čest kapelu vidět již počtvrté a musím říct, že minimálně dva koncerty z minulosti řadím zkrátka výše než tento. Nebylo to úplně špatné, kapela působila znamenitě sehraně, zvuk vystoupení byl oproti předskokanům velmi čistý a dynamická stránka se i přes Renkseho jednotvárný přednes a jisté, z toho všeho vyplývající meze dala dobře navnímat. Celková choreografie, kdy živelnou tónohru ledabyle nasvícené kapely doplňovaly různé symbolické obrazy projektované skrze plochy umístěné na zadní stěně nad kapelou, se k pojetí celé show znamenitě hodila. Nebudu zde rozebírat skladbu po skladbě, spíš jen přikládám fotografii set-listu vystoupení, které pozvolna kypělo a gradovalo, avšak za svých osmdesát minut nepřineslo jediný vyloženě vrcholný hrot.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_mellon_collie_and_the_infinite_sadness_recenze/3733https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_mellon_collie_and_the_infinite_sadness_recenze/3733nobody@nothing.com (Tomáš)Podle mě to bylo nevyhnutelné. Billy Corgan kromě perfekcionizmu v sobě vždy nosil i jistý druh megalomanství. Nahrát dvojalbum bylo jen logickým vyústěním jeho ambicí v kombinaci s návalem kreativity. V podstatě už při „Siamese Dream“ měli dost materiálu, který by mohl uživit dvě desky. Při plánovaní třetí řadovky nosil Billy od začátku v hlavě jasný plán. Pod vlivem „White Album“ od THE BEATLES chtěl stvořit konceptuální dílo, které by sice nevyprávělo ucelený příběh, ale přesto by se jím prolínala sjednocující idea. V průběhu roku 1994, při turné na podporu druhé desky, se nacházel Billy ve vynikající skladatelské formě a nové songy z něj doslova padaly. Než se v březnu 1995 vydali do studia, měl už přes 50 nových písniček, další pak přinesl i James. Nosnou myšlenkou desky mělo být téma mladosti a turbulence dospívání. Fanoušci měli dostat materiál, s kterým se mohli identifikovat, který komunikoval jejich pocity, životní situace, obavy a nejistoty v podobě, kterou prožil sám Billy a teď je zhmotnil do písní. Co víc děcka potřebují? Album mělo být rozděleno do dvou částí, které měly pokrývat cyklus střídání dne o noci. První část, „Dawn To Dusk“ (od úsvitu do soumraku), měla být aktivnější, hlučnější a energičtější, druhá, „Twilight To Starlight“ (od stmívání do svitu hvězd), pak jemnější a atmosféričtější. Neplatí to nakonec na 100%, protože na obou částech najdeme jak „slaďáky“, tak i agresivní rockové tvrďáky, ale rozdíl v náladách tam určitě je.Billy měl opět docela jasnou představu, jak by mělo album znít. Chtěl ho mít pestré, jak po zvukové, tak dramaturgické stránce. Už na první dvou deskách „Dýně“ ze základní škatulky alternativního rocku vyráželi objevovat nová území, teď už ale padly jakékoliv hranice a vedle sebe se tak klidně mohly objevit tvrdé, téměř metalové skladby spolu s jemným kytarovým popíkem s nádechem folku. Tahle obrovská stylová roztříštěnost je za mě jednou ze slabin alba. V některých případech je to fakt až nepřirozené, nedrží to pohromadě, spíš je to jen kolekce dobrých songů poskládaných vedle sebe bez jasného konceptu. Taky by pomohla lehká redukce počtu skladeb, teď mají jednotlivé části 57 a 63 minut. Pár songů je kvalitativně na hraně, a třeba „We Only Come Out At Night“ je daleko za hranou dobrého vkusu. Ale to jsou prakticky jediné slabší stránky alba, soupis pozitiv je naopak sáhodlouhý.Nahrávací proces byl tentokrát úplně jiný než u prvních dvou alb. A vycházelo to od producenta, kterým byl taky nový člověk. Billy tvrdil, že s Butchem se v této době už moc sblížili a propojili a proto hledal někoho nového, kdo by dokázal kapele dodat nový impulz a posunout je dál. Volba padla na Angličana jménem Mark Ellis, kterého možná budete znát spíše pod jeho přezdívkou Flood. Kapely jako ERASURE, DEPECHE MODE, NINE INCH NAILS nebo U2 mu koncem osmdesátek a začátkem devadesátek vděčí za geniální alba a jak uvidíme níže, poradil si i s „Dýněmi“. Do týmu pak přizvali i Alana Mouldera, který, jak už víme, mixoval „Siamese Dream“. Takže dva Angličani nám zde mají redefinovat americký alternativní rock? Na to vemte jed! Celý koncept nahrávání byl překopán od základů. Flood se primárně zaměřoval na zachycení emotivní hloubky kapel, s kterými spolupracoval. Snažil se do nahrávky dostat jejich živou energii, na rozdíl od Butche nebyl bezvýhradně zaměřený na kvalitu a dokonalost. Kapelu nahnal do studiové zkušebny a nechal je hrát a jamovat. Všechny pohromadě, hezky v kruhu, aby jeli naživo, aby cítili muziku. A už v této fázi začal nahrávat. Samozřejmě to ještě bylo hodně neučesané, na druhou stranu zejména část rytmických pasáži byla skutečně použita na finální nahrávce. Následně se šlo do studií. Množné číslo není náhodné, využívali tři studia v Chicagu a dokonce i jedno v Los Angeles. Aby práce probíhaly plynule, často používali dvě nahrávací místnosti najednou. Další novinkou bylo výraznější zapojení celé kapely do tvořivého a nahrávacího procesu. Důkazem toho je i slušná várka songů, které přinesl James Iha, i když většina z nich skončila jako b-sides. Ale třeba sóla v písničkách, kterých jako obvykle bylo požehnaně, vyšvihli Billy a James zhruba půl na půl. Nahrávalo se od března do srpna 1995, takže je jasné, že to opět nebyla žádná rychlovka. Některé songy sice šly na album na jeden náběr („To Forgive“), s jinými se ale opět vyblbli dosyta, třeba ze sedmdesáti náběrů seskládaná „Thru The Eyes Of Ruby“. A Billy se díky Floodovi nebál ani vystoupit ze škatulky „čistě rockové“ produkce a otevřít se moderním vlivům. Při nahrávání používali novinky jako třeba počítačový program Pro-Tools, loopy nebo sampling. A taky spousta dalších nástrojů, od kláves, ať už živých nebo syntetizátorů, přes solničku nebo nůžky co našli ve studiu. A samozřejmě orchestraci. V jednom rozhovoru to Billy popsal lakonicky – nahrávali „The Wall pro generaci X“. James k tomu dodal, že album mělo být krásné, tvrdé i divné zároveň. A myslím, že to vystihnul dokonale. Skutečně zde najdeme extrémně tvrdé písně, které se střídají s téměř indie-folkově subtilními popěvky. Co slyšíme na první dobrou je posun ve zvuku. Typický zvuk „Dýní“ z prvních dvou alb, ten šumivý vlnivý kytarový proud se zde posunul k více čistému, nebo naopak extrémně špinavému, ale zejména k výrazně zemitějšímu výrazivu. Kytary se totiž podladily o půl noty, v některých písnících dokonce i o celou notu. Psychedelie, grunge, metal, pop, indie, vše na co si vzpomenete, zde bude. A z pod relativně tvrdě rockové fasády mnoha songů vykukuje i jejich art rockové jádro. Něco, k čemu Billy zřejmě podvědomě směřoval, něco, co se začne v budoucnu dostávat více do popředí a někdy dokonce i potlačí jeho schopnost napsat chytlavou melodickou písničku, která má drive a přirozeně oslovuje masy. Celé nahrávání nakonec stálo přes 1 milion dolarů. Samozřejmě že se vydavatelství při konceptu dvojalba ze začátku hodně kroutilo, ale Billy si nakonec vybojoval svou a ve Virgin Records to dopadlo stejně jako se „Siamese Dream“ – na konci roku se vypláceli tučné bonusy.Album „Mellon Collie And The Infinite Sadness“ po vydání v říjnu 1995 bylo úspěchem ve všech směrech. Zajistilo Dýním první a zatím jediný Nr.1 v albovém žebříčku. Prodeje byly až šílené, přes 10 milionů nosičů celosvětově. Kritici se předháněli v superlativech, klipy rotovaly na MTV nonstop. 7 nominací na Grammy, z kterých zvítězili v kategorii „Best Hard Rock“. Následovalo samozřejmě celosvětové turné. Při něm došlo k přerodu Billyho do formy, která je pro něj charakteristická až do dneška. Holá hlava a postupný příklon k různým kostýmům. Zatím to bylo ještě dost civilní, ale ikonické triko s hvězdou a nápisem „ZERO“ se stalo novým popkulturním fenoménem. Kapela byla na absolutním vrcholu popularity. Bohužel ta si vyžádala svojí cenu. Nejdřív to byla tragédie na koncertu v Dublinu, kde dav přes výzvy kapely rozjel nebezpečný moshpit, ve kterém ušlapali jednu sedmnáctiletou holku. V červenci 1996, po koncertě v New Yorku, se pak smrt otřela o kapelu samotnou. Jimmy Chamberlin a nájemný klávesák Jonathan Melvoin bydleli v jiném hotelu než zbytek skupiny a večer rozjeli vlastní párty s alkoholem a drogami. Jonathan to bohužel překombinoval a ani přivolaní záchranáři ho už neprobudili. Celá skupina skončila u výslechu, Jimmy byl obviněný z držení drog a pár dní na to dostal z kapely padáka. Turné se pak dojíždělo s náhradníky.Nebudu projíždět všechny songy, spíše vypíchnu pár, které z té monumentální kolekce vyčnívají zřejmě nejvíce. Jen okrajem zmíním notoricky známou „Tonight, Tonight“, která si právě silně pohrává s art rockovým zabarvením, teatrálností podpořenou výraznou orchestrací, dramatickou stavbou i emotivním nábojem. Agresivní „Jellybelly“ nás zavede do grungem zmutovaných bažin masivních riffů, kvílivých kytar a špinavé melodiky. Další tvrďárna „Zero“ míří až někam do alternativně metalových vod. Ikonický první verš „The world is a vampire…“ odstartuje jeden z nejlepších songů Dýní obecně, „Bullet With Butterflie Wings“. Zhruba takhle by zněli PIXIES, kdyby v půlce devadesátek ještě existovali. Dramaturgicky jednoduchý song je smrtelně efektivní. Střídání klidných, ale přitom napětí plných pasáží, s vybuchujícím refrénem, extatická mezihra a katalytické finále musely na fanoušky působit jako injekce adrenalinu. V textu se Billy primárně zpovídá ze své pozice rockové hvězdy, která rezonuje i v samotném názvu, dávajícím do kontrastu sílu a ničivost kulky s křehkostí motýlích křídel. Na druhou stranu, zpívat teenagerům a čerstvě dospělým „I still believe that I can not be saved…“ (pořád věřím, že nemůžu být zachráněn) je dokonalým vyjádřením pocitů celé generace. Vždy se mi velice líbila i „An Ode To No One“, nesoucí se v duchu starší tvorby kapely s košatější strukturou. „Where Boys Fear For Tread“ se blíží grungeovému období SONIC YOUTH ze začátku devadesátek. Hitovka „1979“ je pak krásnou nostalgickou indie rockovou vzpomínkou na období dospívání. Její nezaměnitelný riff je dokonale jednoduchý a zároveň neobyčejný. Pohodová atmosféra, uvolněné tempo a rozvláčná melodie dokonale vystihují bezstarostnost zmiňované životní fáze. Z několika vysloveně dlouhých songů vyniká „Thru The Eyes Of Ruby“. Vystavěn ve stylu rannější tvorby, ale místo psychedelických odstínů, je hozen do ostrého hardrockového kabátku a moc mu to sluší. Z jemnějších songů je výjimečně krásnou „Galapagos“, reprezentující klasickou rockovou baladu s postupným rozkvětem a dramatickým finále. Křehká akustická „Stumbleine“ je pak kouzelná svojí civilností a bezprostředností.„Mellon Collie And The Infinite Sadness“ je legendární album, které i dnes (po 30ti letech) zní velice aktuálně. Billy Corgan jím zároveň jakoby symbolicky uzavřel čas největší slávy vyčleněný pro alternativní rock. Album je doslova katalogem všech jeho odstínů, směrů a variací. Na výsluní se už draly další nové hudební styly a nová generace fanoušků. Album bylo však velmi důležité i pro kapelu samotnou. Konečně se jim povedlo najít model fungování, ve kterém se všichni cítili komfortně a tahali za jeden provaz. Tahle rovnováha byla narušena právě až Jimmyho vyhazovem a najednou zde stál velký otazník, co dál?https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_primus_se_po_patnacti_letech_vraci_do_ceske_republiky_koncert_info/3735https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_primus_se_po_patnacti_letech_vraci_do_ceske_republiky_koncert_info/3735nobody@nothing.com (Info)Americká ikona alternative metalu PRIMUS v České Republice neměla koncert dlouhých 15 let, což se v létě 2026 změní. Průkopníci alternativního metalu totiž předvedou svou svébytnou hudební vizi v rámci festivalu Brutal Assault, který se bude konat v pevnosti Josefov, a to 5.-8. srpna.PRIMUS je kapela pocházející z americké Kalifornie, kterou nelze jednoduše popsat ani zařadit – a právě to z ní dělá jeden z nejzábavnějších, nejpodivnějších a nejoriginálnějších úkazů metalové scény.  v polovině 80. let, ale jejich unikátní styl působí, jako by pocházeli z alternativního vesmíru, kde funk, metal, punk, avantgarda i groteska fungují podle jiných fyzikálních zákonů. Srdcem i motorem kapely je legendární baskytarista Les Claypool, jehož virtuosita, rytmická hravost a šílené basové linky jsou základním stavebním kamenem zvuku Primus. Právě kvůli němu mají Primus tak charakteristické groove, které se kroutí, poskakují, cukají a často zní spíš jako samostatná zvířata než jako hudební nástroj. Texty bývají absurdní, satirické, groteskní i melancholické – svět Primus obývají závodníci, podivíni, rybáři, klauni i hrdinové s pochybnou morálkou. Fanoušci černého humoru je také mohou znát jako tvůrce úvodní znělky seriálu South Park.Během své kariéry Primus vydali řadu alb, která si získala kultovní status, ať už jde o Frizzle Fry, ikonické Sailing the Seas of Cheese nebo příběhově podivuhodné Animals Should Not Try to Act Like People. Kapela nikdy nehrála podle pravidel – naopak je s chutí ohýbala, lámala a měnila v cosi zcela nového. Jejich koncerty bývají intenzivní, až psychedelické jízdy, při nichž publikum neví, jestli má tancovat, smát se, nebo jen v němém úžasu sledovat hudební chaos, který se přetavuje v dokonalý řád.Brutal Assault je festival extrémní kytarové hudby, který od roku 1996 přivádí do České Republiky to nejlepší ze současného tvrdého metalu s občasnými úhyby směrem do alternativní hudby. Festival od roku 2007 probíhá v pevnosti Josefov, která nadšencům do tvrdé hudby poskytuje ideální útočiště - na festival jezdí každoročně desetitisíce lidí z celého světa zejména díky kombinaci pečlivé dramaturgie, atmosféry pevnosti a neustále se zlepšujících služeb pro návštěvníky. Festival také důkladně dbá na ekologický rozměr festivalu, v čemž patří mezi leadery evropské festivalové scény napříč hudebními žánry. Kromě Primus letos festival tahá například na rap-metalové uskupení Body Count v jehož čele stojí rapper Ice-T, britskou post-punkovou kapelu The Sisters Of Mercy nebo norský darkfolkový ansámbl Wardruna.Full Line-Up:200 STAB WOUNDS, ALCEST, ALLT, AMENRA, AMORPHIS, ANGELUS APATRIDA, ANIMALS AS LEADERS, ARMORED SAINT, ARTHUR BROWN, BLACKBRAID, BLEED FROM WITHIN, BORKNAGAR, CASTLE RAT, CORONER, CRIPPLING ALCOHOLISM, CRYPTOPSY, DEAFHEAVEN, DEATH ANGEL, DECEASED, DEICIDE, DESERTED FEAR, DEVOURMENT, DRACONIAN, EIVØR, ELDER, FALLUJAH, FRONT LINE ASSEMBLY, ILLDISPOSED, IMMINENCE, INSOMNIUM, INTERNAL BLEEDING, KITTIE, KYLESA, MARDUK, MASTER BOOT RECORD, METAL CHURCH, MISÞHYRMING PLAYS BEHEMOTH, MUNICIPAL WASTE, NEVERMORE, OLD MANS CHILD, ONSLAUGHT, PRIMUS, PSYCHONAUT, RISE OF THE NORTHSTAR, SACRED REICH, SADISTIC INTENT, SANGUISUGABOGG, SAOR, SEPTICFLESH, SIGNS OF THE SWARM, SLOPE, THE GHOST INSIDE, THE LAWS PERFORMING SARCOFAGO, THE SISTERS OF MERCY, TORMENTOR, TRIPTYKON, VADER, VENDED, WARDRUNA, WITCH CLUB SATAN, WYATT E.Vizuály k festivalu: https://app.box.com/s/rdnq8u4iynsivuzld9fjopryursr5yg6Odkazy:Web: https://brutalassault.cz/csFacebook: https://www.facebook.com/brutalassault.czIG: @brutal.assaultYT: https://www.youtube.com/@BrutalAssaultOFFICIALFB EVENT: https://www.facebook.com/events/739452462212696Brutal Assault #28 - Official Aftermovie 2025:https://youtu.be/4bxGZb6UQN4Kontakt pro média:Vojtěch SedlákPR Obscure,  Brutal Assault & Basinfirefestvojtech.sedlak@obscure.cz00420605522722OBSCURE Promotion | BRUTAL ASSAULT Agency | RIVERBED ProductionsNa Harfě 916/9a | 190 00 Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz | www.basinfirefest.cz | www.obscure.czhttps://www.crazyDiamond.cz/elbe_peculiar_recenze/3734https://www.crazyDiamond.cz/elbe_peculiar_recenze/3734hackl@volny.cz (Pekárek)Hned na začátek velká krása. Skladba „Sen“ skutečně plyne přímo snově. Jednoduchý silný motiv a kolem něj proměnlivé bohatství zvukomalby, která se postupně rozrůstá a půl minuty před koncem ústí v extatickou gradaci. „Zní takhle celá deska?“, říkal jsem si při prvním poslechu úvodních tónů nového alba náladotvorných ELBE. Nejdřív jsem chtěl napsat „bohužel ne“, o pár poslechů později už píšu „naštěstí ne“. Bylo by sice fajn nechat se další zhruba půlhodinku unášet na vlně zvonivých kytarových melodií, dotyční však mají na svém třetím albu zřejmě o dost větší ambice. Nejsem je schopen přesně popsat, zůstávají totiž stále celkem zastřené. Bude tak lepší obrátit se přímo k nahrávce, která postrádá asi jen jediné, hluchá místa. Bingo, žádná vata! Pokud šlo o jeden z cílů, plán byl splněn stoprocentně.Díky hlubšímu ponoru už se mi vše jeví jako proměňující se, ale kompaktní celek, jako příběh vyprávěný podivným sborem. Přeživších či propojených, popřípadě vědoucích nebo snad hledajících a nalézajících? Sám nevím. Novinka zní prostě v každém okamžiku pocitově, zároveň trochu jinak a, což je nejdůležitější, uvěřitelně. Zve k cestám do různých světů, které však nekončí ovládnutím nových sfér, ale hlubokým vhledem do lidského nitra. Žádné veni vidi vici se zkrátka nekoná. Vypravěči jakoby navštívili podivná místa a neviděli nic velkolepého, snad kromě obrovského prostoru existence, který člověka drtí tak, že na jakékoliv pochybné vítězství není nálada. Smutek a strach nad jejich zápalem pomalu vítězil, nezbylo než odvrátit zrak a nahlédnout do svých srdcí. Ta naštěstí nezůstala prázdná. Nabrali tudíž sílu jít dál; až do konce, který ještě nepřichází, ale vždy někde číhá a vždy také zasáhne. Lépe, když něco takového potrefí člověka již ve fázi očištění nebo alespoň smíření. Celá pouť k něčemu podobnému směřuje. Možná právě dynamika mezi vnímaným světem, citlivým lidským nitrem a vědomím zániku tvoří osu, ze které „Peculiar“ čerpá svou nemalou energii a přesvědčivost. Tady se neplní otrocký plán, jen umělecký záměr, a to pod diktátem průběžně aktualizované a také ventilované životní zkušenosti směřující k neodvratnému.Třetí řadovka ústředního kytarového dua Spacosh/Jelínek tedy vykazuje zřejmou kontinuitu i posun. ELBE jsou na ní i nadále atmosféričtí a post. Současně se jejich výraz stává zas o něco více sevřenějším, lépe řečeno násobně koncentrovaným na adekvátní prožití písňové formy. Cítíte v něm prostě kapelu. Nejde přitom jen o precizní rytmiku Stinka/Kylar (DYING PASSION), jež i ve vypjatějších momentech hraje stoprocentně pro celek, do skupiny skvěle zapadl a své role se zde ujal i nový zpěvák Pavel Hrnčíř (SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY). Skoro by se dalo říci, že ty nejcennější linky byly svěřeny hlasu. Není ho ovšem všude plno. Přichází a odchází vždy v pravou chvíli. Kytary, i když si o něco méně hrají, hrají stále dost. Výsledkem je rovnováha. Zpěv nese velmi těžké břemeno, nástroje mu s ním pomáhají, neboť se jedná o společnou zpověď. Klíčem se tak stává vyváženost. Všechny pilíře musí, nehledě na svou robustnost, působit stejnou silou, což se také daří.Nakolik se zaangažování dalších projevuje i v rovině ryze praktické zůstává otázkou. Smysluplná kooperace vede vždy k posunu a každá individualita potřebuje alespoň minimální zázemí. Někdy je dobré svěřit něco druhým, věřit jim, podělit se o odpovědnost, o zmíněnou vizi, ale třeba i o promo aktivity. Ve vývoji Spacoshových BETWEEN THE PLANETS lze ostatně už nějakou dobu zaznamenat tendence podobné. Nástrojem zde není výhradně kytara tvůrce, ale celá kapela jako organismus, který jeho vizi provádí, ale také sdílí, umocňuje, obohacuje a filtruje. Něco takového potkalo v rámci přirozeného vývoje i ELBE. Nový materiál jde v uvedeném směřování ještě dál. Čas pouhého koketování se zpěvem definitivně skončil, protože model zvolený na minulé desce se ukázal životným. Myslím, že vydání instrumentální desky nebylo po odchodu Insomnica ani okamžik na stole. Hlas se stal nedílnou součástí kánonu, na který hlavní tvůrci v současnosti přísahají.Tomu, aby měl Pavel co zpívat, byla věnována enormní péče. Po growlu v drásavé „Never Again“ proto opět přichází posmutnělá krása v „Place to Die“, v níž ovšem dotyčný sahá po odlišných rejstřících. Někdo by mohl říct jeden prožitý pohřeb za druhým. V závěru opět nastává gradace, tentokrát dost krutá. Z „You & Me and the End“ se s četnými poslechy vyklubala enormně silná věc. Vysoko postavená laťka se v ní udrží po celou dobu a ani se nezachvěje. Samozřejmě ani ELBE se nevyhnou srovnání. Uvedená věc mi evokuje postupy BLUT AUS NORD, TOWNSENDa, TYPE O NEGATIVE. Hm, docela silná sestava. Posledně jmenovaní nám probleskují nejen v kytarovém sóle (mezihře) gotizující „Before I Go“. Pánové si mě pomalu začínají mazat na chleba. Kromě silných vokálních linek totiž přihazují permanentní kytarovou výbavičku, jež by obstála sama o sobě. Celé kouzlo nicméně spočívá v prolnutí obou zmíněných emočních rovin, navíc podporovaném precizním soundem(!) a pořádně hutnou hard/doom rytmikou. Další hit. V následující „Who Am I if Not Me“ se posluchači dostane poučení, jak blízko má kytarovka k black metalu. Zajímavá skladba s pěkným synth outrem, jež nás takřka plynule přenáší do finále v podobě rozvolněné „Slow Down!“, ve kterém vás všichni zúčastnění odnesou tam, kde konec už nejspíš neexistuje, a pokud existuje, tak si chvíle, kdy nastane, ani nevšimnete.Co dodat, ELBE dokázali natočit album pro opakované poslechy, tudíž i s velkým potenciálem pro růst. Každý tón či zvuk má na něm smysl, a věřte tomu, že jich zazní opravdu hodně. Ten, kdo se zúčastnil jeho nahrávání, dostal příležitost dokázat, co v něm opravdu je a jak se dokáže propojit s ostatními a myšlenkou jednotlivých skladeb. Výsledkem je vyrovnaná, pestrá a současně funkční kolekce na maximum dotažených rock/metalových písní. Přestože působí jakoby z jiných světů, odehrávají se v nich výhradně naše příběhy. Že se vás mohou dotknout, je tudíž nasnadě. Tak neváhejte projevit adekvátní účast.:-)https://www.crazyDiamond.cz/jamaron_neco_zustane_recenze/3732https://www.crazyDiamond.cz/jamaron_neco_zustane_recenze/3732nobody@nothing.com (Tomáš)Od poslední řadovky JAMARON „Generace“ uběhly tři roky. Mezitím ale kapela aktivně vypouštěla další a další songy s videoklipy a sám jsem byl překvapen, jak nenápadně z nich vlastně postupně sestavila téměř celé další album. Samozřejmě přidali i pár nových písniček, takže dostanete i něco navíc, než co jste už mohli vidět na YT. Ty tři roky od zmíněného třetího alba byly zároveň vyplněné cílevědomým růstem kapely. Přes aktivní koncertování, práci s fanoušky a budování mediální pozice se propracovali do stavu, který už hudebním vydavatelstvím, tedy mistrům v oboru ignorace zajímavých kapel, nedovoloval dál před nimi zavírat oči. „Něco zůstane“ je proto jejich první deskou pod Universalem.Zásadní zlom v historii JAMARON vidím v instalaci Marie Dostálové do pozice hlavní zpěvačky. Její pěvecké kvality v kombinaci s energickým a živelným koncertním vystupováním kapelu skutečně nakoply a daly jí unikátní tvář. Album „Generace“ bylo kvalitativním skokem i v rámci tvorby skupiny a bylo mimořádně povedené. Moderní hard rock, s mírnými odbočkami do metalových vod, slušné české texty, drive, hitovost a přístupnost materiálu, který dokáže oslovovat širokou cílovou skupinu, byly trefou do černého. Dá se říct, že zde JAMARON našli svůj zvuk a definovali styl, proto v podobném duchu kapela rozvíjela svojí tvorbu dál. Dokázali se vyrovnat i s tragédii, když při nehodě zemřel jejich původní baskytarista Filip Karlík. Chvíli fungovali bez basáka, ale nakonec do sestavy vzali Lukáše Rešla, který si myslím zapasoval na výbornou.Co mě baví na JAMARON zřejmě nejvíc, je cit pro velké stadionové hymnické kompozice. Ano, mají slušné riffy, slušná sóla, našlapanou rytmiku, ale ty hitovky, které sypou z rukávu jednu za druhou, tak ty mě vždy pohltí. Někdo by mohl namítat, že používají tento mustr dokola bez větších změn, experimentování nebo rozšiřování hranic. Částečně mu dám za pravdu, na druhou stranu ale musí uznat, že jsou v tom vážně špičkový. To mě vždy bavilo třeba i na KABÁT. Ta schopnost strhnout dav, rozezpívat všechny v dosahu, dát jim dobrý pocit, že poslouchají alternativní tvrďárnu, i když je to ve finále celkem popová melodie. Ano, to se musí umět, to není samozřejmost, aby to znělo přirozeně. Jestli se za pár let propracují k velkým halám a stadionům, nebudu vůbec překvapen.Už album „Generace“ bylo na velmi vysoké technické úrovni, za což vděčí, kromě výborných muzikantů, i kvalitám studia SONO. Jedinou výtku, kterou jsem k němu měl, že je možná až moc učesané. Každý, kdo zažil koncert JAMARON mi dá určitě za pravdu, že je to extrémně energická záležitost. A právě tato dravost a divokost je na třetí desce mírně potlačená, nebo spíš není tak evidentní. Tuhle výtku jsem ale mohl hodit za hlavu už od prvních nových videoklipů, které prezentují kapelu v tom správném světle – jako pořádně natlakovanou rockovou mašinu. Nová deska působí ještě tvrději než předchůdce. Zvuk je skutečně velký a špičkově vybalancovaný. Songwritting je ještě vyzrálejší a dospělejší. Třeba hned úvodní song „Nepatrný ztráty“ – moderní sekaný riff, parádní táhlá hlavní melodická linka, efektní podpůrné štěkané vokály. Chtěli jste to mít zvukově pestřejší, tak prosím. „Ocel“ vám nabídne i doplňkovou elektroniku v náznacích připomínající industriální polohy RAMMSTEIN. Když už jsme u té elektroniky. Probleskovala už i na předchozím albu, teď dostává ještě více prostoru, ale pořád má jasně podpůrnou funkci. Dobarvuje jednotlivé songy, dodává jim zvukovou pestrost i určitou formu modernity. Dávkují jí ale v přesně určeném množství, tak aby bavila a nepřekážela. Dominantou jsou pořád kytary, kterými rozšířili paletu svých zvukových poloh. Překvapivý je i song „Na co čekáš?“. Začíná jako hodně temné alternativní country, pak se rozjede do slušného rockecu, ve kterém pořád cítíme stopové množství tvrdšího jižanského rocku. Velmi povedené. Nejvíc se mi JAMARON líbí, když trochu uberou tempo a přidají na zemitosti. „Jizvy“ nebo „Na tvojí straně“ nás válcují mohutnými zvukovými stěnami, které se znova a znova vynořují z klidnějších pasáží. Jasně, není to nic nového ani překvapivého, vím, že to přijde, ale přesto se na to vždycky těším. Headbang jak z učebnice. Na druhou stranu, když si vezmu jednu z nejrychlejších záležitostí, „Outsider“, tak ta je taky sakra dobrá. Kytary v ní jedou oldschool heavy/speed metalové vyhrávky ve zběsilém tempu, a když se pak v druhé části spustí typicky osmdesátkové sborové „oooohoo“, je to neskutečná retro síla. Asi právě pociťuji rozhodovací paralýzu, co se mi teda líbí nejvíc. Kapela působí absolutně přirozeně v tvrdých metalových polohách, ale i v jemnějších rockových, jako třeba v závěrečné „Velkej sen“, která má až space rockový nádech. Každá položka má zároveň i hitový potenciál, tady songy „do počtu“ nehledejte. Silnou stránkou jsou i texty. Ať už se řeší klasika jako láska a vztahy, nebo i vážnější společenské souvislosti, závislosti nebo vyrovnávání s minulostí, vše zní dospěle. Je evidentní, že si na nich dávají záležet a chtějí, aby nepůsobily pateticky, nebo jako náhodný shluk slov.Jestli je JAMARON moderní tvrdý hard rock nebo už metal není podstatné. Nebál bych se použít ani škatulku pop metal a to bez nejmenšího náznaku sarkazmu a v plné vážnosti. Především je to moderní deska, tvrdá, melodická, s povedenými texty a díky ženskému vokálu má i svoje specifické kouzlo a relativně unikátní pozici na scéně. Jestli neholdujete typickým metalovým ječákům nebo growlům, ale zároveň máte slabost pro tvrdší riffy, jste tady na správné místě.https://www.crazyDiamond.cz/die_spitz_something_to_consume_recenze/3730https://www.crazyDiamond.cz/die_spitz_something_to_consume_recenze/3730nobody@nothing.com (Tomáš)DIE SPITZ, zajímavý název pro kapelu. Ne, nejsou to Němci, dokonce ani Rakušani nebo Švýcaři. Jsou z Ameriky. A ne ze severních států Unie blízko u Kanady, kam směřovala primární německá imigrační vlna v 19. století. Takže co jsou teda vlastně zač? Čtveřice divošek pochází překvapivě z Texasu, konkrétně z Austinu. A nehrají country, to už je vám zřejmě jasné. Jejich muzika má ale v sobě určitou starosvětskost, i když nepochybuji, že jinak budou děvčata typickými zástupci mladé aktivistické generace. Ale nechme politiku stranou a poslouchejme, co nám servírují na svém debutu „Something To Consume“.Zařadit DIE SPITZ stylově bude možná těžší, než to na první pohled (nebo poslech?) vypadá. Vůbec se totiž nerozpakují brát si bez zábran z různých škatulek to, co se jim právě hodí do krámu. A navíc to ještě bez respektu kombinovat, upravovat a modifikovat. Ach ti mladí, hrůza. Za našich časů by se tohle nestalo! Vidím v nich pokračování odkazu „holčičích“ kapel z ranných devadesátek jako L7, BIKINI KILL nebo BABES IN TOYLAND, které fungovaly na podobných principech, i když se možná hudebně nepotkávají ve všem. Naštvanost, rebelství, ignorace pravidel a zejména chuť hrát to, co chtějí a jak chtějí. Být tvrdé, být agresivní, být alternativní. V jejich muzice se potkává snad vše, co se za posledních 50 let na kytarové scéně urodilo. Metal, hard/alternativní/indie/punk/glam/post rock, hardcore, grunge a určitě jsem na spoustu dalších zapomněl. Ta zmiňovaná starosvětskost plíživě prolézá jak zvukem, který má typicky sabbatovskou hutnost, tak dramaturgií, která ráda pracuje s old schoolově znějícími riffy, sóly, nebo i atmosférou klasického rocku. Děvčata ale nechtějí hrát retro, proto se zmiňované atributy kombinují i s novými zvuky a postupy, v čem jim určitě dost pomohl i producent Will Yip, mající za sebou desky pro TURNSTILE nebo MANNEQUIN PUSSY. Silnou stránkou alba je jeho autenticita. Zhmotňuje se v přímočarosti songů stejně jako v syrovosti a nekompromisnosti jejich vyznění. Už se mi několikrát osvědčilo srovnat nahrávku nějaké desky s vystoupením kapely třeba v KEXP na YT, kde umějí dělat fakt parádní zvuk, plus je to samozřejmě naživo a ukáže to bez příkras, jak moc dobře se povedlo zachytit esenci konkrétní kapely. Udělal jsem to i v případě DIE SPITZ a je to prakticky jedna k jedné. To, co kapela předvádí naživo, je prakticky to samé, co dostáváme na albu. Včetně vášnivě prožívané radosti z muzicírování, která z těchto dvaadvacetiletých, na první pohled nevinných a neškodných rockerek, vysloveně tryská. Na zajímavosti pak materiálu dodává třeba i fakt, že hned tři členky kvarteta se nebojí postavit i k mikrofonu. Kromě obou kytaristek Avy Schrobilgen a Ellie Livinnston tak v pár případech učiní i bubenice Chloe de St. Aubin. Každá má svůj specifický styl i barvu hlasu. Basačka Kate Halter pak alespoň aktivně kolegyně podporuje energickým fyzickým projevem, ne nepodobným legendární Jennifer Finch z L7.Výborný otvírák „Pop Punk Anthem (Sorry For The Delay)“ se po temně indie rockovém intru rozjede po poctivého punk rockového nářezu. Intenzivní zpěv výborně doplňuje dravou povahu relativně jednoduchého a přímočarého songu. Klidnější pohodovka „Voir Dire“ má až lehce stoner rockový nádech a čistý zpěv jí taky zbytečně nerozvášňuje. Zato „Throw Yourself To The Sword“ je bez debat metalový song. Doom, sludge, možná i trochu stoner, ale prostě metal. Hutný agresivní riff, hrdelní zpěv, nebo spíše už řev, bezútěšná atmosféra. Rannou NIRVANU z období alba „Bleach“ připomíná hned několik songů. „American Porn“ nebo „Down On It“ jsou postavené na temných a mohutných riffech, podpořených punkrockovou rytmikou a silně alternativní melodikou, která se jen jemně přiblíží k zapamatovatelnosti, ale rozhodně nemíří do popových vod. Obecně ranný grunge je asi nejvíc definujícím stylotvorným základem alba. To sebou nese absenci výrazných a dominantních prvoplánových hitů. Děvčata se rozhodně (nikomu) nepodbízí, jedou si svojí linku a my si můžeme vybrat jen ze dvou možností – ber nebo nech být. „Motorheadovský“ model punk-metalu nabídne třeba „Red40“ nebo „Riding With My Girls“, jejíž riff skutečně jako by Lemmymu a jeho parťákům ze šuplíka vypadl. Líbí se mi i hloubavější „Sound To No One“ v psychedelickém kabátku, trochu připomínající ALL THEM WITCHES. Moderní melodický hardcore pak reprezentuje výborná „Punishers“, kde opět čistý zpěv nechá vzpomenout třeba na letošní skvělou desku SCOWL.Kde vidím potenciál do budoucna je větší důraz na koncepční práci. Album „Something To Consume“ je lehce roztěkané, bez jasnějšího leitmotivu. Je to sbírka slušných songů poskládaných vedle sebe, oscilujících v různých stylových variacích, které jakoby nic nespojovalo. Dokazují sice, že prakticky v každém žánru jsou doma a dokážou v něm napsat dobrý song, ale ještě nemají definován „vlastní ksicht“. I když pokrok proti prvním EP a singlům je už teď masivní. Ale kde já vidím sklenici poloprázdnou, může někdo jiný vidět sklenici poloplnou. Protože když řeknu, že album je pestré, nespoutané a barevné, opět to bude pravda. A jestli děvčata ještě přidají i špetku melodičnosti, podobně jako to před 30 lety udělaly zmiňované L7, bude to mít určitě velice pozitivní dopad na jejich už teď zajímavou tvorbu.https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_fungovani_mimo_definice_zanru_rozhovor/3725https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_fungovani_mimo_definice_zanru_rozhovor/3725janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ohledně aktuálního vydání čtvrtého alba vyškovských TRNY A ŽILETKY, které se navíc jeví velmi povedené, bylo pro mne prioritou vyzpovídat členy kapely a na materiál si s nimi zevrubně posvítit. Kromě Deseda se odpovědí chopili i jeho dva spoluhráči Majkl a A2V a vznikl tak, troufám si říct, výživný text, který vnáší na uvažování hudebníků, pohnutek které provázely vznik díla a názorů na jeho jednotlivosti, nové světlo. Zde je tedy rozhovor.Máte venku čtvrtou řadovku. Deska dostala název „Je nutné zabít beránka“. Co byste řekli, že je jejím hlavním mottem nebo pojítkem všech skladeb? A jak jí v kontextu celé vaší diskografie vnímáte?Desed: Pojítkem jsou hudební vkus a schopnosti Majkla a A2V. Myslím si, že tohle album má přesně ty parametry, které jim sedí, taky dostatek hutnosti, valivosti a je velmi kompaktní. Vnímá tak současnou hudbu, ale klaní se i starým bardům, u kterých jsi vždycky poznal, kdo na albu hraje a kdo zpívá. Oni totiž nebyli generičtí a byli jasně rozpoznatelní. Album a možnost podílet se na něm vnímám s vděčností.Majkl: Každé naše album je aproximací pocitů, pohybů a sil, které na nás působí v časech jeho vzniku, takže je každé výjimečné, každé je jiné, přestože všechny vycházejí z pevně daných hodnot a neměnných veličin. „Beránek“ je v pořadí čtvrté album, kde naše charakteristické rozrůzňování složitějších forem dostoupilo svého prozatímního vrcholu. A2V: Jen velmi stručně, je jiná než předchozí alba a pořád jsme to my. Když nad tím tak přemýšlím, asi se tam potkalo to nejlepší z minulosti a k tomu něco navíc z toho, jak jsme k nové tvorbě přistoupili. Album vznikalo ve studiu Davos a vlastní parádní moderní sound. Bylo od začátku jasné, kde budete nahrávat a v čem slyšíte hlavní devízi místa nahrávání aktuálního materiálu?Desed: Ano, okolo volby studia se vůbec nevedly nějaké polemiky. Jde o třetí album zpracované Mistrem Otynem a za mě nepociťuju jakoukoliv potřebu to měnit. U Otyna se mi libí, že jeho nahrávky obsahují takový druh zvukové „špinavosti”, která je mým uším lahodící, dál u něj nenarážím na jakoukoliv sterilitu, nebo umělost. Jeho nahrávky vykazují vysokou míru lidskosti. A tohle neplatí pouze pro T&Ž, ale obecně na nahrávky z jeho studia. Další věci jsou, že je Vyškovák, tak jako já, a v neposlední řadě je můj dobrý kamarád, čehož si velmi vážím. Apropo, poslechněte si zvuk videí z Brutal Assaultu, který je jeho prací a uvědomíte si, že máte tu čest s nesmírně nadaným a schopným člověkem.Majkl: Za tu dobu, po kterou spolupracujeme s Otynem, jsme společně došli k jakési zenové podstatě, tedy hlubokému porozumění, kdy jsme potlačili všechny rozpory a paradoxy bez toho, abychom si vzájemně způsobovali utrpení, takže naše „kroky“ neomylně mířily opět jeho směrem. Možná se budu historicky opakovat, ale Otyn je velmi šikovný a zkušený zvukař, který, a vesmír to tak chtěl, je zároveň naším sousedem a kamarádem z mokré čtvrti. A2V: Když něco funguje, proč to měnit? Se zvukem předchozího alba jsme byli maximálně spokojeni. Už máme dané nějaké postupy, které jsou lety prověřeny. Umíme si vyhovět a když máš ve studiu člověka, kterého neunavuje zabývat se našimi připomínkami, výmysly a požadavky, tak je to značka ideál. Víš, že ho občas nasereš, ale nakonec to stejně dopadne happyendem a to je prostě fajn.Můžete vzájemně představit všechny členy kapely a to podstatné, co hudbě vašeho projektu dodávají? Každý má nesporně svou důležitou úlohu. Jestli se nepletu, máte dnes ve svých řadách i nového člena.Desed: Majkl je hudební a zvukový mozek T&Ž, chorobný milovník podladěných kytar, čím víc, tím lépe. Sběratel vinylů a hudby obecně, většinou z ranku starého death, black metalu a thrashe, nicméně má přehled i o všem novém, co se v hudbě děje. Jeli i Majkl mozek, tak A2V je pronikavou inteligencí s vytříbeným vkusem, výborným instrumentalistou i zpěvákem, kýženým kořením do kuchyně T&Ž, taky zpochybňovatelem a citlivým kontrolorem kvality. Přišel k nám během prací na třetím albu, takže nováčkem už není. Paull Black - vynikající bicman, ranař, neúnavný vtipálek, excelentní showman a koncertní hráč. V soukromí velmi šikovný pracant, milovník piva, zeleného kouření, motorek a jižanského rocku.Majkl: Já bych to, když dovolíš, hodně zjednodušil a pomůžu si Baconovým souslovím o „podivnostech v proporcích“. Dokud se dokážeme vzájemně překvapovat a přivádět v úžas, vzniká ve více úrovních ta požadovaná mimořádná krása a potom je úplně jedno, kdo a jakým množstvím přispívá. A2V už není nový, ale jsme rádi, že je s námi. A nejen pro jeho mimořádnou úroveň hudební intuice, ale také zkušenosti a zdravý rozum.Nové album přichází tři roky od předchůdce „Třetí hlas“. Vznikalo postupně po celou tu dobu a nebo šlo spíše o postupný proces? Když byste obě alba srovnali, v čem slyšíte největší rozdíly? Předpokládám, že s novinkou vládne spokojenost.Desed: Jestli se nepletu, tak rok od „Třetího hlasu“, který vyšel v roce 2022, neposlal Majkl jakožto hlavní skladatel ani tón, až jsem se tomu divil, protože do té doby posílal více skladeb, než jsem vůbec mohl zpracovat. Před dvěma lety poslal první nástřely písně „Mezi pátým a šestým patrem“ a už tehdy bylo jasné, že ubude blast-bicích a půjdeme cestou valivé mohutnosti. Oproti minulosti zde došlo v některých případech k úplnému rozbití skladeb a jejich opětovnému znovuzrození, což se v minulosti nikdy nestalo. Když byl tehdy problém, tak píseň defakto zmizela ze světa. Pečlivost a spolupráce mezi jednotlivými členy na „Beránkovi“ byla až autistická.Majkl: Já osobně jsem si po třetím albu musel hudebně odpočinout. „Třetí hlas“ byl pro mě náročné album. Práce na hudebních základech „Beránka“ tak začala až po nějakém čase, ale potom už opravdu šlo o postupný proces…ve standardních vztažných soustavách v zakřiveném časoprostoru 😊. Nedokážu pojmenovat rozdíly, ale zatímco „Třetí hlas je „filmové“ album, „Beránek“ je intenzivní a drásavou kolekcí. Snažili jsme se tomu přizpůsobit i jeho zvukovou podobu.A2V: Já jsem se ke kapele připojil na začátku tvoření materiálu pro „Třetí hlas“. To album bylo více koncepční, možná hůře uchopitelné a nebál bych se říct, že víc pro metalové „fajnšmekry“. Ale prostě jsme ho tak chtěli udělat. Tehdy mě napadla myšlenka v podstatě většinu písní propojit různými zvukovými předěly, které měly vzbudit v posluchači nějakou náladu, představivost, fantazii. Kluci na to kývli a já jsem si to mohl zrealizovat. Z mého pohledu tak vzniklo něco vyjímečného a originálního. Na druhou stranu možná na úkor toho, že to prostě nebylo pro každého. Nová deska je víc přímočará, víc na solar. Myslím, že když už byl hotový první song, všichni jsme cítili, že to tak bude. Jednoduše, působí na mě víc „písničkově“.Svým vyzněním, atmosférou a textovými náměty budí „Beránek“ až strach, zároveň však dokáže vábit svým přímočarým tahem a schopností skladby gradovat. Existoval nějaký předběžný záměr, udělat desku trochu více chytlavou a otevřenou více stylům? Desed: Myslím, že záměr, který se nám postupně vykrystalizoval, byl, aby bylo album kompaktní, majestátně valivé, aby všechno tak říkajíc lícovalo, spolupracovalo. Kdybych uměl kočírovat chytlavost, tak jsem možná bohatej, ale pravdou je, že žiju v omylné bublině a pracuju, bavím se písněmi, do té doby, dokud u mě nevyvolají pocit, že jsou v mých očích krásné. Taky je pravdou, že je pro mě velmi důležitá spokojenost spoluhráčů, kteří se na albu podílí. Pokud albu nevěří, tak svým způsobem ovlivňují pozdější události okolo něj a celkové sebevědomí alba.Majkl: Rozhodně bylo záměrem udělat přímočařejší skladby, spíše klasické rockové struktury, kde by bylo možno uceleně, jednodušeji a efektivněji dávkovat intenzitu či zdůraznit hlavní poselství. Já si plně uvědomuji, že v dnešní době je to v metalovém žánru téměř heretický anachronismus, ale my jsme se po (strukturálně) náročném „Třetím hlase“, potřebovali znovu ukotvit.  Otevřenost stylům patří k našim hlavním znamením a ani tady jsme před sebe nekladli žádné mantinely. A2V: Hlavní skladatel je Majkl. Snad se na mě nebude zlobit, když řeknu, že je velmi talentovaný. Navíc má neskutečný záběr, takže u něho si nemůžeš být nikdy jistý, co příjde. A to je fajn, to mě baví. Já osobně totiž u vás letos vnímám mírný ústup od blackmetalových prvků a naopak touhu udělat album jako temnou, ale stále extrémní skládačku. Jak vlastně slyšíte svůj aktuální vývoj?Desed: Já vlastně nikdy neřešil, na jakém druhu hudby pracuju, neumím definovat žánr, není to pro mě důležité. Chápu, že vydavatel, nebo publicista potřebuje nějak popsat, nebo ohraničit styl hudebního díla, ale já byl vždy mixér všehudby a zajímalo mě pouze, jestli mě nahrávka pohlcuje, baví a chce se mi na ní spolupracovat.A2V: Toto vlastně navazuje na předchozí odpověď. Jak bude hudebně deska v základu vypadat, je hlavně Majklovou zásluhou. Od čeho se to v čase odvíjí, nejlépe řekne on. Přijde s kvalitně ukutým železem a my ho jen pozlatíme, ozdobíme vzory a navoníme nějakou rajcovní voňavkou. Za mě, jsem strašně rád, že jsem součástí kapely, jejíž každá deska je trochu jiná. Že se nestagnuje a nepřešlapuje na místě. Nebojíme se zaexperimentovat a někam to posunout. Vždycky jsem obdivoval kapely s takovýmto přístupem a vždycky jsem to i já chtěl takto dělat. Před zahájením práce na nové desce jsme se Majklem lehce dotkli v našich rozhovorech toho, že by jsme chtěli, aby byla zase trošku jiná. Aniž by jsme se o tom tehdy nějak víc bavili s Desedem, jeho první nápad byl tak mimo všeho dosavadního, že jsem si říkal, že snad  musí mezi námi existovat nějaké propojení,  že máme dost podobný pohled na věc. Zkrátka to jde tak nějak samospádem beze slov.Jakým způsobem TRNY A ŽILETKY skládají? Jste kapelou, kde autorství hudby připadne u konkrétní skladby spíše jednotlivci a nebo do procesu vzniku hudby zasahuje celá kapela?Desed: Autorství hudby je vlastně výhradně Majklovou záležitostí, prakticky postaví základní kostru písně včetně nástřelů bicích a do kostry pak ostatní vkládají svoje. Paull Black (bicí) neměl kvůli pracovnímu vytížení čas se autorsky podílet a tak k měl k vymýšleným bicím pouze jemné připomínky. Žádná z písní nevznikla tzv… „džemováním“, ale každý si po své ose nahrál své „suché“ party do základu a pak se vše poslalo Maestru Otynovi a ten udělal svou nekompromisní práci. Prakticky jsme se pohromadě potkali pouze na dvoje focení, na natočení klipu a teď se potkáme v širším týmu na oslavu nového alba, jakmile budou hotové vinyly.Majkl: Už jsem to zmínil výše. Ve výsledku je to dílem nás všech bez ohledu na to, kdo a kolik čeho donesl. Pořád funguje to, že se vzájemně ovlivňujeme, výsledné vyznění je vždycky podřízeno celku a bez vzájemné součinnosti nemůže nic vzniknout. Aristotelova teorie příčinnosti. Takhle to je. A2V: Většinou je to stejný model, který se zajel a dobře funguje. Majkl přijde s více či méně hotovým songem. Na něj nabalujeme každý svým příspěvkem další vrstvy, až příjde finální výsledek, nad kterým panuje všeobecná spokojenost. Mým úkolem je udělat k songu zvukovou a melodickou nadstavbu, která podpoří atmosféru a melodiku. S Majklem jsme se docela slušně sžili, takže já vím, kdy mu do toho nemám zasahovat a kdy mně on má nechat prostor pro mou práci. Desede, jak bys zhodnotil vývoj svého vokálu od prvního alba projektu? Nyní slyším až bolestnou naléhavost a prakticky více čistého hlasu, který přijímá spíš emotivní křik na úkor blackového krákoru.Desed: Tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel, u mě je zvykem si píseň opravdu třeba 100x pustit, musím vědět o každém detailu a pak se začnou objevovat melodie a výraz. Taky mám jakousi „vývojovou vadu” způsobenou poslechem hudby už více než 40 let, kdy se záměrně vyhýbám vzorcům, které by se z první nabízely. Nejde mi o originalitu za každou cenu, jen hrozně nerad dělám, to co dělá většina. To co se líbí všem, mě většinou tak nějak automaticky neláká. Výraz emotivní křik se mi líbí, většinou mě napadaly vokály „na hranici příčetnosti” a celkem se mi hodilo, že jsem písně zpíval postupně a tak jsem nemusel rozvrhovat hlasové síly, ale mohl je použít naplno, skoro až do selhání.Znovu otázka na tebe. Texty jsou tvojí parketou. Hned v úvodní skladbě „Číslo 0“ se do centra dění dostává jakýsi charismatický mesiáš, co můžeš o námětu této sugestivní skladby říci? Desed: byla za tím moje představa, objevivšího se člověka, který prokazatelně přežil smrt (Chuck Norris to nebyl) a vrátil se z onoho světa do světa živých. Nešlo o podvodníka, nebo pomateného jedince. Okamžitě se stal hvězdnou první velikosti, všichni se s ním chtějí potkat a mají pro něj milióny otázek, ale on zůstává převážně tichý a mluví jen velmi málo. Na celém světě vznikají skupiny, které jsou mu fanaticky oddáni, ale i odpůrců a zpochybňovačů jsou celé armády.Blackmetalový wind pro mne na novince reprezentuje asi song „Sedmkrát“, možná je opravdu nejblíže vašemu dřívějšímu albu „Podměstí“. Můžeš zde přiblížit námět této skladby a jak velkou roli pro vás stále hraje „černý kov“?Desed: Černý kov máme rádi, ale je pro nás jen jedním, byť důležitým dílkem do mozaiky. Souhlasím s tvrzením, že „Sedmkrát“ by na minulou desku skvěle zapadl, ale taky se nám dokonale hodí jako druhá píseň do „Beránkova alba”. Píseň je o člověku, který se měl dobře, ale neustále si na něco stěžoval. Po té, kdy do něj při bouřce uhodil blesk, se stal lidským majákem, který svítil na cestu nebohým. Od tohoto údělu se mohl oprostit jen tehdy, kdyby dokončil píseň všech písní. Takovou, která by se emotivně dotkla každé živé bytosti.Majkl: Nás baví brát si elementy z mnoha žánrů, black metal byl a je jedním z nich. Je nám blízko. Někdy temnotou, atmosférou, někdy surovostí. Naopak grooveově či nu-metalově působí „Až do krve“, rozhodně jedna z nejchytlavějších věcí alba, v jejímž textu se objevuje i slogan, který dal celému albu název. Vnímáte song jako stěžejní či naopak jako úkrok stranou z vašeho normálu?Desed: Slogan „Je nutné zabít beránka” zarezonoval velmi hluboce a tak se stal názvem. V hlavě se mi okamžitě zrodil vizuál alba, který se s pomocí přátel podařilo realizovat. Spolu s červenými prvky, které vymyslel Berry (vydavatel) na mě působí nervózně magicky. Stěžejní song na albu nemám, nejvíc se mě dotýkají písně „Sedmkrát“ a „Číslo 0“, ale mám rád i všechny ostatní, bez výjimek.Majkl: Je to jedna z barev na paletě. Zrovna se urodila taková, jaká je, ale vůbec bych ji nenazýval stěžejní ani úkrokem. Řekl bych, že tady jsou všechny stejně důležité. Jestli je chytlavá? Nevím - vnímání je subjektivní poznávací proces.Asi nejvíce patosu zachycuje rozmáchlý chorál „Hájemství“, na druhou stranu jde asi o nejzpěvnější věc. Jde o námluvy jedince se smrtí? Jak vůbec tenhle flák slyšíte?Desed: „Hájemství“ na mě působilo už jako samotná hudba nejvíc introvertně ze všech písní. Textově pojednává o nutkavém hledání štěstí a možnosti v tomto stavu setrvat co nejdéle. Což není vůbec snadné.Jak si ceníte songu „Veteráni temnoty“, kterou považuji za jeden z nejdramatičtějších hymnů od vás a kdo jsou oni veteráni temnoty? Pobudové, co skrze vlastní sebejistotu a nesounáležitost s okolním světem skončili na konci pelotonu?Desed: „Veteráni temnoty“ temnoty byl text původně napsaný pro DARK GAMBALLE, ale přestože jsme s Deadym (kytara DG) napsali 15 verzí písně, tak se jí za mě nepodařilo uchopit tak, abych byl s ní spokojený. A tak text čekal uložen v šuplíku, až jsem jednoho rána měl v mailu nový song od Majkla / A2V a do něj příběh skvěle zapadl. Každý, kdo kdy hrál v nějaké tvrdší hudební skupině, by se v něm mohl alespoň z části najít.Majkl: Hudebně jsou „Veteráni temnoty“ takovou temnou baladou, kterou vzdáváme hold našim super oblíbencům TYPE O NEGATIVE. Je to existencionální věc s jistými autobiografickými prvky. A2V: „Veteráni temnoty“ je podle mě jeden z nejlepších songů, který kdy TRNY A ŽILETKY napsali. Patří k mým nejoblíbenějším napříč tvorbou a určitě je v mých TOP 3 z nového alba. Kdyby jsme byli stát, dost pravděpodobně by to byla naše hymna.„Mezi pátým a šestým patrem“ byla oproti desce vypuštěna s předstihem. Jak tenhle song v rámci celku hodnotíš a co se děje právě mezi pátým a šestým patrem?Desed: Píseň je o člověku, který nastoupil jednoho dne do výtahu a už ho nikdy nikdo neviděl, stal se totiž duchem výtahu, kde zažíval neuvěřitelné lidské mini příběhy, rozuměj takové, co se stačí udát během jízdy do zvoleného patra. Výtahy jsou mocná magická místa, která mě od dětství fascinovala. Jsem totiž dítě narozené v paneláku za tzv.porodního boomu v sedmdesátých letech minulého století.Mou nejoblíbenější skladbou je samozřejmě „Transfuze“, kde doslova žeru onen bagroidní riff, jeho hustotu, celkově pak moderní sound, ať už kytar či rytmiky. Song pravděpodobně pojednává o nespoutaných lidských živlech, kteří dříve konají, než myslí o důsledcích svých činů. Můžeš prozradit něco o vzniku této skladby a jak jí v rámci celku slyšíte? U mne jasný hit číslo jedna!Desed: „Transfuze“ je za mě trošku odlišná oproti ostatním písním na albu. Téměř každý má v krvi i kapku té dračí, která je výbušná, určité situace řeší přehnaně, nebo zbytečně agresivně. Nebo něco řekne, až pak teprve přemýšlí o dopadu svých slov a představte si člověka, který dostal plnou dávku dračí krve.  „Transfuze“ byla jedna z posledních skladeb, kterou jsme na album napsali. Text byl původně součástí jiné, kterou jsme nakonec vyhodili, prostě i po x-pokusech neměla parametry, aby mohla být na albu. Byli jsme na sebe hodně tvrdí. Po té Majkl poslal nástřel současné „Transfuze“ a slova sedla tak, že jsem je prakticky nemusel upravovat. Prostě byla jako stvořena právě pro ni. Těžká cesta přinesla dobrý song. Asi by mě nikdy nenapadlo, že zrovna tento song bude někdo považovat jako hit číslo jedna. A v tom je hudba krásná a proto ji milujeme …„Potrava“ naopak nabízí technokratický chlad a vybízí k děsu z vývoje společnosti, kdy se spousta lidí zaměřuje pouze na to povrchní okolo sebe a hlavně pouze na sebe. Dost možná nejdepresivnější kousek, stran vývoje společnosti až distopický. Co bylo ohnutkou k nasání podobného songu? Stejně jako u některých výše zmíněných songů, zde slyším až hardcoreovou naléhavost.Desed: Majkl poslal snad jen minutu a půl dlouhý úsek skladby, okamžitě mě napadl heslovitý text ze současné doby a v tu chvíli zasáhl A2V, ty nápady včetně zpěvu rozstříhal, následně slepil a vytvořil kostru současné podoby písně. Majkl několikrát dopsal další možná hudební pokračování a dopiloval ji do konce. Tato skladba prošla několika mixy, až do doby, kdy zavládla konečně spokojenost. Dala nám docela zabrat.Děkujeme za zajímavé otázky, přejeme tobě i Crazy Diamondu věčnou slávu, sílu a trvanlivost.https://www.crazyDiamond.cz/dorothy_the_way_recenze/3731https://www.crazyDiamond.cz/dorothy_the_way_recenze/3731janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Snad až na často zmiňovanéHALESTORM jsem poslední dobou neslyšel podobně koncipovanouhardrockovou desku, kterou by nad vší pochybnosti táhnul předevšímženský hlas. Kalifornská diva Dorothy Martin má nejen velké charisma,ale vykazuje se opravdu silným pěveckým projevem, jaký není na dnešní klasickyrockové scéně častý. Nejde o začátečnici, ale na svůj věkvcelku protřelou hudebnici, stojící dvanáctým rokem nejen v čele své vlastníkapely nazvané dle jejího jména DOROTHY, ale vykazující sespolupracemi s takovými muzikanty jako Alice Cooper, Slash či NitaStrauss. Na jaře letošního roku vydaná desetiskladbová kolekce „The Way“ je jejich čtvrtým albem a nutno říct i albem nejbombastičtějším,opatřeným prvotřídní produkcí a skladbami, které nelze nazvatjinak než jako stadiónové hymny. Určitý úspěch zaznamenala jižminulá nahrávka „Gifts From The Holy Ghost“ z roku 2022, ale tazněla přeci jen o něco strožeji, starosvětštěji. Na „The Way“ dostanefanoušek hard rocku zkrátka výživnější porci bombastu.Právě Dorothy Martin na novince DOROTHY zužitkovává beze zbytku sílusvého hlasu a je klíčovou personou utvářející rázvšech písní. Ty, i přes svůj masivní Hard N´Heavy sound,nabízejí v únosné míře vlivy country, boogie rock´n ´rollu, ale i třeba soulu. Produkce Scotta Stevense zde působí jako turbo generátor, pomocí kterého vše vyznívá nakypřeně, a tak mámedost možná co dělat s nejvytuněnějším hardrockovým dílemletošního roku. Uznávám, že se to může leckomu zdát překvapivé. Popravdě, podobně prvotřídně ošetřených hardrockých děl letosopravdu moc nevyšlo. Druhou věcí, o které budu mluvit v závěru článku, je však koncepce songwritingu, který má jisté rezervy. Skrze album „The Way“ bere Dorothy posluchače naočistnou cestu, kde prostřednictvím všech songů vypráví svůjpříběh o překonávání bariér, jež jí v minulosti stály vcestě. Co je ihned nápadné, že pro tentotradicionalistický band je zásadní především víra. V tématechnacházejících se kdesi mezi životem a smrtí, se často vyskytujíreligiózní motivy a i prostředí posluchače často zavádí na osudové křižovatky životních cest a pod klenby kostelů a kaplí. Co do formy provedení, deska je napěchovaná tahem narefrény, které jsou posilovány vzletnými harmoniemi a je úplnějedno, že jeden song je maximálně natuněn vášní a zní jako nejmodernějikoncipovaná alba Ozzyho Osbournea („I ComeAlive“), druhý inklinuje k boogie a motorkářskému rock n´rollu(„MUD“), kdežto některý z dalších připomíná nějakou kovbojskou country dusárnu na metalový způsob, tak jako je tomu v případě aktuálního singlu („Tombstone Town“).Zrovna v posledně zmíněné písni si zde kytarově zahostuje dokonce Slash. Právě vstup do alba je velmi působivý a po sugestivní hitovce „I Come Alive“ dostáváme i další povedenépecky – viz třeba singlová „The Devil I Know“, jež drží skvělou fazónu. Výšezmíněné téma víry je nejvíce vlastní rozmáchlé power skladbě „Bones“, jejímž mottem je nikdy se nevzdat a jít si za svým. A aby toho nebylomálo, potom všem následuje další výživný flák plný vytuněnýchkytarových riffů s názvem „Unholy Water“, kde se zpěvačka staví dorole někoho, komu hrozí ukřižování za jeho pouhé přesvědčení. Nedá se nic dělat, všechno tohle svědčí o faktu, že máme co do činění s tradičnězaměřeným americkým projektem, který si sebou nese plné hrstěsebevědomí. Po několika dalších a o něco vatovějších kusechmne osobně zaujala i skladba „Super Human“, která má v sobětajemnou auru a je od prvního poslechu od zbytku alba rozeznatelná, už jenom využíváním zastřenějších vokálních rejstříků hlavní aktérky, které zde nahrazují srdnatý projev.Naopak poslední a titulní věc „The Way“, i přesobstojnou gradaci a velmi dobré instrumentální podloží (včetněpiána), na mne působí jako omšelý cajdák pro interprety z televizních pěveckých soutěží, což přičítám stavbě zpěvové linky, která snad vznikla zaběhu, natolik se zdá povědomá. Vlastně by se podobné příměry daly využít i v rámcicelého alba, protože dílo v rámci nápadů nenabízí nic objevného aneslyšeného, ale naopak staví na daných stylových vzorcích. Člověk má zde zkrátka setrvalý pocit, že podobnou hudbu jižslyšel od mnoha muzikantů hardrockové historie. Sílu DOROTHY všakslyším především v tom, jak své ne úplně netuctové nápadydokáže svým hlasem dostat kamsi vzhůru, na křižovatky životních snah a tužeb, či pod klenby katedrál, a zároveň opatřit je emocemi.https://www.crazyDiamond.cz/byt_cislo_4_atomy_nevadi_praha_palac_akropolis_12listopadu2025_koncert/3729https://www.crazyDiamond.cz/byt_cislo_4_atomy_nevadi_praha_palac_akropolis_12listopadu2025_koncert/3729nobody@nothing.com (Tomáš)Mladí už poslouchají jen hip-hop, change my mind. No problem, zajděte si na koncert BYT ČÍSLO 4 a uvidíte, že ta mladá generace snad není úplně ztracená. Jestli si pamatujete klip „Even Flow“ od PEARL JAM, kde jsou sestříhané záběry z živého vystoupení v nějakém americkém klubu (nebo spíš „theatre“ jak to tam nazývají, protože jde skutečně původně o divadla), tak kromě Eddie skákajícího do davu z balkónu totiž dostanete přesně to samé. Parta mladých vlasatých kluků propocených až do, no prostě komplet, s dlouhými vlasy nalepenými ve tvářích, ale jedoucích pořád na 120%. Publikum jede taky na 120%, zpívající, skákající, burácející v moshpitech, crowdsurfing, prožívající dokonalé spojení s hudbou. A bez mobilů! Ano, občas si někdo vzadu udělá fotečku na památku (nebo do článku), ale žádný les mobilů natáčejících zbytečně dlouhé pasáže, na které se už nikdo nikdy nepodívá. Konečně si lidi znova vychutnávali muziku, v ten okamžik, v realitě.Je to téměř rok (říjen 2024), kdy BYT ČÍSLO 4 pokřtili svůj debut v malém Café V lese. Jak jsem reportoval, tak nadupaný jsem ten klub ještě nezažil, a koncertní masakr hrozil probouráním ze sklepních prostor klubu snad až do nedaleké linky metra. Letos se proto kluci přesunuli do Paláce Akropolis a opět si na podporu vzali ATOMY NEVADÍ, které jsem objevil díky nim právě v Café V lese. Nic víc jsem nepotřeboval vědět a vyrazil jsem. Díky zklidněné pražské dopravě jsem (ne)klidně cestou sledoval aktualizaci dojezdu v navigaci a snažil se taky zachovat klid, zejména když mi ponechanou časovou rezervu vyžral už jen příjezd k městu… Ale budu doufat, že jsem propásl maximálně jednu písničku „Atomů“, kteří při mém příchodu do sálu už naplno hráli. ATOMY NEVADÍ považuji za jednu z nejnadějnějších mladých kapel a opět potvrdili, že jejich styl mi prostě stoprocentně sedí. Trio hrající moderní indie s nádechem psychedelie mě baví jak po hudební, tak zejména textové stránce. Na jejich songy se dá křepčit po vzoru FRANZ FERDINAND, vlnit jako u ranných TAME IMPALA, ale i headbangovat jako u FOALS v době jejich tvrdšího období. Specifické frázování, zajímavá dramaturgie songů a unikátní zvuk jsou silnými stavebními kameny jejich tvorby. Kytarista se nebojí sólovat, naopak. A atmosférické pojetí těchto sól mi nejednou připomnělo styl Radima Hladíka. Nevím, jestli kluci poslouchají starý český bigbít sedmdesátých a osmdesátých let, nebo je to už zakódované v jejich DNA a dědí se to v tomto kulturním prostoru z generace na generaci, ale v jejich muzice, jakkoliv moderně pojaté, toto dědictví probleskuje. Starosvětskost se potkává s modernou. Zvuk byl relativně slušný, trochu tupý u bicích, naopak skvělý u kytary. Efekty, které Prochy používá, vykreslují krásné atmosférické plochy, ale zároveň dokáže i pořádně nakopnout pedál a pak to směřuje k modernímu alternativnímu rocku, někdy dokonce už to klepe i na metalovou bránu. Kapela předvedla velice sympatický a civilní set, přidali pár novinek a postupně se plnící klub jim aplaudoval po každém songu víc a víc.BYT ČÍSLO 4 urazili za poslední rok dlouhou cestu. Festivaly, koncerty, budování fanouškovské základny. Akropoli se jim sice zatím vyprodat nepovedlo, ale byla slušně zaplněná. A celá přední část pod pódiem, prakticky až ke zvukaři, byli die hard fans. Ano, zde byli zejména mlaďoši, my postarší jsme se tam neodvážili, ale bylo nás taky překvapivě hodně. Nevím, jestli střední generaci oslovuje muzika s nádechem devadesátek, nebo mají kapelu rádi prostě obecně, ale věkový mix byl skutečně velmi pestrý. „Byt“ se snaží kromě hudby pracovat ale i na dalších aspektech svých vystoupení. Pódium bylo třeba zařízené ve stylu skutečného bytu, s křesly, dekoracemi a domácím spotřeby. Vtipné bylo intro, když mladá „žienka domáca“ přišla a začala vyvěšovat prádlo z pračky. Následně pustila mikrovlnku a šla si po svých (zřejmě vařit). Zhasli světla, nastoupila kapela a ve tmě čekali u svítící mikrovlnky. S jejím cinknutím pak spustili. Desítky koncertů jsou na „Bytu“ jednoznačně vidět. Absolutní sehranost, drive, profesionalita. A k tomu mladické nadšení a elán. Mlaďoši v kotli vepředu byli prakticky od prvního songu utrženi z řetězu a já jen nostalgicky vzpomínal na devadesátky, kdy jsem býval na jejich místě. Ačkoliv jsem měl několikrát cukání se k nim přidat, poslední zbytky zdravého rozumu mi zablokovali nohy. Protože i když je Vinohradská nemocnice relativně blízko, nejspíš bych to stejně nepřežil a vykládali by mě už na Olšanech… U zvuku se to teď paradoxně obrátilo. Bicí byly najednou skvěle nazvučené a bubeník podával fantastické výkony. Jeho silový a zároveň velice aktivní styl mi maximálně vyhovuje. Trochu mě zklamaly kytary. Od baterie tří kytaristů jsem čekal pořádnou zvukovou smršť, kterou jsem si pamatoval z loňského roku, ale bylo to velice krotké, jakoby některé z nich ani nebyly zapojené do zesilovačů. Paradoxně nejvíc byla slyšet ta, která měla dělat nejmenší rámus a primárně se věnuje ornamentům, doplňkovým texturám a sólování. Zkusil jsem i změnit pozici, ale nic. Ne že by tam nebyl pořádný cirkus, ale od tří kytar by člověk čekal víc. Zejména v kombinaci s energickou muzikou, kterou „Byt“ předvádí. Každopádně set byl samozřejmě postaven kolem písniček z debutu, ale doplnili ho o tři (jestli počítám správně) novinky. A musím říct, že se mi nové směřování velice zamlouvá. Z punkrockových začátku se kapela posouvá více alternativně rockovým směrem s tím, že grungový feeling si ponechává. Zvolňuje tempo, přidává košatější struktury a kombinuje to s moderním hardrockovým výrazivem. Za mě dobrý.Ačkoliv jsem si říkal, že už nepotřebuji další merch, stejně jsem zase nakupoval. Vinyl (protože jednou bude mít velkou cenu, CD už samozřejmě mám) i další trika, které vážně potřebuji, protože mám jen asi 30 trik kapel. Ale co bych neudělal pro mladé kapely. Zejména když tak hezky hrají.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_siamese_dream_recenze/3728https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_siamese_dream_recenze/3728nobody@nothing.com (Tomáš)Utekl jen jeden rok od zlomového roku 1991 a všechno bylo jinak. V roce 1992 už na kytarové scéně dominoval alternativní rock a grunge. THE SMASHING PUMPKINS byly pořád součástí nezávislé scény, i když se bralo za téměř hotovou věc, že s druhým albem vstoupí na mainstreamové kolbiště. Díky slušným prodejům debutu „Gish“ a vzrůstající popularitě si je od Caroline Records převzala její mateřská firma Virgin Records a to otevíralo úplně jiné možnosti. Billy chtěl nahrávat opět s Butchem Vigem, který se mezitím stal producentskou „hvězdou“, když jeho „Nevermind“ přepisovalo hudební dějiny. Najednou v Madisonu neustále zvonili telefony, každý chtěl dělat s „tím chlápkem“, který udělal NIRVANU. Velké gramofirmy mu dávali bianco šeky ohledně výběru kapely, studia, inženýrů nebo skladatelů, s kterými chce spolupracovat. Peníze nehrály roli. O tom, jak z toho byl vykolejený samotný Butch svědčí fotka ze začátku prací na „Siamese Dream“, kde stojí ve studiu s Billym. Má bílé triko a na něm černou vestu. Prý měl pocit, že když teď dělá pro ty velké labely, měl by vypadat trochu slušněji. Prostě devadesátky.Billy po vyčerpávajícím turné, když zároveň bojoval s depresemi, složil první várku songů. Jejich nedokončené demo verze přehrál Butchovi, který se ale upřímně moc netvářil. Pochopil, že na tom ještě musí máknout a na dalších šest měsíců zalezl do svého brlohu a skládal dál. Naštěstí už objednané studio s tím nemělo problém a přesunulo jim rezervaci na později. Samotný výběr studia byl taky zajímavý proces. Potkávalo se zdě několik faktorů. Billy chtěl po Madisonu zkusit zase jiný prostor. Zároveň ale nechtěl jít do velkých měst a hledal spíše něco menšího, řekněme na periferii. To mělo jediný důvod – Jimmy. Ten se už masivně plácal v drogové závislosti a Billy doufal, že ho tímto odstřihne od „dodavatelů“ a on se bude moci fokusovat na práci. Bláhové to naděje. Kde je poptávka, tam je nabídka, základní pravidlo kapitalizmu přece v Americe musí fungovat vždy a všude. Trvalo to jen pár dní, než se kolem menšího studia Triclops v Marietta v Georgii začala pohybovat podivná individua a následně se Jimmy vrátil do svých zajetých kolejí aktivního provozování koníčku. Stávalo se, že na několik dní úplně zmizel a nikdo nevěděl, kde vlastně je. A jestli vůbec ještě žije. A teď si vezmete, že v tomto stavu nabubnoval „Cherub Rock“ nebo „Geek USA“, za které by se na hudební univerzitě měla udělovat profesura.Pojďme teda konečně nahrávat. Tandem Billy-Butch replikoval svůj psychopatický perfekcionizmus z nahrávaní „Gish“, akorát teď měli větší budget a tím pádem více času. Teda tak to vypadalo na začátku. Vývoj událostí ale nabral poměrně rychle jiný směr. Po šesti týdnech, kdy pracovali dvanáct hodin denně, šest dnů v týdnu, byli ve výrazném skluzu proti plánu. V tom se objevili lidi z gramofirmy, kteří přišli ze slušnosti na kus řeči a podívat se, jak pokračuje nahrávání. Z prvních ukázek moc nadšení teda nebyli. Čekali velké hity, kterými kapela ovládne hitparády a zejména prodeje. Skupina byla už teď ve stresu kvůli termínům a teď se k tomu přidal ještě i tlak od vydavatelství. Další dva měsíce se proto jelo v režimu patnáct hodin denně, sedm dní v týdnu. Určitě se ptáte, co tam sakra tak dlouho dělali? Tak začneme snad technikou. Jsme v době analogové, všechno jede na pás, žádné klik sem klik tam v počítači, pustím autotune a mám hotovo. Billy nakonec přinesl 26 skladeb, to taky nějaký čas zabere. 6 z nich se pak objevilo v roce 1994 na neřadové desce b-sides a nevydaných věcí „Pisces Iscariot“. Ale největším žroutem času bylo opět hledání optimálního zvuku a perfektní nahrávky každé skladby. Billy s Butchem třeba do nekonečna skládali jednotlivé kytarové party na sebe, vrstvili je a vytvářeli unikátní zvuk. Díky tomu pak na jednom songu klidně pracovali i několik dní. Specifický zvuk kytar se povedlo docílit šťastnou náhodou. Někdo ze staré steel kytary vymontoval zesilovač, který po připojení na Billyho kytaru a efekty vytvořil dle jeho slov „white noise“ – sonický, lehce šumivý zvuk zvýrazňující vyšší frekvence. Ten se stal typickým poznávacím znamením alba. Nebo třeba Billy ve studiu objevil starý mellotron, jehož některé klávesy už nefungovaly, ale právě to mu opět dodalo neobvyklý zvuk. A bohužel se opět začaly hrotit i vztahy v rámci kapely. Když se Jamesovi nebo D´Arcy nedařilo nahrát jejich party v potřebné kvalitě a dostatečně rychle, Billy Corgan neváhal a nahrál je sám. Odhaduje se, že může za 90% kytar a téměř kompletně všechny basové linky na albu. Na rozdíl od debutu, kde byli všichni ještě v euforii ze smlouvy a možnosti nahrávat, se teď už jednalo o ostřílené harcovníky, kteří tyhle Billyho despotické móresy nenesli lehce. Butch po letech vzpomínal na vypjatou atmosféru ve studiu, kde Jimmy Chamberlin byl buď sjetý, nebo nebyl vůbec, James nemluvil, D´Arcy se zamykala v koupelně a Billy pod obrovským tlakem přepínal mezi totální nasazením při nahrávání a depresemi ze zbytku kapely, která nenaplňovala jeho představy ohledně přístupu k práci.Když konečně nahrávání skončilo, byli Butch i Billy už totálně vyčerpaní a neměli sílu na mix materiálu. Rozhodli se proto, že to přenechají někomu čerstvému s novou perspektivou. Billy navrhnul legendárního Alana Mouldera, zejména kvůli jeho práci na albu „Loveless“ od MY BLOODY VALENTINE. Alan byl taky možná až příliš optimistický v odhadu času, protože místo plánovaných dvou týdnu na tom nakonec makal 36 dní. Když to teda všechno sečteme a podtrhneme, vypadne nám výsledek mínus 250 tisíc dolarů. Ano, budget byl překročen o čtvrt milionu dolarů! Jen pro připomenutí, debut stál zhruba desetinu této částky. Stálo to všechno za to?Stálo! Když virbl odstartuje skladbu „Cherub Rock“ tak se možná jen pousmějete. Zajímavý indie riff s čistou kytarou vás už přinutí zpozornět. A pak do vás narazí tryskáč! Masivní sonický třesk zalije vaše uši a přiková vás k zemi. Jimmy kouzlí s rytmikou, tempo v jednotlivých pasážích zrychluje a zvolňuje, basa krásně vyhrává svojí linku a kytary? No to je něco! Jejich zvuk je skutečně tak intenzivní, komplexní a plnotučný, až máte pocit, že jich tam najednou hraje alespoň dvacet. Noiseové intro v následující skladbě, paradoxně nazvané „Quiet“, nás uvede do pořádně tvrdé, temné a agresivní skladby. Metalový riff, kvílivé noisové stínování, Billyho hororový zpěv. A v refrénu pak dream pop na pozadí tohoto Mordoru. Šílená kombinace. Pardon, šíleně dobrá kombinace! Singl „Today“ je moje vstupenka do světa THE SMASHING PUMPKINS. Na MTV ho hráli dnem i nocí a já koukal na podivného chlápka jezdícího v typické zmrzlinářské dodávce a do toho hrajícího něco téměř grungeového, ale přece jen více klasicky rockového. Překvapivě pozitivní song má hezkou, téměř popovou melodii, ale kytary jsou pořád pěkně ostré a zkreslené. Text je výsledkem psychoterapeutickým sezení Billyho, které ho nutili analyzovat svůj vnitřní svět a vyrovnávat se se svými démony. Téměř sedmi minutový opus „Hummer“ se kroutí ve středním tempu a kromě Jimmyho zajímavé hry potěší zejména krásným zvukem basy. Je hřejivý, rafinovaně se vlní, bez špetky agresivity a tvrdosti. Ke konci songu se objevuje i psychedelická pasáž, kde naopak exceluje vedoucí kytara. Její rozběh se ladně přelévá z jednoho reproduktoru (sluchátka) do druhého, aby následně vyšvihla sice krátké, ale nadpozemsky krásné sóličko. Povedla se i „Rocket“, která se z lehkého startu přes kaskádovitě budovaný kytarový motiv rozroste do nečekaně velké skladby. Rocková balada „Disarm“ nám zježí všechny chlupy na těle. Nervózní akustické kytary, kostelní zvony a Billyho drásavý zpěv na pozadí procítěné orchestrace budí emoce i po třiceti letech. V textu se věnuje další kapitole svého života, komplikovanému dětství a složitému vztahu s rodiči. „Soma“ je opět zajímavá a komplexní konstrukce. Plíživý začátek nás v tajemném oparu vede do neznáma, kde sice tušíme něco dramatického, ale dlouho nám nic neprozradí. Pak náhle strhnou oponu a kytary se na nás vyvalí ze všech směrů jako rozvodněná divoká řeka. Když Billy nechtěl mít na „Gish“ velký zvuk, tak na „Siamese Dream“ otočil o 180 stupňů. Tam, kde ubral na psychedelii, přidal na rockové masivnosti. „Geek USA“. Moje zřejmě nejoblíbenější skladba z alba. Dokonalý song. Exhibice Billyho a Jimmyho geniality. Zabijácky riff, intergalaktická rytmika, košatá struktura ve stylu předchozího alba, výborný grungový závěr. Jednu hymnu hned střídá další. Velká rocková balada „Mayonaise“ staví na vyklidněné atmosféře zabalené do masivní zvukové stěny, kterou jim musí závidět nejedna shoegaze kapela. Fantastický je hlavně závěr, kde v melodické lince Billy rozjede jakousi diskuzi sám se sebou a tím song parádně vygraduje. „Spaceboy“ je oddechovka vystavěná kolem akustické kytary s bohatou orchestrací, která nám dovolí na chvíli vydechnout a nabrat síly na závěrečný nápor. Pěkně zostra se do nás pustí hned „Silver Fuck“, oscilující mezi hypnoticky klidnými a psychoticky extatickými pasážemi. Billy nás chvíli uspává jako šaman v závoji halucinogenních drog, prostředí kolem nás se rozpíjí a přechází do fluidní formy, pevné body zmizely. Propadáme se hlouběji, tělo se rozpouští, duše se zhmotňuje. Plně se mu odevzdáváme. A v ten moment na nás vyleje kýbl ledové vody a vypustí Jimmyho, kterého se nebojí použít, a ten nás už pak totálně rozseká. Uf, děcka, fakt neberte drogy. „Sweet Sweet“ je přesně to, co má v názvu. Kratičký indie popík, cukrová vata, možná jako omluva za to předchozí intermezzo. A už je tady závěrečná „Luna“, nostalgická pohodovka. Uvolněná atmosféra servírovaná v příjemně líném tempu znamená krásné ukončení famózní desky. 62 minut a člověk se ani vteřinu nenudí.Ve Virgin Records se sice museli pořádně plácnout přes kapsu, ale myslím, že se jim to vrátilo i s úroky. Přes 6 milionu prodaných nosičů a definitivní přestup THE SMASHING PUMPKINS do nejvyšší hudební ligy. Album „Siamese Dream“ evolučně jasně navazuje na „Gish“, ale zároveň se vydává trochu jiným směrem. Ubylo psychedelie, která byla nahrazením silnějším důrazem na přímočarý alternativní rock. Slyšíme zde i grungeové odstíny, ale rozhodně bych „Dýně“ neřadil do této hudební škatulky. Míří to spíše k alternativnějšímu pojetí stadionového rocku. Jestli bych je měl už k někomu ze Seattlu přirovnat, tak určitě by to nebyla NIRVANA, která se jim neustále podsouvala, ale spíše SOUNDGARDEN, kteří také vycházeli z klasického pojetí rocku, do svých songů zařazovali dlouhá sóla a nebáli se ani psychedelických vlivů.Zajímavá situace nastala v roce 1994 po vydání kolekce b-sides a nepoužitých songů „Pisces Iscariot“, který debutoval na čtvrtém místě žebříčku a překonal tak „Siamese Dream“, který byl „jen“ desátý. Jak silnou pozici v té době „Dýně“ měli demonstruje i přes 1,3 milionu prodaných kopií tohoto neřadového alba. Zdaleka všichni ale nesdíleli pozitivitu ohledně kapely. Část kolegů je obviňovala ze zaprodání komercionalizaci, jiní je rovnou odepsali jako nezajímavou kapelu bez hlubšího významu. Takové běžné půtky mezi kluky s kytarami, nic nového na světě. Na druhou stranu Billy si taky vždy uměl dělat ne-fandy. Třeba na Lollapalooze 1994, kde nastoupili jako headlineři po smrti Kurta Cobaina, si jel aktivně konfrontační styl jak proti publiku, tak i dalším vystupujícím kapelám. Dokonce jednou sepsul jistého kytarového technika, který přitom ani nebyl z jeho týmu a makal pro úplně jinou kapelu. Byl to jistý Billy Howerdel, který o pár let později do svého projektu A PERFECT CIRCLE přizval Jamese Iha. Takže problém nebyli THE SMASHING PUMPKINS jako celek, ale skutečně samotný Billy. Zatím se ale dařilo a kapela měla nakročeno k velkým věcem. A ty skutečně přišli už brzy.https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_melancolia_naraka_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert_info/3727https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_melancolia_naraka_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert_info/3727nobody@nothing.com (Info)Britská ikona temného metalu Cradle Of Filth  se v listopadu vrátí do České Republiky, konkrétně do plzeňského klubu Šeříkovka! Pokud máte spojení extrémního metalu, gotické estetiky a teatrální show, tento koncert vás nemůže minout! Jako speciální hosté vystoupí americká metalová legenda Suffocation.Cradle of Filth datují svoji existence od svého založení v roce 1991 v anglickém Suffolku. V čele s charismatickým frontmanem Dani Filthem se skupina postupně vyprofilovala jako jeden z nejvýraznějších představitelů tzv. symfonického black metalu, i když jejich hudba často překračuje a zahrnuje prvky death metalu, thrash metalu, gothic rocku i klasické hudby. Sami členové kapely se také několikrát ohradili proti jakémukoliv žánrovému zařazení. Texty Cradle of Filth se zabývají tematikou hororu, viktoriánské literatury, erotiky i okultismu, což se odráží jak v jejich albech, tak ve vizuální stránce koncertů.Kapela debutovala v roce 1994 albem The Principle of Evil Made Flesh, ale větší pozornost na sebe strhla až později deskami jako Dusk and Her Embrace (1996) nebo Cruelty and the Beast (1998), které upevnily jejich pozici na metalové scéně. V průběhu let Cradle of Filth prodělali řadu personálních změn, ale Dani Filth zůstává konstantní silou a autorským pilířem kapely. Díky své schopnosti kombinovat brutální hudbu s melodickými pasážemi, sborovými aranžemi a příběhovým konceptem si kapela získala široké spektrum fanoušků po celém světě. V kapele je navíc také otisknuta silná česká stopa.Navzdory kontroverzím, které Cradle of Filth často provázejí – například kvůli provokativnímu merchi či náboženské symbolice – si kapela udržuje status kultovní ikony. Jejich živá vystoupení jsou známá pro silnou vizuální stylizaci, kostýmy, scénické prvky a celkově temnou, gotickou atmosféru. Cradle of Filth tak i po více než třiceti letech existence zůstávají jednou z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších kapel extrémního metalu.O support se postarají legendy amerického death metalu, které není českému publiku třeba sáhodlouze představovat - jedná se totiž o miláčky nejen českého publika Suffocation. Ti v Šeříkovce předvedou své pojetí nekompromisního, technicky precizního a brutálního death metalu se silnou inklinací k surovým breakdownům.Australská formace Mélancolia patří k nejvýraznějším zjevům současného deathcoru. Jejich tvorba propojuje brutální breakdowny s prvky black metalu, industrialu a orchestrálních aranží, čímž vzniká dusivá, filmově laděná apokalyptická atmosféra. Kapela se nebojí experimentovat s tématy bolesti, smrti a duševního úpadku, které podává s estetickou precizností a emocemi na hraně šílenství.Francouzská kapela Naraka se pohybuje na pomezí moderního black a death metalu, který obohacuje o industriální prvky a filmovou epiku. Jejich hudba je temná, monumentální a precizně vystavěná, s důrazem na kontrast mezi agresí a atmosférou. Od svého založení v roce 2019 neustále potvrzuje svůj talent spojovat extrémní metal s moderní produkcí a vizuální estetikou. Výsledkem je intenzivní, vizionářská forma temnoty, která působí stejně silně naživo i na nahrávkách. Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/936https://www.crazyDiamond.cz/mammoth_the_end_recenze/3726https://www.crazyDiamond.cz/mammoth_the_end_recenze/3726janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Syn Eddieho Van Halena Wolfgang jižpět let velí vlastnímu projektu, který nese původní název kapelysvého otce – MAMMOTH. Tak se totiž v polovině sedmdesátých letpřed vpádem do velkého hudebního byznysu jmenovali právěsamotní VAN HALEN. „The End“ je třetí deskou Wolfgangovabandu, která jej znovu představuje nejen jako schopného avšestranného muzikanta, ale také jako skladatele. Oprotistadiónově naducaným produkcím z nejslavnějších časů VANHALEN, jsou právě MAMMOTH reprezentanty spíše civilnějšípodoby rocku a již obě předešlé desky u Wolfganga potvrdilyvysoký potenciál a inklinaci k přímočarému a chytlavémurockovému pojetí, které jakoby vzhlíželo spíše ke Grohlovým FOO FIGHTERS,než aby hledalo spásu v lety uleželých zákonitostech osmdesátkového HardN´Heavy. Tak jako tak, „The End“ pokračujesebejistě v nastoleném směru a dvorní producent Van Halenů zpozdní éry - Michael Baskette - platí u něho za pověstnérazítko kvality. Posluchač má tak znovu co dělat s deskou, kterávyznívá poctivě, přímočaře, s rockovým nábojem, na druhoustranu však i aktuálně. Podstatné jsou především nosnézpěvové linky, výrazné refrény a instrumentace sloužící kpodpoře melodického tahu díla. Dlouhé skladby s prvkyexhibicionismu zde opravdu nečekejte, jen přímočaré vály sdélkou do čtyř minut.„The End“ je zvláštním názvem alba pro stále teprve rozjíždějícího se borce, že? Ale přes pochybnosti,které to slovo navozuje, stále věřím, že MAMMOTH mají před sebouobstojnou budoucnost. Ano, třetí deska v naprosté pohodě a svkusem navazuje na dvě předchozí, kde se Wolfgang rovněž ukázalv zajímavém světle, tedy nejen zpočátku překvapivě jako kvalitní zpěvák,ale jako schopný všeuměl s citem pro songwriting i realizacistojící na jeho schopnosti obsluhovat mnoho nástrojů – odkytar, přes baskytaru, klávesy až po bicí.Stejně jako na předchozích počinemzde nalezneme vály, které dokáží chytit – ať už jde ostadiónový titulní song „The End“ s výrazně eruptivním partemkytarového tappingu hned v jeho optimistickém úvodu, sloužící zde jako vkusnádekorace, která umetá cestičku následné krasojízdě, nebo pak další singlík v podobě pouličně přidrzlé „I Really Wanna“. Stejněpovedená se jeví hned úvodní píseň „One Of a Kind“. Ta je postavená na kvapíkovém tempu a vrstvení akustických a elektrických kytar. Mezi další velmi zdařilé kusy patří třeba věci s o něco barvitější výstavbou jako nekompromisní „TheSpell“, či živočišná rocková jízda „Same Old Song“ s výraznými groovy, bytelnými riffy a dekorativním piánem. Jestliže Wolfgang, jež si celýmateriál ve studiu 5150 nahrál úplně sám, potvrzuje roliobstojného hitmakera, pak tomu tak není úplně doslova. Sice jenové album tvořeno desítkou melodických válů s prvky hardrocku, melodického rocku, alternativy a grunge, ale žádný neníoním velkým hitem, který by měl šanci prolomit slyšitelněji vcelosvětovém měřítku.Je podstatné vědět, žezde máme talentovaného hudebníka, který nesází vyloženě jenna slavné jméno svého otce, ale jede po vlastní linii a jehotvorba má svojskou identitu, která s kapelou VAN HALEN vůbec nesouvisí.Co prozatím u MAMMOTH platí za slabinu, to je menší schopnostdiferenciovat písně, neboť ty působí vzájemně si docelapodobně, protože Wolfgangův rukopis má svá zaběhlá specifika, zekterých se autorovi prozatím moc nechce. Třetí deska je z méhopohledu srovnatelná s předchozími dvěma počiny, byť za předchozím počinem z mého subjektivního pohledu trochu zaostává. I přes o něco slabší druhou půlku materiálu je vše znovu na svých místech a projekt jede vsolidních moderně rockových kolejích až do svého prozatimního cíle.https://www.crazyDiamond.cz/sabaton_legends_recenze/3723https://www.crazyDiamond.cz/sabaton_legends_recenze/3723nobody@nothing.com (Gazďa)SABATON jsem se dlouho vyhýbal. Odpuzoval mě název, zněli mi jako někdo, kdo bezostyšně parazituje na BLACK SABBATH. Ve skutečnosti je sabaton jakási kovová rytířská škorně a se sjezdy čarodějnic to nemá nic společného, i když to parazitování na slavnějších kolezích je tu pořád zjevné… Pak jsem kapelu někde párkrát slyšel, ale znělo to jako zahraniční KABÁT, takže jsem jim nevěnoval pozornost.Po čase se mi ale stalo to, co jsem si později prožil i s POWERWOLF, vůči kterým jsem měl ještě větší rezistenci, respektive jsem na začátku zrovna slyšel ty skladby, které mě i dodnes nechávají spíš chladným. Obě kapely si mě ale pomalu a plíživě získaly a dnes patří SABATON do jednoho z mých vrchních hudebních šuplíků, který pravidelně otevírám a věnuju se mu. Na každou další desku se těším. Vím, že ji nebudu muset točit mockrát dokola, než se mi ty písně zahryznou do hlavy. Stačí si sednout do ušáku, zapnout reprák a jen se nechat ovívat jejich typickými zpěvnými chorály. Švédové z Falunu nedaleko Stockholmu hrají jednoduchou, ale ne blbou muziku. Jestli se říká, že je v jednoduchosti síla, tak je právě tady. SABATON znějí pořád stejně, jen se s jejich rostoucí slávou zlepšuje a zmohutňuje zvuk.Stylových změn se nedočkáme ani na nejnovější desce „Legends“. Jednoduché konstrukce skladeb v klasické písňové formě, rytmus 4/4, dobrá ale nikoliv spektakulární sóla. Takto napsáno bych mohl skutečně mluvit o Kabátech. Ale čeští klasici pivního metalu prominou, kvalitativní laťkou jsme jinde. SABATON si vypilovali originální a přesvědčivý styl založený na několika kvalitních ingrediencích, které jinde nepotkáme. Jde jednak o charakteristický projev frontmana Joakima Brodéna, který se pohybuje na power metal v netradičním barytonovém registru. Jeho styl zpěvu je uvolněný, přirozený, se sametovým nádechem a veskrze příjemný a libý na poslech. Nešplhá zbytečně vysoko, neječí, ale robustním a chlapským způsobem kouzlí jednoduché a přímočaré melodie. Jde o hlas, který působí mocně a neleze do výšky, ale rozrůstá se do šířky, kde je doplňován ostatními členy kapely, případně na deskách vrstven do chorálů, které stylově dobře sedí s vojenskou tematikou, která je SABATON vlastní. Brodén (mimochodem má po matce české občanství) je hlasem vojáka, který společně s ostatními pochoduje do bitvy. I proto musí být melodie jednoduché a přehledné.S tím souvisí i bohatý a mocný zvuk celé kapely. Podobně jako u Brodéna se pohybujeme v „barytonové“ poloze, níže než ostatní a tendence je prosazovat tóny hlubší, aniž bychom se přehoupli do extrémnosti podladěných kytar. Zvuková poloha celé kapely je opět přirozená, nenásilná. Bicí mají jemné echo, zároveň je zvuk podbarven takřka neslyšitelnými ale všudypřítomnými a silně atmosférickými klávesami. Jde o zvuk, který se rozléhá, jako kdybychom stáli v barokním kostele. I celková nálada je barokní, plná osudovosti, smrti a boje za pravdu. Texty jsou specifické a ve všech případech se zabývají válečnictvím. Mluví se v nich o známých bitvách, válkách, hrdinech a slavných činech. Na YouTube mají SABATON celý vlastní kanál zaměřený na historii, který pojednává o událostech, kterými se jednotlivé písně inspirovaly. Na rozdíl od někdy zbytných a jindy zcela debilních textů, které se v metalu vyskytují, mají SABATON vždy jasné a srozumitelné téma a bez pochopení textů není zážitek ze skladeb kompletní. Kapela tímhle způsobem získává i nové fanoušky. Vybírají si lokální bitvy nebo hrdiny z různých zemí a pak mohou působit na národní cítění a působit domácky mezi příznivci na celém světě. „Smoking Snakes“ o třech Brazilcích, kteří se odmítli vzdát velké přesile Němců v Itálii v dubnu 1945. „Shiroyama“ o povstání samurajů roku 1877. „Blood of Bannockburn“ o skotském povstání 1841. „40:1“ o statečnosti Poláků čelících německé invazi v září 1939. I my Češi máme své dvě želízka v ohni. Při každém koncertě u nás se hraje „Far from the Fame“ (Daleko od slávy), která pojednává o osudu českého leteckého maršála RAF Karla Janouška, který byl po návratu z války v Británii odsouzen na doživotí komunisty. A pak bohužel takřka nehranou pecku „1648“ o dobývání Prahy Švédy v roce na konci třicetileté války. Pikantní téma, když vezmeme, že je skupina švédské národnosti.Na novince bohužel žádný „český“ song nenajdeme. I tak je tu toho dost, co stojí za pozornost. Jsou to staří známí SABATON. Po dvou stylisticky sevřenějších (a povedených) koncepčních deskách, které se zaměřovaly jen a pouze na první světovou válku, se Švédové vrací k systému každý pes jiná ves. Ano, je zde sice tematické spojení ve znamení „legend“ světového válečnictví a v dějinách kapely se vůbec poprvé víc noříme do vzdálenější historie, ale Vlad napichovač nemá nic společného s Čingischánem, Juliem Caesarem nebo Senusretem III. Zdá se, že tu máme poprvé silnější push na asijský trh. Z jedenácti skladeb se asijským válečnictvím zaobírají tři, dvě zaměřené na Číňany a jedna na Japonce. Asie je pro SABATON zatím neobjevené teritorium. Do Japonska se už párkrát podívali, v Číně zatím nevystupovali ani jednou. Teď v říjnu poprvé zajeli do Kazachstánu, ale opravdu odemknout nejlidnatější kontinent může být pro kapelu novou výzvou a proč to nezkusit. Druhá největší světová ekonomika skrývá miliardu fanoušků, ale žádné západní kapele se ji ještě odemknout nepodařilo.Zvukově pokračuje SABATON tam, kde skončil dvěma předchozími alby. Bohatý a plný, ale přesto velmi přehledný zvuk s vyrovnaným podílem nástrojů, kde hrají prim chorálovité vokály. Je to logické. Zatím jsme totiž nezmínili tu nejsilnější zbraň kapely, kterou jsou Brodénovy skladatelské schopnosti. Brodén se narodil s kreativním hudebním střevem a umí tvořit jednu chytlavou melodii za druhou. SABATON není o riffech ani instrumentálních vychytávkách, jde o metalový jukebox, kde se hrají ty skladby, které máme rádi a nemusíme složitě přemýšlet proč… Jelikož je hlavním skladatelem zpěvák, tak je jasné, kde bude i její těžiště. Melodie, melodie a melodie. Ostatní nástroje jsou ve službách vokální linky. I na „Legends“ přišel Brodén s řadou silných skladeb. Na některých písních se hudebními nápady podíleli i další členové, ale to jsou právě ty, které se řadí spíš do kategorie „slabší“. Ne vždy vede demokracie k těm nejlepším výsledkům.Nejde o nejlepší desku SABATON, skutečnou pecku tu máme možná jen jednu, první singl „Templars“ s opravdu silným zpěvným refrénem, který nelze vyhnat z hlavy. Ale přestože tu je jen jedna zlatá medaile, máme tu vícero stříbrných. Za pozornost stojí „Hordes of Khan“, „I, Emperor“, „Maid of Steel“ nebo „The Duellist“. Slušné, i když ne spektakulární songy. Dobrou zprávou je, že vyložené „fillers“ alias výplně tu nejsou – nejblíž mají asi „A Tiger Among Dragons“ nebo „Lightning at the Gates“, ale i ty obsahují nápady a mají jistou sílu. Pravdou je, že jsem čekal víc, ale po několika posleších se zklamání změnilo v realistické hodnocené, že jde o solidní standardizovanou desku kapely. Pokud by chtěl někdo se SABATON začít, lepší se poohlédnout jinde. Pokud jste stabilními fanoušky, dostanete, nač jste zvyklí, ale nenadchne vás to. Při střízlivém poslechu jde ale o slušnou desku na hranici 60-70 procent. Jsem optimista, a tak volím výše…https://www.crazyDiamond.cz/walter_schnitzelsson_ti_druhi_recenze/3722https://www.crazyDiamond.cz/walter_schnitzelsson_ti_druhi_recenze/3722nobody@nothing.com (Tomáš)WALTER SCHNITZELSSON z Bratislavy jsou zajímavý zjev slovenské indie scény. Jejich první deska „Fever“ (2013) vtrhla na tehdejší scénu s mladistvým elánem a milou drzostí kombinujíc vlivy THE STROKES a THE HIVES a špetku THE WHITE STRIPES se specifickou karpatskou melodikou. Zněli světově a přitom jste hned tušili, že nejsou ani z Ameriky ani z  Ostrovů. Sympatický garážový nádech, cit pro silné songy, zajímavá dramaturgie. A výborné koncerty. Všechna esa v rukávu. A někde se to zaseklo. Z různých důvodu nekuli železo, dokud bylo žhavé a na druhou desku „Sugar Kids Won´t Stop Screaming“ se muselo čekat 6 let. A byla minimálně stejně dobrá jako debut, s kvalitnější produkcí a zvukem, rozvíjela a modernizovala to, co kapela uměla nejlíp. A zřejmě je to prokletí, ale opět se věci na šest let zasekly. Když mě ale kamarád na jaře upozornil na jejich nový singl „Betónové bozky“, zpozorněl jsem. Slovenský název? Doteď jeli nekompromisně angličtinu. Je to jen singlový výstřel do tmy, nebo bude i něco víc? Každopádně jsem si rychle našel klip na YT a byl to teda nářez. Na jejich poměry překvapivě tvrdá skladba, zajímavý klip a moc povedený text. Ano, je to vždy obrovský risk přejít z angličtiny do slovenského (nebo českého) jazyka. Najednou jdete s kůži na trh před celým národem, ne jen před těmi, co rozumí angličtině. Která navíc dokáže i spoustu nesmyslů, patetičnosti a trapnosti celkem slušně zamaskovat. „Waltrovci“ se s tím letos nemažou a kompletně celá novinka je ve slovenštině. Kvalita textů je skutečně vynikající, až si člověk říká, proč s tím nezačali už dřív? Asi to tak ale mělo být a až teď k tomu evolučně dozráli. Každopádně i po hudební stránce přitvrdili, takže ty songy, které byly na předešlých albech onehdy nejtvrdší, jsou tady spíš ty měkké. Fajné, jak se říká na Slovači. Zřejmě je zatím i rozšíření původního rockového power tria o dalšího kytaristu, zvuk je hutnější, často používají kvanta kytarových efektů a z pozic přímočarého garage rocku se posunuli do tvrdšího alternativního rocku.Co mě ale na albu baví nejvíce, je generační výpověď ukrytá v písničkách. Ne, není to manifest mladé generace o klimatické tísni, zlých boomerech, kteří je nechápou, nebo o storičkách na Tik-Toku (snad jsem to napsal správně, nikdy jsem na Tik-Toku nebyl…). Tohle je naopak maximálně syrový, realistický, ale zejména civilní manifest o každodenním životě ve věku 35+ (což je i název jedné ze skladeb). Vztahy, rodina, změna životních priorit, stárnutí, všechno tam najdete. Když zpívají, že vymění ponocování a „namiesto ťažkých tém, mať ráno ťažký kľud“, přesně vím, co myslí a podepisuju v plném znění. A pokračují „nemám za čím utekať, nebojím sa zostať doma“. Oni mi snad čtou myšlenky! Je to takové zatím ještě milosrdné intro do krize středního věku. O něm možná bude další album za šest let. Už teď se těším. Všechno je to ale podané s obrovskou dávkou nadhledu, ironie a někdy i hodně černého humoru. Žádné patetické vyplakávání, ale sarkastické komentování a vyrovnávání se s novou životní situací. Album rafinovaně otevírá titulní skladba „Tí druhí“, která svou pohodovou atmosférou a kytarovými motivy v havajském stylu má za cíl jediné – dokonale zmást fanoušky. Hned si řekneme no jo, kluci stárnou, už to není jako za mlada, vyměkli, ubrali tempo. A hned první vynikající text, plný výmluv na „ty druhé“, kteří můžou za vše, zejména samozřejmě nezdary. Klamný manévr se povedl na 100%. Útok ve formě „35+“ je proto absolutně nečekaný. Špinavé kytary, parádní tempo a smršť textařských parádiček je jako elektrošok přímo do mozku. Kdo to ještě nezažil na vlastní kůži, může si gratulovat. Ale věřte tomu, jednoho dne se vám to taky stane. „Dobrý Ujo, pomaly si zvykám, zdraví tá pekná, teraz mi vyká...“ A doma to pokračuje. „Som už trochu starý na toto besné tempo, hovoríš mi, že tých 10 drepov ešte zvládnem“. Po garážově industriální valivé „Anti-party team“, pokračujeme dalším skvělým indie rockem v podobě „Nervy“. Zmiňovaná singlovka „Betonové bozky“ za necelé tři minuty stihne projít tolika různými zvukovými polohami, že to člověk ani nestíhá sledovat. Špinavý garage rock, stoner, indie, moderní hard rock. Ironická „Nič“ je dokonalá po všech stránkách. Kdo jste někdy byl ve vztahu, nebo máte pubertální děti, bude vám její název znít povědomě. Je to totiž obvyklá odpověď na otázku „co ti je?“. A přesně na tom je postaven celý song. Výborná je i „Debilko“. Rozchodová písnička, kterou napsal v té době končící původní bubeník kapely, byla i formou milé rozlučky s ním. Po klidnější a temnější písni „Čiara“ přichází ještě závěrečná textařská exhibice „Lietadlo“. Berou si zde na paškál dezinformační scénu živenou spřízněnými politiky a skládají z jejich vyjádření a postojů geniální obraz dnešní doby a jejího virtuálního obrazu na internetu. Refrén „valí sa na nás vlna bratislavských hipsterov, človek aby sa tu bál poslať aj deti von…“ dokonale vystihuje mentální svět části populace. Takže honem honem, zamykat, pálit CD-čka a zpátky k tradičním hodnotám.10 svižných songů na 27 minutách je s přehledem to nejlepší, co na slovenské kytarové scéně letos vzniklo.  Waltrovci mě zatím nikdy nezklamali, ale teď šli ještě o krok dál. Doslova mi vyrazili dech. Moderní indie rock pro naší generaci. https://www.crazyDiamond.cz/life_of_agony_ugly_kid_joe_xskull8_plzen_serikovka_8listopadu2025_koncert/3721https://www.crazyDiamond.cz/life_of_agony_ugly_kid_joe_xskull8_plzen_serikovka_8listopadu2025_koncert/3721nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že UGLY KID JOE uvidím. Rozpustile zábavná skejťácko-metalová kapela vystřelila na začátku devadesátek rovnou na vrchol hitem „Everything About You“ a nadupaným EP „As Ugly As They Wanna Be“ (1991). Ipíčko sázelo jeden trumf za druhým a i následující dlouhohrající debut „America´s Least Wanted“ byl solidní. Kapela těžila ze skladatelského střeva kytaristy Klause Eichstadta a z přirozeného projevu charismatického frontmana Whitfielda Cranea, na své silné začátky však navázat nedokázala a po dvou dalších albech to v roce 1997 zabalila. Tak nějak jsem zaznamenal, že to hoši v roce 2010 dali znovu dohromady, ale pozornost jsem jim nevěnoval, takže jsem si ani nevšiml, že už mezitím třikrát zavítali do České republiky. Koncert v Kulturním domě Šeříkovka jsem tak bral jako šanci na reparát a jedinečnou příležitost potkat se po mnoha letech s bývalkou a zjistit, jak se má.Myslím, že se jí vede dobře. Ze dvou nových desek a jednoho EP jsem nic neslyšel, ale ty čtyři čerstvější songy, které v Plzni zahráli, bez problémů zapadli do staršího materiálu. Craneovi to pořád zpívá dobře a na pódiu byl opravdu zábavný, stejně rozpustilý, jako si ho pamatujeme ze začátku kariéry. Byla to moje premiéra v Šeříkovce a doufám, že se sem zas brzy vrátím. Sympatický kulturák s kapacitou 700 osob byl slušně zaplněn. Zdálo se, že značná část publika tu byla i kvůli borcům z Kalifornie. Ovšem i ten, kdo přišel za jinými, musel podlehnout Craneovu vtipu a schopnosti manipulovat s davem. Také zbytek kapely se zdál v klidu a v pohodě, a my tak byli svědky koncertu souboru, který je už třicet let za svým zenitem, ale nestresuje se tím a hodil se do pohody. UGLY KID JOE jsou pravý americký rock n´roll a nešvindlujou. Žádné samply, echa a předtočené věci. Co zní na pódiu, se rodí na pódiu. Sympatický přístup, a jelikož jsou za ta léta dokonale vyhraní, tak tyhle podvůdky stejně ani nepotřebujou. Publikum během necelé hodinky dostalo, na co přišlo. Začínalo se „Neighbour“ a „Panhadlin´Prince“, končilo „Everything About You“ a během setu zazněla i slavná cover Harryho Chapina „Cats in the Cradle“. Zas tolik se mi do Plzně nechtělo, ale kvůli těmhle pánům jsem moc rád, že jsem byl.Uglíci byli středobodem mého plzeňského večera a nacházeli se i ve středu jeho časové souslednosti. Před nimi dostali půl hodinku slovinští metalcoristé XSKULL8. Metalcore moc nemusím, i když Slovincům neupírám melodičnost a schopnost stvořit chytlavý song – fanouškům žánru bych doporučil třeba „A Better You“ nebo „Leaves Are Falling“. Ale prostě tenhle styl není až na výjimky (ICE NINE KILLS!) pro mě, i když to nebylo vůbec blbé. Ale spousta věcí z pásku, v tom jsou Ugly prostě upřímnější a lepší. (Gazďa)Vlastně jsem na koncert šel především kvůli nim. Kalifornské UGLY KID JOE si pamatuji z dob dospíváníjako pětičlennou usměvavou kapelu, kterou v éře grunge a crossoveru udělalypředevším dva úspěšné singly „Everything About You“ a pak samozřejmě „Cats In the Cradle“,kapelu, která jak optimisticky a s elánem v letech 1991 a 1992 vlétlana scénu, tak z ní v druhé polovině devadesátých let naopak v tichosti zmizela.Co tedy ukázal plzeňský koncert? Především to, že současní UGLY KID JOEabsolutně nic nehrotí, jakoby šlo v jejich případě o okresní zábavovou kapelu, která přijela pobavit pársousedů a ještě ke všemu sama sebe. Neměl jsem z nich absolutně pocit, žetu máme co do činění s bandem, jehož songy kdysi figurovaly v celosvětovýchrockových charts, naopak, vše bylo prosté kašírovanosti a hvězdných manýr. Co na jejich koncertu bylo nejpozitivnější? Že jsem v jeho průběhu shledal, že to kapele stále skvěle šlape a ta má ve svém arzenálu daleko víceskvělých songů, než ony dva známé šlágry. Především pak v pomalejších kusechšlo poznat, že UGLY KID JOE mají talent na skvělé melodické linky podpořené striktněkytarovou vozbou. Whitfield Crane, připomínající barvou hlasu Vince Neila z MÖTLEY CRÜE, je stále ve výborné hlasové formě. Naprosto civilní a zvukově čisté vystoupení „kluků od vedle“, z nichž těm nejstarším táhne na šedesát. Co na tom, že pochází z pláží v kalifornském letovisku Palo Alto. (Stray)Vůbec největší hvězdou večera byla newyorská alternativně metalová/grungeová parta LIFE OF AGONY. Ani zde nejsem cílovka. Poctivě jsem to před koncertem naposlouchával a něčemu i přišel na chuť. Kapela má za sebou šest desek, dva rozchody, přičemž kdysi u se nich (během jedné z těch nestabilnějších period) krátce za mikrofonem objevil i sám Whitfield Crane. Letošní turné se koná ke třicetinám jejich druhého alba „Ugly“ (1995) a jeho tóny v Šeříkovce zaznamenávaly úspěch u většiny publika hned od začátku. O polovinu menší týpek nalevo ode mě s vizáží subalterního úředníka se změnil v neurvalého neandrtálce a neustále do mě během svého introvertního poga strkal, aniž by si to pravděpodobně vůbec uvědomoval. I já si to celkem užíval, ale asi po půl hodině jsem se rozhodl k odchodu. Bylo to poté, co se front(wo)man Mína (Keith) Caputo, který trávil většinu času namáčknutý na zábrany v prvních řadách a v těsném kontaktu s lidmi, obořil na jednoho z fanoušků přede mnou. „Nechceš mi ten mobil strčit do prdele? Mám se tady svlíknout, abys mi mohl vyfotit řiť?“. Chápu, že nemusí být nahrávání každému příjemné, ale když jste rocková hvězda, tak by vás to nemělo překvapovat. A když nechci, tak se to dá říct i slušně. Navíc je to srabárna – protivník nemá mikrofon, a tak se nemůže bránit. Bylo to mimochodem to jediné, co nám tento arogantní prďola během večera dosud sdělil. Ne že by mě to zas tak vytočilo, ale i vzhledem k tomu, že tuhle muziku tolik nežeru… Kouknul jsem na hodinky, zjistil, že ještě stihnu poslední vlak do Prahy, a pak se vydal na tramvaj. Nemusím být všude.Brooklynské LIFE OF AGONY jsem naživo viděl již potřetí a pokaždé se tak stalo, aniž bych o to přímo stál. Co dost možná ani nepřekvapilo, KeithCaputo byl znovu někým jiným než u poslední koncertní zkušenosti.:-) Dnes se údajně znovu hlásí ke svému původnímu mužskému pohlaví a takneoholen přicupital v růžové zimní čepici a jal se dostat set své kapelydo obrátek. Hned jak jsem jej viděl, napadla mne ikonická hláška herce Leoše Suchařípy - „Co je to za člověka?“. Před lety ve Futuru, kde hráli LIFE OF AGONY spolu s PRONG, byl totiž ženou - Mínou, dnes je zase všechno jinak. OK, každého hráče věc. Jedeme dál.:-) Plzeňský koncert se konal v rámcišňůry, která připomíná třicetileté výročí druhé řadové desky „Ugly“ a tomu byltaké přizpůsoben set. Co se Newyorčanům rozhodně nedalo upřít, byl specifickydusivý avšak čistý sound a naprosto prvotřídní sehranost, kdy v jejich zvuku bylidentifikovatelný každý detail. Šlo poznat, že jde naživo o mimořádně zručnoukapelu, která si vypěstovala svůj specifický zvuk, o kapelu, která drží za všech okolností pohromadě, zvlášť pak, když má kamarád problémy. Vždyť baskytarista Alan Robert a kytarák Joey Z. to s LIFE OF AGONY táhnou odsamotných počátků a bubenice Veronica Bellino se jeví jako velice sympatická a šikovná mašina. Jejich koncert tak byldocela výživnou připomínkou devadesátých let, kdy do popředí zájmufanoušků tvrdé hudby šly spíše alternativně znějící bandy nebo kapely z crossoverovéa hardcoreové scény. Nic víc, nic míň. https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_je_nutne_zabit_beranka_recenze/3719https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_je_nutne_zabit_beranka_recenze/3719janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Občas člověk natrefí na album,jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu znich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtouřadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovnasnadno zařaditelný projekt se znovu nezpronevěřuje svýmzásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku,která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií,ale i znamenitými texty odhalujícími nejrůznější temná zákoutí i pohnutky lidské mysli. Už předchozí alba jako dvojka „Podměstí“nebo trojka „Třetí hlas“ byla oceňována pro svou hloubku a uměleckýaspekt věci, který skrze metaforické obrazy v textech a výtečnýtemný sound měla potenciál zařadit se mezi to nejlepší, co vmetalové muzice u nás v posledních letech vznikalo. S novinkoudostáváme prakticky totožnou kvalitu, ta hudba si bere podnětnéprvky z ranků jako je black metal, groove metal či post-hardcore aspojuje je v moderní tvrdě metalovou bouři, která z projektu činína naší scéně originál. Jedna věc se však určitě změnila klepšímu, skladby jsou chytlavější, míří přímočaře na cíla jejich textové pointy si s posluchačem méně hrají naschovávanou. Z aktuálních textů je, v porovnání s předchozídeskou „Třetí hlas“, zkrátka snadnější určit, co konkrétněmá jejich autor na srdci. Mám z nových skladeb pocit většíhopropojení s posluchačem a to bez nepatřičné podbízivosti.Zvuk ze studia Davos je doslovahromový, Majklovy riffy bagroidně duní, rytmy Paula Blacka majísprávnou prostorovost a z grooveovějších pasáží, které zde vpodstatě převládají, jsou schopné tu a tam přejít i do blackové sypačky. Desedův hlasový projev má zde v sobě bolestnou drásavostnedávno zesnulého Tomase Lindberga (především AT THE GATES) a žene songy naúzemí niterného prožitku. V jeho nekašírovaném přístupu je více post-hardcore řevu než extrémně metalových póz anovému albu to přidává nejen na živelnosti, ale hlavně na autenticitě. Velmi silnou stránkou novinky jsousamozřejmě texty, které doslova magnetizují. I díky nim chuť do dalšího poslouchání neopadá.Snad už od druhého poslechu jsem mezi devítkou skladebidentifikoval ty, které mne přišly jako temné metalové hity. Šlo především o songy „Veteráni temnoty“ a „Transfúze“, tyto dvě vypalovačky mne padly do noty jako první a právě ty považuji za největšíozdobu alba. První, díky existenciálně laděnému textu, odhalujícímu nepsanézákonitosti proudu života a skutků, které stigmatizovaný jedinec činí a naplňuje s nimi svou karmu, a druhá se popasovává s divokýmineklidnými dušemi fungujícími tzv. bez brzd a chodícími mezi námi. „Transfúze z krve dračí způsobuje v žilách neklid. Zbytečně moc odvahy, řežu hned, až pak měřím. Drak je vzhůru, hrajeme hru,co si nepamatuju, to se nestalo.Potřebuju medicínu, mám smůlu, pamatuju si na všechno.“(„Transfúze“)Chytlavost skoro až nu-metalu má v sobě ihoupavá „Až do krve“, tedy píseň, ve své lyrické složce narážející na postupné zpohodlnění člověka moderní doby, ztrácejícího přirozenou dravost a schopnost přežití v surovějších naturálních podmínkách. Píseň, dost možná i v souvislosti se svým tématem, patří k těm nejučesanějšímsongům alba. Naopak podobu varovných výkřiků z černočerné tmy má song„Sedmkrát“, což je black metalem prostoupená vánice a nekompromisní jízda. Zpěvnějise jeví námluvy se smrtí v songu nazvaném „Hájemství“, kterému nechybí nutná špetkapatosu. Ten stojí v protikladu k mrazivě chladnému zobrazení „Potrava“,skladbě, zaobírající se povrchností, odlidštěností a prázdnotou moderní rychlé a unifikované společnosti, chtě nechtě odsouzené k úpadku.I díky větší přímočarosti, chytlavějšímu naturelu skladeb a parádním textůmje pro mne deska „Je nutné zabít beránka“ výtečným počinem,na kterém TRNY A ŽILETKY zužitkovali vše, co již předesílalina předchozích albech. „Třetí hlas“ před třemi lety sicepůsobil dost možná umělečtěji, ale pod jeho slupku se šlo, vmém případě, dostat obtížněji. Možná to však bylo způsobenojen tím, že jsem v době jeho vydání zrovna nebyl naladěn na podobný druh hudby. Onaobtížnější průchodnost zde letos není a tak mámpocit, že kapela vyladila novinku správným směrem.https://www.crazyDiamond.cz/roxette_praha_o2arena_6listopadu2025_koncert/3720https://www.crazyDiamond.cz/roxette_praha_o2arena_6listopadu2025_koncert/3720nobody@nothing.com (Gazďa)Na ROXETTE jsem vyrůstal.V zamilovaných ploužácích v deseti letech na lyžácíchve stylu Sněženek a machrů. S prstem na spoušti červenéhotlačítka rec u video recordéru v deavadesátkách, kdy jsmepoprvé začali chytat MTV. V prepubertálních odpoledníchs tehdy tak populární a všudypřítomnou deskou „Joyride“(1991) na umaštěné stočené kazetě. Přestože jsem jim běhemlet přestal věnovat detailní pozornost, tak jsem se ke švédskémuduu čas od času vracel a minimálně jedním očkem sledoval, codělají, a druhým uchem dával šanci minimálně jejich singlům.Udržovali si kvalitu. ROXETTE zosobňují ten nejkvalitnějšípoctivý poprock. Ne jedna, dvě, tři, ale desítky nezapomenutelnýchmelodií a písní, které nejen rozpláčou srdce, ale takéstimulují duši. Vedle ABBY a moderního metalu ten největšíhudební dárek, který dalo Švédsko světu. Když je potřebasáhnout po kvalitní a neprvoplánové, ale přitom přímočaré ajednoznačně srozumitelné písni o lásce, není třeba hledat dál.Z tohoto zprofanovaného žánru dokázali Per Gessle s MariíFredriksson vykřesat nejen jiskru, ale přímo plamen opravdovosti.Daleko od sladkobolnosti a kýče dokázali tohle věčné témazhmotnit a opentlit ho skutečnými city, a to jak v pomalýchbaladách, tak i v skočných rockových sonzích. Jednyz opravdových legend pop music. Marie už není mezi námi, na konciroku 2019 zemřela na rakovinu. Per šel dál. Pokračoval ve svýchsólových projektech a vydal desku pod hlavičkou PG ROXETTE.V minulém roce se pak odhodlal v plném vzkřísit původníznačku, když na palubu povolal úspěšnou švédskou zpěvačkuLenu Philipsson a vyrazili na turné. Letos na začátku listopadu,takřka na mé narozeniny, přijeli do Prahy. Přišel tak časnasadit nostalgické brýle a vydat se dávné vzpomínkykonfrontovat s realitou…Předskakující Kláru Vytiskovou jsempřeskočil ne z důvodu, že bych proti ní něco měl (vůbecjejí hudbu neznám), ale že jsme se předtím zakecali na večeři.Nakonec tak tak stíháme samotné ROXETTE a hned po zaplutí dosedaček sektoru 114 si říkám, že do této části O2 Areny užnikdy. Jelikož mám metr devadesát, tak jsem tu hodně namačkán anavíc jsme v části, kde sedím bokem a musím si vykroutitkrk, abych viděl na pódium nebo se všelijak vrtět, abychnezatuhnul. Zážitek mi to tentokrát až tolik nezkazilo, ale kdybybylo víc kapel, trpěl bych. Takže příště opět na plochu, doklubového patra nebo někam dozadu či nahoru, ale hlavně abych mělpódium před sebou a ne bokem. Úderem deváté se za jevištěmobjevil nápis Roxette, kapela neformálně nakráčela na pódium aspustila „The Big L.“, jeden ze singlů z alba Joyride a jednaz těch rychlých rockových věcí, které dobře šlapou.Obava, že to nebude fungovat, padá, stejně jako nostalgickébrýle. V hale se prostě hraje dobrá a živelná muzika, nenínad čím bádat. Per Gessle vypadá zdálky stejně jako v roce1990 (asi si barví vlasy) a Lena Philipsson zpívá spolehlivě.Doprovodní muzikanti se sice – jak Per připomene připředstavovačce – skládají dost často z lidí, kteříjsou s ROXETTE už od začátku, ale já je vidím poprvév životě. Prostě další dvě kytary, basa bicí, klávesy adoprovodná zpěvačka. Show veskrze žádná, nějaká ta instantnísvětla a vzadu se během večera vedle loga vystřídá pár dalšíchobrázků (proč tam byla slůňata?). Je to o muzice…Philipsson není kopie MarieFredriksson. V některých polohách je jí podobná, ale jejíhlas je zastřenější, temnější. Nemá také to křehkévzezření jemné štíhlé blondýnky ani onen tklivý pohledvelkých zasněných očí. Je to sexy samice, ne něžná androgynnívíla, kterou byla Marie. Místo jemného akvarelu tvrdéchiaroscuro. Mariin rozněžnělý hlasový, tělesný i všeobecnělidský rozměr dodával skladbám melancholický čtvrtý rozměr,který dobré, ale venkoncem prosté texty povyšoval na nadpozemskémodlitby o lásce. To Leně chybí, ale možná právě proto si jiPer vybral. Třeba nechtěl druhou Marii. Zpěv i pódiovouprezentaci ale tahle dáma zvládá solidně a je důstojnýmzáskokem. Setlist je složen skutečně z těchbest of věcí a já si v první polovině koncertu trochupřekvapivě víc užívám ty méně blyštivé z pozdějšíčásti kariéry, k nimž nemám takový vztah jako „OpportunityNox“, nebo „She´s Got Nothing On (But the Radio)“. Celkově máale z první půle asi nejlepší vajb dávný hit „DressedFor Success“. Některé páry z vyšších pater v tudobu podlézají pásku a pronikají do zadní části plochy, kde jevolný plac a tancují tam, aby je ochranka s baterkou postupnězpacifikovala a zas vykázala zpátky nahoru, což se během večeraobčas opakuje. Největší hity jsou napěchoványjeden za druhým nakonec, což se ukazuje jako logické a funkční.Publikum je ve varu a poslední skladby tak i v našem sektorustojíme a pokoušíme se v tom kopci mezi sedačkami držetrovnováhu. Překvapivě nešlapala má vůbec nejoblíbenější„Joyride“, kterou provedli v nemastném neslaném střednímtempu a bez charakteristického pískání. Stejně tak mocnefungovaly opakované pokusy kapely rozezpívat halu, kde seprojevila typická česká srabskost a neochota se falešnýmkvílením shodit před sousedem. Závěr byl každopádněfantastický. „The Look“ rozvlnila celou halu, aby ji následná„Queen of Rain“ zklidnila do toho typicky melancholickéhoroxeťťáckého světobolu. Vůbec nejsilněji ale působil dalšíz přídavků. „Listen to Your Heart“ má trochu z obého,něhu i svaly. Skvělé melodie, působivý text, silná, silnípower balada. Večer dlouho vypadal jako dlouhý a standardně dobrýsex, kde ale nepřicházelo vyvrcholení. Nakonec jsme se dočkali apřišel i orgasmus.  https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_gish_recenze/3718https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_gish_recenze/3718nobody@nothing.com (Tomáš)Billy Corgan je bezpochyby mozkem a duší THE SMASHING PUMPKINS. Mě ale vždy více zajímalo tepající srdce. A tím je Jimmy Chamberlin. Fantastický bubeník, bez kterého by kapela nikdy nebyla úplná, který její muziku posouval ještě o krůček blíže k dokonalosti. Je v mém all time TOP5 bubeníků a nikdy z něj nevypadne. Prošel si různými životními zvraty, naštěstí své démony přemohl a vrátil se krýt záda Billymu. Tato dvojice je bezpochyby základní kostrou kapely, která stála v čele alternativní revoluce začátkem devadesátých let a která i dnes, po více než třiceti letech dokáže přicházet se zajímavými alby.Chicago, rok 1988. Mladík Billy Corgan pracuje v obchodě s deskami, kde potkává kytaristu jménem Jamese Iha, se kterým spáchají kapelu. Pojmenují se THE SMASHING PUMPKINS, Billy jako šikovný multiinstrumentalista si bere na starost basu a o rytmus se stará bicí automat. Jejich tvorba má blízko k psychedelickému rocku a ke smutné gotice dle vzoru THE CURE, automat tomu pak dodává i nádech elektroniky podobně jako u britských NEW ORDER. Po jednom z koncertů se Billy seznamuje s D´Arcy Wretzky, ze které se vyklube basačka, po jejímž nástupu do kapely se Billy může vrátit ke kytaře. O pár měsíců později pak společný kamarád Billymu dohodí Jimmyho, který už od svých patnácti let hraje s různými kapelami, dokonce se kvůli tomu vykašlal i na studia. Akorát že je to kovaný jazzman, který kromě toho má blízko ještě k latino a brazilské muzice, ale prakticky nezná alternativní rock. Kdo se učil řídit na Škodě 120, zvládne každé auto. Kdo umí bubnovat jazz, zvládne určitě alternativní rock. Jimmyho styl ale do songů vnáší novou úroveň dynamiky, spoustu energie a tvrdosti. Uplakaný, ponurý, „smutný“ rock se pod údery jeho paliček v přímém přenosu mění ve výrazně živější a agresivnější formu života. První společný koncert finální sestavy nese datum 5. října 1988. Pak už věci hýbaly relativně rychle kupředu. První singl „I Am One“ vydali na lokálním labelu, další „Tristessa“ už pod značkou SubPop. Bylo to zároveň jejich první setkání s Butchem Vigem, v jehož studiu dva songy na singl za dva dny nahráli. Vzrůstající popularita souboru vyústila ve smlouvu s nezávislým labelem Caroline Records a budget 20 tisíc dolarů na nahrání debutu. Protože si s Butchem sedli, bez váhání se vrátili na místo činu do Smart Studios v Madisonu, Wisconsin. V prosinci 1990 se pustili do práce.Mezitím si už Dýně stihli vytvořit specifickou vlastní hudební tvář. Ačkoliv je Chicago třetím největším městem v Americe po New Yorku a Los Angeles, z pohledu hudební scény bylo vždy v jejich stínu. Díky tomu zde vyrostla unikátní hudební kultura, která si jela po vlastní ose a nebyla až tak moc ovlivněna tím, co se děje v populačně-kulturních centrech na pobřežích. Dýně do své tvorby promítali výrazný psychedelický element, který se jasně projevoval i v jejich oblečení v té době. Vypadali jako parta moderních hipíků. Zároveň měli blízko k shoegaze, kdy zejména album „Loveless“ od MY BLOODY VALENTINE silně ovlivnilo Billyho tvorbu. Ten měl ale zároveň rád i BLACK SABBATH, takže ani tvrdší hardrockové, někdy až téměř metalové elementy nebyly výjimečné. No a protože obecně v té době nastupoval u mladé generace hudebníků do popředí alternativní rock v různých formách a podobách, ani Dýně se mu nevyhýbali. V jejich tvorbě se zajímavým způsobem prolínají všechny výše zmíněné vstupy.Písně mají často velice košatou strukturu, kde jednotlivé kapitoly oscilují na úplně opačných pólech. Chvíli se na nás valí intenzivní alternativní rock, někdy až s metalově tvrdými pasážemi, aby se za okamžik převtělil do zasněného, klidného a na ornamenty plného kytarově ambientního rozjímání. Je to jak jízda na horské dráze, plná překvapení, zatáček, pádů do hlubin, výbuchů euforie ale i absolutního uvolnění. Při psaní písniček prý Billy experimentoval s LSD. Dávalo by to smysl. Tím vším nás provází jeho unikátní hlas, který svým specifickým zabarvením a kvílivým a drásavým výrazem nemusí nutně každému vyhovovat. Ať už ho milujete nebo nenávidíte, jedno se mu musí nechat - Billyho zpěv si s nikým nespletete.Když už jsme u Billyho. Nebyla to jednoduchá povaha. Snoubil se v něm mimořádný hudební a skladatelský talent, jako hráč kromě bicích (to nepotřebuješ, když máš v kapele monstrum jménem Jimmy) zvládal velmi fundovaně i další nástroje, a ještě navíc byl perfekcionista s velice jasnou představou, jak by měla jeho hudba vypadat. Na druhou stranu měl silně dominantní sklony, nebyl právě mužem kompromisů a ani jeho psychická stabilita nebyla bez výhrad. Každopádně kromě songu „I Am One“, kde je jako spoluautor uveden i James Iha, je debut kompletně jeho dílo. No a teď se toto velké ego v Madisonu potkalo s dalším specifickým týpkem Butchem Vigem. Ten sice působí jako nekonfliktní miláček, ale jeho posedlost dokonalostí při nahrávání je snad ještě extrémnější než Billyho. Přesto, že si tihle dva hodně sedli, nemohl být v jejich startovací pozici při natáčení větší rozdíl. Billy sice přesně věděl, jak má nahrávka znít, ale jeho zkušenosti ze studia byly limitně blízké nule, a i jako hráč se řídil více citem a instinktem, než pravidly hudební vědy. Butch naopak vůbec nezasahoval do hudebního konceptu a kapelu nikam netlačil, ale zakládal si na tom, aby cokoliv co nahrají, znělo perfektně. Nástroje dokonale naladěné, party zahrané bez chyb, zpěv v tónině. Takže zatímco Billy věnoval spoustu času hledání ideálního zvuku jednotlivých nástrojů, Butch pak trval na perfektním provedení. Příklad. Ve skladbě „Rhinoceros“ zpívá Billy v ambientní pasáži zasněně „she knows, she knows“. Nahrávali to osm hodin! Butch nutil Billyho zpívat tuto část dokola, než byl konečně spokojený. Přitom taková blbost že?Je zajímavé, že Billy cíleně nechtěl, aby měla nahrávka mohutný a velký studiový zvuk. Právě naopak. Chtěl jí mít velice suchou a živou, něco, co vás udeří přímo do ksichtu. Líbila se mu produkce Ricka Rubina, který měl právě tento specifický rukopis. Ono ve finále ani Butch od toho neměl daleko. V té době byl pořád v undergroundu se pohybujícím „malým“ producentem, který sice měl už slušné jméno na alternativní scéně, ale rozhodně nepracoval na žádných mainstreamových deskách. Jak mám rád práci Steva Albiniho, tak Butche mám ještě radši. Na rozdíl do puristicky syrového Albiniho se totiž nikdy nebránil využívat možnosti studia, ale zároveň dokázal zachovat živelnost kapel, i když už zněly skutečně jako „produkované“ a ne jen „nahrané“. Zpátky k debutu „Gish“. Zmíněný budget dvacettisíc dolarů postačoval asi na dvacet nahrávacích dní. Díky průtahům při hledání ideální zvuku a nahrávání co nejvíc dokonalých partů bylo brzo jasné, že to nebude stačit. V rámci jedné z krátkých pauz proto Billy otevřel toto téma s lidmi z vydavatelství. Když jim přehrál ukázky z dosud připravených skladeb, bez váhání mu schválili navýšení rozpočtu o dalších desettisíc dolarů. Už tady ale najdeme kořeny velice kontroverzního počínání Billyho, které nemohlo mít ani teď, ani do budoucna, žádný pozitivní efekt na fungování kapely samotné. Když totiž některé party Jamese a D´Arcy nebyly na odpovídající kvalitativní úrovni, Billy neváhal vzít do ruky jejich nástroje a nahrát je znova sám. Na jednu stranu velké uznání za jeho technickou virtuozitu a talent, na druhou stranu, jak se ti dva asi tak měli cítit? Tím, že jsme u debutu, kde byla celá kapela pod silným stresem, neznali finesy studiové práce a tak nějak se všichni učili, to prošlo ještě bez větších konfliktů. Billy se v jednom videu na YT sice obhajuje, že i demo nahrávali více méně jen s Jimmym, protože ostatní neměli čas, náladu nebo motivaci, takže teď dělal vlastně to samé, ale tak nevím no.Album otevírá parádní beat Jimmyho bicích. Krásně dunivé kotle, jasný a přímočarý rytmičák. Následně se přidává riffující basa, téměř shoegazově rozplizlé kytary a když kapela usoudí, že jsme připraveni, napere do nás hlavní riff. „I Am One“ osciluje mezi tvrdšími, téměř glam metalovými pasážemi a více alternativnějšími polohami, aniž by ztrácel svůj živočišní drive. Billyho přihodí navíc i slušné psychedelické sólo. Singl „Siva“ je ještě lepší. Fantastický zvuk nosného riffu, kombinovaného s dalším téměř metalovým kytarovým elementem je neodolatelný a definuje typický zvuk kapely. Song je košatější, s několika až dream popově pojatými ambientními pasážemi, z kterých se ale vždy prudkým útokem vrací do hlavní nosné linky. Asi nemusím zmiňovat Jimmyho, který jede jak atomový reaktor, kterému se zaseklo chlazení. Zmiňovaná „Rhinoceros“ je více než šestiminutový epos na pomezí rockové balady, psychedelického blouznění a shoegazového vlnění. „Bury Me“ je hozena více do groove alternativního rocku, opět včetně skvělé instrumentální pasáže, kdy se kolem drtivé rytmiky můžou kytary vyblbnout do syta. „Crush“ je slaďákem, ne úplně špatným, ale řekněme že ani ničím výjimečným. „Suffer“ pak více experimentálnější kousek, opět spíše na zpestření, než že by to byl rozený hit. „Snail“ nás naopak vrací do první ligy songwrittingu. Pomalu bobtnající kousek má grungový nádech, rozmáchlou strukturu a kouzelně nostalgickou atmosféru. Slušná je i „Fristessa“ s typickým vláčným riffem opět mířícím do více groove poloh. „Window Paine“ je dalším psychedelickým kouskem, který se soustředí více na instrumentální orgie než melodickou strukturu. Jemný, téměř indie folkový nebo dream popový kousek „Daydream“ sice zpívá D´Arcy, ale autorem je Billy. Song inspirovaný MY BLOODY VALENTINE je obohacen jemnou orchestrací a stylově ukončuje desku. Billy jí původně chtěl nazpívat sám, ale byl už tak vyčerpaný z nahrávání, že to nabídnul právě D´Arcy, a jak sám po letech říkal, klaplo to perfektně. Já jen dodám, že D´Arcy možná není geniální zpěvačka, ale její hlas má zajímavou barvu, který písničce dodal atmosférické kouzlo.V květnu 1991 se „Gish“ dostává na pulty obchodů. Stává se tak jakýmsi předvojem alternativní revoluce, která se pak naplno rozhoří koncem léta a začátkem podzimu toho roku. Album sbírá pozitivní recenze a stává se malou senzací v alternativních kruzích, univerzitních rádiích a má i slušné prodeje. Za první rok se přehoupnou přes stotisíc kopií, postupně se dopracuje v Americe až ke Zlaté desce. Po vydání alba následuje intenzivní čtrnáctiměsíční turné, na kterém předskakují třeba RED HOT CHILLI PEPPERS, JANE´S ADDICTION nebo i GUNS´N´ROSES. Sice se jim díky tomu daří oslovit nové fanoušky a vybudovat si silnou pozici na alternativní scéně, ale zároveň to má zničující dopad na jednotlivé členy kapely. Začněme hned tím nejtragičtějším. Jimmy spadl hluboko do spárů drogové a alkoholové závislosti. Bude se to s ním táhnout několik dalších let a vyústí to až v jeho vyhazov. Billy se pro změnu potýká s depresemi, bydlí v garážích a píše nové písně pro další album. James a D´Arcy si spolu začnou, nedopadne to a v průběhu turné pak procházejí nepříjemným rozchodem. Jak už to tak často bývá, z něčeho velice nehezkého, téměř až tragického, ale může vzniknout něco krásné, někdy až geniální. Jestli to bude i případ Dýní uvidíme za týden.https://www.crazyDiamond.cz/biohazard_divided_we_fall_recenze/3717https://www.crazyDiamond.cz/biohazard_divided_we_fall_recenze/3717janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD.Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největšízásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačskýmvrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které novéřadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, codost pravděpodobně ona dlouholetá fanouškovská základna kapelynejvíce žádala. Navazuje se totiž na nejslavnější obdobíprvní poloviny devadesátých let, kdy vyšla taková díla jako„Urban Discipline“ (1992) nebo „State Of The World Address“ (1994), a přidáváse ještě o něco dravější aktuální feel, jež působí tak trochu plněji amoderněji. Nemáme co do činění s deskou, která by stavělapouze na nostalgii, to je myslím základní hledisko hodnoty novýchskladeb.Chemie z nejslavnějších časů je ze skladeb přímo hmatatelnáa vokální spolupráce mezi navrátivším se Evanem Seinfeldem a vytrvalým tahounem Billym Graziadeim navozuje nejen vzpomínky nastaré časy, ale nese sebou i novou pouliční energii a zapálenost.Zde se opravdu nehraje na laciné alibismy, ale útočí s plnou polní. Ostatně právě Seinfeld se dostal do vynikající formy. Je pravda, že kdyby kdokoliv ze čtveřice netoužil pro natočení tohoto alba, nic by nevzniklo, takovou semknutost dnes BIOHAZARD reprezentují. O zvuk se tentokrátpostaral osvědčený Matt Hyde a ten odvedl opravdu dobrou práci. To tvrdím navzdory faktu, že jsem nikdy nebyl nějakým zapáleným příznivcem tohoto druhu hudby.Nechybí typické silácké slogany a úderné překřikovačky výšezmíněného dua, tradičně bytelná rytmika spolehlivého Dannyho Schulera, anivřeštící kytara sólového kytaristy Bobby Hambela, dalšího zpoznávacích znamení původního line-upu BIOHAZARD, jenž vhistorii této kapely dlouhou dobu také chyběl. BIOHAZARD u skalníchhardcoreových fans asi nemají stejně hodnotné postavení jako jinélegendy HC scény AGNOSTIC FRONT či SICK OF IT ALL, ale jejich hodnotase ukazuje v potenciálu bez okolků zacházet s hymničtějšíchytlavostí, jaká je pojítkem spíše s metalovým prostředím. Právě comebacky, kdy letitá kapela vsadí na přímočarou chytlavost, mě však dávají smysl.Jak už jsem výše zmínil, BIOHAZARD se kdysi postarali opopularizaci hardcore u metalových fans a dnes útočí přímočařeskrze tříminutové vypalovačky s notně vygradovanými slogany. Jetak pro mne obtížné na nové desce ukázat na nějaký plonkovější moment. Tože má kapela hlad po vlastní muzice, dokázaly fanouškům již předběžněvypuštěné věci jako „Fuck the System“ či „Forsaken“,jenže s vydáním alba zde dostáváme další skvělé hymny, které jsoudůkazem vzrůstající formy souboru – chlapácká „Death Of Me“ patří k nejnápadnějším kouskům, neuvěřitelně autentická „Eyes On Six“, jejíž lyrickálinie drsňácky swinguje a má potenciál budoucí velké klasiky, pro změnu řeší nitro člověka odkázaného v džungli metropole pouze na sebe. Dále je zde třeba zmínit určité vnitřní pnutí, které zeskladeb BIOHAZARD kdysi přímo sálalo a právě tahle věc se zde vyskytuje inyní. Třeba zrovna v případě songu „Eyes On Six“ jde o popis stavu, kdy musí být člověk na ulici ve střehu, v americkém vojenském slangu totiž něco podobného značí mít oči i vzadu, vědět co se děje za mými zády, zachovat si ostražitost. Tohle všechno rovněž dokonale splňuje další z chytlavých hymen s nápadnýmsloganem „War Inside Me“, která, jak je pro BIOHAZARD typické, řeší různé vnitřní emoční pochody jedince. Hodně se povedla „Tear Down The Walls“ s disciplinovaně secvičeným vícehlasým vyřváváním a klasicky zpomaleným rytmem. Závěrečná chorálovačka „Warriors“je pak niternou oslavou vytrvalosti i pospolité podstaty tohoto hardcore bandu z Brooklynu, který tu může být s námi ještě řadu let. Tak schválně si tipněte, jaký český film byl v Americe kdysi uveden pod totožným názvem jako vlastní tohle album od BIOHAZARD? Ano, Divided We Fall patří Hřebejkově MUSÍME SI POMÁHAT, i to je vlastně výmluvné. Mám radost z toho, že se návrat této kapelevydařil a ta dodala album, které není jen polovičatým dovětkem diskografie, či stínem jejich zásadních děl, ale silným začátkem nové etapy.https://www.crazyDiamond.cz/captain_kaiser_belgian_boy_recenze/3715https://www.crazyDiamond.cz/captain_kaiser_belgian_boy_recenze/3715nobody@nothing.com (Tomáš)Miluji ty okamžiky, když se dostanete k albu kapely, o které jste nikdy neslyšeli, jen podle vágního popisku je máte hozené do škatulky, která by mohla být zajímavá. Tak si to člověk pustí a doslova mu to vyrazí dech. Přesně to se přihodilo u alba „Belgian Boy“. Jeho syrová energie mě doslova nakopla. Podle zvuku, v kombinaci se stylem nahrávky, jsem to odhadoval na nějakou britskou partu s neznámým a zvláštním přízvukem. Proč ne, ono se to teď docela nosí, neskrývat svůj původ ani co se týče dialektu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si je hodil do Googlu. Země původu – Belgie, hudební kořeny – punk. No, ani jedno z toho bych teda netipoval. Ale pěkně popořádku.Pětice z regionu kolem Antverp je na scéně desátým rokem a deska „Belgian Boy“ je jejich čtvrtým zářezem. Když jsem se podíval na jejich starší klipy na YT, tak skutečně v minulosti byli klasickou punkrockovou kapelou, s možná až pub punkovým nádechem. Každopádně nic objevného, ani extra zajímavého. V aktuální poloze se ale kapela odklonila do výrazně jiných vod, jak zvukově, tak dramaturgicky. Jednak je aktuální kolekce znatelně dospělejší a řekněme i vážnější. Tohle jsou songy, které „něco“ řeší, na rozdíl od minulosti, která se primárně věnovala pití piva a paření. Stylově se mi při poslechu okamžitě vynořila paralela s britskými THE VIRGINMARYS. Syrové, energické písničky na pomezí garáž a alternativního rocku, které jsou někdy živené i punkovou nespoutaností, a zároveň silně reflektují i melodickou stránku. Je to drzé i rebelské, ale přitom vlastně i téměř popové. Poctivý rock´n´roll. A nezůstali jen u něho. Někdy můžeme zaslechnout i stopové množství post punku ve formě klávesových ploch, tlakové kytary melodického hardcoru ve stylu amerických GOUGE AWAY nebo DRUG CHURCH, moderní alternativní rock po vzoru FOO FIGHTERS nebo dokonce i s post-hardcoreovou atmosféričností krajanů BRUTUS. Když jsou kvalitní suroviny a dobrý kuchař, jídlo se musí podařit. A přesně to se stalo v případě „Belgian Boy“.Album se pyšní velice povedeným zvukem. Přesně ve stylu výše zmíněných kapel. Technicky precizní a zároveň deklarativně alternativní. Je ostrý a řezavý, maximálně autentický, správně natlakovaný, moderní a zajímavý. 11 songů na ploše 41 minut je ideální formát pro tento typ muziky. První půlka alba přináší dravější songy, mezi nimiž vyniká skvělý singl „Roadkill“ s výrazným dravým stadionovým refrénem. Na INTERPOL nechá vzpomenout „Room Service“ s krásně tajemnou atmosférou. Že se CAPTAIN KAISER nebojí ani komplexnějších konstrukcí dokazuje „William“, který začíná jako tvrdší alternativní rock a postupně se mění v nostalgický emo rock. Proměna je to ale naprosto přirozená, nenásilná a proběhne na ploše necelých čtyř minut. Přitom má člověk pocit, že poslouchá minimálně sedmiminutový rockový epos. To jsme už ve střední části alba, která trochu ubere z tempa a více se zaměřuje na práci s atmosférou. Ale pozor, nejsou to žádné cajdáčky, pořád se bavíme o patřičně tvrdých skladbách, kde kytary dokážou být pořádně ostré a rytmika skálopevná. Zajímavě je pojatá titulní „Belgian Boy“, která je rozdělená na intro a samotnou skladbu. Intro má ale téměř stejnou délku, pracuje se už s finální melodií, ale je to celé hozené do post-hardcoreové atmosféry s industriálním nádechem, k čemuž je přidána sekce s pískaným motivem. Zní to šíleně, ale funguje to. Hlavní část skladby je pak už „klasicky“ rocková, efektivně střídající klidnější pasáže s agresivními výbuchy refrénu. Na pozadí ostrých kytar si pak můžeme všimnout klávesové plochy, dodávající celku zajímavý klaustrofobický rozměr. Závěr obstará téměř osmiminutová skladba „Playground“ s hostujícím krajanem, který si říká NOVASTAR. Song má několik kapitol, prolíná se zde moderní alternativní rock, klidnější, téměř ambientní pasáže s jemným psychedelickým nádechem, na což naváže parádní energický závěr, kde je jemná melodie nemilosrdně drcena kytarovými stěnami.CAPTAIN KAISER je jedno z největších letošních překvapení. Z Belgie mám ve své kolekci jen pár kapel, ale tihle borci s aktuální deskou získávají čestnou pozici. Silná deska bez slabých míst, s citlivě vybalancovaným mixem tvrdosti a melodičnosti, se spoustou zajímavých nápadů a korunovaná velkou dávkou autenticity.https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_bloodywood_praha_velky_sal_lucerny_3listopadu2025_koncert/3716https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_bloodywood_praha_velky_sal_lucerny_3listopadu2025_koncert/3716janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na počátku listopadu se centrum Prahyotřáslo pod náporem pozitivní rockové energie, které si stran vibrací patrně mohli všimnout i obyvatelé hlavního města, nacházející se toho večera na stanici metra Můstek. AmeričtíHALESTORM totiž přijeli propagovat svou aktuální desku „Everest“ a během svého vystoupení neponechali nic náhodě.V rámci posledních tří let to byl jejich čtvrtý koncert u nás. Solidní počet koncertních návštěv na Američany, co říkáte? Kapela okolo charismatické Lzzy Hale je tak dnes již zkušenou stálicí na celosvětové hardrockové mapě a já jí velmi držím palce. Nejdřív ale všechno popořadě. Když před osmou hodinou rozduněliVelký sál Lucerny indičtí předskokané BLOODYWOOD, prostor předpódiem se teprve plnil a rozhodně to ten večer nevypadalo na plnýbarák. Balkóny zůstaly uzavřené a plocha nejznámějšíhokoncertního sálu v republice působila i během koncertu HALESTORMz třetiny nevyužitá. Co se týče předkapely, nešlo o nicobjevného, zkrátka si představte tribální groove metal po vzoruSOULFLY, kteří jakoby se snažili o drsnější podobu hudby LINKIN´PARK a znovu by kdesi zapomněli melodiku. Prim udávaly rytmy,nu-metalové deklamace, hutné grooveové motivy a potřeba publikumrozeskákat. V té živelnosti bylo z mého pohledu více snahy nežskutečné zajímavosti. Indové šamansky hopsali podporováni zesílenou rytmickou složkou, valili oči, usmívali se svými nateklými rty a vybízeli svou pozitivitou dav ke spolupráci. Schválně tedy ochutnejte jejich poslednídesku „Nu Delhi“, která je poctou městu jejich původu, a udělejte si představu sami. Co se živelné kapele nedalo upřít, bylo rozhodně nadšení, u toho vše začínaloa také vlastně končilo. Nutno přiznat, že tahle v našich zeměpisných šíkách exotická kapela zpoměrně nemetalové země nějaký ten ohlas měla a lidi vlastně bavila. Na mne to však nějak nezabíralo.Nová deska HALESTORM, na jejížpodporu kapela jede současné turné, posluchačskou obec rozděluje.Já osobně se spíše přikláním k verzi, že jde v případě„Everest“ o jejich skladatelsky a produkčně nejvyzrálejší anejlepší počin. Čtveřice z Pensylvánie je si toho vědoma,protože ten večer z novinky zaznělo hned devět věcí. S úderem deváté večerní konečně naběhla na pódium Lzzy Hale doprovázená jejívěrnou družinou a po dobu devadesáti minut nás měla doslova vhrsti. Sympatická zpěvačka ukázala širokou paletu svýchmuzikantských schopností, od dravě odeřvaných songů, podojemnější čísla, která si tahle zpívající kytaristka bezproblému doprovodila dokonce hrou na klávesy. Zvuk působilnepřepáleně, v každém okamžiku čistě a interakci mezimuzikanty a pražským publikem nešlo nazvat jinak než jako velmivřelou, nesoucí se v dobré náladě. Lzzy už dávno nemusí nikomudokazovat, že je sakra skvělou rockovou zpěvačkou a pravýmtahounem současné americké Hard N´Heavy. Vedle klasických a létyprověřených jistot jako „Love Bites (So Do I)“ a „I MissThe Misery“ stál koncert především na skladbách z novinky.Dočkali jsme se tak třeba skladby „Darkness Always Wins“,prostřednictvím které se zpěvačka vypořádává se svýmidémony, krásné a tak trochu starosvětské balady „Shiver“,nebo třeba vzpomínky na nedávno zesnulou metalovou legendu Ozzyho Osbournea, kterému kapela věnovalasvůj song „How Will You Remember Me?“. V přídavcích, jež patřilyk nejvygradovanější fázi koncertu, došlo i na aktuální skladbové perlyjako „Everest“ či až soulově jemnou „Like a Woman Can“. To potvrzovalo, že kapela svým aktuálním věcem hodně věří. A dělá dobře. Vrcholem se pak stala skladba „I Am On Fire“, jež symbolizovala stav,jakoby se ten večer odehrál dost možná právě na ohni.Návštěvnost v Lucerně mohla být opravdu vyšší, ale kdo přišel, troufámsi říct, že nelitoval a dostal přesně takový rockový koncert,jaký byl očekáván. Velká spokojenost.https://www.crazyDiamond.cz/castle_rat_the_bestiary_rozhovor/3713https://www.crazyDiamond.cz/castle_rat_the_bestiary_rozhovor/3713janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pod producentskou taktovkou Randalla Dunna (SUNN 0))), WOLVES INTHE THRONE ROOM) a posíleni znamenitým mixem od Jonathana Nuñeze(TORCHE) staví američtí CASTLE RAT na druhém albu „TheBestiary“ svůj pomník metalu, který je od základu ovlivněn světemfantasy, komiksy, literaturou Sword and Sorcery a vším, co čpíkouzly, magií, mystikou i nadpřirozenem. Nutno říct, i díky rusovlasékrysí královně Riley Pinkerton jim to nadmíru sluší a působí v houfu relativně nových jmen velmi nápadně. Oproti rok starémudebutu „Into The Realm“ jde po skladatelské stránce o zlepšení,byť především forma provedení stále určuje celkový ráz kapely a výrazně originálních záchytných bodů se v rámci písňového obsahu posluchačnedočká, i kdyby se týden modlil u křišťálové koule. Kapela vystoupila v červnu na největším tuzemském festivalu Rock For People a před pár týdny také v pražském Café v lese, což svědčí o tom, že již dříve byla zaznamenána borci z promotérských týmů. Já osobně jsem obě vystoupení propást, na letišti v Hradci Králové jsem byl naposledy před šestnácti lety a ve zmíněném pražském klubu dokonce nikdy. Uvidíme, zdali půjde do budoucna o kometu a nebo budeme mít co do činění s něčím trvanlivějším.Znovu se pohybujeme na území doom/heavy metalu a skladby, mimochodem vzájemně si dosti podobné, vzývají ducha starých časů ranýchosmdesátek. Riffy mají únosnou hutnost, hlas alabastrové válečnice neztrácí na odhodlání analéhavosti, ale, pokud pominu vizuál, stále mne zde schází něco speciálního, po čembych si dokázal kapelu více vyčlenit z řad podobnýchretro-metalových souborů. Tak trochu sice u CASTLE RAT slyším spřízněnost sněmecko-švédskými LUCIFER, americké souputníky SPIRIT ADRIFTvšak považuji za výživnější projekt. Svou nápadnou imageCASTLE RAT deklarují spřízněnost také s filmovým prostředím,jaké ve své době představovala díla typu Barbar Conan či RudáSonja. Chválím zde tak spíše estetickou stránku věci a smyslpro vizuál, než bůhvíjakou muzikantskou vynalézavost. Většinaskladeb se příjemně poslouchá, byť jejich pozvolně se sunoucíráz nahrává celkovému slití díla do jedné polohy.Co se na „The Bestiary“ povedlo, je rozhodně zvuk, kterýokolo jadrného hlasu Riley ovíjí kytarově podlazená hájemství,v nichž vyniknou zajímavé detaily. Ať už jde o nepřepálenou,avšak údernou rytmiku, zajímavá, nikoliv však častá kytarovásóla, či emoce, které se nacházejí ve zpěvaččině projevutáhnoucím celý projekt. Desce rozhodně chybí hitové skladby,což z ní činní spíše krmivo pro fanoušky stojící mimometalový mainstream a pro někoho, kdo si libuje jen v určitékonkrétní retro metalové formě, ze které se mu příliš nechce. Nad rámec albového průměru se tak vyjímají snad jen dvě skladby- rozmáchlý doomový pochod „Wizard“, jenž byl zjevně inspirovaný diovskýmiBLACK SABBATH a jeho podivuhodný klip naopak pohádkovým fantasy hájemstvím,jaké bylo v módě především v sedmdesátých letech, a pak samozřejmě krásná suita „Crystal Cave“, přecházejcí z komorní polohy do epičtější, citlivě zdobená orchestrací i naléhavým zpěvem. Pakliže způsobí poslech nějakého zdejšího songu „zimomriavky“, je to právě tento. Celkově však projekt vnímám tak, že nápadnější stránkou věci je zde vizuál, image, marketingová stránka věci a z toho plynoucípředvádění se po pódiu, než hudba jako taková.Koncerty kapely údajně svědčí o tom, že divadelní prvek jedalší nezanedbatelnou stránkou CASTLE RAT, prostřednictvímkterého chce kapela vyprávět velké rytířské příběhy a budovatsvůj fantasy svět. Budoucnost CASTLE RAT však nevypadá úplněmarně, tedy pokud trochu zapracují na skladbách samotných apodaří se jim napsat nějaký ten banger. Jsem zvědav, co dáledostaneme od newyorského bandu, kde si zpěvačka říká Krysíkrálovna, kytarista se situuje do role Upířího hraběte,baskytarista je Morovým doktorem a bubeník vystupuje pod přízviskemVševidoucí druid. Tuhle čtveřici postav ještě na pódiu doplňujetanečnice v převleku za Krysí smrtku. Za mne jde o poměrněsolidní doom/heavymetalové retro vzhlížející ke komiksovékultuře druhé poloviny dvacátého století, mytologii, bájím anadpřirozeným fantasy tématům. Nerad bych někoho podceňoval, potenciál zde určitě je. Stran vizuálu dokonce dost velký. Pro mne je tohle však zatím ozdůbka, sezónní šperk, ale to se možná o GHOST, kdysi před patnácti lety, říkalo také! Nechme se překvapit.