https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/angel_dust_cold_2_the_touch_recenze/3929https://www.crazyDiamond.cz/angel_dust_cold_2_the_touch_recenze/3929nobody@nothing.com (Tomáš)Ještě před pár měsíci jsem si myslel, že „Angel Dust“ je jen deska od FAITH NO MORE. A světe div se, ona to je i kapela. A dokonce celkem slušná kapela (no nechci nikomu brát iluze, ale ona je to především od poloviny osmdesátých let i dost známá německá speedmetalová kapela, pozn.Stray). Při prvním poslechu jsem měl ihned určité reminiscence, které se rychle potvrdili, když jsem si o ANGEL DUST začal hledat více informací. Melodický hardcore moderního amerického střihu mě poslední roky silně baví a deska „Cold 2 The Touch“ přináší jeho další vývojovou kapitolu.Zmiňované reminiscence směřovali ke zvuku a stylovému ukotvení, které mi připomněli zřejmě aktuálně nejvýraznější kapelu tohoto žánru – TURNSTILE. A ANGEL DUST vznikli v roce 2013 právě z členů zmiňovaných hvězd z Baltimoru, společně s členy další významné kapely scény, TRAPPED UNDER ICE. Jestli ale čekáte jen méně výrazné B-éčko TURNSTILE, stanete se obětí vlastních mylných představ. ANGEL DUST jsou svéráznou jednotkou, kteří si našli jedinečnou pozici a tvář, a musím se přiznat, že mě jejich novinka baví snad více než zbytečně synteticky-ambientně překombinovaná poslední loňská deska TURNSTILE.Jediným stálým členem a mozkem ANGEL DUST je vokalista Justice Tripp, který si kapelu doplňuje žánrově spřízněnými muzikanty. Za těch 13 let se v sestavě protočilo docela dost jmen. Někteří byli stálými členy, někteří se připojovali jen na turné. Aktuální sestava je relativně nová, když „nejstarší“ člen, kytarista Steve Marino, nastoupil na turné ještě jako basák v roce 2021. Nevím, jestli je to i díky této relativní „novosti“ aktuální konstelace, ale deska působí velice svěžím a zábavným dojmem.Co mě při prvních posleších trochu mátlo, byla určitá schizofrenie materiálu. Tvářilo se to sice primárně jako melodický hardcore, tvrdý, agresivní, napumpovaný, ale ve spoustě písní se najednou prohodila výhybka, zvuk se zjemnil a ocital jsem se překvapivě třeba v indie rockových vodách. Jakmile jsem si ale ve své hlavě a vnímání odstranil interní bloky a bariéry, začal jsem si desku užívat v celé její pestrosti. A to je zřejmě i její nejsilnější stránkou. Stylová rozmanitost, žánrové přesahy, to vše zde působí přirozeně a nenásilně. Kapela se cíleně vysvobozuje ze zajetých mantinelů melodického hardcoru a vyráží bezostyšně objevovat nové hudební obzory.Jedna z oblastí, kde se poctivě drží tradic, je délka desky. 11 songů, 26 minut. Přesně tak to mám rád. Vlítnout na to, rozhodit nám sandál, a zanechat nás s úsměvem na tváři dřív, než se z nášupu stihneme vzpamatovat. Na to ale potřebujeme začít kvalitním otvírákem. „Pain Is A Must“ splňuje požadovaná kritéria na 100 %. Natlakovaný song vystavěný kolem tvrdých valivých riffů, silný melodický kontext, pestrá dramaturgie včetně několika meziher, sóliček nebo screamo pasáží. Jestli vás tohle neohromí, tak doporučuji návštěvu nejbližšího oddělení otorinolaryngologie. Titulní „Cold 2 The Touch“ představuje zmiňované stylové blouznění v celé kráse. Old school hardcore jako základ, prokládaný jemnými, melodickými indie pasážemi. Vytvářejí tím zajímavý kontrast, se kterým zřejmě vaše vnímání ze začátku bude trochu bojovat. Má rada zní – hoďte ručník do ringu a užívejte si to. Je to fakt výborné.A tak to půjde dál skladba za skladbou. Post-punk a new wave probleskuje v „I´m The Outside“, ale sekané riffy v závěru song stáčejí zpět do hardcorových poloh. „Jesus Head“ je úplné indie, s funkie nádechem. „Dust“ je ještě více ulítlá. Z poloviny akustická balada, z poloviny agresivní hardcore. A abyste se ani náhodou v průběhu dlouhých dvou a půl minut nenudili, šoupnou tam ještě i nějaké psychedelické mezihry. Moc mě baví „Nothing I Can´t Kill“, opět spíš indie rockově zabarvená, ale zejména velice sevřená a s temnější atmosférou. Skočná závěrečná „The Beat“ je prototypem moderního hardcoru. Sekané riffy, časté změny tempa, intenzivní zpěv, řezavý zvuk kytar, krátká metalová sóla.Deska „Cold 2 The Touch“ je plná protikladů a překvapení. Chvíli mi trvalo, než jsem jí akceptoval, ale jako obvykle byl problém v přijímači, a ne ve vysílači. Kombinace harmonií a agrese, stylová pestrost, spousta jemnějších pasáží, to všechno formuje svéráznou tvář ANGEL DUST. A přitom se stále jednoznačně a bez diskusí řadí k melodické hardcoreové scéně. Domácí úkol pro mě – prozkoumat jejich diskografii, protože s touto kapelou budeme určitě kamarádi.https://www.crazyDiamond.cz/black_label_society_engines_of_demolition_recenze/3931https://www.crazyDiamond.cz/black_label_society_engines_of_demolition_recenze/3931janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jsem rád, že jsem na poslech nové desky Zakkova bandu nespěchal a počkal si na to pravé rozpoložení. Jak je o jeho „sólové“ tvorbě známé, ta mnohdy upadá do monotónnosti a vyžaduje vyšší míru soustředění, tudíž odzývání toho všeho za jiných okolností hrozilo opravdu reálně. Nestalo se, vplul jsem do materiálu naprosto hladce. Tahle deska mne totiž chytla okamžitě a její pozitiva ke mne doplula naprosto nenuceným způsobem. Jde totiž, dle mého, po skladatelské stránce o jednu z nejzajímavějších věcí, co kdy BLACK LABEL SOCIETY stvořili. Nepamatuji se, že by mne kdy tahle kapela podobně bavila.Když se řekne Zakk Wylde, zřejmě každý rocker si hned vybaví zarostlého kytaristu s blonďatým hárem, který se proslavil především dlouholetou a úspěšnou spoluprací s legendárním Ozzy Osbournem. Druhdy velký kytarový talent, nadšenec do jižanského rocku, blues, ale samozřejmě také prapůvodní podoby metalu ukuchtěné po vzoru BLACK SABBATH, byl s madmanovou oslňující dráhou spjat dlouhé roky (od roku 1988), nehledě na to, že už přes třicet let buduje souběžně s tím svou osobní značku. Ať se to někomu líbí nebo ne, právě spolupráce s Ozzym však vygenerovala jeho vrcholné okamžiky. Jenže Zakkovi záleží i na vlastní tvorbě, už šestadvacet let uplynulo od debutové desky „Sonic Brew“ jeho plnokrevného bandu BLACK LABEL SOCIETY, skrze jehož songy upevňuje svou náklonost k hutnému metalu a to i přesto, že díky řadě počinů může leckdo mluvit o určité vyčpělosti a zažitých schématech.Prostřednictvím novinky „Engines Of Demolition“ však cítím z aktuálního potenciálu Wyldeova bandu trochu něco jiného. Co je toho tedy příčinou? Pravděpodobně pohodové rozpoložení v časech procesu tvorby, zdravá míra energie a také nemalé množství nápadů v intencích sabbathovského stylu šmrncnutého jižanským rockem a blues. Je zde řada výživných riffových dusáren, ale dostaneme také čtyři neodbytné balady naplněné poloakustickým mourněním. :-) Vše působí vyváženě a dramaturgie alba funguje na výtečnou. Většina skladeb z novinky má pořádný groove, hodně nosných riffů a prostě celkově velmi dobře šlape. Deska však neztrácí body ani stran Osbourneovské melodiky, protože nové věci by se v některých případech opravdu neztratily ani v repertáru Iommiho družiny. Mám samozřejmě na mysli ty nejchytlavější a nejnařachanější jízdy.Předně bych chtěl říct, že „Engines Of Demolition“ neschází opravdu jasný a bytelně usazený sound, který rozhodně hovoří ve prospěch vitality Zakkova projektu. Jaké to překvapení oproti několika unaveným počinům z minulosti, kde byl Zakkův hlas prohnán skrz efekt a zvuk BLS se topil v jednolitosti, šedi a nudě. Ale po pravdě, oni tihle BLACK LABEL SOCIETY do studia dnes zas až tak často nechodí, o čemž svědčí pětiletá pauza od jejich minulé desky. Zakkův klasický styl kytarové hry zná takřka každý, co však aktuálně jeho vklad posouvá, je právě nemalé množství nápadů, fungujících vlastně i bez ohledu na věčné kytarové hvízdání. Aktuální songy jsou zkrátka silné, ať už by je měl v repertoáru kdokoliv. Již úvod alba je velmi nadějný. Což o to, je doslova znamenitý. Pozvolné švitoření boogie kytary, tajemný chór a skladba dostávající se do tempa se samozřejmou jistotou by možná mělo něco do sebe, i kdyby se téhle věci chopili samotní AC/DC. A přesně je prvotní kytarové zvuky připomenou. „Name In Blood“ má všechny předpoklady stát se nosnou věcí, byť ji nakonec ani zdaleka nepovažuji za nejlepší položku kolekce. Jde o chytlavý song, v němž slyším sounáležitost s jižanským prostředím, zejména možná pak s veterány ze ZZ TOP, jakkoliv je samosebou tahle Zakkova hudba metalovější a hrubší. Následuje parádní dusárna „Gatherer Of Souls“, která probouzí k životu nejen všechny sabbathovské démony deroucí se z hrobů, ale je ovlivněna znatelně i feelem PANTERY a ALICE IN CHAINS. Jakoby rané devadesátky nikdy nezemřely. Co však tenhle song rovněž nabídne, je dravé a eruptivně působící kytarové sólo, kterého se vážně nedokážu nabažit. Ostatně právě sóla na novince hodně baví. I třetí věc „The Hand Of Tomorrows Grave“ má v sobě slušnou dávku nespoutanosti a dokáže tak oblažit nejednoho příznivci rozmáchlých riffů a tak tvrdím po první trojici skladeb, tohle je doslova bezchybné.První nápadné zvolenění nahrávky přichází až skrze pátou věc „Better Days And Wiser Times“, což je skladbový zástupce přesně onoho zkroušeného smutnění či nostalgie, na jaké má Zakk také patent. Tyhle jeho polohy po pravdě nevyhledávám, ale na druhou stranu o baladách z novinky netvrdím, že by znamenaly propadáky. Naopak, dramaturgicky terén mnohdy pročistí a hlavně, udělají jej pestřejším - tak třeba symfo závoje doprovázející „Above And Below“ krásně kontrastují s několika divočejšími kusy, které zasněnou věc na tomhle albu obklopují. Dočkáme se tedy dostatečného množství riffových výbojů opatřených živelností – zhulenecká „The Gallows“ působí trochu blíže mississippi soundu kapely DOWN, za naprostou šlehu považuji další sabaťárnu „Lord Humungus“ a špatná se mi nejeví ani píseň „The Stranger“, což je song s velkým nábojem a zajímavě vystavěnou gradací. Baladickou polohu naopak zastupuje jižansky tklivá „Back To Me“ a především na závěr alba umístěný komorní pomaláč s výrazným klavírem. Ten nese název „Ozzy´s Song“, což napovídá, že platí za zřejmou vzpomínku na dlouholetého parťáka a Zakkova objevitele. Celkově vzato, fakt nečekaně silná deska!https://www.crazyDiamond.cz/draconian_in_somnolent_ruin_recenze/3928https://www.crazyDiamond.cz/draconian_in_somnolent_ruin_recenze/3928nobody@nothing.com (Gazďa)Ti Švédové musí mít něco přímove vodě, kterou pijí. Jinak se nedá vysvětlit to množstvískvělých kapel, které se tu rodí. Kdysi vznikala skvělá rockováa metalová muzika hlavně ve Velké Británii, pak ve Spojenýchstátech, teď už je to dlouho Skandinávie. A člověk stáleobjevuje nové a nové prameny. DRACONIAN působí na scéně už odroku 1994 a první dlouhohrající desku vydali v roce 2003, alejá se bez odporu přiznám, že jsem je zaznamenal až v loňskémroce. Začal jsem se totiž probírat formacemi oznámenými na letošníBrutal Assault a tahle šestice se zapsala mezi ty, které mi v hlavěutkvěli nejvíc a kterým jsem začal věnovat hodně svého času.A zahryzávají se do mě dál a dál.Pomáhá tomu i jejich nejnovějšípočin „In Somnolent Ruin“, což by se dalo přeložit asi jako„V ospalé zkáze“. Název, který sedí nejen k poslednínahrávce, ale k celému stylu DRACONIAN, který produkují naposledních deskách. Původně poměrně tradiční goth metalováparta se po příchodu jihoafrické zpěvačky Heike Lenghans v roce2012 změnila ve špičkovou formaci moderního atmosférickéhodoomu. Ne že by prvních pět alb s vokalistkou Lisou Johansson nebylo dobrých i zajímavých. Ale teprve příchodčarodějně krásné a temné Heike vybrousil ten diamantk dokonalosti a přiměl je zamířit z klasických vodpryč. Heike je s sebou podobně jako převozník Charon stáhlado výrazně temnějších hlubin, kde to jejímu lkavémumelancholickému projevu svědčilo více. DRACONIAN zpomalili,opustili i jakékoliv náznaky veselosti a začali produkovatoriginálnější a nezaměnitelější hudbu. Jen si pusťte třeba„Claw Marks on the Throne“ z minulého alba. Je to jakopohlednice přišlá z temného zničeného světa, kterou Heikehypnoticky vyvolává svými magickými tóny vyskládanýmiv nádhernou a neopakovatelnou melodii. Autorské duo - kytarista Johan Ericson a growler Anders Jacobsson - nové skladby schválněpřizpůsobilo projevu Jihoafričanky. Kapela dosáhla dospělosti,po které – alespoň z mého zpětného poslechu – předtímpřes nespornou kvalitu marně sahala. To je ale dnes už jen vzpomínkastejně nostalgická jako nálada, kterou hlas Heike probouzí. Umikrofonu se totiž odehrálo velké střídání stráží. Běhemcovid DRACONIAN opakovaně rušili turné, dostali se do krize ajejich cesty s vokalistkou se rozdělili. Heike nechtěla tolikkoncertovat a hodlala se věnovat i jiným projektům. Nakonec sepřestěhovala na Nový Zéland za přítelem, kde se vedle hudbyvěnuje i grafice a malování, a její působení u Švédů seuzavřelo. Tahle epizoda měla překvapivé rozuzlení v podoběcomebacku původní zpěvačky Lisy Johansson, což se nakonec ukázalo jako výborný tah dosvědčenýskvělou novinkou.Potěšující je, že návratpředchozí vokalistky nijak neotočil kormidlem směřováníšestice. Na internetu se v diskusích objevují názory, žestaronová zpěvačka vládne lepší technikou a rozsahem, zatímcoHeike dokázala lépe vyjádřit emoce. Já to takto jasně nevidím.Co vidím, je, že „In Somnolent Ruin“ pokračuje v majestátnímatmosférickém doomu předchozích desek. A jsem tomu opravdu rád.Jestli je schopen někdo udělat tenhle typ hudby neuvěřitelněbarevným, tak jsou to právě DRACONIAN. Ať už se pohybujív pomalé melancholii podbarvené Lisiným tklivým vokálem,nebo v rychlejších (ale ne rychlých) drsných pasážích,které si prostřednictvím svého impozantního growlu bere nastarost Anders Jacobsson. Chemie mezi tvrdým, záhrobním chrochtemAnderse a křehkým, procítěným projevem Lisy funguje skvěle.Tohle není hudebně padesát odstínů šedi, tohle je padesátodstínů černi, ale tak rozmanitých, že opravdu není třebadalších barev. Černá stačí. Texty rostou ze stejného podhoubí.Jacobsson je ezoterik ovlivněný gnozí a přesvědčený, že svět,ve kterém žijeme, není ten pravý reálný svět. Tenhle názorsice nesdílím, ale chápu jeho snahu proniknout hlouběji,k podstatě věci. Jacobssonovou důležitou inspirací jsousny, které mu dle jeho názoru dávají do tohoto pravého světanahlédnout. Jeho temné básně tvoří s Ericsonovou krásnouhudbou celistvý tvar, který není u metalu běžný. Doplňtevýbornou produkci a dokonalý zvukový mix a máme před seboujednotu formy a obsahu, která odpovídá filozofické hloubce, pokteré Jacobsson touží. Těžko v této dokonalostišvédských náladotvůrců vybírat jednotlivé kusy. Doporučujualbum poslouchat celé. Nemá slabého místa a majestátně plynejako temná hluboká podzemní řeka Styx. Pokud by bylo nutné někdezačít, tak Napalm Records jako singly vybrali „Cold Heavens“ a„Misanthrope River“. Skladby stejně dobré jako jakékoliv jinéz devíti věci z desky, ale na první poslech možnámírně přístupnější.Johan Ericson a jeho družina nahrálialbum, které nepřepisuje žánrové dějiny, ale s naprostousuverenitou definuje, jak má vypadat moderní atmosférický doommetal té nejvyšší jakosti. Jen tak dál. https://www.crazyDiamond.cz/nikol_bokova_tomas_jamnik_praha_atrium_zizkov_14kvetna2026_koncert/3926https://www.crazyDiamond.cz/nikol_bokova_tomas_jamnik_praha_atrium_zizkov_14kvetna2026_koncert/3926hackl@volny.cz (Pekárek)Palác Akropolis, Punctum a teď Atrium. Zdá se, že v poslední době mě Žižkov přitahuje přímo magicky. Ano, prodloužený podchod z Hlavního nádraží, ústící přímo u nové zástavby, má také něco do sebe:-), ale prvořadou i nadále zůstává kvalita akcí, kterých se tam člověk může zúčastnit. Po sadě těch metalových jsem vyrazil zas na jednu komorní. Motivaci ovšem nepředstavovala akutní potřeba nějaké radikální poslechové změny, ale možnost zhlédnout další, současně však znovu jiné vystoupení skladatelky a klavíristky Nikol Bókové. Naposled jsem si vychutnal její umění loni, v rámci zahajovacího koncertu festivalu Lípa musica. Zpětně si trochu vyčítám, že jsem jedinečnou atmosféru z baziliky Všech svatých v České Lípě na našem webu nezprostředkoval. Jenže někdy prostě nechybí jen dostatečný teoretický background, ale i ta správná slova. Pokud se jedná o zážitek ryze hudební, odkázat lze na stránky Českého rozhlasu, který celý koncert zaznamenal. Milovníkům nejen vážné hudby rozhodně doporučuji! Nádherný byl ovšem celý večer, včetně reakce publika. Kdybych měl však něco vypíchnout alespoň dodatečně, tak určitě zde premiérovaný Koncert pro klavír a komorní orchestr, jehož kouzlo ze sebe už nějakou dobu nemohu dost dobře setřást. Možná se jednou dočkáme i jeho studiového provedení, popřípadě vydání již pořízené živé nahrávky v rozhlasové edici podobné té, která je nyní věnována archivním záznamům z Pražského jara a jíž lze označit za mimořádný vydavatelský počin. Všem milovníkům vážné hudby uvedenou edici rozhodně doporučuji! Nikol v roce 2025 koncertovala po celém Česku i v zahraničí. Kromě provedení rozsáhlé skladby „Her Country“ se věnovala i projektům jazzovým, včetně promování „Feathers“, zatím posledního alba svého jazzového tria. Popsané aktivity vynesly fanouškům dvě vysoce kvalitní koncertní CD, jedno nahrané s triem, jedno s kvartetem. Všem milovníkům hudby tyto záznamy rozhodně doporučuji(!), zejména pokud si chtějí připomenout kouzlo opakované koncertní gradace. Společně s dalšími tituly jsou k dispozici na webu vydavatelství Soleil et Pluie. Letos Nikol koncertuje podstatně méně, přednost dostalo komponování. Akce v Atriu se tedy dala už z tohoto důvodu považovat za výjimečnou. Dalším lákadlem byl nový autorský materiál a také účast jednoho z našich předních violoncellistů, Tomáše Jamníka, který se měl podílet na interpretaci některých uváděných děl. Na místo jsem dorazil zhruba čtvrthodinu před začátkem. Kulturní centrum Atrium Žižkov je situováno ve vnitrobloku a zahrnuje i odsvěcený barokní kostel. Právě v něm se mělo vše odehrát. Jelikož byl čtvrtek, osm hodin večer, a za celý den na mě doléhala pracovní únava, nic moc jsem neobhlížel, sednul si do zadní části sálu a snažil se soustředit na to, co každým okamžikem s vysokou pravděpodobností přijde. V žádném případě jsem se nenechal zmást nevinnými názvy jednotlivých skladeb. Klavírní preludia a bagately, byť evokují formu drobného hudebního čísla, mohou obnášet skutečně závažný materiál. Odkázat lze kupříkladu na 24 preludií od Chopina a 6 bagatel od Beethovena, případně již na jednotlivé věty z kompozic sonátového rázu, jako například Faurého houslové sonáty. Zkrátka, když dodáte nápady provázené emocemi a vše pak náležitě zkoncentrujete, mohou na vás podobné komorní „drobnosti“ dopadat až osudově. V daném směru byl výsledek předem dán, protože Nikol má nápadů požehnaně, emocemi jen srší a ohledně méně okázalých forem disponuje průpravou z jazzu. Přesto mě účinek vyslechnuté hudební série překvapil. Po odeznění posledních tónů jsem ještě přibližně dvě hodiny surfoval na vlně euforie, nutno ovšem dodat, že v pozici člověka, který byl krátce předtím jemně, ale nekompromisně donucen k solidní životní inventuře. Pravda, na zvuk klavíru a akustiku sálu jsem si musel zhruba dvě minuty zvykat, pak už ovšem existovala jen hudba a ponor v ní, ze kterého mě nedokázalo vyprostit ani uvolněné moderování Nikol. Každá minuta byla čirým hudebně-pocitovým koncentrátem. Klavír vyplňoval celý prostor, ve fortissimu i v pianissimu. Absolutně si netroufám tvrdit, kde stály vrcholy. Rukopis musel poznat každý, kdo se tvorbou ostravské rodačky soustředěněji zabývá. Stále tu máme klavírní virtuozitu odevzdávající se inspiraci, pod jejímž vlivem vzniká melodický hudební jazyk, který ohromuje; na jedné straně pocitovou závažností na druhé straně univerzalitou a přístupností. Nevím, co ostatní, moc jsem je nevnímal. Nerušili mě, předpokládám tudíž, že mu dokázali porozumět stejně jako publikum v České Lípě. „Preludia pro Adrianu“ byla nádherná. Výběr z rozpracovaných „24 Preludií pro piano“ rovněž, a možná ještě intenzivnější. V jednom z posledních preludií jsem měl díky zvolené technice a komplexitě hry chvílemi pocit, že slyším varhany, tak byl zvuk klavíru bohatý. S prvním zapojením violoncella se tlak o něco více rozprostřel a zromantizoval, nicméně v závěrečných „Bagatelách“ začal virtuózní dialog obou protagonistů pod povrchem nenápadné formy znovu prudce kypět, aniž by jen na okamžik přerůstal v pouhou exhibici. Zaplněný sál si vytleskal ještě zklidňující přídavek nazvaný stylově „Encore“. Zpětně mi dochází, že právě absence jakékoliv prosté exhibice a jiných pocitově chudších chvilek, dokládá, že Nikol jde od výtečného jazzového debutu „Inner Place“ sice po klikaté, ale stále správné stezce, a to směrem vzhůru. Nynější příklon ke komponování vážné hudby je pro ni přirozenou potřebou a způsobem, jak co nejlépe uplatnit a koncentrovat svou invenci. Až bude „čtyřiadvacítka preludií“ dokončena, dočkáme se dalšího komplexního obrazu, který by mohl být podkladem pro víceméně nekonečnou škálu zajímavých interpretací. Nikdo totiž neříká, že Nikol skládá jen pro sebe a jen proto, aby vytvářela uhrančivý prostor pro své posluchače. Šanci stále více dostávají i samotní interpreti. Koncert v Atriu leccos naznačil a myslím, že právě Jamník si na pódiu prožil své. Chystané CD zmíněného dua zatím z povahy věci doporučit nemohu, i když vlastně…mohu, každopádně se na něj opravdu těším. Po čtvrtečním koncertu tuplem.:-) https://www.crazyDiamond.cz/therapy_semidetached_recenze/3925https://www.crazyDiamond.cz/therapy_semidetached_recenze/3925nobody@nothing.com (Tomáš)O pomíjivosti slávy a přízni osudu a zejména hudebních médií se THERAPY? přesvědčili po vydání třetí desky „Infernal Love“ (1995) na vlastní kůži. A navíc dost brutálním způsobem. Zatímco ještě rok předtím byli všude glorifikováni, pravidelně se objevovali na titulcích hudebního tisku, předskakovali pro legendární kapely jako AEROSMITH, vyprodávali menší haly při vlastním turné, bodovali v hitparádách a prodávali stovky tisíc alb, teď bylo vše jinak. S nástupem britpopové vlny se do popředí zájmu dostaly kapely jako BLUR, OASIS a SUEDE. Partička z Belfastu zároveň cíleně opustila úspěšnou formulku použitou na „Troublegum“ a vydala se více artovým a experimentálním směrem, který už z principu nenabízel takový hitový potenciál jako předchozí deska. Prodeje ještě sice nebyly katastrofální, ale vydavatelství doufalo v lepší čísla. Koncerty se musely přesouvat do menších prostor. A i spojenci v podobě hudebních médií se jim obrátily zády a najednou bylo všechno špatně. Jejich hudba prý byla zastaralá, trapná a směšná. Ok, dejme tomu, každý má právo na názor. Pak se to ale posunulo i do osobní roviny, a zejména Andy Cairns začal být vysloveně mediálně šikanován. Prý je tlustý, nehezký, je to buran, má trapnou bradku, nemoderní vlasy… Co si budeme povídat, britský hudební tisk měl vždy silnou tendenci k nekontrolovanému kokotizmu.Kapela tím vším samozřejmě trpěla. Zejména když už prakticky více než 5 let byli na nekonečném turné. Vyčerpanost se projevovala různými způsoby. Nejdřív se úplně rozpadla komunikace uvnitř skupiny. Bubeník Fyfe to začátkem roku 1996 definitivně zabalil a kapele dal vale. Andy pocity osamělosti a izolace kompenzoval alkoholem a drogami. Jedině basák Michael se udržel jakž takž příčetný. Proto byl konec turné k desce „Infernal Love“ v druhé polovině roku 1996 určitým vysvobozením pro všechny zúčastněné. Vzali si několik měsíců pauzu, a snažili se dát svoje životy opět dohromady. Až v roce 1997 se opět setkali a začali připravovat další desku. Na producentskou židli opět usedá Chris Sheldon, který se osvědčil už na „Troublegum“ a zřejmě i díky němu se kapela opět vydala cestou jednodušších, přímočarých songů, se silným akcentem na melodiku. Samozřejmě nehodlali bezhlavě opakovat svojí druhou řadovku, takže „Semi-Detached“ zní víc alternativně, není tak tvrdá a je hravější a plná zajímavých nápadů. Kapela teď působila jako regulérní kvarteto, když do své sestavy přijala cellistu a zároveň kytaristu Martina McCarricka a taktéž bubeníka Grahama Hopkinse, který naskočil do sestavy po odchodu Fyfeho. Nikam nespěchali. Nahrávání proběhlo v několika fázích v Oxfordu, Randalstownu, Bathu a Londýně. Andy se vyhrabal ze svých závislostí a pozitivnější životní období se odzrcadlilo i v písničkách, které skládal. Střízlivým pohledem se rozhlíží kolem sebe a komentuje dění. Neřeší vlastní traumata nebo depky, zaměřuje se na každodenní situace. Z alba vyzařuje optimistická nálada, hudebně zde opět narazíme ne pestrou škálu stylů. Od alternativního rocku, přes powerpop, ale i špetku noisu, metalu, hardcoru. Desku otevírá rezký první singl „Church Of Noice“ s rock´n´rollovým riffem kombinovaným s noisovými prvky a slušnou melodickou linkou. Výborný song, který ale propadl. Opět zde máme jejich typický živočišní drive, sympatický civilní projev obyčejných kluků od vedle a nepředstíranou radost z rockové muziky. Dalším povedeným songem je temnější „Black Eye, Purple Sky“ se skvělými sonickými kytarami, které neúnavně táhnou písničku dopředu, až jim rytmika téměř nestíhá. Že to s výlety do popových (nebo spíš powerpopových) vod kapela myslí vážně, dokazuje druhý singl „Lonely, ´Crying Only“. Pro mě je to už teda silně na hraně, ale tak pro jednou jim to snad i odpustím. Zpátky do alternativnějších vod zamíříme s „Born Too Soon“. Kytary jsou znovu špinavější, riffy hutnější, basa drzá a vtíravá. Moc, moc dobré. Ještě alternativnější je pak „Safe“, která si lehce pohrává s noisem i industriálem a v některých momentech klepe až na dveře metalu. Je to vítané vyvážení k některým až příliš popovým skladbám. Perfektní peckou je „Straight Life“. Přesně takhle má znít moderní devadesátkový alternativní rock. Skvělý zvuk, pulzující rytmika, emotivní atmosféra. Pořád je to dost melodické, ale zároveň relativně tvrdé a jasně se vymezující proti mainstreamu. „Heaven´s Gate“ pak stvrzuje mimořádně silný střed desky. Burácivé kytary ve stylu „Troublegum“, ale podvědomě cítíme, že atmosféra je pozitivnější a méně agresivní. To je taky jedním z hlavní rozdílů. Tahle deska nepůsobí ani nasraně jako druhý zářez, ani paranoidně jako třetí kousek. Vyzařuje jakousi vnitřní pohodu, nenucenost a zábavnost. No uznejte, co jiného než čistá radost z muzicírování může být „Don´t Expect Roses“? Houpavý rytmus v punkovém stylu ale s ostrými powerpopovými kytarami je ve finále uhrančivě euforickým nakopnutím. Na konci si kapela ještě dovolí popustit uzdu experimentům a zařadí i dva avantgardnější kousky. „Tramline“ je špinavá industriálně-noisová kompozice, kde je zpěv ukrytý pod vrstvou zmutovaných nepříjemných efektů. Za mě zbytečnost. „The Boy´s Asleep“ je výrazně lepší. Drásavá balada, temná a skličující, je hodně minimalisticky vystavěná a svým konceptem mírně připomíná hit „Diane“ z předchozí desky. THERAPY? sice byli pořád pod A&M Records, ale že by jim vydavatelství věřilo, nedej bože se snažilo jim pomoct, to se říct rozhodně nedá. „Infernal Love“ sice distribuovali i za oceánem, ale žádný větší komerční úspěch se nekonal. Po neúspěchu singlů ze „Sem-Detached“ byly další plány na proniknutí do Ameriky rovnou zrušené, a i doma se label choval ke kapele více než macešsky. Situace eskalovala koncem roku 1998, kdy jim jednoduše zrušily smlouvu a nechaly je napospas osudu. A to doslovně. Kapela totiž chystala evropské turné, které musela narychlo zafinancovat z vlastních zdrojů. Příběh se pomalu uzavíral a THERAPY? se systematicky vraceli do undergroundu. Nevzdali to ale. Fungují dodnes. Na kontě už mají 14 řadovek, některé silnější, některé řekněme průměrnější, pravidelně hrají, spíše menší kluby samozřejmě, ale těší se statusu až po mnoha letech doceněných legend. Nejsou to revolucionáři, kteří zatřásli hudebními dějinami, spíše ti „working class heroes“, kteří rockovou muziku svojí poctivou prací táhnou neustále dál. Nehledě na trendy, popularitu nebo prachy. A to se počítá! https://www.crazyDiamond.cz/epilog_digital_afterlife_recenze/3927https://www.crazyDiamond.cz/epilog_digital_afterlife_recenze/3927janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Prog-metal podobně klasického hard n´heavy typunení zrovna častým úkazem tuzemských hudebních hájemství,alespoň ne v takto kvalitním podání. Přesto si, kromě kladných bodů přiznaných této nahrávce, zde neodpustím také několik kritických poznatků. Alespoň že si šéf kapely EPILOG, skladatel a kytarista Michal Zeman, dává na výsledkuzáležet a to až do takové míry, že jeho zdejší perfekci ustupuje z cesty prakticky všechno, vlastně i tep skutečného starosvětského života. Jehokapela je tvořena ze tří pětin muzikanty ze zahraničí, z toho plyne, že výsledek pravděpodobně vznikl na dálku. Na jednu stranu je v rámci alba tedy možné mluvito natlakovanosti a muzikantské perfekci, na stranu druhou má výsledek zanásledek určitou nezžitost hudebníků a tudíž se odráží i nacelkově sterilnější digitalizované krustě díla. Jasně, chápu - chtěli to všechno udělat moderní.Když bych novinku „DigitalAfterlife“ rozebral na jednotlivé položky, určitě bych o ní zetří čtvrtin mluvil pouze v kladném slova smyslu. Hudebníci jsouzde jen na vysoké úrovni, švédský zpěvák je velmi dobrý askladby s mnoha souboji kytar a synťáků se snaží necílitprvoplánově na zteč, ale dodat výsledek nadmíru korpulentní,zdobný a hlavně přeplněný dramaticky vygradovanými momenty na trase melody-power-prog. Tajedna záporná čtvrtina z hodnocení se zde vyloupla však cobyprodukt právě oné snahy o perfektní nosič. Hned to celédovysvětlím...Na mne je tahle forma provedení totiž poslechově až příliš vyčerpávají. Tento mírně řečeno - přebujelý ahrrr - moderní metal vnímám spíše coby reprezentantanepřirozenosti. Jasně, někdo bude argumentovat slovy o blízkosti právě progresivního metalu k futuristickému fantasy prostědí a celkověnalazení se na příběhy, které se v našem světě buď nedějía nebo dějí v méně heroických formách, jiný posluchač, kupříkladu příznivec hudby Devina Townsenda, bude třeba naproti tomu mluvit o pohodovém pamlsku. Coby otevřený posluchač jsem sevšak přistihl, že mám skoro až srdce v krku z té přemíry zdenatěsnaných emocí a cítil jsem se neustále kapelou někam vláčena nucen se s jejich dramatem dostávat na lousknutí prstu do cajku. Což mě, tedy v tomhle víru power-melody-progové nahuštěnosti a všech těch neustále se měnících uřvaných equilibrií, dávalofakt docela zabrat. Pocitově jsem za kapelou prakticky celou dobuvlál a byl jí neustále tažen do sféry, kde se opravdu necítímkomfortně. Holt i ve svém věku vlastním stále nízký tlak afakt bych neřekl, že jsem v osobním životě nějak extrovertně nastartovanej.Když takřka v každé skladbě frontman Rob Lundgren ždíme svéhlasivky na maximum, jsem si jistý, že jde o výtečného avšestranného vokalistu, jakých v tuzemsku v rámci melodickéhometalu příliš není (pakliže je na jeho úrovni tedy vůbecnějaký?), ale na druhou stranu ani on nedokáže výsledkuvdechnout podobu přirozeně semknutého hudebního pokrmu. Skladbyjsou velmi slušné, byť i na můj vkus trochu přepjaté a o něcokomplikovanější než bych si přál, přesto musím dodat, že sena poměry progresivního-metalu současnosti vykazují docelačitelnými a ne moc zašmodrchanými strukturami. Navíc je zdeprostor se chytit u nejednoho výrazného refrénu, nosné vyhrávkyči klenuté pasáže, která je schopná dostat song do gradace. Covadí, je naopak málo prostoru pro vydechnutí, dílo má na můjvkus až moc silový, svalovinový ráz a působí jako moderna,která rozhodně nehladí. Devin Townsend, pokud by chtěl nahrát power-melody-progové album, by s podobným materiálem byl asi v pohodě, kdežto mne tady ona moderní vybuzenest a agresivita prostě ruší.Nepochybuji o tom, že chtěl jítMichal Zeman s dobou a udělat desku poplatnou aktuálnímu dění namelodické metalové scéně. Jen je asi složena do podoby, ve které mne až tolik nevábí. Dle mého jde i tak o povedenou nahrávku,kde se nachází deset hodně solidních skladeb naplněných pookraj testosteronem a ambicemi. Smůlu pro sebe vnímám v tom, a tojsem si desku poctivě sedmkrát poslechl od začátku do konce, žejsem byl z poslechu alba na konci vždy až tak vyčerpaný, že jsem se na opáčko nebyl schopen nějakou dobu těšit. Musel následovat relax u něčehojiného, a až po x dnech přišel tedy na řadu další pokus.https://www.crazyDiamond.cz/bludy_znovu_recenze/3924https://www.crazyDiamond.cz/bludy_znovu_recenze/3924nobody@nothing.com (Tomáš)Asi to byl osud, že jsem si musel počkat 30 let, než jsem konečně objevil BLUDY. Jejich letošní novinka „Znovu“ mi ale sedla úplně parádně. Hned s úvodním riffem prvního songu „Něco je špatně“ jsem věděl, že tady jsem doma. Indie rock tak typický pro nulté roky zažívá znovuzrození a dokazuje, že pořád má co říct.Jičínské BLUDY na „Znovu“ dokázali přijít s velice aktuálním mixem indie, shoegazu a alternativního rocku. Připomnělo mi to kapely jako HOUPACÍ KONĚ, BEZ PEŘÍ, nebo DRTIKOL, které vzešly z podobného podhoubí. BLUDY navíc nic neponechali náhodě a pro zvuk si zašli na místo dnes zřejmě nejvhodnější pro obdobný typ muziky – k Amákovi do Golden Hive. Vždy se rozplývám nad jeho citem dokonale vystihnout potřeby spřízněných kapel a schopností ušít jim zvuk vysloveně na míru. Dnes to nebude jiné. Zvuk je fantastický. Krásně živý, šťavnatý, jasně alternativní, ale přitom technicky propracovaný a kvalitní.Sebelepší producent a studio byl ale těžko něco zmohli, kdyby kapela nepřišla s kvalitním materiálem. Kolekce devíti songů je velmi povedenou sbírkou dobrých, a ještě lepších songů. Nejeden z nich by klidně mohl mít i hitové ambice, samozřejmě v rámci alternativní scény. Zralé texty, z nichž některé abstraktnější si netroufám rozklíčovat, jsou minimálně zajímavé. Když ale poodhalí svůj význam, typicky třeba partnerské vztahy nebo život obecně, jejich síla vynikne naplno. Skvěle korespondují s muzikou samotnou a vytvářejí paralelní vesmír, ve kterém se můžeme aspoň na chvíli příjemně ztratit z dosahu reálného světa.BLUDY měli vždy blízko k shoegaze scéně, a i aktuální zabarvení jejich muziky do těchto vod neochvějně směřuje. Přidali ale i několik dalších vrstev, díky kterým je jejich tvorba dnes barevnější a pestřejší. A nebáli se vyrazit všemi směry. Od jemných a hravých indie poloh v „Po bouři“, až po hutný garáž rockový sound s psychedelickým nádechem v „Něco je špatně“. I díky této pestrosti kolekce baví jako celek, když dokáže pracovat s různými náladami a měnit atmosféru přirozeně a nenásilně.Samostatnou kapitolou a poznávacím znamením kapely je zpěv frontwoman a kytaristky Jany Dobiášovské. Její relativně jemný hlas a specifické frázování dodávají skladbám určitý éterický rozměr a působí až lehce hypnoticky. Dokáže být emotivní a bezprostřední, ale i chladná a odtažitá. Silnou pozici má basa Romana Lišky, která nejednou přichází s výraznou linkou, kolem které je vystavěný celý song. Technicky špičková hra, která je i hodně tvrdá, dodává skladbám výraznou hutnost. Bicí Petra Dobiášovského působí sevřeně a pevně kontrolují rytmiku. Druhá kytara Honzy Dobiášovského má díky tomu dostatek prostoru vytvářet nadýchané atmosférické konstrukce, které mají svobodu být neuchopitelné, nejasné a zasněné. Když to ale song vyžaduje, obě kytary, které se do té doby jen špičkovaly, zaberou naplno a vyrazí do hutného útoku na pomezí grunge a stoner rocku. Nemá cenu zapírat, tohle fakt žeru.Kdybych měl zmínit jen pár nejlepších songů, přičemž slabé zde ale stejně nenajdete, tak začnu hned zmiňovanými otvírákem „Něco je špatně“. Ten má zejména v závěru blízko k psychedelicky zabarvenému grunge, kde je drsná poloha ještě zvýrazněna syrovějším zpěvem Jany. „Touha a hledání“ míří více do indie rockových vod. Parádní kytarové zvuky, skvělá basová linka, zajímavá melodická linka, všechno správně. Song umně a citlivě pracuje i s atmosférami. Z relativně pohodové nekonfliktní sloky se bez varování ocitáme v pulzujícím refrénu plném tajemného napětí. „Neonovej sen“ má pak zřejmě nejblíž k oldschool shoegazu a nemůžu říct nic jiného, než že je to nádhera.Amákův mix se drží moderních postupů, takže hlas Jany je vždy hezky v popředí a písničkám dominuje. Ano, mám rád i původní shoegaze, kde byl často vokál utopený v nánosech zvukových stěn, ale tady by byla velká škoda přijít o skvělé texty a výborný zpěv. Excelentní dramaturgii kapela vyšvihla v „Po bouři“. Hravé indie, pak uvolněný kytarový popík, ale na závěr všichni zaberou a je z toho drsný stoner. Jasnou koncertní hitovkou bude, nebo už vlastně je, jak jsem se přesvědčil nedávno v Café v Lese, „V balerínách“. Postpunkový základ, rychlejší tempo, líně zpívaná sloka, střih, a najednou křepčíme na rockové diskotéce. Hloubavá „Asi klamy“ znova rozehrává souboj mezi klidnější slokou a stoner-grungovými pasážemi, které jsou tentokrát vážně husté. Tohle je s přehledem nejzemitější song, který se zvukově blíží až k SOUNDGARDEN.BLUDY s deskou „Znovu“ bez debat vstupují do první ligy domácí alternativní scény. Ani se nechce věřit, že jsou už tak „starou“ kapelou. Znějí nově a moderně, svěže a přitom zkušeně. Jejich specifická poetika je neopakovatelná, tajemná a krásná zároveň. Jejich zvuk je bohatý a komplexní, ale přesto civilní a ne překombinovaný. Už jen zkrátit intervaly mezi deskami a já budu maximálně spokojený.https://www.crazyDiamond.cz/geoff_tate_operation_mindcrime_iii_recenze/3923https://www.crazyDiamond.cz/geoff_tate_operation_mindcrime_iii_recenze/3923janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jeden z nejoceňovanějších vokalistůhistorie Hard N´Heavy, dlouholetý a dnes již však přes dekádu bývalý frontman seattleských rockerůQUEENSRŸCHE Geoff Tate, letos vypouští po devítileté tvůrčí pauzesvé třetí sólové album, které už svým názvem navazuje navýsostnou značku, jakou představovalo kdysi dávno, na konciosmdesátých let stvořené a pro oblast progresivního metalu zcelazásadní a oceňované album „Operation Mindcrime“. Bestseller právěod QUEENSRŸCHE. Díky tomuto konceptu si Geoff Tate už tehdy vydobylnesmrtelné místo na Olympu americké metalové scény. Byť šlo dlouhá léta o velmi aktivní band, zhruba od druhé poloviny devadesátých let nedokázali na svounejzářivější éru uspokojivě navazovat, a tak v roce 2011 všedospělo k bolestivému rozkolu právě mezi zpěvákem a několika jehospoluhráči. Po vcelku nechutných a vyhrocených soudních tahanicích označku QUEENSRŸCHE již více než před dekádou Geoff Tate od tohoto názvuupustil a přenechal jej Michaelu Wiltonovi. Záhy na to stvořil konceptuální albový triptych vydaný právě pod jménem projektu OPERATION: MINDCRIME, jenže ten ze zřejmých důvodů příliš nezabodoval. No a pak se Geoff na dlouho odmlčel...Dnes je však na řadě jeho třetí sólové album, které název slavného konceptu (tentokrát s pořadovým číslem III) znovuoživuje. Třetí díl z toho důvodu, protože ještě za Tateovapůsobení uvnitř QUEENSRŸCHE, ti v roce 2006 vydali pozapomenutýdruhý díl příběhu zaobírajícíhose dnes tolik aktuálním tématem kontroly a manipulace společnosti.Tate byl vždy ceněn nejen coby zpěvák se specifickým a velmisilným vokálním projevem, který vlastnil nejen obstojný rozsah a zajímavou barvu, ale také proslul tím, že dokázal neobyčejně zacházet s dramatizací a uměl skrze svůj projev vnést do skladeb silné pnutí a emoce. Právě prožitek jepodstatný v jeho skladbách a to i v současné době. Je todůležité zvlášť pro to, že právě on a jeho zpěv jsounejzásadnější hybnou silou nových skladeb. Novinka se sice snaží sebejistě navazovat naprogresivní nastavení léty osvědčené tvorby QUEENSRŸCHE a jedná setak o poměrně moderně a pestře odprezentované hardrockovéalbum, jaké by se bez pochyb neztratilo ani v portfoliu Geoffovanejslavnějšího působiště, ale tohle všechno může platit opravdu jendo jisté míry. Tou je samozřejmě produkce a vyvážená hra mezizpěvákem a ostatními členy ansámblu. Ani jednoho se zde totiž příliš nedostává. Tohle je zkrátka deska především odGeoffa, nikolik výsledek snažení vyrovnaného plnokrevného bandu hrajícího nejvyšší ligu. Zpěvák jevšak znovu skvělý a celý letošní komplet od začátku do koncetáhne. Všichni ostatní jsou zkrátka součástí jeho pestré a proměnlivé kulisy, která jej v oné hlavní roli dotváří.Ve skladbách se prolínají různorodépasáže, od ponuřejších melancholicky laděných fází, přesvstevnaté symfo-rockové motivy („You Know My Fucking Name“), ale také snové songy plné hostujících vokálních vstupů. Dílo drží i přes svou pestrost docela dobře pohromadě a opravdu působí jako souvislý koncept. A to nemusí zrovna hýřit nosnými instrumentálními party či přicházet s důraznými riffy, deroucími se směrem do progresivněmetalových vod. Výsledek je však v řadě momentů znamenitěproaranžován a zpěvákovi rozhodně prospívá, že je velmiotevřeným umělcem a to jak žánrovému záběru, tak samozřejměi co se týče pěvecké spolupráce s jinými zpěváky (či zde spíše zpěvačkami).Opravdu silná fáze alba podle mnezačíná u pozvolnější skladby „Vulnerable“, nesoucísebou značnou dávku sugestivity i nostalgie. Ten nejsilnější však představuje až komorní balada „Do You Still Believe?“, kde Geoffůvduet se zpěvačkou mne neznámého jména doplňuje výrazný klavírní part. Právětenhle song má zřejmě nejblíže zářivým okamžikům, jaké Tate zažíval v plodných časech své někdejší kapely. Stylověse v podstatě deska drží prověřených hardrockových receptur sešpetkou progrese a sympatické žánrové rozvolněnosti, což platíi v případě o něco vygradovanějších či proměnlivějších skladeb,jakými zde jsou třeba „The Devil´s Breath“ nebo „Power“. Osobně vnímám „Operation Mindcrime III“ jako zdařilou sólovoudesku Geoffa Tatea, který zde v podstatě navázal na svůj letitýtvůrčí odkaz a stvořil prostě sadu, která jej od začátku dokonce definuje jako nezaměnitelného zpěváka s otevřeným postojem krockové hudbě. Bohužel tomu všemu chybí někdejší fenomenálníprodukce původního konceptu, byť právě na ten celé tohle dílo dějově navazuje. Nicméně její absence se v dnešní zrychlené době dala tušit. Slabších 80%.https://www.crazyDiamond.cz/venom_into_oblivion_recenze/3922https://www.crazyDiamond.cz/venom_into_oblivion_recenze/3922janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Netřeba už dávno pochybovat ovýznamu severoanglických VENOM na historické mapě metalovéhudby, zvlášť pak je u nich ceněna role průkopníků a praotců v rámci počátkuevoluce tvrdé hudby, kdy to byli právě oni, kdo dal prvotníimpuls k posunu heavy metalu do jeho tvrdších a divočejších mutací. Hydře zvané VENOM patřila především první polovina osmdesátých let,kdy alba „Welcome To Hell“ (1981) nebo „Black Metal“(1982) zažehla blackmetalový plamen a vše okolo nich působilo nově, divoce a mysticky. Jejich zhoubou sevšak záhy stala nízká potřeba se výrazově amuzikantsky posouvat, a tak se o nich v podstatě dá říct, žejejich hudba postupem let ustrnula v čase. Dnes již mnoho dekád nejsou žádnou významnou hybnou silou na scéně a většina jejich novějších alb působí přinejlepším průměrným dojmem. Nicméně stále čas od časuvypustí nový materiál, se kterým se žít bez problémů dá. Někdy se opravdu jedná o vcelku slušné dílo („FromThe Very Depths“), většinou však jde o hodně přežitý,nenápaditý a svým způsobem průměrný vzorek primitivníhohudrování. Novinka „Into Oblivion“ patří určitě v rámci portfolia kapely k zdařilejším věcem a svým způsobem se z pozdní éry vyjímá. Většinou svých alb jakoby se totiž VENOM zasekli na klišé a pouze jimi naplnili svůjvlastní předobraz a to bez potřeby sdělit ještě něco navíc. Novinka je však o něco výše, neboť pozornému posluchači neunikne snaha o to, znít alespoň trochu nespoutaně. Byť má Cronosnyní již dlouho kolem sebe spoluhráče na velmi obstojné úrovni,pořád o novější tvorbě nelze mluvit v superlativech. Pozitivem nového alba, při jeho snazeznít především jako VENOM, je solidní dávka energie, divokost,svižné tempo a celkově rock´n´rollová špína, kterou jejejich pravěký black metal nasáklý a která se zde valí ze všech koutů. Druhou pochvalnou věcí jeautentický syrový a hutný zvuk, který jde ruku v ruce s kvalitnímihráčskými výkony a jednolitou atmosférou. Jde tak o album, jakési fanoušek starých nahrávek VENOM mohl v podstatě jenom přát.Hlučný a punkovou agresivitou nahuštěný metal z tohoto aktuálního počinu, umocněný velmislušnou kytarovou hrou Johna „Rage“ Dixona, spolehlivou a vrámci možného i pestrou prací jeho parťáka od bicích Danyho „Dante“Needhama a samozřejmě přítomností zatvrzeléhou tahouna,hlavního strůjce značky a démonického křiklouna Conrada„Cronose“ Lanta, má nakročeno k tomu stát se asi nejlepším albem kapely od osmdesátých let.Rozhodně nejde o stylový milník, který by mohl konkurovat jejich nejzásadnějším deskám, zkrátka VENOM zde jen seskupili skladby, které působí živelněji než na několika předchozích počinech a dostali do nich také nějaké nápady. Způsob jejich prezentace zůstane již navždy neotesaným old-schoolem, protože prostě kapele ani o nějaké změny vlastní receptury nejde. Solidní je už začátek v podobě titulní, našlapané písně „Into Oblivion“, kde hlasový projev Cronose dokonce připomene Genea Simmonse. Asi nejvitálnější jízdou je zde rychlá vypalovačka „Lay Down Your Soul“, přesně takový rychlý a ponurý rock´n´roll kdysi utvářel jejich značku a tak těší, že s naprostou přirozeností se do tohoto módu trojice dostává i dnes. Skladba „As Above So Below“ možná upoutá pozornost fans netradičně využitými změnami temp a nápadně zpěvným dramatickým chórem, ale mne z nějakého důvodu více vyhovují méně rafinované, svižnější kusy jako „Death And Leveller“ nebo „Kicked Outta Hell“, které bez pochyb naplňují podstatu téhle kapely. Devízou všech skladeb je bytelný zvuk, opírající se o dobré hráčské výkony, sóla patřící mezi nejvíce oblažující momenty a celkovou nápaditost v rámci vytýčeného. https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_magic_recenze/3920https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_magic_recenze/3920janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zhruba šest let již ACID ROWfungují v současné tříčlenné sestavě, často koncertují,dávají o sobě vědět solidními alby a celkově patří k tomunejlepšímu, co dnes český klubový prostor v rámci rockovémuziky nabízí. Dle mého (a to tvrdím i po letošní albové novince) na svůjnejzásadnější krok stále ještě čekají. Nové album „Magic“v podstatě podtrhuje jejich cestu pozvolného růstu a rozvoje,neboť nějaké nekoordinované skoky, vzestupy a pády, téhlekapele opravdu nejsou vlastní. Po vypuštění několika (tuším že dvou) singlů scovery jejich oblíbených BLACK SABBATH, dnes na řadu přicházíalbum „Magic“, které popírá tu verzi příběhu,že by se ACID ROW měli stát jen pouhými nohsledy Sabaťáků,naopak z materiálu cítím jednoznačnou chuť se vyvíjet trochu jiným směrem.Jejich stoner rock má dnes osobitější kontury a kapela vpodstatě, co se týče podoby svých songů, především pak jejich nosných motivůi aranží, pouze roste, jakkoliv bych opravdu neřekl, že deska nabídneněco jako jednoznačný hit. Něco podobného se zde nenachází. Naopak jde znovu o velmi vyrovnanoukolekci stoner rocku, který, a bude to znít možná překvapivě,na mne působí tak, že ACID ROW v roce 2026 jsou zas o něco blížeke kalifornským KYUSS než k britským metalovým legendám sedmdesátých let.Jestliže svižnější rozjezd „Let´sFind Out“, kde je před námi nastíněna psychologická mapa, vypovídající něco o tom, jak je složité dostat se z osidel vlastní podivné rodiny, nic podstatného neřeší, pak následující dva songy, a to jmenovitě „HowDeep Is The Rabbit Hole?“ a „The Gathering“, sebou nesoujednoznačně vyšší míru skladatelské přesvědčivosti. Kapeladělá na své cestě sice jen drobné krůčky, ale ve srovnání s předchozímialby je poznat znovu další vystužení výrazu a nabitásebejistota. Po zvláštním předělu „Psychomagic“, který jakoby svým zklidňujícím účinkem měl zapůsobit na chovance nějaké psychiatrické léčebny, dostávámeopravdu výživnou riffovou dusárnu „Power Of Magic“, kde dunítěžkotonážní riffy a vše má jasný směr, i když se zde trochu dýl zapečeme u čarodějné akustické mezihry, držící kapelu na dosah jejich vlastní psychedelické minulosti. Idíky podobnosti Alexe s hlasovým projevem Ozzyho Osbournea cítímnejvětší spřízněnost se Sabaty na novém albu právě zde.Parádní svižný rockec „Wizardkind“je zas trochu jinde, neboť v soundu znovu cítím pouštní odérkultovních KYUSS a tak trochu i garážovější terén původníchgrunge kapel z konce osmdesátých let. Sympatické je, že kapela zachovala svému zvukupřirozenost a ponechala jej v dravé, živé podobě, a dle očekávání se dokázala vyhnout vyumělkovanosti. Ta energie sejí totiž jednoznačně vrací a „Magic“ rozhodně není moderně znějící deskou, bohudík. Dost možná je právě tohlejejí největší hodnotou. Právě posledně zmíněná skladbadefinuje i tu změnu, která u ACID ROW nastala – vykašlali se nadlouhé, těžkopádné skladby a začali o něco více cílit na toprazákladní a klást důraz na nosné fragmenty skladeb. Skladba „The Last Knight“ nastíníi určitou touhu po výpravnosti a dramatizaci, týkající seproměny tempa a struktury skladby v její druhé polovině. Původnějsem chtěl, snad vtipně, poznamenat, že kouzelně funivá „Vertigo“ připomíná objemného afrického hrošíka nekordinovaně pobíhajícího po palouku a to těsněpřed tím, než sebou sekne znovu do bláta, ale skladba se v závěruvypořádává s docela nápadnou pasáží energického kytarového kvílení,tak to s tím pádem nakonec nebude až tak horké. Houpavě utrápená„Final Suicide“ je myslím ideální skladbou na závěrpodobného rockového alba, byť by jí prospělo určité zkrácení.ACID ROW, dle mého, představují vrámci stoner-rocku asi to nejlepší, co v současnosti může našezemě nabídnout. Deska „Magic“ je definicí stylu a vývoje tétokapely, jejíž tvorba získává nadále silnější kontury apřesvědčivost. Dle mého jde o zatím jejich nejlepší desku, byťkaždý krok, který dosud ACID ROW udělali, nebyl z prvního plánuoproti předchozím až tak nápadný, a už vůbec nešlo o nějakýobří skok. Od chvíle, co se sestava ustálila na této trojici, jim zkrátka padaj do rukou samé dobré karty. Je dobré vědět, že základ toho všeho se děje přičiněním samotné kapely. Ta sice vysílá signály bezstarostnosti, ale na vyznění vlastní hudby jim sakra záleží. To vím po pečlivém poslechu téhle novinky zcela jistě.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest2026_tipy_koncert/3921https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest2026_tipy_koncert/3921nobody@nothing.com (Stray)Basinfirefest, konaný poblížSpáleného Poříčí v západních Čechách, je tím menšímfestem pořádaným agenturou Obscure promotion. Od doby jejichpřevzetí značky půjde na konci letošního června již o pátýročník. Na rozdíl od jejich (v zahraničí mnohem známějšího a celkověmonstróznějšího) Brutal Assaultu, konaného začátkem srpna vpevnosti Josefov poblíž východočeské Jaroměře, zde nenaleznemežádné pevnostní zdi a vše, co k této akci patří, je postavenona rozlehlé travnaté louce. Když člověk vejde do areálu Basínu,nabídne se mu pohled, za kterým je svým způsobem úleva. Natomhle místě se člověk nebude nikde tlačit. Těch několiktisícovek příchozích se totiž krásně rozprostře na travnatéploše. Snad jen ten stín má zde vyšší cenu, než na jakékolivjiné koncertní akci. Uvnitř areálu neroste jediný strom.Když si prohlížím letošnísoupisku, na jednu stranu mi není úplně jasné, proč rázprogramu stále udávají zástupci extrémně metalové scény, když to, coorganizátor dle mého potřebuje (netuším co organizátorpotřebuje, jenom si to myslím, sorry za nepřesný popis skutečnosti):-), je navýšenínávštěvnosti. Na druhou stranu pochopím kontinuitu a stylprostředí, ve kterém se chce režisér akce pohybovat. Po pravdě, u předchozíhoročníku k určitému navýšení počtu návštěvníků vlastnědošlo, ale nebylo to ani vlivem soupisky účinkujících kapel, anijakoukoliv dramaturgickou změnou, zkrátka jen více lidí zjistilo,že tady ta akce existuje. Třeba se letos dočkáme dalšíhoschůdku a přijde ještě o něco více lidí. Z možnosti příjezdufanoušků rocku a metalu z ciziny totiž fest zatím moc nevytěžil.Vlastně existují dva protichůdné názory na vývoj Basínu –ten první hovoří o tom, že se festival postupnými drobnýmikrůčky dostane do laufu a bez závažnější dramaturgické změnypostupně svou návštěvnost dotáhne do uspokojivých čísel, a tadruhá, skeptická, reprezentuje názor, že sem by lidi ve většímpočtu nepřijeli snad ani na KABÁTY a tudíž je akce odsouzenafungovat se stávajícími čísly max okolo 3-4 tisíc příchozích.Pro mne má však tahle „menší“ akce své nezanedbatelnékouzlo, neboť davy opravdu nevyhledávám.Z účinkujících mne letos asi nejvíczaujali headlineři hned čtvrtečního dne, americká heavymetalovákapela W.A.S.P., která je již pětačtyřicet let vedenácharismatickým Blackiem Lawlessem. Ten vloni ve Velkém sáleLucerny dokázal, že stále oplývá nemalou dávkou energie akoncertní formy a tento pražský koncertní svatostánek praktickynaplnil. Pokud si W.A.S.P. udrží fazónu z minulého roku,návštěvník Basínu se má na co těšit. Dalším lákadlem mohou být borci zDEATH TO ALL. Několik bývalých členů legendárních DEATH hrajepod tímto jménem skladby z techničtějších fází kariéryfloridské legendy. Projekt už na tomhle místě minimálně jednouhrál, a tak nepůjde o žádné velké překvapení, ale o potvrzenívýborného muzikantského řemesla a virtuozity. V rámci čtvrtkamůže dojít k zajímavé konfrontaci v rámci thrashmetalovéhožánru, kdy posluchač bude moci srovnat úroveň tuzemských dravců LAIDTO WASTE s řeckými stálicemi SUICIDAL ANGELS. Dalším zástupcemčeské scény budou stále velmi populární dělníci gotickéhorocku XIII.STOLETÍ, kteří zde rovněž již před lety hráli a sklidili slušný ohlas. Zamne je podobných tuzemských kapel na akci stále méně, než bymohlo ve výsledku být, ale třeba jde o problematiku finanční aceny vystoupení našich popředních kapel, vlastnících také určité fanouškovské základny, v poměru k těmzahraničním třeba rostou.Nová kapela bývalého frontmana od MYDYING BRIDE Aaarona má jméno HIGH PARASITE a před rokem již bylak vidění na Brutalu. Šlo o méně ponurou záležitost, která byse dala přirovnat třeba k jejich slavným krajanům z PARADISELOST. Zrovna ti jsou zde nominováni do pozice headlinerů pátečníhovečera, takže může dojít rovněž k určitému srovnání. Kapelaokolo vokalisty Chrise Holmese v Čechách vystupuje hodně často aplatí již dávno mezi naprosté stálice, o které je pořád mezimetalovou komunitou velký zájem. Holt devadesátky v nás stále žijí.Přiznivci německého old-schoolthrash metalu případně thrash/deathu se zde mohou těšit navystoupení znovuobnovených DARKNESS, ale také velmi dobře v posledníchletech šlapajících PROTECTOR. Obě kapely patřily na konciosmdesátých let, v případě PROTECTOR i na začátku devadesátek,k popředním bandům scény u našich západních sousedů. Nejlepším jménem thrashmetalového stylu jsou zde znovuobnovení zástupci scény z Bay Area FORBIDDEN, od kterých čekám erupci intenzity, opravdovosti i v jistém smyslu také žánrové nevyzpytatelnosti, která je v některých fázích kariéry provázela. AmerickéSTEEL PANTHER považuji spíše za parodii na glam-metalové hnutí. Raději než je, bych byl zvědav na nějaké originální a skutečnétěleso, které hraje hardrockovou hudbu z osmdesátek bez úlitebskutečnostem, že vše na pódiu musí být v tomto případě pouze děsně zábavné.Američané sice avizují spousty zábavy, ale zdali ve svém programu nabízejí iněco navíc, si odhadnout netroufám.Pozvat do Poříčí jedno z největších jmensvětového extrému je myslím skvělý tah, neboť NAPALM DEATHdokáží být naživo velmi intenzivní a skoro vždy, když jsem jev Jaroměři shlédl, výsledek stál opravdu za to. Po loňském koncertě CARCASS jsou tohle další stále dobřefungující zástupci památné ostrovní scény. Ze severu Anglie sedostaví i projekt VENOM INC., za kterým dnes stojí předevšímTony Dolan, jinak také někdejší člen post-apo kapely ATOM KRAFT a frontman VENOM z dob (1988-93), kdyv kapele již nebyl u mikrofonu Cronos. Dalším zástupcem britskémetalové scény jsou TAILGUNNER, relativně mladá kapela oplývající slušnouvárkou chytlavých hymen, poplatných žánru Hard N´Heavy.Osobně právě koncert téhle kapely patří u mne k největšímlákadlům třídenní akce. V sobotu večer je zde jedním z headlinerůrovněž finská APOCALYPTICA, která pro letošní výstup avizujeset plný předělávek metallicovských standardů. Z české scénypak poslední den festu spestří vystoupení brněnských legenddark/black metalu ROOT i nadějné pražské formace TRAHIR. Celkověmyslím, že se soupiska vlastně nakonec povedla.https://www.crazyDiamond.cz/therapy_infernal_love_recenze/3918https://www.crazyDiamond.cz/therapy_infernal_love_recenze/3918nobody@nothing.com (Tomáš)Obrovský úspěch druhé desky „Troublegum“ překvapil zřejmě všechny a nejvíc samotné THERAPY?. V relativně krátké době přispěchali s další deskou, která ale úplně přehodila všechny výhybky. Zvukové, dramaturgické, stylové. Bylo to cílené rozhodnutí. Nechtěli nahrát další stejné album. Zároveň se trochu lekli svého vlastního úspěchu a toho, že se najednou ocitnuli v mainstreamu. Zejména bubeník Fyfe to nenesl úplně lehce a instinktivně tlačil na návrat do nezávislých a alternativních vod. Vydavatelství A&M Records samozřejmě tlačilo na pilu a chtělo kapelu vytěžit teď a hned. Požadovalo další úspěšný album, plný hitů, který by si koupili zase miliony fanoušků. A přesně to THERAPY? neudělali.Metalové období hodili za hlavu. Obrátili se více směrem k alternativnímu rocku, post-punku a znova i k noise. Dokonce ke spolupráci přizvali DJ Andyho Holmese, který songy doplnil o ambientní elektronické zvuky, které měly v širším kontextu vytvořit jakési spojnice a přemostění mezi jednotlivými skladbami. Výrazně se ubralo na agresivitě, na druhou stranu se více pozornosti věnovalo atmosféře a náladám. Materiál působí rozhodně více dospěle a nezastírá ani svoje umělecké ambice. Můžeme zde mluvit o „art noise rocku“. Výsledek je ale mírně nevyrovnaný. Špičkové skladby, které můžeme bez váhání zařadit do zlatého fondu THERAPY?, se zde potkávají se spíše průměrnými kousky a občas se kvalitativní laťka i povážlivě rozkolísá. Tam, kde „Troublegum“ působí skálopevně a neprůstřelně, je „Infernal Love“ nestabilní, s výkyvy na jednotlivé strany kvalitativní spektra. Songy jsou zde samy za sebe, jako by je nic nespojovalo, a proto celek nedrží tak pevně pohromadě.Intenzivní koncertování po vydání „Troublegum“ znamenalo, že kapela musela psát nový materiál v podstatě na cestách a zároveň i nahrávání se opět dělo v několika kratších session. Po prvních demáčích ale trojice s prozatímním výsledkem vůbec nebyla spokojená, a proto si vyčlenili týden na jamování a dotažení songů. Zdroje inspirace i celkové pozadí při jejich vzniku se ale proti předchozí desce výrazně změnily. Metalizovaný pop-punk-rock se silným melodickým akcentem a vzpomínky na dospívání ustoupily temnějším tématům. Hudebně se teď čerpalo od kapel jako THE BIRTHDAY PARTY nebo AFGHAN WHIGS, zatímco většina témat se točila kolem pocitů izolace, ztracenosti, nebo prozkoumávání svých temných vnitřních stránek. To už z principu vytvářelo temnější atmosféru, která je místy skutečně extrémně skličující, dusivá a depresivní. Ruku v ruce s tím jde menší přímočarost, kdy songy vyžadují delší čas na navnímání a pochopení. Jsou vážnější, ubralo se na tempu, materiál působí komplexněji. Černobílá estetika promo materiálů pak ještě více zdůrazňovala dekadentní nádech obsahu.Úvodní „Epilepsy“ svým zvukem a dramaturgií odkazuje k debutu. Mírně chaotická rytmika, noiseové vsuvky, úchylná atmosféra. Zvuk je úplně jiný než na „Troublegum“, alternativnější, s nádechem industrialu. Metal ani grunge zde není ani v náznacích. Singlovka „Stories“ je parádní alternativní rock devadesátkového střihu. Je šmrncovní. Výrazný nosný riff podpořený saxofonem (!) a k němu pro THERAPY? už klasický sloganovitý refrén. Elektroniku výrazněji zavnímáme v intru „A Moment Of Clarity“, která je vystavěná do majestátního rockového dómu. Ano, kapela se nebojí ani klasického rocku, grandiózních nástupů, košatých meziher a teatrální velkoleposti. Navíc přidává poctivou nálož emocí a skličující atmosféry. Velká krása. „Jude The Obscene“ je pak další velice povedený kousek. Vybrnkávaný riff má sice lehce osmdesátkově gotický nádech, ale syrové kytary v hlavních vlnách táhnou song spíše ke garážovému rocku. První zaváhání přichází s podivnou „Bowels Of Love“. Není to ani balada, ale ani poctivé rockování. Přesládlý refrén s ještě více přesládlou orchestrací tomu všemu taky nepomáhá. Kapela opět naplno zabere s „Misery“. Tohle by mohlo jít z fleku na „Troublegum“. Ostrý riff, drsné bicí, hitová melodická linka, slušný drive, tady si nemůžu stěžovat. Experimentálnější kousek „Bad Mother“ ve finále taky není špatný. Industriální kabátek mu celkem sluší, zejména když se v refrénu opět krásně otevře a vyšvihne další jasně popovou melodii. Výrazné zkrácení by mu ale neuškodilo. Minutový elektronický závěr je úplně zbytečný, ale i jádro songu by se klidně vešlo do poctivých tří minut. Naproti tomu ještě o téměř minutu delší „Me Vs. You“ ukazuje, jak se správně experimentuje, i když to outro taky mohli kapánek zkrátit. Elektroniky zde máme opět více než dost, jasněji do popředí ale vystupuje i cello Martina McCarricka. Kapele se zalíbil tento nástroj, který se výborně hodil do konceptu podobných písniček, které stavěly na teatrálnosti, možná až nabubřelosti. Honosné kompozice v poklidnějším tempu jsou jasným protikladem přímočarých, divokých a riffy nabitých skladeb předchozí desky. Martin se v průběhu turné stává čtvrtým členem kapely. Powerpopová „Loose“ ničím nevyniká, a mohli jí radši přesunout na pozici b-side, protože tady se fakt vůbec nehodí. Ještě jsme neměli pořádnou baladu. THERAPY? zde vytáhli těžkotonážní zbraně a hlavou prorazili zeď. To, že „Diane“ je cover od HÜSKER DÜ, jsem zjistil až po dlouhých letech. Song je to výborný už v originále, ale to, co s ním udělala partička z Belfastu, ho posouvá do světové extra třídy. Napadlo by vás udělat rockovou baladu bez kytar? Jen zpěv, cello a smyčcové kvarteto? Tak vězte, že Andyho to napadlo a výsledek je famózní. Atmosféra je mučivá, emoce v nás přímo vaří. A aby toho nebylo málo, kapela song vypustila i jako singl. Zatímco doma byl jeho úspěch spíš průměrný, hned v několika zemích kontinentální Evropy se probojoval do TOP10. Na závěr si pak kapela schovala další kousek kombinující znepokojivě pulzující sloku, přímočarý refrén a slaďoučkou popovou nadstavbu. „30 Seconds“ je výborným ukončením této lehce nesourodé kolekce.„Infernal Love“ je příkladem alba, které bylo v době vydání přijato nejednoznačně, možná i s lehkým despektem. Po fantastickém „Troublegum“ byla změna ve všech směrech prostě příliš velká a ne každý to dokázal strávit. V dnešní době je ale už vnímáno úplně jinak. Dozrálo. Začalo být oceňováno právě pro ty kvality, které byly před 30 lety zpochybňované – experimentálnější přístup, umělecké ambice, vyzrálejší songwritting a osobnější témata. Pravdou ale taky je, že „neúspěch“ desky kapelu málem rozložil. Tlak a očekávání vydavatelství, médií i fanoušků musel být obrovský a deska po vydání v červnu 1995 nepřinesla ani komerční úspěch, ani výrazně nerozšířila zástupy fanoušků. Právě naopak, THERAPY? se postupně začali přesouvat do menších klubů. Turné bylo náročné i fyzicky. Alkohol, drogy, vyčerpanost. Začátkem roku 1996 už toho měl bubeník Fyfe Ewing plné kecky a rozhodl se skončit. Nadobro. Bylo načase, aby si THERAPY? dopřáli nějakou terapii.https://www.crazyDiamond.cz/tigers_jaw_lost_on_you_recenze/3919https://www.crazyDiamond.cz/tigers_jaw_lost_on_you_recenze/3919nobody@nothing.com (Tomáš)Pensylvánští TIGERS JAW jsou řazeni ke čtvrté vlně amerického emo-rocku. K jejich rané tvorbě jsem se ještě nepropracoval, ale poslední dvě desky mě hodně bavily. Osobně bych je za ryze emo kapelu ani neoznačoval, jejich přesahy do indie a alternativního rocku jsou totiž velice výrazné. Možná i díky tomu vytvořili zajímavý rukopis, který jim pomáhá se odlišit v rámci široké scény mezi desítkami podobných kapel.Letošní novinka „Lost On You“ je hodně povedeným kouskem. Kolekce je dramaturgicky pestrá, songy jsou opatřené špičkovým zvukem a celkově působí album velice sebejistě a vyzrále. Pětičlenný ansámbl disponuje hned dvěma zpěváky. Máme zde klávesačku Briannu Collins, která svým jemným hedvábným hlasem často podporuje druhého vokalistu a kytaristu Bena Walshe, ale některé písně zpívá i přímo ona sama. Barva jejího hlasu je jako stvořená pro zasněnější, vláčnější songy se shoegazovým nádechem. Ve finále i hlas Bena není nijak ostrý nebo drsný, takže se vzájemně výborně doplňují a dodávají tím skladbám emotivní hloubku.Celá deska je pojata v mírně transcendentální atmosféře. Je to zajímavý koncept, kde se relativně ostré, někdy až téměř agresivní kytarové party a dunivé bicí, potkávají s hloubavými melodickými linkami. Textově se točí kolem významu času jako takového. Změn, které přináší, vývoje člověka, společnosti, a vlastně i světa samotného. Po 20ti letech na scéně to už taky nejsou žádní floutci, takže je pochopitelné, že i mentálně je to táhne ke komplexnějším tématům.Někdy může zvuk sice působit překvapivou syrovostí garážového rocku, ale technicky je ošetřen na špičkové úrovni. Kytary znějí masivně, jsou hezky navrstvené, a i v mixu jim byla přisouzena velice dominantní pozice. Tohle je poctivá kytarová deska se vším všudy. Prostorově výrazné bicí v grungeovém stylu a hezká mohutná basa skvěle tvrdí rytmiku. Zpěv je pak mírně upozaděn, akorát dost na to, aby na sebe nestrhával všechnu pozornost a nesl se na vlnách kytarových zvuků. Na co jsem zapomněl? Jasně, klávesy. Ty jsou zde pevně definované do podpůrné role a přesně tak to mám rád. Nenápadné, ale přesto důležité. Songům dodávají zajímavé texturu a šťavnatost. Producent Will Yip odvedl výbornou práci. Evidentně TIGERS JAW potáhl směrem k hutnějšímu zvuku, kterým obdařil loni i skvělé desky SCOWL nebo SUPERHEAVEN.Co mě při poslechu „Lost On You“ vždy napadá jako první, je sebejistota kapely. Tady se nekoná žádné experimentování nebo hledání správné cesty. Takhle prostě zní skupina, která přesně ví, co chce. Deska je maximálně konzistentní, bez kvalitativních výkyvů. Jak rychlejší, tak pomalejší songy, všechny mají svou vnitřní sílu a jasné místo v konceptu. Jestli zde chceme mluvit o „emo“ rocku, tak ten zde nestojí na řezavých kytarách, neustálých změnách tempa nebo vyhrocených vokálních pasážích. Tady je to o hloubce sdělení, o poselství ukrytém v písních, které v nás zůstává ještě dlouho po poslechu. Přináší spíš pozitivní a uvolňující pocity než úzkost klasického emo rocku.Ať už se pohybujeme ve středním tempu jako třeba u emotivní „Primary Colors“, nebo se zvýší otáčky jako u dravější „Head Is Like A Sinking Stone“, kapela vždy staví primárně na výrazných melodiích, podpořených poctivou zvukovou stěnou. Vysloveně krásné jsou skladby, kde hlavní vokál přebírá Brianna. „Anxious Blade“ nebo „Breezer“ v sobě mají určitou zasněnost, která je podpořena jejím hřejivým hlasem. Výborným kouskem je i poctivý indie rock „Ghost“, košatější „Staring At Empty Faces“, kde Brianna a Ben efektivně spolupracují, v emo rockovém stylu našlapaná „Light Leaks Through“, nebo trochu nenápadná závěrečná „Lost On You“, která ale boduje parádní nostalgickou atmosférou.TIGERS JAW aktuální masivnější rockový zvuk maximálně sluší. V kombinaci s vyzrálým songwritingem, špičkovou produkcí a hřejivou atmosférou nám tak kapela přináší svoje nejlepší album. Přesně takhle má znít moderní indie rock. Smysluplný, svěží, technicky vyspělý.https://www.crazyDiamond.cz/eric_clapton_praha_o2arena_4kvetna2026_koncert/3917https://www.crazyDiamond.cz/eric_clapton_praha_o2arena_4kvetna2026_koncert/3917nobody@nothing.com (Gazďa)Koncert Erica Claptona je tanejnudnější věc, na které se můžeš ocitnout. To jsou slovajednoho mého kamaráda a milovníka blues, který k nám rokyvozí zahraniční bluesové muzikanty. Taková vyjádření úplněnepodporují ochotu utratit několik tisíc za hodně drahé lupeny.I tak jsem neodolal a vyzbrojen nepříliš vysokým očekávánímjsem zakoupil „levnější“ lístky nahoru pod střechu (za 3364Kč!) na koncert nejslavnější bílé bluesrockové legendy.Soustředěnému poslechu tohoto Angličana jsem se nikdy nevěnoval,ale ani mou maličkost během mých dětských let neminula vlnaglobální pozornosti, která se přehnala světem na začátkudevadesátek v souvislosti s jeho „Unplugged“ (1992).Mimochodem jde stále s 26 miliony prodaných kusů o vůbecnejúspěšnější živé album všech dob. Claptonovi je dnesjednaosmdesát, a tak po oznámení, že se letos otočí i v Praze,nebylo moc o čem diskutovat. Jde o umělce, kterého jsem chtělprostě alespoň jednou v životě vidět. Jelikož jsem čekalklidný a nevzrušivý koncert, tak jsem se rozhodl pro sezení,což se ukázalo jako správná volba. Stejně jako celý nápad jítse na koncert podívat. Od sedmi nás nejprve čekal AndyFairweather Low a jeho sólová kapela. Jde o dlouholetéhoClaptonova spolupracovníka, který se mimochodem objevil i nazmíněném Unplugged. Andy je velice zajímavá figura. Narozenv roce 1948 do chudé velšské dělnické rodiny se na koncišedesátých let stal idolem britských dívčích srdcí cobyfrontman poprockové formace AMEN CORNER. Ta vyprodukovala několikpřevzatých hitů, než se v roce 1970 rozpadli. Andy nejdřívsestavil další kapelu, pak se pustil na sólovou dráhu a zejménase také uchytil jako jeden z vyhledávaných studiovýchmuzikantů naší doby. Mimo jiné se objevil na deskách THE WHO,Joe Satrianiho, George Harrisona a je dlouholetým spolupracovníkemRogera Waterse a právě Erica Claptona. Jeho vystoupení se ukázalo jakoideální úvod tohoto zajímavého bluesrockového večera. Andynemá široký vlastní repertoár, ale jako správný harcovníkhraje jukeboxovou směs všeho možného. Slyšeli jsmeinstrumentální klasiku „Tequila“ od THE CHAMPS z roku 1958nebo jsme se ponořili do best of starší filmové/televizní hudby.Rozeznal jsem „Peter Gunn Theme“ od Henryho Manciniho zestejnojmenného televizního seriálu nebo „Apache“ od JerryhoLordana a určitě zazněly ještě další obdobné věci. Slyšelijsme také Andyho nejúspěšnější cover „(If Paradise Is) Halfas Nice“, původně italský song, který převzali kdysi zmíněníAMEN CORNER a dostali se jim na plakáty do dívčích pokojův Británii. A také došlo na jeho podle mě největšíoriginální hit „Hymn for My Soul“, skvělou soulově šlapavouvěc se sólem na foukací harmoniku, country feelingem a pohodovouatmosférou. Věc proslavil Joe Cocker, který jejímu klasickybluesově světobolnému textu vtisknul ten správný chlapáckýnadhled. Stejně dobře však tenhle song podal v O2 Areně ijeho autor. Celkově Andy a jeho kumpáni potvrdili pověstprofesionálů, které jejich greatest hits různých standard aklasik opravdu baví hrát. Principál, kterému už taky klepeosmdesátka na dveře, působil odpočatě a svěže. Živěkonverzoval mezi písněmi, ale především dobře zpíval a hrál.Nijak se také nenechal vyvést z dobré nálady zpočátku ažtragicky vyprázdněnou arenou. Pořadatelé totiž zmatečně (inulístky pod střechu stály jen tři a půl tisíce, že…)informovali o začátku koncertu, takže řada návštěvníkůzjevně nevěděla, že se má přijít už na sedmou. Během Andyhovystoupení se naštěstí vše postupně spravilo a ke konci užbylo ve Vysočanech takřka plno. Sympatické a i pro méně znaléhonávštěvníka myslím lehce stravitelné a zábavné vystoupení. Ve stejném gardu jsme po krátképřestávce pokračovali i s jeho slavnějším a o tři rokystarším anglickým kolegou. Clapton výrazně předčil máočekávání. Inu, není nad to mít laťku kvůli varováníkamaráda nastavenu přiměřeně nízko. Ale myslím, že by to bylodobré tak jako tak. Na rozdíl od Andyho se Eric nijak nerozkecával,a pokud si dobře pamatuju, tak na nás prakticky ani nepromluvil.Podobně jako předskokan se ale i Slowhand ukázal jako dobrý„jukeboxový“ umělec. Jen pár písní bylo ten večer z jehooriginální dílny, a to s hodně dávným rukopisem, kdyžnejmladší písní celého koncertu byla slavná „Tears inHeaven“. Tahle balada věnovaná jeho tragicky zemřevšímučtyřletému synu Conorovi je už pětatřicet let stará. Jinak sesahalo všude možně k bluesovým standardům od WilliehoDixona přes Bo Diddleyho až po (hodně často) k RobertuJohnsonovi. Tedy k černochovi, který v třicátýchletech v Mississippi položil základy dnešního moderníhobluesového stylu, a stal se tak jedním z nejvlivnějšíchmuzikantů dvacátého století. Hodně potěšila i „Nobody KnowsYou When You´re Down and Out“ od Jimmyho Coxe, kterou jsem i jákdysi občas hrával u táboráku. Clapton je kytarově i hlasově stálev dobré formě, a jestli by mi někdo řekl, že poslouchámčtyřicátníka v plné síle, klidně bych mu věřil. Řeklbych dokonce, že sršel energií, kdyby se to u tohoto nehybnéhointroverta dalo vůbec říct. Tak živě vystoupení působilo. Onoi vydržet stát v osmdesáti s poměrně těžkou kytaroukolem krku je v tomhle věku obdivuhodné. Možná i proto jsmese uprostřed koncertu dočkali také několikapísňovéhoakustického minisetu, kdy mohl mistr v klidu usednout. Vevýborné formě se ukázala dle očekávání i doprovodná – aspíše černá než bílá kapela – kde výraznou roli pravidelnědostávali duo pianista a klávesista, kteří dokonce slavnéhofrontmana občas zastiňovali. To vůbec nevadilo, jelikož přiměřenámíra sól a improvizace samozřejmě k blues patří a dávátéhle muzice tu správnou šťávu a odvaz. Dvě doprovodnéčernošské zpěvačky pak koncertu přinesly místy až gospelovýnádech. Celkem ten večer zaznělo čtrnáct písní, včetně těch,na které přišla většina publika. Tedy vedle „Slz v nebi“i „Layla“ a také „Cocain“ od J.J. Calea, kterou si aleClapton už dávno přivlastnil, takže myslím ani lidí nevědí,že není od něj. Tady už se možná mistr trochu nudil apentatonické vyhrávky si posunul myslím někam o kvintu výš,takže to vytvářelo trochu harmonického napětí hraničícíhos mírnou dávkou chybovosti, což v této mírném mířepozitivní dojem z koncertu jen posilovalo. Je to přeci blues!Hodně povedený večer a svému kamarádovi můžu vzkázat: „Petře,neměl jsi pravdu. Bylo to fakt dobré.“ https://www.crazyDiamond.cz/vicious_rumors_cham_lalivestylecafe_9kvetna2026_koncert/3916https://www.crazyDiamond.cz/vicious_rumors_cham_lalivestylecafe_9kvetna2026_koncert/3916janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Protože veteráni US power/speedmetalu VICIOUS RUMORS budou hrát u nás až za týden, a to konkrétně až v Brně,jednoznačně jsem zvolil pro návštěvu jejich koncertu sobotní akci v příhraničním bavorském Chamu, kde mě místní klub L.A.Style Café už nějakou dobu přijdesympatickým místem, se kterým jsem měl v minulosti dobrou zkušenost. Letitá kalifornská kapela do Česka až tak často nejezdí, naopak u našich západních sousedů má zřejmě svou cestovatelskou základnu, neboť i právě probíhající evropské turné, které propaguje poslední řadové album „The Devil´sAsylum“, zahájila právě zde, takže bylo o prvním koncertu možné říct,že se na pódiu v Chamu teprve všechno sehrávalo. Současní VICIOUS RUMORS, to je uždávno zejména kytarista Geoff Thorpe, na jehož osobě všechnostojí a padá, a který tento band táhne již více než čtyřicetlet. S nedávným odchodem bubeníka Larryho Howea ze sestavy, se vytratil poslední z jeho spoluhráčů pamatujících zlaté časy druhépoloviny osmdesátých a počátku devadesátých let. Bezprostředně předodletem do Evropy byl Thorpeův dlouholetý parťák (snad ze zdravotních důvodů) nahrazen Wyattem Cooperem, což je mladší bratr současného doprovodného kytaristy VICIOUS RUMORS Denvera Coopera. Za mikrofonemse nyní nachází zpěvák říkající si Chalice, který právěposlední vydanou a rozhodně ne špatnou desku nazpíval. Právě on potvrdilobstojný hlasový potenciál a to i v případě vystoupení, kterémělo do nějaké zvukové vytříbenosti daleko. Geoff i Chalice od prvního okamžiku setu působili jako nejvýraznější členové kapely, kdežto mladší osazenstvo kvintetu na mne dělalo dojem nezbytně nutné stafáže.Netvrdím, že zvuk koncertu nebyldobrý, ale do ideálu měl trochu dál, než bych si představoval, a hlavně mu takénepomohl fakt, že v sále postávalo maximálně padesát lidí a o nějaké strhující atmosféře si tak mohl milovník metalových koncertů opravdu jenom nechat zdát. Vlastně to na mne celé působilo jako veřejná zkouška, kdy kapela do poloprázdného klubu vypustila na jeden zátah hodinu a čtvrt trvající sadu svých osvědčených skladeb. Celý ten výstup mě připomínal spíše generálku nanadcházející evropské štace, jakkoliv bylo poznat, že hudebníci jsou navelmi solidní úrovni a snaží se i skrze své umění dostat doskladeb značně uvolněný americký feel.Nicméně, VICIOUS RUMORS se během svého koncertu nerozpakovali atakovat tu pouhou (necelou) padesátkupříchozích průřezem ze svých letitých skladbových standardů z osmdesátýcha počátku devadesátých let (viz fotografie s ofoceným setlistem níže) a ještě do svého výběru přihodit nějakou tu položkuze svého posledního alba. Mega-ultra-hardnhejvák Chalice svým hlasovým potenciálem aobstojným rozsahem připomínal nějakého kuriózního týpka, jež by mohl usilovat o to, o svéexistenci dát vědět příznivcům nejen JUDAS PRIEST, alepředevším amerických kapel inspirovaných právě britskými metalovými bohy – tedypočínaje kultovními METAL CHURCH, konče třeba u starých dobrýchSAVATAGE. Do hudby kalifornských heroiků se jeho ječák každopádněhodí a on tak má, dle mého, opravdu co nabídnout. Jediné, čeho se však po tomhle koncertním zážitku, a to zejména stran začínající karavany evropského turné této kapely, obávám, je tedy nepříliš vysoká návštěvnost naplánovaných zastávek. Možná je škoda, že se dnes VICIOUS RUMORS nedali dohromady ještě s jinou, stylově podobně zaměřenou a generačně spřízněnou kapelou, určitě by byla na plnější sály větší šance. I tahle německá zastávka v malémbavorském městě napověděla, že i jedna ze zakladatelských legend scény z Bay Area opravdu ani v Evropě již dávno nepatří k těm, na jejíž koncerty se stojí fronty.Já osobně jsem však z akce odcházel spokojen, neboť jsem si v rámcimožného vychutnal letité vypalovačky typu „Digital Dictator“,„Ship Of Fools“ nebo „Down To the Temple“, a celkově na mne dýchlanostalgie po starých Hard N´Heavy časech. Pozitivní bylo i zjištění, že několik místních, zejména mám na paměti především sympatickou servírku, byli velmi za dobře i s českým jazykem. V tomhle ohledu jsem za sebe ten večer cítil docela stud, že jsem pro alespoń částečné přiučení Němčiny v posledních pětatřiceti letech prakticky vůbec nic neudělal. Celkově na mne tohle místo vrhalo v každém ohledu přátelský dojem.Bonus: Ne zcela zavodněni v KouběCham, česky Kouba, je okresním příhraničním městem bavorského regionu. Jeho historie sahá až do doby raného středověku a jeho název je odvozen od jména řeky (Chamb), která poblíž města pozvolna meandruje, aby se v jeho bezprostřední blízkosti vlila do o něco málo širšího a většího proudu řeky Řezné (Regen). Návštěvníkovi příjemně vyhlížejícího historického okresního města samozřejmě nemusí být jasné, že slovo Kouba znamená pomalu tekoucí, zvlněnou řeku, ledabyle meandrující v rovné krajině, a tak jsme si s kolegou Mauglím tohle slovo v den výletu uzpůsobili k vlastní pokleslé zábavě. Nakonec jsme vyřkli zmíněné slovo v mnoha kontextech takřka v každé své třetí nebo čtvrté vyřčené větě, a pak se tomu, dle mého naprosto logicky, zasmáli. :-) Byť zdejší pšeničné pivo jednoznačně zachutnalo, neznamenalo to, že bychom z hudebního klubu odcházeli dokonale zavodněni. Bohudík, výsledek našeho snažení nevyústil ani v hromádku kouby či čehokoliv jiného, co bychom zde vlivem okolností zanechali, a tak jsme na druhý den odjížděli vyspinkaní a ve velmi dobré náladě a rekapitulovali si v autě stav americké powermetalové scény na území dnešního Bavorska větami typu,... „Tak to aby se Geoff Thorpe na protest proti nezájmu místních rovnou vykoupal v Koubě.“ :-)https://www.crazyDiamond.cz/sanctuary_into_the_mirror_black_recenze/3913https://www.crazyDiamond.cz/sanctuary_into_the_mirror_black_recenze/3913janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po nadějném debutu „Refuse Denied“,kde se kapela představila v speedmetalově dravé fazóně příznačné pro závěr osmdesátých let, přišla zapeklitější druhá zkouška, která mělaukázat, jak moc SANCTUARY v rámci konkurence americké scényobstojí. Výsledkem se v roce 1990 stalo, sice dost možná méně chytlavé, aleumělecky a kompozičně hodnotnější druhé album „Into theMirror Black“, jež sice neznačilo žádný průlom, ale dílo bylo postupně stále více oceňováno a dnesje již dávno považované za jeden z vrcholů US power/thrash metalu z přelomu osmdesátých a devadesátých let.Kapela nápadně potemněla, tempo skladeb se zpomalilo a přednostdostaly rafinovanější struktury, kdy posluchač nemohl úplnějistě říct, jaký metalový žánr vlastně poslouchá. SANCTUARYsi na dvojce zachovali část ze své heavymetalové melodiky, přidali natíživé a temné atmosféře, stejně tak do skladeb dostali víceuměleckého pnutí a progresivity, nemluvě o technicky koncipovanéhře všech nástrojů, včetně skoro až thrashově řezavýchkytar.Podstatný byl psychologický základtextové složky, který přepouštěl do skladeb jednoznačněintrospektivní dějový náhled, což se posléze ukázalo jakojakýsi zárodečný stav mezi tvorbou SANCTUARY a pozdější hudbou NEVERMORE. Warrel Dane prokázal i v o něco nižších pěveckých poloháchvelkou sílu, protože jeho expresivní projev a všestranný hlasdokázal právě po stránce nálad doslova čarovat s atmosférou. Stran schopnosti vtáhnout do děje vlastně neměl konkurenci.Hudebně se SANCTUARY posunuli od amerického speed metalu druhépoloviny osmdesátých let k progresivně laděnému power/thrashmetalu. Jejich skladby však rozhodně nebyly jen o riffech, naopak. Kytary Lennyho Rutledgea a Seana Blosla často vytvářely až hypnotizující harmonickévrstvy. Produkce se ukázala být o něco syrovější a méněbombastická než u tehdejších, mainstreamu bližších metalových desek,což paradoxně posililo ponurou atmosféru a zároveň mělo zanásledek, že tohle album nezpůsobilo bezprostřední ohlasjako jiné metalové věci vydané v roce 1990 (počínaje alby od kapel jakoMEGADETH, PANTERA, ANNIHILATOR, JUDAS PRIEST nebo SLAYER, konče třeba u hardrockovějších věcí jako QUEENSRŸCHE).Devět skladeb zde tvořilo velmi uhrančivou a semknutou sbírku, která nedala nikomu nic zadarmo. V rámci bezprostředního vjemu dílo opravdu nepůsobilo moc chytlavě, ale s opakovanými poslechy fanoušek zjistil, že se zde servírují samé opravdové poklady. Již úvodní kus„Future Tense“ dokázal střídat skoro až meditativní fáze stvrdými riffovými výpady. Nad vším však čněla neprvoplánovámelodika a uhrančivý Warrelův zpěv. Text byl ostrou sociálníkritikou, kdy se v centru pozornosti nacházelo pokrytectví politiků, médiíi mocných lidí. Posluchač se skrze lyriku dostával do světa, ve kterémspolečnost již dávno ztratila schopnost samostatně myslet, což mohlo v roce 1990 působit o něco utopističtěji než dnes.:-) Songvlastně fungoval jako manifest celé desky a střídal dramatickérefrény a tvrdé riffy umocňující rovněž pocit neustálého napětí. Dvojka „Taste Revenge“nabídla ještě pálivější koření. Šlo o jednu znejthrashovějších věcí na albu. Text zde pracoval s motivyvnitřní zahořklosti, posedlosti minulostí a psychickýmrozkladem. Posluchač čelil portrétu anti-hrdiny, který se nechával pohltit vlastním hněvem. „Long Since Dark“ platí stále za mou hodně oblíbenou položku z desky. Vůbec nevadí, že právě zde se albumzačíná propadat do skutečně depresivních tónů. Skladba působíopravdu naléhavě a bolestně. Temnota zde představuje spíšeotupělost a prázdnotu než smutek. Hudba je pomalejší, riffytěžší a vokální linky výrazněji melancholické. Právězde je možné zaslechnout rané předobrazy tvorby pozdějšíchNEVERMORE.Opravdové kouzlo má, dle mého, i song „Epitaph“,což je nejpomalejší skladba alba. Jedná se o introspektivnímonolog, kdy hlavní hrdina čelí rozpadu ideálů a bilancuje svůjživot a klade si při tom všem otázky o jeho smyslu. Hledá existenci něčeho,co po člověku zůstane. Následuje těžší a tvrdší, avšakstejně uhrančivá „Eden Lies Obscured“. Ta patří kdalším vrcholům alba, co se týče kompoziční stránky aschopnosti zapasovat melodiku do proměnlivých struktur (do změntemp i atmosféry). Text je postaven tak, aby kulisy duchovna kontrastovaly s ústředním tématem materialismu. „The MirrorBlack“ je plná tísnivé atmosféry vyvěrající ze situace, kdyje v textu jedinec postaven před zrcadlo, které jej vyobrazuje zjeho temnější a deformovanější stránky. Warrel Dane je zde v opravdové ráži a ukazuje se ve své budoucí dramatické fazóně plné niterných běsů. Uvědomíme si záhy, že má schopnost uzmout pro sebe atmosféru celé kapelou prezentovanéhudby.Dle mého jedna z těch méně nápadných věcí mánázev „Seasons of Destruction“. Její apokalyptický textvyobrazuje svět v úpadku, kdy destrukce se stává každodennínormou a stavem společnosti. Skladba obsahuje opravdu výraznériffy, které podporují tvrzení, že právě až v této etapě seSANCTUARY přiblížili prostředí thrash metalu, v jejich případětedy progresivně laděnému thrash metalu. Předposlední „One More Murder“ jecynickým songem vypovídajícím o senzacechtivosti médií. Dějovéprostředí je vykresleno jako svět, kde se násilí považuje zakonzumní zábavu, což chtě nechtě dává zelenou myšlenkám nato, jak prozřetelný byl již na přelomu osmdesátých adevadesátých let názor těchto Američanů na vývoj společnosti po roce 2000. Další drahokam „Communion“ je velmicharismatická, skoro až spirituálně uhrančivá skladba, kteráse pohybuje někde na hranici mezi powermetalově chytlavou fazónou starých SANCTUARY a hrubší thrashmetalovou obdobou, jakou poté převzalijejich nástupci z NEVERMORE. Jedná se o skvělé zakončení alba, kterénedá hloubavějšímu posluchači nic zadarmo. Přičemž méně hloubavé naopak okamžitě odradí. „Into the Mirror Black“ znamená přechod meziosmdesátkově dravou podstatou SANCTUARY a jejich nově nabytými progresivními ambicemi a rovněž také tíživou atmosférou, kterou světuposléze dali NEVERMORE. Zde obsažené příběhy působí jakonoční můry plná paranoie, melancholie a filozofických otázek. Jestli zde něčeho tahle metalová jednotka ze Seattlu docílila, tak rozhodně prohloubení svého uměleckého odkazu. Deska je odvážnou směskou progresivního výrazu ovlivněného QUEENSRŸCHE a temnějších thrashmetalových fází. Album může být považované za ambiciózní předzvěst tvorby kapely NEVERMORE, kam se Warrel Dane a Jim Sheppard přemístili, když v roce 1992, po ztrátě nahrávací smlouvy, ukončili v časech recese metalu kapitolu zvanou SANCTUARY. Oba se zřekli možnosti koketovat s alternativou a grungem, neboť právě tohle bylo podmínkou, aby si jejich band udržel smlouvu s vydavatelem. SANCTUARY na mnoho let tehdy ukončili činnost, ale jejich druhé album zůstalo dílem, které si udrželo vysoký umělecký kredit a stále platí za milník emotivní a, co se týče nálad, velmi nahuštěné hudby. https://www.crazyDiamond.cz/metal_church_dead_to_rights_recenze/3915https://www.crazyDiamond.cz/metal_church_dead_to_rights_recenze/3915hackl@volny.cz (Pekárek)Metoda prvního poslechu s prvním úhozem do klávesnice. Na jinou bohužel nezbyl čas. A začneme ostřeji. Kurdt Vanderhoof si po letech zřejmě uvědomil, že bude dobré začít od Adama. Nemíním tím návrat ke kořenům, i když… vraťte se o víc jak 40 let zpět a zkuste si představit, s jakou silou METAL CHURCH vtrhli na metalovou scénu. Doba a scéna je pochopitelně jinde, nicméně určitou podobnost vnímat lze. Od prvních tónů nového, již čtrnáctého studiového alba „Dead to Rights“ si totiž posluchač užije pořádný tlak, který řadě post-klasických desek chyběl. Zeuss prostě není žádné ořezávátko. Studiový inženýr takového kalibru už většinou dokáže naplnit představu zadavatele, nebo ji dokonce vycítit. Nejde však jen o povedený zvuk (DR 10 ovšem z CD či streamu nečekejte:)), více respektující aktuálnější dění a kredit kapely, ale také o intenzitu „palby“ všech zúčastněných, která na posluchače zprudka udeří.Pokud se jedná o výkony hudebníků, nutno zdůraznit, že Kurdt se vždy dokázal obklopit přinejmenším solidními muzikanty. Aktuální sestava však budí respekt. Rytmika David Ellefson/Ken Mary nečiní kompromisy. Nabízí ideální poměr všeho, samozřejmě při zachování nekompromisní přesnosti. Správným přívlastkem pro zhodnocení jejich metalové hry na „Dead to Rights“ by bylo asi slůvko „elegantní“. Samostatnou kapitolu pak představuje zkušený zpěvák Brian Allen, jehož potenciál se rozhodně nevyčerpává mocným přifukováním zmíněného tlaku, byť i na ten se na novince nemálo sází. Pakliže se někde seshora koukají na nynější dění kolem své kapely David Wayne a Mike Howe, měli by být opravdu spokojení, protože volba Briana dokazuje, že se jejich vokální odkaz bere sakra vážně. Zkrátka, Kurdt se pro svou další hudební pařbu v „metalovém chrámu“ obklopil tou nejvybranější družinou. Jde o neoddiskutovatelný fakt, který novou řadovku od prvního tónu takřka definuje a zároveň ji automaticky posouvá vysoko nad žánrový průměr, o koncertním potenciálu nemluvě. Věrným se naživo s vysokou pravděpodobností dostane prvotřídního výkonu, a to nejen na Brutal Assaultu.Ještě, než přejdu k samotným skladbám, považuji za fér připomenout, že kytarovou vozbu s Kurdtem už nějaký ten pátek táhne Rick van Zandt. Do jeho gesce spadají kvalitní sóla, zatímco kapelník nabízí pokovené riffy, jež s lehkostí sobě vlastní obohacuje o další prvky, díky kterým se METAL CHURCH, spíš než k thrashi, posunují k hodně našláplému hard/heavy rocku. Luxusní rytmika, uvolněné kytary a silový vokál však musejí dostat nejen kvalitní zvukové ošetření, ale především adekvátní materiál. Jen skrze něj mohou dotyční zaujmout a ovlivnit krajinu srdeční. V daném směru se „Dead to Rights“ drží spíše linie svých předchůdců. Nebudu v tuto chvíli řešit, který label vydal kterou kolekci a s kolika skladbami. Ve vinylovém základu je jich stabilních osm. Na všechna CD pak byly přidány další dvě, přičemž na jedenáct položek se dostáváme s proměnlivými bonusy. Kdo chce mít skoro vše, měl by si pořídit příslušný box, exkluzivita japonského bonusu zůstala přesto zachována. Jednotlivé skladby každopádně plynou, hodně baví, potěší, ale pocitově příliš nenadchnou, alespoň ne napoprvé. Na druhou stranu ono velezkušené muzicírování špičkových metalových muzikantů z nich dělá lahůdku, což znamená, že zmíněné potěšení je opravdu velké a dostaví se prakticky okamžitě. Noblesní forma tak pomůže překlenout období, než nastoupí (či definitivně nenastoupí) efekt více poslechů.Postupně jsem absolvoval další čtyři, a přestože k žádnému wow efektu nedošlo, rozhodně pomohly. „Dead to Rights“ je nejen výborně nahrané a ještě lépe zahrané metalové album, ale má i něco navíc, baví totiž jako celek. Vyráží se zostra. Už „Brainwash Game“ má vše, rychlostí thrash, tvrdostí a výrazem ostřejší JUDAS PRIEST, kytarově archiválie s osvěžující progovou pasáží. Prostě stará evropská ocel zkušeně a šikovně zpracovaná v americké válcovně. David svou basou zvoní zpovzdálí a Ken samozřejmě exhibuje, aniž by však rušil, protože metal prostě umí, přičemž je mimořádně silný i v samotném základu. Nad vším ční, jak je to u METAL CHURCH dobrým zvykem, vokál. Allen se v projevu blíží více Wayneovi. Komentáře ve stylu Losna, nebo Mažňák se zde nedočkáte. Měl by se ovšem líbit i fanouškům Mikea Howea, pokud tedy nejsou úplně pitomí.:-)Podobnou jízdu jako úvodní kus představuje i „F.A.F.O.“, což je taková hodně ostrá kombinace klasiky typu „Smoke on the Water“ s americkým power/speedem. Titulka „Dead to Rights“ pak přináší zpomalení, tvrdost, rozmáchlé sólo a více epičnosti. Maryho vystřídal v exhibici Allen. Kurtd přihazuje jedno riffové polínko za druhým, nic neskrývá. V „Deep Cover Shakedown“ dospívám k závěru, že METAL CHURCH stále patří cena pro jednu z nejmetalovějších hardrockových kapel na světě. Reminiscenci na „War Pigs“ ve „Feet to Fire“ musí slyšet každý trochu orientovanější posluchač. Pohoda. S úvodním riffem „The Show“ očekávám ACCEPT, vyvalí se však hodně ostrý thrash a po něm pěkná progová momentka, nastupuje Ellefson. Rick se svým sólem ok, nicméně vzhledem k laťce, kterou nastavili jeho spoluhráči, už bych tam chtěl slyšet Friedmana. I tady se zcela transparentně něco hodně starého nesmírně energicky tlačí něčím jen o něco málo mladším. Zbylé skladby se nesou v obdobném duchu a výsledek mě začíná dost bavit. V aktuálním rozhovoru pro web Chaoszine Kurdt potvrdil, že mu při tvorbě „Dead to Rights“ o nic jiného než o zábavu také nešlo.Původně jsem chtěl psát něco o jasném vítězství formy nad obsahem (90 % x 50 %), jenže opakované poslechy mě nakonec přesvědčily o tom, že se podařilo napsat solidní materiál (60-70 %), který byl podán povětšinou mistrovsky (85 %). Když se ke všemu připočte vlastní, příjemně starosvětský prog ksicht (80 %), zapomene se na obálku a maličko se přivře jedno očko, vyjde nám hodnocení, které možná není úplně objektivní, ale v dnešní době nejspíš zasloužené. Jo, a nezapomeňte na bonusy! Taková „Blood and Water“ mohla být klidně v základu.https://www.crazyDiamond.cz/1914_katla_praha_klanovice_black_pes_1kvetna2026_koncert/3914https://www.crazyDiamond.cz/1914_katla_praha_klanovice_black_pes_1kvetna2026_koncert/3914nobody@nothing.com (Gazďa)Ukrajinští 1914 hrají dlouhodoběšpičkový death/doom tvrdé a nemelancholické povahy. Jejichloňskou desku „Viribus Unitis“ považuju za jedno ze dvounejlepších alb minulého roku, a logicky jsem si tak nemohl nechatujít vůbec první vystoupení kapely v Praze. V Českubyla tahle čtveřice už několikrát, z toho dvakrátv jaroměřské pevnosti, ale našemu hlavnímu městu se dosudvyhýbala. Původně měli dorazit už loni v únoru, ale ukrajinskéministerstvo kultury jim na poslední chvíli celé tour znemožnilo,když jim zablokovalo povolení k výjezdu. Tentokrát už všeklaplo, tak jsme mohli ukrajinské umělce přivítat na kraji Prahyv klubu Black Pes.Do tohoto prostoru, který můžeodhadem pojmout tak 300 platících, jsem zamířil vůbec poprvé,stejně jako jsem se vůbec poprvé ocitl v téhle částiPrahy, do které mě zatím nic nenalákalo. Klub se nacházív těsném blízkosti místní vlakové stanice, takže je semcelkem dobré spojení a lze se dostat i nazpátek, neb poslednívlak směrem k centru odjíždí o půlnoci. Tentokrát alevlakové spojení předznamenalo cca hodinové zdržení, jelikožmezi Kyjemi a Běchovicemi jeden z předchozích vlaků bohuželsrazil člověka. Vzhledem k tomu, že značná část účastníkůkoncertu sem mířila vlakem, organizátoři se správně rozhodlizačátek koncertu odložit, a tak jsem také já stihnul i celévystoupení předskokanů. Islandská KATLA není jen jednaz nejaktivnějších islandských sopek, ale jde také ocopenhagenské trio hrající sludge/stoner metal. I oni mělipůvodně dorazit loni během zrušeného turné s 1914 a narozdíl od Ukrajinců byli jejich dubnové koncerty v Brně aPraze jejich českou premiérou. Stoner metal mi přijde až navýjimky jako odfláklá hudba pro lenochy, kteří mají o trochuvětší ambice než punk. Ani při předkoncertovém náslechu aninaživo v Klánovicích jsem si u KATLY tento dojem neopravil.Zahuhlaná kytara, zahuhlaný zpěv, zahuhlané bicí. Všichni bylipokérovaní a na pódiu se kývali, jako kdyby si opravu dalimarijánku. Zpěvák a bicman Rasmus Bang mezi skladbami celkemzajímavě vyprávěl o tom, jak toto turné probíhá. Hudba tam alemoc není, tak co s tím. Druhá vystupující kapela je pro měiné kafe. Když se po desáté setmělo a z pásku zaznělaHaydnova Píseň Němců alias Rakouská císařská hymna, začal miv očekávání něčeho velkého běhat mráz po zádech. Razdva tři a Ukrajinci spustili „FN .380 ACP#19074“. Na prvnídobrou hodně divný název pro skladbu, ale jde o sériové čísloBrowningu 1910, kterým v Sarajevu v roce 1914 zavraždilbosenskosrbský anarchista Gavrilo Princip arcivévodu FrantiškaFerdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Mimochodemoblíbený typ zbraně i při dalších atentátech... Každopádněotvírák jako prase, který plynule přešel v následujícískladbu z předposledního alba, tedy „Vimy Ridge (In Memoryof Filip Konowal)“, což je pocta Ukrajinci, který emigroval předprvní světovou do Kanady, aby se v jejích barvách zúčastnilválky na západní frontě. Čtenáři je tak už jasné, čemu seUkrajinci tematicky ve svých písních věnují. Zformovali sev roce 1914 při příležitosti stého výročí první světovéválky a zaměřují se na ni během celé své hudební kariéryčítající čtyři velmi dobrá alba. Současná rusko-ukrajinskázákopová válka je přirovnávána právě k první světové,ale 1914 nehledají přímé paralely, jen jejich dílu dodáványnější konflikt ještě větší sílu. Jejich loňské albumpovažuju za to vůbec nejlepší a nevadilo by mi, kdyby ho v Černémpsovi přehráli celé od začátku do konce. To se sice (jak už jejasné) nestalo, ale i tak tvořilo páteř vystoupení. Po„Konowalovi“ jsme se zanořili právě do něj. Pokud jsem dobřepočítal, zaznělo z něj pět songů, které výborněfungovaly i naživo. Myslím, že z poslední desky skutečněUkrajinci vybrali to nejlepší, včetně mé oblíbené pecky„Südtirol Offensive“. Zaplněný Black Pes, kde se během celéhovečera v publiku mísila čeština s ukrajinštinou,nadšeně skandoval. Výborný koncert, který sloužil rozvážněkráčejícímu frontmanu Dmytro Temuščak také jako startovacídráha pro edukaci publika o válce na Ukrajině. Bylo to logické apřesvědčivě, aniž by to působilo profesorsky. Závěr obstaralystarší pecky „Paschenhell“ a přídavková „Mephisto“.Klidně bych si dal víc.https://www.crazyDiamond.cz/therapy_troublegum_recenze/3912https://www.crazyDiamond.cz/therapy_troublegum_recenze/3912nobody@nothing.com (Tomáš)„Když vy NIRVANU, tak my THERAPY?!“ Dovolím si na úvod parafrázovat slavnou hlášku z jedné české komedie z osmdesátých let. Ačkoliv samozřejmě parta z Belfastu nikdy nedosáhla velikosti svých souputníků z amerického Aberdeenu, několik paralel se v jejich historii objeví. Dostaneme se k tomu. První deska „Nurse“ pomohla THERAPY? vystoupit z undergroundu a slušně se etablovat na alternativní scéně. Protože se kluci práce a koncertování obzvláště nebáli, jezdili po různých štacích jako o život, skládali nové songy a zanedlouho byli opět ve studiu. Začalo to nenápadně. Jestli si vzpomenete, kytarista a zpěvák Andy Cairns vyrůstal na pop punkových věcech jako THE UNDERTONES a BUZZCOCKS. Měl v sobě cit pro popovou melodiku, a i v několika písničkách na debutu to už probleskovalo. V březnu 1993 vypustili do světa EP „Shortsharpshock“, které plně odpovídalo svému názvu. Bylo krátké, ostré a šokující. Singl, který zatřásl světem a katapultoval THERAPY? směrem k rockovému mainstreamu se jmenoval „Screamager“. Tohle byla úplně jiná liga. Jasný hit, který mohl oslovit punkáče, alternativce, vyměklé metláky a dokonce i běžného posluchače odpoledního vysílání rádia na středních vlnách. Sekaný punkový riff, dravá rytmika, výrazná melodie. Dostatečně tvrdé a alternativní, zároveň ale zapamatovatelné a přijatelně popové. A k tomu parádní text, kterým se Andy vracel do teenagerských let a díky tomu dokázal zaujmout mladé fanoušky. Vycházel samozřejmě ze svých zkušeností a prožitků a dotýkal se nízké sebedůvěry, pocitu vyloučenosti a nejistoty: „With A Face Like This, I´Wont Break Any Heart, And Thinking Like That, I´Wont Make Any Friends“ (s takovým ksichtem nikdy nebudu lámat srdce holek, a s tímto přístupem si nenajdu ani žádné kamarády). Reakcí pak byla rezignace a nihilismus: „Screw That, Forget About That, I Don´t Want To Think About Anything Like That“ (kašlu na to, zapomenout, už na tyhle věci nechci myslet. Protože se s tím stejně nedá nic dělat: „I´ve Got Nothing To Do, But Hang Around And Get Screwed Up On You“ (nemůžu s tím nic udělat, tak se budu jen poflakovat a kašlu na vás).Možná to je primárně popis situace mládeže v Severním Irsku v osmdesátkách, ale upřímně, kdo z nás podobné pocity v patnácti nezažíval? Tohle je prostě generační výpověď jako řemen! Při bližším pohledu na text písně si můžeme všimnout dvou věcí, které se stanou charakteristickými pro blížící se desku. Na rozdíl od „Nurse“ bude nové album hodně osobní. Andy a potažmo kapela šáhnou pro inspiraci do svých životů a mladosti. V angličtině je na to krásný termín „teenage angst“, který se dá volně přeložit jako „mladická úzkost/trýzeň“. Popisuje to stavy na prahu dospívání, kdy se nám bouří hormony, přepadávají nás frustrace, lomcuje námi vzdor. A druhá věc je samotná konstrukce textů. Žádné dlouhé sloky plné vyplakávání a sebelítosti. Naopak, krátké, břitké slogany, ze kterých je okamžitě jasné o čem Andy zpívá, a zejména si to každý fanoušek může hned zpívat s ním. Další změnou je zvuk. Industriální-noise rock debutu začíná být nahrazován punk-metalem s výraznějším melodickým akcentem. Na EP skupina spolupracovala s anglickým producentem Chrisem Sheldonem, kterému se tato nová tvář THERAPY? okamžitě zalíbila a sondoval, jestli mají v šuplíku další podobné skladby. Kapela, která původně váhala, jestli je tohle pro ně ta správná cesta, se rozhodla zariskovat, a přece jen to zkusit. V rychlém sledu se v červnu objevilo další EP „Face The Strange“ s titulním singlem „Turn“, který byl další fantastickou šlehou. Je temnější, má gotický vibe, opět silnou melodickou linku a drtivý drive. Obě EP výrazně bodovaly v hitparádách a kolem kapely se začínal vytvářet slušný hype. V nabitém koncertním programu si kapela našla 10 dní, aby napsali další várku nových songů. S nahráváním to bylo náročnější, zejména kvůli jejich vytíženosti. Studiová práce proběhla ve třech session, ve třech různých studiích v Anglii. V únoru 1994 konečně nastal ten den, kdy se země zatřásla a na pultech obchodů se objevil „Troublegum“. Zřejmě vám už došlo podle hodnocení, že tuto desku mám vážně rád. Ale ne tak obyčejně, jako spousty dalších. Tohle je deska, kterou mám ve svém „All Time TOP10“ nejvíc nejoblíbenějších alb historie. Dodnes jí pravidelně poslouchám, miluji jí od prvního do posledního songu a nikdy mě neomrzí.„Troublegum“ je výbuchem taktické jaderné zbraně. A vy bohužel nejste ve krytu, takže si ten nápor vychutnáte hezky napřímo. Je přímo nacpaná krátkými, jednoduchými a hymnickými songy, ze kterých čiší nasrání. Riffy jsou brutálně agresivní. Punkově rychlé, metalově ostré. Přímo cítíme, jak Andy nemilosrdně trápí struny své kytary. A to je pořád nic proti Fyfemu a jeho bicím. Toho před nahráváním musely naštvat přítelkyně, máma, babička, teta i ségra dohromady. Jako by se snažil rozsekat i Andyho riffy a zvítězit v souboji o titul agresor roku. Michael samozřejmě nemůže zůstat pozadu, takže si taky hezky přisadí v tomto souboji THERAPY? versus celý svět. Nebo spíše celý vesmír. Mezi skladbami jsou minimální mezery, někdy jedna dohraje a bez pauzy hned startuje další. Prostě smršť, hurikán. Je to ale velký paradox, protože když si pustíte jakýkoliv rozhovor s kapelou, jsou to úplní míliusové. Milý, přátelský, usměvavý, skromní. Navlečení v černých hadrech a s touto muzikou ale fakt vypadají a znějí drsně. Texty jsou jednoduše geniální. V pár slovech popsaný příběh nebo situace, do sloganů vetknuté poselství. „Nowhere“, kde se zpívá „…going nowhere…“ (jdu nikam) o tom, jak mladí jdou stejnou cestou jako jejich rodiče, až se stanou přesně tím, proti čemu rebelují. „Trigger Inside“, kde řve, že „…I got a trigger inside…“ (mám v sobě spoušť) o osamělosti, vyloučení a o tom, jak člověk může vybouchnout a stát se třeba sériovým vrahem. Nebo „Hellbelly“ a epická hláška „…Jesus without the suffering…“, o tom, jak chceme dosáhnout slávy a úspěchu, ale bez obětí, odříkání a utrpení. Téma víry, odkazy na církev nebo biblické příběhy se na albu vyskytují vícekrát. Je to asi pochopitelné, vzhledem k tomu, jak silně křesťanství obecně promlouvalo do životů běžných lidí v této době v Severním Irsku.Kapela krásně pracuje i s náladou a atmosférou jednotlivých písní. Máme zde velice přímočaré punk metalové kousky jako otvírák „The Knives“, zmiňovanou téměř pop-punk-rockovou hitovku v euforické náladě „Screamager“, pulzující alternativní „Hellbelly“ s nádechem stadionového rocku, nebo komplexní „Stop It You´re Killing Me“, začínající v těžkém a dusivém valivém rytmu a následně se rozjíždějící do rychlé sloky a ještě rychlejšího refrénu. Jeden z mých osobních favoritů je „Die Laughing“. Opět zde dostáváme dramaturgicky parádně propracovaný konstrukt, kde na ploše necelých tří minut zažijeme art rockový úvod, grungeový nástup, pop-rockový melodický vrchol, alternativně-noiseovou mezihru, a to vše podpořeno dalším parádním textem o ztrátě zdravého rozumu a nástupu šílenství. Další grungem nasáklý kousek je těžkotonážní riffovačka „Unbeliever“. Co si budeme povídat, grunge plus THERAPY?, to nemůže dopadnout špatně. Andyho rezignovaně stoický zpěv dodává songu až brutálně mučivou atmosféru. „Trigger Inside“ jsem už zmiňoval, tak jen doplním, že hudebně je to šílená riffovačka ve stylu MELVINS říznutých rezkým punkrockem. Malý temný klub, stovka zpocených řízků, adrenalin tříská na všechny strany. V tom se po prvním refrénu song zastaví, jen basa pár vteřin tvrdě hraje jednu notu. Tohle je přesně ten moment, kdy emoce najednou explodují. Máme zde i hosty. V „Lunacy Booth“ Andyho podpoří Lesley Rankine, zpěvačka alternativců SILVERFISH. A je to parádní spolupráce. Lesley střídá polohy z naštvané nepříjemné čarodějnice do vyšponovaného falzetu psychicky labilní chovankyně uzavřeného oddělení, zatímco Andy zpívá hezky a jemně, jako by se měl stát její příští obětí. Cover „Isolation“ od legend JOY DIVISION se taky mimořádně povedl. Původní minimalistická verze je zde doplněná o šťavnaté kytary, tempo se trochu zrychlilo, celkově song zmohutněl, ale při tom si dokázal zachovat původní poselství. Na začátku zmiňovaná „Turn“ je dalším výjimečným kouskem. Její sonický náboj nás úplně pohltí a potemnělá atmosféra zhypnotizuje. Je intenzivní, drásavá, neklidná, místy milosrdná, aby hned vzápětí bez slitování útočila.„Troublegum“ je neskutečně sevřená a kompaktní deska. Chytí a nepustí. Jeden vál za druhým. Místy nám nechá malinko prostoru se nadechnout, aby nás hned vzápětí smetla další vlna riffů, nekompromisních refrénů nebo intenzivních meziher. A v roce 1994 byli THERAPY? i ve výborné koncertní formě. Na Monsters of Rock v Donningtonu odpoledne, za denního světla, rozskákali desítky tisíc metláků. V Readingu už dostali seriózní slot po setmění, a pod pódiem rozpoutali peklo. Fascinující, jak si lidi dokázali užít koncerty i bez mobilů… Deska katapultovala kapelu do první ligy mainstreamu. Jejich popová melodika byla tak povedená, že je přijali i přes tvrdost a agresivnost hudebního doprovodu. Prodalo se nakonec přes milion kopií alba, což bylo neuvěřitelné číslo. Předskakování AEROSMITH, společný cover „Iron Man“ s Ozzym, halové turné, desítky tisíc fanoušků, vyprodané koncerty. Tomuhle se vážení říká zasloužený úspěch. Vraťme se k mojí odvážné teorii o podobnosti historického vývoje NIRVANA versus THERAPY?. Dávám na stůl tři argumenty. První deska. Obě kapely s ní udělali výrazný krok z undergroundu, prokázaly svůj potenciál, představily nové pojetí alternativního rocku. Druhá deska. Popové eposy zabalené do alternativního obalu. Totální šlehy. Dokonalé kolekce. Proniknutí do mainstreamu. Leknutí se, jestli nezašly až moc daleko. Proto u třetích desek opatrný návrat do alternativnějších vod, ale bez kompromisů ohledně kvality. Dál už bohužel není co srovnávat, ale teorie to není špatná, viďte? https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_intervals_praha_roxy_3kvetna2026_koncert/3911https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_intervals_praha_roxy_3kvetna2026_koncert/3911nobody@nothing.com (Tomáš)Australští prog-metalový KARNIVOOL se letos vrátili na scénu po dlouhých 13ti letech s novou deskou. A v rámci koncertního turné po Evropě naplánovali zastávku i v pražském Roxy, který bez bázně a hany vyprodali. Byl jsem trochu překvapený, že z naší malé redakce jsem se jedině já aktivně hlásil o účast na tomto koncertu. Přece jen to není moje typická parketa. KARNIVOOL jsem objevil díky videu Ricka Beata na YT, kde analyzoval jejich song „Goliath“. To už bylo několik let po třetím albu, takže jsem pak trojici desek poslouchal v jednom balíku. Zaujali mě svojí ideologickou příbuzností k mým oblíbeným TOOL. Letošní novinka „In Verses“ mi ale moc nesedla. Je pomalejší a hloubavější a já se tam jaksi nemám čeho chytnout. Nechal jsem to chvíli odležet, ale zatím to evidentně pořád nedozrálo. Uvidíme, co přinese čas, protože naživo ty nové songy vůbec nebyly špatné. Role předskokanů se zhostili další prog metalisté, kanadští INTERVALS. Ten název jsem už někdy v minulosti zaslechl, ale neměl jsem tušení, co hrají. Mrknul jsem na pár videí a hned věděl, že tohle je úplně mimo moji ligu. Čistě instrumentální super progresivní kompozice, plné djentových elementů a technické ekvilibristiky. A přesně tak to vypadalo a znělo i naživo. Ačkoliv jsem dorazil ještě dvě minutky před anoncovaným startem jejich setu, z klubu už bylo slyšet pořádné bouření. Takže jsem rychle seběhl k hlavnímu sálu a ten byl plný. Chvíli jsem zaváhal, jestli jsem se nesekl já, a nehrají už KARNIVOOL, ale rychle jsem pochopil, že ne. Čtveřice v klasické sestavě bicí, basa a dvě kytary mydlila bez zpěvu svoje prog art metalové skladby, střídajíc různé zasněné, tvrdé i djentové polohy. Dva kytaristi měli na svých nástrojích více strun než všechny kapely vystupující odpoledne na průměrném českém festivalu dohromady a nebáli se je použít. Byla to úplná onanie virtuozity v nejlepším slova smyslu, ale bez toho zpěvu mě to dle očekávání moc nebavilo. Dal jsem pět songů, jedno pivko a šel si přečíst poslední články kolegů z CD, na které se mi přes týden nedostávalo času. Překvapivě dobrý zvuk vůbec neindikoval, že by se mělo jednat „jen“ o předkapelu, stejně tak narvaný sál, který tam evidentně byl právě kvůli nim.Na KARNIVOOL se pak sál ještě více zahustil. Byl jsem překvapen, kolik ženských jsem tam viděl, jedna dokonce měla triko TOOL, stejně jako já. Jinak tam byla všehochuť lidstva od klasických vlasatých metláků až po vysportované nagelované maníky s bohatě pokérovanýma rukama, které bych spíše čekal v Duplexu. Evidentně zde mají KARNIVOOL stabilní a silnou fanouškovskou základnu, která se projevila v několika momentech, kdy zpíval prakticky celý klub unisono (kromě mě…). Nástup kapely byl efektní. V červené barvě zalité pódium, pomalé intro. Najednou se přes červenou mlhu prodralo světlo a odhalilo už nastoupenou kapelu, která od prvních tónů jela na vlně perfektního zvuku. Jestli zvukař něco dolaďoval, tak to musely být úplné detaily, které jsem já vůbec nepostřehl. Kapela seskládala set z mixu nových a starších songů, které se celkem pravidelně střídaly. Začínalo se spíš pomalejšími a hloubavějšími kousky, ale postupně se objevovaly i živější a agresivní skladby. Z hitovek zazněly klasiky jako „Goliath“, „New Day“ nebo „Themata“. Díky dobrému výhledu na bubeníka jsem sledoval jeho velice specifickou techniku. Vážně jsem několik songů váhal, jestli má ve své sestavě i hajtku, protože jeho styl jí prakticky úplně ignoroval. Svojí hrou vytvářel jakýsi dunivý mantrický vír, stimulovaný ještě navíc velice silným a výrazným kopákem, který vytvářel kolem zbytku kapely jasnou zvukovou hranici. V ní pak bublala zemitá basa (šestistrunná), který svými hlubokými tóny doslova rozvibrovala moje vnitřnosti. A v tomto vymezené prostoru pak dvojice kytaristů rozehrávala pestrou plejádu riffů, sól, breaků nebo i atmosféricky nadýchaných elementů. Bylo zajímavé sledovat, že používají standardní kytary s klasickým počtem strun. Dokonce typově podobné kytary najdeme spíše u post-grungeových kapel, jeden z kytaristů pak na pár songů vytasil i Telecastera. Na tvrdosti jim to ale nic neubíralo. Co mě na KARNIVOOL baví je i čistý zpěv Iana Kennyho. Podobně jako Maynard Keenan, vládne spíš jemným hlasem, který krásně kontrastuje s relativně tvrdou muzikou. Jde to i bez growlu a řevu. A když občas některá slova protáhl, a nechal svůj hlas rozvibrovat, tak skutečně zněl jako mladší verze Maynarda. I když mezi Australany a TOOL vidím spoustu paralel a podobností, rozhodně nejde o kopírku. Na to mají KARNIVOOL svůj styl velice jasně specifikovaný a jsou plně svéráznou kapelou.Celý večer pak byla cítit ve vzduchu uvolněnost. Kapela působila absolutně přirozeně a civilně, dá se říct že až skromně. Často děkovala fanouškům a bylo jasné, že to myslí upřímně. Vrátili se, protože chtěli a protože dozrál čas. Ne proto, že by potřebovali doplatit hypotéky, nebo že by jim nějaký promotér nabídl balík peněz, který se nedal odmítnout. Hraní si evidentně užívali a tím velice rychle infikovali i fanoušky. Není to sice typ muziky, která pod pódiem rozpoutá moshpit a otevře brány do pekla, ale zaplněný sál reagoval velice aktivně a pozitivně na každý ze songů. Za mě se opět potvrdilo, že Roxy je výborný prostor pro metalový žánr, protože zvukově to tam prostě umí. Hlasitost ideální, aby to pořádně tlačilo, zároveň nemusíte hned po koncertu navštívit nejbližšího pohotovost s krvácejícími ušima (základ je znát rozměry prostoru, který ozvučuji, že). Každý nástroj jasný a čistý, nic se nebilo, všechno krásně sladěné do propojeného hudebního vjemu. Čekal jsem, že to bude slušný koncert, ale byla to fakt velká paráda. KARNIVOOL jsou top profíci, kteří nepracují s faktorem náhody a jedou na jistotu. https://www.crazyDiamond.cz/at_the_gates_the_ghost_of_a_future_dead_recenze/3910https://www.crazyDiamond.cz/at_the_gates_the_ghost_of_a_future_dead_recenze/3910janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už tragické okolnosti, provázejícívznik posledního řadového alba göteborských AT THEGATES, z jejich materiálu „The Ghost Of A Future Dead“ činí událost,u které je nutné k poslechu přičíst kontext, aby byl výsledný dojemúplný. Jsem však přesvědčen, že i bez něho by tyhle nové skladby dlouhodobě obstály. Vloni na podzim zesnulý Tomas Lindberg je totiž předvíce než rokem nazpíval/odeřval, v té době již tušil, že se blíží konecjeho životní pouti. Z mnoha pasáží novinky tak vyloženě prýštíneutuchající zápal a potřeba ještě odevzdat to nejlepší, na co ještě zbývají síly. Aačkoliv se nahrávka zřejmě nestane tou nejlepší v rámcidiskografie průkopníků melodického death metalu, několiksuperlativů, včetně intenzity, srdce a uvěřitelnosti, si rozhodnězaslouží.Podstatné je, že si materiál udržel kvalitu AT THE GATES, vynikající drive a nese sebou mimořádnou naléhavost. Výsledkumožná pomohl i návrat ztraceného syna, kytaristy AnderseBjörlera, který byl s kapelou naposledy přítomen u desky „AtWar With Reality“, což je již dlouhých dvanáct sezón nazpět.Přesně tolik uběhlo od albového comebacku Švédů, kterýzahájil jejich novou, druhou etapu fungování. A i když kapela vmezidobí, a to především s předchozím albem „The Nightmare OfBeing“ z roku 2021, pomýšlela na progresivnější způsobyvyjádření, dnes se opět navrací k přímočarosti. Podstatnéje, že nový materiál nabídne kvalitu, která se může v pohoděměřit s albovými předchůdci a ještě dokáže přinést vyššímíru lehkosti, jakoby se AT THE GATES zaměřili na tonejpodstatnější a okolo toho pak postavili samotné skladby. Dvanáctiskladbové dílo tak okolo vásprosviští jako melo-deathový hurikán, který vás okouzlí svýmimelodickými trilkami, dostane do laufu skrze svou rychlost i sejmepunkovou neurvalostí. Většina skladeb trvá jen něco málo přestři minuty. O něco více než půlhodinová stopáž je však protohle dílo vyloženě ideální. Není zde prostor na nudu, není zde absolutně nicnemístného, co by odvádělo pozornost od dokonale semknuté smrštiextrémního metalu. Dokážu si představit, že se v budoucnu budeo tomhle materiálu hovořit jako o díle, které představilo žánrv tom neryzejším, co ještě mohl nabídnout ve své pozdní fázi od svých zakladatelů. Dvě předběžně zveřejněnéskladby patří zde k tomu úplně nejlepšímu a po právujsou umístněny hned na začátek novinky – jak „The Fever Mask“, tak„The Dissonant Void“ zachycují kvintet ve skvělé fazóně,plný energie a nápaditosti.Nejde však ani zdaleka o jedinépovedené položky, jakkoliv se kapela dnes pohybuje v trochu užšíchmantinelech vlastního výraziva, než na minulém albu či na milníku, jakým se staloposlední dílo první fáze existence, jmenovitě album „Slaughter Of the Soul“ zroku 1995. Mě osobně zde uchvátil skoro až hardcoreový shroud, střídající se s pročištěnějšími momenty v rámci skočného songu„In Dark Distortion“, kde je kodrcavé tempo poháněno rytmem,jež by slušen nějakému hromadnému zombie pogu. Světnekonečného prostoru nám vyjeví temnota „Of Interstellar Death“a třeba následná „Tomb Of Heaven“ má v sobě zas o něco více tohomelody světla, jakkoliv se to zdá být u podobně semknuté smrštineuvěřitelné. Pořádný tlak a rozepjatost ukáže však i závěrečnývýpad „Black Hole Emission“, což je bezesporu další zvrcholů, jaký pětice skládající se z bratrů Björlerů - Andersea Jonase, kytaristy Martina Larssona, bicmana Adriana Erlandssona a nebohého křiklouna Tomase„Tompy“ Lindberga mohla předvést. Za mne prostě skvělápřímočará deska definující extrémní metal göteborského typui v setrvale postupujících dvacátých letech 21.století.https://www.crazyDiamond.cz/spirit_adrift_infinite_illumination_recenze/3909https://www.crazyDiamond.cz/spirit_adrift_infinite_illumination_recenze/3909janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nate Garrett a jeho SPIRIT ADRIFTúdajně přicházejí se svou poslední deskou. A dle mého jdeznovu o povedený materiál, kde se snoubí doom-metalová tíživostse sílou a hrdostí klasického heavy metalu. Zatímco na předchozíchpočinech se projekt postupně stával méně a méně zádumčivýma v podstatě s každou další deskou melodičtějším, v současnosti posluchač čelíspíše návratu k těžkotonážnějšímu doomovému nastavení.Nejde však vůbec o doom raně devadesátkového typu, jakému tehdy vládly britské formace typu CATHEDRAL či MY DYING BRIDE, ale o doom metal vycházejícíz předobrazů diovských BLACK SABBATH a klasičtěji uchopeného heavymetalovéhoprostředí, styl, který o něco dříve určovali předevšímŠvédové z CANDLEMASS a který v době nedávno minulé v Evropě rovněž pozvedli jejich krajané GRAND MAGUS. Osobně si však myslím, i vzhledem kpovedenému vyznění novinky „Infinite Illumination“, že jeodchod texaských SPIRIT ADRIFT ze scény opravdu předčasný. Sám Garrett však jistě vínejlépe, co je vhodné v současnosti dělat. Na základěneradostných okolností v osobním životě, týkajících sepředevším vážného onemocnění manželky, jejíž péči nyní věnujepodstatnou část své energie, tedy ohlásil ukončení dobřerozjetého projektu, kterému věnoval tvůrčí potenciál minimálně po dobu poslední dekády,v průběhu které dal dohromady v rámci SPIRIT ADRIFT šest řadových alb. Nebudu tvrdit, že setak děje v nejlepším, ale forma projektu rozhodně nyní, s jistýmúbytkem honosnějších melody motivů, nikam neodchází. Naopak,čelíme vyzrálému a do detailu vyladěnému materiálu, opatřenému parádním soundem a stabilní dramaturgií, kdemá v žánrových mantinelech těžkotonážního heavy metaluvšechno své podstatné místo. Už od úvodního hrábnutí do strun vrámci titulní skladby „Infinite Illumination“, by měl mítposluchač jasno, že se střetáváme s neobyčejným materiálem,za kterým stojí hudebník, který přesně ví, koho svou hudbouoslovit a jak své dílo stylizovat. Materiál vládne vynikajícímzvukem, který dokáže duši posluchače oblažit i pozvednout a to ať už ve skladbách duní pomalé riffy nebo probíhá akustičtější fáze. Přiznivci devadesátkovéMETALLICY či britských PARADISE LOST z časů alb jako „Icon“či „Draconian Times“ by měli rozhodně zbystřit, tohle jetotiž materiál přesně pro ně. Dokonce jsem se v průběhu poslechu zamýšlel nad teorií, že zatímco kdyby s něčímpodobným přišla nyní METALLICA, ta hromada škarohlídských hledačů by se předháněla, kdo dříve slovutnou kalifornskoučtveřici zahází bahnem, tak u SPIRIT ADRIFT je třeba čekatpouze příznivé ohlasy. Osobně bych však tento materiál považoval zapovedený, ať už by jej nahrála kterákoliv kapela, nehledě nato, že leckomu může připadat příliš utahaný, místyafektovaný či obehrávající prověřené postupy. Nate Garrett se sice někdy nápadně tlačí dohlasové polohy Jamese Hetfielda z časů „Black alba“ nebo etapy „Load/Reload“, alecharakter jeho skladeb je o něco zemitější než u devadesátkové METALLICY a rovněž méně kytarově hravý. Nicméně, právě vyzněním kytar SPIRIT ADRIFTurčitě mají co nabídnout, protože je skladbám vlastní určitýnádech mystiky. Když se před námi zjeví rozmáchlá krajina „You Will Never Hold The Key“, považuji zmíněný úsek alba vyloženě za oslavu střednětempého metalu, jaký nikdy neumírá a je (za mne) vždycky dobře.:-) Je v tom ona nekončící bytelnost a zároveň naděje, že i spodobně zažitými schématy lze stále přicházet s povedenýmisongy. To samé v bledě modrém lze říci i o „Buried In TheShadows of the Cross“. Nejmelodičtějším a zřejměnejsvižnějším kusem je zde určitě song „White Death“, jehožnaladění se asi nejvíce blíží pozdní metallicovské klasice a ani nevadí, že skrze jeho bezprostřední gradačnínájezd leckdo nezachytí ten fakt, že si zdejší kytarové sólovystřihl světoběžník James Murphy. Pro mne je podstatné vědět,že SPIRIT ADRIFT, byť nadále neboří žádné zaběhlé pořádky anepřekračují stylové hranice, stále umí složit výborný materiál a iproto jejich odchod ze scény považuji za ztrátu.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_your_favorite_toy_recenze/3908https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_your_favorite_toy_recenze/3908nobody@nothing.com (Tomáš)Dvanáctá deska FOO FIGHTERS je zde. Postupně představované singly naznačovaly, že se zřejmě nepůjde v intencích předchozích alb, ale mě se nový zvuk a styl hned zalíbil. Jestli to bude skousnutelné i pro konzervativnější fanoušky kapely, to vážně netuším. Předchozí kolekce „But Here We Are“ (2023) byla více než důstojným rozloučením a jistým způsobem i truchlením za bubeníkem Taylorem Hawkinsem i maminkou Davea Grohla. Bylo to poctivé, velké rockové album. Burácivé, hymnické, dospělé. Mělo zahájit novou etapu v životě kapely. Věci však evidentně nešly tak hladce, jak všichni doufali.Brzy po vydání desky bylo oznámeno, kdo nastoupí na uvolněnou pozici po Taylorovi. „But Here We Are“ totiž nabubnoval sám Dave. Možná si vzpomenete, kdysi bubnoval v jedné alternativní kapele s názvem NIRVANA, a nešlo mu to vůbec špatně. Každopádně nové jméno mě potěšilo více než velmi – Josh Freese. Fantastický bubeník, který nahrál přes 400 alb pro pestrou paletu kapel, a zároveň byl a je členem několika dalších. Z těch nejdůležitějších snad zmíním jen A PERFECT CIRCLE a NINE INCH NAILS. S „Foos“ sice vyjel i na turné, ale několik měsíců před vydáním nového alba přišla studená sprcha. Josh byl z kapely „odejit“. Dodnes to ani jedna strana úplně nevysvětlila, ve finále je to asi i jedno. Osobně si myslím, že prostě zafungoval častý paradox – s někým můžete být kamarád, ale přesto s ním nedokážete pracovat. Aby toho nebylo málo, Dave si zavařil i v osobním životě, když se provalilo, že má nemanželskou dceru. Kdo si ale myslel, že tohle všechno vyústí v nějakou utahanou, uplakanou a sebelítostnou desku, ten vsadil na špatného koně.Dave a potažmo FOO FIGHTERS jako celek se tomu postavili čelem a udělali pravý opak. Čerstvý vítr do kapely přinesl nový bubeník Ilan Rubin, paradoxně střídající Joshe v NINE INCH NAILS. Teď se teda znovu prohodili. Ilan je sice o generaci mladší, ale úplný zelenáč to už taky není. Aktuálně sedmatřicetiletý borec už stihl hrát třeba s PARAMORE, ANGELS & AIRWAVES nebo LOSTPROPHETS. Asi není potřeba dodávat, že je to technicky špičkový muzikant. Dave by zřejmě nic míň než perfektního bubeníka za zády mít nechtěl. Josh sice nedostal šanci ukázat svůj kreativní talent na novém materiálu, ale Ilan se toho zhostil na jedničku. Citlivě se drží stylového odkazu Taylora, takže jeho party znějí absolutně přirozeně. Tedy přesně tak, jak to podvědomě očekáváme. Zároveň se nebojí v některých pasážích převzít iniciativu, pořádně zatopit pod kotlem, nebo naopak do songů propašovat jemné nuance, které jsou hravé a vkusné.Jestli jste fanoušci čistého a typicky velkého rockového zvuku FOO FIGHTERS, tady si na svoje moc nepřijdete. Jestli ale máte slabost pro debut nebo desku „One By One“ (2002), tak budete nadšeni. Zvuk je velice sevřený a přímočarý, zároveň ale hodně alternativní a špinavý. Samozřejmě to není ta špína, kterou nás drtil debut. Kvalitní studio, zkušenější muzikanti, dostatek času, to vše indikuje, že ta špína je spíš uměle vyrobená a není zdaleka tak syrová a nekompromisní. V mém věku mi to ale už vůbec nevadí. Jestli se partička zralých chlapů rozhodne si připomenout mládí tímto způsobem, mám pro to plné pochopení.Ruku v ruce s tím jde i stylový posun. Songy jsou slušně nadupané, tíhnou k punk rocku nebo lehce k new wave a power popu, ale pořád si zachovávají svůj melodický potenciál. Ten se zpod nánosů špinavých efektů a zmutovaných zvuků nakonec v téměř každé skladbě prodere na povrch. Popový element má Dave prostě v krvi a nedokáže ho úplně potlačit. Možná zde nenajdeme pro kapelu tak typické velké stadionové hymny, ale nejedna skladba má slušně našlápnuto k tomu, stát se stabilní položkou živých koncertů. Někde jsem četl zamyšlení, jestli se podobné songy ještě vůbec hodí ke kapele, kterou FOO FIGHTERS v dnešní době jsou. Za mě je odpověď jednoznačná – hodí! Kapela se tím jasně vymezuje proti světu kolem. Nevzdávají se, překonávají nástrahy života, jdou dál. A je jim jedno, co si kdo myslí, co o nich píše, jak je kdo odepisuje. Přesně to je cítit z Dava. Křičí, řve, zpívá na plné koule. Často pod nánosy špinavých efektů, aby to bylo ještě drsnější a jasnější, že se do „Foos“ nemá nikdo srát!Čím dýl desku poslouchám, tím jasnější je mi tento výše zmíněný koncept. Zároveň jsem pochopil, že tohle je jediná logická cesta, jak se k věcem mohli postavit. V první vlně mě oslovila energie desky. Skladby jsou chytře seskládané do opakujícího se vzorce – dvě rychlé vypalovačky, jedna mírnější, ale pořád dost hlučná na nadechnutí. Díky tomu album plyne bez větších výkyvů a velmi přirozeně. Další poslechy pak začaly odhalovat detaily, které v kontextu na první pohled jednoduchých punkově laděných skladeb, začaly přidávat další zajímavé vrstvy a elementy. 30 let na scéně, to už se na člověka nějaké to know-how nalepí. Ilana jsem už zmiňoval, takže budu pokračovat k mému oblíbenému Natovi Mendelovi. Nenápadný basák je tajnou zbraní FOO FIGHTERS. Opět předvádí svoje parádní basové linky, které songům dodávají šťávu a výjimečnost. V mixu se nikdy moc netlačil dopředu, tak je to i teď. Když se ale na jeho hru zaměříme, je to skutečně velká paráda a veledůležitá součást kontextu jednotlivých písniček. Více prostoru dostává i klávesák Rami Jaffee, který v minulosti byl taky trochu nenápadný. Teď hned v několika písničkách jeho klávesy vystoupí do popředí. Jestli jsem někdy váhal, jestli „Foos“ skutečně potřebují klávesáka na plný úvazek, tak tohle je první album, kde tyto myšlenky absolutně nemám.Všimnout si můžeme i častější používání doprovodných vokálů. V minulosti to byla parketa zejména Taylora, teď tuhle roli převzali kytarista Chris Shiflett a basák Nate. A Dave opět zapojil i rodinu. Na minulé desce měl krásný duet se svojí nejstarší dcerou Violet. Teď přispěla prostřední Harper. Sice je to jen taková blbost, ale neskutečně účinná. V titulní skladbě „Your Favorite Toy“ si v pasáži po refrénu několikrát vystřihne jednoduché „nanana“, což ale úplně změní dynamiku celého songu a fantasticky ho nakopne. Mimochodem zmiňovaná Violet bude už v květnu vydávat svojí první desku. Ze zatím vypuštěných singlů to vypadá na velice silné indie rockové album, takže vás recenze nejspíš nemine.Jediná skladba, která mi nejde po chuti je „Child Actor“. Hudebně to vůbec není špatné, ale mentálně mi nesedí text, i když chápu, co tím autor chtěl říct. Prostě mě tahle metafora neoslovila. A ještě víc mi vadí to nekonečné opakování sloganového refrénu, který je na hranici trapnosti. Ne že by to Dave v podobném stylu nezkoušel už i v minulosti. Třeba v „Best Of You“. Jenže zatímco tam to dává smysl, song přetéká emocemi, napětí je šponované až na hranici snesitelnosti, tady je to patetické a nudné.Naopak za nejlepší skladbu považuji závěrečnou „Asking For A Friend“. Kolosální, dramatická konstrukce, která z baladických poloh přechází několika různými vývojovými etapami, včetně intenzivní a rychlé mezihry, je nejkomplexnějším songem desky. I zvukově se mírně odchyluje od zbytku playlistu a má blíže ke klasickému rockovému zabarvení. Všechny ostatní písničky mají svoje kvality, ať už je to výborný otvírák „Caught In The Echo“, který mi svým zvukem a riffy připomíná právě období desky „One By One“, nebo natlakovaná „Of All People“, která být syrovější a více low-fi, tak by byla ozdobou debutové desky. Houpavý riff ve stylu americany u „Window“ je návykový. Když pak začne úřadovat Nate, který s oblibou vynechává některé takty, tak je z toho parádní pohodový rokec, který v některých momentech může připomenout i kolegy PEARL JAM. „Spit Shine“ zní jako kříženec hardcore punku s new wave alternativou. Taneční rytmiku pak Ilan propašoval do „Amen, Caveman“ a i díky tomu má song výborný drive a odlehčenou atmosféru.„Your Favorite Toy“ je výborná deska. Za sebe jí pasuji za nejlepší položku od legendárního „Wasting Lights“ (2011). Bohužel „Foos“ zůstávají nadále na mém seznamu zatím naživo neviděných velkých kapel, které musím zažít. Letos to ale určitě nebude, naši zemičku turné vynechává. Což je škoda, protože z aktuálních živých videí je evidentní, že kapela je ve znamenité formě a plná energie, takže nový materiál bude naživo určitě pozitivně rezonovat.https://www.crazyDiamond.cz/the_pale_white_inanimate_objects_of_the_21st_century_recenze/3905https://www.crazyDiamond.cz/the_pale_white_inanimate_objects_of_the_21st_century_recenze/3905nobody@nothing.com (Tomáš)Neuplynul ještě ani rok, a THE PALE WHITE jsou zpět. Po výborné loňské desce „The Big Sad“ (psal jsem recku, jestli chceš případně doplnit link) vypustili novinku s podivným názvem, který by se dal přeložit zhruba jako „Neživé objekty 21.století“. Název to není náhodný. Zrcadlí v sobě jednak témata, kterým se kapela na nové kolekci věnuje, jednak i posun ve zvuku a náladách písniček samotných.Bratři Hopeové se nechali inspirovat dnešní dobou, která je extrémně rychlá. Proto na nic nečekali a taky rychle přišli s novou deskou. Cíleně jí připravovali jako „zlého bratříčka“ loňské alba, které je uhlazenější, melancholičtější a proti aktuální desce skutečně působí jako ten „hodný a slušný“ sourozenec. No ale když se věnujete tématům spojeným se zlověstným nástupem technologií, které začínají zasahovat do všech oblastí našich životů, tak to skutečně nemůžete pojmout jako pohodový pop rock. AI, drony, hologramy, virtuální reality, kryptoměny…. Všechno je to fascinující a děsivé zároveň. V době a prostředí této nové technologické revoluce se z nás stávají neživé objekty, jimi ovládnuté a plně kontrolované. Ale abych vás zbytečně nestrašil. Nepůjde o žádnou kolekci avantgardně šílených a neposlouchatelných songů, které by byly vstupenkou do areálu Bohnic i mimo festival Mezi Ploty. Kapela prostě přitvrdila, zvuk je špinavější, songy údernější. Pořád ale staví na základech poctivého moderního britského alternativního rocku, který šikovně doplňuje tu stoner rockem, jindy moderním grungeovým přelivem, nebo i garáž rockovou špínou. Je tu více riffů a zemitější zvuk. Když se nad tím zamyslím, deska se zvukově i atmosférou nenápadně vrátila do doby debutu „Infinite Pleasure“ (2021), který byl navíc ještě i příjemně syrový.Co teda THE PALE WHITE v Blank Studios doma v Newcastle Upon Tyne tentokrát upekli? Začnou hezky hutně s „Moth In The Headlights“, která je evidentně inspirovaná typickým groovy stylem a stoner zvukem legendárních QUEENS OF THE STONE AGE. Adam Hope má ale na rozdíl od Joshe Hommea jemnější a méně flegmatický hlas, čímž vytváří zajímavý kontrast proti jinak drsnému zvuku skladby. Jeho brácha Jack Hope za bicími má v nových písničkách možnost hrát agresivněji a využívá to naplno. Rytmika je pevná a sevřená, bicí mají fantastický zvuk, jasný a čitelný a v mixu jsou hezky vytažené. „Float Away“ je rychlejším alternativním rockem, který sází zejména na jasnou a přímočarou melodickou linku a skvělý šťavnatý zvuk kytar. Plychedelicky-glam rockový náboj žene kupředu experimentálnější kousek „Gobekli Tepe“, což je jedno z nejstarších archeologických nalezišť v Turecku, datující zdejší stavby až někam k 10.tisíciletí před naším letopočtem. Nevím, proč tuto skladbu dali v playlistu až tak vysoko, protože kvalitativně patří spíš k těm slabším, i když její mantrická repetitivnost je minimálně nakažlivá. „Absolute Cinema“ je poctou velkým filmařům a obecně kultuře promítaní bijáků v kinech. Je to euforické vzpomínání na nabité sály, které s napětím čekaly na každou novinku na plátnech. Divočejší skladba se špinavým zvukem je plná různých krátkých sól i téměř noiseových vsuvek. Hloubavá „Oh Brother“ nás zvukově přesouvá do glamových sedmdesátek. Klávesy dodávají mazlavé podkresy na pozadí nervózně pulzující rytmiky.S příchodem refrénu se ale song mohutně nadechne a rozkvete do velkolepého klasického rocku. Další porci groove v stoner stylu dostáváme s „Medusa“, která se šikovně vlní mezi agresivnějšími a jemnějšími polohami. Utahaná „Carpe Diem“ nám může lehce připomenout RADIOHEAD. Má taky tu specificky podivnou atmosféru, kdy nevíte, jestli je ten song smutný, veselý, nebo jen totálně divný. Jednou z jemnějších skladeb je pak „Mannequin“, která boduje melancholickou atmosférou. Albu pak už ke konci lehce dochází dech. „This Fascination“ a „Dissapoint Me“ nejsou špatné, ale ani ničím výjimečné skladby. Zato závěrečná balada „All I Have To Do Is Dream“ je opět trefou do černého. Minimalistický začátek, procítěná orchestrace, šedesátková melodika včetně vokálních harmonií, to vše zní historicky i moderně zároveň. A i když se pak konečně skladba mírně rozjede, pořád si uchovává svojí hypnotickou náladu, stimulovanou sonickými kytarovými vstupy z pozadí a neklidnými bicími.Jak teda dopadl přímý souboj aktuální a předchozí desky? U mě to o fous přece jen vyhrává „The Big Sad“, který je trochu hitovější a má neskutečnou, zasněně melancholickou náladu. „Inanimate Objects…“ je ale taky moc povedená, v pohodě poslouchatelná deska bez slabších míst. Má propracovanou produkci, spoustu zajímavých nápadů a rozhodně kapelu posouvá dál a upevňuje její pozici v rámci britské rockové scény.https://www.crazyDiamond.cz/therapy_nurse_recenze/3904https://www.crazyDiamond.cz/therapy_nurse_recenze/3904nobody@nothing.com (Tomáš)Belfast, Severní Irsko, osmdesátá léta. Nebylo to úplně idylické místo k životu. Politické napětí a sektářské násilí mezi katolíky a protestanty, takzvané „Troubles“, probíhaly už druhé desetiletí a nikdo už nevěřil v rychlé ukončení a vyřešení situace. Do toho ekonomická krize a dusivá atmosféra ve společnosti. Protože jsem ale realistický optimista, vždy se snažím ve věcech hledat pozitivní stránky. Nelehké časy pro život se většinou odzrcadlí v umění a tady to nebylo jinak. Už v osmdesátkách začala irská hudební scéna silněji promlouvat i mimo ostrov samotný a v devadesátkách se to pak změnilo v invazi menších rozměrů. THE UNDERTONES, U2 nebo Sinéad O´Connor následovaly MY BLOODY VALENTINE, THE CRANBERRIES, ASH, JJ72. Začátkem desetiletí se na pár let do rockového mainstreamu vyšvihlo i energické trojčlenné rockové uskupení skromných a mimořádně pracovitých sympaťáků s podivným názvem THERAPY?. Zanechali sice krátkou, ale velmi významnou stopu na historické mapě alternativní scény, která se v té době stala tavícím kotlem různých stylů. Vše bylo povoleno, hranice neexistovaly.Kapelu v roce 1989 založil kytarista a zpěvák Andy Cairns společně s bubeníkem Fyfe Ewingem. Andy přitom původně mířil na kariéru basáka. Jako mladík totiž žral pop-punkové kapely jako THE UNDERTONES, STIFF LITTLE FINGERS a BUZZCOCKS, od kterých pak konvertoval k postpunku THE FALL, MAGAZINE a JOY DIVISION. Výrazné basové linky charakteristické pro tyto styly se následně promítly i do jeho kytarové hry a typologie riffů. Na pozici basáka nakonec vzali Fyfeho spolužáka Michaela McKeegana a tím byla sestava kompletní. Michael preferoval tvrdší hudební styly. Byl fanouškem THIN LIZZY, KISS nebo thrash metalu. V osmdesátkách všichni tři chodili na všechny možné koncerty. Ono jich zase až tak moc nebylo, protože kvůli bezpečnostní situaci se velké kapely Belfastu obvykle vyhýbaly, a tak zůstala jen alternativní a undergroundová scéna. Punk, postpunk, hardcore, indie, metal, industrial, noise. Všechno to postupně absorbovali a na rozdíl od hudebních médii ani moc nerozlišovali, co je co. Od začátků využívali každou příležitost hrát. Díky tomu si postupně budovali fanouškovskou základnu. Předskakovali každému, kdo o ně stál. RIDE, TEENAGE FANCLUB, TAD, FUGAZI, BABES IN TOYLAND, HOLE. Po dvou úspěšných EP si je konečně všimly i větší labely a smlouvu jim nabídli A&M Records. Nabízenou šanci pak protestant, katolík a třetí do party, který pocházel ze smíšeného manželství, využili naplno.Krátká vsuvka – jak jsem se k albu dostal já? Když v roce 1993 vydali singl „Screamager“, byl jsem jím úplně posedlý. Vzal jsem teda své úspory, vlítl do hudebního krámu, našel kazetu THERAPY?, zakoupil jí a už se těšil na parádní zážitek. A ten se nedostavil. Dokonce ani zmíněný singl tam nebyl. Koupil jsem si totiž právě debut „Nurse“, který zněl ale že úplně a totálně jinak. Byl divný, strašidelný, nemelodický. Kazet jsem měl ale v té době málo, tak jsem to prostě poslouchal a postupně se mi to vrylo do mozku. Když jsem se k této desce po letech vrátil, zjistil jsem, že jí najednou vnímám úplně jinak. Tehdy jsem na ní prostě ještě nebyl připraven.Většinu desky kapela nahrála v Loco Studios ve Walesu pod producentským vedením Harvey Birella. Ačkoliv se dostali pod velký label, nahrávka svým zvukem a style mířila skálopevně do alternativních vod, bez evidentních ambicí proniknout do mainstreamu. Což bylo pochopitelné, vždyť kapela v podstatě pořád působila na undergroundové scéně. Výsledkem je deska, která by se dala charakterizovat jako industriální-noise rock, s prvky metalu, punku, alternativního rocku a psychedelie. THERAPY? byli silně ovlivněni tvorbou kapel jako THE JESUS LIZARD, SONIC YOUTH, MINISTRY, ale i HÜSKER DÜ. Rozhodně to není jednoduchá a přímočará nahrávka. Taky mi trvalo více než dlouho, než jsem její skutečné kvality naplno ocenil.„Here I Am Motherf…rs!“ (Tady mě máte zm..i!). Úvodní zařvání nenechává nejmenší pochybnost, že tady se dnes budou dít nepěkné věci. Slečinky a bábovky, děkujeme, že jste dočetly až sem, můžete jít spát. Nebo zůstat a riskovat kvalitní noční můry. Klidnější úvod „Nausea“ má v sobě od začátku jisté napětí, které se velice rychle přetaví v drásavou realitu. Song se pak začne převalovat mezi industriálně punkovými rychlými pasážemi a psychotickými vsuvkami s totálně rozbitou rytmikou. Nejčastější témata desky, psychické zdraví, mentální poruchy, užívání drog a jejich dopad na fungování a vnímání, dostávají v podobě muziky dokonalý soundtrack. Je to psychiatrie s kompletním přehledem diagnóz, která i zdravé posluchače přivádí na pokraj šílenství a paranoie. Singl „Teethgrinder“ je toho perfektním příkladem. Nechte na jednom pódiu ve stejný čas zahrát MINISTRY a SONIC YOUTH a tohle z toho vyleze. Kytary jsou řezavé a ostré jako břitva, basa hluboká a temná. A bicí? Někdy tápete, jestli to není automat. Intenzivní, neosobní a se specifickým zvukem. Rytmičák má extrémně suchý a tenký zvuk, a klasické přechody Fyfe doplňuje něčím, co zní jako perkusie z reggae muziky. Další specifikum desky je množství samplů hlášek z různých starých filmů a edukačních dokumentů, které songům dodávají patřičně horrorovou atmosféru. „Disgracelands“ míří více alternativně rockovým směrem, má hutnější zvuk a konzervativnější dramaturgii. V závěru pak song zrychlí a přechází do punkrockového zabarvení. „Accelerator“ plně odpovídá svému názvu. Industriálně-punk-noisová šleha. Jednoduchý riff je šílený a hypnotický zároveň. Hlučná, ukřičená, dravá skladba nám udělá průvan v hlavě a než se vzpamatujeme, už se tam usazuje „Neck Freak“. Tu považuji za jeden z vrcholů desky. Parádní intro s postupně se přidávajícími vrstvami, vyklidněná sloka která nás opantá a přitom kolem nás nenápadně plete psychedelickou síť, ze které už nebude úniku. Mezihra postupně přidává na intenzitě a my začínáme tušit, že nás asi budou porcovat zaživa. A je to tak!. Se zvířecím řevem se do nás Andy ke konci s chutí zakousne a třešničkou na dortu je pak krásné noisové outro. Dalším hlučným agresivním kouskem je „Perversonality“. Když se zaměříte na Andyho riffy, skutečně by se hned mohly stát výbornými basovými linkami do postpunkových songů. Jednoduché, repetitivní, ale velice efektivní. A máme zde i baladu! Neuvěřitelné. Nebo možná bych to nazval jen pomalejší písničkou, protože na „Gone“ celkem jistě holky na ploužák nenalákáte. Šest a půl minuty skličující deprese, kdy máte chuť si vyškrábat mozek z hlavy. Krása vesmírná. Plíživá „Zipples“ kombinuje noiseovější a hutnější rockovější pasáže se slizkým zpěvem a úchylnou atmosférou a je to opět skvělé. Valivá „Deep Sleep“ je jediná věd, která mě nikdy moc nebavila. Zřejmě je už i na mě až moc ulítlá. Ale je tam super basová linka, to musím uznat. Závěrečný nářez „Hypermania“ pak osciluje mezi uřvaným noisem a heavy metalem. Zajímavá kombinace. Když se na desku podíváme jako na celek, je to nesourodý mix silně alternativních stylů s výraznými popovými prvky. Je tak divná a zvláštní, že je vlastně krásná. Skladby jsou protkané vtíravým vnitřním napětím, které se nám okamžitě dostává pod kůži. Je to jako droga. Nedělá nám to dobře, ale musíme to mít. Díky kvalitními studiu a produkci je to i výrazný posun proti prvním EP. A zároveň je překvapivé, jak komplexní songy tato partička severoirských pankáčů dokáže napsat. Pozor na ně, tohle nebude jen kapela do počtu.V listopadu 1992 se „Nurse“ objevilo na pultech obchodů a už do konce roku, takže za pouhé dva měsíce, se jí prodalo 120 tisíc kopií. Slušný výkon na undergroundovou partičku. Začaly si je všímat významná hudební média, předpovídala se jim zářná budoucnost. Nemýlily se.