http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_sedm_jmen_americkeho_thrash_metalu_koncert_info/3035http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_sedm_jmen_americkeho_thrash_metalu_koncert_info/3035nobody@nothing.com (Info)Thrashová várkamusela nevyhnutelně přijít, a proto oznamujeme sedm kapel americkévlny. Z Kalifornie přijedou hned čtyři velká jména, která sepodílela na formaci tohoto žánru – a to TESTAMENT, EXODUS,ARMORED SAINT a SADUS. Mladší krev pak budou reprezentovatcoloradští HAVOK, TOXIC HOLOCAUST multiinstrumentalisty JoelaGrinda a česko-američtí LAID TO WASTE.Odkaz skupiny TESTAMENTpřesahuje rámec její hudby. Tato kapela ovlivnila nespočetdalších nejen v thrashmetalovém žánru. A nejsou jenomthrashová legenda. Krom toho, že umí napsat prakticky jakoukoliskladbu tak, aby obsahovala silný moment, nějakou melodii aměla pevnou konstrukci, mají za mikrofonem Pana zpěváka, ChuckaBillyho. S kariérou trvající několik desetiletí zůstávajíTESTAMENT v celosvětové metalové komunitě zásadní arespektovanou entitou. Na Brutal Assault dovezou své nové album,které má vyjít ke konci roku 2023. Svůj nekompromisní zvuka neochvějnou oddanost thrash metalu přivezou také EXODUS.Tito průkopníci thrashmetalového žánru vznikli spolu s Testamentpo boku dalších legendárních kapel z velké thrashovéčtyřky. V roce 1985 vydali EXODUS své debutové album„Bonded by Blood“, které je považováno za klasikuthrashmetalového žánru. Jejich zatím poslední album „PersonaNon Grata“ vydali tito mistři svého řemesla v roce 2021. Nadesce se zabývají zejména tématem degradace moderní společnostia nešetří na ní charakteristickými rychlými kytarovými riffy isložitými kytarovými sóly. Thrashové bratrstvoARMORED SAINT mají na kontě k současnému datu osmstudiových alb. To poslední, „Punching the Sky“ (2020),dokazuje slova basisty Joeyho Very, že ARMORED SAINT chtějídělat „velmi dobrou muziku“. Za svých více než 40 letexistence se kapela dostala do komfortní zóny, ve které nynímohou být sami sebou a která jim přináší zaslouženěodpracovanou hudební svobodu. Kapela, která prošla celou historiítohoto žánru, v jejímž čele stojí John Bush (který celouřadu let působil také v Anthrax) přinese na BA svou kombinaciprvků klasického metalu se současnými vlivy vytvářející silnýa progresivní zvuk.Kalifornskou čtveřicidoplní SADUS svým thrashem řízlým technical death metalema na BA zahrají po dlouhýchpatnácti letech. Kapelu aktuálně tvoří dvojice Darren Travis aJon Allen, a po šestnácti letech se triumfálně vrací se svýmšestým studiovým albem „The Shadow Inside“. Deska vyšla vlistopadu 2023 a zabývá se tématem vnitřní entity, jež pohánílidské činy. Hudebně se v ní tak prolíná dualita vesmírnédémoničnosti a pohlcované zmučené duše. Zkoumá tak životnírozhodnutí a odpovědnost, kterou člověk musí převzít za svéčiny, aby odemkl svůj plný životní potenciál.S ostrou thrashovoujízdou na pódium vlítne také TOXIC HOLOCAUST. Totouskupení s DIY přístupem vzniklo v roce 1999, kdymultiinstrumentalista a hnací motor Joel Grind spojil svou lásku keklasickému punku a metalu do své ideální kapely. Stejně jakojeho vlivy – Bathory, Venom, English Dogs, Possessed, Broken Bones- se TOXIC HOLOCAUST vyznačují plamennými riffy, agresivnímvokálem, fixací na lidské zlo a postapokalyptický svět. Coloradští HAVOKbezpochyby patří na vrchol thrashmetalové scény. Svou poslednídeskou „V“ (2020) navazují na úspěšnou „Confirmicide“(2017), posouvají se dál, ale zároveň zůstávají věrníthrashovým kořenům. Docílili tak sofistikovaných skladeb ostrýchjako břitva, s jasným a plným zvukem s masivnímispodními tóny, a nahlížejí skrz ně do duše naší„post-faktické“ doby. V neposlední řadětuto našlapanou sestavu doplní i kapela, která jediná „neníčistě americká“, a to česko-američtí LAID TO WASTEhrající tradiční thrash v kombinaci se speed metalem.Navzdory změnám v sestavě a útlumu činnosti kapela v roce 2021 snovým bubeníkem Adamem Nesvorným znovu nabrala na obrátkách a vsoučasnosti pracuje na třetím albu, jehož vydání je naplánovánona konec roku 2023 – a je příslibem muziky, které vás dostanedo brutalového moshe.Nově oznámené kapely:ARMOREDSAINT, EXODUS, HAVOK, LAID TO WASTE, SADUS, TESTAMENT, TOXICHOLOCAUSTSeznam všech aktuálněoznámených kapel:ABBATHperforms IMMORTAL, ARCHITECTS, ARMORED SAINT, BEHEMOTH, BODYSNATCHER,BORN OF OSIRIS, BROKEN HOPE, BRUTUS, ČAD, DARKEST HOUR, DARVAZA,DEVIL MASTER, DŘDHEIMSGARD/DHG, EMPEROR, EVIL INVADERS, EXODUS, GODIS AN ASTRONAUT, GRAND MAGUS, GUILT TRIP, HAVOK, IMPALED NAZARENE,INCANTATION, JINJER, KAMPFAR, KHOLD, LAID TO WASTE, LEFT TO DIE,LEGION OF THE DAMNED, LIK, MENTAL CRUELTY, MOTIONLESS IN WHITE, MYDYING BRIDE, NECROT, PARTY CANNON, PRIMORDIAL, SADUS, SATYRICON,SKELETAL REMAINS, SNĚŤ, TERRORIZER, TESTAMENT, THE BLACK DAHLIAMURDER, TOXIC HOLOCAUST, TRIUMPH OF DEATH performing HELLHAMMER,TULUS, UADA, UFOMAMMUT, VED BUENS ENDE, VOMITORY, WHITECHAPELVSTUPENKY:https://brutalassault.czFB EVENT: https://fb.me/e/4vumy0d7VYouTube Movie:https://youtu.be/A3wQ8-PNu2sSpotify:https://open.spotify.com/playlist/2gPj5boPDxS2wMDe9ReP5vKontaktpro média:TerezaKoudelová PRObscure & Brutal Assaultkoudelova@obscure.cz00420721124326OBSCUREPromotion | BRUTAL ASSAULT Agency (Brutal Assault & Basinfirefestivals)NaHarfě 916/9a | 190 00 Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz| www.basinfirefest.cz| www.obscure.czhttp://www.crazydiamond.cz/godthrymm_distortions_recenze/3034http://www.crazydiamond.cz/godthrymm_distortions_recenze/3034janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už od počátku devadesátých let anglický sever uctíváosudovost v rámci metalu. Současní opěvovatelé nevlídnosti GODTHRYMM z Halifaxu, vedeni někdejšímkytarákem od MY DYING BRIDE a VALLENFYRE Hamishem Glencrossem, mají sice do melancholie a nekonečného zmaru legend doom metalu poněkud daleko, ale z méhopohledu je to pouze dobře. Epický doom od této kapely totiž reprezentuje spíšenadýchanou majestátnost tohoto stylu (a zároveň i jeho někdejší pevnost). Zračí se u nich touha tvořit prostě silné rock/metalové věci s únosnou mírou temnoty,ale zároveň i s energickou zpěvností. Songy tak působí spíše hrdě, než aby sedíky jejich poslechu člověk dostával do depresí.  Albová dvojka „Distortions“ vysílá do světa, že za ní stojíparta, která svou podstatou vychází z metalové kultury devadesátých let.Hodinový materiál se totiž vykazuje poctivostí a bytelným prožitkem, jaký jedán zejména kapelám z této etapy metalové historie. Valivé riffy rozhodněnepůsobí stylem, že by chtěly posluchače unudit, naopak nabízejí kolikrát sabbathovský potenciál songy pohánět a působit nosným dojmem. Zpěv Hamische Glencrossepůsobí spíše chlapácky a v jeho výrazu se střetává svět MY DYING BRIDE s hymničnostífinských SENTENCED a rockovým feelingem Američanů ALICE IN CHAINS. Co se týčekytarové práce, pozoruji zde nesporné ovlivnění hudbou BLACK SABBATH, a tak je možnéGODTHRYMM řadit nejen ke škatulce doom metalu, ale také nalézt spřízněnosti se stoner-rockem. „Distortions“ svou bytelností a rozmáchlým naturelem působístylem, jakým se vykazovala v devadesátých letech kupříkladu albanewyorských TYPE O NEGATIVE. Do jejichž originality a skladatelské štědrosti mají Angličané sice ještěpořád daleko, ale i tak je „Distortions“ nezanedbatelným manifestem osudovosti. Lídr kapely je občasně vokálně podporován manželkouCatherine, jež zde poprvé v roli čtvrtého stálého člena obsluhuje v únosnémíře také klávesy. Tři roky stará debutová deska „Reflections“ byla totiž nahránapouze ve tříčlenné sestavě. Konkrétně s dalším bývalým členem MY DYING BRIDEbubeníkem Shaunem Taylor–Steelsem a konečně také s nejstarším muzikantem v kapele baskytaristou Sasquatchem Bobem. Navzdory faktu, že GODTHRYMM maji na svém kontě teprve druhoudesku, jedná se vesměs o sestavu velmi zkušených borců. Spřízněnost s velikány doom-metalové minulosti potvrzuje i hostování Aarona Stainthorpea v nejtrudnější suitěalba, dvanáctiminutové skladbě „Follow Me“. Ta, hned vedle úvodní duchny „As Titans“ platí zanejrozmáchlejší seanci. Skladby jsou více méně definovány okázalými riffy a pochmurnýmkvílením, ale jakmile se dostávají do tempa, můžeme v nich vysledovat stopy živelnosti, povznášející atmosféru, i skutečnost, že tahle kapela prostě má na to udávatsměr. Ve srovnání s debutem „Reflections“ je novinka pestřejší, ne ažtolik zachumlaná do zmaru, naopak vše dýchá volněji a každýnástrojový part je zde pečlivě vycizelován. Nejchytlavějším songem je zjevně úderná tryzna „Devils“. Přínosnousložkou zvuku GODTHRYMM je vokál Catherine Glencross, který konkrétním songům („Obsess And Regress“ a „Pictures Remain“) dodá na větší rozmanitosti a hlubší atmosféře. Ono zjemnění v jistých okamžicích tvorbě tétokapely prospívá. GODTHRYMM se tedy oproti první desce nápadně zlepšili a zajejich kroky je cítit touha dělat komplexnější a vrstevnatější songy, které byměly na to kapelu vyvézt z území metalového undergroundu. Je zde obstojný potenciál vývoje, poctivé muzikantství překračující hranice doom metalu,ale také tušená potřeba posunu k mnohotvárnosti a větším produkcím. Je všakotázkou, zdali tento vývoj kapela skutečně chce, nebo zdali by jejich aktivitu někdo ještě docenil, když lidí, kteří v hudbě touží hledat cosi navíc, rozhodně nepřibývá a ti stávající prostě stárnou.http://www.crazydiamond.cz/wytch_hazel_iv_sacrament_recenze/3033http://www.crazydiamond.cz/wytch_hazel_iv_sacrament_recenze/3033janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Je dnes tolik zajímavých a přitom,díky nadprodukci, prakticky neviditelných heavymetalových kapelnové vlny, že člověku leckterá zajímavost musí nutněuniknout. Britové WYTCH HAZEL patří jednoznačně mezi topozoruhodnější na melodické scéně Hard N´Heavy. Možná iprotože netlačí až tak na pilu a dávají na odiv jakýsiduchovní přesah i výraz jdoucí v souladu spíše s hladivoupodobou heavymetalového či klasicky hardrockového retra, jakouproslavili v poslední desetiletce především švédští GHOST.Kapela rozhodně zná historiivlastního žánrového podhoubí a vlivy hard rocku sedmdesátýchlet a prapůvodní vlny heavy metalu totožné doby lze považovat zajejich základní stavební kameny. Na rozdíl od GHOST tihleAngličané z Landcasteru nepotřebují využívat až tak nápadněreligiózních prvků ani image, jež by je stavěla do pozice lákavéhopop-artu, který za žádných okolností nesmí minout cíl. Tihle košiláči vlastněpůsobí ve všech ohledech hodně laxně, maji na svém kontě již čtyři alba a před sebou možná dlouhou budoucnost.Songy na jejich čtvrtém albu „IV:Sacrament“ jakoby vypadly z časů, kdy Ostrovní scéněvládly kapely typu THIN LIZZY, WISHBONE ASH nebo UFO. Jejich písně se takopírají o věky prověřený hard rock i prototypový heavy metal asvou aktuální pozornost si zasluhují nejen z toho důvodů, ženová vlna klasického heavy metalu je v kurzu a ovládá současnéundergroundové dění, ale hlavně proto, že jejich písně majíopravdu kvalitu a velmi dobře se poslouchají.WYTCH HAZEL rozhodně nejsou agresivnímetalovou kapelou. Jejich výraz a zvuk na mne dokonce působí jaksihladivě, to díky teskným kytarovým vyhrávkám a z toho plynoucínostalgické atmosféře. Když tedy zohledním fakt, že sejejich tvorba příjemně poslouchá a dokáže chytit za srdce, má především potřebný nápad v podobě melodických zpěvových linek ColinaHendry a úhledných struktur stavících na nosných kytarovýchpartech, občasně dozdobených nějakým tím sólovým výstupemAlexe Haslama. Právě dva zmínění hudebníci tvoří jádro WYTCHHAZEL a na čtveřici je dnes ještě doplňuje baskytarista AndyShackleton a bubeník Aaron Hay.Jako důkaz dobré formy této kapely svědčí takové hymny jako hned úvodní „The Fire´s Control“, singlový cval „Angel of Light“, či majestátní vypalovačka „A ThousandYears“, ve které nelze popřít ovlivnění Lynnotovou skvadrou. Pokud obdivujete GHOST, pak ještě mohu doporučit závěrečnou skladbu „Digging Deeper“, zde totiž Hendrův hlas Tobiase Forgeho opravdu připomene. Z mého pohledu se jedná o velmi dobré, byť možnátrochu zastarele znějící album v ranku Hard N´Heavy, které mádo nějaké násilnosti, přepjatosti či uječenosti hodně daleko, naopakupřednostňuje duchovní a atmosférickou složku, která prostě sluší.http://www.crazydiamond.cz/udo_animal_house_recenze/3032http://www.crazydiamond.cz/udo_animal_house_recenze/3032janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V souladu se stále většími tužbamiACCEPT (konkrétně tedy kytaristy Wolfa Hoffmanna a basáka PeteraBaltese) po dobytí amerického trhu se měla tvorba této kapelyobracet všeobecně přijatelnějším směrem. Album „RussianRoulette“ v roce 1986 bylo v podstatě kompromisem, neb kapelastavěla na úhlednějších strukturách a chytlavých refrénech,které kolikrát umocňovaly mnohohlasé sbory. Od někdejšířevnivosti z časů alba „Restless And Wild“ se kapela čím dálnápadněji začala vzdalovat. Uvnitř docházelo k neshodám mezivýše zmíněnou, po úspěchu za Atlantikem bažící dvojicí(navíc podporovanou manažerkou a Hoffmannovou manželskou GabiHauke) na straně jedné a Udem Dirkschneiderem coby jejich osobnostním protipólem na straně druhé. Po deseti letech tak na konci roku 1986 dochází k rozchodu a zpěvákzáhy zakládá vlastní band nazvaný U.D.O., jehož tvorba mělanavazovat spíše na období první poloviny osmdesátých let a ryzeevropsky střižený heavy metal. ACCEPT mezi tím na uvolněný postangažují amerického zpěváka Davida Reece, s nímž pak tvoříhair-metalově orientovaný materiál, jenž vyjde až začátkemroku 1989 pod názvem „Eat The Heat“ a brutálně propadá, nicméně to již U.D.O. mají na svém kontě dvě řadovky a své jméno natrvalo upevňují v kontinentálním prostoru.V první sestavě se po bokuDirkschneidera objevil bývalý kytarista GRAVESTONE a SINNER MathiasDieth a hned dva hudebníci, krátce před tím vyhození ze sestavy düsseldorfských WARLOCK, neboť Doro Pesch tenkrát také hleděla vstříc americkému prostředí a svou tvorbu hodlala komercializovat, tudíž i nahrazovat své souputníky nájemnými muzikanty – konkrétně tedy šlo o odejitého kytaristu Petera Szigetiho abaskytaristu Franka Rittela. Za bicími pak sestavu U.D.O. na pětici doplnilThomas Francke. Velmi ambiciózně poskládaný projekt tak obdrželnahrávací smlouvu v podstatě okamžitě a u firmy RCA hned v roce 1987 vyšla debutová deska.Ta dostala název„Animal House“ a svou podstatou jakoby se vracela až někam dodoby alba „Breaker“, šlo zkrátka o poctivý a říznýgermánský heavy metal bez větších známek podbízení. OprotiACCEPT z posledních let rozhodně ubylo bombastičnosti, U.D.O. sezkrátka drželi nohama na zemi a investovali svůj čas do poctivéhometalu bez zásadních příkras. Je zde hned několik pozoruhodnýchskladeb, které se klidně mohou měřit s klasikou od ACCEPT, byť jižz tohohle debutu bylo zřejmé, že to Udo bude mít sakta těžké, udržet s vlastní minulostí krok. Jenže zpěvák se záhy ukázalpouze jako nepodajný buldok, jehož vytrvalost a zanícení dotvrdé muziky z dnešního pohledu fascinuje. O čemž svědčí konzistentní a vyrovnaná řada heavymetalových alb s jeho rozdurděným hlasovým štemplem. Na svou dobu úspěšná deska „Animal House“ je první z dlouhé, opravdu dlouhé řadyalb vydaných pod značkou U.D.O.Začátek alba nakopne výrazná titulka „Animal House“ s parádním excentrickým chorálem,kde Dirkschneider bez známek bázně křepčí („...I´m a MadMan...Living in an Animal House...“). Tahle skladba se v pohoděvyrovnává klasice ACCEPT a je jakýmsi beranidlem do nové zpěvákovydráhy. Pak zde máme zběsilou „Go Back To Hell“, ve kterése zračí zpěvákova upřímnost a věčná nákolonnost kpoctivému heavy metalu. Kytarové duo Dieth/Szigeti zásobí song poctivými riffy a je v podstatě vzdáleno honosným předváděčkámWolfiho Hoffmanna, jakkoliv zdejší sólo je taktéž bravurní. V oné zemitosti vlastně vězí hlavní rozdílmezi novou Udovou kapelou a v rámci osmdesátých let čím dálbombastičtějšími ACCEPT. Pochodová hitůvka s protiválečným poselstvím - „They Want War“ - sice za těch šestatřicet let vcelku zestárla a může v dnešní době na leckoho působit trochu nevkusně, ale potenciál obrovské chytlavosti jí už tehdy nešlo upřít. Její říkánkový refrén nasáklý osmdesátými lety může na leckoho dělat sice spíše infantilní dojem, ale celek své kouzlo rozhodně má, zvlášť pak když Uda vokálně podporuje dětský sbor.Skladbová soupiska nakonec není bezchybičky a postupem časomíry jsou spíše střídány nosnévypalovačky jako rychlá jízda „We Want It Loud“, budovatelsky zpěvná „ComingHome“, dusivý rockec „Black Widow“, nebo z počátku favorizovaný song „Lay Down theLaw“, a to s méně pozoruhodnými songy do počtu - mezi které řadím např. snahu obaladu „Into The Darkness“ nebo poněkud fádní vyřvávačku „Hot Tonight“. Rozmáchlá „Warrior“ také ne že by zrovna ohromovala. Pro někoho je debutové album U.D.O. klasikou, zamne platí spíš za solidní metalové dílo své doby, které všakna nejlepší okamžiky tvorby ACCEPT zas až tolik nenavázalo.Čehož důvod je především trochu slabší skladatelský vklad azjevně méně naducaný badžet na produkci. Jako Udův manifestpoctivosti a heavy metalu dělaného bez příkras však materiálfunguje spolehlivě.http://www.crazydiamond.cz/running_wild_under_jolly_roger_recenze/3031http://www.crazydiamond.cz/running_wild_under_jolly_roger_recenze/3031janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mluvmezde o jedné z nejautentičtějších heavymetalovýchnahrávek na evropské scéně nejen roku 1987, ale celých osmdesátých let. Albová trojka hamburskýchbukanýrů „Under Jolly Roger“ se nakonec stala zlomovým albemRUNNING WILD. Ti na ní opustili satanistickou tematiku z dob prvníchdvou řadovek „Gates to Purgatory“ a „Branded and Exiled“ ahrdině vypluli na své galeoně vstříc budoucím dobrodružstvím.Šlo o jejich zcela první a posléze i slavné pirátské vzplanutí.Navzdory nápadnému tématickému vybočení si RUNNING WILD vesvých písních udrželi temný ráz a neurvalost. Tehdy opravdumohli posunout svou hudbu nápadně komerčnějším směrem, alesvou cestu vedli jinak a vytvořili vlastní styl, chlapácky drsnýa zároveň velmi chytlavý heavy metal, jehož náměty byly tvořenytématy týkající se pirátského života a dobrodružných reálií s tím občasně souvisejících. RUNNINGWILD se na albu „Under Jolly Roger“ odhodlali ke kroku, který z nichučinil originál nejen na německé heavymetalové scéně, alepoložili zde základy svého pozdějšího stylu, v letech budoucíchjaksi o poznání chytlavějšího a zdobnějšího. Nikdy jsem v téstaré etapě nechápal utahování si z tvorby této kapely,vnímajíc, že „Under Jolly Roger“ je jedním znejkoncentrovanějších heavymetalových alb osmdesátých let. Zvukalba byl sice inspirován prazákladní britskou vlnou heavy metalu, v podání této kapely a s jejími zkušenostmi s okultnímitématy však RUNNING WILD samovolně posouvali žánr na mnohemtemnější a razantnější level. Jakoby jejich heavy metal nasálonu neuvěřitelně přitažlivou temnotu z území zabíraná tehdypouze pionýry black metalu a na svět se neúprosně deroucíhothrashe. Album disponovalo celou řadou výrazných, avšak, oprotidílům budoucím, strohých hymen. Ona divokost a chlapská strohostvlastně výsledku dodávala na opravdovosti. Kytary RUNNING WILDpůsobily tehdy ponuře a zároveň řezavě, sóla kvílelaprostorem jako uragán pohazující v rozbouřeném moři zastaraloubárkou, kdežto riffy mířily s veškerou úderností na zteč askrze svou rychlost a přímočarost pouze umocňovaly intenzitudíla. Zdejší Rock ´n´ Rolfův vokální projev byl snad nejvíceintenzivní za celou dobu jeho kariéry, jakkoliv Kasparek cobyzpěvák posléze rostl a prokazoval se na dalších deskách iširšími vokálními rejstříky, včetně později využívaného ječáku. Ten zde všakscházel a Rolf zde pěvecky dlel ve své roli zakaboněného vůdcemotorkářského gangu.Jako celek mělo album všechny klíčové ingredience, které ztéto kapely posléze udělaly metalové legendy Starého kontinentu.RUNNING WILD pomocí „Under Jolly Roger“ sebejistě vytýčilisvé vlastní pole působnosti. Pro fanoušky pozdějšího vývojeby však mohla být překážkou absence epičnosti, neb tahlelegendární deska reprezentovala zcela něco jiného. Šlo oprazákladní vzorek heavy metalu od této kapely v jejínejesenciálnější podobě, dosud ještě nezasaženého onounadýchaností a hymnickou zdobností. Abych to upřesnil, RUNNINGWILD roku 1987 měli mnohem blíže k MOTÖRHEAD než k HELLOWEEN, covšak bylo podstatné, zhotovili neopakovatelnou sérii nosnýchhymen, jenž postupem doby u fanoušků doslova zlidověly.Sestavase oproti minulému albu „Branded And Exiled“ nezměnila. Zároveňvšak šlo o poslední dílo od ní nahrané, neb byla rytmickádvojice Stephan Boriss / Wolfgang „Hasche“ Hagemann záhypropuštěna a v cestě k vrcholu již pokračovali jen oba kytaristéRolf Kasparek a Majk Moti s novými spoluhráči. Noise Recordsnahrávce velmi věřilo, ačkoliv přechod k pirátské image mohl zpočátku působit jako riziko či krok do neznáma, u kterého seprakticky nevědělo, jak na něj budou fans reagovat. Ti jej všakpřijali se vším všudy a „Under Jolly Roger“ patří knejoslavovanějším nahrávkám hamburské kapely.Vždyckymě fascinovala ona temnota a zuřivost, jež šla z tohoto díla, a tojiž od prvních výstřelů z paluby pirátského korábuzmítajícího sebou na rozbouřeném moři v rámci krátkého intra předcházejícího titulní jízdě „Under Jolly Roger“. Tento mocný a chytlavýsong se stal naprostou klasikou heavy metalu a je citován meziinspiračními zdroji mnoha mladších následovníků. Nešlo všakv jeho případě o jediný neobyčejný vál. Celá deska totižpůsobí jako koncentrovaná heavymetalová vřava a je totiž bezslabší chvilky.Svourvavost kapela potvrdila třeba v rychlých hymnách jako „War InThe Gutter“ nebo závěrečné „Merciless Game“, kde zatímcoprvní působí svou temnotou až blackmetalově, druhá naopakpokládá základy pozdějšímu boomu melodického speed metalu. Fantastické, přes minutu trvající, výpravné sólo v jejímzávěru patří zcela po právu k legendárním okamžikům.Témavzpoury pak nastíní neuvěřitelně chytlavá a na parádníchriffech postavená „Beggar´s Night“ (snad nejlepší skladba nadesce), což je song, který se zkrátka musí líbit naprostokaždému. Já osobně jsem měl to štěstí, že deska „UnderJolly Roger“ byla zcela první, kterou jsem od RUNNING WILD slyšel,takže všechny výrazné vjemy z poslechu těchto skladeb nedokáže u mne příliš věcí převážit. Tahle deska je pro mne zkrátkaoriginál, i kdyby nešlo o jednu z prvních deseti metalovýchnahrávek, které jsem v životě kdy slyšel. No a „Beggar´s Night“je jejím erbovním znamením!Futuristickýchlad a temnotu pak sebou nese nevlídně ponurá a nepřílišrychlá „Land Of Ice“, zde fascinují práskavé a pochodověrozvážné riffy, které jakoby na podkladě sněžné vánice vycházely z thrashového ranku. I to ze skladby, tématicky zasazené do roku 1999, dělalo futuristickou záležitost v rámci světa zasaženého katastrofou. Obraťme list k pozitivnějším námětům. Motorkářskou tématiku a všudypřítomnou svobodomyslnost přiblížíjedna z nejchytlavějších věcí „Row Ride“, která rovněžpatří, i díky ostrým riffům a strohému výkřiku v rámcikrátkého a dokola se opakujícího refrénu, k nezapomenutelným.Zkrátka další z okamžiků, který se mi v oněch třináctiletech zaryl hluboko do paměti. Stěžejním hitem celé kolekcemůže nakonec být asi nejmelodičtější vál „Raise Your Fist“,a to díky volnějšímu uchopení slok, nenásilné melodice a celkové gradacik opravdu chytlavému refrénu, byť jistou zpěvnost má v sobě izřejmě nejméně nápadná píseň z osmiskladbového kompletu„Diamonds Of the Black Chest“, která je inspirovaná Stevensonovým románem odehrávajícím se okolo pokladu z ostrova kapitána Silvera. Omlouvám se, ale nemohuslovy vyjádřit, jak velkou hodnotu má pro mne právě tohleheavymetalové dílo. Každopádně právě zde RUNNING WILD začalipsát svou nejslavnější kapitolu, která bohužel trvala jenpouhých pár let. K autentickému prožití zdejších songů u mne vlastně přispěla i absence jakéhokoliv obrázkového materiálu, vypovídajícího o čemkoliv stran kapely. Představoval jsem si RUNNING WILD prostě jen jako drsnou a temnou metalovou skvadru a to bez čehokoliv, co by vypovídalo o pozdějším pirátském fanatismu, jaký dnes od nich znají snad všichni.http://www.crazydiamond.cz/halestorm_black_veil_brides_mothica_praha_sasazu_18listopadu2023_koncert/3030http://www.crazydiamond.cz/halestorm_black_veil_brides_mothica_praha_sasazu_18listopadu2023_koncert/3030janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nejprve si neodpustím takové zamyšlení. Týká se stanovování harmonogramůevropských turné známých kapel. Už mě nikdo nevymluví, žeexistuje něco jako dělení mezi preferované země a zeměokrajové. Koncertům u těch prvních jsou často rezervovány dnyjako čtvrtek, pátek či sobota, kdežto u těch druhých nezbýváčasto pořadatelům z těchto zemí nic jiného, než sahat po nedělních čipondělních termínech. Je totiž až příliš koncertů konajícíchse v neděli či v pondělí v České republice. V tomto jsme pořádještě druhořadou zemí. Něco jiného je to však strannávštěvnosti akcí a vytvoření vřelé atmosféry, tam vpřípadech mnohých kapel patříme k nejoblíbenějším zastávkámjejich tažení. Vřelé atmosféry a zaplněného sáluholešovického prostoru SaSaZu se dočkali i pensylvánštíHALESTORM, kapela, která u nás nehrála rozhodně poprvé a jejížhlavní devíza vězí v srdnatém projevu a neobyčejném hlasejejich šéfky Lzzy Hale. Pojďme si tedy večer shrnout.                          BLACK VEIL BRIDESSamotné místo konání na mne zprvního dojmu působilo moderně, nícméně jsem si v jehointeriérech po chvíli připadal spíše jako v nějakém rozlehléma spoře nasvíceném disco klubu. Pro rockové koncerty netradičnímu umístění akce,na kterou nakonec dorazil takřka plný barák (v tomto případěbych tipoval, že se návštěvnost mohla blížit dvěma tisícovkámpříchozích) odpovídalo vlastně i publikum. Šlo totiž většinouo velmi mladé lidi, nejčastěji dvacátníky neurčitého stylovéhoa sociálního zařazení. Typické rockery, případně metalisty,by jste zde při neděli hledali v podstatě (až na pár výjimek) marně. Sálse sice tvářil luxusně, ale třeba jen do té chvíle, než jstezjistili, že se zde na žádném místě k sezení v podstatě sedět ani moc nedá, neb vyvýšeným barovým židlím scházela sedací deska ašlo jen o látkový potah natažený přes kostru, a tudíž sejaksi propadáte dovnitř skrz nepohodlnou obruč. Díky, budu pít ve stoje. Bary byly sicevydatně zásobené a při odchodu ze sálu na záchod, se člověkmusel vyhazovačské disco ostraze pomalu prokazovat páskou, takže šlo na mnoha drobnostech pobytu dedukovat, že jde v podstatě onablýskanou šmíru.                              Dále pak vše HALESTORMK účinkujícím. Jako první zde vystoupila poměrnědobře živená, mladá a pokérovaná americká zpěvačka, vystupující poduměleckým jménem MOTHICA, u které se však zdráhám spekulovat ojejím žánrovém zaměření. I přes uvedení jednoho coveru odBRING ME THE HORIZON, mě její vystoupení připomínalo spíšeperformaci interpretky z nějaké pěvecké soutěže, takže bych v jejím případě opravdunerad mluvil o škatulce rock. Kromě jejího hlasu jsem totiž slyšeljen bicí a předprogramované klávesové aranže. Narozdíl odchybějícího baskytaristy však na pódiu kytarista stál, ovšemnení mě známo proč. Možná publiku tvořeném příslušníkyudržitelné generace a rocku podávaného s veškerou korektností ani moc nevadilo, že tento kytarový týpek s naraženouzimní čepicí na hlavě i přes své vášnivé pohupovánínepouští ze svého aparátu vůbec žádné tóny, tedy krom hučenípřipomínající roztočený ventilátor. Z mého pohledu musela býttahle půlhodinka pro každého zkušeného návštěvníka rockovýchakcí zkrátka utrpením.O něco lépe než MOTHICA, ale rozhodně nebůhvíjak obdivuhodně, pak vyzněli BLACK VEIL BRIDES, tedypětičlenná kapela z Ohia, vykazující se svým stylovýmpříklonem ke glam-metalu, emo-rocku, punku či metalcoru. Všechnoje sice trochu pravdou (i když ten glam-metal tam probleskuje snad jenskrze náznaky účesů obou kytaristů), ale v jejich podání na mne všechny tytoškatulky dělají v jejich podání dojem prefabrikátu, nenáročně odehranného propublikum teenagerek. Nastrojení, vyfénovaní a namotivovaní týpciuž sice působili, jakože ví něco málo o zvuku rockovýchnástrojů, ale jejich skladby se příliš nevzdalovaly obecnýmbanalitám. Ten koncert určitě nevnímám jako utrpení, což bylooproti první vystupující znatelné zlepšení, ale do radosti bylo daleko. Šlo zkrátka otakové běžné, nepříliš záživné vystoupení od zcelanepůvodní a ve všech směrech zaměnitelné kapely, kteráupřednostňuje podružnosti, před skutečným jádrem tvorby,nicméně publiku to vůbec nevadilo a BLACK VEIL BRIDES sklidili zasvých padesát minut velký aplaus.Až s hlavními hvězdami z HALESTORM se kvalita večerazvedla o několik tříd a to nejen po zvukové stránce, ale i co setýče celkové kvality muzikantských výkonů a zde prezentovanétvorby. Lzzy Hale dle předpokladů potvrdila, jak fantastickoufrontwoman na současné scéně skutečně je. Její hlas dokázalopravdu lámat skály a i komunikačně byla s publikem propojenánaprosto samozřejmě. Koncertní program HALESTORM, jež byl vlastně vyrovnaným průřezem celou jejich tvorbou, nabídl řadu chytlavých hitovek adynamických válů. Začalo se s „I Miss the Missery“, pokračovalopřes songy jako „Love Bites (So Do I)“, „I Get Off“, „Freak LikeMe“, „Amen“, až k prostředku vystoupení, který byl tvořenaustickou pasáží, součástí které pak byly baladické kusy, aťuž komornějšího („Terrible Things“) či rozmáchlejšíhozaměření („Familiar Taste Of Poison“). Za mne nejlepší částpřišla, když znovu koncert ožil skrz valivější, riffové kusyjako „I Am The Fire“ nebo titulku z posledního alba „Back FromThe Dead“, kde se Lzzy měla možnost znovu ukázat ve svénejrozohněnější podobě. Hodinu a půl trvající programHALESTORM nakonec zakončila aktuální pecka „The Steeple“,která se již přes rok zabydlela ve finální části koncertníhoprogramu této americké rockové stálice. Po zvukové stránce bylkoncert prakticky dokonalý, po té muzikantské rovněž, ale co měnadchlo především, to byla elektrizující atmosféra mezi kapelou aten večer prakticky plným sálem. Byl bych překvapen, kdyby někdoodcházel nespokojen.http://www.crazydiamond.cz/insomnium_in_mourning_kvaen_praha_palac_akropolis_18listopadu2023_koncert/3029http://www.crazydiamond.cz/insomnium_in_mourning_kvaen_praha_palac_akropolis_18listopadu2023_koncert/3029nobody@nothing.com (Gazďa)Na tenhle koncert jsem se těšil dlouho. Ne kvůli hlavním hvězdám INSOMNIUM, ale kvůli druhé kapele IN MOURNING. Tahle pětice Švédů z Vansbro má za sebou šest desek, ale koncertují pomálu i doma, natož aby zavítali do našich končin. Byli u nás zatím jen jednou, na Brutal Assaultu v roce 2014, takže jejich listopadová zastávka v pražské Akropoli pro ně byla vůbec českou premiérou v rámci běžného turné. Je to škoda, protože sobotní večer potvrdil, že fanoušky u nás tihle progresivisté mají. Původně jsem doufal, že budou co-headlinery a set si s INSOMNIUM rozdělí alespoň přibližně poměrným dílem. Z přidělené třičtvrtě hodinky a předchozích koncertů turné ale bylo jasné, že půjde jen o support. Ale lepší něco než nic, že…Menší metalové kapely dnes jezdí turné často ve třech, a tak nás čekala ještě jedna předkapela, KVAEN. Ty jsem neznal, ale asi týden před koncertem jsem se jim začal věnovat a dost mě zaujali. Pokud jsem to našel správně, tak jméno této kapely pochází z norštiny a znamená osobu finského původu žijící v severním Norsku. Skupina je ale švédská a jejím středobodem je bývalý kytarista DUSKFALL Jakob Björnfot, který se obklopil najatými muzikanty a vydal s nimi od roku 2020 zatím dvě alba. Jde z mého pohledu o hodně chytlavý a dobře vystavěný melodický a atmosféricky black metal, obohacený místy akustickými, doomovými nebo speedmetalovými vložkami. Jak je dnes u těchto severských part obvyklé, máme tu prvotřídní muzikanty, kteří zvládají tremola, sekané riffy i super-rychlá sóla za podpory stejně dobře technicky vybaveného bicmistra (z basy mi nic v hlavě nezůstalo, ale třeba se pletu…). Nebývá obvyklé, že už první předkapela totálně ovládne celý sál, donutí většinu lidí k hlasitému skandování „hey“ během každé písně a přední řady ještě ke všemu k divokému moshování. KVAEN jsou ale špičkou nejen na deskách, ale také živě, a navíc není Björnfot žádný introvert, nebojí se toho a dokáže hlediště pořádně rozpumpovat. KVAEN přehráli šest kousků, zejména v rychlém až velmi rychlém tempu. Nejvíc mě strhly ty nejchytlavější: druhá „Great Below“, čtvrtá „Funeral Pyre“ a závěrečná hitovka „Revenge by Fire“. Zaujala také houpavější „Ensamvarg“, kterou zařadili namísto dříve na turné hrané „Damnations Jaw“.Publikum bylo po konci jejich setu pěkně nabuzené a kapelu hlasitě vyvolávalo. Na tohle se bude IN MOURNING těžko navazovat, říkali jsme si. Pokud vám předskakuje něco tak přímočarého a dobře zahraného i odprezentovaného jako KVAEN, tak to máte těžké. Zvláště když hrajete progresivní melodický death metal s nejméně sedmiminutovými skladbami, který si bere, co je potřeba ze všech možných příbuzných žánrů a často mění tempo. V tom, že to umí IN MOURNING organicky spojit je jejich velká síla. Stejně tak je pro mě vždy plus, pokud kapela kombinuje temný growl s kvalitním normálním zpěvem. Jak to ale bude celé fungovat naživo, jsme očekávali trochu s napětím. Obavy se naštěstí ukázaly jako liché. IN MOURNING navázali tam, kde KVAEN skončili a koncert pro mě nic ze svého tempa neztratil. Částečně to bylo i díky divákům. Takhle dobré publikum dlouho nepamatuju… tihle lidé si to přišli užít a také si do plnými hrstmi užívali. V kotli se opět skandovalo a po každé písni následovala minuta řevu na podporu kapely. Pomohlo i to, že jsme se se Strayem a Hivrisem přesunuli přímo pod pódium. A dalším důvodem byla samotná kapela, která vše odehrála špičkově a stejně dobře jako na desce, ale také s pořádným zaujetím. Všechny skladby, které zazněly, mám hodně rád. V úvodní „Thornwalker“ jsem si ještě trochu zvykal, při druhé „Broken Orbit“ (z další připravované řadovky) už jsem byl stoprocentně chycen v „truchlivé“ síti. Hodně jsem se těšil na třetí „The Smoke“ z roku 2010, která patří ke klasickým skladbám skupiny, ale přišla změna v setlistu a na rozdíl od předchozích štací zařadili Švédové „A Vow to Conquer the Ocean“ z alba „The Weight of Oceans“ z roku 2012. Ukázalo se to jako šťastná volba, naživo je to pěkná divočina a šlo o jeden z vrcholů setu. Ten obsahoval bohužel jen pět kousků (přidělená třičtvrtěhodinka ale byla i tak naplněna). Následovala podobně od podlahy zahraná „Sovereign“ z poslední desky „The Bleeding Veil“ (2021) a pak už závěrečná „Colossus“ opět z už zmíněného jedenáct let starého „podmořského“ alba. Přestože doma si ji tak často nepouštím a dávám přednost jiným věcem skupiny, ve čtvrtek večer v Akropoli jsem pochopil, proč jí truchliví Švédové pravidelné svá vystoupení končí. Jde opravdu o kolos, začínající pomalu – mnohokrát opakovaným chytlavým kytarovým riffem a instrumentálním intrem, které postupně budují atmosféru jako zdálky přicházející vlna, která ale náhle nabude na síle a převalí se přes vás a úplně pohltí. Stejně tak pohlcen a pak vyplivnut jsem se cítil i já, když se následně rozsvítila světla. Tohle máloco překoná, INSOMNIUM se budou muset moc snažit, říkal jsem si.A jediná nešvédská kapela toho dne se snažila a publikum jim v tom opět dost pomáhalo. Tak čtvrtina osazenstva Akropole měla na sobě ten večer trička s motivem hlavních hvězd večera a na atmosféře v sálu se to zas projevilo. Osobně nemám INSOMNIUM tolik rád jako IN MOURNING, některé jejich kratší skladby zejména z prvních alb mi přijdou takové repetitivní a možná až trochu moc jako kopírka klasického göteborského stylu. Asi je to mou přirozenou náchylností k progu, takže se mi líbí hlavně jejich delší a komplikovanější skladby. Vystoupení začalo titulním songem z jejich letošní výborné desky „1696“ a bylo to fajn, ale pořádně mě dostala teprve čtvrtá (progová a devět minut dlouhá) „Pale Morning Star“. Kapela zahrála včetně tří přídavků celkem 15 věcí a pravidelně během setu střídala rychlejší a kratší skladby s těmi delšími a zamotanějšími, takže si fanoušci obou základních poloh Finů přišli na své. Já si užil „And Bells They Toll“ nebo „The Rapids“ a úplnou novinku z čerstvého EP „Song of the Dusk“, během kterých už jsem byl v moshpitu, protože se tomu prostě nedalo odolat. Tam se samozřejmě nejvíc pařilo na ty rychlejší věcí jako „Mortal Share“ nebo na největší hitovku kapely vůbec „While We Sleep“, během níž se hýbal snad celý sál. To ale nebyl pořád závěr, protože se končilo zas trochu progovější „Weighed Down With Sorrow“ a pak už se šlo domů. INSOMNIUM nebyli tak metalově technicky bravurní a přímočaře strhující jako KVAEN ani tak progresivně dokonalí jako IN MOURNING, ale byli pořád hodně hodně dobří a atmosféra v sále byla během celého večera elektrizující. Já bych byl za to, aby z nejnovějšího EP dali ještě „Stained in Red“ a hlavně „Flowers of the Night“, ale což. Proč hledat chyby na večeru, který byl pro mě dokonalý. Z mého pohledu jeden z koncertů roku.http://www.crazydiamond.cz/amorphis_solstafir_lost_society_zlin_masters_of_rock_cafe_12listopadu2023_koncert/3028http://www.crazydiamond.cz/amorphis_solstafir_lost_society_zlin_masters_of_rock_cafe_12listopadu2023_koncert/3028nobody@nothing.com (Gazďa)Původně jsem na tomhle koncertě neměl vůbec být. SÓLSTAFIR jsem nikdy neposlouchal a LOST SOCIETY neznám vůbec. AMORPHIS mám rád, ale viděl jsem je ve Zlíně přesně před rokem a nebylo to nic moc. Hudebně to bylo v pořádku a výborně zahrané i nazvučené a se skvělou vizuální stránkou, ale kapela to celé tak nějak odzívala, diváků si moc nevšímala a hravě je smázli jak velmi uvolnění a dobře naladění DARK TRANQUILITY, kteří hráli před nimi, tak ELUVEITIE, co následovali po nich. Říkal jsem si – příště na ně sice půjdu, ale až zas pěkně po čase přijedou do Prahy (nebyli tu od roku 2015).Čím víc se ale koncert blížil, tím silněji jsem cítil jakési vnitřní pnutí, že by mi to bylo líto a že bych se měl přeci jen do Zlína vydat. Hlavní důvody byly tři – jednak jsem chtěl zase cítit to chvění, když začíná táhlé, mnohovrstevnaté a dramaticky výborně vystavěné intro „The Bee“, při kterém (ať už jako otvírák, nebo jako přídavek) kapela za nadšeného vítání publika přichází na podium. Tahle skladba pojednávající o životadárné síle malých včel, které „staví své hrady“ v lebkách dávno mrtvých králů, se vyznačuje stejnou energií a intenzitou, jako je ta, o které se zpívá v samotném textu. Druhým a třetím důvodem bylo, že na setlistu tohoto turné se objevily další z mých vůbec nejoblíbenějších skladeb AMORPHIS, které minule nehráli: „Sky Is Mine“ z alba „Skyforger“ (2009) a „Amongst Stars“, která je stejně jako „The Bee“ z výborného „Queen of Time“ (2018). „Amongst Stars“ je duet zpěváka Tomiho Joutsena s vynikající a hlasově velmi výraznou Holanďankou Anneke van Giersbergen, původně z THE GATHERING a známou také z častých spoluprací s nejrůznějšími slavnými muzikanty a projekty, například s AYREON nebo DEVINEM TOWNSENDEM. Je to z mého pohledu možná vůbec nejhitovější skladba celé diskografie AMORPHIS a já se těšil, že ji uvidím naživo. Navíc jsem si potřeboval ve Zlíně něco zařídit, a tak jsem do Masters of Rock Café za pošmourného nedělního listopadového večera nakonec dorazil.Se zlínskými koncerty mám jeden problém. Ani na festivalu Masters of Rock ani ve stejně pojmenované kavárně (a ani ve větší hale Datart) neberou platební karty, na což vždy při jednorázových nefestivalových návštěvách zapomenu, takže chodím obvykle ze zlínských koncertů vyschlý jako houba, protože si nemůžu koupit ani jeden drink.Sál Masters of Rock Café byl už slušně zaplněn během první předkapely, finských metalcore divočáků LOST SOCIETY. Hudebně mi metalcore moc neříká, a to ani když jsou skladby doopravdy chytlavé, prostě to není moje parketa… A možná klukům z třetího největšího finského města Jyväskylä křivdím, ale já v jejich produkci moc nápadů neslyším. Technicky jsou velmi dobří a oba kytaristé skutečně prvotřídní s rychlými prsty a efektními i pěkně melodickými sóly, ale samotná hudba mnou protekla bez jakékoliv stopy dojmu, a to jsem jim dával šanci i doma. Kytarista a hlavní zpěvák Samy Elbanna je ale prvotřídní frontman, který se celou dobou pokoušel publikum rozpohybovat a rozskandovat. Povedlo se mu to tak napůl, bylo to přeci jen trochu na sílu a těch „fuckingů“ bylo taky až moc – asi je Samy odkoukal od svých amerických metalcore vzorů nebo co… Celkově je dramaturgie tohoto turné trochu divná. První kapela metalcore, druhou charakterizuje táhlejší repetitivní post-metal, třetí naopak éterický vzdušný melo-death. Moc se to k sobě nehodí, a to ani nemají za zády stejný label. AMORPHIS jsou u Atomic Fire, SÓLSTAFIR reprezentují Season of Mist, LOST SOCIETY patří k Nuclear Blast.Zatímco je hudba LOST SOCIETY tuctová a neoriginální, SÓLSTAFIR jsou přesným opakem a z celé trojice jsou tihle Islanďané asi nejvíc nezaměnitelní a nejvíc svoji. Nikdy jsem jim moc šance nedal, ale krátce před koncertem mě jeden kamarád upozornil, že nejsou tak uniformně pomalí a monotónní, jak jsem si léta myslel. Měl pravdu a tenhle koncert do mě zasekl další drápek, abych jim dal i do budoucna šanci. Do Zlína kvůli nim asi znovu nepojedu, ale až přijedou do Prahy… S LOST SOCIETY měli nakonec přeci jen něco společného, a to velmi živého frontmana zpěváka-kytaristu. Ađalbjörn Tryggvason byl samý úsměv a v neustálém kontaktu s publikem, které si přirozeně podmanil, což neměl tak těžké, protože podle triček přišla část osazenstva právě na islandskou čtyřku. Zbytek kapely moc živý nebyl, ale nevadilo to. Vizáží pánové připomínali postarší vousaté islandské kovboje, na hlavách klobouky a na sobě dobře padnoucí kožené vesty. Hudba ale country nebyla. Jde o atmosférický valivý a temný post-metal/post-rock stavící na postupném vrstvení a opakování jednoduchých motivů, které postupně nabírají na síle. Přestože jsou SÓLSTAFIR dost repetitivní, nepřipadají mi nudní a skoro vždy, když jsem si na koncertě říkal, že by to právě teď už chtělo změnu, tak i skutečně přišla. Některé skladby bych ale přeci jen trochu zkrátil. Nejvíc na mě zapůsobila úvodní a vcelku rychlá „Bláfjall“ (má vynikající klip), pak „Ótta“ a také největší hitovka kapely „Fjara“, což přeloženo znamená „pláž“, s velmi temným textem o osamělosti, zradě a beznaději. Koncert ale beznadějný nebyl a skončil vesele, když si Tryggvason podal ruku snad se všemi přítomnými v první a druhé řadě. Jedinou vadou na kráse byl přebuzený hodně hlasitý zvuk. Stejně jako u THIS WILL DESTROY YOU (o dva měsíce dříve) mi přišlo, že mají snad zvukaři pocit, že je potřeba u tohoto pomalého post-metalu nahradit méně výraznou dynamiku o to výraznějšími decibely.SÓLSTAFIR toho s AMORPHIS hudebně příliš nepojí, jistá příbuznost je ale v neveselých textech s tématy odcizení, smrti, věčnosti a přírody jako symbolu něčeho většího, božského. Jde samozřejmě o témata, která nejsou neobvyklá také pro mnoho dalších severských metalových kapel. AMORPHIS jsem viděl poprvé na turné s THERION v roce myslím 1996, kdy představovali mou (až dosud) nejoblíbenější desku „Elegy“. Mnoho si z toho koncertu dneska nepamatuju, mým nejsilnějším zážitkem byl – tehdy stabilně – otřesný zvuk v pražském Rock Café, který vytvořil ze všech nástrojů jednu velkou nečitelnou kouli. Z minulého zlínského koncertu jsem měl živější vzpomínky, ale jak už jsem psal, nebyly nic moc. Tentokrát to dopadlo mnohem lépe, kapela se možná cítí lépe v roli hlavních hvězd večera než coby předskokan. Ne že bychom se dočkali nějakého juchání a nadbíhání publiku, chlapci zůstali střídmí, ale pryč byl loňský chlad. Na pódiu se usmívali (nejvíc kytarový rytmik a občasný growler Tom Koivusaari) a zpěvák Tomi Joutsen i dost často vyzýval publikum, aby se přidalo nebo skandovalo. Začali jsme jako loni dvěma věcmi z nejnovějšího alba „Halo“ (2022), konkrétně „Northwards“ a „On the Dark Waters“, ale publikum i mě dostala do pořádného varu až teprve třetí „Bad Blood“ z výborné řadovky „Under the Red Cloud“ z roku 2015. Trochu jsem sám sebe překvapil, protože tahle skladba nikdy nepatřila k mým oblíbeným, ale na koncertě měla vynikající odpich a fungovala bezvadně. Velmi působivou měla i vizuální stránku, AMORPHIS jsou celkově na vizuálno dost zaměření, což je vidět jak na obalech jejich desek, tak v pečlivě naaranžované světelné show vystoupení.Podobně mě strhla také klasika „Into Hiding“ z památné desky „Tales from the Thousand Lakes“ (1994) – kombinace klavírního intra s následujícím valivým metalovým nástupem prostě nemá chybu. Zajímavé pro mě bylo, že těch co nadšeným řevem vítali tuhle skladbu, nebylo v publiku až tolik. Tenhle dojem jsem si odnesl letos, stejně jako loni. Podobně na tom byly i dvě další staré klasiky „Black Winter Day“ a „My Kantele“. Inu AMORPHIS si během let našli jiné fanoušky, kteří vyrůstali na úplně jiných jejich deskách než já. Je to vlastně docela sympatické, že tam tahle nostalgická nota není, i když mi to pořád přijde trochu divné – jako kdyby BLACK SABBATH zahráli „Paranoid“ a většině publika to bylo jedno…Současní fanoušci AMORPHIS mají prostě trochu jiné favority, než mám já. Hodně tak v publiku rezonovali dvě skladby, které zas skoro nic neříkají mě: „Silver Bride“ a „House of Sleep“. Já zas dostal, co jsem chtěl, v podobě „Sky Is Mine“ a především „Amongst Stars“, kde jsem se v nadšení opět s lidmi okolo sebe protnul. Nejsem přítelem samplů, dvojnásob nasamplovaných hlavních vokálů, což byl právě případ duetu „Amongst Stars“, kde part Anneke jednoduše pustili z pásku. Za mě by bylo poctivější, kdyby její party převzal Tomi Joutsen a jeho občasný growl obstaral Tomi Koivusaari. AMORPHIS zvolili jinou cestu, píseň je to ale tak skvělá a atmosféra byla tak výborná, že jsem to prostě hodil za hlavu a užíval si. Přídavek byl jen jeden, ale stál za to. „The Bee“ se mi neomrzí asi nikdy. Za mě povedený večer.http://www.crazydiamond.cz/cirith_ungol_dark_parade_recenze/3027http://www.crazydiamond.cz/cirith_ungol_dark_parade_recenze/3027janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští bojovníci CIRITH UNGOL patří mezivůbec nejstarší zaoceánské metalové kapely, neboť bylizaloženi již v roce 1971 a jsou dost možná vůbec první kapelou,témata jejíž textů se týkala světa fantasy a stylizaceovlivněné literaturou Sword and Sorcery. Kapela sice dlouho hledala svou tvář a strávila celou dekádu bez jediné nahrávky (albově jakž takž prorazila až v první polovině osmdesátých let, kdy patřila mezi vůbec první průkopníky heavymetalového hnutí za Atlantikem), ale za to každý nakonec věděl, co od nich dostane. CIRITH UNGOL debutovali v roce 1981 sdeskou „Frost And Fire“, která upoutala nejen svou skvostněmalovanou obálkou, ale i slušnou Hard N´Heavy hudbou, ve své doběaž tolik nevybočující ze zástupu jiných na svět se klubajícíchkovových spolků. Jejich další alba „King Of The Dead“ (1984)a „One Foot In Hell“ (1986) sice rovněž neprorazila vcelosvětovém měřítku, ale dočkala se slušné odezvy užánrových sledovačů a dodnes platí za jejich vrcholná díla. Spříchodem devadesátých let a změnou klimatu na hudební scéněse jejich jméno ocitlo ze dne na den v propadlišti dějin. Až současnost konečně nabízí něcojiného, neboť comebacková deska „Forever Black“ z roku 2020působila hodně vitálně a životaschopně. Novinka „Dark Parade“pak stvrzuje aklimatizaci těchto veteránů do dnešní nepoklidné doby. Nějakou unavenost nebo přežitý vklad od nichani náhodou nečekejte, naopak CIRITH UNGOL působí podstatněmladistvěji, než by kdo od veteránů čekal. Novinka je velmirvavou a vitální heavymetalovou jízdou, která přes svůjpřirozený naturel a absenci aranžérských ozdob, jde přímo kjádru věci a baví svou nespoutaností.Nečekejte nic jiného než surovýprototypový heavy metal, prezentovaný prostřednictvím současnýchstudiových podmínek a zvukové stránky tomu příslušící.Zaujme plný a hodně výbušný zvuk a přestože se kapela držístriktně „heavy“ abecedy, dokáže skladbám vdechnout takovýnáboj a charisma, jaké nemusí ani v roce 2023 nikomu přijítnepatřičné. Vlastně se to k současné obrozenecké vlně NWOTHMvelmi hodí a CIRITH UNGOL mohou být, stejně jako třeba britštíSATAN, chápáni jako jedni z pilířů renesance pravého heavymetalu. Ve svém mládí se bůhvíjaké slávy nedočkali, o tovšak více těší, že se dnes vrátili ve velmi obstojné fazóně.Desku tvoří osm vyrovnaných, ocelově dunících hymen hozenýchvíceméně do středních temp, jejichž ráz určují důstojnériffy i sólo výpady kytarového dua, majestátní rytmy a uřvaný, rozohněný a krákoravě strašidelný vokál Tima Bakera.CIRITH UNGOL se prostě před pár letyrozhodli obnovit po čtvrtstoletí ticha svou činnost a aktuální,velmi zdařilý materiál pouze stvrzuje, že to od nich nebylo vůbec špatnérozhodnutí. Kapelu navíc podporuje vydavatelství Metal Blade Records legendárního gurua metalu Briana Slagela. Máme zde hodně slušnou desku z ranku pravověrnéhoheavy metalu, vycházejícího z dění první poloviny osmdesátýchlet, zvukovou stránkou však zapadajícího bez větších zavahánído dnešní doby. Chválím.http://www.crazydiamond.cz/sigh_laster_praha_underdogs_9listopadu2023_koncert/3026http://www.crazydiamond.cz/sigh_laster_praha_underdogs_9listopadu2023_koncert/3026nobody@nothing.com (Gazďa)Když ve svém domovském korporátu řeknu, že poslouchám metal, vyvolává to spíš překvapení a nechápavé pohledy. Dvojnásobné pobavení teď vzbudilo, když jsem oznámil, že jdu na „japonský avantgardní metal střihnutý chytlavými popovými melodiemi a samurajskou a anime estetikou“. Takhle nějak vidím japonské legendy SIGH, kteří se pod vedením svérázného kapelníka Miraie Kawašimy na scéně pohybují od roku 1989 a těžko uchopitelnou charakteristiku si uchovávají od svého vzniku až dodnes. Parta borců, která sice stojí na blackmetalu a jeho typickém štěkavém vokálu, ale od začátku tenhle žánr překračuje do popu, klasické hudby, jazzu, blues a všeho, nač si člověk vzpomene. Je libo saxofon? Sem s ním. Co takhle několikaminutové klavírní outro? Tady ho máte. Nebo třeba zpívánky znějící jako z nějakého anime seriálu? Jak je libo. SIGH jsou v tomto dobrým příkladem moderní japonské kultury, která si libuje v míchání všeho možného dohromady, a to ideálně v těch nejextrémnějších kombinacích. Výhodou je, že to celé u SIGH prostě nějak velmi dobře funguje a jejich písničky jsou nejen zajímavé, ale také dost často hodně chytlavé. Není to u blackmetalu tak obvyklé, že si může člověk broukat songy, jejichž zpěvné a někdy i celkem veselé melodie mu utkvěly v hlavě.Ve čtvrtek 9. listopadu jsem původně přemýšlel vyrazit na dvojkombo SONATA ARCTICA/STRATOVARIUS do Brna, což jsem po oznámení koncertu SIGH následně zavrhl. Finské powermetalové duo je u nás jako doma, jak na běžných turné, tak na festivalech (STRATOVARIUS nás obšťastňovali na letošním Metalfestu, SONATA ARCTICA nás bude oblažovat na tom příštím, letos zas byli na MOR). To se o SIGH říct nedá. Byli u nás během těch více než třiceti let existence všehovšudy třikrát na Brutal Assaultu a v rámci běžného turné k nám teď zavítali vůbec poprvé. A jelikož to mám také jako Pražák na Smíchov mnohem blíž než do Sono Centra, vyrazil jsem ve čtvrtek večer do klubu Underdogs.Volba tohoto menšího klubu mě v případě SIGH trochu překvapila. U takhle kultovní až legendární kapely jsem si představoval mírně větší prostor. Underdogs je nicméně sympatický klub nacházející v bývalé sladovně na nádraží, kde se po vstupu ocitnete na schodišti, které vypadá, jako by vás táhlo do lůna Země (v případě SIGH samozřejmě do temnoty pekel), aby vás vyvrhlo v temném a vlhkém sklepě, kde je to i po rekonstrukci pořád „hodně punk“. K SIGH se to samozřejmě celé pěkně hodí, takže v tomto ohledu palec nahoru. I jinak asi promotéři věděli, co dělají a proč zrovna tady, jelikož návštěvnost nebyla nejlepší a narváno (jak jsem bláhově čekal) nebylo ani náhodou. Na předkapelu LASTER tu bylo odhadem něco přes 100 lidí a na hlavní hvězdy večera jich přibylo tak dalších 50. Za mě trochu smutek.O předskokanech, nizozemských LASTER, je na Wikipedii napsáno, že jde o „avantgardní atmosférický blackmetal“ a že oni sami se označují přídomkem „obskurní taneční hudba“. Když jsem se do tónů této utrechtské bandy před koncertem zkušebně zaposlouchával, neslyšel jsem tam moc ani jedno ani druhé… Spíš mi to připomínalo takovou temnější metalovou verzi britské new wave s rozmáchlým vokálem ala THE CURE a občasným blackmetalovým krákoráním. To se potvrdilo i naživo, ale alespoň jsem pochopil, co je míněno tou taneční hudbou. Kapela jsou totiž neposedové, a tak se na pódiu neustále kroutí, vrtí a různě poskakují. Trochu se to přeneslo i pod pódium na publikum, ale celkově byla kapela tím živějším elementem. LASTER se k SIGH hodí, protože jsou prostě také „divní“. Tři týpci (kytara, basa, bicí), kteří mají na hlavě nasazeny masky v podobě horní polovin lebek, na které je zespodu připnut rolák, takže z jejich obličejů není vidět nic. Zpívat ale lebky celkem uměly a kytarista umně střídal blackový a klasický vokál, zatímco basista ho občas doplňoval projevy připomínajícími kvílení Viléma Čoka. Osobně nemám vystupování v maskách moc rád, přijde mi to přiblblé, zvláště takové ty kopírky SLIPKNOT, kdy má každý z kapely nějaký svůj „originální“ charakter. U LASTER to ale bylo přirozené, lebky byly uniformní, u každého stejné a jen doplňovaly celkovou temnou estetiku skupiny, která zpívá v rodné holandštině, což pro našince tvoří další kamínek mozaiky neuchopitelnosti a divnosti kapely. Tím posledním byl hůře čitelný zvuk, takže zpěv byl celkem matný a například ani nevyniklo charakteristické basové sólo ve skladbě „Kunstlicht“, která mě společně s další novinku „Andermans mijne“ a starší a závěrečnou „Bitterzoet“ bavila z koncertu asi nejvíc. LASTER zanechali příznivý dojem, a přestože se zprvu zdálo, že se z lebky dá sice zpívat, ale nedá z nich mezi písněmi mluvit, tak se frontman nakonec ukázal jako celkem vtipný chlapík, což podtrhnul, když se (marně) snažil v poslední písni shodit basistu z pódia.Podobně jako LASTER, vystupují i SIGH v kostýmech a na vizuální stránku vystoupení kladou důraz, což se projevilo i ve stísněnějších prostorách Underdogs. Po obou stranách pódia byly vztyčeny kartonové desky s japonskou kaligrafií a sami umělci oblékli tradiční japonská kimona, ve kterých vystoupili na pódium relativně plně osvětleného sálu (v Underdogs je vždy spíš šero), aby cca 15 minut dozvučovali. Vystoupení tak začalo trochu antiklimaxem, přeci jen je lepší, když kapela naběhne na pódium za tmy, a rozpumpuje tak natěšené publikum.Začalo se úvodní skladbou „Kuroi Kage“ z poslední a velmi povedené řadovky „Shiki“ z loňského roku, ze které zazněla ještě další dva kusy. Zvuk byl lepší než během LASTER, a přestože je „Kuroi Kage“ takovou houpavou kývavou sedmiminutovkou ve středním tempu, fungovala jako otvírák velmi dobře a běžné publikum by dokázala asi pěkně nažhavit. V Underdogs to byla ale upřímně celkem bída. Já sám jsem schválně přední řady preventivně vyklidil, v rámci náročného a dlouhého pracovního týdne jsem neměl chuť k nějakému moshování a pokopávání se na blakmetalovém koncertě. Chyba lávky. Nejenže žádný moshpit nevznikl, ale publikum až na výjimky dlouho nedělalo prakticky nic. Osobně moc nechápu, proč jde někdo na metalový koncert do první řady, když nedokáže ani pořádně zvednout ruku, aby přispěl k atmosféře. Celé to naštěstí zachraňovalo pár metel nalevo od pódia, co občas nechaly trochu proletět vlasy prostorem a jakýsi nacamraný chlapík, který se během houpavého tance občas natahoval oběma rukama směrem ke kapele.Nepříjemným překvapením byla také absence saxofonistky a vokalistky Dr.Mikannibal, která nejenže dobře hraje, ale také lahodí oku a provádí na pódiu různé zábavné kousky s umělou krví. Možná mi něco uniklo, ale nikde jsem nedohledal, proč v Praze (či na celém turné) chyběla. Těšil jsem se jak na živé ságo, tak na trochu toho divadla… Centrum vizuální pozornosti tak po celý koncert obstarával zejména vynikající kytarista Nozomu Wakai, který měl vlasy vyčesány nahoru do klasického samurajského stylu a mával s nimi často a efektivně. Na kytaru tenhle technicky velmi dobře vybavený muzikant nehraje ani tak typická blackmetalová tremola, jako spíše klasické heavymetalové riffy. Zas jedna věc, která odlišuje SIGH od běžného blackmetalu.Z „Kuroi Kage“ jsme přehodili výhybku do první „popiny“ „The Transfiguration Fear“ z desky „In Somniphobia“ (2012), kde se zkoušely i hlasové harmonie mezi Nozomuem a hlavním zpěvákem a basistou Miraiem Kawashimou. Bylo to sice trochu falešné, ale během dalších kousků se zpěv spravil a oba vokalisté se dobře doplňovali. Nozomu se ukázal jako celkem dobrý zpěvák a třeba stařičký duet „Shingontachikawa“ fungoval bezvadně a byl pro mě jedním z vrcholů koncertu. Jinými vrcholy byly zbylé dva kousky z „Shiki“: další popina „Mayonaka No Kaii“, která by mohla fungovat jako znělka nějakému temnějšímu anime seriálu, a „Satsui – Geshi No Ato“ končící velmi chytlavým syntetizátorovým outrem. A pak také asi největší hitovka kapely „Me-Devil“ z roku 2007, která tradičně končila hlavní set. Zaujala i divadelní scéna, kdy za samplů skladby „Gundali“ z debutovky „Scorn Defeat“ odhodil Nozomu kytaru a chopil se hořícího samurajského meče, kterým za nadšeného povykování publika rituálně mával. Ad samply: bylo jich na mě trochu moc. Je to ale logické: studiové nahrávky SIGH obsahují řadu nástrojů, které zjevně není možné vzít na turné undergroundové skupiny. Dvojnásob tak zamrzela absence saxofonistky Dr.Mikannibal.Ještě víc ale byla škoda zjevně nepříznivého rozpoložení kapelníka, který se zjevně těšil, až to celé skončí („Ok, we will play only two more songs…“). Zatímco Nozumu se dle všeho bavil, Mirai byl zjevně otrávený, u třetího člena kapely, bubeníka Satoshi Fujinamiho, se můžeme jen dohadovat, protože vystupuje s maskou. Možná to bylo vlažným publikem, možná něčím jiným, každopádně vystoupení trvalo včetně jednoho přídavku pouhou hodinu, přestože byla avizována hodina a půl. Přídavkem byla coverze „Black Metal“ od VENOM, během které se konečně pod pódiem vytvořil moshpit. Trochu divné, publikum se plně odvázalo až při coververzi, ne při písních kapely, na kterou si lidé koupili lístek. A pak už to SIGH zabalili a definitivně zmizeli v zákulisí. No, moc se kluci nepředřeli. Hudebně se dalo vystoupení máloco vytknout a jsem rád, že jsem na nich byl, ale doufám, že to příště trochu protáhnou…http://www.crazydiamond.cz/doro_conqueress_forever_strong_and_proud_recenze/3022http://www.crazydiamond.cz/doro_conqueress_forever_strong_and_proud_recenze/3022janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dobyvatelka – navždy silná a pyšná! Tak zní název nové řadovky od DORO a já nad ním kroutím hlavou. Co to jako má být? To jako vážně? Být to někdo méněetablovaný, méně populární a méně sympatický, asi by jsem začal uvažovat nad nedostatkem pokory dotyčného.Zkrátka a dobře, jsem zděšen tímto prvoplánovýmvýplodem marketérského teamu té naší heavymetalové mámy. Odpodobně zkušené interpretky bych zkrátka čekalumírněnější proklamaci, neb DORO byla vždy snad trochu jinde než MANOWAR. Silná snad ano, ale pyšná? To určitě ne. Po pravdě, všechno co vnímám nametalové hudbě jako buranské, se vlastně v tomhle jediném názvudalo do pohybu.Jak tedy vnímám poslední řadovoudesku německé metalové stálice? Předně, DORO se drží všehozákladního, co reprezentovalo její tvorbu doposud, nezkoušínijak experimentovat a prostě jen zpívá v Hard N´Heavy skladbách,které svou formou více méně vycházejí ze stylu osmdesátých let. Zpívá,co jí síly stačí a její čím dál nakřáplejší hlas dovolí. Za druhé, ta deska vlastně reprezentuje dost přežitýstyl tvrdé hudby a působí na mne jako dílo, jehož podoba jepoměrně dost producentská. Její dramaturgie hraje rozhodně na jistotu. Jak jinak si mohuvysvětlit zdejší zařazení předělávky obehranné klasiky JUDAS PRIEST„Living After Midnight“, kde se navíc vedle Doro Pesch objevuje i metalový bůh Rob Halford. Song byl dokonce umístěn dopozice pilotního singlu, což v roce 2023 překvapuje u nového alba ještě víc, tedy pokud nedojdem k závěru, že se tímto duetem zpěvačka chtěla odměnit. Jak známo, JUDAS PRIEST byli v mládí její stěžejní inspirací. Nejde však o jediný cover song, tím druhým je „Total EclipseOf The Heart“ od Bonnie Tyler, kde je Halford pěvecky přítomenrovněž. Za třetí, jde o velmidlouhou desku, na které se nachází hned patnáct skladeb a ty nedovolují posluchači možnost koncentrace po celou dobu. Některéz nich jsou obstojné a udržují si potřebný náboj a drive, jinénaopak sází všechno na patetickou notičku a hrají na emoce,někde mezi těmito póly se pak nachází třetí skupina songů,které berou z každého trochu. Chtít po Doro něco trochu jiného,než s čím se prezentovala doposud, by byla věc takřka nemístná.Její styl prezentace je po dekády daný, a tak i všem jejímpost-mileniálním deskám opravdu chybí moment překvapení a modernější feel. Ztohoto důvodu je i „Conqueress - Forever Strong And Proud“ albem v rámci heavy metalu ahard rocku naprosto tradičním, nepřekvapivým, mnohdyreprezentovaným songy, které na mne dělají dojem směsky ze všeho,co po celá léta zůstávalo v šuplíku kdesi v Düsseldorfu. Nevše je špatné, ale převládá průměrnost, zastaralost a přežitá prezentace heavymetalového světa.Ale abych jen nekritizoval, jsou zde obstojné, vcelku říznékusy jako „Fire In the Sky“, „Drive Me Wild“ nebo „Time ForJustice“, ze kterých čpí odér hair-metalových osmdesátek,byť dnes tužených digitálem a studiovými zásahy. Jsou zde ivypalovačky, které se nebojí najet na drtivější vyznění, nežjaké bylo v posledních dvou dekádách u Doro obvyklé – např.rammsteinovsko-diekruppsovsky temná „I Will Prevail“, na druhou stranu jsou tyto songy zdevyvažovány, buďto nanejvýš patetickými věcmi („All For You“)proměnlivějšího rázu nebo rovnou cajdáky, kde zpěvačka odhaluje své německy věrné a spořádanésrdce („Fels In der Brandung“). Celkově tak jde o standardní,mírně však rozháranou desku, která snad měla za cíl obsáhnoutco nejširší terén, který kdy byl blonďaté Němce vlastní.Dobré, ale ne tak dobré, abych si nahrávku opakovaně se zájmem anadšením pouštěl.http://www.crazydiamond.cz/nav_trpte_recenze/3023http://www.crazydiamond.cz/nav_trpte_recenze/3023hackl@volny.cz (Pekárek)K domácím blackmetalistům NĀV jsem přistupoval vcelku opatrně. Debutní „Smrtci“ sice zaujali dost, „Arcizlo“ také, ale poslechově zůstali Jindřichohradečtí na periferii. Zlom přišel na koncertě. Ve Farářově sluji mě prostě smetli. Kde jinde si také člověk může (mohl?) poslechnout zvuk jak ze zkušebny.:-) Místní podmínky šly dotyčným k duhu. Ve třech dokázali vyvolat černotu s až zarážející lehkostí. Totálně syrový sound jako by kapelu posouval ještě o level výš. Zároveň mi však onoho večera přišli jak hráčsky, tak úrovní materiálu v podstatě na maximu. Před poslechem novinky „Trpte“ jsem si tudíž kladl dvě otázky: zda dokáží přenést svou koncertní fazónu také do studia a zda se dokáží někam posunout. Po opakovaných posleších jsem dospěl k názoru, že bude nejlepší, když podobné kraviny přestanu řešit. Tehdy už jsem se však začal pomalu přiklánět ke kladným odpovědím.Koncert, nejlépe klubový, stále vřele doporučuji a nový materiál, ač zas trochu jiný, zde každopádně vynikne nejlépe. Nabízí semknutost a nový příběh v rámci stejného (na)ladění, který z něj činí další svébytnou jednotku natlakovanou zajímavým black metalem, což je možná důležitější než nějaký progres. Posluchač s „Trpte“ dostává desku, která díky kvalitě jednotlivých položek nějak začíná, nějak probíhá a nějak končí. S trochou snahy se dá velmi brzo odhalit její půvab a výraz. Co do formy jsem zaznamenal rozpětí zhruba od severské vichřice až po hudbu, kterou by vystřihli VOIVOD, kdyby se někdy mezi „Negatron“ a „Phobos“ rozhodli hrát black metal. Druhá z uvedených poloh dobře vyniká v jízdě „Vanitas“. Nechybí melodie ani sympho prvky. Nechybí ani dramatický ženský vokál. S nezaměnitelným hlasem Veroniky Zemanové (KALLE) získala již tak výborná „Vukojebina“ pořádné grády. V jejím závěru se dostavuje první nápor husí kůže. Člověk málem lituje, že se hostování omezilo jen na jedinou věc, málem.I když se to na první poslech nemusí zdát, NĀV cílí především na pestrost písňovou. Kdyby tomu bylo jinak, nemohli by odvyprávět zmíněný příběh. Nástupem odlišného vokálu chtějí posluchače v jeden konkrétní okamžik mocně zasáhnout, v dalším ho upoutají zas něčím jiným. Jasně, žánr určuje postupy a přeci jen svazuje, ale dotyční si vědí rady. Nepracují v modu – nálada a v ní striktně pojatá tvorba, ale dávají důraz na jednotlivé písně, které se jim vyloženě povedly. Každá(!) z nich má něco. Celek zní tudíž epicky a zároveň upoutá, aniž by poskytoval prostor pro oddech. Po x posleších mám pocit, že poslouchám hit za hitem. Na firmy typu KABÁT či MANOWAR ovšem zapomeňte. „Trpte“ představuje smršť, černou a dost rychlou jízdu, během které se kapela nevyhýbá téměř ničemu, klidně udeří disonancí či trochou psychedelie, případně i proudem špíny. V „Jamais Vu“ dokonce občas zavane dech smrti. Velice(!) přesvědčivě, jak jinak. Je jasné, že pánové neznějí jako klasická blackmetalová parta. S bohatou škálou žánrových postupů, začínajících někde u starého metalu a CELTIC FROST, si však rozumí velmi dobře. Neskládají jim retro poctu, pracují s jejich magií.Přístupu NĀV dominuje výborná hra na všech postech a přirozenost, s jakou jsou schopni využívané prvky spojovat. Žádná ze skladeb není pouhým kompilátem, žádná se neopakuje. Ivan chrlí riffy a chorobné melodické linky, Hrom svou nápaditou baskytarou ostří temných kytarových vln zakaluje, aby na nich po chvíli surfoval. Herm hraje vše, co se od něj žádá, tak nějak po svém, aniž by hudba ztrácela drive, spíš naopak. Samostatnou kapitolou jsou hlasy. Ivan s Hromem se ve svém prožitku výtečně doplňují. Jsou opravdu dobří, zazpívejte si s nimi třeba klasický, zprvu pochodový kousek „Epimetheus“ a pochopíte, jak moc.Všichni tři jsou ve svém konání zapálení a absolutně svobodní. Přirozenost, svoboda, černota. Tři základní hodnoty, ze kterých se na „Trpte“ úspěšně staví. Nechce se mi psát něco ve stylu přišli odjinud, viděli a zvítězili. Takto bych otázku black metalu dnešních dnů stavět nechtěl. Black metal nemá a nepotřebuje spasitele, nota bene z hc scény:-); ostatně, po pár prvních posleších „Trpte“ jsem dostal bůhvíproč chuť na album „Vnitřní tma“ od stále ještě ne zcela doceněných TROLLECH a fakt si ho užil. Důležité totiž není, odkud se jedna z nejdynamičtějších metalových odnoží uchopí, ale jakým způsobem k něčemu takovému dojde. V NĀV působí výborní hudebníci, kteří se chtějí dobře bavit. Black jim poskytl podnětné zázemí a oni, přestože se baví, k němu přistupují s respektem. Výsledek tudíž, ač obnáší velmi chytlavou kolekci, vykazuje také solidní umělecký přesah. „Trpte“ tedy neklade otázky ani netrápí. Přivolává sice oblaky temnoty, ale ty jsou plné pozitivních vibrací, které zklidňují a nabízejí únik. Ono utrpení zůstává jen na papíře. Pro jednou není vůbec zle.:-)Jen na okraj, stále čekám, že se někdo ujme důstojné, alespoň vinylové reedice debutu „Smrtci“. Už kvůli výtvarné stránce, na jejíž originalitu, jak je zřejmé i z aktuální obálky, klade kapela velký důraz.http://www.crazydiamond.cz/autopsy_ashes_organs_blood_crypts_recenze/3021http://www.crazydiamond.cz/autopsy_ashes_organs_blood_crypts_recenze/3021janpibal@crazydiamond.cz (Stray)AUTOPSY jsou dnes poprávu vzývanýmkultem a již dávno v jejich případě můžeme prohlásit, žejejich comeback, započatý již před dvanácti lety deskou „Macabre Eternal“ a obalený další pěticí opravdu hnusnýchalbových balíčků, se vyvedl. Na novince nazvané prapodivně „Ashes, Organs, BloodAnd Crypts“ to znovu labužnicky mlaská a přes onen autentickýhluboký zvuk si uvědomujeme hlavně onu krásnou prostorovoučitelnost každého nástroje. Jakoby snad Chris Reifert a jehokumpáni ty songy nahrávali ve studiu, kde by byly stěnyvypolstrovány cáry vnitřností. U pohotových Peaceville Records musí mít radost.Vždyť v rámci death metalu je opravdovým kumštem ještě vsoučasnosti přicházet s originálním pojetím tohoto stylu a soundempodněcujícím obrazotvornost, zvlášť pak když hudba má svounáladou dotvořit atmosféru zombie pandemonia. Právě AUTOPSYtuhle disciplínu již od svých počátků zvládají s nadhledem. Jde oarchetypální zhudebnění hnusu, jaké od nikoho jinéhoneuslyšíte. Kapela si udržuje nejen skvělouvitalitu, projevující se neklesající úrovní jejich nahrávek,ale také pevnou a skoro neměnou sestavu. Až na současnéhobaskytaristu Grega Wilkinsona, který je v jejich řadách teprveněkolik let, jsou zbývající tři hudebníci původními členy, kteří pamatují počátky na sklonku osmdesátých let.Majitel jednoho z nejodpornějších vokálních projevů v metalu,strážce duchovního bohatství této sebranky a rovněž skvělýbubeník Chris Reifert moc dobře ví, koho ve dvojici kytaristů DannyCoralles / Eric Cutler má. Zvuk AUTOPSY je právě i díky nim zcelaspecifický, dunivý, chorobný, jakoby vycházel z útrob uhynuléhoa veškerou havětí prolezlého dinosaura, možná právě takového,jací žili v oblasti severní Kalifornie v Druhohorách. Vidíte, igeografický původ AUTOPSY má do banality daleko, tak schválně kolikpodnětných deathmetalových smeček vzešlo právě z Oaklandu? Pakliže jsou jejich první dvě desky„Severed Survival“ a „Mental Funeral“ považované zanejvětší žánrový kult, novodobé věci ctí jejich odkaz vevšech směrech. Nejzdařileji je to patrné asi na minulém albu „MorbidityTriumphant“, nicméně rovněž novinka k posluchači přinášína podnose svou čvachtající dobrůtku, kterou je složitéignorovat. Pro tuhle kapelu je specifické onopřecházení mezi rozjetými pasážemi a pomalými a táhlýmiúseky, kdy jakoby posluchač sledoval, jak se zástupy nemrtvýchmátožně sbírají ze země, ujasňují si další cíl své chůze apomalu se vydávají na pochod. Tyhle narušené momenty všakposléze většinou přejdou v další animální běhy. Co oceńujipředevším, je právě zvuková stránka, která dokáževykreslovat opravdu hororové scenérie. Zde není třeba vypichovatjednotlivé skladby, protože hudba AUTOPSY funguje především jakocelek a to celek doslova nezaměnitelný. Schválně si třebavšímejte kytarových sól a jejich nálady. Když Reifert udeřído bicích, i z toho je poznat, že se jedná o AUTOPSY. Od doby kdynabubnoval „Scream Bloody Gore“ od DEATH, uběhlo sice šestatřicetlet, ale onoho gore feelingu se nikdy nevzdal. Zde je tedy dalšípozoruhodné album.http://www.crazydiamond.cz/within_temptation_bleed_out_recenze/3019http://www.crazydiamond.cz/within_temptation_bleed_out_recenze/3019janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Holandská goth-metalová stálice WITHIN TEMPTATION nikdy nepatřilak mým favoritům, nicméně se vždy nacházela poblíž sféry mého zájmu. Obdobísněžných královen vlastně ustála se ctí a svou tvorbu nadále rozvíjela směremk vděčnějšímu posluchačskému prostředí, takže ze všech kapel, vykazujícíchse bombastickým zvukem a krásnou zpěvačkou v popředí, jsem je měl vždyckynejradši. Ani mě nepohoršovalo, že Holanďané byli vždy stejní kýčaři jako třebaFinové.  První dvě desky „Enter“ (1997) a „Mother Earth“ (2000) šly úplně mimo můj vkus, jakkolivs nimi band sklízel nesporné úspěchy u symfo-metalovou módou zasažené západoevropskéveřejnosti. S tímto obdobím dnešní WITHIN TEMPTATION nemají po stylovéstránce mnoho společného. Bohudík. Dnes o nich lze mluvit spíše jako o moderní rockové kapelevyužívající bombastické produkce, než že by šlo o symfo-metalové pohádkáře. Časy z přelomu milénia dnes v jejich řadách pamatuje pouzetrojice Sharon Den Adel, Jeroen Van Veen a Robert Wasterholt, neb další třimuzikanti v čele s klávesákem Martijnem Spierenburgem přišli těsněpřed následující deskou „The Silent Force“ (2004), což byl okamžik, od kterého jsemzačal jejich hudbu sledovat i já. Právě až po do detailu vyladěné symfo-metalové sbírce „The SilentForce“, prostřednictvím které se s tímto stylovým terénem kapela rozloučila, následovalozhruba osmileté období, které dodnes od nich cením nejvíce. Onen vývoj k rockovéotevřenosti a větší melodice nešel nadále popřít, byť „The Heart OfEverything“  z roku 2007 se nakonec ukázalabýt trochu slabší deskou než předchůdce. Kapela prostřednictvím ní alespoň potvrdila růst v skladatelské rovině a profesionalizaci, stejně jako ruku v ruce s tím jdoucí ustálené globalizačnítendence. Za jednoznačný vrchol jejich tvorby považuji až desku „TheUnforgiving“ z roku 2011, která ještě po dvanácti letech působíneuvěřitelně svěže a hitově. Dokonce bych řekl, že dnes působí snad ještě lépenež v době vydání. Neuvěřitelná chytlavost, takřka popová melodika,moderní sound, svěží songwriting se špetkou onoho bombastu. Přiznám se, že v doběvydání této nahrávky jsem si její výjimečnost až tak nepřipouštěl.  WITHIN TEMPTATION i na dalších albech šli cestou otevíráníse větší fanouškovské obci a mnohem posluchačsky vděčnějším produkcím, zkrátka adobře, se stále výrazněji vzdalovali metalovému zvuku, a to aniž by nějak popíralikvalitní řemeslnou stránku. Z mého pohledu tak byla deska „Hydra“ o kus slabší než „The Unforgiving“. Minulá řadovka „Resist“ pak znamenala potvrzení klesající úrovně a definicí jisté skladatelské i emoční vyprahlosti.Tohle všechno měl šanci aktuální materiál nazvaný „Bleed Out“ zvrátit. Jak semu to tedy povedlo? Spíše bych řekl, že ano. Jde určitě o nový výrazný nádech,kterým se parta okolo Sharon připomíná v mnohem lepší formě, nežtomu bylo během právě uplynulé dekády. Sice je trochu znát lehce sílící vlivmetalového prostředí, ale materiál působí moderně, bombasticky a je v něm celářada melodických momentů. Když vedle sebe v úvodní skladbě „We Go To War“ koexistujínačechrané klávesové vrsty s úderně sekanými djentovými riffy, člověku to alespoň dává částečnounaději, že deska se vzdává úplného patosu a uchovává si moderní ráz. Holanďané nadále dokazují, že vědíjak smíchat drsné party, moderní riffy a groove, s pompézní výstavbou,která umožňuje skladbám vyrůst až k nápadným refrénům. Ať už si tedy oblíbíte v jarním období zveřejněný singl „Don´t Pray For Me“, obstojnou titulní věc „BleedOut“, či další moderně znějící skladby jako „Cyanide Love“ či „Purge“, bude vám jasné, že seWITHIN TEMPTATION dnes nachází ve velmi optimálním rozpoložení. Tohle následněstvrzuje i šamanskou zpívánkou prosáklá snad nejvýraznější hitovka novinky - „Ritual“.Prostě taková příjemně poslouchatelná a řemeslně výtečně zmáknutá bombastickádeska od kapely, pro kterou je tohle prostředí naprosto přirozené. Negativem je, že druhá polovina alba trochu ztrácí na koncentrovanosti a některé skladby budí dojem položek do počtu, či jen takových efektních vystýlek. Opětovně však chválím produkci i úžasný výkon Sharon Den Adel, která nejen svým vzhledem, ale i co se týče vokálu, působí pořád jako holčička.http://www.crazydiamond.cz/edguy_theatre_of_salvation_recenze/3020http://www.crazydiamond.cz/edguy_theatre_of_salvation_recenze/3020nobody@nothing.com (posejdon)Pouhý rok ponávštěvě fantastické „Opery“ nás němečtí EDGUY čekajís další porcí nespoutané energie a jedinečných melodií přededveřmi „Theatre Of Salvation“, a přestože z nich mládístříká na sto kroků, jsou zas o něco zkušenější. Zatímcopřed vydáním „Vain Glory Opera“ měli chlapci za sebou jenhrstku koncertů, a to pouze v rodném Německu – po odpáleníoperní nálože se počet jejich vystoupení téměřzdesetinásobil, a především se ukázali naživo i zvyšujícímuse počtu fanoušků ve Švédsku, Francii či Itálii. Jednoduchý,ale velkými ambicemi dýchající obal, který zlatou barvourozhodně nešetří, dává tušit něco velkého. Opona se zvedá,divadlo začíná… A začíná se odvážně – stavbou„Babylónské věže“. Sebejistí EDGUY v životní formě si tovšak mohou dovolit spíše než kdokoliv jiný, a jazyky, ba aniruce držící kytary, se jim při tom nezamotají. Učebnicováspeedová jízda, která se k epickému refrénu dostává přesneuvěřitelně sexy zpomalení, a která obsahuje opravdu všepotřebné k prvotřídnímu hitu, včetně finálního „Óóó,óó, óóó“. Kdo neslyšel, neuvěří. První vrchol desky aexcelentní otvírák je následně rozbořen jak prstem božím vnásledující „The Headless Game“. Hutná a neskutečněnabušená jízda, pochopitelně rovněž se skvělou melodií, kterávás okamžitě vytrhne ze snění a vrátí zpět na zem.Stejně jako minule, i dnes si pro náschlapci připravili dva pomalé kusy, a zatímco v „Opeře“ bylajedna balada vynikající a druhá prachmizerná, v „Divadle“ jejedna dobrá a druhá slabší. Podobné ostudě, jakou si udělalaloňská „Tomorrow“, se však „Land Of Miracle“ i nevýrazná„Another Time“ dokázaly vyhnout. Myslím, že každá kapela másvaté právo se jednou v kariéře pokusit nahrát svou vizispeedařské modly „I Want Out“ od HELLOWEEN, a rockově hravá„Falling Down“ budiž toho důkazem. Nesklouzává naštěstí klaciné kopírce – a Tobias se k inspiraci neváhal přiznat nakoncertech, takže za mě v pořádku. To průměrná „HolyShadows“ naživo nezní a není se čemu divit. Rockovýdinosaurus, opepřený humpoláckým refrénem. Pokud se vám všaklíbí, je to jedině dobře.Na můj vkus až příliš řinčivá abřinkavá „Wake Up The Kings“ s bezkulkovým refrénem, vekterém Tobi roztomile nestíhá, i poměrně zajímavý „TheUnbeliver“, jsou povedení zástupci klasické speedařské školya své místo na disku si obhájí. Ve srovnání s druhýmvrcholem představení, mocnou „Arrows Fly!“, však blednouzávistí a krčí se v koutě. Zdivočelá jízda se světovýmrefrénem na třech tónech (pro muzikanty amatéry: F-C-G) ve třechslabikách, vám nedá vydechnout. Má nejoblíbenější skladba odmladých melodiků, která zároveň nejvíce vystihuje podstatuSammetova skladatelského šarmu a kouzla. Jednoduchost, obrovskoulehkost a upřímnost, díky kterým se zdá být všechno naprostosamozřejmé, a především odvaha, se kterou se nebojípředstoupit před posluchače s až archetypální melodií, kterou„jste už přece museli slyšet nejméně stokrát“. Nu, nemusítese bát, neslyšeli. Závěrečná „Theatre Of Salvation“,jejíž stopáž přes čtrnáct minut mluví sama za sebe, jeSammetův opus magnum, který se kromě nezpochybnitelnékolosálnosti může pochlubit i typickou „made in Fulda“ melodiína první dobrou, kterou nikdy nezapomenete. Opravdu nikdy, takžepokud jste toto monstrum náhodou neslyšeli a nechcete si do konceživota pamatovat další geniálně jednoduchou (tá da tá da, táda tá – jen si to zkuste zabroukat!) melodii, neposlouchejte to –jen to proboha neposlouchejte!Závěrem zmínímbohatý a plný zvuk, bez kterého si lze jen těžko představitúspěch nahrávky. Ten je od minula ještě čistší, včetnězlepšených bicích. Kytary jsou zřetelné a řežou jako pily, ajejich skvělé melodie rozcupované mocným riffobitím, bleskovévyhrávky a ultrarychlá sóla, mohu jedině pochválit. Tohlevšechno se povedlo, stejně jako nedocenitelná prácevšudypřítomných kláves. Vše, co se událo na „Vain GloryOpera“ a „Theatre Of Salvation“ (a později na prvních dvoudílech metalové opery AVANTASIA), nemá ve světě melodickéhospeed metalu obdoby a jde naprosto bezprecedentní a bohuželneopakovatelnou erupci tvůrčí energie jednoho člověka –Tobiase Sammeta. Ten se nesmazatelně a zlatým písmem zapsal dodějin rockové hudby a po opeře dokázal napsat i skvostnýdivadelní kus. V pouhých jedenadvaceti letech! Koncertní turné společně s tehdyhvězdnými HAMMERFALL nejen opět zvedlo počet vystoupení, alepředevším definitivně potvrdilo EDGUY na špici evropskéhometalu.http://www.crazydiamond.cz/lynch_mob_babylon_recenze/3018http://www.crazydiamond.cz/lynch_mob_babylon_recenze/3018janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Souběžně s právě vydanou novou deskou DOKKEN vychází rovněž albová novinka i LYNCH MOB, tedy americké hardrockové kapele, která se stala hlavním působištěm bývalého kytaristy právě od DOKKEN George Lynche, nemilosrdného kytarového střelce a hudebního workoholika, který se v řadách DOKKEN nenachází již od roku 1997. Dnes totiž, mimo právě LYNCH MOB (založeni 1989), dělí hudební aktivity hned mezi několik svých dalších projektů. Mám na mysli sólovou dráhu čítající okolo deseti alb, v poslední pětiletce účinkování v kapele THE END MACHINE s bývalými členy DOKKEN/LYNCH MOB (zatím 2 řadovky), v tříčlenném projektu KXM, který s ním tvoří jako baskytarista a frontman Doug Pinnick z KING´ S X a bubeník od KORN Ray Luzier a v neposlední řadě je pak také třeba zmínit spolupráci se zpěvákem od white-metalových STRYPER Michaelem Sweetem. Činorodý hudebník, směřování jehož nejbližších aktivit však nelze až tak jasně předpovídat.Nyní tedy po pěti letech přišel čas na album od LYNCH MOB, kteří si nedávno prošli rovněž turbulentním obdobím, výsledkem čehož je, že s Lynchem dnes v sestavě zůstal z jeho dřívějších spoluhráčů už pouze Jimmy D´Anda, jinak bubeník glam-metalových BULLET BOYS. Na dva uvolněné posty po zpěváku Oni Loganovi a baskytaristovi Seanu McNabbovi přišli dva nový členové, a sice Gabriel Colon, v létě se uvedl coby zpěvák kalifornských SAVAGE GRACE na jejich comebackové desce, a basák Jaron Gulino. Podstatnou změnou také je, že LYNCH MOB ukončili spolupráci s firmou Rat Pak Records, kde vyšla minulá řadovka „The Brotherhood“ a vrátili se pokorně k Frontiers Records. Nové album „Babylon“ si tak klade za cíl jisté ustálení a může být chápáno jako ujištění většiny věrných příznivců LYNCH MOB, že několikaletá doba proměn sestavy a tvůrčí nejistoty může být u konce.U Lynche je docela těžké odhadnout, v jakém se nachází rozpoložení, vždyť komu se povede nazvat album „The Brotherhood“, a sice krátce před tím než sestavu rozpustí? Nikdy u něj nebylo jisté, s kým v budoucnu spolupráce vydrží, důležité je však říct, že tento workoholik tvoří nový materiál skoro každoročně, ať ten vyjde pod názvem kterékoliv z jeho kapel či projektů. Pro mne je podstatné, že jde o zatraceně skvělého a v rámci kalifornského Hard N´heavy signifikantního kytaristu, využívajícího dravý a živelný způsob hry. Lynch nikdy neustrnul na místě, což z něj dělalo v rámci někdejší metalové scény z Kalifornie pozoruhodný úkaz, protože právě tam byla upřednostňována spíše ona neměnnost. LYNCH MOB se proslavili především na počátku devadesátých let a patří stále k nejzajímavějším Hard N´Heavy stájím využívajícím nástroje takto výrazného kytaristy. Pro mnohé hardrockové přiznivce (včetně mne) jde dost pravděpodobně o zajímavější projekt než je tomu v případě DOKKEN. Možná je to právě Lynchovou svéhlavostí a divokou povahou, protože jejich písním nikdy nechyběla dráždivá příchuť excentrismu, emoční zainteresovanost, tedy vlastnost, která tolik chybí právě Donu Dokkenovi. S novým zpěvákem Gabrielem Colónem se mě novinka jeví jako zcela typická a semknutá sbírka LYNCH MOB. Kapela rozhodně neobjevuje žádné nové horizonty a věnuje se prostě bytelné Hard N´Heavy muzice, kde je místo jak na vlivy přicházející nejen z osmdesátých, ale také z let devadesátých. Onu nadčasovost hardrocku potvrzuje už groovová rozjížďka „Erase“ coby představovačka nových členů, po níž následují skladby chytlavějšího rázu jako heroická „Caught Up“ či kvapík „How You Fall“, ty pro změnu využívají spíše osmdesátkových látek, stylu melodiky a bohatého sólování. Opakem budiž na kaskádovém riffu postavená „Fire Master“, kde Colon zní rozcáple jak Myles Kennedy a do hardrockových motivů proudí blouznivě grungeové prvky. LYNCH MOB mají patent i na rozmáchlé a nahuštěné vály viz třeba závěrečný titulní kousek „Babylon“, který považuji za vrchol celé kolekce. Lynch, jakkoliv je originálem, zde představuje dokonce svou naprosto skvělou poctu Eddiemu Van Halenovi a jeho slavným VAN HALEN v rámci vyznění svého songu „I´m Ready“, a nebo přijde s nějakým tím baladičtějším válem (viz třeba „Million Miles Away“), který však naopak řadím k těm nejnudnějším. Novinka „Babylon“ je solidní hardrockovou deskou, jakkoliv v portfoliu právě George Lynche asi nebude patřit zrovna k nejlepším dílům, to však neznamená, že o ní nemohu mluvit jako o vcelku zdařilé práci. Pravda je ta, že vokál Oni Logana i Roberta Masona mne do vkusu padl o něco lépe než v případě současného zpěváka, ale ani Gabriel Colon nepůsobí jako špatná volba. Uvidíme, co přijde dál.http://www.crazydiamond.cz/angra_cycles_of_pain_recenze/3017http://www.crazydiamond.cz/angra_cycles_of_pain_recenze/3017nobody@nothing.com (Majk)Brazilská kočka potřetí tasí drápy nablýskané „italským lakem“, drápy, kterými vám s klidem urve kus zadku a ani se u toho moc nezapotí. Protřelý harcovník Fabio Lione před pár lety vytrhl Brazilcům trn z paty, když nastoupil na místo zpěváka po Edu Falaschim. Na aktuální desce „Cycles of Pain“ spolu s ostatními uzavírá trilogii, která se stala základem zatím poslední kapitoly příběhu s názvem ANGRA.Jméno ANGRA se za poslední desetiletku tak nějak podivně ztratilo, společně s ústupem melodického metalu ze širšího povědomí, což je jednoznačně škoda. Hlavně první deska s Lionem – „Secret Garden“ totiž přinesla obrovskou porci neotřelých nápadů a instrumentální perfekci, to vše zabalené v masivní zvukové obálce s nálepkou Bogren. Zmíněná deska byla tak trochu jako Pangalaktický megacloumák ze Stopařova průvodce, který vám jak známo „vyrazí mozek z hlavy plátkem citronu obaleným kolem masivní zlaté cihly“. Jenže výsledek? Nula. Doba prostě takové muzice přestala přát a kapela, která do nahrávky dala všechno, o finanční stránce nemluvě, zůstala v deziluzi. Kytarista Kiko Loureiro vyřešil situaci tak, že se v roce 2015 vydal na „mediálně výživné“ dobrodružství do MEGADETH. Jeho dlouholetý kytarový parťák Rafael Bittencourt tak zůstal po letech sám. Naštěstí Marcelo Barbosa dokázal post kytarového tandemu zaplnit se ctí a svým progresivnějším stylem hry dodal do již tak výživného brazilského koktejlu i něco navíc. V dalším stačí odkázat na více než solidní materiál z alba „Řmni“. Kdo ví, jestli Kiko nezamíří zpět do rodné kolébky, když je jeho mise v MEGADETH v současnosti alespoň koncertně u ledu. Spolu s Bittencourtem totiž tvořili možná nenápadnou, ale o to lepší kytarovou dvojici, jestli ne dokonce jednu z nejlepších, kterou metalová scéna v poslední dekádě mohla nabídnout.Každopádně teď tady máme novinku „Cycles of Pain“ a musím říct, že drží nastavenou laťku pořád sakra vysoko. Stejně jako „Řmni“ už sice neblýská až tak zářivě jako „Secret Garden“, ale pořád mluvíme o hodně úzce pojaté špičce žánru. ANGRA prostě disponuje vyhranými, a především neskutečně nadanými muzikanty na všech pozicích, čehož také dokáže adekvátně využít. Rytmika je bezchybná. Technické finesy Valverdeho (bicí) a Andreoliho (basa) konzumujete jako na stříbrném podnose. Tahle hra určitě není samozřejmá, nástroje se doplňují. Basa ukázkově kouzlí třeba v „Tides of Changes“, ale i na mnoha dalších místech. Vršek šlehačkového dortu pak představuje bezpražcovka nejen v úvodu titulní skladby. To jsou místa, kde naskakuje husí kůže, protože právě zde standartní dobrá nahrávka přechází v nahrávku skvělou. O kytarových orgiích snad ani netřeba se zmiňovat. Všemu pomáhá veskrze příjemná produkce velezkušeného Dennise Warda.Kapela i nadále staví na svém jedinečném pojetí speed/prog metalu, ve kterém dokáže v rámci jednoho songu přehodit výhybku třeba jen pouhým pozdržením groovu bicích. Speedová sypačka pak najednou působí jak profesorská lekce z progu. Pro někoho možná kočkopes, ale na jednom písečku si zde podává ruce přístupnost a posluchačská vstřícnost s instrumentálními vrtochy, které by jinak příměji orientovaného posluchače odradily. Navíc kapela zjevně ctí své kulturní kořeny. Ve skladbách je přítomen určitý „duch pralesa“, tribal prvky, ale i samotných folklórních nástrojů. K tomu trocha portugalštiny, jako na začátku „Vida Seca“, a koktejl je připraven. Zmíněného ethno koření je tak akorát, necpou ho zbytečně všude. Výsledek je tudíž lehce exotický a přitom bez problémů stravitelný. Vše halí instrumentální perfekce kytarového obžerství, vypointovaných melodií a občasných záblesků geniality.Možná jedna dvě věci jsou tak trochu „zbytečně navíc“, deska má přes 58 minut, ale kvalita jednoznačně dominuje. Titulní věc, dvoudílná „Tide of Changes“, „Ride into the Storm“ a závěrečná „Tears of Blood“ (s hostující Amandou Somerville a operním zpestřením) jsou každopádně vály, které z desky „Cycles of Pain“ dělají desku výbornou. A já si to užívám.http://www.crazydiamond.cz/dokken_heaven_comes_down_recenze/3016http://www.crazydiamond.cz/dokken_heaven_comes_down_recenze/3016janpibal@crazydiamond.cz (Stray)DOKKEN jsou pro mne kapelou hodnědávné minulosti, pro kterou byla vždy typická přímočaráhymničnost, melodická stránka jejich kalifornského Hard n´Heavy, ale předevšímpak zvuk kytary George Lynche. Ten v sestavě již čtvrtstoletíchybí a jeho současný náhradník Jon Levin se sice snaží seč mu sílystačí, ale ten náboj osmdesátých let a veškerou okázalosttehdejší tvorby nemůže nikdy dohnat. Že je novinka „HeavenComes Down“ jejich první řadovkou po jedenácti letech ticha,dost pravděpodobně také způsobily setrvalé problémy shlasivkami Dona Dokkena, který, jak rovněž aktuální materiálukazuje, prostě už nikdy nebude na svém obvyklém levelu. Vlastněmě přijde, že právě frontmanův výkon táhne celkové vyzněnískladeb na novince poměrně dolů. Don sice nikdy nebyl bůhvíjakým zpěvákem, ale dnes působí unyle, unaveně,usazeně v jedné výrazové rovině, takže jeho projev nemá ani náznak onoho potřebného espritu minulosti.Tahle kalifornská kapela už praktickyfunguje jen z podstaty a jejich aktuální skladby jen recyklujíprvky dávné minulosti. Bez toho, aby měly vůbec šanci se k téminulosti kvalitativně přiblížit. Z čehož neviním Dokkenovispoluhráče, ale právě jen a pouze frontmana. Zvuk Levinovy kytaryje sice jiskrný a snaží se dodržet všechny atributy typickéhorukopisu DOKKEN, ale právě ona vokální neživotnost, slabá vůle kčemukoliv svěžímu, zde spojená především s laxním výkonem zpěváka, dělá z „HeavenComes Down“ vlastně zbytečnost.Nevím, zdali ještě někdo vůbecčekal na novou desku DOKKEN, nebo si od ní dokonce něco zajímavéhosliboval, faktem zůstává, že výsledek je ještě slabší, nežse mohlo po dlouhé pauze předpokládat. Sice se zde nacházízhruba dvě chytlavé hymny, které dokážou mírně rozprouditprostor, ale to je ve výsledku opravdu málo. Jde o hned úvodní„Fugitive“ s potemnělou aurou a cinkavým zvukem kytary JonaLevina a pak ještě majestátní „Saving Grace“, kde se dočkámeasi největších hodů stran nějakého náboje a energie.Kolovrátky typu zdánlivě dravé „Gypsy“, přespříliš kultivované „Just Like a Rose“, nebo, a to hlavně, směšná rýmovánka„Over The Mountains“ jsou pro mne rozčarováním.Když v poslední třetině až přílišumírněná a sklidněná kapela najede do poloakustického módu,skrze balady a country atmosféru – viz. trio klišovitých skladeb„I Remember“, „I Lost You“ a „Santa Fe“, jest vše dokonáno.Tohle je jeden z nejhorších comebacků posledních mnoha let.Jalová deska, která se tváří, že má v sobě všechno zestarých DOKKEN, ale ve výsledku nemá prakticky nic.http://www.crazydiamond.cz/myrkur_spine_recenze/3015http://www.crazydiamond.cz/myrkur_spine_recenze/3015janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Éterická kráska Amalie Brunn pod uměleckým jménem MYRKUR již asi dekádu cílí na příznivce metalové hudby. Přestože svým pojetím nezapře skandinávské folklórní kořeny a do nedávna i ovlivnění tamní blackmetalovou scénou, určitou strojeností, provázející dost často její produkce, stále dráždí ne jednoho fanouška tvrdé hudby. Zkrátka a dobře, nepůsobí pro určitý okruh lidí důvěryhodně. Jedno si však ujasněme, MYRKUR nikdy netvrdila, že přísahá na extrémní metal. Navíc je bezesporu velmi výraznou interpretkou - skvělou zpěvačkou a všestrannou hudebnicí, která umí skládat a hrát hned na několik nástrojů, tudíž se snaží vyjádřit především sebe samu v co nejautentičtější podobě. Nebo tomu tak donedávna většinou bylo. Dnes už je vlastně jedno, zdali její hudba vychází z blackmetalového prostředí nebo u ní převládají výrazné prvky skandinávského folklóru, protože o příslušnost k nějaké žánrové škatulce jí zjevně nikdy nešlo. Až mechově hladivá novinka „Spine“ je dosud nejpřístupnější a nejchytlavější nahrávkou jejího portfolia. Jakoby se prostřednictvím půlhodinové, do detailu vystyleované desky vydala na cestu za oslovením širší posluchačské obce. Blackový skřehot již zde prakticky vůbec neuslyšíte, naopak si songy drží nadýchaný ráz, jež je úzce svázán s goth kulturou a vším temně romantickým. Jestliže „Mareridt“ spojovala ony blackmetalové vlivy s islandským folklórem a působila, i díky spjatosti s přírodou, drásavě a nebezpečně, pak na stranu mírnějšího pojetí se následná „Folkesange“ přiklonila zcela bez zástěrek. Z mého pohledu tak její hudba právě tehdy ztratila část ze svého kouzla. Nyní MYRKUR přichází s albem, které bych nazval přehlídkou baldachýnové jemnosti a temné, záhadné a na poslech velmi atraktivní písňové formy, která jakoby se snažila navázal na onen měkký, klávesami vystaný sound TYPE O NEGATIVE z časů jejich fenomenálního alba „October Rust“. Svázanost s folklórem a celkově s přírodou zde nění až tak dominantní jako u několika albových předchůdců, naopak do popředí vystupují romantizující goth-rockové prvky a takřka popová přijatelnost. Základem je však silná melodie a ona éteričnost přinášející do hudby MYRKUR jistou dávku mystiky. Novinka je prostě o dost uhlazenějším dílem, než jakými se Amalie vykazovala před lety. I díky tomu se určitý okruh posluchačů bude nudit. Živelnost a eruptivnost kamsi zmizela a nahradila ji větší komformita. Podstatné je, že tahle dánská umělkyně dokázala na malém časovém prostoru předvést nejen několik etérických skladeb, připomínajících produkci slavné irské zpěvačky zvoucí se ENYA, ale i několik hymničtějších, elektronikou dozdobených a emočně tklivých válů, které dokáží tu a tam tnout do černého. Letmo si je rozebereme.Po dvouminutovém tajemném intru se zjevuje pilotní singl „Like Humans“, který je fanouškům znám již s předstihem. Je přesně tou skladbou, reprezentující nový nosič asi nejpřesněji. Tj. neobyčejně okouzlující melodika, pomalejší tempo, klávesové ornamenty a závoj gotiky. Skladbu samozřejmě tahle Amaliin hlas, který zde pluje na jemném, elektronikou dozdobeném podloží. V podstatě jde o úhledný popík dělaný pro rockovou sféru. Song působí jistým způsobem úsporněji a vkusněji, než je tomu u přeplácaných produkcí většiny cinema-metalových kapel se zpěvulemi u mikrofonu. Mě osobně song evokuje spíše hudbu TYPE O NEGATIVE než něco kýčovitého. Druhý singl „Mothlike“ je prakticky téměř stejně chytlavý, velmi romantizující a rovněž stavící na oné elektronikou a tanečním popem ovlivněné formě. Ta z něho dělá nenáročný hitík, jenž se velmi dobře poslouchá, aniž by kromě své přímočarosti zanechal nějaký trvanlivější odkaz. Až na „Valkyriennes Sang“, která jako jediná skladba na albu vládne určitou rychlostí a divokostí, byť zde hranou jakoby pod dekou, to aby kontrast k tklivému zpěvu Amalie byl ještě větší, se na albu nenachází jiné než pomalé věci, což hodnotím ve výsledku spíše záporně.Monumentálnost posledně zmíněné vichřice je únosně kontrastní vůči poněkud komornějším písním, mezi které patří třeba esoterická „Blazing Sky“ nebo o něco zákeřnější „Devil in the Detail“. Po více posleších však dokážu ocenit třeba hymnu z roklinky „My Blood Is Gold“, která mne trochu připomíná skladbu „Hammerheart“ od BATHORY, neb působí trochu jako dávný severský tradicionál předělaný do podoby národního chóru. I titulní věc (asi největší podobnost s Enyou) přinese jistou niternost, takže vlastně s novinkou MYRKUR nemám žádný problém, byť do úplné bomby krátkému albu ještě docela dost schází. Snad to tedy vyjde příště, a to i kdyby zas dánská solitérka přišla s úplně něčím jiným. Co přijde za dva roky, to zatím asi nevědí ani u Relapse Records.http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_hackney_diamonds_recenze/3014http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_hackney_diamonds_recenze/3014janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už je to tak, THE ROLLING STONES v roce 2023 stále školí z rock´n´rollu. Dokonce lépe, než tomu bylo v posledních několika (čtyřech) dekádách. Po osmnáctileté studiové pauze vydaná deska nových autorských písní „Hackney Diamonds“ dělá jejich jménu pouze čest. Dokonce dva týdny po jejím vydání sílí hlasy, které tvrdí, že jde o vůbec nejsilnější materiál této kapely od konce sedmdesátých let. Osobně jsem zatím zdrženlivější, neboť je nová nahrávka na světě velmi krátce a k odkazu této kapely přistupuji zjevně citlivěji, ale opravdu to vypadá s „Diamanty z londýnské čtvrti proslulé vysokou kriminalitou“ velmi velmi nadějně.Po smrti bubeníka a nejstaršího člena Charlieho Wattse tak letošní osmdesátníci, Mick Jagger s Keithem Richardsem, dokázali přijít se songy, které mají zatraceně daleko do vyžilosti. Dva z nich ještě nabubnoval Watts, na zbylých desíti jej zastoupil Steve Jordan. I přes tradiční rockový naturel ze všech songů prýští nadhled, skvělé řemeslo, nevýslovná chuť do života a rovněž také, a to hlavně, všechny esence, které THE ROLLING STONES světu dali ve své nejslavnější etapě, tedy především na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Přesně tohle hodnotím jako největší devízu aktuálního nosiče. Desku posouvá pozitivním směrem především citlivá produkce, za kterou je zodpovědný Američan Andrew Watt, machr o dvě generace mladší, který nedávno proslul úspěšnou spoluprací s řadou jiných hvězd (např. Ozzy Osbourne). Kapele Watta doporučil slavný Beatle Paul McCartney, sám se pak chopil některých basových linek, z nichž ta příslušící ke skladbě „Bite My Head Off“ se dostala na aktuální nosič. Sir Paul však není jediným slavným hostem, na novém albu Stounů účinkují Stevie Wonder, Elton John, Lady GaGa, ale také bývalý parťák Bill Wyman.Podstatné ve studiu bylo nejen zatížení na tradiční a přirozený sound, ale také na skladatelskou kvalitu ctící odkaz historie THE ROLLING STONES. Všechny skladby mne totiž svým zvukem a pojetím evokují období okolo alba „Sticky Fingers“, tedy raně sedmdesátkový rock ´n´roll s tesknými kytarovými vyhrávkami a barovým honky tonk piánem, nápadnými to prvky amerického rocku vycházejícího z blues. Co udivuje nejvíce, je naprosto luxusní kytarový zvuk, který Stounům v rámci většiny riffů, vyhrávek i akustiky neuvěřitelně padne a dokonale zde naplňuje jejich pravou podstatu. Produkce Andrewa Watta tudíž klade důraz právě na zachycení autenticity a nejpravdivější podstaty této kapely a nesnaží se o nic neočekávaného.Jaggerův hlas zní dnes sytě a vlastně vcelku mladistvě, jakoby mu snad bylo čtyřicet a nacházel se kdesi na vrcholu sil. Kytarové party Keitha Richardse i Rona Wooda snad nemohly působit vitálněji. Jejich souhra s rytmikou a ležérní prolínání se skladbami v doprovodu piána nemá prostě chybu. I portfolio nových skladeb se dnes jeví o něco rozmanitěji, než tomu bylo třeba v osmdesátých či devadesátých letech. Úvodní „Angry“ je jasný flagboat alba, riffová vypalovačka s krátkým a úderným sloganem, která si dokáže podmanit i lidi nepřímo zasažené fenoménem rocku. Nosné a přímočaré fláky s riffem na první dobrou Stouni vždy uměli, o čemž svědčí klasiky typu „Brown Sugar“, „Start Me Up“ či „It´s Only Rock´n ´Roll“, do jejichž množiny právě „Angry“ náleží. Druhá „Get Close“ však za úvodním válem o nic nezaostává a udivuje nejen Jaggerovou hlasovou výrazností, bonvivánským kytarovým štěbetáním tandemu Keith/Ron, ale i bravurním saxofonovým sólem v závěru. Krásný zvuk nahrávky si člověk uvědomuje každou vteřinou v rámci poloakustické „Depending On You“, zejména je to patrné z líbezných slide-kytarových vyhrávek probleskujících spoza Jaggerova hlasu. Ostatně právě tahle věc u mne po několika posleších hodně narostla a reprezentuje to nejlepší na desce. „Bite My Head Off“ je asi nejtvrdším kouskem, klasicky rvavý rockec, vedený v rychlejším tempu má potřebnou chytlavost a prospívá energetické složce celku. Chytlavou „Whole Wide World“ je možné považovat rovněž za údernou položku, avšak zde je využita nápadně rovnější strojová rytmika ve stylu New Wave, takže výsledek trochu připomene styl BLONDIE z konce sedmdesátých let, ale není to špatný úkrok, zvlášť pak když je refrén chytlavý. Mírnou „Dreamy Skies“ opanuje afektované frázování Micka Jaggera v opojení americkým venkovem a country kytarovou akustikou.Jednou z nejhitovějších písní je „Mess It Up“, ta má charakter zpěvnější vypalovačky nabízející navíc i popově kabaretní kouzlo, které tkví v jemnějších aranžích a její lehce tanečnější podstatě. Mou oblíbenou skladbou se nakonec stala „Live By The Sword“, což je na riffech a piánu postavený hrubý rockec, jak z nejlepších časů této kapely. Tenhle song si opravdu užívám, dost možná také proto, že působí jakoby patřil do roku 1971. Osobně tohle beru jako pochvalu, neb jeho energie je důkazem nadčasovosti této hudby. Největší úspěch však nakonec věštím songu „Drive Me Too Hard“, kde je velký potenciál hitovosti a zabodování v celosvětovém měřítku. Prakticky poloakustická a líbivá kytarová věc má sílu oslovit širokou veřejnost. Uvidíme za rok či za dva. Pokračujme dál. V poněkud unavené bardovské skladbě „Tell Me Straight“ se výjimečně chopí vokálních partů Keith Richards, aby následně přišel na řadu prostřednictvím „Sweet Sounds Of Heaven“ další z vrcholů nahrávky, který potvrzuje stále vynikající skladatelskou připravenost Stounů. Bluesový, překrásnými tóny až snově polstrovaný sen, kde Mick Jagger rozehrává duet s Lady GaGa, a za nimi úřaduje Keith, Ron i Stevie Wonder, se, dle mého, zařadí do zlatého fondu této kapely. Tohle je ta pravá esence sedmdesátek. Album zakončuje symbolicky píseň „Rolling Stone Blues“, neotesaná klasika Muddyho Waterse, která by se jinak hodila spíše na album předělávek z roku 2016 „Blue And Lonesome“. Její zařazení vnímám spíše jako zdravici i poděkování.THE ROLLING STONES přišli s velmi autentickou, vitální a výborně znějící deskou, po všech stránkách naplňující jejich historický odkaz. S deskou, kde je spousta silných skladeb, o kterých bych řekl, že by je od nich ještě v nedávné době nikdo nečekal. Jestli je tohle jejich nejsilnější deska od konce sedmdesátých či počátku osmdesátých let, to vážně netuším, mám totiž rád i alba „Some Girls“ (1978) a „Tattoo You“ (1981), ale patrně právě s nimi bude novinka tvořit triumvirát toho nejlepšího, co kapela nahrála od poloviny sedmdesátých let. První dekádu 1964-1974 považuji a stále považovat budu za nedostižnou.http://www.crazydiamond.cz/my_dying_bride_the_light_at_the_end_of_the_world_recenze/3013http://www.crazydiamond.cz/my_dying_bride_the_light_at_the_end_of_the_world_recenze/3013hackl@volny.cz (Pekárek)„Opravdu to nevnímám jako úplný návrat, jednoduše proto, že jsem své kořeny nikdy neopustil. Kapela se jako celek posunula, ale uvnitř jsem chtěl být vždy tam, kde jsem teď, a podniknout právě to, co bylo zaznamenáno na The Light... Jediné, co jsem udělal, je, že jsem znovu zažehl oheň, potenciál, který byl dosud přehlížen. The Light... není nic ve srovnání s tím, co se chystáme udělat. A ano, jsem s celou věcí spokojený."Zhruba tak se v dobovém rozhovoru vyjádřil Andrew Craighan, kytarista a jedna ze dvou hlavních osobností doom metalových nestorů MY DYING BRIDE. Odpovídal přitom na otázku týkající se alba „The Light at the End of the World“. Dodávám, že zmíněné album vyšlo v říjnu roku 1999, tedy pouhý rok po experimentálně laděné řadovce „34.788%... Complete“, která v diskografii britských doom klasiků představuje skutečné memento. Zajímavě se v této souvislosti jeví odpověď druhého pilíře kapely, zpěváka Aarona Stainthorpa. Dotyčný reagoval pro změnu na otázku ohledně budoucí tvorby po vydání „Procent“ a zda je nějaká šance, že by v průběhu pěti let vyšlo opravdu smutné doomové album:„Nevím, to je opravdu těžké říct, nic takového neplánujeme. Rád bych udělal až přehnaně smutné album, ale je to těžké. Všichni stále milujeme heavy kytarový zvuk a někdy je prostě fajn zrychlit tempo, aby výsledek zněl trochu jako „Master of Puppets“, milujeme všechny tyhle věci. Zbytek kapely znám velmi dobře, říkají, že je velmi těžké hrát heavy kytaru velmi pomalu, protože thrashové postupy prostě lákají. Ale chtěl bych udělat opravdu nadupané album, možná v upírském stylu... Chci říct, že CRADLE OF FILTH už teď podobné věci dělají. Kdybychom něco takového udělali my, každý by tudíž řekl, že jen CRADLE kopírujeme, takže teď už nemáme šanci. Ale myslím, že se můžeme stát ještě více experimentálními, mohli bychom být jednou z těch šílených kapel, které prostě zmizí ve své vlastní experimentální prdeli.:-) Protože ke všemu přistupujeme tak sebestředně, tak sobecky, nic neposloucháme a děláme si všechno sami, mohli bychom nakonec napsat tak bizarní věci, že se budou líbit jen nám.:-) Ale nedá se říct, co nám budoucnost přinese. Na závěr rozhovoru pak dodal: „Nebojte se nového alba. Vím, že kvůli názvu alba a artworku si spousta fanoušků může myslet, že jsme se proměnili v nějaké techno sračky, ale ne; stále jde o MY DYING BRIDE.“Jakkoli se kontroverze kolem „Procent“ jeví po čtvrtstoletí spíše úsměvně, protože Craighan a spol. zde stále ctí své kořeny a jen rozvíjejí svůj jedinečný styl, nemalá část z fanoušků se zalekla a zřejmě znervózněli i lidé z Peaceville. Chvála ze strany progově orientovaných recenzentů a posluchačů jako téměř vždy nestačila. Dosud stále rostoucí kapela najednou čelila enormnímu tlaku, a tudíž situaci, na kterou nebyla zvyklá. Dokládá to i pozdější vyjádření Andrewa, popisující chvíle, kdy měla „Umírající nevěsta“ skutečně na kahánku. Kdy tedy hrozil konec?„Nejhorší chvíle přišly, když odešel Calvin (pozn. kytarista a zakládající člen Calvin Robertshaw, který odešel právě po zmíněných „Procentech“). Sedli jsme si, já, Aaron a Adrian a přemýšleli nad tím, co budeme dělat dál. Pokračovat a snažit se MY DYING BRIDE de facto znovu postavit na nohy, nebo nechat „Nevěstu“ umřít? Rozhodli jsme se pokračovat. Vždy jsme byli MY DYING BRIDE a vždy budeme MY DYING BRIDE. Když se ohlédnu zpět, šlo o to nejlepší, co jsme mohli udělat, protože poté jsme podle mého názoru nahráli dvě z našich nejlepších a nejtemněji znějících desek, ‚The Light at the End of the World‘ a nyní ‚The Dreadfull Hours‘. Bylo to nesmírně těžké období. Od té doby jsem se o tom špatném hodně naučil. Ano, já, Aaron, Ade, Shawn a Hamish – my všichni jsme teď součástí MY DYING BRIDE a cítíme také větší odpovědnost vůči fanouškům, kteří jsou s námi od začátku. Kdybychom tehdy skončili, nezklamali bychom jen sami sebe, ale zklamali bychom lidi po celém světě, které jsme nikdy nepotkali. Nechceme to udělat. Nyní budeme pokračovat co nejdéle. Opravdu máme znovu elán a vášeň jít dál. Vlastně se jedná o nový začátek. Zatím se nám podařilo dát kapelu znovu dohromady, vydat dvě dobré desky. Třeba se posuneme k ještě silnějším a větším věcem.“Ať už byla motivace pro prudké otočení kormidlem jakákoliv, příklon MY DYING BRIDE k tradičnějším formám, typickým pro jejich začátky, vyústil v nahrání doom metalového skvostu, ke kterému se navíc podezřele často vracím. Jak už jsem zmínil, stalo se tak pouhý rok po vydání experimentálněji pojaté desky, která představovala vrchol vývojové křivky charakteristické pro každou ambiciózní, talentovanou a pracovitou (nejen) metalovou partu hudebníků; mající slušnou porci štěstí, dodávám. Onen vrchol přitom nemusí nutně znamenat kvalitativní mez. V případě „Procent“ šlo zejména o očekávatelný vývojový krok v rámci dosavadní evoluce; nikoli o revoluci. Naproti tomu následný příklon ke kořenům lze považovat za celkem radikální. Přesto by bylo chybou spatřovat v „The Light...“ pouhou kontra(r)evoluci či důsledek čistě „reakční“, podmíněný komerčním propadem a s tím souvisejícím tlakem vydavatele, popřípadě nenaplněnou ambicí. Jak už zmínil Andrew, kapela se tehdy musela vypořádat hlavně s faktem, že odešel kytarista Calvin Robertshaw, možná tak trochu vizionář, každopádně jeden se zakládajících členů a tvůrců zvuku.Zdánlivě sveřepý návrat do starých časů, ke konzervativním hodnotám, byl tudíž novým odrazovým můstkem, novým začátkem sice stejné, ale už „jiné“ kapely. Střet s realitou, šok z odmítnutí a hrozby totálního krachu pak vedl ke katarzi a definitivnímu ustrnutí ve formě, která možná v budoucnu definitivně vyšumí, ale už nikdy Andrewovi s Aaronem nepřinese podobnou bolest a frustraci. Pokud někdy přijdou další experimenty, budou stylové a budou se odehrávat na pozadí jasně definované řadové tvorby, což později splňuje (rovněž rozporuplně přijatá) „Evinta“. Takřka pravidelné vydávání smutných a striktně metalových alb se od nynějška stane zákonem, který přivítá i vydavatel. Naposledy cituji Andrewa: „Peaceville nám dovolili být MY DYING BRIDE a vydávat opravdu smutné nahrávky; čas od času a jen proto, že chceme. Máme v tom jejich podporu, což je perfektní.“Ať už se budeme stavět k restartu MY DYING BRIDE jakkoliv, důležité je, že ho dotyční neodflákli. Skoro se nechce věřit, že za jeho produkcí stál v podstatě stejný tým jako v případě progresivních „Procent“. Podíl na mixu má i Calvin, nicméně vše nekompromisně dirigoval Andrew. Jeho vizi precizně provedl dvorní studiový inženýr Mags. Připomínám, že jmenovaný svou prací pečetil už kvality průlomového opusu „Turn Loose the Swans“. Poetický, smutný a libozvučný název „návratové“ desky tedy doplňuje nejen vynikající artwork od Aarona, ale i syrový, na kost ohlodaný zvuk kytar, ve kterém si vychutnáte každý pohyb prstů a trsátka po strunách. Dostatečně heavy a zároveň barevný sound dotvářejí nápadité, dynamické bicí Shauna Taylor-Steelse a zpovzdálí brumlající, stoprocentně účelná baskytara Adriana Jacksona. Jediné změkčení přichází, jak jinak, ze strany kláves hostujícího Jonnyho Maudlinga (ex-BAL-SAGOTH). Jmenovaný byl skvělou volbou. Jeho harmonické stíny jsou více či méně zřetelné, vždy však plasticky doplňují famózní kytary, kompletně nahrané Craighanem. Hra jednoho z nejlepších black/sympho klávesistů nemohla celkový sound neposunout. Pouť z temnoty do temnoty temnotou, prodchnutou zmírající září světla z konce světa. Aaron se tedy nakonec dočkal svého blacku, ale i thrashe, avšak nepředbíhejme.Produkci bych se nebál označit za nadčasovou. Kytary mají kolem sebe moře prostoru. Stejně tak bicí, poslouchat se dá dynamika každého z úderů a že jich není málo. Je až neuvěřitelné, kolik přechodů a různých fines Shaun zahrál do devítky skladeb, přitom se každé z ní dokázal přizpůsobit a svou hrou podtrhnout její jedinečnost. Nic z toho ovšem neubližuje Aaronově vokálně-textové exhibici. Jeho melodický doom/post punk/goth zpěv nezpěv přináší i tentokrát body navíc. Kdo by tomu osobitému lkaní s medovými verši plnými smutku odolal, že?:-) Naproti tomu, Aaronův growl či spíše growlík a jiné řevy už dnes působí přeci jen trochu úsměvně. Syrové provedení nezatížené přílišnými efekty ovšem sedí, a když se v úvodní suitě „She Is the Dark“ po všem tom romantizujícím zmaru, odehrávajícím se nad ledovým riffem, ozve první ostrý skřek, nálada se rázem efektně promění. Samotná skladba představuje jedno z vrcholných čísel MY DYING BRIDE. Vše je krásně prodchnuté britskou školou heavy, thrash, black, death, doom metalu. Vládnou zde tedy kytary a Andrew neponechává nikoho na pochybách o tom, kdo celému ansámblu od nynějška vládne. Mocnou škálu riffů zdobící kompletní nahrávku umocňuje zdánlivě ležérní forma jejich přehrávání. Nepatrné nuance každého „hrábnutí do strun“ vynikají i v hutných unisonech. Pocit, že na albu hrají dva kytaristé je neodbytný. Chtěl bych být u toho, když tenkrát s Magsem vše pekl.Detailní rozbor jednotlivých skladeb pokládám za zbytečný. Východiska a perspektivy, z jakých je lze vnímat, jsem myslím jakž takž nastínil. Důležité si je znovu připomenout, že MY DYING BRIDE zní na „The Light...“ majestátně, zároveň však dost tvrdě a syrově, tedy přes veškeré „návratové“ prvky opět jinak! Housle se nekonají. Více jak sedmdesátiminutový opus se dá rozdělit na tři části. Úvodní zabírá zhruba polovinu desky a má jasný cíl, vrátit kapelu do hry, sdělit všem věrným, že resuscitace kolabující „Nevěsty“ byla úspěšná. V podstatě nemá chybu a je završena fantastickou titulkou. Druhá, trochu slabší, ale stále víc než solidní, startuje doom/black/thrashovou „The Fever Sea“. Závěrečná část pak směřuje k drtivému finále. Zatímco úvod „Christliar“ představuje jen hodně klasické MDB číslo, od čtvrté minuty se vše změní v jednu velkou barokizující tsunami přetékající emocemi. Všichni jako by se do všeho ještě více opřeli. Craighan ve své kytarové (dvoj)roli nepřestává diktovat, a navíc stále přikládá. Na úplném konci mu s kytarovou fugou naposled (až do roku 2014) vypomůže Robertshaw. Výsledek se za vydatné pomoci Aarona s Maudlingem dotýká hvězd. Nástup „Sear Me III“ působí prostě nadpozemsky. Uvedený dojem vydrží po celou hrací dobu, až do posledního úderu zvonu. Pravda, krása tohoto „žalmu“ rozkvetla v rámci diskografie sice již potřetí, ale tentokrát osudově.MY DYING BRIDE v roce 1999 natočili album, které potřebovali nejen oni, ale i já. „Procenta“ jsem si dokázal užít jako proger, „The Light...“ pak jako kovaný metalista. V době, kdy klasický metal pomalu vystupoval z období temna, „maják z konce světa“ mocně zazářil. Jeho světlo mě provází do dnešních dnů a pořád mi připomíná, že i v dynamickém světě moderní hudby existují díla, o které se lze opřít, přestože nepřináší progresivní postupy, natož nové paradigma. Stačí se uvolnit, hodit vše za hlavu a poslouchat to, co vám dělá dobře. Krásnou hudbu. S temnotou a smutkem „The Light...“ přichází slzy plné světla a štěstí.http://www.crazydiamond.cz/the_winery_dogs_praha_palac_akropolis_25rijna2023_koncert/3012http://www.crazydiamond.cz/the_winery_dogs_praha_palac_akropolis_25rijna2023_koncert/3012janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak pojmenovat pražské vystoupení THE WINERY DOGS před vyprodaným sálem Paláce Akropolis? Snad jen dokonalou erupcí neuvěřitelně vyspělého muzikantství a návštěvnické radosti z něho. Z prvotřídního vystoupení těchto Američanů, které jinak nazývám klubovou akcí letošního roku, totiž sálala obdivuhodná lehkost a pohoda. Bylo poznat, že se trojice Kotzen, Sheehan, Portnoy svou hudbou zkrátka jen baví. Těch devadesát minut v podání supergroup mělo všechno podstatné, co by asi tak nemělo podobným muzikantským pojmům scházet, ať už tito vystupují s kterýmkoliv ze svých projektů. O THE WINERY DOGS je nejen v Česku, ale v celém středoevropském prostoru zájem, o čemž svědčí nejen úspěch v našem hlavním městě, ale o den dříve i slušně zaplněné brněnské Sono, dále pak dvě akce na Slovensku, po jedné v Maďarsku a v Rakousku a nabušený program týkající se Německa. Tento zájem si kapela, stojící někde na hranici mezi klasicky střiženým rockem a jeho progresivnější stránkou, plně užívá.Hardrockeři z THE WINERY DOGS, silně inklinující k americkému bluesovému cítění, podávali své skladby s potřebným přesahem, který nenásilnou formou sklouzával k progresivněji laděným pasážím, kde často probleskovaly soul/funky/jazzové vlivy, díky kterým se skladby nezdály až tak přímočaré, jak by působily, pokud by se posluchač zaměřil jen na jejich nosné sloky a ještě nosnější refrény. Na této kapele je obdivuhodné, jak lehce jejich hudba padne do uší, navzdory odéru funky, soulu a především pak blues, který z nich prýští. Přes všechno tohle pořád dokáží oslovit zejména hardrockové publikum. Přestože všichni tři aktéři reprezentují progresivní směr rocku, jejich písně zůstávají v podstatě přímočarou hudbou plnou chytlavých pasáží, zpěvů i nonšalantních vyhrávek.Američané působili, jakoby si na tento svůj výstup pouze odskočili z lokálu odnaproti a odehráli těch devadesát minut jakoby nic, beze stop po napětí či znatelného rozplánování svého programu. Navíc se trojici daří spojovat chytlavost a dobrou poslouchatelnost s nějakou tou občasnou předváděčkou, ta však vždy dokonale splyne s rázem daného songu. Znát to bylo třeba v rámci songu „Stars“, který se v polovině lehce zvrtnul v bravurní kytarové sólování, tancující na vlnách nepokojného groovu, aby se ke konci znovu vrátil ke své hitové podstatě. THE WINERY DOGS čerpali rovnoměrně ze všech tří řadových alb, takže došlo na šest songů z bezejmenného debutu z roku 2013 a taktéž několik věcí z dvojky „Hot Streak“. Bohatě zastoupený díl koncertu patřil samozřejmě aktuálnímu třetímu albu nazvanému „III“. Z toho zazněla třeba hned úvodní věc „Xanadu“ nebo i další perly jako „Mad World“ nebo „The Red Wine“.Největší díl pozornosti pochopitelně zabral Richie Kotzen coby frontman. On totiž není jen výjimečným kytaristou, který do svých skladeb dokáže propasírovat velkou porci americké duše, ale je i znamenitým pěvcem, jehož hlas je srovnatelný s leckterým frontmanem opravdu velké hardrockové kapely. Neuvěřitelně uvoněný Billy Sheehan sice předvedl po dvou třetinách koncertu desetiminutové baskytarové sólo, ale jinak, v rámci běžných skladeb, nikterak nevystupoval do popředí a jal se plnit roli běžného člena, baskytaristy, sloužícího ve prospěch dobře poslouchatelných skladeb. Stejně tak Mike Portnoy, ten den (jak proběhlo v hudebních periodikách) zrovna nastoupivší po čtrnáctileté pauze opětovně ke svým DREAM THEATER, působil, jakoby koncert ve skvělé a pohodové fazóně odehrál partě svých kamarádů a nejbližších. Výborně naladěný, komunikativní, neuvěřitelně lehce hrající, v Praze s rytmikou doslova čaroval. Kdy se tohle povede vidět a zažít takřka z několikametrové vzdálenosti?Roli předkapely obstarali tuzemští BLACKOUT, bluesrockový projekt poskládaný okolo kytaristy Petra Roškaňuka (mimo jiné také ŽLUTÝ PES). Ti působili velmi vhodně pro rozehřívací kolo, neb na nich byla znát jistá stylová spojitost s hlavní kapelou. Navíc šlo jasně vyčíst onen muzikantský přesah, kterým vesměs zkušení harcovníci a obdivovatelé jižanského rocku oplývali. Zpěvák se sice nápadně tlačil do poloh, jakými proslul Dan Bárta v časech svého působení u kapely ALICE, ale i tak kapela během své půlhodinky zanechala pohodový dojem. BLACKOUT tak příchozí dobře navnadili, aby je THE WINERY DOGS posléze vynesli zas o dimenzi dál, za mne skvělý večer.http://www.crazydiamond.cz/insania_plzen_divadlo_pod_lampou_20rijna2023_koncert/3011http://www.crazydiamond.cz/insania_plzen_divadlo_pod_lampou_20rijna2023_koncert/3011janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ne zcela, ale přeci jen docela slušně zaplněný klub DivadloPod Lampou zažil minulý týden v pátek koncert brněnské stáliceINSANIA. Šlo v podstatě o průřez tím nejreprezentativnějším a nejvitálnějším z posledníchčtyř řadových desek, tudíž vlastně samé vypalovačky plné neobyčejně pálivých sloganů, cose do posluchačů dokáží zarýt. Osobně patřím k těm, kteří velmi vítajívývoj této kapely směrem k českým textům plným sarkasmu, s nadsázkou glosujícímaktuální společenské kuriozity, a také k celkové přímočarosti písní. Dnešní INSANIA jetaktéž o dost chytlavější než tomu bylo kdysi, před dobou delší než šestnáctlet. Pakliže by k onomu vývoji nedošlo, jsem si jist, že sál by byl dnes prázdný.Nyní si alespoň stopadesát věrných užilo skvělou a hitovým potenciálem naducanou sadu chytlavýchrockových válů, únosně dozdobených synťáky.  Roli předskokanů obstarali místní UTRUM, čerstvá formaceposkládaná okolo někdejšího frontmana kapely DIVE, zde zastávajícíhoroli kytaristy. Sice se zrovna nepočítám mezi fanoušky instrumentální hudby, ale jejichpůlhodinový set mne vcelku bavil, neb nebyl postaven exhibičně askladby v sobě měly nosné prvky a příběh. Čtveřice, lehce ovlivněnárockovou alternativou po vzoru amerických kapel jako JANE´S ADDICTION či TOOL,byla schopná v únosné míře zpříjemnit příchozím onu půlhodinku. INSANIA od začátku vsadila na největší hity z posledníchalb, takže se dopad jejich vystoupení rozhodně neminul účinkem. Koncertodhalil, že tahle kapela již chytlavých a v globálu známých rockových válůmá v zásobě takový počet, že jimi v pohodě zaplní skoro osmdesátiminutovévystoupení, prostorem tak vmžiku létají pojmy jako anonym, žluč, Nietzsche,haka, pak se zas pro změnu chvíli jede peklo a samozřejmě také dojde naoblíbenou kratochvíli, jenž si utahuje z těch, kteří věří v placatej svět. Zkrátka a dobře, INSANIA má ve svém repertoáru uždávno kam sáhnout a svým fanouškům vždy poskytne nabušenou sadu skvělešlapajících fláků s potenciálem chytlavosti. Sice poslední desku „Grrrotesky“považuji za nejslabší ze striktně české etapy jejich diskografie, na druhoustranu je také třeba říct, že tahle „údržbová“ fošna nabídne několik málo zaručenýchjistot. Alespoň že je samotná kapela rozpozná a dokáže je dosadit na pozici singlů a klipů.Poly je skvělým lídrem se specifickým pódiovým projevem a nemalýmcharismatem, přesto však v jedné skladbě propůjčil mikrofon svému věrnémuparťákovi, baskytaristovi Klímovi. Ten si s onou vyřvávací punkovkou poradil. Koncert však dobře makal a nespadnul muřetěz i díky pevné Black Drumově rytmice. No a samozřejmě Tudyho klávesy patří dnes k základním stavebnímprvkům zvuku INSANIE. O tom není třeba pochybovat. Ze sálu jsem půlhodinku před půlnocí odcházel s dobrou náladoua se zjištěním, že zde ještě pořád máme tuzemskou klubovou kapelu, která dokáže bavit nejen celou řadou vypalovaček, vlastní originalitou vyznění, ale také přínosnými texty. Zažil jsem však pod pódiem i jedennečekaně kuriózní okamžik, který mne zaskočil. Když se ke mně v davu naklonila jedna místní,známá a takřka na každém metalovém koncertě se nacházející figurka (metalistaokolo padesátky), kterou přezdívám „kejvák“, a ukazujíc na Polyho s vážnoutváří povídá: „Nevíš na co si to hraje? To má jako na ruce rudou nacistickoupásku s židovskou hvězdou?“ Budíček. No offense!Fotografie: oficální FB profil INSANIA.http://www.crazydiamond.cz/dying_fetus_make_them_beg_for_death_recenze/3010http://www.crazydiamond.cz/dying_fetus_make_them_beg_for_death_recenze/3010janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nikdy jsem nebyl cílovka, přesto tuhle vražednou flákotu od DYING FETUS považuji za špičkový vzorek death metalu a vlastně dnes už asi i za nejtvrdší nahrávku vůbec, jakou jsem kdy vlastnil ve své sbírce. Extrémní metal, který je technicky na velmivysoké úrovni, zároveň si však udržuje ráz old-school deathmetalové jízdy vycházející z parametrů evolučních devadesátých let. Někde mezi klasickou podobou smrtelného žánru a jehoprogresivnější brutal tech death tváří. Po pravdě, po několika týdnech poslechů mám pocit, že tihle Američané nahráli nejlepší žánrovéalbum letošního roku a to i vzhledem k albovým novinkám takových institucí jako CANNIBAL CORPSE,OBITUARY či MEMORIAM, což je úctyhodný výkon. Chvíli jsem si sicemusel zvykat na lehce prasátkovský hlasový projev obou growlerů Johna Gallaghera a Seana Beasleye, ale znajejiž přes třicet let někdejší vokální prezentace kupříkladu Kama Lee či Chrise Barnese, uvyknutí vlastně nebylo ani moc problematické.Hlavně se to poslechově s podobnou hudbou nesmí přehánět, to je důležité krédo. Uznávám spíše její rozumné dávkování.Musím říct, že jde o zcela prvníalbum DYING FETUS, na jehož podstatu jsem se kdy dostal soustředěným domácímposlechem. Už obal desky je fantastický. To ne že bych se v něčem podobněbrutálním vyžíval. Byť mne poslední roky straší zcela zásadní poklesIQ v rámci osazenstva přepravujícího se v ranní plzeňské MHD, ve svém jádru sestále považuji za pacifistu. Obal tedy nepovažuji za skvělý kvůli jeho obsahu,tedy brutálnímu vyobrazení vraždy, jako spíše díky designovémuprovedení. Je to souhrou barev, rozmístěnímjednotlivých prvků, typem písma, nasvícením celého výjevu a zejména lehce komiksovou formou té kolorované fotografie. Prostě skvělý cover pro deathmetalové dílo.To bychom měli povrch. Když jsem však začal DYING FETUS s novinkou „Make Them Beg For Death“ zodpovědně poslouchat, shledal jsem,že mne tahle záležitost vlastně nevýslovně nabíjí. Technickýdeath metal na mne totiž nepůsobil až tak strojově a uměle, jak bych od podobné hudby čekal. Naopak zvuk mne přišel vlastně přirozený, přírodní, zcelajasně určovaný skvělým řemeslem, hráčskými a fyzickými parametryjednotlivých aktérů. Hezky postaru naducané riffy, vycizelovaná rytmika, konkrétně uvěřitelné a únosné zvraty temp, střídání groovových pasáží smasakrujícími sypanicemi Treye Williamse, do toho všeho pak hlubiný growl, který v podstatědotvářel celou tu atmosféru temného hororu. To nejlepší z DYING FETUS všakpro mne vězí v kytarové práci, John Gallagher zde totiž předvádímimořádně hody řeznických riffů a vřeštivýchkytarových sól. Vlastně by mne ani nenapadlo, že takto vrcholně může znít deska od kapely, která působí na scéně třicet let.Už dlouho jsem neslyšelpodobně vitální matro amerického old-school death metalu. Netřebazde vypichovat jednotlivé songy, deska funguje již od úvodního tandemu technicky vycizelovaných bodců „Enlighten Through Agony“ a „Compulsion For Cruelty“ a posléze nepoleví. Mohu pouze chválit propojeníprogresivních a mimořádně technických prvků s poctivoudeathmetalovou flákotou, která upřednostňuje animální feelingpřed chladnou akademičností. Z obrovského nasazení nahrávka prakticky ani na moment nesleví. Tohle je vlastně její největšídevízou. Dýchá totiž ohromným nasazením, jako by se jejíaktéři odhodlali k výkonu, který by jim mohl dokonce zachránit život. DYINGFETUS zde v žádném případě o smrt neprosí a já si jejich aktuálnínosič v rámci možností užívám, jakkoliv se to asi nečekalo, neb se sám za cílovku nepovažuji. Vedle NAPALM DEATH a CANNIBAL CORPSE nejtvrdší hudba, jakou jsem kdy doma opakovaně poslouchal.http://www.crazydiamond.cz/primordial_how_it_ends_recenze/3009http://www.crazydiamond.cz/primordial_how_it_ends_recenze/3009janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zkušené irské válečníky PRIMORDIAL sledujiteprve od minulé dekády, neboť u nich preferuji právě onen vývoj k čistší produkcia přibližování se metalovému hlavnímu proudu. Deska „WhereGreater Men Have Fallen“ mne před devíti lety vcelku zaujala, abypozitivní transformaci v cosi většího následník „Exile Amongst the Ruins“v roce 2018 nakonec pouze stvrdil. Kapela dnes přichází podalších pěti letech s novinkou „How It Ends“, která pokračujev cestě světla a o něco hotovějšího uchopení jejich skladeb. Tymají podobu dunících válečných hymnů, do kterých probleskujestylový i geografický původ autorů, a sice jak v rovině zvukové, tak i emocionální. Na této kapele se jednoznačněprojevuje zrání a zkušenosti. PRIMORDIAL se totiž daří překonávat počáteční monolitičnost vyznění. Právě onomu vývoji přičítám, že dnes na ně sází Metal Blade Records. Jasně, PRIMORDIAL dnes rozhodně nenahrávají hledačskádíla, o kterých se bájí uvnitř undergroundu, nicméně tu autenticitu stále pociťuje každý, kdo se k nim jen přiblíží. Onavyzrálost a vyhlazenost vůbec není na škodu, neb styl mají Irové léta daný, jen jej dokáží vyobrazit v profesionálnějšíchparametrech. PRIMORDIAL jsou dnes schopni více si vyhrát s detailya zároveň znít více doslovně. Tak třeba Nemtheangův hlas snadnikdy dříve neoperoval v takové výrazové šíři, i tento syrověse vyjadřující frontman doznal za poslední roky nemalých pěveckých zlepšení. Pokud vám tedy nevadí, že vám Irovéposkytnou sadu mohutných metalových válů konzervativnějšího provedení, jež by také mohlysloužit jako soundtrack k historickým povstáním a válkámza osvobození zeleného ostrova, budete v míře očekávatelnostispokojeni. Vše zde působí čistšeji a vycizelovaněji, byť za cenu menšídivokosti. „How It Ends“ je poctivou, detailně propracovanou,avšak méně bezútěšnou deskou než její předchůdci, pořádvšak dokáže znamenitě zachytit pohanskou auru a onu odhodlanost,jaká PRIMORDIAL vždy provázela.Kapela ve skladbách jako „Death HolyDeath“ či „Pilgrimage To the World´s End“ dokáže vystihnoutbezútěšnost šíleného světa kolem nás a neviditelné proudy ovlivňujícísměry jeho vývoje. Někdejší nehostinný zvuk PRIMORDIAL má vsobě dnes, i díky větším zkušenostem kapely, více přijatelnýchprvků, což, připouštím, někoho může nudit. Za každou skladbou je však cítit ona osudovost a nekonečnýsmutek provázející lidská konání vedoucí k zvratům historie.S velkolepou „Call to Cernunos“ posluchač jakoby z pahorkusledoval vojenské pluky počátku 19.století táhnoucí skrze nehostinnou pláň do války. Bitevníatmosféru má v sobě i „Victory Has 1000 Fathers, Defeat Is AnOrphan“, jedna z nejvelkolepějších věcí aktuálního nosiče.Z mého pohledu jde o obstojnou sadu,která sice nenabídne tolik rvavosti a temnoty jako starší albaPRIMORDIAL, ale pohanský osudový styl této kapely dokáže stálepředat s mnoha podnětnými momenty. Dost možná nejuhlazenějšía nejsvětlejší dílo od Irů, kde však kapela demonstruje vlastnízkušenost a muzikantský vývoj. Album, které je naprosto vpořádku, jen někomu může prostě přijít až moc konzervativnía tudíž nudné. Já k těmto lidem ani omylem nepatřím.