http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/foreigner_foreigner_recenze/2088http://www.crazydiamond.cz/foreigner_foreigner_recenze/2088marekdt@seznam.cz (Horyna)Britsko-americkou hard-rockovou legendu FOREIGNER (v překladu znamená cizinec) založil v roce 1976 kytarista od SPOOKY TOOTH Mick Jones, spolu s multiinstrumentalistou z KING CRIMSON Ianem McDonaldem a zpěvákem Lou Grammem. FOREIGNER se v osmdesátých letech stali prodejním fenoménem a během své kariéry poslali do světa přes 70 milionů alb. To už však svůj původní sound pevně přetvářeli, aby jej s nástupem osmé dekády jasně nasměřovali do oblastí tehdy tolik populárního A.O.R. (nebo-li rocku pro dospělé), který především v Americe zaznamenal tou dobou obrovský boom a dlouhodobě sklízel velká prodejní čísla. Nutno též podotknout, že to byly především velkolepé balady, které se z předních příček hitparád jen nerady poroučely a navždy zaručily kapele nehynoucí nesmrtelnost. Jejich koncertní trasy často vedly přes největší stadióny světa, kde pro ně nebylo problémem vyprodat jejich obrovské plochy.Už debutová deska nesoucí stejný název jako kapela sama, byla tou správnou trefou do středu terče. Materiál, kterým se soubor na startu své kariéry představil, má ještě daleko do pompy a pop-rockové nabubřelosti příštího desetiletí. Psal se rok 1977 a tehdy se o dost víc stavělo spíše na prog-rockovém předobrazu, než na hymnách a baladách prvního plánu, které lámaly dívky v kolenou. Nejen jejich první zářez tak patří mezi fortelně výborně odvedenou práci s odbočkami k art-rocku, soft-rocku a právě odlehčenému hudebnímu stylu, který se vzápětí zformuje pod záštitou – rock pro dospělé. Angažování malého kudrnatého chlapíka s mužným sytým přednesem za mikrofon, se ukázalo jako ten nejlepší tah, který mohl Micka potkat. Střetli se ještě během jeho členství ve SPOOKY TOOTH. Lou Gramm měl sice kapelu BLACK SHEEP, ale neodolal pozvání na konkurz k FOREIGNER a práci shoutera za krátko také dostal. Po vydání druhého alba prolétla éterem zpráva, že Lou Gramm má hlas, který by mu mohl i Robert Plant závidět.Z mega úspěšného prvního alba, které jen v Americe obdrželo pětinásobnou platinu, vzešla čtveřice brilantních singlů. Ale pokud tuto desku dobře znáte a máte ji rádi, při jejím poslechu vám musí cvrnknout do uší, že singlem by zde mohla být jakákoli píseň. Celá desítka skladeb je velmi velmi vyrovnaná a také silná. Pochopitelně čtveřici songů jmenovitě „Feels Like The First Time“, „Cold As Ice“(s neskutečně mocným Grammovým zpěvem), hymnický artový klenot „Starrider“ a výpravná „Long, Long Way from Home“, lze bez skrupulí označit za okouzlující. Osobně mám též velmi rád nesmělou, avšak aranžérsky velice působivou „The Damage Is Done“, Beatles-áckým odérem napuštěnou „Woman Oh Woman“, nebo song „Fool For You Anyway“, který vnímám jako takovou milou poklonu šedesátým rokům. Prostě a jasně tady platí, co skladba, to perla. Je sice pravda, že Mick není bůhví jaký kytarový všeuměl a technik, jeho hra je však velice funkční a pro účely „cizince“ i dostačující a osobitá. Důležitá je tu však hlavně rovina skladatelská. V té FOREIGNER doslova explodovali a proto tedy onen dosažený a brzký úspěch. Hold ne každý dokáže napsat tolik hitů, které vám budou napříč radiostanicemi západního světa rotovat několikrát denně více jak jedno dlouhé desetiletí.Obrovský úspěch první desky kapelu rázně motivoval k další práci a už za pouhý rok se mohli všichni příznivci těšit z podobně kvalitního nástupce. Deska „Double Vision“ je důstojným pokračováním své o rok starší sestřičky a obsahuje další várku pozoruhodných a myšlenkově bohatých skladeb. Ty se svou originalitou přibližují první kolekci téměř na dostřel. Světový hudební trh, především pak ten americký, byl hudbě kterou tvořila dvojice Gramm/Jones příznivě nakloněn. Na další vývoj k hvězdným výšinám mířících FOREIGNER, na další alba, jednotlivé, velice slavné písně, změny v sestavách a obrovských dopad popularity se mrkneme někdy příště, v dalším pokračování povídání o FOREIGNER.http://www.crazydiamond.cz/dio_lock_up_the_wolves_recenze/2091http://www.crazydiamond.cz/dio_lock_up_the_wolves_recenze/2091janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Určitý odliv fanoušků se na sklonku osmdesátých let netýkal přímo kapely DIO a jejich poněkud zhoršujícího se potenciálu pro napsání výrazně chytlavé skladby, ale souvisel spíše se změnou všeobecnou, týkající se měnícího se vkusu metalového posluchačstva a postupnou žádaností zcela jiného typu kapel než přímo těch klasických Hard N´Heavy hrdinů. „Dream Evil“ nebyla sice špatnou deskou, ale po stránce prodejů nenaplnila zcela očekávání do ní vkládaná, a tak se Ronnie James brzy odhodlal vyměnit celou sestavu. Baskytaristou se stal Terry Cook, za bicí usedl Simon Wright, bicman mající za sebou zrovna pětileté působení u Australských AC/DC, klávesy začal ovládat seveřan Jens Johansson, do té doby sbírající zkušenosti u Yngwieho Malmsteena, a konečně tou mediálně nejpropíranější změnou byla ta na postu kytaristy. Tím se po dlouhých konkursech, kde se Dio rozhodoval mezi nepočítaně adepty, nakonec stal úplně neznámý, teprve osmnáctiletý britský mladíček Rowan Robertson. Tato volba hodně lidí překvapila, neb se očekávalo, že Dio na nejdůležitější instrumentální místo v kapele angažuje někoho známějšího a zkušenějšího. Rowana však provázela pověst neobyčejného talentu, což posléze potvrdil v průběhu následujícího roku, jen škoda, že posléze zapadl a svou kariéru, mimo tohle brzké působení v DIO, prakticky zazdil.Do nevadského studia se šlo v polovině roku 1989 a R.J.Dio poprvé zvolil k spolupráci producenta zvenčí, kterým se stal Tony Platt. Velkolepě ohlašované album „Lock Up The Wolves“ bylo tak jeho prvním, u kterého nebyl v roli producenta sám. Z nahrávky je poznat, s jak masivním badžetem si mohli DIO dovolit pracovat, neboť zvuk alba byl velkolepý, až si člověk říká, při všem tom perfekcionismu, skvělé sestavě a dalších plusových podmínkách, že je škoda, že tehdy kapela opravdu neměla po ruce zrovna silnou sbírku písní. Materiál totiž ve výsledku budí dojem méně nápaditého a poněkud méně hitového, než byl ten, co se nacházel u předchozích desek. Už roztáhlá a těžkopádná titulní skladba, sunoucí se albem a to v nepříliš rychlém tempu, ve výsledku značila, že si kapela kladla za cíl jistou změnu. Ponurý riff nacházející se v jejích útrobách tak charakterizuje trochu jiné pojetí hudby DIO. Výsledkem nakonec bylo zvukově vypiplané album s příklonem k hutnosti a tvrdosti, ale s menším skladatelským drajvem.Úvodní „Wild One“ se asi měla stát stěžejní skladbou, alestejně jako celé album, zůstala za očekáváním. Smůlou se ukázalo, že zrovnatehdy nebylo kde jinde brát. Většina skladeb se táhla jako tuhá pryž a nicnenahrávalo tvorbě z nadbytku nápadů. Deska sice dosahujetakřka hodinové délky a ctí mnohé zákonitosti dobových velmi dlouhých av podstatě nic moc neřešících nahrávek tehdejší Hard N´Heavy scény. Přít se, zda-libyl tehdy žánr na svém uměleckém vrcholu a nebo jen mátožně čekal na kulkuz milosti by bylo zavádějící, neboť potenciál nápaditosti se lišil kapeluod kapely. „Lock Up the Wolves“ je každopádně velmi draze zprodukovanou deskou,která na druhou stranu nepřináší nic podstatného, tedy krom skutečnosti, že na níojediněle hraje na kytaru osmnáctiletý mladíček vybraný údajněv konkursech z pěti tisíc zájemců. Z dnešníhopohledu by něco podobného nebylo možné a působilo by jako sci-fi, ale člověk si alespoň uvědomí,kolik peněz se v branži dříve točilo a jaký význam byl přikládán něčemu podobnémujako soutěž o post kytaristy uvnitř přední americké metalové kapely. Asinejvýraznější písní se nakonec ukázala zlovolně vyznívající titulka „Lock Upthe Wolves“, která se plíží rozsekávána práskavým riffem a frenetickým hlasemRonnieho Jamese. Tahle věc se svou délkou vyjímá i z běžné produkce DIO, neboť dosahuje více než osmi minut délky. Za zaznamenání stojí klenutýhymnus „Born On The Sun“, neboť mu neschází vnitřní kouzlo a neprvoplánovámelodika, naproti tomu „Hey Angel“ budí dojem rock´n rollové odhovačky.Povedla se v rámci možností i poloviční balada „Between Two Hearts“,stejně tak progresivní ambice stíhající „The Sleep“ v závěru desky.  Drsnou tvář DIO odhaluje třeba song „Twisted“ se svým moderním nalazením hrdě hledícím do devadesátých let a naopak onu zdobně kýčovitou a nepřílišzajímavou vazbu na přežitou minulost nezakryje „Evil On Queen Street“. Ve výsledku je deska po skladatelské stráncevlastně ústupem z dobytých pozic a ještě dlouho po jejím vydání se o ní hovořilojako o selhání. Pro samotného Ronnieho Jamese šlo o tvrdý náraz na podlahu a sám se v roce 1992 rozhodl obnovit spolupráci s BLACK SABBATH, ze které nakonec vzešlo pouze jediné album. Při srovnání s následujícímialby DIO však deska z roku 1990 velmi dobře obstojí, a tak mám za to, že tento nepřílišchytlavý a vlastně docela líný a drahý materiál vznikl coby synonymum doby, kdyse metalová scéna začala mnohým zajídat, točila se okolo vzájemně si podobných schémat a generovala spousty, jak skvělých perfekcionalistických desek, tak nenápaditých perfekcionalistických desek, protože na to po vítězném tažení osmdesátými lety zkrátka bylo. Mnoho mladších posluchačů však začalo s definitivní platností počítat s novými poslechovými impulsy, přicházejícími všakz úplně jiných směrů než z oblasti klasického rocku, ale to je zas jiný příběh. K této desce jen tolik: Profesionálnípráci zde nalezneme určitě, jen to člověka zas až tak moc nebaví poslouchat. http://www.crazydiamond.cz/nine_inch_nails_broken_recenze/2095http://www.crazydiamond.cz/nine_inch_nails_broken_recenze/2095nobody@nothing.com (Sicky)Bavíme-li se o starých albech NINE INCH NAILS , tak samozřejmě„Pretty Hate Machine“ značilo důležitý první krok a „The Downward Spiral“ znamenalo největšíbombu, nicméně mezi tyto milníky bylo vklíněno ještě mini album „Broken“, kterémuse dnes už možná nevěnuje tolik pozornosti, dle mého bylo ovšem právě toto díloonou rozbuškou, která nastartovala celosvětový sukces Hřebíků. Kolekce jev katalogu uváděna jako EP (i když stopáž 31 minut by mohla splňovat i kritéria alba), svým významem je však pro kapelu iscénu důležitější než většina následujících titulů.  Nahrávka se dostávala na svět docela složitě. Trent Reznor aliashlavní persona NIN měl tehdy v hlavě jasnou představu, kudy se bude vývojjeho značky dále ubírat, ke své vizi ovšem vyžadoval i odpovídající podporu zestrany vydavatele. Potřeboval někoho, kdo by nové směřování správně uchopil apropagoval, což stávající, komerčně orientovaný label TVT, se kterým řešil sporynejen umělecké ale i finanční, nebyl. Situace byla komplikovaná a vyhrotila senatolik, že nahrávání nových skladeb dokonce započalo kvůli autorským právům podjiným názvem kapely. Nakonec se vše podařilo vyřešit vyplacením současnéhokontraktu (samozřejmě za nemalou částku, protože TVT po úspěchu debutu nechtělakapelu jen tak pustit) a nahrávka pojmenovaná „Broken“ vyšla na podzim 1992jako pilotní projekt pro major label Interscope.      Nahrávalo se na více místech a mimo jiné bylo pro dosaženísprávně vražedné atmosféry použito provizorní studio v rezidenci Cielo Drivev Los Angeles, místo nechvalně proslulé skrze Charlese Mansona. NIN dotoho zkrátka dali a zkusili vše, protože jim šlo o bytí nebytí a nutno dodat,že veškeré často zvláštní snahy o maximální extrém se vyplatily. Výsledek bylvýjimečný nejen razancí, zaujal ale i novátorským přístupem a hudební scénu tehdydoslova šokoval. Tvrdý a syrový zvuk plný industriálních hluků, který Reznor aspol na tomto díle poprvé zaznamenali, se však ukázal jako správná cesta, neboťzanedlouho kapelu proslavil po celém světě.   Proti prvotině se jednalo o výrazně kytarovější a celkově dostdrsnější materiál. Přímočaré pecky kombinovaly agresivní vokál, strojové industriálnírytmy, ostré kytary a navíc byly prohnané všemožnými elektro-efekty.Jednalo se o vcelku nový výraz, jaký na celé anti-pop scéně neměl mockonkurenci. NIN byli v této době (připomínám, že se bavíme o roku 1992)na hony vzdálení jak metalovým thrash/deathkapelám, tak i startující grunge vlně, zároveň se ale vymykali rovněž undergroundovéelektro-industrial scéně, na které se kytary nenosily. Kapela navíc vsadila naimage totálních šílenců, kteří působili jako naprostá negace všeho. V kombinacis provokativními texty plných nenávisti a sexuality šlo o věru kontroverznízáležitost, která byla zároveň ale velmi originální. Nejblíže jim samozřejmě užtehdy byli fungující MINISTRY, kteří měli čerstvě venku „Psalm 69“ a Reznorův spolektehdy zaujal místo hned vedle uvedené Jourgensenovi party, díky čemuž vlastně metalo-industriálníscéna získala druhý zásadní pilíř a mohla začít růst. Celý úspěch nahrávky, potažmo kariéry NINE INCH NAILS, vté době odstartoval zdejší úvodní track a singl „Wish“. Smažba postavená na opakovanémvýbuchu zkreslených kytar, rychlém tempu a vyhroceném zpěvu byla dostatečně šílenáa ve spojení s dystopickým videoklipem šlo o trefu do černého. Skladba měladrive, energii, přes svoji zuřivost a burácející zvuk však byla velmi chytlavá ana fanoušky tvrdé muziky působila jako magnet. Neméně nakopávající jsou zde ovšemi ostatní skladby. Razantní beaty a macaté riffy v druhé „Last“ se do pamětizapisují taktéž velmi hluboko. Stejně jako manifest bezmocného jedince jménem„Hapiness In Slavery“, který byl dokonce vybrán jako první singl, bohužel skandálněsadistický videoklip TV stanice odmítly vysílat. Tento kontroverzní track,který svou členitější stavbou možná trochu předznamenal budoucí vývoj, patříz mého pohledu taktéž ke stěžejním věcem historie NIN. Kolekci poslézetrochu zklidňuje převzatá věc „Physical“ a byť intenzity předchozíchnedosahuje, stále je zvláštním způsobem ujetá. Závěr v podobě „Suck“ je pak více elektro věc a tvoří tak pomyslnýmost mezi debutem a novými věcmi.Skladby na „Broken“ byly na svoji dobu zvukově dostnetradiční a z hlediska použitých postupů se dá říct experimentální, plusdíky vokálu působí i dost agresivně, stále však šlo o srozumitelné a hlavně chytlavépecky. Ve své podstatě to byl stále rock´n´roll, ovšem prohnaný skrze jadernouelektrárnu. Projev byl vyhrocený, ale srozumitelný a byli jej sto docenit jak fanoušcimetalu, punku, tak industrialu a new wave, a to se vlastně nakonec i v hojnémíře stalo. Jako testovací nahrávka pro  Intercope prošlo mini album na výbornou akapela tak dostala zelenou na monstróznější projekt, kterým nebylo nic menšíhonež veledílo „The Downward Spiral“. Tam se ovšem šlo, dle mého, už na jistotu procelosvětový sukces, kterého základy byly položeny právě zde na „Broken“. Natomto EP NINE INCH NAILS poprvé odprezentovali svůj osobitý a velmi odvážnýpohled na tvrdou hudbu. Šli bez kompromisů za svoji vizí a s přehledemuspěli.http://www.crazydiamond.cz/threshold_stridani_strazi_4_profil/2090http://www.crazydiamond.cz/threshold_stridani_strazi_4_profil/2090marekdt@seznam.cz (Horyna)Ve čtvrtém a posledním díle našeho pojednání o skupině THRESHOLD, se dostáváme do konečné fáze dějin této svébytné jednotky, geograficky pocházející z Britských ostrovů. Společně tak nahlédneme do ne až tak vzdálené minulosti a připomeneme si řadu důležitých i fatálních událostí, které měly důležitý vliv na chod tohoto na scéně už dávno etablovaného souboru.V listopadu roku 2007 vydalo vydavatelství InsideOut Music první oficiální kompilaci kapely. Album s názvem „The Ravages Of Time“ je 2CD set, který zahrnuje všechny oficiální alba od debutu „Wounded Land“ až po „Dead Reckoning“, které však už patří pod jiný label. Tou dobou se v médiích objevil i Richardův komentář k návratu Damiana Wilsona: „Nechtěli jsme zrušit vystoupení, protože to prostě není správné. Fanoušci si zakoupili vstupenky, objednali letenky a rezervovali si hotely. Jen velice krátce jsme hovořili o vyhlášení konkursu na zpěváka, ale neměli jsme na něj tolik času. V průběhu let jsme měli hned tři zpěváky, což je absurdní pro každou kapelu. Váš sen je, že máte stejnou sestavu po celou vaši kariéru, takže skutečnost, že se nám podařilo ještě udržet naši fanouškovskou základnu je docela štěstí. Ta představa, že budeme mít čtvrtého zpěváka... Chtěli jsme buď Damiana nebo Glynna Morgana, zpěvák z alba „Psychedelicatessen“. Naštěstí jsem pracoval s Damian asi týden předtím na jiném projektu, a hovořili jsme o THRESHOLD. On mi řekl: Opravdu mi chybí kapela. Pokud by byla příležitost, rád bych se vrátil. O týden později jsem mu už telefonoval s nabídkou na místo, které už dvakrát v minulosti obsadil. Byl samozřejmě pro.“12. října 2009 vyšla osmidisková kolekce singlů pod názvem Paradox - The Singles Collection včetně dříve nevydaných b-stran a obohacena o zbrusu nové remasteringy nahrávek starších demo songů, vydaných předtím v jiných formách. Každé CD obsahuje pouhé tři skladby, vždy tzv. „radio edit“, některé známé písně doplněné různými alternativními verzemi a občas nějakou raritkou. Jednotlivá CD jsou samostatně balená a umístěná v černo stříbrném boxu s 20 stránkovým bookletem, který obsahuje fotky, poznámky ke všem obsaženým skladbám a úvodní slovo kytaristy Karla Grooma.THRESHOLD – March of Progress – 2012   100%Dne 3. srpna 2011 zastihla kapelu velmi smutná zpráva. Na selhání ledvin zemřel jejich bývalý zpěvák Andrew "Mac" McDermott. Tato událost vyrazila dech jak klukům z kapely a jejího blízkého okolí, které Maca dobře znalo, tak všem fanouškům po celém světě. O zpěvákových zdravotních problémech se poslední roky tajně šuškalo, ale že by celá zdravotní anabáze mohla skončit tak tragicky, nikdo ani v nejčernějším snu nepředpokládal. Od nadcházejícího podzimu byli THRESHOLD zpátky ve studiu, aby nahráli své deváté album. Deska nazvaná March Of Progress vyšla v létě 2012 samozřejmě prostřednictvím Nuclear Blast. Celková hrací délka dosáhla k téměř 70 minutám, což dávalo tušit velkým věcem.Tento monoliticky působivý klenot sklidil obrovský a nutno podotknout i zasloužený úspěch. Je na něj nazíráno jako na progresivně vrcholné mistrovské dílo, s velkou emocionální hloubkou a obrovským počtem myšlenkově bohatých a sofistikovaných nápadů. U fanoušků THRESHOLD zaujímá jedno z čelních míst oblíbenosti a u autora recenze (přesto, že za mikrofonem nestojí Mac), snad dokonce to úplně první.Už úvodní, pečlivě vybraný singl „Staring At The Sun“, není žádná laciná, na první signální mířící rychlokvaška, ale dokonale promyšlená, silácky se tvářící strhující věc. Na začátku umístěná píseň „Ashes“ je velmi velmi povedená, avšak hlavní dějová linie a pocitově nejsilnější část alba leží v jeho středu. Songy počínaje druhou „Return Of The Thought Police“, nevyjímaje zmiňovanou „Staring At The Sun“ a konče šestou „The Hours“ lomcují s posluchačem naprosto neskutečným způsobem. Jde o pětici výsostně kvalitních skladeb, s nadpozemsky esenciální atmosférou, protnutou krásou děsivých okamžiků (jako příklad fatalistického výraziva budiž poslouží píseň „Liberty Complacency Dependency“), či temnými příběhy přikryté „Colophon“ a „The Hours“, kde se v první zmiňované v určitém okamžiku nálada úplně přelomí a tempo skladby nasadí do neskutečného cvalu. Na jeho pozadí Karl servíruje kytarová sóla z oblasti dokonalých, Damien recituje jako o život, a v nastupující euforií přispěchá ještě Richard West s parádní klavírní etudou. Baladickou část na desce reprezentuje Damianem intenzivně prožitá „Thats Why We Came“, naopak rytmicky pevně uchopená „Coda“, zrcadlí zase tu tvrdší, značně riffovou polohu kapely. Desátá „Rubicon“ je pak patetickou suitou v té nejlepší tradici velkých skladeb THRESHOLD dob minulých. S poslední bonusovou „Divinity“ si pak řeknete, proč je tak dobrá skladba zařazena jen jako bonus. Kluci zkrátka složili skutečně kvalitní materiál, na kterém si podávají ruce sošná dokonalost, s důvtipem schopným rozpumpovat vaše tlukoucí srdce do ještě větších obrátek.Pro další připravované album tentokrát situované dva roky po jeho předchůdci a pojmenované „For The Journey“, byly znovu zamluveny natáčecí frekvence v Thin Ice Studiu v Anglii. Znovu pod produkčním dohledem Karla Grooma a Richarda Westa. Ten se k práci ve studiu vyjádřil takto: „Naše nahrávací sessions byly skvělé, takže jsme si je opravdu užili. Myslím, že jsme pracovali velmi tvrdě, opravdu se těším na konečný výsledek. "For The Journey" je jedním z našich nejsilnějších alb a jedno z nejpříjemnějších, které jsem natočil, i když jsem je slyšel tisíckrát během nahrávání, ale nyní, když je už konečně dokončeno, nemůžu je stejně přestat poslouchat! Obal vytvořil polský umělec Leszek Bujnowski, kterého THRESHOLD našli na internetu. Navrhl některé krásné předlohy a my jsme usoudili, že by jedna z nich byla perfektní na obálku naší novinky.“THRESHOLD – For the Journey – 2014   80%Poslední deska s Damianem Wilsonem u mikrofonu (i když v případě THRESHOLD raději nikdy neříkejme nikdy), je velice nenápadným a na první pohled jednoduše se tvářícím albem. Pod jistou úzkoprsou kostrou a znovu trochu lajdácky a po stránve schématu stejně opsanou osou alba (dle vzoru minulost), se však ukrývá vesměs bujně rašící podhoubí, jehož charakter nepostrádá určité ambice a tu a tam dokáže navodit pocity velmi příjemné, místy dokonce až extatické. Vše je ovšem vykoupenou ochotou posluchače neusnout na vavřínech a s nahrávkou se jak se patří poprat a pomazlit. Čas je v případe „For The Journey“ tím nejlepším lékařem, jež má na uzrávání oné nahrávky blahodárný vliv. Osobně jsem kouzlo této desky objevil až několik let po jejím uvedení na trh. Byla to ta nejdelší a nejzapeklitější cesta ze vše, kterou jsme kdy s jakýmkoli albem THRESHOLD společně absolvovali.Největší slabinou této nahrávky je dle mého její začátek aplikovaný prostřednictvím fádní „Watchtower On The Moon“ a (sice hitově upečené, avšak nikoli přehnaně chutné) „Unforgiven“. Ovšem dokonalou hojivou náplastí je třetí píseň „The Box“, což je klasická epická monster skladba rozprostírající se přes deset minut, která v sobě nese řadu netušených možností stylu THRESHOLD. Nejsou to znovu jen časté tempové obměny, střídání dynamicky průchozích částí a nekompromisních riffoidních okamžiků, ale též velice vstřícná melodika, nadhled, pestrost nových témat a intenzivní nástrojová barevnost, jež v nápaditém podkladu přináší opojné stavy, které si posluchač vychutnává s nastraženými sluchovody. Po zemité „Turned To Dust“, kterou ovšem Damianův zpěv dokáže povznést do patřičně astrálních výšek, přichází dokonale kolorovaná část strany B. Tu nakrojí hojivá balada „Lost In Your Memory“, a pokračuje skrze sofistikovaně okouzlující „Autumn Red“, či z hlubin tajemství a magiky vyvěrající klenot „The Mystery Show“, až k dokonalé finální masáži „Siren Sky“ (z pera Peta Mortena), sdružující v sobě všechny poznávací znaky THRESHOLD. V digipackové verzi dostáváme navíc ještě song složený bubeníkem Johannem Jamesem „I Wish I Could“, který svou atmosférou, energií a vnitřním pnutím patří k vůbec nejlepším věcem a dokonale tak zahanbuje úvodní dva songy.V únoru 2017 však druhý kytarista Pete Morten opouští řady kapely, aby se zaměřil na své vlastní projekty. Už za měsíc poté šlo do tisku oznámení, že zpěvák z alba „Psychedelikatessen“ Glynn Morgan, střídá Damiana Wilsona, se kterým se kapela rozhodla ukončit spolupráci. Kapela mu poděkovala za jeho služby a popřála hodně zdaru do budoucna.Damian Wilson se ke svému odchodu později vyjádřil takto: „Bohužel to není vzájemné rozhodnutí, ale respektuji to. Poté, co jsme natočili album a vydali se na turné, bylo mi sděleno, že THRESHOLD budou pokračovat beze mne. Mají veškeré právo na tuto volbu, i když je obtížné oddělit se od skupiny lidí, s nimiž jste sdíleli tolik zkušeností. Opravdu jsem si užíval posledních deset let nahrávání a turné s kapelou a přeji jim všechno nejlepší do budoucnosti s nadějí, že bychom mohli opět někdy spolupracovat. Label Nuclear Blast je úžasný a s úžasnou podporou fanouškovské základny byla celá má cesta jako frontmana THRESHOLD fantastická.“THRESHOLD – Legends Of The Shire - 2017Na podzim téhož roku je připraveno vydání hned dvou diskové kolekce honosící se názvem „Legends Of The Shires“. Obsahuje 14 skladeb a délka desky přesáhuje 82 minut. Album nazpíval zmiňovaný Glynn Morgan, a cover desky vytvořila ruská umělkyně Elena Dudina. Prvním singlem je epická skladba trvající přes deset minut „Lost in Translation“. Kompletní recenzi na toto album naleznete zde, ale v tomto případě se s ní nemohu a nedokáži ztotožnit. Pro mne je tato deska sotva stínem věcí předešlých a jasně druhým nejslabším kusem z jejich portfólia (po upachtěné „Extinct Instinct“). Když upustím od kýčovitě vypadajícího obalu, jež má za úkol zobrazovat jakousi epiku a teatrálnost, tak na vinně není jen přemrštěná stopáž a na rozdíl od „Psychedelicatessen“ velice průměrný výkon staronového zpěváka Morgana. Hlavní slabinu vidím v sotva průměrném materiálu, postrádajícím ne silnější, ale vůbec jakoukoli nápaditou nadstavbu. Myšlenkově umělohmotná kolekce se často utápí v kompozičních slabinách, které do THRESHOLD čas od času prosakovaly i dříve, ale které v minulosti dokázaly kluci hravě vybalancovat tématy polarizačně o mnoho silnějšími. Ty pak ladně dokázaly v konečném výsledku převážit misky vah na tu správnou stranu. To se u posledního alba dle mého žel bohu neděje. Netvrdím, že jde o nějaký totální propadák, nebo snad neposlouchatelnou chudinku. Mne osobně tato deska ničím neoslovila a i přes četné nové pokusy ji pochopit, je konečný výsledek s každou tvrdou zkouškou jen o setiny milimetru sotva lepší. Možná za dvacet let :-) názor změním, v současnosti však ne. Bodovat ji proto raději nebudu a její příznivci nechť se opájí recenzí kolegy Straye, neb každý v tomto případě bojujeme na jiné straně barigády.Každopádně realita je taková, že deska i přes ne každou příliš příznivou kritiku rozhodně nepropadla a kapelu nasměřovala k nové budoucnosti a další existencionální jistotě. Jestli bude v oné jistotě figurovat i jméno Glynn Morgan, o tom můžeme pouze spekulovat. Stránky kapely se tváří běžným způsobem a tři roky dlouhá studiová pauza by už mohla pomalu doznávat jisté změny. S jakou deskou vyrukují THRESHOLD příště se neodvažuji předpovídat, ale tak nějak skepticky, s ohledem na věci nedávné, nejsem v tomto ohledu nějak přehnaným optimistou. Rád se však nechám překvapit, jelikož zázraky se někdy dějí i v odvětví zvaném hudba.http://www.crazydiamond.cz/dio_dream_evil_recenze/2089http://www.crazydiamond.cz/dio_dream_evil_recenze/2089janpibal@crazydiamond.cz (Stray)I čtvrté album „Dream Evil“ si dokázalo udržet vysokou laťku kvality a navazovalo, bez výraznějších obměn stylizace písní, na tři starší a velmi úspěšná díla kapely DIO. V roce 1987 už však bylo klima na metalové scéně poněkud jiné než o pár let dříve. Do zorného pole nové generace fanoušků se čím dál více dostávaly divočejší a ne až tak nažehlené kapely, které ve výsledku stály u zrodu nových, agresivnějších subžánrů metalové kultury. Pro rockové klasiky bylo tak čím dál těžší uspět a vůbec si udržet pozornost nové generace fanoušků. Ona výrazová neměnnost celé řady melodických Hard N´Heavy kapel možná spíše dopomohla spustit onu alternativní bouři, ke které se v závěrečné fázi osmdesátých let schylovalo. Pokud budu mluvit za sebe, tak i přestože starší tvorbu DIO mám velice rád, musím zároveň doplnit, že i když se kapela vykazovala v osmdesátých letech konstantní kvalitou a neměnnou recepturou, mohlo být pro tehdejšího pisálka čím dál těžší cosi poutavého o nich psát a chválit. Na sklonku osmdesátých let se svět epického heavy metalu prostě přežral. Do mysli mnohých se tak poprvé začala vkrádat myšlenka na všeobjímající absenci neotřelosti. Zvláště pak v případech, když se interpret soustředil spíše na to se nevyvíjet a zůstat svůj, než-li na hledání novějších cest vyjádření, tolik chtěných pozdější devadesátkovou generací.Čtyřka „Dream Evil“ je zkrátka klasickým albem DIO se všemi pro a proti, co jeho Hard N´Heavy styl nabízel v době načechraných a velmi drahých produkcí. Fakt, že deska neuspěla po stránce prodejů, srovnatelně jako tomu bylo u alb předešlých, budiž přičten vlivům spíše vnějších okolností, včetně neoddiskutovatelného posunu ve vkusu hudebních fans a rostoucího zájmu mladších posluchačů o větší vzrůšo, které jim zajistily nové a vesměs neotřelejší kapely v čele s žhavými bohy ANTHRAX, SLAYER a METALLICA. Písně Ronnieho Jamese Dia byly však od nepaměti ukotveny na neměnných pravidlech, lyrika si potrpěla na uctívání nadpřirozena, historii a schémata z oblasti fantasy a celkově vždy šlo o oslavu klasického melody pojetí heavy metalu. K stylovým změnách opravdu nedošlo. Dočkali jsme se však jisté personální obměny. Ještě před započetím studiových prací totiž přešel kytarista Vivian Campbell k WHITESNAKE a na jeho post nastoupil kytarový novic Craig Goldy, někdejší spoluhráč klávesáka Claude Schnella z ROUGH CUTT. Rytmika Jimmy Bain a Vinnie Appice zůstala ještě na dva roky neměnná a tak šly práce hudebníkům velmi dobře od ruky.Jestli se v něčem „Dream Evil“ liší od předchozí desky „Sacred Heart“, tak je to méně prvoplánový naturel, snovější atmosféra a velice vyrovnaná kvalita skladeb. Minule byly totiž fanouškům nabídnuty zhruba čtyři naprosto mistrovské hitové fláky a zbytek působil průměrně, zatímco nyní šlo o kompaktnější, více vyrovnaný materiál s hlubší uměleckou ambicí, ovšem rovněž s menším obsahem hluchých míst. Songy měly všechno, co fanoušek od hudby DIO žádal, ale nápadných singlů se, po pravdě, opět nedočkal. To ovšem neznamená, že by bylo album tvořeno průměrnými písněmi.Desku zahajuje ponurá a na umělce formátu Dia vlastně i děsivá suita „Night People“, svižnější flákota s mocným hlasem ústředního elfa, naznačující cosi o existenci rasy nucené holdovat nočnímu životu. Titulní „Dream Evil“ rovněž inklinuje k temné straně a zabývá se fenoménem, ne přímo viditelného, nicméně tušeného zla, které obchází kolem mysli a duše jedince i v časech spánku a právě nekonečný souboj mimo vědomí pak způsobuje ony zlé sny. Jako úvodní singl byla zvolena skladba „I Could Have Been a Dreamer“ vzešlá ze spolupráce Dia s novým kytaristou Craigem Goldyem. Nemyslím si, že to byl šťastný tah, neboť píseň určitě nepatří k nejvýraznějším, naopak ji mám mezi čísly, která trochu ztrácí dech. Mnohem lepší dojem zanechala výpravná „All The Fools Sailed Away“, epicky rozmáchlá věc připomínající dávnověkou odyseu narvanou od začátku do konce vášní, za což mohl tradičně dramatický hlasový projev hlavní persony, ale i skvělá instrumentace vykreslující abstraktní obrazce zkušeně dělaného hard rocku a heavy metalu. V případě tohoto alba došlo i na tvrdší věci jako „Sunset Superman“ nebo „Naked In the Rain“, nařvané řízné songy, které se staly uspokojivou předzvěstí čehosi příštího, co nikdy nebylo naplněno. To samé lze vlastně říci i o písni „Faces In the Window“. ve výsledku si myslím, že nový kytarista Craig Goldy zanechal dobrý dojem a velmi obohatil vyznění všech zdejších písní. Nicméně deska prodejně neuspěla a Ronnie James pocítil nutnost mnoha změn, a tak se „Dream Evil“ stalo na dlouho posledním albem DIO pro všechny jeho tehdejší spoluhráče (pro mnohé zcela posledním).Palubu byli postupně nuceni opustit jak Jimmy Bain s Vinniem Appicem, tak Claude Schnell a ve výsledku i nováček od kytary Craig Goldy. Do devadesátých let DIO vstoupili ve zcela obměněné sestavě, ale o tom, jak se kapele na počátku nové dekády vedlo zas v příštím povídání.http://www.crazydiamond.cz/rage_against_the_machine_rage_against_the_machine_recenze/2093http://www.crazydiamond.cz/rage_against_the_machine_rage_against_the_machine_recenze/2093lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Asi nenajdeme jinou kapelu, která by tak úzce spojovala rockovou hudbu s politickou ideologií a přitom dosáhla obrovského komerčního úspěchu, jako američtí RAGE AGAINST THE MACHINE (zkráceně RATM). Různých aktivistických partiček všeho směru samozřejmě byla a je plná planeta, aby ale některá z nich prodala 16 milionů nosičů, to už se jen tak nevidí. Proč tedy právě RATM? Snad nastavením doby, ve které se objevili – v devadesátých letech se míchalo všechno se vším, názory všeho druhu vystřelovaly všemi směry a obecné posluchačstvo různé agitátorství nebo krajní názory bralo spíše jako zpestření. Možná hrála roli i rozbouřená atmosféra, kdy mladá generace nevěděla kudy kam a na povrchu blahobytné společnosti hledala nové ukotvení, někdy se značnou naivitou. Hlavní kartou úspěchu ale logicky byla výjimečná hudba – RAGE AGAINST THE MACHINE byli jedněmi z oněch průkopníků, kteří rockovému světu přinesli takzvaný „crossover“ a dokázali ho míchat z mimořádně silných ingrediencí. Což prostě muselo zabrat!Rozbouřené idejeRAGE AGAINST THE MACHINE byli k mísení umění a politiky předurčeni už v kolébce – v létě 1991 se sešli budoucí lídři skupiny, rapper Zack de la Rocha a kytarista Tom Morello, kteří oba cítili potřebu šířit pomocí hudby své levicové ideje. Připojili k sobě Zackova kámoše, baskytaristu Tima Commerforda a bubeníka Brada Wilka, čímž byla kapela zkompletována. No a neuběhlo o moc více než jeden rok a na světě byla jejich debutní a nejslavnější deska „Rage Against The Machine“!RATM vlastně patří mezi kapely, které se objeví jako blesk z čistého nebe a bez jakéhokoli varování pořádně zatřesou hudebním světem. Se svým prvním albem dosáhnou obrovského úspěchu a zařadí se v podstatě hned mezi legendy, na druhou stranu ale další jejich desky už nikdy nejsou tak silné, i když se pořád skvěle prodávají. Kapela prostě hned na debutu řekne vše podstatné! A to je přesně případ alba „Rage Against The Machine“ z listopadu 1992. Jeho mimořádný úspěch byl postaven hned na několika faktorech – dokonalém načasování, vysoké kvalitě i novátorském pojetí hudby. Ta navíc disponovala jakýmsi „rebelantským“ fluidem, které zejména u mladšího publika vždycky spolehlivě zabírá. A to měli RAGE AGAINST THE MACHINE v rukávu ještě další dva velké trumfy!Šestistrunný čarodějJedním z nich byl Tom Morello! Jeho hraní na kytaru je naprosto unikátní a Morello bezpochyby patří mezi největší šestistrunné experimentátory v historii. Se svým nástrojem zachází jako nadšené malé děcko – chvíli sází hardcorové riffy ostré jako břit, chvíli si zádumčivě projíždí nenápadné stupnice, potřetí vazbí a zkouší, co ještě dokážou vyloudit struny a snímače. Používá k tomu i různé pomůcky, které by jiní kytaristé snad ani nevzali do ruky, a přitom je to vždycky zábavné a přesně zapadá do okolní hudby. V Morellově hře se neustále něco děje, každá skladba přináší milion a jednu parádičku, takže i na tisící poslech je zábavná a něčím nová. Kytarista i jeho kolegové tuhle neuvěřitelnou změť zvuků dokážou opravdu dokonale zapasovat do celku a výsledek příznivě nakloněnému posluchači přináší těžkou hudební závislost!No a ten poslední trumf? Obrovská intenzita, která z drážek debutního alba RATM leze! Bezchybný zvuk dokonale reprodukuje umění jednotlivých muzikantů – mě osobně kromě kytary nejvíc baví ultrasilná Timova basa a zuřivý rap Zacka de la Rochy, který každou skladbu zaplňuje kilometry písmenek svých poselství.Nadprůměrný playlistTéměř hodinové album „Rage Against The Machine“ bych pro optimální poslech asi tak o dvě skladby zkrátil, na druhou stranu ale u něj mohu s klidem použít úsloví „co skladba, to zásah do černého“. Od úvodní „Bombtrack“, kde se hraje na úderný hardcore se štěkavým vokálem, přes „Take The Power Back“, kde Morello na začátku čaruje se strunami, aby skladba následně vyběhla do divokého agresivního rapu s improvizačním sólem, až po dejme tomu „Settle For Nothing“, kde uřvaný refrén obklopuje vyklidněná atmosféra a geniální kytarová vyhrávka. Superlativy ale platí i pro téměř všechny další songy. V „Know Your Enemy“ například hostují dva významní hudebníci – zpěvák TOOL Maynard James Keenan a bubeník JANE´S ADDICTION Stephen Perkins. Mojí vůbec nejoblíbenější skladbou na albu je ale pátá v pořadí „Bullet In Your Head“ – výrazně rytmická pecka začínající stepující baskytarou a kytarovými fígly, aby po rozvážných refrénech vybuchla mohutným riffem hraným nejdřív na tlumené struny a hned poté s maximálním tlakem. Do toho všeho samozřejmě Zackův řev – no prostě čirý crossover, stejně jako na celém tomhle albu!Nebyli bychom ale s deskou zdaleka hotovi, kdybychom vynechali dva nejznámější kousky. V první řadě „Wake Up“ – typickou RATM-skladbu se sirénovitým riffem a angažovaným křikem, který vokalista na koncertech obohacuje o různá moudra a politická poselství. Skladba patří do zlatého fondu RATM, obecná veřejnost ji ale zná především ze soundtracku k filmovému trháku „Matrix“. Druhým kouskem, na který nesmíme zapomenout, je samozřejmě generační hymna „Killing In The Name“ – v podstatě jednoduchá skákačka s nesmírně intenzivním refrénem, která v devadesátých letech doslova bourala playlisty hudebních klubů. Když zazněla třeba v našem lokálním libereckém rockáči, byla většina přítomných okamžitě doslova u stropu!Muzikanti nebo radikálové?Každá mince má ale vždycky dvě strany a u RAGE AGAINT THE MACHINE to alespoň pro mne platí dvojnásob! Hudba RATM je opravdu silně prodchnuta politickou ideologií, s čímž se já osobně dokážu jen pramálo ztotožnit. Jasně, že každý máme právo na vlastní názor a můžeme hájit, co považujeme za správné. Jenže vyvolávání levicových duchů a popularizace krvavých démonů typu Che Guevara nebo Světlá stezka, to je na mě prostě moc. Dát si na tričko rudou hvězdu nebo se titulovat jako „commie“ („komouš“) je pro někoho z bohatého světa taky možná „cool“, člověk vyrůstající v bolševickém marastu si ale spíše poklepe na čelo. Pamatuju si, že jsme si s kámoši z RATM dělali srandu, jak jsou ti „blbí Amíci“ úplně mimo realitu a že kdyby začali takhle revoltovat v kýženém socialistickém ráji, skončili by brzy někde v gulagu.Přesto jsme ale RAGE AGAINST THE MACHINE milovali, tak jak je to možné? Samozřejmě kvůli skvělé hudbě. A všem těm angažovaným poselstvím jsme vlastně ani moc nerozuměli. Věděli jsme, o co kapele jde, ale co si budeme povídat, v polovině devadesátek jsme z angličtiny uměli hovno a do první signální soustavy tak prostoupila jen ta muzika. Takže když budu mluvit za sebe, vytvořil jsem si u RATM podobný filtr jako například u některých kontroverzních blackmetalových těles – soustředím se na hudbu a myšlenky pod ní radši ignoruju, ať si ti „nešťastníci“ vykládají, co je jim libo :) A stejnou optikou – tedy pouze a pouze za skvělou muziku – dávám téhle památné nahrávce i dnešní vysoké hodnocení.http://www.crazydiamond.cz/dio_sacred_heart_recenze/2082http://www.crazydiamond.cz/dio_sacred_heart_recenze/2082janpibal@crazydiamond.cz (Stray)„Sacred Heart“ je posledním z trojice velmi úspěšných alb od DIO. Ti v roce 1985 zakončili pomyslnou trilogii, v rámci diskografie úvodních a do dnes velmi ceněných alb, na kterých se vynikajícízpěvák nesmazatelně zapsal do povědomí heavymetalových fans, a to aniž by na něho bylo nahlíženojako na někdejšího člena jiných slavných hardrockových bandů minulosti – RAINBOW a BLACK SABBATH.Na všech třech albech se nacházely nezapomenutelné hymny s typickým odérem historie, fantasy a mysteriózního nalazení. Každé z těchto alb se ve své době velmidobře prodávalo a bylo oslavováno jak fanouškovskou obcí, tak rovněž kritikou.Ronnie James Dio se stal v osmdesátých letech jedním z nejrespektovanějších hlasů na metalovéscéně a jeho koncertní turné byla v té době hojně navštěvována. Spolus britskými nezmary IRON MAIDEN, zkušenými metalovými bohy JUDAS PRIEST a kupříkladu s rázujícími Germány ACCEPT představoval v polovině osmdesátých let tunejvětší sílu stále více se rozvíjejícící metalové revoluce. Co Dia od ostatních odlišovalo? Rozhodně specifický hlasový projev, jeho pěvecká i skladatelská kvalita,  řemeslná erudovanost jeho spoluhráčů, touha po úspěchu a s ní související profesionalita a opravdová nechuť tvořit krátkodechý pop/rockový brak. Jeho skladby měly v sobě nemalou dávku dramatu, nepůsobily ani omylem lacině,přesto všechno byly chytlavé a velmi dobře se poslouchaly. Žebříčky sice tehdy skrze největší Hard N´Heavy boom v historii populární hudby začaly dobývatkapely jako DEF LEPPARD, BON JOVI či TWISTED SISTER, ale to nic neměnilo na jeho postojích. Kapela DIO si vždy držela osobitý, na fantasy stylizaci postavený směr.„Sacred Heart“ bylo tak sebejistým zakončením nejúspěšnějšího, desetiletého období v životě Ronnieho Jamese Dia, neboť od následujícího alba „Dream Evil“ už se mluvilo spíše ovyklízení pozic a rovněž prodeje s nástupem tvrdších metalových žánrů druhé poloviny osmdesátých let způsobily odliv zájmu také o DIO. Každéz prvních tří alb nese znamenitý skladatelský a muzikantský vklad. Objevemse tehdy stal kytarista Vivian Campbell, který posléze, v roce 1986,přešel do řad na velké úspěchy se tehdy aklimatizujících WHITESNAKE, kdevystřídal uraženého Johna Sykese, znamenitého kytarového borce, kterýCoverdaleovi pomohl na albu „Slide It In“ udělat z jeho družiny celosvětovou záležitost. První tři alba na sebe plynule navazovala a držela sepoměrně shodného naturelu, i když je pravda, že to třetí bylo nejvíce specializované na výrazné singly. DIO již od samotných počátkůnajeli na osobitou heavymetalovou notičku a lyriku inspirovanou všemožnýmistarodávnými příběhy o hrdinství a nadpřirozenu, kterou jen čas od časuměnili a nahrazovali ji surovějším a realističtějším výrazivem a sociálně kritickoutématikou. Pokud se „Sacred Heart“ přeci jen v něčem od svýchpředchůdců liší, je to dost možná větší přímočarostí a orientovaností na refrény. Více prostoru rovněždostaly klávesy Claude Schnella. Šlo říci, že materiál vyzníval víceokázale, ale zároveň ve své podstatě neměl až tak vysoké umělecké ambice. Jsou zde zhruba čtyřimimořádně chytlavé věci doplněné o trochu méně výrazný materiál. Na desce jsou zároveň jedny z největších hitovek kapely DIO, a rovněž taképoměrně prázdná místa. Celku vévodí mohutný titulní pochod „Sacred Heart“ stvořenýv nejlepší tradici hudby DIO z prvních dvou alb „Holy Diver“ a „LastIn Line“. Mimořádně atmosférická záležitost neoplývá příliš rychlým tempem,její předností je síla, mohutnost vyznění a okouzlující atmosféra dotvořenáklávesovými hradbami. Hned v úvodu alba zahřmí vypalovačka „King Of RockN´Roll“, která dává vzpomenout na výtečné období kdy Ronnie ještě zpíval uRAINBOW. Song je poctou rockovému životu a pěveckým vzorům, které jej po dobu jeho rock n´rollového růstuna přelomu padesátých a šedesátých let ovlivňovaly. Skladba je namixována tak, aby působila jako hraná v živémprovedení, takže v průběhu ní slyšíme i bouřící osazenstvo zaplněné arény.Jde o podobně nařvaný otvírák jako byl o rok dříve song „We Rock“. Největšími hitovkami alba se staly songy „Rock N´RollChildren“ a „Hungry For Heaven“, opatřené na první poslech nápadnými refrény acelkovou velkolepostí. K oběma byly natočeny poměrně často frekventovanéklipy. Zbytek materiálu si buď držel kvalitativní standard nebo naopak přílišnezaujal. Osobně si myslím, že závěr alba mohl být vyřešen poněkud ménězbrkle, neboť na rozdíl od charismatické „Another Lie“, kde soubor stále taknějak soustředěně burácí, jsou písně jako „Fallen Angels“ nebo „Shoot Shoot“ jenurčitým alibistickým manévrem hrajícím na prodloužení výsledné stopáže díla. Za dramaturgickounevyváženost druhé poloviny alba tak může poměrně vysoké tempo střídánístudiových prací s koncertními turné a málo času na regeneraci. Na „Sacred Heart“ se tak poprvémohla nepatrně projevit i únava. V létě 1985 se DIO účastní i metalové obdoby charitativních koncertůLive Aid k podpoře hladovějících v Etiopii a jsou tak s definitivní platností považováni za elitní band amerického heavy metalu poloviny let osmdesátých. Ještě než v roce 1987 spatří světlosvěta čtvrté řadové album „Dream Evil“, které bylo dobovou kritikou považované za mírný ústupz pozic (je pravda že se deska mnohem méně prodávala než všechny předchozí, ale určitě o ní nelze mluvit v negativním slova smyslu),ale kdekým jiným naopak jako skvělý materiál, odešel již výše zmíněný kytaristaVivian Campbell k WHITESNAKE a jeho místo zastal novic Craig Goldy, poměrně neznámý, nicméně velmi schopný kytarista z řad kapely ROUGH CUTT. Ale o tom až zase jindy.http://www.crazydiamond.cz/budgie_in_for_the_kill_recenze/2086http://www.crazydiamond.cz/budgie_in_for_the_kill_recenze/2086marekdt@seznam.cz (Horyna)Když upustíme od klasického heavy metalového vzorce, kterým mám na mysli obecné vnímání tohoto odvětví, jež se stalo oproti hard rocku výrazně tvrdším hudebním stylem, definovaným na počátku osmdesátých let kapelami jako IRON MAIDEN, DEF LEPPARD, SAXON, DIAMOND HEAD a chvíli před nimi už JUDAS PRIEST, při pozornějším pohledu do minulosti můžeme nalézt jeho první stopy u kapel jako jsou BLACK SABBATH, ATOMIC ROOSTER a právě BUDGIE. Posledně jmenovaní sice v obecném měřítku s BLACK SABBATH v hutnosti projevu a temnotě výrazu soutěžit nemohou, avšak kdysi patřil jejich projev k tomu nejdrsnějšímu, co mohl v právě začínajících sedmdesátých letech posluchač dostat.Jejich svrchovaně originální sound sázející právě na syrovou upřímnost, rock bez okras, energii, drajv i neskutečné nasazení, hráči kombinovali s dokonale opačnými prvky, které na povrchu dozrávaly v nádherných akustických zákoutích pomalých skladeb, podpírajíce se o pečlivě budovanou atmosféru. To všechno zasadili do instrumentálně sofistikované formy, která jim dala možnost nahrávat jeden výborný album za druhým. Mnoho z nich se stalo nesmrtelnými a dodnes vyhledávanými. Ne náhodou je jejich místo právě na spojnici DEEP PURPLE a LED ZEPPELIN. Tedy v okruhu kapel hrajících tvrďácký rock pro dospěláky. Mladší generaci proklestili cestu k BUDGIE právě výše zmiňované soubory, které svým renomé trojici z Walesu sice zastínili, avšak z rockové mapy rozhodně nevymazali. Snad každý, kdo začíná do takové hudby pronikat a mezi prvními adepty své fonotéky volí Gillanovu, či Plantovu partu, časem prosákne i k BUDGIE.Teď si tedy povíme i něco málo k její historii. Kapela pochází z Waleského Cardiffu a její založení se datuje k letopočtu 1968. Hrávala v obsazení jako trio a nejspecifičtějším prvkem jejich projevu se stal vysoký hlas basáka Burke Shelleyho. Ten společně s kytaristou Tony Bourgem a bubeníkem Rayem Phillipsem začal psát první kapitolu BUDGIE. Á propos, víte co znamená tento pojem? V překladu je to andulka, která pak v různých motivech také zdobí naprostou většinu jejich desek. V této sestavě vznikly první tři desky „Budgie“, „Squawk“ a „Never Turn Your Back On A Friend“. Na dalších už přicházely změny na postech bubeníka i kytaristy. Ne však extrémně často, každý vydržel několik nahrávacích sezón. Jediným kdo hrdě držel zástavu, byl vždy Burke Shelley. Kapela s jeho osobou v čele jela studiově bez přestání až do roku 1982 a poté ještě chvíli i koncertně. Po rozpadu mezi roky 1988-1995, respektive 1996-99, se dala znovu dohromady a léta páně 2006 vydala comebackovou desku „You´re All Living In Cuckooland“, kterou doprovázelo i koncertní tour. Ta zůstává do dnešních dnů posledním studiovým zápisem BUDGIE.Tvorba kapely: na svůj ještě ne tolik dotažený debut z jednasedmdesátého, navazují BUDGIE hned za rok další již „hotovou“ kolekcí „Squawk“ a své vítězné tažení dokončují zcela vyprofilovanou a zásadní nahrávkou „Never Turn Your Back On A Friend“, která přichází na pulty prodejen v létě roku 1973. Čtvrtá deska, které se chci dnes věnovat především, nese název „In For The Kill“ a zároveň ji můžeme zahrnout mezi ta nejtvrdší alba kapely, která v sobě definují to, čemu se za pár let začalo říkat metal. Muzika těchto Ostrovanů byla tvrdá, nabroušená, syrová, rychlá, dynamická, vzpupná, okázalá....no prostě obsahovala všechno, co jednou bude kovový žánr charakterizovat. Placka „In For The Kill“ je jedním z pětice vrcholných děl tohoto ansámblu a zároveň jak jsem už uvedl, jejich vůbec „nejdrsnějším“ dílem. Je jedno jak tomu bude kdo říkat, jestli rock, či metal. Hlavně je to hudba. Hudba i přes svou tvrdost krásná, přívětivá, vždy melodická, přístupná a rovněž zajímavá. BUDGIE neopakovali donekonečna, tak jako mnohé pozdější metalové kapely své riffy a vyhrávky, až z nich občas rozbolela hlava. Pro ně byla důležitá pestrost témat. Skladatelská invence byla vždy velkou zbraní této party, která si vedle sebe mohla dovolit dát nasupeně ostrý opener „In For The Kill“, středně rozvolněný dupák „Crash Course In Brain Surgery“, něžnou baladici „Wondering What Everyone Knows“, definici celého, již brzy se rodícího stylu – skladbu „Zoom Club“ - orgastický vrchol desky (slyšte ty mohutné a dunící bicí a nejostřejší kytary světa:-), rock´n´roll „Running From My Soul“, nebo okázalou hymnu „Living On Your Own“. Co skladba, to rozmanitý a zaznamenání hodný kousek z pestrobarevné skládanky „In For The Kill“. Osobně ji tudíž označuji za naprosto příkladnou a stylotvornou. Pokud bych měl pak nějakému novici, dosud s hudbou této kapely blíže neseznámenému, nabídnout některou z jejich desek, tahle by v onom výběru jistě figurovala na předních pozicích.Po tomto albu přichází na svět deska „Bandolier“, na níž je patrné určité zjemňování výsledného soundu a příklon k razantnější melodice. Osobně tuto cestu nehodnotím jako nikterak „závadnou“, nebo snad směřující k popření vlastních názorů a ideí. Ba naopak. Pestřejším výrazem, bohatšími aranžmá, libozvučnějším zvukem proudícím v klikatějších hudebních meandrech, kluci výrazně oživují svou hudbu i na dalších nahrávkách, které jsou posluchači s bdělou myslí stále vítány s otevřenou náručí.http://www.crazydiamond.cz/threshold_na_vitezne_vlne_3_profil/2087http://www.crazydiamond.cz/threshold_na_vitezne_vlne_3_profil/2087marekdt@seznam.cz (Horyna)Stabilní období má přinášet stabilně kvalitní výkony. To platí všeobecně a platit by to také mělo v dobře zaběhnuté kapele. Pokud vše klape jak má, uvnitř souboru panuje vzájemná spokojenost, management neklade zbytečné překážky a řady fanoušků pomalu narůstají, bývá tato doba ideální na vydání živáku a přípravu další desky. Živé DVD „Crytical Energy“ a akustický session „Wireless“ vyplnily pauzu mezi přípravou nové nahrávky. Po dvou letech tu tedy máme poslední desku pro InsideOut pojmenovanou „Subsurface“ a konečně též kýžený úspěch v hitparádách. Album posbíralo řadu ocenění jako kupříkladu album měsíce a kritika i fanoušci si spokojeni mnuli ruce. Změna nastala na postu baskytaristy, kdy Jona Jearyho vystřídal Steve Anderson.THRESHOLD – Subsurface – 2004     80%Osobní vzpomínka: v období mezi roky 2001 až 2004 jsem si s rockovou muzikou přestával rozumět. Na přelomu milénia jsem začal pociťovat, že nastolená metalová cesta poskládaná z heavy, power a i jiných nejrůznějších, i daleko tvrdších stylů, není mému srdci ani zdaleka tak blízká, jako kdysi. Potřeboval jsem změnu a přestávku, kterou na pár let vyplnila klasická hudba. Velkou část sbírky jsem rozprodal a rock i okrajově metal poslouchal jen poskrovnu. Ale tak, jak nic netrvá věčně a jak praví naše dávné přísloví, o staré lásce která nerezaví, velkolepý návrat k muzice, v níž hrají na rozdíl od houslí prim kytary, byl postupně na spadnutí. A právě k tomuto úseku se váže i deska „Subsurface“, která byla tou dobou krátce v oběhu a kterou jsem jako jednu z prvních vlaštovek tvrdé muziky, pořizoval do nově formující se sbírky. Sbírky, která se už upínala daleko klikatějšími meandry než kdy dříve. Ty zprvu tvořily styly jako art-rock a hard-rock, postupně k nim přibývaly například, blues, folk, pomp-rock a A.O.R., klasické vlivy, historická témata, jazz-rock a fusion, psychedelie, zkrátka pestrá paleta všemožných odrůd, jejichž základ nalézáme v gigantickém hudebním kvasu let sedmdesátých.Zpátky ale k „Subsurface“. Kapela na svém sedmém řadovém albu neuhnula ze svého vyšlechtěného stylu ani o píď, přesto pár drobnějších změn není těžké vystopovat. Svůj výsledný hudební projev tady mírně pročistila a pár zkrášlujících ozdob sundala. Vše bylo rázem čitelnější a směřovalo k jasnému cíli. Větší porce energie ozdobila už úvodní napěchovaný otvírák „Mission Profile“. Modulovaný Macův vokál tlačí píseň před sebou jako buldozer a melodické zvraty s bubenickými attacy víří vesmírný prach všude okolo vás. Impozantní. Přesto, při druhé odlehčeněji pojaté hitůvce „Ground Control“, a ještě více se třetí „Opium“, se dostavuje určitý pocit opotřebení léty zajeté skladatelské formule, která začíná být dopředu příliš čitelná. Co ovšem na albu funguje výborně, jsou kratší intenzivnější kusy jako „Stop Dead“, „Pressure“, nebo „Static“, v nichž chalani výborně vybalancovali složky heavy a prog. Písně mají tah, i dostatek nosných myšlenek. Skvostná je též balada „Flags And Footprints“.Osobně vnímám desku „Subsurface“ jako mírně promarněnou šanci. Šanci změnit víc, než nakonec změněno bylo. Z THRESHOLD se pomalu stávala hodně předvídatelná kapela. To ovšem nic nemění na úspěchu této i nadcházející nahrávky, kterou vzali fans kapely útokem. Období před přípravou dalšího alba kapela vyplnila jak koncertními trasami napříč Evropou, tak kýženým odpočinkem, který si sama naordinovala. Vydání další desky se tedy mírně protáhlo a stanovené datum nakonec vykrystalizovalo na číslovce 2007. Deska nesla pracovní název „Pilot In The Sky Of Dreams“. Její textová náplň se dotkla zastaralé letecké navigace, vycházející z odhadu aktuální pozice, založené na minulé poloze, směru a rychlosti letu.THRESHOLD – Dead Reckoning - 2007 70%Na novou desku „Dead Reckoning“, vydanou v již zmiňovaném roce 2007, lze opět a daleko zřetelněji nazírat optikou ne nepodobnou té minulé. Pro mne osobně tou dobou kapela přešlapovala na místě a promarnila další z pokusů něco udělat jinak. Zkusit alespoň trochu posunout svůj výraz malinko stranou a obohatit svůj sound o nové prvky. Bohužel, ani za tři roky na následovníkovi desky předešlé, kluci nepocítili výraznější chuť experimentovat. Dle mého je to škoda. Deska mohla dopadnout lépe, kdyby byla ústřední skladatelská dvojka Groom/West odvážnější a popustila šířeji uzdu své fantasie. Nestalo se tak a sestupná tendence desek s Macem u mikrofonu tu doznává svého nejnižšího bodu.Čím však skupina jistě překvapila, bylo angažování Dana Swanö. Jeho hrubý vokální výraz byl zasazen hned do dvojice songů a svým způsobem je nepatrně pozměnil. Nebudu tvrdit že obohatil, protože podobný typ hlasové akrobacie k hudbě THRESHOLD ne úplně pasuje, ale budiž. Desku startuje hybný opener „Slipstream“ a už v něm je cítit, že kapela tentokrát Westovým klapkám mírně přivřela dveře. Naopak Karlova kytara je tím ústředním motorem, který vše řídí, koriguje, volí směr, hustotu i aroma. Aranže jsou typické a celkem předvídatelné. Podobně jsou na tom kostry jednotlivých skladeb. Tam ta změna chybí nejvíce. Člověk poslouchá desku a žádné ...wow... jako u alb z přelomu milénia už neřekne. THRESHOLD se zapouzdřili ve svém pracně vybudovaném teritoriu, které nemíní jen tak z plezíru opouštět. Na jednu stranu je to možná dobře, dobře pro fans typu –> víme, co chceme, co potřebujeme a to taky dostaneme. Ale část těch, kteří očekávají nějakou progresivní nadstavbu, zde spláče nad výdělkem. To je hold realita, realita trhu. Pořád je tu ale Mac, který zpívá znovu naprosto úžasně a na tomto albu i zatraceně uvolněně. Jeho vokální linky jsou tu jedny z nejpozoruhodnějších. Mezi lepší, či výrazně lepší písně bych vybral songy „Hollow“, rozšafnou, často citovanou suitu „Pilot In The Sky Of Dreams“ (tam je toho progu skutečně požehnaně), časově též náročnější, tvrdší kus „Fighting For Breath“, či strašidelnou pecku „Safe To Fly“. Všechno řemeslně dobře odvedené kusy. Pro mne je to však méně než jsem čekal a než u THRESHOLD potřebuji. Ale jestli tu kapela něčím zabodovala, tak je to znovu geniálně vykreslený apokalyptický výjev na plátně jejich přebalu. Tady musím rád smeknout svůj kostrbatý širák.Na závěr ještě pár faktografických údajů. „Dead Reckoning“ bylo první album pro novou vydávající firmu Nuclear Blast. Přineslo další porci úspěchů jako třeba čtvrtou pozici v žebříčku německého prestižního magazínu Rock Hard. Album se stalo jejich nejrychleji se prodávajícím a získalo také nejvíce příznivých recenzí.Krátce po vydání alba v červenci 2007 se ale zpěvák Andrew "Mac" McDermott rozhodl opustit kapelu. Narychlo byl povolán původní zpěvák Damian Wilson, aby odzpíval následující turné, které přesáhlo až do roku 2009. „Zpřetrhal všechna pouta,...“ vzpomíná Richard West. „Od chvíle, kdy odeslal zprávu, změnil si svůj telefon, takže jsme se s ním nemohli znovu kontaktovat. Nemohli jsme mu ani zavolat, odmítal přijímat všechna naše volání. Byla to vůbec ta nejpodivnější věc. Všechno, co jsme z toho mohli vyvodit bylo, že se chtěl věnovat svému životu, možná, že potřeboval spolehlivější příjem nebo tak něco. Já nevím. THRESHOLD - stejně jako všechny kapely bývají placeny poměrně sporadický, ale je to trochu divné, protože jsme spolu strávili tolik času při psaní alb, hovořili o našich nadějích a snech, plánech na velké turné a o všem, a on pak prostě zmizel. Mohu se jen dohadovat, že tam byly další faktory, o kterých nechtěl mluvit.“ Tolik tedy slova Richarda Westa k tomuto podivnému a nečekanému kroku, jehož vysvětlení tehdy teprve viselo ve vzduchu.O dalších událostech, návratu ztraceného syna a jedné velice smutné zprávě, jež se váže k předchozímu komentáři, a která hluboce zasáhla do srdcí všech, kteří měli s kapelou co do činění, si však povíme až v díle posledním.http://www.crazydiamond.cz/dio_last_in_line_recenze/2083http://www.crazydiamond.cz/dio_last_in_line_recenze/2083janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po velkém úspěchu debutové desky „Holy Diver“ projekt Ronnieho Jamese Dia nezahálel, ale naopak se zpěvák s kapelou jal kout železo dokud bylo žhavé. Brzy tak malýderviš s velkým hlasem stanul doslova na piedestalu nově bující heavymetalovéscény ve Spojených státech amerických a svými songy si podmanil nemalou část posluchačstva natěšeného na vše s aurou mytologie a fikce. I přestože jeho hudba nikdy nevyznívala lákavě pro komerční trh a nejrůznější mainstreamové hitparády, ale naopak si držela specifický esprit a vlastnila dlouhodobě trvající charisma, docílila velkého úspěchu. Hudba DIO sice přebírala hlavní výrazové prostředky od svýchdravějších britských současníků z hardrockové scény a NWOBHM, ale svou produkci v souvislosti s americkým Hard N´Heavy cítěním kapela opatřila ještě větší nadýchaností a celkově velkolepým a posluchačskyvstřícnějším soundem, určeným do rozlehlých amerických arén. Heavy metal se tehdy stal módou jako nikdy doté doby a rozhodně ani nikdy později. Kapely obsazené vzájemně si podobnými typy hudebníků s dlouhovlasýmihřívami a roztodivnými post-apokalyptickými ohozy se staly v roce 1984 dobovou normou. Ovšem právě za projekt DIO vždy hovořila nejen na mytologii a fantasy orientovaná image, ale ivysoká muzikantská kvalita a neprvoplánovost. Naopak se soubor snažil vetknout svétvorbě punc specifické záležitosti, to i díky příklonu k fantasy stylizacia pohádkovým textům z oblasti literatury Sword and Sorcery. Vzhledem k úspěchu debutovédesky, která byla v USA do půlroku od vydání opatřena zlatým certifikátem, se dalotvrdit, že charismatický lídr Ronnie James Dio se pro USA v roce 1984 staltím samým, kým byl Bruce Dickinson z IRON MAIDEN pro evropský kontinent.Asi zde nebude třeba mluvit o Diově pěveckých kvalitách a zkušenostech a proto uvedu jen v krátkosti pár bodů z jeho minulosti. Angažmá u RAINBOW z let 1975-1978 vystřelilo jeho kariéru o mnoho pater výše a do dnes jsou jím nazpívaná tři alba této kapely velebena. Z RAINBOW byl však odejit, když se nechtěl podílet na komercializaci a pop/rockovém zjednodušení v roce 1978 připravované tvorby. Posléze přišlo frontmanství v řadách již pár let stagnujících BLACK SABBATH, které se mu po odchodu Ozzyho podařilo vrátit na vrchol a opatřit jejich tvorbu novým leskem. Černooděnci brzy znovu udávali směr právě se probouzejícímu hardrockovému a  heavymetalovémuhnutí. Nahrál s nimi dvě fantastické desky, ale na konci roku 1982 se s nimi rovněž ve zlém rozešel. Následovala již dráha pod značkou DIO. Debut „Holy Diver“ stvrdil vysoká očekávání a bez zaváhání navazoval na vše, co měl malýelf v branži již za sebou. Na dvojku „Last In Line“ tak byly kladeny opravdu velkénároky a zpětně lze tvrdit, že je všechny nakonec zvládla. Nejde sice o podobně kultovní materiál jako v případě prvotiny, ale určitě se jednalo ojedno z nejlepších heavymetalových alb roku 1984. Sestava kapelyse až na jeden nepatrný detail nezměnila, neboť ta z debutu se velmi osvědčila a vítězná recepturase prostě ani ve sportu, ani nikde jinde měnit nedoporučuje. Krom Ronnieho Jamese Dia tak byl soubor tvořenkytaristou, kterým zde byl až do roku 1986 severoirský talent Vivian Campbell, dále pak byl znovu přítomen baskytarista Jimmy Bain a také věčný parťák, bubeník Vinnie Appice. K těmto muzikantůmse připojil i hráč na klávesové nástroje Claude Schnell z řad solidněrozjetých Američanů ROUGH CUTT, aby se u Dia zabydlel do roku 1988, kdy jej poslézevystřídal švédský mág Jens Johansson, tedy klávesák se zkušeností od YngwiehoMalmsteena, ale ten do tohoto článku zatím nepatří. Klávesák Claude Schnell byl do řad DIOpřibrán za účelem velkolepějšího zvuku, jaký si malý čaroděj vždy přál a to zejménana koncertech. Tento nástroj ostatně ve zvuku DIO plnil funkci pouze aranžérskou, nikoliv nosnou, a výsledné formě skladeb tak byl logicky ponechán hřmotný Hard N´Heavy naturel s údernou rytmikou, nepodajnou kytarou a mocným hlasem. Stejně jako v případě debutu, obsahuje i „LastIn Line“ skladby, které obstály ve zkoušce času. Za zmínku stojí hned třebaúvodní vypalovačka „We Rock“, což je pravá heavymetalová vichřice, která bortínekompromisně vše před sebou a jede s nadšením stále vpřed, poháněnaVivianovými riffy, živočišnou rytmikou a krátkým, o to však údernějším sloganemv refrénu. I „Evil Eyes“ zhudebňuje veškerou dravost a dynamiku tehdejší mladé metalové hudby na sklonku pravěkého roku 1984. Titulní song „Last In Line“ je klasikou z největšícha byl k němu natočen dokonce zajímavý videoklip v tehdy módnímpost-apokalyptickém duchu, s mnoha komparzisty znázorňujícími prapodivnéotroctvo, spoutané fyzicky i duševně ve prospěch jediného boha, konkrétně obrovitého maskota kapely DIO. Vrchol nahrávky však spatřuji v závěrečné rozmáchlésuitě „Egypt (The Chains Are On)“, která měla v sobě kouzlo mnoha obrázků ze starověkýchlegend a žhavost rozpálené výhně uvnitř skromného kovářského stavení. V písni „Mystery“slyšíme netypický part kláves, který song posunuje k vstřícnějšímu fantasy vyznění acelkové barvitosti. Z mého pohledu patří „Last In Line“ nejen mezi vrcholnámetalová díla své doby, tedy poloviny osmdesátých let, ale bezesporu jde o jedno z nejlepších alb diskografie DIO. Kapela právě tehdy stanula na svém komerčním i uměleckém vrcholu. Následná turné patřila k tomu nejvelkolepějšímu, co mohla metalová scéna toho roku spatřit. Snad jen od podzimu roku 1984 probíhající World Slavery tour IRON MAIDEN k albu „Powerslave“ se ukázalo být větší záležitostí, dost pravděpodobně i comeback DEEP PURPLE a tradičně i karavany těch nejznámějších - VAN HALEN, KISS, JUDAS PRIEST či DEF LEPPARD brázdící Spojenými státy, ale to je zhruba tak všechno. Scéna na pódiu byla stylizovaná do podoby středověké tvrze opatřené hradbami, vše podporováno dračími proprietami a ohni utvářelo mysteriózní scenérii Diova království.http://www.crazydiamond.cz/repo_man_bizarni_kultovka_v_punkovem_oderu_pandemonium/2085http://www.crazydiamond.cz/repo_man_bizarni_kultovka_v_punkovem_oderu_pandemonium/2085fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Také se vám občas stane, že při pročítání recenzí na vašich oblíbených webech, prohlížením videí vaších oblíbených filmových publicistů a listováním v publikacích narážíte na ten samý film, který neznáte, a dosud jste s ním neměli tu čest ho blíže poznat, ale všichni kolem vás o něm mluví a uctívají ho jako skrytý drahokam? Před několika lety se mi to stávalo u filmu, o kterém je tento článek. Film, který je v zámoří co do kultovního statusu srovnatelný s Pulp Fiction (ne dějově, pouze má podobnou auru něčeho výjimečného), na všech filmových stránkách nemá horší hodnocení, než 4 z 5 či 8 z 10 hvězdiček možného, Quentin Tarantino na něj v několika rozhovorech nedá dopustit, slavný dánský režisér Nicolas Winding Refn (autor kultovního Drive) ho zmiňuje jako jeden z deseti nejzásadnějších filmů jeho života a pod svá „křídla“ ho vzala i proslulá filmová ediční společnost Criterion, specializující se na vydávání těch nejslavnějších filmových děl. Pořád mě ten film míjel, nezajímal, až nakonec přišel kamarád, velký filmový fanda, se slovy: Tohle musíš vidět! A bylo rozhodnuto. Ten film se jmenuje Repo Man, je z roku 1984, natočil ho jako svůj debut nonkonformní spisovatel a novinář Alex Cox a je to…..No co je vlastně Repo Man? Když mě napadne hodně bláznivé přirovnání, je to něco jako kdyby Sid Vicious natočil svoji verzi Blízkých setkání třetího druhu. Je to takový prazvláštní mix sci-fi bizárku s punkově anarchistickým dějovým úletem, kde se potkávají pankáči, agenti FBI, lidská spodina, mexičtí mafiáni, UFO, ziskuchtiví křesťanští TV kazatelé, obskurní atomový vědec a repo-mani (něco jako exekutoři, kteří legálně berou – třeba i násilím – auta neplatičům daní a dále je prodávají). Je to bizárek, kde hlavní postava je bývalý punker, nihilista, který na všechno sere a ničemu nevěří a s tváří zábavně prázdné lhostejnosti prochází dějem bok po boku parťáka Buda, sem tam ukradnou nějaký auto, sem tam se u káry značky Chevy Malibu otevře zadní kufr, který svítí a anihiluje vše živé, do toho furt zní latino punk kapely THE PLUGZ a … moment, teď si asi řeknete, co to ten Lima plácá za blbosti, to vypadá, jako by si zrovna šlehnul. Milí přátelé, nešlehnul, takový žánrový mišmaš všeho možného opravdu Alex Cox vyplivnul na filmová políčka.Když v 80.letech měl Repo Man premiéru, jeho nasazení se vyhnulo normální kinodistribuci a pod lákavým označením „Akční film, jaký jste ještě neviděli!“ byl nabízen v GRINDHOUSE kinech (to byla v 70. a 80.letech síť kin, která se specializovala na promítání nízkorozpočtových hororů, splatterů a exploatačních kousků pro výhradně dospělé publikum). Nutno říct, že upoutávky samozřejmě kecaly, protože Repo Man je všechno možné, ale akční film určitě ne. Asi i proto grindhousemi profičel bez povšimnutí a svého kultovního věhlasu začal nabývat až s uvedením na VHS a v různých TV filmových kanálech. Už úvodní minuty dají tušit, že tady se setkáte s nekonvenční podívanou. Záhadného chlápka s nepřítomným výrazem, který si pobrukuje nějakou písničku a mastí si to v chevroletu pouštní silnicí v Novém Mexiku, zastaví policista, vyžádá si doklady a se slovy: „Co máte v tom zadním kufru?“, dostane odpověď : „Tam se podívat nechcete.“ No tak co udělá policajt, samozřejmě, že se jukne, co jiného a to neměl dělat – po otevření se zadní kufr rozsvítí, policista se vypaří a zbydou po něm jenom ohořelé boty. Neznámý chlápek se rozjede dále po cestě, do toho začne znít punkový motiv od Iggyho Popa a příběh začíná.Jeho hlavním protagonistou je punker a flákač jménem Otto (brácha Charlieho Sheena Emilio Estevez asi ve své nejlepší roli). Ten přijde po násilném incidentu o práci, poté o svoji holku, která mu zahejbá, jeho fanatičtí rodičové mu sdělí, že všechny peníze, které mu měly zaplatit školu, věnovali coby zpitomělí křesťané nějakému televiznímu kazateli, takže se zdá, že Ottův život je pěkně v hajzlu. Ten se mu ale radikálně změní v momentu, kdy ho osloví chlápek jménem Bud (Harry Dean Stanton, proslulý představitel malých rolí, kterého znáte určitě jako strojníka Bretta z prvního Vetřelce), jestli by mu nepomohl. Prý potřebuje urychleně dostat svoji nemocnou ženu do nemocnice a nechce nechat její auto v místní městské čtvrti, které má pochybnou pověst jako místo plné zlodějů. Proto by potřeboval, jestli by Otto za 25 dolarů manželčino auto neodvezl na místo, které Bud určí. Otto souhlasí, vleze do auta, když náhle hrstka neznámých rozčilených lidí se pokusí Otta z auta vyhnat a začne ho pronásledovat. Otto pojme podezření, které se nakonec na Budově hlídaném parkovišti osvětlí – Bud si všechno vymyslel a on a jeho parťáci jsou tzv. repo-mani, něco jako exekutoři aut, takoví obrácení Robinové Hoodové – chudým berou a bohatým dávají. Prostě kradou legálně auta lidem, co neplatí daně, dále je prodávají a peníze dávají zpět věřitelům. Otto se po počátečních neshodách k repo-manům připojí, a začne svoji novou práci brát vážně. Sundá náušnici s krucifixem, oblíkne si sáčko a jako seriózní repo-man začne s Budem zabavovat auta. Sem tam se něco podělá, ale to patří k práci. Všechno se zkomplikuje, když anonymní zdroj zveřejní odměnu 20 tisíc dolarů za chybějící Chevy Malibu z roku 1964. To je to naše záhadné auto se svítícím kufrem, o kterém jsem se již zmínil na začátku, jeho majitel je čím dál podivnější a aby toho nebylo málo, jeví o něj zájem i mexičtí mafiáni, do toho se přimotá FBI a čím dál zmatenější dějové veletoče směřují až k obskurnímu finále se světélkujícím chevroletem, které jakoby vypadlo z pera nějakého zfetovaného scenáristy. Fakticky, posledních zhruba 10 minut je totální anarchie.Ale proč se vlastně Repo-Man stal tak kultovním, a to jak mezi fanoušky, tak i u kritické obce? Řekl bych, že hlavní důvody jsou tři, respektive čtyři: nepředvídatelnost, dialogy, hudba a s tím spojená atmosféra.NEPŘEDVÍDATELNOST – je spousta filmů, řekl bych i drtivá většina, co vypouští filmový mainstream, kde dopředu odhadnete dějovou linii, kam se vše bude ubírat, odhadnete, jak postavy zareagují, dokonce i to, co v následujících vteřinách vypustí z úst. Takhle již desetiletí funguje továrna na sny, kde filmy, které byť scenáristicky zaštítí klidně i 4, 5, 6 lidí (schválně se někdy mrkněte), tak jsou tak zoufale předvídatelné, že vás až nudí na to koukat. Většina hororů jede podle svýho osvědčenýho mustru, romantické filmy takhle fungují téměř bez výjimky, válečná tvorba posledních roků rovněž, o komiksových adaptacích ani nemluvě (třeba marvelovky jsou všechno na jedno kopyto, čest vyjímkám jsou Snyderovi Watchmen). Repo Man je ale jiná káva. Dvě hlavní dějové linie – Otto a jeho práce a patálie s chevroletem – které se ke konci spojí, se linou nepředvídatelnými cestičkami. Vše, co se zde děje, nabývá až jakéhosi surrealistického rozměru, postavy se chovají iracionálně, některé scény skoro vypadají jako dadaistické skeče nadšených divadelníků …. Ale přesto všechno jako celek to funguje a má to pevný tvar. Pokud jste u vyprávění Repo Mana naladěni na jeho rytmus, jeho osobitý humor a atmosféru, tak si to zamilujete (u mě to bylo tak, že na poprvé jsem byl zmaten, napodruhé to akceptoval a napotřetí se bavil). Alex Cox si nebere servítky s ničím. Dělá si prdel z vyznavačů UFO a celého jeho fenoménu, ze pseudo-náboženských sekt v čele s tak v USA oblíbenými TV kazately, nenechá nit suchou na uctívačích automobilu jakožto životního stylu (kde jinde, než v zemi, kde je v některých městech téměř podezřelé jít pěšky, že ano), Cox se baví i na účet punkové scény (o její hudbě níže), kde Ottovi kámoši punkeři jsou k politování smutnou karikaturou sami o sobě, ale otírá se i o anti-punkovou hysterii, která v americké společnosti vládla v první polovině 80.let.Obrovským trumfem filmu je pak to, že je k prasknutí nabitý nesourodými obrazovými gagy, které se nedají všechny pozřít na jedno zkouknutí. Nežil jsem v Americe 80.let, takže bez nápovědy bych samozřejmě nepobral, o co všechno se Cox chytrými vizuálními narážkami otíral. Třeba potraviny v obchodech – všechno to jsou až podezřele bílé balíčky s jednoduchými nápisy jako „Kukuřičné vločky“ (a nic víc) , „Pivo“ ( a nic víc), nebo dokonce pouhé „Jídlo“. Člověk by si řekl – co to je za praštěný product-placement, ale ve skutečnosti to není nějaký reklamní trik, nebo nějaký divný, postranní Coxův komentář k umístění produktu ve filmech, ale měl spíše vést k opravdovému fenoménu: nevysvětlitelné mánii pro generické potraviny, která se v první polovině dekády přehnala Amerikou, což trvalo několik let, a pak ustoupila stejně náhle, jak se objevila. Příjemný odér punkové anarchie se prolíná celým filmem. Ručičkové hodinky nemají ručičky (cože?), v nemocnici v místním rozhlase ledabyle zazní. „Pane Lee, prosím, vraťte ten skalpel.“, punkýšové vedou nihilistické řeči („Teď si dáme sushi a nebudeme platit.“), nebo se chovají nepředvídatelně (na útěku s lupem se najednou jeden z nich zastaví u homelesáka, ukloní se mu a podá mu ruku) a samotný Otto to v závěru zabije upřímnou hláškou po dotazu partnerky – „A co náš vztah?“ – „Srát na něho.“ (What About Our Relationship? - Fuck That.) Závěrečné titulky pak celé té anarchii nasadí korunu, když běží v protisměru, než je u filmu běžné, Cox byl prostě vtipálek.DIALOGY – Někde jsem četl, že doba trefných filmových dialogů režisérů-scenáristů v jedné osobě se dělí na 3 fáze (podle jejich výrazných představitelů, kteří dle některých kritiků psali nejlepší filmové dialogy) – doba wilderovská (Billy Wilder), doba allenovská (Woody Allen) a doba tarantinovská (to je snad jasný). Alex Cox by se tam mohl skromně, jako mnoho jeho kolegů, vmáčknout mezi ně tímhle debutem a pak zase hned utéct, protože pak již ani zdaleka nepřekročil svůj stín. Dialogy tady jsou …no jak to říct….často neobvyklé. A často vtipné, ať již chtěně, nebo nechtěně. Tady prostě neodhadnete dopředu, co aktéři ze svých úst vypustí, buďto je to nějaká nečekaná hláška, nebo celý monolog, kdy se smějete jeho absurdnosti. V tomhle ohledu nejvíc válí Miller, podivný týpek, který pro společnost Helping Hand Acceptance Corporation (oficiální název vymahačské firmy repo-manů) připravuje auta pro další prodej. Miller tu třeba tvrdí, že jízda autem snižuje vaši inteligenci a že UFO jsou stroje ze vzdálené budoucnosti. Jeho výplody nepředvídatelné mysli prostě musíte milovat (respektive Coxe, který je napsal), viz. jeho dialog s Ottem: „Spousta lidí si neuvědomuje, co se ve skutečnosti děje. Vidí život jako hromadu nesouvisejících událostí a věcí. Neuvědomují si, že všechno zapadá do určité sítě shody okolností. Dám ti příklad, co tím myslím. Dejme tomu, že pomyslíš na talíř krevet. A najednou někdo řekne: talíř, nebo krevety, talíř krevet. Jen tak, bez souvislosti. Žádnou v tom nenajdeš. Je to součást vesmírného nevědomí.“ – „Za éry hipíků si asi sežral hodně LSD, že jo, Millere?“Nebo pobaví Millerovo přesvědčování , že ikona americké popkultury John Wayne byl ve skutečnosti buzík:„John Wayne byl buzna.“ – „To teda nebyl!“ – „Byl, kluci. Instaloval jsem mu polopropustná zrcadla do bytu. Přišel mi otevřít v šatech.“ – „Jsi cvok. To neznamená, že byl teplouš. Hromada normálních chlapů se ráda dívá, jak kámoši šukají. Třeba já.“ No jak říkám, někdy se tam fakt zažije při dialozích srandy kopec. Sice o level níže, než u tarantinovek, nebo ve filmech bratří Coenů, ale Coxův výstřední smysl pro humor a punkový sarkasmus se musí ocenit.HUDBA – Repo Man se nese v příjemném punkovém odéru, ale byla by chyba říct, že je v něm slyšet neustále punková muzika, aspoň v tom pojetí, co si pod pojmem punk-rock představujeme. Drtivou většinu stopáže vyhrávají vybrnkávačky kapely THE PLUGZ, ti se sami označovali za latino punkery, a kdybych měl jejich sound k něčemu připodobnit, tak asi nejlépe ke kytarovým skladbám Ennia Morriconeho, které skládal pro spaghetti westerny. Alex Cox sice ve svém filmu punkáče paroduje a trochu si z nich utahuje, ale zároveň jim vyjadřuje sympatie, takže slavní punkeři mu to s přátelskými pocity vracejí. V titulkové pasáži tedy můžeme slyšet Iggyho Popa, ve vypjatých scénách pak skutečně zazní drsně zbustřelé pasáže legend americké punkové scény – SUICIDAL TENDENCIES, BLACK FLAG, THE CIRCLE JERKS, JUICY BANANAS, jednu z postav – looserského Ottova kámoše Kevina si pak střihne baskytarista THE CIRCLE JERKS Zander Schloss. Pobaví kraťoučký úsek, kde si Cox a THE PLUGZ střihnou malou parodii na Coppolovu Appocalypse Now, když při loupeži v lékárně zazní Wagnerova Jízda Valkýr a jeden z punkýšů si jí při útěku z místa činu pobrukuje. THE CIRCLE JERKS pak neváhají sami sebe ztrapnit kraťoučkým výstupem jako politováníhodná barová kapela.Závěrem si neodpustím malé ironické popíchnutí. V dnešní hysterické době kolem smrti George Floyda, kdy se kácí historické sochy a zakazují se filmy, vám radím – sežeňte si tenhle film co nejrychleji, než bude pozdě :o) Hispánci v něm nejsou zobrazeni příliš přívětivě a v časech, kdy vadí i filmy jako Sever proti Jihu nebo Forrest Gump, by scéna, kdy kamera zabírá ulici plnou černochů a Bud při pohledu na ně to komentuje slovy: „Zkurvená lůza, víš kolik ti lidi dluží? Většina je na útěku, nezná svoje čísla sociálního zabezpečení.“, tak taková scéna je pro dnešní politické aktivisty přímo jako rudý hadr na býka. Takže abychom se ještě nedivili, my, fandové Coxova filmečku. Ale to je jen takové nevinné ironické pošťouchnutí, a vlastně i jiný příběh (raději to nebudu rozmazávat). :o)Takže Punk´s Not Dead, volové a nikdy nebyl a zase někdy příště.Hodnocení: Jak jsem „bojoval“ s tímhle filmem, měnilo se i závěrečné oznámkování – od počáteční lehké letargie za 60%, až k pobaveným 80%.http://www.crazydiamond.cz/dio_holy_diver_recenze/2081http://www.crazydiamond.cz/dio_holy_diver_recenze/2081janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V průběhu roku 1983 nebylo oslavovanějšídebutové heavymetalové desky než „Holy Diver“ od kapely DIO.Když zpěvák Ronnie James Dio na sklonku předešlé sezónyopustil řady BLACK SABBATH, hned spřádal plány na postavenívlastního souboru, který by měl od začátku pouze ve vlastnírežii. Z řad černokněžníků si sebou vzal dobrého parťáka, bubeníka VinniehoAppice a jeho dalšími spoluhráči se brzy stali: osvědčenýčtyřstrunník Jimmy Bain, se kterým kdysi spolupracoval nanejoslavovanějším milníku melodického hard rocku letsedmdesátých, albu „Rising“ od Blackmoreových RAINBOW, aletaké mladý kytarista Vivian Campbell, jehož objevil v řadáchbritské NWOBHM úderky SWEET SAVAGE. Po sabatovském živáku „Live Evil“ bylyvztahy mezi Diem a Tony Iommim doslova na bodu mrazu, což bylo ještě přikrmováno novináři nažhavenými na každé senzační prohlášení, ať z té či opačné strany. Z té doby pochází prohlášení kytaristy BLACK SABBATH, že R.J.Dio se choval doslova jako malý Hitler. Vyjádření celé řady muzikantů z branže v průběhu následujících let však o zpěvákovi mluví v opačném duchu, tedy pouze v superlativech. Ronnie James byl zkrátka každým coulem perfekcionalista.Tehdy šlo o opravdu hořký konec dalšívýrazné etapy v historii BLACK SABBATH, zvláště kdyžpřihlédneme k faktu, jak moc se vyvedla právě alba s Diem u mikrofonu - „HeavenAnd Hell“ a „Mob Rules“ vznikající pod producentským dohledem mistraMartina Birche. Díla navíc definovala Hard N´Heavy styl pro celou nadcházejícídesetiletku a to svou větší mírou melodiky, honosnějším zvukem aheroickým naladěním. Do debutové desky nově sestavené kapely DIO vkládali mnozínemalé naděje. Dnes již dávno víme, že vše dopadlo na výtečnoua „Holy Diver“ je nejoslavovanějším titulem vzešlým zpodloga tohoto bandu.Pro elitního pěvce formátu Ronnieho JameseDia nebylo žádným problémem získat nahrávací smlouvu, a takbezprostředně po odchodu z BLACK SABBATH, byl zpěvák zasypánzajímavými nabídkami. Logicky zvolil společnost, ke kterénáležel již během svého minulého angažmá - Mercury Records (v Americevyšla deska u Warner Bros. a v Británii u Vertigo). Produkce dílase ujal sám, neboť považoval za nutné vetknout desce výraznýosobní feeling. Na „Holy Diver“ se projevila nejen záliba vliteratuře Sword and Sorcery, ale i posedlost fantaskními příběhy,komiksy a kulturou Dungeons and Dragons. Nově objevený mysterióznísvět se náramně hodil do právě bující nové heavymetalovéhorečky a ještě posílil v posluchačích onu vlnu zájmu o novýhlasitý a velkolepý hudební směr, zanedlouho bylo projektu všude plno a DIO plnili ve Spojených státech velké sály a sportovní haly. Debutová deska „Holy Diver“ byla v mnoha prestižních anketách vyhlášena nejlepším metalovým albem roku 1983 apředstihla tak nejen desku Diových bývalých kolegů z BLACK SABBATH „Born Again“, ale rovněž oslavované album „Piece OfMind“ od nových lídrů scény, specificky znějících Angličanů, kteří si stále více podmaňovali metalový svět, IRON MAIDEN. V závětří se sicejiž formovaly divoké thrashové šiky a v podzemí to meziomladinou vřelo, ale několik sezón byl ještě malý/velký kudrnáč v centru zájmu. „Holy Diver“je deskou, na které si zkrátka všechno sedlo, což ještě posílila semknutost sestavy a pohodová nálada mezi hudebníky. Vše je do detailu vypulírované a působí skladatelsky sebejistě a zároveň poplatně metalové době. Ronnieho hlas byl ve vynikající formě a jeho bodrépěvecké pojetí se stalo už v dobách jeho působení u RAINBOW neopakovatelnou značkou. Některé skladbynapsal principál sám, jiné byly výsledkem jeho spolupráce s některýmize spoluhráčů, tak jako tak se podařilo sestavit vyvážený avelmi atraktivní materiál, který ještě v dnešní době neztrácínic ze svého starosvětského kouzla.Deska byla zahájena rychlým výpadem„Stand Up And Shout“, jednoznačným otvírákem mnohýchkoncertů, v průběhu kterého malý čaroděj vrhal na všechnystrany svým pověstným paroháčem. Pochodový rytmus, důstojně předoucí riffy a titánský vokál, to byly atributy vynikající titulníhokusu „Holy Diver“, jenž se záhy stal nesmrtelnou klasikou.Pokud by se někdo ptal na nejvýraznější skladbu od DIO vůbec,asi by mu hodně fanoušků odpovědělo právě touhle titulní písní. Dalšívynikající položkou se ukázala být „Don´t Talk To Strangers“,výpravný kus, který v Ronniem zrál po mnoho let a šetřil si jejna ten pravý čas. Skladba začíná něžným vokálním partem, který je podmazán akustickými kytarami, posléze však přicházízlom do velkolepé fáze a záhy už jen lapeme po dechu nad toufantastickou scenérií, kterou malý derviš ve svém světěrozehrává.Na skladatelském procesu některých písní se podílel mladý kytarový talent Vivian Campbell, který byl v tédobě stále příslibem. Třeba riff k songu „Caught In theMiddle“ byl převzat ze skladby jeho bývalé kapely SWEET SAVAGE, ta se prý údajně jmenovala „Straight Through The Heart“.Zajímavostí zůstává, že pod tímto názvem uvedli DIO dokolekce píseň úplně novou, která stála na hromovém riffu anesla sebou autorský kredit nejen Dia, ale také Jimmyho Baina.Nejchytlavější hymnou se stala zřejmě „Rainbow In the Dark“,chytlavý kus vygradovaný Diovým nápěvem a lehce zkrášlenýparty dobových syntezátorů rozhodně bodoval. Ve výsledku šlo o obrovský úspěch,kterým debutující DIO získali na uznání a respektu mnohých a zasloužilise o propagaci metalové hudby zejména v USA, které tehdy začalibýt tímto novým fenoménem posedlé, což ještě více umocnili videoklipy rotující na tehdy nové a senzační televizní stanici MTV, kam tehdy bylo prestižní se dostat. Album „Holy Diver“získalo do jara 1984 zlatý kredit a do konce osmdesátých letposléze i platinu, zkrátka lepší začátek své kapely si RonnieJames Dio snad ani nemohl přát.http://www.crazydiamond.cz/clawfinger_clawfinger_recenze/2084http://www.crazydiamond.cz/clawfinger_clawfinger_recenze/2084lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Neexistuje příliš mnoho kapel, nakteré jsem tak moc změnil názor, jako jsou švédští CLAWFINGER.Když v první polovině devadesátých let zaplnili hudební prostorsvým mixem tvrdých kytar se samply a rapovým vokálem, bylo to promě jako pro vyznavače klasického metalu něco zcelanepřijatelného. A nejen pro mě – i spousta metalistů v mémokolí v CLAWFINGER viděla téměř zrádce, kteří do jejich„nedotknutelného“ stylu zatáhli prvky „diska“ (takhle jsmenazývali všechno co se nám nelíbilo) a „tuc-tuc“ rytmy. Zdnešního pohledu mi podobné postoje přijdou naprosto směšné,tehdy jsme ale takhle opravdu uvažovali. A přitom nám mezi prstyunikala spousta vynikající muziky. Třeba právě CLAWFINGER!Blesk z čistého nebe Nebudeme sáhodlouze prolézathistorií, pár vět o vývoji kapely se ale přece jen sluší.Okamžik zrození bychom našli v jisté švédské nemocnici, kde sev roce 1989 potkali budoucí vokalista Zak Tell a klávesákJocke Skog. Po ujištění se o stejných hudebníchprioritách k sobě přibrali dva kytaristy původem ze sousedníhoNorska – BĺrdaTorstensena a Erlenda Ottema - se kterými začali podnázvem CLAWFINGER prokopávat cestu novému pojetí tvrdé hudby. Vdubnu 1993 vydali debutní album „Deaf Dumb Blind“, kteréna transformující se rockové scéně vzbudilo pořádný poprask.Ostrá kytarová riffařina prokládaná štekavým rapem a občasnýmielektronickými zvuky si přesně sedla do své doby a deska mělaobrovský úspěch. Zabrala i textová poselství pranýřujícírasismus nebo rozesrané vztahy mezi lidmi v čím dál vícodosobněné době. CLAWFINGER se stali jedněmi z průkopníkůmíchání dříve oddělených hudebních stylů a jsou tak obecnězařazováni do škatulky „crossover“, fanoušci je ale častoštemplují také jako „rap metal“ nebo „hard hop“. KytaristaBĺrd Torstensen ale svoumuziku charakterizoval ještě vtipněji - jako „taneční hudbupro otrlé“ :)Více než půl milionu prodanýchnosičů přineslo i odpovídající seznamy koncertů – našiŠvédové brázdili štace společně se slavnými ANTHRAXnebo ALICE IN CHAINS a dostali se i na velké festivaly Rockam Ring nebo Roskilde. Na takhle povedený start by pro leckohonebylo jednoduché navázat, CLAWFINGER však pokračovali ještěúspěšnější deskou, kultovní kolekcí „Use Your Brain“z roku 1995, obsahující mimo jiné megahit „Do What I Say“.Mně osobně tahle skladba kombinující Zakův hluboce posazený raps přidrzlým dětským hláskem a kolotočovou melodií vždyckylezla krkem, kapele ale ještě zvýšila popularitu a začali se oni zajímat i lidi, kteří dříve tvrdou hudbou vyloženěopovrhovali. Sám jsem toho pamětníkem! Roztančené strojeÚspěch CLAWFINGER je vlastně dostlogický – v téhle skupině se sešli talentovaní muzikanti,kteří dokázali nakombinovat naprosto zabijáckou rytmiku svýbornými melodickými nápady (hlavně na pozdějších albech).To dohromady vytvářelo třaskavou směs evokující továrnístroje, které se vytrhly z pantů a v divokém tanci převzaly vládunad fabrikou. Druhým triumfem CLAWFINGER byla obrovská energiestříkající z nahrávek i z pódii všemi směry. No a své kcelkovému úspěchu přidal i geniální producent Jacob Hellner,který na prvních dvou albech dokázal nastavit fantastický sound,který celý výbušný efekt ještě znásobil. Pro mne osobně se ale CLAWFINGER doúplně vrcholné formy dostali až na třetím albu z roku 1997.Pojmenováno bylo stejně jako kapela „Clawfinger“(hudebníci se nedokázali shodnout na jiném názvu) a obal vyzdobilbubínek revolveru s jednou nabitou komorou – znamení toho, žepůjde opět o ostrou intenzivní nahrávku s maximální účinností.Základní sestavu Tell, Torstensen, Skog a Otten doplnili nestálíčlenové André Skaug (basa) a Henka Johansson(bubny), kromě nich pak několik hostí, kteří se podělili ovokály a další nástroje. Protože kapela chtěla na descedosáhnout určitého posunu, na producentskou sesli tentokrát místoHellnera posadila Petera Reardona. Sbírka hitůAčkoli třetí deska CLAWFINGER neníněkterými skalními fans hodnocena tak vysoko jako první dvě, jáji vidím spolu se čtvrtou řadovkou „A Whole Lot Of Nothing“jako naprostý tvůrčí vrchol skupiny. Muzika je najednou dalekobarevnější, s výraznějšími klávesovými linkami, chytřejšímisamply a co je snad nejmarkantnější, Zak Tell začíná místy inormálně zpívat. Ve většině písniček přiráží posluchačeke zdi kytarové riffy a do ucha jim křičí rapový vokál svánaštvaná poselství, aby pak skladba eskalovala v melodickémrefrénu s pořádně hitovým potenciálem. Vybírat můžeme skoronáhodně - „Wrong State Of Mind“, „Hold Your HeadUp“ nebo třeba „Not Even You“ – vždycky vnaprosto výsostné kvalitě! Úplně největší nálož aleobdržíme hned na začátku – pecka „Two Sides“ stojína strhujícím orientálním motivu a míchání melodického zpěvuAntoinette Sayegh s rapem Zaka Tella. Skvělá záležitost,ke které vznikl i videoklip – záběry ze zbídačeného Blízkéhovýchodu střídá home-video z koncertu, do čehož Zak rapuje svůjlament nad vnucováním náboženství někomu, kdo o to vůbecnestojí.Další skladba, která je proCLAWFINGER doslova synonymem, je tvrdá rapovačka "Biggest &The Best". Píseňje tentokrát čistě rytmická a zabíjí stejně intenzivně vesloce jako v refrénu, což ještě podporuje další video, kterési zcela nepokrytě střílí z do sebe zahleděných pitomců. Zatřetí klíčovou skladbu na albu pak považuji „Nobody Knows“,kde jsou hrubé riffy podmáznuté melodií hranou na sitár a zevšeho vystřeluje naprosto fantastický refrén, který spolehlivěroztančí i ony už zmiňované stroje v továrních halách. Nasamém konci alba pak najdeme další výbornou, ovšem zcelaodlišnou věc - „I Guess I´ll Never Know“ je čistěmelodická písnička s vybrnkávaným podkladem, nad kterým ZakTell svým neškoleným, ale podmanivým hlasem zpívá o sebevražděkohosi z jeho blízkých. K úplné spokojenosti bych já osobněalbum tak o dvě skladby zkrátil a schoval si je na příště,protože více než 40 minut takhle intenzivní muziky může být užmalinko moc. Nic to ale nemění na faktu, že „Clawfinger“ jeskutečně vynikající kolekce a jedno z nejpovedenějších albdevadesátkové crossoverové revoluce!http://www.crazydiamond.cz/threshold_obdobi_hojnosti_a_stability_profil/2078http://www.crazydiamond.cz/threshold_obdobi_hojnosti_a_stability_profil/2078marekdt@seznam.cz (Horyna)Jak jsme si řekli v prvním díle profilu britských progresivistů, zpěvák Damian Wilson už nebyl k dispozici pro další, čtvrté album THRESHOLD. Novým adeptem se záhy stal sice Angličan, avšak do té doby sbírající zkušenosti ve službách nedávno před tím zaniklých německých melodiků SARGANT FURY, Andrew "Mac" McDermott. Tento pěvecky velmi specifický frontman záhy nejenže nazpíval vokály na chystanou desku „Clone“ vydanou roku 1998, ale zůstal se stále viditelnější kapelou až do roku 2007, bezmála tedy na deset let. Stal se jedním z poznávacích znaků THRESHOLD a zároveň svým charisma obohatil nejstabilnější období v kariéře této skupiny.THRESHOLD – Clone   100%Desku „Clone“ spojuje s jejími následovnicemi hned několik společných faktorů. Krom už zmíněné stabilní posily u mikrofonu, je to i soubor podobně pesimisticky laděných obálek jednotlivých alb, dále v jedné linii jdoucí výsledný zvukový rukopis a nepochybně také stylová hudební tvář souboru, která následovala vývoj jen s malými kosmetickými odchylkami. S Mackem nahráli THRESHOLD pětici alb, která mnozí řadí k jejich vůbec nejlepším. Uskutečnili nespočet koncertních turné a vydobyli si nemalou slávu nejen skrze umístění svých desek v prestižních žebříčcích několika zemí Evropy. Krom zpěváka měla kapela znovu nového bubeníka Marka Heaneyho, a textovou složku tentokrát opřela o klonování lidských embryí a vesmírnou problematiku. Desku hned zkraje rozburácí metalová jízda „Freaks“ s fantastickou atmosférickou pasáží uprostřed. V druhé „Angels“ se naplno představí Mac a svých bezbřehým charisma dokáže ihned umlčet přebytečné pochybovače stran kvality svého přednesu. V jeho hlase je něco velmi okouzlujícího a sentimentálního. Frázovací technika a tolik osobitý výraz, plus nenapodobitelná barva jeho hlasu vás zkrátka dostanou na lopatky. Když se pak přidá kytarové duo se svými akustickými vyhrávkami, je vymalováno. Doslova hymnou v pravém slova smyslu je píseň „The Latent Gene“, která se po určitém časovém úseku zlomí do velice působivé, až láskou načichlé jiskřící písničky. Prostě krása. Výborné jsou i songy „Lovelorn“ a „Change“, ovšem nejtěžší zbraně kapela vytasí s posledními třemi písněmi. Nemá cenu je blíže rozpitvávat, protože kdo desku „Clone“ zná, ví o čem mluvím. Stačí mít nastražené uši a s poslední „Sunrise On Mars“ v záloze také kapesník, protože je klidně možné, že vás ten žal a zármutek přivedou až k slzám.THRESHOLD – Hypothetical   100%Zřejmě s nejpůsobivější obálkou v historii souboru a nově i s na Ostrovech velice renomovaným bubeníkem Joanem Jamesem, který se brzy stane nedílnou součástí kapely a to až do dnešních dnů, vydávají Westovci roku 2001 své druhé album s Andrewem McDermottem u mikrofonu. Myslím, že nejen pro mne jde v případě tohoto díla o album ultimativní, které snese ty nejpřísnější měřítka stran kvality. Kvality jednotlivých songů, kvality kompletního celku, kvality produkce, atmosféry a nálady tohoto až apokalypticky znějícího výtvoru. Jde o desku, na které není potřeba měnit ani notu. Osobně mám velice rád hypnoticky působící hit „Turn On Tune In“, velkolepé suity „The Ravages Of Time“ a „Narcissus“(mašinkami zmutovaný Macův hlas ve střední pasáži je k sežrání), a v globále vlastně úplně každou skladbu, jelikož každá sama o sobě je něčím specifická a pozoruhodná. Opomenout bychom neměli ani působivou sci-fi patinu, kterou je deska ošetřena. Tohle jsou THRESHOLD ve své vrcholné formě.THRESHOLD – Critical Mass    90%Kapela v dobrém rozpoložení už za pouhý rok po úspěchu „Hypothetical“ vydává desku další. Novinka pojmenovaná „Critical Mass“ bývá dodnes označována jako nejprogresivnější nahrávka souboru. Umění každého jednotlivce tu naplno posloužilo celku a dalo vzniknout aranžérsky nejvypiplanější kolekci, jakou do té doby byli THRESHOLD schopni stvořit. Kluci tu znovu pracují s téměř totožnými modelovými situacemi jako v minulosti, ovšem tentokrát dostává větší prostor nadhled a nenucenost. Spousta témat doznává na odlehčení a melodie působí vzletněji. Dokonalostí září už úvodní skvostná masáž „Phenomenon“. Znovu máme co do činění s post apokalyptickou atmosférou a spoustou drobných příkras a kudrlinek, které dávají hudbě THRESHOLD punc jedinečnosti. Macův hlasový rozlet dokonale rozevírá písním křídla a ty pak snáz letí vstříc divákově nastraženým sonickým senzorům. Po intenzivní a dech beroucí „Choices“, obsahující spousty čarovných kytarových ornamentů v akustickém hávu, vám hlavu jistě zamotá oplodňovák „Falling Away“. Naopak hutně pochodující „Fragmentation“ naplňuje to tvrdší spektrum alba, ale ani do ní nezapomněli chlapci ukuchtit značné množství stylově různorodých příměsí, kterými píseň proteinově krmí. A abych tu nejmenoval album kompletně (i když by to v tomto případě nebylo vůbec od věci), přeskočím k songu poslednímu, písni „Critical Mass [part 1-3]“, která je naprosto úchvatná a z jejího mustru by mohlo čerpat inspiraci nespočet progresivně orientovaných souborů, balancujících na hraně kýče, s oporou laciných a plytkých nápadů. Přesně takhle má totiž kvalitní a bohatá píseň vypadat.Ten největší úspěch však na kapelu teprve čekal. Její renomé stoupalo úměrně s rozšiřujícími se počty prodaných nosičů a četností návštěv přibývajících koncertních tour. THRESHOLD se zařadili mezi fenomény ostrovní progresivní scény. Měli za sebou první dekádu své existence a štěstěna je začínala lehce šimrat na chodidlech.http://www.crazydiamond.cz/grave_digger_fields_of_blood_recenze/2080http://www.crazydiamond.cz/grave_digger_fields_of_blood_recenze/2080janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přiznám se, že úplně posledními alby, která jsem až do letošního roku od GRAVE DIGGER slyšel, byl onen post-comebackový a poměrně slušně hodnocený trojlístek „The Reaper“, „Heart Of Darkness“ a „Tunes Of War“, prostřednictvím kterého se Teutoni opětovně a velmi sebejistě etablovali na metalové mapě devadesátých let. Na poslední z těchto tří desek navíc začal onen památný skotský koncept, který se na několika dalších albech dokonce dočkal nejednoho pokračování. Díky tomu si GRAVE DIGGER vysloužili pověst válečníků posedlých skotskou historií. Posléze jsem však družinu Chrise Boltendahla již přestal sledovat, neboť můj hudební zájem se začal ubírat jiným směrem. Zacyklená heavymetalová škatulka mě tehdy začala být těsná a já v případě setrvání tušil před sebou už jen dlouhé období neměnnosti, navíc plné válečnických propriet, hymen o hrdinství a oslavování všeho metalového.Když jsem zhruba před nějakými pěti lety shlédl vystoupení kapely na plzeňském Metalfestu, nepůsobilo na mne rozhodně špatným dojmem. Svým způsobem může být vlastně výhoda, když k jejich nové desce „Fields Of Blood“ přistupuji absolutně nezatížen tvorbou z posledních řekněme čtyřiadvaceti let. Vím jen, že se kapela za tu dobu vyvíjela jen kosmeticky a vrhala na svět jeden kotouč za druhým. Oddaní fanoušci jásali, ale leckdo na druhou stranu hovořil o stagnaci.Baskytarista Jens Becker, kterého si pamatuji ještě z nejsilnější sestavy stylově příbuzných RUNNING WILD, právě před čtvrtstoletím vstoupil coby nováček do řad GRAVE DIGGER a dnes je již dlouho druhým nejzkušenějším členem. Opratě stále neohroženě třímá Chris Boltendahl proslulý svým hutným a robustně řvavým hlasem, díky kterému stál vždy v opozici ke všem power/speedovým vokalistům zdolávajícím nebeskopekelné výšky. Boltendahl zpravidla vždy stál i za značnou částí skladatelských prací a veškerou lyrikou Hrobařů. Už dekádu je v sestavě GRAVE DIGGER kytarista Axel Ritt, údajně největší melodik ze všech trapičů šesti strun, kteří kdy prošli sestavou Němců. No a za bicími už je nějaký ten rok Marcus Kniep, to abychom si připomněli celou sestavu.Novinka „Fields Of Blood“ je prakticky návratem k skotské linii započaté před čtyřiadvaceti lety, což byl onehdy tah, který zvýraznil potenciál stárnoucí grupy mezi novou generací fanoušků v dobách druhého heavymetalového boomu. GRAVE DIGGER letos zřejmě znovu toužili získat na svou stranu širší posluchačskou obec, neboť věděli, že skotské příběhy v minulosti zabraly. Vrhat na světlo každý druhý rok novým materiálem v časovém úseku téměř tří dekád, to už by mohlo lecjakému muzikantovi posloužit k odhadu, co od kapely lidi vlastně nejvíce chtějí.Jak tedy slyším současnost? Na jednu stranu jsou GRAVE DIGGER pořád onou nařachanou mašinou valící svůj robustní styl stále vpřed, na druhou stranu mám pocit, že u nich přibylo jisté zdobnosti (velmi pravděpodobně zásluha kytaristy Axela Ritta), která jde ruku v ruce právě s bojovně naladěným/folklórně historickým podhoubím aktuálního díla. Je zde na můj vkus prostě mnoho vyhrávek a vícehlasých chorálů, skrz ně kolikrát získávají songy podobu patetických kolovratů. Pořád se točí bez zádrhelů, rez jen pozvolna nabývá, energie má kapela stále hromadu, ale nemohu se ubránit pocitu zaručeného střetu s čímsi kýčovitým. Skotské dudy už jsou pro tyhle válečníky jistotou a nelze tudíž čekat, že by je Němci zde snad opomněli. Už od dramatického úvodu „The Clansman´s Journey“ je vám jasné, že jste zpět v nitru krví zalitých vřesových plání a holých kopců oné bájné krajiny Highlands. Skotský národní nástroj je k slyšení hned v několika položkách. Zuřivý výpad na zteč „All For The Kingdom“ považuji za nejvhodněji zvolenou skladbu zahajující desku, neboť je dostatečně rvavá, chlapácká a vlastní výrazný nápěv, zkrátka ideální jízda do bitvy. Následná „Lions Of the Sea“ u mne však budí rozčarování, neboť její kolovrátkově odrhovačkový nápěv, který stále dokola opakuje rádoby chytlavý motiv, působí po chvíli téměř až protivně a majíc upozornit na schopnost melodií, vlastně i lacině, tedy něco na způsob dnešních národně-heroických metal bandů ze severu Evropy v čele se SABATON. Vše ještě zvýrazní bodře naladěné sbory mající za úkol roznítit pocit pospolitosti. Ani následná „Freedom“ není zrovna bezchybná, i o ní lze rovněž tvrdit, že jde o metalový kýč z největších. Zaráží mě, že podobně zavedená kapela jako GRAVE DIGGER má potřebu podlehnout oné aktuální zdobnosti a cinematické výpravnosti, s jakou zachází obvykle spíše skandinávské kapely. Nepříliš rychlá, o to však majestátnější „The Heart Of Scotland“ je vlastně ve výsledku nejpovedenější skladbou alba, neboť z ní cítím nepřeplácanost, potenciál dravosti a celkovou autenticitu, zkrátka a dobře, není tak blbá jako předcházející za nazdobenou chytlavostí se honící vály. Jak jinak než na vážnou strunu zahraje „Thousand Tears“, která platí za docela obstojnou metalovou baladou, tím však to nejpodstatnější na desce končí, protože dál už to je prostě stejný mustr reprezentující totéž metalové řemeslo, někde v lepším („Unicorn Of The Crown“ a případně titulní „Fields Of Blood“), jinde v horším podání („My Final Fight“ nebo „Barbarian“). Netvrdím, že GRAVE DIGGER nahráli slabou desku, naopak, v rámci jejich portfolia bude určitě bavit stejné lidi jako alba předešlá. Kapela nepopře trvající ambici uspět, takže přichází se zcela typickou, o něco více zdobnou a bojovnou deskou, která možná působí ještě o něco velkolepěji než to, co jsem dosud od Němců slyšel. Otázkou tedy zůstává, jak vám tenhle styl sedne. Pro ty, kdo jsou s GRAVE DIGGER spřízněni trvale bude materiál určitě skvělý, na druhou stranu jistě existuje i hromada lidí, které něco podobného nebude bavit poslouchat nikdy. Nepopírám albu řemeslné kvality, ale nejsem schopen předstírat, že mne něco podobného chytá za srdíčko nebo nedej bože baví. Obsažené nápady a zdobná forma provedení mě totiž přijdou stokrát převařené a vesměs úplně obyčejné.http://www.crazydiamond.cz/mekong_delta_tales_of_a_future_past_recenze/2077http://www.crazydiamond.cz/mekong_delta_tales_of_a_future_past_recenze/2077hackl@volny.cz (Pekárek)Netvrdím, že je Ralph Hubert génius, rozhodně však hudebník, který má co nabídnout. Svůj osud spojil s metalem. Nesnaží se měnit jeho formu, jen do ní vkládá jedinečný obsah, který se neoposlouchá. Mustr od roku 1985 příliš neměnil. Umělecká svoboda nalezená ve zdánlivě bizarní směsici modernější ruské či jiné klasiky a technického thrashe vynesla metalové scéně řádku přinejmenším zajímavých desek; formaci MEKONG DELTA, za níž dotyčný stojí, pak na oplátku kultovní status. Projekt, který měl kdysi dávno mimo jiné dokladovat vyspělost německé metalurgie, se stal záhy fenoménem „mimo prostor a čas“ žánrových konvencí.Léta 1987 – 1989 nelze na grafu Ralphovy kreativity postihnout jinak než vyznačením explozivního nárůstu. Co rok, to skvělá deska. Nespoutaný eponymní debut a stylově vytříbenější dvojka „The Music of Erich Zann“ přitom představují pouhý rozjezd. Uvedenému období kraluje zásek číslo tři. Pro dokreslení, kdyby měl v dnešní době někdo přijít s podobně progresivní metalovou hudbou, absolutně netuším, jak by mohla znít. Co se tenkrát dělo ve studiu, mi zůstává záhadou. Album „The Principle of Doubt“ později vyšlo v Japonsku společně s EP „Toccata“. Zmíněné CD by mělo být součástí sbírky každého fanouška progresivního metalu a progresu obecně. Jedeme dál. Nezmínit masakrující thrashový monument „Dances Of Death“ by se rovnalo závažnému prohřešku. Ušlechtilé dozvuky první tvůrčí fáze zde dostávají krutě zabrat. Německá bubenická legenda Jörg Michael později už tak drsný výkon nepředvedla.V dalším si dovoluji odkázat na shrnutí zapracované do recenze minulé desky. Přidám jedno varování: Pakliže se budete chtít s uvedenými tech-thrashovými klenoty německé progresivní veličiny seznámit, zapomeňte na různé remastery a remixy. Během letmé cesty časem jsem náhodou zkusil takto upravenou verzi zmíněných „Tanečků“. Apriorní nepřátelství vůči různým zvukovým úpravám a vylepšením je mi cizí, ale na světě se zakazují daleko neškodnější činnosti.:-) Něco podstatného najednou vysublimovalo do nenávratna.Stručný výlet do minulosti jsem nepodnikl náhodou. Nejde jen o inspiraci tím, co nejlépe fungovalo před třemi dekádami. Mám pocit, jako by se teprve v roce s magickými dvacítkami podařilo završit hudební počin, který lze považovat za důstojnou protiváhu albové tetralogii z let osmdesátých. Pravda, jeho realizace trvala téměř třikrát tak dlouho a dnes už se nenajde ani moc lidí, kteří budou pozdní tvorbu schopni, popř. ochotni takto obsáhnout. Poslední čtyři alba MEKONG DELTY prostě tvoří unikátní celek, ve kterém je osmdesátkové kreativní běsnění postupně potlačováno životní zkušeností a úsilím o natočení umělecky vyzrálého metalového díla, čemuž se podřizuje i volba prostředků. Především zmizely chorobné kytary, příznačné pro éru Franka Frickeho a Uwe Baltrusche. Jejich nástupci jsou extrémně zruční, nicméně, tak trochu z povahy věci, zaměnitelní. Výborný Peter Sjöberg totiž i na novince především respektuje zažité standardy a fakt, že se od něj nic navíc, tedy kromě občasných virtuózních sól, slyšet nechce. Ralphova nekompromisně nazvučená baskytara diriguje jasně vystavěné, zvukově přehledné kytarové party a hlídá nástupy košatých kytarových a symfonických aranžmá. Bohaté a důrazné bicí Alexe Landenburga souběžně zvyšují tep, výsledné vysoké hodnocení jde i za ním. Prominentní a do jisté míry autonomní roli dostal výhradně hlas Martina LeMara.Právě v jeho power metalovém zpěvu vzor NEVERMORE, ICED EARTH, PSYCHOTIC WALTZ, SIEGES EVEN objevil náš německý multiinstrumentalista a kapelník zlato, tj. zdroj uvěřitelných emocí, který mu při zachování nezbytných a zároveň typických stavebních základů umožnil posun od instrumentálního šílenství a pocitového extrému k tradičnějšímu art/prog rockovému feelingu i pompě. Jednoduše řečeno, díky LeMarovi se tajemné a zlověstné Ralphovy koncepty stávají méně odtrženými, více životnými, procítěnými a atraktivními, a to i koncertně. Posun od kytary ke zpěvu nejlépe vynikne ve srovnání se zněním polozapomenutého opusu „Vision Fugitives“ z roku 1994. Na novince nabývá nová tvář MEKONG DELTY dosud nejjasnější kontury, aniž by zmíněné základy ztratily své kouzlo. Rovnováhu jistí famózní, umně dávkované instrumentální kousky. Vše je ovšem možné vidět (slyšet) též obráceně, tedy ve smyslu renesance klasických progových postupů, vzkvétajících v hydroponickém roztoku, čerpaném z delty jedné asijské řeky.Když teď, jednoho dusného večera na sklonku jara 2020 poslouchám „Landscape 2 - Waste Land“, koupu se ve vlastním potu a zároveň mě mrazí. Ano, mrazí, protože kouzlo nezmizelo. Zmíněná instrumentálka funguje jako vstupní brána do mistrovského díla, které se posluchači nikdy zcela nepoddá (Trademark!). Není první skladbou v pořadí. Mocně však víří, vysílá vibrace, své okolí prosvětluje a posluchače mocně přitahuje, až ho nakonec vtáhne pod povrch celého alba; do světa pro vyvolené, který byl v roce 2020 zpřístupněn zas o něco více. „Tales Of A Future Past“ se trefilo do správné doby. Covid, neustálá společenská polarizace, přiživovaná z mnoha stran, falešní spasitelé a proroci, nejistota, strach. Přináší znepokojivé podobenství. Tíživá atmosféra záhadného konce, mapovaného věčným houslistou; symbolickou trpící postavou, promlouvající „od srdce“ svými houslemi, do níž se opakovaně vtěluje sám principál.Ralph svět kolem sebe velmi intenzivně prožívá. Jako umělec par excellence své zážitky v rámci svého oboru transformuje, aby nás nakonec oblažil opravdu výživnou hudebně-pocitovou konzervou, která šmakuje skvěle, i když si udržíte odstup od lehce konspirativního náhledu jejího tvůrce. Zachutná každopádně i na reálné téma, kupř. ohledně změn klimatu, náboženské války, demografického nárůstu, provázeného válkou o vodu a životní prostor, atd. Ralph vám na tomto poli dává absolutní svobodu! Dusivý, obtížně prostupný soundtrackový opar, vzlínající z nálad pečlivě budovaných Lovercraftem, Ridleyem (Prometheus), Lemem (Astronauti, Planeta Eden, Solaris) či v rozhovorech přímo zmiňovaným Conradem (Srdce temnoty), se však rozptýlit nedá. Proč také? Je děsivý, ale krásný. Chci a budu se do něj ještě často nořit. První plnohodnotný kandidát na album roku konečně dorazil!http://www.crazydiamond.cz/obscure_mosh_open_air_obnoveni_koncertni_sezony_festivalem_v_praze_info/2079http://www.crazydiamond.cz/obscure_mosh_open_air_obnoveni_koncertni_sezony_festivalem_v_praze_info/2079nobody@nothing.com (Info)DEBUSTROL,ČAD, GODLESS TRUTH, DIPHTERIA, BRUTALLY DECEASED, БУТ,PERFECITIZEN,SOUL DECODER, CONSEQUENCES28.6. 2020 – Praha, Modrá Vopice od 12:45FBevent: https://www.facebook.com/events/566523137591966e-TICKET:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/358Přišel časvrátit se ke svým normálním životůma ty by bez kultury, v našem případě koncertů, rozhodněnormální být nikdy nemohly. Jistě, na koncerty zahraničníchkapel si ještě počkáme, ale třeba toto období pomůžepozdvihnout i tuzemskou scénu, která si to bezpochyby zaslouží.To Vy ale jistě víte!Jednodennífestival pojmenovaný OBSCURE MOSH Open Air v pražskéModré Vopici vámposkytne odpověď na otázku „kdy jste naposledy byli nakoncertě?“ (protože my sakra dlouho!) a budepřehlídkou toho nejlepšího, co můžečeská scéna momentálně nabídnout. Těšit se můžetena prověřená jména i relativně novější kapely, dále pak naotočku dorazivší slovenské ČAD a to vše zaštítěnésymbolickým legendárním headlinerem, thrashovými DEBUSTROL!NávštěvouOBSCURE MOSH Open Air podpoříte nejen vystupující kapely, ale inás Obscure Promotion, a my Vám za tuto podporu, zájem a šířenífacebookové události srdečně děkujeme!12:45   doors13:35 - 14:05 CONSEQUENCES14:25 - 14:55 SOULDECODER15:15 - 15:45 BYT16:05 - 16:35 PERFECITIZEN16:55 -17:30 BRUTALLY DECEASED17:50 - 18:25 GODLESS TRUTH18:45 -19:20 DIPHTERIA19:40 - 20:30 ČAD21:00 - 21:55 DEBUSTROLDoufáme,že jste uplynulé období ve zdraví přežili a že se potkáme vhojném počtu, neb jak pravil Nietzsche: „Bez hudby by byl životchybou.“ A byla by chyba na tento koncert, jímž obnovujemekoncertní sezónu v Praze, nedorazit. Bude to rachot!Cyrano zBergeracu: „Svouroušku odhazuji v dál.”předprodej:-Obscure e-ticket https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/358-GoOut: https://goout.net/cs/listky/obscure-mosh-open-air-2020/ijtg/-na baru v Modré Vopicihttp://www.crazydiamond.cz/savatage_the_wake_of_magellan_recenze/2076http://www.crazydiamond.cz/savatage_the_wake_of_magellan_recenze/2076janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V roce 1997 pokračovali neohroženě floridštíSAVATAGE ve své velké jízdě napříč devadesátými lety apřišli s dalším konceptuálním milníkem, jenž skloubil osvědčené metalovéprostředky s lehce orchestrálními. Další jejich dílo bylo poháněno nadlidskou skladatelskou vůlí Jona Olivy a jeho věrného kolegy a producenta Paula O´Neilla a rovněžjejich potřebou zhotovení dalšího dokonalého uměleckého artefaktu.Fanoušci se tak dočkali mimořádného a do nejmenšíhodetailu promakaného koncepčního alba. To šlo brzy směle zařaditvedle kteréhokoliv z předchůdců, byť materiál „The Wake Of Magellan“sebou nenesl tolik smutku a temnoty co předchozí dílo „DeadWinter Dead“ a ani v sobě neměl onu živelnost příznačnoukupříkladu třeba pro „Handful Of Rain“. I tak byla jeho nálada v mnoha směrech kouzelná, romantizující a strukturální rozmanitost vysloveně neuvěřitelná, neboť se vlyrice alba objevily hned tři příběhy vypovídající o touze a vzdorujedince čelícího, díky vlastnímu postoji, nepřekonatelným a nadlidským výzvám. Co však deskuještě více posouvalo, byla její produkční stránka a celkovávychytanost. Vzhledem k tomu, že kapela pracovala s největšímpočtem stop, nástrojů a vrstev v celé své historii, ústřednídvojici se vše podařilo ukočírovat způsobem, že posluchač aninepostřehne byť jen náznak přeplácanosti.Sestava se od předchozího materiáluani na jednom postu nezměnila a Jon Oliva se opět obklopilosvědčenými hudebníky, se kterými si nejen ve studiu, ale i nacestách rozuměl, neboť SAVATAGE bezprostředně po vydání deskyvyrazili na další dlouhé turné. Byli u toho oba kytaristéChris Caffery a Al Pitrelli, zpěvák Zack Stevens, baskytaristaJohnny Lee Middleton, ale také bubeník Jeff Plate. Lze říci, žeod konce osmdesátých let nepůsobil tento band podobně semknutě asoustředěně jako v roce 1997, takže pamětníci oněch časů ještě dnes hovořío naprosto mimořádném koncertním tažení, jenž si opravdu nicnezadalo s proslulou Magalhaesovou cestou kolem světa.Když budeme mluvit o textové náplni,je třeba uvést, že skladbami se prolínají tři rozdílnépříběhové linie s pojítkem v tématu jedince, který je vnitřně nucen véstsouboj s horou neporazitelných okolností. První dvě témata se odvíjejíze skutečných událostí odehrávajících se takřka v současnosti(z pohledu realizace alba) nebo v době velmi nedávno minulé. Prvnídrastický příběh vypovídá o události, která se stala v roce1996 na jedné z nákladních lodí plujících z Evropy do Spojenýchstátů. Uprostřed Atlantiku zde byli totiž odhalení tři rumunštíčerní pasažéři a posléze nekompromisně vysazeni na širémoře, což se rovnalo jisté smrti, nicméně čtvrtému (oficiálně neobjevenému) jeden známořníků zachránil život tím, když jej po zbytek cesty tajněukrýval v podpalubí. Druhá linie vzpomíná na oběť, kteroupodstoupila irská investigativní novinářka Veronica Guerin, kdyžse v polovině devadesátých let rozhodla bojovat v Dublinu snejmocnějšími drogovými gangy. Její zavraždění v roce 1996způsobilo masové demonstrace a bylo označeno jako útok nademokracii. Ona sama se stala symbolem a její smrt nastartovalamnoho pozitivních změn, kterými Irská republika posléze prošla.Třetím tématem je filosofujícípohled na duševní rozpoložení velkého mořeplavce, objevitele aposléze vysloužilého portugalského námořníka FernandaMagalhaese, který k tomu, aby docenil svůj život, musel sesvévolně dostat uprostřed oceánu do situace, kde posléze bojovalo vlastní život. Album tak vrstevnatě rozebírá onen filosofickýaspekt touhy a vůle po činu, jenž má tu sílu měnit běhsložitých okolností.Co na desce upoutalo mé ucho především, byla ona přirozenost, s jakou SAVATAGE ukočírovali poměrněvrstevnatý koncept a ještě jej dokázali zasadit do formy dobřeposlouchatelných rockových písní. Ano, čtete správně, zde namne totiž floriďané mnohem více působí jako hardrockový bandnež jako někdejší řízné power-metalové těleso. Svýmzpůsobem mne „The Wake Of Magellan“ vždy rozjitří vzpomínkuna jiné existencionálně laděné monstrum rockové historie, album„Quadrophenia“ od THE WHO. Zvuku Angličanů je zde dokoncepřipodobněn i ráz skladeb, který se drží civilnějšíhoprovedení, jasně, o něco více metalového. Tuhle mořskou „rockovou operu“ určitě nevnímám obdobnětemně a atmosféricky jako předchozí počin „Dead Winter Dead“, ale přisuzuji jí mnoho z živelné síly rocku s uměleckou ambicí. Já osobně vnímám „The Wake OfMagellan“ jako desku plnou naděje.Album vlastní hned dva úvody, prvníinstrumentální - „The Ocean“ v podobě šumu mořského příbojea klavírní vyhrávky, zpoza níž se stupňuje hlasitost onohonástrojového doprovodu, druhý – zpívaný srdnatým Zackovýmhlasem - „Welcome“, který je klasickou rozmáchlou introdukcí připravujícíposluchače na dlouhou a velkolepou cestu. Mám pocit, že asi taknějak by dost možná zněla alba Eltona Johna, kdyby se na počátkusedmdesátých let rozhodl angažovat v tvrdé a hlasité hudbě. Snásledující „Turns To Me“ se dostavuje konečně regulérnísong, kloubící tvrdé riffy a jemnější fáze a tak kapelacloumaná vášní rozehrává své vrcholné představení ze svého (do té doby čtyřletého) období po Crissu Olivovi. Mistrovská souhra obou kytaristů i Zacharyhohlas pracující ve prospěch celkové komplexnosti díla a jsou jen stvrzenímmimořádného rozpoložení v dějinách této party.Píseň „Morning Sun“ v rozjařenémrozpoložení střídá akustické party s nabušenými a výsledkemje tak jeden z nejlepších momentů nahrávky. Zde se podařiloznamenitě skloubit onu rozvolněnost obdobnýchrockově-orchestrálních projektů s poctivou Hard N´Heavyflákotou. V oné postupující dunivé fázi, obsahující honosná kytarová sóla Ala Pitrelliho, je poznat již prověřené motivy, se kterýmiSAVATAGE již pracovaly v časech „Gutter Ballet“. Následuje„Another Way“, kde na scénu vstupuje se svým chraplákem tlouštík a ústřední dramatik JonOliva, jeho příspěvek je výtečný a nese sebou, nad bytelnými kytarovýmistěnami doplněnými posléze orchestrací, stopy mimořádné práce, díkykteré si hudba této kapely získala srdce mnoha fanouškůprogresivního metalu a to zejména v Evropě a Japonsku. Za zmínku stojí i čarokrásné kytarovésólo, které jakoby se nekoordinovaně pohupovalo zmítáno neustálebouřící vodní hladinou.Sekané riffy rovněž charakterizují„Blackjack Guillotine“, song kde Stevens nezvykle deklamuje vrytmizovaném crossover stylu, příznačném pro zcela jiné typy hudby. Nasprávnou cestu však desku vrátí „Paragons Of Innocence“. A jeto opětovně především hlas Jona Olivy, kdo vetkne písni živelnost,byť ta je samozřejmě vystavena v na SAVATAGE až nezvykle hitovémpojetí, byť jí samozřejmě nechybí ani trocha pro Jona typické teatrálnosti.Zkrátka a dobře, zde se Oliva vydal z nejlepšího, co v dané doběbyl schopen představit. Refrén písně vyloženě vybízí kspolečnému prozpěvování a garantuji vám, že vám bude ještědlouho strašit v hlavě.Asi nejzvláštnější skladbou je„Complaint In The System“, jejíž futuristické vyzněníovlivňují zejména zautomatizované umělé hlasy odříkávající roboticky a bez emocí minimalistický text do instrumentace. Na albu senacházejí další dvě instrumentálky „Underture“ a „TheStorm“ a obě velmi slušné. Titulní „The Wake Of Magellan“působí jako výpravná náladovka, ve které se spojují všechnysilné zbraně této kapely v úchvatný monolit. V její druhé polovině však ještě ke všemu docházík oživení, tedy mimořádné gradaci skrze stupňující se nabalování vokálníchpartů a jejich vrstev. Přestože se „Anymore“ rozjíždí vpomalém rozpoložení, kde Stevensův zpěv podporuje pouze piáno,nakonec má song potenciál chytlavého kusu, prostřednictvímkterého se sází zejména na výrazný a jednoduchý nápěv čizapamatovatelnou linii. Opak představuje téměř devítiminutovávelkolepá overtura „The Hourglass“, zakončující komplet, anižby opomenula shrnout a překonat vše co bylo tu více než hodinu kslyšení. SAVATAGE se tak podařilo ke svým fanouškům dostatdalší vynikající desku, reprezentující snad největší tvůrčípohodu v jejich pozdním období končících devadesátých let.Bohužel už kapela s ničím srovnatelným posléze již nikdynepřišla a tak mnohým na ono Magellanovo tažení zbyly jenkouzelné vzpomínky. Mezi ně samozřejmě počítám i účast napražském koncertě v listopadu roku 1997 v Belmondu.http://www.crazydiamond.cz/oranssi_pazuzu_mestarin_kynsi_recenze/2075http://www.crazydiamond.cz/oranssi_pazuzu_mestarin_kynsi_recenze/2075nobody@nothing.com (Sicky)Na albu „Mestarin Kynsi“ jenejlepší, jak je geniální ve své jednoduchosti. ORANSSI PAZUZUvytvořili z cyklických basových rytmů, tajemných samplů akytarového vybrnkávání velmi efektní mix, který ještě doplněnblack metalovým skřehotáním působí nadmíru originálně.Instrumentálně se neděje nic náročného ani složitého, poumělecké stránce jde však o velmi zajímavou záležitost, kteránavíc do uší zalézá překvapivě snadno. Finové jsou od svých začátkůřazeni do kategorie black metal, pravdou ovšem je, že k čistéformě žánru měli vždy daleko. Přesah do psychedelie čiavantgardy byl pro kapelu vždy velmi zásadní a nové album jdev tomto směru ještě dál než ty předchozí. Aktuální věcičasto opouštějí zažitou rockovou formu a nejsou ani mocpostavené na kytarách, ovšem zavrhnutí původních ideálů anebovyměknutí se v žádném případě nekoná. Naopak, kapela sesvého temného poselství stále pevně drží a posunula jej dlemého dokonce ještě k většímu extrému, jen za použití jinýchprostředků. Novinka možná obsahuje méně zbustrovaných kytar,ovšem tvrdá, temná a hlasitá je stále dostatečně. Netroufám si přímo tvrdit, že albumje úplně jinde než předešlé. Použité postupy, nástroje,harmonie a celkový dojem ctí a navazují na minulost souboru. Novésongy jsou však skladatelsky daleko odvážnější a takénápaditější. A v neposlední řadě to kapele víc šlape.Ubylo táhlých doom pasáží a byť nezmizel industriálněpulsující ráz skladeb, působí nahrávka mnohem živěji.Minulé „Värähtelijä“ (2016) tak bylo možná vícerozmáchnuté a v zažitém smyslu hudebně bohatší, novinkavšak tím, jak není sešněrovaná konvencemi, působí paradoxněvíce srozumitelně a lépe zachycuje ono fluidum, které dělákapelu zajímavou. Pointa je zkrátka hned jasná, a jestli si dřívněkdo s Oranžovým démonem nevěděl rady, tak nyní mu zcelajistě porozumí. Hned úvodní „Ilmestys“ totižposluchače uhrane. Lapí jej v jednoduché rytmické smyčce,namotá na mazlavou basovou linku a očaruje jednoduchým brnkánímkytary. Blackový skřehot je pak už jen bonus na neodolatelněprezentovaném šílenství. Podobného ražení byla třeba titulnívěc na minulém albu, tady to však vylézá na povrch v mnohemjasnějších konturách. Song je tajemný, má v sobě napětí,a když mu v závěru hluková gradace dodá na monstróznosti,je hotovo. Posluchač je chycen a potřebuje víc. Nejlepší na tomje, že to skutečně dostane. Hned druhou skladbou elektrizujícínapětí pokračuje a opět k tomu stačí pouze minimalistickýkytarový motiv a lehce tajemný sampl na pozadí šikovné basovélinky. Vzápětí dochází konečně i na krutopřísný blackmetal, abychom si nemysleli, a byť z něho v závěrukapela opět formálně uteče, zápach síry a kouře zůstávánadále přítomný. První vrchol pak přichází v podobě„Uusi Technokratia“. Desetiminutová halucinace, kde podivnápíšťala a těžko specifikovatelné zvuky vyvolají pocitstrašidelného zámku plného kvílících strašáků. Kapela všakpostupně přidává drive a z pouťového zámku se stáváopravdová haluz. Papíroví čerti se mění na skutečné démony apouťový zámek na šibeniční vrch. ORANSSI ukazují, že blackmetalové DNA prostě v sobě mají a nic na tom nezmění aniambientně atmosférický závěr skladby.Album má kupodivu stále vzestupnoutendenci, a pokud jsem předchozí track považoval za vrchol, takčtyřka „Oikeamielisten Sali“ jej nakonec snad ještěpřekonává. Ty psychedelicky pokroucené tóny jsou prostě úlet,jaký se jen tak neslyší. Prapodivné harmonie jsou ovšem dokonalefunkční a v kombinaci s repetetivně zacyklenými beaty akrákorem sedí perfektně. U těch rytmů bych se vůbec rádzastavil. Většina skladeb totiž jede tak nějak dokolečka, ovšemprávě ten kolovrátek ve spojení s různými děsivými zvukyvytváří tu těžko popsatelnou schizoidní atmosféru. Rytmická sekcemá tak asi největší podíl na zajímavém vyznění nahrávky aje dobře, že zvukař nechal bicí a basu takto vytažené anezaplácl je vrstvou kytar a vokálů. Kytary zde samozřejmě jsou,ale nehrají tak často naplno a vpředu. Stejně jako zpěv pracujíspíš ve prospěch celku. Místo tradičních kytarových čiklávesových sólových výstupů do popředí vylézají častopouze jednoduché brnkačky či samplované zvuky, které se jakobyjen vezou na pevně daném, valícím se spodku. Výjimkou je pak ažposlední vál „Taivaan portti“, o kterém lze napsat těžkoněco jiného, než že jde o black-drone vichřici, která tutřičtvrtěhodinku budovaného šílenství dovede do opravduvelkolepého finále.„Mestarin Kynsi“ je jako celekopravdu pozoruhodná záležitost. Skladby jsou jednoduché, nezníale banálně a hned se neoposlouchají. Každá je navíc trochujiná, takže album působí pestré. Je to celé hodně o atmosféře,stejně tak ale o neotřelých nápadech, které jsou překvapivěvšak i muzikální. Hodně experimentální směs black metalu,kraut-rocku, industrialu zamlžená psychedelickými halucinacemi jevšak navzdory odvážné formě příjemná na poslech. Dle méhoavantgarda v dokonalé podobě, která má šanci zabodovat nejen uhipsterů, ale u všech fandů kvalitní muziky.     http://www.crazydiamond.cz/threshold_nova_a_tvrdsi_forma_progresivniho_rocku_profil/2073http://www.crazydiamond.cz/threshold_nova_a_tvrdsi_forma_progresivniho_rocku_profil/2073marekdt@seznam.cz (Horyna)Prologue: Když mne kolega Stray při našich prvních seznamovacích seancích pomocí internetu oslovil s dotazem, jestli bych nechtěl zkusit psát profily + recenze určitých mně blízkých kapel, z malé množiny jmen, které mne v danou chvíli napadly, si vybral právě THRESHOLD. Musím se přiznat, že z této jeho volby jsem měl nejmenší radost a to z jednoho prostého důvodu – THRESHOLD už řadu let nepatří mezi mnou nějak zvlášť vyhledávané soubory a co se týče originality, či stylotvorného pojetí míchání progu s rockem/metalem, tyto Angličany v mém pomyslném, postupně se rozšiřujícím seznamu předstihla už obrovská část pelotonu. Ale na druhou stranu to byli právě oni, kteří vlnu zájmu o technicky tvrdou muziku takříkajíc odstartovali a značná část fandů onoho dříve tolik populárního stylu, je ve své době stavěla někam na úroveň (dle mého o pár tříd tehdy vyšších) DREAM THEATER. Nabídka tedy byla potvrzena a tady je úvodní díl jejich profilu.Vznik anglických THRESHOLD se váže ke konci osmdesátých let a stejně jako mnozí jiní i oni začínali jako cover band. Zakladateli se stali pánové Karl Groom (kytara), Tony Grinham (bicí), Jon Jeary (baskytara) a Nick Midson (kytara). Chvíli poté postavil Karl Groom společně s Clivem Nolanem studio Thin Ice, ve kterém bude v budoucnu vznikat mnoho nahrávek ostrovních progresivních kapel. V roce 1992 se k nim připojil zpěvák Damian Wilson (v úplných začátcích totiž zpíval Jon Jeary) a klávesista Richard West, který zůstal společně s Karlem Groomem v kapele až do dnešních dnů. Tato dvojice je tudíž brána něco jako otcovská a jejich vzájemná chemie se přenáší jak do kompoziční práce, tak za produkční pult.Wounded Land     80%Debut „Wounded Land“ vychází v roce 1993 u GEP Records (později je album vydáno též u InsideOut Music a Nuclear Blast) a je zde označen jako debut roku. Jeho textová náplň se zabývá problematikou ničení životního prostředí, zneužívání drog, ale i válkou v Perském zálivu. Leccos už napovídá pohádkově výpravný obal, na kterém jsou zachyceny praskající okovy jimiž je spoutaná naše země. Po zvukové stránce své době malinko poplatná nahrávka jakoby především u zvuku kláves ještě těžila z předchozí desetiletky.Autorova malá odbočka z faktografické linie směrem do autorových vzpomínek na dobu spojenou s poznáváním prvních nahrávek THRESHOLD: K tomuto nosiči mám vypěstovaný velmi blízký a specifický vztah. Když jsem ve svých mladých letech jezdil občas do Prahy za nákupy CD, při jednom takovém podniku jsem v prodejně s muzikou (myslím v ulici Benediktské) dostal od prodavače do rukou toto CD s doporučením, že jestli hledám něco nového a zajímavého, budu spokojený. Právě na krám obdržel první CD THRESHOLD (mohlo to být mezi roky 1995-97) a zřejmě ho nabízel kde komu. Letmo jsem si vybavil recenzi ze Sparku a CD si poslechl a koupil. Byl jsem moc spokojený a zanedlouho jsem u Petra Hanzlíka v jeho Gung-ho přikoupil i dvojku a trojku. Ty už sice nebyly natolik originální, hlavně trojka mi dodnes připadá nudná a na nápady trochu hudená. Při zeštíhlování sbírky došlo nakonec na prodej i tohoto nosiče. Po letech jsem si zašlé vzpomínky vybavil a jelikož jsem nechtěl remaster, sehnal jsem si prostřednictvím Discogs znovu ten (samý) originál Wounded Land. I po tolika letech má jeho vlastnictví pro mě velké kouzlo. Část z něj se uchovala v interesantním obalu, část v malbě vyobrazené uvnitř bookletu, velká část ve vzpomínkách, a ta největší v hudbě samotné. Když jsem si jej nedávno znovu přehrával, bylo to jako vrátit se v čase o dvacet roků nazpět. Damianův charakteristický, tehdy ještě mladicky vyhlížející zpěv, Karlovy úchvatné riffy a Richardovy klávesy mi udělaly stejnou radost jako kdysi. Ale i bez vzpomínek a sentimentu je to deska výborná a v mnoha ohledech výjimečná. THRESHOLD už její pokračování nikdy nenatočili. Ten entusiasmus a mladické nadšení je tady hodně znát. Své dělá i doba vzniku a rodící se nová britská progresivní scéna počátku devadesátých let, která za své největší vzory uvádí rané MARILLION.Koncepce debutu je postavena na dvou rozměrnějších, plnokrevných a prog-metalově bouřících skladbách. Hymnické „Sanitys End“, respektive motivaci QUEEN nepopírající „Surface To Air“. Svůj díl úspěchu si ukrojila jak hitová „Paradox“ (Westovi hravé klapky tu spolu s Karlovou akustikou malují velice přitažlivé motivy), tak neméně povedená až dojemná perla „Keep It With Mine“. Zapomenout nesmíme ani na výpravný úvod prostřednictvím „Consume to Live“, který nám od prvních sekund představuje formuli a linii hudby THRESHOLD, ale i spektrum prostředků, se kterými budou kluci pracovat také v budoucnu. Na tvrdě metalizující základ je naroubována spousta rockových i stylově různorodých příkras a příměsí, které hudbě kapely dodávají určitou porci jedinečnosti a mají v sobě přitažlivou, magnetizující moc. Kapela velice často mění tempa, díky Damianovu školenému hlasu poletujícímu v několika polohách i nálady a odstíny svých velice dobře prokomponovaných songů. Album má nepopiratelný tah na bránu a s mladickou vervou sebou nese zápal i celkem široký rozhled. Jde poznat, že kapela vyzrála a je takřka hotová. Deska nemá nějaké výraznější mouchy a snad až na pár „obyčejně působících“ míst skýtá dost zábavy k příjemnému posezení a pozornému poslechu. Je to první krok do neznáma, který však působí jistě a plnokrevně.Damian Wilson, v té době vázaný na druhou kapelu LANDMARQ - mimochodem skutečně výborný, malinko měkčí neo-prog, který všem příznivcům sofistikované hudby vřele doporučuji, nemohl odjet následující turné a na jeho místo byl angažován nový muž slyšící na jméno Glynn Morgan. Historicky se tak tito dva zpěváci dvakrát potkávají ale pokaždé v opačném gardu.Psychedelikatessen    80%Jak jsme si řekli v předchozím odstavci, na druhé nahrávce THRESHOLD se představuje nový zpěvák Glynn Morgan i nový bubeník Nick Harradence. Glynnův projev není od Damianova diametrálně odlišný, přesto rozdíl slyšitelný je. Jeho barva je malinko posunuta do jiného odstínu a technika pozbývá operní nádech svého předchůdce. Glynn zpívá civilněji, méně pateticky a s větší razancí. Někdy působí jako chudý příbuzný, který ví, že vlastnosti, jež mu bůh nenadělil, musí dohánět vervou a nasazením. A to se mu také daří. Však i nový materiál vyznívá daleko ostřeji a agresivněji. Pro Glynna je to jenom dobře. THRESHOLD mírně uhnuli z té své progresivní linie a přidali trochu na hutnosti. Drsnější spodek a tvrdší riffy doprovází sbírku stále velice barevných a kompozičně detailně vypiplaných songů. Pokud mám vybrat reprezentační vzorek, pak v něm své místo budou mít songy „Sunseeker“ (s neskutečně řezavými kytarami), výpravný masivní opus „Into The Light“, tklivá balala „Under the Sun“, klipovka „Innocent“ a milovaná „Devoted“. I zde není autorství skladeb (jak tomu bude v časech příštích) pouze na dvojici Groom/West, ale zapojení kytaristy Nicka Midsona a basáka Jona Jearyho skýtá příjemná kompoziční osvěžení. „Psychedelicatessen“ dýchá čerstvějším a ostře syrovějším zvukem, než který jsme slyšeli u debutu.Na Evropské štaci bylo pořízeno video „Livedelica“ (opět s jiným bubeníkem - Jay Miccichea) a THRESHOLD si zahráli s CONCEPTION a dokonce i s DREAM THEATER. Během pauzy odchází Glynn a kapela v úzkých znovu povolává nazpět Damiana. Aby byl průvan i na bubenické soličce přichází Mark Heaney.Extinct Instinct      50%Třetí deska je pro mne zklamáním. Zvukově plochá, nezáživná nahrávka se utápí v častém opakování určitých motivů pořád dokola a v některých skladbách postrádá tolik potřebné nosné myšlenky a zajímavé nápady. Příliš hluchých míst, ve kterých kytary hoblují ty stejné motivy nudí k smrti. Ani Damianův potlačený a bez impulzu nadšení nahečmaný hlas nepůsobí nikterak osvěžujícím dojmem. Skladby jako „Forever“, „Clear“ nebo „Virtual Isolation“ špatné nejsou, ale to je žalostně málo. Dle mého propad, který si vyžádal hned několik velkých změn.Brzy následovalo další evropské turné, tentokrát s podporou ENCHANT, na kterém si poprvé s kapelou zahrál i aktuální bubeník skupiny Johanne James. Někdy v roce 1998 kapela začala nahrávat album „Clone“. Hudba byla z velké části hotová, kluci se chystali k nahrávání vokálu a Damianovi byla v té době však nabídnuta jiná práce, kterou nakonec přijal, měl zpívat hlavní roli v muzikálu Les Misérables.Richard West tak na Damianův odchod později vzpomíná: „Měli jsme rezervované studio a plán s nahrávací společnosti, takže jsme udělali obtížné rozhodnutí, které jsme potřebovali k dokončení záznamu. Damian prostě nevěděl, kdy bude k dispozici. Vypadalo to skoro, že až za dva roky, což taky ve skutečnosti bylo. Museli bychom si počkat dva roky, abychom to dohráli (směje se), což bylo trochu dlouho. Rozešli jsme se v přátelském duchu, zvláště když nikdy nechtěl odejít. Prostě měl moc práce. To je to, co dělá Damian; zjistí najednou, že se ocitl v pěti různých kapelách a třech různých projektech, a najednou nemůže dělat všechno.“http://www.crazydiamond.cz/giant_promise_land_recenze/2071http://www.crazydiamond.cz/giant_promise_land_recenze/2071marekdt@seznam.cz (Horyna)Zaoceánští kovbojové z Nashvillu GIANT nikdy nepatřili k našminkovanému mainstreamu prohánějícímu se ulicemi Los Angeles v průběhu let osmdesátých. Přesto, že na hudební půdu vstoupili prostřednictvím studiového debutu až na konci této epochy a zkraje let devadesátých dokázali, sic ne už tak úspěšně (doba se měnila příliš překotně), avšak kvalitou skladatelskou rozhodně navázat deskou druhou, není jejich jméno skloňováno tak často, jako jména jiných, o dost méně zdatných hudebníků a jak by si jejich instrumentální renomé zasloužilo.Po prvním rozpadu už nedokázali se spíše průměrnou deskou lakonicky pojmenovanou římská tři navázat a rozešli se tak i podruhé. Při dalším společném shledání už chyběl hlavní režisér jejich zvuku a celkově stylu GIANT, jeden z vůdčí dvojice bratrů, jmenovitě Dann Huff. Soubor tehdy začali táhnout dva někdejší Dannovi kolegové, jeho bráška David Huff hrající na bicí a basák Mike Brignardello. Novými posilami se stali: zpěvák STRANGEWAYS Terry Brock a kytarový kouzelník od WINGER, Jon Roth. Tato čtveřice spolu roku 2009 vydává čtvrtou desku „Promise Land“.I tentokrát máme co do činění s prvotřídní hard-rockovou prací cukrovanou feelingem AOR stylu. První tři písně musí nadšence „rybařící“ v podobných stylový vodách chytit pevně za pačesy. Songy „Believer“, hitová „Promise Land“ (slyš famózní sejmutí každého z nástrojů a panenskou čistotu kompletního projevu) a třetí „Never Surrender“ oplývají působivými melodiemi, spoustou tvůrčích nápadů, hbitými sóly i pořádně našlápnutou rytmikou. Ve čtvrté, kterou je procítěná „Our Love“, nás o svých kvalitách přesvědčí nový vokalista Terry Brock, jenž se zdá býti zdatným nástupcem Danna Huffa. Píseň je protkána překrásnými Rothovými vyhrávkami a jednotlivá aranžmá povyšují píseň jako celek na baladická nebesa. Následuje další energická troj-sada skladeb „Prisoner Of Love“, „Two Worlds Collide“ a „Plenty Of Love“- z nichž především druhá zmiňovaná upoutává skvělou řemeslnou prací Jona Rotha i výrazně melodicky nakažlivým refrénem. Poslední jmenovaná skladba je nacpaná sóly až po okraj a její pozitivně burcující duch vyvěrá na povrch jako horká láva tryskající z hlubin země vzhůru. V druhé polovině deska krapet ztrácí, ale není všem dnům konec. Rozhodně zaujme členitá „Ill Wait For You“, baladická kráska „Dying To See You“, jinak zasazená do sentimentálnějších proporcí, ale i Párplovská-Hughesovka - značně šlapající „Complicated Man“. Osobně mám rád ještě poslední drsnou riffovačku „Save Me“.I když se hvězdných kvalit materiálu debutního dosáhnout nepodařilo (to snad ani nikdo neočekával), společná nová chemie na „Promise Land“ účinkovala výborně a klukům napsané písně sedly náramně. Deska v sobě nese pozitivní poselství a kromě několika slabších položek v druhé části i celkem výrazné napětí a nečekaný náboj. Jde o melodicky nespoutanou nahrávku s přenosnou nadstavbovou částí v oblasti feelingu, která se snaží o rovnoměrné navození pocitů spokojenosti směrem k posluchači.http://www.crazydiamond.cz/savatage_dead_winter_dead_recenze/2061http://www.crazydiamond.cz/savatage_dead_winter_dead_recenze/2061janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V roce 1995 se Jon Oliva a Paul O´Neill nadechli k dalšímu velmi ambicióznímu kroku, kterým bylo koncepční album zasazené do bosenského Sarajeva v časech občanské války v tehdy bouřící a zároveň se rozpadající Jugoslávii. Deska neměla nést jen stopy příznačné pro skladatelský rukopis tahounů SAVATAGE a jejich nesporné umělecké kvality, ale nést a zdůrazňovat myšlenku na nesmyslnost všech válečných konfliktů. Jen krátce před tímto albem pracovně rozjetý Jon realizoval také debutovou desku se svým projektem DOCTOR BUTCHER, kde šel, co se vyznění týče, přeci jen trochu tvrdším powermetalovým směrem. Chystaná deska od SAVATAGE měla vyznívat úplně opačně a nezanedbatelnou část zvuku na ní měly obstarat právě klávesy a nejrůznější orchestrace. Nakonec „Dead Winter Dead“ opravdu představila orchestrální složku a Jonovy klávesy jako jeden ze svých dominantních prvků. Materiálu tak byla vlastní určitá scéničnost, dramatický naturel, koketérie s prvky vážné hudby a stylizovanost příznačná pro temné rockové opery. Určitým katalyzátorem emocí a nositelem divadelnějšího pojetí se stal opětovně využitý hlas Jona Olivy, zde pouze v jedné písni („I Am“) znázorňující postoj imaginárního „malého muže“ plného předsudků a nenávisti, obvykle stojícího za rozdmýcháním všech obdobných válečných konfliktů. Přestože desku převážně nazpíval Zack Stevens, v těch několika málo úsecích s Jonovým hlasem se dostavoval kýžený efekt živelnosti. Ostatně Zachary se úkolu zhostil rovněž na výtečnou a jeho srdnaté party byly oslavovány po dalších mnoho měsíců. Desku evropský metalový tisk totiž vynesl do nebe. Jak se to však mělo s instrumentálním zastoupením ve stále se vyvíjející sestavě? Protože Alex Skolnick již neměl čas se věnovat SAVATAGE, do kapely byl po pětileté pauze přizván Jonův spoluhráč z DOCTOR BUTCHER, kytarista Chris Caffery, ten už ostatně členem SAVATAGE jednou byl, když jim pomáhal na turné v roce 1990. Protože však firma Atlantic Records měla pocit, že Caffery není dostatečně známým hudebníkem, byl do rozšířené soupisky floridských přibrán ještě sólový kytarista Al Pitrelli, muzikant se zkušenostmi v koncertní sestavě ALICE COOPERA. Rytmika zůstala stejná jako na posledním turné z podzimu 1994, tedy Jeff Plate/ Johnny Lee Middleton.Koncepční deska si vyžádala značnou míru předpříprav, tak aby válečný příběh nepůsobil složitě a byl srozumitelný i těm, kteří se o politická dění nezajímají. Zároveň bylo nutné, aby působil autenticky a dovedl vtáhnout. Oba hlavní skladatelé se cítili jako v minovém poli při procházení ožehavého balkánského tématu. Uvědomovali si tentokrát větší zodpovědnost a vlastně i nutnost se za žádnou cenu nevydávat na výlety z protiválečné myšlenkové linie do detailnějších perspektiv a rozborů. Deska, i přes své vážné téma, slavila úspěch také i díky tomu, že byla o obyčejných lidech. Určitá část fanoušků kvitovala předsunutí důležitosti Jonových kláves a celkově zdobnější naturel díla a považovala to celé za fantastický posun, jiná tohle sice přijala bez výhrad, ale mlčenlivě zůstala věrna spíše kytarovému power materiálu z časů Crisse Olivy (tak jako tomu bylo třeba v mém případě). O zklamání však nemluvil nikdo.Odbočka: Story alba „Dead Winter Dead“ bylo inspirováno skutečným příběhem, jenž se stal v největším bosenském městě o dva roky dříve, ale na rozdíl od tragické předlohy, označované jako příběh Romea a Julie ze Sarajeva, neskončil úplně bezvýchodně. Zabití srbského mladíka Boško Brkiče a jeho muslimské dívky Admiry Ismič na mostě v centru Sarajeva, v tzv. zóně nikoho, a to odstřelovači číhajícími v kopcích nad městem, bylo totiž jednou z mnoha tragédií občanské války na Balkáně. Skutečný příběh mladého páru připomínal Shakespeareho slavné dílo a v roce 1993 obletěl celý svět. Tato událost se stala symbolem oné bezvýchodnosti provázející etnické a národnostní konflikty a to nejen v oblasti Balkánu. Tolik v krátkosti k látce, která americké muzikanty při tvorbě inspirovala, nicméně jimi vytvořený příběh byl úplně jiný.SAVATAGE sice zasadili děj na konec roku 1994 v tom samém, válkou zmítaném městě, mezi rozstřílené domy a historické, prázdné a zmrzlé uličky, kde bylo mrtvolné ticho té strašlivé zimy permanentně narušováno občasnými detonacemi a výstřely, nicméně krom tragických obrázků válkou zmítaného města sebou nesl i špetku naděje. Vše začalo v roce 1990 pádem Berlínské zdi a rozpadem tzv.východního bloku (viz majestátní hymnus „This Is The Time“, který staví na výpravnosti a silném Stevensově hlase). Jakkoliv Jugoslávie nebyla před tím spoutána železnou oponou tak silně jako jiné slovanské země, v této mnohonárodnostní jihoevropské zemi od nepaměti bujel nacionalismus a nesnášenlivost, jenž se právě v časech uvolnění poměrů a nově nabyté svobody ještě prohluboval. V ději figuruje jakýsi starý muž, hudebník, který prožil mnoho let coby emigrant v jiné evropské zemi, a na počátku devadesátých let se vrátil do svého rodného města, aby vzpomínal a obdivoval jeho krásu, netušil však jakou změnou zanedlouho tato oblast projde. Příběh se odehrává v místech s tisíciletou historií, kde před válkou panoval čilí ruch a lidé zde vedli úplně obyčejné životy. Jedním ze dvou hlavních hrdinů příběhu z konce roku 1994 je mladý bosenský Srb Serdjan Aleskovič, voják z jednotky srbských odstřelovačů, hlídkující v kopcích nad městem. Tím druhým pak muslimka Katrina Brašič prodávající zbraně druhé straně a všemožně se snažící přežít. Třetí postavou je právě onen stařec, jenž se krátce před válkou vrátil z ciziny do svého rodného města. Když už město čelí každodennímu odstřelování usadí se tento starý hudebník v centru Sarajeva na starobylém náměstí poblíž tisícileté kašny a hraje zde dlouho do noci na cello své symfonie, ty se každý den i noc rozléhají daleko do krajiny a jsou slyšeny mezi přestřelkami i v kopcích poblíž města. Naši dva hrdinové, každý na jiném místě, tu nádhernou hudbu z dálky poslouchají. Jednoho dne však nic není slyšet. Poznamenáni válkou a vyčerpáni drastickými zážitky (Serdjan čelí nejhoršímu, když vidí zabité děti krátce po masakru poblíž místní školy - tento děsivý výjev se mu stále vrací - epochální skladba „One Child“) se tak, nezávisle na sobě, oba rozhodnou sejít do centra, kde se poprvé potkávají a zároveň vidí na dlažbě poblíž středověké kašny onoho starého hudebníka zastřeleného. Okamžiky po shledání jsou natolik silné, že se dvojice rozhodne spolu již zůstat a odejít mimo válečný prostor. Pro někoho dost možná nerealistické řešení, ale jaký by vlastně mělo smysl zpracovávat obdobně vážné téma bez špetky naděje? Vyžívat se ve špatných koncích zrovna není smyslem umění.Kapele se daří zachytit onu temnou atmosféru místa zmítaného válkou a právě Jonovy klávesy opatřují koncept nutnou dávkou závažnosti. Už od Stevensova nápěvu v „This Is The Time“ je poznat, jak moc je složka dramatizace v tomto případě důležitá. V drásavé a Jonem obzvlášť zneklidňujícím způsobem oddeklamované „I Am“ dojde na muzikálově-divadelní prvky, song však u konce plynule přejde v úsek, který připomíná spíše jakési válečné rekviem. Album je na mnoha místech zdobeno instrumentálními songy a předěly dodávajícími výsledku na jisté osudovosti. Nejvýraznější z nich má jméno „Mozart And Madness“ a vyvíjí se opravdu pozoruhodně. Oduševněle se jeví i song „Starlight“ coby pomyslný prostor k nadechnutí před dalšími velkými věcmi, ale i poutavá balada „This Is n´t What We Meant“, přenášející do díla nemalou míru nadhledu a skladatelského mistrovství, takového, jaké má kapela formátu SAVATAGE už dávno v krvi. Asi nejbombastičtější skladbou desky se stala pozvolna gradující suita „One Child“, která se skrze úvodní pomalou a zádumčivou klavírní pasáž vyvine v epický kus s mnoha vrstvami, bombastickými vícehlasy a chóry a s vkusně zvládnutou orchestrací. V některých okamžicích je „Dead Winter Dead“ až bolestně krásnou suitou, v jiných, jako je třeba riffující titulní kus, prostě stabilním Hard N´Heavy materiálem. Pro mne osobně však nejde o jedno z nejlepších děl SAVATAGE, což je způsobeno faktem, že jsem příznivcem spíše jejich heavymetalovější nebo power-rockovější podoby, zkrátka těch alb, kde hrají prim spíše kytary (zejména ty od Crisse Olivy), a tak ani propracovanost a vytříbenost zřejmě jejich nejorchestrálnějšího konceptu nemůže konkurovat některým o něco starším albům SAVATAGE.http://www.crazydiamond.cz/heir_apparent_one_small_voice_recenze/2072http://www.crazydiamond.cz/heir_apparent_one_small_voice_recenze/2072marekdt@seznam.cz (Horyna)Kapelu HEIR APPARENT založil v roce 1984 v americkém Seattlu kytarista Terry Gorle. Spolu s ním pak ještě: zpěvák Paul Davidson, basista Derek Peace a bubeník Jim Kovach. Po natáčení dema odchází Jim Kovach a je nahrazen Raymondem Blackem. V této sestavě skupina vydává své první celovečerní studiové album na značce Black Dragon Records pojmenované „Graceful Inheritance“ roku 1986, které si zakrátko vyslouží status kultovní. V německém časopisu Best of Rock and Metal skončilo na pozici 188 z pěti sta alb všech dob. V roce 1987 byl hlavní zpěvák Paul Davidson nahrazen Steveem Benitem a do sestavy byl přidán klávesista Mike Jackson. Tato částečně obměněná nová sestava nahrála druhou studiovku „One Small Voice“ v červnu 1989. Kapela podepsala v roce 1988 smlouvu s Capitol Records / Metal Blade, ale bohužel se krátce po studiových pracích rozpadla. V roce 1999 pak vydali u Hellion Records znovu debutní desku (ovšem s oproti originálu zcela propadákovým obalem) a kompilační album „Triad“. Terry Gorle se v roce 2000 znovu setkal s basistkou Derekem Peace a bubeníkem Raymondem Blackem, aby si společně zahráli na festivalu Wacken Open Air. V následujících letech Terry Gorle udržoval jméno HEIR APPARENT na turné s různými sestavami. Roku 2018 konečně vychází třetín počin „The View From Below“ s novým zpěvákem Willem Shawem a klávesákem slyšícím na jméno Op Sakiya. HEIR APPARENT dodnes zastávají mezi fanoušky progresivní odnože amerického metalu zcela výsadní postavení. Obě jejich alba z let osmdesátých se stala nesmrtelná a jejich pozice se nachází hned vedle stylově úzce příbuzných QUEENSRŸCHE, FATES WARNING a CRIMSON GLORY.Pro našince zůstávají už řadu let melodici HEIR APPARERT vcelku skrytým pokladem na hudební mapě amerického progresivního metalu. Už od svých počátků spadajících do poloviny let osmdesátých se jim podařilo na opačné straně polokoule vybudovat slušnou fanouškovskou základnu a své výsadní postavení brzy na to stvrdili úchvatným kotoučem s neméně obskurní obálkou „Graceful Inheritance“. Ten je velice hbitě popostrčil po bok předních souborů podobné hudební odnože, jako byla trojice výše jmenovaných kapel. HEIR APPARENT se přiklonili na stranu těch, kteří na úkor rychlosti a tvrdosti dávají přednost precizně vystavěným melodiím, působivým a mohutným sborům, své skladby dokážou opentlit množstvím kytarových vyhrávek, sól a kudrlinek, a do karet jim hraje i podpůrná klávesová hradba a tepající vystrčená rytmika.Svůj tvůrčí růst kapela stvrdila o tři roky později malinko přístupnějším avšak i progresivnějším výtvorem číslo dva nazvaným „One Small Voice“. Na něm kapela ubrala nohu z plynu, čímž mohli vyniknout dotaženější a vyšlechtěnější kompozice. Přišla výměna zpěváka a přibyl potřebný hráč na klávesy. Sound se pročistil a stal se přehlednějším. I výsledný zvuk byl oproti debutu dotaženější a častěji skrze něj probleskovala pompézní noblesa.Pod namodralým a znovu velice výmluvným coverem leží disk, který obsahuje jedenáct progresivních rock-metalových kompozic originálního střihu. Vše načne song „Just Imagine“ s robotickým úvodem, na kterou se nalepí tajemná atmosféra a vůbec celá stavba skladby je hodně inovativní. „Crossing the Border“ patří k rychlejším věcem. Progresivní odstín jedničky vystřídají metalizující odlesky a Steve Benito tahá hlas do pořádných výšek. Všemu udává směr Gorleho riffující kytarová hra. Pravým opakem je třetí „Screaming“, která nejen že výrazně ubere z tempa, ale nechává promlouvat hlavně akustiky v doprovodu sličných kláves. Něžnou „Alone Again“ odrecituje Steve na způsob Midnightových (zpěvák CRIMSON GLORY) dispozičních dovedností. Na pátou pozici se jako uragán po romantické předehře přižene salva „Cacophony of Anger“. Silně návyková jízda eruptivního druhu, kde nejen Benitův zpěv doslova exploduje. Nejmarkantněji se zde zvedá do výšin v doprovodu mohutně násobených sborů. Extáze. Po Simonovsko-Garfungelovském coveru „The Sound of Silence“, který se mimochodem svou kvalitou může s originálem směle poměřovat, přichází hymnická pecka na způsob Tateho party „We the People“. „Young Forever“ opět pozvedne epický prapor se znaky teatrálnosti, aby titulní „One Small Voice“ představila kapelu jako jedny z progresivních vládců tehdejší doby. Osobní triumf vnímám skrze skladbu „Decorated“. To je pro mne špička tohoto ledovce a to nejen kvůli skvostně bublající dominantní baskytaře a klavíru v pozadí, ale i díky vysoko oktanovým melodiím a naprosto smyslnému emočnímu prožitku a nářkům Steve Benita. Povedenou tečkou je pak píseň „The Fifth Season“, která se po romantickém úvodu tak rozburácí, až se vám začne hlava na krku samovolně protáčet.Význam a velikost nahrávky „One Small Voice“ budu nejlépe dokumentovat přiřazením některých, podobně znělých patriotů, slučujících se v jedné melodické množině zaoceánské produkce konce osmdesátých let. Do té by zcela neomylně patřily skvostné nahrávky jako „Transcendence“, „Perfect Symmetry“, či „Operation Mindcrime“. S těmito jmenovanými dokázali HEIR APPARENT v oné době spolehlivě držet krok, jenže vše mělo trvat pouhou chviličku. Už další rok byli kluci po brzkém rozpadu rázem mimo hru. To ovšem nic nemění na faktu důležitosti tohoto alba.http://www.crazydiamond.cz/metal_madness_vii_susice_ostrov_santos_28_a_29_srpna_2020_koncert_info/2074http://www.crazydiamond.cz/metal_madness_vii_susice_ostrov_santos_28_a_29_srpna_2020_koncert_info/2074nobody@nothing.com (Info)Rok 2020 začal šíleně a tak by mělv obdobném duchu i pokračovat. Metal Madness se totiž budekonat již po sedmé a vše proběhne dle zažitých tradic. Poslednísrpnový víkend si tak zapište do diářů jako ten, který si budenutno řádně užít v prostředí Šumavy. V široce rozevřenénáruči ostrova Santos proběhne vystoupení deseti kapelzastupujících tradiční syrové metalové žánry. Vedle thrashe ablacku bude hrát prim především death metal, jehož legendárnípojem Pestilence si prostě nelze nechat ujít. Zpoza hranicdo Sušice ještě zavítají kapely Reactory (Německo),Asphagor (Rakousko) a Warbell (Polsko). Tuzemskounabídku doplní jména jako Trollech, Ytivarg,Mortifilia, Endless Drain a Blue Screen Öf Death.Desátou kapelou hlavního line-upu bude výherce pátečního klání,které se nově zavádí jako nultý den festivalu. Pátečníwarm-up se osvědčil jako to správné rozehřátí patřičnýchreceptorů metalového publika. Ten letošní bude však lehcenetradiční a věříme, že i velice přínosný. Festival totiždává prostor vedle ověřených a zkušenostmi prošpikovanýchkapel také těm, kteří svou kariéru teprve startují a o svůjprostor bojují. Proto se v pátek od osmi hodin na menším pódiuodehraje pomyslný souboj tří začínajících kapel, z nichž ta"vítězná" druhý den okusí velké pódium. Tento aktnebude zpoplatněn vstupným a bude sloužit především jakodůstojné představení nové metalové krve, jejíž snažení bynemělo zůstat bez povšimnutí. Každý začátečník se bezpodpory jednoduše neobejde, tak jim ji dopřejme.Co seorganizace týče, tak vše bude probíhat v zažitém modelu.Vstupné bude činit 550 korun, pro děti však zcela zdarma.Občerstvení s širokou nabídkou a solidním sociálním zázemímje pak vítanou přidanou hodnotou festivalu. Snaha o co nejlepšízvuk bude dodržena i nyní, stejně tak i přesný harmonogram. Ozábavu sobotního dne se postará desítka pečlivě vybíranýchkapel, které budou startovat ve 14.00. Páteční vystoupenítrojice nových jmen se uskuteční zdarma od 20.00. A kdo, že je to pro letošní MetalMadness vybrán? Čtěte dále:Možná, že některé (patrně mladší)ročníky zcela nevnímají podstatu skupiny Pestilence. Alepro pamětníky 30+ a důsledné hledače všech death metalovýchzákoutí bude uzření téhle kapely jasným svátkem. Tahle kapelasi s death metalem vždycky tak trochu hrála, takže v jejím podánízní jednoduše svobodně, originálně a především naprostoskvěle. Jedinečné experimentování s až progresivním nábojemdokáže zaměstnat snad všechny smysly. Živě bude něco takovéhonaprostým unikátem, který si prostě nelze nechat ujít. A ačkolivbudou mezi námi jistě tací, kteří budou ctít jen tvorbu z krajedevadesátých let, tak vězte, že i ta novější reunionovápostmiléniovská doba má věru co nabídnout. Prostě na tohlenelze mít výmluvu - musí se slyšet, vidět, prožít! http://www.pestilence.nl/https://pestilenceofficial.bandcamp.com/https://www.facebook.com/PestilenceofficialV roce 2010 se na německé thrashmetalové scéně objevila kapela Reactory, která hnedzaútočila na ta správná místa. V roce 2014 vydala úspěšnýdebut High On Radiation, který ctil veškerá pravidla, kterámá správný německý thrash mít. Takže v jejich muzice najdeteodkazy na pojmy jako Sodom, Kreator nebo Destruction. Letos kapelaslaví deset let existence albem Collapse To Come. Navztekanývokál a ultrarychlé songy vám vlijí správnou thrashovou esencidožil.https://www.reactory-thrash.com/https://reactory.bandcamp.com/https://www.facebook.com/REACTORYBlack metalový svět patří k těmvětším, které je dobré zkoumat. Jedna jeho větev má takovýcharakteristický šlapavý rytmus, který se odráží v bitevníenergii, melodičtějších kytarových linkách a celkově zlémuvzezření. Asphagor jsou typickým zástupcem takovéhomodelu a pokud vám toto jméno nic neříká - nevěšte hlavu.Tyrolská banda se poprvé zapsala do povědomí blackers albem Havocv roce 2010 a do dnešních dnů stihla vydat ještě další dvědesky. Aktuálně se pracuje na dalším materiálu, kdy některékusy budou aplikovány live i v Sušici. Určeno pro fanoušky DarkFortress, Naglfar nebo pozdních Limbonic Art. https://asphagor.bandcamp.com/https://www.facebook.com/Asphagor/Melodická forma death metalu by nemělanikomu nahánět husí kůži. I tahle forma šílenství v sobě mázaručený kousek dynamitu, který při explozi rozkmitá vašeklouby a vám pak nezbude nic než hrozit, třepat hlavou, čijakkoliv obdobně projevovat pocity ze skvělých vjemů. Nakoncertních prknech to u polské smečky Warbell platídvojnásob, neboť vedle šlapavé muziky si pozornost připíše isličná zpěvačka Gigi. Hudebně se pak můžeme odrazit vnovějších Arch Enemy, Dark Tranquillity nebo bandy Martyrium zMalty. Tahle mašina prostě bude fungovat, i kdybyste nechtěli. http://www.warbell.pl/?page_id=371&lang=enhttps://warbell.bandcamp.com/https://www.facebook.com/warbellbandPlzeňská kapela Trollech jepro tuzemskou scénu jasně zářícím pojmem, který má mnoho znás spjatý se svérázným lesním black metalem. Jestli neznátehit Ve stínu starých dubů, pak si mazejte doplnit vzdělání.Ovšem i tahle úderka prošla drobnou transformací a to v momentě,kdy vydala velmi syrové album Vnitřní tma. Na jednu stranuortodoxní black, na druhou stranu jasný odkaz pohanství a lesníříše s drobnými Bathoryovskými výkyvy, jako třeba ve skladběCestou dál a dál z posledního alba. Nutno toto vystoupenínezmeškat, neboť vidět jejich koncert občas bývá obtížné. https://trollech.bandcamp.com/https://www.facebook.com/trollechPro všechny milovníky elektrickýchobvodů, elektronických součástek a vědátory, kteří titulembůh oslovují pouze mistra Teslu je tu připravena budějcká rotaYtivarg. Komplikovaný metal s kořeny v grindu a blacku.Jasný následovník někdejších Isacaarum, avšak se svou vlastnítváří a jasným lyrickým zaměřením na elektrotechniku.Nažhavte své obvody a připravte si silné pojistky, neboť vmomentě, kdy začne rezonovat Wardenclyffe, už nebude nikdovnímat svět jako předtím. https://ytivarg.bandcamp.com/releaseshttps://www.facebook.com/ytivargbandMladá krev Endless Drainfungující teprve tři roky je natolik akční, že již stačilavystrčit na svět svůj první materiál, kterým je deska War OfMy Hate. Tahle jihočeská banda čerpá inspiraci z thrash ideath metalu. Vše se nebojí okořenit hutným groove houpáním,které dodává skladbám dravost a chytlavost. Nutno smeknout, žeačkoliv jsou pánové teprve na startovní čáře, tak jim to hrajenaprosto parádně. Nebojí se barevných postupů s občasnýmvložením moderních linek a celé to balí do velmi zajímavého aposluchačsky dobře stravitelného celku. Byla by škoda nechattuhle naději bez povšimnutí. Ty nápady a energie tam prostě jsoua zasluhují si správnoupodporu.https://bandzone.cz/endlessdrainhttps://www.facebook.com/endlessdrain/Válečný thrash, který zároveňuctívá rokenrol. Jestli jsme už zmiňovali vliv raných Kreatornebo Sodom, tak si připište ještě Sepulturu a nebojím se říctSlayer. Z toho snad dost jasně plyne, že v klidu u Blue ScreenÖf Death rozhodně nezůstane žádná džínovina. Pražskátrojice ctí zásady thrashe a nechybí jí ani zmiňovaná rnragrese v tom nejsyrovějším možném stylu. Vokálem vás pánovésice trochu zatáhnou do death metalových zákoutí, ale to nenívůbec na škodu. https://bsodthrash.bandcamp.com/https://www.facebook.com/bsodeathPokud si někdo ještě za ty rokynepovšiml domácí pořádající kapely Mortifilia, měl bysi okamžitě zakoupit vstupenku a vyčkávat v prvních řadách najejich vystoupení. Jasně rozpoznatelný rukopis s originálnímvokálem. Svižné songy koketující se švédskou školou deathmetalu jsou už dlouhodobě ozdobou tuzemské scény. Poslednířadová deska … When I Killed The God je naprostýmskvostem, který by neměl chybět v kolekcích lokálních fans.Připojit se k nim není nic, co by bolelo, ba naopak. Hotovýmbalzámem pro metalovou duši a dobrým vzorem, budiž jejichpořadatelské i skladatelské počínání. Tak nač se zdráhat,stačí si to naplnoužít.https://www.mortifilia.cz/https://www.facebook.com/mortifiliaDesátá kapela je v rukou pátečníchdorazivších a tím pádem překvapením……v pátek večer proběhne warm-upparty, která bude pro návštěvníky zcela zdarma. K tanci apředevším poslechu zahrají na malém vestavěném podiu třikapely. Hlasy přítomných pak rozhodnou, která z těchto skupinbude oblažovat sluchovody sobotního hlavního proudu. První kapelou je ostrá blackovásebranka Nocturnal Obeisance ze Zlína. Tahle kapela fungujedva roky a právě letos se rozhodla vydat svou první velkou desku(ve spolupráci se Slovak Metal Army), která dostala název Temnýrituál hněvu. Melodický, přesto náležitě animální blacksi nebere servítky a od prvního momentu začne uhánět silněkupředu. Štěkavý zpěv skvěle odkazuje na živočišnost žánrua kytarové vyhrávky dávají zase najevo, že nehodlají stagnovatv zažitých postupech. https://nocturnalobeisance-sma.bandcamp.com/https://www.facebook.com/nocturnal.obeisance.oficial/Druhou bandou jsou kladenští ArtOf Blood. Ani oni se nebojí zajímavých melodií a svěžíchvyhrávek. Fungují od roku 2015, ovšem naplno do toho šlápli vroce 2018, od kdy pilně makají a sbírají patřičné zkušenosti.Pánové důsledně pracují na materiálu pro první velké album aurčitě jim pomůže povzbuzující ohlas. Jejich death metalstavějící na výrazných kytarách má velmi chytlavé charisma,kterému není od věci otevřít náruč. https://bandzone.cz/artofbloodhttps://www.facebook.com/aobmetalofficial/Třetí skupinou je thrash hardcoreováúderka Fatal Punishment z Litoměřic. Nosným prvkemjejich těžkotonážní nálože je právě typické HC frázování,které v kombinaci s rychlým thrashem tvoří poutavoudvojici. Kapela nově pracuje na první EP nahrávce, kterou hodlánazvat Fuck Corona, z čehož jasně plyne, kterak jimnechybí navztekanost patřičně vetkaná v hudební granátyv podobě samotných songů.  https://fatalpunishment.bandcamp.com/releaseshttps://www.facebook.com/fatalpunishmentbandA závěrem nezbývá než věcněrekapitulovat dosud vyřčené:Metal Madness VII 202028. - 29.8.Sušice, ostrov Santos550,- na místě / děti zdarma Předprodej za zvýhodněnou cenu nahttps://www.mortifilia.cz/metal-madness/28. 4. Pátek večer od 20.00 / vstupzdarmaArt Of BloodNocturnal ObeisanceFatal Punishment29. 4. start ve14.00PestilenceReactoryWarbellAsphagorTrollechYtivargMortifiliaEndlessDrainBlue Screen Öf Deathhttps://www.mortifilia.cz/metal-madness/https://www.facebook.com/events/665575697256118/https://bandzone.cz/koncert/508584-susice-ostrov-santos-metal-madness-viihttp://www.crazydiamond.cz/caligulas_horse_rise_radiant_recenze/2069http://www.crazydiamond.cz/caligulas_horse_rise_radiant_recenze/2069hackl@volny.cz (Pekárek)Když se řekne progresivní metal, vybaví se fandům žánru především DREAM THEATER a někteří jejich souputníci či následovníci. Dotyčným však programově nešlo o vývojový posun, nýbrž o artověji pojatou metalovou jízdu. Pokud se budu držet přívlastku „progresivní“ striktněji, aktuálně mě napadají jména spjatá převážně s death a black metalem. Na dnes docela populární absorpci postupů MESHUGGAH koketujících s popem zas tak moc progresivního není. Zmínění DREAM THEATER využívali hutných, ostře rytmizovaných riffů k fúzím s hladkými popovými melodiemi nejpozději na „Awake“, i když celkové vyznění inklinovalo přeci jen o něco více k RUSH, QUEENSRŸCHE a IRON MAIDEN než k popu DURAN DURAN, A-HA či ALPHAVILLE.Nepokrytě popová generace kapel, reprezentovaná trojlístkem LEPROUS, HAKEN a právě CALIGULA´S HORSE, navazuje na progresivní velikány především ve svém artovém snažení. Z metalu čerpají tvrdost a neodbytnou ambici „dělat umění“ pomocí elektrických kytar. Z art rocku zase poznání, že i velmi košaté skladby mohou mít slušný písničkový potenciál; z vrcholných popových čísel pak to nejdůležitější – snahu o chytlavé melodie. Výsledkem je každopádně progresivní metal, nikoli progresivní pop. Že jsem měl do úvah o kontextu narvat ještě nějakou zmínku stran nu-metalu? Tak dobře, strohá kombinace hodně tvrdých kytar a přímočarého vokálního sladidla, typická pro nu-metal, má něco do sebe. Zas o něco dospělejší posluchači, kteří se podobnou směskou dopovali v pubertě, po ní stále touží. „Caligulové“ se nicméně obracejí ke všem. Nabízejí nekonfliktní scénář, vznosné melodie a také pocit jisté intelektuální exkluzivity, odvíjející se od štědré, rozuměj „progresivní“, porce tónů a rytmů, kterou lze ovšem – jako neoddiskutovatelně krásnou – velmi snadno obsáhnout. Velmi rádi by je tudíž mohli mít i někteří fanoušci YES, GENESIS, SAGA a MARILLION.Co se tedy skrývá za obalem evokujícím dárek, který kdysi dávno přivezl pan hrabě svému nadlesnímu z lovecké výpravy do Alp? Jde o pozitivní výzvu k boji s protivenstvím, o níž padla zmínka v jednom z rozhovorů? Řekl bych, že daleko více jde o únik. Ani ne tak do přírody, jako spíše ke kráse, ze které borci z Brisbane na svém pátém albu nanejvýš kompetentně a zábavně přednáší. Škoda jen, že produkci podřídili jedinému cíli, znít dobře a tvrdě, resp. tvrději než doposud. Se svým klasickým soundem tedy znovu zaúřadoval mistr Jens Bogren. Přílišná důvěra v sílu zvuku, hladkých melodických motivů a vlastní schopnosti ve finále vyústila v natočení desky, jíž je radost poslouchat, ale tím to také končí.Nejde mi o sestřelení formálně precizního, efektního alba, a už vůbec ne o „identifikaci kvaziproblému“. Pouze jsem popsal stav, kdy se mnou jinak vynikající hudba neprovedla takřka vůbec nic. Australané na „Rise Radiant“ bohužel působí jen na povrchu a v omezeném emočním pásmu. Svou nekonfliktností a jemnou náladotvorností mají podstatně blíže k popu, popř. k britskému (neo)prog rocku let osmdesátých, resp. devadesátých než k vypjatým kouskům od PAIN OF SALVATION, přestože se jimi inspirují. O síle na způsob barokní exaltace, předváděné kupř. klasicky orientovanými SYMPHONY X, si mohou nechat zdát. Ani v nejvypjatějších momentech nevypadnou z role poslů myšlenek a stavů, s nimiž nelze navázat srdečnější, popř. intimnější pouto, protože jsou příliš vzdálené a vysílají slabý signál. Je podivuhodné, že výtečný vokál Jima Greye s tím nic nesvede.Hrajícím si Australanům prostě chybí v rozhodujících momentech nápady k tomu, aby doopravdy strhli. V popu jako takovém problém rozhodně netkví. Zmíněné nejlépe vynikne v kontrastu s bravurně podanými a „prožitými“ pop-covery. Gabrielova „Dont Give Up“ se znamenitou Lynsey Ward sice potvrzuje interpretační mistrovství australského ansámblu, melodická síla z ní tryskající ale zároveň naplno odhaluje slabinu jejich vlastní tvorby. Jakmile se, tak jako ve skvostné mezihře „Resonate“, vypaří hutné kytary, situace se zlepšuje. Jakmile tedy kapela „neplní normu“ progresivního rocku, potažmo metalu a netrápí se tolik s jeho „osudovostí“, zní vše lépe, uvolněněji. Metalové riffy z dílny Sama Vallena totiž nepřináší v podstatě žádnou přidanou hodnotu. Jimův bezchybný hlas tak v řadě okamžiků nemá oporu, natož rovnocenného partnera, pouze navenek zábavný, stylový doprovod, zahleděný do sebe. Vztah hlasu a kytary tím pádem postrádá výraznější emoce. Z mnoha poslechů mi v hlavě neuvázlo žádné kytarové sólo. Oproti minulému „In Contact“ zde navíc působí o dost méně atmosférických ploch a poloh model ANATHEMA. Vše dokonávají nesourodé kombinace nu-metalového běsnění s oposlouchanými postupy ze zásob prog metalových klasiků. „Valkyrie“, na níž teď namátkou narážím, přitom není špatná skladba, ale mezi jejími ingrediencemi nepanuje ideální chemie, ze které by vzešlo něco mimořádného, co by vám alespoň „položilo ruku na rameno“. Závěr, který lze vlastně vztáhnout na kompletní novinku. Příjemný poslech výborně odehrané hudby. Nic víc, nic míň; a to je tentokrát málo. Ve srovnání se zbytkem scény samozřejmě jen relativně, čemuž nakonec odpovídá i poměrně vysoké hodnocení.