Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyTANKARD - Pavlov´s Dawgs - 70%http://www.crazydiamond.cz/tankard_pavlovs_dawgs_recenze/2751http://www.crazydiamond.cz/tankard_pavlovs_dawgs_recenze/2751janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Němečtí opěvovatelé piva neztrácejí ani na okamžik dobrou náladu. Tak by se dalo zhodnotit již osmnácté řadové album od frankfurtských TANKARD, které se pyšní skoro až speedmetalovým naturelem a hromadou vtipných lyrických námětů. Tahle skutečnost se k stárnoucím thrasherům velmi hodí, vždyť co by bylo horší než rozzuřený padesátník hrající thrash metal bez nadhledu? Přiznávám, že i mě dnes na jejich zvuku překvapila jistá vyklidněnost, mimo jiné reprezentovaná třeba o něco usedlejším hlasem Gerreho, než tomu bylo před třiceti a více lety, kdy jsem kapelu v časech jejich divokého thrashového mládí pravidelně sledoval. Právě Andreasův současný pohodovější hlas se vykazuje mnohem nižší mírou agrese a evokuje mne dnes spíše pěvecký projev Tommyho Victora z PRONG. S křikem se v současnosti u TANKARD jen stěží potkáte, ale není to opravdu na škodu, naopak, deska vznikající v časech lockdownu přes svou nepolevující rychlost a hromadu výtečných riffů budí prosvětleně pozitivní dojem a působí vlastně docela originálně. Zábavný komiksový obal dílo jen podtrhuje.Silnou stránkou „Pavlov´s Dawgs“ jsou především texty, které poněkud vtipným způsobem rozebírají řadu neradostných společenských témat současnosti, či nedávno uplynulé doby. Silný lyrický námět sebou nese jeden z nejlepších songů „Ex-fluencer“, který na thrashujícím podkladě s úsměvem na líci nastiňuje příběh bývalé úspěšné influencerky, která trávila mnoho let coby vězeň sociálních sítí především bojem o uznání („klec lajků a dislajků“) a čelila každý den strachu z toho, že něco prošvihne („klikání až do nervového zhroucení“). Nevím přesně kdo z kapely je autorem této jízdy, ale výsledek svědčí o humorném potenciálu. Boomersky uvažující členové TANKARD tak u mne okamžitě získávají plusové body.O tom, že by se člověk neměl příliš zahlcovat negativními zkušenostmi a kazit si jimi životní náladu, vypovídá především píseň „Memento“. Stranou nezůstává ani obliba alkoholu, pro tuhle kapelu tolik typická, takže zatímco titulní song „Pavlov´s Dawgs“ nastiňuje případ až takové závislosti, kdy je hlavní hrdina na dranc, sotva uslyší zvuk otevírané lahve, tak v „Beerbarians“ čelíme zjištění, že v procesu evoluce lidstva, všech jeho činností počínaje třeba pravěkým sběrem kořínků, jsou dnešní pivovarníci vlastně na vrcholu pyramidy, jsou těmi, kteří prakticky „nesou oheň“. Přesně za takovouto teorií si TANKARD prostě musejí stát.Líbí se mi téma jedné z těch temnějších písní „Diary Of Nihil“, kde je hlavním hrdinou popírač, který se při střetu se vším novým a pozitivním automaticky vydává na opačnou cestu a již z principu neguje i všechno to, co je zjevně prospěšné a může mu být přínosem. Podobné téma je vlastní výtečnému naspeedovanému nářezu „Dark Side Intruder“, jehož hlavními postavami jsou skrytí internetový manipulátoři, kteří ne že by nebyli schopní rozlišovat dobro od zla, pravdu od lži atd., ale naopak, záměrně za všech okolností manipulují a coby vetřelci lidských duší dělají to nesprávné, načež jejich podstatu TANKARD umí velmi přímočaře vystihnout („Kdo potřebuje fakta? Proč se prostě nepolarizujete?“). Je vidět, že i v sousedním Německu čelí obyvatelstvo obdobným peripetiím jako u nás. V této písni svou hudbu TANKARD ženou stylem old-schoolových RUNNING WILD poloviny osmdesátých let, takže asi nemusím dodávat, že song zde patří mezi mé nejoblíbenější.Přejděme k veselejším flákům. Thrashová hymna „Lockdown Forever“ je v rámci nadsázky prakticky oslavou období zákazu vycházení v časech pandemie. Éterem tak rázem v divokém tempu létají věty jako „už dva roky se promenáduji doma v šortkách“, „pizza a surfování na televizi každý den“, „tahle izolace je požehnáním nebes“ nebo „chci uzamčení navždy“, je vidět, že TANKARD si umí slušně rýpnout a dělají to opravdu vtipným způsobem, tedy alespoň mně to tak přijde, neboť rovněž bych si radši pouštěl doma metal od rána do večera a nebo četl nějaké zajímavé knihy, než abych chodil do práce. Kapela nezůstane stranou ani od módních trendů, když si, po svém způsobu, vezme na paškál téma marketingu a veřejné prezentace teenage celebritek. TANKARD v „Metal Cash Machine“ nastiňují příběh své vlastní módní značky, kdy se z nich stávají idoly kovového bankomatu a rozehrávají tsunami vlastního byznysu s všemožnými cetkami („boxerky s ostny, sluchátka a parfém z ječmene, samonafukovací pytlík na zvracení, pivní čokoláda…Justin i Lady BlaBla taky šli do našich výrobků“). No není to úžasné? Mě prostě tahle deska od zasloužilé a nepříliš progresivní kapely prostě baví. Co se týče zvuku, nálady a lehkosti textových námětů, jsem s tím albem naprosto spokojen.SKID ROW - The Gang ´s All Here - 70%http://www.crazydiamond.cz/skid_row_the_gangs_all_here_recenze/2750http://www.crazydiamond.cz/skid_row_the_gangs_all_here_recenze/2750janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zdá se, že američtí sleazy-rockeři ze SKID ROW získali konečně zpěváka, jakého potřebovali a jakého od odchodu skvělého pěvce, frontmana a idola značného množství dívek a žen Sebastiana Bacha nemohli nalézt. Eric Grönwall má totiž hlasový potenciál dělaný přesně na míru jejich hudbě, což měl šanci stvrzoval v předchozí desetiletce v rámci tvorby švédské pop-metalové kapely H.E.A.T.. A rovněž se svým stylem zpěvu Bachovi podobá, to je třeba také připomenout. Z novinky je poznat, že materiál byl uvážlivým způsobem vlastně šit na míru dlouholetým fanouškům SKID ROW z časů přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy nejúspěšnějšího období kapely. Z tohoto pohledu mohou být čekatelé spokojeni.Druhou věcí zůstává, že v souvislosti s „The Gang´s All Here“ jakoby se dokonale zastavil čas a opravdu nic zde nevypovídá o faktu, že se píše rok 2022, nedej bože, že jde o kapelu, která na svých prvních třech řadovkách zněla vždy trochu jinak. SKID ROW si zkrátka mastí svou „1989 pohodičku“ se všemi glam-metalovými klišé příznačnými pro tuhle etapu. Záleží tedy na každém jedinci, jak k takovému pojetí od této party přistoupí, jestli kapelu bere pouze jako relikvii z časů dávno zašlé slávy, která ve velmi kvalitních parametrech bude podle určitých mustrů přehrávat stále obdobné věci, a nebo zdali chce SKID ROW vidět jako aktuální a sebevědomý rockový band, který sice slavil velké úspěchy před třemi dekádami, ale dnes je schopen se vyvíjet a přinášet do své tvorby nové impulsy. Druhou možnost kapela típla už v zárodku!Přestože uznávám, že „The Gang´s All Here“ je deskou, pro kterou hraje retrospektiva minulosti souboru a jeho původního stylu prim, jde o desku plnou výtečné muziky, avšak nemohu se ubránit trochu rozpačitým pocitům z toho, jak své jméno vlastně sami dlouholetí členové SKID ROW dnes vidí a slyší. Měl jsem totiž za to, že trojice Dave „Snake“ Sabo, Scotti Hill (oba kytary) a Rachel Bolan (baskytara), coby neměnné jádro kapely, měla kdysi v devadesátkách vždy odvahu vstupovat do poněkud neprobádaných území. Novinka je tak po stránce pěvecké i muzikantské zdařilou parafrází na platinovou debutovou desku z roku 1989. Pokud přistoupíme na jejich hru, formálně je zde všechno v pořádku a to jediné, co albu chybí, jsou snad jen dva grandiózní hity, jakými v případě předobrazového prvního alba byly – hymnický flák „Youth Gone Wild“ a balada „18 and Life“. Podobně chytlavé monstr bomby zde opravdu nečekejte. Zastávám názor, že Eric Grönwall je do muziky podobného střihu snad nejlepší možnou volbou. Způsobem jak svůj hlas uchopil a vtěsnal jej do hudby SKID ROW, jeho zabarvením a celkovou náladou, nešlo se snad trefit lépe. Musím potvrdit, že si dlouhou dobu na místě přešlapující kapela snad nemohla přát vhodnějšího borce. Je úplně jedno, že je švédský novic o dvacet let mladší než původní členové, protože v jeho osobě kapela získala nový impuls. Co se týče skladeb, je zde několik solidních vypalovaček připomínajících staré dobré časy, ať už se jmenují „Hell Or High Water“, „The Gang ´s All Here“, „Time Bomb“, „Resurrected“, „Nowhere Fast“ či „World´s On Fire“, ale také velice povedený a poměrně neotřelý ploužák „October´s Song“. Všechny tyhle věci se prostě pohodově poslouchají a navozují vzpomínky na dávnou minulost této dříve velice slavné kapely. Mě osobně to vlastně stačí, ale ruku na srdce, na nahrávky formátu prvních dvou řadovek – hitové mašiny „Skid Row“ (1989) a power-metalového hurikánu „Slave To the Grind“ (1991) to přes veškerou snahu stále není. Ne že by to někdo čekal. Za mne je tahle deska úplně v pohodě.SLIPKNOT - The End, So Far - 80%http://www.crazydiamond.cz/slipknot_the_end_so_far_recenze/2749http://www.crazydiamond.cz/slipknot_the_end_so_far_recenze/2749janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už název nové desky „The End, SoFar“ signalizuje, že si po její realizaci hodlá maskovaná úderka dát naneurčitý čas pauzu. Děje se tak právě v době, kdy jejichtvorba získává mnohem otevřenější rámec, je vrstevnatější,opatřená mnohdy i nějakou tou orchestrální aranží, a logicky se také vykazuje častějším využíváním čistého vokálu, zkrátka adobře, dnešní SLIPKNOT jsou mnohem melodičtější a různorodějšímuzikou, než za jakou je většina posluchačů měla před nějakými dvacetilety, v časech rozmachu nu-metalu a jemu příbuzných stylů. Ne nadarmose o aktuálním materiálu tvrdilo, že se jedná o modernější a dospělejší verzi „Vol.3: Subliminal Verses“ z roku 2004, tedy desky, která SLIPKNOT definovala v jejich otevřenější a experimentálnějšírovině. Příklon k bohatší produkci, širší škále nástrojůa většímu počtu melodií již byl patrný na minulém, velmi povedeném a úspěšném šestémřadovém albu „We Are Not Your Kind“, které představovalosebevědomý návrat na vrchol a skvělou skladatelskou formu, mimo jiné reprezentovanou širší škálou výrazových prostředků a z toho vyplývajících metalových hitů. Novinka dost možná není až takovou dravou jízdou jako minulá deska, nicméně její umělecký potenciál siopravdu nic nezadaná se vším, co může být v diskografiiSLIPKNOT považováno jako to progresivnější a dobrodružné. Fakt, že Corey Taylor a Jim Root dnes tíhnou v rámci SLIPKNOT k výraznější melodice a otevřenějšímu pojetímetalu, jenž má stále daleko k nějaké prvoplánovépodbízivosti a snadné oposlouchatelnosti, zavdává příčinu kmyšlenkám na smysl existence jejich dlouholetého bočního projektu STONE SOUR. Vždyť právě ten byl kdysi založen jako přístupnější a rockovější projekt, který se lišil od brutálníhudby SLIPKNOT. Dnes se rozdíl mezi oběma formacemi praktickyslévá, čemuž na novince ještě pomáhá v podstatě rockováprodukce mistra Joea Barresiho (KYUSS, QOTSA, NINE INCH NAILS, SOUNDGARDEN, TOOL a jiní).Z mého pohledu „The End, So Far“osvěžujícím způsobem navazuje na „We Are Not Your Kind“, v lecčems však zachází ještě dál. Tento vývoj je mi sympatický. Dokonce jsem se u úvodní prog-rockově melancholické skladby„Adderall“ zabýval ověřením, zdali skutečně poslouchám ony maškary ze SLIPKNOT, jestli náhodou mě do přehrávače neproklouzla nahrávka od nějaké britské kytarovky či třeba Stevena Wilsona, neboť snový nádech a plynulý ráz opatřený atmosférou rozjímavých songů PINK FLOYD utvářel z této písněněco, co by v minulosti se jménem SLIPKNOT bylo jen sotva slučitelné. Zdejší úvod je sakra překvapující a vzhledem k síle songu vlastně i zdařilý, neboť nejde o žádné intro navozující netradiční náladu, ale skutečně znamenitý šestiminutový song.Od svižné a divoce motivované „The Dying Song (Time To Sing)“ jsem jižnepochyboval, že zkrátka poslouchám otevřenější verzi kapely,kterou táhne Corey Taylor. Zpěvák v každém okamžiku potvrzuje svoji extra-třídu a širokou škálu svého hlasového portfolia. Tahle úderná rockovávypalovačka by dříve klidně mohla vyjít i pod značkou STONESOUR, ale dnes se jeví optimálně i zde. Brutálnější polohy dnešních SLIPKNOT tak stojí pouze naněkolika dalších skladbách – jmenovitě „The Chapeltown Rag“, „Hive Mind“, „Warranty“ nebo „H377“, což vlastně bohatě stačí, neboť dramaturgická vyváženost a jejich střídání s poutavými tesknými momenty a polobaladami je silnou stránkou jejich současné tvorby, která se jeví vrstevnatěji. Jako singl byla nedávno zveřejněnapozvolná libůstka „Yen“, což je opravdu slušně se vyvíjející vrstevnatý song, který celou nahrávku dokonale reprezentuje, ať už to je strukturální pestrostí či využitím orchestrace, klavíru a dalších podpůrných prvků. Onu vyklidněnějšírovinu, kdy SLIPKNOT loví atmosféru skrz dojemnou zpěvovou linku,psychedelickou náladu a zvuk kytarové akustiky, ještě lépe zastupuje třeba píseň „Acidic“, srdceryvně gradující „De Sade“(což je asi nejrafinovanější a nejzajímavější věc na desce)nebo závěrečná smutnička „Finale“. Pokud by tohle mělo značit rozloučení s velmi úspěšnou kariérou (čemuž nevěřím), pak jde o znamenitý závěr.Když bych chtěl mluvito skutečných vrcholech novinky, které reprezentují všechny možné pólytvorby SLIPKNOT, od jemných po ty nejbrutálnější, a ještě ke všemu mají osobitou atmosféru, pak nelzenezmínit dva skladbové příspěvky – a sice „Hive Mind“, což je asinejprogresivnější píseň na desce, která prochází několikazměnami temp, má neprvoplánově vedenou strukturu a krom zběsilých vokálních partů koketujících s hip-hopovou deklamací vlastní i melodický refrén, sborové pasáže a orchestrální vrstvy, tak samozřejmě zhoubná „Medicine For The Dead“, což jenepříliš rychlý, avšak démonicky znějící song plný strašidelných zvuků. Z mého pohledu okouzlující záležitost moderního metalu.Skutečnost, že se SLIPKNOT neustálevyvíjí a nabízejí bohatší a bohatší nahrávky, jakkoliv se tomu děje na úkor přímočaré tvrdosti, mne velice imponuje, a taksi je po pětadvaceti letech existence řadím mezi kapely, kteréurčitě stojí za to pravidelně sledovat. Je mě zcela jedno, žetahle kapela dnes patří mezi největší světová jména metalu z USA a že si zavdávají s komerčním prostředím, za svým místem si tvrdě šli a dnes navícinvestují k vytvoření dokonalejších a dokonalejších nahrávek. Víte co? Prostě nebudu nikdy patřit k těm, kteří tuhle nahrávkuzkritizují. A proč? Protože mě ta jejich „Iowa“ kdysi vůbec nebavila, ale tohle je prostě výtečné.HENTAI CORPORATION, ACID ROW - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 23.září 2022http://www.crazydiamond.cz/hentai_corporation_acid_row_plzen_divadlo_pod_lampou_23zari2022_koncert/2748http://www.crazydiamond.cz/hentai_corporation_acid_row_plzen_divadlo_pod_lampou_23zari2022_koncert/2748janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Páteční koncert v plzeňskémDivadle Pod Lampou sliboval nejen nevšední hudební zážitek, aletaké možnost, že se člověk střetne s nějakou netradiční azajímavou situací. Dvě aktuálně, na poměry vkusu doby, docela sledovanépost-mileniální tlupy mániček ACID ROW a HENTAI CORPORATIONopravdu nechodí pro kontroverzi daleko, a právě i díky přirozenosti, s jakou tak činí, za nimi lidi vlastně jdou. Kdyby jejich působení však bylo jen o tomhle a obě kapely bysvůj potenciál nepotvrzovaly dlouhodobě i hudebně, dozajista byten cirkus neměl příliš dlouhého trvání. Jak je dobře známo, každá z této dvojice vyznává zcela jiné pojetí rockové hudby,zatímco ACID ROW silně tíhnou k zhutnělému stoner-rocku, občasnětu a tam rozvinutému do nějaké psychedelické pasáže evokující časy zakázaných tripů, HENTAICORPORATION jsou avantgardním rock´n´rollem prezentovaným v emoční přepjatosti, s přesahy k dravějším formámmetalu. Zkráceně, příchozí fanoušky, kterých nakonec dorazilo kolem stopadesáti, ten večer čekal nevšední mixkytarové hudby, okořeněný nějakou tou performací či oráchlým výrokemněkterého z frontmanů.Stabilně lehce přiopile působícífrontman ACID ROW platí za bezednou studnici přirozenosti. Vůbecbych se nedivil, kdyby mu při vstupu na pódiu zůstala na knírupivní pěna. Přístup „jsme jaký jsme, berte nebo nechte být“k téhle trojici opravdu sedí a po stránce image z něho v pozitivním smyslu docela těží.Každopádně ona pohodová ujasněnost své cesty a neuspěchanáforma sebeprezentace působí na lidi přitažlivým dojmem, když tocelé navíc zpěvák okoření i nějakou trefnou hláškou, kdytřeba prozradí, že nebude dlouho trvat a se Škarohlídem(frontmanem od HENTAI) se v šatně asi brzy pobodají, načež následuje další song s mocnými sabaťáckými riffy, publikum tak vplné spokojenosti ví, že je na svém.Čerpalo se převážně ze zatím poslednítřetí řadovky „Afterglow“, která v průběhu roku sklidila izajímavé ohlasy na zahraničních žánrových webech. U nás jsouACID ROW stále velkou nadějí stoner rocku, což naživo stvrdilatřeba hned úvodní pecka „Devil´s Dance Floor“, jejížkytarové riffy dokáží hned zkraje rozproudit krev v žilách a perfektně najejich set navnadit. Nechyběla samozřejmě ani desetiminutováhymna a klipovka „No Church On Sunday“ s psychedelickou pasážíve svém závěru. Celkově bych řekl, že vystoupení působilosice sympatickým dojmem, ale nejsem si úplně jist, zdali tahlekapela má na to lidi uhranout po dobu padesáti minut. Nepochybuji v jejich podání oskvělé pětadvacetiminutovce, ale v případě delšího časuvystoupení už pozornost leckoho může znatelně uvadat.To HENTAI CORPORATION jsou zcela jinýmšálkem kávy, roztěkaní, neklidní, neustále do lidí pulzujícísvé beaty. Ve srovnání s ACID ROW jim to hraje ještě o kus lépea je poznat, že jde o jednu z nejnadějnějších klubových partiček, co unás v současnosti působí. Kombinace kláves, kytar, rytmiky a nervníhoječáku Radka Škarohlída určitě není pro každého, ale pro ty, kteří ji pochopili, má velké kouzlo. Sám mezi ně ještě nepatřím, a tak jsem se zabýval otázkou, zdali jejich posluchači rozeznávají v jejichsetu jednotlivé skladby, a to ačkoliv byl zvuk perfektní a hodněčistý a kapele to perfektně šlapalo. Cítím zde vlivy PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, ale i thrashe, Novévlny či dokonce boogie a hard rocku. Jde zkrátka o směskuutvářející těžko podajný blázinec, kterou se frontmanovi daříozvláštňovat i neočekávanými performacemi. Ne každý to má stejně jako frontman HENTAI CORPORATION, který během vystoupení vybídla strhl přední řady diváků k tomu, aby mu na odhalené hrudi kroutili bradavkamijako čuflíky od rádia, u čehož ještě zpíval po vzoru vysokéhohlasu Roberta Planta. Ostatně, šokoval už když předkoncertem napochodoval doprostřed sálu mezi porůznu stojící a nakoncert čekající lidi, doprovázen dvojicí neholených a podivněse jeho kouskům uchechtávajících hobitů (adresně - ten jeho divnejbrácha, co hraje v HENTAI na kytaru a skoro stejně vypadajícíklávesák), aby zahulákal cosi o tom, že je tady nuda, že by se z toho nejradši podřezal, načež chytil nejbližšího poměrně vysokéhotýpka za hlavu a vlepil mu hubanec na tvář. S úsměvem ještěrky se pakvzhůru na dotyčného šokovaného nešťastníka ještě pár sekund zubil, aby mupřitom poklepával dlaní o druhou tvář. Jediná věc, co mne v temmoment napadla, byla, ještě že jsem stál o metr dál. V momentěvystoupení HENTAI CORPORATION se celý večer začal odehrávat vbizarním oparu smíchu, neklidu a podivné paranoie, a tak jsem po osmé skladbě bral Podlampovské schody úprkem a zamířil do černé nociborských ulic směrem na spoj k mému domovskému druhému konci města.KING´S X - Three Sides Of One - 80%http://www.crazydiamond.cz/kingsx_three_sides_of_one_recenze/2747http://www.crazydiamond.cz/kingsx_three_sides_of_one_recenze/2747hackl@volny.cz (Pekárek)Mezi velká jména, která dokázala svého času ustát nápor grunge, patřili EXTREME, MR. BIG a KING´S X. Přestože nakonec museli ustoupit i oni, šlo spíš o taktický ústup z pozic či přirozený, resp. dlouhodobější proces. Vysvětlení není úplně jednoduché. Pro všechny zmíněné kapely je každopádně příznačný prvek jedinečnosti, který mají na svědomí mimořádní instrumentalisté, zpěváci a skladatelé v jejich řadách, o chemii mezi nimi nemluvě. Pokud se týče pojítek, odkázat lze na ryze americký sound, modifikovaný dobře patrným vlivem THE BEATLES. Celek ovšem působí vždy nezaměnitelně.Zatěžkaná kytarová muzika KING´S X se vymyká náchylností k blues, resp. k syrovější černé hudbě obecně. Dotyční složili mnoho skvělých skladeb, aniž by však přišli s multiplatinovým megahitem ve stylu balad „More Than Words“ či „To Be with You“. Svým posluchačům v roce 1994 nabídli radši cigáro a výhled na modrou oblohu:-), přesněji dvě geniální bluesrockové balady, dojemnou „Cigarettes“ a hypnotickou „Flies and Blue Skies“. Tím je řečeno zhruba vše, protože studiovému provedení těchto dvou skvostů dokáže konkurovat jen stopové množství toho nejlepšího, co se na poli rockové hudby zrodilo. To samé platí i o produkci výtečného alba „Dogman“, v jehož grungeovém oparu (produkce Brendan O´Brien) uvedené balady září. Jedná se o jednu z mála nahrávek, která s odstupem času jednoznačně sílí. Troufám si tvrdit, že i v objektivním modu.Čas oponou trhnul. Frontman a baskytarista Doug Pinnick (72), kytarista Ty Tabor (61) a bubeník Jerry Gaskill (64) se vrací na scénu, aby nám po 14 letech od poslední řadovky předvedli o něco více než svůj post-standard. Podotýkám, že standardem tentokrát rozumím úroveň, která je pro drtivou většinu kapel obtížně dosažitelná. Ve skladbách amerického tria se totiž ideálně snoubí mocný groove, výborný songwriting a silné emoce s enormně muzikální hrou. Nečekejte ovšem žádné DREAM THEATER, byť i tady párkrát k letmému protnutí došlo (např. skrze projekt PLATYPUS či hostování Douga na albu „Fallen into Infinity“). Nic na tom nemění ani fakt, že naše trio bývá (i) do ranku progresivního rocku řazeno. V případě jmenovaných mám prostě na mysli hru tónů, nikoli hru s mnoha tóny.V podobném duchu se nese i novinka „Three Sides of One“, typické dílo „post-dogmanovské“ éry. Zvuk si stále zachovává syrovější ráz. Nástroje na sebe nenaráží jen se podporují. Mají dostatek prostoru k tomu, aby mohly vyniknout a zároveň utvářet heavy celek. Vyšší věk se na výkonech jednotlivých aktérů zatím významněji nepodepsal. Nechte hudbu plynout a ona se vám královsky odvděčí. Svou perfekcí a vyzrálostí působí tlumivě, přestože má silný pocitový náboj. Pokud v éře producentů, popř. skrytých producentů a jejich vizí už pomalu zapomínáte na to, jak zní kolektivní počin, KING´S X vás velmi rychle vrátí do časů, kdy něco takového bylo zcela běžné. Nepodbízejí se, nekompromisně drží linii. Žánru? Ani náhodou! Profesorsky přednášejí skromně působící písně, které musí zaujmout hlavně je samé, a vám se právě proto líbí. Mocná a velmi variabilní kytara, krásné a krásně sezpívané vokály na podkladě mistrovské rytmiky. O nic jiného tu neběží! Dotyční tedy hrají především pro sebe, nicméně díky jejich talentu si otevřený posluchač musí přijít na své. Každá ze skladeb obnáší silný příběh a prožitek. Mají všechno, co chybí tolika. Nevnímám kalkul ani zbytnělé ego, neslyším povrchnost ani rutinu, jen velké bohatství univerzální hudební řeči zprostředkované těmi nejpovolanějšími.Tucet nových skladeb představuje velmi pestrou kolekci, některé zaujmou hned, některé později, ve výsledku všechny. V úvodním akordu „Let It Rain“ rezonuje celá Amerika, nastupuje funky rytmus a vynikající vokál Douga. Nevím, jak živě, ale z desky pořád bomba. Ty v pozadí čaruje a přichází s vynikajícím sólem, celek neuvěřitelně šlape. „Flood Pt. 1“ připomíná, že KING´S X dokáží být ultra heavy a také velmi kontrastní. Během baladické „Nothing But The Truth“ končí oťukávání. Už definitivně víte, že tohle mělo smysl, že posloucháte hudbu, jejíž parametry mají potenciál potěšit kohokoliv v jakékoliv době. Ty jako by svým sólem uvedená slova pečetil. Proč by si nezasóloval, když patří mezi vyvolené a má pod sebou rytmiku snů. Vzpomněl jsem si na PANTERU, zvláštní, nebo logické? Nevím, zřejmě se s tou jedinečností stále motám v kruhu.:-) Pojďme dál.Něco jako svou verzi santanovských vibrací pánové rozproudí v „Give It Up“. A pak udeří doom rocková „All Gods Children“. Sólový vokál přebírá Ty. Tihle borci opravdu umí hrát pomalu a motivy nepřetahují ani o vteřinu. Vrchol v ideální chvíli. Navazující vypuštění v „Take the Time“ se zdá být dramaturgickou chybou, naštěstí jen zdá. Ostatně vzápětí přichází „Festival“, šlapavá kytarovka, evokující náladu z „Angel Rat“ od VOIVOD. Další zásadní kapela, na náhody nevěřte. „Swipe Up“ představuje regulérní progresivní nářez. Dost, už stačí, takže v závěru si dáme odpočinkový návrat k těm THE BEATLES? No, spíše k sólové tvorbě Tabora. Kvalita zůstává, kouzlo se trochu vytrácí, aby se naposled připomnělo v instrumentálním závěru „She Called Home“ a v refrénech rozlučkové „Every Everywhere“.Opakované poslechy mě jen utvrdily v tom, že KING´S X si dali záležet, aby se jejich návrat nesl přinejmenším ve znamení kvalitativní kontinuity. Stále tudíž nabízí opravdu hodně. Že si toho všimnou asi jen fanoušci, případně fajnšmekři, je věc druhá. Nevadí, není jich málo a jsou věrní. Na novou desku museli čekat dlouho. Kapela se jim za to revanšovala další nadčasovou (rockovou) hudbou, která v sobě koncentruje vše podstatné a která je potěší vždy, když se rozezní. Radost z nové nahrávky, střídá pocit nostalgie. Další možná už nevznikne. Nic se nedá dělat, čas zastavit nelze. Při poslechu „Three Sides of One“ sice nemůžete život s takovými moudry úplně hodit za hlavu, ale rázem ho budete snášet lépe.CLUTCH - Sunrise On Slaughter Beach - 60%http://www.crazydiamond.cz/clutch_sunrise_on_slaughter_beach_recenze/2746http://www.crazydiamond.cz/clutch_sunrise_on_slaughter_beach_recenze/2746janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Američtí stoneři CLUTCH jsou možná zhudebněním přirozenosti a stability, ale chybí jim jistý prvek, který může jejich songy představit širší posluchačské obci. Tím prvkem je nadžánrová chytlavost. Parta z Marylandu platí za stálici, ovšem nikdy nepatřila mezi dobyvatele hitparád a prodejních žebříčků. Navzdory tomu CLUTCH většinou dokázali přijít s kvalitní a vyrovnanou kolekcí, dobře reprezentující jejich žánr i jméno kapely samotné. Řekněme si to na rovinu, ono v současné době těch špičkových a originálních stoner-rockových kapel zas až tolik není a to mám pocit, že tenhle styl dnes slaví velký boom. Nicméně, je třeba hledat perly v záplavě průměrnosti. Stoner-rock ve fázi módy tisíců totožně znějících a oblíkaných kapelek je vlastně taky docela odporná záležitost, nemyslíte? Ať se děje, co se děje, věřím, že CLUTCH budou stát vždy mimo tohle dění. A jsme znovu u té přirozenosti a dlouhodobě budované značky. Poctivá cesta z nich sálá na všechny strany. On vlastně i jejich frontman Neil Fallon vypadá spíš jako řidič dálničního tahače než jako bůhvíjaký rockový idol. Prostě chlápek odvedle.Člověk by skoro po třech dekádách fungování předpokládal, že jim začne po hudební stránce docházet dech, ale oni naopak stále přicházejí s vyrovnanou kvalitou dalších a dalších nahrávek. Tohle se rozhodně nedaří každému ani v rámci mnohem známějších značek. Již v roce 2013 se nadechli k velmi zdařilé etapě své existence deskou „Earth Rocker“, na kterou každé tři roky obstojným způsobem navazují kolekcí nových hymen. Ta letošní má název „Sunrise On Slaughter Beach“ a představuje čtveřici v naprosto typickém rozpoložení posledních let – jako zkušené rockové těleso, operující bez berliček v podobě nápadné image, udržovaného PR či nucených mediálních aktivit. Zkrátka CLUTCH nahráli další desku a ta je znovu dobrá.Dravé a nekomplikované riffy od kytaristy Tima Salta ženou ani ne moc rychlé skladby s chytlavým potenciálem stále vpřed. Výsledek nikdy nesklouzne k podbízivosti. Sytý hlas Neila Fallona má stále živelné kouzlo a platí i letos za výrazné poznávací znamení jejich tvorby. O zemitých a energických skladbách jako „Mountain Of Bone“ či „Nosferatu Madre“ opravdu nikdo nemůže zapochybovat, ty novinku drží. Jde zkrátka o typické dusárny, na jaké jsou fanoušci této kapely z Germantownu prostě léta zvyklí. Druhá polovina nahrávky sice nenabídne až tak koncentrovanou sílu a působí rafinovaněji, ale i tak může být pro leckoho povznášející poslouchat všechny ty méně natlakované vály, počínaje zvláštní psychedelickou epopejí „Skeletons On Mars“, kde dojde na takřka ornamentální zdobnost, konče u závěrečné rozmáchlé pošmournosti „Jackhammer Our Names“, kterou jakoby jim půjčil Nick Cave. Možná jsme letos nedostali jednu z těch nejsilnějších desek CLUTCH, ale stále máme co do činění s velmi dobrou prací, která působí vcelku různorodě a bez problému do jejich diskografie zapadne. Chválím komiksový obal.BEHEMOTH - Opvs Contra Natvram - 80%http://www.crazydiamond.cz/behemoth_opvs_contra_noctvram_recenze/2745http://www.crazydiamond.cz/behemoth_opvs_contra_noctvram_recenze/2745janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Teatrální zatvrzelost, s jakou Nergal prostřednictvím svých BEHEMOTH vystupuje proti církvi, je pro mne polem zcela cizím a s mými zájmy nepříbuzným, nicméně chápu to jako součást hry, která utváří image temné metalové kapely pocházející ze sousedního Polska. Země, kde má křesťanská víra stále velmi silné místo ve společnosti a ovlivňuje řadu odvětví veřejného života. Můžete si o Nergalovi, jeho mediálních aktivitách a angažovanosti, myslet cokoliv, stejně jako si to můžete myslet o jeho kapele, ale schopnost oslovit širší posluchačské vrstvy, v kombinaci s extrémní hudbou a jejím nemalým potenciálem rouhačství, překonává v jejich případě veškerou současnou konkurenci. Z tohoto pohledu byla i novinka „Opvs Contra Natvram“ považována za celosvětově jedno z nejsledovanějších nových metalových alb roku 2022. Splnila tedy vysoké nároky fanoušků?Vím, že se v souvislosti s BEHEMOTH hojně hovoří o přeceňovaných hvězdách, za jejichž úspěchem stojí i tlak agresivního PR a že kapela jen málokdy dokázala potenciál svých vizuálně démonických show naplno prodat v živém podání i po stránce zvukové, ale jedno se Polákům upřít nedá - s deskou „The Satanist“ dosáhli v celosvětovém měřítku naprostého vrcholu, jakého lze vůbec docílit v oblasti blackened-death metalu a extrémní metalové hudby obecně. V roce 2014 se jim totiž povedlo vydat bezchybné, charismatické, žánrové opus magnum, které ani s odstupem osmi let nestárne a na jaké se jen velmi těžko uspokojivě navazuje. Laťka zkrátka vězí příliš vysoko. O neobyčejnosti tohoto alba se sice mnozí puristi a fanoušci jejich starší tvorby přesvědčují až zpětně (mnozí ani to ne), ale BEHEMOTH názory undergroundového mraveniště zkrátka neřeší. Pokračují v cestě extrémního a temného bombastu.Faktem zůstává, že vytrvalá pomořanská hydra může na „The Satanist“ adekvátním způsobem jen velmi těžko navázat. Místo, aby zkusila trochu nové cesty (otázkou je, jaké?), tak uplatňuje pohodlný přístup s minimem hledačství a je za to (po právu?) kritizována. BEHEMOTH prostě objevili, co v jejich případě funguje, a tak spíše opakují zaběhlé formule. Je pravdou, že minulá deska „I Loved You At Your Darkest“ působila unavenějším dojmem a prakticky nepřinesla nic nového. Novinka „Opvs Contra Nostvram“ to rozhodně nebude mít snazší, zprvu se tváří rovněž nevýrazně, ale po pečlivém poslechu a s odstupem několika dní se její kontury začínají sympaticky zaostřovat. Když už nic, jde rozhodně o tvrdší, drásavější a zajímavější matro, než tomu bylo před čtyřmi lety.BEHEMOTH příliš nepomáhá, že řadu skladeb vypouštějí do světa s předstihem, měsíce před realizací samotného alba. Je jisté, že se postupem doby z jejich klipů stala malá mistrovská díla krátkometrážní filmařiny, ale řekněte mi, kdo chce znát značnou část obsahu desky svých oblíbenců ještě dlouho před jejím zveřejněním? Co jsem si však při poslechu alba „Opvs Contra Natvram“ naplno uvědomil, že všechny ty dopředu známé songy, které samostatně nepůsobily ani moc výrazně, najednou v rámci celku ožívají, získávají silnější příchuť a uhrančivé kouzlo. Najednou je z ďábelské repetetivní mantry „The Deathless Sun“ pozoruhodně komplexní hymna se střídáním hlavního nápěvu a několika rozličných fází, kde se nachází několik kytarových sól, zatímco v době zveřejnění klipu poměrně zatuhlá pouť „Ov My Herculean Exile“ dnes získává potenciál enigmatické symfonie s nadužíváním tajemných harmonií a zhoubných tónoher, na jaké mají recept snad pouze BEHEMOTH.Už dramaticky pojatý úvod v podobě plíživé „Post-God Nirvana“ působí, jakoby se před vámi otevřelo samotné peklo. Zvuková stránka vykazuje od tříminutové introdukce špičkové ošetření a navnadí na další dějství. S nekompromisním nástupem vulkánu  „Malaria Vvlgata“ je posluchač vržen do vřavy rychlých temp vydatně podporovaných blast beaty Inferna. Jde o kratší skladbu, která však potvrzuje určitý návrat kapely k drtivější produkci. Za  každým okamžikem je slyšet Nergalovo zaujetí, jeho hlas sice nepodléhá výraznějšímu vývoji, ale v tom osvědčeném je sakra přesvědčivý, v rámci možností rozmanitý a ďábelský. Stejně rychle a nekompromisně v průběhu alba působí ještě song  „Disinheritance“, platící za skrytý klenot, a snad i další nápěv s otiskem věkovitě mrazivých kostelních zdí - „Thy Becoming Eternal“.To nejlepší na albu pro mne představují dvě skladby: Na cválavém groovu, zasekávaných riffech a dominantní zpěvové lince postavená jízda „Neo-Spartacvs“. Působící coby oslava nezdolnosti, stejně jako připomínka nutnosti vlastní cesty a postavení se za své zájmy navzdory nepřekonatelným překážkám. Velká záležitost, která alespoň částečně naplňuje tužby mnohých k dalšímu růstu kapely, neboť jde o vcelku chytlavý, přitom stále velmi agresivní song, jehož struktura a polidštěné pojetí se trochu liší od zbytku alba. No a pak samozřejmě hrozivá hymna „Off To War!“ charakterizovaná mocnými orchestrálními zvuky, démonickou valivostí a posléze i přímočarostí, jdoucí zde skrze všudypřítomně tušené válečné nebezpečí. Povedla se i další anti-náboženská suita „Versvs Christvs“, tentokrát coby overtura alba vyjádřená v pomalém tempu se skoro až scénicky pojatou výpravností a chórem příznačným spíše pro minulé, tímto způsobem více zdobené album. Zatím se mě tedy jako jediná vlažnější věc jeví „Once Upon a Pale Horse“, nicméně deska u mne v rámci prvních poslechů prochází vcelku dramatickým vývojem, takže netuším, jak to s ní budu mít za týden či dva. Celkově bych řekl, že BEHEMOTH stále výrazně čerpají z úspěšných okamžiků své minulosti, drží se svého zvuku a stylově příliš neexperimentují, na druhou stranu cítím jednoznačně znovuobnovenou touhu po tvrdosti a navýšené agresivitě. Novinka určitě není deskou na první poslech, určitě se nejedná o nejlepší desku diskografie těchto Poláků, ale potenciál znovu celosvětově zabodovat a zároveň se nepřizpůsobovat trendům v sobě rozhodně má, a navíc je zde znát skvělé řemeslo.OPETH, THE VINTAGE CARAVAN - Praha, Fórum Karlín, 19.září 2022http://www.crazydiamond.cz/opeth_the_vintage_caravan_praha_forum_karlin_19zari2022_koncert/2744http://www.crazydiamond.cz/opeth_the_vintage_caravan_praha_forum_karlin_19zari2022_koncert/2744janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když vydáte ambiciózní album jen pár měsíců před vypuknutím celosvětové pandemie covid, může se vám nakonec také stát, že vám okolnosti umožní vyjet tuto desku koncertně propagovat s více než dvouletým zpožděním. Něco podobného se totiž stalo švédským legendám progresivního metalu OPETH, kteří až na podzim roku 2022 v celé řadě zemí zcela poprvé prezentují skladby z alba „In Cauda Venenum“ (2019). Pánové to zkrátka dříve nestihli. Na matičku Prahu připadl tedy datum pondělí 19.září 2022, který si jistě s předstihem zaškrtl v kalendáři nejeden příznivec neprvoplánově vedené metalové hudby. Místo akce, jmenovitě Fórum Karlín, se ukázalo vzhledem k počtu příchozích značně naddimenzované. Mám pocit, že osazenstvo by k prasknutí zaplnilo spíše Roxy.Zmíněná deska „In Cauda Venenum“ reprezentuje onu pozdní, art-rockovější, zádumčivou retro stránku tvorby OPETH a v době realizace proslula především tím, že byla nazpívána ve dvou verzích – se švédskými texty a s anglickými. Ačkoliv vlastním obě verze, v rámci článku budu užívat názvů skladeb připadající pouze k oné anglické (pro mne určitě té poslouchanější) verzi. S touhle věcí však souvisí můj hlavní poznatek týkající se vystoupení zkušené severské kapely v Praze, kterou jsem mimochodem viděl již počtvrté. Dost dobře totiž nechápu, proč se OPETH stále nemohou oprostit od své deathmetalové minulosti. Proč na férovku fanouškům nesdělí – „už jsme prostě jinde“. Proč se neodváží přehrát ve valné míře songy z aktuální desky, či maximálně ze tří posledních alb, ale naopak prapodivně svůj set rozprostírají takřka po celé diskografii. Jakoby se kapela nedokázala zcela oprostit od nánosů minulosti vězící v metalovém extrému. Jakoby seveřanům scházela jistota pro obhájení nové cesty. Vážně vám přijde jejich starší tvorba až tak podstatná? A proč vlastně o tomhle mluvím právě u OPETH, když průřez diskografií zkrátka hraje celá řada jiných kapel? Protože rozdíl mezi jejich starou tvorbou a pojetím aktuálnějších nahrávek je diametrálně odlišný. Protože mám kapelu za velmi talentovaný soubor s čím dál zajímavějším pojetím vlastní cesty a věřím, že na to hrát hlavně aktuální songy, bez ohlížení se do dávné minulosti (tedy až kamsi k přelomu milénia), tahle kapela prostě má. A za třetí to hlavní, protože mě jejich vystoupení poprvé prostě ani moc nevtáhlo. Ano, to je ten důvod. Ten koncert pro poloprázdný sál (zhruba tisícovka) okolo mne v rámci emocí skoro nedotčeně proplul.Koncerty OPETH dnes až tak prapodivně promíchávají diskografií, že jsem nebyl schopen se na jejich živě prezentované songy vlastně dlouhodobě naladit. Když už se zdálo, že mohu být lapen, následovalo něco, co dojem z předchozí věci spíše znegovalo. Kapela totiž až na tři skladby z aktuálního materiálu – „Dignity“ a dvě fenomenální hymny „Heart In Hand“ a „All Things Will Pass“, hrála stylem - (počínaje rokem 2001) co album, to jeden song. Což o to, OPETH potvrdili pověst skvělých muzikantů, kde souhra všech přispěla k muzikantsky obdivuhodnému výsledku, za kterým byl dobře šlapající koncert se skvělým zvukem. Upoutal rovněž i leckterý individuální moment. Klávesák Joakim Svalberg dost často vokálně vypomáhal Mikaelu Akerfeldtovi. Frontman byl údajně nachlazen, což bylo spíše poznat na méně přesvědčivých growlech, zatímco jeho čistý hlas vyzníval bez větších problémů. Ostatně právě klávesák se mě jevil jako o dost důležitější součást celku, než za jakou jsem jej dosud měl. Souhra Akerfeldta s kytaristou Fredrikem Akessonem byla dozajista obdivuhodná a gentlemanská, s rovnoměrným dělením v rámci stěžejních partů. Nováčkem byl u OPETH za bicí soupravou sedící Waltteri Värrynen, finský muzikant, jenž před pár týdny zběhl z řad britských PARADISE LOST. Nyní má skvělého parťáka ve zkušeném Martínu Mendézovi, což je ve svém ranku extra-třída. Věřím, že si návštěvníci koncert OPETH užili, ačkoliv já osobně, přes veškerou perfekci řemesla kapely, rozhodně nebyl stržen děním. To mne zmatňovaly spíše rušivé dozvuky starých etap jejich tvorby v podobě skladeb, o kterých jsem si myslel, že už je Švédové nechají u ledu. Nejstarší písní byla jednadvacet let stará „The Leper Affinity“ z alba „Blackwater Park“, kromě ní zazněly však i věci jako „Reverie/Harlequin Forest“ („Ghost Reveries“), „The Lotus Eaters“ („Watershed“) či v přídavku uvedená „Deliverance“ ze stejnojmenného alba. Došlo i na mnou vítané pozoruhodnosti - „Moon Above, Sun Below“ („Pale Communion“), „Hope Leaves“ („Damnation“), „Nepenthe“  („Heritage“) či mou veleoblíbenou hymnu „Sorceress“ ze stejně nazvané skvělé desky. Jako jo, určitě to asi byl perfektní koncert, jen já si představoval průřez od roku 2014 do současnosti a ne ty alibistické návraty až kamsi skoro do devadesátkového nesmyslu. Holt jsem zpovykaný bastard.Jako předkapela se ten večer představila islandská trojice mladíků z THE VINTAGE CARAVAN a v jejich podání šlo o sympatické hardrockové retro, inklinující svým výrazem a zvukem k rockové módě raných sedmdesátých let. Ačkoliv dostali tito seveřané hodně prostoru a přehráli v průběhu padesáti minut nějakých osm svých skladeb, nemohu se zbavit dojmu, že jsou stále grupou až druhé kvalitativní kategorie, neboť jim to zkrátka hraje o poznání méně a to nejen než hlavním hvězdám z OPETH, ale i než leckteré kapele, které se podobné výsady doprovázet mistry ani omylem nedostane. THE VINTAGE CARAVAN se můžou sebevíc stylizovat do pozic rockových střelců Schenkerovsko-Blackmoreovského dávnověku, ale u mne jsou stále jen mírně nadprůměrnou kapelou, které zkrátka chybí nejen výrazné skladby, ale i potřebná muzikantská vyspělost. Vcelku dobré, ale kdybych je promeškal, nic by se také nestalo.THE MARS VOLTA - The Mars Volta - 50%http://www.crazydiamond.cz/the_mars_volta_the_mars_volta_recenze/2743http://www.crazydiamond.cz/the_mars_volta_the_mars_volta_recenze/2743janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pozvolné padání do snu a probíráník bdělosti má v karibském ráji patinu nekonečnosti. Šustěnípohupujících se palem doprovází vzdálené zvuky klokotavýchbubínků. Zatímco azurově modré nebe občasně rozčísne toulavýplameňák, cikády úpěnlivě posilují svou monotónní symfoniinapříč postupujícím odpolednem. Východní Guatemala. Pětatřicet ve stínu a písek na pláži září, že by z toho jeden oslepl. Zajímavý kontrast k onézeleni lemující tohle místo. Brzy přijde večer a ke všemu sepřidá zvuk španělek z nedaleké osady, jejíž chatrče stojí napokraji pralesa. Kdy že jsem to naposledy vstal? Kolik dní zdevlastně ležím? Houpavé zavlnění zeleného podloží,doprovázející každý můj líně vykonávaný pohyb, představujevítanou zábranu k tomu cokoliv dělat. Jééé, papoušek, támhle.Chvíle přemýšlení. Hledal jsem zde múzu a nebo múza stálemarně hledá mne? Zřejmě chodí tam dole několik metrů podemnou. Dvojice uniformovaných postav v tmavých brýlích svou chůzírázným způsobem narušuje staříkův výhled na blízký oceán.Je to snad rybář? Netrestejte mne, chce se mi znovu spát,připravuji si, co budu říkat, pokud dojdou až pod můj list. Nepamatujise na nic, co bylo před tím, než jsem se dostal právě sem avlastně je mi to úplně jedno. Slyšel z vás někdo někdy onějaké Evropě? Kam ti dva vlastně zmizeli? Kdo jsou ty slečny šplhající po kmenech těch vzdálených stromů v bederních rouškách? Jsou tak statečné.Pětimetrový list guatemalského lopuchu je exotickým lůžkem, nakterém trávím veškerý volný čas. Na jinak prázdné plážizrovna začala pobíhat skupinka dětí: „Nedáte si kokosovémléko, kočičí seňor?“ volají. „Gracias, opravdunemám hlad.“ Asi už zase musím jít, potáhnout a pak už zas o patro níž, tam dolu jít naproti chuti hořké čokolády, dosnu ve snu...poslední co zahlédnu je dopad míče na zvlněnýpovrch bílého plážového písku dvacet metrů přede mnou, snadmístní Palmeiras nakonec vy_hra_jíííí....a snad už nikdy nepřijde zima. Mňau!Nevím, jak na to celé budou nahlížetprogeři a pamětníci, ale mě se zdá, že protagonisty THE MARSVOLTA zřejmě někdo napustil rajským plynem. Vezměte nějaké slabší halucinogeny azkuste si hrát na karibské folklórní eso. Za vším hledejte příchuť latina, které dokáže rozmazlit každičký tón předanýs potřebnou dávkou vřelosti. Kdo čekal, že se dvojice CedricZavala a Omar Rodríguez-Lopez vrátí s dlouhými surreálněpojatými kompozicemi, kde dostanou prostor divoké souboje meziinstrumenty a vše pohltí hektický náboj rockového artu, ten byse šeredně mýlil. Tihle chlápci dnes hrají v barech z rákosu.Jasně, přesně tak, THE MARS VOLTA by dnes klidně mohli hrát turistům vlokálech na březích Karibiku. Možná smutné, ale je torealita. Vždyť vlastně ani nikdo nečekal, že by se kdy tahlekapela dala znovu dohromady. Proč taky? Kvůli tomuhle? Osobitostzde vážně nečekejte.Náklonost ke zkrácení svýchkompozic a jisté zčitelnění vlastně provázelo před deseti lety jižjejich rozlučkovou desku „Noctourniquet“, jenže tenkrát mělakapela stále v zásobě ještě nějaké nápady a příklon kelektronice a většímu počtu melodií jí vlastně slušel. Dnesuž jde prakticky o banální latino-band, jakých si v jistýchzeměpisných šířkách dokážu představit stovky. Co se vlastněstalo s touhle kapelou? Dvacetiminutové songy vystřídaly tříminutové popěvky s odérem flamenga. Opravdu byla potřebavydat tento materiál pod názvem někdejšího fenoménu progresivnítvrdé hudby počátku 21.století? Bylo až tak nezbytnéprostřednictvím těchto sladkobolných exotických plaček oživovatprávě jméno THE MARS VOLTA? Je mě to sice úplně jedno, ale dlemého tady někdo něco (nebo spíš někoho) hrubě podcenil.FACE THE DAY - Echoes Of The Child´s Mind - 60%http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_echoes_of_the_childs_mind_recenze/2742http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_echoes_of_the_childs_mind_recenze/2742janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po loňském komornějším projektuMARTIANS, na kterém Martin Schuster spolupracoval s Martinem„Spacoshem“ Peřinou, přichází právě čas na třetí řadovku FACE THE DAY, tedy skupiny, kde první z Martinů stojí autorsky a muzikantsky hlavně sám za sebe. Tahle kapela získala řadupozitivních referencí již prostřednictvím předchozí tvorby,hlavně pak díky druhé desce „Stuck In the Present“ z roku 2018, která sevykazovala svěžím náhledem na progresivně laděný kytarovýrock se silným autorským vkladem a vkusnou instrumentací.Nevím jestli je to vlivem práce na MARTIANS (spíš bych řekl že ne), ale trojka FACE THEDAY „Echoes of the Child´s Mind“ na mne od prvních chvil dělá dojempoklidnější, náladotvorné a o poznání melancholičtějšísbírky, než tomu bylo u obou předchozích alb. Jde o artovoupocitovku, které je vlastní moderní výraz a špičkově ošetřenýsound, jenže cosi mne brání se do alba trvale a po celou jeho délku ponořit. Post-rockově laděná kytarovámeluzínka zahajující úvodní song „It´s Over“ má v soběobzvlášť velkou dávku tesknosti. Navíc když tomu Martin ještěpomáhá uzoufanou náladou svého hlasu, může se song ukázat zásadnízkouškou pro všechny milovníky rockové dravosti. Rubikonem, který prostě nejde překročit. Zde opravdunešlo vybrat tesknější a méně dynamický úvod, navícmelancholická nirvána pokračuje i v druhé unylce „Grown Up“,stojící na výrazném partu piána a znovu na Martinově depkoidním hlasovém projevu. Opravdu se začínám ošívat.Pro mne osobně tak deska začíná ažs třetím songem, toolovsky laděnou parádou „There´s a Place InMy Mind Where I Tend To Hide“, která stojí na bravurněposkládané kaskádě riffů a vkusně zapasované klávesovéaranži, přidávající songu na dramatičnosti. Vzhledem k tomu, žejde nakonec o instrumentálku, cítím ve výsledku opět mírný nádechzklamání. Vždyť právě tyhle kytarové party jsou tak úžasnéa je velká škoda, že nebyly využity pro tvorbu nějakéhonazpívaného monstra, je jedno, že by se tím song prodloužil odalších deset minut. Výrazné emoce rozněcujícískladba patří zde k tomu nejpovedenějšímu, avšak mohla ze svéhopotenciálu vytěžit ještě víc.Prostředek nové desky je nejsilnější,neboť skladby jako „Bright Dot In the Darkness“ nebo hlavně„Entangled Souls“ reprezentují přesně tu polohu, kteráSchusterovi svědčí nejlépe. Přímočaré kytarovky sneprvoplánově vedenou, avšak okouzlující melodikou se mu staly vlastní právě na předchozích dvou albech a právě tyhle věcijej jako autora a hudebníka letos reprezentují v tom zcela nejsympatičtějším světle. Bezesporu jde o jedny z nejlepších songů, jaké kdy napsal.Album bohužel ve svém závěru,prostřednictvím „Panta Rhei“ a „Last Kiss“, zas upadá dooné melancholické, zívánkové roviny, a tak s ním bude mít řadaposluchačů poněkud obtížnější zkušenost. V těchnejjemnějších momentech své tvorby je Martin zkrátka nesnesitelnýa to tvrdím navzdory faktu, že jeho práci uznávám a vždy mnepřišla přínosná. Příště zkrátka více života do tohoumírání, jinak se může stát, i přes z formálního pohledu dobře odvedenéřemeslo, že ty skladby prostě nebudou bavit už skoro vůbec nikoho. Onuž i ten album od MARTIANS k opakovanému poslechu zas až tolik nevábil.PARADISE LOST, HANGMAN´S CHAIR - Říjnové koncerty v Plzni a v Bratislavě (info)http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_hangmans_chair_rijnove_koncerty_v_plzni_a_v_bratislave_info_koncert/2739http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_hangmans_chair_rijnove_koncerty_v_plzni_a_v_bratislave_info_koncert/2739nobody@nothing.com (Info)11.10. 2022 - Plzeň, ŠeříkovkaFB event:https://facebook.com/events/532088101920469e-TICKET:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/48612.10. 2022 – Bratislava, RandalFB event:https://facebook.com/events/1358987644576766e-TICKET:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/487PARADISE LOST už 34 let udržují plamen anglického gothic doomu PARADISELOST vznikli v roce 1988 v anglickém Halifaxu. Na začátku svékariéry mistrovskými díly „Gothic“ a „Icon“ definovaligotický subžánr a pozvedli doom metal na novou úroveň. Protojsou tito stabilní Angličani známí nejen jako jedna znejvýraznějších kapel celé metalové kultury, ale jsou taképovažováni za průkopníky celé hudební generace, která se podvlivem jejich děl zformovala.Pěticeze západního Yorkshire ale nikdy neváhala prozkoumávat neobjevenécesty a během své kariéry si PARADISE LOST prošli mnoha žánry:od deathmetalových začátků po dva zmíněné gothic doomovéeposy přes dobytí metalového trhu megaúspěšným „DraconianTimes“ z roku 1995 až po mainstreamovější „One Second“ svlivy synthpopu či darkpopové album „Host“, nebo elektronickévlivy na „Symbol Of Life“ vedle majestátních gotickýchmomentů. Ať se ‚vydědenci ráje‘ hudebně pohybovali kdekoli,vždy to byli PARADISE LOST, které - už jen pro zpěv Nicka Holmese- na jistotu identifikujete.Zkrátka,až na bubeníka stabilní kvartet Holmes, Mackintosh, Aedy aEdmondson nikdy nepřestal následovat svou vlastní vizi a posíleninovým bubenickým talentem Waltteri Väyrynenem z Finska se tytolegendy na posledních třech albech „The Plague Within“ (2015),„Medusa“ (2017) a „Obsidian“ (2020) vracejí ke svýmpočátkům a drsnému vyznění, aniž by je bylo možnozaškatulkovat do jednoho snadno definovatelného vzorce. PARADISELOST jsou jako obsidián: temní, odolní, tvrdí a přitom křehcí,odrážející negativitu a aktivující fantazii.PředkapelaHANGMANS CHAIR je z Paříže a vznikla v roce 2005. Jde o jednou znejunikátněji znějících doom-rockových kapel, která průběhemlet našla svůj směr a zvuk vyladila na něco, co připomíná TypeO Negative, Sisters of Mercy nebo Life Of Agony, do nějž odrážíživotní útrapy (ztráty členů kapely, předávkování drogami)a příchuť svobodyinebezpečí ulice předměstí Paříže, kde se odráží jejichhardcore kořeny. Všechny temnotu absorbující emoce tu rezonují vkaždé písni, ale přetvářejí ji v něco krásného, těžkéhoa melancholického. Lepší support Paradise Lost mít nemohli.ParadiseLosthttps://youtu.be/URJH3ZJzxB0https://youtu.be/iZDyvuLN7fkhttps://youtu.be/cteWHg_hR-whttps://youtu.be/FhrkMnS8Jnwhttps://youtu.be/gVgIW_pBcdIhttps://youtu.be/URJH3ZJzxB0https://youtu.be/55XlIPzY5q0https://youtu.be/55XlIPzY5q0Hangman’sChairhttps://youtu.be/aE-RXxJXSgwhttps://youtu.be/5_Dtd49M4o0https://youtu.be/AKHuh134pyQVstupenkypro Plzeň u nás na shopu, dále v síti Ticketmaster, přes webŠeříkovky a v Music Records.Na Slovensku vstupenky u nás nashopu a také v síti Ticketportal.NEUROTIC MACHINERY - A Loathsome Aberration - 80%http://www.crazydiamond.cz/neurotic_machinery_a_loathsome_aberration_recenze/2741http://www.crazydiamond.cz/neurotic_machinery_a_loathsome_aberration_recenze/2741hackl@volny.cz (Pekárek)Stejně je to zvláštní, v pozitivním naladění sedat k poslechu desek, které mají podobně tíživou atmosféru jako nové album NEUROTIC MACHINERY. Dobíjím se, neutralizuji, unikám, nebo se během jeho tónů vybíjím? Zřejmě od každého trochu. Dobíjí mě čistá energie soustředěná v riffech, neutralizuje síla celku, unikám do harmonií, zatímco negativní energie mizí ve srážkách s ocelovou tvrdostí. Nebudu dál spekulovat o možných terapeutických účincích, „A Loathsome Aberration“ se prostě povedlo. Znovu se nezanedbatelně liší od svých předchůdců a znovu jde dál. Metal se zde nepřehrává, s metalem se zde pracuje, a to na úrovni, která netoleruje zmetky, chyby ani hluchá místa. Kapela dokázala přetavit ambici metalových řemeslníků v umělecké dílo.Když jsem se před časem dověděl, že novým vydavatelem NEUROTIC MACHINERY, budou Bizarre Leprous Production, trochu se mi pozvedlo obočí. Domácí specialisté na extrémní death/grind/gore produkci? Vlastně, proč ne. Potenciálně zajímavé distribuční kanály směrem ven mají svou cenu a minulé album bylo opravdu dost kruté. Profi, a hlavně zdařilá změna visuálu navíc míří až někam k produkci vydavatelství Unique Leader. Přesto si dovoluji tvrdit, že kapela do prvoplánového extrému nešla. Skladba u nich stojí na prvním místě, byť je i tentokrát zasazená do monolitického a z počátku dost nepropustného celku. Nenarušuje ho ani krásná, doomově laděná balada „Self Suppressed“. Ta ostatně přichází v pravý čas, z předchozího mentálního masakru „Particles“ totiž mrazí. Takhle hustě hrají Češi? Hmm.Hned první riff představuje spolehlivou záruku věcí příštích. Mám na mysli neoddiskutovatelný vliv MORBID ANGEL. Tachovští si ovšem hrají co chtějí. Jejich výraz je jiný, přesně takový, jaký symbolizuje obálka a nové logo. Nikoli mystický či pekelný, ale panicky krutý, intenzivní, bezvýchodný a také trendy. Neřešíme víru ani přežití, nýbrž enormní tlak doby a vlastní existenci. Díky nadprodukci a spravedlivější distribuci máme na takové věci najednou spoustu času – autenticky se trápit. Pocit strachu, nástrahy frustrace a nabízející se nenávist číhají za každým rohem. Své oběti nejprve týrají soubojem s jejich přirozeností, následně proměňují a pak stravují. Utýrán, proměněn, stráven. Do jaké fáze může každý z nás dojít? Ti nejlepší skončí již v rámci té první. Přesně takové asociace poslech „A Loathsome Aberration“ v mé hlavě navozuje. Pánové se postarali o to, aby vše sedělo do puntíku. Formálně je „A Loathsome Aberration“ možná o něco málo tvrdší než výborný předchůdce „Nocturnal Misery“. Kytary zní ostřeji, aranžmá mocněji. Obsah však znovu staví zejména na hustě strukturovaných skladbách. Jednoduše řečeno, aktuální nahrávka zní odlišně, přestože se pracovalo s osvědčenými nástroji. Dokonale se podařilo spojit moderní, core až djentový zvuk a přístup s mocnými metalovými riffy z deathu. O něco podobného se kdysi dávno ukázkově postarala GOJIRA, že? Zvuk i kompozice působí přehledněji a také se netříští. Jinak se nic podstatného nezměnilo. I na novince tedy slyšíme tvorbu s jasně definovanými kořeny, technicky vytříbenou a muzikální. Pakliže „Nocturnal“ evokuje dojem z černé pece přetékající hrubou pocitovou taveninou, v „Loathsome“ prochází vnitřní život bludištěm, ze kterého není úniku. Vlastně je:-), tedy alespoň pro ateisty. Karty jsou rozdány, přesto pořád v něco doufáte; ve zmíněné „Self Suppressed“ vám dokonce krásně zazpívá účastný hlas hostující Johanky Kropáčové. Ve výsledku jde ovšem jen o oddálení nevyhnutelného, tudíž jen o další podobu trápení a bolesti.V modu déjŕ vu jsem tedy zpočátku čelil nepřístupné kolekci, která se poddávala ztuha, a opět jsem nakonec dospěl k závěru, že každá ze skladeb, ač je přirozenou součástí nedílného konceptu, má něco, čím se od ostatních liší. A také s sebou nese dost nápadů, které volají po soustředěném poslechu. Začít se musí od doprovodných kytar a končit dvěma maniakálními hlasy (Klobouček, chlapi!). Obsáhnout vše najednou je opravdu náročné a pokud se už zadaří, rozhodně nečekejte příchod pozitivních nálad. Bez ohledu na zamýšlené vyznění textové náplně (či v souladu s ní?) cítím z hudby zejména bezmoc, frustraci, osudovost a žal. Dobrý pocit může mít člověk snad jen z toho, jak skvěle muzika šlape a drtí. Na výsledku se muselo pracovat skutečně velmi tvrdě. „A Loathsome Aberration“ totiž nevyplňuje ani gram vaty, naopak, opakované poslechy dovolily nečekaně hluboký ponor do dalšího, spíše melodického dění ukrytého pod silnou vrstvou metalové oceli. Uvedený trend bude určitě ještě dlouho pokračovat. Necelých 36 minut takového poslechu proto bohatě stačí. O instrumentálních výkonech všech zúčastněných nemá cenu se bavit, jsou perfektní; také v tom, že nejdou nad jednotící autorskou vizi, která je mocná a po všech stránkách extrémní. Jméno vydavatele mi najednou začalo dávat větší smysl.NEUROTIC MACHINERY natočili album, které se co do prostředků a po prvním poslechu může zdát pouze kvalitní a také konvenční ukázkou moderní metalové tvorby dělající čest domácí scéně. Ve skutečnosti se daleko více jedná o detailně promyšlenou, přitom však nesmírně pocitovou nahrávku, plnou prožitků, které jsou od jistého věku blízké každému z nás. Nechceme na ně myslet ani se k nim vracet, přesto si nás ve finále spolehlivě najdou. Pokud máte zájem na takovou situaci trochu potrénovat, dejte „A Loathsome Aberration“ šanci, prostor a čas. Vynikající album! Vrchol? Myslím, že jedné etapy určitě. Na shledanou v mém letošním TOP 10.:-)VOLA, VOYAGER, FOUR STROKE BARON - Praha, Rock Café, 16.září 2022http://www.crazydiamond.cz/vola_voyager_four_stroke_baron_praha_rock_cafe_16zari2022_koncert/2737http://www.crazydiamond.cz/vola_voyager_four_stroke_baron_praha_rock_cafe_16zari2022_koncert/2737janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na klubový koncert dánské supernovy VOLA jsemse velice těšil, neboť kapelu sleduji již asi čtyři roky a v srpnujsem absentoval u jejich výstupu na tradiční tuzemské přehlídce tvrdé hudbyBrutal Assault. Ohlasy z jejich tamního koncertu mne totiž velice navnadily. Po pravdě, VOLA patří ve svém stylovém ranku mezi úplně nejzajímavější kapely současnosti. Možná je to tím, že tito Dánové upřednostňují před dotěrným exhibicionismem především výrazné melodie a empatický přístup k posluchači. Loňská řadovka „Witness“ navíc určitěnesvědčila o vyklízení pozic, ale naopak umožnila zajímavéčtveřici proplout se svou hudbou k ještě většímu počtu lidí. Aktuální evropské turné těchto Dánů se navíc koná zaasistence dalších dvou formací z ranku progresivního rocku,velezkušených Australanů VOYAGER a amerických FOUR STROKE BARON.Čekal jsem tak natřískaný klub a spousty zajímavé hudby, kteránálepku progresu ani omylem nenaplňuje počtem pidlikavých kytarových tónů,ale jde na věc spíše přes futuristický sound, výrazný groove atakřka popové melodie. Ve výsledku nakonec plno v sále přeci jenbylo, ale ne až tolik, aby se prostory Rock Café nedalo vůbecprocházet. Zaplnění se týkalo spíše hlavního placu předpódiem, zhruba do úrovně zvukařského pultu, zadní část sálujiž byla volnější, i tak bych však odhadoval, že se ten večerdostavilo přes tři stovky lidí.Stran fotek, doporučuji tento foto-report z musicserver.cz.Bizarní melounci z FOUR STROKE BARONmne spíše nezaujali, klasické tříčlenné rozestavení –kytara (zpěv), baskytara, bicí - prošlo u téhle staticky působícíkapely zateplením prostřednictvím nejrůznějších syntetickýchpodkresů a zvukových zkrášlovadel. Hudba na mne působilaneživotným robotickým dojmem, po způsobu automatizovanýchrádiových hlášení. Zvuk byl matný, tak jako to obvykle bývá uvšeho, v čem má trochu prsty kanadský nevkusák Devin Townsend (jejich poslední desku mixoval) a do čeho napouští svou back-soundovou klávesovou šťávu.Opravdu se zde nedalo mluvit o nějaké melodice, šetřilo se všaki na drivu a nasazení. Vše zaházeno nánosy syntetickýchpodkresů. Dokonce i hlas byl hnán přes futuristický efekt. Spíšezahřívacímu kolu v podání FOUR STROKE BARON jsem tak nakonecvěnoval z oněch třiceti minut maximálně čtvrthodinku. Australané VOYAGER už byli o poznánízajímavější, neboť ti naopak melodikou nešetřili a jejichsongy se vykazovaly chytlavým dojmem. Nesourodě vypadajícíkapela působila po vizuální stránce tak trochu směšně(studentík-divnožena-hipster-u mikrofonu pak odrostej hejsek s napůl vyholenou hlavou a napůl řepou, co je stále tak trochu teenager a trochu hlavní cirkusák). Ale když někdo dokáže na disco-djentověodsekávané základy naroubovat přímočaré popové melodie jakovystřižené z osmdesátých let, asi se nepředpokládá, že budepůsobit vážným dojmem. Kdyby se členové VOYAGER během vystoupení rozprchli dodavu, asi by jste je už nikdy nenašli, až tak banálněpůsobili. Jejich set v čele s hitovými šlágry jako„Dreamer“, „Colours“ nebo „Ascension“ však bavil adokonce jsem měl pocit, že velká část osazenstva přišla právěna tuhle partu. Už od svého debutu „Inmazes“ jsouDánové VOLA řazeni mezi nejvýraznější zjevy progresivnírockové hudby. Nejzajímavější na nich je nenucené propojenívýrazných melodických zpěvů s djentově a polyrytmicky laděnou instrumentací,ale i jejich schopnost vystavět velmi dobře poslouchatelné skladbys moderním zvukem, vnitřní hloubkou a schopností melancholickýchnálad živených stylovou nezařaditelností. V jejich skladbách koexistují jemnější fragmenty hnedvedle robustního groovu a hutných kytarových riffů. Jejich projev zvelké části stojí na hlase lídra, zpívajícíhokytaristy Asgera Myginda, ve kterém má VOLA ve svém středuskutečně charismatickou osobnost, schopnou tuhle kapelu táhnout hodně vysoko. VOLA má zkrátka budoucnost. Celkově ve mne jejich čtrnáctiskladbový set vzbudil jen samé pozitivní dojmy, neboť, dleočekávání, ukázal progresivní rockové hudbě nové cestičky,tedy na místo instrumentálního samožerství, složitosti za každou cenu a překombinovanosti reprezentovalodlehčený přístup ke skladbám, silné melodie, moderní zvuk ajemné fúze mezi styly. Z loňské desky sice zazněla celá řada věcí - „24Light-Years“, „Napalm“, „Future Bird“ nebo na závěr také„Straight Lines“, celkově se však set rozprostíral přesvšechny tři silné řadovky. Povedený koncert. Jiný jsem snad aninečekal.BLOODBATH - Survival Of the Sickest - 70%http://www.crazydiamond.cz/bloodbath_survival_of_the_sickest_recenze/2736http://www.crazydiamond.cz/bloodbath_survival_of_the_sickest_recenze/2736janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak co nejpřesněji popsat novou kolekci BLOODBATH? Asi jako skandinávskýdeath metal podněcující rozzuřené hejno zombíků nikoliv k postupnémurozkladu, ale vyloženě k tanci. Pokud v případě tohoto gore mluvím o nemrtvých, nemyslím tím ony mátožně se potácející látra, ale opravdu mrštné bestie, které mohou leckomuznepříjemnit noční vycházku neprobádaným terénem na odloučenéměstské periférii. Skrz oblaka prachu čelit divoké kadenci úderů od zdvihajícíchse lopat bránících se nešťastníků může být totiž pro tyto masožravé oživlé mrtvoly jenomkratochvilnou hrou mezi kočkou a myší. I youtuber Eduard Birke by se nestačil divit.Aťuž na tento švédský band budete hledět jako na občasně fungující all stars projekt a nebo jejpřijmete za běžný, stabilně a nepřetržitě aktivnídeathmetalový artikl, ve výsledku vás BLOODBATH ani zklamatnemohou. Dnes totiž platí za jedny z nejpřesvědčivějších anejaktivnějších představitelů poctivé staré školy svéhožánru. BLOODBATH zůstali mezi puristy a živí se zápalem odkaz původníchdeathmetalových odrůd - na novince je zjevné propojení meziskandinávskou školou reprezentovanou inspiracemi u raných DISMEMBER a ENTOMBED(špinavý zvuk, divoká tempa, kvílivá sóla, velká spoustaenergie) s floridským náhledem na věc, především třeba uMORBID ANGEL inspirovaná závěrečná věc „No God Before Me“, a sicesvou dominantní valivostí, pomalejším tempem a bahennímnaturelem.Fakt,že u BLOODBATH účinkují dva členové švédské náladotvornékapely KATATONIA a za mikrofonem trápí hlasivky Nick Holmes (jinaksamozřejmě frontman od PARADISE LOST), nehraje naprosto žádnouroli ve vývoji této dravé, ortodoxní hydry. Puritánsky nastavenýdeath metal s poctivými riffy, a taktéž bezchybnou a mohutně působícírytmikou, budí dojem záležitosti, se kterou se nespekuluje. Kytarymnohdy vycházejí z odkazů SLAYER, ale často přecházejí k extrémnějšímfázím - ostatně tak jako je tomu dobrým zvykem nejen u MORBIDANGEL, ale i u VADER a mnohých dalších. Přes veškerou narubanost, mohutný sounda old-schoolový projev je tahle deska vlastně vcelkuperfekcionalistickou záležitostí, prostřednictvím které semuzikanti skvěle baví. Dokonce byla do studia vpuštěna i nějaká ta návštěva - myslel jsem si, že v „To Die“ registruji hlas Johna Tardyho z OBITUARY , ale nakonec, jak mne upozornil čtenář, se jednalo o Marca Greweho (ex-MORGOTH).Novinka„Survival Of the Sickest“ na mne dělá dojem pečlivěpřipravené desky s mohutným old-school soundem, kterýnenaskočí jen tak nějakému experimentátorovi, ale je důsledkemdelšího vyladění parametrů. BLOODBATH letos přesně věděli,co chtějí svým příznivcům předložit, neboť zvuk jecizelovaný a vynikne na něm každý detail. Tohle u podobné hudbynebývá pravidlem. Patrné je to třeba na kytarových sólech,které jsou do skladeb umístěny v citlivé sounáležitostis onou natlakovanou masou. Skladbyjako „Malignant Maggot Therapy“ oscilují na hranici velmirychlého extrému, naproti tomu zde máme i valivější kusy jako„Dead Parade“, ty podněcují variabilnost a strukturálnějšídojem z desky. Startovní vypalovačka „Zombie Inferno“ seukázala být povedeným nalazením na více než půlhodinu trvajícíhororovou řezničinu. S vrcholnou jízdou „Putrefying Corpse“ zas mohou všichnipamětníci mručet spokojeností, neboť tahle přehlídka chorobnýchriffů nabídne nejeden povznášející moment. Novinka BLOODBATH není sice úplně dechberoucí a dosud neslyšenou bombou, ale stabilní žánrovou kvalitu příslušící první lize rozhodně má.OZZY OSBOURNE - Patient Number 9 - 90%http://www.crazydiamond.cz/ozzy_osbourne_patient_number_9_recenze/2735http://www.crazydiamond.cz/ozzy_osbourne_patient_number_9_recenze/2735janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Od začátku přiznávám, že jsem k novincelegendárního Ozzyho Osbournea nepřistupoval zcela bez předsudků. Přeci jen se toho v posledních několika letech dost napsalo o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu. Ne že by právě Ozzy neměl štěstí na šikovné pomocníky, ale tentokrát mu člověk přál spíše klidné dny a ty další věci, které se obvykle přejí starým lidem s chatrným zdravím. Představoval jsem si totiž, jak je Ozzymu ve studiu asi tak pomáháno k docílení uspokojivého výsledku. Nechci však zacházet do sféry nepodložených domněnek a spekulací a řešit zde, jak dalece byl třiasedmdesátiletý zpěvák do tvorby své nahrávky zainteresován, nebo zdali je deska dílem spíše producenta, šikovných studiových insiderů, případně hudebníků napojených na Ozzyho kariéru z blízké perspektivy. Házím za hlavu rádobyvtípky o tom, zdali Ozzman o nahrávání desky vůbec věděl, protože právě tahle kolekce mne hodně brzy přesvědčila o své sílea výjimečnosti. A tak se z ní pouze těším. V kontextu posledních dvou dekád považuji „Patient Number 9“ za skladatelsky dalece nejpovedenější materiál vycházející pod logem OZZY OSBOURNE. Výsledek studiových prací, k jejichž nastartování došlo již měsíc po vydání minulého alba „Ordinary Man“, tedy zhruba v březnu roku 2020, byl totiž po dva roky laděn, ošetřován a hlídán šikovným Kaliforňanem Andrewem Wattem. Tento muzikant a producent má zkrátka metalovou legendu najetou od základů a netlačil tak Ozzyho k nápadným manévrům, spíše u připravovaných skladeb vypíchl to, co vždy Osbourneovu hudbu dělalo přesvědčivou. „Patient Number 9“ obsahuje značné množství opravdu silných skladeb v typickém Osbourneově stylu a hlasovém rozpoložení. Při poslechu alba, vlastnícího moderní a lehce potemnělý sound, na vás sice občas dýchne chladný závan digitálu, ale rozhodně to není až tak nápadné, jak mohl leckdo čekat. S novinkou máte především pocit, jakoby jsteOzzmana poslouchali, když ne v časech jeho vrcholných dělz osmdesátých a počátku devadesátých let, tak alespoň v rámci neméně populární etapy rozpínající se temnoty pozdních devadesátek. Čím tedy nová deska zaujme? Mimo faktu, že zde Ozzy zkrátka znamenitě zpívá (nevím, do jakémíry zde hrají roli právě moderní nahrávací technologie?), desce postránce autorské rovněž prospěla dlouhá plejáda hvězdných hostů z řadvelkých ikon rockové historie (mimo kytaristů, na které se níže zaměřím spíše, jsou zde zaznamenány bubenické party od Chada Smitha, či nebohého Taylora Hawkinse, ale také baskytaristé Chad Chaney, Duff McKagan či Rob Trujillo). Mezi nejvýraznější osobnosti díla patří nejen Zakk Wylde a Tony Iommi, tedy kytaristé, po jejichžboku Ozzy působil nemalou část své hudební dráhy, ale předevšímpersony jako Eric Clapton nebo Jeff Beck. A tak oddaný fanoušek nasklonku Osbourneovi kariéry dostává až nečekaně svěží, nápaditou a skladatelsky silnou nahrávku, která působí nadčasově, kompaktně a zároveň je plná ohromujících šlágrů. Je zde řada písní, které si svým vyzněním a charakterem nic nezadají s materiálem, jaký se nacházel třeba na desce „Ozzmosis“. Novinka je totiž stejně temněstylizovaná a budí dojem spíše sugestivního, pomaleji sešinoucího monstra, které dokáže v pravý čas ohromitnezastavitelnou refrénovou gradací a bytelnou instrumentacís vrcholnými momenty v tklivých zvucích sólových kytar, než aby jí byla vlastní bůhvíjaká metalová výbušnost a groove. Prim zkrátka hrají spíše pomalejší kusy.Právě produkce a autorská stránka díla patřík stěžejním držitelům kvality na „Patient Number 9“.V časech alba „Ordinary Man“ jsem sice uznale odsouhlasilpovedenost tamní titulní skladby, ale zbytek desky před dvěma lety až tak zajímavý nebyl. Nenapadlo mne, že se hned odva roky později dočkám albového následovníka, který laťkunastavenou právě rozlučkovým hymnem „Ordinary Man“ přeskočíminimálně v šesti případech. Ozzy je důkazem interpreta, u kterého vás napadne, že největší devízou každého pěvce není školený projev, rozsah ani čistota hlasu, nýbrž osobitost a charisma. Je opravdu jedno, zdali je dotyčnému pětadvacet nebo skoro pětasedmdesát. A tak pokud někým podobným snad někdy v životě budete, tak se vám jednoho dne stane, že mezi odpoledním šlofíkem, teplým čajem a máčenými piškoty, dokážete za asistence těch správných lidí nahrát fantastické mezigenerační album, které má jiskru, nesmírně baví a drží si všechny přednosti moderní řemeslně skvěle zvládnuté rockové práce. Zábavná se mě jeví kontrastnost mezi kytarovou prací starých mistrů Erica Claptona a Jeffa Becka a zahuštěnějším kytarovým soundem vyznávaným kolegy jako Zakk Wylde, Tony Iommi, Josh Homme nebo producent Andrew Watt. Tam kde se metalovější strunotepci drží spíše svých zavedených formulí, nebojí se třeba takový Clapton opentlit hitový song „One Of Those Days“ jemnými kytarovými vyhrávkami a hnát tak tuhle píseň do rockově důstojnější sféry, kam se mělOzzy dostat ve svém věku již dávno, nebýt dvacet let ve spárech různýchnu-metalových vykuků. O tom, že to Madmanovi právě s kytaristy ze staršígenerace než je on sám svědčí, skvěle potvrzuje nejen titulnísinglová položka, kterou v rámci vstupu Jeffa Becka do děnípovažuji za pouhé uvolněné zahřívací kolo, ale předevšímmocná balada „A Thousand Shades“, tedy song s pořadovým číslem šest, který by patřilmezi nejlepší kusy i kdyby se před čtvrtstoletím objevil nadesce „Ozzmosis“. Vynikající osudová záležitost a jedna z nejlepších Ozzyho balad. Kytarová střelba Mika McCreadyho z PEARL JAM rovněž Ozzymu prospívá, neboť ten se právě v rámcidivočejšího songu „Immortal“ může cítit takřka nesmrtelně. Zakk Wylde se na albu objevuje hned ve čtyřech položkách. V hitové „Parasite“rozhodně neurazí, ovšem ani bůhvíjak nenadchne. To v rozjitřené„Mr.Darkness“ už působí lépe a navádí ponurý koráb dosfér Ozzmósy, nebýt tak posledních, Ozzym infantilněoddeklamovaných slov, které jsou zde umístěny pravděpodobnědíky oslovení tupého amerického publika, bych právě i tuhle skladbu,stejně jako „One Of Those Days“ a „A Thousand Shades“, řaditmezi skvosty roku 2022. Zakk je i u další zdařilé balady „Nothing FeelsRight“, která drží velmi vysoko nastavenou laťku tohoto typupísní v rámci Ozzyho kariéry.Pokud zde upozorním na účast Tonyho Iommiho, pak vězte, že obě skladby, na kterých se nachází jeho zhutnělý vklad, si nic nezadají s odkazem BLACK SABBATH. „No Escape From Now“ zahajuje psychedelická pasáž v pomalejšímtempu, aby se záhy song zlomil do rychlejších fází a oblažil prostor nějakým tím zemitým riffem a povedeným sólem. To „DegradationRules“, do které je zabudován fragment foukací harmoniky, působío něco američtěji, jakoby se song vzhlédl v jižanské kultuře aodkazech na historii blues. Ozzyho hlas do této skladby padne jakoulitý, takže, aniž by to sám tušil, vlastně nahrál uhrančivou stoner klasiku. O tom, že letošní výsledek je z velké částiodvislí od usilovného snažení producenta Andrewa Watta, dle mého, není pochyb. Z jeho spolupráce s Ozzym tak vznikly další výbornéskladby – odlehčenější a poměrně hitová „Dead And Gone“a pak další, znovu naprosto parádní balada „God Only Knows“, která sestejně jako „A Thousand Shades“ může brzy stát Madmanovouklasikou. Za mne tahle deska dalece předčila očekávání, nabídlaspoustu skvělých skladeb, svěží přístup podpořený plejádouhvězdných jmen a hlavně nenechala závěr Ozzyho kariéry lehnoutdo mizérie průměru. Jeho nejlepší deska od poloviny devadesátýchlet. Jednoznačně.BLIND GUARDIAN - The God Machine - 80%http://www.crazydiamond.cz/blind_guardian_the_god_machine_recenze/2734http://www.crazydiamond.cz/blind_guardian_the_god_machine_recenze/2734nobody@nothing.com (Majk)Sorry, že začínám malinko ze široka, ale poslední dobou se mi stává, že singly, klipy, prostě ochutnávky z připravovaných alb, vypouštěných klidně i několik měsíců před datem vydání, mě často nijak výrazně neoslovují. Nicméně později, už v kontextu celé desky, z nich mám dojem klidně i opačný. Příkladem z poslední doby by mohli být třeba ARCH ENEMY anebo právě BLIND GUARDIAN. Gaimanem inspirovanou „Secrets of the American Gods“ jsem v době jejího zveřejnění v podstatě odzívl a nijak zvlášť mě vlastně neoslovila. A hele, třetí skladba z novinky „The God Machine“ a asi i její vrchol se teď najednou jmenuje jak?:-) Jasný důvod k poslechu jednotlivých písní v rámci tohoto kterého alba, nikoli jako solitérních kousků, ať si popíkáři říkají co chtějí. Setkáváte se s tím taky, nebo jsem zase „divnej“ jenom já?:-)Mezitím však už dávno hoří těla a z hranic v Salemu stoupá dým. Otevírák „Deliver Us from Evil“ šlehne jak bič, kytary „vyjou“ jak staří psi, Hansi Kürsch polkl nějaké pilule mládí a duch „Imaginations from the Other Side“ klepe na dveře obrněnou pěstí. Takhle má vypadat rána do zubů. Ohlášený návrat k heavy vyznění, jednodušším orchestracím a rychlosti je tak potvrzen. A ve stejném duchu se jede dál. Žádné uhýbání, jen rychlé sloky, vystavěné refrény, kytarové hody a zdobení. André Olbrich si konečně odpouští permanentní kudrlinkování napříč celými skladbami. Kytarový dvojzápřah maká s invencí a táhne celý kolotoč správným směrem. Vrstev šesti strun je přehršel, zvukově sice podobných už dobrých 30 let, ale víc se u nich tentokrát přemýšlelo; řekl bych... Výsledek se příjemně poslouchá a orchestrální části pak vkusně doplňují celkový obraz; spíš jen jako koření, a ne další, paralelně podávaný hlavní chod.Velký kus práce si tentokrát opět ukously sbory, které sólistovi pomáhají v refrénech co to jde. Výsledek je barevný a harmonický. Parta zpěváků, která se společně s Hansim motá primárně kolem AYREON (Marcela Bovio, J. J. Cuijpers, a další), přidává potřebné pozlátko a na výsledku je to znát. Živě zřejmě budou muset vypomoci nějaké samply. Nu což, poslední dobou se kapely nerozpakují pouštět z podkladů div ne polovinu produkce – fuj! Čest výjimkám. Na desce každopádně funguje vše skvěle, jednotlivé party jsou vycizelované do posledního detailu. Škoda jen(?), že zvukově se nepodařilo podchytit některé současné možnosti. Na druhou stranu zůstává přítomný ten semknutý duch starých časů, což byl také asi záměr. Napadá mě jedna lehce kontroverzní otázka, jak by materiál vyzněl třeba se zvukem nových MEGADETH. Jestli by to bylo na vykloubení sanice, nebo by podobný sound připravil onu typickou jízdu o kus výkonu a kompaktnosti příznačných pro klasickou éru. V klipu již zmíněné „Secrets of the American Gods“ se navíc okatě operuje s nahrávacími pásy, což je sympatické a leccos by se tím vysvětlovalo.Nebudu tady popisovat jednotlivé songy, album „The God Machine“ má opravdu podobnou strukturu jako jeho předobraz „Imaginations“. Jednou věcí je vyznění s převahou středních temp, většinou se však jedná o rychlejší kusy (nebo aspoň tím dojmem působí) a sem tam dostanete rovnou pumelici. Celek každopádně ubíhá dostatečně rychle, což musí fanoušci zmíněné klasické éry kvitovat. Konečně se nahrávka vešla pod 60 minut, což mi přijde ideální. Chybí ale magnum opus typu titulky z „Imaginations“, a také vysloveně múzou požehnané melodie. Jasně, skladby z druhé poloviny desky se možná malinko více slévají dohromady a jejich nápady jsou o kousek méně nosné, resp. vypiplané. Každý ale podle svého gusta. Jde především o názor a „kdo ví, kde je pravda“, že?:-)Jasně, jsem fanoušek. BLIND GUARDIAN byli vždy tak trochu moje srdcovka a měli z toho skvělého zástupu německých metalových mašin možná o fous výsadnější postavení. Proč? Nevím, možná i proto, že „Imaginations From The Other Side“ bylo vlastně úplně první album, které jsem si kdy koupil na cd nosiči, který velmi záhy natočil tolik otáček jako motor závodní formule. Každopádně lineární růst kapely už od výborného debutu stoupal bez zaváhání vzhůru a vyvrcholil právě nepřekonatelnou peckou „Imaginations...“ a následnou opulentní žranicí „Nightfall In Middle-Earth“, po které se prostě něco, snad i zákonitě, zlomilo. V podstatě už nebylo kam stoupat (z tvůrčího hlediska), genialita kapely se vepsala do těchto dvou monumentů a její zásoby zkrátka nejsou nevyčerpatelné. Procesní stránka zůstala v pořádku, ale nápady prostě začaly být tak nějak „průsvitnější“ „obyčejnější“. Orchestrace a „podružný balast“ zahnaly špinavé metalové jádro postupně do kouta, a přestože následující desky nikdy laťku solidní kvality nepodlezly (tedy snad až na symfonickou šílenost „Legacy of the Dark Lands“, ale tu jsem jako prostý bigbíťák dalek soudit), z tvůrčího hlediska představuje následující období ústup ze slávy.Přiznávám, že už jsem ani nevěřil, že by mě Krefeldští ještě někdy dokázali drapnout pořádně pod krkem. Stalo se, už to sice není zdaleka tak drtivé a blyštivé jako dříve, ale i tak. Pokud je „Imaginations From the Other Side“ s „Nightfall In Middle-Earth“ za 100 % a „Somewhere Far Beyond“ s „Tales From The Twilight World“ za 90 %, pak je novinka schopná v mých očích a uších dostat 80 %. Rozhodně nejde o dokonalou desku, ne všechny skladby jsou úplně skvělé, žádná však není průměrná, nebo snad dokonce špatná. Snaha a zápal kapely si ocenění určitě zaslouží. Ono je taky skoro nemožné přijít skoro po čtyřiceti letech fungování s něčím skutečně odzbrojujícím. A proto sláva kapelám jako BLIND GUARDIAN, které ještě dokáží zatopit pod kotlem a pozvat vás na další poutavou jízdu.MEGADETH - The Sick, The Dying...And The Dead! - 90%http://www.crazydiamond.cz/megadeth_the_sick_the_dying_and_the_dead_recenze/2732http://www.crazydiamond.cz/megadeth_the_sick_the_dying_and_the_dead_recenze/2732janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Za těch krušných šest let od vydáníposledního (a nutno říct že zdařilého) alba „Dystopia“ jsemani zdaleka neměl dojem, že se MEGADETH nachází v koncích, tak jakokdysi dávno mezi roky 2001-2007, natolik mne právě předchozí řadovkazaujala svým znovuobnoveným entusiasmem a výbušností. A to v posledních šesti letech Dave Mustaine čelil závažným zdravotním problémům(snad úspěšně zažehnaná rakovina hrtanu), mnohdy nevalné formě vrámci živých vystoupení a také o pár let později kontroverzistran rozchodu s dlouholetým parťákem - baskytaristou Davem Ellefsonem. Žádná ztěchto událostí za těch šest let šéfovi zrovna nepomohla,ale i tak zde dnes stojí silný, jak tomu už hodně dlouho nebylo. Fanoušci MEGADETH mohou slavit, novinka je skvělá!„The Sick, The Dying...And The Dead!“ na mne dělá dojem velice povedené, pro kapelu typické a nebýt negativa v podobě dlouhodobě poničených Daveových hlasivek, tak skoro dokonalé sbírky,která reprezentuje jméno MEGADETH ještě v roce 2022 s velkou parádou. Ono vlastně vždy záleží na tom, jak se tahounskému hudebníkovi zadaří zúročit svůj skladatelský potenciál a jakpřínosně dokáže pracovat s potenciálem svých spoluhráčů.Letos mám pocit, že si hodně věcí sedlo a deska tak vlastnínejednu výtečnou metalovou vypalovačku i mocný zvuk, za jaký bysi autor produkce zasloužil vyznamenání.Nabídnu jedno přiznání. Ačkoliv mám hodně rád tvorbu kapelyz osmdesátých let, víte právě co v mých uších tak trochu odděluje MEGADETH (ne však ve smyslu lepší/horší) od zbývající trojice Velké thrashové čtyřky? Žena rozdíl od tria SLAYER, ANTHRAX a METALLICA, které vnímám hlavnějako akty patřící především do osmdesátých let, považuji MEGADETH za kapelu hlavně let devadesátých. Právě tehdy se jim totiž dařilo doslova vše, naco sáhli (dokonalý albový triumvirát „Rust In Peace“, „Countdown To Extinction“ a „Youthanasia“ budiž stvrzením), právě tehdy natáčeli ta nejlepší alba a právětehdy slavili největší úspěchy a zařadili se do čelametalového pelotonu. Od rozlučky s tímto obdobím, mnohými podceňovaným avšak stále velice dobrým albem „CrypticWritings“ z roku 1997, již nikdy později nestanuli tak vysoko,neboť jim posléze mnohý risk nevyšel a návraty k jejich „pravé“ podstatě budily dojem polovičatějších prací. I když mnozí (spíše timladší) příznivci oslavovali album „Endgame“, roky ubíhalybez mého znovuzažehnutí zájmu a já na sobě cítil z jejich novějších děl stále spíše skepsi. Právě až deska „Dystopia“ vše změnila, neboť nabídla jakchytlavé a dobře zprodukované vály, tak progresivnější naturelalbového celku, nemluvě o angažování skvělýchmuzikantů do sestavy, především pak kytaristy Kiko Loureira z řad brazilských ANGRA. Ten značně zpestřuje i aktuální materiál.I když je „The Sick, The Dying...AndThe Dead!“ v rámci Hard N´Heavy perspektivy v podstatě konzervativnější nahrávkou než semknutější „Dystopia“ a v rámci skladeb vlastně působí i stylově rozháraněji (bohudík),nacházím na novince ještě větší skladatelský potenciál,pestřejší dramaturgii a sebejistě odhalovanou muzikálnost, poctivě režírovanou právě ohnivým „lotrem“ u kormidla.Dave Mustaine zkrátka novinku piloval postupně a do co největší dokonalosti. V době její soustředěné tvorby jej pravděpodobně nezajímalo nic jiného, jakoby se jednalo o jeho definitivní počin.Ten ponor je zde zkrátka cítit, což je, kromě automaticky skvělýchhráčských výkonů, vlastně největší devízou díla.Oceňuji, že se Mustaine nebál do vrstevnatých skladeb dostat vlivy i mimo striktně thrashový rámec, viz třeba hned na začátku alba pozvolně se odvíjející poloakustický rozjezd titulní písně, který můžepůsobit jako poklona australským AC/DC a jejich mocnému nástupu „Hells Bells“, nebo v tom samém songu na místo vygradovaného refrénu využití volnějšího bridge uprostřed jinak metalického boogie. Jde o pasáž připomínající spíše starší tvorbu od ALICE COOPERA, velkého Daveova oblíbence. Ono propojení mezi rockovou klasikou a thrashovýmdivošstvím je vlastně znát z celé řady pasáží, ať už jde obrilantní rej smysluplně působících sól a sólíček, usilujících o prostor a živících pestrost songů, nebo jej zde můžeme reflektovat prostřednictvím chytlavějšího potenciálu některých věcí - viz hity jako „Soldier On!“ nebo „Mission To Mars“ (dost možná médvě nejoblíbenější položky, možná právě pro to, že působídevadesátkově). Kontrastnost mezi jednotlivýmisongy není ani trochu rušivá, ale naopak dramaturgii alba pomáhá - např. akusticko-dramatický rozjezd ve skličujícím válu „Dogs Of Chernobyl“ versusspíše rtuťovitý heavy rockec v podobě skladeb jako „Sacrifice“ nebo především skvostné „Célebutante“.Fanoušci ostřejší podoby MEGADETHse rovněž dočkají řady skvělých, na rychlých riffechpostavených želízek - drtivý sedmiminutovýsong „Night Stalkers“ má v sobě veškerou hrubost thrashe, nicméně žádný prvoplán, ale poctivá zabijárna. „Life In Hell“ také rozhodně příliš fanoušků nezklame, natož pak dokonalá smršť  „We ´ll Be Back“, která překvapí dokonalou přehlídkou stylové abecedy této kapely - ústřední mega-rychlý riff je esence všeho, co kapela reprezentuje.Poslední jmenovanou skladbu považuji vlastně za tu nejdokonalejšíreminiscenci osmdesátkových MEGADETH. Když už byla řeč o skvěléinstrumentaci, nesmím se zapomenout pozastavit u Daveova hlasu. Užmnoho let je všem jasné, že už to od něho prostě není přílišono. Což o to, snaží se. Ani pozoruhodný potenciál nových skladeb na tomto faktu mocnezměnil. Mustaineův výraz se dnes drží v nižších usedlejšíchpolohách, mnohdy budí dojem jisté bolestnosti a skoro až trápení,a tak v případě určitého předsazení právě vokálních partů v mixu nepatřím ktěm, kteří by nad právě jeho výkonem nadšeně omdlévali. Asi bylo i hůř, ale čas nelze zastavit. A to je právěto jediné negativum současné tvorby MEGADETH. Hlas Davea jezkrátka poničený. Pracuje se s tím, co je k dispozici. Za mne je „TheSick, The Dying...And The Dead!“ prostě povedenou nahrávkouMEGADETH s úměrným zastoupením dravosti, melodiky a výbornéhometalového řemesla (Dirk Verbeuren na bicí, Kiko Loureiro u kytary a James LoMenzo na baskytaru tvoří velice nadějnou sestavu, byť, jak je známo, právě baskytarové party nahrál hostující Steve Digiorgio). Album, které vlastní skvělý cover, skvělý zvuk, povedenou dramaturgii s vygradováním v poslední třetině, kde nechybí řada hitů, to vše pod taktovkou spousty výtečných muzikantských okamžiků.THE DEAD DAISIES - Radiance - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_dead_daisies_radiance_recenze/2731http://www.crazydiamond.cz/the_dead_daisies_radiance_recenze/2731janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už je jasné, že angažovánímsedmdesátiletého nestora Glenna Hughese na post zpívajícíhobaskytaristy se projekt THE DEAD DAISIES posunul o poznání výše,neboť bohem obdařený hudebník sebejistě a s veškerouprofesionalitou vdechl tomuto penězi Davida Lowyho přiživovanémubandu punc skutečné emocionality a samozřejmého prožitku, oumělečtějších ambicích ani nemluvě. Což o to, tento all starsband na mne působil i v časech s Johnem Corabim u mikrofonu poměrněsolidním dojmem, chyběla mu však osobitá nadstavba a důvod zařaditsi je mezi skutečně velké záležitosti scény a to navzdorymnohým věhlasným personám v sestavě a určité uměle živené výsadnosti,která projekt provázela. Slavní hudebníci hard rocku se v řadách australsko-amerického projektu ještě nedávno střídali s opravdu zarážející pravidelností, ale THEDEAD DAISIES dál jako by nic jezdili stále prestižnější štace vpředprogramech turné těch opravdu největších (KISS, WHITESNAKE,GUNS N´ROSES). Novinka „Radiance“ možná o fousnedosahuje kvalit předchozího a prvního Hughesem nazpívaného alba „Holy Ground“, přesto všakje z této přímočaré a spontánní nahrávky cítit ohromnáuvolněnost, muzikantská vyspělost a především charisma, jaké v minulostitéto značce trošku chybělo. Je úplně jedno, že si v posledníchdvou letech právě Glenn Hughes THE DEAD DAISIES přivlastnil aučinil tak z nich výkladní skříň svého pojetí hard rocku,neboť čeho se tento matador kdy dotknul, nepostrádalo potřebnouvýpovědní hodnotu, a to tvrdím i když bude možná někomu připadat vyzněnítéto nové desky vlastně zaměnitelné s celou řadou dalších projektů, zakterými právě Hughes svým autorským, vokálním iinstrumentálním vkladem stojí.Nesmírně si zde užívám inspirativníkytarová sóla Douga Aldriche, muzikanta, jenž se kdysi dávnozaskvěl v sestavách takových legend jako DIO nebo WHITESNAKE adnes kroutí v řadách Lowyho bandy už asi šestou sezónu. Jehonástroj v kombinaci s Hughesovým feelingem může být pastvou prouši, i přestože je ze skladeb znát spontánní a ničímnezdržovaná forma vzniku, nikoliv dlouhodobá stavba a pilování. Aktuální songy totiž stojí na nekomplikovanépísňové struktuře a ctí odkaz sedmdesátkového rocku s kořenyv blues. Pokud si myslíte, že již odkaz LED ZEPPELIN či DEEPPURPLE nikoho příliš nezajímá, bylo by načase se probrat. V podání těchto hudebníků dostáváme etalon stylu. Dokonce bychřekl, že Hughesův projev je vždy natolik poutavý, že dokážeposouvat do výšin i zcela na banálních nápadech stojící songy, které bys kýmkoliv jiným za mikrofonem vůbec nevyzněly.Tahle deska určitě nebude konkurovatnejlepším albům, jaké kdy Glenn nazpíval, přeci jen jeho sólovádráha je rozpřažena do daleko větší šíře a stylovénevyhraněnosti (vždy osciloval mezi hard rockem,blues, soulem, ale také funky), ale pokud máte tohoto umělce rádia sledujete dlouhodobě jeho tvorbu, rozhodně vás nahrávka negativněnezaskočí. Mými nejoblíbenějšími položkami se nakonec stalydvě na zemitých riffech a nosných hardrockových refrénechpostavené hymny „Cascade“ a „Not Human“, prostřednictvím kterých jsem se po čase dokázal dobře naladit na právě tentoletitý, i když aktuálně zprodukovaný a americky střiženýproud rockové hudby. Vlastně jsem si vzpomněl i na dokonalousólovou desku Tonyho Iommiho, která nesla název „Fused“ a předsedmnácti lety ji kytaristovi od BLACK SABBATH Glenn Hughes nejen že nazpíval, ale podílel se na ní výrazně i autorsky. Této práci se„Radiance“ samozřejmě nevyrovná, ale nemám pocit, že by v tétosestavě THE DEAD DAISIES někdy dokázali nahrát průměrnou desku.MUSE - Will Of The People - 60%http://www.crazydiamond.cz/muse_will_of_the_people_recenze/2730http://www.crazydiamond.cz/muse_will_of_the_people_recenze/2730janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak vám nevím, tohle je od mezikontinentálních kradáků MUSE zaseslušnej blázinec. Jakoby byl posluchač na třičtvrtěhodinku vržen do chaotické laboratořešíleného vědce, který, zasažen erupcí svých netušenýchmyšlenkových pochodů, polévá během otáček poctivý vinyl odstarých dobrých QUEEN kyselinou, noří do něho drátky vodícíelektrický proud a občasně k oněm zkratům vážně a soustředěně zapreluduje na piáno,případně s úsměvem na rtech objevuje kouzlo zvuku diskotékově laděnýchosmdesátkových kláves. Že z toho všeho nejste moudří? Nedivímse. I pro mne je záhadou, že Matt Bellamydnes s tímhle vším nepůvodním brajglem dokáže cílit na mnohemširší posluchačskou základnu, než v časech jeho, vlastně i rockovýmiprogresivisty uctívaných děl první dekády současného milénia.Paradoxní na tom všem je, že waleští MUSE dnes jen obtížně,co do nápaditosti, mohou konkurovat svým starším albům a zároveňsvou aktuální hudbu servírují mnohonásobně většímu počtufans. Víte co, IMAGINE DRAGONS také mají na největšíchstadiónech světa narváno a přitom ukažte mě na někoho, kdo jezapřísáhlým fanouškem rockové hudby a zná tvorbu téhle kapelyod základů. Hraje se totiž pro normály a lidi z korporátů, cochtějí vidět nějakou velkou show a poslechnout si u toho hudbu, která u nich vzbudí dojem povědomého. Zábava? Jak prokoho.Většina z těch, kdo na kapele MUSEpřed dvaceti lety vyrůstala, již dávno není cílovkou. Čert vzalonu progy erudici, ta tam je náklonost ke kralevicům depkoidníalternativy RADIOHEAD, natož pak podnětnost pro svět neprvoplánového rocku a metalu,a tak je výsledkem směr, který grandiózním způsobem míchářadu nesourodých ingrediencí a tváří se jako generátorglobálního pop-kulturního všehomíra. Jako již tradičně, MUSE sinespletete s nikým jiným a stejně tak, jen málo z přehrávanéhove vás zanechá nějaký trvale účinný dojem. Kapela má dnesprodukci pevně pod kontrolou a soudě dle jejich úspěchů, zřejmě vínejlépe, co vlastně činí. Otázkou je, kam míří? Když jsem poprvé uslyšel titulní vypalovačku v úvodu novinky - skladbu „Will Of the People“, to první, co jsem siuvědomil, byla neuvěřitelně nápadná podobnost nosné refrénové deklamace k letitému flákuod kapely MARILYN MANSON „The Beautiful People“. To si snad dělají …?Mimo prvních dvou poslechů už jsem tento song na novince pokaždé přeskakoval, řekltotiž všechno na první dobrou a dál už neměl co nabízet. Myslím, že itohle svědčí o směru kapely. Tím je jednoznačně conejrychlejší upoutání pozornosti. Žijeme v době, kdy sekopíruje, krade, překrucuje a ohýbá kde co. Jiskrným zvukem osmdesátkovýchsynťáků zdobená hymna „Compliance“ by snad mohla doprovázetfilmy jako „Flash Dance“, její souvislost s předchozí skladbouje však minimální. Kdo bude tvrdit „naštěstí“, má vlastněasi pravdu. Ta cukrová vata vlastně alespoń nabídne určitou sladkou chuť.V „Liberation“ se ozvou (po kolikáté už) Bellamyho ambicedostat se na kobylku odkazům slavných QUEEN, jenže Matt rozhodněnení Freddie Mercury a kapela ctící Její veličenstvo Britskou královnu taktéž nikdy nestavělarockové symfonie mezi návštěvami zadního traktu londýnsképobočky McDonnald´s.Třeba sladkobolná „Ghosts (How CanI Move On)“ je klasický kýč, jaký bych zde čekal. Frontman se zde nad klavírnímpreludiem rozněžňuje až takovým způsobem, že by mu měli vládci světa postavit stadión o stokrát větší kapacitě než má Wembley a to rovnou někde v Dauhá. Vlastně čím znatelněji kapela tlačí na tuhle stránku, tímvíce působí odosobněle. Když song „YouMake Me Fell Like It´s Halloween“ skrz hororově stylizovanésynťáky dospěje k zpěvovým linkám, jsem nucen pátravě přemítat,koho mě tady Bellamyho styl frázování vlastně připomíná. Zjištěníznamená šok. Vzpomínku na Báru Polákovou a její „Nafrněnou“bych už opravdu nečekal. Po trochu tvrdší „Kill Or Be Killed“,dodávající únosnou míru kytarové nervnosti a trochu těch nezbytných klaksonů, přichází vcelku příjemná komorní záležitost„Verona“, obstojná pocitovka netradičně vzbuzující dojem nevelkého ostrůvku normálnosti. S následnou „Euphoria“ jsme již znovu vlunaparku „zábavy“. Jestli MUSE touhle, vzhledem k jejichposledním dílům vlastně tak nějak standardní, nahrávkou chtělivybídnout své fanoušky a nohsledy k sounáležitosti, názvemposlední rozjařené skladby „We Are Fucking Fucked“ se jim podařilo celý dojem znamenitě zkompletovat. Jestli tohlemá být v roce 2022 rockový mainstream pro všechny, pak jsme sepřehoupli do etapy, kdy se svět, s prominutím, vážně posral. Klasičtí pozdní MUSE, nic víc a nic míň.GRAVE DIGGER - Symbol Of Eternity - 60%http://www.crazydiamond.cz/grave_digger_symbol_of_eternity_recenze/2728http://www.crazydiamond.cz/grave_digger_symbol_of_eternity_recenze/2728hackl@volny.cz (Pekárek)Inspirace někdy prostě dojde, zvlášť tehdy, když máte popsat a hodnotit desku, která pravděpodobně nepřináší žádné překvapení ani decentní posun, ale jen další variaci dávno slyšeného. Pro napsání recenze proto tentokrát využiji metodu stručné polemiky, konkrétně jakési mírné oponentury k tvrzením z oficiální tiskové zprávy. Možná se pak objeví i nějaký zajímavější postřeh. GRAVE DIGGER jsou nedílnou součástí německé heavy metalové scény již více než čtyři desetiletí. Chris Boltendahl, Axel Ritt, Jens Becker a Marcus Kniep nepředstavují jen spolehlivou koncertní úderku, ale pravidelně také přicházejí s vysoce kvalitními heavymetalovými alby.Udržet si po čtyři dekády slušnou formu dokáží jen ti nejlepší. GRAVE DIGGER mezi ně patří. Nebojí se ostrých riffů, vypalovaček, mohutných sborů ani baladických momentů. V kapele vždy hráli výborní hudebníci, od čehož se pochopitelně odvíjí i jistá koncertní úroveň. Hlas Chrise Boltendahla přitom poznáte mezi stovkou jiných. Na vrcholu už párkrát byli, nyní pomalu dožívají. Zdá se, že zatím stále se ctí, i když z produkčního hlediska je nová deska slabší. Jde o nedostatek, který bych u podobných matadorů nečekal. „Časy jsou zlé, Kamile“, a velkoryseji pojatým studiovým pracím rozhodně nesvědčí. Nač utrácet byť i jen cent navíc, že? Osvědčený producent Jörg Umbreit tudíž z pořadu studiových prací jaksi vypadl, o vše se postarala kapela samotná. Fanoušci to skousnou a jiná ambice, než v pravidelném intervalu uspokojit slušný zástup věrných, již dávno neexistuje. Každopádně, nahrávky velezkušených Němců měly v poslední době solidní až „vyšší střední“ kvalitu, což se počítá. Podprůměrné hodnocení nelze dát žádné z nich. Diskografii GRAVE DIGGER však zdobí i díla opravdu zdařilá. Klasika „Knights of the Cross“, na kterou se s novinkou „Symbol of Eternity“ snaží tematicky navázat, mezi ně určitě patří.Na svém posledním albu „Symbol of Eternity“ se znovu věnují bájné historii templářů. Opět tu máme riffy ostré jako břitva, opulentní sbory a výrazný hlas Chrise Boltendahla. Návaznost na klasické „templářské“ album nevadí ani nezavazuje. Dotyční si totiž již stihli zopakovat téměř všechny významné etapy či mustry. Očekávání tedy přehnaná nebyla. Méně vycizelovaná produkce přinesla syrovější styl. Vynikající baskytara Jense Beckera skutečně řeže. Rozplizlejší, dílem zvláštně zkreslená kytara Axela Ritta zní méně sterilně, a to jak v doprovodu, tak v sólech. Dosud chirurgicky precizní Axel se to nebál příjemně odfláknout. Zvukově nevýrazný a nevyvážený celek sice lehce odrazuje, ale svou syrovostí míří ke kořenům a současně svědčí o dosud slušné koncertní formě. Prostě jako byste někde za zdí poslouchali, jak se hodně tvrdě zkouší finální demo náběry. Předpokládám, že poslech bude bez ohledu na aparát vždy stejně špatný. Preventivně doporučuji mobil s podřadnými peckami. Spekulace ohledně zmařeného potenciálu nové nahrávky pak nebudou na pořadu dne. Podobný přístup rozhodně prospěje i sborům, jejichž mohutnost zajišťuje snad už jen rozvrstvený Chris, nikoli malá družina bojovně naladěných sboristů:-), jako tomu bylo v minulosti.Album znovu staví na typických ochranných známkách, díky kterým kapela vyniká již čtyři desetiletí. Vedle nelítostných riffů, jako v úvodním headbangeru „Battle Cry“, se do popředí dostávají melodické refrény. Tvrdé dvojkopákové útoky střídají skladby ve středním tempu a téměř doomová titulní skladba rozbuší srdce každého headbangera zas o něco rychleji. Jinak řečeno, vše při starém. „Hrobníci“ se nikdy nezpronevěřili osvědčeným žánrovým postupům, vždy však zároveň usilovali o pestrost a písňovou chytlavost gradující v mohutných refrénech. Axel sází jeden slyšený riff za druhým. Extrémní kytarovou nepůvodnost, jako třeba v úvodu „King of the Kings“ i nadále kompenzuje výbornou technikou a relativní pílí v doprovodu. Už dávno mě jeho přístup ve stylu „mám hrát metal, tak ho hraju“ pije krev, ale pořád je hodný respektu a živě prostě funguje. Pokud měl být někdy vyhozen, mělo se tak stát po „Healed by Metal“. Teď už je pozdě. Skutečnou přidanou hodnotu tudíž zajišťuje především řízná rytmika a pochopitelně i jedinečnost Chrisova vokálu. Pořád tu máme zpěváka, který navzdory znatelnému opotřebení hlasivek dokáže epickým textům zajistit adekvátní přednes, neboť přichází se „srdcem válečníka na dlani“. Podobným stylem je schopný v pohodě utáhnout i baladizující titulku, ve které se navíc může opřít o výborný refrén. A takhle je to skoro se vším. Přestože kolekce vykazuje citelnou slabinu v produkci, stále se jedná o solidní ukázku poctivého metalového řemesla. Téměř každá skladba se může pochlubit dobrou melodií a nějakým tím prvkem, který zaujme. Málo? Po čtyřiceti letech hraní heavy metalu představuje nahrání podobného alba vlastně úspěch. Nakonec mohu tedy konstatovat, že citovaná tisková zpráva přes typicky oslavný styl zas tak zavádějící není.SPIRIT ADRIFT - 20 Centuries Gone - 60%http://www.crazydiamond.cz/spirit_adrift_20_centuries_gone_recenze/2724http://www.crazydiamond.cz/spirit_adrift_20_centuries_gone_recenze/2724janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dříve regulérní čtyřčlenná kapela z texaského Austinu se postupem doby vyvinula v projekt, za kterým trvale stojí pouze jediný hudebník - všeuměl Nate Garrett. Letos jej doprovází pouze bubeník Mike Arellano, zatímco sám Nate nahrál ve studiu všechny ostatní nástroje. Po čtveřici řadových alb přichází volnější režim v podobě EP „20 Centuries Gone“. Novinka obsahuje pouze dvě zbrusu nové autorské písně a hned šest předělávek skladeb od světově proslulých kapel, které Garretta nějakým způsobem ovlivnily.Stylový záběr SPIRIT ADRIFT nese visačku heavy/doom a mám za to, že jde o označení velmi trefné. Plíživě pojaté, ale jinak klasicky heavymetalové party hrají prim. Jsou však občasně zhutňovány osudovou zádumčivostí. Skladby SPIRIT ADRIFT se zrovna nikam neženou a ve výsledku se tím hlavním těžištěm písní stává především prožitek. Což o to, hudba SPIRIT ADRIFT zrovna nerozněcuje divoké emoce, poslouchá se příjemně a je za ní určitá vytříbenost vyznění. Její plynulý ráz působí přehledně a nepřeplácaně, tak jako je tomu u stylové škatulky obvyklé. Švédští GRAND MAGUS by mohli potvrdit.Souhlasím s Pekárkovým postřehem u recenze jejich poslední dlouhé řadovky, kdy mu ona neuspěchaná nátura tvorby SPIRIT ADRIFT připomněla IRON MAIDEN v nevlídných časech s Blazem Baileym u mikrofonu. Garrett totiž rozhodně není žádným velkým vokálním akrobatem a do komplexnosti a živosti Dickinsona má hodně daleko. Přejděme k aktuálnímu EP.SPIRIT ADRIFT jsou možná o trochu blíže klasickému Hard N´Heavy než americké kapely, s nimiž je pojí podobné táhlé a neuspěchané nastavení skladeb - mám na mysli o dost zkušenější krajany jako TROUBLE, CORROSION OF CONFORMITY, DOWN a jiné. Zatím jsem však nepřišel na důvod, proč místo jmenovaných poslouchat právě tuhle partu. Jak úvodní autorská věc „Sorcerer´s Fate“, tak následující osudová dumka „Mass Formation Psychosis“ platí za solidní dusárny ve středních tempech, vycházející z předobrazů klasik sedmdesátkového hard rocku, případně rané etapy heavy metalu. Obě jsou obstojné, byť ne nevyhnutelné záležitosti spíše konzervativního pojetí heavy/stoner hudby vycházející částečně z blues.I v rámci coverů si SPIRIT ADRIFT dokázali vybrat velmi zajímavé skladby z portfolia jejich slavnějších a starších vzorů. Sice „Everything Dies“ nemám příliš vysoko ani v rámci tvorby TYPE O NEGATIVE, ale myslím, že se zde poměrně náročně uchopitelný originál povedlo zahrát s grácií. To samé lze říci o „jediné baladě“ nesoucí název „Hollow“. Song uzavírající nejslavnější řadovku kapely PANTERA byl přehrán se skutečným zápalem, ačkoliv bez přílišných zásahů do struktury. Garrettův chlapsky usedlý vokál zvuku SPIRIT ADRIFT prostě sedí. Asi nejpovedenější předělávkou je „Escape“ z repertoáru METALLICY. Nejpodceňovanější a v podstatě nejmelodičtější skladba počátečního období kalifornské legendy byla zde zaznamenána ve velmi důstojném provedení. Opravdu potěšila „Waiting For An Alibi“, jedna z mých nejoblíbenějších položek v rámci repertoáru irských THIN LIZZY, zatímco „Nasty Dogs And Funky Kings“ od ZZ TOP a „Poison Whiskey“ od LYNYRD SKYNYRD mají spíše údržbovější charakter.Nahrávka s posluchačsky vděčnými předělávkami klasiků se může stát mým přemostěním k starší tvorbě SPIRIT ADRIFT. Tu totiž prozatím znám jen zběžně. Na tuhle kapelu je třeba opravdu klidný poslech. Možná by SPIRIT ADRIFT prospělo trochu více melodiky a odlehčenější, o něco svižnější naturel skladeb, ale k tomu všemu se Nate Garrett může prokousat postupem vlastního skladatelského vyzrávání. Zatím na jeho tvorbu nemám definitivní názor.MACHINE HEAD - Of Kingdom And Crown - 70%http://www.crazydiamond.cz/machine_head_from_kingdom_and_crown_recenze/2725http://www.crazydiamond.cz/machine_head_from_kingdom_and_crown_recenze/2725janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dost pravděpodobně jedna znejočekávanějších metalových nahrávek druhé poloviny roku 2022 je zde asklízí pochvalné reference. V souvislosti s „Of Kingdom AndCrown“ od oaklandských MACHINE HEAD mě tedy v prvé řadě napadá slovo„ambiciózní“, což je ovšem pozitivní jev pouze pokudse umělci daří ony kypré parametry ambic jeho díla po okraj naplnit idobrými nápady. V tomhle ohledu jsem však na vážkách. Výsledek se totiž dostavil pouze z poloviny, což se budu snažit osvětlit níže v textu své recenze. Deska z formálního pohledu, především pak svoustylizací, budí dojem skutečně velké záležitosti, skladby jsouroztaženy do delších ploch, potvrzují technickou vyspělostkapely a snad i její nadhled získaný dekádami fungování v popředímetalové scény – ano, jde o jakýsi návrat k progresivnějšímumetalovému nastavení, jaké bylo kalifornským vlastní v časech jejich stěžejních děl. Stejně tak zvuk budí dojem velkoleposti. Co však hapruje, jsou skutečné živiny nápadů a nosné linky skladeb, ty totiž nenaplňují velká očekávání v takové míře, jakou považuji za potřebnou. Nevím, dost možná je chyba u mne.Stejně jako většina posluchačů, iu mne tahle kapela, po řadě skvělých dávných alb, v předchozí desetiletce budila spíše rozpačitépocity – příklon k akustickým rozjezdům, dlouhým spirituálnímúsekům a celkově jakési Flynnově dosebezahleděnosti, jenžse projevovala i v rámci koncertů MACHINE HEAD. Kapela mne začala v polovině minulé dekády odrazovat, a přitom jsem byl jejich fanouškem od prvního albaa dokonce s nadšením přijímal i jejich módní nu-metalové období na přelomumilénia, které se zrovna nesetkávalo s pochopením. Tvrdím, že pokud se někdy MACHINE HEAD zadrhli, stalo se tak až s deskou „Bloodstone And Diamonds“, přičemžnásledná „Catharsis“ krizi ještě prohloubila. Nyní je z jejich výrazu poznat mnoho nadějí, ovšem zatím stále pouze nadějí.Po takových albových skvostech jako „TheBlackening“ a „Unto The Locust“ jsem opravdu nečekal podobněstrmý pád, k jakému došlo před necelou dekádou. S novinkou, která dozajista má všechny předpokladystát sebejistě na novém startu lepších zítřků, však bohužel nedostávámúplně to, co bych si asi tak představoval od kapely, která byměla americkou scénu táhnout. Možná je to dlouhými pozvolnýmirozjezdy skladeb (spíše ne), možná několika slabšími kusy v rámci tvrdších fází (to spíše), dost možná i určitou přímočarostí v rámci těchto dravějšíchfází, ale „Of Kingdom And Crown“ u mne prostě budí dojem tak trochu nevyrovnané kolekce, kde se střídají nadějné vály se songy do počtu, které by se kdysi dávno, pokud pominu poslední krizovoudesetiletku, neměly šanci u MACHINE HEAD vůbec dostat na řadovýnosič.Ponuře zabarvené majestátní kusy,kde se pozvolné akustické rozjezdy vyvíjejí k dramatičtějším,avšak nepříliš komplikovaným úsekům, se zde střídají spřímočarými tvrďárnami. Na každém z těchto dvou pólů aktuálního rozpoložení kapely dovedu nalézt to podnětné. Nejepičtějším kusem „Slaughter The Martyr“vlastně deska začíná, jakoby tím Rob Flynn chtěl dát světu najevo,která z poloh jeho aktuální tvorby je tou nejdůležitější. V pořádku. Jdeo vcelku povedenou věc, ale ne zas až tolik, abych na ní stavělnáladu celé desky. Nebýt „lidovkově melodického“ nápěvu v slokách skladby „NoGods, No Masters“, kde Flynn kýčovitě vyzpívává totožnýtónosled kytar, považoval bych osobně právě tuhle věc zastěžejní na celé novince. Přesně tady jsem se zamýšlel nad tím, co nedávnéhomě novinka MACHINE HEAD svou náladou vlastně evokuje. Muselo to být něco opravdu velkého. Nakonecjsem přišel na poslední desku od IRON MAIDEN, neboť i rozvážná suita „Senjutsu“stavěla z podobných schémat a rovněž nakonec nešlo o zrovna stěžejní kolekci britských legend. Třetí velkolepý kus „Arrows InWords From the Sky“ nakonec novinku MACHINE HEAD uzavírá a stejně jako dvěvýše zmíněné písně, má větší ambici, než posléze skutečněnabídne. Nejde rozhodně o špatný song, ale já znovu postrádámnějaký impuls či jiskru, která by mne podpořila v přesvědčení,že jde o bombu na první dobrou, vracející MACHINE HEAD na piedestal. Tento pocit vlastně nemám u žádné zdejšískladby.Dejme tomu, že se povedla tradičněnarvaná groovy/thrash machineheadovská jízda „Choke On the AshesOf Your Hate“, držící praporec tvrdosti a nervního pojetí starých dobrých devadesátek hodně vysoko. Stejně tak způsobné dodržení principů populárníhometalcoru v podobě rychlého ultra-trilkového nářezu „Become The Firestorm“,hlásícího se ke kapelám jako TRIVIUM, může leckoho potěšit. MACHINE HEAD právě zde jasnědeklamují, že forma pro ně byla vždycky víc než obsah, ale budiž, pro někoho je držení prstu na tepu doby prostě nezbytné. S „Unhallowed“ konečně přichází bez spekulací povedený metalový song. Dokáže se vyhnout plytkosti a zároveň má líbivý potenciál amerického metalového mainstreamu – poutavé zpěvové linky,příjemná akustika, bytelný groove a riffy co umí dodat energii, ne každému z upřednostňovaných bohů současného metalu se tohle daří.Bohužel, písně jako „Kill the Enemies“, „Bloodshot“či „Rotten“ mě zkrátka ničím nezaujaly. Jde o tvrdší věci,které se tak nějak slévají v koloritu obecné metalové agrese a chybí jim nadstavba. Průserovou skladbu „My HandsAre Empty“ opanovává jakási spirituální indiánskázpívánka, táhnoucí se celou délkou této čtvrté a vlastně i nejhoršíepické skladby z alba „Of Kingdom And Crown“.Po personálním veletoči, jenž seudál před několika lety, se zdá být sestava ustálena. Roba Flynna dnes v kapele doplňujíještě baskytarista Jared MacEachern, který zde byl již u minuléhoalba a jako jediný jeho realizaci přežil, tak nově také polskýkytarista Waclaw Kieltyka a bicman Matt Alston. Což o to, tahle omlazená sestava budí dobrýdojem, vždyť i deska se se svou náladou vrací k váženějším dílům,na jaké byl fanoušek kdysi zvyklý. Bohužel právě onu temnou majestátní náladu dokážu vnímat jen z prvního plánu. Chybí magnet nutící se na nahrávku těšit a opakovaně si jí pouštět. Při bližším zkoumávání nacházím spíš další skladatelské a dramaturgické prostory určitého prázdna.  I tak řemeslně atraktivní záležitost.Můj osobní top 4 alb MH:1.Unto the Locust (2011)2.The Blackening (2007)3.The Burning Red  (1999)4.Burn My Eyes  (1994)ARMORED SAINT - March Of the Saint - 80%http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_march_of_the_saint_recenze/2719http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_march_of_the_saint_recenze/2719janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pakliže by jste na úsvitu heavymetalovéhoboomu osmdesátých let hledali v USA novou kapelu, která již v letech1983 a 1984 působila jako ta nejhotovější a nejprofesionánější odpověď na hnutí NWOBHM z Britských ostrovů, nešlo by říct jiné jméno než ARMORED SAINT.Kalifornský band byl prakticky u počátků přesunu této hudby zaAtlantik. Navíc se doma v USA těšil překvapivě větší pozornosti, než se to dařilo MANOWAR (pro středoevropského fanouška těžko myslitelný fakt). Právě kvintet z Kalifornie jemnohými kritiky skloňován coby stěžejní band „true“ érykovového stylu v časech těsně před tím, než se z hard n´heavy stal fenomén.Po vydání EP „Armored Saint“ vroce 1983 se kapele podařilo získat smlouvu s polorozpadlým (adnes již zaniklým) vydavatelstvím Chrysalis Records. Navzdoryúčelovým tlakům firmy na přívětivější a chytlavější stránku připravovaných skladeb, navzdory sporům ohledně některých částí textů a rovněž navzdory zklamání kapelyz nulového přínosu producenta a v určitém smyslu také s tím související promarněnéfinanční investice, debutová nahrávka „March Of the Saint“ z října 1984 se dočkalavýhradně pochvalných recenzí. Dnes toto album zůstává v očíchmnohých stabilní americkou heavymetalovou klasikou poloviny osmdesátých let, ikdyž na dnešní poměry zní materiál poměrně uhlazeně a dle pamětníkůneodpovídá původním divokým předpokladům, jaké byly patrné na tehdejších vystoupeních kapely. Deset odprezentovaných skladeb zde působívlastně uhlazenějším a různorodým dojmem, takže je poznat, že za přijetímheavymetalového jazyka stojí konečně americký band schopný dodatevropským předobrazům trochu jiný, ale rovněž osobitý přesah. Byť se samozřejměnejednalo o podobně drtivou klasiku, jakými se tehdy prezentovali Angličané v čele s hvězdami jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a MOTÖRHEAD. O touzenevyznít striktně vypovídá třeba zařazení uvolněnépolobalady „Take a Turn“, jakési předzvěsti pozdějšíchvyzrálejších písní ze čtvrtého alba „Symbol Of Salvation“, kdy dometalového „power“ rámce probleskovaly zřetelné vlivy hardrocku. Rozpětí mezi úvodním titulním kusem „March Of the Saint“ s gradující melodickou stavbou, obstojně zatěžkanými riffy apochodovým naturelem, a třeba macho jízdou „Seducer“, či překotně upalujícím rock´n´rollem „Mad House“, svědčilo o touze po širším výrazovém záběru. Faktem je, že na každém postu u této kapely stáluž tehdy opravdu výtečný hudebník, což se muselo projevit. John Bushplatil od mladých let za výtečného zpěváka atouha METALLICY dostat jej do sestavy před nástupem do studia kchystané desce „Ride The Lightning“ dnes svědčí o velkémvyznamenání pro tohoto borce. Bush nabídku odmítl a ještěHetfieldovi vštěpoval velké pravdy, že METALLICA potřebuje hlas jedinéhofrontmana a sice právě Jamese Hetfielda. Workoholik Joey Vera byl už tehdy baskytarovouextra-třídou, což posléze stvrzoval v mnoha projektech i mimotvorbu ARMORED SAINT (dnes je mimo jiné pevnou součástí třeba i FATES WARNING, či nově dokonce MERCYFUL FATE).Kytarista Dave Prichard byl strůjcem funkčních kytarových ozdob, však sivšimněte charakteru kompozic, jakým způsobem jsou vedeny právě kytary na prvníchtřech albech. Druhý kytarista Phil Sandoval mu v tomhle sice zdárně sekundoval, nicméněbezprostředně po debutu odešel, aby se v roce 1990 po Prichardověsmrti (leukémie) vrátil a vydržel do dnes. Jeho bratr GonzoSandoval rovněž platil za výborného všestranného bicmana a stálici, sekterou si jméno ARMORED SAINT spojí snad každý.Ohledně Bushe je třeba zdůraznit, žeon na zpěv šel z trochu jiného úhlu, než tomu bylo u jeho vzorů, velkých metalových zpěváků Roba Halforda a Bruce Dickinsona. Působil jakoby se nesnažil jítúplně na dřeň a rozhodně to nepřeháněl s rozsahem, respektive vyššími polohami,naopak upřednostňoval hlubší tón a expresivní prožitek. PísnímARMORED SAINT zkrátka nebyl ječák nikdy vlastní. I tak John Bushsvým sytým vokálem způsoboval vždy malé detonace.Samotné písně působily silně aenergicky, ale, po pravdě, možná šly až příliš naproti glam-metalové módě, uhlazenosti a přímočarosti. Věrní zkrátka hovořili o potlačení uměleckého aspektu věci ve prospěch komerčních zájmů. Všechno tohle je však věcí vkusu a úhlu pohledu, z jakého posluchač přistupuje ke kalifornské hard n´heavy scéně dané doby. Ať už zde budu hodnotit rozepjaté vály typu „GloryHunter“, „Mutiny On the World“, nebo se postavím za parádivou pilotnísinglovku „Can U Deliver“, nemůžu je nazvat jinak nežjako stěžejní a skvělé metalové fláky. Třeba zhudebněná pouliční džungle „Stricken by Fate“ dosvědčujeonu touhu kapely po různorodosti, když nabídne nápadně neklidné vzorce, za které by se o pár letpozději nemuseli stydět ani frackové z GUNS N´ROSES. Dojde i natrochu toho kohoutího hair-metalu, neboť „Envy“ je ořezaná na kost, působí chytlavě, přímočaře a vlastní silnýrepetetivní riff, za jaký by pravděpodobně rvali ruce RATT iMÖTLEY CRÜE.K textové stránce. Nevím do jaké míry byli členovéARMORED SAINT tehdy nadržení, ale velká část lyriky se nevyhýbádobovému klišé v heavy metalu a sice tématice plné nekonečných sexuálních radovánek. Právě nejznámější song „Can U Deliver“ pojednává ouspokojení jisté dámy, „Mad House“ pro změnu o nocích plných divokýchpárty, „Take A Turn“ o sexuálním selhání, „Seducer“ a„Stricken by Fate“ jsou znovu o nocích naplněných sexuálníakcí. Naopak texty u „March of the Saint“, „Glory Hunter“, „MutinyOn the World“, „Envy“ a závěrečná „False Alarm“ se zabývají spíševůdcovstvím, politickými intrikami, dobrodružstvím, žárlivostía rovněž také jadernou válkou. Problémem této desky možná je, žese tváří jako heavymetalový nářez, ale já osobně zde cítímjistou úlitbu komerční hair-metalové módě. Mnoho amerických fans z osmdesátýchlet stále tvrdí, že „March Of The Saint“ zůstalo nejlepšímmožným výchozím bodem k následné tvorbě ARMORED SAINT. I já simyslím, že jde o zdařilou debutovou desku, nicméně zhotovenou s jistými rezervami, takže pro začátek by mohlo být zajímavější vybrat si na poslech spíš čtvrtou desku „Symbol Of Salvation“, kde se kapela potragických událostech s úmrtím Davea Pricharda v roce 1991 neskutečněrozjela. I tak jde o debutovou klasiku, kterou si metaloví příznivci prostěmusejí užít. Stará tvorba ARMORED SAINT je dnes přehlížená, avšak stojí za pozornost už jen pro ten mocný hlas Johna Bushe. Začátek heavy metalu v USA! Slabších 80%.WARLOCK - Burning The Witches - 70%http://www.crazydiamond.cz/warlock_burning_the_witches_recenze/2718http://www.crazydiamond.cz/warlock_burning_the_witches_recenze/2718janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Souběžně s rozmachem heavy metalu na území Německé spolkové republiky rostla i poptávka po objevení ženské hrdinky, která by stála v čele nějaké právě vznikající kapely a stala by se konkurenceschopnou v tehdy výsadně mužském prostoru. Nešlo o to nalézt rock´n´rollovou zpěvačku po vzoru Joan Jett, nebo snad dívčí band koketující s neomalenou pouliční image prostřednictvím tak trochu punkové a trochu metalové hudby, jakou měly na svědomí třeba holky z řad londýnských GIRLSCHOOL, ale objevit metalovou bohyni a definitivní idol pro rostoucí počty omladiny, která tehdy našla zalíbení právě v tvrdé hudbě.Tou dotyčnou hrdinkou a pozdější metalovou královnou se nakonec stala teprve dvacetiletá slečna Dorothee Pesch z Düsseldorfu, které bylo v roce realizace debutové desky její kapely WARLOCK pouhých dvacet let. Jako fanynka heavy metalu jen krátce před tím sama navštěvovala koncerty JUDAS PRIEST, SCORPIONS a ACCEPT, aby mezi svými kamarády a vrstevníky v roce 1983 zavdala příčinu ke vzniku své vlastní kapely. Jejího hlasového a vizuálního potenciálu si brzy všimli u čerstvě založeného malého vydavatelství Mausoleum Records (v polovině osmdesátých let měla tahle stáj pod sebou ještě STEELER, LIVING DEATH a několik méně známých bandů), kde v první polovině následujícího roku vyšla WARLOCK albová prvotina nazvaná „Burning The Witches“. Z dnešního pohledu poměrně neoriginální sbírka zatvrzelého metalu, kde poutají pozornost nejen úderné riffy, ale také chlapsky nakrknutý křik blonďaté válečnice, jež se ten klučičí svět snaží seč může udýchat.V roce 1984 kapelu WARLOCK kromě Doro tvořili sice další čtyři hudebníci – kytaristé Peter Szigeti a Rudy Graf, baskytarista Frank Rittel a bubeník Michael Eurich – ale postupem času vyšlo najevo, na koho se v rámci tohoto bandu sází a na kom především záleží. Zajímavostí zůstává, že z Dořiných tehdejších spoluhráčů byl starší než zpěvačka pouze baskytarista, jinak šlo v podstatě o teenagery. Jasný důkaz stavu, kdy heavymetalová hudba, coby velký fenomén tehdejší doby, lákala právě podobně mladé ročníky. Německá metalová veřejnost si brzy začala kapelu hýčkat a z Doro Pesch se stal vděčný objekt zájmu nejen metalových novinářů (právě založený Metal Hammer), kolegů muzikantů, ale hlavně početné sorty džísek a kožených bund. Jak postupem osmdesátých let věhlas WARLOCK rostl, v souvislosti s profesionalizací kapely brzy začalo docházet k obměnám sestavy. S velkou nadsázkou řečeno, kamarády odvedle v druhé polovině osmdesátých let nahradili zkrátka profesionálové. Management Petera Zimmermanna všechno sázel výhradně na Doro. Pouze bubeník Michael Eurich, v době debutu teprve sedmnáctiletý, byl nakonec přítomen u všech čtyř řadových alb. Debut „Burning Witches“ zůstal bezesporu tím nejneotesanějším materiálem z krátké diskografie WARLOCK. Krom slušných hráčských a vokálních výkonů sebou nesl také jisté dobové kouzlo spočívající v spontánnosti, nadšení, divokém přístupu, ale na druhou stranu také postrádal větší dávku přesahu, zkrátka a dobře, vše bylo podřízeno touze být prostě metal. V roce 1984 si však nikdo otázky ohledně užšího výrazového zaměření ani pokládat nemohl. Kapela zkrátka s veškerou upřímností hrála to, co cítila a na co měla. Desku tvořilo devět skladeb, povětšinou úsečných a řízných vypalovaček s krátkými vyřvávanými refrény – např. „Signs Of Satan“, „After The Bomb“, „Homicide Rocker“, „Metal Racer“, nebo „Hateful Guy“. Šlo o songy, které určitě díru do světa neudělaly, ale prostě jen podpořily kolorit metalového dění. Asi nejlepší a nejznámější hymnou této rané podoby WARLOCK v rámci německého metalu zůstane titulní song „Burning The Witches“, který zpěvačka uvádí v koncertní podobě ještě v současnosti. Na albu se objevuje také zcela první balada, ve srovnání s pozdějšími ploužáky trochu obhrouble působící „Without You“.Deska „Burning Witches“ je velice slušnou ukázkou dobového metalu, avšak trpí veškerými dobře známými neduhy debutu a s odstupem času o ní můžeme říct, že se na ní projevil čas. Je zde spousta klišé, zvuk je poplatný pouze době poloviny osmdesátých let, stavba skladeb působí dnes již zastarale. Skutečnost, která rovněž mohla mnohým vadit, byl poměrně nápadný germánský akcent slečny Dorothey v jejích halasných zpěvavých linkách. Však možná i díky tomu anglo-americký svět ještě další čtyři roky nejevil žádný větší zájem o její tvorbu a přitom doma v Německu popularita WARLOCK neodvratně stoupala.PRODANÁ NEVĚSTA - Opera Bedřicha Smetany v podání Jihočeského divadla - Holašovice, 20.srpna 2022http://www.crazydiamond.cz/prodana_nevesta_opera_bedricha_smetany_v_podani_jihoceskeho_divadla_holasovice_20srpna2022_koncert/2720http://www.crazydiamond.cz/prodana_nevesta_opera_bedricha_smetany_v_podani_jihoceskeho_divadla_holasovice_20srpna2022_koncert/2720hackl@volny.cz (Pekárek)Když přede mnou jeden kamarád zhruba před dvěma měsíci mimoděk pronesl, že se chystá na „Prodanou nevěstu“, hned jsem si vybavil text jedné negativní recenze týkající se aktuální inscenace v Národním divadle. Jak se však záhy ukázalo, měl na mysli úplně jiné provedení, situované do autentického prostředí jihočeských Holašovic. „Prodanka“ je úžasná opera, proč tedy nezhlédnout obě představení? A proč nezačít tím zdánlivě konzervativnějším?Kdo má české památky zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v malíku, asi už ví, o čem je řeč. „Kulisy“ selského baroka slibovaly nevšední zážitek, který plně vyvažoval obavy z turistického rázu celé akce. Moc dlouho jsem proto neváhal, objednal pár lístků, zaškrtl příslušný den v kalendáři a začal se modlit za dobré počasí. Modlil jsem se také za účinkující.:-) Představení měly být totiž jen dvě, a právě díky počasí se první z nich nakonec nekonalo. Když jsem vyjížděl z Prahy, pršelo, během cesty ještě víc. Úvahy ohledně krutosti osudu a x hodinách zmařených příprav vedly k frustraci. Zázraky se ovšem dějí, deset minut před začátkem akce déšť konečně ustal. Stačilo si obléci pláštěnku.:-)Holašovice jsou krásné, určitě stojí za návštěvu, nejlépe mimo sezónu.:-) Pořádající si nemohli stěžovat, v podstatě bylo vyprodáno. U vstupu jsem navíc potkal pár zoufalých lidiček, kteří si koupili lístky na předchozí zrušené představení a nyní se snažili dostat do areálu znovu. O jejich osudu mi není nic známo. Jak se ukázalo později, okukovat někde z povzdáli, mimo tribunu nebylo dost dobře možné, režisér Tomáš Ondřej Pilař se totiž rozhodl využít téměř celou náves. Snad měli štěstí, protože v opačném případě přišli ten večer o hodně. Ale nepředbíhejme. S operou Jihočeského divadla jsem dosud neměl tu čest, sebevědomí jí však evidentně neschází. Volba podobného místa totiž zavazovala k adekvátnímu provedení. Selhání by zde vyniklo o to více. Jakmile zazněly úvodní tóny geniální předehry, začaly se obavy vytrácet. Postupně bylo jasné, že zvolené prostředí má vnímání stěžejního díla české opery ještě více umocnit, nikoli diváka a posluchače ošálit (jakkoli budete mít po přečtení těchto řádků dojem, že jsem právě tak dopadl:))Rozepisovat se o „Prodané nevěstě“ nemá smysl. Jde o naprostý unikát, jedno z nejlepších operních děl Bedřicha Smetany, respektované a prováděné i v zahraničí. Existuje mnoho ceněných nahrávek, z těch posledních bych určitě doporučil nastudování Jiřího Bělohlávka s BBC Symphony Orchestra z roku 2012, vydané na etiketě prestižních Harmonia Mundi. Opera se nicméně musí v prvé řadě vidět!Po hudební stránce má Smetanova operní klasika jen velmi málo slabších míst, prakticky žádná. Gejzír nápadů tryskající přes dvě hodiny. Disponuje jak krásnými áriemi, tak nádhernými melodickými motivy, které orchestr přehrává vždy v pravou chvíli. Nejznámější je příznačný motiv z duetu „Věrné milování“. Libreto Karla Sabiny je prosté, přesto funkční. V komickém duchu vypráví o českém venkovu, o lásce Jeníka a Mařenky a jejím šťastném naplnění. Ovšem až poté, co se ukáže, že Jeník není jen tak někdo, ale prvorozený syn bohatého sedláka. Jinak řečeno, vypráví tedy také o majetku a o všem, co mu mělo navzdory své čistotě a opravdovosti ustoupit. Právě velmi reálná hrozba nechtěného sňatku a osudu nemilující a nemilované dívky/ženy dodává komickému ději znepokojivý až tragický podtón, vyvolávající v citlivějším divákovi napětí i při opakovaném zhlédnutí. Samozřejmě jen tehdy, když se vše náležitě podá.Ten večer určitě nebyl naprosto bezchybný, ale solidní, často skvělé výkony všech účinkujících dokázaly v rámci zdařilé režie proměnit národní stříbro ve zlato, v univerzální pocitové zlato. Exkluzivní prostředí všemu mocně napomohlo Jak už jsem naznačil, scéna zahrnovala pomalu celou náves, na které se pořád něco dělo. Jednotlivé doprovodné epizody probíhaly takřka na dosah ruky i na úplné periferii, a to v různých podobách, např. popíjení chasy, laškovné bělení prádla, hašení spálených buchet(?) apod. Zpravidla nerušily, naopak povětšinou vtahovaly ještě více do děje, což se v mém případě projevovalo mimo jiné tím, že jsem postupně přestal vnímat orchestr a začal si užívat dramatického, až filmově působícího pásma, doprovázeného neuvěřitelným soundtrackem. Tady bych se zastavil. S operními orchestry mám většinou problém. Nebývají tak monumentální a precizní jako vydrilovaná filharmonická tělesa. Ten večer jsem ovšem žádný podobný deficit nepociťoval. Genius loci zřejmě zafungoval též na členy orchestru opery Jihočeského divadla, který podal vynikající výkon. Opera se i díky nim stala jedním velkým mnohovrstevným obrazem, dílem, které bylo možno spontánně pojmout v celé jeho komplexnosti a zároveň lidovosti, prostě si ho užít. K veskrze pozitivnímu dojmu přispívalo i rozumně pojaté ozvučení. Overdubbing, či dokonce playback, myslím, využit nebyl.Jednotlivé árie se tedy mohly opřít o jistý a citlivý doprovod. Zpěváci ten večer vesměs zářili. Divácky vděčné role dohazovače – Kecala (Zdeněk Plech) a koktavého Vaška (Aleš Voráček) neměly chybu. Bravurně navazovaly na vystoupení ústředního mileneckého páru. Přinášely komiku, a Kecal, kromě cynismu a prospěchářství, též okoralou, bohužel však relevantní životní moudrost, prostou všech ideálů. Zábava na účet koktajícího infantilního mladíka může dnes vyvolávat rozpaky. Smetana však život a své hrdiny opravdu miloval, do své nevšedně krásné hudby tudíž vložil humor tak nakažlivý, lidský a laskavý, že vám nic nebrání v tom soucítit s každou postavou, nakonec i s protřelým dohazovačem Kecalem. Nebyl on nakonec celkem fér?:-)S rolí Jeníka se popral slovenský tenorista Peter Berger. Zahrát sympatického milovníka je takřka nemožné.:-) Vynikajících tenorů je navíc málo, což je prostě fakt. Peter podal navzdory opakovaným technickým problémům s mikrofonem slušný výkon; jako náležitě sebevědomý, svobodomyslný, zároveň však upřímně milující Jeník nakonec přesvědčil. Jinak bych mu ve chvílích, kdy se své lásce snažil marně vysvětlit čistotu svých úmyslů, přeci tolik nefandil.:-) Ano, normálně jsem se při tom přistihl a takových „přistižení“ byla ten večer celá řada. A také úsměvů. Chvílemi jsem na své okolí působil asi dětinštěji než Vašek.:-) Mařenka Ivany Vébrové přesvědčila ještě více, logicky, je to žena.:-) Její zpěv se postupně stával vroucnějším a vroucnějším. Zcela jsem mu propadl. Spolu s výtečně sekundujícími rodiči měla lví podíl na strhující gradaci a tíživém tlaku před závěrečným rozuzlením.Co dodat? Zmínit se o vynikající Esmeraldě, organických sborech, nádherných krojích nebo poutavých tanečních kreacích? Bylo toho tolik. Pokud snad výše padlo něco o chybách, ponechám si je pro sebe. Vzhledem k přesvědčivosti a síle celku šlo o méně než mušky. Pár technických problémů a zřejmě nefingovaný pád Kecala během jeho závěrečného útěku před rozlíceným davem komický ráz díla vlastně podtrhly. Vím, že jde o klišé, ale kdyby tuto inscenaci viděl Smetana, věřím, že by se náramně bavil a možná i podivoval tomu, jak mocně dokáže jeho ryze národní opera působit přes obrovskou propast času.