https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_fungovani_mimo_definice_zanru_rozhovor/3725https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_fungovani_mimo_definice_zanru_rozhovor/3725janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ohledně aktuálního vydání čtvrtého alba vyškovských TRNY A ŽILETKY, které se navíc jeví velmi povedené, bylo pro mne prioritou vyzpovídat členy kapely a na materiál si s nimi zevrubně posvítit. Kromě Deseda se odpovědí chopili i jeho dva spoluhráči Majkl a A2V a vznikl tak, troufám si říct, výživný text, který vnáší na uvažování hudebníků, pohnutek které provázely vznik díla a názorů na jeho jednotlivosti, nové světlo. Zde je tedy rozhovor.Máte venku čtvrtou řadovku. Deska dostala název „Je nutné zabít beránka“. Co byste řekli, že je jejím hlavním mottem nebo pojítkem všech skladeb? A jak jí v kontextu celé vaší diskografie vnímáte?Desed: Pojítkem jsou hudební vkus a schopnosti Majkla a A2V. Myslím si, že tohle album má přesně ty parametry, které jim sedí, taky dostatek hutnosti, valivosti a je velmi kompaktní. Vnímá tak současnou hudbu, ale klaní se i starým bardům, u kterých jsi vždycky poznal, kdo na albu hraje a kdo zpívá. Oni totiž nebyli generičtí a byli jasně rozpoznatelní. Album a možnost podílet se na něm vnímám s vděčností.Majkl: Každé naše album je aproximací pocitů, pohybů a sil, které na nás působí v časech jeho vzniku, takže je každé výjimečné, každé je jiné, přestože všechny vycházejí z pevně daných hodnot a neměnných veličin. „Beránek“ je v pořadí čtvrté album, kde naše charakteristické rozrůzňování složitějších forem dostoupilo svého prozatímního vrcholu. A2V: Jen velmi stručně, je jiná než předchozí alba a pořád jsme to my. Když nad tím tak přemýšlím, asi se tam potkalo to nejlepší z minulosti a k tomu něco navíc z toho, jak jsme k nové tvorbě přistoupili. Album vznikalo ve studiu Davos a vlastní parádní moderní sound. Bylo od začátku jasné, kde budete nahrávat a v čem slyšíte hlavní devízi místa nahrávání aktuálního materiálu?Desed: Ano, okolo volby studia se vůbec nevedly nějaké polemiky. Jde o třetí album zpracované Mistrem Otynem a za mě nepociťuju jakoukoliv potřebu to měnit. U Otyna se mi libí, že jeho nahrávky obsahují takový druh zvukové „špinavosti”, která je mým uším lahodící, dál u něj nenarážím na jakoukoliv sterilitu, nebo umělost. Jeho nahrávky vykazují vysokou míru lidskosti. A tohle neplatí pouze pro T&Ž, ale obecně na nahrávky z jeho studia. Další věci jsou, že je Vyškovák, tak jako já, a v neposlední řadě je můj dobrý kamarád, čehož si velmi vážím. Apropo, poslechněte si zvuk videí z Brutal Assaultu, který je jeho prací a uvědomíte si, že máte tu čest s nesmírně nadaným a schopným člověkem.Majkl: Za tu dobu, po kterou spolupracujeme s Otynem, jsme společně došli k jakési zenové podstatě, tedy hlubokému porozumění, kdy jsme potlačili všechny rozpory a paradoxy bez toho, abychom si vzájemně způsobovali utrpení, takže naše „kroky“ neomylně mířily opět jeho směrem. Možná se budu historicky opakovat, ale Otyn je velmi šikovný a zkušený zvukař, který, a vesmír to tak chtěl, je zároveň naším sousedem a kamarádem z mokré čtvrti. A2V: Když něco funguje, proč to měnit? Se zvukem předchozího alba jsme byli maximálně spokojeni. Už máme dané nějaké postupy, které jsou lety prověřeny. Umíme si vyhovět a když máš ve studiu člověka, kterého neunavuje zabývat se našimi připomínkami, výmysly a požadavky, tak je to značka ideál. Víš, že ho občas nasereš, ale nakonec to stejně dopadne happyendem a to je prostě fajn.Můžete vzájemně představit všechny členy kapely a to podstatné, co hudbě vašeho projektu dodávají? Každý má nesporně svou důležitou úlohu. Jestli se nepletu, máte dnes ve svých řadách i nového člena.Desed: Majkl je hudební a zvukový mozek T&Ž, chorobný milovník podladěných kytar, čím víc, tím lépe. Sběratel vinylů a hudby obecně, většinou z ranku starého death, black metalu a thrashe, nicméně má přehled i o všem novém, co se v hudbě děje. Jeli i Majkl mozek, tak A2V je pronikavou inteligencí s vytříbeným vkusem, výborným instrumentalistou i zpěvákem, kýženým kořením do kuchyně T&Ž, taky zpochybňovatelem a citlivým kontrolorem kvality. Přišel k nám během prací na třetím albu, takže nováčkem už není. Paull Black - vynikající bicman, ranař, neúnavný vtipálek, excelentní showman a koncertní hráč. V soukromí velmi šikovný pracant, milovník piva, zeleného kouření, motorek a jižanského rocku.Majkl: Já bych to, když dovolíš, hodně zjednodušil a pomůžu si Baconovým souslovím o „podivnostech v proporcích“. Dokud se dokážeme vzájemně překvapovat a přivádět v úžas, vzniká ve více úrovních ta požadovaná mimořádná krása a potom je úplně jedno, kdo a jakým množstvím přispívá. A2V už není nový, ale jsme rádi, že je s námi. A nejen pro jeho mimořádnou úroveň hudební intuice, ale také zkušenosti a zdravý rozum.Nové album přichází tři roky od předchůdce „Třetí hlas“. Vznikalo postupně po celou tu dobu a nebo šlo spíše o postupný proces? Když byste obě alba srovnali, v čem slyšíte největší rozdíly? Předpokládám, že s novinkou vládne spokojenost.Desed: Jestli se nepletu, tak rok od „Třetího hlasu“, který vyšel v roce 2022, neposlal Majkl jakožto hlavní skladatel ani tón, až jsem se tomu divil, protože do té doby posílal více skladeb, než jsem vůbec mohl zpracovat. Před dvěma lety poslal první nástřely písně „Mezi pátým a šestým patrem“ a už tehdy bylo jasné, že ubude blast-bicích a půjdeme cestou valivé mohutnosti. Oproti minulosti zde došlo v některých případech k úplnému rozbití skladeb a jejich opětovnému znovuzrození, což se v minulosti nikdy nestalo. Když byl tehdy problém, tak píseň defakto zmizela ze světa. Pečlivost a spolupráce mezi jednotlivými členy na „Beránkovi“ byla až autistická.Majkl: Já osobně jsem si po třetím albu musel hudebně odpočinout. „Třetí hlas“ byl pro mě náročné album. Práce na hudebních základech „Beránka“ tak začala až po nějakém čase, ale potom už opravdu šlo o postupný proces…ve standardních vztažných soustavách v zakřiveném časoprostoru 😊. Nedokážu pojmenovat rozdíly, ale zatímco „Třetí hlas je „filmové“ album, „Beránek“ je intenzivní a drásavou kolekcí. Snažili jsme se tomu přizpůsobit i jeho zvukovou podobu.A2V: Já jsem se ke kapele připojil na začátku tvoření materiálu pro „Třetí hlas“. To album bylo více koncepční, možná hůře uchopitelné a nebál bych se říct, že víc pro metalové „fajnšmekry“. Ale prostě jsme ho tak chtěli udělat. Tehdy mě napadla myšlenka v podstatě většinu písní propojit různými zvukovými předěly, které měly vzbudit v posluchači nějakou náladu, představivost, fantazii. Kluci na to kývli a já jsem si to mohl zrealizovat. Z mého pohledu tak vzniklo něco vyjímečného a originálního. Na druhou stranu možná na úkor toho, že to prostě nebylo pro každého. Nová deska je víc přímočará, víc na solar. Myslím, že když už byl hotový první song, všichni jsme cítili, že to tak bude. Jednoduše, působí na mě víc „písničkově“.Svým vyzněním, atmosférou a textovými náměty budí „Beránek“ až strach, zároveň však dokáže vábit svým přímočarým tahem a schopností skladby gradovat. Existoval nějaký předběžný záměr, udělat desku trochu více chytlavou a otevřenou více stylům? Desed: Myslím, že záměr, který se nám postupně vykrystalizoval, byl, aby bylo album kompaktní, majestátně valivé, aby všechno tak říkajíc lícovalo, spolupracovalo. Kdybych uměl kočírovat chytlavost, tak jsem možná bohatej, ale pravdou je, že žiju v omylné bublině a pracuju, bavím se písněmi, do té doby, dokud u mě nevyvolají pocit, že jsou v mých očích krásné. Taky je pravdou, že je pro mě velmi důležitá spokojenost spoluhráčů, kteří se na albu podílí. Pokud albu nevěří, tak svým způsobem ovlivňují pozdější události okolo něj a celkové sebevědomí alba.Majkl: Rozhodně bylo záměrem udělat přímočařejší skladby, spíše klasické rockové struktury, kde by bylo možno uceleně, jednodušeji a efektivněji dávkovat intenzitu či zdůraznit hlavní poselství. Já si plně uvědomuji, že v dnešní době je to v metalovém žánru téměř heretický anachronismus, ale my jsme se po (strukturálně) náročném „Třetím hlase“, potřebovali znovu ukotvit.  Otevřenost stylům patří k našim hlavním znamením a ani tady jsme před sebe nekladli žádné mantinely. A2V: Hlavní skladatel je Majkl. Snad se na mě nebude zlobit, když řeknu, že je velmi talentovaný. Navíc má neskutečný záběr, takže u něho si nemůžeš být nikdy jistý, co příjde. A to je fajn, to mě baví. Já osobně totiž u vás letos vnímám mírný ústup od blackmetalových prvků a naopak touhu udělat album jako temnou, ale stále extrémní skládačku. Jak vlastně slyšíte svůj aktuální vývoj?Desed: Já vlastně nikdy neřešil, na jakém druhu hudby pracuju, neumím definovat žánr, není to pro mě důležité. Chápu, že vydavatel, nebo publicista potřebuje nějak popsat, nebo ohraničit styl hudebního díla, ale já byl vždy mixér všehudby a zajímalo mě pouze, jestli mě nahrávka pohlcuje, baví a chce se mi na ní spolupracovat.A2V: Toto vlastně navazuje na předchozí odpověď. Jak bude hudebně deska v základu vypadat, je hlavně Majklovou zásluhou. Od čeho se to v čase odvíjí, nejlépe řekne on. Přijde s kvalitně ukutým železem a my ho jen pozlatíme, ozdobíme vzory a navoníme nějakou rajcovní voňavkou. Za mě, jsem strašně rád, že jsem součástí kapely, jejíž každá deska je trochu jiná. Že se nestagnuje a nepřešlapuje na místě. Nebojíme se zaexperimentovat a někam to posunout. Vždycky jsem obdivoval kapely s takovýmto přístupem a vždycky jsem to i já chtěl takto dělat. Před zahájením práce na nové desce jsme se Majklem lehce dotkli v našich rozhovorech toho, že by jsme chtěli, aby byla zase trošku jiná. Aniž by jsme se o tom tehdy nějak víc bavili s Desedem, jeho první nápad byl tak mimo všeho dosavadního, že jsem si říkal, že snad  musí mezi námi existovat nějaké propojení,  že máme dost podobný pohled na věc. Zkrátka to jde tak nějak samospádem beze slov.Jakým způsobem TRNY A ŽILETKY skládají? Jste kapelou, kde autorství hudby připadne u konkrétní skladby spíše jednotlivci a nebo do procesu vzniku hudby zasahuje celá kapela?Desed: Autorství hudby je vlastně výhradně Majklovou záležitostí, prakticky postaví základní kostru písně včetně nástřelů bicích a do kostry pak ostatní vkládají svoje. Paull Black (bicí) neměl kvůli pracovnímu vytížení čas se autorsky podílet a tak k měl k vymýšleným bicím pouze jemné připomínky. Žádná z písní nevznikla tzv… „džemováním“, ale každý si po své ose nahrál své „suché“ party do základu a pak se vše poslalo Maestru Otynovi a ten udělal svou nekompromisní práci. Prakticky jsme se pohromadě potkali pouze na dvoje focení, na natočení klipu a teď se potkáme v širším týmu na oslavu nového alba, jakmile budou hotové vinyly.Majkl: Už jsem to zmínil výše. Ve výsledku je to dílem nás všech bez ohledu na to, kdo a kolik čeho donesl. Pořád funguje to, že se vzájemně ovlivňujeme, výsledné vyznění je vždycky podřízeno celku a bez vzájemné součinnosti nemůže nic vzniknout. Aristotelova teorie příčinnosti. Takhle to je. A2V: Většinou je to stejný model, který se zajel a dobře funguje. Majkl přijde s více či méně hotovým songem. Na něj nabalujeme každý svým příspěvkem další vrstvy, až příjde finální výsledek, nad kterým panuje všeobecná spokojenost. Mým úkolem je udělat k songu zvukovou a melodickou nadstavbu, která podpoří atmosféru a melodiku. S Majklem jsme se docela slušně sžili, takže já vím, kdy mu do toho nemám zasahovat a kdy mně on má nechat prostor pro mou práci. Desede, jak bys zhodnotil vývoj svého vokálu od prvního alba projektu? Nyní slyším až bolestnou naléhavost a prakticky více čistého hlasu, který přijímá spíš emotivní křik na úkor blackového krákoru.Desed: Tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel, u mě je zvykem si píseň opravdu třeba 100x pustit, musím vědět o každém detailu a pak se začnou objevovat melodie a výraz. Taky mám jakousi „vývojovou vadu” způsobenou poslechem hudby už více než 40 let, kdy se záměrně vyhýbám vzorcům, které by se z první nabízely. Nejde mi o originalitu za každou cenu, jen hrozně nerad dělám, to co dělá většina. To co se líbí všem, mě většinou tak nějak automaticky neláká. Výraz emotivní křik se mi líbí, většinou mě napadaly vokály „na hranici příčetnosti” a celkem se mi hodilo, že jsem písně zpíval postupně a tak jsem nemusel rozvrhovat hlasové síly, ale mohl je použít naplno, skoro až do selhání.Znovu otázka na tebe. Texty jsou tvojí parketou. Hned v úvodní skladbě „Číslo 0“ se do centra dění dostává jakýsi charismatický mesiáš, co můžeš o námětu této sugestivní skladby říci? Desed: byla za tím moje představa, objevivšího se člověka, který prokazatelně přežil smrt (Chuck Norris to nebyl) a vrátil se z onoho světa do světa živých. Nešlo o podvodníka, nebo pomateného jedince. Okamžitě se stal hvězdnou první velikosti, všichni se s ním chtějí potkat a mají pro něj milióny otázek, ale on zůstává převážně tichý a mluví jen velmi málo. Na celém světě vznikají skupiny, které jsou mu fanaticky oddáni, ale i odpůrců a zpochybňovačů jsou celé armády.Blackmetalový wind pro mne na novince reprezentuje asi song „Sedmkrát“, možná je opravdu nejblíže vašemu dřívějšímu albu „Podměstí“. Můžeš zde přiblížit námět této skladby a jak velkou roli pro vás stále hraje „černý kov“?Desed: Černý kov máme rádi, ale je pro nás jen jedním, byť důležitým dílkem do mozaiky. Souhlasím s tvrzením, že „Sedmkrát“ by na minulou desku skvěle zapadl, ale taky se nám dokonale hodí jako druhá píseň do „Beránkova alba”. Píseň je o člověku, který se měl dobře, ale neustále si na něco stěžoval. Po té, kdy do něj při bouřce uhodil blesk, se stal lidským majákem, který svítil na cestu nebohým. Od tohoto údělu se mohl oprostit jen tehdy, kdyby dokončil píseň všech písní. Takovou, která by se emotivně dotkla každé živé bytosti.Majkl: Nás baví brát si elementy z mnoha žánrů, black metal byl a je jedním z nich. Je nám blízko. Někdy temnotou, atmosférou, někdy surovostí. Naopak grooveově či nu-metalově působí „Až do krve“, rozhodně jedna z nejchytlavějších věcí alba, v jejímž textu se objevuje i slogan, který dal celému albu název. Vnímáte song jako stěžejní či naopak jako úkrok stranou z vašeho normálu?Desed: Slogan „Je nutné zabít beránka” zarezonoval velmi hluboce a tak se stal názvem. V hlavě se mi okamžitě zrodil vizuál alba, který se s pomocí přátel podařilo realizovat. Spolu s červenými prvky, které vymyslel Berry (vydavatel) na mě působí nervózně magicky. Stěžejní song na albu nemám, nejvíc se mě dotýkají písně „Sedmkrát“ a „Číslo 0“, ale mám rád i všechny ostatní, bez výjimek.Majkl: Je to jedna z barev na paletě. Zrovna se urodila taková, jaká je, ale vůbec bych ji nenazýval stěžejní ani úkrokem. Řekl bych, že tady jsou všechny stejně důležité. Jestli je chytlavá? Nevím - vnímání je subjektivní poznávací proces.Asi nejvíce patosu zachycuje rozmáchlý chorál „Hájemství“, na druhou stranu jde asi o nejzpěvnější věc. Jde o námluvy jedince se smrtí? Jak vůbec tenhle flák slyšíte?Desed: „Hájemství“ na mě působilo už jako samotná hudba nejvíc introvertně ze všech písní. Textově pojednává o nutkavém hledání štěstí a možnosti v tomto stavu setrvat co nejdéle. Což není vůbec snadné.Jak si ceníte songu „Veteráni temnoty“, kterou považuji za jeden z nejdramatičtějších hymnů od vás a kdo jsou oni veteráni temnoty? Pobudové, co skrze vlastní sebejistotu a nesounáležitost s okolním světem skončili na konci pelotonu?Desed: „Veteráni temnoty“ temnoty byl text původně napsaný pro DARK GAMBALLE, ale přestože jsme s Deadym (kytara DG) napsali 15 verzí písně, tak se jí za mě nepodařilo uchopit tak, abych byl s ní spokojený. A tak text čekal uložen v šuplíku, až jsem jednoho rána měl v mailu nový song od Majkla / A2V a do něj příběh skvěle zapadl. Každý, kdo kdy hrál v nějaké tvrdší hudební skupině, by se v něm mohl alespoň z části najít.Majkl: Hudebně jsou „Veteráni temnoty“ takovou temnou baladou, kterou vzdáváme hold našim super oblíbencům TYPE O NEGATIVE. Je to existencionální věc s jistými autobiografickými prvky. A2V: „Veteráni temnoty“ je podle mě jeden z nejlepších songů, který kdy TRNY A ŽILETKY napsali. Patří k mým nejoblíbenějším napříč tvorbou a určitě je v mých TOP 3 z nového alba. Kdyby jsme byli stát, dost pravděpodobně by to byla naše hymna.„Mezi pátým a šestým patrem“ byla oproti desce vypuštěna s předstihem. Jak tenhle song v rámci celku hodnotíš a co se děje právě mezi pátým a šestým patrem?Desed: Píseň je o člověku, který nastoupil jednoho dne do výtahu a už ho nikdy nikdo neviděl, stal se totiž duchem výtahu, kde zažíval neuvěřitelné lidské mini příběhy, rozuměj takové, co se stačí udát během jízdy do zvoleného patra. Výtahy jsou mocná magická místa, která mě od dětství fascinovala. Jsem totiž dítě narozené v paneláku za tzv.porodního boomu v sedmdesátých letech minulého století.Mou nejoblíbenější skladbou je samozřejmě „Transfuze“, kde doslova žeru onen bagroidní riff, jeho hustotu, celkově pak moderní sound, ať už kytar či rytmiky. Song pravděpodobně pojednává o nespoutaných lidských živlech, kteří dříve konají, než myslí o důsledcích svých činů. Můžeš prozradit něco o vzniku této skladby a jak jí v rámci celku slyšíte? U mne jasný hit číslo jedna!Desed: „Transfuze“ je za mě trošku odlišná oproti ostatním písním na albu. Téměř každý má v krvi i kapku té dračí, která je výbušná, určité situace řeší přehnaně, nebo zbytečně agresivně. Nebo něco řekne, až pak teprve přemýšlí o dopadu svých slov a představte si člověka, který dostal plnou dávku dračí krve.  „Transfuze“ byla jedna z posledních skladeb, kterou jsme na album napsali. Text byl původně součástí jiné, kterou jsme nakonec vyhodili, prostě i po x-pokusech neměla parametry, aby mohla být na albu. Byli jsme na sebe hodně tvrdí. Po té Majkl poslal nástřel současné „Transfuze“ a slova sedla tak, že jsem je prakticky nemusel upravovat. Prostě byla jako stvořena právě pro ni. Těžká cesta přinesla dobrý song. Asi by mě nikdy nenapadlo, že zrovna tento song bude někdo považovat jako hit číslo jedna. A v tom je hudba krásná a proto ji milujeme …„Potrava“ naopak nabízí technokratický chlad a vybízí k děsu z vývoje společnosti, kdy se spousta lidí zaměřuje pouze na to povrchní okolo sebe a hlavně pouze na sebe. Dost možná nejdepresivnější kousek, stran vývoje společnosti až distopický. Co bylo ohnutkou k nasání podobného songu? Stejně jako u některých výše zmíněných songů, zde slyším až hardcoreovou naléhavost.Desed: Majkl poslal snad jen minutu a půl dlouhý úsek skladby, okamžitě mě napadl heslovitý text ze současné doby a v tu chvíli zasáhl A2V, ty nápady včetně zpěvu rozstříhal, následně slepil a vytvořil kostru současné podoby písně. Majkl několikrát dopsal další možná hudební pokračování a dopiloval ji do konce. Tato skladba prošla několika mixy, až do doby, kdy zavládla konečně spokojenost. Dala nám docela zabrat.Děkujeme za zajímavé otázky, přejeme tobě i Crazy Diamondu věčnou slávu, sílu a trvanlivost.https://www.crazyDiamond.cz/dorothy_the_way_recenze/3731https://www.crazyDiamond.cz/dorothy_the_way_recenze/3731janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Snad až na často zmiňovanéHALESTORM jsem poslední dobou neslyšel podobně koncipovanouhardrockovou desku, kterou by nad vší pochybnosti táhnul předevšímženský hlas. Kalifornská diva Dorothy Martin má nejen velké charisma,ale vykazuje se opravdu silným pěveckým projevem, jaký není na dnešní klasickyrockové scéně častý. Nejde o začátečnici, ale na svůj věkvcelku protřelou hudebnici, stojící dvanáctým rokem nejen v čele své vlastníkapely nazvané dle jejího jména DOROTHY, ale vykazující sespolupracemi s takovými muzikanty jako Alice Cooper, Slash či NitaStrauss. Na jaře letošního roku vydaná desetiskladbová kolekce „The Way“ je jejich čtvrtým albem a nutno říct i albem nejbombastičtějším,opatřeným prvotřídní produkcí a skladbami, které nelze nazvatjinak než jako stadiónové hymny. Určitý úspěch zaznamenala jižminulá nahrávka „Gifts From The Holy Ghost“ z roku 2022, ale tazněla přeci jen o něco strožeji, starosvětštěji. Na „The Way“ dostanefanoušek hard rocku zkrátka výživnější porci bombastu.Právě Dorothy Martin na novince DOROTHY zužitkovává beze zbytku sílusvého hlasu a je klíčovou personou utvářející rázvšech písní. Ty, i přes svůj masivní Hard N´Heavy sound,nabízejí v únosné míře vlivy country, boogie rock´n ´rollu, ale i třeba soulu. Produkce Scotta Stevense zde působí jako turbo generátor, pomocí kterého vše vyznívá nakypřeně, a tak mámedost možná co dělat s nejvytuněnějším hardrockovým dílemletošního roku. Uznávám, že se to může leckomu zdát překvapivé. Popravdě, podobně prvotřídně ošetřených hardrockých děl letosopravdu moc nevyšlo. Druhou věcí, o které budu mluvit v závěru článku, je však koncepce songwritingu, který má jisté rezervy. Skrze album „The Way“ bere Dorothy posluchače naočistnou cestu, kde prostřednictvím všech songů vypráví svůjpříběh o překonávání bariér, jež jí v minulosti stály vcestě. Co je ihned nápadné, že pro tentotradicionalistický band je zásadní především víra. V tématechnacházejících se kdesi mezi životem a smrtí, se často vyskytujíreligiózní motivy a i prostředí posluchače často zavádí na osudové křižovatky životních cest a pod klenby kostelů a kaplí. Co do formy provedení, deska je napěchovaná tahem narefrény, které jsou posilovány vzletnými harmoniemi a je úplnějedno, že jeden song je maximálně natuněn vášní a zní jako nejmodernějikoncipovaná alba Ozzyho Osbournea („I ComeAlive“), druhý inklinuje k boogie a motorkářskému rock n´rollu(„MUD“), kdežto některý z dalších připomíná nějakou kovbojskou country dusárnu na metalový způsob, tak jako je tomu v případě aktuálního singlu („Tombstone Town“).Zrovna v posledně zmíněné písni si zde kytarově zahostuje dokonce Slash. Právě vstup do alba je velmi působivý a po sugestivní hitovce „I Come Alive“ dostáváme i další povedenépecky – viz třeba singlová „The Devil I Know“, jež drží skvělou fazónu. Výšezmíněné téma víry je nejvíce vlastní rozmáchlé power skladbě „Bones“, jejímž mottem je nikdy se nevzdat a jít si za svým. A aby toho nebylomálo, potom všem následuje další výživný flák plný vytuněnýchkytarových riffů s názvem „Unholy Water“, kde se zpěvačka staví dorole někoho, komu hrozí ukřižování za jeho pouhé přesvědčení. Nedá se nic dělat, všechno tohle svědčí o faktu, že máme co do činění s tradičnězaměřeným americkým projektem, který si sebou nese plné hrstěsebevědomí. Po několika dalších a o něco vatovějších kusechmne osobně zaujala i skladba „Super Human“, která má v sobětajemnou auru a je od prvního poslechu od zbytku alba rozeznatelná, už jenom využíváním zastřenějších vokálních rejstříků hlavní aktérky, které zde nahrazují srdnatý projev.Naopak poslední a titulní věc „The Way“, i přesobstojnou gradaci a velmi dobré instrumentální podloží (včetněpiána), na mne působí jako omšelý cajdák pro interprety z televizních pěveckých soutěží, což přičítám stavbě zpěvové linky, která snad vznikla zaběhu, natolik se zdá povědomá. Vlastně by se podobné příměry daly využít i v rámcicelého alba, protože dílo v rámci nápadů nenabízí nic objevného aneslyšeného, ale naopak staví na daných stylových vzorcích. Člověk má zde zkrátka setrvalý pocit, že podobnou hudbu jižslyšel od mnoha muzikantů hardrockové historie. Sílu DOROTHY všakslyším především v tom, jak své ne úplně netuctové nápadydokáže svým hlasem dostat kamsi vzhůru, na křižovatky životních snah a tužeb, či pod klenby katedrál, a zároveň opatřit je emocemi.https://www.crazyDiamond.cz/byt_cislo_4_atomy_nevadi_praha_palac_akropolis_12listopadu2025_koncert/3729https://www.crazyDiamond.cz/byt_cislo_4_atomy_nevadi_praha_palac_akropolis_12listopadu2025_koncert/3729nobody@nothing.com (Tomáš)Mladí už poslouchají jen hip-hop, change my mind. No problem, zajděte si na koncert BYT ČÍSLO 4 a uvidíte, že ta mladá generace snad není úplně ztracená. Jestli si pamatujete klip „Even Flow“ od PEARL JAM, kde jsou sestříhané záběry z živého vystoupení v nějakém americkém klubu (nebo spíš „theatre“ jak to tam nazývají, protože jde skutečně původně o divadla), tak kromě Eddie skákajícího do davu z balkónu totiž dostanete přesně to samé. Parta mladých vlasatých kluků propocených až do, no prostě komplet, s dlouhými vlasy nalepenými ve tvářích, ale jedoucích pořád na 120%. Publikum jede taky na 120%, zpívající, skákající, burácející v moshpitech, crowdsurfing, prožívající dokonalé spojení s hudbou. A bez mobilů! Ano, občas si někdo vzadu udělá fotečku na památku (nebo do článku), ale žádný les mobilů natáčejících zbytečně dlouhé pasáže, na které se už nikdo nikdy nepodívá. Konečně si lidi znova vychutnávali muziku, v ten okamžik, v realitě.Je to téměř rok (říjen 2024), kdy BYT ČÍSLO 4 pokřtili svůj debut v malém Café V lese. Jak jsem reportoval, tak nadupaný jsem ten klub ještě nezažil, a koncertní masakr hrozil probouráním ze sklepních prostor klubu snad až do nedaleké linky metra. Letos se proto kluci přesunuli do Paláce Akropolis a opět si na podporu vzali ATOMY NEVADÍ, které jsem objevil díky nim právě v Café V lese. Nic víc jsem nepotřeboval vědět a vyrazil jsem. Díky zklidněné pražské dopravě jsem (ne)klidně cestou sledoval aktualizaci dojezdu v navigaci a snažil se taky zachovat klid, zejména když mi ponechanou časovou rezervu vyžral už jen příjezd k městu… Ale budu doufat, že jsem propásl maximálně jednu písničku „Atomů“, kteří při mém příchodu do sálu už naplno hráli. ATOMY NEVADÍ považuji za jednu z nejnadějnějších mladých kapel a opět potvrdili, že jejich styl mi prostě stoprocentně sedí. Trio hrající moderní indie s nádechem psychedelie mě baví jak po hudební, tak zejména textové stránce. Na jejich songy se dá křepčit po vzoru FRANZ FERDINAND, vlnit jako u ranných TAME IMPALA, ale i headbangovat jako u FOALS v době jejich tvrdšího období. Specifické frázování, zajímavá dramaturgie songů a unikátní zvuk jsou silnými stavebními kameny jejich tvorby. Kytarista se nebojí sólovat, naopak. A atmosférické pojetí těchto sól mi nejednou připomnělo styl Radima Hladíka. Nevím, jestli kluci poslouchají starý český bigbít sedmdesátých a osmdesátých let, nebo je to už zakódované v jejich DNA a dědí se to v tomto kulturním prostoru z generace na generaci, ale v jejich muzice, jakkoliv moderně pojaté, toto dědictví probleskuje. Starosvětskost se potkává s modernou. Zvuk byl relativně slušný, trochu tupý u bicích, naopak skvělý u kytary. Efekty, které Prochy používá, vykreslují krásné atmosférické plochy, ale zároveň dokáže i pořádně nakopnout pedál a pak to směřuje k modernímu alternativnímu rocku, někdy dokonce už to klepe i na metalovou bránu. Kapela předvedla velice sympatický a civilní set, přidali pár novinek a postupně se plnící klub jim aplaudoval po každém songu víc a víc.BYT ČÍSLO 4 urazili za poslední rok dlouhou cestu. Festivaly, koncerty, budování fanouškovské základny. Akropoli se jim sice zatím vyprodat nepovedlo, ale byla slušně zaplněná. A celá přední část pod pódiem, prakticky až ke zvukaři, byli die hard fans. Ano, zde byli zejména mlaďoši, my postarší jsme se tam neodvážili, ale bylo nás taky překvapivě hodně. Nevím, jestli střední generaci oslovuje muzika s nádechem devadesátek, nebo mají kapelu rádi prostě obecně, ale věkový mix byl skutečně velmi pestrý. „Byt“ se snaží kromě hudby pracovat ale i na dalších aspektech svých vystoupení. Pódium bylo třeba zařízené ve stylu skutečného bytu, s křesly, dekoracemi a domácím spotřeby. Vtipné bylo intro, když mladá „žienka domáca“ přišla a začala vyvěšovat prádlo z pračky. Následně pustila mikrovlnku a šla si po svých (zřejmě vařit). Zhasli světla, nastoupila kapela a ve tmě čekali u svítící mikrovlnky. S jejím cinknutím pak spustili. Desítky koncertů jsou na „Bytu“ jednoznačně vidět. Absolutní sehranost, drive, profesionalita. A k tomu mladické nadšení a elán. Mlaďoši v kotli vepředu byli prakticky od prvního songu utrženi z řetězu a já jen nostalgicky vzpomínal na devadesátky, kdy jsem býval na jejich místě. Ačkoliv jsem měl několikrát cukání se k nim přidat, poslední zbytky zdravého rozumu mi zablokovali nohy. Protože i když je Vinohradská nemocnice relativně blízko, nejspíš bych to stejně nepřežil a vykládali by mě už na Olšanech… U zvuku se to teď paradoxně obrátilo. Bicí byly najednou skvěle nazvučené a bubeník podával fantastické výkony. Jeho silový a zároveň velice aktivní styl mi maximálně vyhovuje. Trochu mě zklamaly kytary. Od baterie tří kytaristů jsem čekal pořádnou zvukovou smršť, kterou jsem si pamatoval z loňského roku, ale bylo to velice krotké, jakoby některé z nich ani nebyly zapojené do zesilovačů. Paradoxně nejvíc byla slyšet ta, která měla dělat nejmenší rámus a primárně se věnuje ornamentům, doplňkovým texturám a sólování. Zkusil jsem i změnit pozici, ale nic. Ne že by tam nebyl pořádný cirkus, ale od tří kytar by člověk čekal víc. Zejména v kombinaci s energickou muzikou, kterou „Byt“ předvádí. Každopádně set byl samozřejmě postaven kolem písniček z debutu, ale doplnili ho o tři (jestli počítám správně) novinky. A musím říct, že se mi nové směřování velice zamlouvá. Z punkrockových začátku se kapela posouvá více alternativně rockovým směrem s tím, že grungový feeling si ponechává. Zvolňuje tempo, přidává košatější struktury a kombinuje to s moderním hardrockovým výrazivem. Za mě dobrý.Ačkoliv jsem si říkal, že už nepotřebuji další merch, stejně jsem zase nakupoval. Vinyl (protože jednou bude mít velkou cenu, CD už samozřejmě mám) i další trika, které vážně potřebuji, protože mám jen asi 30 trik kapel. Ale co bych neudělal pro mladé kapely. Zejména když tak hezky hrají.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_siamese_dream_recenze/3728https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_siamese_dream_recenze/3728nobody@nothing.com (Tomáš)Utekl jen jeden rok od zlomového roku 1991 a všechno bylo jinak. V roce 1992 už na kytarové scéně dominoval alternativní rock a grunge. THE SMASHING PUMPKINS byly pořád součástí nezávislé scény, i když se bralo za téměř hotovou věc, že s druhým albem vstoupí na mainstreamové kolbiště. Díky slušným prodejům debutu „Gish“ a vzrůstající popularitě si je od Caroline Records převzala její mateřská firma Virgin Records a to otevíralo úplně jiné možnosti. Billy chtěl nahrávat opět s Butchem Vigem, který se mezitím stal producentskou „hvězdou“, když jeho „Nevermind“ přepisovalo hudební dějiny. Najednou v Madisonu neustále zvonili telefony, každý chtěl dělat s „tím chlápkem“, který udělal NIRVANU. Velké gramofirmy mu dávali bianco šeky ohledně výběru kapely, studia, inženýrů nebo skladatelů, s kterými chce spolupracovat. Peníze nehrály roli. O tom, jak z toho byl vykolejený samotný Butch svědčí fotka ze začátku prací na „Siamese Dream“, kde stojí ve studiu s Billym. Má bílé triko a na něm černou vestu. Prý měl pocit, že když teď dělá pro ty velké labely, měl by vypadat trochu slušněji. Prostě devadesátky.Billy po vyčerpávajícím turné, když zároveň bojoval s depresemi, složil první várku songů. Jejich nedokončené demo verze přehrál Butchovi, který se ale upřímně moc netvářil. Pochopil, že na tom ještě musí máknout a na dalších šest měsíců zalezl do svého brlohu a skládal dál. Naštěstí už objednané studio s tím nemělo problém a přesunulo jim rezervaci na později. Samotný výběr studia byl taky zajímavý proces. Potkávalo se zdě několik faktorů. Billy chtěl po Madisonu zkusit zase jiný prostor. Zároveň ale nechtěl jít do velkých měst a hledal spíše něco menšího, řekněme na periferii. To mělo jediný důvod – Jimmy. Ten se už masivně plácal v drogové závislosti a Billy doufal, že ho tímto odstřihne od „dodavatelů“ a on se bude moci fokusovat na práci. Bláhové to naděje. Kde je poptávka, tam je nabídka, základní pravidlo kapitalizmu přece v Americe musí fungovat vždy a všude. Trvalo to jen pár dní, než se kolem menšího studia Triclops v Marietta v Georgii začala pohybovat podivná individua a následně se Jimmy vrátil do svých zajetých kolejí aktivního provozování koníčku. Stávalo se, že na několik dní úplně zmizel a nikdo nevěděl, kde vlastně je. A jestli vůbec ještě žije. A teď si vezmete, že v tomto stavu nabubnoval „Cherub Rock“ nebo „Geek USA“, za které by se na hudební univerzitě měla udělovat profesura.Pojďme teda konečně nahrávat. Tandem Billy-Butch replikoval svůj psychopatický perfekcionizmus z nahrávaní „Gish“, akorát teď měli větší budget a tím pádem více času. Teda tak to vypadalo na začátku. Vývoj událostí ale nabral poměrně rychle jiný směr. Po šesti týdnech, kdy pracovali dvanáct hodin denně, šest dnů v týdnu, byli ve výrazném skluzu proti plánu. V tom se objevili lidi z gramofirmy, kteří přišli ze slušnosti na kus řeči a podívat se, jak pokračuje nahrávání. Z prvních ukázek moc nadšení teda nebyli. Čekali velké hity, kterými kapela ovládne hitparády a zejména prodeje. Skupina byla už teď ve stresu kvůli termínům a teď se k tomu přidal ještě i tlak od vydavatelství. Další dva měsíce se proto jelo v režimu patnáct hodin denně, sedm dní v týdnu. Určitě se ptáte, co tam sakra tak dlouho dělali? Tak začneme snad technikou. Jsme v době analogové, všechno jede na pás, žádné klik sem klik tam v počítači, pustím autotune a mám hotovo. Billy nakonec přinesl 26 skladeb, to taky nějaký čas zabere. 6 z nich se pak objevilo v roce 1994 na neřadové desce b-sides a nevydaných věcí „Pisces Iscariot“. Ale největším žroutem času bylo opět hledání optimálního zvuku a perfektní nahrávky každé skladby. Billy s Butchem třeba do nekonečna skládali jednotlivé kytarové party na sebe, vrstvili je a vytvářeli unikátní zvuk. Díky tomu pak na jednom songu klidně pracovali i několik dní. Specifický zvuk kytar se povedlo docílit šťastnou náhodou. Někdo ze staré steel kytary vymontoval zesilovač, který po připojení na Billyho kytaru a efekty vytvořil dle jeho slov „white noise“ – sonický, lehce šumivý zvuk zvýrazňující vyšší frekvence. Ten se stal typickým poznávacím znamením alba. Nebo třeba Billy ve studiu objevil starý mellotron, jehož některé klávesy už nefungovaly, ale právě to mu opět dodalo neobvyklý zvuk. A bohužel se opět začaly hrotit i vztahy v rámci kapely. Když se Jamesovi nebo D´Arcy nedařilo nahrát jejich party v potřebné kvalitě a dostatečně rychle, Billy Corgan neváhal a nahrál je sám. Odhaduje se, že může za 90% kytar a téměř kompletně všechny basové linky na albu. Na rozdíl od debutu, kde byli všichni ještě v euforii ze smlouvy a možnosti nahrávat, se teď už jednalo o ostřílené harcovníky, kteří tyhle Billyho despotické móresy nenesli lehce. Butch po letech vzpomínal na vypjatou atmosféru ve studiu, kde Jimmy Chamberlin byl buď sjetý, nebo nebyl vůbec, James nemluvil, D´Arcy se zamykala v koupelně a Billy pod obrovským tlakem přepínal mezi totální nasazením při nahrávání a depresemi ze zbytku kapely, která nenaplňovala jeho představy ohledně přístupu k práci.Když konečně nahrávání skončilo, byli Butch i Billy už totálně vyčerpaní a neměli sílu na mix materiálu. Rozhodli se proto, že to přenechají někomu čerstvému s novou perspektivou. Billy navrhnul legendárního Alana Mouldera, zejména kvůli jeho práci na albu „Loveless“ od MY BLOODY VALENTINE. Alan byl taky možná až příliš optimistický v odhadu času, protože místo plánovaných dvou týdnu na tom nakonec makal 36 dní. Když to teda všechno sečteme a podtrhneme, vypadne nám výsledek mínus 250 tisíc dolarů. Ano, budget byl překročen o čtvrt milionu dolarů! Jen pro připomenutí, debut stál zhruba desetinu této částky. Stálo to všechno za to?Stálo! Když virbl odstartuje skladbu „Cherub Rock“ tak se možná jen pousmějete. Zajímavý indie riff s čistou kytarou vás už přinutí zpozornět. A pak do vás narazí tryskáč! Masivní sonický třesk zalije vaše uši a přiková vás k zemi. Jimmy kouzlí s rytmikou, tempo v jednotlivých pasážích zrychluje a zvolňuje, basa krásně vyhrává svojí linku a kytary? No to je něco! Jejich zvuk je skutečně tak intenzivní, komplexní a plnotučný, až máte pocit, že jich tam najednou hraje alespoň dvacet. Noiseové intro v následující skladbě, paradoxně nazvané „Quiet“, nás uvede do pořádně tvrdé, temné a agresivní skladby. Metalový riff, kvílivé noisové stínování, Billyho hororový zpěv. A v refrénu pak dream pop na pozadí tohoto Mordoru. Šílená kombinace. Pardon, šíleně dobrá kombinace! Singl „Today“ je moje vstupenka do světa THE SMASHING PUMPKINS. Na MTV ho hráli dnem i nocí a já koukal na podivného chlápka jezdícího v typické zmrzlinářské dodávce a do toho hrajícího něco téměř grungeového, ale přece jen více klasicky rockového. Překvapivě pozitivní song má hezkou, téměř popovou melodii, ale kytary jsou pořád pěkně ostré a zkreslené. Text je výsledkem psychoterapeutickým sezení Billyho, které ho nutili analyzovat svůj vnitřní svět a vyrovnávat se se svými démony. Téměř sedmi minutový opus „Hummer“ se kroutí ve středním tempu a kromě Jimmyho zajímavé hry potěší zejména krásným zvukem basy. Je hřejivý, rafinovaně se vlní, bez špetky agresivity a tvrdosti. Ke konci songu se objevuje i psychedelická pasáž, kde naopak exceluje vedoucí kytara. Její rozběh se ladně přelévá z jednoho reproduktoru (sluchátka) do druhého, aby následně vyšvihla sice krátké, ale nadpozemsky krásné sóličko. Povedla se i „Rocket“, která se z lehkého startu přes kaskádovitě budovaný kytarový motiv rozroste do nečekaně velké skladby. Rocková balada „Disarm“ nám zježí všechny chlupy na těle. Nervózní akustické kytary, kostelní zvony a Billyho drásavý zpěv na pozadí procítěné orchestrace budí emoce i po třiceti letech. V textu se věnuje další kapitole svého života, komplikovanému dětství a složitému vztahu s rodiči. „Soma“ je opět zajímavá a komplexní konstrukce. Plíživý začátek nás v tajemném oparu vede do neznáma, kde sice tušíme něco dramatického, ale dlouho nám nic neprozradí. Pak náhle strhnou oponu a kytary se na nás vyvalí ze všech směrů jako rozvodněná divoká řeka. Když Billy nechtěl mít na „Gish“ velký zvuk, tak na „Siamese Dream“ otočil o 180 stupňů. Tam, kde ubral na psychedelii, přidal na rockové masivnosti. „Geek USA“. Moje zřejmě nejoblíbenější skladba z alba. Dokonalý song. Exhibice Billyho a Jimmyho geniality. Zabijácky riff, intergalaktická rytmika, košatá struktura ve stylu předchozího alba, výborný grungový závěr. Jednu hymnu hned střídá další. Velká rocková balada „Mayonaise“ staví na vyklidněné atmosféře zabalené do masivní zvukové stěny, kterou jim musí závidět nejedna shoegaze kapela. Fantastický je hlavně závěr, kde v melodické lince Billy rozjede jakousi diskuzi sám se sebou a tím song parádně vygraduje. „Spaceboy“ je oddechovka vystavěná kolem akustické kytary s bohatou orchestrací, která nám dovolí na chvíli vydechnout a nabrat síly na závěrečný nápor. Pěkně zostra se do nás pustí hned „Silver Fuck“, oscilující mezi hypnoticky klidnými a psychoticky extatickými pasážemi. Billy nás chvíli uspává jako šaman v závoji halucinogenních drog, prostředí kolem nás se rozpíjí a přechází do fluidní formy, pevné body zmizely. Propadáme se hlouběji, tělo se rozpouští, duše se zhmotňuje. Plně se mu odevzdáváme. A v ten moment na nás vyleje kýbl ledové vody a vypustí Jimmyho, kterého se nebojí použít, a ten nás už pak totálně rozseká. Uf, děcka, fakt neberte drogy. „Sweet Sweet“ je přesně to, co má v názvu. Kratičký indie popík, cukrová vata, možná jako omluva za to předchozí intermezzo. A už je tady závěrečná „Luna“, nostalgická pohodovka. Uvolněná atmosféra servírovaná v příjemně líném tempu znamená krásné ukončení famózní desky. 62 minut a člověk se ani vteřinu nenudí.Ve Virgin Records se sice museli pořádně plácnout přes kapsu, ale myslím, že se jim to vrátilo i s úroky. Přes 6 milionu prodaných nosičů a definitivní přestup THE SMASHING PUMPKINS do nejvyšší hudební ligy. Album „Siamese Dream“ evolučně jasně navazuje na „Gish“, ale zároveň se vydává trochu jiným směrem. Ubylo psychedelie, která byla nahrazením silnějším důrazem na přímočarý alternativní rock. Slyšíme zde i grungeové odstíny, ale rozhodně bych „Dýně“ neřadil do této hudební škatulky. Míří to spíše k alternativnějšímu pojetí stadionového rocku. Jestli bych je měl už k někomu ze Seattlu přirovnat, tak určitě by to nebyla NIRVANA, která se jim neustále podsouvala, ale spíše SOUNDGARDEN, kteří také vycházeli z klasického pojetí rocku, do svých songů zařazovali dlouhá sóla a nebáli se ani psychedelických vlivů.Zajímavá situace nastala v roce 1994 po vydání kolekce b-sides a nepoužitých songů „Pisces Iscariot“, který debutoval na čtvrtém místě žebříčku a překonal tak „Siamese Dream“, který byl „jen“ desátý. Jak silnou pozici v té době „Dýně“ měli demonstruje i přes 1,3 milionu prodaných kopií tohoto neřadového alba. Zdaleka všichni ale nesdíleli pozitivitu ohledně kapely. Část kolegů je obviňovala ze zaprodání komercionalizaci, jiní je rovnou odepsali jako nezajímavou kapelu bez hlubšího významu. Takové běžné půtky mezi kluky s kytarami, nic nového na světě. Na druhou stranu Billy si taky vždy uměl dělat ne-fandy. Třeba na Lollapalooze 1994, kde nastoupili jako headlineři po smrti Kurta Cobaina, si jel aktivně konfrontační styl jak proti publiku, tak i dalším vystupujícím kapelám. Dokonce jednou sepsul jistého kytarového technika, který přitom ani nebyl z jeho týmu a makal pro úplně jinou kapelu. Byl to jistý Billy Howerdel, který o pár let později do svého projektu A PERFECT CIRCLE přizval Jamese Iha. Takže problém nebyli THE SMASHING PUMPKINS jako celek, ale skutečně samotný Billy. Zatím se ale dařilo a kapela měla nakročeno k velkým věcem. A ty skutečně přišli už brzy.https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_melancolia_naraka_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert_info/3727https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_melancolia_naraka_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert_info/3727nobody@nothing.com (Info)Britská ikona temného metalu Cradle Of Filth  se v listopadu vrátí do České Republiky, konkrétně do plzeňského klubu Šeříkovka! Pokud máte spojení extrémního metalu, gotické estetiky a teatrální show, tento koncert vás nemůže minout! Jako speciální hosté vystoupí americká metalová legenda Suffocation.Cradle of Filth datují svoji existence od svého založení v roce 1991 v anglickém Suffolku. V čele s charismatickým frontmanem Dani Filthem se skupina postupně vyprofilovala jako jeden z nejvýraznějších představitelů tzv. symfonického black metalu, i když jejich hudba často překračuje a zahrnuje prvky death metalu, thrash metalu, gothic rocku i klasické hudby. Sami členové kapely se také několikrát ohradili proti jakémukoliv žánrovému zařazení. Texty Cradle of Filth se zabývají tematikou hororu, viktoriánské literatury, erotiky i okultismu, což se odráží jak v jejich albech, tak ve vizuální stránce koncertů.Kapela debutovala v roce 1994 albem The Principle of Evil Made Flesh, ale větší pozornost na sebe strhla až později deskami jako Dusk and Her Embrace (1996) nebo Cruelty and the Beast (1998), které upevnily jejich pozici na metalové scéně. V průběhu let Cradle of Filth prodělali řadu personálních změn, ale Dani Filth zůstává konstantní silou a autorským pilířem kapely. Díky své schopnosti kombinovat brutální hudbu s melodickými pasážemi, sborovými aranžemi a příběhovým konceptem si kapela získala široké spektrum fanoušků po celém světě. V kapele je navíc také otisknuta silná česká stopa.Navzdory kontroverzím, které Cradle of Filth často provázejí – například kvůli provokativnímu merchi či náboženské symbolice – si kapela udržuje status kultovní ikony. Jejich živá vystoupení jsou známá pro silnou vizuální stylizaci, kostýmy, scénické prvky a celkově temnou, gotickou atmosféru. Cradle of Filth tak i po více než třiceti letech existence zůstávají jednou z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších kapel extrémního metalu.O support se postarají legendy amerického death metalu, které není českému publiku třeba sáhodlouze představovat - jedná se totiž o miláčky nejen českého publika Suffocation. Ti v Šeříkovce předvedou své pojetí nekompromisního, technicky precizního a brutálního death metalu se silnou inklinací k surovým breakdownům.Australská formace Mélancolia patří k nejvýraznějším zjevům současného deathcoru. Jejich tvorba propojuje brutální breakdowny s prvky black metalu, industrialu a orchestrálních aranží, čímž vzniká dusivá, filmově laděná apokalyptická atmosféra. Kapela se nebojí experimentovat s tématy bolesti, smrti a duševního úpadku, které podává s estetickou precizností a emocemi na hraně šílenství.Francouzská kapela Naraka se pohybuje na pomezí moderního black a death metalu, který obohacuje o industriální prvky a filmovou epiku. Jejich hudba je temná, monumentální a precizně vystavěná, s důrazem na kontrast mezi agresí a atmosférou. Od svého založení v roce 2019 neustále potvrzuje svůj talent spojovat extrémní metal s moderní produkcí a vizuální estetikou. Výsledkem je intenzivní, vizionářská forma temnoty, která působí stejně silně naživo i na nahrávkách. Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/936https://www.crazyDiamond.cz/mammoth_the_end_recenze/3726https://www.crazyDiamond.cz/mammoth_the_end_recenze/3726janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Syn Eddieho Van Halena Wolfgang jižpět let velí vlastnímu projektu, který nese původní název kapelysvého otce – MAMMOTH. Tak se totiž v polovině sedmdesátých letpřed vpádem do velkého hudebního byznysu jmenovali právěsamotní VAN HALEN. „The End“ je třetí deskou Wolfgangovabandu, která jej znovu představuje nejen jako schopného avšestranného muzikanta, ale také jako skladatele. Oprotistadiónově naducaným produkcím z nejslavnějších časů VANHALEN, jsou právě MAMMOTH reprezentanty spíše civilnějšípodoby rocku a již obě předešlé desky u Wolfganga potvrdilyvysoký potenciál a inklinaci k přímočarému a chytlavémurockovému pojetí, které jakoby vzhlíželo spíše ke Grohlovým FOO FIGHTERS,než aby hledalo spásu v lety uleželých zákonitostech osmdesátkového HardN´Heavy. Tak jako tak, „The End“ pokračujesebejistě v nastoleném směru a dvorní producent Van Halenů zpozdní éry - Michael Baskette - platí u něho za pověstnérazítko kvality. Posluchač má tak znovu co dělat s deskou, kterávyznívá poctivě, přímočaře, s rockovým nábojem, na druhoustranu však i aktuálně. Podstatné jsou především nosnézpěvové linky, výrazné refrény a instrumentace sloužící kpodpoře melodického tahu díla. Dlouhé skladby s prvkyexhibicionismu zde opravdu nečekejte, jen přímočaré vály sdélkou do čtyř minut.„The End“ je zvláštním názvem alba pro stále teprve rozjíždějícího se borce, že? Ale přes pochybnosti,které to slovo navozuje, stále věřím, že MAMMOTH mají před sebouobstojnou budoucnost. Ano, třetí deska v naprosté pohodě a svkusem navazuje na dvě předchozí, kde se Wolfgang rovněž ukázalv zajímavém světle, tedy nejen zpočátku překvapivě jako kvalitní zpěvák,ale jako schopný všeuměl s citem pro songwriting i realizacistojící na jeho schopnosti obsluhovat mnoho nástrojů – odkytar, přes baskytaru, klávesy až po bicí.Stejně jako na předchozích počinemzde nalezneme vály, které dokáží chytit – ať už jde ostadiónový titulní song „The End“ s výrazně eruptivním partemkytarového tappingu hned v jeho optimistickém úvodu, sloužící zde jako vkusnádekorace, která umetá cestičku následné krasojízdě, nebo pak další singlík v podobě pouličně přidrzlé „I Really Wanna“. Stejněpovedená se jeví hned úvodní píseň „One Of a Kind“. Ta je postavená na kvapíkovém tempu a vrstvení akustických a elektrických kytar. Mezi další velmi zdařilé kusy patří třeba věci s o něco barvitější výstavbou jako nekompromisní „TheSpell“, či živočišná rocková jízda „Same Old Song“ s výraznými groovy, bytelnými riffy a dekorativním piánem. Jestliže Wolfgang, jež si celýmateriál ve studiu 5150 nahrál úplně sám, potvrzuje roliobstojného hitmakera, pak tomu tak není úplně doslova. Sice jenové album tvořeno desítkou melodických válů s prvky hardrocku, melodického rocku, alternativy a grunge, ale žádný neníoním velkým hitem, který by měl šanci prolomit slyšitelněji vcelosvětovém měřítku.Je podstatné vědět, žezde máme talentovaného hudebníka, který nesází vyloženě jenna slavné jméno svého otce, ale jede po vlastní linii a jehotvorba má svojskou identitu, která s kapelou VAN HALEN vůbec nesouvisí.Co prozatím u MAMMOTH platí za slabinu, to je menší schopnostdiferenciovat písně, neboť ty působí vzájemně si docelapodobně, protože Wolfgangův rukopis má svá zaběhlá specifika, zekterých se autorovi prozatím moc nechce. Třetí deska je z méhopohledu srovnatelná s předchozími dvěma počiny, byť za předchozím počinem z mého subjektivního pohledu trochu zaostává. I přes o něco slabší druhou půlku materiálu je vše znovu na svých místech a projekt jede vsolidních moderně rockových kolejích až do svého prozatimního cíle.https://www.crazyDiamond.cz/sabaton_legends_recenze/3723https://www.crazyDiamond.cz/sabaton_legends_recenze/3723nobody@nothing.com (Gazďa)SABATON jsem se dlouho vyhýbal. Odpuzoval mě název, zněli mi jako někdo, kdo bezostyšně parazituje na BLACK SABBATH. Ve skutečnosti je sabaton jakási kovová rytířská škorně a se sjezdy čarodějnic to nemá nic společného, i když to parazitování na slavnějších kolezích je tu pořád zjevné… Pak jsem kapelu někde párkrát slyšel, ale znělo to jako zahraniční KABÁT, takže jsem jim nevěnoval pozornost.Po čase se mi ale stalo to, co jsem si později prožil i s POWERWOLF, vůči kterým jsem měl ještě větší rezistenci, respektive jsem na začátku zrovna slyšel ty skladby, které mě i dodnes nechávají spíš chladným. Obě kapely si mě ale pomalu a plíživě získaly a dnes patří SABATON do jednoho z mých vrchních hudebních šuplíků, který pravidelně otevírám a věnuju se mu. Na každou další desku se těším. Vím, že ji nebudu muset točit mockrát dokola, než se mi ty písně zahryznou do hlavy. Stačí si sednout do ušáku, zapnout reprák a jen se nechat ovívat jejich typickými zpěvnými chorály. Švédové z Falunu nedaleko Stockholmu hrají jednoduchou, ale ne blbou muziku. Jestli se říká, že je v jednoduchosti síla, tak je právě tady. SABATON znějí pořád stejně, jen se s jejich rostoucí slávou zlepšuje a zmohutňuje zvuk.Stylových změn se nedočkáme ani na nejnovější desce „Legends“. Jednoduché konstrukce skladeb v klasické písňové formě, rytmus 4/4, dobrá ale nikoliv spektakulární sóla. Takto napsáno bych mohl skutečně mluvit o Kabátech. Ale čeští klasici pivního metalu prominou, kvalitativní laťkou jsme jinde. SABATON si vypilovali originální a přesvědčivý styl založený na několika kvalitních ingrediencích, které jinde nepotkáme. Jde jednak o charakteristický projev frontmana Joakima Brodéna, který se pohybuje na power metal v netradičním barytonovém registru. Jeho styl zpěvu je uvolněný, přirozený, se sametovým nádechem a veskrze příjemný a libý na poslech. Nešplhá zbytečně vysoko, neječí, ale robustním a chlapským způsobem kouzlí jednoduché a přímočaré melodie. Jde o hlas, který působí mocně a neleze do výšky, ale rozrůstá se do šířky, kde je doplňován ostatními členy kapely, případně na deskách vrstven do chorálů, které stylově dobře sedí s vojenskou tematikou, která je SABATON vlastní. Brodén (mimochodem má po matce české občanství) je hlasem vojáka, který společně s ostatními pochoduje do bitvy. I proto musí být melodie jednoduché a přehledné.S tím souvisí i bohatý a mocný zvuk celé kapely. Podobně jako u Brodéna se pohybujeme v „barytonové“ poloze, níže než ostatní a tendence je prosazovat tóny hlubší, aniž bychom se přehoupli do extrémnosti podladěných kytar. Zvuková poloha celé kapely je opět přirozená, nenásilná. Bicí mají jemné echo, zároveň je zvuk podbarven takřka neslyšitelnými ale všudypřítomnými a silně atmosférickými klávesami. Jde o zvuk, který se rozléhá, jako kdybychom stáli v barokním kostele. I celková nálada je barokní, plná osudovosti, smrti a boje za pravdu. Texty jsou specifické a ve všech případech se zabývají válečnictvím. Mluví se v nich o známých bitvách, válkách, hrdinech a slavných činech. Na YouTube mají SABATON celý vlastní kanál zaměřený na historii, který pojednává o událostech, kterými se jednotlivé písně inspirovaly. Na rozdíl od někdy zbytných a jindy zcela debilních textů, které se v metalu vyskytují, mají SABATON vždy jasné a srozumitelné téma a bez pochopení textů není zážitek ze skladeb kompletní. Kapela tímhle způsobem získává i nové fanoušky. Vybírají si lokální bitvy nebo hrdiny z různých zemí a pak mohou působit na národní cítění a působit domácky mezi příznivci na celém světě. „Smoking Snakes“ o třech Brazilcích, kteří se odmítli vzdát velké přesile Němců v Itálii v dubnu 1945. „Shiroyama“ o povstání samurajů roku 1877. „Blood of Bannockburn“ o skotském povstání 1841. „40:1“ o statečnosti Poláků čelících německé invazi v září 1939. I my Češi máme své dvě želízka v ohni. Při každém koncertě u nás se hraje „Far from the Fame“ (Daleko od slávy), která pojednává o osudu českého leteckého maršála RAF Karla Janouška, který byl po návratu z války v Británii odsouzen na doživotí komunisty. A pak bohužel takřka nehranou pecku „1648“ o dobývání Prahy Švédy v roce na konci třicetileté války. Pikantní téma, když vezmeme, že je skupina švédské národnosti.Na novince bohužel žádný „český“ song nenajdeme. I tak je tu toho dost, co stojí za pozornost. Jsou to staří známí SABATON. Po dvou stylisticky sevřenějších (a povedených) koncepčních deskách, které se zaměřovaly jen a pouze na první světovou válku, se Švédové vrací k systému každý pes jiná ves. Ano, je zde sice tematické spojení ve znamení „legend“ světového válečnictví a v dějinách kapely se vůbec poprvé víc noříme do vzdálenější historie, ale Vlad napichovač nemá nic společného s Čingischánem, Juliem Caesarem nebo Senusretem III. Zdá se, že tu máme poprvé silnější push na asijský trh. Z jedenácti skladeb se asijským válečnictvím zaobírají tři, dvě zaměřené na Číňany a jedna na Japonce. Asie je pro SABATON zatím neobjevené teritorium. Do Japonska se už párkrát podívali, v Číně zatím nevystupovali ani jednou. Teď v říjnu poprvé zajeli do Kazachstánu, ale opravdu odemknout nejlidnatější kontinent může být pro kapelu novou výzvou a proč to nezkusit. Druhá největší světová ekonomika skrývá miliardu fanoušků, ale žádné západní kapele se ji ještě odemknout nepodařilo.Zvukově pokračuje SABATON tam, kde skončil dvěma předchozími alby. Bohatý a plný, ale přesto velmi přehledný zvuk s vyrovnaným podílem nástrojů, kde hrají prim chorálovité vokály. Je to logické. Zatím jsme totiž nezmínili tu nejsilnější zbraň kapely, kterou jsou Brodénovy skladatelské schopnosti. Brodén se narodil s kreativním hudebním střevem a umí tvořit jednu chytlavou melodii za druhou. SABATON není o riffech ani instrumentálních vychytávkách, jde o metalový jukebox, kde se hrají ty skladby, které máme rádi a nemusíme složitě přemýšlet proč… Jelikož je hlavním skladatelem zpěvák, tak je jasné, kde bude i její těžiště. Melodie, melodie a melodie. Ostatní nástroje jsou ve službách vokální linky. I na „Legends“ přišel Brodén s řadou silných skladeb. Na některých písních se hudebními nápady podíleli i další členové, ale to jsou právě ty, které se řadí spíš do kategorie „slabší“. Ne vždy vede demokracie k těm nejlepším výsledkům.Nejde o nejlepší desku SABATON, skutečnou pecku tu máme možná jen jednu, první singl „Templars“ s opravdu silným zpěvným refrénem, který nelze vyhnat z hlavy. Ale přestože tu je jen jedna zlatá medaile, máme tu vícero stříbrných. Za pozornost stojí „Hordes of Khan“, „I, Emperor“, „Maid of Steel“ nebo „The Duellist“. Slušné, i když ne spektakulární songy. Dobrou zprávou je, že vyložené „fillers“ alias výplně tu nejsou – nejblíž mají asi „A Tiger Among Dragons“ nebo „Lightning at the Gates“, ale i ty obsahují nápady a mají jistou sílu. Pravdou je, že jsem čekal víc, ale po několika posleších se zklamání změnilo v realistické hodnocené, že jde o solidní standardizovanou desku kapely. Pokud by chtěl někdo se SABATON začít, lepší se poohlédnout jinde. Pokud jste stabilními fanoušky, dostanete, nač jste zvyklí, ale nenadchne vás to. Při střízlivém poslechu jde ale o slušnou desku na hranici 60-70 procent. Jsem optimista, a tak volím výše…https://www.crazyDiamond.cz/walter_schnitzelsson_ti_druhi_recenze/3722https://www.crazyDiamond.cz/walter_schnitzelsson_ti_druhi_recenze/3722nobody@nothing.com (Tomáš)WALTER SCHNITZELSSON z Bratislavy jsou zajímavý zjev slovenské indie scény. Jejich první deska „Fever“ (2013) vtrhla na tehdejší scénu s mladistvým elánem a milou drzostí kombinujíc vlivy THE STROKES a THE HIVES a špetku THE WHITE STRIPES se specifickou karpatskou melodikou. Zněli světově a přitom jste hned tušili, že nejsou ani z Ameriky ani z  Ostrovů. Sympatický garážový nádech, cit pro silné songy, zajímavá dramaturgie. A výborné koncerty. Všechna esa v rukávu. A někde se to zaseklo. Z různých důvodu nekuli železo, dokud bylo žhavé a na druhou desku „Sugar Kids Won´t Stop Screaming“ se muselo čekat 6 let. A byla minimálně stejně dobrá jako debut, s kvalitnější produkcí a zvukem, rozvíjela a modernizovala to, co kapela uměla nejlíp. A zřejmě je to prokletí, ale opět se věci na šest let zasekly. Když mě ale kamarád na jaře upozornil na jejich nový singl „Betónové bozky“, zpozorněl jsem. Slovenský název? Doteď jeli nekompromisně angličtinu. Je to jen singlový výstřel do tmy, nebo bude i něco víc? Každopádně jsem si rychle našel klip na YT a byl to teda nářez. Na jejich poměry překvapivě tvrdá skladba, zajímavý klip a moc povedený text. Ano, je to vždy obrovský risk přejít z angličtiny do slovenského (nebo českého) jazyka. Najednou jdete s kůži na trh před celým národem, ne jen před těmi, co rozumí angličtině. Která navíc dokáže i spoustu nesmyslů, patetičnosti a trapnosti celkem slušně zamaskovat. „Waltrovci“ se s tím letos nemažou a kompletně celá novinka je ve slovenštině. Kvalita textů je skutečně vynikající, až si člověk říká, proč s tím nezačali už dřív? Asi to tak ale mělo být a až teď k tomu evolučně dozráli. Každopádně i po hudební stránce přitvrdili, takže ty songy, které byly na předešlých albech onehdy nejtvrdší, jsou tady spíš ty měkké. Fajné, jak se říká na Slovači. Zřejmě je zatím i rozšíření původního rockového power tria o dalšího kytaristu, zvuk je hutnější, často používají kvanta kytarových efektů a z pozic přímočarého garage rocku se posunuli do tvrdšího alternativního rocku.Co mě ale na albu baví nejvíce, je generační výpověď ukrytá v písničkách. Ne, není to manifest mladé generace o klimatické tísni, zlých boomerech, kteří je nechápou, nebo o storičkách na Tik-Toku (snad jsem to napsal správně, nikdy jsem na Tik-Toku nebyl…). Tohle je naopak maximálně syrový, realistický, ale zejména civilní manifest o každodenním životě ve věku 35+ (což je i název jedné ze skladeb). Vztahy, rodina, změna životních priorit, stárnutí, všechno tam najdete. Když zpívají, že vymění ponocování a „namiesto ťažkých tém, mať ráno ťažký kľud“, přesně vím, co myslí a podepisuju v plném znění. A pokračují „nemám za čím utekať, nebojím sa zostať doma“. Oni mi snad čtou myšlenky! Je to takové zatím ještě milosrdné intro do krize středního věku. O něm možná bude další album za šest let. Už teď se těším. Všechno je to ale podané s obrovskou dávkou nadhledu, ironie a někdy i hodně černého humoru. Žádné patetické vyplakávání, ale sarkastické komentování a vyrovnávání se s novou životní situací. Album rafinovaně otevírá titulní skladba „Tí druhí“, která svou pohodovou atmosférou a kytarovými motivy v havajském stylu má za cíl jediné – dokonale zmást fanoušky. Hned si řekneme no jo, kluci stárnou, už to není jako za mlada, vyměkli, ubrali tempo. A hned první vynikající text, plný výmluv na „ty druhé“, kteří můžou za vše, zejména samozřejmě nezdary. Klamný manévr se povedl na 100%. Útok ve formě „35+“ je proto absolutně nečekaný. Špinavé kytary, parádní tempo a smršť textařských parádiček je jako elektrošok přímo do mozku. Kdo to ještě nezažil na vlastní kůži, může si gratulovat. Ale věřte tomu, jednoho dne se vám to taky stane. „Dobrý Ujo, pomaly si zvykám, zdraví tá pekná, teraz mi vyká...“ A doma to pokračuje. „Som už trochu starý na toto besné tempo, hovoríš mi, že tých 10 drepov ešte zvládnem“. Po garážově industriální valivé „Anti-party team“, pokračujeme dalším skvělým indie rockem v podobě „Nervy“. Zmiňovaná singlovka „Betonové bozky“ za necelé tři minuty stihne projít tolika různými zvukovými polohami, že to člověk ani nestíhá sledovat. Špinavý garage rock, stoner, indie, moderní hard rock. Ironická „Nič“ je dokonalá po všech stránkách. Kdo jste někdy byl ve vztahu, nebo máte pubertální děti, bude vám její název znít povědomě. Je to totiž obvyklá odpověď na otázku „co ti je?“. A přesně na tom je postaven celý song. Výborná je i „Debilko“. Rozchodová písnička, kterou napsal v té době končící původní bubeník kapely, byla i formou milé rozlučky s ním. Po klidnější a temnější písni „Čiara“ přichází ještě závěrečná textařská exhibice „Lietadlo“. Berou si zde na paškál dezinformační scénu živenou spřízněnými politiky a skládají z jejich vyjádření a postojů geniální obraz dnešní doby a jejího virtuálního obrazu na internetu. Refrén „valí sa na nás vlna bratislavských hipsterov, človek aby sa tu bál poslať aj deti von…“ dokonale vystihuje mentální svět části populace. Takže honem honem, zamykat, pálit CD-čka a zpátky k tradičním hodnotám.10 svižných songů na 27 minutách je s přehledem to nejlepší, co na slovenské kytarové scéně letos vzniklo.  Waltrovci mě zatím nikdy nezklamali, ale teď šli ještě o krok dál. Doslova mi vyrazili dech. Moderní indie rock pro naší generaci. https://www.crazyDiamond.cz/life_of_agony_ugly_kid_joe_xskull8_plzen_serikovka_8listopadu2025_koncert/3721https://www.crazyDiamond.cz/life_of_agony_ugly_kid_joe_xskull8_plzen_serikovka_8listopadu2025_koncert/3721nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že UGLY KID JOE uvidím. Rozpustile zábavná skejťácko-metalová kapela vystřelila na začátku devadesátek rovnou na vrchol hitem „Everything About You“ a nadupaným EP „As Ugly As They Wanna Be“ (1991). Ipíčko sázelo jeden trumf za druhým a i následující dlouhohrající debut „America´s Least Wanted“ byl solidní. Kapela těžila ze skladatelského střeva kytaristy Klause Eichstadta a z přirozeného projevu charismatického frontmana Whitfielda Cranea, na své silné začátky však navázat nedokázala a po dvou dalších albech to v roce 1997 zabalila. Tak nějak jsem zaznamenal, že to hoši v roce 2010 dali znovu dohromady, ale pozornost jsem jim nevěnoval, takže jsem si ani nevšiml, že už mezitím třikrát zavítali do České republiky. Koncert v Kulturním domě Šeříkovka jsem tak bral jako šanci na reparát a jedinečnou příležitost potkat se po mnoha letech s bývalkou a zjistit, jak se má.Myslím, že se jí vede dobře. Ze dvou nových desek a jednoho EP jsem nic neslyšel, ale ty čtyři čerstvější songy, které v Plzni zahráli, bez problémů zapadli do staršího materiálu. Craneovi to pořád zpívá dobře a na pódiu byl opravdu zábavný, stejně rozpustilý, jako si ho pamatujeme ze začátku kariéry. Byla to moje premiéra v Šeříkovce a doufám, že se sem zas brzy vrátím. Sympatický kulturák s kapacitou 700 osob byl slušně zaplněn. Zdálo se, že značná část publika tu byla i kvůli borcům z Kalifornie. Ovšem i ten, kdo přišel za jinými, musel podlehnout Craneovu vtipu a schopnosti manipulovat s davem. Také zbytek kapely se zdál v klidu a v pohodě, a my tak byli svědky koncertu souboru, který je už třicet let za svým zenitem, ale nestresuje se tím a hodil se do pohody. UGLY KID JOE jsou pravý americký rock n´roll a nešvindlujou. Žádné samply, echa a předtočené věci. Co zní na pódiu, se rodí na pódiu. Sympatický přístup, a jelikož jsou za ta léta dokonale vyhraní, tak tyhle podvůdky stejně ani nepotřebujou. Publikum během necelé hodinky dostalo, na co přišlo. Začínalo se „Neighbour“ a „Panhadlin´Prince“, končilo „Everything About You“ a během setu zazněla i slavná cover Harryho Chapina „Cats in the Cradle“. Zas tolik se mi do Plzně nechtělo, ale kvůli těmhle pánům jsem moc rád, že jsem byl.Uglíci byli středobodem mého plzeňského večera a nacházeli se i ve středu jeho časové souslednosti. Před nimi dostali půl hodinku slovinští metalcoristé XSKULL8. Metalcore moc nemusím, i když Slovincům neupírám melodičnost a schopnost stvořit chytlavý song – fanouškům žánru bych doporučil třeba „A Better You“ nebo „Leaves Are Falling“. Ale prostě tenhle styl není až na výjimky (ICE NINE KILLS!) pro mě, i když to nebylo vůbec blbé. Ale spousta věcí z pásku, v tom jsou Ugly prostě upřímnější a lepší. (Gazďa)Vlastně jsem na koncert šel především kvůli nim. Kalifornské UGLY KID JOE si pamatuji z dob dospíváníjako pětičlennou usměvavou kapelu, kterou v éře grunge a crossoveru udělalypředevším dva úspěšné singly „Everything About You“ a pak samozřejmě „Cats In the Cradle“,kapelu, která jak optimisticky a s elánem v letech 1991 a 1992 vlétlana scénu, tak z ní v druhé polovině devadesátých let naopak v tichosti zmizela.Co tedy ukázal plzeňský koncert? Především to, že současní UGLY KID JOEabsolutně nic nehrotí, jakoby šlo v jejich případě o okresní zábavovou kapelu, která přijela pobavit pársousedů a ještě ke všemu sama sebe. Neměl jsem z nich absolutně pocit, žetu máme co do činění s bandem, jehož songy kdysi figurovaly v celosvětovýchrockových charts, naopak, vše bylo prosté kašírovanosti a hvězdných manýr. Co na jejich koncertu bylo nejpozitivnější? Že jsem v jeho průběhu shledal, že to kapele stále skvěle šlape a ta má ve svém arzenálu daleko víceskvělých songů, než ony dva známé šlágry. Především pak v pomalejších kusechšlo poznat, že UGLY KID JOE mají talent na skvělé melodické linky podpořené striktněkytarovou vozbou. Whitfield Crane, připomínající barvou hlasu Vince Neila z MÖTLEY CRÜE, je stále ve výborné hlasové formě. Naprosto civilní a zvukově čisté vystoupení „kluků od vedle“, z nichž těm nejstarším táhne na šedesát. Co na tom, že pochází z pláží v kalifornském letovisku Palo Alto. (Stray)Vůbec největší hvězdou večera byla newyorská alternativně metalová/grungeová parta LIFE OF AGONY. Ani zde nejsem cílovka. Poctivě jsem to před koncertem naposlouchával a něčemu i přišel na chuť. Kapela má za sebou šest desek, dva rozchody, přičemž kdysi u se nich (během jedné z těch nestabilnějších period) krátce za mikrofonem objevil i sám Whitfield Crane. Letošní turné se koná ke třicetinám jejich druhého alba „Ugly“ (1995) a jeho tóny v Šeříkovce zaznamenávaly úspěch u většiny publika hned od začátku. O polovinu menší týpek nalevo ode mě s vizáží subalterního úředníka se změnil v neurvalého neandrtálce a neustále do mě během svého introvertního poga strkal, aniž by si to pravděpodobně vůbec uvědomoval. I já si to celkem užíval, ale asi po půl hodině jsem se rozhodl k odchodu. Bylo to poté, co se front(wo)man Mína (Keith) Caputo, který trávil většinu času namáčknutý na zábrany v prvních řadách a v těsném kontaktu s lidmi, obořil na jednoho z fanoušků přede mnou. „Nechceš mi ten mobil strčit do prdele? Mám se tady svlíknout, abys mi mohl vyfotit řiť?“. Chápu, že nemusí být nahrávání každému příjemné, ale když jste rocková hvězda, tak by vás to nemělo překvapovat. A když nechci, tak se to dá říct i slušně. Navíc je to srabárna – protivník nemá mikrofon, a tak se nemůže bránit. Bylo to mimochodem to jediné, co nám tento arogantní prďola během večera dosud sdělil. Ne že by mě to zas tak vytočilo, ale i vzhledem k tomu, že tuhle muziku tolik nežeru… Kouknul jsem na hodinky, zjistil, že ještě stihnu poslední vlak do Prahy, a pak se vydal na tramvaj. Nemusím být všude.Brooklynské LIFE OF AGONY jsem naživo viděl již potřetí a pokaždé se tak stalo, aniž bych o to přímo stál. Co dost možná ani nepřekvapilo, KeithCaputo byl znovu někým jiným než u poslední koncertní zkušenosti.:-) Dnes se údajně znovu hlásí ke svému původnímu mužskému pohlaví a takneoholen přicupital v růžové zimní čepici a jal se dostat set své kapelydo obrátek. Hned jak jsem jej viděl, napadla mne ikonická hláška herce Leoše Suchařípy - „Co je to za člověka?“. Před lety ve Futuru, kde hráli LIFE OF AGONY spolu s PRONG, byl totiž ženou - Mínou, dnes je zase všechno jinak. OK, každého hráče věc. Jedeme dál.:-) Plzeňský koncert se konal v rámcišňůry, která připomíná třicetileté výročí druhé řadové desky „Ugly“ a tomu byltaké přizpůsoben set. Co se Newyorčanům rozhodně nedalo upřít, byl specifickydusivý avšak čistý sound a naprosto prvotřídní sehranost, kdy v jejich zvuku bylidentifikovatelný každý detail. Šlo poznat, že jde naživo o mimořádně zručnoukapelu, která si vypěstovala svůj specifický zvuk, o kapelu, která drží za všech okolností pohromadě, zvlášť pak, když má kamarád problémy. Vždyť baskytarista Alan Robert a kytarák Joey Z. to s LIFE OF AGONY táhnou odsamotných počátků a bubenice Veronica Bellino se jeví jako velice sympatická a šikovná mašina. Jejich koncert tak byldocela výživnou připomínkou devadesátých let, kdy do popředí zájmufanoušků tvrdé hudby šly spíše alternativně znějící bandy nebo kapely z crossoverovéa hardcoreové scény. Nic víc, nic míň. https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_je_nutne_zabit_beranka_recenze/3719https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_je_nutne_zabit_beranka_recenze/3719janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Občas člověk natrefí na album,jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu znich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtouřadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovnasnadno zařaditelný projekt se znovu nezpronevěřuje svýmzásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku,která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií,ale i znamenitými texty odhalujícími nejrůznější temná zákoutí i pohnutky lidské mysli. Už předchozí alba jako dvojka „Podměstí“nebo trojka „Třetí hlas“ byla oceňována pro svou hloubku a uměleckýaspekt věci, který skrze metaforické obrazy v textech a výtečnýtemný sound měla potenciál zařadit se mezi to nejlepší, co vmetalové muzice u nás v posledních letech vznikalo. S novinkoudostáváme prakticky totožnou kvalitu, ta hudba si bere podnětnéprvky z ranků jako je black metal, groove metal či post-hardcore aspojuje je v moderní tvrdě metalovou bouři, která z projektu činína naší scéně originál. Jedna věc se však určitě změnila klepšímu, skladby jsou chytlavější, míří přímočaře na cíla jejich textové pointy si s posluchačem méně hrají naschovávanou. Z aktuálních textů je, v porovnání s předchozídeskou „Třetí hlas“, zkrátka snadnější určit, co konkrétněmá jejich autor na srdci. Mám z nových skladeb pocit většíhopropojení s posluchačem a to bez nepatřičné podbízivosti.Zvuk ze studia Davos je doslovahromový, Majklovy riffy bagroidně duní, rytmy Paula Blacka majísprávnou prostorovost a z grooveovějších pasáží, které zde vpodstatě převládají, jsou schopné tu a tam přejít i do blackové sypačky. Desedův hlasový projev má zde v sobě bolestnou drásavostnedávno zesnulého Tomase Lindberga (především AT THE GATES) a žene songy naúzemí niterného prožitku. V jeho nekašírovaném přístupu je více post-hardcore řevu než extrémně metalových póz anovému albu to přidává nejen na živelnosti, ale hlavně na autenticitě. Velmi silnou stránkou novinky jsousamozřejmě texty, které doslova magnetizují. I díky nim chuť do dalšího poslouchání neopadá.Snad už od druhého poslechu jsem mezi devítkou skladebidentifikoval ty, které mne přišly jako temné metalové hity. Šlo především o songy „Veteráni temnoty“ a „Transfúze“, tyto dvě vypalovačky mne padly do noty jako první a právě ty považuji za největšíozdobu alba. První, díky existenciálně laděnému textu, odhalujícímu nepsanézákonitosti proudu života a skutků, které stigmatizovaný jedinec činí a naplňuje s nimi svou karmu, a druhá se popasovává s divokýmineklidnými dušemi fungujícími tzv. bez brzd a chodícími mezi námi. „Transfúze z krve dračí způsobuje v žilách neklid. Zbytečně moc odvahy, řežu hned, až pak měřím. Drak je vzhůru, hrajeme hru,co si nepamatuju, to se nestalo.Potřebuju medicínu, mám smůlu, pamatuju si na všechno.“(„Transfúze“)Chytlavost skoro až nu-metalu má v sobě ihoupavá „Až do krve“, tedy píseň, ve své lyrické složce narážející na postupné zpohodlnění člověka moderní doby, ztrácejícího přirozenou dravost a schopnost přežití v surovějších naturálních podmínkách. Píseň, dost možná i v souvislosti se svým tématem, patří k těm nejučesanějšímsongům alba. Naopak podobu varovných výkřiků z černočerné tmy má song„Sedmkrát“, což je black metalem prostoupená vánice a nekompromisní jízda. Zpěvnějise jeví námluvy se smrtí v songu nazvaném „Hájemství“, kterému nechybí nutná špetkapatosu. Ten stojí v protikladu k mrazivě chladnému zobrazení „Potrava“,skladbě, zaobírající se povrchností, odlidštěností a prázdnotou moderní rychlé a unifikované společnosti, chtě nechtě odsouzené k úpadku.I díky větší přímočarosti, chytlavějšímu naturelu skladeb a parádním textůmje pro mne deska „Je nutné zabít beránka“ výtečným počinem,na kterém TRNY A ŽILETKY zužitkovali vše, co již předesílalina předchozích albech. „Třetí hlas“ před třemi lety sicepůsobil dost možná umělečtěji, ale pod jeho slupku se šlo, vmém případě, dostat obtížněji. Možná to však bylo způsobenojen tím, že jsem v době jeho vydání zrovna nebyl naladěn na podobný druh hudby. Onaobtížnější průchodnost zde letos není a tak mámpocit, že kapela vyladila novinku správným směrem.https://www.crazyDiamond.cz/roxette_praha_o2arena_6listopadu2025_koncert/3720https://www.crazyDiamond.cz/roxette_praha_o2arena_6listopadu2025_koncert/3720nobody@nothing.com (Gazďa)Na ROXETTE jsem vyrůstal.V zamilovaných ploužácích v deseti letech na lyžácíchve stylu Sněženek a machrů. S prstem na spoušti červenéhotlačítka rec u video recordéru v deavadesátkách, kdy jsmepoprvé začali chytat MTV. V prepubertálních odpoledníchs tehdy tak populární a všudypřítomnou deskou „Joyride“(1991) na umaštěné stočené kazetě. Přestože jsem jim běhemlet přestal věnovat detailní pozornost, tak jsem se ke švédskémuduu čas od času vracel a minimálně jedním očkem sledoval, codělají, a druhým uchem dával šanci minimálně jejich singlům.Udržovali si kvalitu. ROXETTE zosobňují ten nejkvalitnějšípoctivý poprock. Ne jedna, dvě, tři, ale desítky nezapomenutelnýchmelodií a písní, které nejen rozpláčou srdce, ale takéstimulují duši. Vedle ABBY a moderního metalu ten největšíhudební dárek, který dalo Švédsko světu. Když je potřebasáhnout po kvalitní a neprvoplánové, ale přitom přímočaré ajednoznačně srozumitelné písni o lásce, není třeba hledat dál.Z tohoto zprofanovaného žánru dokázali Per Gessle s MariíFredriksson vykřesat nejen jiskru, ale přímo plamen opravdovosti.Daleko od sladkobolnosti a kýče dokázali tohle věčné témazhmotnit a opentlit ho skutečnými city, a to jak v pomalýchbaladách, tak i v skočných rockových sonzích. Jednyz opravdových legend pop music. Marie už není mezi námi, na konciroku 2019 zemřela na rakovinu. Per šel dál. Pokračoval ve svýchsólových projektech a vydal desku pod hlavičkou PG ROXETTE.V minulém roce se pak odhodlal v plném vzkřísit původníznačku, když na palubu povolal úspěšnou švédskou zpěvačkuLenu Philipsson a vyrazili na turné. Letos na začátku listopadu,takřka na mé narozeniny, přijeli do Prahy. Přišel tak časnasadit nostalgické brýle a vydat se dávné vzpomínkykonfrontovat s realitou…Předskakující Kláru Vytiskovou jsempřeskočil ne z důvodu, že bych proti ní něco měl (vůbecjejí hudbu neznám), ale že jsme se předtím zakecali na večeři.Nakonec tak tak stíháme samotné ROXETTE a hned po zaplutí dosedaček sektoru 114 si říkám, že do této části O2 Areny užnikdy. Jelikož mám metr devadesát, tak jsem tu hodně namačkán anavíc jsme v části, kde sedím bokem a musím si vykroutitkrk, abych viděl na pódium nebo se všelijak vrtět, abychnezatuhnul. Zážitek mi to tentokrát až tolik nezkazilo, ale kdybybylo víc kapel, trpěl bych. Takže příště opět na plochu, doklubového patra nebo někam dozadu či nahoru, ale hlavně abych mělpódium před sebou a ne bokem. Úderem deváté se za jevištěmobjevil nápis Roxette, kapela neformálně nakráčela na pódium aspustila „The Big L.“, jeden ze singlů z alba Joyride a jednaz těch rychlých rockových věcí, které dobře šlapou.Obava, že to nebude fungovat, padá, stejně jako nostalgickébrýle. V hale se prostě hraje dobrá a živelná muzika, nenínad čím bádat. Per Gessle vypadá zdálky stejně jako v roce1990 (asi si barví vlasy) a Lena Philipsson zpívá spolehlivě.Doprovodní muzikanti se sice – jak Per připomene připředstavovačce – skládají dost často z lidí, kteříjsou s ROXETTE už od začátku, ale já je vidím poprvév životě. Prostě další dvě kytary, basa bicí, klávesy adoprovodná zpěvačka. Show veskrze žádná, nějaká ta instantnísvětla a vzadu se během večera vedle loga vystřídá pár dalšíchobrázků (proč tam byla slůňata?). Je to o muzice…Philipsson není kopie MarieFredriksson. V některých polohách je jí podobná, ale jejíhlas je zastřenější, temnější. Nemá také to křehkévzezření jemné štíhlé blondýnky ani onen tklivý pohledvelkých zasněných očí. Je to sexy samice, ne něžná androgynnívíla, kterou byla Marie. Místo jemného akvarelu tvrdéchiaroscuro. Mariin rozněžnělý hlasový, tělesný i všeobecnělidský rozměr dodával skladbám melancholický čtvrtý rozměr,který dobré, ale venkoncem prosté texty povyšoval na nadpozemskémodlitby o lásce. To Leně chybí, ale možná právě proto si jiPer vybral. Třeba nechtěl druhou Marii. Zpěv i pódiovouprezentaci ale tahle dáma zvládá solidně a je důstojnýmzáskokem. Setlist je složen skutečně z těchbest of věcí a já si v první polovině koncertu trochupřekvapivě víc užívám ty méně blyštivé z pozdějšíčásti kariéry, k nimž nemám takový vztah jako „OpportunityNox“, nebo „She´s Got Nothing On (But the Radio)“. Celkově máale z první půle asi nejlepší vajb dávný hit „DressedFor Success“. Některé páry z vyšších pater v tudobu podlézají pásku a pronikají do zadní části plochy, kde jevolný plac a tancují tam, aby je ochranka s baterkou postupnězpacifikovala a zas vykázala zpátky nahoru, což se během večeraobčas opakuje. Největší hity jsou napěchoványjeden za druhým nakonec, což se ukazuje jako logické a funkční.Publikum je ve varu a poslední skladby tak i v našem sektorustojíme a pokoušíme se v tom kopci mezi sedačkami držetrovnováhu. Překvapivě nešlapala má vůbec nejoblíbenější„Joyride“, kterou provedli v nemastném neslaném střednímtempu a bez charakteristického pískání. Stejně tak mocnefungovaly opakované pokusy kapely rozezpívat halu, kde seprojevila typická česká srabskost a neochota se falešnýmkvílením shodit před sousedem. Závěr byl každopádněfantastický. „The Look“ rozvlnila celou halu, aby ji následná„Queen of Rain“ zklidnila do toho typicky melancholickéhoroxeťťáckého světobolu. Vůbec nejsilněji ale působil dalšíz přídavků. „Listen to Your Heart“ má trochu z obého,něhu i svaly. Skvělé melodie, působivý text, silná, silnípower balada. Večer dlouho vypadal jako dlouhý a standardně dobrýsex, kde ale nepřicházelo vyvrcholení. Nakonec jsme se dočkali apřišel i orgasmus.  https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_gish_recenze/3718https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_gish_recenze/3718nobody@nothing.com (Tomáš)Billy Corgan je bezpochyby mozkem a duší THE SMASHING PUMPKINS. Mě ale vždy více zajímalo tepající srdce. A tím je Jimmy Chamberlin. Fantastický bubeník, bez kterého by kapela nikdy nebyla úplná, který její muziku posouval ještě o krůček blíže k dokonalosti. Je v mém all time TOP5 bubeníků a nikdy z něj nevypadne. Prošel si různými životními zvraty, naštěstí své démony přemohl a vrátil se krýt záda Billymu. Tato dvojice je bezpochyby základní kostrou kapely, která stála v čele alternativní revoluce začátkem devadesátých let a která i dnes, po více než třiceti letech dokáže přicházet se zajímavými alby.Chicago, rok 1988. Mladík Billy Corgan pracuje v obchodě s deskami, kde potkává kytaristu jménem Jamese Iha, se kterým spáchají kapelu. Pojmenují se THE SMASHING PUMPKINS, Billy jako šikovný multiinstrumentalista si bere na starost basu a o rytmus se stará bicí automat. Jejich tvorba má blízko k psychedelickému rocku a ke smutné gotice dle vzoru THE CURE, automat tomu pak dodává i nádech elektroniky podobně jako u britských NEW ORDER. Po jednom z koncertů se Billy seznamuje s D´Arcy Wretzky, ze které se vyklube basačka, po jejímž nástupu do kapely se Billy může vrátit ke kytaře. O pár měsíců později pak společný kamarád Billymu dohodí Jimmyho, který už od svých patnácti let hraje s různými kapelami, dokonce se kvůli tomu vykašlal i na studia. Akorát že je to kovaný jazzman, který kromě toho má blízko ještě k latino a brazilské muzice, ale prakticky nezná alternativní rock. Kdo se učil řídit na Škodě 120, zvládne každé auto. Kdo umí bubnovat jazz, zvládne určitě alternativní rock. Jimmyho styl ale do songů vnáší novou úroveň dynamiky, spoustu energie a tvrdosti. Uplakaný, ponurý, „smutný“ rock se pod údery jeho paliček v přímém přenosu mění ve výrazně živější a agresivnější formu života. První společný koncert finální sestavy nese datum 5. října 1988. Pak už věci hýbaly relativně rychle kupředu. První singl „I Am One“ vydali na lokálním labelu, další „Tristessa“ už pod značkou SubPop. Bylo to zároveň jejich první setkání s Butchem Vigem, v jehož studiu dva songy na singl za dva dny nahráli. Vzrůstající popularita souboru vyústila ve smlouvu s nezávislým labelem Caroline Records a budget 20 tisíc dolarů na nahrání debutu. Protože si s Butchem sedli, bez váhání se vrátili na místo činu do Smart Studios v Madisonu, Wisconsin. V prosinci 1990 se pustili do práce.Mezitím si už Dýně stihli vytvořit specifickou vlastní hudební tvář. Ačkoliv je Chicago třetím největším městem v Americe po New Yorku a Los Angeles, z pohledu hudební scény bylo vždy v jejich stínu. Díky tomu zde vyrostla unikátní hudební kultura, která si jela po vlastní ose a nebyla až tak moc ovlivněna tím, co se děje v populačně-kulturních centrech na pobřežích. Dýně do své tvorby promítali výrazný psychedelický element, který se jasně projevoval i v jejich oblečení v té době. Vypadali jako parta moderních hipíků. Zároveň měli blízko k shoegaze, kdy zejména album „Loveless“ od MY BLOODY VALENTINE silně ovlivnilo Billyho tvorbu. Ten měl ale zároveň rád i BLACK SABBATH, takže ani tvrdší hardrockové, někdy až téměř metalové elementy nebyly výjimečné. No a protože obecně v té době nastupoval u mladé generace hudebníků do popředí alternativní rock v různých formách a podobách, ani Dýně se mu nevyhýbali. V jejich tvorbě se zajímavým způsobem prolínají všechny výše zmíněné vstupy.Písně mají často velice košatou strukturu, kde jednotlivé kapitoly oscilují na úplně opačných pólech. Chvíli se na nás valí intenzivní alternativní rock, někdy až s metalově tvrdými pasážemi, aby se za okamžik převtělil do zasněného, klidného a na ornamenty plného kytarově ambientního rozjímání. Je to jak jízda na horské dráze, plná překvapení, zatáček, pádů do hlubin, výbuchů euforie ale i absolutního uvolnění. Při psaní písniček prý Billy experimentoval s LSD. Dávalo by to smysl. Tím vším nás provází jeho unikátní hlas, který svým specifickým zabarvením a kvílivým a drásavým výrazem nemusí nutně každému vyhovovat. Ať už ho milujete nebo nenávidíte, jedno se mu musí nechat - Billyho zpěv si s nikým nespletete.Když už jsme u Billyho. Nebyla to jednoduchá povaha. Snoubil se v něm mimořádný hudební a skladatelský talent, jako hráč kromě bicích (to nepotřebuješ, když máš v kapele monstrum jménem Jimmy) zvládal velmi fundovaně i další nástroje, a ještě navíc byl perfekcionista s velice jasnou představou, jak by měla jeho hudba vypadat. Na druhou stranu měl silně dominantní sklony, nebyl právě mužem kompromisů a ani jeho psychická stabilita nebyla bez výhrad. Každopádně kromě songu „I Am One“, kde je jako spoluautor uveden i James Iha, je debut kompletně jeho dílo. No a teď se toto velké ego v Madisonu potkalo s dalším specifickým týpkem Butchem Vigem. Ten sice působí jako nekonfliktní miláček, ale jeho posedlost dokonalostí při nahrávání je snad ještě extrémnější než Billyho. Přesto, že si tihle dva hodně sedli, nemohl být v jejich startovací pozici při natáčení větší rozdíl. Billy sice přesně věděl, jak má nahrávka znít, ale jeho zkušenosti ze studia byly limitně blízké nule, a i jako hráč se řídil více citem a instinktem, než pravidly hudební vědy. Butch naopak vůbec nezasahoval do hudebního konceptu a kapelu nikam netlačil, ale zakládal si na tom, aby cokoliv co nahrají, znělo perfektně. Nástroje dokonale naladěné, party zahrané bez chyb, zpěv v tónině. Takže zatímco Billy věnoval spoustu času hledání ideálního zvuku jednotlivých nástrojů, Butch pak trval na perfektním provedení. Příklad. Ve skladbě „Rhinoceros“ zpívá Billy v ambientní pasáži zasněně „she knows, she knows“. Nahrávali to osm hodin! Butch nutil Billyho zpívat tuto část dokola, než byl konečně spokojený. Přitom taková blbost že?Je zajímavé, že Billy cíleně nechtěl, aby měla nahrávka mohutný a velký studiový zvuk. Právě naopak. Chtěl jí mít velice suchou a živou, něco, co vás udeří přímo do ksichtu. Líbila se mu produkce Ricka Rubina, který měl právě tento specifický rukopis. Ono ve finále ani Butch od toho neměl daleko. V té době byl pořád v undergroundu se pohybujícím „malým“ producentem, který sice měl už slušné jméno na alternativní scéně, ale rozhodně nepracoval na žádných mainstreamových deskách. Jak mám rád práci Steva Albiniho, tak Butche mám ještě radši. Na rozdíl do puristicky syrového Albiniho se totiž nikdy nebránil využívat možnosti studia, ale zároveň dokázal zachovat živelnost kapel, i když už zněly skutečně jako „produkované“ a ne jen „nahrané“. Zpátky k debutu „Gish“. Zmíněný budget dvacettisíc dolarů postačoval asi na dvacet nahrávacích dní. Díky průtahům při hledání ideální zvuku a nahrávání co nejvíc dokonalých partů bylo brzo jasné, že to nebude stačit. V rámci jedné z krátkých pauz proto Billy otevřel toto téma s lidmi z vydavatelství. Když jim přehrál ukázky z dosud připravených skladeb, bez váhání mu schválili navýšení rozpočtu o dalších desettisíc dolarů. Už tady ale najdeme kořeny velice kontroverzního počínání Billyho, které nemohlo mít ani teď, ani do budoucna, žádný pozitivní efekt na fungování kapely samotné. Když totiž některé party Jamese a D´Arcy nebyly na odpovídající kvalitativní úrovni, Billy neváhal vzít do ruky jejich nástroje a nahrát je znova sám. Na jednu stranu velké uznání za jeho technickou virtuozitu a talent, na druhou stranu, jak se ti dva asi tak měli cítit? Tím, že jsme u debutu, kde byla celá kapela pod silným stresem, neznali finesy studiové práce a tak nějak se všichni učili, to prošlo ještě bez větších konfliktů. Billy se v jednom videu na YT sice obhajuje, že i demo nahrávali více méně jen s Jimmym, protože ostatní neměli čas, náladu nebo motivaci, takže teď dělal vlastně to samé, ale tak nevím no.Album otevírá parádní beat Jimmyho bicích. Krásně dunivé kotle, jasný a přímočarý rytmičák. Následně se přidává riffující basa, téměř shoegazově rozplizlé kytary a když kapela usoudí, že jsme připraveni, napere do nás hlavní riff. „I Am One“ osciluje mezi tvrdšími, téměř glam metalovými pasážemi a více alternativnějšími polohami, aniž by ztrácel svůj živočišní drive. Billyho přihodí navíc i slušné psychedelické sólo. Singl „Siva“ je ještě lepší. Fantastický zvuk nosného riffu, kombinovaného s dalším téměř metalovým kytarovým elementem je neodolatelný a definuje typický zvuk kapely. Song je košatější, s několika až dream popově pojatými ambientními pasážemi, z kterých se ale vždy prudkým útokem vrací do hlavní nosné linky. Asi nemusím zmiňovat Jimmyho, který jede jak atomový reaktor, kterému se zaseklo chlazení. Zmiňovaná „Rhinoceros“ je více než šestiminutový epos na pomezí rockové balady, psychedelického blouznění a shoegazového vlnění. „Bury Me“ je hozena více do groove alternativního rocku, opět včetně skvělé instrumentální pasáže, kdy se kolem drtivé rytmiky můžou kytary vyblbnout do syta. „Crush“ je slaďákem, ne úplně špatným, ale řekněme že ani ničím výjimečným. „Suffer“ pak více experimentálnější kousek, opět spíše na zpestření, než že by to byl rozený hit. „Snail“ nás naopak vrací do první ligy songwrittingu. Pomalu bobtnající kousek má grungový nádech, rozmáchlou strukturu a kouzelně nostalgickou atmosféru. Slušná je i „Fristessa“ s typickým vláčným riffem opět mířícím do více groove poloh. „Window Paine“ je dalším psychedelickým kouskem, který se soustředí více na instrumentální orgie než melodickou strukturu. Jemný, téměř indie folkový nebo dream popový kousek „Daydream“ sice zpívá D´Arcy, ale autorem je Billy. Song inspirovaný MY BLOODY VALENTINE je obohacen jemnou orchestrací a stylově ukončuje desku. Billy jí původně chtěl nazpívat sám, ale byl už tak vyčerpaný z nahrávání, že to nabídnul právě D´Arcy, a jak sám po letech říkal, klaplo to perfektně. Já jen dodám, že D´Arcy možná není geniální zpěvačka, ale její hlas má zajímavou barvu, který písničce dodal atmosférické kouzlo.V květnu 1991 se „Gish“ dostává na pulty obchodů. Stává se tak jakýmsi předvojem alternativní revoluce, která se pak naplno rozhoří koncem léta a začátkem podzimu toho roku. Album sbírá pozitivní recenze a stává se malou senzací v alternativních kruzích, univerzitních rádiích a má i slušné prodeje. Za první rok se přehoupnou přes stotisíc kopií, postupně se dopracuje v Americe až ke Zlaté desce. Po vydání alba následuje intenzivní čtrnáctiměsíční turné, na kterém předskakují třeba RED HOT CHILLI PEPPERS, JANE´S ADDICTION nebo i GUNS´N´ROSES. Sice se jim díky tomu daří oslovit nové fanoušky a vybudovat si silnou pozici na alternativní scéně, ale zároveň to má zničující dopad na jednotlivé členy kapely. Začněme hned tím nejtragičtějším. Jimmy spadl hluboko do spárů drogové a alkoholové závislosti. Bude se to s ním táhnout několik dalších let a vyústí to až v jeho vyhazov. Billy se pro změnu potýká s depresemi, bydlí v garážích a píše nové písně pro další album. James a D´Arcy si spolu začnou, nedopadne to a v průběhu turné pak procházejí nepříjemným rozchodem. Jak už to tak často bývá, z něčeho velice nehezkého, téměř až tragického, ale může vzniknout něco krásné, někdy až geniální. Jestli to bude i případ Dýní uvidíme za týden.https://www.crazyDiamond.cz/biohazard_divided_we_fall_recenze/3717https://www.crazyDiamond.cz/biohazard_divided_we_fall_recenze/3717janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD.Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největšízásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačskýmvrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které novéřadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, codost pravděpodobně ona dlouholetá fanouškovská základna kapelynejvíce žádala. Navazuje se totiž na nejslavnější obdobíprvní poloviny devadesátých let, kdy vyšla taková díla jako„Urban Discipline“ (1992) nebo „State Of The World Address“ (1994), a přidáváse ještě o něco dravější aktuální feel, jež působí tak trochu plněji amoderněji. Nemáme co do činění s deskou, která by stavělapouze na nostalgii, to je myslím základní hledisko hodnoty novýchskladeb.Chemie z nejslavnějších časů je ze skladeb přímo hmatatelnáa vokální spolupráce mezi navrátivším se Evanem Seinfeldem a vytrvalým tahounem Billym Graziadeim navozuje nejen vzpomínky nastaré časy, ale nese sebou i novou pouliční energii a zapálenost.Zde se opravdu nehraje na laciné alibismy, ale útočí s plnou polní. Ostatně právě Seinfeld se dostal do vynikající formy. Je pravda, že kdyby kdokoliv ze čtveřice netoužil pro natočení tohoto alba, nic by nevzniklo, takovou semknutost dnes BIOHAZARD reprezentují. O zvuk se tentokrátpostaral osvědčený Matt Hyde a ten odvedl opravdu dobrou práci. To tvrdím navzdory faktu, že jsem nikdy nebyl nějakým zapáleným příznivcem tohoto druhu hudby.Nechybí typické silácké slogany a úderné překřikovačky výšezmíněného dua, tradičně bytelná rytmika spolehlivého Dannyho Schulera, anivřeštící kytara sólového kytaristy Bobby Hambela, dalšího zpoznávacích znamení původního line-upu BIOHAZARD, jenž vhistorii této kapely dlouhou dobu také chyběl. BIOHAZARD u skalníchhardcoreových fans asi nemají stejně hodnotné postavení jako jinélegendy HC scény AGNOSTIC FRONT či SICK OF IT ALL, ale jejich hodnotase ukazuje v potenciálu bez okolků zacházet s hymničtějšíchytlavostí, jaká je pojítkem spíše s metalovým prostředím. Právě comebacky, kdy letitá kapela vsadí na přímočarou chytlavost, mě však dávají smysl.Jak už jsem výše zmínil, BIOHAZARD se kdysi postarali opopularizaci hardcore u metalových fans a dnes útočí přímočařeskrze tříminutové vypalovačky s notně vygradovanými slogany. Jetak pro mne obtížné na nové desce ukázat na nějaký plonkovější moment. Tože má kapela hlad po vlastní muzice, dokázaly fanouškům již předběžněvypuštěné věci jako „Fuck the System“ či „Forsaken“,jenže s vydáním alba zde dostáváme další skvělé hymny, které jsoudůkazem vzrůstající formy souboru – chlapácká „Death Of Me“ patří k nejnápadnějším kouskům, neuvěřitelně autentická „Eyes On Six“, jejíž lyrickálinie drsňácky swinguje a má potenciál budoucí velké klasiky, pro změnu řeší nitro člověka odkázaného v džungli metropole pouze na sebe. Dále je zde třeba zmínit určité vnitřní pnutí, které zeskladeb BIOHAZARD kdysi přímo sálalo a právě tahle věc se zde vyskytuje inyní. Třeba zrovna v případě songu „Eyes On Six“ jde o popis stavu, kdy musí být člověk na ulici ve střehu, v americkém vojenském slangu totiž něco podobného značí mít oči i vzadu, vědět co se děje za mými zády, zachovat si ostražitost. Tohle všechno rovněž dokonale splňuje další z chytlavých hymen s nápadnýmsloganem „War Inside Me“, která, jak je pro BIOHAZARD typické, řeší různé vnitřní emoční pochody jedince. Hodně se povedla „Tear Down The Walls“ s disciplinovaně secvičeným vícehlasým vyřváváním a klasicky zpomaleným rytmem. Závěrečná chorálovačka „Warriors“je pak niternou oslavou vytrvalosti i pospolité podstaty tohoto hardcore bandu z Brooklynu, který tu může být s námi ještě řadu let. Tak schválně si tipněte, jaký český film byl v Americe kdysi uveden pod totožným názvem jako vlastní tohle album od BIOHAZARD? Ano, Divided We Fall patří Hřebejkově MUSÍME SI POMÁHAT, i to je vlastně výmluvné. Mám radost z toho, že se návrat této kapelevydařil a ta dodala album, které není jen polovičatým dovětkem diskografie, či stínem jejich zásadních děl, ale silným začátkem nové etapy.https://www.crazyDiamond.cz/captain_kaiser_belgian_boy_recenze/3715https://www.crazyDiamond.cz/captain_kaiser_belgian_boy_recenze/3715nobody@nothing.com (Tomáš)Miluji ty okamžiky, když se dostanete k albu kapely, o které jste nikdy neslyšeli, jen podle vágního popisku je máte hozené do škatulky, která by mohla být zajímavá. Tak si to člověk pustí a doslova mu to vyrazí dech. Přesně to se přihodilo u alba „Belgian Boy“. Jeho syrová energie mě doslova nakopla. Podle zvuku, v kombinaci se stylem nahrávky, jsem to odhadoval na nějakou britskou partu s neznámým a zvláštním přízvukem. Proč ne, ono se to teď docela nosí, neskrývat svůj původ ani co se týče dialektu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si je hodil do Googlu. Země původu – Belgie, hudební kořeny – punk. No, ani jedno z toho bych teda netipoval. Ale pěkně popořádku.Pětice z regionu kolem Antverp je na scéně desátým rokem a deska „Belgian Boy“ je jejich čtvrtým zářezem. Když jsem se podíval na jejich starší klipy na YT, tak skutečně v minulosti byli klasickou punkrockovou kapelou, s možná až pub punkovým nádechem. Každopádně nic objevného, ani extra zajímavého. V aktuální poloze se ale kapela odklonila do výrazně jiných vod, jak zvukově, tak dramaturgicky. Jednak je aktuální kolekce znatelně dospělejší a řekněme i vážnější. Tohle jsou songy, které „něco“ řeší, na rozdíl od minulosti, která se primárně věnovala pití piva a paření. Stylově se mi při poslechu okamžitě vynořila paralela s britskými THE VIRGINMARYS. Syrové, energické písničky na pomezí garáž a alternativního rocku, které jsou někdy živené i punkovou nespoutaností, a zároveň silně reflektují i melodickou stránku. Je to drzé i rebelské, ale přitom vlastně i téměř popové. Poctivý rock´n´roll. A nezůstali jen u něho. Někdy můžeme zaslechnout i stopové množství post punku ve formě klávesových ploch, tlakové kytary melodického hardcoru ve stylu amerických GOUGE AWAY nebo DRUG CHURCH, moderní alternativní rock po vzoru FOO FIGHTERS nebo dokonce i s post-hardcoreovou atmosféričností krajanů BRUTUS. Když jsou kvalitní suroviny a dobrý kuchař, jídlo se musí podařit. A přesně to se stalo v případě „Belgian Boy“.Album se pyšní velice povedeným zvukem. Přesně ve stylu výše zmíněných kapel. Technicky precizní a zároveň deklarativně alternativní. Je ostrý a řezavý, maximálně autentický, správně natlakovaný, moderní a zajímavý. 11 songů na ploše 41 minut je ideální formát pro tento typ muziky. První půlka alba přináší dravější songy, mezi nimiž vyniká skvělý singl „Roadkill“ s výrazným dravým stadionovým refrénem. Na INTERPOL nechá vzpomenout „Room Service“ s krásně tajemnou atmosférou. Že se CAPTAIN KAISER nebojí ani komplexnějších konstrukcí dokazuje „William“, který začíná jako tvrdší alternativní rock a postupně se mění v nostalgický emo rock. Proměna je to ale naprosto přirozená, nenásilná a proběhne na ploše necelých čtyř minut. Přitom má člověk pocit, že poslouchá minimálně sedmiminutový rockový epos. To jsme už ve střední části alba, která trochu ubere z tempa a více se zaměřuje na práci s atmosférou. Ale pozor, nejsou to žádné cajdáčky, pořád se bavíme o patřičně tvrdých skladbách, kde kytary dokážou být pořádně ostré a rytmika skálopevná. Zajímavě je pojatá titulní „Belgian Boy“, která je rozdělená na intro a samotnou skladbu. Intro má ale téměř stejnou délku, pracuje se už s finální melodií, ale je to celé hozené do post-hardcoreové atmosféry s industriálním nádechem, k čemuž je přidána sekce s pískaným motivem. Zní to šíleně, ale funguje to. Hlavní část skladby je pak už „klasicky“ rocková, efektivně střídající klidnější pasáže s agresivními výbuchy refrénu. Na pozadí ostrých kytar si pak můžeme všimnout klávesové plochy, dodávající celku zajímavý klaustrofobický rozměr. Závěr obstará téměř osmiminutová skladba „Playground“ s hostujícím krajanem, který si říká NOVASTAR. Song má několik kapitol, prolíná se zde moderní alternativní rock, klidnější, téměř ambientní pasáže s jemným psychedelickým nádechem, na což naváže parádní energický závěr, kde je jemná melodie nemilosrdně drcena kytarovými stěnami.CAPTAIN KAISER je jedno z největších letošních překvapení. Z Belgie mám ve své kolekci jen pár kapel, ale tihle borci s aktuální deskou získávají čestnou pozici. Silná deska bez slabých míst, s citlivě vybalancovaným mixem tvrdosti a melodičnosti, se spoustou zajímavých nápadů a korunovaná velkou dávkou autenticity.https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_bloodywood_praha_velky_sal_lucerny_3listopadu2025_koncert/3716https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_bloodywood_praha_velky_sal_lucerny_3listopadu2025_koncert/3716janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na počátku listopadu se centrum Prahyotřáslo pod náporem pozitivní rockové energie, které si stran vibrací patrně mohli všimnout i obyvatelé hlavního města, nacházející se toho večera na stanici metra Můstek. AmeričtíHALESTORM totiž přijeli propagovat svou aktuální desku „Everest“ a během svého vystoupení neponechali nic náhodě.V rámci posledních tří let to byl jejich čtvrtý koncert u nás. Solidní počet koncertních návštěv na Američany, co říkáte? Kapela okolo charismatické Lzzy Hale je tak dnes již zkušenou stálicí na celosvětové hardrockové mapě a já jí velmi držím palce. Nejdřív ale všechno popořadě. Když před osmou hodinou rozduněliVelký sál Lucerny indičtí předskokané BLOODYWOOD, prostor předpódiem se teprve plnil a rozhodně to ten večer nevypadalo na plnýbarák. Balkóny zůstaly uzavřené a plocha nejznámějšíhokoncertního sálu v republice působila i během koncertu HALESTORMz třetiny nevyužitá. Co se týče předkapely, nešlo o nicobjevného, zkrátka si představte tribální groove metal po vzoruSOULFLY, kteří jakoby se snažili o drsnější podobu hudby LINKIN´PARK a znovu by kdesi zapomněli melodiku. Prim udávaly rytmy,nu-metalové deklamace, hutné grooveové motivy a potřeba publikumrozeskákat. V té živelnosti bylo z mého pohledu více snahy nežskutečné zajímavosti. Indové šamansky hopsali podporováni zesílenou rytmickou složkou, valili oči, usmívali se svými nateklými rty a vybízeli svou pozitivitou dav ke spolupráci. Schválně tedy ochutnejte jejich poslednídesku „Nu Delhi“, která je poctou městu jejich původu, a udělejte si představu sami. Co se živelné kapele nedalo upřít, bylo rozhodně nadšení, u toho vše začínaloa také vlastně končilo. Nutno přiznat, že tahle v našich zeměpisných šíkách exotická kapela zpoměrně nemetalové země nějaký ten ohlas měla a lidi vlastně bavila. Na mne to však nějak nezabíralo.Nová deska HALESTORM, na jejížpodporu kapela jede současné turné, posluchačskou obec rozděluje.Já osobně se spíše přikláním k verzi, že jde v případě„Everest“ o jejich skladatelsky a produkčně nejvyzrálejší anejlepší počin. Čtveřice z Pensylvánie je si toho vědoma,protože ten večer z novinky zaznělo hned devět věcí. S úderem deváté večerní konečně naběhla na pódium Lzzy Hale doprovázená jejívěrnou družinou a po dobu devadesáti minut nás měla doslova vhrsti. Sympatická zpěvačka ukázala širokou paletu svýchmuzikantských schopností, od dravě odeřvaných songů, podojemnější čísla, která si tahle zpívající kytaristka bezproblému doprovodila dokonce hrou na klávesy. Zvuk působilnepřepáleně, v každém okamžiku čistě a interakci mezimuzikanty a pražským publikem nešlo nazvat jinak než jako velmivřelou, nesoucí se v dobré náladě. Lzzy už dávno nemusí nikomudokazovat, že je sakra skvělou rockovou zpěvačkou a pravýmtahounem současné americké Hard N´Heavy. Vedle klasických a létyprověřených jistot jako „Love Bites (So Do I)“ a „I MissThe Misery“ stál koncert především na skladbách z novinky.Dočkali jsme se tak třeba skladby „Darkness Always Wins“,prostřednictvím které se zpěvačka vypořádává se svýmidémony, krásné a tak trochu starosvětské balady „Shiver“,nebo třeba vzpomínky na nedávno zesnulou metalovou legendu Ozzyho Osbournea, kterému kapela věnovalasvůj song „How Will You Remember Me?“. V přídavcích, jež patřilyk nejvygradovanější fázi koncertu, došlo i na aktuální skladbové perlyjako „Everest“ či až soulově jemnou „Like a Woman Can“. To potvrzovalo, že kapela svým aktuálním věcem hodně věří. A dělá dobře. Vrcholem se pak stala skladba „I Am On Fire“, jež symbolizovala stav,jakoby se ten večer odehrál dost možná právě na ohni.Návštěvnost v Lucerně mohla být opravdu vyšší, ale kdo přišel, troufámsi říct, že nelitoval a dostal přesně takový rockový koncert,jaký byl očekáván. Velká spokojenost.https://www.crazyDiamond.cz/castle_rat_the_bestiary_rozhovor/3713https://www.crazyDiamond.cz/castle_rat_the_bestiary_rozhovor/3713janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pod producentskou taktovkou Randalla Dunna (SUNN 0))), WOLVES INTHE THRONE ROOM) a posíleni znamenitým mixem od Jonathana Nuñeze(TORCHE) staví američtí CASTLE RAT na druhém albu „TheBestiary“ svůj pomník metalu, který je od základu ovlivněn světemfantasy, komiksy, literaturou Sword and Sorcery a vším, co čpíkouzly, magií, mystikou i nadpřirozenem. Nutno říct, i díky rusovlasékrysí královně Riley Pinkerton jim to nadmíru sluší a působí v houfu relativně nových jmen velmi nápadně. Oproti rok starémudebutu „Into The Realm“ jde po skladatelské stránce o zlepšení,byť především forma provedení stále určuje celkový ráz kapely a výrazně originálních záchytných bodů se v rámci písňového obsahu posluchačnedočká, i kdyby se týden modlil u křišťálové koule. Kapela vystoupila v červnu na největším tuzemském festivalu Rock For People a před pár týdny také v pražském Café v lese, což svědčí o tom, že již dříve byla zaznamenána borci z promotérských týmů. Já osobně jsem obě vystoupení propást, na letišti v Hradci Králové jsem byl naposledy před šestnácti lety a ve zmíněném pražském klubu dokonce nikdy. Uvidíme, zdali půjde do budoucna o kometu a nebo budeme mít co do činění s něčím trvanlivějším.Znovu se pohybujeme na území doom/heavy metalu a skladby, mimochodem vzájemně si dosti podobné, vzývají ducha starých časů ranýchosmdesátek. Riffy mají únosnou hutnost, hlas alabastrové válečnice neztrácí na odhodlání analéhavosti, ale, pokud pominu vizuál, stále mne zde schází něco speciálního, po čembych si dokázal kapelu více vyčlenit z řad podobnýchretro-metalových souborů. Tak trochu sice u CASTLE RAT slyším spřízněnost sněmecko-švédskými LUCIFER, americké souputníky SPIRIT ADRIFTvšak považuji za výživnější projekt. Svou nápadnou imageCASTLE RAT deklarují spřízněnost také s filmovým prostředím,jaké ve své době představovala díla typu Barbar Conan či RudáSonja. Chválím zde tak spíše estetickou stránku věci a smyslpro vizuál, než bůhvíjakou muzikantskou vynalézavost. Většinaskladeb se příjemně poslouchá, byť jejich pozvolně se sunoucíráz nahrává celkovému slití díla do jedné polohy.Co se na „The Bestiary“ povedlo, je rozhodně zvuk, kterýokolo jadrného hlasu Riley ovíjí kytarově podlazená hájemství,v nichž vyniknou zajímavé detaily. Ať už jde o nepřepálenou,avšak údernou rytmiku, zajímavá, nikoliv však častá kytarovásóla, či emoce, které se nacházejí ve zpěvaččině projevutáhnoucím celý projekt. Desce rozhodně chybí hitové skladby,což z ní činní spíše krmivo pro fanoušky stojící mimometalový mainstream a pro někoho, kdo si libuje jen v určitékonkrétní retro metalové formě, ze které se mu příliš nechce. Nad rámec albového průměru se tak vyjímají snad jen dvě skladby- rozmáchlý doomový pochod „Wizard“, jenž byl zjevně inspirovaný diovskýmiBLACK SABBATH a jeho podivuhodný klip naopak pohádkovým fantasy hájemstvím,jaké bylo v módě především v sedmdesátých letech, a pak samozřejmě krásná suita „Crystal Cave“, přecházejcí z komorní polohy do epičtější, citlivě zdobená orchestrací i naléhavým zpěvem. Pakliže způsobí poslech nějakého zdejšího songu „zimomriavky“, je to právě tento. Celkově však projekt vnímám tak, že nápadnější stránkou věci je zde vizuál, image, marketingová stránka věci a z toho plynoucípředvádění se po pódiu, než hudba jako taková.Koncerty kapely údajně svědčí o tom, že divadelní prvek jedalší nezanedbatelnou stránkou CASTLE RAT, prostřednictvímkterého chce kapela vyprávět velké rytířské příběhy a budovatsvůj fantasy svět. Budoucnost CASTLE RAT však nevypadá úplněmarně, tedy pokud trochu zapracují na skladbách samotných apodaří se jim napsat nějaký ten banger. Jsem zvědav, co dáledostaneme od newyorského bandu, kde si zpěvačka říká Krysíkrálovna, kytarista se situuje do role Upířího hraběte,baskytarista je Morovým doktorem a bubeník vystupuje pod přízviskemVševidoucí druid. Tuhle čtveřici postav ještě na pódiu doplňujetanečnice v převleku za Krysí smrtku. Za mne jde o poměrněsolidní doom/heavymetalové retro vzhlížející ke komiksovékultuře druhé poloviny dvacátého století, mytologii, bájím anadpřirozeným fantasy tématům. Nerad bych někoho podceňoval, potenciál zde určitě je. Stran vizuálu dokonce dost velký. Pro mne je tohle však zatím ozdůbka, sezónní šperk, ale to se možná o GHOST, kdysi před patnácti lety, říkalo také! Nechme se překvapit.https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3714https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3714nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/946Ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/absu%2Bancient%2Btrivax/szccrxx/Legendární black/thrash metalová formace ABSU se vrací na světová pódia! V rámci série koncertů na oslavu 30. výročí vydání legendárního alba The Sun of Tiphareth na podiu doplní Proscriptora veteráni řecké blackové scény Zemial, čímž společně poskládají impozantní koncertní sestavu - to vše 8. prosince ve Futurum Music Bar.ABSU je americká metalová kapela pocházející z Texasu, která vznikla na počátku 90. let. Je známá svou unikátní kombinací black metalu, thrash metalu a prvků progresivní hudby, kterou sama označuje jako „mythological occult metal“. Texty kapely jsou silně inspirované mytologií, okultismem, mezopotámskými a keltskými legendami a také magickými systémy, zejména učením Aleistera Crowleyho. Ústředním členem je multiinstrumentalista, zpěvák a bubeník Proscriptor McGovern, který byl po téměř celou dobu existence hlavní tvůrčí silou kapely – psal texty, podílel se na hudebních kompozicích, určoval koncepční směřování a byl i jejím výrazným vizuálním symbolem.Kapela debutovala v roce 1993 albem Barathrum: V.I.T.R.I.O.L., které zaujalo extrémní energií a temnou atmosférou. Jejich druhé album The Sun of Tiphareth (1995) si získalo uznání fanoušků i kritiky díky promyšlené kompozici a výraznému propojení hudby s konceptuálními příběhy. Vrcholem rané tvorby se stalo třetí album The Third Storm of Cythraul (1997), které posílilo pozici ABSU jako jedné z nejvýraznějších kapel amerického black metalu. Tu následovalo v roce 2001 album Tara. Následně kapela prošla několika změnami sestavy, ale Proscriptor zůstal jejím tvůrčím jádrem a hnacím motorem.Po kratší pauze se ABSU vrátili s novou energií a v letech 2009 a 2011 vydali alba Absu a Abzu, která představila modernější zvuk, ale zároveň si zachovala charakteristické mystické prvky. V lednu 2020 Proscriptor oznámil, že kapela se oficiálně rozpadá, přičemž důvody byly spojené s vnitřními neshodami a odchodem několika členů. Proscriptor však ve své hudební dráze pokračuje a zůstává klíčovou postavou spojenou s odkazem ABSU, ať už prostřednictvím nových projektů, nebo speciálních koncertů připomínajících tvorbu této kultovní formace.https://www.crazyDiamond.cz/orbit_culture_gaerea_atlas_praha_roxy_27rijna2025_koncert/3710https://www.crazyDiamond.cz/orbit_culture_gaerea_atlas_praha_roxy_27rijna2025_koncert/3710nobody@nothing.com (Gazďa)Dvě nastupující hvězdy tvrdšího moderního metalu násobšťastnily v předsvátečním pondělí, kdy byl potenciál návštěvnosti vzhledemk probíhajícímu prodlouženému víkendu omezený. Přesto se Roxy vyprodalo.Svědčí to o solidní přitažlivé síle těchto souborů. Nebo možná jen metalisténejezdí na chaty ani na dovolenou… Jelikož já jsem na možnost využítprodlouženého víkendu zapomněl, vyrazil jsem do tohoto většinou těsného avydýchaného klubu bez mobilního signálu i já. ORBIT CULTURE už jsem párkrátviděl, zbylé dva vystupující soubory byly mou osobní premiérou.ATLAS se před potenciálními fanoušky hodně skrývají. Nefigurujína Encyclopaedia Metallum (divné!) a vzhledem k jejich univerzálnímu názvujsou na internetu těžko dohledatelní. Prakticky nic se o nich nedozvíte ani najejich facebookových stránkách ani na YouTube profilu. Ještě že máme umělouinteligenci. Té se podařilo najít, že vznikli v roce 2013 a mají za sebou dvěalba, z nichž to poslední vyšlo před čtyřmi lety. Máte smůlu, hošani,našli jsme vás... V Roxy dostali na poměry první předkapely hodně štědrých40 minut. Tipnul bych, že to mohlo být i leností hlavních hvězd, jelikož ORBITCULTURE měli předepsáno pouhou hodinu deset. Tajnůstkářská internetováintroverze ale není u ATLAS naštěstí způsobena nekvalitou hudebního materiálu,který je funkční. Post rock/metal protažený mixérem deathcorového zvuku a breakdownů.Finové mají cit pro melodii a jejich post-core není samoúčelně drsný a temný. Jeto opravdu hudba, nejen výron maskulinity. Čekal jsem výplach ušních bubínků,ale Roxy bylo kupodivu nazvučeno na příjemnou hlasitostní úroveň, i kdyžkvalita zvuku nebyla nic moc. Činely, činely a pak zase činely a místo dvoukytar se ozýval jen takový valivý šum. Přitom do ohrádky zvukařského pultu, kdeseděli dva, by se vešlo menší stádo koz, takže tihle týpci měli rozhodně dostprostoru předvést lepší výkon. Společně se světelným pultem zabíral technickýsupport třetinu zadní části sálu. Klidně se tam místo toho mohli vměstnat dalšífanoušci. Čtyřicet minut s ATLAS nicméně uběhlo příjemně a responzepublika byla dobrá. Své fanoušky tu mají.  Jaký je rozdíl mezi „supportem“ a „special guest“? Pět minutnavíc. Portugalské post-blackery jsem slyšel z pásku poprvé někdy loni a naprvní dobrou se mi zaryli do uší. Už nevím, jestli to byla „Hope Shatters“ nebo„World Ablaze“, ale byl jsem nadšen. Měl jsem pocit, že se mi do rukou dostala ona„další velká věc“. Udělal jsem si playlist, poslouchal ty věci pořád dokola,ale nadšení se postupně vytratilo. Moment očekávání vystřídal moment zklamání… Toužiljsem, aby se prvotní pozitivní dojem někam rozvíjel, leč se nestalo. Ty skladbynejsou špatné, jen skladatelsky průměrné. Zvukově i klipy a vizuální estetikouelegantní a bohaté, ale obsahově zaměnitelné. Naživo jsem původně chtělPortugalce zkusit už na letošním Brutal Assaultu, ale dal jsem nakonec – is vidinou podzimního pražského koncertu – přednost PARADISE LOST. Takžejsem si premiéru odbyl až v Roxy. A přestože jsem všechny zde prezentovanéskladby slyšel doma minimálně desetkrát, tak jsem poznal jen pár pasáží. Materiáldobře udělaný, ale hudebně nijaký. Naživo ale GAEREA ukázala, že is tímhle omezeným repertoárem se dá udělat velké divadlo. Portugalcivysekli strhující a energií pulsující koncert s fascinující vizuální stránkou,kde hrál hlavní roli jakýsi rozpůlený světelný kruh, kde se jednotlivé čtvrtky v různýchbarvách rozsvěcovaly a pak zase zhasínaly. Druhým protagonistou byl vysokýhubený zpěvák, ze kterého nebylo možné spustit oči, kterak se tenhle čahoun různěkroutil a hopsal a celkově připomínal třtinu ve větru se klátící. Nemůžu říct,že tancoval dobře, spíš se tam tak třepal, ale bylo to pozoruhodné a tohle jsemv metalu zatím neviděl. Divní jsou všichni. Čtveřice je oblečena dokostýmů připomínajících dlouhé černé punčochy, které mají přetažené přes hlavu,takže jim není vidět do obličeje. Asi to má nějaký hlubší význam týkající seanonymizace a depersonalizace, ale tohle jsme už viděli mockrát. Zbytečnámanýra. Frontman si také mohl odpustit všechny ty „fucky“, to do blackmetalunepatří. GAEREA se ale každopádně podařilo rozdovádět publikum tak, že sez crowdsurfingu stal rychle stagediving a možná nějakých deset osobpostupně vylezlo na pódium, aby si skočili. Až jsem si říkal, že se to možnázvrhává až moc, ale ochranka to nechávala být. Načež samozřejmě zareagovalas typickou čecháčkovskou tupolebostí. Když se to už trochu zklidnilo, takto začala „řešit“ a pak i o přestávce vyváděla vytipované lid za pomoci chvatůven z publika. Holt svou práci tihle blbouni nejapní dělat neumí, ale o tovíc hrají Potěmkina, když to už není potřeba. Až na tyhle trapnosti vynikajícíkoncert s hezkou vizuální stránkou v omezených podmínkách, i kdyžhudba průměrná.Pozice „next big thing“ je prorokována i Švédům ORBITCULTURE, ale i tady si myslím, že půjde o nenaplněné touhy. Na rozdíl od GAEREAto není slabou hudbou. Ta je dobrá, ale pro hvězdnou kariéru nestačí dělatsolidní písně, kapela se musí rozvíjet a zaujmout i něčím dalším (punčocháčepřetažené přes hlavu nejsou nutné). Holt… není jednoduchý chlebíček dnešníhomuzikanta. Hodně práce a odříkání v sektoru, kde už dnes nejsou peníze akde většina účinkujících chodí ještě do normální práce.  Tak jako tak se ORBIT CULTURE zasekli a vyvíjetse přestali. Rychle za sebou vydávají obdobně znějící desky, z nichžletošní „Death Above Life“ je slabá – jak riffově, tak melodicky.  Snad jen úkrok stranou, když na předchozíchse kapele dařilo zajímavě kombinovat thrashovou údernost a přímočarost,melodeathovou atmosféričnost s deathcorovými breakdowny a těžkotonážním zvukem.Ve všech těchto žánrech se pohybuje hlasově i kapelník Niklas Karlsson, kterýje v čistém rejstříku označován za novodobého Jamese Hetfielda, alenaživo je to víc o murmuru. Své fanoušky si každopádně ORBIT CULTURE získávají a jejichoblíbenost roste. Viděl jsem je na jejich dosavadních třech pražskýchkoncertech a ten balónek se postupně nafukuje. V roce 2022 jako prvníz předskokanů k IN FLAMES v Malé sportovní hale, pak loni v plnéAkropolis a letos ve vyprodaném Roxy. Naživo to bývá pořádná smažba a takové tobylo i v pondělí. Obří circle pit, stěny smrti… jako kdyby byl na pódiuinstalován generátor, který roztáčel vlnobití v sále. Fakt, fakt dobráatmosféra. Zvukově to opět nebylo dokonalé, zase hodně bicích a hlavně virbl. Problémempro mě byl ale hlavně setlist. Z šesti kusů – tedy poloviny – z nové deskynepřesvědčil ani jediný. Tím víc vynikla síla a nápřah zbylé šestice, kdekralovaly „I, the Wolf“, „While We Serve“ a závěrečná „Vultures of the North“.Tohle jsou ORBIT CULTURE v plné síle, tohle chceme slyšet. V menšímíře se tak opakovalo, co u GAEREA – slabší hudba byla vyvážena výborným živýmvýkonem. Publikum stále žere Švédům z ruky, ale otázkou zůstává, kam se vydajídál. Poslední deska je zablouděním do slepé uličky. https://www.crazyDiamond.cz/morcheeba_praha_morcheeba_26rijna2025_koncert/3708https://www.crazyDiamond.cz/morcheeba_praha_morcheeba_26rijna2025_koncert/3708nobody@nothing.com (Tomáš)Neděle 26. října byla v Praze sychravá, upršená, s nepříjemně studeným větrem. Člověk byl venku za chvilku promrzlý a otrávený. Naštěstí se v SaSaZu servíroval dokonalý lék – MORCHEEBA. Už po prvních písničkách mě kapela omotala sametovou pohodou, která mi prohřála celé tělo až do morku kosti. Můžu si odškrtnout další kapelu ze seznamu „musím vidět“, která mi roky z různých důvodů unikala. A teď už vím, že to byla chyba. Velká chyba. Většinou sice chodím na hlučnější koncerty, ale jejich klidná krása mě totálně uhranula.Dodnes si pamatuji, jak jsem se o kapele MORCHEEBA dozvěděl. Spolužačka Petra, s neskutečně modrýma očima, je měla jednoho dne sebou ve walkmanu/discmanu. Dokonce si pamatuji i to, že to bylo na druhém poschodí naší fakulty, na chodbě vedle výtahu. V té době měli venku druhé album „Big Calm“ (1998), díky kterému prorazili do mainstreamu a které je zřejmě jejich nejlepším kouskem. Aktuální turné podporuje letošní novinku, už jedenáctou řadovku „Escape The Chaos“, která je taky velice slušná. Až je možná škoda, že v rámci setlistu nedostala více prostoru, zahráli z ní tuším jen 3 songy. Na druhou stranu chápu, mají už 11 alb (i když na dvou z nich Skye absentovala), a lid si žádá i hity.V SaSaZu jsem byl zatím jen jednou, před mnohými lety a na firemní akci. Takže koncertně to byla premiéra. Musím souhlasit s postřehy kolegy Gazďi ohledně nešťastné dispozice vstupu do hlavního prostoru, který je hned vedle pódia, takže od prvních metrů se prodíráte hutným davem. Nevím, jestli byl koncert vyprodaný, každopádně sál byl plný, a to hodně. Já si našel místo až vzadu za zvukaři a i tady byla hlava na hlavě. Věkově dominovali fanoušci v rozmezí 30-50 let, vysloveně mladé lidi člověk prakticky neviděl. Důležitější je ale zvuk. Tady to pro mě byl jeden velký otazník a fakt jsem netušil, co čekat. Moje nejistota se rozplynula prakticky hned u prvního songu, a po mírném doladění už kvalita zvuku byla stabilně více než dobrá. Jedinou připomínku bych snad měl ke kytaře, kde bych jí o fous stáhnul, aby více zaplula mezi ostatní nástroje. Takhle nad ně až příliš dominantně vyčnívala. Ale to už jsem vysloveně hnidopich.MORCHEEBA vznikla ještě v polovině devadesátých let a turné je vlastně i oslavou třicátého výročí existence kapely. Trio tvořené zpěvačkou Skye Edwards spolu s bratry Rossem a Paulem Godfreyem, je dnes už jen duem, když poslední ze zmíněných kapelu opustil v roce 2014. Samozřejmě si na živá vystoupení sebou berou i další muzikanty, v tomto případě sestavu doplnil bubeník, basák a klávesák. Kapela z Folkestone v Anglii je řazena k trip-hopové vlně, která v tomto období výrazně rezonovala v mainstreamu. Legendy jako PORTISHEAD, MASSIVE ATTACK nebo TRICKY přinášely zajímavý hudební koncept kombinující elektroniku a živé nástroje v temných, často až neútěšných, poklidných downtempo písních. V tomhle se MORCHEEBA už v té době trochu vymykala. Až na první album „Who Can You Trust?“ (1996) je totiž její muzika primárně pozitivní. Vytvořili si vlastní styl, ve kterém trip-hopový hudební základ kombinují s výrazně popovou melodičností a příjemnou atmosférou. Hlavní roli zde hraje nádherný hlas Skye Edwards. Věčně usměvavá zpěvačka, která i tento večer vyzařovala absolutní pohodu a kladné emoce, má nenuceně uvolněný projev, hřejivý hlas a specifický styl zpěvu. Svým hlasem hladí, nespěchá, zpívá jemně a citlivě. Její vláčné melodické linky jsou až hypnotické. Co mě na druhou stranu překvapilo, kolik prostoru si ve skladbách nárokuje kytara Rosse Godfreye. Ano, jsou samozřejmě slyšet i na nahrávkách, což je další rozdíl proti zmiňovaným kolegům ze scény, kteří dávají větší prostor elektronické muzice. Toto byl ale koncert regulérní kytarové kapely, která si elektronikou a samply jen vypomáhala. Dokonce i část zvuků, které jsem vždy považoval za počítačově generované tam Ross vyluzoval ze svých kytar. Styl jeho hraní zahrnuje pestrou škálu stylů od indie popu, přes silně psychedelické pasáže odkazující až někam k PINK FLOYD, mnoho bluesově zabarvených sól, až někam k jižanskému country rockovému vybrnkávání, případně k občasným noisovým vsuvkám. S oblibou používal slide, který v kombinaci s echem a hallem a spoustou dalších efektů vytvářel překrásnou zvukomalbu. Ta v kombinaci s relativně jednoduchým a civilním pódiem, vyzdobeným pár většími pokojovými kytkami ve stylu tropické zimní zahrady a nápaditým osvětlením, měla za cíl ještě více zdůraznit pohodovou atmosféru. A dařilo se na výbornou. Primární fokus tím pádem zůstával na muzice, která navozovala stavy absolutního uvolnění, téměř až relaxace. V některých písních se kapela trochu více odvázala, takže vyzněly až překvapivě „tvrdě“, ačkoliv tento výraz při popisu muziky MORCHEEBA není úplně adekvátní.Publikum přesně vědělo, proč tam ten večer bylo a od prvních písniček aktivně spolupracovalo s kapelou. Zahráli všechny významné singly, ať už „Trigger Hippie“, „The Sea“, „Otherwise“, „Part Of The Process“, z novějších třeba výbornou „Blood Like Lemonade“. Překvapivá, hned ze dvou důvodů, byla nejznámější hitovka „Rome Wasn´t Build In A Day“. Jednak jsem jí čekal buď na závěr základní části, případně jako přídavek, a oni ji umístili docela hluboko v setlistu. A taky se u ní hezky rozdivočili. Kytara chytala až grungeové odstíny, kapela hrála jak o život a ta milá indie popová písnička, která svojí geniální dramaturgií a melodií baví i po těch více než 20ti letech, byla nečekaně ostrá a hlučná.Celkově jsem měl z koncertu velice příjemné pocity. Z kapely byla cítit upřímná radost z hraní, publikum jí to pak vracelo plnou silou. Slušný zvuk, vkusná scéna, příjemné osvětlení, reprezentativní set list. MORCHEEBA je ve vynikající formě naživo, stále nahrává více než slušná alba, dokonce se z alternativně popových vod opět vrací k více trip-hopovým polohám.https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_suck_it_and_see_recenze/3709https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_suck_it_and_see_recenze/3709nobody@nothing.com (Tomáš)Začněme hned názvem. Ne, není to žádná prasárna, i když to tím zavání. „Suck It And See“ je v anglické angličtině zaužívaná fráze ve smyslu „zkus to a uvidíš“. V prudérní Americe ale raději název alba přelepili černou nálepkou s názvem kapely, aby náhodou nepohoršili nějaké teenagery, kteří se po ranném nákupu v krámu se zbraněmi na cestě do školy, kterou se rozhodli vystřílet, ještě stavili koupit nějakou správnou motivační muziku. Ne že by teda ARCTIC MONKEYS byla jejich cílová skupina.Takže zkusíme a uvidíme. „Suck It And See“ je trochu zapomenuté album. Zůstává schované ve stínu kontroverzního „Humbug“ a následující bomby „AM“. A není to vůbec fér! Je to bez debat skvělá deska. Jedno se musí nechat, „Opičáci“ jsou pracanti. Za těch pár let pracovní kariéry jedou v podstatě non-stop. Buď nahrávají, nebo jsou na světovém turné, nebo skládají, a tak pořád dokola. Opět dodrželi dvouletou periodu, takže v podstatě po skončení turné k „Humbug“ složili a nahráli pokračování. Kudy se teď vydají? Nikdo netušil a po zkušenosti s třetí deskou se nikdo ani moc neodvažoval tipovat. Alex začal skládat songy pro novou desku už v létě 2010 v Brooklynu. Následně si na podzim kapela dala soustředění v Londýně, kde nápady rozpracovali. Na intenzivní, šestitýdenní předprodukční fázi se ke kapele připojil i James Ford, který měl desku produkovat. Ale byl víc než jen producentem, v podstatě se za ty roky stal něčím jako pátým členem ARCTIC MONKEYS. Požíval velkou důvěru kapely a proto akceptovala i jeho dramaturgické zásahy a připomínky ke skladbám, pomáhal s aranžemi a samozřejmě dohlížel i na pracovní disciplínu. Ne že by s ní „Opičáci“, na rozdíl třeba od o generaci starších kolegů RADIOHEAD, měli nějaké výrazné problémy. Když se teď hrabu v historii kapely, s lehkým překvapením si uvědomuji, jak „nudná“ tato parta z pohledu definice rockových hvězd vlastně je. Globální hvězdy, které ale nedoprovází prakticky žádné skandály. Drogy, holky, chlast, rozmlácené hotelové pokoje, rvačky, dokonce ani tolik oblíbené pomlouvání jiných kapel a kolegů z branže. Prostě obyčejní kluci, kteří žijí muzikou. To se zrcadlí i v jejich přístupu k nahrávání. Principiálně odmítají velká bombastická studia a naopak cíleně hledají menší prostory, které jsou ale něčím zajímavé. Při rozhodování, kde natočit „Suck It And See“ se chtěli vrátit do slunné Kalifornie. První volbou byly studia Shangri-La v Malibu, ale neklaplo to termínově. Náhradní řešení ale rozhodně stálo za to. Sound City Los Angeles. Legendární studio, kde FLEETWOOD MAC točili „Rumours“, NIRVANA pak „Nevermind“, a kromě toho zde vznikly desítky dalších legendárních alb. Mírná (spíš už větší) ošuntělost interiéru, který vypadal prakticky stejně už od sedmdesátek, byla součástí genia loci místa. Přesně tohle ale hledali. Koncept nahrávání, který kapela nosila v hlavě totiž odpovídal stylu Stevea Albiniho – živé, syrové a naturální, s minimem studiových triků a dodělávek. Mělo se pracovat s přirozeným zvukem prostoru, který by posluchače vtáhnul do děje způsobem, jako by skutečně seděl hned vedle hrající kapely. Ford partu rozmístil v nahrávací místnosti hezky do kruhu, aby na sebe přímo viděli a jelo se. Každý den jeden song. Tři nahrávky, z nichž se vybrala ta nejpovedenější. U několika songů Alex přezpíval vokály, někdy se zdvojovaly kytary, sem tam doplnily perkuse nebo kytarové sólo. Velká změna proti „Humbug“, kde se naopak s produkcí, nahráváním i technickými možnostmi studia, doslova vyblbli. „Suck It And See“ mělo být proti předchůdci přístupnější a přímočařejší ve všech aspektech. Odlehčená atmosféra, jednodušší dramaturgie skladeb, prosvětlenější, téměř street rockový zvuk. Nebudu tvrdit, že je album syrové, protože není. Mělo znít živě, to se myslím povedlo na výbornou, ale rozhodně technicky kvalitně. Alex při skládání poslouchal hodně bardy jako David Bowie, Nick Cave nebo Lou Reed. Zejména vliv posledně jmenovaného, ať už ve formě typického zvuku „New Yorkského“ old school indie rocku, nebo i frázování a melodiky, je v několika skladbách nepřeslechnutelný. Hned u intra otvíráku „She´s Thunderstorms“ pochopíme, že zvukově bude deska výrazně přístupnější a řekněme jemnější a pozitivnější než těžká „Humbug“. Cinkavé kytary zasazené do šedesátkové melodické struktury navozují atmosféru prosluněné pohody. Na podobné vlně pokračuje i „Black Treacle“ s krásně skreslenou basou. Dokonce i Matt hraje na svoje poměry relativně „jemně“, svojí bicí soupravu spíše jen hladí. Nejsou to sice žádné geniální songy, ale poslouchají se příjemně a odhalují novou stránku kapely, která se opět ve svém vývoji posouvá. Přitvrdí ale následující „Brick By Brick“, kde si hlavní vokál vystřihl právě Matt. Atmosférou i zvukem jsme se teď posunuli více do sedmdesátek a stylově právě k Lou Reedovi. Song má několik úrovní, které se dynamikou výrazně liší, a i tato pestrost mu dodává plusové body. A teď nastupuje nejsilnější část alba. „The Hellcat Spangled Shalalala“ je opět hozena do pohodičky v zasněné atmosféře, ale dokáže si i slušně rozjet a odsýpat. A za ní hned největší pecka alba „Don´t Sit ´Cause I´ve Moved Your Chair“. Parádní intro se zajímavým kytarovým elementem, nástup výrazného stoner hlavního motivu, překvapivá tvrdost, a to ještě zdaleka není vše. Když vypustí refrén, to je extáze. Matt ho aktivně pohání skrze bicí, fantastický zvuk kytar, výborné vokály. Tohle se vážně povedlo. Ještě více přitvrdí „Library Picture“. Ta zní jako song z období druhého alba ale se syrovějším, více rockovějším zvukem. „All My Own Stunts“ přichází s dávkou fajnové psychedelie, která není zbytečně rozplizlá, ale správně kombinovaná s melodickým základem. Už na „Humbug“ jsem si všiml, že v podobných polohách je kapela extrémně silná. Chytře vybalancovaný alternativní rock s psychedelickými prvky přináší v jejich podání skutečně kouzelné songy. Nenápadné, odsouzené se nikdy nestát hitem, ale jednoznačně vynikající. Zpátky do indie popových vod nás vezme „Reckless Serenade“. Jednoduchý song, který nic nekomplikuje a tím vítězí. V závěrečné třetině albu trochu dochází dech, takže zkrácení o jeden, dva kousky by ničemu neuškodilo. Třeba i titulní píseň „Suck It And See“ má sice celkem hezký, surf rockový zvuk, ale je trochu nemastná neslaná. Zachrání to alespoň závěrečná „That´s Where You´re Wrong“, která má slušný indie rockový drive, pozitivní atmosféru i silnou melodii.Album se po vydání v červnu 2011 doma v Británii opět ocitlo na Nr.1, i když za první týden se prodalo „jen“ 82 tisíc kopií. V kontextu předchozích alb lehké zklamání. Je zajímavé číst, jak „Suck It And See“ rostlo v čase. Ne každá recenze v době vydání byla zdaleka jen pozitivní, ale retrospektivně se ke kvalitám alba vrací víc a víc pisatelů. Já osobně ho považuji ze velice povedené dílo, které možná neobsahuje tolik výrazných hitů jako předchozí desky, ale zároveň svojí odlehčeností a další zvukovou evolucí kapely, představuje v rámci diskografie specifickou a unikátní kolekci. https://www.crazyDiamond.cz/dirkschneider_and_the_old_gang_babylon_recenze/3712https://www.crazyDiamond.cz/dirkschneider_and_the_old_gang_babylon_recenze/3712hackl@volny.cz (Pekárek)Nikdy nepodceňuj Uda; ať už točí sestavu jakkoliv, dodávám. Sestavu ACCEPT, dodávám; přesněji řečeno ACCEPT v širším slova smyslu, tedy těch pravých ACCEPT.:-) Na úvod poměrně drsný výkop, že? Faktem však zůstává, že škálou a kvalitou svých aktivit ve mě dotyčný stále dokáže probouzet pozitivní očekávání, a nejlépe tak navazovat na přístup, který mám se zmíněnou německou legendou a jeho následnými projekty spjatý již od let osmdesátých. S debutním albem projektu DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG „Babylon“, jsme tedy pořád na stejném písečku, ale zas jednou došlo ke změně chemie. Pro někoho dokonce citelněji, než bývá obvyklé.Určitou roli zde sehrál usedlejší přístup enormně zkušených „starých pánů“, kteří určitě nevystupují pod novou hlavičkou jen pro to, aby nahráli nové album U.D.O. Změna soundu je spíš decentní, nicméně evidentní. Aktuální materiál zní nadýchaněji, pompézněji, epičtěji a zároveň klidněji. Další rozdílový prvek představuje hlas Manuely Bibert. Zapomněl jsem snad na něco? Pochopitelně, na angažmá dalšího ztraceného syna, vynikajícího kytaristy Mathiase Dietha, který s U.D.O. nahrál první čtyři desky, považované dnes za klasiku. Stručně řečeno, do jisté míry povinná profi-hra na drsnější heavy metal načas skončila s posledním řadovým albem Udovy družiny „Touchdown“. Trio Udo Dirkschneider, Stefan Kaufmann, Peter Baltes si tedy pracovně vydechlo, aby se kreativně nadechlo. Poté do světa protřelých obchodníků se starožitnou solingenskou ocelí přizvalo sexy výpomoc a vše vyztužilo explozivní sólovou kytarou. Výsledkem je, chvilka napětí, tramtadadá… zase „ten jejich“ heavy metal. To znamená znovu vzorný nástup na nezničitelnou linii ACCEPT – U.D.O., byť prezentovanou v uvolněnější a zdobnější poloze, typické pro diethovskou desku „Faceless World“, kterou jsem svého času vnímal jako progresivní. Uvedený odkaz berte s velkou rezervou, ale nemohl jsem si pomoci. „Babylon“ totiž také nezuří ani netlačí, ale v prvé řadě příjemně plyne a současně nabízí výborné skladby s pěknými, až magickými momenty či momentkami, z nichž nekape ocelářský pot. Hlas Manuely osmdesátkový celek nejen obohacuje, ale rovněž posouvá do dnešních dnů. Chytrý tah.Nynější projekt nevznikl ze dne na den, jeho základní genezi se pokusím vylíčit pohledem zvenčí. Pomůže mi s tím Mathias, který v rozhovoru pro web Chaoszine uvedl zhruba následující. Byl poslední, kdo se ke zmíněné partě, zahrnující i Svena Dirkschneidera, připojil, kdo byl takříkajíc „(znovu)acceptován“. Podle něj se vše začalo odvíjet od spolupráce Stefana a Petera s Udem na experimentálnějším počinu U.D.O. „We Are One“, na němž se také objevila Manuela. Jak už víme z příslušné recenze na posledně zmíněnou nahrávku, poprvé po dlouhé době se právě zde Udo a Peter znovu studiově protnuli. V daném období vznikla i píseň „Where the Angels Fly“, která měla být původně součástí zmíněného alba, i když v poněkud jiné verzi. Později se k ní natočil „kamarádský“ videoklip, který byl fanoušky velmi dobře přijat (aktuálně těžko uvěřitelných 11 milionů zhlédnutí). Nahrávací společnost si toho všimla a objevil se nápad zkusit další projekty. Tehdy se zrodil plnohodnotný koncept DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG. Ve spojitosti s hledáním kytaristy navrhl producent (U.D.O.) Martin Pfeiffer ostatním, aby zvážili někoho, s kým už dříve spolupracovali. Konkrétně měl Martin říci Stefanovi a Udovi toto: „Pokud dáváte dohromady všechny tyhle staré kluky, můžete se buď zeptat Wolfa Hoffmanna a reakce bude jasná, nebo si musíte vybrat někoho jiného. Jediný, koho znám, je Mathias.“ Jelikož jim bylo známo, že se dotyčný už mnoho let živí jako právník, vyvstala logická otázka: „Umí ještě hrát?“ Pak Stefan Mathiasovi zavolal a pozval ho na večeři. Stefan miluje vaření. Připravil velký steak a všechno možné. Na konci hezkého večera a povídání o všem možném mu učinil onu nabídku, na kterou Mathias vzápětí kývl. „Tenhle projekt se mi moc líbí, protože stejně jako na „Faceless World“ si můžete hrát se vším možným. Není to kapela, od které nahrávací společnost očekává něco konkrétního nebo v níž jste omezeni svou specifickou historií a očekáváními. Samozřejmě, v prvé řadě jde o dobrou hudbu, heavy music a tak dále. Ale kromě toho, že je Udo jako vždy jedinečný, máte tu Manuelu a zpívá i Peter – což je opravdu skvělý zpěvák“, dodává ke všemu Mathias. Následuje obvyklá chvála o jedné z nejlepších věcí, na které kdy dělal. Celý obsáhlý rozhovor určitě doporučuji k přečtení. Nabízí zajímavý pohled z druhé strany. Předmětem jsou všechny možné události, včetně peripetií kolem vzniku a klasického období U.D.O. či reunionu ACCEPT. Je z něj zřejmé, že Mathias dokáže být nad věcí i diplomatem (právníka poznáte:-)) a že si novou kooperaci užívá. Jo, málem bych zapomněl, hrát tedy opravdu nezapomněl.:-)Pro svůj sólový rozlet dostal ideální podmínky. Především perfektně vybalancovaný zvuk, který společně s bohatším aranžmá dává vzpomenout období kolem roku 1990. Kytary v rámci něj působí velmi vzdušně, stejně tak četné sbory. Nechybí klávesy. Navzdory pár netradičním prvkům, jako třeba hammondkám a funky kytarovém doprovodu v „Dead Mans Hand“, vítězí tradice. Mathias už pochopitelně není takový divoch jako před pětatřiceti lety, stále však sóluje mistrovsky. I nyní by se v pohodě mohl stát rovnocenným duelantem Andyho LaRocquea. Každá ze skladeb od něj dostává minimálně jeden krásný šperk. V takové „Blindfold“ zastínil vše. Ostatní v žádném případě nezaostávají, Udovi to zpívá pořád náramně, škoda, že méně obvyklé polohy užívá jen zřídka, zní v nich opravdu dobře. Sólově si v pár věcech zazpíval i Peter. Jeho výkon se mi nechce blíže komentovat:-), k celku ovšem patří. V závěrečné „Beyond the End of Time“ nám tak rázem rezonují tři sólové hlasy. V daném případě nejde o nic menšího než o „Princess of the Dawn“ nové, temnější emo éry. Uvedená skladba zároveň obstarává skvělé vyvrcholení druhé, o chlup slabší, poloviny alba. Ta první ve mně vyvolala nadšení, protože „jde dál“. Vida, další paralela s „Faceless World“.Takže tu máme nejméně sedm vynikajících skladeb, mezi které řadím i baladu „Strangers in Paradise“. Jasně, Udo by měl už konečně natočit album posmutnělých duetů a přizvat si na něj plejádu metalových zpěvaček. Jenže podobné refrény prostě nerostou na stromech. Vraťme se však do reality „Babylon“. Zbytek alba představuje hodně vysoký standard. Výše jsem psal něco o linii ACCEPT – U.D.O., po více posleších, mohu být myslím konkrétnější a uvést dvojici nahrávek „Faceless World“ – „Eat the Heat“ a posunout ji do současnosti. Zenit let osmdesátých se zde slévá s tepem dnešní doby a aktuální formou starých parťáků, kteří jednou budou scéně sakra chybět. Absolutně jsem nečekal, že zrovna Udo se svými kumpány ještě zamíchá mým letošním top 10, možná 5. Stalo se.https://www.crazyDiamond.cz/wind_rose_orden_ogan_angus_mcsix_praha_meet_factory_21rijna2025_koncert/3707https://www.crazyDiamond.cz/wind_rose_orden_ogan_angus_mcsix_praha_meet_factory_21rijna2025_koncert/3707nobody@nothing.com (Gazďa)Chcete zajít na zábavný koncert, kde budete spokojeně křepčit nebo halekat? Máte rádi chytlavou a nekomplikovanou hudbu, která ale vůbec není primitivní? Milujete Tolkiena, ale víc než vyfintěným melancholickým elfům jste vždycky fandili zemitým trpaslíkům? Pak jste určitě zamířili třetí říjnový týden do pražské MeetFactory, kde se konal sraz ne srpů, ale cepínů a kladiv.První pražské headlinerské vystoupení WIND ROSE bylo cca dva měsíce vyprodané, což se pro tyhle powermetalové Italy rovná synonymu velkého úspěchu, vždyť do tohoto prostoru byli při své poslední pražské návštěvě před deseti lety (Hansi, už je čas…) natlakováni i BLIND GUARDIAN. Je možné, že jsme svědkem zrození další powermetalové legendy, jaké má náš zdejší německo-český prostor tak rád.Už když jsem podle kolejí kráčel do tohoto svou venkovskou schránkou dezolátně působícího smíchovského místa, cítil jsem tu příjemně veselou a optimistickou atmosféru. Jako kdyby podél cesty tekla medovina, ze které se všichni napili a zvedlo jim to náladu. Nový (nejde napsat moderní) powermetal nás opíjí svou přímočarou nekomplikovanou silou. Jak je ale v tomto stylu zvykem, tak u toho balancuje na hraně. Pár kroků a můžete spadnout do propasti trapnosti. Když ale člověk odhodí předsudky a napije se medoviny, tak to zvlášť na koncertě začne splývat.První ze tří powermetalových ansámblů toho večera byl přesně ten, který by byl pro mě v běžném čase za hranou. Ale tady jsem medovině podlehl a nekomplikovaně se bavil. ANGUS McSIX není vůbec můj šálek čaje, ale mělo to energii jako prase. Podobně jako hlavní hvězdy večera, i tihle se převlíkají do kostýmů. A jde okolo nich celá story. Působí to jako Masters of the Universe - meče, lasery, čarodějové, kápě, svaly. Vymyslel to před čtyřmi lety někdejší zpevák GLORYHAMMER Thomas Winkler a frontman ORDEN OGAN Sebastian Levermann. Winkler mezitím odešel, aby trávil víc času s rodinou, ale víc než důstojně ho nahradil majitel dalšího solidního ječáku Sam Nyman. Koncepčně jde o nějaký příběh boje dobra se zlem, kde Nyman zajišťuje roli prince Jasoně. Levermann tu obstarává kytaru a navlečený do kostýmu hlavního zlouna, jakéhosi Skeletora ve filtršatech. Bububu. Hned od první písně je celá MeetFactory na nohou a skanduje se, tleská a tančí. Zjevně nás čeká dobrá párty, mává se meči, hrozí, chvilku na pódiu běhá dinosaurus. Zní to přiblble, ale funguje to. Písně jsou solidní, výkony dobré, jen trochu víc vzduchu by to chtělo, prosím.V narvaném sále je vlhko a nedýchatelno, přesunuju se tedy následně blíž k pódiu (nalevo, do míst, kde jsou otevřená vrata ze zákulisí). Táhne tu sice zima, ale je to tu o 100% lepší než dusno a vedro ve zbytku sálu. Občas se říká, že je některá kapela nedoceněná a u ORDEN OGAN to opravdu platí. Výborná hudba, dobré nápady, prvotřídní provedení. Z nějakého důvodu to ale prostě neklaplo, měli by být velcí, ale nestalo se. Stejně jedou dál a pořád vydávají nadprůměrné desky. Na rozdíl od Anguse i trpaslíků nemají jasnou story ani nehrají divadýlko. Jasná image vystavěná na konkrétním fantaskním příběhu je v dnešním power metalu velké plus. Němci však dělají „jen“ hudbu, ale dělají ji dobře. U nás jsou častými hosty, takže jsem je viděl za poslední roky už poněkolikáté. Nejvýš stavím vystoupení na loňském Meltafestu probíhající ve velké síle za končícího deště, ale ORDEN OGAN nezklamou nikdy, je to kvalita obsahem i provedením. Energeticky se oproti předchozím předskakujícím trochu ubralo, ale zase se zvedla kvalita předváděného materiálu. Jde většinou o středně rychlé powermetalové hymny s chorálově zpěvnými refrény. „Order Of Fear“ bylo překřtěno jako loni na „Order of Beer“, což umožňilo aktivnější vokální participaci publika, tentokrát se dokonce místo refrénu zpívalo rovnou „Pivo, pivo, pivo“ v češtině. Neznalému čtenáři to může připadat jako buranská camraláda, ale byla to legrace. ORDEN OGAN jsou celkově odlehčení a pohodoví, ale nijak vtíravým způsobem, prostě parta kámošů, co vyrazila na turné po okolí. Jestli nás GHOST nebo IRON MAIDEN žádají o vypnutí mobilů během vystoupení, tihle na tom jsou naopak. „Náš management nám říká, že naše sociální sítě nestojí za nic, tak prosím tuhle píseň natočte na mobil a někam to hoďte…“ Tři čtvrtě hodinka dobré hudby i zábavy odplynula až příliš rychle.Jsou to právě italští WIND ROSE, kteří ukazují Němcům, jak na to a rychle se derou tam, kde by ORDEN OGAN už měli dávno být. Tykají si se sociálními sítěmi, mají funkční marketing a všichni na scéně je už znají – prostě „ti trpaslíci“. Jestli se nepletu, jak by řekl Sam Hawkins, tak pozorujeme rodící se hvězdu na začátku jejího diagramu posloupnosti. Při své první historické návštěvě Prahy v rámci headlinerské pozice vyprodali rovnou MeetFactory. Pokud budou takhle pokračovat, tak budou za pár let stejně velcí jako POWERWOLF, kterým tu loni předskakovali a roztancovali tenkrát celou sportovní halu. Podobně záživné a energické bylo i tohle vystoupení. V publiku se míhali nafukovací cepíny (dvěma z nich jsem dostával zezadu občas do hlavy), medovina tekla proudem a trpaslíci nahoře na pódiu i pod ním byli rozjaření a v bodré náladě. Jak v tomhle vedru vydržel tlustý principál Francesco Cavalieri ještě křepčit navlečený v brnění a houních, je mimo mé chápaní, ale jelo se naplno. Loňská deska „Trollslayer“ patří k těm spíše slabším, ale hrály se z ní ty lepší věci, včetně superrychlého otvíráku „Dance of the Axes“ a hymnického zavíráku „Rock and Stone“, který halekala celá hala. Zejména první polovina koncertu byla natlakována muzikálně skvělými čísly a diváctvo na vrcholu blaha. Pak se trochu zvolnilo a ukázalo se, že dávné věci jako „The Returning Race“ nebo „To Erebor“ už prostě nemají tu hudební sílu, kterou jsou schopni trpaslíci schopni vytvořit dnes, ve třetím věku. Jako úkrok mimo pak působila pocta Ozzymu „Shot in the Dark“, která se svou přímočarou popovostí do úderných trpasličích powermetalových rytmů a riffů vůbec nehodila. Finální plejáda největších hitů však opět MeetFactory zválcovala. Jednu negativní poznámku ale mám. Cavalieri je opravdu špičkový frontman a bavič, ale s jeho zpěvem naživo to není kdovíjaké. Což je v rámci kapely založené na velkolepých chorálech docela problém. Dokonce to vypadá, že jsou na tom lépe zpívající kytarista Claudio Falconcini a basista Cristiano Bertocchi. Otázkou je, zda by to vůbec šlo bez doprovodných sborových vokálů z pásku a jestli na ně Italové nespoléhají až moc. Tady jsou POWERWOLF minimálně o jeden den běhu vlčího stáda napřed.https://www.crazyDiamond.cz/helloween_beast_inBlack_praha_02arena_24rijna2025_koncert/3706https://www.crazyDiamond.cz/helloween_beast_inBlack_praha_02arena_24rijna2025_koncert/3706nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Patnáct tisíc šest set diváků. Tolik čítala návštěvnost vyprodané O2 Areny. HELLOWEEN oslavili 40 let nejen velkolepě a v plné parádě, ale také v plné síle. Nostalgie byla mezi fanoušky v Libni cítit na každém kroku, méně už na pódiu, protože na něj vyběhla kapela, která nežije ze svého odkazu, ale jede směle dál. Poslední deska „Giants & Monsters“ je druhým albem „Pumpkins United“ a je mimořádně povedená. Z HELLOWEEN je cítit pohoda, radost z hudby a vystupování. Pryč jsou šarvátky a půtky, dnes jsou dýně spojené a silné. (Gazďa)Až po strop do posledního místečka zaplněná pražská O2Aréna ukázala, jak velké oblibě se němečtí HELLOWEEN v našichkončinách dlouhodobě těší. Ano, Češi tyhle rozverné a zábavné Dýně prostěmilují. Už od druhé poloviny osmdesátých let tomu tak je a včasech úspěšného reunionu Pumpkins United a dále se tahle skutečnost má šanciprojevit ještě mnohonásobně více. Možná to někomu bude znít nadneseně,ale vůbec dnes není od věci srovnání s IRON MAIDEN nebo JUDASPRIEST. Ten večer se stal bombastickou oslavou čtyřicátinvýsostně originální, vlivné a zároveň úspěšné melodickémetalové grupy, která dodala metalu nejen na panoramatickékráse, ale mnohdy bodovala i svou odlehčeností a bezstarostnýmhumorem. (Stray)Přiznávám, že nejsem jejich velký fanoušek, tenhle power metal šmrcnutý německý kabaretem jde spíš mimo mě. To neznamená, že i tady nemůžu hrát na nostalgickou notu. HELLOWEEN byla vůbec jedna z prvních metalových skupin, kterou jsem kdy slyšel. Kdysi ve druhé půlce osmdesátek bratranci z Moravy dotáhli kazetu z jedné strany popsanou EUROPE „The Final Countdown“ a z druhé strany prostě HELLOWEEN. Sjížděli jsme to u babičky na prázdninách a nevěděli (a dodnes to nevím) o jakou desku šlo. Pravověrným uctívačem jsem se ale nestal, na rozdíl od těch, kteří tvořili v zaplněné O2 Areně většinu a jimž zářili oči v očekávání něčeho velkolepého a neopakovatelného.Zatímco se blížilo vystoupení švédských předskokanů BEAST IN BLACK, mohl jsem obdivovat ten famózní výhled na celý prostor největší tuzemské haly. Stran předkapely, jak se záhy ukáže, půjde o směšně kýčovité a tuctové těleso, snažící se spojit euro-metalovou bodrost s čímsi, co připomíná nejspíše tvorbu někoho jako DJ BOBO. Nic pro mne, songy přeplněné podkresy a optimistickými refrény, mne vážně nezaujaly. Vlastně bych řekl, že jsem jen stěží někdy slyšel něco horšího. Mám to tak takřka stejně se všemi aktuálními melodiky, kterým právě HELLOWEEN vždy unikali, co do autenticity, na sto honů. Povzbudivé vzrušení před jejich koncertem tak pouze rostlo, ...  První porcí večera se stali disco-powermetalisté z Finska BEAST IN BLACK, které uprostřed turné před několika dny náhle opustil kytarista Kasperi Heikkinen. Tuhle nepříjemnost řeší druhou kytarou z pásku, což je vzhledem k celkovému objemu samplů u téhle kapely trochu jedno. Trumfy tu jsou, skladatelský um šéfa Antonyho Kabanena, který má prvotřídní schopnost pro chytlavé motivy a melodie, a pak vokalista Yannis Papadopoulos výborně ovládající jak jemnou až žensky znějící polohu, tak pronikavý a i ve výškách velmi silný „power“ ječák. Ani zde nejsem opravdovým fandou, ale je to dobře udělané, zahrané a hlavně rychle to leze do hlavy. Kroky Františka Janečka v metalovém hávu. Kdysi jsem nad nimi trochu ohrnoval nos, ale stačí odhodit zábrany a bavit se. Bitevní bestie je u nás dost oblíbená, což podporuje neuvěřitelnou pracovitostí (osm návštěv za čtyři roky). Prakticky se jim nelze vyhnout, takže jsem je viděl už počtvrté – buď jako předskokany nebo na festivalech. Přehrálo se dvanáct kusů, z toho dvě novinky z připravovaného alba, z nichž zejména „Enter the Behelit“ je pecka, jak se patří. Publikum v první polovině sálu ochotně spolupracovalo a bavili se myslím všichni. Ideální pro rozpálení plotny, než se bude servírovat druhá část menu.Pozitivem dlouholeté tvorby HELLOWEENje, že když se řekne jejich jméno, ne každému z prvního plánunaskočí stejné obrázky, stejné songy či totožné období. Za těch fantastických čtyřicet let, které právě tímtoturné kapela oslavuje, se jejich hudba dostávala do řadyrozličných forem, kdy v každém období zastával dominantnější roli vždy trochujiný přístup ke skládání a k celkovému vyznění. To myslímještě posílilo jejich cenu a zajímavost. Někdo přísahá nanespoutanou divokost Kaie Hansena, jiný je omráčen čarokrásnýmipřelety Michaela Kiskeho na křídlech orlů, no a pak je zde už spousty let početná skupina, která sází na zemitější, alezároveň výsostně melodický potenciál tvorby s Andim Derisem. Aťuž patříte ke kterékoliv skupině, stejně se patrně všichnishodneme, že naším nejoblíbenějším členem téhle hamburskégrupy zůstává Marcus Grosskopf.V roce 2022 přivezli HELLOWEEN na stejné místo bombastickou show s velkou projekcí a bicími umístěnými uprostřed obří svítící dýně, ale k oslavě svých čtyřicátin ji ještě překonali. Člověk měl pocit, že není na koncertě, ale někde v Disneylandu, kde přechází od jedné atrakce ke druhé. Celkem osm led obrazovek, světýlka, ohně, konfety, 3D projekce, ohnivá stěna. Opravdový německý kabaret ve formě Gesamtkunstwerku. Nevím, kdy jsem viděl naposledy něco tak velkolepého. Každá píseň měla samozřejmě vlastní vizualizaci, z nichž u některých mě doslova padala čelist. Jako hned druhá byla do setlistu například zařazena třináctiminutovka „The King for a 1000 Years“. Neobvyklý a ambiciózní krok, ale i díky proměně arény do gotické katedrály s rotující rozetou nenudila ani na chvíli. I díky podobným vizuálním orgiím jsem se bavil i u těch písní, které doma se zívnutím přeskakuju. Vystoupení trvalo dvě a čtvrt hodiny a uteklo jako voda, ani náznak nudy. Hrálo se hodně z osvědčených desek z osmdesátých let a pak tu a tam něco z toho a něco z onoho. Neztratila se silná novinka, kde třeba Gerstnerova „Universe“ nebo Derisova „A Little is a Little Too Much“ už znějí jako moderní klasiky, které by se mohly v repertoáru udržet i do budoucna. Sympaticky působily i „komické“ vložky dua Derris/Kiske, kteří místo rivality mezi písněmi občas bezstarostně klábosily. Sice spíš svými nešikovnými pokusy o žerty připomínali Pata a Mata a vtipné to bylo jen v rámci mantinelů německého humoru, ale ukazovalo to pohodu, která u dýní teď panuje. Spokojená O2 Arena dostala to, pro co si přišla.Po celý koncert hlavních hvězd šlaz pódia neuvěřitelně pozitivní nálada a fanoušci to samozřejměvycítili a kapele to se vším všudy vraceli. Na dramaturgii celého setu a způsobu,jakým si jednotlivý hudebníci z dnes již sedmičlenného tělesapředávali štafetu, či spolu v rámci skladeb i mezi nimi kooperovali, bylo vidět, že všechnyneshody minulosti HELLOWEEN již překonali. Dnes se kapela těší zeskvělého období, tahne za jeden provaz, má na svém kontě další povedenou desku aprávě začala projíždět svět s jednoznačně nejbombastičtějšíshow vlastní historie. Fórky mezivokálním duem Deris/Kiske mezi skladbami připomínaly spíše střípky z nějakéhovarietního představení a jen umocňovaly ten fakt, že zde máme co dočinění s kapelou, která má již své roky a chce si tu parádu hlavně užít. Z mého místa byl zvuk po celou dobu koncertu vynikající, takže se trojice kytar opravdu nepřebíjela a vše zde bylo takřka dokonale sladěné.Z albové novinky „Giants And Monsters“zazněly hned čtyři kusy a všechny dokonale pasovaly do proudu dění se starým, prověřeným materiálem. Včetně tří letošních singlů byla tedy k slyšení ještě balada„Into The Sun“. Myslím si, že právě nové skladby se u fanouškůznamenitě ujaly a některé z nich opravdu mají na to uchytit se vkoncertním hit-listu kapely natrvalo. Dočkali jsme se dvou divokýchsongů z Jericho období, zde odkřičených vybuzeným Kaiem Hansenem, dále pak opravdu velké spousty nejznámějších šlágrů z prvních dvou dílůStrážce (nejvíce zaujala do aktuálního setu překvapivě zařazená jízda „Twillight Of the Gods“ a pak samozřejmě má oblíbená „I Want Out“) a občas dostal prostor i nějaký ten derisovský hit, tennejvětší („Power“) zazněl pak v přídavku vedle takovýchperel jako „Eagle Fly Free“ nebo „Dr.Stein“. Uprostřed setu došlo i na akustické intermezzo tvořené dvěma zkrácenými baladickými songy, přičemž každý z nich odzpíval jiný zpěvák. Když Andi Deris pěl v krásné „In The Middle Of the Heartbeat“,doprovázel jej Michael Kiske na akustickou kytaru, u famózní osmdesátkové balady „TaleThat Was n´t Right“ tomu bylo úplně naopak. Z dlouhýchskladeb bodovala jak památná „Halloween“, doprovázená hororovou animací velmi se hodící k neutěšeným instrumentálním rejům, tak do programu neočekávanězařazená „The King Of 1000 Years“, která v aktuálním živémprovedení ještě doznala na vyšší bombastičnosti. Každý jedensong byl doprovázen zcela originálním obrazovým doprovodem a v mnohých momentech tak vizuál ve spojení s muzikální složkou platil za fantastickou imaginaci umocňující dojem z koncertu. Co se týče set listu, v několikadetailech bych byl pro změny. Chválím tu spoustu věcí z osmdesátých let,jakž takž nemám nic ani proti výběru čtyř skladeb z aktuálníhoalba, ale u songů z derisovských etap bych rád oželel „We Burn“i „Hell Was Made In Heaven“, místo kterých bych volil radši„If I Could Fly“, „Sole Survivor“ či „Perfect Gentleman“,čímž dávám najevo, že s tímto zpěvákem mne více bere hitová než speedmetalová stránka HELLOWEEN. Naproti tomu zařazení„Power“ a hlavně „Hey Lord!“ hodnotím jako skvělé.Pozitivně překvapila i „The King Of 1000 Years“ , u které bychnikdy neřekl, jak naživo rozkvete. Ve výsledku byl tohle parádní koncert od jedné z největších evropských metalových kapel všech dob, která, doufejme, tuhle jízdu ještě nějaký ten rok potáhne.https://www.crazyDiamond.cz/the_cascet_lottery_feel_the_teeth_recenze/3705https://www.crazyDiamond.cz/the_cascet_lottery_feel_the_teeth_recenze/3705nobody@nothing.com (Tomáš)Veteráni melodického hardcore z Kansas City v Missouri, kteří jsou s kratšími nebo delšími přestávkami na scéně už od devadesátek, se letos připomněli novým albem „Feel The Teeth“. Nebudu předstírat, že jsem je znal, protože ve zmíněných devadesátkách narazit na podobnou klubovou kapelu z tehdy okrajového žánru mohli možná Pražáci, ale rozhodně ne teenageři v malém okresním městě v polozapomenutém regionu. Náš hlavní zdroj muziky v té době byla MTV, ať je jí satelitně-kabelová země lehká, a tam vládly úplně jiné kapely. Každopádně dnes máme ty internety a tak člověk objeví spoustu zajímavé muziky. A THE CASCET LOTTERY je vážně příjemná kapelka, která mi sedla hned s prvním poslechem. Zatím jsem se v jejich historii propracoval jen k předchozí desce „Short Songs For End Time“ (2020) a pár starším songům na YT, každopádně i tento menší vzorek názorně demonstruje kontinuální vývoj jejich tvorby, ať už z pohledu zvuku, nebo i dramaturgicky. Zatímco zmíněné předchozí album bylo docela ostré a tvrdé, aktuální deska přichází s klidnějším přístupem, kde se více prostoru dostává melodickému pojetí songů na úkor agresivity a pestřejší zvukomalbě.Kvarteto v klasickém složení Nathan Ellis (zpěv, kytara), Gene Abramov (basa), Jeff Gensterblum (bicí), Terrence Vitali (kytara, doprovodné vokály) reprezentuje typickou tvář kapel, které začínaly před téměř třiceti lety, prošly si různými fázemi hudebního vývoje, personálními změnami, rozpady i návraty. Zřejmě pro věkovou spřízněnost mě v dnešní době jejich tvorba oslovuje úplně přirozeně. Rozumím jim, dokážu pochopit jejich přístup a baví mě jejich aktuální poloha. Ano, obrousili trochu hrany, nejsou už zdaleka tak nekompromisní jako za mlada. Všechno není černobílé, život nám nabízí padesát odstínů šedi. Každopádně základní myšlenka zůstala, akorát se to teď prezentuje řekněme decentněji, ale o to více zajímavě. Nebojí se sáhnout pro inspiraci do různých škatulek, modulovat svůj zvuk s pomocí inspiračních vlivů ze široké škály alternativně rockových kapel a zároveň nezapomenou, že máme rok 2025. Jejich zvuk se modernizoval a aktualizoval, díky čemuž nahrávka nezní jako retro vykopávka, ale jako výsostně soudobé dílo. Jejich původ na americkém středozápadě je důležitým faktorem při pochopení jejich hudební tváře. Tento region má zvláštní postavení na scéně, je trochu mimo velká města a nese v sobě zvláštní auru odlehlosti a rurální romantiky. Kapely z této oblasti staví na upřímnosti a nefalšované lásce k muzice, která možná není nejvíc trendy a supermoderní, ale kompenzují to otevřenou přímočarostí a uvěřitelností. Legendární je zejména zdejší emo scéna, jejíž ozvěny najdeme právě i na albu „Feel The Teeth“. Stejně tak moderní indie rock a aktuální melodický hardcore. Kapely jako JIMMY EAT WORLD, FIDDLEHEAD, BRAND NEW nebo DRUG CHURCH jsou zapsané v DNA jednotlivých songů. Je to místy tvrdé, ale zároveň melodické, někdy drásavé, jindy zase jemné. Tam kde předchozí album byl silovým soubojem na krev s chaosem ve světě, nastoupila teď rozvážnost středního věku. Uklidnění pramenící z deziluze, hledání vlastního místa v aktuální konstelaci společnosti, snaha najít smysl ve světě, který nám ale nedává smysl. Už nechtějí bojovat s novým normálem, chtějí v něm koexistovat tak, aby si zachovali svoje hodnoty.Pouhých 9 skladeb na ploše 37 minut přináší v rámci žánru relativně pestrý materiál, v rámci něhož kapela drží vyrovnaný kvalitativní standard bez větších výkyvů. Obtěžkaný temnější otvírák „Nightsong“ má výbornou hororovou atmosféru. Hypnotická dunivá basa a kytary chvíli jedoucí agresivním tempem, chvíli v téměř post-rockových polohách, vytvářejí zajímavý kontrast. To „Echolalia“ je z úplně jiného soudku. Moderní indie rock má v sobě určitou jemnost a nostalgii. Do překvapivé polohy kapela zabloudí v „Bell Penny“. Tady znějí skutečně hodně blízko k BAND OF HORSES, kteří jsou z ranku alternativního rocku s jižanským nádechem. A protože pro zmíněné kovboje ze Seattlu mám slabost, i tento song mě automaticky oslovuje. „From Now To Now“ je krásným příkladem moderního melodického hardcoru kombinovaného s indie rockem. Máme zde jednak tvrdší a agresivnější pasáže, ale i jemnější a melodické indie části. Syrovější „Nothing Certain“ reprezentuje tvrdší část desky. Její drásavý hlavní riff je skutečně hodně psycho. Ozvěny JANE´S ADDICTION pak můžeme najít v songu „Shelley“, laděném do alternativního rocku s psychedelickým nádechem. Specifické frázování a vykřikovaný refrén mu dodávají zvláštně tíživou atmosféru. Z „On The Wing“ pak cítit pozitivita a vnitřní síla, která dokáže překonat překážky. Není euforická, spíš racionálně motivační. Na závěr se ale opět ponoříme do těžkých a temných riffů ve „Snake Dreams“. Kytary zde mají vynikající silový zvuk a drtivě těžkotonážní zvuk.„Feel The Teeth“ je nejenom příjemná na poslech, ale nese i hlubší poselství, které z něj skutečně podvědomě cítíme. Parta chlapů ve středním věku se musí popasovat se životem, s kapelou, s rodinou a všechno do skloubit do funkčního celku. Zřejmě našli optimální model fungování a i díky tomu je nahrávka vnitřně velice silná. Její středozápadní nádech je další plus, mám tu scénu rád. https://www.crazyDiamond.cz/coroner_dissonance_theory_recenze/3704https://www.crazyDiamond.cz/coroner_dissonance_theory_recenze/3704janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nestává se často, aby semetalová kapela vrátila po třiceti letech nečinnosti na scénu a stvořilaalbum, které nejenom že znamenitě naváže na jejich uměleckyhodnotnou minulost, ale ještě jí posune do aktuální podoby azaboduje napříč scénou plnou mladých štik. V souvislosti s novým albem CORONER se, dle mého, po právu hovoří jako o jednom z nejlepších metalových alb roku. K tomu bych však ještě něco osobního dodal. Víte, v oné dávné minulosti, zvlášť pro mne jako pro příznivce spíše chytlavějších forem tvrdé hudby, nebylo vůbec lehkédostat se pod krustu techno-thrashovým CORONER, aletento problém, kdy se stará díla vzpírala posluchačově náklonosti, letos vůbec řešit nemusím. Natolik je zde všechno dokonale sladěné a ve svévrstevnatosti dobře poslouchatelné. „Dissonance Theory“ je dílem prakticky dokonalým.Ve srovnání třeba s čelnímipředstaviteli německé thrashové scény byli pro mne Švýcaři vždy ménělákavým bandem. Kapelou, která zde, i díky těžší prostupnosti vlastní tvorby, opravdu nebyla pro každého. K mé radosti tohlepravidlo s novinkou zmizelo a to aniž by se kapela jakkoliv zřeklasvých uměleckých vizí. Současní CORONER totiž krom obměnystylové, kdy do jejich thrashmetalového zvuku vstupují iprogresivnější pasáže vycházející z groovu, djentu čipost-metalu, vyšlechtili i onu nejdůležitější složku své DNA, se kterouměli v minulosti problémy, stali se totiž skladatelsky otevřenějšími aposluchačsky přijatelnějšími. Jestliže jsem za jejich naprostývrchol diskografie vždy považoval mistrovské techno-thrashovédílo „Mental Vortex“ z roku 1991, tak si dnes myslím, ženovinka jej, co do kvality, minimálně dorovnává, ne-li překonává.Ve prospěch aktuálního matra hovoří nejen pestrost a většímuzikantská otevřenost, která však pod rukama trojice neopustilasvou vysokou uměleckou hodnotu, ale především vyzrálost, zkušenost anadhled. „Dissonance Theory“ má všechnypředpoklady stát se ozdobou letošní sezóny a v podstatě ivelkým milníkem v kariéře znovuoživené švýcarské kapely, u které todlouhá léta rozhodně nevypadalo na plnokrevný albový návrat.Osobně je pro mne tahle nahrávka tím největším překvapenímletošní sezóny. Mnozí pamětníci nyní hovoří o náklonnosti kapely k tvorbětakových velikánů moderního metalu jako VOIVOD nebo MESHUGGAH, jávšak vím o jednom jménu, které v souvislosti s aktuálnímmateriálem CORONER ještě nezaznělo, to jméno zní GOJIRA. Ano,trojici se podařilo dostat do své hudby přesně to napětí, s jakým celosvětově boduje slavná francouzská harpie a dostat jej na ještě o něco umělecky atraktivnějšílevel. Je zde drtivý tlak, neúprosná přesnost a agresivita, ovšemneschází ani silná atmosféra a schopnost skladeb uhranout postupně budovaným napětím. „Dissonance Theory“ tak má šanci posluchače moderníhometalu dokonale vtáhnout. Asi nikdo nečekal, že se družina zpívajícího basáka Rona Brodera a vynikajícího kytaristy TomaVetterliho do své nové tvorby tak opře, že ta doslova, na první dobrou a s naprostou jistotou, sejmeveškerou nejen thrashmetalovou konkurenci. Z materiálu je poznat, že byl tvořendlouhodobě, s velkou rozvahou a že na něm byl pulírován apromýšlen každý detail. U podobně vrstevnatých alb bývázvykem, že nedrží moc pohromadě, ale to se tady vůbec neděje a dostáváme naprostý monolit metalu dvacátýchlet 21.století, kolekci, kterou CORONER mohou závidět leckteří odost mladší borci s progresivními ambicemi. Podlemého za podobnou kvalitu může především zkušenost a dlouhodobápráce, zkrátka něco, co nelze obejít či jakkoliv fabulovat.Vždyť i onen nováček u bicí soupravy Diego Rapacchietti neníjen pouhou náhradou za původního tlučmistra Marcuse Edelmanna,ale naprosté monstrum, které zvuk CORONER ještě posunuje na dokonalejší level. Tak schválně vnímejte ty polyrytmickévýboje ve vesmírně chladné „Crisium Bound“, nechte se unášetnepravidelným djentovým tepem „Transparent Eye“ a nebo se vevší zarputilosti vrhněte do oné riffovřavy „Symmetry“ , vypovídající příběh o tom, jak zhoubná a škodlivá může být lidská touha po naprosté dokonalosti, právě skrze tyto songy vám bude jasné, že aktuální bubeník je naprostou ozdobou současného vyzněnítéto kapely.Když po tajemném a chladném intru„Oxymoron“ přijde skladba znázorňující hrozby AI v doběvelkého technologického rozvoje (skoro sedmiminutová šleha „Consequence“), máte pocit jakoby sek životu probouzel zcela nový organismus, od kterého netušíte cozáhy čekat. Song se však nezastavuje v rovině prvoplánovéagrese, ale okolo posluchače ovíjí smyčku lákavých kytarovýchharmonií a dokáže uhranout jak hypnotickou pasáží, díky které ve svémstředu song zpomalí, tak naprosto mistrovským kytarovým sólováním. Během Vetterliho zdejších kytarových sóljsem pochopil, že tenhle borec je oproti kytaristům ze slavnějšíchžánrových kapel opravdu jinde (ještě o něco dál). Ažpost-metalové bujení provází „Sacrificial Lamb“, právě tento více rozmáchlý song reprezentuje právě ony nově nabité horizonty tvorby CORONER. To samé lze říci i o dalších uhrančivých skladbách - o avantgardní jízdě popisující rozvinutý mesiášskýkomplex u novodobých lídrů „The Law“, djentově laděné „Transparent Eye“, kde kapela testuje vaší bdělost určitým spomalováním tempa a hraje tak, skrze rytmiku, jakousi hru na schovávanou, a nebo o vesmírně chladné bouři „Trinity“ umocňující zde výsledný dojem z celku. Deska poté vrcholí naprostou riffovou smrští „Renewal“, tedyukázkou prvotřídního a moderního thrashe, který se dokáže doposluchače doslova zakousnout a již nepustit. CORONER zkrátkanahráli jedno ze svých nejlepších děl a to po dvaatřiceti letechod poslední řadovky „Grin“, dílo, které skvěle navazuje naminulost, ale zároveň působí neotřele, nově, moderně a je více otevřené melodiím, dílo, ukterého je poznat, jak se kapela v době mlčení ještězdokonalila. Metalová deska roku 2025 a největší překvapení stejného období.