http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/insania_na_pocatku_byl_spam_recenze/1202http://www.crazydiamond.cz/insania_na_pocatku_byl_spam_recenze/1202janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Brněnská INSANIA si na letošek přichystala další zásobu jedu a výsledkem jejich skladatelského snažení je tak jejich devátý studiový počin „Na počátku byl spam“. Deska potvrzuje směr, jaký kapela nabrala v průběhu posledních deseti let fungování. V rovině instrumentální jsou skladby poskládány znovu o něco úhledněji a pročištěněji než kdykoliv v minulosti, tedy tak, aby na nich vynikly hlavně texty plné znamenitých slovních hříček a vtipně prezentovaných zlovolností. V rámci celkového soundu již nějakou tu dobu předsunutý Polyho zpěv se zde nevyhýbá celé řadě excentričtějších poloh a působí ve výrazové a emocionální rovině o dost různoroději, než tomu bylo v časech divočení. Kapela si dnes umí více vyhrát s detaily a s tím souvisí i fakt, že dominantní je znovu vklad Tudyho kláves a elektronických prvků, zde podporovaný výtečně šlapající rytmikou Klíma/ Black Drum a nějakým tím hutným Polyho riffem. Ačkoliv celkově nelze říci, že by nějaký instrument působil nepatřičně a byl upřednostňován na úkor těch dalších. Zvuk INSANIE je poplatný střednětempému crossoveru (či dokonce nu-metalu) s industriálními prvky a je uzpůsoben chtěnému výsledku, tedy aby vynikla zejména textová sdělení, hlavní to nositelé příběhů a myšlenek skladeb. Klávesy tak zastávají roli onoho nepřeslechnutelného harmonického zdobení. K textům. Pro tentokrát si dokonce myslím, že se povedly ještě o kus lépe, než tomu bylo kdykoliv dříve, a sice zejména z toho důvodu, že témata v nich zachycená vypovídají mnohé o současných problematických celospolečenských jevech a fenoménech, jako jsou zejména ztráta iluzí a víry, odlidštěnost a úpadek morálky, jenž jsou následkem zrychlené doby. Když to celé kapela navíc dokáže podat s patřičným vtipem a pichlavostí, výsledkem je pozoruhodný koktejl skladeb plných jízlivého záporáckého smýšlení a jeho detailní perspektivy.Především texty, jako je třeba ten ve skladbě „Ať kypí žluč“ (jedna z největších hitovek a skladba vyloženě si říkající o chorálování fans pod koncertním pódiem), který pojednává o tom, k jakým celospolečenským komunikačním deviacím vede povrchní a neosobní internetová komunikace a prostředí sociálních sítí, mají šanci oslovit mnohem širší záběr posluchačů, než tomu bylo kupříkladu před dekádou u nahrávek, které započaly onu transformaci INSANIE, od zběsilejší hardcore acid-punkové smečky, v hitovou mašinu operující se silnými chytlavými výpověďmi ve středních tempech. Nebýt oné silné textové složky, byla by dnes INSANIA vlastně vcelku obyčejnou crossoverovou kapelou po vzoru kupříkladu COCOTTE MINUTE, ale právě díky vynikajícímu Polyho veršotepectví se umí této zprofanované škatuli obstojně vyvarovat. Když srovnám textovou stránku novinky s alby jako „Rock´N ´Freud“ nebo „Kult Hyeny“, je už na první poslech nápadné, jak moc se Poly zlepšil coby textař a jak dnes cílí na mnohem zdomácnělejší a palčivější neduhy.Úvodní „Nebe a Nietzsche“ sice upomene na rozeskákanou formu crossoveru, jaká byla v módě v devadesátých letech, ale poselství skladby týkající se všech, jenž dnes tak rádi usilují býti svatějšími než svatí, jí dává neuvěřitelně aktuální podstatu. S dobře známým kámošem Joem se shledáme hned v následující pecce „Joe si neuhlídal záda“, ironicky podanému zobrazení o individualismu, sobectví a devalvaci hodnot vztahů. O stádovitě vypatlaneckém supění a závodech ve vymezování se vypovídá již výše zmíněná „Ať kypí žluč“, což je song, který má šanci stát se legendárním. V teritoriu uraženého ega a na pocitech nutné odplaty vystavěná „Mezi námi přeskočila jiskra“ vychází z příbuzných oblastí jako „Joe si neuhlídal záda“, a i tahle vypalovačka patří k songům s velkým hitovým potenciálem. První polovina nosiče je ostatně hity naprosto nabušená.Po stránce textu i atmosféry mne zaujala „Co zní temně, musí ze mě“, kde se Polymu povedlo (skoro až Kocábovským způsobem) zachytit myšlenkovou promluvu jakéhosi zkaženého neřáda se sebou samým, máme co do činění s jedním z nejsilnějších momentů kolekce, a to ačkoliv se skladba vymezuje vůči hitovým ambicím svou pomalejší, záludnější a temnější stavbou. Srdcem na dlani se původně vykazovala kytičková „Celestýna…“, která si nakonec, jak popisuje jedna z nejjízlivějších písní novinky, pořídila otlučenej revolver, aby dokázala po svém čelit světu, který má ohavnější tvář, než jak se původně zdál. Zdali text skutečně pojednává o v současnosti na facebooku zřejmě nejsledovanější osobě tohoto jména, však prameny nakonec neuvádějí. Podobný ráz má i song „Mokré sny o smrti“, kde se Polymu podařilo vysmát se povrchnosti, konzumu a všemu, co se neobejde bez nálepek a zobecnění. Za jedinou slabinu novinky tak považuji klesající úroveň nápadů v samotném závěru nosiče, kam je zařazeno to méně charismatické.Z mého pohledu se letos INSANII podařilo nahrát skutečně velmi jedovatou a zároveň ambiciózní desku, která má mnohem větší šanci oslovit širší zástup posluchačů, než tomu bylo u kteréhokoliv předchozího alba. Jistá úhlednost a anti-chaotičnost tomu také napovídá, nicméně když mají songy podobně silné texty, jsou mi nějaké snahy o zalíbení se úplně jedno, tyhle songy se zkrátka povedly a je mě úplně šumák, zdali se díky nim dostane INSANIA na úspěšnostní level kupříkladu kapel jako VYPSANÁ FIXA nebo WOHNOUT, podobné věci totiž na hudbě absolutně neřeším. Obstojně zvukově ošetřené a zprodukované (navíc vlastnící ve své bonusové části i několik pozoruhodných remixů za účasti muzikantských externistů), záludnými myšlenkami naplněné a vtipně jízlivé album, jakých nevychází zrovna mnoho a to ani v dnešní, hraniční době. http://www.crazydiamond.cz/insania_recycling_and_live_in_seattle_recenze/1201http://www.crazydiamond.cz/insania_recycling_and_live_in_seattle_recenze/1201nobody@nothing.com (DarthArt)„Ani v downtownu – centru města s mrakodrapy, nebylo vidět žádného yuppie, žádné džejáry v oblecích a brzy jsme si zvykli na to, že si nás nikdo nevšímá. Jen Poly, který 24 hodin denně natáčel kamerou vše, co mu přišlo před objektiv, byl středem pozornosti. Nás samotné ke konci výletu jeho donekonečna se opakující otázky a natáčení našich odpovědí dohánělo k zuřivosti.“ (Klíma – Kronikář)Vzhůru přes oceán...Minule jsme si prozradili, že krátce před koncem milénia bylo u INSANIE hodně rušno. Na začátku roku 1999 se totiž kapela chystala na turné do Spojených států. Zpočátku se dost rozhodovala, návštěva hamburgerového ráje nebylo přesně to, z čeho by se pánové v noci odkopávali, nakonec se ale jelo. Šnůra měla původně čítat koncerty po celém západním pobřeží USA, nakonec se ale plány smrskly na Seattle a okolí. Kapela v Americe pobyla tři týdny a Klíma i Poly z dobrodružné cesty sepsali obsáhlé reportáže, ze kterých se dozvíme třeba, že: 1) „inteligentní“ letištní zřízenci stačili už při cestě tam rozflákat Klímovu basu; 2) kapela se nachomýtla k přestřelce policajtů s jakýmsi magorem; 3) hostitelé INSANII zavezli k hrobu Jimi Hendrixe nebo na místo zvané A Sound Garden, podle kterého se pojmenovala jistá místní kapela; 4) ze Seattlu si kapela udělala výlet do San Francisca a absolvovala propršené výlety k oceánu a pod obří sekvoje. A tak dále a tak dále. K Polyho spisku otištěnému v časopise Big Beng! (č. 20/1999) se už dostanete asi těžko, ale Klímovo svědectví naleznete v bookletu CD „Recycling“ nebo na webovkách kapely v sekci Fakta.Asi se nečekalo, že INSANIA ve městě, kde tehdy prý bylo 150 klubů a 400 kapel, udělá nějakou zvláštní díru do světa, přesto byly březnové koncerty spolu s místními UNKLE BETTY zajímavou zkušeností. Navíc se některé z koncertů nahrávaly a záznam posloužil jako základ pro nové, neřadové cédéčko. V Seattlu se INSANIA dokonce spřáhla se zvukařem Petem Blasim a výsledkem jejich spolupráce byly dvě nové skladby („Growing Pressure“ a „Blue Silent Spell“), rychle nacvičené přímo na místě a nahrané ve studiu NAF. „Big Pete“ je člověk, který stál za ranými nahrávkami SOUNDGARDEN a ALICE IN CHAINS, a zřejmě také sympatický chlapík, protože za zvučení ve studiu si prý kapele řekl jenom o pizzu k večeři...Ještě před odjezdem do USA bylo domluveno, že INSANIA v Americe pořídí videozáznam, který se pak sestříhá pro televizi. Poly proto vyrážel do Ameriky připraven jako perfektně vybavený japonský turista a natáčel vše, co se šustlo. Výsledný dokument je dnes pravděpodobně nesehnatelný, ale kapela na svých stránkách slíbila, že se ho pokusí splašit a hodit na internet. Tak držme palce!RecyklaceV září 1999 vyrazila INSANIA znovu do žirovnické Haciendy. V kapse měla záznam z amerických koncertů a dvě nové věci nahrané ve studiu v Seattlu, protože ale na připravovaném cédéčku zbýval ještě dostatek místa, vrátila se do historie a znovu nahrála – neboli zrecyklovala – pět skladeb z desky „Crossfade“. Ty dostaly nový zvukový kabát a aranže, jsou skvělé odpíchnuté a obohacené o různé zvuky a pazvuky. „U. R. Dead“ a „Vertigo“ jsou oproti původním verzím o něco zjednodušené, „Sonic Mess“ a „Zimní varování“ se změnily o něco méně, i když i ony dostaly nový kabát a našláplejší dynamiku. Naprosto překopaná je pak „Under Ground“, která je ponovu vyklidněnou, až „chill-outovou“ záležitostí.Aristokracie nových vyděděncůPřišel rok 2000. Konec světa nenastal, mimozemští vetřelci nepřiletěli a počítače se nevzbouřili proti lidstvu, takže svět i INSANIA mohly klapat dál. 1. ledna 2000 kapela vydala „Manifest Aristokracie nových vyděděnců“. Šlo v podstatě o prohlášení k dobovém stavu kultury a odmítnutí stádnosti. Termín „Aristokracie nových vyděděnců“ si navíc kapela vetkla i do názvu, aby se odlišila od speedmetalové INSANIE, která se začala do hudebního prostoru ozývat odkudsi ze Švédska. Několik let se tedy kapela oficiálně titulovala jako „INSANIA & The Aristocracy of New Outlaws“, i když se všeobecně dál používal klasický jednoslovný název.Kytary a počítače ruku v ruce...V roce s dvojkou a třemi nulami vyšlo u firmy Miloše Doležala CBR slibované cédéčko. Nese název „Recycling & Live In Seattle“ a je stylově zabaleno do digipacku z recyklovaného kartonu. Navíc přední stranu zdobí symbol „recyklovaného“ pentagramu, který se stal jakousi trvalejší poznávací značkou kapely.Úvod cédéčka zařizuje zelektronizovaný skřek – přivítání Aristokracie nových vyděděnců. Následuje pět recyklovaných skladeb z „Crossfade“, devět živých songů z druhé a třetí desky a dvě nové skladby z amerického studia. Aby však kompakt byl naplněn až po okraj, přihodila INSANIA na cédéčko tři remixy svých skladeb, o které se postarali undegroundoví DJ-ové. „Black Magick Deep House Mix“ má na svědomí jistý Onehalph a jde spíš o vlastní dílo stvořené volně na motivy Insanie, druhý tvůrce – Frenzy – zmixoval „U. R. Dead“ do strašidelné elektroniky, která by výborně sedla do nějaké cyberpunkové animárny typu Sin City. Nejvtipnější je pak třetí remix – Desert Storm pomocí krabiček a mačkátek vytvořil fantastický bordeloidní výplach pod názvem „Insania“ (cover skladby „Sonic Mess“).Celý tenhle projekt – propojení dvou undergroundových scén – kytarové a elektronické – u jehož zrodu stál už jmenovaný Frenzy, vlastně vyplivl celých šestnáct remixů skladeb INSANIE od různých DJ´s. Aby nepřišly nazmar, byly v zimě 2001 vydány na cédéčku jako příloha časopisu Tamto a vyšly pod názvem „Tamto remixuje Insanii“. Předělávaly se skladby z alb „Crossfade“ a „Virtu-ritual“ a nejvíce se dýdžejům asi pozdávala „Černá magie je fajn“, protože je na cédéčku zremixovaná hned čtyřikrát. Křest časopisu a cédéčka se odehrál 14. března 2001 v pražském Futuru. A pak už se netrpělivě hledělo k branám Cultu Insania, kdy se z nich vynoří nové studiové album...http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_symbol_of_life_recenze/1200http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_symbol_of_life_recenze/1200janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Z mého pohledu jde o úplně poslední mimořádnou nahrávku v dlouhé diskografii dobrodruhů z jihoanglického Halifaxu, ta byla nakonec vypuštěna pouhých dvacet měsíců po rozporuplné desce „Believe In Nothing“ a vrátila kapele pořádný švih. Je dost možné, že za to mohla spolupráce s kanadským producentem a muzikantem Rhysem Fulberem, který proslul v devadesátých letech jako člen FRONT LINE ASSEMBLY, ale také jako dohled nad alby FEAR FACTORY. Šlo rovněž o úplně poslední počin, na kterém byl přítomen za bicími Lee Morris, který do sestavy naskočil v roce 1994, tedy těsně před velkým průlomem s albem „Draconian Times“ a PARADISE LOST nakonec opustil až na sklonku roku 2003. Celkové zaměření „Symbol Of Life“ se neslo na vlně návratu k tvrdosti, ovšem poněkud jiné, než tomu bylo v případě ranných doom-metalových nahrávek, neboť Nicka Holmese rozhodně neopouštěla touha stále zpívat čistým zpěvem a rovněž většina skladeb se nesla na vlně ostré melodičnosti a sbírku tak proslavilo několik skutečných hymen hraných v intencích moderního rocku, kde se mísily jak klávesové party, tak zde bylo hodně prostoru ponecháno kytarovým riffům. Nápadný byl rázný a poněkud temný gothic rockový sound, ale i jistá strojovost, navíc leckomu připomínající u některých přímočařejších válů rukopis německých RAMMSTEIN, jenže to by nebyli PARADISE LOST, aby tyto indicie neopracovali k obrazu svému, a tak je „Symbol Of Life“ dalším mimořádným, ale na druhou stranu i zcela typickým albem z jejich dílny. Zkrátka a dobře, skladatelský rukopis kapely a zejména Grega MacKintoshe je rozpoznatelný mezi desítkami jiných a i když kapela po několika letech zatoužila po větší dravosti a hutnějším kytarovém zvuku, nic v roce 2002 nenasvědčovalo, že bychom se snad mohli dočkat úplného odklonění od všeho, co PARADISE LOST představovali v období proměn a hledání nových cest. Jejich návrat k metalu a tvrdšímu hutnému kytarovému soundu byl znovu proveden s patřičným vkusem a rozhodně nebylo nic uspěcháno, natož aby byl proveden přerod v temnou metalovou grupu hned na prvním počinu, ten naopak značil jakýsi první krůček, kde v hlavní roli stály především silné hymny .Co tedy album s temným obalem, na kterém je k vidění něco, co buď připomíná rudý rentgenový záznam vnitřku těla nějakého hada, případně jde o světelný efekt, který ve tmě vzniká díky rychlému pohybu se světelným zdrojem a nebo zkrátka o spojení obou. Ať už jde o cokoliv, jedná se o zajímavý motiv plně dokreslující hudební složku díla. Skladby jako „Isolate“, „Erased“ nebo „Perfect Mask“ mají v sobě bojovný náboj, pochodovu přímočarost a strohost, ale také díky svým riffům a přímočarosti působí jaksi strojově, jenže onen harmonický um PARADISE LOST zachycený v ostatní, sice ne hitovějších, ale rozhodně zajímavějších skladbách na této desce dělá z nahrávky mnohem výjimečnější počin, než by tomu bylo v případě nějaké zbytečné kopírky RAMMSTEIN.Mezi nejsilnější momenty alba řadím ty, které se vykazují nejvyšší mírou zasněné melodiky a posmutnělosti, a také ty, kde dominuje už zdárně vyzpívaný vokál Nicka Holmese, takže mám především na mysli skladbu „Pray Nightfall“, skutečně připomínající svou atmosférou nějakou klášterní modlitbu hozenou do podoby metalového hymnu opatřeného dominantní zpěvovovou linkou a kytarovým vyšíváním. Je třeba dodat, že ani zde se kapela nevzdala syntezátorů, které sice nezastávají tak dominantní roli jako v případě několika předchozích alb, ale pořád zde jsou a zajímavě celek dokreslují a dodávají desce na rozmanitosti, harmonické pestrosti a zajímavém změkčujícím koření.Nejzajímavější fáze alba nastává s pomalu se rozjíždějícím začátkem skladby „No Celebration“, což je věc hodná jména této kapely, neboť v sobě zachycuje ty nejlepší pošmourné ingredience Drakónských časů a smutku jejich světa. Komorní zvuky synťáku vypracovávají decentní podkres, vynikající Holmesovi zpěvové linky způsobují diferenciace mezi slokami a vypjatým refrénem, navíc precizní Gregova kytara vše úspěšně řídí. Dál navazuje neméně zdařilá „Self Obsessed“, což je rychlá vypalovačka, která vlastní heroický nápěv a má v sobě schopnost strhnout a nadchnout, tedy všechny atributy metalového hitu. Titulní skladba „Symbol Of Life“ je rovněž vynikající, byť jde spíše o atmosférickou věc, tak trochu navazující na věci z alb jako „One Second“ nebo „Host“, nicméně PARADISE LOST opět zúročují veškerý svůj um a talent na složení výtečně poslouchatelné, kytarově propracované a přímočaře melodické hudby. Na albu „Symbol Of Life“ si cením hlavně toho, že kapela působila po skladatelské stránce hodně různorodě a navíc dokázala rozličným typům skladeb dodat na jednotné atmosféře a celistvosti, a ještě ke všemu jim přidala na značném množství hitového potenciálu. Z mého pohledu je tahle deska rovněž jednou z těch, které řadím velmi vysoko v oné pozoruhodné řadě nahrávek chlapců z britského Halifaxu, což stvrzuje i závěrečný, nářezovější vykřičník v podobě „Channel For the Pain“, který rezolutně desku zakončí.http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_believe_in_nothing_recenze/1199http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_believe_in_nothing_recenze/1199janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Deska „Believe In Nothing“ ještě šestnáct let po svém vydání značí jisté tápání a přešlapování na místě, neboť se zjevné přibrzdění vývoje PARADISE LOST tehdy jevilo samotným muzikantům jako bezpečnější a vesměs logická volba. Výsledek dost možná ovlivnilo hektické tempo střídání alb a následných turné a tlačení kapely vydavatelstvím do stále dalších aktivit. Elektronické podkresy a synťáky ze zvuku PARADISE LOST určitě nezmizely, ale songy se přeci jen tak trochu vracely ke kytarovému pojetí, byť určitě nešlo o krok, kterým by si byl kdokoliv z metalových fans jistý a byl jím přesvědčený, naopak vše v té době začalo působit jaksi alibisticky a tahle hra na jistotu kapele příliš neprozpívala, i možná proto platí tahle deska za jednu z těch slabších v diskografii Angličanů. Nahrávací práce se konaly na střídačku v německých městech Hannover a Düsseldorf, ale také v Londýně, a celkově je materiál vnímán jako méně odvážný krok než předchozí deska „Host“ a také jako méně zajímavý příklon k svěží hitovosti a gothic rockové temnotě než tomu bylo v případě následného alba „Symbol Of Life“, zkrátka šlo jakýsi o mezikrok, během kterého si po stránce skladatelské a vlastně i po stránce celkového uchopení a ošetření skladeb PARADISE LOST vybírali kratší oddechový čas.V první půlce nosiče ještě lze nalézt nějaké ty zajímavosti v podobě singlů „Mouth“ (návrat ke kytarové dravosti, jenž na albu reprezentuje ještě třeba rychlejší vál „Look At Me Now“) a „Fader“ (zde došlo k upevnění vypjatější melodiky Holmesova zpěvu ve smyslu - jedeme ve vleku za DEPECHE MODE) nebo dalších, tak trochu atmosféričtějších čísel, které i díky obohacujícím symfo aranžím a pošmourným zpěvovým linkám byly schopné skrze ony typické MacKintoshovi vyhrávky atakovat tklivým způsobem posluchačovi emoce – týkalo se to zejména skladeb jako „Illumination“, „Something Real“ nebo zejména závěrečné parády „World Pretending“. Poslední jmenovanou skladbu mnozí považují za absolutní vrchol alba a jeho dramatickou ouverturu, jenž stojí hodně vysoko i v rámci celé diskografie PARADISE LOST, vzdálena všem těm vycpávkovým songům, které jí na „Believe In Nothing“ přímo předcházely.Jde zkrátka o album, které toho v roce 2001 příliš neřešilo a jestliže do té doby PARADISE LOST vždy na každé desce zachytili určitý svůj vývoj a zvukový posun, zde si zkrátka vybrali slabší chvilku či moment tápání, pouze se opakovali a nepřinesli zas až tak silný materiál. Na druhou stranu se určitě nejednalo o nějaký vyložený průser a ani tahle deska tedy nepropadla, jakkoliv řada lidí mluvila o nudě a devalvaci. Skutečnost, že PARADISE LOST fungují velmi aktivně ještě v současné době, je ostatně důkazem, že toho neobyčejného kdysi složili tolik, že jeden kratší výpadek nemohl jejich pověsti a dobrému jménu příliš uškodit. V současnosti britská kapela kroutí hlavou třeba i nad svou tehdejší volbou coveru tohoto díla, neboť fotografie včel jaksi mnohým nedává smysl a tak je i tahle záležitost hudebníky shazována informací o přílišném množství zkonzumovaného piva. Album „Believe In Nothing“ značí, více než cokoliv jiného, především stagnaci.http://www.crazydiamond.cz/danzig_black_laden_crown_recenze/1195http://www.crazydiamond.cz/danzig_black_laden_crown_recenze/1195janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Chtěl jsem původně napsat, že od doby kdy americká kapela DANZIG začala vydávat svá řadová alba s pestrobarevnými obaly, jaksi se jim přestalo skladatelsky dařit. Jasně že první čtveřice kultovních řadovek, nahraná v neměnné čtyřčlenné sestavě Danzig/ Von/ Christ/ Biscuits na přelomu osmdesátých a devadesátých let, je ještě dnes nedostižná a to jak po stránce komerční, tak samozřejmě i té kvalitativní. Žádná z následujících kolekcí se prvotní famózní jízdě plné sžíravé temnoty, rozpolceneckého blues a sabatoidního heavy metalu opravdu nevyrovnala a to i kdybychom si to od drsného mazlíčka, nerozpakujícího se později sestavu dle nálad měnit, pěstujícího si image tajemného egomaniaka, celou tu dobu hodně moc přáli. Jenže je třeba připomenout, že v poslední dekádě (konkrétně od roku 2010) se tak trochu začalo blýskat na lepší časy, protože cosi o dobré pohodě ve stáji DANZIG vypovídala deska „Deth Red Sabaoth“ a pokud pomineme vcelku zbytečnou sbírku coverů „Skeletons“ z roku 2015, pak právě letošní novinka „Black Laden Crown“ obstojně navazuje na sedm let starý počin. Když říkám obstojně, myslím tím po stránce potenciálu skladeb, nápadů v nich zachycených i úrovně jejich ošetření, neboť démonický pořízek patrně už dávno zanevřel na období industriálních experimentů z druhé poloviny devadesátých let, které jej tenkrát zavedly na scestí, a tak se věnuje pouze tomu, co ho nejvíce proslavilo v časech rozmachu MTV a amerického metalu ranných devadesátek, toho metalu, jenž se sám nazýval hlubokomyslnějším, než vše co bylo populární v tomto ranku v osmdesátkách, tedy bluesově orientovaný, temný, hutný a syrový nářez plný středních či pomalých temp, bouřlivých riffů a zejména typicky lkajícího pěveckého projevu mistra, navíc hlasově připomínajího někoho mezi Elvisem a swingovými veterány poválečné hudební etapy.Osudové se v poslední desetiletce Glennu Danzigovi stalo opětovné shledání se skvělým Tommy Victorem, který je nejenže výtečným kytaristou, ale i velmi aktivním skladatelským parťákem, a mimo výpomoci v řadách slovutného šamana v posledních letech nezahálel ani v případě své vlastní kapely PRONG, kterou rovněž dostal zpátky do centra pozornosti nové metalové generace. Na trio DANZIG dnes doplňuje ještě bubeník Johnny Kelly (ex-TYPE O NEGATIVE), který se však na novince o rytmické party dělil s dalším ztraceným synem a sice s Joey Castillem, jenž v DANZIG rovněž již dříve působil a nyní se o něm hovoří jako o možné náhradě za právě odcházejícího Kellyho. Album „Black Laden Crown“ je zkrátka typická záležitost od DANZIG, která si drží všechny potřebné atributy a démoničnost starších prací. Jediné co možná trochu zamrzí, protože v nápadech letos opravdu problém nevidím, tedy snad kromě faktu, že album neobsahuje nějaký ten stěžejní hymnus či dokonce hitík, je nápadná skutečnost, že zvuk alba působí o něco více garážově a rozkřáple než památná díla, což je poznat zejména na tak trochu papundeklovějším ozvučení bicích. Celkově album působí vzácně vyrovnaně a dominují mu houpavé a pomalu se šinoucí songy vlastnící ponuré riffy, navíc v každém ohledu hodné dávné tradice hudby DANZIG. O pěveckém projevu hlavního aktéra netřeba polemizovat či spekulovat, Glenn si už dávno vytvořil vlastní hlasovou parketu a té se drží a musím s velkou radostí dodat, že jeho hlas má nyní dobrou formu dost pravděpodobně srovnatelnou s obdobím svých nejúspěšnějších nahrávek. Přál bych si, aby konečně někdo tohohle osvaleného Mistra přivlekl na hladová česká pódia a to i za cenu fyzického zápolení. :-) A hodnocení desky? 60% pro tohle album je každopádně málo a 70% spíš asi mírně moc, tak si to prostě přeberte.http://www.crazydiamond.cz/adrenaline_mob_we_the_people_recenze/1196http://www.crazydiamond.cz/adrenaline_mob_we_the_people_recenze/1196janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Američané ADRENALINE MOB jsou sice zaštítěni visačkou supergroup, ale od počátku své existence na mne dělají dojem schématicky poskládaného uskupení, které má bez diskusí vysoký hráčský potenciál, ale jejich songy jsou vcelku obyčejné, prosté výraznější originality, stylově usazené na hranici mezi moderním americkým hard rockem a heavy metalem, takže by se jinak bez veškerého mediálního humbuku rozvířeného v metalových tiskovinách, a to zejména díky jejich silnému vydavatelství a rovněž díky velmi dobře známým jménům členů kapely (kdysi je pomáhal rozjet Mike Portnoy a jeho bicí jsou k slyšení na debutové desce) vlastně ani nehnuli. Jasně že Russell Allen je skvělým zpěvákem, který si zde zkouší civilnější a zemitější hlasové polohy než tomu je v případě desek jeho původního působiště, kterým je teritorium prog-metalových siláků SYMPHONY X, nebo v případě jeho desetileté spolupráce s Jornem Landem, ale přeci jen doposud se ADRENALINE MOB zas až tolik nevyprofilovali a z mého pohledu nezaťali své drápky do evropského posluchačstva.Taktéž newyorský motorkář Mike Orlando je pozoruhodným kytaristou a jeho lehce podlazený nástroj vyznívá i v nových válech, které vlastní moderní „power“ drive a oplývají hutnými riffy i dráždivými sóly, hodně obstojně. Jsem přesvědčen, že i s novou rytmikou Jordan Cannata (bicí) a Dave Z. (baskytara) jsou však ADRENALINE MOB se svou novinkou „We The People“ v dosud nejlepším a nejambicióznějším rozpoložení. Sice nechápu, co asi tak může znamenat nicneříkající název alba „We The People“, který mě připomíná nějaký slogan náležící k americkým volbám a ambiciózňákům tam účinkujícím, ale mávám nad oním významem rukou, důležitý je hudební svět této čtveřice, která se naučila překonávat překážky, protože se před třemi lety musela vyrovnat s úmrtím svého bubeníka A.J.Pera (dříve také TWISTED SISTER) a rovněž odchodem skvělého baskytaristy Johna Moyera (zejména DISTURBED, ale také THE UNION UNDERGROUND a ART OF ANARCHY), nemluvě o Pornoyově brzkém úprku hned po debutové desce.Vším, co ADRENALINE MOB dělají, a jak hudebně i textově působí, potvrzují, že jsou americkou kapelou cílící především na domácí publikum. Songy jsou chytlavé a mají v sobě potřebnou divokost, tedy dokáží spojit jistý rock´n´rollový feeling se skoro až nu-metalovým burácením. Ovšem z těchto škatulek posluchače vcelku dokonale vyvádí Orlandova znamenitá kytarová práce, která neoperuje jen v oblasti fádních motivů a partů majících za úkol riffově zahřmět jen aby se tedy neřeklo, ale všechna ta vygradovaná hymničnost je podpořena skutečně velmi dobrou powermetalovou kytarou. Nechci tady tvrdit, že je Mike Orlando nový Zakk Wylde, ale jeho nástroj si opravdu užívám a i o nových skladbách tvrdím, že jsou zřejmě dosud nejlepší, jaké kapela za šest let své existence dala dohromady. ADRENALINE MOB tak konečně nepůsobí jako nějaký upřednostňovaný projektík, kvůli kterému posílá Russell Allen své umělečtěji vyznívající SYMPHONY X na odpočinek, aby se trochu pobavil s hudbou uchopenou tak nějak více od podlahy a jak se říká, po lidsku, i když bych si i letos představoval znovu o něco více osobitosti.Letošní skladby se povedly a je na posluchači, zdali dá přednost dynamičtějším kusům, které novou desku rozjedou, tak jako je tomu v případě strojově přímočarých „King Of The Ring“ nebo titulní „We The People“, nebo bude volit poněkud zpěvnější materiál s barvitější instrumentální výzdobou, jak je tomu naopak v případě mé velmi oblíbené, zdejší třetí skladby nazvané The Killer´s Inside“. V lehčejší poloakustické podobě vystřižená „Bleeding Hands“ má jisté hitové ambice, které jdou logicky naproti spíše americkému rockovému vkusu, ale nezbývá než předpokládat, že se z ADRENALINE MOB zakrátko nestanou nějací další NICKELBACK. I když možná že by to samotní muzikanti po té mnohaleté dřině, po zdlouhavém koncertování a nahrávání alb nakonec i brali, kdo ví? Každopádně vcelku bezproblémová hitovka, která velmi pravděpodobně zapadne. Vrchol desky pro mne představuje neskutečně nabušená kytarová jízda „Til´The Head Explodes“, kde se povedlo opravdu všechno, i když i následná píseň „What You´re Made Of“ nabídne podobně dramatické Orlandovi riffy, krvežíznivý groove a expresivního Allena, tahle skladba zkrátka zůstane nepřekonána. Vynikající jízdou ve svém rozjezdu a slokách je sice „Raise ´Em Up“, ale poodhaluje jeden nezpochybnitelný fakt, a sice, že ADRENALINE MOB jsou skladatelsky mnohem silnější v těchto částech písní než v refrénech, jenž mě naopak někdy přijdou jako by byly násilně vytahovány až odněkud z paty. Zklidnění přichází v baladě „Blind Leading the Blind“ s politickým podtextem a celkově deska odplyne tak nějak neurčitě, čemuž také zdejší, ne příliš dobrý cover Idolovi „Rebel Yell“ nepomůže. Z mého pohledu je trojka od ADRENALINE MOB tedy deskou, která je udělána tak nějak nejvíc chytlavě a pro lidi, avšak na druhu stranu určitě neklesá pod laťku vystavenou dvěma předchůdci.http://www.crazydiamond.cz/insania_virtu_ritual_recenze/1198http://www.crazydiamond.cz/insania_virtu_ritual_recenze/1198nobody@nothing.com (DarhArt)„Provedli jsme takový utajený konkurs, kde jsme zvali anonymně různé baskytaristy. Oni nevěděli, že ta nabídka je od INSANIE. Šli na konkurs na pozvání kohosi, koho ani pořádně neznali, netušili o co jde. A tak jsme to také chtěli! Nakonec jsme měli asi pět tipů, ze kterých vzešel Klíma, který nám vyhovoval jak lidsky, tak i hudebně. Je to dobrý muzikant a navíc se ukázalo, že je to přímý potomek Ladislava Klímy, autora románu Utrpení knížete Sternenhocha, což je náš kultovní román, a bylo rozhodnuto!“ – Metal Breath č. 42 (1/99).Jak napovídá dnešní úvod, léto 1996 se u INSANIE neslo ve znamení hledání nového baskytaristy. Calvera v kapele skončil a pro fanoušky a asi i pro kapelu samu to byla dost velká rána. Zřejmě šlo o naprosto přátelský odchod, přesné okolnosti ale dobové tiskoviny neuvádějí – kapela se vyjádřila jen v tom smyslu, že Calvera je Mexičan, vypršelo mu povolení k pobytu a cizinecká policie ho vyhostila zpět do země kaktusů. Z následného konkursu, který nám výše zprostředkovává dobový fanzin Metal Breath, vzešel pro INSANII nový basák, jistý Radovan Kříž, kterého ale svět za branami Cultu Insania zná jen a pouze jako Klímu. Ten se v kapele rychle zabydlel a brzy se objevil i v roztomilém klipu ke skladbě „Snigger“, který střídá sekvence z prastarých dobrodružných filmů s grafikou desky „God Is Insane...“ a záběry na hrající kapelu. Především se ale chystal nový materiál.Legální pirátTen se mezi lidmi objevil v roce 1997. Jak to tehdy u INSANIE bylo zvykem, před vydáním nového alba fanoušky nakrmila sedmipalcákem s několika čerstvými skladbami, v jejich prvotní, řekněme syrovější podobě. Tentokrát byl vinyl oblečen do obalu s propíchanými voodoo figurkami s hvězdnou oblohou na pozadí a nesl název „Woodoo Astrology“ s podtitulem „Legal Pirate Edition“. Předznamenával, že nové písničky se ponesou opět v trochu jiném duchu – prostor tentokrát dostaly vesmír, šamanismus, kyberpunk, virtuální realita a všerůzná mystika, která to všechno spojovala dohromady. Do drážek desky jsou zaznamenány čtyři skladby, míchající přesně to, co jsme si vyjmenovali – tak třeba „My Astral Brothers“ v rychlém kvapíku prosyceném houpavým rytmem vypráví o jakémsi mimozemci, kterého posádka jeho lodi asi omylem vyklopila na zeměkouli a on zoufale čeká, až pro něj zase přiletí. Druhá „Hush Now – Sunny Night“, rovněž zahalená do vesmírných reálií, je šamanská až do morku kostí, další „Pray On My Side“ na to jde zase z trochu jiného úhlu a opěvuje například „světlušky, astronauty letních nocí“. Čtvrtá – vlastně třetí v pořadí – „...Then We Say: Die“ je naproti tomu klasický rychlý hardcorový protestsong proti konformismu a bačkorové kultuře. EP-čko se alespoň podle mých uší opravdu povedlo, až jsem si říkal, jestli INSANIA před vydáním alba nevystřílela nejlepší náboje. Naštěstí tomu tak ani zdaleka nebylo.Virtu-ritualV létě následujícího roku se kapela nastěhovala do žirovnického studia Hacienda, aby tam spáchala své třetí album – „Virtu-ritual“. Deska měla původně vyjít opět u Taga Records, ale protože měla firma nějaké problémy, přistála kapela nakonec u brněnských Indies. Album obsahuje nakonec celých 15 položek o hracím čase 47:20 a už tradičně rozvíjí to, co bylo předestřeno předtím na sedmipalci. A protože je „Virtu-ritual“ od INSANIE moje vůbec nejoblíbenější album, bude to tentokrát samá chvála. Desku zahajuje i uzavírá „Ukolébavka“ – v podstatě intro/outro, kde Polyho kytara podkresluje zpěv šestileté Aničky Zajíčkové, kterou si tentokrát INSANIA vybrala místo dětského sboru. Zaangažovala ji i do skladby „Ze tmy k ohňům“, rychlé vypalovačky plné vesmírné mystiky, kde v naprosto našláplém refrénu zpívají Poly i Anička unisono za parádního hromobití Black Drumových bubnů. Zmíněnými atributy – mystikou, kosmem, ale taky kybernetickým světem – je deska prosycená skrz na skrz. K mání je tak třeba legrácka s dominantní funky basou „Kometa je klíč“, zadumaná „Counting Stars“, která nejdřív líně deklamuje a vzápětí vybuchne do mystického ohňostroje, nebo svižná úvodovka „I. C. U.“, pomyslný vítěz soutěže o největší množství odezpívaného textu za krátký časový okamžik. Kapela si na „Virtu-ritualu“ střihla i dvě „nerockové skladby“ – dobýváním Nového světa načichlou „Hardcoremos Latinos“ a jazzovou „cOSA nostra“, kde si INSANIA neodpustila bezeslovný komentář k praktikám organizace na ochranu autorských práv.Vrcholné číslo na desce tentokrát opravdu těžko vybírat, ale papírově by to asi mohly být dvě skladby, které jsme ještě nezmínili. První z nich je odlehčená „Černá magie je fajn“, v níž jednak INSANIA použila stejnou pasáž v neexistujícím jazyce jako na minulé desce a za druhé se v ní poprvé objevuje Joe, pitoreskní postavička, která INSANII v textech provází až dodnes a provádí přitom vždycky nějaké lotroviny. Druhou vlajkovou lodí „Virtu-ritualu“ je skladba „Máj“, dokonalé „zprznění“ klasiky Karla Hynka Máchy, ke kterému navíc kapela udělala videoklip. Natáčel se jakéhosi večera ve vstupní hale brněnské právnické fakulty, takže by možná dnes leckterý advokát nebo soudce zavzpomínal, jak onehdy při odchodu z přednášky narazil na tři hulákající podivíny, pomalované čárovými kódy. Tak až vás jednou lapnou a uvrhnou do želez, zkuste se pánů v talárech zeptat...Milénium se blíží...Po vydání „Virtu-ritualu“ následovala samozřejmě smršť koncertů. Mezi nejpamátnější patří opět křest v Musilce, kde vystoupila i šestiletá Anička, i když se před narvaným sálem trochu styděla a publikum jí muselo podpořit skandováním. Já osobně jsem z tohohle turné viděl asi tři koncerty a v mlhách vzpomínek se mi objevuje i pár veselých situací – nejvtipnější byla liberecká Česká beseda, kde těsně pod pódium byly přiraženy stoly obsazené místními ochmelky, které nějaká kapela absolutně nezajímala, tupě čučeli do půllitrů a směrem na pódium posílali oblaka startkového kouře. Až za nimi pak bylo místo pro nešťastníky, kteří přišli na nějakou INSANII.:-) Vzpomínám si taky na naši výpravu za zatměním Slunce kamsi do Lotrinska, kdy se nám na cestu výborně hodila skladba „Eclipse“ z „Virtu-ritualu“.V roce 1999 podzemní label Redblack (budoucí stáj INSANIE) připravila kompilaci coververzí na počest kultovním MASTER´S HAMMER. Naši hrdinové pro tuto příležitost nachystali štormovský song „Já mizérií osudu jsem pronásledován“ a zpracovali ho ve stylu „Salašári symfonika orchestrula“ (zasvěcení dozajista poznají inspirační zdroj). Těch novinek těsně před koncem milénia bylo ještě mnohem víc, ale to si necháme zase na příště. Prozradím jen, že se vydáme za Velkou louži.http://www.crazydiamond.cz/vallenfyre_fear_those_who_fear_him_recenze/1197http://www.crazydiamond.cz/vallenfyre_fear_those_who_fear_him_recenze/1197janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Britové VALLENFYRE vstupují potřetí do dění a tentokrát je tomu tak na hodně dravé, temné a nekompromisní sbírce, která by měla udělat radost hromadě old-school deathmetalových fanoušků z přelomu osmdesátých a devadesátých let, neboť lze o tomhle materiálu uvažovat jako o znamenité poctě tehdejšímu chrastivému zvuku všech švédských smrťáků v čele s NIHILIST (později ENTOMBED), kterým byla dokonce na albu vystřihnuta pocta v podobě stejnojmenné skladby, a kteří právě v oněch časech nastoupili nekompromisně do čela evropského metalového undergroundu a proslavili se především specificky podlazeným zvukem ze studia Sunlight Tomase Skogsberga, zvukem evokujícím jakousi nakumulovanou energii uvnitř hnízda agresivních sršňů, který v sobě skloubil prvky extrémního metalu, ať už budeme mluvit o death metalu a nebo také z hardcoreové oblasti vycházejícího crustu.Greg MacKintosh jakoby se prostřednictvím tohoto alba, před jehož vydáním došlo k personálním změnám v sestavě VALLENFYRE, toužil dostat zpět do časů svého muzikantského dorůstání, neboť i jeho PARADISE LOST tehdy začínali vystrkovat růžky, zažívali neuvěřitelný vzestup a taktéž velmi často koncertovali s podobnými deathovými smečkami. Ani jsem dosud netušil, jak velkých obdivovatelem severské deathmetalové školy Greg ve skutečnosti je, neboť z díla dýchá ohromný nadhled a zaujetí a je plně autentické a srovnatelné s tím, co kupříkladu hráli takový ENTOMBED v časech svého druhého alba „Clandestine“.Navíc bych ještě dodal, že „Fear Those Who Fear Him“ působí ještě o kus více semknutě než oba jeho předchůdci, hlavně tedy co se hororové atmosféry týče. Celkově si na něm VALLENFYRE počínají velmi obratně a vůbec jim dnes při jejich činnosti nevadí pouhá trojčlenná sestava (kromě šéfa a zpívajícího kytaristy Grega MacKintoshe je zde znovu Hammish Glencross, bývalý člen MY DYING BRIDE obsluhující baskytaru a všechny doprovodné kytary, ale také třiadvacetiletý finský bubeník Waltteri Väyrynen) – zvuk je drtivější, kytarová sóla někdy znamenitě vřískají, jindy jsou zastřenější, atmosféra je hodně záhrobní až „goreová“ a taktéž Gregův hlas se vykazuje velmi obstojnou deathovou barvou a vitalitou. Jde zkrátka o materiál, který je přímo dělán pro současné čtyřicátníky pamatující ty slavné časy vzestupu extrémního metalu.Skladby se pohybují od rychlých sypaček („Nihilist“, „Born To Decay“, „Messiah“ nebo ultra-smršť „Kill All Your Masters“), přes thrashoidní riffová čísla (začátek „The Merciless Tide“ mírně připomene nástup amerických S.O.D. do „March Of The S.O.D.“, zatímco občasně probleskující kaskádový kytarový motiv a vřeštivá sólo meluzínka se zas pro změnu nachází natěsno debutu ENTOMBED „Left Hand Path“), která v některých případech dokumentují, jak byla ona zvuková špína znamenitě vsazena do podoby destruktivních smrťáckých pochodovek („Amongst The Filth“, „Degeneration“... a jiné), ale také nějaká ta roztahaná doomoidní bažina, kterou zde představují nejdelší skladby na desce ( viz. třeba „An Apathetic Grave“ nebo „Cursed From the Womb“). Zkrátka a dobře, tohle je výborně zhotovený old-schoolový vzorek chrastivého death metalu, připomínající, že evoluční úsvit devadesátých let byl zlatým věkem extrémního metalu a tehdy se o sebe třely proudy uvadajícího thrashe, nastupujícího deathu a doomu a nebo už pár let v undergroundu působícího crustu.http://www.crazydiamond.cz/great_white_full_circle_recenze/1194http://www.crazydiamond.cz/great_white_full_circle_recenze/1194janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pro fanoušky GREAT WHITE musí být nová deska jejich oblíbenců vcelku dojemnou záležitostí, jakkoliv jde o dílo prosté nějakých závažnějších komerčních ambicí a hitovosti. Hardrocková stálice z Kalifornie se i bez svého někdejšího frontmana Jacka Russella rozehrává ke zkušenému představení a v devíti skladbách nabízí přesně to, co valná většina rock´n ´rollových tradicionalistů a znalců americké scény osmdesátých a devadesátých let od této hardrockové party žádá. Rock vycházející z bluesových základů, kterému nechybí šťavnatost a potřebná zapálenost, a ze kterého je poznat, že to mezi pěticí muzikantů dnes stále funguje a jiskří.Z nejslavnější sestavy je zde samozřejmě hlavní skladatel a sólový kytarista Mark Kendall, druhý kytarista a studiový specialista, jinak obsluhující i klávesy - Michael Lardie, ale také bubeník Audie Desbrow, kteří jsou již pár let doplněni o baskytaristu Scotta Snydera a zpěváka Terry Ilouse. Právě posledně zmíněný překvapuje svou pohodovou hlasovou formou a připraveností. Jeho projev je zhruba někde mezi Jackem Russellem a fenomenálním Švédem Joey Tempestem z EUROPE, a i když skladby rozhodně nevystřelí album „Full Circle“ mezi stěžejní díla diskografie GREAT WHITE, je nutné říct, že tyto jsou odzpívány a odehrány s velkým přehledem a s nutným muzikantským odžitím. Kalifornská pustina a pach projetého benzínu je z nich cítit na sto honů, ať už kapela šlape na pedál v riffovějších věcech jako „I´m Alright“ a „Movin´On“, jenž sbírku dobře a pozitivně rozjedou, případně zde GREAT WHITE vystaví poněkud chytlavější položku v podobě lépe zapamatovatelné „This Is The Life“ (právě hlasová spojitost Ilouse s Tempestem mne napadla v průběhu této písně), či si dokonce zahrají na sladší notu v průběhu jediné zdejší balady „Let Me In“. Jednou z nejzdařilejších věcí je střednětempá a notně rozevlátá „Moonshine“ s našláplým groovem, vstupy dechů či masivnějších back-vokálů, která album přenese do jeho druhé, a dost možná dle mého zajímavější poloviny. Vždyť třeba následná „Cry For The Nation“, jenž je schopna posluchače uhranout svou posmutněle nostalgickou náladou a plíživě bluesovými zvuky kytar, má ono kouzlo, jaké kdysi na svém vrcholu kapely jako GREAT WHITE nabízely.Jestli zde mluvím o návaznosti na vrcholnou éru této kapely, pak tohle tvrzení má šanci upevnit skladba „Big Time“, pomalu a ve vláčné akustice se rozjíždějící boogie, které však přejde v rozmáchlý rock´n ´rollový chorál. Za mne jde vedle „Moonshine“ o druhý vrchol nahrávky. Ten třetí přichází až v samotném závěru. Dovolil bych však zde nejdříve vypíchnout skvělé Kendallovo sólování, za všech okolností pracující ve prospěch skladeb, a taktéž Lardieho cit pro studiové ošetření nahraných položek, neboť deska si drží dobrý odpich a to i navzdory faktu, že nejde o bůhvíjak tvrdou a natlakovanou hudbu. Vše bravurně zakončuje bluesová „Never Let You Down“, která navozuje atmosféru rudých západů slunce nad nekonečnou kalifornskou dálnicí a znamenité kytarové předení musí rockové staromilce a specialisty na americkou hardrockovou scénu jen a pouze těšit.http://www.crazydiamond.cz/dragonforce_reaching_into_infinity_recenze/1192http://www.crazydiamond.cz/dragonforce_reaching_into_infinity_recenze/1192janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Není příliš obvyklé, že se anglická kapela na začátku své dráhy rozhodne pro speed metal, jenže DRAGONFORCE už si za těch patnáct let působení na scéně vybudovali velmi obstojnou pozici, patří k držákům a jejich jméno je dnes navíc zárukou velmi dobře odvedeného řemesla. Ano, je zde sice opětovně přítomna ona dotěrná otázka nepůvodnosti, protože stejně jako když Němci z GAMMA RAY mnohdy nezastřou svou náklonnost k heavymetalovým otcům z JUDAS PRIEST, rovněž DRAGONFORCE mají problém mnohdy neznít právě jako GAMMA RAY. Po šest let staré změně na postu frontmana, kde se nyní nachází třicetiletý Mark Hudson, tak dostáváme už třetí nahrávku s jeho zpěvem, která navíc představuje výtečně sehrané šestičlenné těleso, jehož srdce bije pro velmi rychlý a melodický metal, ale zároveň ani moc nevybočuje z řady podobně stylově zařaditelných.Málokdy tahle kapela přeřazuje na pomalejší rychlost a na novince je tou jedinou výjimkou balada „Silence“ umístěná zhruba uprostřed alba. Epicky laděný song má své kouzlo, i když vrcholy slyším úplně někde jinde, beru jej tedy spíše jako oddechový čas před dalším nástupem zběsilejších čísel. Pro vyznavače rychlých temp a úprků s větrem o závod, třeba klidně i na (ve speedmetalovém ranku v textech často zmiňovaných) křídlech osudu, bude album „Reaching Into Infinity“ znovu pastvou pro uši, zatímco fanoušek s mnohem různorodějším hudebním vkusem prostě jen uzná dobré vlastnosti novinky, ale určitě jí nebude přisuzovat nějakou velkou pozornost, neobyčejnost nebo dokonce převratnost. Jde o velmi slušné, i když na druhou stranu nikterak mimořádné speedmetalové album. Srovnávat jej však se staršími pracemi této kapely zde zas až tolik nemůžu, neboť jsem rozhodně neslyšel většinu z jejich nahrávek, zkrátka jde o obstojnou poctu vysokorychlostním milníkům metalové minulosti vycházející z obvyklých pozdně osmdesátkových látek plných kytarových duelů a kejklí, čarokrásných kláves utvářejících zde podkladové scenérie skladeb a velmi dobře vybaveného zpěvu s obstojným rozsahem a sympatickou barvou.Když se budeme pídit po zásadních informacích ohledně novinky, zjistíme, že většinu materiálu mají skladatelsky na svědomí dva členové, a sice kytarista Sam Totman a francouzský baskytarista Frederic Leclerq, zatímco druhý kytarista a v mnoha případech poznávací znamení souboru Herman Li zůstal úplně bez kreditu. Asijský rychlík je tam letos tedy zjevně od bleskurychlé práce na sólech a od žánrových předváděček. Na desce mne asi nejvíce zaujala skladba „Curse Of Darkness“, která nabízí onu hymničnost a hitový potenciál, jakými se na sklonku devadesátých let mohli pyšnit právě již výše zmínění GAMMA RAY, a protože do skladatelského talentu Kaie Hansena Britům ještě cosi chybí, většina skladeb za touhle položkou zaostává a tak nějak splývá. Výsadní místo v repertoáru by si mohla získat drtivá „War!“, jenž nabídne old-school thrashové riffy, neobvyklou tvrdost a tah na branku, ale v refrénu se rovněž nevyhne melodickým momentům a čarohře s vokály. Sympaticky v oné vlně vysokorychlostního patosu vyznívají skladby jako „Astral Empire“ nebo „Midnight Madness“, které vlastní rozmáchlejší struktury a poněkud epičtější sci-fi nádech. Ovšem ani položky, které jsem zde nezmínil, včetně jedenáctiminutového opusu „Edge Of The World“ přecházejícího z akustického úvodu do vypjatějších fází, v určité chvíli se blížící až metalcoreové zlobě, nejsou žádné zavádějící blbosti a drží si nadprůměrnou úroveň a semknutost metalového díla světové úrovně, takže za mne mají určitě v rámci speed metalu DRAGONFORCE jen a pouze plusové body, ať si o tomhle tvrzení budete myslet cokoliv.http://www.crazydiamond.cz/anathema_the_optimist_recenze/1191http://www.crazydiamond.cz/anathema_the_optimist_recenze/1191janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Je těžké soudit motýla, zvlášť když se za posledníchpatnáct let proměnil v cosi úplně jiného. Britská kapela ANATHEMAavizovala začátkem roku novou nahrávku, která bude údajně navazovat na jejich konceptz roku 2001, tedy jmenovitě album „A Fine Day To Exit“. Nicméně novinka „The Optimist“ už se stylově a výrazově nachází, stejně jako řada jejich nahrávek vydaných v mezidobí,úplně někde jinde, dochází zde tak pouze k návaznosti tématické, nikoliv téhudební. Máme co do činění s velmi křehkou a komorní nahrávkou vyznívajícítak trochu úsporným a vesměs atmosférickým dojmem, jinak také postrádajícímněkdejší rockový základ a schopnost gradace. ANATHEMA jakoby bloudila mnoho letv hájemstvích, kam je přístup povolen jen těm, kteří se straní dravějšíhudební platformy, naopak motivy skladeb mají strnulý ráz či dokonce poklidněrepetetivní charakter a často je v nich využíváno především klávesovýchploch. Angličané se dnes nerozpakují umístit po sobě dvě pomalé šestiminutovéinstrumentálky, a stejně tak dávají mnohem větší vokální prostor zpěvačce Lee Douglasnež svému někdejšímu frontmanovi Vincentu Cavanaghovi. Ten se se svým bratremDanielem dělí o kytarové a klávesové party a valná většina skladatelských pracípřichází z jejich strany.   Už od alba „The Natural Disaster“ se hudba ANATHEMY začala výrazněvzdalovat všemu, co se na nich líbilo alternativně rockovým případně dokoncemetalovým fanouškům a jejich nově nabytý, zívánkově esoterický směr šel vstříc dušímkřehčího charakteru, či dokonce někomu, komu rocková hudba vlastně nikdy ani moc neříkala.Byť je deska zhotovena s veškerou grácií a v dobré tradici jejichposledních děl, mě zkrátka podobná hudba příliš neříká a vzhledem k velmiskromnému výskytu chytlavějších pasáží mne vlastně k uzoufání nudí. Jestlise dá nazvat gradací přerod úvodní „Leaving It Behind“ z oné startovní tříminutové„chill“ pasáže, jinak opatřené elektronickým ševelením na místo rytmiky, a to dohlasitějšího songu s živými bicími, to netuším, každopádně mne přílišnýmnadšením nenaplňuje fakt, že jde nakonec o jeden z nejrobustnějších momentů alba.Následné„The Endless Ways“ a „The Optimist“ mne, díky křehce zasněnému ženskému hlasu a jisté monotónnosti,téměř uspaly, zatímco instrumentálky „San Francisco“ a „Springfield“ budilydojem zbytečností, s jakými se rád chlubí ve volných chvílích mezi řadovkami Steven Wilson, aby je umístil na nějaké to půl-album. Jediné dvě položky, díky kterým deska upoutala mojipozornost, zde mají názvy „Ghosts“ a „Can´t Let Go“, jakkoliv jsou každáz úplně jiného ranku. V případě první jde o atmosférický výlet plnýčarokrásných momentů vykreslených hlasem Lee Douglas, a v případě druhé jdenaopak o jakýsi sofistikovaný kytarový popík, jenž jako jediný song na nahrávcepřipomíná něco, co se dokonce blíží tak trochu hitovějšímu songu s mužskýmhlasem, hranému na kytary v mírně rychlém tempu.  Za mne, tahle deska určitě nenavazuje na zářivé milníkydiskografie této anglické kapely, naopak, ANATHEMA prostřednictvím albademonstruje, že už je dávno zcela jinou kapelou než na přelomu milénia. Takžejak to celé pojmout? Ono je sice dobré umět se stylově či výrazově do minulosti nevracet,smutná je vlastně jen má soukromá pravda, že mně liverpoolští nemají dál vůbec cosdělit.http://www.crazydiamond.cz/insania_god_is_insane_join_him_recenze/1190http://www.crazydiamond.cz/insania_god_is_insane_join_him_recenze/1190nobody@nothing.com (DarthArt)„Já se obávám, že ten underground je v našem případě spíš z nouze ctnost. Když už nemůžeme hrát na těch stadiónech, tak budeme aspoň kultovní kapela!“Prostě jsem si nemohl pomoct a musel jsem druhý díl povídání o INSANII uvést touhle vtipnou hláškou basáka Calvery z rozhovoru pro dávno neexistující časopis Big Beng! Ona totiž uvozuje dvě poměrně důležité věci – jednak, že INSANIA už v polovině devadesátých let nabyla skutečně kultovního statutu, za druhé, že pánové z kapely tenhle statut nebrali nijak vážně a stříleli si ze všeho okolo sebe. Fantazie kapely opravdu nebrala konce a INSANIA třeba byla určitě jedinou skupinou, která si vytvořila vlastní kalendář – prostě roky začala psát bez první číslice a nazývala to „krajovým letopočtem“. Nebo své texty v bookletech stylizovala jako citace z jakési „svaté knihy insaniovského kultu“. Navíc se různé srandičky, absurdity a nadsázka začaly stále více objevovat v textech i v muzice a INSANIA začala poodhalovat novou tvář...„Caught Red-Handed“Tu měli uctívači Cultu Insania poprvé možnost spatřit na sedmipalcovém vinylu „Caught Red-Handed“ (Chyceni při činu), který kapela nahrála 1. dubna 1995. Původně prý muzikanti chtěli hlavně vyzkoušet nové studio a zkusmo natočili nové písničky, došlo ale k jejich vydání a to hned šesti undegroundovými labely, které si rovnou rozebraly náklad a daly ho do distribuce. EP-čko světu předhodilo čtyři songy, které se dost výrazně lišily od materiálu na demu a na „Crossfade“. Ubyla melancholie, smutek a tklivé melodie a vystřídala je více ostrá, rytmická muzika a texty s výraznou porcí nadsázky. Změna to byla skutečně dost velká a frontman Poly ji vtipně uvedl tak, že to prostě vysvětlil textem v první skladbě „This Time“. Druhá „To B. At C.“ je rychlý core/funky kvapík o prapodivném snu s projížďkou na mořských vlnách, „Věř nám“ se nejvíc vrací ke starým abstraktním tématům a „Damn Us With Love“ je vzkaz, že, kdo novou INSANII nevydýchá a prokleje, ať to alespoň udělá s láskou. No dokonalý cirkus! Hudebně sice kapela v té době sama sebe označovala jako hardcore, ale podle mě jediný správný výraz zní – crossover. Podobně jako třeba jejich časoví souputníci WALTARI i kluci z INSANIE jednoduše posbírali nápady ze všech koutů hudebního spektra, aby to pak jako pejsek s kočičkou naházeli do jednoho hrnce, uvařili a – světe, div se – ono to výsledně drží pohromadě a navíc moc dobře chutná!Bůh zešílel... následujte ho!V roce 1996 měla INSANIA připravený materiál pro druhé studiové album. Vydala ho u undegroundové firmičky Taga, kterou vedl metalový harcovník Mirek Kovář (lídr blackové kapely DAI) a dostalo název „God Is Insane... Join Him!“. Povahu muziky na něm jsme nadnesli už u EP, charakterizovat ho ale můžeme také jako „crossover stokrát jinak“. Skutečně – kromě už výše jmenovaných skladeb, které vlastně druhé album zahajují, INSANIA na „God Is Insane...“ nabízí bluesový pochod vyprahlou pouští („Don´t Promise Rain“), funky/corové svědectví o drzém počítači s mezihrou v neexistujícím jazyce („Nucelar Messiah, Save Our Souls!“), nervní monolog bestie, která se úplně zcvokla („Melancholic Beast“), hold verneovkám („Snigger“) nebo písničku k táboráku („Pro rybí oko“). To vše v crossoverové chumelenici, vycházející z HC a metalu. Papírovým a asi i skutečným vrcholem alba je skladba „Ummmad!“, kde se INSANIA vrací do melancholie, ale i ta je skrz naskrz prostoupena šílenstvím, přičemž do tohoto guláše kapela v refrénu znovu zatahuje dětský sbor. No řekněte, dá se něčemu takovému odolat?Na bookletu cédéčka si INSANIA znovu dala mimořádně záležet - koláže na stránkách navozují atmosféru dětství, dobrodružství a mizejících vzpomínek, obal samotný zdobí kresba labyrintu, která je i natištěna na plexisklové krabičce. Texty jsou stejně jako minule česky i anglicky, přičemž angličtina převažuje a vzhledem k tomu, že Poly jazyk Shakespearův vystudoval, jsou i z formálního hlediska na vysoké úrovni a nejedná se o pouhé fráze ze slovníku, jak to tehdy bylo v domácím metalu zvykem. Jediné, co mně osobně na „God Is Insane...“ moc nesedí, je zařazení závěrečné skladby „Dusk“, vykopávky z dema „R.U.Dead?“, kterou kluci natočili znovu, protože se jim na demu moc nezdála (mně se tam naopak líbila víc).Mystérium InsaniaAlbum „pro všechny blázny“ bylo pokřtěno v brněnské Musilce, která byla dlouhou dobu jakousi domovskou scénou INSANIE. Na pódiu se s kapelou objevil i zmíněný dětský sbor Rosa a večerním Brnem se prý tehdy nesly kromě muziky i divoké emoce některých rodičů, kterým se účast jejich ratolestí na crossoverovém představení moc nelíbila. V roce 1996 ale INSANIA dává dohromady ještě jeden výtvor. Protože měla na skladě několik na koleně dělaných videoklipů, které nebylo jak dopravit k fanouškům (televize nebyla ochotna je pustit a internet byl v zavinovačce), dala kapela dohromady videokazetu. Hodinové dílo se jmenuje „Poodhalení mystéria Insania“ a je to skutečně pozoruhodný materiál – kromě klipů („Zimní varování“, „Věř nám“) a záznamů z koncertů se na pásce objevuje dětský sbor, psychiatr, Gandalf, fanoušci a různé další postavičky, které někdy prošly branami Cultu Insania. A nakonec samozřejmě znovu psychiatr s ne moc optimistickými vyhlídkami na duševní zdraví kapely. Zašlé časy si můžete oživit i vy, před nějakou dobu kapela „Poodhalení“ pověsila na Youtube. Tudíž přejeme pěkný a dobrodružný výlet do poloviny „devadesátek“ a nashle u alba Virtu-ritual....http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_host_recenze/1175http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_host_recenze/1175janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vše, co PARADISE LOSTještě s předchůdcem „One Second“ do puntíku vycházelo, se s definitivníplatností zhroutilo s následující řadovkou „Host“. Problém však nebyl ani takna straně kapely, která se znovu o řádný kus posunula do oblastí elektronickéhorocku, jako spíš v produkci, jíž se nepodařilo vypíchnout stěžejní místanahrávky a více diferencovat jednotlivé skladby, a stejně tak v logickénepřipravenosti většiny fanoušků na takto velký stylový skok. Samotné skladby,byť na „Host“ opravdu nebylo tolik vyložených trháků, jak by se dalopředpokládat při dalším posunu kapely směrem k stylu DEPECHE MODE aelektro-rockové platformě (na „One Second“ bylo více želízek), působily velmimoderně, futuristicky a nesly se převážně v pomalých až středních tempech. Tosebou neslo nutné riziko jejich splynutí.„Host“ opanovaly experimenty s umělými nebo upravovanými kytarovými zvuky stejnějako simulace smyčcových orchestrů. Problém alba však osobně nevidím v jehostylové koncepci ani kvalitě samotných skladeb (protože kapela znovu posunulasvojí tvorbu směrem do oblasti písničkovější hudby, byť tentokrát šlo o songystojící na elektronických základech), ale v tom, že většina z nich se soběvzájemně podobala, a když k tomu ještě připočítáme velmi chladný elektro-sound,mimochodem zde vycizelovaný do úplných detailů, pak nám tohle album nutněmuselo bojovat s posluchačovou koncentrací. Bohužel většina fans tu trpělivost neměla.Přestože Greg MacKintosh obhajovalalbum jako velmi kytarové (jeho nástroj byl mnohokrát prohnán různýmikrabičkami a klávesovými efekty), nemůžu si pomoci, ale ve výsledku se tentomodravý festival futuristických zvuků změnil v jednolitý padesátiminutový soundtrack,který by mohl doprovázet odbavovací procedury pasažérů u startů nejrůznějšíchletadel, a později snad i raketoplánů pro bohaté. Přesto zde ale mám některéskladby opravdu rád, hned třeba třetí „In All Honesty“, fascinující namakanourytmikou, ale i silně pošmournou zpěvovou linkou, takže ji ve výsledku řadím knejpovedenějším skladbám PARADISE LOST vůbec. Stejně tak singly „So Much IsLost“ a „Permanent Solution“ patří na desce k tomu lepšímu.Nick Holmes zpívá čistě jako nikdydříve a kapela se dotýká oblastí, o kterých by se pět let nazpět neodvažovalaani uvažovat. Skladby se dobře poslouchají a plynou, ale ve výsledku neníjejich dopad zdaleka tak silný, jako u předchozích tří až čtyř řadovekZtracenců. Přesto i na sklonku milénia patřila této britské kapele má velkápoklona za neustávající chuť zkoušet stále nové věci. Co na tom, že to sexperimenty tak trochu přetáhli? „Host“ je zkrátka dobré a velmi nadčasovéalbum, bohužel má i své stinné stránky (viz. zápory zmíněné v odstavcích výše).http://www.crazydiamond.cz/organizatori_koncertu_zahranicnich_kapel_prosim_uz_nepiste_asylum/1189http://www.crazydiamond.cz/organizatori_koncertu_zahranicnich_kapel_prosim_uz_nepiste_asylum/1189nobody@nothing.com (Stray)Stejně jako tomu bylo již mnohokrát před tím, 3.března 2017 dorazil do mailové schránky webu tento vzkaz, navíc opatřený přílohaminaplněnými po okraj promo materiály ohledně chystaného koncertu skvělé francouzskékapely. Dobrý den, dovoluji si vám zaslat tiskovou zprávukoncertu francouzské metalové formace GOJIRA, který proběhne v pražském LucernaMusic Baru 7. 6. 2017. Pořádá agentura Charm Music. Anna MašátováObvykle nemámve zvyku někoho o něco protislužbou žádat, ale říkám si, že když ty stránkydělám s veškerým zápalem a poctivostí již pátým rokem a podařilo se mijejich návštěvnost dostat z absolutní nuly a bez pomoci jakékoliv reklamy nadpravidelné tři stovky IP adres denně, proč bych tedy neměl odpovídat na žádosto uveřejnění infa o koncertě a nepokusit se o nějakou spolupráci, výsledkemkteré by třeba mohl být jeden volňásek na koncert mé oblíbené kapely, že jo? Beruto tedy celé jako pokus a zhotovuji banner, po jehož rozkliknutí se otevřeobrovský info panel o akci, krátce předtím poprvé v historii těchtostránek zveřejněný pod sekcí Koncerty a sice ne jako koncertní report, ale jakoregulérní reklamní matroš. Výměnou tedy žádám jeden volný vstup. Brzy dostávám nicneříkajícíodpověď.Vaši žádost si zapisuji, nicméně zatímnemůžeme bohužel potvrdit. Akreditace prochází schvalovacím procesem i umanagementu kapely, samozřejmě aktivita jednotlivých webů pomáhá k jejímu zisku.Říkám si, že tonení zrovna korektní a férové jednání od pořadatelů nechat si tuhle možnostúniku, ale co, prostě si to otestuji, zda-li vůbec tyhle stránky mají někdyšanci dostat, výměnou za info panel a tři měsíce zde visící jediný koncertníbanner, nějakou odměnu v podobě volňásku a přeposílám pořadatelům odkaz navystavené materiály a zveřejněný reklamní článek. Je konec března a do akcechybí dva a půl měsíce.Skvělé, děkujeme!Když se koncertblíží a zbývá několik dní, začínám sondovat, jak to tedy s tou akreditacíbude.S potvrzením akreditace prosím ještě o chvíli strpení,budeme vás informovat v nejbližších dnech. Děkuji za pochopení.Nechávám to tedy osudu a v rukách pořadatelů s tím,že spíš počítám s negativní odpovědí, protože je mi naprosto jasný, jak tochodí, zvlášť mezi podobně „důležitými“ obory plnými velmi důležitých lidí muzicemaximálně rozumících a v našem hlavním městě do kulturních akcí s veškerouláskou a charitativní odpovědností dělajících.Bohužel zatím stále nemáme potvrzené akreditace. Napíšeme ihned jak budeme znát výsledek.Brzy se tedy dočkávám předpokládaného.Jenám velice líto, ale Vámi poptávaná akreditace na koncert GOJIRA7.6.2017 nebyla z kapacitních důvodů schválena. Děkujeme za pochopení.Stroze a jasně. Koncert je vyprodán a z kapacitních důvodůzkrátka na tyhle stránky, vyhýbající se jinak podobným reklamním aktivitám, stránky,na kterých visel jediný koncertní banner za celou historii a to celé tři měsíce,nedostanou jeden podělanej lístek, to jako fakt? Nepíšu to z toho důvodu, že bych sichtěl stěžovat, že tedy jednou propásnu koncert, na který jsem se vcelku těšil, ani zde plakatnad tím, že všechny aktivity vyšly vniveč, ale kvůli tomu, že vůbec existujípodobní lidé jednající tímto způsobem. Mě ani nemrzí, že se na tu akcinedostanu, dosud jsem nikdy neměl finanční problémy takového rázu, abych sinemohl dovolit navštívit koncertní akci a vlastně ono pomyšlení na natřískanýsklep Lucerny mne nadšením také zrovna v červnu nenaplňovalo, stejně jako obtěžující cesta do 100km vzdálené Prahy,ale kurva o co Charm Music tedy od začátku jako šlo? Udat info o pořádané akcia co nejméně za to dát? Vadí mě, že si jako někdo myslí, že je někdo jinej tak oddanej své oblíbené hudbě a dost možná dle těchto lidí slintá jako pejsek na slíbenou odměnou, že je mu možnéříct, že akreditace bude MOŽNÁ a přitom vědět od začátku, že tedy nebude a nechat ho pro věc udělat první/poslední. Asi nejtěžším úkolem  bylo hned po verdiktu zas o něco víc nezahořknout, k čemuž mám pochopitelně již léta zdárně nakročeno, díky logickému (či spíše nelogickému) běhu života, nebo dokonce nezačít někomu spontánně nadávat do kavárenských povalečů a vychcánků.:-) Obratem tedy vzkazujizmíněné promotérce (dle facebook profilu to je nějaká docela hezká holka), ať si mne vymažez mailového seznamu kontaktů, kterým je možné posílat podobná reklamníinfa a již nikdy mne nepíše. Ono je opravdu tou poslední věcí, kvůlikteré bych měl tyto stránky provozovat (a to si vůbec nemyslím, že bych měl být nějak důležitej), právě již výše uvedené směňování a slintání nalístek, který si kdykoliv od začátku můžu koupit. Sorry, ale tuzemští pořadatelépodobného typu, vy strážci pokladů a tajemství - Běžte se bodnout, NEVÁŽÍM SI VÁS!A ještě bonus: sonduji ráno u Bizziho z MarastMusic, stránky rozhodně ne navštěvovanější a aktivnější než je tento web, jak jsou tedy na tom oni - "MY MÁME!" praví v odpovědi opatřené coolovým smajlíkem.http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_one_second_recenze/1174http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_one_second_recenze/1174janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přestože PARADISE LOSTdosáhli s albem „Draconian Times“ velkého úspěchu, nezastavili se ve vývoji. S přirozeností sobě vlastní, nebojácně vstoupili dozcela nové kapitoly. Nahrávka „One Second“ je tedy zastihla v momentě, kdy opouštěli vody striktně metalového hájemství a vrhli se na kombinování temně rockovýchnálad s vkusně dávkovanou elektronikou. A čas, který tohle album dokonaleprověřil, mne jen utvrdil, že to byl tenkrát, alespoň na určitou dobu, krok správným směrem. Vlastně i z řad metalových fanoušků nedocházelo k příliš velkým protestům a dílo si nakonec našlo mnoho příznivců,jak mezi letitými, tak zcela novými posluchači. Jednalo se vlastněo moderním zvukem opracovaný pomník, oslavující jejich vzory,rekrutující se zejména z gothic-rockové scény poloviny osmdesátých let.PARADISE LOST si zde však opět nespletete s nikým jiným.Nepochybně čitelnější apísničkovější struktura skladeb kapele velmi slušela a Nickův civilně pojatýhlas dosáhl v tomto období zřejmě nejlepších výsledků. První digitálněnahrávané album PARADISE LOST tak bylo připraveno pod taktovkou chlapíkaříkajícího si Sank, který se stylově rekrutoval spíše z oblastí alternativněrockové, potažmo i elektronické hudby, a ten dokázal z tehdy čerstvě ex-metalové kapely,jinak stále toužící po progresu, vycedit opravdu maximum. Z tohovyplývá, že tehdejší MacKintoshova záliba v keyboardech a programování našla vtomto studiovém fachmanovi spolehlivého kormidelníka. Zkrátka a dobře, kapelasi vybrala jako producenta nepříliš profláklého člověka, který nejlépepochopil její hudební vize.Co mne však ve své době udělalonejvětší radost, byla skutečnost, že samotní PARADISE LOST znovu předložilikolekci dvanácti skladeb, mezi kterými se nenacházela ani jedna, o které bychmohl říct, že nějakým způsobem celek narušuje nebo v něm působí nepatřičně.Kvalitativně šlo tedy znovu o prvotřídní skvost, který posunul kapelu úplnějinam a splňoval nejpřísnější kritéria na tvorbu těchto Britů, ať by hrálicokoliv. Už od klavírem zkrášlené titulníhymny „One Second“ bylo jasné, že půjde o věc, která rozhodně jen tak nezapadnea která zní zatraceně aktuálně. Dobře si pamatuji na husí kůži jakou u mnevyvolal první poslech. Což o to, nahrávek, které upoutají hned a brzy seoposlouchají je mnoho, ale zde cítím mrazení ještě když si to album pustímdnes. Nebývalá chytlavost, opatřená sugestivní atmosférou, která nutila kdalším a dalším soustředěným poslechům se nevyhýbala žádné z položek. Měl jsemzkrátka tenkrát v létě 1997 hodně co poslouchat a užívat si to.Svižné skladby jako „Say JustWords“ nebo „Soul Courageous“ se staly pomníkem gothicrockovým titánůmosmdesátých let. Skvělá byla rovněž „Mercy“, která jakoby zhudebnila obdivk jiným velikánům světové populární hudby, a sice k DEPECHE MODE. Přes tytoinspirace zůstali PARADISE LOST svojskou a originální kapelou, jejíž rukopisbyl i v tomto období největší náklonnosti k rockovému mainstreamu a modernímzvukovým vychytávkám zřetelně rozpoznatelný. Co na tom, že se většina členůnechala ostříhat, že se skladby jaksi zčitelnily a místo hutnějších kytarovýchválů byly decentně opatřeny moderními elektronickými prvky, když to zkrátka celé fungovalo znamenitě? Aniž by podcenili uměleckou stránku, tehdejšíPARADISE LOST zkrátka bavili, takže opravdu nemám sebemenších výhrad ke změnám,jaké u nich tenkrát probíhaly, naopak si myslím, že „One Second“ je absolutním vrcholemjejich tvorby. Chytlavé a ve své době moderní album, s mnoha skvělýmisongy a znamenitým zvukem.Ne každé metalové kapele se podařínahrát takto svěží, chytlavou a smysluplnou rockovou desku, v níž i méně známépoložky působí silně a nadčasově. Tak třeba zlověstná „Lydia“ - to je prostěhřmotné monstrum, které vás svou atmosférou dokonale přiková. O Reznorovsky znějící „The Sufferer“,která v sobě kombinuje ambientní fáze s klenutými nápěvy ani nemluvě.Stejně tak teskné atmosférické záležitosti z druhé poloviny alba jako„Disappear“ nebo „This Cold Life“ představují PARADISE LOST na vrcholu tvůrčích sil. Za mne tedy deska, jakých dnes moc nevzniká.http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_draconian_times_recenze/1173http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_draconian_times_recenze/1173janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nebojácný vývoj jaký předvedla tahle britská pětice zachmuřenců v průběhu celé první poloviny devadesátých let mne dodnes nepřestává fascinovat. Jen málokomu se totiž podařil podobný kousek. PARADISE LOST s naprostou přirozeností postupovali krok za krokem od svých obskurně doom/death metalových počátků, až ke kolosálně nazdobenému piedestalu evropské metalové scény a přitom se nikdy ani náznakem nezpronevěřili svým původním vizím. Jak u nich rostla muzikantská kvalita, stávaly se jejich nahrávky bohatšími, celkově harmoničtějšími, a přestože je každá zastihla v trochu odlišném rozpoložení, vždy jste je zaručeně poznali mezi stovkami. Právě jejich páté album „Draconian Times“, jinak předznamenané nejen nahrazením původního bubeníka Matthewa Archera lepším Lee Morrisem, ale i přímočarým pilotním singlem „The Last Time“, je dnes možné brát jako vyvrcholení (čest všem jejich předchozím klasikám) jejich prvního, striktně metalového období. Dechberoucí pouť byla uzavřena albem, za které je dodnes obdivuji.Komerčně dost možná nejúspěšnější album PARADISE LOST bylo tedy měsíc před vydáním předznamenáno maxi singlem „The Last Time“, který znamenal definitivní únik ze zatěžkaného doom-metalového hájemství. Naopak zřetelné inspirace u letitých ikon gotického rocku zaváděly k dohadům, kde vlastně permanentní vývoj Ztracenců nakonec skončí. Někde v tomto období totiž začalo dělení početných zástupů fans. Názory na další směřování Britů se počaly rychle rozcházet. Já osobně však patřím ke skupině posluchačů, kteří až právě s „Draconian Times“ této kapele definitivně propadli. Vždy jsem obdivoval jak lehce a nenuceně zdolávali stále další a další mety své vyjadřovací evoluce. Vždyť už skladby z výše zmiňovaného maxisinglu (např.titulní song nebo předělávka SISTERS OF MERCY „Walk Away“) představily kapelu v nezvykle chytlavé a rockově přímočaré fazóně. Poprvé čistě zpívající Holmes a znovu nezaměnitelný Mackintoshův (jak kytarový, tak skladatelský) rukopis udělaly v tomto období z PARADISE LOST kapelu pevně zabydlenou v mainstreamových vodách evropské metalové hudby. Už s osudovými tóny klavíru v úvodní majestátní bombě „Enchantment“ je jasné, o jak velkou událost tehdy šlo. Vzdušné vodopády tónů z Gregova nástroje působily čerstvě oproti hutnému a neprostupnému výrazu z  minulosti. Každá ze skladeb byla postavena na nosných kytarových linkách a harmoniích, skrze které celý materiál gradoval v srdnatých Holmesových nápěvech. Nikdy před tím nezněl Nickův hlas takto mohutně a přesvědčivě. Krok, který se mu povedlo udělat od předchůdce „Icon“ byl skutečně na první poslech zřejmý. Přes všechen vývoj si však kapela vždy zachovávala svojský rukopis, rozpoznatelný od všech ostatních kolem. Neříkám, že PARADISE LOST nevyužívali svých inspiračních vzorů z minulosti, ale tyto jen umě přetvářeli k obrazu svému. Výsledkem byla vždy osobitá koláž.Hlavní devízou celého materiálu byla jeho originalita a rovněž skutečnost, že se zde nenachází jediná slabší skladba, která by pomalu a emotivně plynoucí celek nějakým způsobem nabourávala nebo ředila. Tahle kolosální gothic metalová jízda tedy způsobila, že i v jejich domovině (již pár let metalovou hudbu všeobecně odmítající) začal o kapelu zájem strmě stoupat (viz. zasloužená nominace na donningtonský Monsters Of Rock v roce 1996). „Britové právě objevili PARADISE LOST“ - psalo se v tehdejším hudebním tisku a zbytek Evropy se tomu smál. Každopádně šlo o značně opozdilé zadostiučinění, v jaké snad už kapela ani nedoufala.Jak už jsem zmínil – „Draconian Times“ je albem bez jediného zaváhání. Za což patří velké díky jejich dvornímu producentovi Simonu Efemeymu, který tohle ucelené dílo bravurně zvládl. Přes zřejmé zčitelnění oplývají drakónské časy atmosférou hlubokého a nevyléčitelného žalu. Většina skladeb se zabývá temnou stránkou existence a jejím dalším směřováním. Řada méně známých položek jako „Shadowkings“, „Yearn For Change“ a „Jaded“ je zcela rovnocenná s koncertními tutovkami, jakými vždy byly „Hallowed Land“, „The Last Time“ nebo kontroverzní song „Forever Failure“, ve kterém byl zabudován dobře známý sampl s hlasem nechvalně proslulého Charlese Mansona. Pokud tedy budete chtít sáhnout po tom nejlepším od PARADISE LOST, tohle album bude jednou z voleb, záleží jen na tom, jakou hudbu jinak preferujete - mezník, který zřejmě adorují, jak příznivci jejich starší, tak i novější tvorby. Jedno z nejlepších evropských metalových alb devadesátých let.http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_icon_recenze/1179http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_icon_recenze/1179janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Čtvrté album „Icon“ značilo pro PARADISE LOST průlom do světa metalového mainstreamu a rovněž výrazný krok v jejich evolučním vývoji, neboťkapela definitivně opustila hájemství pošmourné neútulnosti a zatěžkanýchpomalých temp a jala se svůj výraz udělat zajímavější a jaksi akceptovatelnýtrochu širším polem posluchačů. Náklonnost k historii metalu měli však démoni jihoanglického Halifaxu uloženouhluboko ve svém nitru, a tak se deska, i díky své komplexnosti a zdokonalenémuinstrumentálnímu i vokálnímu vkladu, stala jednou z nejpozoruhodnějšíchmetalových nahrávek své doby. Osudovost svého vyznění se tentokrát Britůmpodařilo vetknout do střednětempých skladeb, jenž se nerozpakovaly nabízet čarokrásné kytarovékaskády, hvízdavá sóla, skoro až snovou auru a do toho všeho zapadající chlapsky úderný hlasNicka Holmese, který začal, právě od tohoto alba, mnohým trochu připomínat projev jistého Jamese Hetfielda. Od vydání alba už uběhlo téměř čtvrtstoletí, přesto musímpotvrdit, že síla „Icon“ vydržela a deska si i s odstupem mnoha letudržuje své vnitřní plamenné kouzlo a obsesi v pevných anti-náboženských postojích. Z mého pohledu šlo o logický krok, kterýPARADISE LOST pomohl na cestě k zajištění dlouhověkosti, a tak když vesvých death/ doomových počátcích kapela prokázala příslušnosts makabrózním undergroundem, a ještě tak učinila navýsost originální a zajímavou formou, o dvaroky později už zkrátka pochopila, že je čas na další posun jdoucí rukuv ruce s jejich kariérními zájmy a muzikantským růstem. „Icon“ je jednouz nejcharismatičtějších a nejakceptovatelnějších ukázek tvorby PARADISE LOSTv časech jejich metalového úspěchu, deska, od které se jejich kariéraodrazila k do dnes přetrvávající pouti a mnoha dalším dobrodružstvím.  Je nepochybné, že své udělala především muzikantská aosobnostní souhra celé pětice, vždyť až do této doby fungovala kapela bezjediné personální obměny a vždy do té doby působila jako rovnocenný tým.Ujasněnost svého skladatelského konání se projevila na „Icon“v neuvěřitelné míře a na starodávné atmosféře díla jeprávě ona poctivost znát. Ozdobou desky se stala souhra mezi kytarovou dvojicíGreg MacKintosh/ Aaron Aedy, jelikož skladby si zachovaly díky riffům svoutíživost a ještě přinesly mnoho nového prostřednictvím gotických vyhrávek a sól plujícíchnenásilně prostorem, doplňujíc bytelný hlas Nicka Holmese. Zvuku nahrávky hodně prospělo, že bylkytarový základ na mnoha místech zkrášlen nejrůznějšími doplňkovými samply aparty kláves, které simulovaly tu ponuře záhrobní hukot, jinde velkolepé smyčce dodávajícívýsledku na dojmu střetu s čímsi osudovým a nadpřirozeným. Ona nadpozemská aura areligiozita se vlastně prolíná celým dílem a vrcholí prostřednictvím skladby„Christendom“, kde posluchače upoutal spanilý ženský vokál střídající se s Holmesovým zpěvem. Album „Icon“ je vlastně zhudebněnou metaforou strachu, a je o udržování oveček ve víře,která nikdy nedojde pozitivního naplnění. Na jeho osudovosti je ona smutnánálada hodně znát. Co však stvrdilo jeho kvality byla celá řada vynikajícíchskladeb, jenž se ve své době staly doslova generačními metalovými hymnami.Vždyť vzpomeňte hned úvodní dvojblok, který tvořila velkolepě rozmáchlá „EmbersFire“, jinak zahájená ponurým klávesovým intrem, později se rozvíjející přesdominantní slokovou část, vystlanou kytarovými vyhrávkami a kily nadále neochvějněstoupající až k parádnímu refrénu a MacKintoshovu sólovému zdobení, nebonásledná „Remembrance“, jež byla od počátku narvaná osudovostí, uhrančivým smutněním ineprvoplánovou melodikou stvořenou přesně dle pozdější značky PARADISE LOST. To samé šlo říct o velkolepé „Joys Of The Emptiness“, která střídala silovou část se snovými, na akustické kytaře stojícími momenty. Jednou z největších pecekse stala rychlejší „Dying Freedom“, která se rozjela ze svého smyčcipředznamenaného startu a udržovala si spád prostřednictvím goticky ovíjivé kytary a přímočaré melodické linky. Song plný nasazení měl zkrátka nápad a prostřednictvím ústředního tématu dosahujícího aktuálnosti vlastně v kterékoliv době se stal jednou ze stěžejních položek alba. Zatěžkaná gotická pošmournost je vlastní většině skladem,mne však zaujala především v položce „Shallow Seasons“, kde hlas NickaHolmese měl působit tak, jakoby snad frontman méně tlačil na pilu.Největší hitovkou se nakonec stala protináboženská „True Belief“, kterásamozřejmě nabídla ten nejlíbivější, přímočaře melodický základ a stavbusrozumitelnou valné většině metalových fans. Hlavní devízou alba je všakskutečnost, že si PARADISELOST vytvořili naprosto originální styl. Jejich místo na metalové scéně devadesátých let je tak naprostozásadní.http://www.crazydiamond.cz/suffocation_of_the_dark_light_recenze/1176http://www.crazydiamond.cz/suffocation_of_the_dark_light_recenze/1176jindrich.goth@gmail.com (wuxia)K nezaplacení je pocit, když si pustíte novou desku „zasloužilých matadorů“ žánru a ona vám vyrazí dech a zavalí vás tunou mladické energie. Nejnovější počin klasiků brutal tech-death metalu SUFFOCATION opravdu působí, jako kdyby ho nahrála nějaká ledva ochmýřená parta, která se ze zaflusané zkušebny konečně dostala do studia a teď si to hodlá vyřídit s celým světem. Jenže ta by zase mezi řádky skladeb jen těžko nacpala tolik fines, drobností a detailů a nepůsobila by tak sehraně jako právě SUFFOCATION. Jejich novinka „…Of the Dark Light“ je stoprocentní práce. Granát, který po odjištění úvodní „Clarity Through Deprivation“ exploduje a rozmetá vše kolem sebe. A při druhé „The Warm Within The Dark“ budete sbírat kousíčky lebky. Vrcholná ukázka SUFFOCATION vzor 2017, nekompromisně dusající a zároveň chytlavá skladba, která se okamžitě zařeže pod kůži. Tím ale takhle paráda nekončí, s každou další věcí kapela nemilosrdně vyučuje, jak se hraje technicky neskutečně namakaná a přitom živelná hudba s totálně vražednou a pohlcující atmosférou.Temný, kovově chladný zvuk dává perfektně vyniknout všem nástrojům, hrozivá atmosféra se song od songu stupňuje, a když už máte pocit, že nemůže přijít nic nepředvídatelného, přepadnou vás SUFFOCATION v temné uličce nečekanou kytarovou linkou nebo fórkem, který odděluje „jen“ dobré skupiny od opravdových machrů. SUFFOCATION na nové desce působí jako malíř, který pod vlivem čehosi nepojmenovatelného „odtamtud“ chlístá na plátno znepokojivé vize. Nebo jako skladatel Erich Zann, do jehož mysli se znovu vetřel ten děsivý nehmotný přízrak, který mu diktuje partituru, jejíž zákonitosti nemají nic společného s naším světem. Miluju, když mi temně metalové kapely dokáží takto podnítit představivost a SUFFOCATION to dokáží se vší parádou. Opravdu mě nenapadá nic, co bych „...Of the Dark Light“ vytkl, tohle je dokonale odvedená práce. Masitá, tučná flákota s ideální půlhodinovou stopáží, během níž se toho ale děje tolik, že po doznění finále nezbývá nic jiného než mačkat znovu repeat.http://www.crazydiamond.cz/god_dethroned_the_world_ablaze_recenze/1185http://www.crazydiamond.cz/god_dethroned_the_world_ablaze_recenze/1185jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Válka, část třetí. Stejně jako režisér Oliver Stone museldokončit svou vietnamskou filmovou trilogii „Četa“, „Narozen 4. července“ a „Nebea země“, nahráli i GOD DETHRONED svůj třetí válečný soundtrack „A World Ablaze“.Po albech „Passiondale“ (2009) a „Under The Sign Of The Iron Gross“ (2010) jdeo další zhudebnění válečné vřavy. Člověku okamžitě naskočí jména jako SODOM, BOLTTHROWER nebo třeba i ASPHYX – viz jejich loňskou pecku „Incoming Death“ s hitovkami jako „Division Brandenburg“. GOD DETHRONED se pohybují v podobnýchzákopech, ale jejich hudba není tak doomově zatěžkaná a práchnivá, je v ní otrochu víc života – jakkoliv to vzhledem k válečné tématice zní jako protimluv– i zvuk je jaksi odlehčenější a čitelnější.   Prim hrají výrazné kytarové vyhrávky a chytlavé odsekávanévokální linky Henriho Sattlera. Stavba skladeb vás okamžitě vtáhne do děje,sotva se nadějete, lítají kolem vás kulky a vybuchují granáty. Válečnámašinérie se neúprosně sune kupředu, ovzduší těžkne plynem, zoufalstvím,samotou a beznadějí. Co ovšem GOD DETHRONED vyděluje z řady kapel, které jsoufascinované válkou, je schopnost své skladby vyšperkovat nesmírně působivýmimelodickými motivy, díky nimž máte pocit, že se alespoň někdo z těch klukůposlaných na smrt vrátí domů. Perfektním příkladem je titulní „The World Ablaze“,vystavěná tak, že při jejím poslechu prostě není možné necítit cosi jakohrdost. Ať už jste nadšenec do historie, nebo zarytý pacifista, tohle s vámizkrátka pohne. Takže co, deathmetalová deska plná nářku raněných, která ve vásdokáže probudit to lepší? Už to tak vypadá. A i z toho důvodu hodnotímnejnovější počin GOD DETHRONED velmi vysoko. Když už žijeme ve světě, kde byl iBůh sesazen, nezbývá než se spolehnout na kamaráda, který vám kryje záda.http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_shades_of_god_recenze/1178http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_shades_of_god_recenze/1178janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jakkoliv třetí album „Shades Of God“ kultovnosti svého předchůdce v diskografii PARADISE LOST nikdy nedosáhlo, šlo bezesporu o další podstatný krok v dlouhé hudební cestě těchto britských rozsévačů smutku. Kvintet nejenže krátce před nahráváním díla přešel pod křídla tehdy stále větších Music For Nations, ale mimo to v hudební rovině, navzdory úspěchu alba „Gothic“ v kruzích metalového undergroundu, znovu vykázal značný zvukový posun. „Shades Of God“ se totiž liší od obou předchozích alb takřka ve všech směrech a ještě dnes potvrzuje tehdejší neskrývané tužby Britů po stálém hledání a aktualizování vlastního zvuku. Obsese ranně devadesátkových zasmušilců a stále nově vznikajících doom-metalových kapel v hutném pomalém výrazu BLACK SABBATH byla všem dobře známa a i PARADISE LOST právě svou třetí deskou, aniž by jakkoliv popřeli svou minulost, hodlali vzdát hold právě metalovým praotcům, jejich zatvrzelému obhrouble riffovému stylu a hutnému, ponurému zvuku. Skladby na „Shades Of God“ vykazovaly mohutnější, ale rovněž i pročištěnější formu, což se ukázalo díky faktu, že v nich bylo tak nějak méně sólové kytary. O ozdobách v podobě občasného využití kláves nebo ženského vokálu zde už vůbec nebylo slechu. Vše si zachovávalo přirozený, nepřikrášlovaný zvuk a pravěkou neotesanost. Jakkoliv byl rozpoznatelný vokální posun Nicka Holmese od dřívější, řekněme vyloženě deathmetalové polohy, a sice směrem k chlapskému zpěvu, a už díky absenci kontrastnosti deska nepůsobila zrovna vábným dojmem pro milovníky romantických nálad, nedej bože hitů. Zkrátka vyzněla ponuře a neurvale a byla daleko více postavena na riffech než její předchůdce.„Shades Of God“ ještě dnes platí za jeden ze základních stavebních kamenů surového anglického doom-metalu a v jeho útrobách se nachází spousta poctivého metalu, který volí cestu zdlouhavějšího propracovávání se k posluchači. Skladby opravdu rostou velmi pozvolna, ale pokud jim dáte čas, svou uhrančivost prokáží, stejně tak je jim ponechána poněkud zdlouhavější stavba, od úvodních skladeb „Mortals Watch the Day“ a „Crying To Eternity“ proslulých táhlostí a valivostí, jenž je zde osobitým způsobem odehrána talentovanými hudebníky. Těm velel především stavitel tklivých kytarových kaskád Greg MacKintosh. Jeho nástroj později definoval zvuk temného metalu devadesátých let, ať už jej budeme nazývat doom, dark či dokonce gothic metal. Zkrátka šlo v případě alba „Shades Of God“ o rozlučku s metalovým undergroundem. Pravdou je, že na dalších albech byl ten vývoj k muzikantské otevřenosti, k melodiím a rockovější podstatě výraznější a skupina se stále zdokonalovala a skladatelsky rostla, nicméně už zde kvintet hrající již třetím rokem v nezměněném složení: Nick Holmes – zpěv, Greg MacKintosh a Aaron Aedy – kytary, Stephen Edmondson – baskytara a Matthew Archer – bicí, působil hodně semknutým dojmem, a tak čas loučení se s metalovým podzemím budiž navždy zhudebněn na albu proslulém zejména trojicí naprosto skvostných songů – sabatovsky nařezanou „Pity The Sadness“, utrápenou suitou mající progresivnější ambici v proměnlivější struktuře „Your Hand In Mine“ a první skutečnou hitovkou kapely „As I Die“, jejíž chytlavost v závěru alba kontrastovala s onou bezútěšnou neprostupností, jakkoliv song nezakryl onen katakombický chlad a klaustrofobii.http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_gothic_recenze/1177http://www.crazydiamond.cz/paradise_lost_gothic_recenze/1177janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se na úsvitě devadesátých let zjevili PARADISE LOST, okamžitě si prostřednictvím svého druhého albového zápisu „Gothic“ získali na svou stranu početné metalové fans, kterým bylo po poslechu tohoto díla jasné, že mají co do činění s neobyčejnou formací, jejíž zvuk nebyl podobný do té doby široko daleko nikomu. Kapela sice fungovala již několik let před tím a u stáje Peaceville Records vydala svůj poněkud opomenutý debut „Lost Paradise“ (1990), prostřednictvím kterého se zařadila po bok jiných, vesměs deathmetalových Ostrovních spolků jako BOLT THROWER, BENEDICTION, CARCASS a dalších. I když debut neodhalil v plné míře trumfy a schopnosti stále se teprve zdokonalující mladé pětice z Halifaxu, muselo být leckomu zjevné, že podobný vzorek záhrobního metalu, kladoucího ve směs důraz na pomalejší hutný sound, tady v přílišném počtu dosud nevznikal, vždyť smrtonosný styl se tehdy teprve klubal na světlo a většina kapel, ať už těch britských nebo amerických, vyznávala většinou extrémnější výrazivo a rychlá tempa. PARADISE LOST však zatoužili svůj styl nadále rozvíjet a více se od ostatních diferenciovat, což potvrdila právě druhá deska, jenž se okamžitě stala jedním ze základních stavebních kamenů nového metalové subžánru, doom metalu, později proslulého ponurou záhrobní atmosférou, osudovostí a celkovou obsesí ve zmaru a trýzni.Album „Gothic“ vyšlo na jaře roku 1991 a zachytilo vývoj britské pětice právě ve chvíli, kdy se celá řada kapel snažila tvořit poněkud netradičním způsobem. V době kdy ve velkém začaly vznikat nové tvary a formy extrémní metalové hudby právě i PARADISE LOST posilovali všechny své přednosti a stali se osobitějšími. Hrubý a neurvalý murmur Nicka Holmese v jejich skladbách setrval a stále udržoval ve skladbách poněkud záhrobní atmosféru, byl zde však v několika skladbách kombinován s pohádkovým žalozpěvem jisté Sarah, kombinace mužského hlubokého a ženského vysokého hlasu působila na fanoušky metalu rázem jako magnet a tento kontrast se stal zcela signifikantní pro další, následně vznikající kapely, které se hlásily k odkazu doom metalových zakladatelů.Skladby na „Gothic“ vyznávaly pomalá tempa a jistou ponurost, která jakoby upomínala na temné a nevlídné období raného středověku, na dobu plnou krutých zim, vilidněnosti a těžkých životních údělů. Své v tvorbě PARADISE LOST odehrála křesťanská symbolika jako nositelka nějakého přímo nepojmenovaného zla. Náplň skladeb ostatně nejvíce cílila na ona věkovitá náboženská dogmata. Podpořeno působivým zvukem navozovalo dílo dojem dávno zašlých časů. I díky hutným riffům Aarona Aedyho a tklivých kytarovým vyhrávkám hlavního skladatele a sólového kytaristy Grega MacKintoshe získala deska punc originality. Zvuk PARADISE LOST se stal něčím, co nebylo zas tak běžné slyšet a i když se kapela krátce poté zařadila po bok dalších pionýrů ostrovního doom-metalu: CATHEDRAL a jejich „Forrest Of Equilibrium“, MY DYING BRIDE s „As The Flower Withers“, popřípadě později i ANATHEMA s jejich debutem „Serenades“, můžeme PARADISE LOST považovat v jejich domovině za absolutní zakladatele stylu, jež výrazně ovlivnil vývoj metalové hudby v devadesátých letech. Ona kontrastnost mezi ponurými prvky (growl/ hutné riffy) a jiskrnými (kytarová sóla, vyhrávky, občasné klávesové ozdůbky – zde s citem dávkované, a ženský hlas) působila vždy jako magnet. Z alba nakonec vzešlo několik epochálních songů, které čas od času zaznějí na koncertech kapely ještě dnes: např. „Gothic“, „Eternal“ a „Shattered“, a dílo patří k nejuznávanějším a evolučně nejpřínosnějším nejen v celé diskografii kapely, která si právě v dobách jeho vzniku, a i v letech následujících, vetkla za cíl cestu dlážděnou nemalým skladatelským, zvukovým i stylovým vývojem. Jen škoda, že podobně odvážní už PARADISE LOST dnes ani zdaleka nejsou.http://www.crazydiamond.cz/insania_crossfade_recenze/1186http://www.crazydiamond.cz/insania_crossfade_recenze/1186lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)„Kapela hraje už tak dlouho, že ji ještě v roce 1988 stačili zakázat !“ Takhle nějak kdysi moderátor Pavel Anděl v televizi uvedl skupinu, která se letos na kraji léta dožije třiceti let existence a která navíc před pár týdny předhodila světu své deváté studiové album. Řeč je pochopitelně o brněnské smečce INSANIA, jednom z nejoriginálnějších a v posledních letech i nejoblíbenějších tvrdě rockových seskupení na domácí scéně. Takže určitě nebude od věci připomenout si trochu jejich příběh a nahrávky...PravěkPrvopočátky INSANIE nalezneme v brněnských gymnaziálních kapelách TORMENTUM a RUČNÍ BRZDA, kde se vyskytovalo několik týpků toužících zaplnit svět nebo alespoň bezprostřední okolí nejrychlejší hudbou na zeměkouli. Plány tehdy osmnáctiletých kluků těsně po maturitě v roce 1987 vykrystalizovaly do seskupení v sestavě Petr „Poly“ Pálenský (kytara, zpěv), Martin „Vrba“ Vrbík (basa) a Martin „Malcev“ Maleček (bubny), která po nahlédnutí do latinského slovníku dospěla k poznání, že bude svět terorizovat pod názvem INSANIA. Brzy byla k mání nahrávka ze zkušebny a o něco později – v roce 1988 – „studiové“ demo „Possessed by Insania“, obsahující čtrnáct pekelně rychlých songů na pomezí metalu a hardcore, plných textů o satanovi, smrti a podobných žánrových klišé. Kvalita skladeb ani nahrávky nebyla z dnešního pohledu žádná velká sláva, ale takhle v té době zněly prakticky všechny domácí undergroundové kapely. Fanoušci byli spokojeni. Méně spokojena ale byla brněnská StB, které se tvorba „nesocialisticky“ znějící kapely vůbec nelíbila a mladíkům s kytarami dala jasně najevo, že buď svůj rámus ukončí, nebo můžou zapomenout na vysokoškolská studia. Protože tehdy bylo ještě těžké odhadnout, kdy se rudý absurdistán odebere na smetiště dějin, kapela se naoko stáhla, ve skutečnosti ale pokračovala dál, zatím v soukromí pro pár kámošů a s novým názvem. Tak se zrodil SKIMMED. Uplynulo pár měsíců a režim se skutečně sesypal. Estébáci měli najednou na práci úplně jiné věci než vyhrožovat partě metalistů a pro SKIMMED se otevřela možnost znovu normálně hrát. Ještě v revolučním oparu vydávají nové demo ze zkušebny a v září 1990 dokonce vinylové album „New Insanity“, údajně první nezávislou desku v Československu. Obal alba zdobí legendární malůvka potměšilého medvěda, který ujíždí na lyžích s ukradenou pláství medu, což dokladuje fakt, že kapela se v té době již odpoutávala od čertů a ďáblů a v její tvorbě se začal usídlovat humor. Deska se dobře chytla a kapela vyrazila na koncerty dokonce i na „západ“, což v té době byla hodně velká frajeřina.Nová InsaniaNetrvalo ale dlouho a SKIMMED dospěl ke konci. Sám Poly rozpad později komentoval v tom duchu, že kapele šlo především o to, hrát co nejrychleji, což v určitém bodě přestávalo dávat smysl. Pánové se tedy rozešli různými směry a osamocený Poly začal myslet na obnovení INSANIE pod původním jménem a s novou hudební náplní. My si ale ještě musíme připomenout dva projekty, které pro pozdější INSANII byly klíčově důležité. Po epizodě s estébáky, kdy kapela neměla šanci zahrát si naživo, nastoupil Poly zhruba na rok do brněnských ROOT, kde působil pod pseudonymem Mr. Death. Byla to prý dobrá hudební škola, hlavně se tady ale setkal se svým budoucím spolubojovníkem Rosťou Mozgou alias Black Drumem. Druhým důležitým projektem byla Polyho sólová demokazeta „Revolta per chitarra“ z jara 1992, obsahující 18 instrumentálních skladbiček, zachycujících různé nápady pro elektrickou i akustickou kytaru. V těchhle kouscích se poprvé objevila později pro INSANII tak typická melancholie a odkazy na tvorbu J. R. R. Tolkiena. Nová INSANIA se pomalu začala drát na svět...! Poté co byl bubeník Black Drum propuštěn z pekelných služeb ROOT, oslovil ho Poly a spolu začali nacvičovat nový materiál. Třetím do party se později stal baskytarista Marek Loučka a výsledkem snažení bylo nové demo „R. U. Dead?“, natočené ve třech říjnových dnech roku 1992. No, demo – ona vlastně nahrávka spíše odpovídala standardům nezávislého alba – vymakaný obal, originální potisk kazety a na demo mimořádně dobrý zvuk, navíc ze stejné nahrávky vzešel i třískladbový vinyl pod názvem „Vertigo“. Hlavní ale byla naprostá změna v muzice – zběsilou rychlost nahradila střední tempa, členitá struktura skladeb, vynikající melodické i rytmické nápady a vyzrálá instrumentace. Texty a melodie kytar i zpěvu/řevu až na dřeň prostoupila melancholie, smutek a přírodní mystika – to všechno způsobovalo u naprosto nepřipravených fans šok a kroucení hlavou – žádná jiná byť jen trochu podobná muzika v širém okolí prostě neexistovala. Sám si dobře pamatuju, jak jsem s otevřenými ústy nechápal, co se to vlastně děje...CrossfadeExcelentní demo INSANIA podporovala prakticky nekončící koncertní šňůrou (vždy dva až tři koncerty o víkendech) a jejich živá vystoupení se brzy stala pojmem díky kvantům energie, kterou kapela prala do svých fanoušků. Na tom měl velkou zásluhu i nový baskytarista Calvera (občanským jménem Jan Krátký), jenž do kapely nastoupil někdy po natočení dema – velmi charismatický chlapík, který na pódiu působil dojmem naprostého šílence. Takhle vybavená se INSANIA v červnu 1994 vydala do studia CS Sound Jalovec, aby konečně připravila první album. Kluci na něj moc nespěchali, chtěli, aby muzika vyzrála a točilo se, až bude perfektní. Podařilo se a devítiskladbové album „Crossfade“ (Prolínání) bez řečí patří do zlatého fondu kapely. K dokonalosti dotahuje to, co bylo předestřeno na demu, složené napůl z nových skladeb a napůl ze starších songů, nově zaranžovaných a opatřených různými vychytávkami. Navíc si kapela na desku přivedla několik netypických hostů, z nichž jednoznačně nejvíc šokoval dětský pěvecký sbor Rosa z jedné brněnské základky, kde děti před nahráváním svůj part nacvičovaly během hodin hudební výchovy. Poměrně netradiční byl i výpravný mnohastránkový booklet k albu s titulní fotkou prastarého stromu, který překrývá čárový kód. Tenhle motiv předznamenává název alba a vlastně i tehdejší životní filozofii kapely – útěk do přírody a fantaskních světů se prolíná s realitou supermoderní doby.Slovy popisovat jednotlivé skladby není jednoduché (což platí u hudby obecně), daleko jednodušší je si desku pustit. Shrňme to alespoň tak, že větší část skladeb na „Crossfade“ se nese v duchu melancholie, emocí a smutku, naopak několik dalších písní je spíše svižných, hardcorových nebo metalových. K nejlepším položkám patří určitě úvodní manifest „Zimní varování“, který je spolu s „U. R. Dead“ dodnes součástí koncertů INSANIE. Za naprostý vrchol desky považuji rozložitý hymnus „Vertigo“, těsně následovaný skladbou „Good Night“, kde Poly i Calvera vyřvávají s takovým zoufalstvím v hlase, až mrazí. Nezapomenutelný je i opus „The Changing of the Guard“, vyprávějící o jakémsi městě, na které útočí kolonie slizu. Tu mezihru, kde se zběsile střídají divoké rytmy a do ní křičí zoufalí bojovníci a mlaská onen neviditelný hnus, tu prostě musíte slyšet! Naopak obešel bych se bez předlouhé „The Riddles In The Dark“, která zřejmě měla velké ambice, ale v určitých pasážích působí trochu hluše. To je za mě jediné negativum desky, i když nutno vzpomenout, že některé posluchače ve své době iritovaly v nahrávce hodně vytažené bubny.Na závěr vzpomínek na „Crossfade“ bychom ještě neměli zapomenout na Cult Insania – v užším smyslu fanklub kapely, v širším pojetí volné společenství lidí, kteří se kolem kapely motali a měli s ní něco společného. Z bran Cultu se do světa v masivních kadencích šířily propagační materiály stylizované stejně jako muzika a texty – plné přírody, mystiky, odkazů na Pána prstenů a poťouchlého humoru. Číst si ty staré letáky, profily nebo rozhovory je pro mne i dnes vyložená radost a vřele je všem doporučuji, pokud se k nim skrze nánosy prachu a desetiletí ještě dostanete. Pokud ne, můžeme si něco ze světa INSANIE připomenout zase příště...http://www.crazydiamond.cz/hate_tremendum_recenze/1184http://www.crazydiamond.cz/hate_tremendum_recenze/1184jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Zakřič HATE a ozvěna odpoví BEHEMOTH. A zdaleka nejde jen ozemi původu. Polská blackened deathová škola má sice mnoho styčných bodů a vmnoha případech tyhle kapely prostě generují obdobnou atmosféru. Mezi HATE a BEHEMOTHje ale podobnost ještě silnější: podobně znějící hudba, víceméně totožná imagea koneckonců i stejné křestní jméno obou frontmanů. Jak Nergal, tak The FirstSinner mají v občankách jména Adam. Tak to by bylo to první a teď to druhé:nebudu zastírat, že ač mám BEHEMOTH velmi rád, HATE mají v současnosti mojevětší sympatie. Mnohými opěvovaný album „The Satanist“ od Nergala a spol. midodnes nějak ne a ne sednout, cosi mi brání si ho plně vychutnat, byť to zkoušímzas a znova. Ovšem HATE a jejich novinka „Tremendum“, to je přesně ono. Žádnévelkolepé, i když tak trochu prázdné kulisy, v nichž chybí život, nýbrž řádněpotemnělá a stísněná hrobka, v níž za každým koutem cítíte nepřátelský pohledbestie s planoucíma očima.  HATE dokáží být taky monumentální, ale v jejich hudbě jecosi zvířeckého a zarputile odhodlaného. Jejich skladby jsou kovová mementa,před jejichž nelidskou zlobou musím občas přivírat oči. Ovšem když se člověkprobere z prvního náletu, sezná, že nic se neděje samoúčelně. Nechtějí jenpouštět hrůzu, každá vteřina alba je nacpaná jednak instrumentální bravurou,jednak schopností zkomponovat vražedné hymny, které se při bližším ohledáníjeví jako velice návykové. Děje se toho v nich tolik, jeden silný riff stíhádruhý, smyčka se utahuje, obloha za oknem temní – navzdory tomu, že tyhle řádkypíšu v letním odpoledni – a místo „refrénů“ tu jsou zhudebněná smutečníoznámení. HATE přitom nejsou nějací prvoplánoví blackoví strašáci, textovástránka alba se inspirovala prací rakouského filozofa, myslitele a esoterikaRudolfa Steinera, který ve svém díle krom jiného hlásal duchovní jednotu všeholidstva a ostře se vymezoval proti rasovým předsudkům, takže i z tohoto úhlupohledu je „Tremendum“ deskou, která stojí za zvýšenou pozornost. Poláci mi vposledních letech dělají samou radost.http://www.crazydiamond.cz/phil_rudd_ostrava_barrak_17kvetna2017_recenze/1188http://www.crazydiamond.cz/phil_rudd_ostrava_barrak_17kvetna2017_recenze/1188kropacekmichal@gmail.com (Kropis)Vydání dnes již tři roky staré sólovky od rebelského bubeníka AC/DC bylo poměrně překvapující, ale to jsem netušil, že o pár let později vyrazí Phil Rudd na turné se svou kapelou a v České republice uspořádá neuvěřitelných šest koncertů. Mezi zastávky patří k mému podivení města jako Litvínov a Jablonec nad Nisou, ale pokud je poptávka, je to ve finále úplně jedno. Já jsem si vybral ostravskou zastávku, která se uskutečnila v malém klubu Barrak. Kdyby se mě někdo předem zeptal na tip umístění koncertu, tak s jistotou odpovím, že bude v Garáži, která je na podobné akce naprosto odpovídající. Holt člověk míní, organizátor mění. V klubu Barrak jsem byl poprvé a do budoucna můžu prohlásit, že tahle špeluňka prostě nemůže být narvaná k prasknutí. Jméno Phila Rudda totiž přitáhlo spoustu fanoušků napříč všemi generacemi a po chvíli začala v klubu sauna.České miniturné je spojeno také s dvěma předkapelami, ze kterých mám nakonec dobrý pocit. Tou první byla plzeňská HANTA, která do nás slabou půlhodinku bušila svižný heavy/thrash metal. Poslouchalo se to dobře a ani nevadilo, že jsme přišli na poctivý bigbít. Jinak se ale nejednalo o nic výjimečného, takové klasické hoblování kytary a úderný hlas. Zajímavější byla trojice STROY. Tito kluci převedli skvělou show, která si nic nezadá s mezinárodním měřítkem. Instrumentálně na výši a zpěvák se do toho místy opíral jako ti nejlepší z grungeové éry. Přesto si myslím, že v mnoha částech koncertu jim byla škatulka grunge malá. STROY nabízí velmi zajímavý hudební zážitek, zvlášť pak v českých vodách. Obě kapely měly dobrý zvuk a čekání na hlavní hvězdu tak velmi příjemně uteklo.Phil Rudd je bubenická legenda. Není to žádný frontman nebo tahoun koncertů a podle toho také vypadal úvod koncertu. Phil se velmi nezúčastněně usadil za bicí, na pódium došli postarší kolegové a rozjel se úvodní beat parádní vypalovačky „The Other Side“. Zcela určitě jeden z nejlepších songů z jeho jediné sólovky skvěle otevřel energickou show. Phil Rudd je prostě jedinečný a zažít jeho úderný styl naživo je k nezaplacení. Nikdo nemá takový feeling a blázni, kteří ho srovnávají s Larsem Ulrichem, by se měli stydět. Základní rytmus je sice jednoduchá věc, ale při poslouchání Rudda má člověk pocit, že je vše jinak. Snad za to mohou nějaké mikrosekundy úderů nebo odlišně načasované údery do činelů, ale celý jeho bubenický styl je mi strašně blízko srdci. Navíc poslední řadovka je plná přechodů, na které musí mít člověk cit a toto všechno jsou charakteristiky, kterými oplývají jen ti nejlepší bubeníci na světě. Samozřejmě koncert není jen o Ruddovi. To ani nejde. Kolegové z kapely jsou sice naprosto bezejmenní kumpáni v letech, ale koncertní zkušenosti z barů se nezapřou a dlouholetá sehranost je cítit na sto honů. Občas mi přišlo, že kromě zpěváka působí všichni dost nezúčastněně, jakoby se styděli, ale dokud předváděli tak energickou smršť rock’n’rollových vypalovaček, nikomu to nemohlo vadit. Průřez koncertu byl jasný, hrálo se hlavně z oné jediné sólové desky, která se nadmíru povedla a tomu také odpovídal i koncert. Zpěvák si to hlasově dával na jedničku, komunikoval s publikem a užíval si každý song. Dokonce se jako pravý gentleman omluvil za chvilkový problém s mikrofonem, což vlastně ani nebyl jeho problém. Jinak byl ale zvuk v klubu naprosto exkluzivní. Ruddova sólovka „Head Job“ nabízí sice vysokou kvalitu po celé délce alba, ale přesto několik songů vyčnívá. Úvodní song jsem již zmínil a dále doplňuji „Repo Man“ a „Head Job“, která člověka posadí na zadek. Mimochodem v několika písních na albu hrál Phil Rudd také na kytaru a poslední zmiňovaná byla právě jednou z nich.Jako jediné negativum setu vidím jeho délku (pouhých 50 minut). Vždyť AC/DC přece běžně přivykli odehrávat dvou a vícehodinové koncerty, tak nechápu, v čem byl problém. Chápu sice, že pokud má být předmětem turné jedno album, je těžké hrát dlouhé představení. Ale jako nutnost vidím zmínit, že byly odehrány také tři písně z éry Bona Scotta. Každá způsobila explozi klubu, protože takové songy jako „Shot Down In Flames“ se prostě neomrzí. A tak bych si klidně dovedl představit odehrání více písní od AC/DC. Jako takovou perličku na závěr zmíním tak trochu bizarní pohled na Phila Rudda, který si na koncerty vyndává zubní protézu. Moc nerozumím tomu, proč má multimilionář vyndavací zuby, ale když člověk vidí bubeníka s takovou razancí a oddaností mlátit do bicích, tak vše ostatní jde stranou. Klubové koncerty v takovém podání musí potěšit každého rockera a Phil to po všech excesech za poslední dobu zase všem nandal.Setlist:The Other Side / When I Get My Hands On You / Lost In America / Shot Down In Flames / Sun Goes Down / Up To My Neck In You / No Right / Repo Man / Head Job / Rock And Roll Damnation / Forty Days.http://www.crazydiamond.cz/richie_kotzen_salting_earth_recenze/1183http://www.crazydiamond.cz/richie_kotzen_salting_earth_recenze/1183kropacekmichal@gmail.com (Kropis)V kytarových kruzích spatřilo světlo světa zcela jistě velmi očekávané album roku 2017 a tím je již jednadvacátá sólovka Richieho Kotzena „Salting Earth“. Neuvěřitelné číslo, které je provázáno s kvalitou a obrovským hudebním vývojem. Navíc bych řekl, že poslední Richieho řadovky jsou více než kdy jindy multižánrové a mohou tak oslovit stále širší publikum. A poptávka po této hudbě zde je, protože až teprve projekt THE WINERY DOGS umožnil obrovskému zástupu rockových fanoušků pochopit, že Richie Kotzen není jen ten odpadlík z POISON a najatý zástup Paula Gilberta u MR. BIG, ale svébytný umělec s dlouholetou kariérou. Je to smutné, ale je to tak a pokud se zaměříme na aktuální řadovku, nepochybuji o tom, že, stejně jako předchozí „Cannibals“, dokáže oslovit široké spektrum lidí včetně těch nejtvrdších rockerů.Těžko popsat celé album v kostce, protože ta rozmanitost je vskutku obrovská, a tak bude lepší začít od úvodní skladby „End Of Earth“. Tak temná píseň nebyla v Richieho kariéře dosud k slyšení. Skoro bych řekl, že se jedná o velmi uzavřený song, jehož krásy vyplují na povrch až po několika posleších. Ještě teď si vzpomínám na prvotní šok, kdy jsem si v duchu říkal, co to je za násilný slepenec několika zdánlivě nesourodých nápadů. Richie mluvil v souvislosti s touto písní o určitém osobnostním restartu a načerpání nových sil a inspirace, čemuž také nasvědčuje změna kytary ve videoklipu a v současnosti probíhajícím turné. I zdánlivá drobnost má totiž v Richieho kariéře určitý význam. Kytaristi potvrdí, že i změna tvaru nástroje má vliv na zvuk a tak věřím, že opuštění kávového telecasteru, se kterým je Richie Kotzen spojen řadu let, má své opodstatnění. Druhá položka „Thunder“ utkví znalcům THE WINERY DOGS především v tom, že úvodní riff kopíruje song „We Are One“, ale po chvíli se píseň zvrhne do hymnického refrénu, který ve spojení s Richieho hlasem zaručuje posluchači obrovský příval energie. Rád bych také doplnil, že tyto silné rockové vály parádně sedí k produkci desky, která jakoby zvukově vypadla z devadesátých let, kdy dominoval masivní kytarový zvuk a grungeová baskytara. Tak úderně neznělo dosud žádné Kotzenovo album. Poté už se začíná odlehčovat a „Divine Power“ nabízí, řekl bych, typicky melancholický song. Lusknutím prstu začíná další píseň „I‘ve Got You“ připomínající vliv zapomenutého sólo projektu WILSON HAWK, kde se pod skrytým jménem projevil Richie jako mistr R’n’B. Zároveň musím doplnit, že nebývá pravidlem, aby bylo na albu obsaženo tolik pozitivních písní. Toto je jedna z nich a vsadím se, že to má úzkou spojitost s nalezenou ženskou spřízněnou duší.Asi netřeba u každé recenze opakovat, že Richie Kotzen si celé album nahrává sám a hraje na všechny nástroje. V následující „My Rock“ se chopil klavíru a ve spojení se silnou baskytarovou linkou se ještě chvíli drží v rybníčku rhythm and blues. Jako nejhodnotnější věc na albu hodnotím progresivně laděnou „This Is Life“. S úsměvem na tváři obdivuji Richieho pěvecký rozsah, pro který si v této písni vytvořil patřičný prostor a střídáním nástrojů, které se navzájem nekříží, jen dokazuje, jak mnohovrstevnaté aranže si dokáže Richie skládat. Jako ryzí překvapení vidím píseň „Make It Easy“, která se stylově vrací do roku 1994, kdy si Richie Kotzen udělal velké jméno a sklidil uznání kritiků s funkově říznutým projektem MOTHER HEAD’S FAMILY REUNION. Jedná se zároveň o jedinou píseň, na které se podílel někdo jiný a tím byla Richieho, nyní již manželka, Julia Lage. Tak trochu nevýrazný počin „Meds“ je nejvíce zařaditelný k předchozí řadovce „Cannibals“, protože zde dominuje baskytarová linka a skromná (nikoliv špatná) produkce, tolik typická pro předchozí desku. Pro mě osobně je velmi silnou písní „Cannon Ball“ a tipl bych, že i pro samotného tvůrce, protože v ní vidím jistý odkaz na vliv, dnes již více než rok předčasně zesnulého, PRINCE. Není žádným tajemstvím, že Richieho velký vzor byl právě tento žánrový chameleon. Písni dominují líbezné klávesy, které by člověk mohl poslouchat večer u krbu s lahvinkou vína. Závěr alba už je čistě akustické vyznání lásky ke své partnerce „Grammy“, což je na druhou stranu dost možná „nejprimitivnější“ píseň, kterou kdy vložil Richie Kotzen na album, zkrátka jen akustika a pár akordů, ale funguje perfektně, píseň je totiž ohromně pozvednuta hlasem. Jestli tohle není vyzrálost, pak už nevím. Richie Kotzen se s přibývajícím věkem stále více přibližuje k písničkářství a k oddanosti písni na úkor předvádění instrumentálních schopností.