https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_one_by_one_recenze/3986https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_one_by_one_recenze/3986nobody@nothing.com (Tomáš)Kapelní život FOO FIGHTERS je téměř dokonalá sinusoida. Krizi střídá pohoda, tu pak zase střídá krize. A tak hezky pořád dokola. Třetí deska „There Is Nothing Left To Loose“ byla právě tou pozitivní fází, takže zákonitě musela přijít fáze negativní. A taky že přišla. Nebudu přehánět, když napíšu, že věci eskalovaly až na hranici života a smrti. Třetí deska byla velkým úspěchem. Následující celosvětové turné ale kapelu postupně fyzicky i psychicky vyčerpalo. Napětí rostlo, návykové látky dělaly svojí špinavou práci. Bod zlomu nastal koncem léta 2001, kdy se po vystoupení na festivalu v Anglii bubeník Taylor Hawkins předávkoval heroinem a skončil na dva týdny v kómatu v nemocnici. Byla to studená sprcha, ale i velmi účinný budíček. Dave Grohl trpělivě vysedával v nemocnici a čekal, až se jeho parťák Taylor probere. Rozhodně ho nemínil ponechat napospas osudu. Konečně měl sestavu, která fungovala, sestavu, která měla potenciál udělat z FOO FIGHTERS globální hvězdy.Dave toho ale měl taky plný zuby a potřeboval si orazit. Využil nabídku Josha Hommea a připojil se na chvíli ke QUEENS OF THE STONE AGE. Nahrál s nimi jejich fantastickou třetí desku „Songs For The Deaf“, kde naplno prokázal, že nezapomněl nic ze svých bubenických super schopností. Když se pak Taylor trochu vzpamatoval, zamířili FOO´s koncem roku 2001 nejdřív do Daveova domácího Studia 606 ve Virginii, aby připravili písničky pro další desku. V lednu 2002 se pak kapela přesouvá do Los Angeles, kde ve studiu Conway nahrávají 29 skladeb. Výsledky čtyř měsíců snažení jsou ale velice chabé. V podstatě byla využita jediná písnička, „The One“, která byla posunuta na soundtrack k filmu Orange County. Se zbytkem materiálu nebyl spokojen nikdo. Přesto, že celá tato sranda stála zhruba 1 milion dolarů, všechno to šlo nakonec do koše. Dnes to kapela ironicky nazývá „nejdražším demáčem“, ale tehdy věci nevypadaly úplně jako sranda. Nefungovala chemie, inspirace vázla. Dave přepnul opět do svého diktátorského režimu, odmítal nápady od Natea. Ten byl pak samozřejmě naštvaný, podobně jako Chris, kterého k ničemu pořádně nepouštěli, a v podstatě se ve studiu celý den jen poflakoval. Tohle všechno se otisklo do nahrávek, které postrádaly poctivost a uvěřitelnost. Kapela byla na hranici rozpadu.Některé věci prostě potřebují čas. Dave teda opět vzal roha a na tři měsíce vyrazil s QUEENS OF THE STONE AGE na šňůru. Musel si sám pro sebe ujasnit, co vlastně chce dělat. Finální prozření přišlo na festivalu Coachella v Kalifornii, kde vystupoval jak s QOTSA, tak s domovskými FOO FIGHTERS. Všichni čtyři znovuobjevili tu magii, kterou za poslední rok někde cestou ztratili. FOO´s se znovuzrodili! Dave a Taylor se pak vrátili do Virginie a začali znovu nahrávat. Chtěli si sice vzít nějakého šikovného a známého producenta, ale nikoho z oslovených upřímně nelákalo zalézt do malého improvizovaného studia ve sklepě baráku někde na venkově. Dave pak náhodně potkal Nicka Raskulinecze, kterého znal ze Sound Studios v L.A. Ten tam akorát skončil a neměl moc co na práci. Slovo dalo slovo, Nick taky pocházel z jihu, takže neměl nejmenší problém s lokací a najednou byl povýšen na producenta nové desky FOO FIGHTERS. 10 dní stačilo trojici Dave + Taylor + Nick, aby měli hotové základy znovu nahrané desky. Všechno šlo jak po másle. To, co se předtím v Los Angeles vůbec nedařilo, bylo šmahem pryč. Chemie fungovala, energie sálala, nápady lítaly. Věci se nekomplikovaly, nesnažili se znovu vymyslet kolo. Dělali jen to, co uměli nejlíp – přímočarý, energický rock´n´roll. Nate a Chris pak přidali svoje party v The Hook Studios v Los Angeles. Kyvadlo dějin se odrazilo ode dna a opět zamířilo do pozitivních oblastí.Už jsem psal, že FOO´s mají cit pro úvodní singl. „All My Life“ je zároveň otvírákem desky a je to rána přímo na solar. Nacpat tolik chytlavých háčků do jednoho songu, to je úplná inflace nápadů. Jednoduchý kytarový motiv v podstatě na jednom akordu, který se stává poznávacím znamením písničky. Výrazný riff, který je ale citelně temnější než bezstarostné riffy plné zábavy z minulých desek. Jasná melodická linka, která neochvějně míří k finální eskalaci, kde se Dave vrací ke svému screamo projevu. Do toho ještě výbuchy energie, když se píseň několikrát přetočí z klidných, nebo spíše jen tichých poloh, které jsou ale ze své podstaty vnitřně neklidné, do hlučných agresivních pasáží.Čeho si můžeme všimnout prakticky okamžitě, je posun ve zvuku nahrávky. Třetí deska sázela na mohutný zvuk ve stylu stadionového rocku, který byl prostorový a hřejivý. Tady je vše jinak. Zvuk je sevřenější. Slyším v něm ozvěny stoner rocku, ale i new wave a alternativního rocku osmdesátkového ražení. Je ostřejší, bodavější, řezavý a jistým způsobem i temnější. Ze začátku jsem s ním trochu bojoval, přišlo mi to celé jako krok zpět. Chyba byla jako obvykle v přijímači. Když jsem pochopil, že je to naopak krok vpřed, začalo to najednou dávat smysl. „One By One“ je na poměry FOO´s hodně vážná deska. Samozřejmě zde najdeme i pár odlehčenějších momentů, jako nostalgickou „Times Like These“, nebo euforickou „Halo“, obecně ale z alba podprahově sálá, že se zde řeší nelehké období v životě skupiny. Je to jistá forma terapie. Kapela, kterou málem semlela její vlastní sláva a velikost, se z popela marasmu, nevraživosti a umělecké bezradnosti vrátila s novou energií, zocelená a s jasným cílem – natřít to celému světu! Nekoukala napravo, nekoukala nalevo, jela svou cestou hlava nehlava. Agresivní riffy a bicí, u kterých cítíme, jak do nich Taylor buší jak v transu. Dokonce i jindy kultivovaný a umírněný Nate zde hraje jako pouliční drsoň. Takhle nezní žádná jiná deska FOO FIGHTERS.Playlist je velice dynamicky seskládaný. Hned za parádním úvodem následují v rychlém sledu další šlehy. „Low“ by se hodila i na desku QOTSA a rozhodně by tam nebyla do počtu. „Have It All“ kombinuje silně alternativní zvuk se zasněným dreampopovým refrénem a je to velice příjemné spojení. Je libo baladu? „Disenchanted Lullaby“ se tak chvíli tváří. Pak ale kapela nastartuje motorovou pilu a změní se ve vraždícího maniaka jako z béčkového horroru. Co na to říct? Skvělé! No dobře, tak my vám tu baladu přece jen přivezeme. „Tired Of You“ se za ní už skutečně považovat může, i když musíte akceptovat fakt, že tohle žádný love song rozhodně není. Je to spíš taková zhudebněná depka. Temná, drásavá, emočně vypjatá.Forma zde ale rozhodně nevítězí nad obsahem. Jednotlivé písničky jsou perfektně propracované, songwritting je špičkový. Navíc celá deska drží maximálně pohromadě. Je to monolit, který nemá (prakticky) žádné prasklinky. Ke konci playlistu se sice objeví pár průměrnějších skladeb, třeba „Overdrive“ nebo „Burn Away“, ale pořád to není žádný průser, který by se musel přeskakovat. Závěrečná „Come Back“ je ale opět zářez nejvyšší kvality. Jak FOO´s umí vybrat úvodní singl, tak téměř na každé desce mají taky parádní závěr. Gradující, burácející, dramatický. Tohle je stadionová hymna par excellence. Po prvním závěru přichází akustická mezihra, která ze začátku vypadá jen jako postupný dojezd skladby. Omyl vážení. Je to jen pauza na nádech. Brnění v těle stoupá, napětí eskaluje, postupně si uvědomujeme, jak nás ošálili. Exploze! A pak už jen spálená země všude kolem.Kapela se cíleně snažila na albu zachytit energii živých vystoupení. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou. Je to skutečně tvrdá deska, i když jiným způsobem než zbytek jejich diskografie. Na druhou stranu možná není tak přímočaře hitová, jako předcházející nahrávky. Museli jste si k ní najít cestu. Každopádně popularita FOO´s rostla raketově. Čekaly je arény, tohle byl skutečný průlom do první ligy. „One By One“ byl velkolepý návrat FOO´s. Prakticky seskočili hrobníkovi z lopaty a s nově objevenou živočišní sílou zválcovali vše, co jim stálo v cestě. Singl „All My Life“ připravoval půdu už od září, a když koncem října dorazilo do obchodů i samotné album, na komerční úspěch bylo už hezky zaděláno. Start ze třetího místa, 120 tisíc kopií hned první týden. Za něco víc, než rok už bylo prodáno přes 2 miliony nosičů. Malý zázrak, když si vzpomeneme, jak to celé začalo.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_stray_koncert/3985https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_stray_koncert/3985nobody@nothing.com (Stray)Pořadatelé tentokrát pojali program festivalu Brutal Assault (koná se od  úterý 4.srpna do soboty 8.srpna tradičně v Josefovské pevnosti poblíž východočeské Jaroměře) docela jinak, dle mého cílili dramaturgii akce na zvláštnější, ne až tak v hlavním proudumetalového extrému zbytelnělá jména, ale naopak dali šancikapelám, reprezentujícím spíše úkroky stranou do netradičnějších oblastí. V soupisce Brutalu je tak pravděpodobně nejménně„nesporných a nezpochybnitelných headlinerů“ za mnoho posledních let, což jevkusně vypreparováno právě spoustou malých až středněvelkých, bezesporu kvalitních a zároveň v Čechách nepříliščasto se vyskytujících, jmen. V letošní nabídce opravdunehledejte ty největší a často do Pevnosti jezdící kapely jako GOJIRA, MAYHEM, MINISTRY, CANNIBAL CORPSE, BEHEMOTH, OBITUARY, OPETH nebo KREATOR, ale naopak spousty ne až tak provařených, avšak kvalitních kapel, na které si řada lidí ráda zajde, protožeshlédnout jejich koncert v podstatě dlouho neměli příležitost,jestli tedy vůbec někdy. Tři ze čtyř letošních vlajkových bandů(konkrétně BODY COUNT, PRIMUS a WARDRUNA) považuji ostatně spíš zaodbočky jinam, než se nachází hlavní proud současné tvrdé metalovéhudby. Čtvrtí healineři - CRADLE OF FILTH - před pár dny odřekli účast a byli nahrazeni o něco strožejšími, ale ořád zajímavějšími Nory SATYRICON, čímžmě pořadatel vlastně potěšil. Na co se tedy doPevnosti letos těším?StředaZřejmě vůbec nejzajímavější den celé akce je pevně svázaný z old-school heavy/power/thrash americkou scénou západního pobřeží asází na osvědčené stálice, které v rámci melodičtější starosvětské heavymetalové hudby dostaly zde od pořadatelů zelenou. Mluvím o stabilněpůsobících nestorech kalifornské metalové školy osmdesátých let ARMORED SAINT,jenž mají letos na svém kontě další zdařilou studiovou desku, ale myslím také na úspěšný comeback v současnosti prožívající METALCHURCH, kteří se představí s reformovanou sestavou, jejížsoučástí je nový a velmi dobrý zpěvák Brian Allen, ale také ex-megadeťácký baskytaristaDave Ellefson. Pokud budu mluvit o letité hudbě souvisejícíčástečně s výše představenými, musím zmínit znovuzrozené seattleské prog-thrashery z NEVERMORE, u kterých zavelel Jeff Loomis k novýmaktivitám a do sestavy přijal dvojici nováčků. Zde jsem opravduzvědav na první dojem z koncertního provedení jejich hudby,zvlášť když kapela, jejíž zvuk byl v minulosti podstatnou měrou tvořen hlasem zesnulého Warrela Danea, prakticky čtrnáct let spala. Vlastně jsemzvědav i na sludgeové jižanské bohy KYLESA, kteří se nedávnorovněž probudili k fungl novým aktivitám. Faerští náladotvůrci IOTUNN určitějsou také na seznamu bandů, na které se půjdu zezvědavosti podívat, což u mne obrací na ruby předpoklad, že sebudu některým místům (Octagon) v areálu programově vyhýbat.Předpůlnoční temná mše od švýcarských TRIPTYKON by se mohlastát vyvrcholením prvního večera, to je třeba podotknout v neposlední řadě.:-)ČtvrtekDruhý den má svá pro a proti, kapel mne zde zajímá povícero, ale žádná z mého pohledu nepatří k úplným želízkům, takže nechci rovnou mluvit o nejslabším dnu, ale pakliže nikdo nezaperlí, může tomu tak být. Zvědav jsem celkem na americkáděvčata z řad KITTIE, neb není tradicí zažít koncert této nu-metalové grupy z přelomu milénia v našich zeměpisných šířkách.Symfo-death program finských nebojsů WALTARI svou pozorností škrtnu asi jen tak, aby se neřeklo, neb mocnevěřím, že mne dokáže zaujmout něco, čemu jsem z desky nikdy(na rozdíl od jejich běžné produkce), vážně ale vůbec nikdy nepřišel na chuť.Uvidíme. Zvědav jsem samozřejmě na relativně novou belgickouakvizici post-metalu PSYCHONAUT, jejíž alba svědčí o výbornémpotenciálu a hlavně faktu, že jde o nadžánrovou kapelu spřidanou hodnotou a ne o nějaké urputníky bez potřeby se zvukově a skladatelsky posouvat. Půjdu se kouknout i na vulgárního amerického dědka Ice T sjeho úderkou BODY COUNT, ale příliš nevěřím v něconeobyčejného. Zajímá mne indiánský black metal v podání projektu BLACKBRAID konaného vzadu na Obscure stage, ale také na koncert thrashmetalových klasikůDEATH ANGEL, jejichž výstup na loňském Metalfestu se zvukověpříliš nevyvedl. Každopádně právě pro to čekám odOseguedovců reparát. Deathmetalová klasika v podání DEICIDE užzazní v Josefově potřetí za poslední čtyři sezóny, což asipotěší mnohé žánrové srdcaře, mě však o něco více zajímáv zadní části areálu se konající výstup blackových AURA NOIRa vlastně i koncert amerických stoner rockerů z FU MANCHU.PátekPáteční program naplněný skvělýmivěcmi pro mne zahájí pravděpodobně až jižanští grooveři CORROSION OF CONFORMITY.Klasikové působící na zaoceánské scéně přes čtyřidekády mají na svém kontě zvláštní, ale rozhodně kvalitní novou desku a jsem opravdu zvědav jak jí Pepper Keenan a spol převedouna pódium. Výtečný albový comeback maji od loňska za sebou rovněž techno-thrash bohové CORONER, kteří po více než třech dekádách ticha předvedli mistrovskou skladatelskou formu a ukázali na novince doslova všem, jak mázhruba znít metalové dílo staré kapely, které je pojato bezúnavy, ale svěže, vitálně a aktuálně, v souladu s trendy itrvanlivými atributy tvrdé hudby dneška. Vlastně se docela těšími na výstup alternativních amerických grooverů z PRIMUS, které považuji za jednu z nejočekávanějších a nejnetradičnějších věcí letošnísoupisky celé akce. Je sympatické, že se pořadatelé otevírají podobnýmvěcem, protože ty mohou pouze spestřit program. Zvědav jsem dálsamozřejmě i na švédské krkavce z MARDUK, ačkoliv u násvystupují poměrně často, ale také na jejich atmosférické krajany z KATATONIEči thrashmetalové veterány z Bay Area VIO-LENCE, jejichžnávrat na scénu zatím nebyl doložen plnohodnotným albem.SobotaPoslední den akce obsahuje dle méhohned několik naprostých stropů. Velmi se těším na americkéSACRED REICH, protože tihle borci z Arizony si naživo vždy dokážíudržet vynikající formu a ještě do své hudby vdechují slušnoudávku nejen riffů, ale i živelného optimismu. Post-blackovému prostoru u mnebudou jednoznačně vládnout jejich krajané DEAFHEAVEN, tedy kapela,která mne se svou poslední deskou hodně zaujala, a to aniž bych bylpřímo zatvrzelým stoupencem jejich stylu. Doom-metalový klasikovéze Švédska – CANDLEMASS – budou již v Pevnosti vystupovat poněkolikáté,pro mne jsou díky svému heavy zacílení logicky osvěžujícípoložkou seznamu. Čekám naprostou skladbovou klasiku z rané fáze jejich tvorby, kombinovanou  se skvělými hráčskýmia pěveckými výkony. Vyvrcholením celé akce se patrně znovustane koncert norských zlounů ze SATYRICON. Tahle kapela je sprogramem Brutal Assaultu už dlouhodobě napevno svázaná a vždy zdedokázala vystřihnout prvotřídní set, který doslova k hradbámpřikovával. Opravdu nečekám nic jiného než nekompromisní auhrančivou jízdu plnou černoty! Za mne je tak program akce velmizajímavý a ani mne moc nepohoršuje, že zde letos schází většípočet těch největších jmen metalového či hardcoreovéhoextrému.https://www.crazyDiamond.cz/The_pretty_reckless_dear_god_recenze/3984https://www.crazyDiamond.cz/The_pretty_reckless_dear_god_recenze/3984nobody@nothing.com (Tomáš)Můj vztah k THE PRETTY RECKLESS byl vždy trochu ambivalentní. Nemohl jsem si sám pro sebe ujasnit, jestli to co dělají, skutečně myslí vážně, nebo je to jen nabubřelá show v americkém stylu. Určitá teatrálnost v jejich projevu zřejmě vychází už ze samotného personálního obsazení, když frontwoman, skladatelka, zpěvačka a občasná kytaristka Taylor Momsen byla zároveň i celkem úspěšnou herečkou. A jak jsem zjistil, tak i modelkou. Zároveň mi jejich mix moderního hard rocku, alternativního rocku, post grunge a dalších kytarových stylů s odkazy na blues a jižanský rock, nikdy úplně nerozhodil sandál. Mám je ve stejné kategorii jako třeba HALESTORM, takže pár skvělých songů, plus nějaká nuda kolem. Z času na čas si je vyslechnu, ale nemusím to mít každý den. Překvapivě třeba mexické divoženky z THE WARNING mě na starších, více old school hardrockových deskách bavily více.Novinka „Dear God“ zatím sbírá po světě relativně vysoké hodnocení a slova uznání. Špatná deska to rozhodně není. První problém mám ale s její délkou. 50 minut je fakt dost. Kapela se drží této časové dotace už poslední dvě alba, já bych ale klidně 10-15 minut ubral, aby byl materiál konzistentnější a vyrovnanější. Trend posledních let, dělat desky primárně opět v časových limitech, aby se vešly na jedno LP, podporuji všemi desíti. 50 minut ale na jedno LP nedostanou, takže je z toho balení o dvou vinylech a tomu odpovídá cena. Já si to kupovat nebudu, ale z principu se mi to nelíbí.Jestli byla poslední deska „Death By Rock&Roll“ (2021) vyrovnáváním se smrtí idolů (Chris Cornell) a přátel a spolupracovníků (producent Kato Khandwala), na „Dear God“ se Taylor primárně věnuje sobě a svému životu. Jak to říct kulantně? Deska je prostě trochu ufňukaná. Když vládnete dobrou angličtinou, abyste porozuměli textům ještě víc než já, tak vám to zřejmě za chvíli začne lézt na nervy. Někdy je to už (za) na hranicí patetičnosti a trapnosti. Taylor si nedala tu námahu zabalit tyto věci do metafor a trochu zamlžit významy v uměleckém vyjádření, ale vyplakává se jako přiopilá hysterka v baru ve tři ráno.Na druhou stranu, čekal někdo něco jiného? Od prvních alb si Taylor cíleně pěstuje image utrápené rockové hvězdy, kterou nikdo nechápe a všichni jí ubližují. Prožívá vnitřní muka, zažívá nesnesitelnou lehkost bytí. Je to výčitka? Ani náhodou. Na tom funguje polovina rockových kapel (ta druhá polovina pak zpívá o chlastu). A její drásavý hlas, který dokáže být motorkářsky drsný a zároveň i holčičkovsky hladivý a naivní, se do této stylizace hodí úplně perfektně. A musíme uznat, že zpěvačka to je výborná. Aktuálně zní vyzrále a sebejistě, přesně ví, co chce zpívat a dělá to na jedničku.Hudebně THE PRETTY RECKLESS s každou další deskou ubírají ze syrovosti svého projevu a přidávají na vypulírovanosti a technické kvalitě. Opět asi nic překvapivého, a opět mě to nijak neuráží. Garage rock tak nahrazují moderním hard rockem, který si ale zachovává velice živý a přítomný zvuk, na rozdíl od armády přeprodukovaných a uměle znějících amerických kapel současnosti. Trochu mi chybí jejich typické songy s nádechem blues nebo jižanského rocku, na druhou stranu se vydali více objevovat zákoutí rocku alternativního.Deska proti předchozím zářezům působí temnějším a vážnějším dojmem. Taky trochu ubrali z přímočarosti a melodie potřebují více poslechů, než se nám postupně začnou otevírat. Pořád zde najdeme burácivé hymny, kombinující klidnější sloky s vybuchujícími refrény v podobě „For I Am Death“, nebo rychlejší vypalovačky jako „When I Wake Up“. Na HEART si vzpomenu při „Dragonfire“ s jejím akustickým začátkem a tajemnější melodií. Za mě jeden z vrcholů desky, taková moderní pocta sedmdesátkám. Dalším je oldschool klávesami vyšperkovaná „Spell On You“. Opět relativně jednoduchý a přímočarý sedmdesátkový hard rock, který ale prostě funguje. Má to rockový náboj, hutný zvuk, mírně slizkou melodiku, povedené.Typické velkolepé rockové balady reprezentuje drásavá „Love Me“, nebo emotivní „Eye Of The Storm“. Vyklidněná „Rollercoaster Of Life“ svým vybrnkávaným riffem odkazuje ke „Californication“ od RED HOT CHILLI PEPPERS, stejně jako celkovou atmosférou. Podobně jako originál, který dokonce v textu Taylor přímo zmíní, i tohle se mi líbí. Tajemná „Dark Days“ pak pro změnu jako by vypadla z repertoáru AUDIOSLAVE. Pomalu rostoucí song nás trpělivě hypnotizuje a rafinovaně vlastně nikdy nedosáhne podvědomě očekávaného grandiózního vrcholu.Alternativněji pojatá titulní „Dear God“ je přes svojí šestiminutovou délku úplně stravitelná. Svojí temnou atmosférou, zajímavým řezavým zvukem i košatou strukturou totiž udržuje neklidné napětí a baví celý čas. Na druhé straně spektra, toho výrazně popovějšího, pak najdeme třeba poprockovou „About You“. Kontrast mezi těmito póly je hodně velký, ale přesto to nepůsobí nijak nepatřičně.Když přestanu poslouchat a vnímat texty, tak ta deska je vlastně celkem fajn. Rozhodně to není jednohubka, která vás po pár posleších omrzí, právě naopak. Jestli je to jejich nejlepší deska, to si nedovolím tvrdit. Řekl bych, že si kapela drží svůj standard, který v rámci lehké evoluce postupně piluje. A to podle mě úplně stačí.https://www.crazyDiamond.cz/the_rolling_stones_foreign_tongues_recenze/3982https://www.crazyDiamond.cz/the_rolling_stones_foreign_tongues_recenze/3982janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi zde není nutné přibližovat tvorbu legendárních Britů, neboť každýkdo kdy THE ROLLING STONES poslouchal, záhy velmi dobře věděl, co od této kapely může očekávat. V pozdní fázi své kariéry, pokud Stouni vyloženě necítili přetlak tvůrčíchinspirací, tak prostě neplýtvali svým časem na práci ve studiu. Nahrávky u nich nyní vznikají, jen když jsou si Jagger s Richardsem jistí potřebnou mírou kvality, a z toho tedy plyne, že v jejich případě nejsou obavy z nedobrého výsledku nutné. Stejně jako před třemi roky spojili síly s mladým americkým producentem Andrewem Wattem (má za sebou v poslední dekádě již produkci alb takových veličinjako Iggy Pop nebo Ozzy Osbourne), gruntovním křisitelem a omlazovačem vyznění řady legendárních rockerů. No a protože minule spolupráce s o dvě až tři generace mladším hudebníkem nedopadla vůbec špatně, pokračuje i nyní. Výsledkem je opět tradiční rock´n´roll Stounů napraný mladickým feelingem.Po úspěšné předchozí desce„Hackey Diamonds“ z roku 2023 nyní tedy veteráni rocku již potřech letech zatoužili po zvěčnění zbrusu nové várky svých skladeb. Na ně opravdu velmi rychlé tempo, neboť právě minulá deska přeťalau nich osmnáctiletou tvůrčí pauzu stran autorskéhudby. Pestrá novinka nakonec dostala název „Foreign Tongues“ a vlastně velmi dobře navazujena to podstatné z historie THE ROLLING STONES. Album je svěžím konglomerátem několika etap a stylových proudů jejich tvorby, přičemž zásadní zůstává blues-rockem a špinavou velkoměstskou ulicí prostoupená první polovina sedmdesátých let. Kapela se však vůbec nebrání pestřejšímu pojetí, o čemž svědčí využití spousty nástrojů, zvukových vrstev, či vkusně dávkovaných aranžérských doplňků. I tak lze potvrdit, že Jagger a spol znovu přesně věděli, co má reprezentovat značku jejich kapely a boogie a blues-rockové základy pouze sami rozjasnili prvky z jiných hájemství populární hudby. Někde došlo na retro-tanečnější vyznění včetně mrouskavých falzetů a švitořivých groovů odkazujících na prostředí funku, jinde jsme naopak dostaly vlivy dřevnosti amerického folklóru, blues a country.O skladatelskou stránku se znovu dělípředevším dvojice Mick Jagger a Keith Richards, i když první jmenovaný dnes vlastně zastupuje dominantnější porci nápadů. Druhý kytarista Ron Wood rovněž nezůstává úplně stranou a jeho podíl sebou nese třeba skladba „Mr.Charm“, jež pojednává o postavě jakéhosi společenského manipulátora (v Jaggerově textu je navíc narážka na Elona Muska). Jde o jednu z nejklasičtějších vypalovaček Stounů na nové desce, kterou pohánějí důrazné riffy Rona i Keitha a poté i jejich sólové dialogy. Po smrti Charlie Wattse zůstáváza bicí soupravou Steve Jordan a odvádí znovu parádní práci,kdy masivnější beat umocňuje přímočaré vyznění současných rockovýchdusáren. Jedna z těch nejlepších má jméno „Never Wanna Lose You“ a reprezentuje dravější a nekašírovanou podstatu STONES. Novinku hodnotím o něco lépe než předchozí počin, kterému jsem tehdy udělil známku velmi nestřízlivých 90ti% a dnes jej slyším zhruba na poctivých 70%. Novinku vnímám ve výsledku nakonec lépe, ale přehnaně pozitivní již nebudu.Vraťme se k nahrávce. Velmi silně se mi jeví hned začáteknovinky, kdy kolekci zahajuje pestré sedmdesátkové boogie, které na mne působí, jakoby vzniklo v dobách členství kytaristy MickaTaylora - „Rough And Twisted“. Song to je, ve své pohodověrozevláté poslouchatelnosti, naplněný nejen vášní, alepředevším vrstvami nástrojů, všemožnými vstupy kytarovýchsól, slide-kytarovými pazvuky, saxofonem, harmonikou či barovýmpiánem, a funguje prostě znamenitě. Výborně působí rovněžpilotní singl „In The Stars“, který svou rytmickou podstatou aodlehčeným riffováním Keitha Richardse trochupřipomene nejen někdejší velký hit „Start Me Up“ z počátku osmdeesátých let, aleuvědomuji si u něho, proč se právě Stouni stali kdysi dávno velkou inspirací pro další rockovou legendu,AEROSMITH. Jemnější pop/rock „Jealous Lover“ je vyloženájaggerovina vycházející z funky a taneční podoby THE ROLLINGSTONES, takže evokuje spíše éru alb jako „Black N´Blue“. Nevím jaká kouzla Andrew Watt s kapelou využíval ve studiu, ale vše zde působí, jakoby song nahrála spíše grupa třicetiletých muzikantů v životní formě. Překvapí Jaggerovy falzety, ale i zanícení a náboj, jaký byl kdysi patrný u černošských hudebníků z Motownu. Zdá se to být neuvěřitelné, ale unavenost tyto osmdesátileté rockery obcházívelkým obloukem. Otom, že máme co do činění s temperamentní a pestrou sbírkou však svědčí i jiné songy,např. Keithem odzpívaná „Some Of Us“, která je poctou kořenům blues, svižnější rockerskájízda „Divine Intervention“ nebo naopak chytlavější poetická věc „Covered in You“, ve které si zahrál na basu dokonce sir Paul McCartney.Mírnější polohy současných THE ROLLING STONES reprezentují na blues a countryorientované věci - „Ringing Hollow“ nebo „Back In YourLife“, přičemž právě z druhé jmenované by se časem mohl rovněž státjednoznačný hit. Celé album uzavře předělávka od ChuckaBerryho, která nese název „Beautiful Delilah“. Jde o jednu ze dvou coverzí na desce, ta druhá a o něco modernější má jméno „You Know I´m No Good“ a pochází z repertoáru Amy Winehouse. Z mého pohledujde o další povedenou sadu rock´n ´rollu, která nedělá portfoliu anglické legendy ostudu, ale naopak umocňuje u posluchače vitální dojem zjejich hudby. Za mne je tohle prostě povedená věc.https://www.crazyDiamond.cz/lovebites_japonska_petice_poprve_v_praze_info/3983https://www.crazyDiamond.cz/lovebites_japonska_petice_poprve_v_praze_info/3983nobody@nothing.com (Info)26 / 07 / 2026 / PRAHA / ROCK CAFÉ/ Na tento koncert je prodáno 78% kapacity!Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/1046Japonská pětice Lovebites poprvé v Praze! Tato ryze ženská formace drtí žánrové bariéry špičkovým power metalem, nekompromisní technickou precizností a kytarovou ekvilibristikou, která vrací lesk klasické britské škole. 26. července v Rock Café zažijete lekci z japonského pohledu na poctivý metal.Lovebites nejsou jen dalším exportem z bohaté japonské scény; tato čistě ženská sestava je plnokrevnou heavy metalovou mašinou, která si podmanila pódia festivalů jako Wacken Open Air nebo Bloodstock. Od svého vzniku v roce 2016 se vypracovaly v ikony moderního power metalu, které sázejí na neuvěřitelnou rychlost a instrumentální vyspělost. Jejich zvuk stojí na pevných základech NWOBHM, kterou ale infuzují neoklasickými prvky a moderní dravostí. Tandem kytaristek Midori a Miyako patří k tomu nejlepšímu, co současná světová scéna nabízí, a jejich souhra je definicí chirurgické přesnosti.Aktuální deska „Judgement Day“ potvrdila, že kapela po příchodu talentované baskytaristky Fami chytila druhý dech. Lovebites se nespoléhají na vizuální pozlátko, ale na suverénní muzikantství, které jim vyneslo i cenu „Best New Band“ od Metal Hammeru. V Rock Café nás 26. července čeká důkaz, že precizní heavy metal v tom nejlepším slova smyslu nemá hranice ani pohlaví.https://www.crazyDiamond.cz/mega_colossus_watch_out_recenze/3978https://www.crazyDiamond.cz/mega_colossus_watch_out_recenze/3978nobody@nothing.com (Gazďa)MEGA COLOSSUS. Co to je za dementníjméno? A hrajou nostalgický hevík? Na první dobrou nic pro mě.Spíš jen tak náhodou jsem si tedy zařadil jednu nebo dvě skladbyz nejnovější desky tohoto uskupení do playlistu, který sipravidelně osvěžuju novými skladbami. A překvapivě jsem nebylzklamán, spíš naopak. Název souboru považuju stále zapřipitomělý a podobně jsem se mezitím nestal fanouškem novévlny tradičního metalu (NWOTHM), tedy současných skupin, kterénostalgicky vzývají ducha osmdesátek. Co je pryč, je pryč. Pročse dívat zpět? A že jsou MEGA COLOSSUS svým názvem i textytakovým milým parodickým pastišem na tom nic nemění. Na druhoustranu – zas se nemá smysl prvoplánově otáčet zády, když jeněkdo v tomto žánru schopen vyprodukovat opravdovou kvalitu.Jako právě tihle chlapci z Raleighu v Severní Karolíně. Původně se jmenovali COLOSSUS, aletakových kapel byly mraky. Managementu té nejznámější prýnavrhli, aby se o jméno utkali v živém battlu před publikem.Druhá strana odmítla, tak si místo toho k názvu přidalipředponu. Aby nebyla žádná mýlka.Album „Watch Out!“ je už pátým z jejich diskografie, když debut vystřelili do světa v roce2008. Prolétl jsem si letmo i předchozí desky a troufám sitvrdit, že do pětice všeho dobrého – poslední deska je tounejzralejší a celkově nejlepší. Rozehrávají na ní energický, kytarově orientovaného heavy metal, který kombinujevlivy britské nové vlny s moderním, čistým a přehlednýmzvukem. Jde o nerdy, fanoušky původního metalu, kteří serozhodli založit si kapelu a něco podobného zkusit sami. Takhlenějak by myslím hrál Stray, kdyby místo toho neudělal hudebníweb. Poctivá dělnická kapela. Hodně heavy metalu, trochu thrashea speedu, nějaký ten prog. MEGA COLOSSUS se vydávají cestouveselé polohy kovového žánru, který plní dobrou náladou aenergií vytáhnout z garáže dávno oprýskaný meč, osedlatkoně a vydat se setnout hlavu tomu nejméně oblíbenému sousedovi.Epika a aktivita, žádné severské blackmetalové bahno nebopost-metalové přemítání o povaze všehomíra. Ohledně textů, tak je to páté přesdeváté, co se tak v metalu může nosit. Příšery, vzdálenéplanety, černá magie, motorové pily, vraždící manažeři…vyberte si. Verš „Pirate Princess Or Bestial Empress...“ mipřipomněl roztomile špatnou angličtinu německých velikánůACCEPT, kteří ve skladbě „Breaker“ z roku 1981 použilinesmrtelné spojení „Icicle Brains… Bicycle Chains“. MEGACOLOSSUS jsou samozřejmě Američané, takže nezpívají nesmysly apro fajnšmekry anglického jazyka je v textech i řada nahrávek. Já to nepoznám.Každá deska ale stojí a padá hlavněs kvalitou předvedených písní, a to je silná deviza téhleparty ze Severní Karolíny. Divoké riffy, blesková sóla astadiónové refrény. První polovina alba nabízí přímočaréhymny - od otvíráku „The Bad Thing“, přes nakažlivou„Battelfront“ a podobně laděnou „Tag In Your Friend“, až poo něco delší, ale i tak velmi hitovou „Good Hunting“. Druháčást alba experimentuje s relativně komplikovanějšími,progresivnějšími skladbami, které mírně ubírají na tempu, alepotvrzují vysokou muzikantskou i skladatelskou úroveň souboru.Vypíchnul bych všechny tři: „The Halls of Mystikos“, „HereLies You“ i „Bloodless“. Jsou schopny kombinovat heavymetalovou chytlavost a harmoničnost, thrashovou údernost a progovourozmanitost. Skladatelsky nemá deska slabého místa. Produkce z dílny Al Jacoba ve studiuWarrior Sound dodala nahrávce čistý, ale přitom patřičně dravýzvuk. Zpěvák Sean Buchanan se drží klasických poloh – jehoprojev je čistý, energický a plný entuziasmu, což se u těchtoamatérských metalových kapel ne vždy podaří dobře přenést napásek. Je spolehlivý dole, ale zcela bezpečně je schopenpohybovat se i v powermetalovém ječáku. Jemným vypravěčskýmstylem i měkkou polohou hlasu připomene Reverenda Jonese z BYFIRE AND SWORD a s touto podobně amatérskou americkou partoumají severokarolíňané společný i velký skladatelský um a takéohromnou energii, která z jejich počinu sálá. Příjemné překvapení a ideálníalbum k nenáročnému poslechu. Verdikt? Něco mezi 80 a 90. Zacelkovou sympatičnost se kloním k vyššímu hodnocení.  https://www.crazyDiamond.cz/overkill_laid_to_waste_refore_praha_modra_vopice_recenze/3981https://www.crazyDiamond.cz/overkill_laid_to_waste_refore_praha_modra_vopice_recenze/3981nobody@nothing.com (Gazďa)OVERKILL jsou od své první návštěvy v roce 2000v Česku častými hosty. Prakticky každý rok je máme možnost tu či ondevidět. Tahle neoficiální šňůra byla přerušena jen pandemií, ale jakmile zasnahodili řetěz, Tour de Czechia pokračuje. Loni se otočili na Brutalu apředloni byla pro jejich zastávku zvolena MeetFactory, tedy realtivněambiciózní prostor, který pojme až 750 lidí. OVERKILL ho bez problémů naplnili,a tak by se jejich současný zájezd do Modré Vopice zdál nepochopitelný. Obscure ale zvolili správně. Koncert se konal venku a proletní klání je tenhle vysočanský opičí výběh tím ideálním místem. Vypadá to tujako na vesnici na kravském dvorku, ale kapacita je obdobná jakov MeetFactory (dovnitř Vopice se vejde tak 120 lidí). Proč dělat v létěkoncerty uvnitř, když to jde venku za příjemného teplého večera pod hvězdami?Navíc ve Vopici pod širým nebem nebývá problém se zvukem, který uvnitř zvukařipravidelně ohulují tak, že se to nedá snést. Naopak zdejší outdoors koncerty mámmoc rád a vřele je k návštěvě doporučuju.S OVERKILL nemám dlouhou koncertní historii, ale užjsem je několikrát viděl. Nemůžu tak srovnávat s dřívějšími obdobími, alev současnosti mi přijdou ve velké muzikantské i celkové pohodě. Tři rokystaré album „Scorched“ potvrzuje kontinuální kvalitu a vedle obvyklé thrashovéřezničiny vystrkuje také růžky kytarových harmonií klasického heavy metalu, cožpůsobí jako příjemné zpestření obvyklé formule. I koncertní nasazení smečkyz New Jersey vidím jako výjimečné, ale to je vlastně tak nějak u většinyvelkých amerických thrashových band sympatickým pravidlem. Minimálně u ANTHRAX,TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL nebo KERRY KINGA. Thrash je dělnickým žánrem, apokud ho hraješ, musíš se na pódiu prostě vyndat jak po osmihodinové směně upásu, jinak jsi neodvedl poctivou práci. Budiž jim to přičteno k dobru,v podobném duchu to měly i předskakující české úderky REFORE a LAID TOWASTE, které jsou obě považovány za zástupce toho nejlepšího, co lzev současnosti v českém thrashi naleznout. Valašští REFORE jsou technicky extratřída, a koncert veVopici toho byl jen potvrzením. Jedna rubačka stíhala druhou a Vysočany si bahnitýdeathem zahnívající thrash hodně užívaly. Návštěvnost už v této chvíli,tedy o víkendu o půl sedmé, dosahovala odhadem pěti set lidí. Byla tak důkazem,že většina příchozích nebyli Pražáci, ale lidé z různých končin republiky,kteří nepřijeli jen na závěrečné přijímání, ale chtěli si tuhle thrashovou mšiužít od začátku do konce. Nejobvyklejším krojem na opičím dvorku bylyosmdesátkové džínové bundy s nášivkami, kterými výběh přetékal. Jáv sandálech a s polohavajskou košilí jsem tak z davu svýmošacením vyčníval ještě víc než obvykle a slyšel jsem na to i nějaké narážky. Energieprýštící z valašských ogarů ale nabíjela publiku, ať už bylo v jakýchkolivhadrech. Riffmasteři Franta Tkadlec a Matěj Fišer to do nás naprali skutečněnaplno jako paviáni v zoo a Tkadlecův „Schuldinerovský“ vokál pomáhalvykouzlit další nadstavbu metalové naléhavosti a agresivity. REFORE žijí vesvětě superrychlých kytar bez zapamatovatelných melodií, což ale není na škodu.V mém pojetí je thrash hlavně o riffech a ty mají tihle nadšenci z Moravyvelmi dobré.Méně třeskutých riffů ale více vrstevnatosti přinesliplzeňsko-pražští LAID TO WASTE. U této drtičky můžeme spatřit i jakousipříbuznost s OVERKILL, a to v přiskřípnutém ječáku frontmana/basistyZdendy Smrťáka, který jakoby zdědil nějaké to Bobbyho vokální DNA. Jsou o něcooriginálnější bandou než Valaši. Nezní tak old school, ale mávají na nás iodkazy na metalcore nebo funk. Těch jsem ale na vysočanském vystoupení mocneslyšel, protože i oni sázeli zejména na rychlejší a klasičtěji thrashové vály.Zhruba polovinu jejich třičtvrtěhodinky jsem sledoval z přední části arény,druhou zezadu z nekonečné fronty na pitivo, kterého bylo za tohotopříjemného ale i teplého večera dost potřeba. Celkově myslím využili obě českéskvadry příležitost předskáknout si před slavnými americkými kolegy beze zbytkua výborně připravili plac pro Ellsworthovu hordu.Ta rozjela svou obvyklou pumelici ve tři čtvrtě na devět abylo to jako obvykle intenzivní. Po úvodní „Scorched“ z poslední deskypřišla na řadu hned jedna z koncertně nejúdernějších položek, tedy „Rottento the Core“. Společně s „Bring Me the Night“ a „Hello from the Gutter“ tak přineslaprvní polovině setu intenzitu, o které si mohou jiné kapely nechat jen zdát.Poloměr moshpitu zažehnutého předkapelami se postupně zvětšoval, aby v závěruvystoupení obsáhl snad polovinu placu přímo pod pódiem. Elektrifikace prostorubyla na takové úrovni, že mi ani nevadila absence druhé kytary, protožez neznámých důvodů na tohle turné nevyrazil Derek Tailer a šest strun takobstarával pouze věčně usměvavý Dave Linsk. Kapela nepřítomnost tohotosekerníka nijak nekomentovala ani na internetu ani přímo na koncertě, takže jeotázkou, zda nejde o nějaký větší rozkol. Naopak že se tentokrát budeme musetobejít bez basáka D.D. Verniho, bylo předem dostatečně oznámeno. Hlavnískladatel zelených démonů koncertně odpočívá ze zdravotních důvodů, ale údajněpilně pracuje na skladbách pro příští album.  Místo něj na scénu vyběhl Christian OldeWolbers, který kdysi tvrdil muziku ve FEAR FACTORY nebo VIO-LENCE. Metalovýmatador, jenž je schopen obstarat basu i kytaru, vypadal v dobrémrozpoložení a zdálo se, že ho hraní s OVERKILL baví. Potud všechno dobré.  Problematická mi ale přišla délka setu. Hodinadeset je opravdu málo a je škoda, že se našim fanouškům dostalo jen dvanáctipísní, když všude jinde hrají o tři songy víc. Rozumím, že se uprostřed městamusí s obdobnou produkcí končit před desátou, ale proč tedy nezačít dřív? Jakoobvykle zábavný a energicky nabíjející koncert téhle sebranky tak bohuželnechal v ústech i trochu pachuti, že jsme byli na rozdíl od ostatníchochuzeni.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_there_is_nothing_left_to_lose_recenze/3979https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_there_is_nothing_left_to_lose_recenze/3979nobody@nothing.com (Tomáš)Jestli je druhá deska FOO FIGHTERS poznačena bolestivým pozadím vzniku, u třetího zářezu „There Is Nothing Left To Lose“ panovala všeobecná pohoda, kterou pak kapela znovu zažila až o mnoho let později s některými novějšími deskami. Říká se, že krize přejí umění a kreativitě, ale to samé musíme teď přiznat i té pohodě, protože tady máme 100% důkaz, že to funguje. Po skončení turné k albu „The Colour And The Shape“ a odejití kytaristy Franze Stahla, zůstali FOO´s triem. Dave v té době bydlel v Los Angeles, ale po pár měsících ho zdejší pozlátko, umělost, nabubřelost a neupřímnost přestaly bavit a rozhodl se pro návrat do rodné Virginie. Plán byl jednoduchý. Koupí si barák s velkým sklepením, ve kterém si postaví domácí studio a zde s kapelou nahrají další desku. Kapela souhlasila. Zároveň se vyvázali z kontraktu u Capitolu a tím pádem byly víceméně bez závazků. Takže i bez tlaků, bez kontroly, bez termínů. Se stavbou studia jim pomáhal kamarád Adam Kasper, který se zároveň stal i spolu-producentem desky. Adam byl pravým opakem Gila Nortona, producenta druhé desky FOO´s. Nechával kapele maximum prostoru, nezasahoval do dramaturgie skladeb, zaměřoval se primárně na technický aspekt nahrávání a snažil se zachytit muziku co nejvěrněji. Takže opět pohoda.Zatímco druhá deska byla pro Davea hodně osobní, teď se tematicky více odvázal a snažil se reflektovat svět kolem sebe. Samozřejmě se opět objevily i songy čerpající z osobních prožitků a zkušeností, třeba singlovka „Learn To Fly“, ve které se snaží popasovat se svojí letitou fóbií z výšek a létání obecně. Častým tématem je showbusiness, zřejmě i na základě zkušeností ze života v Los Angeles. „Stacked Actors“ jako přímá kritika Hollywoodu a posedlosti kulturou celebrit, „Ain´t It A Life“ oslavující pohodový život na jižanském venkově jako kontrast shonu a stresu v Los Angeles nebo nádherná „Aurora“, vzdávající hold minulému životu v Seattlu. Pohoda a optimismus se naplno promítá nejen do atmosféry desky, ale i to jednotlivých songů. „Next Year“ se svojí téměř vánoční náladou vypráví o novém začátku plném pozitivních očekávání. Nahrávací proces připomínal letní prázdniny partičky kamarádů. 4 měsíce, kdy se všichni nastěhovali do baráku nad studiem, společně tvořili a po večerech grilovali a popíjeli pivko. Absolutní svoboda, přátelství, užívání si života. Předpřipraveného materiálu bylo relativně málo, většina songů vznikala přímo na místě. Dave měl opět celkem jasnou představu, kam se chce s další deskou posunout. Cíleně směřoval do ještě více mainstreamového pojetí tvorby. Ubralo se z agresivity, přidalo se na melodičnosti. Vyhráli si se songwrittingem, díky čemuž vznikla kolekce do detailu propracovaných písniček, které jsou možná až překvapivě konzervativní. A je na tom něco špatně? Samozřejmě že není! Reakce některých fanoušků a hudebních kritiků, že se „zaprodali“ a stala se z nich „komerční“ kapela, je nechávali v klidu. Tak nějak s tím počítali, proto i ten název alba „Nemáme co ztratit“.Kam se teda kapela stylově posunula? Pořád je to poctivý devadesátkový alternativní rock, s přesahy do hard a soft rocku, post grunge, powerpopu nebo punkrocku. Deska je nabitá zpěvnými stadionovými hymnami. Střídají se zde velkolepé, burácivé rockové konstrukce a jemnější, pohodovější kousky s ležérní atmosférou. Místo činu - sklep, byl vše, jen ne zvukově vyladěným studiem. O to větší uznání patří Adamu Kasperovi, protože deska zní fantasticky. Poctivé analogové nahrávání a improvizované studio vyústily v příjemně syrovou a zároveň krásně živou a přítomnou zvukovou konstituci. Cítím zde odkazy na hard rockové velikány sedmdesátek a osmdesátek. Tady se nic nepředstírá. Tohle chce být velká rocková deska se vším všudy. Dave zde výrazně ubral ze svého křiku a řevu a více se zaměřil na normální zpěv. Je to evidentní kontrast proti druhé desce, kde šel se svými vokály až na dřeň. Teď, až na pár vyhrocenějších momentů, jako „Stacked Actors“ nebo „Breakout“, si jede popíkovské nápěvky, netlačí na pilu a jeho hlas si tak můžeme vychutnat v plné parádě. Je uvolněný, paleta nálad je rozsáhlejší a vysloveně si to užívá. Co se týče bicích, tak pro Taylora to byla první větší zkušenost se studiovou prací. Předtím byl primárně živým bubeníkem. Zatím si ale ještě úplně nevěřil, a proto zhruba polovinu songů nabubnoval Dave. Rozdíl ale člověk nepozná, všechny songy znějí fantasticky.Ke konci nahrávání Dave opět začal řešit otázku druhého kytaristy. Ve studiu zvládl kytary nahrát v pohodě sám, ale věděl, že na turné potřebuje mít vedle sebe dalšího borce s kytarou, který mu pomůže docílit typický zvuk FOO´s. Byli, jsou a budou kytarovou kapelou, s velkým a mohutným zvukem. A na to potřebuješ mít alespoň dva kytaristy. Zorganizovali teda regulérní konkurz. V průběhu dvou týdnů se jim tam vystřídalo přes 30 zájemců, někteří dle vzpomínek kapely byli i dost evidentní pošuci. A jedním z posledních frajerů byl jistý Chris Shiflett. Pocházel z punkrockového undergroundu, což Davea silně oslovilo. Dokonce později zjistili, že hodně let dozadu Chris se svojí tehdejší kapelou otvíral jeden koncert pro SCREAM, ve kterém bubnoval Dave. Chemie prakticky okamžitě zafungovala a FOO´s byli opět kvarteto. Bylo jasné, že dlouho nezůstanou ani bez kontraktu. Z různých nabídek zvolili RCA Records. A label se skutečně snažil. Zřídili oficiální kapelní web, dostali je do různých televizních pořadů a propagovali je, jak mohli. Kapela pokračovala v tradici vtipných videoklipů, kdy zejména „Learn To Fly“ a „Breakout“ jsou vysloveně luxusní kousky. Překvapivě, zejména teda pro kapelu, dostali dokonce dvě Grammy. Za desku, nahranou v improvizovaném studiu ve sklepě. Prodejní čísla pak přesáhly tři miliony kopií.Kromě notoricky známých singlů obsahuje album i spousta dalších výborných skladeb. Třeba hned úvodní, syrová a agresivní „Stacked Actors“. Ze začátku jsem se sice divil, proč jí vybrali jako otvírák desky, ale teď jí milují se vším všudy. Zasněné, téměř psychedelické pasáže se zde střídají s naštvanými výbuchy vzteku, song je doslova přeplněn spoustou na první poslech nesourodých zvuků, zmutovaných kytar, vazbení, screamo pasáží. A do toho téměř jazzová basa Natea. Výborná je i „Gimmie Stitches“, která svým houpavým riffem připomíná jižanský hardrock sedmdesátkového ražení. Tvrdý post-grungový riff se v „Live-in Sky“ potkává se soft rockovou melodičností a je to kouzelná kombinace. Krásně zasněná „Headwires“ střídá jemný shoegaze a mohutný syrový hard rock. A závěr? Dle nejlepších tradic si sem FOO´s nechali propracovaný a členitý konstrukt, který je etalonem klasického rocku. „M.I.A.“ roste, otevírá se, přidává další kapitoly. V mezihře si vezme trochu času, zvyšuje napětí a pak otevře stavidla a končí v nádherné katarzi. Symbolicky dojezd, v pár taktech samotných bicích, je už jen třešničkou na dortu. Pro FOO´s bylo následné turné citelným posunem. Jeli společně s RED HOT CHILLI PEPPERS a hráli velké arény. A desítky tisíc fanoušků s nimi zpívali jejich songy. Sám jsem měl štěstí je na tomto turné vidět, když jsem léto roku 2000 trávil jako student na letní brigádě v Americe. Sice hráli před RHCP, ale zdaleka nebyli v pozici předkapely. Jejich set byl prakticky plnohodnotný a byli hodně divocí, hluční a bezprostřední. Ve vynovené sestavě působili totálně cool. Moderní rockové hvězdy. Když si Dave a Chris vzali Gibsony Explorer, případně „Véčko“, bylo to až esenciální zhmotnění alternativního rocku závěru milénia. Turné bylo intenzivní a po dvou měsících neustálého koncertování se na kapele začaly projevovat známky únavy. Žili sice svůj velký rock´n´rollový sen, ale ten má samozřejmě i své stinné stránky. Alkohol se stával součástí každodenního fungování, rostlo napětí, výkony nebyly zdaleka vždy perfektní. V nejhorší situaci se postupně ocitl Taylor, který začal koketovat s drogami. Spirála se nekontrolovatelně roztáčela a že to neskončí dobře, bylo nabíledni.https://www.crazyDiamond.cz/dream_nails_you_wish_recenze/3977https://www.crazyDiamond.cz/dream_nails_you_wish_recenze/3977nobody@nothing.com (Tomáš)Indie-punkové dívčí kvarteto DREAM NAILS jsem objevil pár let dozadu s jejich druhou deskou „Doom Loop“ (2023). Partička z Londýna vycházela při definování svých pozic z historických odkazů politického punku, hnutí riot grrrl a silně akcentovala i v dnešní době moderní témata queer identity. Řekněme si to na rovinu, na pivo by se mnou rozhodně děvčata nezašla, protože jsem starý bílý hetero konzervativní dědek, ničící planetu neustálým vyvážením svého tlustého zadku v autech pro zábavu, ale hudebně jsme si celkem sedli. Podobné punkové úderky s moderním indie zvukem a nádechem tanečních beatů jsou v posledních letech na ostrovech velice populární. A mě to zase baví poslouchat při kruizování v těch zlých zlých autech.Ale srandičky bokem, ať už s jejich politickými postoji souhlasíme nebo ne, zaslouží si uznání minimálně za snahu a pracovitost. Jsou typickým produktem DIY scény, kde nic nedostanete zadarmo. Všechno si musíte vydobýt vlastní pílí, cílevědomostí a nasazením. Když se teda objevila letošní novinka, neváhal jsem a pustil se s vervou do ní. A okamžitě jsem znejistěl. Tady je něco jinak. Dost jinak. Ironické a pichlavé skladby, vystavěné kolem těkavých melodických struktur, plné deklarativních zpěvných linek, často připomínajících spíše burcující projev na politickém meetingu než klasické písničky, zde najednou nejsou. Deska je naopak velice melodická, zpěv „normální“, zvuk temnější a výrazně kvalitnější. Nedošlo k omylu? Ověřuji, jestli mám v sluchátkách správnou desku. Všechno sedí. Co se stalo?Tak za prvé, z kvarteta je trio. Základní powertrio v klasickém obsazení kytara-basa-bicí osiřelo po odchodu už druhé zpěvačky v pořadí, a tak to zkusily jen ve třech. Zpěv si vzala na starost basačka Mimi Jason a nemůžu si vynachválit toto rozhodnutí. Mimi je výborná zpěvačka, která skutečně zpívá. Má velice příjemný hlas, nesnaží se být za každou cenu drsná, teatrální nebo punkově sarkastická. Právě naopak, nejsilnější je v momentech, kdy zpívá klidně a uvolněně. V několika písních nese její projev stopy shoegazové estetiky a funguje to na jedničku.Kapela se ve svém projevu odpoutává od punkové škatulky a roztahuje křídla. Někdy zní alternativně rockově po vzoru PIXIES, jindy hypnoticky post-punkově, umí ale být i hravá ve stylu new-wave, nebo až dream popově něžná. Zvuk je hutnější a zemitější, pořád ale jasně alternativní. Plně si vystačí v kombinaci kytara-basa-bicí, aniž bychom měli pocit nedostatečné prostorovosti nebo plochosti. Důležitým základem je skvělá spolupráce rytmické sekce. Syrovější bicí a mohutná, dopředu vytažená basa, tvoří pevný základ, kolem kterého pak kytara nabaluje další vrstvy. Škála kytarových zvuků dávno opustila indie-punkové teritorium. Najdeme zde vše od čistých tónů až po špinavé, téměř grungeové bahnění. Jestli bych měl vybrat pár podobně znějících kapel, tak z ostrovů bych sáhnul nejspíše po LAMBRINI GIRLS a zpoza velké louže třeba MANNEQUIN PUSSY.Songwritting jako takový musím opět jen a jen chválit. Už na předešlých deskách bylo pár náznaků, že kapela má velký potenciál. Stavidla kreativity zde otevřely naplno, nebály se vpustit do písniček více popové lehkosti a výraznější melodičnosti a výsledek je více než pozitivní. Nejvíc se to projevilo v závěrečné „A Sign“, která mi až vyrazila dech. Jednak bych podobný indie rockový dream pop od DREAM NAILS nikdy nečekal, jednak je ten song prostě dokonalý. Pohoda se zde potkává s krásou, tohle je skutečně vyšší dívčí.Ačkoliv tematicky kapela neopustila úplně svoje politické zaměření, více prostoru dostávají otázky týkající se aktuálního světa obecně. Technologie, komplikovanost života, ztracenost člověka v moderní společnosti, odolnost jednotlivce a jeho každodenní boj o přežití. S tím souvisí obecně vážnější atmosféra jednotlivých skladeb. Vynikne to hned u několika songů, jako jsou „Organoid“ nebo „The Information“. Osobně se mi nejvíc líbí hloubavější kousky, kde si kapela více vyhraje s atmosférou. „Zeros“ je třeba krásně oživená lehkými klávesovými vsuvkami, trumpetami (!) anebo akustickou kytarou. Temně agresivní „The Spirit Does Not Burn“ je už prakticky alternativním rockem, „Pack My Wax“ pak zasněným post-punkem. Reminiscence na taneční hopsavost najdeme třeba v „Move Like An Animal“. Je to taková alternativnější feministická verze ranných FRANZ FERDINAND. Rytmickou hravostí a roztěkaností oplývá i „This Is Water“, která jí ale kombinuje ze zemitějším garage rockovým zvukem.Personální změny jsou pro kapely vždy rizikovým podnikem. Pro DREAM NAILS to ale dopadlo nejlepším možným způsobem. Nová energie a dynamika, kterou tato transformace sebou přináší má absolutně pozitivní dopad na projev skupiny jako takové. Parádní hudební posun vpřed, jen tak dál a houšť.https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_splat_recenze/3976https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_splat_recenze/3976janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Koho by napadlo, že se DEEP PURPLE ještě někdy vytasí s takto vitální deskou? Mne tedy rozhodně ne. Stalo se, novinka „Splat!“ je prvotřídní hardrocková jízda, která má v sobě všechno – energii, nápady, spousty skvělých skladeb, dokonce i onoho typického kapelního soundu poznamenaného častými vstupy hammondů a jejich soubojů se sólovou kytarou se zde dost často dočkáme. Vypadá to, že britská legenda dnes zapomněla na důchod a naopak natrefila na novou žílu plnou entusiasmu a nadšení, což se dá rovněž přičíst nástupu nového, o generaci mladšího kytaristy Simona McBridea, jehož herní styl je podstatně blíže ke hře Ritchieho Blackmorea, než tomu, co v řadách DEEP PURPLE skoro tři dekády předváděl Steve Morse. Ony i klávesy Dona Aireyho dnes zní jaksi nespoutaněji a tento zkušený borec se tak čím dál více jeví plnokrevnou náhradou za fenomenálního Jona Lorda. Jestli je „Splat!“ nejlepší deskou kapely za hodně dlouhou dobu, nechám na každém. Třeba měl Morseův abstraktní, americky šťavnatý, grooveový styl hry u řady posluchačů také úspěch. Osobně si však lebedím právě zde a to po hodně dlouhé době, neb nové skladby jsou kombinací aktuálního pohledu na žánr s živelnějším pojetím sedmdesátých let. Vlastně to slyším tak, že „Splat!“ je nejsilnější deskou Párplů za celou dobu mého aktivního poslouchání jejich hudby, tedy minimálně od počátku devadesátých let.Současné skladby fungují komplexní hymny upomínající na slavné časy někdejší sestavy II z počátku sedmdesátých let, kterým bylo vlastní charisma a ono tolik potřebné vábivé pnutí. To ještě nedávno hudbě DEEP PURPLE po dlouhá léta chybělo. Dočkáme se zde tak jednotlivostí týkajících se nesporně nápaditých nosných linek, jejich gradace a propojení s „nenucenými hovory“ mezi výraznou klávesovou složkou a neméně pozoruhodnou kytarovou prací. Právě dnešní stavitelé melodiky McBride a Airey spolu uvnitř skladeb komunikují snad nejlépe, co u této kapely pamatuji. Rovněž zpěvák Ian Gillan, ačkoliv již dávno nemůže využívat svého výstavního ječáku z mládí, působí dnes hodně ve formě a vnáší do skladeb zaujetí a tenzi. Zkrátka už od úvodního svižného hymnu „Arrogant Boy“ máte pocit doslova probuzení legendy, jakoby rázem všechno stanulo na místech, ze kterých to nemělo nikdy vybřednout. Dvojka „Diablo“ je dost možná jednou z vůbec nejsilnějších hymen novinky, jakkoliv jí možná schází dravost předchozí „nové hvězdy dálnice“, ale i tak dokáže vyrážet dech souhrou melodií a grooveové složky, či komunikací mezi kytarou a klávesami.Co se týče chytlavosti, mou další favorizovanou položkou je zde song „The Only Horse In Town“, což je další vynikající skladba upomínající na slávu sedmdesátých let, na tolik potřebnou okázalost a heroismus nejen někdejší tvorby DEEP PURPLE, ale celé ostrovní hardrockové školy daného období. V pochodové „Sacred Lord“, skladbě s nápadnou inklinací k skotskému folklóru, se znovu blýskne Simon McBride a vystřihne zde skutečně strhující part, který dokáže píseň náležitě posouvat. Přes svůj snový a díky klavíru klasický začátek, je nakonec asi nejdrsnějším a nejvíce psychedelickým songem této kolekce píseň „Guilt Trippin´“, ale je to právě tahle věc, kde mne hlas Iana Gillana svým zabarvením sedí se vším všudy. Docela progresivní záležitost, u které bych se nikdy nenadál, že si ještě něco podobného DEEP PURPLE risknou složit a vyjde jim z toho bomba. Parádní, proměnlivá a nadžánrově odvážná jízda, u které bych netipoval, že za ní stojí chlápci, z nichž některým je již osmdesát. Třináctiskladbový a do detailu vyladěný celek se sice drží starých tradic a podstaty hard rocku, ale je schopen i něčeho navíc. Dokáže zacházet s nápady a melodiemi opatřenými neobyčejnou lehkostí a mladistvějším přístupem k věci. Deska samozřejmě obsahuje i spousty dalších povedených položek než výše zmíněné, včetně bezproblémově chytlavé písně „The Rider“, o něco dramatičtější jízdy plné kouzlení dvou služebně nejmladších členů - „The Lunatic“, s euforičností zacházející „Jessica´s Bra“, či krásně zaobleného titulního kusu na závěr, který v sobě koncentruje hodně z předností z letité tvorby DEEP PURPLE. Takže, co vám mám závěrem o této novince Párplů říct? Snad jen, že jsem tuhle kapelu, navrátivší se v takto úžasné formě, již nečekal. Je poznat, že si sestava starých harcovníků s novým kytaristou sedla a ten mnohem více navazuje na Blackmoreovský odkaz zlaté etapy legendy. Skvělá deska se vším všudy!https://www.crazyDiamond.cz/zztop_pardubice_enteria_arena_6cervence2026_koncert/3973https://www.crazyDiamond.cz/zztop_pardubice_enteria_arena_6cervence2026_koncert/3973nobody@nothing.com (Gazďa)Jako u nedávného koncertu AliceCoopera se ani v případě ZZ TOP nepovažuju za pravověrnéhofanouška. Ale podobně jako u detroitského démona tak nějakpozoruju i tyhle texaské bluesmany celý svůj život. Rozhodně takbyl důvod se na ně konečně vypravit i live. Zajímavé je, že stejně jakohororový dědeček poctili Česko vousáči svou návštěvou dosudpouze sedmkrát, naposledy před sedmi lety. Frekvence to nenívalná, čekal bych víc. O to větší důvod tedy vyrazit nakoncert, který může být klidně v našich vodách tímposledním. Billymu Gibbonsovi táhne na sedmasedmdesát, a kdo ví,jak dlouho se mu bude chtít ještě harcovat po světě. I když…bluesmani mají tvrdé jádro a dost často to táhnou, dokud jimtělo finále neřekne ne. Během pardubického klání jsme sebohužel museli obejít bez bubeníka Franka Bearda, což jsemzjistil až v průběhu koncertu. Hlavu bicmana mi totižzakrývaly činely, ale to mlácení mi přišlo na téměřosmdesátníka nějak moc energické. Kvůli zdravotní indispozicibyl Frank na turné nahrazen technikem Johnem Douglasem, který tyhlezáskoky pro svého šéf čas od času dělal i v letechdřívějších.Kde už loučení proběhlodefinitivně, je u basisty Dustyho Hilla, který odešel hrát bluestam nahoru v roce 2021. Za čtyřmi strunami jej naživonahradil rovněž jeho technik, v tomto případku ElwoodFrancis. Náhrada solidní. Disponuje nejen podobně impozantnímvousiskem, ale také muzikantskými dovednostmi a minimálně takovýobčasný pozorovatel jako já nepozná rozdíl. Kacířskésamozřejmě je, že se nenarodil v Texasu. Naštěstí to bylov také stoprocentně jižanském Kentucky. Vousatci neměli předkapelu, což jena jednu stranu škoda. Protože kdo jiný by měl dělat osvětu aukázat Evropě nějaké nové mladé americké bluesmany? Na stranudruhou – pro nás, co jsme přijeli na otočku z Prahy, nebylonutné ten zájezd nějak moc protahovat. V pardubické EnteriaAreně jsem byl poprvé, stejně tak jsem vlastně ani nikdy pořádněnebyl v Pardubicích. Hala je poměrně příhodně situovanáasi dva kilometry příjemnou chůzí od vlakového/autobusovéhonádraží. Vstup byl organizován přehledně, jen uvnitř se nedaloprakticky nic objednat. Fronty na pivo asi u dvou píp na celou haluvypadaly, jako když přivezli za komunismu lego a přímo na plošese nedalo koupit vůbec nic. Ještěže nešlo o dlouhý koncert.Mělo se začínat v osm večer,ale jelikož chodí bluesmani vždycky pozdě, tak se startovalo o půldeváté. Musím přiznat, že jako mladému mi tyhle pozdní začátkynevadily a přišli mi normální. Dnes mi to přijde nedospělé anedůstojné. Když vezmu, že tam zbytečně čekalo půl hodinu7000 lidí, tak to dělá asi 145 zbytečně ztracených dní,protože si tři nějací prďolové nejsou schopni nastavit timemanagement. Tři prďolové, kterým navíc platíme nemalé peníze.Polehčující okolností bylo, že můj zpáteční rychlík užv tuto chvíli hlásil tři čtvrtě hodiny zpoždění, takjsem aspoň nemusel odcházet dřív. Okolo mne se to v publiku hemžilotričky ZZ TOP, Harley Davidson, LYNYRD SKYNYRD, ale viděl jsem iKREATOR nebo SLIPKNOT. Ze zaplněné haly bylo znát, že Texasané unás fanoušky mají. Podobně jako v případě mnoha dalšíchlegendárních interpretů, které jsem v poslední doběnavštívil, tvořily základ starší ročníky, ale s výraznýmpoměrem mladých a teenagerů. Publikum mi alespoň vepředu mocživé nepřipadalo, naštěstí kolem mě bylo pár energičtějšíchjedinců, kteří se snažili koncert trochu rozhýbat. Fascinujícíbylo i po mé pravici stojící duo týpků, kteří si už značněobveselení přinesli pro každého zásobu dalších tří piv, abybyli po půl hodině zas na suchu. Kam to ukládali, je záhadou. Titaké nevydrželi stát na místě, ovšem ze zcela jiných příčin.Kostru setlistu ZZ TOP nemění desítkylet a je plný osvědčených položek, což je pro fanouška méhotypu zcela v pořádku. Stejně tak to myslím přivítal izbytek haly. Začínalo se „Got Me Under Preassure“z nejúspěšnější desky „Eliminator“ (1983), které seprodalo asi 15 milionů kusů a ke které jsme se v průběhuvečera vrátili ještě třemi superhity „Sharp Dressed Man“,„Gimme All Your Lovin´“ a „Legs“, jež okolostojícívětšinou nadšeně hýkali nahlas. Z mých dětských let mideska utkvěla hlavně klipy se spoustou sexy oblečených, ale nesexyženštin, chlupatými kytarami a až otravně všudypřítomným1933 Fordem Coupé. Show prakticky žádná, sice estetickyposkládané Marshally, ale bez obrazovek, za pódiem jen plachtazobrazující barevnou posprejovanou zeď se jménem kapely. Dobře,je to blues, ale spíš mi to zavání snahou uspořit co nejvícedolárků. Nakráčel jsem jako obvykle dopředu, tak jsem mělsolidní přehled, ale ti vzadu asi moc neviděli. Ono se toho stejněna pódiu moc nedělo. Bubeník jel jednoduše kupředu bum/čvacht aoba vousatci se většinou pohybovali v okruhu pár čtverečníchmetrů od svých mikrofonů. U tohoto typu koncertu se fakt vyplatíbýt vepředu. Problematický byl i zvuk. Letitá otázka, zda se dá koncert blbě nazvučit, i když hrají jen tři nástroje, byla konečnězodpovězena. Lze to. Gibbons měl jako správný šéf kytaru dostnahlas, basa byla pod tím taková rozplizlá a matná a nejmíňbyly slyšet bicí. Zvuk byl tedy seřazen zcela dle hierarchietrojice a podle hesla - Silnější pes…Průšvih to nebyl, spíš to zněloodbytě, ale v kombinaci s dobrou muzikou šlo i taknakonec o dobrý koncert. ZZ TOP moc plodní v tomto tisíciletínejsou. Od časů skvělého alba „Rhythmeen“ (1996), které jsemsjížděl jako teenager, vydali jen tři desky. Tu poslední přitompřed čtrnácti lety. Smrtí basisty Dustyho Hilla v roce 2021se studiová kariéra dvojitých zet asi uzavřela definitivně aGibbons produkuje jen sólovky. Až na „I Gotsta Get Paid“z poslední kolekce „La Futura“ (2012) se setlist tedyskládal ze samých starověkých až pravěkých kusů. Hodně měbavilo stařičké blues „Jesus Just Left Chicago“, výšezmíněné hitovky nebo svižné čipernosti „Pearl Necklace“ a„My Head´s in Mississippi“. Gibbons i na svůj věk vše odehrálspolehlivě a i hlasově byl v pohodové formě. Většinouzpíval stylem svého typického chrapláku, ale při hitovce „Legs“přešel do čistého vokálního rejstříku a prokázal, že je ive svém věku technicky vynikajícím a tónově sebejistým „normálním“ zpěvákem. Hlavní část programu trvala přesněhodinu a pak následovali čtyři přídavky, z nichž finálníklasika „La Grange“ (zpopularizovaná nesčetněkrát ve filmech) potvrdila, že je stále jedním z největších odpichův rockovém světě vůbec. Škoda matného zvuku a nijakéshow. Ale i tak nám ZZ TOP předvedli zač je v Pardubicíchblues. https://www.crazyDiamond.cz/moonspell_far_from_god_recenze/3972https://www.crazyDiamond.cz/moonspell_far_from_god_recenze/3972janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Novinka portugalských vlkodlakůMOONSPELL nebude v jejich dlouhé diskografii patřit knejlepším počinům, na druhou stranu ani k těm nejhorším. To tvrdím, protože mám jejich rockovější polohy vlastně rád. I když to má háček, mohou totiž odhalit i slabiny této kapely. O albu „Far From God“ bych nejspíše řekl, že se vzdaluje metalovémuprostředí a posluchači předkládá kapelu zacházející mnohemvíce s gothic-rockovými motivy, než s metalovými. Jakoby deska reprezentovala ve srovnání s alby „The Antidote“ a „Memorial“ zcela opačný pól tvorby MOONSPELL. Máme zde co dělat s minimalistickou produkcí a pročištěnějšími strukturami. Některé skladby v sobě nesou náznak chytlavosti, jiné více hrají na atmosféru, ale všechny jsou v podstatě přímočaré. I když sympatické vykročení do mírnějších oblastí vlastního světa Portugalců odhaluje skutečnost, že na všechny ty veterány ostrovní gotické školyosmdesátých let, počínaje THE CURE, přes SIOUXSIE AND THE BANSHEES a THE MISSION, konče třeba u FIELDS OFTHE NEPHILIM, kapela z Pyrenejského poloostrova nikdy nebude mít. Čím to je? Mnoha věcmi. Určitě zvýšenou nepůvodností, menším počtem neobyčejných nápadů a v neposlední řadě také nepříliš všestranným hlasem Fernanda Ribeira.Když v propagačních materiálech právě Fernando tvrdí, že se MOONSPELL touhle deskou po mnohaletech ticha vrací k prapodstatě rockové gotiky, jež mnohdy jižbyla v různých podobách v jejich skladbách přítomná, mám poposlechu alba z autora pocit když ne zvýšeného sebevědomí, tak alespoň nadnesenosti, a z onoho vyjádření cítím spíše marketingový náhled na věc. Na „Far From God“ setotiž neděje vůbec nic, co by již nebylo v minulosti této kapely ke slyšení. Jde o zcela typické a spíše měkčí album Portugalců.Rockovější kabátek zbavený pompy ahlukového balastu sice temné kapele sluší, ale ta po skladatelskéstránce nemá v zásobě dostatečné množství perel. Není však všechno současné zahaleno šedí. Rozhodněosvěží úvod desky v podobě dvou skladeb s určujícím cinkavýmzvukem kytary Ricarda Amorima - otvírák „Cross Your Heart“ a předevšímtitulní hymna „Far From God“, posléze se však deska dostane doúdržbového módu a jaksi nemá energii vybřednout z průměrnéhonastavení. Asi nejcharismatičtější skladbou je ve výsledku temná meluzína„The Great Wolf In The Sky“ s doprovodným hlasem hostující zpěvačky Alicie Nurho,a pak snad ještě následná „Your Promise Of Light“, kterou považuji za asi nejbytelnější moment celé desky. Určitý problémtohohle alba shledávám v jeho malé energii, konzervativnosti aspíše mírném naturelu, který určitě nejde naproti poutánípozornosti či dokonce probuzení posluchače. Třeba vyklidněná„For The Love Of Mortals“ vlastně odráží všechno, co novinkahlásá, neb mám ze skladby pocit, že by se klidně mohla nacházet v pozdním, relativně vyžilém repertoáru irských U2. Problém není ve vyměklosti, ale v menšímmnožství silných motivů a hitových skladeb, než bych na albu Portugalců, hovořících dnes o svém velkém návratu ke gotice, očekával.Závěrečná „Reconquista“ má býtrozmáchlou oslavou kapely samotné, jako tomu bylo svého času usongu „Full Moon Madness“, já však i zde postrádám nějakýnápad a slyším jenom prezentaci dávno slyšených postupů, kterése nacházely v minulosti. Tohle rozhodně žádnývelký návrat není, na druhou stranu ani vyložený průser, neb jekapela se svými osmi novými songy k posluchači šetrnější aupřednostňuje pragmatické hledisko věci. To se odráží i v méně emotivním projevu samotného Ribeira. Ještě zbývá dodat, že dílo je zkrášleno povedeným coverem s malbou od Eliaha Kantora.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_the_colour_and_the_shape_recenze/3971https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_the_colour_and_the_shape_recenze/3971nobody@nothing.com (Tomáš)Já vím, že to bude znít jako milionkrát omílané klišé, ale tak to prostě je. V době osobních katastrof a vnitřního rozkladu kapely, kdy se na nich valila jedna krize za druhou, se zrodilo perfektní album. Album, které je z pohledu komerčního úspěchu nejvýš v celé diskografii. Album, které výrazně posunulo hudební tvář kapely. Album, které přineslo několik fantastických songů, dodnes hraných na všech koncertech. Album, kde je „Everlong“ – dost možná nejvíc nejlepší písnička FOO FIGHTERS obecně. Je to zajímavý a spletitý příběh, pokusím se ho teda rozklíčovat. FOO FIGHTERS se jejich eponymní debut z roku 1995 docela povedl a bylo jasné, že nezůstane solitérem. Kapela se etablovala, aktivně koncertovala, měla i slušný komerční úspěch v rámci alternativní scény. Už následující rok proto začaly přípravné práce na další desce. Zatímco debut byl „one man show“ Davea Grohla, který ho složil, zaranžoval i nahrál, tentokrát se mělo poprvé jednat o skutečně kapelní projekt. Samozřejmě Dave nadále zůstával dominantním autorem hudby i textů, ale zbytek kapely se taky aktivně podílel na skládání. Když pak v listopadu 1996 všichni zamířili do venkovského Bear Creak Studios ve státě Washington, což byla původně velká stodola, byla to i jejich první zkušenost ze společného nahrávání. A věci zdaleka nešly hladce.Dave Grohl měl o připravované desce docela jasnou představu. Plánoval opustit syrové a silně alternativní polohy debutu a vykročit bez bázně a hany směrem k mainstreamovým vodám. Tím myslím samozřejmě rockový mainstream, který v polovině devadesátých let ovládaly styly jako alternativní rock, post-grunge střídající grunge, pop punk a začínající nu-metal. V podstatě skoro všechny tyto žánry v různých variacích najdeme už na debutu, takže dramaturgicky se žádná revoluce nechystala. Co se ale změnit mělo, byl zvuk a celkový výraz nahrávky. „Punková“ estetika měla být nahrazená plnotučným, moderním a kvalitním zvukem. A s tím jim měl pomoc jistý Gil Norton. Proč právě Gil Norton? Tento anglický producent byl totiž podepsaný pod deskami PIXIES, které následovaly po debutu. Takže „Doolittle“, „Bossanova“ a zejména „Trompe Le Monde“, kterou Dave Grohl velice obdivoval. Spolupracoval ale i s dalšími významnými jmény jako ECHO & THE BUNNYMEN, THROWING MUSES nebo CATHERINE WHEEL. Gil dodal desce takový lehký britský poprašek, který svými sonickými odstíny zjemňuje typicky americkou zvukovou dravost a zemitost. Když si třeba poslechnete právě zmiňované CATHERINE WHEEL, budete hned doma. První fáze nahrávání byla vše, jen ne úspěšná. Živelná kapela, která více než technickou perfekcí excelovala nadšením, narazila na vysoce organizovaného profesionála Gila, který nemínil ohledně kvality dělat nejmenší kompromisy. Kapelu prakticky až terorizoval s cílem vyždímat z nich co nejlepší výkony. Zejména si zasedl na rytmickou sekci. Bubeníka Williama Goldsmithe a basáka Nata Mendela přejmenoval na „rhytm-less section“ (ne-rytmická sekce), nutil je poctivě cvičit a zlepšovat svoji hru. William údajně u jednoho songu udělal 96 nahrávek. Napětí samozřejmě rostlo. Spokojený ale nebyl ani samotný Dave, kterému při bicích chyběla větší energie a drive. Než se kapela s blížícím se koncem roku rozjela na vánoční pauzu, dorazil do studia dopis pro Davea. Byly to rozvodové papíry. V té souvislosti mu soud zablokoval účet, plus ztratil přístup do svého domu. Musel proto spát ve spacáku u starého kamaráda v obýváku. Do toho ho navíc štvalo, jak se nedařilo nahrávání. Poslouchal první dema a věděl, že takhle to nepůjde. Na svátky se vrátil do Virginie za mámou a zakousl se do práce. Napsal dva nové songy, „Everlong“ a „Walking After You“ a ujasnil si, že se celý materiál musí předělat. Tím se dostáváme k záležitosti, která docela jasně demonstruje, že tento na první pohled otevřený, milý a bezprostřední maník není zdaleka tak nevinný, jak to někdy vypadá. Při cestě k dosažení svých cílů dokáže být i silně kontroverzní. Posuďte sami. V lednu a únoru 1997 se do studia Grand Master v Hollywoodu dostavili jen Dave a Gil. Dave začal nahrávat nové songy, které složil i prázdninách. Najednou to znělo všechno správně. Gil ho proto motivoval, aby pokračoval. Pak řešili, co s původními nahrávkami. Možná to nebyl cílený plán, ale zvrtlo se to. Dave se posadil za bicí, že zkusí nahrát nějaký song. Zvolil „Monkey Wrench“ a po naladění to sfouknul na první dobrou v perfektní kvalitě, která zní i dnes z desky. Od toho pak byl už jen krůček k tomu, aby kompletně znovu nahrál všechny bicí party, až na dva songy z původních session. Následně se připojili Pat a Nate a v průběhu jednoho měsíce desku v podstatě nahráli znovu. Gil byl spokojený. Jednak se mu líbil nový materiál, ale zároveň konečně našel uspokojení i v provedení toho původního. Všichni podvědomě cítili, že se rodí velká deska. Umíte si představit jinou reakci Williama, než že to bral jako podraz a s kapelou seknul? Nevím, co čekal Dave, ale evidentně to neměl promyšlené do důsledků. Kapela totiž zůstala bez bubeníka. Což je trochu problém, když se chystáte vydat desku a podpořit jí aktivním koncertováním. Headhunting musel začít prakticky okamžitě. Jedním z borců, kterým Dave zavolal byl jistý Taylor Hawkins. Znali se z různých festivalů, protože Taylor byl součástí živé kapely Alanis Morissette a v době vydání debutu FOO FIGHTERS s ní byl na světovém turné. Dave neměl iluze, že by Taylor vůbec zvažoval vyměnit lukrativní flek u světové hvězdy Alanis za béčkovou alternativní kapelu, spíš sondoval, jestli nezná nějakého jiného bubeníka, který by se k FOO´s mohl eventuelně připojit. Proto bylo překvapením, když Taylor odpověděl, že on by to vzal. Tady je počátek celoživotního partnerství a propojení těchto dvou maníků, kteří se stali zároveň nejlepšími přáteli. Jo a mimochodem, Taylor byl fantastický bubeník. Přesně ten typ, kterého FOO´s potřebovali. Taylor naskočil do kapely v dubnu 1997. Na desku tak oficiálně ničím nepřispěl, ale už se podílel na nahrávání několika songů, ze kterých se staly b-side. Sotva se vyřešila otázka bubeníka, nastala krize na jiné pozici. Pat Smear po jedné z prvních zkoušek s Taylorem oznámil Daveovi, že hodlá kapelu opustit. Necítil se na další světové turné. Zůstal alespoň do září, kdy jeho místo převzal Franz Stahl, bývalý spoluhráč Davea z domovské hardcorové kapely SCREAM. Abychom tohle téma už uzavřeli, Franz pobyl v kapele asi rok, ale nikdy do ní úplně nezapadl. Nate a Taylor to nakonec řekli přímo Daveovi a ten byl postaven do nezáviděníhodné situace. Franz byl jeho dobrý kamarád, ale FOO´s zase jeho životní projekt. Musel si mezi nimi vybrat. Asi tušíte, jak to skončilo. a co mají FOO FIGHTERS čich, jsou úvodní singly nových desek. „Monkey Wrench“ je přesně tou bombou, která po iniciaci nemilosrdně vleze do hlavy všem v dosahu. Punk-rock kombinovaný s post grungem, lehce rozpoznatelný riff, živelný drive, popíkovsky jemné refrény, hardcorové vyvrcholení. Že jsou bicí fantastické, to snad ani nemusím zmiňovat. Že Gil vysochal z Nata vynikajícího basáka, to je taky slyšet. Ale co na této desce exceluje, to jsou kytary. Sice hrají jen Dave a Pat, ale těch vrstev je tam tolik, jako by každý z nich byl několikrát naklonovaný. Masivní kytarové stěny se na nás valí téměř z každého songu. Borci se chvíli doplňují, chvíli přetahují, chvíli spolupracují, chvíli mezi sebou bojují. Krásně je to slyšet v „My Hero“, kde se sonické kytarové stopy různě kříží, vystupují a ustupují přes sebe, prolínají se a tvoří obrovské elektrizující vlny. Ve zmíněné skladbě vynikne ještě něco dalšího. Brutální bicí. Vždy jsem tušil, že to nemůže být jen jedna linka a skutečně. Jsou tady spojené hned dvě. První klasicky ze studia, pro druhou ale postavily bicí vzadu na krytém parkovišti, aby dosáhly co nejprostorovějšího zvuku. Dave si u většiny songů vyhrál s efektní quite-loud-quite dynamikou, doplněnou o výrazné melodie. V podstatě mohli šáhnout pro jakýkoliv song, každý z nich má hitový potenciál. Energie z nich tryská, Dave řve z plných plic. Často si půjčuje výrazivo i z učebnic stadionového rocku. Velké refrény, kytarové nájezdy při přechodech z klidnějších pasáží, dravé a agresivní bicí. Anglická stopa je zaznamenaná i v mixu, o který se postaral Chris Sheldon, který produkoval nejlepší desky THERAPY?. Tady vše podřídil velkoleposti. Album skutečně doslova exploduje v jednotlivých písních, přitom všechny nástroje jsou krásně čitelné a vybalancované. Jestli bych měl vypíchnou pár dalších skvělých songů, tak volím „Wind Up“ a „Enough Space“. První je hravější, plná různých breaků a skvělých riffů. Druhá je parádním post-grungovým space rockem, a mohla by fungovat jako soundtrack ke startu kosmické rakety. Přechody mezi hlučnými a minimalistickými klidnými pasážemi jako by imitovali dosažení oběžné dráhy a odpojení motorové sekce s následným vplutím do ticha nekonečného vesmíru. Výborná je i závěrečná „New Way Home“. Trpělivě budovaná, na první poslech nenápadná skladba, se postupně otevírá do grandiózního, vše pohlcujícího finále. Největší perlou je ale bez pochyb už v úvodu zmíněná „Everlong“. Produkčně extrémně propracovaný song je plný zajímavých vychytávek. Skvělý úvodní riff, který Dave málem zahodil, protože se mu zdál velmi podobný riffu skladby „Schizophrenia“ od SONIC YOUTH. New wave atmosféra slok, kombinovaná s vybuchujícím stadionovým refrénem s ikonickými bicími party. Nová láska Davea, Louise Post, kytaristka z kapely VERUCA SALT, která přes telefon (byly akorát na turné) nahrála doprovodné vokály. Že je tam neslyšíte? Jsou umně schované. Jednak dubluje hlavní new wave riff, když tu jeho specifickou mazlavost dodává právě ona, zpívající jednoduché „do-do-do-do“, jednak pak z hloubky mixu kryje záda Daveovi v refrénu. Je až skandální, že singl se po vydání nestal hitem na první dobrou. Když ho pak ale Dave zahrál v Show Howarda Sterna jen akusticky, lidstvo konečně prozřelo. Tohle je přesně song, který klidně může zahrát cimbálovka a pořád bude geniální. Elektronicky, bossanova, dechovka, symfonický orchestr, jakákoliv verze bude prostě skvělá. „The Colour And The Shape“ je dodnes nejprodávanější deskou FOO FIGHTERS. V Americe dosáhla desáté místo v prodejních hitparádách a prodalo se jí hodně přes 2 miliony. Celosvětově se dnes blíží už pěti milionům. Taky vám název alba přišel vždy podivný? Z čeho to vzniklo? Tour manager kapely měl zálibu v nakupování v různých vetešnictvích. Jednou přitáhl bowlingovou figurínu, bílou se dvěma horizontálním červenými pruhy. Když se ho kapela ptala, proč to kupoval, odpověď zněla, že má rád tuhle „barvu a tvar“. Další zajímavost je ve slově „colour“. V americké angličtině se používá verze „color“, tady přidali „u“, aby to odpovídalo britské angličtině, jako pocta a poděkování Gilu Nortonovi. Druhá deska katapultovala FOO FIGHTERS do rockového mainstreamu. Zrozena v těžkých porodních bolestech, vyrostla v perfektního zástupce moderního alternativního rocku. FOO FIGHTERS už nebyli jen vtipná partička z druhé nebo třetí ligy, teď se s nimi už muselo vážně počítat. https://www.crazyDiamond.cz/free_throw_moments_before_the_wind_recenze/3970https://www.crazyDiamond.cz/free_throw_moments_before_the_wind_recenze/3970nobody@nothing.com (Tomáš)Je zajímavé sledovat, jak emo-rockové kapely stárnou. Zejména když se bavíme o emo-punk-rocku, který je uvěřitelný, když vám ho servírují naštvaní mlaďoši, ale s postupujícím věkem interpretů hrozí chycení do pasti patetičnosti a trapnosti. Řešením je nezůstat zamrzlý ve stejném výrazivu, jako když je vám dvacet. Lehce se to řekne, ale ne každý dokáže stárnout (hudebně) s grácií. Máme zde ale naštěstí nejeden příklad, že to jde. JIMMY EAT WORLD, SUNNY DAY REAL ESTATE, nebo domácí CHRPY. A do této partie bez váhání zařadím i FREE THROW z Nashvillu v Tennessee. „Moments Before The Wind“ je šestou řadovkou pětice, která je na scéně už čtrnáctým rokem. Nejsou to teda ještě žádní staříci, ale přece jen už docela dávno opustili svá dvacátá léta života. Divokost a nekompromisnost postupně, desku za desku, mění za větší melodičnost, propracovanější aranže a vážnější atmosféru. Někdo by je mohl osočit, že se přibližují mainstreamu, že už nejsou dost alternativní a syrový, že jedou rutinu. Těžko s tím polemizovat, fakta sedí, ale já vidím sklenku poloplnou – nic z výše zmíněného bych jim nevyčítal, právě naopak. Beru to jako atributy dospívání, zrání, fokusu na kvalitu. FREE THROW si vytvořili relativně brzo svůj typický rukopis. Midwest emo rock kombinovaný s pop-punkovým drivem a melodičností, přitvrzovaný screamo pasážemi a kytarovými kudrlinkami, tolik typickými pro math rock. Díky tomu byla jejich tvorba vždy svěží a zajímavá, měla tah na branku a bavila. Dalším poznávacím znakem je specifický hlas zpěváka a kytaristu Coryho Castra. Ačkoliv je to celkem velký kus chlapa, při zpěvu působí jako patnáctiletý hošan, který jen nedávno prošel hlasovou mutací. Umí ale i pořádně zabrat a když zařve z plných plic, tak to hezky řeže uši. Aktuální materiál více než kdy předtím sází na atmosféru. Najdeme zde songy pro FREE THROW absolutně typické, ale zároveň kapela postupně vystrkuje svoje tvořivá chapadla i do dalších stylových teritorií. Narazíme na pohodový indie popík, nebo třeba na post-rockové elementy, citlivě zakomponované do emo-rockových základů. Deska působí na první dobrou vyklidněnějším dojmem než starší alba, ale rozhodně to není žádné nudné loudání. Ve finále zde najdeme v podstatě jen jednu baladu. Zvukově se jedná bez debat o zatím nejkvalitnější kousek v diskografii skupiny. Tady není co vyčítat. Zvuk je plný, pestrý, bohatý a hřejivý. Pryč je syrovost a alternativní nedokonalost ranných nahrávek. Tohle je kvalitní, moderní rocková deska, která si pořád zachovává svoje stylové atributy v plném rozsahu, ale zároveň se nestydí být téměř mainstreamová. Mít rovnou tři kytaristy není pro emo-rock úplně typické, FREE THROW je ale nemají jen na parádu. Bohaté aranže, spousta vyhrávek, paralelních kytarových linek, ornamentací, zvukových odstínů, to všechno společně přispívá k typickému zvuku kapely. Co mě baví ale ještě více, jsou (překvapení!) bicí. Zach Hall je jednoduše skvělým muzikantem. Cíleně se vyhýbá zbytečně virtuóznímu stylu, nepředvádí se, nesází do songů velkolepé orgie přechodů a breaků. Jde na to z opačného konce. Jeho hra vypadá na první pohled relativně jednoduše a přímočaře, když se na ní ale více soustředíme, zjistíme, jak dokonale nás oblafnul. Je totiž extrémně aktivní, do dramaturgie jednotlivých písní propašoval kvanta malých překvapení. Kratičké breaky na nečekaných místech uprostřed slok, změny tempa, malé ozdůbky, které rytmiku neskutečně nakopávají. Vytváří tak ve skladbách dynamické napětí a neustálými malými „šťouchanci“ udržuje tempo v živelné rovině. A do toho mohutný kopák, který je v mixu vytažený do popředí tak, že nás fackuje přímo do ksichtu. Nemusím asi zdůrazňovat, že nedostatek drivu se zde skutečně nekoná, zejména když se k tomu připojuje i hutná, téměř metalová basa. Tematicky se zmiňovaný Cory Castro na desce vypořádává se dvěma zásadními zlomy ve svém životě. Je to téměř příběh ve stylu jing a jang. Rozpad dlouholetého vztahu a zároveň zjištění, že se stane otcem. Skutečně je to i cítit, jednotlivé songy oscilují mezi prosvětlenější a pak naopak potemnělou, smutnější atmosférou. Dospělejší songwritting se projevuje i v trpělivějším budování a gradaci písniček, které nás nejednou překvapí zásadními zvraty a postupným vnitřním vývojem. Jestli bych měl vyzdvihnout nejlepší skladby, tak určitě volím otvírák „MissingNo.“ s nádhernou smutně-euforickou náladou, pak zřejmě nejvíc typický song „Mike Nolan’s Weekend“ s punkrockovým drivem a indie rockovou „Floaroma Town“, která je už melodicky skutečně totální popík. Skrytou perlou desky je pak „Deviancy“, schovaná hluboko v playlistu, ale naznačující (doufám) možné budoucí směřování kapely. Post-hardcorová strukturu, post-rockové elementy, tajemná nálada, naléhavost kombinovaná s dravostí. Jestli máte rádi AFI nebo BRAND NEW, tak tohle je přesně v tom duchu. FREE THROW nám letos servíruje zatím nejsilnější kousek v rámci své diskografie. Transformace, kterou kapela postupně prochází, působí velice přirozeně a uvěřitelně. Nesnaží se za každou cenu předstírat, že navždy zůstanou mladí, na druhou stranu ale nepodlehli moru jménem „pojďme experimentovat (ideálně se synťáky…)“. Snad jim tento přístup vydrží i do budoucna. https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_florian_grey_plzen_logspeed_arena_30cervna2026_koncert/3968https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_florian_grey_plzen_logspeed_arena_30cervna2026_koncert/3968nobody@nothing.com (Stray/Gazďa)Vždy pro mne Alice Cooper patřil mezi podstatné umělcereprezentující historii amerického hard rocku. V éře jeho komerčně velmiúspěšných desek „Trash“ a „Hey Stoopid“ jsem mu velmi fandil a posléze sisehnal i podstatnou část jeho diskografie a byť na současných albech hvězda skoro osmasedmdesátiletého rockera ažtolik nezáří, pořád vyhodnocuji svůj vztah k tomuto fenoménu jako velmi vřelý.Je to bez jedné sezóny již třicet let, co jsem zažil z první řady jeho první koncert v České republice, tehdy v éře odeznívajícího grunge anástupu nu-metalu propagoval po třech letech ticha svou Bestofku, vydanou snad jen díky vypořádání se s tehdejším vydavatelem, a jeho show působila vlastně docela civilně. Absentovaly v níprakticky i ty nejvýznamější fláky z tehdy nedávné etapy glam-metalu, nyní to však byloo něčem jiném a mistr rozhodně neopomíjel hymny z časů své spolupráce s Desmondem Childem a celý večer pojal grandiózně. Show to byla v Plzni velkolepá a kapela tvořená samými esy doslova perlila. Ještědodám, že Alice dnes doprovází pětice muzikantů, kterou tvoří skvělá britská dvaadvacetiletá kytaristka Anna Cara, dále pak stabilní kytarový střelec a frajer Ryan Roxie,další výtečný krotitel šesti strun Tommy Henriksen, baskytarista Chuck Garric aza bicími sedí Glen Sobel. To, co tahle sestava předvedla v rámci mistrovishow poslední červnový den, bylo prostě úžasné a při všech těch hymnách jihla snad i ta nejblbějiozvučitelná hokejová aréna v republice, která se ten večer velmi rychleměnila na dusný železobetonovo-skleněný hangár (dále tímto písmem Stray).Nejsem fanouškem Alice Coopera. Nikdyjsem ho moc neposlouchal, spíš jsem tak nějak věděl, že tu je.Samozřejmě znám ty největší hity i některé klasické flákyze semdesátek, tomu se nejde vyhnout. Jde každopádně o fenomén,který jsem minimálně jednou v životě chtěl zažít.Z různých citací a rozhovorů ho považuju za inteligentníhoa zajímavého člověka. A táhne mu už pomalu na osmdesátku,takže vzal zavděk příležitostí, kdy se letos otočil v našem pátém největším městě (no teda Gazďo, našem čtvrtém, ČTVRTÉM, největším městě a dotahujeme třetí Ostravu, pozn.Stray). Viděl jsem ho asi před deseti letys HOLLYWOOD VAMPIRES, ale sólo nikdy. Čas to napravit. Plzeň už začínám považovat zasvůj druhý koncertní domov. Od začátku června jsem se tam vydaluž potřetí a po osmi letech znovu na koncert do místní hokejovéarény. Neschopnost některých promotérů dát jasně asrozumitelně návštěvníkům vědět, na jakou akci si zakoupiliza poměrně velký peníz lístky, je ale nepochopitelná ažabsurdní. Tady musím chválit Obscure nebo Pragokoncert, kteříudávají i orientační konec koncertu. Pro návštěvníka, kterýse dopravuje vlakem nebo autobusem stejný večer zpět přesrepubliku, je to neocenitelná věc. Naopak globální LiveNation sechovají jako amatéři a na fanoušky kašlou. Vstupenka hlásala„Doors 19:00, Alice Cooper 20:00“. Nic víc. Stejně tak nicdalšího na stránkách prodejce. Žádná předkapela tedy, říkámsi, a hledám na internetu průměrnou délku současných koncertůrockového démona, abych měl nějakou představu o návratu. Tyhleplány berou za své, jakmile se protlačím dlouhou řadounávštěvníků do plzeňského zimáku, který by se ale dnes mělpřekřtít na Tropický skleník (Gazďa). Na rozdíl od německé napůl goth-rockové, napůl kabátoidnípředkapely FLORIAN GREY měla hlavní hvězda večera zvuk již na hodně slušné úrovni,jakkoliv jsem přesvědčen, že v Plzni hokejovou halu nazvučit zvládne jenopravdový mistr, kterého dnes zjevně Mr.Cooper měl v týmu. Set předkapely byl po zvukové stránce doslova tragický, plnýruchů, dozvuků, ozvěn i celkové matnosti a zahuhlanosti, to všechno se měnilo s nástupem právě Aliceovishow, během které se tahle stránka večera prakticky neuvěřitelně zlepšila. Cooper nic nezdržoval a vsadil na řadu velkých fláků vlastní historie, v nichž předváděl parádníshow, působil vitálně a zpíval jako v časech největší formy, doprovázen výtečnými výkonysvých instrumentalistů, zvláště pak vynikající souhrou kytarového triumvirátu,kde se nade vše vyjímala právě blonďatá kráska Anna Cara. Podobně šikovnoukytaristku může mistrovi závidět nejedna velká rocková instituce, to mi věřte.Za pódiem visí plachta a není na níjméno dědečka z Detroitu. Aha, změna plánu, tedy. Zjevnězde budu déle… Zařadím se tedy do další dlouhé fronty naobčerstvení, abych to tu v tom horku přežil. Opět chybalávky, paní za kasou mi oznámí, že prodávají vodu jenrozlévanou, lahve jsou zakázány. Tohle nebudu podporovat, opouštímfrontu a jdu se napít z kohoutku na záchod. Na ploše pakpořadatelky rozdávají vodu zdarma, aby lidé v rozžhavenémprostředí neumdlévali. V každém z půllitrů majínalité asi dvě deci vody. Neptejte se mě proč, asi to vymyslelisoudruzi z NDR. Do Logspeed Areny jsem vešel s klidembuddhistického mnicha, po chvilce na akci Live Nation mám dát chuťprůchod hněvu jako temný Sith.Černá plachta visící nad pódiemnese jméno FLORIAN GREY, což je, jak jsem se při čekánív mobilu dočetl, kapela mixující německé a českémuzikanty. Čtveřice přehrála asi deset skladeb – zdálo se –solidního goth rocku. Bohužel zvuk byl minimálně vepředu takhrozný, že se toho o moc víc k vystoupení říct nedá.Kluci se celkem snažili, ale podmínky v hokejové hale tenden prostě nepřály nikomu. Naštěstí je Alice Cooper nejenzpěvák a muzikant, ale také bavič, vypravěč, herec a kouzelník.Svými magickými schopnostmi tak vykouzlil nejen přijatelnějšípodmínky v areně (po západu slunce už to akvárkonevyhřívaly paprsky seshora), ale také mnohem plastičtější apřehlednější zvuk. A musím uznat, že i s osmdesátkou nakrku Vincent Damon Furnier stále válí. Vzhledem k tomu, žena osmdesát vypadá nebo se do toho věku stylizuje už tak čtyřicetlet, tak ho nevnímám jako staříka. Spíš jako bezvěkou a věčnouhororovou postavu, do které se stylizuje. Podobně jako u KingaDiamonda. Jelikož zjevně uzavřel smlouvu s ďáblem, tak je idnes schopen v klidu utáhnout téměř dvouhodinový koncert.Koncert Aliceovy družiny se skládal jak ze skladeb jeho nejslavnějšísedmdesátkové etapy, mezi kterými nechyběly věci jako „No More Mr. Nice Guys“, „I´mEighteen“, „Billion Dollar Babies“, „Muscle Of Love“ nebo v závěru koncertuvypuštěné pecky jako „School´s Out“, „Under My Wheels“ či balada „Only WomenBleed“, tak samozřejmě velké hity z přelomu osmdesátých a devadesátých letjako „House Of Fire“, „Spark in the Dark“, „Hey Stoopid“, „Dangerous Tonight“, „FeedMy Frankenstein“ s vyvrcholením celé akce u megafláku „Poison“. Právě v těchtomomentech se české obecentsvo chytalo nejvíce a dalo mistrovi poznat, že právětahle etapa je zde velmi oslavována a chtěna. Z tohoto důvodu, i z důvodu monumentálnějšía současné bohatší obrazové i zvukové show na mne tedy současný Aliceův výstup působil o dost lépe, nežonen památný  první koncert na našem území, konaný v hokejové hale na Výstavišti v letní Praze roku 1997. Zkrátka vynikajícízážitek se vším všudy, bez jakékoliv úlitby komukoliv, kdo považuje tohoto interpreta za artikl dávné minulosti. Ostatně, bavily mne i songy z novějších etap jako „Dirty Diamonds“ a „Brutal Planet“. Po celý večer tak šlo obdivovat ono nasazení, kterým se tento stařík prezentoval.Pokud si mám vybrat z různýchpoloh tatínka shock rocku, tak ukážu na první polovinusedmdesátek ohraničenou deskou „Alice Cooper Goes to Hell“(1976). Tedy klasické hardrockové období, které mi přijdeskladatelsky nejsilnější. Tvořilo zhruba polovinu koncertníhosetu, včetně skladeb původní kapely ALICE COOPER, jejíž jménopozději Vince Furnier převzal. Ne vždy šlo o celé písně, někdypouze o úryvky. Ale i zkrácená „Going Home“ jen v podáníkapely stála za to. Druhý středobod vystoupení se pak točilokolo počátku devadesátých let s veleúspěšnými deskami„Trash“ (1989) a „Hey Stoopid“ (1991), což jsou právě taalba, kdy jsem coby malý kluk začal Aliceho poprvé vnímat. Jakodítě mě zejména bavila „Poison“ se všemi těmi barevnými asexuálně nabuzenými latexovými kočkami a musím uznat, ženaživo má ty správné koule i dnes. Stejně jako třeba „Houseof Fire“, která zazněla v první části koncertu a šlo oprvní věc, která dostala publikum do opravdového varu. Minimálněpod pódiem bylo hodně mladých i dětí a zjevně staré pákypřitáhly své ratolesti. Tím pádem bylo na place místy výraznědivočeji, než by člověk čekal na koncertě osmdesátiletéhotýpka. Zejména při dalších superznámých flácích „HeyStoopid“, „Feed My Frankenstein“, „School´s Out“ nebopřídavkové „Smells Like Teen Spirit“. Cooper mimochodem prokázal, že věkje opravdu jen číslo. Celý koncert bez mrknutí oka ustál. Nikdynebyl nějak geniální zpěvák a jeho výraz věkem neutrpěl, ikdyž bez podpory zpívající kapely by to samozřejmě nebylo ono.Víc než pouhým muzikantem je ale šamanem, který publikum dostávádo varu svou samotnou přítomností i kousky, které na jevištiprovádí. Jde především o vynikajícího baviče a vypravěče akoncert není hudební produkcí, ale divadelním představením.Horror show, vaudeville, kabaretová poetika. Chvíli jsmev blázinci, pak zase na popravišti. A uprostřed toho postavahororového tatínka, který nám – neposlušným a zlobivým dětem– připomíná, že když je „School´s Out“, tak přicházejímnohem nebezpečnější a temnější věci. Velmi zábavný apříjemný večer. Ač nefanoušek, tak jsem se ani chvíli nenudil.Jediná věc, nad kterou bych se v negativním kontextu jako Plzeňák chtěl pozastavit, je tak výběr místa konání akce. Jak známo, Plzeň má obrovský letní amfiteátr, který je pravidelně využívám snad jen několikadenní akcí Metalfest a občas (opravdu jen velmi občas) se v něm koná i nějaká většíkoncertní událost (před lety třeba Robert Plant, Sting apod.), ale dle mého tomísto není využíváno až tolik, jak by si bývalo zasloužilo. Přestože je vhodnépro letní akce, má vysokou kapacitu a celkově působí pohodovým dojmem, z nějakého, mne neznámého důvodu, se u nás většina letních koncertů cpe do naší zvukově a klimaticky problémové hokejové haly.Nerozumím tomu. Co je tohle za pořadatelskou politiku, když je zhrubasedmitisícový dav dorazivší ve čtyřicetistupňovém vedru na Alice Coopera (v minulosti se v hokejové halekonaly i koncerty kapel jako ZZ TOP, DEEP PURPLE nebo JUDAS PRIEST) nahnán do skleníku s teplotou přesahující pětatřicítku a nedýchatelnýmvzduchem? Vždyt už jenom díky tomuhle je dojem z akce chtě nechtě taktrochu devalvován. Navíc naše hokejová hala je sice skvělá a kultovní, co se týče hokeje, ale prokulturní akce většího významu prostě nemá onu akustickou kvalitu, takže by bylo příště lepší sezamyslet, jestli organizování velkého rockového koncertu podobné legendy právěna tomto místě, je opravdu nezbytné a komu prospívá. Dovedu si prostě představit celou řaduvábnějších prostředí pro tento jinak opravdu nevšední kulturní zážitek.https://www.crazyDiamond.cz/all_them_witches_house_of_mirrors_recenze/3962https://www.crazyDiamond.cz/all_them_witches_house_of_mirrors_recenze/3962nobody@nothing.com (Tomáš)Partička ALL THEM WITCHES z Nasvillu v Tennessee zraje jak víno. Nebo spíš jako bourbon v dubovém sudu. Ingredience měli od začátku namíchané správně. Jen to potřebovalo čas, aby se obrousily hrany, propojily elementy, vycizelovaly chutě a roky zrání tomu nakonec dodaly tu správnou esenci dlouhověkosti. Letošní desku „House Of Mirrors“ proto považuji za jejich zatím nejpropracovanější a nejdotaženější zářez, který je navíc opatřen špičkovým zvukem, citlivou produkcí a funguje jako extrémně pevný monolit.Když se vrátíme na začátek, už od první desky „Our Mother Electricity“ (2012) měla kapela celkem jasně definované základní kameny své tvorby. Svůj mix psychedelie, hard rocku, stoner, se špetkou blues, americany a heavy metalu krok za krokem vybrušovala, jak po dramaturgické, tak i po zvukové stránce. Postupně se propracovali k velice specifickému stylu a zvuku, který se pro ně stal charakteristickým a který bych si v návalu vlastní kreativity dovolil označit za „psychedelický voodoo rock“.Poslední deska před letošní novinkou, „Nothing As The Ideal“ (2020) byla tuze povedená a posouvala tvorbu kapely ze silně psychedelického podhoubí k ráznějším a přímočařejším kouskům. Přitvrdili, zrychlili, dodali materiálu kvalitnější zvukovou péči a ze skladeb vytesali velice soudržný konstrukt, který udělal výraznou výhybku směrem k sludge rocku/metalu. Posun můžeme dát do souvislosti i s odchodem klávesáka Allana Van Cleava, kdy se kapela rozhodla pokračovat jako trio a na desce skutečně téměř žádné klávesy neslyšíme. Allan se sice po třech letech do sestavy vrátil, v roce 2024 ale pro změnu kapelu opustil zakládající člen, bubeník Robby Staebler. Naštěstí i s touto krizí se partička vypořádala a v obměněné sestavě opět mírně posunula výhybku s cílem probádat nová hudební teritoria.Co se na desce (opět) povedlo, dokonce možná ještě líp než na předchozích albech, je atmosféra. Ta hraje extrémně důležitou roli v celkovém vyznění hudby ATW, a je tou kouzelnou ingrediencí posouvající jejich tvorbu do další kvalitativní úrovně. Americký jih, dusivé horko, těžký stojatý vzduch, vlhkost. Všude přítomní komáři, husté a neprostupné lesy, plné močálů a různé havěti, která nás chce primárně pozřít ke snídani, obědu nebo večeři. Mozek žadoní o kyslík, nohy máme těžké a oteklé, zoufale hledáme bezpečný úkryt a trochu ochlazení. Realita a blouznění se začínají nebezpečně prolínat. Zdá se nám to vše, nebo je to skutečnost? Propadáme se dál do spirály halucinací, a naši čtyři průvodci námi dokonale manipulují. Můžeme se na ně spolehnout? Myslí to s námi dobře?Jak už jsem nakousl, deska se pyšní skvělým, nebojím se říct že až fantastickým zvukem. Absolutně soudobý a moderní, ale zároveň poctivě starosvětský. Ten závan starých časů evidentně pochází z místa, kde deska vznikala. Blackbird Studio v domácím Nashvillu se pyšní důrazem na „vintage“ nahrávací hardware, který citlivě propojuje s moderními technologiemi. Zřejmě i proto je seznam jejich klientů více než sáhodlouhý a žánrově pestrý. Přestup k major labelu kapele rozhodně přinesl pozitivní body.Dominují zde samozřejmě kytary, které znějí plně a hlučně, nebojí se být agresivní a špinavé, nebo naopak hravé a hřejivé. Bicí jsou nekompromisně dunivé a mohutné, hezky vytažené do popředí. Měkčí, ale zvukově bohatá basa, svojí mírnou rozplizlostí zvýrazňuje tíživou atmosféru dusivého jižanského horka. A pak tady máme klávesy. Obvykle je beru jen jako doplněk a nevěnuji jim zbytečně moc pozornosti, zde by byl ale podobný přístup velkou, velmi velkou chybou. Sám jsem ji téměř udělal. Oči mi otevřel až aktuální živý záznam kapely z KEXP. To, co předvádí klávesák Allan Van Cleave je čirá extáze. Žeru jeho oldschoolový zvuk na pomezí pozdních šedesátek a začátku sedmdesátek. Obdivuji chytrost jeho partů, které citlivě dodávají kytarovým základům neskutečně zajímavou šťavnatost a vyplňují každou prázdnou skulinku ve struktuře jednotlivých skladeb. A adoruji nesobeckost a velkorysost, s jakou své klávesové vyhrávky ukryl v mixu, bez nejmenší snahy na sebe strhávat pozornost. Do popředí vystupují jen na krátké chvilky, jinak je musíme pozorně a soustředěně hledat. Vždy je tam nakonec najdeme, bez nich by ale songy působily nekompletně a jako holé.Samostatnou zmínku si zaslouží zpěv basáka Charlese Parkse. Jeho hluboký, klidný a sametový hlas působí hypnoticky. Uklidňuje nás, zároveň v něm ale tušíme něco temného. Svým zpěvem rozehrává představení s nádechem okultismu, tajemný obřad, který nás postupně pohlcuje. Výborně tak doplňuje jednotlivé skladby, které se taky rozvíjejí jen velice pozvolna. Nikdo nikam nespěchá, líně se převalujeme, opatrně nakukujeme do dalších a dalších kapitol. Nenápadnost, s jakou nás písničky postupně ovládají, je do detailu promyšlená a nic neponechává náhodě. Přitom je materiál v porovnání se staršími deskami relativně přístupný a melodický. Samozřejmě pomohlo i zkrácení skladeb, které v minulosti byly někdy až na hranici akceptovatelnosti.První část alba je hlučnější a přímočařejší. Najdeme zde skvělý otvírák „Red Rocking Chair“, který se lhostejně vlní jako jak horký vzduch uprostřed bažin, aby nečekaně explodoval do mohutných sludgových riffů. „Culling Line“ je hozená do zeppelinovského kabátku, trochu blues, trochu hard rock v jemně psychedelickém přelivu. Americana a jižanský bluesrock pak zdobí „Aethernet“. Nejrychlejším kouskem desky je „Hold Up, Say What?“, která dokazuje, že kapela za to umí pořádně vzít. Špinavá basa udává takt, zbytek kapely se ale taky nenechá zahanbit. Když se pak skladba po krásné jemné mezihře rozjede do ještě rychlejšího tempa, je z toho parádní rocková jízda se vším všudy. V druhé půlce se ubere z tempa i tvrdosti, více se zaměří na atmosféru, nálady a barevnost jednotlivých písniček. A každá je silná jak sama o sobě, tak skvěle fungují i pohromadě. „Turn On The Light“ je blízká QUEENS OF THE STONE AGE, „Angel On The Wayside“ pak svojí hravosti míří až někam k THE DOORS. Výborný kouskem je i hloubavá „The Welterweight“ nebo houpavě vláčná závěrečná „Saturn Song“.Poslední pražský koncert ALL THEM WITCHES jsem propásl (tuším, že se vyprodal, než jsem rozhýbal svůj líný zadek). Tohle se nesmí opakovat! Kapela je ve vynikající formě a dovolím si tvrdit, že i na vrcholu tvůrčích sil. Parádní deska, parádní muzika. Už jen doufat, že nám jí dovezou představit i naživo.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_gazda_koncert/3964https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_gazda_koncert/3964nobody@nothing.com (Gazďa)Snad nebude takové vedro, jaké byloteď. To je moje jediná obava z letošního ročníku festivaluBrutal Assault. I při nižších teplotách to jsou pro mě ve stanučtyři dny v srpnovém pekle. Těžce snáším vedro, zatímcov zimě nepotřebuju většinou topit. Jsem tak nastaven. Užbrzo ráno tak nemůžu ve stanu v létě být, a člověk tohotak moc za ty čtyři dny nenaspí, když někdy ty nejlepší kapelyv Jaroměři končí až ve dvě v noci.Letošní ročník bych označil zaantihvězdný. Jako tři největší září na plakátech BODYCOUNT, PRIMUS a WARDRUNA. Nic z toho žádné supernovy nejsou aani se žádná z těchto skupin nedá označit úplně zametal. Pevnostní klání roku 2026 je tak trochu antitezí loňska,které hvězdami naopak překypovalo: GOJIRA, KERRY KING, MASTODON,DIMMU BORGIR, OPETH, FEAR FACTORY, PARADISE LOST. Ne že by tovadilo. Letošek považuju opět za silný a velmi dobře obsazený.V některých případech se budu muset opravdu hodně škrábatna hlavě, abych vymyslel, kterému pódiu dát přednost. Přemýšlím,že bych dokonce přijel už v úterý večer, kdy se u nás pomnoha letech objeví geniální němečtí zástupci pohřebníhodoomu AHAB. Viděl jsem je jednou v Německu a byl to vynikajícíkoncert. Kvadraturu kruhu pro mě představujebohatostí obsazení hlavně čtvrtek. Už středa ale stojí za to.Thrashové hody, kterých je Brutal letos plný, odstartují užkrátce po poledni ONSLAUGHT. Britští thrasheři loni vydali dalšídesku, a ještě ji u nás nepředstavili. Podobně mají novinkyARMORED SAINT nebo METAL CHURCH. Z nabídky progresivistů tohodne určitě nevynechám Američany ELDER, kteří letos vydalirovněž solidní album, stejně jako si zopakuju Faeřany IOTUNN, sekterými jsem měl tu čest už na jaře v Modré Vopici. Konecdne pro mě bude blackový, kdy nevynechám trojici TRIPTYKON, AMENRAa BATUSHKA.Čtvrtek přináší minimálně dvaneřešitelné problémy. A to překrývající se sety pěti kapel,na které se letos nejvíc těším. Americký meloblackový projektBLACKBRAID mi jede doma v posledních letech hodně často a doČeska tento temný indián zavítá vůbec poprvé. Jenže co s tím,když prakticky ve stejný čas začne na hlavním pódiudeathmetalová symfonie od WALTARI. „Yeah! Yeah! Die! Die!“ slavíletos 30 let a jaroměřská pevnost má být jediným místem, kdeji blázniví Finové předvedou celou. Navíc Hatakka a spol.přetékají i do setu belgických progresivních postmetalistůPSYCHONAUT, kteří nyní při částečném odpočinku THE OCEANpřevzali pomyslnou korunu tohoto subžánru. Podobně se kryjí setyšpičkových švédských doomerů DRACONIAN a heavy rapperů BODYCOUNT. První mám hodně rád, druhé bych aspoň jednou v životěrád viděl. Jde ale celkově o příjemné problémy trenéra, kterýmá víc výborných brankářů a teď si jen vybírá, kteréhopostavit. Z death metalu mě ten den lákají hned dopoledníCRIPTIC SHIFT a BAEST a naopak i půlnoční DEICIDE, takže to budeopravdu dlouhý den. Nevynechám ani black/thrash AURA NOIR ablackgaze ALCEST. Odpočinout si půjdu na „klidnější“ finskéstálice AMORPHIS. Pátek přináší další překryv,tentokrát thrashový a v podobě CORONER versus VIO-LENCE.Neviděl jsem zatím ani jednu partu, ale dám přednost Švýcarům,kteří loni po dvaatřiceti letech vypotili vynikající desku.Podobně kvůli znovuzrozeným OLD MAN´S CHILD vynechám půlnočníset MARDUK. Přestože je znám jen letmo, chci zkouknout i PRIMUS, okterých vím desítky let, že existují. Konečně hodlám vidět iKATATONII, která mi z nejrůznějších důvodů dosud unikala.Z thrashe určitě půjdu na Australany MORTAL SIN, z blackupak na produkci první desky BEHEMOTH, pro kterou se Nergal bůhvípročmísto vlastní skvadry spojil s islandskými Misþyrming.I závěrečná sobota vypadá hodněnašlapaně. Jedním z největších lákadel festivalu jsou promě norští progresivní meloblackeři BORKNAGAR, ale jejich set sena minutu kryje s CRADLE OF FILTH. Sbohem, Dani… CANDLEMASSzas vstupují jako do polských deathařů VADER i do americkýchpostblackerů DEAFHEAVEN, v tomto případě to asi nechám namomentální náladě a situaci na place. Blackmetalový čajv progresivním pojetí si nechám určitě naservírovat i odNěmců RUINS OF BEVERAST a thrash zas od Američanů DEMOLITIONHAMMER. Zklidnit hormony půjdu odpoledne na své oblíbenémelancholické melodeathová Finy INSOMNIUM. A pokud mi ještě budousíly stačit, tak svou letošní festivalovou sezónu zakončím vetři v noci satanisty v CARPATHIAN FORREST. Uff, zasoučasného počasí nevím, jestli se mám těšit, nebo bát…https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_praha_forum_karlin_2cervence2026_koncert/3967https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_praha_forum_karlin_2cervence2026_koncert/3967nobody@nothing.com (Tomáš)Letošní rok to mám zatím s koncerty na štíru. Ne že by do Prahy přestaly jezdit zajímavé kapely, které bych rád viděl naživo, ale prostě v Praze nejsem já. A když už jsem, tak akorát těch pár dní právě žádný koncert není. Když ale někdy z jara oznámili koncert A PERFECT CIRCLE, navíc ve Fóru Karlín, neváhal jsem ani vteřinu. No, možná vteřinu ano, protože cenová politika promotéra Live Nation se mi zamák nelíbí. Ano, máme svobodný kapitalismus, takže každý může rozhodovat vlastní peněženkou, nemá cenu si stěžovat. APC jsem ještě neviděl, chtěl jsem je vidět, musel jsem holt akceptovat podmínky. Byl to zároveň úplně první koncert APC v Čechách. 25 let čekání skončilo. Protože před koncerty si maximálně projdu diskografii kapel, nestuduji žádné stránky se set listy, nekoukám záznamy na YT z předešlých vystoupení v rámci turné, tak i teď jsem se vydával do Fóra Karlín spíš jen s několika tušeními, které se nakonec i naplnily. Příjemným bonusem pak bylo zjištění, kdo bude předskokanem. Jehnny Beth. Že vám to nic neříká? Nejsem překvapen. Pro mě to ale byla trefa do černého. Jehnny, původem Francouzka, v minulém desetiletí vedla skvělou britskou kapelu SAVAGES. Stihli vydat sice jen dvě desky, ale obě vynikající. Jejich mix post-punku a noise rocku byl skutečně velice originální, navíc se obě desky pyšnily famózním zvukem. Jehnny loni vydala sólovku „You Heartbreaker You“, kde se posunula více směrem k alternativnímu a experimentálnímu rocku.Do slušně zaplněného Fóra Karlín přicházím těsně před osmou, která byla anoncovaná jako začátek koncertu. Kupuji pivko, jdu na svoje obvyklé značky za zvukařem, napíšu pár zpráv a skutečně pár minut po osmé zhasínají světla. Ještě předtím zazní upozornění, že v průběhu koncertu se nesmí fotit a natáčet, které se pak bude ještě několikrát otravně opakovat. Je to smutné, že to dospělo až takto daleko, ale co naděláš, doba je taková. Každopádně Jehnny vchází na pódium v přiléhavých a vyzývavých červených šatech, což je absolutní opak jejího dlouhodobě budované image v SAVAGES. Tam působila jako neatraktivní mužatka, krátké ulízané vlasy, mužské oblečení, anti-ženské vyzařování i pohyby. Jednoduchá sestava kytara-bicí-basa za jejími zády se s chutí pustila do nás. Zvuk byl ze začátku trochu roztěkaný. Všechny nástroje šlo slyšet slušně, ale nějak se nedokázaly správně propojit do vyladěného celku. Postupně se to sice zlepšovalo, ale zdaleka to nebylo perfektní. Nad tím vším ale kralovala Jehnny. A to po všech stránkách. Vizuálně i akusticky. Aktivní a specifické pohybové kreace, vstřícná komunikace s publikem a zejména fantastický hlas, tím vším si postupně fanoušky krok za krokem získávala na svoji stranu. Charisma z ní vysloveně sálala, a když si v některých písničkách šaty mírně odhalila, způsobila i jemné erotické dusno. Hudebně bych její produkci popsal jako průsečík ranné PJ HARVEY a NINE INCH NAILS. Syrový alternativní rock říznutý noisově zabarveným industriálem. Nebylo to vůbec špatné. Sice bych si podobnou produkci užil víc v menších prostorech (třeba v Roxy), ale vzrůstající reakce publika po každém songu dávaly najevo, že předskokan byl zvolen správně.Po krátké úpravě pódia byl ale už čas na hlavní hvězdy večera. Protože se sestava APC, kromě ústřední dvojice Howerdel-Keenan průběžně obměňuje, byl jsem zvědav, s kým budu mít ten večer tu čest. První zásadní informaci jsem získal ještě odpoledne, a to, že za bicími sedí opět Josh Freese. Zakládající člen a famózní bubeník. Sestavu pak doplňovali basák Matt McJunkins a druhý kytarista/ klávesák Ken Andrews, jinak též člen kapely FAILURE, od níž si APC na svojí druhou desku vypůjčili song „The Nurse Who Loved Me“.APC začali svůj set zvolna, otvírákem z druhé desky „The Package“. Ve Fóru Karlín jsem už zažil nejeden zvukově skvělý koncert. Rovnou prozradím, že APC se prakticky od prvních tónů dostávají na pomyslné bedny mého seznamu. Zvuk byl prostě dokonalý. Všechno krásně čitelné, vybalancované. A zejména perfektně propojené do jednoho skálopevného celku. Z celého vystoupení sršela absolutní profesionalita. Od dramaturgie, přes vizualizaci, dokonalé muzikantství až po zprostředkování zážitku. Maynard hned na úvodu požádal fanoušky, aby zapomněli na mobily a vydali se s kapelou na společnou hudební cestu. A tak se i stalo. Jeho další komunikace pak už byla nulová, přesně jako v případě koncertů TOOL. Až v závěru poděkoval, představil kapelu, udělal promo pro podzimní turné svého dalšího projektu PUSCIFER. To jsem ale tušil, že to tak bude, stejně tak jako ten skvělý zvuk. A tušil jsem i to, že hlavní část set listu se bude točit kolem poslední desky „Eat The Elephant“, které už letos táhne na osm let! Není to moje oblíbené album, na druhou stranu musím uznat, že naživo ty songy fungují lépe. To, co je na albu až moc uhlazené a produkčně vypulírované, je při živém hraní příjemně hloubavé s psychedelickým nádechem, a když dojde na bouřlivější pasáže, tak to má fakt koule. „Disillusioned“ nebo „The Doomed“ asi nejlepší. Pak trochu váhám, ale tuším, že zařadili i pár novinek, protože některé songy jsem vůbec nepoznával. Vypadá to, že se chystá nová deska. Před měsícem už vypustili i nový singl „Starless“, který samozřejmě taky zazněl.Výrazně živější reakce publika ale byly k dravějším starším skladbám. Když pominu cover „Imagine“ z podivného alba „eMOTIVe“, tak rozhodně kralovala druhá deska. „Weak And Powerless“ nebo „The Ousider“ rozespívali i jinak relativně vyklidněnou, a jen jemně se pohupující masu fanoušků. Napomáhala tomu i kapela samotná. Stage rozdělený do dvou pater ponechal spodek pro Billyho a basáka Matta, kteří aktivně využívali celou jeho šířku, měnili si pozice a dodávali performanci určitou dynamiku. Billy vypadá pořád stejně jako před 25 lety. Strýček Fester po dvou kůrách ozempicu. Horní patro pak bylo zleva vyhrazeno Kenovi, který byl, stejně jako Maynard uprostřed, celou dobu ve stínu. Maynardův hlas téměř nestárne. Možná už jeho fantastické řevy nedosahují délky, které dokázal vysoukat před 25 lety, ale pořád zpívá par excellence. A stejně jako na koncertech TOOL, i zde předvádí jen minimální pohybové kreace. Ty jsou někde mezi začínajícím epileptickým záchvatem a lehkou mozkovou mrtvicí, nic nového, ale baví mě to pořád. Napravo pak, hezky nasvícený a evidentně v dobré náladě, za svojí velkou soupravou, kraloval Josh. Superlativy na jeho hru se mi hledají těžko, je to jeden z mých TOP10 nejoblíbenějších bubeníků, a přesně tak fungoval i ten večer. Krása střídala nádheru.Z první desky nakonec zaznělo jen pár věcí. Překvapila „Rose“, která není klasickou koncertní hitovkou, za což dávám hodně plusových bodů. Naopak singlovka „3 Libras“ byla totálně přearanžovaná, a trvalo mi celkem dlouho, než jsem pochopil, co to vlastně hrají. Znělo to jako industriální remix původní písně. Na jednu stranu mě mrzí, že nehráli původní verzi, na druhou musím uznat, že i tohle mělo své kvality. Na úplný závěr si pak nechali jasný hit a jeden z mých nejoblíbenějších songů obecně – „Judith“. Povedený večer to byl. Samozřejmě bych si přál vidět APC ideálně na turné k druhé desce, ale je to, jak to je, a já rozhodně nebyl zklamaný.Fotografie pouze orientační.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_foo_fighters_recenze/3963https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_foo_fighters_recenze/3963nobody@nothing.com (Tomáš)Kdo by si v roce 1995 pomyslel, kam to ten usměvavý podivínský bubeník NIRVANY jednou dotáhne. Pro mě bylo nepochopitelné, proč v nové kapele hraje na kytaru a zpívá, když přece má sedět vzadu za bicí soupravou a bušit do ní jako o život. Kdo ale Dava Grohla znal trochu lépe, rozhodně překvapený nebyl. Od dětství ve Washingtonu D.C. totiž tento hudební maniak hrál na různé nástroje, a ještě jako teenager začal skládat i vlastní písničky. Některé si občas i nahrál jako demáče. A dva songy, které se nakonec objevily na debutovém albu, mu dokonce pochválil i samotný Kurt Cobain, když mu je ještě v dobách NIRVANY představil.Nic z toho by se ale nestalo, kdyby v dubnu roku 1994 ze dne na den nenastal tragický konec jedné z největších hvězd scény ze Seattlu. Hudebně osiřelý Dave Grohl neměl žádný plán B. V jeho životě nastalo prázdno. První týdny překonával šok a bolest z Kurtova odchodu, stáhnul se do ústraní a snažil se jen přežít. Dříve nebo později se ale musela objevit otázka, na kterou bylo nutné najít odpověď. „Co dál?“ Daveovi bylo 25 let, život před sebou, žádné závazky, nějaké peníze už vydělané. Vždy snil o vlastní kapele, o vlastních písničkách. Neměl co ztratit. Vrhnul se teda do nového projektu pěkně po hlavě. Vzal materiál, jehož většinu napsal v časech před-nirvánovských, nebo když už si tam plnil bubenické povinnosti. Přihodil pár songů, které složil až po smrti Kurta a jako správný punkáč vyrazil do studia.Jestli jste si všimli, tak používám pořád jednotné číslo. Není to omyl. Do studia dorazil skutečně sám. DIY filozofie mu nebyla cizí, vyrůstal přece ve washingtonské hardcore komunitě. V Robert Lang Studios v Seattlu NIRVANA nahrála svůj poslední song „You Know You´re Right“, to místo znal a pořád bydlel ve stejném městě. Rozložil si aparaturu, připravil si nástroje a bez zbytečného filozofování se šlo na věc. S pomocí producenta Barretta Jonese ze sebe v průběhu šesti dní v říjnu 1994 dostal heroický výkon hodný obdivu. Tempo bylo šílené, studio bylo jeho revírem. 3-4 songy za den. Nejdřív bicí. Pak přesun do vedlejší místnosti a basa. Další místnost kytary. Rychlé občerstvení a pokračuje se dalším songem. Takhle to šlo čtyři dny, poslední dva pak nakonec dodělal ještě vokály. Většinu materiálu použili z prvního náběru, dotáček bylo minimum, když tak spíše doplňovali další stopy, třeba když přidávali dodatečné vrstvy kytar. Každý song zabral zhruba 45 minut práce. Pořadí, v jakém se nahrávalo, je to stejné pořadí, co si můžete přečíst na zadní straně coveru. No jo, prostě devadesátky.Původní plán byl, že se vyrobí jen sto vinylů. Dave pak ještě skočil do copy centra a nechal udělat i sto kazet, které rozdal známým a kamarádům. Netrvalo dlouhou a v hudební komunitě se začal šířit menší hype ohledně tohoto nového projektu. Eddie Vedder z PEARL JAM v rámci svého rádiového programu v lednu 1995 pustil do éteru dvě skladby. Kolem „kapely“ začaly kroužit vydavatelství, která zacítila businessový potenciál. Grohl si plácnul s Capitol Records co se týče distribuce, ale album samotné vyšlo pod jeho vlastním labelem Rosswell. Zajímavý název, že? Za chvíli to začne dávat větší smysl.Původní nahrávky byly ale pořád hodně syrové a potřebovaly finální mix. Jsou k dispozici na YT a skutečně znějí silně „demoidně“. Učesání proběhlo v The Shop studiu v Arcate v Kalifornii. Nešlo ale o žádné přehnané polírování, prostě se jen lehce obrousily nejostřejší hrany. Nahrávka si nadále zachovala odzbrojující přímočarost, patřičnou alternativní syrovost i určitou romantickou atmosféru nezávislé začínající „kapely“. Čím začít u jejího popisu? Zřejmě (nepřekvapivě) bicími. Dave je famózní bubeník. Neskutečně energický a silový, zároveň ale technicky precizní a samozřejmě i velice nápaditý. Dovolím si tvrdit, že jeho skutečný potenciál se poprvé ukázal až právě zde. Na deskách NIRVANY bubnuje fantasticky, ale byl trochu sešněrovaný songwrittingem Kurta. Tady a teď to jsou všechno jeho songy. Psal je pro sebe, přesně dle svých preferencí. Dunivé bicí táhnou desku silou celého depa parních lokomotiv. Energie úderů nás přibíjí k zemi, tempo nás pak táhne prachem a špínou a parádní přechody a breaky námi lomcují ze strany na stranu.Překvapivě potentní jsou i basové linky. V rámci možností si vyhrál s barvou zvuku, a i samotné party jsou plné zajímavých nápadů. Vynikající práci odvedl i s kytarovými party. Spousta zvuků, zajímavých riffů, melodických motivů. Vyhrál si s jednotlivými vrstvami a zpětně snad i chápu, proč aktuálně chce mít v kapele tři kytaristy. Zajímavě se Dave popral s vlastním vokálem. Tohle byla věc, která ho silně znejišťovala. Ačkoliv už v NIRVANĚ občasně přispíval doprovodnými vokály, přece jen je to úplně jiná liga utáhnout hlavní zpěv. Nebyl zvyklý na svůj hlas. Nebyl přesvědčený o jeho kvalitách. Proto i v mixu je mírně upozaděný. Aby mu dodal větší sílu, často vokální stopy nejen dubloval, ale v některých písních jsou rovnou čtyři.Když už bylo vše hotovo, nahráno, zmixováno, připraveno, znova se objevila stará známá otázka „Co dál?“. Někdy v době dokončování alba Daveovi zavolal manažer Toma Pettyho, kterému z kapely odešel bubeník. Nabídnul mu záskok při živém vystoupení v pořadu Saturday Night Live (SNL). Jen blázen by to nevzal, a Dave blázen není. Akce dopadla na výbornou a Tom následně přišel s nabídkou, aby se Dave připojil ke kapela na celé turné k desce „Wildflowers“. Byla to obrovská příležitost, která se naskytne možná jednou za život. Dave jí však s díky odmítnul. Rozhodl se zariskovat a vydat se vlastní cestou. Chtěl být svým vlastním pánem, jít s vlastní kůží na trh. Takhle to prostě cítil. Je to asi i pochopitelné. Máme zde ale menší problém. Nahrát album zvládnul sám, ale ani on není takový machr, aby všechny nástroje pokryl sám i při živém hraní. Potřeboval složit kapelu.Uveřejnil teda inzeráty a začal dělat pohovory a assessment centra, aby zjistil, kde se kandidáti vidí za 5 let. Samozřejmě že vám blbnu hlavy. Prostě se rozhlídnul kolem a oslovil několik kolegů z branže. Rytmickou sekci se mu povedlo získat z další kapely ze Seattlu, z emo-rockových legend SUNNY DAY REAL ESTATE. Byla to šťastná náhoda, protože zmiňovaná skupina se v této době rozpadla a bubeník William Goldsmith a basák Nate Mendel byli k dispozici. Dave poslal demo i starému parťákovi z NIRVANY, Patu Smearovi. Ten neváhal ani vteřinu a taky se připojil. Už se nám to hezky rýsuje, chtělo by to ještě nějaký název.Co Dave věděl od počátku bylo, že z toho nechce dělat svůj sólový projekt. Nechtěl, aby tam svítilo jeho jméno a všichni to srovnávali s NIRVANOU (jako by tomu mohl uniknout…). Chtěl jít s kůži na trh, ale bez předsudků a stereotypních přirovnání. Sám za sebe, nebo spíš za svoji kapelu. A pro kapelu teda potřeboval to zmiňované jméno. Protože je mírně posedlý tematikou UFO, zalovil právě v těchto vodách. Našel zde název pro svůj label – Rosswell, a následně i pro kapelu samotnou. Američtí letci v průběhu druhé světové války občas hlásili setkání s podivnými neznámými létajícími objekty, kterým dnes říkáme UFO. A slangově si je nazvali jak? Správně, FOO FIGHTERS. Ve stejném duchu je pak i cover desky. Podivná pistolka patří Bucku Rogersovi (americký sci-fi seriál), nafotila to pak první manželka Davea, fotografka Jennifer Youngblood.Na desku se nakonec dostalo 12 songů a musím říct, že je to kvalitativně velice vyrovnaná kolekce. Kdo by to řekl, že původem bubeník, přijde s takhle vyspělým songwrittingem. Ačkoliv je nahrávka zvukově pevně ukotvená na alternativní scéně, dramaturgicky zde více než jasně probleskují popové tendence. Silný důraz na melodickou stránku, společně s relativně konzervativní strukturou jednotlivých písniček, jasně naznačují, z čeho Dave čerpá inspiraci a kam zřejmě bude směřovat do budoucna. Stylově zde dostáváme pestrou směs od sladkého indie popu, přes alternativní rock, post-grunge až po punk rockové a někdy až téměř hardcorové nářezy. Přesto deska výborně drží pohromadě a posluchač nemá pocit, že by to snad byla kolekce náhodně nalezených písniček. Hodně tomu napomáhá silný drive, a i určitá syrovost songů, ze kterých cítíme bublající neklid, návaly energie i nefalšovanou upřímnost. Deska je skutečně hodně osobní, spontánní a urgentní.Hned několik písniček řadím do zlatého fondu kapely a mnohé z nich jsou i dnes stabilní součástí koncertních playlistů. Můžeme klidně začít u parádní singlovky „I´ll Stick Around“, která se nese na doznívající grungové vlně. V textu se Dave vypořádává s Courtney Love a jejími nároky na pozůstalost NIRVANY. Agresivní refrén, kde řve „nic ti nedlužím“ mluví sám za sebe. V podobném duchu je hozená i „Alone – Easy Target“, která přidává propracovanější strukturu, a ještě hutnější zvuk. Krásným kouskem je zasněná „Floaty“. Psychedelií šmrncnutý space rock, který ale opět nese i stopy grungeové zemitosti. Líbí se mi i „Exhausted“, která se svojí proměnlivou atmosférou skvěle hodí na závěr desky. V „X-Static“ se objeví jediný host, který přiložil ruku v dílu. Ve studiu se v té době motal Greg Dulli, kytarista THE AFGHAN WHIGS. Bezprostřední Dave se ho zeptal, jestli si chce taky zahrát, a už měl kytaru v ruce a jelo se. Love songem, věnovaným jeho tehdejší manželce, je slaďoučká „Big Me“. Je to sice blbůstka, ale s povedeným textem a nakažlivou melodií. Do hardcoru pak zamíříme s „Weenie Beenie“ nebo „Wattershead“.Nemůžeme asi říct, že by deska byla komerčním trhákem hned po uvedení na trh v červenci roku 1995. První týden ale šlo přes pult 40 tisíc kopií, a dosáhla na 23. místo v prodejním žebříčku. Do dnešních dnů se jí už prodalo přes 2 miliony kousků. Takže si na sebe bohatě vydělala. Co bylo ale důležitější, etablovala FOO FIGHTERS na alternativně rockové scéně a nenápadně nastartovala kariéru jedné z největších institucí současné kytarové muziky.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_spalene_porici_24-27062026_koncert/3966https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_spalene_porici_24-27062026_koncert/3966nobody@nothing.com (Stray / Mauglí)Osobně mne stačily necelé dva dny ze čtyř, abych shledal letošnífestival ve Spáleném Poříčí fyzicky nejnáročnější hudební akcí, u jaké jsem byl kdy coby divák a posluchač přítomen. Sluncežhnulo do travnaté pláně s absencí stínu, teplota atakovala čtyřicetistupňovou hranici a vzduch na kopci nad malebným městečkem by se dal doslova krájet, nebylo tak divu, že jsem zde setrvával jen u těch vystoupení,která mne předběžně zajímala. Zůstat uvnitř areálu po celý den, bylo prakticky na metál.Osobně jsem nejprve vzdal čtvrteční program, který mne původně přišel dost možnánejzajímavější, jenže na poslední chvíli odřeknuvší Američané W.A.S.P. jsou pro mne až tak prominentnízáležitostí, že mě skrz zklamání z jejich absence k cestě na místo konání pak srovnatelně nenalákali ani SUICIDAL ANGELS,ani posléze vychvalovaní DEATH TO ALL. Ono se to má s americkými kapelamiprostě jinak a je zjevně složitější dotáhnout jejich anabázi do úspěšnéhofinálu, protože ještě před Blackiem Lawlessem to s Basínem vzdali ithrasheři z Bay Area - FORBIDDEN, respektive pro mne druhá nejočekávanějšíkapela jarní soupisky akce. Ke čtvrtečnímu dni by zde tedy něco mohl říct pouze kolega Mauglí, kterýna rozdíl ode mne přijel na místo a zůstal zde po celou dobu (Stray).Čtvrtek - 25.červnaLetos nás na Basínu, tak jako každoročně, čekala celá řada zajímavých vystoupení, přestože soupiska festivalu se mohla oproti předcházejícím ročníkům jevit jako o něco slabší. Tento dojem pak, bohužel, ještě umocnilo odřeknutí několika kapel, z nichž většina aspirovala na významné články jednotlivých hracích dnů. Nejvíc to odnesl čtvrtek, ze kterého postupně odpadla hned trojice amerických kapel - thrasheři FORBIDDEN, blackmetalová UADA a pouhý den před startem festu, pro leckoho nejočekávanější položka, legendární W.A.S.P.. Pro úplnost se ještě ze soboty odhlásili DIETH s Davidem Ellefsonem. Hned při příjezdu na rozpálenou louku se na nás valí hromový hluk vyluzovaný norskou death metalovou úderkou BLOOD RED THRONE. Tahle kapela, založená Danielem Olaisenem (ex-SATYRICON), se poctivě drží žánrových atributů a obejde se bez nějaké další výraznější nadstavby. Následující HIGH PARASITE přinesli se svým doom/gothickým přednesem příjemné zvolnění, něco melodických okamžiků a zajímavou atmosféru blízkou hudbě švédských TIAMAT. Další v pořadí byla DOGMA, což jest dívčí band stylizující se do rolí hříšných řádových sester a jejich pódiová prezentace tak byla pro většinu osazenstva vyloženou pastvou pro oči. K vidění byly lascivní pózy v dokonalých kostýmech, které více odhalovaly než skrývaly, na sličných tvářičkách vyjímající se corpse paint hodný samotného Kima Bendixe, a to vše doplněno mrtvolně bílými očními čočkami. Pop metalové písně ďábelských jeptišek se vlastně poslouchaly docela dobře, u některých se dokonce na povrch draly hitové ambice, jen nebýt slabšího pěveckého projevu vrchní abatyše. Nejvíce to bylo logicky slyšet u coveru Like A Prayer od Madonny, ale jinak jako na holky docela dobrý  ;-)  Xlll. STOLETÍ podali jako vždy velmi dobrý výkon, jen by už tedy měli alespoň částečně obměnit svůj setlist. Před rokem na Brutalu totiž odehráli naprosto totožný set, jen teď vynechali předposlední skladbu Karneval. Vítanou změnou bylo, že bicí Pavla Štěpána (který do toho dával jako vždy maximum) byly nazvučeny pěkně nahlas, takže to nakonec mělo i slušný koule. Pokračujeme až athénskými jezdci SUICIDAL ANGELS. Řízný thrash metal inspirovaný ponejvíce ikonami SLAYER není sice nic až tak originálního, ale jejich vlastní songy mají náboj, gradaci a jsou dokonale vystavěné. Poslouchalo se to v podstatě samo a nejen hitovka Bloody Ground byla důkazem kvality. Kdyby v line-upu zůstali FORBIDDEN, kteří mají vlastní nezaměnitelný rukopis, bylo by to určitě super, avšak pro mě byli SUICIDAL ANGELS neméně dobrou alternativou, u které jsem se skvěle bavil. Němečtí FREEDOM CALL se dostali na letošní soupisku až na poslední chvíli jako náhrada za W.A.S.P. (společně s ARAKAIN) a byla to věru hodně slabá záplata. Pidlikavé, cupitající kytárky po vzoru raných HELLOWEEN či BLIND GUARDIAN se daly ještě jakžtakž přežít, ale jak začali s těmi nadmíru veselými nápěvy a bujarými refrény, vyklidili jsme v zájmu vlastního zdraví bojiště a šli se před tou lavinou cukrkandlu schovat do pivního stanu.DEATH TO ALL platili, nejen pro mě, za nejžhavější železo tohoto dne. Pokud bych si předtím pomyslel, že když uvidím tento projekt celkově již popáté, tak mě to už nemůže nijak zvlášť překvapit, tak víc bych se asi seknout nemohl. Jakékoliv pochyby byly totiž ihned rozmetány v samotném zárodku, když se z intra začala vynořovat klasika Infernal Death z debutového alba. Během následujících jedenácti songů byl nadšený dav doslova uchvácen virtuozitou dokonale sehrané sestavy, nadčasovostí skvělého materiálu, a to vše za vydatné podpory mohutného masakrujícího zvuku. Chuckovu genialitu tato čtveřice předkládala s naprostou bravurou a lehkostí a jednotlivé songy tak publiku servírovala jako na stříbrném podnose. Chirurgicky vyvážený setlist obsahoval minimálně po jednom zástupci z každého alba, pouze ze Symbolic se čerpalo čtyřikrát (včetně na území ČR dosud nehrané Empty Words) a dvakrát pak ze Scream Bloody Gore a Spiritual Healing. Hned po doznění této smrtící vichřice jsem měl naprosto jasno v tom, že letošní ročník mi už nic lepšího nabídnout nedokáže. DEATH TO ALL totiž nejsou jen tak nějaký band či projekt, to je prostě instituce! Bravo! Čtvrteční večer jsme pak uzavřeli s českou metalovou legendou ARAKAIN. Jelikož jejich kytarista a principál Jirka Urban byl zdravotně indisponován a zúčastnil se jen jako nehrající kapitán v backstagi, odehráli tak svůj set pouze s jednou kytarou. Čekal jsem, že to bude hodně znát, ale Mirek Mach se toho nezalekl a hrnul to tam hezky od podlahy. Takže ve výsledku z toho byl nakonec fajn koncert, když zazněli například letití Strážci času, hitovka Adrenalin nebo klasika Proč. A když pak celá louka v 1:35 sborově odzpívala finální Apage Satanas, mohli jsme se v klidu odvalit do hajan (Mauglí). Pátek - 26.červnaV pátek si beru v práci dovolenou a dokopávám se k cestě na místo již krátce před polednem, neboť mne ten den v Poříčí zajímají především britští hejvíkáři z TAILGUNNER, aktuálnísupernova ostrovní melodické metalové scény, jež vzhlíží do osmdesátých let, k ikonám stylu. Brzkého příjezdu jsem v žádném případě nelitoval,neboť Angláni vládli opravdu znamenitou muzikantskou výbavou a v precizním provedení vystřihli dynamický set, který by se dal nazvat slavným přeletem na křídlechorlů. Kapela se držela osmdesátkové image a zpěvák byl opravdu famóznímfrontmanem, jenž se vizuálně nacházel někde na spojnici mladého Axla Rose aBruce Dickinsona, zatímco vokálně byl inspirován daleko spíše Michaelem Kiskem. Těchzhruba devět skladeb z vynikajícího alba „Midnight Blitz“ mělo všechnopotřebné, co jen metalový koncert podobného typu mohl nabízet - strhující tempa,neustálé kytarové vyšívání, rozmáchlé melodie, bojovné pózy a spoustu nadšení. Následovali metalcoreověji postavení CAGE FIGHT reprezentujícímodernu v rámci tvrdé hudby. U mikrofonu průměrnému projektu vizuálně dominovala screamující rudovlasá roštěnkav roztrhaných punčochách a se spoustou kérek. Šlo vlastně o kapelu, co prostěneměla žádné nápady a vrstvila jedno klišé za druhým. Po třech skladbách jsemshledal jejich program docela protivným a šel se podívat k stánkům. Ovšem aninásledující thrashmetalový veteráni z Německa DARKNESS nezaujali, naopakjsem si uvědomil, že tuhle kapelu jsem předdvěma lety viděl na Thrash Nightmare v Písku. V podstatě průměrnáold-school žánrovka, u které odmítám hledat lupou pozitiva. Odcházím tak okolo třetí na místníkoupaliště a do areálu se vracím až na slavné PARADISE LOST, se kterými je tostran koncertů vždycky jako na houpačce. Po několika průměrnějších vystoupeních jsem zdejší set shledat uspokojivým, neboť byl sestaven převážněz největších hitů halifaxské pětice, a tak si řada devadesátkových nostalgiků mohlapřipomenout stěžejní fláky staré etapy. Vlastně šlo o prověřený průřez tvorbou, ke kterému kapelapřistoupila se zodpovědností, avšak i s rutinou. Nick Holmes tentokrát pěldobře a střídal hlubší vokál z echt doomového období, s jeho zpěvnějším, na jakýbyli posluchači zvyklý v dark/gothic etapě přelomu milénia. Kapela velmi dobře šlapala, atak jediné, co mne ve výsledku znepokojilo, byl vízor kytaristy GregaMacKintoshe, který od posledně dost drastickým způsobem zhubl. Anabáze ostrovních legend tvrdé hudby v Poříčí pokračovala, protože záhy pódiumopanovali další titáni extrémní scény, tentokrát grindcore vládci – NAPALM DEATH. V sestavěscházel, stejně jako naposledy na Brutale, baskytarista Shane Embury, ale nanasazení a celkovém vyznění to prostě nebylo znát. Birminghamská čtveřice toprostě do davu nasypala a před pódiem se v tom parném večeru doslovazvedaly oblaka prachu, vznášející se nad hlavami pohybově aktivních jedinců, komíhajících sebou v rámci dvou circle pitů. Tomuhle koncertu nescházelo prakticky nic, to říkám navzdory faktu, že nejsem úplně cílovkou pro podobný typ tvrdéhudby, přesto mě však tento výstup strhnul. Speciální pochvalu by zasloužil především frontman Barney, který, jako již tradičně, po pódiu běhal jako šíleneca nedbal ani nelidských podmínek v obrovském vedru, jež panovalo i za soumraku. Zkrátka se zdedokonale vyždímal. Takhle vypadá výkon hodný profesionála. Se soumrakem přišli na řadu američtí alternativci, DROWNINGPOOL, respektive kapela, která se dostala na světlo zhruba v éře nu-metalu,avšak hraje ještě dnes s velkou porcí profesionality, a sice něco mezi groove metalem a post-grungem. Vystoupení mělo velkécharisma a zvuk byl velmi dobrý, hutný, průbojný a čistý, v tomtosměru šlo dost možná o vrchol večera, což ještě umocnil skvělý výkon frontmana,jež se ve výsledku ukázal být i hodně zajímavým zpěvákem. Na opačném pólu se nacházelglam-metalový kabaret STEEL PANTHER, jež sice oslnil svou potřebou připomenouthorečku zdobných glam-metalových hřív z osmdesátých let minulého století, ale nic nad rámec základního nepředal. Chlapcům prostěchybí pořádné skladby, a tak je shledávám prostě jen nějakým revivalem určitéhoobdobí v rámci historie rocku a metalu. Kapela často zmiňujev souvislosti se svou činností slovo zábava, ale já se v rámci poslechu potřebuji dotknout taky něčeho navíc, zkrátka a dobře, jejich skladby bych v klidu domova nikdyneposlouchal a jejich produkce budí dojem stokrát převařené vody podávanés velkou slávou. Promiňte, já raději originály. (Stray)Po opravdu povedené taškařici zvané STEEL PANTHER, kdy po pódiu namísto hitů pořád jen poletovaly nějaké klobouky, jsme to pro dnešek chtěli již definitivně uzavřít. Nakonec jsme se ještě rozhodli, z důvodu spravení chuti, počkat na posledního interpreta, jímž byla bavorská blackmetalová GROZA. A dobře jsme udělali! Fascinující byl již jejich nástup, kdy všichni jednotně oděni v černém a s kápěmi opatřenými plentou přes obličej zaujímali své pozice. Hodně potemnělá scéna se neustále topila v mlze a v palbě stroboskopů. Bylo možno registrovat pouze zlověstné siluety protagonistů. Když se pak v tomhle prostředí nesl jejich velmi kvalitní atmosférický black noční krajinou, byl to velice silný zážitek. Napadá mě u nich hlavně jedno slovo, a to profesionalita. Dokonalá pódiová stylizace, skvělá sehranost a silné songy - a taky jediná kapela na festu, která dokázala vyhodit pojistky v celém areálu. (Mauglí)Sobota - 27.června V sobotu přicházím do areálu až se začátkem VENOM INC. Tahle vzdáleně příbuzná formace k anglickým blackmetalovým legendám už más nimi jen jedno pojítko, kterým není nikdo jiný, než zpívajícíbaskytarista Tony Dolan. Ten kdysi v roce 1988 v řadách VENOM vystřídal Cronose anahrál s nimi tři řadové desky, včetně výborné „Prime Evil“. Tenhle chlapna mne na pódiu dělal dojem správného týpka staré školy, který má metalovou muzikudoslova zažranou pod kůží. Tony Dolan je navíc vážně postavička, z fleku bymohl hrát v historických filmech postavy nejrůznějších žalářníků, bachařů,alkoholu hovících žoldnéřů nebo středověkých katů. VENOM INC mají na svém kontědvě řadové desky a zatímco u první „Avé“ byli v sestavě přítomni ještě Abaddon s Mantasem,dvojku „There´s Only Black“ zažil v sestavě už jen Mantas. Nyní se dal Tony dohromady s novými spoluhráči - kytaristou Belethem a bubeníkem JXN. Na Basínu to triumimořádně dobře šlapalo a tak jsme měli co dělat s nadupaným a ve výbornémzvukovém provedení odehraným setem inklinujícím k hrubému a gruntovnímu heavy metalu po vzoru MOTÖRHEAD. Na každém postu je v této kapele výbornýmuzikant, zvuk VENOM INC. se však opírá především o skvělou souhru všech muzikantů a jejich autenticitu. Z repertoárutěch skutečných VENOM zazněli v závěru jen dvě vypalovačky „Live Like AnAngel“ a „Black Metal“, před tím pak song „Parasite“ z éry, kdy byl Dolanjejich součástí, a samozřejmě spousta skladeb z obou dosud vypuštěnýchalb. Z mého pohledu jeden z vrcholů celého festivalu. Čeští TRAHIR, jejichž set byl předznamenán dramatickým motivem zesoundtracku k filmům o Conanovi, jsou na stanové stage ten večer navlečeni dokuriozních aerobních elasťáků, ovšem i hudebně trojice demonstruje svůj přerod k prosvětlenosti. Konkrétně zesabatovského prostředí k melodickému 80´s hard rocku a glam metalu.Podstatným se ukázalo, že to kapele uspokojivě hrálo a ta dokonce i nápady do svých skladeb dokázala vnést. Vydržel jsem na nějakých šest písní, které bych nazval neúplně dokonalými, ovšem se znatelnými stopami nadějnosti. Pokud nepříliš činná pražská kapelasvé aktivity zbytelní a získá jistotu v každém aspektu své činnosti, pakse můžeme dočkat zajímavých věcí. Jedním z headlinerů sobotního večera se stali brněnštíROOT. Jejich zhruba hodinový koncert se vydařil, ačkoliv jej Big Boss dleočekávání absolvoval již v sedě a za drobného hlasového přispění některýchze svých spoluhráčů, zejména pak Igora Hubíka. Nutno však říct, že má legendární frontman nyní kolem sebeskvělé spoluhráče, ti nedovolili poklesnutí laťky a tak skladby ROOT měly v sobě stále bouřlivost i starosvětskou náladu. Průřezový set měl hodně povedený zvuk, umocněný výbornouinstrumentací, což záhy kapele vyneslo aplaus a dokonce skandování fanoušků „BigBoss, Big Boss…“, na což Jiří nečekaně ukázal svůj momentální nadhled: „Kdo je to Big Boss? Toho neznám! Tenmusí být asi hodně namyšlenej, když si nechá říkat Big Boss…?“, areálem na to zněly věci jak z nejslavnější etapy přelomu milénia, tak se ROOT prostřednictvímněkolika klasik vrátili ke svým kořenům reprezentovaným debutem „Zjevení“. Finská APOCALYPTICA odehrála v roli headlinera ten večer solidní koncert, který byl celý věnován předělávkám skladeb od METALLICY. Pokud kdysi s albem orchestrálních předělávek od největší metalové kapely světa slavili Finové úspěch (ano, je to již neuvěřitelných třicet let), pak koncert prokázal, že oprávněně, byť dojem určitého kýče nešlo po nějaké chvíli odbourat. Osobně jsem však jejich koncert vzal bez problémů a alespoń se ujistil, jak vděčným tématem je stará tvorba právě METALLICY. Členové APOCALYPTICY prozradili, že chystají pokračování tohoto projektu, tedy druhý díl se symfo-covery hetfieldovců. Z chystaných věcí zazněla jedna skladba, jejíž poslech byl zážitkem vskutku kuriózním, a to myslím v kladném slova smyslu, neboť její název zní - St.Anger! I přes o něco slabší soupisku letošního ročníku jsem tak odcházel z akce spokojen a nadále nevylučuji účast i na nadcházejícím ročníku. Pořadateklé přesvědčili, že i přes obtížné podmínky stran počasí (čtyřicetistupňová vedra) dokáží připravit plně profesionální a velmi dobře šlapající akci. Snad jen ty odřeknuvší americké kapely mrzí. Zvlášť pak mne, pro kterého jsou USA nejdůležitější zemí rockové a metalové hudby. S velkým náskokem! (Stray) https://www.crazyDiamond.cz/khemmis_khemmis_recenze/3960https://www.crazyDiamond.cz/khemmis_khemmis_recenze/3960janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Coloradská čtveřice KHEMMIS nepatří na poli epického heavy/doommetalu mezi zelenáče, naopak, pohybuje se na scéně již více než dekádu. Svůj styl staví s pečlivostí a jejich alba svědčí o vývoji, zdokonalování i kontinuitě. Nejedná se však o hudbu pronedočkavce, k odhalení všech krás jejich songů určitě potřebujete delší čas na vstřebání. Chytlavost je zde zakomponovaná do skladeb, které oplývají patřičnou proměnlivostí, ať už snovou aurou či hutností, ale nevyhýbají se zároveň ani progresivně metalovému prostředí. Skladby KHEMMIS mohou oslovit nejenfanoušky kapel jako SPIRIT ADRIFT, ale třeba i někoho, kdo tíhne k hudběšvédských velikánů z OPETH. Majestátní zvuk, závoje melancholie, klenuté melodické linky, tovše je zde vystavěné v sounáležitosti s prvotřídní instrumentací. I díky tomu dnes KHEMMIS platí za nepřeslechnutelnouzáležitost, které aktuální doba přeje. Myslím, že v posledních letech se neobjevilo příliš stále relativně neznámých, avšak kvalitních kapel. Novinka, přestože jde o dílo eponymní, je již jejich pátou řadovoudeskou. Minulá alba na sebe sympaticky navazovala a držela se zažitého stylu, tím myslím nejenhudební stylizaci, ale i kreslené obálky, které vždy utvářely okolo bandu poutavou auru. Pokud se něco na nové desce změnilo, mohlo by se jednat o modernizaci vyznění a celkově zlepšenou zvukovou stránku díla. Možná můžeme mluvit i o širším stylovém záběru, kdy všechny songy vlastní proměnlivé struktury a v řadě z nich se nachází jak klidnější fáze, tak snad nejtvrdší riffové pasáže, jaké kapela dosud dala dohromady. Na prostoru dvaačtyřiceti minut se nachází osm gruntovních kompozic, reprezentující uměleckou stránku metalové hudby dneška, jež nepopírá žánrové tradice a působí přírodně. KHEMMIS se však určitě nestanou záležitostí pro každého, na to se zde pracuje s rafinovaností a s úctou k historii tohoto druhu hudby. Kapela okolo posluchače ovíjí pavučinuzádumčivosti, melancholie a kouzelné epiky, až ten prostě buď  nadobroprodlehne nebo nebude osloven nikdy. Novinka působí jako silné a semknuté dílobez nápadných vrcholů. Výpravnost a pohádková aura jsou z nahrávky znát již od prvotního cvalu„Invocation Of The Dreamer“, skrze který je navozena ona fantaskní a nespoutaná nálada. Dvojka „Corpsebloom Garden“ působí velmi ambiciózně a přinese do zvuku kapely více progresivních prvků. Melodickénápěvy se zde totiž střídají s growlovými momenty, to vše na podkladě zdobnéhoinstrumentálního koberce, jež je této americké čtveřici tolik vlastní. Trojka „Grief´s Reverie“ patří bez diskusí k nápadným ozdobám alba. Song nabídne až osudovou uhrančivost apatří k nejlepším a nejdojemnějším momentům, a to i přestože v něm coloradská kapela svádí osobní boje s touhou vyrovnat se titánům světového kalibru jako MASTODON čiOPETH. Následuje singlovka „Beneath The Scythe“, což je píseň, kterou můžeme považovat v únosné míře za nejchytlavější anejatraktivnější flák. Kapela jako vždy udržuje umělecký ráz vyznění, ale nade vše v tomto z počátku svižném songu ční výrazná melodická linka, která svědčí ve prospěch lehkosti a ujasněného směru. Ve skladbě přecházející z živější první púlky v hypnotickou a snovou druhou, KHEMMIS působí vlastně nejpřímočařeji. Parádní epickýheavy metal, kde se propojuje výborné skladatelské řemeslo, instrumentálníkvalita a smysl pro dramatično, nic víc, nic míň. Vyznění kapely pomáhá i střídání vokálníchlinek mez dvěma kytaristy Philem Pendergastem a především Benem Hutchersonem.Prostorovost a velkolepost zvuku je však rovněž dána prvotřídní rytmikou, kterou mají nasvědomí Zach Coleman u bicích a nově příchozí basák David Small, pro kterého jenová deska první nahrávkou KHEMMIS s jeho účastí. Jestli mne něco na této výborné desce trochu schází, je to schopnostvětších kontrastů, byť je v rámci zvuku a výrazu kapely zjevná rozdílnost mezi poklidnějšími a dravými chvilkami. Jako příklad dám akustický úvod hymny „Tomb Of Roses“ nacházející se v blízkosti dobrodružných výprav plných oslavného naladění a majestátnosti - „Carrion King“ nebo„Benediction Tones“. V těchto obtěžkanějších hymnách epické nastavení KHEMMIS dosahuje zřejmého vrcholu. Kapelu z Denveru posiluje rovněž příjemně poslouchatelný anepřepálený vokál Bena Hutchersona, který bytelný songwriting a celkovoutěžkotonážnost odlehčuje a dělá tak skladbový terén prostupnějším. Osobně si myslím, že by bylov silách této kapely, to celé ještě více posunout k melodice apřímočarosti, ale už tak je zjevné, že má za sebou metalový milník, který se ukazuje být jednou z nejsilnějších žánrových nahrávek letošního roku. KHEMMIS swtaví okolo sebe prostředí, kde se bude příznivec metalových tradic zkrátka cítit jako doma. https://www.crazyDiamond.cz/dimmu_borgir_grand_serpent_rising_recenze/3965https://www.crazyDiamond.cz/dimmu_borgir_grand_serpent_rising_recenze/3965hackl@volny.cz (Pekárek)Jak jsem párkrát psal nebo naznačoval, hlavně nemít žádná očekávání, tedy ne ta pozitivní. DIMMU BORGIR mě přestali bavit ve chvíli, kdy jsem si je začal plést s THERION.:-) Nic proti Chrisovu ansámblu, ale příklon kreativního dua Silenoz/Shagrath k symfonickým aranžmá na desce „Abrahadabra“ byl i na jejich poměry nestřídmý, což nedokázal kompenzovat ani jinak slušný materiál. Současně mi chyběl vklad, který do kapely vnášeli někteří bývalí spoluhráči. Ano, Hellhammer byl sice na „In Sorte Diaboli“ dostatečně „jinaký“, ale v podstatě tehdy představoval jen nouzové řešení. Novinka naštěstí vychází v době, kdy moje averze vůči podobnému přístupu i personální politice definitivně ustoupila. Svou roli v tom sehrála též poslední alba CRADLE OF FILTH, a tedy i zvědavost, jakým způsobem se k „problému“ klasického blackového symfa postaví tradiční skandinávská konkurence. Nemíním dlouho chodit kolem horké kaše, DIMMU BORGIR natočili masterpiece. Pokusím ve stručnosti nastínit proč.Tak především, podařilo se jim složit velmi dobrý materiál, kterému navíc pomohla neuvěřitelně dobrá produkce. Tentokrát jsem nečetl žádné rozhovory ani tiskové zprávy. Už během prvního poslechu však bylo jasné, že kapela při tvorbě „Grand Serpent Rising“ vsadila na „svůj“ (black) metal v jeho přirozenosti. Kláves, případně smyčců je sice stále dost, ale mezi nimi a vlastním kompozičním jádrem panuje rovnováha, až symbióza, přičemž žádný ze zvolených synth rejstříků nepůsobí rušivě. Stěžejní úlohu mají variace doprovodných kytar, vokál a v podstatě dokonalé bicí. Studiová práce Fredrika Nordströma a dalších šla uvedenému záměru evidentně naproti. Po zvukové stránce se vsadilo na transparentní a také vzdušnější výraz s vcelku přirozeně znějícími, nesrovnanými bicími. Kolem středových frekvencí kytar zůstává dostatek prostoru jak pro zmíněné klávesy, tak zlovolný Shagrathův vokál.Výsledkem je velké metalové album, které v mých uších alespoň částečně kompenzuje absťák z nedostatku takových děl, jaká v daném ranku vycházela zhruba v letech 1985 až 1992. Krok zpět ke zkušenému producentovi, který stojí mimo jiné za zlomovým albem „Puritanical Euphoric Misanthropia“, se jeví dost konzervativně, nicméně logicky; tedy rozhodně vedle možnosti nechat se doprasit třeba od oceňovaného Arthura Rizka (viz poslední WORM). Výsledek každopádně předčil očekávání. DIMMU se takřka na miligram dostalo všeho, co potřebovali. Že by si hostující basák Victor Brandt (FIRESPAWN, WITCHERY) zasloužil o chloupek přidat? Možná, či spíš ne, a tím také má potenciální kritika produkce-zvuku definitivně končí.Jednoduše řečeno, Norům se s „Grand Serpent Rising“ na poli symfonického black metalu(!) povedlo zhruba to samé, co CORONER dokázali na „Dissonance Theory“. Pro novinku je vedle zkušenosti a muzikálnosti příznačné ukázkové plynutí, a navzdory vší dramatičnosti i citelný vnitřní klid. DIMMU BORGIR neservírují záplavu nápadů (záplavu nuancí ano) ani okatou progresi, jen sebe samotné, ovšem ve vynikající fazóně a bez nutkavé snahy o dramatičnost. O tom, zda někde něco očividně přebývá, by se dalo diskutovat, osobně bych vypustil jen pár repetic. Nechce se mi vypisovat něco o prémiovém produktu, komerci, jež překonala sama sebe, o profesuře z kolektivního aranžmá nebo o špičkové, griegovsky pojaté animé music, na to cítím z aktuálního materiálu příliš mnoho emocí a také temnoty. Uvedené emoce však nesouvisejí s leitmotivem, spíše se samotnými tvůrci. Jakoby si pánové v druhé půlce devadesátých let ulívali některé kvalitní nápady na horší časy a vytáhli je až teď, když už si s nimi ví rady a práce na podobném materiálu jim přináší opravdovou rozkoš. Důležitá není původnost, když se posluchači dostává úchvatná práce se žánrovými standardy v rámci jedinečné staré formy. Tohle dnes v příslušném žánru nenabízí nikdo!Cesta k uvedenému závěru pár poslechů trvala. Něco ve stylu: „hm, to ujde; hm, docela dobrý; ty jo – vlastně dost dobrý; vynikající; bomba!“ Není divu, „Grand Serpent Rising“ má téměř sedmdesát minut a přes totální melodické struktury se nepodbízí. Počáteční dojem byl každopádně pozitivní. Plynutí, klid, zkušenost. První polovina, završená černou hitovkou „Slik minnes en alkymist“, vládla. Postupně jsem si začal uvědomovat, že přehrávání nedokážu vypnout ani poté, resp. že poslouchám spokojeně dál, co tóny zmíněné hitovky dozní, a že mě onen temný symfonický celek baví nejvíc ve své úplnosti a prokomponovanosti, od monumentálního intra „Tridentium“, až po přírodní a snad ještě lepší outro „Gjǫll“. Jen pro dokreslení, již do samotného intra byla vtělena třívětá mini-suita. Smyčce se zde po chorobném brnkání postupně přetavují do kaskádových kytarových ploch, pod nimiž se ozývá klavír, za nějž by se nestyděl ani maestro Necrocock.Následuje „Ascent“ a s ní klasické polohy z nejlepších časů kapely, završené sólem Kjella Karlsena aka „Damage“, hosta od personálně spřízněných CHROME DIVISION. I jeho další sóla patří do top kategorie (např. v „The Exonerated“). Shagrath zpívá na jistotu a po emoční stránce dost přesvědčivě, což nesráží ani občasný hospodský refrén, jako například v následující „As Seen In The Unseen“. Náležitou produkční péči zřejmě dostal každý jeho vstup. Samostatnou kapitolu představují bicí Daraye. Dotyčného jsem vnímal jako nádeníka do počtu. V reálu materiál posouvá ještě o jeden level vzhůru. Zaplaťpánbůh za tu dynamiku a činely! V druhé polovině se nepolevuje. Ani zde nechybí hitové momenty. Transformace osobnosti skrze romantické vyhlídky do temných propastí a zasněné pohledy na mystickou symboliku se zde každopádně dokonává. Podle outra tipuji, že se povedla. Spekulující člověk konečně mizí v temnotě, zatímco řád světa a příroda, ze které se nedokázal radovat, zůstávají.Nač se vlastně zabývat temnou stranou, když si člověk může užívat takových desek. Vida, použil jsem množné číslo. DIMMU BORGIR natočili mocné album, pro mě dalšího vážného kandidáta na desku roku, ale CRADLE OF FILTH nespláchli. Za mě nejen remíza, ale hlavně blacková odlišnost, které se prostě nedá odolat. Jen pro úplnost dodávám, že živě Norové vážně umí, bylo by tudíž chybou je propásnout!Přesné bodování 87 %.https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_nedele_koncert/3959https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_nedele_koncert/3959nobody@nothing.com (Gazďa)Za tropického vedra se v Prazeuskutečnil jubilejní desátý ročník festivalu Metronome. Poobsazením nejsilnější sobotě přišla rovněž zajímavá neděle.Sobotní Nick Cave byl pro mě hlavním tahákem festivalu, ale kdyžuž jsem měl lístek, tak proč nezajít další den i na Stinga.Opět interpret, kterého vnímám už od dětských let, jehož největší hitovky zná asi každý. Počasí přidalo ještě párgrádů, takže jsem dorazil až někdy okolo páté, kdy začínalobýt přeci jen snesitelnějiMá lenost, vedro a pro mě obecněneznámí další vystupující festivalu předznamenali, že jsempřed shlédl pouze jednoho dalšího interpreta. Šlo o divnostjménem DON WEST. Jestli jste nikdy neviděli prototyp samožerapřímo z továrny, tak doporučuju právě tohoto napumpovanéhoAustralana. Rovnou přiznávám, že ze mě hovoří i trochazávisti, neb takto vypracované svalstvo a celkově dokonaloupostavu bych samozřejmě toužil také mít. Ale čeho je moc, tohoje příliš. Kluk má za sebou jednu desku a tváří se jako mistrsvěta amoleta. Takový Zlatoslav Lokhart od našich protinožců…Špulení rtů, vláčné „cool“ pohyby a okatý narcismus nahranici parodie naštěstí zachraňuje solidní hudba. West hrajeklasický soul a publiku nedostižně vzpomínajícímu na Amerikuzlatých šedesátých let přináší přesně tu dávku nostalgie,jaká je potřeba. Stačilo zavřít oči, zapomenout na tupochodující slizkost před sebou a poslouchat starou dobrouprověřenou muziku. Zároveň musím dosvědčit, že minimálněpro část ženského publika byla tato show atraktivní i vizuálně.Například pro kamarádku Petru, která by snad přišla pozdě i nasvého oblíbeného Stinga. STING je svým vystupováním antitezípředchozího nafukujícího se žabáka. Sice jedna z největšíchhudebních superhvězd (díky prodeji hudebních práv napříkladnejlépe placený hudebník roku 2022), ale jinak normální obyčejnýtýpek, co má v ruce basu a taky u toho tak trochu zpívá. Užjako malý jsem miloval THE POLICE s jejich funky a reggae rytmy azajímavými bicími i aranžemi. Mistrova sólová dráha mě nikdytolik nebavila, je průměrnější a přijde mi tak trochu bezvýrazného šmaku. Chybí mu aranžérský a rytmický protipól,kterým byl bubeník Stewart Copeland. To platí i pro jeho živávystoupení, která bývají introvertní a zamyšlená. Sedí to aledo jeho image chlápka v triku, co zpívá a hraje na basunějaké ty písničky. Oproti sobotnímu Caveovi, který jeopravdu špičkovým performerem a lítal ze strany na stranu, šlo ovýrazně klidnější vystoupení. Přišli, viděli, zahráli. Showprakticky žádná, na obrazovce vzadu se míhaly buď nějakétvary, nebo tam kamery přenášely podobizny hudebníků.Vystupovalo se v „policejním“ složení, tedy jen ve třech:kytara, bicí, basa/zpěv. Pryč jsou doby větších ansámblů,k téhle hudbě to není třeba. Šest strun obstarával BritDominic Miller, se kterým Sting spolupracuje už od začátkudevadesátých let. Za bicími uznávaný studiový hráč ChrisMaas, jenž hrával třeba s kapelou MUMFORD & SONS. Vypíchnulbych zejména Millera, který řadu na první pohled jednoduchých,ale fakticky náročných kytarových partů obstarával s citema spolehlivě. Když máte jen jednu kytaru, a navíc nazvučenouv čistém spektru, tak je slyšet každá chyba a každézaváhání. Nevšiml jsem si ničeho. Sting ve svém repertoáru přílišnesahá po nějakých deep cuts a nevadí mu hrát každý večer tynejvětší hity stále dokola. To se týká jak písní ze sólovéčásti kariéry, tak songů z dávného katalogu THE POLICE.Začátek koncertu tak přinášel jedno zlato za druhým.Odstartovali jsme vypalovačkou „Message in a Bottle“ a přes „If I Ever Lose My Faith in You“ se dostali k „Englishman in NewYork“ a „Every Little Thing She Does Is Magic“. Mezi tuhlepřehlídku největších úspěchů vklínil i novou „I Wrote Your name (Upon my Heart)“, která si s nimikvalitou ani odpichem v ničem nezadala. Nemá smysl abychvyjmenovával všechny další hity, kterých se nám tenhle večerdostalo. Z těch nejznámějších věcí mistrovy tvorby jichbyla většina. Mezi těmi méně svítivými bych vypíchnul „Drivento Tears“, ze které kapela udělala solidní a zábavný jam.Nebyl to tak strhující koncert jako Cave o den dříve, i kdyžhudebně je mi Sting bližší. Oheň chvílemi hořel, chvílemiplápolal. Můj bratranec Honza označil vystoupení za „mazácké“.Z jeho pohledu se hudebníci nepředřeli a odehráli to dobřea profesionálně, ale bez větších emocí. Já to vidím trochujinak – tihle tři Britové to hrají přesně tak, jak to cítí.Nic nehrotí, nikam se necpou. Dělají, co je baví. Přesto jsem si vzpomněl na svůjnejlepší zážitek spojený s tímhle interpretem. Bylo tov roce 2018 a obstaral si tehdy parťáka do showmanskérole. Do Fora Karlín přijel se Shaggym, s nímž vydali ve stejnémroce společnou desku. Shaggyho hudbu neposlouchám, nezajímá mě,ale tehdy to dokázal rozpumpovat, jak bych ve spojení se Stingemnikdy nečekal. Koncert jak sviňa. Tohle letos v Prazenenastalo, ale šlo o přirozené, milé a i dostatečně energickévystoupení.https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_magie_nenapadnych_veci_rozhovor/3958https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_magie_nenapadnych_veci_rozhovor/3958nobody@nothing.com (Stray)S aktuální deskou se v květnu vytasili i tachovsko-pražští stoner-rockeři z ACID ROW, kapela hýřící neustálými aktivitami, která má na svém kontě dokonce sošku z hudebních cen Anděl, kdy zde před dvěma lety zabodovala jejich předchozí deska. Kapela nadále potvrzuje stabilní formu a jasný směr, zároveň neopomíjí vývoj, a tak je novinka  „Magic“ v rámci tuzemského rockového prostoru znovu dílem ambiciózním a poctivě vystavěným. Nejen o něm jsem vedl rozhovor se všemi třemi členy Alexem Fonarem (zpěv, baskytara), Dominikem Klesou (kytara) a Radkem Bacíkem (bicí).Máte venku novou desku s názvem „Magic“,jakou magii máš stran vašeho aktuálního titulu na mysli? Panujes nahrávkou spokojenost? Jak ji slyšíš ve vztahu ke staršímpracem?Radek: Já bývám k vlastní tvorběsuperkritickej, takže s ní nejsem skoro nikdy úplně spokojen.Nicméně tady jsou tracky, který si dokážu užít jen tak jakoposluchač, to mi dělá velkou radost a beru to jako známku, že seto povedlo.Alex: Za magické považuji cokoliv co jeneviditelné, ale přitom mocné, jako například náš slavnejposlední rytíř. Jeho příběh je téměř neznámý/neviditelný.Pro nás to má ale ohromný význam. Až takovej, že se stalústředním symbolem celého alba. Z naší strany je tam, řekl bych, jak spokojenost, tak vědomí, že jsou věci, který půjdou příštěudělat zase o kus lépe.Přijde mě, že jste zpřímočařili výraz, ale zároveň jste docílili větší intenzity. Byl vůbec předem dán nějaký směr? Vznikalo album spontánně a snadno a nebo jste bylivystaveni nějakým zádrhelům?Alex: Je to tak. Přímočarejší určitěje. Hlavním motivem bylo asi ubrat v BLACK SABBATH a přidat v MELVINS aobecně grungeových prvcích. Album vznikalo kontinuálně dva roky,ale během jednoho víkendu dostalo finální tvar. Každý z nás siněco průběžně skládal, psal do šuplíku atd., následně jsmez toho vybrali to nejlepší a pak jsme to začali pimpit.Nahrávali jste u Amáka v Golden Hive,jak bys popsal v jeho studiu strávené dny? Jak dlouho jste deskunahrávali? Měli jste již dopředu vše hezky připraveno a nebo setrochu experimentovalo? Jak podstatný byl právě studiový technik?Dominik: Myslím, že tentokrát jsme bylipřipraveni velmi dobře, proto celkově nahrávání netrvalo takdlouho. Nástroje byly za pár dní a pak už se jen občas po večeršlo něco dozpívat. Experimenty už necháváme spíš zkušebně.Skvělá dusárna  má na novince název „Power Of Magic“, o jakou sílu tedyjde a jak vnímáš tenhle váš song? Já osobně jako pojítko svaší minulosti a taky trochu s kořeny?Radek: Já si tímhle songem hrozněventiluju moje stavy totální frustrace a bezmoci z věcí, kterýnás v kapitalistickým systému všechny ovlivňujou, ale ne všichnije dokážou vnímat nebo si je spojí úplně špatně a jdou samiproti sobě. A tahle “magická moc” mi dává jen obrovskouúzkost, protože s tim nedokážu nic moc dělat, jen o tom dělathudbu a mít kecy, který skoro nikdo nechce poslouchat.Reprezentuje song „Wizardkind“ váš aktuální vývoj? Jakoby totiž vypadl z americké alternativněrockové revoluce přelomu osmdesátých a devadesátých let, neb zněho cítím záchvěvy původního grunge, ale také určité zvukya postupy využívané posléze pouštními krotitely z KYUSS. Co otéhle skladbě můžeš prozradit?Dominik: Za sebe jsem se v kytarovém riffuhodně inspiroval v „Green Machine“ od KYUSS. Je to oboje postavený nahutnym down-pickingu s fuzzem.Radek: Chtěli jsme složit něco, co zníjako MOTORKY. Nikdo z nás na motorce nejezdí, ale myslim, že sepovedlo.Kdo je vlastně tím poslednímrytířem, okolo kterého se všechno motá v songu „The LastKnight“?Dominik: Je to taková zapadlá postavičkamalých lokálních dějin. Chlápek co žil na přelomu 19. a 20.století v Pošumaví a měl velkou oblibu v historii, hlavně vrytířství. A to až tak, že se rozhodl jako rytíř žít, koupilkus tvrze a začal si tvořit svůj maličkej hrad. Pak ale přijelináckové s nějakejma blbejma kecama o tom, že pohraničí patříjim. Tak se tadyhle náš hrdina Josef Menčík rozhodl, že jepotřeba bránit svou vlast a vyjel proti tankům v rytířskýzbroji na koni.Pořád hrajete stoner-rock, jen světšími zkušenostmi. Považujete se za tradicionalisty a nebospíše muzikanty nakloněné k změnám? Radek: Já třeba stoner/doom miluju, alemyslim, že je to schéma potřeba narušovat, aby to nebyla nuda.Ve vaší aktuální tříčlennésestavě hrajete už přes pět let, přijde mě, že jste si sedli,máte taky ten pocit? Čeho si nejvíce ceníte na tomto společnémobdobí?Dominik: Toho, že jsme se ještěnepovraždili.Co chystáte v nejbližší době? Mátenějaké větší plány nebo vize do budoucna a nebo prostě jenzapojíte aparáty a budete hrát až do úmoru, dokud vám budoukluby otvírat dveře?Alex: Chceme udělat doomovej cover songuod Britney Spears.Vaše nejoblíbenější albavšeobecně? Vaše nejoblíbenější songy a alba od BLACK SABBATH?Co zrovna posloucháte?Alex: Za mě to jsou např. SLEEP – „HolyMountain“, MELVINS – „Houdini“, LED ZEPPELIN – „Led Zeppelin“. Mojenejoblíbenější songy od BLACK SABBATH jsou např. „Symptom Of TheUniverse“, „Into the Void“, „Rock ‘N’ Roll Doctor“, „Megalomania“.Obecně mě dost baví ty tracky, kde je Ozzyho vokál naštvanější(například z alba „Sabotage“). Momentálně poslouchám např.CHEMICAL BROTHERS, THE HEAVY EYES, MINAMI DEUTSCH a nebo napříkladkolekci BROWN ACID.A jak si žijí Tachováci v našem hlavním městě? Možná nejde jen o konzumaci lahváčů dovezených manažerem nabyt, ne? Dodatečná omluva, už mám také třetí pivo.Dominik: Cože? Manažeři jsou od toho, abynám vozili lahváče? Proč mi to nikdo neřekl dřív?Radek: Šárko, zařiď kurva lahváče nabyt hned! Ale já jsem z Prahy!Dominik: Omluvit by ses měl za to, že mášTEPRVE třetí pivo!!!Alex: Začni strašlivě lejt Honzo!Radek: Cojeeeeeeeeeee?!https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_hypnotize_recenze/3956https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_hypnotize_recenze/3956nobody@nothing.com (Tomáš)Když SOAD v květnu 2005 vypustili desku „Mezmerize“, málokdo tušil, že nám dávají jen půl roku. Ano, jen šest měsíců na to, abychom do ní pronikli, naposlouchali si jí, nabažili se jí. Je to dost? Je to málo? Filozofování o ničem bylo utnuto v listopadu stejného roku, kdy nás oblažili další deskou, jež byla v podstatě jednovaječným dvojčetem zmiňovaného alba. Nesla název „Hypnotize“ a byla opět více než povedená. Začnu možná neobvykle, art workem. Obě desky mají velice povedené covery. Temnější barvy deklarují příslušnost k heavy muzice, zároveň ale nepracují s typickými metalovými motivy, jakými jsou příšery, hororové výjevy nebo sci-fi scenérie. Jsou laděné spíše do psychedelické a avantgardní nálady. Autorem je Daronův táta, Vartan Malakian. Nejde ale jen o samotné covery CD (LP v této době dosáhli svého prodejního dna, ani nevím, jestli alba na tomto typu nosiče byla vůbec vydána). Digipak verze obou CD mají v sobě zakomponovaný přepojovací modul, díky kterému jedním pohybem vznikne dvojitý digipack s propojeným artworkem. Byla to i pro mě novinka, hned jsem si to zkusil a hele, po dvaceti letech od vzniku desek jsem se něco nového naučil. Okolnosti vydání „Hypnotize“ v podstatě kopírovaly o půl roku staršího bratříčka. Takže rovnou na první místo, 320 tisíc kopií hned první týden, a už na konci roku 2005 deska dosáhla na platinu. Celkově sice čísla nepřekonaly předcházející desku, ale přes 3 miliony prodaných nosičů není vůbec špatný výsledek. Zopakuji svůj údiv z recenze předchozího alba – tohle není žádný mainstream rock. Tohle je šílená muzika! Prostě občas i v matrixu nastane chyba. Buďme za ni rádi. Ještě jsme se nepodívali, jaká témata tentokrát SOAD na obou albech řeší. Asi nebude překvapením, že se opět často zabývají kritikou společenských jevů, od válek, kriminality, drog až po politický systém a zneužívání moci. Nezapomněli znova připomenout i historickou traumu arménské genocídy. Tomuhle tématu se členové kapely mimochodem aktivisticky věnují i mimo muziku, takže je rozhodně nelze podezřívat z „levného marketingu“. Střílí i do vlastních řad – pop kultura, celebrity, pozlátko Hollywoodu, falešná sláva. K tomu navíc přidávají kritiku médií, které cíleně devalvují inteligenční úroveň populace ve jménu zisku. Novinkou je pak větší důraz i na osobnější témata, vzpomínky na dětství, pocity osamělosti a izolace, ale i destrukci přátel způsobenou drogami. Rezký úvodní song „Attack“ je poctivou tradiční skladbou SOAD. A ono to úplně stačí. Druhá „Dreaming“ je pro změnu dovedená do extrémů z obou stran. Z metalového pohledu je to totální mlátička, agresivní, šílená, z popové stránky až přeslazená a lepkavě kýčová a afektovaná. Tím neříkám, že je to špatně, spíš že kapela zde zkouší, kam až může zajít. Naopak skvělou jednohubkou je „Kill Rock´N´Roll“. Ta se s tím vůbec nemaže, jde rovnou k věci, ale stejně nezapomene i na menší hravou mezihru. Těžké váhy pak začínají s titulní „Hypnotize“. Hutný valivý riff, krásně klenutá melodie, akustické vsuvky, velká paráda. Tohle klidně mohli nahrát SOUNDGARDEN nebo ALICE IN CHAINS. Ale to by se museli přihlásit do kurzu arménské folkové muziky. Protože by to nebyli SOAD, aby tam něco z jejich tradic nepropašovali. Když bicí s basou přejdou do hypnotické hopsavé rytmiky, otevírají prostor pro Daronovy kytarové vyhrávky a cingrlátka. Zvuk „Hypnotize“ je stejný jako u „Mezmerize“. Nebo minimálně já tam větší rozdíly neslyším. Logicky by tam ani být neměly. „Hypnotize“ je možná trochu temnější a agresivnější, s čím jde ruku v ruce menší počet „velkých“ hitů. Obě nahrávky jsou velice vyrovnané i když je srovnáme vzájemně. Opět to jen dokazuje, jak silným skladatelským obdobím tyto roky pro SOAD byly. Nebudu raději ani spekulovat, čeho jsme se mohli dočkat, kdyby kapela neskončila tak, jak skončila. Dalším povedeným kouskem je i „Tentative“. Dramaturgicky možná není nijak objevná a drží se klasických postupů kapely, ale zajímavý je hlavní riff s krásně protaženým dojezdem. Daron svůj rukopis rozšiřuje o další finesy a dokáže přicházet pořád s novými nápady. Na SOAD extrémně dlouhou skladbou je „Holy Mountains“. Uznejte, pět a půl minuty? Má v sobě určitou vznešenost, odpovídající názvu („svaté hory“). I bláznivé crossover prvky jsou zde pod přísnou kontrolou a dávkované s rozvahou. Absťáku pak dají volný průchod ve „Vicinity Of Obscenity“, ve které se vracejí k oblíbenému tématu kolem potravin a jejich různých kombinací. Skladba je to tak šílená, že ani nenacházím správná slova, jak jí popsat. Stylově je tam snad všechno, na co si člověk vzpomene. Je to dobré? Není. Je to návykové? Je. „She´s Like Heroin“ není zbytečně tvrdá, a to se mi líbí. Kytary zní téměř indie nebo garage rockově a skladba hezky odsýpá. Poctivou rockovou baladou klasického střihu je nádherná „Lonely Day“. Obvyklá klišé, která při podobných skladbách připravují na autory nespočet pastí, zde kapela přeskakuje s lehkostí sobě vlastní a umně balancuje mezi gradujícími emocemi a přeslazeným projevem klasického půlnočního rockového „oplodňováku“. Deska končí v posmutnělém duchu s další pomalejší skladbou „Soldier Side“. Symbolika je zde dovedena do absolutna. V první skladbě „Attack“ se války startovaly, zde se ukončují. Vojáci se vracejí zlomení, opuštění, odvržení a celá euforie, s kterou do války nastupovaly, je najednou jen mlhavou vzpomínkou. V roce 2006 přichází menší šok. Nebo větší? Není asi úplně běžné, aby kapela, která v jednom roku dosáhne dvakrát na první místo v žebříčku prodejnosti, další rok oznámila pauzu. Když je prakticky na vrcholu. Ovládla mainstream a zachovala si veškerou vážnost a uznání i z metalové a alternativní komunity. To se nestává často. Ještě snad dodám, že Serj přiznal, že to byl právě on, kdo primárně inicioval tuto pauzu na dobu neurčitou, protože byl jednak vyčerpán intenzivním koncertováním a nahráváním, a taky se zintenzivnily rozbroje mezi ním a Daronem ohledně dalšího směřování kapely. Dlouho mu ten klid ale nevydržel, už následující rok přichází se svojí první sólovkou „Elect The Dead“. Daron si pro změnu založil projekt SCARS ON BROADWAY, který lze s mírnou nadsázkou považovat za ideové pokračování SOAD. Přidal se k němu i bubeník John Dolmayan a mě teda jejich tvorba baví výrazně víc než komplikovanější, artově avantgardní eskapády Serje. Jinak paradoxně SOAD právě tento rok opět vyrazili na turné, a hrají dokonce v Německu i Polsku, bohužel nás opět vynechali. Jestli ale dokážou kreativní neshody hodit za hlavu, to fakt netuším. Jak jsem psal na začátku seriálu, moc tomu nevěřím, ale rád bych se mýlil.