https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3714https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3714nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/946Ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/absu%2Bancient%2Btrivax/szccrxx/Legendární black/thrash metalová formace ABSU se vrací na světová pódia! V rámci série koncertů na oslavu 30. výročí vydání legendárního alba The Sun of Tiphareth na podiu doplní Proscriptora veteráni řecké blackové scény Zemial, čímž společně poskládají impozantní koncertní sestavu - to vše 8. prosince ve Futurum Music Bar.ABSU je americká metalová kapela pocházející z Texasu, která vznikla na počátku 90. let. Je známá svou unikátní kombinací black metalu, thrash metalu a prvků progresivní hudby, kterou sama označuje jako „mythological occult metal“. Texty kapely jsou silně inspirované mytologií, okultismem, mezopotámskými a keltskými legendami a také magickými systémy, zejména učením Aleistera Crowleyho. Ústředním členem je multiinstrumentalista, zpěvák a bubeník Proscriptor McGovern, který byl po téměř celou dobu existence hlavní tvůrčí silou kapely – psal texty, podílel se na hudebních kompozicích, určoval koncepční směřování a byl i jejím výrazným vizuálním symbolem.Kapela debutovala v roce 1993 albem Barathrum: V.I.T.R.I.O.L., které zaujalo extrémní energií a temnou atmosférou. Jejich druhé album The Sun of Tiphareth (1995) si získalo uznání fanoušků i kritiky díky promyšlené kompozici a výraznému propojení hudby s konceptuálními příběhy. Vrcholem rané tvorby se stalo třetí album The Third Storm of Cythraul (1997), které posílilo pozici ABSU jako jedné z nejvýraznějších kapel amerického black metalu. Tu následovalo v roce 2001 album Tara. Následně kapela prošla několika změnami sestavy, ale Proscriptor zůstal jejím tvůrčím jádrem a hnacím motorem.Po kratší pauze se ABSU vrátili s novou energií a v letech 2009 a 2011 vydali alba Absu a Abzu, která představila modernější zvuk, ale zároveň si zachovala charakteristické mystické prvky. V lednu 2020 Proscriptor oznámil, že kapela se oficiálně rozpadá, přičemž důvody byly spojené s vnitřními neshodami a odchodem několika členů. Proscriptor však ve své hudební dráze pokračuje a zůstává klíčovou postavou spojenou s odkazem ABSU, ať už prostřednictvím nových projektů, nebo speciálních koncertů připomínajících tvorbu této kultovní formace.https://www.crazyDiamond.cz/orbit_culture_gaerea_atlas_praha_roxy_27rijna2025_koncert/3710https://www.crazyDiamond.cz/orbit_culture_gaerea_atlas_praha_roxy_27rijna2025_koncert/3710nobody@nothing.com (Gazďa)Dvě nastupující hvězdy tvrdšího moderního metalu násobšťastnily v předsvátečním pondělí, kdy byl potenciál návštěvnosti vzhledemk probíhajícímu prodlouženému víkendu omezený. Přesto se Roxy vyprodalo.Svědčí to o solidní přitažlivé síle těchto souborů. Nebo možná jen metalisténejezdí na chaty ani na dovolenou… Jelikož já jsem na možnost využítprodlouženého víkendu zapomněl, vyrazil jsem do tohoto většinou těsného avydýchaného klubu bez mobilního signálu i já. ORBIT CULTURE už jsem párkrátviděl, zbylé dva vystupující soubory byly mou osobní premiérou.ATLAS se před potenciálními fanoušky hodně skrývají. Nefigurujína Encyclopaedia Metallum (divné!) a vzhledem k jejich univerzálnímu názvujsou na internetu těžko dohledatelní. Prakticky nic se o nich nedozvíte ani najejich facebookových stránkách ani na YouTube profilu. Ještě že máme umělouinteligenci. Té se podařilo najít, že vznikli v roce 2013 a mají za sebou dvěalba, z nichž to poslední vyšlo před čtyřmi lety. Máte smůlu, hošani,našli jsme vás... V Roxy dostali na poměry první předkapely hodně štědrých40 minut. Tipnul bych, že to mohlo být i leností hlavních hvězd, jelikož ORBITCULTURE měli předepsáno pouhou hodinu deset. Tajnůstkářská internetováintroverze ale není u ATLAS naštěstí způsobena nekvalitou hudebního materiálu,který je funkční. Post rock/metal protažený mixérem deathcorového zvuku a breakdownů.Finové mají cit pro melodii a jejich post-core není samoúčelně drsný a temný. Jeto opravdu hudba, nejen výron maskulinity. Čekal jsem výplach ušních bubínků,ale Roxy bylo kupodivu nazvučeno na příjemnou hlasitostní úroveň, i kdyžkvalita zvuku nebyla nic moc. Činely, činely a pak zase činely a místo dvoukytar se ozýval jen takový valivý šum. Přitom do ohrádky zvukařského pultu, kdeseděli dva, by se vešlo menší stádo koz, takže tihle týpci měli rozhodně dostprostoru předvést lepší výkon. Společně se světelným pultem zabíral technickýsupport třetinu zadní části sálu. Klidně se tam místo toho mohli vměstnat dalšífanoušci. Čtyřicet minut s ATLAS nicméně uběhlo příjemně a responzepublika byla dobrá. Své fanoušky tu mají.  Jaký je rozdíl mezi „supportem“ a „special guest“? Pět minutnavíc. Portugalské post-blackery jsem slyšel z pásku poprvé někdy loni a naprvní dobrou se mi zaryli do uší. Už nevím, jestli to byla „Hope Shatters“ nebo„World Ablaze“, ale byl jsem nadšen. Měl jsem pocit, že se mi do rukou dostala ona„další velká věc“. Udělal jsem si playlist, poslouchal ty věci pořád dokola,ale nadšení se postupně vytratilo. Moment očekávání vystřídal moment zklamání… Toužiljsem, aby se prvotní pozitivní dojem někam rozvíjel, leč se nestalo. Ty skladbynejsou špatné, jen skladatelsky průměrné. Zvukově i klipy a vizuální estetikouelegantní a bohaté, ale obsahově zaměnitelné. Naživo jsem původně chtělPortugalce zkusit už na letošním Brutal Assaultu, ale dal jsem nakonec – is vidinou podzimního pražského koncertu – přednost PARADISE LOST. Takžejsem si premiéru odbyl až v Roxy. A přestože jsem všechny zde prezentovanéskladby slyšel doma minimálně desetkrát, tak jsem poznal jen pár pasáží. Materiáldobře udělaný, ale hudebně nijaký. Naživo ale GAEREA ukázala, že is tímhle omezeným repertoárem se dá udělat velké divadlo. Portugalcivysekli strhující a energií pulsující koncert s fascinující vizuální stránkou,kde hrál hlavní roli jakýsi rozpůlený světelný kruh, kde se jednotlivé čtvrtky v různýchbarvách rozsvěcovaly a pak zase zhasínaly. Druhým protagonistou byl vysokýhubený zpěvák, ze kterého nebylo možné spustit oči, kterak se tenhle čahoun různěkroutil a hopsal a celkově připomínal třtinu ve větru se klátící. Nemůžu říct,že tancoval dobře, spíš se tam tak třepal, ale bylo to pozoruhodné a tohle jsemv metalu zatím neviděl. Divní jsou všichni. Čtveřice je oblečena dokostýmů připomínajících dlouhé černé punčochy, které mají přetažené přes hlavu,takže jim není vidět do obličeje. Asi to má nějaký hlubší význam týkající seanonymizace a depersonalizace, ale tohle jsme už viděli mockrát. Zbytečnámanýra. Frontman si také mohl odpustit všechny ty „fucky“, to do blackmetalunepatří. GAEREA se ale každopádně podařilo rozdovádět publikum tak, že sez crowdsurfingu stal rychle stagediving a možná nějakých deset osobpostupně vylezlo na pódium, aby si skočili. Až jsem si říkal, že se to možnázvrhává až moc, ale ochranka to nechávala být. Načež samozřejmě zareagovalas typickou čecháčkovskou tupolebostí. Když se to už trochu zklidnilo, takto začala „řešit“ a pak i o přestávce vyváděla vytipované lid za pomoci chvatůven z publika. Holt svou práci tihle blbouni nejapní dělat neumí, ale o tovíc hrají Potěmkina, když to už není potřeba. Až na tyhle trapnosti vynikajícíkoncert s hezkou vizuální stránkou v omezených podmínkách, i kdyžhudba průměrná.Pozice „next big thing“ je prorokována i Švédům ORBITCULTURE, ale i tady si myslím, že půjde o nenaplněné touhy. Na rozdíl od GAEREAto není slabou hudbou. Ta je dobrá, ale pro hvězdnou kariéru nestačí dělatsolidní písně, kapela se musí rozvíjet a zaujmout i něčím dalším (punčocháčepřetažené přes hlavu nejsou nutné). Holt… není jednoduchý chlebíček dnešníhomuzikanta. Hodně práce a odříkání v sektoru, kde už dnes nejsou peníze akde většina účinkujících chodí ještě do normální práce.  Tak jako tak se ORBIT CULTURE zasekli a vyvíjetse přestali. Rychle za sebou vydávají obdobně znějící desky, z nichžletošní „Death Above Life“ je slabá – jak riffově, tak melodicky.  Snad jen úkrok stranou, když na předchozíchse kapele dařilo zajímavě kombinovat thrashovou údernost a přímočarost,melodeathovou atmosféričnost s deathcorovými breakdowny a těžkotonážním zvukem.Ve všech těchto žánrech se pohybuje hlasově i kapelník Niklas Karlsson, kterýje v čistém rejstříku označován za novodobého Jamese Hetfielda, alenaživo je to víc o murmuru. Své fanoušky si každopádně ORBIT CULTURE získávají a jejichoblíbenost roste. Viděl jsem je na jejich dosavadních třech pražskýchkoncertech a ten balónek se postupně nafukuje. V roce 2022 jako prvníz předskokanů k IN FLAMES v Malé sportovní hale, pak loni v plnéAkropolis a letos ve vyprodaném Roxy. Naživo to bývá pořádná smažba a takové tobylo i v pondělí. Obří circle pit, stěny smrti… jako kdyby byl na pódiuinstalován generátor, který roztáčel vlnobití v sále. Fakt, fakt dobráatmosféra. Zvukově to opět nebylo dokonalé, zase hodně bicích a hlavně virbl. Problémempro mě byl ale hlavně setlist. Z šesti kusů – tedy poloviny – z nové deskynepřesvědčil ani jediný. Tím víc vynikla síla a nápřah zbylé šestice, kdekralovaly „I, the Wolf“, „While We Serve“ a závěrečná „Vultures of the North“.Tohle jsou ORBIT CULTURE v plné síle, tohle chceme slyšet. V menšímíře se tak opakovalo, co u GAEREA – slabší hudba byla vyvážena výborným živýmvýkonem. Publikum stále žere Švédům z ruky, ale otázkou zůstává, kam se vydajídál. Poslední deska je zablouděním do slepé uličky. https://www.crazyDiamond.cz/morcheeba_praha_morcheeba_26rijna2025_koncert/3708https://www.crazyDiamond.cz/morcheeba_praha_morcheeba_26rijna2025_koncert/3708nobody@nothing.com (Tomáš)Neděle 26. října byla v Praze sychravá, upršená, s nepříjemně studeným větrem. Člověk byl venku za chvilku promrzlý a otrávený. Naštěstí se v SaSaZu servíroval dokonalý lék – MORCHEEBA. Už po prvních písničkách mě kapela omotala sametovou pohodou, která mi prohřála celé tělo až do morku kosti. Můžu si odškrtnout další kapelu ze seznamu „musím vidět“, která mi roky z různých důvodů unikala. A teď už vím, že to byla chyba. Velká chyba. Většinou sice chodím na hlučnější koncerty, ale jejich klidná krása mě totálně uhranula.Dodnes si pamatuji, jak jsem se o kapele MORCHEEBA dozvěděl. Spolužačka Petra, s neskutečně modrýma očima, je měla jednoho dne sebou ve walkmanu/discmanu. Dokonce si pamatuji i to, že to bylo na druhém poschodí naší fakulty, na chodbě vedle výtahu. V té době měli venku druhé album „Big Calm“ (1998), díky kterému prorazili do mainstreamu a které je zřejmě jejich nejlepším kouskem. Aktuální turné podporuje letošní novinku, už jedenáctou řadovku „Escape The Chaos“, která je taky velice slušná. Až je možná škoda, že v rámci setlistu nedostala více prostoru, zahráli z ní tuším jen 3 songy. Na druhou stranu chápu, mají už 11 alb (i když na dvou z nich Skye absentovala), a lid si žádá i hity.V SaSaZu jsem byl zatím jen jednou, před mnohými lety a na firemní akci. Takže koncertně to byla premiéra. Musím souhlasit s postřehy kolegy Gazďi ohledně nešťastné dispozice vstupu do hlavního prostoru, který je hned vedle pódia, takže od prvních metrů se prodíráte hutným davem. Nevím, jestli byl koncert vyprodaný, každopádně sál byl plný, a to hodně. Já si našel místo až vzadu za zvukaři a i tady byla hlava na hlavě. Věkově dominovali fanoušci v rozmezí 30-50 let, vysloveně mladé lidi člověk prakticky neviděl. Důležitější je ale zvuk. Tady to pro mě byl jeden velký otazník a fakt jsem netušil, co čekat. Moje nejistota se rozplynula prakticky hned u prvního songu, a po mírném doladění už kvalita zvuku byla stabilně více než dobrá. Jedinou připomínku bych snad měl ke kytaře, kde bych jí o fous stáhnul, aby více zaplula mezi ostatní nástroje. Takhle nad ně až příliš dominantně vyčnívala. Ale to už jsem vysloveně hnidopich.MORCHEEBA vznikla ještě v polovině devadesátých let a turné je vlastně i oslavou třicátého výročí existence kapely. Trio tvořené zpěvačkou Skye Edwards spolu s bratry Rossem a Paulem Godfreyem, je dnes už jen duem, když poslední ze zmíněných kapelu opustil v roce 2014. Samozřejmě si na živá vystoupení sebou berou i další muzikanty, v tomto případě sestavu doplnil bubeník, basák a klávesák. Kapela z Folkestone v Anglii je řazena k trip-hopové vlně, která v tomto období výrazně rezonovala v mainstreamu. Legendy jako PORTISHEAD, MASSIVE ATTACK nebo TRICKY přinášely zajímavý hudební koncept kombinující elektroniku a živé nástroje v temných, často až neútěšných, poklidných downtempo písních. V tomhle se MORCHEEBA už v té době trochu vymykala. Až na první album „Who Can You Trust?“ (1996) je totiž její muzika primárně pozitivní. Vytvořili si vlastní styl, ve kterém trip-hopový hudební základ kombinují s výrazně popovou melodičností a příjemnou atmosférou. Hlavní roli zde hraje nádherný hlas Skye Edwards. Věčně usměvavá zpěvačka, která i tento večer vyzařovala absolutní pohodu a kladné emoce, má nenuceně uvolněný projev, hřejivý hlas a specifický styl zpěvu. Svým hlasem hladí, nespěchá, zpívá jemně a citlivě. Její vláčné melodické linky jsou až hypnotické. Co mě na druhou stranu překvapilo, kolik prostoru si ve skladbách nárokuje kytara Rosse Godfreye. Ano, jsou samozřejmě slyšet i na nahrávkách, což je další rozdíl proti zmiňovaným kolegům ze scény, kteří dávají větší prostor elektronické muzice. Toto byl ale koncert regulérní kytarové kapely, která si elektronikou a samply jen vypomáhala. Dokonce i část zvuků, které jsem vždy považoval za počítačově generované tam Ross vyluzoval ze svých kytar. Styl jeho hraní zahrnuje pestrou škálu stylů od indie popu, přes silně psychedelické pasáže odkazující až někam k PINK FLOYD, mnoho bluesově zabarvených sól, až někam k jižanskému country rockovému vybrnkávání, případně k občasným noisovým vsuvkám. S oblibou používal slide, který v kombinaci s echem a hallem a spoustou dalších efektů vytvářel překrásnou zvukomalbu. Ta v kombinaci s relativně jednoduchým a civilním pódiem, vyzdobeným pár většími pokojovými kytkami ve stylu tropické zimní zahrady a nápaditým osvětlením, měla za cíl ještě více zdůraznit pohodovou atmosféru. A dařilo se na výbornou. Primární fokus tím pádem zůstával na muzice, která navozovala stavy absolutního uvolnění, téměř až relaxace. V některých písních se kapela trochu více odvázala, takže vyzněly až překvapivě „tvrdě“, ačkoliv tento výraz při popisu muziky MORCHEEBA není úplně adekvátní.Publikum přesně vědělo, proč tam ten večer bylo a od prvních písniček aktivně spolupracovalo s kapelou. Zahráli všechny významné singly, ať už „Trigger Hippie“, „The Sea“, „Otherwise“, „Part Of The Process“, z novějších třeba výbornou „Blood Like Lemonade“. Překvapivá, hned ze dvou důvodů, byla nejznámější hitovka „Rome Wasn´t Build In A Day“. Jednak jsem jí čekal buď na závěr základní části, případně jako přídavek, a oni ji umístili docela hluboko v setlistu. A taky se u ní hezky rozdivočili. Kytara chytala až grungeové odstíny, kapela hrála jak o život a ta milá indie popová písnička, která svojí geniální dramaturgií a melodií baví i po těch více než 20ti letech, byla nečekaně ostrá a hlučná.Celkově jsem měl z koncertu velice příjemné pocity. Z kapely byla cítit upřímná radost z hraní, publikum jí to pak vracelo plnou silou. Slušný zvuk, vkusná scéna, příjemné osvětlení, reprezentativní set list. MORCHEEBA je ve vynikající formě naživo, stále nahrává více než slušná alba, dokonce se z alternativně popových vod opět vrací k více trip-hopovým polohám.https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_suck_it_and_see_recenze/3709https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_suck_it_and_see_recenze/3709nobody@nothing.com (Tomáš)Začněme hned názvem. Ne, není to žádná prasárna, i když to tím zavání. „Suck It And See“ je v anglické angličtině zaužívaná fráze ve smyslu „zkus to a uvidíš“. V prudérní Americe ale raději název alba přelepili černou nálepkou s názvem kapely, aby náhodou nepohoršili nějaké teenagery, kteří se po ranném nákupu v krámu se zbraněmi na cestě do školy, kterou se rozhodli vystřílet, ještě stavili koupit nějakou správnou motivační muziku. Ne že by teda ARCTIC MONKEYS byla jejich cílová skupina.Takže zkusíme a uvidíme. „Suck It And See“ je trochu zapomenuté album. Zůstává schované ve stínu kontroverzního „Humbug“ a následující bomby „AM“. A není to vůbec fér! Je to bez debat skvělá deska. Jedno se musí nechat, „Opičáci“ jsou pracanti. Za těch pár let pracovní kariéry jedou v podstatě non-stop. Buď nahrávají, nebo jsou na světovém turné, nebo skládají, a tak pořád dokola. Opět dodrželi dvouletou periodu, takže v podstatě po skončení turné k „Humbug“ složili a nahráli pokračování. Kudy se teď vydají? Nikdo netušil a po zkušenosti s třetí deskou se nikdo ani moc neodvažoval tipovat. Alex začal skládat songy pro novou desku už v létě 2010 v Brooklynu. Následně si na podzim kapela dala soustředění v Londýně, kde nápady rozpracovali. Na intenzivní, šestitýdenní předprodukční fázi se ke kapele připojil i James Ford, který měl desku produkovat. Ale byl víc než jen producentem, v podstatě se za ty roky stal něčím jako pátým členem ARCTIC MONKEYS. Požíval velkou důvěru kapely a proto akceptovala i jeho dramaturgické zásahy a připomínky ke skladbám, pomáhal s aranžemi a samozřejmě dohlížel i na pracovní disciplínu. Ne že by s ní „Opičáci“, na rozdíl třeba od o generaci starších kolegů RADIOHEAD, měli nějaké výrazné problémy. Když se teď hrabu v historii kapely, s lehkým překvapením si uvědomuji, jak „nudná“ tato parta z pohledu definice rockových hvězd vlastně je. Globální hvězdy, které ale nedoprovází prakticky žádné skandály. Drogy, holky, chlast, rozmlácené hotelové pokoje, rvačky, dokonce ani tolik oblíbené pomlouvání jiných kapel a kolegů z branže. Prostě obyčejní kluci, kteří žijí muzikou. To se zrcadlí i v jejich přístupu k nahrávání. Principiálně odmítají velká bombastická studia a naopak cíleně hledají menší prostory, které jsou ale něčím zajímavé. Při rozhodování, kde natočit „Suck It And See“ se chtěli vrátit do slunné Kalifornie. První volbou byly studia Shangri-La v Malibu, ale neklaplo to termínově. Náhradní řešení ale rozhodně stálo za to. Sound City Los Angeles. Legendární studio, kde FLEETWOOD MAC točili „Rumours“, NIRVANA pak „Nevermind“, a kromě toho zde vznikly desítky dalších legendárních alb. Mírná (spíš už větší) ošuntělost interiéru, který vypadal prakticky stejně už od sedmdesátek, byla součástí genia loci místa. Přesně tohle ale hledali. Koncept nahrávání, který kapela nosila v hlavě totiž odpovídal stylu Stevea Albiniho – živé, syrové a naturální, s minimem studiových triků a dodělávek. Mělo se pracovat s přirozeným zvukem prostoru, který by posluchače vtáhnul do děje způsobem, jako by skutečně seděl hned vedle hrající kapely. Ford partu rozmístil v nahrávací místnosti hezky do kruhu, aby na sebe přímo viděli a jelo se. Každý den jeden song. Tři nahrávky, z nichž se vybrala ta nejpovedenější. U několika songů Alex přezpíval vokály, někdy se zdvojovaly kytary, sem tam doplnily perkuse nebo kytarové sólo. Velká změna proti „Humbug“, kde se naopak s produkcí, nahráváním i technickými možnostmi studia, doslova vyblbli. „Suck It And See“ mělo být proti předchůdci přístupnější a přímočařejší ve všech aspektech. Odlehčená atmosféra, jednodušší dramaturgie skladeb, prosvětlenější, téměř street rockový zvuk. Nebudu tvrdit, že je album syrové, protože není. Mělo znít živě, to se myslím povedlo na výbornou, ale rozhodně technicky kvalitně. Alex při skládání poslouchal hodně bardy jako David Bowie, Nick Cave nebo Lou Reed. Zejména vliv posledně jmenovaného, ať už ve formě typického zvuku „New Yorkského“ old school indie rocku, nebo i frázování a melodiky, je v několika skladbách nepřeslechnutelný. Hned u intra otvíráku „She´s Thunderstorms“ pochopíme, že zvukově bude deska výrazně přístupnější a řekněme jemnější a pozitivnější než těžká „Humbug“. Cinkavé kytary zasazené do šedesátkové melodické struktury navozují atmosféru prosluněné pohody. Na podobné vlně pokračuje i „Black Treacle“ s krásně skreslenou basou. Dokonce i Matt hraje na svoje poměry relativně „jemně“, svojí bicí soupravu spíše jen hladí. Nejsou to sice žádné geniální songy, ale poslouchají se příjemně a odhalují novou stránku kapely, která se opět ve svém vývoji posouvá. Přitvrdí ale následující „Brick By Brick“, kde si hlavní vokál vystřihl právě Matt. Atmosférou i zvukem jsme se teď posunuli více do sedmdesátek a stylově právě k Lou Reedovi. Song má několik úrovní, které se dynamikou výrazně liší, a i tato pestrost mu dodává plusové body. A teď nastupuje nejsilnější část alba. „The Hellcat Spangled Shalalala“ je opět hozena do pohodičky v zasněné atmosféře, ale dokáže si i slušně rozjet a odsýpat. A za ní hned největší pecka alba „Don´t Sit ´Cause I´ve Moved Your Chair“. Parádní intro se zajímavým kytarovým elementem, nástup výrazného stoner hlavního motivu, překvapivá tvrdost, a to ještě zdaleka není vše. Když vypustí refrén, to je extáze. Matt ho aktivně pohání skrze bicí, fantastický zvuk kytar, výborné vokály. Tohle se vážně povedlo. Ještě více přitvrdí „Library Picture“. Ta zní jako song z období druhého alba ale se syrovějším, více rockovějším zvukem. „All My Own Stunts“ přichází s dávkou fajnové psychedelie, která není zbytečně rozplizlá, ale správně kombinovaná s melodickým základem. Už na „Humbug“ jsem si všiml, že v podobných polohách je kapela extrémně silná. Chytře vybalancovaný alternativní rock s psychedelickými prvky přináší v jejich podání skutečně kouzelné songy. Nenápadné, odsouzené se nikdy nestát hitem, ale jednoznačně vynikající. Zpátky do indie popových vod nás vezme „Reckless Serenade“. Jednoduchý song, který nic nekomplikuje a tím vítězí. V závěrečné třetině albu trochu dochází dech, takže zkrácení o jeden, dva kousky by ničemu neuškodilo. Třeba i titulní píseň „Suck It And See“ má sice celkem hezký, surf rockový zvuk, ale je trochu nemastná neslaná. Zachrání to alespoň závěrečná „That´s Where You´re Wrong“, která má slušný indie rockový drive, pozitivní atmosféru i silnou melodii.Album se po vydání v červnu 2011 doma v Británii opět ocitlo na Nr.1, i když za první týden se prodalo „jen“ 82 tisíc kopií. V kontextu předchozích alb lehké zklamání. Je zajímavé číst, jak „Suck It And See“ rostlo v čase. Ne každá recenze v době vydání byla zdaleka jen pozitivní, ale retrospektivně se ke kvalitám alba vrací víc a víc pisatelů. Já osobně ho považuji ze velice povedené dílo, které možná neobsahuje tolik výrazných hitů jako předchozí desky, ale zároveň svojí odlehčeností a další zvukovou evolucí kapely, představuje v rámci diskografie specifickou a unikátní kolekci. https://www.crazyDiamond.cz/dirkschneider_and_the_old_gang_babylon_recenze/3712https://www.crazyDiamond.cz/dirkschneider_and_the_old_gang_babylon_recenze/3712hackl@volny.cz (Pekárek)Nikdy nepodceňuj Uda; ať už točí sestavu jakkoliv, dodávám. Sestavu ACCEPT, dodávám; přesněji řečeno ACCEPT v širším slova smyslu, tedy těch pravých ACCEPT.:-) Na úvod poměrně drsný výkop, že? Faktem však zůstává, že škálou a kvalitou svých aktivit ve mě dotyčný stále dokáže probouzet pozitivní očekávání, a nejlépe tak navazovat na přístup, který mám se zmíněnou německou legendou a jeho následnými projekty spjatý již od let osmdesátých. S debutním albem projektu DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG „Babylon“, jsme tedy pořád na stejném písečku, ale zas jednou došlo ke změně chemie. Pro někoho dokonce citelněji, než bývá obvyklé.Určitou roli zde sehrál usedlejší přístup enormně zkušených „starých pánů“, kteří určitě nevystupují pod novou hlavičkou jen pro to, aby nahráli nové album U.D.O. Změna soundu je spíš decentní, nicméně evidentní. Aktuální materiál zní nadýchaněji, pompézněji, epičtěji a zároveň klidněji. Další rozdílový prvek představuje hlas Manuely Bibert. Zapomněl jsem snad na něco? Pochopitelně, na angažmá dalšího ztraceného syna, vynikajícího kytaristy Mathiase Dietha, který s U.D.O. nahrál první čtyři desky, považované dnes za klasiku. Stručně řečeno, do jisté míry povinná profi-hra na drsnější heavy metal načas skončila s posledním řadovým albem Udovy družiny „Touchdown“. Trio Udo Dirkschneider, Stefan Kaufmann, Peter Baltes si tedy pracovně vydechlo, aby se kreativně nadechlo. Poté do světa protřelých obchodníků se starožitnou solingenskou ocelí přizvalo sexy výpomoc a vše vyztužilo explozivní sólovou kytarou. Výsledkem je, chvilka napětí, tramtadadá… zase „ten jejich“ heavy metal. To znamená znovu vzorný nástup na nezničitelnou linii ACCEPT – U.D.O., byť prezentovanou v uvolněnější a zdobnější poloze, typické pro diethovskou desku „Faceless World“, kterou jsem svého času vnímal jako progresivní. Uvedený odkaz berte s velkou rezervou, ale nemohl jsem si pomoci. „Babylon“ totiž také nezuří ani netlačí, ale v prvé řadě příjemně plyne a současně nabízí výborné skladby s pěknými, až magickými momenty či momentkami, z nichž nekape ocelářský pot. Hlas Manuely osmdesátkový celek nejen obohacuje, ale rovněž posouvá do dnešních dnů. Chytrý tah.Nynější projekt nevznikl ze dne na den, jeho základní genezi se pokusím vylíčit pohledem zvenčí. Pomůže mi s tím Mathias, který v rozhovoru pro web Chaoszine uvedl zhruba následující. Byl poslední, kdo se ke zmíněné partě, zahrnující i Svena Dirkschneidera, připojil, kdo byl takříkajíc „(znovu)acceptován“. Podle něj se vše začalo odvíjet od spolupráce Stefana a Petera s Udem na experimentálnějším počinu U.D.O. „We Are One“, na němž se také objevila Manuela. Jak už víme z příslušné recenze na posledně zmíněnou nahrávku, poprvé po dlouhé době se právě zde Udo a Peter znovu studiově protnuli. V daném období vznikla i píseň „Where the Angels Fly“, která měla být původně součástí zmíněného alba, i když v poněkud jiné verzi. Později se k ní natočil „kamarádský“ videoklip, který byl fanoušky velmi dobře přijat (aktuálně těžko uvěřitelných 11 milionů zhlédnutí). Nahrávací společnost si toho všimla a objevil se nápad zkusit další projekty. Tehdy se zrodil plnohodnotný koncept DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG. Ve spojitosti s hledáním kytaristy navrhl producent (U.D.O.) Martin Pfeiffer ostatním, aby zvážili někoho, s kým už dříve spolupracovali. Konkrétně měl Martin říci Stefanovi a Udovi toto: „Pokud dáváte dohromady všechny tyhle staré kluky, můžete se buď zeptat Wolfa Hoffmanna a reakce bude jasná, nebo si musíte vybrat někoho jiného. Jediný, koho znám, je Mathias.“ Jelikož jim bylo známo, že se dotyčný už mnoho let živí jako právník, vyvstala logická otázka: „Umí ještě hrát?“ Pak Stefan Mathiasovi zavolal a pozval ho na večeři. Stefan miluje vaření. Připravil velký steak a všechno možné. Na konci hezkého večera a povídání o všem možném mu učinil onu nabídku, na kterou Mathias vzápětí kývl. „Tenhle projekt se mi moc líbí, protože stejně jako na „Faceless World“ si můžete hrát se vším možným. Není to kapela, od které nahrávací společnost očekává něco konkrétního nebo v níž jste omezeni svou specifickou historií a očekáváními. Samozřejmě, v prvé řadě jde o dobrou hudbu, heavy music a tak dále. Ale kromě toho, že je Udo jako vždy jedinečný, máte tu Manuelu a zpívá i Peter – což je opravdu skvělý zpěvák“, dodává ke všemu Mathias. Následuje obvyklá chvála o jedné z nejlepších věcí, na které kdy dělal. Celý obsáhlý rozhovor určitě doporučuji k přečtení. Nabízí zajímavý pohled z druhé strany. Předmětem jsou všechny možné události, včetně peripetií kolem vzniku a klasického období U.D.O. či reunionu ACCEPT. Je z něj zřejmé, že Mathias dokáže být nad věcí i diplomatem (právníka poznáte:-)) a že si novou kooperaci užívá. Jo, málem bych zapomněl, hrát tedy opravdu nezapomněl.:-)Pro svůj sólový rozlet dostal ideální podmínky. Především perfektně vybalancovaný zvuk, který společně s bohatším aranžmá dává vzpomenout období kolem roku 1990. Kytary v rámci něj působí velmi vzdušně, stejně tak četné sbory. Nechybí klávesy. Navzdory pár netradičním prvkům, jako třeba hammondkám a funky kytarovém doprovodu v „Dead Mans Hand“, vítězí tradice. Mathias už pochopitelně není takový divoch jako před pětatřiceti lety, stále však sóluje mistrovsky. I nyní by se v pohodě mohl stát rovnocenným duelantem Andyho LaRocquea. Každá ze skladeb od něj dostává minimálně jeden krásný šperk. V takové „Blindfold“ zastínil vše. Ostatní v žádném případě nezaostávají, Udovi to zpívá pořád náramně, škoda, že méně obvyklé polohy užívá jen zřídka, zní v nich opravdu dobře. Sólově si v pár věcech zazpíval i Peter. Jeho výkon se mi nechce blíže komentovat:-), k celku ovšem patří. V závěrečné „Beyond the End of Time“ nám tak rázem rezonují tři sólové hlasy. V daném případě nejde o nic menšího než o „Princess of the Dawn“ nové, temnější emo éry. Uvedená skladba zároveň obstarává skvělé vyvrcholení druhé, o chlup slabší, poloviny alba. Ta první ve mně vyvolala nadšení, protože „jde dál“. Vida, další paralela s „Faceless World“.Takže tu máme nejméně sedm vynikajících skladeb, mezi které řadím i baladu „Strangers in Paradise“. Jasně, Udo by měl už konečně natočit album posmutnělých duetů a přizvat si na něj plejádu metalových zpěvaček. Jenže podobné refrény prostě nerostou na stromech. Vraťme se však do reality „Babylon“. Zbytek alba představuje hodně vysoký standard. Výše jsem psal něco o linii ACCEPT – U.D.O., po více posleších, mohu být myslím konkrétnější a uvést dvojici nahrávek „Faceless World“ – „Eat the Heat“ a posunout ji do současnosti. Zenit let osmdesátých se zde slévá s tepem dnešní doby a aktuální formou starých parťáků, kteří jednou budou scéně sakra chybět. Absolutně jsem nečekal, že zrovna Udo se svými kumpány ještě zamíchá mým letošním top 10, možná 5. Stalo se.https://www.crazyDiamond.cz/wind_rose_orden_ogan_angus_mcsix_praha_meet_factory_21rijna2025_koncert/3707https://www.crazyDiamond.cz/wind_rose_orden_ogan_angus_mcsix_praha_meet_factory_21rijna2025_koncert/3707nobody@nothing.com (Gazďa)Chcete zajít na zábavný koncert, kde budete spokojeně křepčit nebo halekat? Máte rádi chytlavou a nekomplikovanou hudbu, která ale vůbec není primitivní? Milujete Tolkiena, ale víc než vyfintěným melancholickým elfům jste vždycky fandili zemitým trpaslíkům? Pak jste určitě zamířili třetí říjnový týden do pražské MeetFactory, kde se konal sraz ne srpů, ale cepínů a kladiv.První pražské headlinerské vystoupení WIND ROSE bylo cca dva měsíce vyprodané, což se pro tyhle powermetalové Italy rovná synonymu velkého úspěchu, vždyť do tohoto prostoru byli při své poslední pražské návštěvě před deseti lety (Hansi, už je čas…) natlakováni i BLIND GUARDIAN. Je možné, že jsme svědkem zrození další powermetalové legendy, jaké má náš zdejší německo-český prostor tak rád.Už když jsem podle kolejí kráčel do tohoto svou venkovskou schránkou dezolátně působícího smíchovského místa, cítil jsem tu příjemně veselou a optimistickou atmosféru. Jako kdyby podél cesty tekla medovina, ze které se všichni napili a zvedlo jim to náladu. Nový (nejde napsat moderní) powermetal nás opíjí svou přímočarou nekomplikovanou silou. Jak je ale v tomto stylu zvykem, tak u toho balancuje na hraně. Pár kroků a můžete spadnout do propasti trapnosti. Když ale člověk odhodí předsudky a napije se medoviny, tak to zvlášť na koncertě začne splývat.První ze tří powermetalových ansámblů toho večera byl přesně ten, který by byl pro mě v běžném čase za hranou. Ale tady jsem medovině podlehl a nekomplikovaně se bavil. ANGUS McSIX není vůbec můj šálek čaje, ale mělo to energii jako prase. Podobně jako hlavní hvězdy večera, i tihle se převlíkají do kostýmů. A jde okolo nich celá story. Působí to jako Masters of the Universe - meče, lasery, čarodějové, kápě, svaly. Vymyslel to před čtyřmi lety někdejší zpevák GLORYHAMMER Thomas Winkler a frontman ORDEN OGAN Sebastian Levermann. Winkler mezitím odešel, aby trávil víc času s rodinou, ale víc než důstojně ho nahradil majitel dalšího solidního ječáku Sam Nyman. Koncepčně jde o nějaký příběh boje dobra se zlem, kde Nyman zajišťuje roli prince Jasoně. Levermann tu obstarává kytaru a navlečený do kostýmu hlavního zlouna, jakéhosi Skeletora ve filtršatech. Bububu. Hned od první písně je celá MeetFactory na nohou a skanduje se, tleská a tančí. Zjevně nás čeká dobrá párty, mává se meči, hrozí, chvilku na pódiu běhá dinosaurus. Zní to přiblble, ale funguje to. Písně jsou solidní, výkony dobré, jen trochu víc vzduchu by to chtělo, prosím.V narvaném sále je vlhko a nedýchatelno, přesunuju se tedy následně blíž k pódiu (nalevo, do míst, kde jsou otevřená vrata ze zákulisí). Táhne tu sice zima, ale je to tu o 100% lepší než dusno a vedro ve zbytku sálu. Občas se říká, že je některá kapela nedoceněná a u ORDEN OGAN to opravdu platí. Výborná hudba, dobré nápady, prvotřídní provedení. Z nějakého důvodu to ale prostě neklaplo, měli by být velcí, ale nestalo se. Stejně jedou dál a pořád vydávají nadprůměrné desky. Na rozdíl od Anguse i trpaslíků nemají jasnou story ani nehrají divadýlko. Jasná image vystavěná na konkrétním fantaskním příběhu je v dnešním power metalu velké plus. Němci však dělají „jen“ hudbu, ale dělají ji dobře. U nás jsou častými hosty, takže jsem je viděl za poslední roky už poněkolikáté. Nejvýš stavím vystoupení na loňském Meltafestu probíhající ve velké síle za končícího deště, ale ORDEN OGAN nezklamou nikdy, je to kvalita obsahem i provedením. Energeticky se oproti předchozím předskakujícím trochu ubralo, ale zase se zvedla kvalita předváděného materiálu. Jde většinou o středně rychlé powermetalové hymny s chorálově zpěvnými refrény. „Order Of Fear“ bylo překřtěno jako loni na „Order of Beer“, což umožňilo aktivnější vokální participaci publika, tentokrát se dokonce místo refrénu zpívalo rovnou „Pivo, pivo, pivo“ v češtině. Neznalému čtenáři to může připadat jako buranská camraláda, ale byla to legrace. ORDEN OGAN jsou celkově odlehčení a pohodoví, ale nijak vtíravým způsobem, prostě parta kámošů, co vyrazila na turné po okolí. Jestli nás GHOST nebo IRON MAIDEN žádají o vypnutí mobilů během vystoupení, tihle na tom jsou naopak. „Náš management nám říká, že naše sociální sítě nestojí za nic, tak prosím tuhle píseň natočte na mobil a někam to hoďte…“ Tři čtvrtě hodinka dobré hudby i zábavy odplynula až příliš rychle.Jsou to právě italští WIND ROSE, kteří ukazují Němcům, jak na to a rychle se derou tam, kde by ORDEN OGAN už měli dávno být. Tykají si se sociálními sítěmi, mají funkční marketing a všichni na scéně je už znají – prostě „ti trpaslíci“. Jestli se nepletu, jak by řekl Sam Hawkins, tak pozorujeme rodící se hvězdu na začátku jejího diagramu posloupnosti. Při své první historické návštěvě Prahy v rámci headlinerské pozice vyprodali rovnou MeetFactory. Pokud budou takhle pokračovat, tak budou za pár let stejně velcí jako POWERWOLF, kterým tu loni předskakovali a roztancovali tenkrát celou sportovní halu. Podobně záživné a energické bylo i tohle vystoupení. V publiku se míhali nafukovací cepíny (dvěma z nich jsem dostával zezadu občas do hlavy), medovina tekla proudem a trpaslíci nahoře na pódiu i pod ním byli rozjaření a v bodré náladě. Jak v tomhle vedru vydržel tlustý principál Francesco Cavalieri ještě křepčit navlečený v brnění a houních, je mimo mé chápaní, ale jelo se naplno. Loňská deska „Trollslayer“ patří k těm spíše slabším, ale hrály se z ní ty lepší věci, včetně superrychlého otvíráku „Dance of the Axes“ a hymnického zavíráku „Rock and Stone“, který halekala celá hala. Zejména první polovina koncertu byla natlakována muzikálně skvělými čísly a diváctvo na vrcholu blaha. Pak se trochu zvolnilo a ukázalo se, že dávné věci jako „The Returning Race“ nebo „To Erebor“ už prostě nemají tu hudební sílu, kterou jsou schopni trpaslíci schopni vytvořit dnes, ve třetím věku. Jako úkrok mimo pak působila pocta Ozzymu „Shot in the Dark“, která se svou přímočarou popovostí do úderných trpasličích powermetalových rytmů a riffů vůbec nehodila. Finální plejáda největších hitů však opět MeetFactory zválcovala. Jednu negativní poznámku ale mám. Cavalieri je opravdu špičkový frontman a bavič, ale s jeho zpěvem naživo to není kdovíjaké. Což je v rámci kapely založené na velkolepých chorálech docela problém. Dokonce to vypadá, že jsou na tom lépe zpívající kytarista Claudio Falconcini a basista Cristiano Bertocchi. Otázkou je, zda by to vůbec šlo bez doprovodných sborových vokálů z pásku a jestli na ně Italové nespoléhají až moc. Tady jsou POWERWOLF minimálně o jeden den běhu vlčího stáda napřed.https://www.crazyDiamond.cz/helloween_beast_inBlack_praha_02arena_24rijna2025_koncert/3706https://www.crazyDiamond.cz/helloween_beast_inBlack_praha_02arena_24rijna2025_koncert/3706nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Patnáct tisíc šest set diváků. Tolik čítala návštěvnost vyprodané O2 Areny. HELLOWEEN oslavili 40 let nejen velkolepě a v plné parádě, ale také v plné síle. Nostalgie byla mezi fanoušky v Libni cítit na každém kroku, méně už na pódiu, protože na něj vyběhla kapela, která nežije ze svého odkazu, ale jede směle dál. Poslední deska „Giants & Monsters“ je druhým albem „Pumpkins United“ a je mimořádně povedená. Z HELLOWEEN je cítit pohoda, radost z hudby a vystupování. Pryč jsou šarvátky a půtky, dnes jsou dýně spojené a silné. (Gazďa)Až po strop do posledního místečka zaplněná pražská O2Aréna ukázala, jak velké oblibě se němečtí HELLOWEEN v našichkončinách dlouhodobě těší. Ano, Češi tyhle rozverné a zábavné Dýně prostěmilují. Už od druhé poloviny osmdesátých let tomu tak je a včasech úspěšného reunionu Pumpkins United a dále se tahle skutečnost má šanciprojevit ještě mnohonásobně více. Možná to někomu bude znít nadneseně,ale vůbec dnes není od věci srovnání s IRON MAIDEN nebo JUDASPRIEST. Ten večer se stal bombastickou oslavou čtyřicátinvýsostně originální, vlivné a zároveň úspěšné melodickémetalové grupy, která dodala metalu nejen na panoramatickékráse, ale mnohdy bodovala i svou odlehčeností a bezstarostnýmhumorem. (Stray)Přiznávám, že nejsem jejich velký fanoušek, tenhle power metal šmrcnutý německý kabaretem jde spíš mimo mě. To neznamená, že i tady nemůžu hrát na nostalgickou notu. HELLOWEEN byla vůbec jedna z prvních metalových skupin, kterou jsem kdy slyšel. Kdysi ve druhé půlce osmdesátek bratranci z Moravy dotáhli kazetu z jedné strany popsanou EUROPE „The Final Countdown“ a z druhé strany prostě HELLOWEEN. Sjížděli jsme to u babičky na prázdninách a nevěděli (a dodnes to nevím) o jakou desku šlo. Pravověrným uctívačem jsem se ale nestal, na rozdíl od těch, kteří tvořili v zaplněné O2 Areně většinu a jimž zářili oči v očekávání něčeho velkolepého a neopakovatelného.Zatímco se blížilo vystoupení švédských předskokanů BEAST IN BLACK, mohl jsem obdivovat ten famózní výhled na celý prostor největší tuzemské haly. Stran předkapely, jak se záhy ukáže, půjde o směšně kýčovité a tuctové těleso, snažící se spojit euro-metalovou bodrost s čímsi, co připomíná nejspíše tvorbu někoho jako DJ BOBO. Nic pro mne, songy přeplněné podkresy a optimistickými refrény, mne vážně nezaujaly. Vlastně bych řekl, že jsem jen stěží někdy slyšel něco horšího. Mám to tak takřka stejně se všemi aktuálními melodiky, kterým právě HELLOWEEN vždy unikali, co do autenticity, na sto honů. Povzbudivé vzrušení před jejich koncertem tak pouze rostlo, ...  První porcí večera se stali disco-powermetalisté z Finska BEAST IN BLACK, které uprostřed turné před několika dny náhle opustil kytarista Kasperi Heikkinen. Tuhle nepříjemnost řeší druhou kytarou z pásku, což je vzhledem k celkovému objemu samplů u téhle kapely trochu jedno. Trumfy tu jsou, skladatelský um šéfa Antonyho Kabanena, který má prvotřídní schopnost pro chytlavé motivy a melodie, a pak vokalista Yannis Papadopoulos výborně ovládající jak jemnou až žensky znějící polohu, tak pronikavý a i ve výškách velmi silný „power“ ječák. Ani zde nejsem opravdovým fandou, ale je to dobře udělané, zahrané a hlavně rychle to leze do hlavy. Kroky Františka Janečka v metalovém hávu. Kdysi jsem nad nimi trochu ohrnoval nos, ale stačí odhodit zábrany a bavit se. Bitevní bestie je u nás dost oblíbená, což podporuje neuvěřitelnou pracovitostí (osm návštěv za čtyři roky). Prakticky se jim nelze vyhnout, takže jsem je viděl už počtvrté – buď jako předskokany nebo na festivalech. Přehrálo se dvanáct kusů, z toho dvě novinky z připravovaného alba, z nichž zejména „Enter the Behelit“ je pecka, jak se patří. Publikum v první polovině sálu ochotně spolupracovalo a bavili se myslím všichni. Ideální pro rozpálení plotny, než se bude servírovat druhá část menu.Pozitivem dlouholeté tvorby HELLOWEENje, že když se řekne jejich jméno, ne každému z prvního plánunaskočí stejné obrázky, stejné songy či totožné období. Za těch fantastických čtyřicet let, které právě tímtoturné kapela oslavuje, se jejich hudba dostávala do řadyrozličných forem, kdy v každém období zastával dominantnější roli vždy trochujiný přístup ke skládání a k celkovému vyznění. To myslímještě posílilo jejich cenu a zajímavost. Někdo přísahá nanespoutanou divokost Kaie Hansena, jiný je omráčen čarokrásnýmipřelety Michaela Kiskeho na křídlech orlů, no a pak je zde už spousty let početná skupina, která sází na zemitější, alezároveň výsostně melodický potenciál tvorby s Andim Derisem. Aťuž patříte ke kterékoliv skupině, stejně se patrně všichnishodneme, že naším nejoblíbenějším členem téhle hamburskégrupy zůstává Marcus Grosskopf.V roce 2022 přivezli HELLOWEEN na stejné místo bombastickou show s velkou projekcí a bicími umístěnými uprostřed obří svítící dýně, ale k oslavě svých čtyřicátin ji ještě překonali. Člověk měl pocit, že není na koncertě, ale někde v Disneylandu, kde přechází od jedné atrakce ke druhé. Celkem osm led obrazovek, světýlka, ohně, konfety, 3D projekce, ohnivá stěna. Opravdový německý kabaret ve formě Gesamtkunstwerku. Nevím, kdy jsem viděl naposledy něco tak velkolepého. Každá píseň měla samozřejmě vlastní vizualizaci, z nichž u některých mě doslova padala čelist. Jako hned druhá byla do setlistu například zařazena třináctiminutovka „The King for a 1000 Years“. Neobvyklý a ambiciózní krok, ale i díky proměně arény do gotické katedrály s rotující rozetou nenudila ani na chvíli. I díky podobným vizuálním orgiím jsem se bavil i u těch písní, které doma se zívnutím přeskakuju. Vystoupení trvalo dvě a čtvrt hodiny a uteklo jako voda, ani náznak nudy. Hrálo se hodně z osvědčených desek z osmdesátých let a pak tu a tam něco z toho a něco z onoho. Neztratila se silná novinka, kde třeba Gerstnerova „Universe“ nebo Derisova „A Little is a Little Too Much“ už znějí jako moderní klasiky, které by se mohly v repertoáru udržet i do budoucna. Sympaticky působily i „komické“ vložky dua Derris/Kiske, kteří místo rivality mezi písněmi občas bezstarostně klábosily. Sice spíš svými nešikovnými pokusy o žerty připomínali Pata a Mata a vtipné to bylo jen v rámci mantinelů německého humoru, ale ukazovalo to pohodu, která u dýní teď panuje. Spokojená O2 Arena dostala to, pro co si přišla.Po celý koncert hlavních hvězd šlaz pódia neuvěřitelně pozitivní nálada a fanoušci to samozřejměvycítili a kapele to se vším všudy vraceli. Na dramaturgii celého setu a způsobu,jakým si jednotlivý hudebníci z dnes již sedmičlenného tělesapředávali štafetu, či spolu v rámci skladeb i mezi nimi kooperovali, bylo vidět, že všechnyneshody minulosti HELLOWEEN již překonali. Dnes se kapela těší zeskvělého období, tahne za jeden provaz, má na svém kontě další povedenou desku aprávě začala projíždět svět s jednoznačně nejbombastičtějšíshow vlastní historie. Fórky mezivokálním duem Deris/Kiske mezi skladbami připomínaly spíše střípky z nějakéhovarietního představení a jen umocňovaly ten fakt, že zde máme co dočinění s kapelou, která má již své roky a chce si tu parádu hlavně užít. Z mého místa byl zvuk po celou dobu koncertu vynikající, takže se trojice kytar opravdu nepřebíjela a vše zde bylo takřka dokonale sladěné.Z albové novinky „Giants And Monsters“zazněly hned čtyři kusy a všechny dokonale pasovaly do proudu dění se starým, prověřeným materiálem. Včetně tří letošních singlů byla tedy k slyšení ještě balada„Into The Sun“. Myslím si, že právě nové skladby se u fanouškůznamenitě ujaly a některé z nich opravdu mají na to uchytit se vkoncertním hit-listu kapely natrvalo. Dočkali jsme se dvou divokýchsongů z Jericho období, zde odkřičených vybuzeným Kaiem Hansenem, dále pak opravdu velké spousty nejznámějších šlágrů z prvních dvou dílůStrážce (nejvíce zaujala do aktuálního setu překvapivě zařazená jízda „Twillight Of the Gods“ a pak samozřejmě má oblíbená „I Want Out“) a občas dostal prostor i nějaký ten derisovský hit, tennejvětší („Power“) zazněl pak v přídavku vedle takovýchperel jako „Eagle Fly Free“ nebo „Dr.Stein“. Uprostřed setu došlo i na akustické intermezzo tvořené dvěma zkrácenými baladickými songy, přičemž každý z nich odzpíval jiný zpěvák. Když Andi Deris pěl v krásné „In The Middle Of the Heartbeat“,doprovázel jej Michael Kiske na akustickou kytaru, u famózní osmdesátkové balady „TaleThat Was n´t Right“ tomu bylo úplně naopak. Z dlouhýchskladeb bodovala jak památná „Halloween“, doprovázená hororovou animací velmi se hodící k neutěšeným instrumentálním rejům, tak do programu neočekávanězařazená „The King Of 1000 Years“, která v aktuálním živémprovedení ještě doznala na vyšší bombastičnosti. Každý jedensong byl doprovázen zcela originálním obrazovým doprovodem a v mnohých momentech tak vizuál ve spojení s muzikální složkou platil za fantastickou imaginaci umocňující dojem z koncertu. Co se týče set listu, v několikadetailech bych byl pro změny. Chválím tu spoustu věcí z osmdesátých let,jakž takž nemám nic ani proti výběru čtyř skladeb z aktuálníhoalba, ale u songů z derisovských etap bych rád oželel „We Burn“i „Hell Was Made In Heaven“, místo kterých bych volil radši„If I Could Fly“, „Sole Survivor“ či „Perfect Gentleman“,čímž dávám najevo, že s tímto zpěvákem mne více bere hitová než speedmetalová stránka HELLOWEEN. Naproti tomu zařazení„Power“ a hlavně „Hey Lord!“ hodnotím jako skvělé.Pozitivně překvapila i „The King Of 1000 Years“ , u které bychnikdy neřekl, jak naživo rozkvete. Ve výsledku byl tohle parádní koncert od jedné z největších evropských metalových kapel všech dob, která, doufejme, tuhle jízdu ještě nějaký ten rok potáhne.https://www.crazyDiamond.cz/the_cascet_lottery_feel_the_teeth_recenze/3705https://www.crazyDiamond.cz/the_cascet_lottery_feel_the_teeth_recenze/3705nobody@nothing.com (Tomáš)Veteráni melodického hardcore z Kansas City v Missouri, kteří jsou s kratšími nebo delšími přestávkami na scéně už od devadesátek, se letos připomněli novým albem „Feel The Teeth“. Nebudu předstírat, že jsem je znal, protože ve zmíněných devadesátkách narazit na podobnou klubovou kapelu z tehdy okrajového žánru mohli možná Pražáci, ale rozhodně ne teenageři v malém okresním městě v polozapomenutém regionu. Náš hlavní zdroj muziky v té době byla MTV, ať je jí satelitně-kabelová země lehká, a tam vládly úplně jiné kapely. Každopádně dnes máme ty internety a tak člověk objeví spoustu zajímavé muziky. A THE CASCET LOTTERY je vážně příjemná kapelka, která mi sedla hned s prvním poslechem. Zatím jsem se v jejich historii propracoval jen k předchozí desce „Short Songs For End Time“ (2020) a pár starším songům na YT, každopádně i tento menší vzorek názorně demonstruje kontinuální vývoj jejich tvorby, ať už z pohledu zvuku, nebo i dramaturgicky. Zatímco zmíněné předchozí album bylo docela ostré a tvrdé, aktuální deska přichází s klidnějším přístupem, kde se více prostoru dostává melodickému pojetí songů na úkor agresivity a pestřejší zvukomalbě.Kvarteto v klasickém složení Nathan Ellis (zpěv, kytara), Gene Abramov (basa), Jeff Gensterblum (bicí), Terrence Vitali (kytara, doprovodné vokály) reprezentuje typickou tvář kapel, které začínaly před téměř třiceti lety, prošly si různými fázemi hudebního vývoje, personálními změnami, rozpady i návraty. Zřejmě pro věkovou spřízněnost mě v dnešní době jejich tvorba oslovuje úplně přirozeně. Rozumím jim, dokážu pochopit jejich přístup a baví mě jejich aktuální poloha. Ano, obrousili trochu hrany, nejsou už zdaleka tak nekompromisní jako za mlada. Všechno není černobílé, život nám nabízí padesát odstínů šedi. Každopádně základní myšlenka zůstala, akorát se to teď prezentuje řekněme decentněji, ale o to více zajímavě. Nebojí se sáhnout pro inspiraci do různých škatulek, modulovat svůj zvuk s pomocí inspiračních vlivů ze široké škály alternativně rockových kapel a zároveň nezapomenou, že máme rok 2025. Jejich zvuk se modernizoval a aktualizoval, díky čemuž nahrávka nezní jako retro vykopávka, ale jako výsostně soudobé dílo. Jejich původ na americkém středozápadě je důležitým faktorem při pochopení jejich hudební tváře. Tento region má zvláštní postavení na scéně, je trochu mimo velká města a nese v sobě zvláštní auru odlehlosti a rurální romantiky. Kapely z této oblasti staví na upřímnosti a nefalšované lásce k muzice, která možná není nejvíc trendy a supermoderní, ale kompenzují to otevřenou přímočarostí a uvěřitelností. Legendární je zejména zdejší emo scéna, jejíž ozvěny najdeme právě i na albu „Feel The Teeth“. Stejně tak moderní indie rock a aktuální melodický hardcore. Kapely jako JIMMY EAT WORLD, FIDDLEHEAD, BRAND NEW nebo DRUG CHURCH jsou zapsané v DNA jednotlivých songů. Je to místy tvrdé, ale zároveň melodické, někdy drásavé, jindy zase jemné. Tam kde předchozí album byl silovým soubojem na krev s chaosem ve světě, nastoupila teď rozvážnost středního věku. Uklidnění pramenící z deziluze, hledání vlastního místa v aktuální konstelaci společnosti, snaha najít smysl ve světě, který nám ale nedává smysl. Už nechtějí bojovat s novým normálem, chtějí v něm koexistovat tak, aby si zachovali svoje hodnoty.Pouhých 9 skladeb na ploše 37 minut přináší v rámci žánru relativně pestrý materiál, v rámci něhož kapela drží vyrovnaný kvalitativní standard bez větších výkyvů. Obtěžkaný temnější otvírák „Nightsong“ má výbornou hororovou atmosféru. Hypnotická dunivá basa a kytary chvíli jedoucí agresivním tempem, chvíli v téměř post-rockových polohách, vytvářejí zajímavý kontrast. To „Echolalia“ je z úplně jiného soudku. Moderní indie rock má v sobě určitou jemnost a nostalgii. Do překvapivé polohy kapela zabloudí v „Bell Penny“. Tady znějí skutečně hodně blízko k BAND OF HORSES, kteří jsou z ranku alternativního rocku s jižanským nádechem. A protože pro zmíněné kovboje ze Seattlu mám slabost, i tento song mě automaticky oslovuje. „From Now To Now“ je krásným příkladem moderního melodického hardcoru kombinovaného s indie rockem. Máme zde jednak tvrdší a agresivnější pasáže, ale i jemnější a melodické indie části. Syrovější „Nothing Certain“ reprezentuje tvrdší část desky. Její drásavý hlavní riff je skutečně hodně psycho. Ozvěny JANE´S ADDICTION pak můžeme najít v songu „Shelley“, laděném do alternativního rocku s psychedelickým nádechem. Specifické frázování a vykřikovaný refrén mu dodávají zvláštně tíživou atmosféru. Z „On The Wing“ pak cítit pozitivita a vnitřní síla, která dokáže překonat překážky. Není euforická, spíš racionálně motivační. Na závěr se ale opět ponoříme do těžkých a temných riffů ve „Snake Dreams“. Kytary zde mají vynikající silový zvuk a drtivě těžkotonážní zvuk.„Feel The Teeth“ je nejenom příjemná na poslech, ale nese i hlubší poselství, které z něj skutečně podvědomě cítíme. Parta chlapů ve středním věku se musí popasovat se životem, s kapelou, s rodinou a všechno do skloubit do funkčního celku. Zřejmě našli optimální model fungování a i díky tomu je nahrávka vnitřně velice silná. Její středozápadní nádech je další plus, mám tu scénu rád. https://www.crazyDiamond.cz/coroner_dissonance_theory_recenze/3704https://www.crazyDiamond.cz/coroner_dissonance_theory_recenze/3704janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nestává se často, aby semetalová kapela vrátila po třiceti letech nečinnosti na scénu a stvořilaalbum, které nejenom že znamenitě naváže na jejich uměleckyhodnotnou minulost, ale ještě jí posune do aktuální podoby azaboduje napříč scénou plnou mladých štik. V souvislosti s novým albem CORONER se, dle mého, po právu hovoří jako o jednom z nejlepších metalových alb roku. K tomu bych však ještě něco osobního dodal. Víte, v oné dávné minulosti, zvlášť pro mne jako pro příznivce spíše chytlavějších forem tvrdé hudby, nebylo vůbec lehkédostat se pod krustu techno-thrashovým CORONER, aletento problém, kdy se stará díla vzpírala posluchačově náklonosti, letos vůbec řešit nemusím. Natolik je zde všechno dokonale sladěné a ve svévrstevnatosti dobře poslouchatelné. „Dissonance Theory“ je dílem prakticky dokonalým.Ve srovnání třeba s čelnímipředstaviteli německé thrashové scény byli pro mne Švýcaři vždy ménělákavým bandem. Kapelou, která zde, i díky těžší prostupnosti vlastní tvorby, opravdu nebyla pro každého. K mé radosti tohlepravidlo s novinkou zmizelo a to aniž by se kapela jakkoliv zřeklasvých uměleckých vizí. Současní CORONER totiž krom obměnystylové, kdy do jejich thrashmetalového zvuku vstupují iprogresivnější pasáže vycházející z groovu, djentu čipost-metalu, vyšlechtili i onu nejdůležitější složku své DNA, se kterouměli v minulosti problémy, stali se totiž skladatelsky otevřenějšími aposluchačsky přijatelnějšími. Jestliže jsem za jejich naprostývrchol diskografie vždy považoval mistrovské techno-thrashovédílo „Mental Vortex“ z roku 1991, tak si dnes myslím, ženovinka jej, co do kvality, minimálně dorovnává, ne-li překonává.Ve prospěch aktuálního matra hovoří nejen pestrost a většímuzikantská otevřenost, která však pod rukama trojice neopustilasvou vysokou uměleckou hodnotu, ale především vyzrálost, zkušenost anadhled. „Dissonance Theory“ má všechnypředpoklady stát se ozdobou letošní sezóny a v podstatě ivelkým milníkem v kariéře znovuoživené švýcarské kapely, u které todlouhá léta rozhodně nevypadalo na plnokrevný albový návrat.Osobně je pro mne tahle nahrávka tím největším překvapenímletošní sezóny. Mnozí pamětníci nyní hovoří o náklonnosti kapely k tvorbětakových velikánů moderního metalu jako VOIVOD nebo MESHUGGAH, jávšak vím o jednom jménu, které v souvislosti s aktuálnímmateriálem CORONER ještě nezaznělo, to jméno zní GOJIRA. Ano,trojici se podařilo dostat do své hudby přesně to napětí, s jakým celosvětově boduje slavná francouzská harpie a dostat jej na ještě o něco umělecky atraktivnějšílevel. Je zde drtivý tlak, neúprosná přesnost a agresivita, ovšemneschází ani silná atmosféra a schopnost skladeb uhranout postupně budovaným napětím. „Dissonance Theory“ tak má šanci posluchače moderníhometalu dokonale vtáhnout. Asi nikdo nečekal, že se družina zpívajícího basáka Rona Brodera a vynikajícího kytaristy TomaVetterliho do své nové tvorby tak opře, že ta doslova, na první dobrou a s naprostou jistotou, sejmeveškerou nejen thrashmetalovou konkurenci. Z materiálu je poznat, že byl tvořendlouhodobě, s velkou rozvahou a že na něm byl pulírován apromýšlen každý detail. U podobně vrstevnatých alb bývázvykem, že nedrží moc pohromadě, ale to se tady vůbec neděje a dostáváme naprostý monolit metalu dvacátýchlet 21.století, kolekci, kterou CORONER mohou závidět leckteří odost mladší borci s progresivními ambicemi. Podlemého za podobnou kvalitu může především zkušenost a dlouhodobápráce, zkrátka něco, co nelze obejít či jakkoliv fabulovat.Vždyť i onen nováček u bicí soupravy Diego Rapacchietti neníjen pouhou náhradou za původního tlučmistra Marcuse Edelmanna,ale naprosté monstrum, které zvuk CORONER ještě posunuje na dokonalejší level. Tak schválně vnímejte ty polyrytmickévýboje ve vesmírně chladné „Crisium Bound“, nechte se unášetnepravidelným djentovým tepem „Transparent Eye“ a nebo se vevší zarputilosti vrhněte do oné riffovřavy „Symmetry“ , vypovídající příběh o tom, jak zhoubná a škodlivá může být lidská touha po naprosté dokonalosti, právě skrze tyto songy vám bude jasné, že aktuální bubeník je naprostou ozdobou současného vyzněnítéto kapely.Když po tajemném a chladném intru„Oxymoron“ přijde skladba znázorňující hrozby AI v doběvelkého technologického rozvoje (skoro sedmiminutová šleha „Consequence“), máte pocit jakoby sek životu probouzel zcela nový organismus, od kterého netušíte cozáhy čekat. Song se však nezastavuje v rovině prvoplánovéagrese, ale okolo posluchače ovíjí smyčku lákavých kytarovýchharmonií a dokáže uhranout jak hypnotickou pasáží, díky které ve svémstředu song zpomalí, tak naprosto mistrovským kytarovým sólováním. Během Vetterliho zdejších kytarových sóljsem pochopil, že tenhle borec je oproti kytaristům ze slavnějšíchžánrových kapel opravdu jinde (ještě o něco dál). Ažpost-metalové bujení provází „Sacrificial Lamb“, právě tento více rozmáchlý song reprezentuje právě ony nově nabité horizonty tvorby CORONER. To samé lze říci i o dalších uhrančivých skladbách - o avantgardní jízdě popisující rozvinutý mesiášskýkomplex u novodobých lídrů „The Law“, djentově laděné „Transparent Eye“, kde kapela testuje vaší bdělost určitým spomalováním tempa a hraje tak, skrze rytmiku, jakousi hru na schovávanou, a nebo o vesmírně chladné bouři „Trinity“ umocňující zde výsledný dojem z celku. Deska poté vrcholí naprostou riffovou smrští „Renewal“, tedyukázkou prvotřídního a moderního thrashe, který se dokáže doposluchače doslova zakousnout a již nepustit. CORONER zkrátkanahráli jedno ze svých nejlepších děl a to po dvaatřiceti letechod poslední řadovky „Grin“, dílo, které skvěle navazuje naminulost, ale zároveň působí neotřele, nově, moderně a je více otevřené melodiím, dílo, ukterého je poznat, jak se kapela v době mlčení ještězdokonalila. Metalová deska roku 2025 a největší překvapení stejného období.https://www.crazyDiamond.cz/wasp_zilina_event_house_25rijna2025_koncert_galerie/3703https://www.crazyDiamond.cz/wasp_zilina_event_house_25rijna2025_koncert_galerie/3703nobody@nothing.com (Redakce)Na vyprodaném koncertě W.A.S.P. v Žilině jsme své pisatelské zastoupení sice neměli, ale podařilo se nám získat alespoň nějaké fotografie od někoho z přímých účastníků akce. Osmašedesátiletý Blackie Lawless se nyní, po celoročním koncertování u příležitosti oslav čtyřicátých narozenin slavné debutové desky své kapely, vrací domů do Spojených států, a opravdu to nevypadá, že se sem koncertně v dohledné době (otázka je zdali vůbec někdy) ještě vrátí, takže zde je ještě pár fotografických momentek...Fotografie poskytli Libor Dobeš a Simča.https://www.crazyDiamond.cz/stereo_mcs_miri_se_svym_true_to_life_tour_do_prahy_koncert_info/3702https://www.crazyDiamond.cz/stereo_mcs_miri_se_svym_true_to_life_tour_do_prahy_koncert_info/3702nobody@nothing.com (Info)Hity, které definovaly celou jednu dekádu zahraje před českým publikem STEREO MCs na "True to Life Tour". Kapela je vnímána jako britští průkopníci hip-hopu a elektronické hudby, v čele s ikonickým zpěvákem a skladatelem Robem Birchem se představí v rámci “True to Life Tour” s pulzující show plnou hitů éry 90. let v pražském klubu SaSaZu, konkrétně 8. listopadu od 20 hodin. Jako předskokan zde vystoupí česká kapela EXTENSIA, která již v minulosti předskakovala britské kapele KOSHEEN. EXTENSIA je progresivní plzeňská formace, která oživuje scénu svým jedinečným pojetím jungle hudby devadesátých let. Kapela staví na charakteristické rytmice tohoto žánru, kterou díky pestrému hudebnímu zázemí svých členů obohacuje o současné prvky. Výsledkem je fascinující fúze, kde se syrové jungle beaty snoubí s jemnými melodiemi a jazzovými nádechy, čímž EXTENSIA vytváří svůj nezaměnitelný zvukový podpis. Finální ingrediencí zvuku jsou klávesové vize Vahana Dashyana, arménského rodáka, který do skladeb vnáší atmosférické efekty, špetku klasiky i jazzu. STEREO MCs se na hudební scéně pohybují již od poloviny 80. let. Jejich debutové album s názvem 33-45-78 vyšlo v roce 1989. Rob Birch a Nick Hallam, přátelé a sousedé z dětství, založili kapelu s vášní pro raný hip-hop, funk a elektronickou hudbu. Jejich inovativní zvuk a živá vystoupení je vynesly na špičku hudební scény. Původní hip hop si velmi brzy uzpůsobili svému vlastnímu pojetí, a tak na druhé desce Supernatural už zněli tak, jak je známe dodnes, tedy jako energií napumpovaná pestrobarevná směsice všemožných stylů. Průlomovým albem byla jejich třetí deska Connected, která skupině přinesla první skutečně celosvětové hity Step It Up a Connected, stejně jako úspěchy na Brit Awards. Po dlouhém turné se ale STEREO MCs odmlečeli na několik let, přestali vydávat desky i koncertovat. Dokonce se dlouho spekulovalo o jejich konci. Ozvali se až v roce 1998 a to remixy pro Madonnu nebo třeba i U2, Tricky, Pressure Drop či Davida Holmese. K vydávání vlastních alb se vrátili až v novém tisíciletí. „Jsme nadšení, že můžeme po tak úspěšném návratu na scénu zahrát pro naše fanoušky v České republice i na Slovensku. Cítíme se v životní formě a slibujeme nezapomenutelný koncert plný energie a hitů,“ říká Rob Birch a dále dodává. „Zazní především osvědčené hity, které definovaly éru 90. let a stále oslovují fanoušky po celém světě.“ Nenechte si ujít jedinečnou příležitost zažít Stereo MCs naživo v pražském klubu SaSaZu 8. listopadu od 20 hodin. Předprodej zahájen: https://www.ticketlive.cz/cs/event/stereo-mcs-praha-08-11-2025 Událost na Facebooku: (20+) Facebookhttps://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_humbug_recenze/3698https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_humbug_recenze/3698nobody@nothing.com (Tomáš)U třetího alba „Opičáci“ nezměnili jen svojí image, ale úplně překopali i svůj styl a zvuk. Sedmdesátkové frizúry s delšími vlasy, kožené bundy a špičaté boty na podpatku místo tenisek a triček s límečkem jim vysloveně sekly. Ale to hudební rodeo muselo nejednoho fanouška poslat tvrdě k zemi. Taky jsem s tím v té době bojoval. Ale jak zraju já, zraje i „Humbug“ a dnes už jeho kvality ocenit myslím dovedu.Po veleúspěšném roce 2007, kdy kapela naplno zabodovala s druhou deskou „Favourite Worst Nightmare“ a úspěšně koncertovala a headlinovala různé festivaly, si počátkem roku 2008 dali menší pauzičku. Alex Turner s parťákem Milesem Keanem, rytmicky zpoza bicích podporovaní producentem Jamesem Fordem, mezitím rozjeli bokovku s názvem THE LAST SHADOW PUPPETS. Jejich debut s názvem „The Age Of The Understatement“ opět bral Nr.1 v Británii, ale upřímně až taková bomba to není. Hudba na pomezí soft rocku a indie se silným nádechem šedesátek a sedmdesátek a stylizovaná do podoby filmové muziky, se spoustou orchestrace, rozmáchlých melodií a teatrálnosti. Pár dobrých songů tam je, to ano, ale přes 60% bych tomu nedal. Za úspěchem vidím spíš jméno Alexe, který byl v té době skutečnou ikonou a tak lidi prostě bezhlavě kupovali vše, pod čím byl podepsaný.Každopádně na podzim 2008 se „Opičáci“ znova reaktivují a plánují přípravy třetí desky. Od začátku tak nějak tušili, že se potřebují odpoutat od dědictví prvních dvou alb. Ambice se potkávají s odvahou jít novou cestou, experimentovat. V této době kluci začali objevovat i starší muziku, která je silně ovlivnila. BLACK SABBATH, JIMI HENDRIX, CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL, THE DOORS, NICK CAVE, ale třeba i „Bleach“ od NIRVANY. Tady můžeme najít i prapůvod změny image. Dema prvních asi šesti songů nahráli doma na severu Anglie, ale nebylo to ono. Něco tomu pořád chybělo, nedokázali najít správnou polohu ani atmosféru songů. Vzpomněli si na Joshe Hommea, se kterým se znali z festivalů v Americe, a jehož domovské QUEENS OF THE STONE AGE je inspirovali už při nahrávání druhého alba. Původně ho chtěli požádat jen o radu a konzultaci, ale když mu poslali demáče, Josh je obratem pozval do Los Angeles a nabídnul pomoc s nahráváním. Rychle sbalit, nezapomenout pas a kvarteto už sedí v letadle do L.A.. Na letišti je vyzvedl Josh a dvě a půl hoďky cestou do Joshua Tree v kalifornské poušti, do slavných studií Rancho De La Luna, jim pouštěl zejména starší psychedelický rock. To byla totiž jeho představa, kterým směrem by se kapela měla vydat. A jako správný producent, do kteréžto role se tak nějak mimoděk právě pasoval, se nebál přicházet i s dalšími dobrými radami. Než se ale začalo nahrávat, kapela nejdřív musela nasát atmosféru místa.Jak už jsem zmínil, studio Rancho De La Luna je situované v jižní části Kalifornie, prakticky uprostřed typické pouštní krajiny mexického stylu. Placka bez kopců, kolem spousta suchých přízemních keřů, občas nějaký strom nebo palma. Typická scenérie z westernů odehrávajících se na Divokém Západě. Samotný „ranč“ vypadá jako přízemní víkendová chalupa za nízkými pískovcovými zdmi. Vevnitř je to útulné místo, kde se primárně hodně paří, protože kapely a umělci jsou zde relativně izolovaní od okolního světa, a při záblescích inspirace se pak nahrávají zajímavá alba. Právě zde Josh realizoval svojí sérii „Dessert Sessions“, která má aktuálně 12 pokračování, kde si vždy sezval skupinu kamarádů a kolegů, aby složili a nahráli nějakou muziku, která vznikne přímo na místě. Jak se říká, každé studio má svojí specifickou auru a atmosféru, „ranč“ toho má pak na rozdávání. Čtyři kluci z věčně zelené a upršené Anglie teda dorazili do pouště, která je úplně ohromila. Jasná obloha, suchý vzduch, noční ticho, nekonečno prostoru. Jakoby Josh tušil, že přesně tento impulz kapela potřebuje, aby našla svůj nový směr. Zbourat staré hranice, nadechnout se svěžího vzduchu a poslouchat svůj vnitřní hlas.Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Ze starých ARCTIC MONKEYS nezůstalo prakticky nic. Jen matná vzpomínka. Tohle je nová kapela. Dospělá, sebevědomá. A americká. Ano, zvukově se to posunulo do amerických tónů. Celé nahrávání skutečně proběhlo za oceánem. První část na zmiňovaném ranči s Joshem, druhá část pak v Brooklynu s ověřeným Jamesem Fordem. Kapela ale chtěla, aby celý album zněl konzistentně, proto si z ranče vyžádala zvukového inženýra i do New Yorku. Co si teda na nás „Opičáci“ vymysleli? Výše zmíněné zdroje inspirace můžou hodně napovědět. Ubralo se z tempa (výrazně), přímočarost nahradila hloubavost a psychedelický odér, ostré indie kytary pohřbil hutnější a zemitější hard rock se stoner příchutí. Alex v textech přesedlal z každodenních příběhů do abstraktnějších vod plných metafor, jinotajů a nejasných významů. Josh se jim snažil vnutit i několik „otcovských“ rad, se střídavým úspěchem. První směřovala na Matta Helderse. Ten na prvních dvou albech předváděl hru ve stylu chobotnice – bušil neustále do všeho v dosahu, přechody střílel rychlostí šestihlavňového rotačního kulometu nejen tam, kde je posluchač čekal, ale zejména tam, kde si je nedokázal představit ani nejextrovertnější avantgardní umělec. Joshova rada byly jednoduchá. Uber! Rytmika nových songů není tak nadupaná, nech je dýchat, dávkuj to s mírou. Matt se snažil a musíme uznat že hodně, ale přirozenosti neporučíš (naštěstí), takže pořád je to i z pohledu bubeníka velice aktivní a energické album. Jen jiným způsobem. Rychlost vyměnil za rafinovanost, a zároveň si zachoval tvrdost. Nebudu vám lhát, Mattův styl mám vážně rád. Z mého pohledu je to geniální bubeník, který je úžasně flexibilní a zároveň má jasný podpis. Ještě jedna věc ohledně Matta. Zejména na debutu, částečně i na dvojce, často podporoval Alexe při zpěvu. Nejednou dokonce vedli v písních jakýsi dialog. Na „Humbugu“ se to proměnilo ve vokální harmonie, ke kterým se často přidává i basák Nick O´Malley. Opět to souvisí s dramaturgií a atmosférou písniček. Další plusové body. Druhá rada od Joshe směřovala na kytaristy. Pánové, chce to sóla! Doteď se jim cíleně vyhýbali, i když občas něco velice zdaleka příbuzné sólu přece jen v písničkách zaznělo. Alex pak dále pokračoval v objevování možností svého hlasu. Tím, jak ubral na komplexnosti textů (z pohledu kvantity slov), se mu otevřela možnost více se vyhrát s jejich interpretací.Kolekce 10 písní je vše, jen ne hitová. Songy jsou košatější, komplikovanější a svou krásu a kvality nám odhalují jen velmi pozvolna. Velkou roli při nich hraje atmosféra. Temnější nádech, tajemnost, správně dávkovaná agrese, to vše v artově pojatém balení vytváří novou realitu, která je nečekaná a svým zvláštně masochistickým způsobem přitažlivá zároveň. Třeba hned otvírák „My Propeller“. Energické intro se po pár vteřinách přelije do náladové rytmiky s lascivním Alexovým polo zpěvem, se spoustou vokálních harmonií a atmosférických kytarových vyhrávek na pozadí. Art rock nebo hard rock? Z každého asi trochu, plus možná i soul a kapku psychedelie zde zaslechneme. Výborné. Výrazná basa se zajímavou rytmikou nás uvede do „Crying Lightning“. Opět zde máme tu tajemnou atmosféru, ale song je výrazně rockovější. Krásně roste a když dojde na refrén, celá kapela pořádně zabere a šlape to na jedničku. A pak si tam ještě střihnou i krásné stoner kytarové sólo. „Dangerous Animals“ je svojí komplikovanou dramaturgií docela nepřístupná, sám nikdy nevím, jestli se mi vlastně líbí nebo ne. Každopádně je stylisticky velice bohatá, na pozadí se dějí různé podivné zvukové kreace pro mě neidentifikovatelných nástrojů, které jsou neskutečně zajímavé. Pojďme radši dál. „Secret Door“ začíná jemným intrem, procítěný Alexův zpěv v doprovodu akustické kytary a old school kláves (hammondy?), to bude slaďák, říkáte si. Omyl. Matt to nedopustí. Rytmus bicích ve stylu africké kmenové hudby vyburcuje zbytek kapely a song se slušně rozjede, i když nadále zjemňovaný krásnými klávesovými plochami v pozadí. Tempo se několikrát zlomí a vrátí do původního poklidného módu, až se nakonec song promění v nadýchaný soft rock s klenutými popovými vokálními harmoniemi. Zajímavá je i následující „Potion Approaching“, kombinující téměř garáž rockový riff v přímočaré indie struktuře s rozmáchlým psychedelickým refrénem. Tady je inspirace QUEENS OF THE STONE AGE více než evidentní, včetně závěrečné valivé mezihry. Nenápadná, ale o to lepší, možná dokonce jedna z nejlepších z desky, je „Fire And The Thud“. Jemný začátek se surfrockovým riffem v stoner nádechu, nádherná melodie, atmosféra ve které se zhmotňuje nekonečno prostoru a absolutní sucho nehostinné pouště. Být tento song k dispozici o deset let dřív, byl by dokonalým soundtrackem ve filmu „Strach a hnus v Las Vegas“, zejména ve scénách plných halucinogenních drog při tripu v poušti. Krásným retro popíkem je pak „Cornerstone“. Alex zde svým lehce afektovaným a teatrálním projevem připomene styl Morrisseyho a dělá to skvěle. Návratem do tajemné atmosféry je „Dance Little Liar“ . Takhle nějak by asi zněli THE DOORS, kdyby dělali hudbu v nultých letech. Za mě je to další z těch nenápadných songů, které klamou tělem. Má totiž všechny esa v rukávu – zajímavou melodii, výbornou zvukovou dramaturgii, výživné sólo, jiskřící náboj. Nikdy jsem ale nepřišel na chuť kousku „Pretty Visitors“. Rychlé, téměř protopunkové pasáže, kombinované s valivými kolovrátkovými segmenty jsou na mě moc divoké. Příjemný závěr pak obstará „The Jeweller´s Hands“, v rámci kolekce spíš „jen“ průměrný song, ale pořád slušné řemeslo.Co dodat na závěr? Velké změny přinášejí rozporuplné reakce. Vždy. Bez výjimky. Tak to bylo i s „Humbugem“. Někdo ocenil odvahu kapely vystoupit ze svého stínu a zkusit něco úplně nového, rozvíjet svůj potenciál, experimentovat. Někomu chyběla stará verze kapely, hity, jasné a přímočaré vypalovačky. Já sám jsem se až po letech z druhé kategorie přesunul do té první a teď naopak oceňuji jednak odvahu kapely nahrát toto album, jednak vidím, jaký talent a potenciál v sobě skrývali.https://www.crazyDiamond.cz/arch_enemy_eluveitie_amorphis_praha_sportovni_hala_fortuna_18rijna2025_koncert/3701https://www.crazyDiamond.cz/arch_enemy_eluveitie_amorphis_praha_sportovni_hala_fortuna_18rijna2025_koncert/3701nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Pražské koncerty ARCH ENEMY mají minimálně dvě tradice. Jednak se konají ve Sportovní hale na Výstavišti (pětkrát za posledních deset let), jednak jezdí Švédové v dobré společnosti. Loni na podzim to byli SOILWORK a IN FLAMES, o dva roky předtím CARCASS nebo BEHEMOTH. I letos šlo o vytříbenou sestavu účinkujících, takže návštěva tohoto koncertu u mě patřila k dlouho očekávaným událostem. (Gazďa)Krásná sobota v Praze. S kolegou Mauglím jsme nejprve zašli do Ďolíčku na odpolední fotbalový zápas Bohemians s plzeňskou Viktorií, kde jsem měl možnost vidět opravdu hodně frustrovaných lidí nadávat na moje milované město, přičemž jsem na té hlavní tribuně ani nedutal (u jediného a rozhodujícího gólu plzeňského bombarďáka Rafiu Durosinmiho jsem se radoval jenom tak vnitřně) :-), a poté se šlo na metalový koncert ve Velké hokejové hale na Výstavišti, jehož středobodem byla samozřejmě věhlasná skvadra Michaela Amotta ARCH ENEMY, představující se již dvanáct let s modrovlasou krásnou Alissou ve svém popředí. Musel jsem být znovu na značce v sektoru před pódiem, kam brzy přišel i Gazďa. Slušné redakční zastoupení na koncertních akcích tak začíná nabírat na síle, na velíně tudíž vládne spokojenost. (Stray)Kvůli sobotnímu výletování jsem bohužel nestihl americkou neo-death bandu GATECREEPER. Dorazil jsem až na druhé z kvarteta účinkujících. AMORPHIS před měsícem vydali svou patnáctou fošnu „Borderland“, která mi přijde hodně slabá, a to mě moc nebavila ani předchozí deska „Halo“ (2022). Finové mají navíc podivnou tendenci hrát na turné z novinek spíš ty slabší věci. Ale sleduju je už od ranných devadesátek a mám je prostě rád, takže když přijedou do Prahy, nevynechám. Živě to nebývá žádná velká pařba, kluci tam spíš jen tak stojí a pohupují se a jediný, kdo projevuje větší aktivitu, je zpěvák Tomi Joutsen disponující jak vynikající technikou čistého hlasu, tak dokonalého growlu. Zvuk měla kapela křišťálově jasný a všechny nástroje byly dobře slyšet, vizuální stránka byla jako obvykle esteticky působivá a také Joutsen vysekl obvyklý nadprůměrný výkon. Vše běželo v předem očekávaných mantinelech, ale i tak to bylo jedno z těch slabších vystoupení AMORPHIS, co jsem zažil. Víc jim sedí menší pódia, kde se při bližším kontaktu s publikem alespoň trochu odvážou. Ve větších halách působí dost chladně. Zejména mě ale nebavil setlist, který obsahoval devět spíše těch nudnějších skladeb jejich kariéry. Z poslední desky zazněly dvě a naživo fungovala rozhodně lépe druhá singlovka „Bones“ se sice trochu polopatickým, ale celkově úderným refrénem. I „Dancing Shadow“ si vybrali jako jednu z písní k propagaci desky, tady jsem nicméně neshledal příliš zajímavého ani při domácím poslechu ani naživo. Z lehké letargie mě tak vytrhla až závěrečná pecka „The Bee“, která byla ale také provedena na půl plynu a kvůli předskokanské roli i s necitlivě zkráceným majestátním úvodem.Finští AMORPHIS mne už dávno přesvědčili, že mohou být silnoukoncertní atrakcí. Doma mám minimálně polovinu jejich alb, rád jsem je dvakrátshlédl na Brutal Assaultu a jednou také na Metalfestu, ale na jejich samostatný koncert bych už asi nešel. Tento jejich pražský výstup na mne dělal dojem rutinya byl držený v mantinelech jejich únosně epického a chytlavého pojetí, bez náznaku byť jenněčeho navíc. Zvuk byl čistý, umírněný, hezky se poslouchal, ale band na druhoustranu rozhodně nestrhl. Škoda, protože zkušeně se prezentující Joutsen na to opravdu má. Ve zhruba z poloviny (možná trochu víc, protože hala se pozvolna plnila až s nástupem dvou hlavnějších kapel) zaplněné hale mne upoutalacelková skladba publika, kterou tentokrát tvořili převážně fans z řad mileniálů, převážně třicátníci - max čerstvý čtyřicátníci, tedy v průměru mladší osazenstvo, než na jaké jsem zvyklý z koncertů třebathrashových či heavymetalových hvězd osmdesátých let. Následující ELUVEITIE přinesli o poznání víc energie, ale také méně kvalitního, ale o to hlasitějšího zvuku. Zatímco AMORPHIS jsou naživo bandou introvertů, zde máme naopak co do činění s expanzivními performery. Nahrává tomu i samotný styl hudby alias folk metal kombinovaný s blackem. Pod taktovkou ďábelského principála Chrigela Glanzmanna to do nás tvrdě sypali, zatímco andělská poloha reprezentovaná vynikající vokalistkou Fabienne Erni přinesla jemnost a odlesk keltských táborových ohňů. Dokonale se to doplňuje a kapela disponuje jak silou tvrdého metalu, tak písňovou melodičností. ELUVEITIE jsou špičkou dnešní drsné formy folk metalu a všechny ty píšťaly, housle, niněry a harfy se jim dobře daří propojovat s tradičním metalovým spodkem. Jejich letošní počin „Anv“ považuju za vydařenější než desku AMORPHIS, škoda, že z ní během desetipísňového setu zazněly jen dvě skladby („Premonition“ a „The Prodigal Ones“). Fanoušci chtějí slyše hity, ale opravdu není nutné hrát pořád dokola „Rose for Epona“ nebo „Inis Mona“, zvlášť když mají Švýcaři kvalitní široký repertoár, na který se naživo nedostává. Bylo to ale celkově dobré, minusem však zmíněný bordelivý zvuk, což je u tak velkého ansámblu problém.ELUVEITIE do svého programu nastoupili dost zprudka a bylo zjevné,že mají rádi pohyb po pódiu stejně jako Gazďa stadiónové vytleskávání apřebujelé interakce mezi kapelou a publikem. Jenže ten večer onupřemotivovanost vykazovala nejen početná švýcarská družina, ale zřejmě i jejízvukař, který koncert vyhnal do nesnesitelně přeřvaného a výrazněnastředovaného bolehlavu. Něco podobného jsem naposledy zažil snad někdy v devadesátkách,když ještě bylo cool strhávat halové rekordy hlasitosti. Pokud k tomu přičtemevšechny ty rejdivé zvuky folklórních nástrojů, mohl si návštěvník akce v těchto chvílích připadat skoro jako v blázinci. Výstup byl plnýnasazení, během kterého ELUVEITIE dokázali, že nejsou zrovna prvoplánovoufolk-metalovou kapelou, ale naopak si docela tykají s metalovým extrémem. Jejich vokální klenot Fabienne Erni by za jistých podmínek mohla působit osvěžujícím dojmem,ale v tomto zvukovém pojetí se i její emocionalita tak nějak slévala s masouhluku. Šlo však poznat, že se jejich písně poslouchat dají a občas se v nich dostavuje zajímavý moment. Sice bych uvítal, kdyby (pokud možno) zahodili tu flétnu někam do bedny s harampádím a s housličkami to až tak moc nepřeháněli,ale to už je otázka formy provedení a vkusu posluchače.Ať se děje cokoliv, když sem v poslední dekádě zavítají ARCH ENEMY, musím se prostě jet podívat jak jim to s Alissou parádně šlape. U mne patří rozhodně mezi kapely, které jsem v životě viděl nejvícekrát - velmi pravděpodobně desetkrát nebo i mírně víc. Chyběl jsem snad jen před rokem. Ačkoliv by někdo mohlnamítat, že kapelní stroj na peníze je až tak bezchybně a přemrštěně seřízen či vyštelován, že to celé pod závojem skvěle rozehrané marketingové partie ztrácí na přidané hodnotě, necítil jsem se ani trochu ochuzen. Mě však jejich koncerty opravdu baví. Je v nich nasazení a velká profesionalita,takže je celkově beru jako mistrovské metalové představení, kde má každý prveksvou podstatnou roli. Kdo jde na ARCH ENEMY, ten zkrátka dostane přesně to, co čeká. Zde seopravdu nehraje na experimenty a posluchač je vržen do devadesátiminutovéhometalového reje, který má přesnou dramaturgii, atraktivitu i náboj, protože jej ve valné míře opanovávají důrazné hitovky. Je poznat, že kapitán MichaelAmott právě tímto svým projektem dnes naplno žije a kormidluje jej po tři dekády k absolutnímuvrcholu úspěšnosti tvrdé hudby. V poslední dekádě snad nejviditelnější kapela svéhodruhu tak začala platit za nezastavitelnou mašinu. V Praze byl výstup mezinárodního kvintetu velmiprofesionální a zvuk po většinu koncertu špičkový. Na každém postu stál skvělýmuzikant, takže co by si víc kdo od této mainstreamové metalové grupy roku 2025 přál? V Praze samozřejmězazněly převážně songy z období zpívaného Alissou a jen v ojedinělýchpřípadech se sáhlo k nějaké dělovce z dob její předchůdkyně AngelyGossow. A protože současná Princess se pořád udržuje ve skvělé formě a je schopná oddiktovat celý koncert bez prodlev, nemohl jsem být na značce nespokojen! Závěrečná otázka tedy zní: Pojedu v létě na ty Mástry nebo ne?Do třetice dobrého skvělých zpěváků a zpěvaček jsme se dostali k hlavním hvězdám. Alissa White-Gluz se vrátila k tmavomodré barvě vlasů, která ji dělá trochu serióznější a možná i elegantnější. Ve svém frontwomanství byla zas o něco přesvědčivější a sebevědomější, což je důležité, protože právě ona show táhne. Daniel Erlandsson se skrývá za bicími a basista Sharlee DAngelo i šéf a kytarista Michael Arnott jsou víc muzikanti než baviči. Nový kytarista Joey Concepción sice dokonale proháněl hmatník, ale jinak spíš splýval s okolím. Těžko si představím, že by bez fascinující modrovlásky byli ARCH ENEMY dnes tak velcí a aspirovali na jedny z headlinerů velkých festivalů. Na skvělé vystoupení na Metalfestu před dvěma lety pražský koncert neměl, ale jinak ho řadím k těm lepším, co jsem od nich viděl. Zvuk zůstal sice vytažen zbytečně nahlas, ale byl venkoncem čistý a přehledný. Setlist považuju za téměř dokonalý. Kapela je na vrcholu svých sil i popularity, takže jeho těžiště tvoří skladby, které nazpívala Alissa. Hrálo se pouze s několika (důležitými) sáhnutími k dávnějším hitům. Song „The Eagle Flies Alone“ má 110 milionů zhlédnutí na YouTube, „War Eternal“ 50 milionů. Neexistuje deathmetalová kapela, která by v tomto ARCH ENEMY konkurovala. Z novinky „Blood Dynasty“ zaburácely čtyři kusy, z nichž v živém repertoáru by mohly zůstat „Dream Stealer“ a zejména „Liars and Thieves“, která už teď dle mého názoru patří mezi moderní klasiky souboru. Nakonec jsem se přinutil a během tradičně finální „Nemesis“ jsem si šel i zaběhat a zastrkat se do mosh pitu. Kdo má chuť, tak si je může opět dát na příštím Masters of Rock.https://www.crazyDiamond.cz/biffy_clyro_futique_recenze/3696https://www.crazyDiamond.cz/biffy_clyro_futique_recenze/3696nobody@nothing.com (Tomáš)Pořád mám pocit, že si u nás doma neuvědomujeme, jak velkou kapelou skotští BIFFY CLYRO vlastně na ostrovech jsou. Když v roce 2017 předskakovali v Letňanech GUNS´N´ROSES, měli za sebou už několik Nr.1 alb, vyprodávání obrovských arén jako Wembley a headlinování největších festivalů. Legendární je zejména Reading 2013. Osobně jsem je zažil dvakrát. První koncert v Lucerna Music Baru 2010 řadím mezi TOP5 koncertů, které jsem v životě měl štěstí zhlédnout. Ve velké Lucerně 2016 pak byl prostor hanebně nezaplněný, což si kapela, opět podávající výborný výkon, skutečně nezasloužila. Ačkoliv si myslím, že svůj vrchol ve formě tří fantastických alb „Puzzle“ (2007), „Only Revolutions“ (2009) a „Opposites“ (2013) už mají za sebou, nadále vydávají velice slušné desky.S aktuální novinkou „Futique“ jsem se ale docela pral. Přitom je to vlastně pořád klasická deska starých dobrých BIFFY CLYRO. Žádné velké experimentování, žádná zásadní změna zvuku. Někdy se to tak semele, co naděláme. Opět zde najdeme písně, které v sobě nesou všechna charakteristická poznávací znamení typického rukopisu kapely. Energické rockové pasáže, dramatické konstrukce, hymnické nápěvy i spoustu dynamických změn. Kapela se od svých divokých začátků, kdy kombinovala alternativní rock s prvky post-hardcoru, mathrocku, někdy dokonce nakoukla i do metalu nebo progresivních vod, postupně propracovala ke svému jasně identifikovatelnému projevu, spojujícímu vše zmíněné do nové hudební formy. Ve svém vrcholném období byli skutečnými mistry ve dvou kategoriích. V epických rockových baladách a hlučných rockových hymnách. Bylo vždy zajímavé sledovat, s jakou lehkostí a přirozeností, možná až trochu drze, kombinují absolutně popové melodie se silně alternativními instrumentálními pasážemi plnými ostrých kytar, těžkých riffů a chaoticky intenzivních odboček. V těchto progresivně znějících pasážích si vysloveně libovali. Upřímně řečeno to samozřejmě žádné „prog rockové“ vsuvky vlastně nebyly, jen je to lehce připomínalo. Na to bylo jejich hraní, ačkoliv jsou to bez debat zkušení muzikanti, přímočaré a jednoduché. Možná bych je lehce přirovnal k MUSE, kteří si tyhle libůstky taky vždy uměli propašovat do svých songů, i když oni měli ke skutečnému art nebo prog rocku přece jen blíže. BIFFY CLYRO časem samozřejmě lehce obrušovali hrany, ani ne tak co se týče tvrdosti, spíše směrem k ještě větší melodičnosti a přístupnosti. Tady si ale musíme uvědomit, že to, co je v Británii mainstreamový rock, kam se BIFFY CLYRO postupně zařadili, by v našich domácích podmínkách byla velice těžká alternativa, která by dostala prostor v éteru možná ve dvě nad ránem. Jestli vůbec. Nebáli se ani orchestrace, kterou s oblibou nasazují s cílem budování „velikosti“ songů. Někdy to možná už bylo až na hranici patetičnosti, pak ale Simon Neil přihodil svůj typický extatický řev a byli jsme zase hned na správné straně hranice. Skutečně se dá říct, že jsou kapelou protikladů, které by se teoreticky měly popírat, ale v jejich muzice vlastně fungují. Na několika posledních albech přece jen trochu začali experimentovat se zvukem a snažili se do něj zakomponovat trochu elektroniky a moderních popových prvků. Na jednu stranu chápu, po 30 letech na scéně jako kytarové powertrio, kde Simona doplňuje bubeník Ben Johnston a jeho brácha James Johnston, se už snažíte osvěžit svůj projev i zvuky mimo vlastní dvůr, ale za mě to nepřineslo žádné velké zajímavosti. Nejsilnější zůstávali pořád ve svých nejtvrdších a nejostřejších polohách.A nejspíš v tom vězí i moje pomalejší proniknutí do nového alba. Jednak se jedná o zatím zvukově nejuhlazenější desku kapely, možná až kapánek moc uhlazenou, druhak zde máme pomálu výraznějších dominantně silných hitů. Nechápejte mě špatně. Vysloveně slabé songy zde nejsou, album je úplně normálně poslouchatelné bez nutkání přeskakovat jakoukoliv položku playlistu, ale chybí mi ta jiskra, to napětí, které posouvalo starší alba do kategorie vyloženě zábavných desek. Ano, je to poctivé řemeslo, jak po hudební, tak producentské stránce, ale jaksi nic víc. Možná za tím je berlínské studio, kde nahrávka vznikala. Snaha dostat do zvuku určitou new wave, nebo craft rock estetiku. Něco, kvůli čemu Berlín v minulosti navštěvovali třeba David Bowie a Iggy Pop. Chybu v hodnocení hledejte opět primárně ve mně, deska totiž obecně sbírá pozitivní hodnocení.Paradoxně za nejlepší song považuji vypalovačku „Hunting Season“, ve které lehce vykrádají svůj hiťas „Animal Style“ z alba „Ellipsis“ (2016), ale dejme tomu, že účel světí prostředky. Povedla se i další rockovější věc „Friendshipping“ nebo „True Believer“, který je archetypem tvorby BIFFY CLYRO. Hořko smutný úvod, postupné otevírání skladby a plíživá proměna do ostré, řezavými kytarami dopované rockové jízdy. Na opačné straně spektra pak stojí třeba „Dearest Amygdala“, kde nevkusné synťáky a taneční rytmus v první části skladby jsou už dost za čarou. Nakonec se sice opět transformuje do slušné rockové skladby, ale ta pachuť tam už zůstává. Jak říkával Kaiser ve slavné scénce s Lábusem ze školy – „to je zbytečnýýýý“. Dalším menším minusem alba je jeho mírná utahanost. Těch rockových balad, jakkoliv burácivých, dramatických a postupně gradujících do velkých rockových struktur, je trochu moc. Když jsou na albu dvě, tak si je člověk užije a dokážou být i relativně unikátní. Když je to ale téměř půlka alba, tak už se to trochu slévá a nevynikne jejich originalita.Mimochodem „Futique“ opět bere britskou albovou Nr.1. Já osobně sice album v rámci diskografie považuji za slabší kousek, ale rozhodně ho nezatracuji. Pořád jsou BIFFY CLYRO pro mě jedna z nejlepších ostrovních kapel v ranku alternativního rocku, a přitom tohle je už jejich desátá řadovka. A když jsem zkouknul na YT jejich letošní festivalová vystoupení, tak tady není nejmenší pochyb, že pořád válí. A fanoušci je budou i nadále vyvolávat typickým chorálem „Mon The Biff!“.https://www.crazyDiamond.cz/the_prostitutes_inevitably_delayed_recenze/3697https://www.crazyDiamond.cz/the_prostitutes_inevitably_delayed_recenze/3697nobody@nothing.com (Tomáš)Deset let uběhlo od poslední desky pražských postpunkových THE PROSTITUTES. Nový singl na jaře a comebackové koncerty naznačovaly, že by nemuselo zůstat jen u jednorázových vzpomínek. Komplikované vztahy v kapele se srovnaly a převážila chuť znova společně tvořit muziku a koncertovat. Nevím komu za to poděkovat, jestli nějaké vyšší moci nebo člověku z masa a kostí, ale děkuji! THE PROSTITUTES byli tak specifický zjev na české indie scéně, že jejich absence i po těch letech byla pořád bolestivá.„Inevitably Delayed“ je navýsost aktuální materiál. Vyzrálý, sebevědomý, ze kterého srší pozitivní přístup. Vzniknul proto, že to kapela chtěla, nikdo je do ničeho netlačil. Užívají si obnovené fungování, baví je spolu jamovat a tvořit nové songy. K tomu koncertování, kde je generační rozpětí fanoušků, jak jsem sám viděl v pražském Roxy, skutečně pestré. Nechtěli usnout na vavřínech a proto zvolili správného producenta, který jim měl pomoci udělat desku znějící současně. Matěj Belko. Poslední dobou se mi zdá, že dělá snad všude a všechno. Hraje, produkuje, aranžuje, recenzuje. A všechno to dělá skvěle. Na české scéně mám pár jmen, u kterých je téměř 100% jistota, že když v tom mají prsty, tak se mi to bude líbit. Dušan Neuwerth, Amák a teď i Matěj Belko. Myslím, že bude mít lví zásluhu na tom, jak album zní. Postpunk, který je z filozofického principu vlastní definice studený a odtažitý, neosobní, někdy až bezpohlavní, tady zní hřejivě, hladivě a navýsost osobně. A pořád přitom na první dobrou víte, že je to postpunk. I když samozřejmě moderní. Jo, a točilo se v Golden Hive u Amáka. Tohle vážně nemohlo dopadnout jinak než dobře.THE PROSTITUTES se nikdy nebáli elektroniky a na všech albech jí v docela velké míře i používali. Na tom se nic nezměnilo. Třeba otvírák „We Are Not Alone“, který kapela chtěla dokonce použít jako první singl, to je song někde na pomezí synthpopu a elektronické muziky. Naštěstí jim to Matěj Belko rozmluvil. Díky bohu, že někdo chápe, co všechno musí producent taky dělat. Píseň sama o sobě není špatná, nese v sobě typickou auru kapelní tvorby, má zajímavé vnitřní pnutí a specifickou melodiku, podle které okamžitě poznáte, že jsou to THE PROSTITUTES. Ale není to na první singl, kór ne na comebackový po tolika letech. Zato druhý song „Skid Row“ je přesně z té kategorie, ve které je kapela nejsilnější. Vynikající indie postpunk, zajímavé kytarové vyhrávky, jasná basa, tvrdé bicí, trochu náladové elektroniky na podbarvení atmosféry. Kapela zní neskutečně pevně a sehraně, se silným tahem na branku. Jakoby zde ani nebyla ta mnohaletá pauza. Mírně temnější nálada songu vysloveně padne a je v dokonalé harmonii s precizním a vyzrálým zpěvem Adriana T. Bella. Ano přátelé, tohle je benchmark pro moderní a dospělý indie postpunk. Rychlejší kousek „Breaking The Light Of Day“ připomene ranní tvorbu kapely, včetně Adrianova charakteristického frázování. Parádním kouskem je „Everybody´s Crazy“, další kousek s typickým rukopisem z prvních alb. Intenzivní song plný napětí šikovně kombinuje tajemnější klidné pasáže s vybuchujícím refrénem. Můžeme si naplno vychutnat výborný zvuk a perfektní mix, kde jsou všechny nástroje jasně čitelné a v konkrétních pasážích systematicky vystupují do popředí, aby nekompromisně zdůraznili svoje poselství. Ať jsou to bicí při přechodech, kytary při sólech, basa nebo synťáky při vytváření atmosféry. Další odbočkou směrem k elektronice, tentokrát s jemným trip-hopovým nádechem je „Karma Police“. Melodicky to není špatné, být to ale v kytarovém hávu, asi by se mi to líbilo víc. Zato titulní „Inevitably Delayed“ je přesně dle mého gusta. Na první dobrou trochu nenápadný song, který se ale s opakovanými poslechy krásně otevře a postupně ukáže svojí vnitřní sílu. Dramaturgicky relativně jednoduchý, pomalu vtahuje do svého nostalgického světa, který nás nakonec úplně pohltí a z kterého se nám vážně nechce vracet do reality. V první části jednotlivé nástroje jen velice opatrně dávkují svojí přítomnost, možná aby nás předčasně nevystrašili, ale v závěrečné třetině se to parádně vše rozjede do dramatického finále. „Psychosis“ přesně odpovídá svému názvu. Psychotická atmosféra, špinavé zkreslené kytary, nervózní rytmika. Experimentálnější a zároveň velice povedená věc s lehkým přesahem do industriálu. Závěrečná „Take Me Or Let Me Go“ začíná synťákovým intrem, který nemá daleko k slovenskému BANKETU z konce osmdesátek. S první refrénem se ale přidávají kytary a je z toho opět moderní kousek v pohodovější atmosféře. Adrian byl vždy skvělý zpěvák s unikátní barvou hlasu a specifickým pěveckým stylem. Už na jarním koncertu jsem si všiml, jak je jeho zpěv sebejistý a vyzrálý. Je klidnější, ale o to silnější, než v minulosti. Dalo by se říci, že profesionální ve všech detailech. A přesně tak působí i z desky. Je tím pevným bodem vesmíru THE PROSTITUTES, kolem kterého osciluje celá kapela a vytváří spolu s ním kouzelné univerzum. Drží se svého osvědčeného rukopisu, který dále evolučně rozvíjejí. Velkou devizou je zasazení aktuální tvorby do moderního zvuku. Přesně tak totiž má znít legenda – nekompromisně a dominantně.Když kapela oznámila, že pracuje na novém albu, doufal jsem, že se jim povede slušný návrat. A povedl se jim skvělý návrat. Je to skutečně velmi silný materiál, který zdobí špičkový zvuk i produkce, nebojím se říct, že světového formátu. Jak kapela zmínila v jednom rozhovoru, ve svém věku a pozici už nemají ambice prosadit se v zahraničí. Chtějí si užívat aktuální konstelaci – hraní pro radost. A já jim rozumím. Všichni mají vlastní životy, rodiny, práci, a hudba je vlastně jen koníček. A prosadit se venku by znamenalo investovat spoustu snahy, času a prostředků. Takže zůstaňme u toho, že máme tady doma kapelu světového formátu, kterou nám ostatní můžou závidět.https://www.crazyDiamond.cz/testament_para_bellum_recenze/3700https://www.crazyDiamond.cz/testament_para_bellum_recenze/3700janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přes pět let trvalo, než se kalifornští TESTAMENT odhodlali k novému albu. Třináctému v pořadí, s jasným a okamžitě rozpoznatelným rukopisem kapely, ale rovněž také nahraným s touhou po posunu a s otevřeností k novým extrémnějším horizontům. Výsledek je jako vždy prvotřídní a stojí za to. Není náhodou, že kapela z Bay Area znovu přitvrdila, působí velmi koncentrovaně a ještě jakoby začala nasávat impulsy z jiných metalových subžánrů a to aniž by ztratila vlastní tvář. „Para Bellum“ patří mezi nejtvrdší a nejzběsilejší alba diskografie TESTAMENT a upevňuje sounáležitost kvintetu s extrémní scénou.  Je poznat, že dnes kytarista Eric Peterson drží kormidlo v TESTAMENT snad nejpevněji od konce devadesátých let. V oněch blackově laděných vichrech a místy až deathmetalových výbojích lze jasně vystopovat právě jeho hudební chutě, kdysi využívané v rámci jeho bočního projektu DRAGONLORD. Virtuóznější z kytarové dvojice, Alex Skolnick, možná letos trochu ustoupil do pozadí, nicméně ve většině skladeb jeho sóla nechybí a s baladou „Meant To Be“ (jedinou položkou, u které je napsán jako většinový autor), plnou akustiky i orchestrace, dostáváme další povedený, atmosférou smutku překypující ploužák do zlaté pokladnice TESTAMENT. Baskytarista Steve Digiorgio patří už dlouho do sestavy TESTAMENT hýřící pouze kvalitou, zde se opět postaral o prostorovější feel skladeb, umocněných studiovou prací skvělého Jense Bogrena, ale co mě na novince doslova nadchlo, je parádní hra bicmana Chrise Dovase. Pro něho je album premiérou v řadách těchto thrashových legend, a nutno říct že premiérou zvládnutou nad očekávání dobře. Novinka potvrzuje především stabilně vysoký potenciál souboru, jeho touhu dělat stále razantní a velmi aktuálně pojatou thrashmetalovou muziku, kde nebude nouze o moderní zvukovou složku a aktuálně znějící motivy, ale také o velký nadhled, což se ukazuje v schopnosti současné sestavy překonávat stylové bariéry. Hned v úvodní „For The Love Of Pain…“ posluchač čelí momentům, u kterých opravdu váhá, zdali náhodou ti TESTAMENT nenajeli na nekompromisní blackmetalovou notičku. Mrazivé kytarové výboje správně hučí vystužovány tremoly a zabijácká tempa nepoleví pod smrští Dovasových úderů. Tohle jsou momenty, jaké kapela snad ještě nepředvedla. Jde tak dost pravděpodobně o nejpřekvapivější začátek desky, jaký jsem od Američanů dosud slyšel a ti jakoby zde proklamovali, že jsou dnes připraveni doslova válčit. Následuje jedna z nejlepších věcí novinky, s předstihem zveřejněná „Infanticide AI“, která nejenže ukazuje kapelu v přetrvávající formě a schopnou vývoje, ale také svým důrazným thrashem upozorňující na hrozby současného světa, které tkví, mimo jiné, také ve ztrátě kontroly nad Umělou inteligencí. Chuck Billy křičí v plném nasazení a dává vzpomenout na své zběsilé začátky. Spojujícím článkem nového alba jsou skryté hrozby současného světa, tkvící ve ztrátě soukromí a technologické evoluci, jež se může stát snadno zneužitelnou. Nepoklidné duše TESTAMENT odhalují i v dalším předběžně vypuštěném singlu, kterým je parádně našláplá střednětempá riffovačka „Shadow People“, která ukazuje pravé DNA kapely, což je doloženo rozmáchlým refrénem. Song vyobrazuje noční můry člověka uzavřeného ve svém paranoidním světě obklopeného všudypřítomnými hrozbami. Přes sedm minut trvající krásná balada „Meant To Be“ možná nemá úplně stejně velké charisma jako některé znamenité ploužáky minulosti TESTAMENT, ale i tak zde song platí za skvělé osvěžení, které umožňuje albu znít různoroději. V rámci dramaturgie alba jde sice o skvělý moment, který je plný naděje a svým ekologickým textem nutí k zamyšlení nad budoucností, ale dle mého měl být song umístěn až v druhé polovině desky, neb svou písničkovější podstatou celou tu počáteční vřavu přibrzdil. I tak ale slušná záležitost s tradičně výborně zpívajícím Billym a parádně hrajícím ansámblem v čele s Alexem Skolnickem. Následují dva rychlé a svým vyzněním drsnější kusy „High Noon“ a „Witch Hunt“, kde se TESTAMENT ukazují v nabušené riffovité podobě a svými rychlejšími tempy a prostřednictvím rovněž Billyho growlu manévrují až skoro do deathmetalových vod. Asi nejintenzivnější a nejgrooveovatější fáze alba, která potěší spíše příznivce extrémnější podoby hudby této kapely. Mým dalším favoritem je skladba „Nature Of the Beast“, která naopak reprezentuje skoro až heavymetalovou stránku TESTAMENT, inspirovanou jejich velkými vzory z dávnověku. Každopádně mne zde berou ony uvolněné kytarové běhy a odlehčená melodika, inspirovaná především u proto-metalových formací sedmdesátých let jako THIN LIZZY, UFO či především MOTÖRHEAD. Následující „Room 117“ je zkrátka zdařilý song těch nejklasičtějších TESTAMENT. Tuhle skladbu charakterizuje určitá proměnlivost a strukturální pestrost, takže zde dochází i na obměnu temp a dojde i na pozvolnější atmosférickou mezihru v druhé půlce. O něco tvrdší je další méně nápadný kus, který však do výsledné skládačky znamenitě zapadá. Mám na mysli skladbu z politickým podtextem „Havana Syndrome“, která se také jeví co do struktury pestře. Nekompromisním nářezem se stal povedený titulní song „Para Bellum“, který v závěru stvrzuje bouřlivost současné etapy. TESTAMENT sice nechodí do studia zas až tak často, ale když se tak stane, vždy dodají pro ně zcela typickou, ale jinak nadstandardní kvalitu. Ne nadarmo jsou považování za jednu z nejrespektovanějších kapel ve svém žánru, čehož je novinka důkazem. Přestože jsem příznivcem spíše oněch klasických a méně extrémních kapitol jejich historie, nepochybuji, že novinka je dalším vynikajícím zápisem.https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_svedove_privezou_do_prahy_prvotridni_melancholii_koncert_info/3699https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_svedove_privezou_do_prahy_prvotridni_melancholii_koncert_info/3699nobody@nothing.com (Info)Švédská pětice Katatonia se po dvou letech vrátí do Prahy, aby v rámci svého podzimního evropského turné představila českým posluchačům svou letošní desku Nightmares As Extensions of the Waking State. O support se postarají progmetalisti Evergrey a Klogr. Večer plný (nejen) severské melancholie proběhne 21. listopadu v pražském Paláci Akropolis.Katatonia patří k nejvlivnějším a nejosobitějším kapelám skandinávské metalové scény. Od svých počátků na počátku devadesátých let prošla pozoruhodným vývojem – od surového doom/death metalu k melancholickému, emotivnímu a mnohovrstevnatému rocku. Jejich hudba se vyznačuje kombinací temné introspekce, hlubokých emocí a výrazné melodiky. Kořeny kapely sahají do roku 1991, kdy ji ve Stockholmu založili Jonas Renkse a Anders Nyström. Debutové album Dance of December Souls (1993) patří k pilířům raného doom/death metalu, ovlivněného ranými Paradise Lost nebo My Dying Bride. Postupně však Katatonia opustila growly i extrémní tempo a vydala se cestou melancholického, emotivního zvuku. Průlomová nahrávka Brave Murder Day (1996), s hostujícím Mikaelem Åkerfeldtem z Opeth, představila první náznaky proměny – hutné riffy ustupovaly melodickému cítění a zasněné atmosféře.V novém tisíciletí Katatonia rozvinula svůj charakteristický styl, který propojuje temný rock, melancholický metal a jemné elektronické textury. Alba jako Last Fair Deal Gone Down (2001), The Great Cold Distance (2006) nebo Dead End Kings (2012) ukazují jejich schopnost vytvářet hudbu, která je zároveň silná, emotivní i hluboce osobní. Jonas Renkse svým zasmušilým vokálem vypráví o odcizení, ztrátě a touze po smíření, zatímco Nyströmovy kytary vytvářejí prostorovou hloubku a tklivou náladu. Nejnovější desky Sky Void of Stars (2023) a letošní Nightmares As Extensions of the Waking State potvrzují, že Katatonia zůstává kapelou, která se neustále vyvíjí. Jejich současná tvorba je elegantní, introspektivní a atmosférická – méně metalová v tradičním smyslu, ale stále prodchnutá temnou energií a melancholií. Katatonia si během více než tří dekád vybudovala status kultovní formace, která dokáže spojit fanoušky extrémního metalu i alternativního rocku v jednom společném, tichém porozumění.Švédští progresivci Evergrey se od svého vzniku v roce 1995 proslavili svým temným, emotivním a introspektivním přístupem k hudbě - ve své tvorbě kombinují těžké, melodické riffy s atmosférickými klávesami a hluboce osobními texty. Ty často zkoumají témata ztráty, izolace a vnitřní bolesti. Zásadním milníkem v jejich tvorbě se stala deska In Search Of Truth (2001), na které dokázala kapela spojit technickou preciznost s výraznou emocí a díky tomu si vybudovali fanouškovskou základnu po celé Evropě. Line-up uzavírá italsko-americké uskupení Klog, které svoji tvorbu postavilo na kombinaci alternativního metalu s progresivním rockem a prvky industriálu i post-grunge. Kapela, založená v roce 2010, je známá svým energickým a emotivním přístupem k hudbě, ve kterém se mísí tvrdost s melancholií. Texty často reflektují sociální témata, vnitřní zápasy a existenciální otázky.Vstupenky na koncert jsou k dispozici na webu Obscure Promotion, dále pak v sítích Ticketmaster a Goout.https://www.crazyDiamond.cz/lavadome_tri_naloze_od_lavadome_productions_recenze/3695https://www.crazyDiamond.cz/lavadome_tri_naloze_od_lavadome_productions_recenze/3695hackl@volny.cz (Pekárek)Domácí nezávislé vydavatelství Lavadome Productions tento rok nelení, „lení“ však recenzent, který přestože se tentokrát uchýlil k poněkud stručnějšímu formátu, konečně něco napsal. Nezmínit na našem webu, byť třeba jen stručně, tři metalová díla, která se z rámce letošní hudební úrody kdečím vymykají, by totiž byla škoda. (pozn. Stray: Celkové procentuální hodnocení - vpravo nahoře - berte jen jako symbolické, sekce recenze je zde postavena tak, že ať už v ní hodnocení daného alba uvedete nebo ne, vždy v tom rohu ta procenta budou, a to jsou právě ty detaily, které se v novější verzi webu budeme snažit vychytávat a odstraňovat. A proto jsem se Pekárka nejprve tázal - A nechceš radši ten článek rozřezat na tři samostatné kusy?  Řekl rezolutně NE! Stál si za svým, ovšem i komunikoval, a to je dobře).BEYOND MORTAL DREAMS – Devastation Hymns          90%Původně jsem se chtěl spokojit s již napsanou recenzí na jejich vedlejšák v DREAMING DEATH, jenže Ep „Devastation Hymns“ australských BEYOND MORTAL DREAMS je prostě tak dobré, že ho nelze ignorovat. Skoro bych se nebál říci, že spolupráce právě s Lavadome prospívá oběma stranám. Vydavatel se ve svém katalogu může pochlubit světovou extratřídou. V případě dané party bude těch pozitivních vlivů asi víc, nicméně od studiového návratu v podobě desky „Abomination of the Flames“ četnost a formální kvalita její produkce roste. Dvě až tři vynikající nahrávky za tři roky představují slušný výsledek. Zda jde o dlouhodobější trend se však musí ještě potvrdit.Proč jsem nadšen již nyní? Protože „Devastation Hymns“, ač na skromnější platformně Ep, znovu obnáší dokonalou porci death metalu, navíc završenou coverem, při jehož poslechu se tetelím blahem. Samozřejmě, i death metal má řadu různých poloh. Pro zjednodušení tedy uvádím, že BEYOND MORTAL DREAMS přísahají na jeho temná mystická zákoutí. Mohl bych psát něco o vzorech typu HATE ETERNAL či NILE, to by ovšem nesmělo jít o zkušené borce, jejichž kapelník Pahl Hodgson alias Doomsayer se na scéně objevuje již zkraje let devadesátých. V biografii zmíněných Australanů se určitě vyplatí „sestoupit“, pátrat a zároveň vše testovat. Fanoušky old schoolu by proto mohl lépe orientovat odkaz na staré MORBID ANGEL, DEICIDE a IMMOLATION. Novinka totiž diktuje vskutku pekelně a na posluchače přitom nezapomíná.Pokud se jedná o samotné prožívání „Devastation Hymns“, někdy mi připadá, že poslouchám hodně melodickou deathmetalovou desku, na níž závěrečný, až maidenovský cover „Forbidden Evil“ (FORBIDDEN) navazuje takřka logicky. Odkázat se dá kupříkladu na polovinu třetí minuty ve skladbě „Fetid Beyond All Conception“. Někdy mám zas pocit, že čelím nekompromisní death smršti. Zřejmě záleží na momentálním rozpoložení. Zkrátka, pro aktuální materiál je příznačný ideální poměr mezi maximální melodičností a maximální deathovou intenzitou. Úroveň neklesá ani na okamžik. Díky uvedenému ideálu dává ono „hraní na hraně“ obou zmíněných poloh také smysl.Absolutorium si zaslouží citlivá produkce a přístup ke zvuku. „Devastace“ si zakládá na přírodní bázi, aniž by ztrácela tlak. Sound bicích, včetně proměnlivé hlasitosti činelů, nemá chybu, stejně tak doprovodné peklo kytar, jež čpí v pozadí. Virtuózní sóla a stěžejní doprovodné motivy jsou adekvátně vypíchnuty. Dost prostoru má pochopitelně i vokál. Melodizující baskytara se vyžívá ve vražedně rychlých prstolamech nebo stoprocentně thrashuje či jinak přibrušuje kompaktní kytarovou stěnu. V lyrickém tónu lze hovořit o rychle plynoucím proudu rozžhavené lávy. Jdete mu z cesty jen proto, abyste ho mohli z bezpečné vzdálenosti fascinovaně pozorovat. Máte na to půl hodiny. Subjektivně tak patnáct, dvacet minut. Lépe už to skutečně nejde!!T.O.O.H.! – Po ovoci poznáte je              80%Tady budu ještě o něco stručnější. Novinka z dílny nonkonformního death/grind dua !THE OBLITERATION OF HUMANITY! alias !T.O.O.H.! rozvíjí styl minulého alba „Free Speech“. V podstatě se jedná o progresivní extrém, ve kterém stále více posilují klasické progresivně/art rockové a čistě metalové prvky nad těmi grindovými. Stran stylového zaměření (a dalších podstatných věcí) postačí odkázat na výborný rozhovor nedávno publikovaný na Marastu a zde zachycený výčet Humanoidem uváděných kapel a skladatelů. Jednoduše řečeno, skvělý tip pro posluchače ujíždějící nejen na posledním albu DREAM THEATER.:-) Samozřejmě i díky výbornému znění bicích Schizoida. V tomto směru došlo k jednoznačně pozitivnímu posunu. Pochvalu posílám taktéž do studia Šopa, kde dali celou tu kytarově bubenickou zběsilost, bohatě osázenou klávesami, dohromady, aniž by narušili její ideu, zamýšlenou strukturu a potřebnou syrovost.Nová nahrávka by se tedy měla dát poslouchat takřka sama, což také bezesporu platí pro titulní instrumentálku. Je zde však jedno „ALE“, které nás z někdy až fantaskního symfonického světa jako od BAL-SAGOTH, vrací do kruté reality(?). Na mysli mám texty. Tady se vrací zmíněný grind v plné gore či jinak odchylné parádě. Označit je za odporné či úchylné dostatečně nevystihuje jejich skutečný náboj. Navíc jsou přednášeny s dikcí člověka plného jedu, který by vás při změně poměrů z přesvědčení (nenávisti) a bez mrknutí oka ukopal (v lepším případě) k smrti někde ve sklepě. Že by – s odkazem na název debutu – „Z vyšší vůle“?:-) Poslech ani návraty k „Po ovoci poznáte je“ mi proto popsané veršovánky vůbec neulehčují. Dál je nehodlám rozebírat. Ve vztahu k hudbě působí na každý pád kontrastně a zároveň neoddělitelně.Výsledkem uvedeného spojení není prog „na druhou“, ale už avantgarda. Avantgardní by ovšem také bylo, kdyby Humanoid podobným stylem a právě s odkazem na masakry zprofanovanou „vyšší vůli“ přednášel myšlenky z Čapkovy „Bílé nemoci“ či „Matky“, ať jsme aktuální, že? Jenže !T.O.O.H.! už by pak působili jako po lobotomii, na čemž by domácí underground, alespoň podle řady názorů:-), dost tratil. Za soft alternativu v podobě vydání instrumentálních verzí posledních dvou alb se nicméně přimlouvám.ALTARS ABLAZE – Indiscriminate Extermination                 80%Kdyby naše fotbalová reprezentace měla na každém postu takovou sílu, jakou mají pražští all star ALTARS ABLAZE, stala by se aktuální kvalifikace na mistrovství světa procházkou růžovým sadem. Mimořádné nasazení, výborná hra na celé ploše hřiště a perfektní režie. V ultra koncentrovaném podání tu máme pravý death/blackový majestát. Smrt zde znamená příchod temnoty a nástup temnoty pak definitivní konec v neveselé sféře. Černotou vše doslova přetéká a natlakovaná síra syčí všude.Od debutu „Life Desecration“ jsem čekal jistou formu retra. Nu, spletl jsem se. Intenzitou a pojetím se šlo o dost dál. Zapomněl jsem, že jsme u Lavadome a ti vždy garantují nonkonformní přesah, nikoli klidný poslech do auta.:-) Na čerstvém Ep „Indiscriminate Extermination“ se pod pekelný kotel přiložilo ještě o něco víc. Jeho název jakoby zavazoval, přestože se zrodil asi až poté, co nový, jednoznačně vyhlazující, materiál nabyl jasnějších kontur. Znovu musím pochválit zvuk. Je to neuvěřitelné, ale zvýšen byl tlak i prostor. K instrumentaci lze podotknout tolik, že v daném ranku adekvátní konkurenci momentálně nenalézám.Dvě kytary jsou z hlediska magie vrstev vždy víc než jedna. A když jich dokážete plně využít k nádhernému rozkošatění takového nářezu, nezbývá než kleknout na kolena, za neutuchajícího hřmotu drtivé rytmiky přijmout od Seppa to pravé rozhřešení a nechat se sežehnout na prach.:-) Stejně jako v případě HEAVING EARTH se proto nebojím odkázat na komorní klasiku a její intenzitu přelitou do metalu bez kompromisů. Navzdory všemu shora uvedenému zůstávají ALTARS ABLAZE stále dost písničkoví. Každou z trojice skladeb si po pár posleších v duchu snadno vybavíte a odžijete.Doufám, že nynější mini představuje pouhé nadechnutí před další tvorbou. Současná chemie i forma kapely totiž působí téměř nelidsky, bylo by tudíž škoda podobné situace nevyužít.https://www.crazyDiamond.cz/disturbed_megadeth_praha_O2arena_7rijna2025_koncert/3694https://www.crazyDiamond.cz/disturbed_megadeth_praha_O2arena_7rijna2025_koncert/3694nobody@nothing.com (Gazďa)Koncertní šňůry MEGADETH jsou v posledních letech zvláštní. Ze čtyř recentních vystoupení v Česku jeli Mustainovci třikrát v roli supportu, a to většinou pro méně kvalitní interprety. Teď pro DISTURBED, minule pro podobně laděné FIVE FINGER DEATH PUNCH. Před sedmi lety byli sice v Plzni před JUDAS PRIEST, ale i to bylo hodně divné. Průsvitnou střechou plzeňského zimáku tehdy v červnu ještě pronikalo silné slunovratové slunce, zvuk nebyl dobrý a Mustaine naopak nasraný. Připomínalo to spíš nějaké odpolední vystoupení lokálních bambulů než jednu z nejslavnějších metalových skvader historie. Pouze do Pardubic před dvěma lety přijeli jako hlavní hvězdy.Nikde se mi nepodařilo najít, proč teď Dave preferuje jezdit jako foršpan na jiné interprety, jestli to je z finančních a organizačních důvodů nebo kvůli své artritidě a zdraví chce radši hrát kratší sety. Jestli máte představu, klidně napište do diskuse. Ať tak nebo tak, výsledkem je, že už tak dost uniformní megadeťácké setlisty se smrsknou způsobem, že v nich prakticky nemá šanci zaznít nic překvapivého. „Hangar 18“, „Symphony of Destruction“, „Holy Wars“ atd. atp. Jsou to samozřejmě skvělé skladby, ale je to furt dokola. Těsně před covidem jsem je tedy v Praze vynechal (a pak si za to spílal, protože pár let nic nebylo) a do Pardubic se mi nechtělo. A kdyby před pár týdny neoznámili, že po následujícím albu skončí, kdo ví, jestli bych šel i teď. Nakonec jsem dorazil a udělal jsem dobře.Umístění tohoto dvojkoncertu do naší největší arény bylo dost ambiciózní a návštěvnost to potvrdila. Většina míst přímo pod střechou zůstala prázdná, a tak se tyto sektory, jak je zvykem, zatáhly, aby nevalily na kapelu a diváky prázdné oči. Hlediště bylo při začátku MEGADETH plné tak z půlky, plocha ze dvou třetin, na druhou stranu v klubovém patru nebylo obvyklé vesmírné vakuum, které se tu na metalových koncertech většinou vytvoří. I mezi korporátními paďoury se zjevně v některých případech objevuje nadšení pro ten správný typ muziky…Stejně ale takové celkové poloprázdno vytváří dojem stísněnosti, jakési nepatřičnosti a že se něco nepovedlo a že se kapela naštve a koncert nebude stát za moc. Jakmile se ale do ztemnělého prostoru zařízl ostrý sekaný riff „Skin O´ My Teeth“ bylo jasné, že je vše v pořádku a že jsme na správném místě. Dave sice není už mnoho let v úplné hlasové pohodě, ale ruku na srdce – zrovna u jeho typu zpěvu je to vlastně úplně jedno. Tenhle na první poslech nepříjemný, ale po těch desítkách let již milovaný kvílivý štěkot k těmhle písním patří a těžko si u nich představit něco klasičtěji zpěvného. Zvuk byl celou dobu trochu zahuhlaný, ale nebyl moc nahlas, což jsem po výplachu DARK TRANQUILLITY o den dříve oceňoval. Metal nemusí být supernahlas, aby to mělo koule. Arénou klouzaly tóny „Wake Up Dead“, „Hangar 18“ nebo „Angry Again“ a já měl pocit, že mi v tuhle chvíli vlastně nic nechybí a ponořil jsem se do snění o minulosti téhle legendární kapely, která se to teď rozhodla bůhvíproč zabalit. Hodně lidí v publiku bylo možná v podobném rozpoložení a během přestávek mezi písněmi pravidelně své miláčky vyvolávali (aniž by dal Dave najevo brvou, že to zaznamenal). Výkony všech zúčastněných byly dle očekávání spolehlivé, ale jinak k tomu asi nemám co říct. Přestože jsem kdysi býval kytarista, tak bych upřímně nepoznal, jestli ta sóla hraje Teemu Mäntysaari, Kiko Loureiro nebo zda se náhodou nevrátil Marty Friedman. Mustaine se vždy obklopoval prvotřídními muzikanty a přijde mi, že minimálně od Friedmana hledal vždy to stylově příbuzné a tomuhle kudrnáčovi co nejvíc naklonované. Každopádně to šlapalo skvěle.Mistři stejných setlistů zahráli jedenáct kusů, z nichž osm zaznělo už na mém prvním koncertě MEGADETH roku 1995 v Malé sportovní hale. Z poslední desky zaduněla bohužel pouze superrychlá (a skvělá) „We´ll Be Back“ a ani novinkového singlu „Tipping Point“ jsme se nedočkali (poprvé zazněl až o týden později v Amsterdamu). Kromě hudby asi není o čem mluvit. Na pozadí jen plachta a světelná show spolehlivá, ale ničím výjimečná. Ale bylo to dobré. Muzika výborná a to stačí.Fanoušci DISTURBED prominou, ale k hlavním hvězdám večera toho mám o dost míň. Nikdy jsem je neposlouchal a nikdy mi nepřišli moc výrazní. Obecně je divné, když se nejslavnější skladbou kapely stane coververze (zde „Sound of Silence“ s více než miliardou zhlédnutí na YouTube). Samozřejmě řadu věcí od nich znám a některé se mi i fakt líbí. Jde ale o mnohem méně zajímavou hudbu než MEGADETH. Takové odrhovačky sloka-refrén-sloka-refrén. V O2 jsem byl samozřejmě s tímhle přístupem výjimkou, protože během předkapely se zejména plocha zaplnila a lidé Američany během večera dost povzbuzovali.Na rozdíl od MEGADETH měli show. Na pódiu vzniklo jakési lešení, na které se promítaly světelné kříže nebo něco podobného. DISTURBED jedou turné k pětadvaceti letům debutové a megaúspěšné desky „The Sickness“ a asi to vycházelo z estetiky téhle prvotiny. Mně ten kaleidoskop ale jasný nebyl a bylo to pořád stejné, takže to za chvíli nudilo. Plusem byl výborný zvuk, hlasitější a výrazně čitelnější než u MEGADETH. Zklamáním naopak frontman David Draiman. Zpěv sice ušel, ale měl to na salámu. Nijak se nenamáhal a celé to prochodil, žádné popoběhnutí, hecování publika. Jelo se na třetí rychlostní stupeň, energie žádná. Oblečení i image chicagského popeláře, který prostě jede jen další směnu na svém kukavoze. Občas něco mezi písněmi povídal, ale s takovou tou hvězdnou blahosklonností.Po konci prezentace prvotiny kapela ještě po dvacetiminutové pauze přehrála osmipísňové best of, kde jsem si celkem užil „I Will Not Break“ a „The Light“ a naopak mě znechutila kýčovitě rozbředlá „Sound of Silence“ s hořícím klavírem, kterou si půlka sálu natáčela na mobil. Ale ta se zas líbila přítelkyni, tak aspoň něco. DISTURBED nebyli špatní, byli ale průměrní a na MEGADETH to nemělo ani náhodou. Předskakovat by měli příště oni…https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_favourite_worst_nightmare_recenze/3693https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_favourite_worst_nightmare_recenze/3693nobody@nothing.com (Tomáš)Rok 2006 byl pro „Opičáky“ nabitý od začátku až do konce. Když jim konečně v lednu vyšel debut, přepisoval historické tabulky. Cédéčka se dají sice vyrobit rychleji než vinyly, ale lisovací stroje stejně jely dnem i nocí, aby se dostalo na všechny. Kapela samozřejmě taky intenzivně koncertovala. S tím pak souvisela i další, lehce kontroverzní aktivita. V průběhu turné, aby nevypadli z kreativního procesu, složili a nahráli pár nových songů, které hned v dubnu 2006 vrhli do světa v podobě pěti písničkového EP „Who The Fuck Are Arctic Monkeys?“. Kromě jednoho songu z debutu se jednalo o 4 nové skladby. Písničky samotné jsou fajn, ale je cítit, že nedostaly stejnou studiovou a producentskou péči jako debut, proto znějí spíše jako nedopilované b-sides. Nepřejícníci kapelu samozřejmě okamžitě obvinili z vypočítavosti, že se chtějí nabalit na úspěchu debutu a podobně. Nic tomu ale nenasvědčuje, spíš byla tehdy skupina v brutálním rauši, který připomínal šílené pracovní tempo velkých rockových kapel v šedesátkách a sedmdesátkách. Nahrávání, koncertování, nahrávání, koncertování. A pořád z nich padaly další a další nápady, pořád měli dost sil. Než se ale pustili do příprav druhé desky, vypustili ještě další singl. „Leave Before The Lights Come On“ vzniknul v průběhu nahrávací session prvního alba, ale z nějakého důvodu se na něm nakonec neobjevil. Vydali ho proto samostatně, i když tematicky vlastně patří k debutu.Před posunem k druhé desce došlo v kapele k jedné personální změně. Původní basák Andy Nicholson byl z kapely odejit, i když nakonec sám uznal, že to bylo správné rozhodnutí. Nezvládal pracovní tempo, potýkal se s vyčerpaností a nedokázal se naladit na náročný muzikantský životní styl. Zůstali však se zbytkem party kamarádi a dodnes se doma v Sheffieldu potkávají. Nahradil ho Nick O´Malley. Sestavu máme teda opět připravenou, jdeme na dvojku.Je těžké si představit, pod jakým tlakem čerstvě dvacetiletí kluci, z kterých se přes noc stali hvězdy globálního formátu, museli být. Někdo je předem odepisoval a tvrdil, že debut byl jen dobře načasovaný hype, ale tím měla jejich kariéra vlastně i skončit. Někdo si přál další verzi debutu, nebo naopak čekal úplně něco jiného. V podstatě celý rok 2006 byla kapela na světovém turné, v průběhu kterého připravovala nový materiál, který si průběžně testovala na živých vystoupeních. Kluci se ze slávy nepos…li, věděli, co chtějí dělat, a věděli i to, že na to mají. Nahrávalo se v Londýně v Miloco Studios se dvěma producenty. Mike Crossey produkoval už jejich první EP, novým členem týmu byl ale James Ford, který pak bude mít prsty už ve všech dalších deskách kapely, a dokonce hraje na bicí i v Turnerově bokovce THE LAST SHADOW PUPPETS. Od nahrávání debutu uběhl sice jen jeden rok, ale Opičáci stihli nabrat spoustu zkušeností a rozhledu, takže se nebáli roztáhnout svoje křídla (nebo spíše dlouhé paže?). Připravili materiál, který je evidentně vyzrálejší, jak zvukově, tak i dramaturgicky. Nesnažili se dělat věci úplně jinak, spíš prošli organickou evolucí, ve které najdeme stopy vedoucí k první desce, nové polohy a dokonce i možné náznaky budoucího vývoje. Samozřejmě média i fanoušci netrpělivě očekávali, co se bude dít, hltali každou zprávu, která mohla vnést světlo do prosakujících tajností kolem novinky. Napětí tedy narůstalo a hodně lidí si pokládalo otázku -Otřese se země i podruhé?Začátkem dubna 2007 přišel první otřes. A byla to teda hodně silná šupa. Úvodní singl „Brianstorm“ byl jako výbuch atomovky. Šílené psychedelické intro plné agresivních bubnů se rozjede do paranoidního sprintu plného sekaných riffů, prokládaných kratičkými mezihrami s basovými riffy, kytary bojují s rytmickou sekcí o nadvládu, do toho Alex sází jednu sloku za druhou prakticky bez refrénu. Tří minutový nepříčetný masakr. Vystřelili nám mozek první ranou. Tohle že mají být nový ARCTIC MONKEYS? Máme se těšit, nebo se v panice schovat pod postel podělaný strachy? Nebo obojí?Odpověď na tuto otázku se jako první dozvěděli obyvatelé země vycházejícího slunce. Ano, Japonsko byla první země, kde album vyšlo. Až pět dnů na to se dostalo i na domácí fanoušky. Rekordy debutu sice překonané nebyly, ale pořád se jednalo o fantastická čísla. Deska samozřejmě zamířila okamžitě na UK Nr.1 a první týden pípnul její čárový kód v obchodech 230 tisíc krát. Za oceánem pak startovala ze sedmého místa a prodejci si museli vyslechnout dalších 44 tisíc pípnutí. Od debutu uplynulo jen 14 měsíců!Při poslouchání alba si můžeme všimnout několika charakteristických bodů. Materiál je dramaturgicky vyspělejší, více si pohráli s dynamikou, s atmosférou, nebo s aranžemi. Produkčně je to taky velice kvalitně ošetřeno. Velký prostor v rámci samotné muziky zde dostávají bicí. Matt byl skvělý už i na debutu, ale teď se cíleně dral dopředu. V nejednom songu jeho bubny v některých pasážích dominují a posouvají zbytek kapely do role komparzistů. A hraje mu to výrazně tvrději. Vlastně celá kapela hraje proti debutu citelně tvrději. Není to náhoda. Při letních festival v Americe totiž viděli vystoupení QUEENS OF THE STONE AGE, které je nadchlo a vzali si z něj zásadní ponaučení – musejí hrát tvrději. Textově se Alex kromě obvyklých pozorování každodenností života začal více věnovat i osobnějším tématům, zejména vztahům. Zároveň se cíleně zaměřil i na pestrost svého zpěvu. Na debutu zpíval prostě jak mu huba narostla. Primárně chrlil texty příběhů, které se snažil převyprávět rychle a syrově, jak to dělají teenageři v partě svých vrstevníků. Teď začínal objevovat možnosti svého hlasu. Hrál si s barvou, naléhavostí, zkoušel různé polohy. A ještě jeden element vykukoval, a do budoucna se stal důležitou součástí tvorby kapely. Láska k starým filmům se zhmotnila v samotné muzice. Ve skladbách jsou slyšet nuance filmové hudby, ať už dramaturgické, náladové, nebo i originální výňatky, jako orgánové intro z filmu „Hodný, zlý a ošklivý“ ve skladbě „505“. Co nám teda nabízí albová dvojka?„Teddy Picker“ se pocitově blíží ranné tvorbě, ale zvukově je sevřenější a tvrdší. Hypnotický motiv a hororová mezihra má nádech filmové muziky. Skvělým a zároveň pořádně ostrým songem je „D Is For Dangerous“. Temné zabarvení s příchutí tajemna, podpořené živelnou syrovostí je odzbrojující. Tempo ještě vyšponuje „Balaclava“, kde se opět předvádí Matt. Přepínání mezi utíkající rytmikou a zpomalenými mezihrami s dunivými bicími funguje perfektně. Old schoolová „Fluorescent Adolescent“, vybraná jako druhý singl, je právě tím pojítkem ke „starým Opičákům“. Jemnější, můžeme říct až milý song, je esenciálním hitem. Hravá rytmika, několik melodických linek a výborný text o stárnoucí ženské, která si furt myslí, že je puberťačka. Nostalgie se mísí s krutou životní realitou. Alex Turner opět prokazuje svojí textařskou genialitu a celá generace mladých Britů opět zpívá o svém životě. Dokonalý kytarový popík. Dalším songem s tajemnou a znovu i lehce filmovou atmosférou je „Do Me A Favour“. Pomalu se otevírající song, stojící na hypnotické basové lince v kombinaci s dunivými bicími, kolem kterých se jen pozvolna rozehrává děj a buduje napětí. Když už jsme definitivně ukolébaní a smíření s tím, že tohle bude příběh bez rozuzlení, vlítnou do nás najednou ostré kytary a řežou hlava nehlava jako nějaký maniak v hororu. Zajímavým kouskem je i „This House Is A Circus“. Mixuje polo-reggae rytmus ve stylu MADNESS s agresivním alternativním rockem. V závěru se song rozjede do skutečně tvrdé divočiny, která už není tak pubertálně milá, jako bylo cokoliv na debutu. Tohle je cíleně a vědomě tvrdé, nekompromisní, až z toho jde mráz po zádech. A pak zase trochu do oldschoolu. „If You Were There Beware“ má tak typický riff, že by se okamžitě mohl přesunout na debutové album. Něco je ale jinak. Song není zdaleka tak uvolněný a přímočarý. Zádumčivá atmosféra, košatější struktura, tohle je skutečně další vývojový stupeň, která si možná ještě vypomáhá starými triky, ale už z nich tvoří něco nového. Tempo se výrazně zrychlí v „The Bad Thing“, která je překvapivě jednoduchá a hozená do indie punk rockového kabátku. Většina songů má jen lehce přes tři minuty, proto deska parádně odsýpá. I když už jdeme do finále, ještě nám nedali čas vydechnout, natož se začít nudit. Trochu nenápadná „Old Yellow Bricks“ rozehrává další kolo kočkování mezi melodickým základem a tvrdými mezihrami hojně živenými agresivními bicími. Závěrečná „505“ je ale skutečnou perlou. Už začátek, kde Alex zpívá na pozadí hammondů je čarovný. Jak se postupně přidávají další nástroje, v klídku, bez spěchu, song roste. Ani nepostřehnete a bicí už drží slušný rytmus a rosteme dál. Alex přechází do vyšších poloh, přidává na naléhavosti, kytary mezitím už značně přitvrdily taky. A jak se to všechno nenápadně rozjelo, tak to taky najednou nenápadně skončilo. Jen jemné dozvuky nám dokreslují závěr, jako kýčovitý západ slunce v nějakém westernu.ARCTIC MONKEYS byli v této době skutečně zřejmě nejpopulárnější a nejžádanější britskou kapelou. V roce 2007 headlinovali Glastonbury a následně dvakrát vyprodali Old Trafford Cricket Ground v Manchesteru. Kapacita 55 tisíc. Slušné na kapelu, která vylezla z undergroundu před necelými dvěma lety.Být „Favourite Worst Nightmare“ debutem, dávám mu 100%. Takhle je přece jen trochu ve stínu skutečného debutu, ale kvalitativně se mu prakticky vyrovná. Není tak přístupný jako prvotina, musíte mu věnovat přece jen trochu více pozornosti, ale pak určitě oceníte ten evidentní posun, který kapela čerstvých dvacátníků za těch pár měsíců udělala.https://www.crazyDiamond.cz/gift_illuminator_recenze/3691https://www.crazyDiamond.cz/gift_illuminator_recenze/3691nobody@nothing.com (Tomáš)Je to indie? Nebo shoegaze? Nebo synthpop? Nebo dreampop? Já vlastně nevím. Zřejmě od všeho kousek a ještě navíc v psychedelickém balení. Žánrové fúze mají na tomto albu plnou svobodu. Teoreticky by se mi to ani nemělo líbit, ale z alba vyzařuje zvláštní pozitivita, která mě absolutně opanovala. Ačkoliv deska vyšla už loni v létě, objevil jsem jí až s téměř ročním zpožděním. Lepší pozdě nežli nikdy že?Začněme krátkým představením. Kvartet se lokalizuje do Brooklynu v New Yorku, i když členové pochází z různých jiných míst, jako San Francisco nebo Boston. Vznikli v roce 2020, což jak si možná vzpomenete, nebyla úplně doba přející živému hraní. Debut vydali v roce 2022 a tohle je tím pádem jejich druhý zářez. Prvotinu neznám, ale podle toho co se píše o novince, je to prý obrovský posun po všech stránkách.Čím mě teda zaujali? Předem říkám, že je to spíše hloubavější typ muziky, přesto to není nic pomalého a vláčného. Naopak, některé songy nepokrytě deklarují svojí inspiraci třeba v britské rave scéně (prakticky ve všech jejich generacích), takže mají silný taneční náboj. Když album poslouchám a přemýšlím o něm, jeden výraz se v té souvislosti v mé hlavě neustále vynořuje. Fluidní. Nedokážu najít lepší pojmenovaní pro pocity, které album vyvolává, jak působí a jak zní. Proplouvá stylovými žánry, proplouvá zvukovými polohami, dokonce proplouvá i dekádami, do kterých bychom ho mohli dle vyznění ukotvit. Už jsem narazil na několik stylově blízkých kapel, ale většinou to skončilo u jednoho poslechu a „delete“. GIFT jsou první, kteří mě s podobným konceptem dokázali zaujmout a oslovit.Základním stavebním prvkem většiny skladeb jsou rozsáhlé syntezátorové plochy, budující jemnou snovou krajinu, která nás pohltí a ukolébá. Jsou tam zvuky osmdesátek, devadesátek, a dokonce i post mileniální. Klávesové plochy se rafinované překrývají, ustupují, vracejí se do popředí, nebo jen krásně vlní. Jejich nadílka je skutečně bohatá, takže ani opakované poslechy nekončí nudným zíváním. Pořád je co objevovat. Na tento solidní základ pak kapela skládá další vrstvy ze živých nástrojů. Od jemných, vybrnkávaných, dreampopově pojatých elementů jako ve „Falling Down“ až po rozsáhlé, sonické space rockové konstrukce jako v „It’s All Too Fast“.Psychedelický nádech nahrávce, kromě samotné muziky, dodává i zpěv samotný. Ten je prakticky bez výjimky pojat shoegazově, takže je zapuštěný, možná až lehce ztracený v mixu, rozmlžený a mírně nejasný. Atmosféra pozitivního tajemna je díky tomu ještě více zdůrazněna. Je zajímavé, kolik různých inspiračních zdrojů jsem si v „Illuminator“ dokázal identifikovat. A jak je krásně propojili. Od indie popu z různých dekád od SAVAGE GARDEN po MGMT, přes rave a new rave kapely jako třeba KLAXONS, psychedeličtější indie BEACH FOSSILS, až k britpopu THE VERVE nebo modernímu shoegazu DIIV. A k tomu ještě synthpop, space rock, dream pop. Odkazy na předchozí dekády se zároveň produkčně snažili propojit s moderním popovým zvukem, díky čemuž album zní lehce nostalgicky, ale výsostně aktuálně. Celkově se s produkcí vyhráli. Album je plné podnětů, zvukových překvapení, produkčních fines. Podobně produkčně bohatá a náročná alba ale v sobě často ukrývají riziko, že výsledek je řekněme „bezduchý“. Všechno je technicky správně, ale jaksi chybí ten vnitřní život, to co nás osloví, co nás zaujme, co nás přitáhne si album poslechnout znova. Když jsem desku po prvním poslechu nevymazal z archivu, a dokonce na ní píšu recenzi, tak je evidentní, že toto album duši má.Najdeme zde několik skutečně vynikajících skladeb. Jednou z nich je třeba „Later“, oscilující někde mezi intimním shoegaze a prostorově neomezeným space rockem. Přechody mezi těmito polohami jsou dokonale „fluidní“, přirozené a jedním slovem krásné. Kapela má velice slušnou rytmickou sekci, kde zvuk bicích je nastaven spíš indie rockově, možná bych je uvítal v mixu o chlup víc nahlas, ale důležité je, že hrají aktivně a nebojí se songy správně nakopnout. Otvírák „Wish Me Away“ nás svým vybrnkávaným riffem vezme ve vzpomínkách až někam do osmdesátek v lehkém postpunkovém odéru. Parádní peckou je i „Going In Circles“, která svými ostřejšími kytarami vykročí naproti moderními indie rocku.Jestli si představíme pravověrný shoegaze, nebo různé nu-gaze alba jako vážné, spíš náročnější hudební produkce, album „Illuminator“ bude stát na opačné straně škály. Přesto, že používá podobné vyjadřovací prostředky, vyzařuje z něj pohoda a pozitivita. Jeho poslech je uvolňující a veskrze příjemný zážitek.https://www.crazyDiamond.cz/dark_tranquillity_soen_equilibrium_iotunn_praha_sasazu_6rijna2025/3690https://www.crazyDiamond.cz/dark_tranquillity_soen_equilibrium_iotunn_praha_sasazu_6rijna2025/3690nobody@nothing.com (Gazďa)Čtyři podoby současného metalu jsme měli možnost zažít během tohoto říjnového pondělí v pražském SaSaZu. Každý ze čtyř vystupujících představoval jinou odnož tvrdší muziky a publikum si tak přišlo vychutnat pestrý večer, který rychle odsýpal kupředu a měl potenciál mnohotvaré zábavnosti. Tenhle sice zůstal z různých důvodů nenaplněn, ale přesto to bylo zajímavé. Nejprve k samotnému klubu. Když si otevřete recenze na Googlu, tak zdaleka nejvíc hodnotících volí dlouhodobě pro tenhle klub tu nejhorší (jedna hvězda) nebo naopak tu nejlepší známku (pět hvězd). Byla to má první návštěva SaSaZu a chápu obě strany. Vizuálně klub vypadá skvěle a je prostorově zajímavě řešen. Sál s údajnou kapacitou 2 500 lidí představuje dlouhý interiér, na jehož kraji jsou cca třístupňová mírně skloněná schodiště, ta jsou obklopena bary, nad kterými jsou balkóny, na podobných koncertech zřejmě určené pro VIP. Jinými slovy všichni nestojí v jedné rovině na place a klub tak nabízí řadu míst, odkud mohou i ti menší bez stresu a natahování krků přehledně sledovat, co se děje na pódiu. Klub je navíc hezky vizuálně řešen a architekt disponoval citem pro barvu i plastické detaily. Elegantní a stylové. Pro odhadovanou návštěvnost 1000 lidí, kteří se v pondělí do pražských Holešovic dostavili, šlo o ideální prostor, aby si mohl návštěvník koncert užít. Vše bylo skvěle prostupné a pohodlně jsem se mohl přemisťovat mezi placem před pódiem, vyvýšenými místy na obou stranách a zvukařským pultem vzadu v sále. V tomto ohledu skutečně na pět hvězd.I při této kapacitně méně než poloviční návštěvnosti však už byly zřejmé problémy, které bude mít tenhle klub, když dorazí víc lidí. Architekt sice udělal dobrou práci v případě estetična, ohledně funkčnosti si ale zapomněl vzít k rýsovacímu prknu mozek. Zaprvé – do sálu se vstupuje dvěma užšími nudlemi, ve kterých jsou umístěny šatny. Ty nejsou bokem, ale přímo tam, kudy mají chodit lidi. Takže i přes návštěvnost dosahující méně než polovinu  kapacity klubu se v okolí šaten tvořily chuchvalce, které omezovaly pohyb směrem ven. Stejně tak je pódium nelogicky umístěno kousek za vchodem, takže se budou špunty při větší návštěvnosti tvořit i při příchodu, jelikož průchody ucpou lidi, kteří chtějí být interpretům co nejblíž. Personál klubu navíc vypadal, že nějakou takovou akci pořádá snad poprvé – pivo u obou barů došlo už v polovině koncertu a ochranka zjevně není schopna nic zorganizovat, jelikož se vyjadřuje spíš jednoslovnými hýkavými výrazy, ale o to víc je arogantní… Když to sečtu – pokud by byla v budoucnu jakákoliv akce v SaSaZu vyprodaná, tak bych asi s návštěvou váhal. Takhle to byl příjemný zážitek v esteticky hezkém klubu… tedy až na moji diskusi s ochrankou, protože fakt nevidím důvod, proč bych si měl nechat bezdůvodně nadávat.Teď k muzice. Že mají obyvatelé Faerských ostrovů v současnosti našlápnuto dokazuje nejen nynější trestuhodný výsledek české fotbalové reprezentace, ale také zdejší malá ale výkonná metalová scéna. Před rokem zaujal nejen poslední funeral-doomový počin od HAMFERD, ale na svět přišli s vynikajícím zářezem také IOTUNN. V obou projektech škádlí hlasivky devětatřicetiletý Jon Aldará. Podle mého názoru jde o jednoho z vůbec nejlepších mladších metalových vokalistů současnosti. Pohybuje se spíš v barytonové poloze a stejně dobře ovládá growl. Umí i šplhat do výšek, nejde však o žádné kníkání nebo pištění, ale stále o zemitý, důstojný a mužný projev. Právě kvůli němu a IOTUNN jsem se v prvé řadě ten večer do Holešovic vydal. To jsem ale netušil, že Aldará s kapelou na turné vůbec nevyrazil. Z osobních důvodů zůstal doma a místo něj přijel náhradník Morten Bering Bryld z dánských HEIDRA. Mohutný chlap jako hora s mohutným hlasem se naštěstí stal důstojným záskokem. V ruce třímal mikrofonový stojan stylizovaný do podoby velké pochodně, která vrhala paprsek světla do ztemnělého sálu. Tihle kluci nám prostě přijeli kázat své ostrovní evangelium… IOTUNN hrají progresivný melodeath s dlouhými, proměnlivými a zároveň chytlavými kompozicemi, kde dávají zpěvákovi dostatek prostoru, aby ukázal svůj talent. Jak je u Skandinávců a tohoto typu hudby zvykem, jsou i ostatní prvotřídní muzikanti, naživo zejména zaujali bratři Jesper a Jens Nicolai Gräsovi trpící jako správní Faeřané zjevnou anaserpentní spinózou, tedy nadměrnou kučeravostí. Bohužel jako první předskokani neměli tihle borci na svém vůbec prvním českém vystoupení snadnou pozici, času zaujmout nebylo moc a pro cca 300-400 diváků přehráli jen tři (samozřejmě delší) písně, z toho dvě z novinky „Kingship“ z loňského roku. Výběr myslím nebyl na premiéru úplně nejlepší, měli zejména sáhnout po největší a relativně krátké hitovce „Earth to Sky“, která je nejvýraznější skladbou z alba a letos ji jinde běžně hráli. Celkově bych hodnotil dvojkou.Překvapivě nejlepším koncertním souborem tohoto večera tak byli následující EQUILIBRIUM, od kterých jsem toho čekal naopak asi nejméně. Skupina, jejíž fandom už je řadu let rozhádaný, jestli měli Němci zůstat u původního folk metalu a jestli se současným melodeath/metalcore zaprodali nebo ne. Já jsem ok s oběma polohami a rozumím, že se chtěli někam posunout, nicméně ta dřívější poloha jim myslím sedí přeci jen víc. I naživo ty starší rychlé šílenosti jako „Blut Am Auge“ fungovaly lépe a vyvolávaly v publiku intenzivní pohybové vibrace, které šikovně rozpumpovával ďábelsky hbitý frontman Fabian Getto. Ani novější věci se ale neztratily a celkově šlo o velmi energické a povedené vystoupení.Naopak na vlnách zklamání připluli ti, kteří pro mě byli druhým největším tahákem večera. SOEN zní solidně z desek, ale jejich písním se nedostalo v pražském klubu té odpovídající pódiové prezentace. Švédové pohybující se na scéně od roku 2010 byli zástupci té nejměkčí metalové polohy večera a místy mířili skoro až někam k rocku. Písně v klasickém formátu sloka-refrén-sloka-refrén-bridge-refrén bly opatřeny velkým množstvím pentatoniky a nabluesovatělých sól. Image kapely odpovídala spíš rocku – Les Pauly a Fendery, rozhalené košile, čelenky. Měkčí pojetí samozřejmě nemusí znamenat méně energie, ale v tomhle případě tomu tak bylo. Solidně zpívající frontman byl příliš vyklidněný, neudával vystoupení žádné tempo a ostatní se tam také spíš tak nějak komíhali. Bezkrevné a monotónní. Přitom skladby mají SOEN chytlavé. Zvlášť po namakaných EQUILIBRIUM byl toto prudký sešup dolů.DARK TRANQUILITY zas pozvedli energetickou vlajku výš. Hlavní hvězda večera je u nás pravidelným hostem a v post-covidových letech se jednalo už o jejich osmé vystoupení, z toho letos o třetí. Plus jsme za stejnou dobu měli možnost čtyřikrát (letos dvakrát) vidět i göteborské bratříčky HALLO EFFECT. Přestože dávám přednost DT, tak mi už upřímně skoro splývá, kdy jsem viděl co. DARK TRANQUILITY jsem si užil zejména na letošním Basinfirefestu, kdy šlo o jeden z vrcholných koncertů celého festivalu. Těchto výšin v SaSaZu nedosáhli. Jednak mají půlnoční festivalové koncerty pod hvězdami na širokém place neopakovatelnou atmosféru, jednak u toho nevadí, když je zvuk trochu nahlas, což mají DT rádi. V SaSaZu to ale zvukař zbytečně vohulil nahoru tak, že jsem po dvou skladbách musel prchnout z davu pod pódiem do zadní části sálu. Oproti létu se taky razantně obměnil setlist. Kapela teď jede turné ke třiceti letům historicky druhé desky „The Gallery“, vůbec první platně, na které účinkoval vokalista Mikael Stanne. A zároveň také ke dvaceti letům „Character“. Z obou zaznělo pět písní, a přestože to určitě letité fanoušky potěšilo, zejména ty starší věci mne přinášely spíš utrpení. Právě zde se projevil dopad sadistického soundmastera nejvíc, protože tyhle přímočařejší melodeathové rychty kvůli přebuzenému zvuku a dohromady slitým kytarám spíš jen rvaly uši, zatímco pozdější již více proměnlivé kusy s rozmanitějšími pasážemi přinášely i trochu potřebné úlevy. Postupně se zvuk trochu vyčistil, ale zbytečně nahlas zůstal během celého koncertu. Obecně ty novější a „depešáctější“ klávesové věci vzalo publikum lépe. DT jsou tradiční a letitou kapelou, ale zjevně se jim daří získávat nové fanoušky a v osazenstvu převládaly spíš mladší ročníky okolo třicítky. Možná i proto byla „Atoma“ přijata nadšeněji než třeba „Lost to Apathy“.Vůbec největší povyk ale způsobila závěrečná „Misery Crown“, při které se řady vepředu synchronně rozskákaly. Asi největší hit kapely nepatří k mým favoritům, ale zdálo se, že někteří přišli hlavně kvůli němu… Já už ale mezitím spíš čekal, až to celé skončí. Škoda: kvůli tomu navazbenému zvuku byl tenhle koncert promarněnou příležitostí. Ale konec byl hezký. Stanne si otevřel pivko a několik minut po skončení posledních tónů si ještě dojatě užíval, jak mu asi dvě stovky zůstavších fanoušků nadšeně tleskají. Pak se tenhle charismatický chlap, co je neustále na turné, otočil, zamával a zmizel v zákulisí. Stejně jsem tě zas rád viděl, Mikaeli…https://www.crazyDiamond.cz/thrash_nightmare_xii_pisek_divadlo_pod_carou_10_11rijna2025_koncert/3689https://www.crazyDiamond.cz/thrash_nightmare_xii_pisek_divadlo_pod_carou_10_11rijna2025_koncert/3689janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dvanáctý ročník letos zaznamenala metalově undergroundovápřehlídka Thrash Nightmare v Písku, kde organizátoři zajistili běhemdvou dnů vystoupení hned čtrnácti kapel z devíti zemí. Dlouho dopředuvyprodaná a v metalovém undergroundu prestižní akce znovu proběhla přesně dle svého harmonogramu a nabídla jak vysocekvalitní, žhavé kapely v plné síle, rekrutující se z ranku rychlého metalového old-schoolu, tak vlastně i řadu průměrnějších uskupení.  Jako někdo, kdo stojí vně metalověundergroundové scény a nevezme z tohoto prostoru úplně všechno, jsem tedypřišel, abych tzv. proséval a odděloval zrno od plev (pokud to mohu tak s nadsázkou nazvat) :-) a třeba pro sebe i něco dosud neznámého objevil.Celkově vzato jsem zde letos zažil tři koncerty, které mne vyloženě nadchly(všechny tři proběhly až druhý den akce, v sobotu), několik tak nějak vcelku slušných a pakněkolik, které mne vlastně moc nezaujaly. Sál byl znovu plný metalovýchnadšenců, z nichž vysoké procento připadalo na cizince přijíždějící dojihočeského města nejčastěji z Rakouska a Německa. Dle mého vládla mezinávštěvníky spokojenost a vše se tedy odehrávalo v tradičních kulisáchhudebního fandovství a z něho vyplývajících skutečností. Když bych to shrnul co nejstručněji - akce se povedla! Pátek 10.října - rozehřívací den bez vrcholů Do sálu vcházím v průběhu vystoupení polských black-thrashersDRAGON a kapelu shledávám nikterak originální a ve všem, co hraje a jak se prezentuje, vlastně generickou. Opravdu neoriginálnímu pojetípošmourné rubanice nepomáhá nejen průměrná a strohá skladbová výstavba, ale aninepříliš velká nápaditost. Zvuk to celé v páteční den také příliš neposouval, takže nebylodůvodu u DRAGON setrvávat déle než na tři skladby. Podobné akce, plné stylověvzájemně si docela podobných kapel, mají, dle mého, tu jedinou výhodu, že posluchač porovnáváa následně pozná, které kapele to ve výsledku opravdu hraje, a která se naopak s koncertemspíše pere. Letos jsem na festivalu zažil několik vystoupení, které vystřelilyjako blesk a dokonale strhly, tohle ale rozhodně nebyl případ DRAGON.  O německých pekelných thrasherech NOCTURNAL vedených přes dvě dekády jejich kytaristou Danielem Cichosem jsem před akcí zauvažoval jako o možných černýchkoních festu, navzdory faktu, že tahle, v mezích metalového undergroundu stále sedržící, kapela párkrát prodělala nějakou tu personální obměnu a stran vydáváníalb se za to čtvrtstoletí existence opravdu nepřetrhla. Jejich nejuznávanější nahrávkou se jeví zřejmě debut „Arrival Of The Carnivore“ z roku 2004, ale když si tak člověk projede i jejich další věci, těch novot tam pak příliš nenalézá. NOCTURNAL určitě nezklamali, ovšem ani zásadněnijak nenadchli. Je pravda, že působili o dost lépe než DRAGON a narozdíl od nich měli o něco čistší zvuk a celkově lépe svištěli. Za mne asi vrchol pátku, byť ten den celkově považuji spíše za rozjezdový. To pravé přinesla až sobota. Prvním větším jménem soupisky bylo v polovině osmdesátých let zrozené porýnské komando DARKNESS, které zde zaútočilo pravověrným thrashem na slušné úrovni, ale ne až na tak slušné, abyto celé přineslo i osobitou nadstavbu a zanechalo trvalejší dojem. Myslím, že na omlazené sestavě (z původníchčlenů je přítomen již jen bubeník Andreas Lakaw a pak snad ještě debutovoudesku pamatující kytarák Arnd Klink) bylo dokonce poznat, že kapela dlouhé rokystála. K nové dlouhodobější aktivitě se DARKNESS odhodlali totiž až poroce 2015. Název této kapely si ještě pamatuji z konce osmdesátých let,kdy měl jejich debut „Death Squad“ na scéně slušné renomé a leckdo z nás jej měl nahraný na audio kazetě,byť jsem tyto Němce posléze zcela pustil ze zřetele a věnoval se jiným kapelám. Připoslechu jejich produkce se tomu nedivím, toho osobitého přesahu tam moc nebylo. Za mne tedy slušný thrashový old-school, ale na druhou stranu nic navíc. Nic po čem bych si řekl, tohle jsou ti DARKNESS, takhle nezní nikdo jiný. Je jasné, že z německé scény osmdesátých let měli šanci dál růst ti lepší. Velmi oceňuji nadšenectví, zapálenost a celkové burcířstvífrontmana od HIRAX Catona W. de Peny, který je ve své energické show až tak moc „inside“, žezapomíná, že v tom souvislém chuchvalci minutových riffových úseků, střídaných s hromově zrychlovaným ukončováním skladeb a jejich znovuzačínáním by se mohl také někdo odhodlat dokonce hledat skladby.:-) U bezskladbového bordeloidního koncertu HIRAXmě přišlo, jako když sound padajícího kredence dělá kulisu k divadelnímu představení borce, cosi založil živnost na dynamické gestikulaci, valení bulev, ukazování do davu a emotivním burcování. Chvíli jde ozábavu, ale poslouchat se to moc nedá.:-) HIRAX jsou za mne neposlouchatelná záležitost,takže už vím, proč kapela vzešlá z pradávné generace METALLICY na rozdíl od jiných nikdy nepovyrostlaani o píď. Sobota 11.října - naprostá bouře Do Divadla Pod Čarou přicházím krátce po čtvrté odpolední, kdy již je akce v plném proudu. Mexičané PHANTOM budili pozornost již jenom svým původem.Nic méně to, co kapela získávala na image, pohodlně ztratila nepříliš zdařiloutvorbou, která jevila známky neoriginálních speed/thrash klišé a průměrnosti.Holt, když se zpívající kytarák J.C.Garcia, v každém detailu svou image nápadněpřipomínající Toma Arayu z období alba „Hell Awaits“,doopravdy vidí jako Tom Araya, ještě to neznamená, že kapela bude hrát takdobře jako SLAYER. Němečtí MEGATHÉRION přenesli na pódia surový old-schoolblack metal s jednou kytarou, což v rámci letošního ročníku působilodocela netradičně. Přišlo mne letos, že ten stylový rozptyl vystupujících bylužší než v případě minulých dvou ročníků. Vzory u staré tvorby severoanglickýchVENOM každopádně tahle druhá kapela vokalisty od CRUEL FORCE Michaela Dalla nezapře. Chlapci z MEGATHÉRION se zatím studiově moc nepředřeli, protože maj na svém kontě jenjednu sedm let starou EP nahrávku.  Se startovním výstřelem vystoupení brazilskýchblack-speedmetalers EVILCULT pro mne konečně začala písecká akce fungovat. Naprosto špičkověošetřený zvuk, který překonal vše, co bylo do této chvíle letos k slyšení,neuvěřitelné nasazení celé čtveřice, neustálé pobíhání muzikantů po pódiu bylo slazené s jejich pohyby čas od času seskupených do bojových formací, a především naprostostrhující songy. Tohle byli EVILCULT, kapela, u které věřím, že má to nejlepšíprávě před sebou. Lucas je výborný lídr, který na sebe přebírá krom křiklounskérole ještě tu precizně zvládnutou kytarovou, a nezapomíná v písních často sólovat, neděje se tak však nad rámec nutného. V souzněnís druhou kytaristkou Hell Bordini mu to skvěle svědčí. Právě Helloisa dodala vystoupení šmrnc svým mladistvým zápalem a autenticitou. Z počátku jsem se chvíli sám sebe ptal, jestli tenhle druhej kytarák není náhodou holka, neboť mě přišel nakluka až moc líbivej :-), přičemž jak set běžel stále vpřed, postupně jsem získával jistotu, že jde opravdu o ženu, což jsem si posléze potvrdil na internetu a celkově si oddechl. Výborný koncert! Klasičtí black-thrashers, jací dost často vystupují právě v Písku,to byli i o generaci starší SLAUGHTER MESSIAH. Od pohledu zkušená kapela, jejíž členovéneponechávají nic náhodě a dodržují poctivou zbrojnošskou image s koženýmiohozy, nábojnicovými pásy a velkým množstvím kovových pyramid a hřebů. Jenže hudebně byli tito Belgičané,kteří mají za sedmnáct let existence na svém kontě jen jedno album, o tříduslabší než Brazilci. Za mne určitě ne až tak zajímavé vystoupení, které bylo kompatibilní se vším, co na akci znělo. Po vlámské čtveřici přichází naprostý vrchol celého ročníku, a sice vystoupení dortmunských již několik let se na světlo deroucích hvězd německého speed/thrashe současné doby VULTURE.  Pětice VULTURE dala jasně najevo, že dnes v thrashmetalovémžánru, či v jeho melodičtější speedové modifikaci, patří mezi světovoušpičku a to i mimo undergroundový prostor. VULTURE tedy potvrdili, že skvěláúroveň všech jejich čtyř řadovek, v čele s poslední albovou věcí „Sentinels“z podzimu minulého roku, není žádnou náhodnou anomálií, ale kapela mádoopravdy potenciál meřit se ve vší vážnosti s úplně nejvýznačnějšími žánrovými značkami. Ačkoliv jejich koncert trval celou hodinu, ubíhal neskutečně rychle akapela využívající skvělé hráčské úrovně všech členů sázela jednu skvělou hymnuza druhou, přičemž ty z posledního alba - jmenovitě třeba „UnhallowedAnd Forgotten“, „Oathbreaker“ nebo „Realm Of the Impaler“ -  jednoznačně převládaly a choráloval je s kapelou nejeden Germán. A když hromotlucký frontman LeoSteeler, svým hlasem připomínajícím v určitých momentech projev někdejšíhozpěváka EXODUS Paula Baloffa, v závěru vystoupení zavelel ke coveru „A Lesson InViolence“, byl rozbouřený písecký sál doslova v jejich hrstech. V setu zazněl i aktuálnísingl „Power Thrash“, který je aktuálně opatřen vtipným videem a lze jej považovat dost možná za první vlaštovku z nadcházející řadovky.Za mne VULTURE předvedli nejlepší vystoupení letošního roku a jedno z nejlepších,které jsem zde za těch pár posledních ročníků viděl. Není divu, že i organizátořise vydali zapařit na pódium a skočit si do davu. Celkově se mi během akce líbila ona zdejší sounáležitost a spolupráce, kdy nikdo nedovolil, aby se zde někdo zranil. Jakmile se někdo vydal skočit si z pódia, ostatní pod ním dělali všechno pro to, aby si dotyčný neublížil.  Na italské legendy metalového undergroundu NECRODEATH jsemse docela těšil, zvlášť když mělo údajně jít o jejich definitivně poslední showza 40let na scéně. Jenže vystoupení letité kapely v sobě nemělo přílišspeciálnosti a vlastně co se nápadů i vyznění týče, na mne dělalo dojem docela obyčejné thrashmetalové show se špetkou nějaké abstraktní alternativy, deathu a groovu. Spíše devadesátkově amileniálně koncipovaná záležitost, která letos představovala asi největší zdejší zvláštnost, rozhodně nedala vzpomenout na památný old-school thrashový debut „Into the Macabre“ z roku1987. Nebyl to špatný výstup, ale ani nijak extra nadprůměrný. V tuto chvíli jsem byl z dlouhého postávání takunaven, že jsem si musel jít před HELLBUTCHER na chvíli někam sednout a trochu pošetřit síly. Vystoupení švédských headlinerů za to ostatně stálo a představovalo další ze skvělých počinů a vrcholů celé akce. Po právu aktuálně vzývaní Švédové HELLBUTCHER byli zřejmě největšími hvězdamiletošního ročníku a svou pověst divoké a nespoutané metalové show, která sedrží výrazných žánrových propriet, inspirovaných u raných děl DESTRUCTION, SODOM či KREATOR z poloviny osmdesátých let, zde pouze potvrdili. Osobně jsem si je na Brutal Assaultu nechal utéct, ale o to více jsem se těšil v Písku. Kapela vzniklá před třemi lety na troskách legendární tlupy NIFELHEIM neúnavně drtila všechny přítomné, dostávala sál plný headbangers do varu a svým nihilistickým black/thrashem doslova masakrovala. Vystoupení s velmi slušným a čistým zvukem pouze stvrdilo vysoký potenciál souboru, který má dosud na svém kontě pouze bezejmennou, a nutno říct že vynikající debutovou desku. Ta zde byla přehrána prakticky celá, vytuněna nějakými přebytky od vzorů či předchůdců. Šílený řezník Per Gustavsson celý výstup kapitálně řídil a jeho band doslova způsoboval bouři. Většina přítomných tak mohla odcházet ze sálu okolo půlnoci naprosto vyšťavená a spokojená... díky sobotě mám za to, že šlo o další výtečný ročník.Dovětek: Minulé dva ročníky (tedy X., XI.) mě sice přišly o něco rozmanitější (netvrdím však že lepší), protože zde docházelo i na sety kapel, jejichž styl místy přecházel až do deathmetalových vod, či občasně dokonce do hardcore, ale právě koncerty od tří letos nejsilnějších bandů: VULTURE, HELLBUTCHER a  EVILCULT, udělaly i z ročníku 2025 mimořádnou akci. Co mě osobně trochu vadilo, byla jistá uniformita a vzájemná podobnost těch menších nenasazených kapel s odpoledními sety, ty mě totiž přišly, a to i z nahrávek, jako bych souvisle poslouchal jeden tak trochu blackový a trochu speed/thrashový band, libující si v retru a v klišé. Horší páteční zvuk také leckomu nenahnal body. Lituji odřeknutí (či nekonání se koncertů) dvou kapel, které byly původně na soupisce a posléze ze seznamu zmizely - jmenovitě mám na mysli speedmetalové Kanaďany RIOT CITY a power-prog-thrash mladíky VOID z USA, které osobně považuji v obou případech za skvělé záležitosti, v rámci aktuální scény za velmi podnětné věci s povedenými alby na svém kontě, protože jejich potencionální sety by této akci dodaly ještě hodně navíc a posunuly by ji blíže k melodice. Netuším, co bylo důvodem jejich neúčasti, když obě tyto bandy zrovna v těchto dnech brázdí Německem,...https://www.crazyDiamond.cz/evilcult_triumph_of_evil_recenze/3688https://www.crazyDiamond.cz/evilcult_triumph_of_evil_recenze/3688janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pod vlivem skvělého včerejšíhovystoupení Brazilců EVILCULT na akci Thrash Nightmare v Písku jsem si hned na místě opatřil cd jejich právě aktuálně vydané třetířadovky „Triumph Of Evil“ a jejímu poslechu jsem věnovalbezmála celou neděli. Jde o kapelu, která o sobě v současnosti vmetalovém undergroundu dává slušně vědět a vládne nemalým potenciálem, co se týče nejen hráčskéhoumu, energie i nasazení, ale také poutavým převedením letitých žánrových standardů do aktuální doby. Čtyčlenná sestava se celou dobu své existence točí okološéfa, zpívajícího kytaráka a dnes již jediného původníhočlena, třiatřicetiletého Lucase Bitencourta de Sousy. Právě onjiž zhruba dekádu celý soubor táhne a byl tedy rovněž udebutového alba „At The Darkest Night“ z roku 2020. Druhýmslužebně nejstarším členem je dnes baskytarista Renato Igor užívajícípřezdívky „Speedwölf“, ten k EVILCULT naskočil v dobědruhého alba „The Devil Is Always Looking For Souls“, jehožtvorby byl v roce 2023 již součástí. No a až v letošním rocedo kapely naskočil bubeník Felipe „Stress“ Oliveira a rovněž také kytaristka Hell Bordini, v obou případech jde o velice šikovnéinstrumentalisty, kteří projekt opatřili tou správnou jiskrou,což bylo z celého jejich včerejšího koncertu znát a taktéž to je poznat z vyznění novinkového alba „Triumph Of Evil“, které u Awakening Records vychází právě v těchto dnech (bylo na akci pokřtěno členyšvédských HELLBUTCHER) a které je, navzdory únosně temnémuzabarvení, plné vytříbených heavymetalových vyhrávek a celkověsvou skladbovou podstatou spíše oblažuje, než aby způsobovalo chmury.Tahle kapela rozhodně není jen taknějakou uniformní black/speed/thrash partičkou, jakých jsou dnesve světě oslavujícím metalové retro stovky. Já osobně bych vlastně z jejich stylovéhoukotvení úplně vyškrtl slovo „thrash“. Ten styl tam prostě není, navzdory oblibě EVILCULT v rychlých tempech. Dle mého jde vpodstatě o poměrně kytarově barvitý a melodický heavy/speedmetal, opatřený však blackmetalovou aurou, která zde vyvěránejen z Lucasova vokálního pojetí, jež v kontrastu kinstrumentaci naopak zcela postrádá rozmanitost a útočí jenskrze satanské durdění, ostatně tak jak bylo známo od klasiků, původníchold-school black kapel z osmdesátých let, ale také z čertovskýchsymbolů, se kterými kapela zachází ve svých textech. EVILCULTvlastně využívají velkou dávku klišé, ale umí s nimi pracovattak umně a s potřebnou svěžestí, že to celé nepůsobí ani trochu nepatřičně.Nejsilnější jsou Brazilci v tom, že iskrze své tří až čtyřminutové metalové vypalovačky tyto dokáží opatřit účelnou kytarovou zdobností, která slouží výsledkupouze ku prospěchu a skladby posiluje. EVILCULT rozhodně nehrajínic originálního, ale všechny v metalu již dávno slyšené ingredience vjejich písních prostě fungují na výbornou. Ať už tedy zmínímnosný titulní song „Triumph Of Evil“, který, díky jeho výraznému refrénovému sloganu, má posluchač šanci si z deskyzapamatovat asi nejvíc, energický otvírák „Midnight Ritual“,u kterého mám pocit, že poslouchám nějakou zaťatou starou NWOBHMkapelu, zasypanou správně blackmetalovou aurou, nebo dalšíambiciózní hymny jako je třeba rozmáchlostí opatřená „Warrior Of Doom“nebo svižná jízda „Satanic Revolution“, vždy dostaneme minimálněvýborné řemeslo. Asi nejzajímavějším momentem desky je pro mne pak závěrečnáskladba „Endless Night“, ze které doslova prýští atmosféraheavymetalových osmdesátých let, a to nemyslím na žádná undergroundová podhoubí, ale spíše narážím na odlesk stadiónových produkcí. Velmi povedenádeska, kterou hyzdí snad jen ta dětská kresba na jejím obale.https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_big_byt_recenze/3686https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_big_byt_recenze/3686nobody@nothing.com (Tomáš)Kutnohorské „Rybičky“ se oblékli do nového „Kabátu“. Už nějakou dobu neskrývali ambice stát se skutečně velkou, stadionovou kapelou. A myslím, že se jim to i povede (vlastně spíš už i povedlo). A já jim v tom fandím, protože přesně tohle je ten správný stadionový rock pro naše luky a háje.Přesto, že jsou RYBIČKY 48 na scéně téměř 20 let, já je začal poslouchat až loni. Jasně, to jméno jsem registroval, dokonce pár songů jsem i znal. Ale prakticky stejných 20 let ignoruji rádia a festivaly, takže vím lautr nic, co se tam hraje. Loni jsem ale tak nějak, zřejmě v rámci krize středního věku, znovuobjevil lásku k punkrockové muzice. A zkusil jsem teda i „Rybičky“. A je to fajn. Lépe řečeno moc dobré. Ano, první alba nezapřou silnou inspiraci v BLINK 182, případně GREEN DAY, ale postupně se propracovali k docela unikátnímu (v rámci žánru) vlastnímu ksichtu. Debatu, jestli je to pravověrný punk, utínám hned teď v zárodku. Oni se tak snad někdy prezentovali? Pop-punk, punk rock, punk rock ´n´roll, tohle budou spíše kategorie, které je definují. A zejména jde v jejich hudbě primárně o zábavu, i když se občas otřou i o vážnější témata. Prostě za tím nehledejte žádné velké umění, ani žádné velké ideologie, nedej bože snahu změnit svět. Osobně mám radši novější tvorbu, zejména od alba „Tohle je rock´n´roll, vy buzny“ z roku 2013, spojeného s nástupem druhého kytaristy do stálé sestavy od následujícího roku. Tam kapela více méně opustila tradiční pop punkové, řekněme teenagerské, pojetí své muziky. Přitvrdili, změnili image a vydali se více punkrockovým směrem s nádechem motorkářského big beatu/rocku s hutnějším zvukem a silnějším drivem.Co se jim musí nechat, ať už je máte rádi či nikoliv, je cit pro melodické hymny se zajímavými a často vtipnými texty. Ano, občas to sklouzne i do mírné trapnosti, některé songy poslouchám radši jen na půl ucha, ale na každém albu jsou to maximálně nízké jednotky kusů. Tři roky od poslední řadovky „Jedeme dál“ samozřejmě kapela nehibernovala. Kromě aktivního koncertování už loni vypustili první singl z chystané novinky. A byla to úplná bomba! Skladba „Já dneska slavím“, ve které si střihli „duet“ s holčičí kapelou, populární začátkem milénia, tehdy pod názvem HOLKI, dnes pod příznačnějším MILFKI, je hiťas jak z učebnice. Ulítlý, vtipný, melodický. Perfektní propojení řízného punkrocku s „odporně“ umělým popem je tak absurdní, že je vlastně geniální. A k tomu boží videoklip. Očekávání ohledně desky byly vysoké.Když trochu předběhnu, kapela s vydáním desky vypustila několik silných prohlášení, že to bude jejich nejlepší album a podobně. Že se nahrávalo v SONO, všichni společně, na analog, a díky tomu se povedlo zachytit energii „živého“ hraní. Které album je nejlepší v rámci diskografie je samozřejmě vysoce individuální záležitost, osobně „Big Být“ za jejich nejlepší desku nepovažuji, ale je velmi dobrá. Určitě v první trojce nejlepších. Co se týče zvuku, tak SONO znamená, že to bude technicky dokonalé. Tady není o čem, přesně tak to je. Je vyšperkovaný do poslední noty, všechno krásně slyšet, mix je perfektní. Ale že bych tam slyšel živelnost a syrovost živého hraní? Asi úplně ne. Ale to není kritika. Já jsem velký fanoušek práce studia SONO a mě se to přesně takhle líbí. Mainstreamově dokonalé. Protože přesně v této fázi existence „Rybičky“ jsou. Oni jsou v podstatě mainstreamová kapela, která headlinuje festivaly a dokáže vyprodávat haly. A podobných v Čechách moc nemáme.Po instrumentálním intru s kmenovými mantrickými popěvky na to kapela vlítne plnou silou nekompromisním otvírákem „Big Být“. Živočišný drive, slušný text, refrén, který je po prvním poslechu zavrtaný v mozku do smrti, výborný zvuk. Slyším tam AC/DC, MOTÖRHEAD, KABÁT, prostě je to rozhodně blíže stadiónovému rocku než punku. A když ještě mrknete na klip, natočený na jejich jarním domácím „Megakoncertu“, tak jeho estetika a dramaturgie nenechá nikoho na pochybách, kam „Rybičky“ plavou. Velká stage, ohně, plameny, světelná show, promítání. Nene, tohle punk není, tohle je jasná „rock show“! Možná si říkáte, co na tom může být tak těžký složit podobný song? V jednoduchosti je síla, toho se „Rybičky“ drželi, a nepřekombinovali to. A je z toho jedna z nejlepších písniček, jakou kdy nahráli. „Kámo“ je spíš oldschoolovější věc v pop-punkovém duchu. Jednoduchá melodika, střídání klidných a hlučných pasáží. Dospělejší, chlapácký hlas zpěváka Kuby Ryby a ostřejší, hutnější zvuk, to jsou elementy, které song odlišují od ranné tvorby a dávají mu tím serióznější vyznění. Další klasika je „Sofie“, kde ještě trochu probleskují reminiscence melodických postupů naučených od BLINK 182, ale když se podívám na to, co dnes dělají legendy z Kalifornie, tak bez okolků dodám, že žáci překonali učitele. O několik délek. Žijeme v době, kdy nedochází ke generační výměně jen v samotné populaci, ale i na hudební scéně. A „Rybičky“ se evidentně rozhodli převzít štafetu největší big beatové kapely od KABÁTU. Jestli otvírák lehce připomněl teplickou legendu, pak „Horník“ je už nekamuflovaným útokem do jejich výsostného území. Vyrostl jsem na KABÁTU, budu ho poslouchat do konce života, ale přiznejme si upřímně, poslední 2-3 alba jsou přinejlepším udržovací. „Horník“ je naopak song, se kterým by KABÁTI přišli před 20 lety, a podobných by měli na desce tucet. Svěží, vtipný, zapamatovatelný, s typickým riffem, s typickým zvukem. „Léto 2“ v reggae punkovém rytmu je zástupce zmiňovaných „trapných“ songů, bez kterých se obejdu, tak popojedem dál. „Kulový“. KABÁT? Ano, a výborný! Existencionální otázka, kterou si musíme dříve nebo později položit, zní „vykrádají je nebo ne?“. Za mě NE. Berou si z nich velkou inspiraci, ale kombinují to se svojí DNA. Možná v tom slyším podvědomě víc KABÁT, protože chci, aby zněli opět takhle živě a mladě. Povedla se i „Stinky Life“, kombinující téměř new wave sloku s agresivním a rychlým metal punk rockovým refrénem. V „Kdo ví (Chinaski na piku)“ si vtipně vypomohli hlavním riffem od zmiňovaných kolegů z jejich asi největšího hitu „1970“. Je to jeden z těch tematicky vážnějších songů, ale opět podaných vtipnou formou, díky čemuž se z toho nestává patetická aktivistická agitka. „Nebeská prána“, rocková balada v nejlepší tradici velkých rockových alb, stylově uzavírá kolekci. Dramaticky, velkolepě, se zatnutou pěstí.RYBIČKY 48 natočili výborné album. Je plné energie, témata jsou aktuální, melodie fungují. Staří fandové dostávají přesně to, co očekávají, ale věřím tomu, že s tím dokážou oslovit i mladou generaci. A musím dodat, že svůj úspěch si plně zaslouží. Všechno si poctivě odpracovali a na vrchol vystoupali jen díky své pracovitosti a talentu. A tak to má být.