https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/war_on_women_time_under_tension_recenze/4042https://www.crazyDiamond.cz/war_on_women_time_under_tension_recenze/4042nobody@nothing.com (Tomáš)WAR ON WOMEN bude buď macho kapela chlapáků, pro které je ženská jen objektem něčeho (můžete si dosadit dle vlastních preferencí), nebo naopak feministickou sebrankou, bojující právě proti těm macho chlapákům. To je přesně případ této pětice z Baltimoru v Marylandu. A co by tak asi naštvané feministky (oni jsou vlastně v kapele i dva chlapi) mohly hrát? Napovím vám, dreampop můžete vyloučit. Kdo je hudebně tipoval někam do prostředí hardcoru, tipoval správně.Výraznou tváří kapely je energická zpěvačka Shawna Potter. Pak ještě dvě kytary, basa a bicí. Dá se říct, že klasická sestava. První EP kapela vydala už kolem roku 2011 a to byl skutečně ještě hodně dřevní hardcore téměř podle učebnice. Hned od prvních oficiálních desek ale začala tuto formuli rozmělňovat různými rockovými vsuvkami. Pomalu přidávali hutnější riffy, občas ubrali tempo, vsunuli mezihru. A hlavně se stávali s každou další deskou více a více melodičtějšími. Na textovém poli ale žádné ústupky, jakkoliv byly ty hudební jen a jen k prospěchu věci, rozhodně nedělali. Takže všichni oblíbení nepřátelé levicově orientovaných aktivistů, navíc ještě silně feministicky zaměřených, se postupně dostávají na paškál. Kapitalismus, politická reprezentace, sexismus, patriarchát, rovnoprávnost, práva menšin a tak dále, a tak dále. Přidávají se ale i osobnější témata vztahová, drogové závislosti, neupřímnosti, zneužívání, smrti a ztráty. Tohle je důležitý posun, který vyčleňuje kapelu z kategorie „politický aktivismus“ k širšímu obsahovému záběru a tím i publiku.Každopádně kapela se po téměř šesti letech vrací se svým čtvrtým albem a za mě je to zatím rozhodně nejpovedenější kousek jejich diskografie. Bublající elektronický začátek nás možná na chvíli znejistí, ale pár vteřin na to už nám do uší vtrhnou pořádně nabroušené kytary a přinasraný zpěv a „Precios Problem“ se transformuje na poctivou melodickou hardcorovou pecku. Zvuk máme velice kvalitní, rozhodně zatím v rámci diskografie nejlépe studiově ošetřený. Stejně tak působí i produkce, která dokáže ve správnou chvíli akcentovat silné stránky kapely, ale nemá potřebu je zbytečně krotit nebo uhlazovat. Když to písnička vyžaduje, tak je tvrdost skutečně intenzivní, když se má ubrat, tak to je skutečně jemné a citlivé.Odkazy na ranní tvorbu kapely najdeme v rychlých a přímočarých jednohubkách jako „Sponge Sugar“ nebo „Shapes“. Není to špatné, ale úplně stačí pár podobných kousků, které v rámci pestrosti kolekci lehce nakopnou. Vlastně můžeme tohle přirozené přelévání energie, kombinování rychlejších a pomalejších, řekněme hloubavějších skladeb, vyzdvihnout i jako jednu ze silných stránek desky. Působí to totiž velice přirozeně a nenuceně. Překračování stylových hranic není násilné ani umělé. Pestrost kolekce není rušivá, právě naopak, je stmelující. V rámci té pestrosti vyniká právě hlas Shawny, která s absolutní lehkostí odzpívá všechny polohy, rychlosti a intenzity, a navíc přidává kotel emocí. Její hlas je skálopevný a vyzrálý.Skutečná síla desky je ale v komplexnějších skladbách, kde se kapela vydává do teritorií, kam už v minulosti lehce jedním očkem nakukovala. Teď už dospěla a nebojí se tam skočit naplno. Více melodií, košatější struktura skladeb, inspirace z hardrocku nebo i grunge. Rychlost často vyměňují za hutnost, naštvanost za zpěvnost. Berou si to nejlepší z obou světů, jak z punku, tak z klasického rocku, a doplňují to svým specifickým výrazem. A když už roztahují křídla, tak pořádně. Elektronika. V minulosti něco nemyslitelného. Teď jí citlivě a vkusně v malých stopových množstvích propašovali do jednotlivých písniček, aby jim jako dobrý domácí bujón dodal trochu chuti navíc. A další ingrediencí jsou vokální harmonie. Opět něco, co v minulosti rozhodně nebylo běžné, spíše velice výjimečné. Kam je taky narvat do uřvaného, rychlého a krátkého hardcoru že? Teď se ale prostoru dostává, tak proč to nevyužít. Je to další plus, písničkám dodává šťávu.Když jsem desku slyšel poprvé, měl jsem pocit lehké schizofrenie. Kam WAR ON WOMEN vlastně chtějí směřovat? Melodický hardcore, nebo spíš moderní hard rock s alternativně rockovými vlivy? Postupně jsem ale zjistil, že je zbytečné klást si tuhle černobílou otázku. Proč by nemohli dělat oboje najednou? Je to snad zakázané? Nefunguje to snad? Někdy si věci komplikujeme sami. Kapela taky prochází nějakým vývojem, a pokud to míří správným směrem, tak není potřeba do toho vrtat. Tohle malé zamyšlení můžu ukončit obvyklým klišé, že se jedná zatím o nejdospělejší a nejvyzrálejší kolekci v rámci jejich diskografie. Ale to klišé je zde skutečně pravdivé.V „Messages Unsent“ třeba znějí jak THE WARNING na svých ranných (nepřeprodukovaných) deskách. Velký hymnický refrén doplněný velkým riffem, sólem a dunivými bicími. „More Than Muscle“ je moderní melodický hardcore jaký dnes dělají třeba SCOWL nebo GOUGE AWAY. Intenzivní, nervózní a plný napětí. A pak tam střihnou „Serve“, který zní jako kříženec RED HOT CHILLI PEPPERS a PEARL JAM. Alternativní rock s devadesátkovým feelingem. Já jsem maximálně spokojený. A když vám řeknu, že závěrečná „Hunger Stone“ míří až někam k RADIOHEAD, tak mi snad ani neuvěříte. Loopy, jemné kytarové vyhrávky, postrocková atmosféra. A pak exploze a masivní, téměř metalový závěr. WAR ON WOMEN našli ideální balanc mezi svými kořeny a zakomponováním nových elementů do své hudby. Pořád znějí vážně a nekompromisně, ale teď je to i výrazně zajímavější a pestřejší. Výborná deska po všech stránkách.https://www.crazyDiamond.cz/nahum_prinaset_kvalitu_kterou_sami_pozadujeme_rozhovor/4041https://www.crazyDiamond.cz/nahum_prinaset_kvalitu_kterou_sami_pozadujeme_rozhovor/4041hackl@volny.cz (Pekárek)Už nějakou dobu se mé občasné procházky nesou ve stejném duchu, nasadím si sluchátka, otevřu Bandcamp, chvíli listuju svou virtuální sbírkou, a nakonec si opět pustím „Old World Dead“ od NAHUM. Ostravští se mi svou novou deskou prostě strefili do noty. Precizně zahrané, melodické, nápadité a opravdu tvrdé, ano, přesně o takovém albu teď píšu. Nedělat kompromisy, nenechat se vláčet klišé ani trendy, složit skladby, které baví posluchače i samotnou kapelu. Kvadratura kruhu, říkáte? Daleko od pravdy nejste. Řešení podobného problému si každopádně žádá o něco víc než jen čas a odvahu. Z odpovědí kapelníka Tomashe se dozvíte podrobnosti.Vítejte na našem webu. V recenzi jsem už nějaká fakta zmínil, ale na vyprávění mě moc neužije. Mohli byste proto NAHUM našim čtenářům alespoň stručně představit.Nechtěl bych nudit sáhodlouhou historií, takže pro představení řeknu jenom tolik: jsme pět obyčejných lidí, kteří milují tvrdou muziku natolik, že vždycky chtěli přispět vlastní tvorbou. To už od roku 2004; přičemž v současné sestavě fungujeme zhruba pět let. Posluchačsky i věkově je kapela pestrý mix, který se dobře doplňuje.Kdysi dávno jsem se s někým z vás nakrátko setkal na nějaké akci a už tehdy oceňoval míru vašeho nasazení a profesionalitu. Dělat věci napůl asi nebude váš styl…Jsme na sebe nároční a chceme dělat věci naplno. Svoje rezervy známe a snažíme se na nich pracovat. Všichni jsme totiž i nároční posluchači, a je proto logické, že pokud máme být součástí hudební scény, rozhodně nechceme dělat jenom výplň, ale přinášet pokud možno kvalitu, kterou sami požadujeme. Vytváříme na sebe tlak a také ho pak pociťujeme.:-)Je to i důvod, proč jste se pustili do revitalizace vašeho dema „Unhuman“ z roku 2005? Uznávám, že jde o velice příjemnou záležitost…Účelem revitalizace dema z roku 2005 bylo hlavně něčím speciálním oslavit tehdejších patnáct let na scéně. A protože samotné demo se nikdy nedočkalo oficiálního vydání a distribuce, řekli jsme si, že jeho znovu nahrání bude tou správnou specialitkou k oslavě. Možná by to dopadlo jinak a udělali bychom rovnou něco nového, kdybychom tehdy neměli krátce po vydání „Within Destruction“, na kterém jsme se tvůrčím způsobem úplně vydali. Ale jsme rádi, že i revitalizace dema si lidi váží.I po započítání práce se zmíněným demem mi ta prodleva mezi „Within Destruction“ a novou řadovkou ovšem připadá dost dlouhá. Předpokládám, že důvodem mohly být personální změny a pak zase ten perfekcionismus. Prostě když už, tak už…Dlouhá připadala i nám, čas neuvěřitelně letí. Ano, několikeré protočení sestavy a covidová opatření nebyly tím jediným brzdícím mechanismem. Rozhodně k němu patří i vysoké nároky na vlastní produkci. Jako autor většiny muziky si tohle beru na sebe. S každým albem si plním nějaký cíl, sen. S „Within Destruction“ se to povedlo na 100 % a já hned věděl, že se nechci opakovat. Protože proč, že? Takže cíl byl: udělat album, které bude znít jako NAHUM, ale zároveň přinese u nás dosud neslyšené prvky, a taky bude alespoň tak dobré jako předchůdce. Tak se stalo, že jsem to album psal v podstatě celou tu dlouhou dobu. Jakmile jsem však už nahrál demo pro zbytek kapely, šlo to už ráz na ráz.Jak došlo v dané souvislosti k výběru nového vydavatele Smile Music?Líbilo se nám, jak do toho tehdy ještě relativně nové vydavatelství šlape, a pár našich známých u nich zakotvilo. Věděli jsme, že s novým vydavatelem můžeme oslovit i trochu jinou bublinu fanoušků. Vydavatelství se zase líbila naše práce a ukázky z nového alba, takže se vydání upeklo nakonec docela rychle.Nováčci Kamil Rýc (bicí) i Michal Herman (kytara) patří mezi komplexnější hráče, druhý z nich dokonce přispěl dvěma skladbami. Počítali jste s tím, že se váš zvuk může i díky nim decentně proměnit? A lze něco takového s odstupem připustit?I když tvorba alba jde vždycky za mnou, snažím se materiál stavět tak, aby jej mohli svou kvalitou podtrhnout i noví členové sestavy. Kamil miluje blast beaty, takže jsem věděl, že se při psaní materiálu můžu v tomto vyřádit a album jich obsahuje mnohem víc než předešlé. Michal je zase velmi zručný kytarista, takže všechna sóla připadla jemu; a není jich tam málo. Takže ano, rozhodně pomohli k původnímu záměru: NAHUM, ale zase trochu jiný.„Within Destruction“ je enormně natlakované, ale zároveň nápadité. Novinka „Old World Dead“ mi však připadá méně zhuštěná a také barevnější než její předchůdce. V podstatě se tomu nedivím; ve směru vytýčeném právě „Within…“ bylo asi už vymalováno. Sázka na větší, byť stále extrémní hitovost a určité uvolnění se tedy vlastně nabízela…Ano, přesně to popisuješ. Záměrem „Within Destruction“ bylo naložit všem okolo na první dobrou, že se ani nestačí na vteřinku zamyslet. Odpovídá tomu i název alba. Super koncept a za mne se povedl. A protože se povedlo a cíle bylo dosaženo, nebyl důvod to samé opakovat. Na „Old World Dead“ jsem se proto rozhodl zaměřit víc na zapamatovatelnější motivy a vyzrálejší přístup. Jsem velký fanoušek melodií v extrémním metalu a spojit death/thrash s melodic/blackovými prvky bylo zajímavou výzvou. Nemyslím, že něco takového dělá hodně kapel. A jsem rád, že se mi tam i přesto podařilo dostat komplexnější strukturu skladeb.Vždycky jsem si myslel, že tady nikdy nebudeme mít kapelu typu současných UNLEASHED či DEICIDE, která by perfektně propojila extrémní žánr s citem pro atraktivní píseň. Přijde mi, že na „Old World Dead“ se něco takového podařilo takřka na sto procent, aniž byste však museli dělat kompromisy, nebo nějaké byly? Chtěl třeba někdo ještě více melodií, blacku nebo progrese?Ne, ve smyslu směřování celku jsme táhli všichni za jeden provaz. Samozřejmě nějaký ten kompromis občas přijde. Jednu moji skladbu jsme po společné domluvě dali úplně pryč, protože byla slayerovštější než SLAYER.:-) A pár drobných aranžérských úprav taky vzniklo kompromisem. Ale rozhodně to u nás nefunguje tak, že by někdo tlačil nějakou tezi typu „album musí být víc takové, makové“ a stavěl se proti všem.Jaké vlastně jsou či byly hudební vzory, které stály u zrodu NAHUM? Došlo v mezidobí i k nějakému posunu co do inspirace? Nerozumějte mi špatně, už v recenzi jsem naznačoval, že se bavíme jen o kořenech a prvcích, přičemž něco jako tvář NAHUM zajímavě krystalizuje…Je třeba říct, že každý člen poslouchá do značné míry úplně jinou muziku, má jiné vzory. Proto asi není možné říct co jsou těmi vzory pro NAHUM jako kapelu. Ale když se budeme bavit o materiálu, tak tam už jednotnější stopu je možno najít. Pokud se budeme bavit o zrodu, tak jednoznačnými vzory byli DEATH, PESTILENCE, SLAYER, SEPULTURA, BOLT THROWER, KREATOR, TESTAMENT, později VADER, IRON MAIDEN, NILE, LEGION OF THE DAMNED, DIMMU BORGIR a mnohé další. Člověk se vyvíjí jako posluchač i jako tvůrce. Nikdy jsme neměli jeden vzor a baví nás spíš kombinovat různé přístupy a hledat vlastní cestu, což se logicky proměňuje v čase.A jak NAHUM nazírají třeba na poslední desku DEICIDE, jíž se vytýká větší usedlost a rutina, aniž by se bral v úvahu právě ten písničkový potenciál?Hudební vkus je strašně individuální věc. A kapely, co už jsou delší dobu na scéně a vybudovaly si nějaký zvuk, renomé, to mají hrozně těžké. A dost záleží, na jaké straně člověk stojí. Já jako posluchač většinou od svých oblíbených kapel chci, aby se držely hlavně toho, s čím jsem si je oblíbil. Na druhou stranu jako autor vyloženě nesnáším opakování.:-)Děkuji za diplomatickou odpověď.:-) Vraťme se k novince. Po zvukové stránce jste ani tentokrát neponechali nic náhodě, mix a master se znovu dělal v Hertzu. Zvuk je však nejen formálně vynikající, ale prošel i určitým vývojem z hlediska obsahu. Přijde mi méně monolitický, více organický, aniž by ztrácel na tlaku. Posluchač není zahlcen, může komfortně poslouchat celek, ale zároveň si v pohodě vychutnat každou linku, každý detail, neboť vše dostalo prostor…Děkujeme. Za zvukem stojí přímo samotný Wojtek Wieslawski, který měl hlavní slovo u legendárních nahrávek VADER, BEHEMOTH, DECAPITATED a dalších. Totální profík. Základ se míchal měsíc a pak další měsíc jsme řešili ještě každý detail, co zmiňuješ. Považujeme za důležité, aby ve výsledku byl slyšet každý detail aranží, když si člověk s nimi dal tolik práce.Když teď „One World Death“ znovu poslouchám, připadá mi, že každý z vás se snažil o naprosté maximum – tady bych si znovu dovolil vyseknout všem(!) poklonu – a zároveň se vám podařilo docílit rovnováhy. Tady už se dá mluvit o zkušené produkci. Máš v daném směru hlavní slovo, nebo podobné věci řešíte kolektivněji?Moc děkujeme! Ne hlavní, spíš možná vůdčí slovo mám já, ale bez ostatních by to v žádném případě nebylo a nešlo. Každý má svoji roli, všichni se doplňujeme, žádný boj o moc nebo nereálné představy. Zkušenost s produkcí připisuji té době, co se tomu věnujeme; přece jenom pár alb jsme už udělali a s každým se naučíš něco nového.Co bylo v případě nového materiálu těžší, dát dohromady skladby, nebo je pak nahrát?Rozhodně skladby dát dohromady. Jak už jsem se zmínil, chtěl jsem do typického NAHUM propašovat jak progresivnější, tak i hitovější, symfonické nebo blackové prvky. Myslím, že deska je mnohem pestřejší než předchůdce. A poskládat vše dohromady tak, aby nikde nepadal řetěz nebo něco nepůsobilo jako pěst na oko, byla opravdu výzva. Některé skladby čekaly na dokončení dlouhé měsíce, dokud jsem nebyl spokojen; vzniklo bezpočet demoverzí. Výjimku tvoří jedině „Legion Of Death“, jejíž kostra naopak byla hotová za odpoledne...Předpokládám, že v rámci nahrávacího procesu se u vás mění už jen maličkosti…Přesně tak. Pár detailů se doladilo na místě, ale nikdy co se týče struktury skladeb nebo samotných riffů. Deska musí být hotová, když jdeš do studia; nepropisuje se to pak jenom do času tam stráveného, ale myslím, že i do výsledné kvality.Zapojil se do nahrávání doprovodů výrazněji i Michal?Ano, dokonce velmi výrazně. Seděli jsme u toho spolu, oba dva na 100 % připravení a jeli svoji linku. Občas jsme se i lehce přetahovali, kdo to zahraje líp :-DCo sóla? Fifty fifty? Slyším některá hodně melodická a pak o něco agresivnější, typu melodičtějších SLAYER. Na výborná, až virtuózně pojatá sóla jste si ovšem potrpěli vždy…Všechna sóla má na svědomí Michal. Jenom jsme si řekli „tady by to chtělo melodičtější, tady agresivnější“, Michal udělal několik variant a z těch jsme pak vybrali; odvedl skvělou práci. S takovým záměrem jsme jej i do kapely brali; mojí doménou jsou skladby a riffy, jeho sóla. Takovou dělbu práce jsme měli i v předešlé sestavě.Tak to jste mě dostali, skutečně bych na jednoho sólového kytaristu netipoval. Možná by se teď hodilo zmínit pár kytarových idolů…Myslím, že nepřekvapí, že to bude hlavně Chuck Schuldiner, Andy La Rocque, Jeff Hanneman a Dimebag Darrell. Ne nutně pro každého z nás, ale spíš jako otisk, který se propisuje do toho, jak o kytarové práci v NAHUM uvažujeme.Myslím, že největším hitovkou nového alba je „Through the Rotting and Cremation“, „Conspiracy of Shadows“ či „Hatekiller“. Cítíte to podobně, nebo máte jiné favority? Každopádně doufám, že je hrajete i živě….Ano, všechny zmíněné skladby živě hrajeme. A ano, dá se říct, že to jsou „hitovky“. Já je mám ještě velmi rád pro jejich zajímavou a komplexní strukturu i otvírák alba „Army, Onward!“ a titulní „Old World Dead“, které taky hrajeme. Speciální pro mne je – a troufám si říct, že i pro celou kapelu – skladba „Hatekiller“. Úvodní riff je něco, co prostě v metalu miluju a potřebuju slyšet, a když pak přijde melodická pasáž, nezřídka mívám (i kvůli textu) husí kůži...Myslíte, že ohlas na takové skladby výrazně ovlivní i vaše budoucí směřování, třeba příklon k určité symfoničnosti…? Po „Hatekiller“ ovšem následuje dost drsná jízda „Murder in Madness“, ale pak zas progresivní „Mantra“. Jsem opravdu zvědav…My jsme taky zvědaví.:-) Sice už ve mne nějak krystalizuje směr, jakým by se mohla další deska nést, ale dokud nebude většina materiálu hotová, nechci nic předjímat. Co se týče větší symfoničnosti, nerad dělám věci prvoplánově a rozhodně ne kvůli ohlasu. Jako vždy začnu od riffů a melodií a pak teprve se podívám na to, jestli takový typ aranže skladbě prospěje, nebo ne. Takže výsledek může být mnohem víc, nebo mnohem míň symfonický. Vím jen, že tam melodie chci, a vím, že chci, aby to byl energický náser.Jak mám vůbec chápat název alba? Znamená to, že podle vás jsme či brzy budeme, víceméně vlastním přičiněním, v prdeli?:-) Předpokládám, že jde i o leitmotiv celé desky…Názvem alba jsem se chtěl vypořádat s minulostí. Je to dobrá zpráva stejně jako špatná. To dobré je, že všechny sračky, kterými jsem prošel, jsou zcela mrtvou minulostí. Ano, ovlivnily mne, ale tímto vzkazem se s nimi vypořádávám: jste staré a mrtvé. Jejich svět skončil. Ta horší zpráva je, že se to týká i současnosti – vše, co žijeme, co nyní jsme, bude jednou staré, mrtvé. Přítomnost bude jednou zapomenutá minulost. Může tě to děsit, může tě to osvobodit, záleží, co si vybereš.Aha, takže nejde o globální jako spíš filozoficky laděný leitmotiv. Z témat odrážejících agresivitu žánru se každopádně stávají témata aktuální, nejde o úplně příjemný trend, na druhou stranu jdou pak zas o něco lépe prožít…Přesně tak. Život se s nikým nesere. O to lépe můžeš k tomu přistoupit: vědomě a s nadhledem. Nevyhnutelným závěrem života je smrt; můžeš se jedině pokusit se připravit a srovnat se s tím.Obálku opět připravil Vladimír „Smerdulak“ Čebakov. Sedli jste si? A šil vám na míru?Pokaždé pro nás odvedl skvělou práci, takže nebyl důvod měnit. Tohle je od něj pro nás již třetí cover a vždy je kreslil na míru. Máme rádi tento styl umění, sami jsme vyrostli na deskách, jejichž cover byl pojat výpravně a byl významnou součástí celkového dojmu z alba; v takové tradici chceme pokračovat.Stovku vinylů „Old World Dead“ Vám nedávno vydal Levi z Dead Maggoty Productions. Neuvažujete o vinylové edici i v případě „Within Destruction“, či dokonce starších alb? Myslím, že řada fanoušků by něco takového ocenila.Ano, vinylově nám právě vyšlo „Within Destruction“ a taky druhé vydání „Old World Dead“, protože to první je už pár měsíců vyprodané. O ještě starších albech zatím neuvažujeme.Naposledy jsem vás prošvihl ve Vopici, což mě enormně štve. Jak se pražská show vlastně povedla? Cítíte na aktuálních koncertech něco jako adekvátní satisfakci vzhledem k tvrdé práci, kterou jste na posledním albu odvedli?Pražská show byla super, rádi se vracíme a za ty léta skoro jako domů. Reakce na desku jsou parádní, takže ano, satisfakce je. A taky nás to hodně baví; přece jenom jsme starší materiál hráli naživo hodně dlouho, takže osvěžení setlistu je velmi vítané.Kolik věcí z novinky dostalo šanci co do koncertního provedení a budete v nejbližší době nějak výrazněji měnit setlist?Pokud máme dostatečně dlouhý set, hrajeme hned sedm nových věcí a to zpravidla v klubu. Festivalové sloty jsou o něco kratší, takže zkracujeme na cca 5-6 nových, aby se vešly také osvědčené jistoty z předešlého alba. Zařazení nových věcí je dost velká změna, další nějakou dobu neplánujeme.Jaké bylo festivalové léto a kde vás ještě můžeme letos vidět?Letošní léto bylo opravdu koncertně výživné. Projeli jsme opravdu hodně festů, někde jsme byli poprvé, jindy to byl návrat na oblíbené místo. Velmi si vážíme účasti na Brutal Assaultu, po deseti letech jsme se opět objevili na Masters of Rock, poprvé zahráli v Turecku... Těžko vyjmenovat vše; každý festival byl pro nás speciální zážitek nehledě na velikost nebo lokaci. Teď na podzim nás čekají kluby: Opava, Olomouc, Uherské Hradiště nebo Nižná na Slovensku.https://www.crazyDiamond.cz/europe_come_this_madness_recenze/4039https://www.crazyDiamond.cz/europe_come_this_madness_recenze/4039janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud se zaměřím výhradně na hardrock a dění v tomto žánru od poloviny osmdesátých let dosoučasnosti, přičemž vyřadím ze zorného pole všechny tylegendy a velké (vesměs britské) grupy sedmdesátých let jako LED ZEPPELIN, DEEPPURPLE, URIAH HEEP, BAD COMPANY, WHITESNAKE a další,pak si opravdu myslím, že (snad s vyjímkou německých SCORPIONS) největší evropskou kapelou z tohotoranku zůstávají po čtyři dekády stále švédští EUROPE.Tahle kapela hned po svém návratu v roce 2004 dokázala, že zcelajistě nebude svou novou existenci stavět na syntezátory zdobenýchhitech svého původního období, ale jala se naopak tvořit hudbu zemitější a více spjatou s jejich dávnými hudebními vzory i vlastními kořeny. Samotní EUROPE osvém nejslavnějším období do dnes hovoří jako o etapě, kdybyli coby mladíci až moc svázáni hudebním byznysem a potřeboumanažerů za každou cenu uspět. Druhou věcí však je, že tehdy v éře„The Final Countdown“ stáli u vzniku čehosi nadčasového, coby bez enormního tlaku a špičkových podmínek nevzniklo. I vtomto směru tak novější éra působí uvolněněji a vlastně jei přirozenější jejich skutečnému naturelu. Post-comebackovásérie šesti alb započatá „Start From the Dark“ z roku 2004 aukončená až albem „Walk The Earth“ (2017) tak vlastní velmidobře zhotovený hard rock s celou řadou pozoruhodných skladeb.Tehdy Švédové v nezměněné sestavě každé dva ažtři roky zásobili fanoušky poctivým hard rockem, který sinekladl prvoplánové cíle zabodovat celosvětově. Po tomto plodném období však přišlodevět let ticha. Až nyní tedy vychází dvanácté studiové album„Come This Madness“, se kterým EUROPE navazují právě na onu tvrdší a zemitější post-mileniální etapu.Jak je u téhle kapely dobrým zvykem, aktuální materiál je výtečně ozvučený, opatřený bytelnou produkcíToma Dalgetyho. Jestliže EUROPE v minulosti často dokládalivysokou skladatelskou úroveň a jistý nadhled, kdy s Kevinem Shirleyem, Davem Cobbem, či ještě před nimi s Kevinem Elsonem v zádech dokázaliletitému stylu vždy vdechnout aktuální podobu, pak v jistémsmyslu tahle věc pokračuje i letos, jakkoliv se kapela samozřejmědrží na distanc neuvážených experimentů a dává přednost klasickému hardrockovému vyznění, rockové tradici a přímočarosti. A i když jsou skladby někdy bombastičtějiaranžované, tu a tam opatřené nějakým tím symfoničtějšímintrem, více méně si zachovávají velmi přirozený rockový ráz. Jak šel v ponávratové éře čas a albapřibývala, i EUROPE se jakoby více osmělovali k přihlášení seke svým kořenům formovaným sedmdesátými lety, protože zatímco album „Start From the Dark“ bylo deskou, na níž šlo vystopovat ještě jistýodér post-grunge a celkové podlazenosti, a „Secret Society“ značila frišnou moderní rockovou jízdu poplatnou nultým letům, pakod „Last Look At Eden“ můžeme směle hovořit o převedenísedmdesátkových inspirací do novodobé etapy. Z mého pohledu „ComeThis Madness“ přirozeně navazuje především na tři předcházející alba,tedy relativně bluesové „Bag Of Bones“, ryze hardrockové s inspiracemi u RAINBOW „War Of Kings“ a především pak poslední „Walk the Earth“. Už od masivního zvuku Norumovy kytary v průběhuúvodního válu „One On One“ působí vše naprosto v souladu svývojem cesty EUROPE. Ve výsledku je okamžitě znát, žeposloucháme hudebníky, kteří ve Stockholmu sedmdesátých letvyrůstali především na hudbě RAINBOW, DEEP PURPLE, UFO, GarymMooreovi nebo THIN LIZZY. Ty grooveové riffy, to překrásné klenuté a do proudu dění delikátně zasazené sólo, uaau. I díky hlasově skvěle se udržujícímuJoey Tempestovi musím potvrdit, že jde o znamenitý úvod. Charismatický frontman se vzhledem ke svému věku sice již nemůže pouštět do přílišně vypjatých vokálních ekvilibristik, ale i jeho civilnější projev dokáže písním vdechnoutzajímavý potenciál.Přestože letošní skladby kolikrát přicházejís tématy, jež refklektují dění v současném světě, a narážejí na řaduspolečenských fenoménů nové doby, nelze říct, že by výsledekpůsobil bůhvíjak složitě, filosoficky či umělecky přepáleně. Podstatnápro EUROPE je za všech okolností dobrá poslouchatelnost. Tohlestvrzuje i největší hitovka desky „The Cult Of Ignorance“, song svýrazným refrénem, ke kterému byl předběžně zhotovenvideoklip s účastí řady hudebních, sportovních čispolečenských hvězd z země Tre Kronor. Stefan Edberg, Mats Wilander, Anders Fridén, Mikael Akerfeldt, Howlin´ Pelle Almqvist a další. Tenhle song, myslím, dokázaldobře navnadit na vydání nového materiálu. Správnou řevnivost,avšak i noblesu má v sobě titulní flák „Come This Madness“,postavený na krátkém mnohohlasém refrénu a frišných riffech, stejně jako na kontrastu mezi potemnělejšími slokami a krátkým výbušným refrénem.Text této písně se dotýká chaosu moderní doby a jehostředem je téma mediální manipulace, společenských ipolitických konfliktů, což napomáhá dojmu, že svět se dostaldo stavu navyšujícího se šílenství. Silnou a vrstevnatou skladbou je „In a Different World“ už kvůli parádní kytarové hře Johna Noruma, ale nejenom kvůli ní. Dalším z vrcholů alba jebezesporu skladba „Scandinavian Eyes“ dokumentující výraznouskladatelskou schopnost EUROPE v současném hardrockovém prostředí přicházet stále se zajímavými songy, ale i schopnostprocházet strukturálně proměnlivějším terénem plným exotických ornamentů. Zde kapelanepopře velkou náklonost k DEEP PURPLE. Zajímavě se jevízabudování nejen Michaeliho hammondů do celkového soundu, ale takéorchestrálních motivů. V neposlední řadě lze v materiálech okolo nahrávky dohledat i účast hlasových příspěvkůod Tobiase Forgeho a Mikaela Akerfeldta v celkovém chóru této písně.Na albu se objeví i zdařilá balada„This Time Of Year“, v níž hrají důležitou roli piáno aklávesy. Melancholičtější tón zkušeného Joey Tempesta dávásongu odlišný ráz, než tomu bylo u mladistvě znějících baladosmdesátých let, ale i tak posluchač dostává velkou dávkuautenticity. Podobně se jeví i kratší komorní věc z druhépůle nosiče „In the Absence Of Grace“, která navzdory osudovému vyznění vyklidňuje terénmezi dvěma rvavějšími hardrockovými kusy „Takin´It Back“ apozoruhodnou „The Angels Must Have Flown“. Mým velmi oblíbenýmsongem je zde „The Devil´s Back“ - tvrdý, avšak hodně melodickýhard n´heavy flák perfektně vystihující podstatu této kapely napříč časem.Závěrečná „Nothing Can Follow This“ působí o něco méněpřímočaře a její výpravnost je umocňována vstupy mluvenéhoslova a orchestrace. Nejde úplně o nápadnou věc na první dobrou,ale jako finále song dobře funguje. EUROPE nahráli další velice zdařilou desku, která však na druhou stranu nevybředává z řady ostatních aurčitě se nezařadí mezi to úplně nejlepší od těchto Švédů.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_not_your_kind_of_people_recenze/4038https://www.crazyDiamond.cz/garbage_not_your_kind_of_people_recenze/4038nobody@nothing.com (Tomáš)7 let je zatím nejdelší pauza mezi jednotlivými řadovkami GARBAGE. Sice v roce 2007 vydali best-offku „Absolute Garbage“ s jedním novým songem, ale v mezičase skutečně moc aktivní nebyli. Některé věci prostě vyžadují čas. Potřebovali si od sebe odpočinout, taky měli různé vedlejší aktivity. Zmíněná výběrovka zároveň završila jejich kontrakty u všech labelů, takže ani z této strany žádné tlaky nepociťovali. A řekněme si tu na rovinu, GARBAGE nikdy nebyli ani rekordmani v efektivitě a jejich nahrávací proces vždy trval docela dlouho. I deska „Not Your Kind Of People“ vznikala v podstatě přes dva roky.První věc, co si při jejím poslechu všimneme, je opětovné širší zapojení elektroniky. Ideologicky se tím GARBAGE tak trochu vracejí ke svým kořenům. Druhá věc, kterou lze vytušit mezi řádky, je uvolněnost. Kapela neměla co ztratit, nebyla pod externím tlakem, takže si složila a nahrála desku kompletně dle své libosti. Je hravější, odlehčenější. Skotsko-americká partička si to evidentně užívá a dobře se baví. Stylově jsou už po čtyřech deskách docela pevně etablovaní, ani teď nevymýšlejí žádné extra novosti. Pracují v rámci definovaných mantinelů a spíše než o jejich rozšiřování, se jedná o efektivní využití hrací plochy. Je to málo? Nemyslím si. Pořád dokážou přicházet s novými zvuky, s novými dramaturgickými kličkami. Určitě nestagnují. V čem vidím slabší stránku desky jsou písničky samotné. Chybí zde pár skutečně silných a výrazných kousků, které by desku nakoply a potáhly. Ano, mluvím o hitech, které zde prostě absentují. Slušných písniček je zde více než dost, ale těch pár rozdílových, které by desku jasně charakterizovaly, tak ty zde skutečně nenajdeme. Nebo se podíváme do bonusů? Ještě chvilinku strpení.První náznaky oživování kapely se objevily už v roce 2010. Delší pauza jim evidentně po lidské stránce prospěla, protože unisono byli všichni nadšení, že se opět potkali, tvořili a prý jim to šlo absolutně přirozeně. Nemám důvod tomu nevěřit. Samotné nahrávání se protáhlo na více než rok, plus nějaký čas na mix, mastering, dodělávky, takže deska byla skutečně připravena k vypuštění až v květnu 2012. Jak už jsem zmínil, GARBAGE byli bez major labelu, album si vydali pod vlastní značkou Stunvolume. Když to hodně odlehčím, tak v podstatě celá deska byla vlastně takovým rodinným projektem. O zvuk a mix se postaral dlouholetý spolupracovník kapely Billy Bush, aktuálně už i manžel Shirley. Dcery Steva Markera a Butche Viga pak přispěly doprovodnými vokály do úvodního singlu „Blood For Poppies“. Většinu materiálu nahráli v Los Angeles, kde v té době bydleli jak Butch Vig, tak i Shirley. Možná i to mělo vliv na citelně pozitivní atmosféru kolekce.Tanečnější elektro-rockové kousky reprezentuje třeba „Automatic Systematic Habit“. Jak už jsem zmiňoval, není to špatné, ale prostě to už známe z minulosti a není to tak omračující, jako kdyby to bylo třeba na druhé desce. Podobně jako i druhá „Big Bright World“. Je to GARBAGE, to poznáme na první dobrou, ale takový nějaký krotší. Kytary jsou v mixu lehce utopené, neřežou a neburácejí jako za mlada, Shirley taky zní až moc pozitivně a tajemno ani nepředstírá. Zmiňovaný úvodní singl „Blood For Poppies“ pak nějak pořád nedokážu zpracovat. Sloka je v nějakém podivném hip-hop „árenbí“ módu, který mi ale že vůbec nesedí. Přitom refrén je celkem fajn popík s náznakem ostřejších kytar. No nic, popojedem. „Control“ konečně přichází s něčím vysloveně zajímavým. Takhle to mám rád, temnější nádech, industriální takt, foukací harmonika krásně dotváří atmosféru. Výborný song po všech stránkách. Má to intenzitu, napětí. Má to spád. Výborné kytary, výborné bicí, zajímavá elektronika, jednoduchá mohutná basa. Je to ale jak na horské dráze. Následující titulní skladba je totálně vyčpělá nuda. Bez nápadu, utahaná, nezajímavá. Tohle se fakt nepovedlo.A houpačka pokračuje. „Felt“ je příjemně zasněným shoegazovým kouskem. Průniky GARBAGE do shoegazu na předešlých deskách byly vždy velice povedené. Zůstávají totiž v té „popovější“ části jeho spektra, takže je to myslím skousnutelné i pro fanoušky, pro které je zmiňovaný hudební styl v jeho ryzí podobě už moc alternativní. Slušným songem je i „Sugar“, vracející se k typické formulce kapely. Tajemná, jemně triphopová atmosféra, líně se vlekoucí tempo. Na první pohled docela nenápadná písnička má ale silný náboj a vnitřní sílu. A když si nás takhle hezky zvláčnili, vypustí na nás dunivou agresi v podobě „Battle In Me“. Sekaná rytmika, efektem zastřený hlas Shirley a kulometná palba refrénu jsou zničující. Špatná rozhodně není ani „Man On A Wire“. Je celkem energická a houpavý riff v refrénu je dalším typickým poznávacím znakem GARBAGE. Závěr obstará baladická „Beloved Freak“. Relativně tuctová skladba, z které nejvíc vynikne krásný a sebejistý hlas Shirley.Vraťme se teda ke zmiňovaným bonusovým skladbám. Důvod, proč se objevily až na rozšířeném vydání desky, je prozaický. Nestihly se jednoduše dodělat. Stejně jako několik dalších, ze kterých se staly b-sides, nebo prostě šly do archivu, aby se případně použily někdy v budoucnu. Bonusová nálož obsahuje čtyři skladby (Japonci jsou vždy něco extra, takže tam dokonce pět), a musím říct, že za mě je to možná nejsilnější část desky. Hned první silně elektronická „The One“ má zajímavou melodii a nekompromisní tempo. Atmosféra se mění z drásavého neklidu až k uvolněnému rozjímání. Slušný kousek. Ale to byla jen taková rozcvička. Kvalita dál poroste. „What Girls Are Made Of“ jsou GARBAGE v nejlepší formě. Temný nádech, ostré kytary, quiet-loud-quiet dynamika. „Bright Tonight“ přehazuje výhybku směrem do pozitivna. Cinkavé akustické kytary plující na vlnách rozsáhlých synťákových ploch připomínají THE CURE na přelomu osmdesátek a devadesátek. Velké překvapení. Příjemné překvapení. Závěrečná „Show Me“ nás pak vrací do klasického modusu operandi, i když slide kytara je celkem neobvyklý element. Výborná skladba ve stylu desky „Version 2.0“. A co teda dostali navíc v zemi vycházejícího slunce? Další slušnou kytarovku „Love Like Suicide“. Poctivý song s výraznou melodií, slušným drivem a dostatečně burácivými kytarami.Jaké byly reakce na návrat GARBAGE? Nemůžeme ani zdaleka říct, že by se jednalo o nějakou senzaci, boření hitparád a přepisování hudební historie. Než o nadšení šlo spíše o potěšení fanoušků, že se na scénu vrátila výborná kapela, která ještě pořád má co říct. Uvolněná, dospělá, ve slušné formě. Aktualizovala svůj styl a projev pro nové desetiletí a zaplnila prázdné místo na alternativní scéně. Symboliku ke zmíněnému můžeme vidět i v coveru desky. Zatímco minimalismus jim nebyl cizí ani v minulosti, teď ho dotáhli skutečně do extrému. A taky se změnil hlavní vizuál, když výrazné barvy nahradila nenápadná šedá. Jako by tím symbolizovali smíření s faktem, že už nemůžou, a vlastně možná ani nechtějí, pomýšlet na průniky do mainstreamu.https://www.crazyDiamond.cz/heiden_sukkhu_guyod_praha_subzero_26zari2026_koncert/4037https://www.crazyDiamond.cz/heiden_sukkhu_guyod_praha_subzero_26zari2026_koncert/4037hackl@volny.cz (Pekárek)Mluvit hned o kulturním úpadku by asi působilo poněkud zahořkle, přesto mě nízká účast na dvou naprosto odlišných, každopádně však vynikajících koncertních akcích, kterých jsem se zúčastnil v rozmezí dvou dnů, zarazila. Ale možná, že se vše jen blbě sešlo. Tou první bylo vystoupení kytarově blackových HEIDEN v pražském klubu Subzero, spojené s křestem jejich vynikající novinky „Cma“; druhou pak spořilovská zastávka festivalu Horn Fest Praha, zaštítěný světovou extratřídou ve hře na daný nástroj, Radkem Baborákem. Hornisté svým příznivcům navíc dopřáli dobrovolné vstupné. Marně. Kromě nešťastné konstelace spojovala zmíněné koncerty jedna zásadní věc, nekašírovaná civilnost a maximální důraz na samotnou hudbu. Podobný přístup vždy rád podpořím.S HEIDEN jsem zatím živě tu čest neměl, a jelikož „Cma“ stále okupuje jedno z předních míst v mém letošním žebříčku, nic jsem neřešil a v sobotu večer vyrazil směr Smíchovské nádraží. Snadná dostupnost Subzero, situovaného v DIY centru Eternia nedaleko Anděla, představuje nespornou výhodu. Obavy vyvolával jen zvuk. Ještě pod hlavičkou Underdogs jsem zde zažil tři koncerty a na všech byla míra zvukového komfortu podprůměrná až hrozná. V daném směru se bohužel nic nezměnilo, na což nejvíce doplatili rakouští GUYOD. První úder do strun baskytary mi málem utrhl palici. Přestože doom/deathová produkce plná temnoty a deprese zaujala, rychle jsem vyklidil pole a hledal místo, kde bych si je mohl, když už ne vychutnat, tak alespoň trochu poslechnout. Sound byl enormně silný, bicím dominoval mohutný virbl, baskytara vše devastovala. Podotýkám, že špunty na koncerty nenosím a nosit nebudu. Nakonec jsem skončil až u stolku naproti WC, kde jsem mohl rozlišit více. Znechucení přístupem zvukaře, který návštěvníkům za jejich vstupné servíroval sonickou zběsilost, jsem ovšem překonat nedokázal. Některé věci už dávno nemám zapotřebí. Naštěstí se našli fanoušci, kteří vytrvali a postarali se o důstojnou zpětnou vazbu. Právě něco takového si Rakušané určitě zasloužili. Momentálně promují Ep „Death Throes Of A Drowning God“, jehož poslech lze pro cestu do věčného zatracení určitě doporučit.:-) Zpětně dost lituji, že jsem si ho namístě nekoupil.Dramaturgie večera nebyla nastavena vůbec špatně. Po pocitově dost zahuštěných GUYOD přišli totiž na řadu extrovertní blackmetalisté SUKKHU, kteří mě i napodruhé bavili. Zůstal jsem i díky nim. Frontwoman Maania podala v rámci poměrně pestré a suverénně naservírované kolekce blackových skladbiček strhující výkon. Hrálo se převážně z aktuálního alba „Self-Exorcism“. Koncertně už solidně vyhraná kapela šlapala na jedničku. Syrovost a živelnost přitom i nadále zůstávají, z pohledu přítomných žádná rutina. V podstatě si nebylo nač stěžovat. Užíval jsem si hru na každém postu, včetně tympánů. Nevím, k čemu došlo v mezidobí v zákulisí, ale zvuk získal vcelku normální parametry, basa jen příjemně tvrdila muziku. S postupem doby se bohužel začal vytrácet vokál, za což slábnoucí hlas zřejmě nemohl. Ostatně, žádost Mannii o přidání vokálu byla ignorována už na počátku setu. Nepočetné publikum reagovalo velmi dobře a dočkalo se i přídavku.Nástup HEIDEN se poté odehrál v decentním stylu. Kapela prostě v bezprostřední návaznosti na zvukovku spustila brutální „Stěnu“. Stoprocentní výkon všech zúčastněných kazil pouze zvuk. Utopené bicí jsem čekal, příliš silné klávesy již méně. Zpočátku zněla přepáleně i nasamplovaná baskytara, což vygradovalo nepříjemným vazbením v nádherné „Vodě“. Následně však došlo k určitému zlepšení, hudba rázem naskočila a takřka vzápětí dorazila i husí kůže. Osu vystoupení tvořily skladby z novinky, doplněné tuším třemi věcmi z předchozí desky „Andzjel“. K monumentální gradaci kapela dospěla během komba tvořeného zhudebněnou pocitovou agónií „Snažím se najít srdce“, následovanou jedním z nejtemnějších kusů „Nevěřím těm očím“. Kytarově psychedelická pasáž uprostřed posledně uvedené písně neměla chybu, „mrazila“ vlastně ještě více než z desky. HEIDEN byli naživo enormně přesvědčiví. Vlastně víc, než jsem čekal. Za vším stojí neotřelé melodické plochy, organické a dostatečně variabilní bicí, vnímavá komunikace dvou různě pojatých kytar a robustní klávesový podkres. Samostatnou kapitolu představoval Kverdův procítěný vokál, spolehlivě pracující s temnotou, která obklopuje životní pouť každého z nás, přestože ji vnímáme hlavně při bolestných ztrátách. Jak trefně poznamenal kmotr alba, vydavatel Martin Čech (Epidemie Records), HEIDEN hrají black metal již dlouho a opravdu ho znají. Dovolím si dodat, že je pro ně takřka přirozeností, a to i když se pohybují v kytarových post sférách. Za mě jde tedy spíš o reálný metalový progres, což by nakonec zčásti vysvětlovalo i onu slabší účast. Progresivní kapely nebudou mít nikdy na růžích ustláno. Jistou útěchou může být, že samotná „Cma“ se dle mých informací prodává „na poměry“ dobře.Křtilo se slivovicí, což Martinovi, jako milovníku fyzických nosičů a krásných grafik, tak trochu rvalo srdce.:-) Opravdu důstojné finále obstaral „Bílý had“. Jelikož si nadšené publikum řeklo o neplánovaný přídavek, zopákla se ještě jednou „Stěna“. Nakonec jsem tedy odcházel spokojen, HEIDEN i živě bez problémů potvrdili status domácí špičky, kterou stavím o dost výše než celý zástup známých zahraničních jmen. K naprosté dokonalosti chybělo jen empatičtější nazvučení a alespoň 50 lidí navíc.https://www.crazyDiamond.cz/anthrax_cursum_perficio_recenze/4036https://www.crazyDiamond.cz/anthrax_cursum_perficio_recenze/4036janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Od zaběhlých kapel jako ANTHRAX jiždnes nelze čekat nic jiného než sázku na jistotu. Zvlášť když jejich albová novinka „Cursum Perficio“ přerušuje desetiletou pauzu tvůrčího ticha, po které by bylo opravdu bláhové čekat od nových skladeb nějaké úhybnémanévry do neprobádaných oblastí. Fanoušek newyorskýchthrashers tak dostává materiál, kde klasický rukopis ANTHRAXpoznává prakticky okamžitě a kde se toho zajímavého ve vztahu kstarším nahrávkám děje zas o něco méně. Je však dobré mít na paměti, že ponávratové obdobízapočaté albem „Worship Music“ z roku 2010 je vnímáno jakovelmi úspěšná kapitola historie souboru, a tak opravdu nebyldůvod něco na osvědčené receptuře měnit. Z formálníhopohledu tak působí nový materiál naprosto v pořádku a platí za zcela typickédílo pozdních ANTHRAX, tak jak si svou tvorbu kapela nalinkovalajiž půldruhé dekády nazpět. Je nutné přiznat, že tihlemuzikanti jsou stále ve velmi dobré kondici a naplňují předpoklady dobře odvedeného řemesla. Ostrých riffů ScottaIana je zde pravděpodobně o trochu méně než na předchůdci „For All Kings“, ale baskytara Franka Bella stále tuží správně olovnatýsound tolik typický pro tuhle kapelu. Sóla šikovného kytaristy Jona Donaise se mě letos jeví velmi zajímavěa jsou do songů umisťována s opravdovým vkusem a citem pro funkčnost celku. Motor kapely Charlie Benante stálepatří mezi nejlepší metalové bicmany světa a jeho forma má stálepotenciál nakopávat skladby do velkolepého vyznění. V neposlednířadě pak rtuťovitý indián Joey Belladonna prezentuje svůj typický vokál velmi vitálním způsobem,po kterém poznáte ANTHRAX prakticky okamžitě. Zkrátka, Joey je stále ve vynikajícíformě. Přejděme však kméně pozitivním věcem. Tou hlavní z nich je přesvědčivost, četnost a skutečná zajímavost nápadů,jakými oplývají nové skladby. Inspirativnost je vlastně o řád nižší než navšech dosavadních albech nezpívaných Belladonnou a posluchači seaž tak nedostává zajímavých kontrastů mezi riffoidními běhya refrény. Ohledně vygradovanosti skladeb opravdu cítím menšínáboj i nižší schopnost gradace či proměn, naopak ve výsledku je dost songů zprůměrovaných, tak aby náhodou nějaký nevyčníval mimo mantinely osvědčeného. Kapela trefněvybrala před vydáním zdejší singly, protože hned ten pilotní „It´s For The Kid“platí za moshující řežbu, jaké nedokáže na albu konkurovatprakticky žádná další skladba. Tohle je bláznivá jízda s odkazy na nejlepší chvilky historie této kapely. Typický song od ANTHRAX v tom nejlepším možném rozpoložení. Vůbec na jeho adresu nepobírám výtku, že jde o kopírku stylu z osmdesátek, zde totiž přichází band zvukově repasovaný na aktuální podmínky. Jasně, stylově nic nového pod sluncem, ale skvělý vál každopádně.Být v úvodní rozmáchlé „TheLong Goodbye“ patrná větší dramaturgická diferenciace mezijednotlivými pasážemi, konkrétně slokami a refrény, dost pravděpodobně by měla i tahle věcnárok dostat se mezi absolutní klasiku, leč song na můj vkus jedeprakticky v jedné rovině a nikdy nedosáhne vyvrcholení. Zpěvná hymna „Everybody´sGot A Plan“ platí za song na pomezí metalu a punku, který se však na rozdíl od hitovek minulosti velmi brzy oposlouchá a ponápadných úvodních sloganech se jeho dějství odehráváprakticky v prostoru obvyklostí a vytěžené průměrnosti.Výrazným songem se může stát „The Edge Of Perfection“ stakřka blackmetalovou kytarovou smrští a decentním blast-beatem,jenže po chvíli si i u téhle vypalovačky, tak trochu sklouzávající do sladkobolnějších prefabrikátových poloh chorálového neo-metalu, uvědomujete, jak rychlese vám to celé obehrává. V každé z výše uvedených skladeb je však vždy alespoń něco, co vás zaručeně zaujme a potěší, ať užjde o rytmickou souhru, zvuk riffů a nebo s potencívystřelené kytarové sólíčko. Pátá „Infectious“ údajně má býtskladbou, které podlehne každý vlastník rockovějšího cítění. Ano, jistá bodrost aodpich znát opravdu je, ale zpěvová linka na mne působí jaksi kolotočově, a tak po nějaké době to pravé ořechové marně hledám i zde. Hodně se mi naopak líbí tvrdé songyzahajující druhou polovinu alba – ať už jde o grooveovýblitzkrieg tíhnoucí k hardcore feelu „NYC ´93“, ve kterém poznávám spíše ANTHRAX zbushovské éry devadesátých let, a nebo pak také bezútěšný, avšak velmi zajímavý titulní flák „Cursum Perficio“ plný temnoty a rafinované melodiky. V obou případech jde o dobré věci. Kvalitu druhéhopak podtrhuje i jistá podobnost Belladonovy dikce připomínající desku „Persistence Of Time“. Kpodnětným věcem ve výsledku řadím pak i následné kusy, včetně závěrečného rychlého nářezu „My Victory“, který zakončuje album, jež svým vyzněnímsice zachovává ANTHRAX osobitý ksicht a ctí kvalitní řemeslnéošetření, ale po stránce podnětnosti a četnosti nápadů se album nedokáže vymanit z pozice nejslabšího albového zápisu, na jakém byl v rámci ANTHRAX ke slyšení hlas Joeya Belladonny. Prostě jsem čekal o trochu víc, byť chápu, že chlapci mají svůj věk a po desetileté studiové pauze je pro tuhle kapelu asi těžké navázat napřerušenou nit. A to může platit i u tak semknutého a častokoncertujícího uskupení, jakým ANTHRAX bezesporu jsou a povětšinu své historie vždy byli. Dobré, ale je tohle tzv.dobré pro ANTHRAX opravdu dobré?https://www.crazyDiamond.cz/the_ocean_solaris_recenze/4034https://www.crazyDiamond.cz/the_ocean_solaris_recenze/4034nobody@nothing.com (Gazďa)Drtící riffy, majestátní plochy,atmosférické vrstvení, barevné palety, nepravidelná metra,velkolepá témata. Němečtí THE OCEAN se už čtvrtstoletípohybují na špici post-metalu, kde podle mého názoru okupují tuvůbec nejvyšší příčku. Méně repetitivní a pestřejší nežjejich souputníci si vždy inspiraci brali také z progu av poslední době i z elektroniky. Nikdy nestáli na místě,vždy se pohybovali kupředu, ale zároveň si trvale ponechávalidostatek osobitého DNA, ze kterého povstávaly jednotlivé položkyjejich diskografie. Ač chameleonští, tak stále charakterističtí.Tímto způsobem pokračují i na nejnovější řadovce „Solaris“.S THE OCEAN mám jakési zvláštníintimní spojení, které nemám s žádným jiným hudebnímtělesem. Nejde jen o to, že obdivuju jejich hudbu, tohle pouto jdedál. Máme totiž stejné koníčky. Jsem milovník vody, moře,potápění, plachet a vodních sportů i žrout informací opřírodě. Album „Pelagial“ (2013) alias odysea mořskýchhlubin se trefilo do mého vkusu nejen hudebně, ale i filozificky.Dvojalba „Phanerozoic I: Paleozoic“ (2018) a „Phanerozoic II:Mesozoic/Cenozoic“ (2020) se zas protnula s mým největšímkoníčkem: paleontologií. Novinkou „Solaris“ se tohle naševzájemné prolínání pokračuje. Solaris od polského spisovateleStanislawa Lema je už od dětství jednou z mýchnejoblíbenějších knih. Jde opět o zkoumání toho, kdo jsme,odkud přicházíme a kam jdeme. THE OCEAN toto hledačstvíprovozují v hlubinách moří, v dávné minulosti i vesmírnýchdálavách. Na pozadí jiných druhů: tajuplných ryb a korýšůpod hladinou, dávných zkamenělin nebo mimozemského života. THEOCEAN jsou vlastně jacísi filozofičtí biologové, kteří básnío světech, které nejsou naše, ale které tomu našemu lidskémunastavují zrcadlo.Chybělo jen málo a nová deska vůbecsvětlo světa nespatřila. Po vydání elektronikou ovlivněné„Holocene“ (2023) a následujícím turné se kapela ocitla narozcestí. Takřka všichni dlouholetí členové se rozhodli dátsouboru vale, včetně skvělého vokalisty Loica Rossettiho,fenomenálního bubeníka Paula Seidela nebo Petera Voigtmanna, jehožklávesové struktury tvořily páteř Holocénu. Nějaký čas bylookolo souboru ticho a pesimisté se báli úplného konce. Kapelníka ústřední skladatel Robin Staps a zůstavší basista MattiasHägerstrand ale zatáčku vybrali, obklopili se novými spoluhráčia z popela povstal dost jiný Oceán. Za mikrofon se nověpostavili hned dva vokalisté. Jednak Ital Enrico Tiberi, jednakČíňanka Lane Oshi. Vůbec poprvé tak má skupina i zpěvačku.Přišli také hned dva další kytaristé. Australan Marco Gennaro aFrancouz Emmanuel Jessua, jinak frontman HYPNO5E, které mají THE OCEAN pod svýmikřídly v rámci svého labelu Pelagic Records. Za bicí pakusedl Španěl Jordi Farré. Skutečně internacionální apozoruhodná sestava. Tak jak bývá u kapely zvykem. Výsledkem je„Solaris“. Solaris vydal Stanislaw Lem v roce1961 a zabývá se jeho oblíbeným tématem, tedy obtížnémuporozumění mezi různými formami života i lidmi mezi sebounavzájem. Jde o příběh psychologa Kelvina, který přistává naplanetě Solaris obývané živým a vysoce inteligentním oceánem(sic!), se kterým lidé nejsou schopni vejít v jakýkolismyslupný kontakt. Odpovědí oceánu na poslední z těchtopokusů je, že na základě tužeb a traumat kosmonautů vytvoříživé odrazy jejich vzpomínek, se kterými je konfrontuje. Kelvintak pod vlivem oceánu znovu potkává svou dávnou lásku a snažíse porozumět nejen zvláštnímu mimozemšťanovi, ale zejména isám sobě. Kniha byla třikrát zfilmována, nejlépe AndrejemTarkovským v roce 1972. V posledních letech se dostáváz nějakého důvodu opět do módy, když byla minimálněv šesti různých adaptacích předvedena na divadelníchprknech a čtyřikrát se dokonce stala inspirací k opeře.Intimní dramatické scény a Lemovy dušezpyty k opernímuzpracování skutečně vybízí…Jsou také ideální potravou proStapsovy jako obvyklé velkolepé tematické a hudební hrátky.Přestože se kapela zcela proměnila, její ideová páteř zůstalanezměněná, jelikož právě berlínský kytarista byl vždyústřední tvůrčí figurou a kreativním motorem souboru. Námětověje podobně jako u předchozích desek ústřední látka proskladatele jen volnou inspirací. Podobně jako hlubiny moří nebogeologická minulosti i Lemova kniha slouží jako podnět, na kterémstaví své vlastní myšlenky. Ty by ale byly polskému spisovateliblízké, i když Stapsovy texty nijak neodrážejí konkrétní dějknihy. THE OCEAN pokračují tematicky v látce předchozíchdesek – odcizení mezi lidmi, odtažitost a necitelnost modernícivilizace, neschopnost komunikace. Někdy zajímavě, jindy spíšbanálně. Staps byl vždy silnější v celkovém ideovémpojetí než v samotné hře se slovy. V rozhovorech oLemovi mimochodem vůbec nemluví, jako inspirační zdroj opakovanějmenuje Tarkovského adaptaci. Kdo ví, zda ho vůbec četl… Instrumentální složka desky vzniklaprý už v roce 2021, ale jelikož mezitím tehdejší klávesákVoigtman přišel s novými nápady, odložili ji a nejdřívestvořili „Holocene“. Po příchodu nových zpěváků pak souborzačal pracovat na vokálních linkách a dotvořil celý filozofickýkoncept díla. V některých pasážích je tak přímo cítit,že pocházejí ještě z předchozího „pravěkého“ obdobíkapely, kdy se do toho Staps a spol masivněji a metalověji opírali.Jiné atmosféričtější části zas ukazují víc na recentníelektronické období, které na minulé desce nejlépereprezentovala skvělá hitovka „Unconformities“ a na novincezávěrečná „Milk of My Dreams“ plus outro „51°28’30″S,73°6’11″W“. Ty stojí na pulzujících syntetizátorovýchrytmech Thorstena Quaeschninga alias předáka TANGERINE DREAM, sekterými jamovali ve studiu. Zde se svému metalovému rodokmenukapela vzdaluje nejvíc, ale nejde o cizorodý prvek. Solaris je podtaktovkou slavného producenta Jense Bogrena atmosférická abarevná. Navzdory nástrojové i žánrové pestrosti působízároveň také přehledně a srozumitelně. Základ většinymateriálu tvoří stále jasně rozpoznatelné oceánovské prvky.Tedy zejména hutné těžkotonážní post-metalové riffykombinované s různorodými rytmy, v nichž se nováčekFarré snaží co nejlépe navázat na Seidelovu práci, což jetakřka nadlidský úkol. Farré nedosahuje Seidelovy lehkosti akreativity ve využívání nástroje, ale přesto jde o velmisolidní bubenický výkon.Zapadli i oba noví vokalisté. Nevím,jestli šlo o záměr už při jeho výběru, nebo jde o snahusamotného zpěváka, ale Enrico Tiberi jakoby barvou hlasu ischopnostmi z ucha vypadl předchozími Loicovi Rossettimu.Podobně jako on dokáže dát silnou emociální váhu svémupřednesu jak v čistých pasážích, tak i v growlu, který jev jeho podání pestrý a silně citově zabarvený. Kdybychnevěděl, že jde o jiného zpěváka, tak bych si myslel, že zamikrofonem nedošlo k žádné změně. Opravdovým plusem jepak druhá vokalistka. Lane Oshi přináší svým chladným azároveň barevným projevem THE OCEAN zcela novou část palety:ženskou křehkost a naléhavost. Už se těším, jak si toto duovychutnám naživo. Pod Bogrenovým vedením pak kapela zavelela ik dalšímu rozšíření různorodosti zvuku. Akustickákytara, vibrafon, nejrůznější druhy syntetizátorů a kláves čidokonce trombon metalový spodek nenarušují, ale osvěžují ho.To vše by nestačilo, kdyby nebylschopen Staps dodat kvalitní nápady. „Belligerance“, „UltimaEsperanza“, „Simulacra“, „Departure Song“, „LightPollution“ mají dostatek chytlavých momentů v riffech,melodiích nebo rytmech, aby fanoušky podobného typu hudby zaujalya zůstaly s nimi na další týdny nebo měsíce. Se sedmdesátiminutami je ale deska příliš dlouhá a v některých pasážíchby jí krácení neškodilo. Například první polovina Simulaker jezbytečně natahovaná a celkově by songu slušela většísevřenost. Vrcholným dílem diskografie THE OCEAN poslední řadovkanení, ale jde o důstojné a zajímavé pokračování pro skupinu,jejíž vesmírný orbit se nedávno nebezpečně přiblížilgravitační implozi. Jsem rád, že s námi zůstali a už setěšme na jejich společný koncert s PSYCHONAUT ve Futuruv listopadu.  https://www.crazyDiamond.cz/gorod_allegaeon_halysis_praha_modra_vopice_22zari2026_koncert/4035https://www.crazyDiamond.cz/gorod_allegaeon_halysis_praha_modra_vopice_22zari2026_koncert/4035nobody@nothing.com (Gazďa)Dvě špičkové kapely technickéhodeath metalu a jedna zajímavá instance melo-deathu zavítaly běhembabího léta do pražského klubu Modrá Vopice. Šlo o intenzivnívečer, který ukázal, že i death metal je žánr, který se dálvyvíjí a může být pestrý a lehce koncertně stravitelný. Původně se mělo deathové kláníkonat v Klánovicích, ale pár týdnů před dnem D byl oznámenpřesun, zjevně kvůli nižší než očekávané návštěvnosti.Z Černého psa do Modré Vopice, tedy od jednoho barevnéhozvířete do druhého. Trochu škoda, neboť všichni vystupujícírozhodně stáli za pozornost a hlavní dvě hvězdy patří k úplnéšpičce toho, co může dnešní techno-death nabídnout. Do Vopicechodím navíc na zastřešené koncerty nerad, protože mám pocit,že zvukař/i jsou tu snad nahluchlí. Nejsem schopen určit, zda topřehulují soundmástři, které si účinkující vozí s sebou,nebo místní partička, ale ze všech koncertů mě tu bolely uši ihlava. Ne tentokrát. Jednak jsem se vybavil dobrými špunty, jednakse volume pohybovalo celý večer blíže hladině snesitelnosti, nežzde bývá zvykem. Ale i tak jsem byl rád, že jsem ty špunty měl.Finští HALYSIS byli jediní, kteréjsem neznal, takže jsem jim preventivně věnoval nějakou tuhodinku hodinku předchozího náslechu, což se mi ve Vysočanechvyplatilo. Často jsem i jako letmý posluchač poznával jednotlivépasáže, takže o nevýraznosti přehrávaného materiálu nelzevůbec mluvit. Finové z Lahti se na scéně pohybují jedenáctlet a letos vydali pětipísňové EP „Of Static Slumber“, nakteré jsou zjevně dost hrdí, neb ho v Praze přehráli celé.Jde o zpěvný melodický death metal s občasnou lehkou příměsímetalcore, kde hlavní roli hraje solidní hráčská i skladatelskávybavenost pětice a zejména hlasové schopnosti frontmana HenryhoHämäläinena. Ten je schopen velmi rychle přecházet mezi čistýmipolohami a growlem, kde je tato plynulost někdy skutečněobdivuhodná. Letos jsme ho už v Praze jednou viděli, když najaře zaskočil u mikrofonu OMNIUM GATHERUM za marodícího JukkuPeltonena. HALYSIS nehrají nic superoriginálního, ale jde o dobřeposkládaný i zahraný melodeath, který si zasloužil většípublikum než těch cca padesát hlav, jež se na začátku úterníhovečera ve Vysočanech komíhaly.Mají snad GOROD nového zpěváka?Vždyť jsem si při jejich minulé pražské návštěvě s JulienemDeyresem i příjemně pokecal a plešatý hubený střízlíknastupující při zkoušce na pódium rozhodně není on. Ani rychlýpohled na Google žádné změny neukazoval. Zjevně se kapelyv headlinerské roli prostřídaly, přestože i na stránkáchprogramu večera nic nenaznačovalo změnu. Tenhle krok se ale ukázaljako funkční, jelikož GOROD jezdí do Česka mnohem častěji amají tu silnější fanouškovskou základnu. To ALLEGAEON u násbyli teprve potřetí a reakci obecenstva čítajícího v tutochvíli odhadem sto kusů bych označil jako vlažnou. Nerozumímtomu. Okolo se míhala trička Brutal Assault, kde i ty méněkvalitní bandy dostávají prvotřídní podporu. Zde jsme měli codo činění s technodeathem té nejvyšší jakosti a lidéjeli po většinu koncertu maximálně na trojku, přestože sestaronový frontman Ezra Haynes snažil jejich mařeny pravidelnýmburcováním co nejvíc rozhýbat. Na to si mimochodem ještě nazačátku první písně elektrickým kartáčkem přímo na pódiuvyčistil zuby. Trochu šáhlej zjevně bude… Naštěstí siAmeričané z nemastné neslané reakce nic nedělali a sypalito do nás jedna báseň. Coloraďané oslavili letos dospěláckouosmnáctku a mají za sebou sedm desek, které stojí za pozornost.Jako své vzory uvádějí MEGADETH, NEVERMORE, odkud si beroutěžkotonážní riffování, ale jejich technicky precizní deathmetal se inspiruje také v progu a melodičností kapel jakoSOILWORK, když si Björna Strida vypůjčili před lety i kestudiovému hostování. Hlavní skladatel Greg Burgess také mistrněovládá klasickou kytaru a flamenco, a zvuk souboru tak čas od časuzpestřují i akustická šestistrunka nebo španělské rytmy. Nejdeprostě o nic primitivního, ale o zajímavou a pestrou hudbu, kterávedle technické preciznosti nezapomíná i na kvalitní nápady.Loni vydali velmi dobrou řadovku „The Ossuary Lens“ a je trochuškoda, že z ní ve Vopici zazněly jen dvě věci. Sáhlialespoň k prvotřídnímu materiálu v podobě zběsilésinglovky „The Swarm“ a pak melodické „Wake Circling Above“,kterou kdosi na internetu označil za „nejlepší věc odINSOMNIUM, která loni spatřila světlo světa“. V ní druhýkytarista Michael Stancel předvedl, že vládne nejen střelhbitoulevačkou, ale také spolehlivým čistým vokálem. Výborně naživofungovaly také starší úderka „Threshold of Perception“ nebomožná vůbec největší hitovka jejich kariéry „1.618“. Škodajen té vlažné reakce publika.Že to není způsobeno současnou fázíměsíce, se ukázalo hned poté, co na pódium napochodovaliFrancouzi a teplota v místnosti se vyšvihla o pět stupňůnahoru. Kde musel Ezra burcovat, nepotřeboval Julien dělat nic. Neže by se do akce také zostra nepustil, ale nemusel tlačit. Řepypod pódiem se rozjely okamžitě samy, nebylo třeba je pobízet.Konečně jsem měl pocit, že jsem na opravdovém deathmetalovémkoncertě. Julien kdysi studoval v Česku, a lidé taksamozřejmě žrali jeho občasné průpovídky v našímateřštině. „Jsme Gorod a jsme moc rádi, že tady s vámimůžeme být, kurva.“ Jestli byli ALLEGAON americky brutálnía přímočaří, GOROD jsou symbolem francouzské elegance. Hudba zestejného death metalového menu, ale z jiné části jídelníholístku. Vzdušnější a celkově v podobném klubu lehčejistravitelnější podoba těžkého žánru. Berou si i něco z jazzua rytmicky z funku a ve stísněných podmínkách Vopice šlo ozvukově přehlednější zážitek. Dá se na death metal tancovat?Na tyto francouzské rytmy z Bordeaux rozhodně ano. „Jedem,pyčo.“ Funkově znějící rytmický spodek Karola Dierseověnčuje technicky brilantní kytarové duo Mathieu Pascal aNicolas Alberny, které i ty nejnáročnější tappingové pasážepřehrává tak snadno jako nějaké tříakordovky u táboráku. Avedle nich basista Benoite Claus, který se vedle rytmickéspolupráce také snaží dokázat, že baskytara je rovněž sólovýnástroj a hraje si paralelní melodické linky. Přesto působíhudba GOROD soudržně a sevřeně, což je možná způsobeno jejichuž třicetiletou zkušeností. Letošní novinka „The Ember Gone“je jejich osmým počinem a zazněly z ní tři věci. Musímpřiznat, že jsem jí zatím zcela nepřišel na chuť, přijde miplošší a jednodušší než předchozí vrcholná díla jako„Æthra“(2018) nebo „The Orb“ (2023). Francouzi ale pro živé přehrávkyvybrali ty výraznější kusy jako singlovku „Forgotten“ neboskotačivou „Remains“. Gorgasmu jsme ale dosahovali při úplnějiných skladbách, starších „The Path“, „The Orb“ nebozávěrečné „Disavow Your God.“ „Moja stará mama neviekor ulovat,“ volá Julien z pódiana jednoho týpka, když si všimne, že má tričko se slovenskýnápisem. Párty jako řemen, jen by si zasloužila několikanásobněvětší obecenstvo.https://www.crazyDiamond.cz/nasty_ratz_third_cut_recenze/4033https://www.crazyDiamond.cz/nasty_ratz_third_cut_recenze/4033janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Máme zde pravděpodobně nejlépe zhotovenou glam-metalovou nahrávku, jaká kdy v tuzemsku vznikla. Stalo se tak již v roce 2024 a já si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem jí před dvěma lety dokázal prováhat. Nejvyšší čas se k ní tedy vrátit. Předně, NASTY RATZ nejsou jen pouhou kopírkou vděčných předobrazů strakatého stylu osmdesátých let, i když ve svém zvuku hojně využívají atributů někdejší scény ze Sunsetu. Z „Third Cut“ však dokážu vycítit především skladatelský talent a velkou znalost terénu. NASTY RATZ mají pramálo společného s metalem, jejich zvuk je odlehčeně sleazy-rockový, po vzoru někdejších partiček jako WAR BABIES, VAIN či třeba FASTER PUSSYCAT. Kapela navíc neváhá zvát k spolupráci hosty ze skandinávské scény, ale i bez nich je zde podstatná schopnost vdechnout skladbám západnější feel. Zvuk této kapely prakticky nic nevypovídá o jejich národnosti a původu. Ve folk-metalovém prostředí by se to třeba vnímalo jako zápor, glam-metalový zapálenec to však považuje jednoznačně za klad.V rozmezí dekády je „Third Cut“ třetí deskou této kapely, jinak vedené vokalistou Jakem Widowem. Materiál se od začátku do konce skvěle poslouchá. Věřím, že kdokoliv z žánrových specialistů může být nadšen. Vypiplané refréníky tnou do živého již od úvodního songu „Beat the Bullet“, pro mne jednoho z vrcholů celé nahrávky. Už předchozí deska „Second Chance?“ působila dost zajímavě, ale dva roky stará „Third Cut“ se nachází ještě výše. Zde se opravdu nic nepodcenilo. I produkce se chopil Martin Sweet z CRASH DIET. Opravdovost drží tuhle kapelu daleko moderní sterilitě. Nejede se po povrchu, nehraje se na image, kapela se nerozhlíží kde co letí. Jde jen o skvělé rock n´rollové skladby, které vás svým nábojem a vygradovanými refrény strhnou. Právě úvodní jízda má schopnost dostat glamového fanatika do tranzu. Prakticky po několika vteřinách od rozjezdu zpěvové linky čelí zvýšenému tepu a pocitu „husí kůže“. Ví, že je zde doma. Vysoký standard zůstává u následné pouliční jízdy „All Night Long“.  To trojka „Stay Lazy“ je o něco banálnější jízdou, byť si kapela atributy svého zvuku udrží i zde, ne však tolik nápad. Jeden z nejsilnějších momentů nahrávky přichází v „Set You Free“, její melodika a náboj, včetně parádních kytarových vyhrávek Jordyho Riota, dokonale strhne. Na trochu vážnější strunu pak zahraje temná balada „Daddy“, solidní a klišé vzdálený vál vypovídá o zneužívání dětí. Song v sobě nese silné poselství a velmi sugestivní náladu. Jeho cena vězí právě v tom, že ukazuje NASTY RATZ jako kapelu, která není ochotná plnit jen párty předobrazy veselého a rozdováděného stylu. V nezpochybnitelné skladatelské kvalitě umí přinést i vážné téma schopné zarezonovat. „Faster“ jako svižnější hymna u mne nevzbuzuje nijak nadprůměrné dojmy, není to úplně špatná věc, ale na desce patří k těm méně zajímavým. Nic nad plán. Naopak „Sick And Twisted“ je zde jednou z nejpovedenějších skladeb. Opravdu výživný a vrstevnatý song, kde si zahostuje Swan Hellion z francouzské kapely BLACK RAIN, má potenciál bořit zaběhlé bariéry stylových klišé. Další z vrcholů tohohle pětatřicetiminutového materiálu je asi nejmelodičtější a nejvrstevnatější jízda „Wings“, která nabídne i vlivy z elektro prostředí a ve výsledku působí nejsvobodněji. NASTY RATZ se ukazují, jako kapela schopná i překračovat stylové bariéry. Euforickým párty songem je naopak „Circus“. Ten svědčí o různorodosti výsledného kompletu. Po stránce dramaturgie album funguje na výbornou, což podtrhuje i závěrečný song „Demons“ , ve kterém si zahostují hlasově Martin Čupka z projektu JOHN WOLFHOOKER a instrumentálně rovněž Martin Sweet. Co tahle deska, kterou jsem ve své době prováhal a ke které se po dvou letech vracím, odhalila především, jsou mnohem širší muzikantské ambice, než by někdo od glam n´sleazy kapely od nás mohl očekávat. To je ten nejpozitivnější fakt. Spolu s výbornou poslouchatelností většiny zdejších skladeb to celé mimořádně dobře funguje.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_bleed_like_me_recenze/4032https://www.crazyDiamond.cz/garbage_bleed_like_me_recenze/4032nobody@nothing.com (Tomáš)Krize následující po třetí desce „Beautiful Garbage“ sice málem GARBAGE rozložila, nakonec jim ale přece jen prospěla a jejich znovuzrození na desce „Bleed Like Me“ se stalo velice životaschopným. Vrátili se k alternativnějším polohám, synťáky upozadili na úkor kytar a najednou to znova všechno fungovalo. Zároveň dokázali modernizovat zvuk a plynule se začlenit do kytarového proudu nového tisíciletí.Celosvětové turné ke třetí desce trvalo přes 14 měsíců. To dokáže kapelu vyčerpat nejen fyzicky, ale určitě i psychicky. V průběhu roku 2002 GARBAGE začali skládat i nové songy, a začátkem roku 2003 je dokonce i zkoušeli nahrávat. Optimismus z rychlého progresu se ale záhy vytratil. Kapela se zacyklila, po dlouhém turné se ve vztazích projevila i určitá ponorka. Do toho potkaly Shirley zdravotní problémy, konkrétně jí objevily cisty na hlasivkách. Musela podstoupit operaci a měla nařízený utrum se zpěvem na několik měsíců. Hustá atmosféra, neshody, napjaté vztahy, neustálé konflikty. Svátky na konci roku 2003 přinesly důležitý oddechový čas, kdy si každý šel tak nějak po svém, a v podstatě nikdo nevěděl, jestli je to konec kapely, nebo se jen na neurčito dostali do stavu komy.Začátkem roku 2004 to zkusili znovu. Poprvé si vzali externího producenta Johna Kinga a sešli se na neutrální půdě v Los Angeles. Na nové písni „Bad Boyfriend“ si dokonce zahrál na bicí Dave Grohl, který jim svojí energickou hrou nejen pomohl nalézt cestu zpět k více rockovým polohám, ale fungoval trochu i jako psycholog. Motivoval kapelu srovnat si priority, vyjasnit vzájemné neshody a dokopal je k dokončení desky. Shirley, která rok předtím trpěla blokem, nalezla novou inspiraci ve více politických tématech, jako třeba válka v Iráku. Věci se začaly dávat do pohybu. Ačkoliv původně chtěli GARBAGE dál pracovat s externími producenty, nakonec zůstalo jen u této jedné skladby. Uvědomili si totiž, že vzájemné problémy si musí vyřešit mezi sebou, s tím jim nikdo zvenčí nemůže pomoct.V čem bylo jasno od začátku, byl větší důraz na písničky samotné a snaha nahrát je ve formě, která autenticky zachytí energii živého hraní. Produkce měla být tentokrát více civilní. Butch Vig přenechal místo za bicími externím kolegům, zatímco on se více věnoval samotné produkci, a dokonce nahrával i některé kytary. Deska v porovnání s předchozím zářezem, který byl velice pestrý a produkčně možná až lehce přeplácaný, zní velice přímočaře, sevřeně a v podstatě jednoduše. V rámci diskografie to bude evidentně nejméně „pestrá“ deska ve smyslu relativní stylové čistoty. Díky tomu ale krásně drží pohromadě, výborně odsýpá a je prakticky bez rušivých elementů. Zároveň tím dokazuje, že GARBAGE umí udělat skvělé písničky i bez různých studiových efektů a cingrlátek.Album začíná hezky zostra. Kvílivé kytary a dominantní zpěv Shirley v „Bad Boyfriend“ jsou pěkně drásavé ještě než se přidá zbytek kapely. Tohle je poctivý moderní alternativní rock se vším všudy, tentokrát překvapivě těžkotonážní. Dave Grohl za bicími se sice nepředvádí až tak moc, jako třeba při hostování v QUEENS OF THE STONE AGE, ale přesto cítíme, že tohle není profesorský styl Butche Viga s jeho zaměřením na groove. Tady to duní, bicí znějí nasupeně a agresivně. V závěrečná pasáži se Dave už přestane kontrolovat, a přece jen rozjede svojí typickou rošádu po všech přechodech v dosahu. Prostě vám z toho tady udělá kůlničku na dříví! „Run Baby Run“ se vrací k osvědčenému modelu GARBAGE zejména z období „Version 2.0“, takže odlehčenější, mírně hopsavé sloky, a burácivé velké refrény. Co si budeme povídat, tohle dáma a pánové prostě umí. Důležité je, že deska zní skutečně svěže. Žádné bezcílné loudání, zbytečné experimentování, utápění se v minulé slávě. Kapela dělá, co umí nejlíp, a dělá to s radostí. Tohle se nedá nafejkovat, tohle je upřímné.Co song, to melodická hymna. Tady by se daly vybírat singly náhodně se zavřenými očima. Nejde trefit vedle. „Right Between The Eyes“ dobrá, „Boys Wanna Fight“ taky slušná, stejně jako „Why Don´t You Come Over“. Je evidentní, že Shirley jela v režimu absolutní melodičnosti. Žádné artové ambice zde nehledejme, jen poctivé přímočaré rockové pecky. Její vokál je v mixu vytažený hodně dopředu, možná i víc než na předchozí popové laděné desce. Taky už nezpívá pomalu a líně jako na prvních dvou kolekcích, teď jede na vlně rockové energie. Nesnaží se spoluvytvářet hypnotickou atmosféru, naopak, křičí nám přímo do tváře. Přímo a nefiltrovaně. Tajuplná zádumčivost je nahrazena přímočarou energičností.Nakonec jako úvodní singl vybrali „Why Do You Love Me“ a já nemůžu namítat absolutně nic. Dravý hardrockový hlavní riff, moderní indie rockový kytarový zvuk ve slokách, jednoduchý hitový refrén, živočišní drive. Titulní „Bleed Like Me“ je dalším povedeným kouskem. Tajemnější atmosféra prosvětlovaná pozitivně naladěným zpěvem Shirley je kouzelná kombinace. Trubky v mezihře překvapí, a za mě teda velice pozitivně. Hypnotický závěr s naklonovaným hlasem Shirley je pak už jen parádní tečkou. Houpavá „Sex Is Not The Enemy“ je takovou jemnější verzí „I Think I´m Paranoid“. Jednoduchá, až banální dramaturgie, která ale funguje. Kulometné bicí v pravidelných intervalech nakopávající tempo, krátké vokální vsuvky Shirley mimo hlavní proud textu pak dodávají šťávu.Ačkoliv je elektronika na desce výrazně upozaděna, přece jen na ní úplně nezanevřeli. Asi nejvíc se uplatnila v „Metal Heart“, což je taková industriální diskoška. Jediné, co mi na desce vysloveně chybí, je pár temnějších skladeb ve středním tempu. Královská to disciplína GARBAGE. Trochu se tomu přibližuje „It´s All Over But The Crying“. Song to není vůbec špatný, ale chybí ta pohlcující atmosféra, která nás nutila zavřít oči a nechat se unášet mimo prostor a čas. Plout na rozsáhlých plochách líných refrénů, ztrácet se v pastích zajímavých elektronických zvuků, brouzdat bezcílně časoprostorem. Na druhou stranu, když si vezmu závěrečnou „Happy Home“, tak kapela pořád s tou atmosférou pracovat umí. Jen v jiné formě. Je to sice přímočařejší, ale příjemně melancholické. A přitom to má taky slušné koule. Dokonce se objeví i přiměřená orchestrace, která skladbě dodá potřebný pocit rozmáchlosti.„Bleed Like Me“ se na pulty obchodů dostala v dubnu 2005. Přestože kritiky nebyly nijak extra pozitivní, ale spíš jen průměrné, u fanoušků evidentně zabodovala. Návrat do alternativnějších vod byl bez debat správným rozhodnutím. Více kytar na úkor elektroniky pak songům dodalo potřebný drive. No a modernizovaný zvuk pomohl kapelu etablovat v novém tisíciletí. 2 miliony prodaných nosičů potvrzuje, že se GARBAGE povedlo vstát z popela ve velkém stylu.https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_rats_in_the_temple_recenze/4030https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_rats_in_the_temple_recenze/4030janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vlastně již od roku 2010 a od právě tehdy vydaného alba „The Cold“lze považovat arizonské nezmary za kapelu plně koncentrovanou nasvou novodobou etapu vlastní existence, která jim do dnes umožňujefungovat s kvalitním materiálem v zádech a to bez ohledu na skutečnost, co podlogem FLOTSAM AND JETSAM vzniklo již dříve – v osmdesátých adevadesátých letech. Fakt, že se z nich stala spolehliváinstituce, která jen málokdy zaváhá, lze nyní přičíst právěnovějším albům a kapela tak není nucená žít pouze zevzpomínek na svou dávnou historii. Alba jako deset let staré„Flotsam And Jetsam“, temné covidové „Blood In the Water“ a nebominulá fošna „I Am the Weapon“ představují letitouthrashmetalovou kapelu jako soubor, který se stal soběstačnějšía i v relativně úzké žánrové škatulce může působitoriginálně a kombinovat agresivní styl s celou řadou osobitých melodií. Písně FLOTSAM AND JETSAM nebyly vždy jen o riffové řežbě ao vysokých tempech, někdy se jim dostalo dokonce majestátnějšíhonebo dokonce více procítěnějšího heavymetalového rázu. Aprávě tahle skutečnost z nich činí zajímavé těleso. Možnáprávě na tohle však letos trochu pozapoměli, neb novinka to donás hustí bez úlev a mnohdy v ní vše splývá v jeden agresivnívichr. Nyní si však ještě připomeňme počátky současnéetapy. Hlavním impulsem nově nabyté formy se stal více než předdekádou návrat ztraceného syna, kytaristy a v podstatě hlavníhoskladatele Michaela Gilberta, kterého v sestavě dnes již po stejnéobdobí doplňuje druhý kytarák Steve Conley, který právě v doběpříchodu Gilberta nahradil u šestistrunky v řadách kapely Eda Carlsona. Kytarový tandem je vjejich případě dokonale sehrán a projevuje se to právě i nanovince „Rats In the Temple“. Ta však po stránce skladeb zaněkolika předchozími počiny spíše zaostává, neboť i v typickémstylu kapely lze nalézt motivy, které se opakují.Pořád je zde však ještě zpěv Erica AK Knutsona, jedinéhočlena, který se nacházel v sestavě od samotnýchpočátků a nikdy jí neopustil. Ericovi je již pár let přesšedesát a rozhodně hlasově nepůsobí jako nějaký důchodce,naopak, právě jeho živelný projev dodává výsledku na mladistvé energii a vitalitě. Přestože dnes zpívá o něco nížepoloženým a neotesanějším hlasem než kdysi, i tak se s ním nerozpakujevystřelit do neobvyklých výšek. Právě jeho vokálzpůsobuje zajímavé kontrasty mezi agresivními spodními proudyskladeb FLOTSAM AND JETSAM, velmi často podporovanými burácivou rytmikou, a melodičtějším zpěvem.Jak se dalo předpokládat, současný zvuk kapely v soběkombinuje thrashmetalovou energii minulosti se současnou hutností,právě zpěv pak přidává výsledku na zajímavém koření a dělávýraz kapely vrstevnatější. Propojení thrashovéhozvuku s klasickým heavy metalem je na albu patrné třeba veskladbách jako jsou „Absolution“ nebo „A Taste For War“,které se z celku vyjímají tím, že jen tak nepřistupují na rychlost a tlakza každou cenu. S předstihem vypuštěná titulní skladba, jejíž vrchol přichází srefrénovou klenbou, je temnější a atmosféričtější, než býváu arizonských zvykem. Její dramatičnost podtrhuje i v úvodu využitá symfonická vyhrávka.Největší chybou tohohle alba je jeho délka, neboť hodinovářež se třinácti položkami působí v dnešní doběnezdolatelným dojmem. Druhou nevýhodou novinky je určitě fakt, ževětšina skladeb sází na tvrdost a rychlost a působí tak ve svémhysterickém pojetí vzájemně si podobným dojmem. Pocitnadbytečnosti ze sebe nesetřese třeba přímočará štěkna„First On the Spike“ s rafinovaně využívanými vlivy hardcoru v rytmické složce. Podobně agresivně působíi o něco lepší flákota „Last Rites“, které však neschází ani melodická stránka věci avýborné technické provedení. Pokud si FLOTSAM AND JETSAM chtěliudržet potenciál z několika předchozích děl, neměli do tohojít až s takovou vervou a mohli naopak nechal skladby více dýchat.Jenže oni zkrátka sešlápli plyn, tak jako je tomu ve skladbě „TheGhost Behind My Door“, která na už tak dost intenzivní titulní song naváže ve stylu „rychlý a ještě rychlejší“. A takdostáváme tu nejménně rozmanitou nahrávku kapely za hodnědlouhou dobu, nahrávku, kde se vše sází na intenzitu a to takovým způsobem, že posluchač po chvíli ztrácí koncentraci.https://www.crazyDiamond.cz/francis_of_delirium_run_run_pure_beauty_recenze/4029https://www.crazyDiamond.cz/francis_of_delirium_run_run_pure_beauty_recenze/4029nobody@nothing.com (Tomáš)Na stará kolena mám konečně do svého archivu první příspěvek z Lucemburska. A ještě s takovým podivným názvem. Je to kapela? Je to chlápek? Je to ženská? C je správně. Kdo se teda skrývá pod tím jménem? Mladá písničkářka Jana Bahrich, pro kterou je letošní novinka už její druhou deskou. Proti dva roky starému debutu je cítit posun po všech stránkách, a to ani první deska rozhodně netrpěla na nedostatek kvality. Zaškatulkovat Francis nebude úplně jednoduché. Nebo vlastně možná i bude. Je to prostě alternativní rock. Pod tuhle žánrovou škatulku se totiž vlezou snad všechny odstíny a stylové odnože, které ve své tvorbě navštěvuje a kombinuje. Tohle vše je ale jen ta pověstná forma. Důležitější ale je, že zde dostáváme zejména hodně obsahu. Zajímavé písničky, které mají svůj ksicht a jsou skutečně velice profesionálně složené, zahrané i nazpívané. Samozřejmě podle barvy hlasu poznáme na první dobrou, že se jedná o mladou písničkářku, ale její tvorba v sobě kombinuje zkušenost, sebejistotu a vyzrálost.Celou deskou se jako neviditelná nit a pojivo proplétá duch devadesátých let. V kotli se vaří vše od syrového alternativního rocku, indie, dream popu, shoegazu, až po pop rockové elementy. A narazíme zde i na zajímavou orchestraci. Nelekejte se, album otvírá lesní roh. Skladba „Aliens“ se ale postupně krásně rozroste do mohutné alternativě rockové polohy, kde kytary nemají daleka ani ke grungovým odstínům. Lesní roh tam ale není náhodný. Jana Bahrich se mu totiž věnovala, stejně jako dalším klasickým nástrojům, v dětství a v období dospívání. Zřejmě i proto má blízko k orchestraci jako takové, kterou s oblibou a často začleňuje do svých skladeb. Dodává jim tím trochu více teatrálnosti a artového náboje, podobně jako třeba FLORENCE + THE MACHINE nebo aktuálně THE LAST DINNER PARTY. Podobně jako zmiňovaní interpreti se taky vyžívá v komplexních vokálních harmoniích. Ty jsou skutečnou ozdobou jednotlivých skladeb. Ano, je to možná trochu na efekt, ale účel to plní na jedničku. Skladby jsou díky tomu mnohovrstvé a neustále na nás vykukují další a další elementy, díky kterým se i relativně jednoduchý alternativní rock mění v intoušskou muziku. Asi jako by se potkali PEARL JAM a PULP.Další silnou stránkou desky je samotný hlas Jany. Má zajímavé zabarvení, které v sobě kombinuje melancholii, křehkou krásu, ale i určitou drásavou syrovost. Často se pohybuje na hranici falzetu, který mimochodem taky zvládá bravurně. Baví mě, že se svým projevem sice blíží dream popové lehkosti, ale málokdy se skutečně odlepí od země. Jako by se jen natahovala směrem k éterické atmosféře, ale pořád chce zůstat pevně ukotvená. Nejsilnější se mi jeví ve středním tempu. Songy jako titulní „Run, Run Pure Beauty“ nebo „Sucker Punch“ jsou krásně uvolněné, ale zároveň překvapivě intenzivní. Prakticky jedinou pomalejší skladbou je „Requiem For A Dying Day“. Slaďák to ale není. Minimalistické hudební aranže zde dávají dostatek prostoru vokálu Jany a ta ho využívá naplno. Když v refrénu rozjede intenzivní falzety, mrazí z toho nejen na zádech, ale prakticky na celém těle.Nemá problém ale ani přitvrdit. „Higher“ je typickým devadesátkovým alternativním rockem, který má v sobě integrovanou vážnost, dravost, ale i procítěnou atmosféru. „Little Black Dress“ začíná sice jako uvolněný college rock, ale postupně přitvrzuje a v refrénu najednou špinavé kytary už řežou naplno. V podobném duchu se nese i „Modern Madonna“, která je ale hravější a odlehčenější, s více poprockovým směřováním. Zato závěrečná „It´s A Beautiful Life“ se vrací ke špinavějším grungovým polohám kombinovaným s popovou melodikou. Taková ženská verze FOO FIGHTERS dalo by se říct. 11 skladeb je ideální porce muziky, která nedává prostor pro hluchá místa. Pestrost desky je v ideálním rozsahu, takže nahrávka drží pevně pohromadě, ale zároveň není monotónní. Citlivě kombinuje art-rockové prvky s drsností alternativního rocku, k tomu přidává vrchovatou porci krásné atmosféry a nemůžeme opominout ani specifikum ženského fluida. Francis je živým důkazem, že nejednom v Americe se rodí skvělé písničkářky.https://www.crazyDiamond.cz/sigh_goh_ka_recenze/4028https://www.crazyDiamond.cz/sigh_goh_ka_recenze/4028nobody@nothing.com (Gazďa)Mirai Kawashima se bojí smrti. Zabývalse tímto tématem celou svou kariéru, ale dřív pro něj bylafantazií, vzdáleným teoretickým obrazem. Dnes je mu šestapadesát,takže by mohl mít na tyhle myšlenky ještě dost času, ale cítí,že je to téma aktuální. Obě poslední desky SIGH jsou o smrti aobě jsou v japonštině. Dřív zpívali SIGH anglicky, aletyto desky jsou osobní. Japonci potřebují myšlenky o smrtiartikulovat ve své mateřštině. Je mi o deset let méně nežKawashimovi. Nechci se detailně zabývat smrtí, chci žítoptimistický život a na svůj konec nemyslet. Má Kawashima„pravdu“, že smrt už takto brzy seriózně řeší? Určitěmají tyhle myšlenky v životě člověka své místo, ale jsemrád, že se jimi nemusím zabývat tak intenzivně jako on. Trávitroky přemýšlením o smrti u skládání, nahrávání a přehrávánídvou desek by pro mé psychické zdraví nebylo nejlepší. „Goh-Ka“ volně navazuje tam, kdekončilo předchozí „Shiki“ (2022). To popisovalo koloběhlidského života na pozadí čtvera ročních období a důrazkladlo na podzim. V něm se frontman dle svého vlastníhovidění nachází a čeká teď na zimu a smrt, které je dnes zas očtyři roky blíže. Tématem letošní novinky je, co přicházípo smrti. Ne v duchovním ale čistě tělesném smyslu. Kusōzujsou sérií tradičních japonských buddhistických obrazůpostupného rozkladu lidského těla. Jak jsem se dočetl, tak devětfází rozkladu obnáší člověka na smrtelné posteli, modrání anadouvání, praskání povrchu těla, výtoky, hnilobu a hnisání,požírání zvěří, rozptýlení částí těla, skeletonizaci arozpad na prach. Nad těmito kusōzu má člověk meditovat apřemýšlet nad pomíjivostí všeho, kdy i ty nejkrásnějšíosoby se roztečou a rozpadnou a život jde dál. Podobně jakobiblické: „Prach jsi a v prach se obrátíš“. K vytvoření obalu v tomtostylu si překvapivě SIGH nezvolili japonského umělce, ale PolákaMacieje Kamudu. Nevím, zda měla kapela na výběr, jelikož Kamudaspolupracuje s jejich labelem Peaceville pravidelně. Každopádnějen vzácně cover tak dobře vystihuje tematické zaměření díla.Červená, žlutá, blankytně modrá vytvářejí obraz krásnérozkvetlé louky s motýli, na které leží rozpadající setělo dívky v kimonu. Tohle tělo sice do naší zkušenostís „bezpečnými“ loukami nepatří, ale fakticky se na nichděje přesně to stejné. Hmyz, ptáci, rostliny, hlodavci: životse zde tvoří a rozpadá, aby z rozkladu opět povstal. Anižbychom si to při našich běžných výletech uvědomovali. V případě SIGH nejde osamoúčelnou viscerální šokéznost. Z toho bychom mohliobvinit jiné formy blackmetalu (nebo častěji death metalu). Podlerozhovorů, které jsem si s Kawashimou poslechl/přečetl, jdeo téma, které v tuto chvíli on sám niterně řeší a nakteré podle jeho názoru naše civilizace ráda zapomíná. Smrt jepro nás tabu, ne součást života. Pro Kawashimu je smrt součástíjeho žití možná až moc brzy, desítky let před tím neždoufejme nastane. Jestliže jsou kusōzu sérií obrazů,tak kusoši jsou básně založené na těchto obrazech. Není jichna nejnovější desce ve zhudebněné verzi překvapivě devět, alejsou tu jen čtyři, když některé obsahují několik obrazůrozkladu (abych to vysvětlil příkladem, tak první skladba alba sejmenuje „Kuso-shi 1, 2 and 3“). Z jedenácti zápisůčítajících celkem osmapadesát minut, ale jednoznačně tvořízáklad díla a také zhruba polovinu jeho celkového času. Původněchtěl Kawashima vytvořit konceptuální album o jedné písni,výsledkem je nakonec rozsekání na čtyři kusy, které doplňujídalší kratší skladby či v některých případech jendrobné atmosférické črty. Goh-Ka má tři významy – karmu,oheň spalující hříšníky v pekle a oheň, který na koncispálí celý svět. SIGH zdůrazňují, že jim jde hlavně o druhývýznam. Ostatní skladby tak doplňují hlavní páteř deskypodobně existenciálními pohledy. Dva díly „Jigoku-Zoshi“ sezabývají úrovněmi buddhistického pekla, „Anzenshokon“znamená nezměrný smutek z odloučení, „Unputenpu“ je onáhodnosti života.Zatím jsme nedotkli muziky. Velmidobře se snoubí se zaměřením desky i s její grafickou podobou.Jde o velmi pestré a barevné a svým způsobem i veselé album.Možná o jedno z nejpestřejších a nejlepších alb celédiskografie této mimořádně zajímavé japonské avantgardníkapely. Pokud by měl někdo chuť začít se SIGH, může se obrátitprávě sem. Jde o desku chytlavou, zajímavou, neobvyklou ipřístupnou. Japonci vždy dělali hudbu, která byla originální,nekonvenční a zároveň stravitelná. Málokdo je schopen totodělat na takto vysoké úrovni tak dlouho a takto dobře. Je to také možná deska, na které jevůbec nejméně black metalu v celé jejich historii. Snad jenzmíněné „Jigoku-Zoshi“ jedna a dva se dají označit zablackmetalové fláky. Jinak máme tu čest s údernou, místytvrdou, ale žánrově těžkou zařaditelnou hudbou, která putujenapříč různými styly. Chvílemi se vynořují vesmírné klávesyve stylu Johna Carpentera (nejrůznější „Kuso-shi“, „Shoso“),jindy se ocitáme uprostřed westernu jako od Ennia Morriconeho(„Anzenshokon“, „Kushukankyo“). SIGH také začali výraznějipoužívat tradiční japonské nástroje jako flétna, bubínky nebošamisen, aniž by toto rozkročení jakkoliv mířilo směremk folku. Zajímavé je využití šamisenu, tedy třístrunnéhodrnkacího nástroje, který se v rukou SIGH mění až vrytmický instrument pravděpodobně označující všudypřítomnétikání času. Nemůžu říct, že jsem byl deskouuchvácen hned od začátku, ale něco – a nedokážu přesněpopsat co – mě nutilo, abych se k ní vracel. Možná je totoona pravá definice umění. Neuchopitelný anti-klasický estetickýobjekt, který vás nutí zkoumat ho znovu a znovu.  https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_enemies_of_reality_recenze/4027https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_enemies_of_reality_recenze/4027janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poúspěchu alba „Dead Heart In A Dead World“ byla očekáváníobrovská a tak byl na kapelu vyvinut tlak, se kterým se muselapopasovat. Fakt, že následovník pojmenovaný „Enemies Of Reality“ vlastně nedosáhl úrovně svého předchůdce, nebyl ve vztahu k práci kapelypodstatný. Ta totiž znovu dodala kvalitní sadu skladeb, která sepyšnila dost možná nejvyšší mírou agresivity do té doby, ale také několika nosnými songy s opravduvýraznými refrény. Problém  totiž vězel v něčem úplně jiném, ve zvukovésložce díla, zahuhlaném mixu, ve kterém jednotlivé nástroje splývaly, a zejména pak v celkové produkci Kellyho Graye. Ten, dost možná podtlakem rychlých termínů selhal, takže zvuková podoba deskyzůstala hodně za očekáváním. O dva roky později však vše napravil až nový mix a mastering od Andyho Sneapa. Díky všem těmtoperipetiím zůstává kapitola „Enemies Of Reality“ jednou znejzajímavějších a nejkontroverznějších v celé kariéře seattleských NEVERMORE.„Enemies Of Reality“ odhalila trochu jinou stránku kapely, nežse dařilo „Dead Heart In A Dead World“. Staršíz obou alb platilo za dokonalé dílo, které spojovalo technickounáročnost, progresi a agresivitu s melodikou a relativnípřístupností. Podstatný byl pro tohle dílo také určitý epický rozměr. Deska z roku 2003 naproti tomu útočila bez zkrupulí,přímočaře, tvrdě a v rámci kratších skladeb. Pouhých devět písní na ploše cca čtyřiceti minut budilo nervózní dojem apůsobilo spíše tak, že se NEVERMORE snaží posluchače hystericky umlátitnež jakkoliv povznést.Velkou devízou „Enemies Of Reality“ byl fakt, že album vlastnilo několik písní, které sámpovažuji za jedny z úplně nejlepších, jaké kdy NEVERMORE dali dohromadya to i ve vztahu k některým úspěšnějším a opěvovanějším albovým předchůdcům. Pokud mám zmínit největší maják, nebudu choditdlouho okolo horké kaše a rovnou zmíním úvodní titulní skladbu. To jeskutečný monstr hymnus představující okamžitý útok na vrchol.Velice agresivní Loomisova hra zde působí nepoklidně, trhaně, zároveňsi však v riffech udržuje masivnost. Na posluchače se zde odzačátku valí masa podivuhodné energie, jejíž synkopický rytmusbudí dojem přímého výpadu smyslů zbavené nestvůry. Warrel Dane je od začátku naprostofantastický, jeho projev zde není jen o běžném dramatickém zpěvu, alezachází skoro až do nenávistných a zlostných poloh, skrze které poslézeexceluje v dechberoucím rozmáchlém refrénu. Tenhle song jevážně naprostá jízda. Jak již z názvu skladby vyplývá, vtextu se kapela zabývá tématem společenské nedůvěry a nitremčlověka zasaženého existenciálním pesimismem. Z dnešního pohledu tedy hodně aktuální téma.Následující „Ambivalent“ není určitě songem naprvní dobrou. Raffinovaná řežba, skrze jejíž vrstvy se musíteproposlouchat k pozitivnímu cíli, tak by se asi dal letmo popsat. Jde o velmi agresivní, v rámcikytar skoro až deathmetalově znějící skladbu, která však vevýsledku nabídne i skvělé, při prvních posleších nenápadnémelodie. Výrazným songem této nahrávky je i trojka „NeverPurify“, což je možná dáno chytlavostí a trochu jednodužšístrukturou. Skladba staví na riffové přímočarosti zdobenévábivou harmonií, na výrazném groovu, ale také na melodicenezakryté lesem progresivity. Jedna z nejlepšíchpomalých skladeb v historii NEVERMORE má zde název „Tommorow TurnedInto Yesterday“ a staví především na vokálním výkonuWarrela Danea, jehož zpěvová linka má zde sílu hnout posluchačovými emocemi.Podstatné je, že tahle balada působí neuvěřitelně opravdově anic na ní není vyumělkované či jakkoliv prvoplánově vtíravé.Uvnitř Century Media se mohli po jejím poslechu tvářit spokojeně. Další skladbový stožár májméno „I, Voyager“. Určitě jde o jednu ze tří stěžejníchskladeb nahrávky. NEVERMORE se v ní kloní znovu spíše na stranutvrdosti. Zajímavý text odhaluje filosofickétéma duševní existence a je v něm zmíněno, že cestovatelem neníčlověk putující fyzickým prostorem, ale spíše jedinec putujícísám v sobě. Jinak jde vedle titulní písně zjevně o druhou nejvýraznější tvrdou skladbu na této desce – skladbu velmidobře gradující a na ploše šesti minut rozehrávající opravdusmrtící jízdu. Asi nejexperimentálnějším songem je „CreateThe Infinite“, ve výsledku jde však asi o nejméně posluchačskyvděčnou a nejméně výraznou položku na seznamu. Podobně se dámluvit i o „Noumenon“, tedy o pomalé, hypnotické suitě plnézatěžkané atmosféry a avantgardních prvků. Nedoceněnouskladbou je „Who Decides“, ve které NEVERMORE zpochybňujíspolečenské normy, autority i představu objektivní morálky, což jsou myšlenky, se kterými právě Dane často pracoval. Velmi dobrý závěr v podobě „Seed Awakening“ vrací albu jehopočáteční spád. Jsou zde velmi silné a agresivní riffy, aletaké melodické momenty a nosné Loomisovo sólo. Kapela však zasebou nechává mnoho nezodpovězených otázek stran svého dalšíhosměřování, neboť „Enemies Of Reality“ je vlastně méně přesvědčivým a méně vyváženým dílem než album předchozí, albem, kde se střídajínosné a výrazné skladby s abstraktnějšími položkami nejasnéhosměru. Největším problémem tohohle alba však zůstala jeho původníprodukce a zvuková stránka, která byla v roce 2003 přijata velicekontroverzně a nesetkala se s příliš pochvalnými ohlasy. Ivzhledem ke kvalitnímu skladatelskému vkladu to albu velmiuškodilo, a tak se Century Media i s kapelou rozhodli v roce 2005 vše přepracovat a vydat nahrávku znovu, po zvukovém ošetření skladeb Andy Sneapem.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_beautiful_garbage_recenze/4026https://www.crazyDiamond.cz/garbage_beautiful_garbage_recenze/4026nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí desku GARBAGE považuji osobně za mírně nedoceněnou. Ona totiž skutečně je celkem „beautiful“ (krásná, někdy až moc), přesto že její vznik provázely okolnosti, které rozhodně jako „beautiful“ označit nelze. Na druhou stranu dokážu pochopit, že nebyla tak úspěšná jako první dvě, protože zde kapela udělala směrem k popu možná o jeden (nebo i dva?) kroky víc, než bylo zdrávo. A to bylo už na pořád ještě relativně alternativní fanouškovské jádro prostě moc. Ale hezky popořádku. Druhá deska „Version 2.0“ pevně usadila GARBAGE do první ligy mainstreamového alternativního rocku. Očekávání od následujícího alba byla samozřejmě vysoká na všech stranách. A hned na začátku se objevily první problémy. Jejich americký distributor Almo Sounds byl pohlcen Universalem, který začal tlačit kapelu do ještě více popových vod. Narůstající neshody ohledně kontraktu a zasahování do příprav alba vyústily až v soudní dohru. Asi nemá cenu se pitvat v detailech, výsledkem byl přestup kapely k Interscope.Upřímně nechápu, kam je chtěl Universal ještě více dotlačit, protože „Beautiful Garbage“ je s přehledem jejich nejpopovější deska už teď. V některých momentech je už i na mě celkem přeslazená, někdy téměř kolovrátkově naivní. Melodie jsou jednoduché a přímočaré, zvuk vypulírovaný a totálně radio friendly. Máme zde spoustu orchestrace, popové nabubřelosti a mainstreamových cingrlátek. Paradoxně Shirley v soukromí neprožívala žádné pohodové období, rozpadalo se jí manželství, což se muselo zákonitě odrazit i v textech. Celá deska působí lehce schizofrenickým dojmem. Ostentativně „šťastné“ písničky se zde střídají s vysloveně smutnými, které skutečně reflektují vnitřní bolest a nejsou paralelní k temným skladbám prvních dvou desek.Hlavní část nahrávání proběhla na jaře roku 2001. Protože se kapela cíleně snažila udělat jednodušší písničky jak po stránce dramaturgické, tak zvukové i produkční, šlo to relativně rychle. Shirley se za několik let v GARBAGE vypracovala na velice profesionální a schopnou zpěvačku, která i při studiové práci oplývala neochvějnou sebejistou. Často se použili hned první náběry jejího zpěvu. Jak se pomalu blížil podzimní termín vydání desky, musel se vybrat první singl. A tady se sešli dvě věci, které společně hrály proti kapele. První jde za nimi samotnými. „Androgyny“ je docela experimentální kousek, který má určitě svoje kvality a je i celkem zajímavý, ale jako první singl? Ne ne, tohle nemohlo fungovat. A bohužel se trefil do velice nešťastné doby, ale to kapela samozřejmě nemohla tušit. V rádiích se objevil koncem srpna. Klip pak byl vypuštěn 10. září 2001. Už o den později se ale celý svět úplně změnil. Zůstává otázkou, jestli by si kterýkoliv z ostatních tří singlů vedl v tomto kontextu líp, každopádně každý z nich by se na pozici úvodního singlu hodil bez váhání o moc lépe. „Androgyny“ je trochu překombinovaný mix kytar, elektroniky, loopů, sekané rytmiky, a i melodicky není tak výrazný. „Cherry Lips“ je proti tomu parádní přímočarý powerpop. Lehce přeslazený, dohnaný do extrému, ale funkční a představující GARBAGE z překvapivě popové stránky. Shirley se pro ni netypicky vybrala do falzetových poloh, song má vibe osmdesátkového mainstreamového popu, ale kombinuje to s pro kapelu typickými ostrými kytarami. Odlehčená „Breaking Up The Girl“ by se klidně uživila i na albu BLONDIE. Opět výborný powerpop, přímočarý, zapamatovatelný, příjemný. „Shut Your Mouth“ je pak ostřejší po všech stránkách. Temnější sloka, v industriálně-triphopovém nádychu, je doplněná agresivnějším refrénem. Další povedený song se slušným drivem, plný zajímavých elektronických zvuků a zmutovaných kytar.Zmiňované koketování s popem, které prorostlo v až místy nezdravý vztah, reprezentují songy jako „Can’t Cry These Tears“ nebo „Drive You Home“. První zmiňovaný byl snad psán pro tuctový muzikál, protože působí skutečně hodně jednoduše a nabubřele zároveň. Ten druhý bych přenechal mladé Marii Carey. Ta by tam vypustila svoje oktávy a umělé emoce a pak by to možná fungovalo. „Nobody Loves You“ pak zní jako další pokus o soundtrack na Bondovku. Ok, s přimhouřením oka to není úplně marné. Zato „Untouchable“ se fakt vůbec nepovedla. Spousta loopů, neustálé změny tempa, melodický armageddon, nemá to hlavu ani patu. Méně by znamenalo více. Deska má 13 položek o 53 minutách hrací doby. A zmiňované skladby jsou ideálními kandidáty na b-side, bez kterých by celek držel výrazně lépe pohromadě a byl i konzistentnější.Ne vše popové je ale automaticky špatné. Powerpop umí GARBAGE velice slušný. Hopsavá a hravá „Til The Day I Die“ je sympaticky odlehčená. „Silence Is Golden“ naopak více načechraná a v závěru mutuje to parádního alternativního rocku. No a někde uprostřed je pak nadýchaná a euforická „Breaking Up The Girl“. Alternativnějším směrem se vydává jedna z mála vysloveně rychlých skladeb „Parade“. Zvukově by se klidně hodila na předchozí desku, svižný elektrorock, jednoduchá ale funkční melodie, slušný drive.A dojde i na nejsilnější disciplínu – temnější skladby ve středním tempu, které přinášejí atmosféru, jakou umí stvořit jen GARBAGE. Shirley ale přece jen ubrala ze svého tajemného zpěvu, který byl tak charakteristický pro první dvě desky. Tentokrát je méně hluboký a více přímočarý. „Cup Of Coffee“ je přesto nádherná. Sem bych přiřadil i závěrečnou baladu „So Like A Rose“. Ta staví na křehkém minimalismu první části, postupně se přidávají téměř noisově kvílející kytary, a celé to má krásně melancholický nádech.Interscope se taky nepřetrhl co se týče promo podpory, a ačkoliv si pamatuji, že MTV hrávalo klipy k prvním dvěma singlům docela aktivně, některá rádia novinku GARBAGE ostentativně ignorovaly. Zejména rockovým rádiím se úplně nehodila do dramaturgie. Prodeje se sice postupně propracovaly k 1,2 milionům nosičů, ale pro label to bylo stejně málo a jednoduše se kapely zbavil. Ta mezitím vyrazila na celosvětové turné, kdy třeba předskakovali i slavnými U2. Kritiky byly spíše opatrné. Na jednu stranu oceňovaly, že kapele neustrnula ve svém modusu operandi prvních dvou desek, na druhou stranu naznačovaly, že vykročení směrem k popovosti je možná až trochu moc důrazné. Stylově zde kapela skutečně čerpala z obrovské studnice možností – hip-hop, new wave, orchestrální pop, synthpop, electrorock. Některé kombinace se povedly lépe, některé jsou spíše slepou uličkou. Výhled do budoucna byl silně nejistý.https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dead_heart_in_a_dead_world_recenze/4022https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dead_heart_in_a_dead_world_recenze/4022janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po nevlídném, temném, emočně intenzivním konceptu „DreamingNeon Black“ z roku 1999 NEVERMORE trochu pozměňujípřístup, ale vážně jen trochu. Nové skladby jsou na jednu stranu posluchačskyvstřícnější, což podtrhuje vysoké ambice kapely k tomu uspět,na stranu druhou se mnohdy dočkáme údernějších, tvrdších arychlejších skladeb, které více staví na přímočarosti anosných melodických refrénech. Byť jsou tyto opět napěchoványsmutkem, snad nikdo zde nemohl pochybovat o zvýšeném zacílení kapely na chytlavéa vygradované vrcholky skladeb. Jakoby si NEVERMORE už předběžněřekli, že právě teď vytvoří své nejdůležitější album.Výsledkem se stalo jedno z nejopěvovanějších progresivněmetalových alb vycházejících ze Spojených států přelomumilénia. Deska vyšla v roce 2000 u Century Media, produkoval jiAndy Sneap a znamenala zcela první album NEVERMORE, kde se v rámci sestavy nacházíJeff Loomis coby ojedinělý kytarista. Na výsledku se tento faktnijak negativně nepodepsal, právě naopak. Zatímco předchozí počin„Dreaming Neon Black“ stavěl především naatmosféře, temnotě a melancholii, vlastnostech, které tak nějaksamosebou lépe sednou do pomalejších, hutných skladeb, pak „DeadHeart In A Dead World“ budí dojem útočného alba s vytříbenouskladatelskou stránkou a vyváženým poměrem mezi technickoubrilancí, atmosférou, melodiemi a především agresivitou. Loomisova nově využívaná sedmistrunná kytara dala kapele hlubší amasivnější základ a zároveň Jeffovi umožnila vytvářet riffy,které byly mnohem těžší než na předchozích deskách. Navícprodukce Andyho Sneapa přinesla do výsledku modernější, ostřejší vyznění, jehož byly nejdůležitější složkou právě kytary.Warrel Dane byl už od devadesátých let jedním znejvýraznějších vokalistů v metalu, ale na této desce jeho hlaszískává mimořádnou dramatickou sílu. Jeho největší přednost spočívá zejména v emocionálnístránce věci a expresivní hloubce. Dokáže svýmhlasem vdechnout skladbám dokonale přesnou náladu. Chvíli můžeznít jako člověk na pokraji zhroucení, v agresivních skladbách naopak dosahuje jeho zpěv doslova maniakálního výrazu, no a v pomalýchbaladách zas naopak předvádí svou zkroušenou tragédii.Deska je vrstevnatá i co se týče typů skladeb, protože i přesvysoký počet balad převládají především agresivní písně.Právě úvodní „Narcosynthesis“ je jednou z nejagresivnějšíchskladeb NEVERMORE a okamžitě ukazuje novou podobu kapely.Následující „We Disintegrate“ rozhodně v ničem neslevuje znabité formy. Song má doslova fantastický refrén, který patřík nejzapamatovatelnějším momentům celé kariéry skupiny. Kapela v něm dokázala spojit progresivní metal s přístupnější formou.Pokračuje se dál ve velkém stylu, protože „Inside Four Walls“představuje naprosto úsečný a nekompromisní flák, který asinejvíce přibližuje hudbu kapely thrashmetalovému prostředí. Utéto kapely ostatně nikdy nešlo o stylové zařazení, NEVERMOREvždy oplývali svébytným výrazem. I vzhledem k tomu, žeten byl svým způsobem teatrální, ale vlastně i „velmi cool“, v jejich případě opravdu nikdo neřešil,zdali poslouchá progresivní metal, thrash, power nebo groove. Šlo zkrátka o NEVERMORE. Řadě jejich současníků se to samé rovněž dařilo - např. TYPE O NEGATIVE.První pomalejší věc „Evolution 169“ ukazuje progresivnějšístránku kapely, protože se song neodvíjí příliš očekávanýmzpůsobem, spíše pluje rozličnými prostředími, přičemž uněho narůstá napětí a je ve výsledku složitější, co se týčerytmiky i vlastní struktury. Masivním groovem a velkolepým riffováním jeprostoupena „The River Dragon Has Come“, což je ve výsledkujedna z nejmodernějších skladeb této kapely ve vztahu k tehdyprávě probíhající době. Bubeník Van Williams zde působí jakomechanické monstrum a odvádí skutečně fantastickou práci. Tohleje okamžik, kdy si uvědomíte, jak je právě tento bicman pro zvuk NEVERMORE důležitý.Parádní balada „The Heart Collector“ naopak ukazuje druhoutvář NEVERMORE a má právo se ucházet o titul jedné znejchytlavějších věcí jejich kariéry. Všudypřítomnámelancholická nálada halí melodie do tragického oparu a WarrelDane zde doslova exceluje jedním ze svých nejsilnějších výkonů.Rozhodně jeden z vrcholů desky a song, podle kterého si spoustalidí dokáže hudbu NEVERMORE zařadit. Návrat k agresi představujedalší moderní riffařina „Engines of Hate“. Jde o vcelkurychlou thrashovou skladbu, která dokonale ctí svůj název a patřík nejtvrdším momentům nahrávky. Největší překvapením deskyse vlastně stala předělávka letité klasiky od Simona &Garfunkela „The Sound Of Silence“, jejíž text není dodržovánv původní formě, a jak není nutné upřesňovat, i tahle věc sedočkává obřích strukturálních změn v interpretaci. Vsadilbych se tak, že mnoho lidí ve verzi od NEVERMORE slavný song zšedesátých let ani nenapadlo hledat. Nejde zde totiž o obyčejnémetalové přitvrzení původní písně, ale o výrazněpřepracovanou verzi s vlastní hudební identitou. Příklon kmelodice značí „Insignificant“, která představuje jednu znejvíce podceňovaných perel alba. Větší šanci na to stát semetalovou hitovkou má však až následující věc „Believe inNothing“, což je další polobaladická píseň s velmi silnýmrefrénem. Závěrečná titulní skladba představuje spíše zklidnění a patří knejatmosféričtějším momentům. Je vhodná pro velké finále díla a i kapela zde dokazuje velký cit pro dramaturgii i postupujícíatmosféru.„Dead Heart In A Dead World“ je dokonalým albem NEVERMORE,které se skvěle trefilo do doby svého vzniku. Jde o vyvážení všech silných stránek této kapely do jednoho celku. Ktomu bylo třeba nejenom napsat opravdu silné skladby a opatřit jetou správnou atmosférou a dramaturgií, ale přidat i něco navíc. Zde si zkrátka všechnosedlo, počínaje výkony všech zúčastněných muzikantů,konče u skvělé zvukové stránky a výborné produkce AndyhoSneapa. Do dnes tohle album nezestárlo ani o den. Představuje tak nejvyváženější materiál a vyvrcholení cesty této kapely.https://www.crazyDiamond.cz/kamelot_dark_asylum_recenze/4024https://www.crazyDiamond.cz/kamelot_dark_asylum_recenze/4024nobody@nothing.com (Gazďa)„Muzika z Tampy Bay na Floridě, aledeath to není. Norský a pak švédský zpěvák, ale black tonení. Klávesy, melodické kytary a power metal, ale z Evropyto není, jasný pane.“ Americký KAMELOT je divná popelka.Pocházejí z Tampa Bay Area, tedy z kolébky death metalu.Svou melodičností a důrazem na velkolepou epičnost ale vycházejímnohem víc z evropské školy, než z amerického metalu ovlivněnéhopunkem a hardcore. Ve stejný rok, kdy na Floridě Chuck Schuldineržhavil hmatníky „Scream Bloody Gore“ (1987), založil kousekdál třináctiletý kytarista Thomas Youngblood kapelu, kteroupojmenovala jeho matka podle politického mýtu spojeného sněkdejším prezidentem Johnem F. Kennedym. Tedy mýtu o mládív Bílém domě, čerstvém větru v politice, idealismu,svobodě a pokroku. Hodně z tohoto mýtu o rozevřenýchkřídlech pak Thomas přenesl i do své muziky a provází ho dosud.Dnes je principálovi KAMELOTdvaapadesát a historie nebyla ke zmíněnému typu hudby veSpojených státech příliš milosrdná. Zatímco floridský deathmetal se tam pěvně uchytil a rozesel semenáčky po celém světě,power metal zůstal v USA vždy cizincem. Až na SAVATAGE, ICEDEARTH, VIRGIN STEELE a MANOWAR nezrodily Státy se svými stovkamimilionů obyvatel žádné skutečně power metalové velikány. USAbyly nakloněny větší tvrdosti a metal byl žánrem vyrůstajícímz ulice a stoky, ne z diovského světa draků a kouzelníků.Ne tak pro Thomase. Ten stále hrdě stojí na okraji americkéhometalového mainstreamu. Pro něj je metal Kamelot, tedy Artuš aMerlin, rytíři a mágové. Letošním „Dark Asylum“ vstupujejeho kapela do této řeky už počtrnácté a opět úspěšně. Někteří recenzenti tvrdí, ženejnovější deska je symfoničtější a velkolepější než typředchozí, já to tak ale nevnímám. Když si pustím„Silverthorn“ (2012) první album, na kterém se objevil současnýzpěvák Tommy Karevik, slyším pořád stejnou grupu. Když tofunguje, proč to měnit. Studiové možnosti za čtrnáct letsamozřejmě pokročily kupředu a zvuk současné fošny jemodernější, ale jinak jde o identické ovoce. Komu se líbilidřívější KAMELOT, bude myslím s novým počinem spokojen.Kdo jim nepřišel dosud na chuť, tomu bude i nynější soustopřipadat stejně nestravitelné jako ty předchozí. Z mého pohledu coby nefanatickéhoale dlouhodobého fanouška přináší temný blázinec přesně tentyp muziky, která funguje, když má člověk náladu se oddatprofesionálně vyvedeným obrazům tradiční krásy. KAMELOT jehudba, kde se neexperimentuje a posluchačovo ucho se necháváunášet líbeznou melodičností, u které se nenamáhá a můžeodpočívat. Youngblood a jeho parta mají cit pro popovou melodii,kterou dokážou velkolepými divadelními aranžemi povýšitk muzikálové naléhavosti a pomocí metalových prvků jizbavit prvoplánovosti, takže se výsledek blíží jednodušestravitelnému umění. Kumšt, který balancuje na hranici kýče,ale nepřekračuje jí. „Dark Asylum“ vypráví příběhjakéhosi gotického chrámu, který jakýsi šílenec proměnilv útulek pro psychicky nemocné. Rozpad architektury tu másymbolizovat obdobné rozklížení mysli zdejších obyvatel a onich vypráví jednotlivé skladby. Kapela o desce mluví jako okonceptuální, ale jde o volnější strukturu než jejich třipředchozí konceptuální počiny, tedy „Epica“, „BlackHalo“ a „Silverthorn“. Řekl bych, že jde o něco mezi.Základní koncept pomáhá udržet jednolitou náladu a celistvostalba, ale vypravěčská struktura je rozvolněná. Každá píseňpředstavuje jiného chovance a Karevik je natolik versatilnízpěvák, že dokáže každé trpící duši vtisknout tu správnouosobitost. Z tohoto hlediska jde možná o jeho vůbec vrcholnývýkon u KAMELOT. Udržet pestrost mu pomáhají barevné aranže, nakteré jsme u KAMELOT zvyklí. Vedle občasné a citlivě použitésymfonické klávesové složky bych vypíchnul hlavně mistrněpoužitý klavír jako zosobnění citlivosti a zranitelnosti. Jakje u KAMELOT zvykem, nevystačí si sami. Barevnou paletu je třebaještě rozšířit. Youngblood má rád hosty a jsou i tady. Zeznámých jmen jde o Tobiase Sammeta z AVANTASIE („One LastMasquerade“), Clementine Delauney z VISIONS OF ATLANTIS(„Sanctuary“) a deathmetalovou miss Chile Ignacii Fernández (třiskladby).Většinou mají Američané na descevedle dobrých skladeb i jednu nebo dvě skutečné pecky. Tentokrátse mi do mysli nejvíc zařízla úvodní „Ashen World“, kteráje také prvním singlem desky. Velkolepá silně melodická skladba,kde Karevik zpívá jak o život, se letos stala tou u mne vůbecnejhranější kompozicí. Tohle jsou KAMELOT ve své nejlepšíformě… Stříbro pak bere křehká balada „Ivy, My Dear“, kdezpěvák dává nahlédnout do zákoutí opačných stránek svéhotalentu. Kouzlí nálady jemnosti a křehkosti. I další věci ale stojí za to.Purplovské klávesy v titulní skladbě, funkční spoluprácese Sammetem v hybné „One Last Masquerade“, rychlá „TheSleeping Mind“, kde se do toho v refrénu bicman AlexLandenburg opře dvojšlapkou, nebo krátkéklavírně-orchestrálně-sborové outro „Sanctum Requiem“.Nechci tu dělat výčet a vybírám namátkou. Svůj důvodk existenci mají i ostatní věci a na padesátiminutové descenení žádná vycpávka. Čím víc tuhle kolekci poslouchám,tím je mi v jejím světě lépe. KAMELOT stvořili velmi dobréalbum, které pokračuje na cestě, kterou si před mnoha letynamalovali. Kráčejí po ní pevně a s jistotou.https://www.crazyDiamond.cz/triosphere_oceans_above_stars_below_recenze/4023https://www.crazyDiamond.cz/triosphere_oceans_above_stars_below_recenze/4023hackl@volny.cz (Pekárek)Tak tu máme další metalový přírůstek do sbírky italského vydavatelství Frontiers. O sázku na jistotu se přitom jedná jen v jistém smyslu. Pravda, norští TRIOSPHERE mají už něco za sebou, v rámci scény jsou respektovaní a pro dobrou melodii nejdou daleko. Nelze je nicméně považovat za onu komerční jistotu, případně za velké jméno „před důchodem“, jež by mohlo ještě párkrát vzplanout či se dát ochotně a rentabilně dovytěžit. V daném případě jde vlastně o sympatický vydavatelský krok, kterým se posluchačům dostává powermetalové kvality a méně známé kapele poslední šance dostat se k širšímu publiku, aniž by musela dělat citelné kompromisy. Něco takového po ní evidentně nikdo nechtěl. Spíš se zde vše zásadní dobře protnulo či překrylo. Pokud dosavadní progové prvky vůbec oslabily, stalo se tak jedině ve prospěch kvalitních melodií a solidní kytarové power nálože.Jak už jsem naznačil, TRIOSPHERE nejsou žádní nováčci. Jejich diskografie ovšem netvoří dlouhý seznam. Přestože hrají již od roku 2004, představuje album „Oceans Above, Stars Below“ teprve čtvrtou plnohodnotnou nahrávku. Pokud by chtěl někdo bez dalšího zmínit, že zřejmě dávají přednost kvalitě před kvantitou, asi bych s takovým tvrzením problém neměl. Pokaždé, když jsem si od nich něco pustil, začala mi totiž hlava spokojeně pokyvovat. Výjimkou nebyla ani novinka, kterou jsem se nakonec rozhodl prozkoumat o něco zevrubněji a v patřičném kontextu. Z dostupných pramenů pak bohužel vyplynulo, že dlouhá pauza předcházející vydání nové desky nemusela být jen důsledkem perfekcionistického přístupu.U zrodu TRIOSPHERE stáli výborná zpěvačka a baskytaristka Ida Haukland s technicky velmi dobře vybaveným kytaristou Mariusem Silverem Bergesenem. Zmíněné kreativní duo ještě v roce 2004 doplnil bubeník Aare Jørgensen a o dva roky později i další kytarista Tor Ole Byberg. Zmíněná sestava pak natočila tři vyrovnaná alba. Debutem „Onwards“ z roku 2006 zaujali, takže o další dvě řadovky už se postaral německý label AFM. V roce 2014 střídá Ørjana za bicími Kenneth Tårneby. Slibně rozjeté aktivity naneštěstí přešly v letech 2016 až 2020 do dlouhého útlumu, o jehož důvodech se dá jen spekulovat. Zájem AFM vyprchal. Novinka, ohlášená v květnu tohoto roku, tudíž představuje faktický comeback. Ida pak pro web Kevy Metal k samotnému restartu dodala následující: „Byli jsme víceméně připraveni začít nahrávat již v roce 2020. Pak ale udeřila pandemie a objevila se spousta dalších věcí, takže chvíli trvalo, než bylo album konečně hotové. Stručná a nepříliš informativní odpověď zní, že život jde dál. Ale nikdy jsme se nerozešli a Marius píše písničky pořád. Myslím, že měl nějaké riffy hotové už v době, kdy jsme vydali naše předchozí album. Od té doby se toho samozřejmě napsalo hodně. Co se týče vokálních melodií, některé z nich jsem připravila, až v roce 2022 těsně před jejich nahráváním ve Fascination Street Studios…“ V souvislosti s nahráváním Ida dále pochválila přístup již poměrně renomovaného Alexandera Backlunda, spjatého například s posledními nahrávkami 1914 a IN MOURNING. Mix pak obstaral starý známý Jens Bogren. Sound nahrávky, snad kromě níže položených bicích, tedy ničím nevybočuje. Formálně mu ovšem není co vytknout a hudbě sedí.Deska „Oceans Above, Stars Below“ přináší kromě instrumentálního intra a outra desítku různorodých, kvalitativně však vyrovnaných písní, které mají nejen pobavit, ale i předat emoce. Jejich dokonalým přenašečem je silný hlas Idy, bez které by kapela prostě nemohla existovat. Jde o poznávací znamení a současně o element, který posouvá kapelu z nadprůměru k vrcholům. TRIOSPHERE s ním v pohodě ustojí momenty typické jak pro melodický hard rock skandinávského střihu až po power, či dokonce thrash metal. Hudbu ve stylu NEVERMORE nebo COMMUNIC každopádně nečekejte. Ze skladby typu „Shorelines“ museli být ve Frontiers nadšení. Materiál nepostrádá tlak ani dobré a občas hodně tvrdé riffy, dominují mu však melodie, o něž se starají nejen vokály. Pod vypjatými slokami a refrény se takřka permanentně dějí zajímavé věci. Silný hlas Idy trochu klame, ale TRIOSPHERE jsou primárně o kapele; o kapele založené na vyrovnané chemii mezi zpěvem a kytarami, k níž přistupuje stoprocentní rytmika. Když teď poslouchám „Lightning in a Bottle“, mimochodem už sedmou hitovku v pořadí, začínám na podobný piedestal stavět také rytmickou sekci. Ida hraje lehce harrisovským stylem a společně s variabilním, přesto důrazným Kennethem vše ukázkově hrnou. Progresivně metalové elementy nastupují v některých riffech a zejména ve virtuózně pojatých sólových mezihrách a předělech, po kterých se kapela (znovu)napojuje na leitmotiv té které skladby. Chytré klávesové aranžmá neruší, jen podtrhuje.Přichází „Cadence of Chaos“ a v jejím úvodu popový sbor jako od ABBY. Sloka poté graduje do refrénu s dvoukopákovou palbou a Idiny prsty dávají slušně zabrat tlustým strunám. Velká spokojenost rázem přerůstá v nadšení. „Síla melodie“ v podání těchto Norů – a ve spojení s texty o tom, „že věci možná nejsou tím, čím se zdají být, ale že to nutně neznamená, že jsou špatné“ – ukazuje svou nejkrásnější podobu. Závěrečná violoncellová sonáta „Gjenklang“, čerpající z některých refrénů, nechává člověka naštěstí vydechnout a zároveň vše dokonale pečetí. Je pravdou, že z hlediska oné progrese se album drží poměrně při zemi. Novinka však měla v prvé řadě potvrdit kontinuitu a přinést dobré písně, což se také povedlo. Některé momenty naznačují, že citelný potenciál se nalézá v samotném zpěvu. Odvážnější producent by s ním bezesporu dokázal pracovat více. Uvidíme. Teď se snad začne pořádně koncertovat. TRIOSPHERE se příští rok chystají vyrazit na pódia častěji a pár syrových záznamů na netu naznačuje, že živě jsou opravdu dobří, tak třeba budeme mít štěstí a na nějaké akci se s nimi potkáme.https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part_iii_the_messiah_complex_recenze/4021https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part_iii_the_messiah_complex_recenze/4021janpibal@crazydiamond.cz (Stray)A máme zde závěrečnou částtrilogie. Ambiciózní projekt rozehráli již v průběhu loňskéhoroku norští náladotvůrci z GREEN CARNATION a nyní jsme sedočkali finále. I vzhledem k tomu, že třetí album „A Dark Poem, Part III: TheMessiah Complex“ obsahuje pouhé čtyři skladby, přičemž tačtvrtá je navíc orchestrální šestnáctiminutovou suitou bez zpěvu, může býtzprvu někdo v rozpacích. Novinka od stylově těžko zařaditelných seveřanů, v jejichž skladbách jsou k nalezenístopy doom metalu, gothic rocku, hard rocku , progresivního metalu aorchestrálních momentů, má však znovu vynikající zvukovéparametry a nabízí kromě temnoty a smutku také široké pole hudební krásy a v žádném případě nepodléza laťku nastavenou dvěma předchůdci.V roce 2025 byl celý projekt „A Dark Poem“zahájen úvodním rozmáchlým dílem „The Shores Of Melancholia“,kde kapela nešetřila tklivými melancholickými momenty, pomocíhoupavých riffů a doom-metalem ovliněného základu i vkusněbudovanou atmosférou, ale rovněž i přehršlí skvělých melodií,na což letos na jaře navázala druhým dějstvím – o něcointrospektivnějším a sevřenějším albem „Sanguis“, které vstoupilo do oblasti vztahových traumat. Nyní aktuálně čelímefinále tohoto progresivního díla, jehož náplní je sílící pocit odcizení, společenskýrozpad a obavy z technologické evoluce. Jestližeprvní dva díly vlastnily každý šest kompozic, z nichž každáobsahovala charakteristický zpěv Kjetila Nordhuse, pak novinkanabízí rockově koncipované skladby se jeho vokálem pouze tři. Ty všakbezezbytku splňují ta nejpřísnější kritéria nápaditosti askvěle navazují na songy z předchozích dějství. Poslednípoložkou novinky je pak orchestrální titulní kompozice„OrchestralSuite“,která staví na nástrojích využívaných v oblasti vážné hudbya s během svých šestnácti minut s vkusem posouvá celýkoncept do jeho barvitého finále. Je pravdou, že tahle fáze bude u někoho budit rozpaky, zvlášť když skladba prochází i komornějšími, hodně loudavými momenty, ale mne podobné uchopení závěru celého projektu přijde zajímavé.Úvodní skladbou posledního dílu trilogie je „UnconditionalArtificial Chemistry“,která potvrzuje vysokou kvalitu, ale zároveň také skutečnost, žekaždý díl je trochu jiný a že nepůjde o opakování jižhraného. Skladatelská stránka snad ještě posílila a Nordhusůvvokál působí ještě niterněji a silněji. Jehozpěv není exhibicí. Nemá potřebu dokazovat rozsah nebo sílu zakaždou cenu. Jeho hlavní zbraní je emočnívýraz. Výraznouroli zde hraje baskytara Steina Rogera Sordala, zatímco klávesovévrstvy Endreho Kirkesoly vytvářejí barvité podloží. Progresivitatéto kapely vlastně není stavěna za každou cenu. Každý prvekjejich zvuku zde má své místo a cílem je dobře poslouchatelná kompozice. A právě další zpívanéskladby: titulní hitovka „The Messiah Complex“ je plná charismatu a spolu s následnou, strukturálně o něcorozmanitější „Broken Souls, Common Enemies“ obě podtrhují vysoký umělecký potenciál kapely a také fakt, že GREEN CARNATION nikdy nesklouzávají ksamoúčelné technické exhibici. Zvuk alba je plný a monumentální, ale jednotlivé nástroje mají v něm svůj prostor. Podstatným kladem tohoto díla je pak nepřeplácanost.„The Messiah Complex“není deskou postavenou na nekonečných sólech a komplikovanýchstrukturách. Songy se neodvíjí pouze proto, aby posluchačobdivoval instrumentalisty, právě naopak. Skladby se naprosto přirozeně proměňují, narůstají a znovu zklidňují. Těžké riffy střídají orchestrální plochy,melancholické melodie přecházejí do temnějších pasáží.Motiv strachu z umělé inteligence se objevuje už v úvodní skladbě apodtrhuje námět stavící na nedůvěře jednotlivce v nezastavitelný a stále rychlejší technologický vývoj současného světa. Za mne tahle trilogie obsahuje tři vyrovnané části a dohromady funguje jako mistrovské dílo.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_version_2_0_recenze/4018https://www.crazyDiamond.cz/garbage_version_2_0_recenze/4018nobody@nothing.com (Tomáš)Léto roku 1998 jsem strávil na ovocné farmě nedaleko Oxfordu. V malém domečku, kde jsme bydleli, bylo staré rádio, kde jsme naladili podivnou stanici, která měla zvláštní playlist. V podstatě se tam opakovalo nějakých 20 aktuálních písniček dokola celý den. Moment. Že je vám ten text nějaký povědomý? Ano, přesně takhle začínala recenze druhé desky PLACEBO. Jejich singl „Pure Morning“ byl jedním z těch songů, dalším kouskem v kolovrátku pak byla právě „I Think I Am Paranoid“ od GARBAGE. Ti už také měli venku svojí druhou desku „Version 2.0“, a tohle byl druhý singl. Skvělý song po všech stránkách. Taky je dodnes jednou z jejich nejvíc ikonických písniček.Světové turné k eponymnímu debutu z roku 1995 trvalo přes dva roky. Následně si kapela vzala chvíli oddechový čas a začala skládat nové songy na následující desku. Chtěli se držet svého stylu, jenom ho plánovali rozvinout po všech stránkách do ještě většího „extrému“. Popové mělo být ještě popovější, temné ještě temnější, hlučné ještě hlučnější, taneční ještě tanečnější. Neskrývali ambice, že chtějí přijít s lepším materiálem oproti debut a dokázat světu, že se jako kapela po letech koncertování stmelili a teď už fungují jako správně namazaný stroj.První demáče vznikly sice na západním pobřeží ve státě Washington, v letním sídle šéfa jejich labelu, ale skutečné nahrávání se už realizovalo v domovských Smart Studios v Madisonu, Wisconsin. Všechno probíhalo digitálně, poprvé aktivně pracovali s ProTools. Až následný mix pak provedli analogově. Produkčně je deska skutečně vymazlená, možná pro někoho bude už na hranici pře-produkovanosti. Jak se to projevuje? Obrovskou zvukovou bohatostí. Písničky jsou doslova napěchované kvantem živých i elektronických zvuků. Normální člověk to možná vůbec nepostřehne, protože ho primárně zaujmou výborné melodické linky a dobrý drive písniček samotných, ale když se na to soustředíte, otevře se vám zvukově nesmírně pestrá krajina. Těch vjemů je tolik, že to v rámci jednoho poslechu nemáte šanci vše pobrat. A s každým dalším se vynořují nové a nové. Samotný zvuk je taky špičkový, proti debutu čistější a jasnější, bez okolků a vytáček směřující do mainstreamu. To taky byla častá výtka „nezávisláků“ a některých kritiků, kteří GARBAGE odsuzovali jako komerční kapelu. Za mě je to mainstreamový alternativní elektro-rock, který výborně balancuje na hraně tuctového popu, ale vždy se udrží na té správné straně pomyslné hranice.Výhradním autorem textů se zde už stala Shirley Manson. Když se na prvním albu s touto pro ni novou rolí ještě sžívala a pomalu objevovala svůj potenciál, tady už působí sebejistě a vyprofilovaná. Je osobnější, odvážnější a opět svým specifickým způsobem ulítlá. Ruku v ruce s tím jde její zpěv, který je taky vyzrálejší. Drží se svého stylu, pomalé a plíživé sloky střídají důrazné refrény. Znova je hypnotická, tajemná, ale i dominantní. Můžeme říct, že potvrdila pozici důležitého stavebního kamene stylu kapely. Zatímco na debutu svoji sebejistotu z velké části předstírala a snažila se co nejlépe zapadnout do skupiny, teď je to už vše přirozené.Proti debutu je „Version 2.0“ ještě více pestré. Hned na začátku se „Temptation Waits“ rozjíždí v silně elektronickém duchu, a i po připojení kytar je to pořád spíše elektro-rock. Jinak zde dostáváme přesně to, co očekáváme – výrazná basa, mohutné kytarové stěny, spousty elektronických zvuků a beatů a výborný plíživý zpěv Shirley. Hned následující „I Think I Am Paranoid“ je jasný hiťas. Jednoduchý song postavený na extrémních dynamických změnách, zajímavém vybrnkávaném riffu, agresivním refrénu a zdrcujícím návalu energie. A tak nám to hezky dál pokračuje, jeden skvělý song za druhým. Z desky nakonec vypustili šest (!) singlů, takže ještě o jeden víc než z debutu. Opět jsou všechny moc dobré, a dokonce by se ve zbytku playlistu našly i další vhodní kandidáti. Skladatelská konstelace u GARBAGE jela na 100%. Dalšími singly jsou veselá odrhovačka „When I Grow Up“, nebo rozjetá „Special“ s lehkým přesahem do space rocku. Komplikovanější dramaturgii přináší první singl „Push It“. Chvíli jsem si na něj musel zvykat, ale teď už ho beru všemi desíti. Má vibe debutu, pěkně ostré kytary, taneční rytmiku, a i určitý psychedelický rozměr.Rychlé skladby jim šli vždy celkem dobře, v čem ale já vidím největší sílu kapely, jsou temnější a vážnější songy ve středním tempu. „Medication“ s nádherně se otevírajícím refrénem na téměř shoegazovém pozadí, kde nás Shirley svým klidným hlasem dokonale hypnotizuje, nebo můj absolutní favorit „The Trick Is To Keep Breathing“. Tíživou triphopovou atmosféru střídá odlehčený dreampopový refrén a spolu vytvářejí dokonale fungující konstrukt. A když v druhém refrénu kytary nahradí jednoduchá orchestrace, panečku, to je paráda. A nádherná je i závěrečná balada „You Look So Fine“. Co mě moc nebralo ani na debutu to jsou vysloveně taneční kousky. Teď se nechali inspirovat kapelami jako THE CHEMICAL BROTHERS nebo THE PRODIGY, a výsledek je skutečně docela tvrdý a dravý. „Hammering In My Head“ nebo „Dumb“ rozhodně nebyly dělaný pro nějakou mainstreamovou diskošku, ale spíš pro silně alternativní klubovou rave scénu.GARBAGE se s debutem povedlo trefit do ducha doby. „Version 2.0“ na to přirozeně navázalo a rozvinulo všechny jeho silné stránky. Špičkový zvuk, který byl přijatelný pro rádia a zároveň si zachoval svojí alternativní údernost. Skvělé melodie, které jsou bez váhání jasně popové, ale přesto nepůsobí trapně. Smyslné texty, které provokovaly. Sexuální narážky, zvýraznění ženskosti, ale i temnější stránky společnosti, to vše u fanoušků rezonovalo. Mixování stylů, které mělo hlavu a patu a fungovalo na jedničku. Produkční dotaženost, která ukazovala, co všechno nastupující digitální technologie dokážou. Kapela působila sebejistě a vyspěle, singly zabíraly, prodeje se postupně dostaly až ke 4 milionům. Nesmíme zapomenout ani na ikonický obal. Jednoduchý, jasně oranžový design, který poutal pozornost a nešlo ho přehlédnout. Kdo ale čekal nějakou tuctovou slaďárnu, byl překvapen nářezem, který se pak na něj z cédéčka spustil.Do tohoto období spadá ještě jedna zajímavost. V roce 1999 se GARBAGE podařilo proniknout i na filmová plátna. Nahráli totiž ústřední písničku pro Bondovku „The World Is Not Enough“. Vážně pojatý song s mohutnou orchestrací, kde Shirley vysloveně exceluje. Dá se říct, že byli na vrcholu popularity.https://www.crazyDiamond.cz/joyce_manor_i_used_to_go_to_this_bar_recenze/4020https://www.crazyDiamond.cz/joyce_manor_i_used_to_go_to_this_bar_recenze/4020nobody@nothing.com (Tomáš)Emo-pop-punkrockové a powerpopové tapas. Přesně to nám servírují kalifornští JOYCE MANOR na své už sedmé desce. Aktuálně se dostali na 19 minut hrací doby, takže se ani nepřiblížili rekordní délce 24 minut jedné z předchozích desek. To je ale v podstatě jediná slabší stránka desky. Zvuk, písničky, nasazení, to vše naopak potvrzuje pokračující kvalitativní růst kapely.Jádro JOYCE MANOR tvoří: zpívající kytarista Barry Johnson, druhý kytarista Chase Knobbe a basák Matt Ebert. Bubeníků se v kapele za 18 let existence vystřídalo už hezkých pár, poslední dva roky tuto pozici při živých vystoupeních zastává Jared Shavelson. Kapela si poctivě prošlapala celou dlouhou cestu z undergroundu až na dnešní alternativní scénu. Začínala s vystoupeními na různých domácích párty, následovaly malé kluby. První dvě desky jsou zvukově hodně lo-fi, špinavé a jakoukoliv produkcí prakticky nedotčené. Kariéru jim nakopla až třetí deska „Never Hungover Ever“ (2014), která vyšla u Epitaph. Aktuální počin je z pohledu technické kvality o světelné roky jinde a jedním očkem už možná nakukuje až do rockového mainstreamu.V čem vidím sílu JOYCE MANOR je stylová otevřenost. Samozřejmě, že základ v různých formách pop punku je evidentní, ale nikdy se nebáli přimíchávat i další ingredience. Nemají problém přitvrdit směrem k punk-rocku, až téměř na hranici melodického hardcoru, nebo naopak zvolnit do melodických indie-popových slaďáren. Evidentní je i emo rozměr, který se nejvíc projevuje v intenzivním zpěvu Barryho Johnsona, často přecházejícím do řevu.Už od ranních let si zároveň vytvořili velice specifickou dramaturgii. Cíleně skládají vyloženě krátké songy, které oscilují jenom kolem dvou minut hrací doby. Sloka-refrén-sloka-refrén-konec. Téměř žádné mezihry, instrumentální pasáže, přidávání dalších refrénů. Prostě street punk. Producentem aktuální desky je spoluzakladatel a kytarista BAD RELIGION a zároveň zakladatel labelu Epitaph Brett Gurewitz. Ten je taky zkušeným producentem, který přesně ví, jak dodat bandě jako JOYCE MANOR ten správný zvuk a říz. Společně našli výborný balanc mezi punkrockovou tvrdostí a zemitostí a pop-punkovou hravostí a odlehčeností. Přesně takovýto zvuk mám rád. Alternativní, ale technicky kvalitní a hutný. Brett je taky známý pro svůj metodický styl práce, kladoucí vysoké nároky na kapely. Dramaturgické, technické i disciplinární. Zřejmě i proto deska zní velice dospěle a překvapivě profesionálně.Desku parádně vykopne poctivý punkrock „I Know Where Mark Chen Lives“. Melodický, ale zároveň docela agresivní song, je ukázkou posunu ve zvuku i atmosféře proti předchozí desce „40 Oz To Fresco“ (2022). Ta byla laděná více do indie a spíš měkce, s častými vybrnkávanými motivy ve stylu ranních R.E.M.. Působila pozitivně, uvolněně a nekomplikovaně. Teď je nálada pocitově vážnější a muzika tvrdší. I když třeba hned druhá „Falling Into It“ překvapí zakomponováním banálních osmdesátkových synťáků. Je to ale jen malá provokace, když se rozjede refrén, kytary jim už nedají ani za mák prostoru a řežou do živého. Chvilkovou pohodu přináší „All My Friends Are So Depressed“ s nádechem alternativního country rocku. Ačkoliv zní song velice odlehčeně, mezi řádky slyšíme zhmotňující se smutek a beznaděj. Že je situace vážná dokládá i neobvyklá, téměř tří minutová délka, krátké sólo s mezihrou a další opakovačka refrénu. Powerpopová „Well, Whatever It Was“ ukazuje další posun v tvorbě kapely – vokální harmonie i propracovanější dramaturgie dokumentují snahu dělat komplikovanější písničky.Pro kapelu typické songy pak reprezentují klasické melodické jednohubky jako titulní „I Used To Go To This Bar“, „The Opossum“ nebo tvrdší hymnická „Well, Don´t It Seems Like You´ve Been Here Before“ s jemným přesahem do emo rocku. Indie s new wave pak mixují v „After All You Put Me Through“ a musím říct, že se jim to daří na jedničku. Opět se v pozadí objevují synťáky, teď už modernější a skvěle stimulují nostalgickou atmosféru songu. Výborně se povedl i závěr ve formě „Grey Guitar“, která je už emo rockem se vším všudy.„I Used To Go To This Bar“ považuji za nejvyspělejší počin v dosavadní tvorbě JOYCE MANOR. Kapela přirozeně dospívá. Otevírá se novým vlivům, nebojí se rozšiřovat svůj stylový záběr, a přitom zůstat věrná svým kořenům. Moderní a hutnější zvuk jim dodal na vážnosti, temnější nádech na naléhavosti. Jen tak dál a houšť.https://www.crazyDiamond.cz/audrey_horne_achilles_recenze/4019https://www.crazyDiamond.cz/audrey_horne_achilles_recenze/4019janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Norská grupa inspirovaná od základu britským pozdněsedmdesátkovým hard rockem a heavy metalem patří již dlouhá létamezi evropské retro stálice. Velký průlom se AUDREY HORNE však stálevyhýbá a to navzdory faktu, že jejich alba mají slušnýpotenciál a je z nich poznat tvůrčí zapálenost a slušná várkanápadů. Ve srovnání s minulostí tétokapely působí novinka „Achilles“ ještě ambiciózněji a zřejmě se zařadí mezi toúplně nejlepší a nejhymničtější, co zkušení Norové, jinak stavícína mocných refrénech, staromilské hard n´heavy melodice aaranžérské nepřeplácanosti, dosud vypustili.Stejně jako jejich velké britskévzory z dob dávných (především THIN LIZZY a IRON MAIDEN) opírají rovněž AUDREYHORNE zvuk svých skladeb o zdvojené kytarové duely. Na novince jepředevším zajímavé, že mnohem více dnes kapela pracuje sdynamikou a jde cestou vrstevnatějších struktur, progresivity aemocionální hloubky. Kytary Arveho „Ice Dalea“ Isdala a ThomaseTofthagena zde vytvářejí mnohem dramatičtější momenty než kdysi vminulosti. Výraznou spojitost jejich dnešního skladatelskéhopojetí však vnímám i s britskými nestory hard rocku UFO. Můžeza to především ona hymničnost, která je poznat již z velmiambiciózního úvodu v podobě rozdováděné titulní skladby. Ta v jádru působí, jakoby skrze ní bájný Achilles, s větrem ve vlasem a plný nadšení, mířil na svém oři hrdině do bitvy. V následujícím songu „In the Eyes OfHurricane“ si kapela dokáže udržet velkou dávku melodiky a míříjednoznačně směr přelom sedmdesátých a osmdesátých let.Tischieho vokál je prostý manýrismu, tolik vzdálen od bodrých dlouhovlasých halekalů někdejší metalové scény a jde cestou spíšestřídmějšího a civilního pojetí, kde určitě není největší zbranírozsah. V chytlavosti se inadále pokračuje prostřednictvím euforické „Vampires“, cožje bezesporu jedna z největších hitovek. O nic horší není ani„God Damn Beautiful“, což je další výstavní AOR, jehožzajímavostí zůstává, že zde hlavní vokální part obstaralnetradičně baskytarista Espen Lien. Obrovský skladatelský triumfNorů vnímám prostřednictvím polobalady „Pretty Little Lies“.Jde o krásnou věcičku, která je plná smutné atmosféry a vynikající melodiky podávané bez trapných klišé. Nadčasovázáležitost a jeden z největších okamžiků současných AUDREYHORNE. Právěvážnější tón některých věcí odděluje novinku „Achilles“od většiny starších, řekněme rockenrollovějších  prací této kapely. „Insanity“ je parádníheavymetalovou jízdou a jednou z nejtvrdších skladeb novinky.Výpravnost této skladby jakoby se opravdu blížila jazyku jejichvelkých vzorů, legendárních IRON MAIDEN. Pokud si tedy odmyslíme Dickinsonůvvokál a vzpomenete spíše epičtější momenty v časech, kdy bylu Britů za mikrofonem Paul Di Anno, tak jste docela blízko. Fakt, že druhá polovina deskyje metalovější a celkově tvrdší, potvrzuje i píseň „Hell IsEternity“. Neobyčejnost svého zvuku potvrzují AUDREY HORNEprostřednictvím skladby zahalené lehkým oparem temnoty, ta nese název „SixFeet In The Ground“ a jedná se o nostalgickou věc smutnějšíhocharakteru, jejíž ráz udává netradiční melodika postavená na nostalgii zašlýchčasů. Tak trochu AOR a trochu stadiónový hard rock po vzoru BLUEÖYSTER CULT neumí dnes podobně zručně odprezentovat každý.„Running Through the Night“ je velmi přímočará metalovájízda připomínající éru NWOBHM. Naopak rozlučková suita „New Star Falling“má výpravnější charakter, který není zrovna typický pro poslední songy na desce, a tak působí spíše atmosféričtěji,za což mohou hypnotičtější kytarové zvuky, které jíprovázejí až do jejího finále. Vedle alba „Youngblood“ z roku 2013 jdebezesporu o nejlepší desku z katalogu těchto Norů. Album, prostřednictvímkterého AUDREY HORNE potvrzují, že nejsou jen nějakou obyčejnouretro-metalovou sebrankou, ale kapelou s nemalým potenciálem,stavící svou hudbu na inteligentních nápadech a svěžích postupech.https://www.crazyDiamond.cz/mlhovina_spina_recenze/4016https://www.crazyDiamond.cz/mlhovina_spina_recenze/4016nobody@nothing.com (Tomáš)Faktem je, že psychedelický rock sedmdesátkového střihu nereprezentuje žánr, bez kterého nemůžu žít. O to více mě samotného překvapuje, jakou slušnou závislost jsem si vypracoval na debutu pražské partičky MLHOVINA. Album „Špína“ přichází hned s několika skvělými momenty a velice silnými elementy, které desce zajišťují už dnes jisté pódiové umístění v mém přehledu nejlepších domácích desek letošního roku. Psychedelický rock je zde jen velice hrubým vymezením stylového hřiště, protože MLHOVINA samozřejmě pracuje i s různými dalšími přísadami. Sami si svůj styl pojmenovali jako „špinavý rock“, což je myslím velice trefné a výstižné. Objevíme zde prvky hard/alternativního rocku, bluesrockový feeling, stoner, možná dokonce i stopové prvky jižanského rocku. Deska zní příjemně starosvětsky, ale přitom i moderně. K čemu bych je přirovnal? Nejbližší asociace míří k americkým ALL THEM WITCHES nebo THE BRIAN JONESTOWN MASSACRE, z domácích luk a hájů pak v některých věcech připomenou třeba ranné WANASTOVI VJECY, PROUZU nebo TICHOU DOHODU. Špičková je atmosféra alba. Drásavá pohoda, kdy se na jedné straně nikam nespěchá, songy plynou přirozeně a nenásilně, ale pod povrchem probleskuje vnitřní napětí, něco, co spíše tušíme, než reálně vidíme a slyšíme. Tohle nevyslovené píchavé lechtání vytváří kouzelně vzrušující náladu, které se zhmotňuje zejména v rozsáhlých instrumentálních plochách. Kapela jimi nešetří, nebojí se jim vyčlenit dostatek prostoru v jednotlivých skladbách, zároveň ale nikdy nesklouznou k samoúčelnosti a nastavované nudě. Mají svoje pevné místo, jasný význam a efektivní provedení, a tím dotvářejí celkový rámec skladeb. K tomu si přidejte velice specifický zvuk, který jak jsem zjistil nedávno z jednoho live videa na YT, generuje zejména dvanáctistrunná elektrická kytary. Zvuk je proto krásně přehuštěný a nadýchaný, plný drobné ornamentace. Umí být ale i pěkně ostrý a vytvořit pořádnou zvukovou stěnu. Na pozadí pak druhá kytara neustálé vyšívá jemné motivy, blížící se někdy až sólům, které songy citlivě posouvají a rozvíjejí. Jsou tím pomyslným průvodcem mlhovinou, na kterého se můžeme spolehnout, že se v ní neztratíme a vždy z ní nakonec najdeme cestu ven. Deska začíná nenápadně. „Gandalf Šedý“ se rozjíždí pozvolna a vede nás na vzrušující výpravou psychedelickou Středozemí, kde postupně proplouváme kolem bouřlivých hardrockových stěn, relaxujeme v poklidných akustických zákoutích, a nakonec se ztratíme v nekonečnu vesmíru. Ptáte se, o čem se zde vlastně zpívá? Nemám ponětí. Je to specifická poezie, která má milion a zároveň žádný význam. V podobném duchu se nese většina textů. Snahy o rozklíčování jsem vzdal velice záhy, protože to vlastně ani není podstatné. Úplně stačí, že to zní krásně a výborně se to doplňuje s muzikou. Celá kolekce je výjimečně vyrovnaná. Vata zde rozhodně není žádná. Některé písničky oplývají možná trochu větším „popovým“ nábojem z pohledu výraznějšího refrénu, ale rozhodně bych je nenazval podbízivými. Většinou se kapela snaží dodržovat bezpečnou střední rychlost, která dodává songům kouzelnou vláčnost a kolébá nás houpavou rytmikou. Jednou z výjimek je „Šlapadlo“, kde se rozjede do vyšších otáček, kytary jsou špinavější a ostřejší, kapela působí sevřeněji a dravěji. Protipólem je titulní „Špína“. Uvolněná atmosféra, větší prostor pro akustické kytary, floutkovský zpěv ve stylu mladého Roberta Kodyma, náznaky jižanského rocku a alternativního country. „Blues“ musí mít logicky bluesové základy. Když se však propracujeme k refrénu, najednou se na nás vyvalí pozdní SOUNDGARDEN. Poctivý grunge, hlučný, intenzivní, drásavý. „Astronaut“ je dalším songem, který má dvě tváře. Hypnotický valivý rytmus a špinavé kytary se v refrénu rozjedou do plnotučného stoneru s výborným drivem, plného parádních přechodů bicích. Když už jsem u těch bicích, tak ty jsou vážně extrémně povedené. Honza Filko hraje poctivě starosvětsky. Žádné moderní předvádění, kdy forma vítězí nad obsahem. Všechny jeho beaty, breaky i přechody jsou promyšleně zakomponované do jednotlivých skladeb. A i samotný zvuk bicích je podobně starosvětský – trochu suché, trochu tupé, někdy pak správně dunivé a prostorové. Výborně se to pak doplňuje s mohutnou basou Miloně Maliny, která je ve všech skladbách vytažena v mixu hezky do popředí, aby její linky tvořili páteřní oporu, kolem které mají kytary dostatek prostoru nabalovat další a další vrstvy zvuků. Občasně se zapojí i klávesy, samozřejmě opět krásně oldschoolové.Co se kapele daří na jednotku, je dávat písničkám parádní názvy, které dokonale vystihují jejich atmosféru. „Leháro“. Co jiného to může být než skutečné leháro. Zasněná a blouznivá pohoda, které se kompletně poddáme a necháme se jí unášet. Nebo další rychlejší kousek „Kerouac“. Rebelská bláznivá noční jízda plná vzpoury, která adoruje svobodu a bezstarostnou nezávislost. Krásný závěr obstará „Spaceship“. Nadýchaný song, který nikam nespěchá. Instrumentální pasáže pozvolna rostou, přirozeně se otvírají a mohutní, přidávají se nové motivy a všechno to podvědomě směřuje k jasnému finále. Oceňuji, že kapela nepodlehla tendenci skladby zbytečně natahovat a u většiny udržela rozumnou délku 4-5 minut. Je to úplně dostatečné. Písničky mají dost prostoru rozvíjet jednotlivé motivy, vkládat mezihry, ale přitom pořád zůstat primárně klasickými písničkami se slokami a refrény. Pětice mladíků z Prahy se vydala na cestu časem do doby, kdy rocková muzika ze svých bluesových základů rozkvetla do všech směrů. Zachytili tento okamžik a přenesli jej do současnosti. Působí zde jako zjevení. Nepasují do žádné škatulky. Nestrhávají na sebe pozornost lacinými triky. Nemají to zapotřebí. Jejich matroš je totiž vyspělý, dospělý a má přirozenou autoritu. Nepodbízí se. Nenápadně nás infiltruje a ovládne. A už se ho nezbavíme. Protože vlastně ani nechceme, je nám s ním přece tak nádherně. https://www.crazyDiamond.cz/mastodon_marrow_deep_recenze/4017https://www.crazyDiamond.cz/mastodon_marrow_deep_recenze/4017janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Další skvělý zářez v diskografii MASTODON.Kapelu musím pochválit především za to, jak plynule a se ctí dokázalapřeklenout těžké období personálních ztrát a řekněme i určitých proměn ve vyznění. Nový kytarista Nick Johnston již před dvěmalety v sestavě zaplnil místo po odešlém/vyhozeném původním členovi Brentu Hindsovi, ten však posléze koncem léta 2025 zemřel následkem dopravní nehody, kdy byl na křižovatce v Atlantě během jízdy na motorce sražen automobilem. Stín této tragické události vězel na kapele i v průběhu hlavní části studiových prací. Ta vrhla veškeré soustředění na precizní dokončení díla a nenechala nikoho na pochybách stran své budoucnosti.Právě Johnston měl možnost se předvést na albové nahrávce MASTODON ažnyní, na novince „Marrow Deep“. Do sestavy atlantských v mezidobí přibylještě pátý hudebník, klávesista brazilského původu Joao Nogueira.Jeho nástroj opravdu svědčí vyznění nových písní, avšak na štěstí tyto nestrhává kamsi hluboko do ranku sedmdesátkové psychedelie,naopak slouží jako vkusné atmosférické koření. Co se týčeJohnstona, ten rovněž nevystupuje mimo celek a jeho hrasvědčí hlavně ve prospěch písní. Ty v určitých momentech působí oněco riffověji, ve smyslu dalšího příklonu zvuku MASTODON k pestrosti a progresivitě, v dnešním případě tak trochu k djentu a softcoru,kdy se tyto indicie v jejich zvuku vkusně mísí se stoner-rockovými základy a kouzelnou sedmdesátkovou patinou. Zkrátka a dobře, kapela znovu přichystalavelmi pestrou a špičkově znějící sadu. Co se týče absence Hindse, pokudpomineme jeho specifický zpěv (dotyčný byl jedním ze třízpívajících členů MASTODON), pak ve skladbách nyní až tolik nedocházík dlouhým halucinačním kytarovým výjezdům a zhuleneckémusólování, naopak dnešní MASTODON kolikrát vyznávají rozumné stopáže skladeb a vyšší míru úhlednosti.Z desky je vesměs patrné, jak si kapeladávala záležet na každém detailu. Skladby působí hodněvyzrálým dojmem. Je poznat, že MASTODON táhli ve studiu za jeden provaz,měli jasnou vizi a rozhodně nespěchali. Kapele tentokrát zproducentské židle pomáhali Patrick Berger (zřejmě nejde o českého fotbalového reprezentanta z devadesátých let) a od mixu také Kurt Ballou (zvukový mág, skladatel a kytarista od CONVERGE). Materiál na mne dělá dojem o něco tvrdšího a tím pádem kontrastnějšího díla, než byla minulá, rovněž skvělá fošna „HushedAnd Grim“, ne však nutně lepšího. Na důslednější srovnání jsem však měl zatímmálo času. Jsou zde hodně dravé momenty, skladby chytlavějšíhorázu, ale i poklidnější věci hrané v oparu sedmdesátkovépsychedelie, všem je však vlastní velká dávka pestrosti avrstevnatého naturelu, takže bych znovu řekl, že novinka MASTODONvyžaduje hodně poslechů na vstřebání, protože posluchačpokaždé pro sebe objeví nějaký zajímavý detail. O zpěv setedy dělil pouze baskytarista Troy Sanders (vládnoucí v rámci celku oním hrubšímhlasem) s bubeníkem Brannem Dailorem, jehož hlas je posazenýdo vyšších a emotivních poloh. Dvojice kytaristů BillKelliher a Nick Johnston pak vytváří onu zvukomalebnou krajinu,která však nepřetéká nad rámec účelného. Samostatnoukapitolou je pak skvostná bubenická práce Branna Dailora, jež je stále právem považován za ten pravý mozek MASTODON.Ambiciózní novinku zahájí právě jedny z nejnadýchanějších a nejmelodičtějších hymen. Jak otvírák „Barbarians Blood“, tak následná „Poisonous Weapons“ představují skvostně podaný, sebejistý a stran vyznění progresivní start do nové kapitoly MASTODON. V těch skladbách je prostěvšechno, co si jen současný fanoušek téhle grupy může přát. Instrumentální finesy, tah na branku, komornější pasáže (krásné promlouvání baskytary na klávesovém podloží uprostřed druhé zmíněné), melodie a gradace. Se singlovými položkami „Your Ghost Again“ a „SnakesAnd Dinner“ se ještě přikládá pod kotlem. Tyhle věci hozené do vyších temp představují další emotivní vzedmutí. Kromě svého melodickéhopotenciálu mne obě nutí přemýšlet o tom, zdali MASTODON náhodou nepřitvrdili. Neděje se tak však za cenu úbytku atraktivity a posluchačské vstřícnosti.Ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že uprostředalba kapela trochu povoluje řetěz, já právě tuhle pasáž považuji v rámci dramaturgie za velmi silnou. Jde zřejmě o nejvýpravnější částalba, protože procházením skrz území proměnlivé skladby „Out Like a Lamb“, rockově smířlivou hitovku „In The Ruins“, nebo jízdu plnou dobrodružství „They´re Coming For You“ čelímemimořádně zajímavé a umělecky inspirativní části díla. Na něm osobně nenalézám příliš výpadků. Vlastně na vítězné vlně pokračuje i song „GoldenSpires“, jenž mimo jiné fascinuje tklivými Dailorovými zpěvy v refrénu a nutímne o novince MASTODON uvažovat jako o vcelku „emíčkové“desce. Pokud se na albu nachází trochu jalovějšífáze, je obsažena určitě v jeho závěru. Ne, nejde mě o pozvolněplující karavanu „The Vanishing“, která možná někomu připomenepsychedeličtější momenty tvorby BLACK SABBATH z počátkusedmdesátých let, jako spíše o úplně závěrečnou věc „TheThree Fates“. Ta je svou náladou a vyzněním už trochu jinde než předchozí dějství. Byť zřejmě zůstanu unázoru, že triumvirát mých nejoblíbenějších alb MASTODON tvoří díla„Crack the Skye“ - „Once More ´Round The Sun“ a „HushedAnd Grim“ (během poslechu novinky jsem dílo na střídačkusrovnával s pěti předchozími alby), pořád si myslím, že novinka je naprosto suprácká nahrávka, která v žádném případěnedovolila podskočení předchozími počiny vysoko nastavenélaťky. Tahle kapela se zkrátka vypořádala s velmi složitým obdobímzměn a dnes stojí semknutější víc než kdy před tím.MASTODON jsem naživo viděl čtyřikrát ještě s Hindsem a vždy jejichset vyzněl nesourodě, rozhozeně, nekonzistentně, pak jsem vlonina Brutalu poprvé koncertně zažil aktuální sestavu a šlo o zcela jiný zážitek,naprosto hodný nejlepší současné metalové kapely světa. Jsem vážně rád, že potenciál rozumně se vyvíjejících MASTODON nadále drží nejvyššíparametry kvality.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_garbage_recenze/4015https://www.crazyDiamond.cz/garbage_garbage_recenze/4015nobody@nothing.com (Tomáš)Jestli jste už slyšeli dost podivných historek o vzniku různých kapel, tak tady máte ještě jednu navíc. A pořádně šílenou. Partička kamarádů z Wisconcinu, kteří měli společnou kapelu, v ní toužili mít zpěvačku. Výraznou osobnost s výrazným hlasem. Jeden z nich, Steve Marker, jednou v noci koukal na MTV na pořad 120 Minutes věnovaný alternativní muzice. A zhlédl tam klip kapely ANGELFISH, jejichž zpěvačka ho ohromila. Přesně jí hledají! Rozjelo se pátrání a skutečně se k ní dopracovali. Byl tady ale menší problém. Byla to skotská kapela, takže i zpěvačka byla Skotka. Jistá Shirley Manson. Dobrou zprávou bylo, že ANGELFISH se po vydání eponymního debutu v roce 1994 dostali na trajektorii směřující k rozpadu. Proto Shirley zajímavou nabídku akceptovala, zejména když jí vysvětlili, kdo jsou další členové rodících se GARBAGE. Americkou větev kapely kromě zmiňovaného Steve Markera, kytaristy, basáka, klávesáka a producenta v jedné osobě, tvoří ještě Butch Vig za bicími, mimochodem taky docela úspěšný producent, a Duke Erikson, další kytarista, basák a filmový i hudební producent. Shirley Manson je pak takové menší tornádo, které vnáší do kapely typickou skotskou drzost a drsnost. Ačkoliv zpívá krásnou angličtinou, ve všech interview (nedej bože na koncertech ve Skotsku) nás potěší výrazným akcentem. Vládne silným a hlubokým hlasem, který je řekněme v kontrastu s její relativně subtilní tělesnou schránkou. Není to prvoplánová kráska z titulních stránek časopisů, ale vyzařuje intenzivní auru a specifickou přitažlivost.Jak se vlastně GARBAGE dopracovali ke svému zvuku a stylu? Trojice kamarádů se ve Smart Studio v Madisonu ve Wisconsinu v roce 1994 věnovala zejména remixům skladeb různých skupin a umělců. Butch Vig měl v té době za sebou sérii veleúspěšných produkcí a potřeboval si trochu odpočinout. A remixy, které byly v devadesátkách tak populární (u mě teda rozhodně ne…), byly primárně o hraní si s elektronikou, samply, efekty, loopy a různými studiovými hračičkami. Od toho už byl jen krůček využít tyto elementy a propojit je s rockovými písničkami, které průběžně psali. Nebyli zdaleka jediní. Zmíněná doba byla plná podobných experimentů, propojování stylů, kombinování živých a elektronických zvuků. Navíc se Butch Vig chtěl vymanit ze škatulky „grungeového“ producenta, a proto jejich muzika měla být co nejvíc odlišná od této stylové vlny. Chtěli jít do kontrastu a udělat vysloveně popové album, které by stálo na rockových základech a plus ho doplnit o elektronické elementy. Do velké míry se jim to povedlo, i když deska je nakonec ještě výrazně pestřejší, než možná sami plánovali. Powerpop, triphop, shoegaze, gotické odstíny, taneční elektronika, to všechno zde zaslechneme. A musím říct, že to zní skutečně velmi svěže a neokoukaně. Pak zde byla otázka textů. Pánové měli zatím připravenou spíše jen hudbu, proto se rovnou Shirley zeptali, jestli bude schopna zajistit pro písničky texty. Ta bez váhání odpověděla ano, i když s tím neměla žádné zkušenosti. Prostě skotská drzost. Na první zkoušce ale z patra pro ranné verze skladeb „Stupid Girl“, „Queer“ a „Vow“ vysmahla zajímavé nápady a tím v sobě nečekaně objevila dosud skrytý potenciál. Následně se celá kapela odlifrovala na chatu do lesů Wisconsinu, kde společně pracovali na dalších skladbách. Zřejmě i toto prostředí přispělo k zajímavému paradoxu, kterým se písničky, potažmo celá deska vyznačuje. Většina songů zní na první dobu relativně pozitivně, uvolněně a bezstarostně. Jejich texty a vnitřní atmosféra jsou ale přitom hodně vážné, někdy až vysloveně temné.Když bylo hotové první demo, kapela ho začala anonymizovaná rozesílat do menších labelů. Chtěli se vyhnout situaci, že se někdo chytne jména Butche Viga a udělá z toho marketingově jeho „boční projekt“. Podepsali nakonec smlouvu s malým britským labelem Mushroom UK, což byla vlastně pobočka australského nezávislého labelu se stejným názvem. Koncem roku 1994 se song „Vow“ dostal na výběrovku magazínu Volume a následně si ho všimli britská rádia. Mezitím v domovských Smart Studios kapela pracovala na eponymní debutové desce, která vyšla v srpnu 1995. V Evropě bodovala celkem slušně, Amerika ale ještě sladce spala a chvíli trvalo, než pochopila, že se právě rodí velice zajímavá formace. S tím se ale objevil nový problém, nebo jak se dnes říká – výzva. Původně byl celý projekt GARBAGE zamýšlen jen jako studiové cvičení. Najednou ale byla deska venku a všichni se těšili na koncerty. Jsme v půlce devadesátých let, a máme zde muziku plnou speciálních elektronických zvuků. Jak to ale transformovat do podoby, aby to mohli prezentovat i naživo? Trochu se s tím poprali, samozřejmě nějaké podmazy musely zůstat z pásku, ale kapela na pódiu působí výrazně rockovějším a živějším dojmem než z desky. Ačkoliv možná GARBAGE na svém začátku působili jako nezávislý projekt, který zůstane na okraji mainstreamu, když se nad tím zamyslíme, tak v podstatě to bylo právě opačně. Byly ve správnou dobu na správném místě se správným produktem. Mix alternativního rocku a elektroniky se přesně trefil do dobových reálií. Na první dobrou velice přístupná a melodická tvorba, která ale nesla hlubší poselství, a která měla svůj specifický „ksicht“. A do toho výrazná zpěvačka, která se na rozdíl od dobových zvyklostí nesnažila křičet a tlačit na pilu, právě naopak. Její klidný, někdy až pomalý zpěv byl absolutně unikátní. Nesl v sobě specifickou krásu, přitažlivou tajemnost i ženskou sílu. V podstatě nic z toho se s mainstreamem nevylučovalo. 5 milionů prodaných desek to následně i naplno potvrdilo. Úspěch to byl ale plně zasloužený. Album se skutečně povedlo. Je velice pestré, a přitom drží krásně pohromadě. Věkový rozdíl, kterého se Shirley při prvním oťukávání se s kapelou trochu obávala, se ukázal být jejich silnou stránkou. Butch, Steve a Duke totiž byli zkušení muzikanti i producenti, takže z tohoto pohledu si deska zaslouží absolutorium. Shirley pak dodala slušné texty a vynikající zpěv. Všechno do sebe zapadlo. Z desky vzešlo pět singlů, a všechny jsou špičkové. „Vow“ jsem už zmínil, dravá „Only Happy When It Rains“ je ironickou reakcí na doznívající grungeovou „smutnou“ vlnu, „Queer“ v triphopovém zabarvení řeší pocity vyloučení, jinakosti a nekompatibility se společností ze širšího pohledu. „Stupid Girl“ ironizuje sebeklamy, plýtvání potenciálem i povrchnost spousty lidí, nejen žen, jak by název mohl evokovat. Hopsavá rytmika songu vyloženě sluší. Desku pak uzavírá temná skladba „Milk“, která klame tělem, že je to love song. Je to ale jinak. Je to pochmurný song o ztrátě a životních obavách, který má skutečně velice tíživou atmosféru. Další skvělé písničky najdeme ale rozmístěné po celém playlistu. Třeba hned otvírák „Supervixen“. Perfektní zasekávaný rytmus v kombinaci s ostrými industriálními kytarami v houpavém riffu zahajuje desku ve velkém stylu. Krásnou temnou baladu reprezentuje „A Stroke Of Luck“. Elektronické zvuky ve stylu DEPECHE MODE, kytary jak NINE INCH NAILS, a mezi tím se líně a nenápadně proplétá procítěný hlas Shirley. Krása. Relativně konzervativní alternativní rock „Dog New Tricks“ je slušný průměr, následující „My Lover´s Box“ je ale opět špičková kvalita. Výrazné dynamické změny ve stylu quiet-loud-quiet, dokonce i řezavý zvuk kytar, odkazují někam k PIXIES. Když nastoupí mohutné kytarové stěny, podvědomě čekáme řev a křik. Ale Shirley se kontroluje, neuhne ani na chvíli, a napětí a tenzi zvyšuje právě svým klidným a pomalým zpěvem. Překvapivě sladký a lepkavý powerpop pak reprezentuje „Fix Me Now“. K tomu přihodili pár silně elektronicko-tanečních songů jako „As Heaven Is Wide“ a „Not My Idea“, aby ukázali, že se nebojí jít ani tímto směrem. Není to úplně blbé, ale já radši ty kytary prosím. V roce 1995 se nám teda na scéně objevila nová kapela, která působí jinak než vše ostatní, co se tehdy v rádiích a na MTV hrálo. Přišla s konceptem temného popu, který nás baví, ale zároveň nutí se zamyslet. Která hraje na kytary, ale přitom to zní silně elektronicky. A se zpěvačkou, která se nesnaží být ani sexy, ani cool, ani crazy. Ona je jen sama sebou, protože má osobnosti na rozdávání.