https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/running_wild_black_hand_inn_recenze/3661https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_black_hand_inn_recenze/3661janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V časech, kdy zájem fanoušků tvrdších hudebních odnoží o pravověrný heavy metal se nacházel na nejnižším možnémbodě, vyrukovali holštýnští bukanýři RUNNING WILD s albem, o kterém se do dnes tvrdí,že nejenže patří k jejich nejlepším, ale také, že představujeposlední velkou záležitost vzešlou z jejich paluby.Možná s nimi už leckdo nepočítal, ovšem Rolf Kasparek všechny dokonale překvapil velkolepě pojatou plavbou a rovněž také posádkou plnou uznávaných hudebníků. Rekonstrukce sestavy setýkala postů kytaristy a bubeníka, kdy za Axela Morgana, se kterýmse kapitán ve zlém rozešel (Axel spolu s dalším dříve vyhozeným basákem Jensem Beckerem poté sestavit truc podnikX-WILD), angažoval skutečně velké eso powermetalové kytary,neboť do RUNNING WILD zamířil Thilo Hermann z řad powermetalové kapely RISK. Za bicí se pak neposadil nikdo menší než fenomenální Jörg Michael, tedy jedna z velkýchbubenických person evropské metalové scény osmdesátých adevadesátých let. Borec známý svým nejen technicky vyspělým,ale rovněž agresivním a hektickým stylem hry. Jörg do té doby proslulúčinkováním u mnoha kapel (kromě jiných třeba MEKONG DELTA,RAGE, HEADHUNTER) a následně, po třech albech u RUNNING WILDnahraných v letech 1994-1998, svá vrcholná léta strávil u Tolkkiho finských melodiků STRATOVARIUS. Jörg Michael samozřejmě dodal vyznění nové desky RUNNING WILD na potřebné energii a jeho artilérie v celém tom reji působiladoslova jako uragán. Deska nakonec dostala název „Black Hand Inn“a šlo o zčásti koncepční dílo vycházející z pověsti zesedmnáctého století o mladíkovi, který byl nespravedlivě upálenna hranici, ovšem jeho přízrak se, již coby ošlehaný pirát, zjevoval těm, kteří rozhodli o jeho neradostném osudu apřipomínal jim jejich hříchy hodné odplaty...Podobně kvalitních, ryze heavymetalových alb v roce 1994 opravdu příliš nevyšlo. Na svou dobu znělo album hodně dravěa agresivně, čemuž rovněž pomohla posílenáinstrumentální složka. Kladně však hodnotím i celkový spáddesky, která je přes svůj více než hodinový čas, prakticky prostáhluchých míst. Na téhle jízdě totiž střídá jedna parádní a pro vrcholné RUNNING WILD typickáhymna druhou, a ta zase další. Deska je tak zhudebněnímideálu, jakého se kapela snažila v rámci devadesátých let asvého, tehdy již značně potlačeného hledačství docílit. Kasparekova družina měla v tu dobujiž svůj zvuk pečlivě vypilovaný a šlo jen o to, abyse skladby podařily. Stalo se, musím potvrdit, že je deska doslovanarvaná hymnami. Není tedy divu, že se „Black Hand Inn“ stále těší popularitě, protože v sobě skutečně má ono kouzloneotřelého a velké charisma. Jak už jsem výše zmínil, kostrounahrávky je smýšlený příběh z období zaoceánských plaveb a s tím souvisejících dobrodružství. Vypovídá o inkvizicí nespravědlivěodsouzeném mladíkovi, po kterém na hranici zůstala jen „černáruka“. On, nebo respektive jeho duch, se v paralelní linii stalobávaným mořským vlkem, přízračným korzárem, který se na pevninězjevoval, aby ztrestal zlo svých soudců a vrahů. Možná zato trochu mohl i historický ráz celého materiálu, že deskanakonec vyznívá hodně temně a má v sobě skoro až pohádkovouauru, každopádně tohle téma, kde jsou v centru dění odhodlání,víra, či touha po spravedlivé odplatě na jedné straně, ale i úskočnost, zloba, či chamtivostnepřátel na té druhé, zaujalo. V roce 1994 nebylo totiž zvykem servírovat podobně romantizující story, doba si žádala strohou realitu.Hned po intru „The Curse“, které začíná mluveným slovem nastiňujícím zásadní moment konceptu,tedy odsouzení nevinného chlapce, přichází klasická chytlavávybrnkávačka, která po čase vygraduje v další typickouintrodukci RUNNING WILD s chytlavou a neustále kamsi mířícímelodií. Rezolutní nástup do dění skrze titulní věc „Black Hand Inn“ jevšak naprosto strhující, všechny ty rychlé riffy a melodie mne vždy dokonale evokovaly jízdu na saních kdesi ve starém zasněženém Rusku, aleje to mylná paralela, neboť se děj samozřejmě odehrává vpřístavním hostinci 17.století mezi pobudy, vyprávějícími sipříběh o slavném pirátovi, jež se zde tu a tam zjevuje. Skladbamá potenciál velkých vypalovaček historie RUNNING WILD a postotvíráku splňuje dokonale. Výrazný refrén je ostatněsamozřejmostí takřka v každé skladbě tohoto alba, brzy si tedyužívám i další jízdy, jež mají rozhodně také co nabídnout – hravě pojatou vyřvávačku o chlapovi se špatnými charakterovými rysy „Mr.Deadhead“,zemitou vypalovačku postavenou na riffech a úsečném refrénu„Soulless“, jejíž obsah napsal sám život, a nebo konečně třeba i svižnou a mimořádně dynamickou věc„The Privateer“, jak už její název napovídal, šlo o skladbus pirátskou tématikou. Obdivuji ty zvonivé riffy dua Thilo/Rolf a rychléMichaelovi laufy této vypalovačky. Vynikající záležitost, která později vyšla i jako maxisingl. S další skladbou se však tempo znovu zvolnilo a dostali jsme bytelný flák, tentokrát povedený ve středních tempech - „Fightthe Fire Of Hate“. Bojovně nalazená věc by se svou lyrikou vlastně hodila do současné doby plné sociálního neklidu, různých manipulátorů a lidových burcířů, kteří zaručeně ví, kdo za všechno může.Velkou hymnou této desky se stala majestátní „Phantom Of Black Hand Hill“, která se vrací k příběhu onohomladíka, po kterém na hranici, kde bylupálen, zůstala jen černá ruka. Od té doby se tak říkalotomuto kopci, který díky legendám přežíval staletí. Song v sobě má všechny zásadní atributy zvukuRUNNING WILD v jejich vrcholném podání, je rychlý, melodický, s vygradovaným refrénem, spoustou znamenitých kytarových ozdob a celkově špičkovouinstrumentací. Věc, která má v sobě drama, chytlavost i spád.Následují tři výtečné a spíše melodičtější kusy, postavenéna vášnivých momentech a strhujících refrénech uzpůsobených spíše odlehčenější forměheavy metalu - „Freewind Rider“, „Powder And Iron“ apředevším „Dragonmen“. Všechny opravdu stojí za to areprezentují skvělé řemeslo tehdejších RUNNING WILD, kteřístále ještě měli nápady, jakkoliv jejich skladby začaly docela dost znít vzájemně si podobně. Při takto svobodném nalazení, které při poslechu nabíjelo energií, mně to však vůbec nevadilo. První z trojice upaluje s větrem pohazujícím hřívou vraníka, druhá nás přivádí do bitvy na palubách historických galeon a třetí ono válčení posunuje do moderní doby...ani jedna ze skladeb není součástí výše zmíněného konceptu.Závěrečná, takřka čtrnáctiminutová„Genesis (The Making And The Fall Of Man)“ má dodnes spousty příznivců, ale rovněž iodpůrců. Jde o typickou epickou věc na závěr, o které někdotvrdí, že nedosahuje úrovně rozmáchlé „Treasure Island“ z předchozídesky, jiní naopak milují její koncept, který nás zavádído dávnověku, do mytologických příběhů z časů Summerské či Akkadské epochy, kdy v časech onoho úsvitu lidského pokolení si stejně jako dnes jedinec pokládal otázky: Odkud se bereme a kam směřujeme? Pokus RUNNING WILD o zpracování biblicky koncipovanéhopříběhu, ze kterého si posluchač vezme to, co mu fantasie dovolí, se možná ukázal pro Němce jako velké sousto, ale dlemého tohle nebyla vůbec špatná skladba, zvlášť pak, když sejiž nikdy později tahle kapela s podobně silným albem nevytasila. Dle mého zde tak skončila, a to definitivně, kapitola oněch prvotřídních anezaměnitelných RUNNING WILD, kdy Rolfova kapela měla styl, nahrávalavysoce kvalitní desky a získala právoplatný kultovní status. To, že se svým jménem v posledních minimálně dvaceti, spíše však třiceti, letech trestuhodně hazardovala a mrhala jeho potenciálem, je však jinou kapitolou příběhu... ale ten už jde zcela mimo mě.Pro mne deska z roku 1994 zůstává dílem, které mne ve své době vážně (když ne zachránilo posluchačský život, tak alespoň zaručeně) strhlo, navzdory řadě názorů dobových trendy-škarohlídů, jež se toužili podobného odéru metalových osmdesátek spíše zbavovat. Tenhle ničím nezakalený pramen skutečného metalu možná nebyl realizován pro nikoho žijícího pravidelným sexuálním životem (jak pravil kdysi Roman Holý na adresu dobových RUNNING WILD v jedné z poslechových rubrik časopisu Rock Report, nicméně z jeho vyjádření si již dávno nic nedělám, neb jde stále o dílo, které přesahuje veškeré přízemnostě...!):-)) Tohle je germánský HEAVY METAL v plné polní! Čtvrtá nejlepší deska v jejich diskografii vlastní jejich nejlepší obal a stále platí za to poslední OPRAVDU VELKÉ ALBUM RUNNING WILD!!!https://www.crazyDiamond.cz/black_honey_soak_recenze/3655https://www.crazyDiamond.cz/black_honey_soak_recenze/3655nobody@nothing.com (Tomáš)BLACK HONEY (černý med). Název, který dokonale vystihuje charakter kapely. Jejich indie rock má temný nádech, ale zároveň je popově sladký. Sedmdesátkový retro feeling v kombinaci s moderním zvukem, silné melodie, špetka tajemnosti a trochu filmové teatrálnosti vytváří velice specifickou kombinaci, která jim zajistila pevnou pozici nejenom na domácí britské kytarové scéně. Kvarteto z britského Brightonu je na scéně deset let a novinka „Soak“ je jejich čtvrtým zářezem. Ještě na univerzitě kapelu založili zpívající kytaristka Izzy Phillips a kytarista Chris Ostler. Sestavu časem doplnil basák Tommy Taylor a bubeník Alex Woodward. Záliba kapely ve filmech se odráží jednak v silné vizuální prezentaci prostřednictvím videoklipů, ale i v hudbě samotné. Vintage atmosféra filmových soundtracků nenápadně prostupuje jejich tvorbu. Ne tak nekompromisně jako u THE LAST SHADOW PUPPETS, spíš je to jen dochucení základu v podobě moderního indie rocku ve stylu střední tvorby THE ARCTIC MONKEYS. Někdy tam možná lehce rezonuje i pozdější výrazivo GARBAGE, protože ani BLACK HONEY se nevyhýbají synťákům. Nejsou ale nosným elementem v jejich produkci, pořád je to primárně kytarovka, zvukově čerpající z minulého desetiletí, kdy se často britský indie rock přibližoval k new grunge vlně, třeba jako souputníci WOLF ALICE.Na aktuální desce kapela skládá poctu surrealistické filmové tvorbě reprezentované třeba velikány jako Stanley Kubrick, David Lynch nebo Tim Burton. V podstatě každou desku zasvětili jinému proudu kinematografie. Bylo zde už období Tarantina, nebo Wesa Andersona. Proto i každé album zní trochu jinak a přitom zároveň stejně. Na novince komentují temné stránky konzumní společnosti, povrchnost, nebo voyerizmus. Jako vždy je středobodem skvělý hlas Izzy. Postupem let je krásně slyšet, jak její projev zraje, jak přirozeně rozšiřuje paletu odstínů a nebojí se zabrousit i do okrajových teritorií, ať už více popových, nebo naopak více alternativních. Zvukově je album velice povedené a řekl bych, že zatím asi nejvíc propracované. Synťáky a elektronika rozumně doplňují kytary, s orchestrací se to drží také v přijatelných hranicích.V otvíráku „Insulin“ se zhmotňuje vše, co mám na BLACK HONEY rád. Potemnělá atmosféra, zajímavý indie rockový zvuk, netuctová melodie a lehce teatrální zpěv Izzy. Přímočarost otvíráku střídá velkolepost songu „Dead“. Rozmáchlý refrén odkazuje k hard rockovým tradicím. „Psycho“ naopak reprezentuje odvrácenou stránku kapely. Podobné songy mi nikdy úplně nesedly, ale najdeme je na každé desce. Minimum kytar, atmosféra filmového soundtracku, řekněme temný alternativní pop. Když už mají slabost pro filmovou muziku, tak prosím, ale raději v podobě třeba „Carroll Avenue“. Vkusná orchestrace, hezké kytarové sólo, to je jak dělané pro smutnou scénu kvalitního bijáku. Ale indie rock je indie rock, to jim jde nejlíp. „Soak“ je bomba. Podobný mustr jako otvírák, ale co funguje, není potřeba měnit. Ty temné kovové kytary, ty nervózní bicí, ta tajemnost v hlasu Izzy, prostě krása. Jemný nádech shoegazu, ale skutečně jen nepatrný, dává jinak tuctovému songu „Sad Sun“ přece jen šanci, aby se mi vlastně ve finále líbil. A na dveře už klepe singlovka „Shallow“. Na ní se dá krásně demonstrovat, jak je lidské vnímání vrtkavé. Když jsem jí viděl (klip) poprvé, měl jsem z ní smíšené pocity. Retro klip, docela vlezlý song, nic moc říkám si. Pak když jsem poprvé poslouchal celé album a naskočil znovu, jako by se moje schizofrenie přepnula na druhého Tomáše, nebo bipolární osobnost najednou spustila euforickou fázi, prostě a jednoduše jsem byl z písničky unešený. Je dokonalá. Hudebně, textově, dramaturgicky, a ve finále i ten klip je dobrý. Za mě určitě jeden z nejlepších letošních songů. Sarkastické glosování tužby po pozornosti a slávě, které dokonale vystihuje, jak plytké celé to pozlátko vlastně je. Výborná je i „Drag“, u které začátek naznačuje, že by mohla vykročit powerpopovým směrem, ale refrén nakonec zvukově obrátí téměř k industriálnímu výrazivu. Zajímavá a překvapivá kombinace. Klidnější, akusticky pojatá „Vampire In The Kitchen“ předvádí parádní vokální harmonie na pozadí jednoduché kytarové melodie. Náhle však exploduje a je z toho agresivní noise rock, intenzivní a hlučný. Pohodová „Slow Dance“ lehce připomene moderní výraz PIXIES, a to já můžu. Pomalu se blížíme ke konci, ale energie neubývá. Postmoderní nádech „To The Grave“ v tanečním rytmu odhaluje další tvář kapely. Závěrečná balada „Medication“ spojuje intimní melancholii s teatrálností ve stylu závěrečné scény, do které se postupně zahryzávají titulky a ukončují tak příběh na filmovém plátně.S BLACK HONEY mám velký rest. Ještě jsem je neviděl naživo, přestože v Praze už několikrát vystoupili. A nové album se vážně povedlo, dokonce bych ho možná označil i za nejlepší zářez v jejich diskografii. To je problém podobných kapel s vyrovnanou tvorbou, jak určit nejlepší desku? Každá má něco svého specifického, ke každé se rád vracím. K této se budu vracet celkem určitě.https://www.crazyDiamond.cz/dinosaur_pile_up_ive_felt_better_recenze/3652https://www.crazyDiamond.cz/dinosaur_pile_up_ive_felt_better_recenze/3652nobody@nothing.com (Tomáš)Dinosauři z Leedsu v Anglii si zatím vybrali nejdelší pauzu mezi alby. Mělo to ale nepříjemný důvod. Matt Bigland, zakladatel a tvůrčí mozek kapely, skončil s vážnými zdravotními problémy v nemocnici a nevypadalo to s ním vůbec růžově. Naštěstí se z toho nějak vylízal a tuto životní etapu zhmotnil v nové várce songů. Jak i název alba napovídá (česky „cítil jsem se už lépe“) bude se řešit primárně to, čím si prošel, ale protože jsou to primárně velcí srandisté a pohodáři, žádné uplakané patetické sebelitování nečekejte. Právě naopak, s humorem sobě vlastním a ve vynikající formě nastavují zrcadlo všemu negativnímu a zase je to parádní jízda.Kapelu sleduji od prvního alba „Growing Pains“ v roce 2010. Matt debut nahrál prakticky celý sám, protože díky častým personálním změnám v kapele v té době akorát nikoho neměl po ruce. Svěží mix alternativního rocku, grunge, power popu a punk rocku byl rychlý, tvrdý a melodický zároveň. Zvuk měl svoje limity, ale songy byly skvělé. Proto dvojka „Nature Nurture“ (2013) s už stabilním bubeníkem Mike Sheilsem a s lepší produkcí posunula kapelu výrazně kupředu. A konečně s finálním basákem Jimem Cratchley se následně ustálila i sestava. A pak přišlo třetí album. A to byla bomba! Pod producentskou taktovkou Toma Dalgetyho, který v tomto období zanechal rukopis na několika skvělých deskách s fantasticky velkým zvukem kapel jako ROYAL BLOOD, TURBOWOLF, BLOOD RED SHOES nebo DEMOB HAPPY připravili v roce 2015 vynikající desku „11:11“. Je temnější, hutnější, špinavější, plná mohutných riffů. Titulní singl zdobí právě jeden z nich. V anketě riffů desetiletí by za mě byl rozhodně na medailových pozicích. Tehdy jsem je viděl poprvé i v Praze, předskakovali slavnější ostrovní kolegy DEAF HAVANA, které ale úplně vygumovali. Dokonce jsem s Mattem po koncertě chvíli pokecal, když si překvapivě sám balil gear a kabely. Na to, že v Anglii už hrávali docela velké lokace, tak u nás je nikdo moc neznal, a bohužel to tak i zůstává. V katalogu pak pokračujeme zářezem „Celebrity Mansion“ (2019), který byl odlehčenější, ale opět výborný. A v podobném duchu navazuje i letošní kousek „I´ve Felt Better“.Takže žádné cavyky, začínáme pěkně zostra. „´Bout To Lose It“ nese typický rukopis kapely. Pořádný riff, slušné tempo, jasná melodická linka, dynamické změny a zejména masivní návaly energie. Asi jako když se potká WEEZER s rannými FOO FIGHTERS. Chvíli se jede zběsile, chvíli se spíš valivým tempem motáme, máme i krátké přestávky na vydechnutí. Zvukově se kapela s každým dalším albem víc a víc přibližuje americké scéně. Neznat je, tak je rovnou tipuju na Amíky. Třeba v titulní „I´ve Felt Better“ se kombinuje typický americký indie rockový zvuk s post grungeovým burácením. Matt opět album nacpal skvělými riffy, které mi znějí povědomě. Neřekl bych, že se vykrádá, ale má svůj výrazný skladatelský otisk, který mě vždy bavil. Povedený kousek je i „Sick Of Being Down“. Jeho vláčná melodie, špinavější zvuk, ale i zajímavé vokální harmonie mu dodávají specifické „nirvanovské“ kouzlo. Dalším typickým prvkem, zavedeným na předposledním albu, jsou songy s téměř rapovanými slokami. Většinou jsou plné humoru, ironie a sarkazmu a kombinované s údernými refrény. „Walk This Way“ od AEROSMITH? Ano, dramaturgicky to k tomu má velice blízko. Aktuálně se to jmenuje „My Way“ a je to opět výborná šílenost. Masivní headbeanger „Big Dogs“ nic nekomplikuje a pořádně to do nás natlakuje. Nesmíme opomenout zmínit rytmickou sekci. Mike a Jim odvádějí opět skvělou práci. Mike je výborný bubeník, který do té nešťastné sady mlátí hlava nehlava. Je velice univerzálním hráčem, který hraje silově i technicky, umí být aktivní, ale pak umí i ubrat a pro dobro songu hrát téměř minimalisticky. S oblibou do songů propašovává malé vsuvky, které se efektně doplňují s Mattovými riffy. Jim pak kromě skvělých basových linek přispívá i častými vokálními harmoniemi. Náznak balady s „Love´s The Worst“ vydrží jen do nástupu refrénu, kdy nás výbuch skreslených kytar zavalí masivní zvukovou stěnou. Další klasika ve WEEZER stylu s melodikou BLINK 182 je „Quasimodo Melonheart“. Perlou alba je ale devadesátkovou atmosférou nasáklá „Sunflower“. Song na pomezí alternativního rocku a grunge je rozený hiťas. Lehce zamlžený zvuk kytar krásně imituje nezávislé nahrávky zpřed třiceti let (bože to je už tak dávno?). Nostalgie mě trochu opantala, ale je to vážně skvělý kousek. Závěr na úrovni pak zajistí „I Don´t Love Nothing And Nothing Loves Me“. Trochu se ubere z tempa, ale rozhodně ne z hluku. Trocha melancholie, trocha euforických hymnických popěvků, spousta dynamických přechodů a pořádného burácení. Správný závěrečný kousek v nejlepších tradicích hard rocku.Tohle je přesně power trio dle mého gusta. Burácivý heavy zvuk kombinovaný s výraznými melodiemi, kdy téměř každý song na albu má singlový potenciál, a přitom každý je zároveň specifický a má svou vlastní tvář. Uznávám že Mattův hlas možná nemusí konvenovat každému, je trochu přiskříplý a ječivý, ani rozsahem to není žádný opěrný pěvec, ale je autentický a jasně rozpoznatelný. Zálibu v metalové hudbě, na které vyrostl, pak dává ostentativně najevo výběrem kytar. Používá v podstatě jen dva ikonické modely od Gibsona – Véčko a Explorera. A je s tím neuvěřitelně cool! Skromná a uvěřitelná kapela, kterou muzika baví a užívá si jí.Jsem upřímně rád, že se DINOSAUR PILE-UP oklepali a vrátili na scénu. Po zmiňovaném prožitku je pochopitelné, že se na albu odzrcadlí různé etapy boje s nepřízní osudu, ať už zoufalství, rezignace, ale i láska a naděje. Důležitý je ale výsledek. A tím je nekompromisní oslava života. https://www.crazyDiamond.cz/primal_fear_domination_recenze/3660https://www.crazyDiamond.cz/primal_fear_domination_recenze/3660janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Německá stálice heavy/speed metaluPRIMAL FEAR potvrzuje svou potenci a vrhá do placu další deskou, nazvanou tentokrát „Domination“, deskou, která se svým zpracováním ani moc neliší odněkolika předchozích prací této kapely. Pětice si zkrátka udržujesvůj kvalitativní standard a ani ráz své hudby nemá důvod měnit. Proč byto také dělala, vždyť jejich stylu se dnes velmi daří a za těchbezmála třicet let si PRIMAL FEAR vydobyli určité postavení naevropské heavymetalové scéně, kde patří mezi nejpilnější. Fanoušek jejich hudby tak dostanepřesně to, co čeká a co ke kapele výtečného zpěváka RalfaScheeperse a baskytaristy a skladatele Matta Sinnera vždy náleželo.Konkrétně, dostatečně důrazný a vesměs melodický heavy metalněmeckého střihu, obhospodařený v solidních muzikantských a zvukovýchpodmínkách. Jako nevýhoda se ukazuje pouze hodinová stopáždíla, kde se člověk nevyhne o něco plonkovějším fázím,zejména pak v druhé polovině nahrávky, jež díky tomu působítrochu nastavovaně. Pokud by PRIMAL FEAR trochu zefektivnili svojiprodukci a album o třetinu zkrátili, výsledek by působil zkrátkao řád lépe. S novinkou „Domination“ dostanefanoušek melodické metalové hudby bytelný stylový vzorek, kterýnepopírá historii tohoto bandu, ovšem na druhou stranu to celé působí současně, jde o energický, pozitivní a dostatečně nadupaný materiál, co se týče vynalézavosti a nových impulzů je nutné dodat, že však nejde rozhodně o nic převratného. Sestava německé stálice je na jejich patnáctéřadovce omlazena o novou kytaristku, pětadvacetiletou Italku ThalíiBelazzeccu, která se před dvěma lety mihla na sólovce AnguseMcSixe a která se i zde chopila své šance a tvoří povzbudivěznějící tandem se zkušeným Magnusem Karlssonem. Nováčkem vsestavě je však i bubeník André Hilgers (jinak dříve SILENTFORCE a stále ještě SONIC HAVEN), jehož hra upevnila bytelný rázdíla.První polovina desky je vlastně velmi povedená, cosong, to obstojná šleha. Náladu síly a dominance nastolí hned otvírák„The Hunter“, jehož ráz určuje typický Scheepersův projeva poutavá gradační výstavba, aby následující jízda „Destroyer“ ještěnavýšila, díky svému refrénu, na hitovém potenciálu alba.Povzbudivě rozmáchlá se jeví asi nejlepší skladba kompletu,speedmetalový kvapík „Far Away“, který dokáže omráčitznamenitou kytarovou prací fungl nově poskládaného dua. V době,kdy vychází novinka slavnějších HELLOWEEN, zde máme dalšíčarovnou jízdu nebesy. Tento melodický přelet je následovánparádně šlapající hymnou „I Am The Primal Fear“, u jejíhožrefrénu a důrazných strojových riffů ala Wolfi z ACCEPT se mnozí neubráníspokojenému úsměvu, protože si po jejím vyslechnutí uvědomí,že se ten opakující se Scheepersův nápěv nad teutonsky přísnými laufy každému z násprostě líbí. Za mne song, který bude schopen rozohnit davy ajasný mrakodrap desky. Ve zvuku PRIMAL FEAR se vždy nacházelystopy odkazu legendárních JUDAS PRIEST a nejinak je tomu i zde, cožzáhy stvrzují další zajímavé hymny jako „Tears Of Fire“ a„Heroes And Gods“. Potud je na desce všechno v pořádku, jenžev její druhé polovině materiálu trochu padá řetěz a výsledekdrží v potřebném kursu možná ještě snově rozvolněná „Eden“, což je takový éterický baldachýn alba, v němž však znovu vynikne Scheepersův hlas, a nebo pak snad ještě hymna„Crossfire“. Zbytek alba je zde do počtu, nad rámec potřebného.PRIMAL FEAR nikdy nepatřili k úplné špičceněmecké metalové scény, byť maj ve svém středu skvěléhozpěváka a skladatelská práce hned několika členů je stálestaví do role speed/power kapely, která má co říct a jejížalba mají stále punc kvalitně odvedené práce. Asi bych se v roce 1997nenadál, že tady tahle formace vydrží další tři dekády adocílí počtu patnácti řadových alb, a to bez výraznějšíchkvalitativních i stylových výkyvů. PRIMAL FEAR roku 2025? Pročvlastně ne! Maj novou kočku u kytary, takže budu rád, když je třeba někdy uvidím na nějakém větším festu!https://www.crazyDiamond.cz/helstar_devils_masquerade_recenze/3659https://www.crazyDiamond.cz/helstar_devils_masquerade_recenze/3659janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornská speedmetalová formaceposkládaná okolo zpěváka Jamese Rivery a kytaristy azakládajícího člena Larry Baragana patří k těm, kterépomáhaly již v první polovině osmdesátých let tento žánrrozjet. HELSTAR jsou považováni za klasiku a stálici stylu, na svém kontěmají řadu alb, o kterých lze říct, že působily ve své doběformativně, a spousta posluchačských zatvrzelců na ně do dnes přísahá. Jenžena rozdíl od některých generačních souputníků, mezi kterépatří rovněž slavná METALLICA, tihle borci nikdy nedosáhli výraznějšíhoprůlomu. Setrvávají tedy u svého zaťatého projevu a zdobí jenejen výtečná muzikantská výbava, ale i vytrvalost a určitáforma nepodajnosti. HELSTAR totiž nikdy nešli melodiím mocnaproti, i to z nich činilo srdcaře držící se zásad amerického metalovéhopodzemí.Ještě album „This Wicked Nest“zpřed jedenácti let ťalo doslova do živého a působilo jakonekompromisní válec plný energie a skvělého siláckého řemesla.Dnes je však situace jiná a zdá se, že studnice invence taktrochu vyschla, neboť novinkové album „The Devil´s Masquerade“ je jejichprvním počinem po devíti letech ticha a výsledný materiál navícpůsobí prakticky bez nápadů, respektive jich je o dost méně, nežbych si býval představoval od kapely jejich formátu. S HELSTAR je to vlastně podobné jakos jejich kolegy z VICIOUS RUMORS, kteří rovněž patří meziuznávané perfekcionalisty v rámci US power/speedu, ale nápadů najejich albech už dlouhou dobu příliš není. Nikdo nepochybuje o hráčských avokálních schopnostech zkušených metalových borců, kteří patří právěk těm, kdo vlastní ono „know how“ prakticky nejdelší dobu zevšech příbuzných kapel, ale zkrátka zde není žádnáobčerstvující idea a nová vize. Výsledkem zůstává jen jakésigenerické přehrávání obvyklých speedmetalových postupů příznačných pro zaoceánské grupy a nezbytných heroických póz. „The Devil ´sMasquarade“ je sice deskou s obstojným zvukem, dobrými hráčskými výkony asveřepě zaťatým vokálem, ale nejsou zde zkrátka skladby. Všese drží v jedné linii a pro posluchače je velmi těžképoslouchat celou věc z nadhledu a s postupnými poslechy si z ní iněco pamatovat. Nejlepší je asi závěr díla vpodobě bouřlivého a s určitými nadstandardními emocemizacházejícího songu „I Am The Way“, protože právě až tatoskladba, které předchází kvapíková instrumentálka „Sueta DeMuleta“, jež je ukázkou kytarového umění zdejší dvojicesekyrníků, dodá cosi navíc, co je schopné zaujmout. Jinak je tozkrátka dlouhou dobu jenom šeď.https://www.crazyDiamond.cz/l7_hungry_for_stink_recenze/3658https://www.crazyDiamond.cz/l7_hungry_for_stink_recenze/3658nobody@nothing.com (Tomáš)Album „Bricks Are Heavy“ vystřelilo v roce 1992 L7 do pozice alternativních hvězd menšího formátu. Hrálo je MTV, deska se prodávala slušně a kapela se vezla na vlně zájmu o alternativní rock a grunge zvláště. Děvčata nebyly žádné barbíny, jely si dál svůj image drsných rockerek, které to umí pořádně roztočit. Na koncertě, i po koncertě. A když je někdo nerespektoval, nebála se ozvat. Slavnou se stala třeba jejich kontroverzní reakce na festivalu v Readingu koncem léta 1992. To byl rok, ve kterém se o legendární headline vystoupení postarala NIRVANA. Na menším stage, plném grungeových hvězdiček, byly odpoledne na rozpisu i L7. Od začátku bylo ale všechno špatně. Kapela nestihla mít zvukovku a trápily jí technické problémy. Přihlížející dav je pak začal zasypávat blátem, což dále prohlubovalo technické trable. Velice rychle se ale ukázalo, že trpělivost Donity není ani zdaleka nekonečná a ta se rozhodla vrátit úder. Šáhla do kalhot, což nebylo zdaleka tak jednoduché, jak to možná zní. Před koncertem totiž nemohla najít pásek, tak si je prostě k tělu přilepila lepící páskou. Po menším gymnastickém výkonu se jí ale nakonec cíl povedlo dosáhnout. Slabším povahám se předem omlouvám, ale jedná se skutečně o historickou rekonstrukci. Vytáhla svůj tampon a hodila ho do davu s jasným odkazem „Eat my tampon, fuckers“ (sežerte můj tampon hovada). Že to následně řešila všechna média asi není třeba zdůrazňovat. A když už byly v Británii, přidaly ještě jeden průšvih. Jedna z místních televizí si je pozvala do show jménem The Word. Samotná relace byla docela praštěná a dramaturgicky šílená. Už jen to, že si tam vedle nejpopovějších popařů pozvali i L7 zavánělo průserem. Kromě toho v rámci relace probíhala jakási anketa o nejhezčí mužské pozadí, takže se tam nonstop promítaly holé pánské zadky. A k tomu všemu ti pitomci jeli live. Tolik nahrávek na smeč pro Donitu nemohlo zůstat bez reakce. V průběhu hraní si nejdřív stáhla kalhoty na půl žerdi, s tím, že V-čko jí zakrývalo předek. Toulavá kamera jí hned začala zkoumat zezadu a velice rychle se ukázalo, že je na vostro. Po skončení songu dokonce na pár sekund odtáhla kytaru a i zepředu dokázala, že je skutečně baba. V listopadu 1992 pak L7 na prvním pražském koncertě předskakovali FAITH NO MORE. Turné bylo prakticky nekonečné a objelo celý svět. V roce 1993 se třeba účastnily Hollywood Rock festivalu v Rio de Janeiro a Sao Paolo v Brazílii. Byly tam považované za velké hvězdy, fanoušci je obklopili už na letiště, pak cestou do hotelu, kolem hotelu, cestou na stadion, cestou ze stadionu… Přísně organizované přesunu s ochrankou, to bylo něco nového, na to ze Států ani z Evropy rozhodně nebyly zvyklé. Koncerty na stadionech v Jižní Americe obecně jsou svět sám pro sebe. Kapacita zdejších fotbalových svatostánků v přímém srovnání odsuzuje ty naše do role lokací pro okresní přebor. A teď si představte (nebo se rovnou mrkněte na YT) těch 50-60+ tisíc fanoušků s místní mentalitou, když tam do nich L7 začaly valit ty svoje riffy. No šílenost. To byly časy, kdy se ještě na koncertech pořádně skákalo. Ne jenom pár první řad, ale kam oko dohlédne. Masakr. Když dnes vidím ten les ajfounů v rukách stojících mrtvol, tak je mi smutno.Pomalu ale nastal čas připravit další desku. Kapela měla celkem jasnou představu. „Bricks Are Heavy“ splnilo cíl, ale L7 se chtěli vrátit do alternativnějších vod. Album mělo být špinavější a temnější. A méně hitové, ať už si pod tím představíme cokoliv. Kapela se za celou svojí existenci k popu nepřiblížila ani na hodně velkou dálku, takže to možná byla jen jejich paranoia. A schizofrenie zároveň. Protože prodávat hodně alb, hrát velké koncerty a zároveň zůstat v undergroundu se jaksi vzájemně vylučuje. Nahrávalo se doma v Los Angeles ve třech různých studiích. Kapela se ujala i produkce, ale pomocnou ruku poskytl i Garth Robinson známý pod uměleckým jménem GGGarth. Ten na rozdíl od studiového mága a hračičky Butche Viga vyznával spíše naturální přístup. Při práci s alternativními kapelami se snažil zachytit jejich přirozenou živelnost, tvrdost, surovost. Partička i při nahrávání přitahovala „zajímavé“ situace. V A&M Studios v tu dobu točili desku i MÖTLEY CRÜE, kteří si holky pozvali do své části studia, aby jim přehráli pár rozpracovaných skladeb. Stěny byly polepené nahotinkami z pánských časopisů, jak se na správnou chlapáckou kapelu sluší a patří. L7 pro to ale mnoho pochopení neměly. Pomsta byla sladká. Za pár dní recipročně pozvaly do své části studia nadržence z MÖTLEY CRÜE. Přivítaly je stěny plné nahatých chlapů z časopisů pro dámy. O dalších bližších kontaktech mezi kapelami jsem žádné informace už následně nedohledal.Co se týče songwrittingu, holky se zde držely toho, co uměly nejlíp. Riffy, riffy, riffy, proplouvání mezi punkem, metalem, grungem a hard rockem, a navíc opět pár skvělých a zajímavých melodických konstrukcí. Energie mají pořád na rozdávání, hustí to do nás opět hlava nehlava. Je ale slyšet větší propracovanost písniček, materiál je pestřejší, vyhrály si se zvukem i s dramaturgií. Zemitější, k hard rocku tíhnoucí skladby reprezentovaly třeba singlovka „Andres“ nebo „Can I Run“. Zpěv byl zde relativně přímočarý, měl slušné melodické linky a i zvukově to nebylo přehnaně temné. Špinavější, old schoolově pojatý grunge nabídl „Baggage“ nebo i melodicky povedenou „Questioning My Sanity“. Horror-punk-metal pak v rychlém tempu servíruje „The Bomb“, nebo klávesy okořeněnou šílenost „Riding With A Movie Star“, kde jediným textem je právě název songu. Skvělý adept pro soundtrack do některého z Tarantinových ulítlých bijáků. Alternativní rock s překvapivě čistým zvukem servíruje „Stuck Here Again“. Typický tlakovač v nejlepších tradicích kapely přináší „Fuel My Fire“, která si bere tak trochu ze všeho. Tohle je přesně ten typ songu, který zapálí oheň v desetitisícovém davu pod pódiem. Perlou desky, trochu schovanou v hloubi playlistu je ale „She Has Eyes“. Perfektně vybalancovaný, lehce vláčný song na pomezí alternativního rocku a grunge, má neskutečnou atmosféru. Lehce naznačuje i směr budoucího vývoje kapely. Hodně nabroušený zpěv, plný zloby a naštvanosti, předvádí basačka Jennifer v „Shirley“. Fakt, že se můžeme na albu opět potkat se třemi různými hlasy, je osvěžující. Každá ze zpěvaček má trochu jinou barvu hlasu, jiný pěvecký styl, ale přesto drží jakousi imaginární linii, která to vše propojuje.Album vychází v červenci 1994 a stává se nejúspěšnějším počinem v historii kapely. Kritiky jsou vesměs pozitivní, oceňují vyzrálejší výraz kapely. Přesto všechno je to zároveň i začátek konce pozitivního vývoje L7. Vydavatelství mělo větší očekávání, ženská verze NIRVANY ale nepřinesla platinové prodeje, dokonce se nevyšplhaly ani na zlatou desku, která se udělovala za půl milionu nosičů. Kapela si taky stěžovala na malou podporu vydavatelství. K čemu být u velkého labelu, když je nedokáže protlačit do playlistů velkých rádií a ani s marketingem se nepřetrhli. Třeba na putovní festival Lollapalooza se kapela „nechala“ pozvat sama. A opět velice netradičním způsobem. Organizátorům jednoduše poslaly fax s otázkou „Koho musí L7 vykouřit, abychom se dostaly na festival?“. Nevím jak proběhla jednání, každopádně kapela na festivalu hrála. Ale že by to byl nějaký triumf, to rozhodně ne. Vyfasovaly brzké odpolední sloty, každé vystoupení si musely vybojovávat pozornost publika. Když už hraní nebylo nic moc, tak v paření jely děvčata první ligu. Pravidelně žúrovaly zejména s kapelou Nicka Cavea, který na tom byl co se týče umístění v programu velice podobně, a taky z toho byl hezky frustrovaný. Začátek devadesátek byl ohledně dostupnosti drog zřejmě nejpříznivějším obdobím a kapely si rozhodně nic neodříkaly. Postupně ale přicházelo probuzení, nebo spíš tvrdá a bolestivá srážka s realitou. Šokem pro celou hudební scénu, a pro tu grungovou zvláště, byla smrt Kurta Cobaina. Na předávkování ale začali umírat i další kamarádi a vlna euforie se postupně začínala měnit v noční můru. A na scénu se už drali i nový interpreti, kteří se chystali ukončit pět minut slávy grungeového hnutí. Další mladá generace už měla evidentně dost těžkých, depresivních a introspektivních songů a chtěla se jen bavit. Nástup pop punku v čele s GREEN DAY byl nezastavitelný a jejich přijetí na festivalu diametrálně odlišné. Jak se to všechno dotkne L7 si povíme v dalším pokračování.https://www.crazyDiamond.cz/ambush_evil_in_all_dimensions_recenze/3657https://www.crazyDiamond.cz/ambush_evil_in_all_dimensions_recenze/3657janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Transformace švédských AMBUSH (z formace určené NWOTHM nerdům do prostředí vyšších váhových kategorií) byla provedena na výbornou, což je v případě pětatřicetiletých hudebníků krok, který byl proveden zhruba za minutu dvanáct (ne-li po dvanácté). Čtvrtá deska „Evil In All Dimensions“ je jejich první nahrávkou realizovanou pod křídly Napalm Records, takže se pravděpodobně dostane k většímu počtu fanoušků a stane se odrazovým můstkem k dlouhodobější dráze této kapely. Důležité však je, že zbrojnoši z Växjö na ní vrhají velmi zručně zhotoveným a i na současnost znamenitě zvukově ošetřeným heavy metalem staré školy, který vzhlíží svou velkolepou náladou do vrcholné etapy žánru, tedy do osmdesátých let.Povzbudivé je, že kapela rozhodně nepůsobí jako směšná parodie velkých metalových kluků dávné doby a co se nápadů týče, ani jako druhořadá záležitost. Naopak mám ze sbírky pocit střetu s prvotřídním vzorkem Hard N´Heavy, u kterého je vlastně jedno, kdy byl napsán a zahrán. Jasně že se čekalo, že AMBUSH nebudou překvapovat nějakou zásadní originalitou, protože ta zde totiž ani být nemůže, ale důležité zůstává, že se skandinávskému kvintetu podařilo napsat a odprezetovat hodně solidní skladby, takže čtyřicetiminutový výsledek rozhodně neponouká k ambivalentním pocitům. Tohle album je totiž solidní heavymetalová jízda, kde je poznat srdce, znalost i kvalita.Přestože AMBUSH mohou být chápáni (krom jiných) také jako následovníci britských SAXON i amerických DIO, jejich zvuk se nachází blíže k evropské kontinentální scéně, především pak té německé. Jak to upřesnit? Byť by se zde dalo mluvit třeba o vlivech někdejší kapely Doro Pesch WARLOCK, tou nejvýraznější inspirací mohou být spíše soumrační romantici STORMWITCH, dle pověstí bloudící prokletým Schwarzwaldem ve vojenských mundúrech z konce sedmnáctého století ještě dnes. Jejich nadýchaný zvuk a smysl pro určité magično se stalo nápadným prvkem v rámci evropského heavy metalu, nicméně něco z nich slyším právě i u AMBUSH. Ti se mohou prokázat vyspělým vokálním projevem šikovného Oscara Jacobssona, ale také honosným kytarovým dvouzápřahem v podání Olofa Engkvista a Karla Dontzeka, stejně jako solidně šlapající rytmikou zakládající člena, bubeníka Linuse Fritzsona a služebně nejmladšího Oscara Anderssona, kterému již pět let patří post baskytaristy. Skladby AMBUSH nepostrádají odpich a mají v sobě onen honosný ráz poloviny osmdesátých let. Skvělé hráčské a pěvecké výkony jsou tak samozřejmostí a souzní se vším, kam se kapela postupem doby posouvá.Ze skladeb mne vlastně zaujaly všechny, deska působí hodně vyrovnaně a není na ní vyložených hitů ani slabších míst. Ačkoliv zde mám své favority, vnímám dílo hodně uceleným způsobem. Vymykají se právě dva ne až tak rychlé, jako spíše rozmáchlé hymny „Maskirovka“ a „The Reaper“, které sebou nesou právě onen osmdesátkový feel jdoucí skrze hromovládný beat a obloukový refrénový nápěv podporovaný sbory, gradaci, ke které příběh každého z těchto tajemných songů směřuje. Nejde zrovna o ty rychlejší kusy, ale tohle se ukazuje být právě jejich kouzlem, protože nabídnou zajímavý způsob výstavby a celkové okázalosti. Pak jsou zde samozřejmě údernější vypalovačky jako třeba titulní song, „Iron Sign“ nebo „Bending the Steel“, které na mne působí rovněž povzbudivě a vzhlížejí spíše k britské škole, kde se nachází kořeny stylu. Právě někdejší kytarový rukopis Viviana Campbella, kytaristy, jež strávil mezi lety 1983-1986 svůj čas v řadách DIO, je parádně vypreparován v skladbě „The Night I Took Your Life“. Nachází se zde však i jedna rozmáchlá balada „I Fear The Blood“, která má sice solidní potenciál, ale jinak u mne patří spíše mezi to slabší, co deska celkově nabízí.AMBUSH se podařilo dát dohromady skvělé retrařsky koncipované heavymetalové dílo, kde se nachází spousta výtečných hymen, pohánějících sadu do energického výsledku. Vše sedí přesně jak má a kapela potvrzuje svou oprávněnost jít vzhůru. O originalitě rozhodně nemluvme, ale pokud bude provedena oslava heavy muziky vždy podobným způsobem, není třeba se pohoršovat. Očekávat brzký konec tohoto žánru by bylo malicherné.https://www.crazyDiamond.cz/vicious_rumors_the_devils_asylum_recenze/3656https://www.crazyDiamond.cz/vicious_rumors_the_devils_asylum_recenze/3656hackl@volny.cz (Pekárek)Opět bez většího očekávání či zájmu. O nevděčném a vlastně i smutném údělu amerického power metalu už jsem psal v recenzi na poslední album PHARAOH. Ve stručnosti připomenu: Jste skvělí hudebníci, hrajete parádní, nota bene melodický metal, ale je vám to prd platné, z malých či menších klubů se nejspíš nikdy nevymaníte a na žebříčky prodejnosti rovnou zapomeňte. Komerčně úspěšnější éra uvedeného metalového subžánru trvala velmi krátce a skončila na začátku devadesátých let. Výjimku v daném směru netvoří ani VICIOUS RUMORS, jedni z nejvýznamnějších a zároveň posledních přeživších.Na úvod ještě stručné repete z historie tvrdé hudby. Vznik zmíněných Američanů se datuje až do roku 1979. Debut jim vyšel o šest let později. V rozmezí čtyřiceti let vydali dalších třináct studiových alb, to poslední pak vyšlo letos na konci prázdnin. Pár z nich by se dalo označit za žánrovou klasiku, na čemž měl lví podíl výtečný, bohužel však předčasně zesnulý zpěvák Carl Albert. Kvalitu byste každopádně nedokázali upřít žádné řadovce, ano, ani proklínané „Something Burning“ (1996), představující typický produkt doby. Groove byl naštěstí postupně vytlačen, zůstala jen hutnost klasicky pojaté kytarové stěny a nekompromisní rytmika. Na duo Geoff Thorpe (kytara) a Larry Howe (bicí) je prostě spolehnutí. Geoff táhne káru od začátku, Larry od roku 1986 absentoval ve studiu jen jednou. Dotyční jsou samozřejmě excelentní hráči. V kapele tudíž vždy působila jen kytarová a baskytarová elita. Kdysi zde začínal i virtuóz jménem Vinnie Moore (UFO), zapomenout bych neměl ani na Stevea Smythe (ex-FORBIDDEN, TESTAMENT, NEVERMORE). Vokalista formátu Alberta se však nahrazuje podstatně hůře. Od druhé poloviny let devadesátých zde post frontmana trpí personální nestabilitou. Žádný ze zpěváků, ačkoliv podal skvělý výkon, nestačil s kapelou dostatečně srůst. O příčinách uvedeného stavu by se dalo spekulovat. Něco jde nejspíš za náročným Geoffem, něco za tvrdým chlebíčkem v undergroundové branži. Naštěstí, ultimátní produkce zkušeného Juana Urteagy uvedený problém už nějaký čas (zhruba dvacet let:-)) šikovně zakrývá. Dotyčný dokáže ze všech zúčastněných vyrazit maximum, vyvolat mocného ducha zašlých časů, což výsledek nakonec vždy posouvá nad průměr, přestože samotný materiál představuje „jen“ solidní standard skvěle vybavených instrumentalistů majících svůj žánr takříkajíc v krvi.K novince jsem proto přistupoval s tím, že si po delší pauze znovu užiji onen metalově písničkový standard v nadstandardním provedení. Zklamán jsem rozhodně nebyl, jinak bych teď nepsal tyto řádky. Postupně navíc dochází k onomu klasickému jevu, že čím déle „The Devils Asylum“ poslouchám, tím víc se mi líbí. V první řadě lze vypíchnout bezchybnou produkci. Urteaga je starý lišák, který ví přesně, co skladbám podobného rázu prospívá, a vše tomu podřizuje. Dalo by se říci, že se mu stabilně daří vytvořit sound, který reflektuje – obecně i konkrétně vzato – jak minulost, tak současnost, a to v poměru plně vyznívajícím pro ortodoxní minulost.:-) U kytar tedy zachoval tvrdost, aniž by stavěl na cizorodém groovu. Z toho plyne, že doprovody znějí i v hodně tvrdých momentech harmonicky. Iluze enormně výkonného koncertního dvojzápřahu je rovněž dokonalá. Silově působí také zpěv, nechybí masivní vícehlasy a „prorocky“ se nesoucí echa, která do jisté míry kompenzují nevýraznost některých melodických linek. Rytmika totálně hrne. Vše dohromady tvoří specifický trademark. Baskytara je o chlub méně výrazná než v případě Grega Christiana (ex-TESTAMENT), jehož nástroj rozechvíval minulé album. Samotný materiál působí dost pestře. Hlavním úkolem produkce tudíž nebylo ještě více podtrhovat poměrně limitované množství zajímavých momentů, ale především vše scelit, což se povedlo téměř na jedničku.Každý zkušenější posluchač tvrdé hudby musí na „The Devils Asylum“ odhalit a vzápětí ocenit řadu esenciálních prvků, které se vyskytují napříč všemi melodičtějšími metalovými odnožemi. Úvodní „Bloodbath“ obnáší typicky hřmotnou power/speed jízdu, jejímž úkolem je dokázat, že tady je náš svět ještě v pořádku. Všichni hrají jako z partesu, kytaristé bravurně sólují a zpěvák Brian Betterton, alias Chalice, dokazuje, že byl další dobrou volbou, možná dokonce vynikající, pravděpodobně tedy nejlepší možnou.:-) Nevěřící by o tom mohl přesvědčit druhý song v pořadí. Jak to říci a nepřehánět, v „Dogs of War“ se pod kytarovou taktovkou Geoffa sráží staří QUEENSRŸCHE se starými NEVERMORE. Nevím, zda má daná položka vše, moc ji k tomu však nechybí. Laťka se rázem dostává opravdu vysoko. Po takové hymně musí přijít propad. V heavymetalově uvolněné „Crack the Sky in Half“ se však žádné drama nekoná, brutální sólo a povedený refrén posílají kapelu do dalšího kola. Na odhalené kořeny amerického power metalu se sází i v „High Hell Hammer“. Na temnou stranu se přejde v „Butchers Block“, naléhavost narušují pouze vstupy se zvukem slide kytary a závěrečný sólový rozjezd. Takhle nezní etudy, ale mistrovský kurz, který člověk uslyší leda u KING DIAMOND nebo ANNIHILATOR.I dalším skladbám dominují klasické hodnoty. Ve „Wrong Side of Love“ se dostáváme až na úroveň razantnější produkce Alice Coopera. Refrén následující „Boring Day in Hell“ dokonce „cukruje“. Přestože o pekle, zní poměrně white.:-) Docela překvapení. Jak už jsem naznačil, kapela se na nové desce nevydala cestou většího tlaku, ale pestrosti čerpající z celého spektra amerických metalových odnoží navazujících na tradiční evropský hard rock a heavy metal. Ortodoxnější příznivce oněch zatěžkaných power/speed/thrash věcí by mohla trochu odškodnit poslední čtvrtina alba. Titulní skladba, jež nahrávku uzavírá, nemá v daném směru chybu. Nechci však, aby výše zmíněné řádky vyzněly tak, že je nová nahrávka podstatně měkčí než předchozí. Ne není(!), jde jen více k power metalovým kořenům.Výsledek není ohromující, velmi zábavný však určitě. Nechce se mi hovořit o druhém dechu či návratu do formy. VICIOUS RUMORS jsou totiž už ve finále, které v roce 2025 díky Chaliceovi, Urteagovi a dalším zvládají s velkou noblesou. Dovoluji si proto přihodit desítku navíc.https://www.crazyDiamond.cz/wolf_alice_theclearing_recenze/3654https://www.crazyDiamond.cz/wolf_alice_theclearing_recenze/3654nobody@nothing.com (Tomáš)Zvlčená Alice nám postupem let krotne. Cestou hlubokým lesem teď navíc poztrácela kytary a zkouší se vymlouvat na umělecké ambice. Uvěříme jí, nebo jsou to jen pohádky? Časy grungem nasáklého alternativně rockového debutu jsou definitivně pryč. A že to byl debut! I další dvě následující desky byly velice povedené, i když už bez grungeových reminiscencí. No a jak se teda povedla letošní novinka? Dle britského hudebního tisku, pro které je to jedna z vyvolených oblíbených kapel, famózně. Já britský pas nevlastním, dopady mých plků na prodeje jsou limitně blízké nule, takže si můžu dovolit být upřímný. Je to jednoznačně a bez diskuzí jejich nejslabší deska. Protože jsou ale vážně výborní skladatelé a muzikanti, nepovedlo se jim úplně potlačit vlastní „já“ a pod vrstvami nudy a wannabe uměleckých konstruktů občas přece jen vykoukne něco zajímavého, něco, co předtím uměli dělat v podstatě levou zadní.Stylové veletoče jsou vždy rizikové. Dokáže kapela najít v nové poloze opět pevnou půdu pod nohama? Dokáže přesvědčit, že nový směr je správný? Udrží si „staré“ fanoušky? Osloví „nové“ fanoušky? U WOLF ALICE mě to překvapilo o to víc, že to nebyla žádná zamrzlá partička, která by už jela jen setrvačností a pořád dokola to samé. Vždyť jejich debut „My Love Is Cool“ vyšel jen před deseti lety a na každém ze tří dosavadních alb se celkem přijatelně rozvíjeli a obměňovali zvuk i strukturu své tvorby. Londýnské kvarteto vedené zpívající kytaristkou Ellie Rowsell, s kytaristou Joffem Oddiem, basákem Theem Ellisem a bubeníkem Joelem Ameyem sice přestupuje do první ligy ke Columbii, ale samotný tento fakt asi nebude jediným důvodem takto výrazné změny. Ve spolupráci s americkým producentem Gregem Kurstinem, který kromě spousty velkých popových jmen spolupracoval třeba i s FOO FIGHTERS, nahráli v Los Angeles kolekci písní, které jsou pevně usazené v soft a pop rockových vodách a mají silný retro nádech sedmdesátých let.Sama kapela přiznává, že chtěla vytvořit moderní verzi hudby FLEETWOOD MAC z jejich nejsilnějšího období. Záměr dobrý, provedení slabší. Jednak to místy s tou popovostí už kapánek přehnali, a v podstatě slovo „rock“ můžeme z popisu skladeb jako „Just Two Girls“ nebo „Safe In The World“ s klidným svědomím vypustit. Ty mají blíže k nějakému hybridu soulu, r´n´b a disca. Kde vidím největší slabinu alba je absence výrazných, nebo alespoň zajímavých melodií. Na každé předchozí desce jich bylo požehnaně, nebáli se být i trochu experimentálnější, ale fungovalo to. Mělo to jiskru, bylo to svůdné, zůstávalo to v paměti. Teď je to nevýrazné a rozplizlé, nezapamatovatelné. A to se netýká jen jednoho dvou songů do počtu. Jako fanoušek pozitivního myšlení ale obracím kartu a budu hledat to, co funguje. Do alternativního country rocku hozená „Passenger Seat“ možná není světoborná, ale tohle jsem od WOLF ALICE vážně nečekal, takže dávám plusové body za odvahu. Zajímavým je i první singl „Bloom Baby Bloom“. Sice jsem si na něj chvíli musel zvykat, ale má svoje kvality. Zajímavé klavírní intro, Ellie zpívající falzetem, promyšlené budování napětí. Song se košatí a proplouvá spoustou protichůdných poloh, které ale nakonec spolu vlastně fungují. Od uřvaného alternativního rocku až po zasněný space rock. Otvírák „Thorns“ je jedním z mála výraznějších pomalejších songů. Povedená melodická linka, příjemná orchestrace a pohodová atmosféra zde společně fungují velice efektivně. Jednoznačně nejlepším songem alba je „White Horses“. Držet se v jeho intencích, mohlo to být skvělé album. Výborný alternativní rock s americkým nádechem nekonečných dálek má neskutečnou atmosféru, podpořenou i zajímavým konceptem, kdy sloku zpívá bubeník Joel a zasněný refrén pak Ellie. Má to drive, má to energii, zajímavou dramaturgii, skvělé. Zvuk nahrávky samotné je technicky vynikající, akorát tomu chybí kytary. Ellie má krásný hlas, který je specifický a vládne velkým rozsahem. A nebojí se ho použít. Opět zde předvádí celou paletu svých pěveckých poloh, ve všech zní sebejistě a přirozeně. O to větší škoda, že songům chybí větší důraz na melodie a drive. Samotný její hlas to pak neutáhne. Většina songů jsou spíš pomalejší kousky, maximálně ve středním tempu. Ale na to se nemůžou vymlouvat. Vždyť ani FLEETWOOD MAC nebyli žádní honiči zběsilého tempa, a přesto jejich songy nenudily. Můj hlavní dojem z desky je urputná snaha být „umělecký“. Což se možná povedlo, ale já jsem kluk z vesnice a malého města, a holt těmto umělcům z Londýna asi nerozumím.https://www.crazyDiamond.cz/rise_against_ricochet_recenze/3646https://www.crazyDiamond.cz/rise_against_ricochet_recenze/3646nobody@nothing.com (Tomáš)Přes 25 let na scéně, 10. řadové album! Už to samo o sobě je slušný výkon. Melodický hardcore RISE AGAINST je od začátků kapely silně propojen i s hnutím „straight edge“, enviromentálními tématy nebo s ochranou zvířat. Svojí muziku brali vždy smrtelně vážně, ale přesto jí dokázali zabalit do velice přístupné a melodické formy. Samozřejmě i pánové oslavují každý rok další a další narozeniny, takže divokost a rychlost ranné tvorby se časem zpomaluje a lehce se obrušují hrany, ale pořád zůstávají respekt budící kapelou.Čtveřice z Chicaga se pro letošní novinku rozhodla možná ne radikálně, ale docela výrazně změnit svůj zvuk. Na minulých albech rozvíjela svůj typický styl, kombinující melodičnost s rychlými a ostrými kytarovými party, vycházející z punkrockových a hardcorových tradic. Od alba k albu jejich zvuk mohutněl a zároveň se technicky cizeloval a přibližoval k alternativněji laděnému kytarovému mainstreamu. To se odrazilo i na v rámci žánrových možností slušném komerčním úspěchu. Zároveň kapela celou dobu dokázala udržet vysokou kvalitativní laťku a konzistenci. Jinými slovy nikdy nenahrála špatný album. Přesně v tomto duchu ověřené hudební jistoty jsem se těšil na jejich novinku. A musím přiznat, chvíli mi trvalo zkousnout novou polohu kapely. Zatím každý album jsem pobral na první dobrou a postupnými poslechy se na nich vykrystalizovaly jasné hitovky a vedle nich silná „pracující třída“ songů, které nikdy nebudou singlovky, možná se nedostanou ani do živých playlistů, ale rozhodně mají svoje kvality a nejsou jen lacinou výplní. Aktuální deska je z tohoto pohledu komplikovanější. Možná je to absencí vyslovených jednoznačných hitů, které by vytvořily základní kostru a provedly nás kolekcí. Dalším faktorem je ubrání plynu. Na každém albu kapela i v minulosti měla pár pomalejších songů, řekněme těch ve středním tempu, a nebála se ani poctivých balad, ale teď je v tomto vyznění většina skladeb. Což samo o sobě nemusí být nic špatného, ve finále je to i pochopitelné. A další věc, která je jinak, je samotný zvuk. Je výrazně zemitější a hutnější, bližší modernímu alternativnímu hard rocku. V některých pasážích se pak otírá i o grungeové a indie rockové odstíny nebo dokonce stadium rock. Kdo by s kapelou začínal právě tímto albem, asi by těžko tipoval, že jsou to typičtí zástupci melodického hardcoru. Byl to ale cílený krok. Po tolika letech a albech je přirozené, že další várka nových songů bude mít tendenci znít jako ty ostatní v minulosti. DNA, rukopis, styl práce, můžeme to nazvat jakkoliv, ale potýkají se s tím všichni. A RISE AGAINST se z toho chtěli vymanit, dát songům jasně rozpoznatelnou tvář, která by je identifikovala právě jen s tímto albem a žádným jiným z jejich rozsáhlého katalogu. Prostředkem k tomu byla volba producenta. Zariskovali a zvolili Catherine Marks. Risk v případě australské rodačky nebyl v jejích kvalitách, vždyť už pracovala se jmény jako HOWLING BELLS, MANCHESTER ORCHESTRA, THE KILLERS nebo FOALS, za album pro BOYGENIUS má dokonce doma i sošku Grammy. Ten risk byl v tom, že tvorbu RISE AGAINST prakticky vůbec neznala. Risk je zisk, a v tomto případě nezatížený a čerstvý pohled na kapelu zafungoval. O finální mix se pak postaralo další eso Alan Moulder. Ano, jde o technicky slušnou desku, která je studiově poctivě ošetřené, prakticky bez alternativní špíny nebo lo-fi pasáží.Po prvotním ošálení uší „novým“ zvukem jsem ale postupně začal objevovat staré dobré RISE AGAINST. No dobrá, možná ty melodie nejsou tak výrazné jako na starších deskách, ale několik skutečně povedených se přece jen najde. Stejně tak nasazení a prožití jednotlivých skladeb je pořád stoprocentní. Hlas a zpěv Tima Mcllratha i teď zní maximálně upřímně, zapáleně a uvěřitelně. Skutečně stále věří v to, co zpívá, nevzdává snahu udělat svět lepším. Ano, ubralo se na tempu, ale je to vyvážené vyzrálým chlapským přístupem. Přece jen polovina kvarteta už jsou padesátníci, a druhá půlka se k této metě taky přibližuje. A protože už mají něco za sebou a jejich pozice na scéně je nezpochybnitelná, můžou si dovolit i jemné úkroky stranou. Klavír, nebo i vkusná elektronika, dávkované citlivě a uváženě, jsou malé nuance, které materiálu dodávají na pestrosti a zajímavosti. Můžeme říct, že ho svým způsobem i modernizují. Materiál je ve finále i docela pestrý, možná dokonce stylově je to nejvíc diverzifikovaná deska kapely.Otvírák „NOD“ představuje typickou melodickou konstrukci RISE AGAINST, která s oblibou kombinuje pomalejší sloku s nakopávacím refrénem. Tentokrát je to ale vše dospělejší a uváženější, ne tak divoké jako na albech před dvaceti lety samozřejmě. Posmutnělá titulní „Ricochet“ míří jasně k alternativnímu rocku, dokonce tam zaslechneme vsuvky s elektronikou ve stylu třeba zmiňovaných FOALS. Povedená je i emotivní „Us Against The World“, opět spíše rockovější song, který stojí na skutečně procítěném refrénu. Zajímavým úkrokem k temnějším indie rocku je pak „Black Crown“. Píseň napsali společně s Andy Hullem, zpěvákem MANCHESTER ORCHESTRA. Obě kapely jsou pod stejným vydavatelstvím a vzájemně se uznávají. Nakonec si s Andym v songu vystřihli i duet, jeho výrazný a specifický projev se do potemnělé skladby perfektně hodí. Skvěle natlakovaná je pak „Forty Days“, kde kytary jedou skutečně pořádný drive.„Ricochet“ není sice nejsilnějším albem RISE AGAINST, ale pořád je to velice slušný kousek, který má své kvality. Potřebuje více času na strávení než starší desky, ale zároveň dokazuje, že kapela umí stárnout s grácií. Obrovskou devízou je upřímnost. Kapela věří v to, o čem zpívá, žije tím a to je z celé desky cítit.https://www.crazyDiamond.cz/helloween_giants_and_monsters_recenze/3650https://www.crazyDiamond.cz/helloween_giants_and_monsters_recenze/3650janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Takže sedmičlenní HELLOWEEN podruhé a ještě lépe! Dalo by se předpokládat, že se podobně velká adlouhodobě populární metalová instituce dříve nebo později zadrhne. Zvlášť pak když tu máme stále ostře sledovanou etapu s navrátivšími se členy Michaelem Kiskem a Kaiem Hansenem, kteří kdysi dávno dostali jméno HELLOWEEN napiedestal, aby následně odešli či byli odejiti. Vím, je to již víc než třicet let, ale to nebezpečí přítomnosti nezhojených ran, velkých eg, či (nedejbože) tvůrčí vyčpělosti rozhodně nešlo ignorovat ani u podobně světaznalých ostřílených borců. Fórky ohledně přivydělání si na důchod vážně stranou. Nepřejícníci, odfoukněte si růžové bubliny ze zorného pole a vy ostatní si ten pestrý, vrstevnatý a zároveň ucelený výsledek beze strachu vychutnejte, jde totiž o špičkový vzorek speed/power metalu, na jaký mají patent právě HELLOWEEN. Vše vyšlo naprosto perfektně a zkušená kapela nejenže zamakala na vztazích, ale ukázala všem, že má stále nemalé ambice. Mluvím o kapele jako celku, protože na každém ze sedmi členů současné sestavy je znát kolektivní tvůrčí rozpoložení. Tento comeback se z mého pohledu stále více ukazuje jako logické vyvrcholení dlouhé cesty Dýní, finálová fáze, která může trvat ještě klidně deset let a nemusí v jejím případě skončit u druhé studiové desky, finálová fáze, ke které muselo všechno směřovat, pokud by byl příběhnapsán s velkolepým koncem, aby se kruh uzavřel.Je slyšet, že HELLOWEEN ke svým momentálnímaktivitám přistupují s náležitou rozvahou a po krůčcích sedokáží vyladit do podoby naprosto precizně šlapající mašinyna špičkový metalový mainstream starosvětského střihu. Vrstevnatý metal s nemalým potenciálem chytlavosti, kde fanoušek nalezne mnoho ze základních atributů zvuku této kapely, toď letošní novinka. O tom,jak vše skvěle zapadlo, svědčí i můj dojem z nového a druhéhopost-comebackového alba „Giants And Monsters“, které vznikalohned na několika místech, ať už v Německu, na Tenerife, či vzávěrečné fázi studiových prací rovněž v Nizozemsku. Kapelamá za těch čtyřicet let na svém kontě nepřeberné množstvíalb, úspěšných hitů, či období, která se od sebe odlišovala,jak stylovým nastavením hudby samotné, tak zvukem nahrávek. Období velmi úspěšná, ovšem i poněkud proměnlivější čichudší. Každý člen HELLOWEEN dnes navíc reprezentuje trochuodlišnou podobu jejich tvorby, takže i tento fakt mohl svéztjejich aktuální tvorbu na zcestí a přispět k rozháranému dojmuz díla. Jenže se tak v žádném případě nestalo a tradicionalistickému materiálunechybí tepající srdce. Tohle jsou fantastičtí HELLOWEEN, jaké mohou oblibovat fanoušci z osmdesátých let i ti z pozdějších etap.Německá speedmetalová legenda se dnes může opřít oskladatelskou práci hned pěti svých členů, tři z nich jsou dokonce i vynikajícími zpěváky, přičemž každý se specifickým hlasem a tak trochu odlišným přístupem ktvorbě HELLOWEEN, no a v sestavě jsou samozřejmě rovněž tři kytaristé. Najednu stranu je tohle obrovská síla, na stranu druhou dá určitěfušku vše sladit a ukrotit tak, aby deska nevyzněla jakosplácanina, kde mezi sebou budou jednotlivé osobnosti závodit, kdočastěji, důrazněji, slyšitelněji. Nic z toho se nestalo a každýjeden člen pochopil v tomto soukolí svůj post a své silnéstránky předal ve prospěch výsledku, tedy co nejlepším skladbám. Fascinuje mne, jak je albumvýtečně namixované, ať už jde o prolínaní jednotlivých partů, či pasáží utvářející zde přirozeně padnoucí dějepravné vrstvy. I výsledné řazení skladeb za sebe nebylo podceněno, takže se s lehkostí střídají majestátnější kusyspeedmetalové podoby s hardrockovými hitovkami nazdobenými na první dobrou, čidokonce s nějakou tou povedenou baladou.Mnohdy dojde k tomu, že v jednéskladbě má svůj vokální příspěvek kompletní trojice zpěváků. Z tohoto pohledu novinku vnímám jako fantastickou skládačku,která potvrzuje, že HELLOWEEN s Charliem Bauerfeindem neponechalinic náhodě a byli schopni i zdánlivě nesourodé momenty provázatpestrými stuhami kytarových zvuků, hlasů, vyhrávek či elektronických aranží a kláves. Je třeba říct, žejde o typické album HELLOWEEN, které z určité, řekněmerekapitulační perspektivy reflektuje všechny silné stránky zvukukapely pro rok 2025, ať už ty byly dříve v módě v rozličných fázích jejichkariéry. Jde o desku velmi tradiční, dělanou pro dlouholetéfans, jenž si nepotrpí na novoty a experimenty. Snad jen toklávesové zdobení by mohlo být chápáno jakoněco, co zde kdysi v takové míře nebylo, ale beru to jako vkusnýprvek přispívající k navození bombastičtějšího dojmu z díla.Rozebereme si tak na novince skladbu po skladbě.Z počátku jsem byl mírněrozčarován, že deska nezačíná žádnou dramatickou introdukcí,ale najede skrz první skladbu „Giants On the Run“ rovnou do dění. V jejím případě jsou to však klasičtí HELLOWEEN v plné parádě a s velkou lehkostí prezentované formě. Díky výtečnému avelmi chytlavému refrénu, hansenovské střední fázi inklinujícík epičtějším formám tvorby a skvělým kytarovýmsólům, je song, který táhne celé vokální trio (zde v čele s AndiDerisem), po všech stránkách znamenitým otvírákem. Druhá, noblesní speedařina „Savior of the World“, platí za splněný sen všech příznivců Keeperovské fáze, protože zde Michi Kiske v prvotřídním provedení předkládá své silné pěvecké zbraně, od srdce podporován celým šestičlenným ansámblem kumpánů. Tahle věc musí dokonale sejmout řadu lidí z mé generace, která vyrůstala na prvních dvou Strážcích a na něco podobného kdysi přísahala. Poslouchat Kiskeho hlas je prostě slast, na tomhle albu si užívám každou jeho větu i v té nejménně nápadné sloce. Zkrátka mimořádná záležitost z autorského pera MichaelaWeikatha a jednoznačně jeden ze čtyř vrcholů desky.Třetí song „A Little Is aLittle Too Much“ je dost pravděpodobně úplně největším hitem alba. Je však znovu úplně jiný než dva předešlé. Nosná klávesová vyhrávka určuje ráz stadiónové hymny, která staví na přímočaré chytlavosti. Andi Deris zde bezezbytku prodává své umění velkého hitmakera. Fantastický refrén, ohromně pozitivní nálada, celková aranžerská pestrost, to všechno dělá ze skladby jakýsi globální hardrockový párty hit pro všechny, kteří si před sebe nestaví temné bariéry a přistupují k tvrdé hudbě pozitivně. Tento song představuje zkrátka všechno, jen ne vyčpělost. Velmi svěží záležitost,která se co do chytlavého potenciálu může dokonce měřit snejvětšími hity HELLOWEEN. Výčetperel však nekončí, neboť přichází mistrovské hansenovskéčíslo, vysokorychlostně nabombená jízda „We Can Be Gods“. Song, na jaký jsem u HELLOWEEN čekal pětatřicet let, neboť kytarové duely navazující na gradující průlet hlasů Kiskeho s Hansenem nad riffovými valy zaručují dokonalý splněný sen. Tohle je opravdu mistrovská záležitost, skrze kterou se kapelepodařilo parádním způsobem spojit všachny ingredience svého zvuku (pravda, snad jen občasně vyplouvající baskytara Marcuse Grosskopfa letos v té slávě chybí) do jednétypicky helloweenské jízdy. Skvělé songy však v žádném případě nekončí a Derisova majestátní balada  „Into The Sun“ bude zakrátko patřit mezi velké pomaláče této kapely. Ta jich má na svém kontě již hezkou řádku, ale po comebacku jde o první kousek tohoto typu. Povzbudivé je, že se může měřit s každým velkým hitem HELLOWEEN tohoto typu a i přesto se u mne na této desce nevejde do top5 songů. Svědčí to o nabušenosti soupisky opravdu mimořádně vyvedenými fláky. Jako pilotní singl vyšla před několika měsíci  „This Is Tokyo“, typická odlehčená derisovka, která má blíže k hardrockovému prostředí než k hutnému power metalu. Skladba určitou část fans irituje, já však vím, že podobné songy dělal Andi vždy a právě Tokyo, jako velká pocta hlavnímu městu Japonska, funguje pro odlehčení znamenitě. Šestá povedená věc v řadě! Kdy tohle skončí? Rozhodně ne s následující epickou bombou od Sashy Gerstnera nazvanou „Universe (Gravity For Hearts)“, který v ní prokázal mimořádný skladatelský talent a rovněž opravdový cit pro DNA starých dobrých HELLOWEEN. Miluju ten Kiskeho rozepjatý vokál nade vše, ale ono dramatické intermezzo v druhé půli a následné sólové výboje skladbě přidávají punc geniality, určitě song ze zdejší top trojky. Hansenův hlas není na albu častý, ale když na něj přijde, vždy je schopen zatnout a, jak v rámci chóru, či samostatně, přidal na dramatické náladě.Přestože se mi líbí i další dvě věci - strojově odtažitá „Hand Of God“, které nechybí futuristický turbo-feel, a typicky veselá až rozjařená Weikathovka „Under The Moonlight“, která mi naopak připomíná správně oráchlé blbůstky minulosti tohoto stabilního autora - např. „Rise And Fall“ - zde je třeba uznat, že za zbytkem alba trochu zaostávají. Pořád jde ale o velmi solidní věci, jejichž význam slyším v tom, že dodávají albu na pestrosti. Jasně, každý song nemusí být megahit a tyhle jím určitě nejsou. Hodně lidí kritizuje závěrečnou  „Majestic“ s tím, že skladba nedosahuje úrovně dlouhé skladby z minulé desky, kterou tam byla úchvatná hansenovka „Skyfall“, ale zapomíná se, že zde jsou dlouhé songy dva - „Universe (Gravity For Hearts)“ a právě  „Majestic“ - z nichž druhá jmenovaná není tím delším a dominantnějším číslem. I tak si ale myslím, že jde o dobrou věc, kde znovu vyniká úchvatný Kiskeho hlas ve slokách, podpořen krátkým, o to však údernějším chórem nesoucím stopu Hansena, aby se song následně strhnul doslova do toreadorského sólování ve stylu Ritchieho Blackmorea. A právě tato pasáž odhaluje, jakými mistry tihle HELLOWEEN stále jsou. Kde by jiní naháněli časomíru vystýlkami, oni zde cizelují finál díla do takto strhující pasáže. Držitelé vinylů dostávají na úplný závěr ještě bonusovou skladbu „Out Of Control“ od Marcuse, která rozhodně není špatná a platí za silovější metalové číslo, kde hlavní pěvecký part obstarává rozparáděný Kai Hansen.HELLOWEEN předložili stoprocentně svou desku, která světu stále ukazuje mistrovský skladatelský potenciál, schopnost i po čtyřiceti letech přicházet s velkými songy, kde instrumenty malují dějství, hlasy všemu vdechují duši a zároveň zachovávají kapele vlastní ksicht. Pestrost, vstevnatost, ale zároveň i ucelenost alba, to je to, co se zde podařilo. Deska je o stupínek lepší než albový předchůdce, a když bych pátral postupně dál a dál do historie, srovnatelnou věc dle mého tahle kapela nahrála naposledy někdy před čtvrtstoletím, v případě z počátku docela proklínané Temné jízdy z roku 2000 (Možná bychom však mohli jít ještě dál do historie - 1994? 1988? Ne, o tom je zatím předčasné spekulovat!). Obal alba od Eliaha Kantora znovu při prvním pohledu budí dojem určité odfláklosti a prakticky navazuje na předchozí počin. Asi bych na něm uvítal spíše obra s hlavou a dokázal bych si naopak odpustit tu dýni poletující oblohou (fuj, takovej kýč, chlapi, neumíte obaly bez dýně?!), ale jinak to monstrum útočící na obra odspodu je zlovolně úchvatné a celkově mám na obale několik favorizovaných prvků. Hlavní monstrum, to které je podobné psovi Falcovi z Nekonečného příběhu, časem také nevadí, přičemž mě na něm baví určité rudé tóny poblíž očí a na okrajích těla. Osobně si myslím, že novinka HELLOWEEN je ve všech směrech velká a hodně povedená deska!https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_postcards_from_a_young_man_recenze/3651https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_postcards_from_a_young_man_recenze/3651nobody@nothing.com (Tomáš)„Útok na špicu hitparády“ zpívali kdysi slovenský punkáči ZÓNA A. Stejný cíl si vzali do hlavy THE MANICS při natáčení desky „Postcards From A Young Man“. V rámci svých pravidelných oscilací po alternativně laděné desce „Journal For Plague Lovers“ teď kyvadlo opět vychýlili směrem k mainstreamovému pop/rocku. Ambice se jim sice nakonec povedlo částečně naplnit, ale ne všechno, co se blyští, je zlato, jak uvidíme. Přestože s albem „This Is My Truth Tell Me Yours“ v roce 1998 zabodovali po všech stránkách, hráli je rádia, měli vysoké prodeje, od té doby se MSP podobný úspěch zopakovat nepovedlo. Přitom nevydávali špatná alba, některá naopak byla přímo vynikající. Chtěli se proto ještě jednou pokusit oslovit širokou posluchačskou základnu a infiltrovat mainstream. Řekli si doslova, že to bude „one last shot at mass communication“ (poslední pokus o masovou komunikaci). Při takovýchto proklamacích vždy zpozorním, protože to nevěstí nic dobrého.V říjnu 2009 je kapela zpět ve Walesu a ve Faster Studios v Cardiffu začíná nahrávání, které se protáhne až do června 2010. Na producentské židli sedí osvědčený dlouholetý spolupracovník Dave Eringa. Cíleně se chtěli odlišit od zatím poslední desky „Journal For Plague Lovers“ a připravit kolekci radio-friendly songů, které budou mít potenciál stát se velkými hity. Nicky to dokonce přirovnal k období alba „Pump“ od AEROSMITH, které je vrátilo do mainstreamu. Byl bych s tím srovnáváním opatrný, „Pump“ je proti této desce MSP úplně jiná liga. Další Nickyho přirovnání popisovalo písničky jako „heavy metal Motown“ nebo dokonce jako „VAN HALEN hrající THE SUPREMES“. Asi takhle, jedna věc jsou Nickyho vize a plány, druhá pak, jakou muziku James a Sean skutečně složí. Něco málo pravdy na tom bude, uznávám, ale bral bych podobná vyhlášení s velkou rezervou. Každopádně na finální mix byl materiál opět poslán do Ameriky ke Chrisovi Lord-Alge, který už předtím spáchal stejnou věc na „Send Away The Tigers“. Na albu se objevil i jeden hvězdný host z kategorie legend. A tím myslím nejen legend z pohledu MSP, pro které byla v začátcích jeho domácí kapela velkým vzorem, ale hudební legenda globální kategorie. Basu si totiž ve skladbě „A Billion Balconies Facing The Sun“ vystřihnul Duff McKagan z GUNS´N´ROSES.Album startuje velmi nadějně. Singlovka „(It´s Not War) Just The End Of Love“ přímo navazuje na období „Send Away The Tigers“. Parádní melodie, slušný drive, nešetří se s orchestrací. Tuhle „popovou“ stránku MSP můžu, tady není co vytknout. Titulní „Postcards From A Young Man“ taky není špatná. Zajímavá melodická linka nechá vyniknout celý rozsah Jamesových pěveckých poloh, od klidné až po vypjatější a dravější. Song je opět obalen orchestrací, až se člověk někdy pozastaví, jestli je nutné jí mít skutečně až tolik, jestli to zbytečně nebere z rockové dravosti. Balancování na hraně hard rocku a kýčového popu v dosavadní kariéře MSP zatím většinou ustáli se ctí, ale dnes začínám tušit pár zaškobrtnutí. „Some Kind Of Nothingness“ je první z nich. Přeslazený tuctový radiový vaťák nezachrání ani zajímavý ženský gospelový sbor ve stylu Motownu. Je to unylé, nemá to koule, takhle to fakt nepůjde. Ale bohužel přesně ve stejném duchu pokračuje i „The Descent“. To vážně kvůli snaze dostat se do rádií jsou ochotni dělat podobně zbytečné písničky? Bez nápadu, bez drivu, bez čehokoliv zajímavého nebo překvapivého? Trochu to vylepší „Hazelton Avenue“, která si dle Nickyho bere lehkou inspiraci od Lennyho Kravitze a jeho „It Ain´t Over Till It´s Over“. Její kvality sice zdaleka nedosahuje, taky je to dle mého názoru jeden z Lennyho nejlepších songů obecně, ale zaujme třeba kombinovaným houslově kytarovým sólem. „Auto Intoxication“ je trochu více oldschoolová písnička a musím říct, že velmi povedená. Je tam několik překvapivých breaků, má zajímavé zvukové odstíny a chytře kombinuje popové pasáže s těmi více alternativními. Euforii z novu nalezené energie ale velice účinně zabíjí následující „Golden Platitudes“. Další zástupce bezduché, beztvaré, nenápadité a naprosto postradatelné popové tváře kapely. Přemýšlím, koho těmito nudnými písničkami chtěli oslovit? Fanoušky alternativního rocku? Pro ně to bude trapné a neposlouchatelné. Fanoušky popu? Pro ně zase tipuju to bude málo cool a současné. Z času na čas si kapela přece jen vzpomene, že jsou, nebo minimálně někdy byli, rockeři. „A Billion Balconies Facing The Sun“ by možná na předchozích albech byla jen tuctovka do počtu, ale tady si jí musíme vážit jako poctivý rock´n´roll. „All We Make Is Entertainment“ s nádechem Springsteenovského street rocku možná není dokonalá, zbytečně jí zpomalují a rozmělňují popové vsuvky, ale když se nadechne k hymnickému refrénu s parádními burácivými kytarami, je až hypnoticky burcující. Překombinovaná „The Future Has Been Here 4 Ever“ doplácí na nejasnou koncepci. To, že jí zpívá Nicky, který je o několik tříd slabší pěvec než James, je zde asi ten nejmenší problém. Skvělé indie kytary se ale ztrácí pod nánosem zbytečností jako jsou trumpety a ženské sbory, melodie pak taky není zvlášť průbojná. Závěrečná „Don´t Be Evil“ je pak osvěžující svým osmdesátkovým kytarovým zvukem a zejména absencí orchestrace, se kterou to na tomto albu fakt kapánek přestřelili. Jednoduchý kytarový song je sympatický svou syrovostí a přímočarostí.Co k tomu dodat? Upřímně nechápu komerční ani kritický úspěch alba. V rámci diskografie MSP bych ho umístil bez pardonu v nejslabší třetině. Je silně schizofrenické, když skutečně velice povedené kousky jsou utopené v moři šedivé a nenápadité nudy, která častokrát je až za hranicí patetičnosti. Abych ale jen nehanil. Album má velice slušný zvuk. James dokonce tvrdil, že se chtěl přiblížit zvukově k ELO, které dlouhodobě obdivoval, a kteří skutečně mistrně ovládali soft rockový zvuk. Opět skvěle hraje Sean. Dokonce bych řekl, že má obrovský podíl na alespoň mírném oživení některých jinak docela bezduchých skladeb. On si totiž evidentně Nickyho povídačky o radio-friendly nekonfliktních skladbách ke srdci moc nevzal a jede si své poctivé rockové bubnování. Spousta přechodů, ty jsou hlučné a agresivní, kompromisy nepřipouští. Čest a sláva mu věčná! Ještě musím zmínit celkem zajímavý obal, kde titulní postavu vytvořil známý herec Tim Roth (PULP FICTION). A jestli se jim povedlo dosáhnout cíle? Ani nevím. Lepší prodeje už měli, větší hranost už měli také, nemám pocit, že by je tato deska katapultovala do mainstreamové superligy (popové). A nikdy jsem ani nepochopil, proč by se tam vlastně měli cpát. https://www.crazyDiamond.cz/vundabar_surgery_and_pleasure_recenze/3641https://www.crazyDiamond.cz/vundabar_surgery_and_pleasure_recenze/3641nobody@nothing.com (Tomáš)Ačkoliv by nás název kapely mohl foneticky směřovat do Německa, VUNDABAR jsou z Bostonu. Reprezentují moderní pojetí amerického indie rocku. Ačkoliv jsem je objevil až letos s aktuální deskou „Surgery And Pleasures“, pár let na scéně už působí. Konkrétně 13, a tohle je jejich šestá řadovka. Mezitím jsem si stihnul poslechnout také tři další jejich desky a můžu konstatovat, že jejich produkce je velice vyrovnaná. Ačkoliv žádná deska není úplně vynikající, všechny se pohybují v ranku „slušný průměr až nadprůměr“. A na každém albu se najde několik velice povedených songů, které jednak ukazují, jak se kapela vyvíjí a zároveň přináší zajímavé momenty, postupy nebo zvuky.Trio v klasickém složení kytara-basa-bicí, neboli Brandon Hagen, Zack Abramo a Drew McDonald vychází z dlouhé a bohaté historie amerického indie rocku. Evidentně nemá zájem dělat větší kompromisy směrem k mainstreamu a tak se dlouhodobě pohybuje na nezávislé scéně. Přitom to ale není žádná neposlouchatelná avantgarda, naopak spousta songů má vysloveně popový nádech, samozřejmě v rámci žánrových mantinelů. Je taky pravda, že časem VUNDABAR lehce obrušují hrany a ubírají z experimentátorství své ranné tvorby. Což ve finále nemusí znamenat nic negativního, když je to naopak vykoupeno právě větší přístupností materiálu. V hudbě kapely zaslechneme odkazy na různé pod-žánry kytarové muziky, jako třeba math rock, post-punk, surf rock, nebo i grunge a špetku noise. Další vrstvou jsou pak tendence dodat materiálu artový a experimentálně progresivní nádech. V dramaturgii skladeb a zejména projevu Brandona se odráží stopa Davida Byrnea a jeho TALKING HEADS. Jím inspirovaná kytarová hra, napůl recitovaný zpěv, rozcuchaná melodika, to vše se zde prolíná s modernějším zvukem a postupy kapel z post-mileniální éry jako třeba YEAH YEAH YEAHS, WE ARE SCIENTISTS, CLAP YOUR HANDS SAY YEAH, nebo i novodobých PIXIES.Kdybych měl vybrat nejpovedenější kousky, tak hned otvírák „Life Is A Movie“ je pořádná šleha. Začíná v duchu new rave jako taneční kousek s kytarami, pak přes post-punkově pojaté mezihry metamorfuje do hutného refrénu. „Stallion Running“ je hypnoticky rozcuchaná, kytarové vyhrávky bojují proti mohutné base, zpěv prohnaný efektem zvýrazňuje klaustrofobický pocit. Nejvíc se mi líbí „Spades“ s mírně tajemnou atmosférou plnou špinavých kytar až na hranici grunge, agresivních bicích a s parádním psycho textem. V podstatě jediným pomalým songem je „I Need You“ a povedl se na výbornou. Několikrát naznačí nástup k dramatickému rozvinutí, ale jen nás škádlí. Až ke konci se z atmosférických poloh nakonec přece jen nadechne a dočkáme se i toho slibovaného finále. Přesto, že je to v podstatě asi nejvíc konvenční písnička na albu, je skutečně velice silná. Zajímavá je i „Easy Does It“ s jemnou indie slokou kombinovanou s hlučným a divokým refrénem. Ostatní songy nejsou vyloženě špatné nebo „vatoidní“, ale jsou jen řekněme standardní. Důstojně doplňují kolekci, ale nemají žádné větší ambice. Materiál drží slušně pohromadě přesto, že jednotlivé skladby pokrývají docela široký zvukový a náladový rozptyl. Jakoby byly provázané nějakou neviditelnou nití, která je drží v jedné rovině. Díky tomu ale album baví, přináší důležitou pestrost v kompaktní formě.Jestli můžu mít lehkou kritiku k mixu, tak jsou to zbytečně utopené a nevýrazné bicí u většiny písniček. Jsou samozřejmě slyšet, ale Drew je skvělý bubeník s velice specifickým stylem hraní a někdy je těžké vychutnat všechny nuance jeho hry. Chvíli hraje tvrdě a agresivně, aby následně svou soupravu jen jemně hladil. Netradiční přechody, rytmika bez hranic. Obecně živá vystoupení kapely jsou velice zajímavá. Za prvé je evidentní, jak si hudbu užívají. Jsou tak trochu hračičkové, kteří i ze hry ve studiu dělají menší show. Mimika, grimasy, teatrální přehrávání. Tady jsou ty kořeny té zmiňované artové a experimentální scény. David Byrne nebo Karen O to nedělají jinak. Brandon je pak až pološílený kytarista a excentrický zpěvák. Na starších albech s oblibou lítal po hmatníku kytary nahoru dolů, sázel tam spoustu neklidných vyhrávek a kratičkých elementů a úspěšně tím rozbíjel standardní písničkovou strukturu. Nějakým nevysvětlitelným způsobem to ale přesto neznělo jako progresivní masturbace, i když už jen z pohledu na jeho styl hraní se mi kroutila hlava. Po každé podobné ekvilibristice se z toho vždy nakonec vynořila písnička, která měla hlavu a patu, melodii i dramaturgii. Navíc to doplňoval velice specifickým zpěvem, plným falzetů, téměř mluveného slova, recitací a nesourodých melodických linek, aby z toho nakonec vykoukl slušný refrén a song najednou začal dávat smysl. Na aktuální desce už to zdaleka není tak výrazné, ale všechny zmiňované prvky zde pořád taky najdeme. A to je v pořádku, je to přece nezávislá muzika.Zajímavá kapela, zajímavé album. Sice mám tušení, že nikdy neproniknou do první ligy, ale zastávají důležité místo pro fajnšmekry a pomáhají posouvat a obohacovat americkou indie rockovou scénu.https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_pile_of_skulls_recenze/3653https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_pile_of_skulls_recenze/3653janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Co si budeme namlouvat, v roce 1992 zájem fanoušků o klasický heavy/speed metal znovu poklesl, přesto jsem patřil k těm, kteří vytrvali a kteří ještě nějaký ten rok nespatřovali na hudbě Němců vůbec nic nepatřičného, možná trochu repetetivního, ale rozhodně ne nepatřičného. Tehdejší trendová masírka se u hamburských bukanýrů možná projevila v tom, že o právě na podzim zmíněného roku vydaném albu „Pile Of Skulls“ bylo zase o něco méně slyšet, než tomu bylo u předchozího počinu „Blazon Stone“, ale jinak vše jelo v zavedených kvalitativních kolejích. Člověk oddaný pirátskému stylu zkrátka dostal, co čekal. Počátek devadesátých let platil za období velkých proměn scény, dobu výměny generací a vkusu posluchačů. Nebylo to pro jejich styl však lehké období. Manévry na mapě vydavatelských stájí měly tehdy opravdu zelenou. Navíc Noise Records vězeli po uši v problémech stran podcenění situace týkající se HELLOWEEN a dluhy jim nezadržitelně rostly, z tohoto důvodu nebylo nové album RUNNING WILD takřka vůbec propagované. Myslím si, že je to škoda, neboť jde o skvělý materiál. Něco málo si o něm tedy povíme. Celá řada lidí, do té doby poslouchající heavy metal, nad tímto žánrem začala ohrnovat nos, osobně jsem se nestačil divit, co to tehdy okolo sebe zažívám. Má oblíbená hudba a takto osočovaná? Přestože negativním recenzím vůbec neodpovídala kvalita ani ráz „Pile Of Skulls“, člověk měl tou dobou na základě článků pocit, jakoby RUNNING WILD měly co nevidět skončit. Z mého pohledu kapela okolo Rolfa Kaspareka nahrála prostě další vynikající, energickou a nadšením překypující sadu ve svém  typickém stylu. Pokud mají někteří posluchači pocit, že s „Pile Of Skulls“ šla kapela zase trochu dolů, já naopak stále tvrdím, že zde RUNNING WILD znovu nalezli svou dřívější formu a dostali pořádný vítr do plachet. Oproti „Blazon Stone“, které mnohem spíše považuji za kvalitativní ústup z top formy Pirátů, značí právě promlčené „Pile Of Skulls“ sadu prostou nezáživných míst. Jde ve všech směrech o razantní album zcela odpovídající tehdejšímu potenciálu RUNNING WILD, tvrdé, energické, plné melodií, obdařené spoustou výtečných hráčských výkonů a přes klišovitější naturel celou řadou parádních skladeb. Zkrátka a dobře, „Pile Of Skulls“ je po dramaturgické stránce znamenitě vyvážené dílo v klasickém stylu kapely a plné silných momentů. Náboj alba tak s odstupem více než třiceti let neodpovídá těžké situaci, ve které se podobné kapely nacházely. Co tedy tehdejší RUNNING WILD asi nejvíce nakoplo a obohatilo? Možná další z personálních rošád. Ze sestavy absolvující turné k „Blazon Stone“ zůstal kromě Rolfa Kaspareka na svém místě jen kytarista Axel Morgan, zatímco rytmická sekce byla zcela kompletně vyměněna. Jense Beckera u baskytary střídá zkušený harcovník Thomas Smuszynski a za bicí již podruhé v historii usedá Stefan Schwarzmann (mimochodem oba k RUNNING WILD přešli z řad úspěšného Dirkschneiderova bandu U.D.O.). Posledně jmenovaný zacelil na palubě pirátského korábu místo po vyhozeném předchůdci říkajícím si AC. Deska z roku 1992 ukazuje RUNNING WILD ve fázi, kdy už měla kapela do podrobna vyladěný vlastní zvuk a styl jeho prezentace a nad ničím moc nespekulovala. Navíc se zde podařilo nashromáždit dostatečný počet skvělých skladeb. Kapela totiž působila od základu jako politá živou vodou a zpětně je tak opravdu škoda, že tento materiál ve své době docela zapadl. Pokud někdo tvrdí, že tohle album řadí mezi svá nejoblíbenější od RUNNING WILD, vůbec nemám důvod mu jeho názor vyvracet.U RUNNING WILD se v té době skoro vždy začínalo pomalu gradovaným majestátním úvodem, který na tehdejší novince obstarala instrumentálka „Chambers Of Lies“. Skladba, vyvíjející se z folkově akustického vybrnkávání, na sebe postupně nabalovala nové a nové vrstvy, nicméně držela se stále totožných postupů, takže leckoho mohla iritovat. Tento úvod záhy plynule přešel v rychlou hymnu „Whirlwind“, které patří na albu post jedné z výsadních skladeb, která celý materiál táhne. Stejně povedená, avšak o něco zpěvnější a méně powermetalově nabombená, byla další jízda - „Sinister Eyes“, klasické singlové číslo působilo v podstatě odlehčeněji a navazovalo na to skvělé, s čím kapela přicházela už na albech jako „Port Royal“ či „Death Or Glory“. Na tomhle albu bylo, i díky těmto skladbám, rovněž cítit návaznost na předchozí počin „Blazon Stone“, ale ten, dle mého, neměl až tolik rozvinutý cit pro nápaditost. Asi i z toho důvodu se na něm ani nemohla nacházet skladba formátu „Black Wings Of Death“ - majestátní, válečná, a díky výstavním, pyšně působícím riffům doslova vrcholná záležitost devadesátkových RUNNING WILD.Skvěle zde šlapal i civilnější power kousek „Fistful Of Dynamite“, který má mimochodem Rolf Kasparek chuť prezentovat naživo ještě v současné době, snad kvůli jednodušší struktuře a nápadnému sloganu, což svědčí o tom, že skladby z tohoto alba měly vždy dlouhodobý dopad, a to i když nepůsobí zrovna velkolepě. Odklon od speed metalu symbolizovala i „Roaring Thunder“, což  byla klasická rocková dusárna v pozvolnějším tempu, na které měli čas od času Němci také chuť (především pak v časech alba „The Rivalry“). Tyto hard rockem načichlé skladby se postupem doby začaly v repertoáru pirátské družiny vyskytovat stále častěji, ale jen málokterá zněla podobně okouzlujícím dojmem jako právě tato hromová záležitost postavená na sunoucích se riffech, pevném rytmu a do zblbnutí opakovaném chorálu. Titulní „Pile Of Skulls“ je parádní speedmetalové číslo, song, který udeří na první signální, který platí za další znamenitou perlu tohoto období. Výrazná melodika, hodně svižné tempo, patřičná agrese a powermetalová dynamika, či skvělé instrumentální výkony – tohle byli RUNNING WILD v podstatě v tom nejlepším. Následovaly tři klasické vypalovačky reprezentující ve všech směrech zpěvnější styl RUNNING WILD z devadesátek, který zde byl již do detailu daný a vypilovaný – někde bodovala nosná kytarová vyhrávka, tak jako v optimistické „Lead Or Gold“, jinde jsme dostali song zaťatějšího charakteru, což splńuje třeba zrovna „White Buffalo“ odhalující Rolfův zájem o historii dobývání Divokého západu, nebo se tu konečně promítla veškerá potřeba přiblížit posluchači pirátskou tématiku (cinkrlátkové boogie ve svižném tempu „Jenning´s Revenge“). Každopádně naprostým vrcholem tohoto hodinového alba se nakonec stala závěrečná jedenáctiminutová suita „Treasure Island“, která dodnes patří k ozdobám celkového portfolia hamburské grupy. Někdo považuje song za klišovitý, někdo jen za patetický, já osobně jsem ve své době stál při kapele a úsměvného mne na téhle hudbě nepřišlo vůbec nic. Jedná se o majestátní, dobrodružně nalazenou záležitost plnou melodických vyhrávek a nápadné gradace, která prostě chytla za pačesy a nepustila. Osobně řadím desku „Pile Of Skulls“ hned vedle následující „Black Hand Inn“ a těsně za vrcholnou tvorbu kapely, tedy za trio nepřekonatelných studiových alb z let 1987-89. V roce 1992 už heavy metal nebyl příliš v módě, ale na některé grupy byl tehdy stále spoleh. Deska, která mi ve své době udělala opravdu velkou radost, jakkoliv byla vcelku přehlížená. Skvělá věc, nic víc, nic míň!https://www.crazyDiamond.cz/blackbraid_iii_recenze/3640https://www.crazyDiamond.cz/blackbraid_iii_recenze/3640janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kdo se pár posledních let pohybuje svým vkusem na blackmetalovémúzemí, ten už o ambiciózním jednočlenném projektu chlapíkazvoucího se sgah´gahsowáh dávno slyšel. Zmíněný muzikantnáleží a hrdě se hlásí k původním obyvatelům Adirondackéhopohoří, které se nachází na severu státu New York poblížpříhraničních oblastí s Kanadou. Třetí deska BLACKBRAID odráží u něho nejen touhu přijít s kvalitně zhotoveným a ozvučeným dílem,jaké by se mohlo měřit se skandinávskými blackmetalovými spolkytradičnější žánrové provenience, ale na druhou stranu takéfakt, že i přes řemeslnou péči se tento metalový styl už dávno dostal do určitých kleští a je v něm docela těžké přicházet s něčím čerstvým. Hudbu BLACKBRAID tak vnímám spíšejako zručně zhotovený plagiát, oscilující zhruba na stejnéfrekvenční vlně jiných uctívačů Quorthonova odkazu a sicešvédských WATAIN. Americký projekt je, po pravdě, o něco ménězlobný a cestičky k majestátním výbojům nalézá s poněkudpřímočařejší lehkostí, tu a tam střídanou s akustickými předěly. Charakter projektu u mne budí dojem asi jako když se tichý indiánský stopař vydával divokou a pro něho dobře známou zalesněnou krajinou po stopách bílých dobrodruhů, znepřátelených hraničářů a domorodých zrádců. Skladby odhalují obrazy, ve kterých cítím především tepající srdce, na druhou stranu však o relativně mladé kapele nikdonemůže říct, že by se kdy zařadila k blackmetalovým lídrům. Nato působí vše, co jsem zde během té necelé hodiny slyšel, ažpříliš povědomě. Určitou zajímavostí, která však naopakvýsledku nepomáhá a spád alba spíše brzdí, je naředěnímateriálu několika akustickými, folklórně koncipovanými předěly,instrumentálkami, kde kromě strun zní ještě různé domorodédechové nástroje, snad kvůli navození nálady, spjatosti spřírodou a tradicí života původních obyvatel severní Ameriky.Skrze právě takový kousek „Dusk“ deska začne, aby v jejímprůběhu na podobné mezihry došlo ještě třikrát.Pokud se zaměřím jen na dravějšíblackmetalové vály alba „Blackbraid III“, ty působí naopak majestátníma živelným dojmem a jejich poctivě zhotovený zvuk, odrážejícíse jak na rytmice, tak především na kytarových vrstvách, které nabídnou i vypulírovaná vřeštivá sóla,umocní dojem ze shledání s něčím velkolepě zamýšleným a s veškerou péčí zhotoveným. Přesně takovýpocit mám hned z prvního dravého válu „Wardrums At Dawn On theDay Of My Death“, což je parádní válečnická hymna, kterénechybí epický náboj a správně nažhavené momenty. Bohužel srovnatelně výživný výsledek přinese už jen poslední zoněch zdejších vánic, jmenovitě „And He Became the BurningStars...“. Specifikem BLACKBRAID jsou poněkud dlouhé kompozice,jejichž délka se pohybuje běžně okolo osmi minut, v ní všakjen málokterý kousek dokáže plnokrevně zatnout a bavit po celou svou délku. Tak třeba jedna z nejvýraznějších věcí tohoto alba „The Dying Breath Of a Sacred Stag“ je v rovině vystavění lyriky a melodikyjejích veršů velmi zřetelnou napodobeninou k úseku jedné z nejvýraznějších skladeb BATHORY z období „Blood Fire Death“. Zdejší song má sice jiný instrumentálnípodklad i odlišný text, ale ten je napasován na totožnoumelodickou linii. Příliš mě nepřesvědčily anidalší věci, jako funerální pochod ve středním tempu „God OfBlack Blood“ nebo až příliš obyčejná „Tears Of the Dawn“.O tom, že je projekt BLACKBRAID po marketingové a komerčnístránce atraktivně prodáván, což u něho jednoznačně předbíhájeho skutečnou přínosnost, svědčí i pohádkově fantasktnímalovaný cover alba, připomínající mne různé obaly alb kapel norské a švédské provenience z konce devadesátých let. Tenhle blackmetalový americký projekt má prožánrové fanoušky určitě něco do sebe, ale pro ty, kteří územítohoto žánru prozkoumávají pouze z rozumného odstupu a dávkují si opatrně ty nejzajímavější poslechové zážitky, tak pro ty ve skutečnosti, bez všech vizuálních a merketingových vábniček,zas až tak zajímavý být nemusí. Pokud si odmyslím image avšechny ty reklamní propriety okolo BLACKBRAID, tak jde vlastně oskvěle zhotovený, co se týče nápadů však úplně tuctový black metalstaré školy.https://www.crazyDiamond.cz/deftones_private_music_recenze/3645https://www.crazyDiamond.cz/deftones_private_music_recenze/3645nobody@nothing.com (Tomáš)DEFTONES nelze nemilovat. A to říkám z pozice platonického metláka, který do tvrdších vod zabrouzdá už jen sporadicky. Svět DEFTONES je ale pro mě jistota, bezpečný přístav, nebo spíš rozbouřené moře, kde se vždy rád ztrácím. Nechám se pohltit hlukem, proplouvat atmosférou a jen si užívat intenzivní útok na moje uši. Zároveň je to kapela, se kterou cítím silné propojení v procesu cesty časem. Když jsem je jako čerstvý dvacátník objevil, tak jsme spolu jen jeli, a bylo nám jedno kam, jen ať je to daleko. Pak mě rozsekal „White Pony“, který se navždy usadil v mé osobní TOP10 nejoblíbenějších desek všech dob. S každým dalším albem jsem pak reflektoval jejich vývoj, který jakoby simultánně kopíroval i ten můj. Každou novou polohu jsem chápal a prožíval s nimi a přišla mi přirozená. „Private Music“ není výjimkou. Po skvělé a relativně přístupné desce „Ohms“ se novinka neotevře na první dobrou. Vábí nás, abychom jí postupně objevovali, abychom jí věnovali patřičný čas, abychom jí prožili a díky tomu pochopili.To, že DEFTONES už prakticky rezignovali na skládání hitů není žádná novinka. Ani na „Private Music“ nehledejte další „Digital Bath“, „My Own Summer“ nebo „Change (In The House Of Flies)“. V dnešní uspěchané době se kapela nebojí přijít s albem, které se musí poslouchat jako celek, protože každá jeho část má jasně dané místo a funguje v propojení s těmi dalšími. Při nahrávání novinky se kapela spolehla na producenta Nicka Raskulinecze, se kterým udělala výbornou zkušenost s alby „Diamond Eyes“ v roce 2010 a „Koi No Yokan“ ve 2012. Zároveň do tvořivého procesu zapojili basáka Freda Sablano, který je s nimi už od roku 2022 v pozici nájemného hudebníka pro živá vystoupení. Deska je plná odkazů na předešlou tvorbu kapely, tyto jsou ale citlivě dávkované a rozhodně bych to nenazval vykrádáním historického dědictví. Je to přiznání vlastní DNA, hrdost na to čím byli a jsou. A v kontrastu k minulosti zde máme i další nové zvuky a postupy, které opět posouvají kapelu směrem do budoucnosti. Samozřejmě to nejsou žádné mílové kroky, a tak je to správně. Jasně tam poznáme DEFTONES, a zároveň jasně slyšíme, že něco je jinak.Při prvním poslechu jsem udělal chybu. Desku jsem si pustil za denního světla a ještě jsem u toho něco šmrdlal v kompu. Nějak jsem jí ale nemohl rozlousknout, jako by se sama bránila navnímání. To samé jsem udělal pro osvěžení s „Ohms“ a tam to fungovalo bez problémů. Až když jsem si pak v klidu pustil „Private Music“ později večer, za tmy a bez rušivých elementů, otevřel se najednou tajný zámek a deska mě pohltila. Stimulační versus meditační. Přesně v tom je rozdíl mezi těmito deskami. A tím rozhodně nemyslím, že by novinka byla vyměklým ambientním projektem. Je hlučná, moc hlučná, ale jiným způsobem. Pro laika by byly ty rozdíly možná téměř nepostřehnutelné, ale fanoušek DEFTONES je podvědomě cítí. Častou jsou niterné, a přesto dokážou ovlivnit náladu a celkové vyznění.Ačkoliv se to možná nezdá, pětiletá pauza od poslední „Ohms“ je zatím nejdelší mezerou mezi jednotlivými kousky diskografie. Kapela si při přípravě „Private Music“ dávala cíleně na čas. Žádné termíny, žádné stresy, nechali věci plynout. V nepravidelných intervalech se potkávali, tvořili, užívali si jamování, a postupně nechávali songy formovat a získávat jasnější tvary. Hlavní část materiálu vznikla ve studiích Shangri-La v Malibu (které dnes vlastní Rick Rubin), další songy pak v Nashvillu v domovském studiu Nicka Raskulinecze, nebo i v Portlandu. Celý tento proces se táhnul téměř 3 roky.„Ohms“ vyšlo v září 2020, takže to ještě nebude „covidová“ deska. Vznikala v době, kdy byl svět „v pořádku“ a to se otisklo do její přímočarosti. „Private Music“ působí naopak jako snaha o útěk z dnešního světa zmítaného spoustou konfliktů, nejistot, změn a nestability. Je zasněnější, rozvláčnější, tajemnější. Zároveň je ale velice intenzivní. Má mnoho vrstev, kterými se posluchač musí prokousat (proposlouchat). Vkusné a citlivé použití elektroniky je příjemným doplňkem ostrých kytar. Různé „vesmírné“ zvuky jsou často v mixu úmyslně utopené, takže je spíš podvědomě cítíme, než bychom je reálně čistě a jasně slyšeli. Abe Cunningham snad poprvé použil jiný rytmičák, který konečně zní dostatečně hluboce. Je to skvělý bubeník, mám rád jeho specifický rukopis, ale nikdy mi úplně nesedl zvuk jeho relativně tenkého rytmičáku, který v mohutných kytarových stěnách působil řekněme podivně. Teď je vše konečně, jak má být. Chino pak se svým hlasem opět kouzlí a nebojím se říct, že víc než o zpěv jde v tomto případě v podstatě o další hudební nástroj. Přechody od jemného, někdy až křehkého zpěvu, k intenzivnímu řevu jsou v jeho podání absolutně přirozené. Lehké utopení v mixu, tak typické pro tvorbu DEFTONES, je zde doplněno ještě intenzivním využíváním echa podporujícího efekt atmosférické éteričnosti. Album zdobí povedený mix, kde každý chvilku tahá pilku. Masivní kytary se střídají u kormidla s perfektně šlapající rytmikou, pak z hluku vykoukne zpěv, aby se v něm následně opět začal ztrácet.Otvírák „My Mind Is A Mountain“ je jasná deklarace. My nestárneme, my zrajeme! Mohutný song plný agresivních dynamických změn je tvrdý a nekompromisní. „Locked Club“ pak kombinuje nemelodickou intenzivní část s atmosférickými pasážemi, do kterých se ale neustále navážejí mohutné kytarové vály. Elektronický začátek „Ecdysis“ v Depešáckém stylu se připojením masivní basy změní v zajímavé intro vzdáleně připomínající SILVERCHAIR a jejich „No Association“. Song se pak ale rozvine v nádhernou svébytnou konstrukci, kterou zdobí intenzivní vokální linka, která v závěru musí vybojovat tvrdý souboj s ataky kytar, které se snaží převzít kontrolu. Skvělá je i „Infinite Source“, zřejmě největší přiblížení kapely popové melodice v její historii. Zajímavě prokluzující riff je hypnotický, Chino zpívající jemně a čistě pak okouzlující. Závěrečné kytarové vypjetí nám připomene dobu alba „Around The Fur“. To jsou ty zmiňované narážky na minulost, které s jemnou nostalgií dotváří moderní tvář kapely. „cXz“ je brutálně natlakovaná a intenzivní, s kratšími oddechovými pasážemi na vydýchání. Až téměř industriální temná atmosféra v kombinaci s nu-gazově snovým nádechem je extrémně povedená. Opět zde najdeme i typický „deftonovský“ slaďák. „I Think About You All The Time“ s ambientně pojatou první třetinou se postupně nadechne k mohutnému záběru. Kytary jsou zde asi nejblíže klasickém shoegazu, budují nepřekonatelně obrovské zvukové stěny, které ale nejsou ostré nebo agresivní, naopak, spíše hladivé. „Milk Of The Madonna“ je další tlakovač, poháněný povedenou rytmikou a zajímavým kytarovým riffem v refrénu. Dokonce zde na nás vykoukne i docela jasná melodická linka, asi ne náhodně byl song vybrán jako druhý singl. V dalším tvrdém kousku „Cut Hands“ pak Chino předvádí svůj typický vokální souboj sám se sebou. Zmutovaně řvoucí Chino vede těžký dialog s jemně odpovídajícím Chinem. Další nu-gazem nasáklý song „Metal Dream“ opět kombinuje industriálně drásavé sekce s těmi atmosférický nadýchanými. Závěrečná „Departing The Body“ svým elektronickým intrem znova připomene DEPECHE MODE, pak se ale vydá úplně jiným směrem. Zajímavé mluvené slovo na úvod parádně připraví scénu, na kterou následně plnou silou vlítne valivými riffy dopovaný, přitom ale relativně konvenční song. V tom je právě jeho síla, tohle jsou DEFTONES ve své ryzí podstatě.DEFTONES si za ta léta vybudovali svůj vlastní svět. A nová kapitola, kterou v něm s „Private Music“ načali, je svěží, moderní a aktuální. Je fascinující, jak tato partička padesátníků dokáže i dnes oslovovat další a další generace mladých fanoušků, kteří je nevnímají jen jako respekt vyžadující relikvii, ale jako absolutně současnou kapelu, která má pevné místo na hudební mapě.https://www.crazyDiamond.cz/besna_krasno_recenze/3647https://www.crazyDiamond.cz/besna_krasno_recenze/3647hackl@volny.cz (Pekárek)Na úvod trochu férového kontextu. BESNU jsem zaregistroval až v roce 2022, a to v souvislosti se stručnou informací o nejlepším slovenském hard & heavy albu vyhlášeném v rámci ankety Radio_Head Awards. Letmý náslech oceněné desky však přílišný zájem neprobudil. Na vině bylo pár prvků posouvajících vyznění jejich blackové produkce do sfér, které mi nebyly úplně blízké. Zaujal zvuk a instrumentace, přepjatý vokál o něco méně. Pocitová složka působila citelně, nicméně na příjmu v tu chvíli nestál ten správný člověk. Ne že by vadila absence „zla“, ale k potřebnému naladění prostě nedošlo. Následovalo zapomnění, které přerušil až letošní Brutal Assault, přesněji řečeno, pochvalné reakce, které zde BESNA za své vystoupení sklidila. Podkladem pro koncertní aktivity bývá aktuální studiový počin. Tak tedy znovu a lépe, snad se k němu probojuji.Když teď debut „Zverstva“ soustředěně poslouchám, něco už přeci jen přichází. Z formálně kvalitního vyprávění se začínají vynořovat skladby. Pořád zde ale cítím určitou rozpolcenost právě mezi důrazem na časově náročnější budování atmosféry a nepokrytým úsilím oslovit písní. Celkové vyznění však není vůbec špatné ani nápady nechybí, zvukově a instrumentálně těžká pohoda. Zkrátka emocemi natlakovaný black „přírodního“ rázu. Pro fanoušky hibernujících AGALLOCH jasná volba. V podstatě šlo o velký příslib do budoucna. Tak holt popojedeme. Druhé album „Krásno“ vyšlo sice už letos v lednu, dodatečnou zmínku si však rozhodně zaslouží. Fakt, že mě zaujalo víc než třeba poslední deska ENSLAVED, přitom ponechávám stranou.Kytarami nabití Slováci vyrazili totiž na své druhé řadovce správným směrem. Tam, kde měli, ubrali, popřípadě přidali, přičemž zachovali vše, co je zdobilo. Výsledkem je třicet minut koncentrované hudby. Jak už jsem naznačil, jejich aktuální produkce nepostrádá nic z toho, na co se sázelo již dříve, přibylo ale i pár hitů, a hlavně odlišností v provedení i v pocitovém poli. Místo postupného vyvolání a splétání přírodních nálad přitlačila BESNA na pilu, což se týká i několika delších skladeb. Všechno se zdá být předem jasně definováno a pojato tak, aby se posluchač dostal pod větší tlak, a to jak kytar, tak i témat. Skončilo driftování na líně plynoucí řece v paprscích zapadajícího slunce, tohle je dravý očistný proud, z něhož není úniku, adrenalin. Jako bych pořád slyšel: „Rob s tým niečo, alebo si kokot?“:-)Méně „post“ a více black metalu? Jinak si některé momenty vysvětlit nedokážu. Cítím i ono zlo. Nikoliv ovšem v rovině adorování zlého, jak by se v daném žánru, s velkou nadsázkou řečeno, asi slušelo:-), ale jako jev vyvolávající bytostný odpor, jako něco, proti čemu je třeba bojovat, a to všemi prostředky a za všech okolností. „Krásno“ mocně profituje z inverzní nenávisti, přesněji řečeno z odporu ke zlu, jehož hnacím motorem je láska ke svobodě a dobru. Jde o velmi, velmi silný leitmotiv, jehož přesvědčivost pečetí autentická nahrávka s hlasem Jana Palacha ve skladbě „Hranice“. Využití záznamu podobné síly vnímám jako odvážný krok. Nejlépe jím odhalíte plytkost svých vlastních tónů a myšlenek. BESNU naštěstí nic takového nepotrefilo.V prvé řadě je nutné zdůraznit, že kapela není zahleděna do sebe. Svými texty cílí na jiné, někdy až doslovně, stále však prostřednictvím pěkných veršů, a přes znepokojivé myšlenky veskrze pozitivně – připomínkou a výzvou k činu. K činu prostému zlovolných předsudků, podtrhuji. Dovolím si tvrdit, že pojmy tradice a národ budou mít pro BESNU cenu jen tehdy, pokud se jim dá humanistický obsah. V opačném případě jde přesně o tu ustrnulou a paralyzující temnotu (tmářství), proti které dotyční brojí a ze které ukazují cestu. Podobně působí i hudba. Nestojí sama o sobě, nese myšlenku. V součtu v podstatě mobilizují, jakkoli jim samým bude podobný výraz nejspíš protivný. Jenže právě výše zmíněný koncertní úspěch hovoří za vše. Dejte lidem perfektně podaný a prožitý lidský příběh, úspěch se dostaví, i když mu nebudou rozumět, „budou ho cítit“. Jejich tvorba má prostě potenciál mocně (za)působit; rozumí se, že nejvíce v ideálních studiových či koncertních podmínkách. S poslední nahrávkou se tento potenciál zvětšil o další level, aniž by s ním přicházel dojem řemeslné udřenosti. V první řadě na něm zapracovala inspirace okolím a větší ponor do aktuálního dění. Příslušná reakce se logicky dostavila. Svou roli určitě sehrál i prvek poněkud přízemnější – zas o něco větší hudební zkušenost.Vrátím-li se na víc zem, nezbývá mi než popsat variabilní a nesmírně intenzivní hudbu prodchnutou bojem s onou temnotou, tedy disponující pozitivním nábojem. Oproti debutu se ve výrazu citelně „zatáhlo“ a přitvrdilo, nikoli však ve zvuku, což působí jako chytrý tah. Postrádám syrovější bicí a zvonivější kytary. Změně na postu bubeníka bych v daném směru větší význam nepřisuzoval. Instrumentace je každopádně prvotřídní a kytarový dvojzápřah i tak mocný. Pánové se prostě vydali trochu jinou cestou, která je zavedla z přírody do zástavby města, s čímž souvisí i produkční stránka. Ta se postaralo o to, aby zahustili prostor samotnou intenzitou své kytarové hry, k čemuž by se původní „folklórní“ sound moc nehodil. Metalová „Krása“ zní ovšem po celou hrací dobu. Vata chybí, rozehrává se sevřený, avšak vnitřně bohatý příběh s temným začátkem i koncem. Vokál proto do celé té smršti zapadá již lépe a svou dramatičností ji ještě více umocňuje. Variabilita zmíněných třiceti minut je asi nejlépe demonstrována pocitovou propastí panující mezi náladou zmíněné „Hranice“ – BESNA nám v ní nenápadně aktualizuje hit „Pravda vítězí“ od TUBLATANKY:-) – a skutečně temnou hitovkou „Paracelsus“. Zapomenout bych neměl ani na citlivě pojaté hostování Jakuba Tirca. Dotyčný přispěl do titulky odlišnou, přesto plně funkční kytarovou chemií. Vkusnou náladotvornou melodií prostě nelze nic zkazit.„Krásno“ představuje další nahrávku potvrzující fakt, že se slovenským black metalem se musí i nadále počítat, i když tentokrát vychází z trochu jiných zdrojů. Vidím zde určitou paralelu s českými NÁV, k jejichž poslednímu albu se rád vracím. S přístupnější BESNOU to bude asi podobné. Společnou klubovou akci obou bych tedy bral. A kdyby přibrali do party třeba zkušené BOHEMYST, bylo by vymalováno.:-)https://www.crazyDiamond.cz/night_verses_dvne_rockcafe_praha_koncert_info/3649https://www.crazyDiamond.cz/night_verses_dvne_rockcafe_praha_koncert_info/3649nobody@nothing.com (Info)Americké instrumentální trio Night Verses se vyznačují nekompromisním zvukem plným surrealistických vizí, filmové atmosféry a progresivních kompozic. Svou fúzí post-metalu, art rocku, trip hopu a psychedelie vytvářejí rozsáhlé zvukové krajiny – a to vše bez jakýchkoliv backing tracků. Jejich vystoupení na pomezí hudby a vizuálního umění dovezou do Prahy 19. 9.! Jako support Night Verses se představí DVNE! Tato pětice progresivních metalistů ze skotského Edinburghu si od svého založení v roce 2013 neustále získává srdce fanoušků po celém světě prostřednictvím své nevšední směsice post-metalu, sludge, doom metalu a progresivního rocku. Jejich texty jsou často inspirované sci-fi a fantasy světy, jejich název odkazuje na slavný román Duna od Franka Herberta. Event: NIGHT VERSES, DVNE - Praha Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/876Dále pak ticketmaster a goout.https://www.crazyDiamond.cz/l7_bricks_are_heavy_recenze/3648https://www.crazyDiamond.cz/l7_bricks_are_heavy_recenze/3648nobody@nothing.com (Tomáš)Příběh kapely L7 je plný divokých zvratů, úspěchů i neúspěchů, zániku i znovuzrození. Je to jedna z kapel, která nikdy neprodávala miliony nosičů, a přesto si vybodovala status legendy, který inspiroval jednu celou generaci hudebníků a další generace ji dokonce resuscitovala ze stavu klinické smrti, jen proto, aby dál žila, hrála a občasně i skládala nový materiál.Ačkoliv by se podle zvuku kapela mohla klidně přiřadit ke scéně ze Seattlu, jejím domovským městem je Los Angeles. Tady se v polovině osmdesátých let potkávají Suzi Gardner původem z Citrus Heights v Kalifornii s Donitou Sparks z Chicaga. Obě divoké mladé slečny se pohybovaly na undergroundové scéně, kde se hudebně potkávalo punkové hnutí s nastupujícím hair rockem a metalem. K tomu byly aktivní i na artové scéně alternativních divadel, performancí a různých uměleckých vystoupení. V roce 1985 zakládají kapelu L7 se spoustou různých muzikantů střídajících se v rytmické sekci. Silný feministický nádech hlavních protagonistek určoval od začátku směřování a image skupiny. Energický crossover punk-rocku s tvrdým rockem a metalem postupně dozrál do zvuku ne velmi vzdáleného od paralelně vznikající grungeové scény. Děvčata měla od začátku jasno ve svých cílech – chtěli hlavně „rockovat“. Ničím nesvázané, bez hranic, plné energie, naštvanosti a své pravdy, za kterou hodlaly bojovat. Bez make-upu, v roztrhaných hadrech, neustále v pohybu, při koncertech jely nonstop headbanging, kopaly nohama, skákaly po pódiu, prováděly crowdsurfing a do toho sázely tvrdé riffy a drsný zpěv. Podobně jako jejich oblíbenci MOTÖRHEAD kombinovaly punk s metalem, ale přidávaly k tomu hodně špíny a zemitosti, něco na pomezí grunge a sludge metalu. Ještě ale nemáme zformovanou finální sestavu. Důležitým impulzem bylo připojení basačky Jennifer Finch v roce 1986. Ta předtím fungovala v kapele SUGAR BABYDOLL spolu s Courtney Love, ale zejména jako rodačka z Los Angeles disponovala širokou síti známostí v hudebním podhoubí. Díky tomu začala kapela pronikat do dalších klubů, vytvářet si kontakty na další kapely a postupně se etablovat na scéně. V roce 1988 pak nahrává první desku, ještě s původním bubeníkem Royem Koutskym (že by české kořeny?) pod názvem „L7“. Vychází pod nezávislým labelem Epitaph, který založil kytarista BAD RELIGION Brett Gurewitz. S nimi pak jeli i svoje první turné. Album je syrové, ale už na něm probleskuje tvar, do kterého se kapela bude postupně formovat. Po dalších rošádách na pozici bubeníka se tam nakonec pevně usadila další rodačka z Chicaga Demetra Plakas. A s ní jakoby zaklapla poslední chybějící kostka do skládačky. Na scéně máme novou vycházející hvězdu. Kvarteto děvčat, které jsou punkerky, ale hrají hard rock. Začátkem roku 1990 se kapela přes svoje kontakty objevila i v Seattlu, kde sídlilo legendární nezávislé vydavatelství Sub Pop, jehož katalog měly slušně naposlouchaný. Stylově v této době na toto místo zapadly dokonale. S další legendou, producentem Jackem Endinem, pak zde nahrály druhou desku „Smell The Magic“, kterou vydal právě Sub Pop. Přesto, že se pořád jedná o silně nezávislou produkci, představuje deska už kapelu blízkou finální podobě. Zarezonovala i u hudebních kritiků. Poprvé se s ní pak skupina podívala do Evropy, kde otevírala pro NIRVANU, jedoucí turné k „Bleach“. Pomalu se blížíme ke třetí desce, která bude znamenat skutečný průlom a důležitý milník v kariéře kapely. Ještě předtím ale kapela opět změnila label. Upsala se Slash Records, což byl sice taky nezávislý vydavatel, ale měl distribuční smlouvy s velkými hráči. A to právě děvčata potřebovala. Jejich ambicí bylo růst, prodávat hodně alb, a na to potřebovaly mít v zádech label, který je podpoří marketingově, dostane je do médií, zajistí koncerty a vytáhne je z undergroundu. Fajn, jede se nahrávat. V roce 1991 kapela zamíří do Smart Studios v Madisonu ve Wisconsinu. Kdo že tady už na ně čeká? Butch Vig. Ten právě dotočil s NIRVANOU „Nevermind“, která měla už zanedlouho změnit hudební historii. A v Madisonu s ním nahráli svůj debut i SMASHING PUMPKINS. Konečně tak L7 mají možnost natočit kvalitní desku, která je může připojit k mohutné lavině alternativní muziky, valící se ze všech stran nezadržitelně do mainstreamu.Než se dostaneme k muzice, ještě se podívejme, jak L7 viděly samy sebe. Ačkoliv jsou tady tendence řadit je k „riot grrl“ hnutí, jejich feminizmus nebyl řekl bych útočný a agresivní, spíše realistický. Ano, byly čistě ženská kapela, ale ony to nebraly jako záměr, prostě se to stalo. Co je extrémně vytáčelo bylo neustálé srovnávání s mužskými kapelami a dotazy, jaké je to být v ženské kapele. Pro ně to byla prostě kapela. Chtěly se bavit, chtěly dělat bordel, chtěly, aby se řešila jejich hudba a ne to, co mají v kalhotách. Byly tvrdé a byly cool. Donita třeba záměrně hrála na Gibsonu Flying V, což nebyla běžná volba pro kytaristky něžného pohlaví. Ona ale i tímto demonstrovala, že se plně vyrovnají mužským kapelám. Co si budeme nalhávat, v osmdesátkách byla tvrdá rocková muzika mužskou doménou a na holky se koukalo s velkou nedůvěrou. Když už, tak měly být vystajlované a v minišatech se kroutit kolem mačo chlapáků s kytarami. Co se týče zpěvu, pokrývaly ho společně Donita a Suzi, a některé songy dokonce zpívá i basačka Jennifer. Stejně jako muzika, ani zpěv není žádné romantické sladké hlazení uší. Právě naopak, holky se nebojí do toho pořádně opřít. Zejména Donita pak má vysloveně drsný hlas, který bychom čekali spíše u 50+ leté vyžité alkoholičky, která dává 2 až 3 krabičky cigaret denně. A to jí v době vydání alba nebylo ještě ani 30. Jejich image pak dokonale negovala jakékoliv pokusy z nich dělat hezké, slušné a hodné holky. Samy říkaly, že nejsou THE BANGLES, proto tak ani nemůžou vypadat. Roztrhané hadry, šíleně barevné vlasy, zásadně bez make-upu, spíš s různým „bojovým“ malováním, těžké boty, flanelky. Něco mezi grunge a hororovou estetikou WHITE ZOMBIE.Takže nahráváme. Butch je machr a začátkem devadesátek byl vysloveně expert na to, jak undergroundovou partu nahrát a vyprodukovat do stavu, kdy bude mít slušný a technicky kvalitní zvuk a zároveň si zachová svůj alternativní rodokmen. Kdyby jste si ze zvědavosti na YT našli původní Butchův mix „Nevermind“, než ho ještě dostal k masteringu Andy Wallace, bude to často velice blízko právě „Bricks Are Heavy“. Pořád je to patřičně syrové, ale Butchovy oblíbené profi triky, jako zdvojené hlasy nebo kytarové party, overdubbing a ostrý a jasný mix, posunuly nahrávku do výrazně vyšší kvalitativní ligy proti prvním deskám. Protože Butch miloval zvuk bicích ze Sound City Studios v Los Angeles (a kdo ne?), první část nahrávání proběhla právě tam. Za 3 dny se nahrály bicí, ale to bylo maximum, co si z rozpočtem mohly dovolit a zbytek se pak točil už v Madisonu. Ale ani geniální producent by z ničeho bič neupletl. Děvčata přišla na nahrávání se sadou skutečně povedených písniček. Kombinují přímočarou melodiku, agresivitu, ironicko-sarkastický humor a hlavně jsou velice úderné a přímo si říkají o pořádnou melu pod pódiem při živém provedení. Ne že by na prvních dvou albech neměly dobré songy. Měly, ale vždy to bylo pár výjimečných kousků ukrytých v jinak průměrné sbírce. Aktuální kolekce je vyrovnanější, vyzrálejší a propracovanější. Tam, kde děvčata ubrala na animální ukřičené agresi prvních desek, teď přidala na více zpěvných a zemitěji pojatých válech.Album odpálí ve svižném metalovém tempu „Wargasm“. Kytary brousí poctivé riffy, ale nejsou zbytečně přepálené ani nepříjemně ostré. Parádní jsou bicí. Jednak se mi líbí styl hraní Demetry, která se nebojí přechodů a řeže do nich celkem agresivně, a taky jsou v mixu hezky vytažené a ženou songy kupředu živočišní sílou. Dvojka „Scrap“ pak ukazuje novou stránku tvorby L7. Příklon k hard´n´heavy, střední tempo, valivé riffy. Tohle já můžu. První singl z alba, „Pretend We´re Dead“, zůstává zřejmě jejich největším hitem a průnikem do mainstreamových hitparád. Jednoduchý a přímočarý song s jasným riffem, líbivou melodikou a ležérním zpěvem je takový pop-grunge kde všechno funguje. Ten typicky devadesátkový zvuk bicích, se suchým rytmičákem a parádně dunivými kotly, kde při přechodech podvědomě slyším, jak se celá souprava otřásá, bože to je krása. Na ranné SOUNDGARDEN dá vzpomenout „Diet Pill“. Těžký a tvrdý riff, přes který druhá kytara sází krátká sólička, bublavá basa, mohutné bicí, to je grunge jak z učebnice. Naopak k ranné NIRVANĚ má blízko „Everglade“, kde je více cítit punkrocková estetika. Rychlá, garáž punkrocková „Slide“, je reminiscencí na první dvě alba. S dobrým zvukem je to ale výrazně lépe poslouchatelné. „One More Thing“ je jen průměrná, i když vůbec ne špatná, ale nechá vyniknout hlas Jennifer, který je naopak velice pevný, silný a výrazný a možná je škoda, že nezpívá víc písniček. „Mr. Integrity“ přináší zmutovaný grunge surf rock s hororovou atmosférou. Další slušný song do set listu bez větších ambicí. Zato „Monster“ je skutečné monstrum. Brutální basové intro, drsný zpěv Suzi, kytary opět více laděné směrem k metalu, jasná hitovka. V úvodní scéně filmu „Natural Born Killers“ (Takoví normální zabijáci) se v malém motorestu vedle pouštní silnice do hlavních hrdinů, páru zabijáků / milenců, začne montovat několik buranských rednecků, kteří ale brzy zjistí, že se ocitli na „Shitlistu“ a jejich pozemské dny jsou u konce. Tvrdý grunge je skvělým podkresem pro jejich postupnou likvidaci. Divoká závěrečná „This Ain´t Pleasure“ v MOTÖRHEAD stylu je slušným ukončením skvělého alba.Album se po vydání v dubnu 1992 setkalo s pozitivním přijetím a prodeje přesáhly 300 tisíc kopií. Samozřejmě přestup kapely z undergroundu do (alternativního) mainstreamu se nelíbil všem, a někteří fanoušci jim to úplně neschvalovali. Na druhou stranu se kapele otevřela možnost oslovit posluchače nové a nakopnout svojí kariéru. O tom všem si povíme v příštím pokračování...https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_journal_for_plague_lovers_recenze/3631https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_journal_for_plague_lovers_recenze/3631nobody@nothing.com (Tomáš)I když je to řadovka, je hodně jiná. Nicky Wire se dokonce obával, že by mohla THE MANICS potopit. Je syrová, alternativní, rozcuchaná. A ve finále velmi dobrá. Jak už jsme si u MSP zvykli, vývoj mezi jednotlivými alby je docela výrazný. Zvukově, stylově, náladově. Přesně to nastalo i v roce 2009. Po vynikající, mainstreamově alternativní desce „Send Away The Tigers“, plné burácivého stadionového rocku a krásných melodií, znova jednou nastal zvrat. Výchozí bod tohoto zvratu měl dokonce i jméno. Richey Edwards. Ano, ten Richey Edwards, který před téměř 15 lety zmizel. Jeden z dvorních textařů a zároveň doprovodný kytarista kapely. Pár dnů před svým zmizením předal ostatním členům kapely svoje zápisky plné textů písní v různém stadiu kompletace, kreseb a koláží. Čtyři z nich následně kapela použila na první desce po jeho zmizení „Everything Must Go“, která znamenala jejich triumfální návrat na scénu. Od té doby zvažovali, jak naložit se zbytkem. Až se v roce 2008 rozhodli ještě jednou do těchto poznámek ponořit a využít vše, co ještě zbylo. Možná je v tom i symbolika, když právě v listopadu 2008 byl Richey i úředně prohlášen za mrtvého. Výsledkem je 13 nových songů, zbytek jsou už jen fragmenty. Žádné další album z nich už určitě nevznikne. Tady a teď se bude natahovat tlustá čára za minulostí. Můžeme to považovat za jakési důstojné rozloučení kapely s Richeym, za malý hudební pomníček za jedním talentovaným umělcem, který odešel moc brzy. Je to vše tentokrát o něm, proto se na albu neobjeví žádný Nickyho text.S výše řečeným je nabíledni, že tentokrát to nebude žádný radio friendly materiál pro masové publikum. Když si trochu zaspekuluji, tak asi takhle nějak by mohl znít další album MSP v roce 1996, kdyby Richey nezmizel. No dobrá, možná by zvukově nebyl tak kvalitní, ale nálada, dramaturgie a to všechno kolem skutečně zní jako přirozené pokračování „The Holy Bible“. A kdo je jedním z největších machrů na syrově a přirozeně znějící alternativně rockové desky, které ždímají emoce, řežou uši a mluví jen pravdu, čistou pravdu a nic jiného o kapelách, které je složily? Steve Albini! Ano, už od dob „In Utero“ ho MSP obdivovali a teď byl ideálním kandidátem a splněným snem zároveň. Steve s trojicí rychle našel společnou řeč. Jednak je uznával kvůli jejich kořenům, tomu jak se poctivě vypracovali od malých zaplivaných klubů až po velké stadiony. Nebyli žádným marketingovým produktem britského hudebního tisku, který s oblibou každý měsíc objevoval nové a nové mesiáše, kteří měli zachránit britskou, potažmo světovou hudební scénu. Taky choval velký respekt k jejich plánu uctít si Richeyho tímto způsobem. No a neméně důležitá byla i jejich politická orientace. Jak Steve, tak MSP byli „pěšáci rock´n´rollu“, se silně levicovým cítěním a vyhraněným antikapitalistickým a antikorporátním názorem. Nahrávalo se v legendárním studiu Rockfield ve Walesu. Původně venkovské stavení, které sloužilo v minulosti třeba pro šlechtění typického anglického plemene tažných koní Shire, nebo jako prasečí farma, bylo na počátku šedesátých let přestavěno na vyhledávané nahrávací studio. Seznam klientů je dlouhý a plný hvězd. BLACK SABBATH, QUEEN, SIMPLE MINDS, OASIS, SEPULTURA, SUEDE, nebo třeba i naše CHINASKI. Steve Albini vysloveně preferoval podobné prostory před sterilními studii. Jednak přinášely nezvyklé zvukové dispozice, které odrážely jejich „neprofesionální“ původ, a zároveň nabízely uvolněnou atmosféru, mimo města, v klidu, s možností se fokusovat na muziku. V rámci přípravy na nahrávání měla kapela většinu songů už dokončených a ladily se jen detaily. Steve si taky udělal svůj domácí úkol a naposlouchal si nahrávky MSP, ale spíš pro pochopení kapely, než aby si je detailně studoval. Právě naopak, chtěl si zachovat svěží perspektivu, nechtěl být ovlivněn třeba „The Holy Bible“, protože nechtěl točit druhé „The Holy Bible“. Nahrávání samotné bylo přesně v duchu tradic Steva Albiniho. Nechal kapelu hrát, společně, naživo, a snažil se co nejlépe zachytit sílu okamžiku, energii, syrovost a výpověď ukrytou v písničkách. Jak vždy zdůrazňoval, on není producent, on neříká kapelám co a jak mají hrát. On se je jen snaží co nejlépe a nejvěrněji zachytit. Zajímavé jsou i jeho vzpomínky na rozdílnost přístupu mezi Jamesem a Nickym. Zatímco ten první hudbou žije, všechnu techniku, kytary, bedny a pedály si připravuje a nastavuje sám, ten druhý se dostaví a něco zahraje. Nicky se tím ale ani netajil, že si nikdy basu sám nenaladil a že nezná noty. On je tam přes texty, přes to intelektuální filozofování. Z nahrávání připravoval i videoblog, ale jak to Steve pobaveně komentoval, z hudby tam moc neuvidíte. Ale zato procházky po polích, nebo snídaně, zdokumentoval kvalitně. Na druhou stranu musím uznat, že se za ta léta vypracoval na celkem slušného basáka.Skladby samotné nám pak připomenou období alba „The Holy Bible“, potkává se v nich postpunková estetika, alternativně rocková rozervanost a nespoutanost nezávislé scény. Samozřejmě jsme v roce 2009, kdy už i alternativní věci měly slušnou technickou kvalitu. Jestli je zatím i dodatečné lehké učesání v průběhu postprodukce a mixu, o který se spolu s kapelou postaral „obvyklý podezřelý“ Dave Eringa,  netuším. Každopádně mě zvuk alba vůbec neuráží, naopak, je velice povedený. Je soudržný, pevný, těsný a přiléhavý. Opustili burácivé stadionové hymny a vrátili se k alternativnější melodice nezávislé muziky pro menší kluby. Bylo to přirozené, Ritcheyho texty o celebritách, konzumní společnosti, smrti, vraždách, duševních poruchách nebo mrzačení, potřebují přesně takové zhudebnění. Kapela dokonce zašla tak daleko, že z alba nevydala ani žádné singly. Možná v ní hlodaly pochybnosti, jak bude album přijato a jestli dělají správnou věc. Zbytečně. Album bylo velice úspěšné, mnoho fanoušků i kritiků ho z uměleckého pohledu považují za jednu z nejlepších desek jejich diskografie.Opět zde máme i typické vsuvky a intra z filmů a seriálů, které pomáhají nastavit náladu konkrétních songů. Přesně jako u „The Holy Bible“. Proti legendárnímu albu z roku 1994 je ale nový materiál přece jen méně šílený a více melodický. Máme zde slušné přímočaré songy jako otvírák „Peeled Apples“ s refrénem v krásném retro zvuku, podobně jako titulní „Journal For Plague Lovers“, kde nás kytary vezmou na parádní glam-rockovou jízdu podpořenou divoce swingující basou. Skvělá je i „She Bathed Herself In A Bath Of Bleach“ s valivou, téměř grungeovou slokou, doplněnou o burácivý refrén. „All Is Vanity“ účinně pracuje s hypnotickou atmosférou až na hranici gotického rocku, kterou v pravou chvíli rozřízne agresivní refrén. Melodičtější a přívětivější stránku zastupuje „Jackie Collins Existential Question Time“, která by mohla mít hitové ambice, nebo baladicky pojatá „This Joke Sport Severed“ s dramatickým závěrem. „Pretension/Repulsion“ má pak zřejmě nejblíže ke klasickému stadionovému rocku, i když i tady probleskuje punkrocková estetika. Až do alternativnějších power-popových vod nás zavede „Virginia State Epileptic Colony“, další kandidát na slušný singl, kdyby teda kapela chtěla přece jen singly z alba vydávat. Komplikovanější a košatější konstrukce přináší třeba „Me and Stephen Hawkins“ se spoustou dynamických změn, meziher a vsuvek. Z kolekce lehce vystupuje „Marlon J.D.“. Elektronické bicí, androgynní postpunkový zvuk, apokalyptická atmosféra. A výborná melodická linka, slušný drive, parádní kytarový zvuk, jeden z vrcholů alba. Naopak „William´s Last Words“ znova potvrzuje, že Nicky není žádný zázračný zpěvák a raději by měl zůstat jen u podpůrných vokálů. Překvapivě slušný je ale ukrytý poslední song „Bag Lady“. Má nápad, má drive, nevidím důvod pro toto umístění. Album slušně odsýpá. Většina songů se vleze do 2-3 minutového rozsahu, který je někdy možná až zbytečně brzo utne. Ale aspoň nás to nutí k opakovaným poslechům, při kterých se rozhodně nenudíme.Cover alba zdobí malba od britské malířky Jenny Saville, která svým artworkem přispěla i na „The Holy Bible“. Z mého pohledu nijak zvlášť zajímavá kresba tváře mladého chlapce ale způsobila problémy. Některé obchodní řetězce odmítali mít CD vystavené v regálech, protože červená barva na tváři evokuje krev, a to by mohlo vyvolat nepříjemné pocity u zákazníků. Bulvární noviny s nechutnými fotkami na titulkách, nebo spousta rapových CD s polonahými děvčaty jsou OK, ale tohle je problém? To jako vážně? Vážně… Obal se musel přelepit ještě dalším obalem, aby ten cover zakryl. Nevadí, důležitý je obsah, a ten je vynikající. https://www.crazyDiamond.cz/unleashed_fire_upon_your_lands_recenze/3639https://www.crazyDiamond.cz/unleashed_fire_upon_your_lands_recenze/3639janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vystoupení švédských deathmetalistů UNLEASHED na letošním Brutal Assaultu mne, i díky přetrvávajícím zvukovým problémům, nakonec moc nezaujalo, ale kapelu stále považuji za zajímavou. Asi nejvíce jsem je poslouchal v době prvního alba a mám ji zaevidovanou jako jednu ze stěžejních formací raně devadesátkového chrastění. Vím rovněž, že se postupem let a dekád stali o něco úhlednějšími a svou tvorbu začali tématicky věnovat vikingské mytologii. V jejich případě však nikdy nešlo o bůhvíjakou hloubku, jejich parketou bylo spíše nastolení bojovné a odhodlané nálady.Ačkoliv mám jinak rád, když se kapela vydá posluchačsky vstřícnějším směrem, u deathmetalových kapel jejich typu tomu tak není, takže pořád raději zůstanu u nejstarších prací. Navíc vikingská témata moc nevnímám jako lákadlo. Chápu, že se jedná o kapelu ze Skandinávie, ale podobných klišé tu už bylo nepočítaně. Uznávám sice starou tvorbu BATHORY, především tu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale na druhou stranu třeba AMON AMARTH a jim podobní mě v podstatě nikdy nebavili. Ohledně UNLEASHED si myslím, že oni postupem doby přišli na to, co je dnes pro metalheads vděčným tématem, takže patří k těm kapelám, co si na severském válečnictví postavili značku. Kapele se nedá upřít čich na hymnicky vystavěný death metal dělaný s fortelem. Aktuální deska realizovaná  Napalm Records mě navíc přijde slušná a ve srovnání s několika předchůdci působí chytlavěji. Co bych tedy k novince řekl? Snad jen, že Johnny Hedlund nejenže má čuch na chytlavé a přímočaré hymny, v jejichž třech minutách dokáže vyjádřit atmosféru hrdosti před náběhem do válečné vřavy, ale také je tradicionalistou, zkušeným metalovým muzikantem, jenž si uvědomuje, co fanoušci jeho kapely žádají nejvíce a také, že nejsou zrovna příliš nakloněni změnám.  Letošní album působí hodně tradicionalisticky, ale rozhodně ne vyčpěle, naopak dokladuje slušnou vitalitu a schopnost stále v deathovém ranku udeřit. Celkově se tak dostavuje spokojenost ze semknuté práce tvořené třiminutovými hymnami vykazujícími se solidní dynamikou a chytlavostí. Zaručeny jsou rovněž hodně solidní hráčské výkony makající ve prospěch songů. Těm určitě nechybí spád. Skrze únosně agresivní charakter této hudby můžeme mluvit o srozumitelném pojetí metalového extrému staré školy, kde se vše točí okolo svižných temp, slušné rytmiky a především okolo dunivých kytarových riffů. Kapela nezapře silový potenciál své hudby postavený na přímočarosti a agresi, ovšem onu hráčskou brilanci zde reprezentují nejvíce především ona znamenitá a jiskrná kytarová sóla Tomase Olssona či především také Fredrika Folkareho. Nemám tudíž s materiálem na „Fire Upon Your Lands“ žádný problém, naopak si myslím, že jde o to nejzdařilejší, co za poslední dvě dekády kapela do světa vypustila. Od UNLEASHED už tak nějak víte, co zhruba čekat, čtveřice má lety vypilovaný styl, takže jen čekáte, co nabídne skladatelsky a jak celkově dopadne deska po zvukové stránce. Vlajkonoši death metalu ze země tří korunek stále žijí a těší se dobrému zdraví.https://www.crazyDiamond.cz/alien_weaponry_te_ra_recenze/3636https://www.crazyDiamond.cz/alien_weaponry_te_ra_recenze/3636nobody@nothing.com (Gazďa)Můj bratr žije v Aucklandu na Novém Zélandu a kdysi tam pracoval v nejznámějším místním rock-metalovém baru. Bratr nemá tenhle druh hudby rád, ale o metalových muzikantech si myslí, že jsou to většinou pohodoví týpci, se kterýma se dobře kecá. Mezi sympaťáky řadí i současně asi nejvýznačnější metalový export z Aotearoy, s jehož členy měl možnost párkrát pokecat. Jako stejně sympatickou vidím já hudbu, kterou produkují.Poprvé jsem na ně narazil před několika lety, když si je s sebou na světové turné vzala GOJIRA a oni jí předskakovali ve Foru Karlín po vydání své druhé desky „Tangaroa“ (2022), která byla úspěšná nejen na ostrově, ale bodovala i v žebříčcích třeba v Německu nebo ve Švýcarsku. Kluci se ve velkém karlínském sále neztratili, naopak působili sebejistě a ve formě. Na svůj věk jsou totiž nezvykle zkušení. Zájezd se slavnými Francouzi nebylo jejich první globální turné, to už absolvovali v roce 2018. Prakticky okamžitě po vydání svého debutu v roce se totiž ALIEN WEAPONRY stali mezinárodní senzací, o kterou byl zájem prakticky všude, včetně například Wackenu. Solidní úspěch na kluky, kterým bylo v té době okolo osmnácti let.Zpěvák a kytarista Lewis Raharuhi de Jong a bubeník Henry Te Reiwhati de Jong začali společně muzicírovat už jako malí bráškové. Měli silnou podporu rodičů. Táta zvukový inženýr jim dělal manažera a máma se starala o publicitu a organizovala koncerty po Zélandu. Podařilo se jim vyhrát několik národních soutěží a pak i získat smlouvu na desku, která je proslavila i v zahraničí. De Jongovi mají po otci maorskou krev a využili společenské poptávky po návratu ke kořenům a maorským tradicím v novozélandské společnosti. Organicky propojili svoji lásku k metalu s lidovými prvky své kultury a stvořili funkční mix tvrdé hudby a ostrovních rytmů a melodií. Výsledky jejich práce nepůsobí křečovitě, možná proto, že v té tradici skutečně vyrůstali. Asi jako kdybychom si my od dětství zpívali „Pec nám spadla“ nebo „Prší, prší“ a pak to zkombinovali se svými oblíbenými thrashovými riffy. Zní to přirozeně a posluchač má dojem, že se vlastně při nahrávání kapela proháněla polonahá v buši okolo ohně a společně s Polynésany na sebe vyplazovala jazyky a koulela očima, jak to známe třeba z tradiční haky, kterou s gustem straší své soupeře novozélandský ragbyový tým. Stejně funkčně působila kdysi třeba SEPULTURA, když se vrátila k brazilským kořenům a vyprodukovala desku „Roots“ (1996), nebo když se vzdálím žánrově a přiblížím geograficky – podobný kousek se u nás podařil ČECHOMORu, který lidové nápěvy osvěžil rockovým kabátem a naopak český rock citlivě obohatil tradiční lidovkou. Globálnímu zájmu o ALIEN WEAPONRY s jejich haka metalem pomohlo i to, že se tvrdý kov žánrově vyčerpal a hledal nové cesty, jak se rozvíjet hudebně i filozoficky. Tahle potřeba se zároveň potkala se zájmem o world music a multikulturalismus obecně. Novozélandský mýtus vznešeného divocha společně s originálním zvukem trefil do černého.Teď máme před sebou jejich třetí desku. Jak se povedla? Myslím, že velmi dobře. Trojice, kterou doplňuje baskytarista Tūranga Morgan-Edmonds, pokračuje v tom, co předestřela na předchozích fošnách. Moderně znějící hudba vycházející z thrash metalu s grooveovým spodkem propleteným maorskými znějícími melodiemi a s chorály přivolávajícími duchy polynéských předků, kombinovanými s nu metalovými refrény. Zní to možná složitě a nesourodě, ale ve skutečnosti je výsledek jednoduchý, čistý a přirozený. Pořád máme před sebou metal, který drží pospolu a neujíždí do experimentování s formou, která by zvlášť v téhle kombinaci s lidovými inspiracemi mohla svádět. ALIEN WEAPONRY se (až na čestné výjimky) vyhýbají tradičním maorským nástrojům, základem jsou kytara, basa, bicí a zpěv. Přesto když si pustíte třeba takovou „Tama-Nui-Te-Ra“, máte díky precizní práci s rytmy dojem, že to je nějaký maorský tradicionál. Na své si přijde i fanda thrashe jedenadvacátého století („Crown“, „Ponauturi“) nebo přímočařejšího groove a nu metalu („1000 Friends“, „Blackened Sky“ nebo „Taniwha“, kde hostuje Randy Blythe). Kdyby se mě někdo zeptal, jaká metalová kapela má dnes podle mě ten nejvíc správný moderní zvuk a feeling, tak asi ukážu právě sem. Dalším by byla výše zmíněná GOJIRA, která Novozélenďany ovlivnila (vezměte si třeba onen synkopovaný počáteční riff z „Hanging By a Thread“), ale ti jsou o dvě generace starší ALIEN WEAPONRY stvořili dobrou a zajímavou desku. Myslím, že se ale nacházejí na rozcestí. „Te Rā“ (maorsky Slunce) přináší kvalitu, ale vaří ze stejného receptu jako předchozí alba. Otázkou je tak, jestli tito stále velmi mladí Novozélanďané už dosáhli svého vrcholu, nebo se ještě chtějí někam rozvíjet. Vzhledem k jakosti prezentované hudby to není nutné, ale kdybych měl lehce upravit výrok jednoho klasika: „Hudební skupina je jako jízdní kolo – když nejede dopředu, stojí na místě.“https://www.crazyDiamond.cz/left_to_die_pandemia_mordloch_praha_meet_factory_17zari2025_koncert_info/3644https://www.crazyDiamond.cz/left_to_die_pandemia_mordloch_praha_meet_factory_17zari2025_koncert_info/3644nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/893Dále pak ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/left-to-die/szxlhtx/Death metalová superkapela složená z bývalých členů legendárních Death, to jsou Left To Die! V čele s bývalými členy Terry Butlerem (Death, Obituary) a Rickem Rozzem (Death, Massacre) přináší Left To Die nekompromisní nálož old-school death metalu. Jejich sety obsahují skladby, které vyšly na zánr definujících deskách "Leprosy" a "Spiritual Healing". Pokud milujete klasický death metal, Left To Die je jízda, kterou si nesmíte nechat ujít!O pořádně prohnilý support se postarají hned dvě české deathmetalové formace - Pandemia a Mordloch!Chebská formace Pandemia založená v roce 1995 dodnes patří mezi základní stavební kameny českého death metalu - důkazem toho budiž fakt, že letos slaví 30 let od svého založení a ještě rozhodně neřekli poslední slovo. Ba naopak, v letošním květnu vydali na uznávaném vydavatelství Hammerheart Records po 10 letech novou řadovou desku s názvem Darkened Devotion a na nahrávce ukazují, že rozhodně nepatří do starého železa. V historii navíc předskakovali samotným Death, jejich vystoupení před Left To Die tak bude krásnou oslavou jejich tří dekád na scéně.O poznání mladší kapela Mordloch vznikla během covidové karantény a čerpá inspiraci z prorostlého death metalového zvuku kapel jako Autopsy a Undergang - styl označovaný jako "stench death metal". Jejich tvorba se vyznačuje brutálním špinavým zvukem, pomalými, hutnými riffy, dvojitými kopáky a nihilistickou atmosférou. S českými texty zaměřenými na témata jako nihilismus, lidská zkaženost a hrana existence, jsou Mordloch tím příslovečným "shnilým vánkem" ve vodách českého death metalu.https://www.crazyDiamond.cz/laura_jane_grace_adventure_club_recenze/3630https://www.crazyDiamond.cz/laura_jane_grace_adventure_club_recenze/3630nobody@nothing.com (Tomáš)Anarchopunkerka Laura Jane Grace si to na své letošní, už čtvrté sólovce, opět rozhodla rozdat s celým světem. Pro sprosté slovo nejde daleko, pro terče taky ne. Proti loňskému, relativně průměrnému albu, ale letos nabízí materiál svěží, melodický a místy i docela vtipný. Zvukově se drží v mantinelech své domovské kapely AGAINST ME!, proti nimž má ale přece jen větší svobodu v dramaturgii skladeb. Vypadá to, že se jí sólová kariéra zalíbila, protože domovská kapela nadále zůstává ve fázi zimního spánku, i když zatím oficiálně neskončila.Nejdřív možná pár slov ohledně Laury samotné. Narodila se jako Thomas James Gabel, táta sloužil v armádě, takže se často stěhovali. Když mu bylo 12 let rodiče se rozvedli a s mámou se přestěhoval na Floridu. Brzy potom ho okouzlila punková muzika, která šla ruku v ruce s protestem proti autoritám. Od toho už byl jen krůček k silně politicky zaměřenému anarchopunkovému hnutí. V 17 letech na střední zakládá kapelu AGAINST ME!, s kterou postupně vydal sedm řadových alb. Na nich si kapela v průběhu let vytvořila svůj typický rukopis, jak zvukově, tak i dramaturgicky a textově. Jedná se o relativně melodicky pojatý měkčí punkrock, který vychází z odkazu původních punkových uskupení konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let a je jemně šmrncnutý i indie rockem. A jestli si říkáte, že mi tady nějak haprují rody, tak už se blíží vysvětlení. Už od ranných teenagerských let cítil, že je někým jiným, a nakonec v roce 2012 přiznal genderovou dysforii a začal tranzici, aby se stal ženou. Každopádně i po ukončení tohoto procesu jí zůstal typicky mužský hlas. A abychom to ještě trochu více zamotali, tak spoustu vokálů – schválně nepíšu harmonií, k tomu se dostaneme – na album nahrála i její manželka Paris Campbell Grace. Čeština dostává zabrat, ale jestli jsou děvčata šťastná, tak není co řešit.Pojďme raději na muziku. Album překvapivě vzniklo v Řecku. V létě 2024 tam Laura s Paris vyjely na umělecký pobyt, spolčily se s místními punk rockery (Řecko má silné levicové a anarchistické tradice) a začaly psát nové songy. S řeckou rytmickou sekcí v zádech je pak rovnou i nahrály. A i samotný název „Adventure Club“ je inspirovaný tímto pobytem. Skutečně to bylo období plné zážitků, nejen uměleckých, ale i cestování po památkách a poznávání Řecka. Textově se Laura točí kolem svých „oblíbených“ témat. Podpora LGBT (snad jsem nějaké písmenka nevynechal) komunity, kritika církve, protest proti autoritám všech druhů a typů, od kapitalizmu, přes oligarchické tendence, až po autoritářství a fašizmus, ale nevynechá ani vlastní démony. V minulosti si prošla obdobím alkoholizmu i drogové závislosti a pořád to v ní rezonuje. Na druhou stranu ale dokáže svojí tvorbu i odlehčit a reflektovat i běžné životní zkušenosti. Třeba posedlost nějakou lokální kávou v Řecku. Kafe nepiju, takže se mě neptejte, co přesně to je, ale prý se to pije s ledem. Hudební stránka je pak vysloveně povedená. Slušný zvuk, který si zachovává auru nezávislé scény, ale technicky neurazí. Vyzrálý songwritting, kde se potkává melodičnost, emoce, ale i naštvanost a agrese. Když už jsme u té agrese. Její manželka Paris má na albu větší roli než jen podpůrné vokály. Často jedou dvojhlas, nebo se zajímavě doplňují. Paris jede docela agresivní bomby. I tam, kde třeba Laura zpívá čistě, na nás zezadu útočí přinasraným řevem, křikem a vytváří tím zajímavou dynamiku. Racionálnost vyzrálé osobnosti se potkává s nekompromisní přímočarostí mládí. Je to rozhodně zajímavá kombinace, která songům dodává „koule“ a nenechá nás zapomenout, že je to pořád protestní punkrock.Jak se na správnou punkrockovou muzika patří, songy jsou krátké, většinou i celkem rychlé, energické a úderné. Samozřejmě tempo není zběsilé, přece jen Laura je už čtyřicátnice. Kvituji naopak větší příklon k melodičtějším konstrukcím. Třeba jen půldruhé minuty dlouhý (krátký) otvírák „WWIII Revisited“. Správné tempo, dobrý riff, rovnou na komoru. Jeden z vrcholů alba přichází vzápětí s „Wearing Black“. Kytary zde mají větší dojezd a jsou mazlavější, do toho vyšívá basa a duní hutné bicí. Textově je to velice vtipné vyznání směrem k punkáčům, typicky v černém, kteří si užívají barvami překypující Pride. Více do indie rocku je pak zvukově nasměrovaná „I Love To Get High“, včetně houpavého refrénu. Ano, je to song primárně o kouření trávy a takové vláčné stavy jsou s tím spojené. (kluci z kapely říkali…). Nabroušený řev Paris krásně vynikne třeba v „Active Trauma“, kde výborně doplňuje vedoucí linku Laury. Další povedenou peckou je „Your God (God´s Dick)“, kde je nepřítel jasný už podle názvu songu a která dokonce startuje „a capella“, lehce parodujíc hudební produkci typickou pro americké protestantské kostely zejména na jihu. Taneční rytmus s osmdesátkovým feelingem mi v některých odstínech připomene tvorbu Billyho Idola. Temnější „Fuck You Harry Potter“ s masivními bicími zabrousí až téměř do industriálních vod. Zmiňovaná kávová „Espresso Freddie“ je ve finále taková blbost, že je vlastně perfektní. Když se může oslavovat pivo, kořalka, drogy a sex, tak proč ne kafe? Je to zároveň hozená rukavice českým a slovenským punkáčům. Svíčková? Segedín? I když teď jsem si vzpomněl, že v devadesátkách měla slovenská punkrocková kapela MORBID PIG song „Tatarská omáčka“. Závěr alba je jedním z dalších vrcholů. Syrový alternativní rock „Walls“ s devadesátkovou estetikou v baladickém středním tempu je další nová poloha, která je překvapivě povedená.Necelých 30 minut uteče jako voda aniž by se člověk nudil. Zároveň určitá pestrost v rámci stylových mantinelů dělá materiál zajímavým a nenastává zde efekt jednotvárnosti. Laura zřejmě definitivně našla polohu, v které se cítí sebejistě a komfortně zároveň. Tím, co hlásá, i skutečně žije, nikomu nic nemusí dokazovat a to jí dává prostor svou tvorbu odlehčit, nasávat inspirace z jiných stylových škatulek, ale zároveň pořád zůstat věrná punkové scéně. https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_everest_recenze/3638https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_everest_recenze/3638janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zřejmě není na současné americké Hard N´Heavy scéněviditelnější a aktivnější kapely s ženou za mikrofonem, než jsou právě pensylvánští HALESTORM. Vedenijednačtyřicetiletou Lzy Hale mají stále nabitý koncertní kalendář a udivují tak především tím,s jakou vitalitou fungují. Tak například současnost: jejich šestá řadovádeska vyšla na počátku letošního srpna, prakticky v období velkých letních akcí a festivalů v USA, kde bylo HALESTORM také plno, a kdy kapela měla za sebou jarníevropskou šňůru v předprogramu legendárních Britů IRON MAIDEN, aby se ještě na podzim k nám do Evropyznovu chystali vrátit stran koncertní propagace právě novinky „Everest“. Z několika důvodů nese novinka název po nejvyšší hoře naší planety. Předně, ta hora, kterou si zjevně HALESTORM před časem vytýčili slézt, je zkrátka obrovská, až se divím, jakýmzpůsobem se do toho v poslední době obuli. Jejich alba si stále drží vyrovnaněnadprůměrnou kvalitu a jejich diskografie neobsahuje žádný větší výpadek,naopak, band okolo pohledné zpěvačky s hlasem sirény si drží stále svůj klasickýstandard - tedy s několika hitovkami na každou jednu desku, sem tam doplněnou nějakou tou živelnou grooveovější věcí, no a  pokud sezadaří (a ono se letos zadařilo) tak i povedenou tklivou baladou. Samozřejmě, jsou zde i věci uřvanějšího charakteru, budící u mne dojem přímočarých fláků do počtu. I novinka „Everest“ je tak skládačkou mezi songypozvolnějšího a dojemného rázu, kde vynikne práce s atmosférou, celková melodikaa z ní plynoucí nálada, tak rovněž také dravé a emočně vygradované kusy, u nichž může nastat to nebezpečí, že budou působit spíše jakopředváděčky hlasové síly samotné Lzy Hale, než bůhvíjak přínosné písně. Bohudíkmohu říci, že letos se ony pomaláče opravdu povedly, a tak nová deska stojí nanich jako na těch úplně největších hitech. Velmi nadějný je už začátek desky v podobě silovějších songů postavených na riffech, ale i proměnlivosti a potřebném dramatu - „Fallen Star“ a „Everest“. Jde o emotivní songy s pestřejším vývojem a netradiční gradací a jen těžko se o nich dá říct, že jde o prvoplánové odrhovačky, naopak v nich kapela  potvrzuje svou dobrou formu a skladatelskouúroveň. Počínaje třetí písní „Shiver“, což je první ze čtyř zdejšíchbalad, se dostáváme k nejsilnější fázi alba. Opravdu silný rockový ploužák je dle mého trefou do černého a jednou z nejlepších písní, jaké kdyHALESTORM napsali. Přitom jde zkrátka o přímočarou rockovou baladu s nápadným partem piána, jejíž dějmá povědomý ráz. Z nějakého důvodu mám však pcit, že se tu cosi zajímavého děje a tento pocit u mne přetrvává i do následující položky. Následuje další pomalá věc, bluesem ovlivněná jemnůstka „Like a WomanCan“, kde Lzy odhaluje svůj potenciál stran křehčího hlasového nastavení a procítěnosti.Tak jako tak, jde znovu o trefu do černého. Divoce swingující „Rain Your Blood On Me“ má ipřes svůj rock´n rollový ráz poněkud progresivní ambici, což se ukazuje skrze neotřeléstruktury, jež určitě nejsou o střídání slok a refrénů, ale mají spíše ambici vygradovaného rockového dramatu.  Výtečnou se jeví i emotivní výprava do nitra zpěvaččinyduše, která má název „Darkness Always Wins“, a kde Lzy docela překvapivě připomene Skin ze SKUNK ANANSIE. Song odhaluje její třináctoukomnatu, týkající se zvládání stresu a depresí v nedávné minulosti prý utápěných v lahvích alkoholu. Možná právě tento její boj je zamýšlen jako v titulu desky zmiňovaný Everest. Lzy se totiž před rokem a půl odhodlala natrvalo se vymanit s područí závislostí a nepříjemných stavů. Dalo by se říci, že jde celkově o nejsilnější výpověď současných HALESTORM,neboť se se svými neduhy zpěvačka odhodlala svést boj a dokázala se dát do kupy. Poslední povedená pomalávěc na albu má název „Broken Doll“ a rovněž přispěje k dojmu, že novinkaHALESTORM je ze všeho nejvíc především vyspělým hardrockovým albem, jehož kvalitudrží právě výše zmíněné nadprůměrné balady. Jejich protipólem zde jsou sice přímočaré divočárny jako „WATCHOUT!“, „K-I-L-L-I-N-G“ nebo „I Gave You Everything“, ale dopad na výsledek je unich podstatně menší, byť do toho jde celá kapela, patřící stále mezi těch nemnoho intepretů celou svou kariéru fungujících beze změn v sestavě, koncentrovaně a s plnou vervou. HALESTORM si s novinkou udrželi svůj hodně nadprůměrnýstandard a pozici jedné z čelních amerických hardrockových kapel dneška. Ozdobou se stále více ukazuje nejen silný hlas Lzy Hale, ale jistě i schopnost hodit do placu čistokrevný banger. Některé skladby se dajísměle zařadit mezi to nejlepší a nejhitovější, co má kapela za těch dvacet let za sebou a to je, myslím, skvělé zjištění.