https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/afi_silver_bleeds_the_black_sun_recenze/3771https://www.crazyDiamond.cz/afi_silver_bleeds_the_black_sun_recenze/3771nobody@nothing.com (Tomáš)Málokdy mě dokáže šokovat kapela, kterou poslouchám už více než dvacet let. Kalifornskému kvartetu AFI se to ale letos povedlo. Ačkoliv jsem u nich zvyklý na zvukové a stylové proměny, výsledek, s jakým se dostavili teď, značil víc než jen mírný úkrok stranou. První reakce byla odmítavá. Takhle tedy pánové ne! Jenže něco malého a zlomyslného, hluboko v mozku ukrytého, mě nutilo se k desce vracet.Když vynechám ranou tvorbu z devadesátek, kdy kapela jela relativně ortodoxní hardcore/punk, takže naspeedované, naštvané a nemelodické rychlovky, tak od alba „Sing The Sorrow“ (2003) mi AFI dělají jen samou radost. Zajímavá kombinace moderního alternativního rocku s post-hardcorem i emo-rockem, prostoupená gotickou atmosférou, vybudovanou na velkolepých sborech a stadiónových refrénech, je zde doslova strhující. Zmiňované ingredience na následujících deskách AFI kombinovaly v různých poměrech, takže albům dokázali vtisknout vždy trochu jinou tvář, a zároveň si zachovat svůj typický rukopis. Novinka ale po letech pozvolné evoluce přichází s revolucí.První výstrahou byly snímky zpěváka Davey Havoka na nějakém zahraničním hudebním serveru, kde se řešila jeho nová a značně překvapivá image. Poslední roky působil už značně civilně, éra divokých účesů, výrazného make-upu a gotické stylizace už byla za ním, možná i proto nové fotky vyvolaly tolik poprasku. Nebýt titulky s jeho jménem, ani bych ho nepoznal. Mohutné vousy, kotlety, kudrnaté vlasy, prostě béčkový americký pornoherec jak z Hustleru Larryho Flynta ze začátku osmdesátek. A deska i skutečně zní po stylistické stránce jako ze začátku osmdesátých let. Samozřejmě s moderním, technicky kvalitním zvukem a profesionální produkcí. Asi je to do určité míry retro, na druhou stranu moje orientace v gotickém rocku je velice povrchní, takže to beru spíše jako uvedení do tématu.Jestli jste fanoušky kapel jako BAUHAUS, THE SISTERS OF MERCY, THE MISSION nebo dávnějších THE CURE, jste tady na správném místě. Tohle je totiž ortodoxní gotický rock. Což na druhou stranu vůbec nejde dohromady s aktuálním výzorem zpěváka a hlavní tváře kapely. Mimochodem AFI znamená „A Fire Inside“. A kolekce je skutečně poháněna docela intenzivním vnitřním ohněm, spalujícím určitou hloubkovou naštvanost, zakomponovanou v jednotlivých písních. Možná i proto po zvukové stránce není album ledově chladné, jak by člověk možná od gotického rocku, říznutého post-punkem, očekával. Jejich stylová reinkarnace totiž působí relativně přívětivě, jestli to trochu přeženu, tak až téměř hřejivě. Když už jsme u zvuku, ten je skutečně špičkový, výborně vybalancovaný. Je vidět, že si někdo dal záležet, aby působil old schoolově, ale zároveň obsáhnul všechny moderní technické vymoženosti. Líbí se mi třeba krásné dunivé bicí, posazené v mixu hodně vepředu, dominantně udávající rytmus. Hluboká basa je aktivně podporuje a doplňuje.Jednotlivé songy na albu se v různé míře přiklánějí k jednotlivým stylovým odbočkám. Máme zde písničky, které směřují více do post-punkových vod, a zároveň se nebojí ho ladit do tanečnější formy. „Holy Vision“ je jak dělaný pro undergroundový taneční klub za zdí v Západním Berlíně v roce 1983. Do tempa pak ještě přidají v „Ash Speck In A Green Eye“, kde zaujme ornamentálně bohatá kytarová linka. Hloubavější stránku aktuální tvorby kapely reprezentuje třeba otvírák „The Bird Of Prey“, kde máme zakomponovanou i akustickou kytaru, nebo rozsáhlejší syntezátorové plochy. Nostalgie se zde potkává s tajemnem a vytváří velice přitažlivou atmosféru. V podobném duchu se nese i „Blasphemy And Excess“, která je ale ještě o krok blíže k hardrockové mohutnosti. Opět nabízí výbornou rytmiku, kde zejména kotle u bicích duní snad s téměř trojnásobnou ozvěnou.Kapely umí být ale i kousavější. „Behind The Clock“, určitě jeden z vrcholů alba, má sice hodně zemitý základ postavený kolem mohutné basové linky, z ní ale vystřelují ostré kytarové drápky, které temně pojatému songu dodávají na intenzitě. Je to trochu depka, trochu rockového drivu, trochu pompéznosti. Rychlejší „Marguerite“ opět předvádí krásné kytarové textury, které kombinují rozsáhlejší plošné konstrukce protkané vybrnkávanými motivy. Díky nim zní song velice zdobně a bohatě. Snad jedinkrát kapela udělá výraznější úkrok stranou směrem k elektronice. Temná „A World Unmade“ ve středním tempu má silně industriální nádech. I samotné bicí zde znějí jako chladný a neživý automat.Až na samotný závěr si pak AFI nechali největší bombu. „Nooneunderground“ je přetavením jejich hardcore punkovým kořenů do gotického rocku. Agresivní, dynamická, zběsilá a rozcuchaná. Parádní basová linka, štěkaný zpěv, kvílivé kytary. Song letí jak o život, zachovává si ale pořád slušnou melodiku a přidává dystopickou atmosféru. Ještě musím zmínit krásný cover, kde zajímavě kombinují základní barevný podklad právě s motive slunce a rozmazanou perspektivou. Jednoduché, abstraktní, estetické.Samotná kapela si je vědoma, že s aktuální deskou udělala hodně riskantní krok. Chtělo to odvahu udělat si věci po svém, bez ohledu na možné následky. Kritici zatím pějí samé chvály a řadí desku „Silver Bleed The Black Sun…“ mezi nejlepší kousky diskografie AFI. Já, pravda až po prvotním šoku, jsem v ní také našel zalíbení. Asi to nebude můj nejoblíbenější kousek z jejich katalogu, ale rozhodně jí považuji za více než dobrou. Takže uvidíme jestli jí zkousnou fandové.https://www.crazyDiamond.cz/drain_is_your_friend_recenze/3769https://www.crazyDiamond.cz/drain_is_your_friend_recenze/3769janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Efektivní, odvážné a intenzivní album se spoustou breaků a nápadných refrénů, tak lze nazvat třetí řadovku kapely DRAIN. Jestliže stále hodně nadějní TURNSTILE letos lavírovali mezi snovými náladami a punkovou přímočarostí, zde se naopak fanoušek dočkal jízdy od začátku do konce. O co tedy vlastně jde? Kalifornská hardcore/thrash (zkrátka crossover) formace DRAIN přichází se svou třetí řadovou deskou „…Is Your Friend“ a nutno říct,že si udržuje stále potřebný švih, neboť skladby se vykazujíobstojně intenzivním groovem, rozpumpovanými tempy i riffovou ostrostí.Stejně tak prožitek frontmana Sammyho Ciamitara budí v každé chvíli dojem vyostřeně koncentrované jízdy, která je plná zaujetí a prožitku. Dotyčný křikloun svýmzpůsobem v určitých momentech připomíná dokonce hlasový projev MarkaOseguedy (DEATH ANGEL, KERRY KING), navzdory faktu, že hudba DRAIN v podstatěnemá nic společného s pravověrným thrash metalem. Mnohem spíšese o ní dá hovořit jako o crossoveru, protože hardcore/punková složka v jejich tvorbě drtivě převládá. Songy kromě intenzity nabízejí poměrnědobře poslouchatelné, nosné linky a vykazují se výraznými chorály,takže lze říci, že deska je jakoby dělaná pro stadióny, obrovské mosh-pity pod pódiem a hromadnou zábavu. Podstatné je, že tyhle songy poměrně dobře baví. K personální historii DRAIN. Kapelu založil právě výše zmíněný vokalista Sammy Ciamitaro spolu s bubeníkem Timem Flegalem a to již v roce 2014,postupně se k této dvojici připojili ještě dalšíhudebníci, aby se aktuální sestava skrze několik změn vyladila. Konkrétně v roce 2016, kdydošlo na nástup dvou dalších dlouholetých členů – kytaristůCodyho Chaveze a Parkera MacClellana. Stabilním baskytaristou je zdeAJ Hoenings a to od roku 2022, přičemž ten měl na onom postu dvapředchůdce. Hudba DRAIN od začátku do konce divoce moshuje a upomene dost možnána scénu okolo richmondských MUNICIPAL WASTE, přičemž na všechen ten crossoverový mišmašhledí spíše z druhé strany jeho hranice, konkrétně z té, kde ve zvuku jednoznačně převládají hardcore atributy. Vytažená baskytara,houpavý ráz skladeb, grooveové fáze charakterizované pestrými rytmy a do toho všeho ony, tak trochu afektovanédeklamace. „...Is Your Friend“ je určitě deskou, která vlastníšpičkový, plný a prvotřídní zvuk, který je radost poslouchat. Skladby mají vnitřní náboj a intenzitu. Chytlavost zde určitě zastoupena je, byť má stále ještě rezervy. „…Is Your Friend“ je krátká, rychlá a intenzivní jízda — deska trvající jen 28 minut a jedoucí v svižném tempu od začátku dokonce. Album vydané u Epitaph Records se může pyšnit tím, že bylo nahráno naživo ve studiu bez jakéhokoliv dodatečného zásahu programování. Tahle věc mu tak dodává syrový, autentický feeling, jako byste byli přímo v pitu během koncertu. Frontman SammyCiaramitaro míchá v textech osobní i společná témata — od úvah o přátelství a komunitě hardcore scény, po introspektivní texty o strachu, úzkosti čiradosti z přítomného dění. A pokud budu citovat zahraniční zdroje, tak albem prostupuje pocit vděčnosti a radosti ze sdílených zážitků ze společnosti kamarádů afanoušků. Věci v posledních dvou větách jsem vyčetl, nejsou z mé hlavy, ale dodávají zásadní rámec obrazu této kapely.https://www.crazyDiamond.cz/laveda_love_darla_recenze/3768https://www.crazyDiamond.cz/laveda_love_darla_recenze/3768nobody@nothing.com (Tomáš)SONIC YOUTH pro generaci Z. Ano, uznávám, je to možná troufalé tvrzení, ale při poslechu mladého kvarteta z Brooklynu v New Yorku mi tyto legendy ze stejného města neustále naskakují. Není to žádné bohapusté kopírování a vykrádání, ale hudebně, zvukově i atmosférou jsou obě kapely takříkajíc „na jedné vlně“. „Love, Darla“ je už třetí deskou LAVEDA, což není špatný výsledek na zhruba 6 let existence. Dá se říct, že kapela je produktem „lockdownů“, protože sice vznikla zhruba rok před tímto šílenstvím, ale debut vydala právě v roce 2020 a byla jím silně ovlivněna. Tak či onak, jejich muziku bych primárně charakterizoval jako alternativní experimentální rock, ve kterém se objevují i prvky noise, shoegaze nebo indie a punku. Zvukově zůstávají v bezpečí nezávislé scény, a to samé platí i pro melodiku. Určitě to není avantgarda, ale k vysloveně popovým melodiím mají ještě daleko. Umím si představit, že takhle nějak by zněli zmiňovaní SONIC YOUTH, kdyby koncem osmdesátek měli k dispozici dnešní technické možnosti malých studií. Zvuk alba v sobě nese atmosféru přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bylo to období, kdy alternativní rock už vystupoval z undergroundu, ale ještě nebyl vpuštěn do mainstreamu.Dominantním poznávacím znakem kapely je výrazný vokál Ali Genevich, která k tomu ještě stíhá pokrývat i kytaru. Její hlas má mladistvý, „holčičí“ zabarvení, ale nenechte se zmást. Pracuje s ním jako zkušená zpěvačka a dokáže měnit jeho barvu, nasazení i důraz, aby pokrývala různé nálady jednotlivých songů. Zároveň z ní vyzařuje zvláštní klid, který může být někdy až lehce hypnotický. V sekundě ale dokáže přepnout do vypjatého, a vlastně až drásavě naléhavého módu, kterým nás odkloní do úplně nové dimenze.Krásný noiseový začátek otvíráku „Care“, kde téměř přesně celou minutu zní jen skřípění kytar a vazbení reprobeden, jasně deklaruje, že tohle nebude muzika pro Tik-Tok. Skladba se pak slušně rozjede zhruba ve stylu zmiňovaných SONIC YOUTH v období kolem alba „Sister“. Je naléhavá, chvíli má tendenci hladit, ale vzápětí sklouzává do intenzivního módu. Instrumentace dostává značný prostor, se zpěvem se spíše šetří. Závěrečná minutka se pak stočí směrem k ambientnímu dojezdu. Post-punkový začátek „Cellphone“ s výraznou basou a suchými bicími jakoby už naznačoval, že tahle skladba bude perlou alba. Výjimečně melodická, s perfektním groovem a vynikajícím textem o zhoubném účinku neustálé přítomnosti mladé generace na mobilech. Skočný rytmus ve stylu moderního indie dělá ze songu jasnou hitovku. Hned v dalším songu „I Wish“ se ale opět vracíme do alternativnějších vod a stylem zpěvu se Ali blíží Kim Gordon. Když se ale skladba pořádně rozjede, ukazuje svým vypjatým zpěvem vlastní svébytnou pěveckou identitu. Většina skladeb se nese v ponuré, někdy až temné atmosféře. Jakoby se kapela cíleně vyhýbala přímočarým konstrukcím. Budování písniček není uspěchané, kapela si dává načas. Samozřejmě v rámci možností, protože většina skladeb se pohybuje v délce kolem tří minut. Každopádně posluchač má dostatek prostoru nasát atmosféru, nechat se pohltit přemýšlivou náladou a zároveň získat potřebu a chuť se k albu znova vrátit a objevovat ho více do hloubky. I díky relativně pestrému zvuku, kdy se skladby zahalují jak do osmdesátkových alternativně rockových závojů, tak modernějších indie rockových zvuků, občasných dreampopově/shoegazových nadstaveb, nebo i post-punkové odtažitosti, je album zajímavě nejednotvárné. Z těch modernějších zmíním třeba „Heaven“, další příklad více melodicky pojatého songu. Zde opět Ali kouzlí se svým hlasem. Od jemného a citlivého zpěvu, přes znuděné a nepřítomné polohy, až po citově vypjatý a hlučný téměř řev, máme zde vše. Zajímavý koncept zvolili u „Highway Meditation“. Song se pomalu a líně převaluje, noiseově a psychedelicky rozplizlý směruje odnikud nikam. Pak šleha a najednou je to z toho téměř punková vypalovačka uhánějící o život. A pro jistotu to několikrát zopakují. Výborná je i následující „Bonehead“. Opět pořádně dlouhý úvod, který svým klidem trpělivě připravuje půdu. Z čista jasna se objeví parádní kytarový riff, který snad importovali z Británie ze začátku devadesátek, kde ho museli vyšlechtit buď u CATHERINE WHEEL nebo PJ HARVEY a song je najednou úplně jinde. Špetku elektroniky vpustili do „Tim Burton´s Tower“ a díky tomu je z toho úplně moderní indie rock, zvukově absolutně aktuální. Strašidelně pojatá závěrečná „Lullaby“ exceluje nádherně živým zvukem, kdy zejména mohutně znějící bicí vyvolávají dojem, že kapela hraje v místnosti hned vedle vás.Mám rád tento typ alb. Mladá kapela, která se nestydí za svoje inspirační zdroje, ke kterým ale přidává navrch i něco ze sebe a posouvá tím tvorbu do nových dimenzí. Zvukově i dramaturgicky velice civilně, dalo by říct, že možná až skromně pojaté albu, které ale vůbec nepůsobí lacině nebo jednoduše. Není přímočaré, vyžaduje čas a pozornost, ale jak do něj proniknete, poskytne vám spoustu krásných zážitků.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_zeitgeist_recenze/3767https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_zeitgeist_recenze/3767nobody@nothing.com (Tomáš)Velkolepý návrat na scénu, nebo promarněné naděje? Pravda bude někde uprostřed. Hned druhým dechem ale dodám, že deska „Zeitgeist“ vůbec není špatná, právě naopak. I když má svoje mouchy, zkoušku časem ustála se ctí a pořád je to dobře poslouchatelná záležitost, která možná trochu zapadla a ztratila se v nánosech historie. Pocitově jí vnímám jako pokračování „Machina I“, zejména co se týče přístupnosti a nekomplikovaného pojetí alternativního rocku. Billy už v roce 2005 po vydání své sólové desky začal vypouštět prohlášení, že se mu stýská za jeho starou kapelou. Že všechno ostatní jsou jen bokovky, ale jedinou entitou, která skutečně dává smysl, jsou pro něho THE SMASHING PUMPKINS. Trvalo to ale ještě další dva roky, než se kapela skutečně obnovila a představila nový materiál. Nejzásadnější otázka při podobných reunionech zní – obnoví se dotyčná kapela v původní sestavě? I v případě „Dýní“ samozřejmě probíhaly různé spekulace. Věrný parťák Jimmy se hlásil zpět do služby prakticky okamžitě a ti dva tak už hned v listopadu 2005 vyrazili na ranč v Arizoně, kde proběhlo prvotní vzkříšení kapely a příprava nových písniček. Vládla tam pohoda, kreativní atmosféra a položili zde základy nového alba. V dubnu 2006 oficiálně potvrdili reunion a přípravu nahrávání nové desky s tím, že pořád byli jen ve dvou. Trvalo ještě další rok, než se situace ohledně personálií definitivně vyjasnila. S D´arcy se zřejmě vůbec nepočítalo, dodnes se ti dva s Billym dohadují, jestli vůbec dostala oficiální pozvánku nebo ne. James Iha a Melissa Auf Der Maur ale nakonec taky odmítli účast. Ať se nám to líbí nebo ne, značka THE SMASHING PUMPKINS stojí a padá s Billym Corganem. On kapelu bez ostatních utáhne, ostatní bez něj by to ale určitě nedali. Já osobně to jako reunion akceptuji. Nahrávání nových songů tedy začalo ještě v roce 2006, aniž by byla vyjasněná finální sestava. To zas takový problém z technického hlediska nebyl, Billy dokázal pokrýt všechny kytarové a basové party, dokonce i klávesy, Jimmy pak zase rozezvučil svoje pekelné bubny. Větším problémem se ukázal být výběr producenta. Billy měl opět velice jasnou představu, jak by deska měla vypadat a znít. Jeho hlavní podmínkou bylo analogové a živé nahrávání, bez moderních studiových fíglů. To se ale nesetkalo s pozitivní reakcí několika vytipovaných producentů. Billy odmítnul v této záležitosti dělat kompromisy a jednoduše si počkal na pana pravého. Tím se stal legendární Angličan ze staré školy jménem Roy Thomas Barker. Jeho impozantní seznam úspěchů zahrnoval velikány jako QUEEN, THE CAR, CHEAP TRICK nebo MÖTLEY CRÜE. Billy si spolupráci velice pochvaloval a otisk Roye na albu se dle mého názoru projevuje v jeho mírně starosvětském zabarvení. Tím myslím duchovní propojení na klasický rock sedmdesátých a možná i osmdesátých let, se svojí pompézní velkolepostí, deklarovanou dramaturgickou bohatostí a statutární přímočarostí. On se Billy nikdy ani netajil láskou ke kapelám z této éry rockové muziky, takže se vlastně jejich světonázory při této spolupráci proťaly. Sice jsem zmiňoval, že D´arcy se reunionu neúčastnila, ale její stopa, i když jen nepřímo, se na albu objevila. Natáčelo se totiž v domácím studiu jistého Kerryho Browna. Ten býval bubeníkem chicagské rockové kapely CATHERINE, kterou Billy zmiňoval v souvislosti s legendárním kytarovým efektem „Big Muff“, od nichž se ho naučil používat a díky němuž pak vytvořil typický zvuk „Dýní“. Zároveň to byl ex-manžel zmiňované D´arcy. A ještě jedna zajímavost. Natáčelo se na stejný 24 stopový rekordér, se kterým nahráli před více než deseti lety opus „Mellon Collie..“. Billy chtěl, aby album bylo hlučné a dominantní, a přesně takové je. Ačkoliv je to primárně rocková deska, nejednou se v písničkách podívá i do metalových vod. „Dýně“ už i v minulosti aktivně pracovali s doprovodnými vokály, na „Zeitgeist“ je jich ale skutečně požehnaně. Samozřejmě je nazpíval komplet Billy, ale od začátku plánoval, že při živých vystoupeních mu budou vypomáhat i ostatní členové kapely. Ať už původní, nebo nějací nový. Svoje art rockové choutky tentokrát potlačil, chtěl udělat desku přístupnou, která by se mohla líbit starým fanoušků, ale zároveň oslovila i novou generaci rockerů. Sice se jim návrat do mainstreamu úplně nepovedl, ale přes půl milionu prodaných nosičů v těch dobách vůbec nebyl špatný výsledek. Co se týče hudebního obsahu, textově je album zřejmě nejvíc „politickým“ dílem „Dýní“. Primárním motivem je komentování aktuální politické situace v Americe. Připomeňme si, že to bylo období druhého mandátu prezidenta George W. Bushe, probíhající války proti terorizmu, intervencí v Iráku a Afghánistánu. Zároveň se šířila paranoia z možných útoků na domácí půdě, spojená s růstem pravomocí bezpečnostních orgánů, omezováním osobních svobod, plošným špehováním populace apod. Od toho už byl jen krůček k tomu, obvinit vládu z fašistických tendencí, despotizmu, autoritářství a nenechat na nich nit suchou. Plus to byla samozřejmě republikánská administrativa, která je přirozeným nepřítelem významné části umělecké sféry, ať už dělá cokoliv. Jen je mi záhadou, jak všechny tyhle protesty a obvinění záhadně zmizí po nástupu demokratických administrativ, aniž by se zrušil jakýkoliv z kritizovaných úřadů nebo zákonů. No nic, popojedem. V hezky ostrém ražení otvírá desku agresivní „Doomsday Clock“. Mohutná podladěná kytarová stěna tlačí song sílou obrovského buldozeru. V kontrastu k ní je Billyho zpěv relativně jemný a nenucený. Co mi vždy trochu vadilo byl zvuk Jimmyho činelů, a v podstatě i rytmičáku. Jeho plochost a lo-fi nádech ve mně vždy oživuje trauma ze „St. Anger“ od METALLICY. No dobře, až taková hrůza to není, ale jestli bych si měl vybrat jednu věc, kterou bych mohl změnit, bude to tenhle nepatřičný zvuk. Protože s technikou hraní nemám nejmenší problém, to je starý dobrý Jimmy Chamberlin, ve skvělé formě a naplno. Jak už jsem zmiňoval, songy jsou relativně přímočaré a jen jediný, téměř desetiminutový opus „United States“, se dá považovat za dlouhý, zbytek málokdy překročí čtyři minuty. Proto album slušně odsýpá a i celková délka 52 minut je chvályhodná. Velice povedená je tajemnější „Bleeding The Orchid“, která si vyhrála s plejádou kytarových zvuků a všechny jsou velice povedené. Zatím se držíme osvědčené rockové struktury, střídáme sloku refrén, prokládáme to kratšími mezihrami, sólami, ale primárně je to standardní písničková forma a funguje to. Zasněnější polohy postavené na rozsáhlejších klávesových plochách prezentuje song „That´s The Way (My Love Is)“. Melodicky je z těch méně výrazných, ale kabátek alá ostřejší THE CURE mu zvukově moc sluší. Zpátky k tvrdšímu výrazivu nás nakopne „Tarantula“. V některých pasážích se prezentuje téměř pochodovým rytmem, kombinovanými s psychelicky metalovými náběhy a pak zase relativně jemnými zpěvnými kapitolami. Je to prostě takový zajímavý stylový miš-maš. Vždy se mi líbila „Starz“. Jemný, téměř gotický začátek v pozadí s atmosférickými klávesovými plochami, sborový zpěv, a pak nečekaný vpád ostrého alternativně rockového riffu ve stylu alba „Mellon Collie…“. Ideologicky mi připomíná mojí oblíbenou „Bullet With Butterfly Wings“. Střídání klidnějších pasáží, kde nás svojí nervózní rytmikou Jimmy udržuje v neustálém napětí, kombinovaných s agresivními kytarovými útoky opět funguje na jedničku. A zmiňované klávesy, které se v průběhu songu nepravidelně vynořují a pak zase mizí v mixu tomu dodávají zvláštní, téměř post apokalyptickou atmosféru. Už zmíněný dlouhán „United States“ je zajímavý hned z několika hledisek. Tak za prvé, Jimmy to zabubnoval na jeden záběr! Celý song! A že se tam namaká. Zvukově je to takový alternativnější grunge ve stylu SOUNDGARDEN říznutý industriálním rockem MARILYN MANSON. A to já můžu. Vzhledem k ploše je samozřejmě song rozdělen do několika sekcí, takže si užijeme třeba i noiseově psychedelické kvílení, ale v relativně jemném, možná až křehkém provedení, které se následně promění ve velice intenzivní bouření. Když se nad tím zamyslím, tak Billy tyhle dlouhé songy umí. Jasně, nikdy z nich nebudou největší hitovky, ale dramaturgicky si s nimi vždy vyhrál, a nikdy to nebylo jen kolovrátkové opakování stejného motivu nebo vágní hledání nápadů, které tam u jiných kapel prostě nejsou. Jako oddechovka se pak dá brát následující „Neverlost“. Nostalgickou atmosférou prodchnutý song je civilně jednoduchý a má velice příjemnou melodii. Povedenou je i „Bring The Light“, která může znít lehce pateticky, ale má nakažlivou pozitivní energii a výborně odsýpá. Celkově je závěrečná třetina alba překvapivě silná. Po další energické „(Come On) Let´s Go!“ zde máme klávesami bohatě dopovanou „For God And Country“, která nakukuje až do teritoria kapel jako TALK TALK nebo DEPECHE MODE. No dobře, abych jen nechválil, závěrečnou „Pomp And Circumstances“ si vážně mohli odpustit. Zní to jako nepovedený béčkový vánoční hit na objednávku nějakého nákupního řetězce. V rámci turné k této desce koncem ledna 2008 „Dýně“ zavítali i do pražské Sportovní haly na Výstavišti. A já byl u toho. Abych pravdu řekl, už si na ten koncert moc nevzpomínám co se týče zvuku nebo setlistu, rozhodně nebyl špatný. Co mi (a nebyl jsem sám) přišlo ulítlý, byly kostýmy, ve kterých kapela vystupovala. Nevím, jestli měly mít nějaký hlubší smysl, ale bílé hábity s horizontálními černými pruhy byly na hranici trapnosti. Živou sestavu doplňoval kytarista Jeff Schroeder, který se pak stal i stálým členem a vydržel v kapele přes 15 let. Basu obsluhovala pohledná Ginger Reyes (snad aby se zachovaly tradice) a na klávesy přispívala Lisa Harriton. Jasně, už tam nebyla ta bombastická energie, kterou člověk vidí na živých záznamech zhruba do poloviny devadesátek, ale pořád se jednalo o zásadní kapelu a konečně jsem si mohl naživo poslechnout spousta hitů svého mládí. Vzpomínání na THE SMASHING PUMPKINS si pak dovolím uzavřít připomenutím jejich koncertu v červnu 2019 ve Fóru Karlín, na který mám vzpomínky naopak velice jasné a vesměs pozitivní. Od skvělého zvuku, uvolněné atmosféry, neobvykle komunikativního a skromného Billyho, který si vystoupení evidentně užíval, až po vynikající setlist. Ten večer měl blízko k perfektnímu. https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_poisoned_mind_recenze/3766https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_poisoned_mind_recenze/3766janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok a půl nazpátek jsme možnost reagovat recenzí na desku „Poisoned Mind“ od tuzemských stoner-rockerů ACID ROW prováhali a to i když posléze sklízela úspěchy doložené ziskem soškyAnděla. Možná za to mohl vcelku rutinní song umístěný do startovního klipu této nahrávky, kterýna mne už tehdy nepůsobil zrovna zázračně, a já od zájmu o tuhle západočeskou trojici, dnes již však pár let usídlenou v Praze, zkrátka na čas upustil. Jejich předchozí počin „Afterglow“ jsem si v době vydání oblíbil, ačkoliv šlo o osmadevadesátou variaci na téma BLACK SABBATH dochucenou nějakýmtím psychedelickým kořením. Dnes se tedy takřka s rok a půltrvajícím spožděním vracím právě k poslední, bohužel mnou tehdy odignorované nahrávce, která však po pozorném poslechu začne platit za nejukotvenější anejdospělejší počin těchto „zhýralců“. Jestli se na albu s králíkem v rámci přístupu kapely něco změnilo, pak můžu s čistým svědomím jmenovat hned několik věcí a ovšech lze mluvit jako o změnách pozitivním směrem. Jednak „Poisoned Mind“ vlastnísemknutější a průraznější zvuk, všechno je zde jasně slyšitelné, plnější, dravé, a na žádnou abstrakci a blouznění se zde moc nehraje. Za druhé - forma méně strukturovaných skladeb působí přehledněji, vše zároveň vyznívá tak nějak rockerštěji. Ze zvukutakřka vypadl odér psychedelie a dominantní halucinační pasáže. Dnesdostáváme spíše zemitý riffing a skladby mířící zásadně vpřed. Změnila se rovněž délkaskladeb, takže až na jednu osmiminutovou položku zůstáváme okolo rozumných čtyř (někdy až pěti) minut, rozhodně zde nečekejte nějaké těžkopádnéjedenáctiminutové dekly typu „No Church For Sunday“, nejsou zde žádné. Já osobně bych některé z nových songů ještě zpřehlednil a trochu smrsknul do kratší časomíry, a to aniž bych toužil z ACID ROW udělat nohsledy KATAPULT. I přes učesanější feel mám zde pocit, že by šlo songy ještě lehce ořezat a nosné motivy vygradovat. Zdá se mi, že opravdu není nutné ovíjet okolo posluchače jeden houpavý riff po dobu pěti minut. Nicméně zdejší skladby mají výraznější charisma, jsou obdařenyefektivnější produkcí a kapela se v nich uvádí se zlepšenými muzikantskýmivýkony a daleko lepšími aranžemi, ať už jde o rytmiku, krátká kytarová sóla, akustickéči slide fáze, hutné riffy nebo o správně nakyslý pěvecký projev frontmana.  Jestliže je první strana nosiče sabatovsky dravá a působí robusně, pak ta druhá více pracuje s náladami a atmosférou. Už první dva songy „GrandchildrenOf the Doom“ a „Black Blizzard“ reprezentují hlavně proto-metalový směr. Především díkykytarovému zdobení a občasnému dramatickému chóru, jež zde vyskočí zpozabolestného Alexova hlasu. Nejlepší song nahrávky je však ukrytaž pod číslem čtyři a má název „The Gift“. Jde o přímočarý stoner flák, postavený na výrazných a po benzínu čpících riffech, kterýse pohybuje někde na půli cesty mezi starými BLACK SABBATH a hudebním jazykemJoshe Hommea z QOTSA. V druhé polovině materiálu přicházejí na řadu o něco různorodějšífáze, kterým je vlastní zádumčivost a hra s náladou – takjako v případě hypnotizujícího kolovrátku „The Emperor“ nebo závěrečné, jiskrnou kytarovou akustikou opatřené titulní písně. Tahle typově podobná skladba k legendární sabatovce „Planet Caravan“ určitě také náleží k vrcholům alba.Jistou uhrančivost v sobě má i nejrozmáchlejší funerálnípochod „On The Edge Of the World“, který atakuje osmiminutovou délku a definujeonu progovou stránku.  V případě po krůčcích se zlepšujících ACID ROW je podobný žánr naštěstí vzdálený terén. Stroze se jeví podzemní repetetivní rockec „Secret Of Flying“, umístěný v rámci alba dokonce dosinglové pozice. Na přesně tento typ generických motorkářských vypalovaček je, dle mého, pět minut časomíry ažmoc. Při sledování klipu jsem si akorát řekl, ještě že jsou tam ty holky, jinak by skladbě bohatě stačily minuty tři. Deska však jako celek působí semknutě, vitálně a má styl. Je poznat, že se kapela postupně zlepšuje a dává si na své práci stále více záležet, takže i album patří k tomu podnětnému, co u nás v rámci minulého roku vyšlo.https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_odvracena_strana_lesa_recenze/3765https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_odvracena_strana_lesa_recenze/3765nobody@nothing.com (Tomáš)Už ani nevím proč jsem debut PANA LYNXE před dvěma lety odignoroval. Ano, viděl jsem klipy k singlům, ale z nějakého důvodu mi to přišlo až moc umělecké, komplikované a tím pádem pro mě nestravitelné. Přitom starší projekt Michala Skořepu STROY se mi celkem zamlouval. Moderně pojatý grunge šmrncnutý industriálem, k tomu post apokalyptická image ve stylu Roba Zombieho, všechno správně. Když jsem si nakonec nedávno debut PANA LYNXE pustil, musel jsem sám sobě nastavit zrcadlo – téměř jsem propásl výborné album! Je potřebné si vzít ponaučení z krizového vývoje. Ještě jsem ho ani nestihl pořádně naposlouchat a strávit, a „Lynxové“ se už hlásí s pokračováním. A hned od prvního songu je jasné, že to nebude jen další variace debutu, ale že nás čekají i změny.Co obě desky propojuje je špičkově vymyšlená a vyladěná image kapely. To si dovolím říct, že je na české poměry nevídaný koncept. Od grafiky, přes vizuály, klipy, obaly nosičů, samotnou story kolem kapely, tady se aplikoval komplexní přístup. Někdo to možná bude považovat za nepodstatné, mě se to líbí. Nejen po obsahové stránce, ale imponuje mi i ta energie a čas do této práce vložené. Jestli byl už debut zvukově na vysoké úrovni, profesionálně zahraný i nahraný, vyšperkovaný do poslední noty, aktuální deska jde v tomto ohledu snad ještě o krok dál. Takhle si představuji dokonalou produkci, která primárně cílí na perfektní zvuk ve vyváženém celku. A přitom dokáže zachovat živost a živelnost hudby, která nepůsobí ani v nejmenším uměle a přeprodukovaně (na co já jsem ras). Musím se přiznat, že zatím jsem nepronikl úplně do textů. Prostě se nemůžu nabažit zvuku. Ano, vnímám zpěv, ano, i některé obraty v textech jsem už objevil, ale mozek má tendenci se soustředit na muziku samotnou. Je prostě velkolepá. Krásně prostorová, dynamicky vrstevnatá, zvukově pestrobarevná, plná zajímavých nápadů.Proti debutu se tentokrát „Lynxové“ stylově ještě více rozkročili. Sám nevím, do jaké škatulky je nacpat. Tak spíš jen alibisticky vypíšu, co všechno tam slyším já, a každý si pak může doplnit další kategorie dle vlastního poslechu. Grunge, hard rock, klasický rock, psychedelický rock, new wave, alternativní metal, progresivní rock. K tomu si přičtěte silnou dávku teatrálnosti, která vystupuje jak z hudby samotné, tak zejména z Michalova zpěvu. Nejsou to jen písničky, která nám představuje. Každý song je samostatné dějství v něčem větším. Sice nemám rád spojení rocková opera, ale tady bych se ho nebál použít.Proti debutu mi přijde druhé album méně temné a spíše si pohrává s tajemnými náladami. Rozhodně to není žádný sluníčkový popík, songy jsou ale odlehčené, více hravé. Kombinování a propojování stylů můžeme považovat jak za progresivní, tak i crossover přístup. Pravda bude někde uprostřed. Čistě progresivním rockem bych to nenazval, na to se dramaturgie skladeb pořád drží relativně klasické písničkové tvorby a není to uměním pro umění. A na crossover je to celé naopak méně přímočaré a více artově pojaté. Už se do toho hezky zamotávám co? V jednom rozhovoru Michal zmínil, že obě desky vlastně můžeme považovat za koncepční dvojalbum, i když je mezi nimi dvouletá mezera. První část popisuje přeneseně cestu do temnoty sebe sama, druhá pak návrat a znovuobjevování reality.Jestli se chystáte na poslech alba „Odvrácená strana lesa“, přijměte prosím mojí skromnou radu. Vyčleňte si na to patřiční čas a soustřeďte se. Je to velice komplexní a dramaturgicky bohaté dílo, plné zvratů, změn, neustálého vývoje a střídání tempa, nálad i zvuků. Já při prvním poslechu udělal chybu, že jsem vedle toho ještě něco šmrdlal do práce a trochu to kolem mě prolétlo a lehce zkreslilo první dojem. Další poslechy, když už jsem tomu věnoval pozornost, ale začaly odhalovat propracovanou konstrukci, kde byla péče věnována každému detailu. Všechno je až obsesivně vyladěné. Otvírák „Trenažer“ je pěkně ostrý kousek, který kombinuje alternativně metalové riffovaní s pompézním rockem. Tajemná atmosféra budovaná skrze pološeptaný vláčný zpěv, do toho v pozadí nervózně vybrnkávající klavír, který PAN LYNX s oblibou aktivně využívá i v dalších písničkách. V některých pasážích song možná lehce připomene PRAŽSKÝ VÝBĚR, nemá ale daleko ani k velkolepému klasickému rocku. Singlovka „Ty seš Ty!“ nás zvukově přiblíží k novodobé tvorbě ALICE IN CHAINS, ale opět sem propašovali klavír, který tomu dává až psychedelický nádech. „Znesvěcenej svět“ atmosférou a dramaturgií míří do glam/hard rockových osmdesátek. Jemné intro s akustickou kytarou, postupně budovaná struktura, typické kytarové sólo, závěrečné vyvrcholení. Ověřené postupy jednoduše fungují. „De to s tebou do kopce“ je docela agresivní crossover, který bych si uměl představit i v repertoáru KRUCIPÜSK. „Strach je nejlepší kuchař“ je plný slovních hříček, a navíc je to i příjemný moderní rock. Zato „Tělo Těla“ opět přehazuje výhybu směrem do tajemna. Tyhle polohy se mi na „Lynxovi“ líbí asi nejvíc. Pomalejší tempo, neuspěchané budování atmosféry, postupná gradace, velké finále. Výborný riff a překvapivě rychlý rytmus zdobí „Třetí ucho“. Text opět výborný, klavír opět výborný, rytmické změny zajímavé. V závěru se pak ještě song transformuje do téměř post-metalové podoby a docela přitvrdí. „Dokolazrození“ svým etno/orientálním akustickým intrem nechá vzpomenout na legendární LED ZEPPELIN. Opět si zde hrají s tajemnem v jiné formě, a znova je to velice povedené. Závěrečná „Plastosauři“ je pak doslova perlou na konec. Song oslavující vztah mezi otcem a synem přetéká emocemi. Krásné klavírní intro, jemné kytary, postupně se přidávající kapela opatrně připravuje scénu pro očekávané finále, které není zbytečně bombastické nebo přepálené, ale na úrovni a s grácií uzavírá kolekci.Už pár dní si nad tímto albem lámu hlavu. Teoreticky by se mi to líbit nemělo. A být to nějaká americká kapela zpívající anglicky, zřejmě by mě to tak neoslovilo. Na druhou stranu musím uznat, že ten rozdíl zdaleka nedělají jen české texty. Prostě anomálie. Něco v tom albu je, něco, co neumím úplně popsat, něco, co mě hypnotizuje. Baví mě. Teatrální zpěv sem pasuje dokonale. Klavír, který bych ve většině songů absolutně nečekal, sem pasuje dokonale. Celé to působí vysoce umělecky, ale zároveň absolutně civilně. Komplikovaně, ale přitom přímočaře. Prostě se mi to líbí a honbu za důvody „proč?“ tímto ukončuji.https://www.crazyDiamond.cz/kant_acid_row_cham_la_live_style_cafe_12prosince2025_koncert/3762https://www.crazyDiamond.cz/kant_acid_row_cham_la_live_style_cafe_12prosince2025_koncert/3762janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stačilo ojedinělé setkání pár dnípřed tím, kdy jsem dostal nabídku zúčastnit se výjezdu na jeden stoner-rockový koncert v německém Chamu, a v pátek navečer,jen co jsem opustil osmou škodováckou bránu na Karlově, už sedímv autě, které se řítí plzeňskou průmyslovou zónou na západ. Pod projektem Music Bridge seskrývá série šesti koncertních akcí, které združují vždyjednu českou a jednu německou kapelu podobného stylového ražení.Tři z těchto akcí se konaly v plzeňském Divadle Pod Lampou, třinaopak v Německu, na střídačku v Regensburgu a Chamu. Tohle bylašestá a poslední akce z této série a právě její součástíse staly dvě kapely, které oblibují vintage zvuk, stoner rock arock´n ´roll, psychedelii a rockovou hudbu 60-70tých let. Kdo byl tedy ten večer v bavorském Chamu k vidění? Jednak zAschaffenburgu (stotisícové město z oblasti Frankfurtu nad Mohanem) dorazivší mladý německý kvartet KANT, a za druhétachovsko-plzeňsko-pražští zlobiči z ACID ROW, kapela v našemklubovém prostředí již notně známá a se svou poslední deskou„Poisoned Mind“ dokonce završující svou úspěšnou jízducenou Anděl. Dvacet kilometrů od našich hranicležící Cham je sice ospalé bavorské městečko, které svouvelikostí a počtem obyvatel určitě nepřekonává šumavskouSušici, ale rockový klub zde mají široko daleko nejlepší.Dokonce o dost věhlasnější a zajímavější než  je tomu v mnohem většímRegensburgu. Historie tohoto místa se již blíží dvěma dekádáma budova ležící v rámci technologického parku na jižním okrajiměsta už ledacos z hudebních pochutin zažila.Objekt tvoří nejen rozsáhlárestaurace v americkém dálničním stylu a prostor před ní, plnýlavic k letnímu posezení, všelijak nazdobených a nasvícenýchaut či autovraků, dálničního haraburdí, umělých palem,americké benzínky apod., ale také koncertní sál pro pět stoveklidí a rozsáhlé zázemí, součástí kterého jsou různésalónky, šatny a dokonce prostory k ubytování muzikantů. Budovu, kterádříve pravděpodobně sloužila k průmyslovým účelům, se zdeza dvě dekády podařilo kompletně předelat do podoby hodněnavštěvovaného, útulného a funkčního kulturního centra, kdemůže návštěvník strávit s přáteli klidně celý večer –dát si dobrou večeři nebo zajít na koncert. DoL.A.CHAM se na akce světově známých kapel jako SOULFLY, SEPULTURAnebo MADBALL totiž sjíždějí návštěvníci ze stokilometrovýchvzdáleností, neboť akce na tomto místě mají osvědčenoukvalitu a pravidelnost.Přejděme k účinkujícím kapelám,jejichž vystoupení sledovalo ten večer jen pár desítek příchozích, a to i přestože sousední rozlehlá restaurace bylav pátek narvaná k prasknutí. Holt je zde mezi místními oblibaobřích porcí a hamburgerů zkrátka větší, než stoner rocková produkce. Večer zahájilo české trio ACID ROW, které se zaněkolik posledních let slušně vyhrálo a i jejich songy získalyna větší přímočarosti a dravosti. U nich prostě vždy budetevědět, co dostanete. Kapela hraje převážně songy ze své poslednídesky „Poisoned Mind“, které se přiklání k sabatovštějšíformě a to na úkol nějakých psychedelických fází. Klubem tak zněl sevřený, garážově zhutnělý hard rock postavený nariffech. ACID ROW přesně vědí, čeho chtějí docílit a svýchzbraní se drží, v současné době již maji připravených pár skladeb pro nadcházející desku, která by mohla vyjít již vprůběhu příštího roku. Bylo poznat, že těch pár německýchpříchozích jejich bytelný sound zaujal a tak by šlo jejich vystoupení zhodnotit jako úspěšné.Němečtí KANT vycházejí z podobnéhoprostředí jako naši ACID ROW, ale je na jejich písních poznat,že tito Němci jsou stylově o něco otevřenější a zvukově zajímavější kapelou.To netvrdím na základě pověr toho typu, že odborník přijíždí vždyckyz větší vzdálenosti :-), ale prostě proto, že v rámci hudebnínadžánrovosti bylo poznat, že operační terén této kapely je opoznání širší a také jim to celkově lépe hrálo. Kapela vedená zpívajícím kytaristou Mariusem Seidelem má za pět let existence na svém kontě, tedy krom singlů a EPs, dvě řadové desky, debut „When The Strangers Come To Town“ z roku 2023a o rok mladšího následovníka „Paranoia Pilgrimage“. Jejichsound pojímá dravější momenty i klidnější poloakustické fáze a je poutavě zdoben různými psychedelickými zvuky akytarovými vyhrávkami, se kterými Seidelovi vypomáhá i poměrněšikovný druhý kytarista Nicolas Jordan. Na baskytaru hraje dívka,Elena Strähle, a za bicími sedí Bryan Göbel. Oproti ACID ROW jsouKANT mnohem méně metalovou kapelou, hutnost vlastně pro ně přílišneznamená, ale naopak v jejich zvuku nalézám touhu porozvolněnosti hudebních děl z přelomu šedesátých asedmdesátých let. Struktury skladeb KANT jsou o něco jemnější,vynikají v nich nenásilné detaily a vedle psychedelie lze říci,že je kapela následovníkem spíše garážově rockových či dokonce proto-punkových kapel typu MC5. Rozhodně tak dostáváme různorodévystoupení, které tahnou nejen kytarové duely, ale i zajímavý,svým způsobem naléhavý hlas frontmana. Kapelu všem příznivcůmstoner-rockových smeček jako KADAVAR, BLUES PILLS, GRAVEYARD čiLUCIFER tedy pouze doporučuji. https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_od_blazniveho_dadaismu_k_vaznosti_a_zase_zpet_rozhovor/3760https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_od_blazniveho_dadaismu_k_vaznosti_a_zase_zpet_rozhovor/3760janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Žánrově těžko zařaditelní avantgardisté PRVNÍ HOŘE patří už zhruba dvě dekády k nejpozoruhodnějším rockovým formacím u nás. Přestože určitě nejsou žádnou masovkou, své příznivce určitě mají a v klubovém prostředí patří ke stálicím, vesměs hrajícím pro fajnšmekry. Sice od vydání jejich poslední desky „Achtung, Sultan!“ uběhl již rok, ale i tak jsem cítil, že by stálo za to se na poslední etapu fungování kapely poptat u toho nejpovolanějšího. A tak vznikl tento rozhovor s Urzou, kde bylo dokonce nastíněno téma možné podoby nového materiálu. Zde je.Již před rokem jste vydali svou dosud poslední desku „AchtungSultan!“. Ta navazuje na vaši zřejmě dosud nejlepší práci, osm let staré album „Křehký mechanismus pozemského štěstí“. Znovu jde o bláznivý mix mezi mnohastyly, album, které není samoúčelně progresivní, ale naopak jeho proměnlivostje přímo spjatá s probíhajícím dějstvím. Panuje spokojenost s posledním albem?Myslím, že panuje, my v kapele máme tuhle desku rádi.Osobně bych řekl, že má přinejmenším nejlepší zvuk ze všech našich alb. Nicménějá se strašně nerad piplám v minulosti, takže „Sultan“ už je pro mě jenpoložka v diskografii a žiju spíš novou tvorbou, která myslím všechnyhodně překvapí. Někdo tvrdí, že „Achtung Sultan!“ byl bláznivější a méněhitový. Jak ty vaše poslední album slyšíš a jak bys jej slyšel, kdybys jejporovnal s předchozím počinem? Ach, to je ta věčná subjektivita. Já si zase myslím, žehitovosti je na „Sultánovi“ habaděj, třeba „Malovali čerty“, „Hochštapler“,„Prase s kamerou“… S tou „bláznivostí“ bych ale souhlasil.V období po vydání „Mechanismu“ jsme se všichni v kapele skutečně taktrochu zbláznili a začal nás bavit větší hudební dadaismus. Prostě se námjednoho dne tak trošku přesytila nějaká ta přílišná vážnost. Na porovnáváníuběhlo ještě málo času, já svoje vlastní plody dokážu tak nějak posoudit až s mnohaletýmodstupem.  Kde a po jak dlouhou dobu „Achtung, Sultan!“ vznikalo a čehosi na něm nejvíce ceníš? A protože je rok od vydání, rozhodně už dávno musíšmít nějakou zpětnou vazbu, takže, jak bylo vlastně přijato? Písně na album vznikaly asi tak posledních sedm let, my jsmev době toho podivného covidového vakua moc nikam nespěchali. Samotnénahrávání nám pak zabralo asi dva týdny ve studiu a pak nám mistr Aleš Hyvnardesku téměř rok míchal a masteroval. Zpětná vazba byla v souhrnu velmikladná, v recenzích (kterých ovšem dneska vychází už jen zlomek toho, copřed lety) obdržela deska povětšinou osm z deseti. Vlastně v podstatěvšechna naše alba měla vždycky těch osm až devět, výjimečně i deset, což jeskutečnost, která mě vážně blaží! A jo, slýchám i hlasy, kterým nesedí onazmíněná „bláznivost“, a i to je zcela v pořádku. Těmhle našim fanouškůmmůžu lehce naznačit, že chystané album bude zase výrazným obratem k většíhudební i textové vážnosti, i když rozhodně ne k nějaké tíze a patosu. Jestli něco „Achtung, Sultan!“ odráží, tak názor, že byčlověk neměl ten život brát až tak vážně a spíš by si měl vážit každé maléradosti. Tohle je patrné třeba v songu „Maškaráda“, kde zmiňuješzástup figurek s jejich životními nezdary. Jaké vlastně prožívala období kapelaPRVNÍ HOŘE v době vzniku těchto písní? To poselství jsi určitě vystihl přesně. Víš, dříve jsem sev textech zabýval spíš závažnými, někdy tíživými tématy, ale to měv posledních letech nějak přešlo. Stejně tak jako jsem uvnitř sebe prošeljistou změnou směrem k tomu, umět si vážit toho podstatného anezaplevelovat si hlavu zbytečnostmi, tak jsem o tom začal zpívat iv textech. Abych to trochu ilustroval – třeba na nové desce budu hodnězpívat o přírodě. A zatímco dříve bych zpíval třeba o stromech, které se lámoubolestí ve větru, dneska zůstanu jen u stromů ve větru. Tu bolest, nebo naopakradost si tam přece může už dosadit každý sám. To jenom takové nahlédnutí domojí textařské kuchyně. Nu a období, kdy vznikaly písně pro „Sultána“, jsemzažíval asi dosud nejtěžší životní roky. Možná proto jsem naopak tíhnulv hudbě a textech k nějaké větší odlehčenosti, už se mi nechtělobabrat v bahně ještě i v písničkách. Teď už je všechno zase skvělé,ale k té „tíze“ se už nechci vrátit. Sociální téma je blízké skladbě, za kterou je jistá zvůle čitlak ze strany silnějších a mocnějších - „Velkej Developer“, co tě inspirovalok napsání právě tohohle songu? Byla to Praha? Jo, určitě Praha. „Karlínskej démon, rohanskej kníže“, okterém s panem Bertrámem zpíváme, mi dýchá za krk pokaždé, když sev noci vracím z naší karlínské zkušebny. Zažil jsem totiž tuhle čtvrťještě v její původní podobě před povodněmi 2002 a sledoval v přímémpřenosu, jak se na ni vrhli developeři a proměnili ji skoro k nepoznání.Například přímo vedle naší zkušebny kdysi developer nechal vybagrovat celé obřípohřebiště padlých vojáků z prusko-rakouské války a gigantické hromadykostí a lebek uprostřed noci tajně odvezl na nějakou skládku za Prahou. A kdyžsi člověk uvědomí, že to byli chlapi, kteří kdysi dávno obětovali životyvlastně i za nás všechny, je mu z toho cynismu zle. Obří developeryvětšinou nesnáším a považuju je za hyeny. Tak jsem jim to chtěl aspoň trochunaložit v téhle písni. Přiznávám, že mými nejoblíbenějšími okamžiky tvorby PRVNÍHOŘE jsou prostě ty nejpohodovější skladby, kde není příliš zvratů a působínejvíc jako takové plynulé, ne moc splašené kytarové písničky (třeba jako ty odOLYMPICU), ve kterých můžeš uplatnit svůj poetický talent, přesně takovýmsongem je „Hochštapler“. Jak bys zhodnotil tuhle mou nejoblíbenější skladbu zalba? Jsem fakt rád, že je tvoje nejoblíbenější, protože moje možnátaky. V poslední době zase začínám tíhnout spíš k lyričtějším písnímtohohle typu a dost výrazně se to projeví i na připravované desce.  Tak to je skvělá zpráva. Ještě bych zůstal u zatím poslední desky. V rámci songu „Svatý Salieri“ se podařilo nastolit atmosférudivadelního představení a vystavit můstek mezi posluchači a aktéry dění, jderozhodně o zajímavý nápad stran komunikace muzikanta s okolím v rámci proududění, kde vznikl podobný nápad a jak tuhle skladbu hodnotíš? Jo, dobře jsi to vystihl. Tahle divadelnost pro nás není nicnového. Myslím, že podobný „můstek“ jsem stavěl už například v písni „Dítěboží“, případně už kdysi dávno ve skladbě „Commedia dell´arte“, kde se vžívámdo role jakéhosi divadelního deklamátora, případně vyvolávače. Obecně témasvěta jako theatra mundi, divadelnost, tragikomičnost, to jsou mojeceloživotní důležité náměty. Hodně vysoko mám i svým způsobem taneční song „Malovaličerty“, který je zrcadlem nastaveným lidem, kteří již nevěří, že se někdy budou mít lépe(možná třeba všem těm protestujícím s českými vlajkami pod sochou sv. Václava).Tahle věc mne vážně zaujala, a to i díky vklínění zparafrázovaného úseku songu „Modlitba pro Martu“, který se objeví v rámci gradace poslední fáze této písně.Jak tebe podobné záležitosti baví a jak hodnotíš tuhle věc? Tuhle věc mám zrovna taky moc rád a perfektně myslím fungujenaživo. Asi taky právě proto, že pro nás rozhodně není zrovna typická.V textu je samozřejmě možné hledat nějaké roviny, ale prozradím, že veskutečnosti jeho část vznikla naprosto spontánně už před lety při jedné mohutnépokoncertní pijatyce. Parafrázi „Modlitby“ s textem „Ať mříž dál zůstávás touto zkušebnou…“ jsem pak napsal jako konkrétní reakci na mříž, kterounaši kolegové ze společné zkušebny nechali nainstalovat, abychom jim nechodilido místnosti hulit a dělat bordel.  Kdo se v rámci kapely nejvíce podílí na skládání a jakýmzpůsobem vlastně podobně různorodý materiál ve vašem případě vzniká?Předpokládám, že jste spíše spontánní kapelou – viz třeba rychlé bláznivinky„Yummy, Yummy“, „Bohnická“ nebo „Osolen“... Tak zrovna tohle musím uvést na pravou míru, my tvrdě makámena každé skladbě, i když je to třeba „bláznivinka“. Úplně každá píseň nám trvátřeba i několik desítek zkoušek, než doladíme aranže a produkci. Že potom znílehce a spontánně, to je jenom dobře. Nu a autorem většiny motivů jsem já, ikdyž výsledek je vždycky kolektivní práce. Například chlapcům skoro vůbecnekecám do jejich partů. Vzájemně si jenom zhodnotíme, jestli se nám to líbí,nebo ne, ale svoje party si každý do skladby vymyslí sám a moje „základy“obohatí ještě něčím ze sebe. Je obrovská výhoda, že hraju s brilantnímimuzikanty. Texty, to je potom už výhradně moje parketa. V úvodu si načal téma nových skladeb. Co tedy chystají PRVNÍ HOŘE v nejbližší době? Jaká je vize napříští rok?  Už jsem to několikrát naťuknul – příští rok se chystámenahrávat, a pokud to dobře půjde, nová deska by mohla vyjít v roce 2026.Toho času máme v rukávu asi deset nových skladeb a můžu prozradit, žepříští album bude znamenat asi největší překvapení v celé našídiskografii. Ty bys zrovna mohl být spokojený, protože v současnostitíhneme k větší přímočarosti, repetitivnosti, možná i jisté hypnotičnosti,a dáváme si radikální pauzu od avantgardních postupů. Současná podoba kapely měosobně neskutečně baví a cítím teď takový svěží vítr, jako už dlouho ne. Budete v příštím roce koncertovat? Pokud ano, víte již kde? Budeme, ale už delší dobu hrajeme v omezeném režimu,spíš svátečně. Takže bude pár klubovek na jaře a na podzim a přes léto nějakýten festival. Nás hraní neživí, takže už koncertujeme vyloženě jenom tam, kdeuž máme nějaké tradiční zázemí a má to pro nás smysl. Nejbližší koncert bude21. 2. v Divadelním klubu v Poličce společně s UŽ JSME DOMA.Zrovna Polička je jedno z těch míst, kam se už léta vracíme a kde mámekomunitu fanoušků. Moc děkuju za příjemný rozhovor!https://www.crazyDiamond.cz/marty_friedman_dreaming_japanese_recenze/3764https://www.crazyDiamond.cz/marty_friedman_dreaming_japanese_recenze/3764hackl@volny.cz (Pekárek)Bez mučení se přiznám, že s metalovou literaturou jsem na štíru a s memoáry nebo autobiografiemi obecně taktéž. Za poslední tři roky jsem z nich přečetl jen válečné vzpomínky Miroslava Vilda, jednoho z československých hrdinů z 311. peruti, a ještě útlou knížečku vzpomínek manželky Bohuslava Martinů. Vůči knihám o metalu mám pak jakýsi iracionální blok, který mizí až v poslední době a velmi pomalu. Samotného mě proto překvapilo, jak jsem skočil po nabídce zrecenzovat autobiografii kytaristy Martyho Friedmana. Když teď přemýšlím nad důvody, nenapadá mě nic jiného, než že pro mě jeho raný shredding s harmonicky orientálním soundem i po letech představuje srdeční záležitost. Možnosti dozvědět se něco víc o vzniku alb CACOPHONY a „Rust in Peace“ od MEGADETH jsem tudíž nemohl odolat.A zklamán jsem rozhodně nebyl, jakkoliv mě prolog knihy věnovaný frustraci z toho, že dotyčný navzdory všemu úspěchu pořád zůstává cizincem v jedné cizí zemi (hádejte které) a že se bude usilovně snažit o změnu, nejdřív trochu vystrašil. Spíš než pocitovým variacím na téma „Ztraceno v překladu“ dávám totiž přednost mapování určitých zážitků, byť jsou předkládány výhradně z jedné perspektivy, v daném případě s dopomocí renomovaného hudebního publicisty-metalisty Jona Wiederhorna. Po přečtení několika úvodních odstavců první kapitoly jsem se ovšem hodně rychle hodil do klidu. Důstojný špalíček zvíci cca 380 stran, jehož českou mutaci zajistilo vydavatelství Smile Music, nepřináší bolestínskou zpověď o problematice „vlísávání“ do jiné kultury, ale popis stěžejních metalových epoch zprostředkovaný životní cestou jednoho z nejvýznamnějších kytaristů žánru. Marty vzal vše z gruntu, prakticky od kolébky, a také dost(!) upřímně. Zpovědi typu: „Vodu z její vany bych vypil brčkem“, plně vyvažuje obsah, který hudebního fanouška zajímá nejvíce. Styl vyprávění je chronologický a lineární. Vše podstatné dokreslují dobové fotografie, ty nejzásadnější jsou koncentrovány na křídovém papíře těsně za polovinou knihy.Obvyklá triáda „zázemí, talent, práce“ zde vychází tak, jak má. Nechce se mi příliš spoilerovat, něco se však zmínit prostě musí. Každý talent je nutné rozvíjet tvrdou prací, jinak zůstane jen promarněným darem. Můžeme se bavit také o cílevědomosti, vůli a samozřejmě o štěstí. Náš kytarový hrdina možná někde autisticky a ve zničujícím tempu hodiny drhl stupnice a akordy. Své vyprávění na něčem takovém ovšem nestaví. Alespoň zprvu pro něj bylo nejdůležitější hraní v kapele a touha po životě rockové hvězdy, která vše typické, na co odkazuje další triáda – sex, drogy a rokenrol – přijímá plnými doušky. Později ho hnala ctižádost ke zdokonalování své hry, svých skladatelských schopností, zkrátka k realizaci jeho vlastních plánů a nahrávek, na které však zpětně dokáže nahlížet i dost kriticky.Veškerá snaha by ovšem byla k ničemu, kdyby v jednu a zřejmě tu pravou chvíli nespadlo shůry to pravé lano. Marty na něj byl právě díky své předchozí tvrdé práci a všemožným zkušenostem připraven. Samozřejmě, mluvím o MEGADETH. Tehdy, zkraje roku 1990, zde došlo k typické win win situaci. Marty ve svých sedmadvaceti letech konečně přestal řešit každý dolar a kapela získala kytaristu, s nímž mohla nejen směle vkročit do rozkolísaných devadesátých let, ale zároveň je proměnit ve své nejúspěšnější období. Mustaine prokázal fantastickou intuici, když právě ve chvíli, v níž si thrash metal pomalu „sedal na zadek“, dokázal do kapely přijmout tak komplexního metalového kytaristu, navíc prodchnutého jedinečným melodickým cítěním. V dalším si dovoluji odkázat na příslušných víc jak sto stránek. Pro fanouška Mustaina a spol. každopádně povinná četba. Dostane se mu totiž insiderského pohledu na řadu zásadních momentů fungování skupiny, stranou samozřejmě nezůstávají ani vztahy osobního rázu. Jen pro dokreslení, v roce 2023 si Marty s radostí zahraje s MEGADETH v Budokanu a současně do svých pamětí napíše: „David (Ellefson) je a vždycky byl opravdový chlap.“Už před četbou týkající se výše zmíněné osudové srážky jsem si uvědomil, že omezení plynoucí z jediné perspektivy vlastně nepředstavují žádný problém. I kdybych měl potíže s tím, jak jsou některé skutečnosti autorem podány (nějaké autentické zážitky přeci jen mám), pořád zde zbývá osobnost samotného vypravěče, která mě díky své hudbě eminentně zajímá. Že by memoárová literatura stavěla nakonec právě na tom? Aha.:-) Nad Martym jsem po celou četbu dost přemýšlel, na čemž má pochopitelně podíl i plynulý a příběhem nabitý text, který mě navzdory některým formálním nedostatkům, opravdu strhl. Asi bych si s dotyčným neměl co říct, ale lidsky mě zaujal a v mnohém bych s ním souhlasil. Párkrát jsem se dokonce přistihl při tom, jak mu přeji, aby už konečně prorazil. A když mu Mustaine po konkurzu lakonicky řekl, aby od nynějška „nechodil moc daleko“, spadl mi kámen ze srdce.:-) Že mohl také pár lidí pořádně naštvat? Rozhodně. Se šesti křížky na krku však zůstává především profíkem a gentlemanem cítícím ke svému okolí respekt.Marty vyrůstal v láskyplném prostředí, ve kterém stejnou silou působila židovská tradice s liberálním přístupem. Mohl si v podstatě dělat to, co chtěl, a také toho využíval, dokud se v něčem nespálil, jako třeba náctiletý s LSD. V první polovině knihy líčí své dospívání, první pařby s dalšími nadšenci a úplné začátky s DEUCE či VIXEN. Dodávám, že i tyto proto-nahrávky dnes díky reedicím malých labelů seženete. Následovaly HAWAII a právě CACOPHONY s výjimečně talentovaným Jasonem Beckerem. Díky nim se stal respektovaným, ale hmotně stále velmi chudým kytaristou, jehož příběh mohl v tomto bodě také skončit. Naštěstí přišlo ono lano, které ho ve spojení s dalšími významnými životními událostmi definitivně vytáhlo až na jeho japonskou cestu, ze které poté už neuhnul. O ní také pojednává poslední třetina knihy.Marty Friedman na uvedené cestě dozrál v osobnost, která se dívá na své okolí i na vše uplynulé s respektem, pochopením i nezbytnou pokorou. Ze všech řádků je zřejmé, že si je plně vědom velkého daru, jehož se mu dostalo. A teď nemám na mysli kytarové umění, ale naplnění životní dráhy, kterou si sám vysnil.https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3761https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3761nobody@nothing.com (Gazďa)Pořádná porce kvalitního blackmetalu byla k mání druhé prosincové pondělí v pražskémFuturu, které mi dlouhodobě přijde tímhle subžánrem načichlé,neb právě sem Obscure Promotion často černometalové spolky umisťují.Tenhle prostor se k black metalu hodí: podzemní, trochuoprýskaný, nepříliš velký, ale ne stísněný, přesto působícíklaustrofobicky a celkově i trochu nepřátelsky. Už nějaký časjsem na black metalu nebyl, a který čas je lepší než ten nakonci roku, kdy v mytologiích začíná vládnout chaos amocnosti pekelné vysílají démony k nám na zem. Trojicejejich zástupců tedy dorazila i do sálu na Smíchově…Ve všech tech případech šlo navíco pekelníky, kteří u nás nebývají tak často. Původně íránskáskupina TRIVAX dokonce nikdy. Když se podíváme na trochu kontextu,tak přestože je metal v Íránu zakázaný a přísnětrestaný, existuje několik desítek íránských skupin, které semu ilegálně věnují. Pokud muzikanti neemigrovali a zůstávajív zemi, tak jde o záležitosti hlubokého a pečlivě tajenéhoundergroundu, zejména na soukromých párty mezi uzavřenoukomunitou. Pouze v emigraci se mohou íránští hudebnícivěnovat koncertování veřejně. Nejznámější je asi případthrash/groove metalové skupiny CONFESS, jejíž zpěvák NikanChosráví byl odsouzen k dvanácti a půl letům žaláře ačtyřiasedmdesáti ranám rákoskou, když mu i jeho spoluhráčipůvodně hrozila smrt. Následně oba utekli do Turecka a nakoneczískali azyl v Norsku. Kolik ran by asi dostali týpci hrajícíblack metal, tedy žánr, který se hlásí přímo k VelkémuSatanovi? Každopádně i TRIVAX patří k emigrantům akapelník Shayan jejich činnost obnovil v Birminghamu v roce2011 poté, co během koncertu v jedné z teheránskýchstředních škol studenti zapálili hlediště (nezjistil jsem,jestli to bylo rozjařeností návštěvníků, nebo naopak naprotest proti tomu, co se na pódiu dělo). Každopádně pražskýkoncert proběhl ve výrazně klidnější a normálnějšíatmosféře. Shayan byl charismatický, hecoval publikum, pobíhal popódiu, šklebil se a zejména v disciplíně koulení zlýmaočíma byl nepřekonatelný. Hudba je solidní, trochu načichláthrashem, i když nejde o nic novátorského. Překvapením pro měbyla malá návštěvnost, kdy při mém příchodu klub zel doslova prázdnotou. Naštěstí po začátku setu se – zřejmě zevšech možných děr – začali „satanisti“ vylézat, takže tonakonec odhadem vypadalo na nějakou stovku křepčících. Cestovatelské DNA mají i následujícíANCIENT. Původně z norského Bergenu, následně je v roce1995 frontman Aphazel zreformoval ve Spojených státech, aby se pakpřesunoval do Itálie a Řecka a nakonec zas skončil v Norsku.Kdysi zahuhlaný, ale dnes mnohem čitelnější black i s prvkythrash a death metalu. Naživo se ale v Praze hrál takřkačistokrevný black metal, jelikož se sahalo hlavně k debutovémualbu „Svartalvheim“,což lze přeložit jako domov černých elfů (žijí v podzemía kutají tam). Z mého pohledu možná i trochu škoda, jelikoži pozdější desky stojí za pozornost, ale asi to souvisí s tím,že loni první fošna oslavila třicátiny. Zatímco na TRIVAX bylopoloprázdno, tak tady na tuhle trojici naopak takřka plno, odhademokolo tří set lidí. Aphazel se stará o kytaru a štěkot, svýmcorpse paintem a výrazem tváře připomíná trochu KING DIAMONDA,jen má nad to ještě jakousi trnovou korunu z kovových bodců.Neustále se zeširoka šklebil, jako kdyby ze sebe každé slovo nebo slabiku tlačil neuvěřitelnou silou a stálo ho tonezměrnou námahu. Je maličký, takový skřítek (první ze dvoutoho večera), ale charismatem velikán. Celou dobu se nehne ze svéhomístečka před mikrofonem, ale nepůsobí sterilně, jen zvláštně.Vedle stojící Opat z MALLEPHYR se ke mně nakloní a říká,že s nimi kdysi hráli a pařili v Kanadě a že je tov civilu velice milý a příjemný chlapík. Zajímavý je ibasák. Vytáhlý hubený čahoun s vizáží chodící mrtvoly,prakticky bez mimiky. Na začátku jen strnule stál, postupně seale tohle Frankensteinovo monstrum rozpohybovalo a začalo – místyi zuřivě – hecovat publikum. Hudebně to pro mě tolik není, oldschool jednodušší black bez velké technikality. Lidi se alebavili a kolem mě pochodovali různí hroziči, kteří dělajítakový ten blackový grif otevřenou rukou, kdy jakoby tahajíz ostatních duše nebo co. Hlavní hvězdami, které přitáhlynejvětší davy se nakonec ukázaly právě ANCIENT.ABSU mě uhranuli na letošním Brutalusvým popůlnočním koncertem a show ve Futuru tuhle laťkunepřeskočila. Letním nočním koncertům pod hvězdami se z méhopohledu nic nevyrovná, takže to byl nesplnitelný úkol, ale i takto bylo velmi dobré. I tady se slavili třicátiny, tentokrát druhéfošny s názvem „The Sun of Tiphareth“, která je mystickýma ezoterickým vzýváním sumerské a keltské mytologiev blackmetalovém rouše. ABSU jsou Američané, a jelikožvznikli už v roce 1989, tak patří mezi pionýry tohoto žánruza oceánem. Přesto se před nimi klub nepochopitelně vyprázdnil aněkolik desítek lidí to po ANCIENT zabalilo. Nepochopitelné. Kdyžuž člověk dá za koncert sedm stovek a poslouchá black metal,tak proč odejde před jednou z jeho legend? Pro mě se laťkahudební zajímavosti každopádně zvedá s příchodem ABSUokamžitě nahoru. Blackový progmetal je muzika podle mého gusta.Když je tak ve Futuru poslouchám, tak si uvědomuju i čím to je.Mají v sobě hodně z IRON MAIDEN, až jako kdyby z pódia znělyskladby z progresivního období okolo „Seventh Son of aSeventh Son“, do kterých frontman Proscriptor McGovern krákorásvé mystické texty. Typické mejdnovské rozmáchlé vybrnkávanéa repetitivní pasáže, hopsavé basou hnaném rytmy (v angličtinětomu u IM říkají galloping) a dokonce i usměvavý blonďatouhřívou máchající basák vypadal jako kříženec Steva Harrise aIana Murraye. Čas od času se samozřejmě výrazně přitvrdí dosyrového thrashe nebo blackových sypaček, ale Ajroni tu stálevystrkují růžky. Současnou inkarnaci ABSU vedlenezpochybnitelného šéfa Proscriptora tvoří členové řeckýchZEMIAL, kde ale zas teď zpívá i Proscriptor, takže jde fakticky ojakýsi hybrid. Basák i kytarista dělají skvělou show, dobře sepohybově i vlasově koordinují a vypadají hodně dobře naloženi.Přinasraně naopak působí prckoidní frontman, který čas od časuv instrumentálních pasážích i zmizí do zákulisí. Nakonecse ale dostává do pohody i on, zejména vlivem opravdu energickéhokotle, který i při relativně nízkém počtu účastníků jedenaplno. Byl tam sice i jeden opravdový a ožralý debil, co neustálea opakovaně vrážel do všech lidí okolo, takže jsem se tentokrátnezapojil ani na chvíli, ale energii do sálu tenhle moshpit vlilvelikou. Vedle zmíněné desky se přehrály i dvě tři věciz jiných alb a stejný počet coverů od ZEMIAL, což jsou oněco jednodušší, ale i tak kvalitní věci od podlahy. Hezkýzážitek.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_ii_the_friends_and_enemies_of_modern_god_recenze/3756https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_ii_the_friends_and_enemies_of_modern_god_recenze/3756nobody@nothing.com (Tomáš)„Machina II“ je zapeklitý případ. I já jsem s tou nahrávkou měl co dělat. V podstatě až při přípravě recenze jsem konečně rozkryl pozadí této záhadné desky, která se oficiálně počítá za další řadovku, ale okolnosti jejího vzniku a vydání jsou vše, jen ne standardní. A možná trochu symbolicky právě nedávno poprvé vyšla i oficiálně na CD a LP. Ano, čtete správně, po 25 letech si tuhle řadovku konečně můžete i fyzicky zakoupit. Hustý co? Začněme chronologicky, takže míříme ke vzniku. Už při nahrávání desky „Machina“ v roce 1999 měl Billy opět v hlavě koncept, který směřoval k dvojalbu. Jako obvykle problém nebyl v materiálu, toho bylo znova požehnaně, ale Virgin Records si po nijak oslnivých prodejích alba „Adore“ na takovýto mega počin netroufaly. Zároveň v půlce roku 1999 začal fungoval Napster, který měl fatální dopady na prodeje fyzických nosičů. Tak či onak, Billy měl songy připravené a kapela je postupně nahrála. Další variantou, která se zvažovala, bylo vydání „Machina II“ jako samostatného alba, v podstatě mělo jít o takové ideologické pokračování jedničky. Tohle vzalo taky rychle za své, když první „Machina“ na trhu v podstatě propadla. Jak to teda celé dopadlo? Klídek, dostaneme se k tomu. Nejdřív ale mrkneme na muziku samotnou. První část materiálu byla nahraná ještě v roce 1999, takže na něm participovala i D´arcy. Dokončení ale proběhlo až v létě roku 2000, když padly všechny naděje na oficiální vydání přes Virgin. Možná si teď řeknete, že dvojka bude v podstatě jen klonem jedničky. Ano i ne. V některých oblastech jsou si blízké, v některých naopak docela rozdílné. Na první poslech je evidentní alternativnější zvukové zabarvení. Kytary jsou ostřejší a agresivnější, album je syrovější s mírným (nebo i hodně) lo-fi nádechem. Proti jedničce je výrazně méně učesané a produkčně vypulírované. Třeba hned první dva songy „Glass“ a „Cash Car Star“ znějí jako by se PIXIES potkali s WHITE ZOMBIE. Probleskují zde industriální elementy, podobně tak i noiseové kvílení. U některých songů pak člověk může být na vážkách, jestli tohle skutečně byla plánovaná finální podoba, nebo jednoduše z nějakého důvodu nejsou dotažené, ať už dramaturgicky, nebo i technicky. Proti jedničce se ustoupilo i z přímočaré melodičnosti, až na pár výjimek jako „Real Love“, ale i ta by tam byla spíše za slabší kousek. Uvolněnost a pohodu přináší „Let Me Give The World To You“, kterou ale ubíjí ten podivně nekvalitní a zastřený zvuk. Takové songy prostě potřebují kvalitní produkci a krystalicky čistý zvuk, jinak je to úplná schizofrenie. Právě nevyrovnanost zvukové kvality, nebo čistoty chcete-li, je hodně výrazná. Od relativně slušných písní, přes specificky alternativní, až po vysloveně lo-fi, které nemají daleko k pracovním demáčům, na albu se zkrátka nachází všehochuť. Že to neprospívá ucelenosti a soudržnosti zřejmě nemusím explicitně zmiňovat. Nabíledni je otázka, jestli dvojka není jen „odpadem“, který zůstal po vyselektování lepšího materiálu na jedničku. Kapela sice tvrdí že ne, ale pocitově to skutečně tak působí. I kdybych bral jen samotný songwritting, tak je to jasné na první dobrou, bez váhání a bez debat. Z kolekce trochu vystupuje „In My Body“ a to hned v několika ohledech. Je to jediný delší song, se svými sedmi minutami nechává ostatní kousky daleko za sebou, když druhý v pořadí má jen čtyři a půl minuty. Ona celá deska má jen padesát minut. Dalším specifikem songu je jeho relativně čistý zvuk, který se výborně hodí k jeho potemnělé atmosféře. Takhle nějak bych si uměl představit album „Adore“, kdyby bylo primárně kytarové a nebylo totálně ovládnuto elektronikou. Hloubavý song ve středním tempu, stavící primárně na melancholické atmosféře je asi nejvíce artovou položkou desky. Podobně zvukově kvalitní je i závěrečná „Atom Bomb“, která má (ale přece jen mírně) popový nádech. A teď si teda konečně řekněme, jak „Machina II“ přišla na svět, když jí Virgin odmítl. Zahrávat si s Billyho egem je nebezpečná hra. Když jde o jeho muziku, dokáže být nelítostný a nebere zajatce. Založil si vlastní label, nechal vyrobit 25 (slovy dvacetpět!) vinylů a ty rozeslal kamarádům a nejvěrnějším fanouškům. A přibalil jasné instrukce, že mají album konvertovat na mp3 a pověsit na internet k volnému šíření. Jako poslušní následovníci velkého kněze tento příkaz beze zbytku splnili. A tím vytvořili, v podstatě jako vedlejší produkt, další díl do skládanky, která tvoří legendu kolem tohoto podivného alba. Protože mp3 vznikaly z vinylů, převzaly i malé akustické nedokonalosti tak typické pro přehrávání LP-ček, jako jemné praskání, šumění a podobně. Pro někoho plus, pro někoho možná mínus. Sice to byl trochu truc podnik, ale ve své podstatě to bylo poprvé, minimálně tedy u velkých kapel, kdy někdo nabídnul svojí desku na netu zdarma. Sedm let před RADIOHEAD a jejich „In Rainbows“. Ačkoliv se Billy pokusil vydat fyzicky „Machina II“ už kolem roku 2013, nevyjasněné právní dispozice mu v tom zabránily. Nakonec se teda fanoušci dočkali až letos v září, kdy se objevil masivní boxset, obsahující remastrované verze obou části, takže jedničky i dvojky, plus b-sides. Tomu odpovídá i cena, která je i v základní verzi na hranici šílenství, v limitkách pak vysloveně vstupenkou na uzavřené oddělení v Bohnicích. V tomto případě si vystačím s mp3 verzí alba. Dodnes se fanoušci rozcházejí ve vnímání „Machina II“. Je to plnohodnotné řadové album, nebo jen extravagantní levoboček? Já sám jsem na vážkách. Nikdy jsem ho nebral za skutečnou řadovku a holt na stará kolena už asi názor nezměním. Ale to je jen nepodstatná administrativa. Každopádně, jestli můžu doporučit (nebo možná i varovat) – jestli se chcete ponořit do diskografie „Dýní“, „Machina II“ si nechte až někam na závěr, až do fáze, kdy už budete přesvědčení fanoušci. Po rozpadu „Dýní“ s koncem roku 2000 byl od jednotlivých členů kapely pár let klid. V roce 2003 se ale všichni tři členové, kromě „D´arcy, která se nadobro stáhla ze showbusinessu, vrátili na scénu. Billy se svým věrným parťákem Jimmym založili „superskupinu“ ZWAN, jejíž debut „Mary Star Of The Sea“ ze začátku roku 2003 jsem i díky slušnému úvodnímu singlu „Honestly“ s napětím očekával. Bohužel se moje představy zdaleka nenaplnily, deska není špatná, ale ani nijak zázračná. Je to šedivý průměr. Stylově se pohybuje spíš v powerpopových a poprockových vodách. Sestavu doplnily kytaristé David Pajo z kapely SLINT a Matt Sweeney z CHAVEZ, zajímavá postava pak obstarávala basové linky – Paz Lenchantin. Ano, to je Paz z A PERFECT CIRCLE, kteří v té době připravovali svojí druhou desku „A Thirteenth Step“, kde se v sestavě objevil kdo? Ano, James Iha. Hudební svět je malý, že? Každopádně ZWAN měli krátké trvání, už v průběhu turné k desce je Billy rozpustil. V roce 2005 pak Billy vydal svojí první sólovku „TheFutureEmbrace“, kde se opět vydal cestou elektronických zvuků. THE SMASHING PUMPKINS byli minulostí a nic nenasvědčovalo, že by se to mělo změnit. https://www.crazyDiamond.cz/beat_privezou_do_prahy_tvorbu_king_crimson_z_osmdesatych_let_koncert_info/3759https://www.crazyDiamond.cz/beat_privezou_do_prahy_tvorbu_king_crimson_z_osmdesatych_let_koncert_info/3759nobody@nothing.com (Info)BEAT, jedinečný projekt tvořený hudebními ikonami Adrianem Belewem, Tonym Levinem, Stevem Vaiem a Dannym Careym (TOOL), míří poprvé do Prahy! Tento výjimečný ansámbl, vystupující pod oficiálním názvem BEAT – Performing the Music of 80s KING CRIMSON, přiveze do pražského O2 Universa věrně, ale zároveň moderně pojaté skladby z kultovní krimsonovské trilogie Discipline (1981), Beat (1982) a Three of a Perfect Pair (1984). Fanoušci progresivního rocku, virtuózních výkonů i hudebních legend se mohou těšit na koncert, který nemá na současné scéně obdoby.Projekt BEAT vznikl jako pocta jedné z nejvlivnějších kapel rockové historie a zároveň jako její živé, současné znovuzrození. Adrian Belew a Tony Levin – dva zásadní členové tehdejší sestavy KING CRIMSON – se spojili s kytarovým fenoménem Stevem Vaiem a rytmickým mágem Dannym Careym (Tool), aby vytvořili koncertní sílu, která se opírá o precizní techniku, energii a futuristický výraz. Výsledkem je show, která zachovává charakter původních skladeb, ale zároveň je přetváří do podoby odpovídající roku 2026 – intenzivnější, zvukově mohutnější a bezprostředně strhující.K nejzářivějším jménům projektu patří kytarista Steve Vai, jeden z nejrespektovanějších kytarových virtuózů na světě. Vai, známý svou spoluprací s Frankem Zappou, Davidem Lee Rothem či WHITESNAKE, je nositelem tří cen Grammy a autorem ikonických sólových alb, která ovlivnila generace kytaristů. Jeho schopnost spojovat technickou brilanci, emotivní melodiku i experimentální přístup slibuje, že materiál z éry KING CRIMSON získá v Praze zcela nový rozměr. Vai je navíc dlouholetým obdivovatelem krimsonovské estetiky – BEAT mu poskytuje vhodný prostor spojit vlastní hudební genialitu s progresivní tradicí 80. let.Rytmickým pilířem projektu je Danny Carey, bubenická veličina známá především z legendární kapely TOOL. Carey patří k nejinovativnějším bubeníkům na světě, proslavený komplexními polymetriemi, precizní technikou i unikátním propojením rocku, jazzu a tribálních rytmů. Jeho přínos hudbě BEAT je zásadní – Careyho schopnost stavět hypnotické, vrstvené rytmy dokonale navazuje na krimsonovskou tradici 80. let, zatímco jeho osobitý styl posouvá živé provedení skladeb do intenzivnější, modernější podoby. Společně s Tonym Levinem tak tvoří rytmickou sekci, která patří k nejsilnějším, jaké lze dnes na rockové scéně zažít.Návštěvníci O2 universa se mohou těšit na neopakovatelný hudební zážitek, v němž se potkává historie s přítomností. Setlist nabídne průřez nejzásadnějším materiálem KING CRIMSON z 80. let – od hypnotických polyrytmů až po křehké, emotivní melodie. Vystoupení BEAT se po celém světě setkává s obrovským ohlasem, často doprovázeným ovacemi vestoje a nadšenými recenzemi. Praha se tak zařadí mezi města, která mohou zažít koncertní událost roku – precizní, vizuálně podmanivou a hudebně dechberoucí poctu jedné z nejvlivnějších epoch progresivního rocku.https://www.crazyDiamond.cz/slut_soul_booster_recenze/3755https://www.crazyDiamond.cz/slut_soul_booster_recenze/3755janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pražští SLUT se před dvěma lety vrátili po dlouhé pauze na scénu. S energickou, výborně ozvučenou a vesměs pozitivně přijatou deskou „Spirit Of Brotherhood“, která působila rozhodně jinak, než jako vyčpělá věc od veteránů hardcore. Nyní se rychle připomínají s albovým následovníkem. Minulý album zaťal svoje drápky hodně hluboko a šlo ho řadit mezi ta díla, která si postupem času získala oprávněné ovace. Nešlo o materiál, který by odstřeloval na první dobrou, ale po delším čase vstřebání jste náhle věděli, že jde o sakra silnou věc, která snese ta nejpřísnější mezižánrová kritéria. V letošním roce tedy došlo na následovníka, který je o dost jiný, řekl bych méně natlakovaný. Naopak, jde o uvolněný komplet, brouzdající po povrchu abstraktních zvukomaleb, přičemž staví na vrchol znovu sound – úhledné a dlouhé kytarové tóny zde malují obrazy na podkladě post-moderní rytmiky, čímž vzniká poutavá abstraktní koláž. Členové kapely se museli v mezičase vypořádat s úmrtím svého spoluhráče, baskytaristy Jana „Jelena“ Lžíčaře, následkem čehož přichází v částečně obměněné sestavě právě s albovým následovníkem „Soul Booster“. Jaký tedy je? Jde o desku, která by se mohla pokusit rozehnat chmury, sugestivní záležitost vykazující se vnitřní silou. Jde daleko spíše o album, které staví na poklidnosti, na budování atmosféry, na postupném nabalování vrstev, ve kterých hraje prim charismatický groove a nepřeplácaný kytarový sound. Převážně pomalu se rozjíždějící skladby nepostrádají odér psychedelie a ve všech pěti případech jde o mantry mající za úkol navodit nějakou zajímavou atmosféru. Z tohoto pohledu mají dnešní SLUT poměrně daleko k nějakým hardcore divočinám, ale naopak preferují experimentování. Z mého pohledu jde o materiál bez vypalovaček, jehož prvotním cílem byla schopnost navodit určitou komplexní náladu a podchytit tep díla či jeho duši.Úvodní „Stag Moat“ je dlouhou abstraktní instrumentálkou, jež přesně definuje náladu celého alba. Nástrojová koláž s nápadným zastoupením keyboardů je dochucována indickými nástroji a nepostrádá tak etno-zabarvení, do této mantry, kterou umocňují nejen znělé kytarové tóny, ale v prvé řadě zdánlivě ležérní rytmika, zní Gandhího nasamplovaný politický proslov. Skladbovou dvojku „Silent Skies“ považuji za vrchol alba. Nejen že jde o divoce elektrizující song s gradací, který lze považovat za pokračovatele minulé desky „Spirit Of Brotherhood“, ale song svůj testosteron dokáže vpasovat do aktuální hypnotické aury. Zároveň se jedná asi o nejchytlavější věc, song s opravdovým charismatem, který je blízký předchozí kapitole SLUT, ale třeba i starší, mileniální tvorbě SUNSHINE.Trojka „Soul Booster In The Attic“ startuje přímočarým rytmem ve svižnějším tempu, který doprovází jiskrná kytarová vybrnkávačka, vzešlá z post-punk/goth prostředí. Znovu dochází na samply a udržení stabilního tempa. Mám za to, že z těchto fragmentů by šlo v konečném součtu vytřískat daleko víc a myslím si, že je opravdová škoda, že skladba nakonec zůstane pouze u instrumentální roviny, doprovázené pouze několika výkřiky. Znovu se tedy jedná o věc budující náladu prostřednictvím abstraktních forem vyjádření. Nejtajemnější píseň na seznamu, to je čtyřka „Dancer (No End Wasted)“, jedna z nejrafinovanějších položek v portfoliu SLUT, song jehož atmosféra je budována prostřednictvím tónohry v country/blues/rockabilly stylu podpořeném hradbou keyboardů Honzy Hejla a naléhavých deklamací Jakuba Plachého. Dlouhé kvílivé tóny foukací harmoniky pak výsledku dodávají až na dusivé atmosféře. Hutná záležitost ve stylu pozdně devadesátkových MINISTRY. Proč vlastně ne?Závěrečná „Eagle High“ je devítiminutová táhlá jízda po ztemnělé americké dálnici někde v pustině středozápadu. Atmosférická záležitost, jež se znovu skrze dlouhé kvílivé tóny blíží takřka filmovému soundtracku. Tahle deska sice není tak chytlavá a dravá jako albový předchůdce, ale nelze jí upřít hra se silnou atmosférou a jistý obřadnější ráz. Ve výsledku jde tak o věc, kterou samotná kapela potřebovala vydat a dát se po negativní události zase trochu do kupy.https://www.crazyDiamond.cz/prouza_v_tehle_dobe_recenze/3754https://www.crazyDiamond.cz/prouza_v_tehle_dobe_recenze/3754nobody@nothing.com (Tomáš)Lidé přicházejí, lidé odcházejí, kvalita zůstává. Jakoby ten samotný název PROUZA byl magický. Přitahuje kvalitní muzikanty, kteří pak pod jeho praporem tvoří skvělou muziku. Aktuálně již třetí reinkarnace legendární kapely z Frýdku-Místku posledních pár let naživo dokazovala, že toto slavné jméno bude žít dál. Myslím, že na to šli chytře. Z minimalistického vzpomínkového projektu nejdřív resuscitovali kapelu samotnou, pár let znovuzískávali ztracené pozice, a když dozrál čas a konstelace vesmíru byla veskrze příznivá, připravili novou desku. V historické diskografii najdeme pod jménem PROUZA čtyři desky. První dvě nahrála původní sestava, druhé dvě druhá, silně obměněná a prakticky nová sestava. A všechny čtyři jsou vynikající. Někoho by tlak tohoto dědictví mohl vylekat. Aktuální sestavu ale rozhodně ne. Postavili se tomu čelem a můžu zodpovědně říct, že pod jménem PROUZA už od teď povedeme pět skvělých alb!Nemá cenu srovnávat jednotlivé etapy kapely, každá byla a je trochu jiná, přičemž ale všechny spojuje určité genius loci zakomponované do DNA skupiny. Alternativní rock, který je drásavý i hladivý zároveň. Texty, které jsou jasné i metaforicky zastřené. Melodika, která dokáže být hitová, ale umí být i silně alternativní. Kapela si vždy šla vlastní cestou, nepodléhala trendům a zůstávala věrna své intuici. Poctivý rock v nejlepším slova smyslu. Aktuální deska „V téhle době“ si bere něco ze svých předchůdců, ale zároveň má velice jasnou a specifickou vlastní tvář. A ta je hodně tvrdá a agresivní. Zřejmě je to i omlazenou sestavou, jejíž část přichází z punkových kruhů, další z metalových vod, a potkávají se s nositeli původních tradic v novém hudebním modelu, který mě zahrál přesně do noty. Už od prvního poslechu mi přišla slušná, s každým dalším poslechem se ale do ní propadám víc a víc.Několikrát jsem u domácích desek zmiňoval, že ty, co lezou z Golden Hive studia v Praze, a ještě jsou navíc ošetřené produkcí, nahráváním a mixem Amáka, mají u mě zaděláno na úspěch. Tady je to opět naplno slyšet. Skvělý alternativně rockový zvuk, patřičně špinavý a syrový, dynamicky různorodý, ale zároveň technicky pořád kvalitní. Balancování mezi „garážovým“ nádechem a zvukovou kvalitou teď možná lehce převážilo k prvnímu zmiňovanému elementu, ale myslím si, že to byl záměr. Dokonale pasuje. Dodává to albu na autentičnosti, drzosti a živelnosti.Ladies first, takže první zmínka směřuje ke Kateřině Pelíškové. Možná jí budete znát jako kytaristku z GAIA MESIAH. PROUZE příležitostně vypomáhá jednak s koncerty, a zároveň si ve skladbě „Návraty domů“ zahostovala jak s kytarou, tak i vokály. Zbytek sestavy se za těch pár let fungování už patřičně sehrál a našli společnou řeč i při tvorbě nových písniček. Texty zajistil frontman Tomáš Gavlas a jsou moc dobré. Jak sám říká „jsou o vztazích, identitách, obrazy vnitřních světů mísící se s reálnými obrazy téhle doby“. Za mě jsou tak akorát vybalancované. Objevíte tam mini příběhy, identifikujete vztahové peripetie, ale zároveň si to celé zachová i metaforickou nejednoznačnost, která otevírá brány různým interpretacím. Přitom jsou dostatečně civilní a nehrají si na žádné velké umění, což myslím jako kompliment. V této oblasti se povedlo důstojně navázat na textařské dědictví předchozích reinkarnací kapely. Samotné nahrávání pak obstarala kapela kompletně svépomocí, bez dalších zbytečných okras. Takže prapor původní PROUZY zastupují Bronislav Svoboda s basou a Radovan Typovský s kytarou, „metalovou“ juniorku pak Vladimír Franek s druhou kytarou a skvělý Aleš Buš na bicí.Kolekce devíti nových písní je v délce kolem 37 minut ideálně nastavena. Každý song má hlavu a patu a nic zde nepřebývá. Album je díky tomu hodně vyrovnané a i já sám mám problém vypíchnout pár nejlepších skladeb. Od prvních tónů je zřejmé, že hraje PROUZA, ale zároveň cítíme, že je to přece jen trochu jinak, než tomu bylo v minulosti. Není jednoduché zachovat tradice a přitom přijít i s něčím novým, něčím, co bude v historickém kontextu dávat smysl a co určí směr budoucího vývoje. Otvírák „Jho“ je řekněme jednou z těch méně agresivních písniček. Zamlžené kytary, dunivé bicí a hezky šlapající basa společně vytvářejí zasněnou atmosféru ranných devadesátek. „Tinitus“ ale řízne rovnou do živého. Hlučný a syrový riff v kombinaci s houpavou rytmikou odkazuje k období třetího a čtvrtého alba. „Blaxwans“ drží linku a ještě přidává na tempu. Máme zde parádní sólo, krásně vybuzenou basu i téměř shoegazově zabarvenou nosnou kytarovou linku. Výborná věc. Kytary předvedou další nové odstíny v pomalejší „Ve dne v noci Pt.III“, která předvádí košatější strukturu, kterou kapela trpělivě buduje, mění tempo i melodiku. Zejména závěr songu je pak úplně geniálně vyhrocený. Lehce psychedelická „Návraty domů“ předvádí melodickou linku, tak typickou pro rannou tvorbu PROUZY. Katčiny doprovodné vokály pak songu dodávají další zajímavou příchuť, plus zde máme její fakt hodně hodně dlouhé sólo. Strana B bude ještě hlučnější a drzejší, takže se připoutejte. „Bum!“ je prostě nářez jak sviňa. Tomáš prakticky řve a štěká text. Je to asi pochopitelné, je to typická rozchodová písnička, po kterém zúčastněné strany evidentně neplánují zůstat kamarádi. Živočišní drive ale kapela dokáže proložit i zajímavou mezihrou s vystouplou basou a následně i poctivým kytarovým sólem. Vláčnější „Fouká“ nás nechá chvíli vydechnout, ale „Jakoby“ nás opět velice rychle dostane do varu. Zajímavý vybrnkávaný riff po vzoru ranných U2, naléhavá melodika a extrémně dravý refrén, který na nás ale vybalí až po dvou slokách, kdy už napětí dosahuje maxima. Závěrečná „Sedmikráska“ se znova vrací do zasněnějších poloh ve středním tempu. Chyba lávky, nechali jsme se ukolébat, ale refrén nám rychle připomene, že tohle je primárně hlučné rockové album!Dá se v případě PROUZY vůbec mluvit o comebacku? Lepší bude asi výraz „znovuzrození“. Už se nemůžu dočkat, až uslyším nový materiál naživo. Nemám nejmenší pochyby, že absolutně přirozeně zapadne do starší tvorby. A nebudu nic namítat, ani kdyby kapela hrála novinku komplet. Ta deska si to zaslouží!https://www.crazyDiamond.cz/helmutova_strikacka_lety_mimo_praha_rock_cafe_6prosince2025_koncert/3753https://www.crazyDiamond.cz/helmutova_strikacka_lety_mimo_praha_rock_cafe_6prosince2025_koncert/3753nobody@nothing.com (Tomáš)Tož Brno dorazilo do Prahy. A nepotřebovali k tomu ani metro, aby nás vzali na parádní vzpomínkovou jízdu do devadesátek. I když vlastně paradoxně, s dnešní vlnou zájmu o muziku a zvuk devadesátých let zní HELMUTOVA STŘÍKAČKA navýsost moderně a aktuálně. A taky se v případě jejich koncertů nikdy nejedná o nějaké poklidné nostalgické vzpomínání a kňourání za ztracenou mladostí, ale o energické indie rockové koncerty, jejichž elán a náboj by jim mohla závidět nejedna generačně mladší kapela.Zvláštní mi přišel výběr podpůrné kapely. LETY MIMO poslouchám dvacet let, ale nikdy jsem je nestihl zažít naživo. Každopádně jejich cyper/space/pop/elektro-punk se mi při prvním zamyšlení úplně k HELMUTOVI nehodil. To ale není podstatné, těšil jsem se, že je konečně uvidím v akci. Obě kapely mám rád, takže si to nebudu komplikovat přemýšlením, zapínám mód „užít si to“. Musím se přiznat, že jedním z dalších důvodů, proč mám rád HELMUTOVY koncerty, je složení fanoušků. Na většině koncertů kam běžně chodím, jsem já ten, kdo kazí věkový průměr. Tady ho trochu vylepšuji. Ego boost jak svině, kam se hrabe fentanyl a koks. Devadesátkový „revival“ ale funguje napříč generacemi, takže i teď tam bylo docela dost zástupců dvacátníků a třicátníků, i když samozřejmě převažovala „stará garda“ generace X. Pražské Rock Café není můj oblíbený prostor, protože zvuková situace je zde při různých koncertech velice nepředvídatelná, ale i z tohoto pohledu tento večer vše klaplo, jestli ne na jedničku, tak minimálně dvojka s hvězdičkou udělena být může. LETY MIMO aktuálně působí jako trio, od posledního alba „Civilizace 3000“ už uběhlo dlouhých šest let a vystupují spíše nepravidelně a ne moc často. To ale vůbec nebylo poznat, kapela působila velice kompaktně a sehraně. Nebojácně se pustila do publika, které evidentně přišlo zejména kvůli Moravákům, a netrvalo dlouho, aby si ho díky svému skromnému, mile vtipnému a bezprostřednímu přístupu získalo i na svou stranu. Samozřejmě k tomu dopomohla i jejich hudební produkce, která klub postupně rozhoupala a roztančila. Ze začátku zhruba napůl zaplněný klub se postupně zahušťoval a síla aplausu rostla s každým songem. Postupně se v playlistu objevovaly jak starší hitovky „Amnesie“, „Žvejkačka“, „Zavirovaná“ a „Revoluce“, kombinované s novějšími věcmi jako „Civilizační“ nebo „Zkouška sirén“. Největší úspěch sklidila skočná „Skaska“, která svým ska rytmem s punkovou dynamikou výborně rozproudila krev všech kolem. Uvažoval jsem, jak se kapela popere s elektronikou a synťáky, které na deskách dostávají hodně prostoru a často definují zvuk songů. Teď byly „degradované“ do podpůrné role, jely jen na pozadí ze záznamu, hraní bylo primárně živé. A překvapivě ostré. Jestli bych použil označení garage punk rock kombinovaný se syrovým power popem, asi bych nebyl daleko od pravdy. Na poslední zhruba čtyři songy se ke kapele připojil i jejich bývalý spoluhráč a občasný host Tomáš Břínek, alias TMBK a se dvěma kytarami najednou zvuk kromě ostrosti získal i na mohutnosti a svalnatosti. To bylo krásně vidět na závěrečné „Cyber punker“, kde nás zvuková stěna už tlačila pořádně do kouta. Jestli se vrátím ke své myšlence a průnicích těchto dvou kapel, po skončení setu LETY MIMO jsem tam najednou začal objevovat styčné plochy. Kapely sice dělí od sebe jedna generace, ale v podstatě je jejich hudební produkce velice podobně koncipovaná. Alternativní rock, ať už s goticko-college rockovými základy, nebo space punkem, ale hozený do relativně přístupné, veselé a zejména skočné formy, která má primárně bavit a není problém si na ní trsnout. HELMUTOVA STŘÍKAČKA je pro mě koncertní jistota, která mě pořád baví. Nevypadá to, že by se připravoval nový materiál (nebo to drží v tajnosti), takže je program postavený na minulé tvorbě, které samozřejmě dominuje debut „Helmut a Hilda“ z roku 1991. Ale mě to vůbec nevadí. Set odstartoval na rozehřátí skladbou „Vrána“ z druhé desky „Z vrány do vrány“ (1994), pak už ale začali sypat „hitovky“, které vyprávějí životní příběh Helmuta. Silnou devizou kapely je výborná rytmická sekce. Zkušený basák Tomáš Basák se svojí sofistikovanou a skálopevnou hrou je podpořený benjamínkem, ale technicky velice zdatným Danielem Šálovským za bicími, které ještě podporuje Veronika Dudová s perkusiemi, která aktivně přispívá i vokály. Tato trojice tvoří pevnou oporu, která žene kapelu neochvějně dopředu. To pak dává prostor kytaristovi Tomášovi Kopalovi dobarvovat skladby do různých odstínů kytarové muziky. Od jemně gotických odstínů, přes college rock, devadesátkové indie, až téměř po hard rockové polohy umí vykouzlit vše. Z obecenstva několikrát zaznělo typicky moravské motivační „Hobluj!“, což bylo ale úplně zbytečné. Tomáš byl ten večer ve formě a zejména v náladě, takže hobloval skutečně jak o život. Bratři Staniczekovi, oba ve vertikále v rozměrech urostlých basketbalových reprezentantů, měli možná i menší problém se pod nízký strop klubu komfortně vejít, ale nic si z toho nedělali a jeli si svojí linku. Kapela si to evidentně ten večer užívala naplno, a to samé můžu říct o fanoušcích. Zažil jsem HELMUTY i na domácí půdě v Brně, kde to byl samozřejmě masakr. Ale rozdíl byl v podstatě jen v hustotě publika, když Rock Café bylo jen „plný“ a ne „narvaný“, jinak atmoška, nasazení a zážitek plně srovnatelný. HELMUT je díky pravidelnému koncertování výborně sehraný a působí absolutně profesionálně. Ve finále i ten „starý“ playlist je výhoda. Fanoušci znají všechny songy, kapela je jen různě kombinuje, občas přihodí nějaké méně hrané songy z dalších dvou desek, ale žádné „překvapení“ se nekoná. Všichni dostávají přesně to, co chtějí. https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_vsichni_jsme_potomky_bochnatek_rozhovor/3752https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_vsichni_jsme_potomky_bochnatek_rozhovor/3752janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dlouhá léta to u MASTER´S HAMMER vypadalo na konec tvůrčí hudební cesty, nicméně pod tíhou nově zažehnuté inspirace začal Franta Štorm již minulý rok dávat dohromady skladby, kterým byla od začátku vlastní určitá jinakost od starší tvorby kapely, ať už zvuková či stylová. Deska vlastní synthy odér a působí docela přímočarým dojmem. Můj dojem je takový, že si kolem sebe kapela opravdu nestaví žádné hranice a tak jsem cítil potřebu o materiálu prohodit pár slov se samotným Mistrem.Máte venkunovou řadovku „Maldorör Disco“, která se svým stylovým izvukovým zaměřením poněkud liší od staré tvorby, jak mádlouholetý posluchač album chápat? Přeci jen, pro některé tomůže být trochu složitější. :-)Kdose začte do recenzí, přivodí si hypertenzi. Kdyžtak jen tynegativní, kapela jsme destruktivní. Přiznám se, ženejsem zrovna dlouholetý fanoušek MH. Baví mě mladší ročníkyposluchačů, zhruba věku našich dětí - a jejich úžasnéplaylisty napříč všemi žánry. Ovšem názory důchodců, costeží dojdou na koncert už nejsou tak určující pro vývojhudby, tak je to u všech kapel a neříkám nic nového. Nové jsouokolnosti a důvody k prolamování hranic - čisté styly jsounesnesitelné, ale když se kupříkladu bluegrass propojí selektronikou, tak je dobře. Těch radikálů už je minimum, ne žeby vymírali, ale pomalu mění názory na scénu tak, jak serozkoukávají po světě, a ti co reptají, tak tím říkají něcoo sobě samých, a nás to netrápí. Co by mě ale mělo znepokojovat,by byla ta „složitost”, přece jen jedodušší hudba vícfunguje, plus v té jednoduchosti můžou být i skryté tajemnévrstvy... Budu o tom přemýšlet. Jakto mají posluchači chápat? To bych sice rád věděl, ale nemůžuovlivnit. Po vydání už je to vaše a žije to vlastním příběhem.Kde, jak dlouhoa jakým způsobem materiál vznikal a co především pro tebeznamená? Jak jej ty sám ze svého úhlu pohledu slyšíš?Tenhlemateriál vznikal poslední dva roky v přestávkách mezi malováníma výstavami jako vedlejší produkt projektu Maldorör Disco -karaoke dua, co zohaví každou vernisáž. Zajímavé je, že jsemty písně psal s ohledem na okamžité použití pro živévystoupení. Jsou příjemně blbé a chytlavé, a to jsme ještěnezveřejnili povedenou Kamilovu hitovku „Gigolö Maldorör”,která roztancovala Mulačům svatbu v Buštěhradě. Už máme imalé PAčko, a s mixpultíkem a nástroji si připadáme jakopotulní dekadentní minesängři. Nadruhou část otázky: já tuhle hudbu dělám pro své spoluhráčea posluchače, ale baví mě úplně jiné žánry (A. Pärt nebo GusGus).Pojítkem skladeb s minulostí jsousamozřejmě barvité texty nepostrádající fantazii, nadsázku aplné hrstě černého humoru, jak se ti na nich dělalo a jak významným prvkem jsou na nich tzv. Bochnatky?Postupnězjistíme, že všichni jsme potomci bochnatek, které přiletělyoplodnit tuto planetu před miliardou let, teď se vracejí a jdou ponás. Až se stanou masožravými, udělají na Zemi pořádek. Užjsem chtěl toto téma opustit v malbě, leč poslední právěprobíhající výstava je na bochnatkách postavena. Jmenuje seAndělé slizu, je to Kamilův název. Na obrazech jsou bochnatky coby takové klidné doplnění krajiny, „stafáž” se odborně říkáfigurám na romantických krajinkách od Piranesiho až po Mařáka,živé bytosti patří do komposice.Odlišný rámecnového alba je patrný již z úvodu první skladby „Andělslizu“, co pro tebe znamená osmdesátkový synth pop a je pro tebemomentálně zásadnějším odvětvím než třeba black metal? Jakbys vůbec definoval bytost, která je nazývána Andělem slizu?Andělslizu je první invazivní oplodnitel zeměkoule, přesně jak je tořečeno v tom textu. Osmdesátkový synth pop a zejména teplékapely mají v sobě útulnost, která ze současné hudby zcelavymizela, a proto by bylo dobré co nejdřív naklonovat GiorgioMorodera - to je ten anděl. Asinejvrstevnatějším songem je ten, který je věnován dalšíobskurní osobnosti (dříve třeba „Panuška“ nebo „Linkola“),jakých se to v tvých textech jenom hemží - „Genesis P.Orridge“,o koho vlastně jde a v čem tkví jeho význam pro MASTER´S HAMMER?MaldorörDisco ještě v sestavě se Sultánem a jeho SM projektem hráli navernisáži G. P-Orridge v pražském DOXu 2024, musel jsem tuudálost zaznamenat - jak jinak, než v podobě stejnojmenné písně.Do té doby jsem dílo tohoto průkopníka hudby a umění neznal,ale náruživě jsem si vše doplnil a nastudoval zpětně. Nikdynení pozdě na vzdělání. Jeho příklad pak doznívá ještě vostatních písních, které se věnují tělesným modifikacím jakometaforám jinakosti v myšlení, je to pro mě další výrazumělecké svobody, výraz velmi vyhraněný a syrový, bezprostřednía bez sentimentu.Absurdněrepetetivní stádový beat udává tempo titulní skladby, která umne budí dojem přítomnosti na nějaké bezmozečné obří seanci,kde jsou všichni unášeni na vlně mantry, co bys řekl o tétoskladbě? Jsemrád, že ta skladba navozuje takovéto dojmy, to byl záměr. Je ktomu i kongeniální video od vídeňského producenta ChristianaFischera, mistra rakouského expresionismu, co má i vlastní kapeluBUM SHELTER, (máme společné záliby jako H. v. Goissern neboFalco), takže přesně pochopil ten styl přehrávání a nadsázky,kterou předvádíme s Necrocockem na nafukovacím člunu tady narybníce.Styl bubnováníHonzy Kapáka je velmi variabilní a dokáže se přizpůsobit i odmetalu odlišnému stylovému prostředí, jak bys jeho prácizhodnotil?Jsempřesvědčen, že Honza letos nabubnoval nejlepší bubny z celénaší diskografie, i když bych některé partie udělal trochujinak. Nechal jsem mu co nejvíc prostoru a nic jsme neměnili,neopravovali, má nezaměnitelný rukopis. Jeho nahrávacím studiemv Česticích prochází tolik kapel a stylů, že „variabilní”je slabé slovo, Honza má velký přehled o hudbě a otevřenoumysl. Umí dobře naplánovat projekt, má kritické ucho při mixu aspolupracujeme i při masteringu.Tu a tam se vnějaké skladbě hlasově projeví i navrátivší se parťákNecrocock, nejvíce asi v písni „Bochnatky“. Jak proběhl jehonávrat a jak se zapsal do procesu na aktuálním albu? Ptám seproto, že řadě lidí materiál připadá ovlivněný právě jehoprojekty...Tomášovozávratnou tvorbu už nestíhám sledovat, to se ví, že se navzájeminspirujeme, všechno konsultujeme, vzájemně se neposloucháme, alevzájemně se adorujeme jako jezevec plachého narcise a naopak.Některé mixy jsem si od něj specielně nechával schvalovat, jedost přísnej a to je dobře.„Beast Within“naráží na vnitřní zvíře ukryté v každém z nás, kterévšak, třeba díky moderní komunikaci skrze sociální sítě,ukazuje svou tvář o něco častěji, než jsme byli kdysidávno zvyklí, co řekneš o téhle písni, jejím tématu a tématusoučasné komunikace na internetu?Nedávnojsem slyšel ještě lepší charakteristiku: my v sobě mámeodjakživa prý zvířata dvě: jedno hodné, druhé zlé (je jednojak je nazveme) a záleží jen na nás samých, které z nich zrovnakrmíme a chováme tam uvnitř. Pak se ukáže, že za všechno, conás v životě potká, si můžeme sami.BeastsWithin, takto se jmenovala moje velká výstava v létě na festivaluBrutal Assault 2025, kde jsme dali i karaoke s Kamíškem nahistoricky nejmenší stagi v rámci instalace, vybavuju si, že lidise docela bavili.„Bicycle Day“,co k této písni říct? Seš cyklista, jaký má pro tebe tentodopravní prostředek význam? Souvislost jízdního kola s hudbouMASTER´S HAMMER by mne asi nikdy nenapadla.Jsemnáruživý cyklista, ale i motorkář. Je to pocit, kterému se nicnevyrovná, ani halucinogeny, o kterých ta píseň je. Rozkvetloualejí když jedu na kole, připadám si že už jsem v ráji, jájsem takovej venkovskej typ, mě stačí čistej vzduch a divokápříroda.Asinejkytarovější skladbou je doomovka „Doppelgänger“, napomáhárůznorodosti materiálu a podněcuje pocit neodtrhnutí se kapely odsvých kořenů, o co vlastně jde? Jak jsou pro tebe vlastnědůležité kořeny kapely?Kořenysvý rodový mám tak porůznu rozstrkaný a moc si je neškrábu,nezvolil jsem si je, ale mnohem zásadnější pro umění je pojem „zakotvení” - kotvit můžeme střídavě v různých vodách ahoupat se na klidných či rozbouřených vlnách.Doomovkaje zpomalená potvora podladěná, mám schovaný starý mix, co máještě regulerní 130 bpm dance rytmus, ale na desku jsem jikoncipoval záměrně takto, aby si posluchač na chvíli sednul dokřesla, oddechnul, otřel si pot s čela nebo i odjinud, dal sidrink a občerstvený tak mohl vyskotačit na „El Teide“.Vcelku vtipně ajiskrně na mne působí právě taneční trip „El Teide“, katastrofickýsong o zničení měst a civilizací, jak ten vůbec vznikl...?Vznikltak, že jsem na jmenovanou sopku pěšky vylezl, tam přespal azažil východ slunce. Kamarád, v jehož domě na Tenerife občaspřebýváme, nám poskytuje nádherně upravenou jeskyni, kde spíme- odtud ty zvuky v noci, a na střešní terase kdysi popíjel sámThor Heyerdahl s bývalým panem domácím, sběratelem umění. Jehoduch tam jistě přebývá, ale to je zas jiný příběh. Jak vidíš,nic si nemusím vymýšlet, ty texty vanou vzduchem okolo a já si jejen zapíšu, a občas i narýmuju. Ten eschatologický podtext jetam poněvadž milujeme divokou přírodu, obviously, aby to tunějací traktoristi / motoristi úplně nezničili.Zklidňujícímokamžikem je závěrečná „Slatina“, zobrazující onu bahennípohodu. Jaký má tento song i stav ponoru do mazlavého bahýnkavlastně význam?Jeto vlastně ukolébavka, nácvik finálního spočinutí v hlíně. Ataky krajová zvláštnost tady na Třeboňsku, to jsou ty okamžikyzakotvení, možná si tu koupím hrob, je tu tak útulno.Závěrem prosímtě definuj novou desku MASTER´S HAMMER v rámci celé historiekapely, může se posluchač těšit i na koncerty a nebo jde čistějen o studiový projekt?HonzaKapák když poprvé slyšel to demo, řekl, že po Šlágrech je užmožný všechno, tak tady to je. Bylo by riskantní celou tuhledesku začít zkoušet naživo, je třeba udělat výběr, všichnivíme, že musíme nabídnout i staré písně v pečlivě sestavenémsetlistu. Zatím nemáme žádný plán, nic neslibujeme, jen jsme seshodli v kapele na tom, že případné turné 2027 je „teoretickyproveditelné”, pak bude záležet na mnoha jiných okolnostech.Pracuju na dalších skladbách s jasným záměrem, aby bylyjednoduše hratelné - pak budou i dobře stravitelné pro publikum.https://www.crazyDiamond.cz/lvmen_amen_recenze/3751https://www.crazyDiamond.cz/lvmen_amen_recenze/3751janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mé procentuální hodnocení desky „Amen“se bude zdát příznivcům LVMEN zřejmě nízké. V muzice to však není. Opravdu si myslím, že kapela nahrála dost možnánejlepší materiál, jakého byla po dlouhé pauze a zreformováníschopna. Jde pravděpodobně o jejich nejlepší materiál od časůnedostižné pecky „Mondo“ z roku 2006. Problém je tak spíš v tom,že nejsem ani vzdáleně cílovka a kapelu si vedu někde na okrajiposluchačského zájmu, přičemž se snažím poslech jejich deseknevynechávat, nicméně, nekupuji si jejich alba, nechodím na jejich koncertya nepatřím k fanouškovské základně. Není to však vůbec o LVMEN, jeto o mém hudebním vkusu a zacílení, které je spíše klasickyrockové a také o mém zájmu o hudbu všeho druhu. Novinka LVMEN je samozřejmě zhotovena s péčí a v nejlepšítradici těchto post-hardcore/metal náladovek. Během jejího poslechu (tři poslechy v době vydání, další tři den před napsáním recenze) jsem si toho ohledně svého náhledu na tento styl hudby docela dost uvědomil,viz text níže. Přejděme tedy k němu.Kdysi na začátku nultých let jsem vlastnil cd „RaisonD´Etre“, myslím si však, že „Mondo“ jej posléze překonalo, aleto už bylo v době, kdy mi bylo jasné, že tohle není hudba zas až tak pro mne a na rozdíl odpřímočařejších a melodičtějších post-punks SUNSHINE, jsem se naLVMEN tak trochu vykašlal. Co mne tedy na jejich hudbě vadí? Jasně, uvítalbych více hlasu (zpěvu, řevu, deklamací) i kdyby se songy zas o trochu prodloužily (já prostě potřebuji vokální linky), byť někdo můženamítat, že by hlasová složka tříštila atmosféru vyznění a všechny tyskladby postavené na postupném kypění a gradaci by toliknehypnotizovaly. Songy LVMEN se rozjíždějí většinově zpomalých temp a některé se snad ani nerozjedou, jiné svých vrcholků achaotických emočních fází dosáhnou, ale se zpěvem by výsledek podle někoho možná asi ztratil grunt. Nedokážu říct, ale zpěv mi zde stejně chybí. Nepopírám, že v takto osekaném post-žánrovém provedení (a ve stylu, kde jakoby prostřednictvím poslechu člověk sledoval nějaký panoramatický výjev) se lze zaposlouchat a něco v tom tónohraní pro sebe objevit. Z druhé strany. Co se mi na LVMEN tedy líbí? Naprosto superosobitý zvuk, kdy od prvotního hrábnutí do strun a rozechvěnívzduchoprostoru oním čirým kovovým soundem zkrátka víte, koho vlastněposloucháte. Podobně to měli třeba NEUROSIS, které si takénešlo s nikým jiným spléct, no a LVMEN jsou rovněž originál.Tohle je velká devíza. Letošní čtyři skladby mají v soběcharisma, sugestivně budovanou atmosféru, která jde skrzevynikající sound, který je čistý, zvláštně znělý,nepoklidný, fungující jako konektor pocitu napětí. Skrzevybrnkávačky a riffy, jež se postupně vyvíjejí, plazí, občasnědokonce kovově řežou, je vám prostě jasné, že takhle přirozené to prostě kapela od základu chce a nic navíc nepřipustí. Rytmika mocně duní, působí prostorovým dojmem jako doprovod k obřadu Mezopotámského vládce, hlavně však neblázní, ale je silová a splńuje funkci k nakopnutí organické hmoty. Kytarypláčou, teskní, a plní funkci ténejskutečnější zvukomalby, co se jen v podobné oblastipost-metalu a post-hardcore může nalézat. Hlasu by mohlo býtvíce, ale těch několik hysterických výštěků skvěle ladí kvzedmutému dějství. Desku tak ve výsledku řadím, podobně jako „Mondo“, mezitvrdší část tvorby LVMEN. Atmosféru díla, jako již tradičně,skvěle dochucují filmové předěly vytržené z Vláčilovýchfilmů. V neposlední řadě bych tedy pochválil dramaturgii a v téposlední pak vynikající cover-art díla. Mám opravdu rád kombinacičervené a žluté a tenhle obal je zkrátka dosud jejich nejlepší.Nepatřím k příznivcům tétokapely, ale tak nějak ji respektuji, tím myslím jako originální a zajímavétěleso s vlastním zvukem a způsobem prezentace. Holt mám radši,když je hudba více propojená s muzikantskými osobnostmi, s jejichtvářemi, příběhy a veřejnými činy. Mám radši barvitější amelodičtější hudbu, ale snažím se sledovat hudební dění komplexně a LVMEN mě neunikají. Ohledně koncertní prezentace by mne asivadilo, jít na vystoupení někoho, kdo se na pódiu drží v přítmýa vyloženě si lebedí v anonymitě a v osobním neprojevování se.Upozadění členů kapely, to zkrátka není můj styl. Možná se tenhlezpůsob prezentace k hudbě hodí, ale nesplňuje mé požadavky naněco, čemu bych měl fandit. Já to prostě vnímám tak, jakobytěm skladbám, byť obsahujícím zajímavé atmosférické momenty,nějaká ta ingredience chyběla. A proto nikdy nemůžu žádné desce LVMEN dát prostě víc. Odpusťte, nejde to.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_the_machines_of_god_recenze/3750https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_the_machines_of_god_recenze/3750nobody@nothing.com (Tomáš)Pamatuji, že to bylo v zimě na přelomu let 1999/2000. Vrátil jsem se z venčení psa, pustil si MTV a hned na mě zaútočil špinavý agresivní riff. K tomu se přidala zkreslená basa, bicí na hajtce odpočítaly rytmus a nějaký plešoun zařval „You know I´m not dead!“ (Víte, že nejsem mrtvý!). Zaostřím, mezitím se kapela naplno rozjela a sypala to kvalitně a hustě do mě, a koukám, to je přece Billy! A za bicími Jimmy! A s basou Melissa Auf Der Maur z HOLE! A samozřejmě s druhou kytarou James. Co to sakra má znamenat? Popisek videa potvrdil, že jsou to skutečně THE SMASHING PUMPKINS, s novým songem, s novým albem. Tak to si nechám líbit. Když jsem se k „Machine“ dostal, líbila se mi na první dobrou. A když jsem si album teď po dlouhé době opět pustil, libí se mi ještě více. Je to zřejmě nejvíc přímočaré rockové album, které „Dýně“ vytvořili. Nekomplikované, melodické, plné silných a výrazných songů, tvrdé, ale i jemné zároveň. Moderní alternativní rock v nejčistší formě. Ano, menší redukce délky ze 73 minut směrem dolů by mu neuškodila, ale po „Adore“ je tady kapela polita živou vodou. A jak už to tak bývá, původně mělo být všechno úplně jinak.Začalo to tím, že Billy pochopil, že čtvrtá deska bez Jimmyho nebylo to pravé ořechové. Ten se mezitím vyhrabal ze svých závislostí a byl přizván zpátky do kapely. Od počátku byl i jasný cíl, že tohle bude finální deska, po které se odjede turné a kapela se rozpustí. Trochu morbidní přístup, ale tak, Billy byl vždy mužem velký gest a dramat. Tomu odpovídal i původní koncept alba. Mělo se jednat o konceptuální dílo, dokonce se opět zvažoval formát dvojalba, což vydavatelství hned na začátku smetlo ze stolu. Billy ale se sebou nenechal zametat a jeho umíněnost už byla legendární, jak uvidíme v dalším díle, který se bude věnovat oklice, kterou našel, aby si splnil svůj cíl. Zpátky ke konceptu. První verze pracovala s myšlenkou propojení alba s živým hudebním divadlem, kde by kapela představovala v podstatě samu sebe, ale v zmutované podobě, v jaké je prezentoval hudební tisk. Billy v sobě nezapře renesančního člověka a umělce v jednom. Nakonec se to upravilo, inspirováno Bowieho albem „Ziggy Stardust“, v příběh rockové hvězdy jménem Zero (Billy a jeho ikonické triko „Zero“ z období „Mellon Collie…“ pamatujete?), který vyslyší hlas Boha a změní se v umělce jménem Glass a svoji kapelu přejmenuje na THE MACHINES OF GOD. Taky vám to přijde trochu (dost) ulítlé, možná až šílené? Číst o tom albu tohle předem, tak si ho snad ani nepustím. Dobrá zpráva je, že v realitě je to úplně normální deska, a kdybych o tom nečetl, tak mě ani nenapadne, že je za ní nějaký překomplikovaný a zejména bizarní koncept. Autorem je opět výhradně jen Billy. Na začátku roku 1999 začalo nahrávání, opět pod dozorem Flooda v roli spoluproducenta. V dubnu si dali kratší pauzu na turné po menších klubech, po jehož skončení ale nastala krize. D´arcy oznámila odchod z kapely. Dodneška není tahle záležitost jednoznačně vysvětlena, Billy neustále mění popis situace, D´arcy se už taky trochu zacyklila. Každý z nich má svojí pravdu a ta skutečná bude zřejmě někde uprostřed. Mluvilo se o nervovém kolapsu, drogách, ale i jednoduchém vyhoření, vyčerpání trpělivosti s Billyho diktátorskými sklony, plánech věnovat se herectví. Faktem je, že D´arcy se stáhla ze showbusinessu a usadila se v Michiganu na farmě u koní. Probleskovaly sice zprávy o připojení k reunionu v roce 2007, anebo obnovení původní sestavy v dalším desetiletí, ale nikdy z toho nic nebylo. Teda kromě nedůstojných mediálních přestřelek s Billym, kdy opět každý tvrdil něco jiného a svaloval vinu na toho druhého. Tyhle mosty zůstanou podle mě už navždy spálené.Takže máme rozjeté nahrávání a nemáme basačku. Samozřejmě to na psychické pohodě nikomu nepřidalo. Basové linky natočil pohotově Billy, to byl ten nejmenší problém. Důležitější byla ale změna základního paradigma. Detailně vymyšlený koncept musel ustoupit do pozadí a kapela se primárně zaměřila na dotažení jednotlivých skladeb. Zbytky konceptu, jestli to tak vůbec můžeme nazvat, probleskují ve struktuře song listu, kdy první část je popovější, zatímco druhá naopak více artová. Hlavním motivem, zakomponovaným do textové části většiny skladeb, je téma zániku lásky a rozpadu vztahu. Ať už v romantické rovině, nebo i z pohledu společnosti a samozřejmě i kapely samotné. A přes všechno výše zmíněné znovu opakuji, že deska působí velice přístupně a otevřeně. Žádná nepříjemná temnota, žádné velké depky. Naopak. Příjemná, dobře poslouchatelná moderní rocková deska. Je proto (pro mě) nepochopitelné, že se jí v době vydání nedostalo patřičné pozornosti. Na výsluní už byl ale nu-metal a pop punk, alternativní rock byl ze hry. Zvukově je deska relativně unikátní a odlišuje se od předešlých zářezů „Dýní“. Trochu elektroniky zde sice opět najdeme, ale je to ve správných dávkách. Kytary znějí hodně rockově, občas se zde objeví něco tvrdšího, co bychom při troše dobré vůle mohli řadit i k metalu, ale sonický třesk, psychedelické bloudění nebo grungeovou zemitost, nedej bože elektronickou dekadenci předešlých alb zde skutečně nečekejte. Je to prostě ostrý alternativní rock. Tečka. Co se týče rytmické sekce, tak přesto, že Jimmyho svými lektvary pokoušel nejspíš sám Ďábel, svůj talent má ten kluk ušatý přímo od Boha, takže jeho ruce a nohy opět rozjíždějí bubenické orgie a songy díky tomu šlapou parádně. Ano, „Dýně“ bez Jimmyho prostě nejsou „Dýně“! Otvírák „Everlasting Gaze“ jsem už zmínil na začátku a tak jen doplním, že je to po všech stránkách skvělý song. Zajímavě skreslený zvuk kytar i basy, výrazná melodická linka, agresivní a dravý náboj. Prostě výborná rocková pecka a parádní start. Celkově v první půlce alba člověk nenachází slabší místa. Každý song má sice lehce jinou atmosféru, ale tmelícím prvkem je jejich melodická propracovanost a přístupnost, společně s nádechem velikosti přítomné v klasickém rocku. Vypíchnu možná romanticky laděnou „Stand Inside Your Love“, která v sobě kloubí prvky power balady spolu s velikostí stadionového rocku. Její kaskádovitě se rozvíjející dramaturgie buduje song patro za patrem, nechává mu prostor dýchat a přirozeně růst. Za mě jeden z nejlepších songů „Dýni“ obecně. Je v něm vše. Emoce, drama, rocková teatrálnost, strhující nasazení i extatické finále. Povedená je i „I Of The Mourning“ se stopovým postpunkovým nádechem, ukrytým ve zvucích klidnějších pasáží. Opět se zde ale představuje velice propracovaná dramaturgie, která nás provádí několika různými pasážemi, od zmiňovaných temnějších, přes klidnější soft rockové, až po velice intenzivní a ostré alternativně rockové burácení. A Jimmy, bože můj, ten snad musí mít nějakou fyzickou anomálii, tohle dvěma rukama nejde odbubnovat. Billy už na předešlých deskách dokázal, že se nebojí vstoupit i do vysloveně popových vod a umí přijít i zde se skladbou, za kterou se ani tvrdý rocker rozhodně nemusí stydět. Dnes je tou skladbou „Try, Try, Try“. Pop/soft rock jak z učebnice, pozitivní, zpěvný, ale rozhodně ne prvoplánový nebo otravný. K metalu přičuchne skladba příznačně nazvaná „Heavy Metal Machine“, která je, díky svému hutnému a špinavému zvuku, v rámci alba solitérem. Hned za ní máme další skvělou věc „This Time“. Zvukově dáváme výhybku zpátky k alternativnímu rocku, přidáváme na melodičnosti i přímočarosti a opět to funguje na jedničku. Když jsem zmiňoval, že druhá část desky by měla být víc artově zaměřená, tak za pravdu tomuto tvrzení rozhodně dává téměř desetiminutový opus „Glass And The Ghost Children“. Temná a komplikovaná skladba, utápějící se v neradostné atmosféře, je skutečně jen pro silnější povahy. Zato následující „Wound“ je opět jako sluníčko, prosvětlená, příjemná, zkrátka popíček. Ze závěrečné třetiny alba mám nejradši „Blue Skies Bring Tears“, valivou a pomalou písničku prodchnutou smutkem a nostalgií. Album pak ukončuje v pozitivní duchu další popík „Age Of Innocence“, který je překvapivě dobrý. Uvolněná atmosféra v kombinaci se slušným drivem mu dodává sympatické charizma. Deska po vydání v únoru 2000 žádné zázračné úspěchy nezaznamenala a její prodeje, které nedosáhly ani na jeden milion, byly vysloveně slabé (v kontextu „Dýní“ samozřejmě). Kritiky sice nebyly vysloveně špatné, ale kapela a její tvorba v kontextu doby lehce „zastarala“. Osobně hodnotím desku vysoko, zejména její nekomplikovanost a přímočarost. Jak už jsem zmiňoval, Billy naplánoval pro THE SMASHING PUMPKINS cílený zánik, který měl proběhnout po skončení turné k „Machine“ A tak se i stalo. Sice ještě v září stihli vydat pokračování „Machina II“, tomu se budeme věnovat příště, ale konec roku 2000 znamenal i konec kapely. Poslední koncert, plánovaný na 2. prosince, se uskutečnil doma v Chicagu v klubu Metro. Bylo to symbolické, protože právě tady, o dvanáct let dříve, cesta kapely začala. A bylo to víc než důstojné rozloučení. Čtyři a půl hodiny, 35 songů, ano, tak se loučí legenda. Bylo mi upřímně smutno. https://www.crazyDiamond.cz/soulfly_chama_recenze/3749https://www.crazyDiamond.cz/soulfly_chama_recenze/3749hackl@volny.cz (Pekárek)Mít na stará kolena slušně fungující rodinný podnik není špatná věc. V rámci managementu panuje větší důvěra a angažovanost, neboť se sleduje shodný cíl – správa, zabezpečení a rozmnožení dědičného majetku. Pokud vše klape tak jak má, můžete osekat personální náklady a investovat třeba do lepších technologií. Na druhou stranu, co když někteří ze zainteresovaných příbuzných danému oboru zas tak moc neholdují nebo nevykazují shodný talent jako zakladatel rodinné obchodní tradice. Podobné otázky se mi začaly honit hlavou ve chvíli, kdy jsem si přečetl aktuální soupisku SOULFLY, v jejímž základu figuruje už jen otec a syn.Jde o projev zoufalství, nebo zdravé sebedůvěry podložené silným materiálem? Mimochodem mezi četnými hosty se příjmení Cavalera vyskytuje taktéž dvakrát. Jasně, SOULFLY byly od počátku kapelou Maxe Cavalery, jenže v ní hráli talentovaní hudebníci, kteří dokázali něco víc než jen přehrávat svěřené party či natočit pár vsuvek. Uvedená éra je, jak se zdá, definitivně pryč. Jméno kapelníka však stále připouští možnost vzniku solidních kolekce skladeb ve specifickém metalovém stylu. Důvod je zřejmý, takřka veškerá dosavadní tvorba ústředního protagonisty totiž vykazuje přinejmenším solidní úroveň. Pro úplnost dodávám, že svého času jsem cestu k nu-metalovým „pralesním rytmům“ hledal dost dlouho a megaúspěšné „Roots“ stále po chvíli vypínám; nejpozději těsně před polovinou.:-) Vlastně bych se k této zlomové nahrávce mohl zas po čase vrátit. Uvidíme.Již téměř třicet let jsou základem produkce SOULFLY houpavé groovy riffy a Maxův vynikající zpěv. Někdy přibylo více rytmů, někdy zas tradičního metalu, který po delší dobu reprezentovala hra výborného kytaristy Marca Rizza. Proč připomínám notoricky známé? Protože nové album „Chama“ se ke popsanému základu vrací zas o něco více, lépe řečeno vše nepodstatné se zde ořezává. Výsledek není vůbec špatný. Čerstvému materiálu, možná trochu paradoxně, dost napomáhá utopená produkce Artura Rizka. Dotyčný nejenže představuje zmíněnou technologickou investici navíc, ale vlastně by mohl být považován za dalšího člena kapely, neboť se postaral i o některé kytary. Výsledný zvuk se k současné poloze kapely opravdu hodí. Jde sice primárně o metal, současně však máte pocit jakoby domorodci v Amazonii či na filmové Pandoře ve svém hudební projevu celkem přitvrdili. Na postu producenta je přitom uveden i Zyon Cavalera. Dobře:-), v tom případě jde o debut jako víno a v budoucnu o dotyčném v souvislosti se studiovou prací ještě uslyšíme.Novinka „Chama“ tedy nabízí doslova hmatatelný groove. Kromě kytar ho utváří hlavně Maxův vokál a masivní bicí Zyona, který hraje tak, jak si aktuální výraz SOULFLY žádá. Rozevlátě, s důrazem a bez zbytečných fines, ovšem nikoli jednotvárně či strojově. Pakliže dotyčný bývá za svou hru kritizován, v kontextu vyznění novinky se něco takového jeví být naprosto zbytečným. „Chama“ díky Zyonovi houpe opravdu dobře, takže produkce ani nemusí nic rovnat či zastírat, což také nedělá. Co se týče zpěvu, skoro na každé desce nějakých zasloužilých borců by se dnes mohlo spekulovat o tom, jak se nám ti zpěváci, kteří už jednou byli na dně, dokáží „předsmrtně“ zlepšit.:-) Dobrá životospráva asi dělá fakt divy.:-) Zanechme však zbytečných spekulací. Jeden z trademarků kapely prostě šlape na sto procent, akcie Cavalerovců tudíž prudce rostou. Nějakou zvláštní kytarovou exhibici jsem nezaznamenal, tamhle (nu či thrash) metal, tuhle hc, k tomu koňská dávka groovu, sem tam něco vypískne nebo se ozve slušné sólo. Zkrátka, co nedodal Max, dodal Rizk, případně některý z hostů. Za zmínku bezpochyby stojí účast „pana FEAR FACTORY“ – Dina Cazarese v asi nejlepší nebo spíš nejvíce hitové skladbě „No Pain = No Power“.Nemohla by takhle vypadat celá deska? Ne, nemohla. Žádná tragédie se ovšem nekoná. Naopak, aktuální kolekce řeže vskutku dobře a na celou řadu způsobů. Jednotlivé skladby tvoří pestrou skládanku, v jejímž středu žhnou v souladu s jejím portugalským názvem pořádné plameny. Někdo v nich vidí dystopii, či dokonce realitu hořících slumů (favel), ti romantičtější zas vatru s křepčícími domorodci, kteří se svým rituálem snaží oddálit apokalypsu. Obě uvedené polohy se na „Chama“ slévají. Výsledná atmosféra působí přesvědčivě, přestože se přikládá výhradně recyklovaným palivem.Hm, teď jsem oslovil AI, která mi sdělila, že se album volně točí kolem příběhu chlapce z brazilských favel, který hledá v chaosu svého prostředí „vnitřní jiskru“ a následně se vydává do Amazonie, aby svou novou aurou oblažil i původní obyvatele. Poslech mi napovídá, že jeho fyzická i duševní pouť byla celkem náročná a bouřlivá. Kdo by ho s něčím takovým neposlal do prdele, že ano?:-) Ale nakonec náš hrdina evidentně došel klidu a míru. Možná v rauši, možná ve smrti. Schválně, soustředěně si párkrát poslechněte závěr titulní skladby a sami uvidíte, k jaké verzi se přikloníte. Hodnocení jsem tentokrát zaokrouhlil směrem dolů, Maxovi fanoušci si mohou desítku klidně přihodit a svět, byť má nejen podle SOULFLY na kahánku, se v žádném případě nezboří. Palec nahoru!https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_maldoror_disco_recenze/3748https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_maldoror_disco_recenze/3748janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na bezprostředně první poslech změna stylovéhozaměření u MASTER´S HAMMER budí dojem až nevkusnéhozjednodušování a přilnutí k synťákově-popovým stavbám, naten druhý si však posluchač musí uvědomovat onu ryzí míruautenticity, kdy hudebník dokáže nejen pobavit, ale hlavně bořit vlastní konvence a jítsi za svým aktuálním snem. A tak volám: Bravo! Stojíme dost možná na prahunové epochy, protože před z bochnatky vybředlýmFrantiškem Štormem se nyní rozprostírají nové pláněneprozkoumaných hudebních mokřadů. Co je zásadní, osobně se ztoho těším a při poslechu novinky „Maldorör Disco“ se smějuod ucha k uchu.Jasně, druhdy blackmetalová kapela nyní využívá synťákovou stylizaci a ve svém discu jde na dřeň. I vzhledem k historii krok rozhodně odvážný, byť pro mnohé i nezkousnutelný. Co je však podstatné, nejde o hloupý kýč,za kterým by nic osobitého nestálo, naopak mám pocit, že díky kombinaci elektroniky s poměrně vrstevnatým strukturálním i zvukovým terénem, zbytky záchvěvů černého metalu a texty plnými humornénadsázky, máme před sebou možnost proplouvat hodně členitýmterénem nových pachů a organických příchutí. Tohle „slizské album“ je zgruntu promáčenou mikrobiologickou zahradou, kde není nouzespatřiti celou řadu odpudivých a v našem světě opomíjenýchfigurek, nad jejichž lapáliemi (strastmi, radostmi i starostmi) zde dokázalFranta vystavět poutavé scenérie černohumorného charakteru. Užod alba „Formulae“ právě něco takového na něm coby tvůrci zbožňuji, vlastněpřiznávám, že mne tahle poloha vyhovuje úplně nejvíc z celé tvorby MASTER´S HAMMER. Proč? Protože je mi hodně sympatické, když se postarší muzikant, druhdyproslavený black metalem, dokáže nebrat vůbec vážně a ještěpobavit okolí. Tím nechci říct, že je nová tvorba lepší než „Ritual“, NENÍ, ale nedokážu si představit debutové album přijímat opakovaně.Úvodní „Anděl slizu“ jejednoznačná hitovka, song čerpající nejen z prostředí synthypopu osmdesátých let, ale i o dekádu staršího art či krautrocku. Přestože jde o přímočarou a docela chytlavou věc,každému musí být zjevná ona míra vrstevnatosti. Zabývání se mazlavým a pohybově přemotivovaným mikrotýpkem je náhodouskvělou zábavou, a Franta s Necrocockem to dost pravděpodobněvědí, takže sledujeme nepoklidný mikrosvět s jeho zkrytými zákonitostmi a bavíme se.Jeden z nejzdařilejších songů novinky má název „Genesis P. Orridge“. Jde o jméno obskurního britskéhoperformera dostávajícího se skrze své umělecké výstupy na dřeň vlastníexistence. Rovné Kapákovy rytmy, bytelný riffing umocňující silovost skladby a Frantův projev protnuvší hranici šlenství, tovše dělá z této poměrně chytlavé, avšak o poznánítvrdší skladby, než je ta úvodní, vrchol alba. Za mne jeden z nejnápadnějších záchytných bodůnových MASTER´S HAMMER. Nad vším v něm však ční především slogan „Co ty sámsi ochoten pro publikum udělat? Jsi připraven trpět a tělo svý rozřezat?“ V hodně vtipné trojce „Take It OrLeave It“ si to jakési frustrované blekule rozdávají srealitou, ve které jsou svým okolím odmítány, a jde, jak jinak, znovu o hodnězábavný poslech, zvlášť pak díky textu utahujícího si z outsiderské dosebezahleděnosti. Taneční vibe sebounese znamenitá a dosti nepoklidná titulka „Maldorör Disco“, v níž se přenášíme na jakousi psychotickou seanci necro-organismů, máchající sebou v davovém transu spontáního šílenství. Díky hlasovým vstupům Necrococka jsou „Bochnatky“ trochu jemnější gothic-rockovou pastvou, znamenitě vyvažují terén a zapadající do organické podobydíla. Dokáží totiž posílit stránku atmosféry, jaká je vlastní pouze zelenkavým, stojatou vodou prosáklým mokvajícím bažinám.Nejúdernějším songem je zde „BeastWithin“, ve kterém MASTER´S HAMMER narážejí na existenci vnitřního zvířete zacykleného hluboko v každém z nás, a také na neduhy současnéinternetové komunikace či komunikace moderní doby. Emoce se tak všeobecně stávají hybnou silou velké spousty své názory projevujících jedinců. Vím, jde o neradostný vývoj společnosti, ale pořád ještě není úplně tak zle, aby si z toho svým typicky černohumorným náhledem nedělali MASTER´S HAMMER srandu. Jestli je v něčem tahle novinka v rámcidiskografie originální, tak krom příklonu zvukové složky k synťákům aelektronice, jsou to i textová témata. Tak třeba odlehčenou „Bicycle Day“prožíváme z perspektivy člověka usazeného na sedačce jízdníhokola. Kdo by to byl řekl, že lze něco podobného zažít zrovna skapelou, jako jsou MASTER´S HAMMER? Pomalejší či střední tempo je vlastní sice většině zdejších skladeb, ale „Doppelganger“ je asi nejtypičtějším příkladem doomovějšího kytarového zvuku, což napoví, že ani tohle album není ani náhodou stoprocentní tuckou. Když na zvuky bohatý aerobnítrip „El Teide“ předestře možnost probuzení vulkánů a sopeka zničení měst a civilizací, člověk si připadá vážně jakov bizarním snu. To ne že by se podobně děsivý scénář ažtolik vymykal pojetí uvažování těchto protřelých muzikantů,nicméně je poznat, že se na podobné textové nápady Franta Štormnalazoval s veškerou poctivostí. Závěrečná „Slatina“ pakdokonale sklidní mysl, svaly i nervy a posluchač již jen lape podechu, ponořen do oné bažiny jako roztomilý hrošík až ponosní dírky. Z celkového pohledu hodnotím desku jako hodněodvážnou, zachovávající si však v odlišném stylovém terénu svěžest a solidní instrumentální i textovou úroveň. Právě svou lyrikouMASTER´S HAMMER nijak nepopírají své dědictví minulosti, naopak zde hodnotím kladně jejich odvahu pro úkrocích do neznáma. Vevýsledku sice „Ritual“ samosebou považuji za největší klasiku,„Okultistu“ jsem nikdy příliš nedoceňoval (asi protože tamten humor nevystupuje až tak do popředí), ale počínaje „Konvema“jsme v jejich případě svědky parádní řady alb, kde právě humorná lyrika aatmosféra z ní plynoucí jest nejdůležitější složkou tvorby.„Formulae“ zůstává mým nejoblíbenějším z novějšíchalb této kapely, ale ani „Maldorör Disco“ nepatří zrovna kfádním počinům, naopak, v jistém smyslu nový zvuk kapelesvědčí. Každopádně zábavné album!https://www.crazyDiamond.cz/danko_jones_leo_rising_recenze/3747https://www.crazyDiamond.cz/danko_jones_leo_rising_recenze/3747nobody@nothing.com (Tomáš)Několik z nejlepších riffů AC/DC nevzniklo v teple a pohodě Austrálie, ale v zasněžené Kanadě. A nesou podpis místních dělníků rock´n´rollu DANKO JONES. Trochu samozřejmě přeháním, ale stín australských legend v tvorbě powertria z Toronta je nepřeslechnutelný. A podobně jako jejich pravzory i oni nahrávají pořád dokola stejná alba, a to myslím jako kompliment. „Leo Rising“ je konkrétně dvanáctým kouskem jejich diskografie a přináší přesně to, co od kapely čekám, proč mě baví. Znova mi tím jen potvrzují, že některé věci prostě není potřeba měnit.Je to neuvěřitelné, ale příští rok kapela oslaví třicátiny. Píšu neuvěřitelné, protože se mi zdá, jakoby od prvních alb ze začátku nultých let vůbec nezestárli. Pořád nám servírují energetický mix hard a garage rocku s jemným dochucováním punk rockem, indie nebo i bluesovým drobením. Jasně, nikdy sem je nepovažoval ze revoluční kapelu, která by měla přepisovat hudební dějiny. A tipoval bych, že to ani nebylo jejich ambicí. Jejich desky se ale vždy pohybovaly v segmentu slušného průměru 60-70%, s občasnými malými úkroky směrem nahoru, nebo i dolů. Mají svůj zvuk, svůj styl a to úplně stačí. Zmiňované AC/DC se v jejich tvorbě potkávají i s odkazem dalších legend jako THIN LIZZY a KISS, ale servíruje se v moderním kabátku a s velkou dávkou humoru. Vždy se mi nejvíc líbili právě jejich „romantické“ písničky, které k tématu lásky a vztahů přistupovaly velice svérázně a často vyvolávaly úsměv od ucha k uchu. Stačilo se ponořit do textů hitovek jako „First Date“, „I Want You“ nebo „Sticky Situation“. Je tam přesně ta „mačo“ drzost, kterou se vyznačovaly legendy klasického rocku, než se stalo všechno extrémně politicky korektním. Je to ale podané s velkou nadsázkou a kratší konec provazu většinou svírá hlavní hrdina songu.Co mě samotného překvapilo, že od prvního alba „Born A Lion“ v roce 2002 kapela v podstatě jede nonstop. Každé dva až tři roky se připomene řadovkou, občas to proloží výběrem b-sides, výběrem hitů nebo prolustruje archiv nevydaných skladeb. Stali se prostě stabilní součástí mého života a já se na každou novou desku upřímně těším. A na tomto modelu zatím kapela nic nemění. Po slušné „Electric Sounds“ z roku 2023 zde teda máme další zářez. Jestli DANKO JONES něco umí na jedničku, tak jsou to otvíráky. Zde nic neponechávají náhodě a vždy vyberou výbornou pecku, která vás perfektně nakopne a připraví na pořádnou jízdu. „What You Need“ tradici ctí. Slušný riff, přiměřeně tvrdý a agresivní, stadionový refrén, či nakažlivý drive. Rytmika šlape, kytary řežou, sólo je poctivé. Hravější, old school hard rockově postavená „Diamond In The Rough“ se pochválí i hvězdným hostem, když se o sólo postará samotný Marty Friedman. Další silnou disciplínou kapely jsou songy o paření a užívaní si života obecně. Zdejší kousek se jmenuje „Everyday Is Saturday Night“ a je to nebezpečně nakažlivá hymna. Zvukově se album drží v obvyklých mantinelech tvorby DANKO JONES. Máme zde výborný zvuk, který je správně natlakovaný a produkčně slušně ošetřený. Líbí se mi, že zpěv není zbytečně vytažený dopředu, ale je pěkně zapuštěný uprostřed a ze všech stran krásně obklopen instrumentací, která díky tomu působí velice plasticky a přítomně.Když už jsme u zvuku, mírně vybočuje „I Love It Louder“, která svými kytarovými nájezdy a zvukovými odstíny odkazuje až někam k původnímu britskému punku, nebo možná spíš k jeho verzi reprezentovanou třeba legendárními MOTÖRHEAD. Zpěvák a hlavní tvůrčí postava kapely, který si náhodou taky říká Danko Jones, je velice sympatický maník. Jestli se podíváte na jejich živá vystoupení, uvidíte obrovskou škálu grimas, které při své performanci využívá. Není to ale jen herecký talent, díky kterému umí parádně pracovat s publikem. Tahle mimika má samozřejmě dopad i na jeho zpěv. Aniž bych ho fyzicky viděl, slyším velice zřetelně jak pracuje se svým projevem. Od štěkaných, téměř rapovaných slok, jako třeba i v docela ostré „Hot Fox“, přes různě šeptané, pološeptané, vlídné nebo naopak polo-ouchylné slizké polohy se propracuje k chlapáckému čistému zpěvu, následně někdy až na hranice řevu. Není sice žádným geniálním pěvcem, co se týče rozsahu, ale tyhle drobné nuance, tahle teatrálnost a dynamika je obdivuhodná a vždy mě dokáže strhnout. Na tempu se přidá v „It´s A Celebration“, dalším poctivém rockovém kousku s punkovým nádechem. Odér klasického rocku sedmdesátkového střihu po vzoru THIN LIZZY vystupuje z „Gotta Let It Go“, kde v některých pasážích dostává více prostoru i nádherně zabarvená basa. Ona vlastně celé poslední třetina alba se veze právě na této vlně a je to svým způsobem retro pasáž. Sice se ubere na rychlosti, ale skladby jsou hravější a pracuje se s vícero motivy, které jim dodávají na zvukové a dramaturgické bohatosti.„Leo Rising“ je přesně ten typ řemeslně poctivé desky, která vám zvedne náladu a příjemně vás nabije energií. Nemusíte u ní nic rozplétat, objevovat, bojovat s pochopením. Pustíte „play“ a hned jste doma. Čistý rock´n´roll. Puritánský, hlučný, drzý, dravý, strhující, melodický. Kytara, basa, bicí. Nic víc není potřeba. Co k tomu dodat? Další slušná deska, díky pánové, slyšíme se opět za dva roky.https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmarks_praha_o2universum_26ledna2026_koncert_info/3746https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmarks_praha_o2universum_26ledna2026_koncert_info/3746nobody@nothing.com (Info) VAROVÁNÍ: TÉMĚŘ VYPRODÁNO! Vstupenky na ARCHITECTS v O2 universu jsou téměř pryč. Pokud chcete být u toho, doporučujeme nečekat. Zároveň může být koupě lístku skvělým dárkem pod Vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/932ARCHITECTS se vrací do Prahy! Po vyprodaném Fóru Karlín zvyšujeme laťku a v lednu 2026 si tyto velikány metalcoru vychutnáte v pražském O2 universu! Pro ARCHITECTS se jedná o největší headline show, kterou tato britská parta v České Republice kdy odehrála, tak u toho buďte s námi! O tučný support se postarají francouzi LANDMVRKS a jedno z nejvíce diskutovaných jmen na světě, mysteriózní PRESIDENT.ARCHITECTS není potřeba českým fanouškům sáhodlouze představovat - jedná se o jedno z nejvýraznějších jmen moderního metalcoru, které od svého vzniku v roce 2004 vydobylo pověst kapely, která neustále posouvá hranice žánru a nebojí se inovací. Jejich tvorba se pohybuje mezi intenzivní technickou precizností a hlubodou emocionální naléhavostí, přičemž klade důraz na silná témata jako environmentální krize, ztráta blízkého člověka a osobní in introspekce. Díky tomu si získali kromě oddaných fanoušků po celém světě i respekt kritiky.Kapela si zakládá na silném zvuku postaveném na kombinaci monumentálních kytarových stěn, atmosférických aranží a naléhavého vokálu - ať už jde o agresivní scream nebo melodické pasáže. ARCHITECTS nejsou jen další metalcoreová kapela - jsou hlasem generace, která hledá smysl v chaotickém světě a zároveň důkazem, že i těžká hudba může být nástrojem změny.Francouzská pětice LANDMVRKS patří mezi nejrychleji rostoucí jména evropské metalcoreové scény – jejich hudba spojuje tvrdost a agresi s chytlavými melodiemi, emocemi a moderní produkcí, která se nebojí prvků trapu, nu-metalu nebo alternativního rocku. Od vydání debutu Hollow v roce 2016 si kapela buduje silnou fanouškovskou základnu a každým dalším albem posouvá svůj zvuk i výraz dál – důkazem je například chválená deska Lost in the Waves z roku 2021. Naživo navíc předvádějí nespoutanou energii a nekompromisní show, která nenechá nikoho chladným.Line-up koncertu uzavírá tajemný projekt PRESIDENT, který se z ničeho vynořil v únoru 2025, kdy ohromil fanoušky oznámením účasti na Download Festivalu - a doslova nikdo netušil, kdo se skrývá za maskami, ve kterých kapela vystupuje. Ve své tvorbě kombinují metalcore, a alternativní metal, podpořený atmosférou anonymity a mystéria. Silný vizuální koncept - ani tváře, ani jména - připomíná projekty jako GHOST nebo SLEEP TOKEN a přidává prvky napětí a výjimečnosti.https://www.crazyDiamond.cz/stevens_90skids_recenze/3744https://www.crazyDiamond.cz/stevens_90skids_recenze/3744janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Karlovarští STEVEN´S mají venkusvou druhou řadovou desku „90´s Kid“ a pokračují v o něco ucelenějšípodobě ve svém rockovém stylu. Jedná se o kytarový pop/rock beroucí z oblastí blues, a boogie rock´n´rollu, oslavující starosvětskost, skrze muzikanstkou fundovanost, tah na melodii a bezproblémovou poslouchatelnost songů. Materiál byl nahrál ve studiu Sono a vlastní výborný zvuk a vkusně řešené aranže pomáhající s rozmyslem hlavním linkám skladeb. Ovlivnění velkými stadiónovými štikamianglo-americké scény devadesátých let je u STEVEN´S na první poslech patrné, stejně jako přítomný odér kytarového blues.Na druhou stranu z jejich tvorby vlastně takřka vymizel funkový prvek,stejně jako dříve se u nich vyskytující momentky odkazující až kamsi ke jižanskému folklóru a country, protože tahle deskaje především velmi kultivovaný rock a až potom to ostatní. Dost možnáprávě pro to působí o něco uceleněji než debut„Runnin´Man“. Ozdobou novinky je kromě skvělé zvukové stránky, na které s kapelou pracoval (produkce, mastering) také Miroslav Chyška,především fakt, že zde máme sadu deseti chytlavých písní,jaké mohou stát sami o sobě. Není v nich totiž žádná póza. I „hra na Ameriku“ již sebou nese spíše jistotu, že tahle stylová podstata STEVEN´S patří do hlubšího DNA těchto mladýchhudebníků.Zpívající kytarista a hlavní tahoun Štěpán Kordík znovu potvrzuje, jakobstojným muzikantským režisérem a skladatelem je, což zdedokáže profilovat s obvyklou lehkostí. Znovu je však jeho největšíslabinou (neřekl bych ani tak zpěv jako spíše) hlas, který postrádá vyšší míru žádané barvy či charisma a reprezentuje spíše mladistvou, takřkachlapeckou polohu. Sehnat tahle kapela řevnivějšího borce za mikrofon,byla by to pro ni výhra. V jedné položce „Turnin´Me On“(mimochodem jde podle mého o nejlepší song desky) mu ve slokáchvýrazně pomůže sestra Magdalena, která právě tuhle píseň svouhlasovou barvou (a celkovou atmosférou z toho všeho plynoucí) hodí ažněkam na území ostrovní kapely MORCHEEBA, aby se Štěpán, možná i díky její zdravé konkurenci, v refrénuvzepjat ke svému nejchlapáčtějšímu pěveckému momentu. Ve skladbáchprostých umělých vystýlek, zachovávajících si přírodní apřirozeně kytarový sound, se toho však děje víc, než by simohl domýšlet zběžný posluchač. Aranže jsou kolikrát citlivězdobeny dechovými nástroji a závoji kláves, především pak vechvílích, které to stran gradace vyžadují. Tohle je případpředevším songu „Burn The Damn Bridge“, kde dechy udávají rázboogie tempa a skvěle doplňují kytarovou vozbu umístěnou podmelodické zpěvové linky.Úvod alba patří stadiónověkoncipované dusárně „90´s Kid“, která zní semknutě s nápadným bluesovým cítěním kapely, aniž by to celé narušovalo její optimistický,skoro až pop/rockový ráz. Již od tohoto momentu je zjevné, žemáme co dělat s aranžersky velmi dospělým materiálem. Jednou znejvýraznějších a posluchačsky nejvděčnějších věcí je zde odlehčená píseň „Fat Cat“, které neschází devadesátková patina ani odérkytarového pop/rocku proudícího k nám nejen skrze sekaný riff,pozitivní náladu, ale především skrze stručný, avšak jímavýrefrén. Jemnější poloakustický naturel má pak třeba song „MayoCreek“, jehož protipólem je třeba rockec od podlahy v podobě„Manic Again“, ten pro změnu zní velmi kytarově, a díky probleskovánízvuku OASIS vlastně i devadesátkově, což umocňuje jeho hitový potenciál, a to i přesvýskyt znamenitého kytarového sóla v jeho závěru.Celkově vzato se druhé album „90´s Kid“ povedlo a je možné jej pokládat za dospělejšíhonástupce debutu. Deska je velmi zručně a citlivě poskládaná adobře se poslouchá. Navzdory faktu, že jde o mladé hudebníky,kteří devadesátky ve smyslu aktivního hudebního životaprakticky nezažili, vše působí úplně samozřejmě a velmi dospěle. Z toho plyne jedna věc, tohle je zkrátkavzácnost u podobné starosvětské a poctivě dělané rockovéhudby anglo-amerického střihu, a tak je třeba si tyhle STEVEN´S zkrátka hlídat.https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_praha_forum_karlin_29listopadu2025_koncert/3743https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_praha_forum_karlin_29listopadu2025_koncert/3743nobody@nothing.com (Tomáš)Schválně si uděláme seznam položek, které se patří mít na pořádné rockové show klasického střihu. Přiměřeně velká lokace – fajfka. Světelná show – fajfka. Ohnivá show – fajfka. Velká stage – fajfka. Hradba Marshallů – fajfka. Spousta hostů – fajfka. Baskytara kombinovaná s plamenometem – fajfka. Nadupaná show – fajfka. Bubenické sólo – fajfka. Host z publika hrajícího s kapelou – fajfka. Zpívající fanoušci – fajfka. Jestli se mě někdo zeptá, jak by měla vypadat moderní rocková produkce pro 21. století, odpovím bez váhání – tak, jak to dělají RYBIČKY 48.Filozofické debaty o tom, jestli je to pravý punk, jestli je to komerce, jestli vykrádají KABÁT, jestli jsou trapný, jestli jsou nudní a milion dalších témat zaplněné Forum Karlín v sobotu evidentně neřešilo a fanoušci si prostě přišli užít skvělou show, zabékat si, zaskákat si a prostě vypnout od každodenního shonu a starostí. A někteří skutečně vypli totálně. Už při mém příchodu zhruba 15 minut před startem show (předskokany jsem cíleně vynechal, Jakub Děkan a Pekař prominou, ale nejsem jejich cílovka) jsem potkával překvapivě hodně „životem“ unavených fanoušků, kterým snad i tento report pomůže ve skládání děravé mozaiky vzpomínek na sobotní večer. Vzhledem k tomu, že jsem RYBIČKY 48 začal poslouchat teprve vloni, to byla moje první koncertní zkušenost s touto nesmírně populární kapelou. Sám jsem byl zvědavý, a to i ze sociologického hlediska, kdo jsou jejich fanoušci. Přece jenom kapela začínala před téměř dvaceti lety jako teenagerský pop punk a postupně se přes punk rockové polohy propracovává v dnešní době až téměř k typicky českému big beatu. Nebudu chodit kolem horké kaše, „Rybičky“ jsou ekvivalentem „catch all“ politických stran, takže dnes už v podstatě mainstreamová rocková záležitost, která oslovuje všechny generace napříč populací. A to nemyslím jen věkově, ale i společensky. Od sofistikovaných prošedivělých pánů k rebelujícím mladým wannabe punkerkám, od oldschoolových agro-metalistů k distingovaným dámám v nejlepších letech. Spousta teenagerů, ale i vysloveně děcek s rodiči. Hodně, skutečně hodně osob ženského pohlaví. Víc jsem jich na rockovém koncertě zažil snad jen u CHINASKI. A já se ani nedivím. Každý si tam najde něco pro sebe. Základem jsou dobré songy, se slušnými texty, které mají drive a jsou šité na míru masám. K tomu ta zmiňovaná show, která deklarativně demonstruje svojí profesionalitu. Všechno jede jak po drátkách, každý detail je dotažený, ani nejmenší zádrhel. Velká poklona, ať už máte „Rybičky“ rádi nebo ne, tohle se jim musí nechat. Dělají věci pořádně a poctivě.Přesně podle rozvrhu se v určený čas ztlumily světla a spustilo intro, přičemž stage zatím zakrývala obrovská plachta. Ta byla stržena s prvními tóny úvodního songu „Big Být“, který je i titulní skladbou nové desky. A jak to funguje na albu, tak to funguje i naživo. Neskutečně nadupaný song způsobil v naplněném Fóru Karlín menší nukleární výbuch. Zvuk od začátku slušný, tady Fórum nikdy nezklame. Výborně byl vyřešený stage, když bubeník byl o patro nad kapelou, takže jsem na něho měl parádní výhled. A protože je Ondra Štorek výborný bicmen, tak se skutečně bylo na co dívat. Jestli otvírák publikum nažhavil, tak hned druhý song je přivedl do extáze. „Já dneska slavím“, včetně hostujících děvčat z kapely HOLKI byl prostě dokonalý. Už jsem zde zažil několik vynikajících koncertů, ale teď to byla skutečně extra třída při pohledu na rozburácený sál. Set list kapela postavila kolem songů z nového alba, prokládaných staršími hitovkami. Ačkoliv ne všechny jejich „hity“ se potkávají s kladnou odezvou mého vkusu („Léto“, „Chtěl jsem tím říct“, „Divokej Ir“…), tak musím uznat, že naživo to funguje celkem slušně a lidem se to prostě líbí. Naopak pozitivně kvituji, že i starší songy z ranných desek, které v době vzniku byly opatřené typicky „měkkým“ pop punkovým zvukem, jsou v dnešní tvrdší, punk rockové zvukové poloze velice funkční a dokonce i údernější. A položky z aktuální desky jsou vysloveně dělané pro haly a velké publikum, takže ty zde fungovaly perfektně. Došlo i na obligátní křest nové desky a hádejte kdo jej spáchal? Ota Váňa! Takže KABÁT evidentně neřeší, jestli „Rybičky“ vykrádají KABÁT. Není potřeba hledat problémy tam, kde nejsou. Mimochodem, při křtu si od vydavatelství převzali i platinové desky za prodeje nového alba. Aktuálně je ta hranice 10 tisíc nosičů, což sice nezní jako extra velké číslo, ale kdo z vás to kamarádi má? Ano, i tohle je výsledkem propracované a cílevědomé práce s fanoušky.Překvapil mě frontman Kuba Ryba. Je to vynikající zpěvák, který dal celý koncert úplně s přehledem a zde se skutečně žádný punk nekonal. Jeho výkon byl maximálně profesionální, bez nejmenšího zaváhání. Kromě toho je samozřejmě i bezprostředním showmanem, neustále komunikoval s fanoušky a ti mu v podstatě zobali z ruky. Všechno to ale bylo absolutně přirozené a ani na vteřinu jsem neměl pocit trapnosti nebo předstíraného fejkování. Postupně zazněly všechny hitovky od „Emily“, „Slibuju že nebudu pít“, „Vážené dámy“ až po rannou „Ooou“. V závěru programu zařazený song „Zamilovaný / Nešťastná“ je v původní verzi duetem s Bárou Zemanovou, která tam ten večer bohužel nebyla (ale na dalších lokacích turné se objeví), ale ženská část publika se k tomu postavila čelem a plně jí zastoupily. A když píšu plně, tak myslím sakra plně. Takový hukot se jen tak nevidí. Do přídavků si pak kapela nechala svižný punkrock „Tohle je rock´n´roll vy buzny“ a zejména svůj evidentně největší hit „My ještě nejsme starý“, kterého se někteří životem unavení fanoušci středního věku kolem mě dožadovali už od úvodu koncertu. Krize středního věku je svině.RYBIČKY 48 jsou regulérně v první lize české hudební scény. A já s tím nemám nejmenší problém. Rozvíjí odkaz velkých rockových show se všemi klišé, které k nim patří, a které tak milujeme. A dělají to starosvětsky poctivě, ale zároveň v moderním stylu. Kdo by si to před dvaceti lety pomyslel, kam to tahle parta mladých floutků s beďary a trapnými účesy jednou dotáhne.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_adore_recenze/3742https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_adore_recenze/3742nobody@nothing.com (Tomáš)Billy Corgan by měl mít soudem vydán zákaz přístupu k syntetizátorům. Dokud si hraje s kytarami, je všechno v cajku, někdy je možná výsledek jen průměrný, ale pořád fajn. Jakmile ale sedne za klávesy, je to téměř jistota, že se mi to líbit nebude. A tato má schizofrenie začíná právě u alba „Adore“. „Dýně“ jsme opustili v roce 1996, kdy byli s třetím albem na vrcholu, z kterého následoval prudký pád, minimálně co se týče sestavy samotné. S vyhozením Jimmyho kapela přišla o svojí unikátní rytmiku a stála před otázkou, co dál? V podstatě už na konci světového turné, krátce po odchodu Jimmyho, osiřelá trojice zamířila do studia nahrát nový materiál. Využívala programované bicí a z nahraných songů ve finále nic moc ani nepoužila.Cesta k albu „Adore“ byla lemovaná několika důležitými milníky, které měly zásadní vliv na jeho finální podobu. Za prvé zmiňovaná absence Jimmyho, kdy se paradoxně kapela vrátili k bicímu automatu jako ve svých počátcích. Na nahrávce nakonec participovalo i několik „živých“ bubeníků, i když ne všechny nahrané party se nakonec skutečně použily. Dalším faktorem byla Billyho komplikovaná životní fáze, kdy procházel rozvodem a následně mu ještě zemřela matka. Toto mělo vliv zejména na temné, introvertní a celkově pomalejší vyznění písniček. A v neposlední řadě silný příklon k elektronice. Bylo to zřejmě nevyhnutné. Už na „Mellon Collie And The Infinite Sadness“ s ní lehce experimentovali a teď se rozhodli do toho vlítnout naplno. Prvními vlaštovkami byly dva songy pro soundtracky. „Eye“ se začátkem roku 1997 objevila v Lynchově „Lost Highway“, později ve stejný rok pak pro film „Batman And Robin“ připravili „The End Is The Beginning Is The End“. Z mého pohledu jsou to oba velice průměrné songy, i když druhý dostal i Grammy. Představily ale novou tvář „Dýni“, plnou elektronických zvuků a temné atmosféry. Obecně se v této době silně prosazovala elektronická muzika a nejedna velká rocková kapela hledala nové formy vyjádření. James Iha se dokonce vyjádřil ve stylu, že „rock je vyčerpaný a budoucnost patří elektronické muzice“. Billy sám chtěl taky posunout tvorbu kapely do další dimenze a dospěl k závěru, že jejich kytarové období dosáhlo svého monumentálního vrcholu právě v „Mellon Collie...“ Z popisu kapely chtěl vybrat slovo „rock“ a nastolit novou realitu. Sice opět koketoval s myšlenkou dvojalba (ach to ego…), nakonec zůstal na(d) zemí, a připravil „jen“ přes 70 minut hudby. Nemá cenu chodit kolem horké kaše – je to zbytečně moc. Obecně platí pravidlo, že smutné, pomalé a introspektivní alba různých kapel nejsou právě nejoblíbenější v rámci jejich diskografií. A když vám někdo naservíruje ještě takovouto porci deprese, tak si můžou hudební kritici psát klidně oslavné maratony, ale normální posluchač to nedá. Já se za kritika nepovažuji, chápeme se, že?Hlavní fáze nahrávání začala v půlce roku 1997 v Chicagu s producentem Bradem Woodem. Velice rychle se to ale opět změnilo v boj Billyho proti celému světu, zejména teda proti zbytku kapely a producentovi. Nikdo nedokázal saturovat jeho potřeby a zhmotnit jeho představy, až nakonec situace vyústila v přesun do Sunset Sound v Los Angeles. Billy se pasoval do role producenta a řídil si věci po svém. S nahrávkami bicích jim pomohlo několik spřízněných bubeníků, konkrétně Matt Walker z FILTER, který dobubnoval turné po odchodu Jimmyho Chamberlina, Joey Waronker z doprovodné kapely Becka, nebo Matt Cameron ze SOUNDGARDEN. Na finální fázi si Billy přece jen opět přivolal Flooda, který už měl zkušenosti s podobným typem muziky.Základní představa Billyho bylo vydat se směrem k „elektronizaci“ Dýní. Vycházel přitom primárně z muziky osmdesátých let, post-punku, gotického a elektro rocku a ranné elektronické muziky. A to vše zabalit do artového odéru. Z kapel, od kterých bral inspiraci, zmiňoval třeba SIOUXSIE AND THE BANSHEED, THE CURE nebo DEPECHE MODE. V tomto směru se modifikovala i image kapely. Černobílá estetika promo fotek i coveru alba, černé kostýmy, výrazné make-upy, mystická atmosféra. Je to tajemné i podivně přitažlivé.Osobně na „Adore“ nenacházím žádné vysloveně silné písničky, které by mě k albu táhly zpátky. Ano, najde se několik slušných songů, ale jsou utopené v šedém moři průměrných a nevýrazných kompozic. A zřejmě nebude překvapivý ani fakt, že nejvíc se mi líbí písničky, kde je elektronika jen v roli podpory a jsou primárně postavené na živých nástrojích. Třeba křehká balada na pozici otvíráku „To Sheila“ má kouzelnou nostalgickou atmosféru. Billy zde dokazuje, že je slušný zpěvák, který zdaleka nenabízí jen svůj typický kňouravý ječák. Singlovka „Ava Adore“ je řekněme zajímavá. Ostré kytary na pozadí dusivé elektronické rytmiky vytvářejí zajímavý kontrast. Když si ale najdete na YT Billyho, jak na jednom malém koncertu v klubu v Chicagu v době nahrávání „Adore“ vystoupil jen s akustickou kytarou, najednou ta skladba dostává úplně jiný rozměr. Ona totiž vůbec není blbá, naopak. Dramaturgicky je vše v pořádku. Má to poctivou rockovou strukturu, jasný refrén, zajímavý text. Jenomže ta elektronika to celé ubíjí a skladba se pod jejím diktátem nedokáže pořádně otevřít. Trochu lépe se to povedlo s dalším singlem „Perfect“. Nekonfliktní popík mi vždy svou atmosférou připomínal hit „1979“ z předchozí desky. Zajímavě zní i uplakaná „Tear“, kde se vynořuje několik zajímavých hudebních motivů, efektivně podkreslujících tíživou náladu písně. Do teritoria NEW ORDER zabrousí skladba „Appels + Oranjes“, která sice není světoborná, ale uděluji body za snahu. Líbí se mi ale minimalistická „Annie Dog“, postavená kolem klavírního motivu a evidentně živých bicích. Osmiminutový opus „For Martha“ věnoval Billy své zesnulé matce a vůbec není špatný. Opět zde dominuje klavír, song se vyvíjí a prochází různými fázemi, dokonce se na chvíli rozjede i do celkem mohutné rockové extáze.Slabinu alba vidím v jeho nekonzistentnosti. Jestli to je několika různými producenty, několika různými studii, nebo jen nevyjasněností u Billyho, jestli chce dělat skutečně elektronického album, nebo jen kytarovou desku s podporou elektroniky, to vážně nevím. Zvuková, ale i dramaturgická roztříštěnost je ale zcela evidentní a album nedrží absolutně pohromadě. A navíc ta šílená délka. Uvažoval jsem, jestli by pomohlo nahradit elektroniku komplet živými nástroji. Trochu asi ano, ale problém je i v samotných písničkách, které prostě nedosahují kvalit songů na prvních třech deskách. Billy se evidentně vydal na stezku směřující k více uměleckému pojetí tvorby, kde na autory ale vždy čeká několik slepých odboček s názvem „forma vítězí nad obsahem“. Prý už nechtěl dělat hudbu pro teenagery, což je pochopitelné, jemu už taky bylo v té době 30. Chtěl skládat něco smysluplného, hlubšího, komplexnějšího. Přitom na prvních deskách měl několik dlouhých a propracovaných konstrukcí, které měly nápady, drive i moment překvapení. Toho všeho se na „Adore“ zoufale nedostává.„Adore“ se po vydání v červnu 1998 sice objevilo hned na druhém místě prodejnosti, ale velice rychle taky zvadlo. Sice se ho nakonec prodalo přes 1,5 milionu kusů, ale v kontextu předchozích desek to byl spíše neúspěch. Pamatuji si, že jako čerstvou novinku to přitáhl spolubydlící na kolejích a poslouchali jsme to několikrát dokola. Nenadchlo mě to tehdy a nepřicházím mu na chuť ani dnes. Plusové body dávám za image, ta strašidelná goticko-hororová stylizace je vážně povedená, na rozdíl od vysloveně směšných kostýmů, které pak používali v době návratu s albem „Zeitgeist“.