https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/mlhovina_spina_recenze/4016https://www.crazyDiamond.cz/mlhovina_spina_recenze/4016nobody@nothing.com (Tomáš)Faktem je, že psychedelický rock sedmdesátkového střihu nereprezentuje žánr, bez kterého nemůžu žít. O to více mě samotného překvapuje, jakou slušnou závislost jsem si vypracoval na debutu pražské partičky MLHOVINA. Album „Špína“ přichází hned s několika skvělými momenty a velice silnými elementy, které desce zajišťují už dnes jisté pódiové umístění v mém přehledu nejlepších domácích desek letošního roku. Psychedelický rock je zde jen velice hrubým vymezením stylového hřiště, protože MLHOVINA samozřejmě pracuje i s různými dalšími přísadami. Sami si svůj styl pojmenovali jako „špinavý rock“, což je myslím velice trefné a výstižné. Objevíme zde prvky hard/alternativního rocku, bluesrockový feeling, stoner, možná dokonce i stopové prvky jižanského rocku. Deska zní příjemně starosvětsky, ale přitom i moderně. K čemu bych je přirovnal? Nejbližší asociace míří k americkým ALL THEM WITCHES nebo THE BRIAN JONESTOWN MASSACRE, z domácích luk a hájů pak v některých věcech připomenou třeba ranné WANASTOVI VJECY, PROUZU nebo TICHOU DOHODU. Špičková je atmosféra alba. Drásavá pohoda, kdy se na jedné straně nikam nespěchá, songy plynou přirozeně a nenásilně, ale pod povrchem probleskuje vnitřní napětí, něco, co spíše tušíme, než reálně vidíme a slyšíme. Tohle nevyslovené píchavé lechtání vytváří kouzelně vzrušující náladu, které se zhmotňuje zejména v rozsáhlých instrumentálních plochách. Kapela jimi nešetří, nebojí se jim vyčlenit dostatek prostoru v jednotlivých skladbách, zároveň ale nikdy nesklouznou k samoúčelnosti a nastavované nudě. Mají svoje pevné místo, jasný význam a efektivní provedení, a tím dotvářejí celkový rámec skladeb. K tomu si přidejte velice specifický zvuk, který jak jsem zjistil nedávno z jednoho live videa na YT, generuje zejména dvanáctistrunná elektrická kytary. Zvuk je proto krásně přehuštěný a nadýchaný, plný drobné ornamentace. Umí být ale i pěkně ostrý a vytvořit pořádnou zvukovou stěnu. Na pozadí pak druhá kytara neustálé vyšívá jemné motivy, blížící se někdy až sólům, které songy citlivě posouvají a rozvíjejí. Jsou tím pomyslným průvodcem mlhovinou, na kterého se můžeme spolehnout, že se v ní neztratíme a vždy z ní nakonec najdeme cestu ven. Deska začíná nenápadně. „Gandalf Šedý“ se rozjíždí pozvolna a vede nás na vzrušující výpravou psychedelickou Středozemí, kde postupně proplouváme kolem bouřlivých hardrockových stěn, relaxujeme v poklidných akustických zákoutích, a nakonec se ztratíme v nekonečnu vesmíru. Ptáte se, o čem se zde vlastně zpívá? Nemám ponětí. Je to specifická poezie, která má milion a zároveň žádný význam. V podobném duchu se nese většina textů. Snahy o rozklíčování jsem vzdal velice záhy, protože to vlastně ani není podstatné. Úplně stačí, že to zní krásně a výborně se to doplňuje s muzikou. Celá kolekce je výjimečně vyrovnaná. Vata zde rozhodně není žádná. Některé písničky oplývají možná trochu větším „popovým“ nábojem z pohledu výraznějšího refrénu, ale rozhodně bych je nenazval podbízivými. Většinou se kapela snaží dodržovat bezpečnou střední rychlost, která dodává songům kouzelnou vláčnost a kolébá nás houpavou rytmikou. Jednou z výjimek je „Šlapadlo“, kde se rozjede do vyšších otáček, kytary jsou špinavější a ostřejší, kapela působí sevřeněji a dravěji. Protipólem je titulní „Špína“. Uvolněná atmosféra, větší prostor pro akustické kytary, floutkovský zpěv ve stylu mladého Roberta Kodyma, náznaky jižanského rocku a alternativního country. „Blues“ musí mít logicky bluesové základy. Když se však propracujeme k refrénu, najednou se na nás vyvalí pozdní SOUNDGARDEN. Poctivý grunge, hlučný, intenzivní, drásavý. „Astronaut“ je dalším songem, který má dvě tváře. Hypnotický valivý rytmus a špinavé kytary se v refrénu rozjedou do plnotučného stoneru s výborným drivem, plného parádních přechodů bicích. Když už jsem u těch bicích, tak ty jsou vážně extrémně povedené. Honza Filko hraje poctivě starosvětsky. Žádné moderní předvádění, kdy forma vítězí nad obsahem. Všechny jeho beaty, breaky i přechody jsou promyšleně zakomponované do jednotlivých skladeb. A i samotný zvuk bicích je podobně starosvětský – trochu suché, trochu tupé, někdy pak správně dunivé a prostorové. Výborně se to pak doplňuje s mohutnou basou Miloně Maliny, která je ve všech skladbách vytažena v mixu hezky do popředí, aby její linky tvořili páteřní oporu, kolem které mají kytary dostatek prostoru nabalovat další a další vrstvy zvuků. Občasně se zapojí i klávesy, samozřejmě opět krásně oldschoolové.Co se kapele daří na jednotku, je dávat písničkám parádní názvy, které dokonale vystihují jejich atmosféru. „Leháro“. Co jiného to může být než skutečné leháro. Zasněná a blouznivá pohoda, které se kompletně poddáme a necháme se jí unášet. Nebo další rychlejší kousek „Kerouac“. Rebelská bláznivá noční jízda plná vzpoury, která adoruje svobodu a bezstarostnou nezávislost. Krásný závěr obstará „Spaceship“. Nadýchaný song, který nikam nespěchá. Instrumentální pasáže pozvolna rostou, přirozeně se otvírají a mohutní, přidávají se nové motivy a všechno to podvědomě směřuje k jasnému finále. Oceňuji, že kapela nepodlehla tendenci skladby zbytečně natahovat a u většiny udržela rozumnou délku 4-5 minut. Je to úplně dostatečné. Písničky mají dost prostoru rozvíjet jednotlivé motivy, vkládat mezihry, ale přitom pořád zůstat primárně klasickými písničkami se slokami a refrény. Pětice mladíků z Prahy se vydala na cestu časem do doby, kdy rocková muzika ze svých bluesových základů rozkvetla do všech směrů. Zachytili tento okamžik a přenesli jej do současnosti. Působí zde jako zjevení. Nepasují do žádné škatulky. Nestrhávají na sebe pozornost lacinými triky. Nemají to zapotřebí. Jejich matroš je totiž vyspělý, dospělý a má přirozenou autoritu. Nepodbízí se. Nenápadně nás infiltruje a ovládne. A už se ho nezbavíme. Protože vlastně ani nechceme, je nám s ním přece tak nádherně. https://www.crazyDiamond.cz/mastodon_marrow_deep_recenze/4017https://www.crazyDiamond.cz/mastodon_marrow_deep_recenze/4017janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Další skvělý zářez v diskografii MASTODON.Kapelu musím pochválit především za to, jak plynule a se ctí dokázalapřeklenout těžké období personálních ztrát a řekněme i určitých proměn ve vyznění. Nový kytarista Nick Johnston již před dvěmalety v sestavě zaplnil místo po odešlém/vyhozeném původním členovi Brentu Hindsovi, ten však posléze koncem léta 2025 zemřel následkem dopravní nehody, kdy byl na křižovatce v Atlantě během jízdy na motorce sražen automobilem. Stín této tragické události vězel na kapele i v průběhu hlavní části studiových prací. Ta vrhla veškeré soustředění na precizní dokončení díla a nenechala nikoho na pochybách stran své budoucnosti.Právě Johnston měl možnost se předvést na albové nahrávce MASTODON ažnyní, na novince „Marrow Deep“. Do sestavy atlantských v mezidobí přibylještě pátý hudebník, klávesista brazilského původu Joao Nogueira.Jeho nástroj opravdu svědčí vyznění nových písní, avšak na štěstí tyto nestrhává kamsi hluboko do ranku sedmdesátkové psychedelie,naopak slouží jako vkusné atmosférické koření. Co se týčeJohnstona, ten rovněž nevystupuje mimo celek a jeho hrasvědčí hlavně ve prospěch písní. Ty v určitých momentech působí oněco riffověji, ve smyslu dalšího příklonu zvuku MASTODON k pestrosti a progresivitě, v dnešním případě tak trochu k djentu a softcoru,kdy se tyto indicie v jejich zvuku vkusně mísí se stoner-rockovými základy a kouzelnou sedmdesátkovou patinou. Zkrátka a dobře, kapela znovu přichystalavelmi pestrou a špičkově znějící sadu. Co se týče absence Hindse, pokudpomineme jeho specifický zpěv (dotyčný byl jedním ze třízpívajících členů MASTODON), pak ve skladbách nyní až tolik nedocházík dlouhým halucinačním kytarovým výjezdům a zhuleneckémusólování, naopak dnešní MASTODON kolikrát vyznávají rozumné stopáže skladeb a vyšší míru úhlednosti.Z desky je vesměs patrné, jak si kapeladávala záležet na každém detailu. Skladby působí hodněvyzrálým dojmem. Je poznat, že MASTODON táhli ve studiu za jeden provaz,měli jasnou vizi a rozhodně nespěchali. Kapele tentokrát zproducentské židle pomáhali Patrick Berger (zřejmě nejde o českého fotbalového reprezentanta z devadesátých let) a od mixu také Kurt Ballou (zvukový mág, skladatel a kytarista od CONVERGE). Materiál na mne dělá dojem o něco tvrdšího a tím pádem kontrastnějšího díla, než byla minulá, rovněž skvělá fošna „HushedAnd Grim“, ne však nutně lepšího. Na důslednější srovnání jsem však měl zatímmálo času. Jsou zde hodně dravé momenty, skladby chytlavějšíhorázu, ale i poklidnější věci hrané v oparu sedmdesátkovépsychedelie, všem je však vlastní velká dávka pestrosti avrstevnatého naturelu, takže bych znovu řekl, že novinka MASTODONvyžaduje hodně poslechů na vstřebání, protože posluchačpokaždé pro sebe objeví nějaký zajímavý detail. O zpěv setedy dělil pouze baskytarista Troy Sanders (vládnoucí v rámci celku oním hrubšímhlasem) s bubeníkem Brannem Dailorem, jehož hlas je posazenýdo vyšších a emotivních poloh. Dvojice kytaristů BillKelliher a Nick Johnston pak vytváří onu zvukomalebnou krajinu,která však nepřetéká nad rámec účelného. Samostatnoukapitolou je pak skvostná bubenická práce Branna Dailora, jež je stále právem považován za ten pravý mozek MASTODON.Ambiciózní novinku zahájí právě jedny z nejnadýchanějších a nejmelodičtějších hymen. Jak otvírák „Barbarians Blood“, tak následná „Poisonous Weapons“ představují skvostně podaný, sebejistý a stran vyznění progresivní start do nové kapitoly MASTODON. V těch skladbách je prostěvšechno, co si jen současný fanoušek téhle grupy může přát. Instrumentální finesy, tah na branku, komornější pasáže (krásné promlouvání baskytary na klávesovém podloží uprostřed druhé zmíněné), melodie a gradace. Se singlovými položkami „Your Ghost Again“ a „SnakesAnd Dinner“ se ještě přikládá pod kotlem. Tyhle věci hozené do vyších temp představují další emotivní vzedmutí. Kromě svého melodickéhopotenciálu mne obě nutí přemýšlet o tom, zdali MASTODON náhodou nepřitvrdili. Neděje se tak však za cenu úbytku atraktivity a posluchačské vstřícnosti.Ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že uprostředalba kapela trochu povoluje řetěz, já právě tuhle pasáž považuji v rámci dramaturgie za velmi silnou. Jde zřejmě o nejvýpravnější částalba, protože procházením skrz území proměnlivé skladby „Out Like a Lamb“, rockově smířlivou hitovku „In The Ruins“, nebo jízdu plnou dobrodružství „They´re Coming For You“ čelímemimořádně zajímavé a umělecky inspirativní části díla. Na něm osobně nenalézám příliš výpadků. Vlastně na vítězné vlně pokračuje i song „GoldenSpires“, jenž mimo jiné fascinuje tklivými Dailorovými zpěvy v refrénu a nutímne o novince MASTODON uvažovat jako o vcelku „emíčkové“desce. Pokud se na albu nachází trochu jalovějšífáze, je obsažena určitě v jeho závěru. Ne, nejde mě o pozvolněplující karavanu „The Vanishing“, která možná někomu připomenepsychedeličtější momenty tvorby BLACK SABBATH z počátkusedmdesátých let, jako spíše o úplně závěrečnou věc „TheThree Fates“. Ta je svou náladou a vyzněním už trochu jinde než předchozí dějství. Byť zřejmě zůstanu unázoru, že triumvirát mých nejoblíbenějších alb MASTODON tvoří díla„Crack the Skye“ - „Once More ´Round The Sun“ a „HushedAnd Grim“ (během poslechu novinky jsem dílo na střídačkusrovnával s pěti předchozími alby), pořád si myslím, že novinka je naprosto suprácká nahrávka, která v žádném případěnedovolila podskočení předchozími počiny vysoko nastavenélaťky. Tahle kapela se zkrátka vypořádala s velmi složitým obdobímzměn a dnes stojí semknutější víc než kdy před tím.MASTODON jsem naživo viděl čtyřikrát ještě s Hindsem a vždy jejichset vyzněl nesourodě, rozhozeně, nekonzistentně, pak jsem vlonina Brutalu poprvé koncertně zažil aktuální sestavu a šlo o zcela jiný zážitek,naprosto hodný nejlepší současné metalové kapely světa. Jsem vážně rád, že potenciál rozumně se vyvíjejících MASTODON nadále drží nejvyššíparametry kvality.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_garbage_recenze/4015https://www.crazyDiamond.cz/garbage_garbage_recenze/4015nobody@nothing.com (Tomáš)Jestli jste už slyšeli dost podivných historek o vzniku různých kapel, tak tady máte ještě jednu navíc. A pořádně šílenou. Partička kamarádů z Wisconcinu, kteří měli společnou kapelu, v ní toužili mít zpěvačku. Výraznou osobnost s výrazným hlasem. Jeden z nich, Steve Marker, jednou v noci koukal na MTV na pořad 120 Minutes věnovaný alternativní muzice. A zhlédl tam klip kapely ANGELFISH, jejichž zpěvačka ho ohromila. Přesně jí hledají! Rozjelo se pátrání a skutečně se k ní dopracovali. Byl tady ale menší problém. Byla to skotská kapela, takže i zpěvačka byla Skotka. Jistá Shirley Manson. Dobrou zprávou bylo, že ANGELFISH se po vydání eponymního debutu v roce 1994 dostali na trajektorii směřující k rozpadu. Proto Shirley zajímavou nabídku akceptovala, zejména když jí vysvětlili, kdo jsou další členové rodících se GARBAGE. Americkou větev kapely kromě zmiňovaného Steve Markera, kytaristy, basáka, klávesáka a producenta v jedné osobě, tvoří ještě Butch Vig za bicími, mimochodem taky docela úspěšný producent, a Duke Erikson, další kytarista, basák a filmový i hudební producent. Shirley Manson je pak takové menší tornádo, které vnáší do kapely typickou skotskou drzost a drsnost. Ačkoliv zpívá krásnou angličtinou, ve všech interview (nedej bože na koncertech ve Skotsku) nás potěší výrazným akcentem. Vládne silným a hlubokým hlasem, který je řekněme v kontrastu s její relativně subtilní tělesnou schránkou. Není to prvoplánová kráska z titulních stránek časopisů, ale vyzařuje intenzivní auru a specifickou přitažlivost.Jak se vlastně GARBAGE dopracovali ke svému zvuku a stylu? Trojice kamarádů se ve Smart Studio v Madisonu ve Wisconsinu v roce 1994 věnovala zejména remixům skladeb různých skupin a umělců. Butch Vig měl v té době za sebou sérii veleúspěšných produkcí a potřeboval si trochu odpočinout. A remixy, které byly v devadesátkách tak populární (u mě teda rozhodně ne…), byly primárně o hraní si s elektronikou, samply, efekty, loopy a různými studiovými hračičkami. Od toho už byl jen krůček využít tyto elementy a propojit je s rockovými písničkami, které průběžně psali. Nebyli zdaleka jediní. Zmíněná doba byla plná podobných experimentů, propojování stylů, kombinování živých a elektronických zvuků. Navíc se Butch Vig chtěl vymanit ze škatulky „grungeového“ producenta, a proto jejich muzika měla být co nejvíc odlišná od této stylové vlny. Chtěli jít do kontrastu a udělat vysloveně popové album, které by stálo na rockových základech a plus ho doplnit o elektronické elementy. Do velké míry se jim to povedlo, i když deska je nakonec ještě výrazně pestřejší, než možná sami plánovali. Powerpop, triphop, shoegaze, gotické odstíny, taneční elektronika, to všechno zde zaslechneme. A musím říct, že to zní skutečně velmi svěže a neokoukaně. Pak zde byla otázka textů. Pánové měli zatím připravenou spíše jen hudbu, proto se rovnou Shirley zeptali, jestli bude schopna zajistit pro písničky texty. Ta bez váhání odpověděla ano, i když s tím neměla žádné zkušenosti. Prostě skotská drzost. Na první zkoušce ale z patra pro ranné verze skladeb „Stupid Girl“, „Queer“ a „Vow“ vysmahla zajímavé nápady a tím v sobě nečekaně objevila dosud skrytý potenciál. Následně se celá kapela odlifrovala na chatu do lesů Wisconsinu, kde společně pracovali na dalších skladbách. Zřejmě i toto prostředí přispělo k zajímavému paradoxu, kterým se písničky, potažmo celá deska vyznačuje. Většina songů zní na první dobu relativně pozitivně, uvolněně a bezstarostně. Jejich texty a vnitřní atmosféra jsou ale přitom hodně vážné, někdy až vysloveně temné.Když bylo hotové první demo, kapela ho začala anonymizovaná rozesílat do menších labelů. Chtěli se vyhnout situaci, že se někdo chytne jména Butche Viga a udělá z toho marketingově jeho „boční projekt“. Podepsali nakonec smlouvu s malým britským labelem Mushroom UK, což byla vlastně pobočka australského nezávislého labelu se stejným názvem. Koncem roku 1994 se song „Vow“ dostal na výběrovku magazínu Volume a následně si ho všimli britská rádia. Mezitím v domovských Smart Studios kapela pracovala na eponymní debutové desce, která vyšla v srpnu 1995. V Evropě bodovala celkem slušně, Amerika ale ještě sladce spala a chvíli trvalo, než pochopila, že se právě rodí velice zajímavá formace. S tím se ale objevil nový problém, nebo jak se dnes říká – výzva. Původně byl celý projekt GARBAGE zamýšlen jen jako studiové cvičení. Najednou ale byla deska venku a všichni se těšili na koncerty. Jsme v půlce devadesátých let, a máme zde muziku plnou speciálních elektronických zvuků. Jak to ale transformovat do podoby, aby to mohli prezentovat i naživo? Trochu se s tím poprali, samozřejmě nějaké podmazy musely zůstat z pásku, ale kapela na pódiu působí výrazně rockovějším a živějším dojmem než z desky. Ačkoliv možná GARBAGE na svém začátku působili jako nezávislý projekt, který zůstane na okraji mainstreamu, když se nad tím zamyslíme, tak v podstatě to bylo právě opačně. Byly ve správnou dobu na správném místě se správným produktem. Mix alternativního rocku a elektroniky se přesně trefil do dobových reálií. Na první dobrou velice přístupná a melodická tvorba, která ale nesla hlubší poselství, a která měla svůj specifický „ksicht“. A do toho výrazná zpěvačka, která se na rozdíl od dobových zvyklostí nesnažila křičet a tlačit na pilu, právě naopak. Její klidný, někdy až pomalý zpěv byl absolutně unikátní. Nesl v sobě specifickou krásu, přitažlivou tajemnost i ženskou sílu. V podstatě nic z toho se s mainstreamem nevylučovalo. 5 milionů prodaných desek to následně i naplno potvrdilo. Úspěch to byl ale plně zasloužený. Album se skutečně povedlo. Je velice pestré, a přitom drží krásně pohromadě. Věkový rozdíl, kterého se Shirley při prvním oťukávání se s kapelou trochu obávala, se ukázal být jejich silnou stránkou. Butch, Steve a Duke totiž byli zkušení muzikanti i producenti, takže z tohoto pohledu si deska zaslouží absolutorium. Shirley pak dodala slušné texty a vynikající zpěv. Všechno do sebe zapadlo. Z desky vzešlo pět singlů, a všechny jsou špičkové. „Vow“ jsem už zmínil, dravá „Only Happy When It Rains“ je ironickou reakcí na doznívající grungeovou „smutnou“ vlnu, „Queer“ v triphopovém zabarvení řeší pocity vyloučení, jinakosti a nekompatibility se společností ze širšího pohledu. „Stupid Girl“ ironizuje sebeklamy, plýtvání potenciálem i povrchnost spousty lidí, nejen žen, jak by název mohl evokovat. Hopsavá rytmika songu vyloženě sluší. Desku pak uzavírá temná skladba „Milk“, která klame tělem, že je to love song. Je to ale jinak. Je to pochmurný song o ztrátě a životních obavách, který má skutečně velice tíživou atmosféru. Další skvělé písničky najdeme ale rozmístěné po celém playlistu. Třeba hned otvírák „Supervixen“. Perfektní zasekávaný rytmus v kombinaci s ostrými industriálními kytarami v houpavém riffu zahajuje desku ve velkém stylu. Krásnou temnou baladu reprezentuje „A Stroke Of Luck“. Elektronické zvuky ve stylu DEPECHE MODE, kytary jak NINE INCH NAILS, a mezi tím se líně a nenápadně proplétá procítěný hlas Shirley. Krása. Relativně konzervativní alternativní rock „Dog New Tricks“ je slušný průměr, následující „My Lover´s Box“ je ale opět špičková kvalita. Výrazné dynamické změny ve stylu quiet-loud-quiet, dokonce i řezavý zvuk kytar, odkazují někam k PIXIES. Když nastoupí mohutné kytarové stěny, podvědomě čekáme řev a křik. Ale Shirley se kontroluje, neuhne ani na chvíli, a napětí a tenzi zvyšuje právě svým klidným a pomalým zpěvem. Překvapivě sladký a lepkavý powerpop pak reprezentuje „Fix Me Now“. K tomu přihodili pár silně elektronicko-tanečních songů jako „As Heaven Is Wide“ a „Not My Idea“, aby ukázali, že se nebojí jít ani tímto směrem. Není to úplně blbé, ale já radši ty kytary prosím. V roce 1995 se nám teda na scéně objevila nová kapela, která působí jinak než vše ostatní, co se tehdy v rádiích a na MTV hrálo. Přišla s konceptem temného popu, který nás baví, ale zároveň nutí se zamyslet. Která hraje na kytary, ale přitom to zní silně elektronicky. A se zpěvačkou, která se nesnaží být ani sexy, ani cool, ani crazy. Ona je jen sama sebou, protože má osobnosti na rozdávání. https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dreaming_neon_black_recenze/4013https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dreaming_neon_black_recenze/4013janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pro řadu fanoušků jedno z nejlepšíchalb kapely, pro podobně početný zástup obtížně vstřebatelnádeska. Materiál je až po okraj napěchován ponurostí a vyloženě neradostnouatmosférou. Právě na skličující emoce americký kvintet cílil. V sestavě kvintetu tehdy, krátce před realizací desky z roku 1999, nahradil Tim Calvert na postu druhého kytaristy Pata O´Briena. Album „Dreaming Neon Black“ platí za hlubokou tůni temnoty. Tep tohoto v každém detailu uceleného díla se vztahoval najednotící prvek dodaný v podobě tragického příběhu, který si letmo nastíníme níže. Ve srovnání s albovým předchůdcem „The Politics OfEcstasy“ není nahrávka ani zdaleka tak eruptivní a nehýří ažtolik bleskovými finesami a zvraty.O čem tedy album vypovídá? Warrel Dane zhudebnil příběh muže, který po ztrátě milovanéženy postupně zešílí. Nejprve přichází stav popírání, posléze dotyčný propadá zoufalství, krátce na to se dostavuje hněv, hledání viníka, nakonec u něho dochází k úplné rezignaci, rozpadu psychiky a tragickému konci. Jdeo nahrávku, která vyobrazuje naprostou beznaděj a proces postupného psychickéhorozkladu. Zajímavostí koncepčního díla zůstává, že WarrelDane napsal jako první příběh a až poté začal spolu sostatními skládat hudbu. Oproti předchozímu albu NEVERMOREvýrazně zpomalili. Přesto deska stále obsahuje nemalé množství brutálníchriffů a nepravidelných taktů, stejně jako vytříbenýchkytarových pasáží, ve kterých však technika neplnila jen samoúčelnou funkci.Specifikem „Dreaming Neon Black“ je naprosto studený, kovověsuchý a hluboký zvuk, který je pravým opakem ohnivých náladpředchozího díla „The Politics Of Ecstasy“ z roku 1996. Práce kytarového všeuměla JeffaLoomise s jeho novým parťákem Timem Calvertem (zemřel v roce 2018 na ALS) budí dojem, jakoby spoluoba kytaristé fungovali už dávno, rozhodně tedy déle než jednu sezónu. Hutnost jejich riffových běhů připomíná thrashmetalovou erupci, ovšemzahalenou silnou progresivní či dokonce gothic/doom hradbou. NEVERMOREvšechny své schopnosti přizpůsobili vzniku alba, kterémělo znít jednolitě a stálo na velmi temném příběhu.Řada fans považuje zdejší vokální výkon Warrela Danea za jehovůbec nejlepší v kariéře. Zpěvákův projev je plný neskutečnépalety emocí, protože dotyčný někde mezi melancholickým zpěvema hysterickými výbuchy dosahuje především niterně lidsképolohy a velké hloubky. Rozeberme si tedy stěžejní momenty díla. Po krátkém intru „Ophidian“, jenž je jakousi vstupníportálovou bránou do paralelního šerosvěta, přichází tuna energie v podobě mocné jízdy „Beyond Within“, která platí za monstrózní ukázkumistrovství kapely. Thrashové riffy mají potřebnou tíživost,zároveń s ní však do skladby vstupuje i velká emocionalita. Tenhlethrash zkrátka není z těch všedních, zde se odehrává vysoceoriginální a dramatické hudební dějství, které odděluje hudbu NEVERMORE odzástupu šedých klonů. V této skladbě si zkrátka všechno sedlo. Prostřední pomalá snová pasáž s Danehoteskným zpěvem je naprosto fantastická. Po „The Death Of Passion“, která na mne vždy působila jen jako méně dokonaláverze „Beyond Within“, přichází jeden z nejagresivnějšíchvýpadů „I Am the Dog“. Tenhle song je opravdu zneklidňující,protože hlavní protagonista nabírá na hněvu a v rámci příběhuzačíná hledat viníky svého soužení, přičemž nakonec zlost obrací proti sobě. V tomto případě je tak pes symbolem obrazu člověka, který ztrácí vlastnídůstojnost.Titulní skladba „Dreaming Neon Black“ představuje epicentrumcelého alba a jde pravděpodobně o nejchytlavější momentnahrávky. Ponurá, takřka doom-metalová tryzna představuje, iskrze geniální akustické nastavení, bezednou studnu emocí. Otázkou zůstává, zdali jde anebo nejde o baladu? Ano, o tomto songu lze tak smýšlet, ale jen pokud zohledníme jeho uměleckou nadstavbu, která vězí ve vývoji silné atmosféry.Právě kombinace akustiky a hřmotného vzepjetí, stejně jako kontrast melancholie a temnoty, dává titulce její sílu.Skladba „Deconstruction“ je asi nejchaotičtější písní celku a hlavní roli v ní přebírá kytarista Jeff Loomis. Další zvrcholů alba nacházím v ponuré „The Lotus Eaters“. Proč je Warrel Dane jedním z nejosobitějších pěvcův rámci metalové scény dokumentuje vlastně celé pěvecké provedení příběhu. Obrovská intenzita pohání celou tu  vrstevnatou jízdu. Zajímavosti zůstává, že náplň „The Lotus Eaters“ inspiračně vychází z Homérova dílaOdyssea, kde se mluví o bytostech, jejichž potrava přinášelazapomnění. A právě v pomyslném kontrastu mezi touhou zapomenout (ve smyslu přestat cítit = přestat trpět) a dokonale vrstevnatou hudbou vězelo kouzlo hudby NEVERMORE. Opravdu jedovatá pumelice nesla název „The PoisonGodmachine“ a hlavní protagonista se v ní dostával do konfliktus Bohem. Jedna z nejtvrdších skladeb na albu se tak před vámimění v ďábelskou kletbu.Osvědčeným Neilem Kernonem produkované album se posléze, ve své poslední třetině, halí do snového oparu a prakticky nevychází z pomalých temp, o čemž svědčí vynikající suity jako „All Play Dead“ nebo „Cenotaph“. Ty stvrzují fakt, že NEVERMORE byli už trochu jinou kapelou než v časech obou albových předchůdců. Úhlednější skladbové struktury, inklinace k pojetí, kde hraje atmosféra minimálně stejnou roli jako energie a technická vyspělost, no a především pak onen nenapodobitelný lidský rozměr, jehož nositelem byl především zpěvák Warrel Dane. NEVERMORE se tou dobou vyvíjeli opravdu zásadním způsobem a u příštího počinu došlo dokonce na krok k otevřenosti a větší posluchačské vstřícnosti. O tom, že je však i tohle album řemeslně perfektní, svědčil akustický epitaf v podobě závěrečné umrlčí „Forever“. Pokud za ní stojí mistři, tak se i zhudebnělá deprese může dobře poslouchat.https://www.crazyDiamond.cz/dawn_of_ouroboros_bioluminiscence_recenze/4014https://www.crazyDiamond.cz/dawn_of_ouroboros_bioluminiscence_recenze/4014hackl@volny.cz (Pekárek)Ostřejší progmetalová deska s maximálně variabilním vokálem, která má blíž k shoegaze než k blacku, o death metalu nemluvě, přestože sem tam se zde něco takového najde. Když nad tím tak přemýšlím, za čistě metalová lze na „Bioluminiscence“ považovat zejména některá virtuózní sóla. Zapomenout bych asi neměl ani na technické, přitom však kvalitně nasypané bicí s nekompromisními dvoukopáky a pochopitelně též na growly. Přívlastek post či škatulka blackgaze jistě nebudou od věci. Podstatné jsou ovšem melodie. Těch mají DAWN OF OUROBOROS na své třetí řadovce tolik, že se po většinu hrací doby nalézám takřka v euforii. Tedy ne, že by se kapela o něco takového nesnažila. Nevadí, jsou totiž přesvědčiví. Proto také uvedené album v poslední době poslouchám dost často, což mě nakonec přivedlo k myšlence udělat výjimku a napsat recenzi na jeden neaktuální titul.Neaktuální? No, jak se to vezme, zas tak moc času od vydání zmíněného alba neuplynulo. Podobné nahrávky u mě budou každopádně bodovat vždy, tedy i s daleko větším odstupem. Přestože „Bioluminiscence“ (2025) představuje jasný počin (dnešní) doby, oplývá vším, co by ho mohlo posunout mezi trvalky. Samozřejmě jen z hlediska posluchačů, kteří dávají přednost kvalitě před trendem a prožívání před konzumací. Zmíněná kvalita má v daném případě podobu nejen formální, ale i obsahovou, kam zahrnuji i silný emoční náboj. V epicentru pocitovosti zuří vokál. Zpěvačka Chelsea Murphy není z průměrných. I do třetice se vydala po všech stránkách a zas o něco přesvědčivěji. Disponuje širokou škálou screamů. Necítím z nich ovšem plochost, umanutost, bolestínství, natožpak samožerství. Ženský svět jakoby dával podobnému vokálnímu projevu větší hloubku. Chelsea nabízí autentické prožívání, k němuž patří i klidnější, rozjímavé chvilky či snové obrazy. Vyjadřovat podobné, decentnější chvíle jí pomáhá zejména čistý rejstřík.O všudypřítomné bio-světélkování se pak stará hlavně „elektrizující“ kytarista Tony Thomas, který se sice pohybuje ve svých vlastních sférách, ale současně se stará i o to, aby právě vokální složka prospívala co nejlépe. Nebo jinak; Chelsea, jako správná múza, vdechuje Tonyho atmosférické kytarové výstavbě autorsky i vokálně život a současně si ji tak trochu přivlastňuje. S podobnou magií jsem se naposledy setkal na posledních albech ENTHEOS a FORGOTTEN SILENCE. Třetí deska Američanů DAWN OF OUROBOROS tak dobrá není, ale k podobné úrovni, nebo spíše k dojmu, zde chybí jen velmi málo. Možná se však jedná jen o důsledek zbytečného upozadění solidní baskytary Iana Bakera a specifického zvuku jinak výtečných bicích (hlavně virblu) Rona Bertranda, který se po nahrání bicích z kapely odporoučel.Poslech „Bioluminiscence“ znamená totální ponor. Intenzita prvních dvou skladeb působí až neskutečně. Název alba s hudební i výtvarnou složkou koresponduje. Přináší pozvání do fantaskních světů, plných decentních barev, třeba na pomezí zelené a modré, kam proniknou jen zbytky slunečních paprsků. Zmíněné světelkování či jiskření však provází každý z nich, ať už se vše odehrává v oceánu, nebo v setmělém baru. Střety a intimní chvilky, prožívané Chelsea v kulisách Tonyho kytarových ploch, neskutečně svádí. Podlehnout se jím dá velice snadno. Střídání vokálních poloh nepůsobí rozpolceně ani přepjatě. Euforizující melodie fungují dobře jak v přeplněném metru, tak při volném výhledu do krajiny. Stačí se více rozhlédnout a s tímto soundtrackem v uších začnou světélkující siločáry života z jednotlivých obrazů hned vystupovat.:-)Úvod alba, završený neutuchající palbou „Nebulae“, je enormně silný, jenže ani částečné vypuštění v baladické „Slipping Burgundy“ neznamená ústup do sevřenosti. Téměř osmiminutová klipovka „pouze“ otevírá jiný svět. Nutno dodat, že pár dalších světů ještě přibude. Méně agrese, více naléhavosti s ostřejšími vpády. Ve výsledku a ve spojení s „Poseidon´s Hymn“ k nám pak promlouvá artový až progresivní metal par excellence. Tony se v každé chvíli opravdu činí. Poté se opět přiloží pod kotel a situace se tak trochu obrací. Do výchozí agrese vpadá snivost, dokud se v závěru „Dueling Sunsets“ vše nespojí a neodezní. Ani po tomto monumentálním vrcholu nepřichází propad, alespoň ne velký.Přes veškerou atraktivitu mi dal poslech „Bioluminiscence“ vcelku zabrat. Náladami ani ne, spíš samotnou hudbou. Myslel jsem, že půjde o pozitivní a zábavnou jednohubku. Realita byla mnohem složitější. Dojem z povrchní efektnosti záhy zmizel jako pára nad hrncem. Poslechů přibývalo, přesto jsem do nahrávky pronikal jen velmi pomalu a stále přitom narážel na nové zajímavé momenty či rovnou překvapení. Nakonec bylo jasné, že výše zmíněné světy nemají ostré hranice, že se prolínají a společně vytváří poněkud vyšší universum, což poslech kvalitativně posunulo o další level. Tohle objevitelské a pocitově vděčné mapování jen tak neskončí, proto také boduji dost vysoko.https://www.crazyDiamond.cz/marilyn_manson_one_assassination_under_god_chapter_two_recenze/4010https://www.crazyDiamond.cz/marilyn_manson_one_assassination_under_god_chapter_two_recenze/4010nobody@nothing.com (Tomáš)Dva roky uběhly jak voda, a máme zde pokračování výborné desky „One Assassination Under God – Chapter One“. Už při jejím vydání naznačoval i samotný Manson, jestli vám teda nestačí popisek přímo v názvu, že se můžeme těšit i na další část. Technicky to sice není dvojalbum, ale vznikaly v podstatě společně. Proto jsou i do určité míry podobná. Zvukově, stylově, atmosférou. Jsou to vlastně taková dvojvaječná dvojčata. Přirozeně na sebe navazují a doplňují se. Dvě kapitoly jednoho příběhu.Tím příběhem je pořád „zmrtvýchvstání“ Mansona po patáliích s aférou #MeToo. Ano, potřeboval na to dvě desky, aby se z toho vyzpíval a (snad) za tím vším udělal tlustou čáru. Na aktuální dvojce je tato tematika v textech snad ještě evidentnější. Asi je to pochopitelné, pár let se to na něj valilo ze všech stran, kvalitně mu to rozvrátilo život, silně nabouralo kariéru. Každopádně tahle facka osudu mu taky v jistém smyslu pomohla. Vzdal se různých návykových látek a alkoholu, což občas připomene i na svém facebooku formou statistik, kolik dní je už čistý. Fyzicky je taky ve slušné formě. Umělecky pak zažívá nejsilnější období od desky „Holy Wood“.Dvojka je proti jedničce zrcadlově obrácená z pohledu poměru rychlých a pomalejších songů. O produkci se opět postaral Manson s parťákem Tylerem Batesem. Stylově se pořád pohybujeme na průsečníku industrial-alternativní metal, s prvky glamu, gotiky, nebo i moderního hardrocku. Mám pocit, že co se týče industriální prvků, tak se Manson vrátil ještě hlouběji do historie a některé songy, když pomineme vypulírovaný mainstreamový zvuk, jsou dramaturgicky blízké rané tvorbě kolem alba „Smells Like Children“. Příkladem může být třeba singlovka „Front Toward Enemy“. Agresivní industriální metal, jednoduchý útočný refrén, slušný drive, Mansonův typický skřehot.Obecně není deska tak agresivní a dynamická jako jednička. Postrádá možná i více výrazných skladeb, které by vytvořili pevnou singlovou kostru playlistu. Tím ale neříkám, že by ty skladby byly slabé. Třeba zmiňovanou „Front Toward Enemy“ považuji za jednu z jeho nejlepších skladeb obecně. A v kombinaci se správně úchylným klipem s dětskými verzemi ústředního protagonistu je zážitek dokonalý. Vícero skladeb se dramaturgicky přibližuje k výrazně nadýchaným a rozmáchlým kouskům z alba „Mechanical Animals“. Nehrají to primárně na agresivní riffy, dynamické výbuchy nebo šílenou atmosféru. Jsou pojaté komplexněji, postupně rostou, ukazují vyzrálost aktuální tvorby. Asi je nerealistické očekávat, že Manson ještě bude někoho šokovat. Proto se o to ani nesnaží. Více úsilí naopak věnuje funkčnosti skladeb, kvalitnímu zvuku, poctivé dramaturgii a slušným melodickým linkám.Mansonova výborná fyzická kondice se projevuje i ve vokálních kvalitách. Neumím odhadnout, nakolik je všechno tak, jak to Bůh (nebo Ďábel?) stvořil, nebo se jeho hlasu dostalo nějaké studiové péče, ale zpívá mu to fakt parádně. Občasně si zavzpomíná na svoje mladá léta a vyšvihne drásavé skřehotání, ze kterého ještě i dnes mrazí a člověk má chuť si vyškrábat mozek z hlavy. Při „normálním“ zpěvu působí sebejistě a maximálně koncentrovaně. Jeho hlas je mocný a plný života. Jaký to kontrast k unavenému a znuděnému projevu některých předchozích alb. V tomto kontextu musíme uznat, že stárne s grácií.Co Manson vždy uměl, to je hororová atmosféra. Vezmeme si otvírák „Unalive“, to je přímo soundtrack pro nějaký strašidelný film. Zpěv, který se mění z téměř šeptaného vyprávění k agresivnímu křiku. Nebo kaleidoskop zvuků na pozadí, které vytvářejí komplexní hrůzu, která nám proniká hluboko do podvědomí. Song se nese ve středním tempu, a to mu bohatě stačí, aby vybudoval zajímavý příběh. Překvapivě popový nádech, i když samozřejmě patřičně temný, servíruje „Don´t Answer The Door“. Vždy se mi líbila Mansonova přímočařejší tvorba, takže ani tady nevidím žádný problém. Podobně chovám kladný vztah k pomalejším skladbám, které se skrze mohutný refrén rozrůstají do velkolepých rockových konstrukcí. „All The Vilest Things“ je přesně taková. Možná není ničím revoluční, ale vše funguje, jak má.Na desce najdeme i pár méně výrazných skladeb, jako třeba „None Of The Suns“ nebo „The Arsonist“, které spíše jen poctivě vyplňují prostor, než aby měly jakékoliv ambice. Kompenzují to ale další výborné kousky „Lucifer´s Teardrop“ se slušnými řezavými kytarami a parádním spádem, nebo „Exit Wound“ v pochodovém rytmu a s výraznými synťáky v refrénu. Kdyby začal zpívat německy, tak by se to hodilo i na desku RAMMSTEIN. Artově pojatá závěrečná „Enantiomorph“ má ambice uzavřít desku ve velkém stylu a na úrovni, ale za mě je to spíš jen slušný průměr.Sečteno, podtrženo. MARILYN MANSON ve dvou kapitolách velice úspěšně odvyprávěl svůj aktuální životní příběh. První kapitola je živější a dravější, druhá hloubavější a temnější. Podle mě se dobře doplňují, fungují ale slušně i samostatně. Snad mu aktuální forma vydrží co nejdéle.https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_thirteenth_step_recenze/4009https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_thirteenth_step_recenze/4009nobody@nothing.com (Tomáš)Na druhou desku A PERFECT CIRCLE jsme si museli počkat tři roky. Kapela se na ní ve své tvorbě docela výrazně posunula. Najdeme zde důvěrně známé zvuky a dramaturgii, kterými nás okouzlili už na debutu, ale zároveň spoustu nových elementů. Bylo evidentní, že nerecyklují staré nápady, ale přicházejí s něčím čerstvým. Lehce se obměnila i sestava, kde se objevilo pár zajímavých nových jmen. Jediné, co se teď vážně nepovedlo, je cover. Ten je prostě hnusný, bez pardonu.Fenomenální úspěch debutu „Mer De Noms“ znamenal, že APC nezůstanou jen jednorázovým projektem. Intenzivní koncertování muselo být ke konci roku 2000 načas přerušeno, protože Maynard potřeboval s domovskými TOOL pracovat na jejich další desce. Tou bude v roce 2001 vydaná „Lateralus“, která ho pak zaměstná i koncertně. Billy Howerdel v mezičase spolu s Joshem, Paz a Troyem sporadicky pracovali na nových skladbách, které následně sdíleli i s Maynardem, aby i on mohl ve volných chvílích pracovat na vlastních partech. Protože ale nebylo jasné, kdy se Maynard opět vrátí do projektu, někteří členové původní sestavy akceptovali nabídky z jiných stran. Konkrétně Paz Lenchantin se připojila k Billymu Corganovi a jeho projektu ZWAN (který ale nakonec neměl dlouhého trvání a v průběhu turné k prvnímu a jedinému albu se rozpadl), zatímco Troy Van Leeuwen naskočil ke QUEENS OF THE STONE AGE jako člen koncertní sestavy po vydání skvělé desky „Songs For The Deaf“.Náhradníci se ale našli minimálně stejně kvalitní. Baskytaru vzal do ruky Jeordie White, známější jako Twiggy Ramirez, který v té době skončil u MARILYN MANSON, kytaru pak pokryl Danny Lohner, předtím člen sestavy NINE INCH NAILS. Ten byl ale při nadcházejícím turné nahrazen Jamesem Ihou, původně z THE SMASHING PUMPKINS. Asi můžeme zůstat u označení „superskupina“ že? Než se ale vyrazilo na turné, musela se připravit samotná deska.Začátkem roku 2003 byl Maynard opět k dispozici a společně s Billym se pustili do práce. Na rozdíl od prvotiny, kterou Billy skládal dlouhé roky, postupně jí cizeloval a Maynard tam přišel už k „hotovému“, se teď začínalo prakticky s čistým štítem. A nebylo to úplně bezproblémové. Hlavním zdrojem napětí se u ústřední dvojice stala základní filozofie. Každý z nich chtěl jít trochu jiným směrem. Zatímco Billy plánoval ještě více přitvrdit, Maynard se naopak chtěl od hardrockovo/metalového debutu vydat směrem k více atmosférickým kompozicím s jemnějším zvukem a ambientnějším vyzněním. Vzpomeňte si na poslední třetinu desky „Lateralus“, takhle nějak si to představuji já. Jeordie, jako nováček v sestavě, který přinášel nezatíženou perspektivu, se pak nejednou ocitl v roli mediátora, který musel sbližovat tyto dva oddělené světy. Do finalizace skladeb a hledání optimálního zvuku výrazně zasahoval i Danny, který měl zároveň producentské zkušenosti. Právě jemu se připisují zásluhy za modernizaci zvuku APC, který na rozdíl od relativně olschoolově pojatého debutu, teď zní velice aktuálně a svěže. Samotnou produkci ale nakonec pokryla dvojka Billy + Maynard, a finální mix zajistil věhlasný Andy Wallace.Nosným motivem desky „Thirteenth Step“ je závislost a její překonávání. Nejen ve smyslu alkoholu a drog, ale i lásky, nebo posedlosti. I samotný název odkazuje ke dvanácti krokovému programu anonymních alkoholiků. Maynard, který se sám nikdy s podobnými problémy nepotýkal, zde čerpal inspiraci ze svého okolí. Třeba ze života Layne Staleyho, zpěváka ALICE IN CHAINS, který rok předtím prohrál boj s dlouholetou drogovou závislostí. Není to ale koncepční deska, spíš jde o kolekci songů, které mají podobný motiv.V podstatě jediným starším songem, který se na desce nakonec objevil, je „Weak And Powerless“. Paradoxně se stal i úvodním singlem. Je to jedna z písniček, které měl Billy rozpracované dlouhé roky, dokonce se zvažovala i pro debut, ale nějak nedokázal nalézt optimální zvukovou ani dramaturgickou polohu. Proti zbytku alba je trochu odlišná. Je skutečně více hardrocková, přímočará a má i jistý gotický nádech. Tím mohla fanoušky možná lehce zmást a uvést v omyl, že „A Thirteenth Step“ bude v podstatě jen další variací debutu. Nový zvuk a směřování kapely ale velice rychle odhalí hned otvírák „The Package“. Temná, pomalu plynoucí, zádumčivá skladba, která v sobě nese silný ambientní náboj v kombinaci s artový zabarvením. Postupně se sice propracuje i k dravé a hlučné pasáži, ale podvědomě cítíme, že kapela začíná psát novou kapitolu své tvorby.Co vyniká od prvních vteřin je nádherný zvuk. Technicky perfektní, krystalicky čistý, krásně vybalancovaný a překvapivě hřejivý. Mix je neskutečný, blížící se dokonalosti. Klobouk dolů, jak dokázali všechny ty nástroje a zvuky zkombinovat tak, že vše je jasné a slyšitelné. Maynard zpívá ještě jemněji než na debutu. V některých pasážích bych se jeho projev nebál označit ani jako křehký. A opět z kapsy vytáhl pár fantastických melodií. Třeba „The Noose“, „Blue“ nebo dravější „The Outsider“. Ten ve svých agresivnějších pasážích dává na odiv i modernizovaný „tvrdší“ kytarový zvuk, který se lehce přiblížil až k v té době vládnoucímu new metalu. Kdybychom ale měli rozhodnout zmíněný souboj o směřování desky, tak bych řekl, že to na body vyhrál Maynard. Proti debutu je zde méně agresivních a hlučných skladeb, ubylo i gotického feelingu. Přibylo pak více psychedelických a atmosférických poloh. Ustoupilo se i z celkové temné stylizace, místo níž nastoupilo hloubavé rozjímání, prozkoumávání nových teritorií a poklidnější proplouvání jednotlivými sekcemi. Celé to působí ještě více artově, i když pořád jde (naštěstí) o klasické písničky.Na desce najdeme hned několik velice silných skladeb, které sice nemají singlové ambice, ale kvalitativně hrají nejvyšší ligu. Vláčná „Vanishing“ s nádherně hlubokou nosnou basovou linkou a zasněnými kytarami, nebo důrazná „The Pet“ s valivou rytmikou a drásavými kytarami. Zajímavá je i závěrečná „Gravity“, plující na vlně atmosférické odlehčenosti a vyklidněnosti. Třešničkou je pak cover od Maynardových oblíbenců FAILURE s názvem „The Nurse Who Loved Me“. Zde se Billy se svými kytarami vůbec nedostal ke slovu a z relativně pomalé skladby už v originálu udělal Maynard totální slaďárnu se spoustou orchestrace a kláves. A víte že se mi to fakt líbí? Jsem prostě romantik.V září 2003 se teda fanoušci konečně dočkali a „Thirteenth Step“ bylo na světě. Bylo už netrpělivě očekávané a podle toho vypadaly i prodeje, které byly ještě lepší než u debutu. Start z 2. místa, 233 tisíc kopií první týden. Jsem sice na vážkách, jestli je to ještě pořád metal, nebo už jen tvrdší alternativní rock, ale to na funkci asi vliv stejně nemá. A PERFECT CIRCLE si prostě vytvořili vlastní svět, ve kterém si oni sami určují pravidla. Zároveň jsou přirozenou spojnicí v rámci Maynardových projektů, kde tvoří nejvíc přístupný střed mezi avantgardními PUSCIFER na jednom pólu, a tvrdšími a komplikovanějšími TOOL na pólu druhém.https://www.crazyDiamond.cz/epilog_trochu_se_bavte_lidi_rozhovor/4012https://www.crazyDiamond.cz/epilog_trochu_se_bavte_lidi_rozhovor/4012hackl@volny.cz (Pekárek)Metal jakoby mimo prostor a čas, přesto plně odrážející aktuální dobu. Možná prožíváme kolaps, možná jen další transformaci a třeba taky jen epizodu v rámci stále se zrychlující éry. Mladoboleslavští EPILOG každopádně přitvrdili a zároveň svým power metalem zhudebňují pocity spojené s vnímáním dneška. Přes metafyzický až hororový přesah jsou uvěřitelní. Nespadli ze své oblíbené mystické sféry tvrdě na zem, stále se drží především člověka, který dokáže cítit velkou bolest, ale zároveň žít pro nepatrnou naději. O něčem takovém a spoustě dalších věcí jsem se u příležitosti vydání jejich nového alba „Digital Afterlife“ pobavil s jejich lídrem, kytaristou Michalem Zemanem.Od poslední desky už nějaký čas uplynul. Kdy dozrálo rozhodnutí, že diskografii EPILOG rozmnožíš o další zářez? Šlo o evoluci, nebo sehrál roli nějaký silnější impuls?Evoluce ne, vlastně už jsem spíš tak trochu pohasínal. Jednou jsme ale seděli s Martinem Škodou (hostující sólový kytarista a spoluautor několika skladeb, poznámka Pekárek), testovali kytary a asi byla ta správná doba. Nebo svou roli sehrála i vyšší míra vnitřního vytápění vyvolaného spalováním alkoholického nápoje, už nevím. Naskočilo to. Sice pak vše dopadlo o dost jinak, než bylo plánováno, ale co už.Předpokládám, že se nový materiál rodil postupně a takříkajíc z nové vody, nebo jsi prohrábl i šuplíky?Postupně; většinou to funguje metodou nabalování. Někdy je ale nostalgie sviňa.Když jsme u těch šuplíků, neuvažoval jsi někdy o přepracování nějakých věcí z prvních desek? O nápady jsi přeci nikdy neměl nouzi, teď jsou však o dost větší možnosti a přibyly i zkušenosti…No právě, trefil ses přesně. Ne že bych potřeboval recyklovat, ale sem tam mi přijde líto nápadu, textu nebo třeba jenom fragmentu, které jsme „prohospodařili“ na prvních dvou deskách/demech. A když se mi to hodí do krámu, tak jim klidně dám druhou šanci, jako právě na aktuální desce. Použil jsem jeden základ textu, který jsem samozřejmě doplnil a předělal, a nakonec i použil v úplně nové skladbě. A pak jsem přebral dva motivy z pradávné skladby a vystavěl na nich jinou, ve výsledku naprosto odlišnou věc, než byla ta původní. Uspokojil jsem tak výčitky svědomí, odborník něco takového možná zaznamená, ale ostatní si ani nevšimnou.Došlo v celém procesu tvorby a nahrávání „Digital Afterlife“ k nějaké principiální změně, jinak řečeno, přistoupil jsi k něčemu nějak zásadně jinak?V podstatě ne, nebráním se novým přístupům, ale protože jde stejně většina věcí za mnou, tak vydávám spíš cestou nejmenšího odporu. Kreativitě by ale prospěl opačný přístup, co?Experimentování možná, s kreativitou už si nejsem tak jistý. Pojďme ale dál. Původně mělo dojít i na spolupráci s Honzou Kapákem…Ó, věčná škoda! Ano, mělo, byli jsme domluveni. Honza materiál vyhodnotil jako „fajn metálek“ a já se těšil, že se nechám inspirovat a udělám to tentokrát třeba opravdu úplně jinak. Bohužel život mění a Honzovi vystavila stopku určitá svinská osobní událost s neurčitým časovým rámcem. Nevyšlo to, ale pořád věřím, že jestli bude z mé strany ještě nějaké příště, tak to dopadne. Dokonce mám takový malý postranní úmysl, že bych udělal dvě verze desky. Jednu klasicky s Lundgrenem, a pak druhou se stejným hudebním podkladem, ale s úplně jiným zpěvem. České texty (no jo, ale kdo je napíše?) a klidně jiné vokální melodie z trochu tvrdšího ranku. Líbí se mi Chymus a pak třeba desky PAČESS obecně. Ještě o tom ale neví.:-) Možná by bylo zajímavé, jak moc rozdílné desky vzniknou na jednom hudebním základu. A Honza je pevně spjat s českou „undergroundovou“ scénou, tak by třeba šlo něco vymyslet. Ale jde o takové bláhové sny let následujících, které se stejně tak lehce rozplynou, jako vznikají.Poskytl ti někdo během přípravy „Digital Afterlife“ zpětnou vazbu? Napadá mě váš sólový kytarista Karel Fejtl nebo host a spoluautor několika písní Martin Škoda. Jsi vůbec otevřen takovým pohledům zvenčí nebo i případnému producentskému dozoru nějakého většího jména?Ale jo, většinou Martin říká, že to stojí za prd a nejde to k sobě, a Karel, že jsem blázen, když na stará kolena začnu překopávat rytmy a tempa v jedné písni. A tak podobně. Jsou to kluci šikovní.:-) Dobré připomínky měl i Rich (Rich Gray, hostující baskytarista na aktuální desce, poznámka Pekárek) a párkrát jsem předělával kvůli base i kytaru. Takže jo, jsem otevřen nápadům a kritice, pohříchu bych uvítal něčeho podobného klidně i více. Každá investovaná energie by měla vést ke zlepšení a zlepšovat se dá neustále. Na producenta pak hlavně… tak nějak nezbývá finanční rezerva.Podobným jménem, jaké bych si představoval je přeci i kytarový virtuóz Simone Mularoni, kterého si zlákal k sólu na závěrečné suitě „My Insanity“. Neměl jsi s ním původně o něco velkorysejší záměr? Jak vůbec proběhla domluva? Na otázku, proč právě on, si asi dokáži odpovědět:-), jakkoli Fejtl s hostujícím Škodou zahráli výborně…No jo, ten ví, kudy kozu hnát, to bych bral. Ale ta formulka o finanční rezervě platí a Simone je hlavně tak vytížený, že bych měl možná nárok někdy za dva roky, kdybych si ho předloni zarezervoval. To víš, nějaká no name kapela bůhvíodkud má prioritu tak 156. Jako: „Money talks“, to je jasný, ale prodávat druhou ledvinu se mi přece jen ještě nechce. Jinak je to fajn týpek, nemlží, říká věci na rovinu, a kdyby se mu ta hudba nezdála, tak by do toho nešel. Už to je pro mě odměna a výsledek samotný mě pak pokaždé přesvědčí, že to stálo za to.Styl jsi nezměnil, přesto jsme zas trochu jinde, souhlasil bys? Osobně mi připadá nové album o něco více americké a o něco méně švédské. Asi nejen v případě úvodní a zároveň titulní skladby „Digital Afterlife“ jsem si dokonce chvílemi říkal, kdyby tak podobné melodie měli pozdní QUEENSRŸCHE…Tak to je gól. Právě QUEENSRŸCHE a jejich „Screaming in Digital“ mě inspirovala při skládání téhle věci! Původně měla být až úplně na konci, ale oblíbil jsem si ji tak, že jsem ji prdnul na začátek. Pokud jde o nějaké zařazení americké nebo neamerické, prostě to tak vyšlo. Jiné to každopádně trochu je. Chtěl jsem, aby šlo o rychlé, občas brutálně syrové album bez kompromisů. Z užší fanouškovské základny mám dobré ohlasy, na druhou stranu, recenze byly spíš průměrné. Holt kontroverze musí být. A já se naštěstí nikomu zavděčovat nemusím a ani nechci.Pompa QUEENSRŸCHE představuje jednu věc, jenže pak dorazí „Ambassador“ a jsme u atypicky naspeedovaného švédského power doomu. Asi Vaše nejrychlejší skladba…dosud?No, asi jo. Její začátek měl tak dvacet verzí a pořád se mi něco nezdálo. Chtěl jsem, aby ti rozčísla ofinku, když si ji pustíš. Vůbec bych řekl, že je na desce dost míst, která možná neřvou „TADY JSEM“, ale která jsou o hodně dál za možnostmi, o kterých jsem vůbec kdy přemýšlel.Můžeš mi nějak vysvětlit, kde se zrovna tady v Čechách, v rodném kraji tancovačkového bigbítu/metalu, a zrovna v tobě vzalo takové to melodicko-epické cítění provázející alba jako „Chapter VI“ od CANDLEMASS, případně diskografii MORGANA LEFAY nebo třeba TAD MOROSE?I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, že? Fakt nevím, nepitvám, co ze mě vyleze. Všechny tebou jmenované kapely mám rád, MORGANU nejvíc, ale mám i oblíbenější kapely. Těžko říct.Mezi námi, příslušná skandinávská škola už je pomalu mrtvá, takže jsi teď vlastně její český pokračovatel:-), nebo si teď slyšel nějaké zajímavé nováčky?Dobře já, typický modrooký blonďák v rohaté helmě. Chodím tak spát, abych nasál tu atmosféru.:-) MORGANA zase letos odehrála nějaké festivaly, ale na opravdový comeback to nevypadá. Hm, o nováčcích moc nevím, možná PRIME CREATION? Ale už to není ono, všechno směřuje do takového divného symfa, nevím. Spíš je to, jak říkáš. Šáteček a nazdar.Minimálně z hlediska zvuku jsi dost přitvrdil, všechno zní čistě, zároveň však dost syrově, něčeho podobného jsem si minimálně stran kytary všiml třeba u nových MASTERPLAN. Nová, naštvanější doba…?:-)Přijde ti? Já tu všeobecnou naštvanost nemám rád. Mám pocit, že nejnaštvanější jsou většinou ti, co si nemají moc na co stěžovat. Nebo existence, co pro svůj „lepší“ život nejsou schopni ani vstát z kanape. Každopádně, i když si podobné věci nepřipouštím, tak mě to samozřejmě taky ovlivňuje, ať si nalhávám cokoliv. Takže zvuk je asi poplatný materiálu a opravdu možná i době. Rychlejší, brutálnější, tvrdší. Možná méně smířlivý.Ano, zvuk novinky vnímám obdobně. K nasekaným riffům model PANTERA, jsi ovšem nikdy nesklouzl (dobře, o riffu v „My Insanity“ se lze bavit), nicméně třeba Petrucci je tvůj velký oblíbenec a ten se jich nikdy nebál. Máš k nim nějaký přirozený odpor, nebo je v tobě na podobné kousky příliš vysoké procento hardrockera?Nemám je rád. V tomhle jsem děsně zapšklej staromilec. Nemám rád současné kytary podladěné o mnoho půltónů. Navíc většinové „dropnutí“ tlustého Éčka svádí k určitému stylu hry a ta muzika pak zní všechna stejně. Basa s kytarou už nejdou skoro poznat, je to heavy, ale takové divně nemelodické. Nebaví mě tu muziku poslouchat. Petrucci tak umí zahrát, samozřejmě, ale 90 % jeho způsobu hry je „old school“, kytara harmonizuje, je melodická i v brutálních riffech. To cítění hudby, způsob hry na nástroj je úplně jinde. Zvláštní, jak každý kytarista uvádí jako nejlepší borce všech dob třeba Randyho Rhoadse nebo Eddieho Van Halena a spol., ale pak vezmou kytaru, podladí do nesmyslu ve stylu víc podladím – víc Adidas a leze jim z toho prasečí hnojiště. Nechápu to. Dnešní produkce ale vesměs musí být buď brutální, nebo naopak symfonicky umakartová. Možná to je ta nová, naštvanější doba. Trochu se bavte, lidi, vole!O nějakých vzdušnějších polohách si ve spojitosti s EPILOG nebo jinou kapelou či projektem neuvažoval? Na druhou stranu, když se pomine ona tvrdost, v EPILOG se vše tak nějak slévá…To víš, že uvažoval, ale kdo tady dneska bude poslouchat hard rock, art rock? Asi tolik jako US nebo severský power metal. Čili tak kolem stovky lidí v ČR, řekl bych. A já si říkám – proč tomu tak je? Každý rocker ti řekne, že Párplové jsou pecka a základ, ale kolik ve finále je takových kapel, které by byly opravdu úspěšné a hrály hard rock a zároveň to není dinosaur ze sedmdesátek? Možná kromě EUROPE. Dává to aspoň nějaký smysl? Takže ano, líbilo by se mi udělat hardrockové album střihnuté art rockem, ale to chce podobné magory, co by to dělali s radostí. A ty neznám. Tak se snažím propašovat tyhle nálady do EPILOGU, tentokrát se tolik nezadařilo. Příště to může být úplně naopak.Předpokládám, že jsi veškeré kytarové doprovody nahrál sám a výhradně na osobně vyrobenou(né) kytaru(ry)?Jasná věc. Když už se do toho hrabu, tak ještě abych podváděl sám sebe.:-) Moje kytary jsou nejlepší, to je jasný. A pokud s tím někdo nesouhlasí, tak to je, slovy klasika, to jediné, co s tím může dělat.:-)V minulosti jsem při poslechu vašich alb prožíval různé pocity, nejvíc asi radost z kvalitního a trochu jiného metalu domácí provenience, teď se však poprvé a rovnou na řadě míst dostavila i husí kůže. Třeba v polovině třetí minuty „The Story of Charles Dexter Ward“. Jak mi něco takového vysvětlí takřka výhradní autor hudby?Nevysvětlí. Něco takového se občas prostě děje. Musíš se k tomu ale asi prokousat. Spletí slepých uliček a natlučením si huby, vytrvej a sem tam ti bude požehnáno. Když si podobné věci naplánuješ, tak to nefunguje. Každopádně pokud takové momenty na desce jsou, je to pro autora odměna a snad i známka, že materiál není úplně špatně.Předpokládám, že si na zmíněnou skladbu dost pyšný, taková esence všeho, co je pro EPILOG příznačné, vypjatého melodického zpěvu, dobré melodie, zajímavého kytarového doprovodu a decentní progrese…Mám ji rád, pravda. Asi na tom něco bude, opravdu obsahuje některé zásadní znaky naší tvorby. Kromě tebou vyjmenovaných taky třeba humor. Například ta piano suita, která tvoří druhou a navazující část té hlavní skladby, je ke slyšení i jako podklad v začátku té první. A samostatně mi přišla tak fajn, že jsem ji nechtěl nechat schovanou jen v podkladu. A jak ji posloucháme s Karlosem, tak si říkáme: „Ty vole, to je jak od Karla Svobody!“ A Karel Svoboda je samozřejmě „Charles Freedom“, že?:-) Hlavní hrdina se taky jmenuje Charles, takže nám to přišlo jako dobrá prdel. Zasmáli jsme se sami vlastnímu vtipu a jedeme dál.Ano, rozhodně víc Svoboda než Malásek.:-) Mimochodem Lundgren se nejen zde fakt vytáhl, se svými party je obzvlášť dobře srostlý. Možná proto, že ještě více zvnitřnil i tvou, vlastně dost temnou, hudební filozofii…?Třeba ho už taky trochu semlel běh doby. Hele, mě to zas tak moc temné nepřijde, vlastně v těch skladbách hledám spíš světlo a cestu ven z toho marastu kolem, řekl bych. Že by tedy kromě Vikinga i tajný mesiáš?:-) Každopádně Rob tentokrát nepotřeboval ani moc navádět, to je pravda, všechno z něj lezlo dost přirozeně. Možná už na něj doléhá severský duch.:-)Jeho pěveckým majstrštykem je bezesporu „Pain-Killer“ předpokládám, že vokální linka kultovní skladby „Painkiller“ od JUDAS PRIEST zněla nějak takhle, když ji pro konkurs po odchodu Halforda zkoušel D. C. Cooper.:-) To je v dobrém slova smyslu velká drzost, co jste zde předvedli – zapracování ikonických motivů do epického soundu EPILOG.:-) Můžeš mi k jejímu vzniku a pojetí říci něco víc? Mimochodem, vaši variaci jsem si dost oblíbil, absolutně zde nejde o cover, ale o onu intenzitu a univerzálnější pocitovost, která přinejmenším metalisty prostě oslovuje…Díky! Mám z ní stejný pocit. Podle mě se prostě povedlo přesně to, co jsme si předsevzali. Jde o poctu JUDASŮM a ostatním velikánům heavy metalu. Není to samozřejmě cover a Rob se tam myslím vážně dostává na samotnou hranici svých možností. Jen si poslechněte ty jeho dvojky a jekoty. Jestli má někdo pocit, že to je tak nějak samozřejmé, tak fakt ne.Věděl jsi, zda je Lundgren něčeho takového vůbec schopen?Já jo, on ne. Trochu s tím pořád experimentoval a ode mě vždycky dostal připomínku, že je to málo. Tak tlačil a tlačil… potřeboval jsem tam dostat toho ducha opravdovosti, aby příslušné momenty nezněly jako parodie. Nakonec se vše podařilo tak, abychom to fakt použili a pro mě osobně jde asi o největší pumelici, co tam je. Přitom na začátku byl, vlastně skoro jako vždy, jen ten riff. Marťas ho chvilku drtil dokola a bylo vidět, jak se mu líbí. Většinou se od riffů pak někam odrazíme, ale tady se nám nechtělo. Sranda je, že jsem ve dvou recenzích dostal nasypáno, že je to největší trapnost desky a že je fakt jako nejhorší. Na druhou stranu třeba Stray zase napsal, že je nejlepší na desce. Takže klasická rozdělovačka. Lidem do hlavy nevlezeš. Fakt by mě ale zajímalo, kdyby to někde zaslechli JUDAS, jestli by se zasmáli, naštvali nebo spokojeně podupávali nohou.Osobně si myslím, že by se jim ta epická transformace, navíc při zachování oné obrovské intenzity, spíš líbila. Pamatuj na „Nostradama“.:-) Když jsme u té epičnosti, dalším bodem jsou klávesy, vlastně jsem si jich všiml vždy jen v dobrém…A přesně tak to mělo být! Klapky jsou pro mě doplněk. Atmosféra a podpora ano, jako hlavní nástroj v metalu fakt ne. Takže si pomáháme sami, na takový přístup stačíme a víc asi nehledám.Sestavu jsi tentokrát napumpoval obzvlášť silnou rytmickou dvojicí. Předpokládám, že během poslechů vyspělého baskytarového pulsování např. ve výtečné „Darkened Souls“ jsi spokojen i s investicí do hostujícího Riche Graye…? Můžeš ke spolupráci s bubeníkem Frankem Shanem a právě Richem zmínit nějaké podrobnosti.Jako vždycky mě k tomu přivedla spíš souhra okolností. Jak už jsi říkal, původně jsem chtěl tu desku nahrávat s Honzou Kapákem, ale pak jsem musel vybruslit z nastalé změny. Já vím, že jsem to mohl stopnout a počkat, ale když se rozjedu, tak se prostě blbě zastavuju. Soustředím se na to fakt stoprocentně a ostatní pro mě jde stranou. Tak to dělám, což se mi i osvědčuje. U ostatních bych rád viděl stejný přístup, ale zároveň vím, jak moc je to nereálné. Takže jsme s Robem dali hlavy dohromady a obrátili se na kluky, kteří v tom prostě umí chodit. Jde o Robovy tipy, má s nimi zkušenosti a ví, co může čekat. A to jsme taky dostali. Přístup profi muzikantů, kteří jsou schopni samostatné práce, rychlé, perfektně odvedené. Hlavně Richovi jsem prostě nemusel dlouze vysvětlovat, co bych chtěl. Poslechl dema a do pár dnů poslal několik verzí. Trochu jsme vše probrali, sem tam něco upravil on, jindy jsem předělal kytary zase já. A stejně tak i s Frankem. To je zase takovej spíš chameleon, původně vlastně spíš kytarista, ten mi dával čočku a nutil mě přehrávat věci, co se mu nezdály. Takže i když tihle kluci nemuseli, tak nakonec každý do materiálu vložil i tu invenci a kreativitu, protože jim to prostě nebylo jedno. Něco takového se mi fakt líbí. Už minule jsem říkal, a to platí stále, že je mi ale ve výsledku jedno, jestli mi na desce hraje basák z ANNIHILATOR, nebo Pepa od vedle ze vsi. Já prostě potřebuju cítit, že ten člověk má zájem a chuť, a ne že ho musím tak trochu kopat a přemlouvat. To víš, že bych nejraději měl stálou partu lidí, se kterými bych hrál dlouhodobě a ke všeobecné spokojenosti, ale nějak se mi to nedaří.Jestli jsem byl po zvukové stránce něčím zaskočen, tak právě syrovými bicími Franka. Pak mi ovšem došlo, že poslouchám pořádný virbl a poctivé blány. Nejen bicí, ale řekl bych, že i celkový sound si tedy na dnešní dobu pojal dost odvážně. Souhra baskytara, klávesy, kytara, bicí pak zní nejen v úvodu progresivnější „System Failure“ lahůdkově…Další věc, co spolehlivě rozděluje – zvuk. Jsem rád, že se ti líbí, ale už jsem dostal v recenzích i naloženo, že zvuk je standardně úplně na hovno. Jde o dost subjektivní parametr, to je jasný. Trochu jsem potlačil činely, aby víc vynikla právě ta masa a údernost celku. Nehledám tady líbivost nadýchaných produkcí, konečně k takové hudbě se to ani moc nehodí. Zároveň ale nemám dopředu ani směr, kterým by se sound měl ubírat. Já nejsem žádný echt studiový technik ani zvukový inženýr, ke všemu jsem si došel sám a často to dělám asi blbě, jako každý samouk. Ale dám tomu vždy 100 %. Vím, že nic vědomě neošidím a výsledek zní mým uším dobře. Určitě by to někdo dokázal lépe, ale zase jsme u komplexní otázky producenta, studiového inženýra, studia a spol.Název alba obnáší zajímavé téma, zdařile podchycené i na obálce a v bookletu CD. Ano, technický pokrok začíná dosahovat nevídaných rozměrů. Otázkou je, zda na něco takového nejsme obecně či (v lepším případě) zatím příliš hloupí:-) Možnost zásadních fyzických i mentálních(!) upgradů je za dveřmi a nesmrtelnost už dávno není jen otázkou filozofickou (náboženskou)…Je to tak. Jsme hloupí, to je bez debaty. Polovina lidstva pořád žije na hliněné podlaze a je ráda, že má čím nakrmit děcka. Těm je asi úplně u prdele jestli AI ano nebo ne. Na druhou stranu ty technologie tu začínají být a naše životy ovlivňovat budou. Ale jestli skončíme jako v Terminátorovi? No, řekl bych, že prognóza není úplně veselá, viděno střízlivým pohledem.Jak, či přes co lze podobné sci-fi téma spojit s tvou fascinací Lovecraftem?V Lovecraftově světě jsou základem bytosti a rasy, jejichž technické znalosti a vývoj byly daleko před tím naším, takže se to myslím nevylučuje. Navíc i my kráčíme do neznáma, což je téma, které by se dalo označit za základní stavební kámen lovecraftovského vesmíru. Co na té cestě nalezneme a jak se s tím popasujeme?Vím, že jsi do nové nahrávky dal opravdu hodně. Při jejím opakovaném poslechu si uvědomuju, že přes veškerou melodickou smršť jste na potenciální cílovku poměrně nároční. Jak by měl tedy posluchač k novému albu přistupovat, aby se mu snadněji otevřelo?Podle mě stačí poslouchat. A najdete tam celý vesmír. A jestli ne, tak jste blbě hledali, pustíte si to znovu a možná to bude lepší. A pokud ne, tak jste prostě poslouchali blbě nebo málo. Celý postup opakujte, dokud nedojdete k přesvědčení, že jste nic lepšího nikdy neslyšeli.:-))Něco na závěr?Odpověď na otázku života, smrti, vesmíru a tak už známe, takže asi nic. To je rokenrol.https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_the_politics_of_ecstasy_recenze/4008https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_the_politics_of_ecstasy_recenze/4008janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zřejmě nejprogresivnější anejnahuštěnější nahrávka diskografie seattleských NEVERMORE. Album, které představilo vysoce originální metalový soubor, jaký dost možná neměl vSpojených státech druhé poloviny devadesátých let obdoby. Tenzde navíc potvrdil své ambice se vyvíjet a jít ve svém snažení doslova na dřeň.Šlo bezesporu o další odklon od speedmetalového světa předchůdcůze SANCTUARY a naopak o razantní proklamaci vlastního vyjádřeníplného šílených nočních můr. Druhá deska NEVERMORE je ve srovnání s rok a půl starým bezejmenným debutemintenzivnější, tvrdší, nahuštěná nepřeberným množstvímriffových figur a ve výsledku také, co do atmosféry, děsivější. Album vznikalove Village studiích v texaském Tornillu a pod jeho produkcí jeznovu podepsán zkušený studiový mág Neil Kernon, člověk, jež se v branži pohyboval od sedmdesátých let a záhy začal být, mimo jiné, považován také za strůjcezvuku a vlastně i úspěchu NEVERMORE. Jestliže debutová deska zroku 1995 ještě připomínala Daneovu osmdesátkovou minulost, pak album „The PoliticsOf Ecstasy“ rozbilo zažitou formu a stalo se nově vypuštěnýmgenetickým monstrem, dopad jehož konání byl výrazně hlubší a ničivější.Sestava se až tolik nezměnila,protože k dobře známé čtveřici Warrel Dane (zpěv), Jeff Loomis(kytara), Jim Sheppard (Baskytara) a Van Williams (bicí) přibyl jendruhý kytarista Pat O´Brien, který dodal celkovému zvuku na většínařezanosti a agresivitě. Jeff Loomis coby hlavní stavitel skladebměl tak po boku posilu, jež zbytelnila sound kapely o novýbrutální rozměr. My dnes dobře víme, že tohle období netrvalodlouho a že Pat O´Brien záhy odešel do CANNIBAL CORPSE. Právěběhem jeho působení u NEVERMORE se však z kapely stala naprostooriginálně znějící hydra, v jejímž zvuku se pojily power athrash vlivy s ponurou doom-metalovou náladou a skoro aždeathmetalovou natlakovaností. Název „The Politics Of Ecstasy“ pochází z knižní studie psychoanalytika Timothy Learyho, jehož myšlenky se mohly ukázatjako klíč do tehdejšího světa NEVERMORE. ProstřednictvímLearyho konceptů totiž kapela nastoluje otázky týkající semoci, manipulace, reality, domnělé svobody, vědomí i podvědomí,otázky týkající se konstrukce a fungování společenskéhosystému, ale také systému s výrazným vlivem politiky anáboženství. Kdo manipuluje společností? Dojaké míry je člověk uvnitř ní svobodný? Lze vůbec věřittomu, co považujeme za skutečnost? - otázky co staví okolo posluchačeparanoidní svět, kde se člověk nachází uvnitř systému, kterýjej zároveň kontroluje, ale také manipuluje s jeho vnímáním. „ThePolitics Of Ecstasy“ je tak bezesporu deskou existenciální afilosofickou, ale díky svému modernímu pozdně devadesátkovému kurzu také chladnou,technologickou a politickou. Chemie, která vyznění alba utváří má v sobě velmioriginální vzorce, protože hudba NEVERMORE tehdy začala být nezaměnitelným organismem. Zbytky powermetalovémelodiky byly rozprášeny do thrashových riffů a složitýchprogresivních struktur. Ráz vyznění jejich hudby začala udávattaké doomová pomalost a v neposlední řadě i deathováagresivita. Hlas Warrela Danea navíc dodal vyznění skladeb na potřebnéemocionalitě a zhoubném duševním nastavení. Vše zde bylo složenotak, aby výsledek posluchače spíše zneklidňoval. Tohle zkrátkanebyla chytlavá power deska na první signální, ale hudba odhalující nový svět plnýharmonických zvláštností, disonancí, nepravidelností azneklidňujících okamžiků, do kterého je třeba seproposlouchat.Teatrální hlasový projev Warrela Danea zde dosahuje zpěvákovýchnejvyšších met a je považován za jeden z jeho životních pěveckých momentů. Jeho největší zbraní se stala sugestivita či intenzitafrázování a schopnost vytvořit svým hlasem děsivou atmosféru.Právě kontrast mezi jeho hlasem a hutnou kytarovou vazbou utváříonen šílený svět zvuku NEVERMORE. Ten byl zjevný již odzačátku úvodní skladby „The Seven Tongues Of God“. Těžký,střednětempý a dokonale nařezaný sound je zde unášen pochodovýmgroovem, do čehož vstupuje Dane s metaforami, prostřednictvím kterých se člověk bude snažit pochopit svou existenci, realitu a koncept Boha.Natlakovaná „This Sacrament“ ještě přitápí pod kotlem a jejígroove se doslova zakusuje do smyslů posluchače. Kdesi jsem četl, žev centru její náplně stojí myšlenka, že během experimentů sLSD se člověk může během stavu změněného vědomí ocitnout vepicentru pravdy a na okamžik pochopit smysl existence – a vzápětí jej znovu ztratit.Trojka „Next In Line“ není jen největší klasikou tohotoalba, ale jednou z nejlepších skladeb NEVERMORE vůbec. Kapela zdedokazuje, že zas tak úplně neopustila své powermetalové kořeny apřinesla snad nejchytlavější fáze, jakých Loomis, Dane a spoldocílili v průběhu prvních společných pěti let tvorby. Na rozdílod ostatních skladeb tohoto alba, si nejen její refrén krátce po poslechu můžete snadno zapamatovat. Velmi funkční groovy drží songpohromadě. Ten je poté veleben pomocí kovových kytarovýchkonstrukcí stavících z něho monumentální chrám. Uvnitřněho, před oltářem, pak Warrel Dane předesílá své temnévize. Doom-metalová balada „The Passenger“ představujepřekvapivé zvolnění, i když jde o velmi temný a tíživý song.Platí za předěl mezi napumpovaným, velmi silným úvodem alba adalším do progresivnějších otáček rozjetým dějstvím. Texttitulní skladby je útokem proti společenskému systému,chamtivosti, moci a mechanismům, které udržují obrovské množstvílidí v podřízenosti. Některé postřehy správně upozorňují, žeprávě zde je nejvýraznější sociální a politický rozměr celédesky. Velmi progresivní záležitost co do pojetí struktur, nadruhou stranu rovněž velmi agresivní. „Lost“ není takkomplikovaná jako titulní skladba, ale vlastní nádherný kontrast meziagresivními riffy a tesknou melodikou. Pakliže je deska někdezahalena závojem melancholie, je to právě zde. Krvavý incident na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, kde byli5.června 1989 mladí Číňané zmasakrováni bezpečnostními složkami má název „TheTiananmen Man“. Událost do dnes symbolizuje odpor proti totalitnímoci, a tak je tento song jednou z nejzajmavějších politickýchskladeb od NEVERMORE. Stejně jako titulní skladba má song velmivybuzenou emoční stránku. Název skladby „42147“ nenínáhodnou skupinou čísel, ale vyjadřuje datum 21.dubna 1947, kteréje spojované s prvním objevem psychdelických účinků LSD. Jde ovelmi tvrdou, ryze metalovou skladbu, která působí jako thrashově vytunění JUDAS PRIEST v jejich tehdy aktuálním rozpoložení. Závěrečné plazící se monstrum „The Learning“ je sesvými šestnácti minutami nejdelší skladbou NEVERMORE, postupněprochází různými tempy, náladami a přesně odpovídá svémunázvu. Pokud má deska někde slabší místo, u netrpělivějších by to mohlo být právě zde. Já osobně si myslím, že albová dvojka NEVERMORE má slabinu jen v pojetí původního obalu, kde se na místo dnes dobře známého loga kapely, nepochopitelně objevil nápis na stroji, snad z marketingového důvodu, jež měl snad vyvolat pocit spjatosti této metalové grupy s alternativou. Naštěstí se NEVERMORE ke svému logu brzy vrátili a i další vydání tohoto titulu jej měly.https://www.crazyDiamond.cz/sparta_cut_a_silhouette_recenze/4003https://www.crazyDiamond.cz/sparta_cut_a_silhouette_recenze/4003nobody@nothing.com (Tomáš)Na rozdíl od zbytku redakce mě nechává fotbal absolutně chladným, takže ani teď se mu nemíním věnovat. Nebudu se dokonce věnovat ani řeckému městskému státu z antických dob, i když to by už bylo rozhodně zajímavé téma. Mrkneme se do Texasu, konkrétně do El Pasa, protože místní SPARTA tam letos rozehrála nejvyšší alternativně rockovou ligu. Pánové z jihu Spojených států museli připravit už šestou desku, než jsem si je konečně všiml. To rozhodně není výtka směrem ke kapele, to je naopak sypání si popela na mojí vlastní hlavu za trestuhodnou ignoranci. Jsem si téměř jistý, že jsem se se jménem SPARTA už někdy v minulosti potkal, ale z nějakých důvodů si je nikdy neposlechl. Přitom je to přesně moje krevní skupina, jak je evidentní při poslechu jejich diskografie, který aktuálně (konečně) provozuji. Tak jen pár faktů na začátek. Kapela vznikla už v roce 2001 na troskách post-hardcorových legend AT THE DRIVE-IN. V aktuální tříčlenné sestavě zůstal z této doby zakládající kytarista a zpěvák Jim Ward. Druhým služebně nejstarším je pak basák Matt Miller, který se ke kapele připojil pár měsíců po jejím vzniku a nahradil jejich původního basáka. Bicí pak poslední tři roky pokrývá Neil Hennessy. Ačkoliv mám AT THE DRIVE-IN celkem rád, SPARTU budu mít radši. Je totiž normálnější. První zmíněný band je na můj vkus až moc divoký, chaotický a šílený. SPARTA se od začátků vydala konzervativnější cestou syrového alternativního rocku s písničkami v klasické písničkové formě. Úplně se ale od původního post-hardcorového dědictví nedistancovala a do své tvorby převzala i některé elementy typické pro tento styl. Rytmika místy vykazuje rysy neposedné nervozity, občasné výbuchy hlučných pasáží nás také neminou. Stejně tak určitá zasněnost, typická pro „post“ žánry, je ve skladbách často přítomná. Aktuální deska ale možná zatím nejvíc v diskografii inklinuje ke klasickému alternativnímu rocku. Zvukově je album pevně usazené v aktuální době, ale přesto zní jinak, než běžná produkce. Chvílí mi trvalo, než jsem tomu přišel na kloub (snad). Zvuk je totiž výjimečně civilní a autentický. Neřekl bych, že je syrový, spíše v sobě nese určitou lo-fi estetiku. Zřejmě to má na svědomí velice citlivá produkce, která se spíše než na technickou dokonalost, soustředila na výborné vyvážení všech nástrojů a jejich propojení v absolutně konzistentní celek. Díky tomu pak kolekce zní skromně a přístupně, zároveň má ale skutečně velice strhující a živý zvuk. To, v čem mě AT THE DRIVE-IN nikdy nedokázali plně uspokojit, je výraznější melodika. V jejich písničkách tento element probleskoval vždy jen v krátkých záblescích, které mizely ve víru epileptické rytmiky a animální divokosti tak rychle, jak se z ní jen pár chvil předtím vynořily. A právě v této disciplíně SPARTA, která jí nikdy nepodceňovala, v roce 2026 exceluje. Jako by si pánové řekli, že už přece nemusejí nikomu nic dokazovat anebo obhajovat své pozice na alternativní a nezávislé scéně. Můžou si dovolit být hodně přímočarý, jak dramaturgicky, tak melodicky. Rozhodně to ale neznamená, že by dědkovatěli! Právě naopak. Energie, která z desky vyzařuje, je přímo obdivuhodná. SPARTA se nebojí zaklepat až téměř na dveře mainstreamovému alternativnímu rocku. Tak schválně, zaposlouchejme se do otvíráku „Split It Up“. Že by PEARL JAM? Třeba kolem desky „No Code“? Dokonce i ten riff je tak trochu ideologicky blízký jejich songu „Hail, Hail“, stejně jako hutnější zvuk s grungeovými odstíny. Texasani k tomu ale přidávají hardcorovou dravost a tahle kombinace je skutečně vynikající. Dalším dravým kouskem je hned následující „Crater“, která efektivně zvyšuje napětí svojí stop/start rytmikou. „Mounthbreader“ sice ubere z tempa, ale kompenzuje to mohutností a košatější strukturou s psychedelickou atmosférou. V podstatě jednoduchým indie rockem je „Daydream“, a to rozhodně není výtka. Song je to opět výborný. V druhé polovině desky se nám trochu mění nálady. Jestli to doteď bylo příjemné a intenzivní, teď to bude hymnické a burcující. Jim se do refrénů pořádně opře a stává se z něj vůdce, který řve a huláká, jen aby nadchl své fanoušky ke společné cestě. „Everything You Say“ je přesně v tomto duchu. Upřímná, neklidná, strhující. „Without Your Hands“ jde ještě o kousek dál. Překvapivě popově laděná sloka vybouchne v sonický stadionový refrén, který by na rockovou víru obrátil i nejortodoxnějšího vyznavače hip-hopového kacířství. V závěrečné části pak kapela trochu upustí tlak a začne více experimentovat. Není to vůbec špatné. Ať už klidnější „Midnights“, nebo hlučnější „Mystery Of Missing“ mají svoje kouzlo a kvality. Baladická „Glimmer“ pak stylově uzavírá tuto skvělou desku. Silné songy, poctivost a upřímnost, zajímavý zvuk, to všechno dohromady tvoří unikátní kombinaci. Kombinaci, která funguje, která je svěží a zajímavá. Povedlo se zde propojit rockovou přímočarost s nejasnými strukturami a bezhraničností post-rocku/punku/hardcoru, podobně jako hutný a sonický zvuk prvního s tajemným a zasněným projevem toho druhého. „Cut A Silhouette“ je deska, která si mě získala svojí vyzrálostí. Od prvních tónů cítíme, že tohle jsou zkušení borci, kteří vědí úplně přesně, co dělají a proč to tak dělají. A zároveň mají energii a nápadů na rozdávání. Jak se říká, lépe pozdě, než nikdy. Díky Bohu, že jsem SPARTU konečně objevil. https://www.crazyDiamond.cz/anette_olzon_praha_rock_cafe_9srpna2026/4004https://www.crazyDiamond.cz/anette_olzon_praha_rock_cafe_9srpna2026/4004nobody@nothing.com (Gazďa)Pět dnů na Brutal Assault a pořád mi to nestačilo. Respektivemi to stačilo až až, ale když jsem si o pár měsíců dříve kupoval příslušnýlupen na další koncert, tak jsem se sebou neměl slitování. Anette Olzon jsemběhem její éry s NIGHTWISH nikdy naživo nezažil. Šestým koncertním dnemv řadě se pro mě tedy stala tahle švédská královna. A překonala máočekávání. NIGHTWISH si v tuhle chvíli dávají už několikaletou pauzu,o které nikdo neví, jak dlouho bude trvat ani jestli se nakonec nezmění v přestávkutrvalou. Jako jejich dlouholetý fanoušek tak beru všechny možné drobky aspin-offy, které se nám dostanou na stůl. Navštívil jsem první turnéHolopainenových AURI, koukal, jak lidé roní slzy u opětovného spojení MarkoHietaly a Tarji Turunen i sledoval, kterak sólově prohání hlasivky FloorJansen. Originálu se nic nevyrovná, ale ten musí vedle návratu na koncertní pódiataké vybřednout z bažiny orchestrální vrstevnatosti a barokní složitosti,kam se na posledních dvou deskách propadl.Pokud bych měl srovnávat, tak se současná tour Anette zevšech zmíněných nejvíc blíží termínu revival. Přestože se po vyhazovu od slavných Finů občas snažila, tak její úsilí příliš nikam nevedlo. Vydala třisólové desky, jedno kolaborativní album z Russellem Allenem, ale největšíživotaschopnost asi projevil projekt DARK ELEMENT, který poskládala s JaniLiimatainenem, někdejším kytaristou SONATA ARCTICA a INSOMNIUM.  On potřeboval zpěvačku s ksichtem, onaněkoho, kdo je schopen složit pár solidních písní. Třeba takové „The Ghost andthe Reaper“, „My Sweet Mystery“ nebo „Not Your Monster“ hezky klouzaly popopově nablýskaném povrchu podobnému těm nejodlehčenějším Holopainenovýmkompozicím, jimiž se zjevně inspirovaly. Pár milionů shlédnutí na YouTube tyhlesingly mají, ale možná oba interpreti čekali víc. Po dvou albech a několikavystoupeních byl projekt dán on hold. Loni se pak Anette odhodlala vsadit najistotu a zabřednout do vod, kde ji lidé vidí nejraději, a vydala se na šňůrupo Jižní Americe čítající Argentinu, Peru, Chile a několik zastávekv Brazílii. Spouštěcím mechanismem byl podle jejích slov místní promotér,který dal dohromady kapelu, takže mohla prostě jen přijet, nazkoušet program avyrazit. Šlo o její první sólové turné po deseti letech a zjevně se povedlo,jelikož se letos se stejným programem vydala i po Evropě. Moc velké propagace koncertu jsem si u nás nevšimnul. Pražskázastávka na mě na jaře vyblikla na bandcampu, ale ještě po několik týdnů nebylovůbec jasné, ve kterém z pražských sálů se bude konat. Celkems napětím jsem tak čekal, nakolik se Rock Café se svou kapacitou 600 lidínaplní. Nakonec bych návštěvnost odhadnul tak na dvě stě padesát, což simyslím, že je spíš chybou nevalné propagace než celkového nezájmu.Příjezd kapely z předchozí štace měl zpoždění, tak semísto avizované sedmé hodiny začínalo až před devátou, a to předkapelou zvanouNYVÝ, což byl hudebně i textově sladkobolný kýč teenagerů či dvacátníků, okterém se opravdu nedá říct nic kladného. Mezitím před sebou vidím tričko BrutalAssault, tak se během přestávky dáváme s majitelem do řeči a porovnáváme dojmyz festivalu i očekávání od následujícího koncertu.Jako první bych vypíchnul celkovou pohodu a uvolněnouatmosféru vystoupení. Anette je ze tří zpěvaček NIGHTWISH mojí zdaleka nejméněoblíbenou. Z nahrávek na YouTube plyne, že Švédka není naživo bůhvíjakávokalistka a netrefuje občas tóny ani u těch písní, které byly dělané proni. Nemluvě o Tarjiných skladbách, se kterými se kvůli svému omezenému rozsahudost potýkala. Z oné trojice zpěvaček se také nejméně podobá vikingskékrálovně a na koncertních videích spíš působí jako nějaká rozpustilá teta. V RockCafé se ale ukázala tahle její lidská tvář jako plus. Anette odhalila svépřirozené charisma a konverzační schopnosti a ukazovala se jako normálníženská, které dělá zpívání písní i pozornost fanoušků radost. Dialog mezipublikem a zpěvačkou byl celý večer přirozený a příjemný. Zbytečně honenatahovala, ale na rozdíl od běžných frází „jak se máte?“ apod. jsme se takéněco dozvěděli. Třeba, že donedávná pracovala jako sestra, nebo že jik tomuto turné přemluvil manžel. Průpovídky k jednotlivým písním bylytrefné a osvěžující. Co nám neřekla, ale co jsem si přečetl v jednomrozhovoru, bylo, že dala před šňůrou vědět i Tuomasovi, že chce zpívat jehopísně, ale od klávesisty zpět žádná odpověď nepřišla. Zeď…Kladným bodem bylo i to, že v podmínkách Rock Caféobstála také hlasově. Nevím, jak by to vypadalo na velkém koncertě, ale to aninení předmětem těchto úvah. V klubu všechny písně odintonovala bez jakýchkolivpotíží a v některých případech i se slušnou bravurou. Hrálo se přísně z„Dark Passion Play“ (2007) a „Imaginaerum“ (2011). Kapela začala méně výraznou„7 Days to the Wolves“, ale hned druhou byla svižná a melodicky atraktivní„Storytime“, která přítomné rozskákala. Obě alba mají lepší i horší skladby,ale ani zařazení těch méně přitažlivých jsem nevnímal jako dramaturgickouslabinu. I kdyby se pustili Finové na další šňůru, tak už asi tyhle položkynikdy neuslyšíme. Naopak bylo zajímavé sledovat, jak vřelý vztah k věcemjako „Ghost River“, „Rest Calm“, „Turn Loose the Mermaids“ nebo „Meadows ofHeaven“ zpěvačka i celá kapela má. Podle jmen hudebníků bylo jasné, že jde stále o tu stejnouskupinu, kterou dal loni dohromady onen jihoamerický promotér, což Anette běhemvečera i potvrdila. Samí Brazilci. Kytaru obsluhoval Sanzio Rocha, klávesyVithor Moraes, bubny Kiko Lopes a basu a doprovodné vokály pak obstaral FilipeDuarte, který tak opravdu plně a kvalitně suploval role Marca Hietaly afakticky i druhého frontmana bandu. I bez mikrofonu se mimikou velmi živě projevovaltaké klávesák, který se také ukázal jako vynikající muzikant, jenž bez problémůzvládal všechny Holopainenovi komplikované pasáže. Vůbec šlo v případěBrazilců o velmi dobré muzikanty a vzhledem k vyhranosti bych si tipnul,že dříve hráli v nějakém místním NIGHTWISH revivalu. Jako jediný lehceslabší kus mi připadal bubeník, který obsluhoval některé pasáže vyžadujícídvojšlapku pouhým rockovým bum/čvacht. Ale to je pouze hnidopišská poznámkaněkoho, kdo zmíněné songy slyšel nespočetněkrát. Anette během večera i pobavila, když málem zapomněla navůbec největší hit své éry a omylem uvedla následující píseň. „Pardon, pardon,musíme ještě přeci zahrát ten song o té kytce,“ smála se a publikum s ní.Druhou hitovku tohoto období pak od Finů už nikdy neuslyšíme určitě. Jde totižo pomstychtivé vale Tarje „Bye Bye Beautiful“. Anette z nějaké záštipodezírat nemusíme, prostě zahrála skladbu, kterou chtějí lidé slyšet. Koncertplynul energicky a přirozeně, ale nic nás nepřipravilo na velkolepé finále,kterým byla čtveřice těch nejsilnějších kompozic z obou desek. Hlavní setuzavřela „Song of Myself“, velkolepá desetiminutovka, která patří dle méhonázoru množstvím svých silných hudebních motivů mezi ty vůbec nejlepší skladbyNIGHTWISH, ačkoliv ji kapela prakticky nehraje. Následoval první přídavek„Scaretale“, u které zpěvačka dělala různé ksichty, jak to známe z klipu. Vůbecnejsilnějším zážitkem ale bylo magnum opus z alba Dark Passion Play, tedytřináctiminutová „The Poet and the Pendulum“, kde Brazilci ukázali, že opravdu(až na bubeníka) nezůstávají originálním NIGHTWISH muzikantsky nic dlužni. Atmosférav klubu sahala po hudebním orgasmu, který pak přišel v podobě závěru.Ten obstarala jak jinak „The Last Ride of the Day“ v podobně překotnémtempu a intenzivní kvalitě. Když jsem se ten den musel z Rock Café kvůli protahovanémuzačátku koncertu vracet domů, chvíli jsem přemýšlel, jestli se na to nevykašlu.Byla by to velká chyba. Vynikající a velmi příjemný koncert, po kterém jsemdefinitivně přestal na Anette shlížet úkosem. Sorry, Anette, omlouvám se.  https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_mer_de_noms_recenze/4006https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_mer_de_noms_recenze/4006nobody@nothing.com (Tomáš)Scéna – noční směna v prádelně hotelu někde v Ohiu v Americe. Skládám ručníky a ložní prádlo, nakládám je do připravených vozíků a klábosím se skoro dvoumetrovým vyzáblým místním borcem, který byl ode mě o rok dva starší. Rychle jsme se po krátkém oťukávání dostali k tématu muziky a zjistili, že náš vkus se z velké části protíná. Pak mi najednou doporučil novinku, debutovou desku mě absolutně neznámé kapely A PERFECT CIRCLE. Na druhý den mi jí nahrál na kazetu a když jsem si to pustil, zůstal jsem paralyzovaný. Nic podobného jsem předtím neslyšel. Ten zvuk, ty melodie, ta atmosféra. Doteď tu desku pravidelně poslouchám a nikdy se mi neomrzí. Hlavní postavou, která stojí za A PERFECT CIRCLE, je jistý Billy Howerdel. Příjemný týpek z New Jersey, který je velmi chytrý, nadaný a skromný zároveň. Když se jako teenager v osmdesátých letech podíval na pár rockových koncertů, objevil zde smysl života. Pódium, show, atmosféra, to všechno ho dokonale okouzlilo. Už na střední škole začal dělat osvětlovače v hudebních klubech, což bylo občas docela problematické, protože přísné zákony v Americe povolovaly vstup až od osmnácti let. Následně se posunul do role technika a začal doprovázet kapely na koncertních šňůrách. Že mu to šlo celkem dobře dokazuje hned pár z mnoha jmen, kterým poskytoval své služby – David Bowie, NINE INCH NAILS, THE SMASHING PUMPKINS a TOOL. Se zpěvákem posledně zmíněné kapely, Maynardem Jamesem Keenanem se proto znali už od roku 1993. Billy ale nezůstal jen u technické podpory hudební produkce. I on sám měl hudební ambice a začal si skládat vlastní muziku. Zároveň se věnoval i nahrávacím technikám a v druhé polovině devadesátek s nástupem digitálních nástrojů se vypracoval na jednoho z odborníků na ProTools. Jak už to tak bývá, náhoda zapracovala a nenápadně odstartovala sled událostí, na konci kterých pak byla deska „Mer De Noms“. Billy v devadesátých letech bydlel v Los Angeles. Když se rozešel se svojí tehdejší přítelkyní, potřeboval najít nový domov. Maynard, který taky bydlel v L.A., měl volný pokoj ve svém domě a nezištně ho nabídnul Billymu. Psal se rok 1997. Kolečka do sebe zapadla, ale ještě chvíli bude trvat, než se i roztočí. Když se Billy nastěhoval k Maynardovi, samozřejmě nadále pracoval na svých nápadech a motivech. Měl představu, že jestli někdy ty písně skutečně dokončí a nahraje, tak v nich bude ženský vokál. Líbil se mu třeba zasněný dream popový hlas Elizabeth Fraser z COCTEAU TWINS. Když ho ale při těchto skladatelských pokusech tajně poslouchal Maynard, okamžitě se mu to zalíbilo a skromně navrhnul, že by ty songy rád zpíval on sám. Úplně mimo koncept to nakonec nebylo, protože Maynard není typický testosteronový metlák, který by se stavěl do role nekompromisního chlapáka. V jeho hlasu, frázování i technice zpěvu byla vždy přítomná určitá jemnost a křehkost, která vytváří drásavý kontrast vůči tvrdému hudebnímu podkladu. Už se nám to pomalu začíná rýsovat. V roce 1998 GUNS´N´ROSES začali pracovat na album „Chinese Democracy“ (není to překlep, já vím že vyšlo až v roce 2008, tohle je smutná realita…) Dlouhé měsíce nahrávání ale stejně nikam nevedly. Studiovým bubeníkem, kterého si kapela najala, byl jistý Josh Freese. Při poflakování ve studiu se seznámil s Billym, který obhospodařoval ProTools. Maynard s Billym v té době už přemýšleli, koho by si případně k sobě měli vzít do kapely. Maynard znal Joshe, proto nelenil a zavolal mu. Ten dlouho neváhal. Na výběr měl nejasné a vágní nahrávání, bez perspektivy ukončení a případného turné, nebo se zkusit přidat k nové kapele, která se postupně rodila a měla ambice něco dokázat. Vzrušující příslib věcí budoucích Joshe rychle přesvědčil, kterou cestou se má vydat. Sestavu doplnila argentinská basačka Paz Lenchantin, která má klasické hudební vzdělání a je i slušná pianistka a houslistka, plus mohla doplnit i další vokály. Druhým kytaristou se pak stal Troy Van Leeuwen, původem z kapely FAILURE, kterou má Maynard ve veliké úctě. Písně pro debut vznikaly dlouhé roky. Billy je měl propracované do nejmenších detailů. Jako hlavní zdroje inspirace uvádí 4 desky – OZZYHO „Diary Of A Madman“, THE CURE „Pornography“, SIOUXSIE AND THE BANSHEES „Tinderbox“ a ADAM AND THE ANTS „Kings Of The Wild Frontier“. Když se do desky zaposloucháme, tak tam elementy z výše zmíněných klasik skutečně objevíme. Metalovou dravost, post-punkový minimalismus a odtažitost, gotickou mystiku a tajemnost. Na tyto podklady pak Maynard přispěl texty a melodickými linkami. Tematicky si dovolil být více osobní než v domovských TOOL, věnoval se převážně vztahům ze všech možných perspektiv a nevynechal ani pro něj typické náměty spojené s náboženstvím a religionistikou obecně. Propojení hudební a obsahové stránky tím pádem přináší relativně temný materiál, který v sobě nese i silný psychedelický nádech, střídá hutné a tvrdé pasáže s atmosféricky nadýchanými a odlehčenými vstupy. Originalita je přítomna více v atmosféře a celkové náladě, protože hudebně je to relativně klasický koncept na pomezí hard rocku a alternativního metalu. Samozřejmě bylo nasnadě srovnávat tvorbu APC s TOOL, a ačkoliv tam určité paralely najdeme, zejména díky Maynardovi, rozhodně je musíme brát jako úplně samostatné entity, které si jdou vlastní cestou. V roce 1999 už kreativní bublání v baráku v severním Hollywoodu postupně směřovalo k nahrávání. Billy si v garáži postavil improvizované studio, kde i díky ProTools byl schopný spoustu věcí pokrýt sám. Základy bicích nahráli v Sound City v Los Angeles, které byly známé právě pro fantastický zvuk bubnů, který popíral všechny fyzikální zákony daného prostoru. Zbytek pak dodělali v domácím studiu jednoho kamaráda. Finální mix pak Billy udělal na analog. První demáče začali aktivně nabízet různým vydavatelstvím, které už mezitím taky zaregistrovaly vznikající „superskupinu“ a možná trochu vychytrale vyčkávaly, jak se situace vyvine. APC si nakonec plácli s Virgin Records, s tím, že kapela a vydavatelství vytvořili joint venture, přičemž zisk si dělili napůl. To nebylo standardem, ale pánové věděli, co chtějí a rozhodně se nemínili nechat ošidit. Zajímavá náhoda pomohla výběru úvodního singlu. Kapela původně zvažovala „3 Libras“. Když však desku ještě před vydáním pouštěli Robu Halfordovi (JUDAS PRIEST), ten instinktivně doporučil „Judith“. Znalec se pozná. Když už jsme nakousli „Judith“, tak se na ní podívejme více do hloubky. Za mě nejlepší skladba APC obecně, a i na seznamu mých nejoblíbenějších písniček v rámci celé hudební historie bude atakovat pódium. Určitě má na tom zásadní podíl i video, které dokonale vystihlo atmosféru songu a dodalo mu vizuál, který ho posunul ještě o kousek blíže k dokonalosti. Mimochodem, režisérem videoklipu je David Fincher, kterého si kapela vybrala cíleně právě díky jeho typickému rukopisu. To, co funguje perfektně v jeho filmech – studené barvy, tajemná atmosféra, roztřesená kamera, časté záběry na jednotlivé detaily, které nenápadně budují příběh – použil i zde. A slavný moment, když si v první mezihře Paz svazuje vlasy do drdolu a my jí poháníme očima a doufáme, že to stihne, tak to je i po těch letech adrenalinový zážitek. Po hudební stránce skladba vysloveně přetéká zajímavými momenty. Maynard zde vystřihl parádní melodickou linku, ve které trpělivě řeší právě otázku víry své matky, která zůstala upoutaná na vozíku. Potkávají se zde dva světy. Nezlomná víra v Boha, která je konejšivá a milostivá, a naopak jeho kritika, která se zhmotňuje v agresivních screamo pasážích. A fantastický super dlouhý finální výkřik na konci je už jen takovým malým připomenutím obrovských hlasových schopností ukrytých v tomto vzrůstem malém chlapíkovi. Kytary nejsou přehnaně agresivní, směřují někam ke gotickému metalovému zabarvení a nevynechají ani psychedelické pasáže se slidem. Josh svůj punkový neklid zpoza bicích ventiluje v přehršli přechodů a breaků, kterými se lehce ospalé kytaristy snaží držet v tempu. Zdejší bicí party jsou jedny z nejlepších, co jsem kdy slyšel. Nejen kvůli dramaturgii samotné, ale i dokonalému zvuku, kde mě nejvíc baví to slyšitelné zavibrování celé sestavy, když se do ní Josh silově opírá v rámci svých dlouhých přechodů. A proč teda máme pocit, že je „Judith“ tak tvrdá písnička? Paz. Ano, ta nenápadná, milá, slušná holka, která by mouše neublížila, ona za to může! Její basa má brutálně agresivní tón sám o sobě, a k tomu ještě sází nemilosrdné riffy, které song táhnou do alternativně metalových vod. Na desce ale najdeme i další perly nejvyšší kvality. Skvělý otvírák „The Hollow“, který se pohybuje na hranici tvrdšího hard rocku s artovými vsuvkami a zasněnými jemnými pasážemi s hypnotickou atmosférou, nebo temnější „Magdalena“ s nádechem tajemné gotické nálady, z které se pravidelně rozjíždí do agresivnějších metalových pasáží, aby nakonec eskalovala do pořádně naspeedované mely. Parádní kouskem je zasněná „Orestes“, kde je potemnělá muzika doplněna překvapivě pozitivně laděným zpěvem a tato kombinace vytváří neopakovatelnou atmosféru. „3 Libras“ bychom zřejmě mohli označit za rockovou baladu. Akustické intro, Maynard, který zpívá jemně a pomalu, citlivě skládá slova, nechce nic uspěchat. Melodie je jedním slovem úžasná. Postupně rozkvétá, přidává další a další vrstvy, ve stylu velkých rockových eposů sedmdesátých let. A pak exploduje v nadpřirozeném refrénu, kde Maynard jde na dřeň. Výborná je i dravá „Thinking Of You“, kde se přimíchaly i nějaké elektronické zvuky a loopy, které skladbě dodaly správně psychotickou náladu. Když však naplno zaberou překvapivě ostré kytary, panečku, to je parádní nářez. Zejména návrat k hlavnímu motivu po delší hypnotické mezihře je super intenzivní a emočně devastační. A pak zde máme další nádhernou rockovou baladu „Brena“. Prostě dokonalost. Tvrdost se zde potkává s jemností, přímočarost s neuchopitelností. Songy v klasické písňové formě se silným melodickým akcentem pak citlivě doplňuje několik experimentálnějších kousků. Jsou chytře zakomponované do playlistu a vytvářejí přirozenou spojnici, která nám umožňuje se na chvíli zastavit a zasnít, než na nás kapela vypustí další „hitovku“. Sem řadím třeba hutnou „Rose“, pojatou jako kombinaci industriálních a psychedelických segmentů, včetně krásné violy na konci. „Sleeping Beauty“ má zajímavě roztěkanou strukturu primárně postavenou kolem hodně zemitě pojatých kytar, ale ještě tvrdší je „Thomas“. Ta už se pohybuje někde na pomezí sludge a doom metalu. Než se deska konečně objevila v obchodech, stihl kolem intenzivně koncertující kapely vzniknout už slušný hype. V červnu 2000 proto „Mer De Noms“ startuje ze 4. příčky, což byl nejvyšší start debutující rockové kapely v historii. První týden šlo přes pult 188 tisíc nosičů. Ještě do konce roku měli APC doma platinu, dnes už se pohybujeme kolem 2 milionů. Na rozdíl od svého následovníka se album pyšní i krásným coverem a art workem uvnitř bookletu. Samotný název „Mer De Noms“ je francouzský výraz pro „moře jmen“. A když se podíváte na seznam skladeb, tak hned 7 z nich v sobě nese nějaké jméno. Ožívají zde příběhy ze života, ale často i Biblické postavy v kontextu témat současného světa a fungování společnosti. Můžeme říct, že tohle album je do detailu propracované umělecké dílo, kde samotná hudba je jen jedním z dílů skládačky. Za mě to funguje dokonale. https://www.crazyDiamond.cz/savatage_black_label_society_rock_castle_moravsky_krumlov_15srpna2026_koncert/4007https://www.crazyDiamond.cz/savatage_black_label_society_rock_castle_moravsky_krumlov_15srpna2026_koncert/4007janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poprvé na Rock Castle v MoravskémKrumlově. V podstatě jen na skok, protože jsme k návštěvěakce zvolili koupi pouze jednodenní vstupenky na sobotu 15.srpna ato kvůli vystoupení znovuobnovených Američanů SAVATAGE. Kapela, o které můžu sklidem říct, že na začátku devadesátých let výrazněformovala můj hudební vkus, se již od loňského roku vrací na velkápódia. Šéf a zakladatel Jon Oliva v koncertní sestavě zezdravotních důvodů již schází, ale ta má složení velmi podobné období okolo alba „The Wake Of Magellan“z roku 1997. Před 29ti lety jsem navícSAVATAGE naživo viděl poprvé a vlastně i naposledy a to v pražském Belmondu. Na soupisce festivalu Rock Castlemne v podstatě nic jiného nezajímalo a tak jsem cestu na Moravu naplánoval jako víkendový výlet s několika zastávkami na předemvytipovaných místech (hradech a zámcích) a s jednou večerníněkolikahodinovou zastávkou na metalovém festu a předem zaplaceným noclehem.Když se řekne festival konaný vprostorách zámeckého parku, člověk by čekal zelenéprostranství plné vegetace, po jehož trávnících by se možnáza jiných okolností mohli procházet pávi. Nic nebylo vzdálenějšíod reality, protože přeplněný prostor se nacházelna vcelku neupravovaném terénu, o kterém by člověk, vlivem sucha a početné návštěvnosti akce, po třech dnech konání hovořiljako o travnatém opravdu jen stěží. Zbytky spálené trávy zde hřídce prorůstaly vrstvou suché zeminy aprachu, který poletoval všude kolem. Rozprostřít si na něco podobného deku, jak jsem zde vidět, mě přišlo docela neuvěřitelné. Po první obhlídce místa jsem si kladl otázky typu - Opravdu je tohle ten zámek, kdese nachází slavná Muchova Slovanská epopej? A opravdu vám přijdedůstojné na podobném místě pořádat hudební akci tohoto typu? Zámecký park působil, jakoby se po něm měsíce prohánělo stádo bizonů z filmu Vinnetou. Chtěl bych jej vidět před prvním konáním festivalu a porovnat rozdíly, takže poslední otázka zní. Opravdu takové barbarství ke svému fungování malebné moravské městečko potřebuje?S Mauglím přicházíme, když na pódiu dovádísebranka zbrojnošů zvaná WARKINGS. Naše pohledy se střetávají beze slov a zračí se v nich zděšení. Vytuněná power záležitostse spoustou orchestrace a vybuzených bodrých zpěvů mne přijdeodpudivá prakticky okamžitě, ale těch pár skladeb co zbývá dokonce jejich setu vydržíme. Opravdu je na tom současná euro-metalová melodická produkce tak špatně? To ještě netuším, že po nich následující folkověrozjuchaná germánská marškumpačka zvaná D´ARTAGNAN bude ještěkýčovitějším a otravnějším oříškem. Ochutnávám prvního krušovického Bohéma a není vůbec špatný. Alespoň že tenhle výběr se pořadatelům povedl. Ochutnávám rozhodně ne špatný nápoj ve společnosti z pódia se řinoucích pospolitostních refrénů zpívaných v němčině a připadám si jako v centru blbého vtipu. Razantně nastavená kapela na nic nečeká a songy působí jako vojenské halekačky zhistorických krčem zasazené do pochodové nálady. Asi bych stěží vybral protivnější hudební doprovod.Je po desáté hodině a na pódium za pozdního soumraku nastupujeněkdejší slavný Ozzyho kytarista Zakk Wylde se svým projektemBLACK LABEL SOCIETY a světe div se, prostor areálu se při sobotnímvečeru začíná vyprazdňovat. Říkám si, to jako ty lidi v tomvedru vydrželi u té předchozí hudby tři parné dny a teprveteď hromadně odcházejí? Asi to mám hozený trochu opačně. Zakk vpodstatě nezklamal a předvedl solidní hodinový set, kterýpůsobil ucházejícím, heavy, hromovým dojmem, neb byl plný riffovýchčísel, v duchu sabbathovského odkazu. Zazněla dokonce asi pětiminutová část z jedné z nejslavnějších skladeb Osbourneova sólového repertoáru, skladba „No More Tears“, na které se Zakk v roce 1991 výrazně podílel. Ve výsledku tak koncert BLACK LABEL SOCIETY bavil a jsem velmi rád,že byl sestaven spíše z tvrdých věcí. Kytarista působil vitálním způsobem a velmi profi, navíc oželelsvé smutné akustické balady a ve výsledku toho sólovéhopředvádění také nebylo nad nezbytně nutné množství. Solidníhardrocková záležitost, u které byl nejeden neznalý návštěvníkpřekvapen, jak moc se Zakkův hlas naživo podobá Ozzyho zpěvu.Představa, že ještě někdy v životě spatřím koncert SAVATAGE, platila dlouhá léta za sci-fi. Vývoj událstí jde však nyní povzbudivým směrem a v plánu je snad i nová studiová deska. Dlouho jsme čekali na návrat geniální progresivně metalové či hardrockové formace zpět mezi aktivní bandy. Dlouho jsme mohli jenom snít o něčem podobném. Plně si tak užívám comback a těším se na věci příští. Vzhledem k úspěšnosti projektu, který někteří členové SAVATAGE rozjeli kdysi na přelomu milénia s producentem Paulem O´Neillem - TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA - se nebylo čemu divit, že Olivova původní kapela byla na dlouhá léta uložena k ledu. Několik comebackových turné SAVATAGE, uskutečněných od loňského roku, však stále napovídá, že naděje umírá poslední a rovněž možná, že se čekání vyplatilo. Kapela má totiž koncertně skvělou formu a sálá z ní chuť i sehranost. Je sice pravdou, že z logických důvodů postupujícího věku Zachary již hlasově není v tak famózní formě jako před třiceti lety, ale pořád posluchač dostává kvalitu s nejvyššími parametry. Koncert na Moravě tohle s jistotou potvrdil.Floridští SAVATAGE, v sestavě sezpěvákem Zachary Stevensem, baskytaristou Johnny Lee Middletonem,dvojicí kytaristů Chrisem Cafferym a Alem Pitrellim, bubeníkem JeffemPlatem a hned dvojicí nových klávesáků, se stali pro mne jednoznačnýmvyvrcholením večera. Od začátku mě lákalo se na ně zajet podívat a oni rozhodně nezklamali. Jsem rád, že Jon Oliva nakonec dal k návratu svolení, protože tahle sestava, i přes jeho absenci, prakticky ani na chvíli nevypadla z profesionálníhonastavení. Od samotného začátku měl koncert vynikající zvuk,navíc byl po dramaturgické stránce skvěle poskládán a reprezentoval průřez zhruba toho nejlepšího, nebo chcete li nejzásadnějšího, co portfolio SAVATAGE nabízí. Jednahistorická vypalovačka střídala v Moravském Krumlově druhou, osmdesátky se přelévalydo devadesátek a zase zpátky. Některé vály s navýšenou orchestrací působily logicky košatěji, jiné byly naopak úderné a prezentovaly heavymetalové kořeny souboru.Je tedy třeba potvrdit, že si zde všechno dokonale sedlo a člověk v podstatě u songů jako„Edge Of Thorns“ (nejlepší skladba Zacharyho éry), „Chance“ (kapela si velice slušně poradila s onou rapsodií vystavěnou na vícehlasé gradaci), „Hall Of The Mountain King“ (osmdesátky v tom nejvelkolepějším) nebo „Gutter Ballet“ (naprosté umělecké dílo, škoda jen absence Jonova tehdejšího hlasu, který chyběl) pouze lapal po dechu a nechal se unášettou skvělou muzikantskou erupcí. Když to řeknu na plnou hubu,tak jsme si akorát připomněli, jakou skladatelskou genialitou tahle kapela vždy vládla. Tohle byl opravdu vynikajícírockový koncert a ukázka špičkového muzikanství. O to vícmožná zarazilo, že se areál již v průběhu vystoupení SAVATAGE spíše vylidňoval. Jasně, třídenní akce Rock Castle po koncertě Američanů vlastně končila, ale na druhou stranu – při vědomí, co zde hrálo celé tři dny před tím, mám za to, že se ze SAVA prostě neodchází.https://www.crazyDiamond.cz/na_co_se_tesim_na_brutal_assaultu_2027_asylum/4005https://www.crazyDiamond.cz/na_co_se_tesim_na_brutal_assaultu_2027_asylum/4005nobody@nothing.com (Gazďa)„Tak nám skončil Brutal, paní Müllerová.“ „Kterej?“ „Tendevětadvacátej, ale ten třicátej už má vohlášený některý kapely.“ Když je takčlověk v laufu a píše zážitky z našeho nejvíc kosmopolitníhometalového festivalu, nechce se mu hned končit. Při takovém psaní totižjednodušeji zapomene, že letošní festivalová sezona je už za námi. Je možné setak začít těšit na to, co nás čeká za rok. A vypadá to opět zajímavě. Nejsem zdaleka tak znalý jako řada jiných českých hudebníchpisálků, kteří každou kapelu už viděli několikrát. Já jsem dvacet let nakoncerty vůbec nechodil, takže teprve teď občas objevuju to, co je pro některé běžnýmovocem. Mám tedy hodně co dohánět a opravdu mě to baví. Ze tří dosud oznámených headlinerů jubilejního třicátéhoročníku jsem zatím neviděl ani jednoho, ale když se na obrazovcev pevnosti objevilo jméno MERCYFUL FATE, věděl jsem, že pojedu, i kdyby zbytekvystupujících byl samý rave a techno. Jedna z velkých heavymetalovýchhvězd, která mi ještě chybí ve sbírce. Kdybych měl v oné době peníze, takbych Dány viděl už jako teenager v památném roce 1997, kdy vystoupilispolečně s KING DIAMOND v Malé sportovní hale. Takhle jsem si o tomtokoncertu tehdy jen četl v Rock and Popu. Podobně jsem prošvihl jejichprvní reunion v Josefově před čtyřmi lety. Teď už se to nestane. Na příštísabat a nebezpečné setkání už dorazím určitě. King je naživo stále vevynikající formě, což jsme si potvrdili loni na Metalfestu a třeba nás konečněčeká i nějaká ta deska, ať už z jednoho nebo druhého satanského vrhu (mocbych tomu nedával). Dlouholetý obdivný vztah mám i k SISTERS OF MERCY, jejichž„Vision Thing“ (1990) byla jednou z desek, které mě s bráchou vedlysměrem k tvrdé muzice. Od té doby Britové žádné další album nevydali, ikdyž mají přehršel „nových“ písní, které rádi hrají živě. Světe div se, ale zrušeníletošní účasti na Brutalu bylo vysvětlováno nahráváním další fošny. Nikdo tomunevěří, ale uvidíme. Koncertně jsem Sestry vždy prošvihnul, jelikož u nász neznámého důvodu hrají vždy v malých sálech, a než jsem si tohovšimnul, tak byly lístky vždy vyprodány. Naživo nemají pověst tohonejspolehlivějšího bandu, ale jde o soubor, který rozhodně vidět chci. A jestlispustí „Vision Thing“, tak jdu do moshpitu.Naopak ke třetím headlinerům CHILDREN OF BODOM nemám vztah takřkažádný. Nevěnoval jsem jim pozornost, pak se rozpadli a Alexi Laiho umřel, takjsem neviděl důvod se k nim vracet. Letos se někteří zbylí členové dalidohromady kvůli několika vystoupením a příští rok chtějí oslavit třicet let odvydání první desky. Minimálně ze zvědavosti se rozhodně podívat půjdu. A takyněco mezitím naposlouchám. Na příští rok oznámili návrat také NORTHER. Skupina, kteráse CHILDREN OF BODOM inspirovala. Tuhle jsem ale kdysi poslouchal. Ohnivěrychlý melo thrash/black se silně melodickými vyhrávkami a sólovacími soubojimezi kytarou a klávesami. Vrací se i Petri Lindroos, který jinak žhaví kytaru azpěv u ENSIFERUM. Vůbec poslední koncert měli mimochodem v roce 2012 právěv pevnosti. Z dále oznámených určitě neminu EMPEROR. Podobně jakoSisters už desítky let nevydali žádnou desku a IHSAHN s tím ani nechcezačínat, protože prý nelze bojovat s nostalgií. Vím, že jsouv pevnosti častými hosty, a pokud se správně dívám, tak tam byli užtřikrát. Pro mě ale půjde opět o premiéru. Stejně jako u švédských DISMEMBER,kde si také budu muset projít diskografii, abych se ji trochu naučil. Už abychsi pomalu začal z toho všeho dělat playlist… Další z historickyslavných deathmetalových skvader, kde si potřebuju doplnit vzdělání, jsou jejichkrajané HYPOCRISY. Ty už jsem kdysi na koncertě viděl, ale moc si z tohonepamatuju a znám jen omezený výběr jejich písní. Velmi mě zajímají výbornípolští blackmetalisté MGLA, na které jsem narazil na YouTube. Dlouhé a zajímavétechnicky brilantní kompozice ovlivněné druhou vlnou skandinávského blackmetalus mnoha nápady. Vrací se také legendy doomu THE OBSESSED, kteří tu už předpár lety hráli, ale já neměl tu čest. Za zkoušku určitě bude stát i projektTOWARDS THE SINISTER, který dává dohromady některé bývalé členy MY DYING BRIDE,včetně Aarona Stainthropeho. Mají hrát setlist složený z dávných kusů. Podobnýnávrat chystá i JOHN BUSH, který sáhne po výběru ze čtyřech desek, jež daldohromady s ANTHRAX. Právě na těch jsem si jako mladík zkoušel Newyorčanydostat do uší. Těším se i na KANONENFIEBER, které jsem z lenostiprošvihnul před dvěma lety v klubu, který mám přímo před barákem a onimezitím vyrostli v jednu z nastupujících hvězd současnéhoblackmetalu. Němci jsou u nás častými festivalovými hosty, naposledy letos naRock Castle, ale vždy na těch kláních, kde se nepohybuju. Na válečném poli WWIblackmetalu dávám mírně přednost jejich ukrajinským kolegům 1914, ale až spustítakovou „Die Havarie“ je moshpit opět jistý. Z těch prověřenějších stálic nevynechám CARCASS, kteřínaživo nikdy nezklamou a jejich vystoupení bývají pravidelně jednímz nejnatlakovanějších počinů českých metalových festů. DESTRUCTION jsou z německéthrashové čtyřky mými největšími oblíbenci a v posledních letech jsme jev Česku zažili ve Slavičíně, Suchdole nad Lužnicí nebo v Ostravě, kdejsem ani jednou nebyl. Čas to napravit a zas si užít tuhle bestiální invazi. Podobněrád si osvěžím britské klasiky prďáckého deathu BENEDICTION, jejichž poslednídvě desky považuju za vynikající a plné špičkových energických válů. Ale bude toho samozřejmě mnohem víc. Těším se také, že sirozšířím obory i žánrově. Z těch pro mě vzdálenějších stylů chci vyzkoušetSYLOSIS, MALEVOLENCE, MAKE THEM SUFFER, IGORRR, DETHKLOK nebo DEVILDRIVER. https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_sobota_den_ctvrty_koncert/4002https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_sobota_den_ctvrty_koncert/4002nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Poslední den povedeného festivalu.Počasí bylo zas mírnější a sestava opět našlapaná. Jakoobvykle jsem dorazil v časnější odpoledne. Moje nadjáplánovalo začít arizonskými thrashery SACRED REICH, ale viděljsem je loni na Basinu, takže jsem se rozhodl déle relaxovatv Hradci a odstartovat něčím jemnějším. Po vstupu doareálu procházím okolo hlavního pódia během jejich produkce apřekvapuje mě, jak je na nich těsně po druhé odpolední plno.Tvoří se dokonce takové ty dlouhé nudle okolo stánků s pivemaž na hlavní ulici, které jsou typické pro večerní produkce.Návštěvníci festu mají zjevně rádi sympaťáky okolo věčněusměvavého Phila Rinda víc než organizátoři předpokládali.Koncert prý byl výborný a jak teď článek spisuju, tak je milíto, že jsem se nevykopal dřív. Letos bychom měli po sedmiletech dostat další desku a kapela tvrdí, že půjde o pěknýnářez. Já však jen proplul okolo směrem dáldo pevnosti, neb v zadní části areálu nás čekala jedna zespeciálních show tohoto festivalu. Dnes méně známá skupina sezvláštním názvem THE 3RD AND THE MORTAL si Josefov vybrala projednu z několika letošních show, na kterých pokračujev oslavách třiceti let od vydání první desky „Tears Laidin Earth“. Norové se po více než dvaceti letech dali dohromadyna několik show loni a letos ve velmi občasném koncertovánípokračují, takže jsme měli velké štěstí. Tahle parta bylavůbec první, která se pokusila spojit jemný a rozněžnělýženský vokál s tvrdou muzikou a výsledkem byla zcela novácesta pro doom metal a další lyričtější subžánry. Jejich vlivvidíme dodnes a mohli jsme jej sledovat například o dva dny dřívev produkci DRACONIAN. Jako inspiraci pro založení NIGHTWISHtuhle desku udával i Tuomas Holopainen. Plac vzadu je volnější,než jsem v posledních dnech zvyklý, lidi tyhle doomery asitolik neznají, ale koncert je velmi působivý. Je vidět, ževystupování je pro ně pořád ještě vzácnost, ke kterépřistupují jako ke křehké květině. Z kapely je cítitzdvořilost a září z ní touha užívat si tyto okamžiky,kterých možná nemusí být mnoho. Zvláště ze zpěvačky kari Rueslatten, která z kapely odešla hned po vydánízmíněného alba, aby se vrátila až před tímto turné. Jemná amilá blondýna, která si s publikem mezi písněmi přirozeněpovídá a má zjevně radost, že tu s námi je. Šest písníprastarých klasik atmosférického doomu a jedno z nejpůsobivějšíchvystoupení letoška. Velmi sympatické vystoupení zde znovupředvedli arizonští SACRED REICH vedení nesmírně ukecaným adobře naloženým Philem Rindem. Průřezu jejich diskografiínescházelo takřka nic, takže došlo jak na položku z debutovédesky „Ignorance“, několik písní z nejslavnějšího alba „TheAmerican Way“, jehož titulní song s chytlavým riffemvlastně celý set zahájil, ale také jednu věc z opomíjeného alba „Independent“ z roku 1993, či také něco z posledního albové zápisu „The Awakening“. Phil promluvil o brzy realizovaném zbrusu novém materiálu a trochu i o politické acelospolečenské situaci u nich doma ve Státech, a protože prokapelu nebyl problém posluchače dostat do dění i po stránce hudební, už od začátku jejich koncertu plulicrowdsurfeři nad hlavami početného davu přihlížejících. Ochranka stojící v uličce mezi diváky a pódiem měla opravdu plné ruce práce. Já se v těch minutách nacházím nejblíže pódiu za celý festival, v jednu chvíli dokonce asi cca 3 metry od zábradlí, a tak mě v jednu chvíli nezbývá než nechtěně (nicméně nutně) držet nad sebou metrákového týpka, co ve vzduchu třepetá končetinama a pluje nad hlavami. Až mě v jedné vteřině napadlo - Kam všichni sakra zdrháte? Hele, jsem starej chlap, nerad bych se dočkal vyhřezlé plotýnky, co kdybych se na něj taky vy... , pustil ho na zem a prostě odešel? :-) Nicméně držím. Koncert byl zakončen stylově a sice skladbou „Surfin´Nicaragua“ze stejnojmenného EP z roku 1989. Celkově tak výstup Američanů hodnotím velmi kladně, takhle vypadá inteligentníthrash metal. To sprostí newyorští dědkové z DEMOLITION HAMMER znovu dokázali, že v sobě mají stále vnitřní nasranost a divoké nastavení. Jejich thrash/death metal z počátku devadesátek vlastní stále potenciál navodit u fanouška povzbudivé pocitya touhu po starých časech, jenže...jenže ta doba je dávno pryč a tahle kapela nikdy nedělala skladby, které by si zapamatovaly davy. Škoda tedy jen, že to celé nemánápaditost old-schoolových alb brazilské SEPULTURY a že zvuk tentokrát nebyl úplněz nejlepších.  Další zážitek nemůže býtkontrastnější. Přicházím z intelektuální městskékavárny, kde se řešila filozofie, na rodeo amerického venkova. Nahlavním pódiu producírují thrasheři DEMOLITION HAMMER. Béčkažánru, ale jsem na ně zvědav. Nikdy jsem je neviděl a v Českubyli zatím jen dvakrát a naposledy před covidem. Trika, kraťasy amuzika, které se říkalo kdysi deathrash. Kolik fucků a shitů sedá říct v jedné větě? Tady ti chlapci ukazují, že žádnájiná slova takřka nepotřebujete. „Jste zasraný zmrdi a nám setakovýhle sračky líbí,“ zní z pódia a publikum tyhleexistenciální perly nadšeně kvituje. Slušný odvaz nebo „pořádnámrda“, když použiju slovník kapely. V moshpitu se prohánějídva tyranosauři a já držím celý set s nimi. Newyorčanénevydali třicet let žádnou desku, ale to se má teď prý změnit.V pevnosti z ní zazněl nový song „Vendetta“ a možnáse jednalo i o celosvětovou premiéru. Následují klasici deathmetalu MONSTROSITY a já ze zvědavosti zůstávám na dvě ukázky.Murmur Eda Webba je opravdu ukázkově hluboký, ale jinak na tentoletmý poslech neslyším nic, co by mě nutilo zůstat dál. Po občerstvující pivní diskusiv kobce se vracím na své oblíbence INSOMNIUM, ale přiznávám,že mi toto jejich vystoupení příliš nesedlo a moc jsem si z nějneodnesl. Nebylo to výkonem kapely, ten byl spolehlivý. Možnájsem byl myšlenkami jinde, ale měl jsem chvílemi potíž poznat isvé dlouhodobě oblíbené skladby. Těmto melancholickým Finůmlépe sluší temnota večera než rozpálené slunce. Navíc dvanové singly (oba byly přehrány) z blížící se desky jsouprostě slabé. Bylo by taky fajn, kdyby kapeka nějak připomněla desetileté výročí od vydání své nejlepší desky „Winter´s Gate“, ale to se zjevněnestane. Tahle deska se musí podle kapely hrát celá, ne rozsekaná na části,takže z ní pro jistotu deset let nedali nic. Zatímco v předchozích dnechbylo v Jaroměři deathu pomálu, sobota se blyštěla v odleskutohoto extrémního kovu. Umístit ale následující VADER naObscure se ukazuje jako dramaturgický přešlap, neb je tam narvánoúplně nejvíc, co jsem letos zažil. Zdá se, že sem dorazilapolovina Polska. Nechce se mi tlačit dopředu, tak různě měnímplacy mezi kopečkem, cisternou a stánkem a celkem si tento oldschool death vychutnávám. Piotr Wiwczarek setu zjevně cítí jako doma a po počátečním pozdravu „Dobrý večer, Česká republiko, ahoj Brutal Assaulte, dobry večer zkurvysyni“ na nás už mówipo polsku, ale je to příjemné a osvěžující.Běží už čtvrtý den akce a oplachovat hlavu studenou vodou, tak jak často činí Gazďa, v žádném případě nepotřebuji, prakticky jsem to za celé čtyři dny ani jednou neudělal, tak proto podobné věty v mé části textu úplně chybí, ale možná by zde chyběly, i kdybych tak činil. Nevím. Nechci nikoho zdržovat ani informacemi o tom, kde jsem relaxoval a co jsem ve které části dne jedl. Jasně, pitný režim jsem dodržoval především v Šatlavě na vršku na začátku Lemmyho uličky. Přejděme tedy k důležitějším skutečnostem. Fascinovaně přihlížím po zvukovéstránce prostorově koncipovanému, mocnému a sugestivnímuvystoupení švédských CANDLEMASS. Doom metal v jejich podání jevyloženě lahůdkový, a to i přestože zpěvák Johan Langqvistmá již svá léta a jeho hlas již není schopen prezentaceněkdejších výšek. On sám se hlasově drží již v nižšíchpolohách, ale skladby, které hodinu majestátně duní hlavnímprostranstvím festivalu, to nikterak nepoškozuje. Tyvesměs přinášejí to nejzajímavější, co zde mohl návštěvníkz old-school metalové klasiky slyšet. Krásně čistý zvuk a velkásíla, tohle mne napadalo, když kvintet spustil výběr svýchprastarých klasik jako „Crystal Ball“, „Bewitched“, „MirrorMirror“ či „Solitude“. Za mne další z osobních vrcholů akce. Šéf a baskytarista Leif Edling dva dny před vystoupením oslavil své třiašedesáté narozeniny a mohl být tak velmi pyšný, že jeho celoživotní kapela stále splňuje přísná měřítka kvality a jde z jeho spoluhráčů velká chuť do hraní. Dechberoucím jsem shledal jak výkon obou kytaristů Mappe Björkmanna a Larse Johanssona, tak hromovládného bijce Jana Lindha za bubenickou soupravou. Stále skvěle šlapající mašina sabbathovského metalu!Na americké blackgazestálice DEAFHEAVEN jsem na zadní scéně jen na skok a pozorujizde, jakou intenzitou ono vystoupení vládne. Nepřekvapuje mne to! Tahle kapela má opravdu co sdělit. Z pódia se valí opravdová masa energie, až se člověk lekl. Frontman je skutečněnezastavitelný, v naprosté koncentraci, neustále v pohybu a burcující, spjatýse vším děním na pódiu i mimo něj. Za mne jde však o hudbu taktrochu monotónní, poplatnou své subžánrové škatulce, v níž samozřejmě DEAFHEAVEN patří k nejzajímavějším. V jejich zvuku si všímám větší inklinace khardcoru než bych si býval předběžně myslel. Každopádně vtom byla spousta potu a energie a lidi to, myslím, celé hodněbavilo. Škoda jen, že jsem na ně měl jen patnáct minut.Další CANDLEMASS na hlavním jevištimají odhadem oproti Polákům třetinovou až polovičnínávštěvnost a nemám problém proniknout ze strany až těsně kmuzikantům. Na plachtě visí „40 let doom metalu“ a přesnětakhle si tu připadám. Jako ve starém auťáku, kde už ne všechnofunguje. Dávám si „Bewitched“, „Mirror Mirror“ a ještěněco a vracím se dozadu, abych si našel plac pod pódiem naDEAFHEAVEN, protože tyhle kluky chci vidět zblízka. Nejsem zklamána myslím, že nebyl nikdo, jelikož tohle byla oproti svíčkařůmraketa SPACEX. Zejména z frontmana George Clarkea nejde spustitzrak. V civilu asi velký sportovec, jinak si nedovedu vysvětlittu energii. Ten chlápek tam lítal jak na pružině. Co takhlepubliku předá, to mu lidi zas odevzdají. Divoká jízda rozdivočeladav a moshpity byly pod pódiem exkluzivní. Zas tolik tuhle hudbu nežeru aClarkeův vokál je až moc screamo jednorozměrný a na dlouhodobýposlech nepříjemný, ale když se spustí třeba taková„Magnolia“ nebo závěrečná „Winona“, tak je těžké tomu odolat.Vracím se do přední části areálu,kde mne za zvuků skladby „Leprosy“ čeká pozoruhodná řežba od LEFTTO DIE. Původně koncertní projekt někdejších členůSchuldinerových DEATH z konce osmdesátek a frontmana od GRUESOMEvšak letos vydal regulérní debutovou desku vlastních skladeb. To, co mne však na koncertu láká, jsou především staré klasiky od DEATH.Vystoupení má skvělý zvuk a pořádný tlak, stejně tak lzecítit esprit starých časů, kdy se death metal teprve klubakl na světlo. KytaraRick Rozze má prakticky totožně jadrný zvuk, jako onehdy v časechmalomocenství. Nezbývá než si tu rubanici prostě užívat. Zprvu jsem nepočítal, že se u vystoupení nějak dlouho zdržím,ale nakonec jsem velmi rád zůstal na celé. Skvěle připravenibyli v Josefově rovněž Norští vládcové ze SATYRICON, kteří dodatečněnaskočili do festivalové soupisky za odřeknuvší CRADLE OF FILTHa úlohy sobotního headlinera se zhostili zodpovědně a s patřičnýmzápalem. Fanoušky tak čekal obligátní průřez největšímihitovkami seveřanů, jaký tady od této kapely již zazněl nezčetněkrát, neb SATYRICON zde patří k hodně často vystupujícím veličinám. Těší mne, že má nejoblíbenější blackmetalová kapela všech dob si stále udržuje velmi dobrou formu a mnoho lidí baví. Stejně jako v případě loňského vystoupení, patřil i letošní půlnoční koncertSATYRICON k ozdobám celé akce. Kapelu jsem za život viděl určitě více než desetkrát, z toho minimálně pětkrát (spíš šestkrát) zde v Jaroměři. Tohle se zkrátka nikdyneomrzí.Na LEFT TO DIE tak přicházím až k závěru a mohu pouze konstatovat, že před hlavním pódiem je opravdu hodně plno až dozadu na hlavní bulvár, což je pro mě trochu překvapivé, neb před pár lety se producírovali v Praze jen ve Futuru. Terrymu Butlerovi a spol. to šlape výborně, ale já to brzy otáčím zpátky, neb chci vidět alespoň kusy z překrývajících se setů CRYPTOPSY a WARDRUNA. Ani u jednoho z uskupení se nepovažuju za potenciálního fandu, jen za letmého zájemce, ale chci si udělat alespoň nějaký názor. Těžkotonážní death CRYPTOPSY jsem se občas doma pokoušel poslouchat, ale nešlo mi to a návštěvou jejich produkce jsem si potvrdil, že to je do budoucna asi dál zbytečné. Hodně natlakovaný papiňák, kde se pořád něco děje, ale technika, chaos a vrstvení tónů zde vládnou nad jakoukoliv přehledností, riffovostí, neřkuli melodičností. „Totální přemrd,...“ jak za mnou filozoficky poznamenal nějaký dvacetník. Příliš náročné pro moje uši a můj mozek. V naprostém kontrastu k této hydře je pak performance jedněch z hlavních hvězd festivalu alias norského historického folku WARDRUNA hraného na dávné nástroje. Rozumím, oč jim jde a že se snaží vyvolat duchy přírody v nás a navázat na dávné tradice. Kopčem, Mamutík… Ani to není špatné a oproti HEILUNG nejde jen o šamanství, ale skládají i skutečné písně. Věnuju dění na zatemnělém pódiu necelou půl hodinu a jsem spokojen. Víc ale nepotřebuju. Možná mám štěstí, protože žena jednoho kolegy z konkurenčního média pak říká, že z lidí vysávají energii…...Já si chci baterky naopak dobít, ato na následujících SATYRICON. Slyším všude možně, že zvuknebyl dobrý, ale já jsem si ničeho vážnějšího nevšiml az mého pohledu se jednalo o povedený koncert. Sebevědomákapela, která si nepotřebuje nic dokazovat. Profesionálně aenergicky odehraný set, kde tomu všichni dávali sto procent. Předemnou nějaký latino točí půlku koncertu mařenou u země jako oživot a u toho občas mimo rytmus vykřikuje kusy textů a mávápěstičkou. Zjevně jsem svědkem splněného snu. „Black Crow On a Tombstone“, „Now, Diabolical“, „The Pentagram Burns“, „Fuel For Hatred“. Pecka stíhá pecku, ale já musím bohužel předkoncem setu pryč, protože potřebuju zaujmout dobré místo předBORKNAGAR, které jsem nikdy neviděl a jež pro mě byli jednímz hlavních lákadel celého letošního klání.Oproti vizuálně přísně sladěným satyrům jsou jejich norští spolubojovníci oděni, jak se jimzachce. Objemný Vortex měl na sobě jakousi barevnou mikinu KISS,která vypadala jako hokejový dres, a vedle stojící střízlíkLazare se zas v triku bez rukávů podobal nějakému jogínovi.Ani tady už se dávno nehraje black metal, ale pestrá a zajímaváprogrese, kde black občas vystrčí růžek nebo dva. BORKNAGARpřehráli osm věci a až na šestadvacet let starou „Colossus“bylo vše z posledních tří alb. Když se jako třetíspustila „Up North“ z předposlední desky, dostal se koteldo varu nejmíň devadesát stupňů a co mohlo zpívalo. Takhlepoznáte, když je kapela stále relevantní. Existují třicet let,ale mají dostatek nového materiálu, který považuje za lepší alid ho miluje. Zvukově vše klaplo a vokální harmonie mezihokejistou a jogínem byly úchvatné. Ani jedno šlápnutí vedle,ani jeden falešný tón. Vypíchnul bych ještě „Summits“, tedyúvodní majestátní song z poslední desky, na které opěttrochu přitvrdili, což bylo na koncertě jen dobře.Je půl druhé nad ránem, hlavnípódia už jsou zavřená, ale několika tisícovkám lidí se stáleještě nechce spát. Někteří popíjejí, jiní se stále krmí,další jen tak posedávají. Jsou i tací, kteří v tuhlechvíli stále nakupují desky nebo serepetičky. Mně se také ještěnechce letošní festivalovou sezonu končit, tak jdu omrknoutněkolik songů CARPATHIAN FORREST. Opět jedna ze slavných skupin,které jsem historicky moc nedal. Spíš už jen tak přemítám nadvšemi těmi zážitky, než bych skutečně poslouchal. LetošníBrutal mi přinesl hodně spokojenosti, emocí i poučení. Je tofestival pro mozek, srdce i mojo a já už se těším na dalšíročník. Rovněž se těším na příští ročník a z možných i nemožných headlinerů bych si do příště přál koncerty z řad měkčejších obrů, jmenovitě loučící se MEGADETH a obnovené FAITH NO MORE, no a pokud by se vám to vážení pořadatelé jako zdálo moc, a pro uspořádání drahé, tak místo FNM tedy alespoň ty sanfranciské MORDRED, to jenom tak na okraj, jako takové pidi přáníčko týkající se kult old school kapely, co zde nikdy nehrála! Potvrzených je už teď spousta mých favoritů (v rámci známé čtyřicítky mne zajímá 12 jmen) v čele s CARCASS, MERCYFUL FATE a EMPEROR, takže spokojenost. Nepohrdl bych Jerry Cantrellem. Cože? Říkáte, že je drahej? Hm. Škoda. Potěšili by NINE INCH NAILS, A PERFECT CIRCLE, QOTSA (pravděpodobně ještě dražší) a spousta menších a větších stálic, ryb malých, středních i opravdu velkých. METALLICA zde fakt asi nebude, trefy do černého jsou tedy u mne jako vždy směrovány na OVERKILL, TESTAMENT, ANTHRAX, MASTODON a OPETH, svět se točí dál a život fiesty pokračuje povzbudivým směrem, tahle akce mě prakticky za posledních patnáct let poskytla úplně všechno, co v rámci příslušné hudby můžu vidět a slyšet, takže ... vlastně ke štěstí nepotřebuju už vůbec nic. Díky a znovu za rok!Gazďa, StrayGazďa - nejlepší koncerty:BLACKBRAID, BORKNAGAR, AMORPHIS, DEICIDE, DRACONIAN, THE 3RD AND THEMORTAL, CASTLE RAT, SVENTEVITH, AURA NOIR, COVEN, ARTHUR BROWN,DEAFHEAVEN, OLD MAN´S CHILD. Stray - nejlepší koncerty: NEVERMORE, TRIPTYKON, DEATH ANGEL, BODY COUNT, AMORPHIS, ALCEST, CORONER, MARDUK, SACRED REICH, CANDLEMASS, LEFT TO DIE a SATYRICON.Mauglí - nejlepší koncerty:  CORONER, SATYRICON, CANDLEMASS, TRIPTYKON, DEICIDE, LEFT TO DIE, GRAVE, DEATH ANGEL, MORTAL SIN, METAL CHURCH, ALCEST, KITTIE.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_patek_den_treti_koncert/4001https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_patek_den_treti_koncert/4001nobody@nothing.com (Redakce)V pátek bylo počastí klidnější,celkem příjemně a část dne i pod mrakem. Nemuseli jsme se takčasto ochlazovat vodou z cisteren, které byly vhodněrozmístěny v obou hlavních částech areálu. Pitné iužitkové vody byl po celý festival dostatek a za to patříorganizátorům pochvala. Stejně jako hasičům, kteří náspravidelně kropili a čehož jsem vždy využíval. Původně jsem plánoval dorazit už nadruhou na skotské epiky SAOR, ale dvě hodiny po nich mě v areálunic nelákalo, tak relaxuju a přicházím až těsně před pátouna maďarské alternativce THY CATAFALQUE. Jedno z nejpříjemnějšíchpřekvapení během přípravného náslechu na festival, k němužmě navíc přivedl zdejší čtenář gotta (díky!). Zajímavězpěvné až popové melodie doplněné o tvrdý spodek a trochuelektroniky s puncem jinakosti – hudební složkou ivyužíváním maďarštiny. Tahle alternativnost se ale do pevnostipodařila přenést tak napůl. V některých případechzanechala svou stopu, nejsilněji asi ve skladbách „Napút“ nebo„Embersólyom“, jindy ale studio chybělo a produkce se měnilav tradičnější hopsandu, která svými funkčními alejednoduchými melodiemi připomínala slováckou zábavu. Až jsem sipři pozorování dvou sólových zpěvaček a dvou zpěvákůnajednou říkal, jestli nejde o nějaké balatonské lidovky.Harmonie mezi pěvci čistého i hrubého hlasu byly každopádněbezchybné.Do areálu vcházím v průběhu odpoledne, kdy užna jednom z hlavních pódií servíruje svou porci hniloby tuzemská pětice SNĚŤ. Klukům se vystoupení vydařilo, jak po zvukové stránce,tak co do jeho spádu a atmosféry. Nejsem si úplně jistej, zdalina podobně velkou scénu tenhle band patří, určitě bych si zdedokázal představit řadu výraznějších značek hrajících letos vzadu na Obscure Stage, ale budiž, SNĚŤ obstála a sklidila slušnýaplaus. Fakt, že organizátoři zvažují ze všech stran každéhotuzemského účastníka, vlastně vyhodnocuji velmi kladně. Šermovat lacině se spoustou umístěnek pro české ug-metal štiky, to by byla cesta do pekel. Holt mne zajímá festival reflektující především dění v celosvětovémprostoru!! Jižané CORROSION OF CONFORMITY na mne působí jakonejhlasitější kapela celé akce, podobně uši trhající, vystředovaný a hlasitýkravál zde letos nepředvedl snad nikdo jiný, a tak poprvé a naposledy sahám pro špunty aregulérně utěsňuji. To,.co se na nás řítí z pódia, máintenzitu běhu bizonního stáda. Vlastně je mě to až nepříjemné.Zkušená americká skvadra odehrála tedy mimořádně halasný set, ale nad rámecstandardu se v rámci vlastní zajímavosti nedostala. Byl to tuším pátý koncert, který jsem od nich kdy zažil, a tak si je zařazuji do fochu - už není nutné vícekrát vidět.Následuje krátká exkurze do ANIMALSAS LEADERS alias údajného instrumentálního progu. Bubeník MattGarstka o stylu skupiny mluví jako o „metalové fúzi“ a to bybyl asi správnější popis. Jedná se o těžko uchopitelnoumetalovou honitbu na dvě osmistrunné kytary a bicí. Basa chybí,ale strun je tu i tak až až. Podle vzoru „čím víc tónů, tímlépe“ tu chlapci se sympatickými úsměvy prohánějíhmatníky. Určitě je to baví hrát, to je ale vše, co k tomui jako posluchač políbený sólovou kytarou můžu říct.K poslechu tyhle rapsodie nejsou.  Na Obscure se má úderem šestéobjevit další legenda šedesátkového psychedelického rockuARTHUR BROWN. Po střetu pondělních COVEN s obnovenýmiNEVERMORE mám podobné dilema, jelikož ve stejnou chvílí mají nahlavní pódium napochodovat resuscitovaní CORONER. Zvolil jsemúplně stejnou taktiku – Švýcary snad ještě uvidím, uvýstředního Angličana to je méně pravděpodobné, jelikož šloo jeho první českou zastávku za čtyřiaosmdesát let. A opětjsem nelitoval. Věk samozřejmě není jen číslo, ale tenhlekoncert ukázal, že je Brown stále plnohodnotný performer. Svouvokální i fyzickou formou o jeden dva stupně překonal i o osm letmladší covenovskou Jinx Dawson. Na pódiu si různě poskakoval aobčas odhopsal pryč, aby se převlékl do dalšího z bláznivýchkostýmů. Vokálně překvapil suverénně jistým projevem, kterýjistila spolehlivá kapela o několik generací mladších hudebníkůrozjíždějících psychedelické i bluesové vály. Chtěl jsemzůstat jen na chvíli a věnovat větší polovinu CORONER, alekoukat na tohoto stále nadšeného děda rock n´rollu bylofascinující, takže jsem ze Švýcarů viděl nakonec jen tak čtvrthodinu. Šlapalo jim to náramně a doufejme, že loňská vynikajícídeska nebyla jednorázovou záležitostí. Na bedně působilipřirozeně, šestadvacetiletá pauza byla konec konců jen vestudiu. Nadmíru spokojeně vypadal spiklenecky se usmívající RonBroder. Víc řekne Stray.  Švýcarští CORONER stáleprožívají dechberoucí návrat na scénu a prostřednictvímcomebackové desky „Dissonance Theory“ se velmi rychle dostali do srdcí fanoušků. V pevnosti se velmi rychle dostali do solidního tempa a nakonec jejich výstup patřil k úplně nejlepším vrámci letošního ročníku. Trojice rozjela opravdové hodytechnické vyspělosti, agrese a brilantního muzikantství. Novinkaje v jejich koncertním setu bohatě zastoupena a potvrzuje, že jdeo nadmíru povedený a aktuálně znějící materiál,prostřednictvím kterého zažívají CORONER znovuzrození. Celková přesvědčivost a souhra mezi jednotlivýmimuzikanty nemá konkurenci, a tak si jejich set od začátku do konceužívám, především pak práci kytaristy Tommyho Vetterliho.Švédští smrťáci z GRAVE už minulý rok potvrdili velkou koncertní kvalitua i letos na Obscure stage přesvědčují o vlastní nabušenosti,znovu tak máme co do činění s prvotřídně pojatýmdeath metalem severské provenience.Poté přišel čas společně is Mauglím zasednout do šatlavy a vyhodnotit probíhajícíden, takže jsem v případě CLAWFINGER viděl také jen druhoupůlku. Fandové kapely říkali, že šlo o skvělý koncert, alemezi ty já nepatřím, i když jsme s bráchou v devadesátkáchjednu nebo dvě stočené kazety měli. Koukám, jak lidi skandujoujméno kapely a vtipálek Zak Tell odpovídá: „Je to super, občastotiž zapomeneme, jak se jmenujeme.“ Prvních deset řad lidíběhem koncertu skáče a na poslední „Do What I Say“ si Švédovépřivedli na plac hromadu dětí se sluchátkama, které mocnevěděli, co dělat, ale budou mít zážitek na celý život.Energické, zábavné, hopsavé vystoupení pionýrů rap metalu. Nichlubokého zde nemá smysl hledat, ale coby přímočará zábavaefektivní. Rovněž američtí PRIMUS zažili tynejlepší časy v devadesátkách, to znamená v období,kdy jsem se i já seznamoval s hudebním světem. Takže jsem setehdy nevyhnul ani jim. Dokonce se objevili i na soundtrackuk animovanému sitcomu Beavis and Butt-Head o dvou teenagerskýchmetalových vymaštěncích, který později svou dadaistickoupoetikou ovlivnili třeba South Park. Tolik bych asi k PRIMUSřekl dobrého. Různě jsem četl, jak byl koncert v pevnostigeniální. Ok, taky se mi nelíbí všechno, třeba opravdu nemusímfree jazz, ale věřit, že někdo vážně miluje tohle, tak to jepro mě těžké. Řeknu, jak to cítím, neberte to zle…Pseudointelektuální masturbační nafouklé nic, které je svýmpubertálním hraním na umění na podobně debilní úrovni jakoanimovaná dvojka dlouhohlavců. Potemnělé pódium, na kterémnebylo nic vidět, show žádná, jen plachta. Claypool si tamproháněl baskytaru, něco do toho kňoural a ostatní si systémembrzda-plyn tak nějak pidlikali. Ok, Les umí hrát na basu. No a co,když nejsou schopni zplodit nic zajímavého? Coby bizár doOctagonu třeba jo, ale jako hlavní hvězda celého festivalu? UANIMALS AS LEADERS aspoň chápu, že by to mohlo bavit hrát je,tady nechápu nic… Ale bylo natřískáno a zpočátku se lidiminimálně tvářili, že je to baví, i když po nějakém čase užse podle mě ty ksichty začaly protahovat. Někteří možná majípředstavu, že tenhle soubor onanistických zvuků je umění,protože se to nedá poslouchat. Ale co já vím, třeba se to někomufakt líbí. Já jdu po třech skladbách na buřta, tohle je ztrátačasu.Zlepšení nálady i kvality přicházís Nergalovým speciálním projektem tohoto léta, kterým jepřehrání vůbec první desky BEHEMOTH „Sventevith (Storming Nearthe Baltic)“. Česky je Sventevith mimochodem Svantovít, tedy bůhválky a hojnosti uctívaný polabskými Slovany. Nergal k třicátémuvýročí nekoncertuje se svou domovskou kapelou, ale vybral siislandské MISþYRMING. Snad aby zachytili původní syrovost téhledesky, což se myslím podařilo. Polský satanáš lítal po prknechjako démon vypuštěný z pekla. Nevím, jestli to bylo tím, žebez kytary nevěděl, co dělat, nebo se prostě odšpuntoval a byloby mu to vlastní i jindy, kdyby ho kytara nevázala k mikrofonu.Prodral jsem se až dopředu a úplně do mě vstoupila energieslovanského boha i blackmetalového chaosu. Oproti dnes užvypulírovaným a velkolepým BEHEMOTH byl tohle opravdu čirý(musím bohužel použít slušné slovo) nářez, který nekoukalnapravo nalevo. Pokud měl být cílem návrat k blackuořezanému na kost, tak se to povedlo a sám Nergal jako kdybydosáhl satanistické nirvány. Na závěr mě potěšila absolutnípecka „Pure Evil and Hate“ z ještě staršího EP „Andthe Forests Dream Eternally“, ze kterého také párkrát ten večerzapršelo. Nergalův malstróm se kryl s jinouseverskou produkcí, konkrétně faerskou zpěvačkou Eivør, kterámě také zajímala. Doma mě některé věci tohoto temného folkuzaujaly, ale když jsem na poslední čtvrt hodinu dorazil, tak jsemse na paní s bubínkem nedokázal vůbec soustředit. Možnáto bylo způsobeno silnými dojmy z předchozího uragánu.V Praze se má Eivør objevit příští rok v březnu, takuvidíme.  Samozřejmě že jsem dopředu věděl, žePRIMUS hudebně nejsou zrovna můj šálek čaje, ale aby kapela odehrálasvůj bizarně pojatý, nekomplikovaně komplikovaný set takřka vpřítmí, čímž jakoby lidem vzkázala – My za vámi nepůjdeme,tak musíte vy za námi, tak podobnou troufalost zde praktickynepamatuji. Čekal jsem chaotické baskytarové hody v záplavěpestrobarevného rejdění, šílený funk i kolotoč avantgardníchfeelů, s čímž bych se srovnal mnohem lépe, ale tahle prezentacev sobě neměla vůbec nic z toho, čemu bych chtěl jít naproti, takže odpovídám – A víte co, milí zlatí PRIMUS, já se k vám přibližovat nechci! VOctagonu mám vytipovanou pravěkou thrashovou lahůdku z AustrálieMORTAL SIN, což je kapela, kterou jsem na konci roku 1989 ve svých takřka patnácti objevil vestejný den jako americké TESTAMENT. Koupil jsem si totiž na burze kazetu,kde byla na každé straně nahranná novinka od jedné z těchtokapel. Utekla spousta let a z TESTAMENT je velká thrashmetalováinstituce, zatímco o MORTAL SIN nebylo prakticky slyšel. Obměněnásestava však na malém pódiu uprostřed osmihranného náměstíčkav hradbách předvádí pozoruhodné sekyrnictví, a to takové, žedokonale strhává kolegu Mauglího, který o tom poté zbytek pobytu básní pouzev superlativech. Z mého pohledu tak trochu přežitý, ale vlastněkvalitně a přesvědčivě podaný thrashmetalový old-school, kterýčerpá asi nejvíce z METALLICY jejich zlatého věku. A proč vlastně ne?Po výborném vystoupení švédských GRAVE vzadu na Obscure jsme se přesunuli do Octagonu, kde od 22:30 měli startovat thrash metaloví veteráni MORTAL SIN. Byla to jejich druhá zastávka na srpnovém European 40 Years Mayhemic Destruction Tour k výročí debutového alba z roku 1986 a s ním kapela postupně objede 10 zemí napříč kontinentem. Tahle australská banda mě v mých klackovitých letech jaksi minula a i když jejich jméno občas odněkud vyskočilo, věděl jsem o nich jen to, že už dlouho hrají nějaký ten thrash. Na menší octagonské pódium však vtrhli jak utržení z řetězu a začali to do nás sypat tak, že jsem nestačil zírat. Už od druhé skladby třepu hlavou, podupávám si do rytmu a mám chuť zakleknout jako kdysi za svoji air-guitar a řezat to s nima. Co to sakra je?! Vždyť neznám jedinou jejich skladbu! Postupně do nás nahrnuli 11 věcí, z nichž celých 7 kusů bylo z prvních dvou alb (1986 a 1987). Stray se asi v polovině setu přemístil dle plánu na MARDUK, zatímco já jsem se nemohl odtrhnout od té nečekané jízdy, které ani na okamžik nespadl řemen. Velké finále pak vyvrcholilo titulovkou z oslavovaného debutu Mayhemic Destruction včetně divokého circle pitu. Až po následném poslechu několika pecek mi konečně došlo, proč mě MORTAL SIN tak sestřelili. Ty ostré riffy, odsekávaný zpěv a zuřivé tempo - vždyť je to Kill ‘Em All! Nic ale nekopírují, mají vlastní kvalitní skladby, jen zdařile využívají těchto atributů ze zběsilého debutu METALLICY ku prospěchu věci. Podařený návrat do minulosti a skvělý koncertní zážitek. Švédští krkavci MARDUK se předvedliv dobré pohodě a odehráli sice krátký, ale pozoruhodně nabušenýset, u kterého mne samozřejmě bavily spíše pochodovějšíhitovky z posledních období, než ony prastaré velmi rychlévýplachy. Kapela zde již dávno platí za stálici, a tak se u výstupu dá prostě jen konstatovat, že MARDUK odvedli slušnýstandard před velmi početnou diváckou audiencí. KATATONII stíhámjen v rámci posledních dvou skladeb, zvuk má sice velmi slušný,ale uondaná produkce posledního alba mému dojmu nepomáhá. Asi mám dlouhodobě problém s celkovou ospalostí hudby Tomase Renkseho, kteroustvrzuje právě i konec letošního výstupu.KATATONIA mi dlouho naživo unikala akoncert v pevnosti ukázal, že jsem o nic nepřišel. Vzadu zapódiem zářil obří jelen v západu slunce nebo svitu ohně apodobně opotřebovaný kýč se valil i z reproduktorů. Hudbaunavená a emo bolestná, ale především nijaká. Jonas Renkse sezdál z formy, vydával ze sebe jen krátké tóny, jako kdybyměl potíže ty písně udýchat. I skladby, které jsem znal, bylotěžké rozpoznat. Arthur Brown odpoledne se zdál v lepšíformě. Možná byl zpěvák nachlazen, ale i tak šlo o letargickévystoupení, u kterého publikum usínalo. Aby se to nepřihodilo imě, odskočil jsem si na Obscure na chvíli na MARDUK. Jako obvyklev tuhle hodinu bylo na zadní stagei narváno k prasknutía já přišel akorát na závěrečné „Panzer Division Marduk“a „Wolves“, takže nejsem schopen moc ke koncertu říct. Aleprobral jsem se dokonale. V závěru jsem opět musel volitmezi nikdy neviděnými soubory. Před klasiky thrashe VIO-LENCE jsemdal přednost znovuzrozeným OLD MAN´S CHILD a udělal jsem dobře.Výborný koncert, který mohutně rozezněl i ty méně atraktivnísongy Galderova obnoveného projektu. Hudba ve stejném stylu, alekoncertně méně teatrální než DIMMU BORGIR, kde je těch samplůa serepetiček asi přeci jen moc. Potemnělá aréna zabarvenápředevším do modrých odstínů, špička melodického blackmetalua deset zářezů z jejich kariéry v letech devadesátýcha nultých. Že je Galder špičkový kytarista, bylo jasné, alenaživo se ukázal také jako zcela spolehlivý zpěvák, který seklidně vyrovná Shagrathovi. Na obzoru je prý nová deska.  Před VIO-LENCE jsem byl Mauglím varován, žejde prakticky o neposlouchatelnou záležitost, která se vymykástandardnímu pojetí thrashe. Příznávám, že podobný popis mnena zadní stage spíše nalákal, než aby mne odradil. Na rozdíl odněho, mne projev VIO-LENCE nevadí, ony disharmonie mají totižněkdy dokonce kouzlo. Slovy přeplněná hysterická kadence jejich uječeného frontmana zacházíkolikrát úplně mimo rytmus, riffy působí zběsile a v počtech,které budí dojem neobvyklé nahuštěnosti. Výsledek si naopak příliš netyká súhledností. Pravda, je to trochu chaos, ale určitá zajímavost vtom taky je. Zůstávám na nějaké čtyři skladby. Při odchodu zareálu ještě zůstávám na několik skladeb u setu norských OLD MAN´SCHILD, který na mne dělá docela dobrý dojem a určitě naplńuje rozumná očekávání od devadesátkové vykopávky, která kdysi formovalapočetnou norskou symfo-metalovou vlnu. Z mého pohledu se zde Galderukázal v dobrém světle a jeho kapela alespoň stála na živýchnástrojích a ne na klávesových podkresech. Spokojenost.Gazďa, Stray, Mauglíhttps://www.crazyDiamond.cz/quicksand_bring_on_the_psychics_recenze/4000https://www.crazyDiamond.cz/quicksand_bring_on_the_psychics_recenze/4000nobody@nothing.com (Tomáš)QUICKSAND stáli na začátku devadesátek u zrodu post-hardcoru a alternativního metalu. Odvolávají se k nim celé generace jejich následovníků a přesto, že nikdy nedosáhli masivnějšího komerčního úspěchu, status legendy si zaslouží bez nejmenších pochybností. A v roce 2026 se rozhodli světu připomenout ještě jednou, jak má post-hardcore vypadat. „Bring On The Psychics“ je deska, kterou můžou nahrát jen zkušení harcovníci, kteří znají všechny triky a stylové kejkle, protože je přece sami před 35 lety vymýšleli. A zároveň neustrnuli v těch dobách, ale svoji muziku dál rozvíjejí a dnes znějí snad ještě aktuálněji než tehdy. Jestli byste mi řekli, že tuhle desku složili a nahráli mladíci v nejlepších letech a na vrcholu svých kreativních sil, tak o tom nepochybuji ani na vteřinu. Kdo umí, ten prostě umí.Na legendární desky se nesahá, ale já si přesto dovolím tvrdit, že aktuální počin překonává i dva devadestákové zářezy „Slip“ (1993) a „Manic Compression“ (1995). Když na jaře kapela v rychlém sledu začala vypouštět singly z připravované desky, začal jsem tušit a doufat, že se chystá něco velkého. A to něco velkého skutečně nastalo. Jestli bych měl najít jedno slovo, jak desku popsat, bylo by to „svěží“. Parádní zvuk, parádní riffy, parádní melodie, parádní atmosféra. Kapela nepůsobí jako politá živou vodou, ona do ní skočila přímo šipku a teď se v ní čvachtá a užívá si to. Je to zajímavý kontrast k souputníkům v podobě HELMET, se kterými společně definovali jednu odnož alternativního metalu. Ti se dle mého skromného názoru po skvělých deskách z devadesátek trochu zacyklili a nechtějí (nebo nedokážou) významněji rozvíjet svůj styl. To QUICKSAND na svých posledních dvou deskách docela úspěšně experimentovali a posouvali své hranice. „Bring On The Psychics“ se ale vrací ke kořenům, zmodernizovaným pro 21. století a jde si nekompromisně za svým bez zbytečných odboček a experimentů.QUICKSAND si ještě určitě pamatují svoje DIY začátky, a proto ani dnes neholdují žádným přehnaným produkcím a velkolepým nahráváním. Prostě složí písničky, vezmou producenta, který jim rozumí, ideálně s vlastním studiem, a jde se na věc. Jon Markson je osoba pro tuhle roli maximálně kvalifikovaná. Poslední roky měl prsty v nejedné fantastické desce z post/melodické hardcorové scény. DRUG CHURCH, DOSSER nebo DRAIN, jen abych zmínil pár kapel, jejichž recenze najdete i na zdejším webu. Celý nahrávací proces společně zmákli za 10 dní.Aktuální sestava kapely se stabilizovala ve formě rockového tria. A všichni tři borci jsou zakládající členové! Kytarista a zpěvák Walter Schreifels měl v průběhu let i spoustu jiných projektů, z nichž znám zatím jen RIVAL SCHOOLS. Ti vydali tři skvělé desky a jsou v podstatě více indie/emo rockovým klonem jeho domovské kapely. Pak zde máme ještě basáka Sergio Vegu, který přes deset let fungoval v sestavě DEFTONES, a bubeníka Alana Cage.Velké kapely nedělají chyby. QUICKSAND vědí úplně přesně, jak má vypadat poctivý otvírák. „Get To It“ je pořádná facka, která vás probudí a nabudí zároveň. Přesto, že pánové se pomalu, ale jistě blíží ke svému šestému životnímu křížku, máte pocit, že na vás někdo právě vypustil partičku nevybouřených teenagerů, kteří chtějí zbořit svět. Po krátkém intru song exploduje do rychlého a dravého hardcoru, který je kombinovaný s groovy pasážemi a solidní melodickou nadstavbou. Více oldschoolově znějící „Regenerate“ nechá vzpomenout právě na zmiňované devadesátky. Houpavý song se sérií zajímavých riffů se ale v závěru opět mění v drtivý nápor agrese. Je zajímavé sledovat zvuk nahrávky. Kytary jsou docela mazlavé, mající blízko k tvrdšímu indie rocku, možná s lehkým stoner nádechem. Basa taky není přehnaně zemitá. Bicí jsou aktivní tak akorát, žádné orgie rozhodně neprovozují. A přitom to celé působí fakt tvrdě, hutně a místy až drtivě. V tom byl vždy rozdíl oproti HELMET, kteří i zvukově vždy jasně mířili do metalových vod, zatímco QUICKSAND driftují mezi styly a zvuky a tvrdost je u nich spíše vedlejší produkt, ale ne cíl.Dalším esem v rukávu jsou pak melodie. Opět zde čelíme paradoxu, když popová líbivost je sice nedostatkovým zbožím, ale přesto jsou ty songy zpěvné a velice dobře lezou do hlavy. Vyzařují auru alternativnosti, zároveň jsou to ale pořád velice jasně vymezené melodie v relativně konzervativní struktuře, které si na koncertu můžeme s kapelou pěkně zabékat. Třeba taková „Crystalize“. Slušně propracovaná melodická struktura, která se zbytečně nepředvádí, ale funguje velice efektivně. Efektivita jako taková je zde skutečně úžasná. Kromě jednoho mají všechny songy pod tři minuty, deska celá pak bez minuty půl hoďky. Skladby se v rychlém sledu střídají, každá má svůj vlastní styl a charakter a zároveň na sebe výborně navazují, takže společně tvoří pevný konstrukt. Nenajdeme zde slabší místa, v každém songu na nás kapela valí tsunami nových nápadů, mění nálady, rychlost, důraz. A vždy působí uvolněně, absolutně přirozeně a sebejistě.Jediným delším kouskem je baladická „Days You Run To“. Nečekejte samozřejmě žádný přeslazený oplodňovák. Song boduje krásnou atmosférou, kde se míchá melancholie s nostalgií a je příjemným uvolněním před závěrečným náporem. Protože i poslední třetina alba jede opět naplno. „Cool Guy“ utíná naše rozjímání a nekompromisně nás vrací do riffového nebe a houpavé rytmiky. Pod kotlem kapela zatopí v „Moving Forward“ a dokazuje, že i tyhle rychlejší songy umí na jedničku. Jemnější zvuk nese v sobě více „post“ odstínů, ať už post hardcoru, nebo i trochu postpunku.Velké kapely nedělají chyby, to už víme. Umí desku otevřít, umí jí ukončit. Titulní „Bring On The Psychics“ je další perlou. Košatější struktura nás opanuje, tajemná atmosféra okouzlí. Opět zde míchají různé stylové ingredience a vzniká z toho něco úplně nového. Otázka, jestli kapelu řadit k metalu, nebo je to spíš forma alternativního rocku, zůstává nezodpovězená jen v našich hlavách. Pánové si jí totiž evidentně vůbec nepokládají. Hranice neuznávají. Žijí ve svém vlastním vesmíru, který si budují dle svých preferencí, a ne podle nějakých definic nebo zažitých pravidel.QUICKSAND v roce 2026 redefinují styl, který už jednou sami definovali. A dělají to s takovou lehkostí, až to zavání drzostí. Drzost to ale není. Je to jednoduše talent, který se potkal s radostí z muziky a smysluplností, když kapela skutečně má co říct. Nikoho nekopírují, od nikoho neopisují, zůstávají nadále originálem.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_ctvrtek_den_druhy_koncert/3999https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_ctvrtek_den_druhy_koncert/3999nobody@nothing.com (Redakce)Ani chvíli sezení a deset a půlhodiny na nohou. To byla má bilance čtvrtečního dne, když jsemse za ním cestou k autu krátce po půlnoci ohlížel. I takjsem byl ale čilejší a méně vysáklý než ve středu. Teplotyse stále pohybovaly nad pětatřicet, takže moje lepší kondicenebyla způsobena optimálnějšími přírodními podmínkami. Denbyl ale tak nabušen skvělými kapelami, že mi hudební zážitkydodaly několik kilogramů sil navíc. Vzhledem k mému kamennémuubytování v Hradci jsem se s prvním sluncem nemuselvyplazit ze stanu, tak jsem vynechal ty ranné položky méhopůvodního programu. Omluva CRYPTIC SHIFT a omluva BAEST. Vydalijste dobré desky, ale nešlo to. Nemůžu se hned na začátkuschvátit.Mou první čtvrteční štací byla ažstoner rock barbar poetry CASTLE RAT, samozřejmě na Obscure stagei.A hned byla tahle smečka lepší než cokoliv, co jsem viděl o dendřív. Banda nerdů z Brooklynu hrajících stoner doom,máchající meči a s polonahou frontwoman ve stylu 80´s aFranka Frazetty. Ale na rozdíl od třeba AMON AMARTH, kde se takélidi mlátí na pódiu, to bylo takové něžné a lyrické. Ne žebychom potřebovali slyšet historky o tom, jak se někde zrodilanějaká krysa a vidět ji pak pobíhat po pódiu, ale ten naivnízpůsob, jakým o tom vyprávěla Riley Pinkerton jako nějakánadšená holčička na školní besídce, byl odzbrojující. Celýnápad prý vzniknul, když hráli show na Halloween a měli s těmikostýmy větší úspěch. Bez dobré muziky by to ale nefungovalo atu CASTLE RAT mají. Pomalé zpěvné refrény, solidní doomovériffování, příjemný zpěv. Párkrát jsem si jejich věci předBrutalem protočil a během koncertu, jako když je najdu. Zůstalo miz nich v hlavě výrazně víc, než bych byl schopenpředem odhadnout. Stal jsem se skoro-fanouškem.Ve čtvrtek po poledni již stojím napnutý jak stanový kolík před třetím velkým pódiem v zadní části areálu, kde ponurým intrem zahajují svůj set newyorští nerdi z CASTLE RAT. Kapela vedená plakátově vyladěnou front-woman Riley Pinkerton dala o sobě v posledním roce solidně vědět a v Čechách vystoupila již potřetí. Rusovlasá čarodějka Riley stála u zrodu projektu, který má posluchače přenést do světa fantasie a něžně bojovných póz. Parádně vystyleovaná image souboru, kdy každý člen představuje jinou bytost z nadpřirozeného světa, posiluje nevšední dojem z koncertu, avšak když tak člověk tenhle loudavý heavy/doom metal pozorně poslouchá a odmyslí si všechen ten luxusní vizuál, je mu jasné, že se v celkové produkci vyskytují díry. Chci říct, že pokud by hudba CASTLE RAT byla tak pozoruhodná a profi jako jejich image, měli bychom už dávno co dělat s velkou hvězdou současné rockové scény, jenže tak tomu není a hudební složka a její skladatelská nápaditost poněkud za vizuálem zaostává. Jako vanilkový zákusek na pětadvacet minut ano, ale víc ani ťuk. Škoda.Řekněme si však na rovinu, oni i blackmetalový Amíci z BLACKBRAID nebyli o moc lepší. Pod nánosy indiánského divousovství vězela zkrátka nikterak originální hromádka euro-black metalu, který mne určitě neodnesl do jiných stratosfér, než by byl býval čekal srdcař opěvující černý kov, ba naopak, set BLACKBRAID po chvíli působil, že nemá co zajímavého nabídnout. Přestože se kapela energeticky vydávala z maxima, neřekl bych, že jim to nějak nadstandardně hrálo. Když jsem se někdy v druhé polovině setu rozhodl odejít na Marshall Stage, čekalo mne tam mnohem intenzivněji, čistěji a profesionálněji podané vystoupení od holek z KITTIE. Někdejší nu-metalové teenagerky z přelomu milénia se zde předběžně dost možná praly s předsudky a čelily poznámkách na to, zdali na podobný typ festu patří. Osobně jsem však viděl skvěle vyhranou a skvěle znějící ženskou americkou grupu, jejíž hudba sice nevládla žádnou přílišnou originalitou a působila jako směs alternativního rocku a groove-metalu, ale to vůbec nevadilo, protože svým vyzněním doslova rozválcovala na masomlejnkové hadry jak papundeklové CASTLE RAT, tak dětinsky extrémní BLACKBRAID. Ať žije civilnost ROCKU! Respekt!Vysokou laťku následně přeskočilahned další parta na stejném pódiu. U BLACKBRAID byl potenciálzklamání výrazně vyšší, jelikož se jednalo o jedno z mýchvůbec nejočekávanějších vystoupení. Česká premiéra původněone-man-bandu, jehož hlavní postava se naživo obklopila dalšími muzikanty. Trochunabubřelý důraz na image indiánského blackmetalu a vzývánítotemů a tedy i potenciál pro možný průšvih. Na druhou stranuparádní desky kombinující totální odvaz s důraznoumelodikou. Budou to umět přenést i na pódium? Odpovědí byljeden z nejlepších koncertů Brutalu vůbec. Agrese, vývar,rychlost, ale také muzikálnost, libozvučnost, harmonie. Mr. JonKrieger alias Sgah’gahsowáh se bere zatraceně vážně, nebomožná četl hodně Vinnetoua, protože úsměv ani přehršel slovdo jeho repertoáru nepatří. Během čtyřiceti minut ale ze sebevydal všechno a předvedl tanec s vlky, který rozproudil snadi ty ovce, co se tam na vrchol pevnosti chodily napást. Největšínadšení způsobila „The Dying Breath Od a Sacred Stag“, což byl jeden ze dvou zástupcůze třetí – a zatím myslím nejlepší – desky souboruz loňského roku. I ostatní položky ale fungovaly dobře.Snad se dočkáme i plnohodnotné zastávky v našich končinách.Nabuzen měrou vrchovatou přecházímna hlavní pódium, abych si potvrdil, že ve čtvrtek asi nemůžusáhnout vedle. BLEED FROM WITHIN jsou metalcore, tedy žánr, kterými příliš nevoní. Ale tihle Skotové nejdou primitivní cestousladkých zpívánek kombinovaných pro strnulý efekt s rádobydrsnými oddíly. Vyvěrá z nich přirozená touha poagresivním a zároveň intenzivně zpěvném stylu. ScottKennedy také získává cenu pro nejlepšího frontmana mnouviděné části festivalu. Takový ten normální typický Skot sesilným krkem, se kterým byste šli rádi na pivo. Rázný, alezdvořilý. Žádných stopadesát fuckingů, které k nám létajízejména od žánrových souputníků zpoza oceánu. Důkaz, žemůžete jako mladík hrát tvrdou muziku a chovat se zároveň jakogentleman, aniž byste působili jako panák. Je třeba také ocenit,že BFW nepoužívají přídatné vokály z pásku. Doprovodnýkytarista Steven Jones je výborný zpěvák čistého vokálu,a ještě si pro některé písně přivezli sympatickou HannahBoulton v ladném klobouku. Pusťte se ten počáteční riffz „God Complex“. I dnes lze tvořit vyhrávky jak od Boha,tahle schopnost nezanikla s koncem BLACK SABBATH.Zpátky naObscure Stage, kde kaliformští DEATH ANGEL zkušeně diktují BayArea thrashing. Vystoupení se kvintetu tentokrát velmi povedlo anabídlo průřez stěžejními fláky především z novějšíčásti jejich historie. Skvělý Mark Osegueda znovu nebyl k udržení acelý set DEATH ANGEL působil jako ukázková prezentace riffovitéhožánru. Největší lahůdku pro mne představovalo netradičníuvedení otvíráku „Seemingly Endless Time“ znejprogresivnějšího a z mého pohledu nejlepšího alba „ActIII“ z roku 1990, který zde připomenul, že tahle kapela v jisté doběnepředstavovala jen žánrově ortodoxní rubanici. Už teď setěším na brněnský koncert v prosinci, kde by měly zaznítpředevším songy z této opomíjené desky. Přiznám se, žek symfonickému albu od finských WALTARI z roku 1996 jsem si nikdy nevytvořilfanouškovský vztah a navzdory znalosti předchozích alb, jsemtohle dílo vždy opomíjel, či při troše snahy o průnik po chvíli vypínal, takže jej po obsahovéstránce vlastně vůbec neznám. V Josefově jsem počítal s tím,že se půjdu podívat jak Kärsty v doprovodu početného orchestrubude působit. Jenže od prvních chvil bylo znovu zjevné, žetomuhle já prostě nepůjdu naproti ani koncertně a vlastně mě tozanechává úplně neosloveného, takže můj pohled na zdejší výstup WALTARI fakt nebertejako kritiku, ale jako názor někoho, kdo zůstává zcela stranou. Místo suomáckého spadlořetězoidního miš maše bez směru a pravidel, jsem seprostě v klidu odšoural do fronty na naducaného hamburgera poblíž největší brutalovské křižovatky. Chci říct, že na WALTARI jsem chvíli byl, ale prostě nic... NIC!Stylem pokus omyl bych možná ve čtvrtek mohl pokračovat dál, neb dost kapel jsem chtěl vidět, ale skoro žádná z předběžného náhledu na věc nepatřila k srdečním. Nicméně fakt, že jsem nakonec na PSYCHONAUT do Octagonu nešel, byl zapříčiněn pouze předtuchou, jak tam na tuhle jinak skvělou post-metalovou grupu z Belgie bude našlapáno. Chtěl jsem se zkrátka vyhnout tlačence, a tak si jejich výstup určitě nenechám ujít někdy příště, v Praze, v klubovém prostředí, protože jejich poslední album se mi velmi líbí a celkově mám k post-metalu o dost vstřícnější vztah než třeba ke všem metalcoreovým modifikacím dohromady. Zhruba až do osmé večerní mne intuice velí šetřit síly a pozornost. Po jedné Plzínce do skla v Šatlavě tak odcházím mrknout až na BODY COUNT. Ti, světe dív se, fungují skvěle a celkově baví. Jednak tenhle gang působí, jakoby byl posbírán někde na ulici v nechvalně proslulých částech Města andělů, ale navíc dokazují, o jak dobré a s lehkostí se prezentující muzikanty jde. Narubaná mašina vedená raperem Icem T a kytaristou Eerniem C se s tím vůbec nepáře a předvádí intenzivní podívanou, kdy na slayerovský cover Raining Blood navazují sadou vlastních vypalovaček. Zpětně mne dochází, jak byl tenhle výstup zábavnou a celkově charismatickou záležitostí.Jelikož chci být vepředu nadeathmetalovou symfonii WALTARI, tak jsem polodobrovolně iposluchačem koncertu australského deathcoru THY ART IS MURDER, cožje jedna z klasických kapel tohoto žánru. Plac mají plný amoshpit energický, ale to je tak vše, co dokážu k této odzásady nepřátelské a nezajímavé hudbě říci. V případě „Yeah! Yeah! Die!Die! Death Metal Symphony in Deep C“ jsme se po třiceti letechdočkali obnovené celosvětové premiéry a derniéry zároveň,jelikož Josefov byl jediným místem, kde se třicetileténarozeniny této jediné deathmetalové symfonie odehráli. Pronepamětníky připomenu, že šlo o – pokud mě hlava ani internetneklamou – první spojení symfonického orchestru a extrémníhometalu tohoto typu v historii. Jistě, už předtím se tu a tamobjevily smyčce, hoboje, syntetizátory nebo operní zpěv, aleWALTARI premiérově přišli s orchestrem jako rovnocennýmpartnerem. Navíc šlo o spojení organické, kde obě půlky (+zpěváci) měli jasně definované a samostatné úlohy, orchestrnebyl jen pidlikajícím doprovodem k už dříve existujícímskladbám, jak to později rozjela METALLICA se „S&M“ (1999).Jednalo se o celistvé dílo, které odhalilo možnosti, ježkombinace klasické hudby a tvrdého metalu má. Ty se od té dobyrozvíjejí, ale tento prvotní zářez nebyl ve své originalitě akompaktnosti možná nikdy překonán. Vedle mě stojící Ondrajsz Marastu je dlouholetým fanouškem a vypadá před koncertemnervózně, jestli nepůjde o průšvih. Nebyl. Vše klaplo.Profesionální a místy nadšený výkon Bohemian SymphonyOrchestra, vynikající finská sopranistka Laura Ruusumaas andělskými křídly a kytarista AMORPHIS Tomi Koivusaariv rolu murmurujícího počítače. Plus historická sestavaWALTARI v čele s děsivě veselým Pennywisem Hatakkou,který se šklebil na všechny strany, metal své šílené úsměvya dirigoval publikum. Původní předpověď počasí prorokovalatajfun s hektolitry vody, nakonec nespadla ani kapka. Orchestrse podařilo dobře nazvučit, klasické nástroje byly slyšet,ladně se mísily s těmi rockovými a vážná hudba, deathmetal, hip hop i techno se organicky prolínaly. Experiment sepodařil a já pozoroval Ondrajse, kterému tekly slzy, protoženedoufal, že tohle dílo naživo někdy uvidí. Záviděl jsem muten zápal pro věc…Těšil jsem se i na PSYCHONAUT, alesymfonici do něj přetahovali čtvrt hodinu a nechtělo se mi pakrvát do Octagonu (nakonec jsem tam žádný letošní koncertneviděl), takže jsem si dal krátkou pauzu na večeři a rovnouzamířil na DRACONIAN. Švédští mistři atmosférického doomuletos vydali skvělý soubor „In Somnolent Ruin“ a i koncert naObscure je ukázal ve výborné formě. Byla to pro ně jen krátkáfestivalová vložka během lenošivých prázdnin, jelikožpředchozí vystoupení absolvovali na konci května a další ječeká až v září. Děkujeme Brutalu! Hrálo se přísněz posledních tří desek, přičemž písně byly rozdělenytři na tři z repertoáru navrátivší se blondýny LisyJohansson a předchozí černovlásky Heike Langhans. DRACONIANdělají v pravém slova smyslu krásnou hudbu – majestátní,melodickou, smutnou a drsnou zároveň. Kombinaci jemnosti asyrovosti, kde se v dobře skloubených harmoniích proplétáLisyn zpěvný vokál s temným growlem básníka AnderseJasobssena. V těch písních bylo cosi magického, mezi kapeloupanovala zvláštní přesvědčivá dynamika a z Lisy úplnězářilo, jak jí opětovné zpívání před publikem baví.Nejsilnějšími kusy byly novinková biblická „The Face of God“a pak gnostická „The Sethian“. Škoda, že nebyla show delší,ale na začátku příštího roku si je můžeme zopakovat zasv Praze. Melancholické Švédy jsem si chtělvychutnat celé, takže na BODY COUNT přicházím až na posledníchdvacet minut, které ale v jejich počítání času uběhly užza pět, neb to čtvrt hodiny před ofiko koncem hoši od ledovéhočaje prostě zabalili a nazdar. Když jim to prochází… Nu což,slyšel jsem aspoň nejslavnější „Cop Killer“, která šlapala,ale nic víc o jejich exposé říct neumím. Jen že mě tonaštvalo.Při rozhodování mezi návštěvou koncertu DEICIDE nebo finských AMORPHIS volím skandinávský band. Jednak mne baví jejich novější a melodičtější tvorba, druhak již dávno vím, že naživo patří už dlouho ke kvalitativním stálicím evropské scény, vykazujícím se profi výstupy. AMORPHIS hrají pestřejší hudbu než DEICIDE a to ten den rozhoduje. Tomi Joutsen znovu předvádí nejen svůj šlechtěný growl, ale dokáže skladby opatřit i melodickými linkami, songy mají pohádkovou auru a znamenitě gradují. Z Finů je totiž cítit výtečná souhra a celková pohoda. Frontmanovi záda kryje band, který prostě odvádí skvělou práci a jak je na jejich zvuku patrné, fascinovaně vzhlíží, i díky častým vstupům kláves, k hardrockovým sedmdesátkám, které ve svých písních dokáže vkusně propojovat se severským folklórem, což nad vystoupením staví čarokrásnou polární záři. Přestože se rapu v podstatě vyhýbám, po shlédnutí části vystoupení amerického crossoverového gangu v čele s rapperem Ice-T jsem musel uznat, že to teda mělo sakra koule. Následovala porada v Lemmyho kobce neboli šatlavě, co s další termínovou kolizí, po které se Stray rozhodl zůstat na hlavní stejdži na AMORPHIS a já se vydal na Obscure, obhlídnout deathovou mlátičku DEICIDE. Zvuk byl tady včera na ARMORED SAINT dost slabý a málo nahlas a i když dnes během DEATH ANGEL nastalo podstatné zlepšení, stále to nebylo v takové kvalitě jako vpředu na velkých pódiích. To se s nástupem floridských smrtonošů změnilo razantně k lepšímu, jako když smrtka máchne kosou. Od prvního pekelného songu When Satan Rules His World až po třináctou položku Homage for Satan z roku 2006 se z pódia valila ničící death metalová lavina v krystalické podobě. Původní záměr poslechnout si pár věcí a přesunout se na AMORPHIS tak vzal velice rychle za své - z tohohle odejít prostě nešlo. Mimo Scars of the Crucifix ze stejnojmenného alba vydaného v roce 2004 byl celý set vyplněn již pouze osvědčenými řežbami z let devadesátých. Skvělou formu všech protagonistů, které nadšeně aplaudoval početný dav fanoušků, tou dobou sahající až k louce, pak korunoval svým famózním výkonem bubeník a zakládající člen Steve Asheim. Jeho absolutní přesnost, údernost a virtuozita v tomto špičkovém zvukovém provedení, to byla dokonalá fajnová záležitost pro lačné ucho metalistovo. V mém žebříčku jeden z top koncertů celého festivalu.AMORPHIS se od devíti večerpřekrývali s DEICIDE. První se mi líbí a viděl jsem jeněkolikrát, druzí mi moc neříkají a neviděl jsem je nikdy.Rozhodl jsem se to opět zkombinovat. Finové na současném turnénehrají skoro žádné zajímavé skladby a spíš takovou tu všemioblíbenou nudu: nikdy jsem nepochopil kouzlo tuctově popových, alemilovaných skladeb jako „Silver Bride“ nebo „House of Sleep“.Jejich loňské album „Borderland“ také patří k těmslabším, ale hned jako druhou měli vytáhnout vůbec nejlepšíhoa dosud zanedbávaného zástupce: „Light and Shadow“ sevzdušnými klávesami a atraktivní melodičností, která se řadík nejlepším věcem jejich poslední desetiletky. Takže jsemse rozhodl vydržet do té doby a pak se zas navrátit ke konci,abych stihnul tradičně poslední „The Bee“, jež patřík jejich vůbec nejkrásnějším i nejzajímavějšímkompozicím. Nakonec jsem zpátky dokvačil dřív a stihnul přespolovinu celého setu. Finové předvedli výborný výkon, kterýkombinoval profesionální nasazení kapely, stoprocentní formuúžasného zpěváka Tommyho Joutsena a nádherně krystalickýzvuk, který byl možná nejlepší, jaký jsem u nich kdy zažil.Působivé bylo i vizuálno s hrou světel a hlavou jakéhosiobřího ptáka. A co říct o „The Bee“? Tohle je v pravémslova smyslu až symfonicky bohatá kompozice, která se nikdy nemineúčinkem. Sílu skupiny dosvědčuje právě to, že se skladbaz finální části jejich pětatřicetileté kariéry stalapísní ústřední.V průběhu Finů jsem se otočilna část setu DEICIDE vzadu na Obscure a nelitoval jsem. Takhlenabušenou vylomeninu jsem dlouho neslyšel. Teprve zde jsem pochopilkouzlo tohoto anticírkevního spolku. Melodie není potřeba řešit,smlouvu se satanem Floriďané uzavřeli kvůli ďábelsky božskérytmice. Prakticky celá kapela se chová jako rytmická sekce a typřechody byly prostě cool a naprosto přesné. Obscure bylanatlakována lidmi tak, že se nebylo možné nikam prodrat – takovákapela patří na tomhle festivalu na hlavní stage (třeba oprotinásledujícím CARPENTER BRUT). I další produkce příslušela k těmvýborným. AURA NOIR ukázala, jak vypadá thrash, když se ho chopíblackmetaloví pohani. Kolečka tvrdosti se pootočí o jeden dvastupně směrem doprava, což dodá prastarému žánru vrstvunádechu modernosti. Samozřejmě v uvozovkách, neb přehrávanádeska „Black Thrash Attack“ je už z roku 1996. Z méhopohledu jde o špičkové album a jednu z klasik žánru, kterási takový dárek k třicátému výročí zaslouží. Kapelutvoří legendy blacku jako Blasphemer (MAYHEM, RUÏM, VLTIMAS),Aggressor (DODHEIMSGARD,SATYRICON, CADAVER) a Apollyon (DODHEIMSGARD,CADAVER, IMMORTAL) a jejich riffování v pevnosti před půlnocíbylo bezchybné. Jedna velká blackthrashová jízda.Přiznám se, že těch pár skladeb z vystoupení pravěce znějících AURA NOIR jsem ani moc nevnímal. Únava po koncertech BODY COUNT a AMORPHIS hrála určitě velkou roli, ale ještě větším důvodem byl fakt, že tenhle dřevní heavy/black mě zrovna ten večer nepadnul do nálady. Někde v klubu, kde bych se během večera mohl soustředit pouze na ně, by to určitě nebylo špatné, ale na Brutal Assaultu už člověk jenom vybírá vybraná masíčka a odhazuje přílohy, takže tohle není v žádném případě zhodnocení a už vůbec ne negativní, to je jen konstatování, že jsem tam chvíli byl, ale duševně nepřítomen.:-) Jaké to bylo? Vzpomínám si, že jsem jen někomu po koncertě v Šatlavě odvětil, že mě nebavilo koukat na takhle vypadající band, a dotyčný mě odpověděl stylem: A všiml sis vůbec, že tam hrál ex-mayhemák Blasphemer? Odpověď? Vážně tam byl? No to jsem si fakt nevšiml.:-) Zcela opačný zážitek, ke kterému jsem se napřímil v ještě pozdější hodině však vygenerovali ALCEST. Francouzské hvězdy post-blacku a blackgaze vlny, kteří se zde ukázali v naprosto mistrovském podání. Krásně čistý zvuk, procítěné snové pasáže plné cinkavé akustiky se střídaly s osudovými jízdami, zkrátka v každém ohledu krásné a hodně emotivní vystoupení těchto blackových PINK FLOYD mne přesvědčilo, že jsem na deskách zjevně tenhle band neprávem podcenil, a že ALCEST koncertně nabízí potenciál srovnatelný s největšími veličinami současné evropské metalové scény. Pokud měl člověk při nějakém koncertu na letošním ročníku doslova zimomriavky, byl to tento umělecký výlet naplněný krásnou hudbou v pódiové kulise kouzelné noční scenérie. Opravdu smekám. Jeden z nejlepších koncertů celého ročníku! Budu si musel ALCEST zopáknout a doplnit i z desek.Možná to bylo už celkovouunaveností, ale já si myslím, že ne. Stopku dokonalým koncertůmpro mě ten den vystavili až francouzští druidové z ALCEST.Rád jim naslouchám z pásku, ale naživo se ukázali jakojedna z těch kapel, kde mě vícero jejich táhlejšíchkompozic za sebou zaplavuje mlhou nezáživnosti. Měsíční muzika,na kterou tančí víly a u níž rádi vyjí vlci má svouhypnotickou sílu, ale také schopnost ve větších dávkáchukolébat do náruče boha Hypna. O půl jedné v noci tak bylčas dát areálu pod hradbami vale. Gazďa, Stray, Mauglíhttps://www.crazyDiamond.cz/nevermore_nevermore_recenze/3998https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_nevermore_recenze/3998janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok 1992. Záhypo rozpadu US-power/speedmetalových SANCTUARY, kteří právě přišli o smlouvu s vydavatelstvím vlivem měnícího se klima nametalové scéně, dvojice jejich členů, jmenovitě zpěvák Warrel Dane a baskytarista Jim Sheppardnelení a spojuje síly s mladým nadějným kytaristou JeffemLoomisem. Krátce na to se k trojici připojuje ještě bubeník Mark Arrington, kterého bezprostředně před nahráváním debutu (o dva roky déle) střídá zabijácký VanWilliams. Nová kapela NEVERMORE ze Seattlu se v průběhu blížící se poloviny devadesátých let dostává do obrátek. Je třeba upřesnit, že k zániku SANCTUARY došlo především díky neshodám mezi muzikantyv otázkách dalšího směřování, protože nahrávací společnosti tehdyabsolutně neposkytovaly nové smlouvy bandům vyjadřujícím se melodickým způsobem, takže by pro kapelu, nacházející se tou dobou na dlažbě, pokračování značilo střet s řadou uměleckých kompromisů. WarrelDane se rozhodl jít vlastní cestou a vzal sebou Jima Shepparda. Už tehdy patřil mezi nejnadějnější zpěváky americképower/speed scény a jeho temný dramatický hlas oplýval velmi originální nadstavbou. Ve spojení se schopností kytaristy Jeffa Loomisekombinovat těžké riffy s neklidnými harmoniemi, bylo v rámcizvuku nového projektu docíleno ponuré a skličující atmosféry, prvku, který dal zvuku této kapely směr.Debutové album NEVERMORE vyšlou Century Media v únoru 1995. Obecně se má za to, že jde pouze o předzvěst velkých věcí, které záhy následovaly, byťsamozřejmě NEVERMORE již poskytli velmi konkrétní vhled do svéhosvěta. Producent Neil Kernon v podstatě nechal kapelu nahrávat anejlepší položky ze studiových session se nakonec použily na záhy vydaný debut. Ten působí dojmem setkání několika budoucích velkýchperson, které teprve zkouší, co spolu dokážou. Z mého pohledubezejmenná debutová deska nedosahuje kvalit velkolepé dvojky od Daneho předchozí kapely SANCTUARY „Into The Mirror Black“ z roku 1990, v níž došlo doslova kerupci nápadů, něco se však v šerosvitu zneklidňujícího soundu NEVERMORE rýsovalo. Bylo zjevné, že nová formace potřebuje delšíčas na to, aby si věci sedly.ZatímcoSANCTUARY propojili zdobný speedmetalový styl plný kytarovýchduelů a kejklí s tesknějšími a na atmosféru hrajícímimomenty, pak NEVERMORE nešli příliš melodice naproti, působilitvrději, temněji a ve svém vyznění více neprostupně. Jejichstyl bych nazval progresivní formou thrash metalu, nicménětakového, který opanovává spíše pozvolnějšítempa, což se ve výsledku promítá i do navýšené hustoty skladeb. ZvukNEVERMORE zacházel více s brutalitou, byl opatřen moderní natlakovanou rytmikou a šlo zněho cítit, díky neklidným harmoniím, větší napětí. Vlastně asi nebylo náhodou, že se v seattleských Robert Lang Studios cobyproducent kapely ujal právě Neil Kernon,člověk se zkušenostmi s tehdy hvězdnými QUEENSRŸCHE. Zvuk byl však nakonec pravděpodobněnejproblematičtější složkou debutové kolekce, protože oproti dvojce od SANCTUARY působil příliš suše a tvrdě aubíral skladbám na očekávané velkoleposti. Z mého pohledu je debut stále nejslabší deskou v katalogu NEVERMORE.Je zde třeba zmínit kontext doby, neboť tehdejší scéně dominovalyžánry jako grunge, alternativní rock, industrial, death metal, crossover, čitehdy začínající groove metal. NEVERMORE si chtěli uchovatinstrumentální perfekci a jít spíše cestou, jež by následovala směr po klasických „heavy“ kapelách. Ale protože byla polovinadevadesátých let a existovaly zde nemalé módní tendence kapelu taktrochu někam tlačit, výsledkem byl pošmourný hybrid mezi světy jadrné metalové klasiky a alternativně znějící depresí. Stejnějako Geoff Tate u svých QUEENSRŸCHE, i Warrel Dane byl od mládíneobyčejně nadaným pěvcem, jehož výrazu nescházelo drama aurčitá teatrální složka. V podstatě kvůli schopnosti dostat doskladeb potřebnou emoci a atmosféru, hudba jeho nového projektufungovala. Na debutu navíc Warrel stále zpíval o poznání výšenež je tomu u následujících desek NEVERMORE. Jeho pozdějšívokální styl se záhy ukázal být mnohem temnějším adepresivnějším. Zde ještě měl potřebu dokazovat okolí, jakvelkým rozsahem vládne. A že tyto tendence posléze pominuly, může někdo považovat za vyzrálost, osobně to však přičítámspíše trendům devadesátých let, kdy se výstavní ječákpřestal považovat za něco ohromujícího a chtěného.Pakliženěkterý prvek zvuku NEVERMORE ukázal do progresivně metalovýchhájemství, byl to bezesporu způsob kytarové hry Jeffa Loomise. Onvlastně nikdy nepřijal za vlastní být klasickým metalovýmkytaristou ve smyslu přímočaré melodické hudby. Jeho hru vždyprovázely neočekávané momenty, zvraty, netradiční intervaly,kontrasty mezi klidnými a divokými pasážemi, a tohle všechno utvářelo originální pojetí nového bandu. Střídánímelodiky s agresivitou vždy bylo součástí vyzněníNEVERMORE. Loomis nikdy nebyl pouhým doprovodným muzikantem/dělníkem, alechtěl být stejně výrazným prvkem zvuku své kapely jako právě hlasWarrela Danea.Albumnemohlo začít lépe než nahuštěnou vypalovačkou „WhatTomorrow Knows“. Masivníriffy. Bolest. Temnota. A potom ten parádně sugestivní projev frontmana, který se snaží co nejvěrohodněji přiblížit posluchači vnitřní konfliktjedince pochybujícího o své budoucnosti. Přestože šlo o jednu znejchytlavějších skladeb alba, nesla sebou velkou porci ponurostia tajemna. Už její název nastolil otázku, co kapele odhalíbudoucnost. Dane však do celé věci vnesl i pochybnostidepresivnějšího rázu a sice ty, týkající se (ne)schopnosti jedince kontrolovat vlastníživot. Následovala netradičně grooveová „C.B.F.“, která působila uhrančivým dojmem. Jejím tématem je samozřejmě drogová závislost a spirála sebedestrukce roztočená okolo každého, koho se tento problém týkal. Mě osobně přijde skladba vcelku chytlavá, i když na to může mít někdo jiný názor. Atmosférická „The Sanity Assassin“ ukázala kapelu ze zcela jinéstránky, protože místo agresivity se dostala do hlavní rolemelancholie – výsledek však poskytnul prostor si uvědomit, žezde nemáme tu čest jen tak s nějakou americkou powermetalovoukapelou. Skladbaměla skoro až romantickou, na druhou stranu i tragickou, atmosféru a předznamenala jednu z hlavních vlastností hudby NEVERMORE. Schopnostspojit extrémní metalovou tvrdost s hlubokým smutkem.Opravduvelmi temná položka nesla název „Garden of Gray“ a zacházela takřka do roviny doom-metalu. Všudypřítomný pocit beznaděje byl tak její alfou a omegou. Relativně svižná „Sea of Possibilities“ patřík nejtvrdším skladbám desky. Pomalejší a vcelku melodická „TheHurting Words“ je naopak songem pracujícím především s emocemi, Dane zde používávětší množství odstínů, což působí doslova esenciálně a pro pozdější zvuk této kapely typicky. Následuje song „Timothy Leary“,který je věnován kontroverznímu americkému psychologovi apropagátorovi psychedelických zkušeností – píseň je jedním znejzajímavějších experimentů alba už jenom díky abstraktněji pojaté tónohře ve střední části a celkově atmosféře, která nejde naproti chytlavosti. Song je důkazem talentu Jeffa Loomise a ukazuje, jak se NEVERMORE za dva roky dokázalivzdálit dědictví i odkazu kapely SANCTUARY. „Godmoney“ působí jako útočná, rytmicky výrazná skladba s textem zaměřeným na vztahpeněz, moci a náboženství. Dane zde pracuje s představou americké společnosti, v níž se ekonomická moc stává prakticky novýmnáboženstvím. A právě zde se začíná rodit zpěvákův tíživý svět. Jeho texty nejsou ani zdaleka jen filozofickými výpověďmi, ale kladly důraz na energii vycházející z vnitřní psychologie postav, což se odráželo v tom, že skladby opravdu dýchaly a působily živoucím dojmem. Warrel nepsal totiž o světě kolem nás,ale o tom, co svět kolem činí sčlověkem uvnitř jeho vlastní hlavy. Opravdu velké věci však přišly až záhy.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_streda_den_prvni_koncert/3997https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_pevnost_josefov_5-8srpna2026_streda_den_prvni_koncert/3997nobody@nothing.com (Stray/Gazďa)Tak už je znovu za námi další ročník festivalu BrutalAssault. Šlo znovu o plnokrevnou přehlídku skvělé metalové muziky, která tentokrát ubíhala hodně rychlým tempem a poskytla spousty skvělých zážitků. Organizátorům se znovu podařilo připravit dokonalou metalovou fiestu, která nejenže držela prst na tepu doby, ale dokázala lehce připomenout i nejednu archiválii ze zlatého metalového věku. Na Brutale si zkrátka znovu každý mohl nalézt to své, srdeční. Oprotiněkolika předchozím ročníkům sice trochu ubylo těchnejvětších headlinerů, ale silná soupiska středně velkýchstálic byla snad jednou z nejzajímavějších v historii této akce.Festival čím dál tím více razí cestu žánrové otevřenosti,což bylo znát na řadě vystupujících jmen, které bysi zde ještě nedávno jen stěží někdo představil. Stejně tak tuzemský návštěvník pomalu přepouští prostor příchozím zezahraničí, kteří podle mého již několik sezón v areálu převládají. V souvislosti s tím dochází tak trochu rovněžke generační obměně. Nápadné omlazení areálového koloritu bylo patrné již u minulých dvouročníků. Já osobně náročný program tentokrát zvládal otrochu lépe než před rokem a o hodně lépe než před dvěma lety,kdy jsem si poctivě vystál svůj rekordní počet koncertů a tentoneuvážlivý přístup se v průběhu akce z roku 2024 promítnul do obříúnavy. Nyní jsem věci nehrotil a koncerty absolvoval jen uvybraných intrerpretů, přičemž ty, kteří do třetí skladby ažtolik nezaujaly, jsem záhy s lehkostí opouštěl.Během mého středečního vstupu do pevnosti již dováděli na jednom zhlavních pódií letití britští neurvalci z ONSLAUGHT. Thrash metalhistoričtějšího ražení, kterému z mého pohledu scházelaurčitá nadstavba a originální feeling, asi nepatřil k tahákům přehlídky, ale rovněž ani k těm vystoupením, u kterých by fans vznášeli pochybnosti. Možná je to zpěvákem,který mne vždy připadal průměrný, možná také využívánímnotoricky prověřených postupů nevybočujících ze stylovéhonastavení rychlého metalu osmdesátých let. Na Thrash Nightmare v Písku proč ne, ale tady bylo jejich zařazení na Sea Shepperd stage vlastně spíše kuriozitou. Byť šlo o koncert konaný prakticky v poledne, kdy ještě akce teprve nabýrala tempo, stejně si myslím, že na menší scéně hrála nejedna hvězdnější stálice či zajímavější nová kapela. Přemisťuji se tedy dozadu na Obscure Stage, kde očekávám strhující sadu poctivéhoheavy metalu od ARMORED SAINT. Jejich výstup určitě nebyl špatný,zároveň jsem však měl pocit, jakoby kapela ještě nebyla ideálněrozehřátá, takže při vší úctě k skvělým instrumentálním výkonům kvintetu,šlo ten den jen stěží nazvat koncert Kaliforňanů parádníjízdou bez spekulací. Průlet stěžejními fláky jejich historie opentlenýheroickými sóly a hlasovou sirénou sympatického Johna Bushe však dobřenaladil na počátku čtyřdenní akce, ale na druhou stranu prostě nepatřil k jejímvelkým momentům. Těším se za rok právě na Johna Bushe, kdy zde vystoupí se svým sólovým setem, v němž zazní jím nazpívané skladby od ANTHRAX.Měřící stanice po celé Českérepublice hlásily překonání rekordů, ale měsíc starýabsolutní 41,9 stupně nakonec prolomen nebyl. Krajina v okolíJaroměře byla ale vyschlá jako troud, obloha bez mráčku a zdipevnosti sálaly tak, že z nás tekl pot, i když člověk jenstál a nehýbal se. Středa byla v tomhle z celéhofestivalu nejvíc intenzivní. Jakmile jsem vyschnul, šel jsem si dočepice opět nabrat vodu a vychrstnul ji na sebe, což můjorganismus ochlazovalo do té míry, že jsem neměl problém vydržeti dlouho na přímém slunci. Velmi také pomáhá, že jsou velkápódia natočena na západ, takže poskytují stín nejen hudebníkům,ale také s prodlužujícím se odpolednem čím dál víc ilidem pod nimi. Dobře zorganizováno! Když jsem se tak koukal na svůjstředeční plánovaný program, viděl jsem, že tam vlastně nemámani chvíli na to odskočit si někam na jídlo. Takový maratonsamozřejmě nedává smysl a ani bych si ho neužil. Většinu cílůpětiletky se ale nakonec splnit podařilo, i když jsem byl popůlnoci už hodně unavený.  Jako první mě čekali o půl třetína Obscure ARMORED SAINT. Rovnou předesílám, že nejsem fandatéhle kapely, na rozdíl od také přítomných Mauglího a Straye,který jejich klání určitě vylíčí v lepších barvách.Šel jsem sem pouze jako turista, abych si odškrtnul významnoupamátku, která mi v diáři zatím chyběla. Po opětovnémposlechu řady známých i neznámých válů těchto Američanů miv hlavě neutkvělo opět vůbec nic. Ani jeden riff, ani jednamelodie. Jejich věci mě neotravují, ale přijdou mi nijaké v tompřesném slova smyslu. Slyším zero a koncert na Brutalu na tom nicnezměnil. Musím ale uznat, že John Bush je naživo strhujícízpěvák, hodně to prožíval a pobíhal ze strany na stranu. Asi mátuhle „anthrashovskou“ neposednost prostě v krvi. Několikpísní měl na sobě džínovou bundu a nechápu, jak to v tomvedru takhle zabalený dával. Zvuk na Obscure byl příjemněpotichu, jako kdyby k odpolednímu čajíčku. Basák Joey Vera vypadaljako Bushův holohlavý brácha a zbytek tvořila parta s načernonabarvenýma vlasy, ani jeden šedivý… Taková odkvetlá hudba proodkvetlé muzikanty.To VENDED jsou energeticky jiná liga,což k jejich mládí samozřejmě pasuje. Synové otců zeSLIPKNOT by se rádi emancipovali a svorně tvrdí, že schválněnenapodobují slavnější příbuzné, ale ta spojitost je očividná.Agresivní zvuk, chaotické aranže, zběsilé pobíhání,explozivní mix řevu a čistého zpěvu, malůvky a masky. Ne, tihleopravdu nenapodobují PINK FLOYD. SLIPKNOT jsem jako mladé neviděla se vším tím zapalováním a šíleným stagedivingem byli asihodně dál směrem k blázinci než VENDED, ale z těchhlemladých pohrobků prýští zdravá výbušná síla, která užprofesionálním setupu slipknotů chybí. Hudebně tak silnínejsou, ale pár dobrých věcí mají. Třeba „Dead to Me“ nebo„Asylum“. Čtyřicet minut čisté energie. To už ale stojíme před vedlejšímpódiem, kam jsem si opět turisticky přišel odškrtnout dalšínutnou položku. K METAL CHURCH mám kladnější vztah nežk ARMORED SAINT, ale taky mi ty jejich věci moc do hlavynelezou. Taková ta kapela, co se mi doma docela líbí a jdu se tedy nakoncert přesvědčit, jestli si to ty skladby obhájí i naživo ajestli navnadí k dalšímu průzkumu. Kostelnícimi zůstanou v oné škatulce „docela“. „Ton of Bricks“,„Watch the Children Pray“ nebo „Metal Church“ – prostědocela dobré skladby, stejně jako „F.A.F.O“ z letošnídesky. Kapelmeister Kurdt Vanderhoof před jejím vydáním povyházelvšechny ostatní členy a musím uznat, že ječák příchozíhoBriana Allena je i naživo skutečně hodně impozantní. Za basu senám postavil Dave Ellefson a lidi tohoto světoběžníka vřelepřivítali. Ok vystoupení. Na druhém hlavním pódiu následujíhned poté britští GUILT TRIP, což je moderní metal smíchaný s hardcorem,tedy nic, co by mělo být pro mě. Musím ale uznat, že vedlenezpochybnitelných (a v tomto žánrovém mixu logických)schopností rozpumpovat publikum mají také schopnost pro riffy atvorbu skladeb. Jedna ze zajímavějších kapel tohoto typu hudby.Název mimochodem znamená způsob emociální manipulace, kdy vámněkdo druhý podsouvá, že jste sobečtí a necitliví. Nemůžuale vydržet dlouho, protože na druhé straně areálu nás čekajíELDER, což jsou progresivní stoner rockeři z Massachussetts.Že stoner a progrese nejdou dohromady? ELDER citlivě ukazují, žeje zkombinovat lze. Letos vydali velmi dobrou sedmou desku „ThroughZero“, ale pokud jsem poslouchal dobře, tak z ní v pevnostizahráli jen jednu věc. Ono také, když každá vaše píseň mádeset minut, tak jich moc během necel tři čtvrtě hodinynepředvedete. Jejich set byl ale klidný až moc. Při domácímposlechu mi jejich skladby konvenují, naživo bych na ně musel asimít specifickou náladu (a nejlépe v sedě). Vanderhoofovi METAL CHURCH v sestavě s ex-megadeťáckým Davem Ellefsonem a novým vokalistou Brianem Allenem určitě měliněco do sebe, ale rovněž šlo také o docela rutinní a profi set,ve kterém těžiště vystoupení cílilo především na největší hitovky z prvních dvouřadovek a taktéž na nějakou tu skladbu z nového, letos vypuštěného alba. Zajímavýmpoznatkem byla velká hlasová podobnost právě Briana Allena na legendárního DavidaWaynea a taktéž, že se veteráni svou hudbou stále obstojněbaví. Za bicími se u METAL CHURCH blýskl světoběžník Ken Mary, kterého jsmeještě vloni měli možnost vídat v sestavě spřízněnýchFLOTSAM AND JETSAM. Napumpovaný Groove/metalcore od GUILT TRIPměl po stránce nasazení, energického a svěžího způsobuvyjádření opravdu něco do sebe, ale zhruba někdy kolem pátéskladby člověk zjišťoval, že by to chtělo také nějakévýraznější skladby, které by dovolily kapele vybřednout zezhluku groove metal/hardcore tlaků a obvyklostí. Nejsem stylový fanoušek, ale u těchto kapele HATEBREEDpodobným kšiltovkářům mne upoutal hlavně výborný zvuk acelkové nasazení. Doma bych si podobnou hudbu určitě nepouštěl.Jelikož jsem si chtěl ELDER vychutnatcelé, tak ze SAMAEL na hlavním pódiu vidím jen nějakých dvacetminut. Přestože mám rád symfonický metal a tyhle Švýcary jsemse pokoušel poslouchat už v devadesátkách, nikdy jsem sik nim nenašel cestu. Oproti dalším mi přišli málomelodičtí, což může být zas pro jiného výhoda. V Josefověnaživo ale tihle nájezdníci váleli jak sviňa. Měl jsem pocit,že se dívám na dvacátníky, ne kluky o tři generace starší.Vorph koncerty bere se vší vážností a jeho schopnosti ovládatpublikum vytvořili skutečně pospolnou atmosféru. Lidé se dočkalii dvou věcí z dlouho odkládané novinky, „Hail to the Sun“a „Black Matter Manifesto“. Všichni uniformně v černém apřísně černobílá grafika na velkoplošné obrazovce. Působivé.Na rozdíl od zbytku naší party jsemse rozhodl oželet větší část comebacku NEVERMORE a zamířil nadruhou stranu areálu, abych otestoval legendy psychedelického rockuCOVEN. Vůbec jsem se letos často utíkal na Obscure stagek rockovějším a méně nadupaným záležitostem. COVENznamená rituální společenství věřících a jde o chicagskoupartu, která pokládala základní kameny okultního rockušedesátých letech. Připravovala tedy cestu pozdějšímu metalu aspekulovalo se o jejich vlivu na BLACK SABBATH. Na jejich první anejslavnější desce „Witchcraft Destroys Minds & Reaps Souls“(1969) mají právě i skladbu „Black Sabbath“. Tahle kolekce jemimochodem souborem velmi dobrých písní, který stojí za poslechi dnes. Do undergroundu tehdy začali zanášet témata čarodějnictvía satanismu, se všemi těmi v současnu módními proprietamijako obrácenými kříži, rituálními obřady a také gestemďábla/paroháče, které všichni na metalových koncertechpoužíváme. Zpopularizoval ho Ronnie James Dio, ale v muzices ním přišli už dávno před tím právě COVEN. Dnesz originální sestavy zůstala jen zpěvačka Jinx Dawson.Z někdejší uhrančivé krasavice se stala podobně uhrančivástarší dáma, která se obklopila mladšími hudebníky a musímuznat, že živě fungovali velmi dobře. Muzikanti hráli satanskédivadlo přesvědčivě, ale pod kápěmi nešetřili úsměvy apohodovou náladou. Jinx, která se na začátku vynořila jak jinakz rakve, vypadala sexy ďábelsky se celou dobu chechtala.Vokálně už měla jistější období, ale je jí šestasedmdesát,tak je potřeba sem tam nějaké to zaváhání odpustit. Jakonejvětší odvaz vystoupení bych označil „For Unlawful CarnalKnowledge“, což je jen skrytý název pro Fuck (na koncišedesátých let byla společnost ještě slušná, takže se takovévěci musely skrývat). Viděl jsem většinu koncertu, ale po sortof hitovce „Wicked Woman“ to balím, abych stihnul alespoň párskladeb NEVERMORE. Jsem opravdu rád, že jsem COVEN viděl. Legendaa naživo navíc stále solidní. NEVERMORE padli tedy za oběť naoltáři satanismu a já viděl dva tři songy závěru setu.Vzkříšenci vypadali dost nabušeně, skvěle působil zpěvákBerzan Önen připomínající dvoumetrového grizzlyho s vousiskem,kterým by mohl zametat podlahu. Především však dával lehcevšechny party Warrela Danea, což bylo základem pro úspěšnouresurekci souboru. Víc řekne asi Stray.Na NEVERMORE určitě dojde, ale já se nejdřív pozastavím u předchozí kapely. Švýcarští SAMAEL totiž letos slavítřicet let od svého nejúspěšnějšího alba „Passage“.Osobně jsem k hudbě téhle kapely vždy zastával docela chladnéstanovisko a v podstatě ji nikdy neposlouchal. Proč tomu tak bylo a je, jsem sipotvrdil právě i letos v Josefově. Na mne působí hudba od SAMAEL prostě monotónně, strojově a chladně. Oceňuji vitalitu hudebníků, na kterých jepoznat, že se i coby pokročilý padesátníci udržují v dobrékondici, oceńuji zápal, profesionalitu a pevnou zvukovou stránku,mně však jejich hudba nebaví. Necítím její bujení, život, proměnlivost, jen strojově chladný lauf. Famózní vystoupení vystřihli záhy na Marshall stage znovuzrození Američané NEVERMORE s novým frontmanem, tureckým silákem Berzanem Önenem, který svým hlasem prakticky dokonale připomenul odkaz skvěléhoWarrela Danea. Jeff Loomis mohl být po všech stránkách spokojenýa sám doslova udával svými kytarovými kejklemi ráz celéhokoncertu. Na kytarovou dvojici jej doplňoval mladší hudebník Jack Cattoi a rytmickou souhru k Van Williamsovým bicím obstaral další čerstvě příchozí - rovněž Turek - Semir Özerkan. Jeff Loomis s bubeníkem Van Williamsem potvrdili, že iobklopeni novými spoluhráči mohou pomýšlet na pokračovánícesty své famózní metalové mašiny. Zněly samozřejměvelké fláky historie v čele s „Beyond Within“,„Narcosynthesis“, „Born“ či „The Heart Collector“,přičemž sám jsem za největší trhák považoval předevšímzávěrečnou „Enemies Of Reality“. Určitě jedno z top pětivystoupení celé akce a to nejlepší z celého středečního dne.Americkým KYLESA, peroucím se odzačátku vzadu na Obscure stage se zvukem a tudíž i atmosférou vlastního výstupu, se návrat do pevnosti vlastně ani moc nevydařil. Jejich set působil docela jednotvárně, zahuhlaně ajakoby jej hrála alternativní metalová kapela okresního formátu. Po čtvrté skladbě tedy odcházím jinam a šetřím síly na něco, co za to bude stát více. Těšil jsem se na IOTUNN, ale z návštěvy koncertu u mne z logických důvodůsešlo. I když jsem na něm vlastně na párminutový skok byl. O co tedy šlo? Nikdy jsem neměl rád uzavřený hradební prostor zvaný Octagon, když je toto nádvoříčko, tento zděný kotlík, nadmíru zaplněn a ještě do něho dál a dál proudí další adalší fanoušci, vyvolává tahle situace u mne nedobré pocity.Pořadatelé navíc od určité hodiny zakazují divákům vycházet jednou ze dvou příchodových cest,přičemž dovnitř sem proudí stále nový natěšenci, z druhé stranyje naopak průchod ven zatemován přihlížejícími právě konaného koncertu. Zkrátkaa dobře, dal jsem opravdu jen pár minut a pak jsem se probíjelven a to v protisměru k proudu dovnitř se hrnoucí masy. Co si budeme říkat, zas takúžasní ti Fajeřané prostě nebyli. Z toho co jsem slyšel, jsemrozhodně v úžasu nezůstal, vše pak korunoval jakýsi zpívající fatalista v jejich čele, stojící ve čtyřicetistupňovém vedru na pódiu v bundě shuňatou kapucou. Rychle pryč – dusím se!Vracíme se na na Obscure, kde hrajesludge/psychedelický rock s elektronickými prvky KYLESA.Začíná se o čtvrt hodiny později a frontwoman Laura Pleasants seomlouvá, že se jí rozbila kytara. Je viditelně rozladěná(zpěvačka, ne kytara…), což poznamenává celé vystoupení.Nebo je tak přinasraná vždycky? Mám rád některé věci KYLESA,zvlášť ty podbarvené elektronikou. Z pódia se na nás ale linejen unavený post punk od unaveně působících muzikantů. Bordel ane úplně držící pohromadě. První mírné zklamání festivalu.Mám v úmyslu jít na IOTUNN, aleuž je to 20 minut po jejich začátku v Octagonu a procpávavajese dovnitř potkávám Straye a Mauglího, kteří mě informují, že tonedává smysl. Nu co, za poslední rok jsem je viděl dvakrát. Conaopak smysl dává, je poprvé zamířit do šatlavy a při párpivech vyhodnotit první den festivalu. Prošvihávám tedy dalšíméně důležité položky programu jako PERIPHERY a SÓLSTAFIR. Pohodině a půl a třech kouscích jdu vystřízlivět procházkouopět do zadní části areálu, aby mě úplně neminul fenomén KIMDRACULA. Australský muž/žena pro sebe používá osobní zájmeno„oni“ a jejich identita je stejně komplikovaná jako hudba,kterou oni produkují. Pop, jazz, funk, trap, death metal a podobněchameleonsky se vyjadřuje vokálně, kde přeskakuje z operníhotónu k popu a chrochtu nebo kvílení. Podle jedněch hrůza,podle jiných genialita. Na mě jsou oni příliš zběsilí aneukotvení. Mám rád proměnlivou hudbu, ale tady se může každouchvíli stát cokoliv. Nejde o nezábavnou muziku, zejména naživo,ale čtvrt hodina mi stačí, abych byl ukojen. Víc nepotřebuju amířím na TRIPTYKON.Energicky rozjetý thrashing odneposedných amíckých fanatiků MUNICIPAL WASTE srážejí mantinely vlastního stylu, především pak průměrné vokální schopnosti jejich frontmana. Ono byse vlastně jednalo o docela obstojný band, nebýt právě tétověci a rovněž sporadického výskytu také nějakého neotřelého momentu, které by partičku vyvedl ze škatulky thrashe pro thrash. Takhle mě z toho vychází hudba, kterou si na koncertě včase kratším než je půlhodina rád ochutnám, ale tahat si jído každodenního života na druhou stranu moc nechci. Jejich vystoupení na SeaShepperd mělo však říz a energii a vlastně hodně z přítomnýchbavilo. Větší pozdvižení pro mne bezesporu znamenali Gabrielovi TRIPTYKON, kteří zahájili svůj set ve velkém styluněkolika skladbami z repertoáru slavných CELTIC FROST, kde, jak známo, Thomas Fischer coby šéf působil a v jejichž řadách se coby jeden z průkopníků evropského black metalu proslavil. Zazněla i nesmrtelná klasika „Circle Of the Tyrants“. Potěšilo mne zjištění, že monolitický band působí stále hodně neurvale a démonicky a má vsobě dostatek charisma na pokračování vlastní cesty. Je však pravda, že už byto chtělo třetí regulérní album. Tohle byla zkrátka esenciálnízáležitost plná hluboké temnoty, jež dokázala dodatnadcházející noci na té správně dusné atmosféře. Za mne se jednalo spolu sNEVERMORE o nejlepší koncert středečního dne!Jelikož nejsem žádný velký fandaani znalec první vlny black metalu, tak tenhle výlet beru jakodalší pokus o doplnění základního vzdělání. Od Fischerovcůse mí líbí „Aurorae“ nebo „Shatter“ a pár dalších věcí,ale čtrnáct minut „Synagoga Satanae“ poslouchat nepotřebuju anudí mě. Lidi předtím nadšeně vítají jiný song od CELTICFROST „A Dying God Coming Into Human Flesh“ a táhlou produkci osvěžírychlejší „Messiah“ od HELHAMMER. Komu čest, tomu čest aThomasi Gabrielu Fischerovi určitě patří veškerá úcta za to,že pomáhal budovat extrémní metalové žánry, ale já spíščekám na konec. Plusem je dobrý intenzivní zvuk i to, že tenhlechlápek s vizáží šedivého mesiáše vypadá jako příjemnýa milý děda. „Jdu si naladit kytaru, ne že byste vzhledemk tomu, jak hraju, slyšeli nějaký rozdíl...“ Blackový večer pokračujepost-metalisty AMENRA, které jsem už nějaký čas chtěl vidět,ale nelákalo mě jít na samostatný koncert. Jde o ten typ hudby,kdy musíte milovat dlouhé táhlé stejnosměrné kompozice a dostatse u koncertu trochu do transu. Loni mi takhle na stejném místězafungovali CULT OF LUNA, zejména když jsem měl v sobě asitři piva. Letos jsem na jejich belgických příbuzných musel býtvzhledem k blížícímu se odjezdu vozem střízliv, a tak jsemsi jen potvrdil, že zvládnu rád jednu, dvě, maximálně třiskladby, ale vydržet ho hodinu, tak to není pro mě. Riffy majítěžkotonážní jak kladiva a místy nápadité, ale celkově jde oprodukci velmi monotónní. Disponují také jednímz nejnepříjemnějších krákorů, který je navíc v každépísní takřka stejný. Dál si je dám občas doma, na koncertnepotřebuju. Ale chápu, že mohou být lidé jejich produkcíuhranuti. Už to bude znít zas trochu monotónněode mě, ale ani finální BATUSHKA mi nepřinesla kýženépotěšení. Středa prostě nebyl můj den (na rozdíl od čtvrtka).Na ně jsem se přitom těšil nejvíc, jelikož jejich dvě deskymám rád. Hráli se ale spíš ty pomalejší a rozmáchlejšískladby, zatímco já radši jejich zběsilé rychlovky. Věděljsem, že vystupují převlečení za východní popy v kápícha podobně, ale to různé žehnání, oltáře a mávání kadidlemmezi písněmi bylo moc Taková potěmkinovská šaškárna. Chápu,že to je image, a kdybych byl asi na samostatném koncertěv přítulnější hodinu, tak budu mít víc trpělivosti, aletakhle o půl druhé ráno jsem jen chtěl, aby prostě zahrálinějaký smrtící black. Oceňuju ale, že s sebou vezou třisboristy (také zakuklené) a že ty chorály v církevníslovanštině nepouštěli z pásku.Stray, GazďaŘada použitých fotografií převzatých z oficiálního FB profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/the_strokes_reality_awaits_recenze/3993https://www.crazyDiamond.cz/the_strokes_reality_awaits_recenze/3993nobody@nothing.com (Tomáš)Asi budu mluvit i za kolegy z redakce Crazy Diamond když deklaruji, že nemáme ani za mák nutkání nějaké interprety veřejně pranýřovat. Posloucháme, co nás baví, nikomu se nezpovídáme, nikomu neskládáme účty. Když nás to nezaujme, tak o tom nepíšeme. To kolegům (snad prominout, že se povyšuji na jejich úroveň) z profesionální médií právě nezávidím. Že někdy musí v potu tváře absolvovat slovní i myšlenkovou ekvilibristiku, aby na jednu stranu nikoho neurazili, ale zároveň mezi řádky vyřkli krutou pravdu, že některé desky se prostě vážně nepovedly.Abych vás teda případně zbytečně nezdržoval, „Reality Awaits“ se vážně nepovedla. Neměl jsem vysoká očekávání, a ani ty se nepovedlo naplnit. Chyba je samozřejmě i na mé straně, protože v rámci zavedeného systému vychytralého alibismu se dokážu z některých recenzí vykroutit, když zjistím, že mi konkrétní deska nesedla. Tady jsem ale recenzi slíbil předem (poučení z krizového vývoje…), takže už není cesty zpět. Tak pojďme na to. A pamatujte, že THE STROKES jsem kdysi měl vážně moc rád a ani v nejmenším nehodlám relativizovat jejich přínos pro znovuzrození kytarové muziky začátkem nového milénia.Za mě osobně jsou jejich první tři desky zároveň jejich nejsilnějším obdobím, po kterém jsme se s kapelou postupně od sebe začali vzdalovat. Bezstarostný indie rock s garážovým nádechem, který následně přitvrdili do solidních rockových nářezů, byl přesně dle mého gusta. Posun k více artovým, v některých momentech až téměř avantgardním hudebním formám, mě ale bavil čím dál méně. A letošní novinka mě nebaví už vůbec.Od poslední desky „The New Abnormal“ (2020) uplynulo už dlouhých 6 let. Většina členů THE STROKES v mezičase řešila i své boční projekty. Ať už v podobě jiných kapel, nebo případně sólovky, jako kytarista Albert Hammond Jr.. Alberta po očku sleduji, není to úplně blbé, ty ostatní projekty se ale přiznám neznám. Každopádně letos kapela pocítila nutkání nás obšťastnit novým materiálem. Vzali Ricka Rubina a společně vyrazila na Kostariku, kde dali dohromady 9 nových skladeb. Asi takhle. Ricka mám pro spoustu věcí rád a v úctě, kvůli dalším věcem mám na něj trochu spadeno (loudness war), ale tady se moc nevyznamenal. Nebo možná ani on z toho základu nedokázal vykřesat nic smysluplného. Nevím. Každopádně některé věci jsou až za hranicí dobrého vkusu a zdravého rozumu, a jak je Rick znám svým „novátorstvím“ a „stylovou fúzí“, tak by mě nepřekvapilo, že to byly právě jeho nápady. Dostaneme se k tomu.Jak teda znějí THE STROKES v roce 2026? Jako partička důchodců z Floridy, kteří v místním kulturním centru připravili hudební doprovod pro sobotní partičku binga. Nemastně a neslaně označuji desky, které znějí, že sice mají koule, akorát jim moc nefungují. Tady je totálně mrtvo. Zvukově, dramaturgicky, melodicky. Drive zmiňovat nebudu, ten se zde objevuje maximálně v souvislosti s kamiony, které desku distribuují do obchodů.Mám problém vůbec definovat, co za styl THE STROKES dnes vlastně hrají. Občas se tam sice mihnou i kytary, ale upřímně, dva kytaristi v této kapele zřejmě fungují podle francouzského zákoníku práce, protože mají volna víc než běžný Čech pracovních dní. Ale fajn, tak možná místo strun ťukají něco do kláves. To tam ale taky moc neslyším. Zní to jako generický hudební podklad vygenerovaný AI, který je nedefinovatelný. A korunu tomu nasazuje modulovaný hlas zpěváka Juliana Casablancase, který odkazuje k té největší žumpě dnešní hudební produkce, stupidnímu r´n´b popu, kde sice nikdo neumí zpívat, ale těch 11 producentů každé jednotlivé skladby, nějak společnými silami dokáže dát dohromady 3-4 akordy, naprogramovat infantilní bicí a spustit software na modulaci hlasu. A jako obvyklý podezřelý mi tady vyskakuje právě fousáč Rick, který si vždy rád hrával s kýčovými prostředky v muzice obecně.Ale abych jen nekritizoval, zaměřme se na to lepší, co na desce uslyšíme. Nebojte, tohle bude rychlovka. V podstatě jen dvě skladby jsou únosně interesantní. Hravější „Lonely In The Future“ s nostalgickým nádechem je celkem příjemné indie. Nejzajímavější je pak „Going Shopping“, která svým záměrně infantilním disko beatem vytváří kouzelnou atmosféru, nenápadně rozhoupávající celé naše tělo. Bohužel i tyto skladby sráží ta nevkusná modulace zpěvu.Ze zbytku alba vám nejspíš v hlavě neuvízne nic. Protože tam skutečně nic není. Žádná výrazná melodie, zajímavý zvuk, výrazné riffy, nedej bože drama. Skladby se vlečou, plačlivý hlas Juliana se motá neustále v minimálním vokálním rozsahu pod nánosy elektronických úprav, a ztrácíme se v rozplizlých melodiích, které vedou odnikud nikam. Rozeznat sloku od refrénu vyžaduje soustředěné úsilí, a ani to ne vždy zajistí úspěch.Asi je z výše napsaného jasné, že mě tahle deska vážně nesedla. Pár plusových bodů jsme ochoten připsat ještě za cover. Ten je krásně kýčovitý, a s deskou se míjí absolutně ve všem. Prostě punk. Nepochybuji zároveň, že někomu tahle experimentálnější podoba THE STROKES může vyhovovat. Minimálně odvahu jim přiznat musím, nebojí se zkoušet nové věci.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_5-8srpna2026_utery_koncert/3996https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_5-8srpna2026_utery_koncert/3996nobody@nothing.com (Gazďa)Tak zas po roce na místě činu. A tov opravdu ďábelsky brutálních podmínkách. Teploty už námpodruhé toto léto dostoupaly na čtyřicítku a opět u toho byliObscure, jelikož prvně situace nastala v průběhuBasinfirefestu na konci června. Když se začala tahle předpověďzhmotňovat, spustil jsem záchranou operaci, jelikož pět dní vestanu na slunci v tomhle počasí by mému zážitku přílišneprospělo. Jsem máslo, a to na slunci rychle taje… Nechal jsemtedy propadnout finance za již zakoupený stan v kempu Dagon,abych se usadil v Hradci Králové, odkud jsem se rozhodl každýden pendloval automobilem. Kamenná základna a možnost se pořádněv normálních teplotních podmínkách vyspat dávala základnípředpoklad, abych byl schopen v náležitém stavu protáhnoutnávštěvy do nočních hodin, kdy se často v areálu děly tynejzajímavější věci. Jedna z takových nastala užv úterý večer, a já se tedy, trochu nedobrovolně, do Jaroměřevydal už v úterý. Čtyři dny festivalu je pro mě o jedenden déle, než bych běžně potřeboval, a přidávat si pátý jeza hranicí masochismu. Ale AHAB jsou prostě AHAB. Chtěl jsem sitaké poprvé (a možná i naposledy) očíhnout festival i ještěve stadiu zrodu, kdy nefungují hlavní pódia a na place je„minimum“ návštěvníků. Tohle minimum bych měl dát po tétozkušenosti do dvojitých uvozovek.  Použity pouze fotografie z oficiálního FB profilu festivalu.Byl jsem rád, že mohu AHAB věnovatspeciální večer. Je to natolik zvláštní kapela natolikzvláštního žánru, že je dobré si je užít separé. Jakofanoušek spíše rychlých kompozic zde trochu nelogicky ulétávámna pomalém a mrtvolně se vlekoucím pohřebním doomu, kde mákaždá píseň deset minut, aniž by se v ní něcopřekvapivého stále dělo. Jsou to skladby táhlé jako nekonečnévlny oceánu, o kterém na všech deskách zpívají. A stejněstudené a hluboké jako temnota několik kilometrů pod jehohladinou. Právě u takto pomale se vlekoucí muziky může docházetk těm největším kontrastům. Jako když se na dalekémobzoru objeví plachta a vy se můžete těšit z narušeníjednotvárnosti oceánu. Nebo se dokonce přižene bouře a námořnícina pódiu spustí pár tónů v rychlejším kvapíku. Podobněúžasně pak působí protiklady mrtvolně hlubokého bručeníkytaristy a zpěváka Daniela Drosteho s jeho občasným vysokýmkvílivým čistým hlasem. Jako kdyby náhle do konstantního rykupříboje zazněl hlas trosečníka volajícího zoufale o pomoc. Tahle partička z Mosbachuv Badensku-Württembersku k nám nejezdí vůbec často,naposledy u nás byla právě na stejném festivalu před čtyřmilety a předtím v roce 2012. Oni vůbec často nekoncertují.Udělají si tak deset vystoupení do roka, většinou v rodnémNěmecku a šlus. Už jsem se na ně jednou vypravil, když předdvěma lety křísli naši hranici v Halle v Sasku-Anhaltsku.Jaroměřská pevnost tak představovala unikátní možnost, i kdyžse nejednalo o plnohodnotný celovečerák a stopáž byla omezenapadesáti minutami. Svým věky prověřeným korábem OpelAstra jsem zaparkoval na parkovišti příznačně nazvaném 666 meziLabem a Metují a při pohledu na tuto louku na konci Langiewiczovyulice jsem marně přemýšlel, zda z ní avizované bouřkyneudělají bažinu, ze které nepůjde vyjet. Ale na tenhlepesimismus bylo dost času. Jelikož parkovací řady nebyly nijakčíslovány, tak jsem si nejprve pořídil krátkouvideodokumentaci, abych pak ve tmě svou loďku zas našel, a pak sejiž vydal pln očekávání směrem k pevnosti. Už letmýpochod Josefovem mě přesvědčil, že moje představy o malémpočtu návštěvníků a komorní úterní akci byly naivní. Naprvní dobrou jsem získal pocit, že jsem zaplul do festivalu v plnéfázi rozkvětu. Všude stany a zaparkovaná auta. Soucitně jsempozoroval zejména ty, kteří si své plátěné domky postavili usousedů s velkými aparaturami. Ti toho moc nenaspí… Jako warmupový panic jsem ignorovalplakát, který naznačoval, že se dnes nepůjde tradičnímvchodem, takže jsem si poctivě nejdřív obešel hradby k hlavnímuvstupu, abych se zas pokorně vrátil a přes náměstí domašírovalk Bastionu, kde jsem bez jakýchkoliv front dostal pásku a pakproniknul dovnitř. Zavalila mě nostalgická vlna očekávání… Udobíjení čipů byla sice řada solidní, ale obsluha profesionálnía milá, takže jsem po nějaké čtvrthodince stál prvně vyzbrojenk prvnímu prozkoumání areálu a vystupujících. Na nádvoříu Obscure stage to vypadalo jako na nějaké středověkém jarmarku.Všude roztažení lidé, klábosili, jedli, pili, hodovali,nakupovali. Vzadu na stagei někdo hrál, ale devadesáti procentosazenstva to bylo zjevně jedno. Přijeli se potkat s kamarády,užívat atmosféru. Jelikož do AHAB zbývalo dost času, tak jsemvyrazil na krátkou obhlídku. Pochopil jsem, že hlavní pódia jsouv úterý zcela odříznuta, stejně jako stánky v jejichokolí a na polovině „hlavní třídy“ směrem k nim.Nedokážu odhadnout, kolik bylo v areálu v úterý lidí.Osm tisíc? Vzhledem k omezenému počtu stánků mi frontypřišly větší, než je jinak běžné. Třeba pivo se dalo koupitasi jen na dvou nebo třech místech. Nic, co by byl nějakýproblém, ale komorně to tu rozhodně nevypadalo. Neodpustím sijednu negativní poznámku. Pisoáry u Obscure stage už po několikaprvních hodinách vypadaly jako středověká latrína. Všudestojaté chcanky o hloubce několika centimetrů, co nevidět z tohozačne růst puškvorec. Holt když máte dlouhé strouhy, tak byměly být alespoň mírně z kopce. Jinak vše organizačněfungovalo bezvadně. Dal jsem si jedno pivko a pak seodebral podívat se, co se děje na pódiu. Zrovna začínal norskýhevík MORAX, který byl příjemným překvapením. Neslyšel jsemdosud od tohoto severského uskupení ani notu, ale asi to někdynapravím. Po pódiu pobíhalo několik vlasatých barbarů, kteřímáchali stejně dobře svými dlouhými blonďatými kšticemi jakoESP kytarami. „Jsme Morax z Norska a přijeli jsme sem šířittrochu toho zlého heavy metalu. Tohle je píseň o obrácenécírkvi,“ zahlásal ústřední nájezdník oděný v koženévestě tak, aby co nejlépe vynikly jeho svaly. Nápadité vyhrávky,solidní riffy, nijak složité, ale funkční melodie. NWOTHM, alemísty obarvené thrashem i blues a pentatonickými sóly. Takhle naprvní poslech naživo hodně zábavné. Naopak AHAB patří k mým velkýmoblíbencům. A možná že právě protože jsem čekal hodně, takjsem nakonec z tohoto vystoupení příliš nadšený nebyl.Zajímavý byl setlist, který bohužel obsahoval jen čtyři věci,ale tři jsem od nich naživo ještě neslyšel. Unikátní bylazejména počáteční „The Isle“ alias první věc z desky„The Boats of the Glen Carrig“ (2015), kterou prakticky nehrají.Ani „O Father Sea“ ani „Mobilis in Mobili“ také úplněnejsou mými favority, na rozdíl od finální hypnotické „The Seaas a Desert“. To by ale nebyla ta potíž. Možná to bylo tím, žejsem byl dost vepředu, ale takřka nebyla slyšet Drosteho kytara aani moc jeho čistý hlas. Solidně zvučelo jeho growlování, ale učistého vokálu musel člověk napínat uši. To je problém právěu této kapely, kde jsou kontrasty síly a jemnosti zásadnímstavebním kamenem celé působivosti. Ani příliš nevypadalo, žese zpěvák snaží, spíš si tam tak něco pro sebe broukal.Vystoupení působilo unaveně a nijace. Ponor Nautilu tak byltentokrát jak krátký, tak i dost mělký.Nehodlal jsem úterní warm up mocprotahovat, ale následující prezentaci songů SARCÓFAGO aliasbrazilské legendy první vlny blacku jsem si nechtěl nechat ujít.Pod hlavičkou „THE LAWS“ (odkazuje na jejich druhé album) dalněkdejší basista kapely Gerald “Incubus” Minelli dohromadytenhle projekt, který oprašuje dávné klasiky. NatřískanáObscure stage dostala energickou porci ranné satanské krmě a poloňské poctě BATHORY šlo o další revivalový tribut ranněblackmetalového bandu, který jinak vidět nemůžeme. Proč ne?Svůj účel to plní a zvlášť tady v pevnosti.Po desáté jsem spokojeně opustilareál, dokráčel na parkoviště a nahodil motor svému korábu.Ještě v Jaroměři se mi na paty nalepilo nějaké dalšívozidlo, které jsem nemohl setřást, pečlivě se mě drželo asvítilo mi idiotsky do zrcátek i na dálnici. Jel jsem sto, bylo zamnou, jel jsem sto dvacet, bylo za mnou. Jinak samozřejmě prázdnádálnice. Nadával jsem u toho nahlas jako pohan. Najednou blik blika auto mě předjelo. Lekci z dodržování „bezpečné“vzdálenosti ve tmě mi dávali policisté. Nepochopíš. https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_echoes_silence_patience_and_grace_recenze/3992https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_echoes_silence_patience_and_grace_recenze/3992nobody@nothing.com (Tomáš)Dodnes si to pamatuji úplně přesně a jasně. První singl „The Pretender“ z připravované šesté desky FOO FIGHTERS začínal parádním vybrnkávaným kytarovým motivem, který mě okouzlil hned napoprvé. Je vážný, lehce tajemný, trochu melancholický, trochu nostalgický. Když se pak přidají syrové bicí a nastoupí celá kapela, hned víme, že tady jsou FOO´s opět v parádní formě. Drsní, agresivní, koncentrovaní. Dave zapustil vlasy jakoby i tím chtěl říct, že rocková jízda bude pokračovat naplno. Nemá cenu to rozmazávat, jednoduše zde dostáváme další perfektní stadionovou hymnu. Nabušenou, zpěvnou, dramatickou, gradující. Za mě jeden z nejlepších songů kapely obecně. Těším se na novou desku, určitě bude skvělá. Nuže, i já se občas, maximálně jednou za deset let, zmýlím.V roce 2006 vystoupali FOO FIGHTERS až na rockový Olymp. Šla jim karta po všech stránkách, na co šáhli, to končilo nekompromisním úspěchem. V té době byli prostě jednou z největších rockových institucí. Koncept pátého alba „In Your Honor“, které mělo elektrickou i akustickou část, včetně navazujícího turné, se Daveovi zalíbil natolik, že v něm chtěl pokračovat. Tentokrát ale plánoval tyto dva světy spojit na ploše jedné desky, často dokonce v rámci jednotlivých písniček. Jako kapela byli teď v pozici, že mohli dělat skutečně cokoliv. Namísto animální přímočarosti a brutální síly chtěl mít další album propracovanější. Po všech stránkách. Zvukově i dramaturgicky. Na to je ideální mít k sobě do týmu nějakého perfekcionistu. Nejlépe ve verzi „perfekcionista maniak“. Na koho si Dave přitom vzpomněl? Na jistého Gila Nortona. Ano, to je ten Angličan, který z punkáčsky rozjitřené kapely vykřesal špičkovou alternativně rockovou perlu s názvem „The Colour And The Shape“.Gil nezůstal své pověsti nic dlužný. Když měla kapela složené písničky, strávili Dave a Gil dva týdny jejich cizelováním a aranžováním. Před-produkce pokračovala intenzivním zkoušením a nacvičováním. Desítky až stovky přehrání jednotlivých songů bylo součástí procesu hledání ideálního nastavení, zvuků a dramaturgie. Jedno je jisté. Za těch deset let od jejich první spolupráce se všichni FOO´s stali výrazně lepšími muzikanti, takže práce napředovaly přece jen rychleji a bez předchozího napětí. Gil jim pomáhal i sestavit playlist a vybrat finální sestavu písniček na desku.Deska kombinuje dvě tváře FOO FIGHTERS. Máme zde jednak energické písničky jako šité pro stadiony, tak i křehké balady. Až na pár výjimek jsem měl vždy pocit, že je to v podstatě album, které vzniklo v sedmdesátých letech a akorát bylo nahráno v současnosti. Hard rock klasického střihu, soft rock, folk rock, trochu americany. Jako hlavní inspirace Dave skutečně uvádí velikány jako EAGLES, WINGS nebo NEILA YOUNGA. S tím obecně nemám problém. Kde to trochu vázne je samotný songwriting. Nevím, jestli je to tím, že se Dave až moc rozněžnil po narození první dcery Violet, ale deska prostě nedrží pohromadě tak pevně, jako předchozí zářezy. Občas se stroj zasekne, občas padne řetěz. Objevuje se nezvykle moc hluchých a nezajímavých míst, zejména v druhé části desky. Něco, co bylo v minulosti spíš výjimečné.Mezi tu lepší část alba, která kapele rozhodně hanbu neudělá, řadím třeba skladby „Let It Die“ nebo „Long Road To Ruin“. První z nich začíná jako akustická balada k dohasínajícímu táboráčku, náhle ale rozkvete v nádherný rockový vál. Tohle si nechám líbit. I tady je cítit ten rozdíl v produkci Gila a Nicka Raskulinecze na posledních dvou deskách. Zvuk je čistý a jasný, hřejivý a vybalancovaný. Alternativní špíny je minimum, agresivita je kontrolovaná a dávkovaná v přesně určeném množství, aby nezastínila základní konstrukce jednotlivých skladeb. Singlovka „Long Road To Ruin“ má překvapivě pozitivní atmosféru. Bezstarostný soft rock, melodický, nekonfliktní, ale zároveň velmi povedený. Kolikrát jsem si už říkal, že to se mi to přece nemá líbit, takový sladký cajdáček, ale prostě si nemůžu pomoct. Povedená je i do akustického hávu posazená baladická „Stranger Things Have Happened“, s velice komplexní a propracovanou melodickou linkou.To je ale asi tak vše. Zbytek desky je nějaký nemastný, neslaný. Určitě to není žádná katastrofa, to ne, ale FOO´s to prostě umí líp. A není to jen celkově pohodovou atmosférou. Vzpomeňme si na desku „There Is Nothing Left To Lose“, to je čirá definice pohody, a jak to přitom parádně odsýpá. Je to trochu škoda, protože třeba zvuk desky je skutečně velmi povedený, citlivě odkazující ke zmiňovaným vzorům ze sedmdesátek a zároveň přidávající navrch odér moderního hard rocku.Už po předchozí desce hráli FOO´s v největších arénách. Headlinovali festivaly. Do toho si střihli vystoupení v londýnském Hyde Parku pro téměř 100 tisíc fanoušků. Teď za nimi přišel jejich manažér John Silva s tím, jestli si nechtějí zahrát ve Wembley. Nejdřív se trochu zalekli, je to přece jen ikonický prostor, a spíš tušili, než věděli, jak velký skutečně je. Dave byl ale vždy trochu megaloman, tak do toho skočil po hlavě. Nechali si ale otevřená zadní vrátka. Koncert oznámili půl roku předem, aby se stihnul udělat marketing, nalákat lidi a snad i prodat co nejvíc lístků. Kolegy z marketingu ale mohli prakticky obratem poslat na dovolenou, za pár dní organizátoři hlásili vyprodáno! Zaskočená kapela teda přidala ještě jeden večer, ten se vyprodal taky v průběhu pár dní. Jen pro představu, každý koncert vidělo 85 tisíc fanoušků. Není to sice můj oblíbený koncertní záznam (vyšlo to následně jako oficiální DVD), ale když tam Dave spustí „Best Of You“ a nechá tu elektrizovanou masu odzpívat první sloku, mrazí z toho ještě i dnes.„Echoes, Silence, Patience & Grace“ považuji v rámci diskografie FOO FIGHTERS za jeden ze slabších článků. Nevracím se k ní moc často. Úvodní singl a otvírák „The Pretender“ je sice geniální song, ale zároveň minimálně o třídu překonává vše další, co se na desce objevilo. Že to ale možná slyším (nepřekvapivě) špatně jenom já, dokazuje spousta cen, které deska posbírala. Třeba Grammy nebo Brit Awards, A komerční úspěch byl taky docela slušný. Dnes se prodeje pohybují kolem 3 milionů kopií. V této době pak Dave začíná používat modrého Gibsona Triny Lopez, která se stává jeho poznávacím znamením, a až při letošním turné si opět někdy vezme do rukou i jiný model.https://www.crazyDiamond.cz/chahom_otras_morghuul_brno_kabinet_muz_31cervence2026_koncert/3995https://www.crazyDiamond.cz/chahom_otras_morghuul_brno_kabinet_muz_31cervence2026_koncert/3995hackl@volny.cz (Pekárek)Kdyby tak člověk mohl tušit, že plánuje setkání s přáteli spojené s koncertním zážitkem na jeden z nejteplejších dnů v roce. No, ve výsledku bych určitě neměnil. V případě brněnského thrash/black/deathového dostaveníčka se proto podělím i o pár dojmů. Zde jsou.Podobný výjezd do jihomoravské metropole mě lákal už delší dobu. Samotnou cestu jsem pojal lehce nostalgicky. Vyrazil jsem tedy old school rychlíkem Vysočina po old school trati přes Havlíčkův Brod. Vyprávění o tom, jak jeden pejsek vyřešil mé dilema ohledně toho, zda mám konečně uklidit pořádný kus šunkového chlebíčku, který vypadl z pusy mé spolucestující, nechám na jindy. Po příjezdu do místa dění následoval opravdu příjemný pokec s přáteli, večerní pizza a pak už se vyrazilo do Kabinetu MÚZ, kde se sešla zajímavá sestava kapel. Původně se mělo vše odvíjet od onoho pokecu a „doplňkového“ zhlédnutí MÖRGHUUL, jejichž debut „Domination of the Beast“ mě dost oslovil. Nakonec ve mně zůstala koncertní akce jako řemen, na čemž měla lví podíl nejen brněnská thrash supernova, ale i další dvě kapely, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení.Rozpálená ulice před zmíněným klubem byla plná mladých fanoušků metalu, mezi kterými jsme svým věkem působili až nepatřičně. No, jednou něco takového přijít muselo, a abych řekl pravdu, jsem za podobné publikum vděčný. Fakt, že hudba, kterou mám tak rád, žije a pokračuje, mě prostě nabíjí. S trochou pragmatismu lze dodat, že vystoupení před desítkami rozvášněných holek a kluků bude vždy o něčem jiném než snažení před nižšími desítkami páprdů.:-) Takovou účast jsem každopádně nečekal. Brněnské metalové podhoubí neznám, přesto bych si dovolil tipnout, že nízký věkový průměr šel na vrub odmakané popularity a charisma MÖRGHUUL, kteří nejspíš sehráli i roli spoluorganizátorů. Lokace byla vybrána dokonale. Kabinet MÚZ bych zařadil mezi menší, ale dost pohodové kluby. Jeho obrovskou devízou je klimatizace, která byla dokonce zapnutá, takže ač venku panovalo dusno k zemdlení, uvnitř nás přivítala tepelná pohoda. Ta zvuková byla bohužel už horší.Nejvíc na silný, leč nevyvážený, zvuk doplatili právě MÖRGHUUL. Jejich výbušný set by se dal označit za jednu velkou pařbu, narvanou starým thrashem a punkem. Přítomní, a já se jim moc nedivím, něco jako sound vůbec neřešili a plnými doušky si užívali všeho, co proud energie valící se z pódia nabízel a čemuž dominoval zpěvák Matěj Kunc. Moshpit, resp. circle pit střídal crowd surfing a tak dále. Na pódiu i pod ním se prostě celý večer jelo na víc jak sto procent, což poté ocenil i bubeník z německých CH´AHOM, s nímž se mi podařilo prohodit pár slov. Ale nepředbíhejme. Oddaní fanoušci dostali přesně to, pro co si přišli. Já byl spokojen rovněž, nejvíc tehdy, když jsem skrze palbu bicích a nevýrazně znějící kytaru i zpěv rozpoznal nějakou věc z již zmíněného debutu.Jako druzí v pořadí vystoupili slovenští OTRAS. Ze zvuku jsem začal být znechucen, protože zčernalá produkce kapely byla evidentně dost v pohodě. Ve chvíli, kdy jsem se už už chystal zeptat zvukaře, zda ho baví poslouchat jen baskytaru, přišel k mixpultu někdo ze zákulisí a něco zvukaři řekl. Zvuk se rázem zlepšil, a když se podařilo vyřešit i výpadek mikrofonu, nastala pořádná jatka z přelomu první a druhé blackové vlny, jimž nebylo co vytknout. Jelikož šla konečně slyšet také kytara, zbystřil jsem a všimnul si, že na ni opět hraje Viktor Heža z MÖRGHUUL. Mimochodem, doporučuji prostudování encyklopedie Metallum. Mladí Brňané ve své kmenové skupině nejspíš kormidlem nepohnou, ale o to více metastázují do řady zajímavých projektů. Jedničkou OTRAS je ovšem zpěvák Sekerus, jehož hlas neměl chybu. Nutno podotknout, že i jeho najdete v dalších zajímavých skupinách. Jakmile si vše definitivně sedlo, získalo vystoupení takřka hypnotizující náboj. Publikum opět za jedna.Role headlinera připadla na CH´AHOM a myslím, že zcela zaslouženě, šlo totiž o trochu jiný level. Koncerty tzv. na blind začínám mít čím dál radši. Z některých zmínek jsem vyrozuměl, že předvedou dost temný a agresivní metal. Jak poté naznačil také koncert, dotyční se už delší dobu nacházejí ve fázi určitého přechodu či lavírování mezi war metalem (zejména BLASPHEMY a BEHERIT worship) a poněkud epičtějšími strukturami. Obě dvě polohy pánové zasvětili kulturám předkolumbovské Ameriky, což je zřejmě dovedlo až do stáje vydavatelství 20 Buck Spin. Poslední demo zní však znovu dost nářezově. Uvidíme. Každopádně, pokud by měl někdo zájem o metalový, konkrétně black/deathový soundtrack ke Gibsonově filmu Apocalypto, rozhodně doporučuji jejich zatím jedinou řadovku „Knots of Abhorrence“ z roku 2023. Živě však o žádnou filmovou indiánku s lidskými oběťmi nešlo.:-) Tady se jelo na plíživou rituální temnotu. Delší skladby ze zmíněného alba byly navíc doplňovány velmi intenzivními war nářezy. Výsledek byl pro mě osobně ohromující, až zničující, čemuž pomáhal výborný zvuk, jemuž bych vytknul snad jen zbytečnou hlasitost. Samostatnou kapitolu opět představoval vokál. Hlas kytaristy A.G.A. zněl jednoduše řečeno pekelně. CH´AHOM hráli jako správní headlineři nejdéle a také oni měli víc než jen slušný ohlas, i když již o něco méně početného publika.Do dusivého horka tedy v Brně vpadal na střídačku thrash, punk, black i válečný řev zatracenců. Díky klimatizaci a dobře vychlazenému nealko pivu v Kabinetu MÚZ jsem vše zvládl bez problémů, a mohl si tak odnést komplexní hudební zážitek.https://www.crazyDiamond.cz/judas_priest_bastard_sons_ostrava_ostravar_arena_2srpna2026_koncert/3994https://www.crazyDiamond.cz/judas_priest_bastard_sons_ostrava_ostravar_arena_2srpna2026_koncert/3994nobody@nothing.com (Gazďa)„Moc se mi to líbí. Úžasnávitalita, ale mohlo by to vést ke kolapsu. Mimochodem se na to dátancovat samba.“ Reakce mojí mámy, které jsem poslal„Painkiller“ s tím, že jeden pán v jejím věkutohle každé dva dny zpívá, když objíždí svět. Narážka nasambu není náhodná. Moje devětasedmdesátiletá matka je nezmar,který chodí několikrát týdně tančit a životní vitalitoupředčí mnohé o dvacet let mladší kusy. Robu Halfordovi se v tomminimálně vyrovná. Týden poté, co se v nedalekémMönchengladbachu rozjelo téměř po roce další turné britskélegendy, zavítali tihle zkušení kovotepci i k nám. A kdopřišel, neprohloupil. Skryty mi zůstávají taje zákulisníhofungování koncertního byznysu, takže netuším, proč povyprodané O2 Areně před dvěma lety padla tentokrát volba naOstravu. Třeba to je jakási národovecká spravedlnost, kdy jenutné naše velká města pravidelně prostřídávat. Nebo letitázkušenost, aby se stejný interpret netočil příliš často vestejné spádové oblasti. Nemluví ze mě pragocentrismus a neochotacestovat, jen mi prostě není jasné, proč se tentokrát zvolilprostor, kde je oproti minule vyprodané hale prostor takřkapoloviční. Dobrou zprávou každopádně bylo, žese klání u nás vůbec uskutečnilo. Jelikož je mojínejoblíbenější deskou birminghamských kovářů právě„Painkiller“ (1990), tak se minulá šňůra českým zemímsamozřejmě vyhnula a já musel do Bavor. I když jak na to teďkoukám, tak je to Mnichov prašť, jak Ostrava uhoď – v oboupřípadech bratru 300 kilometrů, takže pro Pražáka venkoncemjedno. Ale tak nějak se v moravskoslezské metropoli cítímvíc doma, a i mentálně mám pocit, že je to blíž. V redakčnímsložení Gazďa a Mauglí jsme za této srpnové neděle dorazili doOstravar Areny, kde nás doplnil znalec místních poměrů Kropis. Doprovod nemohl být lepší. Jakoprvní nás v prostředí Ostravar Areny přivítali BASTARDSONS, což není nikdo jiný než někdejší synovská kapelazesnulého ex-kytaristy MOTÖRHEAD Phila Campbella. Jidášůmpředskakovali na minulé šňůře a je sympatické, že si jeponechali i v této pro ně tak těžké době. Aura tohotosouboru se točila okolo osobnosti Phila a ten je pryč. Není třebaasi moc představovat, jakým typem hudby se bastardi zabývají.Odkojeni tátovým motoristickým cecíkem produkují Todd (kytara),Dane (bicí) a Tyla (basa) pouliční rock n´roll ze světa, kdevládne zrada, manipulace, chlast, toxický vztahy a špinavýprachy. Světa, kde je lékem na všechno parťáctví, rebelie, sexa motorka. Na koncertech pak obvykle kombinují pár (dobrých)originálních věcí s prověřenými motorheaďáckými prdamiz výfuku. Pozitivní zprávou je, že ty první si s klasikaminezadají a sajou ze stejně kvalitní řeky rokenrolové inspiracejako klasiky Lemmyho a spol. Solidně naplňující ostravský výběhdostal, čeho si žádal. V osm trojice bratrů doplněná oagilního tlusťocha Juliana Jenkinse za mikrofonem odstartovalaeponymní tříakordovku „We´re the Bastards“, která neníničím jiným než životní zpovědí campbellovské rodiny. „Jeto v naší DNA… kořeny rodinného stromu… muzika musí býtnahlas… hraj to nahlas.“ Tato odpalovačka byla stejněkvalitní jako další dva originální kusy, které ten večerzazněly, konkrétně „Strike the Match“ a „Dark Days“.Ostraváci ale logicky nejvíc vyšilovali při „Born To Raise Hell“a hlavně „Ace of Spades“, které bastardi hrají v mantinelechoriginálu, ale přitom s notnou dávkou autenticity, která jeu tohoto typu hudby tolik potřebná. Plusem byl výborný zvuk, kdeplasticky vynikaly všechny nástroje a který nebyl zároveň mocpřebuzený. Vystoupení se tak dočkalo výrazně lepších podmíneknež před rokem v Mnichově, kde vystupovali také před Judas,ale v místy neproniknutelném zvukovém chuchvalci. Pokud sirotci hledají odpověď, zdadává smysl i po předčasné a nečekané smrti patriarchy protáčetkola koncertní štěstěny a zabezpečovat zbytek rodiny muzikou,přinesl ostravský koncert jednoznačný verdikt. Dává. Otazníkvisí nad skladatelskými schopnostmi, které teď budou muset posmrti Phila jednoznačně prokázat. Jinak se z aktivníholegacy bandu stanou pouhým revivalem. Tento problém neřeší druzí tenvečer vystupující. I nejstarší členové slavných Britů sezdají zdraví a ve skvělé kondici. Robu Halfordovi bude tentoměsíc pětasedmdesát a basák Ian Hill protne tento milníkv lednu. Oba vypadají na pódiu skvěle a agilně. Je opravduobdivuhodné, že se ve svém věku stále pouštějí na takovátoglobální turné. Užívejme si jich, dokud můžeme, snad to budeco nejdéle. Jidáši jsou v procesu nahrávanínové desky a současné turné není poctou ani oslavou žádnémukonkrétnímu jubileu. Jako liché se (jako obvykle) ukázalyvšemožné odhady, co se bude během současného turné hrát.Internetoví pábitelé se zejména zabývali padesátým výročímvydání „Sad Wings of Destiny“ a předháněli se ve spekulacíchohledně toho, jaké klenoty nám Jidáši z této pokladniceukážou. O něco méně se skloňovalo čtyřicáté výročí„Turbo“, které přeci jen nemá mezi fandomem takovou váhu.Zjednoduším to – žádné nikdy nebo dlouhou nehrané kousky aniz jedné této desky na tomhle zájezdu Jidáši neoprášili.S přimhouřením obou očí by mohlo jít o tříminutovouklasiku „The Ripper“, ale i na tu se naposledy muzicírovalo předsedmi lety, a také my ji před dekádou zažili v Plzni.Setlist byl většinově poskládaný tradičním způsobem: třetinatěch notorických vývarů, třetina občasných koncertníchtrvalek a třetina bonusy pro vytrvalé. Několika netradičníchpoložek jsme se tedy jak je zvykem dočkali, jen nebyly z tohoočekávaného směru. Už jsem viděl JUDAS PRIEST dostkrát, takžeprávě tyhle méně časté věci jsou logicky ty, po kterýchnejvíc pasu. „Living After Midnight“ mi nevadí a užívám sito, ale nepotřebuju… V Ostravě jsme z málo hraných věcízažili čtyři, z toho ve dvou případech se jednalo o českoua v jednom na tomto turné o dokonce evropskou premiéru. Večer byl odstartování jejich asivůbec největším rádiovým tahákem, tedy hopsavou „You´ve GotAnother Thing Coming“ z roku 1982. Jde o skladbu, kterou jsemnikdy moc nesjížděl, ale naživo jsem si ji začal postupem časuhodně užívat. Věc, která spolehlivě celou halu napumpujepozitivní energií. Jako otvírák ale není nejlepší. Jak podotkli kolega Kropis, tak to chce něco rychlejšího. „Věc“ většinoupřichází jako druhá třetí v pořadí, a když řadí zečtyřky na pětku, tak funguje dramaturgicky lépe, než když máza úkol nastartovat celý motor. Hala skandovala, pánové na pódiuto do nás pěkně valili, ale energicky se sál rozjížděl ažpostupně během následujících „Metal Gods“ a „Breaking theLaw“. Moře obrazovek na pódiu dodávalo vystoupení patřičnývizuální výraz, když byly jednotlivé písně většinou laděnydo ornamentálního kostýmu desek, ze kterých pocházely. Vůbecnejvíc mě asi upoutaly žiletkové motivy „British Steel“,z něhož se hrálo čtyřikrát. Vedle obvyklých stálic sedostalo i na „Steeler“, během níž Halford opustil pódium aRichie Faulkner a Andy Sneap spustili improvizované sólové orgie,které byly ale vkusné a nepřekračovaly únosnou míru. Právěv případě téhle rychlovky šlo o zmíněnou evropskoupremiéru, což je opravdu s podivem, když máme tu čests britskou kapelou a songem z roku 1980. Hned po nínásledoval další historicky nehraný kus. Ač je „Delivering theGoods“ považována za jednu z klasik Jidášů, tak jsme sejí na starém kontinentu dočkali naposledy v roce 1980. Kdo sedo ní zaposlouchá, zjistí, že se jedná vlastně o bluesovku,takže nepřekvapilo, že si na ní Richie vytáhnul Les Paula. Tohle duo nehraných kusů jsem hodněocenil a mezi historickými fanoušky jsem určitě nebyl sám. Nadruhou stranu ale musím přiznat, že koncertu během nich trochuspadnul řetěz. Ono bylo ostravské publikum celkově nějakénedomrlé a ospalé. Přitom to nebylo počtem šedých hlavv obecenstvu, protože vepředu byly generace sympatickypromíchané. Ani staří ani mladí tomu ale moc nedali. Chvilku sepár lidí za mnou strkalo při „Ace of Spades“, ale jinak bylcelý večer z pohledu energického výkonu fanoušků slabota.V jednu chvíli mě dokonce pán vedle mě upozornil, že musvou máchající ručkou zabraňuju ve výhledu na pódium. Uff…Zlepšilo se to v závěru, kdy během „Painkiller“,„Electric Eye“ nebo „Living After Midnight“ ožili i fandové,kterým říkali pane jen ty nejznámější věci. Ukázalo se také,že mladší generace mají docela dobře načteny poslední desky,protože nejen při „Panic Attack“, ale také u „Halls ofValhalla“ letěly mobily automaticky nahoru. Já vedle Valhallyzažil poprvé i „Desert Plains“, která dostala působivýpouštní vizuální kabát a byla jednou z písní, kde Halfordopětovně prokazoval, že výšky pořád umí. Stejně jako třebapři ječení na konci „Victim of Changes“, která se po absencina minulém turné vrátila do setlistu. Mauglí a Kropis na galércesi stěžovali na zvuk, kde prý byla hodně vytažená baskytara,ale pod pódiem jsem nic takového neznamenal. Dokonce bych možnápodmínky v Ostravar Areně označil za ty zvukově nejlepší,které jsem u Jidášů uvnitř nějaké haly zažil (venkovnímvystoupením se nevyrovná nic). Zvláštně byly nazvučeny jenněkteré Travisovy přechody, které místy připomínalyelektronické bicí. Ale Turbo přece slaví 40 let, ne? V Ostravě jsme tak měli tu čests dalším z vydařených z koncertů JUDAS PRIEST a jácesty vlakem tam a zpět rozhodně nelitoval. Jen při pozorováníté plachty před pódiem jsem se škrábal na hlavě. Byly na níobaly všech desek Jidášů až na dvě. Určitě to byla náhoda,že se tam nevešly zrovna ty dvě s Ripperem Owensem, že jo.Robe, bude ti pětasedmdesát. Mohl bys tedy už dospět…