http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/video_reactor_nerozvicene_hvezdy_hair_metalu_druha_tretina_pandemonium/2014http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_nerozvicene_hvezdy_hair_metalu_druha_tretina_pandemonium/2014nobody@nothing.com (spajk)Snad mi spajk promine, když mu napíšu úvodník k druhé třetině jeho výběrovky po zapomenutých vlasovitých bandách počátku devadesátých let. Dostat k čtenářům webu článek o osmadvaceti kapelních položkách nebyla sice špatná idea stran zde zachycené nadšenosti, ale určitě se neslučovala s taktickým myšlením, jaké je důležité pro vytrvalost, udržení energie a dlouhé přežití stránek. Musel jsem mu to prostě nakrájet. Měl jsem se sice v sobotu věnovat jiným povinnostem, ale to zveřejnění jsem prostě nemohl vydržet. Zde máte druhou sestavičku. Třetí třetina ale až za týden. (Stray)COPPERHEADhttps://youtu.be/LpUraBetVG4Představitelé zemitého rocku se silným jižanským cítěním neměli na přelomu devadesátek šanci. Přitom deska je velmi vydařená, zpěvák má charismatický projev a leze to do uší velmi příjemně. Jak někdo utrousil v komentáři pod videem: MÖTLEY CRÜE of southern rock! Mercury Records.DANGEROUS TOYShttps://youtu.be/jVqeoI4klLETexaští renegáti sem asi úplně nezapadají neb mají na kontě celých pět dlouhohrajících alb, z nichž první dvě dokonce nakoukla do první stovky (65 & 67) žebříčku Billboard, který přihlíží k prodejům alb. Nicméně ani to je nezachránilo od vyhazovu z Columbia Records. Tady aspoň vidíte, jak bylo grunge devastující pro hair metal. Zařadil jsem je, protože jsem o nich nikdy neslyšel a debutovou desku, jsem si pořizoval loni. Více si o nich můžete přečíst tady na webu v Kometách hair metalu.FLIES ON FIREhttps://youtu.be/8W0lzMrqhbkAmerická dvoualbová sleazovačka (ATCO) až nestydatě opěvující tvorbu Glimmer Twins. Nejblíž to má k britským DOGS D´AMOUR. O téhle kapele není moc informací, mám obě alba a vy mrkněte na jejich jediný videoklip. Sledujte tu energii. To je maso!GRAVEYARD TRAINhttps://youtu.be/kFCJvPpvqdcBezejmenný debut pro Geffen roku 1993. Jediná stopa vede přes kapelníka a zpěváka jménem Todd Griffin, kterého jsem zaznamenal jako autora skladby Man In The Sky na albu Let It Rock mých oblíbenců GREAT WHITE. Jsou tam i vazby na Marka Kendalla a jejich společnou kapelu, ale to už jsme asi kilometr pod zemí. Hudebně samozřejmě ve špejli, blues hard rock šťavnatej jak nadržená šestnáctka. Nemají ani jeden videoklip, tak si dopřejte celé album.HARLOWhttps://youtu.be/iavN4L5sFHETommy Thayer z BLACK N BLUE, Todd Jensen od ALICE COOPERa, za mikrofonem zcela vyjímečná a neznámá Teresa Straley a na vše dohlíží z producentského a inženýrského křesla Pat Regan. Ani tato sestava se nepřenesla přes jedno vydané album u Reprise. Album nadmíru povedené míchající svižné rockové vypalovačky a pomalejší kusy s dotyky AOR. Encyklopedie Direkt hovoří o jasném mixu LED ZEPPELIN a HEART. Album, které by nemělo chybět v žádné sbírce!JOHNNY LAWhttps://youtu.be/tRfrsQSj5g8Čekujte ten obal na videu. To jsem prostě musel koupit, když jsem to měl v bazaru v ruce. Občas jsem to risknul, když byl pěkný obal, týpci dobře vypadali na fotce a cena byla příznivá. JOHNNY LAW nejsou přímo pro fanoušky úderných glamů, ale spíše pro usedlejší pány rochnící se v deskách Izzyho Stradlina nebo BLACK CROWES. Prostě Austin, Texas. Jediná deska pro Metal Blade a pak ticho po pěšině. Posloucháte to? Ten vyladěnej zvuk, žádná komprese, to je bomba.JESSE STRANGEhttps://youtu.be/FOTL711oapYKvartet s kořeny na americkém jihovýchodě. Zajímavá story: jejich singl Love On The Telephone byl žádán mnoha posluchači rádií v okolí Los Angeles a tak kapelu roku 1991 podepsal label Epic/WTG patřící pod Sony. Jenže ve stejnou dobu Sony udělala mega deal s Michaelem Jacksonem na desku Dangerous a Sony pozastavila všechny svoje nahrávací aktivity. Deska nevyšla dřív než v dubnu 1992, přesně půl roku po Nevermind. Toliko internetové šeptandy. Věřte, nevěřte. A protože neni ani videoklip, poslechněte rovnou celé album. Příznivci HARDLINE, WARRANT, DANGER DANGER by mohli být potěšeni.LITTLE CAESARhttps://youtu.be/HRkh3QfISm4Kapela hrající a vydávající desky i v současnosti, ale ne vždy (17 let) tomu tak bylo. Jejich první dvě desky mají u mě kultovní status. Hodně tomu přispívá famózní vokál Rona Younga. Prostě jejich zakouřený bluesy hard rock je přesně moje krevní skupina. I proto nemůžu poslouchat současné desky. Nechci si poničit kouzlo okamžiku. Zajímavost: Ron Young se mihnul v kultovním Terminator 2 ve scénce, kdy nakráčí nahej Arnold do motorkářskýho baru a shání ohoz. Ron mu rozbije o hlavu tágo a následně je prohozen oknem. Klipovka je cover Arethy Franklin, řádně zrockovaný.McQUEEN STREEThttps://youtu.be/nhTon5Zr_mAAlabamský kvartet sdružený kolem bratrské dvojice Dereka a Chrise Welshových. Na bezejmenném debutním albu (1991) pro SBK Records se nachází deset nabušených glam metalových skladeb . Klucí se skladatelsky vytáhli a poctivě vyvážili poměr tvrdosti a vlezlosti na vkusnou úroveň. Za zmínku stojí stylově vyvedený obal. Výborná deska. Moje nejoblíbenější je balada Time.NOISY MAMAhttps://youtu.be/HWK18nIElEYTady si přijdou na své příznivci sleaze/glamu v jeho nejčistší formě. Nakřápnutej vokál s patřičným neklidem v projevu Vás nenechá v klidu ani na minutu. V 91 roce běhalo po Sunset Stripu podobných kapel tři prdele a i když z toho byl kontrakt u ATCO, na víc než na jedno album to nebylo. Ale na párty ideální album.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_nerozvicene_hvezdy_hair_metalu_prvni_tretina_pandemonium/2011http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_nerozvicene_hvezdy_hair_metalu_prvni_tretina_pandemonium/2011nobody@nothing.com (spajk)Dávno pryč je doba, kdy vydání albanebylo otázkou lusknutí prstu, ale museli jste přinejmenšímzaujmout a přesvědčit lidi od vydavatelské firmy, aby s Vámipodepsali kontrakt a nainvestovali do Vás pár desítek tisícdolarů. A když jste měli štěstí a proběhla i následnápropagace do tisku a MTV a vaše desky se prodávaly, mohla se z vásstát hvězda takřka přes noc. Bohužel ne každé kapele sepoštěstilo spojit všechny výše uvedené, značně zjednodušenékroky a orámovat svojí kariéru zlatými deskami a miliony nakontě. Po některých zůstalo jen uznání fanoušků a výbornédesky, po jiných zůstaly skvělé, ale v dané době nepochopenépísně a po některých zůstaly jen polovičaté nebo nepovedenédesky. Všechny tyto odpadlíky si dnes budeme pouštět. Že vámnázvy některých kapel nic neříkají? To je účel, ale všechnyníže uvedené desky mám ve sbírce a velice často se k nimvracím. Přece si tu nebudeme povídat o půjčených nebo nedejbožestažených deskách. To by bylo hodně pod úroveň.ASPHALT BALLEThttps://youtu.be/w6DgVrYWw00Kapela vydávající pod Virgin Recordsse na debutu stylizovala k motorkářské komunitě a jejich muzikatomu odpovídala. Zkrátka vysokooktanový, šlapající a syrový hard rock! A jak to tak bývá, do druhé desky jim začalo kafrat vydavatelstvía požadovalo větší reflektování současných trendů. Tozprudilo zpěváka Garyho Jeffriese a nechal se vystřídat TommyDeanem. Druhá deska Pigs byla tedy plná hair metalu krosnutéhogrungem. Nepomohla ani hostovačka Axla ve skladbě Crash Diet.Inspirace k názvu švédských hvězd druhé vlny švédského hairmetalu - nepotvrzena.BROTHER CANEhttps://youtu.be/ZhGUVmbIGQ8Aneb když hrajete hair metal a vydátedebut v devádesátým třetím! Tak by se mohlo jmenovat nějaképosměšné meme a nic na tom nězměnila ani přítomnost MartihoFrederiksena (vydržte i jeho kapelu tu brzy představíme) na producentskéžidli. BROTHER CANE se ovšem uměli přizpůsobit době, změniliimage, zmodernizovali muziku a vydali u Virgin ještě další dvěalba, než se rozpadli. Z kapely nicméně vzešel kytarista v dnešnídobě dobře známý a do nedávna působící v BLACK STAR RIDERS.Červení už vědí, že je to Damon Johnson a modří dokonce vědí,že na přelomu tisíciletí měl skvělý projekt (s Rockenfieldem aGrayem z QUEENSRŸCHE) pod názvem SLAVE TO THE SYSTEM.BLACKEYED SUSANhttps://youtu.be/6ltqIMMWmPkKdyž Dean Davidson opustil po druhédesce BRITNY FOX, založil tuto žlutou krasavici. Klipovka je takovýrádiový slaďáček, ale celá deska se nese na vlně sleaze rockupod výrazným vlivem rhythm and blues, mající asi nejblíž kprvní desce londýnských THE QUIREBOYS potažmo THE ROLLING STONES. Všakto znáte ty vlivy, ne? Přepychová deska! Kde je kurva DeanDavidson, vždyť mohl za těch třicet let natočit takových skvělých desek. BROKEN HOMEShttps://youtu.be/V__u6xyD2D0Tihle borci nejsou žádní teenageřis natupírovanou hlavou drhnoucí tříakordové popěvky, ale svěžítřicátníci produkující velmi sofistikovanou rockovou hudbu,která má rozhodně blíž k riffům Ronnnieho Wooda než C.C.Devilla. Na třetí a jejich poslední desce Wing and Prayer pro MCAse nachází i vynikající klipovka Lock and Key. Jejich basákJimmy Ashhurst hrával na deskách Izzyho Stradlina.THE BEAUTIEShttps://youtu.be/4phtQwm_jNEJason Nesmith bývalý kytaristalosangeleských KILL FOR THRILLS, kde hrával po boku Gilbyho Clarkasi založil novou kapelu a vydali jediné bezejmenné album pro labelGasoline Alley. Trošku divočejší pojetí, které se nebránilo,úkrokům třeba k funku nebo alternativním polohám. Výbornánadčasová deska.BABY ANIMALShttps://youtu.be/UfSBCgix5O0Austrálie. Pole neorané. Uzavřenýsvět, kde málokterá místní kapela prorazila do světa. A my tumáme soubor vedený pohlednou zpěvačkou Suzi de Marchi -disponující velice signifikantním sexy vokálem. Zbyla po nich dvěsolidní rocková alba pro label Imago Records, kdy debut je mnohemdivočejší jízda než následující zářez. Zajímavost: nadruhém albu jim zahostoval sám velký Nuno Bettencourt. Roku 2008ohlásili comeback a vystupují doma na kontinentu.CIRCUS OF POWERhttps://youtu.be/rP0ceER0WioPartička z New Yorku, která se naprvních dvou deskách vyprofilovala jako zlí motorkáři a měla nato být nástupcem ZODIAC MINDWARP. Něco se hovořilo i o párkoncertech pro Hells Angels a jejich zpěvák měl svaly jak Pepeknámořník. Tolik z opěvované bible DIREKT od Kerrang! Já mámdoma až třetí desku Magic & Madness od vydavatelstvíColumbia, na které je kapela zastižena pod vlivem probíhajícíhudební změny. Na desce hostuje v jedné písni Jerry Cantrell (vizklip), což také o mnohém vypovídá a v dalším songu zpívábožský Ian Astbury.COMPANY OF WOLVEShttps://youtu.be/bwX-vadMIbwJednoalbová atrakce do které všakMercury svědomitě investovalo v podobě dvou videoklipů. Kdovíproč to nezafungovalo, přitom debut vyšel v ´89 roce, přímouprostřed hair-metal boomu. I písně byly více než obstojné. Prostějedna z mnoha zapadlých. Mám je doma radši dvakrát, na cd ivinylu. Pro jistotu. Nicméně v kapele hráli bratři Conte-ové, znichž zejména Steve to dotáhl nejdále a hrál s NEW YORK DOLLSanebo figuruje jako stálý člen kapely Michaela Monroea. COLD SWEAThttps://youtu.be/pblQ_lyaCQQKdyž Marc Ferrari odešel z KEELzaložil tuto jedno albovou kometku. Jako původní zpěvák bylzamýšlen Oni Logan, který má na albu i skladatelské kredity, alenakonec si ho stáhl George Lynch do LYNCH MOB a desku nazpívalneznámý Rory Cathey. Album Breakout vyšlo roku ´90 pro MCA a jeplné výborného Hard´n´Heavy.http://www.crazydiamond.cz/my_dying_bride_ghost_of_orion_recenze/2010http://www.crazydiamond.cz/my_dying_bride_ghost_of_orion_recenze/2010hackl@volny.cz (Pekárek)Na úvod trochu personalistiky. Jinak bych přeci nemohl dospět k definitivnímu závěru, že mi kytarista Hamish Glencross v MY DYING BRIDE stále chybí. Jakže to dotyčný říkal v jednom z rozhovorů před vydáním víc než zdařilé desky „A Map of All Our Failures“? „Andy [Craighan] a já jsme měli velmi silnou vizi, věděli jsme, co chceme dělat. Hudbu jsme začali skládat již před dvěma lety. V našich domácích studiích se vše nahrálo již ve velmi pokročilém demo formátu. Prvotní nápady jsme rozvíjeli stále více, skladby přibývaly, až se z nich daly vybírat ty nejlepší“. Panečku, to byly časy, dvě výrazné individuality britské doom scény, dva skladatelé, dvě cesty, jeden cíl.Sázka na navrátilce Calvina Robertshowa bohužel nevyšla. Dotyčný odešel „po anglicku“ a můžeme leda spekulovat, z jakých důvodů se tak stalo; hledal bych někde v intervalu mezi přečtením první výplatní pásky a definitivním zjištěním, že ho účast na podobném projektu vlastně nebaví. Nepotěšil též vynikající bubeník Shaun Taylor-Steels, kterého do své nové kapely GODTHRYMM zlanařil právě Hamish. Kytarista Andrew Craighan je každopádně borec, jemuž kompoziční um a profesionalita nedovolí, aby „Umírající nevěsta“ klesla na druholigovou úroveň. Tentokrát však neměl ani konzultanta, protože druhý zakládající člen, zpěvák Aaron Stainthorpe, procházel díky onkologické léčbě své dcery a oproti emocím stylizovaným na deskách a koncertech reálným peklem neutuchajícího zoufalství, bezmoci a naděje. Naštěstí vše dobře dopadlo. Nuclear Blast tak k novému přírůstku do své stáje získali ještě jeden, resp. rovnou dva autentické lidské příběhy pro tiskovou zprávu. Všechno má svůj rub a líc. Z oné tiskové zprávy je prostě zřejmé, že Andrew neprožíval při tvorbě novinky pouhé deja vu odkazující na komplikace provázející přípravu předchozího alba „Feel the Misery“. Přibyla také veškerá odpovědnost a možná i obavy, že Aaron již nebude mít chuť lkát v řadách kapely, protože bolest a žal mu už navždy sevřou hrdlo. Ano, měl spoustu času, mohl pilovat, jenže současně byl pod enormním tlakem a ve stresu z toho, že se dlouho nic neděje a dít už nemusí. Když se tedy nemohl podělit o odpovědnost, popřípadě přijímat zpětnou vazbu ve sféře kompozice, vsadil na samotný proces nahrávání. Angažování silného producenta, majícího odstup, bylo tudíž logickým krokem.Mark Mynett ještě není producentská hvězda, což se podle mého může brzy změnit, protože kapele v těžké situaci pomohl, a opravdovou pomoc potřebuje nejen na tradiční metalové scéně kdekdo. Vzešel z poněkud odlišného prostředí, proto mohl „nastavit nekompromisní zrcadlo“ a třeba dodat i nějaký ten nový impuls. Nestalo se. Ve skutečnosti šlo všem o něco jiného. Andrew potřeboval především podržet a dodat energii z nových („rodinný“ producent Mags osloven nebyl) zřídel. MY DYING BRIDE se i v souvislosti s přestupem k Nuclear Blast totiž nenacházeli v pozici, kdyby mohli jakkoli riskovat. A tak Mark, byť z trochu jiné perspektivy, především leštil a leštil. Craighanova doom metalová kytarovka dostala poměrně jemný, ale nádherný, metalicky zabarvený zvuk. Aarona vydriloval jako posledního pěšáka na buzerplacu, nosné nápady obestřel předivem vkusného aranžmá, nebo je nechal zdánlivě surově zazářit v monumentálním prostoru, který vytvořil s pomocí určujícího kytarového zvuku. Dodal také hodně přesného a šikovného bubeníka Jeffa Singera. Na Steelsovu nápaditost, dynamiku a „doomovost“ však radši zapomeňte.Při poslechu „The Ghost of Orion“ tak slyším vytuněný doom metal beze stopy špíny. Občas se ozve znamenitý growl, občas housle, doplněné procítěnou a bohužel jako šafrán vzácnou hrou hostující violoncellistky Jo Quail. Neruší ani lehce sterilní zvuk bicích. Aaron pěkně zpívá a zdařilé vokální harmonie, vyladěné až do popových kvalit, konejší. Pryč jsou vzruchy, vzájemná chemie nepůsobí, všechny emoce se transformovaly v soustředění na strojově precizní výkon, jemuž kraluje mohutná a zdobná kytarová vozba, a na dosažení krásy příznačně ztvárněné na obálce od Elirana Kantora. Jednotlivým skladbám obvyklého pásma dominuje snaha o maximální naplnění pětiletého plánu, jehož leitmotivem je udržení pozic. Pokud se s uvedeným faktem smíříte, můžete si novinkové album britské doomové stálice dost užít. Tihle králové nazí rozhodně nejsou.O kompozičních kvalitách Craighana jsem se už zmínil. Obdobné situaci kdysi dávno již čelil, a to se ctí. V ultraklasickém formátu dal tehdy vzniknout apokalyptickému dílu „The Light at the End of the World“. O dvacet let později a v opačném gardu si servítky také nebere. Obětoval doomovou temnotu a chlad světlu filigránských kytarových hrátek, do kterých společně s producentem umně zasadil vše ostatní jen proto, aby posluchači pocítili dotek umění a krásna v akademické podobě, tak skvěle zachycené v aktuální vlámsko – impresionistické malbě Elirana Kantora. Pocítili a uvěřili, event. stále věřili tomu, že MY DYING BRIDE navzdory všem obtížím přežili, jsou i nadále doomovou institucí, která když už rovnou neohromí, dokáže v bezbariérovém a atraktivním prostředí uspořádat podnětnou výstavu svých klasických a jedinečných obrazů. OK, nemám s tím problém, ale ani nejásám. Na podobnou výstavu však jednou za čas rád vyrazím a na památku si zde koupím vinyl s tou dokonalou, příjemně kýčovitou obálkou.:-)http://www.crazydiamond.cz/pearl_jam_gigaton_recenze/2008http://www.crazydiamond.cz/pearl_jam_gigaton_recenze/2008janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Veteráni grunge si tentokrát dali snovými písněmi na čas, a tak deska „Gigaton“ vychází ponejdelší pauze v historii seattleských rockerů, konkrétně sedm let od jejich předchozího počinu „Lightning Bolt“. Jejich subtilně posazený a civilní zvuk jiždávno nepřipomíná časy rozervanosti, ani éru alternativně rockové revoluce devadesátých let a kapelase tak po celou dobu snaží působit s nadhledem, poplatně svým zkušenostem a tudíž co nejpřirozeněji. Nejinak tomuje letos, v případě materiálu, který nakonec produkoval JoshEvans. Když v průběhu ledna vyšel pilotní singl v podoběskladby „Dance Of The Clairvoyants“, všechny příjemně překvapil. Skladba byla sice zahájenástrojovým rytmem, ale brzy ukázala své zbraně a udeřila zádumčivě mysteriózní aurou. Měla příběh, atmosféru i pozvolnou, o tovšak uhrančivější gradaci. Navíc hlas Eddieho Veddera má stále v sobě ono tolik opěvované vnitřní charisma a hloubku, byť mu na novince k jeho prezentaci chybí výraznější skladatelská želízka od jeho parťáků. Pokud ještě chvíli zůstaneme u pilotního singlu, musím stran tohoto ekologickéhokousku, který varuje před změnami klimatu a devastací naší planety,přiznat, že deska nakonec během své téměř hodinové stopáženenabídne nic srovnatelně dobrého. Temný tanec jasnozřivců je tak jednoznačným vrcholem alba„Gigaton“. Zjevně ani jeho autoři nečekali, že se song opatřený sugestivním klipem stane krátce po svém vydání hudebním mementem k současné celosvětovépandemické krizi. PEARL JAM se vždy zajímali o problematikuživotního prostředí a tak jim nejsou podobná témata cizí,vždyť leckdo může vzpomenout památný animovaný klip k jejichsinglu z roku 1998 „Do The Evolution“, který onehdy v pozitivním smyslu šokoval a nejen díky tomu, že kapela dlouho před ním odmítala točit videoklipy.Svým způsobem není „Gigaton“překvapivou deskou a už vůbec se nijak nevyjímá mezi pozdnímialby této pětice. Jak už si asi mnozí věrní zvykli, tahle kapela másvé nejlepší nahrávky pravděpodobně za sebou, na druhou stranu je třeba říct, že PEARL JAM mají stále potenciál složit dobrou desku, která jim neudělážádnou ostudu. Musím přiznat, že novinka na mne působí docelanenápadným dojmem a své vrcholky odhaluje pozvolna, zhruba jako tomu bylo v případě předchozíhomateriálu. Oceňuji na ní opětovné zachování různorodostiskladeb, z nichž se mi pozdávají spíše ty rozmáchlejší apozvolnější kousky, utápějící se ve své snové zadumanosti a vyklidněné atmosféře, tak jakoje tomu v případě Amentovi „Alright“ nebo následné „SevenO´Clock“, na které se podíleli takřka všichni (mimo Camerona). Opakem budižsvižnější rockové vály s riffující kytarou a drsněji působícím Vedderem - mám na mysli druhý singl „Superblood Wolfmoon“, jenž prakticky zůstal za očekáváním, a naopak poměrně osvěžující rockec „NeverDestination“, u kterých je zpěvák rovněž autorem.O semknutosti PEARL JAM svědčí i fakt, že na novince se autorsky podílelivšichni členové, pravda Matt Cameron zdaleka nejméně (pouze jako spoluautor), ale to je bubeník a ten si to dovolit může. Kapelu tak nejenže šlechtí již ubíhající třiadvacátý rok s nezměněnou sestavou, ale také skutečnost, že jejich někdejší producent Brendan O´Brien byl přizván, aby do některých věcí nahrál klávesové podkresy. Pod hypnotickou „Buckle Up“ se podepsal druhdy velmi aktivní skladatel, kytarista StoneGossard, mnoha kouzelnými zvuky prosvětlená „Retrograde“ je pro změnu skladatelskou prací jeho kytarového kolegy MikaMcCreadyho a třetí singlovka „Quick Escape“ patří opět baskytaristovi JeffuAmentovi. Z celkového vyznění desky se dá odhadovat, že největší vliv naní měl milovník přímočarosti Eddie Vedder, z jehož pera vzešla více než třetina písní. Mimo jiné i úvodní, poměrně nervní „Who Ever Said“, která zrovna nepatří k mým oblíbeným věcem na novince, a naopak izávěrečná skladba „River Cross“, která na mne působí jako osudové requiem, za jaké by se nemusel stydět ani umělec formátu Nicka Cavea. Celkově je tak „Gigaton“poctivým rockovým dílem od veteránů devadesátých let, kteříbyli již před čtyřmi lety zařazeni do Rock´n´Rollové síněslávy, zkrátka PEARL JAM již nepotřebují nikomu nic dokazovat aje poznat, že na své desky již dávno nespěchají a točí je snad už jen pro radost. Spíše průměrná deska jejich portfolia, ale i tak s vypětím sil na oněch poctivých 70% dosáhne.http://www.crazydiamond.cz/lucifer_luciferiii_recenze/2007http://www.crazydiamond.cz/lucifer_luciferiii_recenze/2007janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kdyby byla vokálně-prožitková i skladatelskástránka u Johanny Sadonis stejně neopakovatelná a dokonalá jakota vizuální, prolétli bychom spolu během poslechu jejích skladebpravděpodobně galaxií do maxismyslového všehomíra hard rocku aheavy metalu. Uhranutí, nazí a nepřipravení. Bohužel, neděje se tak a zůstává u prohlíženíhezkých fotografií charismatické blondýny, která je údajnějednou z nejznámějších metalových promotérek u našichzápadních sousedů.Po hudební stránce se nám od LUCIFERopět dostane pouze solidní rockové desky, jejíž notoricky známépředobrazy vyvěrají z hardrockových sedmdesátých let a songy jsou všeobecně stylizovány tak, aby byly pro současné odběratele zajímavé.Zkrátka a dobře německo-švédská retro kapela, ve které seznovu v roli bicmana objevuje všeuměl Nicke Andersson, frontman THEHELLACOPTERS a někdejší bubeník ENTOMBED (mimo jiné dnes rovněžJohančin manžel), nabízí znovu vcelku slušnou, avšak málooriginální a vlastně také sterilní porci hudby. Kdybych mělnové skladby někam zařadit, tak se LUCIFER dají při troše dobrévůle přirovnat po bok svých berlínských kolegů KADAVAR, alenemají jejich energii, atmosféru ani přesvědčivost.Na pěveckém projevu Johanny Sadoniszkrátka postrádám větší živočišnost a různorodost, byť jdez formálního pohledu o docela slušnou zpěvačku, která se zjevnědokáže prosadit nejen na domácí scéně a je zajímavá i protakové vydavatelství jako jsou ta formátu Century Media. Je všakotázkou, ve srovnání s kým by tahle parta mohla strhnout hudebníbody ve škatulce sabaťácky laděného hard rocku na svou stranu? Conelze utáhnout skladatelskou zajímavostí, se zde tak opět dohánípečlivou stylizací. Deska obsahuje několik vcelku slušnýchrockových vypalovaček garážového ražení a nelze tudíž o níříct, že by byla vyloženě nepovedená. Tak třeba úvodní„Ghosts“ má potenciál stadiónové hymny a na ní navazujícítajemná „Midnight Phantom“ zas zahraje na smutnější strunu.Třetí „Leather Demon“ může naznačit jak velkou inspiracímohou pro pětici být staří URIAH HEEP. Možná jsou to právě oni, kekomu mají LUCIFER z veteránů nejblíž, už díky oné posmutnělosti jakou vykazuje jejich sound. Možná by se dalo mluviti o RAINBOW, ale osobně se kloním spíše na stranu britskýchhardrockerů URIAH HEEP, jejichž lehce zjemnělejší harmonie poloviny sedmdesátých letzde cítím asi nejvíce. Skladba pojmenovaná po kapele samotné,tedy „Lucifer“, má rovněž potenciál se zalíbit, ale zas nadruhou stranu žádná vyložená bomba. Alespoň že ze sebe Johankadokáže vydat nějakou tu emoci. Z podobných skladeb je poznatformální profesionalita a instrumentální vyspělost, jaká sesluší a patří na band s podobnými ambicemi. Příjemná retromelodika je zde většinou krájená stadiónově nazvučenýmsoundem a častými výjezdy klokotavé sólo kytary po vzoru hryproblematického Kissáka Ace Frehleyho, ale že by to celé dokázaloposluchače strhnout k totálnímu nadšení, to říci nemohu.Bohužel jsou si všechny songy tak nějak podobné a jejich zvukovástránka je zbavena jakékoliv jen trochu špinavější složky. Z mého pohledu tak jde o obstojnouhardrockovou desku, ale při znalosti mnohých zajímavějšíchprojektů mám pocit, že jdeprostě o zručně udělaný lepší průměr. Chybí mi zde většíoriginalita, výrazové napětí a živočišná zainteresovanost a tojak zpěvačky, tak jejího bandu, působícího zde jako partanajatých žoldáků odehrávajících pouze to, co se jim řekne. Ne, nemám potřebu tenhle projekt strhávat, jen mě přijde škoda podobným způsobem mrhat potenciálem. Jsem přesvědčen, že kdyby do toho šli LUCIFER více naprudko, dokázali by ze sebe dostat mnohem víc, případně se stát hvězdami. Chci jim fandit, ale zatím o nich jako o nějakých bombách docela dost pochybuji.http://www.crazydiamond.cz/myrkur_folkesange_recenze/2006http://www.crazydiamond.cz/myrkur_folkesange_recenze/2006janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stalo se, co se dalo předpokládat a pozorným neuniklo. MYRKUR svou tvorbu výrazně naklonila směrem skandinávského folklóru a na místo klasicky rockových nástrojů doprovází její hlas celá řada pro tvrdou hudbu těch méně tradičních. Zainteresovanost Amalie Brunn do podobného muzicírování tedy na novince kulminuje a deska je tak plná zvláštní vyklidněné atmosféry a exotických zvuků. Poté co zpěvačka slavila velký úspěch s druhou řadovou deskou „Mareridt“, kde naznačila své vokální, skladatelské a stylistické možnosti, ze své tvorby v těchto dnech prakticky nechala zmizet veškeré prvky, které jí ještě před dvěma lety spojovaly s čímsi příbuzným severskému black metalu a vlastně i metalu obecně a jala se posílit onu stránku, jenž příslušela náklonnosti k tradičnímu folklóru dané oblasti a jeho historii. V ani jedné z nových písní tak nezazní byť jen jeden hrubější zkreslený tón elektrické kytary, bubenický výpad, či dokonce ďábelský vřískot, všechny zvukové prvky nových skladeb jsou poskládány tak, aby vkusně a decentně posloužily k dobarvení čirých vokálních linek hlavní představitelky. Dnes již ustálené pod křídly vydavatelské stáje Relapse.Máme zde tedy další, čistokrevně folkovou Amalii Brunn, novopečenou matku a šikovnou multi-instrumentalistku se zálibou v nástrojích vyvěrajících z muzikantského umění skandinávských předků. MYRKUR je nesporně talentovanou performerkou, která oplývá nejen silným vokálním projevem, ale umí hrát na spoustu rozličných nástrojů, takže v jejím případě rozhoduje pouze otázka, na kolik vám je daná osoba sympatická a jak dalece jí její hudební příspěvky věříte? Mám pocit, že MYRKUR zrovna tak může oslovit velkou spoustu posluchačů, na druhou stranu může být stejně tak spoustě lidí jedno. Ve Spojených státech žijící Amalie Brunn pochází sice z Dánska, avšak z její hudby, stylizace i potřebného feelingu je cítit spíše atmosféra pusté a hornaté norské či dokonce islandské krajiny a prostého venkovského člověka s ní odjakživa spjatého. Pakliže jde o šikovnou roli, skrze kterou přízračná kráska nahání body u opěvovatelů všeho pohanského a seversky přírodního, pak se jí to velice daří. Z hudby na „Folkesange“ je totiž znát, kterak je pro MYRKUR ve smyslu vyjádření důležitá ona spjatost s přírodou a dřevní folkovou tvorbou, což je patrné z velmi autentického podání jejího zpěvu, z oněch promyšlených instrumentálních aranží, jenž jej zlehka doprovází, ale hlavně ze způsobu, kterak je to celé prezentováno. Vývoj k čistým zpěvovým rejstříkům MYRKUR působí naprosto přirozeným způsobem a zračí se v něm jak hudební , tak i osobnostní vyzrálost. Některé skladby působí důstojným a skoro až nábožným dojmem, v jiných naopak zpěvačka působí jakoby tančila a prozpěvovala si v ranní rose. Nálady skladeb se různí a vytvářejí poměrně zajímavou mozaiku, na dravější chvíle však i přesto nedojde a vše si drží punc umírněnosti, tak aby vynikly všechny ty instrumentální aranže a přímočaře vedené vokální linky, což byl samozřejmě záměr. Hlavní úlohy zpěvu MYRKUR bylo dosaženo.Když to vezmu kolem a kolem, ona proměna z poměrně neortodoxní alternativně (black) metalové umělkyně v zpěvačku s dospělejším náhledem na věci je však dvousečná, neboť nový materiál automaticky ztrácí na překvapivosti a nějaké občasně vygradované energii. Nic takového se zde nekumuluje. Zkrátka a dobře, u starších nahrávek jste byli schopni se stále tak nějak překvapovat, kdežto zde od začátku víte, co vás po dobu třičtvrtěhodiny čeká. Je vlastně jedno, jestli posloucháte tohle nové album MYRKUR nebo nějaký podobně koncipovaný počin od kohosi jako byla svého času ENYA, protože přes veškerou profesionální stránku věci vám bude jasné, co zde asi tak uslyšíte a co v žádném případě ne. „Folkesange“ není deskou pro ortodoxní příznivce metalové hudby, ale spíše pro obdivovatele skandinávské kultury. Onoho horského jódlování, melodických hlasových kudrlinek a obnažené ženské síly a  křehkosti si zde zkrátka užijete až až.http://www.crazydiamond.cz/faster_pussycat_kill_kill_nasili_kozy_a_tura_satana_film_pandemonium/2005http://www.crazydiamond.cz/faster_pussycat_kill_kill_nasili_kozy_a_tura_satana_film_pandemonium/2005fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Po delší pauze opět přicházím se svým filmovým občasníkem. Venku některé z nás kosí koronavirus, a já vám hned upřímně řeknu, že bych se nechal klidně zkosit nějakými sexbombami, třeba těmi třemi dračicemi z kultovního exploitation snímku Faster, Pussycat! Kill! Kill! Vy, co se zajímáte o okrajovou filmovou scénu, jste už určitě o něm slyšeli, nebo ho viděli, ostatní možná četli vyjádření některých předních režisérů let minulých i současných, kteří na tenhle film nedají dopustit. Kdo za tímhle legendárním kouskem stojí?No ano, kdo jiný, než slavný prasáček Russ Meyer. Za 2.světové války působil jako válečný kameraman, a poté se živil focením pro Playboy, což byl jeho vysněný džob. Ale mířil výš, až k dělání svých vlastních filmů. Trpěl výrazným fetišem na ženská bujná poprsí, a sám v jednom z rozhovorů po dotazu, jestli má raději velké zadky nebo velká prsa, přiznal, že je posedlý bujným ženským vrškem.Jeho první filmy tomu i odpovídaly, byly to takové decentní erotické kousky, krátké hodinové grotesky, kde se promenádovaly ženy s tak velkými prsy, že jim to chuděrám div nezlomilo vaz :o) Samozřejmě přeháním, ale je fakt, že bujné poprsí bylo základním předpokladem pro hereckou účast v jeho filmu. Protagonistky si nevybíral podle toho, jak uměly hrát, ale vždy zásadně podle velikosti poprsí, často to byly Playboy playmates, focené sexbomby měsíce. První filmy byly takové hloupoučké blbinky s nahými těly, které ve své době budily pohoršení, ale zároveň byly dobrou reklamou, dobová kritika je označovala i za pornografii, čemuž se starý chlípník Russ rozhodně nebránil.Zlom v jeho tvorbě přišel v roce 1964 s filmem Lorna. Už to nebyl takový rozpustilý eroťáček, ale pochmurné melodrama o žárlivosti, manželských hádkách, znásilnění a zabití. Začal takový malý cyklus čtyř filmů, kde s ženskou nahotou pracoval mnohem střídměji a cpal do nich různá společensko-kritická témata, posmíval se stereotypům ve vztahu muž-žena a nezřídka tu byl silný motiv ženské pomsty na svém násilníkovi. Tady začaly být výrazné prvky prvních násilnických filmů. Záhy přišel rok 1965 a do kinematografického moře vyplula vlajková loď exploitation žánru jménem Fast, Pusssycat! Kill! Kill!Co ho charakterizuje? Už první sekundy se zlověstným monologem dávají tušit, že tady ženy nebudou jenom obětním beránkem. „Dámy a pánové, přivítejte násilí. Jako slovo i čin. Protože ačkoliv má mnoho tváří, jeho oblíbenou podobou je především..sex. Násilí požírá všechno, čeho se dotkne, a přesto se nikdy nenasytí. Násilí však není jen silou ničivou. Je také tvořivé a kreativní. Pojďme tedy prozkoumat to nebezpečně zhoubné stvoření. To nové plémě. Pro případ, že se skrývá v kluzké kůži ženy. Hedvábné vlasy a nezaměnitelná ženská vůně. S povrchem lesklým a hebkým, na těle žádoucím a chtivém. Ale radím vám dobře, neodhazujte obezřetnost. Tenhle druh neútočí sám, ale ve skupinách. A to kdekoliv, kdykoliv a na kohokoliv. Kdo tedy jsou? Může to být vaše sekretářka...vaše zdravotní sestra..nebo go-go tanečnice!“Ženy už tady nejsou jenom puťky u kuchyňské linky, ale jasným hybatelem děje a obvykle silným prvkem, který předčí i muže samotné. Konkrétně tady ve fyzické síle, i řidičských schopnostech. Zároveň hned úvodní divoký go-go tanec tří sexbomb, dívčí souboj ve vodě a válení se v písku dokazuje, že i zde to Meyer myslí s oslavou ženského těla naprosto vážně, zároveň je to jeho asi jediný film, kde není explicitní odhalená nahota, i když ženských křivek je tu až až. A tím myslím křivek opravdu enormních, ENORMNÍCH, což má na svědomí hlavně kultovní popkulturní béčková ikona…..…Tura Satana. Japonsko-americká míšenka, která už za mladého života kolem sebe šířila mýty a my si můžeme domýšlet, které z nich byly pravdivé. V deseti letech jí znásilnila skupina pěti mužů a po tomhle traumatizujícím zážitku jí otec učil různé bojové sporty a hlavně karate, ve kterém prý došla až k černému pásu. Jak sama vzpomíná, během následujících 15ti let prý vystopovala všech pět násilníků a zřezala je jako psa. Nemusíte tomu věřit, ale poslouchá se to hezky. V pouhých 15ti letech se stala tanečnicí a zpěvačkou ve striptérských klubech, založila ženský motorkářský gang a její popularita šla údajně tak nahoru, že jí o ruku požádal i samotný Elvis Presley, což odmítla. Ve svých 27 letech přišel její vrchol – nabídka na hlavní roli ve filmu, o kterém dneska píšeme.A lepší vůdkyni tříčlenného ženského gangu si Meyer nemohl dopřát. Tura Satana byla nepřehlédnutelná. Velmi charismatická bytost, ďábelský pohled v očích, drsná jak šmirglpapír s cynickými hláškami, která brilantně řídí rychlá auta a chlapům láme páteře. Takový mix pekelné sukuby a osudové femme-fatale. Opravdu nepřehlédnutelný zjev a nedivím se jejímu fanouškovi Quentinu Tarantinovi, který prohlásil, že by se okamžitě vzdal pěti let svého života, za možnost natáčet s Turou. Podobnou vášeň měl Tarantino i v Pam Grier, hvězdy blaxploiatation žánru, kde se mu přání vyplnilo (jeho Jackie Brown jste asi mnozí z vás viděli).Příběh filmu je vcelku jednoduchý. Tři kočičky, go-go tanečnice, si pod vedením Varly (teda Tury Satany) vyjedou na výlet do kalifornské pouště, kde mezi sebou závodí v autech. Potkají tam také mladý pár turistů, Varla bestiálně zabije chlápka, jeho přítelkyni vezmou jako rukojmí a během cesty zavítají až na ranč starého misogyna, s jeho dvěma syny, z nichž jeden je mentálně retardovaný, ale stejně jako jeho bratr má vlastně dobré srdce. Holky tam nepřijely náhodou, na benzínce se doslechly, že starý muž na ranči ukrývá kopu peněz, a Varla se svými parťačkami ženským úskokem se snaží dopátrat, kde se prachy skrývají. Nakonec se rozjede spirála násilí, kterou nejde zastavit.Ten film má jistý půvab. Kamera je vynikající, k čemuž dopomáhají i exteriéry Mohavské pouště, které vypadají nádherně a celkově vzato se na ten film hezky kouká. Herecky je to tak fifty-fifty. Neškolená herečka Tura si to s přehledem dává na jedničku, horší jsou na tom její parťačky, ale blondýna aspoň své neherectví nahrazuje výrazným kroutěním zadku, přičemž kamera jí zabírá často zezadu, aby to kroucení bylo pěkně vidět. Chlapi, kteří jsou zde v pozici takových přitroublých trubců, si odehrají spolehlivě to svoje, nad nima vyčnívá Stuart Lancaster v roli chlípného stařeckého mrzáka. Tarkovskij s Fellinim by asi z filmu šli zvracet, ale nutno říci, že Russ Meyer, zároveň v pozici scenáristy, zvládl dialogy celkem obstojně, a stejně jako s herci, je to také tak fifty-fifty. Některé dementní prupovídky tahají za uši, někdy naopak potěší Meyerův cit pro ironii a nadsázku. Vždyť kterého muže by nepotěšily hlášky typu: „Kotě, my nemáme rády nic měkkého, všechno co ochutnáme je tvrdé“, v odpovědi na nevinnou otázku, jestli holky jezdí v autech jen tak pro zábavu, nebo s nimi i závodí.Náhledů na bujné dekolty je tu dost, jak je u Russových filmů zvykem, hlavně u Tury Satany pořád čekáte, kdy jí ty kozy vyletěj z trička, jak jsou enormní. Ale jinak erotika je tu dost lehká, ženy se tu sprchují s kamerou v zádech, aspoň že se tu výrazně kroutí zadkem blondýny Lori Williams, a ta třetí do party, nejméně hezká, tu upoutá hlavně svým portorikánským akcentem. Musím zmínit také svižný jazzový hudební podklad, který tomu dění na plátně dává šťávu.Spousta současných i dřívějších režisérů na tenhle film nedá dopustit a hlásí se k němu jako k inspiračnímu zdroji. Viz třeba John Waters, legendární režisér nízkorozpočtových pokleslých kousků, který o něm prohlásil, že to je „nejlepší film všech dob!“. Nebo musím opět vzpomenout Tarantina, jehož Grindhouse: Auto zabiják by bez tohoto filmu nikdy nevznikl, ta inspirace je tam jasně přiznaná. Faster, Pussycat! Kill! Kill! je pro Russe Meyera netypický film, vybočuje z toho, co točil před tím a co i poté. A možná proto je jeho i nejlepší. Většina jeho filmů je jenom bezcílně a neškodně libidinózní (samozřejmě pro chlapy) a ostatní není důležité, zatímco tenhle je svižný, energický, není jeho středobodem ukájení se nad ženskými přednostmi, ale má i něco, čemu se dá říkat zápletka, dějový oblouk. Nevyhýbá se násilí, které v době vzniku ještě nebylo v kinech standardem, a proto ho mnozí označují za jeden z prvních exploatačních filmů vůbec. Ženy jsou tu svůdné, ale zároveň ničivé, což ve své době také nebylo zvykem. A hlavně má Turu Satanu, která své působení ve filmu okomentovala slovy: „Vzala jsem plno hněvu, který se ve mně nashromáždil za ta léta, a nechala ho vybouchnout. Pomohla jsem stvořit Varlu tak, jak by si to mnohé utlačované ženy přály.“ R.I.P. Turo, byla si super, měla si říz a tenhle film dodnes také. Sice trošku zestárl, ale jen o pár vrásek :o)Tak filmu zdar a někdy zas příště.Hodnocení: 70%http://www.crazydiamond.cz/spaceslug_reign_of_the_orion_recenze/2004http://www.crazydiamond.cz/spaceslug_reign_of_the_orion_recenze/2004nobody@nothing.com (Sicky)Termín space rock se objevil užv sedmdesátých letech jako označení pro delší,psychedelické skladby, které měly jako textové téma vesmír,klasicky třeba PINK FLOYD. Později tento název začali užívatale i stoner rockové kapely jako MONSTER MAGNET anebo progresivníumělci typu MUSE a dnes pod tímto označením operují spirituálnězaměřené, zpravidla undergroundové party. Vše víceméně můžebýt, nicméně pokud bych měl ukázat na konkrétní současnoukapelu, která mi onen termín pokrývá nejlépe, byli by to PoláciSPACESLUG, resp. jejich loňská deska „Reign Of The Orion“.Táhlá, hypnotická, smutná, ne všakvyloženě melancholická, vesmírem a duchovnem ovlivněná hudba sezastřeným zvukem, která plyne jen tak ledabyle a místy působíjako improvizace. Stále však jde o poctivý bigbít v tomsmyslu, že prim hrají bicí, hlasitá zboosterovaná kytara avýrazná basa. Kapela bývá řazena do stoner-doom škatulky, coždle mého platilo hlavně na předchozích deskách a pro aktuálníkolekci jsou to již příliš silná slova. Ne, že by SPACESLUGvyměkli, jako spíše upravili výraz. Už to není tolik o hřmotnémriffu a metalové síle, jako spíš o zamlžených harmoniích,náladě a pocitech. Úvodní „Down to the Sun“ začnezvolna ospalými tóny, zhruba po dvou minutách však kytara zavelía výprava ke hvězdám začíná. Zpěvu není moc a je spíšedecentní, sugestivní verše vzhlížející k „novémusvětu“ však rezonují celkem silně. Kolem páté minuty přicházínenápadné kytarové sólo, kterého se chytne i basová linka apřesto, že je song stále velmi uvolněný, má v závěru docelagrády. Dvojka „Space Runner“ díky decentnímu zapojení klávesa svižnému riffu působí živější, zpěv a zvuk ji však stáledrží v zasněné kosmické náladě, která jecharakteristická pro celou desku. Nejostřejší moment nastává zhrubav polovině alba, když v „Half Moon Burns“ se namoment ozve řev a kytara hraje hlasitý drásající motiv. Jde ojakýsi vrchol, bod zlomu, od kterého se pak vše zvolna vracízpátky k zadumanému, tajemnému vyznění. Závěr má pakpodobu desetiminutové „Beneath The Haze“, kde po delším intru(údajně jde o text z Blade Runner) kapela roztáhne křídla odshoegaze přes stoner rock až k doom metalu. Opět nejde zrovnao tvrdou nebo hlasitou věc, přesto ji však nechybí napětí apůsobí ve finále až epicky. SPACESLUG v tomto ohledu docelaklamou tělem, a sice že navenek je to příjemně plynoucí klídek,vespod však proudí pozoruhodná energie. Nahrávka neníprogresivní ani originální, přesto je výborná v tom, jakdokáže strhnout. Kapela přehrává dlouhé pocitové skladbyzvolna a uvolněně, k tomu přidává vesmírné texty a po chvílizjišťujete, že jste jen cestující, který se veze na vlnáchvlastní představivosti. Taková příjemná, relaxační droga,která se dá užívat opakovaně bez vedlejších účinků a vůbecnevadí, že jde o laciný preparát. Zážitek dle mého aleumocňuje i tlumený, jakoby rozmazaný zvuk, který i při nastavenívyšší hlasitosti působí stále příjemným dojmem. Celkem pouze pět skladeb na plošenějakých 35 minut (kolekce je nakonec uváděna jako EP) vycházízhruba rok po velkém albu, což nebývá obvyklé. Je možné, žekapela také cítila výjimečnost materiálu a tak se rozhodla vydatjej hned, což jen kvituji. Dle mého jde totiž o velmi podmanivoupůlhodinku, která je (nejen) v rámci diskografie SPACESLUGvýjimečným kouskem.  http://www.crazydiamond.cz/psychotic_waltz_the_god_shaped_void_recenze/2000http://www.crazydiamond.cz/psychotic_waltz_the_god_shaped_void_recenze/2000hackl@volny.cz (Pekárek)Z kapel, jejichž comeback mě doopravdy zajímal, se vrátili poslední a hned v kompletní sestavě. Další, namátkou SABBAT (UK) nebo DARK ANGEL, se plnohodnotně už asi nepřipomenou. PSYCHOTIC WALTZ byli vždy jedineční a ve své době také progresivní. Tehdy, kolem roku 1990, jsem byl v šoku, nemohl jsem se nabažit toho, co se mi tehdy jevilo být progresí non plus ultra a zpětně jeví hlavně jako zdařilá fúze vypjatého amerického power metalu se sedmdesátkovým art rockem a jazz rockem. Díky nevšedním dispozicím všech zúčastněných si dále připočtěte nezanedbatelnou pocitovou složku. Netuším, kolik lidí si dnes vzpomene na první album „A Social Grace“, kolik lidí si ho celé pustí a kolik z nich při poslechu obdobně vydrtí. Pár jich stále bude a návrat PSYCHOTIC WALTZ budiž odměnou nás věrných.Po letech se z kultovních desek kalifornských metalistů stal drtivý soundtrack ke sbírce nostalgických vzpomínek z doby, kdy jsem nic neřešil. Funguje však spolehlivě i v proudu aktuálního dění; téma permanentních ztrát a nálezů je totiž věčné. Stačí jen poslouchat ony zvláštní melodie, které vás pak navštěvují ještě hodně dlouho. Možná, že umocňují bolest nebo smutek, ale činí tak krásně. Vytrvale, s větším či menším tlakem obrušují tvrdý, nicméně křehký krunýř vyrůstající ze životních zkušenosti, zklamání, apatie nebo rezignace, u někoho navíc injektovaný neustálou honbou za něčím, a připomínají nám to lepší z normální lidské existence, kupř. schopnost naslouchat emocím zprostředkovaným hudbou. Naslouchat druhým…, protože svět prošpikovaný bezkontaktní komunikací nás odcizuje, navíc se pomalu stáváme jejími otroky, prodáváme svou svobodu, měníme se v loutky permanentně a na jakékoliv téma stavěné proti sobě. Nedojímám se ani nežvaním, jen zhruba popisuju oficiální leitmotiv „The God-Shaped Void“ a do jisté míry souhlasím.Upřímně, na novince jsem dosud nenarazil na momenty, které by měly takovou sílu jako mrazivě extatická power metalová psychedelie kupř. „Another Prophet Song“ a dalších skladeb z debutu a o chloupek slabší dvojky „Into the Everflow“. Bylo by naivní si myslet, že rok 2020 s sebou přinese podobné vzrušení, i když třeba klipovka „All the Bad Men“ k němu má slušně našlápnuto. Časy se změnily. Hudební obzory řady posluchačů se rozšířily, o co méně se rodí nápady, o to víc a o řád intenzivněji se těží v experimentálních a extrémních polohách. Dlouhodobé působení uvedených poměrů vede k imunitě vůči „klasické“ metalové hudbě, resp. k určité přežranosti, bránící takovou hudbu dostatečně ocenit. Nadějné vyhlídky navíc komplikuje lehce sestupná kvalitativní křivka, která nepříliš rozsáhlou diskografii amerických progerů provází, přestože ji završuje vzhůru směřující „fajfka“ nazvaná „Bleeding“. Alba zpěváka a multiinstrumentalisty Devona Gravese nahraná pod hlavičkou DEAD SOUL TRIBE ani projekty ostatních členů nepočítám, neboť v rámci nich nemohla zafungovat chemie, která vystřelila právě „A Social Grace“, a tím i celou kapelu napříč třemi desetiletími.S přibývajícími poslechy má rezervovanost postupně mizí. Vlastně jsem dostal víc, než jsem čekal, o dost. Největší pozitivum nového alba spočívá v tom, že je z něj ona původní chemie docela cítit, a dokonce ji nepohřbil ani nivelizovaný zvuk (mix a mastering) ze studia Jense Bogrena, jemuž není formálně co vytknout; mix se fakt povedl. Může se jednat o dovedně navozenou iluzi, nicméně už během prvního poslechu je evidentní, že novinka jako lépe vyprodukovaná a zahraná verze DEAD SOUL TRIBE přeci jen nezní. Jde o něco víc. Kytary Briana McAlpina a Dana Rocka vokální exhibici nepoklonkují, ale jako obvykle se ji snaží s pomocí výživné rytmické sekce vyvažovat. Přidávají kytarové vrstvy a vrstvičky, které skladby velmi nenápadně, prakticky však neustále krášlí a zároveň drží po hromadě. Každopádně, kdo PSYCHOTIC WALTZ zná, ví, že popsané vazbení mezi vokální a instrumentální složkou znamená opravdu hodně. Kdo ne a novinku ještě neslyšel, ať se po delší době těší na něco originálnějšího ze starého stylu. Řekněme, tak o stupeň nad úrovní comebackové desky SANCTUARY.Pryč jsou pokusy o alternativnější vyznění z třetího alba „Mosquito“, resp. DEAD SOUL TRIBE. Po „kosmicko-buněčném“ intru se udeří vší silou, dokonce s pomocí hradby kláves, za kterou by se nemuseli stydět ani DREAM THEATER. Progresivně-úpadkové Newyorčany nezmiňuji jen tak pro nic za nic. Úvodní věc „Devils And Angels“ je jimi prolezlá. Burcující patos, frontální útok na druhou signální, silné motivy, vokální i kytarové; a nečekaně výrazné klávesy. Nejen hra bubeníka Norma Leggia ukazuje, že lze předvést hodně, aniž by docházelo k destrukci hlavního plánu, který počítá se synergií všech nástrojů a vícehlasů vystavěných z jednoho osobitého hlasu. Méně i více prostě někdy může být více, popř. ještě více, když se tím správným tahem správně trefíte, což respektuje v jednom ze svých nejuměřenějších partů i Devon. Výsledkem je dokonalý otevírák, který vám hned na začátku prezentuje vše podstatné, včetně libých tónů příčné flétny. Především tedy aktuální rozdíl mezi v zásadě originální tvorbou a produkcí většiny power metalové scény. PSYCHOTIC WALTZ svůj unikátní styl nikam neposunují, na novince se ho snaží hlavně zpřístupnit a při zachování typické atmosféry až zcivilnět. Relativně zpátky se drží i zpěv. Nedokazují nic ostatním ani sobě, vše plyne zcela přirozeně, přesně jako valivá „While The Spiders Spin“ s nádherným twin sólem. Kompoziční stránka nemá chybu. Cílem bylo přinést a zpracovat nápady, které se stanou těmi nejvýkonnějšími transmitery emočního sdělení adresovaného co nejširšímu publiku a myšleného zcela vážně. Zaujmout, líbit se a nepůsobit při tom jako parta šašků, ale ani studeně, profesorsky. Podat (nikoli prodat!) svůj starý styl a dokázat, že je i nadále atraktivní, životný. Právě takový důkaz musí být pro čtyřicátníky a padesátníky na pódiu i pod ním pravým balzámem.Tahle kapela chce prostě na stará kolena hrát pro co nejširší, a tudíž i nejpočetnější hudbymilovné(!) publikum. Stávající fanoušci, nadšení z reunionu jako takového, nepohrdnou a nebudou zklamáni. Nečekaný důraz na vzletné melodie by pak mohl přivést další, když už ne mladší, zejména posluchače trápících se QUEENSRŸCHE („The Fallen“) a sirotky po rozpadlých NEVERMORE, „učekané“ fanoušky KINGA DIAMONDA, dále některé, symfoničností intoxikované příznivce BLIND GUARDIAN (co třeba sólo ve „Standed“?), power doomaře adorující čtvrté album od CANDLEMASS, ale i BLACK SABBATH s R.J.Diem či Tony Martinem, atd. Pravda, pár motivů je provařených opravdu slušně, kupř. zpívaná linka v „Sisters of the Dawn“ připomene OZZYHO „I Just Want You“, i když Madman zde také nemůže mít čisté svědomí. Podobných momentů zazní každopádně velmi málo a ve výsledku absolutně neruší, protože představují organickou součást něčeho většího, co srší krásou a dává sakra smysl.http://www.crazydiamond.cz/savatage_gutter_ballet_recenze/2003http://www.crazydiamond.cz/savatage_gutter_ballet_recenze/2003janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Znatelný vývoj nabralo působení do té doby nadějných SAVATAGE na americké Hard N´Heavy scéně sklonku osmdesátých let, neboť kapela, tehdy posílená úspěchem alba „Hall Of the Mountain King“ a stále plodnější spoluprací s producentským mágem a skladatelem Paulem O´Neillem, se jala svou tvorbu vymanit z mantinelů běžných nahrávek tehdejší metalové scény, protože cítila potřebu vývoje umělečtějším směrem. Bylo to shlédnutí muzikálu Andrewa Lloyda Webbera „Phantom Of the Opera“ v jednom z torontských sálů, co přimělo zpěváka a hráče na klávesy Jona Olivu začít přehodnocovat své další kroky. Myšlenka na velkolepější pojetí prezentace hudby SAVATAGE jej tak od té doby nenechala v klidu. Souběžně s tím kapela cítila potřebu vyvléci se z mantinelů epicky formované metalové hudby a začít tíhnout spíše k přirozenějšímu street rockovému pojetí, nadlehčovanému však skoro až muzikálovou svobodomyslností. Kombinací oné výpravnosti po vzoru slavných interpretů sedmdesátých let, jakými byli Elton John či Meat Loaf, a rock´n´rollové živelnosti, příznačné spíše pro hvězdy stadiónového rocku jako GUNS N´ROSES nebo AEROSMITH, vznikl výsledný sound připravovaného díla, které SAVATAGE na jaře 1989 vypilovali v newyorském studiu Record Plant. Kontrast špíny zapadlých ulic velkoměsta a zářivého světla nazdobených divadelních sálů tak dal vzniknout materiálu, jehož zásadním palivovým článkem byl, kromě hráčského a skladatelského mistrovství obou bratří Olivů, rovněž autorský a studiový vklad jejich dvorního producenta a přítele Paula O´Neilla.V této době jakoby se ze zvuku SAVATAGE vytratily ony nabubřeleji pojaté metalové riffy a lyrická složka spojená spíše s fantasy příběhy, tolik typické spíše pro jejich tvorbu a sound poloviny osmdesátých let, tedy jejich minulost, naopak kytara Crisse Olivy působila mnohem různorodějším dojmem a to ať už se vykázal drásavějšími výpady jako v nejtvrdších skladbách nové kolekce („Of Rage And War“ nebo „She´s In Love“) nebo kouzlil se svými majestátními sóly v celé řadě dalších srdnatě pojatých kompozic. Témata vycházela dost často ze skutečného světa a života kolem nás , byla zasazena do kulis uměleckého světa, který měl odjakživa vždy své zářivé, tak i nevlídné stránky. Na jedné straně bohatství nejváženějších uměleckých scén, na straně druhé bída ulice. SAVATAGE v nových skladbách zkrátka začali vyprávět mini-příběhy, s jakými se mohl fanoušek více ztotožnit.Změnám textové náplně byla přizpůsobena i hudební složka, neboť všechno co kdy kapelu spojovalo s fantasy metalovým pojetím prvních alb, rozplynulo se navždy jako pára nad hrncem. Zvuk byl rázem přirozenější, více rockový, neomezující se jen na patetické hřmotné valy a kovodělné artilerie. Dával posluchači prostor si uvědomit citlivější skladatelskou stránku. Při faktu, že Criss Oliva byl do té doby jediným kytaristou uvnitř SAVATAGE, nelze jej než obdivovat za onu porci skvělého rockového muzikatství, které si zároveň v případě alba „Gutter Ballet“ nekladlo žádná omezení a plně souznělo s každým výsledným songem. Pro potřeby koncertních turné byl však soubor rozšířen na kvintet a do kapely byl na nějaký čas přijat druhý kytarista John Caffery (viz.fotografie), jenž se sice na zadním obalu alba objevil, ale ve skutečnosti na něj prakticky ničím nepřispěl. Jak už jsem zmínil, zvuk SAVATAGE se tehdy jakoby odklonil od onoho metalového směru reprezentovaného v osmdesátých letech úspěšnějšími kapelami jako DIO, DOKKEN či dokonce RATT a šel, samozřejmě v mohutnější a divočejší verzi, vstříc spíše street-(metalu?) po vzoru nastupujících GUNS N´ROSES. Výrazným novým prvkem jejich tvorby se definitivně staly klávesy, zejména pak čisté piánové party, jakými Jon Oliva rozehrál, v zprvu komorním podání, ony nejvýpravnější a nakonec i nejvygradovanější songy kolekce.Dlouho nebylo rozhodnuto o názvu alba, nakonec Paul O´Neill navrhl kontrastní sousloví „Gutter Ballet“, které měl v zásobě přes deset let. Když vznikal ve spontánně pozitivní atmosféře newyorského studia titulní song, okamžitě do sebe všechno zaklaplo. Vášnivá kompozice, která se do své velkoleposti propracovává skrze citlivý vokální part Jona Olivy a taktéž jeho klavírní doprovod, aby se song stále více vzpíral osudu stát někde stranou a razil si nekompromisně směr do hudebního nebe, přesně splňovala ambice, jaké všichni zúčastnění od počátku měli. Criss Oliva se svou kytarou doslova kouzlil a ve spojení právě s party svého bratra Jona letěli vstříc naprosté genialitě. K následnému materiálu poměrně kontrastně, divoce a freneticky vyznívá hned úvodní protiválečná skladba „Of Rage And War“, neboť zde Jon Oliva dokázal rozpálit své ryčné hlasivky do běla a na rozdíl od výpravných a vesměs melodicky vygradovaných kompozic, které následovaly („Gutter Ballet“ či „When The Crowd Are Gone“), kde mimo to ukázal i jemnější a variabilnější vokální rejstříky či onu srdnatost, šel zkrátka emočně a ve vší surovosti na dřeň. Ostatně právě na výše zmíněné titulní skladbě je znát ono veliké skladatelské zlepšení, neboť tahle téměř muzikálová etuda dala zapomenout na vše, co do té doby kapela stvořila. Mimořádně povedené pokračování v písni „When The Crowd Are Gone“ formu SAVATAGE jen potvrdilo a tak jsme byli na jedné straně nahrávky svědky dvou výtečně gradujících a ve všech směrech komplexních děl, přesahujících rámec běžného Hard N´heavy díla. Takové motivy zkrátka nevznikají každý rok. Zajímavou složkou alba se staly instrumentální kompozice, zejména pak temná a dramatická suita „Temptation Revelation“, mající své neoddělitelné místo právě mezi dvěma nejlepšími songy alba, tak rovněž „Silk And Steel“ opatřená spíše zklidňujícími prvky. Celým albem se tak s naprostou přirozeností spojují velké kontrasty v jeden znamenitě vyvážený celek. Např. kytarová hra Crisse Olivy dokázala vyvolat bouři a v jistých momentech působila hodně úderným dojmem, ovšem v rozmáchlých partech a sólech mnohdy naopak zastávala hladivější tónohru.Druhá polovina desky je zahájená divokou vypalovačkou „She´s In Love“, kde Jon Oliva křepčí jako Axl Rose a Crissova kytara dominuje ve své nejbouřlivější, takřka stadiónové formě. Podobně nespoutaně vyznívá i „The Unholy“, kde kapelou bičuje vášeň a ta se i prostřednictvím práce výtečné rytmické sekce Johny Lee Middleton/ Steve Wacholz dostává do pořádného laufu, ve kterém se má mnoho prostoru předvést s dalším ze svých skvělých sól Criss Oliva. Výše dvě zmiňované skladby představují životní energii a divokost. Naopak jednou z nejzvláštnějších a vlastně asi i nejprogresivnějších skladeb desky je samozřejmě „Hounds“, která budí dojem blouznivého propadu do fantaskního světa plného zapovězených příběhů, o kterých můžeme snad jen cosi tušit. Právě ona nadplánovost a nelaciný přístup, upřednostňující v každém ohledu umělecký dojem, se dnes jen stěží slyší. V „Mentally Yours“ zas dostáváme pořádné rockerství a Jon jde do textu hlasově tak nadoraz, že opravdu není divu, že si právě v této době své hlasivky oddělal a již nikdy později na tom nebyl vokálně zrovna dobře. Jsem přesvědčen, že právě na této desce podává Jon Oliva svůj životní hlasový výkon. Balada „Summer´s Rain“ je další výrazně melodickou a křehkou skladbou. V ní se opět ukazuje jak zafungovalo spojení bratří Olivů s Paulem O´Neillem. Skladba se skrz svou nostalgickou náladu vyvíjí, postupně sílí a graduje do mimořádně líbivého finále. Je to zkrátka zážitek, který člověka hodí do vzpomínek. Drásavá „Thorazine Shuffle“ zakončuje tohle dílo, na kterém nespatřuji jediný byť jen trochu slabší okamžik. Velkolepé „Gutter Ballet“ bylo prvních albem SAVATAGE, jaké jsem kdy slyšel, stalo se tak asi půl roku po jeho vydání, a přísahám, do dnes nezapomenu na to jak příjemný šok mě objevení této kapely způsobilo. Za jeho komplexní pojetí, které v sobě pojilo takřka muzikálovou velkolepost s drsným rockovým světem, ale také onu vášnivou všeobjímající atmosféru, kterou bylo nasyceno, tak jej velebím už celých třicet let. Jednoznačně bez ztráty bodíku. Mistrovské dílo, pro mne nejlepší v diskografii SAVATAGE!http://www.crazydiamond.cz/savatage_hall_of_the_mountain_king_recenze/2002http://www.crazydiamond.cz/savatage_hall_of_the_mountain_king_recenze/2002janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Cesta floridských SAVATAGE je od počátku osmdesátých let dlážděnamnoha skvělými hudebními momenty, celoživotními přátelstvími, vášněmi,karamboly, jednou velkou tragédií, či také zajímavými proměnami, aťuž personálními, které se týkaly jejich pozdějších sestav, nebo stylovými, jenž naopak rozhodovaly o pojetí jejich hudební složky. Ačkoliv kapela, která nakonec běhemsvé dvacetileté existence vypustila do světa jedenáct řadových desek, nebylaposluchačskou obcí nikdy zcela doceňována, mohu o ní dnes bezpečněprohlásit, že patří mezi to nejzdařilejší činejsofistikovanější, co jinak nabídla poměrně rozvětvená amocná americká hardrocková a heavymetalová scéna v průběhu osmdesátýcha devadesátých let minulého století. Leckdo SAVATAGE řadí doranku progresivní metalové hudby, je ale třeba říct, že kapela cobyčtveřice začínala jako poměrně surové metalové těleso vzhlížejícíke svým vzorům až kamsi do Velké Británie, kde na počátku osmdesátých letbujela nová kovově těžká revoluce.Bratři Jon a Criss Olivové toužiliod teenagerských let po sestavení podobně tvrdé a excentrickémetalové kapely, jakou byly svého času v sedmdesátých letech spolky typu BLACK SABBATH a JUDAS PRIEST. Díky svému talentu, píli a čím dál většímu zájmuo podobný druh hudby ze strany veřejnosti i amerických promotérů první poloviny osmdesátých let, se nakonecdočkali kariéry v tomto relativně mladém hudebním odvětví. U malénezávislé značky Par Records realizovali svépomocí debutové album „Sirens“,které se stalo obskurním kultem své doby a bylo posléze v metalovém undergroundu distribuovánoanglickými Music For Nations. Ne až tak originální, ale poměrněrvavý heavy metal se přesně trefil do vkusu džískaté omladiny poslouchajícíIRON MAIDEN a už tehdy se dalo říct, že právěSAVATAGE, spolu s o něco známějšími a agilnějšími Kaliforňany ARMORED SAINT čiQUEENSRŸCHE ze severozápadu USA, zažehli plamen melodické, i když ne úplně prvoplánové metalové hudby ve Státech. CrissOliva se postupem let čím dál více profiloval jako vůdčí skladatel a jeho kytara jako stěžejní prvekinstrumentální složky SAVATAGE, ale ani jeho starší bratr Jon Oliva,dodávající skladbám prostřednictvím svého ryčného hlasu charakteristicky excentrickézabarvení, nezaostával po skladatelské stránce za Crissem. Od debutové desky byli bratři ve své aktivitědoprovázeni spolehlivou rytmickou sekcí Steve „Doc“ Wacholz(bicí) a Keith Collins (baskytara) a tak brzy následovalo EP „The DungeonsAre Calling“ z roku 1984, které potvrdilo energii debutu. Mladá floridská jednotka se tak brzy dostala ke smlouvě s AtlanticRecords. Pro metalový band z jižanského venkova to byla v polovině osmdesátých let velká výzva.V roce 1985 vychází druhé řadové album„Power Of The Night“, typický vzorek amerického heavy metaluvystavěného s jistou odlehčeností, tedy aspoň oproti kapelám, jaké setehdy klubaly na světlo v Evropě v závěsu za opěvovanými neznabohy MERCYFUL FATE (zejména mám na mysli Němce HELLOWEEN, RUNNING WILD, GRAVE DIGGER). Tahle deska sklidila pozitivníohlasy, ale že by šlo na scéně o originální počin, který byse dokázal popasovat se zkouškou času, to se zas až tolik říci nedalo.Atlantic Records však kapelu, jenž se do Evropy tou dobou ještě stále moc nehrnula a o její existenci cosi problesklo maximálně tak britským tiskem, brzy tlačili do albového následovníka, který mělpotvrdit jejich životaschopnost a jisté komerční ambice. Od začátku šlo o omyl a vlastně největší chybu, jelikož fanoušci SAVATAGE od svých oblíbenců čekali ledacos, jen ne podobně vzdušný a relativně plytký počin. Deska „Fight For The Rock“ působila mnohem vícejako načechraný párty metálek a prakticky zklamala skoro všechny, kdo od nich očekávali o něco umělečtější směr. Už tehdy do sestavynaskočil za Keitha Collinse nový baskytarista Johnny Lee Middleton,šikovný týpek, jenž neoblomně posílil pódiové vystupování SAVATAGE, zpestřil vizuální složku a stalse posledním článkem onoho klasického line-upu z let1986-1991.Zásadní událostí pro SAVATAGE bylosetkání s producentem Paulem O´Neillem, schopným studiovýmmuzikantem a skladatelem. S ním se tak dala čtveřice do prácena nadcházející řadovce, která se nakonec stala tou, díky kterébyla zahájena nejzářivější část jejich diskografie. Paul O´Neill už se SAVATAGE dva roky spolupracoval jako jejich podporovatel na turné a během onoho vzájemného pozorování okamžitě pochopil umělecké ambice a kumštýřský potenciál kapely, zároveňsi však byl vědom potřeby navýšení chytlavosti a přímočarosti, vlastností,které by k pojmu SAVATAGE přilákaly větší počet fans. Floriďané začínali mít mnohem větší základnu posluchačů v Evropě, což souviselo s rozhodnutím nezabředat směrem hair-metalové lacinosti a s hymnami posílit i dramatičtější směr prezentace. Deska„Hall Of the Mountain King“ se tedy rozhodně nezřekla hymničnosti apower-metalové dramatizace, zároveň však byla svolná do svého zvuku dostat i tajemno a progresivně symfonické prvky.Do dnešních dnů je album považované za zlomové, neboť prostřednictvímněho se o kapele dozvěděla celá řada nových evropských fanoušků.Vzhledem k neúspěchu s předchozí tuctovou deskou ve Státech, takSAVATAGE nyní vše vsadili na evropský trh a na dlouhodoběji rozvíjený potenciál zajímavějšího přístupu ke kompozicím. Dravost ze skladeb rozhodně nevyprchala,naopak, Neillovi , aniž by stál o posílení komerčních ambic, se podařilo z kapely dostat do té doby tonejlepší možné. Výsledkem byl nosič plný skvělého powermetalu, v kterém se pojila heroická hymničnost s tajemnem auměleckým nadplánem přecházejícím v určitých fragmentech až progresivně-symfonickému metalu (titulní kousek a instrumentálka „Prelude To Madness“).Svým způsobem šlo v případě „HallOf the Mountain King“ o první ukázku pozdějších progresivníchambic SAVATAGE, které se potvrzovaly s jejich každým dalším nosičem avyvrcholily obřími koncepčními suitami „Dead Winter Dead“ nebo„The Wake Of Magellan“ o dekádu později. Přes veškerouvážnost a fantastické řemeslo sem vetknuté, slavila deskaúspěch i komerční (116.místo v Billboard 200) a kapela byla okamžitě řazena po bok jejich do té dobyslavnějších kolegů ze stejného stylového ranku – QUEENSRŸCHEa METAL CHURCH. Asi nejumělečtějším kusem se stala bombastickáinstrumentálka „Prelude To Madness“, do které Paul O´Neill vetkl nosné prvky symfonických partů pocházejících z autorského pera norského skladatele a pianisty devatenáctého století Edvarda Griega.„Prelude To Madness“, ač je instrumentálkou, představujejednoznačně jeden z pilířů pozdějšího hudebního vývojeSAVATAGE a jeden z revolučních momentů jejich kariéry.Nicméně deska byla sama o sobě velmirůznorodá a obsahovala celou řadu skvělých metalových vypalovaček. Užs úvodní „24 Hrs.Ago“ jsme dostali pořádnou dávkuprvotřídního power metalu, kde se ukázalo, s jak talentovanou asvébytnou kapelou máme zde co do činění. Ostrý hlas Jona Olivy bylnositelem nálad a emocí a dodával materiálu pořádný zápal, kytara Crisse Olivy zas pro změnu přinesla potřebnou uměleckou nadstavbu a sofistikovanost. Jakkoliv bylatahle deska divoká, zároveň z ní sršela neuvěřitelnáinteligence a muzikantské mistrovství. Mystická suita „Beyond TheDoors Of the Dark“ patří k velkolepým momentům, rozmáchlákompozice jakoby opravdu rozkopla dveře do prostor nekonečnébolesti, utrpení a temnoty, do místa, které, jak Jon ostatnězpívá, se stane všemocným peklem, kterému jste vydáni namilost. Zde upoutá výtečně sugestivní vokální přednes právě JonaOlivy, tehdy ještě plného síly a zdravého vokálního entusiasmu, jehož deklamace zde působí až mrazivým dojmem. Není v tomvšak nic strojeně divadelnického jako na pozdějších (svým způsobem nucenědramatických) albech, naopak, vše působí jako výtrysk čistéenergie.Následuje opět svižnější vál„Legions“, který opět potvrdí, že tahle kapela se v sestavěs Middletonem našla. Criss Oliva doslova řádí a vše je poháněnopořádnou dávkou nespoutané energie. Píseň „Strange Wings“, ve kterévokálně hostuje Ray Gillen (chvíli BLACK SABBATH, pozdějiBADLANDS), aby jeho příspěvek podporoval už tak skvělého JonaOlivu, je vlastně stěžejní hitovkou tohoto alba, skladbou přímodělanou jako odpověď ke všem letitým vzorům SAVATAGE, velkýmevropským kapelám slavícím tou dobou za oceánem už pár letmimořádné úspěchy - IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST. Nepříliš složitá,na stěžejním riffu postavená vypalovačka má parádní heavyodpich a mimořádnou chytlavost. Fantasy látka je vlastní titulnískladbě, mocné „Hall Of the Mountain King“, které dominujídramatické riffy a její patetická nabubřelost je vygradovánadoslova na maximum. Z Jonova stěžejního výkřiku, nesoucího název písně v její pozdně gradující fázi, doslova mrazí. Neopakovatelná záležitost. Právě natéto desce si cením oné nespoutanosti a přirozené energie, vrámci jejíhož proudu byly na svět vysochány všechny ty skvělémotivy. V porovnání s pozdějšími překombinovanými a scénáristicky promyšlenějšími koncepty zde došlok tomu zásadnímu – udržení spontánního naturelu díla. „The PriceYou Pay“ je další chytlavou hitovkou z pera obou bratrů, kterýmtentokrát skladatelsky vypomohl bubeník Steve Wacholz. Pokračuje se kvapíkem po vzoruVanderhoofových METAL CHURCH, který nesl název „White Witch“, na to se navázalo poklidnější instrumentálkou „Last Dawn“, ale také závěrečnou řežbou „Devastation“, kterou je možné vnímat jako poctu starým dobrýmBLACK SABBATH, neboť právě ony valící se riffy a postupy, svou zvukovou stylizací souznící se skvostným power metalem osmdesátýchlet, připomínají, že v případě této čtveřice máme co do činěníse souborem, který nebude na scéně jen pár sezón, ale naopak sezatraceně umělecky hodnotným a svébytným metalovým tělesem,které svůj talent brzy přetaví v další progresivní a uměleckésuity amerického Hard n´Heavy. Zrod legendy!http://www.crazydiamond.cz/intronaut_fluid_existential_inversions_recenze/1999http://www.crazydiamond.cz/intronaut_fluid_existential_inversions_recenze/1999nobody@nothing.com (Sicky)Američané INTRONAUT startovali někdy kolemroku 2006 jako sludge / post metalová kapela, ovšem vcelku rychle tuto svou škatulku přerostli a stala se z nich, abych tak řekl, nadžánrová, progresivní záležitost pro náročnější. Jejichhudebně členité, těžko uchopitelné skladby zpravidla nefungujína první ani na druhou dobrou a najít v nich zalíbení stojítrochu úsilí. Jak to ale bývá, kdo vydrží, bývá odměněn. Letos kapele vychází šesté albums tajemným názvem „Fluid Existential Inversions“ a opětje to úctyhodná porce netypické muziky splňující přísnákritéria progresivního metalu. Pokud bych jej měl porovnats ostatními, tak nedosahuje tvrdosti a intenzity minulého(výborného) „The Direction Of Last Thing“(2015), stále je všakostřejší než mírnější kolekce „Valley of Smoke“ (2010) a„Habitual Levitations“ (2013). Je jasné, že do hrubéneotesanosti prvních dvou alb má kapela dnes již daleko, nicméněhutné, plné kytary a drtivé bicí staré desky v některýchmomentech připomenou. Opět se jedná o mix tvrdšíchmetalových momentů a hravých, jazzově laděných kejklí. Stejnějako na minulých albech nečekejte písně typu sloka - refrén, jakospíš neuroticky pulsující, hráčsky šponované kompozice. Vkaždé skladbě se hojně střídají motivy, nálady, riffy, apokud nechcete ztratit nit, je třeba zůstat soustředěný. To jemožná trochu kontroverzní podmínka pro poslech metalové hudby,nicméně zde je třeba přijmout fakt, že INTRONAUT prostě není partymusic ani přímočarý nářez. Trochu mi v tomto ohledupřipomínají své slavnější krajany TOOL, kteří zanechávají podobně komplikovanýdojem a též se snaží i ty jednoduché pasáže zahrát alespoňlehce nepravidelně. Výhodou nové desky, potažmo celéhoINTRONAUT zvuku je opět čitelnost jednotlivých nástrojů. Můžetesi tak do syta užít bublající basu, stejně jako souhru dvoukytar bez toho, aniž byste je ve spektru složitě hledali. Tomunapomáhá i volnější střední tempo skladeb, kde to množstvínot dobře vyzní. Sice se tím kapela logicky stává spíšeposlechovou než koncertní, i tak je ovšem stále dostatečněintenzívní. Jako nejlepší z kolekce bychoznačil trojku „The Cull“, zejména pasáž kde tvrdšíkytarové riffy rozsekávají dokonale neurotické bicí. Baví ale ikytary v „Tripolar“ či změny motivů v „Contrapasso“.V každém kousku se najde něco zajímavého. Na samotnoukapitolu by pak vydaly bicí. Pro pořádek je třeba zmínit, žekapelu v mezičase opustil původní bicmen Dan Walker a novinkunabouchal nájemný žoldák Alex Rüdinger, který se, jak je vidno,při nahrávání skutečně vyřádil, neboť bicí jsou ve většiněkusů hotová exhibice.Není ovšem vše dokonalé, jak bymohlo být. Je tu jeden problémový aspekt, a tím je zpěv. Kapelana novince totiž (znovu) ubrala na agresivitě ve vokálech ačastěji zní ten melodický, který bohužel nepovažuji za mockvalitní. K hudbě INTRONAUT mi odjakživa pasuje více řev,který dominoval kupříkladu na minulém albu a to, že se pánovéaktuálně snaží zpívat, nepovažuji za dobrý tah.V globálu se však styl INTRONAUTpříliš nezměnil. Stále platí výjimečnost, nezařaditelnostAmeričanů, stejně jako nekompatibilita s mainstreamem.V případě „Fluid Existential Inversions“ jde tedyv zásadě o to, jak obstojí v kontextu diskografie. Zdačasem sáhnete po tomto nebo radši po jiném albu, a v tentomoment si myslím, že novinka nejlepším albem kapely není. Neníbohužel ale ani druhým nejlepším. Album je to bezesporu vypiplanéa fanoušci, pro které je kapela velkým pojmem, mohou býtspokojeni, mě tam však chybí nějaké to čaro, které třeba naminulém albu nebo na „Prehistoricism“ bylo. Náročnost hudbynemusí být automaticky ku prospěchu věci. Hudba prostě nenímatematika. Takže byť je album hudebně bezesporu namakané,zůstávám rezervovaný a hodnotím střízlivě. http://www.crazydiamond.cz/demons_and_wizards_iii_recenze/2001http://www.crazydiamond.cz/demons_and_wizards_iii_recenze/2001hackl@volny.cz (Pekárek)Uplynulo patnáct let a už jsou tady zase. Trocha ironie na začátek neuškodí. Rozumný přístup k vytěžování vzájemného potenciálu má každopádně své kouzlo. Zároveň vede k pocitu exkluzivity a ke generování příběhu, dvěma marketingově neocenitelným složkám, díky kterým dokáže spotřebitel utratit iracionální částky. V Century Media nejsou padlí na hlavu, aby uvedené nepochopili. Paralelně s prací na úspěšném zpeněžení MAYHEM tudíž zapracovali na získání práv k vydání back katalogu a třetího alba projektu DEMONS & WIZARDS. Vida, od ironie jsem sklouzl k cynismu. Bude lepší přestat a začít myslet pozitivně. Dobrá, faktem zůstává, že milovníkům méně symfonické tváře BLIND GUARDIAN se po delší době může dostat určitého odškodnění. Věrní stoupenci ICED EARTH jsou na tom snad ještě o něco lépe, v rámci jimi adorované tvorby budou zas jednou poslouchat zpěváka, který disponuje nejen parádním, ale hlavně nezaměnitelným hlasem.Divil bych se, kdyby firemní plány nebyly naplněny, divil bych se ještě víc, kdyby nedošla naplnění očekávání většiny fanoušků. Dostanou totiž přesně to, co mohli s ohledem na současnou(!) formu obou hlavních protagonistů očekávat; avšak ani o chlup navíc. Neříkám bohužel, protože jsem žádná zásadní očekávání neměl, ale protože ani nevím, co by opravdové jiskření mezi Jon Schafferem a Hansi Kürschem mělo v roce 2020 vlastně přinést. Ostré power thrashové album? Kdo by ho dnes poslouchal. Něco speedovějšího? Nezájem. Nějaký opravdový experiment? Nepřipadá v úvahu. Tak tedy americkou verzi euro power metalu, s nímž Jon už nějaký ten pátek bojuje o přízeň masy svých evropských fanoušků. Bojuje o to urputněji, o co více mu docházejí nápady. Budu-li o něco méně kritický, tak se jim dostane alba plného vypsaného rukopisu dvou matadorů metalové scény, kteří se, jako správní metalisté, nelekají žádné míry pompy a své „experimentální“ choutky občas neváhají posunout až do roviny koketování s klasickou hudbou.Nedávno jsem intenzivně poslouchal druhé album ICED EARTH a královsky se bavil. Pak jsem si pustil debut DEMONS & WIZARDS a super. Jon pálí ostrou a Hansi zpívá strhující melodie. Jasně, i tady se jedná pouze o přesný průnik dvou důvěrně známých světů; melodické linky se ovšem oproti novince daleko méně vlečou, dávají větší smysl a v pohodě ustojí přepjatou dramatizaci. Přinejmenším sedm skladeb má jasný hitový potenciál. Přihodíte pár povedených věcí z dvojky a koncert v pohodě utáhnete. Lidé budou zpívat a čumět na perfektní výkon dvou profíků, třeba jako na loňském Wackenu. V roce 1997 šlo o splnění vlhkého snu příznivců z obou táborů. O spojení dvou borců na vrcholu sil. Dnes – a teď už ono „bohužel“ použiju – o nenáročnou ukolébavku pro dílem otupělé, dílem unavené starší či pokročilé fanoušky, kterým přijde po další rutinní šichtě vhod ospalá power metalová esoterika.Elementární kvalita a pocit důvěrně známého vyvolává pocit bezpečí a spolu s absencí „rozdílových“ nápadů skutečně uspává. Tím známým je jednak naprosto banální kytarová práce, jednak svět staré fantasy s bipolární epikou na téma střetu dobra se zlem, v němž pateticky vypráví a káže Hansi a starosvětsky, snad s ještě větším patosem, zbrojí Jon. Přípravy jsou mocné a dlouhé, tak dlouhé, až se finální bitva vlastně prožvaní. Sešikovaní nepřátelé nakonec otráveně mizí a posluchač se probudí u vyhaslého táboráku. Kdo je viník? No, spíš Jon. Zatímco se v Jonově infernu topí málo výhřevným palivem, resp. podezřelými recykláty, v Hansiho nebi se toho děje relativně dost. I zde, stejně jako ve svém domovském působišti, však dotyčný v prvé řadě intenzivně maskuje nedostatek opravdu silných nosných momentů, resp. se až příliš soustředí na záchranu slabých základů. Aktuální materiál prostě nese stopy vzájemné nákazy nectnostmi, jimž vládne prázdnota a které v tvorbě ICED EARTH i BLIND GUARDIAN s přibývajícími roky sílí. Pakliže jsem vůbec v něco skrytě doufal (nešlo o očekávání, jen naději), jednalo se o pravý opak, tedy ve vzájemné nakopnutí, které by vedlo k vyprodukování štědré porce nových nápadů, rozuměj melodií, dobře pasujících do starých šablon.Přitom vše začíná tak, jak má. Úvodní epická šleha „Diabolic“ startuje atmosférickým intrem, na které navazuje slušný power metalový song. Jasná struktura a neprotahované motivy fungují a ještě zbylo na procítěný závěr. Ano, tohle jsou DEMONS & WIZARDS. Následuje podezřele bigbítová věc „Invincible“ znějící jako bonus z něčeho od SONS OF LIBERTY; Hansi se snaží a přihazuje obstojný refrén. S přihlédnutím k okolnostem vzniku nové desky by mě na jeho místě taková skladba neoslovila. Jen bych si pomyslel, že někdo pomalu ztrácí soudnost, když mi nabízí tak slaboučký vývar a naprosté minimum odrazových můstků. „Bože, s tím bude sraní!“, měl si říct a poté s výmluvou na plný diář položit Jonovi sluchátko. Situace se o něco zlepšuje s další klipovkou. Vokální záchrana „Wolves in Winter“ se docela povedla. Schaffer by měl ale přeci jen přidat. Na podobně „jednoduchý“ styl není dost dobrý kytarista. Jako by mě vyslyšel, „Final Warning“ je tvrdší věc, v níž už něco ukáže. Od MANOWAR jsme se přeci jen kapánek posunuli, alespoň někam k hodně primitivnímu KINGU DIAMONDOVI. Sláva, necelé čtyři minuty vyplněné dobrým metalem. Jenže, pak to přijde. Baladická „Timeless Spirit“; měla mít tři minuty a byla by dokonalá. Žel trvá devět a strašně otravuje. Absolutně přitom nevadí, že Jon zas jednou vykradl svou mstivou mobilizační hymnu „When the Eagle Cries“. Neříká se mi to snadno, ale u další dvojice skladeb „Dark Side of Her Majesty“ a „Midas Disease“ už vděčně vzpomínám na epiku Sammetova „Moonglow“.Mezi démony se vtírá senilita, mající podobu nefunkčních odkazů na již zmíněné MANOWAR, a dokonce AC/DC. Nic proti, v daném kontextu ovšem působí nepatřičně a místo magie vyvolávají únavu a ospalost. Produkce evidentně selhala, resp. žádná se nekonala a zvukoví inženýři s tím z povahy věci již nic nesvedli. Příliš vycíděným zvukem, korunovaným sterilně znějícím virblem, popsanou prázdnotu a písničkovou chudokrevnost navíc dále umocnili. S „New Down“ zamířil rtuťový sloupec konečně zas nepatrně vzhůru, prostě už musel. Při kytarovce „Universal Truth“ – ano, ICED EARTH hrají kytarovku – si zoufale říkám, zda nakonec nekritizuju pokus o progresivní album. Ne, není se čeho chytit, i když navazující heavy/thrashový zářez pojmenovaný příznačně „Split“ ujde. Během závěrečné epopeje „Children Of Cain“ mi došlo, že DEMONS & WIZARDS natočili svou vlastní „Trojku“ Kdo sledoval seriál věnovaný LED ZEPPELIN, ví, na co narážím. S ironií jsem začal, tak s ní také končím. Přidám ještě pár řečnických výzev a jedno povzdechnutí. Jone, s tímhle metalově komunitním hraním pokračuj výhradně v SONS OF LIBERTY, nic proti nim. Promiň, Hansi, bude-li nějaké příště, buď prosím opatrnější. Uražen nejsem, jen zklamán, o to víc v o co míň jsem doufal.http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_perdida_recenze/1997http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_perdida_recenze/1997janpibal@crazydiamond.cz (Stray)S akustickými alby to většinou není snadné. Kapela, která se do něčeho podobného pustí,by si měla být vědoma úskalí, jaká sebou nese přeci jenmírnější naturel výsledné práce. Jde především o to vyhnout se nudě. Připravené skladby by takměly být sami o sobě silné a zajímavé, ať už co se melodiítýče nebo také lyriky, zastávající ve výsledné skládance oněco důležitější úlohu, než když má posluchač co do činěnís nějakou rvavější formou rocku. Zde se za kilowatty hlukuprakticky nedá schovat žádný prázdný nebo dokonce nepatřičný moment. STONE TEMPLEPILOTS se, myslím, svého úkolu chopili zodpovědně a připravili rozhodně zajímavou sbírku akustických skladeb, která jereprezentuje v nostalgické náladě a dobrém muzikantském iskladatelském rozpoložení. Ten tam je někdejší grungeový zvuk,ty tam jsou negace tryskající z jejich skladeb, jenž napomáhalytvořit historii alternativního rocku v první polovinědevadesátých let. Zůstalo výtečné muzikantské řemeslo apečlivě zaranžované soft-rockové skladby. „Perdida“ jezdařilou sbírkou od už dlouho stále tak nějak klopýtajícíkapely, která se po skonu Scotta Weilanda (a posléze i Chestera Benningtona) ne a ne vrátit do zornéhopole většinové posluchačské obce.Zpěvák Jeff Gutt má určitěznamenitý hlasový potenciál a do kapely bratří DeLeů zapadl. Timu po dva roky staré bezejmenné desce, na které v řadách STPdebutoval, složili zajímavou sestavu skladeb. Od „Fare Thee Well“jste tak vrženi do vlnek poklidné akustiky, kterou právě Jeffdokáže povznést svým hlasem na úroveň, jenž svědčí onezanedbatelném potenciálu nové etapy. Po nějaké alternativějakoby se zem slehla a tak dostáváme vyzrálé klasicky rockovéalbum plné tklivých balad hozených do komorního kabátku. Takřkakaždý song je protkán uhrančivou melodikou, šlechtěn celouřadou zajímavostí a aranží, ke kterým nepatří jen doprovodnévokály, piáno a viola, ale i flétna či další nerušivěprezentované dechové nástroje. Vedle Guttova hlasu hraje logickyprim kytara Deana DeLea, zde skladatelsky nejčastěji doprovázenéhoskvělým potenciálem jeho bratra Roberta DeLea, jinak baskytaristySTONE TEMPLE PILOTS.Titulní skladba je jedním znejsilnějších momentů. Pro svou výpravnost a skoro až filmověromantický nádech se mě tak zapsala do paměti okamžitě. Skoroto samé lze říci o další ozdůbce v podobě následné „I Didn´t Know The Time“. Už dlouho jsem neslyšel podobně pestře a svkusem vystavěný akustický kus. Když pak posloucháme novýmateriál těchto Američanů dál, narazíme na nejednu pozoruhodnouvěc. Svým způsobem se jedná vlastně o soft-rockové progresivníalbum, neboť i „Years“ či „She ´s My Queen“ dokáží vábit nejednoho hudebního fajnšmekra. Zvláštní, že při poslechu tohohlealba jsem si nejednou vzpomněl na švédské PAIN OF SALVATION.Čtveřice z Kalifornie má však na své straně lehkost. Co se vpřípadě snaživých Evropanů může zdát křečovité, zdevyplouvá na povrch zlehka a tak nějak přirozeně, vedeno tradicionalismem a zkušenostmi výjimečných hudebníků. Výše zmíněné songy tak mnohdypromlouvají s nenucenou krásou jako památné písně pozdní etapy legendárních THE BEATLES, ostatně jejich velkých vzorů. Za mne prostě povedená deska.http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_aeromantic_recenze/1998http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_aeromantic_recenze/1998janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pracovat s kýčem se musí umět a žeho jsou zde hromady, to nikoho opravdu nemusí trápit. Björn Strida jeho přátelé servírují na palubě svéholetadla melodickou dobrotu na zlatých podnosech. Nadměrné množstvísladkého sirupu je přímo vyžadováno a ze šlehačky jsou stavěnyna vrcholcích dortů obří homole. Na pasažéra, který už třicetlet marně vyhlíží, kdy znovu přijdou do módy trvalé, tahlekapela totiž přímo cílí. Vážně, miluji osmdesátá léta aproto mám velmi rád i THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, o kterých jsempřesvědčen, že již několik let představují to nejúžasnějšína evropské AOR a melody-rockové mapě opěvující onu zmíněnouminulost. Po naprosto bezchybné minulé desce„Sometimes The World Ain´t Enough“ si kapela nemohla dovolitvýraznější pochybení a nový materiál, byť kvalit posledníchdvou počinů zřejmě ve své skladatelské rovině nedosáhne,rozhodně platí za povedené a velmi chytlavé dílko,prostřednictvím kterého tento projekt útočí bez zádrhelů aoklik na to základní. THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA se znovu rozhodlibavit a vložili veškerý svůj potenciál do líbivých hymen plných opulentních refrénů, které jsou již tradičněpodporovány zdobnými klávesami. Ty vedle základního nástrojovéhovybavení prakticky dominují a udávají celému albu výrazně okázalou chuť.Že skladby výtečně šlapou stvrzujeuž úvodní vypalovačka „Servants Of The Air“, ve kterédominuje svižnější energie i AOR stylizace připomínajícíbritské RAINBOW v časech jejich tří alb nazpívaných Joe LynnTurnerem v první polovině osmdesátých let. Harmonie mezi slokamia refrény pulzují někde na hranici mezi kýčem a klasikou a songvznosně upaluje stále vpřed podporován vícehlasy. Nevím jak vy, ale já občas vaktuálních písních tohoto projektu slyším i vliv slavnýchkrajanů ABBA. A je to zjištění, které mne naplňuje spokojeností. :-)Dvojka „Divinyls“ je jasný singlový vál,který sice nemá objem, pestrost a energii první skladby, alerozhodně se bude líbit, díky své přímočarosti a křehčímelodice, ačkoliv se zároveň domnívám, že je to až třetí skladba „IfTonight Is Our Only Chance“, co chytí za srdíčko velkou spoustu posluchačů. Čtvrtá „This Boy´s Last Summer“ opět znamenitěšlape a, jak už čtenář spajk nedávno nadhodil v diskusi, vyloženě senoří po pás v kýči. Ano, Nuclear Blast moc dobře věděli kohopodepisují a co od něho očekávají, a díky tomu dostávámemateriál, kde jsou laviny melodií pouštěny bez ustání.Je však rovněž pravda, že téosmdesátkové stylizace je někde až moc a tak má posluchačobčas problém udržet pozornost, neboť povrchní vábničky vpodobě aranží čas od času opravdu zastíní ústřednískladbový postup. Pátá „Curves“ je první skladbou, kde u mne častonastal výpadek koncentrace. „Transmissions“ zase šlape jakoideální doprovod k nějakému sci-fi seriálu, který by se mohlstát obdobou našich Návštěvníků a titulní „Aeromantic“ mávšechny parametry skvělé práce THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA. Albumdál střídá silnější momenty se slabšími, ale jeho úplnévyvrcholení přichází až v podobě posledních dvou songů, kteréosobně považuji za to nejlepší, co nová deska nakonec nabízí.Jde o skladby „Sister Mercurial“ a „Dead Of Winter“, kterépatří k těm několika položkám, jenž udržují hitovýpotenciál, svěžest a nápaditou líbivost vrcholů předchozíchdesek. „Aeromantic“ je však stále velmi slušná práce, byť ojejí původnosti nemůže být řeč.  http://www.crazydiamond.cz/mastodon_napalm_death_dve_ikony_jednou_ranou_tak_show_yourself_na_vystoupeni_v_brne_info/1996http://www.crazydiamond.cz/mastodon_napalm_death_dve_ikony_jednou_ranou_tak_show_yourself_na_vystoupeni_v_brne_info/1996nobody@nothing.com (Info)MASTODON,NAPALM DEATH  -  22.6. 2020 – Brno, SonoFBevent: https://www.facebook.com/events/2801353976618691e-TICKET:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/348Mastodonza dvě dekády na scéně vydali sedm alb a získali i cenu Grammy.Ještě než vydají nové album, společně s Napalm Death sezastaví v brněnském Sonu a odehrají jedno ze svých dechberoucíchshow.Letosto je 20 let, co se v jedné zkušebně potkaly čtyři tvůrčíosobnosti Brann Dailor, Brent Hinds, Bill Kelliher a Troy Sanders.Mimo jiných titulů za tu dobu stihli vydat sedm alb a nasbíratněkolikero ocenění vč. Grammy. A když se podíváte na rokyvydání předchozích alb („TheHunter” 2011,„OnceMore Round the Sun” 2014 a„Emperorof Sand” 2017),objevíte interval. Ano, uběhly tři roky a Mastodon by tedy „měli“dodat novou desku. Ještě předtím se ale zastaví v brněnskémSonu, kde za asistence slovutných Napalm Death odehrají jednu zesvých dechberoucích show.Americkáčtveřice často dosazovaná za headlinery význačných festivalůa vyprodávající haly všude po světě se dokonce objevila vpopulárním seriálu Hry o trůny. Úspěch ale není zadarmo aMASTODON si svou cestu poctivě vyšlapali od prvního dema.Formacečtyř frontmanů z Atlanty vzbudila pozornost už debutem„Remission“, který se sice ještě nesl v rovině nevybouřenéhomládí a nabízel až mathcorovou divokost, ale už nesl jejichtypický rukopis ve vlastním pojetí progrese míchajícísludge-thrash-heavymetal a stoner rock.S každou další nahrávkou Mastodon svou tvorbu už jen tříbili,vybrušovali kompoziční schopnost a slaďovali hlasy všech čtyřindividualit. Zlom nastal s albem „Once More Round the Sun”, kdeMastodon tvorbu zpřehlednili a přiklonili se k rockovějšímufeelingu, který ale žádnou zpronevěrou jejich směruprogresivního sludgy metalu není, neb rytmickéspletence, kytarové kouzlení i hypnotické pasážes propracovanými vícehlasy jsou zachovány.Mastodonjsou jedineční a vytvořili vlastní nezaměnitelný styl, kterýmá mnoho následníků a nespočet těch, kteří se jejich vizí avyzněním inspirovali.Jakospeciální host vystoupí ikona extrémní muzikyNAPALM DEATH, kteří jsou jednoz nejdéle sloužících azároveň ji stále inovujících těles.Britskýkvartet od roku 1981 prošel neuvěřitelným vývojem. Původněcrust/hardcore-punková partička posunováním mantinelů avstřebáním deathmetalového zvuku dospěla až k objevení novéformy pojmenované jako grindcore. A tohle zběsilou neurvalostíuchvátila celý svět.Běhemlet ale Napalm Death nikdy nestáli na místě a mnohokrát po širémoceánu muziky točili kormidlem, aby opět objevili nové proudy ainspirace. To vedlo i k mnoha bočním projektům okolo a jejichbývalí členové také nechali vzniknout světově uznávanýmsouborům, mezi než můžeme zařadit např. industrialistyGodflesh, elektronický experiment Scorn, doomové Cathedral, čidalší legendu grindcore Carcass. Ať ale Napalm Death zavál vítrkamkoli a obohatili svou hudbu o jakýkoli experiment(noise/industrial, groove), nikdy neklesali na popularitě, neb si ipřes všechny obměny svého soundu, do něhož klidně zasadili iatmosférické polohy a čistý zpěv, vždy drželi ten svůj pohleda charakterický rukopis. Tenhle unikát z okolí Birminghamu prostěpřežije cokoli.Mastodonhttps://youtu.be/rkMcFp3kEH4https://youtu.be/s6WGNd8QR-Uhttps://youtu.be/jWFWazj7Ud8https://youtu.be/6Aw1WnNVcYwhttps://youtu.be/HEubrZV04b0https://youtu.be/hwgqenxNUfshttps://youtu.be/zBXWBj7hIzgNapalmDeathhttps://youtu.be/el5ewJxBASohttps://youtu.be/npa8qUNEIFYhttps://youtu.be/SIRUzqHTNh8https://youtu.be/rLQvYoeqhfohttps://youtu.be/krFAkfFKnjshttps://youtu.be/FNlWLtZMvkohttps://youtu.be/g5_AtVKQFv8Předprodejviz výše, vstupenkydále k dispozici v INDIES a předprodejní síti TICKETMASTER.http://www.crazydiamond.cz/kvelertak_splid_recenze/1994http://www.crazydiamond.cz/kvelertak_splid_recenze/1994janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Řeklo by se: KVELERTAK vydávájíčtvrtou desku „Splid“ a vše je na svých místech, jenže není tomu úplně tak.Předně, od minulého počinu došlo v sestavě těchto rozervanýchNorů k dvěma poměrně zásadním změnám, přičemž netvrdím,že právě tyto události měly posléze vliv na celkovévyznění aktuálního materiálu. O co tedy jde? Jednak výrazného koncertního showmana minulých období Erlenda Hjelvika nahradil u mikrofonu všestrannější IvarNikolaisen a za druhé dlouholetého bicmana Kjetila Gjermundrodavystřídal jistý Havard Takle Ohr. Na kapelu, která od debutu neměnila sestavu, a která se již dekádu cílevědomě drásá stále vzhůru prostřednictvím suportu na dlouhých a význačných turnétakových veličin jako METALLICA nebo SLAYER, je to možná ažpříliš změn najednou. Jenže u toho se zde neskončilo, protože producentem nového materiálu se stal, po jediné změně na tomto postu v případě minulé a intenzivně tlačené desky, osvědčený Kurt Ballou, člen amerických CONVERGE. Tento chlápek vlastně s norskou kapelou pracoval již v případě jejich prvních dvou oslavovaných počinů před sedmi a deseti lety. Mám pocit, že díky tomu se nový materiál vykazuje patřičnou šťávou a nabušeností, která u minulého alba „Nattesfeld“ vlastně trochu scházela.O skutečných příčinách výše zmíněných rošád vlastně nic bližšíhonevím, to přiznávám, každopádně na novém materiálu se ony změny promítly spíše v pozitivním duchu, respektive nezanechalyžádnou negativní stopu. Kapela na mne působí jednak melodičtějším, ale zároveň i živějším a živelnějším dojmem než minule. Byť nové písně působíjaksi pouličně, tak trochu rock´n´rollovým, v některých případech skoroaž punkovým dojmem, neschází jim potřebná dravost a špína, ale také rozmáchlý naturel.Jasně že zde přibylo melodiky, ale to není všechno, materiál se totiž celkově ukazuje být dokonce vrstevnatější a pestřejší než jakékoliv jejich předchozí dílo. Změna na postu frontmana do soundu KVELERTAK nevstoupila ažtak radikálně. Z mého pohledu Nikolaisen vlastně poměrně zdařilenavazuje na práci Hjelvika a navíc se vykazuje trochu širší výrazovouškálou hlasu, kterou může v nových písních snadněji prezentovat, protože mu k tomuspoluhráči vystavěli o něco úhlednější songy. Chaos, po pravdě, nemá u současné tvorby těchto seveřanůžádné místo, což určitě neznamená ztrátu pohybu a energie. Práce producenta s jasnou představou je prostě znát. O čemž svědčí i fakt, že prostor si zde našel ipro nějaké ty hosty. Těmi nakonec jsou Troy Sanders zMASTODON, jehož vokální příspěvek se nachází v odpichové punkovce „Crack Of Doom“, která značí jednu z největšíchfrajeřin nové kolekce, a pak také Nate Newton, baskytarista od CONVERGE a spoluhráč Balloua; ten si pro změnu zahulákal v rozjařené „Discord“. Podivně chytlavý songnavíc působí jako nějaký pestrobarevně blikající, pouťový kolotoč plný vzteku. Chytlavějšíchskladeb je však na albu mnohem víc, čímž se novinka KVELERTAKstává bezpečně nejoptimističtějším albem této kapely.Když jsem mluvil o nováčcích vsestavě, musím rovněž zmínit i čtveřici stálých členů,kterými jsou kytaristé Vidar Landa, Bjarte Lund Rolland a MaciekOfstad a pak také baskytarista Marvin Nygaard, tihle všichni tototiž spolu táhnou již od debutové desky a tvoří páteř velmi dobře šlapající kapely, jejíž neučesaný sound dřívepřecházel z oblastí (black)metalu až kamsi na území šíleného punkrocku či rock´n´rollu. O celkovém vývoji hymničtějším směremzde svědčí zejména skladba „Bratebrann“, jenž je nadupánaúdernými heavy riffy a nápadně stavěnými chóryve stylu švédských GHOST. Jde bezesporu asi o nejvýživnějšímoment desky a jasný signál, že to tahle kapela myslí s příklonemk melodice vážně. Naopak tu tvrdší stránku materiálu reprezentuje nářez„Necrosoft“. U skladeb jako  úvodní „Rogaland“ se jede nazpěvnější notičce, aniž by kapela ztratila svou neurvalost a špínu. Výpravnější položky dosahující osmiminut časomíry, jmenovitě „Fanden ta Dette Hull!“ a „Delirium Tremens“, se často vykazují proměnlivější strukturou. V případě první zmíněné dojde v polovině k zlomu a to, z pohodově šlapajícíhorockového rytmu ve stylu THE CULT, v totální thrash úprk, či naopak v případě druhé předvedouokouzlující zasněnost indie kytarovek, kterou dál stupňují houstnoucí atmosférou a stále intenzivnějším výrazem. Jde bezesporu o dva nejbombastičtější kusy na albu. Ano, tohle album působí pestře a má vcelku pikantní atmosféru. Jeho úplně největší hitovkou je však pravděpodobně punkově řvavý kolovrat „Uglas Hegemoni“ smelodickým refrénem a parádně vyšívající kytarou. Celkovětak KVELERTAK posílili songwriting a stali se zas o něco pestřejivyznívající kapelou, která se vývoji nebrání. Zamne rozhodně pozitivní počin a vývoj správným směrem, jakkolivbych si jejich posun představoval ještě o kus mainstreamovějším směrem. Kdo ví, třeba by to nebylo ono. Tohle je prostě silné album.http://www.crazydiamond.cz/belphegor_suffocation_hate_praha_futurum_29unora2020_koncert/1992http://www.crazydiamond.cz/belphegor_suffocation_hate_praha_futurum_29unora2020_koncert/1992hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době strávené poslechem nemetalových alb přišel čas na lekci z uměřené blasfemie, a to v živém provedení. Zajímavě pojatá skladba kapel, které bych se nebál označit za koncertní tutovky, měla zároveň představovat malou náplast za vynechání Němců OBSCURA a spol. a rovněž křestu novinky Milana Urzy. Člověk prostě nemůže být všude. Triumvirát špičkových metalových spolků ovšem neměl být pouze kompenzací. Šlo též o sázku na jistotu, tedy vlastně tak na půl. Tři šestky na vrhací kostce sice představují stylový symbol, ale jen slušnou pravděpodobnost úspěchu. Na zbylých stěnách jsem viděl otazníky s nápisem „zvuk“. Moje obavy však v průběhu akce naštěstí vzaly za své.Do Futura jsem dorazil pozdě. Začátek, avizovaný pár dní před akcí na klubových stránkách, se s realitou lehce minul. Z předkapel jsem tudíž viděl jen německé BETRAYAL, resp. jejich poslední dvě skladby. Relativně mladá kapela byla evidentně nadšená z početného publika a z toho jak mu ten thrash-death-blackový eintopf, co předvádějí, šmakuje. Nedivil jsem se, civilně vystupující čtveřice si hraní užívala, zvuk byl více než slušný, provedení také, nápady a melodie přicházely v pravých chvílích. Základními surovinami, podávanými ve vysoké kvalitě i v solidní kvantitě, se přitom nešetřilo. S posledními tóny jsem se tudíž prodral ke stolku s merchem a udělal si radost stříbrným kotoučkem se záznamem debutního a zatím také posledního alba „Infinite Circles“. Prodral? Ano, do klubu ten večer zavítalo opravdu hodně lidí. Přes určitý diskomfort s tím spojený musela pražská zastávka Europe Under Black Death Metal Fire Tour nadchnout každého fanouška nejtvrdšího rockového žánru.Aby také ne, všechno šlapalo jako na drátkách, zvuk byl hodně dobrý, až skvělý a dramaturgie vyvážená. Zařazení deathových SUFFOCATION mezi pompéznější black/deathové veličiny mělo blahodárný dopad. Svým nekompromisním smrtícím nábojem totiž příjemně osvěžili hustý proud decentně kašírované temnoty, který je předcházel a následoval. Variace dvou odstínů černě metalové hudby proto i ve své totální nepůvodnosti získala jedinečný lesk. Jako první z velké trojky udeřili ti formálně nejmenší. Jakkoli se dle délky produkce fakticky jednalo pouze o vystoupení jediné regulérní předkapely, ledové peklo odehrávající se na stagi podobné úvahy záhy anihilovalo. Polské HATE nedbale sleduju už od vynikajícího alba „Awakening of the Liar“. K srdci mi ovšem nikdy moc nepřirostli. Úsilí o dokonalé vyznění a temnou atmosféru, přístupnější širšímu publiku, i úporná snaha o postup do první ligy mě vždy odrazovaly. Jenže Adam the First Sinner je profík každým coulem, který, jak se zdá, metalu skutečně věří a který ve své družině žádné další (nota bene chybující) „hříšníky“ netrpí.:-) Výsledkem byla extrémně ostrá jízda bez jakýchkoliv nedostatků, ve své černé sterilitě až chorobná. Adam vládl mocným hlasem a misantropie sálající mu z očí upřených jakoby právě na vaši maličkost měla také něco do sebe. Veškerý prostor byl najednou po okraj plný harmonické kytarové distorze; přehulená basa nikde, vzorové vyšívání kopáků jistily triggery, sóla lahodila; prostě metalistův koncertní ráj. Když k tomu připočtu výstavní (mini)setlist, jemuž dominovaly skladby z alb „Erebos“ a „Tremendum“, nezbývá mi než vyseknout uctivou poklonu. HATE tedy nakonec mé srdce obměkčili, resp. do budoucna v něm nahradili jedny své známější krajany, k jejichž úspěchu tolik vzhlížejí.Po pauze, věnované jen přípravě dalších nástrojů, nastoupili SUFFOCATION. Co k nim říci? Na YouTube jsou už nyní výmluvné záznamy z aktuálního turné. Coby návštěvník jedné z jeho zastávek mohu nicméně potvrdit, že rozdíl mezi žíznivým pohledem na křišťálový pramen vody a hlubokým napitím přímo z něj je prostě obrovský. Jediný „přeživší“, kytarista Terrance Hobbs, vyladil momentální sestavu newyorské brutální stálice k dokonalosti. Stručně řečeno, koncertně se definitivně potvrdilo, co poslední studiovka naznačovala. Všechno do sebe zapadlo. SUFFOCATION díky novým posilám, které dostaly šanci stát se součástí něčeho kultovního a velkého, nabrali energii a prožívají asi nejlepší éru od svého comebacku. Koncertní vyhranost, solidní pódiová prezentace a obrovský groove vystřelily staré klasiky na úroveň, ve kterou už jsem ani nedoufal. Některé profláklé momenty, třeba z debutního alba, tak dostávaly těžko představitelný tlak. Onen typický rozdíl mezi náporem „plné páry“ a absolutním tichem, činící zhruba tisícinu sekundy, bych vám přál slyšet. Na nejsledovanějším postu dnes s přehledem growluje zkušený Ricky Myers. Suverénním výkonem, včetně hand choppingu ala Frank Mullen, nenechal nikoho na pochybách, že je přinejmenším důstojnou náhradou za zmíněného ikonického vokalistu. Terrance fantasticky sóloval a nováček za bicími Eric Morotti hrál s feelingem a svým vlastním odlehčeným stylem. O baskytaristovi Dereku Boyerovi nemá smysl hovořit. Když jsem ho viděl před lety v Klánovicích, podal precizní výkon, bohužel ve svém vlastním světě, skrytý pod kapucí skoro ve stylu Kennyho ze South Parku. Teď jsem vnímal muzikanta – lídra, který společně s posledním „otcem zakladatelem“ přebral plnou odpovědnost za další osud jedné výjimečné skupiny. Průřezový setlist se vracel téměř ke všem deskám, přičemž polovina skladeb čerpala ze „zlaté éry“ první poloviny let devadesátých. Člověk může těžko něco namítat, sám za sebe bych však ocenil víc věcí z posledního alba „...of the Dark Light“. Koncertní ochutnávka v podobě „Clarity Through Deprivation“ rozhodně nestačila, pouze do puntíku potvrdila můj okamžitý dojem z kapely v mocném laufu.Zbytečné prodlevy nepoznamenaly ani nástup BELPHEGOR. Stejně jako v případě HATE cítím respekt k jejich profesionalitě, která se kromě velmi dobré koncertní prezentace projevuje též v bohatství vychytaného merchendisu. Ostatně účast hovořila za vše. Po SUFFOCATION by to v mých uších neměl lehké nikdo. Výhoda BELPHEGOR naštěstí spočívala v tom, že hráli jinak – písničkověji, resp. hitověji, k čemuž i nějaká ta zábava a rekvizity patří. Na stage tedy opět dorazila temnota, tentokrát v trochu (ještě více) teatrálnější podobě než v případě HATE. Vystoupení jako by potvrzovalo, že se kyvadlo od death metalu znovu výrazně vychyluje směrem k melodičtějšímu blacku, s čímž korespondovalo i vyznění nových skladeb „Sanctus Diaboli Confidimus“, a zejména pak téměř dark metalové hymny „Virtus Asinaria“. Nepatrně špinavější a v případě bicích i hutnější (dřevitější) zvuk vytvářel mazlavější podklad pro Helmuthův hlubší vokál, občas doplňovaný Serpenthem, což jsem si užil např. hned v druhé věci „Swinefever - Regent of Pigs“. Žádná laciná black metalová estráda se nekonala. Těch pár projevů se nepočítá. Naopak, zhruba v polovině vystoupení se přiložilo pod kotel masivní deathové poleno „Conjuring the Dead“, pro mne jeden z vrcholů. Následující – již zmiňovanou novinku – „Virtus Asinaria“ ještě prověří čas, a hlavně kontext chystaného studiového alba. Myslím, že klubovému prostředí ten večer svědčila spíše krutost tryskající z některých temných riffů, což konečně podtrhla i závěrečná „Baphomet“. Snahu o posun každopádně chápu.V poslední době mívám štěstí na samé vynikající akce. Pokud se jedná o trend, tak tím lépe. Pražské dostaveníčko se SUFFOCATION a dalšími k nim bez zaváhání řadím. Uznání jde samozřejmě i za zvukařem, který odvedl velmi dobrou práci, dokonce by se dalo hovořit o nazvučení na míru. Vynikající koncert a zároveň dokonalá reklama na věci příští, resp. na samotné koncertní provedení extrémní metalové hudby. Technika pokročila už dávno. Že by se konečně začalo měnit i myšlení? Bylo by na čase, analogie k tržnímu a ostře konkurenčnímu vztahu panujícímu mezi konzumací lahvového a točeného piva se přeci nabízí, přičemž onou „hospodou“ ručící za kvalitu není ten který klub, ale právě zvukař.http://www.crazydiamond.cz/kampfar_taake_neprivezou_jen_pravou_atmosferu_norskeho_blacku_info/1990http://www.crazydiamond.cz/kampfar_taake_neprivezou_jen_pravou_atmosferu_norskeho_blacku_info/1990nobody@nothing.com (Info)TAAKE/ KAMPFAR / NECROWRETCH -  08. 1. 2021 – Praha, Nová ChmelniceFBevent: https://www.facebook.com/events/587008572097995e-TICKET:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/338TAAKEjsou jednou z nejvýraznějších kapel „druhé“ norskévlny z 90. let. Společně s výtečnými krajany KAMPFARse vrací na koncert do Prahy.Ještěnež se uskuteční květnový koncert polské Mgly, Praha se zahalído té norské. To přesně totiž TAAKEve staré norštině znamená. Kapela sice vznikla r. 1993 podjménem Thule, ale po dvou letech dochází ke změně. Hlavní avlastně jediná persona Taake, výrazný vokalista Hoest, kterýveškerou muziku kapely skládá i nahrává, se k přejmenovánína „Mlha“ uchýlil, jednak aby jméno kapely lépe odráželoducha hudby a textů a jednak mlha obklopuje sedm hor jeho rodnéhoBergenu.SamotnýHoest je na norské scéně známá osobnost. Majitel labelu DarkEssence je historicky spjat s mnoha kapelami, mezi nimiž můžemezmínit např. Gorgoroth, Ragnarok, Carpathian Forest, Helheim amnoho dalších.Cose TAAKE týče, ti i přesto, že hrají „pravý norský blackmetal“, mají i nominaci na norskou Grammy - cenu Spellemannprisen.Vedle spousty EP vydali sedm alb, na nichž Hoest spolupracoval is osobnostmi jako Attila Csihar, NocturnoCulto, Demonaz nebo Ivar Bjřrnson, takže je zřejmé, že hudbaTAAKE neodráží surový black. Je pro ni příznačná chytlavost,silná severská atmosféra a výrazné melodie.S TAAKEv severské alianci přijedou další Norové KAMPFAR.I jejich jméno je ve starodávné norštině a je přenesenýmvýznamem pro bojový pokřik, který znamená „Odin“ či„Wotan“. Logicky se tak s populární družinou, kterou už25 let vede majitel zabijáckého hlasu Dolk, dostavámek severským mýtům a rozjímání nad pohanskými kulty. Tahlesebejistá kapela mající atmosférou blízko třeba k Enslaved alevůbec neubírá ve svém pagan blacku na obrátkách, i když sehojně přechází do majestátních hymnických pasáží.Norskoudvojici na turné budou doprovázet francouzštíblack/death zloduši NECROWRETCH,kteří velmi vychází z kořenů žánru.Taakelive:https://youtu.be/KA-2kcB4y2Ehttps://youtu.be/OAIIbnrYC7Qhttps://youtu.be/3asnstVqOnUhttps://youtu.be/hVKyT8UZstIhttps://youtu.be/lBrEBk6pwQ0Kampfarhttps://youtu.be/ABZcb0kbfi8https://youtu.be/AhEY6S11Yxohttps://youtu.be/49KDDs3ZDJshttps://youtu.be/3deZDltV-FcNecrowretchhttps://youtu.be/y5GU-KhiK1ghttps://youtu.be/MiwY6UmzVRYhttps://youtu.be/VgHckoQ1dUYPředprodejviz výše, dálepak v síti Ticketmaster a na předprodejní kase v LucernaMusic Baru.http://www.crazydiamond.cz/sylosis_cyrcle_of_suffering_recenze/1987http://www.crazydiamond.cz/sylosis_cyrcle_of_suffering_recenze/1987janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Těžko soudit, co zajímavého a originálního spatřují na tvorbě SYLOSISjejich příznivci. Tuhle skutečnost nezmiňuji náhodou, neboť jsem se s podobnýmtvrzením několikrát setkal a stále nemohu přijít na nějakou, jen trochu výraznější vlastnost, která by tuhle kapelu odlišovala od zbytku nařvaného pelotonu. Britští hrdinové neprvoplánového neo-thrashingu namnohé působí holt umělečtějším dojmem, než jiné smečky z jejich generace,ať už jde o řecké snaživce SUICIDAL ANGELS, nebo o Američany jako WARBRINGER, HAVOK, MUNICIPAL WASTE a jiné. Jáosobně však na jejich tvorbě příliš pestrosti neslyším a můj názor potvrzuje izbrusu nová deska „Cyrcle Of Suffering“, která sice není špatná, ale dooriginality má rovněž také daleko, ostatně jako alba předešlá. Hlavnískladatel, šéf, kytarista a všestranný hudebník Josh Middleton svým řvavýmscreamo projevem na barvitosti hudby SYLOSIS prostě nikdy nepřidal a já nevidím důvod, pročposlouchat čtrnáctou variaci na riffovité LAMB OF GOD, zde lehce šmrncnutou drásavýmmetal(cor)em. Ani skvělé hráčské výkony, energie či na této úrovni povinné maximální nasazení mne nepřinutí ke změně názoru. SYLOSIS jsou prostě tou kapelou, u které sibudete po několika skladbách jistí, co vás zhruba čeká na celé desce. Pro někoho je ona semknutost díla klad, pro jiné naopak handicap. Na novince je řada divokých masakrů ve stylu moderníhothrashingu, přesně toho stylu, který mi už dávno připadá tím nejmonotónnějšímběsem v metalu posledních dekád. SYLOSIS sice šlechtí naprosto skvěláinstrumentální složka, vyšpičkovaná kytarovými představeními, během kterých v druhých polovináchskladeb úřaduje sólový kytarista, ale skutečnost, že má píseň naprostozabijácké sólo ještě přeci neznamená, že se jedná o skvělou píseň, ne? K výraznějším skladbám z oněch riffových nářezů patřína nové desce třeba klipovka „I Sever“, „Shields“, „Idle Hands“ nebo titulní kousek. Hnedúvodní „Empty Prophets“ je zběsilý úprk, který znamenitě definuje všechno, conás na oné třičtvrtěhodince čeká a co nás dozajista nemine.Jedinou výjimkou celku je závěrečná „Abandon“, kdekapela výrazně zpomalí a dočkáme se od Middletona dokonce čistého zpěvu apozvolných táhlých melodií v pošmourném duchu. Sice nejde o bůhvíjak vygradovaný epický válvrcholící očekávaným refrénem, ale ona nostalgická atmosféra a celková posmutnělostskladby působí po boji osvěžujícím dojmem. Je to bohužel jediný trochu jinačí prvek nacelé desce, jinak jde samozřejmě o agresivní hudbu od začátku do konce, kdenení místa pro slitování.  „Cyrcle Of Suffering“ je deskou, kterou zjevně docenívětšina z žánrových příznivců podobně technické a agresivní hudby, byť mě osobně přijde tenhle nářez docelamonotónní, ale podobný pocit mám s postupujícím věkem u daleko většíhopočtu zavedených, žánrově spřízněných kapel. Vlastně bych řekl, že v současnosti téměř uvšech z generace po roce 2000. Middletona letos v řadách SYLOSIS doprovází, kromě jeho věrnéhokumpána Alexe Baileyho u kytary, ještě mladá rytmická sekce, kterou tvoří bubeník AliRichardson (ex-BLEED FROM WITHIN) a baskytaru třímá v rukách Conor Marshall.Z kvalitou alba opravdu nemám problém, ale poslouchat jej vícekrátnepotřebuji.http://www.crazydiamond.cz/abigail_williams_walk_beyond_the_dark_recenze/1989http://www.crazydiamond.cz/abigail_williams_walk_beyond_the_dark_recenze/1989nobody@nothing.com (Sicky)ABIGAIL WILLIAMS se jmenovala dívka,která podle historických kronik v roce 1692 v americkémSalemu obvinila bližní v komunitě ze spolčování s ďáblema rozpoutala tím kruté inkviziční procesy. Stejné jméno sizvolil v roce 2004 i Ken Sorceron pro svoji black metalovoukapelu, aby poukázal, že i Amerika má historickou zkušenosts čarodějnicemi a satanismem a rozhodl se konkurovatseveroevropským rouhačům. Aktuálně má na kontě pět alb s tím,že každé je v rámci daného stylu trochu jiné. Kapelazkoušela různé cesty a hledala zřejmě ideální výraz, kterýse ji dle mého podařilo nalézt až nyní. Na aktuálním „WalkBeyond The Dark“ Američané přestali vymýšlet a zkusili spíšetradiční black metalovou polohu a kupodivu došli na svůj uměleckývrchol. Novinka je z různých pohledůpovedené dílo, které překvapuje především tím, že ač je pomuzikantské stránce kvalitní a vcelku pestré, je stále ortodoxněblackmetalové. Přeci jen syrová, nihilistická hudba zpravidlanepůsobí až takto epickým a muzikálním dojmem. Úspěch dlemého spočívá v tom, že ABIGAIL WILLIAMS mají dnes jižvětší zkušenosti a schopnosti tvořit klidně i náročnější,více progresivní muziku, rozhodli však na tyto chutě rezignovat asvůj talent nasměrovali k tomu nahrát pořádné, poctivěblack metalové album.Nahrávce tak dominuje, jak se patříbzučivý zvuk kytar, skřehotavý zpěv a rychlé sypačky. Žádnéhazardování s temně metalovým evangeliem se na první dojemneděje. Nicméně v druhém plánu jsou ke slyšení smyčce,ambientní intra, atmosférické mezihry, sóla či drobné žánrovéodbočky, které skladbám dodávají jakýsi další uměleckýrozměr. Důležité ovšem je, že uvedené prvky jsou použitédecentně a jen dokreslují onen poctivý black metalový mráz.Snaha o progres tak nikdy nesklouzne ke kýčovité orchestraci nebonejasnému kočko-psímu výrazu. V tomto ohledu se mi připoslechu nejednou vybaví legendární EMPEROR, kteřímelody-symfonickou složku používali podobným způsobem. Výslednému syrovému dojmu ale hodně pomáhá i zpěvákůvstrhující přednes, který dokáže černě kovový dojem náležitěpodpořit. Album je tedypekelná jízda, agresivní nebo nepřátelské však není. Nemusítese s ním při poslechu prát. Skladby nejedou neustále nadoraza obsahují více poloh, kdy každý rychlý, zběsilý úsek jezpravidla vyvážen odlehčenou atmosférickou pasáží. Občaszazní sólo a hrany nahrávky brousí i melodie, které Američanédo hudby též dokázali propašovat. Desetiminutové kompozice díkytomu působí jako příjemně členité a pocit monotónnosti nebozbytečného natahování se při poslechu nedostavuje. Z tohotopohledu pak doporučuji zejména epickou „Black Waves“, nápaditou„Sun And Moon“ anebo závěrečný opus „The Final Failure“,ve kterých se dle mého podařilo zachytit opravdu silné momenty.Naproti těm pak stojí výplachy „Ever So Bold“ a „Into TheSleep“, které byť jsou kratší a jednodušší, strohým čiprimitivním dojmem též nepůsobí. Často slýchám, že americký blacknení ten správný, originální, čemuž do jisté míry rozumím,nicméně v kontextu současnosti, kdy legendární severštíumělci mírně řečeno stagnují, je dobře, že za Atlantikemfunguje konkurence, která dokáže v jejich práci pokračovat. Jakoargument bych použil s dovolením právě tohle album.     http://www.crazydiamond.cz/pearl_jam_vitalogy_recenze/1981http://www.crazydiamond.cz/pearl_jam_vitalogy_recenze/1981janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stejně jako tomu bylo v případě předchozího, o rok staršího alba „Vs.“, vznikala trojka „Vitalogy“ za poměrně hektických podmínek, neboť úspěch zbavoval hudebníky soukromí a ti cítili kolem sebe neuvěřitelný mediální tlak, jenž rozhodně nepřispíval k dobrému vývoji vzájemných vztahů, ani k soustředění se na proces realizace nového materiálu. Eddie Vedder dnes o dané etapě kariéry PEARL JAM mluví jako o té nejtěžší a potvrzuje, že byl tehdy na hudební byznys příliš měkký. Kapela čelící mimořádné popularitě v USA byla zkrátka příliš zranitelná a vlastně stále nezkušená. Tou dobou navíc nastoupil kytarista Mike McCready na odvykačku, kde se snažil zbavit své závislosti na alkoholu a kokainu. V průběhu tvorby „Vitalogy“ bylo využito hned tří studií. V New Orleans, Atlantě a v Seattlu. První dvě zmíněná místa byla navíc využita v průběhu koncertního tažení kapely napříč USA v roce 1994, je tedy zřejmé, že se materiál hromadil v průběhu velkého turné. Producentem desky se znovu stal Brendan O´Brien a kapela tentokrát vsadila na nekašírovaný a ničím nepřibarvený zvuk, který jakoby šel proti proudu času a uchovával kvintetu přirozenost srovnatelnou s (folk)rockovými nahrávkami konce let šedesátých. Zkrátka ústředním znakem hudby PEARL JAM se tehdy stala nekašírovanost a náboj vyvěrající z tradicionalisticky folkového prostředí, ačkoliv deska několikrát prokáže i tvrdost a divokost. Ono se vlastně tohle album dá nazvat rovněž eklektickým, neboť se některé skladby vlastně dost typově liší a to i při zachování celkové strohosti soundu.Přes všechny těžkosti, které komplikovaly vznik nahrávky, se však „Vitalogy“ setkalo s velkým úspěchem a hned po předchozí desce „Vs.“ platí za druhý nejrychleji se prodávající počin v historii amerického rocku. Studiové práce byly často přerušované a komunikace mezi jednotlivými členy poměrně vázla, dokonce docházelo ve studiích k mnoha konfliktům. Kapela dnes o řadě skladeb mluví v tom smyslu, že byly vymyšleny jen dvacet minut před tím, než byly nahrány. K jamům uvnitř studia prakticky nedocházelo, každý měl hlavně zájem představit svůj nápad a posléze jej s kapelou nahrát. Byla to doba, která znamenala asi nejtěžší vnitrokapelní rozpoložení, což nakonec vyústilo v rozchod s bubeníkem Davem Abbruzzesem, který PEARL JAM opustil až v závěru těchto studiových prací. Jednalo se o kumulující se problém, který tkvěl v rozdílném světonázoru bicmana od zbytku kapely. Jeho party v několika málo skladbách nahrál bubenický technik využívající kreditového jména Jimmy a v samotném závěru také kamarád Jack Irons, někdejší bicman od RED HOT CHILI PEPPERS. S tím také bylo počítáno pro následné turné a případně i čtvrté album.Onen přirozený a ničím nepřikrášlený zvuk byl dost možná ovlivněn i přízní kapely k hudbě Neila Younga, se kterým krátce po realizaci vyrazili na společné turné po USA. Ostatně právě s tímhle kanadským bardem později PEARL JAM nahráli jeho další desku „Mirrorball“, která vyšla v roce 1995 a setkala se s pochvalnou odezvou. O vzájemné problematičnosti vztahů v dané době svědčilo i podivuhodné zapojení kytaristy Mika McCreadyho do společného projektu s frontmanem od ALICE IN CHAINS Layne Staleym - MAD SEASON, jejichž debutová nahrávka „Above“ spatřila světlo světa rovněž v roce 1995 a poměrně bodovala. Problematičnosti v tom smyslu, že když máte kapelu formátu PEARL JAM, tak asi jen tak nekoukáte po bočních projektech, ne? V případě „Vitalogy“ šlo o první desku, kde měl nakonec hlavní slovo Eddie Vedder, který se právě tou dobou vyhrabával z nejhoršího a měl zjevně více entuziasmu než do té doby jednoznačně nejaktivnější tahouni Stone Gossard a Jeff Ament. Přes své přirozené vyznění a tématické zaměření na lidské zdraví (viz skvělý booklet nosiče v podobě knížky s mnoha obrázky, recepty a zdravotními poučeními, bráno ať už ve fyzické či psychické rovině, se vlastně jednalo o skladbově poměrně různorodou sbírku. Do role prvního singlu byla umístěna poměrně neklidná, svižná, punkově laděná vypalovačka „Spin The Black Circle“, aby po ní následovala rockově frišná „Not For You“ stojící na jednoduchém rytmu a poměrně výrazném kytarovém riffu. Po těchto dvou tutovkách jako třetí přišla na řadu komorní „Immortality“, dost možná skladba připomínající ve svém textu nedávný skon Kurta Cobaina, neboť jejím tématem byla sebevražda mediálně profláklé osoby.Jednu z nejznámějších a nejúspěšnějších skladeb této kolekce, jmenovitě „Better Man“, měl Eddie Vedder dlouho uloženou v zásobě, neboť tahle věc pochází ještě z doby, kdy žil v Kalifornii a působil v kapele BAD RADIO. Nakonec se jednalo o jednu z nejlepších věcí nejen na „Vitalogy“, ale i od PEARL JAM celkově, neboť chytlavou linku výrazně posouval i text vyprávějící o jednom nevydařeném, surovém vztahu, úporně přežívajícím na americkém maloměstě. Dalším pozoruhodným okamžikem alba se stala procítěná skladba „Nothingman“, krásná halucinačně teskná záležitost, jenž se stala ozdobou diskografie kapely. Tahle věc se ve své lyrické složce zabývá rovněž problematikou vztahů a opětováním přízně. Existenciální rovinu v sobě řeší i další výstavní kousek téhle doby - song „Corduroy“, což byla pro fans PEARL JAM další velmi oblíbená položka, která rozjímá nad vztahem oblíbeného interpreta k jeho příznivcům. Celkově je jejím námětem téma popularity a s tím související, hledané možnosti jejího smysluplného využití. Pro PEARL JAM šlo zkrátka o těžké období v tom smyslu, že se z nich během několika let prakticky stali po celém západním světě velmi známé a velmi sledované persony, na což tihle stále ještě mladí muži nebyli ještě zcela připraveni.Přes mé počáteční rozpaky nakonec deska skvěle obstála ve zkoušce času a s postupujícími léty neztrácí ani kousek ze své krásy, právě naopak. Tohle je další mistrovská práce, která sice v době realizace mohla leckomu připadat odflákle, ale opak je pravdou. ona spontánnost nahrávání uchovala v písních hloubku a specifický náboj. Dost možná se tomu říká feeling. A závěrem jen upřesním, že album vlastní mnohem více pozoruhodných písní, než jsem uvedl v této recenzi, ale raději si je všechny vyhledejte sami.http://www.crazydiamond.cz/maere_i_recenze/1988http://www.crazydiamond.cz/maere_i_recenze/1988hackl@volny.cz (Pekárek)Z trojice, resp. čtveřice novinek, které po delší pauze vyvrhli domácí Lavadome Productions, jsem si vybral k recenzi debutní mini lp německých MĆRE, lakonicky nazvané „I“. Zmíněná selekce nebyla vzhledem k vyrovnanosti jednotlivých titulů vůbec jednoduchá. Rozhodujícím kritériem se nakonec stala snaha o komplexnější uchopení hudby proudící do celého světa vlivem specifické „vulkanické činnosti“ probíhající na jihu Čech přibližně poslední dekádu. Podle mého názoru je to pak právě tvorba germánské noční můry, která asi nejlépe reprezentuje některé styčné body jednotlivých položek z katalogu – a do jisté míry i z výtečně vybaveného distra – zmíněného vydavatelství. Budu-li se držet hodně při zemi, řekl bych, že je řadě z nich blízká snaha o vkusné zhudebnění něčeho, co se jeví být esoterickou podobou plíživě dusivé atmosféry, kterou dobře líčí Camusův Mor a aktuálně i zpravodajství z čínské provincie Wu Chan atd.Alternativní, progresivní, živoucí, chorobný, temný death (jindy zas black) metal, na jehož poslech budete vždy sami. Co se týče alternativního a progresivního, zapomeňte na zprofanované či zamrzlé hudební škatulky, tady se uplatní původní význam. Extrémní metalová hudba pouze v roli nejvhodnějšího nástroje, resp. standardní, klidně i old school formy, jejíž využití provází štědrá dávka přidané hodnoty, na kterou se právě u Lavadome můžete stoprocentně spolehnout; grafickou stránku nevyjímaje! Minimum pózy, hodně temnoty, s ní a v ní vedený dialog, hledačství a nalézaní – chladné prázdnoty nebo třeba mazlavé černoty ze sazí, nad jejichž původem bude lepší příliš nepřemýšlet. Se smrtí, tj. žánrovým symbolem, se zde přitom neoperuje jako s něčím banálním, natožpak ošklivým, co dříve nebo později nekompromisně utne žití a vede k rozkladu. Přednost dostávají věčné otázky, obvykle přesahující fyzickou existenci, díky nimž i hrozící „nic“ působí alespoň jako „něco“.Hledání boha? Myslím, že spíše oddělení vědomí od těla. Tedy trip na death metalu? Intenzivní poslech kupříkladu právě „I“ se něčemu takovému může blížit. Záleží jen na posluchači a jeho nasazení. Jakkoliv v poslední době preferuju euforizující motivy linoucí se z posledních alb IRREVERSIBLE MECHANISM, RIVERS OF NIHIL, popř. NE OBLIVISCARIS, cesta skrze temnou stranu stále vábí. Ostatně, nejde o rozdíl mezi normálním a odpudivě patologickým, ale pouze o dva protilehlé póly téže, až chirurgicky čisté (pro někoho proto sterilní) estetiky odvíjející se od orgastického splynutí se všehomírem, který je jednou označen znaménkem plus (zobrazován třeba hvězdnými mlhovinami nebo přírodními motivy apod.), podruhé mínus (obrazy ďábla, hekatomb nebo obřích mimozemských hlavonožců apod.).https://store.lavadome.org/product_info.php?products_id=1992&ceid=q0j9lfh475buboh8fk9b6mh466V metalové praxi se popsaná estetika titánství, zla, strachu či bolesti nejčastěji projevuje v death metalu, se kterým kdysi dávno začali MORBID ANGEL, IMMOLATION, DISEMBOWELMENT a později GORGUTS. Upírat zásluhy nehodlám ani MESHUGGAH, popř. VOIVOD, přestože operují v poněkud vzdálenějších vodách. Dotyční death metalisté svůj kmenový styl nejenže významně posunuli, ale jak se ukázalo, zároveň dokázali objevit bonanzu harmonií a melodií ideálních pro přesvědčivé vyjádření bohaté škály nepozitivních nálad. MĆRE si v nich na svém debutním mini přímo rochní, a to při zachování smrtící intenzity a hloubky, typických právě pro domovskou stáj. Hudba zachycená na slušivě černém CD pochází z uvedené směsi, ze stejného kadlubu a byla vycizelována stejným nářadím, a to zkušenými mistry, působícími v minulosti mimo jiné na univerzitě INGURGITATING OBLIVION. Kouzlo originality se proto i tentokrát skrývá až v přístupu, podmíněném lety zocelenou vírou, že s pomocí elektrických kytar a bicích lze stvořit nejen pořádně zasmušilou dimenzi povolanou k ryzímu uměleckému vyjádření, ale rovnou platformu pro uvolnění silných emocí a komunikaci s lákavým, o to více však děsivým světem „zpoza“.Nahlédnutí podobné dimenze přitom může vést až k úprku zpět do „zaprděné“ existence a k vděčnému přijetí konvenčního osudu s partnerem, dětmi, oroseným pivkem, příjemnou muzikou, ..... smrtí a už ničím dalším. Vlastně by se dalo hovořit o určité formě terapie. Takový unsexy příběh však od „I“ rozhodně nečekejte. Již samotné názvy skladeb nasvědčují tomu, že započatá cesta skončí tak, jak má. Otázku, zda dobře, považujte za nepodstatnou. Ambientní intro i navazující kytarové běsnění evokují rituál, který s alternativou přízemního návratu na pevnou zem nepočítá. Hodně IMMOLATION, trocha disonance. Rovněž hodně MORBID ANGEL; napoprvé jsem v absolutně vyrovnaném, přesto gradujícím „I“ dokonce slyšel dvacetipětiminutovou verzi ódy na „Hatework“ z kultovního „Domination“. Jak už jsem naznačil, prostředky spíše old schoolové, nicméně bez sebemenší pachuti retra. Přidejte k nim jedním slovem nádherný zvuk a perfektně vybalancovaný mix. Během poslechu si tak lze permanentně užívat tu kterou vrstvu kytar i jejich souzvuk, zvonivou baskytaru a plnokrevně nazvučené bicí – víření na začátku „I Am“ hovoří za vše. Zvukovou i pocitovou stopu přitom zanechává každé cinknutí činelu. Drtivá unisona kytar neohromují tvrdostí, ale mohutností a samozřejmě i nelidskou přesností. Zásadní úloha byla svěřena skvělému growlu, perfektně ztělesňujícímu poslední lidský zápas vedený bůhvíproč s bůhvíčím, ale s o to větší silou ve lhostejné, chladné a nezměrné temnotě, ze které není návratu. Výkřiky na samotném konci alba znějí skutečně děsivě.MAERE svým debutem bez zaváhání potvrdili, že na ně nelze nahlížet pouze jako na nějaký příslib věcí budoucích. Díky Lavadome dostávají fanoušci do rukou tudíž už nyní další mimořádné deathmetalové dílo od hotové kapely, disponující jasnou a ucelenou vizí dělat věci postaru, avšak s cílem dostat ze sebe pocitové maximum, které je samotné i posluchače posune na vyšší úroveň vzájemné komunikace a sdílení nevšedního uměleckého prožitku.http://www.crazydiamond.cz/ozzy_osbourne_ordinary_man_recenze/1984http://www.crazydiamond.cz/ozzy_osbourne_ordinary_man_recenze/1984janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jakákoliv Osbourneova aktivita dlouhá léta podléhá přesnému harmonogramu a plánování od jeho velice schopného managementu. Jenže jedna věc jsou ziskuchtivé plány money-makerů a druhá skutečný zdravotní stav jednasedmdesátiletého chlápka, který trpí řadou fyzických i psychických neduhů a to nejen díky svému vyššímu věku, ale zejména díky nezdravé životosprávě pěstované se vší vervou v jeho mladých letech. Kdo ví, třeba team okolo Madmana opravdu rozplánoval Ozzyho koncertní trasy přesně do onoho tříletého rozmezí mezi současnou realizací alba „Ordinary Man“ a výslednou smrtí? Jasně že jde pouze o mou spekulaci, která se snaží působit jako černý humor. Jde jen o to, zda-li je na místě? Zhoršující se stav legendy a rychle postupující Parkinsonovou choroba situaci rozhodně neusnadňují, a tak se dnes koncerty ruší, turné přesouvají a nikdo přesně neví, jak se situace vyvine.Otazníky budí již desetiletá pauza mezi předchozím sólovým albem „Scream“ a aktuální novinkou, neboť právě v tomto rozmezí, kdy kromě úspěšného reunionu BLACK SABBATH, který obsahoval nejen vydání alba „13“, ale i několik úspěšných turné, vznikaly právě skladby, které se nacházejí na desce „Ordinary Man“. Podobně dlouhá doba onoho hromadění skladeb zrovna nesvědčí o touze se z něčeho umělecky vyznat, právě naopak. Jako by touhle poslední řadovkou Ozzy pouze splácel lidem, kteří s jeho kariérou úspěšně naložili a po dlouhou dobu mu pomáhali udržet se na špici. Nemusím jmenovat o koho by mohlo jít především. Předně můžu říci, že na tak slavného, majetného a skladatelskou kvalitou specifického umělce, se mě materiál jeví, zvlášť po tolika letech ticha, ne moc silný. Celé věci příliš nepomůže ani jméno producenta, kterým je zde Andrew Watt, teprve třicetiletý americký hudebník s nadžánrovou stopou a orientací v trendy hudbě všeho druhu. Co na to ale fanoušci oddaní značce OZZY OSBOURNE po celá desetiletí? Jak tedy materiál slyším? Celá deska vlastně působí až moc producentsky, mnohokrát jsou upřednostněny detaily a mělké klišovité momenty na místo skutečně dobrých nápadů, co přetrvají dekády. Vlastně o vlivu samotného Ozzyho na výsledek pochybuji. Nahrávka je až na pár světlejších míst docela rozháraná, byť navoněná, budící dojem vypulírovanosti. Svým zvukovým pojetím na mne vlastně působí uměle, jakoby si kladla za cíl oslovit zcela novou generaci posluchačů odkojených digitálním streamingem a ne lidi, kteří s Ozzyho hudbou vyrůstali v osmdesátých a devadesátých letech. Oslovení mladých rozhodně není na škodu, ale nemuselo být provedeno za cenu větší lacinosti, která je zde cítit z několika skladeb. Jasně, Madmanův hlas je jasně rozpoznatelný, nicméně mne u něj, ve zdejším spojení s instrumentální složkou a pseudo-moderním zvukem, chybí někdejší autenticita. Až na pár výjimek (jednou z nich je zejména naprosto parádní titulní balada „Ordinary Man“) na mne z novinky rozhodně nedýchá život. První zveřejněnou vlaštovkou z alba se na podzim stala lopotně houpavá singlovka a skladba číslo pět - „Under The Graveyard“, která mne rozhodně nenaplňovala nadšením, naopak ve své klišovitosti prokázala neuvěřitelnou vyhořelost teamu okolo Madmana a nepomohl jí ani nucený a mladším hereckým představitelem hraný klip, jinak plný nejen chlastacích scén z Ozzyho mladého života (v době po vyhazovu od BLACK SABBATH v roce 1978), ze kterých jej vysvobodila ona zachránkyně Sharon. Je mi jasné, kdo při tvorbě klipu nakukoval režisérovi přes rameno a diktoval podmínky scénáře. I když je pravda, že darebák za svůj úspěšný život vděčí právě své manželce, splátky v podobě těchto vděčných drobností jsou mu vrstveny a účtovány po částech a doživotně.Druhá singlovka a hned úvodní věc alba „Straight To Hell“ je, coby poměrně rychlá jízda, vyloženě jalová a mimořádně nenápaditá položka. Je to přesně ten případ klišé od začátku do konce, neboť se pracuje s motivy, které výrazně připomínají cosi, co už Ozzy v mnoha podobách dávno přednesl, ať už v rámci BLACK SABBATH nebo na své čtyřicetileté sólové dráze. Nápadů se však nedočkáme. O dost lépe tak působí druhá „All My Life“, byť jde o umírněnější kousek podbarvený závojem akustiky, gradující strhujícím kytarovým sólem. Dostane se nám zde i mnohem poutavější melodiky než v případě úvodního fláku. Trojka „Goodbye“ je znovu trochu těžkopádnější, ale vzhledem k obstojné zvukové stránce , hutným riffům a celkové produkční vyváženosti, která je schopná skloubit progresivní ambice s chytlavostí, vlastně mohu říci, že i tohle je povedený kousek. Pro skladbu je typický zlom z pomalého tempa k rychlejší katarzi umístěné někde uprostřed a posléze opětovný návrat k umrlčímu pochodu. Titulní song „Ordinary Man“ je fantastickým duetem Ozzyho s Eltonem Johnem. Chytlavý ráz baladické skladby zde ještě umocňuje poměrně výrazný part piána a čarování s vokály obou pánů i dalších back-vokalistů. Krásná práce a skutečně emotivní záležitost, která se zařadí mezi Ozzyho klasiku.Následné skladby už tak slavné nejsou, byť je ona moderní stylizace dodržena, jak v riffově valivé „Eat Me“, tak i v hypnotizující „Today Is The End“. Nápadů zde prostě není příliš a už vůbec ne originálních. Vlastně i „Scary Little Green Men“ je položkou do počtu, jakkoliv mě svou náturou evokuje slavné časy alba „Ozzmosis“ a celkově jde o poměrně chytlavý rokenrůlek přecházející z polo-akustické rozvláčnělé polohy k svižnějšímu refrénu. Balada „Holy For Tonight“ se povedla o dost méně než titulní kousek, byť si ji rovněž dovedu představit jako singl. Ozzy zkrátka pomalé chytlavé songy umí, na druhou stranu zde působí, se vším tím patetickým sténáním, zkrátka až příliš unaveně. Dvě závěrečné skladby, jmenovitě svižná a vlastně i dost protivná jízda „It´s Raid“ a, rádoby dojemná popina s naprogramovanými rytmickými zvuky a vstupy hostujícího rapera Travise Scotta, „Take What You Want“, na mne působí poměrně estrádně, tedy asi jako songy určené spíše pro globální pěvecké soutěže typu American Idol anebo X-Factor. I díky jejich přítomnosti je tahle deska nejvíce vzdálena Ozzyho podstatě stabilní metalové legendy s mnoha dlouholetými příznivci. Naopak mám pocit, že team okolo něho se touhle sbírkou snaží cílit na co nejširší pole konzumentů. Až to působí, že nejvíce zvaní jsou právě ti, kteří se o jeho letitou hudbu vlastně vůbec nezajímají.Pro tohle album je velmi typické, že se na většině skladeb autorsky podílel team světově proslulých hudebníků, kteří ony songy nakonec také nahráli. Nejčastěji je zde v roli kytaristy sice zmiňován právě producent Andrew Watt, ale v několika skladbách dostává prostor i Slash z GUNS N´ROSES (právě zmíněná „Straight To Hell“, ale také titulní song) a v jedné dokonce Tom Morello (jeho nástroj rozezvučí osmou „Scary Little Green Man“). U poloviny skladeb je uvedena jako spoluautorka jistá Alexandra Tampossi, což je songwriterka spolupracující s mnoha celebritami, počínaje nejrůznějšími Dj´s , konče třeba u Justina Biebera. V roce 2020 je zjevně Ozzy blíže k podobným globálním celebritám, než ke své historii. Jako rytmická sekce na většině materiálu spolehlivě funguje dvojka Chad Smith (RED HOT CHILI PEPPERS) a Duff McKagan (GUNS N´ROSES), klávesistou je Charlie Puth, ale třeba v posledních dvou skladbách dojde i na vstupy person z oblasti hip-hopu jako Post Malone a Travis Scott, kteří zde hostují, což chápu zjevně jako producentský záměr přiblížit počin bláznivého staříka mladším generacím. Za mne nepříliš ucelená a nepříliš nápaditá deska, která i díky produkci prahne po úspěchu za každou cenu. Budiž, 60% je optimálních.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_jedinecne_koncertni_zaznamy_pandemonium/1978http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_jedinecne_koncertni_zaznamy_pandemonium/1978nobody@nothing.com (spajk)Když se na přelomu tisíciletí světem přehnal boom domácích kin, ani já jsem nezůstal nepoznamenán. Digitální revoluce v plném proudu v čele s DVD Video formátem a vícekanálovým zvukem dovedla slušně zredukovat vaše úspory. Bohužel DVD formát měl poměrně jepičí život a byl vytlačen Blu-Ray formátem podporující obraz ve vysokém rozlišení a vylepšeným zvukovým formátem. A protože mi z této doby zůstalo mnoho originálních hudebních záznamů, vybral jsem pro Vás ty opravdu povedené. Jestli vyšly a dají se dnes sehnat i na Blu-Rayi jsem nezjištoval. A samozřejmě nepůjdeme po těch nejznámějších jménech jako PINK FLOYD, RUSH nebo EAGLES, přestože jejich koncertní záznamy se pyšní prvotřídní kvalitou. To by bylo moc jednoduché.SIGUR ROS - Heimahttps://youtu.be/AotZiyzsVjQJe zajímavé kolik taková malinká země, co se týče obyvatelstva, dovede vyprodukovat skvělé muziky. Post rockoví králové vydali toto 2 DVD v roce 2007 a je to kompilát živých vystoupení a rozhovorů se členy kapely. Vše rámováno do dech beroucích záběrů islandské krajiny.THE DOORS OF 21st CENTURY - L.A. Woman Livehttps://youtu.be/aMvf92jLhrkDva původní členové Manzarek a Krieger vzali mezi sebe o generaci mladšího Iana Astburyho z THE CULT, lehce pozměnili název a jali se objíždět koncertní štace. Astbury vypadá jak Morrisonova reinkarnace, navíc perfektně zpívá a nesmírně citlivě ustupuje do pozadí a nechává vyniknout původní členy. Tohle je třeba koncert, na který bych z fleku zašel.L.A.GUNS - Hellraisers Ball, Caught In The Acthttps://youtu.be/M1SR_FPkQ_YHair metalové kapelky nemají moc povedených audiovizuálních záznamů. Tohle je ovšem výjimka potvrzující pravidlo. Záznam je z turné k desce Waking the Dead, kde původní členové Phil Lewis a Steve Riley jsou doplněni o Kerri Kellyho, Branta Muscata a Adam Hamiltona. Chlapcům to hraje jak o život a třinácti položkový koncert uteče jak voda.Jamie Cullum - Live At Blenheim Palacehttps://youtu.be/mwFv0LcAl94Jazzový pianista a zpěvák, který přibližuje tento styl mladým posluchačům. Ptáte se jak? Třeba oblečením. Žádný smoking a dřevnaté pózy ale džíny s trikem, úsměv a neskutečná show. Hoďte na to oko, metalisti. Nebuďte tak zaťatí! Letos v květnu vystupuje v O2 areně.NIACIN - Live in Tokyohttps://youtu.be/LGjxYMIewZ8Basa, bicí a hammondy B3 aneb Billy Sheehan, Denis Chambers a John Novello. Ryze instrumentální jazz rockové skladby s přidanou hodnotou značné virtuozity všech zúčastněných pánů. Pochopitelně skvělý sound. Zjistil jsem, že to mám doma ještě jednou dokonce zapečetěné. Kdyby to někdo chtěl, pošlu mu to za poštovné.JANES ADDICTION - Three Dayshttps://youtu.be/HmxZwXu0T50Tak tohle je značně obskurní a dekadentní zážitek. Film respektive dokumentární drama, kdy sledujete kapelu během Relapse Tour v roce 1997. S kapelou jako stálý člen vystupuje Flea na basu. Hned první vál rozjíždí Dave Navaro sólíčkem na kytaru přes vibrátor. Pokud máte rádi tyhle excentriky, mrkněte.ALICE COOPER - Trashes The Worldhttps://youtu.be/W9vq4oOKYF8Tato deska vyšla přesně v době, kdy jsem se začínal zajímat o rockovou hudbu. Naši tatíci vyrůstali na School´s Out a Billion Dollar Babies a naše generace na Trash a Hey Stoopid. Mám pocit, že to se mnoha umělcům nepovede, být na vrcholu ve dvou obdobích, které dělí 20 let. Na kytaru Al Pitrelli a klávesy obsluhuje Derek Sherinian. Pro zajímavost. VHS vyšla roku 1990, digitální přepis o 14 let později.Rypdal, Vitouš & Gurtu – Power Of Threehttps://youtu.be/Fd2AvtdFCvQCo to tady máme za národnostní propletenec? Norský kytarista, český basista a indický hráč na bicí nástroje a perkuse. Přes nespornou kvalitu prvních dvou hráčů, moje oči nejvíce zajímal indický čaroděj, hrající v sedě a pořád vytahující neobvyklé nástroje na které loudí libé zvuky. Když vytáhne v třetím songu obyčejný plastový kýbl plný vody, začne nejlepší okamžik koncertu.THE UNION - Live At The Guildhallhttps://youtu.be/9KD6fYajN5UDvorní kytarista britských THUNDER trpí asi značným tvůrčím přetlakem, když má potřebu zakládat boční projekt. K němu si z domovské bárky přizval ještě basáka Chrise Childse a zbytek kvarteta doplnili o generaci mladší borci. Na kontě mají tři desky a tento živý záznam. Hrajou skvěle. Bicí valej jak hovado. Skvělý groove!Marc Bolan T.REX - Born To Boogiehttps://youtu.be/Hbg_pO_Oi6MS tímhle borcem si osud zahrál velmi nemile. Zemřel týden před třicátými narozeninami při automobilové nehodě, kdy auto řídila jeho přítelkyně s níž měl jediného syna. Předtím se stihl stát průkopníkem hnutí glam-rock a natočit spoustu desek se svým odkazem. Tento koncertní film je jedinečný tím, že v některých písničkách ho doprovázejí Elton John a Ringo Starr. Starr film dokonce režíroval. DVD edice se pyšní luxusním dvou diskovým provedením se spoustou bonusů, nikdy neviděných záběrů a 32 stránkovým bookletem. Marc Bolan není Pepa Bolan, ale jeho písně jsou také vysoce nakažlivé. Mám ho rád!BON JOVI - This Left Feels Righthttps://youtu.be/8wH9mGTboicAkustické album z roku 2003 není jen tak obyčejným albem. Kapela se spojila s producentem Patrickem Leonardem a ten jí pomohl všechny skladby přearanžovat do mnohdy překvapivých tvarů a forem. S výsledkem jsem výsostně spokojen a spolu s nashvillskou Lost Highway, jde v mých uších o nejlepší desky nového milénia. Nahrávka je i patřičně zvukově ošetřena, radost poslouchat na pořádné sestavě. Bohužel DVD má jednu bolístku. V písni Living On Prayer na rozdíl od CD verze chybí božský hlas Olivie d´Abo. V ruském vydání píseň zpívá s Jonem místní pop hvězdička Alsou. Zajímavé.WINGER - Livehttps://youtu.be/oecu6PkK-_UTak i nýmandi WINGER se dočkali plnohodnotného koncertního záznamu. Svět se v prdel obrací. Samozřejmě si dělám srandu. Největší palby z prvních čtyř desek ve výtečném provedení. Údajně vše nasnímáno na první dobrou bez dotáček, tak si udělejte představu. Ocenil bych lepší kvalitu zvuku. Dolby Digital v rozlišení 192 kpbs není žádná hitparáda. Proto jsem si to koupil i na 2 CD. Down Incognito mě nikdy neomrzí!Richie Kotzen - Livehttps://youtu.be/LkKBcEV75WETo si takhle objednáte přímo ze Států originál DVD za bezmála tisícovku a mistr za čtvrt roku po vydání umístí celý záznam zdarma na Youtube ve full HD kvalitě. Jinak famózní koncert. Dva bezejmenní študáci a Richie Kotzen. Tolik talentu.Al Di Meola, Jean-Luc Ponty, Stanley Clarke - Live At Montreuxhttps://youtu.be/7ywMJiWT2NAKdyž už jsme u toho talentu, tak tu máme jednoho z nejvýraznějších kytaristů své generace, jednoho z nejvýraznějších basistů své generace a jednoho z nejvýraznějších houslistů své generace. Dokonalé spojení produkující nádherné zážitky. Hudba není jen metal a rock, přátelé. Tak zas někdy.