Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyCLUTCH - Book Of Bad Decisions - 60%http://www.crazydiamond.cz/clutch_book_of_bad_decisions_recenze/1502http://www.crazydiamond.cz/clutch_book_of_bad_decisions_recenze/1502janpibal@crazydiamond.cz (Stray)S hlasem jako drtička štěrku má Neil Fellon vždy velkoušanci nestát stranou, ale naopak, strhnout na písně CLUTCH náležitou pozornost. Nutnoříct, že i přes civilní vyznění této kapely z Marylandu, jinak také po celá léta působící spíše jako parta řemeslníků, než hudebníků co mají touhu docílit určité popularity, se mu to v poslední dekádě docela daří. CLUTCH dnes působí odost etablovaněji na americké scéně a dokonce si získali v posledních letech mnoho fans naStarém kontinentě. Aktuální materiál, nahraný v Nashvillu za asistenceVance Powella, dává CLUTCH šanci ve svém tažení pokračovat. Nová kolekce „Bookof Bad Decisions“ vlastní totiž znovu všechny parametry poctivé rockersképráce, na jakou jsme byli od této kapely zvyklí i v nedávné minulosti. Čtyřčlennákapela znovu sází na přirozenost a její hutný sound opětvyvěrá ze základů rock´n´rollu.  Deskasice neoplývá obdobným tahem a chytlavostí jako v případě dvou předchozíchděl, ale určitě se o ní nedá říct, že by byla špatná nebo nehodná jména CLUTCH.Skladby v sobě koncertují určitou nervozitu vyvěrající nejčastějiz lyrické složky a její prezentace, zde dost často nastavující zrcadlosociálním aspektům života ve Spojených státech amerických posledních let.  Je třeba doplnit, že jakkoliv materiál nepůsobí zas až takchytlavě a hymnicky jako např. deska „Earth Rocker“, neznamená to, že bychom sepotýkali s průměrnou sadou nahranou rutinním způsobem, u nahrávky se totižpodařilo docílit vynikajícího zvuku, nanejvýš plného, moderního a průrazného, dostčasto ovlivněného celou řadou krabiček či syntezátorových dokreslovadel. Kapelacelkově šlape jako dobře namazaný stroj a podporuje svého šéfa bytelnými laufy.Fellonův drásavý hlasový projev už je kapitolou samou pro sebe a je ústřednímprvkem všech zdejších skladeb. Co je zde ještě třeba vypíchnout, je především skutečnost,že album neoplývá přílišnou rychlostí (jednou z mála výjimek je třebaodsýpající boogie rokenrůlek „Vision Quest“) a vlastní spíše songy ve středníchtempech, silně inklinující k blues a americké tradicionalistické škole.Všechny ty pozvolně plynoucí vály, postavené na riffech, vlastní základy v tamnímfolklóru. Právě i vzhledem k tomu patří rozmáchlejší věci podpořené orchestrací a synťáky mezidominantní kusy neprvoplánového nosiče. Z nejlepších písní mohu vypíchnout třeba „In Walks Barbarella“nebo „Emily Dickinson“. Deska, která určitě není na první poslech, má svouneoddiskutovatelnou kvalitu a její kouzlo spatřuji v pestrosti provedenískladeb, což ostatně potvrzuje i pošmourná jemnůstka na závěr nazvaná „Lorelei“. Určitě ne jedna z nejlepších desek kapely, ale pořád žádná šmíra.LENNY KRAVITZ - Raise Vibration - 70%http://www.crazydiamond.cz/lenny_kravitz_raise_vibration_recenze/1501http://www.crazydiamond.cz/lenny_kravitz_raise_vibration_recenze/1501janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestli má někdo nárok na označení „skutečná rocková star“, pakje to jednoznačně Lenny Kravitz. Asi bychom v posledních třiceti letechnenašli personu, která dosáhla s vlastní hudební produkcí podobně konstantníhoúspěchu. Lenny naplňuje označení hvězdy nejen co se týče komerční stránky své tvorby,ale i ve směrech týkajících se muzikantské profesionality, vzhledu, do detailu propracované stylizace hudby, jdoucí naprosto přirozeným způsobem souběžněs jeho osobnostní podstatou. Tento chlápek se vlastní hudební kariérouprostě baví, a ačkoliv by nemusel, na koncertech by se rozdal. Hýří optimismem, předvádí skvěle šlapající show a hlavně umí. Byl jsem v průběhu let svědkem třech jeho koncertů, takže si jasně vybavuji všechny aspekty jeho akcí: některé skladby roztahané do dvacetiminutových jazz-o-funky jamů s dechovou sekcí aklokotáním kytary jeho věrného parťáka Craiga Rosse, ale i okamžik, kterak se Lenny během chůze vyloženě prozpíval celou zaplněnou plochou O2 arény až na opačnou stranu haly než stálo pódium. Druhoustránkou jeho hudby je skutečnost, že se už hezkou řádku let moc nevyvíjí, respektive není zde ani náznak této tendence.Lenny Kravitz je zkrátka značka, která ve svých písních spojuje dobře známéingredience z rocku, funky a soulu, a tak tomu bude vždy. Některé deskyjsou sofistikovanější a s větším zastoupením rozličných nástrojů, další vlastnípost-moderní synthy kabátek a jiné pro změnu působily více dřevně a rock´n´rollově,ale vždy šlo o písně, které platily za směs výše zmíněných žánrů pevně spjatých s americkou kulturou posledního minimálně půlstoletí.  Leckdo u něho může hovořit o povrchnosti, plakátovosti, vykrádání původních vzorů ainspirací z šedesátých a sedmdesátých let nebo jej nazvat tvůrcem banálních mainstreamových popěvků pro všechny. Ty jsou však vždy šikovněnastylizované. Lennymu nikdo nemůže upřít, že to co dělá, dělá hodně dobře a že svým konáním hodně lidí oslovuje. Novinka patříjednoznačně k jemnějším kusům z jeho diskografie, nezní příliš rockově, ale onu vášnivost aexotickou pestrost aktuální skladby znovu mají, ostatně tak jako většina jeho děl. Jako je u celé řady amerických umělců dnes typické, textynových skladeb reflektují určité situace vyvěrající z tamního životav časech trumpovské éry, kdy speciálně někdo jako Lenny Kravitz patří logickyk odpůrcům toporného Doníka. Nečekejte však nějakou říznou a politicky agitačnídesku, spíše jde o další popové album se spoustou groovu, exotiky a snově chytlavých skladeb, album s bohatou aranžérskou prací, výraznou funky basou, občasnými dechy, tradičně výtečnou kytarou, procítěnými vokály a lehkýmnádechem melancholie. Album obsahuje několik hitovějších kusů s řádně pestroustrukturou a výrazně soulovou melodikou – tak jako je tomu v případě „Low“,„It´s Enough“ nebo „5 More Days Til´Summer“, dále pak baladu „Johnny Cash“,která je tributem velké ikoně country a rock´n ´rollu, ale také ostrý groove„Who Really Are The Monsters“, což je skladba roztažená do sedmi minut,vlastnící onen politický background a s tím související jedovatost. Celkově takjde o poměrně sympatické album moderního kytarového popu, které sice zásadněnevybočuje z portfolia Lennyho Kravitze, a to ani stylově, anikvalitativně, ale prostě se jen bude řadě lidí dobře poslouchat.GRAVEYARD, BOMBUS - Praha, Futurum, 23.září 2018 (info)http://www.crazydiamond.cz/graveyard_praha_futurum_23zari2018_koncert/1500http://www.crazydiamond.cz/graveyard_praha_futurum_23zari2018_koncert/1500nobody@nothing.com (Koncertní info)Švédští GRAVEYARD poprvé v Česku! Syrové bluesrockové riffy s příchutí psychedelieprorostlé sedmdesátkovým feelingem. Bez debat jedna z nejlepších kapel současnéhardrockové retrománie odehraje první tuzemský koncert ve smíchovském klubuFuturum Music Bar.Rozpad neznámé kapely NORRSKEN z jihu Švédska byl možná tím nejlepším, co si mohlifanoušci klasického 70´s rocku přát. Zatímco jedna půlka kapely založila WITCHCRAFT, druhápůlka nastartovala GRAVEYARD.A byli to právě GRAVEYARD, kteří se hned prvním eponymním albem z roku 2007 vyšvihli dočela rockového retra a získali si srdce všech vyznavačů LED ZEPPELIN, CREAM a BLACK SABBATH. K dnešku mají GRAVEYARD na svém kontě už pět alb (to poslední - Peace - vyšlo letos) a tisícoddaných fanoušků po celém světě. Nyní konečně Joakim Nilsson a spol přijíždějí také dočeské metropole.Vstupenky jsou v předprodeji v běžných sítích, ty nejlevnější pak na webu pořadatelewww.obscure.cz​ .QUEEN - Sheer Heart Attack - 100%http://www.crazydiamond.cz/queen_sheer_heart_attack_recenze/1499http://www.crazydiamond.cz/queen_sheer_heart_attack_recenze/1499lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Rok 1974 jako by byl pro Briana Maye zakletý. Sotva se dostal ze žloutenky a mohl se vrátit k pořádné práci pro kapelu, objevil se u něj vřed na dvanácterníku a kytarista byl opět mimo provoz. QUEEN museli zrušit americké turné a protože se už nahrávala nová deska, pracovali Freddie, John a Roger po určitou dobu ve studiu ve třech. Je tedy až překvapivé, že právě album natáčené za takhle obtížných podmínek se nakonec tak moc povedlo a patří mezi úplně nejlepší nahrávky, která skupina stvořila.Dne 11. října 1974 předestřel třetí desku singl s písničkami „Killer Queen“ a „Flick Of The Wrist“. Jeho vydání se stalo pro QUEEN přelomovým okamžikem, protože skladba „Killer Queen“ se mimořádně chytla a stal se z ní hit, který explodoval jako bomba a katapultoval kapelu do pozice hvězdy. Skladba, která textově pojednává o luxusní prostitutce pro klienty z nejvyšších společenských tříd, je psaná později typickým queenovským rukopisem – roztančený rytmus vyplňují hitové melodie a celé je to prošpikováno dokonale zvládnutými vokály.Útok přímo na srdceŽe se QUEEN s třetím albem, které nazvali „Sheer Heart Attack“, podařilo definitivně prorazit, není jen zásluha „Killer Queen“. Kapela sestavila mimořádně vyrovnanou kolekci skladeb, z nichž snad každá druhá je výrazně hitová a i když se neztratila vymakaná struktura, hlavní slovo začaly mít melodie a skladby byly hlavně písničkami. Zároveň se ale QUEEN stále zdokonalovali ve svém divadelně-rockovém přístupu, který se jim v budoucnu měl ještě pořádně vyplatit.Album vlastně začíná velmi neobvykle – „Brighton Rock“ je šestiminutová skladba, kterou z větší půlky tvoří kytarové sólo. Úvod obstarává zvuk rozjařené atmosféry v přímořském letovisku, do které to vpálí odlehčená rocková písnička zpívaná na přeskáčku několika hlasy a vyprávějící nekomplikovaný příběh o lásce dvou lidí během prázdnin v jihoanglickém Brightonu. Po dvou krátkých slokách ale skladba postupně přejde v Brianovo sólo, které trvá celé tři minuty, aby se pak na závěr opět vrátila zpívaná fáze. Zvláštní, velmi zvláštní věc pro úvod alba, člověk by takovou strukturu čekal spíš jako bonus někde na konci desky. Zajímavé ale je, že spádu nahrávky to vůbec nevadí a jako otvírák funguje vlastně bezvadně. Mimochodem – ono kytarové sólo provázelo celou kariéru QUEEN – nejdříve ho Brian hrál ve skladbě „Son And Daughter“ (na debutu byla ale písnička bez něj) a až do závěru koncertních aktivit QUEEN ho kytarista předváděl jako svoji nástrojovou exhibici – na triumfálním koncertě ve Wembley v roce 1986 bylo například nataženo skoro na deset minut. Motivy z něj May zahrál i během olympijského ceremoniálu v Londýně v roce 2012. To jsme ale od „Sheer Heart Attack“ pěkně utekli...Mezi divadlem a rockemDruhou věcí na albu je už popisovaná „Killer Queen“, takže se můžeme přesunout hned k další, přesněji řečeno ke třetí až páté skladbě. Jedná se totiž o umělecky pojaté kompozice, které na sebe přímo navazují a dýchají opět tím divadelním espritem, se kterým si QUEEN v půlce sedmdesátých let tak rádi pohrávali. První z trojice „Tenement Funster“ je skoro až melancholická záležitost stojící na naléhavém písničkářském motivu, ze kterého se vyklube strhující, skoro až „vesmírně“ laděné kytarové sólo. Následuje dramatický kousek „Flick Of The Wrist“, který si hraje s přehršlí různých rytmů, melodií a fantasticky graduje, přičemž se znovu přímo přehoupne do dalšího tracku, tentokrát krátké klidnější „Lilly Of The Valley“. K téhle trojici skladeb můžeme ještě dodat, že je přesně v tomhle pořadí přehráli slavní DREAM THEATER na speciální edici svého alba „Black Clouds & Silver Linings“ z roku 2009.Závěr první strany „Sheer Heart Attack“ pak zajišťuje další velká pecka, rockový hit „Now I´m Here“, který Brian poskládal během svého pobytu v nemocnici, když přemýšlel o budoucnosti kapely a vzpomínal na americké turné. Fanouškům QUEEN dozajista nikdy z hlavy nevyvane úvodní tlumená kytara, která vzápětí vybuchne do rozmáchlých riffů a ohňostroje melodií. Silná věc, kterou kapela dokázala velmi umně využívat i na koncertech ke stupňování atmosféry a komunikaci s publikem. „Now I´m Here“ se stala i hlavní skladbou druhého singlu, který vyšel na začátku roku 1975.V náruči BohůDruhá strana alba je stejně dobrá, ne-li ještě lepší než první. Otevírá ji Freddieho umělecky pojatá skladba „In The Lap Of The Gods“, kterou střídá dobře známá rokenrolovka, nabroušená „Stone Cold Crazy“. Tu mezi metalovými fanoušky zpopularizovala hvězdná METALLICA, když ji předělala na B-stranu singlu „Enter Sandman“ z roku 1991. QUEEN skladbu zařadili až na třetí album, nicméně byla mnohem starší a od jejího vzniku až k desce prý prošla mnoha úpravami. Dalším kouskem na „Sheer Heart Attack“ je minutová záležitost „Dear Friends“, postavená na jemné melodii, a veselý kousek „Misfire“, první autorská skladba Johna Deacona. Ani startovní číslo pět není dlouhé, píseň „Bring Back That Leroy Brown“ má zase zhruba dvě minutky, zato ale naprosto skvěle swinguje a QUEEN tu své vokální hrátky dotahují do dokonalosti. Předposlední věc „She Makes Me (Stormtrooper In Stilettos)“ najednou úplně mění atmosféru – pomalá, rozvážně se táhnoucí píseň na drážky vnáší ospalou atmosféru, která končí zvuky nočního velkoměsta – stále je to ale dobrá a přitažlivá muzika. Celý komplet pak uzavírá „In The Lap Of The Gods.... Revisited“, jednoduchá skladba postavená na naprosto strhujícím hymnickém refrénu, který skupina opakuje až do grandiózního finále a závěrečného zvukového efektu – výbuchu bomby, hromu nebo prostě neutuchající energie.Zrození rockového monstraAlbum oficiálně vyšlo 8. listopadu 1974 a kapela jej bez přestávky podporovala šňůrou koncertů. Konečně se začalo plně dařit a QUEEN absolvovali nejprve skvělé turné po Evropě, aby následně 31. ledna 1975 znovu vyrazili do Ameriky. Pár koncertů tu sice museli odříct kvůli Freddieho problémy s hlasivkami, i tak ale kapela za velkou louží během osmi týdnů odehrála neskutečných 38 kšeftů. Skutečnými superhvězdami se ale QUEEN stali v dubnu, kdy dorazili na turné do Japonska. V zemi vycházejícího slunce byli přijati naprosto fantasticky – byla to prý rocková událost, kterou ostrovní říše nepamatovala od dob beatlemánie.Na koncertech QUEEN se nešetřilo se světelnými efekty, používala se v té době ještě ne tak úplně obvyklá pyrotechnika, a zdálo se, že rockový svět kapele konečně leží u nohou. Přišla tak ideální doba, začít pomalu tvořit nejlepší album v historii kapely a snad i jednu z největších rockových desek všech dob. Ano, začala se rodit kultovní „Noc v opeře“...ENSLAVED - Bangkok, RCA Overtone, 8.září 2018http://www.crazydiamond.cz/enslaved_bangkok_rca_overtone_8zari2018_koncert/1498http://www.crazydiamond.cz/enslaved_bangkok_rca_overtone_8zari2018_koncert/1498jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Více než dvěma dekádami prověřená progmetalová stálice z norského Bergenu se na sklonku letošního léta vydala potěšit své těžkým kovem ošlehané příznivce v několika australských a japonských destinacích. Vikingský koráb byl na konci tohoto turné kormidlován do poklidnějších metalových bažin thajského Bangkoku, aby potom nadobro zakotvil u jednoho z mol singapurského megapřístavu. Aktivity promotéra Indy Pop Concerts zběžně sleduji a měl jsem velkou radost, když jsem zjistil, že si mohu ENSLAVED premiérově očíhnout na vlastní oči a uši. Sice nejsem žádný velký znalec jejich tvorby, zvláště pak té úplně rané, ale diskografii mám zmapovanou od posluchačky velmi náročné desky „Monumension“ až po současnou tvorbu poměrně slušně, s tím, že hudební směr, kterým se seveřané ubírají už deset let, od vynikajícího opusu „Vertebrae“, mě pořád nepřestal těšit.Hned po nákupu lístku ve mě jistá malá zkušenost s místními koncerty vyhloubala pár otázek. Ta první řešila ozvučení celé téhle pětičlenné karavany, zvláště pak těch „pinkfloydovských“ psycho pasáží, tedy pokud se na ně v setlistu vůbec dostane. Od formace, která se honosí přívlastkem „prog“, očekávám, že si především nechá záležet na tom, aby návštěvník koncertu měl možnost i na živo si pořádně vychutnal všechny ty hudební lahůdky z desek. Druhá otázka pak propírala jisté ekonomické faktory celé akce, ach ano, tak trochu nemoc z povolání. Organizátor si dal totiž práci a o průběhu, resp. pohybu, celé skandinávské mise pilně informoval na své stránce, provozované na jedné nejmenované, ale zato děsně profláknuté sociální aplikaci, která nás „přátele“ svým neměřitelným algoritmickým důvtipem okamžitě spravila o tom, že ansámbl dorazil do královské metropole už den před koncertem a dováží si i kompletní aparaturu, a to včetně osvětlení. Bral jsem tuto zprávu jako jakousi částečnou a uklidňující odpověď na jednu z výše uvedených otázek.Na cestě do dějiště debatujeme, kolik návštěvníků z více než osmi miliónové aglomerace dokáže přitáhnout podobná metalová veličina. Povědomě mi do toho pořád vstupují ty organizační počty, ale to už je vidět průčelí klubu, který je zasazen do nám dobře známých sídlištních řadových zástav, kde se mezi paneláky umístí nebytový areál sloužící i pro kulturní vyžití občanů, například model Praha-Na Dědině, Klub Delta. Před, zatím pořád klubem, to nevypadá na nějaké mohutné davy příznivců extrémní hudby, spíše bych to definoval jako sobotní sraz metalistů, tak zvaný „Black Sabbath“, před nějakou hospodou. Hodina „H“ se ale blíží, dveře se otevírají a s nákrokem do vnitřních prostor se z klubu rázem stává nevelká restaurace bufetového typu, jež je předělána pro účely živé hudební produkce. Je možné zaregistroval zvukařský pult hned před vitrínou s baleným chlebem. Velká okna podniku jsou zakrytá černou neprůhlednou látkou, to, aby se ve vnitřních prostorech vytvořila patřičná temnota pro potřeby světelného doprovodu a aby někdo z venku nenakukoval do právě vytvořeného metal-akvária. Plac pod jevištěm čítal 50-60 čtverečních metrů, a fanoušci se na tomto opravdu netěsnili, tipnul bych si tak osmdesát lidí, z toho v poměru půl na půl místních fans a cizinci. Co na to kapela?Ta okupovala celé první patro, které sloužilo nejen jako zázemí, ale i jako útočiště pro pár fotografů. Nicméně odbytím osmé se vypouští kouř, pětice nastupuje přes celý mini sál na více než metr vysoké jeviště, pobrnkává si pro finální doladění a potom spustí nefalšovanou norskou ódu na black metalové variace. Ani se nestačím divit, jak zde všechno náramně funguje. Zvuk je až neskutečně malebný, takový ten druh „vyber si jakýkoliv instrument chceš a poslouchej si ho klidně separátně“. Těší mě, že i já, laik, dokážu rozehnat rozdílné ladění obou kytar, velkou radost také dělá jasný odposlech pohybů prstů, které masírují struny na pražcích baskytary. Tomuto se říká dokonalá zvuková symbióza, navíc střídmě dochucovaná dvoušlapkou bicí artilerie, kterou prohání holohlavý nováček na stoličce Iver Sandřy. Nejmladší člen kapely klávesák Hĺkon Vinje s jistotou dodává většinu čistých vokálů, těch svěžích vánků, jimž je dovoleno skotačit v hrubých, ale jasně přehledných hlasových hurikánech. Sladká dřeva jsou tasena vzduchem, natřásána a ždímána muzikanty, které ani po těch dlouhých letech nepřestalo bavit chrlit zlostné obličeje a metalová gesta včetně vrtulníků headbangingu. Na pódiu se baví naprosto všichni, a i pod pódiem začíná chvílemi slušně blafat kotel, který se i několikrát krátce roztočí do chaotických mosh-pogo aranží. I tak si stále připadám, jako by nám tato legenda přišla, resp. přiletěla, zahrát na jakousi bizarní privátní akci.Grutle Kjellson, kapitán veslice u hlavního mikrofonu, nepřestává burcovat poněkud nesmělé publikum. Hojně užívá i obraty v thajštině, dle hodnocení domorodce s perfektní výslovností a přízvukem. Takové „C’mon Krungthep“ umí nahodit tu správnou pojistku. Kjellson navíc nezapomíná krátkými vysvětlivkami citlivě uvádět jednotlivé skladby, takže jsme se dověděli, že například „Vetrarnott“ je kompozice o zimní noci a „Isřders Dronning“ o královně opuštěných ledů.Je vidět, že skupina dorazila z Japonska, kde šílenství příznivců chutná poněkud jinak než tichá pokora zdejších oveček. Komornější atmosféru se snaží sympaťák Grutle rozproudit neustálým hecováním přihlížejících, jako vtipnými hláškami typu „Klidně si křičte kdy chcete, tady nejste v chrámu, my stejně budeme hrát.“. Před skladbou „Isa“ musí na jeho pokyn všichni přítomní zvednout ruce vzhůru, a že si je mohl kormidelník do poslední paže spočítat. Zkrátka nefalšované nadšení z kvintetu jenom srší až do samého konce devadesátiminutového vystoupení. Je až neuvěřitelné, kolik energie mohou tito skuteční hudební nadšenci podobným pozitivním přístupem předat druhým lidem. Pro mě byla tato lekce z profesionality velmi inspirující a opět mohu prohlásit, že jsem si hudbu nadmíru užil ve vší nahotě a bez jediné kaňky. Ale, jelikož jsem tam nikde neviděl žádné reklamy, ani propagační předměty možných sponzorů, tak mě pořád vrtá hlavou ta druhá samozvaná otázka, ale kvůli ní jsem přece na koncert nešel. To nadšení všech zúčastněných se reálně spočítat nedá, to se musí prožít.Setlist: Root Of The Mountain, Ruun, Vetrarnott, Loke, Fenris, Isřders Dronning, Sacred Horse, Isa, Allfadr Odinn.MONSTER MAGNET - God Says No - 100%http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_god_says_no_recenze/1497http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_god_says_no_recenze/1497janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po komerčním úspěchu „Powertrip“ značil prodejníneúspěch následujícího alba „God Says No“ velké rozčarování, zvlášť když materiál patří dodnes k úplně nejlepším, jaké ze sebe kdy MONSTERMAGNET dostali. Zákonitosti fungování hudebního byznysu však byly vždy velmi nevyzpytatelné, zvlášť pak na přelomu milénia. Vydavatelství zkrátka kapelu příliš nepodpořilo, což se záhy ukázalo jak předzvěst ukončení spolupráce s A&M Records. Velký propad zájmu deska pocítilazejména ve Spojených státech, kde se tou dobou proháněly nejrůznější módní vlny přihrávající co dva roky pozornost k úplně jiným souborům. Alespoň že Evropa zůstala stále tak nějak na svém. V době nástupu kapel jako LINKIN´PARK, SYSTEM OF A DOWN nebo SLIPKNOTprostě nebylo v USA snadné uspět s čímkoliv jiným. Nicméně MONSTER MAGNETv roce 2000, hezky stranou většího zájmu médií, nahráli své ultimativnídílo, které je navždy definovalo jako velkou hardrockovou formaci. Za asistence producenta Matta Hydea se kapele podařilo vytvořit mocné a ohnivéalbum, kde se již na zadní obálce členové kapely nacházejí v rolích jakýchsi post-apokalyptických pouštních bohů. Album „God Says No“ bylo posledním pro rytmickou sekci JohnKleinman a Joe Calandra, která to s Davem Wyndorfem táhla už od dob debutu.Nevím, jaký byl důvod jejich odchodu, každopádně se již v řadách MONSTERMAGNET nikdy neobjevili. Co se týče vyznění materiálu, bylo opět poznat, jak se skladatelská stránka muzikantů nadále zlepšuje a struktura skladeb se posunula více ke klasickyhardrockovému vyznění, respektive k jeho americké obdobě vyvěrající z bluesového podhoubí a vlastnící nápadnou inklinaci k metalu. Rozmáchlé songykolikrát gradovaly z akustických fází, některými pasážemi prostupovaly zvukytajemných hammondů evokujících rockový dávnověk, leckterá skladba si držela jistý bluesový esprit, jinde prozměnu dunělo ďábelské a do moderního kabátku hozené boogie. Celkově vzato, šloo velmi pestrou a energickou sbírku, u které ještě osmnáct let po vydánínalézám spousty zajímavých momentů. Jak už jsem výše zmínil, nápadný byl další zvukový vývoj,neboť hutné a podlazené kytary se tak nějak přirozeně přetransformovalyv pevné a vygradované party sloužící více hymničnosti. Skladby získaly napevnějších melodiích, celkově byl pak zvuk ostřejší a zase o něco vzdálenější zhuleneckému undergroundu než v průběhu celých devadesátých let. Kytarová hra Eda Mundella získala na větší pestrosti askladby byly šperkovány nepokojnými kytarovými sóly. Do sestavy ostatně přibylještě druhý kytarista Phil Caivano, který nakrátko (jen do odchodu rytmické sekce) rozšířil řady MONSTER MAGNETna kvintet, navíc si s Mundellem herně docela dost rozuměl. Deska začíná plíživým způsobem, neboť pomalá a mocná „Melt“v sobě koncentruje bobtnající napětí a uvádí posluchače do alba tak,že ten se cítí velmi natěšen na proud věcí příštích, na ten božský rockový výbuch. Následná „Heads Explode“jako by tedy uvolnila všechna stavidla nahromaděné energie. Skladba je údernouhitovkou v machisticky rockovém stylu a byla po zásluze nominována do role singlu. „Doomsday“ má v sobě cosiďábelského a svou zaujatostí do repetitivně rychlých boogie partů a lehcevyšinutým přednesem dostává do alba atmosféru zakázaného ovoce. To polo-akustický titulní kus„God Says No“ má v sobě romantiku velkých hardrockových skladeb. Stejně povedenáje „Kiss Of Scorpion“, kde Wyndorf zní skoro jako Tom Jones, což ještě více posiluje u skladby její nadžánrovou kvalitu, docela bych si jí dovedl představit v roli doprovodu nějakého filmu. Rozverné hammondy zde rozehrávají retrařské taneční pozdvižení. Pestrost materiálu sloužila tehdy MONSTER MAGNET ke cti a v dané době jim v podobném machistickém rocku jen málokdo konkuroval (snad krom THE CULT vlastně nikdo). Střed alba je asi nejslabším článkem, protože „Gravity Well“,„All Shook Out“ nebo „My Little Friend“ nepředstavují zrovna vrchol kreativníhoumění kapely, ale na druhou stranu nejde zas o žádnou hlušinu, zkrátka střed desky, kde se MONSTER MAGNET připravují na zdrcující finální výpad. Ten přichází v poslední třetině, neboťzadumaná „Queen Of You“ dokáže okouzlit svou melodikou i uhrančivě hypnotizovat, a to stejně zaručeně jako kalifornská rocková jízda „Down Inthe Jungle“ smést z povrchu zemského. Vrcholem desky jepravděpodobně mocně rozmáchlá suita „Cry“, která je esencí stylu MONSTER MAGNET aWyndorf v ní působí jako vládce světa. Odlehčení přichází s elektro latinem „Take It“, aby závěrečná „Silver Future“ znovu definovala hymnicky rockovoupodstatu této sebranky. V době těsně po vydání alba „God Says No“ (nahrávce natolikkvalitní, zajímavé a zároveň neúspěšné) stála kapela paradoxně na rozcestí, kdy se ani nevyjelo na evropské turné a nebylovůbec jisté, zdali budou MONSTER MAGNET pokračovat a u jaké vydavatelské stáje vyjdou jejich další nahrávky, pakliže nějaké přijdou. Nakonec se všechno v dobré obrátiloa po opuštění paluby dvou starých členů došlo k podpisu smlouvys německých vydavatelstvím SPV, ale o tom až příště.VOIVOD - Praha, Futurum, 7.září 2018 http://www.crazydiamond.cz/voivod_praha_futurum_7zari2018_report_koncert/1496http://www.crazydiamond.cz/voivod_praha_futurum_7zari2018_report_koncert/1496janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dva týdny před vydáním čtrnáctého řadového alba „The Wake“vyrazili kanadští VOIVOD na evropské turné, které zahájili v Praze koncertem v klubu Futurum na Smíchově. Nezaměnitelní inovátoři potvrdili, že jsou stále kapelou, se kterou si žádnou jinou nemůžete splést. Bylo tomu tak již před třiceti lety a je tomu tak i nyní, kdy VOIVOD chytají další ze svých pověstných fazón s příchutí dosud neidentifikovatelné anorganické hmoty. Postupem let si svou thrashmetalovou platformu pozoruhodně upravovali, obohacovali ji až z toho kolikrát vyšel spíše progresivní rock zvláštního ražení, ale vždy zněli svojsky, osobitě, tak jako nikdo na světě. Poháněni bohatou imaginací jejich šéfa, bubeníka Michaela „Away“ Langevina, jinak odmladých let zapáleného fanouška sci-fi literatury a cyber-punku, se tak dnes dostávají do situace, kdy znovu začínají sklízet plody své dlouholeté práce i cose týče zaplněných sálů. Jakoby větší část posluchačstva dnes konečně do těch jejich mimozemských příběhů dorostla. Ano, ve Futuru bylo poměrně slušně plno a celý koncert senesl ve skvělé, fandovsky zaujaté atmosféře. I s dvěma stále ještěnováčky, kytaristou Danielem „Chewy“ Morgrainem a baskytaristou Dominiquem„Rocky“ Larochem se budoucnost VOIVOD zdá dnes opět zářivá, otevřená novým neočekávanýmdobrodružstvím, což by brzy vydaná deska měla potvrdit, zvlášť když užpředchozí počiny, jako comebackové album „Target Earth“ a EP „Post Society“,potvrdily dlouholetou výsadu originality v tvorbě Kanaďanů. Na této kapele bylo ostatně vždynejcennější, že v každém svém období zněla tak trochu jinak, aniž by tímztratila na svém typickém DNA. Umělecká stránka věci ostatně hrálav jejich případě prim už od poloviny osmdesátých let, kdy se, ještě cobypionýři agresivního thrash metalu, snažili o boření tabu poněkud jinýmiprostředky, než tomu bylo kolikrát v době pozdější, poznamenané většíškálou muzikantských schopností. Už první dvě skladby vypuštěné z novinky - „ObsoleteBeings“ a „Always Moving“ - zní velice zajímavě a jsou příslibem velkých věcí, tedy hlavně stavu, že laťkanastavená předchůdci nebude výrazně snížena. I naživo obě položky zní výtečně acelkový dojem budí výhradně pozitivní, neboť kromě vždy skvělého řemeslaobsahují i onen tolik typický psycho-esprit a atmosféru setkání s čímsiprapodivným a takřka mimozemským. Zkrátka a dobře zvuk nových VOIVOD je stejnědivný a autentický jako v případě jejich klasik, díky čemuž skupina náleží mezitěch několik málo vyvolených, kterým jsou jejich fanoušci věrní až za hrob. Do role předkapely byla v pátek nominována čtyřčlennášvédská úderka MAGGOT HEART, ze tří čtvrtin ženská rock´n´rollová formace existující zatím pouze tři roky, ve své tvorbě kombinující garážový rock s prvky alternativních kytarovek po vzoru SONICYOUTH. V čele této formace stojí dvaatřicetiletá zpívající kytaristkaLinnéa Olsson, dosud známá především z projektu THE OATH, který na dvaroky dala dohromady s Johannou Sadonis, dnes šéfkou německo-švédskéstoner-rock formace LUCIFER. Hudba MAGGOT HEART má sice poněkud dalekok metalovému zvuku. Posluchač v jejichpřípadě po nějaké době zjišťuje, že skladby stojí a padají se stále podobnými postupy, alejako oddechovka, která má potenciál navnadit na hlavní hvězdu večera zafungovaliv pátek docela obstojně. Poměrně podivínský projekt má za sebou dvě řadovky - debut „City Girls“ a aktuální dvojka „Dusk To Dusk“. Na šéfce byla trochu znát nervozita a ne úplně zvládnutá role spojovacího článku mezi kapelou a návštěvníky, jakoby ti hudebníci okolo ní byli jenom nějakými nájemnými žoldáky, co koncert odehrají a tím jejich funkce končí. Alespoň tak na mne působili. Koncert ukázal, že skupině schází především zajímavé skladby, ale také vnitřní interakce mezi hudebníky a to hlavní načem stojí jejich pódiová prezentace, budiž přisouzeno spíše určité obecné stylizaci. To zkušení kybernetici VOIVOD byli zcela jiným šálkem kávy, protože odprvních tónů třaskaviny „Post Society“ dokázali vlítnout zprudka do dění, takže měl Denis „Snake“ Belanger v jeden moment vůbec co dělat, aby se probojovalz chumlu rukou fanouškovského osazenstva zpět na pódium. Lidi jej prostě nadnášeli nad svými hlavami kamsi do neznáma, byť se tomu letitý matador bránil. Svými nekoordinovaně klátivými pohyby a skoro až Lábusovskými gestydodal postavě hlavního konektora mezi kanadskou posádkou a fanoušky dostatečný psycho náboj. Zvuk VOIVODbyl ten večer velice čistý a tradičně velmi divný, respektive patřičně mimozemský,chladný a odlidštěný. Zkrátka v nejlepší možné formě. Awayovi chaotickébeaty poháněly každou ze skladeb naprosto úžasným způsobem, čemuž bylpřizpůsoben i výběr materiálu, jehož základ tvořily hlavně písněz nejúspěšnějšího období – tedy druhé poloviny osmdesátých let. Hned druhá„The Unknown Knows“ (asi nejznámější položka z vrcholného alba„Nothingface“) patřila k stěžejním momentům koncertu, stejně tak věci jako„Psychic Vacuum“ nebo „Technocratic Manipulators“ z desky „DimensionHatröss“. Když se však sálem rozezněl ústřední agresivní riff songu „RavenousMedicine“, byli už všichni definitivně lapeni a napojeni na voivodí orbit.  Obě nové skladby „Obsolete Beings“ a „Always Moving“ zaklasikami nezaostávaly a myslím si, že mají do budoucna velkou šanci se zařaditmezi koncertní stálice programu kapely. Jisté odlehčení z mého pohleduznačily dvě věci z počátku devadesátých let, jmenovitě rozverně punková „The Prow“z „Angel Rat“, která platí za asi nejchytlavější hitovku kapely v jejichdiskografii, a pak znamenitá prog-rocková katarze „The Lost Machine“z alba „The Outer Limits“. Na složení set-listu bylo tudíž poznat, že sekapela snaží svůj program vyvážit a rozprostřít mezi více nahrávek svéhopestrého portfolia. Oba nováčci po celý koncert váleli a už teď je jasné, že sestali právoplatnou náhradou, přičemž zejména pozice kytaristy Daniela Morgrainanebyla na začátku vůbec jednoduchá, neboť nahradit Piggyho se jevilo jako úkoltakřka nemožný. Chewy jej však zvládl na výtečnou. Znamenitý koncert tak bylzakončený ve velkém stylu vypalovačkou „Overreaction“ a fanoušci dokázali, žeVOIVOD patří mezi ty kultovní šťastlivce, jejichž základna ani s věkem fans neztrácízapálenost, nadšení ani početní zastoupení, spíš bych řekl pravý opak. Žeby tu jejich hudbu začalo po třiceti letech více lidí skutečně chápat? Až jsem se nad tím plným sálem musel usmívat.VOIVOD - Praha, Futurum, 7.září 2018 (galerie)http://www.crazydiamond.cz/voivod_praha_futurum_7zari2018_koncert/1495http://www.crazydiamond.cz/voivod_praha_futurum_7zari2018_koncert/1495janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Prověřený smíchovský klub Futurum byl v pátek 7.září svědkem skvělého koncertu kanadských vizionářů VOIVOD, který se uskutečnil v rámci jejich právě začínajícího evropského turné, mimo jiné propagujícího také jejich aktuální novinku The Wake. Ta vyjde u stáje Century Media 21.září a patří z mého pohledu k nejočekávanějším metalovým nosičům podzimní části roku 2018. Na povedené akci vystoupila v roli předskokanů taktéž švédská garážová kapela MAGGOT HEART. Čtveřice vedená Linneou Olsson, někdejší kytaristkou dvoučlenného německého retro projektu THE OATH, však patřila mezi velké neznámé. Zde jsou tedy nějaké fotky, více informací bude uvedeno posléze, v rámci pondělního reportu.QUEEN - Queen II - 80%http://www.crazydiamond.cz/queen_queen_ii_recenze/1494http://www.crazydiamond.cz/queen_queen_ii_recenze/1494lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Jestli se až do vydání debutního alba věci pro QUEEN vyvíjely poměrně zdlouhavě, v roce 1973 se karta obrátila. V červenci vyšla deska a následující měsíc už kapela opět mířila do studia, aby zde stvořila jejího následovníka. Zároveň pilně propagovala debut, který si vůbec nevedl špatně, i když o nějakém frenetickém nadšení posluchačů se ještě mluvit nedalo. Počet příznivců skupiny ale kontinuálně stoupal a byl založen i fanklub QUEEN, ve své době velmi důležitý komunikační kanál mezi muzikanty a fanoušky. Na druhou stranu ale měla kapela v té době a ještě hodně dlouho potom velké problémy s novináři, kteří se starali hlavně o pavlačové drby kolem Freddieho a muziku QUEEN buď ignorovali nebo jí prorokovali brzký konec.Samozřejmě se pokračovalo i v koncertní činnosti. V lednu 1974 čtveřice dokonce dostala nabídku na odcestování do Austrálie, tahle štace ale nakonec patřila k nejhorším v jejich kariéře. Nejen, že protinožci tehdy QUEEN přijali dost nevraživě, některé z muzikantů navíc provázely zdravotní problémy. Nejhůře to odnesl Brian May – před odletem absolvoval očkování, které mu ale asi bylo aplikováno nesterilní jehlou, takže kytarista dostal těžké záněty a téměř přišel o ruku. Kapela ale v Austrálii zažila přece jen i příjemné chvíle – album „Queen II“ bylo definitivně dokončeno a tak si jej mohli přehrát na malém gramofonu v hotelovém pokoji. Alespoň nějaká náplast za pokažené turné.Queen IIVraťme se ale k nahrávání. Co se týká podmínek ve studiu, byli na tom QUEEN tentokrát výrazně lépe než u debutu. Protože měli dostatečné množství času, mohli si s připravenými skladbami pořádně pohrát a zrealizovat album plné propracovaných, mnohovrstevatných skladeb, které můžeme označit nejpřesněji asi jako art rock. I když se nejedná o koncepční album, člověk z něj má přesně ten pocit – velkolepé mnohaminutové opusy, v nichž se vystřídají snad desítky motivů, následují klidné jednoduché skladbičky, které slouží trochu jako mezihry nebo vstupy pro další velké kompozice. Celek působí jako velmi sevřený útvar, dobře vymyšlený a provedený, oproti první desce jakoby monotématický a držící se v jedné náladě – rozvážné, jemné, melancholické. Hodně specifické jsou tentokrát i texty – kapela se ponořila do říše fantazie, hrála si s emocemi a různými temnými náměty. Podle nálad, které se ve skladbách objevují, jsou nazvány i strany desky - „Side White“ a „Side Black“.Bílá strana albaCelý komplet rozehrává stručný otevírák „Procession“, fanfára složená z vrstvených kytar, které uvozují druhou skladbu „Father To Son“. Ta je hned jedním z velkých momentů alba – rozsáhlý opus, který vyznívá jednoznačně hymnickým dojmem, přitom ale setrvává v klidné, snad až stoické náladě. Zvláštní píseň. Následuje baladická „White Queen (As It Began)“, kterou Brian May složil už někdy v roce 1968. Příznivci kapely bývá někdy přirovnávána ke slavnější baladě „Love Of My Life“, za sebe si ale myslím, že až tak dobrá není. Atmosférou ale určitě není daleko. Že je „Queen II“ zajímavá deska, dokazuje i další položka „Some Day One Day“ zpívaná Brianem Mayem. I když nepatří mezi ty nejvýraznější na albu, já osobně ji mám z celé kolekce skoro nejradši, navíc mi Mayův sametový hlas vyloženě lahodí a je skoro škoda, že kytarista na albech QUEEN sólově nazpíval jen několik skladeb. Poslední písnička na bílé straně má název „The Loser In The End“ a jde o celkem nevýraznou záležitost, která aspoň mě proteče ušima a nezanechá zvláštní dojem.Ve znamení černéDruhá, „černá“ strana alba je trochu jiná. Úvod obstarává „Ogre Battle“, příběh o bitvě dvou bájných obrů. Skladba je ze všech na desce nejvíc rocková, navíc protkaná různými zvukovými efekty simulujícími mlátící se kolohnáty – úvodní skřek vysokých hlasů gradujících až k nesnesitelnosti je pěkně děsivý! K písničce „The Fairy Feller´s Master-Stroke“ se Freddie Mercury inspiroval u stejnojmenného obrazu visícího v londýnské Tate Gallery. Hudebně jde o výrazně uměleckou záležitost, míchající mnohohlasy a celkově působící vznešeným dojmem. Přímým přechodem na ni navazuje kratičký kousek „Nevermore“, který jakoby rozvádí motivy naznačené už v předchozím songu. V těchto dvou písních jakoby se začal ozývat duch budoucího queenovského majstrštyku, slavné „Noci v opeře“. Totéž platí i o „The March Of The Black Queen“, monumentální sedmininutové kompozici, která bývá označována jako předobraz geniální „Bohemian Rhapsody“. Já ji tak vysoko nevidím, ale shodné znaky určitě má – například zklidňující pasáž v šesté hrací minutě, která byla později v „Bohemce“ téměř do noty opsána. Kontrast „černé královně“ pak vytváří předposlední kus, ne příliš výrazná, ale příjemně poslouchatelná „Funny How Love Is“, která si opět libuje v mistrovských mnohohlasech a divadelní atmosféře.Co na albu ale trochu chybí, je hitový materiál. Písničky, které by na koncertě zafungovaly jako rozbuška co vyburcuje dav a donutí všechny zpívat refrény a tleskat do rytmu. Přitom všeobecně byli QUEEN právě ve skládání silných melodií opravdoví mistři. Na albu „Queen II“ je takováhle skladba pouze jedna – závěrečná, na předchozím albu už naznačená „Seven Seas Of Rhye“, která disponuje vším uvedeným a i když není úplně jednoduché definovat, v jakém stylu se přesně nese, jde o jasný koncertní trhák a vlastně o první opravdu úspěšnou skladbu v historii QUEEN. Škoda, že podobných momentů na albu není víc, takhle přes všechnu svoji kvalitu může album na některé posluchače působit trochu ospale a je spíš lahůdkovou záležitostí pro milovníky art rocku než deskou pro rockového fanouška.Skrze smůlu směle vpředDruhé album QUEEN je nejméně typický počin v jejich diskografii, znalci kapely ale velmi ceněný. Snad i díky obalu, na kterém kapela poprvé předvedla svou kultovní pózu – osvětlené tváře muzikantů vystupujíci z temnoty – kterou proslavilo legendární video k „Bohemian Rhapsody“ a vlastně i parafráze v klipu „One Vision“ z roku 1986. Druhá deska QUEEN ale každopádně zabodovala, dostala i do britského žebříčku a vystoupala až na skvělé 7. místo. O pořádný kus výš kapele určitě pomohla i všeobecná obliba skladby „Seven Seas Of Rhye“.Skupině se dařilo i na koncertech, QUEEN vyrazili dokonce i do USA, kde předskakovali skupině MOTT THE HOOPLE. Hráli i společně s AEROSMITH, kteří také propagovali své druhé album a hvězdnou hodinu měli ještě před sebou. Turné bylo bohužel narušeno náhlou nemocí Briana Maye, který dostal žloutenku, zřejmě ze stejné jehly, která mu tolik nadrobila na australském turné. Přes všechny trable ale intenzivně vznikal materiál na novou desku, která se měla začít nahrávat v červnu 1974. O tom ale až příště!MONSTER MAGNET - Powertrip - 100%http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_powertrip_recenze/1493http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_powertrip_recenze/1493janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Čtvrtá deska „Powertrip“ je v rámci celé diskografie MONSTERMAGNET velmi speciální. Po úspěchu předchozího alba „Dopes To Infinity“ z roku 1995 a odježdění všech následujících koncertních šňůr si kapela z New Jersey konečně vybrala chvíli volna, ale že by se jednalo o letargické povalování, o tom nemohla být v případě této nespoutané sebranky ani řeč. DaveWyndorf totiž velmi záhy odjíždí do Nevady, aby zde nejprve nasával atmosféru města heren astriptýzových barů, Las Vegas, a posléze po celé tři týdny, absolutně odstřiženod civilizace, v jednom nejmenovaném hotelu pro změnu nacházejícím se uprostředpustiny, tvořil právě skladby pro nový materiál, který se posléze stal náplnídesky „Powertrip“, přičemž témata skladeb se týkala většinově událostí, kterédobrodružný frontman za poslední dobu zažil na svém výletě. Nebylo nic, co by ambiciózního hudebníka a rockera každým coulem v jeho nejdůležitějším tvůrčím období zastavilo, a tak deska s„beatnickým“ podtextem dýchala tvůrčí energií a upřímností, přičemž kulisamivětšiny skladeb se logicky stalo prostředí pompézně zveličovaného světa americkézábavy, která stojí a padá především na vydělávání peněz.  Ačkoliv původní motivy skladeb vymyslel Wyndorf zcela sám, jezjevné, že do výsledku jaký nakonec známe mu museli pomoci jeho spoluhráči,ovšem i výtečný producent, kterým se Matt Hyde skutečně jevil a svou pověst potvrdil. Podstatná pro tohlealbum byla nekašírovaná rocková opravdovost, ale také skladatelská nápaditost, protože i přes relativně tvrdé a surovévyznění zde působí většina rockových vypalovaček hodně chytlavě. Stejně tak hrálaroli vzájemná diferencovanost skladeb, takže jsme dostaly, jak songys bouřlivě vygradovanými refrény, tak pozvolnější věci, jejichž groovepomalu narůstal z akustických začátků až do peklem spalovaných finálních partů. Nasvé si přišli, jak příznivci hitovek na první dobrou, ale i zadumaní podivínitoužící po něčem hlubším. Hned pět skladeb z alba bylo použito dosoundtracků k některým z právě tehdy vycházejících filmových trháků.Tak namátkou třeba titulní skladba alba, která se stala ústřední věcí filmu„Soldier“ z Kurtem Russelem v hlavní roli, mohla sloužit jako dokonalá definice stylu kapely. Asi největší úspěchznačila „Space Lord“, rytmická dusárna se specifickým charismatem, ospalýmúvodem, ale i tím nejbombastičtějším a nejfrajerštějším refrénem, která ideálně vyobrazilanebezpečné scenérie slávy na povrchu nablýskaného světa americké zábavy.  Ve skladbách MONSTER MAGNET se to v roce 1998 hemžilonahými ženami, všemožnými podivíny, bezskrupulózními boháči, kteří jsoupřipraveni platit za ledacos, ale také typy z úplného okraje společnosti.Ďábelská nahrávka tak nepostrádá ani v textové rovině peprný náboj aprezentuje Spojené státy jako zemi, kde je dalece největší důležitost věnovánapenězům, materialismu a pozlátku celkově, to všechno budiž v tomto světě upřednostňováno před duchovnějšími aspekty života. Odúvodní riffové bouře „Crop Circle“, až po vášnivě odehraný závěr v podoběuhrančivé suity „Your Lies Become You“, vypovídá materiál o maximální koncentraci na ústřední téma sdělení. Silná je tahle deska rovněž co se týčeatmosféry a schopnosti dostat do skladeb potřebný feeling, což je doménou třebadesperátské „Temple Of Your Dreams“. Asi by se tahle věc dala přiblížit nejlépe jako stoprocentnípřenesení srdce do skladby samotné. Ano, Davu Wyndorfovi na tomhle albu věřímkaždou notu, a i jeho spoluhráčům se zde zadařilo, zejména pak kytarista EdMundell, který zde neúnavně sóluje a šperkuje každičkou skladbu, opravdu nezůstal o nic pozadu. Album působí více hrdinsky,životaschopně a mnohem méně zahuhlaně než všechna tři předchozí. Jasně, je zdedlouhý psychedelický výlet „Bummer“, který stojí na těžkotonážních riffech, ale pakzde vše vynahrazují uvolněnější proto-punkové vypalovačky jako „Baby Götterdamerung“ nebo„19 Witches“. Druhá zmíněná proslula zejména mexickým temperamentem, výraznouakustickou kytarou a celkovým latino nádechem.  Rockovou podstatu souboru, který už se nacházel mnohem dálnež před pár lety, v časech svých undergroundových stoner-metalových počátků, velmi dobře charakterizovalazejména skladba „3rd Eye Landslide“, věc toho typu, kterou by ráda vlastnila ve svém repertoáru i rockověji působící METALLICA té doby. K napsání songu „See You InHell“ inspirovala Wyndorfa jeho vlastní zkušenost, kdybyl během jedné ze svých cest tradičním americkým Greyhoundem konfrontován s příběhem nějakéhopomateného hipíka, který mu z ničeho nic údajně sdělil, že se svou ženou zabil vlastní dítě a záhypohřbil. Zmatený Wyndorf tehdy autobus pod dojmem z nechtěného setkání s šílencem naprvní zastávce opustil, ale co rozhodně opouštět nechtěl, byla jeho hudebníkariéra a práce se svými nápady určenými pro MONSTER MAGNET, které v roce 1999, v průběhusvětové šňůry, kdy ve Spojených státech předskakoval MARILYN MANSON av Evropě dokonce posléze i METALLICE, dostal do vrcholné formy. Kapela se tehdystala velkou záležitostí, a i zdařilé album nakonec fanoušci ověnčili zlatou deskou,neboť se jej prodalo jenom v prvním roce po vydání okolo půlmilionu kusů.PRIMAL FEAR - Apocalypse - 70%http://www.crazydiamond.cz/primal_fear_apocalypse_recenze/1492http://www.crazydiamond.cz/primal_fear_apocalypse_recenze/1492janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Až na první dvě řadovky jsem PRIMAL FEAR nikdy nesledoval. Na přelomu milénia jsem si pro sledování podobného hudebního pojetí připadal už trochu odrostlej. Když jsem v devadesátkách netrpělivě a hodně dlouho marně čekal na obrození heavy metalu, nenapadlo mne, že když to v roce 1998 přijde, budu už trochu někde jinde, dál. :-) Postupem času jsem se dokonce vyhýbal kapelám, které, ačkoliv vyznávalyklasické heavymetalové prostředky, nikdy nepůsobily v onom děníosmdesátých let, a nejen kvůli onomu aspektu nepůvodnosti, ale vadilo mně, že jsou tihle novodobí gladiátoři staveni metalovým tiskem do role svěžích hvězdiček, aniž by k něčemu podobnému byl důvod. Podobnýpředsudek jako v případě PRIMAL FEAR jsem u sebe pozoroval i v případě švédských HAMMERFALL,které odmítám celou dobu řadit mezi klasiky heavy metalu a to díky příslušnosti k jiné generaci, než je tomu u ACCEPT a podobných. Kapely, které sváprvní alba vydaly až někdy v druhé polovině let devadesátých považuji za zpátečníky a ti přece nemůžoubýt heavymetalovou klasikou, no ne?  V případě PRIMAL FEAR považuji přítomnost zpěváka RalfaScheeperse, který svého času působil u GAMMA RAY (konkrétně v době jejich prvních tří řadovek), vlastně za ten nejpozitivnější prvek jejich tvorby. Jeho hlas se mněvždy líbil, a pakliže jej po odchodu od Kaie Hansena přijala další ambiciózníkapela, jsem rád, že se v ní dlouhodobě uchytil. Druhým členem náležícímke klasickým personám německého 80´s metalu je samozřejmě baskytarista a šéf MattSinner, jehož tvorbu jsem již v době debutu PRIMAL FEAR znal, neboť jsemměl nahraných několik stěžejních desek jeho předchozí kapely SINNER, kteráhrála v osmdesátých let na tamní scéně stěžejní úlohy.  PRIMAL FEAR mě na začátku své dráhy přišli docela k pousmání,zejména se svou snahou na konci devadesátých let hrát ničím nezkažený metal. V době, kdy ještě nebylo jisté, že se to celé opět zlomív obrovskou popularitu melodické metalové hudby, jsem hleděl na jejich produkci jako na něco neuvěřitelného. Měl jsem zkrátka jiné favority a například návrat robustnějších speedmetalistů ANGEL DUST mne oslovil mnohem více.    Když tak novinku „Apocalypse“ poslouchám, nebudí na mne sicedojem nějaké úžasné desky desetiletí, ale vzhledem k tomu, že PRIMAL FEARjiž dvacet let neúnavně pracují na své kariéře a vydávají alba jako na běžícímpásu, nepůsobí dílo jako produkt vyčerpané kapely, která už jen ze setrvačnosticosi vytváří, právě naopak, ten tlak je přímo hmatatelný už od úvodních tónůtřeskutě speedmetalového sprintu „New Rise“. Hlavně tedy díky pevnému Scheepersovuhlasu se letošní skladby velmi dobře poslouchají a vlastní potřebný jadrnýnáboj, o čemž svědčí i další hymny jako je zde riffová divočina „The Ritual“, majestátní„King Of Madness“ s rozepjatým refrénem sebejistě přelétajícím nad krajinou jak orel skalní, nebo„Blood, Sweat And Fear“, tedy kvapík, který zas pro změnu upoutá typicky německoumetalovou úsečností.  Když přijde čas na pomalou a vznosně nadýchanou hymnu „Supernova“,přichází zřejmě jeden z nejpozoruhodnějších momentů alba. Dramatické čísloneponechává nikoho na pochybách, že PRIMAL FEAR jsou letos v pozoruhodnéformě. Osobně nemůžu zhodnotit novinku ve srovnání s většinou předchozích desek,protože jsem kapelu celou tu dobu nesledoval, ale nějak podvědomě tuším, žepokud by tahle kapela vydávala celou dobu alba jako je právě tohle, byla by asitrochu výš. Deska si i nadále udržuje stabilní ráz, byť podobně neobyčejnýchmomentů jako v její první půli přijde v té druhé již o něco méně(nicméně např. rockec „Fight Against All Evil“ nebo futuristicky strojovýmitempy charakterizovaná „Into The Fire“ mají určitě velké kouzlo. Z mého pohledu je tohle prostě kvalitnígermánská ocelařina, která nepůsobí v žádném případě jako uměle vyhnanáblbost od druhořadé kapely.U.D.O. - Steelfactory - 80%http://www.crazydiamond.cz/udo_steelfactory_recenze/1490http://www.crazydiamond.cz/udo_steelfactory_recenze/1490janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Předpokládal jsem, že když Udo Dirkschneider odjezdil svénekonečné koncertní štace, aby se navždy rozloučil se skladbami ACCEPTproslavenými mimo jiné také jeho specifickým hlasem, bude případné pokračováníjeho kariéry pod značkou U.D.O. hledět už výhradně vpřed. Není tomu tak. Zkušený maršálekz Wüppertalu prostřednictvím nové desky „Steelfactory“ vyloženě podbízíposluchače k vzpomínkám na zřejmě nejslavnější německou klasicky heavymetalovoukapelu všech dob. Vlastně to ale není vůbec špatná retrospektiva, protože kdyžčlověk přijme novinku U.D.O. jako hudbu se silnou inklinací k pravověrnémutěžkému kovu z osmdesátých let, pak prakticky nemůže být zklamán.  Skladby mají potřebný švih, zdravé jádro, jsou výtečněodzpívané a i po instrumentální stránce skvěle zvládnuté. Naopak se mě zdá, žesoučasná čtyřčlenná sestava zažívá dobré období. Zde jen připomenu, že Udav současnosti doprovází ruský kytarista Andrey Smirnov, šikovnýheavymetalový strunotepec a dělník přicházející vždy s potřebnými nápady,schopný dodat energii svými důraznými riffy a ještě perlit prostřednictvím sól. Takže i po dva roky starém odchodu jeho kytarového parťáka Kasperi Heikkinena se své úlohy nezalekl a obstaral všechny party, byť U.D.O. druhéhostálého kytaristu pořád hledají a toto místo je zatím na koncertech obsazovánodočasnými koncertními hudebníky, hlavně tedy zkušeným Stefanem Kaufmannem.  Dále pak za bicími sedí Udův pětadvacetiletý syn Sven Dirkschneider, kterýdo soukolí zapadl během právě nedávno probíhajících turné, nahradil tudíž k PRIMALFEAR odcházejícího Francesca Jovina a tak se stal vlastně velmi rychle pevnousoučástí kapely. No a u baskytary se opět nachází zkušený Fitty Weinhold, stálice, která to s šéfem táhne od alba „Solid“ z roku 1997. Novinka ve srovnání s dvěma albovými předchůdci„Steelhammer“ a „Decadent“ drží minimálně krok a pouze potvrzuje, v jak dobrémrozpoložení se Udo Dirkschneider v současné době nachází. Jeho hlasový projev nejenže má stále mladický brus, ale novádeska je ze své podstaty poctivým těžkým kovem a nešetří na silných momentechschopných oblažit duši heavymetalového posluchače. Zkrátka jedna hymna zadruhou a nikde ani stopa po nějaké inklinaci k pochybným skladbovýmformám. Vše zahájí v rázném stylu kvapík „Tongue Reaper“,skladba dělaná v nejlepší tradici staré tvorby ACCEPT i U.D.O., aby druhá „MakeThe Move“ ještě více umocnila rozpoložení kapely, která má momentálně chuťskládat tak, jak to bylo ve zvyku ve zlatém věku let osmdesátých. InspiraceACCEPT jsou dost možná velmi silné právě proto, že Udova kapela dlouho koncertovalas jejich starým repertoárem. Právě ústřední rockové riffy atempo „Make The Move“ mohou leckomu připomenout takové perly jako „Midnight Mover“nebo „Up To The Limits“ z roku 1985, každopádně i Andrey Smirnovje velkým příznivcem ACCEPT a asi měl letos touhu zkusit si party vystavěné po vzorupráce Wolfiho Hoffmanna. Po trochu volnější „Keeper Of My Soul“, kde sekytarista blýskne i party připomínající ruský folklór, se dostávámek jedné z nejlepších skladeb „In The Heat Of the Night“, což jeklasická heavymetalová hymna ctící nejlepší možné vlastnosti styluz osmdesátých let.  Potěší další bezproblémový kvapík „Rising High“ trochupřipomínající éru ACCEPT okolo alba „Russian Roullette“, které je ostatně spolus fenomenální deskou „Metal Heart“ asi největší inspirací pro tohle albumprojektu U.D.O.! Není třeba si myslet, že by se novinka těmto deskám vyrovnala,při faktu, že obě období dělí více než třicet let, to vlastně ani možné býtnemůže, neboť aktuální materiál pořád jen pokukuje po něčem, co už tu bylo kdysi a novince tudíž schází onen dotek čehosi ryzího aneoposlouchaného. I když jde o velmi zdařilou rekonstrukci, jejíž kvalitu držíi několik skladeb ze závěru desky - „A Bite Of Evil“, „Eraser“ nebo „A RoseIn the Desert“, jedná se pořád o rekonstrukci. A proto tvrdím, že v rámcicelé diskografie U.D.O. jde o docela solidní a ve všech směrech nadprůměrný albovýzápis, ale o stejné laťce, jakou dosáhly alba ACCEPT z osmdesátých let neboprvní čtyři řadovky U.D.O., se tady mluvit jistě nedá. Pro nový materiálhovoří i zařazení nějakých těch volnějších skladeb, např. chorál „One Heart, OneSoul“ nebo uhrančivá balada „The Way“, takže potvrzuji, že kapela přišlas kvalitní porcí heavy metalu.  QUEEN - Queen I - 80%http://www.crazydiamond.cz/queen_queen_i_recenze/1487http://www.crazydiamond.cz/queen_queen_i_recenze/1487lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Asi každý hudební fanoušek by se rád podíval na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Tedy ne do Sovětského svazu, NDR ani socialistického Československa, nýbrž do staré dobré Anglie. Na v podstatě dost malém prostoru se tam tehdy rodila jedna famózní kapela za druhou, v klubech získávali ostruhy dnes legendární muzikanti a vydavatelské společnosti chrlily jedno album za druhým. Nahrávky, které dnes považujeme za naprosté milníky žánrů. Málokterá doba byla takhle plodná a proti současné kulturní poušti, kde se skoro všechno jen recykluje a napodobuje, ji můžeme označit za skutečný zlatý věk minimálně rockové hudby. Vezměme si třeba jen rok 1970, co všechno se tehdy událo – DEEP PURPLE vydali svůj největší monolit „In Rock“, přemýšliví PINK FLOYD progresivní manifest „Atom Heart Mother“, BLACK SABBATH stihli dokonce dvě alba, se kterými prakticky vynalezli heavy metal, a LED ZEPPELIN se přihlásili se svou nesmrtelnou „trojkou“. Za oceánem ve stejném roce vznikli veleslavní AEROSMITH, písničkáři Simon a Garfunkel vydali kultovní „Bridge Over Troubled Water“ a THE DOORS pátou studiovku „Morrison Hotel“. Všechno v jednom jediném roce. A to jsme ještě nezmínili, že v roce 1970 vznikla i jedna z nejdůležitějších kapel rockové historie – britští QUEEN! Skupina natolik výrazná, úspěšná a specifická, že si tady na Crazy Diamond určitě zaslouží podrobnou procházku po její obsáhlé diskografii.Předkrálovské obdobíChceme-li si povídat o QUEEN, musíme se na začátku nevyhnutně podívat i do doby před jejich vznikem. Vezměme to ale stručně – v biografiích kapely se doba před vydáním prvního alba probírá průměrně tak na třiceti-čtyřiceti stranách, my se to pokusíme nacpat do pár odstavců. Rozhodně se ale musíme zastavit minimálně u skupiny SMILE.Tahle sestava byla přímou předchůdkyní QUEEN, protože se v ní hned na začátku sešli kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor. Oba měli už nějaké předchozí zkušenosti s hraním (Brian působil například v seskupení 1984 a Rogerova předchozí štace nesla název REACTION), takže, když společně s basákem Timem Staffelem dali dohromady novou partu, všechno poměrně dobře šlapalo. SMILE byli vlastně taková vysokoškolská kapela – Taylor aspiroval na to, stát se zubařem, po pravdě ale na univerzitu chodil hlavně proto, aby se dostal do Londýna, kde to hudebně žilo. Naproti tomu May byl mimořádně nadaný student přírodních věd - jeho talent byl až takový, že si už jako mladík byl schopen sestrojit elektrickou kytaru, přesně podle vlastních představ o zvuku i „hardwaru“. Kytara na míru (později se jí začalo říkat „Red Special“) byla ohromnou devízou pro pozdější QUEEN, protože právě její nezaměnitelný sound se stal jedním z poznávacích znamení kapely.První koncert SMILE odehráli v říjnu 1968 jako předskokani PINK FLOYD, na pódiích se pak poměrně dobře usadili. O zhruba rok později se dostali i k prvnímu nahrávání - pro firmu Mercury pořídili singl se skladbami „Earth“ a „Step On Me“, nahrávka ovšem díru do světa neudělala, spíš se dá říct, že úplně propadla. I to byl možná důvod, proč Tim Staffel na jaře 1969 od SMILE odešel a kapela skončila činnost. Její důležitost pro QUEEN je ale nepopiratelná, už proto, že část materiálu z první éry QUEEN pochází ještě z dílny předchozí sestavy.Zrod legendyI když se SMILE rozešli, nenapadlo Maye s Taylorem ani na vteřinu, že by měli přestat hrát. Naopak, dali dohromady novou sestavu, a hned měli nového kumpána. Okolo SMILE se totiž už nějakou dobu motal jistý Farookh Bulsara, rodák z afrického Zanzibaru, jinak ale syn britských diplomatů, který nějakou dobu po přestěhování do Británie začal studovat v Londýně umění. Farookh, kterého ale všichni přátelé znali jako Freddieho, už měl zkušenosti z liverpoolské skupiny IBEX, disponoval hlasem s ohromným rozsahem a navíc byl přítelem všeho extravagantního a proslul talentem strhnout na sebe vždy a všude pozornost. Zdálo se tedy, že když Freddie posílil novou kapelu, získali Brian a Roger do sestavy ideálního frontmana. Postaral se i o název skupiny – po nápadech typu Grand Dance nebo Rich Kids vyboxoval Freddie název, který byl trochu nabubřelý, trochu provokativní, měl ale kapele zajistit nesmrtelnou slávu – QUEEN!Od samého počátku se dalo tušit, že Brian, Freddie a Roger by mohli dát dohromady něco mimořádného. Svoji novou kapelu nasměrovali do zvláštního spojení rockové muziky s divadelním pódiovým projevem a k míchání hard rocku a rock´n´rollu se zcela jinými hudebními směry. Navíc si skupina dávala mimořádně záležet i na vizuální stránce věci. V tom měl prsty samozřejmě hlavně Freddie, který jako člověk s výtvarným duchem pro kapelu od začátku vymýšlel výstřední kostýmy a celkový vizuál, který část posluchačů okamžitě nadchl a jiné stejně silně odpudil. Bulsara vytvořil pro QUEEN dokonce i originální symbol – erb složený z figur zvěrokruhu a královských motivů. Když si pak zpěvák ještě vymyslel umělecké jméno Freddie Mercury, kruh se uzavřel a jedna z nejosobitějších kapel v Británii mohla začít šokovat svět!Cesta k albuV červnu 1970 nová sestava odehrála první koncert, paradoxně ale ještě pod starým názvem SMILE. Byli to ale už QUEEN – chybělo jen najít čtvrtého člena. S pozicí baskytaristy měla kapela ze začátku trochu problém, po asi třech postupných adeptech ale mládenci narazili na toho pravého. Stal se jím bývalý člen skupiny OPPOSITION, student elektroniky John Deacon. Parta byla kompletní, vlastní písničky postupně vznikaly, mohlo se tedy začít uvažovat o prvních nahrávkách.K těm se QUEEN dostali poměrně brzy, i když trochu zvláštním způsobem. Někdy v létě 1971 bylo totiž v Londýně otevřeno nové nahrávací studio a byla potřeba kapela, která by pořádně prozkoušela technické vybavení a zároveň byla k dispozici jako referenční skupina pro případné zájemce. QUEEN na to kývli, protože tak mohli získat fůru zkušeností a za odměnu si i nahrávat vlastní skladby – vždycky ale v okrajových hodinách, kdy ve studiu bylo volno. Po dost velkých problémech se pak kapela dostala i ke smlouvě na album s firmou EMI a pracovala podobným způsobem na nahrávání desky – natáčelo se vlastně skoro rok, v různých studiích a se spoustou lidí okolo. Na konci listopadu 1972 bylo konečně hotovo a po nějakých dalších úpravách v červenci 1973 vyšel nejdříve singl „Keep Yourself Alive“ a o týden později konečně i album.Queen IPřestože Roger Taylor ze začátku prosazoval, aby deska nesla název „Top Fax, Pix and Info“, nakonec zvítězilo jednoduché eponymní pojmenování „Queen“. Na debutní album se jedná o nevšedně vyzrálou a skladatelsky zajímavou hudbu, která se rozkračuje široko od klasického rock´n´rollu přes šedesátkové a sedmdesátkové experimentování až po zemitý hard rock postavený na tepajících riffech. Pro většinu skladeb je navíc typické míchání mnoha vlivů přes sebe, takže vznikly poměrně složité kompozice, které ovšem nepostrádají drive a tah na branku. Obrovský tématický rozsah může trochu působit dojmem, jakoby kapela ještě úplně nevěděla, co přesně chce, a byla ve fázi zkoušení, co a jak půjde. Tahle mnohostrannost ale bude pro pozdější QUEEN typická a kapela tady na debutu jakoby předestřela, co všechno její fanoušci můžou čekat v příštích řekněme deseti letech.Album otevírá skvělá odpichovka „Keep Yourself Alive“, rocková skladba postavená na kovovém zvuku Mayovy kytary a výrazné zpěvové lince, která se nejdříve ve sloce vrství jako mořský příboj, aby pak vygradovala do naprosto hitového refrénu. Skladba vyšla i na zmíněném singlu, který ve své době moc neuspěl, dnes je ale považován za kultovní záležitost. Druhá písnička na albu „Doing Alright“ je úplně něco jiného – střídá klidné, tiché pasáže s kytarovými výjezdy. Typicky experimentální záležitost. Třetí „Great King Rat“ se asi nejvíc ze všech skladeb přibližuje dinosauřímu pojetí hardrocku, jak ho známe od velkých zakladatelů stylu, pořád je ale nesmírně vrstevnatá a barevná – nervózní refrény jako vytažené z nějakého protestsongu, masivní riffy a sóla, která se proplétají celou skladbou - píseň vlastně platí za jakéhosi černého koně celé desky. Ve čtvrté „My Fairy King“ se atmosféra opět mění, jde o uměleckou záležitost hozenou spíše na divadelní pódium, navíc je v historii kapely velmi důležitá, protože QUEEN si v ní poprvé pořádně vyzkoušeli svoji později typickou hru s vokály. Poslední skladba na první straně „Liar“ je pak esencí všeho předchozího a hlavně je díky výraznému a famózně gradovanému refrénu považována za jednu z nejlepších skladeb v prvotním období QUEEN.Druhou stranu desky lze považovat za … ne horší, ale přece jen méně zásadní. První kousek „The Night Comes Down“ je klidová skladba, která ale skvěle zhmotňuje téma noci padající na kraj, druhá položka „Modern Times Rock´N´Roll“ naproti tomu předvádí takový celkem běžný rokenrolový standard. Za pozornost ale stojí „Son And Daughter“, píseň, kterou nemálo fanoušků kvůli valivému rytmu přirovnává k raným BLACK SABBATH. Jako vůbec nejzajímavější na druhé straně alba mi pak přijde předposlední „Jesus“, který svým textem i hudebním obsahem jakoby vypadl z muzikálu „Jesus Christ Superstar“ nebo z nějakého černošského gospelu. Závěr alba zařizuje „Seven Seas Of Rhye“, krátká rozehrávka delší skladby, která se v celém provedení měla objevit až na druhém albu QUEEN.Na vlnách BBCKromě debutního alba QUEEN v únoru a prosinci 1973 pořídili ještě několik nahrávek pro vysílání v rádiu BBC. Jednalo se vlastně o sedm skladeb, které jsou i na debutu, plus tehdy ještě nezvěřejněnu věc „Ogre Battle“. Tyhle kousky zazněly nejen éterem prostřednictvím britského rozhlasu, nýbrž se o mnoho let později dostaly i na album – v roce 1989 je label Band Of Joy vydal jako neřadovou desku „Queen at the Beeb“.Lesk, sláva a evoluce v klasickém heavy metalu? V žádném případě! Dnes spíš zatuchlina, šmíra a nekončící recyklace.http://www.crazydiamond.cz/lesk_slava_a_evoluce_v_klasickem_heavy_metalu_v_zadnem_pripade_dnes_spis_zatuchlina_smira_a_nekoncic/1489http://www.crazydiamond.cz/lesk_slava_a_evoluce_v_klasickem_heavy_metalu_v_zadnem_pripade_dnes_spis_zatuchlina_smira_a_nekoncic/1489nobody@nothing.com (Stray)Plášti obtěžkané postavy a jejich zhlouple bílé obličeje vytrvale prosvětlující sál, dramatická gesta posilují onen mysteriózní nádech představení, to skoro padesátiletýAttila Dorn, co půl druhé dekády vede německou metalovou supernovuPOWERWOLF, právě ovládá pódium. Člověk má dojem, že se tento metalový Daniel Hůlkaco nevidět propadne kamsi do podpalubí, tak tíživě jeho postava v tom spektáklupůsobí. Svou debutovou desku nahrál v pětatřiceti, dnes je již jakobymávnutím kouzelného proutku lídrem evropské scény. Co dělal ve dvaceti, vetřiceti letech ví bůh, pakliže to vůbec někoho z jeho fanoušků zajímá, rozhodněmu v té době nikdo nefandil a rozhodně se neprobíjel na vrchol v rámcinějaké přirozeně vzedmuvší hudební vlny rok co rok, z alba na album, z koncertuna koncert.  Nemám pocit, že by hudba této kapely v osmdesátkách či devadesátkáchněkoho zaujala, na melodický power metal jde pořád o šedý průměr, navíc hodněsi vypomáhající varhanní složkou. Před dekádou Attila rovnou přeskočil do čelapelotonu. Na jeho koncerty chodí metalisté mnoha generací, užívají sipředstavení, hrozí, ukazují paroháče a jsou prostě co nejvíc METAL! Někdo jimmusel vtloukat do hlavy, že POWERWOLF za to stojí, jinak by tak nevyváděli anecítili potřebu být u toho všeho právě v souvislosti s touhle kapelou.Nedovedu si představit, že by tahle stokrát provařená metalová forma někohozaujala na přelomu osmdesátých a devadesátých let, v době, kdy ještěvznikaly celé nové subžánry tvrdé hudby a celkově podnětné věci. Nemáte také pocit,jako by dnes právě ty nejúspěšnější kapely lidem někdo uměle vymýšlel,zinscenovával jejich úspěch a navždy upevňoval na nesvržitelné pódiové trůny?  Neděje se tak však vždy a všude, extrémní scéna zůstáváneposkvrněna, tam je to stále o pozvolném nárůstu popularity, usilovné práci azískávání si svých příznivců výhradně skrze koncertní i albové aktivity. Co sevšak děje s kovovým mainstreamem je dnes velmi smutné, protože hudba je ažna posledním místě – stále totožná gesta, obehranné typy skladeb, stále stejnéfráze o pospolitosti metalové komunity. Tohle je prostě na hovno. Už dlouho senestalo, aby se v melodickém metalu objevila nějaká hodně zajímavá aneoposlouchaná kapela. Zkušení mezi sebe nikoho nepustí, jedou si stále svoupísničku, pravda někdy stále v pozoruhodném rozpoložení (JUDAS PRIEST,SAXON, HELLOWEEN…), ale pakliže si někdo cestu proklestí (viz. třeba kapely - vezdejších luzích a hájích prosazované do pozice živoucích legend - HAMMERFALL, SABATONči POWERWOLF), můžeme vsadit boty, že zatím vězí spíše obětavá práce managementu,nikoliv hudební neobyčejnost těchto souborů.  Metal v jeho klasickém provedení, i přes občasné skvělezvládnuté album někoho ze staré školy, se už dávno dostal do slepé uličky apouze recykluje dávno recyklované, nicméně pořád překvapuje to množstvímaniaků, kteří té obehrané, stále stejné formě věří. Zvláštní je, kam až se dá dospět v době nevyžadující výjimečné snahy po objevování. O revolučnostiklasického metalu (i přes jeho ohromující popularitu) dnes vůbec nemůže býtřeč, lidem zkrátka stačí málo. Je to neznalostí toho obrovského množstvípolozapomenutých drahokamů historie? Nebo snad malou touhou vytrvale vyhledávatnovinky a seznamovat se stále s dalšími přívaly zajímavé, ale nepřílišprosazované hudby? Celkově malou potřebou hledání a spokojeností s tím nejbanálnějším,nejklišovitějším a nejobehranějším metalovým terénem, který člověku předhodíkdosi všehoschopný? Ano, určitě dnes hraje velkou roli pohodlnost, která jderuku v ruce s nulovým hladem po podnětných informacích.  Hloupá (jakoby metalová) gesta, většinová textová složka naschválnic zásadního neřeší a stále dokola omílá největší klišé temného hudebníhovýraziva. Výše zmínění POWERWOLF jsou vážně extrém. Když si vzpomenu, jak jsemna konci osmdesátých let začal ve svých čtrnácti letech sledovat metalovouhudbu, jaký byl po něčem podobném hlad, v době, kdy bylo většině našichidolů z generace THRASH teprve těsně nad pětadvacet let a měli za seboujiž tři nebo v případě těch nejznámějších a nejzkušenějších kapel scény(METALLICA, SLAYER, ANTHRAX, KREATOR…) dokonce čtyři řadové desky. Nedovedu sipředstavit, že bych tehdy byl schopen fandit kapele, jejímž členům táhne napadesát a jejich hudba je zaměnitelná právě i s tím nejhorším průměrem hranýmjiž někdy v osmdesátých letech. A tak tvrdím, co se to tu sakra posledníchminimálně deset let děje? Bude klasický heavy metal už navždy záležitostístárnoucích dědků a nebo přijde vlna kapel, která rozčísne zatuchlinu a dázapomenout na všechny ty současné atrapy brousící si své vlčí zuby na místatěch pravých lídrů dávné minulosti? Osobně to nevidím moc dobře, a tak mneudržuje při bdělosti pouze scéna vyznávající poněkud tvrdší zvukový základ.MONSTER MAGNET - Dopes To Infinity - 100%http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_dopes_to_infinity_recenze/1486http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_dopes_to_infinity_recenze/1486janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Třetí album „Dopes To Infinity“ z roku 1995 se staloprůlomovým nejen pro samotné MONSTER MAGNET, ale také pro celý stoner-metalový styl, který se díky tomuto počinu uvelebil výrazněji na subžánrové mapě. Do té doby se týkala podobná hudba výhradně podzemní scény a undergroundu, jenže zde se dosáhlo výsledků vypovídajících také o jisté komerčníúspěšnosti. Skladba „Negasonic Teenage Warhead“ často rotovala natelevizních hudebních kanálech a představila kapelu mnohem širšímu publiku.Bláznivý videoklip, plný surrealistických výjevů spojených s jednotlivýmičleny, pouze upevnil obrázek MONSTER MAGNET coby nezvladatelné smečkyujíždějící na halucinogenech. Nevím, zdali byla image kapely uměle přikrmována lidmi z branže s podobnými úkoly, nebo jestli to celé mělo spojitost s reálným fungováním muzikantů, každopádně když jsem kapelu zažil dvakrát naživo, nikdy na mě nedělala dojemsebranky zfetovaných polobláznů, kteří neví co činí. Na desku nahrávanou znovu vestudiu The Music Shop v New Yorku a míchanou v legendárním ElectricLadylandu se povedlo nashromáždit do té doby nejlepší sbírku písní. Skladbypůsobily sebevědoměji, byly opatřeny hromovými rytmickými party, skvostnými riffy a pestrými aranžemi, rovněž aktuální zpěvové linky se daly, skrze odér macho stylizace, shledat vlastně docela líbivými.  Nahrávkou znovu prostupuje velké množství prvků inklinujícík psychedelické éře rockové hudby z přelomu šedesátých a sedmdesátých let,přičemž celek díky tomu získává na pestrosti. Ať už šlo kromě základníchnástrojů o využití starých hammondů, nebo exotických rytmů využitých v průběhukomornějších pasáží, vždy jsme se dočkali skvostných detailů, které nějakým způsobemkaždou ze skladeb posouvaly správným směrem. Kapele opět ve studiu pomáhalSteve Rosenthal a A&MRecords si tak mohli mnout ruce, neboť výsledek práce čtveřice Dave Wyndorf –kytara, zpěv, Ed Mullen – kytara, John Kleinman – bicí a Joe Calandra – baskytara,byl skutečně mimořádný. Nepřekvapí tudíž, že se tento stoner-metalový milník ještě v dnešní době objevuje v nejrůznějších anketách jako jeden ze zásadních počinů amerického rocku letdevadesátých. Stále se lepšící soubor však musel na sobě hodně máknout,aby docílil podobného výsledku, jelikož podhoubí první poloviny devadesátých let pomalu ztrácelo svůj lesk a brzy scéna začala oddělovat zrna od plev. Posun k dlouhověkosti tedy vězel ve schopnosti posílit skladatelský potenciál, zvukově zdynamičtět a diferenciovat materiál i v rámci jedné nahrávky. Vše se podařilo na výtečnou. Tak třeba pěvecké party Davea Wyndorfa zde zní opoznání jistěji a bouřlivěji než v minulosti. Kytara Eda Mundella se vyznačujevětší jiskrností a upřednostněním detailů před jednolitou zbustrovanou masou. Nahrávka si vyžádala mnohem širšíspektrum kytarových partů od nejrůznějších mini-sólíček, přes akusticképodklady až po onu hutně znějící masu. Deska ve výsledku obsahuje, jak siláckéhymny typu „King Of Mars“ nebo „Look To Your Orb For The Warning“, které sičasto tak rády pohrávaly s komiksovými tématy a bezbřehostí divotvorného vesmíru, uhrančivou a zřejmě první větší hitovku kapely „NegasonicTeenage Warhead“ zobrazující zde fantaskní svět kapely asi nejdokonaleji, ale i skladbyjemnějšího rázu, třeba jako „DeadChristmas“ nebo „All Friends And Kingdom Come“, pohrávající sis posmrtnými reáliemi a díky pohádkovým hammondům báječně evokující epochu psychedelického rocku. První hippie roztančená věc odhaluje pocity odevzdanosti a smíření, zatímco druhá dokáže pohnout emocemi více než populistický nositel hrdosti. Neutěšenou povahu kapelypak asi nejlépe charakterizuje „I Control, I Fly“, bouřlivý rock´n ´roll vesvižném tempu s mnoha výpady sólové kytary a punkovou přímočarostí. Asi nejvíce těžkotonážníse jeví devítiminutovka „Third Alternative“, což je stoner-metal jak se patří,i když třeba dramatická instrumentálka „Ego, The Living Planet“ obsahující nápadněchytlavý kaskádový motiv určitě nezaostává, naopak. Těch skladeb, které nějakýmzpůsobem zaujaly zde bylo prostě hodně, včetně opomenutého titulního kusu, který celou sbírku zahájil. S albem „Dopes To Infinity“ MONSTER MAGNET docílilinemalé popularity a jejich hudba se stala synonymem stoner-rocku té nejvyšší možné kvality, nemluvě o tom, že si kapela pomalu a jistě dokázala označit vlastníúzemí a její zvuk se stal i ve shodné žánrové škatulce vcelku dobře rozpoznatelnýmartiklem. Zatímco pro kalifornské KYUSS byl rok 1995 posledním aktivním v jejich kariéře, neboť se čtveřice nebyla schopna oprostit od dřevního zvuku a dostat do své hudby byť jen sebemenší dávku nápaditosti, pro MONSTER MAGNET byl ten stejný rok zahájením jejich nejdůležitější etapy. Příště něco o komerčně nejúspěšnější a nejhitovější desce jejichdiskografie.ALICE IN CHAINS - Rainier Fog - 80%http://www.crazydiamond.cz/alice_in_chains_rainier_fog_recenze/1484http://www.crazydiamond.cz/alice_in_chains_rainier_fog_recenze/1484janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dokážu si představit, že odpůrci nové etapy seattleských ALICE IN CHAINS budou znovu v plné pohotovosti,neboť se stále nedokážou vypořádat se skutečností, že kapela pod stejným názvem pokračujei po smrti natolik výrazného zpěváka, jakým Layne Staley bezesporu kdysi dávno byl. Naštěstí je tu ještě početná skupina příznivců, která v nové tvorbě nespatřuje žádný výrazný problém, ale naopak kapele fandí a těší se z toho, že čtveřice stáledokáže nahrát znamenitý rockový materiál. Ruku na srdce, není dnes mnohoformací, které by byly schopné přijít s podobně charismatickou, temnou atíživou hardrockovou hudbou jako právě současní ALICE IN CHAINS, takže, ať si kdo chceco chce říká, Jerry Cantrell (i s Williamem DuVallem u mikrofonu) dokázal usvé třicetileté značky udržet kouzlo nevšedního a hlavně nadprůměrně kvalitní přísun novýchpísní, k čemuž mu letos (potřetí za sebou) znovu dopomohl uznávanýproducent Nick Raskulinecz. Posluchačsky nejvstřícnější (v žádném případě však ne nejlepší) deska z posledních tří se ovšem také nahrávala poprvé v domácím Seattlu, ve studiích s výhledem na monumentální sopku Mount Rainier (4300m.n.m), nacházející se přes osmdesát kilometrů jihovýchodně od metropole, a protože jde o jeden z nejnepředvídatelnějších a nejnebezpečnějších vulkánů (v případě erupce by roztály ledovce na celém pohoří a voda by zaplavila a zničila obrovské množství krajiny včetně města Tacoma) současnosti, dostal se jeho název i do jména hudebního materiálu. Fakt, že si Jerry Cantrell a jeho kumpáni nechávají vícečasu na přípravu každého nového alba, svědčí o tom, že svůj někdejší symbol horečkygrunge neždímají jako citrón, ale naopak jim vždy velmi záležína tom nejlepším možném výsledku. Stejně jako tomu bylo u předchozích dvouřadovek „Black Gives Way To Blue“ (2009) a „The Devil Put Dinosaurs Here“(2013), které od sebe dělily čtyři sezóny, je i aktuální deska „Rainier Fog“,vycházející po pěti letech od předchozí desky, skvělou ukázkou špičkovéhomuzikantského řemesla, kde se vše do detailu zvládlo. Největší podíl na skladatelském procesu měl samozřejmě znovukytarista a hlavní tahoun Jerry Cantrell, ale ani další dva jeho dlouholetíspoluhráči Steve Kinney a Michael Inez nezůstali stranou a každý asistoval uněkolika položek. U dvou skladeb byl dokonce coby autor zapsán i William DuValla obě byly nakonec zvoleny za singly. Zatímco „So Far Under“ představujetemnou, zatěžkanou a depresivní stránku tvorby ALICE IN CHAINS, je poněkudsvižnější a melodičtější hymna „Fade Away“ vzpomínkou, jak na Williamovubabičku, tak na dvě dnes již nežijící ikony grunge, jakými byli Layne Staley a ChrisCornell (SOUNDGARDEN). Jako nejhitovější skladba se mě jednoznačně jevípoloakustická „Fly“, která má v sobě chytlavost těch odlehčenějších kusů asvým způsobem mne evokuje období EP „Jar Of Flies“. Na této písni Jerry Cantrellskladatelsky spolupracoval s bubeníkem Stevem Kinneym, zatímco na dvoudalších a o poznání zatěžkanějších skladbách „Red Giant“ a „Drone“ se k dvojicipřipojil coby tvůrce ještě Michael Inez, zejména první zmíněná „Red Giant“ promne představuje jeden z vrcholů celé desky a nechybí jí nic z tolik žádanéhokoření staré tvorby ALICE IN CHAINS. A pak je zde hned pět skladeb, které Jerry Cantrell složilzcela sám a tyto rovněž patří k ozdobám novinky, hlavně tedy titulní „RainierFog“ ve své přímočaré rovině, vygradovanosti a mnohohlasému vokálnímu zápřahupředstavuje skvěle zvládnutou práci, stejně jako uhrančivá a smutkem protkaná „DeafEars Blind Eyes“, která mne padla do uší asi jako první. Úvodní vál „The OneYou Know“ napsal Cantrell během období, kdy zemřel jeho velký hudební idol – DavidBowie, kterého Jerry sledoval od svých dětských let, kdy anglický „Bílý vévoda“ opanoval v poloviněsedmdesátých let americké hitparády se singlem „Fame“. Povedla se i závěrečná „AllI Am“ představující jakési rozloučení či ohlédnutí se nad odkazem této kapely. Jápevně věřím, že „Rainier Fog“ nebude poslední deskou ALICE IN CHAINS, neboť tive své nové etapě rovněž nenahráli byť jen průměrný materiál a všechna třialba řadím v kontextu zaoceánské scény velmi vysoko. Můžete tedy k ALICEIN CHAINS přistupoval kriticky, tvrdit, že to bez Staleyho není ono, ale pořádtady visí srovnání s okolím a v tom si tahle kapela vede suverénně.Stále jedna z nejlepších amerických rockových kapel prostě přišla s další solidní deskou. DORO - Forever Warriors/ Forever United - 50%http://www.crazydiamond.cz/doro_forever_warriors_forever_united_recenze/1485http://www.crazydiamond.cz/doro_forever_warriors_forever_united_recenze/1485janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jasně vím…, metalová královna, srdcařka, sympatická ženská, se vším souhlasím, ale když ona mě ta její starosvětská novinka zase strašně nebaví. Onoposlouchat po roce 2000 každou novou desku DORO bylo vždycky asi tak srovnatelnědobrodružné, jako udělat si čas na nový materiál kupříkladu od teplických KABÁT. Prakticky, ještěnež se k poslechu nachystáte, už víte, co vás asi tak čeká a že vás toprostě moc bavit nebude. A přitom má tahle Němka pořád okouzlující, specificky nakřáplý hlas, který mě dělá stále potěšeníposlouchat, tak čím to celé tedy asi bude? Dle mého prostě DORO chybí pořádná produkce, spolupracuje sešpatnými lidmi, tj. s hudebními vidláky a věčnými Hard´N´Heavy dětmi, kteří jsou svým vkusem minimálně čtvrtstoletí za dobou,neschopni westfálskou bohyni zvukově posunout způsobem, jakým se to některým jiným fachmanům povedlo s legendami jako HELLOWEEN, JUDAS PRIEST neboACCEPT. A to žádná z těchto velkých kapel ani nepotřebovala měnit styl, ani DORO by jej v žádném případě měnit nemusela - jen tu produkci je možné příště udělat s trochou potřebného odstupu. Stačí si pro názornost poslechnout sólovky od zpěváků jako Bruce Dickinson nebo Rob Halford a musí být každému jasné, že i heavy metal lze tvořit zajímavě a z čerstvých nápadů a ingrediencí. Oceňuji stále jadrný hlasový projev, chuť do tvorby,schopnost jezdit dlouhé koncertní štace, stabilně výtečný vzhled a pozitivní přístup, který si tahle pravděpodobněnejuznávanější metalová zpěvačka ve středoevropských zeměpisných šířkáchudržuje, ale proč její alba působí jako by byla narychlo spíchnutou formalitoupřed vyjetím na turné? Mám za to, že kdyby si sama DoroPesch dala více záležet na volbě produkce, určitě by se výsledek v podobněbombastického a moderního alba dostavil, ale zatím znovu dostáváme nekonečně dlouhý, zastarale znějící materiál, kdeje první disk plný bodrých a vesměs tuctových „heavy“ halekaček(písní s přímým rytmem, říznou kytarou a bojovným nalazením) a ten druhýzas dává přednost dojemnějším věcem pomalejšího ražení, což mě svým způsobempřijde od DORO skutečnější, na druhou stranu, vydrželi by jste třičtvrtěhodinu dojemných metalových balad?Hlavní chybou tak zůstává produkce, která je zde velmi slabá - mělo by se značně střihat, vyhazovat a stávající silné momenty zvýrazňovat a semknout v neprůstřelný celek o maximální délce padesáti minut. Když tu a tam z druhého disku vyskočí nějaké to povedenějšíčíslo – „Black Ballad“, „Lift Me Up“ nebo „Heartbroken“, mám z toho upřímnou radost, takže to ne že bych měl potěšení z kritického slovního žonglérství, ale ve skutečnosti zpěvačce držím palce. Pěvecké prožití těchvolnějších skladeb jí totiž věřím mnohem víc, než na prvním disku umístěné reminiscence na divokouminulost, které jsou zde vetknuté do klišovitých halekaček opatřených transparentní metalovou pospolitostí. Tohle kovové sesterství, a s tím související kooperace s lecjakými dlouhovlasými mantáky okolo, je mě hodně proti srsti a to už drahnou dobu. Neustálé opakování hloupých sloganů typu ALL FOR METAL k ničemu nevede. K čemu je něco podobného v souvislosti s evolucí v metalové hudbě? Ještě jsem nezažil podobné projevy od někoho, kdo by posléze přišel s něčím zajímavým. Mám za to, že s přínosným materiálem tak dnes dokáží přijít pouze metalové kapely a osobnosti, které se dokáží v rámci nahrávek od ostatních odříznout. Nemám nic proti tradicionalismu, pokud jej kapele věřím a je za ním nějaké kvalitní skladatelské jádro, v ten moment jsem za něj dokonce rád (viz.poslední řadovka JUDAS PRIEST), ale letošní hodinu a půl trvající dvojalbum s pětadvaceti ničím výjimečnýmitancovačkovými vály jej nemá. Tohle musí dávat na jeden zátah pouze hodně otrlej příznivec džísek a metalových klišé.Jen zde připomenu, že první nosič tvoří spíšemetalovější a v médiích více upřednostňované hymny, kde je v tépseudo-80´s banalitě rozpoznatelná alespoň snaha o vygradovanost, kdyžuž tam schází cokoliv přínosného a souvisejícího s 21.stoletím, za to druhá polovinapatří vesměs dojemným baladám a skladbám komornějšího zaměření. Mnoho z těchdruhých a mírnějších skladeb je díky skvělému prožitku a opravdovosti Dořinahlasu vlastně snesitelnějších, než všechny ty bodré juchajdy prezentované sezaťatou pěstičkou na disku prvním. Na jedničce se docela povedla „Soldier Of Metal“, naopak trapně se jeví údajné stěžejní chorály jako „All For Metal“ (mocný sborse spoustou hostů jako oslava metalové pospolitosti) nebo „If I Can´t Have You– No One Will“ s hostujícím Johanem Heggem z AMON AMARTH. Podobněklišovitá razítka heavymetalových přátelství na celý život mě byla vždyckyprotivná. I tak znamenitá skladba jako „Don´tBreak My Heart Again“ od WHITESNAKE zde v podání Němky působí jakoobyčejná odrhovačka. Sorry jako, ale nemůžu jít celkově s hodnocením výš.TITANIC - Rychlé ohlédnutí za minulostí (rozhovor - 1.část)http://www.crazydiamond.cz/titanic_rychle_ohlednuti_za_minulosti_rozhovor/1483http://www.crazydiamond.cz/titanic_rychle_ohlednuti_za_minulosti_rozhovor/1483lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Krátce před vydáním nového alba „Soumrak Titánů“ brněnských TITANIC jsme oslovili zpěváka Zdeňka Černého ohledně rozhovoru, jenže otázek jsme nakonec měli hodně i k jejich staré etapě, a tak se nakonec materiál rozdělil do dvou částí. Zde je první část rozhovoru, která se týká právě historie.Pokud se nepletu, byl jsi v TITANIC už v době jeho založení. Šlo tehdy v kapele od začátku o heavy metal nebo jste k němu dospěli postupným vývojem jako třeba ostravští CITRON?Heavy metal jsme začali hrát později okolo roku 1984. V začátcích to byl spíše hard rock.Jaká byla vůbec v Brně situace pro metalisty? Před rokem 1989 bylo typické, že poměry se různily okres od okresu, podle míry tuposti a fanatismu příslušných funkcionářů KSČ a VB. Jak to tedy bylo v jihomoravské metropoli?My jsme měli celkem štěstí, že nám nikdo zase tolik do hraní nezasahoval. Pokud někdo do toho mluvil, tak jsme ho vyslechli, ale nakonec jsme si to udělali po svým.K předchozím otázkám patří i připomínka televizního pořadu Aktuality, kde se „přiblblíci z redakce“ dost nehezky otřeli právě o TITANIC. Socialistická televize bylo mocné médium, mělo to tehdy pro kapelu nějaké výraznější následky?Naopak to byla to pro nás obrovská reklama. Někdy i negativní reklama nakonec může být pozitivní. Fanoušci nás tehdy moc podpořili.V Brně fungovalo v osmdesátých letech hodně kapel z tzv. nezávislé scény. Napadá mě tedy otázka, jestli tam mezi „androši“ a „metalisty“ panovala nějaká rivalita nebo jestli naopak fungovala spolupráce, třeba v organizování koncertů, šíření informací, nahrávek a podobně?Žádná rivalita nebyla. Všichni jsme byli na stejné lodi a starali se hlavně každý sám o sebe.V rámci našeho vzpomínání na konec osmdesátých let jsme recenzovali i kultovní sampler „Rockmapa“. Zajímalo by mě, jak jste se do tohohle projektu dostali vy?Myslím, že Rockmapu vymyslel Petr Janda z OLYMPICU. Písničky jsme tehdy nahráli v jeho studiu. Byla to pro nás velká zkušenost. Byly to naše první nahrávky ve studiu.Vaše debutové album „Metal Celebration“, které v době dohnívajícího socialismu zapůsobilo jako naprostá bomba, vyšlo krátce před revolucí. Jak se podařilo, že jste to byli právě vy, kdo nahrávku realizoval? A proč u firmy Opus, která v té době vydávala výhradně slovenské muzikanty?Moje kamarádka z tehdejšího západního Německa měla zájem vydat LP v zahraničí. Tehdejší režim potřeboval západní devizy, tak se mu to hodilo. Opus a Bratislava byla nejblíž a v té době měla nejlépe vybavené studio. S námi tam tehdy byl Fedor Frešo, který dělal hudební režii. Výbornej chlap. Zdravím ho do hudebního nebe.Jak z dnešního pohledu hodnotíš skladby právě na debutové desce „Metal Celebration“?Deska je výborná. Samozřejmě, že z dnešního pohledu je zvukově už trochu zastaralá, ale musíš si uvědomit, že jsme měli k dispozici pouze amatérsky vyrobené kytary i kytarové aparatury. Nikdo taky pořádně nevěděl jak metal zvukově smíchat.Známá je také situace s první variantou obalu „Metal Celebration“, která na domácí trh nesměla, protože někomu vadil vyobrazený brněnský drak. To ještě panovala tak tvrdá cenzura? Přeci jen, byla pěrestrojka a na československých ulicích se to okovanci s tričky KREATOR či SLAYER jenom hemžilo...Dráček byl pouze na deskách určených na vývoz. Na ostatních byl jen nápis. Ale my jsme byly rádi i za to.Výraznou tváří TITANIC se roku 1990 stal kytarový virtuóz Georgi „Džoro“ Enčev. Jak jste na něj vlastně narazili? Jestli mě paměť neklame, hráli jste někdy tehdy v Bulharsku a tam se seznámili s jeho původní kapelou.S Džorem jsem se seznámil na koncertním turné po Bulharsku. Společně s námi vystupovala kapela Impuls, kde zpíval a hrál na kytaru. Nabídli jsme mu spolupráci a on ji přijal. Na druhé desce už Džoro hrál sólo kytaru.Jaký je tvůj názor na druhé album „Ábel“, můžeš něco říct ohledně vzpomínek na tohle dílo, něco týkající se skladeb i jejich vzniku?„Metal Celebration“ mělo obrovský úspěch a vydavatelství chtělo další desku. Deska vznikala hlavně na hotelech při turné. Třeba písničku „Stále tě chci“, jsme s Džorem dodělávali v noci, den před nahráváním ve studiu. Škoda, že jsme na ni neměli víc času. Mě se ale líbí.Proč se potom po vydání desky „Ábel“ vlastně rozpadla sestava, ze které pak v kapele zbyli jen Milan Hanák a Džoro? Zavály vás pryč nové možnosti po revoluci nebo tomu přispěl všeobecný opad zájmu o tuzemskou metalovou hudbu, se kterým před půlkou devadesátek bojovaly prakticky všechny kapely?Změny byly tehdy jak ve společnosti, tak i ve vztazích. Každý chtěl jít svojí cestou.Dnes je TITANIC opět skoro v klasické sestavě, chybí jen bubeník Slávek Fric. A vlastně taky kytarista Mirek Horňák, který kapelu opustil už po debutním albu. Jestli se nepletu, účinkuje ale v klipu „Metalovej svátek“ z roku 2016. To je zajímavý fakt, který by možná stál za komentář. Vypomohl vám ve videu jako kámoš, nebo se kolem kapely nějak víc motá? A Slávek Fric je také někde poblíž?Mirek Horňák v klipu neúčinkuje, asi sis ho s někým spletl. Teď s námi hlavně spolupracuje Sláva Fric. Píše nám texty. Nedovedu si představit skladby s jiným textem než od Fricka. Na nové CD „Soumrak Titánů“, dělal všechny texty on. S Mirkem už nespolupracujeme.MONSTER MAGNET - Superjudge - 80%http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_superjudge_recenze/1482http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_superjudge_recenze/1482janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ono pustit se do rekapitulací alb amerických stoner-metalových bohů MONSTER MAGNET, navíc v tomhlenekonečném dusnu, nahrává ještě většímu zatavení mozkových závitů, než by se mohlo čtenáři zdát, ale beru tocelé jako výzvu a možnost připomenutí si tvorby jedné z nejlepších žánrovýchkapel, která se výrazně zapsala do rockového dění tolik zvláštních a svým způsobem revolučních devadesátých let. V těchto dnech, kdy se i asfalt pod nohama vyčerpaného chodce lapajícího po dechu roztéká, není zrovna optimální si něco podobného pouštět, na tož o tom se zájmem filosofovat,každopádně mě něco podobného přišlo zajímavé jako prostředek k psychickémuzocelení jedince, zřejmě navždy ukotveného mezi tituly formujícími historii rocku ametalu. Tak tedy k tématu. Na podzim roku 1992 střídá kytarista Ed Mundellodcházejícího Johna McBaina a MONSTER MAGNET prostřednictvím nové smlouvy s větším vydavatelem A&M Records konečně vstupují do nejzásadnější etapy vlastní historie, jakkoliv posunna absolutní vrchol nebude snadný a proběhne po krůčcích během následujících sedmi let. Nahrávání druhé desky probíhá v říjnu 1992 v newyorskémstudiu The Magic Shop za asistence Steva Rosenthala u mixu a produkce se opětujímá lídr kapely a vyhlášený nespoutanec Dave Wyndorf. Mýlil by se ten, kdo byčekal nějaký větší stylový posun, deska „Superjudge“ (vydaná na jaře roku 1993) opravdu pokračuje tam, kde debut „Spine Of God“ cestu kapely nastartoval. Stejnějako debut je album brané za klasiku stoner rocku a metalu ovlivněnéhosedmdesátkovou psychedelií. Kapela stále vězí napůl zabořená v bahně alternativníklubové scény, jakkoliv je možné rozpoznat inklinaci k metalovému zvuku,který bude v jejich podání (s každým dalším albem vydaným v devadesátých letech) sílit. Rytmická sekce Joe Calandra/John Kleinman se jeví jako dokonalesehraný tandem, navíc oba za Wyndorfem ani moc nezaostávají v užívání sivšemožných dýchánků. Obávanou trojici tak na mírně vyšší level posouvá právěúčast nového kytaristy Eda Mundella, jehož obliba klasicky hardrockového cítěnísměrovaného k blues a zájem o častější sólování vyšperkovává materiálsměrem k třaskavějšímu vyznění. Ještě se sice kapela nedostává na potřebnýskladatelský level a deska znovu působí spíše jako jednolitý trip, než jakosbírka skvostných hymen, ale nic než vzdor a psychedelii od MONSTER MAGNET aninikdo za oceánem nečeká.V Evropě je kapela velkou neznámou a na jaře roku 1993vyráží na první koncerty i na Starý kontinent, kde ji provází pověst těchnejvětších rebelů. Na rozdíl od tehdejších hvězd grunge však MONSTER MAGNETpostrádají potřebnou mediální podporu a jejich fans se rekrutují spíše zesledovačů klubového undergroundu a sběratelů nových metalových rarit. Jejich účastna festivalu Dynamo Open Air 93´v holandském Eindhovenu je ve znamení velkéhovpádu do povědomí evropských fans. Na památné akci, kde pozici headlinerůzastávají znovuobnovení MERCYFUL FATE, ale také poprvé s Johnem Bushemkoncertující ANTHRAX, kteří zde propagují skvostnou novinku „Sound Of the WhiteNoise“, se Wyndorfovci blýsknou nabušeným odpoledním setem a o jejichnezvladatelnosti a zákulisní rebelii jdou ještě dlouho vyhlášené příběhy. Album„Superjudge“ sklízí pozitivní ohlasy a je prvním větším krokem Američanů k dlouhověkosti.Nadějně rozjetý band spolu s vydavatelem využívá dobovou módu grunge prosvé potřeby a konání kapely je šikovně naroubováno na probíhající boom horečkyze Seattlu, ačkoliv s touhle scénou MONSTER MAGNET později nespojuje téměřnic, snad kromě zbustřeného a lehce podlazeného kytarového zvuku. Co se podoby materiálu týče, vlastně se o takový posunnejednalo, album si totiž víceméně drželo všechny vlastnosti příznačné již prodebut „Spine Of God“. Ještě zkrátka nenastal onen potřebný přerod v kapelu,která bude schopná dodat velkolepé hymny. Do pozice singlů byly vybrány skladby jako „FaceDown“ nebo „Twin Earth“, tedy skladby držící si délku okolo únosných čtyř minuta ve svém vyznění o něco přímočařejší než byl zbytek materiálu. Album obsahujei dva covery a sice „Evil“ od Willieho Dixona a „Brainstorm“ od jejichoblíbenců HAWKWIND. Tyto dvě písně tak nějak přirozeně zapadají do koloritu jejichtvorby a že jde o předělávky není na první poslech patrné. Jak bylo u dobovýchstoner-metalových kapel obvyklé, album si drží poměrně dost jednolitý ráz a jepsychedelickým výletem protkaným všudypřítomnými riffy, halucinogenníatmosférou a espritem pekelného vzdoru. Pokud bych měl „Superjudge“ charakterizovatv kontextu celé jejich tvorby, tak se nemůže rovnat třem albům po němnásledujícím a v diskografii platí za bod Zero v cestě kapely směremvzhůru k zdokonalování skladatelské stránky a dostávání se do povědomímetalové veřejnosti. Jeho důležitost spatřuji hlavně v tom smyslu, že osobě dal Wyndorf poprvé rázně vědět a svůj zhutnělý sound a nespoutanýkoncertní manýrismus doslova naládoval do hlav tehdejších nových fanoušků rocku,vyrůstajících tou dobou na hudbě nových idolů jako SOUNDGARDEN nebo ALICE IN CHAINS.Humpoláčtější projev chlapců z New Jersey však byl už tenkrát plnýpříslibů a zakázaných substancí…  MONSTER MAGNET - Spine Of God - 80%http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_spine_of_god_recenze/1481http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_spine_of_god_recenze/1481janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V době, když se uprostřed nevzhledného a průmyslem poznamenaného New Jersey dávají v roce 1989 MONSTER MAGNET dohromady, je dvaatřicetiletýDave Wyndorf již dávno zkušeným rockovým matadorem, byť probíjející se poklubech východního pobřeží bez výrazného úspěchu. Hned v prvním roceexistence kapela realizuje dvě dvoupísňová dema „Forget About Life/I´m High OnDope“ a „I´m Stones/ What Ya Gonna Do About It?“, na které brzy naváže singl „LizardJohnny/ Freakshop USA“ vydaný u malé nezávislé značky Circuit Records z LongIslandu. Všechny tyto výše zmíněné pásky MONSTER MAGNET nahrávají v původnítříčlenné sestavě, kterou kromě Wyndorfa tvoří ještě John McBain, který na ně kroměkytary dodá i všechny basové party, ale také občasně zpívající bubeník Tim Cronin. Poslední zmíněný člen však brzy odchází a je nahrazen hneddvojicí hudebníků starajících se u MONSTER MAGNET v celé následujícídekádě o rytmickou složku, jmenovitě je to bubeník Jon Kleinman a baskytarista JoeCalandra. V této čtyřčlenné sestavě vzniká EP „Monster Magnet“ vydané uněmecké značky Glitterhouse Records. Na nahrávce už se nachází několik položekvyužitých později pro potřeby debutové desky „Spine Of God“. Debut nakonecvychází až o rok a půl později, na sklonku roku 1991 u Caroline Records, kteřísi zprvu kapelu testují prostřednictvím dalšího singlu „Murder/ Tractor“.  Ihned po vydání alba „Spine Of God“ se MONSTER MAGNETzařazují po bok dobových hrdinů alternativního rocku, jenž tehdy začíná cloumatpilíři bombastické stadiónové scény osmdesátých s veškerou vehemencí. Kapelyjako SOUNDGARDEN, HOLE, DINOSAUR JR. nebo SMASHING PUMPKINS čekaly tou dobou nasvou velkou příležitost a tvořily jádro zaoceánské klubové scény, brzy se prosazující výrazným způsobem do povědomí posluchačské veřejnosti procházející značnou generační výměnou. Právě čtveřice z New Jersey jev letech 1990 a 1991 prototypem surového rocku, který v sobě kloubilpotenciál psychedelického blouznění experimentálních kapel sedmdesátých let jako HAWKWIND, hrubéhoproto-punku jak od Iggyho smečky THE STOOGES a v neposlední řadě i hardrockových a heavymetalových veteránů hřmotného soundu jako BLACK SABBATH.  Kolem kapely se vynořuje mnoho kontroverzních zkazek aveřejnosti nezůstanou utajena ani drogová extempore předáka Davea Wyndorfa, aletaké některých jeho nezvedených kumpánů, kteří se svého šéfa snaží nenasytnědohnat. Zhulenci, jak se podobným muzikantům začalo na úsvitu devadesátých letechříkat (a jejich styl byl tímto pasován na stoner-rock), však měli docela dostujasněnou představu o svém konání, neboť MONSTER MAGNET už tenkrát patřili k velmikoncertně čilým a ambiciózním formacím, jejichž vystoupení budila respekt svým nasazeníma nespoutaností.  Také skutečnost, že sedo role producentů debutové desky pasovali samotní členové kapely, konkrétně dvojiceDave Wyndorf/ John McBain, mohla udělat na leckoho dojem. Kdo čekal rozvláčnělérozjímání na motivy halucinogenních rockových tripů dekády zvonáčů, dlouhýchvlasů a kotlet, nebyl sice daleko od pravdy, ale MONSTER MAGNET přeci jen působili více jako kapela s cílem. Deska „Spine Of God“ byla totiž dobovou esencístoner rocku, kapelou později prezentovaného v o něco heroičtější, hvězdně rock´n ´rollové podobě, předkládané s veškerou macho stylizací a mocným bouřlivým zvukem. Album jevlastně destilátem mnoha zásadních vlastností žánru, na kterých se posléze nejen MONSTERMAGNET pohybovali, tolik vzdáleni od anti-hrdinů z nezávislé kytarové scény, reprezentované podzemnímiklubíkáři od SubPop, levicovými intelektuály a bůhvíjakými dalšími alternativci. MONSTER MAGNET měli vždy velmi blízko k metalové scéněa fakt, že si je později velmi oblíbily i takové hvězdy jako METALLICA, MOTÖRHEAD, MARILYN MANSONnebo THE CULT svědčil o jejich potenciálu. V rovině skladatelského potenciálusice „Spine Of God“ působí vedle pozdějších nahrávek jako neobroušený kámen, nakterém je ještě hodně práce, ale i tak nahrávka nepostrádá své hodně spontánníkouzlo a upřímnost. Skladby jako démonický monolit „Pill Shovel“, nervní singlík „Medicine“, vyklidněná poloakustická „Nod Scene“, kde se Wyndorf dostává po svém „do pohody“, ale také z EP již známá píseň „Snake Dance“ nebo halucinogenní výlet „Ozium“ odkazující až kamsi na éru květin a pohádkového surrealismu,svědčily o nemalé nadějnosti tohoto amerického souboru, který se měl v nastupující desetiletce stát velkolepým. V roce 1992 vychází ještě druhé EP „Tab“ a z kapelykrátce na to odchází kytarista John McBain a je nahrazen po nějaké době velmivýrazným členem, kytaristou se silnými bluesovými kořeny, Edem Mundellem, který s Davem Wyndorfem na patnáct letvytvořil nerozlučnou skladatelskou dvojku. Průlom přichází v roce 1993 s druhouřadovou deskou nazvanou „Superjudge“, ale o tom až příště.CATASTROFY - Thrash znesie všetko (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/catastrofy_thrash_znesie_vsetko_rozhovor/1480http://www.crazydiamond.cz/catastrofy_thrash_znesie_vsetko_rozhovor/1480janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Začátkem léta zrealizovala slovenská pětičlenná úderka CATASTROFY (prostřednictvím vydavatelství Support Underground) své druhé řadové album. Materiál nazvaný „Besnota“ sklízí pozitivní reakce a potvrzuje kapele status výrazné slovenské naděje pro žánr thrash metalu. I díky specifickým textům si kapela získává čím dál více nových fans, kteří mohou rovněž ocenit i poměrně neortodoxní přístup formace k letitému thrashmetalovému stylu. O všem možném i nemožném jsem si tedy popovídal s dvěma členy vlastnícími přezdívky Hrdlorez Boris a Mastflinta Beňo. Zde je rozhovor.V jiném rozhovoru jsem si měl možnost přečíst historii vaší kapely, která se píše již třináct let, z toho sice sami vaší první pětiletku považujete pouze za období učení a zdokonalování vlastních muzikantských schopností, ale dál už šlo všechno jako na drátkách, představ tedy na začátek vaší kapelu, včetně přezdívek všech spoluhráčů.Beňo: Presne ako vravíš, začiatky boli vlastne úplne muzikantské začiatky. Vtedy sme sa iba učili hrať na nástroje, skúšali sme u Mifa v garáži, v sklade kníh základnej školy atď. Rokmi sme sa dostali tam kde sme teraz: Hrdlorez Boris, ktorý spieva, vrieska, kričí a kreslí všetky grafiky. Hrajruka Jano sere na gitaru riffy z rúk ako kozy bobky na lúkach Veľkej Fatry. Ja - Mastflinta Beňo, na to čumím, smejem sa a od smiechu si tiež dakedy naserem na gitaru. Kostilam Roman sedí za bubnami, krúti hlavou a od nervov trieska tak silno, že sa všetky babky naokolo sťažujú. Miesiželezo Mifo má basu vždy pripravenú. Zaduní a je koniec, zánik sveta.Aktuální album „Besnota“ je vaším druhým velkým počinem, mezi čímž vyšly i nějaké menší nosiče. Považuješ vývoj a aktivity vaší kapely za jdoucí správným směrem? Ať už co se týče prosazování jména CATASTROFY do povědomí metalových fans, tak co se týče stylové usazenosti v tvrdé a rychlé hudbě?Beňo: Kapela funguje presne tak ako má. Sme banda chalanov, čo si k sebe našla cestu a máme sa radi. Vieme sa spolu zabaviť. Niektorí sa poznáme dlhé roky, sme z rovnakého sídliska a v hudbe, ktorú hráme, sme sa všetci časom našli a sme s ňou stotožnení. Veľmi sa tešíme, že naše hobby ľudí zaujíma, že nám fandia, chodia na nás a každému jednému sme vďační za podporu.Hrajete sice thrash metal, ale je za ním cítit snaha vše zhotovit pestře. Skladby vlastní široký rozptyl a tak se posluchač dočká ostrých a rychlých riffovaček, chorálů, skladeb s nádechem hardcore/ punku, ale i pomalejších věcí s akustickou kytarou, mám pocit, že je chytré hned na začátku dát vědět něco jako – „tohle všechno je naše území, na kterém se chceme pohybovat“, muzikant si pak otevírá širší pole možností, jestli se nepletu? Zůstanou CATASTROFY kapelou s možnostmi širokého stylového záběru?Beňo: Na každého z nás vplývajú rôzne hudobné vplyvy. Vyrástli sme na podobných kapelách, ale každý z nás teraz počúva aj úplne inú hudbu. Počúvame rap, pop, rock, death, stoner a milión ďalších žánrov. Nebránime sa všakovakým hudobným prvkom, proste to chceme robiť pestro. Čo sa týka ľudových inšpirácií tie hľadáme v slovenskej ľudovej tvorbe a následne sa to snažíme zahrať tak, aby to znelo ľudovo aj cez overdrive na gitarách.Od začátku jste si zvolili texty v jazyce mateřském, tedy ve slovenštině. Z mého pohledu jde určitě o poctivější a zajímavější řešení. Jak na tuhle věc nahlížíte a co pro vás znamená, že vaše tvorba bude vždy spjata se sděleními, kterým krajan porozumí? Chápete tedy lyriku jako důležitou součást vašich písní?Beňo: Texty sú veľmi dôležité, možnosť stotožniť sa s nimi, zaspievať si ich a plne chápať všetky vtipy a inotaje je podľa mňa pre našich fanúšikov asi to, čo ich k nám taktiež priťahuje. Boris to má veľmi dobre premakané a bola to tá najlepšia vec, čo sme mohli spraviť. Po anglicky aj vieme, ale nie v takom rozsahu, aby sme sa v nej vedeli vyjadriť tak dobre lyricky.Skladby jsou opatřeny množstvím zajímavých detailů, aranží, vyhrávek a drobných postupů, které tak nějak umocňují váš původ, nejen textově, ale i emocionálně se v tvorbě pohybujete jaksi v kontextu vlastního geografického původu. Jak je pro Tebe důležitá ona nadstavba, ze které je patrné, že právě CATASTROFY je slovenská kapela?Boris: Myslím, že existujú oveľa „slovenskejšie“ kapely ako sme my, napríklad LUNATIC GODS to s posledným albumom „Turiec“ zaklincovali na totálku! Píšem texty (aj) o zbojníkoch – ľudových postavách, takže sa sem tam hodí oživiť thrashové pesničky folklórnymi melódiami, či ľudovými nástrojmi, ktoré umocnia prostonárodnú emóciu.V textech vašich písní se často objevují motivy nespoutaného asociálního chování, vzdoru, buřičství, ale i násilí. Za své předobrazy si kapela vybírá neurčité postavy zbojníků a banditů (např. „Příručka mladých zbojníků“) coby starodávných rebelů, kteří si dělali takřka vše, co chtěli a byli díky tomu pronásledováni vrchností. Berete se taky jako bojovníci, co do toho hlavního společenského proudu buší odspodu?Boris: Jasné. Keď prižmúrime obe oči, môžme vidieť podobnosť medzi zbojníkmi a dnešnou undergroundovou komunitou. Hlavne búrenie sa voči autoritám a únik od spoločnosti.Album jste nazvali „Besnota“, což česky znamená „vzteklina“, chápeš to celé jako odraz dnešní rychlé doby, společnosti přesycené nadbytkem, kde si mnohý méně inteligentní jedinec, třeba jen z nudy, potřebuje někde ventilovat svoje frustrace a tak dochází mezi lidmi, i třeba vinou sociálních sítí, k neustálému napadání a hrocení různých situací? Má jít v nadsázce o zveličený odraz mezilidských vztahů právě probíhající doby?Boris: Názov aj obrázok albumu je odraz rýchlej, melodickej a besnej muziky. Ale kľudne v ňom môžeš hľadať viac a keď sa ti tvoja interpretácia páči viac, je to tak v poriadku!Co ti umožňuje realistický pohled na svět a tudíž i na vlastní uchopení tvorby? Jsou přeci kapely, které zpívají o kdejakých fantasmagoriích, rytířích, dracích nebo kosmických příbězích, ale u vás je to jinak a z textů je cítit skutečná touha po sdělení nějakého reálného příběhu, byť třeba lehce vyhecovaného.Boris: Píšem o tom, čo prežívam, zažívam a vidím. Opisujem to pomerne polopatisticky, veľké metafory mi nikdy nešly, ale okrem reálnych tém mám rád aj tie fantazmagorické o zbojníkoch. Ja mám totižto rovnako rád fantasmagorické kapely, ako aj tie, ktoré riešia spoločenské problémy a majú na ne jasný názor. Thrash znesie všetko, tak sa vyjadrujem k tomu, na čo mám práve chuť, prípadne mi smer vytýči nálada muziky a tak v našich skladbách nájdeš vážne, odľahčené a aj vymyslené texty.Můžeš z vašeho alba vybrat čtyři skladby, kterých si ceníte nejvíce a nějak popsat proč právě tyto songy? Docela by mne zajímalo, co stálo za vznikem některých písniček – speciálně třeba „Hurá vojna!“. Můžeš vždy třeba uvést, zdali se nějaký song odráží od nějaké tvé osobní zkušenosti?Boris: Cením si všetkých 13 songov, inak by na albume neboli. Hoci niektoré nefungujú osamote ako silný singel, či hit, na albume majú svoje miesto a dotvárajú a vyvažujú atmosféru nahrávky. Ak by som mal vybrať len 4 skladby, tak potom takúto vzorku, lebo stále zachováva esenciu Besnoty: „Príručka mladých zbojníkov“, „Jebem vaše idoly“, „Len slová“ a „Morava“. „Príručka“ je extrakt zbojníctva v kocke a ostatné 3 texty sa odrážajú od mojej osobnej skúsenosti, alebo pozorovania okolia, prípadného osobného infantilného filozofovania a rozjímania nad rôznymi témami života. Viac či menej sú tieto témy ukryté aj v ostatných zbojníckych skladbách, len tam to na prvú každý odčíta ako vymyslený príbeh o družine okolo Kazimíra. „Hurá, vojna!“ reaguje na narastajúci počet jedincov tešiacich sa na vojnu. Na ďalších, ktorí si myslia, že vyvraždením nejakej skupiny ľudí sa vyriešia ich problémy a na iných, ktorí by chceli vraždiť len tak a stačí im odobrenie takých činov vyššou autoritou. Song je rozdelený na dve polky – prvá, akási „hymna budúcnosti“ je z pohľadu týchto pomätencov, druhá polovica je môj pohľad a zdesenie nad tým všetkým.Co tě vedlo k napsání skladby „Posledný na zemi“? Příběh vzniku třeba zrovna téhle skladby by mne zajímal, protože patří určitě k nejvtipnějším. Stejný švih a dokonalé prolnutí textu s instrumentální složkou však pozoruji i u „Špinavá hra“, „Jebem vaše idoly“ nebo „Len slová“, můžeš tedy i o těchto něco prozradit?Boris: Na väčšinu tém sa snažím pozerať z iného uhla, aby som neprinášal iba otrepané frázy, ale nové pohľady. „Posledný na Zemi“ je štandardná nechuť voči ľuďom, akú zažíva z času na čas každý. Vtedy si všímam len tie nedostatky iných a serú ma! Predstava, že by som ostal sám na Zemi a nemusel sa s nikým baviť a počúvať o ich dementných problémoch, dokonca by tu nebol nikto, kto by ma súdil za moje činy a vízor, mi príde ideálna na fantazírovanie, aké popisujem v texte. Lenže aj také opojenie samotou má svoj koniec a takisto aj v živote ma vždy tieto „anti-ľudksé“ nálady prejdú a chcem sa zase socializovať. Ruku na srdce, aj ja som narobil rôzne pičoviny, mnohými činmi som mohol ublížiť ostatným a oni ma takisto za ne mohli nenávidieť ako ja sem-tam ich. Povedzme, že to je začarovaný kruh ľudskosti, ktorý ale ja osobne k životu potrebujem.„Špinavá hra“ – jednoduchý predimenzovaný a vtipný opis ťažkého života z minulosti, kedy spodina nemala žiadne práva a šľachta sa na nich mohla beztrestne vyzúriť. Jediná pomsta mladíkov v krojoch tak mohlo byť zneuctenie zemepánových dcér. Drsné ako život v tej dobe!„Jebem vaše idoly“ – najviac konfliktov v spoločnosti tkvie iba v tom, že ľudia majú preexponované idoly a ideály. Navzájom urážajú idoly druhých, alebo do krvi bránia tie svoje. Ty nemáš správneho boha, my máme! Nie, my máme, bum, konflikt! Tvoj politik klame a môj jediný hovorí pravdu! Nie, môj má pravdu, bum, bitka! Náš národ je silnejší a čistejší ako váš! Nie je, to my sme najsilnejší a najčistejší, bum, vojna! SEPULTURA je lepšia ako SLAYER! Nie je, bum, hádka! A mohli by sme pokračovať. Pritom sa stačí zrieknuť prehnaných idolov a modiel, prípadne si nebrať osobne iné názory na ne. Podľa tohto hipisáckeho hesla sa snažím žiť a asi je utópia čakať, že tak začnú zmýšľať aj ostatní, ale myslím si, že 90% problémov na planéte by tak zaniklo.„Len slová“ – čiastočne text nadväzuje aj na ľudí z odseku vyššie, ktorí síce nemajú problém dourážať, či rozhádať okolie, ale pri vulgarizmoch dostávajú závrat! Hlavne však poukazuje na zbytočné démonizovanie nadávok, ktoré vo svojej podstate nikomu nemôžu ublížiť a do tvrdej muziky jednoducho patria.Je song „Hôrni chlapci“ reakcí na vzrůstající vlnu nacionalismu na území vašeho státu nebo jde prostě jen o odlehčené žertování na úkor vlastního národa? Mám pocit, že podobný odstup a nadhled je leckde vzácností.Boris: „Hôrni chlapci“ je pieseň o Kazimírovi a jeho zbojníkoch, ktorí sa zdrhajú ukryť pred vrchnosťou do lesov, kde splývajú s prírodou, ktorá ich ochráni. Podobne sa tak ja chodím skrývať pred civilizáciou. Jeblý nacionalizmus riešim viac v „Jebem vaše idoly“ a „Hurá, vojna!“.Chystáte v letošním roce nějaké koncerty na našem území? Mám pocit, že by zde leckomu váš nespoutaný thrash/ crossover (zkrátka nářez vybízející k moshingu) mohl zamlouvat.Beňo: U vás budeme hrať tento rok v Brne a Prahe s ČAD a TANKARD. A vlastne ešte raz v Brne s MOSCOW DEATH BRIGADE. To budú silné koncerty, na ktoré sa tešíme.Chtěl jsem se ještě zeptat na vaše hudební inspirační zdroje, osobně jsem u vás postřehl oblibu kapel jako ANTHRAX, MUNICIPAL WASTE nebo D.R.I., S.O.D. či SUICIDAL TENDENCIES, je to pravda?Beňo: Určite sú to aj tie, ktoré spomínaš, ale k nim by sa dalo napísať ešte mnoho ďalších, ktoré nás bavia a od ktorých sme určite niečo pochytili. My sme hlavne taká banda piatich kamošov čo hrá veci, ktoré ich bavia a tak ako my chceme. Nedávame si žiadne mantinely, v ktorých by sme sa mali presne pohybovať. Každý nápad, ktorý príde sa prejde a rozhodne sa, či to použijeme alebo nie. Nikto nikomu nič nezazlieva ani sa v ničom nepredbiehame.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 3/3http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_23_pevnost_josefov_8_11_8_2018_3z3_koncert/1479http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_23_pevnost_josefov_8_11_8_2018_3z3_koncert/1479janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když byla Dánka Amalie Brunn v nejlepší části vystoupení (tedy zhruba za půlkou svého setu), došlo náhle k výpadku proudu. Blackout se údajně týkal celého města Jaroměř. Následovala dvacetiminutovka, kdy nebylojisté, zdali se ještě ten den bude hrát. Osobně jsem rovněž řešil otázku, zdali si vůbec budu moci nabítchip, protože za těch dvacet korun, co jsem na něm tou dobou měl, jsem si toho z potřebných tekutin opravdumoc koupit nemohl. Strohé a záporné odpovědi omladiny ve stáncích na mou snahu o placení hotovostí působily dojmem futuristického románu o hodném jedinci lapeném ve vlčím městě postrádajícím špetku lidskosti. Vodu, prosím, vodu! Tahle pasáž byla opravdu ve znamení černých myšlenek („No jo, to jsou ty Piráti,všechno elektronicky, všechno na chipy, a pak přijde výpadek a jsme všichni v pr...i.“ se střídalo s myšlenkami na nejhorší - sloganem na mramorové desce: ... a tady skonal metalový odborník),protože to nějakou dobu v zaplněném setmělém areálu vypadalo opravdu jako v půlnočním Mogadišu (Somálsko). Naštěstíse rychle podařilo nahodit pro potřeby festu náhradní zdroj a celý programtahle událost vlastně ani nepoznamenala, bylo možné nabýt, pít, vypařovat. Pokud tedy oželíme zbývajícíčtvrthodinu vystoupení záhadné a do svatebních šatů oděné žínky s křehkýmhlasem a ladnými pohyby, o nic dalšího posluchač ochuzen nebyl. MYRKUR nepatřila k typickým umělcům,kteří zde vystupují, ale do Pevnosti se její atmosférický a hlasově procítěnýset vlastně hodil. To portugalští harcovníci MOONSPELL, dost možná pod tlakem okolností, jako byl výše zmíněný výpadek proudu, těsně předcházející jejich koncertu, a na něho bezprostředněnavazující požár trávy na hradbách, který byl snad do pěti minut pohotovými hasiči zastaven,předvedli naprosto jednoznačně nejlepší vystoupení, jaké jsem kdy od nich zatěch pětadvacet let zažil. Býval bych je odbyl a povrchně zařadil k PARADISE LOST, ale vytrval jsem a byl odměněn. Portugalci předvedli naprosto dokonalou, zvukově vypulírovanou a s návalem rychlého adrenalinu prožitouvampiristickou show na pozadí rudých světel. Součástí koncertu byla většinaskladeb z alba „Irreligious“ a několik položek také z debutu „Wolfheart“.Podle výběru skladeb si to sice nedělají složité, ale pokud do tohopůjdou jako tady, pak má jejich vzpomínkové divadýlko pořád smysl. Překvapivěskvělá záležitost. LAIBACH ohromili. Pro mne ta kapela značí, po stránce nahrávek i co se týče zkušenosti s jejich koncertem, absolutně neprověřený slovinský terén, jenž zde potvrdil, pročmá na světové scéně takové kultovní postavení, ke kterému se hlásí řada následovníků i z řad velmi známých a proslulých metalových kapel. Songy podpořené vizuální scéničností, estetická stránka pódia dohnaná do krajnosti, nikde nic nepřekáželo a nerušilo.Přísné obličeje hudebníků odříkávajících či zpívajících většinou německé texty a slogany,minimalistická pohybová prezentace, hluboký hlas lídra nechávající postupovatsvůj band jedním přímým směrem, vše pod diktátem kláves, kdy obsluha těchtonástrojů nehne ani koutkem úst. Dvě doprovodné zpěvačky dokreslující výsledek nejenhlasově, ale v jistém smyslu podporující vizuální přísnost celé show.Nevím jak vy, ale já jsem si pochutnal. Páteční vystoupení švédských nezmarů AT THE GATES měloneuvěřitelný brus a nasazení a potvrdilo, že kvintet je s novou deskou „To Drink From The Night Itself“ stále v parádní formě. Kapela doslova vyučovala z dějin melo-deathu(nebo chcete-li neo-thrashe) a šla z ní až zvířecká energie. Když partuokolo Tomase Lindberga srovnám s později ten večer vystupujícími PolákyBEHEMOTH, tak Švédi vítězí na celé čáře, jakkoliv show Nergala a spol. patřilak nejvýpravnějším a vizuálně nejdokonalejším za hodně let nazpět, ovšem po stránce zvuku, který se během jejich koncertu valil z pódia, to zas až tak průrazné nebylo. Naprostá nekašírovanost, muzikantská vyzrálost azápal AT THE GATES rozdrtili vše, co na festu přišlo po nich, a to mohli mítBEHEMOTH na pódiu sebevíc kahanů, ohňů a všech těch teatrálních propriet. Souboj severské šelmy s umazaným kancem z bukového polského lesa tak vyzněl jednoznačně. Nechci,aby to dělalo dojem, že Poláci byli špatní, to opravdu nebyli, ale ve srovnání s civilními a muzikantsky mnohem lepšími ATTHE GATES a vlastně i ve srovnání s nebušenými MINISTRY, ztrácelijaksi dech. S BEHEMOTH to mám ale takto pořád, vždycky si říkám, že tazvuková stránka zůstane oproti té velkolepé vizuální složce prostě zaočekáváním a tak se také stane. Nevím, čím to bylo způsobeno, že MINISTRY v sobě nastará kolena opět našli tu bestii z raných devadesátek. Mluvit tady oplaybacku, když kapela od začátku využívá velké množství samplů, podkresů asmyček, se mě jeví docela srandovně. Je možné, že si Američané, kteří dnes opětnašli svého největšího nepřítele, a to v současném prezidentovi USA Donaldu Trumpovi (dvě směšněboubelaté nafukovací skulptury v podobě obřích kuřat se zlatou vlnkou nahlavě stály ostatně po celý koncert po stranách pódia), vydatně pomáhají mimo živou prezentaci nahranými hlasovými pásmy a samply, ale koncert působil živelně, jako by měl opravdu všechno potřebné. Drive, kterýstrhnul dav k agresivnímu tanci, byl zkrátka všudypřítomný. Dokonce jsem chvílisledoval jakéhosi padesátiletého, 160 cm vysokého, připlešlého a agresivněsebou cloumajícího komára s bradkou a naušnicema v uších (model –Praha, Bunkr, 1993), kterak do svého tance (zejména při skladbě „Antifa“) dávaltolik energie, že málem vypíchl rukou oko nějaké vedle stojící holce. Bylo to naprosto šílené, ten člověk jakoby do areálu přiběhl zrovna odněkud z Bohnic. Plochapřed pódiem se tak změnila v běsnící prostor, kde našli uplatněnínejrůznější nafedrované existence. Je sympatické, že MINISTRY nečerpali jen z neslavnějšíchokamžiků historie (1989-96), ale dali prostor i novému materiálu. Mě osobně potěšila jednapoložka ze skvělého proti-bushovského alba „Rio Grande Blood“. V sobotu SEPULTURA potvrdila, jak pevnou a početnou fanouškovskouzákladnu stále má, neboť setu Brazilců přihlíželo dost možná nejvíc diváků zacelý letošní fest. Dobře šlapající a zkušená mašina, navíc znovu jištěná skvělým bicmenemEloyem Casagrandem, odehrála svůj standard. Kombinace skladeb aktuálních s historickyprověřenými byla očekávána, jakkoliv by si valná většina fans asi přála spíšeosvědčené klasiky. Žádné překvapení se nekonalo, poskakující sporťák DerrickGreen nakonec zvládl odeřvat i „Territory“, „Arise“, „Refuse/ Resist“, „DesperateCry“, „Ratamahatta“ a „Roots Bloody Roots“, čímž zvládl odvrátit rozčarovánímnohých z první poloviny setu, kterou tvořily skladby z jeho éry. Onto prostě nikdy nebude mít u fans lehké. V kuloárech kolovaly informace, že jednou z nejabsurdnějšíchpodmínek vystoupení Glenna Danziga byl údajně jeho požadavek, že se mu během celékoncertní akce nikdo z pódiové crew u Jagermäister-stage nesmí podívatzpříma do očí. Chlapci, co připravovali Metalshop stage brazilské SEPULTUŘE, si mohli prodnešek oddechnout a těm druhým, na které byl tím pádem vyvinutý určitý tlak, sev klídku pošklebovat. Celé této zkazce věřím, neboť těsně před vstupem zlého muže napódium upozorňoval hlavní organizátor diváky na zákaz focení a natáčení podpohrůžkou okamžitého ukončení koncertu. S desátou večerní se tak vyžilý „wrestler“ s výrazemabsolutního zlouna přiřítil na pódium, aby rázným mrskáním šňůry od mikrofonu,vystrkováním pupku obepjatého mohutným páskem s lebkou a svým opotřebovaným hýkánímpřesvědčil všechny, že nejtemnější rock´n´rollový bard je konečně zde. I díkyskvěle šlapající kapele (součástí které byl zde, jak Tommy Victor – kytara, tak JohnnyKelly – bicí) a stále se lepšícímu pěveckému projevu principála z infernálního lůna senakonec koncert vydařil, ačkoliv to ze začátku vypadalo docela na průser. Hrál se tak průřez tvorbou DANZIG s těžištěm na prvních deskách, takže zněly osvědčenévály jako „Twist Of Cain“, „Dirty Black Summer“, „Bringer of Death“, „How TheGods Kill“, „Mother“ nebo v přídavku prezentovaná „She Rides“. Ti, kdo s přísňákem vydrželi, nakonec zažili povedenou show, nikoliv však neobyčejnou. Celkově se tak letos 23.Brutal Assault rozepjal do širšíhostylového spektra a musím potvrdit, že těch aktivních kapel, které zde z oblasti extrémního metalu či hardcore nikdy nehráli, je už opravdu minimálně. Příští rok očekávám značný počet v soupisce se stále opakujících jmen, ale i nějaké ty novoty převážně z jiných stylů než těch klasických. Tyto věci mohou znovu osvěžit program. Neočekávám, že zde vystoupí rovnou Nick Cave, ale proč by nemohl pradědeček punku a hardcore Iggy Pop? Docela dobře si zde dovedu představit TOOL či A PERFECT CIRCLE, ale i DEFTONES nebo KORN. Určitě by mnohé nadchla mluvená show Henryho Rollinse, koncert heavymetalového mága KINGA DIAMONDA nebo další z restů klasické old-school deathmetalové hudby DEICIDE. Američtí problematici MEGADETH by rovněž mohli doložit, že ne každý jejich koncert je zvukovým průserem. Během osmi posledních sezón se takřka dokonale zrekapitulovali thrashové formace dávné historie, takže po FORBIDDEN, NUCLEAR ASSAULT, ONSLAUGHT, SACRED REICH a jiných, letos přibili EXHORDER, HIRAX a PROTECTOR, z dalších tipů mě tak napadají ještě VIO-LENCE, TANKARD, ASSASSIN nebo PARADOX. Vlastně je těch možností jak soupisu zaplnit ještě hodně, vždyť i Reznorovi NINE INCH NAILS by se mezi hradbami neztratili. Příběh nekončí, hledím k BA 2019 s nadějemi.Všechny fotografie dodal: Ondřej Helar, rip@metalopolis.netBRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 - 2/3http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_23_pevnost_josefov_8_11_8_2018_2z3_koncert/1478http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_23_pevnost_josefov_8_11_8_2018_2z3_koncert/1478janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud budu mluvit o jednotlivých vystoupeních kapel, nemůžunezačít kalifornskými SUICIDAL TENDENCIES, kteří svou pozitivní energií doslova vyšperkovali warm uppárty již v úterý večer. Skvělý zvuk, dokonalé nasazení kapely, už nějakoudobu poháněné škopky Davea Lombarda a kytarou vrstevnatě sólujícího DanaPleasantse, a nad vším pak jediný stabilní člen a neúnavný burcíř Mike Muir, jehož pódiová choreografie a všechny ty tanečkypůsobily spíše jako sportovní zápolení než jako součást hudebního koncertu. Vsadím se, žekdyby mu někdo pohotově hodil třeba basketbalový míč, akorát by si ho s jedním dopademo zem celou hodinu a čtvrt dokázal předriblovávat z pravé ruky do levé,ovšem v tempu a bez výpadku zpěvu …či ztráty balonu. Jejich koncert byl poctivým průřezem diskografií od osmdesátých let s vyvrcholením u skladeb z nepřekonatelnéhoalba „Lights, Camera, Revolution!“ a znamenitě celý festival nakopnul. Když zůstaneme ještě chvíli u hardcore, měl jsem pocit, želetos to bylo v tomto ohledu na Brutale slabší. Jasně že kapely jakoTERROR, COMEBACK KID, SHELTER nebo HELMET jsou každá trochu o něčem jiném amnohé patří na půdě festivalu k vyloženým raritám, ale i tak, přes skvělénasazení mnohých bych řekl, že letos tihle reprezentanti žánru nedosahovali úrovně avěhlasu všech těch lídrů, agitátorů a kecalů do správnosti vedení životní cesty,jež zde vystoupili v minulých letech. COMEBACK KID měli nasazení, alecelkově působili docela tuctově, SHELTER ukázali spíše rozvernější stránkustylu a HELMET dělali dojem mrtvého a neemotivního organismu utopeného v houpavémgroovu a monotónních hutných riffech. Mezi netradiční úkazy bylo při středě možné zařadit finské bluegrassové recesisty STEVE´N´SEAGULLS, kteří odlehčili terén a svými bluegrass covery notoricky známých rockových šlágrů prostě jen pobavili v horkém odpoledni.Zajímavé provedení a jiskrný zvuk byly jejich velkou devízou. Heavymetalovélegendy z ARMORED SAINT patří ke generaci, která funguje stejně dlouhojako METALLICA. Kapela zpěváka Johna Bushe, baskytaristy Joeyho Very a bubeníkaGonzo Sandovala se vyšvihla přesvědčivým a zkušeným setem, který nás zval napouť do historie amerického metalu. Vyvrcholením docela krátkého koncertu se pak stalaskladba „Reign Of Fire“ z jejich nejlepší, čtvrté řadové desky „Symbol Of Salvation“ z roku1991. Ortodoxně death-metalové CANNIBAL CORPSE jsem zde zažil již dvakráta tak pro mne není překvapením onen drive a vše bortící síla, která jde z pódia během jejich koncertu. Osobně však dávám přednost mnohem barvitější hudbě, takže se kapela určitěnezařazuje mezi ty, na které budu nejčastěji vzpomínat. Ostatně, stejně jakotomu bude v dalších dnech na hlavních pódií u takových deathmetalových veličin jako DYINGFETUS, UNLEASHED, PESTILENCE, NOCTURNUS A.D. nebo polských HATE (míchajícíchdeath metal s blackem), šlo o slušný set, byť mému srdci docela vzdálený. Solidní rutina! Vyvrcholením prvního dne (tedy středy) bylo bezesporuvystoupení Francouzů GOJIRA, zvukově geniální, vizuálně, i díky všem těmobrazům promítaným na plátno za kapelou, jakbysmet. Pokud nějaká kapela v průběhuhistorie Brutal Assaultu vyrostla, pak nejvíce asi právě tahle, dnes se prostějedná o světové veličiny z největších. Vystoupení mělo ohromné charisma azaujetí, navíc nestálo vyloženě na skladbách z poslední velmi úspěšné řadovky„Magma“, ale rovnoměrně střídalo skladby z bestselleru se starší produkcí.Oproti nim zkrátka následující PARADISE LOST působili jako totálně nezajímavá avyšumělá věc, jejíž čas vypršel už kdysi dávno v minulosti. Až mě topřekvapilo, jak se tito Britové stále více propadají do šedi a koncertníhozmaru, což snad ještě více umocňují posledními velmi špatnými alby a svým  proklamovanýmnávratem k doom-metalovým kořenům.Jedno výrazně kritické sdělení musím ohledně vystoupení na Brutalevšak také zmínit, nesnáším stanovou Metalgate Stage, prostě ať už je to přeřvanouzvukovou stránkou, ze které mnohdy vyčuhoval pouze zpěvák a bicí, nebo to bylo díky tměa dusnu pod plachtou evokující prostředí ponurého klubu, nikdy na žádnou kapelu jsem tam nevydržel déle než čtyřiskladby. A vlastně mě ono ochuzení a brzký odchod ani nikdy nebyl líto, spíšjsem to vždy bral jako vysvobození, protože ať už v úterý Broderickovi ACTOF DEFIANCE, vykazující se sice dobrou instrumentální výbavou, ale i absencínějaké originality a skladatelskou neschopností, nebo o něco později třeskutěthrashový TOXIC HOLOCAUST, nikdo z pěti kapel, které jsem zde během festu navštívil, mne nedokázal přesvědčit o své zajímavosti, takže ani afektovaně dramatičtí Středočeši PRVNÍ HOŘE, zastaralíavšak životaplní Američané HIRAX s šíleným černým old-school burcířem Katonem de Peňou za mikrofonem nebo prostě jen metalově urputní a hlasití Němci PROTECTOR, kterým metalový svět za těch pětadvacet let nečinnosti utekl o několik rovinek.Mám za to, že nominace kapely na tuhle stage se pomalu rovná i jejímu odsouzení k nevýraznémukoncertu. A nebo že by byla chyba na mém přijímači? Je pravda, že nechápu, proč bych měl na podobném neakustickém a dusném místěstát. Ze zapomenutých legend thrashe, i díky jejich umístění na hlavnípódium, to jasně vyhráli nekompromisní Američané EXHORDER, kapela z generaceraných devadesátek, která patřila k tvůrcům scény okolo veličin jakoPANTERA, SEPULTURA a SACRED REICH. Jejich koncert mělneuvěřitelný odpich a svými riffy vyloženě vyorával brázdy do historickýchcihlových zdí areálu. O pár hodin později mne zpočátku svou energií, zápalem,ale i plachtou s komiksovou kresbou Donalda Trumpa, právě si pistolívystřelujícího vlastní mozek, nadchli i levicově orientovaní nespokojenciMUNICIPAL WASTE. Nebýt pozdějšího spílání fanatika za mikrofonem na úkor všechbohatých bílých mužů, hovořil bych o nejlepším thrashovém vystoupení celéhofestu, jenže podobné agitační kecy mezi skladbami se mi prostě nechtělo dálposlouchat a odešel jsem na nějaký čas zase trochu jinam. Jakkoliv se francouzskáGOJIRA stala patrně nejzářivější akvizicí letošního ročníku, ve třetím a posledním díle sirozebereme pouze největší perly ze dní následujících.BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 - 1/3http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_23_pevnost_josefov_8_11_8_2018_1z3_koncert/1477http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_23_pevnost_josefov_8_11_8_2018_1z3_koncert/1477janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Netvrdím, že letošní ročník festivalu Brutal Assault patřilk nejlepším a po stránce dramaturgie k nejnabušenějším, ale určitěsebou nesl punc jisté neotřelosti i v rámci tak atraktivní paletyzde nabízené tvrdé hudby. V mnoha věcech totiž po dramaturgické stránce výrazně nakročil jedinýmmožným směrem, ve kterém lze dlouhodobě přežít mezi nejužší evropskou špičkou, jakkolivto organizátory bude zpočátku stát část tuzemských a tradicionalistickyzaměřených návštěvníků, nepřipravených na rozmanitější a dá se říct i dražší žánrovýprogram a příjezdy hvězd z jiných hudebních sfér než z těch striktněmetalových a, po pravdě, stále se tak nějak opakujících. A právě o těchto věcech chci v prvním článku mluvit.Každopádně jsem se přesvědčil, že je podnik v těch nejpovolanějších rukácha má vizi, kterou je možné, navzdory počátečním ztrátám domácích příznivců (za domácí považuji Čechy, Slováky, ale i Poláky), realizovat a díky tomuještě růst. Právě velká jména, svým stylovým zaměřením postavená mimoextrémní metal, mají šanci oživit celou dramaturgii festivalu nevýrazněji azvýšit jeho dlouhověkost. A co si budeme namlouvat, mají šanci pozvolnaproměnit i složení návštěvníků akce. Netvrdím, že je dobře, když sihromada tuzemských příznivců black a death metalu svou účast na stále dražší a stylově rozmanitější akci rozmyslí, jak se také dost pravděpodobně letos poprvé po několika letech stalo, protože se v pevnosti pohybovalo zřejmě nejméně lidí zaněkolik posledních let, nicméně větší žánrový rozptyl, potvrzený účastí velkých mimo-metalových jmen, může mít brzy pozitivní vliv zejména a pouze na příliv movitějšíchposluchačů ze zahraničí. Jak jsem to letos celou dobu v tichosti sledoval,procházejíc areálem, kde si již (mimo jiné) nebylo možné za cenu nižší nežpětatřicet korun koupit prakticky vůbec nic kromě kelímku s vodou (bez padesátikorunové povinné zálohy za kelímek, pochopitelně), věděljsem, o co tady jde v první řadě – ocenit navýšenou nabídku na všech frontách - od hudby po občerstvení - a to v souladu s rychle se přibližujícím západoevropským standardem. Mám se tu tedy bavit striktně o hudbě nebo do toho mám občas motat tožrádlo? Jasně, o hudbě to bude zajímavější, i když občas si neodpustím nějakougastro smyčku a celkově úvodní článek zamotám jak preclík. :-) Zatím to vypadá tak, že otevírání se širšímu žánrovému spektru aúčast drahých jmen, stojících mimo extrémní metal, tradičního tuzemskéhofanouška spíše odradilo, nemusí to však znamenat, že se festivalnepřetransformuje v to, po čem již nějakou dobu touží. Jméno za západníhranicí naší země si ostatně Brutal Assault čím dál více pouze upevňuje, neboť platí za kapelově nabušený fest, kam ještě nejezdí zas až tolik lidí a který je pro cizince spíše z těch levnějších. Zajímavéje, že jsem si trendu žánrového rozšiřování všiml výrazněji letos poprvé, přestože nějaké ty rarity zde byly vždy. Holt účast jmen jako LAIBACH, DANZIG, PAIN OF SALVATION, MYRKUR, MINISTRY, HELMETnebo WARDRUNA, navíc vše v hodně atraktivních časech, to už mohl být proleckoho z tvrdě metalových řad příděl nad jeho síly. Chlapci z pořadatelské agentury určitě čekali víclidí z daleka, když se zřejmě tolik cálovalo za ve zdejších zeměpisných šířkáchraritní slyšení onoho typického Danzigova halekání. Odhaduji, žetenhle „rocker-wrestler“ je musel stát pěknou pálku, a pak na jeho koncertkouká o polovinu lidí méně než na brazilskou SEPULTURU, která v Čechách hraje skoro každý rok, škoda. Stejně tak PAIN OFSALVATION po osmé večerní odprezentovali to, čemu se říká: stádem neoceňovaná umělecká svoboda, které organizátoři věří, ale většině lidí je uprdele. Výbornému koncertu Švédů totiž přihlíželo zdaleka nejméně lidí ze všechvečerních kapel za nějakých osm až deset posledních ročníků. Během jejich setu se dalo,při troše snahy, projít s kelímkem rovnou do první řady. Osobně nepatřímmezi zaťaté příznivce extrémního metalu a proto tento vývoj, kdy si pořadateléstojí za svým a nehledí na to, zdali je někdo víc black nebo death, ale dávajípřednost kvalitě, velmi kvituji. Nic se ale nesmí přehánět, dalších pět kapels Gildenlöwem ve večerním čase a pro fest to bude likvidační. Lepší jednou LAIBACH než třikrát CARPATHIAN FOREST, radši jedno netradiční jídlo za stošedesát než dvakrát klobásu za osm pětek. Husarský kousek se organizátorům povedl s LAIBACH,mimochodem tuhle slovinskou legendu jsem nikdy neposlouchal a ani si jí snaddoma za těch třicet let nikdy nepustil a přesto mě jejich koncert dokázalvtáhnout a svou do detailu propracovanou stylizací naprosto zaujal. Ta kapelapřeci vůbec nepatří do metalového ranku a přesto byla správnou volbou. Určitěnešlo o levnou záležitost, ale tleskám té odvaze, protože přesně tohle BrutalAssault potřeboval, radši totiž prubnout jednou koncertně lahůdkové LAIBACH,než se pachtit třikrát s CARPATHIAN FOREST. Ono to totiž vysílá do světa jednupodstatnou informaci – jsme mnohem dál než v roce 2007! Otázkou je, na čem dalším se ty peníze investované donesporně mnohonásobně dražších a pracněji získaných umělců dají dostat zpět? Přiznámse, že to nevím, nikdy jsem nic podobného neorganizoval a vlastně aninepodnikal, takže si tu spíš budu dělat srandu…souhlasíte? Takže na čem? Jestli na ceně místa pro stánek s občerstvením, tedy třeba na klobásách, jejichž cena už se v průběhu let zaokrouhlila na částkáchznačně převyšujících šedesát korun, někde jsem si všiml dokonce devadesát (pročje příště neprodávat rovnou za kilo?), nebo na pronájmu jiného placu pro pouťový autodrom, kdev tom vedru do prázdna podbízivě huláká jakási mladá metalová drsňačka, cotvrdou hudbu slyšela asi jenom ze sedačky jednoho z těch svých autíčeka vyloženě ruší vášnivé sběratele hudebních titulů při soustředěném a odborném probírání mezi regály cédéček německé distribuční firmy Hot Shot Records z Brém,která si postavila stanoviště o padesát metrů vedle a pod jejíž plachtou bymeteorologové tou dobou naměřili pětačtyřicet stupňů. Co jsem v tom vedru ocenil, bylo rozhodně rozšířeníprostor nabízejících chladnější prostředí, všechny ty chodby, kasematy,pevnostní hospody, hororové kino či místo plné starých pohovek a gaučů zvané chill out, kdejsem (a očividně ne sám) asi na hodinu vytuhnul jako v nějakém čínském opiovém doupěti. Na tom gauči mě sice trubice s dýmem chyběla, ale zvládljsem to i tak. Kdyby byly do příště k dispozici chladem vystlané rakve, vlezl bychsi pravděpodobně i tam, a ještě za sebou přikryl víko. Pokud by se ten prostorměl ještě rozšiřovat do dalších objektů, šlo by o vynikající a velmi prozíravýkrok. Pro člověka, který není zvyklý se každý den bavit s nějakou druhouosobou, je to na podobném festivale zlatá službička,to si pánové řekněme na rovinu. 😊 Palandy, regálky, postele a bedny, tohonikdy nebude dost. Trochu vadila prašnost, zejména v zadní prostorné částiareálu, kde sice byla dříve louka, ale dnes tam vzala za své veškerá tráva, sežehnutá vytrvalým několika měsíčním sluncem. Ono ani proprodejce není příjemné, když se cítí ovívaní pískem jako na Sahaře. U stánků spředměty jako jsou trička to asi vadí méně, než když vítr nabere zeminu afoukne jí do obří pánve, na které se zrovna připravuje deset kilo nudlí nebo halušek. Osobně jsempoprvé chodil jíst do veganské uličky a to nejsem vegan ani náhodou. Měl jsemdva důvody, ten první a zásadní byl, že jsem na podobně sváteční akci chtělvyzkoušet něco nového a neznámého, a za druhé, ve zmíněné části se nacházelystánky, které svá jídla celou dobu držely přikrytá poklicemi, což mě přišlojako nesporná výhoda oproti těm, co pokrmy připravovaly odkryté do prostoru.Pivo do skla v Šatlavě – znovu dobrý. Pilsner Urquell neomrzí nikdy,akorát příště do ušáků (jako minulý rok) a ne do těch úzkých sklenic. Celkově tak u mne s festem převládala spokojenost, navíc korunovanásympatickou besedou s Petrem Hanzlíkem a Bohoušem Němcem nebo výstavou fanzinů a průřezem toho zásadního, co formovalo tuzemskémetalové písmáctví zejména v průběhu devadesátých let, takže mne, kterého naBrutalu (snad kromě odpočívání a plavání v městském nekrytém bazénu města Jaroměř) nezajímaly žádné další mimohudební aktivity, nerozhodilo ani zjištění, že někteří jedinci využívali svého volného času vareálu k tomu, aby si to třeba rozdali na férovku s profesionályv kick boxu. Když jsem viděl tu nastartovanou holku, jak tam v tom vedru zaníceně okopávánějakýho robustního týpka, musel jsem uznat, a to především jako člověk, který se od mateřskéškolky až po dospělý věk vždy držel zpátky a nikdy nikomu nedělal úmyslně problémyžádnou svou fyzickou aktivitou, že lidé jsou zkrátka různí. O kapelách, rozdělených dle věku, aktivity a důležitosti do nejrůznějších sekcí, tedy až příště…DARON MALAKIAN AND SCARS ON BROADWAY - Dictator - 60%http://www.crazydiamond.cz/daron_malakian_and_scars_on_broadway/1475http://www.crazydiamond.cz/daron_malakian_and_scars_on_broadway/1475janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Z mého pohledu SYSTEM OF A DOWN svou příležitost k velkému a definitivnímu albovému návratu již prošvihli. Zjevně není vůle k spolupráci od samotných muzikantů. Dnes je to třináct let od jejich poslední řadovky a kapela stále mlží, občasně sice vyjede na nějaké to koncertní turné, které odehraje profesionálně - všechna čest, ale ve výsledku si jinak každý člen hraje na vlastním písečku a užívá kalifornského sluníčka, zajištěn až do skonání svých dnů. Když však poslouchám nejnovější album Darona Malakiana a představuji si, jak by asi zněl nový materiál SOAD a jeho další spojení s Tankianem, mám za to, že to celé zamrzlo i po stránce hudební. Asi se shodneme, když řeknu, že Daron Malakian měl jako zpívající kytarista vždy velký vliv na skladatelský proces SOAD, což se projevilo především na dvojici posledních řadovek „Mesmerize“/ „Hypnotize“ z roku 2005, kde se vydatněji zapojoval i do zpěvu a materiál opatřil jakousi rock´n´rollovou patinou, odlehčeností, ztřeštěnou atmosférou a navýšeným počtem punkových melodií, které mnohým možná přišly trochu infantilní, avšak ve své době fungovaly a zajistily americké kapele s arménskými kořeny několik dalších let obrovské popularity. Někdejší doba SOAD zkrátka přála a oni šanci bezezbytku využili. Svůj styl komponování si však Daron zachoval i pro účely jeho dalšího projektu SCARS ON BROADWAY, který spatřil světlo světa krátce poté, co SOAD oznámili v roce 2008 přerušení činnosti. Dnes, tedy po deseti letech od bezejmenné debutové desky SCARS ON BROADWAY, jenž ve své době sklízela solidní recenze, přichází čas na albovou dvojku „Dictator“, ta však v podstatě opakuje osvědčené, bláznivé postupy a všechny ty urychleně nablblé melodie opentlené aurou blízkovýchodního folklóru, jaké se vždy nacházely ve skladbách prezentovaných právě Malakianem i v rámci SOAD. Nenechte se mýlit, „Dictator“ není vůbec špatnou deskou, avšak nepřináší žádné nové impulsy a je definicí všeho, co právě crossoverové pojetí songwritingu tohoto hudebníka od nepaměti charakterizovalo. Dvojka tedy naprosto samozřejmě navazuje na debutovou desku SCARS ON BROADWAY i na dvě poslední řadovky SOAD a liší se od pojetí těch starších nahrávek vlastně jenom v dobře známých skutečnostech, jako je zdejší absence hlasu Serje Tankiana a v podstatě trochu méně natlakovaný zvuk. Určitě se jedná o dobrou sadu skladeb, odhalující nepolevující potenciál nadaného kytaristy a hitmakera, ale dle mého ji docení zejména právě starší příznivci SOAD, kteří pamatují zlaté časy zpřed více než dekády, těch nových fans zas až tolik nepřibude, neboť doba se za desetiletku značně proměnila a „Dictator“ nepřináší žádné význačnější obohacení a nesnaží se přizpůsobovat žádné módní vlně ani současnému zvuku. Svým způsobem je to vlastně sympatické, prostě tady máte sadu dvanácti rozverných, post-punkově laděných popěvků, dostatečně chytlavých a pro Darona a jeho hlas naprosto typických, které alespoň na čas zaplaší špatnou náladu vyvolanou u příznivců SYSTEM OF A DOWN studiovým nicneděláním jejich idolů. Píše se rok 2018 a slavná americko-izraelsko-arménská čtyřka mlčí již třináctým rokem, tak co jiného může fanouškům alespoň z části suplovat jejich ikony? Druhá deska kytaristova projektu je částečně reakcí na politická a společenská dění v USA posledních několika let a částečně prostě bezstarostným rockovým dováděním, navíc stylizovaným do exotičtějšího koloritu Malakianovi skutečné domoviny.