https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_lost_dogs_recenze/3882https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_lost_dogs_recenze/3882nobody@nothing.com (Tomáš)Kompilační desky mapující nevydaný materiál, různé bokovky nebo b-side obvykle bývají oceňované zejména mezi fanoušky dané kapely. Dovolím si ale tvrdit, že v případě „Lost Dogs“ můžou oslovit i posluchače, kteří se jinak o PEARL JAM až tak do detailu nezajímají. Jednoduše proto, že tato kolekce je vážně moc dobrá.Začněme pár faktografickými body. „Lost Dogs“ je dvojalbum. Pokrývá období let 1991 až 2003 a nabídne až 30 songů. Najdeme zde b-sides, singlovky, které vyšly na různých kompilacích, soundtracky k filmům, nebo vánoční singly pro členy fan klubu a pak i spoustu songů, které vznikly při nahrávání řadových desek, na které se ale z různých důvodů nakonec nedostaly. V poslední zmiňované kategorii dominuje období „Binaural“, které zastupuje rovnou šest skladeb. Na prvním disku jsou dravější a rockovější songy, zatímco ten druhý je klidnější a experimentálnější. Jak už to při podobných výběrech bývá, ne všechno jsou skryté perly, ale spousta songů je vážně moc dobrá a je skvělé, že nám je kapela touto formou zpřístupnila. Řazení skladeb se nedrží historického pořadí a to je dobře. Zejména první disk je dramaturgicky nakombinován vysloveně povedeně a parádně odsýpá. Ve finále člověk ani nevnímá, že některé songy od sebe dělí přes deset let. I to něco vypovídá o konzistentní skladatelské kvalitě kapely.Jestli si někdo myslí, že PEARL JAM rovná se grunge, tak zjevně kapelu nezná. I na řadových albech pravidelně přichází s pestrým stylovým záběrem, i když samozřejmě má svůj typický skladatelský rukopis. A pak tady máme hlas Eddieho Veddera, který společně s jeho specifickým frázováním je jasným trademarkem kapely. „Lost Dogs“ jsou pak stylově možná ještě více otevřené, což je logické. Jedná se přece o skladby, které právě pro svou jinakost nepasovaly na jednotlivé řadovky.Začněme první deskou. Máme zde na výběr od všeho trochu. Svižný street rock „All Night“, alternativní srandičku „Hitchhiker“, garage rockovou „Don’t Gimme No Lip“, old school rock´n´roll „Leavin Here“ nebo psychedelicky ladění hard rock „Alone“. Ne vždy podobná roztříštěnost funguje, tady jsem s tím ale nikdy neměl problém. Je to v podstatě takové „greatest (non)hits“, kde cítíme a evidujeme rozdíly ve zvuku, stylu i songwrittingu a přesto jasně víme, že tohle je jeden celek. Je to mozaika, kde každá kousek je jiný, ale dohromady vytváří jasný finální celek.Několik skladeb pak můžeme s jistotou zařadit do zlatého fondu kapely. „Sad“ se svým soft grungeovým riffem je jasný hiťas. Klenutá melodie, košatější struktura, euforická atmosféra. Špičkový song po všech stránkách. Další je „Down“, která je hozena do kabátku klasického rocku s tím, že některé kytarové cingrlátka odkazují snad až ke country nebo jižanskému rocku. Uvolněná atmosféra nás zavádí k nekonečným dálavám amerického venkova. „Undone“ je pak typickým songem pozdější tvorby PEARL JAM. Netlačí na pilu, ale přesto má drive. Aranžerská bohatost je téměř nekonečná. Výborná basová linka, nádherné vokální harmonie, zajímavé kytarové elementy a sóla. A opět ta atmosféra!Koncertní stálice „Yellow Ledbetter“ je pak klasickou stadiónovou hymnou stvořenou pro sekci setlistu s přídavky, kdy už publikum jede na poslední zbytky energie a postupně se uvolňuje po tříhodinovém zápřahu. U některých songů má člověk pocit, že mít k dispozici vlastní nahrávací studio neznamená vždy jen pozitiva. Kapela si totiž pak může za „výrobní“ náklady nahrát jakoukoliv blbost. Mluvím o „Whale Song“. Nedejte ale na první dojem. Ačkoliv to může znít jako experimentální úlet, je to ve finále vynikající song, plný zajímavých zvuků a melodických postupů. Na prvním disku najdeme hned čtyři kousky, které se nevešly na „Binaural“. A když se na ně podíváme detailněji, pochopíme proč. Kromě výše zmíněných „Sad“ a „Hitchhiker“ je to ještě Cameronova „In The Moonlight“ a Vedderova „Education“. Všechny jsou výborné, ale nemají v sobě tu temnou náladu zmiňované desky. Nepasovaly by tam. Díky bohu že se objevily alespoň zde.Druhý disk už zdaleka není kvalitativně tak vyrovnaný a občas to zde zaskřípe. Ale to je v pořádku, je to přece výběrovka, s tím se počítá. Opět zde ale najdeme několik famózních kousků. Hned první „Fatal“ je toho příkladem. Majestátní song s krásně smutnou atmosférou. A z které že to je session? Ano, opět „Binaural“. Tím, jak zde máme spíše pomalejší songy, je kolekce náročnější na pozornost. Musíme se více zaměřovat na zajímavé detaily, protože hymnické eposy zde nenajdeme. Pořád ale tady jsou skutečně zajímavé kousky. Akustická „Footsteps“ boduje svojí civilností a bezprostředností. Tajemná „Wash“ nás dráždí svým syrovým zvukem a experimentálnější strukturou. Další akustická libůstka „Drifting“ v sobě nese atmosféru amerického venkova dvacátých let minulého století. Největší peckou se ale s přehledem stává „Last Kiss“. Song původně napsaný jistým Waynem Cochranem začátkem šedesátých let PEARL JAM prvně vydali jako vánoční singl pro svůj fan club v roce 1998. Měl však takový úspěch, že se kapela rozhodla ho vypustit i jako regulérní singl a v roce 1999 to dotáhl až na druhé místo singlové hitparády. A další výborný song z éry „Binaural“ nás potkává v podobě „Sweet Lew“. Opět je experimentálnější, s hodně slizkým zpěvem, ale má parádní atmosféru.Jak jsem zmiňoval výše, s podobnými kompilacemi je to vždy trochu sázka naslepo. Ne všechno, co zůstalo v šuplících, nebo se z nějakých důvodů nepoužilo, dosahuje běžných kvalitativních standardů konkrétní kapely. Sám mám ve svém archivu podobných výběrů spousta a často je to spíš jen povinnost a zvědavost, abych si je vyslechl, ale málokdy se k nim pak vracím. „Lost Dogs“ jsou jednou z mála výjimek. Je to výjimečně povedená sonda mapující prvních deset let existence PEARL JAM z méně známé stránky.Finální hodnocení je průměrem. První část hodnotím na 80%, druhou na 60%.https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_schizophrenia_sarcator_praha_subzero_16dubna2026_koncert_info/3881https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_schizophrenia_sarcator_praha_subzero_16dubna2026_koncert_info/3881nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/977Thrash/black metalová mašina HELLRIPPER se řítí na Prahu! Jedno z nejvýraznějších jmen současné extrémní metalové scény přiveze bleskurychlé riffy, blast beaty a syrové vokály, které zaplaví pražský klub Subzero temnou a chaotickou atmosférou. Jako speciální host vystoupí belgická senzace SCHIZOPHRENIA a v roli supportu se představí švédští SARCATOR.Skotský projekt HELLRIPPER je jedním z nejvýraznějších jmen současné extrémní metalové scény, která spojuje black metal a thrash v rychlém, agresivním a zároveň chytlavém stylu. Kapela vznikla jako sólový projekt Jamesa McBaina, který postupně přetvořil HELLRIPPER v plně fungující kapelu pro živá vystoupení, přestože veškerou hudbu stále skládá i nahrává sám. Jejich hudba se vyznačuje neúnavnými extrémně rychlými riffy, pekelnými blast beaty a syrovými vokály, které navozují temnou a chaotickou atmosféru, zároveň však zachovává melodický cit pro chytlavé motivy, jež činí jejich skladby nezapomenutelnými.HELLRIPPER čerpá inspiraci z klasického thrash metalu 80. let, black metalu i speed metalu, čímž vytváří nostalgický, ale současně energický zvuk. Jejich nahrávky, jako například EP The Affair of the Poisons nebo album Coagulating Darkness, získaly uznání kritiky i fanoušků po celém světě a dokazují, že projekt z Edinburghu zvládá spojit extrémní rychlost s technickou precizností. Naživo HELLRIPPER působí jako neúprosná síla, která kombinuje surovost, temnotu a neodolatelnou energii thrashového impéria.Belgická senzace SCHIZOPHRENIA vznikla v roce 2016 v Antverpách a rychle se etablovala jako jeden z nejvýraznějších zástupců moderního death/thrash metalu. Jejich hudba spojuje agresivní thrashovou energii s brutálním death metalovým zvukem, inspirovaným legendami jako SLAYER, SEPULTURA či DEMOLITION HAMMER. Od svého debutového EP Voices (2020) přes plnohodnotné album Recollections of the Insane (2022) až po živé album Alive from the Abyss (2023) se Schizophrenia etablovala jako nekompromisní síla na evropské undergroundové scéně.Švédská kapela SARCATOR, vzniklá v roce 2018 ve městě Trollhättan, se etablovala jako jeden z nejvýraznějších zástupců moderního blackened thrash metalu. Jejich hudba spojuje rychlé thrashové riffy s temnými black metalovými prvky, čímž vytváří intenzivní a energický zvuk. V sestavě figuruje například Mateo Tervonen, syn Marka Tervonena z The Crown, což naznačuje silné metalové kořeny kapely.https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_co_mohlo_byt_recenze/3875https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_co_mohlo_byt_recenze/3875nobody@nothing.com (Tomáš)Zmínky o nové kapele CHRPY z Prahy jsem začal registrovat v hudebních médiích už loni, v souvislosti s jejich prvním singlem „Co mohlo být, to se nepočítá“. Ověřil jsem si, že ano, tohle se mi bude líbit a trpělivě čekal na desku. Ta se vyklubala na světlo světa v únoru letošního roku a je to trefa do černého. Nostalgie, která zní současně a která nás vede do budoucnosti. Nebo jednoduše skvělý indie/emo/pop-punk-rock, který má hlavu a patu. Díky bohu, že to z nápadu v baru nad pivem dospělo až sem. Jan „Vegy“ Táborský, Tomáš „Tomsn“ Bursík, Josef „Stoláč“ Stolárik a Tomáš Blažek fungují dlouhodobě hned v několika domácích formacích. THE PROSTITUTES, WILD TIDES, JUST FOR BEING, HOMESICK, SLEEP TWITCH. Člověk by si řekl, že díky tomu budou dostatečně hudebně saturovaní. Zejména když jim už taky není dvacet let a mají i rodiny, děti, práci. A přece se objevil jeden faktor, který dal věci do pohybu. V žádné z výše zmíněných kapel se nevěnují hudbě svého mladí, kterou poslouchali v době dospívání, která zůstala zapsaná navždy v jejich vnitru. Midwest emo a pop punk-rock, kapely jako JIMMY EAT WORLD, BLINK 182, BRAND NEW, TAKING BACK SUNDAY nebo SUM 41. Sny se mají plnit nejen o vánocích, a tento si pánové splnili vrchovatě. Ve finále v tom nejsou sami, emo rock zažívá i mimo naše hranice určité znovuzrození, takže to rozhodně není nějaké unylé nostalgické vzpomínání v rámci krize středního věku.Pojem „emo“ je protkaný celou deskou od začátku do konce a zhmotňuje se na všech úrovních. Vznik kapely jsem už popsal. Dalším kapitolou jsou texty. CHRPY se rozhodly jít cestou českého jazyka, což není úplně standardní věc v tomto hudebním žánru. Tleskám za odvahu a vyslovuji hned i uznání za kvalitu. Texty jsou více než slušné. Prolínají se v nich vzpomínky na mládí a vyrovnávání se s aktuálním světem, a taky věkem a s tím spojenými životními situacemi. Dovolím si generačně se přiřadit ke kapele (já vím, fandím si…), zřejmě i proto se s tématy dokážu přirozeně identifikovat. Přesně vím, o čem kluci zpívají, zasahuje to ty správné receptory v mém mozku, oživuje ty správné vzpomínky. Další kapitola v našem „emo“ příběhu má název producent-studio. Damián Kučera je nejen kamarád kapely, ale i člověk navýsost povolaný pro tento typ muziky. Sám je jejím fanouškem a ve svém domácím studiu na Slapech dokázal zachytit CHRPY přesně tak, jak to mělo znít. Žádné AI, žádné elektronické krabičky, žádné programy na úpravu nahrávek. Poctivý analog, poctivý gear, poctivé nástroje. Přesně tak, jak se to dělalo v dobách největší slávy zmiňovaných hudebních stylů. Některé dodělávky pak proběhly ještě v pražském Parlay Studio, kde pro změnu působí jako zvukový inženýr přímo Vegy. A tím se dostávám k poslední kapitole naší „emo“ výpravy. Zvuk desky. Jedním slovem paráda. Pardon, musím se opravit – velká paráda! Neskutečně šťavnatý, mnohovrstvý, barevný. Umí být poctivě tvrdý, ale zároveň pop punkově hravý a hladivý. A zejména zní 100% živě, intenzivně, přítomně.Devítka songů působí velice sevřeným a vyrovnaným dojmem. Deska proto výborně odsýpá. Hned od otvíráku „Mládí“ nás pohltí všechny atributy výše zmíněných hudebních stylů. Změny tempa, dva hlasy na zpěv, který je často doplňovaný o správný emo řev, druhá kytara přidávající spoustu kudrlinek nad hlavní sonický zvukový proud, parádní bicí s jasný rytmičákem a krásně hlubokými přechody. A v textu probleskují neskutečné hlášky typu „Nosím stále trika kapel, které v roce 2005 přestaly hrát“, které mají v sobě generační výpověď existenciálních rozměrů. Singlovka „Co mohlo být, to se nepočítá“ je hudebně sice jemnější, popovější, ale intenzivnější řev v několika pasážích ji nenásilně překlápí zpět na správnou stranu barikády. „Ztraceni v hlubinách“ ale opět přitvrzuje. Intenzivnější a zemitější kytary songu vysloveně sluší a dodávají jí poctivý rockový drive. Zvukově se blíže aktuální podobě IMODIUM. Hymnický refrén je opojný a na koncertech bude určitě skvělým materiálem na společné burácení s fanoušky. Nostalgická „Bouře“ v post-hardcorovém ladění připomene mé oblíbené BRAND NEW. Dynamické změny burcují naše emoce, elektronické zvuky v pozadí některých pasáží song modernizují a dodávají mu na aktuálnosti. „Lepší zítřky“ je relativně přímočará, nic zbytečně nekomplikuje. Drive, poctivý refrén, slušné mezihry, všechno správně. Začátek songu „Stráž“ je asi největší popařina v rámci kolekce, ale v momentě jak kytary pořádně zaberou, jsme stylově hned v jiné dimenzi. „Šrámy“ opět přidávají do tempa a v refrénu znova míří do hutnějších tónů. Tyto tvrdší, někdy až téměř grungové vsuvky, jsou přímo geniální. Skladby díky nim působí mohutněji a správně chlapácky. „Verze tebe“ pokračuje v nastoleném směru a dál do nás tlačí tu parádní atmosféru. Závěrečná „Dnes ještě ne“ se postupně vykrystalizovala v mojí nejoblíbenější skladbu desky. Tajemnější rozjezd na sekaných riffech, pak přechod na pořádnou řežbu. Intenzivní řev kombinovaný s tvrdým zpěvem, tohle není nic pro slečinky. Tohle je pořádný rokec! Kapela svůj vlastní styl nazvala „dadrock“ (taťkovský/fotrovský rock). Zní to možná až zbytečně ironicky, protože tihle „fotrové“ dokážou s přehledem rozmést nejednu indie kapelu přemotivovaných mladíků. Ne, že by to měli zapotřebí, oni hrají zejména pro radost. Poctivé řemeslo generuje poctivé výsledky, to je jediná pravda, díky které „Co mohlo být“ je tak skvělou deskou. https://www.crazyDiamond.cz/hypnos_pandemia_bohemyst_ceske_budejovice_mc_fabrika_3dubna2026_koncert/3880https://www.crazyDiamond.cz/hypnos_pandemia_bohemyst_ceske_budejovice_mc_fabrika_3dubna2026_koncert/3880janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Varování - tenhle report je velmi strayovský! Kdo není přiznivcem podobného pojetí, nechť raději nečte, děkuji.:-) Už vidím ty otazníky nad obličeji čtenářů našeho webu doplněné větou: „Tak tebe bych napodobné akci tedy nečekal.“ :-) Chápu, asi nejsem prototypem nekompromisního fanouška extrémního metalu. Protože se jednalo o první den čtyřdenního volna a HYPNOS jsem v Plzni v posledních letech jižněkolikrát vynechal, a taktéž zbylé dvě kapely - PANDEMIA a BOHEMYST -jsem naživo dosud nikdy neviděl, navíc když v rámci posledníchlet maji obě na svém kontě opravdu zdařilou desku, rozhodljsem se tedy vyrazit na akci do města, které má pro mne specifické kouzlo. Dost možná se tomu říká Genius loci. Před cestou na Šumavu byl tak den v Budějovicích žádaným spestřením.Ne, Divadlo Pod Lampou ještě nemám zakázané, i když co ještě není, brzy může být. :-) Nechci zdenikomu tlačit do hlavy rozumy, že je občas dobré vyrazit nakoncert do jiného krajského města, než je to mé domovské. Plzeň. Obšírný strayovský úvod zahajme tedy otázkou, co si tak člověk vybaví, když seřekne České Budějovice? Jasně, každý jedinec to má s odpovědíurčitě jinak. V mém případě by se za jiných okolností dalomluvit o krásném rozlehlém náměstí s kašnou a o starobylýchuličkách s podloubími, které tohle náměstí obklopují. Někde v tomto centru jsem si kdysi koncem devadesátých let dal v jedné z restaurací (vrámci jednoho dopředu rozplánovaného, skupinového týdenního cyklovýletu z Plzně na Lipno a zpět) jídlo,nad kterým by dnes leckomu vstávaly vlasy hrůzou –kuřecí plátek se sýrem a broskví a k tomu hranolky s tatarkou, tehdejší vrchol gastronomie! :-) Také zážitek, no ne? Mohl bych dál rovněžmluvit o místním Budvárku, jehož vkusně nasládlá chuť jejřadí do zcela jiné odrůdy piv, než je to naše plzeňské. Aprotože v Plzni není jediná hospoda s Budvarem, určitěochutnávkou místního Kroužku jednou za pár let nepohrdnu.Samozřejmě bych v článku mohl také zmínit místní hokejový klub Motor,kterému jsem kdysi, řekl bych že hodně dávno, v době kdy zde hráli Lála, Suchánek nebo Caldr, docela fandil. Pro mne jevšak tou nejvýraznější životní vzpomínkou na České Budějovice můjúplně první výlet do tohoto města, který se odehrál v létěroku 1985, kdy jsem se v deseti letech nechtěně stal, v rámci letního tábora, jež měl základnu v Týně nad Vltavou, přímým účastníkem havárieautobusu plného dětí, jehož řidič, dost možná tehdy vizuálně připomínajícíupoceného a brunátného příslušníka Lidových milic, nás dokázal jen několikkilometrů před hranicí krajského města položit na pravý bok, dopangejtu lemujícího jinak zcela rovnou silnici ze severu. Koho bytaky napadlo pozvolna objíždět před náma stojící vozidlo zprava?Naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo, náš autobus opravdu nejelpříliš rychle, a tak jsme se oklepali, sesbírali a vyrazili náhradní dopravou vstříc největšímu jihočeskému městu. A aby vše bylo kompletní a s náznakem určité synchronicity, tak pokud si dobře vzpomínám na Brunovy skvělé knižní paměti, frontman naší dnes asi nejznámějšíexistující deathmetalové grupy HYPNOS absolvoval základnívojenskou službu v druhé polovině osmdesátých let právě víte kde? No přece v Týně nadVltavou. Ještě strpení, já vím že je to až moc strayovské, ale metal zatím může počkat. Pokud máte rádi temnotu a paranormální jevy, zajeďte si do Branišovského lesa, tzv. Boru, je to hned za místní konečnou MHD na okraji sídliště Máj, zhruba 3 km západně od centra Českých Budějovic. Onehdy, když jsem zde byl poprvé, se MI tam v lednu 2020 při chůzi vyloženě podlamovaly kolena, jak jsem byl z té atmošky nesvůj. Zimní les byl tehdy až nepřirozeně tichý a sálala z něho dokonalá staroba (ne taková ta stoletá, kterou oplývají jiné lesy u nás, ale starší... tisíciletá, milionletá... bylo tam něco, co zachází dál a hloubš):-), celou dobu naprosté ticho, jen asi v průběhu stometrového úseku poblíž nechvalně proslulých Božích muk začaly v holých korunách stromů z ničeho nic rejdit ptáci (Co tam najednou v lednu dělalo hejno opeřenců, netuším. Navíc řádili jak smyslů zbavený...) a chvíli mě přišlo, jakoby se vzduch mezi kmeny  hýbal. Letos, během druhé návštěvy tohoto místa v pátek 3.dubna 2026, mohlo být jen krátce po poledni, jsem zde nic podobně zvláštního nezaznamenal, ptáčci souvisle štěpetali, pejskaři se procházeli a vše působilo na těch pěti kilometrech, které jsem tam křížem krážem procházkovou chůzí obešel, docela idylicky. Docela. Kdo se bojí, musí tedy kam? Správně, nejen na deathmetalový koncert, ale také DO LESA!:-)                 ...  K vlčí jámě  ...                ... zde byly vibrace nejsilnější  ...                  ...   místní Řbitov zvířátek  ...Přejděme konečně k akci. Místní hudební klub Fabrika na mnedělá dojem sympatického místa, kde se rád člověk zdrží,protože na rozdíl od Lampy, která působí jako úzký, tmavý asvou atmosférou chladný protiatomový kryt s vysokým stropem, je tady prostě útulněji, a navíc je zde možnost posezení i napřilehlém prostorném dvoře. Fabrika je rovněž velmi dobřesituovaná v polovině cesty mezi budějovickým nádražím a centrem města, takžemá návštěvník dorazivší odjinud prakticky všude blízko. I vzhledem kmému následnému třídennímu pobytu naŠumavě, byla tak návštěva páteční metalové akce ve „městě,kde by chtěl žít každý“ jasnou volbou.Jihočeská pětice BOHEMYST nastoupila na pódiumkrátce před osmou hodinou a vůbec se nerozpakovala do násnahrnout hromadu vysoce kvalitního black metalu, tu a tamobohaceného nějakým tím smrťáckým kořením. Za mne ozdoba tuzemské tvrdě metalové scény posledních let. Bylo poznat, žekapela má ve svém středu znamenité muzikanty v čele s bicmanemHonzou Kapákem, protože skladby z dosud jediného alba „Čerň a smrt“ v živémprovedení nic neztratily ze svého charismatu. Perfektně vyvážený,plný, průrazný a čistý zvuk, ve kterém posluchač slyšelprakticky každý detail, bych v až takové míře nečekal, alestalo se a návštěvník dostal opravdu výbornou porci metalovéhoextrému, která dělala názvu debutu této kapely opravdu čest.Výborný výkon předvedl rovněž frontman kapely Radek Popel,který plnil svou úlohu hlavního magnetu beze zbytku a bylo takjedno, zdali zrovna prostorem zněla mardukální smršť „Co nelze zapomenout“nebo se kapela brodila neprostupnou bažinou zhudebnělého zmaru vpodobě pomalejšího hutného songu „Na umrlčích prknech“.BOHEMYST každopádně dokonale prodali potenciál své albovéprvotiny a kromě v ní obsažených skladeb zahráli i jednu položkupřipravovanou pro albového následovníka. Za mne výborný výstup.Západočeská PANDEMIA nepřichází salby zrovna často, vždyť jejich poslední a předposlední placku od sebedělí celá dekáda, ale když se tak nakonec stane, může sejednat pro příznivce pravověrného death metalu o stěžejníudálost na tuzemské scéně. Přesně to se stalo minulý rok, kdypersonálně zrekonstruovaná čtveřice, seskupená okolo baskytaristy a posledního z původních členů JardyFriedricha, udeřila s opravdu špičkovým albem „DarkenedDevotion“ vydaným u stáje Hammerheart Records. Tento materiálsebou nese všechny potřebné atributy zručně zhotoveného metalovéhoextrému a jeho převedením na koncertní pódia PANDEMIA získávájistě další plusové body. Techničtěji orientovaná hudba má, dle mého, v sobě cosi z žánrového pojetí třeba takových Amíků HATEETERNAL, ale samozřejmě nejenom jich, což je dost možná také zásluhou nově příchozích hudebníků. Dva ze tří do sestavy přišli z řad kapely CUTTERED FLESH, jmenovitě mám namysli bubeníka Jakuba Bayera a vokalistu a growlera Jirku Krše. Dost pravděpodobně stěžejní se pro vyznění nové PANDEMIE stal návrat kytaristyAlexe Marka, jehož úlohu neopakovatelného riffmistra šlovypozorovat i v rámci pátečního setu prostřednictvím neoblomné nařezanosti. Kapela do stovky příchozíchtak vypustila nahuštěnou sadu poctivého deathmetalového nářezu,který doslova trhal hlavy.Od hlavní kapely večera HYPNOS to byl ve Fabrice klasický koncertníprůřez s většinovým příklonem k jejich novější tvorbě, kteroureprezentují obě havraní alba – více experimentální „The Whitecrow“ a předevšímpak ta úplně poslední a tvrdší „The Blackcrow“. Už je to vážně šest let, co tahlestálice tuzemské metalové scény vypustila nový materiál, pauza je to dlouhá, alesoudě dle Brunových slov bychom se nových skladeb měli v horizontu jednohoroku opravdu dočkat. Co se mě týče, potěšilo zařazení jedné položky z podceňovaného,avšak dle mého velmi kvalitního alba „Rabble Manifesto“ z roku 2005. Z ostatních skladebmě v hlavě uvízla klasika pozdní etapy „Liquid Sands“, z té historicképak titulní věc z jedničky „In Blood We Trust“. Je stále poznat, že si v aktuálnísestavě kapela našla jakousi nepsanou rovnováhu, takže zůstává i mimo studiovéaktivity koncertně činnou jednotkou, ze které sálá klid a dobré rozpoložení. Byl jsem překvapen, když Bruno oznámil, že v BudějovicíchHYPNOS takřka dekádu nehráli a konkrétně v klubu Fabrika vlastně nikdy. Vevýsledku šlo o solidní deathmetalový set, který proběhl tak, jak měl, aosobně si myslím, že ta stovka příchozích odcházela v podstatě spokojená.Nasazení kapely bylo na slušné úrovni a i zvukové parametry odpovídaly popřednížánrové jistotě. V dobrém rozpoložení se tak ještě před půlnocí přesouvám na hotel a dodatečně přeji všem třem účinkujícím mnoho zdaru do další tvorby, tohle byl zkrátka profilov večer kvalitního tuzemského kovu v jeho extrémnějších formách.https://www.crazyDiamond.cz/manon_meurt_praha_cafe_v_lese_1dubna2026_koncert/3878https://www.crazyDiamond.cz/manon_meurt_praha_cafe_v_lese_1dubna2026_koncert/3878nobody@nothing.com (Tomáš)Dlouhou jsem váhal, jestli to skutečně nebude Apríl. Termín koncertu na stránkách klubu svítil sice v podstatě od začátku roku, ale Facebooky obou kapel hrály mrtvé brouky. No nic, lupen jsem koupil a uvidí se. Pár dní před akci se probrala ksichtokniha kapely BLUDY, takže jsem začínal mít jistotu, že to nebude jen špatný žert. A skutečně nebyl. Naopak. Krásný večer, dvě skvělé kapely, dva fantastické koncerty. Takové legrácky si rád nechám líbit!Kapela BLUDY je na scéně už 30 let. A já ji objevil až letos. Co vám budu vykládat, nejraději bych si nafackoval. Jičínsko-pražská alternativní parta koncem loňského roku vydala desku „Znovu“, kterou točila u Amáka. K ní se vrátím v samostatné recenzi, ale minimálně můžu naznačit, že je hodně povedená. Musím se přiznat, že to jméno BLUDY jsem už pravděpodobně v minulosti někde zahlídl, ale z nějakého důvodu jsem se nikdy nepropracoval k ponoru do jejich tvorby. Až když jsem viděl, že budou otvírat pro MANON MEURT, jsem konečně rozhýbal svojí trestuhodnou ignoranci a mrknul na to, co že jsou BLUDY vlastně zač. Trvalo to snad jen pět vteřin u prvního songu a byl jsem okamžitě fanouškem.Mám rád zvyk z posledních pár let, kdy se u koncertu předem deklaruje časová agenda. Kdy se otvírá klub, kdy hraje první kapela, kdy hraje druhá kapela. Takže jsem dorazil pár minut před ofiko začátkem, rychle omrknul merch, objednal si sodovku, postavil se na značky (mám svoje oblíbené místo hned vedle zvukařů), a mohlo se začít. Kvarteto BLUDY v klasické sestavě dvou kytar, basy a bicích nás vzalo na parádní jízdu proti proudu času. Velice rychle jsem se pocitově ocitl v malém klubu začátkem devadesátých let, kdy alternativní rock v sobě etabloval spoustu různých stylových odnoží a neměl prakticky žádné hranice. Pod vedením zpěvačky Jany Martinkové s krásným jemným hlasem, jsme se ponořili do vod poctivého indie rocku, který se v jednotlivých písních různě prolínal s jemnějším noisem, shoegazem, new wave, ale překvapivě třeba i s grungem. Některé songy z aktuální desky na mě už na nahrávce působily překvapivě zemitě a hutně, živá prezentace to pak naplno potvrdila. Zajímavou pozici měla basa Romana Lišky. Od prvního songu byla v mixu velice dominantní. Jasná a na tento styl i docela tvrdá. Zvukaři s tím však nic nedělali a tak mi postupně došlo, že takto to má být. A vůbec to nebylo špatné. Roman hrál stylem, který bych čekal spíše u nějaké post-hardcorové kapely. Kdyby svoje schopnosti využil v soutěži v rychlosti psaní na klávesnici, zřejmě by získal nejeden titul. Už jen sledovat jeho techniku a rychlost prstokladu mi zamotávalo hlavu, a to jsem pil jen colu. Díky tomu ale byla rytmika kapely velice sevřená a neprůstřelná, takže kytary měli svobodu pohybu. Oscilovali pak od atmosféricky pojatých rozsáhlejších ploch, přes indie cvrlikání, až ke zmiňovaným grungeovým zářezům. Klasická písničková struktura, české texty, slušná gradace, všechno správně. Klub byl už při mém příchodu celkem slušně zaplněný, postupně ještě přicházeli další a odezva fanoušků byla veskrze pozitivní. Většina playlistu pocházela z aktuální desky, proložené několika staršími věcmi. Novinka je melodičtější, starší věci jsou alternativnější, ale výborně se kombinovaly.Po krátké pauze a přestavbě aparátu se šlo bez zbytečných prodlev hned dál. Na chvíli jsem mrknul do telefonu, aktualizoval si kalendář, přečetl pár zpráv a najednou bylo kolem mě fakt hodně husto. MANON MEURT mají už za ta léta vybudovanou stabilní fanouškovskou základnu, a taky nehrají v Praze zdaleka tak často, takže každá šance je vidět se počítá. Ačkoliv jsem černá ovce naší redakce, protože poslední desce „Unravel“ ve studiové verzi nemůžu přijít na chuť, ale její živé provedení, to je jiná káva. Více kytarově orientované aranže skladbám dodávají na živelnosti a najednou ani jejich velice rozvolněná dramaturgie nevadí. Kacířsky si dovolím tvrdit, že takhle jí měli nahrát (ideálně u Amáka, jestli můžu být tak smělý) a pak by to byla totální pecka. V rámci přípravy na koncert jsem si pustil alespoň skvělé předchozí album „MMXVIII“, které je skutečnou shoegaze perlou české scény. Když jsem pak v průběhu setu přemýšlel, jestli jejich současná tvorba je ještě vůbec škatulkovatelná jako shoegaze, sám pro sebe jsem dospěl k závěru, že bych to už spíše směřoval k post-rocku. Tohle mlácení prázdné slámy mě ale rychle přešlo a naplno jsem se nechal pohltit muzikou. Café V Lese mě zatím nikdy zvukově nezklamalo, ale to, co tam předvedli MANON MEURT se svým týmem, nemůžu nazvat jinak než famózní. Dramatické, majestátní, křehké, citlivé, hladivé, snové, drásavé. Všechno v tom bylo. A tomu všemu vládl éterický hlas Kateřiny Elznicové.Set byl postaven primárně kolem věcí z poslední desky, až k závěru do něj propašovali i pár shoegazových klasik. Nedávno jsme se s kolegy bavili na téma hlasitost versus velikost prostoru, a že někteří zvukaři i v malých klubech se už evidentně vidí při nazvučování minimálně Edenu, ne-li rovnou Letňan. Tak tady to bylo právě dokonale nastavené. Zvuk byl hlasitý, ale nepřepálený. Dokonce jsem ani nepociťoval absenci špuntů jako negativum. Zřejmě i díky rozumně nastavené hlučnosti pak zvuk samotný dokázal reprodukovat všechny malé nuance, kterých tam MANON MEURT sází kvanta. Barevnost jednotlivých kytarových tónů, typické shoegaze vlnění jednotlivých elementů, ale i výraznou zemitost v pasážích, kdy kapela naplno zabrala. Další úroveň kvality pak přinášel mix samotný. Kytary se nádherně doplňovali, v každém songu měli jinou intenzitu i vzájemnou polohu. To samé basa, která v některých písních byla úplně schovaná v mixu a člověk jí cítil spíše jen podvědomě, aby v dalším songu naopak sebevědomě vystoupila do popředí a dominovala. Byla to neskutečná jízda. Nebo spíše výprava, protože to nebyl samozřejmě žádný dravý punk. Všechno mělo svůj čas. Písně se rozjíždějí pozvolna, trpělivě se buduje atmosféra, pak přichází často překvapivá katarze a opět postupný doběh a rozloučení. Není to hudba na skákání a moshpit, je to výlet mimo prostor a čas, kde příběhy vypráví jednotlivé zvuky a Kateřina nás vede z jedné kapitoly do té další.MANON MEURT jsem viděl skoro přesně po dvou letech. Takže jsem tušil, že to bude skvělé. Bylo to ale fantastické. Je to přesně ten typ muziky, který nejlépe vynikne v malých klubech, kde se kapela dokáže velice intenzivně propojit s fanoušky. A to propojení bylo přímo hypnotické. Téměř nikdo se necoural pro pivo, na záchod, na cígo, jak to na koncertech bývá. Stáli jsme jak přikování a v němém úžasu se nechali pohltit krásou zvuku.https://www.crazyDiamond.cz/big_big_train_woodcut_recenze/3874https://www.crazyDiamond.cz/big_big_train_woodcut_recenze/3874nobody@nothing.com (Gazďa)Zpětně mě mrzí, že jsem nedal nejnovějším deskám 1914 (recenze zde) a MORON POLICE (recenze zde) sto procent. Ale stovka je pro mě prostě něco, co nedokážu dát z ruky a potřebuju ji pořádně zhodnotit až s odstupem. Tyhle dvě desky se u mě doma každopádně mezitím otočily mockrát a třeba k MORON POLICE utíkám, když potřebuju trochu veselosti a optimistické hudby do smutného dne. Přemýšlet, zda je elpíčko nadčasovým dílem a má všechny dílky dokonale vyskládané jako „Dark Side of the Moon“ je tak možná zbytečné. Když je to skvělé a pouštíte si to pořád dokola, tak asi nedává smysl nad tím tolik hloubat. Se skvělými deskami se každopádně v mé diskografii v poslední době roztrhl pytel.Nejnovější počin BIG BIG TRAIN jsem si i tak nechal trochu usadit. Album vyšlo na začátku února a já tak měl dost času prozkoumat, jak často se k němu budu vracet. Odpověď je už jasná – s podobnou frekvencí jako v případě dvou zmíněných 90% alb, kterým bych dnes dal stovku. Navíc nejsem tak pilný pisálek jako Stray nebo Tomáš, takže mi všechno dýl trvá. Měl jsem čas… všechno se tedy nakonec sešlo a já zde mám svou vůbec historicky první stovkovou recenzi.BIG BIG TRAIN nejsou u nás známou veličinou. Nikdy u nás nekoncertovali a ani to v blízké době neplánují. Vidět je i poblíž za hranicemi, je takřka nemožné. Letos na podzim se k nám přiblíží nejvíc, když vystoupí v říjnu v městečku Aschaffenburg nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Je to daleko, ani já nepojedu. Známí u nás nejsou, nepíše se o nich, nemluví. Už si nepamatuji, kde jsem na ně přesně narazil, ale mohlo to být cca před deseti lety a určitě na nějakém zahraničním webu. Poslechl jsem si – něco se líbilo víc, něco míň, ale už jsem je nepustil ze svého orbitu. A přitahovali mě stále víc. Nejdřív kroužili někde ve vzdálenosti Pluta (vím – už to není planeta, ale já se narodil v minulém tisíciletí), pak najednou přeskočili někam k Saturnu, a nakonec… ejhle… štrádují si to nečekaně na orbitu Země přímo v mé nejtěsnější blízkosti. Znáte to taky, postupně mezi vámi a nějakým interpretem během let vznikne ono překvapivě silné pouto.Kapela z jihoanglického přímořského letoviska Bournemouth prošla před několika roky zásadní přeměnou a chvíli to vypadalo dokonce na konec kapely. Frontman a jeden z hlavních autorů hudby David Longdon náhle zemřel po nočním pádu ze schodů ve svém domě. Druhý z lídrů, basista George Spawton se po nějakém čase přemítání rozhodl pokračovat a kapela po novém frontmanovi sáhla mimo Anglii. Nepříliš známý Alberto Bravin se ukázal jako skvělá volba. Přinesl do kapely čerstvý vítr, potřebnou energii a skvadru otřesenou nečekaným odchodem kamaráda a jednoho z lídrů pomohl opět postavit na nohy. Zásadní bylo, že se ukázal také jako mimořádně schopný a plodný skladatel. Výsledkem nové spolupráce byla velmi dobrá deska „The Likes of Us“ (recenze zde) a teď máme v rychlém sledu za sebou druhý počin obrozené sestavy.Když se probírám tímhle albem, dere se na jazyk, dokonce víc než kdy dříve, slovo GENESIS. Ten příklon tam vždy byl a David Longdon místy dokonce hodně připomínal mladého Petera Gabriela. Z někdejšího progresivního folk-rocku s jemnými pastorálními kompozicemi s občasným příklonem k tvrdšímu progu se teď ale „vlakvedoucí“ posunuli do přímočaře rockového až hardrockového hávu, kde je inspirace těmito velikány více než jasná. Stále na albu zůstává dost někdejší nástrojové barevnosti, obohacené houslemi Clare Lindley, ostatně violoncellem a klarinetem dokonce celá deska začíná. Na albu slyším i flétnu, trubku, křídlovku, pozoun nebo lesní roh. Zvukově i kompozičně kapela přitvrdila a důraz klade na drsnější a rockovější nástroje – kytary, klávesy, basové vyhrávky a pestré bicí Nicka D´Virgilia. Když máte v řadách někdejšího bubeníka SPOCK´S BEARD, tak se prostě asi musíte pustit do rytmických hrátek, jinak byste ten potenciál prostě nevyužili… Když jsem prvně slyšel první singl a úvodní skladbu „The Artist“, nebyl jsem příliš přesvědčen a poslech dalších skladeb jsem načas odložil. Zpětně, a i v kontextu celého alba, ale i tuto píseň považuju za zcela funkční a dokonalou. Dobře ilustruje aranžérský přístup tohoto septetu. Začínáme jemnou (myslím, že dvanáctistrunnou) kytarou, k níž se přidává flétna a melotron, a následně vše rozčísne drsnější synkopovaný rytmický motiv s výraznou basou doprovázený harmonicky dokonalými vokály. Jako kdybychom se vraceli do slavných desek GENESIS „Nursery Cryme“ (1971) a „Foxtrot“ (1972), jen s dnešním dokonalým zvukem jednadvacátého století. Hlavní melodie se pak proplétá s progovými hrátkami drajvovanými bubny a basou, abychom na konci dopluli do velkého finále, kde se z genesiovského alterega opět přesouváme blíž k původním BIG BIG TRAIN. V sedmé minutě se boj zklidní, vše až na kytaru ztichne a nad bitevním polem zazní majestátní motiv polnice, který dá následně v aranžmá pro celou kapelu vzpomenout na někdejší folkovější léta. Velkolepé, ale to nejlepší nás teprve čeká. Následuje jemnější tříminutová „The Lie Of The Land“ přecházející z duetu mezi klavírem a hlasem ve sloce do rockovějšího a opět synkopovaného refrénu, aniž bychom se tentokrát pouštěli do větších progových hrátek. Nejsou tu potřeba, motivy jsou kvalitní samy o sobě. Podobně silná je i následující čtyřminutovka „The Sharpest Blade“, ve které se houslistka Clare Lindley ukazuje jako přinejmenším stejně působivá zpěvačka jako Bravin.Nemá smysl se tady probírat celým albem. Některé skladby mám jen rád, některé miluju, ale žádnou z nich nemusím při poslechu přeskakovat. Nejsou zde vycpávky, jen výborné a dokonalé věci. Navíc jde o album v pravém slova smyslu, kde se motivy proplétají dějem a objevují se a v různých aranžích vrací, a deska tak tvoří dojem barevného a přesto jednolitého celku, který se vám nechce vypnout, jelikož vás neustále táhne dál. Kdybych si měl vybrat, tak kromě zmíněných songů upozorním ještě na jemnou „Arcadia“ s velkolepým závěrem podbarveným houslemi, podobně laděnou „Chimaera“, dramatickou „Dead Point“, „Cut and Run“ s neuvěřitelně dobrými a vpravdě genesiovskými klávesovými vyhrávkami ke konci, a nebo singlovku „Counting Stars“, která ukazuje, že BIB BIG TRAIN si dokážou tykat i s rockovými power-baladami.O čem přesně deska pojednává, jsem upřímně moc nestudoval. Třeba se do toho někdy pustím a dodá mi to další rozměr. Inspirací byla údajně návštěva Munchova muzea v Oslu během turné, kdy se Bravin a Spawton nadchli technikou dřevořezu a inspirovali se jí pro příběh, jak se rodí umělecká díla – od myšlenky až po jejich fyzickou realizaci. Příliš mě tenhle koncept zkoumat nebaví, tak se zatím do textů neponořuji. Hudba mi stačí a ta je dokonalá. Šestašedesát minut muziky, které utečou jako voda a vy i po hodině chcete víc.https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_australska_progresivni_ikona_priveze_v_kvetnu_do_prazskeho_roxy_svou_novou_desku_in_verses/3879https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_australska_progresivni_ikona_priveze_v_kvetnu_do_prazskeho_roxy_svou_novou_desku_in_verses/3879nobody@nothing.com (Info)Klub Roxy se 3. května stane dějištěm jedné z nejočekávanějších progresivních událostí roku. Do české metropole se vrací vlajková loď australské alternativy, pětičlenná formace Karnivool. Po letech precizního pilování zvuku v izolaci západní Austrálie s sebou přivážejí nejen svou pověstnou rytmickou ekvilibristiku, ale především čerstvý materiál z kritiky i fanoušky nadšeně přijatého alba „In Verses".Karnivool nikdy nebyli kapelou, která by sypala z rukávu jedno album za druhým. Jejich diskografie je definována trpělivostí, až obsesivním smyslem pro detail a snahou posouvat hranice toho, co ještě lze definovat jako rocková píseň. Zatímco debut Themata (2005) definoval moderní riffy a následný opus Sound Awake (2009) se stal biblí pro fanoušky polyrytmů a komplexních struktur, novinka In Verses představuje kapelu v její nejzralejší formě. Album, které v recenzích sbírá nejvyšší hodnocení za organické propojení tvrdosti a éterických melodií, tvoří páteř aktuálního turné.Rytmická matematika a emocionální hloubkaHudba KARNIVOOL stojí na dvou neochvějných pilířích. Prvním je nesmlouvavá rytmická sekce basisty Jona Stockmana a bubeníka Steva Judda, která vytváří neprostupný, matematicky přesný podklad. Druhým je pak nezaměnitelný hlas Iana Kennyho. Jeho vokál, schopný se v sekundě transformovat z naléhavého šepotu do stadionového chorálu, dává technickým kompozicím lidský rozměr a emocionální hloubku, která v žánru progresivního metalu často chybí.Pražský koncert v Roxy slibuje intenzivní audiovizuální zážitek. Klubové prostředí umožní vyniknout dynamice jejich setu – od drtivých pasáží skladeb jako Goliath až po atmosférické plochy z nové desky, které v živém provedení získávají zcela nový rozměr.Nové album In Verses je důkazem, že KARNIVOOL neztratili nic ze své schopnosti psát skladby, které vyžadují posluchačovu plnou pozornost, ale zároveň se mu odmění vrstvami, které objevuje i při padesátém poslechu. Turné k této desce není jen povinnou zastávkou pro skalní fanoušky, ale manifestem současného progresivního rocku, který odmítá stagnovat.Vstupenky na koncert jsou k dispozici na webu Obscure Promotion.https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_riot_act_recenze/3871https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_riot_act_recenze/3871nobody@nothing.com (Tomáš)Přiznám se, dodnes s touto deskou trochu bojuji. Chápu, co stojí za jejím vznikem, ale za mě to v některých momentech evokuje známé klišé o vítězství formy nad obsahem. Lehce hodnotit z pohodlí obýváku, ale vzpomeňme si (mladší čtenáři si dohledají na webu), v jaké době PEARL JAM tohle album skládali. Po září 2001 se úplně změnilo politické klima, teroristické útoky, války na druhé straně zeměkoule, atmosféra paranoie v celé společnosti. Navíc byly u moci opět republikáni, což samo o sobě na PEARL JAM působilo jako rudý hadr na býka. K tomu se kapela ještě pořád vzpamatovávala i z tragédie v Roskilde, dokonce v měsících po této události vážně zvažovala i ukončení činnosti. Tohle všechno se odzrcadlilo nejenom v textech, ale i hudební dramaturgii desky. Je méně úderná, hloubavější, kapela se opět vydala směrem k experimentování. Na producentskou židli usedl Adam Kasper. Doporučil ho Matt Cameron, který s ním měl zkušenost z poslední desky SOUNDGARDEN. Na Adamově seznamu byly ale i další významné desky od FOO FIGHTERS nebo QUEENS OF THE STONE AGE. Kreativní proces pokračoval ve stylu předchozích dvou alb. Každý přinesl nějaké svoje songy, které následně společně dopracovali. Významnou událostí bylo zapojení klávesáka Kennetha Boom Gaspara, který byl původně přizvaný jen k nahrávání, ale nakonec se stal i součástí kapely. deska se natáčela naživo, analogově, díky vymezení se vůči digitálním technikám, které masivně pronikaly do studiové práce.Při nahrávání vládla pohodová atmosféra, všichni si pochvalovali spolupráci s Adamem Kasperem. Jeho styl práce byl minimalistický. Nesnažil se vodit kapelu za ručičky, neusměrňoval je, pracoval nenápadně v pozadí. Jako zkušený zvukový inženýr znal spoustu triků, kam umístit mikrofon, jak nazvučit nástroje, jak vykouzlit dobrý zvuk. Ten není jen dobrý, ale je výborný. Ačkoliv album po dramaturgické stránce nepatří k mým favoritům z jejich diskografie, po té zvukové uznávám jeho kvality bez diskuzí. Špičkový je zvuk všech nástrojů, povedený je mix, nevadí mi ani jeho učesanost a menší syrovost proti předchůdcům. Tohle je dospělé rockové album pro dospělého rockového fanouška. Druhým dechem pak dodávám, že v oblasti zvuku zůstávají PEARL JAM ve své komfortní zóně, nesnaží se ho výrazně modifikovat nebo posouvat do nových dimenzí. Pro někoho plus, pro někoho možná mínus. Ale zase je to jejich typický zvuk, jejich poznávací znamení. Oni se nikdy nepasovali do role třeba Davida Bowieho, který měl každou desku úplně jinou. Bohužel zde ale ustoupili od svých typických hymnických velkolepých struktur a zabředli do artovějších a experimentálnějších poloh, což v některých ohledech vyvolává dojem mírné impotentnosti aktuálního materiálu. Ale jak jsem zmínil v úvodu, chápu pozadí, motivace i témata, která se zde zhmotňují, a tím pádem i výsledek.Že zde bude něco jinak, naznačuje už otvírák „Can’t Keep“. Zbytečně komplikovaná struktura zabíhá až někam k art rocku, je to těžko uchopitelné. Podobné experimenty už nám kapela servírovala na „No Code“ a ani tehdy to moc nefungovalo. Naštěstí „Save You“ nám vrací ten starý dobrý PEARL JAM, který máme rádi. Slušný alternativní grunge, na pozadí se objevují klávesy, zatím spíše nesměle a v mixu schválně docela vzadu, ale vůbec to není špatné. „Love Boat Captain“ zřejmě nejlépe vystihuje schizofrenii této desky. Tuctová a zbytečně natažená pasáž se slokou je kombinovaná s výborným refrénem, který má koule a drive. Jakoby se kapela bála hrát přímočaře, jakoby se snažila dokázat, že mají své umělecké kvality. A já se ptám – pochyboval o tom někdo? Komu potřebují skládat účty? Při těchto úvahách jsem si náhodou vzpomněl na dobu, kdy deska vyšla. Na kolejích jsem bydlel s klukem, který byl výrazně alternativněji založený než já, se silným uměleckým pozadím. On „Riot Act“ úplně žral, zatímco já po předchozích albech mu nedokázal úplně přijít na chuť. Bavily mě spíše ty „jednodušší“ kousky jako „Ghost“, „You Are“ nebo „Get Right“, které měly rockový náboj, byly zemitější a melodicky nás nevodily za nos. Pak tady máme i songy v starosvětském kabátku klasického rocku jako „I Am Mine“ nebo „Helphelp“, které možná nejsou ničím výjimečné, ale prostě fungují. Jednoduše proto, že jsou fakt dobré. Poctivý rock. Občasné úkroky stranou taky nejsou úplně špatné, když se teda drží jednoduchosti. Až někam k indie nebo college rocku zamíří rezká „Green Disease“ s nádechem rebelských osmdesátek. Album je ale někdy zbytečně nastavované. Když pominu povedenou závěrečnou baladu „All Or None“, kterou považuji za skrytou perlu desky, tak třeba trio „Bushleager“, „Half Full“ a „Arc“ bych bez pardonu pasoval na b-side. Politická deklarace, experimentální rock a přinejlepším mezihra, z nichž ani jedna moc nebaví a nezanechá výraznější stopu. Bez nich by album působilo kompaktnějším a výrazně vyrovnanějším dojmem.Dělat desky s politickým podtextem je vždy chůze po tenkém ledě. Buď svoje myšlenky a deklarace schováte hluboko v metaforách, z kterých je možná ne všichni pochopí, nebo je naopak vykřičíte naplno, a pak je naopak všichni pochopí, se všemi riziky s tím spojenými. Ve finále je to zřejmě otázka vkusu a politického světonázoru každého posluchače, jestli to akceptuje nebo ne. Co mě ale na albu dlouhodobě nebaví je jeho atmosféra. Je to celé takové unavené, bez života, neprůbojné. Najdeme zde minimum jasných hitovek se silnými melodiemi, které by se mohly stát pevnou součástí koncertních setlistů. Přitom ale deska má své silné stránky. Výše zmiňovaný zvuk je skutečně skvělý, i když je relativně vyhlazený a neškodný. Zapojení kláves muziku oživilo. Zároveň se je zbytečně nesnaží tlačit do hlavní role, jsou tady jako podpora, a přesně tak se mi to líbí. Mike McCready a Stone Gossard opět vyšvihnou pár zajímavých sól, Jeff Ament jede silné basové linky, Matt Cameron hraje opět skvěle.Na pultech se deska objevila v listopadu 2002 a v rámci standardů PEARL JAM si nevedla nijak zázračně. Její prodeje byly ještě slabší než u „Binaural“, a postupně se dostali „jen“ na 1,5 milionu kopií. Tipuju, že tomu nepomohl ani vysloveně hnusný cover. Ten by se možná hodil k nějaké deathmetalové desce, ale v rámci coverů PEARL JAM ho považuji snad za úplně nejhorší z celé diskografie. A prý se s jeho přípravou zabývali vážně hodně dlouho. Jak říkám, celé je to překomplikované.https://www.crazyDiamond.cz/cruel_force_haneda_recenze/3877https://www.crazyDiamond.cz/cruel_force_haneda_recenze/3877janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Němečtí CRUEL FORCE určitě patří,když ne k tomu úplně nejlepšímu ze současné retro metalovémánie, tak alespoň k tomu hodně dobrému. Není divu, kapela svůjpotenciál dokáže velmi přesvědčivě stvrzovat nejen novýmisongy, ale především koncertními výstupy, kterým nescházídravost, energie, instrumentální kvalita a vše potřebné, co dělápoctivou metalovou kapelu uvěřitelnou. Když se před třemi letyvrátili s třetím albem „Dawn Of the Axe“, na scéně by stěžíněkdo hledal kvalitnější a ve svém výrazu autentičtějšíúkaz na poli old-schoolového speed/thrashe. Tahle deska čtveřiciz Mannheimu dokonale vrátila do hry, neboť CRUEL FORCE před nídeset let pauzírovali, aby se po původním „venomáckém období“,kdy na svých prvních dvou řadovkách „The Rise Of The Satanic Might“a „Under The Sign Of The Moon“ přísahali na pentagram amystické propriety, vrátili ve znamenité a o poznání vyhranějšífazóně. Aktuální novinka „Haneda“ byla dost možná jejichnejočekávanějším počinem a to právě díky zvyšující seformě souboru, ke kterému se dnes hlásí stále více fanouškůmetalového retra, fanoušků vzhlížejících k osmdesátým letům. Novéalbum většinu z těchto úzkoprofilových metalových fans nemá jak zklamat,byť já tentokrát stojím spíše na straně těch, kteří sineodpustí kritickou poznámku. Ano, dle mého to nejdůležitějšíCRUEL FORCE sdělili právě již minulým albem a novinka znamená jakousi opakující se nadstavbu, která si neklade žádné jiné cíle, nežjen navodit pocit spřízněnosti se starými časy. Občas jsem se dokonce při poslechu přistihl u úvahy, zdali ty své znělé bubenické přechody kapela nedráždí vědomě, neboť se do jejich zvuku až tak zamilovala, že touží o docílení o to samé také od svých posluchačů. Tohle je v jistém smyslu docela zábavné a zároveň dětinské metalové album.„Haneda“ rejdí v stokrát ohraných mustrech osmdesátkového speed/thrashe anějaké osobité nadstavby by se posluchač nedočkal, ani kdyby vparku poblíž píseckého Divadla Pod Čarou ve stanu kempoval přes dvě sezóny. To album je jednoznačnou sázkou na jistotu, kdy se od kapely nechcea nebo kapela sama od sebe nechce nic jiného než řízný výplach. Takřka všechny zde umístěné skladby působídoslova a do písmene „na jedno brdo“. Ve srovnání sminulým počinem „Dawn Of The Axe“ zůstávám, právě díky absenci nápadů, tak trochuneuspokojen. O instrumentálních kvalitách souboru nikdonepochybuje, kytary znovu prvotřídně řežou, sóla jsou brilantnía vesměs blesková a vše se nese na vlně osmdesátkové vysokorychlostípatiny ala metallicovský debut „Kill ´Em All“, ale mě osobně zaráží, pročtahle ambiciózní kapela nechtěla po tak skvělé desce, jakou byla ta minulá, prostě víc? CRUEL FORCE se vědomě vydali vstřícúzemí, kde se mnozí mohou zabývat otázkou, zdali je tohle ještě zábavné a řízné metalové album ve starém střihu, a nebozdali jde již o něco, co hraničí s parodií. Vždyť ani někdejší pionýři a pozdější velikáni žánru jako METALLICA, SLAYER,ANTHRAX, RAZOR či EXCITER obdobným způsobem nehráli až takdlouho. Jasně, chápu, že se CRUEL FORCE vzhlédli v modelurychlého metalu příznačného pro sezónu 1983/84 a možná ještěpro tu následující, ale jak dlouho se s tímhle dá vyžít?Takže si to shrňme. „Haneda“ je deska obsahujícípovedenou rekonstrukci metalové hudby staré více než čtyřicetlet. Je to album, které má velkou šanci vás strhnout, a tozejména svými přímočařejšími, říznějšími a prostěvýraznějšími songy jako „Whips And Swinging“, „Savage Gods“nebo „Warlords“, ale jen pokud pro vás podobná hudba budeznamenat určité novum ve vašem posluchačském portfoliu. A nebo z druhé strany, pokud pro vás bude znamenat zákon, ze kterého se netoužíte hnout ani o píď! :-) Pokudjste však podobné hudby z dávné minulosti již nasyceni, pak prostěpůjde o sice kvalitní, ale nijak výjimečnou sadu rychlého metalu, kterýzní účelově starosvětsky. Tohle album s naprosto otřesnýmdětinským obalem tak u mne zůstává trochu za očekáváním, nebna něm je všechno již mnohokrát odehrané, cizelované, slyšené. Momentů, které by sebounesly i nějakou osobitější nadstavbu či neotřelý nápad, se zde přílišneobjevuje. Pořád dobré, ale vlastně jak pro koho...https://www.crazyDiamond.cz/realms_of_chaos_torment_of_belligerence_recenze/3876https://www.crazyDiamond.cz/realms_of_chaos_torment_of_belligerence_recenze/3876hackl@volny.cz (Pekárek)Druhé album a opět top kvalita. Hudební a ideové zdroje, ze kterých slovenští REALMS OF CHAOS čerpají, jsem se snažil identifikovat a popsat již v recenzi na debut „The Seed“ z roku 2020. Nějaký ten rok od té doby uplynul, nebude tudíž od věci připomenout, že v jejich death metalu se pod diktátem lídra Martinuse snoubí temnota s duchovnem, jehož zdrojem není jen intenzivně bolestné vnímání světa, ale i určitá živočišnost a impulzivnost. Zmíněné atributy pak vedou k ještě větší přesvědčivosti, zvlášť když se zvolí aktuální téma. Obal i text první skladby „The Cacophony of Pandemonium“ hovoří jasně: Válka se přiblíží tehdy, když „se zbabělci snaží vládnout“. Textová složka, ač se má věnovat primárně studené válce, dnes nepůsobí zrovna historizujícím dojmem, zvlášť když máme válku téměř za humny. O válkychtivých zbabělcích, podělaných zejména z toho, že by měli standardně předat moc, někdy příště. Tady a teď se budeme – protože zatím ještě v klidu můžeme – zabývat výhradně hudbou.Převede-li se výše naťuknutá hudební charakteristika do výrazně zjednodušené soustavy žánrových veličin, dovolím si zmínit především(!) triumvirát SLAYER – MORBID ANGEL – HATE ETERNAL. Ostatně, po prvních třiceti sekundách úvodního nářezu si udělá jasno každý, trochu zkušenější posluchač uctívající vibrace smrtícího kovu. Nevím, zda mělo jít o chytrý pravý hák hned na úvod, aby se každý zasvěcenec okamžitě dovtípil, s kým má tu čest. Výsledný dojem je jasný, Slováci na dvojce „Torment of Belligerence“ nabízejí až fyzicky ortodoxní, zároveň však zničující deathmetalovou produkci, prodchnutou zlověstnou atmosférou, instrumentální perfekcí a dobrými nápady. Podobné hudby není každopádně nikdy dost. Metalová scéna jí rozhodně nepřekypuje, o našich česko-slovenských zeměpisných šířkách a délkách nemluvě. Tady REALMS OF CHAOS v rámci své užší specializace i nadále vládnou (jen pro pořádek uvádím, že poslední opusy HEAVING EARTH, BRUTALLY DECEASED, PANDEMIE a dalších řadím do trochu jiné oblasti). Novinka přitom jasně dokládá, že výborný debut nevznikl nějakou náhodou, ale s cílem dělat špičkový extrémní metal, v němž se střetávají náročné žánrové standardy s přesvědčivou pocitovou složkou a individualismem.Takový přístup vyžaduje delší umělecký plán, který se v daném případě začal odvíjet od bodu, do kterého jiní dospějí až po letech. Ano, na mysli mám „The Seed“. Poté se však může pokračovat už jedině cestou vzhůru, v opačném případě vše rychle ztrácí smysl. Možná i díky tomu jsme na „Torment of Belligerence“ čekali tak dlouho. Martinus nechtěl nic uspěchat a také neuspěchal. Dokonce oslovil další hudebníky, aby ho na této cestě provázeli. Nově se tedy nahrávalo v triu, které doplnil hostující bubeník Miroslav Raučina (ABORTION a jiní). Dotyčný pak už v kapele zůstal. Do širšího týmu opět přibyl zkušený studiový inženýr Miroslav Spevák, který se s Martinusem tentokrát podělil i o produkci. Sound aktuální nahrávky se mi rychle zalíbil. Řekl bych, že je o něco průraznější a ostřejší, na čemž má určitě podíl i enormně zakalená baskytara Ondreje "Rohana" Hanka (DEMENTOR). Za všechny brutální momenty, na kterých jeho basa zapracovala, bych vypíchl takřka boyerovskou (SUFFOCATION) práci v zatěžkané „It Must Be Done“. Kopáky znějí jemněji (trigger?), což ovšem plně kompenzuje masivní zvuk virblu, jehož prostorovost obzvláště vyniká v pomalejších momentech.Pokud někdo nahraje opus typu „The Seed“ v podstatě sám, tak se asi nedá předpokládat, že by výběr svých spoluhráčů podcenil. Důležitější ovšem je, že Martinus svůj nový tým nevyužil jen na pódiovou prezentaci. Přeměnit něco, co se jeví spíše jako projekt, v regulérní kapelu bylo na každý pád správným rozhodnutím. Dotyčnému tudíž přibyla ještě personalistika a režie.:-) Kytarista Brzoza (ex-PORENUT) dostal zásadní úkol, oživit svými sóly zahuštěnou atmosféru a přidat barvy, což se mu podařilo na jedničku, přičemž nádavkem dodal výtečnou skladbu „Uberous Desolation“, vhodně zasazenou na samotný závěr. Nádherné sólo posouvající zvuk kapely až někam k DEATH nechybí ani zde. Ondrej nekompromisně tvrdí muziku, přidává na groovu a doplňuje syrový a také dost nasraný vokál Martinuse. Bicí Miroslava jakoby vyvrhlo samo podsvětí.Novinku tedy provází celá řada méně nápadných, nicméně důležitých změn, lépe řečeno vývojových kroků směrem k větší muzikálnosti, pestrosti i naléhavosti. O emocemi a hudbou na maximum natlakovaný deathmetalový monolit posluchač v žádném případě nepřijde, jen do něj může o něco snadněji proniknout a postupně poznat, že REALMS OF CHAOS na svém druhém albu neprodělali jen decentní změnu faceliftu, ale že se při sestupu po pekelných schodech a při zachování všeho, co je od začátku definuje, dostali zas o něco hlouběji. Narazili při tom na zřídlo temné krásy, o kterou se s námi dělí plnými doušky. Stačí jen poslouchat. Co se týče procentního hodnocení, těch udělených osmdesát má velkou váhu, fanoušci death metalu si k němu mohou ještě jednu desítku přihodit a vůbec nic se nestane.Jo, 18. 4. 2026 budou snad hrát v kulturáku v Mladé Boleslavi, doporučuji zajít!https://www.crazyDiamond.cz/howling_bells_strange_life_recenze/3868https://www.crazyDiamond.cz/howling_bells_strange_life_recenze/3868nobody@nothing.com (Tomáš)Jednou z mých nejoblíbenějších australských kapel jsou HOWLING BELLS. I když vlastně už ani nejsou tak úplně stoprocentně čistokrevně australští. Ještě před vydáním eponymního debutu v roce 2006 se totiž přestěhovali do Velké Británie, kde od té doby působí. Můžete změnit místo pobytu, ale kulturní vzorce, které do vás naprogramovala vaše domovina, úplně ne. Naštěstí. Po čtyřech skvělých deskách ale přišla pauza. Kapela potřebovala uklidnit své intenzivní muzikantské životy, zakládaly se rodiny, přišly děti. Sice se nikdy oficiálně nerozpadli, ale už jsem prostě moc nedoufal, že by se ještě mohli vrátit. A přece se stalo. Pauza se nakonec protáhla na dlouhých 12 let. Kapela aktuálně funguje jako trio. Krásná frontwoman Juanita Stein je obdařena neuvěřitelně sametovým hlasem, který ani po těch dlouhých letech neztrácí nic ze svých kvalit. Jasně, zní trochu více žensky, ale pořád je to pevný bod vesmíru HOWLING BELLS, kolem kterého osciluje vše ostatní. Samotný pěvecký styl Juanity je taky specifický. Libuje si v klidu a vyrovnanosti. Nikam nespěchá, zbytečně nevystavuje na obdiv svůj hlasový rozsah. Svým zpěvem nás hypnotizuje, omotává si kolem prstu, vtahuje do děje. Zabarvení jejího hlasu pak má v sobě určitou starosvětskou solidnost a majestátnost. Uměl bych si jí živě představit jako soulovou zpěvačku v šedesátých letech. Druhým kytaristou je pak její brácha Joel Stein a sestavu doplňuje bubeník Glenn Moule.Kapela si už na první desce jasně definovala svůj styl a zvuk. Lokalizovali se na pomezí indie a alternativního rocku, zároveň ale svůj projev obohatili i výrazným psychedelickým rozměrem, nebo stopovými prvky shoegaze, southern rock, nebo i poctivého rock´n´rollu. Možná nám budou v určitých momentech připomínat americké BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, ale jejich projev není tak temný, spíše to hrají do tajemna. A pak tady máme to australské fluidum, to, co mají v DNA, co probleskuje v jejich tvorbě podvědomě. Když se na to soustředíme, začnou se nám v jednotlivých písničkách objevovat odkazy na INXS nebo MIDNIGHT OIL. Jakkoliv jsou stylově ty kapely úplně jinde. Jak se teda novinka „Strange Life“ povedla? Jsem rád, že je kapela zpět. A tím bych asi mohl skončit. Není to samozřejmě žádná katastrofa, na to jsou HOWLING BELLS až moc dobrá kapela, ale v rámci jejich tvorby je to jen průměrná deska. Na první poslech mi bylo zřejmé, že dost věcí se změnilo. Zvukově se kapela posunula k výrazně špinavějšímu, zemitějšímu a hutnějšímu zvuku. Evidentně mi to úplně nesedlo. Měl jsem vážně rád jejich krásný zvuk, který byl relativně čistý a zbytečně ho nikdy nešpinili. Zároveň dokázali krásně propojovat indie s psychedelií, což se teď opět zdaleka nedaří. Songy samotné jsou taky výrazně kratší, nejdelší nemá ani čtyři minuty. Tím pádem není dost prostoru rozpracovat jednotlivé nápady, budovat zajímavé odbočky, pohrát si s atmosférou. Hapruje pak i kvalita. Máme zde výborné songy, ale i evidentní vatu. Udělat z toho EP, klidně bych se dostal na 80% hodnocení.Start není úplně blbý. Houpavá „Unbroken“ nás staré fandy možná lehce zaskočí zmiňovaným špinavým garážovým zvukem, ale hlas Juanity k němu dodává důležitý kontrast. Bicí slušné, basa výborná, jen ty kytary. Přitom obecně se špinavým zvukem nemám nejmenší problém, tady mi ale prostě nesedí. „Heavy Lifting“ už ale začíná trochu drhnout. Kočička s pejskem vařily dort a dopadlo to přesně podle očekávání. Indie bicí se nepotkávají s mohutnou rockovou basou ani s kytarami, které oscilují mezi alternativní rockem a náznaky psychedelie. K tomu nevýrazná melodie, která se ne a ne rozjet. Tento song jakoby shrnoval všechny negativní symptomy desky. Tam, kde byla předtím lehkost a vzdušnost, je teď zacyklenost a trápení. Tam, kde byl zvuk moderní a břitký, je teď tuctová ne invenčnost. Zaměřme se raději na kousky, které se povedly. Soft rocková „Melbourne“ je možná úplně obyčejná, ale v tom je právě její síla. Pohodička a příjemná melodie je okouzlující. „Dreamer“ se vlní od post-punku přes shoegazové vsuvky až ke gotickým záchvěvům. Povedená je i „Chimera“, která v sobě nese určitou velkolepost. Z relativně sevřeného osmdesátkového zvuku se otevírá do krásného vzdušného refrénu, přičemž si zachovává své rozvážné tempo a tajemnou krásu. Výbornou peckou a možná nejlepším kouskem je „Sweet Relief“. Tohle jsou přesně HOWLING BELLS, jak si je pamatuji. Kytarové vrstvy se vzájemně efektně doplňují, zpěv je naléhavý, atmosféra drásavá. Výborné sólo je pak už jen třešničkou na dortu. Nebudu zastírat, že jsem mírně zklamaný. Není každý den posvícení, ale pořád zde máme první čtyři desky, které jsou výborné. Snad kapela opět postupně znovuobjeví svojí chemii, zatím to beru jako pomalý restart po dlouhodobé nepřítomnosti. https://www.crazyDiamond.cz/hallas_eart_tongue_praha_futurum_22brezna2026_koncert/3873https://www.crazyDiamond.cz/hallas_eart_tongue_praha_futurum_22brezna2026_koncert/3873nobody@nothing.com (Gazďa)Asi to máte podobně. V každém koncertním sále je pro vás nějaké oblíbené místečko, kam zcela přirozeně zamíříte, pokud je tam volno. Já se nerad tlačím, ale jsem rád blízko ke kapele, a tak vyhledávám místa vepředu po stranách, ideálně na druhé straně od vchodu, kam přeci jen zamíří méně lidí. Ve smíchovském Futuru je vepředu nalevo pár schodů vedoucích do zákulisí, kde je na pódium hezký výhled, a ještě se tam dá na poličku odložit pivo. Takže když tam uvidíte vysokého týpka v bílé kostkované flanelové košili, můžete mě přijít pozdravit… Najít takové VIP místo chce samozřejmě včasný příchod, což je pro mě problém, ale tentokrát jsem se snažil. Nicméně chyba lávky, už dvacet minut před začátkem předkapely a v takřka prázdném sále byl můj plac obsazen, takže jsem se nakonec usadil uprostřed cca deset metrů od pódia. V neděli jsem ve Futuru završoval pětidenní maratón koncertů a už se těšil na nějaký volný večer, když další metal mám před sebou až za dva týdny (lahůdkový bonbónek v podobě českých premiér AETHERIAN, STYGIAN a ETHEREAL DARKNESS). Plusem také bylo, že nedělní večer sliboval trochu zklidnění, protože na Smíchově jsme se věnovali spíše rockovější poloze hudby.Jako první vystoupila partička z Nového Zélandu EARTH TONGUE. Tedy partička, jde o duo složené ze zpěvačky a kytaristky Gussie Larkin a bubeníka a zpěváka Ezry Simmonse. I tak jsou ale schopni naživo udělat tak objemný a prostor vyplňující zvuk, jako kdyby jich bylo pět. Gussie hraje na kytaru, ale pořád jsem se musel přesvědčovat, že to není basa. Různými krabičkami a pedály z toho dokáže vytáhnou tak hutný sound, kde jako kdyby kytara a basa splývaly a vytvářely nový nástroj. Právě tohle kouzlení vytváří onu mohutnou „wall of sound“, která násobí zvuk pouhých dvou nástrojů do opulentněji působící produkce. Velmi zajímavé a k jejich stylu se hodící. EARTH TONGUE hrají psychedelický stoner rock ovlivněný přelomem šedesátých a sedmdesátých let, což se projevuje i v jejich nápaditých a dobře natočených videích. Ty jsou inspirovány americkými béčkovými sedmdesátkovými horory, exploitation filmy a italským giallem. Názvy písní „Sit Next to Satan“, „Ritual“ nebo „Bodies Dissolved Tonight“ (minimálně první dvě ve Futuru zahráli) dávají jasně najevo, o čem to celé je. Žádná intelektuálština a heideggerovské výklady světů, ale pastiš těch nejnižších sedmdesátkových pudů. I když mi to hudebně nepřijde až tak zajímavé a stoner rock vážně není můj žánr, tak mi sledování jejich videí přináší i zvláštní potěšení v podobě rozpoznávání lokací v okolí novozélandského Aucklandu, kde žije moje brašule. Dobře to fungovalo i naživo a milerád si je někdy zopakuji. Gussie a Ezra jsou pár i v soukromém životě a prostě to mezi nimi funguje. Mělo to koule, dobrou dynamiky, energii a bezchybné harmonie ve zpěvu. Sympatický byl i ten mírně introvertní a přesto žoviální přístup, žádné velké kecy, které mají občas anglosaští interpreti. Současné turné jedou k podpoře letošní novinky „Dungeon Vision“, ze které – pokud jsem správně dával pozor – zazněly čtyři věci. „Silver Eye“, „Harvester“, singlová „Ritual“ a titulní skladba. Obecně bych řekl, že polovina jejich věcí je výrazná a stojí za pozornost, druhou půlku pak tvoří spíše vycpávky. Celkově ale jedna z těch zajímavějších stoner rock skvader, která ve mne zpětně zanechala dokonce intenzivnější dojem, než hlavní hvězdy.HÄLLAS ale vůbec nebyli špatní. S těmito Švédy nemám dlouholetou zkušenost, ale očichal jsem si je na loňském Brutalu, kde vytáhli dost povedené vystoupení. A pak mě také zaujala jejich letošní deska „Panorama“. Každopádně když člověku kousek od baráku přistane dobrá skupina, která tu nebývá moc často (teď potřetí), sluší se využít příležitosti. HÄLLAS produkují progresivní space rock připomínající někdejší německé sedmdesátkové legendy ELOY. Synťáky, zvonivé kytary, futuristicko-fantaskní texty, extravagantní kostýmy. HÄLLAS nás přenášejí do jiného světa, co světa… paralelního středověkého vesmíru, ve kterém hlavní hrdina Hällas bojuje s přicházející apokalypsou, zrádnými tyrany i vlastní identitou. Vše doplněno o mystiku a vesmírná témata, která se snoubí do jakého bájného kosmického příběhu podobného poetice Krále Artuše a rytířů Kulatého stolu.Do jisté míry se podařilo tyhle chladné vesmírné vize přenést i do prostředí žhnoucího Futura, i když bylo kapele v těch pláštích a hábitech viditelně dost vedro. Ale byla to poslední štace turné, tak to nakonec zvládli i přes počáteční zvukové potíže s basou frontmana Tommyho Alexanderssona. Vůbec je zajímavé, že ze všech viděných i slyšených koncertů tohoto týdne (BETWEEN THE BURIED AND ME, WALTARI, EPICA, HÄLLAS) byla pražská zastávka u dané kapely vždy poslední nebo předposlední z celého turné. Samozřejmě u WALTARI, kteří si udělali tříkoncertní trip do Československa, je to specifická situace, ale stejně. Nevím, jestli fakt, že se u nás evropské šňůry uzavírají, něco znamená, nebo jde o shodu náhod. Tam kde se jede západní Evropa, by to možná smysl dávalo, holt nás přicvrnknou nakonec. Zajímavé bylo i složení publika. Futurum bylo takřka plné a já kolem sebe slyšel nejen internacionální angličtinu, ale i němčinu a švédštinu. Řekl bych, že Češi tvořili tak polovinu osazenstva.Začalo se pěkně zostra. Více než dvacetiminutovou „Above the Continuum“ z novinky. Mně vždycky trvá, než se do těchhle rozmáchlých kompozic doma poslechově pustím, jelikož právě zde se dá schovat nejvíc vaty, a člověku se tak nechce opakovaným poslechem luštit, zda to vůbec celé stojí za to. U téhle skladby je naštěstí opak pravdou a právě sem – až na singlovku „Face Of An Angel“ – vnesli Švédové nejvíc nápadů z celé novinky. Jeden střídá druhý a než se člověk nadechne, tak jsme na konci. Božský opus fungoval stejně přímočaře i naživo a přinesl jeden z vrcholů koncertu, který mi i přes mou snahu potvrdil, že asi nebudu stoprocentním fanouškem téhle hudby. Repetitivnost, kterou netrpí zmíněná dvacetiminutovka se totiž projevuje v řadě těch kratších skladeb. Znal jsem všechny, které zazněly, přesto mi až na ty nejsvětlejší výjimky – jmenovitě hitovky „Carry On“, „Star Rider“ a už jmenovaná skvělá novinka „Face Of An Angel“ – motivy ostatních songů docela splývají. Nejsou nevýrazné, to ne, jen podobné, a abych určil, jaká píseň zrovna zní, tak to je těžká disciplína. Na rozdíl od opravdového progu se totiž HÄLLAS pohybují téměř vždy v sevřené písňové formě s málem výrazných instrumentálních motivů, které by dokázaly skladby odlišit. Zvonivé kytary a profesionální výkony jsou fajn a vynikající je i zvučný melancholický vokál Tommyho Alexanderssona, ale nestačí to, aby se z dobré kapely stala vynikající.https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_coronach_recenze/3872https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_coronach_recenze/3872janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Skrze čtvrtou řadovou desku„Coronach“ svých HELLRIPPER se jednatřicetiletý skotskýsrdcař James McBain znovu stává dýkou zabodnutou v hrudíchnepřátel skutečného metalového nářezu. Novinka možná neoplývá ažtakovou divokostí jako předchozí počin „Warlocks Grim And Withered Hags“ (recenze zde), ale je pro tento projekt bezesporu dílemnejvyzrálejším, kde je vše vyladěno do ideálního stavu aposluchač se dočká skutečných hymen schopných okamžitěstrhnout zvětšující se davy. Aktuální songy prostě znějíméně chaoticky a co se týče dramaturgie, tak mají v sobě jakýsivnitřní řád a vyladěnost, v souvislosti s níž dochází naurčité pročištění struktur a navýšení nosných pasážískladeb, včetně bodrých refrénů a vygradovaných instrumentálních momentů.Navzdory výše uvedenému, HELLRIPPERnic neztrácejí ze své zarputilosti a opětovně útočí, vesměsve svižných tempech, prvotřídním riffovým speed/thrash metalem, do kterého sepropisuje i atmosféra drásavých old-school blackmetalových vánic. Nebýtoné bleskové kytarové výstavby, dost pravděpodobně by se dalo onovince říci, že se posunula trochu blíže k výrazu švédskýchgoth-metalových strašidýlek z TRIBULATION, ale právě hejvíkovězdobné kytarové kejkle, hrané vesměs ve vysokém tempu, patří k hlavnímatributům zvuku HELLRIPPER, který je stvrzením skvěléhometalového řemesla a výkladní skříní produkcí v režiispolečností jako právě Century Media. Přední německávydavatelská stáj rozhodně vycítila v pravý čas McBainůvpotenciál a nasměrovala hudebníka k vyšším metám. Nejpozitivnějším zjištěním je, že na rozdíl od mnohých reinkarnátorů osmdesátých let na mne HELLRIPPER nepůsobí jako bohapusté retro. Jejich novinka využívá sice letitých receptů, ale zní aktuálně a svěže.Už minulá deska „Warlocks Grim AndWithered Hags“ byla sebevědomě pojatým vystoupením z útrobzačouzeného undergroundu na jasněji nasvícenou scénu.Pravděpodobně již právě tehdy došlo na nejdůležitější krokv rámci vývoje této bezesporu talentované kapely. Novinka jedalším stvrzením tohoto vývoje a posluchač tak dostávánaprosto špičkové metalové album, jehož součástí je pouhýchosm skladeb, které jsou však propracovány do detailu a utvářejínerozbytný albový monolit, ve kterém prakticky nic nápadně nedrhne, tedysnad pokud pomineme jistou míru dramatizace a patosu v rámcizávěrečné titulní skladby „Coronach“, která se z korporátně euro-metalové upocenosti záhy vyvrbí v dalšíznamenitou perlu.Celé album začne opravdu nekompromisně a„Hunderprest“ je parádně vystavěným bitevním cvalem, kdese střídají svižné momenty s oslavnězdobnými a výsledek korunuje prvotřídní instrumentace, předevšímpak znamenité kytarové vyšívání, jež si nezadá s hudebnímjazykem pomyslných králů heavy metalu. Následuje dalšísvižná hymna „Kinchyle (Goatkraft And Granite)“, která se všakuprostřed přetransformuje do méně dravé pošmourné fáze, abyse záhy na vlně euforických kytarových kejklí vše vrhlo vstříc dravému finále. Nedílnou součástí vyznění HELLRIPPER jeurčitá sychravost ve zvuku, korespondující s atmosférou skotské oblasti Highlands, a právě tohle umocňuje klavírní preludium v následnémvýpadu „The Art Of Resurrection“, který se z křehkého apomalého úvodu bleskově dostává do tempa. Song opatřený snadnejchytlavějším refrénovým chorálem tak pro mne znamená jedenz vrcholů nahrávky a to i přestože prochází celou řadoupřechodných fází a změn temp. Zkrátka zde HELLRIPPER dokázalispojit progresi s výtečnou hymničností, světe div se, tohle spojení jim funguje nejen zde, ale i v dalších položkách novinky. Právě progresivnějšístránku McBainovy tvorby, ovšem bez úbytku dravosti a agrese vestylu metalu osmdesátých let, dobře reprezentuje i čtvrtáskladba „Baobhan Sith (Waltz Of The Damned)“.Na jednoznačně prezentované svižnélaufy sází řežba „Blakk Satanik Fukkstorm“, ale záblesk genialityJames McBain prokáže až ve skladbě následující, to když jerozdováděná erupce „Sculptor´s Cave“ zkrášlena bravurníkytarovou pasáží s nádechem staroegyptské mystiky. Zuřivá sedmička „Mortercheyn“je manifestem naprosté zběsilosti v metalu, ale spíše než abyvycházela z hudebního jazyka německých osmdesátkových kapel typuDESTRUCTION, jsou zde momenty upomínající spíše na LaihovyCHILDREN OF BODOM z dob, kdy měli švunk. Deska v podstatě zpomalý až v případězávěrečné titulní skladby, která má zde pozici všeobjímajícíhochorálu, jež si nic nezadá nejen s hymničností podobné novodobým KREATOR, ale také s výpravným nádechem.HELLRIPPER se zkrátka podařilo dát dohromady vynikající desku,nesoucí jasné stopy vývoje a dalšího posunu od metalovéhoundergroundu.https://www.crazyDiamond.cz/husman_fest_9_oznamuje_kompletni_lineup_info_koncert/3870https://www.crazyDiamond.cz/husman_fest_9_oznamuje_kompletni_lineup_info_koncert/3870nobody@nothing.com (Info)HusmanFest oznamuje kompletní soupisku pro rok 2026. Do Tachova opět mířívytříbená sestava kapel, které reprezentují deathmetalovouklasiku i modernu. Letošními headlinery jsou švýcarští mistřiextrémního metalu STORTREGN. Po jejich boku se mimo jiné představíslovenští emisaři temnoty DOOMAS, death-thrashoví matadoři NAHUMa chybět nebudou ani domácí NEUROTIC MACHINERY. Všichni milovníciextrémního metalu mají sraz v Tachově 18. července!STORTREGNjsou považováni za jednu z nejlepších moderníchtech-death/meloblack kapel současnosti. Nikdy se nebáliexperimentovat, zároveň však nikdy neztratili smysl pro silnoukompozici. Jasným důkazem tohoto tvrzení je jejich zatím poslednístudiový počin "Finitude" (2023). Deska je plná temného,atmosférického, technického death/black metalu, kterému všaknechybí odpovídající dávka melodických a progresivních ploch.Skupina již mnohokrát dokázala, že svůj zvuk dokáže naplnopředvést i v živé podobě, což jí otevřelo dveře na mnohéevropské festivaly – s výjimkou těch českých. To se ale letoszmění! Jenám velikou ctí, že česká festivalová open-air premiéraSTORTREGN se uskuteční právě u nás na Husman Festu!Všichni milovníci kapel jako DISSECTION, THE BLACK DAHLIA MURDER čiraných OPETH – tohle si přijďte vychutnat s námi! SlovenštíDOOMASpřivezou perfektně vyváženou kombinaci death a doom metalu, vekteré narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS naposledních deskách prozkoumávají nejtemnější hlubinymysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže o zlověstnáposelství nebude letos na Husmanu nouze.Příznivcideathové klasiky se mohou těšit na ostravské death-thrashovéharcovníky NAHUM,populární blackened-deathové válečníky PURNAMA,rakouský death-doomový parní válec SLOOW,pražské úderné komando KOLOSSa pardubické ranaře KLAN. Deathovoumodernu i letos zastoupí domácí NEUROTICMACHINERY.Zdaleka to ale není vše! Svěží deathovou vizi přiveze ibrněnský tandem VANGUARDa ARCH OF HELL.Do metalcorových vod se pak ponoříme ve společnosti mladé aslibné formace ECHOTHEORYa svůj melodicky pojatý metalcore přivezou také němečtí RIVERSCOLLIDE. Kromědvanácti pečlivě vybraných kapel se návštěvníci mohou těšiti na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patřípřátelská atmosféra, profizvuk, krásné festivalové prostředí a dobré jídlo a pití.Veškeréaktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.Těšímese na vás & Husman s vámi!Odkazy:https://www.facebook.com/HusmanFesthttps://www.facebook.com/events/3869415190023148https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_binaural_recenze/3869https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_binaural_recenze/3869nobody@nothing.com (Tomáš)Začátkem nového tisíciletí jsme na kolejích jeli na PEARL JAM vlně. Toužebně jsme očekávali novou desku, která měla vyjít začátkem léta. A pak nastal ten den. Spolužák jí přinesl. Na kazetě, která byla už asi desátou kopií desáté kopie, ale to nikdo neřešil. Zapnout přehrávač, usadit se a jedeme. Šum a zvukové chyby byly samozřejmě větší než malé, ale stejně jsme jí dali několikrát po sobě. Už při těchto prvních posleších se vykrystalizovalo pár favoritů a zároveň jsme pochopili, že tohle není jen další „Yield“, ale že se kapela vydala opět novým směrem. „Binaural“ není jednoduchá deska. Dlouho jsem si k ní hledal cestu, často jsem váhal, jestli jí vlastně vůbec mám rád. Dnes už neváhám. Mám. Dozrála. Pochopil jsem jí. Ani samotná kapela k ní nemá úplně pozitivní vztah, ale to vychází spíše z komplikované doby, kdy vznikala. A až se příště podíváme na kolekci „Lost Dogs“, objevíme tam pár dalších kousků, které se sice na „Binaural“ nakonec nedostaly, ale snesou nejpřísnější kvalitativní kritéria. Ale pěkně popořádku.Pátá deska „Yield“ přinesla pro PEARL JAM hudební svobodu. A využili jí naplno. Nikomu už nic nemuseli dokazovat, skládali a hráli už jen pro radost. Vyčerpávající světové turné si následně vyžádalo změnu na pozici bubeníka, kam nastoupilo eso první třídy – Matt Cameron (SOUNDGARDEN). „Binaural“ bude první deskou, při jejímž vzniku byl od začátku. Zároveň se konečně stabilizovala sestava, protože právě osoba bubeníka byla neuralgickým bodem kapely. Poctivý hardrockový Dave Krusen byl u vzniku skupiny a nabubnoval debut „Ten“. Na další dvě desky naskočil pompézní Dave Abbruzesse, jehož styl v sobě skloubil grungeovou divokost s vyumělkovaností klasického rocku. Jeho nástupce, Jack Irons, byl bubeníkem mnoha tváří. Zatímco na „No Code“ dal průchod svým alternativním sklonům a hravým rytmům, na „Yield“ se transformoval v úderného a přímočarého rytmického pohaněče. No a Matt? Že je světová extra třída dokazoval už v domovských SOUNDGARDEN. Samozřejmě se musel stylu PEARL JAM trochu přizpůsobit, ale velice rychle zapadl. Profesorský styl, v němž se dokonalá přesnost potkává s uměleckou invencí a kontrolovanou dravostí, přirozeně splynul s aktuální hudební tváří jeho nové domovské kapely.„Yield“ byl přímočarou a velkolepou rockovou deskou. A PEARL JAM neradi vstupují do stejné řeky dvakrát, minimálně ne hned. Proto se rozhodli, že opět nastal čas trochu experimentovat. Po čtyřech albech s Brendanem O´Brienem chtěli zkusit nového producenta. Tchad Blake byl znám svým pozitivním přístupem k experimentálnější tvorbě, pracoval už třeba s THE DANDY WARHOLS, Sheryl Crow nebo Peterem Gabrielem. Věnoval se i binaurální technice nahrávání, která laicky řečeno používá dva mikrofony, díky nimž pak nahrávka vytváří 3D zvukový vjem. Ačkoliv je tato technika známá už několik desítek let, moc se nerozšířila. Vyžaduje totiž preciznější nahrávání, kvalitnější hardware, a aby skutečně dosáhla všech svých předností, měl by se výsledný produkt poslouchat ideálně přes sluchátka. Gossardovo Studio Litho v Seattlu, prakticky domovská báze kapely, se opět stalo místem činu. Samotné skládání songů šlo v režimu, který se osvědčil už na předchozí desce. Každý přispěl svým dílem, přinesl nějaké písničky a společně je pak už jen doladili. Celé to zní jednoduše a harmonicky, ale nebylo tomu tak. Nejdřív se zasekl Eddie Vedder.Trpěl skladatelským blokem. Neustále se srovnával se svými idoly a trpěl pocitem, že všechno co dělá, je špatně. Texty dokola předělával, snažil se hledat vhodná témata. Z rádia se na něj přitom valily songy, u kterých pochyboval o jakémkoliv hlubším významu a tato povrchnost hudebního businessu ho pak ještě více ubíjela. Jediným řešením bylo vypnout svět kolem sebe. Neposlouchat co dělají ostatní, nesnažit se někomu vyrovnat, najít si vlastní cestu. Kytarista Mike McCready na tom taky nebyl nejlíp. Trpěl Crohnovou nemocí a v rámci její léčby si vybudoval závislost na lécích na předpis. V průběhu nahrávání pak musel nastoupit na odvykačku. Komplikované období v životě kapely se přeneslo i do textů a nálad skladeb. Izolace, introspektivní pohledy, existencionální reflexe, odcizení, deziluze, lítost, vyrovnávání se se ztrátami, to všechno zde najdeme. A samozřejmě nezapomněli ani na celospolečenská a sociální témata, která v jejich tvorbě měla vždy důležité místo. Opět bojují proti cynizmu, pasivitě a každodenní odevzdanosti. Stylově se na „Binaural“ PEARL JAM opět více rozkročili. Samozřejmě si zachovali svůj typický rukopis, ale zároveň ho v mezích rozumného experimentování dobarvovali dalšími odstíny. Folk, psychedelie, hard rock. Tchad Blake následně zajistil finální mix v Los Angeles, ale kapela nebyla úplně spokojená. Zdálo se jí, že tvrdší písničky nezní dostatečně tvrdě, proto je vzala na osvědčenou adresu. Brendan O´Brien už přesně věděl, co potřebují. Zvukově je to skutečně velice zajímavá deska, kontrastní, mnohovrstvá. Jako otvírák kapela zvolila energickou grunge/rockovou „Breakerfall“. Typičtějším songem snad už ani být nemůže, tohle je esence PEARL JAM ve všech aspektech. A tempo ještě víc nakopne následující „God’s Dice“. Spolupráce dvou kytar, vystupující bublající basa, parádní bicí. Zvuk není zemitý, směřuje do rockovějších odstínů, opět moc dobrý kousek. Ještě více do alternativních vod nás pak zatáhne „Evacuation“. Její rozervaná rytmika, mírně garáž rockový nádech a komplikovanější melodika mi z nějakého důvodu vždy evokovala osmdesátkovou scénu. R.E.M., THE CARS, trochu PIXIES. Mistrovským kouskem je „Light Years“. Tohle nazpívat nějaká popová zpěvačka s jemnějším radio-friendly zvukem, je z toho světový megahit, za to dám ruku do ohně. Krásný song, kde se mísí lehký smutek s melancholií, strukturou mající blízko k drsnějším baladám klasického rocku, s výborným zvukem s krásně dunícími bicími a jemně ševelícími, ale přitom docela syrovými kytarami, je prostě dokonalý. Experimentování se tentokrát mimořádně povedlo v temnějších kousku „Nothing As It Seems“. Floydovskou atmosférou protkaný košatý song nikam nespěchá, pozvolně přidává další a další vrstvy, přičemž si celý čas drží pichlavou drásavost. Zvukově je někde na pomezí industriálu, psychedelie a garážového hard rocku. Výhybku zpět k pozitivnu přepíná pohodová „Thin Air“. Opět zde máme střední tempo, žádný kvapík, slide kytary atmosféru ještě více zklidňují. Ač na první pohled to vypadá na běžnou tuctovku, melodicky je to opět velice povedený kousek, který navíc i svojí dramaturgií snese nejpřísnější kritéria. Spíše průměrná „Insignificance“ mě naopak nikdy moc nebavila. Není špatná, to vůbec, jen prostě všechno co v ní slyšíme, jsme už předtím slyšeli i v jiných písních PEARL JAM. Celkem zajímavým kouskem je pak „Of The Girl“. Art-rockové klidné pasáže s nervózní rytmikou se kombinují s nadýchanými atmosférickými mezihrami, které asi můžeme považovat i za refrén. Kytary zde sólují téměř nonstop, basa taky vymetá prach z pod všech pražců. Song se sice vine odnikud nikam, ale baví. „Grievance“ pak znovu zvedá prapor poctivého street rocku. Tohle prostě PEARL JAM umí, rock který zní zároveň moderně i starosvětsky, drsně i uhlazeně, hravě i vážně. Další experimentálnější kousek „Rival“ je fakt náročný na vnímání. Jakoby všichni v kapele hráli nějakou jinou písničku a při závěrečném mixu se ty stopy nedopatřením spojily. A z vedlejšího studia ještě někdo přihodil i minimalistický klavír. Dusivou atmosférou nás pak zahltí „Sleight Of Hand“. Pomalejší kousek se líně převaluje a vysává z nás energii, jen v refrénu se trochu nadechne a protáhne. Milým úletem je folková „Soon Forget“. Eddie a ukulele. Nic víc. Jo, a ještě výborný text o povrchnosti, materiálnosti a hodnotové vyprázdněnosti. Vznešený závěr pak obstará „Parting Ways“. Rozvážný song má až aristokratické vyznění. Důstojnost se zde potkává s moudrostí a nenucenou lehkostí. „Binaural“ byla první deska PEARL JAM, která v Americe nedosáhla na platinu. Celosvětově se ale její prodeje přehouply přes 2 miliony kopií. Asi je to pochopitelné. Není tak přístupné jako „Yield“, potřebuje svůj čas. Je i temnější a atmosféričtější. Světové turné zahrnovalo více než 70 zastávek a kapela se rozhodla všechny zaznamenat a následně vydat jako oficiální bootleg. Jeden kamarád, který se účastnil pražského koncertu, skutečně následně přinesl i bootleg CD s tímto živákem. Bohužel v rámci vystoupení na festivalu v dánském Roskilde došlo k tragédii. Při tlačenici před koncertem bylo 9 fanoušků ušlapáno a udušeno davem. PEARL JAM to pochopitelně zdrtilo a zrušili zbytek letních koncertů. Na pódia se vrátili až na podzim v rámci americké části turné. Živé koncerty jim pomohli se s traumatem alespoň částečně vyrovnat. Na závěr ještě zmíním nádherný cover. Nádherný snímek z Hubblova teleskopu (mírně upravený) dokonale vystihuje náladu alba. Temnota obepínající éterickou krásu. Neuchopitelnou, fluidní, vícevrstvou. https://www.crazyDiamond.cz/epica_amaranthe_charlotte_wessels_praha_forum_karlin_21brezna2026_koncert/3867https://www.crazyDiamond.cz/epica_amaranthe_charlotte_wessels_praha_forum_karlin_21brezna2026_koncert/3867nobody@nothing.com (Gazďa)Koncert progresivních deathmetalových symfoniků EPICA doporučuju kvůli vizuální podívané někdy navštívit i nefanouškům. Podle mého názoru neexistuje skupina, která by dnes v metalu oplývala elegantnější a působivější obrazovou show. Je to myslím patrné i z mých neumětelských fotek k tomuto reportu. Samozřejmě pokud máte rádi papundekl a různá monstra a obludy, tak je lepší zajít třeba na POWERWOLF. Ale i IRON MAIDEN se na současném turné od tohoto konceptu odklonili a vydali cestou velkých obrazovek a videoshow. Nová show Železné panny je úchvatná (zejména „Rime of the Ancient Mariner“), ale jsou to právě Holanďané, kteří získávají v tomto ohledu ty nejlepší známky opakovaně. K dokonalosti pak vede, když se vynikající vizuální koncept prolne s možnostmi nejlepšího pražského sálu, kterým Forum Karlín je. Hala pro 3 500 lidí má dokonalou akustiku, odevšud je dobře vidět a v sále neruší žádná zákulisní světla a podobně. Je vidět a slyšet, že bylo forum od začátku koncipováno jako prostor pro koncerty, ne jako sportovní aréna, a byl kladen důraz na instalaci vhodných stavebních materiálů, rezonančních desek a akustických prvků. Myslím, že asi nepamatuju koncert, který by tu měl špatný zvuk, a z těch velkých pražských prostor tak mám karlínskou síň nejraději. Další nespornou výhodou pro mě je, že mám forum v docházkové vzdálenosti cca deseti minut od domova, což zmírňuje i mou příslovečnou koncertní lenost. Sobotní karlínský večer ale nebyl jen ve znamení velkolepých Nizozemců, ale rovnou trojlístku zajímavých a v jistém smyslu i vůdčích souborů dnešního metalu, a to ve všech případech vedených prvotřídními (a půvabnými) vokalistkami. Jako první nastoupili CHARLOTTE WESSELS’ THE OBSESSION, což je projekt bývalé zpěvačky DELAIN. A jestliže tahle kapela je zástupcem solidní, ale přeci jen trochu repetitivní a fádní druhé ligy symfonického metalového popu, tak Šarlota dělá muziku o dost barevnější a nápaditější. Její současná skvadra produkuje multižánrový mix metalu, popu, šansonu, rocku a shoegaze umně skloubený do jednolitého a přesvědčivého výrazu. Ve Foru Karlín odhodila vytahané triko, ve kterém jsme ji mohli vidět na skvělém předloňském koncertě v Meet Factory, a oblékla sexy kostým s odhaleným břichem, který dodal jejímu vystoupení okázalosti a lépe se hodil k show severských metalových bohů a bohyní, které nastupovaly po ní. Nijak tím ale nesnížila přirozenost a až skromnost svého vystupování. Tahle Nizozemka měla vždy image holky od vedle, kámošky nás všech, která se jen tak náhodou vyhoupla na pódium, protože někdo dneska večer prostě jít zpívat musel. A jako opět zpívala velmi dobře. Bude pro ni ale myslím těžké dosáhnout většího úspěchu s touto zajímavou, ale těžko škatulkovatelnou hudbou. Pro metalisty příliš měkké, pro popaře složité, pro rockery rozevláté a neuchopitelné. Ale držím jí palce. Pokud můžu doporučit jednu skladbu, tak zkuste „Exorcism“ a uvidíte, s jakou mírou skladatelského i vokálního talentu máme tu čest. Touhle smrští končilo i vystoupení v Karlíně a doteď mě z toho mrazí. Švédové AMARANTHE jsou také originální, ale jednodušeji uchopitelní. Nazval bych je metalovou ABBOU. Vysoce chytlavé melodie v disco hávu opepřené metalovými kytarami a údernými rytmy. To celé v podání tří vokalistů. Frontwoman a hlavní tahounka Elize Ryd obstarává popovou melodiku, Nils Molin klasickou rockově/metalovou polohu a Mikael Sehlin growl. Koncerty šestice (zpěváky doplňují kytarista a hlavní skladatel Olof Mörck, bubeník Morten Løwe Sørensen a neposedný basista Johan Andreassen) jsou obří skotačivou energickou party, kde se trojice zpěváků výborně doplňuje nejen v hlasech, ale také v kontaktu s publikem. Švédský králíček Duracell to rozjel naplno i v Karlíně a my opět hodinu a půl skákali a nekomplikovaně se bavili. Jediné, co bych kapele vytknul, je letitý a uniformní setlist. Stejnou várku skladeb jsme zažili nejen loni na Metalfestu, ale dokonce i předloni na Masters of Rock.Rozhodně by se slušelo zařadit více skladeb z povedené dva roky staré poslední desky „Catalyst“. Dostalo se nám jako obvykle „Damnation Flame“, „The Catalyst“ a „Re-Vision“, ale dobré by bylo vyzkoušet i „Breaking the Waves“ (nejlepší věc alba!), „Insatiable“, „Liberated“ nebo třeba „Ecstasy“. Zvlášť podivné je to, když si člověk uvědomí, že už dva roky jedou turné k nové desce a oproti třem věcem z novinky mají stále v repertoáru šest kusů z předchozí „Manifest“ (2020). Jinak se ale nedá Švédům vytknout vůbec nic. Chytlavostí písní mají na současné metalové scéně pramalou konkurenci, takže ať se sáhne v setlistu kamkoliv, nedá se prakticky splést. Jako obvykle výborný a optimistickou náladou prodchnutý koncert.Takřka všude jinde by AMARANTHE obstarali vrchol večera. Ne tak ve Foru Karlín. EPICA totiž rozpoutala zmíněný vizuálně-akustický Gesamtkunstwerk nejvyšší kvality. Jejich poslední album sice považuju za jejich možná nejslabší desku vůbec (recenze zde) a i moje první setkání s těmito skladbami loni na Metalfestu dopadlo spíš nemastně neslaně (report zde). V Karlíně ale klaplo vše na výbornou. Sympatické bylo i to, že na rozdíl od AMARANTHE Nizozemci opravdu hodně obměnili setlist. Ze skladbových stálic zůstaly jen pravěká „Cry for the Moon“, „Unleashed“ a klasicky nejzábavnější kus vystoupení, hitová „Beyond the Matrix“, kdy jako obvykle skákala celá hala. Jinak nezbyl kámen na kameni, a dokonce vypadl i dlouhé roky tradiční zavírák „Consign To Oblivion“. Co na tom, že se do repertoáru tohoto turné nedostaly takřka žádné mé oblíbené skladby – celé vystoupení působilo svěže a neotřele. Výjimkou bylo oprášení jedné z nejlepších písní kapely vůbec, jemné balady „Tides Of Time“ z roku 2009, kterou zpěvačka Simone Simons vystřihla jen za doprovodu piana pouze s mírnými samply ve druhé části, a prokázala tak schopnost táhnout vystoupení i bez symfonických doprovodů. Celkově bylo samplů, chorálů a všech těch pozlacených serepetiček méně než obvykle, což koncertu jedině prospělo. Pět zařazených věcí z „Aspiral“ mě sice ani teď hudebně nenadchlo, ale i vzhledem k nádherné vizuální show jsem se bavil i u nich. Jako další z vrcholů koncertu bych označil „Sirens – of Blood and Water“, vokální tercet, kdy Simone na pódiu doplnily i Charlotte Wessels a Elize Ryd a pak dokonce i „Cry For The Moon“. Skladba, o které jsem si myslel, že už ji nikdy nepotřebuju slyšet, dostala úplně novou dynamiku, když na obří obrazovku videooperatérka kapely naživo přenášela záběry z pódia a ze sálu. Rázem se tak do vystoupení v několikatisícovém sále stala takřka intimní věc, kdy jsme měli pocit, že jsme i s kapelou všichni vlastně jedna velká rodina. Jeden z nejlepších koncertů EPICY, co jsem zažil. https://www.crazyDiamond.cz/exodus_goliath_recenze/3866https://www.crazyDiamond.cz/exodus_goliath_recenze/3866janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Neúnavní klasikové amerického thrash metaluEXODUS vydali právě své nové řadové album „Goliath“,prostřednictvím kterého se i nadále snaží stvrdit svůjpotenciál přední žánrové stálice. Je pravda, že dnes mají zasebou období, které nebylo příliš jednoduché, pokud pomineme někdejší zainteresovanost šéfa a kytaristy Garyho Holta do konečné fázefungování titánů ze SLAYER, i vážné onemocnění a následnouléčbu a regeneraci bubeníka Toma Huntinga a zaměříme se jen na rok starý rozchod s dlouholetým frontmanem Stevem „Zetrem“Souzou, i tak nám z toho vyjde, že tahle letitá kapela stále čelínovým zkouškám. Logickou náhradou za Souzu se stal podruhé v historii kapely křikloun, který jižv řadách EXODUS kdysi (mezi roky 2005-2012) působil – Rob Dukes. Gary Holt zjevněvsadil na jistotu a zvolil člověka, kterého dávno dobře zná a se kterým si sedne. Jehohlas sice není tak specifický jako u jeho předchůdce, spíšeplní genericky neo-thrashmetalovou roli, ale to asi ve výběru nehráloroli. „Goliath“ je deskou intenzivní, ale asi ne až tolik, aby se o albu dalo mluvit jako o naprostém uragánu, spíše jde o nahrávku vcelkurozmanitou, ve které se kapela ukazuje v celé řadě svých poloh a potvrzuje stále obstojný potenciál.Co charakterizuje novou nahrávku jepředevším semknutost, tedy tím v prvé řadě myslím kolektivní spolupráci celé kapely na skladatelskémprocesu. Rovněž je na materiálu poznat, že jde o thrashmetalovou práci odzkušených borců, kteří jsou schopní prostřednictvím různýchsvých muzikantských specifik udržet u materiálu skladbovou diferenciovanost a rozhled. Jasně, příznivci rvavých rubanic asi budou mluvit o vlažnějším přístupu, ale ruku na srdce, proč by si EXODUS nemohli zkusit trochu neohraničenosti. Mám dojem že letošní směr alba nikomu neuškodí. Dle mého dostáváme stále velmi kvalitní materiál, kde na ploše neceléhodiny EXODUS rozpoutávají poměrně pestrý metalový rejskrze deset skladeb, jež se od sebe vzájemně liší. Nemusí to však být jen využíváním hostů a přátel z branže, tak jako je tomuu screamo-duetu mezi Dukesem a Peterem Tägtgrenem v songu „The ChangingMe“, jež vlastní potřebnou našlapanost, hejvíkovský nádech a celou řadukytarových parádiček, nebo využitím violoncelistky Katie Jacobyv rámci zvukových podkresů mohutně burácející titulní skladby, ale prostě tím, že materiál rozhodně nepřipravoval pouze jeden muzikantský tvrďák, ale demokratická kapela si tentokrát dopřála dostatek času a pohodlí.Je poznat, že EXODUS pravděpodobně chtěli strandramaturgie docílit stavu, aby se na desce každou chvíli něconeočekávaného dělo. Začne se velmi ostrým thrashmetalovýmvýpadem „3111“, což je otvírák stojící na ostrých riffech a svižném tempu,do kterého se Rob Dukes dokáže hlasově solidně vyždímat. Song vypovídá o problematice drogových gangů na mexické straněhranice a autorem jeho textu je právě současný zpěvák. Ono číslo v názvu značí počet obětí gangů ve městě Juárez v souvislosti s touhle problematikou (i když opravdu nevím za jak dlouhou dobu). Tak jako tak jde dozajista o agresivní start. Po něm následuje skladba „HostisHumani Generis“, která je refleksí současného stavu světa, především pak těch, kteří zacházejí s druhými bez skrupulí. Song v rámci své struktury považuji za jeden z nejprogresivnějších.Jde o opravdu tvrdou erupci s intenzivním střídáním riffovýchfigur a několika zásadními změnami temp. Na desce se určitě povedl prostorový zvuk a jeho vrstevnatost. Bicí Toma Huntinga znějí neuvěřitelně, kytary doslova ryjí brázdy do terénu, Gibsonova baskytara dodává patřičně ocelový puls a zasazováníkytarových sól do skladeb je rovněž další prvotřídní disciplínou současných EXODUS. Již výše zmíněná „The ChangingMe“ sebou nese o trochu více melodiky už kvůli onomu „heavy“kytarovému motivu a o něco pročištěnější struktuře. Tímnejatraktivnějším kusem je však pro mne v tomto směru až songnásledující - nazvaný „Promise You This“, což je parádní skočnáhymna, kde kapela doslova rozehrává swingový tanec vthrashmetalovém duchu, člověk má až pocit, že tenhle chorálnikdy neskončí a dav moshujících běhounů je lapen do neúnavného oválu, jakoby snad šlo o zfanatizované příznivce volného bruslení. Zde to kapele náramně šlape a vše má ohromněchytlavou patinu.Titulka „Goliath“ je prostěmonstrózní doom-thrashový válec, který před sebou s naprostoujistotou všechno hrne. Tenhle song napsal Gary Holt již v době svéosobní krize na konci devadesátých let a až dnes jej předělaldo finální, těžkotonážní podoby. Na ploše mohutných pomalýchriffů kapela dokáže nabídnout i celou řadu parádiček, takže itahle věc je stvrzením pestrosti dramaturgie nového alba. Obdobněosudový ráz má i jiná skladba v plíživém tempu, tentokrát umístěná napředposlední pozici - „Summon Of the God Unknown“, kterávypráví skutečný příběh o jednom cestovateli a vědci, který i přes varování kolegů navštívil jistý odloučený indiánský kmen v Jižní Americe a navzdory svým dobrým úmyslům s domorci, byl jimi nakonec zabit. Ostřejšímthrash metalem zaútočí skvělá rubanice „Beyond The EventHorizon“, kterou považuji za další z vrcholů novinky, naopakvarovná „Two Minutes Hate“ je strožejší šlehou inspirovanouprocedurou dvou minut nenávisti, jež se v rámci Orwellova románu„1984“ stala skutečným každodenním rituálem tamní, avšak z dnešního pohledu stále méně utopistické společnosti.EXODUS se podařilo dodat dostatečněrozmanité a svým způsobem ne až tak agresivní album, které všakvcelku důstojně navazuje na předchozí dvě Souzovské práce. Byť„Persona Non Grata“ zůstává z pozdních alb této kapelynepřekonána, i tak jsem rád, že klasikové Bay Area dokládajíobstojnou skladatelskou připravenost a potřebnou vitalitu. Spokojenost, byť hlasový projev Roba Dukese budu vždy považovat za méně osobitý, méně zajímavý a méně jedovatý než ten od Zetra. Celkově zde hrozilo vyšší nebezpečí táhnout prostřednictvím frontmana zvuk EXODUS ke generičnosti obecného metalového či dokonce metalcoreového extrému. Nestalo se, tohle je prostě povedená deska EXODUS, byť ne až tak nekompromisní.https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert/3865https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert/3865nobody@nothing.com (Gazďa)Tenhle březnový pátek jsem si přišelsplatit jeden velký dluh, protože finské cross-žánrové šášulyWALTARI jsem nikdy naživo neviděl. A to přesto, že jsem jižv devadesátých letech vlastnil nevalně stočené kazety„Torcha!“ (1992) „So Fine!“ (1994), „Big Bang“ (1995) ajejich o rok mladší deathmetalovou symfonii. Během let jsem paktyhle Finy pojmenované podle slavného spisovatele Miky Waltarihopostupně přestal sledovat, když jsem jen čas od času letmozkontroloval, že kvalita jejich produkce zůstávala i běhemdalších desetiletí solidní. Z teď už mi neznámého důvodujsem pak blížeji prozkoumal desku „Bellow Zero“ (2009) a tou sipotvrdil, že stále zůstávají skvělí, abych jim pak zas řadulet věnoval spíš minimální pozornost. Každopádně teďpřichází čas to napravit. Loňská a už patnáctá deska„Nations Neurosis“ ukazuje, že si parta okolo Kärtsy Hatakkystále udržuje jak prvotřídní skladatelské schopnosti, takvelkou dávku své originální bláznivosti. Stále bezvadně, anavíc zcela přirozeně kombinují rock, metal, rap, pop, disco,elektroniku a funk. Třicet let poté, co jsem poprvé v jejichpřípadě zmáčknul tlačítko „play“, tak nazouvám škorně,šplhám zezdola na Žižkov a vcházím pln nostalgických dojmů doPaláce Akropolis, kam jsem poprvé vstoupil, když tu byl v roce1997 Ronnie James Dio. Akropole je jedním z mýchoblíbených sálů. Podzemí paláce z dvacátých letfungovalo nejdřív jako divadlo, například v rámcivlastnictví takzvaného Spolku přátel žehu, a několik let zdevystupoval i Rudolf Hrušínský nejstarší, tatínek slavnéhofilmového herce. Pak se tu vyráběly gramofonové desky a jehlynebo tu byl sklad textilií. Dnes slouží opět jako víceúčelovýumělecký sál. Je to elegantní a příjemný prostor, kde sečlověk většinou nemačká a kde je odevšud dobře vidět. V pátek mělo vystupovat ibelgické sludge metalové duo PVRS, ale ti nepřijeli kvůli nemoci,takže jsme se nakonec museli spokojit jen s jednou předkapelou.JOLLY JOKER AND THE PLASTIC BEATLES OF THE UNIVERSE je devadesátkoválegenda českého crossoveru, která se svým stylem k WALTARIpěkně hodí. Znám je spíš podle jména – a až na provařenějšífláky jako „Raketou do tmy“ nebo „Bublina“ – méněhudebně. Trio pod vedením praštěně působícího baskytaristy azpěváka Petra Kumandžase hraje kombinaci českého bigbítu, funkua psychedelie. Můj kámoš, zvukař, Bob, kterého jsem potkal o párdní dříve na BETWEEN THE BURED AND ME, povídal, že Kumandžasůvsystém nekonečně zapojených krabiček je noční můra nazvučit,protože každou chvíli něco vypadne. Celkem mě to překvapilo,protože zvuk tria zní jednoduše a přirozeně. Poslouchat tonebudu, ale příjemná česká muzika solidně plnící úlohupředkapely.WALTARI byli u nás vždy hodněoblíbení a měli to tu rádi, takže dělávali i zájezdy napříčČeskou republikou. Současné turné ani tímto slovem asi nemůžemenazvat, spíš jde o minivýlet do Československa: ČeskéBudějovice, Praha, Žilina a pak zpátky domů. Také pohledem najejich webovou stránku zjistíme, že i loni vystupovali jen u nása v domovském Finsku. Na tomto crossoverově-metalovém poliprostě vzniklo československo-finské přátelství, a to bylopatrné i během celého večera v Akropoli. Mix staršíchgeneracích si přišel zavzpomínat na muziku svého mládí, alečtyřicátníky a padesátníky sympaticky doplňovali i mladší,kteří tvořili možná třetinu publika. Sál pro 700 lidí nebylnarvaný k prasknutí, ale solidně zaplněn, což v konfrontacis tím, že WALTARI mají na YouTube u svých nejnovějšíchsinglů typicky 10 000 zhlédnutí, jen opět dokládá tenstatus, kterého specificky v Česku dosáhli. Už od první písně tak měli Finovépublikum na své straně, což se postupně během koncertu dálezvyšovalo, jak se lidé zahřívali a přecházeli jsme k těmznámějším věcem. Zejména zpočátku jsme slyšeli věciz novinky, které byli nejméně čtyři, ale možná jich byloi více, nedokázal jsem přesně určit. Každopádně hned jakodruhá byla skvělá punkrocková vypalovačka „Do You Accept?“ apak jsem určitě během večera rozpoznal ještě singlovku „MajorMistake“, „Sun“ a coververzi chytlavé drift-phonkové hitovky„Murder Plot“ původně od KORDHELLA. Že živě tahle kapelanemá chybu bylo jasné hned od začátku, ale opravdová šířejejího záběru a kvalit se ukázala ve třetím kusu setu, cožbyla „A Sign“ alias ukázka z legendární desky „Yeah!Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C“ (1996), což bylavůbec jedna z prvních fošen symfonického metalu, a todokonce v deathmetalovém hávu. Zpěvák a basista Hatakka násprotáhl osmiminutovou exhibicí špičkového progresivního deathu,kde prokázal i své prvotřídní growlerské umění. Pronávštěvníky letošního Brutal Assaultu šlo o první ochutnávku,jelikož Finové nám tam hodlají tohle mistrovské dílo předvéstve speciálním setu celé, a to s podporou Bohemian SymphonyOrchestra Prague. „Budeme na to muset ještě hodně trénovat,“zahlaholil chlapík s červenými vlasy a vizáží mírnědobromyslnějšího klauna Pennywise z románu „To“. Je tovidět i z klipů, ale pro mě jako premiérového návštěvníkakoncertu bylo příjemným potvrzením, že Hatakka je prvotřídnífrontman, který svou energií a celkovým hereckým uměním dokáževystoupení vytesat i do formy divadelní představení. Hattakovyproslovy mezi písněmi jsou přirozené, rád burcuje publikum, máskvělou a všeříkající mimiku, dobré taneční pohyby a běhemrapperských pasáží se mění v pravou hip hopovou hvězdu.Pokud frontman dokáže lidi dostat do varu a navázat s nimipřirozený kontakt, budou mu prostě žrát z ruky, což jepřesně případ Hatakky. Vrchol nastal během čtvrté páté „TheStage“, kterou zpívala celá Akropole, aniž by ji někdo muselnutit a burcovat, což často vidíme u jiných produkcí. Z tohotovrcholu už jsme nesestoupili, naopak následovaly opakovanéorgasmy, z nichž nejsilnější přišel asi u legendární „SoFine“, během které se frontman pustil i do crowdsurfu.Na WALTARI je prostě vidět, že jsouvyhraní dlouhými léty praxe a že je šaškování před lidmipořád baví. O tom, že jsou jako Finové také perfektnímihudebníky, nemusíme ani mluvit – Skandinávci zjevně prstokladystupnic trénují už během pobytu v plodové vodě. Končilose coververzí THE CURE „A Forrest“, kterou si už kapela dávnopřisvojila a o které možná ani většina lidí v sálenevěděla, že ji původně složil někdo jiný. Příjemný aenergií nabitý večer. Nashle na Brutalu!https://www.crazyDiamond.cz/demob_happy_the_grown_ups_are_talking_recenze/3859https://www.crazyDiamond.cz/demob_happy_the_grown_ups_are_talking_recenze/3859nobody@nothing.com (Tomáš)Jak by asi zněli QUEENS OF THE STONE AGE, kdybychom je z pouští Kalifornie přesídlili do vlhké a upršené Anglie a zkřížili je s ostrovním hard rockem? Je to takový mírně Frankensteinovský experiment, ale překvapivě životaschopný a smysluplný. Což dokazuje už čtvrtá kapitola tohoto příběhu s názvem „The Grown-Ups Are Talking“, která symbolicky vznikala na místě snad nejlegendárnějším pro podobný typ hudby - Rancho De La Luna, Joshua Tree, Kalifornie. Pojďme se teda mrknout, jestli stvořili monstrum, nebo nový živočišní druh.Z bývalého kvarteta z Newcastle Upon Tyne je dnes už jen powertrio, které mezitím přesídlilo do Brightonu. Zpívající basák Matthew Marcantonio, kytarista Adam Godfrey a bubeník Thomas Armstrong si ale bohatě vystačí i sami, aniž by to jakkoliv ovlivňovalo plnost a barevnost jejich zvuku. Jejich specifická britská odnož stoner rocku sice zřetelně odkazuje k americkým kolegům, ale kombinuje je s ostrovní rockovou tradicí. V jejich zvuku, potažmo i songwrittingu, byl vždy přítomný element tradičního britského rocku. Což je samo o sobě extrémně rozsáhlý pojem. Tak tedy jinak. Někdy v písních probleskne lehká melodie „beatlesovského“ ražení, jindy se objeví hutný riff „sabbatovského“ typu. Hard rocková houpavost, psychedelická zamlženost, ale i alternativně rocková modernost, to vše při pozorném poslechu objevíme. Pomáhá jim to samozřejmě rozvinout relativně ortodoxní stoner rock do nové polohy, která je zvukově pestřejší a přináší další zajímavou nadstavbu.Výlet do pouště startuje, deštníky můžete nechat doma. „Power Games“ hezky rozehrají scénu a představí všechny podstatné atributy této výpravy. Správně hutný stoner rockový zvuk. Uvolněné, líné riffování. Hypnotickou repetitivnost. Od prvních tónů je zároveň přítomný neodbytný pocit, že tohle skutečně není americká kapela. Zvuk i dramaturgie je totiž velmi vkusně protkaná odkazy na ostrovní hard rock a psychedelii sedmdesátkového ražení. V žádném případě to není retro ani revival, ale chytré propojení stylů i hudebních epoch. Odkazy k žánrovým velikánům QUEENS OF THE STONE AGE nám budou taky jasné na první dobrou. A to je jen dobře, že šli touto cestou. Ta totiž přináší do stoner rocku výraznější melodický vklad a více klasických písničkových struktur. Třeba taková „No Man Left Behind“ je toho výborným příkladem. Song se první polovinu plouží v minimalistické psychedelii, aby se následně proriffoval k slušnému refrénu i výraznější dravosti. Vždy se mi líbil zvuk DEMOB HAPPY a bez okolků odpřisáhnu, že na aktuální desce je zatím nejlepší, co se jim kdy povedl. Je hutnější, ale ne pře hutněný nebo zahulený. Díky tomu působí svěže a dynamicky. Typické stoner riffy jsou často doplněné kytarovými vyhrávkami a ornamentací, která může působit až „soft“ art rockově. A nebojí se využít v rámci zvukové palety i odstíny grunge, nebo glam rocku. Nebo je libo proto-heavy metal? Prosím, servíruje se „Judas Beast“. Úplně žeru sabbatovský zvuk bicích. Rytmičák zní relativně soudobě, ale hodně vytažené kopáky a zejména pak přechody a kotly, to je tak krásný suchý retro zvuk. Chválím. Rozjezd je zatím slušný, každý song přidal do tempa, je na čase zvolnit. Klavírní balada „Don’t Hang Up“ je ale asi nejslabším článkem kolekce. Nudná, nevýrazná. Jdeme radši dál. „Who Should I Say Is Calling?“ nás vrací do hry. Funkrockový houpavý rytmus, špetka kláves na pozadí, jojo, jede to slušně. A náhle drsná mezihra, agresivní kytary, útočné bicí. V další pasáži pak je ze songu najednou soft rock ve stylu FLEETWOOD MAC. Už se mi z toho motá hlava, ale baví mě to. Další balada, pokus číslo dvě - „Somethings Gotta Give“. Opět trochu zbytečně utahaná, ale poslouchatelná. Předposlední „Little Bird“ se vrací k osvědčenému schématu ve stylu QUOTSA. Ale kombinuje ho s britskou poprockovou jemností a je to velice příjemné. Balada pokus číslo tři - „Give It All To Me“. Konečně plný zásah. Patřičně temná, trochu tajemná, dostatečně drásavá, ale ne řezavá. Poctivá práce s atmosférou, hezky gradující, zvukově pestrá. Oni to kluci umí, jen jim to prostě někdy chvíli trvá.Ačkoliv možná působí deska „The Grown-Ups Are Talking“ v některých momentech docela temně a neutěšeně, ve své podstatě jí za takovou nepovažuji. Je možná vážnější než předchozí alba kapely, ale pozitiva vidím zejména v celkové atmosféře. Výlet do pouště skupině určitě prospěl, materiál působí vzdušným a rozmáchlým dojmem. Povedlo se jim zachytit nekonečný prostor, prázdnotu i ticho pouště v písních, které zní přesně opačně – plně a hlučně.https://www.crazyDiamond.cz/drutty_prochazka_lasskym_bahnem_recenze/3864https://www.crazyDiamond.cz/drutty_prochazka_lasskym_bahnem_recenze/3864janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Severomoravská kapela DRUTTY právě vydala své třetí album „Lašské bahno“, které se mě jevilo natolik zajímavé, s krajem původu svázané a s potřebnou péčí a do detailu propracované, že jsem neváhal a na kapelu se poslední týdny zaměřil, a to ačkoliv jsem o ní v minulosti nikdy neslyšel. Pokud bych chtěl hudbu DRUTTY nějak popsat, nejspíše bych mluvil o žánrech jako sludge nebo post-metal, avšak zhotovených po svém, se specifickou oblastní atmosférou a náladou zatíženou na drsnou krásu, ve které navíc ve střídmé míře probleskují skoro až folkové motivy. V rámci rozhovoru s frontmanem Lukášem Sedláčkem jsem se zaměřil na osvětlení zákonitostí právě nové náhrávky.Čím víc vaše album poslouchám,tím víc jsou zjevné klady té nahrávky – není to zde jen omasivním kytarovém soundu, ale i vzájemném propojení všechsložek, a docílení oné specifické atmosféry. Měli jste dopředupřesnou představu, jak svou hudbu na novince uchopíte? Šlo opromyšlený a nebo spíše spontánní proces?Tenproces vzniku bych asi nejlépe popsal jako „trpělivý“. Vědělijsme, že bychom desku chtěli tématicky pojmout tak, abyreflektovala naše lokální regionální „podivnosti“.V kombinaci s faktem, že naše hráčské schopnostinejsou nijak excelentní, nám pak v rukách zůstalo relativněmálo prostředků k tomu, abychom toho dosáhli. Důraz naatmosféru, texty a celkové vyznění je pak logicky tím, na cojsme se zaměřili.Jak dlouho vlastně album „Lašskébahno“ vznikalo? Můžeš popsat jednotlivé fáze vzniku a co jstesi kladli za cíl stran stěžejních vlastností vznikajícíhodíla?Album vznikalo opravdu dlouho, některé nápadya demáče jsme měli v šuplíku snad 8 let (konkrétně třebazáklad songu „Chudobky“). Pracovat jsme na ní začali v podstatěhned po vydání předchozího alba „Doba kameňa“, protožejakmile vyšlo, dopadla na nás pandemie covid19, koncerty jsme hrátnemohli a nějak vytrvale a donekonečna jamovat ve zkušebně takyne. Takže všechny songy vznikly u mě doma v prvotnímnástřelu s naprogramovanými bubny, pak jsem je postupněposílal ostatním členům k posouzení, nakonec jsme jenazkoušeli a doladili aranže.V průběhu nahráváníjsme se např. rozhodli vše stornovat a začít od nuly, protožejsme nebyli spokojeni s více faktory původní nahrávky, kterékdyž se sešly v kombinaci, někde v podvědomí námblikala kontrolka, že tohle ještě není to pravé, že to jdelépe. Došlo tak například k paradoxní situaci, kdy jsem přirozhovoru v českém rozhlase na rádiu Wave v rámcipořadu Modeláři pouštěl verzi songu „Hůrky“ v původnímmixu a s vlastním pre-masterem, která pak už nikde nevyšla akompletně jsme ji ve studiu přehráli znovu. Celé nahrávání užbylo snad za polovinou, dva songy komplet a ke čtyřem ostatnímchyběly zpěvy a druhá kytara. Ale protože jsem byl součástíprocesu od počátku coby „studiový inženýr a producent“,věděl jsem, že se nám ten krok zpátky na začátek vyplatí a žeto albu prospěje. Již s prvními tóny právě skladby„Hůrky“ na posluchače dýchne onen mlhavý opar plnýnostalgických nálad, jak zásadní je pro vás práce s atmosférou?Ptám se proto, že tento song nadále kypí a graduje a procházísi čím dál více řevnivějším nalazením.Tapráce s atmosférou je spíše přirozeným důsledkem toho, coposloucháme, jak vnímáme naše hudební vlivy a jak jsme zvyklískladby strukturovat. Málokdy od nás uslyšíš song, který jedeod začátku do konce na stejné vlně. Pár jich je, ale jsouv menšině. Vždycky spíše song gradujeme, nebo zásadnímzpůsobem někde v průběhu „lámeme“. Řekl bych, že toje element, který je pro nás typický a určující.Chvílema to až působí, jakobykapela vycházela spíše z pagan-blackového prostoru. Dost možnáozvěny vaší minulosti a kořenů? Jak dlouho vlastně vaše kapelafunguje a co má stran nahrávek již za sebou? Jak bys popsal vývojkapely DRUTTY?Nevím, jak bych definoval„pagan-blackový prostor“, pokud máš namysli třeba rannénahrávky spřízněných PŘITEL BELIAL, se kterými jsme vydalisedmipalcový split, tak ti do toho spadají určitě více. Pro násto není téma a pokud to je z hudby slyšet, troufám sitvrdit, že je to spíše dojem způsobený našim logem a právěkontextem kolem PŘÍTELE BELIALA. Což rozhodně nevnímám jakošpatnou věc! Kontext je totiž důležitý.K vývoji kapely bych snadpoznamenal jen to, že od ranných noiseově-poloimprovizačníchzačátků na prvním LP splitu s kapelou MARBULÍNKOVA SESTŘIČKA S NEJMILEJŠÍ DRůBEŽÍ jsme se posunulik přístupnějším písničkovým postupům už na prvnímsamostatném albu „Nečetla? To by sis ale měla přečíst…“. Tam sice ještě nějaké noise ozvěny byly, ale písňováforma hrála prim. Druhá samostatná deska „Doba kameňa“ už pak byla docela „normální“ metal, řekl bych.A nyní,na třetím albu jsou skladby ještě kompaktnější. Myslím ale,že všechny tři desky se liší snad jen zvukem a v detailech,zásadních zlomů v žánru nebo přístupu se nedopouštíme.Důležitou složkou vyzněnískladeb jsou vaše texty, které jsou pevně svázány s krajinouvašeho původu, s její historií, tradicemi a přírodou, kterázdejší obyvatele obklopuje. Jednou z nejintenzivnějších písníje v tomto směru teskností prostoupená „Chudobky“. Můžešpřiblížit způsob volby tématu a jeho opracování? Přeci jenmě nepřijde, že by podobná lyrika vznikala rychle.Natuhle otázku asi nejlépe odpoví autor textu, kytarista Svoby: „Snaší krajinou je to u mě osobní. Nešlo ani tak o cílenouvolbu tématu jako o vyústění něčeho, co ve mně bylo dlouhouložené. Ten pocit, že musím o těchmístech psát, jsem vnímal skoro jako závazek nebo dluh vůčitomu, co mi tenhle kraj dává. „Chudobky“ nejsou výsledek nějakéhodlouhého sezení nad papírem, ale spíš koncentrace vjemů, kterésbírám celý život. Text vznikal dlouho v mé hlavě,ale dostat ho na papír už bylo rychlé a přirozené.“ Další elegická oslava krajevašeho původu nese název po řece pramenící v Beskydech,protékající městy jako Příbor či Kopřivnice, a vlévajícíse kdesi za Studénkou do mohutnější Odry. Co pro vás znamenáLašsko a jak bys jej popsal člověku, který se zde patrně ještěnikdy neobjevil? Ať už co se týče krajiny, tak charakteristikyobyvatel?Lašsko pro nás znamenápřirozený prostor, něco, co máš v sobě a ani si toneuvědomuješ. Ten region v sobě snoubí horskou náturuBeskyd a špetku tradic blízkého Valašska s industriálním Ostravskem. Na jihovýchodě jsou Beskydy a dále na severozápad setáhnou nížiny kolem řek Lubina, Ostravice, Ondřejnice, takže takrajina v sobě kombinuje tyto dva kontrasty. Já osobně seproto vždy cítím nejistý kdekoliv, kde na obzoru nevidím hory,nebo alespoň nějaké menší kopečky. Krajina, která je placatájako deska, je pro mě depresivní a únavná. Návrat do rodnéhokraje je potom vždy balzámem na duši, když jedeš po D48 odLipníka na severovýchod a poprvé se ti ukážou kopce, po kterýchjsi prochodil kilometry a kilometry… ach! Moji prarodiče třebaještě mluvili lašským nářečím, slova jako synek, děvucha,nechodí se k doktorovi, ale „do doktora“, ne k řezníkovi,ale „do řeznika“. Je to hodně blízké ostravštině –kratke zobaky, ale přebírá to i nějaké výrazy z němčinya polštiny. Nebo například používání středního rodu propopis toho, co děla nějaká žena nebo dívka a navíc s typickýmpolským Ł „Eva povidało, že ide do roboty.“ Dodnes některévýrazy používá i moje generace, hlavně na venkově.Právě „Lubině“ má v sobě ažfolkovou vzletnost a to především díky tvému vokálu. I v rámcizpěvu si přizpůsoboval svůj hlas jednotlivým tématům skladeb.Zatímco song „Třináctá zastávka“ působí bouřlivě,„Lubině“ je etalonem smíření a vyklidněnosti. Je pro vásdůležitá rozmanitost vyznění? Ptám se proto, že v mnohdymonotónním terénu sludge, jste mne právě díky této nadstavbězaujali.Ano, každá píseň vyžaduje trošku jinýpřístup a barvu hlasu a samozřejmě řešíme, co se pro kterouhodí více a co méně. Na nové desce převládají vokály spíševzletné a nosné, těch agresivnějších je méně, ale to jezpůsobeno povahou jednotlivých skladeb. Nejsem čertvíjakýgrowler, takže ve znělých polohách se cítím lépe. S těminejbrutálnějšími vokály death-blackového střihu nám protovypomohl kámoš Hozly z kapely PŘÍTEL BELIAL, ten má v hrdlepřesně to, co tyto žánry vyžadují.Asi nejrockověji a nejvíc stonerzní song „Pod pivovarem“, chvílema mne vlastně připomínáteamerické BARONESS. O jaký pivovar se jedná?Díky za kompliment 😊Náladu toho songu výrazným způsobem ovlivnil můj hudebníkolega z kapely PANENSKÉ PLAMENY a dalo by se snad i řícimentor – Vladimír Schwarz. Lámal jsem si dlouho hlavu s nefunkčníbasovou linkou a požádal ho o pomoc. Přišel s řešením vestylu „méně je někdy více“, které zafungovalo a posunulo tensong trošku do jiné polohy. Navíc zahostoval v úvodnípasáži i na kytaru a dodal té části písně další harmonii,takže možná odtud pramení ten dojem, o kterém píšeš.Pivovar, o kterém je řeč, stávalna pravém břehu Lubiny ve vesnici Petřvald na Moravě, ve kteréjsem vyrůstal a bydlel v ní až do dospělosti. Dají se oněm dohledat informace na webu, tehdy se obec ještě jmenovalaVelký Petřvald. Myslím, že děcka ze školy v Petřvaldě natoto téma zpracovaly nějakou obsáhlou práci pro nějakouvlastivědnou historickou soutěž a celá ta práce kolovala i povýstavkách v okolí. V dětství jsem samozřejmě chodilk Lubině na ryby a jednomu konkrétnímu místu se říkaloprávě „pod pivovarem“. To místo se vyznačovalo tím, že tambyla veliká hloubka, hladina byla zastíněna hustými větvemivzrostlých stromů a celé to působilo strašně tajemně, ažmysticky. Daly se tam chytit ty největší parmy. To místo bylopřístupné pouze z levého břehu, protože ten pravý tvoříprudký sráz, nad kterým kdysi stával již zmíněný pivovar.V tom svahu na pravém břehu po něm zůstaly jen dva cihlovépilíře, pravděpodobně po nějaké výpusti a já jsem si vždyckypředstavoval, že tam tudy se do řeky sypalo všechno to nepotřebnépivovarské mláto, na kterém ty ryby hodovaly a že právě prototam jsou a zůstaly tam ještě desítky let poté, co pivovarzrušili. Teď už tam bohužel nejsou ani ty pilíře a tůň jetaky nenávratně pryč. Celý tok Lubiny od Frenštátu skoro až posoutok s Odrou je regulovaný, ale během desítek let sipříroda našla své cestičky a tohle bylo jedno z míst,které během té doby od první regulace do povodní v roce1997 znovu „zdivočely“ Jenže když pak břehy poničilapovodeň, nová regulace to místo zabila, je tam teď mrtvámělčina, myslím, že i většina těch stromů je pryč a zůstalytam jen nějaké nálety. Jako asi desetiletý fakan jsem nakoneci přihlížel stržení posledních zbytků budovy tohoto bývaléhopivovaru, tehdy to už byl areál JZD a ten starý pivovarský barákbyl už totální ruina, která jim tam jen zabírala místo. Takto tehdy prostě bylo, soudruzi se s ničím nepárali. Dneskaby to byl unikát a turistická atrakce.Závěrečný song „Soutok“ namne dělá dojem všeobjímajícího vyvrcholení vaší poutikrajinou, přesně takhle nějak bych si představoval ideálnígradaci podobných stylových alb. Jak tuhle skladby v kontextu vašíaktuální formy vnímáte?Skladbu vnímáme přesnětak, jak jsi to popsal. Je to konec cesty. Soutok Lubiny s Odrouuž je totální nížina, do které se prostě vše rozleje a spojíse v jedno. Poslední neregulovaný úsek Lubiny tvoří stejnémeandry, jako Odra a to je konec ve smíření. Člověk se v krajiněrodí, žije v ní, a nakonec se stane její součástí. Ažze mě bude popel a rozptýlí mě tam, kde chci být rozptýlen,věřím, že v těchto místech se vrátím nazpátek vesmírua hvězdám. Že mě tam po atomech voda a vítr donesou. Protožez hvězd jsme vzešli, prach jsme a v prach se obrátíme.Co kapela DRUTTY a koncerty? Dočkáse fanoušek vaší kapely nějakých vystoupení v letošním roce?Pakliže ano, tak kde?Ano, máme prozatím domluvenytři koncerty: 23.5. doma v Kopřivnici, 11.7. v Otovicícha 18.7. ve Svitavách. Dlouho jsme nikde nehráli, bubeník bylbohužel dlouhodobě nemocen, ale snad se už blýská na lepšíčasy a zase se do toho vrhneme. Koncerty na podporu předchozídesky „Doba kameňa“ nám zhatila pandemie a s ní zavedenáopatření, tak doufejme, že tentokrát už se nic nepokazí a mybudeme moci nové album podpořit v maximální možné míře. Díky moc za poskytnutý prostor. Přejeme Tobě i všem čtenářůmvše dobré a rádi je uvidíme na našich koncertech.https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert/3863https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert/3863nobody@nothing.com (Gazďa)Vystoupením BETWEEN THE BURIED AND MEmi začal bláznivý týden, kdy jsem absolvoval pět koncertů zasebou, z toho třikrát metal, jednou vesmírný rock a jednouklasiku. Právě progresivisté z Raleighu v SeverníKarolíně byli pro mě původně kandidáti na výmaz, abych sez toho nezbláznil. Na druhou stranu – obě dvě jejichvystoupení na posledním Brutalu jsem bohužel prošvihnul (jednouhrál KERRY KING a podruhé BLOOD FIRE DEATH), takže přišel časna nápravu. „Nebuď takový lenoch, máš to prakticky cestou z prácea prostě to dáš“, zvítězilo nakonec odhodlání zas po párletech tyhle šílence vidět. Proč šílence? Málokdo totiž takbláznivě mixuje všechny možné žánry dohromady. Death metal? Nojasně. Metalcore? Určitě. Co takhle progresivní rock? Máte homít. Anebo nějaký jazz, funk a ragtime? Sem s ním. A nechybínějaká elektronika? Nezapomněli jsme! BTBAM jako kdybysedmdesátkovou fúzi rocku a jazzu posunuli o stupeň dál do deathmetalu a metalcore a přitopili navíc elektronickými prvky.Kočkopejskovský dort jim naštěstívětšinou funguje a občas z něj vylezou skvělé desky jako„Colors“ (2007), „Coma Ecliptic“ (2015) a další. Dost se milíbila i předposlední „Colors II“ (2021). Té loňské „TheBlue Nowhere“ ale ne a ne přijít na chuť. Zní mi unaveně, jakokdyby se ten kolovrátek přeci je zastavil a ubylo kvalitníchnápadů, naopak je tu dost toho moderního řevu, který nesnáším.Mám rád growl i blackmetalové chrčení a krákorání, alebezbarvý řev, který se stal výrazivem moderních (post)metalovýchsubžánrů snesu jen chvíli a jako zpestření. Když zní přílišdlouho, vypínám. Právě z toho důvodu mě toliknezaujali úvodní MONOSPHERE. Němečtí postmetalisté jsou BETWEENTHE BURIED AND ME inspirovaní a míchají tedy všechno možné.Chybí jim ale nějaké výraznější písně a zpěvák sicezvládne i čistou polohu, ale mnohem radši jen křičí. Nic promě. Naživo se tahle banda ukázala nakonec snesitelnější nežz pásku. Přeci jen – když umíte hrát a sem tam hodítenápaditý riff, tak se dají v klubu protrpět i ty bezbarvéuřvané pasáže. V Rock Café bylo ten večer bohužel značnévedro, což poslalo zjevně do kytek i platební terminál na baru.Jako letitý nepřítel hotovosti musím vzít za vděk kohoutkovkouna WC. Nu což, stejně jsme všichni ze sedmdesáti procent z vody…Klub je solidně zaplněn, ale publikum se zdá náročnějšímipodmínkami vyčerpané, kapela to nicméně nevzdává a snaží se,což je sympatické. „Kolik z vás zná MONOSPHERE?“ ptá sezpěvák a k nebi letí jen několik rukou včetně mojí. Pokoncertě náhodou narazím na svého kamaráda, zvukaře Boba, který tyhle Němce velmi chválí. Prý profíci, kteří zvuku rozumějí. Prahaje ale poslední zastávka turné, takže jsou už kapely prý trochuunavené, říká. Bob zvučil jen první kapelu večera, hlavníhvězdy si přivezly vlastního soundmastera, takže se loučí amizí ve víru Prahy. Mezitím se zlepšila funkce vzduchotechniky av Rock Café začíná být docela příjemně. On tam prostě pořád někdo musí zvedat ty svoje pracky, Gazďo, proboha, dávej si na to bacha!:-) pozn.StrayZ mnoha triček okolo je jasné,že BETWEEN THE BURIED AND ME jsou pro zdejší diváctvo kultem.Když hoši vlítnou na pódium a pustí to do nás, je reakcepublika okamžitě vřelá. Není se čemu divit. JestližeMONOSPHERE byli sympatičtí, profesionální, ale v zásaděnudní, tak tohle je prostě jiný level. Energie sálající z pódiaprostupuje mým tělem a já, ač unaven po náročném dni, pookřáváma na tváři se mi samovolně rozlézá spokojený úsměv. Kapela donás jako první skladbu solí „Absent Thereafter“ z nejnovějšídesky, což je pro mě z pásku solidní, ale ne zas tak zábavnáskladba. Naživo se však mění v trhák, který nám hudebnímžroutům svými bláznivými kombinacemi blues, honky-tonk a metaluprostírá to nejlepší ze stylu BATBM. Pětačtyřicátník TommyGiles Rogers je také na jiném kvalitativním stupni coby zpěvák.Přirozeně přechází z řevu do growlu i čistého zpěvu ave všech těchto polohách je spolehlivý. Nejradši mám jeho čistýhlas, zvlášť v takto barevné a chaotické hudbě není podlemě řvát skoro vůbec potřeba, growl by stačil.Z poslední desky zazněly ještědalší dva kusy. Tím hudebně vůbec nejsilnějším je titulní„The Blue Nowehere“, opravdu skvělá skladba, kteráskladatelsky ční nad ostatními věcmi z novinky a ukazuje, žeBTBAM jsou schopni stvořit i relativně jednoduchou hitovku parexcellence. Přesně tady se ale ukázalo, že skvělá studiovkanemusí vyznít stejně přesvědčivě naživo. Oproti smrští„Absent Thereafter“ působila tahle singlovka trochu prázdněji.Výborná skladba, jen pro tento typ koncertu možná až přílišpřímočará. Naopak „God Terror“ dosvědčuje přesně to, žehromada řevu a agrese nestačí, když nápady chybí. Na koncertěse to snese, protože jste si přišli i zadovádět, ale žádnávelká kvalita to není. Toť z poslední desky vše. Jak jsemuž řekl – tolik ji nežeru, ale mám rád, když se novinkaprovaří na turné, aby si člověk otestoval skladby i naživo. Rádbych zkusil třeba jemnější „Beautifully Human“ nebojedenáctiminutové ztřeštěné rodeo „Slow Paranoia“. To seale nestalo, místo toho jsme zamířili do repertoáru tvořenéhozejména předchozími deskami se dvěma výlety do dávnějšíminulosti („Selkies: The Endless Obsession“ a „Sun ofNothing“). Vrcholem celého večera byla pro mě asi osm let stará„Condemned to the Gallows“, která přinesla tu správnoukombinaci jemnosti, krásných melodií a metalové pěsti. Jakopřídavek pak posloužila monstrózní patnáctiminutová „SilentFlight Parliament“, obdobně působivá. Top koncert nasazením aprofesionalitou kapely, energií publika, zábavností i kvalitourepertoáru. Možná škoda pouhé sedmdesátiminutové stopáže,ale vzhledem k mé aktuální fyzické vyčerpanosti jsemneplakal tolik...https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_yield_recenze/3862https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_yield_recenze/3862nobody@nothing.com (Tomáš)„Yield“ je moje nejoblíbenější deska PEARL JAM. Ano, je to tak. Nic s tím nenaděláte. Mám jí ještě o fous výše než „Ten“ a „Vs“. Všechno se zde potkalo v dokonalé balanci. Zvuk, dramaturgie, songwritting a navíc se naše cesty proťaly v době, kdy jsem byl zřejmě nejvnímavější k muzice obecně. Tato éterická esence je neskutečně mocná a dokáže naší percepci ovlivnit často překvapivým způsobem. Čtvrtá deska „No Code“ byla v životě kapely extrémně důležitá. Možná nebude nikdy adorovaná jako jejich nejlepší, protože jednoduše není, ale dokázala PEARL JAM vysvobodit z grungeových okovů a otevřít jim cestu k hudební svobodě. Zároveň si vyjasnili, že než aby se s z nich stali bezduché mainstreamové hvězdy, obětují všeobecnou popularitu výměnou za umělecky hodnotnou identitu. V těchto postojích a nastaveních je potřeba hledat zjevnou vnitřní lehkost materiálu, který se povedlo vytvořit pro „Yield“. Nekomplikovanost se zde potkává s pohodou, tlak očekávání byl úspěšně eliminován, kapela si jednoduše dělá to, co jí baví.Když jsem u „No Code“ psal, že absolutně nezní jako typická deska produkovaná Brendanem O´Brienem, teď musím s radostí oznámit, že „Yield“ zní jako typická deska produkovaná Brendanem O´Brienem. Je to poctivá moderní rocková deska, kde se můžeme donekonečna dohadovat, jestli je pokračováním grunge, aktuálním alternativním rockem, nebo nějakou moderní evolucí hard rocku. Jednou z celkem jasných ingrediencí je nádech klasického rocku sedmdesátých let. Ne v takové čiré formě jako na debutu „Ten“, ale přímočarost, velkolepost, melodičnost a zejména burácivé provedení, to vše zde hraje důležitou roli. Zvuk ale není zbytečně vyčištěný, PEARL JAM u něj zachovali zřetelnou syrovost a živelnost. Díky tomu ale jinak silně melodické písničky vůbec nezní mainstreamově vykastrovaně a jako správní nezávisláci nemáme nejmenší problém se s nimi identifikovat.Nahrávání proběhlo doma v Seattlu v průběhu roku 1997. Gossardovo studio Litho bohužel nebylo plně k dispozici, protože se v něm na pár měsíců usídlila návštěva ze Sacramenta – DEFTONES zde nahrávali „Around The Fur“. Proto se muselo využívat i Studio X. Drobná logistická komplikace ale na dílo neměla žádný negativní vliv a na jeho jednolitém provedení to nepoznáte. Po poslední desce, kde proces skládání vyvolával v kapele napětí a rozepře, se teď cíleně domluvili, že každý se bude snažit přispět svým dílem. Díky tomu šli do studia s víceméně hotovými písničkami, které se na místě už jen finálně učesaly.Tahle deska byla evidentně dělaná pro stadiony a arény. Možná ne cíleně, ale kolektivní podvědomí kapely jí k tomu nasměřovalo. Viděl jsem na YT záznam koncertu z roku 2014, kde jí přehráli kompletně celou, včetně dodržení pořadí skladeb. To, co doma zní velkolepě, tady najednou dostalo až transcendentální rozměr. Chytře vymyšlené melodické struktury dávají v téměř každé skladbě desetitisícovým davům možnost ke kolektivnímu propojení a sdílení hymnických popěvků. Přitom to působí absolutně přirozeně a nenásilně, žádné umělé rádoby hity. Pompéznost klasického rocku se potkává s civilností moderního alternativního post grunge a píše novou kapitolu hudebních dějin. Proces skládání nového materiálu totiž od začátku směřoval k jednodušším a přímočařejším songům. Experimentální fázi „No Code“ nechali (až na výjimky) za sebou. Taky dle vlastních slov už byli dospělejší. Mladickou naštvanost a rebelii, kdy témata, která je trápila, měli potřebu hlavně vykřičet do světa a podělit se o ně napřímo, teď vyměnili za sofistikovanější přístup. Kritika společnosti jako celku a jejích neduhů samozřejmě nadále zůstávala důležitým zdrojem inspirace, ale není to jen o negaci všeho. Naopak, snaží se hledat na životě i pozitiva, přicházet s řešeními. Přeneseně to můžeme vidět v jejich přístupu ke koncertování. Válku s Ticketmasterem se jim nepovedlo vyhrát a bohužel ani moc spojenců mezi ostatními kapelami jim v této záležitosti nezůstalo. Touha vrátit se na velká pódia velkých měst, ke svým fanouškům, nakonec zvítězila a vyhlásili příměří.Kromě hlavního textaře kapely, Eddiho Veddera, tentokrát vždy dvěma texty přispěli i Jeff Ament a Stone Gossard. Plus jedním i bubeník Jack Irons, ale jeho kousek nepovažuji za standardní písničku, spíš jen za legrácku použitou jako intermezzo. Podobně je to i v případě muziky. Každý přiložil ruku k dílu. A je to znát. Rukopis jednotlivých členů je citelně odlišný, i proto album zní různorodě. Všichni byli ale ve výborné skladatelské formě, takže když pominu zmiňované Ironsovo intermezzo, jediný další pochybnější kousek je Amentův experimentálnější song „Push Me, Pull Me“, který zní jako psychedelické blouznění znásilněné industriálním netvorem. Zbytek písniček ale svojí silou hravě přebíjí tohle zaškobrtnutí a s velkou rezervou zajišťuje desce absolutní hodnocení.Proti předchozí desce zde měla kapela i lepší cit pro playlist. Řazení písniček, gradace, uvolněnější pasáže na vydechnutí a závěrečný dojezd, všechno je to seskládané maximálně efektivně a nenuceně. Můžeme? Pojďme na to! Jestli je na této kolekci song přirozeně předurčený na to být fantastickým otvírákem, tak je to právě „Brain Of J.“ (někdy znám i jako „Brain Of JFK“). Energická šleha postavená kolem jednoduchého nosného riffu, kombinující punkovou přímočarost s hardrockovou zemitostí. Doteď si pamatuji den, kdy jsem album objevil doma u spolužáka (on PJ neposlouchal, koupil si ho jeho mladší brácha) a poprvé si ho pustil. Bylo to jako ostří jehly, které mi proniklo hluboko do mozku a totálně mě paralyzovalo. Lehce konspirační text vyvolává dodnes otázky, jestli Eddie, potažmo celá kapela, neví něco víc, než zbytek světa. Píseň je efektivně zjemňovaná ať už vláčným atmosférickým refrénem, nebo vyklidněnou mezihrou. Opakovaně se ale vrací ke své dravosti a tím nám zároveň dává možnost vychutnat si další elementy, které z této desky dělají výjimečné dílo. Nemůžu jinak, než začít bicíma. Jack Irons modifikoval svůj lehce rozháraný styl z předešlé desky a tady se z něj stává poctivý rockový bubeník. Síla, kterou do bubnování vkládá, je úplně jinde. K tomu ten nádherně živý a přítomný zvuk jeho bicí soupravy. Dunivé přechody, pevný rytmičák, činely s lehce syrovým garážovým nádechem. Poctivý rock´n´roll. Duo Gossard – McCready si poctivě rozděluje stereo nazvučení, takže jestli jedete přes sluchátka, z každé strany na vás útočí jeden z nich. Amentova basa zmohutněla, jako vždy je v mixu krásně čitelná, občas efektně vystoupí do popředí, aby následně opět pracovala jako součást týmu. Samotný Eddie je ve výborné hlasové formě. Už netlačí tak na pilu jako za mlada, z jeho hlasu přesto sálá upřímnost a emoce. Více se s melodiemi vyhraje, přidává větší dramatizaci a strhující hymničnost. „Faithfull“ je geniální. Zeppelinovská rytmika, kaskádovitě vystavěná struktura, kdy se sekci po sekci posouváme k bouřlivému refrénu, je neskutečná. Je to opravdový duchovní zážitek. A když si pak v davu 15 tisíc lidí společně zazpíváte „… we all believe, we all believe…“ (všichni věříme), duševní hygienu máte nadalších pár měsíců vyřízenou. Trochu nenápadná „No Way“ mě bavila od prvního poslechu. Je tajemná, zvukově zajímavá a opět parádně gradující. „Given To Fly“ je klasická klamavá mrška. Soft rockový začátek se po první sloce začíná nabalovat do dravějšího zabarvení, aby následně překvapivě vybuchl do syrového refrénu. A ještě jednou vše dokola, pěkně od píky, musíme si tu dynamiku přece užít. Kratičký oddech nám dopřeje balada „Wishlist“ s notoricky známým kytarovým úvodem. Poctivý song se vším všudy. Krásné sólo, výborná basová linka, procítěný zpěv. Zpátky do vln bouřlivé dynamiky. „Pilate“ opět předvádí quiet-loud-quiet strukturu, návaly syrových kytar překládané jemnými hladivými pasážemi. Když si napíšete písničku o všech hříchách lidského pokolení od stvoření světa, tak to musíte doprovodit šílenou muzikou. „Do The Evolution“ to vystihuje dokonale. Klaustrofobická atmosféra, téměř noise-rockový základ, děsivý zpěv, dokonalý horor. Krátká „MFC“ má zajímavý konstrukt. Kapela bez bicích se rozjede v plné rychlosti, Jack si dá chvíli na čas, aby se najednou nečekaně připojil a rozpumpoval to ještě víc. Další oddechový čas nám dopřeje druhá balada „Low Light“, jejíž houpavý rytmus je uvolňující i hladivý zároveň. Za rohem pak už čeká další fantastický kousek, ačkoliv se už blížíme pomalu ke konci desky. Kvalita nepolevuje, naopak, ještě graduje. „In Hiding“ opět nese zeppelinovské stopy a kombinuje je se schopností PEARL JAM napsat hymnu, která zní civilně a bombasticky zároveň. Znova se postupně prokousáváme košatým konstruktem, s refrénem si počkají až na druhou sloku a krásně nás do něj uvede Jackovo sólo. A pak zjistíme, že ta krása byla ještě pořád jen před-refrén. Dokonalý songwritting. A to nás ještě na úplný závěr čeká další frajeřina. „All Those Yesterday“ se sice tváří tuctově, ale dnes a tady se tuctovky nevedou. Nikam se nespěchá, nabalují se vrstvy, motivy, odbočky a ani nevíte jak, ale najednou jste v povznášejícím bouřlivém závěru, který s vámi mlátí ze stranu na stranu. Panečku, to byla jízda.První singl „Given To Fly“ vypustili už v prosinci 1997, aby se v únoru následujícího roku na pulty prodejců dostala i deska samotná. Poprvé od dob alba „Ten“ dokonce PEARL JAM připravili videoklip. Trochu překvapivě pro něj vybrali ne singlovou „Do The Evolution“. Zřejmě si řekli, že když už dělají tento ústupek šoubiznisu, tak to udělají po svém. Znepokojivý animovaný klip a zřejmě nejsyrovější song desky. Album zdobí krásný obal. Hlavní cover je prázdná silnice přes pláně v Montaně, kde bydlí Jeff Ament. Absurdně k tomu pak přidali značku „dej přednost v jízdě“ (v americké angličtině právě „Yield“) – silnice je totiž rovná, bez křižovatek, a zejména bez provozu. Ještě o krok dál šli vevnitř obalu, kde tu samou značku umístili uprostřed záběru na oceán. Že by symbolická touha po návratu na cesty, na koncertní šňůry? To se samozřejmě povedlo, i když to zároveň přineslo jednu krizi. První část turné zavítala do Austrálie a po jejím konci ohlásil svůj odchod Jack Irons. Dlouhodobě bojoval s bipolární poruchou, před turné ale v dobré víře vysadil léky a bohužel se mu to vymstilo. Stres, cestování, i samotné nasazení ho velice rychle vyčerpaly a zvolil to nejlepší pro své zdraví – opustit tento náročný život na cestách. Co teď? Eddie prostě zvedl telefon, vytočil starého známého Matta Camerona, který po rozpadu SOUNDGARDEN v roce 1997 neměl moc co na práci a bez okolků mu nabídnul místo v kapele. Podmínkou bylo za dva týdny se naučit 80 písniček, aby mohl naskočit na severoamerickou část šňůry. Matt se dlouho nerozmýšlel a obratem nabídku akceptoval. A tak se jeden z mých pěti nejoblíbenějších bubeníků historie stal členem jedné z mých deseti nejoblíbenějších kapel. Já vím, nedělali to kvůli mně, ale počítá se výsledek. Mimochodem „Yield“ se i prodávala celkem slušně. Hravě překonala „No Code“, aktuálně je už za hranicí 3,5 milionů prodaných kopií. Pro mě už zřejmě navždy zůstane vrcholem katalogu PEARL JAM, ke kterému se pravidelně i dnes vracím a který mě nikdy nepřestane bavit.https://www.crazyDiamond.cz/nuctemerobn_demonic_spectre_recenze/3861https://www.crazyDiamond.cz/nuctemerobn_demonic_spectre_recenze/3861hackl@volny.cz (Pekárek)Tak tohle je pohoda. V undergroundu dost populární NUCTEMERON do toho konečně pořádně šlápli a po deseti letech od svého debutního EP vydali první dlouhohrající záznam. Sám jsem je začal sledovat až díky vinylovému živáku z Thrash Nightmare. No sledovat; těch všelijakých retro spolků je prostě moc. Když mi však v souvislosti s jejich plnokrevným debutem přišlo upozornění z Bandcampu, okamžitě jsem věděl, kolik bije, a nechal se zlákat. Švédští I Hate Records jsou zárukou kvality a v daném případě rozhodně neriskovali. Aktuální studiový počin německých speed/black fanatiků totiž představuje dokonalou ukázku starého, přesto životaschopného metalu, hraného na steroidech – postaru.Na albu „Demonic Sceptre“ zní vše tak, jak má, tedy syrově, s odkazem na dobu kolem poloviny osmdesátých let, kdy byl podobný, byť méně agresivní, sound běžný. Jediné, co mi v něm trochu schází, je určitá prostorovost daná neopakovatelnými studiovými podmínkami a pionýrským prošlapáváním adekvátní zvukové cesty od starého hard rocku a heavy metalu k tvrdším formám (jako typický metalový centrista nepřiznám punku ani prd:-)). Oproti staršímu materiálu, zkompilovanému na výborné desce „Vomit the Evil“, došlo k částečnému vyčištění, uhlazení a zmelodizování materiálu. Citelně posílily heavymetalové prvky. Podstatné je, že nejde ani tak o trend jako spíše o důsledek přirozeného posunu samotné kapely, jež přišla s přístupnější tvorbou v rámci určitého logického vývoje směřujícího k sofistikovanějším formám, který byl příznačný i pro její vzory. Mezi ně, jak uvedl zpěvák Lunatic Aggressor pro web Filthy Dogs of Metal, patří zejména raně osmdesátkoví BATHORY, DESTRUCTION, VENOM, SODOM, IRON MAIDEN, RUNNING WILD, JUDAS PRIEST; z těch pozdějších pak AURA NOIR, NIFELHEIM, DESTROYER 666, DESASTER a BEWITCHED. „Naší hudbou a vzhledem vyjadřujeme určitou syrovost a nebezpečí. Samozřejmě pro nás hraje velkou roli kvalita v kombinaci s ohromující rychlostí. Chceme být autentičtí, protože my samotní jsme velcí metaloví fanoušci, totálně posedlí zlým heavy metalem“, pokračuje dotyčný.A jsme u toho. Ač jsou NUCTEMERON na novince stále pekelně rychlí a poměrně agresivní, hlavně v její první polovině ukazují, jak hluboce v nich zuří odkaz výše zmíněných heavymetalových legend a také některých z těch speedových, které zmíněny nebyly. Napadají mě LIVING DEATH a také HELLOWEEN. Fakt, že si ve třetí skladbě „After Violent Storm“ pánové vypůjčili jeden magický riff z hymny „Victim of Fate“, přitom zas takovou roli nehraje. V první řadě jde o podobnou energii. V některých momentech jsem si dokonce vzpomněl na debut BLIND GUARDIAN. K černotě velí zvuková a jiná podobnost s nejstaršími alby MERCYFUL FATE a SLAYER. Myslím, že odkazů už bylo dost, vraťme se k obsahu. Příklon k primární heavymetalové bázi je na „Demonic Sceptre“ každopádně zřejmý a také uvěřitelný. Ostatně, aktuální vyjádření Lunatic Aggressora pro web BlackenedDeathMetalZine pochybnosti ani nepřipouští: „Myslím, že jsme se hudebně více zaměřili na naše kořeny, které jsou v heavy, black a speed metalu 80. let. A myslím, že je to v písních slyšet, protože jsme napsali mnohem více speedových a heavy metalových riffů, které k nim opravdu sedí. U starších písní jsme se zaměřili hlavně na rychlost, zatímco u nových jsme trochu povolili plynový pedál a kladli důraz na to, aby byly více heavy a agresivnější. Dali jsme si na čas, takže jsme nakonec byli všichni čtyři s každou písní stoprocentně spokojení.“Pokud se však někdo bojí, že NUCTEMERON příště nevystoupí na Thrash Nightmare, ale na Heavy Metal Thunder:-), myslím, že se tak nestane, rozhodně ne do dalšího alba. Základ jejich tvorby totiž stále představuje hodně ostrý speed metal s agresivním vokálem a stylovými texty. Za všechny zde zmíním dva po sobě jdoucí nářezy „Fuck Off!!! (In the Name of Evil)“ a skutečně brutální výplach „Burn My Skin to Leather“. Další faktor, kterým se dotyční vymykají je intenzita v podání. Jde o jejich nejsilnější stránku, která je společně s relativní pestrostí a přístupností nového materiálu posouvá až na špičku příslušné scény. Nad tím, jakou měl v popsaném procesu roli návrat kytaristy Exterminatora, mohu jen spekulovat. Dotyčný každopádně dokáže výtečně a vším možným zahustit prostor, v čemž mu ještě ve studiu permanentně pomáhá druhá kytara, která může na koncertech chybět. Osobně živé produkci NUCTEMERON spíš věřím i v této novější poloze, už proto, že za řáděním kytaristy nikdo nezaostává.Nadšení v srdci podněcuje zběsilost ve hře, o zpěvu nemluvě. Neméně významnou úlohu sehrává též maximální souznění všech zúčastněných jak mezi sebou, tak se starým metalem, k němuž bude vždy patřit pořádné intro a důraz na atraktivní písně, s alespoň nezbytným epickým minimem. Výsledkem je sevřená, vnitřně však nečekaně pestrá kolekce skladeb, plně funkční i jako celek, s jehož příběhem se každý fanoušek žánru snadno seznámí a dokáže si ho užít i během opakovaných poslechů. Nemám na mysli nadšení z bezhlavé syrové jízdy, ale prožití smysluplného a bohatého řetězce nápadů i hráčských fórků, strukturovaného do chytlavých skladeb. Vše je navíc adekvátně završeno coverem od VENOM jako CD bonusem a faktickým outrem. Asi bych měl bodovat níže, ale jakmile začnu soustředěně poslouchat, všude slyším symfonii plusových bodů. Bavte se dobře! Mimochodem, ideální hudba pro vinylový formát.:-)https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_praha_lucerna_music_bar_16brezna2026_koncert/3860https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_praha_lucerna_music_bar_16brezna2026_koncert/3860nobody@nothing.com (Tomáš)Kdybych si měl loni tipnout, komu z našeho redakčního týmu (jestli to tak můžu nazvat) se projekt PAN LYNX bude líbit nejméně (nebo spíš vůbec), měl bych více než jasno. A přesto ten kandidát teď chodí na koncerty, kupuje si drahé nosiče a v recenzi dá druhé desce 90% (a první by dal taky 90%, kdyby jí psal). Starý svět se rozpadá, alternativci se obracejí k art rocku.Druhá „Lynxova“ deska „Odvrácená strana lesa“ mě loni fakt rozsekala. Jen o fous jí ušla první příčka v mém osobním seznamu nejlepších domácích desek za rok 2025. Před koncertem jsem si obě alba v rámci přípravy znova pustil a měl jsem trochu obavy, jestli nezměním názor a přece jen nezačnu objevovat mušky, mouchy, kaňky, prostě cokoliv, co jsem tam předtím neslyšel. Nestalo se. Ani v nejmenším. Desky právěže ještě krásně uzrály. Takže jsem večer vyrazil směr Lucerna Music Bar, pln očekávání a touhy zjistit, jak bude tento špičkově vycizelovaný hudební materiál převeden do živé produkce.Mám to říct hned teď? Neřeknu. Počkejte si. Začnu obecně. Začátek koncertu v 21:00 indikoval, že se zřejmě obejdeme bez předkapely. To se naplnilo, nemám s tím problém. Zavřený vstup na balkón jsem nejdřív přičítal možnosti, že to bude třeba jen pro VIP, ale když jsem uviděl na hlavním podlaží zavřený jeden ze tří barů, plus nulové fronty, začalo mi docházet, že o moc víc lidí, než kolik se tam zatím natrousilo, už asi čekat nemůžeme. Hamletovská otázka, jestli za to může termín konání akce (pondělí), nebo specifikum interpreta, zůstane zřejmě nezodpovězeno. Každopádně je to určitě jedna z nižších návštěvností, kterou jsem v tomto klubu zažil, odhaduji kapacitu využitou maximálně z 50%. Byl jsem zvědavý i na socio-demografický průřez fanouškovskou základnou PANA LYNXE, vůbec jsem si totiž netroufal odhadnout, koho tam můžu potkat. Teda věděl jsem, že Gazďu ne. Nepřekvapivě dominovala Generace X, ale bylo i dost „ypsiloňáků“ a pak i pár mlaďochů, nebo naopak dříve narozených. Z velké části běžní „civilisti“, pár metláků (koukal jsem, že se do módy vrací trvalá alá EUROPE), pár alternativců. Takže jsem nijak nevyčníval.Je 21:05, světla zhasínají, startujeme. Kapela se vynořuje ze zákulisí a rozehrává otvírák „Cililynx“. Samotný Michal Skořepa nás ještě chvíli nechá čekat, pak se ale za mohutného aplausu publika přidává ke skupině a rockové divadlo může začít. Zmíněná skladba je ideální na rozjezd. Pomalejší houpavé tempo dává jednak zvukaři šanci doladit poslední drobnosti, jako třeba zpěv, který je zatím lehce utopený a neostrý, a fanouškům možnost se naladit na stejnou vlnovou délku s našimi průvodci. Následně už nás berou na výpravu pestrým hudebním lesem, plným zajímavých zvuků, tajemných zákoutí, nebezpečných pastí, ale i bezpečných útočišť. Představí nám i další obyvatele lesa a společně odvypráví velkolepý příběh „rysa“. Vypínám vědomí a plně se oddávám muzice.Michal Skořepa se obklopil špičkovými hudebníky. Sebejistota, profesionalita, dokonalá sehranost, tyto věci jsou tak evidentní, že je prakticky od prvních taktů začínám brát jako samozřejmost. Povedlo se mi ukořistit slušné místo s dobrým výhledem prakticky na celou kapelu, možná teda kromě klávesáka. Když už se mi občas objeví v záběru, musím ocenit jeho image. Šátek kolem čela a vlasy ve stylu hair rocku osmdesátých let doplňují mohutné klávesy Yamaha, které by se ve zmiňované době musely na koncert převážet minimálně ve skříňové Avii. Technicky špičkový bubeník, mírně nenápadný basák, který si ale občas taky ze své stabilní pozice udělal krátký výlet mezi kytaristy. Dva kytaristi pak měli efektně rozdělené role. Zatímco první, většinou se Stratocasterem, nazvěme si ho „hodný“, jel čistější rockový zvuk, krásná sóla a efektní doprovodné vokály, ten druhý, „zlý“, dělal bordel. Jeho alternativnější typy kytary doplňovaly zvuk o zemitější a špinavější odstíny. Navíc přidával tvrdé riffy na pomezí alternativního metalu a post-hardcoru a občas i pořádně zařval. Díky této konstelaci, a samozřejmě i dramaturgii songů, je téměř nemožné PANA LYNXE stylově ukotvit. Od jemných rockových balad až po intenzivní metalové burácení, art rocková ornamentace, grungeová přímočarost, všechno to tam je. Specifický vláčný a teatrální zpěv Michala Skořepu sám o sobě dokonale torpéduje možnost správně si davově „zabékat“ na jednotlivé songy, i když je lidi kolem mě evidentně dobře znali. Michal nám ale dal šanci alespoň v pár pasážích, zejména sloganových refrénech, se připojit a dokázat, že jsme s ním.Setlist nakonec pokrýval až na pár výjimek prakticky kompletně obě desky. Delší pauzy mezi jednotlivými skladbami, vyplněné ať už zajímavými komentáři Michala ohledně vzniku songů, jejich nahrávání, inspirací, ale i spolupracovnících byly osvěžující a zároveň fungovaly jako přirozené ukončení atmosféry dohrané skladby a příprava na změnu nálady ve skladbě následující. Mezi hvězdnými hosty se objevili třeba David Koller, Roman Holý, Tomáš Vartecký nebo Milan Cimfe. Žádná křeč, absolutně nenucené hostovačky, které dávaly smysl a citlivě obohatily show.Co song, to samostatná kapitola. Když se evidentně blížil závěr, tak jsem znejistěl, že snad nebudou hrát jen tak krátce. Chyba lávky. Koncert už totiž v tu chvíli probíhal téměř dvě hodinky a nenudil jsem se ani vteřinu. Z playlistu, který neměl slabinu, vybírám čtyři kousky, které mě oslovily nejvíc, ale skutečně všechno v živém provedení působí perfektně. Tajemný lovesong „Na dně postele“ bodoval neskutečnou atmosférou. Industriálně laděná „Výlety do temnoty“ mě hypnotizoval svojí psychedelickou atmosférou. „Ty seš ty!“ baví svojí hravostí a dynamickými změnami. No a „Plastosauři“? Ta je prostě krásná svojí nevinností a dramaturgickou komplexitou.Muzika byla tento večer ale jen jedním z elementů celkového zážitku. Michal Skořepa je zároveň šikovný výtvarník, k deskám připravil knížku nádherných ilustrací a ty se promítaly za scénou. Spolu s vkusnou světelnou produkcí, sázející zejména na syté, temnější odstíny, pak vytvářely dokonalou kulisu hudební produkci. Já byl maximálně spokojený. Songy naživo fungují skvěle. Produkce desek je špičková a zvuk vyladěný do posledního detailu, v živém provedení se tomuto perfekcionizmu moc nevzdalují. Rozdíl je prakticky jenom v esenci přirozené živelnosti, kterou může zprostředkovat právě jen živé hraní.https://www.crazyDiamond.cz/urne_setting_fire_to_the_sky_recenze/3858https://www.crazyDiamond.cz/urne_setting_fire_to_the_sky_recenze/3858janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už s minulou a v pořadí druhouřadovou deskou „A Feast Of Sorrow“ o sobě dali britštíprogresivci URNE znatelně vědět, přičemž jim tehdy polepůsobnosti poskytla rovněž účast na evropském turné vpředprogramu francouzských hvězd GOJIRA. Letošnídeska určitě dál posunuje jejich ambice a nabízí zřejmě dosudnejchytlavější a nejkonformnější porci skladeb. Jenže není vše tak světlé, jak by se z prvních vět mohlo zdát. jen dodám, že coby producent na desce s kapelou pracoval osvědčený SikTh alias Justin Hill. Tak tedy, posun k větší otevřenosti a posluchačské vstřícnosti všaknemusí být ani zdaleka vítán každým. Pro někoho (vlastně ipro mne) na letošním albu kapela trochu ztrácí na zajímavosti. Naproti tomu je faktem, že pro širšíposluchačské vrstvy může být dnes jejich hudba srozumitelnější. Můj názor je ten, že co do originalityvyznění a osobitosti letos URNE prostě slevili ze své laťky ajejich zvuk se mnohem více blíží velikánům moderního metalu,především pak odnožím jako jsou sludge či groove metal. Deska„Setting Fire To The Sky“ vydaná u Spinefarm Records rozhodněneslevuje z agresivity předchozích prací, spíše je tomu naopak,moderní metalový materiál je naplněn masivními riffy a pasážemiplnými rozervanosti. Vše pak korunují výraznější refrény. Jenže z mého pohledu tomu něco chybí... a to něco je přesah. Skladby poplatné tomuto vývoji staví napřímočařejší formě a nápadnější hymničnosti příznačnéspíše pro novodobější nahrávky kapel jako MACHINE HEAD (a neboprávě výše zmínění GOJIRA), v souvislosti s tím dochází však i k úbytkuatmosféry. Člověk má totiž neodbytný pocit, jakoby poslouchal prostě nějakou moderní metalovou kapelu pohybující se na území okolíkovaném již dávno většími hráči.V nových skladbách, které jsoukratší než u starších alb, přibyly vygradované refrénovéfáze a s tím souvisí především rezignace na pozvolné budovánínálad. Posluchač pozoruje spíše neo-thrash/grooveovou energii nežhlubší atmosférické momenty, než pozvolné stupňování napětí a avantgardní hry s temnotou, vše zde naopak budí dojem touhy jítnaproti metalovému mainstreamu. Hlas Joea Nallyho se zdá být nalazen nazlepšující se vlny a frontman této trojice je hlasově jistý v celé řaděsvých pěveckých poloh, od uřvaných až po některé melodičtějšírefrénové momenty. Jenže je to všechno mnohokrát slyšené. Pro zajímavost, ve skladbě „Harken The Waves“ jej hlasověpodpoří kolega Troy Sanders z MASTODON a je to spojení naprostologické, neb i URNE mohou leckomu připadat, že mají k těmto Američanům stáleblíže.Už od pozvolného akustického úvodu první skladby „Be Not Dismayed“ má člověk pocit, že poslouchá moderní metalovou desku od ambiciózní kapely, ovšem také od kapely, která ustoupila od osobitějších tendencí vlastní minulosti a najela na uniformní grooveovou notičku. Song totiž záhy graduje, šplhá k emocemi nabušeným vrcholkům a krom odeřvaného refrénu posluchač za vším cítí především onu plakátovou přinasranost, jakou už drahně let vnímal třeba od vokalistů jako je Rob Flynn. Deska se záhy dostává do dobrého tempa a nabídne své skladbové vrcholky hýřící nejen výbušností, ale především i melodikou. Přesně tak je tomu u skladeb „Weeping To the World“, „The Spirit Alive“, „Setting Fire To The Sky“ nebo „The Ancient Horizon“, kde vše jede jak má a člověk nemá pochybností o kvalitě této kapely, zvlášť pak když zvuk je povedený a instrumentální výkony na potřebné úrovni. Sem tam dokonce v některých písních zaujme jiskrné kytarové sólo v neobvykle starosvětském stylu, které, světe div se, do skladeb URNE padne jako ulité. Kapela ve valné většině nového materiálu prokazuje svou úroveň, bohužel v poslední třetině materiálu jaksi padá řetěz a obdobné postupy ženou URNE do spárů šablonovitosti, uniformity a stále neodbytnější nudy. Pokud se o nějaké nahrávce kapely momentálně stoupající vzhůru dá říct, že působí jakoby byla vytvořena bez risku, je to právě tahle. Britové pravděpodobně neudělali jediný krok bez toho, aby jej ze všech stran nepromýšleli, a tak stylizovali novinku do podoby děl od velikánů aktuálního metalového dění, bohužel na plac oproti předobrazům přicházejí s patnáctiletým zpožděním.