http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/def_leppard_drastic_symphonies_recenze/2912http://www.crazydiamond.cz/def_leppard_drastic_symphonies_recenze/2912janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Víte. Vlastně nejsem příznivcemkompilačních alb a různých rekapitulačních výběrovek. Můjnázor je ten, že každá řadová deska má specifické fluidum. Dříve rovněž sebou nesla atmosféru doby a z toho plynoucí zvuk, takže rychlé přeskakování z jednoho období kdruhému na základě nějakých ojedinělých hitových odstřižkůmě zkrátka během poslechu jedné desky nikdy nevyhovovalo. Navíc jižnení začátek porevolučních devadesátých let, kdy se člověk ve velkémseznamoval s diskografiemi slavných rockových a metalových kapel a ujasňoval si, co je aco není pro něho dobré. Za jedinou únosnou výjimku všech kompilaček a „best of“alb tak považuji právě ten typ kolekcí, jako je novinka „DrasticSymphonies“ od sheffieldských titánů DEF LEPPARD.Nejde tak ani přímo o fakt, že zdemáme album, kde jsou ryčné kytary nahrazeny symfonickými nástrojia jemnější aranží, jako spíš o skutečnost, že mimořádněúspěšná a skladatelsky nadaná kapela přistoupila ke svýmskladbám prostě trochu jinak a perfekcionalistickému výsledku udržela jednolitý ráz.Byť je samozřejmě cítit velký respekt k původním verzím avlastní historii. Ne však respekt, který by svazoval, ale právěten, jež je pouze nutným motorem oné perfekce. Deska, pořízená již před patnáctiměsíci v londýnských studiích Abbey Road, má mimořádnězdařilou produkci Nicka Patricka a Ronana McHugha, naprosto luxusnía symfonickými party detailně proaranžovaný zvuk, navíc odhaluje především fakt,že DEF LEPPARD mají ve svém portfoliu zkrátka spoustu mimořádněskvělých písní. Ať už je jim na rozdíl od rockově stadiónovépodoby propůjčena filmovější podoba, a nebo by za jinýchokolností byly hrány někde na španělku u táboráku.Ve většině případů se zde v rámcistruktury písní DEF LEPPARD drží originálních linií, jenhlučnější rockové nástroje zaměňují za smyčcový orchestr,piáno, dechy i všemožné exotické nástroje, včetně těchrytmických. Samozřejmě jsou zde dobrodružnější momenty,ojedinělé skladbové vyjímky, které jdou zcela neprobádanýmsměrem, ale pokud ty dopadají jako „Pour Some Sugar On Me“, zjejíž původní chorálové podoby DEF LEPPARD učinili dojemnoukomorní jemnůstku, kde Joe Elliot v duetu se zpěvačkou (pro mnedosud neznámého jména) připomínají spíše někoho na způsobdvojice Markéta Irglová/ Glen Hansard, pak nemám závažnějšíchvýhrad. Indické folklórní nástroje zdobí pikantní úvod vpodobě „Turn To Dust“ a následná „Paper Sun“ zde naplnoodhaluje svůj „Bondovsky velkolepý potenciál“. Trochu hůřemožná dopadla „Animal“, které více prospívá dynamičtějšírockový naturel.Většina skladeb však ctí strukturyoriginálu, takže se deska stává velkolepou přehlídkou hitů,které nám DEF LEPPARD servírují s potenciálem překonat samisebe. Berou ze všech koutů svého pětačtyřicetiletého portfoliaa to podstatné je, že ani ve srovnání s prověřeností původních hardrockových verzí nepůsobí trapně a nepatřičně. Je jedno, zdalise prezentují skrz osvědčené hymny z nejúspěšnějšího obdobíjako „Hysteria“, „Love Bites“ či „Too Late For Love“,zabrušují do hloubi vlastní historie s „Bringin´On theHeartbreak“, nebo naopak prokazují, že velká čísla jsou schopniskládat i v současnosti, viz vynikající „Goodbye For Good ThisTime“ z loňské řadovky „Diamond Star Halos“. Zkrátka,podobná neřadová alba prostě beru.http://www.crazydiamond.cz/metal_church_congregation_of_annihilation_recenze/2911http://www.crazydiamond.cz/metal_church_congregation_of_annihilation_recenze/2911janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Prapůvodní metalová kapela ze severozápadu USA hlásí připraveno! Když tak novinku poslouchám, říkám si, že prakticky nějak takhle si představuji povedenou desku odMETAL CHURCH, což zde není jednoduché podrobně specifikovat, zvlášť pak u kapely, která za těch čtyřicet letexistence často měnila sestavu a její dva stěžejní frontmani jsou již oba na onomsvětě. Po dobrovolném skonu Mikea Howea, angažovala vloni powermetalová stálice ze Seattlu nauvolněný pěvecký post řízného Marca Lopese, tedy velice vhodnéhotýpka, jehož zanícený vokální projev má v sobě trochu z Davida Wayneaa něco málo také z mladého Jona Olivy (SAVATAGE). Myslím, že i díky němu METAL CHURCHzvládli to nejdůležitější, protože si na novém startu zvolili zpěváka, který působí, jakoby u nichbyl odjakživa, má velmi přesvědčivý excentrický projev a vzhledem k tomu, že léta působil v kapele někdejšího kytaristyMANOWAR Ross The Bosse, tak i zkušenosti. Novinka „Congregation Of Annihilation“ je jeho fantastickou představovačkou, kdy jsme přímými svědky svěžího znovuzrození pár let tápajícíkapely. Druhou věcí, jež parta okolo nezdolného kytaristy KurdtaVanderhoofa zvládla s přesvědčivostí, je obsahová stránka věci. Na novince dostanete energickou porci old schoolového power-metalu. Nápadité songy, převážně prezentované ve svižnějších tempech, se s ničím moc nemažou. Nechybí jim kompatibilita s minulostí METAL CHURCH, ani autenticita. Práskavější Lopesův vokál navíc dodává materiálu na úsečnédrásavosti, takže letos můžeme mluvit o návratu k prvním dvěma albům, jmenovitě „MetalChurch“ (1984) a „The Dark“ (1986), byť je samozřejmě novinka opatřena zvukemzcela souvisejícím s aktuální dobou. Po stylové stránce dostáváme typickyřízné americké powermetalové album, které má na to, aby drželo krok i s některými milníky diskografie. Dost to rovněž souvisí se stabilním jádrem sestavy, kde kromě KurdtaVanderhoofa a Marka Lopese působí něco přes dekádu ještě kytarista Rick Van Zandt, basák Steve Unger ao něco kratší dobu také bubeník Stet Howland (ex-W.A.S.P.). Z jejich vkladu cítím skutečný zápal. Oproti několika albovým předchůdcům je zde ještě něco navíc. Jde o hororově pojatou, až overkillovsky drásavou složku způsobu formy prezentace. Skvělé, že se kapela, označovaná mnohými za „hejvík“, trochuvzdálila usedlosti a uhlazenějšímu pojetí a našla v sobě dostatek sil pro divokost apřímočarost. Skladby mají skutečný švih, nezdolně riffující kytary, irytmiku s tím správným tlakem. Vesměs většina z nich vrcholí urefrénových sloganů. Za ústřední hymnu nové desky platí rifforamatická „Pick a God And Pray“, kde se sešlotakřka všechno. Ovšem ani úvodní „Another Judgement Day“není žádný umírněný čajíček, nýbrž excentrický výbuch. Vlastně se o žádné skladběz oněch jedenácti (včetně dvou povedených bonusů „My FavoriteSin“ a „Salvation“) nedá říct, že by působila tak nějaknapůl plynu a v rámci celku nepatřičně. Osvěží výtečně zpracovanárockerštější vyřvávačka „Me The Nothing“, nahuštěná„Making Monsters“, ale třeba i „Children Ofthe Lie“ s politickými podtexty. Těší mne, že to tahle letitákapela ani v krajně krizové situaci před dvěma lety nevzdala a naopak se snažila oco nejlepší pokračování vlastní cesty. V rámci americké scény vyvěrajícíz osmdesátých let jsou METAL CHURCH již dávno pozoruhodnoukapelou a legendou. Ale vysvětlujte to někomu, kdo posluchačsky začínal se SYSTEM OF A DOWN či SLIPKNOT někdy na přelomu milénia a má v DNA zakódované, že ten pravý metal je zkrátka úplně někde jinde. My víme své.http://www.crazydiamond.cz/riot_city_seven_sisters_witchunter_pisek_divadlo_pod_carou_24kveten2023_koncert/2910http://www.crazydiamond.cz/riot_city_seven_sisters_witchunter_pisek_divadlo_pod_carou_24kveten2023_koncert/2910janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nikdy by mne nenapadlo, že přijde den, kdy pojedu domalebného rodného Písku za metalovou hudbou. Nicméně stalo se. Je třeba pořadatelům z ThrashNightmare Promotion gratulovat, kterak reagují na soudobé děníve světě, týkající se vzedmutí zájmu o pravověrnouheavymetalovou muziku vycházející z předobrazů osmdesátýchlet. Trojice dorazivších kapel, brázdící právě nyní Evropou,rozhodně slibovala zajímavý zážitek. Jejich koncert se sicekonal v rámci Divadla Pod Čarou pouze v předsálí, kde je umístěno nižší a menší pódium, ale i tak šlo o výborný večer, který si musela příchozístovka fans prostě užít.Začněme italskými děsivci zWITCHUNTER, kteří se jeví být hodně zapálenou reminiscencí nazemitější podobu hnutí z počátku osmdesátých let. Celýjejich set na mne působil tak, jakoby tahle pětičlenná kapelamilovníků kožených elastických kalhot rozehrála hororovou showpro pár nadšenců někde v obýváku. Hlavní tvář Italůpředstavuje excentrický frontman Steve Di Leo, jež prokazovalnejen obstojnou hlasovou zapálenost do časů především původníbritské oceli, ale rovněž ve využívání různých mystickýchpropriet, takže došlo na rudý ďábelský plášť, středověkýmeč, případně i pití krve z poháru poznání. Klišé, ale tak nějak únosná.Vše bylo prezentováno za zvukudevíti skladeb ze všech tří dosavadních albových nahrávek WITCHUNTER,včetně té poslední, nesoucí jméno „Metal Dream“. Došlo i na předělávku„Heavy Metal Mania“ od pionýrů NWOBHM kapely HOLOCAUST.Slabinou stroze se vyjadřujících Italů byla naprostá absenceuměleckého přesahu a jakéhokoliv odklonění z mantinelů, ve kterých se heavy metal hrával zhruba v letech 1979-1984, pozitivní stránkou pak zjevná náklonnost k Ronnie Jamesi Diovi,kterého zde chápu jako hlavní stylizační předobraz. Solidní,byť nikterak originální heavy metal od čarodějů druhékategorie.Britští SEVEN SISTERS od počátkusignalizovali, že se po muzikantské stránce bude jednoznačněpřiostřovat, jakkoliv se tahle kapela, kladoucí důraz nanekonečné maidenovské vyšívánky, v reji svých kytarovýchvyhrávek téměř zauzlovala a posléze nevěděla, jak se dostat ze svéhodobrodružství ven. Muzikantský projev této čtveřice působil přesvědčivějším dojmem a v jejich skladbách se tohotaké dělo o poznání více. Oproti Italům však divadýlko zcelazmizelo a hudebníci se soustředili pouze na prezentaci songů. Namne vystoupení SEVEN SISTERS působilo tak, že v průběhu zhrubaprvních čtyř skladeb velmi bavilo, avšak posléze bylo na mne toho jejich klokotání až příliš a nakonec vše končilo v změtivzájemně si hodně podobných a vesměs nepřehledných motivů.Jejich skladbám zkrátka chyběla výrazná hlavní linie, čipoutavá zpěvová linka zakončená refrénem, jinak v rámci formyprovedení měli solidně nakročeno k tomu milovníky zdobného stylu IRON MAIDEN oblažovat. Výhrady mámrovněž k projevu zpěváka, který mi přišel poměrně tuctový.Bezesporu nejočekávanější anejlepší kapelou večera byli Kanaďané RIOT CITY, kteří natomto místě zabodovali již před rokem a nyní se vrátili snovou, druhou řadovou deskou „Electric Elite“, která nyní vysokouúroveň kapely po všech stránkách stvrzuje, o čemž svědčí iangažování nového zpěváka Jordana Jacobse. Debutová deska„Burn The Night“ platí stále za vynikající frišnou jízdu, atak kytarista Cale Savy se svou partou sází dost právě na skladbyz debutu. Současný Jacobsův přínos slyším nejen v tom, že Savymu převzetímvokálních partů dost odlehčuje a zároveň platí za ještělepšího a, co se týče hlasového vykreslení melodických motivů,i přesvědčivějšího vokalistu, ale také, že je obstojným katalyzátorem energie a koncertním burcířem. Kapela šlape jako detailněseřízený šinkanzen a sviští sci-fi prostorem za zvukůuchvátných hymen, jež představují vše, co bylo na prapůvodnímspeedmetalu osmdesátých let tolik skvělé, takže jsme se dočkali titulní skladby z debutu „Burn The Night“,okázalé „The Hunter“, heroické „Warrior Of Time“, mystikouprotchnuté „In the Dark“, či výstavních kusů z druhé desky, jako je Maideny ovlivněná „Lucky Diamond“, řízné kusy „EyeOf the Jaguar“ a „Beyond the Stars“, či hairmetalově hitové„Tyrant“ a „Paris Nights“, které patří k mýmnejoblíbenějším. Za mne po všech stránkách skvělý klubovýkoncert, přesně takový, jaký je v dnešní době již velkouvzácností. RIOT CITY pro mne představují největší naději proudržení odkazu heavy metalu osmdesátých let v co nejautentičtějšía nejsmysluplnější podobě.Zde je video příspěvek z vystoupení RIOT CITY.http://www.crazydiamond.cz/therapy_hard_cold_fire_recenze/2909http://www.crazydiamond.cz/therapy_hard_cold_fire_recenze/2909janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Není to špatné album. Asi tak nějak bych ohodnotil novou desku kapely, která se mnou během své třicetileté dráhy nikdy moc necloumala. A to už má na své pažbě šestnáct řadových záseků. Severoirští THERAPY? letos vrhají do placu svou naprosto typickou desku, která potěší jejich fans a ty další ponechá v klidu. Novinka „Hard Cold Fire“ je vlastně vyváženou definicí obhroublého rock´n´rollu této trojice, neboť se v rámci ní kapela nepřiklání ani na stranu punkové přímočarosti a už vůbec nezhutňuje prostor psychedeličtější podstatou některých svých období. Všeho je zde tak akorát, a tak nahrávka pohodlně navazuje na úspěšné devadesátkové období i sem tam nějaký ten světlejší okamžik z nultých let. Že je Andy Cairns magor se vším všudy, posluchač již vytuší z jeho úvodního vokálního vstupu, kdy předmětný psycho nápěv, zde tvořící úvod a refrén první skladby „They Shoot The Terrible Master“, vám v hlavě uvízne na hodně dlouhou dobu.Deset nových skladeb zde tvoří především přímočarou rockovou desku, kde se kapela příliš nezdržuje s pilováním detailů, napadá mne tak převážně slovo živelnost a energie, i díky tomu, že zde Crainsova kytara mnohdy vymalovává abstraktní hlukové obrazy a spolu s rytmikou Michaela McKeegana (baskytara) a Neila Coopera (bicí) utváří hřmotný organismus. Výsadou alba je únosná délka, která obsahuje deset skladeb na ploše o minutu překračující půlhodinovou hranici. Některé skladby působí natlakovaněji – viz třeba „Woe“, která mne trochu evokuje projev Grohlových FOO FIGHTERS, tedy jen pokud by se Američané urvali ze řetězu, jak se jim to daří spíše svátečně.Následně mohou zabodovat i songy nabušené hutnějšími garážovými riffy „Joy“ a „To Disappear“, kterým nechybí nosné refrény. Nejzajímavější hymnus je asi „Bewildered Herd“. Jsou zde i zvláštní kusy s, pro THERAPY? typicky vtíravou, psycho patinou („Two Wounded Animal“), málokterý se však odklání od zaběhnuté formy a usurpuje pro sebe výraznější pozornost.Svým způsobem za ozvláštnění půlhodinového alba je možné považovat závěrečnou („Days Kollaps“), která nabízí pozvolnější naturel, rozmáchlost a vyšší míru atmosféry. I přesto však deska působí jako chladný rockový monolit bez výraznějších hitů a nápadných motivů. Spíše ostrovní rockery prezentuje pro rok 2023 jako velmi strohé a semknuté hudební těleso bez motivace k činění experimentů nebo zdolávání nápadných výzev. Za mne, pohoda. Z pohledu čtenáře a rockového posluchače záleží na jednotlivci, zdali je pro něho dotyčná sklenička irské whiskey spíše z poloviny plná a nebo z poloviny prázdná.http://www.crazydiamond.cz/entheos_time_will_take_us_all_recenze/2908http://www.crazydiamond.cz/entheos_time_will_take_us_all_recenze/2908hackl@volny.cz (Pekárek)V rámci brouzdání po netu jsem nedávno narazil na čerstvou akvizici Metal Blade. Zmíněné vydavatelství, ač zasloužilá instituce, nesází jen na klasiky, ale vždy se snažilo svou nabídku v rozumné míře oživovat, zpestřovat a také aktualizovat. S ENTHEOS tedy rozhodně neprohloupili. Duo Navene Koperweis a Chaney Crabb na svém třetím albu předvádí moderní variantu dostatečně srozumitelné, přitom však nápadité a do jisté míry i progresivní metalové hudby. Začíná se sice ve stylu generické tech orgie, spadající do ranku kapel od Unique Leader, s přibývajícím časem se ovšem výraz citelně proměňuje. Dokonce jsem se musel opakovaně ujišťovat o tom, že stále poslouchám jednu a tu samou desku. Podstatná však není forma v podobě (nad)standardního výskytu více či méně kompatibilních nápadů, byť výstavně seskládaných, ale úspěšná snaha o naplnění umělecké ambice, která posluchači přináší hlubší zážitek. Otevřenému posluchači, dodávám.Talentovaná zpěvačka Chaney se nechala ostříleným multiinstrumentalistou Navenem dlouho přesvědčovat, než kývla na spolupráci. Měla své představy a zároveň nechtěla riskovat řeči o protežované přítelkyni v rámci projektu respektovaného bubeníka (mj. ANIMALS AS LEADERS, WHITECHAPEL, MACHINE HEAD). Jenže Navene není žádný hlupák. Věděl, že Chaney je živel (kromě poslechu předchozích alb doporučuji zhlédnout její pokojíčkový cover od VEIL OF MAYA), který – když dostane prostor – dokáže jejich společnému dílu vdechnout duši, což se také stalo. Dalo by se říci, že na novince „Time Will Take Us All“ popsaný win win stav dokonce vrcholí. Pozitivní roli mohl sehrát i časový odstup. Nepodceňoval bych však ani kouzlo prestižní značky Metal Blade, dodávající jak motivaci, tak zázemí. Najednou tu máme třeba obal od populárního Elirana Kantora a mix s masteringem od velezkušeného Marka Lewise.Výsledek s přibývajícími poslechy nepřestává udivovat. Není zde nic vyloženě původního, novátorského ani avantgardního. Tohle je současně pojatá klasika s velmi silným pocitovým nábojem, která funguje nejlépe jako celek. Po hudební stránce se jedná o směsku tvrdých odnoží metalu, vycházející primárně z death metalu a „Meshu“ djentu. Pominu-li metalcore a deathcore vlivy, zaslechl jsem pozdní SEPULTURU, tvrdší VOIVOD, MORGOTH z „Odium“, a dokonce Townsenda. Vším prochází citelná melodická složka, mající, zejména v sólech, blízko ke klasice a jazzu. Moderně se houpeme, zasekáváme, počítáme a progresivně se ztrácíme v košaté stavbě. Kapela se chvílemi noří hodně hluboko, o to větší pak přichází katarze, a nebo také ne. Vše se děje prostřednictvím dokonalých instrumentálních výkonů a odzbrojujícího vokálu Chaney. Její hlas dominuje. Perfektně zvládá takřka veškeré rejstříky, na které si ve spojitosti s řevem fanoušek tvrdé hudby vzpomene. Přiznám se, že jsem naletěl. Bez znalosti věci mě ze začátku vůbec nenapadlo, že desce kraluje ženský vokál, sázel jsem jen na hostování nějaké slušné sboristky.:-) Prožitek bezpochyby umocňují i zajímavé texty. Nečekejte však nic pozitivního.Zvuk samozřejmě audiofily nenadchne, svůj účel však stoprocentně plní. Posloucháte tvrdou metalovou desku třetí dekády 21. století, asi tak. V mixu našel každý nástroj dost prostoru. Brutální riffy budují pevnou hudební kostru. Naven jako kytarista možná nepřekvapí, vše osvědčené a atraktivní však dokáže precizně zahrát, dobře nakombinovat a propojit. Spoustu zajímavých momentů navíc ještě obohacuje pěknými sóly, ve kterých sází na fusion i metalový shred, čímž dále prohlubuje atmosféricko-pocitový charakter desky. O bicích nemá smysl se bavit, přes veškerou uplatněnou techniku stoprocentně naplňují zadání, což se projevuje zejména v pomalých či groovy pasážích. Nevím, jak to přesně říci. Tenhle fantastický bubeník hraje fakt hustě na kytaru, nebo snad obráceně? Pojďme radši k baskytaře (už jen) hostujícího Evana Brewera, protože zde je všechno jasné. Dotyčný představuje opravdu těžký kalibr (nahrál např. „Autotheism“ od THE FACELESS). Nemám na mysli prstolamy, různé výjezdy a pár sólíček (to bezpražcové v první minutě „Oblivion“ ovšem žeru po všech stránkách), narážím na další stupeň podpory muzikálního bohatství a tvrdosti celku. Jeho síly a plynutí, zrozeného z totální exhibice tří mimořádně nadaných hudebníků.Za jiné situace by z něčeho takového nevzniklo vůbec nic nebo jen hora vaty. Album „Time Will Take Us All“ ničím podobným netrpí. Instrumentální výkony nedrží na uzdě okázalá práce s ústředním motivem, jeho nutnými návraty apod. Naprosto přirozeně podléhají jen zmíněnému plynutí. Instrumentace zde prostě nepřekonává emoce, ale snaží se o jejich vyjádření. V tom také tkví jeho obří síla. Výsledkem je progresivní death(coreová?) symfonie, ve které exhibice permanentně koketuje s účelností. Kdo chce poslouchat může; a může to vzít z mnoha různých směrů, jen ne přes písně. Bavme se o toku bez pauz, o čtyřicetiminutovém kolosu. Počkejte, teď jsem si na něco vzpomněl, ty kytarové melodie v některých riffech, vyhrávkách a sólech. Jasně, milovníci kultovního „Crimson“ od EDGE OF SANITY by měli zpozornět. Závěr předposlední skladby „The Sinking Sun“ je myslím výmluvný. Řečičky o jedinečnosti originálu neobstojí, alespoň ne tak docela. Lahůdka!http://www.crazydiamond.cz/gojira_praha_mala_sportovni_hala_13cervna2023_koncert_info/2907http://www.crazydiamond.cz/gojira_praha_mala_sportovni_hala_13cervna2023_koncert_info/2907nobody@nothing.com (Info)Event:https://fb.me/e/2fvBAeis4e-TICKET:http://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/549Bojují za lepší svět!GOJIRA, fenomén metalovékultury posledních let, se desku od desky vyvíjí,roste, ale snaha využít svůj vliv k zasazení změny o lepšísvět se nemění. Nominanti na tři Grammy bijí na poplach aspouští alarm, aby lidstvo procitlo, což se projevilo i v rétoricenového alba „Fortitude“. S ním se GOJIRA po roce vrací doČech.Témataekologie a životního prostředí frontmanovi Joe Duplantierovi bylavždy blízká. Ještě jako dvacátník dva roky zkoušel žít vboudě uprostřed lesů, ale pak si naštěstí pro fanoušky hudbyuvědomil, že kapela má spoustu příležitostí šířit svásdělení dál. Vposlední letech, kdy vymírá mnoho živočišných druhů, rosteznečištění planety a důsledky globálního oteplování jsou čímdál patrnější, dokonce kvůli enviromentálním dopadům hudby(spojených především s cestováním) přemýšleli o ukončeníkoncertní činnosti a přechodu na virtuální on-line koncerty. Paksi poměřili svůj vliv na mladá publika a došli k názoru, žejejich sdělení je takto silnější, než kdyby se stáhli zprovozu.Napředloňskou desku „Fortitude“ fanoušci čekali 5 let.Očekávání byla ohromná. „Fortitude“ je odlehčenější, alejinak se na něm GOJIRA drží svých typických zbraní, aniž by sepřestala otevírat novým směrům. Nad to Francouzi silněprohloubili celkový emocionální prožitek a podporují jej silnouhymničností, kterou tentokrát navíc doprovází i texty, ježnamísto symbolismů věci jasně pojmenovávají. Však s čím vícse člověk může ztotožnit než s tématy, o kterých slyšel,nebo s místy, která zná z mapy a která navštívil. GOJIRAtedy ve svém boji za obnovení rovnováhy světa nepolevuje, naopakspecifičtějším uchopením všech témat (ochrana přírody,environmentalistika, lidská práva) se zřetelnějším hudebnímvyjádřením je „Fortitude“ dobře zasazený úder, který z níopět dělá událost.Audálostí samozřejmě je i návrat sympatické čtveřice do Čech,neb vidět GOJIRA na pódiu stojí za to. Nejen pro jejich energickoushow doprovázenou výtečným muzikantstvím, ale především projejich pozitivní karmu. Je to kapela,která svým přístupem i hudbou nepřestává překvapovat, je tokapela, co bojuje za lepší svět pro každého z nás. A takovédnešní svět potřebuje.Koncertpořádá agentura Obscure Promotion, vstupenky jsou k dostání vsítích Ticketmaster a GoOut.http://www.crazydiamond.cz/winger_seven_recenze/2906http://www.crazydiamond.cz/winger_seven_recenze/2906janpibal@crazydiamond.cz (Stray)WINGER, One And Only! Chce se mi poposlechu novinky těchto amerických hardrockerů zvolat. To proto, aby si právě ta část nepříliš znalých uvědomila, že hair-metal z osmdesátých let nelzeobsáhnout jen znalostí DEF LEPPARD, KISS, MÖTLEY CRÜE a několikadalšími notoricky profláklými jmény, ale že zde jsou i jínačí laskominy, které se k vynikajícím tvůrčím okamžikům vyšplhávají ještě hodně dlouhopo svém komerčním boomu. Jasně, WINGER v těch dávných dobách dost možnánepatřili ani mezi dvacítku nejúspěšnějších kapel HardN´Heavy, nicméně, skrz více než tři dekády, a ne zrovna častéstudiové aktivity v nich obsažené, dokázali nyní dospět ke svému zřejmě nejlepšímualbu, možná dokonce ještě o fous lepšímu než byla svého času třetí deska„Pull“, neúspěšně vržená na trh, na jaře roku 1993, jako manifest hardrockové pompy vsibérii grungeové revoluce.Kapela samozřejmě již mnohokrátprokázala svůj neobyčejný talent a vytříbený muzikantský askladatelský potenciál, a tak i když se doba měnila, a s ní i vkus rockové veřejnosti, tahle kapela svým způsobem rostla a z módní hymnickégrupy reklamních rockerů s trvalou, působících v žebříčcích na přelomu osmdesátých a devadesátých let, se vyprofilovala v naprosto luxusní band s muzikantským přesahem a jistou nákloností k opentlení svých vesměs melodických a přímočarých skladeb progresivně laděnými motivy. Už deskyjako „Karma“ (2010), či také minulá „Better Days Comin´“ z roku2014, znamenaly velmi seriózní vývoj. Novinka, vydaná o celýchdevět let později, dostává kapelu WINGER v podstatě na piedestalamerického Hard N´Heavy současných dní. Opravdu neznám v rámciposledních let lepší nahrávku.Na písních pozdních WINGER je velmiobdivuhodné, že naprosto bez problémů obstojí ve zkoušce časem, a, i přes svou vrstevnatost a stadiónový naturel, nejsouprvoplánově podbízivé, takže se posluchač dokáže každým jedním dílem zabavit na trochu delším časovém úseku. Je poznat, žešéf, zpěvák, baskytarista a hlavní skladatel Kip Winger, albasvých WINGER netočí bez rozmyslu, ale každá práce vyúsťuje vesmysluplný a pečlivě připravovaný výsledek. Vždyť to by jinaknepotřeboval v sestavě tak skvělé spoluhráče, jakými kytaristéReb Beach a John Roth, bubeník Rod Morgenstein, či před pár letyse navrátivší ztracený syn Paul Taylor (klávesy a rovněžkytara), bezesoru jsou. No schválně řekněte? Co muzikant, tonaprostý pojem na zámořské hardrockové a progové scéně.Přejděme k novince „Seven“,kterou prakticky považuji za vrcholné dílo nejen WINGER, ale dostpravděpodobně se jedná o jedno z vůbec nejlepších alb odhair-metalové kapely vydané v tomhle století. Bojovný a svýmzpůsobem i temný otvírák „Proud Desperado“ sice exploduje na můjvkus až příliš metalově vedenou kytarovou stěnou, nicméně,pokud budete ignorovat znepokojivý videoklip a půjdete pouze po poslechu samotné písně,brzy se vaše pozornost upne na to základní a výsledkem bude působivá a hutná hardrocková jízda, která má groove a potřebnérefrénové vyústění. Vynikající záležitost. Kapela skytarovým trojzápřahem totiž hraje jako o život. Je dávnojasné, že Wingerův band skvěle dozrál a od prvních chvil zde servírujetu nejvyšší kvalitu.Následuje trochu vzdušnějšíhitovka „Heaven´s Falling“, což je zpěvná hardrocková jízdadělaná přímo pro stadiónové prostory, i když ty se o jméno WINGER dneszjevně sotva poperou. Je obdivuhodné, v jak mladické fazóně a sjak pozitivní náladou zde Kip zpívá, podporován klasickýmivícehlasy, které celku dodají na ještě větší pompě.Posluchač dostává hromady muzikantského kumštuv podobě několika sól a dynamiku povyšující rytmiky. Nejlepšískladbou je zřejmě démonická „Tears Of Blood“, song sesociálně politickým podtextem, opírající se do tématunáboženské nesnášenlivosti. I mimo téma je poslech nezrovna rychlé skladby neuvěřitelně magnetizující, neboť má vsobě dravost v podobě Lynchovsky vedených kaskádových riffů i atmosféru dramatu, ale také vygradovanou melodii. Halekačka„Resurrect Me“ jsou klasičtí WINGER, kteří jakoby vypadli ze samotného počátkudevadesátek. Znějí navíc jako dobový odlesk nenamaskovanýchKISS. Prostě výtečná rocková jízda se všímvšudy. Člověk má při jejím poslechu pocit, že scéna zeSunsetu je zpět, ale teď myslím ta pravá, ne ta co si na něcopodobného v mezidobí jen hrála. Navíc štědrá kytarová sóla se v průběhu skladby hojně objevují a dodávají stylu kapely pocit nezničitelnosti.Pátá „Voodoo Fire“ je zemitější ahutnější hardrocková věc. Jakoby byla vystřižená z alba„Pull“. Začíná basovou linkou, na kterou se brzy nabalují další vrstvy, včetně vysokých kytarových tónů asól, aby se celkově vyvinula v solidní hard rock prezentovaný vevší důstojnosti. Dalším z vrcholů je kolosální balada „BrokenGlass“, která vpluje do dění díky jemné klavírní mezihře avykreslí zvukovou krajinu plnou touhy a zoufalství, a to ještě nežzazní jediné slovo. Opravdu srdceryvný track dělaný propřímou prezentaci tváří v tvář objektu té nejvýraznějšítouhy. Skvělá záležitost, kde jemné akustické kytary aKipův hlasový projev provedou fanoušky prostorem plným smutku i neskrývané vášně. Opačnou emoci v sobě má hymnická„It´s Okay“, což je bezstarostný rock n ´roll , který dokáženejen zabavit, ale dlouhodobě také poutat pozornost. Podstatné je, žesi vrstevnatý zvuk WINGER dokáže ještě dnes najít své místo a životaschopnost. Neplníjen funkci zručně odehraného retra, ale je kompatibilní sesoučasnými zvukovými možnosti, jakkoliv staromilsky styl kapelymůže působit. Ani o svižné vypalovačce „Stick The Knife InAnd Twist“ by jste totiž neřekli, že reprezentuje zrovna usedlost. „One Light To Burn“ je důkazem toho, že se na této descezkrátka průměrné či dokonce slabší songy nenacházejí. Kapelahraje tím nejlepším možným způsobem svůj styl. Ten buduje přestři dekády a jen stěží se k němu dnes přihlásí někdo z nejmladší generace. To ale vůbec nevadí. V jejich písních je tolik odhodlání, až má člověkproblém všechny pozitivní vjemy pochytat. Hlavou mu probleskují takové pojmy jako „Empire“, „No More Tears“,„Hot in the Shade“, „Mane Attraction“, nebo dokonce „Images And Words“. Každásložka zvuku je zde bezchybná. Asi vám připadá, že zde ažneuvěřitelně často chválím? Hm, tak to prostě je, stačí počkat na další famózní věc „Do Or Die“, hymnu, která sesice rozjíždí pozvolna, ale nakonec je z ní stadiónový song, jak se sluší a patří. „TimeBomb“ patří sice k nejméně nápadným číslům, ale bezskvostného kytarového sóla se rozhodně neobejde. Navíc Kip Winger, zde, stejně jako prakticky na celém albu, ukazuje v jak neuvěřitelnéje dnes (tedy ve svých šedesáti) hlasové pohodě. Jeho zpěv jenaprosto určující složkou zvuku kapely a není v něm ani stopypo nějakém blížícím se stáří.Epická balada nazávěr má název „It All Comes Back Around“ a představuje snad tu nejlepšímožnou tečku. Je pozoruhodné, jak z komorního klavírníhozačátku a bez jakéhokoliv progového stresu, kapela přejde k rozmáchlýmplochám, strhujícím refrénovým motivům a zároveń dokáže ucelku udržet přirozený vývoj. Znovu nacházím spousty naděje apozitivního nalazení, lehce vyvěrajícího z odkazu staré Hard N´Heavyškoly. Nedovedu si v těchto chvílích představit, že by za deset let právě kapela WINGERzněla najednou vyčpěle, až tolik skvělého toho v současnosti předvádí. Stali se totiž majestátním pomníkem americkému hard rocku a přitom neztratili současný náboj. Hudebně je albumnaprosto skvělé a představuje dokonalou ukázku, jak zkušená aletitá kapela, skrze svůj skladatelský a muzikantský potenciál, dokáže naložit se stylem, nad kterým v roce 2023 spousta lidí za jinýchokolností jen mávne rukou. Skvostné dílo, přesně takové, kjakému tahle vynikající kapela dekády náleží.http://www.crazydiamond.cz/gaia_mesiah_vlnobyti_recenze/2905http://www.crazydiamond.cz/gaia_mesiah_vlnobyti_recenze/2905janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kapelu GAIA MESIAH jsem zaregistroval již dva roky před jejich albovým debutem, kdy v roce 2003 hráli poprvé v Plzni v Music baru Anděl. Tehdy předskakovali, tuším že, VYPSANÉ FIXE a vedli si docela slušně. Od té doby jsem spíše v rámci festů zažil asi dalších pět vystoupení. Naposledy jsem byl svědkem jejich povedeného koncertu vloni ve Spáleném Poříčí na Basinfirefestu. Člověk by to nečekal, ale svou energickou sadou tam GAIA MESIAH postavili do latě některé mnohem zkušenější a tvrdší zahraniční metalové kapely. Počínaje GRAVE DIGGER, konče třeba u BELPHEGOR. Naživo má projev tří divoženek a jednoho australského chlápka opravdové grády a může se měřit s kdekým světovějším. Bohužel jsem léta věděl, že něco podobného se jim až tak přesvědčivě nedaří dostat na jejich nahrávky. Ne že by mne to nějak zvlášť drásalo. Vlastně jsem nikdy dřív ani nebyl moc příznivcem jejich crossoveru. Je mi však sympatické, že na to letos šla kapela trochu odlišným způsobem než skrze tlak. Novinka je, řekl bych, klasicky rockovější, aranžérsky propracovanější, co do typů písní hodně proměnlivá, a především se skrze ní táhne zvláštní snová aura. Ano, „Vlnobytí“ to je trochu jiná kapitola.Pět let po comebackové desce „Excellent Mistake“ jsme logicky konfrontováni s o něco zkušenější tváří GAIA MESIAH. Čtveřice si najednou dokáže vyhrát s detaily, vokálky, náladami songů, zkrátka s mnoha aranžemi a po zvukové stránce předkládá výtečně zmáknutou sadu dvanácti bigbítových skladeb. Ty sice nepůsobí oráchle a natlakovaně jako určité písně z minulosti, ale na druhou stranu před skupinou otevírají nové možnosti. Přijde mne, že čím jsou GAIA MESIAH starší, tím se lépe zžívají s platformou klasického rocku (viz motorkářská vyřvávačka „Follow Me“). Jasně, je zde pořád onen přesah ke groovy muzice, zejména k funku a tu a tam k reggae, ale nic se neděje na sílu. Songy se zkrátka pohodově poslouchají a přirozeně plynou. Onu vyklidněnost potvrzuje třeba píseň „Beautiful Life“. Kapela na mne dnes působí vlastně pozitivním dojmem, neboť instrumentace velmi dobře šlape a v písních dochází k jejich častému prosvětlování, ať už je to způsobeno nastavením atmosféry, proměnami mezi akustikou a nabušenějšími groovy momenty, případně příjemně poslouchatelným hlasem Marky Rybin, která v rámci současného barvitějšího projevu okouzluje empatickým pěveckým nastavením.Pozoruhodným se jeví být především desperátský kousek („Hangmans Rope“), vyvolávající u mne obrazy Divokého západu a amerického venkova. Forma příznačná spíše pro kapely z ranku jižanského rocku však Gaie sluší. Vysílá ke mne totiž informaci, týkající se nejen nadhledu a vyhranosti, ale i zlepšené skladatelské práce. Ani o další písni „In-Sight“ se nedá říct, že v ní nastane obrat k ohnivějšímu pojetí, a tak si posluchač užije slušný a pohodový kytarový kousek a není rozptylován nadměrným přívalem excentrismu. O poklidnosti novinky svědčí třeba hned úvodní „River (Letters From Mama)“, jinak samovolně vzývající ducha nezávislých devadesátek. Kouzlo má „Secret Wars“ coby snová věcička s přesahy k funky a taneční scéně, ovšem ani méně nápadná „Shining“ nepatří zrovna k divočinám. Jestliže se kapela pokouší jít naproti i českým textům, tvrdím, že je to správné rozhodnutí. Česky nazpívané songy totiž odhalují další možnosti vývoje. Bonusové „Království“, jež se v nabušenější podobě objevilo již v rámci minulého alba a samotná GAIA MESIAH song často prezentuje i živě, je v akustické verzi ještě pozoruhodnější písní než její původní verze. Nastřeluje do hry sice trochu té národní pospolitosti, ale ve výsledku zajímavě provazuje lyriku protkanou místními splíny, s folklórními motivy a kytarovými ornamenty, které sebou nesou spíše atmosféru středověkých tržisť a jarmarků. Je zjevné, že ve vztahu k tématu písně na době vůbec nezáleží, neboť fungování české společnosti prochází prakticky kdykoliv obdobnými mechanismy. Příjemně zasněná se jeví „LaLula“, byť odhaduji, že asi nebudu zásadní cílovkou. Hodně se mi líbí halucinační song s výraznou stopou reggae a exotickými aranžemi - „Plán“, což je z mého pohledu jeden z absolutních vrcholů alba. Novinka od GAIA MESIAH je vlastně sympatickou nahrávkou, která je sice mírnější, o to však pestřejší a rafinovanější než předchozí práce kapely. Ještě sice nepatří k těm, které má člověk chuť si pouštět stále dokola, ale jistý příslib v skladatelské rovině v rámci této kapely určitě reprezentuje. Zatím se však Gaia nerozhodla, zdali pokračovat v angličtině a nebo překlopit novou tvorbu na stranu českých textů. Budoucnost ukáže víc.http://www.crazydiamond.cz/gamma_ray_somewhere_out_in_space_recenze/2903http://www.crazydiamond.cz/gamma_ray_somewhere_out_in_space_recenze/2903nobody@nothing.com (posejdon)Snad kdysi dávno a v předalekégalaxii, někde tam ve vesmíru mezi výbuchy supernov vzniklo album,které zopakovalo a dovedlo k dokonalosti vše, co kapela načala na„Land Of The Free“ a definitivně posadilo GAMMA RAY na špičkuspeedmetalových uskupení. V roce 1997 se do rukou hladovýchfanoušků dostává nádherný obal „Somewhere Out In Space“ aspolu s ním pochopitelně i vydatná porce obsahu té nejvyššíkvality a vrcholné dílo muzikantů z Hamburku. Nahrávánípředcházela poslední výměna stráží, kdy odešel Jan Rubach aspolu s ním i jeho kamarád, bubeník Thomas Nack. Díky tomu DirkSchlächter přesedlal na svou oblíbenou basu a druhého kytaristuHenjo Richtera, i nového bicmena seslalo ku pomoci Hansenovi samonebe. Henjo i Dan Zimmermann totiž svou hrou korunují nadpozemskékvality celé desky a je až neuvěřitelné, že pro oba pány sejednalo o první skutečně vážnou štaci v kapele.O tom, že Kai Hansen začal brátGAMMA RAY vážně a přestal s experimentálními rockovýmizáležitostmi jsme se mohli přesvědčit už na předchozím „LandOf The Free“ a aby nevznikl prostor pro pochyby, tak hned úvodní„Beyond The Black Hole“ (která patří bez sebemenších pochybmezi desítku nejlepších věcí, jaké kdy vznikly v žánru speedmetalu), nabízí kompletní ochutnávku všeho, co od GAMMA RAYčekáme. A myslím tím skutečně všeho. Pokud bych měl někomu,kdo tyto německé melodiky nikdy neslyšel (a pravděpodobně tedypo vzoru z Hansenových textů přišel z Marsu), doporučit jedinouskladbu, byla by to jednoznačně největší vypalovačka v historiitéto německé legendy. Úvodní nášup Zimmermannových bicích,excelentně ozvučená basa, neuvěřitelná melodie a energie gammapaprsků tryskajících z téhle písně jsou prostěnenapodobitelné. Kdybych byl týden o hladu, nasytil bych se jenjejím poslechem. Má nejoblíbenější písnička od GAMMA RAY,dokonalá ukázka její tvorby a přehlídka schopností čtveřicešpičkových muzikantů. Úvod jak se patří tedy rozpaluje deskudo běla a nezpomalí ani následující „Man, Martians AndMachines“, ve které bych vypíchl zejména zajímavě hoblujícíkytary. Ostatně kytary stojí speciálně za zmínku na celé desce.„Somewhere Out In Space“ je přes svou neuvěřitelnou barevnosta zvukovou dokonalost v první řadě skutečně kytarovou nahrávkou.Ne, že by někdo u heavymetalové kapely čekal něco jiného nežkytary, ale zde stojí opravdu nade vše a jejich naprosto přirozené,lehké a nebojím se napsat geniální melodie a sóla dělají„Somewhere Out In Space“ skutečnou perlou. „Valley Of The Kings“, která sizasloužila i skvělé intro „The Landing“, je naprostá bomba.Vždycky mi „Údolí králů“ přišlo temnější a pomalejší(pochopitelně na poměry GAMMA RAY), ale ve skutečnosti není mocani jedno. Možná ten pocit způsobuje opravdu výrazně nazvučenábasa, hluboké hlasy nebo fakt hutný zvuk a sekané rytmy,každopádně je to druhý song zlatým písmem zapsaný do kronikyGAMMA RAY, který zde nalezneme. Jedinou slabinou nahrávky je paknásledující „Pray“ a i ta mi po mnoha posleších v rámcirecenzování leze na nervy méně než dřív. Snaží se o jistouvelikost a monumentálnost a to se jí poměrně daří, bohužel zacenu přeslazeného kýče. Nic víc, nic míň. Bohužel, po dvoupřesných zásazích do srdce („Father And Son“ a „18 Years“)začal Dirk Schlächter šlapat vodu a po nudné „Farewell“ zpředchozí desky přichází s další nepovedenou baladou. Jeho hrana basu je však nekompromisní a já bez slzy v oku po sympatickémale nevýrazném Janu Rubachovi hodnotím toto rozhodnutí kapely ovýměně jen kladně. „Watcher In The Sky“ napsali a společněi zahráli Kai a Piet Sielck a vyšla tak rovnou na deskách kapelobou pánů (IRON SAVIOR – „Iron Savior“, 1997). Sympatickérozhodnutí a velmi dobrá písnička, která trochu ubere plyn, alene zas tak moc. „The Winged Horse“ je dílem Henjo Richtera apotvrzením, že přijmout jej bylo skvělé rozhodnutí. Originálnívypalovačka, kdy krátké intro bicích připraví půdu profantastické pomalé sólo, s absolutní, „přiznanou“ melodií,po kterém přichází sedmi minutová heavy jízda. Po této, métřetí nejoblíbenější skladbě GAMMA RAY, příchází outro vpodobě bubenického sóla nové posily a „Cosmic Chaos“ hodnotímjako průměrné, bez potřebného vyvrcholení.Je zbytečné pokračovat v popisovánítohoto hudebního skvostu, na kterém Kai Hansen a jeho partavycizelovali a jasem tisíců sluncí rozzářili svůj totálníspeed metal. Melodie, které na nahrávce nalezneme jsou natoliksilné, nadčasové a naprosto ultimátní, že několik skladeb seokamžitě katapultovalo mezi to nejlepší, co kdy v metalu vzniklo.O prvenství v mém žebříčku diskografie „té druhé“Hansenovy kapely se „Somewhere Out In Space“ dělí s předchozím„Land Of The Free“. Oproti němu má pevnější moderní zvuk ahlavně velkou přidanou hodnotu v podobě nových spoluhráčů, kdypředevším Zimmermannovy dva kopáky jsou hybnou silou nahrávky.Mnozí tvrdí, že druhá polovina není tak silná jako první, alesongy „Lost In The Future“, „The Winged Horse“, „Watcher InThe Sky“ nebo bombastické finále „Shine On“ toto tvrzenívyvrací. Mezi všemi alby GAMMA RAY mám toto nejraději a celkověje „Somewhere Out In Space“ má třetí nejoblíbenějšímetalová deska ze všech.  http://www.crazydiamond.cz/enforced_war_remains_recenze/2904http://www.crazydiamond.cz/enforced_war_remains_recenze/2904janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přinést do letitého thrashového žánru ještě nějaké zajímavé podněty a svěžest, může být při zachování daných pravidel docela kumšt. Své o tom vědí i Američané ENFORCED (nepléct se švédskými melodiky ENFORCER, viz včerejší recenze), kteří jdou na věc skrz spontánnost a, i přes inspirace minulostí thrashe, rovněž také plnou uvěřitelnost. Věc se jim daří, neboť jako plytká kopie rozhodně neznějí. Jejich tvorba si zkrátka na nic nehraje a rozvíjí to podstatné z historie i současného dění v tvrdé metalové hudbě a sklízí zasloužené ovace. Už minulá deska „Kill Grid“ z roku 2021 byla sakra povedená, takže novinka „War Remains“ měla opravdu na co navazovat. Kvintetu z amerického Richmondu se nakonec podařilo laťku nastavenou předchůdcem zdolat.Síla ENFORCED je nejen v nekompromisních riffech, které velmi často nechají vzpomenout na stopu žánrových titánů ze SLAYER, ale i v mohutném groovu občasně koketujícím s hardcore motivy. Fakt, že na desce po stránce zvuku spolupracoval současný studiový guru Arthur Rizk, svědčí o vysokých ambicích a zaujetí pětice. Kapela z mého pohledu výtečně navazuje na vše, co nestačili před lety sdělit pensylvánští POWER TRIP. Tohle je zkrátka hardcore/thrashmetalová masáž jak se sluší a patří, nářez, který v aktuálním balení servíruje generickou podstatu US-thrashe a to beze stop po metalcoreových kudrlinkách.Jestliže pilotní singl „Starve“, který byl vypuštěn s měsíčním předstihem, mohl na někoho působit poměrně temně a tak trochu nevýrazně, pak album jako celek veškeré pochyby surově stírá. Zmíněná položka je totiž jednou z těch nejméně výrazných věcí a na posluchače z půlhodinové bouře okamžitě útočí jiné narubané parády. Strhující úvod v podobě „Aggressive Menace“ dláždí terén celé této nekompromisní sadě, která zažívá svůj vrchol zhruba v polovině časomíry, kdy dochází na nekompromisní řežbu „Avarice“, dále pak na zlovolně proměnlivý titulní kousek „War Remains“ působící strukturovaněji a to i díky hardcoreově laděným houpavým breakdownům, a pak ještě ultimátní výpad „Mercy Killing Fields“, kde se kapela, během jejichž koncertů zjevně není radno nastoupit do poga, vydává z nejlepšího a dokáže přenést slayerovské impulsy (včetně sonických a lehce disonantních sól) do současné doby. Frontman od ENFORCED Knox Colby má sice do Arayova hlasového charismatu pořád daleko a rozhodně se do zpívanějších momentů pouští minimálně (jestli ovšem vůbec), ale i tak jeho zuřivý projev po vzoru Maxe Cavalery do všech skladeb padne. Důkazem budiž třeba dvouminutový záchvat thrashového luxusu „Ultra-Violence“.Z mého pohledu představují ENFORCED současnou špičku zaoceánského thrash metalu a řadím je tak o něco výše než množinu o dekádu zkušenějších amerických žánrovek. Zkrátka tahle kapela šlape jako masakrující stroj a není, díky svému preciznímu seřízení, doslova k zastavení. Co mě zde zatím není příliš sympatické, jsou ony nepřehledné černobílé covery jejich nahrávek, které bych pasoval spíše k přebalům demáčů. Mám pocit, že by k podobné ambiciózní tvorbě více padly pestrobarevnější obálky. Ty, jak se ukázalo i v osmdesátých letech, náležely k thrash metalu jako ulité. Po stránce designu vlastních děl tak u ENFORCED vidím ještě rezervy.http://www.crazydiamond.cz/enforcer_nostalgia_recenze/2902http://www.crazydiamond.cz/enforcer_nostalgia_recenze/2902janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Švédské metalové melodiky ENFORCER jsem začal sledovat ažs aktuální řadovou deskou „Nostalgia“, která vyšla pár týdnů nazpět. Tohlealbum však nese v rámci jejich diskografie již pořadové číslo šest, takže nelzekapelu, existující přes patnáct let, považovat za bůhvíjaké nováčky, kteří byse snad chtěli svézt s aktuální NWOTHM módou. Ten fakt, že jsem si této kapely v souvislosti s albovou novinkou všiml, svědčí o tom, že je zkrátka dostatečně dobrá. Na základě skladeb z aktuálního materiálu soudím, žetihle Švédové nikdy nepatřili k bůhvíjak sveřepým reprezentantům kovovéhopanoptika. Právě naopak, z jejich písní cítím touhu po určité volnosti,výrazové vzdušnosti, zde potvrzované od začátku do konce kombinací evropskyznějících heavymetalových laufů s volnější hardrockovou melodikou, jakápatřila k zaoceánské stadiónové scéně hair metalu osmdesátých let a která mě je stálevelmi sympatická. Tedy pokud má v sobě nadhled, kvalitativní přesah a nespadne do ranku prvoplánové parodie. Kapelu tak slyším spíše jako možné pokračovatele odkazu dánskýchPRETTY MAIDS, kteří prosluli právě spojením řevnivějších metalových pasáží s AOR vlivy či pop/rockověchytlavými momenty. Samozřejmě, kvartetu okolo excenticky uječeného frontmana akytaristy Olofa Wikstranda do přesvědčivosti dánských klasiků schází větší míracharismatu a skladatelského nadání, ale třeba se od ENFORCER budeme dočkávat pozoruhodných věcí pravidelně. Nicméně i tak jde letos o sympatickou HardN´Heavy sadu, obracející bohorovně na svou stranu především pozornostobdivovatelů osmdesátkového hard rocku a heavy metalu, který v soběvlastnil alespoň špetku líbivosti. Po krátkém a zdobném intru „Armaggedon“ nastoupivší mocný otvírák „Unshackle Me“ je famózní vypalovačkou, kterádá snadno vzpomenout na rané období Wolfových KINGDOM COME. V této skladbě se vpodstatě zhmotnilo vše, co tento band reprezentuje. Svižný rockec „ComingAlice“ prezentuje band ve skutečně dechberoucí fazóně, co se týče instrumentálního nasazenía osobní zapálenosti, nemluvě o dráždivě excentrickém hlasovém projevu lídra kapely. Srdceryvným se zdá být epičtější hymnus „Heartbeats“, jež z baladickéhozačátku přejde k dravějším a rozmáchlejším polohám, gradujícím skrz svouosmdesátkovou zdobnost k nápadnému refrénu. Myslím, že právě počátečnískladbový trojzubec platí za nejsilnější fázi novinky, ovšem ani další skladbyneplní funkci bůhvíjak jalové výplně. Dravá „Demon“ je zkrátka klasickouheavymetalovou vyřvávačkou evropské (především německé) školy osmdesátých let. Ještě lépe snad působí následující jízda „Kiss Of Death“. Kouzlo a dojemnost máv sobě titulní pomaláč „Nostalgia“, díky čemuž si myslím, že ENFORCER v sobě majívíc podnětů inspirovaných tvorbou kupříkladu STORMWITCH než těch od GRAVE DIGGER. Zatímco až do skladby „At TheEnd Of the Rainbow“ si deska udržuje ucelený, řízně heavymetalový ráz s retro nostalgickou náladou, její poslední třetina nabízí nesourodější výběrskladeb, které sází spíše na bezprostřední chytlavost a nenáročnost. Asi nejhorší skladbou na desce je španělsky odzpívaná odrhovačka„Metal Supremacia“, která svou veselou náladou a svižnými tempy do tohoto celku,vykazujícího se jinak většinově příklonem spíše k čarokrásné atmosféře než bůhvíjakbodrou rockovou lidovostí, prostě ani moc nezapadá. Skladby „White Lights In The USA“ a„Keep the Flame Alive“ zas pro změnu pokukují po odkazu vrcholných SCORPIONS z časů,kdy tito Němci dobývali zaoceánský prostor. Všechno je v nich tudíž vsazenona přímočarou chytlavost. Celkově však jde o velmi obstojnou nahrávku evokující dění v heavymetalu osmdesátých let, což vlastně závěrečná mocná skladba „When The ThunderRoars (Cross Fire)“ pouze potvrdí. Jen více takových Hard N´Heavy kouzel.http://www.crazydiamond.cz/aplaus_pro_dva_staci_se_jen_potkat_a_nechat_unaset_rozhovor/2901http://www.crazydiamond.cz/aplaus_pro_dva_staci_se_jen_potkat_a_nechat_unaset_rozhovor/2901hackl@volny.cz (Pekárek)Krása, prostě krása. Od úvodního akordu až po závěrečnou ozvěnu. Neotřelými melodiemi natlakovaná akustika v podání dvou mimořádných hudebníků má k folku jen o něco blíže než k metalu. Právě v tom je také jedinečná, velmi trvanlivá, a hlavně zábavná. Otázky jsem se tentokrát snažil připravit tak, abych co nejvíce osvětlil cestu, která ke zmíněnému výsledku vede. Samozřejmě, že vše zas stojí „jen“ na lidech, jejich kreativitě, píli a skromnosti, nicméně onen tvůrčí proces mě nepřestává fascinovat.Nejprve bych měl pár dotazů na Deseda. Kdybych ti někdy kolem roku 1992, ještě jako zpěvákovi deathmetalových DARK, řekl, že za třicet let vydáš akustickou desku plnou folkových balad, co by sis pomyslel?:-) Cítil jsi něco takového v sobě už hodně dlouho, nebo jsi k takové poloze musel dozrát?DESED: V roce 1992 bych si myslel, že ses zbláznil. V té době jsem potřeboval mít hudbu rychlou – to bylo docela zásadní, všechno pomalé jsem tituloval slovy sračka…apod. – nebo velmi technickou, s hodně zvraty, čím složitější, tím lépe. O rok později bych ti už možná malinko věřil, nebo bys mě tou myšlenkou nahlodal. Pokud bych Juna potkal dříve a dali jsme se do kupy, tak by mohlo být album klidně dřív. Otázka je, jestli bych byl v minulém století schopen zazpívat album tak jako v současnosti. Myslím si, že ne. Neuměl jsem tak pracovat s hlasem, naslouchal jsem nesmyslným radám různých „odborníků“. Až s příchodem Stanislava Valáška v kombinaci s Tomem Šlápotou, uvědoměním si určitých věcí, vybudováním vlastního nahrávacího studia (pokoje) a neustálým každodenním nahráváním a posloucháním toho, co jsem nahrál, jsem našel současnou podobu mého zpěvu. Cesta byla dlouhá a ne vždy správná. Použil bych kus textu od TRNŮ & ŽILETEK „dělám víc chyb, než se dá zapomenout “.Asi je zbytečné ptát se na to, zda by podobné akustické album mohlo vzniknout s jiným kytaristou. Mohlo?:-) A kdo z vás čekal na toho druhého delší dobu?:-)DESED: Hudebně určitě ne, myslím si, že Junova hudba, volba tónů, harmonie jsou jedinečné. Nicméně myslím si, že určitě existuje kytarista, jehož hudba by mě mohla oslovit, šikovných lidi je hodně. Třeba takového Tima Hensona (POLYPHIA) bych k šípku neposlal, ale v DARK GAMBALLE, TRNY & ŽILETKY a APLAUS PRO DVA s sebou nesou neuvěřitelnou porci hudby a s ní spojených činností. Na nic dalšího opravdu nemám čas. Otázka je, jestli by byl on ochotný mi ušít písně na tělo a ustoupit ze své techniky, nebo ji umět ochočit ve prospěch písně, což dělá Juno naprosto přirozeně. Co se týká čekání, tak já jsem jednoznačně čekal na Juna. Velmi jsem chtěl s ním album dodělat. Moje trpělivost byla sedmiletá, to je na mě opravdu hodně dlouhá doba.Sehrála v celém tom vývoji nějakou roli tvá účast na magicko-přírodním debutu CALES? Předpokládám že ne, ale zeptat jsem se musel.:-) Ostatně s Blackoshem by se svého času a zřejmě i dnes něco akustického možná také podniknout dalo...DESED: Co se týká „folkového“ nádechu možná ano, ale jen velmi lehce. Mimo jiné, Blackhosh je taky nezaměnitelný, snadno rozpoznatelný kytarista, to je jeho velká devíza. Ohledně zpěvu na mě vliv určitě měl, směřoval mě do zákoutí, do kterých bych si sám netroufnul, a hlavně mi představil vrstvení vokálů a druhých hlasů. Býval jsem takové hovado, že jsem ani nevěděl, že je to možné. Bavíme o minulém století. Jsem vděčný za možnost být na chvíli ve světě CALES. Byli jsme tehdy oba na začátku cesty, já na té k opravdovému zpěvu a on na té produkční. Pravda, moc nám to tenkrát ještě nešlo, točilo se rychle a na pás, což je už dnes způsob používaný většinou jen v legendárních studiích, drtivá většina jede do PC, nebo MAC. Na nějaké kejkle a triky nebyl čas ani prostor, pokud teda nepovažujeme vrstvení vokálů za trik. Dnes bychom spolu pravděpodobně udělali album jako kráva (Myslím si totéž, pozn. Pekárek).S vynikajícími muzikanty vlastně pracuješ pokaždé. Podle čeho si je, resp. jejich projekty vybíráš? Přijde mi totiž, že máš ideální čuch na rovnováhu mezi schopnostmi a kreativitou. Kdy přichází inspirace a konkrétní vize, až se „sparingy“? Jinak řečeno, dokáží ideálně provést tvoji vizi, nebo tě osloví tou svojí?DESED: Někdy si muzikanti najdou mě, jindy jim jdu naproti. Pracuju na hudbě, která mě stoprocentně osloví, není čas ani chuť dělat na hudbě, která by se mi úplně nelíbila, neuměl bych na ni totiž reagovat tak, aby s mým přispěním rostla. V drtivé většině jsem u spolupracujících hudebníků měl štěstí, že si naše ega nešly po krku, ale vzájemně se respektovaly a inspirovaly. Musím cítit, že mě jejich hra chytá za srdce a pak už jen poslouchám a nechám se unášet. Tuhle část procesu mám na hudbě nejraději. Jako první se objeví melodie, následuje příběh a nakonec slova. Pokud už dotyčný k hudbě příběh má, tak je pro mě tvoření o krapet jednodušší, ale to se děje vzácně.O Junovi nevím vůbec nic kromě toho, že má ukrutně zmáklou hru na barokní kytaru. Kde leží jeho kořeny? Co poslouchal v patnácti a jak to má s metalem?:-)DESED: Juno je neobyčejně zajímavý člověk, přesto, že mu není ještě ani 40, tak kdyby jeho životní příběh někdo natočil, nikdo z diváků by se nenudil. Pokud bude Juno chtít, tak ti třeba kus příběhu prozradí.JUNO: Především chci se vši pokorou a úctou poděkovat, že se mnou někdo chce dělat rozhovor. Nejde o planá slova, nesmírně si toho vážím. Jsem vesměs člověk, co se cítí nesvůj, když se o něj zajímají. Ve zkratce bych řekl, že jsem synem operní zpěvačky, jež mi předala hudební geny, z čehož v muzice těžím celý život. Uvedené musím prostě připsat pouze chromozomálnímu přenosu. Vystudoval jsem v zahraničí konzervatoř na piano a fagot, kytary jsem se chytil jako puberťák. Koupil jsem si levnou klasickou kytaru Raimundo v Brně v hudebním obchodě poblíž Moraváku. Cvičil jsem jak mourovatý, protože jsem měl minimální sebevědomí a myslel si, že sbalím na kytaru nějakou samici. Nesbalil.:-)Formovali mě uskupení jako DROWNING POOL, DARK GAMBALLE, OFFSPRING, PAIN OF SALVATION, GREEN CARNATION, CYNIC, TOOL, EMINEM, IRON MAIDEN, LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, SATYRICON, IHSAHN a mnoho dalších. Miloval jsem třeba i ACE OF BASE, ABBA, MR. PRESIDENT, proto jak vidíš, nemám nej kapelu, ta pro mě neexistuje. Když ke mně promlouvá hudba, je mi jedno, o jaký styl se jedná, avšak holduji spíš stylům tvrdším, protože nemají žádná omezení. V jádru věci ale fandím všem muzikantům a stylům. Po klasické kytaře jsem měl kytaru elektrickou, Aria Strat, a snažil jsem se naučit vše od Malmsteena, Vaie, Satrianiho, Becka, Hendrixe etc., transponoval jsem do kytary Paganiniho, v počátcích pro mě byla technika vším. Pak jsem dospíval a kladl spíše důraz na píseň, skládal rockovou a metalovou hudbu pro různé kapely, jako kytarista působil ve skupině ZYLWAR. Byly to krásné roky, kdy jsme nahráli desku „Ozvěny plamenných slov“. Děkuji kapelníkovi Pavlosovi za vše. Nikdy jsem se necítil ani necítím být dobrým kytaristou, proto bohužel nemohu konstatovat, že akustickou kytaru mám zmáklou, ale doufám, že někdy ve Valhalle ji pro sebe dostatečně ochočím.Po hudební stránce, byť ve skromném obsazení, jste dali dohromady velmi pestrou skládanku. Které hudební vlivy se na vašem debutu odrážejí, se už párkrát řešilo, které připouštíte vy sami?DESED: Poslouchám fascinovaně hudbu každý den prakticky celý život. Která mě ovlivnila, je otázkou. Co se týká mimohudebního ovlivnění, tak bych určitě nevynechal filmy a knížky. Mohlo by se zdát, že s hudbou nesouvisí, ale u mě hrají velkou roli. Ne všechno okolo mě bylo vždy metalové, ale řekněme, že 70 % metal urval, pak nějaká rocková hudba, alternativa, elektronika, folk občas taky, ale fakt jenom drobně, hlavně kvůli českým textům. Momentálně poslouchám jenom jednu píseň a tou je „Granite“ od SLEEP TOKEN. Nemůžu s tím přestat. Kvůli textům občas poslouchám i českou a slovenskou rapovou scénu.JUNO: Nevím, neumím přesně odpovědět. Miluji všechny žánry, možná je to směsice všeho, co jsem za roky slyšel a viděl. Nemohu ani popsat, jak těžké je udělat píseň ve dvou s akustikou, tak aby nebyla prázdná a zároveň nezněla jako předváděčka kytarové techniky, či žlutý zpěvník (zřejmě velmi oblíbený zpěvník „Já, písnička 2“ primárně určený pro II. Stupeň ZŠ /5. – 9. třída/, pozn. Pekárek). Myslím si, že největší vliv na mě má víno.:-)V případě APLAUSU se evidentně jedná o čelní srážku dvou výrazných osobností a působení mocné chemie. Jak rychle jste si její existenci uvědomili, jakou má podle vás povahu a jak se konkrétně projevovala? Nemohl jsem si třeba nevšimnout vokálních linek šitých na tělo, na oplátku krásně otextovaných a prožitých....DESED: U spolupráce s Junem nedochází k žádným třenicím, nebo tlaku, vše probíhá naprosto přirozeně a vlastně velmi lehce. Nemusíš kolikrát nic říci a všechno se děje samovolně. Není třeba prosit múzy, aby ti ukázaly cestu, stačí se jen potkat a nechat unášet. Juno mi mimo jiné vymyslel nějaké linky zpěvu, myslím, že tohle velice prospělo barevnosti alba.JUNO: Roky obdivuji Desedův hlas. Totiž pracovat a skládat pro jeho hlas je dar z nebe. Pracovat pro jeho osobnost je dalším darem. Takový hlas na naší scéně prostě není. Zvládne každý žánr, a to nejen talentem, ale i brutální pílí. Pracovat se mnou je však darem danajským. Jsem snílek, bohém, tryskomyš. Mám v hlavě vždy dvě, tři, deset myšlenek, proto obdivuji jeho klid, že moji osobnost zvládá. Avšak hudebně je to mezi námi velmi jednoduché. Nahraji základní motiv a ptám se: „Blbost?“ On na to: „Je to dobré,“ nebo „je to špatné.“ Není-li motiv dobrý, předělám a bez řečí. Desed totiž ví, je starej, chápeš, ne?:-)Předpokládám, že jste chtěli něco nahrát už od počátku. Na druhou stranu skladby nepůsobí vysezeně, ale dost spontánně, a hlavně inspirovaně. Tak jak to bylo?:-)DESED: Vlastně ony spontánní jsou, většinou si sedly na první dobrou. To, že album trvalo nahrát sedm let, nebylo tím, že bychom tak mohutně pracovali na aranžích, ale Juno prostě neměl čas, a tak jsme se nepotkali. Když už k tomu došlo, tak byla účinnost dech beroucí. Bude to znít divně a samožersky, ale my jsme si vzájemně velkými fanoušky.:-)JUNO: Nějakým způsobem mé skladby v Desedovi otevřely jeho nerozpoznané komnaty a jsem za to rád, žádné výrazné úpravy nebyly nikdy třeba.Nabízely se básně ke zhudebnění, nebo se texty podřizovaly vyznění? Byly nutné zásadnější úpravy obou složek či některé z nich?DESED: Texty se nenabízely, dopředu nebylo napsáno ani slovo. Juno průběžně posílal písně a já k nim hledal texty. Pravdou je, že zejména ty starší doznaly textově drobných změn. Měl jsem opravdu hodně času a potřebný odstup. Žádné zásadní změny se ale neudály, jak hudebně, tak i textově. Vždy šlo pouze o drobnosti a detaily.Některé texty působí osobně, některé vyprávějí příběh odlišný? Z čeho bereš inspiraci ke psaní těch druhých? Které české básníky napříč časem máš vlastně nejradši?DESED: S texty se to má tak, osobní zkušenosti jsou tak 20 % a zbytek jsou příběhy postav vytvořené v mé hlavě. „Aplaus pro dva“ je album, které se obsahově točí okolo dvojic, dvojčat, prostě okolo dvou, nebo číslovky dva. Jak už jsem psal, inspirací jsou filmy, knihy a pozorování příběhů, které se dějí okolo. Co se týká básníků, tak to tě zklamu, vlastně čtu básně jen okrajově, mnohem víc se zajímám o texty k písním. Připadají mi civilnější a příjemnější pro moje oči, víc jim rozumím, daleko víc se mě dotýkají.Došlo k nějaké významnější proměně materiálu a stylu během komponování a nahrávání, nebo vše stoprocentně odráží prvotní záměr?JUNO: V pozdějších fázích, kdy jsem více zakomponoval perkusivní kytaru, tak jsem modernizoval aranže, ale nic zásadního.Zvažovali jste i jiné varianty, např. poloakustickou či zapojení někoho třetího na perkuse (bicí?), nebo třeba akordeon, dechy apod.JUNO: Rád bych hrál ve dvou. Nemám dostatek času na stabilní zkoušení a domluvy s dalšími členy by pro mě osobně byl problém. Do dalších písni jsem se po čase rozhodl zakomponovat klavír, ten si nahraji sám. Můžete se těšit.DESED: Diskuze nad zapojením dalších osob, nástrojů proběhla několikrát, ale nakonec jsme vždy dospěli k závěru, že takhle je nám dobře, zůstaneme jedineční, jakkoliv je hloupé se ohánět jedinečností, když nás zatím zná 100 lidí dohromady. Bylo nám nabídnuto i několik spoluprací od šikovných lidí, ale zatím necítíme, že by angažování dalších nástrojů zvedlo hodnotu AP2. Spíš mě láká udělat některé další album pouze o klavíru a zpěvu. Juno je totiž mimo jiné i klavírista. To by mě určitě bavilo. Nechci pracovat na standardní hudbě, potřebuju si myslet, že přináším něco ze sebe a že je to svojské.Finální záznam neváhám označit za perfektní. Kdo z Vás měl z hlediska produkce hlavní slovo či důvěru, a tedy i odpovědnost? Panovala tvůrčí idylka zachycená na desce i ve studiu, nebo bylo nutné činit i nějaké významnější kompromisy? Zakázali jste si něco apriorně?DESED: I ve studiu panovala naprostá symbióza. Zvuk dostal na starosti Stanislav Valášek a vlastně se nebylo, o čem bavit, diskutovat, nechali jsme vše na něm. Jediné, co jsme po něm chtěli, aby záznam zněl syrově. U prvního nahrávání jsme měli pochybnosti, jestli písně obstojí v sestavě kytara a zpěv. Ale ty Staňa rozmetal, když řekl, že ještě neslyšel, aby samotná akustika obstála pouze se zpěvem, ale tady mu nic nechybí. Tohle je pro Juna pochvala jako prase, protože jestli něčím Mistr zvuku šetří, tak je to pochlebováním a chválou. Jediná pře vznikla u písně „Valentýn“, kde Juno ve studiu přidal tuším španělskou synkopu. Já nejsem moc příznivcem vylepšování písni ve studiu. Synkopa sice byla rytmicky v pořádku, ale ucho mi neoblomně říkalo „ne, tohle vylepšení zní krkolomně a vůbec ničemu neprospívá“. A tak jsme to demokraticky udělali po mém.:-)JUNO: Bože, studio bylo úžasné. Pracovat se Staňou Valáškem je sen a názory Deseda člověk nebere na lehkou váhu. Když něco řekne, tak to udělám. V jeho případě se nejedná o ego, ale o dobro pro píseň. Ze své práce jsem vnitřně naučen pracovat v týmu a každý názor se počítá, proto jsem naopak šťasten, že někdo umí přidat dobrý názor. Pracovat v týmu schopnějších tě jednoznačně posune dopředu!Stala se některá ze skladeb během natáčení výzvou či oříškem, co třeba „Lžičky“?:-) A vznikla některá z nich až ve studiu? Předpokládám tedy, že jste zde alespoň po nějakou dobu pracovali společně....DESED: Zase tě zklamu (To neva:-), pozn. Pekárek), „Lžíčky“ nám šly jako po másle, vlastně pravděpodobně nejsnadněji ze všech písní. Společně jsme si samozřejmě písně před nahráváním přehrávali, lehce dolaďovali, ale to už šlo jen o drobné detaily. Jen malinko jsem se sekl u frázování na konci písně, kdy probíhá opravdu slovní a rytmický kulomet. Ve studiu nevznikla žádná píseň, všechny nahrál Juno za pouhé dva dny. U prvního nahrávání šel doslova až na krev. Před posledními dvěma písněmi potřeboval ošetřit krvavé prsty, kytara vypadala jako po hraní SLAYER.JUNO: „Lžičky“ jsou jeden z jednodušších songů, co jsem složil ohledně kytarové hry, ale zní efekně. Nešlo o žádný problém.V jaké fázi se zrodily hity „bOUře“, „Bratství“, „Jedna i druhá“? Nebyla by v souvislosti s nimi nějaká zajímavost?:-)DESED: „bOUře“ a „Bratrství“ patří k těm novějším písním, rodily se ve znamení radosti, že jsme dokázali pokračovat po roční přestávce. „Jedna i druhá“ pochází z roku 2015 a byla druhou písní, kterou jsme jako AP2 společně složili.JUNO: „Jedna i druhá“ je jedna z prvních písní, další písně vznikaly velmi spontánně. Jen jsem zakomponoval nějakou z klasických technik kytary a vložil do ní melodii. Jednoduché.Ačkoliv je hudba nedělitelná, mohli byste stručně charakterizovat, čím by mohl debut APLAUSU zaujmout právě folkaře, a naopak metalisty? Přeci jen, z hlediska obojího jde o určitý atyp....:-) Měli jste už nějakou reakci i ze scény folkové, resp. alternativní?JUNO: Nevím o tom, nesleduji… Upřímně, skládali jsme písně pro naši duši a směr nás nezajímal.DESED: Tak to, kamaráde, vůbec netuším. Myslím, že v globále jde o písně, které netrpí přílišnou složitostí, ale přece jen chtějí otevřeného posluchače, protože mu zase až tak naproti nejdou. Ortodoxní lidi z obou táborů asi neosloví; ale víš co, nikdy nevíš. Tak jak nikdo nepozná definici hitu a spousta lidí tvrdí, že ano. Album se líbí i mojí mámě, což bych u metalu považoval za varující znamení a známku toho, že je něco špatně. Tady jsem ochoten připustit, že je to v pořádku, anebo že mi máma chtěla udělat radost.Máte doma něco z konvenčního folkového základu, např. debut Wabyho Daňka, Žalmana – Lohonky či AG FLEK? Kdo z českých folkařů/folkařek je vám vlastně nejbližší a může jít i o aktuální jména, typu Niesner, Urza, Člověk krve, Göttlichová, Trchová, aktuálně Puttnerová...DESED: Doma žádný folk nemám, poslouchám občas jen písničkáře Kryla, Nohavicu, tak jako každý, já vlastně netuším, jestli hrají folk, nebo ne. Kdysi jsem měl „Rosu na kolejích“ od Wabiho Daňka, Mertu, Plíhala, Hutku. Taky si občas poslechnu Záviše, ten mi připadá neskutečně vtipný a je mistr v tom, jak použít vulgarismy, tak aby z boje vyšel jako vítěz a vůbec píseň nevyzněla významově blbě. Z nové generace nikoho neznám, byť věřím, že by bylo určitě co poslechnout, jenomže moji kamarádi mi posílají k poslechu metal a jeho barevné odnože a ani všechno nedokážu poslechnout, tak jak by si zasloužilo.Album zdobí nádherná grafika. Motiv použitý na obálce mi trochu připomíná „Disconnected“ od FATES WARNING, který je ovšem podstatně odlidštěnější. Jaká je vaše interpretace příslušné kresby a co ji spojuje s vaší hudbou?DESED: Když jsem ve Florencii na kresbu natrefil, tak mě okamžitě napadlo slovní spojení „aplaus pro dva“. Kresba mi evokuje lásku, takovou tu zamilovanou, kdy nemůžeš myslet na nic a nikoho jiného než svého partnera. A ty potápěčské brýle evokují samotný vztah a život, se vším tím dobrým i špatným. Autor kresby je fantom Blub. Nikdo neví, kdo to vlastně je. Ke kresbám se nevyjadřuje. Někdy prý řekl, že těmi kresbami přidává městu krásu – což teda můžu podepsat – a to je všechno. Oproti FATES WARNING mi AP2 přijde o kus pozitivnější, má v sobě víc naděje.Už jste si vyzkoušeli, jak APLAUS funguje živě? Je eventuelně něco v plánu?DESED: Zatím ne, momentálně pracujeme na nových písních a tři už máme hotové. Jakmile budeme mít hotových 4-5 písní, pojedeme opět do studia Šopa, kde jim dáme finální podobu. Pak budeme mít už dostatečný arzenál, abychom mohli mít alespoň hodinový koncertní set. Než půjdeme před lidi, budeme pilovat program a přemýšlet, jak jej udělat pro lidi zajímavý.Při poslechu jsem si po čase začal klást otázku, kam se vlastně můžete posunout? Budete spolupracovat i nadále a skládat další tvrdě folkové balady v onom dokonale přesvědčivém a vypointovaném modu, nebo se můžeme dočkat i překvapení? Teď mě napadá, umí Juno stejně brutálně vydrtit i elektriku?:-)DESED: Minimálně těch pět nových písni bude ještě v našem tradičním znění. Dáme je na běžné platformy k poslechu. Překvapení bych nevylučoval, velmi často se s Junem bavíme, jakým směrem můžeme jít. Juno hraje na elektriku s podobným fortelem, jako na akustiku. Jeden ze záměru průběhu těch sedmi let byl i osmistrunná kytara a zpěv. Dokonce proběhly i nějaké pokusy. Možná tento záměr někdy vyslyšíme, ale jak jsem psal, mnohem víc mě láka klavír.JUNO: Budeme i nadále skládat písně tak jednoduché, aby byly zapamatovatelné a vždy hratelné u táboráku či u kašny. Elektrickou kytaru vydrtím, mnoho toho bylo složeno na 8 strunnou kytaru, ale bez efektů a samplů nemá to nedává smysl a nejde ani o záměr AP2. Akustika, byť neodpustí ani tón, nabízí možnost perkusního hraní, zatímco s elektrikou veškeré beaty dlaní a palcem odpadají. Navíc nemám dostatek času na oba světy, proto jsem odložil elektriku a trsátko, alternative a selective picking a veškerý volný čas věnují pouze cvičení prstů. Bez pravidelného cvičení naše hudba na barytonovou kytaru není hratelná. Totiž hrát bez trsátka flamenco, klasický styl atd. na struny 18-76 bez pravidelného cvičení není možné. Odpor strun je tak obrovský. Historie se však neptá jak, ale jestli. Nevymlouvám se ani nechci zmíněnou náročnost stavět na odiv jako něco, co by posluchač měl vnímat, ale je to sakra dřina.Nejen ve „Valentýnovi“ mi Desedův projev připomíná dramaticky-hereckou dikci. Nezkoušel jsi někdy i divadlo (film) a lákalo by tě vůbec něco takového?DESED: Divadlo jsem nikdy nezkoušel a vlastně mě nikdy nic takového ani nenapadlo. Mě by lákalo být za kamerou a pracovat na hudebních klipech, o což se taky pokouším. Dělám to způsobem dítěte, které přišlo poprvé do cukrárny. Pracuji s radostí, zápalem a nadšením; k dokonalosti je ovšem velmi daleko.Debut APLAUS vyšel už před nějakým časem a nějaký čas už je natočen, jak se vám na něj dívá s odstupem? Mě tedy teď, po dvou měsících od recenze, znovu citelně zasáhl...DESED: Odstup ještě nemám, bude ještě chvíli trvat, než ho získám. Zatím mi album dělá dobře na oči i uši, doufám, že mu to vydrží. Dle reakcí, které zatím jsou, by si mělo vést dobře. Budu se opakovat, ale tohle album má u mě splněno tím, že vůbec vyšlo. Jsem za to velmi vděčný.JUNO: Jsem pyšný na každou píseň. Teď bych některý song zahrál třeba jinak, něco bych přidal atd., ale s takovým přístupem k hudbě by muzikant nikdy nic nedokončil. Učíme se a pokračujeme dál. Děkuji za rozhovor a každému posluchači, který si nás poslechl.http://www.crazydiamond.cz/burning_witches_the_dark_tower_recenze/2900http://www.crazydiamond.cz/burning_witches_the_dark_tower_recenze/2900janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vlastně je to stejné jako uvrcholového sportu. Do odvětví, která patřila dříve většinověmužské části populace, začíná fušovat stále více ženských,což sebou nese i možnost srovnávání, jak jim ta která činnostpadne a co pozoruhodného, vlastního a dosud neslyšeného, do nímohou se zpožděním mnohých dekád přinést. Švýcarské čarodějky BURNING WITCHES mohou být dnes leckým považovány za heavymetalovou senzaci, z mého pohledu jdevšak po hudební stránce o omšelý a nenápaditý prefabrikát,opírající se o celou řadu heavymetalových klišé z osmdesátýchlet a do detailu pilovanou image všech pěti aktérek, navíc přikrmovanou pohotovým a zručným PR. Víte co, vůbec mne nevadí, že holkyhrají heavymetalovou hudbu. Zvlášť pak v podobě, která bylaaktuální téměř před čtyřiceti lety a kterou jsem kdysi dávno miloval. Pěvecké a instrumentální schopnosti na to zjevně mají.Vadí mne zde nulová snaha po přísunu něčeho vlastního, jentrochu osobitého, co by u jejich jména připustilo alespoňnepatrnou zajímavost a nadstavbu. Ve srovnání s RIOT CITY, EVILINVADERS, AMBUSH, ENFORCER a několika dalšími tak tahle kapela určitě neobstojí.Mám za to, že mužských metalovýchkapel z osmdesátých let, které zněly jako současné valkýry zBURNING WITCHES, mohlo být kdysi počítáno na stovky (možná i tisíce). Mezinárodníformace sídlící ve Švýcarsku však dokazuje, že i s průměrnouskladatelskou vybaveností lze prorazit ve velkém, pakliže nechybísprávná manažerská práce, načasovaný marketing a opíraní seo věci, na které zjevně právě ti nenároční posluchači metalové hudby slyší. Z méhopohledu holkám prostě chybí nadprůměrně dobré songy, takžesolidně vypadat, působit do detailu metalově a hrát metal jako vroce 1985 na mne prostě v žádném případě nestačí. Mohu uznatdo detailu vypilovanou stylizaci, muzikantskou zručnost i slušnouhlasovou výbavu, ale nic nemůže zastínit fakt, že to, co se dějena novince „The Dark Tower“, je prostě pouze průměrné. Ústřední členka kapely, kytaristkaRomana Kalkhul, spolu s mentorem švýcarské pětice Schmierem zDESTRUCTION, tak prvoplánově kalkulují a sází všechno na jednukartu, a sice na kartu formy provedení, až musí být bystřejším jasné, že BURNING WITCHES prostě chybí závažnějšípodstata. Neříkám, že holandská zpěvačka Laura Guldemond nenípřesvědčivou frontmankou, právě naopak, až s ní začalo být okapele více slyšet, neboť charisma má, hlas rovněž, alerepertoáru prostě i tak cosi chybí. Hudba, kterou se BURNINGWITCHES prezentují, je zkrátka totálně prázdná a přežitá,což je především dokonale vydojenou metalovou formou, nad kteroupřeci nemůže žádný posluchačský fajnšmekr jásat.V aktuální sestavě se navíc nacházíi kytaristka Courtney Cox z THE IRON MAIDENS, která dočasněnahradila Larissu Ernst, jež stačila ještě nahrát právěaktuální materiál, aby se v současné době nacházela vradostném očekávání. Už jen fakt, že v průběhu trojnásobnéhoposlechu jejich nové desky jsem vždy spolehlivě ožil, až když přišlyna řadu v závěrečné bonusové části umístěné předělávky skladeb „ShotIn the Dark“ od OZZYHO OSBOURNEA a „I Wanna Be Somebody“ odW.A.S.P., svědčil o tom, že vlastní tvorbou mne tahle podezřelesestavená partička vůbec nezaujala. Jestliže jsem něco podobnéhoněmeckým WARLOCK kdysi dávno se vším všudy věřil, pak zde to nejde, neboť tady nacházím akorát ne až tak pevnou rekonstrukci všechheavymetalových póz a propriet. Rád bych hodnotil jinak, aleneznám důvod proč. Kvůli odrhovačkám typu „Renegade“? Nudnébaladě „Tomorrow“? Ne ne, tohle je zkrátka průměr se všímvšudy.http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest_2023_koncert_info/2886http://www.crazydiamond.cz/basinfirefest_2023_koncert_info/2886nobody@nothing.com (Info)LetošníBasinfirefest míří vysoko, headlineremjsouGHOST a VILLE VALO!Loňskýročník Basinfirefestu dodržel, co pořadatelé při jeho obnovenív roce 2019 slibovali. Nový koncept s větším množstvímzahraničních kapel. Letos na soupisku dostali exkluzivníhoheadlinera, jakého asi čekal málokdo. Držitele Grammy a jednu znejžádanějších kapel posledních let GHOST,a nyní do line-upu přidávají na scénu navrátilého frontmanaHIM - VILLEVALO. Exkluzivníheadliner GHOSTa zároveň největší kapela v historii festivalu, pro níž se načtvrteční večer připravuje scéna, jakou Západní Čechyneviděly, bude luciferova kometa ze Švédska, která na festivaluodehraje jediný koncert v České republice pro rok 2023. PapaEmeritus a jeho skupina bezejmenných ghúlů do světa hudby znovuvnesli opojnou auru tajemství a okultní mystiky spolu s hudbou, vekteré se rafinovaně snoubí tvrdost a skandinávská hitovost sočarovávající melodikou. Staňte se svědky zážitku, kterýmédia označují za „euforickou podívanou“ (Rolling Stone) nebo„novou generaci hvězd arén“ (The Wall Street Journal). GHOSTpatří na rockový trůn a mezi ty absolutně největší skupinysoučasnosti. GHOSTjako headliner festivalu vystoupí ve čtvrtek večer, ale významnáhudební událost se uskuteční i v sobotu. Vhistorii alternativního rocku 21. století je jen málo umělců,kteří by vrhali větší stín než finský průkopník love metaluVILLEVALO.Jeho kapela HIM patřila k nejikoničtějším a nejsvéráznějšímtohoto tisíciletí a zanechala nesmazatelnou stopu v zástupufanoušků po celém světě. Nyní,po pár letech, když si VV vylízal rány, je jeden znejvýraznějších a nejzajímavějších hlasů moderního rockuzpět. Jeho návratová deska má nadčasové písně i baladičnostse závanem růží i pekelné síry a je jeho skutečnýmznovuzrozením i zmrtvýchvstání, které ho dovede až do Poříčína Basinfire.Mezidalší hvězdy festivalu patří australská hardrock mašinaAIRBOURNE,veteráni a průkopníci crossoveru CLAWFINGER,gothenburgské ikony a spoluzakladatelé melo-deathu DARKTRANQUILLITY,mladá pětice a kapela čítající syny slavných SlipKnot VENDED,či nezastavitelná smršť energie s unikátním zvukem rebelie, kdese mísí hardcore-punk, rap, nu-metal a elektronika FEVER333. Dáleelektro-industrial projekt PAINPetera Tägtrena (Hypocrisy), který se zpěvákem Rammstein rozjeljeho bočák Lindemann, další ze synonym devadesátek PRO-PAIN,dojde ale i na zpestření v podobě středověké folk/darkwavehudby s moderními vlivy. Tu představí FAUN.V sestavě je též jedna z nejvýraznějších metalových kapelPARADISELOST,jejichž hudba definovala gotický subžánr metalu, progové hvězdyHAKENči duo thrasherů FLOTSAMAND JETSAMz USA a němečtí klasici TANKARD,kteří ve Spáleném Poříčí budou slavit 40. výročí od svéhovzniku. Basinfirefestje čtyřdenní festival a koná se ve dnech 22. - 25. června veSpáleném Poříčí na úpatí pohoří Brd vzdáleném 20 km odPlzně. V programu je pro fanoušky přichystáno přes 50 kapel a vprodeji jsou i denní vstupenky vč. speciální edice denníchlístků pro dvě osoby za bezkonkurenčně nejnižší cenu!Posledníkapely v line-upu Basinfirefestu jsou HEIDEVOLK, HÄMATOM nebo REDZEDDoBasinfirefestu zbývá něco přes dva měsíce, takže nastal časjeho sestavu uzavřít. Že letošními headlinery jsou GHOST,VILLEVALO,AIRBOURNE,CLAWFINGER,DARKTRANQUILLITY,PAINnebo PARADISELOST jeznámo, ale pár kapel na soupisce ještě chybělo. S aktuálnímisedmi novými kapelami - HEIDEVOLK,HÄMATOM,REDZED,END, UNITY-TX,SEVERALSaFATAMORGANA -je line-up BASINFIREFESTU 2023 kompletní. Meziseptet nováčků patří duem čistých mužských vokálů ajedinečných melodií okamžitě rozpoznatelní nizozemštífolk/pagan metalisté HEIDEVOLK,kteří osobitě spojují vikingské sbory a metal do písní silněinspirovaných přírodou i historií nejen jejich domoviny, ale téžgermánskou mytologií, nebo HÄMATOM.Ti se v tuzemsku skamarádili s DYMYTRY a dovezou na poříčskoulouku obklopenou lesy spojení industriálně laděného metalu selektronickou hudbou, kterou před lety na albu „Herzeleid“definovali jejich sousedi RAMMSTEIN. Sindustriálními rovinami si trochu pohrává i „metalový“rapper REDZED,nejposlouchanější český umělec na Spotify s více než 1,5 mil.posluchačů. Jeho hudba využívá tvrdé kytary, kdy v těchtozpěvem lehce připomíná ikonického OZZYho, ale ještě blíže mák interpretům jako GHOSTMANE, kde se podmanivý rap mísí sindustrialem, alternative t/rapem i metalem. Rapale na Basinu uslyšíte nejen u REDZEDa, CLAWFINGER nebo FEVER 333,ale též u UNITY-TXz Dallasu. Jejich hardcore o nepřeslechnutelný rapový výrazzpěváka se odmítá podřídit žánrovým normám a údernéhardcore breakdowny plní temnou duší grunge a hiphopovou energií,které dohromady překračují hudební hranice. Ty překračují izběsilí all star hardcoristé END,v jejichž řadách jsou současní i bývalí členové FIT FOR ANAUTOPSY, COUNTERPARTS, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, MISERY SIGNALS ad.Jde o brutálnía destruktivní mix technicky precizního grind vichru, nervníchhardcore skřípaček a zatěžkané riffáže, který z nich dělákoncertní jistotu.Posledníminovými jmény jsou SEVERALSa FATAMORGANAz Plzně. Moderňáci SEVERALS se neustále snaží posouvat dopředua jejich progresivnímetalcore s prvky djentu si zakládá na propracované světelnéshow v doprovodu kvalitního zvuku. Pamětníky potěší lokálnímetalová legenda FATAMORGANA, kterou okolo r. 1984 zakládal Šakal z TÖRR a která vdobě komunismu měla zakázánu činnost. Vzhledemk roku založení je zřejmé, že hudebně šlo o heavy metalu,později ale došlo k okultním, black a thrashovým inspiracím,které v jejich hudbě doplněné o horror show zůstaly dodnes. BASINFIREFESTje čtyřdenní festival, kde odehraje na 50 kapel. Koná se vtermínu 22. - 25. 6. ve Spáleném Poříčí na okraji Brdvzdálených 20 km od Plzně. Vprodeji jsou i denní vstupenky vč. speciální edice pro dvě osobyza bezkonkurenčně nízkou cenu 2 tisíc, takže se na Basin dázajet doslova jen na otočku. Kapely po dnech a detailní programočekávejte brzy.Vstupenky(i denní):https://basin.cz/FBevent:https://fb.me/e/4T6YUkdoPLine-up2023:Airbourne, Butcher Babies, Catastrofy, Cerebral Extinction,Clawfinger, Dance With The Dead, Dark Gamballe, Dark Tranquillity,Driák, Decapitated, Dust Bolt, End, Fata Morgana, Faun, Fever 333,Flotsam and Jetsam, Frozen Poppyhead, Gaerea, Ghost, Godless Truth,Haken, Hämatom, Heidevolk, Jungle Rot, Knife, Laid To Waste,Mallephyr, Pain, Paradise Lost, Pestilence, Pro-Pain, Redzed,Riverside, S.D.I., Severals, SpiritWorld, Sunset Trail, Tankard, TheFialky, The Raven Age, UnityTX, Urne, Vektor, Vended, Vomitory, VV.http://www.crazydiamond.cz/grave_pleasures_plagueboys_recenze/2896http://www.crazydiamond.cz/grave_pleasures_plagueboys_recenze/2896janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Novinka „Plagueboys“ od post-punkových GRAVE PLEASURES je pro mne zjevením, neboť se zde finská kapela po dvou nadějných albech konečně trefila do černého i po stránce zlepšeného vkusu apropo minimalizace kýče. S britských frontmanem Matem McNerneym ve svém středu se tentokrát dokázali seveřané výrazově vymanit z goth-metalového prostředí a působí více autenticky. Snad jako kdyby onu temnou vlnu post-punkového žánru na počátku osmdesátých let opravdu zažili. Novému materiálu nechybí uhrančivost a potřebná výrazová erudice, stejně jako chytlavé momenty magnetizující vaše smysly souhrou afektovaného zpěvu s instrumentací charakterizovanou tklivými kytarovými tóny, přímočarými beaty a dokresy keyboardů. Z mého pohledu je tak ve srovnání s prvními dvěma alby, konkrétně s „Dreamcrash“ z roku 2015 a o dva roky mladším zápisem „Motherblood“, novinka prostě jednoznačným zlepšením. V podstatě zde čelíme záplavě nočních hitů, kde McNerney vzdychá ne nepodobně Brettu Andersonovi ze SUEDE.Kapela GRAVE PLEASURES vznikla v roce 2013 na troskách nadějných BEASTMILK. Tahle snaživá parta však neměla dlouhého trvání a v poslední fázi své existence spolupracovala s hudebníky nezávislé scény v zámoří a realizovala tak EP „Use Your Deluge“ a krátce na to i plnohodnotný debut „Climax“ (to vše pod patronací Kurta Balloua a lidí motajících se kolem kapely CONVERGE), jež solidně zarezonovaly. BEASTMILK měli solidně nakročeno a patřili k velkým příslibům severské scény zpřed deseti let. Chvíli to vypadalo, že se hudebníci po americké anabázi uchytí u Columbia Records, ale nakonec Finy čekala personální rošáda a změna názvu. Dnes jsou GRAVE PLEASURES stájovou kapelou Century Media, ale svým žánrovým zaměřením ne zcela zapadají do ranku metalové či jakkoliv jinak agresivní hudby, kterou tohle vydavatelství upřednostňuje. Jejich skladby totiž dokáží magnetizovat a svou tesknou náladou a feelingem naplněným požitkářstvím mají šanci oslovit nemalé množství mládeže ujíždějící na gotických proprietách, aniž by však působily prvoplánově, či jakkoliv hloupě a zkratkovitě.Co je podstatné napsat, hudba GRAVE PLEASURES není jen nějakou bezduchou pózou, ale má opravdový potenciál zalíbit se trvale. Vlastní totiž dobré skladby. Vibrace co z nich vycházejí jsou tudíž zatraceně živé a horoucí, stejně jako schopnost kapely přinést do svého světa pocitové podněty od JOY DIVISION, NEW ORDER, SIOUXSIE AND THE BANSHEES, THE BIRTHDAY PARTY či THE CURE. Na rozdíl od většiny ostatních finských kapel není jejich původ absolutně rozpoznatelný. Naopak bych řekl, že se kvintet snaží působit co nejvíce jako anglický band, čemuž dopomáhá artikulace a celkový způsob projevu právě Mata McNerneye. Možná překvapím s vlastním dojmem, že pokud bych měl ke GRAVE PLEASURES přiřadit jednu kapelu, jedno jediné jméno, které s nimi zvukově souvisí, uvedl bych naše, dnes již dvanáct let neexistující SUNSHINE.Když GRAVE PLEASURES s půlročním předstihem postupně vypouštěli první singlové vlaštovky, byla na nich jasně rozpoznatelná stylová potence a atraktivita pro jistý okruh rockového posluchačstva a návštěvníků temných klubů. Ať už šlo o skvělé goth hymny „Society Of Spectres“, „Heart Like a Slaughterhouse“ s okultní magií, sexuální symbolikou a osudovým aroma ve svém nitru, nebo nepatrně povrchnější píseň „High On Annihilation“, jež dokázala současníkovi přiblížit někdejší lesk devadesátkového britpopu, vždy se jednalo o znamenitý kousek. Pod kotlem to počátkem jara každopádně začalo vřít, až jsem měl po chvíli jasno, jaká nahrávka je dnes adeptem na největší překvapení roku. A vůbec mne nezajímalo, že příslušnost u Century Media opravdu nahrává tendenci, kdy se kapela soustředí na průlom především na německém hudebním trhu. Po poslechu celé desky mohu sice říci, že má očekávání byla lehce vyšší než konečný výsledek, což bylo způsobeno právě výborným trimvirátem singlů, ale ani zbytek této desetiskladbové kolekce není rozhodně špatný. Nicméně další skutečně velké fláky srovnatelné s klipovkami už se na albu nenacházejí. Jsou zde slušné písně, ale kromě výše uvedené trojice působí deska vlastně vyrovnaně – tudíž od úvodní „Desintegration Girl“ po závěrečnou „Tears On the Camera Lens“ se prakticky brodíme pošmourným, útrpně novo-romantickým a, co se osmdesátkového feelingu týče, velmi autentickým terénem, který musí každému příznivci svými post-punkovými panoramaty zalahodit – viz třeba další (a snad asi při troše dobré vůle) fatální hitík do série GRAVE PLEASURES roku 2023, nacházející se zde pod názvem „Imminent Collapse“. O hitové post-punkové album s neotřelým kouzlem se jedná každopádně, dle mého bomba roku však měla udeřit ještě o něco silněji. Skvělé je zjištění, že už si, díky uchopení aktuáních písní, zřejmě nikdy nebudu myslet, že GRAVE PLEASURES jsou německá kapela.http://www.crazydiamond.cz/holy_moses_finished_with_the_dogs_recenze/2897http://www.crazydiamond.cz/holy_moses_finished_with_the_dogs_recenze/2897janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na vcelku solidním, avšak nikterak výjimečném debutu „Queen OfSiam“ z roku 1986 působila kapela ze západoněmeckých Cách prostě jenjako méně ambiciózní souputník všech drásavých úderek, které tehdy na hektickybující kontinentální metalové scéně posouvaly hranice možného (BATHORY, KREATOR,DESTRUCTION, CELTIC FROST…), to se však mělo o rok později změnit s jejich druhým albem. V časechprvní desky totiž opanovala zvuk HOLY MOSES určitá nedbalost. Jakoby se kapela, založená již roku 1981 a celých šest let aktivně působící v metalovém undergroundu, prostřednictvím své prvotiny stále chtělavypořádat s odkazem a vlivy VENOM a NWOBHM. Tehdy by se zřejmě nikdo nenadál, ženásledující albový zápis onu těžkopádnost odstřelí silou rozzuřeného vojenskéhokomanda a od HOLY MOSES fanoušek brzy dostane materiál, který bude znít mnohem moderněji a na řadu let dopředu bude patřit k tomu nejlepšímu thrashmetalovému běsnění.Navíc, když se na něm nachází ženský vokál do té doby neslýchaného typu.   Album „Finished With The Dogs“ z roku 1987 kapele dokonalenapravilo reputaci a postavilo HOLY MOSES do zcela nového světla. Nemilosrdné aneovladatelné dílo nakonec zůstalo tvůrčím vrcholem této kapely po celádesetiletí až do dnes. Od začátku do konce se tohle půlhodinové album prezentovalo krutýmthrashovým řáděním, navíc provedeným s precizností, energií a pořádnou dávkou agrese. Šakalí vokál Sabiny Classen zde konečně získal na autenticitě, neurvalosti, zvláštní pomatenecké bolestnosti a neskutečné živelnosti.Za to tehdejší šéf celé sebranky, její manžel Andy Classen, se prakticky přes noc proměnil v absolutníšpičku v rámci rychlého riffování.  Rozebereme si tedy všechny jednotlivosti, které utvářejí nejlepší dílo HOLY MOSES. Začněme třeba SabinouClassen, která zde zní, jakoby ve studiu v průběhu nahrávání podstupovalanejrůznější druhy důmyslného mučení. Její výkon totiž hraničí s naprostýmšílenstvím a ukrývá v sobě velkou porci niterných emocí. Dynamika jednotlivýchsongů je omračující a vedle Sabiny zde došlo i k velkému pokroku rovněž uAndyho. Proud riffových figur v rámci tříminutových songů bylnezastavitelný. Taktřeba nejznámější flák celé sady „Current Of Death“ platí za maniakální hymnus plný nesmlouvavýchriffů, neuvěřitelné rychlosti a animálních vokálů, v refrénu navícdoplňovaných o náznak melodického chorálu v podobě legendárního „o-ho-ho-o“.Song, považovaný snad za jediný hit HOLY MOSES v rámci jejich kariéry, má iv rovině lyriky nadčasový potenciál, neboť vypovídá o nesmyslnosti válek ao zvůli těch, kdo o něčem takovém rozhodují a posílají lidi na smrt. Snad ještě extrémní thrashová polka „Corroded Dreams“ zde dokáže vybudit obdobnou posedlost headbangingem. Texty jsou sice úsporné, ale plné emocemi nabytých obrazů adějství. Jaké je to přežívat v blízkosti psychopata a násilného člověkavypovídá ve strhujícím tempu rubanice „Criminal Assault“, zatímco hned úvodní a neménně divoký song „Finished With TheDogs“ vyobrazuje, s pomocí štěkavých vícehlasých backvokálů, pocity člověka zažívajícího noční můru, kdy se náhle objevuje v podzemní komnatě plné stovek rozzuřených psů. Příchuť krvelačného masakrumá i „In the Slaughterhouse“. Všechny tyto songy skvěle prohání velmi dynamickébicí mladého Uliho Kusche, který zde podává skutečně mimořádný výkon a vykročuje tak sebejistě k budoucí zajímavé kariéře. Z celku,který je jinak veden ve zběsilých tempech, se svou strukturou trochu vyjímádelší a pozvolnější song „Fortress Of Desperation“, vypovídající o potřebě silnévůle a nutnosti nikdy se nevzdát, zkrátka o síle lidí čelících stabilněstresovým a život ohrožujícím situacím. Naproti tomu „Six Fat Women“ je poměrněúsečně odeřvaná srandička, letmo vykreslující takové malé líné nenucené setkánís houfem plážové obezity. Přímočarý hardcore/punkový náboj má však v sobě ivyřvávačka „Life´s Destroyer“.  Podobný proud rozhořčenosti strhává i píseň „Rest In Pain“ a to z pozvolnějšího vlažného tempa do kruté bouře s divokou kadencí slov. Celé album zakončuje protiválečná „Military Service“, kde slyšíme zárodky pozdějšího techno-thrashového dovádění. Na „Finished With The Dogs“ si opravdu cením celkového spádualba, jeho drsnosti, ale rovněž naprosto lehkého souznění všech jednotlivostí,které jej utvářejí. V rámci diskografie HOLY MOSES má deska konkurencisnad jen v následném, o něco techničtějším thrashovém přemítání „The New MachineOf Liechtenstein“ z roku 1989, neboť „World Chaos“ (1990) přeci jen více kombinovalo thrashový riffoběh s krátkými a úsečnými hardcore momenty, připomínajícími třeba D.R.I., a další deska „Terminal Terror“ (1991) nabídla, mimo většího vokálního příklonu k deathu, jen pramálo skladatelsky překvapivého. Každopádně právě na „Finished With the Dogs“ se tahle old-school thrashová úderka s první chroptící ženouza mikrofonem dotkla svého stropu. Zde byli HOLY MOSES v plné síle a na vrcholu.http://www.crazydiamond.cz/floor_jansen_paragon_recenze/2899http://www.crazydiamond.cz/floor_jansen_paragon_recenze/2899hackl@volny.cz (Pekárek)Víc jak dvě dekády strávené zpíváním s metalisty v prostředí metalových manýr prostě muselo skončit natočením popového alba.:-) Holandská pěvecká hvězda Floor Jansen svou covidovou „dovolenou“ pojala de facto terapeuticky. Asi by nebyl problém oslovit pár zkušených „symfoniků“ a připravit úspěšnou desku, která by ve tvářích fanoušků NIGHTWISH vyvolala spokojené úsměvy, zatímco v případě Tuomase ten křivý.:-) Floor však měla evidentně jinou ambici. Natočit smysluplný sólový počin, na kterém by zúročila svůj, po dlouhou dobu jen pronajímaný, pěvecký potenciál a představila sebe samu jako silnou zralou ženu. Inteligentní poprockové schéma tedy znamenalo jasnou volbu. Rekvizity spjaté s domovskou kapelou skončily dočasně na půdě.:-)Popravdě, netuším, jaká poloha by jí slušela ještě lépe, možná country pop/rock, možná melodičtější folk. Alternativa? Některé prchavé momenty ze sólového debutu „Paragon“ naznačují, že by nemusela šlápnout vedle ani v této oblasti. Jen by se musel najít ten správný producent, který by mocně vyklenutý oblouk jejího hlasu přetransformoval v odlišnou kvalitu. Uvedenou cestou se ovšem nešlo. Zvítězil přístup spíše konzervativnější, přestože ve druhé polovině alba lze narazit i na progresivnější chvíle. Hlas se neohýbal neznámými směry, pouze se nechal ve svých tradičních polohách vykvést. Sama Floor k tomu pro webovou mutaci Metal Hammeru uvedla následující: „Od začátku jsem toužila najít zvuk, který mi přesně sedí, nikoli něco utkaného kolem mě. Nemálo času během pandemie mě tudíž stálo samotné hledání onoho ideálního zvuku metodou pokus-omyl. Deset let jsem nic takového nezkoušela, a navíc vedle někoho jako Tuomas ztrácí člověk sebevědomí. Říkám si, co mohu nabídnout? Musela jsem si zvolit vlastní cestu, přijmout fakt, že jsem limitována a že mám odlišnou představu.“ V osobě producenta a zároveň spoluautora Gordona Groothedde získala zdatného pomocníka. Nejde přitom o žádného nováčka. Dotyčný se popem zabývá dlouhodobě a jako producent pomáhal s jeho zakomponováním též na poslední desku AFTER FOREVER, se kterými si Floor svého času vydobyla renomé, které po REVAMP vyústilo až k jejímu nástupu do enormně populárních NIGHTWISH.Na „Paragon“ se proto hledají nedokonalosti jen velmi těžce. Vycizelovaný, byť syntetický zvuk, bohaté aranžmá, stoprocentní instrumentální výkony, dominantní hlas a vkusné, nepřeslazené texty. V podstatě jde o příjemný popový oldschool s přesahem do AOR bez nadměrného koketování s produkcí Frontiers a dalších. K ní se po většinu příjemně krátké hrací doby příliš nesklouzavá, čemuž pomáhají i některé moderněji pojaté vokální linky či podkresy. Vše působí chytře a vychytaně. Úvod zní dokonce velkolepě. Bohužel po čtvrté, páté skladbě pomalu docházejí hity a Floor začíná být tak nějak příliš. Perfektní technika a nasazení nedokáží tlumit vkrádající se úvahy o tom, že produkčně protežovanému a bezpochyby krásnému hlasu chybí v některých písních více střídmosti a také zajímavější barva nebo charisma, které by při absenci hitů mířících přímo „na komoru“ byly schopné podobnou hudbu více zatraktivnit. Gordon pomohl s komponováním, nahrál většinu nástrojů, vše náležitě zaranžoval a smíchal, nicméně v tom hlavním nepatrně selhal. Nedokázal totiž materiál posunout na úroveň, která by ho činila něčím výjimečným či alespoň od začátku do konce vyrovnaným. Přesto lze hovořit o zdařilé kolekci, na které sdílí skutečně silná osobnost (žena) příjemné, občas i dojímavé melodie.První dvě skladby, „My Paragon“, „Daydream“, jsou výborné. Strhující úvod s ukázkově rozpracovanými melodickým motivy bavícími po celou stopáž. Předčasný vrchol přichází s „Invincible“ a na ni chytře navazující baladou „Hope“. „Invincible“, skladba věnovaná zraněným válečným veteránům, chytá mocně za srdce. Úžasné, nicméně stále navýsost funkční rockové klišé. Do necelých třech minut se vešlo naprosto vše. Ani zručnému skladateli typu Tobiase Sammeta se na poslední desce nic takového nepovedlo. „Už jsi prošel peklem, teď jsi na cestě zpět, jsi neporazitelný,“ vzkazuje veteránům Floor, když popisuje leitmotiv zmíněné písně a dle mého názoru i celé desky. Tím se jeví být vnitřní síla a vůle žít navzdory všem možným protivenstvím. Jímavá krása s nenápadným ostnem smutku nejen pro boomery.:-) V obdobném duchu se pokračuje i na akustické „Hope“. Využité prostředky zde naprosto korespondují s křehkostí zvoleného tématu. Krátké rozjímání ukončuje další rockovější pecka „Come Full Circle“. Zadumaná „Storm“ působí již trochu přepáleně. Stejně jako v následující „Me Without You“ je zde až do krajnosti přepínán kontrast decentních popových partií, dokreslených občasnými samply, s enormně vypjatým hlasem, mohutně podporovaným kdečím, včetně navrstvených sborů a symfo podmazů. V případě „Calm“ mi takový přístup už začíná vadit, přestože se stále jedná o víc než slušný písňový standard. Situace se příliš nelepší ani v závěru. Před mocně gradující „Fire“ měl prostě explodovat jeden pořádný hit.Teď nevím, možná by Floor zmíněný Frontiers sound na peterikovské bázi nakonec slušel o chlup více. Experimentálněji laděný materiál a subtilnější práce s hlasem by však mohly přinést ještě zajímavější výsledek. Posledně uvedená cesta každopádně v plánu nebyla. Žádný z uvedených postřehů ovšem nic nemění na faktu, že „Paragon“ je velmi dobrá písničková deska „od srdce“, na které Floor adekvátně, byť trochu předvídatelně září. Tak se to dělá, Tuomasi!:-)P. S. Držím Ti palce, Floor!http://www.crazydiamond.cz/hrabe_monte_crazy_brno_melodka_2kvetna2023_koncert/2898http://www.crazydiamond.cz/hrabe_monte_crazy_brno_melodka_2kvetna2023_koncert/2898nobody@nothing.com (Honza H.)V říjnu loňského roku bylo na těchto stránkách vychváleno stále aktuální dílo nadějné kapely z Nového Města na Moravě HRABĚ MONTE CRAZY – „Meziplanetární brouk“. Že mladíci umí i naživo a nejsou jen studiovou kapelou, již v minulosti prokázali, např. v roce 2020, kdy zvítězili ve Skutečné lize, soutěži kapel v živém hraní. Jak se ale na jejich živé prezentaci a podobě avizovaných nových skladeb projeví výměna kytaristy, bylo doposud nezodpovězenou otázkou. Pro odpověď na ni jsem proto vyrazil na (bohužel se stěhující) brněnskou Melodku, na první vystoupení Hrabat v nové sestavě.Pro rozehřátí publika si kluci pozvali tříčlenné combo NOISE COMPLAINT, které si se svým psychedelickým rockem jakoby odskočilo z Woodstocku, aby odprezentovalo částečně vlastní, částečně převzatý repertoár. Na rozjezd fajn, byť přihlížejících bylo poskrovnu, ostatně jak už to na vystoupeních podobně mladých, neznámých, byť hudebně zajímavých kapel bývá – přítelkyně, sem tam nějací spolužáci a členové ostatních přítomných kapel. To vždycky nějakých 20 – 30 lidí dohromady dá. Na základě zkušeností s obdobnými koncerty jsem tedy ani nečekal, že by se publikum čekající na „hlavní hvězdy“ večera nějak zásadně rozrostlo. Spíše jsem měl obavy opačného rázu – shora zmínění spolužáci a přítelkyně se zpravidla po vystoupení „těch svých“ rozprchávají. O to víc jsem byl potěšen, že došlo k opaku a hlouček přihlížejících se rozrostl mj. o rodičovský dohled:-) a početné (dívčí!) publikum čítající něco mezi 50 – 60 hlavami, což byla na daný typ akce více než slušná kulisa.Krátce po půl desáté tedy došlo na očekávané. Kapela se ihned zkraje rozhodla na nic nečekat a nátlakovou hrou se spolehlivou a pestrou rytmikou v podobě skladby „Vítej!“ dala přihlížejícím na srozuměnou, že na plichtu se dneska večer hrát rozhodně nebude. Zvuk byl od počátku razantní, všechny nástroje ale zároveň dostatečně čitelné, rozhodčí v podobě zvukaře prostě pískal rovinu.:-) Následující položky ze zatím posledního alba v podobě skladeb „Svatí a zkamenělí“, „Samopal“ a „Svitky pana krále“ vytvořily klukům před soupeřem dostatečný náskok a já byl pouze zvědav, jestli se bude dohrávat na údržbu, či zda bude útočná smršť pokračovat. K mému potěšení došlo na druhou variantu. Kapela totiž následně podladila a pustila se do třech nových skladeb („Deformace“, „Zbytečná láska“ a „Monstrum“), které jsou delší a komplexnější. Je v nich také více (dvojitých) kytar, díky čemuž se jejich vyznění stává tvrdším. Dostatek nosných melodických nápadů a chytlavých momentů zůstává naštěstí zachován. Velice se mně zalíbilo střídání nálad u novinkové „Zbytečné lásky“ – chvíli jsem měl pocit, jako kdybych slyšel vyhrávky z rootovského „Zjevení“ (což prosím berte s velikou nadsázkou), aby na mě vzápětí dýchla typická opethovská dvojkytarová vybrnkávačka.Po třech nových skladbách došlo ve zbylé části koncertu už jen na „prověřenou“ klasiku – kapela zvolnila „Baladou“ z posledního alba, načež zpěvák Pavel Mareček odložil kytaru, aby zazněly 3 šlehy z debutového alba „Smrt muzice“, jmenovitě „Hlína“, publikem nejočekávanější skladba večera „Perfektní bolest“, uvedená gilmourovským sólem nového kytaristy Petra Smetany, a na závěr eponymní „Smrt muzice“. Ale to ještě nebyl konec – publikum si razantně řeklo o přídavky, kterými byly opět skladby z „Meziplanetárního brouka“, konkrétně „Igor“ a klávesistou Markem Peňázem odezpívaná (zřejmě autobiografická:-)) „Tajemný a mocný mág“.A jaká je tedy odpověď na otázku položenou v úvodu? Nový kytarista Hrabatům očividně prospívá, svou zručností jim rozšířil výrazové a instrumentální možnosti. Se zbytkem kapely je již perfektně sehraný, v nových skladbách přibylo více kytarových sól a vyhrávek, beze změn v aranžmá však nezůstaly ani starší skladby, které byly rovněž obohaceny novými kytarovými linkami. Kapela hrát opravdu umí. To co zní na jejich nahrávkách, s přehledem zvládá i naživo. Za poslední léta jsem je viděl již potřetí, a mohu tak místopřísežně prohlásit, že jejich koncertní prezentace dlouhodobě dosahuje velmi vysoké úrovně a že se vyplatí na ně zajít. Jejich hudba se při své eklektičnosti a komplexnosti z nějakého, mně záhadného důvodu, očividně líbí i mladému dívčímu publiku (okolo 20 let), což věřím, že je způsobeno zejména chytlavými melodiemi a českými texty podávanými s nadsázkou a sebeironií (anebo se holky jen chodí dívat na mladé pohledné kluky:-)).HRABĚ MONTE CRAZY mají obrovský potenciál, jestli jej však kluci využijí nebo se jako doposud budou hudbou spíše jenom bavit (což je naprosto v pořádku!), je jen a jen na nich. Osobně bych uvítal, kdyby kluci více zapracovali na sebeprezentaci a rozšířili svoji koncertní činnost. Byla by totiž škoda ochudit nás hudbymilovné o poslech takto kvalitní muziky.http://www.crazydiamond.cz/gamma_ray_land_of_the_free_recenze/2895http://www.crazydiamond.cz/gamma_ray_land_of_the_free_recenze/2895nobody@nothing.com (posejdon)Čtvrtá studiovka GAMMA RAY je, kdyžne rovnou nejlepší, tak rozhodně nejdůležitější deskou tétoněmecké formace a peckou mezi oči malověrným fanouškům, kteříuž ani nedoufali, že by se Hansen vrátil na plný úvazek do jemudobře známých vod melody metalu. Po úvodní sérii vysocenadprůměrných, ale vlastní tvář spíše hledajících albspatřila roku 1995 světlo světa „Země svobody“, která platíza jednu z nejlepších nahrávek, které kdy vznikly na polimetalové muziky, a která odstartovala tu část kariéry GAMMA RAY,kterou mám nejraději. Název byl, i vzhledem k hudebnímu dění, naprosto trefně zvolený, protože to, co si pánové na descedovolili, platí za naprosto svobodné a uvolněné umění té nejvyššíkvality, které je prosté jakéhokoli opakování (nebo nedejboževykrádání). Nalezneme zde úplně všechny podstatné ingredience,včetně správného poměru koření v podobě hostujícíchmuzikantů, všemožných aranžérských parádiček a velmibohatého a přesto silného a jasného zvuku. Ostatně, ten má mít každýhudební klenot, kterým „Land Of The Free“ bez debat je. Alehezky popořadě. Poté, co kapelu opustil zpěvák Ralf Scheepers,ujmul se tohoto zásadního postu sám Kai Hansen a přesto, že Ralfbyl zpěvákem famózním, pro budoucnost to bylo dobré rozhodnutí.Kaiův nezaměnitelný krákoravý hlas se tedy stal poznávacím znamenímnové tváře GAMMA RAY a spolu s tím se Hansen vrátil k tomu,co umí podle mě nejlépe a sice ultra melodickému a ultra rychlémuspeed metalu. Čtveřice muzikantů zůstala bez dalších změn a odprvních tónů bylo poznat, že sehraný kvartet šlape. Nové (dnesuž klasické) bezvadné logo s neméně skvělým obalem jejichsnaze nasadily korunu a show mohla začít. Úvodní opus „Rebellion InDreamland“ jde ve stopách toho nejlepšího z „Heal Me“ nebo„Heading For Tomorrow“ a jde o další důkaz toho, že dlouhémnohovrstevné věci kytarový mág Hansen sype z rukávu bezzaváhání. Krátký průlet deskou pokračuje mou nejoblíbenější písní.Vysokorychlostní chuťovka „Men On A Mission“ přes sborovérefrény, dokonalé sólo a „operetní queenovskou“ vsuvku (které má Kai Hansen velmi rád, a já s ním tuto lásku rádsdílím) graduje až k neméně rychlému a melodickému outru„Fairytale“, které je skvělým zákuskem. Těchto bonbonků vpodobě kratičkých doher písniček je na desce ostatně více avšechny stojí za to. Zajímavostí pak je, že refrén z „mužena misi“ uslyšíme o rok později znovu v ploužáku „Miracle“na EP „Silent Miracles“, kde se mu úspěšně daří balancovatna hranici kýče a skutečné nádhery. Skladby „All Of TheDamned“, „Gods Of Deliverance“ a „Salvation´s Calling“ jsoujedna vedle druhé rychlé sypačky, které všechny snesou tanejpřísnější měřítka pro kvalitní práci. Každá je jiná,přesto všechny spojují základní stavební kameny. Rychlost, sílaa melodie. Osobně z nich mám nejraději třetí zmiňovanou, kteráby se díky své dravosti neztratila ani na debutu HELLOWEEN a kteránení výjimečně prací zrzavého mistra šesti strun, ale dílemJana Rubacha (který se na rozdíl od předchozího „Insanity AndGenius“ nebojí i občasného sóla a jeho nástroj je celkověvýraznější a dostává více prostoru, což je rozhodně dalšíplusový bod „Land Of The Free“). Rubach napsal hudbu i kzávěrečné „Afterlife“. A je to v pravém smyslu slova morda.Neměl jsem tenkrát jako mladík tušení, že je věnovanázesnulému kamarádovi, přesto na mně už od prvních sekunddolehla její tíživá nálada, která ji provází. Tato velmitemná a těžce stravitelná záležitost, která opravdu bolí naprvní poslech, je vskutku upřímnou vzpomínkou na IngoSchwichtenberga (ex-HELLOWEEN), na jehož odkaz se dodnes odvolávajímnozí metaloví tlučmistři. Nevím, zda je to tím, že si KaiHansen na druhé (po „Walls Of Jericho“) jím odzpívané nahrávcetolik nevěřil, ale příjemným kosmetickým vyhlazením na „LandOf The Free“ byla častá pěvecká výpomoc prakticky ve všechskladbách. Pozvání dostal kamarád Hansi Kürsch z BLIND GUARDIANa mně neznámí Axel Naschke a Catharina Boutari. Největšímpřekvapením a tím pravým vyvrcholením pak byla návštěvastarého známého Michaela Kiskeho. Ten vypomohl v dnes jižlegendární titulní skladbě, která je, jen tak mimochodem, jednouz nejlepších věcí, které vznikly u GAMMA RAY a v rankumelodického metalu vůbec. Kiske sám pak odzpíval „Time To BreakFree“, která je velmi příjemným závanem vzpomínek naHELLOWEEN, samozřejmě v patřičném Gamma střihu a jedinýmuvolněním z jinak přísně metalových otěží. Na „Land Of TheFree“ nalezneme totiž kromě výše zmíněné Kiskeho pohodičkya poněkud rozporuplného ploužáku „Farewell“ jen a pouze tu nejkvalitnější kovovoupráci, která jasně a bez prostoru pro otázky definovala novésměřování Hansenovy party. Čvrtá řadovka GAMMA RAY byla poprvních dvou albech HELLOWEEN a debutu BLIND GUARDIAN teprve čtvrtoumetalovou deskou, kterou jsem kdy slyšel a myslím, že kořeny méhohudebního vkusu nemohly být zapuštěny lépe a pevněji. V mémhodnocení diskografie GAMMA RAY zaujímá „Land Of The Free“dělené první místo a konečné hodnocení tedy nemůže být jinénež nejvyšší.http://www.crazydiamond.cz/laguns_black_diamonds_recenze/2894http://www.crazydiamond.cz/laguns_black_diamonds_recenze/2894janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po opětovném znovushledání kytaristy Traciiho Gunse a zpěváka Phila Lewise se kultovní sebranka ze Západního Hollywoodu tváří posledních šest let vlastně velmi stabilizovaně. Realizuje vždy ob jeden rok solidní desku a celkově působí, že přes všechny konflikty a kontroverze minulosti již s ničím extra nezápolí. Nebýt tedy těch druhých L.A.GUNS, fungujících pod vedením jejich někdejšího spoluhráče z nejslavnější sestavy - bubeníka Stevea Rileyho - už zhruba čtyři roky. Obě bandy tedy už nějaký ten rok působí vedle sebe, fungují pod shodným názvem a svět se točí dál. Říkáte si, že je to zvláštní? Osobně spíš nechápu myšlenkové pochody právě Rileyho, který navíc do sestavy nahrávající v roce 1988 debutovou desku L.A.GUNS naskočil v rámci kvintetu až jako poslední. On se zkrátka odmítá názvu L.A.GUNS vzdát, jakoby mu snad zaručoval nějaký výraznější profit a pozornost veřejnosti, než kdyby začal pod zcela novým jménem z čistého stolu. Divím se mu, protože dělá, jakoby snad šlo o název METALLICA. To by pravděpodobně následoval soud století. Ale i tak za ty pravé L.A.GUNS budu vždy považovat ty s Traciiho kytarou, neboť ten svůj band založil již v roce 1982 a právě teď s ním realizuje další řadovku nazvanou „Black Diamonds“. Pojďme se na ní podívat. Aktuální deska se mě jeví jako materiál uchopený tím nejtradičnějším možným způsobem, neboť jsou zde zprůměrované všechny vlivy, které sound Pušek z Los Angeles kdy charakterizovaly. Jde o spojení pouličního a špinavého rock´n rollu s kořeny v punku (po vzoru THE DAMNED či HANOI ROCKS), s více rozevlátou a lehce bluesem ovlivněnou rockovou polohou, kde můžeme za předobrazy Kaliforňanů považovat především velikány hard rocku sedmdesátých let jako LED ZEPPELIN nebo AEROSMITH. Ať už tedy přicházejí vlivy z prostředí rozmáchlejšího hard rocku, nebo se střetáváme s důraznějším syrovým výrazem ulice, kombinací obou vzniká výsledný projev L.A.GUNS. Sbírka se mě ve výsledku jeví jako méně nápadná než několik předchozích, protože těch opravdu výrazných fláků zde až tolik není. K úplně nejzajímavějším položkám letos řadím epickou polobaladu „Diamonds“, která výtečně graduje a přináší přesně ono žádané rozmáchlé koření, jaké se v dávných dobách nacházelo u obdobných songů L.A.GUNS. Strhující píseň s potřebnou dávkou vášně. Jen je škoda, že se diamantům příliš zdejších skladeb nevyrovná. Netřeba však věšet hlavu, máme zde i solidní písně trochu jiného typu. Zatímco ostrým pouličním punkem smrdí vyřvávačky jako úvodní „You Betray“ nebo na tvrdých riffech postavená úsečnost „Shattered Glass“, o dost vyklidněněji působí „Gonna Loose“, flák silně inklinující k bluesové tradici, který krom kytarové akustiky a rhytm n´bluesového žonglování, vzdáleně vycházejícího z odkazu LED ZEPPELIN, nabídne i part foukací harmoniky. Možná i členové GRETA VAN FLEET by se zde mohli hodně co přiučit. Ještě dál na území blues rocku než „Gonna Loose“ však zachází značně zkouřená „Shame“, kde Phil Lewis vyznívá takřka jako Steven Tyler a to myslím pouze v pozitivním slova smyslu. Hodně se povedla píseň „Babylon“, která čerpá ze staré rockové školy charakterizované jak ranou sedmdesátkovou tvorbou ALICE COOPERA, tak machistickou pouliční energií jdoucí skrz důrazný kytarový riffing, zde navíc nápadně připomínající part z letité skladby „Wildflower“ od THE CULT. Song „Crying“ naopak vlastní příchuť psychedelie a květinové blaženosti pozdních šedesátek a rovněž má své kouzlo. Ať už leckomu jeho ústřední kytarový riff připomene CREAM či JIMIHO HENDRIXE. Novinka L.A.GUNS je zkrátka typickým rockovým konglomerátem ingrediencí, které zvuk kultovní kapely z Kalifornie od počátku jejich působení na scéně utvářely. Zkrátka dobrá americká rocková sada od kapely, pro kterou nejsou osmdesátky sprosté slovo.http://www.crazydiamond.cz/holy_moses_invisible_queen_recenze/2893http://www.crazydiamond.cz/holy_moses_invisible_queen_recenze/2893janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Chápu, že šéfovat v šedesátiletech hrubiánské thrasmetalové úderce by byl hraniční stav ipro chlapa, nicméně Sabina Classen byla vždy typem srdcařky aproto avizovaná rozlučka se scénou přichází až nyní, v podobě zatímvcelku kladně přijatého posledního alba „Invisible Queen“.Prostřednictvím této sady se vlastně loučí i její kapela HOLYMOSES, stálice německé tvrdě-metalové scény, která si všaknikdy nepřisvojila většinové publikum. Svou kariéru totiž vedla skrzeneutuchající vášeň po muzice hrané především ve striktních žánrovýchmantinelech thrash metalu. Z mého pohledu patřily HOLY MOSES vždy mezinejbrutálnější formace a s tímto tvrzením i aktuální albovýzásek plně koresponduje. Čtveřice, kde kromě Sabiny Classen dnespůsobí ještě skvělý kytarista Peter Geltat, baskytaristaThomas Neitsch a bubeník Gerd Lücking, opravdu neponechala nicnáhodě a toužila po rozlučce, jaká by „neviditelné královně“s veškerou parádou slušela. A proto dostáváme unikátněnařezanou sadu, kterou budou jedni kritizovat za přílišnousurovost a monotónní thrashové nastavení, zatímco druzí budoujásat nad neústupností této kapely a rovněž zápalem těchto čtyř hudebníků po ryzím a nekašírovaném thrashi. Opravdu jde v případě novinky HOLYMOSES o thrash bez kompromisů, do kterého však občasněprobleskují skoro až techno-thrashové fragmenty, ať už jde osled desítek krkolomných riffů, jejich neživotné a brutálnínazvučení, psychoticky vedená sólíčka, či občasně ne zrovnavšední rytmické motivy. Ve výsledku hudba HOLY MOSES odměnípouze vytrvalé posluchače, kteří jsou pozitivně nakloněni kpodobně tvrdé a z prvého plánu neprodyšné monolitické rubárně.Skladby jsou ozvláštněny prvky, jaké bez pochyb ocení především žánrový srdcař, který je zvyklý ve svémposluchačském území objevovat perly v neprvoplánovém terénu.Hlas Sabiny se prakticky nevyvíjí aoperuje již dekády v jedné zažité uřvané poloze, ostatně taktomu bylo vždy a vlastně to k thrash/death zvuku HOLY MOSES patří a to vícenež cokoliv jiného. Sabina Classen je vlastně zakladatelkouženského growlu, až po ní se objevily všechny ostatní brutal-metalové harpie.Řekl bych, že je vlastně úplně první front-woman v metalovémuzice, která v polovině osmdesátých let začala své hlasivkytrápit tímto způsobem. Osobně jsem kapelu poprvé zaznamenalběhem vydání alba „World Chaos“ z roku 1990 a fascinovalo mne,jak tahle tehdejší kočka oděná do kožené bundy brutálně řve.Po pravdě, uběhlo třiatřicet let, Sabina bude slavit šedesátku a stav věcí se takřka nezměnil,naopak přibyla baseballová pálka a spolu s kumpány i mlácení do skel autovraku v klipu k pilotnímu singlu. Nořekněte, kdo tohle má?Album otevírá techno-thrashovárubanice „Downfall Of Mankind“, která svým bestiálněhororovým feelingem připomene nejtvrdší a nejtechničtějšímomenty nejen minulosti HOLY MOSES, ale má poměrně blízko i kpodobným motivům od DESTRUCTION. Posluchač si zde rozhodně všimneskvělé práce kytaristy a celkové natlakovanosti. O dostpřimočařeji působí „Cult Of The Machine“, což je tříminutový song, jehožsci-fi téma se opětovně vrací ke stroji požírajícím člověka. Poprvé kapela tento námět vynesla na světlona svém třetím albu „The New Machine Of Liechtenstein“ z roku1989 a to se posléze stalo jednou z jejich nejuznávanějšíchprací. Dnes, v časech po pandemii, přišel čas na pokračování příběhu děsivého lovce životů lidí. Jak je u HOLY MOSES zvykem, v textechsvých skladeb se kapela zaobírá především děsivými vizemiblízké budoucnosti lidstva. Války, viry, sociální tématika, zkrátka neradostné skutečnosti v rámci současného, rychle se měnícíhosvěta, tedy nejistotou existence vycházející z nezastavitelné (nejen) společenské, ale rovněžtechnologické evoluce. Vždyť názvy skladeb jako „AlternativeReality“, „The New Norm“ nebo „Depersonalized“ svědčí onaplněném zásobníku vnitřními strachy a z toho plynoucímhněvem. Ani se nedivím, že Sabina v jedné z těchto skladeb vyloženě vybízí k boji a nepodvolování se. Vlastně mě i v roce 2023 docela baví, s jakým zápalem tahle novinka od letité kapely vznikla. HOLY MOSES totiž na bonusovém disku nabízí opět celé nové album, zde však v podobě, kde je každá skladba odeřvaná jiným hostujícím křiklounem z řad kolegů z metalové branže. Můžete si být jistí, že zde narazíte i na velmi známá jména (např. Bobby Blitz Ellsworth, Diva Satanica, Tom Angelripper nebo Gerre). Za mne jsou HOLY MOSES prostě stabilní thrashovou úderkou,která svou hudbou sice neoslovila až tak početné zástupy fans, ato díky zatvrzelejšímu pojetí žánru a absenci melodičtějšíchmotivů, ale přesto měla vždy své pevné místo na evropské tvrdě metalovéscéně.http://www.crazydiamond.cz/overkill_scorched_recenze/2892http://www.crazydiamond.cz/overkill_scorched_recenze/2892janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi se dnes na světě opravdu nenajde vitálnější klasická thrashová úderka s kořeny hluboko v osmdesátých letech než OVERKILL a nová deska tohle jen potvrzuje. O famózní jízdě zelených napříč čtyřmi dekádami existence svědčí nejen neúnavné koncertování prostřednictvím dlouhých světových turné, které tahle kapela se vzácnou pravidelností absolvuje, ale také vysoká hráčská úroveň všech členů, originální zvuk a celkové nasazení, které by jim mohli závidět mnohem mladší party. Já osobně v posledních zhruba patnácti letech zažil OVERKILL v koncertní podobě snad desetkrát a v ani jednom případě nešlo o vystoupení nevýrazné. Nezdá se, že by je onen plamen, prostřednictvím kterého vstoupili na debutu z roku 1985 do dění, bůhvíjak sežehl.Co se týče řadových alb jen doplním, že jich má kvintet z New Jersey na svém kontě od poloviny osmdesátých let již přes dvacet. Což je číslo prakticky v rámci žánru rekordní. Pauzy mezi řadovkami totiž nebývaly u nich nikdy větší než třileté, navíc od skvělého alba „Ironbound“ z roku 2010 chytili OVERKILL druhý dech, i co se týče znovunabyté chuti do old-schoolového thrashe dělaného v aktuálním podání. Invence byla opětovně posilována vším, co fanoušek od OVERKILL od počátku jejich dráhy žádal, což kapela následně stvrdila další famózní sadou „The Electric Age“. Tehdy podruhé začaly zlaté časy, jaké u nich od alba „Horrorscope“ nebyly k mání. Aktuální novinka „Scorched“ rozhodně nepodlézá vysoce nastavenou laťku a nachází se na odpovídající úrovni tvorby OVERKILL z posledních let. Sestavu dnes navíc posiluje spoza Ellsworthových zad skvělý bijec Jason Bittner, který se k OVERKILL připojil již před minulým, velmi povedeným albem „The Wings Of War“, kdy krátce před tím opustil řady FLOTSAM AND JETSAM. Na novince „Scorched“, která se jeví vesměs různoroději, strukturovaněji (co se týče typů skladeb) a tudíž barvitěji než některá alba předcházející, tak nalezneme vše, co lze od této žánrové drtičky očekávat – aktuální thrashový drive a postupy ryze metalového ražení v mnoha podobách. Kdybyste to celé chtěli vypsat do detailu, tak zde znovu naleznete přemotivovaně křepčícího Bobby „Blitze“ Ellswortha, který však umí odzpívat i klenutější part, dále pak tradičně výstavní baskytaru D.D.Verniho, výbušné kytarové party od osvědčené dvojky (nyní navíc slavící v řadách OVERKILL společnou dvacetiletku) Dave Linsk a Derek Tailer, a samozřejmě také vynikající práci právě bubeníka Jasona Bittnera. „Scorched“ rozhodně nebude patřit k nejtvrdším albům newjerseyských netopýrů, neboť se zde nachází i skladby variabilnější a s určitou nákloností k melodiím a pozvolnější gradaci. Jsou zde však i divoké výpady, takže dlouholetý fanoušek nebude zároveň o nic ošizen. Heroické kytarové sólování zahajující titulní song „Scorched“ patří k oněm střípkům, které svědčí k inklinaci nových skladeb ke klasickému metalovému pojetí. Kapela byla od svých počátků inspirována mimo jiné i JUDAS PRIEST a určité fragmenty nové desky tuhle linii stvrzují, ostatně na albu je patrný i obdiv k dalším legendám jako BLACK SABBATH nebo MOTÖRHEAD. O metalu bez příkras, svižných tempech, riffové řevnivosti, ale také nezapomínání na silnou melodickou linii je třeba další vypalovačka „Goin Home“. V rámci třetí „The Surgeon“ se sice trochu ubere na tempu, ale to neznamená, že by song nenaplňoval parametry prvotřídního metalu tvořeného s přesahem, navíc hozeného do současnější fazóny. Sprint „Twist Of the Wick“ je bezesporu nejrychlejší a nejdivočejší skladbou nahrávky, a i přestože v druhé polovině dojde překvapivě na démonickou orchestrální pasáž s vícehlasým chórem, pořád má posluchač na paměti, že hudební pojetí OVERKILL vychází především z nekašírovanosti špinavé ulice. Silnou stránkou novinky je vlastně ono kombinování mezi zdobnějším pojetím metalu, zastoupeným zde výstavní kytarovou prací a melodickými sóly, a jeho garážovějším protipólem, který zde zastupují punkově laděné výpady riffovitého thrashe. Prostředek alba je zjevně nejsilnější, jednak zde máme jeden ze singlů „Wicked Place“, což je opravdu rtuťovitá skladba postavená na sugestivním Blitzově hlase, úderných riffech a neopakovatelném bluesovém groovu, druhak na ní navazuje „Won´t Be Comin´Back“, což je naproti tomu song podstatně zpěvnější a hymničtější, který z pozvolné fáze s nápadným baskytarovým motivem (připomínajícím rozjezd sabbathovské „Heaven And Hell“) přejde do svižné a velkolepě refrénové části. Za mne jednoznačný vrchol alba a hymna par excellance. Dalším vrcholem alba se může brzy stát velmi ponurá píseň „Fever“, kdy Ellsworth dojemně pěje v pozvolnějším tempu nad závojem akustiky, aby následně hydra ožila a vše se vyvinulo do brutálního thrashového běsnění. Možná jde o nejvíce atmosférickou, nejstrukturovanější a nejpříběhovější skladbu, která v sobě koncetruje nemalou dávku napětí, temnoty i okouzlující melodiky. Netřeba však tuhle desku rozebírat do podrobna, neboť fanoušek OVERKILL dobře ví, co jej pravděpodobně čeká. Já jen potvrdím, že si může být znovu zatraceně jistý, že tahle kapela svého vysokého standardu z posledních patnácti let prostě dosáhne.http://www.crazydiamond.cz/host_ix_recenze/2891http://www.crazydiamond.cz/host_ix_recenze/2891janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Od minulé dekády se ukazuje, že ústřední duo členů PARADISE LOST platí za hyperaktivní muzikanty, kterým v žádném případě nestačí působení v domovské kapele. Až do teď  se však v řadách jejich dalších kapel nikdy nesetkali. V rámci jejich nového projektu HOST však poprvé spojují svůj potenciál i mimo území britských doom-metalových kingů. Je zřejmé, že tímto projektem touží zacílit na fanoušky experimentálnějšího období PARADISE LOST a připomenout jim výraz, jakým oplývali na sklonku devadesátých let, kdy výrazně koketovali s elektronikou a temným rockem, a rozdělili tehdy početné tábory svých fans hned na několik skupin.Někdo se tehdy s vývojem stylu PARADISE LOST nemohl smířit, jiný onu evoluci vzal bez problémů, početnou skupinou posluchačů byli i ti, kteří byli sice trochu zaskočeni, a bylo jim líto, že PARADISE LOST opouštějí kalné doom-metalové vody, ale nakonec všechny změny akceptovali. Ze stavu věcí tehdy rovněž vyplynulo, že samotná kapela, právě díky tomuto období, načerpala i řadu fanoušků zcela nových. Příznivců elektroniky mezi jejich fans nemuselo být rovněž zrovna málo. Jak kytarista Greg Mackintosh (v minulé dekádě působil rovněž v projektu VALLENFYRE a dnes vede uhelnaté STRIGOI), tak zpěvák Nick Holmes (je rovněž pár let growlerem u švédských BLOODBATH) si zjevně uvědomovali tu nemalou fanouškovskou základnu, která se právě k experimentálnějšímu období PARADISE LOST trvale hlásila. Pobavit sebe a jít tak trochu naproti právě podobným posluchačům, to je zjevně prvořadým cílem HOST, zvlášť pak, když PARADISE LOST již před lety definitivně obrátili kormidlem směrem k vlastním kořenům, elektroniku ze svého zvuku totiž zcela vytěsnili, a věnují se výhradně temné metalové podstatě.Já osobně jsem velkým fanouškem alb „One Second“ a „Host“, a tak jsem se na debutovou desku „IX“ od této dvojice těšil. Nicméně, po pečlivém poslechu jsem z ní vlastně spíše zklamán. Materiál totiž klidně propluje a v posluchači toho moc nezanechá. Celkový ráz skladeb je totiž především sterilní. Ukazuje se, jak elektronická hudba v podstatě stárne rychleji než ta kytarová, takže jestli některé zvuky mohly před dvaceti a více lety působit coolově a moderně, dnes už spíše budí rozpaky. Tou hlavní skutečností však je, že dvojice rozhodně nenabízí srovnatelnou skladatelskou a produkční kvalitu s výše uvedenými alby PARADISE LOST a materiál působí vcelku lacině, nezáživně a narychlo spíchnutým dojmem. Zkrátka a dobře, je to pouze hra na něco, co již nemá svou někdejší vypovídající hodnotu. Mírná většina zdejších skladeb nabízí prostě jen nudu. Z oněch devíti položek dost možná obstojí pouze jeden ze singlů „Tomorrow´s Sky“, který vlastní chytlavou zpěvovou linku a celkově je z něho poznat určitá skladatelská úroveň, byť je tento bezproblémový song nešťastně krájen neměnným automatickým bum-čvacht rytmem, který jakoby vznikl na dvacet let starém kompu. Ostatní písně se tak nějak líně převalují a na vlně omšelých synťákových zvuků, automatických bicích a celkové jednoduchosti, prostě nejsou schopné poskytnout náležitou vzrušivost. Abych jen nekritizoval, po několika posleších se sice trochu vybarvily ještě věci jako: naprogramovanou orchestrací protkaná „Divine Emotion“, než zbytek alba o něco kytarovější „Hiding From Tomorrow“, nebo zjevně nejuhrančivější tryzna kolekce „My Only Escape“, ale jde pouze o zárodky někdejšího lesku. Holmesův hlas je zde nezáživný a zvuky užité v některých písních jakoby byly vytvořeny před více než dvaceti lety. Pokud bylo tedy prvotním úmyslem docílení chladného a neživotného rázu skladeb, o čemž pochybuji, pak se to rozhodně povedlo. Výše zmíněná alba PARADISE LOST, která stála projektu předobrazem, vlastně působila ve své době velmi svěže, nápaditě a s potřebným přesahem a vnitřní atmosférou. Zde něco podobného opravdu nehrozí. Z „IX“ mám tudíž dojem podomácku sestrojeného demáče, který udělá radost striktním příznivcům elektroniky a laciných automatických beatů. Netuším, jak na tom budete vy, ale já z tohohle projektu cítím jen prázdnotu a unavenost. Kdyby se nejednalo o projekt členů světově proslulé metalové značky, asi by se nad nahrávkou stěží někdo pozastavil. Z mého pohledu vlastně úplně zbytečná záležitost.http://www.crazydiamond.cz/metallica_72seasons_recenze/2890http://www.crazydiamond.cz/metallica_72seasons_recenze/2890janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po čtyřiceti letech od svého debutu METALLICA již dávno neobjevuje nové subžánrové horizonty,mantinely svého vyjádření má dávno stanovené a rozpoznatelné,co je však podstatné uvést v prvé řadě, že dnes zraje s grácií. „72 Seasons“ přirozeně navazuje na „Hardwired...To Self-Destruct“ a dociluje minimálně srovnatelné úrovně. Zprvého plánu mne připadá, že starší z obou alb sice nabídlaněkolik výraznějších vrcholků (hit formátu „Moth Into Flame“ zde vlastně schází), v rámci celku a jeho pohodovéposlouchatelnosti po dobu bezmála osmdesáti minut však novinkapůsobí v rámci dramaturgie o trochu životaschopněji a po určitédobě i posluchačsky vděčněji. „72 Seasons“ určitě nenídeskou, kterou si oblíbíte okamžitě, ale její zhutnělá podstata a energie většiny songů nahrává schopnostineodvratného růstu. Alespoň já měl s dalšími a dalšímiposlechy na nové věci čím dál větší chuť, za což vděčímstále skvělému Hetfieldovu hlasu, jehož linky celý materiáltáhnou. Je pravda, že i skladby, které zprvu působily banálně, v rámci celku brzy nalezly svůj potenciál a pevné místo. Jde tak o desku, jejíž chemiebyla nesporně do detailu pilována.Novinku produkoval Greg Fidelman, jenžbyl již u nahrávky minulé. Po cených zkušenostech s význačnýmiproducenty: Bobem Rockem (1991-2003), případně i Rickem Rubinem(2008), METALLICA podruhé za sebou využila méně známého jménaa spolupracovala s člověkem, který se v průběhu prací staljakýmsi decentním koordinátorem celého procesu. Ten kapele pomohlpropojit jejich styl definovaný zejména Černým albem z roku 1991, s vlivyjejich vzorů z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let (mám namysli především kapely MOTÖRHEAD, DIAMOND HEAD a THIN LIZZY, aletaké, možná překvapivě, i BLACK SABBATH), zároveň však v žádném případěnedopustit možnost zařazení nových songů do škatulky retro. I přes obřídélku celé nahrávky je pozoruhodné, kterak si skladby držívyrovnaný ráz. Pokud bychom měly jednotlivé položky hodnotitstylem školního známkování, asi bychom mezi nimi nenašli anijednu jedničku (tohle číslo definitivně patří milníkům jako„Creeping Death“, „Master Of Puppets“, „One“, „EnterSandman“ a dalším dvěma desítkám památných skladeb z prvnídesetiletky existence METALLICY), ale na novince převládají dvojkya ten zbytek ovládají trojky, tudíž zde rovněž nemáme anisongy sporadické a vyloženě nudné  (opravdu žádné čtyřky - žádné „Poor Twisted Me“ či „Bad Seed“), či vyloženě slabé (pětek METALLICA moc nemá , možná něco nejhoršího ze „St.Anger“ a celé „Lulu“).Myšlenkový námět s dvaasedmdesátiročními obdobími provázejícími každého jedince od narozenído osmnáctého roku života mne však nikterak neoslňuje. Asi proto, že si opravdu nemyslím (alespoň u mne to nezafungovalo), žese v rámci této fáze života jedinec dokáže plně definovat arozhodovat o své budoucnosti. Když však letitá kapela ve svýchnových písních zúročuje vše, co dlouhá léta tužila, avyužívá u toho spoustu ingrediencí vlastní minulosti a tynásledně moduluje do aktuální podoby, dokážu tuhle koncepcipřijmout. A že se James Hetfield a spol. na své cestěnestřetávali jen s událostmi a obdobími pozitivními aprosvětlenými, asi nemusím vůbec připomínat. Už titulní song„72 Seasons“ skrze svých sedm minut prosviští velmi přímočaře,udržován v mantinelech metallicovského heavy metalu snad tímnejprazákladnějším riffem. Tento song je vlastně univerzem hudbysoučasné METALLICY a obstojným otvírákem.Po divokém titulním fláku následujejako stín „Shadows Follow“ a utváří s ním poměrněcharismatickou, na riffech postavenou úvodní dvojici songů. Druhápíseň je předznamenaná klasickým rytmickým nástupem, tentopostup se u dnešní METALLICY stává tradicí, přičemžpřipouštím, že tyto natahované úvody a prodlužky leckomu vadí.Kapela je sice záhy řevnivější než v časech Černé desky, alethrashem bych jejich aktuální styl rozhodně nenazýval. Zatímco „Screaming Suicide“ během předběžného singlovéhovypuštění nezafungovala, zde se svou skoro ažmotörheadovskou natlakovaností dokonale zapadá. Svou fazónou připomene časy bezproblémového rocku z „Garage Inc.“. Jestliže „Sleepwalk My Life Away“ má v sobějistou dávku rafinované chytlavosti a její kytarové riffy mohou leckomupřipomenout cosi na způsob „Enter Sandman“, pak „You MustBurn!“ rovněž nepopře náklonost k období Černého alba, cožani tak není hutným nastavením písně (spíše si ji dokážuspojit s „Don´t Tread On Me“ než „Sad But True“) a jejímistředními tempy, ale určitou svobodomyslností pojetí avšudypřítomným pocitem naděje, táhnoucím se vlastně celýmmateriálem.Největší hitovkou zjevně zůstanehned pilotní singl „Lux AEterna“. Jde o výstřel revolty,vzdoru a energie připomínající časy, kdy METALLICA teprvezačínala a byla na albu „Kill ´Em All“ inspirována vzory zNWOBHM. Svižná, přímočará a chytlavá tříminutovkainspirovaná časy, kdy byl metal muzikou mládeže z dělnickéhoprostředí a kluků z periférií velkých měst. Po poslechu celédesky jsem si opravdu oddechl, že zůstala položkou ojedinělou,neboť být podobných skladeb na „72 Seasons“ víc, nedej božeaby převládaly, už by to zavánělo návratem ke kořenům, a toby se mi tedy vůbec nelíbilo. Jako svého druhu ojedinělávypalovačka však „Lux AEterna“ působí jako blesk a je skvělýmkořením dlouhého, vesměs důvtipně rekapitulačního celku.Následující „Crown Of Barbed Wire“vychází z toho nejlepšího, co METALLICA nabídla světu v časechalb „Load/Reload“, na klasicky rockovém základě se zdestřetáváme s lehkou příchutí alternativy, avšak v rámciaktuálního alba je vše uzpůsobeno metalově zhutnělému vyznění.Jasně, jsou zde zpěvnější vokální linky, ale i bytelnýgroove, který písni propůjčuje ráz jedné z nejzajímavějšíchvěcí na novince. V druhé polovině dlouhého nosiče se nacházíhned tři svižnější kusy inspirované tak trochu hudbou letitých vzorůMETALLICY. Kapela však tyto vlivy dokáže zaktualizovat a přizpůsobit svému zvuku a této době. Tyto (níže v odstavci zmíněné) písně možná mnozí označí za tři nejménězajímavé položky alba, nicméně já si opravdu nemyslím, že sejejich potenciál rovná zbytečnosti – naopak, heavymetalováúdernost „Chasing Light“ je vysloveně imponující, špatná semě nejeví ani garážověji pojatá „Too Far Gone?“, takže asinejslabší písní nakonec přecijen zůstane rozdováděná „RoomOf Mirrors“, která však ve své druhé polovině obsahuje pozoruhodné kytarové vyhrávky evokující irský hospodský tanec a tytomelodie budiž odkazem na tvorbu legendární kapely THIN LIZZY, jejichž songypodobnými vyhrávkami a postupy oplývaly. Jedním z vrcholů novinky jenepochybně i song „If Darkness Had a Son“, který se vyjímásugestivní atmosférou, temným nastavením a příklonem k čemusi,co zde vzácně inklinuje k škatulce epického thrashe. Je pravda, že slavná sanfranciská kapela s tématempokušení koketovala již ve své dvacet let vzdálené minulosti, ale ažnyní si vše sedlo. A tak zde máme song, který má snad nejblíže ze všech kvrcholné podobě METALLICY, jakou kdysi reprezentovala alba „Ride The Lightning“, „Master Of Puppets“ či „...AndJustice For All“. Song, kde James Hetfield zpívá o vlastníchdémonech, zjevně souvisejících s jeho nedávno znovuvyvstalou a po několikáté zažehnanou alkoholovouzávislostí, nabídne nejen sugestivní lyrickou složku a temnouatmosféru z ní vycházející, ale nepochybně zajímavou stavbu, kterou seprolíná nápadně radioaktivní repetetivní kytarový motiv.Výtečně na mne však působí i závěrečná temně pojatá jedenáctiminutovka „Inamorata“. Obtěžkaná skladba, kde se to hemží smrtelnými nástrahami, vlastnící v sobě poselství - nikdy se nevzdát. Téma víry a naděje je tak pro ní určující, stejně jako je tomu u celé desky. „Inamorata“ v rovině instrumentace vychází z dlouhých ponurých skladebminulosti, jakými byly především v devadesátých letech takovévály jako „Bleeding Me“, „The Outlaw Torn“ nebo „Fixxxer“, je však tvrdší a hutnější.METALLICA zde bezezbytku zúročuje své schopnosti a, ovlivněna ranými BLACK SABBATH, přichází se skutečněvelkým finále.Co se na desce bezesporu povedlo, je mimo jiné zvuk baskytary Roba Trujilla, která nové skladby výtečně pohání,nevystupuje sice nějak výrazně do popředí, ale občasně někdevyplave a nabídne zajímavý moment. Larsovi bicí jsou zde mírněpředsazené, což asi bylo potřeba k umocnění údernosti skladeb, jinak v nepatrné většině případů hozených do středních temp. Jinak je způsobhry Larse Ulricha optimální, a to i vzhledem k současnému metallicovskému pojetí heavy metalu. Co pozitivně překvapuje, jsou aktuální kytarovásóla Kirka Hammetta, která vyznívají zas o něco lépe než taumístěná na „Death Magnetic“, kde se naopak nepovedla. I souhra oboukytaristů působí dnes jaksi živelněji a celkově velmi přirozeně, ztohoto důvodu i celá deska působí vrstevnatěji než předchozí „Hardwired...To Self-Destruct“. V neposlední řadě musím pochválit především Jamesův zpěv. Jeho hlas stále slyším jako velmi pevný, energický aneopotřebovaný. U něj nikdy nešlo o čistotu a rozsah, ale osoustředěný pevný výraz a celkové charisma a to, myslím, v žádném případě James neztrácí. Celkově se mi album velmi dobře poslouchá a potvrzujeverzi, že METALLICA ani v posledních pětadvaceti letech zkrátka svouobvyklou laťku nepodlézá. Jasně že tahle kapela před třicetia více lety nahrávala fenomenální a neopakovatelné desky, aleani ty novodobé prostě nejsou špatné. Z mého pohledu, počínajealbem „Load“, si všechno od nich udržuje srovnatelnou kvalitu a obstojnou úroveň hodnou jejich jména.http://www.crazydiamond.cz/forgotten_silence_vemork_konstrukt_recenze/2888http://www.crazydiamond.cz/forgotten_silence_vemork_konstrukt_recenze/2888hackl@volny.cz (Pekárek)„Why doesnt this band have more attention“? Citovanou otázkou je na The Metal Archives uvedena jediná recenze na řadovou desku FORGOTTEN SILENCE. Asi se jedná spíš o povzdech. Důvody jsou totiž nasnadě, pár jich ostatně vyplyne i z těchto řádků. Původně jsem chtěl v uvedeném tónu pokračovat a při tom se trochu navést do tuzemské scény. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že by taková cílenější kritika nebyla fér. Myslím, že jsme nezklamali. Považte sami, kapele pomohl nebo s ní alespoň kooperoval snad každý opravdový fajnšmekr či srdcař, který v našem undergroundu něco znamená či znamenal. Zmínit bych mohl Čurbyho (Obscene), Tomáše Preka (Redblack), Martina Brzobohatého (Shindy), Martina Čecha (Epidemie), Berryho (Magick Disk Musick) a vlastně i Lukáše Párala (resuscitovaní Doomentia).¨Každý z nich se zasadil o nějaké, často velmi pěkně pojaté vydání korespondující s kvalitou, kterou naše prog/doom/rock/jazz metalová jednička nabízí. Každý z nich si totiž uvědomoval, že má v daném případě co do činění s hudbou, která si podporu zaslouží, která se v dobrém slova smyslu vymyká. A nejspíš se jim také dost líbila.:-) Uvedená sestava budí každopádně respekt. Uznání však náleží i zástupu dalších podporovatelů. Za velmi cenný lze například považovat seriál publikovaný na Fobii, o literárním počinu Syndrom zapomenutého ticha a perfektní grafice dolaďující umělecké směřování kapely nemluvě.Od vzniku FORGOTTEN SILENCE uplynulo již 30 let. Oslava výročí byla pojata stylově, vydáním nového (celkově teprve sedmého) řadového alba s názvem „Vemork Konstrukt“. Jaké je? Opět jiné. Krusty a spol. patří už drahnou dobu mezi spolky, na jejichž nové dílko se může člověk bez obav těšit, aniž by věděl, jak bude znít, tudíž se může těšit ještě více. Naposled jsem se s podobnou předpovědí trefil před „Senyaan“, pak už nikdy a netrefil bych se ani tentokrát. Novinka zní úplně jinak než artrockově pojatý „Kras“, vlastně jinak než všechna alba předchozí. Tvůrce však identifikujete poměrně snadno..., když vám někdo decentně napoví, o koho se jedná.:-) Teprve pak vytane řada styčných prvků příznačných pro kompletní diskografii.V prvé řadě si tedy znovu můžeme vychutnat hru skvělých muzikantů. Krustyho baskytara a Čepovy bicí nepotřebují komentář. Na podobných základech se dá stavět opravdu smělý „konstrukt“. Stejně jako v případě dalších nástrojů lze hovořit o angažovaném muzicírování. Ono angažování je však spojeno výhradně s jednotící ideou, od níž se charakter každé položky ze společné dílny odvíjí. Hrát s „Frgotny“ tedy přináší nejen respekt, ale především možnost uplatnit svou kreativitu na úplně jiném levelu a ve výjimečné tvůrčí konjunkci s ostatními. Podílet se na něčem takovém znamená hrát s maximálním nasazením, někdy i exhibičně, současně ovšem nikdy nevypadnout z role přisouzené režisérem, kterým se postupně může stát a také stává každý, kdo na hudbě aktuálně participuje, kdo kdy zarotoval kolem tvůrčího jádra. Jednoduše řečeno, tady se těží z nevšední chemie panující mezi výbornými muzikanty, kteří „chápou“ a kteří byli vybráni jak pro své schopnosti, tak proto, že chemii a magii FORGOTTEN SILENCE dokáží obsáhnout, uchopit i obohatit, neboť je pro ně inspirující a velmi přitažlivá. Jasně, někdo určuje a definuje první plán, ostatní ho však vždy dokáží bravurně a s vysokou přidanou hodnotou provést. Kapela se tak stále posouvá. Podotýkám, že po nepredikovatelné dráze a spíše skoky. Při tom za sebou zanechává hluboké otisky prodchnuté tvůrčím odkazem všech, kteří v kapele hráli.Spolupráce s Krustym a Medvědem je výzvou a pro každého z oslovených by měla být i uměleckým cílem. Na novince se ho podařilo dosáhnout kytaristovi Kubýkovi (HADÍ MORD a další) a zpěvačce Andree Baslové (ex-MEMORIA). Z výše uvedeného vyplývá, že druhým pojítkem „světa“ FORGOTTEN SILENCE je svoboda, hloubka a opravdovost vyjádření, čerpajícího nejen z metalové báze, přestože metal hudbě přirozeně dominuje. Můžeme se bavit o různých žánrech, o fúzích, alternativě nebo avantgardě, přesto považuji posledně zmíněný – metalový aspekt za nejcennější. Na „Vemork Konstrukt“ byl navíc dvakrát sebevědomě podtržen. A teď se vrátím k úvodu. Dotyční natočili album, které je sice oslavou metalu, jeho obrovského absorpčního potenciálu, nicméně v dost progresivním – antiortodoxním, a stejně tak antitrendovém modu. Ve své podstatě jde o krystalicky tvrdou rockovou alternativu, realizovanou mimo její hlavní proud. Budu-li lehce návodný, opovážím se tři kompozice z celkových čtyř označit za alternativní mix VOIVOD, MEKONG DELTA, FATES WARNING (ARCH/MATHEOS), QUEENSRŸCHE a YES s českou jazz/art rockovou scénou (zmínka o Kainarově, resp. Prokopově „Městu ER“ asi nebude náhodná). O té čtvrté, experimentální „VERDIKT22_neplatí nic“, by se dalo lakonicky poznamenat, že dotváří koncept; jednak alba, jednak svobody, kterou jsem se pokusil charakterizovat výše. Kapela zde ve smyslu onoho „neplatí nic“ staví na hlavu kytarově metalové pojetí příznačné pro většinu hrací doby. Chtěli dystopii, chtěli v ní prožitek, chtěli rozloučení, nemilosrdné odpočítávání a definitivní konec, konec existence, tak je prostě dokreslili adekvátními prostředky. Že si zde sám Krusty zahrál jen minimalisticky a jen proto, aby přidal na důrazu, mám za dostatečně výmluvné.„Vemork Konstrukt“ stojí mimo mainstream i z hlediska zvuku. Máme tu totiž strašně talentované a šikovné lidi.:-) Z desky se nevalí žádná kytarová stěna, jen čistý a adekvátně tvrdý přírodní sound, paradoxně, nebo vlastně logicky skvěle fungující s industriálními ruchy od RDKPL (NAPALMED). Nástroje zní překrásně. Pomalu jsem nevěřil, že něco takového ještě někdy uslyším. „Nazvučte jazz, hrajte thrash a nezapomínejte na rock!“ Přestože podobný pokyn asi nikdo nedostal, výsledný sound představuje alternativu sám o sobě. Mimo slitky od Bogrena a spol., mimo audiofilskou enklávu kolem PORCUPINE TREE. Ze začátku jsem tím byl mírně zaskočen. Příval nápadů z úvodní „STATUS neon“ navíc nebral konce. Až po několika posleších mi vše začalo pozvolna zapadat na ta správná místa. Kubýkovy variabilní riffy, Krustyho nádherná baskytara, Martyho invenční, retro-futuristické (Lem, Strugačtí) klávesy, Čepovy technické, avšak razantní bicí, a procítěný zpěv Andrey. Strašně rád bych zde psal něco ve stylu, že „zasloužilí“ členové jdou dokonce nad svůj pozoruhodný standard, a že dva nováčci září. Nejde to. Znovu se vracím k již řečenému. FORGOTTEN SILENCE představují na každé desce celistvý organismus, extaticky podléhající nosné myšlence a chemii mezi svými stavebními prvky. Řešit se nedají individuality, jen zasazení jejich příspěvků do jedinečného a hudebně nesmírně bohatého celku. Tak dobře, Andreu pochválím zvlášť, její studiová role byla bezpochyby nejtěžší. Poradila si s ní tak, že se dá ve výsledku naprosto vážně hovořit o misi ve stylu „Thots“ 2.0, nikoli o „Thots“ retru. A vás Kubýku, budeme sledovat...:-)V necelých čtyřiceti minutách toho novinka nabízí opravdu moc. O hitech nelze hovořit z povahy věci, o mnoha výjimečných okamžicích permanentně se vkrádajících a vracejících do posluchačovy mysli, o jejich prokomponování a o závažnosti celku lze však hovořit stoprocentně. Když odhlédnu od přesvědčivosti neveselého konceptu, vnímám především neustále vířící oblak „atmo“ nápadů, který na jednu stranu skutečně baví, na druhou zvyšuje metalový tlak až do drtivého vypuštění v poslední skladbě. S nastoupivším tichem pak zjistíte, že ve vás něco ne nepodstatného zůstalo. Původně jsem z onoho muzikálního víru chtěl uvést několik časových úseků, ale právě pro ten finální pocit, stavící takovou snahu do absurdního světla, nejsem podobných, inženýrských citací schopen.„Vemork Konstrukt“ není únikovou deskou, baví, bolí, dojímá, nutí k zamyšlení i přemýšlení. Snad až obtěžuje mírou invence či hudebními flashbacky. Přináší též neklid a pochybnosti, nikoli však lacinou relativizaci. Věřím, že právě tak to kapela chtěla. Proto se jí i nadále bude dostávat hlavně podpory, nikoli masovější pozornosti. Všichni víme, co je cennější. Zkusíme však kompromis. Nejenže tedy koupíme některý z krásně zpracovaných nosičů, ale právě i kvůli „podpůrné“ pozornosti nás co nejvíc vyrazí na koncert. Uděláme tím muzikantům obyčejnou lidskou radost a oni se nám pak odvděčí tím, že nás alespoň na chvilku provedou organismem a světem FORGOTTEN SILENCE. Zážitek zaručen!P. S. Berry jede, po TRNECH, HEIDEN a APLAUSU další nevšední album plné vynikající hudby v dokonalém balení, gratuluji!