Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyVIRVUM, BLOODSHOT DAWN, GODLESS TRUTH - Praha, Modrá Vopice, 15.března 2019http://www.crazydiamond.cz/virvum_bloodshot_dawn_godless_truth_praha_modra_vopice_15brezna2019_koncert/1706http://www.crazydiamond.cz/virvum_bloodshot_dawn_godless_truth_praha_modra_vopice_15brezna2019_koncert/1706hackl@volny.cz (Pekárek)Vždycky jsem si přál vidět naživo tech-deathmetalovou kapelu světového formátu. Debut VIRVUM se mi díky Honzovi z Lavadome Productions dostal do rukou ještě v době, kdy o své světovosti či výjimečnosti mohli být přesvědčeni snad jen oni sami. Na každý pád se jedná o fantastickou desku, jejíž růst se v mých uších stále ještě nezastavil. Decentní hype, který je začal provázet v návaznosti na propagaci dodatečně zajištěnou agilními Season Of Mist, kteří nabídli „Illuminance“ v reedici, tak považuji za zasloužený. Když se tudíž naskytla možnost vidět VIRVUM v pozici headlinera, nebylo co řešit. Do dne D mě však neodbytně pronásledovala jedna klíčová otázka: Bude dobrý zvuk? Zvuková koule, známá třeba z koncertů OBSCURY, představuje při podobných akcích reálné riziko. Skvělý zvuk zažívám na metalových koncertech spíše výjimečně. Zvukaři jsou povětšinou technici, proto jim zřejmě nezřídka postačuje již dobrý pocit ze správně propojených kabelů. Pryč jsou navíc doby, kdy jsem dokázal zvukovou destrukci špičkových hudebních výkonů překousnout. Kdyby k podobné situaci došlo i nyní, prostě bych odešel, report nereport. Fakt, že se vystoupení konalo v Modré Vopici, mě přeci jen trochu uklidňoval. Navštívil jsem ji v posledních deseti letech asi patnáctkrát a žádný takový průšvih jsem zde nezažil, i když ono pravé ořechové zas jen párkrát. V podstatě jsem toužil po dokonalém zážitku. O to víc jsem byl zaskočen, když nakonec přišel. Postaraly se o něj všechny tři kapely. Ale pěkně popořádku. Klub Modrá Vopice nemá smysl představovat. Pokud jste tam ještě nebyli, neznáte jeden z fenoménů pražského, resp. českého hudebního undergroundu. K metalu se přitom macešsky rozhodně nechová. Chvíle, které jsem zde strávil, měly takřka vždy relaxační až očistný účinek. V sychravý páteční večer šlo o katarzi par excellence. Startovní výstřel obstarali GODLESS TRUTH. Nevím proč, ale jejich desky mi doma pokrývá prach (od pátku jsem se kvůli tomu nepřestal kát), který jsem bohužel nesmetl ani před koncertem, nebyl čas. Hlubší sondu stran setlistu tedy poskytnout nemohu. Zpěvák Adam avizoval zejména novinky z chystaného alba. Celý set jsem se skvěle bavil. Zvuk byl nádherný a já se modlil, aby nedošlo k buranskému zesilování a vydržel i dál, vydržel. GODLESS TRUTH díky tomu vytěžili ze svých skladeb obrovskou energii, která se alespoň v mém případě transformovala v natolik intenzivní a setrvalé mrazení v zádech, že jsem se málem vrátil do šatny pro bundu. Adam je výtečný vokalista. Když jsem zavřel oči, měl jsem chvílemi pocit, že na pódiu stojí dva prvotřídní zpěváci. Bylo mi jasné, že toho večera zdi klubu lepší hlas už nerozechvěje. Materiál osciloval někde mezi THE BLACK DAHLIA MURDER, DEATH a, dejme tomu, DEEDS OF FLESH. Vše do sebe perfektně zapadalo. Oba kytaristé hráli velmi dobře, a hlavně – stejně jako po celý zbytek večera – byla slyšet sóla, jež se zvukaři vcelku dařilo vytahovat. Na vzniku velmi tvrdé a nápadité báze, nad kterou se tak suverénně pohyboval Adamův vokál, měla lví podíl i kvalitní rytmická sekce. Laťka se rázem ocitla někde ve stratosféře. Špičkový death metal ve mě po celou přestávku krásně dozníval. Nové album bude bezesporu pořádná nálož, a jestliže letos GODLESS TRUTH propásnete, přijdete o vystoupení, které by vás jinak dobilo na hodně dlouho. Dojem z vystoupení BLOODSHOT DAWN byl poznamenán faktem, že jsem si detailně nepřečetl příslušnou tiskovou zprávu a neprojel žádné ukázky na netu. Šel jsem prostě na VIRVUM! Z diskusí, které se pod pódiem vedly, se ke mně pouze doneslo, že by měli hrát melodický death metal; pro fanoušky švýcarských namakanců vlastně pruda. Poslech, prostý jakékoliv zátěže, měl něco do sebe. Ohromil mě bubeník. Že se jednalo o Jamese Stewarta, hostujícího mimo jiné ve hvězdných VADER, jsem zjistil až doma. Když se na takové monstrum díváte ze tří metrů a vzhledem k výšce pódia i mírně ze shora, máte dojem, že splýváte s eruptivní zónou. Nejde o typ subtilního hračičky, ale o řezníka, přesněji řečeno, řeznického mistra. Energie a síla, kterou tento sympatický střízlík do nelehkých partů vkládal, byla obrovská. Na jeho výkon do smrti nezapomenu. Kdybych byl metalovým muzikantem, chtěl bych mít v kapele právě jeho. Esence metalu. Jen pro dokreslení, ke konci vystoupení se mi zdálo, že od jeho činelů odlétají jiskry. Byly to však „jen“ třísky z rozsekaných paliček. BLOODSHOT DAWN ovšem nejsou jen James. Devastující výkon podali všichni, a to s velkým přehledem. Mám rád melodický death metal, nejradši v podání kapel, které kvůli melodiím neubírají plyn. BLOODSHOT DAWN mezi ně evidentně patří. Říkal jsem si, že budou mít hodně těžkou pozici, bál jsem však zbytečně. Stačilo pár songů a klubem se rozprostřely pozitivní vibrace a všeobecná spokojenost. V publiku totiž vybuchovala jedna skvělá pecka za druhou, zvuk mírně zesílil. Kytarista Morgan Reid přitom prokazoval opravdový talent. Virtuózní sóla sázel s neuvěřitelnou lehkostí a pozitivním feelingem. Nezaostával ani leader kapely, druhý kytarista Josh McMorran. Za zmínku stojí určitě i italský basák Giacomo Gastaldi se svým, příznačně harrisovským stylem hry na pětistrunku. Bože, ti mladí muzikanti dnes umějí hrát, to není normální. Nakonec museli i přidávat. Ostrovní škola vzešlá z fúze IRON MAIDEN a CARCASS, ovlivněná přístupem KING DIAMOND a ranných SOILWORK, zkrátka připravila opojný a pořádně tvrdý mix. Hrálo se dost věcí z posledního alba „Reanimation“. Nevěřte některým negativním recenzím, už dva dny neposlouchám nic jiného. Naposledy mě takhle smetlo „The Chainheart Machine“. Zpětně mě nepřestává fascinovat, jak skladbám z „Reanimation“ slušelo podstatně syrovější živé provedení. Veškerá moderní sterilita vysublimovala pryč. Dostat tak něco podobného i na studiovou desku. Vždyť oni žádné mašinky snad ani nepotřebují. Nevím, většina to slyší možná jinak. Pro mne osobně další důvod, proč stále chodit na koncerty. Co říci k VIRVUM. Chybí mi slova. V jejich případě již pouhé nadšení nedostatek literárního nadání nepřeklene. Pokusím se alespoň o něco. Od pozorování deště venku před klubem mě vytrhly první magické tóny. Okamžitě jsem přiběhl ke klubu, otevřel dveře a uslyšel neuvěřitelně čistý a vyvážený zvuk. Jako kdybych prošel transdimenzionální bránou, která mě nakonec vyplivla někde v alternativní Redutě. Nic moc si zpětně nepamatuji, čas začal běžet šíleným tempem, skladby z „Illuminance“ na sebe plynule navazovaly. V podstatě se hrál relativně těžký symfonický kus, čerpající z odkazu toho nejlepšího od DEATH, ATHEIST a CYNIC a nořící se do hlubin, v nichž se pohybují IMMOLATION. Přestal jsem vnímat, resp. vnímání se posunulo na jinou úroveň, která už nepočítá s jednotlivinami. Soustředit se na nějaký nástroj nebylo v podstatě možné. Šlo by navíc o nepřípustný luxus a zároveň o velký hřích ve vztahu k celku. Z přednesu VIRVUM také nic nevyčnívalo. Pozor, nejednalo se o chladný profesorský výkon, ale o úplné ponoření do hudby, o zprostředkování vyšších emocí skrze absolutní hudbu, o sdílenou (Über)nirvánu. Dobře, někdo by mohl zmínit i extázi; pokud ano, tak jen takovou, jakou mohl cítit kupříkladu Elon Musk, když se mu poprvé spořádaně vracely nosné rakety. Naprosto jsem chápal absenci přídavku a obecenstvo, v němž klidně mohlo uznale pokyvovat tak o dvacet hlav více, po chvilce bouřlivých ovací také. Skvělý večer tří fantastických kapel a jednoho nenápadného muže za zvukařským pultem. Uznání jsem mu hned po odeznění nejsilnějších dojmů vyjádřil osobně, kvitoval to.Děkujeme Bizzimu a teamu MarastMusic za poskytnutí fotografií, pozn.Stray.CHILDREN OF BODOM - Hexed - 70%http://www.crazydiamond.cz/children_of_bodom_hexed_recenze/1703http://www.crazydiamond.cz/children_of_bodom_hexed_recenze/1703janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Hudbu legendárních Dětí od jezera Bodom už není třebažádnému posluchači z početné metalové komunity dlouze představovat. Zvlášť pak ne těm, kteří se kdy v posledníchdvou dekádách otřeli o severský melodický metal. Úderný, převážně rychlý nářez, opatřený semtam nějakou tou klávesovou aranží a s tím související melodikou made inSuomi, přecházející mnohdy až do kolovrátkového pojetí, si získal nespočetněpříznivců. Zvuk kapely byl však vždy charakterizován zejména technicky vyspěloukytarou Alexiho Laiha, lídra pětičlenné formace, i jehož typicky drásavý hlasový projev patřil vždy k CHILDREN OF BODOM od nepaměti. Die-hardfanoušky je pochopitelně nejvíce adorována první čtveřice řadovek, ale toneznamená, že se kapela odporoučela kamsi na smetiště dějin. Uznávám, ženěkterá pozdější alba zněla trochu vyčpěle a sériově, ale o tom, že by zdedošlo k úbytku potenciálu, nemůže být vůbec řeč. Sám jsem kapelu v posledníchletech viděl koncertně naživo několikrát a nemám pocit, že by to chlapci chtělivzdát. Jasně, došlo i k personální změně a tak je novinka prvním počinem,jehož se účastní nový kytarista Daniel Freyberg, s kterým se kapela snažío větší čerstvost a nadhled, jakkoliv si uchovává všechny typické znaky svéhozvuku. Novinka „Hexed“ nevyznívá dost možná zas až tak zběsile, aleto je možné brát rovněž i jako klad, protože je v materiálu víceprostoru pro jednotlivé detaily, zajímavé ozdůbky, melodie a zpěvové linky,které nejsou ždímané v co nejvíce urputném tempu. Kytarová práce seopravdu podařila a Alexi Laiho s Freybergem navázal zajímavou spolupráci.Deska zní v riffech mohutně a sólové party jsou krásně nadýchané a zajímavěvystavěné. Specifickým prvkem jsou samozřejmě klávesy, které dostávají prostorv celé řadě songů a daří se jim umocňovat tok ústřední melodie té kterépísně a opatřit vše klasicistní patinou, tolik typickou pro finské formace poblázněné lavinou metalového melody kýče. Mám však pocit, že CHILDREN OF BODOM se z nich stále vyjímají. Pravda, v titulní „Hexed“ jsou hlavní kytarové a klávesovélinky aranžovány až příliš klasicistně (zajímavá je právě ta část, kdy sepidlikání obou nástrojů prolne do kratičké avšak povznášející symfonie), jakobyse kapela nechala inspirovat někým jako Pagannini. Svým způsobem je to osvěžující, ale stát se to u každé druhé skladby, asibych toho měl po chvíli plné zuby. I tohle Laiho dobře ví, a tak s podobnými kouzly jinde šetří. V případě takových položek jako jsounosné hymny „Under Grass And Clover“, „Soon Departed“ nebo „Glass Houses“ už sekapela znovu koncentrovala na to nejdůležitější a stvořila silné, melodické,kytarově barvité a na výrazných partech stojící věci. Některé skladby sice nejsouz nejrychlejších – třeba pozoruhodná „Hecate´s Nightmare“, úvodní „ThisRoad“ nebo již výše zmíněná „Soon Departed“, ale tahle neuspěchanost naopak posilujejejich vyznění. Dojde i na zběsilé nářezy („Kick In a Spleen“), ale tyto věcipatří spíš k méně typickým položkám současného zvuku CHILDREN OF BODOM, ti totiž vyznávají více plnost vyznění než přímo mega-rychlé Shinkanzen inferno. A protože jsem sám velkýmfanouškem alba „Are You Dead Yet?“, nejvíce přímočaré, ořezané a hitové nahrávky jejich diskografie, uhranula mne zde  rovněž ona hitovost dominantníhymny „Platitudes And Barren Words“, která má přesně ten samý potenciál jakoonehdy velmi chytlavá a mnohými proklínaná deska z roku 2005.Jistou náklonnost k rockovým legendám odhaluje vlastně i „Say Never Look Back“,což je dle mého skladba přímo inspirovaná neměnností cesty takových veteránůjako AC/DC. Finové zde podobně specifický fundament přetavují do vlastníhostylu. Tahle deska mě zkrátka přijde různorodá, takže nemám důvod proč bych měl kapelu řaditmezi přežité. Je vidět že CHILDREN OFBODOM svůj proklamovaný syndrom vyhoření překonali a s novým kytaristoupřichází s deskou, která se sice nevyrovná těm jejich úplně nejlepším, aleurčitě nejde o nějaký vyčpělý brak vzpomínající grupy. I jejich první ručně malovaný cover alba mne přijde zajímavý,určitě lepší než všechny ty tištěná díla minulosti.DAMN YANKEES - Výkladní skříň amerického hard rocku (profil)http://www.crazydiamond.cz/damn_yankees_vykladni_skrin_americkeho_hard_rocku_profily/1701http://www.crazydiamond.cz/damn_yankees_vykladni_skrin_americkeho_hard_rocku_profily/1701janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na sklonku osmdesátých let znala velká spousta rockových fanoušků ve Státech hudbu Jacka Bladese pouze v rámci jeho hardrockové kapely NIGHT RANGER, kde tento vzrůstem sice malý, ale výtečně zpívající baskytarista působil vedle rovněž znamenitého kytaristy Brada Gillise a to už od konce sedmdesátých let. Jack Blades byl tak u všech řadových desek NIGHT RANGER, z nichž některé tahle kapela dotáhla k platině. Ještě v roce 1989 si nikdo nedovedl představit, že se kolem něho brzy seskupí další Superskupina a to doslova grupa s velkým S. Ten nápad na podobný projekt se zrodil v hlavě protřelého hudebního manažera a kalifornského gurua Johna Kalodnera (strůjce úspěšných comebacků takových zasloužilých rockových hvězd jako AEROSMITH, WHITESNAKE ...). Kytarista Tommy Shaw, tou dobou právě koncertně podporující vlastní sólový projekt na turné a sice v předprogramu NIGHT RANGER, byl rovněž znám zejména díky svému desetiletému působení u art-rockových veteránů STYX, jejichž kariéra dosahovala vrcholu na sklonku sedmdesátých let a v roce 1989 patřila už asi pět let minulosti. Shawa na onom turné v jeho sólovém projektu doprovázel tehdy ještě neznámý bubeník Michael Cartellone (později naskočil k LYNYRD SKYNYRD) a tak při námluvách dvojice Blades/Shaw s Kalodnerem a následném výběru bubeníka padla logicky volba na něho. Tím nejodvážnějším tahem však byla myšlenka spojit s těmito muzikanty skutečně velkou hvězdu. Rock´n´Rollovou legendu sedmdesátých let, prostořekého drsňáka nenávidějícího odjakživa vlasovitý heavy metal osmdesátých let a milujícího rock´n´roll a boogie! Kytarový samorost Ted Nugent byl kromě své hudby dlouhá léta znám svou kontroverzní jižanskou povahou, zálibou v lovu divoké zvěře a nechutí po jakýchkoliv nadbíhačkách a spojování se s metalovou komunitou. Nicméně Kalodnerův návrh neodmítl a přijel si s ostatními zahrát. Už po několika minutách první session bylo všem jasné, že se tu děje něco znamenitého, něco s trvanlivou hodnotou, a tak se stal památný jamovací večírek plný hromů a blesků počátkem této nové hardrockové skupiny, u které by za krátko s podpisem smlouvy na debutové album žádná velká americká nahrávací společnost neváhala ani minutu. Čím víc spolu muzikanti hráli, tím víc se s vervou nořili do nového projektu, jehož název byl úderný jako nadávka od kdejakého texaského balíka, kterou doprovází svůj flusanec do vyprahlé země – a tak na sklonku roku 1989 vznikli DAMN YANKEES!!!Ted Nugent byl bezesporu největší hvězdou souboru a pro média hlavním tahákem, ale o mimořádnosti všech svědčil už ten fakt, kdy se autorství skladeb mnohdy rovnoměrně dělilo zejména mezi trojici Blades/ Shaw/ Nugent a také skutečnost, že všichni tři nejenom že byli mimořádnými instrumentalisty, ale rovněž byli i prvotřídními zpěváky. U Nugenta bylo skvělé, že nechával svým spoluhráčům prostor a působil jako rovnocenný prvek skládačky, nikterak si skladby neusurpoval pro sebe a svou kytaru, naopak jim nechával vyváženost, aby vyzněla síla všech těch mocných refrénů a výrazných vokálních i kytarových partů.Někdo tvrdí, že DAMN YANKEES souzní s dobovým trendem vyšlechtěných produkcí počátku devadesátých let, jaké byly tehdy tak často v oblibě u všech hair-metalových hrdinů a stadiónových kapel vyprodávajících největší americké arény. Svým způsobem je to pravda, protože projekt skutečně obtěžkal své skladby neuvěřitelně vymakaným zvukem, který prostřednictvím poslechu právě bezejmenné debutové desky budí respekt ještě dnes. Není v tom však žádný umělý kalkul, té kapele to zkrátka velmi dobře hrálo. Dvorním producentem DAMN YANKEES se stal skutečný studiový mistr a uznávaný tvůrce nadýchaného soundu mnoha hardrockových legend – Američan Ron Nevison. Spolu s ním kapela dala vzniknout své první nahrávce „Damn Yankees“ vydané v průběhu roku 1990 u Warner Bros. a podpořené velice úspěšným americkým turné. Deska slavila velký úspěch a do roka se stala dvojnásobně platinovou. V jejíž drážkách se totiž pojilo skvělé skladatelské mistrovství se zvukovou perfekcí a tradičním americkým feelingem přenášejícím do nadupaného hard rocku lehké honky tonk prvky a nepřeslechnutelné boogie, country a rock´n´rollové indicie. Hlavní však byla kvalita samotných skladeb. Přejděme tedy k nim.Už s úvodní „Coming Of Age“ se u posluchače musídostavit pocit, že se zde sešla skutečně výtečná soupiska muzikantů. Zvuk všechnástrojů je veden na vlně nejvyšší možné perfekce v zaoceánském rockusezóny 1990. Sršící kytary budí spřízněnost s AC/DC, jejich zvuk je jadrný a ostrý, bicí jsou stadiónověnahypované, tím hlavním triumfem jsou však zpěvové linky a celková gradace tétohitovky. I následná „Bad Reputation“ představuje špičkové hardrockové řemeslo,které ještě povyšují znamenité vícehlasy a jejich kombinace se sólovými kytarovýminámluvami a spletenci. Třetí „Runaway“ představuje nekompromisní hitovkuvezoucí se na ústřední silné melodii a větší přímočarosti, než tomu bylo uprvních dvou skladeb. Další vrchol představuje mocná power balada „High Enough“,která se zřejmě stala nejznámější skladbou debutové nahrávky DAMN YANKEES aještě před realizací v ní John Kalodner slyšel jednoznačný trhák. S pátouskladbou „Damn Yankees“ kapela trochu pošilhává do teritoria AEROSMITH, vlastněobě kapely si byli velmi podobné v tom, že s přirozeností soběvlastní dokázaly propojit prvky rock´n ´rollu a boogie s mocným zvukem pop-metaluranných devadesátých let. Ty detaily, které spojují obě kapely právě v této písni, slyším v podobnosti stěžejního riffu s „Walk This Way“, zpěvovélince spřízněné s „Rag Doll“ a paviánovitých výkřicích obou vokalistů,připomínajících zde v každém ohledu právě vokální projev Stevena Tylera. Následujedalší balada „Come Again“, která byla z alba zveřejněna jako úplně první, tahlenostalgická píseň má rovněž velmi chytlavý ráz a z komorní fáze graduje domocné kytarové erupce. Prvky country a pouštního boogie dělají z „Mystified“bezproblémovou záležitost amerických rádiových stanic. I tak lze chápatnásledující „Rock City“, která je však daleko spíš přímočarou tvrďáckouvypalovačkou oslovující zejména motorkáře a rockery, jenž se s ničím mocnepářou. Mým favoritem je však především skladba následující „Tell Me How YouWant It“, která svým velkolepým zvukem a stadiónovým naturelem připomene britské nadupance DEFLEPPARD v časech jejich největší slávy. Závěrečnou „Piledriver“ považujizřejmě za nejslabší moment nahrávky, ale i tak se jedná o povedenou a v rámci desky nejmetalovější věc. Po realizaci alba DAMN YANKEES koncertují po celý rok veSpojených státech ve vyprodaných halách, a sice spolu s kapelami BAD COMPANY, POISON nebo JACKYL.Deska se nakonec vyhoupne k dvojnásobné platině, aby její nejvyššíumístění v žebříčku Billboard 200 ukazovalo nakonec číslici 60. Debut „DamnYankees“ je ještě dnes chápán jako špičkové hardrockové album, kde legendárníhudebníci, jenž byli o půl generace starší než všechny ty tehdejšíhair-metalové kapely, dokázali přijít s moderním pop-metalovým materiálem,který zdobila zvuková i skladatelská perfekce a velký potenciál chytlavosti. Druhé album „Don´t Tread“ opět produkoval slovutný RonNevison s cílem dosáhnout úspěchu prvotiny, a tak se toho na stylu avyznění DAMN YANKEES moc nezměnilo.  Skladatelskéotěže znovu převzalo trio Ted Nugent, Tommy Shaw a Jack Blades a deska vlastněpokračovala v odkazu předchůdce. Osobně sice hodnotím tohle hardrockovéalbum jako skladatelsky o něco slabší počin než debut, ale po zvukové stráncestejně perfekcionalistický a v podstatě o něco málo tvrdší. Deska nakonecvyšla v srpnu 1992 a prodejní úspěch debutu již nebyl zopakován, ačkolivurčitě nejde o nějaký propadák (22.místo v Billboard 200). O tvrdším nastavení kapely svědčí už burácivé riffyúvodního songu „Don´t Tread On Me“ a jeho chlapácky, sborově provedený nápěv. Ostřejší linii alba posléze potvrzují ještě songy jako roztančená „Dirty Dog“, kde je kromě kytar využito i dechové sekce, nebo „MisterPlease“, která vystoupá z akustického country úvodu prostřednictvím namakaných riffů až do očekávané zeppelinovské katarze. Ovšem ani surové boogie „Firefly“ v rozohněnosti za předchůdcinezaostává. Deska však znovu představuje skvělé muzikantské řemeslo a zejménakytarové duely a všemožné vyhrávky a sólové kudrlinky pracují ve prospěchchytlavých písní. O pestrosti alba svědčí skladby jako „Fifteen Minutes of Fame“nebo „Someone To Believe“, které nabídnou rozmáchlejší vyznění a širší spektrummotivů, včetně vícehlasých sborů a kytarových kouzel. Asi největším hitem sestala balada „Where You Goin´Now“, která v sobě vlastně shrnuje všechnypřednosti slovutného kvarteta.  Ačkoliv byla druhá deska nakonec pozlacena a její vydání bylopodpořeno americkým turné, Ted Nugent už pomalu začínal pošilhávat poresuscitaci vlastní sólové kariéry, a tak se v polovině devadesátých let izbývající duo Jack Blades/ Tommy Shaw, které v letech 1993-1995 vydalo i nějakýten sólový materiál, rovněž rozešlo. Přestože se DAMN YANKEES od té dobyněkolikrát dali (zejména kvůli koncertním akcím) na čas dohromady, nikdy užjsme se třetí nahrávky nedočkali. A tak kapela zůstává artefaktem kvalitníhoamerického hard rocku počátku devadesátých let.AVANTASIA - Moonglow - 80%http://www.crazydiamond.cz/avantasia_moonglow_recenze/1702http://www.crazydiamond.cz/avantasia_moonglow_recenze/1702hackl@volny.cz (Pekárek)Je to od Tobiho pěkné, že se o své chytlavé melodie opět nezapomněl rozdělits celou plejádou výborných zpěváků.:-) Asi by nebylo fér vést úvahyv tom smyslu, jak by „Moonglow“ znělo, kdyby ho celénazpíval třeba Jorn Lande. Uf,najednou cítím mrazení. Můj skvělý tip ohledně obsahu bonusového disku příštíhostudiového počinu stejně zůstane nevyslyšen. Zapomeňte na instrumentální verze!Vlastně bych těch bonusových disků v případě novinky AVANTASIE mohlo být asi tak šest. Koncept spojený s masovouúčastí špičkových hardrockových a metalových vokalistů však kritizovat nemíním.Jestliže totiž nedodáte silné skladby, kvalitní hlasy nic nezachrání, naopak, vašenahota bude odhalena se vší parádou. Pro jednou se může jednat o úspěšný obchodnítrik, Tobias Sammet ovšem pracujekoncepčně a komponovat také umí, a to sakra dobře. On ani jeho vydavatel nic nepodcenili.Výsledkem bylo ukázkové sestřelení prvního místa v německém prodejním žebříčkua řada podobných úspěchů v dalších zemích, včetně ČR. Žádný div. Na „Moonglow“ prostě všechno sedí. Ne, žeby tomu bylo v minulosti diametrálně jinak, ale nové skladby se tentokrát sezvoleným konceptem protnuly takřka dokonale. Zejména se budou líbit fanouškůmupřednostňujícím symfonicko-epický koncept s pořádnou dávkou německéhomelodického power-speedu. Leccos naznačuje účast Hansiho Kürsche.A ten pohádkový obal ..., lepší už jsou jen naši borci z Amanita Design.   Základem novinkového alba, natřískaného muzikálově laděnými hity, sestal tklivý goticko-romantický fantasy koncept pro náctileté i starší, dívky achlapce, ženy a muže, zkrátka pro všechny, kteří rádi podléhají goticko-romantickémueskapismu, a denní dávku emocí tudíž nehledají primárně v Blesku. K tomupřistupuje marketingová emo-balada o totálním vyčerpání samotného mistra, rekonvalescencia spontánní tvorbě, poznamenané nasátím viktoriánské éry. „Moonglow“ přitom vyšlo v intervalu, který je pro maléhovelkého workoholika Sammeta víceméně obvyklý. Hudba z něj každopádně plynenáramně. Strhnou hned úvodní okamžiky steinmanovsky výpravné písně „Ghostin the Moon“. Po tomto velkolepém nástupu a zároveň i velkém Tobyho sólepovolá principál ostatní a jde se na věc. Vše působí jako perfektní studiovýzáznam povedeného hudebního dramatu. Živé provedení celého díla jako muzikálu,který neprošel dramatizací, se tudíž v podstatě nabízí.  Zpěváci září. Neřeknu vám, kdo nejvíc. V daném případě se jedná io otázku osobních preferencí. Lande nabídl svůj mimozemský standard. Ten chlapprostě není normální. Nepřekvapil ani famózní výkon Geoffa Tatea ve dvojiciskladeb „Invincible“ a „Alchemy“; projekt OPERATION MINDCRIME narozdíl od 99 %fanoušků stejnojmenného alba totiž stále sleduji. Hansi zní tolkineovsky a opravdupříjemně, Ronnie Atkins jedinečně. DíkyBobu Catleymu se mi doma postupněnakupily skoro všechny řadovky MAGNUM.Povedl se i duet Tobyho s CandiceNight v titulce. Pokud se vám takový styl líbí, vraťte sek druhému albu projektu KISKE/SOMERVILLEz dílny rovněž velmi potentního skladatele Magnuse Karlssona. Co na tom, že občas někde zazní nějaký hodněprovařený riff, že všudypřítomná epika zredukovala třeba sólové party kytar;kupříkladu ve „Starlight“ jsem ho docela postrádal. Několik sól, které byzahrál kytarista formátu Bruce Kulicka,mi na nové desce zkrátka trochu chybí, ale možná se jen nenašel prostor projeho bluesrockové cítění. Ve fantasy světě umně prokomponovaném Sammetem, jehožjádro tkví v jedenáctiminutovém monumentu „The Raven Child“, setoho i tak děje hodně. Pěvecké exhibice, propojené množstvím chytrých aranží,dají na podobné bolístky (k nimž řadím i příliš zemité bicí Felixe Bohnkeho) brzy zapomenout.  Co říci závěrem. Bylo by asi chybou očekávat nějaký zásadnější posun. DeskyAVANTASIE je možné poměřovat vždy jen úrovní konceptu a koncentrací silnýchmelodií. Ostatní představuje jen prkotiny. Práce recenzenta se v tomtosměru blíží hodnocení sommeliera, který posuzuje různé ročníky shodné odrůdyz totožného regionu. Za podstatný tedy nakonec považuji fakt, že se Sammetani na aktuálním albu neodklonil od power metalu evropského střihu, který košatína mnoho způsobů, dokonce až natolik, že ho v podstatě transformoval vezdařilý fantasy muzikál. Pominu-li závěrečný cover „Maniac“, pak onuamerickou stopu, na kterou Toby občas sází, lze na „Moonglow“ slyšet víceméně jen ve spojení s osou Broadway-Hollywood.Milovník takto pojaté hudby zde nemusí kromě odhalování četných zákoutí absolutněnic řešit, v melodických partech se totiž málem utopí. Stoprocentně zde platí zásada: Pakliže selíbí, líbit se i bude. Jednoznačně dobrý ročník, díky své kompaktnostipravděpodobně vhodný i k archivaci. Zdařilá koncertní adaptace by mohla přinéstvrcholný zážitek. ROTTING CHRIST - Heretics - 80%http://www.crazydiamond.cz/rotting_christ_heretics_recenze/1694http://www.crazydiamond.cz/rotting_christ_heretics_recenze/1694nobody@nothing.com (Sicky)Řekové ROTTING CHRIST mají odpracováno. Během třiceti let aktivní činnosti a třinácti alb dokázali vytvořit specifický zvuk i styl, díky kterému jsou dnes zavedenou značkou a nemusí nikomu nic dokazovat. Jejich okultismem, gotikou či různými filozofiemi ovlivněný black metal byl vždy na první poslech mezi ostatními kapelami žánru jasně rozpoznatelný a unikátní. Hudba kapely se během let vyvíjela, ovšem základní trademark, za což lze považovat zejména frontmanův projev, kdy na způsob kněze pronáší okultní zaříkávání nad hradbou opakujících se sekaných riffů, byl vždy přítomen. Za vrchol tvorby považuji určitě album „Katá ton Daímona Eautoú“ z roku 2013, na kterém se kapele podařilo přijít s neotřelými nápady, ve kterých dokázali vypíchnout všechny svoje charakteristické znaky a v neposlední řadě přitom zůstat i stále dostatečně temní.     Řekové tehdy však spolu se snahou o originální výraz přišli i s jistým zjednodušením. To pokračovalo i na následující desce „Rituals“, která naplno odhalila, kam že vlastně míří, a sice k jakési goticko-rockové avantgardě s lehce experimentálním vyzněním. Pro mnohé fanoušky to možná nebylo to pravé ořechové, nicméně bratři Tolisové tím naznačili, že mají jasnou vizi a nehodlají se ohlížet napravo ani nalevo při jejím realizování.   Novinka „Heretics“ v kontextu výše uvedeného pak pokračuje v nastaveném směru. Jede se většinou ve středním až pomalejším tempu, skladby jsou opět spíše jednoduché. Během každé si kapela vystačí s jedním či dvěma opakujícími se motivy, které se pouze nenápadně modifikují. Nahrávku tlačí vpřed energické, intenzívní bicí, občas zazní sólo. ROTTING CHRIST jde v první řadě o to, zachytit tu správnou atmosféru, i když je zde více patrná snaha o epické vyznění. Sakisův typicky kazatelský vokální projev je na albu zhusta podporován ještě doprovodnými chorály či hymnickými sbory a nad dunící rytmikou se často klenou výrazné melodie.   Nedá se říct, že by ROTTING CHRIST přímo vyměkli, ale určitě rezignovali na to, být za každou cenu blackmetalovou kapelou. Snaží se svoji hudbu zjednodušit a zachovat přitom charakteristické temně gotické vyznění. Osobně s tím problém nemám, naopak jejich poselství mi takto přijde více srozumitelné a určitě dokáží takto oslovit i více posluchačů mimo žánrové hranice, nicméně na druhou stranu je jasné, že je to riskantní krok, protože metaloví fans nejsou podobným experimentům vždy nakloněni. A pak je tu ještě druhý faktor, a sice že přílišným zjednodušením se ROTTING CHRIST stávají až příliš primitivní.   Finální hodnocení tedy není lehké. Hudebně je novinka spíše jednodušší, jednotlivé kusy jsou si dost podobné a žádné velké hudební finesy se zde nedějí. Ovšem čím více se do atmosféry „Heretics“ dostávám, tím více chápu, že to nevadí. Po třičtvrtěhodince Sakisova kázání ve mně totiž opět zůstává ten silný dojem, který Řekové vždy uměli vytvořit. Takže nedá se nic dělat, i když bych si třeba osobně dokázal představit trochu agresivnější podobu ROTTING CHRIST, tak musím i tentokrát konstatovat, že to z jejich strany stále není špatné.   DREAM THEATER - Distance Over Time - 90%http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_distance_over_time_recenze/1697http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_distance_over_time_recenze/1697jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Na novou desku akademiků DREAM THEATER jsem se opravdu těšil, a to dlouhých šest let, jelikož jsem před třemi roky vůbec nepochopil tvůrčí záměr dvojalba „The Astonishing“. Více než dvouhodinovou progresivní šlichtou značně provoněnou sebestředností jsem se dokázal prokousat všeho všudy dvakrát a toto veledílo jsem s díky odmítl i jako dar, protože by na něj akorát tak padal prach.Vydání čtrnácté řadovky provázelo hned několik pozitivních signálů. Písně, které byly postupně uvolňované jako předkrm „Untethered Angel“, „Fall Into The Light“ a „Paralyzed“ nesly zřetelné známky velkého vystřízlivění z vlastní muzikantské dokonalosti hodné pouze podobně uvědomělého posluchače. Tyto skladby byly opět vysazeny do hudební půdy, ze které tato newyorská formace dorostla do pozice žánrového lídra. Od všech tří písní jsem se musel sám disciplinovaně odhánět, tak abych se jich nepřesytil ještě dřív, než je budu mít možnost slyšet v konečném aranžmá s ostatními. S poněkud zvrácenou radostí jsem také přijal avízo o letošní emisi sólové desky klávesisty Jordana Rudesse, jež by logicky měla posloužit jako vhodnější dosedací plocha pro ukojení jeho extrémně bujarých tvůrčích přetlaků.„Distance Over Time“ především zdobí přímočarost, u této kapely až neslýchaná. Jednotlivé nástroje sice pořád dostávají dostatek svobody pro vyniknutí, avšak posluchač má vždy šanci skladbu pochopit jako živoucí hudební souhru, nikoliv jako blednoucí složenku od exhibiční firmy. Album je i tak napěchované celou řadou zajímavých pro(g)pletenců, které však ani na okamžik nesklouzávají do nudných profesorských výkladů. Nelze si nevšimnout většího prostoru pro bicí artilerii Mike Manginiho, za což jsme odměněni ryzím metalovým vyzněním s maximálním dynamickým koeficientem. No a jestli jsem si nikdy moc neoblíbil Rudessovi dispoziční nároky, tak zde před ním musím smeknout, protože i na kratším řetězu se umí parádně rozjet („S2N“) přičemž jeho delší duely s parťákem Johnem Petruccim jsou špičkové ošetřené zručností stříhače kanálu Discovery („Pale Blue Dot“). Petrucci tu nejen září v roli kytaristy, ale hlavně neselhává v roli producenta.Limitované verzi s hodinovým trváním a deseti položkami (včetně bonusové „Viper King“) se skutečně nedá vytknout ani ta pověstná malá piha na kráse. Určitě se jedná o jeden z nejkompaktnějších materiálů, jaký kdy tito matadoři progresivního řemesla uvedli v život. Na jejich ostatních opusech se vždy najdou sekce, skladby, které si umím odmyslet. Zde toužím přijmout prog-metalové desatero v celé jeho aktuální kráse. Novinka navíc nepřipomíná ani nekoriguje tvorbu někoho jiného, tak jak tomu bylo i několikrát v minulosti. Všechny ty nástrojové ekvilibristiky působí naprosto přirozeně a vytvářejí ideální podmínky pro zpěv Jamese LaBrieho, který pak, dle svých nejlepších standardů, opět může vdechnout do skladeb nádhernou duši („Barstool Warrior“), ne v nich jenom žádat o audienci.DREAM THEATER si předem zakázali patetické instrumentalizace. Ani jedna skladba tu nedosahuje desetiminutové hranice, ano čtete správně. Pětice podává soustředěný a technicky precizní výkon, který od prvních tónů přikovává posluchačovu pozornost, zatímco během posledních dozvuků probouzí jeho apetit k opětovným protočením. „Distance Over Time“ k úplné dokonalosti schází větší moment překvapení, nápad, který by se od hudebního obsahu kolekce mírně lišil, ale nenarušoval jeho celkové vyznění a zároveň ještě více vystupňoval už tak velmi vysokou míru přitažlivosti. I přes tuto poznámku si jednoduše nemohu dovolit hodnocení nižší, než dávám, protože letos se Američanům podařilo nadmíru úspěšně složit reparát a opět mi udělat velkou radost.QUEENSRŸCHE - The Verdict - 80%http://www.crazydiamond.cz/queensryche_the_verdict_recenze/1695http://www.crazydiamond.cz/queensryche_the_verdict_recenze/1695janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když ve zdejších diskusích před lety wuxia napsal, že na rozdělení QUEENSRŸCHE prodělaly obě strany, bylo v tom hodně pravdy. V současnosti je to snad ještě více nápadné. Někdejší frontman Geoff Tate se spíše než hudbě dnes věnuje svým vinicím a jeho projekt OPERATION MINDCRIME se plácá v pseudouměleckém bahně, kde songy určitě nemají sílu jeho památných standardů z nejlepších časů seattleského kvintetu. Jeho někdejší spoluhráči to však slyší jinak. Pod osvědčenou značkou QUEENSRŸCHE dnes vzhlížejí k americkému heavy metalu poloviny osmdesátých let a to se vším patosem, který je i dnes k jeho prezentaci třeba. Byť jejich alba mají v konfrontaci se starými časy rovněž stále velmi dobrou úroveň a nelze o nich mluvit bez uznání, nepřináší v rámci invence už žádné další bonusy a evoluční živiny.Já osobně slyším současnost u téhle kapely jako nepřekvapivou, mírně nadprůměrnou etapu, protože kvintet vnímám ještě jako bezkonkurenční a průkopnický spolek melodického hard rocku a heavy metalu v USA přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapelu ukazující směr mnoha jiným. Tak tomu dnes není.Za mých mladých let byli součástí QUEENSRŸCHE především tři výrazné tahounské osobnosti – zpěvák Geoff Tate (byl vyhozen v roce 2012 za kontroverzních okolností provázejících jihoamerické turné a soud mezi ním a kapelou o název se táhl léta), kytarista Chris DeGarmo (ten odešel už v roce 1998) a bubeník Scott Rockenfield (momentálně již rovněž chybí). Posledně jmenovaný totiž před dvěma roky na neurčito přerušil spolupráci s kapelou v důsledku rodinných povinností. Říkám si tudíž, co mě vlastně ještě poutá k téhle, dříve naprosto skvělé a specifické skupině, jejíž alba jsem na počátku devadesátých let hltal? Vždyť to je prakticky úplně jiná kapela, no ne? Kde navíc ze tří pětin hrají nějací cizí hudebníci. Jen dodám, že absence Scotta Rockenfielda byla vyřešena tak, že bicí ve studiu nahrál zpěvák (a v minulosti rovněž znamenitý bubeník) Todd LaTorre a na koncertní turné QUEENSRŸCHE doprovází bubeník od KAMELOT Casey Grillo. Zdá se vám to složité? Nedivím se, v téhle kapele už roky nejde nic jako po másle. :-)Přestože si všechny tři novodobé nahrávky s Toddem LaTorrem u mikrofonu drží sympaticky starosvětský ráz a svěží drive, lpí pouze na promyšleně uchopeném, i když třeskutém heavy metalu osmdesátých let, přesně takovém, s jakým QUEENSRŸCHE kdysi začínali. Mám pocit, že někdejší velikosti legendy QUEENSRŸCHE podobně neměnný způsob vyznění prostě už dávno není hoden, vždyť ta kapela kdysi naprosto vládla a byla ještě do poloviny devadesátých let vždy o krok před ostatními, neohlížeje se na svou minulost. Současný zvuk je odkazem prostě jen na popřední powermetalové kapely, jejichž produkce není úplně hloupá a klišovitá, ale naopak má potenciál znít stále svěže a to i přes posedlost osmdesátými lety. Je to snad málo? U 95% jiných bych řekl že ne.Kapelu dnes ctí především prvotřídní řemeslo a stále výtečný muzikantský potenciál. Vždyť už jenom hlas LaTorreho je naprosto mimořádný a plně navozující vzpomínky na Tatea v období mladosti. Mám za to, že prostě záleží, jak vám co v souvislosti s QUEENSRŸCHE stačí. Novinka „The Verdict“ je rozhodně další slušnou melodickou metalovou deskou, za kterou by byla celá řada stylově spřízněných kapelek velice ráda. Jenže QUEENSRŸCHE nikdy nebyli jen tak nějaká kapelka. Sestava okolo Michaela Wiltona, Eddieho Jacksona a právě Todda LaTorreho se zatvrzele drží pouze jen stylu, který legendární band definoval už na svém debutu „The Warning“ z roku 1984. Někomu to stačí, pro někoho to bude málo, záleží jen na tom, jak moc jste si téhle kapely cenili v minulosti.Jsou zde velmi slušné písně, ostatně jako u dvou předešlých desek nazpívaných Toddem LaTorrem. Silnější je určitě první polovina alba, kde jsou soustředěny spíše hymničtější věci s výrazným melodickým pojetím a nájezdy na vysoko se šplhající refrény, je tomu tak v případě úvodní dramatické křížové jízdy „Blood Of the Levant“ a pokračuje se i v případě koňáckého kvapíku „Man The Machine“, neradostné vize budoucího světa (spojení stroj/člověk), co netrpělivě čeká za humny, nebo snad nejepičtější kompozice, kde se kapele podařilo znamenitě propojit onu výstavní melodiku s modernějšími groovy riffy (zřejmě vklad druhého kytaristy Parkera Lungrena) - „Light-Years“. Osvěžující powermetalový náboj má rovněž „Inside Out“, skladba rozjíždějící se sice trochu zmateněji, postupně však nabízející další melodické momenty.  Asi nejsilnějším momentem je song „Dark Reverie“, který zaujme velkolepým refrénem a celkovou zdobností. Dál se deska drží spíše konzervativního pojetí melodického heavy metalu s mírně využitými prvky progresivnějšího rázu, i když zde LaTorreho vypjaté zavřeštění kolikrát rozčísne atmosféru a oblaží ucho metalisty s vytříbeným „melody“ vkusem. Druhá polovina alba už sebou nese větší příklon k atmosféře a menší tah na branku, ale i přes určitá slabší místa se zde drahokam najde. Konkrétně mám na mysli rozmáchlou temnotu „Portrait“, která dokáže posílit umělecký záměr celé nahrávky. Deska byť vyznívá poměrně retro, má sympaticky plný a v kytarových sólech tradičně zdobný zvuk, který se velmi příjemně poslouchá. QUEENSRŸCHE zkrátka rezignovali na nějaký vývoj a drží se své hudby z ranných časů, činí tak však velmi citlivě a s patřičným vkusem. Na období svých nejlepších tří desek „Operation Mindcrime“, „Empire“, „Promised Land“ (všechny 100%) však s touto taktikou již nikdy nenavážou. Vážně dobrý melodický metal, i když se nabízí otázka, zda-li je tento styl v podání QUEENSRŸCHE v roce 2019 vážně dost dobrý? Ale kašleme na snobské soudy, tohle JE prostě kvalitní metalová nahrávka.BACKYARD BABIES - Sliver And Gold - 60%http://www.crazydiamond.cz/backyard_babies_sliver_and_gold_recenze/1696http://www.crazydiamond.cz/backyard_babies_sliver_and_gold_recenze/1696janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rock´n´rollová stálice ze švédského Nässjö se po pěti letech ticha konečně ozývá se zbrusu novým materiálem a vyjíždí na dlouhé evropské turné. BACKYARD BABIES jsou všem vyznavačům garážového rock n´rollu a punku dobře známou institucí a to už od konce devadesátých let, takže jejich fanoušci samozřejmě již dávno moc dobře vědí, co je čeká. Frajerská a pouličně bodrá hudba, ve které se vždy střetávaly vlivy punku s nepřikrášlovaným hymnickým dirty rockem, měla v jejich podání vždy specifické kouzlo, to tvrdím navzdory skutečnosti, že jsem si v poslední dekádě všiml, konkrétně v případě minulého alba „Four By Four“, že nám BACKYARD BABIES jaksi měknou a slušňákovatí. Když kapela v roce 1998 vylítla do světa se svou druhou deskou „Total 13“, šla z ní neskutečná energie. Ona bordeloidní špína, inspirovaná sedmdesátkovým proto-punkem, neměla zkrátka v jejich podání chybu. Největší úspěch posléze následoval v případě třetí desky „Making Enemies is Good“ z roku 2001, která byla plná hitů a zároveň neztrácela onu nečistou auru. Chemie mezi frontmanem Nicke Borgem a druhým kytaristou Dregenem ostatně funguje od té doby znamenitě a oba vůdčí a taktéž zpívající členové kvarteta dokázali na každou desku dodat nemalé množství přesvědčivých skladeb.Každá kapela se samozřejmě vyvíjí a občas to platí i pro podobně zaběhlé punkery. Možná to někomu bude znít zvláštně, ale je tomu opravdu tak. V případě BACKYARD BABIES to slyším asi následovně - jak rostly muzikantské schopnosti čtveřice, z jejich písní se pozvolna začal vytrácet onen nespoutaný prvek a divokost, takže, když bych zhodnotil jejich cestu napříč posledními dvěma dekádami, uvedl bych jako příklad imaginární vývoj následujícím způsobem. A sice jak se severská kapela s inspiracemi třeba u MOTÖRHEAD pozvolna v průběhu let přetransformovala v cosi, co má už spíš blíže ke GREEN DAY. Stačí vám to asi takhle? I když je ten příměr trochu přehnaný, asi tak dnes slyším cestu těchto seveřanů k jejich aktuální novince „Sliver And Gold“, která na mne působí nezvykle uhlazeným, čistým a písňově uspořádaným dojmem, jakoby byla dělaná pro co nejširší zástup lidí. Rozhodně si nemyslím, že jde o album, které bylo zhotoveno jako blesk, onu spontánnost tam zkrátka postrádám.Jde však o stabilní materiál, zcela typický pro BACKYARD BABIES poslední dekády, takže čekejte deset zhruba tříminutových rock´n´rollových vypalovaček se zpěvnými refrény, klopýtajících ve svižných tempech, schopných rozpoudit krev v žilách osazenstva rockových tančíren. Trochu sice zamrzí absence někdejší špinavosti, ale pořád nejde o vyložený provar, protože skladby jako „Good Morning Midnight“, „Simple Being Sold“, „Bad Seeds“ nebo „44 Undead“ jsou tradičně chytlavé a zůstávají v paměti zaháčkované docela dlouho. V rámci diskografie však jde spíše o jednu z těch slabších desek, protože na mne působí dojmem uniformní, nepřekvapivé kytarové práce, která hraje především na jistotu. Všechno stvrzuje závěrečná pomalá hymna „Laugh Now Cry Later“ s klavírem a foukací harmonikou, která operuje s tak banálně lidově-nostalgickými prvky, až je člověk rád, že už to celé pozdvižení končí. K albu ještě můžu dodat, že zde není ani jeden moment nad plán, i když nepopírám, že to chlapcům zejména v sólových kytarových partech stále sympaticky vyšívá.EVERGREY - The Atlantic - 70%http://www.crazydiamond.cz/evergrey_the_atlantic_recenze/1692http://www.crazydiamond.cz/evergrey_the_atlantic_recenze/1692hackl@volny.cz (Pekárek)Oni pořád hrají na city a my jim to pořád žereme. Najděte na kterékoliv desce EVERGREY jeden civilní moment. Najděte okamžik, v němž by charismatický hlas Toma S. Englunda neburcoval, nezpytoval, nežaloval, nevolal o pomoc, nejihnul, neodprošoval, nevzýval, nevyvolával soucit, nenesl takovou tu tíhu atd. Patosu je tentokrát plný Atlantik. Když ono se to tak dobře poslouchá. Obzvlášť po více jak deseti letech půstu. Není pravdou, že bych EVERGREY po uvedenou dobu ignoroval. Faktem však zůstává, že od časů alba „Torn“ jsem si dopřával jen náslechy. Během nich jsem postupně dospěl k závěru, že servírovaná emoční smršť zní, co se týče opravdu silných nápadů, stále nevýrazněji. Je sice pravdou, že pěvecky se Tom většinou překonával, nezřídka však šlo pouze o nahrazování pečlivě vybalancované kvality většími a většími dávkami účinné látky, či jinak řečeno, o dotahování nevýrazné melodické stránky nenápaditou, ale o to přepjatější vokální složkou, chcete-li. Hudba těchto goticky uslzených metalistů prostě vyžaduje hojnost melodií, které budou schopné na jedné straně permanentně útočit na první signální, na straně druhé přetrvat alespoň dvacet poslechů. V případě jejich nedostatku se kýžený a zároveň drtivý efekt prostě nedostaví a posluchač najednou místo katarze zažívá rozpaky. Že jsem náročný? Já ne, fanoušci klasických alb EVERGREY však ano, byť jim nechybí ani loajalita, a to k jednomu velkému hlasu.Jak v tomto směru obstál „The Atlantic“? Víc než dobře, rozhodně však ne na jedničku. Formální stránce lze stěží co vytknout. Album je obdařeno konvenčním soundem, který nese typickou pečeť Jacoba Hansena a kterému se někdy říká moderní. Čistotu emoční složky prostě u EVERGREY nemůže narušovat ani stopové množství špíny. Všechny nástroje i vokál máte jako na dlani i v blbých peckách. Baskytara opět pěkně zvoní. Zvuk virblu ve vší té sterilitě dokonce evokuje znění dřeva s blánou a má též jakousi dynamiku. Veškeré tvrdé hrany jsou však jakoby přebroušeny tím nejjemnějším smirkem a následně ještě přežehleny. Ačkoliv má tedy posluchač co do činění s poměrně tvrdou deskou, primárně je cíleno na jeho pop-rockové receptory; ostatně jako vždy. Výkony muzikantů jsou perfektní. Pěvecké orgie Englunda se odehrávají na stoprocentním rytmickém podkladě. Skutečně obdivuhodné jsou klávesové party Rikarda Zandera. Takřka po celou hrací dobu generují mlžný opar, z něhož se dere Tomův hlas očištěn a posílen. Podobnou roli plní i kytary. Dokáží dodat skvělá sóla (např. „Currents“), popřípadě vytvořit solidní val formální tvrdosti, který má před nástupem výrazně melodického partu každého posluchače vždy tak trochu naklepat. Zmíněný val je ovšem nástupem vokální složky a kláves zpravidla rozmetán nebo transformován ve slušivý rámeček, jenž upřímnost Tomových zpovědí ještě více podtrhuje, resp. taková je jeho hlavní funkce. V posledně uvedeném směru se oproti minulosti taktéž nic nezměnilo.Pokud se jedná o kvalitu zkomponovaného materiálu jako takovou, z výše uvedeného vyplývá, že EVERGREY s určitým deficitem melodické složky přeci jen stále válčí. Dodávám, že velmi tvrdě, s velkou zkušeností, a především pak se ctí. Pálí přitom ze všech zbraní. V prvé řade sází na silný nástup. První tři skladby se skutečně povedly. „A Silent Arc“ představuje variabilní mini-epos, v němž nejprve řádí stylová bouře kytar. Z ní se společně s Tomem vydáte na poslední cestu, která po čase nabude téměř meditativního nádechu. Pokud vás nebaví vzpomínat na to, co všechno jste v životě zvorali, věřte, že s Tomovým doprovodem se jedná o snesitelnou, téměř romantickou procházku, která vás nakonec zavede až do hájemství mocných SHADOW GALLERY. „Weightless“ zas staví na zajímavém riffu (nikoli naposled) vypůjčeném od DREAM THEATER, hravé sloce, povedeném refrénu a djentové pasáži se skvělým sólem. Takřka dokonalá skladba se silným popovým nábojem. Baladická a hodně depresivní zpověď „All I Have“ silnou trojku vkusně uzavírá. Potud téměř sto procent. Následuje však mírný propad, který vnímáte zpočátku spíše pocitově, protože úroveň, na které se švédský kvintet dosud s přehledem pohybuje, je vskutku mimořádná. Skladby začínají pomalu splývat, mírné mrazení se vytrácí, příznačně zaujmou spíše instrumentální momenty nebo skvěle zazpívané okamžiky, v nichž Tom tolik netlačí na pilu. Už mu také není třicet, že? Ano, méně je někdy více. Právě v uvedených chvílích navíc vyniká celý pocitový koncept „The Atlantic“ nejlépe. Nejde už o existenciální strach ani o frustraci z něj pramenící, převládá melancholie, zvnitřnění vztahové či jiné ztráty a snad i smíření. Uvedené si nejlépe uvědomíte při poslechu balady „Departure“, jinak druhého vrcholu alba. Kdyby zazněla na jeho konci, šlo by o fantastické finále. Bohužel ho obstarávají sice slušné, ale co do své podstaty neškodné skladby „The Beacon“ a „This Ocean“. Co dodat závěrem? Chcete-li si pustit něco svébytného, přitom však dobře známého, zkuste třeba „The Atlantic“. Jakkoliv lze vést legitimní úvahy o originalitě některých motivů či o tom, že vražedné melodické linky na něm již absentují nebo z jeho skladeb netryskají takovou silou jako na některých klasických albech, pořád čelíte jedinečné, krásně posmutnělé muzice, za kterou stojí mravenčí práce pětice výborných muzikantů. Zdá se, že minimálně jeden z nich při ní skutečně trpí. Co víc si lze přát.CANDLEMASS - The Door To Doom - 90%http://www.crazydiamond.cz/candlemass_the_door_to_doom_recenze/1684http://www.crazydiamond.cz/candlemass_the_door_to_doom_recenze/1684janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Švédové CANDLEMASS jsou již skutečnými legendami doom metalu a to i navzdory studiovému pauzírování, které se u nich stalo v této dekádě normou. Mluvilo se o zdravotních komplikacích Leifa Edlinga, ale tohle téma bych nerad specifikoval, protože na bližší a aktuálnější zprávy jsem nenarazil. Ještě několik let zpátky to vypadalo, že se už sotva kdy od švédského kvintetu dočkáme nového materiálu a nyní zde stojí se zatraceně přesvědčivým albem. I kdyby se jednalo o úplně poslední sadu, je skvělé, že k realizaci došlo, neboť všemu dominuje nadhled, vyzrálost a přesvědčivě podané metalové řemeslo. CANDLEMASS svému stylu s malými přestávkami vládnou už od poloviny osmdesátých let, kdy jim v roce 1986 vyšla fantastická debutová deska „Epicus Doomicus Metallicus“, která inspirace středověkými tématy a tvorbou BLACK SABBATH dotáhla do majestátního provedení a definovala tak v osmdesátých letech celý nový subžánr - doom metal - temný, pomalý, hloubavý styl, při jehož poslechu se každý lehkovážný rouhač raději v tichosti obrací sám do sebe, prostoupen nekonečným smutkem.Do CANDLEMASS se poprvé od onoho debutu vrátil zpěvák Johan Längqvist, což je (dle mého) skvělé, neboť jeho tehdejší výkon považuji za naprosto strhující a desku si vedu po celou tu dobu jako v rámci jejich diskografie nepřekonatelnou. Ačkoliv kapela později vešla ve známost, i díky mocnému hlasu a korpulentní postavě jeho nástupce za mikrofonem, zlého a šíleného mnicha Messiah Marcolina, já nikdy zcela nezapomněl na autora vokálních momentů právě z čarokrásně mrazivé první desky. Když jsem se na podzim 2018 dozvěděl, že kapela chystá po sedmi letech konečně další řadovou desku a za mikrofonem střídá právě Johan Längqvist nedoceňovaného, avšak poměrně vitálního Matse Levéna, nedovedl jsem se rozhodnout, zda-li jde o informaci pozitivní nebo naopak, přeci jen odejít po pěti letech z takto kultovní kapely a přitom nenazpívat ani jednu řadovku, tomu se říká pech. Johana jsem si pamatoval jako vynikajícího vokalistu, ale co bylo před 33 lety, nemuselo platit stále, byl jsem tedy hezkou chvíli v nejistotě. Nové album nazvané „The Door To Doom“ sice nedokážu zařadit do pořadí mezi ostatní počiny této grupy, protože alba nazpívaná Robertem Lowem (ex-SOLITUDE AETURNUS) v letech 2007-2013 neznám, jedno však vím jistě, novinka platí za hodně důstojný materiál, kde kapela nenechává nikoho na pochybám, že onu schopnost napsat skutečně děsivé ponuré pochody a infernální žalmy stále umí, jakkoliv se hardrockový fundament kolikrát dostává do popředí, a i díky vokalistovi je tvorba CANDLEMASS dnes ohebnější a melodičtější než v časech Marcolinova patetického a teatrálního hlasu. Novinka jistě není tím nejtemnějším albem diskografie, onu středověkou temnotu zcela určitě dokáže lépe navodit deska „Nightfall“ nebo některá další z klasických 80´s nahrávek těchto mistrů, ale fanoušci prostřednictvím nové desky dostali zcela typické a velmi kvalitně provedené dílo, které CANDLEMASS nebude dělat ostudu.Jsem nadšen z oné nadýchanosti a až hardrockové melodiky, kterou na aktuální desce zastupují některé obtěžkané vály nakloněné i zdobnosti. Už od úvodní „Splender Demon Majesty“ nemůže být nikdo na pochybách, že tyhle muzikanty stále baví spolu hrát, neboť s jakou lehkostí stále dokáží napsat majestátní song inspirovaný legendami hard rocku sedmdesátých let jako BLACK SABBATH nebo RAINBOW, to se jen tak neslyší. Mohutný proud heavy riffů zde míří do mystického inferna, když právě i v sólech oba z kytaristů předvádějí výtečné party a skladba je tak dalším pomníkem skandinávské temnotě. Souhra kytarové dvojice Mats Björkman a Lars Johansson je výborná. Následuje teskná „Under The Ocean“, skladba čirá a melancholická jako zurčící horská bystřina, sílící však záhy na úpatích skal až do velkolepého proudu. O několik měsíců dříve zveřejněná „Astorolus – The Great Octopus“, která všechny dumky navnadila svou výpravností a pochodovým naturelem, a to už během podzimních měsíců, má rovněž velké kouzlo a patří k nejtypičtějším ukázkám tvorby CANDLEMASS. O poznání mírněji střižená „Bridge Of the Blind“ se rozjíždí skrze závoj akustiky a nakonec představuje jeden z nejsilnějších momentů alba, tohle jsou opravdové hody temné romantiky. Song navozuje doslova husí kůže, neboť atmosféra, se kterou kapela pracuje, je doslova čarokrásná.Ani další vály jako „Death´s Wheel“ nebo „Black Trinity“ nepovolují, aby zde laťka kvality klesla na mez průměrnosti či dokonce nudy. Znovu jde robustní songy postavené na valivých riffech a Längqvistově aristokratickém hlase. Baskytarista Leif Edling je jako šéf kapely, její zakladatel a hlavní strůjce, pořád skladatelsky vitální a nedovolí, aby pod slavným logem vznikla nějaká nepatřičná slátanina. Následuje skladba „House Of Doom“, kterou fanoušci již znají z minulého roku, protože vyšla v létě 2018 na stejnojmenném EP a byla tam ještě nazpívána Johanovým předchůdcem Matsem Levénem. Album graduje snad nejvelkolepější skladbou „The Omega Circle“, která jen stvrzuje, v jak dobrém rozpoložení se tohle originální těleso stále nachází. Mám pocit, že zde vznikla naprosto fantastická deska CANDLEMASS, tak ji hlavně pořádně vychutnejte. Doba je sice rychlá, ale tahle kapela má, zdá se, času docela dost. Nemějte to jinak.AUDREY HORNE - Blackout - 60%http://www.crazydiamond.cz/audrey_horne_blackout_recenze/1681http://www.crazydiamond.cz/audrey_horne_blackout_recenze/1681jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Eponymní deska AUDREY HORNE z roku 2010 přinesla velmi svěží rockový materiál, který ctil učení celé plejády žánrových legend. Album mělo svůj specifický masivní zvuk, nabídlo řadu zajímavých hudebních atmosfér a dávalo mnoho příslibů pro dění budoucí. Během následujících osmi let Norové vydali další tři opusy, z nichž ten poslední oslavil minulý měsíc své první narozeniny. Jedná se o šestou řadovku „Blackout“ a již třetí desku v pořadí, na níž se kapela shlédla v nekomplikovaném hardrockovém vyznění. Tato myšlenka byla poprvé představena na kolekci „Youngblood“ a znamenala i sbohem jakýmkoliv progresivnějším skladatelským ambicím zmiňovaným výše. Tyto svého času čerpaly inspirace například z dozvuků grunge módy nebo také klávesových skript DEEP PURPLE. Pětice muzikantů z Bergenu, dle standardních hard (hair) rockových příruček, zacílila veškeré úsilí k vybuzení adrenalinu u příznivců dychtících po energii a křepčení na vlnách rock and rollového fenoménu. „Youngblood“ tedy uvedla v život další modifikací již dávno zajetých rockových šablon, přičemž ale přinesla svěží a vitální látku, která měla svůj punc osobitosti a po hudební stránce musela přinejmenším zaujmout většinu buřičů v černém tričku s nápisem, „God Gave Rock ‘n’ Roll to You!“„Blackout“ stejně jako předešlá deska „Pure Heavy“ už tolik důvodů k radosti nenabízejí. Obě shodně postrádají větší moment překvapení a trpí nemocí z oposlouchaní s velmi krátkou inkubační dobou. Tento jasně slyšitelný handicap vlastně ani nemusí vadit, pokud od desek neočekáváte nic víc než blahoslavený rock´n´roll k pozvednutí nálady nebo pobroukávání si refrénů, či pasáží z jednoduše zapamatovaných textů. Kytarový dvouválec je na „Blackout“ i nadále vyladěn k živelné jízdě a svým výkonem pořád dokáže strhnout pozornost, nicméně momentů, kdy se vyhodí kvalt na neutrál a jede se jenom pomocí gravitace z kopce dolů nebezpečně přibývá. Dvanáct položek má šanci nadchnout, pokud nejste zatížení tvůrčí historií formace. V tomto případě by padesát jedna minut mělo potěšit kvanty přitažlivých kytarových rozjímání, vyhrávek, gradací a riffingu. Dvojzápřah šesti strunek se tu s ničím nemaže a hlava nehlava se pouští do nespočetných duelů, na kterých stojí, ale bohužel i padá celý současný tvůrčí modus operandi.Pro posluchače, který AUDREY HORNE sleduje delší dobu, se může tucet skladeb začít brzo zajídat, a to hlavně díky tolik protěžovaným, v některých partech už doslova zabíjačkovým, kytarovým hodům. Dvojce sekerníků Arve Isdal (též ENSLAVED), Thomas Thofthagen (též SAHG) je na pražcích a strunách značně odvázaná a v kombinaci se selhávající vyšší producentskou mocí v rukou Kato Ĺdlanda až trestuhodně bezstarostná. Často přítomný pocit únavy z exhibičních přehrávaní sladkých dřev („Light Your Way“, „California“) nezachraňuje ani ta snadno dostupná zpěvnost a návykovost písní. Toshie je vokalista, který má schopnost vdechnout do písní více emocí, avšak zvolená karma čítající ingredience hudební nesložitosti AC/DC, aranžovaného rebelství KISS a kytarové svobodomyslnosti THIN LIZZY diktuje zřetelné instrukce i jemu. Jak lahodně potom v uších rezonují ojedinělá probublání nepříliš originálních a vyloženě dochucujících vsuvek hammondů („This One“, „Light Your Way“) nebo nesmělých orchestrálních podkresů kláves („The End“).AUDREY HORNE tedy nijak extra nenadchli, ani nezklamali. Bylo by skutečně žádoucí, aby k tvorbě jejich příští desky byly opět přizvány i osvícenější rockové múzy. Další deska v podobném skladatelském ražení, omílaní, by totiž už nemusela dosáhnout ani na ten zlatý průměr. Do té doby si při poslechu „Blackout“ dle teze „I know, it is only rock and roll“ můžete stále ještě v poklidu zanotovat „but I like, like it, yes I do“ a třeba si, klidně i v zimě, stáhnout okénko svého fára a nic složitého nerozjíždět, natož pak neřešit.BACKYARD BABIES, THE BONES, AUDREY HORNE - Mnichov, Backstage, 1.března 2019http://www.crazydiamond.cz/backyard_babies_the_bones_audrey_horne_mnichov_backstage_1brezna2019_koncert/1685http://www.crazydiamond.cz/backyard_babies_the_bones_audrey_horne_mnichov_backstage_1brezna2019_koncert/1685janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přesně na den vydání zbrusu nové desky „Sliver and Gold“ od švédských BACKYARD BABIES připadl začátek jejich evropského turné, které kapela absolvuje v průběhu března a dubna ve společnosti krajanů THE BONES, ale také ambiciózní norské kapely AUDREY HORNE. Ačkoliv tahle karavana v druhé polovině dubna dorazí rovněž do Prahy (tento koncert v Nové Chmelnici však připadá velmi nešťastně na neděli), neváhal jsem si zajet na start zajímavého turné do Mnichova. Občas je zkrátka povzbudivé se jet vyvětrat někam ven a pojmout celý den, nejen jako návštěvu koncertu své oblíbené kapely, ale jako krátkou dovolenou s vyvrcholením na podobné akci. V bavorské metropoli jsem ještě před večerní akcí nakoupil u nás docela obtížně sehnatelné cd tituly a ochutnal několik místních piv, zkrátka výlet se vyvíjel po všech stránkách pozitivně. Mnichovské seskupení klubů Backstage Werk (v areálu jsou tři sály rozdílné velikosti – jde o soubor přímo pro koncertní akce postavených hal, osobně jsem již byl ve všech třech klubech, dnešní koncert se konal v největším sále pro více než tisícovku lidí a bylo zde takřka plno, protože punkově posazený rock´n´roll zde stále táhne) se nachází asi pět kilometrů západním směrem od centra Mnichova. Tohle místo patří už desítky let mezi klasické německé zastávky každého význačnějšího klubového turné. Osobně jsem zde byl poprvé v roce 2002 na koncertě dvojice THE HELLACOPTERS/THE DATSUNS a naposledy před více než dvěma lety, kdy jsem se spontánně vydal na koncert MICHAEL MONROE/HARDCORE SUPERSTAR. Kdo v pátek 1.března čekal pořádnou rock´n´rollovou akci, ten nemohl být zklamán a stovky do sálu proudících Němců, ochotných za koncert zaplatit 35 euro, povzbudivý scénář jen potvrzovaly.Sál se utěšeně plnil již s devatenáctou hodinou, aby AUDREY HORNE ve čtvrt na osm naběhli na pódium a zahájili koncertní akci svou kytarovou jízdou na pomezí dobře šlapajícího rocku a heavy metalu. Zpěvák Toschie byl obstojným konektorem mezi kapelou a fanoušky, zatímco kytarové duo Arve Isdal (jinak také kytarista od prog-blackových ENSLAVED, vystupující však v rámci této kapely pod přezdívkou Ice Dale) a Thomas Tofthagen (jinak také SAHG) platili za největší zdroj energie a svými kytarovými party posilovali spád akce. Někde na pomezí zvuku legend THIN LIZZY, KISS a AC/DC, se zásobou dobré nálady, působili Norové sympatickým dojmem. Samozřejmě, že mně neušel ten vizuální nesoulad mezi prakticky metalově oděnými kytaristy (Ice Dale měl na sobě skvělé tričko GUNS N´ROSES a svým častým zvedáním kytary nad hlavou v průběhu trilkování připomínal Slashe) a uhlazenější módu preferujícím Toschiem, který by se v bílé košili s černou kravatou, v černých krátkých kalhotách, pod kterými z černých polobotek ještě ke všemu čouhaly bílé ponožky, hodil spíše někam mezi THE HIVES. I tak AUDREY HORNE odehráli docela obstojný koncert těžící z jejich nejchytlavějších hymen.Mě nepříliš známí Švédové THE BONES mají v Německu velmi početnou základnu fanoušků, a tak se v průběhu jejich koncertu prostor sálu ještě více zaplnil. Jejich hudbu považuji z dnešní trojice vystupujících za tu nejvíce plebejskou. Zkrátka onen punkový prvek, a s tím i přímo související lidové a velmi bodré chorály,  ve všech směrech převládají. Skladby jsou přímočaré, hrubé, se zemitým jádrem a kapela se tudíž s ničím moc nepáře, což Němci kvitují s nadšením. Jen velmi sporadicky se diskutuje s diváky a THE BONES spíše sází na přímočarý punk n´roll, kdy je každému jasné, co jej v nejbližších minutách čeká. Osobně na hudbě THE BONES postrádám určitou nadstavbu a větší originalitu či stylovou vyhraněnost. Z mého pohledu tak jde o kapelu prakticky zaměnitelnou s desítkami jiných. Osazenstvo rozlehlého sálu, čítající odhadem tisíc hlav, to však při svém posílení pivem slyší jinak.BACKYARD BABIES už jsou na západ od naší hranice opravdu velký pojem a soudě dle návštěvy, udržují si zde po dvě dekády (v Německu jsem byl na nich již potřetí, poprvé na jaře 2004 viz report na Metalopolis, podruhé před třemi lety v Norimberku – viz report tady na CrazyDiamond) stabilní oblibu a plné sály lačnících po jejich garážovém rock´n´rollu. Od hlavy k patě pokérovaný tahoun Nicke Borg budí dojem správňáka, zatímco vyzáblí kytarista Dregen sebou (v tílku, v opravdu velkých kalhotách s kšandou a našikmo naraženou beckovkou na hlavě) škube jako čamrda, aby si čas od času taky něco zahrál na nízko pověšenou kytaru, třepající se mu soustavně až někde u kolen. Občasně mezi tím vším hraním a třením nosní přepážky Dregen cosi gestikuluje a všem je jasné, že už dávno žije svůj velký rock´n´rollový sen. Někdo by ho mohl považovat za maskota, ale právě on je tím nejautentičtějším motorem kapely, protože hraje a funguje přesně tak, jak je. BACKYARD BABIES si za ty více než dvě dekády úspěšného hraní nakupili značnou zásobu koncertních tutovek a hitů, takže je už dávno v jejich repertoáru z čeho vybírat. K pátečnímu koncertu tak neodmyslitelně patřily, jak staré relikvie v podobě písní z průlomového alba „Total 13“, které nese letopočet vydání 1998 – konkrétně šlo o song „Highlights“, tak samozřejmě skladby z právě vydané novinky - ze které zazněly „Good Morning Midnight“ nebo „44 Undead“. Mezi tím došlo samozřejmě na prověřené klasiky jako „Minus Celsius“, „A Song For the Outcast“, „Roads“, „Th1rte3n or Nothing“, „Abandon“, „Nomadic“ nebo „Brand New Hate“, takže ve výsledku vše, co se dalo čekat a od dnešních BACKYARD BABIES předpokládat. Věřím že tisícovka příchozích odcházela ze sálu nadšená, jakkoliv kapela působí vyklidněnějším dojmem než před lety. Po půlnoci mne čekalo ještě přemístění na centrální autobusák ZOB Hackerbrücke vzdálený dvě stanice nadzemkou, odkud už pak několik hodin cesty linkou Regiojet směr Čechy. Jen pro zajímavost, v neděli 10.března se na tom samém místě uskuteční koncert v rámci Killfest Tour 2019 -  společné šňůry metalových kapel OVERKILL, DESTRUCTION a FLOTSAM AND JETSAM, což na jednu stranu stojí za zvážení, ale na druhou to vypadá, že je již vyprodáno, nedivím se!CARNIVORE - Když to nemůžeš sežrat nebo omrdat, zabij to!http://www.crazydiamond.cz/carnivore_kdyz_to_nemuzes_sezrat_nebo_omrdat_zabij_to_profil/1686http://www.crazydiamond.cz/carnivore_kdyz_to_nemuzes_sezrat_nebo_omrdat_zabij_to_profil/1686nobody@nothing.com (Valič)Pokud víte alespoň něco o legendárním frontmanovi TYPE O NEGATIVE, tak při spatření jeho jména na obalu jednoho ze dvou alb brooklynských CARNIVORE budete přesně vědět, co od této nepříliš známé kapely z osmdesátých let očekávat. Co jiného než pomalé temné skladby s texty o erotických hrátkách s dvojicí ujetých lesbiček, hloubkové sondy do intimního života mladých křesťanek nebo případně popisy dlouhých romantických procházek podzimním lesem, při kterých si po uši zamilovaný "něžný obr" dělá starosti, jestli je pro svou milovanou "skořicovou dívku" dost dobrý, slibuje jí, že se stane jejím pokorným otrokem, a prosí ji, aby mu dovolila ji umilovat k smrti.  „Ano…, ano…, ale tak to není...“ (jak by řekl nám všem dobře známý profesor Hrbolek). Zmíněná masožravá stvůra se totiž zrodila dávno předtím, než Lord Petrus Steele zjistil, že by se na muziku daly balit holky, a to zejména ty, které se oblékají jako Morticia Addams a letí na různé rádoby upíry, vlkodlaky a podobnou noční havěť. Při pohledu na první fotky kapely je jasné, že její image byla ovlivněna něčím úplně jiným. Nenechte se zmýlit prvním dojmem, CARNIVORE opravdu nechtěli působit dojmem jakýchsi klonů raných MANOWAR a spíše než Conanem Barbarem se inspirovali post-apokalyptickými filmy ze série Šílený Max. Jejich vizáži termonukleárních válečníků samozřejmě odpovídala i samotná hudba, která by se dala nejlépe charakterizovat jako primitivní, brachiálně agresivní, neandrtálský thrash, ke kterému skupina zejména na druhém albu přimíchala prvky NYHC, punku a klasického doom metalu (vliv BLACK SABBATH byl v pomalejších pasážích opravdu nepřeslechnutelný a sami členové kapely později potvrdili, že hlavní riff skladby „Jesus Hitler“ je kombinací „Sweet Leaf“ a „Iron Man“). Největší pozornost nicméně kapela upoutala svými texty, jejichž kontroverznost příliš nesnížilo ani to, že byly prošpikovány sarkasmem a černým humorem, kterým byl Peter Steele proslulý (svou ranou tvorbu ostatně později označil za směs hororu a humoru, případně komedie a sodomie).CARNIVORE vznikli na troskách heavy metalových FALLOUT, v jejichž sestavě figuroval i Josh Silver (pozdější klávesák TYPE O NEGATIVE). Po této skupině zbyl pouze jediný singl, který ale s hudbou, které se její členové později věnovali, moc společného neměl. V textech jde už ale vystopovat určitá fascinace provokativními tématy jako je nekrofilie (ve skladbě „Rock Hard“ je tato deviace naštěstí pojata spíše platonicky) a začíná se tu projevovat i dost svérázný smysl pro humor (ve skladbě „Batteries Not Included“ skončí futuristická válka mezi lidstvem a vzbouřenými stroji prostě tím, že se „satanským kyborgům“ vybijí baterie). Ta pravá řachanda ale nastala až poté, co si Steele uvědomil, že zvuk klávesových nástrojů tak úplně nezapadá do jeho vize post-apokalyptického světa zdevastovaného několika světovými válkami a následující nukleární zimou. Sbalil si tedy své čtyřstrunné fidlátko a spolu s bubeníkem Louiem Beateauxem FALLOUT opustil.Pro svůj nový projekt, který na power trio doplnil kytarista Keith Alexander, si snad ani vhodnější název než Masožravec vybrat nemohl. Hned úvodní skladba debutového bezejmenného alba z roku 1985 vrhne nebohého posluchače do nehostinné zpustošené krajiny, kterou se potulují hordy násilnických lidožravých barbarů, kteří čekají jen na to, až ze svých podzemních skrýší vyleze někdo z posledních lidí přežívajících v různých sklepeních, krytech a tunelech podzemky. Tyto zdecimované a často i zmutované zbytky populace považují zmínění krvelační predátoři pouze za chodící zdroj proteinů, chovají je jako lidský dobytek a v případě obětí ženského pohlaví na nich samozřejmě ukájejí své nejnižší pudy. Mohlo by se zdát, že následující titulní skladba na tu úvodní volně navazuje, ale po podrobnějším prostudování už to tak jednoznačné není. Steelovy texty jsou totiž často plné dvojsmyslů, takže si člověk v tomto případě nemůže být jistý, jestli stále ještě zpívá o kanibalismu tak, jako na konci předchozí písně („...Vyčenichám svou oběť po pachu menstruační krve. Byla jsi vybrána jako hlavní chod. Gratuluju!...“), nebo zde spíš opěvuje slasti orálního sexu (nadšený výkřik I love to eat pussy! se v angličtině samozřejmě dá vyložit dvěma způsoby). Podobně rozporuplný je i text třetí skladby „Male Supremacy“ (Mužská nadřazenost). Radikálním feministkám se pravděpodobně zježí chlupy na koulích už po přečtení jejího názvu a několika prvních řádků textu, ve kterých unavený bojovník vracející se z válečného tažení, zmiňuje nejrůznější zvěrstva, kterých se během něj dopustil. Pak ale následuje nečekaně klidná střední pasáž, během které se vyznává z citů ke své milované a během něžného milování u praskajícího ohniště ji ujišťuje, že je pro něj vším a všechno to vraždění, mrzačení a znásilňování páchá jen kvůli ní. Jedná se o jeden z mála momentů, kdy se tvorba CARNIVORE hlavně díky hlubokému melodickému vokálu výrazně přiblížila k hudbě TYPE O NEGATIVE, a také nás to přivádí k jednomu ze zajímavých aspektů Peterových raných textů.Jaký byl vlastně jeho skutečný vztah k osobám opačného pohlaví? Jeho dlouholetí fanoušci odpověď samozřejmě znají, a i podle vyjádření některých jeho bývalých partnerek to vypadá, že se opravdu jednalo o citlivého a pozorného milence, který neměl absolutně nic společného s nadrženým psychopatickým hovadem ze skladby „Sex And Violence“, které s hasákem v ruce přemýšlí o tom, jestli má na své oběti provést nejdříve amatérský chirurgický nebo gynekologický zákrok. Je ale pravda, že si novodobými pseudogotickými Saxanami zbožňovaný Zelený muž tu svou přívětivější image jakéhosi moderního temného Kristiána na steroidech občas kazil neuváženými výroky typu: Rozhodně preferuji vysoké ženy, ke kterým se při líbání nemusím shýbat. „Ve svém věku už mám přece jen problémy s páteří. Líbí se mi na nich hlavně to, že když jim to chci dělat zezadu, nemusím je předtím postavit na bednu od mlíka, což je dost nepraktické hlavně v případě, že dotyčná nosí boty s jehlovými podpatky.“ Podobná vyjádření je samozřejmě nutné brát s rezervou, podobně jako třeba odpověď na otázku, jak si dokázal Peter udržet erekci po celou dobu pořizování intimních fotografií pro časopis Playgirl v roce 1995 („Není v tom žádná věda, svorka na hadice stojí 69 centů.“).To už jsme ale dost odbočili, takže se zase vraťme do jeho nejtemnější minulosti. Asi nemá smysl se v debutu CARNIVORE nějak podrobněji pitvat. Hudebně se jedná o surový přímočarý metal ohlodaný až na kost a milovníci všeho progresivního, inovativního a avantgardního by se téhle desky pravděpodobně nedotkli ani svým příslovečným klackem. My ostatní si ale můžeme užívat obhroublou motorkářskou hymnu „Legion Of Doom“, apokalyptický nářez „Armageddon“, zhudebněný Hospodinův nekrolog „God Is Dead“, drsnou zpověď profesionálního hubitele mutantů „Thermonuclear Warrior“ nebo závěrečnou militantní jízdu „World Wars III And IV“, která celou desku uzavírá „optimistickou“ výzvou: „Modlete se za svou smrt, protože jestli tyhle dvě války přežijete, stejně v bolestech zemřete během té následující.“ Texty netvoří nějaký ucelený příběh a vzhledem k tomu, jak je v nich všechno přehnané, se můžeme jen domýšlet, do jaké míry to všechno tenkrát kapela myslela vážně. Když si člověk třeba všimne, že „Thermonuclear Warrior“ začíná melodií známé písně ruských burlaků „Ej uchněm“, může dokonce začít uvažovat o tom, že se ve skutečnosti možná jednalo o jednu velkou recesi. Peter Steele byl evidentně rozený provokatér a v osmdesátých letech snad jiný než kontroverzní text ani napsat neuměl, což se plně projevilo na druhém albu, které vyšlo v roce 1987 pod názvem „Retaliation“.Po hudební stránce se kapela výrazně posunula k hardcoru a punku a její tehdejší tvorba bývá řazena do škatulky crossover thrash. Na částečné změně stylu se možná podepsal odchod původního kytaristy, který byl nahrazen Marcem Piovanettim a také to, že se Steele a Beateaux v roce 1986 podíleli na nahrávání desky „Cause For Alarm“ od AGNOSTIC FRONT. Skupina tentokrát zvolila výrazně civilnější image, i když v té době vznikla i série promo fotek s řeznickou tématikou, ke které se CARNIVORE na chvíli vrátili i během svého vystoupení na festivalu ve Wackenu v roce 2006. Když tenkrát nastoupili na pódium v zakrvácených bílých zástěrách, tak Peter omluvně pronesl: „Sorry, ale právě jsem dostal krámy.“ Jestliže debut šokoval hlavně extrémním násilím a sexem, druhé album zase vyvolalo silné negativní reakce díky některým textům, které mnoho lidí interpretovalo jako silně nacionalistické, rasistické nebo dokonce fašistické. CARNIVORE ale nikdy nebyli žádnou politickou kapelou a jejich hlavní snahou bylo pouze nasrat co nejvíc lidí, v ideálním případě celou planetu. Výše zmíněná obvinění většinou vyplývala z nepochopení Steelova drsného humoru nebo vytržení některých částí textů ze souvislostí. Kapela se s podobnými problémy teoreticky mohla setkat už při vydání debutu, ale původní obal s „triplagramem“, který silně připomínal tříramennou svastiku používanou neonacisty (podobný symbol bývá také spojován s jihoafrickým apartheidem), byl na poslední chvíli nahrazen neutrálním černým obalem s logem a pár krvavými cákanci.K nejvíce diskutovaným písním na albu patří „Jesus Hitler“, fiktivní příběh o novém spasiteli, který se narodil jeptišce znásilněné německým vojákem na konci druhé světové války, do nějž se převtělil nejen Ježíšek, ale také nechvalně známý „strýček Dolfi“. Následkem tohoto rozdvojení osobnosti si tato zvláštní bytost vlastně není jistá, jestli se v jejím případě jedná o „Druhý příchod“ nebo o návrat „Třetí říše“ a jestli má tedy Židy zachránit nebo zničit. V textu se výrazně projevuje Steelova záliba v různých slovních hříčkách a novotvarech, takže Ježíš Hitler mimo jiné vyzývá své soukmenovce, aby se přidali k „neoteofašistům“, přísahali na svatý „svasafix“ a poslouchali Reich’n’Roll (tento výraz dost možná odkazuje na název alba experimentální kapely THE RESIDENTS). Ve skladbě jde vlastně o srovnání křesťanství a fašismu jako dvou totalitních ideologií. Druhou nejkontroverznější položkou na albu je pak skladba „Race War“, která začíná zvoláním: „Tohle jsou Spojený státy americký a vy všichni máte právo nenávidět koho chcete, takže si teď pojďme navzájem roztřískat kebule!“ Text popisuje pomyslnou válku mezi různými rasami, ve které bojují prakticky všichni proti všem a ve výsledku v ní nikdo nezvítězí, ale naopak prohrají úplně všichni. Pokud jsou některé věty vytržené z kontextu, znějí opravdu rasisticky, ale skladbu je potřeba vnímat jako celek. Trojici nejvíce „politicky nekorektních“ skladeb na albu pak doplňuje „vlastenecká“ „U.S.A. For U.S.A.“ zahájená výkřikem „Dasvidaniya, motherfuckers!“, která by klidně mohla sloužit jako podklad pro projev Donalda Trumpa. No posuďte sami: „Všechny ty zasraný země, který si myslí, že můžou porazit obra, zničíme atomovkama tak, že se vrátí na úroveň doby kamenný. Ukážeme jim, jak dopadne každej, kdo se snaží vyjebat s orlem!“Peter Steele jakákoli obvinění z propagace násilí, fašismu a rasismu odmítal a argumentoval mimo jiné tím, že jako nácek by asi těžko mohl hrát ve FALLOUT a TYPE O NEGATIVE s Joshem Silverem, který je podle jeho slov žid jako poleno. Samotný Peter (vlastním jménem Petrus Thomas Ratajczyk) je potomkem polských přistěhovalců a v jeho rodokmenu se najdou i ruské, skotské, irské, norské a islandské kořeny. Sice se vždy přikláněl spíše k pravici, ale rozhodně nepatřil k nějakém radikálům, a co se týče výše zmíněných textů, šlo spíše o provokaci bez nějakého hlubšího významu. Peter ostatně často vyváděl lidi z rovnováhy i nošením triček s nápisem CCCP nebo případně dalšími symboly komunismu. Na jednom z comebackových koncertů CARNIVORE dokonce vyzdobil pódium sovětskými vlajkami a svastikou sestavenou ze srpů a kladiv a vyjeveným návštěvníkům rozdával brožurky Komunistické strany Spojených států amerických. Je ovšem zajímavé, že v době vydání obou desek nebyly reakce na tvorbu kapely až tak extrémní jako v době prvního evropského turné TYPE O NEGATIVE, během kterého musela být většina koncertů zrušena kvůli výhrůžkám bombovými útoky a dalšími násilnými akcemi ze strany různých levicových aktivistů. Možná to bylo tím, že CARNIVORE v osmdesátých letech nebyli zase až tak známí, a tak docházelo pouze k ojedinělým incidentům. Peter obdržel poštou mimo jiné i krabici exkrementů pokrytých živými šváby, na což reagoval pouze slovy: „No dobrý, ale zapomněli na cukr.“Co se týče zbývajících skladeb na albu, ani ty nejsou zrovna listener friendly. Úvodní „Angry Neurotic Catholics“ (když nepočítáme dávivé intro Jack Daniels And Pizza), pojednává o frustrovaných mladých křesťanech, kteří se utápějí v depresích, paranoidních myšlenkách a pocitech viny a poprvé v rámci Steelovy tvorby se tu také objevuje motiv sebevraždy jako vysvobození z okovů mučivé existence. Následující „S.M.D.“ je jakýmsi vztyčeným prostředníčkem určeným všem, kteří se neustále navážejí do fanoušků metalu, hardcoreu a podobných žánrů, které považují za „sonický jed“ (pokud si tipujete, že uvedená zkratka znamená „Suck My Dick“, hádáte správně). „Ground Zero Brooklyn“ popisuje imaginární ruský raketový útok na Brooklyn a panickou ataku jednoho z jeho vyděšených obyvatel, který při čekání na příchod zubaté „s hlavou mezi nohama líbá svý koule na rozloučenou, páč už je s nima ámen!“ Obsah textu „Inner Conflict“ by se asi dal interpretovat různě, například jako pocity člověka trpícího nevyléčitelnou chorobou nebo vážnou duševní poruchou. Setkal jsem se i se spekulacemi, že v ní frontman kapely alegoricky popisuje svou extrémní trému při živém vystupování. Já bych ale spíš chtěl upozornit na krátkou pomalejší pasáž uprostřed skladby, která začíná slovy „mé zvratky zdobí obrovští dvoupalcoví červi, z nakažených očí mi vytéká hnis…“ a končí konstatováním „ze všech tělesných otvorů mi kape krev“, při které se pozornějším posluchačům možná vybaví raná tvorba deathmetalových AUTOPSY. Celkem by mě zajímalo, jestli Chris Reifert patřil k fanouškům kapely nebo je ta podobnost čistě náhodná. „Technophobia“ je namířena proti všem odpůrcům využívání jaderné energie. Člověk ani nemusí umět moc anglicky, aby pochopil, co by s nimi kapela chtěla udělat. Stačí když uslyší Steelův hromový výkřik „Do reaktoru!“, který zazní uprostřed pohřebního pochodu. K nejslabším položkám alba řadím bezcitně zmasakrovanou Hendrixovu klasiku „Manic Depression“ (ještě, že se toho chudák Jimi nedožil) a krátkou instrumentálku „Five Billion Dead“, po které následuje vypalovačka „Sex And Violence“ (volně inspirovaná slavným snímkem Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč), která obsahuje patrně nejslavnější hlášku kapely: „Jestli to nemůžete sežrat nebo omrdat, tak to zabijte!“ A tady bychom už vlastně příběh brooklynské bestie mohli ukončit. Chystané třetí album už se bohužel natočit nepodařilo, nicméně některé z hotových skladeb se pak objevily v jiných verzích na debutu TYPE O NEGATIVE. Samotní CARNIVORE se pak v různých sestavách občas objevovali na koncertních pódiích, ale jejich současná podoba se dá považovat spíše za jakýsi revival band. V sestavě sice figuruje Marc Piovanetti (Keith Alexander zahynul v roce 2005 při dopravní nehodě) a na některých vystoupeních sedí za bicími i Louie Beateaux, ale jak všichni víme, srdce těch skutečných CARNIVORE dotlouklo 14. dubna 2010.MOTHER LOVE BONE - Apple - 90%http://www.crazydiamond.cz/mother_love_bone_apple_recenze/1680http://www.crazydiamond.cz/mother_love_bone_apple_recenze/1680janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na začátku všeho byli GREEN RIVER, pionýrská kapela ze Seattlu založená v rámci divoce bující nezávislé scény roku 1984. Už v jejich zbustrovaném zvuku se zračila veškerá špína později příznačná pro grungeové kapely z tohoto amerického města na severozápadě Států. Spolu se SOUNDGARDEN patřili GREEN RIVER v osmdesátých letech k hlavním klubovým atrakcím spadajícím pod malé nezávislé vydavatelství SubPop, kde jim v roce 1988 nakonec vyšla debutová deska „Rehab Doll“, jakási pocta neučesanému zvuku THE STOOGES, braná coby anti-teze k vyšlechtěným produkcím tehdejšího metalového mainstreamu. V ten samý rok se GREEN RIVER rozpadli, aby si jejich zpěvák Mark Arm postavil nový band, MUDHONEY, se kterým by pokračoval v podobném duchu, tedy vydal se cestou hlučných zbustrovaných kytar a nespoutaných klubových koncertů. Arm si na novou palubu přizval z GREEN RIVER již v roce 1985 vyhozeného parťáka, kytaristu Steva Turnera, aby si i sám na krk pověsil šestistrunku (u GREEN RIVER pouze zpíval) a jal se tvořit ten nejobhroublejší klubový kravál, jaký americká nezávislá scéna na sklonku osmdesátých let mohla nabídnout. My se však vydáme jiným směrem a zacílíme na jeho ex-spoluhráče, kteří šli zajímavější a více cool cestou...Několik dalších ex-členů GREEN RIVER na to šlo jinak než Mark Arm a toužilo založit band, jehož tvorba by byla mnohem okázalejší a záhadnější, než cokoliv mohla nabídnout americká nezávislá scéna dané doby. Už od roku 1987 hráli Stone Gossard (kytara) a Jeff Ament (baskytara) souběžně s GREEN RIVER také v cover kapele LORDS OF THE WASTELAND, kde s nimi působil i dvacetiletý extravagantní zpěvák Andrew Wood a bubeník Regan Hagar (oba byli členy zen-rockové kapely MALFUNKSHUN). Když se v roce 1988 do sestavy připojil druhý kytarista od GREEN RIVER Bruce Fairweather a Hagara nahradil za bicími Greg Gilmore (ex-SKINYARD), kapela začala zkoušet vlastní repertoár a přejmenovala se na MOTHER LOVE BONE, což se událo souběžně s rozpadem oněch, několikrát výše zmíněných GREEN RIVER. Hudba MOTHER LOVE BONE v roce 1989 ovládla všechny vyhlášené kluby v Seattlu a severozápadních částech USA. Nešlo o úplně typický příklad alternativní kapely, na to byli muzikanti již hodně vyhraní a jejich skladatelský talent cepován léty působení v předchozích kapelách. Většinu členů spojovala nejen láska k hardrockové klasice let sedmdesátých, ale také záliba v basketbalu. Svým způsobem lze říci, že kapela překypovala vitalitou a budoucnost se zdála být zářivá, tak jako u správných idolů studentské mládeže. Jak tedy zpětně charakterizovat hudbu MOTHER LOVE BONE? Šlo o americký hardrockový či hair-metalový band konce osmdesátých let, do jehož zvuku problesovaly prvky blues-rocku, psychedelie, funk-metalu a alternativního rocku. Výstavba skladeb byla určitě mnohem barvitější a jejich struktura méně přímočará než u kapel ze SubPop, vždyť také MOTHER LOVE BONE razili jinou cestu a zanedlouho byli zbystřeni opravdu velkými nahrávacími společnostmi.Smlouvu nakonec podepsali u vydavatelství Polygram, pro které se v druhé polovině roku 1989 nahrával ve studiích v Sausalitu poblíž San Francisca materiál připravovaný pro debutové album. Mělo jít o velkou věc, předznamenanou EP „Shine“, a kapela byla producentem Terry Datem připravována pro vpád do nejvyšších příček americké scény, jenže, jak už dávno víme, všechno nakonec dopadlo úplně jinak. Extravagantní zpěvák Andy Wood, proslulý svým volnomyšlenkářstvím a zájmem o východní mystiku, byl zároveň velkým obdivovatelem britského glam-rocku ze sedmdesátých let (hlavně T-REX, David Bowie...), a tak z okázalé londýnské scény třpytivých ohozů a lascivních hitů pro svou prezentaci přejímal také potřebu experimentovat s lecčím, netušíc, že mu již v březnu 1990 jeden takový heroinový úlet přeruší životní pouť. Stalo se tak jen několik dní před vydáním debutové desky „Apple“, jejíž realizace byla, díky této tragické události, pozdržena až do června, aby samotná kapela bezprostředně po Woodově smrti už v březnu 1990 ohlásila rozpad. Deska je tak jediným důkazem hudebního potenciálu jednoho přerostlého dítěte, ale také dvou členů pozdější sestavy slavných PEARL JAM Stone Gossarda a Jeffa Amenta. Z dobových materiálů lze vytušit, že Wood byl sice těžko zvladatelná a renesančně extravagantní osobnost, ale určitě ne odevzdaný závislák. O to je celá věc smutnější.Zvuk MOTHER LOVE BONE nebyl stylově úplně jednoznačný, ale o to dnes působí zajímavěji. Já sám mám tuhle kapelu radši než projekt TEMPLE OF THE DOG a nebýt prvních dvou řadovek PEARL JAM, tak bych si dovolil říct, že asi nejvíc z toho, co muzikanti jako Gossard a Ament kdy dali dohromady. Nemluvě o tom, že nahrávkou prostupuje jakýsi závoj tajemství a ezoteriky, má dílo své velké charisma. O „Apple“ se nedá bezpečně říci, že jde o hardrockovou či hair-metalovou desku a už vůbec se nedá srovnávat s pozdějšími alby stylu grunge, které od roku 1991 zaplavily západní pobřeží USA. Zvuk MOTHER LOVE BONE nebyl tak hrubý, ráz skladeb nebyl přímočarý, ale naopak se toho v nich dělo docela dost. Na místě je možná srovnání s produkcí kalifornských šarlatánů JANE´S ADDICTION, spřízněnost slyším i se zvukem anglo-amerických desperátů THE CULT, ale to je tak asi všechno. Jiskrný hlas Andrewa Wooda na podkladě příjemně zurčivých a často sólujících kytar ještě více posiluje onu duchovní atmosféru nahrávky. Texty jsou často opatřeny tématy sociálního rázu - dost často do nich probleskují zážitky z dětství, z života hudebníků, jejich cest, sem tam dojde i na téma spojená s drogovou scénou a celkově s užíváním návykových látek. Většina lyriky má abstraktní ráz a zazní v ní celá řada smýšlených jmen odkazujících na nějaké konkrétní postavy z života hudebníků.Svým způsobem považuji za silnější ty věci, které mají rozepjatější strukturu a gradují z úvodní pozvolné akustické fáze až do velkolepého finále. Patří mezi ně skladby jako „Bone China“,„Stargazer“ nebo závěrečná suita „Crown Of Thorns“. Opakem budiž skladby, které skrze zvuk MOTHER LOVE BONE promlouvají v lehce funky-rockovém stylu, rytmičtější groovy položky jako „This Is Shangrila“, „Holy Roller“ nebo „Mr.Danny Boy“. Asi nejvýraznějším flákem se stala hymna „Stardog Champion“, což byla strhující rocková jízda, dostatečně barvitá a ve svém zvuku velkolepá, kde se MOTHER LOVE BONE podařilo zachytit ducha blížících se devadesátých let, čemuž jsou přizpůsobeny i ponuřejší riffy a vygradovaný zpěv. Ten je navíc v závěru umocněn účastí velkého školního sboru, který skladbu posunuje mezi nezapomenutelné chorály. Velice se mě líbí komorní píseň „Man Of Golden Words“, kde slyšíme pouze Woodův zpěv na podkladě tónů piána, skladba pojednává o drogové scéně v Seattlu a zmiňuje osobu dealera Andymu dobře známého. Ostatně právě v této písni zazní i ono osudové sousloví (...Temple Of the Dog...), na motivy kterého později vznikl projekt, který o rok později uctil jediným albem památku zesnulého zpěváka. V jednorázové kapele TEMPLE OF THE DOG se tehdy potkali dva členové SOUNDGARDEN Chris Cornell a Matt Cameron s třemi hudebníky později proslulými v řadách PEARL JAM Stone Gossard, Jeff Ament a Mike McCready. V projektu TEMPLE OF THE DOG se v jedné skladbě mihl i Eddie Veder, neboť PEARL JAM tou dobou, hezky stranou mediálních tlaků, jako absolutně neokoukaná nová kapela Gossarda s Amentem, již připravovali svůj velký debut „Ten“. Smutný příběh Andyho Wooda se tak přetransformoval do velkolepějšího pokračování, které zná už takřka celý svět.OVERKILL - The Wings Of War - 80%http://www.crazydiamond.cz/overkill_the_wings_of_war_recenze/1679http://www.crazydiamond.cz/overkill_the_wings_of_war_recenze/1679janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nepochybuji o tom, že americká thrashová kapela OVERKILL stále patří k úplně nejvýraznějším a nejoriginálnějším zjevům v oblasti vlastního stylu a rovněž mezi těch několik posledních mohykánů z osmdesátých let, jež stále neopovrhují dlouhými a intenzivně prožitými koncertními štacemi. OVERKILL prostě bez ustání buší svůj kravál do letitých fanoušků, i když původním členům dnes táhne na šedesát. Od poloviny osmdesátých let oslovili již minimálně dvě generace příznivců tvrdé hudby a jak je slyšet, nehodlají na své aktivitě cokoliv měnit. Přístup jedné z nejostřejších metalových kapel budí respekt, stejně jako jejich pověstný nabroušený sound, kterým se kdysi dávno tahle zelená sebranka z New Jersey uvedla po klubech na východě USA. Můžeme si myslet, že za celou tu dobu, co působí na scéně, zažili nejen skvělá období, ale i fáze určitého invenčního tápání, u koho by to však bylo za takřka čtyřicet let v branži jinak? Když v roce 2010 přišli s vynikajícím albem „Ironbound“, jejich bezpečně nejcharismatičtější a nejsilnější deskou od milníku „Horrorscope“, nikdo nepochyboval, že OVERKILL zažívají po dlouhé době jednu ze svých nejsilnějších chvilek, zocelení životními těžkostmi, koncertně vyježdění a neuvěřitelně semknutí uvítali tuto dekádu. Brzy následovalo neméně povedené album „The Electric Age“, které potvrdilo obrovské vzedmutí formy. Další dvě alba „White Devil Armory“ a „The Grinding Wheel“ sice pouze opakovala na předchůdcích prezentovaný thrash metal a činila tak s veškerou frenetičností, ovšem s novějšími vizemi nepřišla. Aktuální novinku „The Wings Of War“ řadím zhruba na totožnou úroveň jako dvě předchozí díla. Jde tedy o zcela typické, divoké a jako bruska ostré album Blitzovi smečky. Zkrátka, všechno co jste v dnešní době čekali od OVERKILL, zde dostanete v plné palbě, i když vykutat z poměrně úzce profilovaného žánru ještě nějaké drahokamy je sakra těžké. Očekávejte však znovu velkou kvalitu a tvrdou, aktuálně pojatou hudbu s nadhledem, jakkoliv působí, díky agresivním riffům a Ellsworthově skřehotu, že nezná slitování. Je třeba předem zmínit, že prostřednictvím novinky se OVERKILL po letech znovu trochu snaží přiblížit oblasti hardcorem šlechtěného groove-metalu a nelze o nich zas tak jistě říct, že jsou čistě thrashový old-school. Albu to však prospívá, protože působí barvitěji. Tahle kapela se vždy snažila o zvukovou aktuálnost a prvky spřízněných agresivních žánrů v jejich namakaných riffech byly vlastně vždy, což hodnotím jednoznačně jako klad. Z tohohle pohledu patří hned úvodní skladba „Last Man Standing“ k nejtypičtějším ukázkám jejich tradičního thrashové pojetí. Song upaluje divoce vpřed a nabídne vše, na co fanoušci pár let čekali. Druhou takovou charismatickou záštitou tradic je poslední song „Hole In My Soul“, velice atraktivní nátěr napěchovaný znamenitými kytarovými momenty a dramatickou zpěvovou linkou, ve vygradovanějších fázích ukazující i prvky jisté rozohněné melodiky. Mezi těmito věžemi ohraničujícími celé album se však nachází neméně zajímavé skladby, které tu a tam vybočí mimo rámec konzervativního pojetí hudby OVERKILL. Ať už jde o valivost a houpavý groove v písni „Head Of a Pin“, či naopak hardcoreovou náklepovost skladby „Welcome To the Garden State“, jsme většinou konfrontováni s trochu více hledačským pojetím, než bylo v posledních letech zvykem. Mezi nejoriginálnější položky patří bezesporu ne zrovna rychlý, za to potemnělý chorál „Where Few Dare To Walk“, kde se OVERKILL znamenitě podařilo propojit svou nazlobenost s melodikou a výsledkem je opravdu zajímavá goth atmosféra, kterou song vyzařuje. Skladba patří bezesporu k vrcholům celého alba a je lepší verzí toho, co už bylo kapelou předloženo kdysi dávno na desce „I Hear Black“. Jak už jsem výše zmínil, nepřeslechnutelné hardcore vlivy a náklepové pasáže vlastní chorál „Welcome To the Garden State“, což je vyřvávačka jak se patří, kde se ukazuje veškerý entuziasmus souboru odhalujícího vlastní kořeny a schopnost ukázat v poměrně tvrdé hudbě i melodické a přímočaré rejstříky. Vždyť je také cílem jejich rodný stát - New Jersey. Podobné DNA vlastní i „Butshitcrazy“, což je rovněž zkušený thrash´n´roll s pořádným groovem a jedovatě znějícím štěkotem Blitze. I „Distortion“ je hozená směrem tolik připomínajícím období pozdním devadesátek, kdy i OVERKILL hledali nový sound a do zvuku začaly probleskovat valivé riffy a prvky spojené spíše s nu-metalovou scénou, jakkoliv kapela tyto motivy dovedla umě transformovat do svého zvuku. I „Distortion“ je tak velmi zdařilou ukázkou toho, kterak letitá kapela s originálním zvukem dokáže naložit se zdánlivě úzkými mantinely svého vlastního agresivního stylu. Po akustické vybrnkávačce v úvodu se píseň nadechuje k monumentálnější podobě. Klasické fanoušky bezesporu potěší hitovka v podobě „Believe In The Fight“, což je letos pravděpodobně jedna z nejtypičtějších ukázek zvuku OVERKILL. A tak závěrem mohu potvrdit, že se zkušené kapele znovu podařilo nahrát energií přímo sálající album. Navíc se v sestavě vedle křiklouna Bobbyho Blitze Ellswortha, druhého zakládajícího člena, baskytaristy D.D.Verniho a stabilní kytarové dvojice Derek Tailer/ Dave Linsk po několika letech nejistoty konečně ustálil dosud zaskakující bubeník Jason Bittner (ex-SHADOW FALL, FLOTSAM AND JETSAM a jiné). Lebkounek netopýrek pravděpodobně znovu letí vstříc další skvělé a zelené sezóně. :-)MANON MEURT - Melancholická hudba s pozitivní vibrací (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_melancholicka_hudba_s_pozitivni_vibraci_rozhovor/1678http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_melancholicka_hudba_s_pozitivni_vibraci_rozhovor/1678hackl@volny.cz (Pekárek)Rakovnická čtveřice MANON MEURT v loňském roce realizovala své druhé řadové album MMXVIII, které sklízí velmi dobré ohlasy nejen napříč tuzemskou klubovou scénou, ale touží zanechat výrazné stopy i za našimi hranicemi. Melancholická a velmi pocitová nahrávka, kterou kapela připravila za studiové asistence Jana P. Muchowa, se skutečně povedla a zdá se, že otevírá kapele nové možnosti. Ohledně díla jsem si povídal s bubeníkem Jirkou Bendlem.Jak se dá kapela jako MANON MEURT dohromady? Jsme z celkem malého města. Navíc původní složení, tzn. se Símou (první baskytaristka MM Simona Kuchárová), dokonce ze stejného gymplu. Znali jsme se teda ze školy, z působení v jiných kapelách, vídali se na koncertech. Na jednom takovém viděl Vojta Káťu s akustikou. Za půl roku jsme jí dělali doprovodnou kapelu. Z té pak vznikli MANON MEURT. Byla zuška na začátku vašeho směřování k rockové hudbě, a tím pádem i k MANON MEURT? Popř. nějaký hudební kroužek? A nebo jste se našli rovnou (až) v elektrických kytarách? Co geny? S rakovnickou zuškou jsme byli hlavně v počátcích hodně spřízněný. Káťa je absolventka několika oborů, hrála v zuš kapele, stejně tak Džana (druhá a dnes již také bývalá baskytaristka MM Jana Karlíková). Já to chvilku taky zkoušel. Ale od začátku mě to víc táhlo k lidem, kteří stáli mimo. Jedním z nich byl právě Vojta, se kterým jsme v šestnácti založili první kapelu. Káťa, Síma i Džana měly taky brzy kapely „mimo školu”. Takže odpověď je vlastně tak půl napůl. Muzikantský geny máme všichni po kom dědit.Každý muzikant začíná jako posluchač. S nadsázkou se zeptám, které desky rozhodly o tom, že budete hrát tak jak dnes? Těžká otázka, která mě nutí přemýšlet stylem: Kvůli jakým deskám jsme začali hrát a kvůli jakým jsme začali hrát tak, jako hrajeme teď. Abych byl spravedlivý, tak jsou to desítky desek od šedesátých let po ty vydaný loni. Bez preference stylů nebo kontinentů. Co bylo oním stěžejním impulzem k založení kapely. Byla to skutečně jen chemie na festivalu Coombal u Rakovníka, jak jsem se někde dočetl, nešlo o delší proces? Byla to chemie na zkouškách před tím Coombalem. Od začátku se toho dělo dost kolem; myslím toho, co posouvalo kapelu dál a dál. Byli jsme motivovaný zevnitř i zvenku, jestli to tak můžeme říct. Kdo je v MANON MEURT lídr s vizí? Je vás víc? Je nás víc!:-) Existuje něco jako rakovnická rocková scéna či rovnou alternativní scéna? Jde mi o to, zda šlo ve vašem případě o „nutné“ setkání několika málo muzikantů jedné generace v menším městě, nebo zda těch interakcí mohlo být i více. Částečně jsem to popsal na začátku. Často na tohle téma diskutujeme v dodávce a s ostatními kapelami na koncertech. Deset, patnáct let zpátky nám to přišlo živější a barevnější. Ale sám víš, co všechno se během té doby stalo. U nás konkrétně, kromě vlivu Facebooku, YouTube, Instagramu apod., se stalo to, že postupně zanikla ta správná místa, kde se lidi na koncertech potkávali. Kde viděli hrát svoje starší kamarády, spolužáky, upocený anti/idoly. Kde ses prostě potkal se svým budoucím vzorem a inspirací face to face… Takový místo Raku chybí a my v tom vidíme jeden z důvodů, proč tady teď nemáme pár mladých divokých kapel, na který přijde v pátek sto padesát lidí... „dělat lásku“, řekněme. Lidi se k tomuhle musí vychovávat, my jsme měli štěstí. Ale jak říkám, je to jen jeden z důvodů. Jak zpětně hodnotíte debut? V čem podle vás spočívá hlavní rozdíl mezi ním a MMXVIII? Je to asi jako když píšeš poezii. Ze začátku píšeš hodně o sobě a přijde ti to hodně silné, ale zpětně i hodně zahleděné do sebe, snáz se v tom rozpoznají inspirace a vzory. Postupně se v tobě dozrává vlastní styl, který je rozmanitější, víc vážíš slova, trvá delší dobu, než to poskládáš, seš na sebe přísnější, což je někdy dobře a někdy možná trochu špatně. Jak se lišily demonahrávky od finální podoby MMXVIII? První dema vznikala i několik let před nahráváním, finální podoba většiny písní se dost liší. Jaká byla role Jana P. Muchowa? Nepřistupoval k vám třeba s ohledem na své zkušenosti příliš autoritativně? Naopak, JPM je takový univerzální hráč, přirovnám-li to ke sportu. Umí vyhecovat i uklidnit. Někdy jsme se k finále songu dobrali skoro v objetí. Párkrát si zas tvrdě prosadil svou – to zas musíš umět rozdýchat. S kým byste chtěli na podobné bázi v budoucnu spolupracovat, pokud byste si mohli vybrat jakékoliv jméno? O tom jsme zatím vážně nepřemýšleli. Dost bude záležet na tom, jaký materiál budeme mít připravený.V recenzi jsem zmínil, ve spojitosti s vaší tvorbou, holandské THE GATHERING, podobně tak učinili i někteří naši čtenáři v diskusi. Znáte nějaké jejich desky? Posloucháte i nějaké doom rockovější věci? Známe, ale desky asi nevyjmenujeme. Tak je to u nás asi s celým doom rockem. V poslední době mám pocit, že producenti selhávají v tom základním, když ponechávají na albech vatu. Vaše novinka ji neobsahuje, vyhazovalo se hodně, resp. zbylo něco? Zbylo. Existuje několik důvodů, proč je na desce tento výběr skladeb. Jeden z nich je ten, že jsme se na něm vlastně všichni shodli. Věříme, že takhle deska nejvíc funguje. Druhý z nich je samotná stopáž – víc se na vinyl prostě nevešlo. Je jasné, že i proces tvorby a nahrávání má kolísavou úroveň. Na MMXVIII to není patrné; přesto, z jakých momentů či písní máte ten nejlepší pocit? Radujeme se právě z toho celku. Jednotlivě každý trochu z jiných detailů – podle toho, kdo na co hraje.:-) Nemohu si pomoci, navzdory melancholii má vaše hudba pozitivní vibrace („humanistický náboj“). Jde o spontánní záležitost, nebo o určitý „první plán“?  Melancholická hudba s pozitivními „vibes“ – tak bychom to rádi nechali. Nehledej za tím kalkul ani víru ve světový mír. Co skladba „Lighthouse“, jedná se o elektronickou výjimku, nebo náznak vašeho budoucího směřování? Už víte nebo tušíte, kam se budete, resp. chcete posouvat?„Lighthouse“ byl doslova takový outsider, kterému Honza s Derekem dodali ve studiu sebevědomí. Zvuk je záměrně lo-fi electro, ale nahraný živě, plus pár fíglů. Čistě klavírní skladby neplánujeme, ale ani nevylučujeme.Jak došlo ke spolupráci s renomovanými Minority Records? Mimochodem odvedli skvělou práci, CD i LP vypadají skvěle a jsou všude. Jaké jsou vlastně požadavky MM na label? Dan z Minority nás oslovil v době, kdy jsme trochu tápali a potřebovali nasměrovat. Výrazně pomohl s organizací kolem nahrávání, i při něm samotným. Od začátku funguje jako důležitá podpora. Bez něj by naše nová deska určitě nezněla a nevypadala tak, jak vypadá. Prostě ho doporučujeme!.:-) Jaké mají MANON MEURT (nejen ve spojitosti s novou deskou) realistická očekávání, ambice a sny?  Koncertovat všude po světě. Udělat třetí desku. Lepší stojan na klávesy. Když backstage, tak s borůvkami. Naplňují vás MANON MEURT zcela, nebo uvažujete i o jiných, stylově odlišných projektech, případně i sólovkách? Fungujeme i v jiných projektech, stylově odlišných. Ale ne snad z důvodu nenaplnění. Spíš z důvodu, že máme hodně kamarádů.) Nějaká aktuální poslechová doporučení od MANON MEURT?    Protože je dneska 20.2.2019, tak určitě „Černý kočky, mokrý žáby“ a „In Utero“. Hezky čtvrtstoletí zpátky.SOEN - Lotus - 50%http://www.crazydiamond.cz/soen_lotus_recenze/1671http://www.crazydiamond.cz/soen_lotus_recenze/1671jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Po několika posleších zrovna vydaného alba Švédů SOEN se poměrně těžko bude psát, že „Lotus“ nijak přitažlivě nezavoněl. Následující analýza by měla vysvětlit důvody tohoto, i pro mě překvapivého zjištění. Ačkoliv jsem sedm let starou prvotinu také přijal až po delším čase a hlavně potom, co jsem se vnitřně vyrovnal s povědomím, že se v mých sluchovodech snaží suplovat dlouholetou absenci nové nahrávky Američanů TOOL. Prvotní ostrá pachuť plagiátorství naštěstí odezněla a deska „Cognitive“ nakonec upoutala meditační atmosférou a hutným zvukem, prioritně vystavěným neotřelými propletenci rytmického dua Steve Di Giorgio & Martin Lopez. Debut, kromě brilantní hry bubeníka a zakladatele formace Lopeze, přinesl navíc několik silných melodických pasáží a v konečném důsledku vkládal velká očekávání do svých pokračovatelů.Tyto přísliby měrou vrchovatou naplnil hned druhý opus „Tellurian“ se svým ještě hutnějším zvukem, špičkově vytříbenými dialogy rytmické sekce a precizní dynamikou, zde obstarávající hudební lehkost a říz. Album definoval mnohem osobitější vyznění souboru. A konečně dva roky stará trojka „Lykaia“ se ještě více, a ku prospěchu věci, otevřela dalším hudebním vlivům, a to rozvážnějším polohám sedmdesátkového rocku, v mladších variacích kolegů OPETH („Lucidity“) nebo Gilmourovým art kytarovým procházkám. I v tomto rozpoložení to bylo album kompaktní, jež stále znělo robustně, vyřazovala z něj příjemně nakažlivá hudební energie, chtělo se poslouchat vyloženě samo a podobně jako „Tellurian“ ještě více utvrzovalo svébytné vyznění pětice muzikantů.V čem je letos problém? Po formální stránce se nedá aktuální kolekci upřít snaha o další tvůrčí vývoj, ale z mého pohledu se devět položek na hrací ploše čtyřiapadesáti minut během poslechu doslova rozpadá. První tři skladby by ještě mohly snést měřítka kvality nastavená výše zmiňovanými předchůdci, v těchto je SOEN nadále vitální, vzdušný, atraktivní a srozumitelný. S nástupem čtvrté a titulní písně se začíná pomyslné světlo desky dosti rychle vytrácet. Atributy, které kvintet dosud zdobily stahují ocas a vypařují se na nezáživných pomalejších tempech a hudebních (ne)rozvážnostech, které zvláště pak u posledních třech skladeb dokonce vyvolávají nepříjemný pocit zbytečného omílání a bloudění v již dávno slyšených postupech.Ona kdysi silná vůdčí pozice rytmiky dělá několik kroků vzad a v podstatě vyklízí pole pro zpěv Joela Ekelöfa. Nemám vůbec nic proti Ekelöfovu vokálu, který se u SOEN určitě stal typickým poznávacím znamením, avšak takto matný hudební materiál ho spíše staví do role nejistého přednášejícího v nedělní chvilce poezie. Jeho projev vlivem okolního prostředí přirozeně uvadá, a tudíž přestává bavit. Deska tak ztrácí nejen veškerý možný tah na branku, ale i značnou porci svojí, asi i prvotně zamýšlené, vyšší hudební přístupnosti a líbivosti.Nemyslím si, že by SOEN nějak skladatelsky tápaly, jenom mi připadá, že se momentálně vzhlédli v hudbě, která chce být posluchačky přitažlivější, ale nedokáže souznít se stylem, který si kapela osvojila dříve a teď se ho nechce úplně zbavit, a tak jenom snižuje jeho intenzitu, kterou se zároveň snaží navléci do fádních AOR svršků. Výsledkem jsou pak dozvuky chřadnoucích ech z předešlých kolekcí, která jsou, podobně jako zpěv dodávána bez jakéhokoliv emočního náboje. Opravdu by mě zajímalo, jak moc SOEN poslouchali loňskou návratovou desku A PERFECT CIRCLE „Eat The Elephant“, jež si vytyčila podobnou náladovou metu a přinesla značně atraktivní materiál plný parádních a uchu lahodících hudebních momentů, na rozdíl od „Lotus“, kde je podobných okamžiků poskrovnu.Samozřejmě budu velmi rád, pokud „Lotus“ svým aroma potěší nebo i přivábí další fanoušky. Přál bych mu to. Skladby totiž mohou fungovat jako příjemná hudební kulisa, jež si v klidu zní až bez větších tlaků odezní do ztracena. Novinka je v diskografii SOEN nejslabší deskou, přináší především řadu podnětů přemýšlet o různorodých podobách nudy, protože je po skladatelské stránce neujasněná. Vyšší než průměrné hodnocení si nezaslouží.RIVAL SONS - Praha, Roxy, 20.února 2019http://www.crazydiamond.cz/rival_sons_praha_roxy_20unora2019_koncert/1675http://www.crazydiamond.cz/rival_sons_praha_roxy_20unora2019_koncert/1675janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vlastně to byla spíše zvědavost, co mě ponoukalo navštívit pražský koncert momentálně velmi úspěšné kalifornské čtveřice RIVAL SONS. Nepovažuji se tedy za jejich oddaného fanouška, přesto jsem se však na koncert těšil. Musím říct, že pražský klub Roxy, nacházející se v samotném centru našeho Hlavního města, byl organizátory vybrán optimálně, neboť koncertně prověřený secesní sál byl zaplněný tak akorát a zároveň byl velmi důstojnou kulisou vystoupení téhle hardrockové instituce, oslavující ve svých písních kytarovou hudbu z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. RIVAL SONS na svém evropském turné samozřejmě propagují svůj aktuální, teprve měsíc starý materiál Feral Roots a jako předkapelu si přizvali další zdařilou blues-rockovou partu ze zámoří, jejíž tvorba rovněž hojně využívá inspirací z oblastí country a jižanského rocku ranných sedmdesátek. Tahle pětičlenná formace má opravdu zvláštní jméno, tak schválně - THE SHEEPDOGS. Pětice z Kanady sice ve svém středu nemá podobně výstavního zpěváka, jakým Jay Buchanan z RIVAL SONS bezesporu je, ale na jejich straně je absolutní sžitost a uvěřitelnost jejich projevu, který je bez pochyb oddán onomu americkému soundu ranných sedmdesátých let a kapela navíc ještě svůj projev přiživuje autentickou image a výtečnou muzikantskou výbavou všech zúčastněných. Zkrátka máte pocit, jakoby jste cestovali v čase a v sále, kde právě stojíte a hledíte na onu kapelu, se právě píše letopočet 1972, nikoliv 2019. Po celý večer mě totiž přišlo, jakkoliv ze sebe později vystupující hlavní hvězdy programu ždímali hudební potenciál, co jen mohli, nikdy se jim nepodařilo docílit autenticity a přirozenosti právě této své předkapely. Kanadská pětice dlouhovlasých a fousatých hraničářů občas vlastně nehrála nic originálního, ale rozhodující byl feeling a ona zmíněná přirozenost, s jakou dávala vzpomenout na dobu rozličných legend rockového dávnověku, počínaje CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL, přes LYNYRD SKYNYRD, až třeba po jejich kanadské krajany BACHMAN-TURNER OVERDRIVE, proslulé v polovině sedmdesátých let hymnami pro řidiče dálničních trucků. Nezvykle dlouhý, takřka pětapadesátiminutový set předkapely poutal hudebním zápalem a nadšením pro věc. Chlapcům prospěla i prostota póz a určitá vyklidněnost, kdy se tihle zarostlí týpkové v kovbojských kloboucích, bundách s třásněmi a zvonáčích drželi svých míst a zbytečně po pódiu nemanévrovali a nehýřili žádnými velkými gesty. THE SHEEPDOGS by se mohli pro příznivce amerického blues-rocku stát velmi brzy lahůdkou. Koncert, ačkoliv nešlo o mou srdeční záležitost (tedy co do výběru stylu), postrádal slabších chvilek, a to si myslím, že nešlo o band ani bůhvíjak originální, ani ve svém středu vlastnící několik muzikantských hvězd, ale naopak o skupinu působící velmi skromně a teamově. Jejich zvuku kolikrát prospělo i zapojení hammondů nebo dechového nástroje a střídání komornějších fází s dynamičtějšími. Zkrátka do dálky se nesly velmi čisté tóny blues-rocku, stačilo je jen chytat. Přejděme k hlavní kapele. RIVAL SONS totiž vyzařovali trochu něco jiného než jejich zemití předskokani, každé jejich máchnutí rukou jakoby sebou neslo upozornění na důležitost právě znějících tónů, což mě od určité doby trochu vadilo. Od začátku koncertu však šlo o kapelu, kterou táhl frontman s výstavním hlasem, jiskrným ječákem po vzoru Roberta Planta, ačkoliv sám Jay Buchanan svým vzhledem i pohyby evokoval spíše Jima Morrisona z THE DOORS. Po pravdě, tuhle roli si hodně užíval. Zajímavé je, že jsem si v průběhu jejich koncertu vzpomněl na asi dvanáct let starý koncert THE KILLERS na Rock For People. Ačkoliv stylově nepříliš podobní, z obou kapel šla jakoby stejná aura, a sice aura výsadní rockové kapely, která jede jen podle daných scénářů. Tedy - my tu něco zahrajeme, pak nás hodně a opravdu hodně slavte, a až pak se třeba rozjedeme do finále. Svým způsobem mě Jay přišel, že tak trochu přehrává a své pohyby, kterými se čas od času trhaně probouzel z blouznění, až moc přehání. Nicméně zpěvák je to opravdu skvělý a hlasově famózní, navíc za sebou jištěný kvalitními instrumentalisty. Stejně jako u předkapely THE SHEEPDOGS byl zvuk i v případě RIVAL SONS naprosto bezchybný, čistý, plný, dominantní v každém detailu. Jen mě něco bránilo, si koncert užít naplno od A do Z. Pokusím se to tedy vypsat v posledním odstavci.Jak začít? Asi takhle. Po pěti vystřelených skladbách jsem si říkal, jak je ten koncert náramně našlápnutý, protože songy jako Back In The Woods, Sugar On the Bone, Pressure And Time, Electric Man nebo Too Bad nabídly výživný hard rock s nosnou kytarou, neprůstřelnou rytmikou a, znovu opakuji, skvělým zpěvákem, jaký není ani v podobně známých souborech pravidlem. Od šesté a dlouhým spirituálním monologem ohlašované bluesovce Jordan, jakoby se však něco zadrhlo a tenhle komorní song byl, díky všem těm táhlým kytarovým tónům na podkladě mantrického rytmu, nakonec roztažen do mnohem méně snesitelných šestnácti minut. Asi pochopíte, jak jsem se (jako v podstatě punker) za tu dobu zapotil a kolikrát jsem koukal na hodinky? S následující Feral Roots se pokračovalo v nahánení času a rovněž tahle píseň doznala více než čtvrthodinové délky, i když mě není jasné, z jakého důvodu - zas tak silná nebyla (nešlo o žádnou nekompromisně gradující Stairway to Heaven nebo tak něco, jestli mi rozumíte?). Když jsem si po prvních skladbách říkal, jak tahle show skvěle šlape a že dnes v Roxy zažijeme přes dvacet rockových pecek, nyní jsem si odpověděl, že s podobným tempem jako u posledních dvou položek nakonec budeme rádi za deset. Nakonec se tedy koncert znovu rozjel do vyšších obrátek a prostřednictvím osvědčených fláků jako Torture, Open My Eyes nebo Do Your Worst směřovat pevně do finále. Osobně mne asi nejvíce zaujala rozmáchlá věc z nové desky Look Away, ty kytarové oblouky, to boly ozajstné zimomriavky. Když posléze v přídavku zazněly ještě dva songy - jmenovitě Shooting Stars a Keep On Swinging - šlo o opravdové finále, po kterém kapelu čekal velký aplaus nadšeného pražského publika. Osobně po zvukové stránce hodnotím koncert jako vynikající, co se týče té muzikantské, tak rovněž. I organizace akce proběhla naprosto v pohodě. Ničemu z těchto věcí nemám co vytknout, jen mě stále přijde, že RIVAL SONS by měli trochu zapracovat na dramaturgii a neroztahovat své skladby (a tím pádem nezbržďovat show) do přílišných délek, protože z jejich tvorby stále nemám pocit, že na tu vynucovanou okázalost svými nápady jejich písně mají.SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Praha, Vagon, 19.února 2019http://www.crazydiamond.cz/silent_stream_of_godless_elegy_praha_vagon_19unora2019_koncert/1676http://www.crazydiamond.cz/silent_stream_of_godless_elegy_praha_vagon_19unora2019_koncert/1676hackl@volny.cz (Pekárek)Předem se čtenářům omlouvám za to, že jsem návštěvu koncertu, o kterém budu dál referovat, pojal trochu jednostranněji. Nejedná se však o projev arogance, ale o důsledek celé řady okolností, kterými vás nemíním zatěžovat. Každopádně jsem vám chtěl zprostředkovat zejména vystoupení jedné z našich nejvýznamnějších kapel. Úmyslně jsem v předchozí větě vynechal přívlastek, který by ji charakterizoval po žánrové stránce, zbyl pouze zmíněný superlativ. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY totiž dospěli do fáze, jíž neváhám označit za vrcholnou. Copak o to, dobří, a to i koncertně, byli vždy, nicméně pražská zastávka turné na podporu posledního alba mě přesvědčila o tom, že jejich národnímu, resp. folklornímu pojetí metalu může v globálním měřítku konkurovat jen málokdo. Zdaleka přitom nejde např. o úroveň instrumentální, ale především o komplexnost veškerého jejich počínání. Ať už tedy upřete svou pozornost na kterýkoliv jeho aspekt, vždy budete konfrontováni s perfekcí, téměř s perfekcí či cílevědomou snahou o perfekci. Nohama přitom zůstávají pevně na zemi, a ani nosy se jim nezvedají. V onen únorový den koncertovaly ve Vagonu čtyři kapely. Úvodní DELORAINE, které bych si určitě také rád poslechl, jsem bohužel nestihl; poslední, rumunskou BUCOVINU, jsem zas musel s lítostí vypustit. Pakliže jste ještě neměli s Vagonem tu čest, vězte, že se jedná o vcelku příjemný, středně velký klub s rozumnou cenovou politikou, a to ačkoliv se nachází přímo na Národní třídě; prostě žádná turistická atrakce. Když jsem do něj konečně dorazil, vládla zde spokojená a uvolněná atmosféra. Předskokani DELORAINE zřejmě odvedli dobrou práci. Účast byla navíc více než slušná. Myslím, že účinkující mohli být v tomto směru více než spokojení. Přeci jen – bylo úterý. Přímo u Radka Hajdy jsem si trochu neotesaně ověřil, že můj osobní headliner ještě nevystoupil a že „teď budou hrát teprve ti Belgičané“. Těmi byli SAILLE, kteří podali solidní výkon. Jejich ostrý, rouhačský, přitom však stále ještě poměrně melodický black metal určitě nikoho neurazil. Naopak, přestože se oproti fantasy folkovým DELORAINE přitlačilo na pilu, a to pořádně, dočkali se nakonec i SAILLE solidní odezvy. Není divu, v čele Belgičanů stál výrazný vokalista, jehož přesvědčivý projev srážely pouze pasáže, v nichž se pokoušel o melodičtější zpěv. Naštěstí jich bylo jako šafránu. Dobře zněl i nápaditý doprovod, zajištěný efektní souhrou dvou kytar, jejichž zapálená obsluha svým nadšením do jisté míry negovala mizantropii sálající z jedovatého vokálu. Set tím ovšem rozhodně neutrpěl. Pozitivní entuziasmus obou kytaristů nakonec korespondoval s faktem, že většina účinkujících toho dne cílila především na to lepší v nás. Zaujal mě i výkon bubeníka, jenž blackové know-how ovládal do puntíku. SAILLE jsou prostě ostřílení borci, kteří dokázali důstojně podat stylový standard. Podobnou hudbu si poslechnu vždy rád.  Po krátké přestávce, věnované přípravě nástrojů a ustálení zvuku, nastoupili SSOGE. Již přípravu aparátu provázely vtip, přirozenost a skromnost. Nic z toho se po jejich famózním nástupu, obstaraném „Gigulou“, ani později nevytratilo. Celý ansámbl šlapal jako hodinky, deklarovaná (tour)únava se dala vyčíst snad jen z tváří, nikoli z výkonu. Početné, aktivní a znalé publikum navíc kapelu průběžně dobíjelo. Zazněly převážně skladby z alba „Návaz“ a následně z novinky. Kapela se víceméně držela avizovaného setlistu. „Smutnice“ na každý pád dominovala. Každý příběh z tohoto alba měl v živém provedení takovou sílu, že jsem byl nucen rehabilitovat i medového „Synečka“. Možná však určitou roli sehrálo i zlepšení zvuku, který byl zpočátku pouze obstojný, nicméně po první třetině vystoupení už neměl daleko k dokonalosti, což prospělo i rytmické sekci, protože postupně si nešlo nevšimnout její přesnosti, hravosti i razance. Radek měl při volbě nových spoluhráčů šťastnou ruku. To platí i o houslistce Gabriele Povraznikové, na kterou zvukař rozhodně nezapomínal, díky čemuž vynikla její procítěná hra. Houslové sólo ve skladbě „Dva stíny mám“, myslím, hovořilo za vše. Podobně mysticko-magických okamžiků zaznělo nemálo. Logicky byly spjaty především s charismatickým hlasem Hany Hajdové. Prvků, díky nimž dosahuje aktuální tvorba SSOGE koncertních vrcholů, je bezesporu více, hlas Hanky ovšem stojí v jejich průsečíku a žije si svým vlastním životem. Samozřejmě v tom hraje roli i umná kompoziční stránka podporující, vyvažující a zastřešující krásu onoho středobodu mnoha vrstvami. Každá skladba ze „Smutnice“ tudíž nabývá formy pečlivě vybroušeného drahokamu s pořádnou jiskrou uvnitř. Pokud jste si to při poslechu novinky ještě neuvědomili, tak mazejte na nějaký další koncert! Nutně syrovější koncertní provedení totiž půvab těchto decentních skvostů podtrhuje. V rámci živého provedení písní SSOGE se vám každopádně dostane odlišného a také intenzivnějšího zážitku než z desky. Nejde jen o vábivé jiskření mezi požehnaným hlasem ženského, resp. mateřského elementu s rozpustilým, méně odpovědným a méně zasvěceným prvkem mužským, bezvadně reprezentovaným zpěvákem Pavlem Hrnčířem, které provází sexy smyčcová sekce a pulzující rytmika. Jedná se mi především o výše zmíněnou komplexnost, kterou při správné chemii a alespoň decentní znalosti tvorby, personálních peripetií a kupř. výtvarné stránky bookletů, právě na koncertě najednou „zříte“ v plném světle, což vede až k naprostému pohlcení hudbou. Popsaný „div“ se v mém případě stylově, nikoli však náhodně (zase ta komplexnost), udál v rámci gradujícího finále, během něhož zazněly dvě vynikající skladby „Ten, který ukoval slunce“ a „Za nevěstou“. Bylo by asi nefér závěrem nezmínit šedou eminenci pódiové prezentace a hlavního hybatele SSOGE, kytaristu Radka Hajdu. Pokud jsem v předchozích řádcích psal něco o broušení drahokamů, dlužno říci, že právě on je tím svědomitým brusičem, díky němuž vzniklo už několik výjimečných desek a díky němuž jsem mohl prožít mimořádné chvíle, ze kterých žiji ještě teď a z nichž jsem byl přinejmenším další hodinu v dobrém slova smyslu natolik zpitomělý, že jsem na odchodu a víceméně jen k formální výzvě podaroval před klubem žebráka.MINISTRY - Praha, Roxy, 10.července 2019 (info)http://www.crazydiamond.cz/ministry_praha_roxy_10cervence2019_info_koncert/1677http://www.crazydiamond.cz/ministry_praha_roxy_10cervence2019_info_koncert/1677nobody@nothing.com (Info)Anarchie v RoKKKsy!Těžko bychom hledali většího odpůrce amerického politického systému než Ala Jourgensena. Přední ikonická modla industrial metalu MINISTRY k nám přijíždějí kázat o zastíněných pravdách a šířit hněv, kterého je Jourgensen plný.Několikrát bylo řečeno, že s MINISTRY je ámen, nicméně tato kapela je tak trochu jako šváb na hudební scéně. Nezmar, který se ladně vyhýbá zubu času a momentálně, podle mnohých, vstává po krátké pauze v nejlepší formě. Nová deska AmeriKKKant určitě dá zapravdu, že se jedná o skvělou nahrávku plné síly a energie. O tom jsme se mohli přesvědčit například na loňském Brutal Assault festivalu, kde za sebou MINISTRY zanechali užaslé diváky a posluchače.Nyní máme exkluzivní příležitost vychutnat si plnými doušky toto majestátní monstrum v klubu!Facebook event: https://www.facebook.com/events/408325229737126/MINISTRY – Twilight Zonehttps://www.youtube.com/watch?v=kjEC49hTitIMINISTRY – Lets Gohttps://www.youtube.com/watch?v=Nso3wgGQu3sKOMETY HAIR-METALU - Machýrci, podivíni a marný potenciál novověku (2/3)http://www.crazydiamond.cz/komety_hair_metalu_machyrci_podivini_a_marny_potencial_novoveku_druhy_dil_profil/1653http://www.crazydiamond.cz/komety_hair_metalu_machyrci_podivini_a_marny_potencial_novoveku_druhy_dil_profil/1653janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Za poslední čtyři roky už jsme si zde představili přes pět desítek profilů nejrůznějších glam-metalových a sleazy rockových formací z osmdesátých let. Když jsme se nedávno s tímto seriálem přehoupli do devadesátých let, zbývalo ještě pořád dost jmen, které by stály za pozornost. Méně úspěšným bandům pozdní fáze stylu tudíž věnuji prostor v třídílném povídání o hair-metalových kometách, i když celá řada z těch kapel do škatulky hair-metalu spadá jaksi okrajově. V prvním díle přišly na řadu ti, jejichž debutové desky zaznamenaly mnohonásobně větší ohlas než jejich pozdější tvorba. Do téhle škatulky by se sice daly šoupnout i některé formace z dnešního druhé dílu, ale jejich pojítko je nakonec úplně jiné, mnohem silnější. Jde totiž o osmičku kapel, které se vždy snažily o určitou neotřelost a byly vždy prostší nánosů rock´n´rollových klišé. Většina těch kapel byla v dané době zatížena na originalitu, moderní groove a rovněž byla ze svého středu vedena problematickými excentriky, a tak je druhý díl povídání zatížen nejspíše na buřiče a osvěžovatele scény. Třetí díl bude poté věnován spíše tzv. dospělákům, respektive kapelám profesorštějšího rázu, pomp-metalovým záležitostem koketujícím s poctivým hard rockem či AOR, kde byla vždy prvotřídní instrumentace nutností. Dnes je však prostor věnován těm nejméně zvladatelným, je jedno, že jejich tvorba časem zapadla a ani v době vydání nesklízela takový úspěch jako tehdejší velikáni pop-metalového mainstreamu jako WARRANT, WINGER nebo FIREHOUSE, přednosti tvorby těchto rebelů byly totiž úplně někde jinde. (Pozn.: Názvy skladeb či alb s podtržítkem odkazují vždy na příslušný videoklip na YT).LOVE/HATE Koncertně neuvěřitelně našlápnutá psycho-rocková smršť z jižní Kalifornie. Ve zvuku LOVE/HATE jsme nacházeli vedle sleazy rockové stylizace i příbuznosts funk-metalovou platformou. Pamětníci jejich dobových vystoupení hovoří odevastující energii a anarchistických výbojích. Katalyzátorem toho všeho bylsamozřejmě výrazný frontman, kterým Jizzy Pearl rozhodně byl. Hyperaktivní aneskutečně pohyblivý týpek s hlasem jako siréna prakticky strhával na sebepozornost od chvíle, co jste se kdy o nějakých LOVE/HATE dozvěděli. První dvěalba nahraná pro Columbia byla opravdovou lahůdkou, ale Spojené státy americké je narozdíl od Británie přešly s lhostejností. Zatímco „Blackout In the RedRoom“ (1990) i „Wasted In America“ (1992) se staly v Anglii senzací aprakticky ovládly ostrovní kluby, USA nebylo na jejich neprvoplánovýpsycho-rock vůbec připraveno. Škoda, že podobně výbušná a neklišovitá kapela byla zatavena nepochopením ze strany nejdůležitějšího trhu. LOVE/HATE brzy na to (začátkem roku 1993) přišli o nahrávací smlouvu a další alba vyšla užjen ve velmi malých nákladech a v poněkud skromnějších nahrávacíchpodmínkách. Jizzy Pearl se později, na sklonku devadesátých let, stal na dva roky frontmanem L.A.GUNS anahrál i několik sólových alb, nicméně na onu bouři, jakou způsobila první dvěneuvěřitelně podceňovaná alba LOVE/HATE, a na onu památnou britskou šňůru,která se stala dvoutýdenním vítězným tažení plným euforie, užzjevně nikdy nenaváže. Schválně si dejte první dvě alba, onunespoutanost se ve své době dařilo překonávat dost možná jen SKID ROW. VAIN Každopádně skvělá sanfranciská kapela muzikantského nadšence, všeuměla a věčného sukničkáře Davyho Vaina. V éře debutového alba „No Respect“ z roku1989 (154.místo v Bilboard 200) šlo o klasickou kalifornskou sleazyrockovou partu plnou příslibů, která ve svých písních, jako již v té dobětradičně, oslavovala vztahové eskapády a život na hraně řítící se překotněvpřed. Debut proslul několika vypalovačkami ( jako např. „Secret“, „Beat The Bullet“, „Aces“ nebo „Who´s Watching You“), ale také zádumčivějšími táhlýmisongy plnými vášně („1000 Degrees“, „Laws Against Love“ nebo „Icy“). S afektovanou vášní podávaná milostná lyrika se velmi brzy stala hlavní zbraní pětičlenného souboru, tvořeného kroměprincipála kytarovou dvojicí Danny West/ Dylan Nova, baskytaristou AshleyMitchellem a bicmenem Tomem Rickardem, a byť příznivci nočního velkoměstskéhosvěta netrpělivě čekali na velkolepou návaznost onoho debutu (nahrávání se pozdrželo,neboť Vain chvíli uvažoval o sloučení své kapely s projektem vyhozeného bubeníkaod GUNS N´ROSES Stevena Adlera - ROADCREW), brzy příchozí recese v hudebním průmysluroku 1991 způsobila, že albová dvojka „All Those Strangers“ nakonec vyšla až oosmnáct let později v roce 2009, neboť Island Records s kapelou,kterou považovali za neperspektivní, tehdy rozvázali smlouvu. VAIN to všaknesložilo a v průběhu devadesátých let jim, po určité rekonstrukcisestavy, vyšly u nezávislé japonské stáje Polystar Records dvě poměrně zajímaváalba „Move On It“ (1994) a „Fade“ (1995). Ta se opět stala esencí stylu kapely, jakkoliv svět už byl svým vkusemněkde jinde. Do zvuku VAIN sice začaly trochu probleskovat psychedelické esencez hudby takových JANE´S ADDICTION, ale po skladatelské stránce šlo znovu opovedené věci. Kapela funguje s několika drobnějšími přestávkami až dosoučasnosti a poslední, rovněž mimořádně zdařilá řadovka „Rolling With The Punches“ vyšlav roce 2017 a má pořadové číslo sedm. Za mě platí VAIN za neprávempřehlížené dělníky kvalitního sleazy rocku. DANGEROUS TOYS Texaští rozverní ďáblíci, co prosluli bezproblémovým streetrockem a docela slušnou zásobou pitomě nazvaných skladeb (za všechny třeba dvasongy, které se nacházely na velmi dobré eponymní desce – „Sport´N a Woody“ a„Ten Boots (Stompin´)“), zůstali se svou tvorbou (vzhledem k tomu, jaké měly podmínkyk práci) vlastně dost za očekáváním. DANGEROUS TOYS byli založeni někdyv roce 1987, když byl zpěvák od prog-thrashových WATCHTOWER (pro progresivisty kultovní kapela, copocházela ze stejného města – tedy Austin) Jason McMaster zlanařen čtveřicíhudebníků Tim Trembley a Scott Dalhover (oba kytary), Mark Geary (baskytara) aMike Watson (bicí), hrajících do té doby pod divným jménem ONYXX. Trembleyho sicev krátkém časovém horizontu nahradil Danny Aaron, ale kapela se slyšitelnězlepšovala. McMaster proslul nosným a slušivě nakřáplým ječákem, který dodalskladbám patřičnou šťávu, což bylo pro tyhle metalovější nohsledy GUNS N´ROSESdocela potřeba. Po podepsání smlouvy s Columbia Records se jich cobyproducent chopil Max Norman. Bezejmenný debut z roku 1989 slušně zabodovala skladby jako „Teas´N Pleas´N“ nebo „Scared“ (v klipu užity fragmenty, které později obšlehli, jak MEGADETH - zpěv pod vodou později užit v songu Go to Hell, tak METALLICA - vhled do snu plného hadů, pavouků a krys pro změnu vidíme i v Enter Sandman) se staly docela populárními.Chytlavost a skladatelský potenciál formace pak potvrdila i balada „Feels Likea Hammer“ nebo obstojně nápadný refrén songu „Queen Of the Nile“. Jenže kvintetpříslib debutu již nikdy nenaplnil, a i přestože se jejich nové vydavatelství(během roku 1990 se přesunuli pod kolos CBS/Sony) snažilo o tlačenku a kapeluv roce 1991 dokonce nominovalo do pozice té nejmenší předkapely na americké turnétitánů JUDAS PRIEST/ALICE COOPER/ MÖTORHEAD, právě tou dobou vypuštěná druhádeska „Hellacrious Acres“, jinak produkovaná dalším esem Royem ThomasemBakerem, byla o něco méně pozoruhodná než debut a vše mělo spíše sestupnoutendenci. Po vyhazovu od majors v roce 1992 to sice kapela ještěněkolikrát zkoušela s návratem na výsluní, ale ani třetí, ani čtvrtářadová deska intenzitu raných časů nezopakovaly. DANGEROUS TOYS se veskutečnosti nikdy nerozešli, avšak jejich čtvrtá a poslední řadová deska neseletopočet - 1995. D.A.D. Naprosto šílená dánská partička, která kdysi dávno v minulosti snila po dobytí amerických břehů. Dříve v osmdesátých letech prosluly nespoutanými a velmi bizarními koncerty, kde se tohemžilo surrealistickými proprietami dodávajícími jejich vystoupením rovněž naatmosféře – konkrétně vybuchujícími přilbami, raketovými základnami nebo třebaobřím čtyřmetrovým kanape. S třetí deskou „No Left Fuel For the Pilgrim“z roku 1989 se stali legendami evropských klubů a už to vypadalo na průlomi za Atlantikem, kam se je tehdy snažila dopravit stáj Warner Bros. Deska mělaznačně velký potenciál hymničnosti, a tak gothic-rockem (po vzoru THE CULT) lehcešmrncnuté skladby jako „Sleeping My Day Away“, „Jihad“ nebo „Point Of View“způsobily velký zájem o tuhle dánskou senzaci. Jenže vše mělo krátkou životnosta následující album „Riskin´ It All“ z roku 1991 se opět v USAnepodařilo zcela prodat, a navíc se dostavily problémy s daňovým úřademv jejich domovině, které na čas vzaly kapele vítr z plachet. Šílenci,jejichž název ve skutečnosti znamená DISNEYLAND AFTER DARK, však fungují dosoučasnosti a docela často i vydávají stále nová alba, nicméně stačí to jen napopularitu doma v Dánsku a v severní Evropě. Zajímavostí pro tuzemskéhofanouška může být skutečnost, že severská kapela se stala jednou z největších inspirací pro teplické KABÁT (a opravdu styčné body ve zvuku obou kapel lze vystopovat) a před cca sedmi lety dokonce vystupovalav roli předkapely na jednom z proslulých monstrózních koncertů KABÁTU na pražském Vypichu. Dánští D.A.D. patří dost možná k těm komerčně nejpromarněnějšímnadějím evropského rock´n´rollu, tedy vzhledem k jejich letitým zkušenostem, naprosto nepolevujícímu skladatelskémupotenciálu a energií nabušeným koncertům, kterými jsou stále pověstní. ELECTRIC BOYSKapela zpívajícího kytaristy Conyho Blooma a jeho věčnéhokumpána Andyho Christella (baskytara) se proslavila doma ve Švédsku singlem„All Lips And Hips“ a na tamní klubové scéně sklízela v druhé polovině osmdesátých let úspěchy, a tak v roce1988 získala velmi rychlou nahrávací smlouvu s firmou Polygram. Jejichdebutové album „Funk-O-Metal Carpet Ride“ z roku 1989 nebylo, objektivně, žádný zázrak, ale k dílčím úspěchům na Ostrovech chlapcům dopomohla tlačenka od jejich vydavatelství, které se divoký band, jinak míchající do hard rocku vlivy nejrůznějších exotických ingrediencí (převážně funk, blues a soul), snažilo tlačit (velmiúspěšné evropské turné v předprogramu THUNDER). Když přišla vlna grunge,ještě soubor několik let fungoval a do svého zvuku čím dál více propašovávalnejrůznější prvky nové rockové horečky. V roce 1992 vyšla deska „GroovusMaximus“ a zdaleka nedocílila úspěchu prvotiny. Existence souboru byla potéještě prodloužena americkým tažením v předprogramu tehdy hodně slavných Mr.BIG, ale všem užbylo jasné, že se blíží konec, což nakonec potvrdila třetí a nepříliš zajímavářadovka z roku 1994 -„Freewheelin´“ (ta vyšla u Music For Nation), kteráexistenci švédského kvarteta na patnáct let uťala. V současnosti ELECTRICBOYS již znovu fungují a na konci loňského roku jim dokonce vyšla už šestářadovka. V mezidobí dva nejznámější (výše zmínění) a rovněž jediní původní členové působili šestlet (mezi roky 2003-2009) v sestavě znovuobnovených HANOI ROCKS. Rovněž jedna z těchméně tradičních kapel dané scény.EVERY MOTHER´S NIGHTMAREI na americkém Středozápadě bylo možné působit v energickéhardrockové kapele, zvlášť pak na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdyse to všemožnými dlouhovlasými snaživci v celé Americe hemžilo. Jedna z posledníchnadějí pouličního vlasovitého rock´n´rollu pocházela z Nashvilluv Tennessee, kde vznikla na sklonku roku 1987. Své debutové desky separtička okolo poměrně solidního zpěváka Ricka Ruhla dočkala až v roce1990, kdy jejich nadějný bezejmenný debut vyšel pod značkou Arista. Desku doprovázeloněkolik stěžejních videoklipů na dnes již nechvalně proslulém kanálu MTV. Díky skladbám jako „Walls ComeDown“ nebo „Love Can Make You Blind“ docílili tito vlasáči určitého úspěchu uamerické mládeže, jenže s druhou deskou „Wake Up Screaming“ z roku1993 šlo záhy všechno do kopru, protože v době nástupu alternativního rokudělat zázraky s melodičtěji usazeným hard rockem (a navíc zůstat trčetněkde na venkově) prostě nelze. Neúspěch doprovázela ztráta smlouvys Arista a postupný odliv hudebníků ze sestavy, nicméně Rick Ruhl tonevzdal a od konce devadesátých let v různých obměněných sestavách a za doprovodu pouze amerických vydání svých nových děl, fungují pod jeho vedenímEVERY MOTHER´S NIGHTMARE až do současnosti.  NYMPHS Dost pravděpodobně nepatřili nikdy mezi typické představitelekalifornského street rocku, ale svou excentričností (přesněji řečeno šílenstvímsvé frontwoman) napomáhají ke svému zařazení do této škatulky. Kapela postavenáokolo bývalé modelky s drogovou minulostí Inger Lorre po sobě zanechalapouze spoušť a trosky, jak ostatně psali v dobovém Kerrangu, který neváhaljejich eponymnímu debutu napařit rovnou plnopočtovou známku. Deska vyšla ažv roce 1991, když už kapela dva roky válčila na kalifornských pódiích, asice nejen se svými fanoušky, ale i sama se sebou. Inger Lorre byla nemocnouduší NYMPHS ujíždějících na sebevražedné poezii.  Jejich lyrika totiž zkraje devadesátých let zabrala našéfy Geffen a ti tento prapodivný úkaz okamžitě zlanařili. Kapela samotná může být chápána jako představitelé později bujícího alternativního rocku a předzvěst úspěchu třebatakových 4 NON BLONDES vedených Lindou Perry. Někde mezi neotesaným streetrockem, glamovými cetkami a podlazeným zvukem alternativních kapel (čekajících tou dobou na svou velkou šanci) šlo nalézt i zajímavou melodiku (viz. přiložené singlíky Sad and Damned a Imitating Angels). NYMPHS obsadili temné kluby Los Angeles v časechtransformace heroických vlasatých bandů v cosi bolestivějšího adeformovaného. Vyšinutá a neuvěřitelně krásná zpěvačka skončila v těchtodivokých časech dvakrát v psychiatrické léčebně, protože podléhala změnám nálad, což mělo za následek, že proti sobě poštvala celou kapelu, ale ilidi, kteří se o ni starali (např. se vymočila na stůl svého manažera). Její přítelChris Schlosshardt, baskytarista od SEA HAGS, zemřel na předávkování heroinem anejméně další čtyři blízcí si vzali v letech 1990-92 život. V roce1993, kdy už kapela pár měsíců neexistovala, psal Kerrang o této umělkyni,kterou její kapela vykopla hned krátce po prvním celoamerickém turné, aby posléze kapeluvykopla vydavatelská stáj Geffen, že se Inger Lorre léčí, píše knížky pro dětia vyrábí z hlíny květináče. Odsouzená k věčnému zatracení. WAR BABIES Opravdu velice zapomenutá partička ze západního pobřeží USA. Zasvou krátkou éru to dotáhla, jen díky přímluvě Paula Stanleyho z KISS, kesmlouvě s vydavatelstvím Columbia Records, u kterého nakonec přeci jenvyšla obstojná debutová deska, a to někdy v průběhu roku 1991. Nahrávkanakonec vznikla pod patronací právě Paula Stanleyho. O spolupráci s ním sevšak později lídr kapely, zpěvák Brad Sinsel, nevyjadřoval zrovna přívětivě,neb známého Kissáka označil za jednoho z úplně těch největších egomaniaků,se kterými se kdy setkal. WAR BABIES, kde kromě Sinsela působili ještě kytaristé GuyLacey a Tommy McMullin, bubeník Richard Stuverud a baskytarista Shawn Trotter, hráli na počátku devadesátých let v předprogramech kde koho zajímavého zezápadu Spojených států, počínaje nastupujícími hvězdami tamní klubové scény MOTHER LOVE BONE,konče u zástupců metalovější provenience jako METAL CHURCH, QUEENSRŸCHE. WARBABIES se dokonce přesídlili do Seattlu a podařilo se jim předskakovat nikomumenšímu než sestrám Wilsonovým a jejich kapele HEART, ale s malou podporou vydavatelské firmy a přes jenvelmi obtížně udržitelné vztahy s jejich objevitelem Paulem Stanleym, bylaparta, usazená někde v oblasti jadrného kalifornského street rocku promotorkáře, jen sotvapředurčena k dlouhověkosti. Ono jejich jediné bezejmenné album však zaprozkoumání rovněž stojí, a to nejen díky singlu Hang Me Up.GREENLEAF - Hear The Rivers - 70%http://www.crazydiamond.cz/greenleaf_hear_the_rivers_recenze/1667http://www.crazydiamond.cz/greenleaf_hear_the_rivers_recenze/1667janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Švédská stoner-metalová kapela GREENLEAF sice již existujedvacet let, ale až v posledních pěti o sobě dává znatelně vědět. Od alba„Trails And Passes“ z roku 2014 jako by se jim skrze jejich aktivitu otevřely brány výraznějšíchmožností, a tak se tihle vousáči s vizáží lesních lapků dostali do toho správného laufu.Následující deska „Rise Above The Meadow“, která vyšla s dvojletýmodstupem, už byla realizována u Napalm Records, což byl bezpochyby posun. Zde vychází iaktuální materiál „Hear The Rivers“ z loňského roku. A právě nová deska od svého startupotvrzuje, že Skandinávie a zejména Švédsko je opravdovou velmocí nejenextrémního metalu, ale i znamenitě vystavěného stoneru a rockového retra obecně.Vše, pro co si vás už na minulých deskách GREEN LEAF získali, zde naleznetev řádně výživném balení, neboť desítka skladeb ctí veškerá pravidla hudbyinspirované legendami BLACK SABBATH a ještě se zde setkáte s jistým druhem osobitosti. Na GREEN LEAF je zajímavý onenmechově naducaný sound, který působí jako by jej kapela nasávala někde v hlubokýchjehličnatých lesích vlastní domoviny.  Medvědovitě hutné riffy mají potřebnou valivost, alenepůsobí v žádném případě zlovolně (opravdu tam netušíte žádné křížové symboly a smrtící propriety), naopak, dýchají především spokojeností,což může být kapele, jejíž frontman vypadá jako člen Ronjiny loupeživé rodinky, přičteno ke cti. Na to, aby posluchači hudba GREENLEAF přišla docela optimistická a veselá, nemusí užít žádná psychofarmaka. :-) GREENLEAF své receptury napříč posledními roky příliš neměnía jsou zárukou kvalitního stoner-metalu severoevropské provenience, kterému narozdíl od amerických kapel schází onen machisticky rock´n´rollový esprit, v případě oněch letitých zaoceánských bandů navíctu a tam namočený v blues, jinde zas třeba v country. Tihle Švédovése takto neprezentují, nezastupují klišé, i když jsou těžkopádnější a méně vázaní na kulty výrazných muzikantskýchlídrů. V jejich podání je vše více propojeno s mytologií a pohádkovou fantasy,vyvěrající přímo z historického podhoubí. Alba mají spíše podobu padesátiminutových monolitů bez světlejšíchhighlightů, než aby oslňovala skladbovou různorodostí. Hlas ústředního loupežníka Arvida Hällagarda má v sobě opětcharakteristickou tesknost až plačtivost, což působí nad mohutnou kytarovoustěnou docela zajímavě. Vývoj stylu je v podání GREENLEAF nepatrný, ale zároveňje poznat, že se kapela snaží po zvukové stránce zdokonalovat, a tak lzenovinku považovat za řemeslně velmi dobře vystavěnou záležitost.  Největší devízy GREENLEAF vidím jednoznačně v kytaráchTommiho Holappy, které opanují prostor okamžitě a budí patřičný respekt. Odzadu jej doplňuje bubeník Sebastian Olsson a nový baskytarista Hans Fröhlich ajejich souhra se zdá být ideální. Ze skladeb bych vypíchl sedmiminutovérifforama „The Rumble And The Weight“, kde se kapela předvede v nejlepšímsvětle a působí doslova sabatoidní bouři. Jinak lze říci, že to GREENLEAFs délkou skladeb nepřehánějí a většina se svou délkou pohybuje zhrubaokolo čtyř minut. Druhým vrcholem je pak mocná suita a nejdelší skladba kompletu, přesnějiřečeno osmiminutová potemnělost „The Rivers Lullaby“, která je zjevně iskladbou nejpestřejší a nejotevřenější (nevím proč, ale ten temný kytarovýpart, co zde duní od začátku, mě evokuje Back in the Saddle, respektive jeden part této skladby od AEROSMITH z roku 1976). GREENLEAFzkrátka nahráli docela povedenou desku, která je na evropské mapě tvrdé hudbydozajista udrží.SWALLOW THE SUN, OCEANS OF SLUMBER, AEONIAN SORROW - Praha, Nová Chmelnice, 11.května 2019 (info)http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_oceans_of_slumber_aeonian_sorrow_praha_nova_chmelnice_11kvetna2019_info_koncerty/1674http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_oceans_of_slumber_aeonian_sorrow_praha_nova_chmelnice_11kvetna2019_info_koncerty/1674nobody@nothing.com (Info)Když je stín donucen k zářiV životě je krása. Ve smrti je temnota. Pro kytaristu SWALLOW THE SUN, Juha Raivia, se přetočil celý svět. Finský skladatel na nové desce When a Shadow is Forced Into The Light dává temnotě život a odhaluje krásy smrti. Stejně jako bylo severskou přírodou koncepčně inspirované předchozí album Songs From The North I, II, III, nový počin je o poznání temnější a melancholičtější. Nečekaná smrt Raivioho ženy, Aleah Stanbridge (známé též jako Aleah Starbridge) ho zasáhla silně. Měsíce se plahočil v depresivní temnotě, nakonec ho ale zasáhla múza tak silná, že nové album napsal během tří týdnů.Přesahující death, doom a black metal, srdceryvnou desku When a Shadow if Forced Into The Light nám finští SWALLOW THE SUN přijíždí představit v květnu během turné podporující tento počin.Jako doprovod si sebou vybrali neméně skvostné kapely – americké progresivní doom metalisty OCEANS OF SLUMBER s nezapomenutelným hlasem Cammie Gilbert a finsko-řecké doom metalisty AEONIAN SORROW.FACEBOOK EVENT: https://www.facebook.com/events/315456609314644/SWALLOW THE SUN – Firelightshttps://www.youtube.com/watch?v=Wul2yeGo3WkOCEANS OF SLUMBER – Winterhttps://www.youtube.com/watch?v=QxzqnetYSbkAEONIAN SORROW – Thanatos Kyriehttps://www.youtube.com/watch?v=G-lw1chdmQgTHE MUMMY - Mumie napříč generacemihttp://www.crazydiamond.cz/the_mummy_mumie_napric_generacemi_pandemonium/1669http://www.crazydiamond.cz/the_mummy_mumie_napric_generacemi_pandemonium/1669fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Někdy mě fakt baví číst nechápavékomentáře na Československé filmové databázi. Když před dvěma roky mělapremiéru Mumie s Tomem Crusiem, každý druhý, třetí komentář uživatelů senesl v podobném duchu – toto „pokračování“ Mumie z devadesátých letse nepovedlo, tenhle „remake“ Mumie z 99-ého je o dost horší apod. Přitomtito uživatelé si neuvědomovali, nebo úplně ignorovali skutečnost, že CruiseovaMumie neodkazovala na Sommersův film, ale na horory studia Universal z 30.let minulého století, na jejich slávu a celýhororový vesmír, který v 30.a 40. letech studio Universal vytvořilo. Ano,Mumie je tu s námi již přes 90 roků. Nebudu tu nudně vypisovat všechnyadaptace, těch známějších je něco kolem dvaceti, své mají dokonce i Mexičani,jednu gore verzi dokonce i Italové. My si přiblížíme ty nejznámější. THE MUMMY (1932)Praotec všech mumiovských filmů. Oproti volným pokračováním,která už jenom dření původní film a někdy vypadají spíše jako nechtěnákarikatura, je tenhle Freundův film atmosféričtější, s důrazem na citlivoupráci kamery, která zde občas předvádí divy. To zejména při detailech tváře Borise Karloffa. On byl nesmírněcharismatický typ, věděli to i filmaři, proto detailní záběr jeho tváře – tensamý – je zde několikrát zopakován, i s těma blyštivýma zlověstnýma očima,nádhera se na to dívat (musel jsem si ten zlý pohled uložit jako wallpaper naPC :o) Úplně mu ty zlověstně zářící oči přidávají hmatatelnou auru zla, nicpodobného jsem v jiných hororech často neviděl, možná vůbec. Tady opravdu režisér KarlFreund zúročil své zkušenosti coby jindy vynikající kameraman (snímal třebaDraculu s Lugosim). Je tu znátpráce legendárního maskéra Jacka Pierce,který vytvářel u Karloffa i vzhled jeho monstra ve Frankensteinovi, a stal setak nepsaným odborníkem na podobu filmových mumií. Entrée Borise Karloffa jeznamenité, ale jinak mé nadšení z filmu začíná a končí právě s jehopostavou. První půle, kde se postupně buduje zlověstná nálada snímku, je lepšíté druhé. Druhá půle je strašně uspěchaná a strašně zkratkovitá, jakoby setvůrci snažili to nacpat na co nejkratší stopáž. Jedna z hlavních postavtady zemře, ale nic z toho nevyplývá, nikoho to evidentně moc netrápí.Věci se tu dějí příliš překotně a EdwardVan Sloan hraje Dr. Mullera hrozně špatně. Ačkoliv staré filmy miluju,jenom proto jim nebudu nadržovat. Na druhé straně, dlouhý němý flashback vestylu starých němých filmů (později v různých pokračováních celý znovapřehrán a zopakován) je působivý, a je tu prostě ten Karloff, ten to drží nadvodou, machr, pravá ikona.THE MUMMY´S CURSE (1944)Líný sequel, tak bych to nazval. Producenti původní úspěchMumie dřenili a dřenili, takže tohle bylo už čtvrté a poslední pokračování adíkybohu se to uzavřelo. Tenhle film aspoň náznaky charismatu má, točilo sepřevážně v exteriérech, takže močálová krajina skutečně vypadá jako močálya skryté opuštěné místo se sarkofágem vypadá docela hezky, ale jinak je tozopakovaný „motiv pomsty“ číslo pět, popáté to samé, akorát zde s tím rozdílem,že původcem zla je nějaký mudžahedín s fezem na hlavě. Lon Chaney, hlavní hvězda filmu, jedinéjméno na plakátu, tu vůbec nemá prostor cokoliv z hereckého umu předvést.Celý film je zafačován od hlavy až k patě, coby mumie se vždycky mihne na půl minuty,natáhne pazouru, někoho přizabije a zase zmizí. Aspoň, že se z něho takkrásně práší, jako z pravé mumie :o) Lenost tvůrců nespočívá jenom v ohraném scénáři, aletřeba v takových detailech, jako je postava princezny Ananky, která sevyhrabe z bahna, celá špinavá, vleze do louže a minutu na to už je krásná,čistá, s vyfoukanými vlasy. A pak v pětiminutovém flashbacku, OPĚTcelém vypůjčeném z původní Mumie a opět celém zopakovaném, bez špetkyzměny. Takhle se nafukuje stopáž :o)ABBOTT AND COSTELLO MEET THE MUMMY(1955)Pro mě je záhadou, jak vysloveně dva pitomci, jakými byli Bud Abbott a Lou Costello, rádoby novodobí rádoby Laurel a Hardy, byli napřelomu 40. a 50. let takovým fenoménem, tak byli populární. Producenti studiaUniversal to věděli, a tak jejich popularitu ždímali, co to dalo. Ti dva svojípřítomnosti prznili auru takových legendárních monster, jakým byli nestvůraz Frankensteina, Neviditelný muž, Dr. Jekyll a Mr.Hyde, vydřenilipopularitu sci-fi filmů v Abbottand Costello Go To Mars, a setkali se v jednom z filmů i sesamotným Karloffem. Tady musím jasně napsat, že proklet budiž den, kdy LouCostello uvěřil, že je dobrý komik, nebo že by snad měl nějaké herecké nadání.Tady se opět trapně pitvoří, neustále hází přímé pohledy do kamery, aby jakozvýraznil „joke“, který právě udělal. Je to fakt utrpení ho sledovat. To jehoparťák je na tom o dost lépe, jeho projev je spíše tlumený a jakoby nad věcítoho, který je z té dvojice chytřejší. Jinak tenhle „wannabe“ slapstick typu Laurel a Hardy, stejnějako Costello, není příliš vtipný, i když dva, tři dobré nápady se tu najdou.Ale úplně to zatratit nemůžu, má to nádherné, klasické, staromódní egyptskékulisy (celé se to točilo v ateliéru) a na nich se teda mé oko popáslo. Kulisynebyly vysloveně levné, ale to je asi jediné pozitivum.THE MUMMY (1959)Tohle je adaptace legendárního britského filmového studia Hammer, a to by filmů znalým divákůmmělo napovědět vše. Hammerovské filmy byly zejména v 50. a 60. letechvyhlášeny nádhernými kulisami a svůdně hororovou atmosférou a tady to neníjiné. Tady si v podstatě vystačili se třemi lokacemi – studiová oáza,rozsáhlý dům v Londýně a močál a do toho občas exteriéry někdez krajiny kolem studia. Zvláště oáza vypadá luxusně, nádherně přesvícená,křiklavě barevná. Nedělám si vůbec iluzi, že takhle nějak mohla vypadategyptská krajina, to vůbec ne, ale oko diváka se pase, Hammer tyhle studiovékrajinky uměl podat. Dalším triumfem je ústřední herecká dvojice – legendárníhammerovští herci Peter Cushing a Christopher Lee. Cushing má sice předepsanou roli, která by byla vhodnější uherce minimálně o generaci mladšího (vypadá to divně, když hereckému kolegovijenom o pár roků staršímu říká „tatínku“), ale jeho charisma se přes topřenese. Horší je to u Christophera Lee, ten tu má trestuhodně malý prostor –ve flashbacku ze starého Egypta se tu moc neprojevuje, ve viktoriánské Angliije coby mumie celý zafačovaný, podivně kulhá (následek zranění, které utrpělběhem natáčení) a v podstatě musí hrát jenom očima a jenom těma toho mocnezmůže. Ne, mě jako obrovského fanouška Christophera Lee tohle nestačí :o)Musím ale říci, že ačkoliv tahle adaptace je nejdelší zevšech dosavadních mumií (nepočítám ty současné moderní), udržela moji pozornostvíce, než všechny filmy studia Universal. Je sice stejně předvídatelná, budetejako divák asi dva, tři kroky před aktéry, ale to nevadí. Její sledování jejako pozorování složitého, ale elegantního stroje v práci. Už víte, jaký budekonečný výsledek, ale potěšením je vidět proces samotný. Tohle prostě velmizkušený režisér Terence Fisher uměl,upoutat vaši pozornost. Oproti původním verzím je tu i jeden velký rozdíl.Původcem zla je tu člověk, ne monstrum samotné. To tu slepě plní příkazyEgypťana, domestikovaného v Británii, který se chce pomstít za znesvěceníhrobky a rouhání ze strany britských archeologů. To v žádné jiné mumiovskéadaptaci nebylo. A kdybych to měl uzavřít, tuhle hammerovskou adaptací jsem siužil ze všech nejvíce.THE CURSE OF THE MUMMY´S TOMB (1964)Na rozdíl od Fisherova filmu je tohle volné pokračovánítakové mrtvolně statické. Drtivé většina stopáže se line v nijak zajímavékonverzační rovině, egyptská linie (podivné nakašírované, křiklavě  barevné kulisy) je tady dost odfláknuta aspíchnuta dvěma lokacemi. Akt msty podivně zafačované mumie, která se zde zjevíaž 20 minut před koncem, je dost rutinní, ačkoliv se to Carreras snaží přikrášlit ve dvou scénách zlověstně se vznášejícímmlžným oparem. To i o 30 roků starší mumie měla zlověstnější grády, tady sekaskadér pod obvazy tak divně pohybuje, že mu to prostě nevěřím. ZlatýChristopher Lee. Co si ale bohužel zapamatujete nejvíc, je příšerné herectvídvou postav – Jeanne Roland je úplněbezkrevná, bez uvěřitelných emocí, zmůže se jenom na diblíkovské culení a Fred Clark v roli ziskuchtivéhopodnikatele příšerně přehrává, že ruinuje každou scénu, ve které se objeví.Slovy Miloše Kopeckého – já být režisérem, tak bych ho s chutí „udělalnezaměstnaným“ :o)THE MUMMY (1999)V současné době asi nejpopulárnější z celé řadymumiovských filmů. Od pradědečka si bere totožný název a totožná jménaústředních postav – Imothep a Anck-su-namun, ale jinak to vzalrežisér Sommers za úplně jiný konec.Mumii pojal jako dobrodružný příběh ala Indiana Jones. Mumie už není postavaobmotaná bandážemi, ale v podstatě takový mocný čaroděj, který je schopenvyvolat písečnou bouři, mračna žravých kobylek, hordy brouků Skarabeů a je schopenovládat nemrtvé kostlivce. Sommers si chtěl spravit chuť po komerčním propadákujeho předchozího filmu Deep Rising(Chobotnice), která bylo takovou plytkou CGI patlanicí, aby rok na topřišel ….. zase se CGI patlanicí. Kdysi, před 15 lety, jsem napsal, žetahle Mumie je zábavnou oddychovkou, dneska už to tak optimisticky nevidím. Opravdu, když vyblednou ty přeplácané digitální triky, filmuž mnoho nenabízí. Ano, Sommers umí navodit dojem, že jeho filmy jsou epické.Jeho dílko je naplněno krásnými výhledy na písečné bouře, egyptská městav rozkvětu, nebo v jakési poutavé nádheře jejich zřícenin (celé tykulisy rozpadajícího se egyptského sídla musely být strašně drahé), poutavéjsou i kobky plné pokladů. Ale ten film jinak strašně stárne, na rozdíl od jehopředchůdců, protože převážná část jeho kouzla stojí na digitálních atrakcích, aty už, tváří v tvář dnešním technologiím, nikoho neohromí. Mumiev raném stadiu je vysloveně digitálně odporná (ale ne v tom dobrémstrašidelném významu slova), a jeho představitel Arnold Vosloo přehrává jako prase, až se stává komiksovoukarikaturou sama na sebe. Opravdu je někdo, koho baví, když Mumie házítakovéhle ksichty?Přesto jsem opakovanou projekci přežil bez úhony, a to zetří důvodů. Hudba Jerryho Goldsmithaje nádherná, i po opakovaném poslechu. A je tu rovněž nádherná, mlaďoučká Rachel Weisz, která když si vezme nasebe egyptské šaty, hned bych jí chtěl mít doma :o) A pak, hlavní důvod – filmse nebere vážně a je místy překvapivě vtipný. Třeba když se uražené hlavykostlivců odpalují jak při baseballu, nebo když Rachel Weisz zboří celouknihovnu v dominovém efektu. Tuhle scénu si vždycky vybavím jako první, kdyžsi na Sommersovu Mumii vzpomenu.MUMIE (2017)Tady nikdy v popředí nestála snaha udělat dobrý film,ale vysloveně producentská touha pohlavárů vyrovnat se konkurenčním studím.Jedno z nich, studio Marvel, slavilo obrovský úspěch se svým komiksovýmvesmírem Marvel Cinematic, Iron Manem počínaje, Avengers konče, DC Comics donás hrnuli svého Batmana  co to šlo, Sonymělo svého Spider-Mana, kterého vydřenilo v šesti filmech, Warneři oživiliGodzillu a King Konga, no a chlapci z Universalu, plni bledé závisti, pojalinápad resuscitovat stará monstra z 30. a 40. let a skloubit je do jednohovesmíru s názvem Dark Universe.První pokus, Dracula Untold (2014)s Lukem Evansem v hlavníroli, dopadl finančním propadákem, takže při dalším pokusu nalákali slavnáherecká jména, aby to dopadlo … opět komerční pohromou. Člověk by si řekl, TomCruise, Russel Crowe – co se může pokazit? No právě! OK, dejme tomu prvnípůlhodina je v tradici nějakého nadprůměrného dobrodružného snímku.Slušnou akci z Iráku vystřídá velmi podařená scéna pádu letadla, která jevlastně highlightem celého filmu, takže ji producenti použili i ve všechupoutávkách. Ale po absurdní a nechtěně směšné scéně rozhovoru se zrcadlem nadámských záchodkách se z filmu stává přeplácaná hovadina, která vrší jednoklišé za druhým a po většinu stopáže je utopena ve tmě, aby nebyly vidět hůřerenderované CGI triky. Cruise má pořád halušky, kdy rozmlouvá se svým mrtvýmkámošem, do toho se přimotá Dr. Jekyll (a Mr.Hyde, hehe) s nebezpečně obtloustlýmRussellem Crowem, jehož „zlá stránka osobnosti“, kdy má plamenný pohled a perese s Cruisem, je vysloveně k smíchu. Mumie je, až na krátký úvod,zachovalá holčina, přesně v duchu sílícího ženského empowermentu. CGItriky jsou vysloveně ohavné, jako byste koukali na levné Transformers, a nefilm, který by měl navazovat na tradici slavného hororu. A Annabelle Wallis, holčina po boku Cruise? Herecký zmar, korunovanýnulovou chemií s hlavní postavou. Takže suma sumárum, není divu, že filmpropadl a další zamýšlené projekty projektu Dark Universa – Frankensteins Javierem Bardemem, Bride ofFrankenstein s Angelinou Jolie,Invisible Man s Johnny Deppem adalší a další – padly k ledu a díkybohu je už asi neuvidíme.Závěrem….Tak co říci závěrem? Mumie, ta zafačovaná, klátící sepostava, mě vždycky bavila. Vizuálně nejvíc hned v prvním filmu, protožecharismatu Borise Karloffa se vyrovná jen máloco. Z filmů jsem si pak užilnejvíce ten ze studia Hammer, která má dva herecké giganty v arzenálu –Cushinga s Leem, nejméně pak s přehledem tu s Tomem Cruisem,jemuž řádně pocuchala image spolehlivého hitmakera. Každý z nás někdyudělá přešlap, ale vy ho určitě neuděláte, když si pustíte verze z let1932 a 1959, případně tu Sommersovu, tu pouze, pokud vám vysloveně nevadí přeplácanédigitální triky. Mumie sice nikdy neměla věhlas a kultovní status třebaDraculy, ale hororová ikona to je a vsadím svoje mumiovské smradlavé fusekle,že další adaptace se zafačovanou obludou přijdou a nebude jen jedna.Tak za týden zase nashle!SCARS OF THE INSANE - Cestou zdokonalování a otevřenosti (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/scars_of_the_insane_cestou_zdokonalovani_a_otevrenosti_rozhovor/1666http://www.crazydiamond.cz/scars_of_the_insane_cestou_zdokonalovani_a_otevrenosti_rozhovor/1666hackl@volny.cz (Pekárek)Progresivně metalová kapela SCARS OF THE INSANE na konci minulého roku připravila album D.H.A.R.M.A., které vyznívá velmi nadějně a staví pětici do role zajímavého úkazu na tuzemské klubové scéně. Nová nahrávka budiž tak středobodem důkladného rozhovoru, který jinak brousí do všeho možného. Můžeš stručně nastínit historii SOTI? (Nahrávek INSANE jsem senedopídil, jak jste vlastně hráli? Oldschool? Florida? Göteborg? Byli tam už tehdy vlivy jako MESHUGGAHči MNEMIC? Zajímalo by mě zejména mezidobí mezi ukončením činnosti INSANE a založenímSOTI. Proč vlastně SOTI vznikli? Kontinuita nebo nový impuls? V čem mělbýt hlavní rozdíl oproti minulosti? Změnila se hudební vize? Pokud jde o historii INSANE, takje nutné se vrátit téměř do pravěku :-), což v našem případě znamená první polovinadevadesátých let. Jednalo se o mix neurvalého thrash/death metalu (naprvních nahrávkách) s tím, že postupem času jsme se začali propracovávat ktrochu techničtější, možná i experimentálnější podobě metalu, ruku v ruce slepšími muzikantskými schopnostmi. Řekl bych, že vše vyvrcholilo na poslednímalbu INSANE, na kterém jsme naše tehdejší vize dotáhli asi nejdál. Jednalo se ostylově ne úplně zařaditelnou nahrávku, která rozhodně měla své kvality, i kdyžne každý to pobral. :) Tebou zmiňované kapely nás možná trochu ovlivnily, alespíš pokud jde o sound. Konec INSANE se nesl podle mě v přátelském, ale smutnémduchu, přeci jen jsme spolu hráli spousty let. A konec něčeho, co trvá takdlouho, nikdy není moc veselý. SOTI vznikli vlastně z projektu a hlavně z touhyhrát. Pokud jde o hudbu, v podstatě jsme navázali na INSANE a to hlavně díkytomu, že jsme tvořili s Vaškem většinu skladeb i tam. S novými členy a s novýmnázvem přišel i nový impuls do další etapy. Tohle vyvrcholilo debutovým albem. Byli jste už od počátku přístupní tomu, že u vás může zpívat zpěvačka,nebo jste se rozhodli až pod vlivem výkonu Ivany? Měli jste na ni políčeno,nebo stála na začátku jejího angažmá náhoda? Vnímali jste to jako určitý risk?  Po rozchodu s Ra,jsme měli trochu stresující období. Věděli jsme že potřebujeme někoho, kdo budestejně zapálený do muziky jako my, kdo bude mít podobný hudební vkus, bude vpohodě lidsky a bude mít schopnosti a talent. A to nejsou zrovna malé nároky.:-) Hledali jsme a našli, takže vše naštěstí dopadlo dobře. Ve výčtu těchkritérií nebylo, jestli to má být chlap nebo ženská. :-) Takže nám to bylojedno. Ivu jsme znali a věděli, že se věnuje muzice delší dobu, tak jsme tozkusili a vyšlo to. Věděli jsme, že to bude razantní změna a myslím, že tu jsmeprávě potřebovali. :-) Jak rychle jste si uvědomili, že to mezi vaší brutální kytarovou zdí ajejím hlasem skutečně vazbí? Netrvalo to moc dlouho, Ivavěděla, jak hrajeme a byla na to připravená. Dala si nějaký čas na rozmyšlenou,než jsme si plácli. Velmi rychle připravila vokály do několika skladeb,nasazením a přístupem nás velmi potěšila. Začala intenzivně pracovat a brzyjsme stáli na pódiu a odehráli první koncert. Práce na albu jí šla velmi dobřea byla radost s ní pracovat. Bylo pro Ivanu těžké přitvrdit? Nepřišlo mi, že by to pro ni bylonějak těžké, má v sobě i extrémnější polohy, takže potřebný drive přišel taknějak přirozeně. Když vedle vás řvou podlazené kytary a fičí kopáky, musíte sedo toho prostě opřít. :-)  Jak ovlivnil příchod Ivany sound nové desky. V jaké přišla fázi?Bylo vše, včetně vokálních linek, hotovo (vymyšleno) už před jejím příchodem?Jak do toho zapadají GARBAGE? Úlitba nové vokalistce (mezi námi, myslím, že tencover do alba skvěle zapadl)? Ano, tuhle otázku dostávám často.:-) Iva přišla v době, kdy už byly některé skladby v demo verzích připravené, nebo rozpracované, jiné teprve vznikaly. Iva napsala všechny texty a připravilavokální linky, které můžete na albu slyšet. My jsme si hned na začátku ujasnili, že nemáme v plánu měnit svůj hudební výraz. Iva tohle respektuje a proto sestala součástí kapely. Je s námi na jedné lodi a netlačí nás nikam, kam bychomnechtěli. To, že vody, ve kterých se hudebně můžeme pohybovat, jsou velmi široké, jevidět právě na této skladbě. Uvažovali jsme o nějakém coveru už dlouho, ale mocse nám nechtělo do klasické metalové skladby. Chtěli jsme zkusit neprobádanéúzemí a v tom nám tahle Bondovka přišla ideální. Nehledě na to, že máme tenfilm rádi. Myslíš, že s Ivanou pro Vás přestaly existovat limity? Nebo jstepod větším tlakem (od nynějška důraz na melodiku, resp. hitovost a tak podobně)? To je těžká otázka, přemýšlím, jestli SCARS OF THE INSANE nejsou právě o boření hranic a překračování limitů.Chtěl bych říct, že se snažíme tvořit hudbu přirozeně. Nesnažíme se prvoplánověa cíleně zasáhnout posluchače, proto můžete najít na albu různé strukturyskladeb, někdy velmi temné pasáže, skličující nálady a vedle nich veselé nebovelmi tvrdé. V každém člověku rezonuje jiná hudba a my se snažíme posluchačinabídnout silnou dávku emocí. Je na každém, jak otevřenou mysl má a zda jidokáže přijmout. Čeho se od vás můžeme v budoucnu dočkat? Bude pro vás hodně tvrdáhudba vždy východiskem? Těžko říct, kam nás naše hudebnípouť zavane. :-) Tvrdá hudba je už dlouhou dobu něco, co máme opravdu rádi. Někdose mě ptal, jestli jsme ještě metalisti. Řekl bych, že určitě, stále nosíme tričkasvých oblíbených kapel atd... Ale to neznamená, že nevnímáme i jinou hudbu. Nametalu a jeho subžánrech mi trochu vadí určitá netolerance a ortodoxní postoj.Ale chápu, že spousta lidí nemá rádo změny, i když se ochuzují o nové hudební zážitky.:-)  Můžeš blíže osvětlit koncept D.H.A.R.M.A., včetně názvu (Dystopie, jinásci-fi? Vím, že texty napsala Ivana, ale asi jste to řešili, je tam nějakýpříběh, resp. červená nit, která vše spojuje.)? V textech jde tak trochu osociální kritiku, vyjadřujeme se v nich k věcem, o kterých se normálně lidibaví třeba v hospodě, mluvíme v nich otevřeně o tématech, která nás trápí,kterými se zabývá snad každý z nás. Texty jsou hlavně o tom, vrátit dospolečnosti nějakou lidskost, toleranci a úctu. Že není nezbytné být slepý vůčibolesti a trápení lidí kolem nás. V dnešní době jsme vystavovaní tolika tlakůma takovému stresu, že vlastně úplně zapomínáme, jak být šťastní a jak se těšitz maličkostí. A o tomhle všem prostě hrajeme. Všechna témata vycházejí z našichživotů a zkušeností. Není to žádné sci-fi, je to tvrdá realita, kterou zažívákaždý z nás. Název D.H.A.R.M.A píšeme takto, protože každé písmeno znamená jednoslovo, které charakterizuje určitou myšlenku. D - destiny(každý máme svůj osud)H - healing(vyléčit svět, vyléčitsebe, uspořádat si priority, uvědomit si, co je opravdu důležité) A - air(tak to je jasný, bezvzduchu by to nešlo) :-) R - reason (důvod žít, najítsmysl)M - mind (naše nejmocnější zbraň)A - alive (být naživu, ne jen přežívat,ale opravdu žít plnohodnotný život)  Opravdu hodně se mi líbí zvuk (hodně tvrdý, ale „nepřepálený“). Točilijste desku doma, jak dlouho natáčení trvalo. Pomáhal vám někdo třeba sklávesami? Natáčeli jsme to v našem SOTIHOLE studiu a vše, co na albu slyšíš, jsme dělali sami. Nahrávali jsme postupněasi tři měsíce.  Hodně jsme investovalido technického vybavení, a to se pozitivně odrazilo na soundu nového alba. Snatáčením a vůbec produkcí celé desky je to tak, že už dlouhou dobu pracujeme vpodstatě samostatně. Přesněji řečeno pracovali jsme. Nicméně D.H.A.R.M.A jeprvní deska, která vznikala trochu jinak. Je známo, že producentem je náš basákVašek, který se v tomto směru velmi zdokonalil a dnes je z něj v podstatěstudiový inženýr. Měl možnost nahlédnout do špičkového studia v zahraničí aseznámit se s prací opravdových profesionálů. Tohle se výrazně podepsalo nazvuku nové desky. Abychom měli i určitý náhled takříkajíc z venku, konzultovalijsme sound desky i s lidmi ze zahraničí. Na albu hostuje Pavel ze SSOGE,který nám také pomohl, i co se zvuku týče. Co bicí? Dost se povedly. V recenzi jsem se o nich pochvalnězmínil. Doufám, že se nejedná o automat, resp. nějaký sample? To by jste mědostali. :-)  Kvalita zvuku souvisí s mnohemlepším vybavením, a hlavně se projevila práce našeho bicmena, který se zaposledních několik let opravdu vypracoval a je slyšet velký pokrok. Jeho zápaldo hraní by mu mohli závidět mnohem mladší kolegové. Tvrdá práce se vyplatila azúročili se hodiny cvičení . D.H.A.R.M.A. zní dost suverénně, opakovaně jsem při poslechu zapomínalna to, že poslouchám domácí desku. Co stojí za sebevědomím, které se na desceodráží? Zabýváte se v nějaké formě hudbou i mimo SOTI?Nevím, co mám na tuto otázkuříct, snad jen tolik, že jsme se snažili, abychom byli maximálně spokojeni, mělijsme jasnou představu a vizi čeho chceme dosáhnout. A to se nám povedlo. Nezatěžovalijsme se okolními vlivy a soustředili jsme se jen na práci. Dělali, co máme rádia co nás baví. Taky už máme určité zkušenosti, které jsme se snažilizúročit. Muziku děláme jen v rámci kapely, na nic jiného nám nezbývá čas. Jetřeba si uvědomit, že jsme všichni pracovně vytížení a čas musíme věnovat irodině.  Mohl bys zmínit nějaké hudebníky, případně kapely, které podle tebemohly ovlivnit kytarovou a melodickou stránku vaší novinky. Posloucháte i pop,jaký? Těch vlivů a kapel je opravdumnoho a mohl bych tu napsat dlouhý seznam. Asi je to od každého něco. Máme rádiopravdu tvrdé věci na pomezí žánru deathcore, djent, ale i thrash, naproti tomunás ovlivnila i vlna švédských kapel svou melodikou. To spektrum je opravduširoké, snažíme se vnímat i jiné žánry a inspirovat se tím, co nám přijde zajímavé.Je jedno, jestli jde o pop, funky, rock nebo black metal :-)  V kapele hrají výborní kytaristé, kdo jsou vaši hrdinové? CoIvana, má nějaké pěvecké vzory? Za sebe můžu říct, že když jsemzačínal, byli mojí bohové Kirk Hammett, Jeff Hanneman, Andreas Kisser a všichniti kytaroví machři jako Steve Vai nebo Joe Satriani, pánové z IRON MAIDEN.Později kytaristé z KORN a hlavně Dino z FEAR FACTORY a nedostižný JeffLoomis. Spojení těchto kytarových světů se mi líbí. Ale je toho mnohem víc. Covím, tak Iva má své oblíbené zpěvačky, patří mezi ně třeba Etta James nebo ElaFitzgerald, ale vzor jako takový přímo ne. Spíše se nechává jen inspirovat . Koncertujete průběžně, nebo plánujete i nějakou intenzivnější(mini)šňůru? Koncertujeme průběžně a nebránilibychom se ani nějaké šňůře. Uvidíme, co se podaří do budoucna vyjednat azorganizovat. Každopádně se teď budeme chtít na živé hraní zaměřit mnohem víc. Co zahraničí? Už si tam D.H.A.R.M.A. poslechli (máte nějaké ohlasy)?  Něco jsme poslali i do zahraničía v podstatě jsou dva typy ohlasů. :-) Buď se deska líbí hodně a nebo se stane, že jí dostane někdo kdo neví, co s tím a to je potom legrace. :-) Nicméně prvnínáklad, který jsme měli, je už pryč, takže to bereme jako úspěch. Snažili jsme sepředevším CD dostat mezi lidi a naše fanoušky. Máme radost, že lidi vzali tuzásadní změnu tak pozitivně a líbí se jim to. Určitě ještě zahraniční reakcebudou, protože jsme D.H.A.R.M.U poslali stále posíláme do světa. Reakce azpětná vazba chodí pomalu, v té záplavě kapel a nahrávek se není co divit. :-) Čeho by chtěli SOTI ještě dosáhnout? Budeme nadále pracovat a snažitse rozšířit fanouškovskou základnu. Tím, že je album venku, začíná dalšíkapitola, doděláváme klip a máme spousty dalších nápadů. Chceme pokračovat vnastoleném směru a užívat si to! Něco pro čtenáře CD, event pro sdělení něčeho, co otázky nepodchytily aco považuješ za zajímavé. Chtěl bych poděkovat za prostor vCrazy Diamond, taky za čas, který jste věnovali našemu albu! Díky za moc milépovídání.