https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_vsichni_jsme_potomky_bochnatek_rozhovor/3752https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_vsichni_jsme_potomky_bochnatek_rozhovor/3752janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dlouhá léta to u MASTER´S HAMMER vypadalo na konec tvůrčí hudební cesty, nicméně pod tíhou nově zažehnuté inspirace začal Franta Štorm již minulý rok dávat dohromady skladby, kterým byla od začátku vlastní určitá jinakost od starší tvorby kapely, ať už zvuková či stylová. Deska vlastní synthy odér a působí docela přímočarým dojmem. Můj dojem je takový, že si kolem sebe kapela opravdu nestaví žádné hranice a tak jsem cítil potřebu o materiálu prohodit pár slov se samotným Mistrem.Máte venkunovou řadovku „Maldorör Disco“, která se svým stylovým izvukovým zaměřením poněkud liší od staré tvorby, jak mádlouholetý posluchač album chápat? Přeci jen, pro některé tomůže být trochu složitější. :-)Kdose začte do recenzí, přivodí si hypertenzi. Kdyžtak jen tynegativní, kapela jsme destruktivní. Přiznám se, ženejsem zrovna dlouholetý fanoušek MH. Baví mě mladší ročníkyposluchačů, zhruba věku našich dětí - a jejich úžasnéplaylisty napříč všemi žánry. Ovšem názory důchodců, costeží dojdou na koncert už nejsou tak určující pro vývojhudby, tak je to u všech kapel a neříkám nic nového. Nové jsouokolnosti a důvody k prolamování hranic - čisté styly jsounesnesitelné, ale když se kupříkladu bluegrass propojí selektronikou, tak je dobře. Těch radikálů už je minimum, ne žeby vymírali, ale pomalu mění názory na scénu tak, jak serozkoukávají po světě, a ti co reptají, tak tím říkají něcoo sobě samých, a nás to netrápí. Co by mě ale mělo znepokojovat,by byla ta „složitost”, přece jen jedodušší hudba vícfunguje, plus v té jednoduchosti můžou být i skryté tajemnévrstvy... Budu o tom přemýšlet. Jakto mají posluchači chápat? To bych sice rád věděl, ale nemůžuovlivnit. Po vydání už je to vaše a žije to vlastním příběhem.Kde, jak dlouhoa jakým způsobem materiál vznikal a co především pro tebeznamená? Jak jej ty sám ze svého úhlu pohledu slyšíš?Tenhlemateriál vznikal poslední dva roky v přestávkách mezi malováníma výstavami jako vedlejší produkt projektu Maldorör Disco -karaoke dua, co zohaví každou vernisáž. Zajímavé je, že jsemty písně psal s ohledem na okamžité použití pro živévystoupení. Jsou příjemně blbé a chytlavé, a to jsme ještěnezveřejnili povedenou Kamilovu hitovku „Gigolö Maldorör”,která roztancovala Mulačům svatbu v Buštěhradě. Už máme imalé PAčko, a s mixpultíkem a nástroji si připadáme jakopotulní dekadentní minesängři. Nadruhou část otázky: já tuhle hudbu dělám pro své spoluhráčea posluchače, ale baví mě úplně jiné žánry (A. Pärt nebo GusGus).Pojítkem skladeb s minulostí jsousamozřejmě barvité texty nepostrádající fantazii, nadsázku aplné hrstě černého humoru, jak se ti na nich dělalo a jak významným prvkem jsou na nich tzv. Bochnatky?Postupnězjistíme, že všichni jsme potomci bochnatek, které přiletělyoplodnit tuto planetu před miliardou let, teď se vracejí a jdou ponás. Až se stanou masožravými, udělají na Zemi pořádek. Užjsem chtěl toto téma opustit v malbě, leč poslední právěprobíhající výstava je na bochnatkách postavena. Jmenuje seAndělé slizu, je to Kamilův název. Na obrazech jsou bochnatky coby takové klidné doplnění krajiny, „stafáž” se odborně říkáfigurám na romantických krajinkách od Piranesiho až po Mařáka,živé bytosti patří do komposice.Odlišný rámecnového alba je patrný již z úvodu první skladby „Andělslizu“, co pro tebe znamená osmdesátkový synth pop a je pro tebemomentálně zásadnějším odvětvím než třeba black metal? Jakbys vůbec definoval bytost, která je nazývána Andělem slizu?Andělslizu je první invazivní oplodnitel zeměkoule, přesně jak je tořečeno v tom textu. Osmdesátkový synth pop a zejména teplékapely mají v sobě útulnost, která ze současné hudby zcelavymizela, a proto by bylo dobré co nejdřív naklonovat GiorgioMorodera - to je ten anděl. Asinejvrstevnatějším songem je ten, který je věnován dalšíobskurní osobnosti (dříve třeba „Panuška“ nebo „Linkola“),jakých se to v tvých textech jenom hemží - „Genesis P.Orridge“,o koho vlastně jde a v čem tkví jeho význam pro MASTER´S HAMMER?MaldorörDisco ještě v sestavě se Sultánem a jeho SM projektem hráli navernisáži G. P-Orridge v pražském DOXu 2024, musel jsem tuudálost zaznamenat - jak jinak, než v podobě stejnojmenné písně.Do té doby jsem dílo tohoto průkopníka hudby a umění neznal,ale náruživě jsem si vše doplnil a nastudoval zpětně. Nikdynení pozdě na vzdělání. Jeho příklad pak doznívá ještě vostatních písních, které se věnují tělesným modifikacím jakometaforám jinakosti v myšlení, je to pro mě další výrazumělecké svobody, výraz velmi vyhraněný a syrový, bezprostřednía bez sentimentu.Absurdněrepetetivní stádový beat udává tempo titulní skladby, která umne budí dojem přítomnosti na nějaké bezmozečné obří seanci,kde jsou všichni unášeni na vlně mantry, co bys řekl o tétoskladbě? Jsemrád, že ta skladba navozuje takovéto dojmy, to byl záměr. Je ktomu i kongeniální video od vídeňského producenta ChristianaFischera, mistra rakouského expresionismu, co má i vlastní kapeluBUM SHELTER, (máme společné záliby jako H. v. Goissern neboFalco), takže přesně pochopil ten styl přehrávání a nadsázky,kterou předvádíme s Necrocockem na nafukovacím člunu tady narybníce.Styl bubnováníHonzy Kapáka je velmi variabilní a dokáže se přizpůsobit i odmetalu odlišnému stylovému prostředí, jak bys jeho prácizhodnotil?Jsempřesvědčen, že Honza letos nabubnoval nejlepší bubny z celénaší diskografie, i když bych některé partie udělal trochujinak. Nechal jsem mu co nejvíc prostoru a nic jsme neměnili,neopravovali, má nezaměnitelný rukopis. Jeho nahrávacím studiemv Česticích prochází tolik kapel a stylů, že „variabilní”je slabé slovo, Honza má velký přehled o hudbě a otevřenoumysl. Umí dobře naplánovat projekt, má kritické ucho při mixu aspolupracujeme i při masteringu.Tu a tam se vnějaké skladbě hlasově projeví i navrátivší se parťákNecrocock, nejvíce asi v písni „Bochnatky“. Jak proběhl jehonávrat a jak se zapsal do procesu na aktuálním albu? Ptám seproto, že řadě lidí materiál připadá ovlivněný právě jehoprojekty...Tomášovozávratnou tvorbu už nestíhám sledovat, to se ví, že se navzájeminspirujeme, všechno konsultujeme, vzájemně se neposloucháme, alevzájemně se adorujeme jako jezevec plachého narcise a naopak.Některé mixy jsem si od něj specielně nechával schvalovat, jedost přísnej a to je dobře.„Beast Within“naráží na vnitřní zvíře ukryté v každém z nás, kterévšak, třeba díky moderní komunikaci skrze sociální sítě,ukazuje svou tvář o něco častěji, než jsme byli kdysidávno zvyklí, co řekneš o téhle písni, jejím tématu a tématusoučasné komunikace na internetu?Nedávnojsem slyšel ještě lepší charakteristiku: my v sobě mámeodjakživa prý zvířata dvě: jedno hodné, druhé zlé (je jednojak je nazveme) a záleží jen na nás samých, které z nich zrovnakrmíme a chováme tam uvnitř. Pak se ukáže, že za všechno, conás v životě potká, si můžeme sami.BeastsWithin, takto se jmenovala moje velká výstava v létě na festivaluBrutal Assault 2025, kde jsme dali i karaoke s Kamíškem nahistoricky nejmenší stagi v rámci instalace, vybavuju si, že lidise docela bavili.„Bicycle Day“,co k této písni říct? Seš cyklista, jaký má pro tebe tentodopravní prostředek význam? Souvislost jízdního kola s hudbouMASTER´S HAMMER by mne asi nikdy nenapadla.Jsemnáruživý cyklista, ale i motorkář. Je to pocit, kterému se nicnevyrovná, ani halucinogeny, o kterých ta píseň je. Rozkvetloualejí když jedu na kole, připadám si že už jsem v ráji, jájsem takovej venkovskej typ, mě stačí čistej vzduch a divokápříroda.Asinejkytarovější skladbou je doomovka „Doppelgänger“, napomáhárůznorodosti materiálu a podněcuje pocit neodtrhnutí se kapely odsvých kořenů, o co vlastně jde? Jak jsou pro tebe vlastnědůležité kořeny kapely?Kořenysvý rodový mám tak porůznu rozstrkaný a moc si je neškrábu,nezvolil jsem si je, ale mnohem zásadnější pro umění je pojem „zakotvení” - kotvit můžeme střídavě v různých vodách ahoupat se na klidných či rozbouřených vlnách.Doomovkaje zpomalená potvora podladěná, mám schovaný starý mix, co máještě regulerní 130 bpm dance rytmus, ale na desku jsem jikoncipoval záměrně takto, aby si posluchač na chvíli sednul dokřesla, oddechnul, otřel si pot s čela nebo i odjinud, dal sidrink a občerstvený tak mohl vyskotačit na „El Teide“.Vcelku vtipně ajiskrně na mne působí právě taneční trip „El Teide“, katastrofickýsong o zničení měst a civilizací, jak ten vůbec vznikl...?Vznikltak, že jsem na jmenovanou sopku pěšky vylezl, tam přespal azažil východ slunce. Kamarád, v jehož domě na Tenerife občaspřebýváme, nám poskytuje nádherně upravenou jeskyni, kde spíme- odtud ty zvuky v noci, a na střešní terase kdysi popíjel sámThor Heyerdahl s bývalým panem domácím, sběratelem umění. Jehoduch tam jistě přebývá, ale to je zas jiný příběh. Jak vidíš,nic si nemusím vymýšlet, ty texty vanou vzduchem okolo a já si jejen zapíšu, a občas i narýmuju. Ten eschatologický podtext jetam poněvadž milujeme divokou přírodu, obviously, aby to tunějací traktoristi / motoristi úplně nezničili.Zklidňujícímokamžikem je závěrečná „Slatina“, zobrazující onu bahennípohodu. Jaký má tento song i stav ponoru do mazlavého bahýnkavlastně význam?Jeto vlastně ukolébavka, nácvik finálního spočinutí v hlíně. Ataky krajová zvláštnost tady na Třeboňsku, to jsou ty okamžikyzakotvení, možná si tu koupím hrob, je tu tak útulno.Závěrem prosímtě definuj novou desku MASTER´S HAMMER v rámci celé historiekapely, může se posluchač těšit i na koncerty a nebo jde čistějen o studiový projekt?HonzaKapák když poprvé slyšel to demo, řekl, že po Šlágrech je užmožný všechno, tak tady to je. Bylo by riskantní celou tuhledesku začít zkoušet naživo, je třeba udělat výběr, všichnivíme, že musíme nabídnout i staré písně v pečlivě sestavenémsetlistu. Zatím nemáme žádný plán, nic neslibujeme, jen jsme seshodli v kapele na tom, že případné turné 2027 je „teoretickyproveditelné”, pak bude záležet na mnoha jiných okolnostech.Pracuju na dalších skladbách s jasným záměrem, aby bylyjednoduše hratelné - pak budou i dobře stravitelné pro publikum.https://www.crazyDiamond.cz/lvmen_amen_recenze/3751https://www.crazyDiamond.cz/lvmen_amen_recenze/3751janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mé procentuální hodnocení desky „Amen“se bude zdát příznivcům LVMEN zřejmě nízké. V muzice to však není. Opravdu si myslím, že kapela nahrála dost možnánejlepší materiál, jakého byla po dlouhé pauze a zreformováníschopna. Jde pravděpodobně o jejich nejlepší materiál od časůnedostižné pecky „Mondo“ z roku 2006. Problém je tak spíš v tom,že nejsem ani vzdáleně cílovka a kapelu si vedu někde na okrajiposluchačského zájmu, přičemž se snažím poslech jejich deseknevynechávat, nicméně, nekupuji si jejich alba, nechodím na jejich koncertya nepatřím k fanouškovské základně. Není to však vůbec o LVMEN, jeto o mém hudebním vkusu a zacílení, které je spíše klasickyrockové a také o mém zájmu o hudbu všeho druhu. Novinka LVMEN je samozřejmě zhotovena s péčí a v nejlepšítradici těchto post-hardcore/metal náladovek. Během jejího poslechu (tři poslechy v době vydání, další tři den před napsáním recenze) jsem si toho ohledně svého náhledu na tento styl hudby docela dost uvědomil,viz text níže. Přejděme tedy k němu.Kdysi na začátku nultých let jsem vlastnil cd „RaisonD´Etre“, myslím si však, že „Mondo“ jej posléze překonalo, aleto už bylo v době, kdy mi bylo jasné, že tohle není hudba zas až tak pro mne a na rozdíl odpřímočařejších a melodičtějších post-punks SUNSHINE, jsem se naLVMEN tak trochu vykašlal. Co mne tedy na jejich hudbě vadí? Jasně, uvítalbych více hlasu (zpěvu, řevu, deklamací) i kdyby se songy zas o trochu prodloužily (já prostě potřebuji vokální linky), byť někdo můženamítat, že by hlasová složka tříštila atmosféru vyznění a všechny tyskladby postavené na postupném kypění a gradaci by toliknehypnotizovaly. Songy LVMEN se rozjíždějí většinově zpomalých temp a některé se snad ani nerozjedou, jiné svých vrcholků achaotických emočních fází dosáhnou, ale se zpěvem by výsledek podle někoho možná asi ztratil grunt. Nedokážu říct, ale zpěv mi zde stejně chybí. Nepopírám, že v takto osekaném post-žánrovém provedení (a ve stylu, kde jakoby prostřednictvím poslechu člověk sledoval nějaký panoramatický výjev) se lze zaposlouchat a něco v tom tónohraní pro sebe objevit. Z druhé strany. Co se mi na LVMEN tedy líbí? Naprosto superosobitý zvuk, kdy od prvotního hrábnutí do strun a rozechvěnívzduchoprostoru oním čirým kovovým soundem zkrátka víte, koho vlastněposloucháte. Podobně to měli třeba NEUROSIS, které si takénešlo s nikým jiným spléct, no a LVMEN jsou rovněž originál.Tohle je velká devíza. Letošní čtyři skladby mají v soběcharisma, sugestivně budovanou atmosféru, která jde skrzevynikající sound, který je čistý, zvláštně znělý,nepoklidný, fungující jako konektor pocitu napětí. Skrzevybrnkávačky a riffy, jež se postupně vyvíjejí, plazí, občasnědokonce kovově řežou, je vám prostě jasné, že takhle přirozené to prostě kapela od základu chce a nic navíc nepřipustí. Rytmika mocně duní, působí prostorovým dojmem jako doprovod k obřadu Mezopotámského vládce, hlavně však neblázní, ale je silová a splńuje funkci k nakopnutí organické hmoty. Kytarypláčou, teskní, a plní funkci ténejskutečnější zvukomalby, co se jen v podobné oblastipost-metalu a post-hardcore může nalézat. Hlasu by mohlo býtvíce, ale těch několik hysterických výštěků skvěle ladí kvzedmutému dějství. Desku tak ve výsledku řadím, podobně jako „Mondo“, mezitvrdší část tvorby LVMEN. Atmosféru díla, jako již tradičně,skvěle dochucují filmové předěly vytržené z Vláčilovýchfilmů. V neposlední řadě bych tedy pochválil dramaturgii a v téposlední pak vynikající cover-art díla. Mám opravdu rád kombinacičervené a žluté a tenhle obal je zkrátka dosud jejich nejlepší.Nepatřím k příznivcům tétokapely, ale tak nějak ji respektuji, tím myslím jako originální a zajímavétěleso s vlastním zvukem a způsobem prezentace. Holt mám radši,když je hudba více propojená s muzikantskými osobnostmi, s jejichtvářemi, příběhy a veřejnými činy. Mám radši barvitější amelodičtější hudbu, ale snažím se sledovat hudební dění komplexně a LVMEN mě neunikají. Ohledně koncertní prezentace by mne asivadilo, jít na vystoupení někoho, kdo se na pódiu drží v přítmýa vyloženě si lebedí v anonymitě a v osobním neprojevování se.Upozadění členů kapely, to zkrátka není můj styl. Možná se tenhlezpůsob prezentace k hudbě hodí, ale nesplňuje mé požadavky naněco, čemu bych měl fandit. Já to prostě vnímám tak, jakobytěm skladbám, byť obsahujícím zajímavé atmosférické momenty,nějaká ta ingredience chyběla. A proto nikdy nemůžu žádné desce LVMEN dát prostě víc. Odpusťte, nejde to.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_the_machines_of_god_recenze/3750https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_the_machines_of_god_recenze/3750nobody@nothing.com (Tomáš)Pamatuji, že to bylo v zimě na přelomu let 1999/2000. Vrátil jsem se z venčení psa, pustil si MTV a hned na mě zaútočil špinavý agresivní riff. K tomu se přidala zkreslená basa, bicí na hajtce odpočítaly rytmus a nějaký plešoun zařval „You know I´m not dead!“ (Víte, že nejsem mrtvý!). Zaostřím, mezitím se kapela naplno rozjela a sypala to kvalitně a hustě do mě, a koukám, to je přece Billy! A za bicími Jimmy! A s basou Melissa Auf Der Maur z HOLE! A samozřejmě s druhou kytarou James. Co to sakra má znamenat? Popisek videa potvrdil, že jsou to skutečně THE SMASHING PUMPKINS, s novým songem, s novým albem. Tak to si nechám líbit. Když jsem se k „Machine“ dostal, líbila se mi na první dobrou. A když jsem si album teď po dlouhé době opět pustil, libí se mi ještě více. Je to zřejmě nejvíc přímočaré rockové album, které „Dýně“ vytvořili. Nekomplikované, melodické, plné silných a výrazných songů, tvrdé, ale i jemné zároveň. Moderní alternativní rock v nejčistší formě. Ano, menší redukce délky ze 73 minut směrem dolů by mu neuškodila, ale po „Adore“ je tady kapela polita živou vodou. A jak už to tak bývá, původně mělo být všechno úplně jinak.Začalo to tím, že Billy pochopil, že čtvrtá deska bez Jimmyho nebylo to pravé ořechové. Ten se mezitím vyhrabal ze svých závislostí a byl přizván zpátky do kapely. Od počátku byl i jasný cíl, že tohle bude finální deska, po které se odjede turné a kapela se rozpustí. Trochu morbidní přístup, ale tak, Billy byl vždy mužem velký gest a dramat. Tomu odpovídal i původní koncept alba. Mělo se jednat o konceptuální dílo, dokonce se opět zvažoval formát dvojalba, což vydavatelství hned na začátku smetlo ze stolu. Billy ale se sebou nenechal zametat a jeho umíněnost už byla legendární, jak uvidíme v dalším díle, který se bude věnovat oklice, kterou našel, aby si splnil svůj cíl. Zpátky ke konceptu. První verze pracovala s myšlenkou propojení alba s živým hudebním divadlem, kde by kapela představovala v podstatě samu sebe, ale v zmutované podobě, v jaké je prezentoval hudební tisk. Billy v sobě nezapře renesančního člověka a umělce v jednom. Nakonec se to upravilo, inspirováno Bowieho albem „Ziggy Stardust“, v příběh rockové hvězdy jménem Zero (Billy a jeho ikonické triko „Zero“ z období „Mellon Collie…“ pamatujete?), který vyslyší hlas Boha a změní se v umělce jménem Glass a svoji kapelu přejmenuje na THE MACHINES OF GOD. Taky vám to přijde trochu (dost) ulítlé, možná až šílené? Číst o tom albu tohle předem, tak si ho snad ani nepustím. Dobrá zpráva je, že v realitě je to úplně normální deska, a kdybych o tom nečetl, tak mě ani nenapadne, že je za ní nějaký překomplikovaný a zejména bizarní koncept. Autorem je opět výhradně jen Billy. Na začátku roku 1999 začalo nahrávání, opět pod dozorem Flooda v roli spoluproducenta. V dubnu si dali kratší pauzu na turné po menších klubech, po jehož skončení ale nastala krize. D´arcy oznámila odchod z kapely. Dodneška není tahle záležitost jednoznačně vysvětlena, Billy neustále mění popis situace, D´arcy se už taky trochu zacyklila. Každý z nich má svojí pravdu a ta skutečná bude zřejmě někde uprostřed. Mluvilo se o nervovém kolapsu, drogách, ale i jednoduchém vyhoření, vyčerpání trpělivosti s Billyho diktátorskými sklony, plánech věnovat se herectví. Faktem je, že D´arcy se stáhla ze showbusinessu a usadila se v Michiganu na farmě u koní. Probleskovaly sice zprávy o připojení k reunionu v roce 2007, anebo obnovení původní sestavy v dalším desetiletí, ale nikdy z toho nic nebylo. Teda kromě nedůstojných mediálních přestřelek s Billym, kdy opět každý tvrdil něco jiného a svaloval vinu na toho druhého. Tyhle mosty zůstanou podle mě už navždy spálené.Takže máme rozjeté nahrávání a nemáme basačku. Samozřejmě to na psychické pohodě nikomu nepřidalo. Basové linky natočil pohotově Billy, to byl ten nejmenší problém. Důležitější byla ale změna základního paradigma. Detailně vymyšlený koncept musel ustoupit do pozadí a kapela se primárně zaměřila na dotažení jednotlivých skladeb. Zbytky konceptu, jestli to tak vůbec můžeme nazvat, probleskují ve struktuře song listu, kdy první část je popovější, zatímco druhá naopak více artová. Hlavním motivem, zakomponovaným do textové části většiny skladeb, je téma zániku lásky a rozpadu vztahu. Ať už v romantické rovině, nebo i z pohledu společnosti a samozřejmě i kapely samotné. A přes všechno výše zmíněné znovu opakuji, že deska působí velice přístupně a otevřeně. Žádná nepříjemná temnota, žádné velké depky. Naopak. Příjemná, dobře poslouchatelná moderní rocková deska. Je proto (pro mě) nepochopitelné, že se jí v době vydání nedostalo patřičné pozornosti. Na výsluní už byl ale nu-metal a pop punk, alternativní rock byl ze hry. Zvukově je deska relativně unikátní a odlišuje se od předešlých zářezů „Dýní“. Trochu elektroniky zde sice opět najdeme, ale je to ve správných dávkách. Kytary znějí hodně rockově, občas se zde objeví něco tvrdšího, co bychom při troše dobré vůle mohli řadit i k metalu, ale sonický třesk, psychedelické bloudění nebo grungeovou zemitost, nedej bože elektronickou dekadenci předešlých alb zde skutečně nečekejte. Je to prostě ostrý alternativní rock. Tečka. Co se týče rytmické sekce, tak přesto, že Jimmyho svými lektvary pokoušel nejspíš sám Ďábel, svůj talent má ten kluk ušatý přímo od Boha, takže jeho ruce a nohy opět rozjíždějí bubenické orgie a songy díky tomu šlapou parádně. Ano, „Dýně“ bez Jimmyho prostě nejsou „Dýně“! Otvírák „Everlasting Gaze“ jsem už zmínil na začátku a tak jen doplním, že je to po všech stránkách skvělý song. Zajímavě skreslený zvuk kytar i basy, výrazná melodická linka, agresivní a dravý náboj. Prostě výborná rocková pecka a parádní start. Celkově v první půlce alba člověk nenachází slabší místa. Každý song má sice lehce jinou atmosféru, ale tmelícím prvkem je jejich melodická propracovanost a přístupnost, společně s nádechem velikosti přítomné v klasickém rocku. Vypíchnu možná romanticky laděnou „Stand Inside Your Love“, která v sobě kloubí prvky power balady spolu s velikostí stadionového rocku. Její kaskádovitě se rozvíjející dramaturgie buduje song patro za patrem, nechává mu prostor dýchat a přirozeně růst. Za mě jeden z nejlepších songů „Dýni“ obecně. Je v něm vše. Emoce, drama, rocková teatrálnost, strhující nasazení i extatické finále. Povedená je i „I Of The Mourning“ se stopovým postpunkovým nádechem, ukrytým ve zvucích klidnějších pasáží. Opět se zde ale představuje velice propracovaná dramaturgie, která nás provádí několika různými pasážemi, od zmiňovaných temnějších, přes klidnější soft rockové, až po velice intenzivní a ostré alternativně rockové burácení. A Jimmy, bože můj, ten snad musí mít nějakou fyzickou anomálii, tohle dvěma rukama nejde odbubnovat. Billy už na předešlých deskách dokázal, že se nebojí vstoupit i do vysloveně popových vod a umí přijít i zde se skladbou, za kterou se ani tvrdý rocker rozhodně nemusí stydět. Dnes je tou skladbou „Try, Try, Try“. Pop/soft rock jak z učebnice, pozitivní, zpěvný, ale rozhodně ne prvoplánový nebo otravný. K metalu přičuchne skladba příznačně nazvaná „Heavy Metal Machine“, která je, díky svému hutnému a špinavému zvuku, v rámci alba solitérem. Hned za ní máme další skvělou věc „This Time“. Zvukově dáváme výhybku zpátky k alternativnímu rocku, přidáváme na melodičnosti i přímočarosti a opět to funguje na jedničku. Když jsem zmiňoval, že druhá část desky by měla být víc artově zaměřená, tak za pravdu tomuto tvrzení rozhodně dává téměř desetiminutový opus „Glass And The Ghost Children“. Temná a komplikovaná skladba, utápějící se v neradostné atmosféře, je skutečně jen pro silnější povahy. Zato následující „Wound“ je opět jako sluníčko, prosvětlená, příjemná, zkrátka popíček. Ze závěrečné třetiny alba mám nejradši „Blue Skies Bring Tears“, valivou a pomalou písničku prodchnutou smutkem a nostalgií. Album pak ukončuje v pozitivní duchu další popík „Age Of Innocence“, který je překvapivě dobrý. Uvolněná atmosféra v kombinaci se slušným drivem mu dodává sympatické charizma. Deska po vydání v únoru 2000 žádné zázračné úspěchy nezaznamenala a její prodeje, které nedosáhly ani na jeden milion, byly vysloveně slabé (v kontextu „Dýní“ samozřejmě). Kritiky sice nebyly vysloveně špatné, ale kapela a její tvorba v kontextu doby lehce „zastarala“. Osobně hodnotím desku vysoko, zejména její nekomplikovanost a přímočarost. Jak už jsem zmiňoval, Billy naplánoval pro THE SMASHING PUMPKINS cílený zánik, který měl proběhnout po skončení turné k „Machine“ A tak se i stalo. Sice ještě v září stihli vydat pokračování „Machina II“, tomu se budeme věnovat příště, ale konec roku 2000 znamenal i konec kapely. Poslední koncert, plánovaný na 2. prosince, se uskutečnil doma v Chicagu v klubu Metro. Bylo to symbolické, protože právě tady, o dvanáct let dříve, cesta kapely začala. A bylo to víc než důstojné rozloučení. Čtyři a půl hodiny, 35 songů, ano, tak se loučí legenda. Bylo mi upřímně smutno. https://www.crazyDiamond.cz/soulfly_chama_recenze/3749https://www.crazyDiamond.cz/soulfly_chama_recenze/3749hackl@volny.cz (Pekárek)Mít na stará kolena slušně fungující rodinný podnik není špatná věc. V rámci managementu panuje větší důvěra a angažovanost, neboť se sleduje shodný cíl – správa, zabezpečení a rozmnožení dědičného majetku. Pokud vše klape tak jak má, můžete osekat personální náklady a investovat třeba do lepších technologií. Na druhou stranu, co když někteří ze zainteresovaných příbuzných danému oboru zas tak moc neholdují nebo nevykazují shodný talent jako zakladatel rodinné obchodní tradice. Podobné otázky se mi začaly honit hlavou ve chvíli, kdy jsem si přečetl aktuální soupisku SOULFLY, v jejímž základu figuruje už jen otec a syn.Jde o projev zoufalství, nebo zdravé sebedůvěry podložené silným materiálem? Mimochodem mezi četnými hosty se příjmení Cavalera vyskytuje taktéž dvakrát. Jasně, SOULFLY byly od počátku kapelou Maxe Cavalery, jenže v ní hráli talentovaní hudebníci, kteří dokázali něco víc než jen přehrávat svěřené party či natočit pár vsuvek. Uvedená éra je, jak se zdá, definitivně pryč. Jméno kapelníka však stále připouští možnost vzniku solidních kolekce skladeb ve specifickém metalovém stylu. Důvod je zřejmý, takřka veškerá dosavadní tvorba ústředního protagonisty totiž vykazuje přinejmenším solidní úroveň. Pro úplnost dodávám, že svého času jsem cestu k nu-metalovým „pralesním rytmům“ hledal dost dlouho a megaúspěšné „Roots“ stále po chvíli vypínám; nejpozději těsně před polovinou.:-) Vlastně bych se k této zlomové nahrávce mohl zas po čase vrátit. Uvidíme.Již téměř třicet let jsou základem produkce SOULFLY houpavé groovy riffy a Maxův vynikající zpěv. Někdy přibylo více rytmů, někdy zas tradičního metalu, který po delší dobu reprezentovala hra výborného kytaristy Marca Rizza. Proč připomínám notoricky známé? Protože nové album „Chama“ se ke popsanému základu vrací zas o něco více, lépe řečeno vše nepodstatné se zde ořezává. Výsledek není vůbec špatný. Čerstvému materiálu, možná trochu paradoxně, dost napomáhá utopená produkce Artura Rizka. Dotyčný nejenže představuje zmíněnou technologickou investici navíc, ale vlastně by mohl být považován za dalšího člena kapely, neboť se postaral i o některé kytary. Výsledný zvuk se k současné poloze kapely opravdu hodí. Jde sice primárně o metal, současně však máte pocit jakoby domorodci v Amazonii či na filmové Pandoře ve svém hudební projevu celkem přitvrdili. Na postu producenta je přitom uveden i Zyon Cavalera. Dobře:-), v tom případě jde o debut jako víno a v budoucnu o dotyčném v souvislosti se studiovou prací ještě uslyšíme.Novinka „Chama“ tedy nabízí doslova hmatatelný groove. Kromě kytar ho utváří hlavně Maxův vokál a masivní bicí Zyona, který hraje tak, jak si aktuální výraz SOULFLY žádá. Rozevlátě, s důrazem a bez zbytečných fines, ovšem nikoli jednotvárně či strojově. Pakliže dotyčný bývá za svou hru kritizován, v kontextu vyznění novinky se něco takového jeví být naprosto zbytečným. „Chama“ díky Zyonovi houpe opravdu dobře, takže produkce ani nemusí nic rovnat či zastírat, což také nedělá. Co se týče zpěvu, skoro na každé desce nějakých zasloužilých borců by se dnes mohlo spekulovat o tom, jak se nám ti zpěváci, kteří už jednou byli na dně, dokáží „předsmrtně“ zlepšit.:-) Dobrá životospráva asi dělá fakt divy.:-) Zanechme však zbytečných spekulací. Jeden z trademarků kapely prostě šlape na sto procent, akcie Cavalerovců tudíž prudce rostou. Nějakou zvláštní kytarovou exhibici jsem nezaznamenal, tamhle (nu či thrash) metal, tuhle hc, k tomu koňská dávka groovu, sem tam něco vypískne nebo se ozve slušné sólo. Zkrátka, co nedodal Max, dodal Rizk, případně některý z hostů. Za zmínku bezpochyby stojí účast „pana FEAR FACTORY“ – Dina Cazarese v asi nejlepší nebo spíš nejvíce hitové skladbě „No Pain = No Power“.Nemohla by takhle vypadat celá deska? Ne, nemohla. Žádná tragédie se ovšem nekoná. Naopak, aktuální kolekce řeže vskutku dobře a na celou řadu způsobů. Jednotlivé skladby tvoří pestrou skládanku, v jejímž středu žhnou v souladu s jejím portugalským názvem pořádné plameny. Někdo v nich vidí dystopii, či dokonce realitu hořících slumů (favel), ti romantičtější zas vatru s křepčícími domorodci, kteří se svým rituálem snaží oddálit apokalypsu. Obě uvedené polohy se na „Chama“ slévají. Výsledná atmosféra působí přesvědčivě, přestože se přikládá výhradně recyklovaným palivem.Hm, teď jsem oslovil AI, která mi sdělila, že se album volně točí kolem příběhu chlapce z brazilských favel, který hledá v chaosu svého prostředí „vnitřní jiskru“ a následně se vydává do Amazonie, aby svou novou aurou oblažil i původní obyvatele. Poslech mi napovídá, že jeho fyzická i duševní pouť byla celkem náročná a bouřlivá. Kdo by ho s něčím takovým neposlal do prdele, že ano?:-) Ale nakonec náš hrdina evidentně došel klidu a míru. Možná v rauši, možná ve smrti. Schválně, soustředěně si párkrát poslechněte závěr titulní skladby a sami uvidíte, k jaké verzi se přikloníte. Hodnocení jsem tentokrát zaokrouhlil směrem dolů, Maxovi fanoušci si mohou desítku klidně přihodit a svět, byť má nejen podle SOULFLY na kahánku, se v žádném případě nezboří. Palec nahoru!https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_maldoror_disco_recenze/3748https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_maldoror_disco_recenze/3748janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na bezprostředně první poslech změna stylovéhozaměření u MASTER´S HAMMER budí dojem až nevkusnéhozjednodušování a přilnutí k synťákově-popovým stavbám, naten druhý si však posluchač musí uvědomovat onu ryzí míruautenticity, kdy hudebník dokáže nejen pobavit, ale hlavně bořit vlastní konvence a jítsi za svým aktuálním snem. A tak volám: Bravo! Stojíme dost možná na prahunové epochy, protože před z bochnatky vybředlýmFrantiškem Štormem se nyní rozprostírají nové pláněneprozkoumaných hudebních mokřadů. Co je zásadní, osobně se ztoho těším a při poslechu novinky „Maldorör Disco“ se smějuod ucha k uchu.Jasně, druhdy blackmetalová kapela nyní využívá synťákovou stylizaci a ve svém discu jde na dřeň. I vzhledem k historii krok rozhodně odvážný, byť pro mnohé i nezkousnutelný. Co je však podstatné, nejde o hloupý kýč,za kterým by nic osobitého nestálo, naopak mám pocit, že díky kombinaci elektroniky s poměrně vrstevnatým strukturálním i zvukovým terénem, zbytky záchvěvů černého metalu a texty plnými humornénadsázky, máme před sebou možnost proplouvat hodně členitýmterénem nových pachů a organických příchutí. Tohle „slizské album“ je zgruntu promáčenou mikrobiologickou zahradou, kde není nouzespatřiti celou řadu odpudivých a v našem světě opomíjenýchfigurek, nad jejichž lapáliemi (strastmi, radostmi i starostmi) zde dokázalFranta vystavět poutavé scenérie černohumorného charakteru. Užod alba „Formulae“ právě něco takového na něm coby tvůrci zbožňuji, vlastněpřiznávám, že mne tahle poloha vyhovuje úplně nejvíc z celé tvorby MASTER´S HAMMER. Proč? Protože je mi hodně sympatické, když se postarší muzikant, druhdyproslavený black metalem, dokáže nebrat vůbec vážně a ještěpobavit okolí. Tím nechci říct, že je nová tvorba lepší než „Ritual“, NENÍ, ale nedokážu si představit debutové album přijímat opakovaně.Úvodní „Anděl slizu“ jejednoznačná hitovka, song čerpající nejen z prostředí synthypopu osmdesátých let, ale i o dekádu staršího art či krautrocku. Přestože jde o přímočarou a docela chytlavou věc,každému musí být zjevná ona míra vrstevnatosti. Zabývání se mazlavým a pohybově přemotivovaným mikrotýpkem je náhodouskvělou zábavou, a Franta s Necrocockem to dost pravděpodobněvědí, takže sledujeme nepoklidný mikrosvět s jeho zkrytými zákonitostmi a bavíme se.Jeden z nejzdařilejších songů novinky má název „Genesis P. Orridge“. Jde o jméno obskurního britskéhoperformera dostávajícího se skrze své umělecké výstupy na dřeň vlastníexistence. Rovné Kapákovy rytmy, bytelný riffing umocňující silovost skladby a Frantův projev protnuvší hranici šlenství, tovše dělá z této poměrně chytlavé, avšak o poznánítvrdší skladby, než je ta úvodní, vrchol alba. Za mne jeden z nejnápadnějších záchytných bodůnových MASTER´S HAMMER. Nad vším v něm však ční především slogan „Co ty sámsi ochoten pro publikum udělat? Jsi připraven trpět a tělo svý rozřezat?“ V hodně vtipné trojce „Take It OrLeave It“ si to jakési frustrované blekule rozdávají srealitou, ve které jsou svým okolím odmítány, a jde, jak jinak, znovu o hodnězábavný poslech, zvlášť pak díky textu utahujícího si z outsiderské dosebezahleděnosti. Taneční vibe sebounese znamenitá a dosti nepoklidná titulka „Maldorör Disco“, v níž se přenášíme na jakousi psychotickou seanci necro-organismů, máchající sebou v davovém transu spontáního šílenství. Díky hlasovým vstupům Necrococka jsou „Bochnatky“ trochu jemnější gothic-rockovou pastvou, znamenitě vyvažují terén a zapadající do organické podobydíla. Dokáží totiž posílit stránku atmosféry, jaká je vlastní pouze zelenkavým, stojatou vodou prosáklým mokvajícím bažinám.Nejúdernějším songem je zde „BeastWithin“, ve kterém MASTER´S HAMMER narážejí na existenci vnitřního zvířete zacykleného hluboko v každém z nás, a také na neduhy současnéinternetové komunikace či komunikace moderní doby. Emoce se tak všeobecně stávají hybnou silou velké spousty své názory projevujících jedinců. Vím, jde o neradostný vývoj společnosti, ale pořád ještě není úplně tak zle, aby si z toho svým typicky černohumorným náhledem nedělali MASTER´S HAMMER srandu. Jestli je v něčem tahle novinka v rámcidiskografie originální, tak krom příklonu zvukové složky k synťákům aelektronice, jsou to i textová témata. Tak třeba odlehčenou „Bicycle Day“prožíváme z perspektivy člověka usazeného na sedačce jízdníhokola. Kdo by to byl řekl, že lze něco podobného zažít zrovna skapelou, jako jsou MASTER´S HAMMER? Pomalejší či střední tempo je vlastní sice většině zdejších skladeb, ale „Doppelganger“ je asi nejtypičtějším příkladem doomovějšího kytarového zvuku, což napoví, že ani tohle album není ani náhodou stoprocentní tuckou. Když na zvuky bohatý aerobnítrip „El Teide“ předestře možnost probuzení vulkánů a sopeka zničení měst a civilizací, člověk si připadá vážně jakov bizarním snu. To ne že by se podobně děsivý scénář ažtolik vymykal pojetí uvažování těchto protřelých muzikantů,nicméně je poznat, že se na podobné textové nápady Franta Štormnalazoval s veškerou poctivostí. Závěrečná „Slatina“ pakdokonale sklidní mysl, svaly i nervy a posluchač již jen lape podechu, ponořen do oné bažiny jako roztomilý hrošík až ponosní dírky. Z celkového pohledu hodnotím desku jako hodněodvážnou, zachovávající si však v odlišném stylovém terénu svěžest a solidní instrumentální i textovou úroveň. Právě svou lyrikouMASTER´S HAMMER nijak nepopírají své dědictví minulosti, naopak zde hodnotím kladně jejich odvahu pro úkrocích do neznáma. Vevýsledku sice „Ritual“ samosebou považuji za největší klasiku,„Okultistu“ jsem nikdy příliš nedoceňoval (asi protože tamten humor nevystupuje až tak do popředí), ale počínaje „Konvema“jsme v jejich případě svědky parádní řady alb, kde právě humorná lyrika aatmosféra z ní plynoucí jest nejdůležitější složkou tvorby.„Formulae“ zůstává mým nejoblíbenějším z novějšíchalb této kapely, ale ani „Maldorör Disco“ nepatří zrovna kfádním počinům, naopak, v jistém smyslu nový zvuk kapelesvědčí. Každopádně zábavné album!https://www.crazyDiamond.cz/danko_jones_leo_rising_recenze/3747https://www.crazyDiamond.cz/danko_jones_leo_rising_recenze/3747nobody@nothing.com (Tomáš)Několik z nejlepších riffů AC/DC nevzniklo v teple a pohodě Austrálie, ale v zasněžené Kanadě. A nesou podpis místních dělníků rock´n´rollu DANKO JONES. Trochu samozřejmě přeháním, ale stín australských legend v tvorbě powertria z Toronta je nepřeslechnutelný. A podobně jako jejich pravzory i oni nahrávají pořád dokola stejná alba, a to myslím jako kompliment. „Leo Rising“ je konkrétně dvanáctým kouskem jejich diskografie a přináší přesně to, co od kapely čekám, proč mě baví. Znova mi tím jen potvrzují, že některé věci prostě není potřeba měnit.Je to neuvěřitelné, ale příští rok kapela oslaví třicátiny. Píšu neuvěřitelné, protože se mi zdá, jakoby od prvních alb ze začátku nultých let vůbec nezestárli. Pořád nám servírují energetický mix hard a garage rocku s jemným dochucováním punk rockem, indie nebo i bluesovým drobením. Jasně, nikdy sem je nepovažoval ze revoluční kapelu, která by měla přepisovat hudební dějiny. A tipoval bych, že to ani nebylo jejich ambicí. Jejich desky se ale vždy pohybovaly v segmentu slušného průměru 60-70%, s občasnými malými úkroky směrem nahoru, nebo i dolů. Mají svůj zvuk, svůj styl a to úplně stačí. Zmiňované AC/DC se v jejich tvorbě potkávají i s odkazem dalších legend jako THIN LIZZY a KISS, ale servíruje se v moderním kabátku a s velkou dávkou humoru. Vždy se mi nejvíc líbili právě jejich „romantické“ písničky, které k tématu lásky a vztahů přistupovaly velice svérázně a často vyvolávaly úsměv od ucha k uchu. Stačilo se ponořit do textů hitovek jako „First Date“, „I Want You“ nebo „Sticky Situation“. Je tam přesně ta „mačo“ drzost, kterou se vyznačovaly legendy klasického rocku, než se stalo všechno extrémně politicky korektním. Je to ale podané s velkou nadsázkou a kratší konec provazu většinou svírá hlavní hrdina songu.Co mě samotného překvapilo, že od prvního alba „Born A Lion“ v roce 2002 kapela v podstatě jede nonstop. Každé dva až tři roky se připomene řadovkou, občas to proloží výběrem b-sides, výběrem hitů nebo prolustruje archiv nevydaných skladeb. Stali se prostě stabilní součástí mého života a já se na každou novou desku upřímně těším. A na tomto modelu zatím kapela nic nemění. Po slušné „Electric Sounds“ z roku 2023 zde teda máme další zářez. Jestli DANKO JONES něco umí na jedničku, tak jsou to otvíráky. Zde nic neponechávají náhodě a vždy vyberou výbornou pecku, která vás perfektně nakopne a připraví na pořádnou jízdu. „What You Need“ tradici ctí. Slušný riff, přiměřeně tvrdý a agresivní, stadionový refrén, či nakažlivý drive. Rytmika šlape, kytary řežou, sólo je poctivé. Hravější, old school hard rockově postavená „Diamond In The Rough“ se pochválí i hvězdným hostem, když se o sólo postará samotný Marty Friedman. Další silnou disciplínou kapely jsou songy o paření a užívaní si života obecně. Zdejší kousek se jmenuje „Everyday Is Saturday Night“ a je to nebezpečně nakažlivá hymna. Zvukově se album drží v obvyklých mantinelech tvorby DANKO JONES. Máme zde výborný zvuk, který je správně natlakovaný a produkčně slušně ošetřený. Líbí se mi, že zpěv není zbytečně vytažený dopředu, ale je pěkně zapuštěný uprostřed a ze všech stran krásně obklopen instrumentací, která díky tomu působí velice plasticky a přítomně.Když už jsme u zvuku, mírně vybočuje „I Love It Louder“, která svými kytarovými nájezdy a zvukovými odstíny odkazuje až někam k původnímu britskému punku, nebo možná spíš k jeho verzi reprezentovanou třeba legendárními MOTÖRHEAD. Zpěvák a hlavní tvůrčí postava kapely, který si náhodou taky říká Danko Jones, je velice sympatický maník. Jestli se podíváte na jejich živá vystoupení, uvidíte obrovskou škálu grimas, které při své performanci využívá. Není to ale jen herecký talent, díky kterému umí parádně pracovat s publikem. Tahle mimika má samozřejmě dopad i na jeho zpěv. Aniž bych ho fyzicky viděl, slyším velice zřetelně jak pracuje se svým projevem. Od štěkaných, téměř rapovaných slok, jako třeba i v docela ostré „Hot Fox“, přes různě šeptané, pološeptané, vlídné nebo naopak polo-ouchylné slizké polohy se propracuje k chlapáckému čistému zpěvu, následně někdy až na hranice řevu. Není sice žádným geniálním pěvcem, co se týče rozsahu, ale tyhle drobné nuance, tahle teatrálnost a dynamika je obdivuhodná a vždy mě dokáže strhnout. Na tempu se přidá v „It´s A Celebration“, dalším poctivém rockovém kousku s punkovým nádechem. Odér klasického rocku sedmdesátkového střihu po vzoru THIN LIZZY vystupuje z „Gotta Let It Go“, kde v některých pasážích dostává více prostoru i nádherně zabarvená basa. Ona vlastně celé poslední třetina alba se veze právě na této vlně a je to svým způsobem retro pasáž. Sice se ubere na rychlosti, ale skladby jsou hravější a pracuje se s vícero motivy, které jim dodávají na zvukové a dramaturgické bohatosti.„Leo Rising“ je přesně ten typ řemeslně poctivé desky, která vám zvedne náladu a příjemně vás nabije energií. Nemusíte u ní nic rozplétat, objevovat, bojovat s pochopením. Pustíte „play“ a hned jste doma. Čistý rock´n´roll. Puritánský, hlučný, drzý, dravý, strhující, melodický. Kytara, basa, bicí. Nic víc není potřeba. Co k tomu dodat? Další slušná deska, díky pánové, slyšíme se opět za dva roky.https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmarks_praha_o2universum_26ledna2026_koncert_info/3746https://www.crazyDiamond.cz/architects_landmarks_praha_o2universum_26ledna2026_koncert_info/3746nobody@nothing.com (Info) VAROVÁNÍ: TÉMĚŘ VYPRODÁNO! Vstupenky na ARCHITECTS v O2 universu jsou téměř pryč. Pokud chcete být u toho, doporučujeme nečekat. Zároveň může být koupě lístku skvělým dárkem pod Vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/932ARCHITECTS se vrací do Prahy! Po vyprodaném Fóru Karlín zvyšujeme laťku a v lednu 2026 si tyto velikány metalcoru vychutnáte v pražském O2 universu! Pro ARCHITECTS se jedná o největší headline show, kterou tato britská parta v České Republice kdy odehrála, tak u toho buďte s námi! O tučný support se postarají francouzi LANDMVRKS a jedno z nejvíce diskutovaných jmen na světě, mysteriózní PRESIDENT.ARCHITECTS není potřeba českým fanouškům sáhodlouze představovat - jedná se o jedno z nejvýraznějších jmen moderního metalcoru, které od svého vzniku v roce 2004 vydobylo pověst kapely, která neustále posouvá hranice žánru a nebojí se inovací. Jejich tvorba se pohybuje mezi intenzivní technickou precizností a hlubodou emocionální naléhavostí, přičemž klade důraz na silná témata jako environmentální krize, ztráta blízkého člověka a osobní in introspekce. Díky tomu si získali kromě oddaných fanoušků po celém světě i respekt kritiky.Kapela si zakládá na silném zvuku postaveném na kombinaci monumentálních kytarových stěn, atmosférických aranží a naléhavého vokálu - ať už jde o agresivní scream nebo melodické pasáže. ARCHITECTS nejsou jen další metalcoreová kapela - jsou hlasem generace, která hledá smysl v chaotickém světě a zároveň důkazem, že i těžká hudba může být nástrojem změny.Francouzská pětice LANDMVRKS patří mezi nejrychleji rostoucí jména evropské metalcoreové scény – jejich hudba spojuje tvrdost a agresi s chytlavými melodiemi, emocemi a moderní produkcí, která se nebojí prvků trapu, nu-metalu nebo alternativního rocku. Od vydání debutu Hollow v roce 2016 si kapela buduje silnou fanouškovskou základnu a každým dalším albem posouvá svůj zvuk i výraz dál – důkazem je například chválená deska Lost in the Waves z roku 2021. Naživo navíc předvádějí nespoutanou energii a nekompromisní show, která nenechá nikoho chladným.Line-up koncertu uzavírá tajemný projekt PRESIDENT, který se z ničeho vynořil v únoru 2025, kdy ohromil fanoušky oznámením účasti na Download Festivalu - a doslova nikdo netušil, kdo se skrývá za maskami, ve kterých kapela vystupuje. Ve své tvorbě kombinují metalcore, a alternativní metal, podpořený atmosférou anonymity a mystéria. Silný vizuální koncept - ani tváře, ani jména - připomíná projekty jako GHOST nebo SLEEP TOKEN a přidává prvky napětí a výjimečnosti.https://www.crazyDiamond.cz/stevens_90skids_recenze/3744https://www.crazyDiamond.cz/stevens_90skids_recenze/3744janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Karlovarští STEVEN´S mají venkusvou druhou řadovou desku „90´s Kid“ a pokračují v o něco ucelenějšípodobě ve svém rockovém stylu. Jedná se o kytarový pop/rock beroucí z oblastí blues, a boogie rock´n´rollu, oslavující starosvětskost, skrze muzikanstkou fundovanost, tah na melodii a bezproblémovou poslouchatelnost songů. Materiál byl nahrál ve studiu Sono a vlastní výborný zvuk a vkusně řešené aranže pomáhající s rozmyslem hlavním linkám skladeb. Ovlivnění velkými stadiónovými štikamianglo-americké scény devadesátých let je u STEVEN´S na první poslech patrné, stejně jako přítomný odér kytarového blues.Na druhou stranu z jejich tvorby vlastně takřka vymizel funkový prvek,stejně jako dříve se u nich vyskytující momentky odkazující až kamsi ke jižanskému folklóru a country, protože tahle deskaje především velmi kultivovaný rock a až potom to ostatní. Dost možnáprávě pro to působí o něco uceleněji než debut„Runnin´Man“. Ozdobou novinky je kromě skvělé zvukové stránky, na které s kapelou pracoval (produkce, mastering) také Miroslav Chyška,především fakt, že zde máme sadu deseti chytlavých písní,jaké mohou stát sami o sobě. Není v nich totiž žádná póza. I „hra na Ameriku“ již sebou nese spíše jistotu, že tahle stylová podstata STEVEN´S patří do hlubšího DNA těchto mladýchhudebníků.Zpívající kytarista a hlavní tahoun Štěpán Kordík znovu potvrzuje, jakobstojným muzikantským režisérem a skladatelem je, což zdedokáže profilovat s obvyklou lehkostí. Znovu je však jeho největšíslabinou (neřekl bych ani tak zpěv jako spíše) hlas, který postrádá vyšší míru žádané barvy či charisma a reprezentuje spíše mladistvou, takřkachlapeckou polohu. Sehnat tahle kapela řevnivějšího borce za mikrofon,byla by to pro ni výhra. V jedné položce „Turnin´Me On“(mimochodem jde podle mého o nejlepší song desky) mu ve slokáchvýrazně pomůže sestra Magdalena, která právě tuhle píseň svouhlasovou barvou (a celkovou atmosférou z toho všeho plynoucí) hodí ažněkam na území ostrovní kapely MORCHEEBA, aby se Štěpán, možná i díky její zdravé konkurenci, v refrénuvzepjat ke svému nejchlapáčtějšímu pěveckému momentu. Ve skladbáchprostých umělých vystýlek, zachovávajících si přírodní apřirozeně kytarový sound, se toho však děje víc, než by simohl domýšlet zběžný posluchač. Aranže jsou kolikrát citlivězdobeny dechovými nástroji a závoji kláves, především pak vechvílích, které to stran gradace vyžadují. Tohle je případpředevším songu „Burn The Damn Bridge“, kde dechy udávají rázboogie tempa a skvěle doplňují kytarovou vozbu umístěnou podmelodické zpěvové linky.Úvod alba patří stadiónověkoncipované dusárně „90´s Kid“, která zní semknutě s nápadným bluesovým cítěním kapely, aniž by to celé narušovalo její optimistický,skoro až pop/rockový ráz. Již od tohoto momentu je zjevné, žemáme co dělat s aranžersky velmi dospělým materiálem. Jednou znejvýraznějších a posluchačsky nejvděčnějších věcí je zde odlehčená píseň „Fat Cat“, které neschází devadesátková patina ani odérkytarového pop/rocku proudícího k nám nejen skrze sekaný riff,pozitivní náladu, ale především skrze stručný, avšak jímavýrefrén. Jemnější poloakustický naturel má pak třeba song „MayoCreek“, jehož protipólem je třeba rockec od podlahy v podobě„Manic Again“, ten pro změnu zní velmi kytarově, a díky probleskovánízvuku OASIS vlastně i devadesátkově, což umocňuje jeho hitový potenciál, a to i přesvýskyt znamenitého kytarového sóla v jeho závěru.Celkově vzato se druhé album „90´s Kid“ povedlo a je možné jej pokládat za dospělejšíhonástupce debutu. Deska je velmi zručně a citlivě poskládaná adobře se poslouchá. Navzdory faktu, že jde o mladé hudebníky,kteří devadesátky ve smyslu aktivního hudebního životaprakticky nezažili, vše působí úplně samozřejmě a velmi dospěle. Z toho plyne jedna věc, tohle je zkrátkavzácnost u podobné starosvětské a poctivě dělané rockovéhudby anglo-amerického střihu, a tak je třeba si tyhle STEVEN´S zkrátka hlídat.https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_praha_forum_karlin_29listopadu2025_koncert/3743https://www.crazyDiamond.cz/rybicky48_praha_forum_karlin_29listopadu2025_koncert/3743nobody@nothing.com (Tomáš)Schválně si uděláme seznam položek, které se patří mít na pořádné rockové show klasického střihu. Přiměřeně velká lokace – fajfka. Světelná show – fajfka. Ohnivá show – fajfka. Velká stage – fajfka. Hradba Marshallů – fajfka. Spousta hostů – fajfka. Baskytara kombinovaná s plamenometem – fajfka. Nadupaná show – fajfka. Bubenické sólo – fajfka. Host z publika hrajícího s kapelou – fajfka. Zpívající fanoušci – fajfka. Jestli se mě někdo zeptá, jak by měla vypadat moderní rocková produkce pro 21. století, odpovím bez váhání – tak, jak to dělají RYBIČKY 48.Filozofické debaty o tom, jestli je to pravý punk, jestli je to komerce, jestli vykrádají KABÁT, jestli jsou trapný, jestli jsou nudní a milion dalších témat zaplněné Forum Karlín v sobotu evidentně neřešilo a fanoušci si prostě přišli užít skvělou show, zabékat si, zaskákat si a prostě vypnout od každodenního shonu a starostí. A někteří skutečně vypli totálně. Už při mém příchodu zhruba 15 minut před startem show (předskokany jsem cíleně vynechal, Jakub Děkan a Pekař prominou, ale nejsem jejich cílovka) jsem potkával překvapivě hodně „životem“ unavených fanoušků, kterým snad i tento report pomůže ve skládání děravé mozaiky vzpomínek na sobotní večer. Vzhledem k tomu, že jsem RYBIČKY 48 začal poslouchat teprve vloni, to byla moje první koncertní zkušenost s touto nesmírně populární kapelou. Sám jsem byl zvědavý, a to i ze sociologického hlediska, kdo jsou jejich fanoušci. Přece jenom kapela začínala před téměř dvaceti lety jako teenagerský pop punk a postupně se přes punk rockové polohy propracovává v dnešní době až téměř k typicky českému big beatu. Nebudu chodit kolem horké kaše, „Rybičky“ jsou ekvivalentem „catch all“ politických stran, takže dnes už v podstatě mainstreamová rocková záležitost, která oslovuje všechny generace napříč populací. A to nemyslím jen věkově, ale i společensky. Od sofistikovaných prošedivělých pánů k rebelujícím mladým wannabe punkerkám, od oldschoolových agro-metalistů k distingovaným dámám v nejlepších letech. Spousta teenagerů, ale i vysloveně děcek s rodiči. Hodně, skutečně hodně osob ženského pohlaví. Víc jsem jich na rockovém koncertě zažil snad jen u CHINASKI. A já se ani nedivím. Každý si tam najde něco pro sebe. Základem jsou dobré songy, se slušnými texty, které mají drive a jsou šité na míru masám. K tomu ta zmiňovaná show, která deklarativně demonstruje svojí profesionalitu. Všechno jede jak po drátkách, každý detail je dotažený, ani nejmenší zádrhel. Velká poklona, ať už máte „Rybičky“ rádi nebo ne, tohle se jim musí nechat. Dělají věci pořádně a poctivě.Přesně podle rozvrhu se v určený čas ztlumily světla a spustilo intro, přičemž stage zatím zakrývala obrovská plachta. Ta byla stržena s prvními tóny úvodního songu „Big Být“, který je i titulní skladbou nové desky. A jak to funguje na albu, tak to funguje i naživo. Neskutečně nadupaný song způsobil v naplněném Fóru Karlín menší nukleární výbuch. Zvuk od začátku slušný, tady Fórum nikdy nezklame. Výborně byl vyřešený stage, když bubeník byl o patro nad kapelou, takže jsem na něho měl parádní výhled. A protože je Ondra Štorek výborný bicmen, tak se skutečně bylo na co dívat. Jestli otvírák publikum nažhavil, tak hned druhý song je přivedl do extáze. „Já dneska slavím“, včetně hostujících děvčat z kapely HOLKI byl prostě dokonalý. Už jsem zde zažil několik vynikajících koncertů, ale teď to byla skutečně extra třída při pohledu na rozburácený sál. Set list kapela postavila kolem songů z nového alba, prokládaných staršími hitovkami. Ačkoliv ne všechny jejich „hity“ se potkávají s kladnou odezvou mého vkusu („Léto“, „Chtěl jsem tím říct“, „Divokej Ir“…), tak musím uznat, že naživo to funguje celkem slušně a lidem se to prostě líbí. Naopak pozitivně kvituji, že i starší songy z ranných desek, které v době vzniku byly opatřené typicky „měkkým“ pop punkovým zvukem, jsou v dnešní tvrdší, punk rockové zvukové poloze velice funkční a dokonce i údernější. A položky z aktuální desky jsou vysloveně dělané pro haly a velké publikum, takže ty zde fungovaly perfektně. Došlo i na obligátní křest nové desky a hádejte kdo jej spáchal? Ota Váňa! Takže KABÁT evidentně neřeší, jestli „Rybičky“ vykrádají KABÁT. Není potřeba hledat problémy tam, kde nejsou. Mimochodem, při křtu si od vydavatelství převzali i platinové desky za prodeje nového alba. Aktuálně je ta hranice 10 tisíc nosičů, což sice nezní jako extra velké číslo, ale kdo z vás to kamarádi má? Ano, i tohle je výsledkem propracované a cílevědomé práce s fanoušky.Překvapil mě frontman Kuba Ryba. Je to vynikající zpěvák, který dal celý koncert úplně s přehledem a zde se skutečně žádný punk nekonal. Jeho výkon byl maximálně profesionální, bez nejmenšího zaváhání. Kromě toho je samozřejmě i bezprostředním showmanem, neustále komunikoval s fanoušky a ti mu v podstatě zobali z ruky. Všechno to ale bylo absolutně přirozené a ani na vteřinu jsem neměl pocit trapnosti nebo předstíraného fejkování. Postupně zazněly všechny hitovky od „Emily“, „Slibuju že nebudu pít“, „Vážené dámy“ až po rannou „Ooou“. V závěru programu zařazený song „Zamilovaný / Nešťastná“ je v původní verzi duetem s Bárou Zemanovou, která tam ten večer bohužel nebyla (ale na dalších lokacích turné se objeví), ale ženská část publika se k tomu postavila čelem a plně jí zastoupily. A když píšu plně, tak myslím sakra plně. Takový hukot se jen tak nevidí. Do přídavků si pak kapela nechala svižný punkrock „Tohle je rock´n´roll vy buzny“ a zejména svůj evidentně největší hit „My ještě nejsme starý“, kterého se někteří životem unavení fanoušci středního věku kolem mě dožadovali už od úvodu koncertu. Krize středního věku je svině.RYBIČKY 48 jsou regulérně v první lize české hudební scény. A já s tím nemám nejmenší problém. Rozvíjí odkaz velkých rockových show se všemi klišé, které k nim patří, a které tak milujeme. A dělají to starosvětsky poctivě, ale zároveň v moderním stylu. Kdo by si to před dvaceti lety pomyslel, kam to tahle parta mladých floutků s beďary a trapnými účesy jednou dotáhne.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_adore_recenze/3742https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_adore_recenze/3742nobody@nothing.com (Tomáš)Billy Corgan by měl mít soudem vydán zákaz přístupu k syntetizátorům. Dokud si hraje s kytarami, je všechno v cajku, někdy je možná výsledek jen průměrný, ale pořád fajn. Jakmile ale sedne za klávesy, je to téměř jistota, že se mi to líbit nebude. A tato má schizofrenie začíná právě u alba „Adore“. „Dýně“ jsme opustili v roce 1996, kdy byli s třetím albem na vrcholu, z kterého následoval prudký pád, minimálně co se týče sestavy samotné. S vyhozením Jimmyho kapela přišla o svojí unikátní rytmiku a stála před otázkou, co dál? V podstatě už na konci světového turné, krátce po odchodu Jimmyho, osiřelá trojice zamířila do studia nahrát nový materiál. Využívala programované bicí a z nahraných songů ve finále nic moc ani nepoužila.Cesta k albu „Adore“ byla lemovaná několika důležitými milníky, které měly zásadní vliv na jeho finální podobu. Za prvé zmiňovaná absence Jimmyho, kdy se paradoxně kapela vrátili k bicímu automatu jako ve svých počátcích. Na nahrávce nakonec participovalo i několik „živých“ bubeníků, i když ne všechny nahrané party se nakonec skutečně použily. Dalším faktorem byla Billyho komplikovaná životní fáze, kdy procházel rozvodem a následně mu ještě zemřela matka. Toto mělo vliv zejména na temné, introvertní a celkově pomalejší vyznění písniček. A v neposlední řadě silný příklon k elektronice. Bylo to zřejmě nevyhnutné. Už na „Mellon Collie And The Infinite Sadness“ s ní lehce experimentovali a teď se rozhodli do toho vlítnout naplno. Prvními vlaštovkami byly dva songy pro soundtracky. „Eye“ se začátkem roku 1997 objevila v Lynchově „Lost Highway“, později ve stejný rok pak pro film „Batman And Robin“ připravili „The End Is The Beginning Is The End“. Z mého pohledu jsou to oba velice průměrné songy, i když druhý dostal i Grammy. Představily ale novou tvář „Dýni“, plnou elektronických zvuků a temné atmosféry. Obecně se v této době silně prosazovala elektronická muzika a nejedna velká rocková kapela hledala nové formy vyjádření. James Iha se dokonce vyjádřil ve stylu, že „rock je vyčerpaný a budoucnost patří elektronické muzice“. Billy sám chtěl taky posunout tvorbu kapely do další dimenze a dospěl k závěru, že jejich kytarové období dosáhlo svého monumentálního vrcholu právě v „Mellon Collie...“ Z popisu kapely chtěl vybrat slovo „rock“ a nastolit novou realitu. Sice opět koketoval s myšlenkou dvojalba (ach to ego…), nakonec zůstal na(d) zemí, a připravil „jen“ přes 70 minut hudby. Nemá cenu chodit kolem horké kaše – je to zbytečně moc. Obecně platí pravidlo, že smutné, pomalé a introspektivní alba různých kapel nejsou právě nejoblíbenější v rámci jejich diskografií. A když vám někdo naservíruje ještě takovouto porci deprese, tak si můžou hudební kritici psát klidně oslavné maratony, ale normální posluchač to nedá. Já se za kritika nepovažuji, chápeme se, že?Hlavní fáze nahrávání začala v půlce roku 1997 v Chicagu s producentem Bradem Woodem. Velice rychle se to ale opět změnilo v boj Billyho proti celému světu, zejména teda proti zbytku kapely a producentovi. Nikdo nedokázal saturovat jeho potřeby a zhmotnit jeho představy, až nakonec situace vyústila v přesun do Sunset Sound v Los Angeles. Billy se pasoval do role producenta a řídil si věci po svém. S nahrávkami bicích jim pomohlo několik spřízněných bubeníků, konkrétně Matt Walker z FILTER, který dobubnoval turné po odchodu Jimmyho Chamberlina, Joey Waronker z doprovodné kapely Becka, nebo Matt Cameron ze SOUNDGARDEN. Na finální fázi si Billy přece jen opět přivolal Flooda, který už měl zkušenosti s podobným typem muziky.Základní představa Billyho bylo vydat se směrem k „elektronizaci“ Dýní. Vycházel přitom primárně z muziky osmdesátých let, post-punku, gotického a elektro rocku a ranné elektronické muziky. A to vše zabalit do artového odéru. Z kapel, od kterých bral inspiraci, zmiňoval třeba SIOUXSIE AND THE BANSHEED, THE CURE nebo DEPECHE MODE. V tomto směru se modifikovala i image kapely. Černobílá estetika promo fotek i coveru alba, černé kostýmy, výrazné make-upy, mystická atmosféra. Je to tajemné i podivně přitažlivé.Osobně na „Adore“ nenacházím žádné vysloveně silné písničky, které by mě k albu táhly zpátky. Ano, najde se několik slušných songů, ale jsou utopené v šedém moři průměrných a nevýrazných kompozic. A zřejmě nebude překvapivý ani fakt, že nejvíc se mi líbí písničky, kde je elektronika jen v roli podpory a jsou primárně postavené na živých nástrojích. Třeba křehká balada na pozici otvíráku „To Sheila“ má kouzelnou nostalgickou atmosféru. Billy zde dokazuje, že je slušný zpěvák, který zdaleka nenabízí jen svůj typický kňouravý ječák. Singlovka „Ava Adore“ je řekněme zajímavá. Ostré kytary na pozadí dusivé elektronické rytmiky vytvářejí zajímavý kontrast. Když si ale najdete na YT Billyho, jak na jednom malém koncertu v klubu v Chicagu v době nahrávání „Adore“ vystoupil jen s akustickou kytarou, najednou ta skladba dostává úplně jiný rozměr. Ona totiž vůbec není blbá, naopak. Dramaturgicky je vše v pořádku. Má to poctivou rockovou strukturu, jasný refrén, zajímavý text. Jenomže ta elektronika to celé ubíjí a skladba se pod jejím diktátem nedokáže pořádně otevřít. Trochu lépe se to povedlo s dalším singlem „Perfect“. Nekonfliktní popík mi vždy svou atmosférou připomínal hit „1979“ z předchozí desky. Zajímavě zní i uplakaná „Tear“, kde se vynořuje několik zajímavých hudebních motivů, efektivně podkreslujících tíživou náladu písně. Do teritoria NEW ORDER zabrousí skladba „Appels + Oranjes“, která sice není světoborná, ale uděluji body za snahu. Líbí se mi ale minimalistická „Annie Dog“, postavená kolem klavírního motivu a evidentně živých bicích. Osmiminutový opus „For Martha“ věnoval Billy své zesnulé matce a vůbec není špatný. Opět zde dominuje klavír, song se vyvíjí a prochází různými fázemi, dokonce se na chvíli rozjede i do celkem mohutné rockové extáze.Slabinu alba vidím v jeho nekonzistentnosti. Jestli to je několika různými producenty, několika různými studii, nebo jen nevyjasněností u Billyho, jestli chce dělat skutečně elektronického album, nebo jen kytarovou desku s podporou elektroniky, to vážně nevím. Zvuková, ale i dramaturgická roztříštěnost je ale zcela evidentní a album nedrží absolutně pohromadě. A navíc ta šílená délka. Uvažoval jsem, jestli by pomohlo nahradit elektroniku komplet živými nástroji. Trochu asi ano, ale problém je i v samotných písničkách, které prostě nedosahují kvalit songů na prvních třech deskách. Billy se evidentně vydal na stezku směřující k více uměleckému pojetí tvorby, kde na autory ale vždy čeká několik slepých odboček s názvem „forma vítězí nad obsahem“. Prý už nechtěl dělat hudbu pro teenagery, což je pochopitelné, jemu už taky bylo v té době 30. Chtěl skládat něco smysluplného, hlubšího, komplexnějšího. Přitom na prvních deskách měl několik dlouhých a propracovaných konstrukcí, které měly nápady, drive i moment překvapení. Toho všeho se na „Adore“ zoufale nedostává.„Adore“ se po vydání v červnu 1998 sice objevilo hned na druhém místě prodejnosti, ale velice rychle taky zvadlo. Sice se ho nakonec prodalo přes 1,5 milionu kusů, ale v kontextu předchozích desek to byl spíše neúspěch. Pamatuji si, že jako čerstvou novinku to přitáhl spolubydlící na kolejích a poslouchali jsme to několikrát dokola. Nenadchlo mě to tehdy a nepřicházím mu na chuť ani dnes. Plusové body dávám za image, ta strašidelná goticko-hororová stylizace je vážně povedená, na rozdíl od vysloveně směšných kostýmů, které pak používali v době návratu s albem „Zeitgeist“.https://www.crazyDiamond.cz/psychonaut_world_maker_recenze/3741https://www.crazyDiamond.cz/psychonaut_world_maker_recenze/3741janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Belgie určitě není vposledních letech skoupá na ambiciózně vystavěnou rockovou čimetalovou alternativu, což před časem potvrdila nejen tamní kapelaBRUTUS, ale také již několik let zavedení post-metalový bijci z Mechelenu, kteří účinkují pod jménem PSYCHONAUT. Této trojici právě letos na podzim vyšla třetí řadovádeska „World Maker“, mnohými nazývaná opravdovým majstrštykemaktuálního pojetí post-metalu. V jejich případě na emoce a nálady velmi bohatého a s přesahy dorockové alternativy i bouřlivého vyjádření. Vlastně se kapela díky novince nachází včasech velkého vzestupu a potvrzuje svůj potenciál předlety doložený již dvěma alby, debutem „Unfold The God Man“ z roku 2018 a o čtyři roky mladším následovníkem „Violent Consensus Reality“.Novinka zúročuje práci tohoto tria, vesměs toužícího po růstu a osobním vyjádření. Deska v sobě znamenitě kloubíprogresivní pasáže a bohaté struktury, které prolíná v pomalu se rozvíjejících atmosférických sonzích. Ty dokáží uhranout nejen metalovýmipředsudky nezatíženou melodikou, ale i schopností kapely vystavět mocnádějství plná emocionální gradace, odvíjející se mnohdy napodkladě bouřlivých „heavy“ výbojů. Mě osobně se na „WorldMaker“ líbí právě přirozenost a jakási samozřejmá sílaskladeb, schopných spojit všechny výše uvedené vlastnosti dokomplexní post-metalové epopeje tepající jako jedno velkéživoucí srdce. A to tvrdím navzdory faktu, že se nepovažuji přímo za fanouška podobného stylu. Z mého pohledu tak jde určitě o jednu znejlepších nahrávek, ke které jsem se dostal v závěrečnéčtvrtině letošního roku. Překvapení? Vlastně ano.Zvuk alba je skvělevyvážený, prostorový a každý nástroj znamenitě čitelný, cožje poznat především na výborně vytažené rytmice, ať už co setýče vyspělých bicích Harma Peterse, i organicky znějící baskytary Thomase Michielse, jež dokáže umocnit onyharmonické linky. Kytary Stefana DeGraefa střídají poklidnější momenty svyloženě bouřlivými lahůdkami a zpěv hned dvou zpívajících členů (kytaristy a basáka) výsledku dodává na tésprávné emoční hloubce. Když bych si tyto náležitosti neověřil, určitě bych netipoval, že tento bytelný monolit byl stvořen pouze trojicí hudebníků. Vše u Belgičanů působí však velmi semknutě a má podobu zdravého organismu, který si s přirozeností sobě vlastní klestí cestuskrze rozbouřené živly. Co je však nejdůležitější, i v takprovařeném terénu jako post-metal si tahle kapeladokáže uchovat vlastní, dobře rozpoznatelný a osobitý zvuk. Jejedno, jestli zrovna na „World Maker“ probíhá nějaká jemnější, skoro ažpsychedelická pasáž, a nebo čelíme zatěžkané sludgeovéerupci. Především textově jde o velmi osobní dílo, kde členovévyužívají svých zkušeností z posledních let života a zážitků týkajících se osobníroviny – ať už jde o radosti – narození dítěte, nebo smutekze ztráty blízkého člověka. Jestliže titulní otvírák albapředstavuje odlehčenější zasněný terén, ve kterém kapela pouzepřipravuje posluchače na další věci a to prostřednictvím éterickénálady, dominantní role kláves a teskného zpěvu, pak dvojka „Endless Currents“je divokým vpádem těch pravých PSYCHONAUT, kde se skrze rozervaný zvukbasy posiluje harmonický spád kytarových partů a song ukazujeband v každém ohledu ve velké formě, tedy s parádními riffy, skvělou gradací,silnou rytmikou a zpěvem plným emocí. „You Are The Sky...“značí další zatěžkané a i díky vstřícnější stavbě velkolepé číslo post-metalu roku 2025, které nabídne hypnotizující pasáže, do kterých probleskují nitky elektrizující agrese. Naprostá neotřelost kytarové hry a valivých groovů zde vkonfrontaci s DeGraefovým zpěvem vymalovává nebeská dějství, která si je nutné si prostě vychutnávat.Čtyřka „...Everything Else Is Just The Weather“ navazuje na předchozí song a značí zklidnění, v němž dojde na psychedeličtější formy, zádumčivé podpůrné vokály i klávesové podloží. Kladem této nahrávky je, že jsousongy prvotřídně složené, přehledné, s výbornou dramaturgiía zvukem, obdivuhodně sloužící celku, no a právě tohle zvolnění se ukazuje býtdůležité před následným výpadem. Přichází totiž jízda roku „And You Came With SearingLight“, což je, dle mého, nejlepší věc na desce, parádněvystavěná gradující emotivní bouře se spoustou zajímavýchkytarových figur a čehosi nepospatelného navíc. Její dozvuk vpodobě instrumentálky „Origins“ je však srovnatelně zajímavý,ačkoliv jde o skladbu vykazující se polyrytmickým podložím, vysochanou bez zpěvu. Zkrátka a dobře PSYCHONAUT umíi beze slov napsat věci, které vyprávějí příběhy. Něcopodobného kdysi svedl třeba Cliff Burton, takže tady mátevyjádření, proč mne právě songy této kapely náhle tak oslovují, aniž by styl PSYCHONAUT značil moje posluchačské a generační území. Tohle je zkrátkaskvělá epická deska reflektující moderní směry na rockové ametalové scéně a zároveň věc prostá zbytečných zašmodrchaností. Předně, nachází se zde totiž vynikající skladby, rozervané bouře i klidnější psychedelické fáze, a vše je zde vystavěno v kursu výborné instrumentace. Dokladem všeho vyřčeného jsou další jízdy plné nálad a emocí - „AllIn Time“, „Stargazer“ nebo zvěrečná, poněkud temnější erupce „EndlessErosion“... za mne je tohle prostě prvotřídní současnánahrávka v oblasti moderního metalu a to bez přesného sunžánrovéhourčení, věc srovnatelná se skvělými alby, jaká vydali koncemloňského roku kapely IOTUNN a DVNE. Jsem přesvědčen, že otěchto Belgičanech ještě hodně uslyšíme.https://www.crazyDiamond.cz/jethro_tull_praha_kongresove_centrum_17listopadu2025_koncert/3740https://www.crazyDiamond.cz/jethro_tull_praha_kongresove_centrum_17listopadu2025_koncert/3740nobody@nothing.com (Gazďa)Na tradiční místo, tedy do ušákůpražského Kongresového centra (někdejšího Pakulu, ale na tohlepojmenování jsou tam dnes alergičtí), zavítala opět po dvouletech jedna z legend rockové hudby. Je občas propíranouotázkou, zda je dnešní podoba kapely opravdu JETHRO TULL, nebo jdepouze o slavným jménem přikrytou sólovku Iana Andersona. Pro měto moc na debatu není. Jelikož jsem Brity nikdy neviděl, aniv období největší slávy, ani v pozdějších časechstále ještě zralé síly, tak tuhle debatu spolehlivě nerozetnu.Ale vzhledem k tomu, že je Anderson autorem prakticky celéhorepertoáru a kapele vládnul během těch let pevnou rukou, považujutuhle diskusi za spíš fajnšmekerskou až akademickou. JETHRO TULLbyli vždy hlavně o Andersonovi a na tom se nic nezměnilo ani dnes. Praštěný flétnista-intelektuál jeskladatelsky stále ve formě a v současnosti i ve velkémelánu, když společně se svými mladšími kolegy vydal zaposlední čtyři roky tři dobrá alba, poslední z nichnazvané „Curious Ruminant“ letos. A jelikož Anderson je zvyklýžít na pódiu a ostatní musí z něčeho platit nájem,vydali se při jeho příležitosti na další ze svých turné.Pakul je jejich tradiční zastávkou apřiznávám, že koncerty v něm mají i pro mě některévýhody. Ušáky jsou hluboké a sedí se v jich pohodlně a utohohle typu koncertu stát nemusím. Na druhou stranu je Kongresákurčený zejména pro firemní akce (kdysi pro sjezdy KSČ) a se svýmobřím a až moc dokonalým a vyleštěným pódiem je pro rock ažpříliš umělý. Muzikanti tam vypadají ztraceně, jako kdyby sena parketu pro maturiťák proháněl jen jeden osamělý pár. Jenřečnickou otázkou tak pro mě zůstává, jestli bych nemělz vystoupení lepší pocit, kdyby bylo jinde?Předkapela se tentokrát nekonala, cožjsem vnímal jako plus. Naopak minusem bylo, že nám během víkenduradní pro dopravu Hřib opět vypnul Metro C, aby se doprava doPakulu stala více dobrodružnou. Vzhledem k tomu, že na Céčkubydlím a byl to třetí víkend za sebou a náctý v letošnímroce, tak už mi to tolik zábavné nepřišlo. Dorazil jsem na místo jen 20 minut před začátkem show a zhrozil se při pohledu nafrontu dole u vchodu. Ale všechna čest vedení Kongresového centrai pořadatelům. Za 10 minut jsem prošel security i kontrolamilístků a pohodlně se usadil do ušáku, abych mohl v klidupřemýšlet, kdy jsem byl naposledy na koncertě, kde bych bylnejmladší (je mi čerstvě 46). Tenhle příjemný pocit trval, nežsi vedle mě sedla hezká třicátnice s maminkou, ale jinakbývá i v Rudolfinu na České filharmonii publikum mladší.Zasedla tedy rada starších, ale byla dostatečně početná a sálse příjemně zaplnil. Možná bylo i vyprodáno a těch párprázdných křesel se zdálo být spíš důsledkem obvykléapostasie než nezájmu. Na JETHRO TULL jsem byl na stejnémmístě před dvěma lety a tehdy bylo tím hlavním důvodem, žejsem je nikdy předtím neviděl. Kdysi dávno jsem měl koupenýlístek, ale pak jsem na ten koncert prostě zapomněl, takže tov roce 2023 byla – i když kapelu poslouchám třicet let –promě premiéra. Nebyl jsem tehdy ani zklamán ani nadšen. Andersonbyl vokálně z formy, ale hlavně u nových věcí vícepřizpůsobených jeho současným možnostem to tolik nevadilo.Zbylí muzikanti hráli solidně a i principála solidně podporovaliv doprovodném zpěvu, pokud je k tomu pustil. Na letošníkoncert jsem se vydal, jelikož se mi líbila letošní deska a takéna současném turné hrají dvě moje srdeční věci – „Thickas a Brick“ a také méně preludovanou vynikajícídesetiminutovku „Budapest“, ke které mám dlouhodoběsentimentální vztah. Stačilo to? Nevím…Hudebně to bylo v pořádku aspolehlivé, i když takové sterilní. Kromě Andersona je kapelajen souborem Ianů Hillů, kteří mají určeno své teplé místečkometr krát metr, jež celou produkci neopustí. Další důkaz, ženejde o opravdovou skupinu… Anderson je naopak i v osmasedmdesátistále dost živelný a i dobrý konferenciér, takže se člověknenudí. Vypráví mezi skladbami, lítá po pódiu, mění jedennástroj za druhý. Jeho pěvecký výkon byl ale příšerný. Předdvěma lety se sice často netrefoval, teď ale nedokázal udržetani ty nejjednodušší vokální linky. Prakticky pořád byl opůltón nahoře nebo dole. Nemám absolutní sluch, ale tohle senedalo v některých pasážích snést. Nevím, jestli to ví,nebo jestli se to šéfovi ostatní bojí říct, výsledekkaždopádně tristní. Celkem to fungovalo tam, kde ho nástrojespolehlivě přehlušovaly a nejlépe v instrumentálníchpasážích, kde se věnoval flétně, foukací harmonice nebokytaře. Hlavně z první půlky koncertu stála za řečzejména zmíněna „Thick as a Brick“, jinak myslím nic apřekvapivě ani v novince „Curious Ruminant“ nebyl jehozpěv dobrý. Po přestávce bylo vícero věcí, kde nebyl tolikslyšet, takže zlepšení. Z mého soukromého čistěsobeckého pohledu bylo relativním úspěchem, že celkověnejlepším kusem byla právě má srdeční „Budapest“, kde sito celé nějak dobře sedlo. Předpřídavkový „Aqualung“s vynechanou zásadní rychlou pasáží byl naopak nepovedenouparodií na původní klasiku. Opravdu hrozné. Tradičně finální„Locomotive Breath“, kde zas nebyl principál tolik slyšet, tonaštěstí zas zvedla trochu nahoru. Možná jsem ale viděl jinýkoncert než ostatní. Publikum tleskalo a vyvolávalo. Zdvořilostněok, přeci jen nechceme starému pánovi kazit náladu. Objektivněale nebylo kromě dlouhověkosti a kvalitního repertoáru čemu. Játak trochu i z minula věděl, do čeho jdu, takže si nemůžustěžovat. Anderson a JETHRO TULL chtějí dál koncertovat a je tojejich právo, doporučit jejich vystoupení ale nemůžu. Desky jsoupořád dobré, ale jestli to dává smysl i naživo, tím si jistýnejsem…https://www.crazyDiamond.cz/thrice_horizons_west_recenze/3739https://www.crazyDiamond.cz/thrice_horizons_west_recenze/3739nobody@nothing.com (Tomáš)Veteráni post-hardcorové vlny ze začátku nového tisíciletí z Irvine v Kalifornii, THRICE, si už vybudovali na scéně stabilní pozici, ze které už evidentně neplánují žádné revoluční počiny, a tak se soustředí na to, co umí nejlépe. Mají definovaný svůj styl, svůj zvuk a kvalitativní laťku, kterou udržují na velice slušné úrovni. Je to jedna z těch kapel, která je možná lehce nenápadná, ale jednou za pár let se připomene novým materiálem, který vždy potěší a ukáže kapelu, která má pořád co říct.Kvarteto budující svojí muziku kolem charakteristického drsného chrapláku zpívajícího kytaristy Dustina Kensrueho se samozřejmě za téměř třicetiletou existenci nějakým způsobem vyvíjelo a dnes je jejich tvorba jednak pomalejší a hloubavější, než za mladých divokých časů, jednak stylově a zvukově výrazně barevnější a otevřenější. Jestli to mám zjednodušit, tak už to není hudba na divoké křepčení, ale spíš na poklidnější vychutnávání. Zaměřili se více na práci s atmosférou, stylově se rozkročili od tvrdšího indie rocku až po emo rock, ale nebojí se pracovat ani s výrazivem typickým pro art rock nebo experimentálnější polohy, včetně elektroniky. Důležitým faktorem je pak i důraz na melodické pojetí skladeb, které sice málokdy jsou přímočarými hitovkami, ale pořád jde primárně o písničkové struktury, a ne o avantgardní konstrukty. Tato podoba, které se kapela drží zhruba od reunionu v roce 2016, jenž následoval po několikaleté pauze, je nejednou přirovnávána pocitově k tvorbě legendárních DEFTONES a není to vůbec špatný příměr. Samozřejmě THRICE nejsou metalovou kapelou, ale některé tvrdší kousky mají k těm „měkčím“ songům od DEFTONES skutečně hodně blízko. Primárně jde ale o muzikální koncepty obou kapel, které pracují s podobnými vizemi, samozřejmě servírovanými v jiném balení. „Vážná“ muzika, která v sobě ukrývá sdělení, řeší důležitá témata vyžadující aktivní participaci posluchače. Komplikovanější dramaturgie, propracované instrumentální výkony, důraz na atmosférické vyznění skladeb, práce s náladami, střídání intenzivních a poklidnějších pasáží. Ideálně si k tomu sednout, zavřít oči, nechat se muzikou pohltit a na pár desítek minut zapomenout na svět kolem.V roce 2021 vydala kapela desku „Horizons / East“ a dnešní „Horizons / West“ je jejím přirozeným pokračováním. Skladby vznikaly v podstatě v jedné várce, proto i alba znějí velice podobně. Nebál bych se materiál označit za dvojalbum, které bylo z nějakého důvodu rozděleno a vydáno zvlášť. Obě alba se můžou pyšnit krásným zvukem. Je plnotučný, technicky špičkový, někdy hodně tvrdý a svalnatý, někdy naopak křehký a jemný. Přesně takhle si představuji moderní nezávislou desku, která nedělá kompromisy ohledně kvality, ale zároveň zní pořád přirozeně alternativně a není sprzněna soudobými studiovými efekty. Velice citlivě pracují i s elektronikou, která má striktně podpůrnou funkci a kde naštěstí nešli cestou dnes moderních retro zvuků, ale hledali aktuálně znějící, spíše temně působící výrazivo. Tady bych se je pro změnu nebál přirovnat k NINE INCH NAILS. Dalo by se říct, že album s podtitulem „East“ je přece jen přístupnější, prosluněnější, jak to obvykle bývá i z pohledu světových stran, zatímco část „West“ reprezentuje konec, závěr, západ slunce a nastupující tmu.THRICE je přesně ten typ kapely, se kterou vás baví stárnout. V jejich tvorbě dnes už převládá zralost a zkušenost, dá se říct, že i jistá forma profesionality. Pod povrchem a mezi řádky ale zároveň probleskuje ta původní ostrost a tvrdost, která charakterizovala jejich začátky. Možná už nejsou tak nekompromisní, ale o to více jsou naopak zajímavý. Nepodléhají trendům, mají svůj svět, který už jen postupně cizelují pro potěšení sebe i svých fanoušků. A mě to takhle dokonale vyhovuje.Přes všechnu tu studiovou péči se povedlo u desky zachovat naturální syrovost, která materiálu dodává na uvěřitelnosti a dokresluje vážnost jednotlivých písní. Zmiňovaný zpěvák Dustin je obdařen velice hlubokým hlasem, se kterým doslova kouzlí. A tím nemyslím žádné virtuozity, právě naopak. Jeho zpěv je velice klidný, rozvážný, dá se říct, že až minimalistický. To kouzlo spočívá v emocích. Vyzrálost, zkušenost, moudrost, ale i bolest nebo radost, všechno to dokáže dokonale zhmotnit a přispět tím k ještě větší sofistikovanosti skladeb. Musím zmínit i basu Eddieho Breckenbridge, která dostává hodně prostoru a v mixu je vytažena hezky do popředí.Album je výjimečně vyrovnané a těžko hledat slabší místa. A zároveň se nebojí být i pestré, jak dokazuje hned úvodní „Blackout“. Skladba startuje v pomalém post-rockovém módu postaveném primárně kolem elektronických zvuků, aby se v druhé půli rozjela do slušné post-hardcorové vypalovačky. Emočně nabitý „Albatross“ míří do emo rockových vod a je zřejmě nejpřístupnější skladbou alba s výraznou melodickou linkou. Moderním indie rockem je další přímočarý song „Holding On“. Valivá a temnotou obtěžkaná „The Dark Glow“ pak vytváří kontrast, přidává na tvrdosti a přibližuje se ke zmiňovaným DEFTONES. Výborná je pak další rychlejší věc „Crooked Shadows“, která vynikne svým agresivním nábojem a zvukově nechá vzpomenout na pozdní SOUNDGARDEN. Předposlední song „Vesper Light“ pak přichází dokonce i s náznakem djentu, zabaleném v post-hardcorovém kabátě.Silnou stránkou alb jako „Horizons / West“ je jejich dlouhověkost. Posluchač se do nich prokousává postupně, neotevřou se na první dobrou. Lákají nás zpět, hledat další nepovšimnuté zvuky, motivy, linky, propojovat vjemy, skládat puzzle velkého obrazu. Ano, vyžadují určitou trpělivost, ale odměňují jí násobně svojí vnitřní krásou.https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert/3737https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert/3737janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V sobotu se v plzeňské Šeříkovcekonal koncert asi největší stálice symfonického black metaluposledních třech dekád CRADLE OF FILTH, což posilovalo předpokladvelké spousty příchozích. Tato predikce se nakonec až taknenaplnila a kapacita sálu nebyla z nějakých 20% dovršena. Původně britská, dnes však spíš mezinárodní kapela si nedávno prošla personálními obměnami, kdy v průběhujihoamerického turné prožila horké chvilky a musela se rozloučits dvojicí svých členů. Nahrazení kytaristy Marka Šmerdy aliasAshoka a klávesistky Zöe Marie Federoff museli CRADLE OF FILTH zaběhu vyřešit naskočením nových koncertních spoluhráčů –kytaristou se po dobu turné stal další Čech Jiří Háb a zaklávesy se postavila občasně zpívající Kelsey Peters. Celou tu kontroverzní situaci sodchodem dvou muzikantů si poté převzal hudební tisk, a protožeani jedna ze stran nešetřila prohlášeními, brzy šlo ocelosvětově sledovanou bulvární pošťuchovanou. Zajímalo mne,jak si z části nově poskládaný metalový moloch povede. V Plznise s kapelou Daniho Filtha ukázali v roli speciálních hostů ještě američtídeathmetaloví klasikové SUFFOCATION a také dvě menší kapely, francouzská black/death harpie NARAKA a australská deathcore mašina MÉLANCOLIA, sety těchto dvou menších kapel jsem však musel z časových důvodů oželet.Do rozlehlého sálu Šeříkovky, která se nachází přesně na opačném konci města než bydlím, vcházím sestartem vystoupení newyorských brutalistů SUFFOCATION, vědíc žejde o deathmetalový extrém, který je trochu dál od hudby, kterouběžně sleduji. Nicméně pětice borců to v solidní a zvukověčisté podobě do davu nasekala takovým způsobem, že jsem se podobu zhruba šesti až sedmi skladeb nebyl schopen odtrhnout od svého puntíku. Jasně, podobně tvrdé formace nespadají do méhoposluchačského záběru, ale zde jsem si opravdu našel několik nemalých pozitiv, protože vystoupení jelo na vlně technické vyspělosti abrutality. Hodně se mi líbila práce kytaristů, kteří počaliopracovávat hmotu vskutku po řeznicku a když z toho občasněvytrysklo nějaké to krásně čisťoučké extrémní sólíčko,vůbec jsem se nezlobil, naopak se z něho těšil. Musím uznat, že SUFFOCATION podali ve svétypicky přísné fazóně skvělý výkon a i já u nich přespůku jejich setu v pohodě vydržel. Druhou věcí je hlasový projevRickyho Myerse, který je reprezentantem toho nejzvířečtějšíhogrowlu, jakou si jako lajk můžu asi tak představit. Samozřejmě, tohle u mne vždyckybude představovat jistotu určitého splynutí setu, opravdu si growly moc neužívám, ale dopředu jsem s tím počítal. Zkrátka dostal jsem, co jsem předpokládal, protože kapelaokolo posledního zakládající člena, kytaristy Terrence Hobbse,představovala tu nejvysekanější deathovou masu.Začátek koncertu CRADLE OF FILTH sezhruba o čtvrthodinu posunul, kvůli problému s osvětlením scény. Přeci jen se dalo předpokládat, že půjde o trochu větší show, ale nakonec vše vypuklo jen s nepatrným skluzem azvuk krvežíznivců ze Suffolku měl rovněž solidně čisté parametry. Kdysi dávno bylopravidlem, že právě CRADLE OF FILTH měli na svých koncertechopravdu špatný zvuk, kdy vše splývalo do nepřehledné hlukovékoule, ale tohle už pár let není pravdou a u tří jejichposledních koncertních výstupů mohu říct, že vše bylo naprosto v pořádku.Dani Filth už se dost často vykazuje pouze štěkavou kanonádou slov, která zní během každé skladby naprosto stejně a taky jekotem zakončujícím v nich jednotlivé sloky. Bych se divil, kdyby jeho vskřeky měly jako představovatslova z textů, pousmál jsem se v jednu chvíli nad tím, zvlášť pak při vědomí, jak dlouhé shakespearovské elaboráty tvoří ve skutečnosti lyriku CRADLE OF FILTH. Nicméně instrumentální jednotka za Danim šlapalanaprosto mimořádně a vše mělo potřebný tlak. Druhý služebněnejstarší člen a náš krajan Marthus (Martin Škaroupka) byl skvělou jistinouzdravě nabušeného vyznění setu na horrory ujetých Angličanů. Jiří Háb se dobředoplňoval s druhým kytaristou Donnym Burbagem, kterému sólovéparty spíše přenechával. Spíše na pravé straně pódia senacházel další dlouholetý člen, baskytarista Daniel Firth. Jestli tomuhle čahounovi je kromě pohybu po pódiu něco vlastní, pak máchání tou nejdelšíhřívou v kapele. Za ním pak stála nová klávesistka Kelsey Peters,která se zhruba uprostřed setu skvěle vokálně uvedla mou oblíbenou položkou a dost možnájednou z nejmelodičtějších skladeb historie CRADLE OF FILTH, skvostnoublackmetalovou baladou „Nymphetamine Fix“, které je součástí právě především hlavní ženský vokální part. Tohle zvolnění bylo opravdu velmiromantické a dobře to kontrastovalo s uštěkanou a vesměs rychlouprodukcí CRADLE OF FILTH. Dál bylo znovu poznat, že kapela vposledních letech jaksi zmelodičtěla a zpřehlednila svou tvorbu,což výsledku pouze prospělo a skladby se vlastně daly dobře poslouchat, neb působily jako vrstevnatý heavy metal sblackmetalovými ostny. Já osobně od koncertu dostal to, co jsem zhruba čekal a vpohodě si vychutnal songy z nejnovějšího alba „Screaming of theValkyries“ jako hned úvodní „To Live Deliciously“, nebo následné „Demagoguery“ a „Malignant Perfection“. Nejstarší položkou setlistu bylazřejmě titulní věc z debutového alba „Principle Of Evil Made Flesh“. Noa v závěru koncertu pak zazněl triumvirát klasik „Funeral InCarpathia“, „Blackest Magick In Practice“ a samozřejmá „HerGhost Of the Fog“.https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_klogr_praha_palac_akropolis_21listopad2025_koncert/3736https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_klogr_praha_palac_akropolis_21listopad2025_koncert/3736janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přestože personálně obměněná švédská KATATONIA svým nejnovějším albem ne úplně přesvědčila, pořád jí mám zařazenou mezi skupiny s originálním vyzněním a pojetím tvorby. Jejich koncert rozhodně shlédnout neuškodí, protože nabízí aktuální vhled do prostředí atmosférického metalu. Na evropském turné jim nyní sekundují krajané EVERGREY, u nichž náladotvorný progres sebou nese i nemalou porci siláctví. Jako třetí do party vystoupili v Praze ještě KLOGR, kapela, o které jsem dosud neslyšel a která na mne dělala dojem klonu spousty neosobního, moderního a v alternativně metalovém světě přijatelného univerzálna. Pojďme si to celé letmo přiblížit.Ten večer v Akropoli určitě nebylo plno. Do sálu vcházíme s úderem sedmé a tak americko-italskou alternativně metalovou kapelu KLOGR stíháme jen na poslední dvě skladby, v nichž identifikuji jistý konglomerát všeho progresivního, co lze u podobných kapel dneška slyšet. Zpěvové linky jsou zde tuněny přednastavenými chóry v podloží a jejich styl je tak trochu dark, trochu groove a trochu emotive-prog/alternative všehochuť, která vysílá do ze tříčtvrtin zaplněného sálu jediné – jsme tu pro vás! Ve srovnání třeba s dánskou kapelou VOLA zde však schází větší charisma a tak si tvorbu této kapely, která má na svém kontě již čtyři řadovky, zařazuji mezi současný průměr, který je dostupný na tři kliknutí. Ani letitá stálice temnější power/prog formy ze severu Evropy - EVERGREY - mne však nijak nepřesvědčuje. Stejně jako v případě KLOGR je zvuk poměrně utlumený, tím nemyslím, že by byl málo nahlas, ale spíš to, že působil tak, jakoby šel z repráků přes nějakou clonu, která by mu znemožňovala se více rozjasnit. A tak v Akropoli ony teskné a mohutné skladby Švédů nezní příliš průrazně a jejich zadní dozvuk se nese ve znamení „reproduktorového větru“. Vše je nastaveno na tlak, ale ten tam ve výsledku příliš není. Postupně sound pětice okolo Toma S. Englunda se sice vylepšuje, ale samotná kapela mne moc svým jednolitým výstupem bez vrcholů nepřesvědčuje. EVERGREY se u mne dlouhodobě nacházejí na hranici posluchačského vkusu a osobního zájmu, občas jsem od nich nějaké album vlastnil, ale takřka vždy jsem se jej zbavil. Jejich bolestnostná patina provázející vyznění skladeb mě zkrátka nudí a způsobuje, že na mě jejich songy působí jednolitě, vzájemně si podobně a bez vrcholků a háčků. Pražský koncert všechny tyto dojmy jen potvrdil. Byly tam jiskry, ale plamen nebyl zažehnut ani omylem. Škoda. EVERGREY však tohle netrápí, neb pravidelně nahrávají desky, které se těší oblibě věrných fans, a jezdí aktivně na koncertní štace.Hlavní hvězda večera KATATONIA již dnes funguje pouze s jediným původním členem, svým vokálním pojetím vlastně docela osobitým frontmanem Jonasem Renksem, jehož civilní a takřka plačtivý přednes udává charakter jejich skladeb. S odchodem dlouholetého tahouna, kytaristy a hlavního skladatele Anderse Nyströma je zjevné, že kormidlo této kapely v rukou třímá jediný člověk a to právě vokalista. Až na jednu jedinou vyjímku v sedmnáctiskladbovém koncertním programu Švédů zazněly pouze skladby z posledních dvaceti let, tedy počínaje albem „The Great Cold Distance“ z roku 2006, konče u ekologicky koncipované novinky. Renkse zjevně aktuálnější tvorbě věří o dost více , než té z devadesátých let či přelomu milénia, kdy hvězda kapely stoupala asi nejstrměji, a tak je koncert přehlídkou unaveného smutnění. Zvuk je čistý, průrazný, zkrátka velmi slušný, a kapela ukáže, že dovede i zaburácet.Koncert KATATONIE ve výsledku potvrdil, že skladby této kapely jsou čím dál umírněnějšími, melancholičtějšími a díky uvážlivé práci s vrstvami a s dynamikou (tu jednolitý Renkseho projev prostý refrénových vzedmutí spíše potlačuje) i jednolitějšími. Dost možná je právě tato současná přehlídka pocitů pro spousty nových fanoušků přijatelnější, netuším. Měl jsem tu čest kapelu vidět již počtvrté a musím říct, že minimálně dva koncerty z minulosti řadím zkrátka výše než tento. Nebylo to úplně špatné, kapela působila znamenitě sehraně, zvuk vystoupení byl oproti předskokanům velmi čistý a dynamická stránka se i přes Renkseho jednotvárný přednes a jisté, z toho všeho vyplývající meze dala dobře navnímat. Celková choreografie, kdy živelnou tónohru ledabyle nasvícené kapely doplňovaly různé symbolické obrazy projektované skrze plochy umístěné na zadní stěně nad kapelou, se k pojetí celé show znamenitě hodila. Nebudu zde rozebírat skladbu po skladbě, spíš jen přikládám fotografii set-listu vystoupení, které pozvolna kypělo a gradovalo, avšak za svých osmdesát minut nepřineslo jediný vyloženě vrcholný hrot.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_mellon_collie_and_the_infinite_sadness_recenze/3733https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_mellon_collie_and_the_infinite_sadness_recenze/3733nobody@nothing.com (Tomáš)Podle mě to bylo nevyhnutelné. Billy Corgan kromě perfekcionizmu v sobě vždy nosil i jistý druh megalomanství. Nahrát dvojalbum bylo jen logickým vyústěním jeho ambicí v kombinaci s návalem kreativity. V podstatě už při „Siamese Dream“ měli dost materiálu, který by mohl uživit dvě desky. Při plánovaní třetí řadovky nosil Billy od začátku v hlavě jasný plán. Pod vlivem „White Album“ od THE BEATLES chtěl stvořit konceptuální dílo, které by sice nevyprávělo ucelený příběh, ale přesto by se jím prolínala sjednocující idea. V průběhu roku 1994, při turné na podporu druhé desky, se nacházel Billy ve vynikající skladatelské formě a nové songy z něj doslova padaly. Než se v březnu 1995 vydali do studia, měl už přes 50 nových písniček, další pak přinesl i James. Nosnou myšlenkou desky mělo být téma mladosti a turbulence dospívání. Fanoušci měli dostat materiál, s kterým se mohli identifikovat, který komunikoval jejich pocity, životní situace, obavy a nejistoty v podobě, kterou prožil sám Billy a teď je zhmotnil do písní. Co víc děcka potřebují? Album mělo být rozděleno do dvou částí, které měly pokrývat cyklus střídání dne o noci. První část, „Dawn To Dusk“ (od úsvitu do soumraku), měla být aktivnější, hlučnější a energičtější, druhá, „Twilight To Starlight“ (od stmívání do svitu hvězd), pak jemnější a atmosféričtější. Neplatí to nakonec na 100%, protože na obou částech najdeme jak „slaďáky“, tak i agresivní rockové tvrďáky, ale rozdíl v náladách tam určitě je.Billy měl opět docela jasnou představu, jak by mělo album znít. Chtěl ho mít pestré, jak po zvukové, tak dramaturgické stránce. Už na první dvou deskách „Dýně“ ze základní škatulky alternativního rocku vyráželi objevovat nová území, teď už ale padly jakékoliv hranice a vedle sebe se tak klidně mohly objevit tvrdé, téměř metalové skladby spolu s jemným kytarovým popíkem s nádechem folku. Tahle obrovská stylová roztříštěnost je za mě jednou ze slabin alba. V některých případech je to fakt až nepřirozené, nedrží to pohromadě, spíš je to jen kolekce dobrých songů poskládaných vedle sebe bez jasného konceptu. Taky by pomohla lehká redukce počtu skladeb, teď mají jednotlivé části 57 a 63 minut. Pár songů je kvalitativně na hraně, a třeba „We Only Come Out At Night“ je daleko za hranou dobrého vkusu. Ale to jsou prakticky jediné slabší stránky alba, soupis pozitiv je naopak sáhodlouhý.Nahrávací proces byl tentokrát úplně jiný než u prvních dvou alb. A vycházelo to od producenta, kterým byl taky nový člověk. Billy tvrdil, že s Butchem se v této době už moc sblížili a propojili a proto hledal někoho nového, kdo by dokázal kapele dodat nový impulz a posunout je dál. Volba padla na Angličana jménem Mark Ellis, kterého možná budete znát spíše pod jeho přezdívkou Flood. Kapely jako ERASURE, DEPECHE MODE, NINE INCH NAILS nebo U2 mu koncem osmdesátek a začátkem devadesátek vděčí za geniální alba a jak uvidíme níže, poradil si i s „Dýněmi“. Do týmu pak přizvali i Alana Mouldera, který, jak už víme, mixoval „Siamese Dream“. Takže dva Angličani nám zde mají redefinovat americký alternativní rock? Na to vemte jed! Celý koncept nahrávání byl překopán od základů. Flood se primárně zaměřoval na zachycení emotivní hloubky kapel, s kterými spolupracoval. Snažil se do nahrávky dostat jejich živou energii, na rozdíl od Butche nebyl bezvýhradně zaměřený na kvalitu a dokonalost. Kapelu nahnal do studiové zkušebny a nechal je hrát a jamovat. Všechny pohromadě, hezky v kruhu, aby jeli naživo, aby cítili muziku. A už v této fázi začal nahrávat. Samozřejmě to ještě bylo hodně neučesané, na druhou stranu zejména část rytmických pasáži byla skutečně použita na finální nahrávce. Následně se šlo do studií. Množné číslo není náhodné, využívali tři studia v Chicagu a dokonce i jedno v Los Angeles. Aby práce probíhaly plynule, často používali dvě nahrávací místnosti najednou. Další novinkou bylo výraznější zapojení celé kapely do tvořivého a nahrávacího procesu. Důkazem toho je i slušná várka songů, které přinesl James Iha, i když většina z nich skončila jako b-sides. Ale třeba sóla v písničkách, kterých jako obvykle bylo požehnaně, vyšvihli Billy a James zhruba půl na půl. Nahrávalo se od března do srpna 1995, takže je jasné, že to opět nebyla žádná rychlovka. Některé songy sice šly na album na jeden náběr („To Forgive“), s jinými se ale opět vyblbli dosyta, třeba ze sedmdesáti náběrů seskládaná „Thru The Eyes Of Ruby“. A Billy se díky Floodovi nebál ani vystoupit ze škatulky „čistě rockové“ produkce a otevřít se moderním vlivům. Při nahrávání používali novinky jako třeba počítačový program Pro-Tools, loopy nebo sampling. A taky spousta dalších nástrojů, od kláves, ať už živých nebo syntetizátorů, přes solničku nebo nůžky co našli ve studiu. A samozřejmě orchestraci. V jednom rozhovoru to Billy popsal lakonicky – nahrávali „The Wall pro generaci X“. James k tomu dodal, že album mělo být krásné, tvrdé i divné zároveň. A myslím, že to vystihnul dokonale. Skutečně zde najdeme extrémně tvrdé písně, které se střídají s téměř indie-folkově subtilními popěvky. Co slyšíme na první dobrou je posun ve zvuku. Typický zvuk „Dýní“ z prvních dvou alb, ten šumivý vlnivý kytarový proud se zde posunul k více čistému, nebo naopak extrémně špinavému, ale zejména k výrazně zemitějšímu výrazivu. Kytary se totiž podladily o půl noty, v některých písnících dokonce i o celou notu. Psychedelie, grunge, metal, pop, indie, vše na co si vzpomenete, zde bude. A z pod relativně tvrdě rockové fasády mnoha songů vykukuje i jejich art rockové jádro. Něco, k čemu Billy zřejmě podvědomě směřoval, něco, co se začne v budoucnu dostávat více do popředí a někdy dokonce i potlačí jeho schopnost napsat chytlavou melodickou písničku, která má drive a přirozeně oslovuje masy. Celé nahrávání nakonec stálo přes 1 milion dolarů. Samozřejmě že se vydavatelství při konceptu dvojalba ze začátku hodně kroutilo, ale Billy si nakonec vybojoval svou a ve Virgin Records to dopadlo stejně jako se „Siamese Dream“ – na konci roku se vypláceli tučné bonusy.Album „Mellon Collie And The Infinite Sadness“ po vydání v říjnu 1995 bylo úspěchem ve všech směrech. Zajistilo Dýním první a zatím jediný Nr.1 v albovém žebříčku. Prodeje byly až šílené, přes 10 milionů nosičů celosvětově. Kritici se předháněli v superlativech, klipy rotovaly na MTV nonstop. 7 nominací na Grammy, z kterých zvítězili v kategorii „Best Hard Rock“. Následovalo samozřejmě celosvětové turné. Při něm došlo k přerodu Billyho do formy, která je pro něj charakteristická až do dneška. Holá hlava a postupný příklon k různým kostýmům. Zatím to bylo ještě dost civilní, ale ikonické triko s hvězdou a nápisem „ZERO“ se stalo novým popkulturním fenoménem. Kapela byla na absolutním vrcholu popularity. Bohužel ta si vyžádala svojí cenu. Nejdřív to byla tragédie na koncertu v Dublinu, kde dav přes výzvy kapely rozjel nebezpečný moshpit, ve kterém ušlapali jednu sedmnáctiletou holku. V červenci 1996, po koncertě v New Yorku, se pak smrt otřela o kapelu samotnou. Jimmy Chamberlin a nájemný klávesák Jonathan Melvoin bydleli v jiném hotelu než zbytek skupiny a večer rozjeli vlastní párty s alkoholem a drogami. Jonathan to bohužel překombinoval a ani přivolaní záchranáři ho už neprobudili. Celá skupina skončila u výslechu, Jimmy byl obviněný z držení drog a pár dní na to dostal z kapely padáka. Turné se pak dojíždělo s náhradníky.Nebudu projíždět všechny songy, spíše vypíchnu pár, které z té monumentální kolekce vyčnívají zřejmě nejvíce. Jen okrajem zmíním notoricky známou „Tonight, Tonight“, která si právě silně pohrává s art rockovým zabarvením, teatrálností podpořenou výraznou orchestrací, dramatickou stavbou i emotivním nábojem. Agresivní „Jellybelly“ nás zavede do grungem zmutovaných bažin masivních riffů, kvílivých kytar a špinavé melodiky. Další tvrďárna „Zero“ míří až někam do alternativně metalových vod. Ikonický první verš „The world is a vampire…“ odstartuje jeden z nejlepších songů Dýní obecně, „Bullet With Butterflie Wings“. Zhruba takhle by zněli PIXIES, kdyby v půlce devadesátek ještě existovali. Dramaturgicky jednoduchý song je smrtelně efektivní. Střídání klidných, ale přitom napětí plných pasáží, s vybuchujícím refrénem, extatická mezihra a katalytické finále musely na fanoušky působit jako injekce adrenalinu. V textu se Billy primárně zpovídá ze své pozice rockové hvězdy, která rezonuje i v samotném názvu, dávajícím do kontrastu sílu a ničivost kulky s křehkostí motýlích křídel. Na druhou stranu, zpívat teenagerům a čerstvě dospělým „I still believe that I can not be saved…“ (pořád věřím, že nemůžu být zachráněn) je dokonalým vyjádřením pocitů celé generace. Vždy se mi velice líbila i „An Ode To No One“, nesoucí se v duchu starší tvorby kapely s košatější strukturou. „Where Boys Fear For Tread“ se blíží grungeovému období SONIC YOUTH ze začátku devadesátek. Hitovka „1979“ je pak krásnou nostalgickou indie rockovou vzpomínkou na období dospívání. Její nezaměnitelný riff je dokonale jednoduchý a zároveň neobyčejný. Pohodová atmosféra, uvolněné tempo a rozvláčná melodie dokonale vystihují bezstarostnost zmiňované životní fáze. Z několika vysloveně dlouhých songů vyniká „Thru The Eyes Of Ruby“. Vystavěn ve stylu rannější tvorby, ale místo psychedelických odstínů, je hozen do ostrého hardrockového kabátku a moc mu to sluší. Z jemnějších songů je výjimečně krásnou „Galapagos“, reprezentující klasickou rockovou baladu s postupným rozkvětem a dramatickým finále. Křehká akustická „Stumbleine“ je pak kouzelná svojí civilností a bezprostředností.„Mellon Collie And The Infinite Sadness“ je legendární album, které i dnes (po 30ti letech) zní velice aktuálně. Billy Corgan jím zároveň jakoby symbolicky uzavřel čas největší slávy vyčleněný pro alternativní rock. Album je doslova katalogem všech jeho odstínů, směrů a variací. Na výsluní se už draly další nové hudební styly a nová generace fanoušků. Album bylo však velmi důležité i pro kapelu samotnou. Konečně se jim povedlo najít model fungování, ve kterém se všichni cítili komfortně a tahali za jeden provaz. Tahle rovnováha byla narušena právě až Jimmyho vyhazovem a najednou zde stál velký otazník, co dál?https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_primus_se_po_patnacti_letech_vraci_do_ceske_republiky_koncert_info/3735https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_primus_se_po_patnacti_letech_vraci_do_ceske_republiky_koncert_info/3735nobody@nothing.com (Info)Americká ikona alternative metalu PRIMUS v České Republice neměla koncert dlouhých 15 let, což se v létě 2026 změní. Průkopníci alternativního metalu totiž předvedou svou svébytnou hudební vizi v rámci festivalu Brutal Assault, který se bude konat v pevnosti Josefov, a to 5.-8. srpna.PRIMUS je kapela pocházející z americké Kalifornie, kterou nelze jednoduše popsat ani zařadit – a právě to z ní dělá jeden z nejzábavnějších, nejpodivnějších a nejoriginálnějších úkazů metalové scény.  v polovině 80. let, ale jejich unikátní styl působí, jako by pocházeli z alternativního vesmíru, kde funk, metal, punk, avantgarda i groteska fungují podle jiných fyzikálních zákonů. Srdcem i motorem kapely je legendární baskytarista Les Claypool, jehož virtuosita, rytmická hravost a šílené basové linky jsou základním stavebním kamenem zvuku Primus. Právě kvůli němu mají Primus tak charakteristické groove, které se kroutí, poskakují, cukají a často zní spíš jako samostatná zvířata než jako hudební nástroj. Texty bývají absurdní, satirické, groteskní i melancholické – svět Primus obývají závodníci, podivíni, rybáři, klauni i hrdinové s pochybnou morálkou. Fanoušci černého humoru je také mohou znát jako tvůrce úvodní znělky seriálu South Park.Během své kariéry Primus vydali řadu alb, která si získala kultovní status, ať už jde o Frizzle Fry, ikonické Sailing the Seas of Cheese nebo příběhově podivuhodné Animals Should Not Try to Act Like People. Kapela nikdy nehrála podle pravidel – naopak je s chutí ohýbala, lámala a měnila v cosi zcela nového. Jejich koncerty bývají intenzivní, až psychedelické jízdy, při nichž publikum neví, jestli má tancovat, smát se, nebo jen v němém úžasu sledovat hudební chaos, který se přetavuje v dokonalý řád.Brutal Assault je festival extrémní kytarové hudby, který od roku 1996 přivádí do České Republiky to nejlepší ze současného tvrdého metalu s občasnými úhyby směrem do alternativní hudby. Festival od roku 2007 probíhá v pevnosti Josefov, která nadšencům do tvrdé hudby poskytuje ideální útočiště - na festival jezdí každoročně desetitisíce lidí z celého světa zejména díky kombinaci pečlivé dramaturgie, atmosféry pevnosti a neustále se zlepšujících služeb pro návštěvníky. Festival také důkladně dbá na ekologický rozměr festivalu, v čemž patří mezi leadery evropské festivalové scény napříč hudebními žánry. Kromě Primus letos festival tahá například na rap-metalové uskupení Body Count v jehož čele stojí rapper Ice-T, britskou post-punkovou kapelu The Sisters Of Mercy nebo norský darkfolkový ansámbl Wardruna.Full Line-Up:200 STAB WOUNDS, ALCEST, ALLT, AMENRA, AMORPHIS, ANGELUS APATRIDA, ANIMALS AS LEADERS, ARMORED SAINT, ARTHUR BROWN, BLACKBRAID, BLEED FROM WITHIN, BORKNAGAR, CASTLE RAT, CORONER, CRIPPLING ALCOHOLISM, CRYPTOPSY, DEAFHEAVEN, DEATH ANGEL, DECEASED, DEICIDE, DESERTED FEAR, DEVOURMENT, DRACONIAN, EIVØR, ELDER, FALLUJAH, FRONT LINE ASSEMBLY, ILLDISPOSED, IMMINENCE, INSOMNIUM, INTERNAL BLEEDING, KITTIE, KYLESA, MARDUK, MASTER BOOT RECORD, METAL CHURCH, MISÞHYRMING PLAYS BEHEMOTH, MUNICIPAL WASTE, NEVERMORE, OLD MANS CHILD, ONSLAUGHT, PRIMUS, PSYCHONAUT, RISE OF THE NORTHSTAR, SACRED REICH, SADISTIC INTENT, SANGUISUGABOGG, SAOR, SEPTICFLESH, SIGNS OF THE SWARM, SLOPE, THE GHOST INSIDE, THE LAWS PERFORMING SARCOFAGO, THE SISTERS OF MERCY, TORMENTOR, TRIPTYKON, VADER, VENDED, WARDRUNA, WITCH CLUB SATAN, WYATT E.Vizuály k festivalu: https://app.box.com/s/rdnq8u4iynsivuzld9fjopryursr5yg6Odkazy:Web: https://brutalassault.cz/csFacebook: https://www.facebook.com/brutalassault.czIG: @brutal.assaultYT: https://www.youtube.com/@BrutalAssaultOFFICIALFB EVENT: https://www.facebook.com/events/739452462212696Brutal Assault #28 - Official Aftermovie 2025:https://youtu.be/4bxGZb6UQN4Kontakt pro média:Vojtěch SedlákPR Obscure,  Brutal Assault & Basinfirefestvojtech.sedlak@obscure.cz00420605522722OBSCURE Promotion | BRUTAL ASSAULT Agency | RIVERBED ProductionsNa Harfě 916/9a | 190 00 Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz | www.basinfirefest.cz | www.obscure.czhttps://www.crazyDiamond.cz/elbe_peculiar_recenze/3734https://www.crazyDiamond.cz/elbe_peculiar_recenze/3734hackl@volny.cz (Pekárek)Hned na začátek velká krása. Skladba „Sen“ skutečně plyne přímo snově. Jednoduchý silný motiv a kolem něj proměnlivé bohatství zvukomalby, která se postupně rozrůstá a půl minuty před koncem ústí v extatickou gradaci. „Zní takhle celá deska?“, říkal jsem si při prvním poslechu úvodních tónů nového alba náladotvorných ELBE. Nejdřív jsem chtěl napsat „bohužel ne“, o pár poslechů později už píšu „naštěstí ne“. Bylo by sice fajn nechat se další zhruba půlhodinku unášet na vlně zvonivých kytarových melodií, dotyční však mají na svém třetím albu zřejmě o dost větší ambice. Nejsem je schopen přesně popsat, zůstávají totiž stále celkem zastřené. Bude tak lepší obrátit se přímo k nahrávce, která postrádá asi jen jediné, hluchá místa. Bingo, žádná vata! Pokud šlo o jeden z cílů, plán byl splněn stoprocentně.Díky hlubšímu ponoru už se mi vše jeví jako proměňující se, ale kompaktní celek, jako příběh vyprávěný podivným sborem. Přeživších či propojených, popřípadě vědoucích nebo snad hledajících a nalézajících? Sám nevím. Novinka zní prostě v každém okamžiku pocitově, zároveň trochu jinak a, což je nejdůležitější, uvěřitelně. Zve k cestám do různých světů, které však nekončí ovládnutím nových sfér, ale hlubokým vhledem do lidského nitra. Žádné veni vidi vici se zkrátka nekoná. Vypravěči jakoby navštívili podivná místa a neviděli nic velkolepého, snad kromě obrovského prostoru existence, který člověka drtí tak, že na jakékoliv pochybné vítězství není nálada. Smutek a strach nad jejich zápalem pomalu vítězil, nezbylo než odvrátit zrak a nahlédnout do svých srdcí. Ta naštěstí nezůstala prázdná. Nabrali tudíž sílu jít dál; až do konce, který ještě nepřichází, ale vždy někde číhá a vždy také zasáhne. Lépe, když něco takového potrefí člověka již ve fázi očištění nebo alespoň smíření. Celá pouť k něčemu podobnému směřuje. Možná právě dynamika mezi vnímaným světem, citlivým lidským nitrem a vědomím zániku tvoří osu, ze které „Peculiar“ čerpá svou nemalou energii a přesvědčivost. Tady se neplní otrocký plán, jen umělecký záměr, a to pod diktátem průběžně aktualizované a také ventilované životní zkušenosti směřující k neodvratnému.Třetí řadovka ústředního kytarového dua Spacosh/Jelínek tedy vykazuje zřejmou kontinuitu i posun. ELBE jsou na ní i nadále atmosféričtí a post. Současně se jejich výraz stává zas o něco více sevřenějším, lépe řečeno násobně koncentrovaným na adekvátní prožití písňové formy. Cítíte v něm prostě kapelu. Nejde přitom jen o precizní rytmiku Stinka/Kylar (DYING PASSION), jež i ve vypjatějších momentech hraje stoprocentně pro celek, do skupiny skvěle zapadl a své role se zde ujal i nový zpěvák Pavel Hrnčíř (SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY). Skoro by se dalo říci, že ty nejcennější linky byly svěřeny hlasu. Není ho ovšem všude plno. Přichází a odchází vždy v pravou chvíli. Kytary, i když si o něco méně hrají, hrají stále dost. Výsledkem je rovnováha. Zpěv nese velmi těžké břemeno, nástroje mu s ním pomáhají, neboť se jedná o společnou zpověď. Klíčem se tak stává vyváženost. Všechny pilíře musí, nehledě na svou robustnost, působit stejnou silou, což se také daří.Nakolik se zaangažování dalších projevuje i v rovině ryze praktické zůstává otázkou. Smysluplná kooperace vede vždy k posunu a každá individualita potřebuje alespoň minimální zázemí. Někdy je dobré svěřit něco druhým, věřit jim, podělit se o odpovědnost, o zmíněnou vizi, ale třeba i o promo aktivity. Ve vývoji Spacoshových BETWEEN THE PLANETS lze ostatně už nějakou dobu zaznamenat tendence podobné. Nástrojem zde není výhradně kytara tvůrce, ale celá kapela jako organismus, který jeho vizi provádí, ale také sdílí, umocňuje, obohacuje a filtruje. Něco takového potkalo v rámci přirozeného vývoje i ELBE. Nový materiál jde v uvedeném směřování ještě dál. Čas pouhého koketování se zpěvem definitivně skončil, protože model zvolený na minulé desce se ukázal životným. Myslím, že vydání instrumentální desky nebylo po odchodu Insomnica ani okamžik na stole. Hlas se stal nedílnou součástí kánonu, na který hlavní tvůrci v současnosti přísahají.Tomu, aby měl Pavel co zpívat, byla věnována enormní péče. Po growlu v drásavé „Never Again“ proto opět přichází posmutnělá krása v „Place to Die“, v níž ovšem dotyčný sahá po odlišných rejstřících. Někdo by mohl říct jeden prožitý pohřeb za druhým. V závěru opět nastává gradace, tentokrát dost krutá. Z „You & Me and the End“ se s četnými poslechy vyklubala enormně silná věc. Vysoko postavená laťka se v ní udrží po celou dobu a ani se nezachvěje. Samozřejmě ani ELBE se nevyhnou srovnání. Uvedená věc mi evokuje postupy BLUT AUS NORD, TOWNSENDa, TYPE O NEGATIVE. Hm, docela silná sestava. Posledně jmenovaní nám probleskují nejen v kytarovém sóle (mezihře) gotizující „Before I Go“. Pánové si mě pomalu začínají mazat na chleba. Kromě silných vokálních linek totiž přihazují permanentní kytarovou výbavičku, jež by obstála sama o sobě. Celé kouzlo nicméně spočívá v prolnutí obou zmíněných emočních rovin, navíc podporovaném precizním soundem(!) a pořádně hutnou hard/doom rytmikou. Další hit. V následující „Who Am I if Not Me“ se posluchači dostane poučení, jak blízko má kytarovka k black metalu. Zajímavá skladba s pěkným synth outrem, jež nás takřka plynule přenáší do finále v podobě rozvolněné „Slow Down!“, ve kterém vás všichni zúčastnění odnesou tam, kde konec už nejspíš neexistuje, a pokud existuje, tak si chvíle, kdy nastane, ani nevšimnete.Co dodat, ELBE dokázali natočit album pro opakované poslechy, tudíž i s velkým potenciálem pro růst. Každý tón či zvuk má na něm smysl, a věřte tomu, že jich zazní opravdu hodně. Ten, kdo se zúčastnil jeho nahrávání, dostal příležitost dokázat, co v něm opravdu je a jak se dokáže propojit s ostatními a myšlenkou jednotlivých skladeb. Výsledkem je vyrovnaná, pestrá a současně funkční kolekce na maximum dotažených rock/metalových písní. Přestože působí jakoby z jiných světů, odehrávají se v nich výhradně naše příběhy. Že se vás mohou dotknout, je tudíž nasnadě. Tak neváhejte projevit adekvátní účast.:-)https://www.crazyDiamond.cz/jamaron_neco_zustane_recenze/3732https://www.crazyDiamond.cz/jamaron_neco_zustane_recenze/3732nobody@nothing.com (Tomáš)Od poslední řadovky JAMARON „Generace“ uběhly tři roky. Mezitím ale kapela aktivně vypouštěla další a další songy s videoklipy a sám jsem byl překvapen, jak nenápadně z nich vlastně postupně sestavila téměř celé další album. Samozřejmě přidali i pár nových písniček, takže dostanete i něco navíc, než co jste už mohli vidět na YT. Ty tři roky od zmíněného třetího alba byly zároveň vyplněné cílevědomým růstem kapely. Přes aktivní koncertování, práci s fanoušky a budování mediální pozice se propracovali do stavu, který už hudebním vydavatelstvím, tedy mistrům v oboru ignorace zajímavých kapel, nedovoloval dál před nimi zavírat oči. „Něco zůstane“ je proto jejich první deskou pod Universalem.Zásadní zlom v historii JAMARON vidím v instalaci Marie Dostálové do pozice hlavní zpěvačky. Její pěvecké kvality v kombinaci s energickým a živelným koncertním vystupováním kapelu skutečně nakoply a daly jí unikátní tvář. Album „Generace“ bylo kvalitativním skokem i v rámci tvorby skupiny a bylo mimořádně povedené. Moderní hard rock, s mírnými odbočkami do metalových vod, slušné české texty, drive, hitovost a přístupnost materiálu, který dokáže oslovovat širokou cílovou skupinu, byly trefou do černého. Dá se říct, že zde JAMARON našli svůj zvuk a definovali styl, proto v podobném duchu kapela rozvíjela svojí tvorbu dál. Dokázali se vyrovnat i s tragédii, když při nehodě zemřel jejich původní baskytarista Filip Karlík. Chvíli fungovali bez basáka, ale nakonec do sestavy vzali Lukáše Rešla, který si myslím zapasoval na výbornou.Co mě baví na JAMARON zřejmě nejvíc, je cit pro velké stadionové hymnické kompozice. Ano, mají slušné riffy, slušná sóla, našlapanou rytmiku, ale ty hitovky, které sypou z rukávu jednu za druhou, tak ty mě vždy pohltí. Někdo by mohl namítat, že používají tento mustr dokola bez větších změn, experimentování nebo rozšiřování hranic. Částečně mu dám za pravdu, na druhou stranu ale musí uznat, že jsou v tom vážně špičkový. To mě vždy bavilo třeba i na KABÁT. Ta schopnost strhnout dav, rozezpívat všechny v dosahu, dát jim dobrý pocit, že poslouchají alternativní tvrďárnu, i když je to ve finále celkem popová melodie. Ano, to se musí umět, to není samozřejmost, aby to znělo přirozeně. Jestli se za pár let propracují k velkým halám a stadionům, nebudu vůbec překvapen.Už album „Generace“ bylo na velmi vysoké technické úrovni, za což vděčí, kromě výborných muzikantů, i kvalitám studia SONO. Jedinou výtku, kterou jsem k němu měl, že je možná až moc učesané. Každý, kdo zažil koncert JAMARON mi dá určitě za pravdu, že je to extrémně energická záležitost. A právě tato dravost a divokost je na třetí desce mírně potlačená, nebo spíš není tak evidentní. Tuhle výtku jsem ale mohl hodit za hlavu už od prvních nových videoklipů, které prezentují kapelu v tom správném světle – jako pořádně natlakovanou rockovou mašinu. Nová deska působí ještě tvrději než předchůdce. Zvuk je skutečně velký a špičkově vybalancovaný. Songwritting je ještě vyzrálejší a dospělejší. Třeba hned úvodní song „Nepatrný ztráty“ – moderní sekaný riff, parádní táhlá hlavní melodická linka, efektní podpůrné štěkané vokály. Chtěli jste to mít zvukově pestřejší, tak prosím. „Ocel“ vám nabídne i doplňkovou elektroniku v náznacích připomínající industriální polohy RAMMSTEIN. Když už jsme u té elektroniky. Probleskovala už i na předchozím albu, teď dostává ještě více prostoru, ale pořád má jasně podpůrnou funkci. Dobarvuje jednotlivé songy, dodává jim zvukovou pestrost i určitou formu modernity. Dávkují jí ale v přesně určeném množství, tak aby bavila a nepřekážela. Dominantou jsou pořád kytary, kterými rozšířili paletu svých zvukových poloh. Překvapivý je i song „Na co čekáš?“. Začíná jako hodně temné alternativní country, pak se rozjede do slušného rockecu, ve kterém pořád cítíme stopové množství tvrdšího jižanského rocku. Velmi povedené. Nejvíc se mi JAMARON líbí, když trochu uberou tempo a přidají na zemitosti. „Jizvy“ nebo „Na tvojí straně“ nás válcují mohutnými zvukovými stěnami, které se znova a znova vynořují z klidnějších pasáží. Jasně, není to nic nového ani překvapivého, vím, že to přijde, ale přesto se na to vždycky těším. Headbang jak z učebnice. Na druhou stranu, když si vezmu jednu z nejrychlejších záležitostí, „Outsider“, tak ta je taky sakra dobrá. Kytary v ní jedou oldschool heavy/speed metalové vyhrávky ve zběsilém tempu, a když se pak v druhé části spustí typicky osmdesátkové sborové „oooohoo“, je to neskutečná retro síla. Asi právě pociťuji rozhodovací paralýzu, co se mi teda líbí nejvíc. Kapela působí absolutně přirozeně v tvrdých metalových polohách, ale i v jemnějších rockových, jako třeba v závěrečné „Velkej sen“, která má až space rockový nádech. Každá položka má zároveň i hitový potenciál, tady songy „do počtu“ nehledejte. Silnou stránkou jsou i texty. Ať už se řeší klasika jako láska a vztahy, nebo i vážnější společenské souvislosti, závislosti nebo vyrovnávání s minulostí, vše zní dospěle. Je evidentní, že si na nich dávají záležet a chtějí, aby nepůsobily pateticky, nebo jako náhodný shluk slov.Jestli je JAMARON moderní tvrdý hard rock nebo už metal není podstatné. Nebál bych se použít ani škatulku pop metal a to bez nejmenšího náznaku sarkazmu a v plné vážnosti. Především je to moderní deska, tvrdá, melodická, s povedenými texty a díky ženskému vokálu má i svoje specifické kouzlo a relativně unikátní pozici na scéně. Jestli neholdujete typickým metalovým ječákům nebo growlům, ale zároveň máte slabost pro tvrdší riffy, jste tady na správné místě.https://www.crazyDiamond.cz/die_spitz_something_to_consume_recenze/3730https://www.crazyDiamond.cz/die_spitz_something_to_consume_recenze/3730nobody@nothing.com (Tomáš)DIE SPITZ, zajímavý název pro kapelu. Ne, nejsou to Němci, dokonce ani Rakušani nebo Švýcaři. Jsou z Ameriky. A ne ze severních států Unie blízko u Kanady, kam směřovala primární německá imigrační vlna v 19. století. Takže co jsou teda vlastně zač? Čtveřice divošek pochází překvapivě z Texasu, konkrétně z Austinu. A nehrají country, to už je vám zřejmě jasné. Jejich muzika má ale v sobě určitou starosvětskost, i když nepochybuji, že jinak budou děvčata typickými zástupci mladé aktivistické generace. Ale nechme politiku stranou a poslouchejme, co nám servírují na svém debutu „Something To Consume“.Zařadit DIE SPITZ stylově bude možná těžší, než to na první pohled (nebo poslech?) vypadá. Vůbec se totiž nerozpakují brát si bez zábran z různých škatulek to, co se jim právě hodí do krámu. A navíc to ještě bez respektu kombinovat, upravovat a modifikovat. Ach ti mladí, hrůza. Za našich časů by se tohle nestalo! Vidím v nich pokračování odkazu „holčičích“ kapel z ranných devadesátek jako L7, BIKINI KILL nebo BABES IN TOYLAND, které fungovaly na podobných principech, i když se možná hudebně nepotkávají ve všem. Naštvanost, rebelství, ignorace pravidel a zejména chuť hrát to, co chtějí a jak chtějí. Být tvrdé, být agresivní, být alternativní. V jejich muzice se potkává snad vše, co se za posledních 50 let na kytarové scéně urodilo. Metal, hard/alternativní/indie/punk/glam/post rock, hardcore, grunge a určitě jsem na spoustu dalších zapomněl. Ta zmiňovaná starosvětskost plíživě prolézá jak zvukem, který má typicky sabbatovskou hutnost, tak dramaturgií, která ráda pracuje s old schoolově znějícími riffy, sóly, nebo i atmosférou klasického rocku. Děvčata ale nechtějí hrát retro, proto se zmiňované atributy kombinují i s novými zvuky a postupy, v čem jim určitě dost pomohl i producent Will Yip, mající za sebou desky pro TURNSTILE nebo MANNEQUIN PUSSY. Silnou stránkou alba je jeho autenticita. Zhmotňuje se v přímočarosti songů stejně jako v syrovosti a nekompromisnosti jejich vyznění. Už se mi několikrát osvědčilo srovnat nahrávku nějaké desky s vystoupením kapely třeba v KEXP na YT, kde umějí dělat fakt parádní zvuk, plus je to samozřejmě naživo a ukáže to bez příkras, jak moc dobře se povedlo zachytit esenci konkrétní kapely. Udělal jsem to i v případě DIE SPITZ a je to prakticky jedna k jedné. To, co kapela předvádí naživo, je prakticky to samé, co dostáváme na albu. Včetně vášnivě prožívané radosti z muzicírování, která z těchto dvaadvacetiletých, na první pohled nevinných a neškodných rockerek, vysloveně tryská. Na zajímavosti pak materiálu dodává třeba i fakt, že hned tři členky kvarteta se nebojí postavit i k mikrofonu. Kromě obou kytaristek Avy Schrobilgen a Ellie Livinnston tak v pár případech učiní i bubenice Chloe de St. Aubin. Každá má svůj specifický styl i barvu hlasu. Basačka Kate Halter pak alespoň aktivně kolegyně podporuje energickým fyzickým projevem, ne nepodobným legendární Jennifer Finch z L7.Výborný otvírák „Pop Punk Anthem (Sorry For The Delay)“ se po temně indie rockovém intru rozjede po poctivého punk rockového nářezu. Intenzivní zpěv výborně doplňuje dravou povahu relativně jednoduchého a přímočarého songu. Klidnější pohodovka „Voir Dire“ má až lehce stoner rockový nádech a čistý zpěv jí taky zbytečně nerozvášňuje. Zato „Throw Yourself To The Sword“ je bez debat metalový song. Doom, sludge, možná i trochu stoner, ale prostě metal. Hutný agresivní riff, hrdelní zpěv, nebo spíše už řev, bezútěšná atmosféra. Rannou NIRVANU z období alba „Bleach“ připomíná hned několik songů. „American Porn“ nebo „Down On It“ jsou postavené na temných a mohutných riffech, podpořených punkrockovou rytmikou a silně alternativní melodikou, která se jen jemně přiblíží k zapamatovatelnosti, ale rozhodně nemíří do popových vod. Obecně ranný grunge je asi nejvíc definujícím stylotvorným základem alba. To sebou nese absenci výrazných a dominantních prvoplánových hitů. Děvčata se rozhodně (nikomu) nepodbízí, jedou si svojí linku a my si můžeme vybrat jen ze dvou možností – ber nebo nech být. „Motorheadovský“ model punk-metalu nabídne třeba „Red40“ nebo „Riding With My Girls“, jejíž riff skutečně jako by Lemmymu a jeho parťákům ze šuplíka vypadl. Líbí se mi i hloubavější „Sound To No One“ v psychedelickém kabátku, trochu připomínající ALL THEM WITCHES. Moderní melodický hardcore pak reprezentuje výborná „Punishers“, kde opět čistý zpěv nechá vzpomenout třeba na letošní skvělou desku SCOWL.Kde vidím potenciál do budoucna je větší důraz na koncepční práci. Album „Something To Consume“ je lehce roztěkané, bez jasnějšího leitmotivu. Je to sbírka slušných songů poskládaných vedle sebe, oscilujících v různých stylových variacích, které jakoby nic nespojovalo. Dokazují sice, že prakticky v každém žánru jsou doma a dokážou v něm napsat dobrý song, ale ještě nemají definován „vlastní ksicht“. I když pokrok proti prvním EP a singlům je už teď masivní. Ale kde já vidím sklenici poloprázdnou, může někdo jiný vidět sklenici poloplnou. Protože když řeknu, že album je pestré, nespoutané a barevné, opět to bude pravda. A jestli děvčata ještě přidají i špetku melodičnosti, podobně jako to před 30 lety udělaly zmiňované L7, bude to mít určitě velice pozitivní dopad na jejich už teď zajímavou tvorbu.https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_fungovani_mimo_definice_zanru_rozhovor/3725https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_fungovani_mimo_definice_zanru_rozhovor/3725janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ohledně aktuálního vydání čtvrtého alba vyškovských TRNY A ŽILETKY, které se navíc jeví velmi povedené, bylo pro mne prioritou vyzpovídat členy kapely a na materiál si s nimi zevrubně posvítit. Kromě Deseda se odpovědí chopili i jeho dva spoluhráči Majkl a A2V a vznikl tak, troufám si říct, výživný text, který vnáší na uvažování hudebníků, pohnutek které provázely vznik díla a názorů na jeho jednotlivosti, nové světlo. Zde je tedy rozhovor.Máte venku čtvrtou řadovku. Deska dostala název „Je nutné zabít beránka“. Co byste řekli, že je jejím hlavním mottem nebo pojítkem všech skladeb? A jak jí v kontextu celé vaší diskografie vnímáte?Desed: Pojítkem jsou hudební vkus a schopnosti Majkla a A2V. Myslím si, že tohle album má přesně ty parametry, které jim sedí, taky dostatek hutnosti, valivosti a je velmi kompaktní. Vnímá tak současnou hudbu, ale klaní se i starým bardům, u kterých jsi vždycky poznal, kdo na albu hraje a kdo zpívá. Oni totiž nebyli generičtí a byli jasně rozpoznatelní. Album a možnost podílet se na něm vnímám s vděčností.Majkl: Každé naše album je aproximací pocitů, pohybů a sil, které na nás působí v časech jeho vzniku, takže je každé výjimečné, každé je jiné, přestože všechny vycházejí z pevně daných hodnot a neměnných veličin. „Beránek“ je v pořadí čtvrté album, kde naše charakteristické rozrůzňování složitějších forem dostoupilo svého prozatímního vrcholu. A2V: Jen velmi stručně, je jiná než předchozí alba a pořád jsme to my. Když nad tím tak přemýšlím, asi se tam potkalo to nejlepší z minulosti a k tomu něco navíc z toho, jak jsme k nové tvorbě přistoupili. Album vznikalo ve studiu Davos a vlastní parádní moderní sound. Bylo od začátku jasné, kde budete nahrávat a v čem slyšíte hlavní devízi místa nahrávání aktuálního materiálu?Desed: Ano, okolo volby studia se vůbec nevedly nějaké polemiky. Jde o třetí album zpracované Mistrem Otynem a za mě nepociťuju jakoukoliv potřebu to měnit. U Otyna se mi libí, že jeho nahrávky obsahují takový druh zvukové „špinavosti”, která je mým uším lahodící, dál u něj nenarážím na jakoukoliv sterilitu, nebo umělost. Jeho nahrávky vykazují vysokou míru lidskosti. A tohle neplatí pouze pro T&Ž, ale obecně na nahrávky z jeho studia. Další věci jsou, že je Vyškovák, tak jako já, a v neposlední řadě je můj dobrý kamarád, čehož si velmi vážím. Apropo, poslechněte si zvuk videí z Brutal Assaultu, který je jeho prací a uvědomíte si, že máte tu čest s nesmírně nadaným a schopným člověkem.Majkl: Za tu dobu, po kterou spolupracujeme s Otynem, jsme společně došli k jakési zenové podstatě, tedy hlubokému porozumění, kdy jsme potlačili všechny rozpory a paradoxy bez toho, abychom si vzájemně způsobovali utrpení, takže naše „kroky“ neomylně mířily opět jeho směrem. Možná se budu historicky opakovat, ale Otyn je velmi šikovný a zkušený zvukař, který, a vesmír to tak chtěl, je zároveň naším sousedem a kamarádem z mokré čtvrti. A2V: Když něco funguje, proč to měnit? Se zvukem předchozího alba jsme byli maximálně spokojeni. Už máme dané nějaké postupy, které jsou lety prověřeny. Umíme si vyhovět a když máš ve studiu člověka, kterého neunavuje zabývat se našimi připomínkami, výmysly a požadavky, tak je to značka ideál. Víš, že ho občas nasereš, ale nakonec to stejně dopadne happyendem a to je prostě fajn.Můžete vzájemně představit všechny členy kapely a to podstatné, co hudbě vašeho projektu dodávají? Každý má nesporně svou důležitou úlohu. Jestli se nepletu, máte dnes ve svých řadách i nového člena.Desed: Majkl je hudební a zvukový mozek T&Ž, chorobný milovník podladěných kytar, čím víc, tím lépe. Sběratel vinylů a hudby obecně, většinou z ranku starého death, black metalu a thrashe, nicméně má přehled i o všem novém, co se v hudbě děje. Jeli i Majkl mozek, tak A2V je pronikavou inteligencí s vytříbeným vkusem, výborným instrumentalistou i zpěvákem, kýženým kořením do kuchyně T&Ž, taky zpochybňovatelem a citlivým kontrolorem kvality. Přišel k nám během prací na třetím albu, takže nováčkem už není. Paull Black - vynikající bicman, ranař, neúnavný vtipálek, excelentní showman a koncertní hráč. V soukromí velmi šikovný pracant, milovník piva, zeleného kouření, motorek a jižanského rocku.Majkl: Já bych to, když dovolíš, hodně zjednodušil a pomůžu si Baconovým souslovím o „podivnostech v proporcích“. Dokud se dokážeme vzájemně překvapovat a přivádět v úžas, vzniká ve více úrovních ta požadovaná mimořádná krása a potom je úplně jedno, kdo a jakým množstvím přispívá. A2V už není nový, ale jsme rádi, že je s námi. A nejen pro jeho mimořádnou úroveň hudební intuice, ale také zkušenosti a zdravý rozum.Nové album přichází tři roky od předchůdce „Třetí hlas“. Vznikalo postupně po celou tu dobu a nebo šlo spíše o postupný proces? Když byste obě alba srovnali, v čem slyšíte největší rozdíly? Předpokládám, že s novinkou vládne spokojenost.Desed: Jestli se nepletu, tak rok od „Třetího hlasu“, který vyšel v roce 2022, neposlal Majkl jakožto hlavní skladatel ani tón, až jsem se tomu divil, protože do té doby posílal více skladeb, než jsem vůbec mohl zpracovat. Před dvěma lety poslal první nástřely písně „Mezi pátým a šestým patrem“ a už tehdy bylo jasné, že ubude blast-bicích a půjdeme cestou valivé mohutnosti. Oproti minulosti zde došlo v některých případech k úplnému rozbití skladeb a jejich opětovnému znovuzrození, což se v minulosti nikdy nestalo. Když byl tehdy problém, tak píseň defakto zmizela ze světa. Pečlivost a spolupráce mezi jednotlivými členy na „Beránkovi“ byla až autistická.Majkl: Já osobně jsem si po třetím albu musel hudebně odpočinout. „Třetí hlas“ byl pro mě náročné album. Práce na hudebních základech „Beránka“ tak začala až po nějakém čase, ale potom už opravdu šlo o postupný proces…ve standardních vztažných soustavách v zakřiveném časoprostoru 😊. Nedokážu pojmenovat rozdíly, ale zatímco „Třetí hlas je „filmové“ album, „Beránek“ je intenzivní a drásavou kolekcí. Snažili jsme se tomu přizpůsobit i jeho zvukovou podobu.A2V: Já jsem se ke kapele připojil na začátku tvoření materiálu pro „Třetí hlas“. To album bylo více koncepční, možná hůře uchopitelné a nebál bych se říct, že víc pro metalové „fajnšmekry“. Ale prostě jsme ho tak chtěli udělat. Tehdy mě napadla myšlenka v podstatě většinu písní propojit různými zvukovými předěly, které měly vzbudit v posluchači nějakou náladu, představivost, fantazii. Kluci na to kývli a já jsem si to mohl zrealizovat. Z mého pohledu tak vzniklo něco vyjímečného a originálního. Na druhou stranu možná na úkor toho, že to prostě nebylo pro každého. Nová deska je víc přímočará, víc na solar. Myslím, že když už byl hotový první song, všichni jsme cítili, že to tak bude. Jednoduše, působí na mě víc „písničkově“.Svým vyzněním, atmosférou a textovými náměty budí „Beránek“ až strach, zároveň však dokáže vábit svým přímočarým tahem a schopností skladby gradovat. Existoval nějaký předběžný záměr, udělat desku trochu více chytlavou a otevřenou více stylům? Desed: Myslím, že záměr, který se nám postupně vykrystalizoval, byl, aby bylo album kompaktní, majestátně valivé, aby všechno tak říkajíc lícovalo, spolupracovalo. Kdybych uměl kočírovat chytlavost, tak jsem možná bohatej, ale pravdou je, že žiju v omylné bublině a pracuju, bavím se písněmi, do té doby, dokud u mě nevyvolají pocit, že jsou v mých očích krásné. Taky je pravdou, že je pro mě velmi důležitá spokojenost spoluhráčů, kteří se na albu podílí. Pokud albu nevěří, tak svým způsobem ovlivňují pozdější události okolo něj a celkové sebevědomí alba.Majkl: Rozhodně bylo záměrem udělat přímočařejší skladby, spíše klasické rockové struktury, kde by bylo možno uceleně, jednodušeji a efektivněji dávkovat intenzitu či zdůraznit hlavní poselství. Já si plně uvědomuji, že v dnešní době je to v metalovém žánru téměř heretický anachronismus, ale my jsme se po (strukturálně) náročném „Třetím hlase“, potřebovali znovu ukotvit.  Otevřenost stylům patří k našim hlavním znamením a ani tady jsme před sebe nekladli žádné mantinely. A2V: Hlavní skladatel je Majkl. Snad se na mě nebude zlobit, když řeknu, že je velmi talentovaný. Navíc má neskutečný záběr, takže u něho si nemůžeš být nikdy jistý, co příjde. A to je fajn, to mě baví. Já osobně totiž u vás letos vnímám mírný ústup od blackmetalových prvků a naopak touhu udělat album jako temnou, ale stále extrémní skládačku. Jak vlastně slyšíte svůj aktuální vývoj?Desed: Já vlastně nikdy neřešil, na jakém druhu hudby pracuju, neumím definovat žánr, není to pro mě důležité. Chápu, že vydavatel, nebo publicista potřebuje nějak popsat, nebo ohraničit styl hudebního díla, ale já byl vždy mixér všehudby a zajímalo mě pouze, jestli mě nahrávka pohlcuje, baví a chce se mi na ní spolupracovat.A2V: Toto vlastně navazuje na předchozí odpověď. Jak bude hudebně deska v základu vypadat, je hlavně Majklovou zásluhou. Od čeho se to v čase odvíjí, nejlépe řekne on. Přijde s kvalitně ukutým železem a my ho jen pozlatíme, ozdobíme vzory a navoníme nějakou rajcovní voňavkou. Za mě, jsem strašně rád, že jsem součástí kapely, jejíž každá deska je trochu jiná. Že se nestagnuje a nepřešlapuje na místě. Nebojíme se zaexperimentovat a někam to posunout. Vždycky jsem obdivoval kapely s takovýmto přístupem a vždycky jsem to i já chtěl takto dělat. Před zahájením práce na nové desce jsme se Majklem lehce dotkli v našich rozhovorech toho, že by jsme chtěli, aby byla zase trošku jiná. Aniž by jsme se o tom tehdy nějak víc bavili s Desedem, jeho první nápad byl tak mimo všeho dosavadního, že jsem si říkal, že snad  musí mezi námi existovat nějaké propojení,  že máme dost podobný pohled na věc. Zkrátka to jde tak nějak samospádem beze slov.Jakým způsobem TRNY A ŽILETKY skládají? Jste kapelou, kde autorství hudby připadne u konkrétní skladby spíše jednotlivci a nebo do procesu vzniku hudby zasahuje celá kapela?Desed: Autorství hudby je vlastně výhradně Majklovou záležitostí, prakticky postaví základní kostru písně včetně nástřelů bicích a do kostry pak ostatní vkládají svoje. Paull Black (bicí) neměl kvůli pracovnímu vytížení čas se autorsky podílet a tak k měl k vymýšleným bicím pouze jemné připomínky. Žádná z písní nevznikla tzv… „džemováním“, ale každý si po své ose nahrál své „suché“ party do základu a pak se vše poslalo Maestru Otynovi a ten udělal svou nekompromisní práci. Prakticky jsme se pohromadě potkali pouze na dvoje focení, na natočení klipu a teď se potkáme v širším týmu na oslavu nového alba, jakmile budou hotové vinyly.Majkl: Už jsem to zmínil výše. Ve výsledku je to dílem nás všech bez ohledu na to, kdo a kolik čeho donesl. Pořád funguje to, že se vzájemně ovlivňujeme, výsledné vyznění je vždycky podřízeno celku a bez vzájemné součinnosti nemůže nic vzniknout. Aristotelova teorie příčinnosti. Takhle to je. A2V: Většinou je to stejný model, který se zajel a dobře funguje. Majkl přijde s více či méně hotovým songem. Na něj nabalujeme každý svým příspěvkem další vrstvy, až příjde finální výsledek, nad kterým panuje všeobecná spokojenost. Mým úkolem je udělat k songu zvukovou a melodickou nadstavbu, která podpoří atmosféru a melodiku. S Majklem jsme se docela slušně sžili, takže já vím, kdy mu do toho nemám zasahovat a kdy mně on má nechat prostor pro mou práci. Desede, jak bys zhodnotil vývoj svého vokálu od prvního alba projektu? Nyní slyším až bolestnou naléhavost a prakticky více čistého hlasu, který přijímá spíš emotivní křik na úkor blackového krákoru.Desed: Tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel, u mě je zvykem si píseň opravdu třeba 100x pustit, musím vědět o každém detailu a pak se začnou objevovat melodie a výraz. Taky mám jakousi „vývojovou vadu” způsobenou poslechem hudby už více než 40 let, kdy se záměrně vyhýbám vzorcům, které by se z první nabízely. Nejde mi o originalitu za každou cenu, jen hrozně nerad dělám, to co dělá většina. To co se líbí všem, mě většinou tak nějak automaticky neláká. Výraz emotivní křik se mi líbí, většinou mě napadaly vokály „na hranici příčetnosti” a celkem se mi hodilo, že jsem písně zpíval postupně a tak jsem nemusel rozvrhovat hlasové síly, ale mohl je použít naplno, skoro až do selhání.Znovu otázka na tebe. Texty jsou tvojí parketou. Hned v úvodní skladbě „Číslo 0“ se do centra dění dostává jakýsi charismatický mesiáš, co můžeš o námětu této sugestivní skladby říci? Desed: byla za tím moje představa, objevivšího se člověka, který prokazatelně přežil smrt (Chuck Norris to nebyl) a vrátil se z onoho světa do světa živých. Nešlo o podvodníka, nebo pomateného jedince. Okamžitě se stal hvězdnou první velikosti, všichni se s ním chtějí potkat a mají pro něj milióny otázek, ale on zůstává převážně tichý a mluví jen velmi málo. Na celém světě vznikají skupiny, které jsou mu fanaticky oddáni, ale i odpůrců a zpochybňovačů jsou celé armády.Blackmetalový wind pro mne na novince reprezentuje asi song „Sedmkrát“, možná je opravdu nejblíže vašemu dřívějšímu albu „Podměstí“. Můžeš zde přiblížit námět této skladby a jak velkou roli pro vás stále hraje „černý kov“?Desed: Černý kov máme rádi, ale je pro nás jen jedním, byť důležitým dílkem do mozaiky. Souhlasím s tvrzením, že „Sedmkrát“ by na minulou desku skvěle zapadl, ale taky se nám dokonale hodí jako druhá píseň do „Beránkova alba”. Píseň je o člověku, který se měl dobře, ale neustále si na něco stěžoval. Po té, kdy do něj při bouřce uhodil blesk, se stal lidským majákem, který svítil na cestu nebohým. Od tohoto údělu se mohl oprostit jen tehdy, kdyby dokončil píseň všech písní. Takovou, která by se emotivně dotkla každé živé bytosti.Majkl: Nás baví brát si elementy z mnoha žánrů, black metal byl a je jedním z nich. Je nám blízko. Někdy temnotou, atmosférou, někdy surovostí. Naopak grooveově či nu-metalově působí „Až do krve“, rozhodně jedna z nejchytlavějších věcí alba, v jejímž textu se objevuje i slogan, který dal celému albu název. Vnímáte song jako stěžejní či naopak jako úkrok stranou z vašeho normálu?Desed: Slogan „Je nutné zabít beránka” zarezonoval velmi hluboce a tak se stal názvem. V hlavě se mi okamžitě zrodil vizuál alba, který se s pomocí přátel podařilo realizovat. Spolu s červenými prvky, které vymyslel Berry (vydavatel) na mě působí nervózně magicky. Stěžejní song na albu nemám, nejvíc se mě dotýkají písně „Sedmkrát“ a „Číslo 0“, ale mám rád i všechny ostatní, bez výjimek.Majkl: Je to jedna z barev na paletě. Zrovna se urodila taková, jaká je, ale vůbec bych ji nenazýval stěžejní ani úkrokem. Řekl bych, že tady jsou všechny stejně důležité. Jestli je chytlavá? Nevím - vnímání je subjektivní poznávací proces.Asi nejvíce patosu zachycuje rozmáchlý chorál „Hájemství“, na druhou stranu jde asi o nejzpěvnější věc. Jde o námluvy jedince se smrtí? Jak vůbec tenhle flák slyšíte?Desed: „Hájemství“ na mě působilo už jako samotná hudba nejvíc introvertně ze všech písní. Textově pojednává o nutkavém hledání štěstí a možnosti v tomto stavu setrvat co nejdéle. Což není vůbec snadné.Jak si ceníte songu „Veteráni temnoty“, kterou považuji za jeden z nejdramatičtějších hymnů od vás a kdo jsou oni veteráni temnoty? Pobudové, co skrze vlastní sebejistotu a nesounáležitost s okolním světem skončili na konci pelotonu?Desed: „Veteráni temnoty“ temnoty byl text původně napsaný pro DARK GAMBALLE, ale přestože jsme s Deadym (kytara DG) napsali 15 verzí písně, tak se jí za mě nepodařilo uchopit tak, abych byl s ní spokojený. A tak text čekal uložen v šuplíku, až jsem jednoho rána měl v mailu nový song od Majkla / A2V a do něj příběh skvěle zapadl. Každý, kdo kdy hrál v nějaké tvrdší hudební skupině, by se v něm mohl alespoň z části najít.Majkl: Hudebně jsou „Veteráni temnoty“ takovou temnou baladou, kterou vzdáváme hold našim super oblíbencům TYPE O NEGATIVE. Je to existencionální věc s jistými autobiografickými prvky. A2V: „Veteráni temnoty“ je podle mě jeden z nejlepších songů, který kdy TRNY A ŽILETKY napsali. Patří k mým nejoblíbenějším napříč tvorbou a určitě je v mých TOP 3 z nového alba. Kdyby jsme byli stát, dost pravděpodobně by to byla naše hymna.„Mezi pátým a šestým patrem“ byla oproti desce vypuštěna s předstihem. Jak tenhle song v rámci celku hodnotíš a co se děje právě mezi pátým a šestým patrem?Desed: Píseň je o člověku, který nastoupil jednoho dne do výtahu a už ho nikdy nikdo neviděl, stal se totiž duchem výtahu, kde zažíval neuvěřitelné lidské mini příběhy, rozuměj takové, co se stačí udát během jízdy do zvoleného patra. Výtahy jsou mocná magická místa, která mě od dětství fascinovala. Jsem totiž dítě narozené v paneláku za tzv.porodního boomu v sedmdesátých letech minulého století.Mou nejoblíbenější skladbou je samozřejmě „Transfuze“, kde doslova žeru onen bagroidní riff, jeho hustotu, celkově pak moderní sound, ať už kytar či rytmiky. Song pravděpodobně pojednává o nespoutaných lidských živlech, kteří dříve konají, než myslí o důsledcích svých činů. Můžeš prozradit něco o vzniku této skladby a jak jí v rámci celku slyšíte? U mne jasný hit číslo jedna!Desed: „Transfuze“ je za mě trošku odlišná oproti ostatním písním na albu. Téměř každý má v krvi i kapku té dračí, která je výbušná, určité situace řeší přehnaně, nebo zbytečně agresivně. Nebo něco řekne, až pak teprve přemýšlí o dopadu svých slov a představte si člověka, který dostal plnou dávku dračí krve.  „Transfuze“ byla jedna z posledních skladeb, kterou jsme na album napsali. Text byl původně součástí jiné, kterou jsme nakonec vyhodili, prostě i po x-pokusech neměla parametry, aby mohla být na albu. Byli jsme na sebe hodně tvrdí. Po té Majkl poslal nástřel současné „Transfuze“ a slova sedla tak, že jsem je prakticky nemusel upravovat. Prostě byla jako stvořena právě pro ni. Těžká cesta přinesla dobrý song. Asi by mě nikdy nenapadlo, že zrovna tento song bude někdo považovat jako hit číslo jedna. A v tom je hudba krásná a proto ji milujeme …„Potrava“ naopak nabízí technokratický chlad a vybízí k děsu z vývoje společnosti, kdy se spousta lidí zaměřuje pouze na to povrchní okolo sebe a hlavně pouze na sebe. Dost možná nejdepresivnější kousek, stran vývoje společnosti až distopický. Co bylo ohnutkou k nasání podobného songu? Stejně jako u některých výše zmíněných songů, zde slyším až hardcoreovou naléhavost.Desed: Majkl poslal snad jen minutu a půl dlouhý úsek skladby, okamžitě mě napadl heslovitý text ze současné doby a v tu chvíli zasáhl A2V, ty nápady včetně zpěvu rozstříhal, následně slepil a vytvořil kostru současné podoby písně. Majkl několikrát dopsal další možná hudební pokračování a dopiloval ji do konce. Tato skladba prošla několika mixy, až do doby, kdy zavládla konečně spokojenost. Dala nám docela zabrat.Děkujeme za zajímavé otázky, přejeme tobě i Crazy Diamondu věčnou slávu, sílu a trvanlivost.https://www.crazyDiamond.cz/dorothy_the_way_recenze/3731https://www.crazyDiamond.cz/dorothy_the_way_recenze/3731janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Snad až na často zmiňovanéHALESTORM jsem poslední dobou neslyšel podobně koncipovanouhardrockovou desku, kterou by nad vší pochybnosti táhnul předevšímženský hlas. Kalifornská diva Dorothy Martin má nejen velké charisma,ale vykazuje se opravdu silným pěveckým projevem, jaký není na dnešní klasickyrockové scéně častý. Nejde o začátečnici, ale na svůj věkvcelku protřelou hudebnici, stojící dvanáctým rokem nejen v čele své vlastníkapely nazvané dle jejího jména DOROTHY, ale vykazující sespolupracemi s takovými muzikanty jako Alice Cooper, Slash či NitaStrauss. Na jaře letošního roku vydaná desetiskladbová kolekce „The Way“ je jejich čtvrtým albem a nutno říct i albem nejbombastičtějším,opatřeným prvotřídní produkcí a skladbami, které nelze nazvatjinak než jako stadiónové hymny. Určitý úspěch zaznamenala jižminulá nahrávka „Gifts From The Holy Ghost“ z roku 2022, ale tazněla přeci jen o něco strožeji, starosvětštěji. Na „The Way“ dostanefanoušek hard rocku zkrátka výživnější porci bombastu.Právě Dorothy Martin na novince DOROTHY zužitkovává beze zbytku sílusvého hlasu a je klíčovou personou utvářející rázvšech písní. Ty, i přes svůj masivní Hard N´Heavy sound,nabízejí v únosné míře vlivy country, boogie rock´n ´rollu, ale i třeba soulu. Produkce Scotta Stevense zde působí jako turbo generátor, pomocí kterého vše vyznívá nakypřeně, a tak mámedost možná co dělat s nejvytuněnějším hardrockovým dílemletošního roku. Uznávám, že se to může leckomu zdát překvapivé. Popravdě, podobně prvotřídně ošetřených hardrockých děl letosopravdu moc nevyšlo. Druhou věcí, o které budu mluvit v závěru článku, je však koncepce songwritingu, který má jisté rezervy. Skrze album „The Way“ bere Dorothy posluchače naočistnou cestu, kde prostřednictvím všech songů vypráví svůjpříběh o překonávání bariér, jež jí v minulosti stály vcestě. Co je ihned nápadné, že pro tentotradicionalistický band je zásadní především víra. V tématechnacházejících se kdesi mezi životem a smrtí, se často vyskytujíreligiózní motivy a i prostředí posluchače často zavádí na osudové křižovatky životních cest a pod klenby kostelů a kaplí. Co do formy provedení, deska je napěchovaná tahem narefrény, které jsou posilovány vzletnými harmoniemi a je úplnějedno, že jeden song je maximálně natuněn vášní a zní jako nejmodernějikoncipovaná alba Ozzyho Osbournea („I ComeAlive“), druhý inklinuje k boogie a motorkářskému rock n´rollu(„MUD“), kdežto některý z dalších připomíná nějakou kovbojskou country dusárnu na metalový způsob, tak jako je tomu v případě aktuálního singlu („Tombstone Town“).Zrovna v posledně zmíněné písni si zde kytarově zahostuje dokonce Slash. Právě vstup do alba je velmi působivý a po sugestivní hitovce „I Come Alive“ dostáváme i další povedenépecky – viz třeba singlová „The Devil I Know“, jež drží skvělou fazónu. Výšezmíněné téma víry je nejvíce vlastní rozmáchlé power skladbě „Bones“, jejímž mottem je nikdy se nevzdat a jít si za svým. A aby toho nebylomálo, potom všem následuje další výživný flák plný vytuněnýchkytarových riffů s názvem „Unholy Water“, kde se zpěvačka staví dorole někoho, komu hrozí ukřižování za jeho pouhé přesvědčení. Nedá se nic dělat, všechno tohle svědčí o faktu, že máme co do činění s tradičnězaměřeným americkým projektem, který si sebou nese plné hrstěsebevědomí. Po několika dalších a o něco vatovějších kusechmne osobně zaujala i skladba „Super Human“, která má v sobětajemnou auru a je od prvního poslechu od zbytku alba rozeznatelná, už jenom využíváním zastřenějších vokálních rejstříků hlavní aktérky, které zde nahrazují srdnatý projev.Naopak poslední a titulní věc „The Way“, i přesobstojnou gradaci a velmi dobré instrumentální podloží (včetněpiána), na mne působí jako omšelý cajdák pro interprety z televizních pěveckých soutěží, což přičítám stavbě zpěvové linky, která snad vznikla zaběhu, natolik se zdá povědomá. Vlastně by se podobné příměry daly využít i v rámcicelého alba, protože dílo v rámci nápadů nenabízí nic objevného aneslyšeného, ale naopak staví na daných stylových vzorcích. Člověk má zde zkrátka setrvalý pocit, že podobnou hudbu jižslyšel od mnoha muzikantů hardrockové historie. Sílu DOROTHY všakslyším především v tom, jak své ne úplně netuctové nápadydokáže svým hlasem dostat kamsi vzhůru, na křižovatky životních snah a tužeb, či pod klenby katedrál, a zároveň opatřit je emocemi.https://www.crazyDiamond.cz/byt_cislo_4_atomy_nevadi_praha_palac_akropolis_12listopadu2025_koncert/3729https://www.crazyDiamond.cz/byt_cislo_4_atomy_nevadi_praha_palac_akropolis_12listopadu2025_koncert/3729nobody@nothing.com (Tomáš)Mladí už poslouchají jen hip-hop, change my mind. No problem, zajděte si na koncert BYT ČÍSLO 4 a uvidíte, že ta mladá generace snad není úplně ztracená. Jestli si pamatujete klip „Even Flow“ od PEARL JAM, kde jsou sestříhané záběry z živého vystoupení v nějakém americkém klubu (nebo spíš „theatre“ jak to tam nazývají, protože jde skutečně původně o divadla), tak kromě Eddie skákajícího do davu z balkónu totiž dostanete přesně to samé. Parta mladých vlasatých kluků propocených až do, no prostě komplet, s dlouhými vlasy nalepenými ve tvářích, ale jedoucích pořád na 120%. Publikum jede taky na 120%, zpívající, skákající, burácející v moshpitech, crowdsurfing, prožívající dokonalé spojení s hudbou. A bez mobilů! Ano, občas si někdo vzadu udělá fotečku na památku (nebo do článku), ale žádný les mobilů natáčejících zbytečně dlouhé pasáže, na které se už nikdo nikdy nepodívá. Konečně si lidi znova vychutnávali muziku, v ten okamžik, v realitě.Je to téměř rok (říjen 2024), kdy BYT ČÍSLO 4 pokřtili svůj debut v malém Café V lese. Jak jsem reportoval, tak nadupaný jsem ten klub ještě nezažil, a koncertní masakr hrozil probouráním ze sklepních prostor klubu snad až do nedaleké linky metra. Letos se proto kluci přesunuli do Paláce Akropolis a opět si na podporu vzali ATOMY NEVADÍ, které jsem objevil díky nim právě v Café V lese. Nic víc jsem nepotřeboval vědět a vyrazil jsem. Díky zklidněné pražské dopravě jsem (ne)klidně cestou sledoval aktualizaci dojezdu v navigaci a snažil se taky zachovat klid, zejména když mi ponechanou časovou rezervu vyžral už jen příjezd k městu… Ale budu doufat, že jsem propásl maximálně jednu písničku „Atomů“, kteří při mém příchodu do sálu už naplno hráli. ATOMY NEVADÍ považuji za jednu z nejnadějnějších mladých kapel a opět potvrdili, že jejich styl mi prostě stoprocentně sedí. Trio hrající moderní indie s nádechem psychedelie mě baví jak po hudební, tak zejména textové stránce. Na jejich songy se dá křepčit po vzoru FRANZ FERDINAND, vlnit jako u ranných TAME IMPALA, ale i headbangovat jako u FOALS v době jejich tvrdšího období. Specifické frázování, zajímavá dramaturgie songů a unikátní zvuk jsou silnými stavebními kameny jejich tvorby. Kytarista se nebojí sólovat, naopak. A atmosférické pojetí těchto sól mi nejednou připomnělo styl Radima Hladíka. Nevím, jestli kluci poslouchají starý český bigbít sedmdesátých a osmdesátých let, nebo je to už zakódované v jejich DNA a dědí se to v tomto kulturním prostoru z generace na generaci, ale v jejich muzice, jakkoliv moderně pojaté, toto dědictví probleskuje. Starosvětskost se potkává s modernou. Zvuk byl relativně slušný, trochu tupý u bicích, naopak skvělý u kytary. Efekty, které Prochy používá, vykreslují krásné atmosférické plochy, ale zároveň dokáže i pořádně nakopnout pedál a pak to směřuje k modernímu alternativnímu rocku, někdy dokonce už to klepe i na metalovou bránu. Kapela předvedla velice sympatický a civilní set, přidali pár novinek a postupně se plnící klub jim aplaudoval po každém songu víc a víc.BYT ČÍSLO 4 urazili za poslední rok dlouhou cestu. Festivaly, koncerty, budování fanouškovské základny. Akropoli se jim sice zatím vyprodat nepovedlo, ale byla slušně zaplněná. A celá přední část pod pódiem, prakticky až ke zvukaři, byli die hard fans. Ano, zde byli zejména mlaďoši, my postarší jsme se tam neodvážili, ale bylo nás taky překvapivě hodně. Nevím, jestli střední generaci oslovuje muzika s nádechem devadesátek, nebo mají kapelu rádi prostě obecně, ale věkový mix byl skutečně velmi pestrý. „Byt“ se snaží kromě hudby pracovat ale i na dalších aspektech svých vystoupení. Pódium bylo třeba zařízené ve stylu skutečného bytu, s křesly, dekoracemi a domácím spotřeby. Vtipné bylo intro, když mladá „žienka domáca“ přišla a začala vyvěšovat prádlo z pračky. Následně pustila mikrovlnku a šla si po svých (zřejmě vařit). Zhasli světla, nastoupila kapela a ve tmě čekali u svítící mikrovlnky. S jejím cinknutím pak spustili. Desítky koncertů jsou na „Bytu“ jednoznačně vidět. Absolutní sehranost, drive, profesionalita. A k tomu mladické nadšení a elán. Mlaďoši v kotli vepředu byli prakticky od prvního songu utrženi z řetězu a já jen nostalgicky vzpomínal na devadesátky, kdy jsem býval na jejich místě. Ačkoliv jsem měl několikrát cukání se k nim přidat, poslední zbytky zdravého rozumu mi zablokovali nohy. Protože i když je Vinohradská nemocnice relativně blízko, nejspíš bych to stejně nepřežil a vykládali by mě už na Olšanech… U zvuku se to teď paradoxně obrátilo. Bicí byly najednou skvěle nazvučené a bubeník podával fantastické výkony. Jeho silový a zároveň velice aktivní styl mi maximálně vyhovuje. Trochu mě zklamaly kytary. Od baterie tří kytaristů jsem čekal pořádnou zvukovou smršť, kterou jsem si pamatoval z loňského roku, ale bylo to velice krotké, jakoby některé z nich ani nebyly zapojené do zesilovačů. Paradoxně nejvíc byla slyšet ta, která měla dělat nejmenší rámus a primárně se věnuje ornamentům, doplňkovým texturám a sólování. Zkusil jsem i změnit pozici, ale nic. Ne že by tam nebyl pořádný cirkus, ale od tří kytar by člověk čekal víc. Zejména v kombinaci s energickou muzikou, kterou „Byt“ předvádí. Každopádně set byl samozřejmě postaven kolem písniček z debutu, ale doplnili ho o tři (jestli počítám správně) novinky. A musím říct, že se mi nové směřování velice zamlouvá. Z punkrockových začátku se kapela posouvá více alternativně rockovým směrem s tím, že grungový feeling si ponechává. Zvolňuje tempo, přidává košatější struktury a kombinuje to s moderním hardrockovým výrazivem. Za mě dobrý.Ačkoliv jsem si říkal, že už nepotřebuji další merch, stejně jsem zase nakupoval. Vinyl (protože jednou bude mít velkou cenu, CD už samozřejmě mám) i další trika, které vážně potřebuji, protože mám jen asi 30 trik kapel. Ale co bych neudělal pro mladé kapely. Zejména když tak hezky hrají.https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_siamese_dream_recenze/3728https://www.crazyDiamond.cz/The_smashing_pumpkins_siamese_dream_recenze/3728nobody@nothing.com (Tomáš)Utekl jen jeden rok od zlomového roku 1991 a všechno bylo jinak. V roce 1992 už na kytarové scéně dominoval alternativní rock a grunge. THE SMASHING PUMPKINS byly pořád součástí nezávislé scény, i když se bralo za téměř hotovou věc, že s druhým albem vstoupí na mainstreamové kolbiště. Díky slušným prodejům debutu „Gish“ a vzrůstající popularitě si je od Caroline Records převzala její mateřská firma Virgin Records a to otevíralo úplně jiné možnosti. Billy chtěl nahrávat opět s Butchem Vigem, který se mezitím stal producentskou „hvězdou“, když jeho „Nevermind“ přepisovalo hudební dějiny. Najednou v Madisonu neustále zvonili telefony, každý chtěl dělat s „tím chlápkem“, který udělal NIRVANU. Velké gramofirmy mu dávali bianco šeky ohledně výběru kapely, studia, inženýrů nebo skladatelů, s kterými chce spolupracovat. Peníze nehrály roli. O tom, jak z toho byl vykolejený samotný Butch svědčí fotka ze začátku prací na „Siamese Dream“, kde stojí ve studiu s Billym. Má bílé triko a na něm černou vestu. Prý měl pocit, že když teď dělá pro ty velké labely, měl by vypadat trochu slušněji. Prostě devadesátky.Billy po vyčerpávajícím turné, když zároveň bojoval s depresemi, složil první várku songů. Jejich nedokončené demo verze přehrál Butchovi, který se ale upřímně moc netvářil. Pochopil, že na tom ještě musí máknout a na dalších šest měsíců zalezl do svého brlohu a skládal dál. Naštěstí už objednané studio s tím nemělo problém a přesunulo jim rezervaci na později. Samotný výběr studia byl taky zajímavý proces. Potkávalo se zdě několik faktorů. Billy chtěl po Madisonu zkusit zase jiný prostor. Zároveň ale nechtěl jít do velkých měst a hledal spíše něco menšího, řekněme na periferii. To mělo jediný důvod – Jimmy. Ten se už masivně plácal v drogové závislosti a Billy doufal, že ho tímto odstřihne od „dodavatelů“ a on se bude moci fokusovat na práci. Bláhové to naděje. Kde je poptávka, tam je nabídka, základní pravidlo kapitalizmu přece v Americe musí fungovat vždy a všude. Trvalo to jen pár dní, než se kolem menšího studia Triclops v Marietta v Georgii začala pohybovat podivná individua a následně se Jimmy vrátil do svých zajetých kolejí aktivního provozování koníčku. Stávalo se, že na několik dní úplně zmizel a nikdo nevěděl, kde vlastně je. A jestli vůbec ještě žije. A teď si vezmete, že v tomto stavu nabubnoval „Cherub Rock“ nebo „Geek USA“, za které by se na hudební univerzitě měla udělovat profesura.Pojďme teda konečně nahrávat. Tandem Billy-Butch replikoval svůj psychopatický perfekcionizmus z nahrávaní „Gish“, akorát teď měli větší budget a tím pádem více času. Teda tak to vypadalo na začátku. Vývoj událostí ale nabral poměrně rychle jiný směr. Po šesti týdnech, kdy pracovali dvanáct hodin denně, šest dnů v týdnu, byli ve výrazném skluzu proti plánu. V tom se objevili lidi z gramofirmy, kteří přišli ze slušnosti na kus řeči a podívat se, jak pokračuje nahrávání. Z prvních ukázek moc nadšení teda nebyli. Čekali velké hity, kterými kapela ovládne hitparády a zejména prodeje. Skupina byla už teď ve stresu kvůli termínům a teď se k tomu přidal ještě i tlak od vydavatelství. Další dva měsíce se proto jelo v režimu patnáct hodin denně, sedm dní v týdnu. Určitě se ptáte, co tam sakra tak dlouho dělali? Tak začneme snad technikou. Jsme v době analogové, všechno jede na pás, žádné klik sem klik tam v počítači, pustím autotune a mám hotovo. Billy nakonec přinesl 26 skladeb, to taky nějaký čas zabere. 6 z nich se pak objevilo v roce 1994 na neřadové desce b-sides a nevydaných věcí „Pisces Iscariot“. Ale největším žroutem času bylo opět hledání optimálního zvuku a perfektní nahrávky každé skladby. Billy s Butchem třeba do nekonečna skládali jednotlivé kytarové party na sebe, vrstvili je a vytvářeli unikátní zvuk. Díky tomu pak na jednom songu klidně pracovali i několik dní. Specifický zvuk kytar se povedlo docílit šťastnou náhodou. Někdo ze staré steel kytary vymontoval zesilovač, který po připojení na Billyho kytaru a efekty vytvořil dle jeho slov „white noise“ – sonický, lehce šumivý zvuk zvýrazňující vyšší frekvence. Ten se stal typickým poznávacím znamením alba. Nebo třeba Billy ve studiu objevil starý mellotron, jehož některé klávesy už nefungovaly, ale právě to mu opět dodalo neobvyklý zvuk. A bohužel se opět začaly hrotit i vztahy v rámci kapely. Když se Jamesovi nebo D´Arcy nedařilo nahrát jejich party v potřebné kvalitě a dostatečně rychle, Billy Corgan neváhal a nahrál je sám. Odhaduje se, že může za 90% kytar a téměř kompletně všechny basové linky na albu. Na rozdíl od debutu, kde byli všichni ještě v euforii ze smlouvy a možnosti nahrávat, se teď už jednalo o ostřílené harcovníky, kteří tyhle Billyho despotické móresy nenesli lehce. Butch po letech vzpomínal na vypjatou atmosféru ve studiu, kde Jimmy Chamberlin byl buď sjetý, nebo nebyl vůbec, James nemluvil, D´Arcy se zamykala v koupelně a Billy pod obrovským tlakem přepínal mezi totální nasazením při nahrávání a depresemi ze zbytku kapely, která nenaplňovala jeho představy ohledně přístupu k práci.Když konečně nahrávání skončilo, byli Butch i Billy už totálně vyčerpaní a neměli sílu na mix materiálu. Rozhodli se proto, že to přenechají někomu čerstvému s novou perspektivou. Billy navrhnul legendárního Alana Mouldera, zejména kvůli jeho práci na albu „Loveless“ od MY BLOODY VALENTINE. Alan byl taky možná až příliš optimistický v odhadu času, protože místo plánovaných dvou týdnu na tom nakonec makal 36 dní. Když to teda všechno sečteme a podtrhneme, vypadne nám výsledek mínus 250 tisíc dolarů. Ano, budget byl překročen o čtvrt milionu dolarů! Jen pro připomenutí, debut stál zhruba desetinu této částky. Stálo to všechno za to?Stálo! Když virbl odstartuje skladbu „Cherub Rock“ tak se možná jen pousmějete. Zajímavý indie riff s čistou kytarou vás už přinutí zpozornět. A pak do vás narazí tryskáč! Masivní sonický třesk zalije vaše uši a přiková vás k zemi. Jimmy kouzlí s rytmikou, tempo v jednotlivých pasážích zrychluje a zvolňuje, basa krásně vyhrává svojí linku a kytary? No to je něco! Jejich zvuk je skutečně tak intenzivní, komplexní a plnotučný, až máte pocit, že jich tam najednou hraje alespoň dvacet. Noiseové intro v následující skladbě, paradoxně nazvané „Quiet“, nás uvede do pořádně tvrdé, temné a agresivní skladby. Metalový riff, kvílivé noisové stínování, Billyho hororový zpěv. A v refrénu pak dream pop na pozadí tohoto Mordoru. Šílená kombinace. Pardon, šíleně dobrá kombinace! Singl „Today“ je moje vstupenka do světa THE SMASHING PUMPKINS. Na MTV ho hráli dnem i nocí a já koukal na podivného chlápka jezdícího v typické zmrzlinářské dodávce a do toho hrajícího něco téměř grungeového, ale přece jen více klasicky rockového. Překvapivě pozitivní song má hezkou, téměř popovou melodii, ale kytary jsou pořád pěkně ostré a zkreslené. Text je výsledkem psychoterapeutickým sezení Billyho, které ho nutili analyzovat svůj vnitřní svět a vyrovnávat se se svými démony. Téměř sedmi minutový opus „Hummer“ se kroutí ve středním tempu a kromě Jimmyho zajímavé hry potěší zejména krásným zvukem basy. Je hřejivý, rafinovaně se vlní, bez špetky agresivity a tvrdosti. Ke konci songu se objevuje i psychedelická pasáž, kde naopak exceluje vedoucí kytara. Její rozběh se ladně přelévá z jednoho reproduktoru (sluchátka) do druhého, aby následně vyšvihla sice krátké, ale nadpozemsky krásné sóličko. Povedla se i „Rocket“, která se z lehkého startu přes kaskádovitě budovaný kytarový motiv rozroste do nečekaně velké skladby. Rocková balada „Disarm“ nám zježí všechny chlupy na těle. Nervózní akustické kytary, kostelní zvony a Billyho drásavý zpěv na pozadí procítěné orchestrace budí emoce i po třiceti letech. V textu se věnuje další kapitole svého života, komplikovanému dětství a složitému vztahu s rodiči. „Soma“ je opět zajímavá a komplexní konstrukce. Plíživý začátek nás v tajemném oparu vede do neznáma, kde sice tušíme něco dramatického, ale dlouho nám nic neprozradí. Pak náhle strhnou oponu a kytary se na nás vyvalí ze všech směrů jako rozvodněná divoká řeka. Když Billy nechtěl mít na „Gish“ velký zvuk, tak na „Siamese Dream“ otočil o 180 stupňů. Tam, kde ubral na psychedelii, přidal na rockové masivnosti. „Geek USA“. Moje zřejmě nejoblíbenější skladba z alba. Dokonalý song. Exhibice Billyho a Jimmyho geniality. Zabijácky riff, intergalaktická rytmika, košatá struktura ve stylu předchozího alba, výborný grungový závěr. Jednu hymnu hned střídá další. Velká rocková balada „Mayonaise“ staví na vyklidněné atmosféře zabalené do masivní zvukové stěny, kterou jim musí závidět nejedna shoegaze kapela. Fantastický je hlavně závěr, kde v melodické lince Billy rozjede jakousi diskuzi sám se sebou a tím song parádně vygraduje. „Spaceboy“ je oddechovka vystavěná kolem akustické kytary s bohatou orchestrací, která nám dovolí na chvíli vydechnout a nabrat síly na závěrečný nápor. Pěkně zostra se do nás pustí hned „Silver Fuck“, oscilující mezi hypnoticky klidnými a psychoticky extatickými pasážemi. Billy nás chvíli uspává jako šaman v závoji halucinogenních drog, prostředí kolem nás se rozpíjí a přechází do fluidní formy, pevné body zmizely. Propadáme se hlouběji, tělo se rozpouští, duše se zhmotňuje. Plně se mu odevzdáváme. A v ten moment na nás vyleje kýbl ledové vody a vypustí Jimmyho, kterého se nebojí použít, a ten nás už pak totálně rozseká. Uf, děcka, fakt neberte drogy. „Sweet Sweet“ je přesně to, co má v názvu. Kratičký indie popík, cukrová vata, možná jako omluva za to předchozí intermezzo. A už je tady závěrečná „Luna“, nostalgická pohodovka. Uvolněná atmosféra servírovaná v příjemně líném tempu znamená krásné ukončení famózní desky. 62 minut a člověk se ani vteřinu nenudí.Ve Virgin Records se sice museli pořádně plácnout přes kapsu, ale myslím, že se jim to vrátilo i s úroky. Přes 6 milionu prodaných nosičů a definitivní přestup THE SMASHING PUMPKINS do nejvyšší hudební ligy. Album „Siamese Dream“ evolučně jasně navazuje na „Gish“, ale zároveň se vydává trochu jiným směrem. Ubylo psychedelie, která byla nahrazením silnějším důrazem na přímočarý alternativní rock. Slyšíme zde i grungeové odstíny, ale rozhodně bych „Dýně“ neřadil do této hudební škatulky. Míří to spíše k alternativnějšímu pojetí stadionového rocku. Jestli bych je měl už k někomu ze Seattlu přirovnat, tak určitě by to nebyla NIRVANA, která se jim neustále podsouvala, ale spíše SOUNDGARDEN, kteří také vycházeli z klasického pojetí rocku, do svých songů zařazovali dlouhá sóla a nebáli se ani psychedelických vlivů.Zajímavá situace nastala v roce 1994 po vydání kolekce b-sides a nepoužitých songů „Pisces Iscariot“, který debutoval na čtvrtém místě žebříčku a překonal tak „Siamese Dream“, který byl „jen“ desátý. Jak silnou pozici v té době „Dýně“ měli demonstruje i přes 1,3 milionu prodaných kopií tohoto neřadového alba. Zdaleka všichni ale nesdíleli pozitivitu ohledně kapely. Část kolegů je obviňovala ze zaprodání komercionalizaci, jiní je rovnou odepsali jako nezajímavou kapelu bez hlubšího významu. Takové běžné půtky mezi kluky s kytarami, nic nového na světě. Na druhou stranu Billy si taky vždy uměl dělat ne-fandy. Třeba na Lollapalooze 1994, kde nastoupili jako headlineři po smrti Kurta Cobaina, si jel aktivně konfrontační styl jak proti publiku, tak i dalším vystupujícím kapelám. Dokonce jednou sepsul jistého kytarového technika, který přitom ani nebyl z jeho týmu a makal pro úplně jinou kapelu. Byl to jistý Billy Howerdel, který o pár let později do svého projektu A PERFECT CIRCLE přizval Jamese Iha. Takže problém nebyli THE SMASHING PUMPKINS jako celek, ale skutečně samotný Billy. Zatím se ale dařilo a kapela měla nakročeno k velkým věcem. A ty skutečně přišli už brzy.https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_melancolia_naraka_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert_info/3727https://www.crazyDiamond.cz/cradle_of_filth_suffocation_melancolia_naraka_plzen_serikovka_22listopadu2025_koncert_info/3727nobody@nothing.com (Info)Britská ikona temného metalu Cradle Of Filth  se v listopadu vrátí do České Republiky, konkrétně do plzeňského klubu Šeříkovka! Pokud máte spojení extrémního metalu, gotické estetiky a teatrální show, tento koncert vás nemůže minout! Jako speciální hosté vystoupí americká metalová legenda Suffocation.Cradle of Filth datují svoji existence od svého založení v roce 1991 v anglickém Suffolku. V čele s charismatickým frontmanem Dani Filthem se skupina postupně vyprofilovala jako jeden z nejvýraznějších představitelů tzv. symfonického black metalu, i když jejich hudba často překračuje a zahrnuje prvky death metalu, thrash metalu, gothic rocku i klasické hudby. Sami členové kapely se také několikrát ohradili proti jakémukoliv žánrovému zařazení. Texty Cradle of Filth se zabývají tematikou hororu, viktoriánské literatury, erotiky i okultismu, což se odráží jak v jejich albech, tak ve vizuální stránce koncertů.Kapela debutovala v roce 1994 albem The Principle of Evil Made Flesh, ale větší pozornost na sebe strhla až později deskami jako Dusk and Her Embrace (1996) nebo Cruelty and the Beast (1998), které upevnily jejich pozici na metalové scéně. V průběhu let Cradle of Filth prodělali řadu personálních změn, ale Dani Filth zůstává konstantní silou a autorským pilířem kapely. Díky své schopnosti kombinovat brutální hudbu s melodickými pasážemi, sborovými aranžemi a příběhovým konceptem si kapela získala široké spektrum fanoušků po celém světě. V kapele je navíc také otisknuta silná česká stopa.Navzdory kontroverzím, které Cradle of Filth často provázejí – například kvůli provokativnímu merchi či náboženské symbolice – si kapela udržuje status kultovní ikony. Jejich živá vystoupení jsou známá pro silnou vizuální stylizaci, kostýmy, scénické prvky a celkově temnou, gotickou atmosféru. Cradle of Filth tak i po více než třiceti letech existence zůstávají jednou z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších kapel extrémního metalu.O support se postarají legendy amerického death metalu, které není českému publiku třeba sáhodlouze představovat - jedná se totiž o miláčky nejen českého publika Suffocation. Ti v Šeříkovce předvedou své pojetí nekompromisního, technicky precizního a brutálního death metalu se silnou inklinací k surovým breakdownům.Australská formace Mélancolia patří k nejvýraznějším zjevům současného deathcoru. Jejich tvorba propojuje brutální breakdowny s prvky black metalu, industrialu a orchestrálních aranží, čímž vzniká dusivá, filmově laděná apokalyptická atmosféra. Kapela se nebojí experimentovat s tématy bolesti, smrti a duševního úpadku, které podává s estetickou precizností a emocemi na hraně šílenství.Francouzská kapela Naraka se pohybuje na pomezí moderního black a death metalu, který obohacuje o industriální prvky a filmovou epiku. Jejich hudba je temná, monumentální a precizně vystavěná, s důrazem na kontrast mezi agresí a atmosférou. Od svého založení v roce 2019 neustále potvrzuje svůj talent spojovat extrémní metal s moderní produkcí a vizuální estetikou. Výsledkem je intenzivní, vizionářská forma temnoty, která působí stejně silně naživo i na nahrávkách. Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/936