https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/sodom_get_what_you_deserve_recenze/3850https://www.crazyDiamond.cz/sodom_get_what_you_deserve_recenze/3850janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V těchto dnech vychází nově zremasterované, na bonusových discích pak navíc i remixované album od německých SODOM z roku 1994, kterému se dostalo i fungl nové obálky. Co tedy říci o albu, díky kterému jsem kdysi na dlouhou dobu nad kapelou zlomil hůl? Jak dnes vlastně s odstupem času vnímám dílo, které kdysi rozdělovalo tábor fanoušků německé thrashmetalové legendy? Album „Get What You Deserve“ z ledna roku 1994 je v diskografii SODOM vnímáno jako dílo kontroverzní. Do té doby kapela zakládající si na silové kytarové výstavbě, zde prakticky přišla s velmi surovým, takřka na kost ohlodaným, po hardcoru čpícím materiálem. Dalo by se říci, že až do této doby neudělali SODOM vyloženě průserový krok, je třeba upozornit, že si dost lidí mohlo s vydáním „Get What You Deserve“ začít myslet něco zcela jiného. Tehdy zkrátka thrash metal vycházel z módy, v souvislosti s tím se tak struktury nových skladeb zjednodušily, songy byly krátké, úderné a do popředí se dostala kromě agrese také přímočarost, což bylo znát nejen u rovné hardcoreové rytmiky, ale i z pojetí Bringsových kytar, které zde působily rozbordelařeně a scházely jim bohatší riffové mezifáze. Sóla byla rovněž omezena na minimum. Drsnohlas „strýčka Toma“ si zde však stále držel svůj typický charakter, za což Angelrippera chválím, ovšem skladbám oproti minulosti scházela zajímavější výstavba a celek tak působil hodně monotónně. Již od předchozího alba „Tapping the Vein“ u kytary úřadoval mladý Andy Brings  coby náhrada za Michaela Hoffmanna, jež se po dvou letech uvnitř SODOM neočekávaně trhl. Tohle však nebyla jediná změna. Tom Angelripper byl tehdy opravdu ve fázi, kdy musel personální stránku své kapely řešit více než kdy jindy. Za bicí totiž zasedl po vyhozeném Chrisi Witchunterovi světoběžník říkající si Atomic Steif, který krátce před tím poháněl rytmiku u stylově příbuzných HOLY MOSES.Svého času mne tohle album až tak moc zklamalo, že jsem si ke kapele SODOM neměl dál potřebu nacházet cestu a to na dalších takřka osmnáct let. Vážně jsem nad nimi zlomil hůl a některé následující desky dodnes ani neslyšel. A to přestože šlo koncem osmdesátých a na počátku devadesátch let o mou velmi oblíbenou kapelu, kterou jsem sledoval celých předchozích pět let a z jejich starších alb byl nadšený. V roce 2026, tedy po dvaatřiceti letech od prvního vydání tohoto strohého a neurvalého masakru, přichází na svět reedice, součástí které je album jak nově zremasterované, tak na druhém disku znovu zremixované, či na třetím se objevuje dokonce i nově ošetřené EP „Aber Bitte Mit Sahne“. Aktuální vydání dostalo zcela nový kreslený obal, jež se mě jeví o něco lepší než původní „zakázaná“ verze coveru s fotografií nahého a na posteli podřezaného a hodně obtloustlého německého perverzáka.Nemalé obnovy se v roce 2026 dočkala zvuková složka. Když jsem tak aktuální vydání poslouchal, dospěl jsem k názoru, že remaster zní pravděpodobně lépe než album v původním vydání, byť rozdíly nemohu až tak přesně a bezprostředně porovnávat, neboť původní verzi nevlastním. Každopádně si myslím, že zvuková stránka aktuální verze je povedená a netrpí až tolik upřednostněním baskytarových partů v mixu. Mám za to, že podobně monotónní rubačce může dýchatelnější a prostorovější produkce i nový mastering jedině prospět. Podobně jako jsem měl vždy u SLAYER vcelku problém s jejich hardcoreovějšími alby, ať už šlo o desku coverzí „Undisputed Attitude“ nebo jejich autorskou věc „God Hates Us All“, v případě SODOM jsem o „Get What You Deserve“ často smýšlel jako o rubanici bez nápadu, ke které tuto thrashovou stálici, v roce 1994 pomalu ale jistě vycházející z módy, dotlačila prostě „blbá doba“. Když dnes však tohle album poslouchám, vlastně se můj postoj k „tehdejší invenci“ SODOM neměnní, na druhou stranu nový kabátek díla vítám a vnímám jej jako zlepšení. „Get What You Deserve“ není pro mne stále příliš nápaditým dílem, spíše jede v jednolitě nasekané rovině a využívá velmi podobných mustrů. Ve své nové podobně však na mne dělá dojem díla bližšího svému předchůdci z diskografie, než tomu bylo kdysi.Byť řada starších fanoušků(včetně mne) desku z roku 1994 nemusí, není od věci spekulovat, že řada mladších posluchačů, jež nebyla odkojena slovutnou thrashovou pumelicí „Agent Orange“, by mohla desce přijít na chuť a snáze ji docenit. Já opravdu nepochybuji o tom, že existuje spousta lidí,kteří „Get What You Deserve“ uznávají a mají jej za nekompromisní jízdu.Mne osobně však stále trochu brzdí jeho jednostranné tvrdé a strohé zacílení, což je patrné již od úvodního titulníhosongu, který jde v onom cynismu na dřeň. Přibližme si tedy letmo tohle dílo.Na novém vydání rozhodně kvituji zlepšenou zvukovou stránku a prostorovější produkci, takže si zde dokážu najít vrcholky. Které to jsou?Tak třeba svižná a úderná palba „Jabba The Hut“ s práskavými olovnatými riffy azdrcujícím rytmem v refrénu, jež zvedá tep snad více než odporná sci-fi postava u milovníků Star Wars, která dala celé této skladbě jméno. Rozhodně jeden z vrcholů. Vlastně se vyjímá i německy odzpívaný špekáčkový punk „Die Stumme Ursel“, který navzdory zábavovějšímu charakteru pracuje s morbidním humorem vycházejícím z německého folklóru. Stejně deviantně, byť v opačném gardu, zní temnota „Freaks Of Nature“, která je v textové složce plná veřejných společenských monster. Atmosféru téhle skladby podtrhuje skoro až chorobně znějící Angelripperův vokál, který spílá politickým kreaturám. Tady se SODOM dost přiblížili deathovému feelu a působí cool. Přímočarost albaposléze podtrhuje skladba „Eat Me“, která patří mezi ty položky, jež jsou spjaté se sílícím hardcoreovým proudem, na jehož vlnu se tehdejším SODOMpodařilo naskočit. V druhé polovině nahrávkyjakoby kapela ještě více sešlápla pedál a dílo tak vyzníváještě rychleji, tvrději a násilněji, dostáváme zde pak vrcholné hymny - předně „Unbury The Hatchet“, což je velmi svižná jízdaupozorňující na výrazný vliv MOTÖRHEAD. Dále pak velmitemná deathovka „Into Perdition“ a snad největší pecku tohoto alba nazvanou „Sodomized“. Kritikou pasivity společnosti se zabývá další z náklepů „Silence Is Consent“, naopak druhá německy nazpívanápunkovka „Erwachet!“ proklamuje výzvy k revoltě. Deskuzakončuje předělávka klasické skladby z repertoáru ranýchVENOM „Angel Dust“, která zde dostala o něco dynamičtější aagresivnější ráz. Tohle album mne kdysi zklamalo a považoval jsem jej v době vydání za dosud nejhorší od SODOM, z dnešního pohledu to není úplně špatná věc, byť kapela před ní nastavila laťku o dost výše. Díky aktivitě Andyho Bringse nově ošetřené verze vítám, celkovému bodovému hodnocení tak odpovídá spíše můj názor na původní vydání.https://www.crazyDiamond.cz/heiden_cma_recenze/3851https://www.crazyDiamond.cz/heiden_cma_recenze/3851hackl@volny.cz (Pekárek)Zas jednou mě přepadla chuť na všechno se vykašlat a zkopírovat tiskovou zprávu, protože nic podstatnějšího asi nevymyslím a nenapadá mě ani nic výstižnějšího. Nejdříve tedy trochu promo nalejvárny a pak snad i … polemiky? No, nevím.:-)„Po třech letech od ceněného alba „Andzjel“ přichází moravská kapela HEIDEN se svou desátou deskou „Cma“. Nahrávkou, která je přímým pokračováním předchozí kapitoly, ale zároveň jejím temným prohloubením. Hudba HEIDEN se znovu valí krajinou Bílých Karpat — ne jako kulisa, ale jako vnitřní prostor, v němž se paměť, vina a strach slévají do jediného proudu. Devět skladeb Cmy vyrůstá z ticha a popela, z obrazů horských vesnic, kde se zastavil čas, a z lidských příběhů, v nichž hranice nezačínaly v krajině, ale uvnitř lidí. Čisté, hypnotické riffy a naléhavý vokál vytvářejí pocit neodvratné tísně — jako noční úprk krajinou, která už neposkytuje úkryt. HEIDEN vyšli před více než dvaceti lety z blackmetalového podhoubí, nikdy se mu však nepodřídili. Jejich hudba byla vždy svobodná, zakořeněná v krajině, jazyce a osobní zkušenosti, otevřená experimentu i tichu. Cma na tuto cestu navazuje s nebývalou intenzitou. Nejde o album, které by nabízelo katarzi, sílu nebo útěchu. Je to deska zádumčivosti, tíživého smutku a obav, zrozená z příběhů pohraničí okupovaného Československa, kde se lidskost rozpadala pod tlakem strachu a nenávisti. Nesnaží se posluchače ohromit — vtahuje ho do stavu sklíčenosti, v němž se minulost neustále vrací. Přijmout tmu ne jako efekt, ale jako neoddělitelnou součást lidské zkušenosti. Cma je nejtemnější nahrávkou v historii HEIDEN. A zároveň jednou z nejupřímnějších.“Tolik citace. Začal bych onou temnotou. HEIDEN byli temní vždycky. I když citelně odlehčili. Nyní se však zatáhlo opravdu mocně. Dosud alespoň tušené slunce kamsi zmizelo. Skoro by se dalo hovořit o větší a větší doslovnosti ve smyslu chceme být ještě ponuřejší, proto přitvrdíme a zas o něco drsněji nejen zazpíváme, ale i podáme ty správné akordy, čemuž podřídíme i stránku textovou. Svádí vyznění nové nahrávky „Cma“ k podobným závěrům? Možná. Vypomůžu-li si frází v clickbaitovém stylu, musím dodat následující: Má to však jeden háček!:-) HEIDEN jsou na novince znovu emočně poctiví, tudíž i přesvědčiví. Nahlíženo objektivněji, jde o mistry svého řemesla, jejichž komplexnímu přístupu se podléhá velice snadno. Zhudebnit tmu převážně skrze silnou melodickou stránku a metal? Pokud se uvedenou cestou vydali, jednalo se o uměleckou výzvu a zároveň volbu, kterou dokázali proměnit v další mimořádný studiový počin. Jimi vyvolaná tma jakoby vycházela přímo z duše. Cítíte ji až v morku kostí, pak v krvi, s níž se pomalu rozlévá do celého těla a infikuje srdce. Následuje paralýza. Účast na chodu univerza výhradně skrze neutuchající nápor či tmavou clonu neveselých příběhů a emocí – CMU – si vybírá svou daň. Vnímání světa se pro citlivějšího člověka stává bolestným, až trýznivým, nelze mu uniknout, vlastně lze, ale zase jen oním nešťastným způsobem. Má to však jeden háček!:-)Nevím, jak si v podobném rozpoložení počíná Kverd a spol., možná že natočí právě takovou desku, jakou je „Cma“. Lákavá myšlenka o podobné formě terapie nicméně nekoresponduje s baladičností hudby. Písně totiž nepůsobí jako sebezpytující okno do duše mučené samotnou existencí. Míří z ní ven. Vypráví příběhy, a to skrze přírodně-mýtický filtr svázaný s určitým regionem. Výsledkem tudíž není deprese, ale únik. Proto lze „Cmu“ doporučit v prvé řadě všem smutným i veselým lidem, kteří navzdory různým protivenstvím touží žít a něco zažít. Vyvolá v nich paletu atypických nálad, ano zejména těch neveselých, nepřibije však nikoho k zemi, nedrásá, protože základem je romantický náboj se znaménkem plus. Nakumulovaná energie tedy nesměřuje k sebedestrukci, ale k uvolnění a rozptýlení obav, strachu, smutku v šumu větví, v zurčení vody a poryvech větru. Pocit tíhy přesto zůstává, protože zatím zůstáváme i my a svůj osud neznáme. Další posluchače, pro něž uvedený příběh zas tolik neznamená, by mohl zaujmout citelný hudební přesah bez ryze experimentálních poloh. HEIDEN docílí všeho, co zamýšlí, v klasickém obsazení a na rock/(black)metalové písňové bázi (právě v tom jsou progresivní) a jen s decentní pózou, dodávám (právě v tom jsou post). Sázka na písně znamená vyložení karet a vede ke koncentraci nápadů, v daném případě do devíti skladeb. Brňané, na rozdíl od současných OPETH a ENSLAVED, nevypouští rozsáhlá mračna instrumentální mlhy. Nemusí nic zakrývat, nápady totiž stále mají.Přístup k nahrávání výše zmíněné plně respektoval. O to se opětovně postarali borci ze Shaarku a kompetentní Karl Daniel Lidén. „Cma“, aby mohla co nejlépe vyprávět, má tedy nikoli paradoxně, ale logicky čistý, adekvátně průrazný sound aktuálního ražení. Zvuk kapelu nikam neřadí, HEIDEN nic takového nepotřebují. Je pro něj typická sounáležitost s materiálem, kompaktnost a přirozenost. Žádný dílek studiové skládačky není opomenut, nic se nesmí slévat, nic nesmí rušit. I když intenzita každého prvku, neskrývaná tvrdost hovoří společně se zvolenými prostředky tentokrát pro metal, v celkovém kontextu to není podstatné. Metal u HEIDEN není cílem, jen prostředkem. Jednotlivým skladbám zdánlivě dominuje vokál vypravěče Kverda, pod jehož přednesem zurčí až zuří temné proudy melancholie, smutku, žalu, zlosti i vzteku. Ať už jde o riffy, blacková tremola, jemnou disonanci, brumlající bezpražcovou baskytaru nebo četné klávesové stěny, vždy mají především umocnit ústřední náladu, téma, dramatičnost, zkrátka dotvořit vybraný příběh, zejména ve chvílích, na které nestačí slova. S přibývajícími poslechy je nicméně zřejmé, že doprovod díky svému hudebnímu bohatství v pohodě obstojí i sám o sobě, že jde o temnou symfonii, kterou by bylo možné přehrát i samostatně. Obě roviny – vokální a instrumentální – do sebe zapadají naprosto přesně, přestože každá z nich nabízí skutečně nemálo. Právě v uvedeném aspektu je „Cma“ enormně silná. Pro případ Kverdovy hlasové indispozice, se tudíž koncerty nemusí rušit. I ryze instrumentální vystoupení by bylo zážitkem, o který bych nechtěl přijít.Co říci konkrétnějšího ke skladbám. V prvé řadě konstatuji, že mezi nimi není slabý ani slabší kousek. Každá z nich, přestože je součástí velmi pevného a pečlivě vystavěného celku, plně obstojí i sama o sobě. Kapela do jisté míry navazuje na vyznění minulé desky „Andzjel“, je ovšem více metalová. Kromě Kverda přitvrdili i ostatní. Slušnou vizitku posílá v uvedeném směru již úvodní „Odmítám zítřek“, což je prostě nářez. I takto přímočará záležitost by vydala na odstavec popisu. Kytary se zde objevují v řadě podob, stejně tak klávesy. V samotném závěru mě obzvlášť potěšil diamondovský akord. Klipovka „Temnoplodec“ zpočátku odkazuje k předminulé desce „Země beze mě“, později se vyrojí i včely, tím se však zdaleka nekončí. Znovu a zase, vrstvy a nápady se objevují postupně. Tlak, zlověstnost a její odeznívání. Když jsem novinku slyšel poprvé, bál jsem se, že jí v některé fázi dojde dech. Nic takového se nestalo. HEIDEN v jasně rozpoznatelné písňové struktuře neustále servírují zajímavé nápady a moře fines. Kverd výborně zpívá, aniž by neadekvátně přepínal, navíc zpívá zajímavé náladotvorné texty, jimiž neevokuje jen temné příběhy z pohraničí, ale i časy, kdy lidé místo do mobilu čuměli do ohně a také věřili v přírodní rituály. Vše se tak transformovalo do temných hitů o výrazné hloubce. Některé písně, jako třeba „Vodě“, se nesou na vlnách těžké melancholie, jiné, například „Stěna“, dokáží podrtit. Střed byl stylově vyhrazen mému velkému oblíbenci, kterým je skladba „Bílý had“. Proč stylově? Protože jsou v něm téměř ideálně zastoupeny obě zmíněné polohy. Mimochodem další hit a dost komplexní. Vynikající kytary tandemu Tom/Kverd, výborná hra hostujícího Murkyho, apokalyptické hammondy Werlingy, se skladbou dýchající bicí Einska, no a poslední akord opět Diamond.Další a další poslechy…; „Cma“ mnou zcela prostoupila a já ji nedokáži vytknout zhola nic. Natočili HEIDEN svoje nejlepší album? Přibližně za měsíc si o tom posluchači mohou udělat jasno. Myslím, že kapela o něčem takovém absolutně nepochybuje a má pro podobný závěr minimálně devět sakra pádných argumentů. Osobně nemíním spekulovat, stačí uzavřít, že první kandidát na desku roku vychází v dubnu a s ním přijde o dost víc než jen temnota.https://www.crazyDiamond.cz/drutty_lasske_bahno_recenze/3847https://www.crazyDiamond.cz/drutty_lasske_bahno_recenze/3847janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O severomoravské kapele DRUTTY jsem ještě nedávno neslyšel a vůbec nevěděl, kam ji mám zařadit, ale poté, co do mailové schránky našeho webu dorazil od jejich frontmana LukášeSedláčka návrh, zdali bychom se nechtěli recenzněpověnovat jejich aktuálnímu albu, a já si tedy tu hudbunásledně poslechl, ani na chvíli jsem neváhal a má odpověďzněla kladně - „Chtěli, má to styl!“ Novinka není debutovou nahrávkou tohoto bandu, ale je určitě v jejich krátkém katalogu materiálem řemeslně nejpropracovanějším. V mém rozhodnutí napsat recenzi na desku od DRUTTY anitak nehrálo roli žánrové zaměření souboru, vycházejícího z pro mne vzdálené oblasti post-metalu či daleko spíše sludge, ani jejich geografickýpůvod, byť je pro mne severovýchod naší republiky krajemexotickým a svým způsobem lákavým, ale především fakt, že seucelenost uměleckého sdělení kapely DRUTTY z tuzemského průměrujednoznačně vyjímala a měla v sobě znatelný výpravný přesah. V jejich tvorbě totiž cítímpotřebnou zkušenost a následně také touhu pracovat na věcech posvém. Materiál působí sice velmi civilně a svým způsobemvlastně syrově, ale na druhou stranu i velmi procítěně a dodetailu promyšleně. Celek dělá dojem, jako když někdo zprvoplánově nevábných a šedých ingrediencí staví skvostné věci,prostřednictvím kterých dokáže ostatním odhalit nové obzory.DRUTTY posluchače zvou do svého snového světa, jež je pevněspjatý s krajem jejich původu.Celou šestiskladbovou nahrávkounazvanou „Lašské bahno“ se táhne jakýsi snový oparzavádějící nás do oblastí rozprostírajících se na západnímpodhůří Beskyd. Kapela DRUTTY je ostatně dost silně svázaná stímto krajem, a ten je tak poutavým způsobem, dalo by se říci, vnenásilné atmosféře a takřka elegicky oslavován v každé jedné zdejšípísni z oněch šesti. Songy se nesou v pozvolnějších tempech, vlní se napovrchu kopců a podmáčených lučních plání, či plují nahladinách říček, zurčí, živelně kypí a svévolně gradují,každý však dokáže zaujmout a dramaturgií tnout do živého.Zkrátka, i když se jedná o pozvolna gradující skladby, ty anitrochu nenudí, naopak tu upoutají akustikou, jinde zajímavěvystavenými riffy, majícími v sobě zvláštní snový opar,jdoucí skrze šlechtěnou matnost. Ve spojení s instrumentací zdeznamenitě funguje i Lukášův poly-vokál, který ve své skoro ažfolkové civilnosti znamenitě kontrastuje se sludge-metalovýmpodložím, a i díky textům dělá terén únosnějším. Ne nečekejte něco na způsob SPIRITUAL KVINTET, nicméně zpěvák si sesvými linkami dokáže dobře vyhrát a v některých pasážíchsvé party dokáže zdvojovat a vrstvit tak, že dociluje jisté formy hravosti a prosvětlení písní. „Lašské bahno“ vnímám jakonahrávku plnou naděje, oslavu krajiny a života lidí v ní pogenerace zakořeněných, nikoliv jako depresivní a temnou metalovouduchnu plnou podmračenosti a negace. Jde o propracovanou kytarovouvěc, mající stejně blízko k zhuleneckému rocku a alternativě, stejně jako k hutnému metalu, u které je navíc největší zbraní docílení poutavé atmosféry.Právě pomocí funkčních detailů je její dopad ještěumocněn a týká se každé jednotlivé položky - třeba éterické písně „Lubině“,jež uhrane třpytivostí jitřní hladiny, osudových metalovýchbalvanů „Hůrky“ či „Chudobky“, nebo zřejmě nejživějšíhoa nejvíce strhujícího songu „Pod pivovarem“. Album „Lašskébahno“ určitě platí za zajímavou tuzemskou metalovou desku,jejíž srdce bije svým pevným tepem a pulzuje vlastním životembez potřeby se čemukoliv připodobňovat.https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert_info/3848https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert_info/3848nobody@nothing.com (Info)Když se v devadesátých letech začalo skloňovat slovo „crossover", většina scény si představila fúzi hardcoru a metalu. Pak tu ale byli Waltari. Parta kolem nezastavitelného vizionáře Kärtsyho Hatakky, která si z definic dělala dobrý den a do jednoho tavicího kotle bezostyšně naházela death metal, techno, rap, operu i nablýskaný pop. 20. března 2026 se tito finští experimentátoři vrátí do pražského Paláce Akropolis, aby znovu dokázali, že v hudbě neexistují žádná „zakázaná území".Nations Neurosis: Soundtrack pro svět na hraněDo Prahy Waltari nepřijíždějí jen bilancovat. Hlavním motorem jejich aktuálního tažení je čerstvá studiová nahrávka „Nations Neurosis". Jak už název napovídá, kapela se na ní pouští do nekompromisní analýzy kolektivního šílenství moderní společnosti. Hudebně jde o koncentrovaný extrakt všeho, co Waltari definuje: najdete tu zběsilé thrashové výjezdy, hypnotické elektronické tepání i ty nejchytlavější refrény, které vám vlezou pod kůži dřív, než stačíte říct „skandinávská avantgarda". Deska potvrzuje, že Kärtsy Hatakka neztratil nic ze své schopnosti glosovat svět s nadhledem, ale i s patřičnou dávkou agresivní naléhavosti.Laboratoř, která nikdy nepřestala pracovatWaltari nikdy nebyli kapelou pro puristy. Jejich přístup k hudbě připomíná práci šíleného vědce – vezmou kytarovou agresi, naroubují na ni euforii evropských tanečních parketů a vše proloží progresivními strukturami, které dávají smysl jen v jejich vlastním vesmíru. Vrcholem jejich ambicí navždy zůstane projekt Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C, kde jako jedni z prvních v historii organicky propojili extrémní metal se symfonickým orchestrem. Nešlo o laciné pozlátko, ale o brutální a zároveň elegantní střet dvou světů, který definoval jejich status neohrožených inovátorů.Večer pro ty, co nechtějí škatulkyKoncert v Paláci Akropolis slibuje být demonstrací naprosté tvůrčí neohroženosti. Kärtsy Hatakka, vizionář s vizáží kyberpunkového šamana a hlasem, který se bez námahy pohybuje mezi hrdelním řevem a krystalicky čistými melodiemi, zůstává ústředním bodem této fascinující hudební anomálie. Waltari v roce 2026 nejsou pouhým reliktem minulosti, ale živoucím důkazem, že skutečná umělecká svoboda začíná přesně tam, kde končí strach z porušování zažitých žánrových konvencí.Vstupenky jsou k dispozici na webu Obscure Promotion: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/1007https://www.crazyDiamond.cz/deftones_saturday_night_wrist_recenze/3846https://www.crazyDiamond.cz/deftones_saturday_night_wrist_recenze/3846nobody@nothing.com (Tomáš)I když nové tisíciletí pro DEFTONES začalo výborně, postupně se věci začaly zamotávat. Už při vydání desky „Deftones“ (2003) nebyla kapela v ideální kondici, a žádné pozitivní změny nebyly na obzoru. Maverick Records nebyly nadšení ze slabších prodejů a proto na kapelu tlačili, aby připravila relativně záhy další desku. Aby se vlk nažral, vypustila kapela v roce 2005 sbírku „B-sides & Rarities“, což jak název napovídá jsou starší kousky z archivu. Získali tím ale jen kratší oddechový čas, nové album se nadále očekávalo v brzké době.Po čtyřech deskách, kdy se o produkci staral Terry Date, byl čas na změnu. Volba to byla možná trochu překvapivá a jak uvidíme dál, tak i ne úplně ideální. Kanaďan Bob Ezrin byl určitě kapacita, i když generačně se s kapelou silně míjel. Udělal si jméno zejména na klasickém rocku, když spolupracoval s legendami jako PINK FLOYD, AEROSMITH nebo KISS. Prosazovali ho zejména Chino a Abe, což je trochu paradox, protože nakonec právě Chino s ním měl největší problém. A jak to tak obvykle bývá, každá strana má svůj úhel pohledu. Podíváme se na všechny verze příběhu a nechám na vás, ať si uděláte obrázek. Začneme tím, že kapela samozřejmě už v podstatě po vydání čtvrté desky průběžně pracovala na nových písničkách, některé části se dokonce i nahrály. Všechno to ale bylo dost nesystematické a neorganizované. Byly to krátké sloty, kdy se vše okamžitě nahrálo. Navíc jednotlivý členové kapely pracovali samostatně a nekoordinovaně. Nebyl zde žádný jasný koncept, jen fragmenty nápadů. Do toho pokračovaly životní krize, Chino pořád lítal v drogách, a ani ostatní neměli mezi sebou právě ideální vztahy. Kapela v podstatě fungovala jen přes svůj management, její členové mezi sebou prakticky nekomunikovali. A v této kondici dorazili do nahrávacího studia v Connecticutu za Bobem Ezrinem. Ten ale očekával profesionální výkon a nebál se otevřít si pusu, když se mu jej nedostávalo. Zejména Chino byl hodně nespolehlivý a jeho přístup byl, řekněme, ležérní. Jednoduše to flákal, chodil nepřipravený, obviňoval všechny kolem a zejména Boba, že ho moc komandoval a tlačil na něj. K tomu si Chino ještě odskakoval, aby řešil svojí bokovku, kapelu TEAM SLEEP. Tohle probíhalo koncem roku 2004, následně na začátku roku 2005 si DEFTONES dali pauzu. Chino vyrazil se svojí druhou kapelou na krátké turné na podporu vydání debutu. Rozpracovaný materiál nakonec téměř rok čekal na dokončení, většina vokálních linek se nahrávala prakticky kompletně znova s pomocí nového producenta Shauna Lopeze. Evidentně to byl značně chaotický proces, protože i internety v tom mají docela nejasno, jak, co, kdy a kde vlastně proběhlo. Navíc zde byl ještě tlak od labelu, který si dokonce uzurpoval právo schvalovat všechny nové songy, které kapela napíše.Tématicky deska navazuje na předchozí album a je ještě více negativní. Chino se taky úspěšně propracovával k rozvodu, což se odrazilo hned v několika skladbách. Další velkým tématem byly drogy, závislost a všechno co s tím souviselo. Pak se věnoval i vztahům v kapele, komunikačním problémům a obecně nefunkčnímu modelu koexistence. Samotný název alba „Saturday Night Wrist“ je pak slangovým výrazem pro situaci, když někdo na pařbě hodně přebere a v podstatě se opije nebo zfetuje do bezvědomí. Chino dodneška nemá tohle album příliš v lásce právě proto, že zachycuje nepříliš pohodovou etapu jeho života.Ve světle všech výše zmíněných informací by člověk čekal totálně temnou a depkoidní desku, zoufalou, nepříjemnou, téměř neposlouchatelnou. Dobrá zpráva na úvod – nic takového se nekoná. Ano, náladou je temnější, ale v podstatě velice přirozeně navazuje na předchozí album „Deftones“. Je evidentní, že přes všechny nesnáze, kterými kapela v těchto letech procházela, z ní pořád padají velice slušné songy. Nebudeme si nalhávat, že je to jejich vrcholné dílo, protože není. Ale pořád se povedlo dát dohromady několik vynikajících, pak více průměrných, a několik slabších kousků, takže finální produkt nebyl žádným propadákem. Čeho si můžeme všimnout celkem jasně, je změna výraziva Franka Delgada. Jím produkované tajemné zvuky, unikátní a zajímavé zároveň, nenápadně vyplňující pozadí jednotlivých skladeb, se teď častěji stáčejí k relativně tuctově znějícím klávesovým plochám, které navíc až zbytečně moc vystupují do popředí. Jinak je to ale zvukově relativně typická a očekávatelná produkce ve standardním stylu DEFTONES. Přece jen jsme u páté řadové desky, kapela už má svůj zvuk a styl docela jasně nadefinovaný. Třeba otvírák a zároveň první singl „Hole In The Earth“. To jsou jasní DEFTONES se všemi typickými atributy. Hřmotivé a drásavé kytarové stěny, dunivá basa v pozadí kopíruje jejich riffování, mohutné bicí dodávající celku prostorovou zemitost. Plačlivý zpěv China, přirozeně přecházejícího mezi rozvláčným frázováním slok a přímočařejším projevem v refrénu. Song je nadýchaný, provaluje se ve středním tempu, občas přitlačí na pilu, jinak ale spíše tak nějak přirozeně plyne. Za mě dobrý. Zato „Rapture“ na nás vlítne bez milosti jako rozběsněná smečka zdivočelých psů, které nás chtějí bez pardonu rozcupovat. Líbí se mi zvuk kytar, který je fakt moderní a aktuální, plnotučný a šťavnatý. Ale ty zmiňované synťáky… Jejich osmdesátkové nastavení se mi sem vůbec nehodí. „Beware“ taky není úplně marná. Hloubavější song se shoegazevým nádechem je možná zbytečně natažený na šest minut, ale opět předvádí velice moderní kytarovou hru, typickou právě pro nové milénium. Překvapivě klamavá je „Cherry Waves“, začínající jako trip-hopový experiment s výrazně vytaženou dominantní basovou linkou, postupně metamorfující nejdřív do typicky mohutného konstruktu, který pak najednou sklouzne do úplného pop metalového popěvku. Je to tak nečekané a šílené, že je to vlastně dobré. Ale zase ty synťáky, dejte je prosím pryč. Přitom tam Frank dokáže v trip-hopových pasážích vykouzlit krásné mysteriózní elektronické zvuky. Skladbu „Mein“ s kapelou složil a částečně nazpíval i Serj Tankian, což je zároveň asi to nejzajímavější, co k ní můžu dodat. Není to sice žádná vata, ale nic víc než veskrze tuctová věc taky ne. Zato „Xerces“ se mi tuze líbí. Náladou mi připomíná skladbu „Minerva“ z předchozí desky, taky v sobě nese jistou pozitivitu, krásně se vlní a přináší uklidňující pohodovou atmosféru. Jeden instrumentální experiment s šíleným názvem plným jednotlivých hlásek ještě zkousnu jako nějaký předěl v rámci desky, i když i při poloviční délce by byl zbytečně dlouhý. Zato elektronický experiment „Pink Cellphone“ je za hranicí mé trpělivosti. Prostě zbytečnost. Po trochu delším nejasném úvodu se ale slušně rozjede „Combat“, kde kytarové intro dá vzpomenout na kolegy z INCUBUS. Muzika opět skvělá, Stephen se v riffech vrací k ranné tvorbě s výraznějším groovem, Chino kombinuje normální zpěv a skřekot, slušný song. „Kimdracula“ je více melodická, kytary opět jedou spíše rozsáhlejší plochy, zpěv se vrací do normálnějších poloh. Závěrečná „Riviere“ kombinuje klidnější baladickou část a burácivější intenzivnější vyvrcholení a je poctivým zakončením desky.V čem vidím slabiny alba? Nevyrovnanost a neplynulost. Songy jsou seřazeny v pořadí, které mi nikdy nesedělo a jakoby drhlo. Dá se s tím něco udělat? Vážně nevím, možná je to jen moje vnímání, možná tohle je fakt maximum, co z toho šlo dostat. Pak je zde absence vyslovených „hitů“, prostě vynikajících songů, které by desku trochu potáhly a nakoply. Obecně to není špatná deska, ale nemá tu nekompromisní sevřenost „White Pony“, která nás pohltí a nepustí. Tady je to spíš takové nahoru (ale ne extra moc) a dolů (bohužel někdy hodně).https://www.crazyDiamond.cz/adrian_smith_richie_kotzen_praha_lucerna_music_bar_4brezna2026_koncert/3845https://www.crazyDiamond.cz/adrian_smith_richie_kotzen_praha_lucerna_music_bar_4brezna2026_koncert/3845janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle zdařilá muzikantská spolupráce dvou zkušených person kytarové Hard N´Heavy nachází odezvu i v našich zeměpisných šířkách, a proto byl pražský koncert britského kytaristy Adriana Smitha (především IRON MAIDEN) s jeho americkým parťákem Richie Kotzenem (krom sólové kariéry byl kdysi členem třeba POISON a MR.BIG, před rokem v Praze vystupoval s dalším svým projektem WINERY DOGS) beznadějně a dlouho dopředu vyprodán. Vím, Lucerna Music Bar není zrovna velký prostor pro podobné hvězdy. Když se však jedná o relativně čerstvý žánrový projekt, pohybující se navíc mimo mainstreamové prostředí, vždycky se něco podobného cení. Zvlášť když je v jejich podání blues rock neuvěřitelně pestrý, plný zhudebnělých inspirací obou kytarových mistrů.Aktivní Richie Kotzen k nám jezdí relativně často, to Adriana Smitha mohl český fanoušek zažít v posledních dvaceti letech snad jen skrze velká show jeho hlavní hudební stáje - IRON MAIDEN. I proto menší prostor lákal mnohé fanoušky této metalové legendy. Zažít umění Adriana Smitha ze vzdálenosti jen několika metrů se zas až tak často nepoštěstí. I já zaujal místo velmi blízko k pódiu a koncert si dokonale užil. I když jsem stál na straně pódia, která patřila daleko spíše Richiemu, na celé pódium jsem měl perfektní výhled. Zaplněný sál ten večer čelil velmi povedenému hardrockovému představení, které mělo vysokou úroveň nejen muzikantskou, ale rovněž zvukovou a tomu také odpovídala odezva od fans.Celý večer zahájila česká hardrocková předkapela DOCTOR VICTOR. Tohle trio z Prahy údajně funguje již od roku 2012, ale já o kapele tohoto jména slyšel zcela poprvé. Bylo poznat, že jde o schopné mladé hudebníky, kteří se našli v hardrockovém zvuku, jež vycházel z bohaté žánrové historie. A protože tihle rockeři zřejmě vědí, že kouzlo vězí v detailech, neponechali nic náhodě a stylizaci či dramaturgii vystoupení podřídili takřka všechno. Frontmanův pruhovaný černobílý ohoz ve stylu kapely THE DARKNESS, k tomu dlouhá hára, uvolněně a řemeslně dosti obstojně podané songy, které nestavěly na žádné velké složitosti, ale naopak mířily přímo na cíl. Je jedno, zdali byli podstatným předobrazem českého tria sedmdesátkové klasiky typu AC/DC či BAD COMPANY, ikony rockové kytary jako JIMI HENDRIX či hudební chameleoni jako PRINCE, od kterého si DOCTOR VICTOR dokonce vystřihli cover jeho nejznámější skladby „Purple Rain“, vše působilo pečlivě secvičeným dojmem. Přes sympatický projev, mladický drive a jasně projevený názor na starý rock mám pocit, že by však leckdo kapelu mohl obvinit z plagiátorství. Ruku na srdce, jejich songy nenabídly příliš osobitého a čerpaly z již dávno známých forem rockové hudby. Sekané riffy ala AC/DC dodávaly energii, zatímco krátké refrénové slogany, skoro vždy nesoucí název právě hrané skladby, byly pečlivě vtlučeny návštěvníkům do hlav. Když jsem se však s odstupem několika hodin nad jejich výstupem zamyslel, mám pocit, že vlastně šlo o solidní revival mapující v největší obecnosti historii anglo-amerického rocku.S devátou hodinou večerní pak neběhli na pódium oba hlavní aktéři projektu SMITH/KOTZEN v doprovodu pozitivitou hýřící baskytaristky Julie Lage (Kotzenova partnerka) a bubeníka Bruna Valverdeho. Plnokrevná hardrocková show s celou řadou vynikajících songů se tak mohla rozjet. Těžiště koncertu samozřejmě stálo především na skladbách z druhého a stále aktuálního společného alba „Black Light/ White Noise“, jež vyšlo zhruba před rokem, nicméně i čtyři roky starý bezejmenný debut nebyl opomíjen a nakonec z něho zaznělo pět skladeb. Od začátku bylo zjevné, že tenhle koncert dokáže hodně rychle vtáhnout a nepustit. Budiž to přičteno nejen neobyčejnému muzikantskému řemeslu všech zúčastněných, ale především souhře, opravdovosti a nekašírovanému přístupu celé kapely, která dokázala nalézt s publikem tolik potřebné spojení. Angažovat na post baskytaristky Julii Lange byl od mistrů kytar skvělý nápad, protože jejím prostřednictvím dostal koncert doslova zářivou atmosféru.Adrian Smith, jako kytarista známý především z metalového prostředí, působil ten večer velmi uvolněně a s přirozeností sobě vlastní sázel jeden mistrovský part za druhým. Dokonale zde tak odhalil svou lásku k americkému pojetí kytarové hudby a hard rocku ovlivněnému blues. Se slušivým kloboučkem namísto ikonického šátku zde byl schopen dodat nejen řadu zemitých riffů, krkolomných sólíček, vyhrávek či harmonií, ale především svým obhroublejším hlasem skvěle souzněl s pěveckými party soulověji zaměřeného Richie Kotzena. Oba kytaristé do výsledku dodaly podnětné ingredience, ať už co se týče nápadů, melodických linek, častého kytarového sólování, které v jejich písních nepůsobilo samoúčelně, a to ačkoliv znělo takřka po celou dobu koncertu. V rámci slok, mezi slokami a refrény, v mezihrách k tomu určených, i coby závěrečná gradace skladeb, tam všude vždy jeden z nich nebo oba sólovali. Celou show poháněla rovně skvělá rytmika, která umožňovala oběma kytaristům vyhrát si se svými tónovými ornamenty. Celý koncert zahájila chytlavá a takřka euforická rock´n´rollová jízda „Life Unchained“, na kterou navázala obdobně svižná, freneticky podaná hardrocková vypalovačka „Black Light“. Druhá zmíněná skladba patří k flagboatům právě aktuálního alba a ani na živo nic neztratila ze svého potenciálu. Se songy jako zádumčivá „Glory Road“ nebo se soulovou příchutí prezentovaná „Taking My Chances“ projekt upozornil i na své debutové album, které před čtyřmi lety kapelu představilo světu a ve všech směrech uspělo. Zatímco z „Running“ byl cítit větší vliv Adriana Smitha, pak u hitovky „Scars“, umístěné spíše v závěru setu, se pojila exotičtější Kotzenova stopa s nostalgií po amerických dálavách, jež je vlastní oběma světoběžníkům. Mou nejoblíbenější položkou ze společného portfolia obou kytarových mistrů je, jak jsem se i naživo ubezpečil, zemitý song postavený na hutnějších riffech - „White Noise“, neb mě připomíná devadesátkové hardrockové choutky kapel jako EXTREME či s Corabim tehdy hrajících MÖTLEY CRÜE. Tahle věc byla zařazena spíše do závěrečné třetiny koncertu, kdy celá akce skvěle gradovala. Výborně se mě jevily rovněž další songy z aktuálního alba jako třeba  „Blindsided“, „Outlaw“ nebo v dobrém slova smyslu monstrózní „Darkside“. Celkově pak ten večer zaznělo hned šestnáct rockových fláků, přičemž do přídavku byla zařazena nejen skladba „You Can´t Save Me“ ze sólového repertoáru Richieho Kotzena, ale především i song „Wasted Years“ od IRON MAIDEN, u kterého si hlavní vokální part vzal na svá bedra Adrian Smith, podporován ve vygradovanějších momentech nejen Richiem, ale také plným sálem „malé Lucerny“. Výtečně naladění návštěvníci tak v závěru koncertu přispěli k celkovému dojmu z akce, a ten byl velmi pozitivní. Celý stominutový set projektu SMITH/KOTZEN tak uběhl neuvěřitelně rychle, povzbudivě a zanechal jen ty nejlepší dojmy. Špičkový hard rock aktuálního provedení od mistrů ve svém oboru fascinoval nejen skvělou kytarovou a vokální souhrou, ale i bezprostředností, civilním pojetím a lidskostí. Kdo nezaváhal, ten se mohl těšit z účasti na pravděpodobně jedné z nejlepších hardrockových akcí posledních měsíců či let. Tohle byl přesně ten koncert, který se i častému návštěvníkovi akcí jen tak z hlavy nevypaří.https://www.crazyDiamond.cz/blackwater_holylight_not_here_not_gone_recenze/3842https://www.crazyDiamond.cz/blackwater_holylight_not_here_not_gone_recenze/3842nobody@nothing.com (Tomáš)Tak co si mám s vámi děvčata počít? Loni jste mi daly s EP „If You Only Knew“ špetku naděje, že už se vydáváte správným směrem, letos jste mě ale nepotěšily. Jak už samotný název novinky napovídá, není to ani takové, ani makové. Nebudu ale hrát hysterku a zkusím se na desku podívat racionálně. Dívčí seskupení BLACKWATER HOLYLIGHT je původem z Portlandu ve státě Oregon. Jejich první tři desky se nesly na vlně relativně ortodoxního psychedelického rocku sedmdesátkového ražení. Dlouhé songy, rozmělněné melodické linky, občasné přitvrzení, potemnělá atmosféra, klidnější tempo. Specifický styl, který asi nikdy nebude vládnout hitparádám, ani vyprodávat stadiony. Má ale svoje kouzlo a někdy je příjemné se mu poddat. Zmiňované EP pustilo do jejich tvorby trochu světla. Pop rock se z toho nestal, chraň Bůh, ale přece jen songy dostaly jasnější strukturu, temný závoj byl mírně odkryt a objevilo se zde vykročení směrem k shoegazovému zvuku. A cover songu „All I Need“ od RADIOHEAD se vysloveně povedl. No a já, starý blázen, jsem uvěřil, že tímto směrem se kapela bude dál rozvíjet. Směrem ke klasičtější písničkové formě, k jasnějšímu zvuk a uchopitelnějším melodií. Aktuálně zřejmě trio (tak se prezentují na většině promo fotek, někde se ale objevují ještě i jako kvarteto, a v minulosti už byly i v pětičlenné sestavě) se předloni přestěhovalo do Los Angeles a přitvrdilo. Už první poslech „Not Here Not Gone“ mě donutil zpozornět. Něco je tady jinak. A to tak, že dost. Psychedelický rozměr kapely se vnitřně transformuje a mutuje. Do původně hard rockových základů metastázují nugazové vlivy a zároveň je zvuk obtěžkán a zahuštěn do doomových, někdy až téměř blackmetalových poloh. Klávesové party, přítomné v tvorbě kapely i v minulosti, dostávají ještě více prostoru a často vystupují i více do popředí. Zároveň se rozšiřuje jejich záběr a zvuková paleta. Velké atmosférické plochy jsou očekávatelné, ale jejich vstupy přináší i určitou hravost a lehkost, a někdy nemají daleko ani k elektronickým zvukům jak z katalogu NINE INCH NAILS. Zatím to všechno dává smysl, tak v čem je problém? Za mě je problém jeden, ale bohužel ovlivňuje celou kolekci. Zvuk kytar. Výlety do doomu jsou ukrutně jednotvárné a fádní. Člověk má pocit, že se holky začaly hrát s kytarovými efekty, objevily jeden, který zní hutně a hustě, no a tak se jim zalíbil, že ho použily  na všechny songy. Nemění snad ani riffy. Zatímco do některých písniček se to celkem i hodí, u některých naopak působí podivně, nepřirozeně. V půlce alba mě ten zvuk, pořád stejný, bez náznaku změny barvy, intenzity nebo alespoň kompozice, začíná silně nudit. A následně i obtěžovat. Přitom ale stále nacházíme i v hloubce playlistu songy, které si dokážou s kytarovými party hezky zablbnout a lezou z toho pak fakt dobré věci. „Spades“ se znova obrací k sabbatovským riffům a konceptům, což začaly ve své tvorbě více používat už na předchozí desce „Silence/Motion“ (2021). A tady ten unisex zvuk najednou funguje výborně. Je temný, krutý a přirozeně heavy metal. Aktuální poloha kapely mi připomíná třeba finský projekt SHEDFROMTHEBODY, i když ten z velice podobných surovin dokáže uvařit zajímavější pokrm. BLACKWATER HOLYLIGHT se evidentně rozhodly žánrově posunout z rockové ligy k metlákům, je to ale celé trochu neohrabané. Sice samy tvrdí, že kolekce by v jednotlivých písních měla reflektovat dva světy, světlo a temnotu, ale opět je to spíše přání, než realita. Když ty kytary hrají pořád to samé, tak v čem mám hledat ten popisovaný rozdíl? Přitom podobný typ hudby má tendenci sám o sobě znít „na jedno kopyto“ a ne každý má trpělivost hledat ty drobné nuance, které songy, potažmo alba, od sebe odlišují. O to důležitější je ty nuance mít. Abych ale jen nehanil, protože deska má i svoje silné stránky. Zvukově (až na ty kytary…) je to rozhodně nejkvalitnější počin kapely. Výborným soundem se prezentují jak bicí, tak i basa a samozřejmě i klávesy. Skvělý je i zpěv Sunny Faris, která kromě toho zvládá i basu a někdy i kytaru. Má hypnotický nádech, je příjemně hladký, ale rozhodně ne přeslazený. Dokážou vytvořit i zajímavé melodie, jako třeba v úvodní „How Will You Feel“, nebo ve více atmosféricky pojaté „Bodies“, která navíc přidává i zabarvení do stoner rockových odstínů. Slušná je i singlovka „Heavy, Why?“, která se z houpavé psychedelie rozvine v téměř space rockový monument. Zmiňovaný black metal se nejvíc zhmotňuje v závěrečné „Poppyfields“, ale budu upřímný, tahle poloha mi připadá pro kapelu docela nepřirozená. Deska „Not Here Not Gone“ je dokonale schizofrenická. Zasekla se na rozcestí a nikdo neví, kudy dál. Spousta songů sama o sobě je velice povedená. Zkrácení songů, které v minulosti měly běžně šest až osm minut, materiálu jen prospělo. Dnešních čtyři až pět minut dokáže lépe udržet posluchačovu pozornost a zároveň se můžou naplnit využitelnými nápady a zbytečně nenastavovat repetitivním opakováním. Sráží je ale tuctové aranže a nudná zvuková dramaturgie. Nechápejte mě špatně – deska není žádnou katastrofou, spíš nevyužitým potenciálem. Ve spousta věcech se kapela evidentně posunula, zůstává ještě vychytat některé nedokonalosti a věřím, že příští deska může být velice dobrá. https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert_info/3843https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert_info/3843nobody@nothing.com (Info)Prodej začíná 20.08.2025Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/944Dále pak ticketmaster a goout.Americká progressive/metalcorová formace Between The Buried And Me se vrací do Prahy! 18. března představí svou novou desku The Blue Nowhere, která vyjde 12. září. Připravte se na jedinečný mix technického death metalu, progresivního rocku, metalcoru a spousty dalších naprosto nečekaných žánrových odboček.Between The Buried And Me (zkráceně BTBAM) vznikli v roce 2000 v Raleigh v Severní Karolíně, název převzali z textu písně skupiny Counting Crows a od počátku se vymezovali svou snahou překračovat žánrové hranice. Jejich hudba v sobě kombinuje technický death metal, progresivní rock, metalcore, jazzové pasáže i akustické momenty, čímž vytváří pestrý a nepředvídatelný zvuk. Debutové album z rokku 2002 přineslo dravý mix metalcoru a progresivních prvků, skutečný průlom ale přišel až s deskami Alaska (2005) a Colors (2007), které dodnes platí za milníky moderní progresivní kytarové hudby.Kapela, v jejímž čele stojí zpěvák a klávesista Tommy Rogers a kytarista Paul Waggoner, je známá nejen technickou precizností, ale i koncepčním přístupem k tvorbě alb. Například The Parallax II: Future Sequence (2012) nabízí propracovaný sci-fi příběh, jenž se prolíná napříč skladbami a hudebními motivy. Hudebníci často střídají agresivní growling s čistým zpěvem, extrémně složité kytarové riffy s melodickými pasážemi a tvrdé rytmy s nečekanými žánrovými odbočkami, což z nich činí oblíbence mezi fanoušky, kteří hledají v metalu originalitu a dobrodružství.Během let si BTBAM vybudovali pověst kapely s nekompromisním živým vystupováním. Na koncertech dokáží věrně přenést i ty nejkomplexnější skladby, časo hrají celé desky od začátku do konce a nebojí se experimentovat se světelnými a vizuálními prvky. Jejich diskografie zahrnuje jak monumentální, více než hodinové opus magnum, tak i kratší a přístupnější nahrávky. Navzdory složitosti a experimentálnímu přístupu si udržují oddanou fanouškovskou základnu a jsou považováni za jednu z nejvlivnějších progresivních metalových kapel své generaceZa poslední čtyři roky se Monosphere stali jednou z nejrespektovanějších nezávislých kapel německé post- a prog-metalové scény. Nejenže předskakovali mnoha svým idolům a největším inspiracím, jako jsou Between The Buried And Me, Karnivool, The Ocean nebo Imperial Triumphant, ale byli také obsazováni jako přímá podpora řady velkých jmen metalové scény, včetně Cradle Of Filth, Napalm Death či Ne Obliviscaris, stejně jako nastupujících kapel typu Gaerea nebo Signs Of The Swarm.Díky turné s kapelami The Hirsch Effekt, DVNE, Rolo Tomassi a Wheel napříč velkou částí Evropy si Monosphere vybudovali vlastní komunitu fanoušků – zejména na festivalech jako Euroblast a Hellseatic – která si zamilovala jejich mnohovrstevnatý post/prog-metalový styl. Ten propojuje vlivy mathcoru, post-rocku, metalcoru, black metalu, ale i jazzu, klasické hudby a avantgardy. Co je však nejpozoruhodnější, kapela nikdy neslevila ze své vize vytvářet svěží a originální zvuk a vědomě se vyhýbá jakýmkoli trendům.Po dvou nezávisle vydaných a kritiky oceňovaných albech – prog-metalovém eposu The Puppeteer z roku 2021 a koncepční desce Sentience z roku 2023 – Monosphere aktivně odmítli všechny nabídky na vydavatelskou smlouvu pro své třetí album, které opět vyjde nezávisle. Skladby „The Unknown Voice“ (2024) a „Lapse“ a „Nadir“ (2025) už naznačily hudební směr nadcházejícího dlouhohrajícího alba a znovu potvrdily výjimečné postavení Monosphere na německé heavy scéně díky jejich jedinečné a nepřerušené umělecké vizi.https://www.crazyDiamond.cz/michael_monroe_outerstellar_recenze/3841https://www.crazyDiamond.cz/michael_monroe_outerstellar_recenze/3841janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Každý fanoušek rockové hudby siudržuje dlouhodobý posluchačský kontakt s někým podobným a jejedno, jaký subžánr jeho oblíbenec hraje. Michael Monroe je jižpřes čtyři dekády zárukou opravdové kvality v rámci pouličníhosleazy rock´n´rollu a není tomu jinak ani v roce 2026. Jeho novéalbum „Outerstellar“ je toho náležitým důkazem. Přestožečas nelze zastavit a různé druhy tvrdé hudby mizí, jiné senaopak v průběhu let dostávají do popředí zájmu, souběžně sčímž různí muzikanti přizpůsobují svůj zvuk a zaměřeníprobíhající době, pak navzdory tomu všemu Michael Monroe zůstávástále u svého typického punkem načichlého rocku, který všakstále splňuje ty nejpřísnější kritéria stran zvuku,songwritingu a celkového podání. Novinka je již jeho jedenáctýmalbovým zápisem v rámci jeho sólové dráhy (včetně studiových alb HANOI ROCKS a dvou dalších projektů dávné minulosti JERUSALEM SLIM a DEMOLITION 23 pak jde o jedenadvacáté album s jeho hlavním zpěvem) a již čtvrtýmnahraným v totožné sestavě – kde se nachází dvojice kytaristůSteve Conte a Rich Jones, na baskytaru hraje Monroeův někdejšíparťák od HANOI ROCKS Sami Yaffa a za bicími sedí Karl Rockfist.Materiál představuje pro Monroeaznovu zcela typickou sadu vypalovaček, mezi kterými se nacházídostatek písní s hitovým potenciálem a byť album působí okousíček uhlazeněji než některá z předešlých, pořád je zněho cítit vášeň, obrovské muzikantské srdce a potenciál,který je dán těm nejlepším z nejlepších. Tohle měl Monroe vsobě již v dávných osmdesátkách, když si klestil cestu navýsluní se svými HANOI ROCKS a stejně opravdově a anti-trendy zní jeho písnědnes. Z dvanácti skladeb na novincepovažuji určitě polovinu za vypalovačky s hitovým potenciálem,ať už jde o říznější punkové halekačky nebo pozvolnějšívěci poetičtějšího zabarvení. Sám od Monroea upřednostňuji druhý typ skladeb a letos tak nezůstanu v žádném případě ochuzen.Máme zde v tomto směru opravdu velké songy plné silných akordůa vášnivých zpěvových linek. Předně třeba tajemná „Painless“,která pro mne představuje aktuální vrchol Monroeovýchschopností. Skladba to sice není příliš rychlá, ale má v soběohromné charisma, procítěnost a schopnost magnetizovat. Žhavérockové vypalovačky „Shinola“, „Precious“ nebo mainstreamověji vyznívající pospolitostní chorál „Disconnected“ jistě dokáží rozčísnoutprostor nějakého bujarého sálu, ale mne z nějakého důvoduvíce baví drsná jízda „Black Cadillac“, která co ztrácí ztempa, dohání stonesovským zaujetím a skutečným rockerským feelem. Monroe vždy uměl skvěle podat ipoetičtější věci ve stylu hudby Toma Pettyho, ale dokázal jim zároveň vdechnout zcela vlastní výraz, důkazem čehož je zde třebabalada „Glitter And Dust“ a nebo další z vrcholů alba, závěrečnározmáchlá suita „...One More Sunrise“, ve které se pojí tonejlepší od tohoto pozoruhodného finského muzikanta. Posluchačtak nezůstane ošizen ani o fáze zdobené jeho pověstnýmsaxofonem či foukací harmonikou. Celé album je výtečnězprodukované, skladbově vyvážené, má poutavou dramaturgii akaždý song je zdoben výtečnou souhrou kytarového dua s nosnýmilinkami. S tímhle rock´n´rollem jsem znovu velmi spokojen.https://www.crazyDiamond.cz/deftones_deftones_recenze/3838https://www.crazyDiamond.cz/deftones_deftones_recenze/3838nobody@nothing.com (Tomáš)Sex, drogy a rock´n´roll. Na tento režim DEFTONES koncem milénia najeli v plné parádě. V roce 2000 to způsobilo kreativní bouřku, která vyprodukovala hurikán jménem „White Pony“. Zatím byla pětice ze Sacramenta na koni, mladá těla (do třicítky jim pořád ještě pár let chybělo) zápřah zvládala, ale bylo jen otázkou času, kdy se začnou ozývat nečekaní věřitelé a předkládat účty. Ne každý má geny Ozzyho nebo Lemmyho. Jako prvního zběsilý životní styl dohnal China. Při turné v roce 2001 si totálně odrovnal hlasivky. Syrový animální řev, kdy šel při každém vystoupení na doraz už několik let, plus k tomu kvanta kokainu, udělala své. První předpovědi byly téměř katastrofické, hrozila úplná ztráta hlasivek. Nakonec se je povedlo zachránit a Chino následně začal spolupracovat s vokálním coachem, který mu pomohl správně hlasivky nejen používat, ale zejména se o ně starat. Každopádně k zálibě v koksu přidal ještě navíc i speed, což když převedeme do automotive jazyka (sorry, tohle je mi bližší než chemie), je asi jako by jste vzali Oktávku TDI (kokain), nahráli do ní brutální chiptuning, vykuchali DPF, zaslepili EGR, do světel dali nehomologované čínské ledky, na kufr nalepili křídlo z Alibaby a místo výfuku nasadili lešenářskou trubku největšího dostupného průměru. Když se podíváte, jak Chino v tomto období vypadal, asi vás nepřekvapí obsah a vyznění alba. Nebo možná překvapí pozitivně ve smyslu, že i v tomto (téměř) zoufalém stavu dokázal přijít s celkem slušnou deskou. Byl zanedbaný, neupravený, ale zejména oteklý a nepřirozeně obtloustlý. Jak říkával Ďuro Černý, první bubeník TUBLATANKY, na hubnutí jedině heroin hoši.Abychom ale Chinovi nekřivdili, nebyl v tom sám. Celá kapela jela v drogách aktivně, snad kromě Stephena Carpentera, který zůstal jen u marihuany. U China se ale věci vyhrotili nejvíc, což se odzrcadlilo v náladách a textech. Osobní život se mu začal sypat, manželství se rozpadalo. Velice podobně to měl i Abe, který to dopracoval až k rozvodu. Vlastně celá kapela se postupně dostávala do nekontrolované rotace a ztrácela fokus. Rozhodli se proto skládat a nahrávat doma v Sacramentu. Chtěli to pojmout jako návrat domů, kdy vedle práce budou moci vést částečně normální život a snažit se zachránit rozpadající se vztahy. Ve své zkušebně si zřídili studio, takže nápady mohli rovnou i nahrávat. Dozorovat to měl opět Terry Date. Nic však nešlo podle plánu. Původní termín vydání na podzim 2002 se velice rychle ukázal nerealistickým. V zimě 2002 se ještě dotáčely další věci ve Studio X v Seattlu. Dle China i zdejší prostředí, ponurost a zimní období, otiskly svůj cejch do atmosféry desky. Na finální úpravy a dotáčky se pak využilo ještě Larrabee Sound Studious v Hollywoodu. Celé se to táhlo přes 12 měsíců a finální účet byl 2,5 milionu dolarů. I v té době to byly šílené peníze, proto asi nepřekvapí, že deska drží třinácté místo v žebříčku nejdražších hudebních alb historie. Kapela chtěla opět hledat nové cesty a vymezit se proti poslední desce „White Pony“. Zatímco předchůdce měl určitý kinematografický rozměr, rozehrával abstraktní příběhy nekonkrétních lidí a zasazoval je do znepokojivých, téměř hororových kulis, aktuální materiál byl navýsost osobní. V textech a náladách se tak potkávají dva světy, které jsou značně protichůdné a jen těžko se mezi nimi hledají průniky. Na jedné straně to je uvědomění si muzikantů, že už nejsou těmi věčně naštvanými odrostlými mladíky, kteří nenávidí všechno a všechny, ideálně nonstop. Nemusí hrát žánrová divadélka, není přece zakázané být pozitivní a v dobré náladě. Toto zjištění se zhmotňuje v odklonu od agresivně pojatých songů. Proti tomu ale stojí zmiňované osobní trable, rozpady rodin, drogy, hledání vlastní identity. To songy naopak táhne do temnějších odstínů a přidává i na tvrdosti, která má dále zdůraznit bezútěšnou situaci. Stephen proto ještě více podladil kytary a začal budovat ještě mohutnější zvukové valy. Chino několikrát své jinak obvykle abstraktní texty lehce pootevře, a na povrch se derou odkazy k výše zmiňovaným traumatům, kterými si procházel. Ve finále se ta temnota zhmotňuje i v samotném coveru desky, který je paradoxně zřejmě i jediným ryze metalovým coverem DEFTONES.Samotný otvírák „Hexagram“ taky působí dost metalově. Kombinuje rozsáhlejší atmosférické plochy s rychlým sekaným refrénem, který míří až někam do hardcoreových vod ve stylu debutu. Je to zajímavý mix oldschool DEFTONES s novějším přístupem, který se snaží být komplexnější. A přesně k tomu směřuje následující „Needles And Pins“. Výborně rozehraný song v téměř stoner náladě postupně graduje, nabírá svaly a rozkvétá do majestátní dramaturgie. Singl „Minerva“ pak ukazuje DEFTONES z úplně nové stránky. A musím říct, že se mi to sakra moc líbí! Mohutný valivý song se silným shoegaze zabarvením na nás valí jednu zvukovou vlnu za druhou. Kytary jsou masakrální, přitom melodie je úplný popík. A text? Ten balancuje prakticky na hranici patetičnosti. Když si to ale vše dáme dohromady, z čeho vychází, co popisuje, v jakém hudebním podkladě je zasazený, najednou to dává smysl. Ten pozitivní náboj v něm nenese ani špetku trapnosti, právě naopak. Je tím pomyslným světlem na konci tunelu, ke kterému kapela vzhlíží a doufá, že na něj dosáhne. Zatím to jde překvapivě dobře. Zklidnění tempa je evidentní, ono ale už ani na „White Pony“ nebylo moc vysloveně rychlých songů. Jistá rozvláčnost, kdy si jednotlivé songy berou více času, otevírají se jen postupně, nikam nespěchají, to mi taky nevadí. Zní to dospěleji a přináší to do tvorby DEFTONES další prvky, třeba post-metalové. Co ale nenápadně začneme vnímat, je únava. Citelná únava kapely, které chybí nejen původní drive, ale zejména kreativita a nápady. Rozhodně nejde o totální absenci, spíš ty nápady nejsou tak výrazné, hraje se na jistotu, některé songy se rozplývají v šedi průměru. Jakoby se bály více experimentovat. Přitom když se odvážou, třeba jako v „Deathblow“, výsledek je velmi dobrý. Mlaskavá špinavá basa v temných klidných pasážích je fantastická. Dynamicky vybuzené refrény tomu dodávají krásný kontrast. Tíživá atmosféra je ubíjející a nádherná zároveň. Pak zde máme ale pro změnu „When Girls Telephone Boys“, která míří odnikud nikam a je to v podstatě primitivní řezačka. Plusové body jí dávám jen za slušný riff v refrénu a krásnou spolupráci Stephena s Abem, který svým kopákem ten riff parádně nastartuje. Další valivý těžkotonážní kousek „Battle-Axe“ s doomovým nádechem ale opět ukazuje, že kapela umí zabrat. Přesně tato kombinace masivních kytar a relativně čistého, typicky zpomaleného a roztaženého Chinova zpěvu mě baví nejvíc. Tvrdost i melodičnost v ideální kombinaci. Sotva nás to začne bavit, už se to všechno zase kazí. „Lucky You“ je elektronický úlet, který zní jako nepovedený remix už beztak průměrného songu. To si pak člověk užije i další relativně obyčejný kousek „Bloody Cape“, který by jinak bral jen do počtu. Závěr v podobě „Moana“ je ale opět pecka. Tentokrát se předvedl Chi. Jeho „prokluzující“ basa je přímo boží. Song se umně kroutí kolem svého hlavního motivu, přidává a ubírá na důraze a postupně nás hypnotizuje. Ani si nevšimneme, že vlastně nedosáhne žádnou finální katarzi, protože nám ani nechybí. Album po svém vydání v květnu 2003 nebylo přijaté úplně jednoznačně. Část kritiků oceňovala další evoluci směrem od „nu-metalu“, jiní ale poukazovali na jistou stagnaci. Proti předešlým nahrávkám zde nebyl evidentní až tak velký posun. Ruku v ruce s tím šly i nižší prodeje. I když tady je otázkou, jestli to bylo albem samotným, nebo probíhající krizí hudebního průmyslu. Každopádně label Maverick tak nějak počítal s návratem investovaných 2,5 milionu dolarů a byl zklamán. Zatím ale kapele pořád věřil a doufal, že příští deska zaboduje. https://www.crazyDiamond.cz/imbolc_fest_3_praha_modra_vopice_21unora2026_koncert/3840https://www.crazyDiamond.cz/imbolc_fest_3_praha_modra_vopice_21unora2026_koncert/3840hackl@volny.cz (Pekárek)Sobotní večer si o takovou akci přímo říkal. Zatímco žánrové hvězdy byly konzumovány v Křižíkově pavilonu, černá srdce bila v Modré Vopici. Měl jsem čas i energii, tak jsem vyrazil. Pod hlavičkou třetího ročníku Imbolc Festu (pořadatelům děkuji za stylovou placku!:-)) vystoupily čtyři pražské blackmetalové spolky a jedni brněnští hosté v podobě temných DEPTHS ABOVE. Vzhledem ke shora uvedené konkurenční akci jsem spoléhal na nižší návštěvnost. Svou účastí jsem ovšem nikoho nespasil, natož abych si užíval intimní zóny. Lidí totiž přišlo nemálo. Dost na to, aby měly všechny zúčastněné kapely slušnou až vynikající odezvu.Akci zahájili již zmínění DEPTHS ABOVE. Dotyční mají na kontě stále jen respektovaný debut „Ex Nihilo“, jehož existenci jsem zaregistroval, nicméně dosud neměl čas se mu věnovat důsledněji. Živě se každopádně prezentovali nonkonformní a dost pocitovou produkcí ukotvenou v řadě odstínů černé. Prostory klubu ovládla specifická magie a tíha zvoucí k výhledu do propastí, kam by člověk ve vlastním zájmu moc nahlížet neměl. Pódiu dominoval charismaticky zpívající kytarista Vama Marga, který svým výkonem v podstatě předznamenal kvality dalších zpěváků, kteří se co do nasazení rozhodně nenechali zahanbit. Jak široké instrumentální plochy, tak bestiální vokály navodily hypnotizující atmosféru, která by se dala krájet.Zvuk ušel, což se týkalo i dalších kapel. Ve Vopici jsem zažil lepší, ale i horší. Možná by šlo – řečeno čistě subjektivně – někdy kapánek ubrat a v nějakých drobnostech přidat. V rámci kytarových tandemů panovala decentní nerovnováha, což byla škoda. To podstatné každopádně nezaniklo, sound plně respektoval něco jako undergroundovou tradici. Jeho syrovost mi dělala opravdu dobře. Podobně naturální až niterný zvuk na Výstavišti určitě nezažili. Ačkoliv každá z vystupujících skupin přinášela trochu jiný black a jinou úroveň řemesla, díky vynikající dramaturgii a víc než stoprocentnímu nasazení hudebníků večer citelně gradoval, striktněji řečeno, nespadl mu řetěz. Před NAURRAKAR jsem bohužel musel odejít, nicméně předpokládám, že předvedli peklo, ostatně dnes v Klubovně bude možné danou absenci ještě napravit.:-)Po zhmotněné temnotě následovalo odlehčení s INFERNAL CULT. Solidní atmosférický black s plejádou středních temp, ve kterých se dalo výborně pařit, obohatili o dobrou show. Na deskách one man band producenta Martjerna se na pódiu rozrostl o našláplý kvartet hudebníků. Společně pak podali strhující výkon, který publikum adekvátně ocenilo. Být Matjernem asi bych se vážně zamyslel nad tím, zda takový potenciál nevyužít stabilněji a možná i ve studiu. Ukočírovat ansámbl plný podobných nadšenců nemusí být snadné, nicméně pocitově by mohl získat jeho materiál na síle, kterou autonomní úsilí ve studiu nikdy nenabídne.Jako třetí v pořadí nastoupila KATARZE. Aktuální album „Kraj, půda, krev“, mimochodem vyhotovené (i) v nádherné CD limitce, odkazuje k přírodně-mýtickému pojetí metalové černoty. Žádná romantická selanka se však nekonala. Proti byl zejména zpěvák Shaman, jehož skřehot byl ostrý jak břitva, a nekompromisní řezník za bicími Kolobos. Sympatický pagan black v nekompromisním syrovém podání bavil po celou dobu. Na show si už kdovíjak nepotrpím, kosti a pořádné hřeby však ještě ocenit dokážu. Shaman prováděl mocný rituál, ostatní ho výtečně podporovali. Ještě pár minut a člověk by začal věřit na přítomnost lesních démonů i v postindustriální Vopici. Za zmínku určitě stojí fakt, že pro baskytaristku Rawenii se jednalo už o druhé vystoupení.Rawenia však nebyla jedinou ženou, která rozezněla svůj nástroj v INFERNAL CULT a následně vystoupila ještě se svou další kapelou. Obdobně si počínala i Maania. V případě SUKKHU však odložila kytaru a chopila se mikrofonu. Nutno podotknout, že na sebe strhávala pozornost už vedle Matjerna a zdaleka nešlo jen o krvavou „polevu“ jejího outfitu. Dotyčná black metalem zřejmě opravdu žije, a to v modu jakési duchovní symbiózy. Navíc má skvělý hlas a dost uvěřitelný projev. Pro obě již tak dost šlapající formace tudíž představuje, jak bych to jen řekl, požehnání?:-) Uvedené se na každý pád projevuje velkou energií, kterou kolem sebe šíří. Na postu frontwoman jsme se pak v tomto směru dostali ještě o řád dále. Přímočařejší materiál SUKKHU, dobře zahraný a efektně čechraný Silenthellovými tympány, neměl tudíž v živém provedení chybu. Pod pódiem zavládlo nadšení a já jen spokojeně zíral na čtvrtý vrchol večera. Jejich studiovou dvojku „Self-Exorcism“ z loňského roku dodatečně určitě doporučuji. Pro fanoušky asfaltu dodávám, že u Epidemie vyšla i jako nádherný vinyl.Po VOLUPTAS další, vyloženě pozitivní setkání s pražskou blackmetalovou scénou. Nemám k tomu moc co dodat, výborně jsem se bavil a navzdory veškeré temnotě, depresi i negaci hlásím dobité baterky. Skvělá akce!https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_marduk_immolation_inferno_mallephyr_praha_krizikuv_pavilon_b_21unora2026_koncert/3839https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_marduk_immolation_inferno_mallephyr_praha_krizikuv_pavilon_b_21unora2026_koncert/3839nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Smrt se přehnala nad Evropou a během pozdního únorovéhovíkendu sekla svou kosou i v Praze. A to rovnou pětkrát. Turné „Death OverEurope“ sdružilo norské vypalovače kostelů MAYHEM se švédskými válečníky MARDUKa americkými žháři IMMOLATION, aby je pro potřeby našeho hlavního městadoplnili dvě lokální bandy alias MALLEPHYR a INFERNO. Tento pětilístek slibovalněkolikahodinový a až příliš intenzivní sluchový zážitek, tak jsem radši vytáhlze šuplíku špunty, které jsem neměl na koncertě od Brutal Assaultu.Při příchodu na MALLEPHYR v pět odpoledne už bylo poměrněplno, což se dalo vysvětlit i slušnou porcí zahraničních návštěvníků, zejménaz Německa a Polska. V Germánii mělo turné pouhé tři zastávky a v Polskujen Gdaňsk, takže to měli naši sousedé v některých případech blíž do našímatičky Prahy. Když jsem pak už během hlavních hvězd obhlédl sál, musel jsem seopravdu divit. Na tu nejextrémnější formu black metalu tu křepčilo určitě 2000lidí. Přišli bezesporu na MAYHEM, jelikož třeba MARDUK hráli v Prazenaposledy ve Futuru, které pojme pár set návštěvníků. Dostavilo se i hodněmladých a můj osobní názor je, že tak polovině přítomných lidí možná tahlehudba zas až tolik neříkala (a já taky nejsem žádný velký fanda), ale MAYHEMjsou už dneska holt pojem s image té historicky nejbestiálnější kapely,kterou je prostě nutné vidět. Jejich kult podpořil i hraný film Lords Of Chaos z roku 2019, kde si někdejšího kytaristu Euronymouse střihnul Rory Culkin,brácha slavnějšího Macaulaye, a zpěváka Deada hrál Jack Kilmer, syn ValaKilmera. Jinak něž pop-kulturním zbožštěním si nedovedu vysvětlit tak masovýzájem o kapelu, která je prostě běžnými objektivními měřítky neposlouchatelná.Docela živě si dokážu představit,kterak se jen při zmínce o filmu Lords Of Chaos příznivcům norwegianpure blacku, obrazně řečeno, otevírají nože v kapsách. Jenže Gazďa má nadhled,je hlava otevřená a navíc píše na tyhle stránky, takže senejenže nemusí tvářit podmračeně, ale naopak si může skomerčními cinkrlaty v klídku slovně zažonglovat. Abych pravdu řekl,nepíšu moc rád texty o tématech zmiňujících náležitostispojené s „pure black motherfuckers“ a možná se to rovněž týká věcí spojených s  „pure deathmetalers“, což není ani tak díky hudbě samotné,kterou ostatně v mnoha případech posluchačsky můžu, alepravděpodobně tím, jak dalece se můj postoj a perspektiva, kterouzastávám k této hudbě - mnohdy zajímavé, ve své ortodoxnosti však nesnesitelné - od většiny subžánrových puristů liší. Ať je to jak chce, mám zkrátka rád otevřenost v metalovém extrému. Ano, tak je správně řečené. Už třeba vpřípadě thrashových kapel jsem kdysi v ranných devadesátkách miloval období, kdy tyto měkly astávaly se pestřejšími. Něco jiného pak zastávám v případě ikon Hard N´Heavy, kdy mám naopak radši říznost a ryzost – hard rocku i heavymetalu. Nevím jak je to možné, ale až na pár vyjímek (album „SeventhSon Of a Seventh Son“ je jednou z nich) v těchto případechúkroky k progresi opravdu nevítám. Vraťme se tedy k sobotě, kdy jsem sivyhodnotil, že na holešovické Výstaviště dorazím až v sedm večer na IMMOLATION a radšisi dám v jedné z letenských hospod dvě „Plzínky“, jak v Prazepodivuhodně a exoticky říkají, než abych v sále stepoval na ty menší žánrové věci z tuzemska. Záhy jsem si v oné hospě všiml, že všude visísparťanské šály a tak jsem si to tam alespoň v tichosti prohlíd, ostatně, měl jsem na to celou hodinku. Dost možná ten nejpříznačnější nápoj v republice s oprávněním užívati názvu PIVO však zdebyl výtečně ošetřený!:-)Byl jsem v prostoru Křižíkova pavilonu B poprvé acelkově se do tohoto temného industriálního sálu tenhle typ muziky hodí.Obvykle se tu konají různé veletrhy, konference a korporátní ejchuchů,z koncertů zde byla jen poslední Prague Death Mass loni v říjnu. Mámrád poznávání nových lokací a téhle dávám jasné plus, i když příchod a prostoryšatny a WC nejsou ideálně řešené a bylo by i fajn do sálu umístit závěsy, abyna nás z chodby nezářily ty hnusné zářivky připomínající školní jídelnu. Každopádně plný sál se rovnal plusu pro rokycanské MALLEPHYR,kteří produkují na poměry tohoto stylu hudby uchu celkem lahodící kompozice.Zasloužili by si větší pozornost. Atmosférický progresivní black, při kterém sefrontman Opat čas od času nebojí ani čistého vokálu. Proměnlivá a zajímaváhudba okořeněná death/thrashovými riffy v přirozeném balení, kde se nenítřeba pomalovávat corpsepaintem (za mě out – devadesátková věc) ani laciněšokovat. Reakce publika na rozmáchlé kompozice byla dobrá a zvuk solidní, ikdyž znění dvou kytar byl v těch ostřejších rychlejších riffech trochunečitelné. Tak jako tak půl hodina dobré hudby.Blackmetalové INFERNO pochází z Karviné, a to jeupřímně to jediné pozitivní, co o nich dokážu říct. Kapelu neznám, ale nebyljsem předem zaujatý, naopak, s napětím jsem čekal, co přijde. Seance začalapodezřelým velkolepým intrem, které bylo zbytečně dlouhé a pomalé a hodilo byse možná tak k nejdůležitější kapele večera, ne k bandu, který má pro se be určených jen 30 minut. Na pódium pak důstojně nakráčela čtveřice v kápích a sezakrytými obličeji a já rychle vytáhnul mobil, abych honem udělal pár fotek,než se zpěvák převlečený zjevně za smrtku pohne ze své vznešené pózy uprostřed,a zkazí tak estetický dojem obrázku. Nemusel jsem chvátat, neboť tento chmurnýžnec (alias vokalista Adramelech) se prakticky během koncertu nepohnul, jenobčas velkolepě zakroutil rukou apod. Slyšet ho moc nebylo, měl jsem dojem, žejen tak mluví nebo šeptá do monotónní a celkově nijaké hudby plné echa asamplů. Co to mělo celé znamenat, nevím, asi to bylo cosi intelektuálního a cool,ale výsledkem byla póza a blackmetalový kýč.Newyorští IMMOLATION se svým deathmetalovým zaměřením dotohoto minifestivalu na prví dobrou moc nehodili, ale po karvinské školníbesídce přinesli tolik potřebnou dávku kyslíku a pořádné řezničiny. Pár týpkůs dlouhými vlasy, co přišli na pódium a spustili solidní a přímočarýdeath. Konečně trocha života! Klasici deathmetalové scény už od konceosmdesátých let nepatří v žánru k těm úplně nejlepším, ale je tojízda a písně mají švih a nápad a některé kytarové motivy jsou opravdu zajímavé.Z připravované novinky, která má vyjít v dubnu, zazněla skladba „Adversary“a potvrdila, že si Američané i po těch pětatřiceti letech udržují kvalitu.Charismatický frontman Ross Dolan s pěkným hlubokým chrčákem, profesionálnínasazení kapely, slušná hudba, přirozené vystupování. Laťka večera zasvystřelila nahoru.Američané IMMOLATION platí dlouhé dekády za kapelu, nakterou je spoleh, a tak je kvalita koncertu přímo závislá na ozvučení zvolených prostor, neboť o všem dalším u nich nelze pochybovat. Díky pořadatelům festivalu Brutal Assault jsem jejich program zažil jižmnohokrát, tentokrát však jejich setu něco chybělo, a to něco vycházeloz utopenějšího kytarového zvuku a celkově z menšího drajvu, než bylo v minulosti u nich obvyklé. Co na tom, žeRobert Vigna znovu kytarově dováděl a do skladeb vrstvil bleskové vyhrávky, cona tom, že majitel zřejmě nejdelší řepy na scéně - Ross Dolan - za mikrofonem koncentrovaněburácel, když vystoupení v podstatě příliš nestrhlo. Už jsem je zkrátkapárkrát zažil v lepší fazóně. Na IMMOLATION je dobré, že jejich novějšítvorba určitě nezaostává za tou klasickou z devadesátých let, co víc, oprávněně je řazena do koncertního setu a má nezastupitelné místo v rámcijejich portfolia. Není již v death metalu mnoho podobných vytrvalců, vždyť IMMOLATION vydatněnapomáhali od osmdesátých let deathmetalovou scénu budovat. V rámcisetu došlo dokonce i na první ochutnávku z připravovaného alba „Descent“ v podobě vypalovačky „Adversary“. Dobré, ale ne až tak dobré, jak bych kdysi čekal.Od švédských bombardérů MARDUK jsem čekal strhující nihilistickýset, který nebude k zastavení a, pomyslně řečeno, srovná místo konání akce se zemí. Nestalose, neboť vyznění rovněž nebylo úplně přesvědčivé a žádná pekelná jízda se taku švédských stálic černého kovu nekonala. Nevím, zdali to bylo menší hlasitostínebo jestli kapela nešla do svého výstupu až tak naplno, ale matný set každopádně zůstal trochu za očekáváním. Daniel Rostén alias Morthuus určitě plně neprodal onubestii, kterou má ve svém hrdle, zatímco kytarista Morgan Hakansson předvádělrutinní práci stálice. Oba nakráčeli na pódium v doprovodu svých dalších dvouspoluhráčů, a to s ledabyle naplácaným warpaintem na obličejích, který spíšepůsobil jako špína z nějakého bitevního zákopu, než úmyslná ozdoba obličeje (to ne že by mě to vadilo), a samozřejmě již s tradičně mokrýmivlasy. Uvítal bych více hitovek právě z poslední fáze kariéry Švédů, neboť právě tyto věci nejvíce znám a preferuji. Zeskladeb jsem tak rozpoznal pouze vynikající „Shovel Beats Sceptre“, jež bylajedinou položkou z poslední desky „Memento Mori“ a kontrastovala s divokouminulostí svou jasnou strukturou a pomalejším tempem. Přišel čas rovněž nanějaké ty rychlé vypalovačky z devadesátek, ale ty se mně jaksi slily. Začátek pražského koncertu MARDUK však nebyl úplně marný, neboť mne zde zaujalahitovka „Frontschwein“, skladba se zřejmým nádechem hitovosti nebo, chcete li, gotiky. Naopak ten večer zamrzelaabsence songu „Viktoria“. V setu MARDUK však převládaly spíše skladby vícenež dvacet let staré a tyto jaksi nepatří k věcem, kterými bych byl odkojen. Bohužel, všeobecný dojem a výsledek  koncertu na mne působil na tuhle, pro mne, nejočekávanější věc večera docela obyčejně.IMMOLATION jsem si možná nakonec užil nejvíc, i když jsempřišel hlavně na MARDUK. Tyhle křesťanobijce jsem už několikrátz nejrůznějších důvodů prošvihl (naposledy loni na Basinu kvůli AC/DC v Letňanech), atak to byla v Holešovicích pro mě premiéra. Nebyli na pódiu dlouho,přehráli nějakých cca deset písní, ale šlo o hodně intenzivní vystoupení.Totální výplach, který nerozhodily ani zjevné problémy na pódiu, kde neustále ive skladbách pobíhal technik a cosi šteloval. Jako kdyby ale spuštěný mlhostrojzároveň trochu zmatnil zvuk i atmosféru a oproti přirozeným IMMOLATION tak šelřetěz hudební živelnosti trochu dolů. MARDUK sice mají být zlí, ale mně přišlispíš nějak přinasraní (možná těmi technickými potížemi). Mám rád spíš tynovější věci, a za vrcholy tak považuju úvodní „Frontschwein“, „Wolves“ nebo„Shovel Beats Sceptre“, což byla bohužel jediná věc z posledního alba„Memento Mori“ (2023). Koncert fajn, ale nic úplně speciálního.MAYHEM jsem díky Brutal Assaultu vidělv útržcích již třikrát (poprvé dokonce v roce 2006ještě ve Svojšicích) a ani jednou mne moc nezaujali. Proč by také u posluchače hard rocku měli, že jo? Jenže jimteď vyšla novinka „Liturgy Of Death“, která sice stále nemá s nějakou barvitější hudbou nic společného, ale jevila se mě o něco pestřejší a otevřenější než jejich starší matra, a tak jsemse tedy nakonec rozhodl občíhnout v Praze situaci. Jenže již od prvníchokamžiků jejich koncertu bylo zjevné, že z tohohle mráčku promne vážně nezaprší. Nejenomže jsem v úvodní skladbě ani nepoznal pecku umístěnou právě na poslední řadovce (a to byla nakonec jedinou skladbou z novinky), ale v průběhu celéhokoncertu jsem, snad kromě nářezového songu „Chimera“, kterýzačíná dobře známým, kovově chladným gongem, nerozpoznal anijednu konkrétní skladbu. Na to že zvuk byl o něco čistší a zřetelnějšínež u předchozích MARDUK, se mne hudba MAYHEM prostě slévala do abstraktní temné koule, ze které na mne nic výraznéhonevyskakovalo. Hellhammer samozřejmě naprosto parádně bubnoval,kytary měly typicky posmutnělý rozechvělý ráz a jejich krotitelé působili vesměs civilně a soustředěně, zatímco Atilla dělal svou choreografickou i hlasovou show, měnil kostýmy, durdil se, zpytoval, zkrátka udával rázcelé seance, přesto výsledný výstup z této akce mám maximálně spojen s tím, že jsem nejdřív v průběhu předkapel pokecal s Gazďou a potom seSickym, a tím to asi tak skončilo. Takže bych to shrnulzvoláním – Omlouvám se, nic po mě dneska nechtějte, já téhle hudbě prostě nerozumím!! :-)Hlavními hvězdami byli norští MAYHEM. Ti už (snad) prošlilekcí dospělosti, takže už nezapalují kostely a navzájem se nevraždí. Také seuž od nich nedočkáme filozofických skvostů typu, cituji: Krvácej až do morkukostí…jdeš si pro další kurvu…mrdat tvoje slizká střeva… kurva, to mě dohání k šílenství…řetězová pila v mých krvácejících rukou…jak tě začínám řezat na dvě části… tvojestřeva lezou ven… a já prostě miluju ten pohled…červi se hemží v jejíkundě… miluju lízat tyhle sračky…pohřbím tě v slizkém hrobě… budeš tam navždyhnít! Podobné mnohovrstevnaté intelektuální litanie už preludují jen naživo(kompletní text písně „Chainsaw Gutsfuck“, která zazněla i v Praze), když se nasoučasnějších fošnách věnují tradičnějším blackmetalovým tématůmexistenciálního nihilistického zmaru. Ani tady nejde o vrcholná díla JaroslavaSeiferta, ale už to tolik nesmrdí pubertální šokézností. Vzhledem k minulostinorských satanášů je ale možné také zapřemítat, zda tu nemáme „turkovské“dilema alias otázku, jak moc byli/jsou pubertální a jak moc šílení či jednoduševypatlaní. Každopádně koncert působil v rámci mantinelů této verzeblackmetalu vcelku normálně. Na mě byl tento typ koncertu oproti někdejšídřevnosti a (stále i dnes) pozérským a přiblblým textům nelogicky teatrální.Vzadu běží na velkém pásmu různé „smrťácké“ videoprojekce a před námi zpěvák AttilaCsihar mění kostýmy skoro tak často jako neposedná Taylor Swift. Je to celé myšlenkověpopina, jen pro sebemrskačské milovníky laciné verze baroka. Hudebně podle měnejsou MAYHEM také žádný zázrak, ale ani velký průvar. Osobně mám radši typunkovější věci z prvního EP nebo třeba „Psywar“ a „To Daimonion“, i kdyžz pásku mi neznějí špatně ani rozmáchlejší věci z letošní desky jako „Realmof Endless Misery“, které v Praze ale naživo celkem splývaly. Text: Gazďa, Strayhttps://www.crazyDiamond.cz/ratboys_singin_to_an_empty_chair_recenze/3837https://www.crazyDiamond.cz/ratboys_singin_to_an_empty_chair_recenze/3837nobody@nothing.com (Tomáš)Tak nějak jsem tušil, že RATBOYS ještě nevyužili svůj potenciál. S každým albem se sice postupně zlepšovali, ale až letošní novinka „Singin´To An Empty Chair“ naplno odhalila, jak dobrá kapela to vlastně je. I když má deska své mušky, celkově je to výborný indie-rockový kousek, který navrch přidává jeden element, který snad nikde mimo Ameriky nefunguje. Propojení s alternativním country. Ano, čtete správně. Samozřejmě to není žádná muzika ve stylu českých trampských songů k táborákům, ani hardcore (v dobrém slova smyslu) country Michala Tučného. Není to podobné ani modernímu trampskému folkrocku JELENA nebo anglických MUMFORD AND SONS. Je to tak specificky americká záležitost, že to zřejmě může fungovat, a přitom znít normálně a přirozeně, skutečně jen tam a nikde jinde. A přitom většina kapel co tohle provozuje ani není z jihu, kde tenhle typ muziky je přirozeně doma. Podobně jsou na tom RATBOYS. Pochází z třetího největšího města ve Státech, z Chicaga, ale jejich muzika zní rurálně. Evokuje venkovskou pohodu a možná i trochu anti-civilizační nevinnosti. Kvarteto vedenou zpěvačkou a kytaristkou Julii Steiner se přitom nevymyká z velkoměstských standardů zrodu kapel. Dali se dohromady v průběhu studií, pak přes pár singlů a EP dospěli k prvním deskách u nezávislého labelu. Před aktuální deskou, která je šestou v pořadí, se posunuli k většímu labelu New West. „Singin´ To An Empty Chair“ je pro kapelu zlomovým albem hned z několika důvodů. Zvukově kapela jasně vykročila k mainstreamu, samozřejmě k tomu alternativnímu. Špičková kvalita, patřičně vyčištěný a jasný, ale pořád velmi živý a přítomný sound. Zároveň popustili uzdu svým inspiracím. Stylové odbočky a přísady, na předchozích deskách přítomné spíše jen v nejasných náznacích, zde naplno prokoukly. Kapela dospěla, je sebejistá a ve výborné formě. Hodně naznačovala už předchozí deska „The Window“ (2023), která byla taky vynikající. Letos se jim pak povedlo udělat ještě další krok správným směrem. Stylově mi evokují THE LEMONHEADS, kteří podobně kombinovali indie rock s jižanskými elementy už před třiceti lety, ale mají v sobě i hravost DINOSAUR JR., včetně záliby v kytarových sólech. A pak je zde i určitá starosvětská poctivost, ozvěny klasického country rocku EAGLES nebo CREEDANCE CLEARWATER REVIVAL.Stylový otvírák „Open Up“ ukazuje všechny nové atributy, které nás na albu čekají a neminou. Plnotučný zvuk, „Creedensovské“ cvrlikající kytary, mohutné bicí, éterický hlas Julie Steiner a zejména parádní songwriting. Ten se už necítí být povinen držet se rigidně hranic nezávislé scény a roztahuje křídla všemi směry. K mohutnosti hard rocku, popovému pozlátku a jasně mainstreamovému zvuku, který je nadýchaný, vycizelovaný a dokonalý ve všech aspektech. Song samotný pak byl snad skládán už se záměrem otvírat album, protože to dělá absolutně perfektně. Žádný bezhlavý start, právě naopak. Postupné budování atmosféry, náznaky dějů budoucích, trochu tajemnosti. Nenuceně nás zve na výpravu, která bude dobrodružná a krásná zároveň. Kytarová práce v následující „Know You Then“ pak už jen definitivně potvrzuje, že kapela se rozhodla jít směrem klasického rocku v moderním provedení a ideologickém balení indie rocku. Zní to sice jako absurdní kombinace plná protimluvů, ale světe div se, funguje to výborně. Tempo se trochu více rozjede v dalším skvělém songu „Light Night Mountains At All“, jehož vibe nemá daleko k PEARL JAM. Zároveň se tady ale projeví ty mušky zmiňované v úvodu. V několika skladbách, zřejmě v rámci experimentování, se kapela rozhodla protáhnout svůj standardní 3-4 minutový písničkový interval. Bohužel ty extra dvě minuty jsou nevyužitým potenciálem. Neinvenční opakování základního motivu nám má možná evokovat psychedelickou mezihru, ale nefunguje to. Akorát to zatěžuje jinak skvělý song zbytečným ocáskem, který nudí. Asi tuším, že kapela měla ambice vykročit mimo indie rockové dramaturgické teritorium, ale prostě šlápla vedle. Tohle vážně nemají zapotřebí, zbytečně to rozbíjí i jinak dobrou vyváženost alba. „Anywhere“ nás ale vrací do hry. Tohle je krásný příklad můstku mezi starší a novější tvorbou. Hravá, možná až lehce infantilní skladba, spojuje bezstarostnost indie scény s mohutnějším zvukem a ve finále je to vynikající hitovka. A pak kapela s neskutečnou lehkostí a absolutní přirozeností vyšvihne houpavý country rock „Penny In The Lake“. Julie, jejíž hlas už sám osobě svým zabarvením nemá daleko k typickým country divám, tady ještě trochu více vokálně zacílí jižním směrem a zní úplně jako mladá Dolly Parton. Deska je plná vynikajících písniček, na vatu se zde nehraje. Styly se zde slévají jako přítoky do hlavní řeky, obohacují jí, někdy na chvíli zabarví více do jiného odstínu, ale nepůsobí to nijak rušivě. I z country rockové skladby se může znenadání vynořit indie rocková mezihra, nebo naopak hipstersky znějící song je najednou doplněn jižanským kontextem. V čem kapela vážně exceluje jsou méně přímočaré songy, jako třeba „What´s Right?“. Není to hitovka na první dobrou, ale je chytře vymyšlená, všechny zmiňované ingredience kombinuje uváženě, má zajímavou atmosféru, košatější strukturu a působí skutečně dospěle. „Burn It Down“ nás pak dovede až k otázkám, jestli je tohle ještě vůbec indie rock? Burácivé mezihry znějí jako zpomalená verze THE SMASHING PUMPKINS a parádně doplňují vyklidněný základ songu s krásnou melodickou linkou. Ze třech vysloveně dlouhých songů, i tento má totiž přes 7 minut, to jen tady dává smysl a opodstatnění. A to je druhá muška jinak výborné desky. Nastavovaná stopáž. Zkrátit o 10 minut a hned by to bylo plus 10% na hodnocení. Jestli bude tohle směr, kterým se RATBOYS vydají i do budoucna, jsem pro všemi deseti a podepisuju v plném rozsahu. Vždy mě bavilo spojení nezávislé scény s kvalitním zvukem blížícím se mainstreamu (rockovému samozřejmě). Kapela se nebojí šáhnout jak do popových regálů, tak ani k různým historickým rockovým formám. A umí z této různorodosti vytvořit nový a svébytný konstrukt, který baví a zní svěže. https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_the_music_of_erich_zann_recenze/3835https://www.crazyDiamond.cz/mekong_delta_the_music_of_erich_zann_recenze/3835janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestliže někdejší kytaristé od německých speedmetalistů LIVING DEATH Reiner Kelch a Frank Fricke odhalili své umělecké ambicepředevším v rámci třetího alba své kapely „Protected FromReality“ z roku 1987, pak jejich tentýž rok debutující bočák MEKONG DELTA najížděl na tytotendence již od samotného začátku a ještě o kus zřetelněji.Trvalo pouhou sezónu a kapelasestavená především okolo baskytaristy Ralfa Huberta (tou dobou užívajícího pseudonymu Björn Eklund) dala světudruhé album „The Music Of Erich Zann“, jež neslo název po jedné z povídek z díla hororového spisovatele H.P.Lovecrafta. Tohle album stále platí za milník technického thrash metalu druhépoloviny osmdesátých let. V souvislosti s ním nemáme co do činění s koncepčním dílem ve smyslu metalové opery sjednolitým dějem. Pojítkem všech songů je naopak temnotou a záhadností nasáklá aura,muzikantská brilance a všudypřítomný psychedelický opar. Songy spojuje velmisugestivní atmosféra, rovněž v souladu s ní dochází navíc k legendárnímu propojení mezi metalovými nástroji a prvky vážné hudby. Tytomomenty působí výrazněji, než tomu bylo v případě albové prvotiny. Dalo by se říct, že MEKONG DELTA po umělecké stránce rychle vyzrávali, což se odráželo i v textové náplni, jež zde tvořila další specifickou složku.Pojítkem textů je dost často téma strachu, z neznáma, z existence, z budoucnosti, z představy, že temné vize nakonec dostojí těm nejtragičtějším scenářům a předpovědím, viz třeba úvodní song „Age Of Agony“. Do zorného pole kapely se rovněž dost často dostává téma manipulace, zaměňování reality a dosazování lží za pravdu, jak aktuální v současné době plné nejistoty - „True Lies“. Třeba skladba „Confession Of Madness“ vypráví příběh v rámci politického systému, který z podstaty vlastní existence odmítá změnu a pouze tak umocňuje společenskou frustraci. Pokud se někdo odhodlá otevřít ostatním oči, záhy je izolován, či prohlášen za šíleného. V „Hatred“ je vypravěč frustrován lidmi posedlými penězi, a nebrání se proudu nenávisti vůči materialistickému světu, všemu povrchnímu a bezduchému. Skladba naplněná vnitřní silou, vyprávějící o prorocích, mysticismu a nevyhnutelné cestě osudu má zde název „Prophecy“. Podobný, akorát že temnější charakter má rovněž píseň „Memories Of Tomorrow“, kde hlavní hrdina zná příběh své budoucnosti, protože jí ve svém paralelním duchovním světě již prožil. Středobodem je přesvědčivá myšlenka na neměnost osudu. Kritikou ega, mesiášství a falešné víry se zabývá text skladby „I, King, Will Come“, kdežto následující „The Final Deluge“ míří přímo k dílu H.P.Lovecrafta a povídce, která dala celému albu jméno. Vypravěč zde popisuje pocity, jež zažívá po vstupu do podkrovního pokoje šíleného skladatele Ericha Zanna.Jde po všech stránkách okomplexní umělecké dílo v rámci tvrdého a vesměs rychléhometalu, kterému se pár let před tím začalo říkat THRASH. Tehdy v roce 1988 se však i thrash metal dostal do bodu, kdy si začal hledat cestičky kumělečtějším formám vyjádření. Techno-thrashoví MEKONGDELTA zde zásobují posluchače úžasnými finesami, změnami tempa barvitou hrou všech složek vlastního zvuku. Z poslechu „The Music Of Erich Zann“ bylo okamžitě poznat,že za ten rok hudebníci zkrátka skladatelsky vyspěli a jejichprojekt získal na opravdu výrazném uměleckém tvaru. Jejich hudba vždy byla o neobvyklých strukturách, proměnách temp,rytmické i kytarové bohatosti, virtuozitě a komplikovanosti, což se ukázalo být realitou po dalších znamenitých počinech MEKONG DELTY, nicméně všechny tyhle věci již „The Music Of Erich Zann“ splňovalo a proto jeřazeno mezi největší žánrové klasiky. Pokud je řeč o vlivechpřicházejících z prostředí vážné a scénické hudby, pak instrumentální skladba „Inteludium (Begging For Mercy)“ je nejvýraznějším momentem tohoto druhu. Jedná se o song vystavený na motivu skladby napsané v padesátých letech Bernardem Herrmannem pro nejvýznačnější Hitchcockův film„Psycho“. Dochází v ní k naprosto dokonalému propojenímetalové složky s orchestrem. Jestliže v jiných skladbáchnedochází k srovnatelně výraznému vstupu symfonických nástrojů, tak skladby i skrze metalové instrumenty vyznívají jakosoučást nějaké avantgardní symfonie, prostřednictvím poslechukteré může fanoušek čelit doslova zešílení.Vynikající je už vpád do albaprostřednictvím dvou svižných, přesto však velmi barvitých aco se týče náboje i strhujících fláků. Ať už otvírák „AgeOf Agony“ nebo následná „True Lies“ vrhají svým rychlýmtempem vstříc nezastavitelnému proudu riffů a paralelních rytmickýchproměn. Do víru dobrodružství jsou hnány znamenitou rytmikou v podání Jörga Michaela (zde působí ještě coby Gordon Perkins), ale také skvělou souhrou baskytary Ralfa Huberta s riffostřelbou výše uvedeného kytarového dua (viz začátek recenze) užívajícího stále přezdívek Rolf Stein a Vincent St.Johns. Už zde se kapele daří docílitvysokého napětí a to díky neočekávaným proměnám temp a nepřebernému množství strhujících kytarových figur. Rytmika sečasto odváží uhnout mimo těžiště taktu a kytary se prolínajív zcela rozdílně pojatých linkách, čímž dosahujívrstevnatosti. Osobně si myslím, že na MEKONG DELTA bylo vždy nejzajímavější, že i přes svousložitost dokázali u skladeb uchovat únosnou míru melodiky. To je zde poznat z množství kytarových vyhrávek, častých sól a různýchzdobných úseků, sloužících k obohacení proudu dění. Přestože jejich tehdejší frontman Keil nebyl přímo melodickým typem zpěváka, jeho vysoko položenýhlas dokázal dodat písním na silné atmosféře a tvořil sinstrumentální složkou nerozdělitený celek. Možná někomu jehohlas přišel méně přístupný, ale jeho smysl pro dramatično, a vsouvislosti s ním i pro emotivně pokroucenou melodiku, byl zkrátka specifický. I z toho důvodu je tohle albumtechno-thrashovým kultem, které řada žánrových specialistůpovažuje za jedno z nejprogresivnějších děl nejen své doby, ale i v rámci žánru celkově.Pro hledače poslechovýchdobrodružství je dílo doslova povinností, protože v něm opravdunejde pouze o suchou technickou perfekci a virtuozitu, ale je muvdechnut lidský rozměr a specificky pojatá atmosférická stopa.Tohle je znát třeba ze skladby „Confession Of Madness“, kterápředstavuje jednu z nejkomlexnějších ukázek tehdejšíhomistrovství MEKONG DELTA. Na jednu stranu se objevuje práce sdisonantními zvuky, na stranu druhou kapela přechází od rychlýchtemp k pomalejším harmoniím a psycho momentům. I přes tohle si však kapela udržuje melodiku. I v rámci kratší, úderné a rychlé thrashové skladby „Hatred“ se kapela nevzdává svého uměleckého nastavení. Naopakproměnlivěji vyznívají songy z B strany jako „Prophecy“ nebo „MemoriesOf Tomorrow“, které útočí ještě výraznější harmonickoubohatostí a patří k nejpestřejším momentům alba a to předevšímdíky kytarové práci, odhalující velký smysl pro melodiku a dějs ní související. Velkolepým dílem je pak song „I, King, WillCome“, který působí teatrálně a kapela v něm prokáže smysl pro drama či gradaci. Z pomalejší fáze se na hlavnílinku nabalují nové vrstvy a nakonec vše vrcholí ve vírupsychotické bouře. Velmi zajímavou položkou je pro mne však i dvouminutová pomalá skladba na závěr - „Epilogue“, kde se v komorníatmosféře dostává do hlavní role především Keilův hlas. Jdeo jakési rozlučkové vydechnutí, requiem za právě ukončeným dramatickýmdějstvím, kde zpěvák prokáže velký smysl pro budováníatmosféry. Tohle svědčí ve prospěch tvrzení, že tohle dílo je prakticky dokonalé i v detailech a jeho autoři kromě hráčské a technické perfekce nepodcenili ani dramaturgickou stránku. Taková alba se již netočí.https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_fallujah_in_mourning_praha_rock_cafe_18unora2026_koncert/3836https://www.crazyDiamond.cz/omnium_gatherum_fallujah_in_mourning_praha_rock_cafe_18unora2026_koncert/3836nobody@nothing.com (Gazďa)Melodeath klasického střihu, technický death metal a špičková metalová progrese. Nálet trojlístku známějších zástupců metalového žánru sliboval solidní zážitek, který se v Rock Café následně potvrdil.Pro mě o parník nejatraktivnější kapelou byli hned první IN MOURNING. Švédové jsou zástupci progresivního melodického metalu té nejvyšší kvality, když některá jejich alba se dotýkají dokonalosti a prolínají melodiku, rytmické změny a tvrdost s neobvyklým citem a silou. Podle všeobecného internetového konsensu je mezi takto skvělými deskami i loňské „The Immortal“, Ten názor sice nesdílím, ale uznávám, že jde o solidní a zajímavou desku, která rozhodně stojí za poslech. V Česku nebývají truchliči častými hosty a obecně je ani jinde na turné moc nepotkáme, takže je dobré využít příležitosti, když se naskytne… Konkrétně u nás byli před pražským koncertem za šestadvacet let své existence jen dvakrát, z toho jednou během tour a jednou na Brutal Assaultu.Jako první z předkapel neměli moc prostoru a vzhledem k délce jejich kompozic jich zaznělo jen několik. Logicky se hrálo hlavně z nové desky, kde jsem rozeznal „Silver Crescent“ s úderným synkopovaným riffem a krásným melodickým refrénem i podobně koncipovanou singlovku „Song of the Cranes“. Sál byl už na ně dost plný, publikum přiměřeně nažhavené a i poměrně vděčné. Své fanoušky u nás zjevně mají a je škoda, že sem nejezdí častěji. Přišlo mi jen, že nové fláky nemají ani naživo tu dokonalou dynamiku. Nepomáhal ani matný a zahuhlaný zvuk, který se bohužel nezlepšil ani s dalšími vystupujícími. Teprve když se set překlopil do tradičně finální a čtrnáct let staré „Colossus“, měl jsem pocit naplnění. Výborně dramaticky vystavěná věc a dokonalý zavírák.Krátká vsuvka. Nejsem Mauglí, který je velkým lovcem trofejí a neváhá ponížit své ego, aby prakticky z každého koncertu odcházel ověnčen trsátky, setlisty, podpisy apod. Rád se udržuju ve flegmatickém klidu a jen zřídka dělám výjimku, abych toho takřka vždy poté litoval, jelikož neúspěch ve mně probouzí negativní emoce a já si pak koncert tolik neužiju. Vzhledem k tomu, že ale Rock Café nemá zákulisí a rodáci z Vansbro vše balili asi deset minut asi metr vedle mě, nakonec jsem se přemohl. „Sleduju vás už od roku 2010,“ říkám frontmanovi Tobiasu Netzellovi, „neměl byste prosím trsátko?“ „Bohužel, trsátka mi došla,“ odpovídá vousatec. Breptám ještě něco v tom smyslu, že to nevadí a že by mi udělalo radost, kdyby k nám zas zavítali a dávám zpátečku. To jsou teda výmluvy… skoro jsem mu měl chuť dát pár stovek, aby měl zítra čím hrát. Jóó, Gazďo, nemáš porušovat své zásady. Stahuju se opět do okolní temnoty klubu, abych vyčkal dalších vystupujících.Tentokrát ne progresivní a ne melodický, ale přímočarý technický death. A ne z Finska, ale ze Spojených států, konkrétně ze San Francisca. Pojmenovaní FALLUJAH podle města v centru Iráku známého jako centrum protiamerického povstání po invazi, tihle borci kalí ocel už od roku 2007 a mají za sebou šest kvalitních alb. Víc než na chytlavých melodiích je síla tohoto pětilístku založena na zajímavých rytmických variacích, kde si předávají žezlo nejen bicí a basa, ale také kytary, které se zároveň nebojí přímočaré ekvilibristiky. Taková lepší OBSCURA. Technicky hodně vybavené těleso vydalo loni solidní fošnu „Xenotaph“, která sice nedosahuje kvalit předchozí „Empyrean“ (2022), ale pořád jde o jednu z těch lepších desek, které jsem loni poslouchal. Naživo sice také bojovali se zahuhlaným zvukem, ale nesnadné podmínky zvládli se ctí. Přitom kvalitní sound je něco, co tahle kapela potřebuje, jinak se jejich zasněné fantaskní a sureálné disharmonické harmonie mohou proměnit v chaos. Víc tak v Rock Café museli přesvědčit svými stop-go zasekávanými rytmy než vrstvením kytar. Výsledek byl solidní a pódiová prezentace přirozená, když se do publika asi nejvíc zasekla kulometná jízda „Eden´s Lament“, opravdu jak ze druhé bitvy o Fallúdžu. Poučen z předchozích nezdarů teď frontmanovi Kyle Schaeferovi při odchodu z pódia jen poděkuju a hlavně po něm nic nechci.Hlavní hvězdy večera OMNIUM GATHERUM mi vlastně přijdou nejméně zajímaví. Není to špatná kapela a mají i některé hitovky („New Dynamic“, „Skyline“, „Frontiers“, z novějších třeba „Reckoning“) a i loňská novinka je solidní. Jen je to celé takové moc bezpečné. Finové sází na melodeath klasického göteborského střihu. Krátké přímočaré rychlé věci, kde se chrochtá a zároveň kytary jedou melodické „ironmaidenovské“ linky. Nic víc, nic míň. Jako kdyby si ale ústřední skladatel Markus Vanhala schovával všechny zajímavější a neotřelejší nápady pro svou druhou skvadru INSOMNIUM. Viděl jsem OMNIUM GATHERUM potřetí a mám pocit, že mě ta prostě ničím nepřekvapí. Šlo o slušné, ale nijak výjimečné vystoupení, kde jen zpěváka Jukku Pelkonena nahradil solidně působící Henry Hämäläinen, vokalista SHADE EMPIRE a HALYSIS. Jukkovi byl diagnostikován lymfom a samozřejmě mu držíme palce a přejeme brzké uzdravení.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_legendarni_wasp_se_po_19ti_letech_vraci_na_misto_cinu_info/3834https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_legendarni_wasp_se_po_19ti_letech_vraci_na_misto_cinu_info/3834nobody@nothing.com (Info)Program nadcházejícího ročníku festivalu Basinfirefest získává svou dosud nejzářivější korunu. Pořadatelé s hrdostí oznamují nového headlinera, kterým není nikdo jiný než kultovní americká formace W.A.S.P. v čele s charismatickým Blackiem Lawlessem. Pro festival i fanoušky jde o mimořádně symbolický návrat – tato ikona světového heavy metalu se do Spáleného Poříčí vrací po dlouhých devatenácti letech od svého památného vystoupení v roce 2007. Basinfirefest, který je už dekády pevným bodem na mapě českých letních festivalů, letos opět zvedá laťku. Potvrzení W.A.S.P. jako hlavního tahouna programu jen podtrhuje ambici přivážet do areálu pod širým nebem jména světového formátu. Fanoušci se mohou těšit na show plnou dekadence, syrové energie a nesmrtelných hitů, které formovaly dějiny hard rocku a heavy metalu.Blackie Lawless a jeho armáda v plné síleSkupina W.A.S.P., založená v roce 1982 v Los Angeles, patří k nejdůležitějším pilířům žánru. Jejich vzestup v 80. letech doprovázely kontroverze, šokující pódiová prezentace a nekompromisní zvuk. Pod vedením vizionáře Blackieho Lawlesse se však kapela vyvinula v hudební instituci, která dokáže nabídnout jak dravé rockové hymny typu „I Wanna Be Somebody“ nebo „Wild Child“, tak hluboká koncepční díla jako legendární album „The Crimson Idol“. Pro návštěvníky Basinfirefestu půjde o unikátní příležitost zažít kapelu, která i po více než čtyřech desetiletích na scéně neztratila nic ze své dravosti. Blackieho nezaměnitelný vokál a precizní instrumentální sekce slibují zážitek, který uspokojí jak pamětníky, kteří zažili jejich show v Poříčí v roce 2007, tak mladou generaci fanoušků, která dostane šanci vidět tutolegendu poprvé.Line-up, který nedává vydechnoutOznámení W.A.S.P. doplňuje již tak extrémně silnou soupisku, která slibuje jeden z nejrozmanitějších ročníků v historii festivalu. Basinfirefest letos sází na vyvážený mix žánra vedle čerstvě oznámených headlinerů nabízí přehlídku toho nejlepšího ze světové metalové scény. Návštěvníci se mohou těšit na unikátní projekt Apocalyptica plays Metallica Vol. 2, ve kterém finští violoncellisté vzdají hold thrashmetalové legendě, nebo na nablýskanou a vtipem sršící glam-metalovou smršť Steel Panther. Milovníky extrémnějších poloh potěší přítomnost průkopníků grindcoru Napalm Death a floridské deathmetalové legendy Six Feet Under v čele s ikonickým Chrisem Barnesem. Program dále obohatí melancholické melodie britských Paradise Lost a výjimečné vystoupení formace Death To All, která s úctou a precizností oživuje odkaz nesmrtelného Chucka Schuldinera a jeho kapely Death.„Naším cílem bylo sestavit line-up, který bude bavit od prvního do posledního tónu. Přidání W.A.S.P. po devatenácti letech od jejich první návštěvy je pro nás srdeční záležitost avěříme, že pro fanoušky to bude ten největší vrchol letošního léta,“ vzkazují organizátoři.Vstupenky a další informace o festivalu jsou k dispozici na oficiálních stránkách festivalu a vpředprodejních sítích.Vstupenky na festival jsou v prodeji na webu Basin.cz.LINE-UP: ADX, APOCALYPTICA, CAGE FIGHT, DARKNESS, DEATH TO ALL,DELORAINE, DIETH, DISTANT, DROWNING POOL, EMBRYONIC AUTOPSY,FORBIDDEN, GREEN JELLY, GROZA, HIGH PARASITE, HULDER, NAPALM DEATH,OUR PROMISE, PARADISE LOST, PROTECTOR, SIX FEET UNDER, STEEL PANTHER,TAILGUNNER, TALK TO HER, TRAGEDY: ALL METAL TRIBUTE TO THE BEE GEES &BEYOND, UADA, UMBRTKA, VANIR, W.A.S.P., XIII. STOLETÍ, YE BANISHEDPRIVATEERS, YOTH IRIAVizuály festivalu najdete zde:https://app.box.com/s/j4cesi1q5h8n7puf00tsawtg8o26cbuohttps://www.crazyDiamond.cz/deftones_white_pony_recenze/3832https://www.crazyDiamond.cz/deftones_white_pony_recenze/3832nobody@nothing.com (Tomáš)Pamatujete si, jak absurdní, z dnešního pohledu, mívala v devadesátkách MTV playlist? Dám vám jeden příklad z roku 2000. Léto jsem trávil na studentská víza v USA a při uklízení pokojů v hotelu jsem si vždy pustil zmiňovanou hudební televizi. V záplavě popu jako Britney Spears nebo N´SYNC, hip-hopu a kýčovitého r´n´b, se tam pravidelně, i přes den, objevoval nový singl DEFTONES „Change (House Of Flies)“. To jsem si okamžitě dával pauzu a plně se fokusoval na ten geniální song, doprovázený vizuálně zajímavým klipem. Po návratu domů byla právě tahle čerstvě vydaná deska na předních pozicích seznamu alb, které musím okamžitě a za každou cenu získat. Povedlo se a dnes je tato deska v mém osobním all time TOP10 mých nejoblíbenějších alb historie.Po skvělém druhém albu „Around The Fur“ byli DEFTONES ve správné kondici. Singly se hrály na MTV i v rockových rádiích, kapela aktivně koncertovala, deska sbírala pozitivní recenze, i prodeje byly výrazně lepší proti debutu. Dá se říct, že jejich pozice na alternativně metalové scéně začínala být velice solidní. A pořád to byli mladí hoši, kterým bylo kolem 25 let. Bylo jasné, že očekávání od další desky budou teď ještě vyšší. Partička ze Sacramenta se toho ale nezalekla a postavila se výzvě čelem.Pro nahrávání zvolili tentokrát Kalifornii, konkrétně The Plant Recording Studios nedaleko San Francisca, s tím, že některé dodatečně věci pak natočili ještě v Larrabee Sound Studios v Hollywoodu. Terry Date, producent první dvou desek jim sám navrhl, ať pro změnu zkusí pracovat s někým jiným, takže se zvažovalo několik velkých jmen. Byli mezi nimi třeba Jerry Harrison, člen TALKING HEADS, nebo legendární Rick Rubin. Skončilo to ale nakonec zase u Terryho, a já myslím, že není čeho litovat. Samotné nahrávání se protáhlo na čtyři měsíce, což byl téměř dvojnásobek času potřebného k přípravě druhé desky. Bylo to ovlivněno několika faktory. Prvním byla příprava písniček. Při nástupu do studia měla kapela připravenou jen zhruba půlku songů, druhá půle alba vznikala na místě. Druhý faktor je úsměvný, ale pravdivý. Ve společenské místnosti studia byla velká obrazovka a herní konzole. A k nim tam měli nějakou skejťáckou hru od Tonyho Hawka. Mladí skejťáci, kteří celý život preferovali pohodu, hulení a lítání venku, teď byli sice zavřeni ve studiu, ale ty ostatní radovánky si dopřávali vrchovatě. Terry dokonce několikrát musel být na kapelu „zlý“ a seřvat je, aby se dokopali k nějaké smysluplné práci. Později to komentoval jako dokonalý obchodní tah studia, protože díky tomu počet fakturovaných dní krásně narůstal. Vydavatelství ale kapele věřilo, peníze nebyly problém, nikdo dny ve studiu neřešil. Staré dobré časy.Při samotném skládání nového materiálu se věci taky vyvíjely jinak než v minulosti. Chino se chopil iniciativy, začal se učit hrát na kytaru a brzy už přicházel s vlastními hudebními nápady. Původně si myslel, že to bude ventilovat jen ve zkušebně, ale Stephen ho rychle přesvědčil, že když to hraje tady, tak ať to hraje i na desce. Tím se nám začíná rodit nový zvuk kapely, který kromě počtu kytar má i další zajímavé prvky. Chino si oblíbil Gibsona SG Standard, což není úplně typický nástroj pro metalové riffování. To ale ani nebylo jeho ambicí. On ze své přirozenosti směřoval k jemnějšímu stylu hraní. Naopak Stephen začíná v tomto období používat sedmi strunový nástroj, čímž ještě více přidává na mohutnosti svých partů a riffů. A vzájemné interakce těchto dvou pólů, jak po stránce skladatelské, tak i zvukové, vytváří velice zajímavý finální projev, který opět dál posouvá stylové bariéry a přichází s novým a svěžím zvukem. Finální verdikt je, že kytarové nápady v jednotlivých písních si Chino a Stephen rozdělili zhruba půl na půl. Frank Delgado se oficiálně stává členem sestavy a jeho schopnosti jsou využité konečně naplno. Svoje zvuková kouzla aplikuje do všech songů, kterým dodávají šťavnatost a další úroveň zajímavosti. Na rozdíl od obvyklého příspěvku kolegů z jiných kapel, kde se objevuje DJ, je jeho role výrazně jiná. Typické scratchování je jen malým segmentem jeho práce. Dovolil bych si jeho přínos přirovnat k Alanu Wilderovi z DEPECHE MODE. Všechna ta nenápadná omáčka, textury, atmosférický zvuky, samply, prostě všechno v pozadí, co dodává písničkám šťávu, to je jeho zásluha. Bereme to sice jako samozřejmost, jako něco co je integrální součástí skladeb, ale když se na to specificky zaměříte, budete překvapeni tím obrovským přínosem, který za Frankem stojí. A to, že normálně to téměř nevnímáme, je jeho další velká zásluha. Chytře vymyšlené a do kontextu rockových/metalových písní citlivě zasazené elektronické zvuky neruší, naopak působí absolutně přirozeně a často se stávají i nosnými motivy, bez kterých by některé songy prakticky nefungovaly. Album je i díky nim velice pestré. Kromě dominantního alternativního metalu zde kapela pracuje i s elementy ambientnu, dream popu, trip-hopu nebo post-rocku.Co se ještě týče procesu skládání a nahrávání, kapela znova jela v režimu jedné velké párty. Alkohol a trávu z období druhé desky ale začal masivně doplňovat kokain. Stavy jím vyvolávané začali posouvat i celkovou atmosféru do výrazně temných poloh. Sama kapela mluví o „…cocaine concept…“ albu. V textech i dramaturgii se promítají horrorové a erotické příběhy, klasická dynamika mezi sexem a násilím se opět zhmotňuje v nejednoznačných lyrických obratech. Náladou deska nemá daleko k tvorbě THE CURE. Celé album působí téměř konceptuálním dojmem. Vyzařuje jistou dekadenci a zvrhlost, zabalenou v nihilistické špíně, ale zároveň zde probleskuje nutkání akceptace dospělosti, které útočí skrze zodpovědnost. Je to zřejmé zejména v písničkách, které se, opět velice nejasně, točí kolem drog. Chino si sám nastavuje zrcadlo. Chce si užívat, zároveň ale tuší, že jednou bude muset dospět a postavit se svému životu se vší vážností. Ten konflikt tam už roste a nikdo mu neuteče. Jinak i výraz „White Pony“ je slangové označení pro kokain, a byl to i název jedné písničky z osmdesátek, který se Chinovi líbil a navrhl tak pojmenovat celou desku.Původně sice nepočítali se žádnými hosty, ale víte jak to je. Kapela míní, náhoda mění. Zpěvačka Rodleen Getsic pracovala ve studiu, kde se potkali u biliardu ve společenské místnosti. Její téměř symfonický vokál následně dodal songu „Knife Prty“ správnou děsivost. Z vězení za držení drog čerstvě na podmínku propuštěný Scott Weiland, zpěvák STONE TEMPLE PILOTS, si vystřihnul vokály v písni „Rx Queen“. Džob mu dohodil jeho manažer, který se ho snažil držet mimo drog. No nevím. Nebylo to spíše v tomto případě z deště pod okap? Nejvýraznější stopu ale zanechal Maynard James Keenan, frontman TOOL. Původně měl kapele pomoci jen se skládáním a aranžováním. Evidentně se ale nechal strhnout návalem kreativity a bez váhání vyšvihnul melodickou linku, která China ohromila. Požádal ho, jestli by k tomu nenapsali společně i text a hned druhý den se už točil duet „Passanger“, geniální song po všech stránkách.Než se podíváme na pár nejdůležitějších songů, ještě krátká vsuvka k rozdílným playlistům alba. Původní vydání začíná songem „Feiticeira“. Po vydání desky ale vydavatelství tlačilo na kapelu, aby přišli ještě se singlem, který by byl více rap metalově orientovaný. Ten totiž v té době ovládal jak hitparády, tak preference mladých posluchačů. Kapela teda vzala jednu pasáž ze závěrečné písně „Pink Maggit“, a rozpracovala jí do singlu „Back To School (Mini Maggit)“. Není to špatné, ale ani zvlášť objevné. Každopádně si vydavatelství prosadilo, že nové vydání desky ze začátku roku 2001 má tento song jako otvírák, a tak je to i s albem na Spotify. Chino to zpětně označil za chybu a litoval, že labelu ustoupil. Možná jste si všimli, že album má několik barevných provedení coveru. Tak jen pro vyjasnění – šedý cover je originální vydání. Červené a černé jsou limitované edice s přidaným bonusovým songem „The Boy´s Republic“. A bílý cover je pak deska s upraveným playlistem.Kde teda začít. Začnu songem „Elite“, který je jednoznačně nejtvrdší položkou alba. Chvíli jsem si na ní musel zvykat, přiznávám. Teď už ho mám ale taky normálně rád. Zbytek playlistu je pak sbírka perel, drahokamů a vzácných pokladů. Skvělý otvírák „Feiticeira“, který se vtipně jakoby rozjížděl na dvakrát. Spěchající kytary jsou bržděné pomalejší rytmikou a vláčným Chinovým zpěvem. Tak si tam alespoň postupně vybudují parádní zvukovou stěnu. „Digital Bath“, v němž se dreampop potkává s alternativním metalem, post-punkem a new wave, to vše s výraznou podporou elektroniky. Abe navíc píseň doplnil o téměř funkový beat. Když už jsme u Abeho, jeho hra je tady podle mě nejlepší ze všech desek DEFTONES. Jednak jsou bicí v mixu hezky vytažené, a líbí se mi i jasný a dominantní kopák, který k podobné konstelaci směřoval už i na předchozí desce. A nakonec to, co Abe předvádí s hajtkou, je něco, co jinak než geniálním nazvat nemůžu. Akcenty, otvírání/zavírání, změny v dobách. Songům to dodává kvantum šťávy, diriguje je, určuje zvraty. „Rx Queen“ startuje z tíživě temných poloh. Abeho bicí znějí jako by na nich hrál snad přímo v Mordoru. Kytarová stěna tady ale paradoxně přináší do songu pozitivní přeliv, špetku naděje. „Street Carp“ je typickým přímočarým agresivním songem ve stylu raných DEFTONES. „Teenager“ je song, který Chino napsal ještě v 15ti letech, když dostal kopačky. S metalem to nemá prakticky nic společného, kapela zde ulítla totálně do trip-hopu. Spousta loopů, elektronických zvuků, klavírní motiv, post-rockový zpěv. „Knife Party“ začne jemným post-punkovým riffem, který je ale vzápětí smeten metalovou tsunami. Song se pak přelívá tam a zpět mezi těmito polohami, dunivá basa si nás hezky vodí, bicí čeří pěnu na vrcholcích vln. Zmiňovaná hororová mezihra zvedá chloupky na rukou a bez úprav by se to hodilo do brutálně krvavého bijáku. „Korea“ je dokonalý koncertní kousek. Valivý sekaný riff, nepříliš rychlý, je jako rozcvička. Rozhýbeme krk, začneme hrozit pěstmi, protáhneme nohy. Najednou kapela utichne, kytara se rozjede do vyšší rychlosti, bicí odpočítají rytmus a moshpit může začít. Song se ve vteřině úplně změní. Rozleje se do prostoru, vlní se, vyzývá k tanci, srší z něj hypnotická pozitivní energie. Na závěr se přece jen vrátí do starých kolejí, ale ten krásný pocit z té prostřední sekce nám už nikdo nevezme. A už nasedáme uprostřed teplé noci do auta, kde nás čekají Maynard a Chino. Riff je opět jemnější, Abe sází neskutečné beaty, Chi si dává na čas a připojí se až s první slokou. Dialog dvou fantastických zpěváků nemůže dopadnou jinak než fantasticky. Maynardův rukopis je jasně rozpoznatelný, kdyby se song objevil na některém z alb TOOL, vůbec by nevyčníval. Atmosféra je sice temná, ale není nepřátelská. Mezi řádky probleskuje naděje, možná trochu melancholie, spasení. „Change (In The House Of Flies)“ je gotickou metalovou katedrálou. Od úvodního špinavého kytarového motivu, strašidelných elektronických zvuků v pozadí, bublající basy, striktních bicích, a téměř šepotem zpívajícího China, se propracujeme k post-rockovému monumentu transcendentálních rozměrů. Střídaní dynamických pasáží vrcholí v ambientní mezihře, která může slabším povahám přivodit i panickou ataku. A pak opět nastoupí Abe. Jednoduchým šlehem do otevřené hajtky, geniálně načasovaným a perfektně provedeným, odpálí finální extázi. Závěrečná „Pink Maggit“ se ve více než sedmi minutách košatí v několika rozličných polohách. Od jemných artových, přes post-rockově nabubřelé až k avantgardně experimentálnímu doběhu.V červnu 2000 byla definitivně dokonána proměna DEFTONES v to, čím jsou dneska. Sebejistě a s lehkostí za sebou zavřeli všechny žánrové škatulky a stvořili novu s názvem „DEFTONES“. Někdo je označil za RADIOHEAD heavy metalu. Nemůžu než souhlasit. „White Pony“ se prosadilo okamžitě. Startovalo ze třetího místa v Billboardu, platinu bralo už v roce 2002, teď už má i druhou. Ne všechny recenze sice v té době ještě rozeznali historický význam desky, i když většina byla pozitivních. Dnes je deska řazena mezi legendy, které změnily hudební svět a inspirovaly další generace.https://www.crazyDiamond.cz/converge_love_is_not_enough_recenze/3833https://www.crazyDiamond.cz/converge_love_is_not_enough_recenze/3833janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud nebudeme počítat skvělou, čtyři roky starou kooperaci CONVERGE sezpěvačkou CHELSEA WOLFE, konkrétně post-covid desku nazvanou „Bloodmoon I“, je albová novinka těchto legend z Massachusetts jejich prvním řadovým počinem po dlouhých devíti letech. Osobně vůbec nejsem jejich zarytým fanouškem, i když kapelu samozřejmě znám. Párkrát jsem je totiž reflektovalna festivalu Brutal Assault, kde se staly jejich koncerty již tradicí. S poslechem jejichalb jsem to však následkem těchto zážitků nepřeháněl. Tohle je třeba říct hned na začátku, protože právě proto nejsemschopen novinku adekvátně umístit do kontextu jejich dlouhého, více než třicetiletého portfolia.Pokud se jedná o přístupnější materiál (jakože asi ano), pak hudba o něco více rozhořčených CONVERGE určitě není pro mne. Co k novince „Love Is Not Enough“ tedy říct? Předně to, že jsem si představoval hudbu CONVERGE na fyzickém nosiči zkrátkao něco zběsilejší, jakkoliv je jasné, že se po experimentování s náladami tahle metalcore/post-hardcore legendanavrací ke své dravější formě a intenzitě. V osobě Kurta Balloua má kapela skvělého zvukového mistra, což je vlastně poznat od samotného počátku a bez ohledu na to, co kapela dnes přináší. První polovina alba je divočejší. Zhudebňuje spíše surové vyjádření aneurvalost. Činí tak však souběžně s vygradovanými emocemi pomocí vcelku úhledného a kvalitního zvuku. V rámci svižné titulní skladby na úvod „Love Is Not Enough“ dokonce dojde na kytarové minisólíčko, druhá „Bad Faith“ naopak působí jako riffoidní slayerštinou napchaný singlík s jasnou strukturou. Tahle fáze novinky je rozhodně dravější,nasranější a plná zběsilostí, byť nedosahuje parametrů, jaké bychvzhledem ke své zkušenosti s jejich koncerty očekával. Druhá polovina nosiče je pro mnerozhodně zajímavější a s větším přesahem do alternativy. Obsahuje atmosféričtější a pestřejší materiál, kde songy jsou delší, postupně gradující, poháněné charismatickými spodními proudy neurvalých rytmů, znělou Ballouovou kytarou a hrou s náladami v podání hlasu Jacoba Bannona. Songy se zde nezastavitelně sunou, kypí a nabízejí vynikající grooveové fáze, tak jako třeba „Gilded Cage“, kde Jacobova naléhavost přechází až do plačtivé melodiky. Suprový vrstevnatý zvuk a živelnost jsou zde samozřejmostí. Nejenom že znovu na chvíli pronikáme do pomalejší fáze jejich tvorby, ale CONVERGE zde z mého pohledu předvedou, proč jsou tak ceněni. V písních poblíž závěru alba je cosi niterného a nekašírovaně opravdového. Vyhlášený studiový machr a šéf souboru, kytarista Kurt Ballou, obdařil songyvynikajícím zvukem, kterým popřel jakékoliv teorie chaosu ohledně jejich jména, naopak songy majíkrom rozervanosti vyznění svůj pevný řád a přímočaré struktury. I v ostrých fázích je perfektněslyšitelný každý detail, což je poznat z každého úderu činelu nebo v průběhu šrotující basové linky. V těch pomalejších si posluchač navíc může užítobstojnou paletu kytarových zvuků, neb riffy této post-hardcore kapely jsouprostoupeny odérem „americany“ a „rockabilly“, jakkoliv se tyto letitéingredience v jejich zvuku musely přizpůsobit šílenostem made in CONVERGE. Kapela rovněž stavína velmi kvalitní a skvěle sehranné rytmice, kterou dlouhé roky tvoří Nate Newton a Ben Koller. Ta svou pestrou hrou přidává materiálu na síle a dynamice. Hlas nepokojného frontmana Jacoba Bannona nabídne kroměintenzity a hněvu také širší škálu emocí. Působí různoroději, než bych ve výsledku vlastněčekal. Jestliže první polovinu alba opanují hněvivé výpady jako je zběsilá „Distract And Divide“ nebo rtuťovitá minutovka „To Feel Something“, pak tadruhá je naplněna organičtějším a na atmosféru více hrajícím matrem, což si uvědomíme již od plíživé „Amon Amok“, či její předehry v podobě hypnotizujícího intra „Beyond Repair“. Vrchol přichází s posledními třemi songy - nápady překypující „Gilded Cage“ nebo svižného rock´n´rollového psycha „Make Me Forget You“. Finální odyseou, omývanou progresivnějším feelem a kultivovanou surovostí, je zde „We Were Never The Same“.Nemám sice zkušenosti se starší tvorbou CONVERGE, ale novinka se jeví jako zvukově kvalitní deska, která by v rovině nápadů a melodiky mohla oslovit i posluchače, kteří se zrovna neřadí k hardcore srdcařům. Album je zajímavé zvukově i svými nápady. Na CONVERGE působí otevřeněji, o něco méně intenzivně než byh čekal. Osobně přepuštění prostoru větší harmoničnosti vítám. Svým hudebním záběrem jsem však trochu jinde, proto dávám jen 70%.https://www.crazyDiamond.cz/satenove_ruky_tiesnava_recenze/3829https://www.crazyDiamond.cz/satenove_ruky_tiesnava_recenze/3829nobody@nothing.com (Tomáš)Karpatští PIXIES z Bratislavy se koncem roku 2025 připomněli čtvrtou deskou „Tiesňava“. A opět dokazují, že v kategorii dospělého indie rocku se slovenskými texty, hrají na domácí scéně pořád první ligu. Vzhledem ke kulturní blízkosti v jejich písničkách objeví i český posluchač spousta zajímavých paralel a životních postřehů, ale kapela se nebojí ani uštipačných komentářů k velice specifickým slovenským neduhům. A kdyby jste i náhodou kontextu nerozuměli, nevadí. Je to podané v lehké formě plné ironie, břitkého humoru a zejména fakt dobrých písniček.SATÉNOVÉ RUKY vznikly sice v roce 2011, ale nebyla to žádná tínedžerská kapela. Naopak, většina zakládajících členů už tehdy měla blíže ke čtyřicítce než ke třicítce, prošli si jinými kapelami a měla silně recesistické sklony. Ty nejenomže iniciovaly samotný vznik skupiny, ale hrají dodnes významnou roli v jejím výrazivu. A když jsem v úvodu zmiňoval PIXIES, tak jsem myslel právě jejich aktuální tvorbu, která zvukově a dramaturgicky ovlivňuje i hudební tvář „Sateňáků“. Ale najdeme zde o mnoho více odkazů. Téměř všechno, od klasického a street rocku, přes punk rock až po klasický pop rock. Jejich muzika zní nemoderně v nejlepším slova smyslu. Nepotřebují vymýšlet ptákoviny pro mladou generaci, jedou si poctivý rock´n´roll bez kompromisů.Předchozí tři desky byly všechny velice vyrovnané a těžko mezi nimi zvolit favorita. Aktuální „Tiesňava“ (soutěska), jak už název napovídá, je zejména v textech temnější. Reflektuje ale aktuální dobu, stav společnosti. Zároveň název odkazuje k místu nahrávání – Birdland Studios u Považské Bystrice a nedaleko Manínskej tiesňavy. Zvuk je velice povedený. Moderní a starosvětský zároveň. Kapela se rozhodla vyrazit na stezku experimentů, které se projevily v bohatších aranžmá a pestřejším zvukovém rejstříku. V tom bude mít prsty i producent Tomáš Sloboda, který se za poslední roky vypracoval na jednoho z nejkvalitnějších a nejzajímavějších rockových producentů na Slovensku.Pestrost má ale kapela ve své DNA od počátků. Kromě bubeníka Jozefa Lipu totiž ostatní trojice, Braňo Bezák, Vlado Janček a Marek Babušiak, nejenom aktivně skládá, ale i zpívá svoje songy. Každý z nich má svůj charakteristický rukopis, hlas i frázování a dají se jasně identifikovat. Aktuální deska byla evidentně připravovaná jako polo-konceptuální projekt, když strana A je artově rozvážná, zatímco B je odlehčenější a přímočařejší. Hudebně se kapela drží svých osvědčených postupů, které v rámci jemné evoluce cizeluje k ještě zralejšímu výslednému dojmu. Texty jsou pak kategorie sama o sobě. Od první desky si drží mimořádnou úroveň. Zajímavé příběhy plné ostrého vtipu, sžíravé ironie a reflektovaného cynizmu si berou na paškál všechno a všechny. Včetně jich samotných. Doslova na nás chrlí vodopád slov, které pracují se zajímavými rýmy, malují bohaté obrazy a nejednou vrcholí v překvapivé pointě. A jako obrovské plus vnímám schopnost podat smrtelně vážná témata totálně odlehčenou formou. Protože jsou ale songy tak melodicky silné a zvukově špičkově ošetřené, že nám někdy můžou někdy důmyslně skrytá sdělení na prvních pár poslechů úspěšně uniknout. Pak se ale zamyslíme a najednou nás to trkne. Alegorie i metafory se obnaží a my hledíme pravdě přímo do tváře. A ne vždy je to pohled příjemný.Úvodní „Nahlas“ pracuje s krásně tíživou atmosférou, která je zdůrazňovaná minimalistickou klavírní linkou. Příběh o zbloudilém putování lesem nabízí několik možných paralel k aktuální společenské situaci. Překvapivě poetický text si zachovává vážnost po celou dobu a dokazuje, že kapela nevyniká jen v humorných polohách. Na pozadí se odehrávají zajímavé zvukové procesy, které bych se nebál označit za soft noisové a které velmi výstižně imitují podivní zvuky, vynořující se všude kolem nás v lese po setmění. Až někam k southern rocku s dominantní úlohou akustické kytary míří posmutnělý song „Tri grácie“. Textově je básnická lyrika předchozí skladby dokonale zapomenuta a nastupuje každodenní tvrdá ironie. Dát to protikladu stereotypně povrchní postavy s maximálně vážnými existenciálními otázkami je výzvou sama o sobě. Pánové to ale zvládli bravurně a s vtipnou lehkostí. Téměř jedenáctiminutová „Otvorená“ je samostatným uměleckým dílem. Není jednoduché jí pobrat jako celek, zejména i kvůli brutálně upřímnému zrcadlu, které nám jako společnosti nastavuje. V deseti minutách dokonale shrnuje to, čím Slovensko bylo, je a bude. Bohužel i bohudík zároveň.Jestli jsme to strávili, čeká nás na druhé straně konečně i trochu zábavy. Garáž punková „Osprostená“ je jasný hiťas. Geniální text, výborný drive, jasná melodie. „Mám to spočítané“ jede na vlně moderních PIXIES. Luxusní text o krizi středního věku už dokážu ocenit bohužel taky na 100%. Nádech devadesátkového alternativního rocku zde hraje ústřední roli. Ještě blíže ke zmíněným americkým legendám má „Stratený čas“, který k výše zmíněným ingrediencím přidává navíc správně praštěný text. Quite-loud-quite dynamiku naplno využívá „Chceme všetko“. Z jemných soft rockových pozic pravidelně exploduje do brutalistických hlučných ploch na hranici noisu. V závěrečné „Nové nič“ se hravosti nekladou žádné meze. Devadesátkový kytarový popík se potkává s mezihrou ve stylu šedesátkových hippie a dravým alternativním rockem refrénu. Nezúčastněný zpěv imitující druhořadého moderátora při čtení zpráv pak songu dodává tu pravou absurdnost.Může kapela, jejíž členové už při vzniku byli ve zralém věku, ještě dál zrát. Může! SATÉNOVÉ RUKY to dokazují se vší parádou. Neztrácejí humor ani v těžkých dobách, nepoddávají se věku a dál táhnou pevným krokem svojí káru s nápisem „primitive rock“ (takhle oni sami označují svůj styl).https://www.crazyDiamond.cz/hazzerd_the_3rd_dimension_recenze/3830https://www.crazyDiamond.cz/hazzerd_the_3rd_dimension_recenze/3830hackl@volny.cz (Pekárek)Už se mi nechce psát něco o retru. Je totiž čím dál jasnější, že thrash metal nejen přežil, ale stal se znovu živoucím. Označení New Wave Of Old School Thrash Metal se proto jeví být poměrně přesné. Pouť k novým obzorům se sice přímo a asi i logicky nekoná, letitá metalová škatulka však stále inspiruje mladé muzikanty k tomu, aby v rámci ustálených pravidel a v klasické rockové sestavě otestovali své hráčské schopnosti a – což je důležitější – i svou hudební kreativitu. Na příjmu pak stojí další generace posluchačů, z nichž někteří časem zatouží dobýt koncertní pódium a tak dále. Perspektiva tedy není špatná. Nejúčinnější vábničku představuje jedinečná energie, kterou lze v prostředí thrashového běsnění přijímat i rozdávat. Dodávám, že napříč vším možným, uvolněně a v takřka neomezeném množství. O mladičkých VOID jsem nedávno psal. Mezi borce podobného ražení určitě patří i o něco zkušenější Kanaďané HAZZERD. Kdo zná alespoň elementárně kanadskou metalovou scénu, ví, že dotyční mají na co navazovat, což také, a do jisté míry po svém, činí.Na třetím albu „The 3rd Dimension“ z ledna minulého roku došli dle mého soudu nejdál. Jejich sympatická – HC free – produkce se nebojí košatějších forem ani kytarových harmonií. Kdyby mi někdo nalhal, že se jedná o zapomenuté album z let 1989 nebo 1990, pravděpodobně bych naletěl. Jediné, co bych dodal, by bylo něco v tom smyslu, jak je možné, že jsem tehdy propásl takovou pecku a zároveň raritu, protože podobným stylem zas tolik kapel nehrálo. Samozřejmě že čtveřice z Calgary zní po zvukové stránce více digitálně, čistě a méně prostorově, nicméně na vrcholné období žánru v lecčems plně odkazuje. Spokojení by mohli být zejména fanoušci jednoho, nota bene kanadského, kytarového thrash-virtuosa. Jemněji nazvučená hra Brendana Malyckyho a Toryina Schadlicha totiž imponuje jak v doprovodu, tak v barevných sólech. Jejich pohyb od thrash metalu k heavy metalu a zase zpátky vyznívá navíc přirozeně. Ostatně, první z nich účinkoval na nahrávkách oceňovaných heavymetalistů TRAVELER, kterým se určitě vyplatí věnovat nejeden poslech. Z každého jejich riffu je zřejmé, že thrashové šabloně neotročí, že nepostupují formou laciné koláže toho nejlepšího. Řadu osvědčených postupů a standardů se především snaží přetavit v dobré skladby.Nahrávce nedominuje uniformní atmosféra nasranosti či vzteku, základem jsou šikovně seskládané energické nápady v mistrovském podání, aniž by se sklouzávalo k až parodicky působícím momentům ve stylu DRAGONFORCE. HAZZERD staví na epičnosti, kterou plně kompenzují svou ostrost. Jinak řečeno, jsou až nezvykle melodičtí. Opravdu stylově nakonec působí zejména schmierovsky zaostřený a lehce nasraný vokál zpívajícího bubeníka Dylana Westendorpa. Kytary jsou na klasický thrash snad až příliš virtuózní a vyčištěné, což ovšem neznamená, že nedokáží řezat. Retro tsunami totiž povědomí o thrashi tak trochu deformuje, neboť některé sofistikovanější formy do sebe uvedená vlna moc neabsorbovala. Nedělejte si ovšem naděje. Jak jsem už naznačil výše, HAZZERD nehrají ani jako ANACRUSIS, ani jako MEKONG DELTA. Za to mají těžce na háku METALLICU, MEGADETH a IRON MAIDEN, a to současně. Pokud se tedy něčím citelně vymykají, pak právě těmi ještě melodičtějšími polohami než bývá obvyklé. Možná jsou méně špinaví a více sladcí, ale nikoli přeslazení.Na „Černá“ bum-čvacht rock/metalová alba obou výše zmíněných thrashových legend je nutné každopádně zapomenout. Tady se sype na bázi poměrně významné, bohužel však slepé vývojové větve přibližně z let 1989-1991, spočívající ve spojení thrashových kvapíků s větší melodikou a epičností odkoukanou od heavy-speed-power ikon. Namátkou mě napadají HEATHEN, TOURNIQUET, INTRUDER či FORBIDDEN. Ježíš, a to jsem chtěl původně zmínit jen ty tři velká jména! Návrat podobně smýšlejících kapel bych ocenil. Zatím tu máme ambiciózní HAZZERD, kteří se nebojí udeřit ani na podstatně melodičtější strunu. Kdo nevěří, ať vyzkouší třeba čistoskvoucí maidenovku „Deathbringer“. Fanoušci MEGADETH by mohli pro změnu ocenit nátěr „ThArSh TiLl DeTh“. Přestože následující „Parasitic“ představuje tříminutovou thrashovou exhibici na mnoho způsobů, na vrchol se dostáváme až s instrumentální suitou „A Fell Omen“. V daném případě se omezím na konstatování, že žádná z jejích devíti minut nemá chybu. Jde o mistrovský kus. HAZZERD se zde ani jinde v ničem neutápí. V podstatě zábavně vyučují o jedné zajímavé éře.Zkrátka, „The 3rd Dimension“ byť po celou hrací dobu okatě útočí na první signální, není thrashovým kýčem, spíše svátkem a intenzivní jízdou plnou radosti. Koncertní provedení musí být zničující. Kanadský kvartet působí na nahrávce přesvědčivě, jakoby neměl limity. Produkce naštěstí nesklouzla k cirkusovému či videohernímu pojetí. Za celou tou smrští pořád cítím thrashové nadšence toužící pořádně zapařit. O jejich schopnostech vše náležitě a současně odvázaně zahrát tudíž nemám pochybnosti. Po x posleších navíc zjišťuji, že se začínám těšit na další desku. Podobná věc se mi v daném ranku už dlouho nestala.https://www.crazyDiamond.cz/kula_shaker_wormslayer_recenze/3831https://www.crazyDiamond.cz/kula_shaker_wormslayer_recenze/3831nobody@nothing.com (Tomáš)Hare krišna, hare hare. Orientálními motivy silně ovlivnění rockeři KULA SHAKER byli v devadesátkách z mého pohledu trochu neprávem přifařeni k britpopové vlně. Přitom ve všech aspektech své tvorby měli blíže spíše ke klasickému rocku, který umně míchali s psychedelií a navíc k tomu přidávali chutě orientu, zejména indického subkontinentu. Jejich hudba sice zněla moderně, ale ve svém jádru se vždy obracela k odkazu šedesátých a sedmdesátých let. Po dvou vynikajících albech z druhé poloviny devadesátek, které je na chvíli dostali až do mainstreamových hitparád, se pak na téměř osm let stáhli. Tím úspěšně torpédovali svojí popularitu a trochu se na ně zapomnělo. V roce 2007 se pak vrátili s albem „Strangefolk“, hudební svět byl ale už jinde. Když se na to teď zpětně dívám, první dvě alba byla vlastně anomálií, která se díky chybě v matrixu ocitla na nesprávném místě ve správném čase. KULA SHAKER přirozeně patří na alternativní scénu, a tam už i zůstali, včetně vlastního labelu. Nadále ale vydávají velice slušné desky, které potvrzují, že ta anomálie koncem devadesátek stavěla na poctivých a solidních základech. Od roku 2022 opět najeli na dvouletý interval mezi deskami, což dodrželi i letošní novinkou „Wormslayer“. A hned druhým dechem dodávám, že tohle je trefa do černého. Klidně bych jí označil za nejlepší počin od návratu před téměř dvaceti lety. Dokonce i v přímém souboji s prvními dvěma legendárními alby by byl výsledek velice těsný.Přitom první singly, které začali vypouštět na podzim 2025, žádný zásadní zlom nenaznačovaly. Nebyly špatné, to vůbec ne, poctivý rock přesně ve stylu KULA SHAKER. Když se pak v lednu 2026 objevilo EP „Lucky Number“, dokonale tím zmátli asi nejenom mě. Považoval jsem věc za vyřízenou a nečekal žádné další větší akce. Chyba lávky. Pár týdnů na to se objevila celá deska, které k EP přidávala další songy a najednou všechny kostky zaklaply na to správné místo. „Wormslayer“ je přesně ten typ alba, které vás neoslní při prvním kontaktu, ale pomalu si vás namotává, aniž by jste tušili, že kolem vás trpělivě buduje past, ze které nebude úniku. S každým dalším poslechem vás pustí k sobě trochu blíž, melodie pronikají hlouběji do mozku, objevují se zajímavé detaily a na první poslech neviditelný koncept začíná vystupovat z mlhy a dostává jasné kontury. Není to konceptuální album v pravém smyslu slova, ale přesto ve mně tento dojem vyvolává. Koncept se nevztahuje k textové části, protože zde skutečně nemáme jasně daný příběh, který by se postupně odvíjel, někde začínal a někde končil. Koncept vnímám v dramaturgii, typologii jednotlivých skladeb a i zvukovém zabarvení. Jednotlivé singly zde osamoceně nemají tu sílu, kterou v nich probudí spojení v celku. Z toho vyplývá i důrazná sevřenost alba, kde každý song má své pevně dané místo, vše na sebe navazuje, vše plyne přirozeně a hluchá místa zde nenajdeme.Jedním z faktorů, který určitě přispěl k evidentní lehkosti, barevnosti a pestrosti aktuální desky, je i znovuzrození původní sestavy kapely. Klávesák Jay Darlington se do ní vrátil po více než 20ti letech. První „společná“ deska „Natural Magick“ z roku 2024 vůbec nebyla špatná, důležitější ale možná bylo obnovení samotné chemie v kapele. Kreativní přetlak způsobil, že spousta materiálu se na album nedostala, a z kapely průběžně navíc padaly další a další nápady. Proto už 9 měsíců po vydání zmíněné desky byli KULA SHAKER zpět ve studiu a začali připravovat pokračování. Jestli budeme považovat „Natural Magick“ za poctivou rozcvičku, tak „Wormslayer“ je pak vrcholový výkon. A že pánové teď skutečně válí, potvrzuje třeba jejich nedávné vystoupení v KEXP.Co se samotných písniček týká, v podstatě KULA SHAKER nedělají nic jinak než předtím. Ale dělají to mimořádně dobře. Stylově i zvukově jsou jasně ukotvení. Sedmdesátkový hard rock revival v psychedelickém balení, k tomu špetku glamu na dochucení a neopomenou ani občas pořádně přitvrdit až do téměř sabbatovských teritorií. Díky aktivní participaci hammondek zde pociťujeme závan starých dobrých časů, kdy rock vládnul světu. Nadstavbu pak tomu dává všude přítomný mysticizmus, spiritualita a étos východních filozofií. Všechno je to namíchané do výjimečně pestré a barevné kombinace, která je hravá a svěží. V rámci kvarteta, původem z Londýna, zde působí pouze technicky skvělý muzikanti, takže jestli se zaměříte na jakýkoliv nástroj, dostane se vám výjimečného zážitku. A navíc kytarista Crispian Mills je i velice slušným zpěvákem.Houpavá singlovka „Good Money“ nabídne bohatou dramaturgii, včetně rozsáhlých ženských vokálních harmonií. Její taneční rytmus není zběsilý, spíš umírněný pro nás dříve narozené, ale přitom velice nakažlivý. Výborná je i rychlejší „Charge Of The Light Brigade“, která se drží více při zemi, ale vyvažuje to přiměřeným drivem. Teatrálním nábojem se může pochlubit „Little Darling“. Balancuje sice na hranici přesládlosti, ale zkušená kapela jí po tenké linii dokáže provést s absolutní sebejistotou a bez ztráty kytičky. „Broke As A Folk“ je parádní chameleon. Dlouhé instrumentální intro, zavánějící space rockem, pak hypnotická sloka jasně odkazující na THE DOORS, a nakonec hravý popový refrén jako od THE BEATLES. To všechno se špičkovým moderním zvukem, který je hladivý, krásně vybalancovaný a zároveň velice živý. Chceme poctivou baladu? Chceme! „Be Merciful“ je nádherná sama o sobě, když se ale opět přidají špičkové ženské vokály, posouvá se k absolutoriu. A to ještě není všechno. V druhé části skladby se k nim připojí snad duch Tommy Iommiho a vybuduje z ní rockovou katedrálu. Na první pohled nenápadná „The Winged Boy“ je mým favoritem. Hloubavá košatá skladba v post-rockové struktuře má floydovskou atmosféru plnou nádherných kytarových zvuků a vyhrávek, které nás pohlcují svojí absolutní krásou. Titulní, sedmapůlminutová „Wormslayer“, je další horký kandidát na mého favorita. Opět zde máme několik kapitol, které se v duchu progresivního rocku pravidelně střídají a budují poctivý opus. Od jemnějších a klidnějších poloh k mohutným hard rockovým, do toho mezihry, sóla, mystické pasáže, změny tempa, psychedelické blouznění. A ten nádherný zvuk! Závěrečná pohodovka „Dust Beneath Our Feet“ je skvělým závěrem, uklidňujícím a symbolicky nás navracejícím do reality.Nová deska KULA SHAKER mě fakt dostala. Nikdy sice nenatočili špatný album, ale „Wormslayer“ je jedním z jejich vrcholů. Fantastická atmosféra, nenucený projev, barevnost a pestrost, která nerozděluje, ale spojuje. A ten fantastický zvuk. Krystalicky čistý, prostorově bohatý, emocionálně plný. Teď je ta pravá chvíle kapelu vidět naživo. Už jen aby přijela.https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_liturgy_of_death_recenze/3828https://www.crazyDiamond.cz/mayhem_liturgy_of_death_recenze/3828janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Z perspektivy člověka stojícího ne úplně uvnitř blackmetalového prostředí chápu MAYHEM jako kapelu, která dlouhé dekády statečně zápolí s těžko zastíratelnou vrstvou špíny, která již dávno ulpěla na jejich jménu vlivem nechvalně známých událostí z první poloviny devadesátýchlet. Tyto měly totiž dvousečný vliv na umístění jejich jména na scéně. Osud si zkrátka nevybírá, zvlášť když je drážděn. Ačkoliv řada lidí kapelu považuje za naprosto legendární a pro celý žánr určující, jiní jdou od MAYHEM radši dál, a to nehledě na pozdější vývoj jejich hudby, zřetelněvzrůstající profesionalitu a zanícení vkládané do každého, vjejich případě ne zrovna častého albového počinu. Pro někoho zkrátka mohou stále zůstávat kapelou, na které vězí ohromný stín. Vím očem mluvím, sám jsem se jejich hudbě dlouho vyhýbal. K novince...SoučasníMAYHEM však nepřestávajípřiklávat pod kotlem, vyvíjejí se, v jemných nuancích dávkované umělecké neurvalosti postupně mění svůj výraz,rozšiřují tématický záběr svých skladeb a s novinkou „Liturgy Of Death“,jež spojuje temnotu nejen s progresí, ale i s epikou a scénickým provedením, dosahují svéhonejkomplexnějšího vyjádření za dlouhé roky. Ačkoliv si kdysi rovněž prošli změnami v sestavě, ta současná skytaristy Telochem a Ghulem zůstává konzistentní již dlouhýchdvanáct let. Novinka vydaná u renomované německé značky CenturyMedia je pro mne tak bezeporu jejich nejlepším počinem. Že v jejich současných temnýchbouřích nacházím velký prostor nejen pro natlakované fáze,ale i pro detaily, přičítám rozhodně uměleckému růstu kapely a její schopnosti vrstevnatějšího vyjádření, které však hudbu MAYHEM nemění zgruntu, jen ji přidává na atmosféře, dramatizaci azažitek umocňujících emočních vrstvách. Rytmická sekce zkušených borcůNecrobutcher a Hellhammer zde vystavěla mohutné spodní proudy (určitěmohutnější než na předchozím albu „Daemon“), jež na mne zprvu působily jako nesnadno zpracovatelný labyrint z intenzivních úderů, hromových náletů ahutných vírů nepocházejících snad z povrchu zemského. Nad nimipak úřaduje výše uvedená kytarová dvojice Teloch/Ghul, ježsvou dissonantní souhrou vymalovává temná panoramata takdokonale, že se letos mohou mít na pozoru snad i vyhlášení žánrovímistři typu EMPEROR. Oba kytaristé si dělí autorské kredity půlna půl a co do vyznění a nápaditosti je novinka jejich dosudnejdokonalejší prací. Současní MAYHEM jsou, dle mého, letos ve všem blížek uměleckým vrcholkům norwegian black metalu, je jim totiž stále vlastní originalita. K té přispívá ivokální vklad Attily Csihara, který zde jakoby stál v epicentrucelé té emoční bouře a jako operní pěvec tu a tam vokálnězaržál. Tohle album má totiž až scénické proporce.Na rozdíl od předchozích počinů „Esoteric Warfare“ a „Daemon“ je novinka dobrodružnějšíma rozlehlejším vyjádřením. V posluchači skladby dlouhodoběrostou a vyloženě vábí k dalším a dalším poslechům. Je tohov nich mnoho k postupnému objevování, což je jasné již odúvodního, atmosférou rozkladu prostoupeného kusu „EphemeralEternity“, který jakoby vypadl z nějakého historického filmupřibližujícímu etapu černé smrti. Intenzita songu narůstáprakticky z ambientních poloh a krom navýšení tempa jí dostipřidává i vokální duet Attily Csihara s hostujícím Garmem, aby záhyvše postupně gradovalo a explodovalo do hněvivé bouře. Zpěvy na této desce jsouvyloženě přízračné, nejenom že Attilovo vrčení, mumlání a chroptění je snadještě strašidelnější než kdy dříve, ale k němu přibyly inové okouzlující rejstříky vyjádření, včetně scénickýchoperních momentů. O tomhle je i následná mrazivá bouře„Despair“, skladba nanejvýš intenzivní, ale zároveň ipestrá, progresivní a svým způsobem zhoubná.Pakliže byl někdejší kytaristasouboru Blasphemer nazýván mistrem dissonance, letos mám osobněpocit, že dvojice jeho nástupců se určitě nenechává nijakzahanbit a jejich vklad plný roztřesených mlhavých tónů jestejně intenzivní. Možná že současní MAYHEM opravdu vyšli ze své ulity, neboť poprvé cítím, že se jejich výraz přibližuje jiným velkým kapelám scény - kromě již zmíněných EMPEROR, také MARDUK a IMMORTAL. Tohle jsem z jejich hudby dříve nevnímal. Nicméně neděje se tak bez kontroly a k ztrátě originality nedochází. Přes přístupnější nádech právě kytarová aranžmá přispívají k umělecké kvalitě díla, tohle si uvědomíme vprůběhu „Weep For Nothing“, jež nás ve svémfilosofickém opojení zavádí do jakéhosi nadpřirozeného módumimo čas a prostor. Co je však podstatné, právě v takových momentech působí dnešní MAYHEM dokonce chytlavým dojmem. Rozhodně posun oproti minulosti. Dříve jsem měl často pocit, žekapela dělá všechno pro to, aby rozhodně chytlavá ani náznakemnebyla.Máme zde přímočaré riffořezbické výpady jako „Aeon’s End“, které v sobě mísí poctivouřemeslnost s okouzlujícím uměleckým vkladem přesahujícímčerný žánr. V tomto vpádu do ledové noci jsou MAYHEM thrashově intenzivní, ale zároveň i v onom vysokém tempu velmi rafinovanía složití. Kytaristé si dokonce najdou čas na povzbudivé sólozpůsobující ještě větší rozšíření gradačního potenciálualba. Temná symfonie se spoustou změn temp a výrazovéroztodivnosti se dostává do nejvyšších obrátek v průběhuskladby, která o sobě dává vědět skrze úzkostné kytarovétritóny - „Funeral Of Existence“. Ta jakoby vyzývala všudypřítomnou tíseň k vstupu na záhrobní hostinu. Spolu s následujícíchaotickou katarzí „Realm Of Endless Misery“ se dostáváme donaprosto šíleného módu, kdy jsme natolik pohlceni nepřehledným dějstvím, až přestáváme vnímat cokoliv mimo měnící se proudytéto vrcholné blackmetalové kakofonie. Hellhammerův vklad je vyloženě úchvatný a platíza základní stavební kámen úspěchu a růstu této kapely. Předposlední „Propitious Death“ působí svým výrazem jako štíhlejší ana riffech postavená věc, která je předělem mezi obřími skladbovými víry,jež mají větší umělecký potenciál dramatizace. Stejně jakvelkolepě celá ta temná jízda začala, je i její zakončení provedeno s patřičnou teatrálností. „The Sentence Of Absolution“ jevelkolepým tribálním zakončením fantastického blackmetalového alba, okterém nepochybuji, že bude patřit k vrcholným počinům nejenMAYHEM, ale i v rámci celého žánru posledních let. Naprostoúžasný umělecký vklad, nápady, výtečná produkce a zvukovástránka, na které nebyl podceněn žádný detail. Tohle je doslovaa do písmene nejlepší blackmetalové album posledních cca deseti let. MAYHEM se v rámci zvuku stali sice o něco přístupnějšími, čemužprospěla i vyzrálejší muzikantská výbava, zároveň si všakstále udržují velkou míru temnoty a neuchopitelnosti. Kapele sevšak se mnou rovněž povedlo učinit podstatný krok, zbavil jsem se vůči ní předsudků a konečně nechal povídačky stranou. Tohle jezatraceně profesionální práce a mistrovské žánrové dílo!https://www.crazyDiamond.cz/deftones_around_the_fur_recenze/3827https://www.crazyDiamond.cz/deftones_around_the_fur_recenze/3827nobody@nothing.com (Tomáš)„My Own Summer“ je ten bod, kdy jsem začal registrovat DEFTONES. Song mě sice trochu děsil, včetně hrozivého klipu, ale zároveň mě na něm něco fascinovalo. Bylo to tvrdé a agresivní, až úplně na hraně toho, co mám rád a co ještě snesu, ale taky to mělo těžko popsatelnou, temně přitažlivou atmosféru. Takovou ne typicky metalovou, nebyl to žádný black/death ani podobné černoty vystavěné kolem témat smrti, satanášů, pekla a podobně. Ta temnota u DEFTONES vyvěrala z nitra, z pocitů, z nálad, byla velmi osobní. Každopádně musím přiznat, že jsem v tomto období registroval jen singly a k albu se zpětně propracoval až po své evangelizaci o pár let později s „White Pony“. Od vydání debutu „Adrenaline“ v roce 1995 se DEFTONES věnovali zejména hraní. V regionu Kalifornie už měli vybudovanou slušnou fanouškovskou základnu, teď byl na řadě i zbytek Ameriky. Intenzivně objížděli Státy, kluby a lokace se postupně zvětšovaly, jejich jméno začínalo rezonovat. Samozřejmě využívali i možnosti hrát jako support pro známější kapely, jeli třeba turné s kapelami PANTERA a WHITE ZOMBIE. Někdy si ale museli sáhnout i na dno svých sil. Třeba při sérii koncertů, když otvírali pro legendární KISS na jejich reunion turné v roce 1996. Zmalovaní fanoušci je měli v lepším případě totálně na háku, v horším jim pak nevybíravým způsobem dávali najevo, že je zdržují od vystoupení jejich bohů a ať táhnou zpátky do Kalifornie. A pak tady byl kontroverzní festival U-Fest 1996 ve Phoenixu v Arizoně, kde se v průběhu setu DEFTONES, který se protáhnul, situace vymkla kontrole organizátorů. Fanoušci se dostali na pódium, došlo k sérii incidentů, zapalování a ničení zařízení v hale. Následoval zásah policie zhruba ve stylu „nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo…“! Dohru to pak mělo ještě v jednom místním baru, kde se Chino Moreno porafal s Peterem Steelem z TYPE O NEGATIVE, kteří měli vystupovat po nich, ale samozřejmě už hrát nemohli. V dubnu 1997 kapela opět zamířila do Seattlu a začala pracovat na druhé desce. Nejdřív ale musela přesvědčit basáka Chi Chenga, který se s manželkou mezitím přestěhoval do San Diega a uvažoval o kariéře učitele angličtiny. Měl totiž toho „rock´n´rollového shitu“ plné zuby. Evidentně to bylo jen chvilkové poblouznění, protože žádné extra velké přesvědčování to zbytku skupiny nedalo a Chi byl zpátky na palubě. Místem činu se tentokrát stalo Studio Litho, které patřilo Stone Gossardovi z PEARL JAM. Ti mimochodem ve stejné době začínali pracovat na desce „Yield“, takže se museli přesunout na první fázi natáčení do jiného studia v Seattlu. DEFTONES si pronajali pár bytů v komplexu apartmánů, kde bydleli, tvořili, ale zejména masivně pařili. Alkohol tekl proudem, tráva se nestačila zelenat. Do partie přibrali i Franka Delgada, který už na debutu přispěl do pár písniček svými elektronickými, klávesovými a DJ podmazy, a teď měl být zapojen ještě více. Oficiálním členem kapely se nicméně stal až s třetí deskou. Na místo producenta nastoupil opět Terry Date, ale systém práce se změnil. V případě debutu měl každý člen kapely nějaké svoje představy jak by deska měla znít a zároveň nulové zkušenosti se studiovou prací, Terry věnoval velké úsilí vybalancování těchto vstupů a zároveň manažerskému vedení studiovou prací nepolíbených mladíků. Teď naopak kapela vložila důvěru v Terryho instinkt, nechali mu prostor, ať je kočíruje, a řekli mu v podstatě jen nepříliš jasnou představu o finálním výsledku. Chtěli vystoupit z undergroundu, chtěli aby deska zněla velkolepě, masivně, tvrdě a kvalitně. Vznik nových písniček ovlivnila kolektivní myšlenková shoda kapely, která se cíleně začínala vymezovat vůči škatulce nu-metal, kam jí obvykle řadili. Chtěli si vytvořit vlastní zvuk, vlastní styl, vlastní hudební svět. Sice se považovali za metal, ale i v rámci něj se chtěli vymezit a vytvořit vlastní specifickou tvář. Proto se ještě více otevřeli dalším novým inspiračním zdrojům. Třeba Stephen Carpenter masivně ujížděl na novince DEPECHE MODE „Ultra“. Chino pro změnu pochopil, že na to, aby dělal tvrdou muziku, nemusí nonstop řvát. Proto se znova vracel ke svým osmdesátkovým vzorům, zaměřoval se na specifickou poetiku, atmosféru, náladotvornost a tyto vstupy pak propojoval s tvrdými hudebními podklady, generovanými zbytkem kapely. Finální zvuk a dramaturgii alba můžeme považovat za spojnici mezi agresivní, více ortodoxně metalově orientovanou tvorbou a pozdějšími, vzdušnějšími, zvukově pestřejšími a stylově více otevřenými polohami. Chino několikrát v rozhovorech zmínil, že v tomto období byl nejšťastnější, ale i nejvíc naštvaný současně. To se plně projevuje v písničkách, které ještě více než u debutu akcentují dynamické kontrasty. Obecně proti první desce, která byla velice přímočarým pojetím mladické agrese a nasranosti, je „Around The Fur“ více sofistikovaným produktem, který působí temněji, ale zároveň nabízí i specifickou hloubku, mnoho vrstev, které se v jednotlivých písních prolínají a vytvářejí košatější struktury. Songwritting je zde na první poslech evidentně vyspělejší po všech stránkách, stejně tak technická kvalita a provedení. Zároveň se kapela začala pouštět i do experimentování a osahávání studiových možností. Třeba Abe měl sice svojí standardní sestavu, ale prakticky na každý song použil jiný rytmičák. Stephen začal více podlazovat svoje kytary, aby zvuku dodal na mohutnosti, zemitosti a temnosti. V textech se Chino, kromě témat přítomných už na debutu spojených s mladickou revoltou, nudou a nepochopením, posunul i k dalším námětům. Třeba ke svému manželství, kde ventiloval, samozřejmě svým velice neadresným a mlhavým stylem, frustraci z nedostatku uznání manželky za jeho úspěchy a pochopení pro muzikantský styl života. Často se vynořují i témata sexu a násilí, které jsou v jeho vnímání silně propojené a neoddělitelně spjaté. Jestli se u většiny songů můžeme přinejlepším dohadovat o skutečném významu, jeden je přece jen relativně specifický. „Headup“ vzdává hold jejich kamarádovi Dana Wellsovi, nevlastnímu synovi Maxe Cavalery, který v roce 1996 zahynul při autohavárii. A Max si v songu i zahostoval. A ještě jedna zajímavá konotace se váže k výše zmíněnému songu. Max zde v jedné pasáži řve „…soulfly!“, kteréžto slovo se mu tak zalíbilo, že ho použil jako název pro svojí novou kapelu. Jako první singl kapela zvolila v úvodu zmiňovaný „My Own Summer (Shove It)“ a nemohla udělat líp. Song dokonale reprezentuje DEFTONES v roce 1997. Ukazuje odkud jdou a zároveň už odkrývá, kam směřují. Text je v podstatě nesmyslný, nebo má mnoho významů, vyberte si. Každopádně bych v tom velké umění nehledal. Písničku složili narychlo přímo ve studiu, pod časovým tlakem a přitom požívali větší než malé množství THC. To všechno je ale irelevantní od momentu, kdy Abe jakoby náhodným úderem do svých bicích song odpálí. Nebo spíš zahájí. Sice zde máme od začátku jasně metalový riff Stephena, kterého svojí mohutně dunivou basou stínuje Chi, ale všechno je to zatím jako divoká šelma držená v kleci a ještě na řetězu. Chino líně a pomalu zpívá elektronicky zmutovaným hlasem a atmosféra je na hranici šílenství. Temnota, dusno, napětí, paranoia. Na konci první sloky Stephen lehce vycedí zuby, aby ho ale Abe svým pohotovým breakem rychle zahnal zpátky. Takže jedeme druhé kolo. Všichni víme, že se něco chystá. Jsme v pozoru, napětí se už dá krájet. Come!!!!! Atomovka se odpálila. Šelma je vypuštěna. Kytary řežou jak čerstvě nabroušená motorová pila, Chino řve jako smyslů zbavený. Koncentrovaná agrese. Syrová, drsná, nekompromisní. Až opadne prvotní šok, začneme si všímat rozdíly proti prvnímu albu. Song je sice strukturálně velice jednoduchý, v podstatě až banální, ale neskutečně dobře drží pohromadě. Dynamické změny jsou dotažené do extrému, emoce v nás vaří, mozek je zahlcen vjemy. Zvuk je špičkový. Čistý, vybalancovaný, vše je krásně slyšet, nástroje se perfektně doplňují. Zároveň je to zvuk specifický, který u jiných kapel neslyšíme. „Mascara“ dává zřejmě největší prostor elementům přebraným z post-punku a new-wave, nakombinovaných s industriálním rockem. Tento song bych vlastně ani neoznačil za metal. Ano, až takto moc se kapela stylově rozkročila. Titulní „Around The Fur“ je dalším geniálním kouskem. Abe vyšvihne na začátku parádní beat, následně se Stephen připojí drzým sekaným riffem a song se pomalu rozjíždí. Opět zde podvědomě cítíme, že na nás něco chystají, takže radši jsme v pozoru. Díky bohu nás nenechávají tápat dlouho a tu mohutnou kytarovou stěnu odpálí bez zbytečného natahování. Je to tvrdé až z toho třeští hlava, ale zase je něco jinak. Není to typický metalový riff. Strukturou to má blíže k shoegazu. Stephen hrábne do strun a jako zemětřesení uprostřed oceánu nechá stvořit tsunami, které se začne rozlévat všude do prostoru. Do toho parádní ambientně pojatá mezihra, kde si můžeme vychutnat podivné temné textury Franka Delgada a pak prásk. Najednou spustí Stephen divoké metalové riffování, které by vyvolalo moshpit snad i na hřbitově. Všímáte si, jak Chino do svých partů propašovává popovou melodiku? Jasně, řve, huláká, různě moduluje svůj hlas, ale v téměř každém songu má nějakou pasáž, která je vysloveně zpěvná. A to ne podle norem striktního metláka, ale měkouše jako jsem třeba já. Asi nebude překvapením, že můj oblíbený song z alba je „Be Quiet And Drive (Far Away)“. Je zřejmě nejpřístupnější, ale zejména dokonale propojuje text s atmosférou. Ten pocit, když máš všeho dost, všechno tě sere a jediný co chceš, je vypadnout. Na nic nemyslet, nic neřešit, jen jet. A je ti šumák kam. Ten riff je perfektní. Jednoduchý, motivující, upřímný. A ta mezihra? Dokonalá. Jako nakopnutí. Neseď, nelituj se, jeď! Vypadni! Nebudu to zde zbytečně natahovat. Na albu není žádná slabá písnička. Střídají se více agresivní věci s těmi řekněme mírnějšími, s košatější strukturou a stylově více prokombinovanými. Ještě možná drobná zajímavost. V posledním, valivém songu „Mx“, vede s Chinem něco jako dialog ženský hlas. To je Abeho žena. Ikonický cover alba vzniknul při jedné z mnoha párty v komplexu, kde kapela bydlela. Nedávno dokonce dokumentaristi dohledali tu slečnu, Lisu Hughes, a společně se zajeli podívat na místo činu. Lisa je i dnes kočka a ráda si zavzpomínala na tehdejší pařby a bezstarostné zabíjení času. Když jí tam fotograf Rick Kosick zvěčnil, netušila, že po 30 letech za ní budou chodit teenageři a chtít od ní podpis. Chino sám považuje „Around The Fur“ za vrcholné dílo DEFTONES. Album po vydání v říjnu skutečně významně posunulo akcie kapely směrem k první lize. I prodeje byly výrazně lepší, zlato brali už v roce 1999, i když na platinu si museli počkat až do 2011. Každopádně „Around The Fur“ stvořilo nový vesmír, vesmír s názvem DEFTONES, o který se už nemuseli dělit s jinými kapelami. Bylo to místo jen a jen pro ně.https://www.crazyDiamond.cz/liquid_mike_hell_is_an_airport_recenze/3823https://www.crazyDiamond.cz/liquid_mike_hell_is_an_airport_recenze/3823nobody@nothing.com (Tomáš)„Hell Is An Airport“ je perfektní jednohubka. Je na ní 14 songů a přesto nehraje déle než 25 minut. Kapelník Mike Maple se svojí bandou LIQUID MIKE jede totální DIY styl, mají všechno na háku a chtějí se hlavně bavit. A tak nějak mimochodem z nich při tom padají skvělé songy, které vám vždy rozhodně zlepší náladu. Pětice z Marquette v Michiganu se dala dohromady v roce 2020 a s ničím se moc nemazala už od začátku. Dvě kytary, basa, bicí a synťáky, napsali pár songů a hned začali podomácku nahrávat. Šestý rok existence, šestá deska. Postupně si vypracovali specifický modus operandi, ve kterém se zaměřili na krátké songy, které jsou ale nacpané zajímavými riffy, výraznými melodiemi a slušným drivem. Jen pro zajímavost, jen šest písniček se dostane přes 2 minuty, přičemž nejdelší pak do tří minut chybí ještě přes 10 vteřin. Přitom ale vůbec nemáte pocit, že jde o nějaké nedodělky, rychlokvašky nebo nekompletní nápady. Každý song je skutečně songem. Když jsem desku poslouchal poprvé, odpřisáhnul bych, že má minimálně 40 minut, tak hutný je její obsah. Stylově se kapela hrdě hlásí k proudu powerpop, což je v podstatě silně melodická odnož alternativního rocku, s prvky indie, grunge a punku. Sami jako své vzory uvádějí typu EVERCLEAR nebo SUGAR RAY. Nahrávka vznikala kompletně v domácím studiu kapelníka, který se rozhodl fokusovat plně na muziku a opustil svojí práci pošťáka. Ta mu kromě živobytí zajišťovala i nevysychající zdroj inspirací pro tvorbu textů. Aktuální životní fáze je pak dalším semeništěm nápadů. Kapela se za těch pár let vypracovala do stavu, že už může hrát relativně dost koncertů, což ale koliduje s faktem, že všichni pořád normálně pracují. Nejistota, kterou cestou se vydat, zariskovat, nebo nechat propásnout nabízenou šanci? Zřejmě nejsou první ani poslední kapelou, která tohle bude řešit. Zvukově je to typická nezávislá tvorba, takže jestli vás děsí trochu garážové špíny, pokračujte a nezastavujte. Mě ale ta estetika devadesátkové alternativy maximálně vyhovuje. Je z ní cítit nízkonákladová produkce, která je ale ve finále celkem slušná, mladický zápal a absolutní umělecká svoboda. A zejména nadšení. Jak jinak charakterizovat hned otvírák „Instantly Wasted“, kde se WEEZER potkávají s pozitivitou FOO FIGHTERS. „Lit From The Wrong End“ zabíhá více do pop punkových vod, „Crop Circles“ připomene legendární GUIDED BY VOICES. Vyzobávají drobnosti od celé plejády proslulých jmen alternativně rockové scény a dávají je do kontextu současnosti. Songy na sebe navazují v rychlém tempu, žádné několika vteřinové pauzy se zde nekonají, ztratit přehled vůbec není složité. Je fascinující, jak s tím kvantem nápadů pracují. Bezostyšně je v podstatě ohlodali na kost - sloka, refrén, konec. Někomu by to možná stačilo na tři slušné desky, přidal by druhou sloku, druhý, třetí, čtvrtý refrén, mezihru, druhou mezihru… Chápeme se. LIQUID MIKE to nemají zapotřebí. Jejich vesmír je jednoduchý a přímočarý, nemají čas ztrácet čas. Výběr singlů? Řekni číslo od 1 do 14, první, které tě napadne, a to pak bude hiťas. Ve svém věku si už můžu přiznat, že mě občas přepadne nostalgie. A taková „Double Dutch“ je jejím dokonalým startérem. Táhlá melodie, správně praštěné levné devadesátkové synťáky, krásně se vlnící kytarové plochy. Do více alternativních vod nás vezme „Selling Swords“, která nechá vzpomenout na menší kapelky typu SLOAN nebo LOVE DRUG, které počátkem devadesátek trochu koketovali i s grungovým výrazivem. Z celého alba sálá pohoda a radost z hraní. Hlavní podíl na tom má velice chytlavá melodika, která cíleně ignoruje jakékoliv artové a vážné polohy a ani v nejmenším nezastírá popové inspirace. Že to někdy působí prvoplánově a levně? No a co. Funguje to? Funguje. Otevři si pivko a neřeš. A pak je tu Mikův zpěv. Poloamatérský, neškolený, nijak zvlášť výrazný, lehce lo-fi a trochu ztracený v mixu. Ale cítíš, jak ho to baví, jak má co říct. Zřejmě nejtvrdší pecka „99“ je zároveň vrcholem desky. Masivní valivý riff jak od STONE TEMPLE PILOTS je kombinovaný s indie-punk rockovou vypalovačkou a výsledkem je živelný nářez, který převálcuje vše, co se mu postaví do cesty. Ideální na rozproudění krve návštěvníků menšího klubu. Když se ale kapela trochu kreativně rozdovádí, nečekaně ukáže překvapivý potenciál. Nejdelší song, téměř tříminutový „Liam Gallagher“, skutečně lehce tíhne k brit rockovým věcem typickým pro OASIS. Zvuk má citelně blíž ke klasickému rocku, dramaturgie je komplexnější, objeví se dokonce slušné sólo. Jestli to má být míněno jako pocta, tak se to povedlo. Jestli jako vtípek, tak se to povedlo taky. Prostě výborný song. Někde v hloubce hlavy se pak ale probouzí červ pochybností – jaký skrytý potenciál je i v těch ostatních písničkách a kam by je kapela mohla dostat, kdyby se s nimi více vyhráli, rozvinuli zajímavé motivy, trochu je nafoukli. Marná sláva, prostě tohle není jejich styl. U některých kapel je zřejmé od začátku, že nikdy nebudou skutečně velké. LIQUID MIKE je nejspíše jednou z nich. Ale to je úplně v pořádku, protože jejich kouzlo je právě v jejich „malosti“. To kouzlo funguje jen v této konstelaci, ve které jsou ale díky němu vlastně „velké“. https://www.crazyDiamond.cz/tailgunner_midnight_blitz_recenze/3826https://www.crazyDiamond.cz/tailgunner_midnight_blitz_recenze/3826janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Máte pocit, že klasického heavy metalu není nikdydost? Pak jste zde správně, zvláště pak v případě mladé kapely TAILGUNNER, jež díky svému novému albu drží praporec síly a melodie zatraceně vysoko. Ačkoliv se tihle Britové zaštiťují odkazy na hnutíNWOBHM, neřekl bych, že jejich hudba s šestačtyřicet let starým hnutím na Ostrovech, dost pravděpodobně zažehnutým generací jejich dědečků, zvlášť souvisí, spíše mne jejich písněpřipomínají zpěvnější formu heavy metalu, oblíbenou díky HELLOWEEN nejen v Německu, ale také díky určitému návratu žánru na výsluní veSkandinávii zhruba v období pozdních devadesátech či přelomu milénia. Přestože je novinka„Midnight Blitz“ vcelku kvalitně zhotoveným metalovýmřemeslem, druhým dechem dodávám, že produkce K.K.Downinga asmlouva s renomovanou agilní stájí Napalm Records ještě nemusí značit originalitu. Jestliněco totiž TAILGUNNER chybí, je to schopnost vymanění se zmnožiny vzájemně si podobných melody heavymetalových kapel,kterých se, zvláště v posledních letech, objevila celá řada. Tento kvintet nabízí především vzdušnější podobu stylu, kde jekladen důraz především na výrazně zpěvné refrény a celkověbezproblémovou poslouchatelnost či povědomou zdobnost, která zdedostává přednost před urputností, výraznými riffy a celkově surovější kytarovouprací. Dostáváme tak špičkový stadiónový metal plný melodií, který rovnoměrně dělí prostor mezi speedařinu a hymničnost, navíc kapela vše dokáže tunit špetkou hair-metalového aroma. Jestliže pravověrný  heavymetalový žánr slavil největší boom vosmdesátých letech a i hudba tohoto mladého anglického kvintetu na tohle období odkazuje, přijde mi, že jejich písněmají daleko blíže k reunionu slávy evropského power metalu z posledníčtvrtiny devadesátých let.Deska „Midnight Blitz“ je druhýmřadovým počinem této kapely, ta na něm předkládá hodně obstojnýsongwriting, vokální a instrumentální kvalitu, nicméně pořád nenízcela schopná těmto věcem vtisknout osobitý rámec. Řemeslně skvěle zhotovených, ale nadruhou stranu zcela neoriginálních počinů vychází dnes v rámcimelodického heavy metalu povícero, vždyť vzpomeňme třeba loňské, vysoce ceněné album Švédů AMBUSH. Zpěvák Craig Cairns jeurčitě výtečným frontmanem a jeho hlas oplývá patřičnousilou i rozsahem, takže se nebojí nadechnou k opravdu dlouhým aklenutým refrénům, bez diskusí jde o tahouna souboru. Kytarová dvojice Rhea Thompson a Zach Salvinise jeví rovněž velmi zdatně a je schopná ve skladbách parádně vyšívat. Album tak považuji za velmi povedené ve svém ranku a to zejména díky hitovému potenciálu, parádnímu muzikantskému vkladu všech zůčastněných, jejich nasazení a obecně melodickým nápadům, jež tvoří zdejší skladby. Navíc rytmická sekce - Thomas Hewson (baskytara) a Eduardo Mariotti(bicí) působí skvěle sehraně a zdravě nabušeným dojmem.TAILGUNNER v rámci zdejších desetiskladeb střídají klasické melody-metalové kvapíkyse stadiónovými hymnami a působí u toho velmi přirozeným dojmem. Songy odkazují na instrumentálnímheroismem rozumně sycené rockové borectví starosvětského pohledu na styl. Tohle je věc rozhodně kladná. Když se tak albem podesáté probírám skladbu po skladbě, prakticky o žádnénemůžu říct, že by byla slabinou. Naopak, takřka každá zde máhitový potenciál. Dostáváme tak přehršel výborných momentů, které slouží skvělé poslouchatelnosti. Je jedno, jestli někdo dává přednostkvapíkovým věcem jako je zde titulní staccato výpad „MidnightBlitz“ umístěný hned na úvod, noblesní speedařina „Follow Me InDeath“ zvedající emoční potenciál nahrávky, či přelet nad vrcholky divoké krajiny ve válečné zóně „Barren Lands And Seas of Red“, jež má pro mne v rámci finálního refrénu opravdové kouzlo. Tak jako tak autoři vždy trefují střed terče. Pokud dáváte přednost stadiónovým vyřvávačkám, pak doporučuji songy jako „Tears InRain“ nebo „Dead Until Dark“, jejichž chytlavá pompa rovněž dokáže zvedat tep. Třešničky na melodicky metalovém dortu se posluchač dočká skrze majestátní metalovou baladu „WarIn Heaven“, která i skrze svůj patos dokáže dojmout snad i tu emočně strožejší část posluchačstva. Opravdujedinou slabinou aktuální tvorby TAILGUNNER je tak podle mne univerzálnost a určitá podobnost s některými dalšími předními kapelami melodického žánru. Tomu se však v tomto hudebním ranku vyhnout již vážně nelze.