http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/dosser_violent_picture_violent_sound_recenze/3152http://www.crazydiamond.cz/dosser_violent_picture_violent_sound_recenze/3152nobody@nothing.com (Tomáš)Baltimorští DOSSER jsou jednou z kapel, které jsem objevil díky Crazy Diamond. A rozhodně je lepší, že se tak stalo, než kdybych o nich nevěděl. Vezou se na vlně znovuobnoveného zájmu o hudbu 90-tých let, která samozřejmě nikdy úplně nevymřela, spíš se stáhla do ústraní, do téměř undergroundu. Ale není to jen levný revival, kopírka a nostalgické vzpomínání. Začalo to zhruba deset let dozadu s britskou „novou vlnou grunge“ a kapelami typu DRENGE nebo WOLF ALICE, které odkaz grunge kombinovali s moderním britským alternativním, někdy až indie rockem. Na druhé straně Atlantiku šli ale ještě o krok dál a rozhodli se vzít z 90-tek všechno, co bylo na nich krásné. Masivní riffy, tvrdost, upřímnost grunge, zasněnost a tajemnost shoegaze, přímočarost a vyspělost amerického alternativního rocku, melodičnost powerpopu a doladit to odkazy i na další hudební styly. Za souputníky DOSSER bych označil třeba TEENAGE WRIST, OCTOBER DRIFT, nebo z domácích například DONNIE DARKO.Kapela vzniká v roce 2018. Zde představená deska je v podstatě jejich prvotina. Předtím vydali jen dvě EP-čka. Kvartet klasického střihu - 2 kytary, basa, bicí - vypadá na pokročilé třicátníky, takže láska k hudbě 90-tých let u nich nepřekvapuje. Odkazují se na velikány jako PIXIES, NIRVANA, WEEZER nebo FOO FIGHTERS. A právě posledně zmiňované můžeme brát jako hlavní inspiraci pro jejich album. To zní skutečně jako alternativnější, tvrdší, méně přístupná verze prvních dvou nahrávek FF. Kapela se jasně drží v teritoriu nezávislé hudební scény. Tím je definován i její zvuk, který je ale po kvalitativní stránce skvělý. Vyrovnaný, jasný, s dobrým mixem a kvalitní produkcí. Drží se osvědčeného schématu, klidná sloka, hlučný refrén, někdy lehce modifikovaný do hlučná sloka, ještě hlučnější refrén. Má to koule, srší z toho energie, emoce, je v tom zdravá agrese, zasněnost, ale i pozitivní feeling. A hlavně je to svěží a moderní.Otvírák a první singl „Joy Thief“ od první vteřiny nenechává nikoho na pochybách, ve které hudební dekádě bude toto album pevně ukotvené. Soft grungeový zvuk, výrazná melodie, jednoduše esence toho nejlepšího z 90-tek. Následující „Kids“ stojí na zkreslené a podladěné base, které sekundují shoegazem líznuté kytary. Krásný důkaz, jak se kapela snaží rozvíjet dědictví svých hudebních vzorů, kombinovat různé směry a budovat vlastní specifickou a svébytnou tvář. Nádherná „Dark Air“ hraje naší oblíbenou hru, klidná, tajemná, atmosférická sloka, která exploduje do masivního refrénu. Být tady ještě o stupínek tvrdší, můžou si song s klidným svědomím vzít na svoje album DEFTONES. „No Halo“ jsou tvrdší variací na téma FOO FIGHTERS, se skvělým melodickým refrénem. Titulní „Violent Pictures / Violent Sounds“ svému názvu rozhodně ostudu nedělá a je hodně agresivní. Špinavé kytary se ale v refrénu přece jenom pročistí a nechají proniknout zpěvný refrén, podpořený lelkující basou. Pozitivní náladu přináší „Home“ s kouzelně zasněným začátkem. Závěrečná „Inertia“ budiž pak důkazem, že pánové umí i komplexnější kompozice. Začíná jako typická pomalá balada na konec alba, ale postupně se košatí, obohacuje o zvukově téměř noiseový refrén, řvaný ve stylu screama, přidává další mezihry a polohy, motivy i zvuky.Není to rozhodně album na první dobrou. Melodie, u kterých Dave Grohl dokáže neskutečně mistrovsky balancovat na hraně mezi alternativou a mainstreamem, jsou tady přece jen méně „hitové“, o to příjemnější je ale jejich objevování, rozkrývání, dobývání. U zvuku trefili správný poměr mezi špínou a čistotou, a hlavně jsou v písních cítit emoce. Ta upřímná radost z muziky. Za mě je to velice silný debut jasně vymezené kapely, která si našla svůj zvuk a ví co chce.http://www.crazydiamond.cz/blaze_bayley_circle_of_stone_recenze/3156http://www.crazydiamond.cz/blaze_bayley_circle_of_stone_recenze/3156hackl@volny.cz (Pekárek)Ten příběh by měl znát každý, kdo přičichl k metalu, proto ho zkusím absolutně ignorovat a podívat se na novou desku Blaze Bayleyho tak nějak z odstupu. Šedesátiletý zpěvák jich pod svým jménem vydal už hodně a na všech nabízí tu lépe, tu hůře studiově podchycený heavy metal vysoké kvality. Pro novinku platí ono hůře, dopadající hlavně na bicí, ale o žádný průšvih se nejedná. Samotný materiál zní navíc znovu povedeně a také výtečně sedí specifickému hlasu. Bayleho vokál poznáte hned. V dnešní době jde automaticky o body navíc. Nutno podotknout, že na „Circle of Stone“ zpívá dotyčný stále dobře, což pro jeho fanoušky překvapením asi nebude.S přibývajícími skladbami začínám chápat, proč živá produkce podobného hejvíku lahodí tolika lidem. To, co zní z desky jako měkoučká metalová selanka ozářená duhovými barvami, tedy zvlášť když si člověk před něčím takovým pustí třeba novinku LEFT CROSS:-), může v živém provedení pěkně kousat a nakopávat. No, každý holt nemá svého Sneapa, který by ve studiu vše zakul do zářivého, metalicky tvrdého monolitu, že?:-) Počkat, JUDAS PRIEST, SAXON, ACCEPT ho pro heavy metal objevili vlastně až po Blazeovi. Jenže tady se už nějakou dobu jede takřka na DIY bázi, takže drahý metalický sound od mistra je nutné oželet. Nevadí, celek alespoň nezní genericky, skladby dávají smysl a doprovodná kapela hraje bezchybně. V případě kytaristů lze dokonce hovořit o nadstandardu, který se projevuje i v sólech. Významnou roli plní také harmonizující kytarové doprovody, poskytující solitérně pojatému zpěvu takřka sborovou či klávesovou podporu.Na novém albu Blaze jako by se tak trochu slévalo vše, co chybí v aktuální tvorbě všech britských heavy veličin. Metalová zarputilost nestojí sama o sobě, neskrývá chudobu. Nosné melodie jsou všudypřítomné a zakomponované v moři lahůdkových kytar, zkušeně odkazujících na metalové standardy a velmi často právě na IRON MAIDEN, jejichž fanoušci by měli být z vyznění „Circle of Stone“ nadšeni, zvlášť pokud jim moc nesedí nekončící éra dlouhých, postupně rozvíjených kompozic. Bratrům Appletonům, kteří se postarali nejen o všechny kytary, ale i o veškerý materiál, stačí na vše podstatné plocha tří až pěti minut. Jednotlivé skladby lze spolehlivě odlišit, a to nejen riffy. Určující jsou vyklenuté melodie i nálady. Jinak řečeno, jako šedá eminence IRON MAIDEN bych všechny jejich nápady odkoupil, svěřil někomu jako Sneap a dostal bych progresivnější písničkovou nahrávku ctící kořeny, na kterou se čeká zhruba tak od „No Prayer for the Dying“.Pokud by se chtěl někdo s novou deskou blíže seznámit, stačí si poslechnout otevírák „Mind Reader“. Na ploše necelých třech minut je s výjimkou některých epických a baladických poloh koncentrováno takřka vše, co v různých modifikacích naplňuje zbytek hrací doby. Maidenovské vrstvené riffy a harmonické doprovody prokládají další prvky typické pro žánr a tvorbu příbuzných kapel. Appletoni standardy znají a také vědí, jak z nich s pomocí svých kytar vykouzlit lákavé směsi. Dokáží rovněž bravurně zasólovat. Podstatné je, že Bayleyho vokální atyp, jemuž sice nechybí síla, ale permanentně jedna až tři desetiny přesného tónu, neustále elektrizují vkusnými melodicko-epickými vibracemi. Řídkému zvuku tedy dominuje onen sytý hlas vašeho nejlepšího parťáka – netoxického srdcaře z oblíbené hospody – a souběžně kytarová barevnost. Rytmika trochu živoří. Jednak má špatný zvuk, jednak působí příliš rutinně. Nejsilnější momenty se nacházejí v první polovině desky a gradují s druhou trojící skladeb. Baladický úvod „The Year Beyond This Year“ nemá chybu, stejně jako následný přechod do atmosférických powermetalových poloh.Druhou polovinu alba uvozuje minibalada „The Call of The Ancestors“. Přichází s ní ještě více epiky i někteří zajímaví hosté, třeba Niklas Stĺlvind ze švédských WOLF. Opravdu je co poslouchat, proto také druhá šestice písní nejlépe zapůsobí až po více posleších a vnímáte-li ji ještě více jako příběh; mimochodem skvěle završený duetem se zpěvačkou Tammy-Rae Bois a houslemi Anne Bakker. Celek pak rázem dává hlubší smysl. Na „Circle of Stone“ se žádné přehrávání heavy metalu prostě nekoná. Blaze evidentně stále kráčí po cestě, své vlastní cestě, a my mu budeme i nadále držet palce.http://www.crazydiamond.cz/haunt_dreamers_recenze/3154http://www.crazydiamond.cz/haunt_dreamers_recenze/3154janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští HAUNT patří již sedmlet mezi velmi pilné a učenlivé zástupce aktuální NWOTHM vlny. Mezi desítkami mladých kapel obdivujících melodický heavymetalový sound osmdesátýchlet patří rozhodně mezi ty přínosnější. Novinka „Dreamers“je za těch sedm let již jejich devátou řadovou deskou. Ano, čtetesprávně, kvartet z města Fresno rozhodně netrpí nedostatkem nápadůa s každou další deskou vybrušuje svůj výraz do stálekrystaličtější podoby. Nové album působí totiž o něcovyhlazeněji a dospěleji, než lecjaká jejich nahrávka z prvníchlet existence. Poměrně dobře poslouchatelné songy mají přímočarélinky, potřebnou melodiku, v rámci struktury mnohdy vrcholící ve vygradovanýchrefrénech, a v neposlední řadě také tu správně metalovou zdobnost, zde únosně mísenou až s popovou odlehčeností. HAUNT totiž neplatí za kapely žánrově zaťaté a nekompromisní. A možná právě to se mně na nich líbí. Základem jejich skladeb je však poctivá kytarová práce, kde oba z kytaristů, ať už zpívajícíriffař Trevor William Church nebo sólující Andrew Lei, spolutvoří výtečný tandem. Sám Church není zrovna typem zpěváka snedostižným pěveckým rozsahem, ale svůj poměrně civilně usazený vokáldokáže šikovně přizpůsobovat atmosféře a náladám skladeb.Svou disciplínu ovládá natolik dobře, že jednotlivým písnímdokáže vdechnout potřebný život a posluchače tak výsledekvelmi baví.Jakkoliv novinka „Dreamers“rozhodně nepatří k nejdivočejším heavymetalovým albům a toani v kontextu jejich diskografie, působí na mne velmi ujasněnýma po muzikantské stránce dokonale propracovaným dojmem. Nápadnývývoj doznala u HAUNT práce s aranžemi a celkovou dramaturgií,vždyť nadpoloviční většinu skladeb můžeme zde bez problémů nazvat heavymetalovými hity. Největším je zřejmě klávesovýmiparty zdobená a takřka v tanečním rytmu provedená hymna„Send Me An Angel“, kde kapela dokáže na svou stranu strhnoutnejednoho příznivce melodiky a ještě balancovat na tenké hranicioddělující solidní metal od kýče. O tom, že tahle kapela dokážešikovně pracovat s náladou skladeb a po stránce harmonií tak vevýsledku deska působí pestře, svědčí třeba hned úvodní vál „Serenade“, tedy song sice začínající akustickou fází arozmáchlým nápěvem Trevora Churche, který se záhy dokázal nabuditk strhující gradaci. V dobrém rozpoložení se pokračuje dál,takže skladby jako divoká „Locked Out“ či naopak silová „Steel Mountains“potvrzují obstojný skladatelský potenciál Američanů, kteří jinakodmítají příklon k jakékoliv jiné hudbě než k té heavymetalové. Jsem rád, že tahle zámořská kapela a vlastně i celá scéna, kterou v posledních letech HAUNT pozoruhodně reprezentují, se je schopná dalece vyhnout klišovitým válečnickým trapnostem vikingské kultury v metalu skandinávské a germánské provenience.Dynamice skladeb napomáhá i výtečnárytmická sekce Sammy Harman / Alejandro Saldate, která se stará oto, aby vše pozoruhodně šlapalo. Desku navíc zdobí velmipříjemně poslouchatelný, obstojně napumpovaný a skoro ažplasticky tvárný zvuk. Zde se rozhodně poměrně malé kapele zadařilo nahrát desku, jejíž životný puls v dnešní době neníobvyklou věcí. Zkrátka a dobře, HAUNT znějí podstatněpříjemněji pro ucho, než produkty řady velkých kapel, které do nahrávání mohou investovat daleko větší částky. Stvrzením je dalšípoměrně emotivní, lehce posmutnělá a svou atmosférou tklivátitulní píseň, která v rámci osmi songů patří rovněž k télepší polovině. Tohle je zkrátka obstojná a poctivá heavymetalová nálož od kapely, která nepůsobí na efekt a chlubičsky,ale naopak pracuje na stále dokonalejším výsledku, který táhneto základní.http://www.crazydiamond.cz/big_big_train_the_likes_of_us_recenze/3153http://www.crazydiamond.cz/big_big_train_the_likes_of_us_recenze/3153nobody@nothing.com (Gazďa)Jsem rád, že to tak dopadlo a že BIGBIG TRAIN pokračují. Nebylo to vůbec jisté, zmínil se v jednomz nedávných rozhovorů baskytarista a hlavní hudební mozekkapely Gregory Spawton. BIG BIG TRAIN je jedna z těch skupin,která je uznávaná a obdivovaná mezi fajnšmekry, ale širokémupubliku tolik známá není. Má za sebou patnáctku venkoncemvýborných prog-rockových alb, za bubeníka bývalého členaSPOCK´S BEARD, ale desky donedávna vydávali svépomocí a početjejich oficiálních koncertů se dal spočítat na prstech dvourukou a nohou, z toho se za kanál podívali jen dvakrát, jinakvšechno doma v Británii. A to po třiceti letech existence.Prostě taková malá velká introvertní britská kapela. Pak přišel blesk z čistéhonebe. Druhý nejpracovitější skladatel skupiny, frontmans charakteristickým medovým hlasem David Longdon, v nocina 19. listopadu 2021 spadl ve svém domě v Nottinghamu zeschodů a druhý den na následky zranění zemřel. Svět BIG BIGTRAIN se zastavil a převrátil naruby. Longdon se během dvanáctilet působení v kapele stal prakticky jejím synonymem, bezkterého si bylo těžké tyto Brity představit. Podobně jako kdysiPeter Gabriel v případě jejich velkých vzorů GENESIS, kterémuse Longdon svým hlasovým projevem i témbrem hlasu velmi podobal. Volání paní hudby ale bylo silnějšía kapela se nakonec rozhodla pokračovat. Je to dobře. K mikrofonu si vybrali Alberto Bravina, někdejšího zpěváka a klávesistuitalské progrockové legendy PREMIATA FORNERIA MARCONI, který mápodobně oduševnělý hlas, i když ne tak procítěný a jemnýv niterných pasážích jako Longdon a z mého pohledu iobyčejnější. Ale v rámci možností to byla zřejmě dobrávolba, protože Bravin se ukazuje i jako velmi schopný skladatel. Jepodepsán jako spoluautor hudby pod pěti skladbami nové desky,přičemž výbornou singlovku „Miramare“ složil sám (s textemvypomohl Spawton).Stylově je deska ale pravý BIG BIGTRAIN. Je jemná a něžná, ale zároveň je silná a pevnáv kramflecích, zvukově velmi bohatá, se změnami temp, rytmůa nálad, ale vyhýbající se okázalosti. Rozmanitost a barvitost,která chytne za srdce a zaujme mozek, ale vše je podřízeno služběpísní. Pokud umíte složit výborné skladby, je přeci přirozené,že je taky umíte dobře zahrát, proč tomu věnovat pozornost apředvádět se? Vřelostí a teplým tónem měli hoši a dívky zBournemouthu vždy blíž k ranným GENESIS (kteří na násmimochodem dýchnou hned z první „Light Left in the Day“),než třeba ke studenějším YES, ale oproti gabrielovcům jsouještě méně okázalí a zvukově bohatější. Je to způsobeno iskladbou nástrojů. Vedle kytar, basy, bicích a kláves tu mámetaké piano, housle, vibrafon, čelo, dechy a (u GENESIS také velmioblíbený) melotron. Po předchozí a velmi dobré desce „Welcometo the Planet“, která se tolik progově nerozkročovala, se nanovince BIG BIG TRAIN opět vrací k delším písním.„Miramare“ má deset a „Beneath the Masts“ více nežsedmnáct minut. Nenudí ale ani chvilku a obě patří k vrcholůmdesky. Osobně za tu vůbec nejlepší skladbu považují druhouz nich. „Beneath the Masts“ je i při své délce celou dobustrhující a výborně se zařadila mezi starší epické klasickékusy kapely jako „East Coast Racer“ nebo „Voyager“. U BIG BIGTRAIN se není třeba obávat rozvleklosti a zdlouhavosti, naopakdelší skladba rovná se, že člověk prostě dostane víc skvělémuziky. Longdonova smrt ovlivnila skupinu i potematické stránce, zejména Spawtona, který je autorem většinytextů. Rozverná „Skates On“ o radosti ze života… než senadějeme, může být život pryč, je potřeba užívat životaoběma rukama… vrátit se do dětského věku, nasadit brusle arozjet se do světa… Podobně „Light Left in the Day“… vytěžco nejvíce to světlo, které zbývá ze dne… postav se nebezpečí,jdi do stávky, kdo ví, k čemu dojde pod tímto temnícímnebem… Podobně bilancující je také zmíněná „Beneath theMasts“. A zjevně celá tahle situace přimělaskupinu také k většímu bilancování ohledně celé svébudoucnosti a pohnula ji s vymanění se ze své introverze.Spawton a spol. se po nekonečném hledání toho správnéhovydavatelství rozhodli a „The Likes of US“ vychází u InsideOut Music, německého labelu specializujícího se na prog. Vyrazilitaké poprvé na turné za oceán a na podzim se chystají na krátkouotočku do Evropy. K našim hranicím se zatím přiblížit (ažna krátkou festivalou zastávku v Katovicích) neplánují,takže zůstávám zatím v klidu. Ale pokud se to v budoucnuzmění, váhat nebudu.  http://www.crazydiamond.cz/pearl_jam_dark_matter_recenze/3151http://www.crazydiamond.cz/pearl_jam_dark_matter_recenze/3151nobody@nothing.com (Tomáš)Jedna z nejzásadnějších rockových kapel 90-tých let, součást „velké grungové čtyřky“ ze Seattlu, která se zároveň jako jediná dožila Kristových let beze ztrát, vydává svoje 12.album. Při jeho poslechu jsem se zamyslel, co vlastně od PEARL JAM očekávám? A sám jsem byl překvapen, jak těžké pro mě bylo zodpovědět tuto v podstatě jednoduchou otázku.Jako příslušník „grungové“ generace mám PEARL JAM ve svém seznamu oblíbených kapel hodně vysoko. Můj favorit z jejich katalogu je album „Yield“, kde se jim mistrovsky povedlo propojit grunge s alternativním rockem. Udržet si pozici „zásadní“ kapely dlouhodobě není nic jednoduchého, a jejich alba v novém tisíciletí žádnou revoluci skutečně nepřinášely, i když si udržovaly stále slušnou úroveň. PEARL JAM ale byli vždy hlavně koncertní kapela, a myslím si, že každý, kdo na jejich koncert někdy zavítal, potvrdí, že tady je to bez kompromisů. Poslední album „Gigaton“ mě ale vážně moc nebavilo. Pánové stárnou, já chápu, už tam není a nebude ta mladická energie, dravost a agresivita. Experimentování, hledání nových cest, zvuků, postupů je taky výrazně limitované. A tomu taky rozumím a chápu to. Upřímně, někdy je to tak i lepší.Takže zpět k otázce z úvodu – co vlastně od PEARL JAM 2024 očekávám? Poctivý songwriting, kvalitní produkci, výborný zvuk a hlavně DOBRÉ PÍSNĚ! To, v čem kdysi vynikali. Melodické, hymnické písně, které byly lehce zapamatovatelné a přitom to nebyly žádné hospodské hulákačky. Často relativně komplikované struktury si zároveň zachovávaly lehkost a svěžest. Dokázala kapela tohle skromné přání starého fanouška splnit? Tak napůl.Za jedničku s hvězdičkou je rozhodně cover. Krásný kosmický obrázek s ohnivým okem alá „Mordor“ uprostřed. Za tohle by se nemusela stydět ani žádná metalová kapela. Druhá důležitá věc – PEARL JAM se spojili s resuscitátorem „dříve narozených“ rockových hvězd, producentem Andrew Wattem. Eddie Vedder s ním spolupracoval už před dvěma lety na své sólovce „Earthling“ a evidentně si porozuměli. Co k tomu dodat? Možná kluci z PEARL JAM nejsou ještě dost staří pro resuscitaci, nebo prostě Andrew nedostal dost prostoru, ale výsledek není tak výrazný jako u Iggyho Popa (skvělý) nebo Ozzyho Osbournea (dost dobrý). Každopádně kapela je zjevně spokojena s výsledkem, když už i Eddie, jinak docela zdrženlivý, novinku okomentoval jako jejich „nejlepší dílo“. Dovolím si nesouhlasit. A Mike McCready se přidal s komentem, že album bude „výrazně tvrdší než čekáme“. Opět si dovolím nesouhlasit.Za mě je to tak na třetiny. První třetina skladeb je fakt dobrá, většina z nich by mohla být na modernější verzi „Yieldu“. Skvělá je titulní „Dark Matter“ s bubnovým intrem, temnou, lehce tajemnou atmosférou a valivým, téměř grungovým rytmem. Za mě asi nejlepší i po textové stránce, kde se komentuje aktuální stav společnosti. Vypalovačka „Running“ má až punkrockové ladění, naopak „React, Respond“ míří do 80-tkového new wave stylu. S lehce odřenými ušima bych sem ještě zařadil i otvírák „Scared of Fear“, kde ústřední riff je více než podobný jednomu z repertoáru britských indie rockerů THE KOOKS.Druhou třetinu alba tvoří skladby řekněme na jistotu. Soft rocková „Won´t Tell“ sršící něžnou pozitivitou by se neztratila ani třeba u pozdních NADA SURF, nebo klamavá „Upper Hand“ s dlouhým a nervózním intrem, rychlou, ztlumenou a čistou kytarou, která se pak ale přehoupne do tuctového středního tempa, má trochu vibe jako za časů alba „Vitalogy“. Na pohodu je i předposlední „Got to Give“ s příjemnou, nekomplikovanou melodií. No a bez toho zbytku bych se klidně obešel. Ať už je to pocta Tom Pettymu „Wreckage“, kde skutečně v poslední části skladby hrají v podstatě hlavní riff z „Learning to Fly“. Tom to ale uměl líp. „Waiting for Stevie“ zní jako pozdní OASIS, britpop smíchaný se špetkou psychedelie. Plus pár dalších skladeb, které by byly slabé i jako b-sides. Kór když si vzpomenu na výběrovku „Lost Dogs“ z roku 2003, jaké perly se tam sešly jako „odpad“ z jiných nahrávacích session.Proti „Gigatonu“ mírné zlepšení asi můžu potvrdit, ale obecně se mi zdá, že se PEARL JAM trochu zacyklili. Písničky jsou nevýrazné a chybí jim lehkost. Technicky je to samozřejmě na úrovni – zvuk fajn, sóla tam taky jsou, Eddieho zpěv má pořád svůj nezaměnitelný charakter, ale něco tomu chybí. Zvukově jsou PEARL JAM stále usazeni ve vodách moderního alternativního rocku, kam se postupně propracovali na albech v novém tisíciletí. Trochu měl zklamaly bicí Matta Camerona. Jsou divně usazené v mixu – rytmičák lehce ztracený v pozadí, přechody naopak až moc vytažené. A nemá tady ani žádné výraznější vstupy. Snad kromě titulní skladby. Každopádně, jestli se po zrušeném koncertě v roce 2022 do Prahy znovu vrátí, nebudu váhat, protože naživo jsou pořád skvělý.http://www.crazydiamond.cz/ace_frehley_10000_volts_recenze/3150http://www.crazydiamond.cz/ace_frehley_10000_volts_recenze/3150janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kytarista Ace Frehley jako nedílná součást těch pravých sedmdesátkových KISS byl v posledních letech se svými bývalými kumpány prakticky na ostří nože. A to i když se jejich cesty definitivně rozešly již před dvěma dekádami. Odtržení od svého nejslavnějšího působiště mu však nebránilo i nadále souvisle tvořit, a tak se dnes na jeho kontě zjevuje další řadové album plné aktuálních písní - to nese název „10.000 Volts“. Kolekce je bezesporu plná pozoruhodných rockových hymen ctících tradiční cítění tohoto newyorského kytaristy. I když se Ace v posledních letech dost často vysmíval plánům dvou hlavních tahounů KISS na posmrtný virtuální život a chlubil se, že nahrává alba, oproti kterým jeho bývalí spoluhráči působí jako parta stárnoucích strejců a nekňubáků, a v neposlední řadě si nikdy nebral servítky s ohledem na jejich touhu na všem vydělat, stále patřil ke kultovním rockovým postavám, jež se mohou chlubit značným množstvím následovníků. Zkrátka a dobře, Ace Frehley byl vždy originál. Coby kytarista byl od začátku prototypem pravého rockera, hlučného, hrubě hrajícího, vyznávajícího ryzí hodnoty tvrdého žánru, přesto však právě pod Spacemanovými prsty naprosto specificky a velmi poutavě podávaného. Svými vyhrávkami a klokotavými sóly Frehley ovlivnil nespočet následovníků, od surových rock´n rollových part garážového ražení, až po kapely hair-metalové scény osmdesátých let.Když poslouchám jeho novou desku, jen s námahou plaším kacířské myšlenky na to, že existuje spousta fanoušků, kteří by si od KISS přáli album plné přesně takovýchto songů. Novinka je totiž ryzí a nekašírovaný Ace Frehley, tedy silově podaný hymnický rock bez přílišných kudrlinek a aranží. Skladby jsou poměrně chytlavé a vlastní docela dost melodických linek, přesto však nesklouznou někam do sféry podbízivosti a umělého pojetí. Všechny přednosti se tak zjeví už od prvopočátku, ať už mám na mysli titulní rockec „10.000 Volts“ nebo následnou temně romantizující píseň „Walkin´ on the Moon“, kde Ace romanticky opěvuje vztah, jaký chová ke své choti. Ještě silnější je následující jízda „Cosmic Heart“, neb pojednává o nespoutanosti životního stylu hlavního aktéra a Ace se v ní obrací do minulosti za svými bouřlivými časy a mnoha závislostmi. Jinak jde samosebou o jednu z nejlepších skladeb kolekce – dostatečně pestrou, variabilní a melodickou, kde Frehley prakticky dokáže prodat řadu z toho, co umí a co jej reprezentuje.Stejně poutavě se jeví další romantická věc „Cherry Medicine“, song o znovuzrození, které kytarista zažívá po boku své současné dámy. Stejně jako každá ze skladeb je i tato naplněna jeho typickým kytarovým rukopisem, který je úderný, dostatečně košatý, nikoliv však bezútěšně přeplácaný. „Back Into My Arms Again“ patří k posluchačsky nejvstřícnějším kouskům. Rozmáchlá skladba, která nabízí chytlavé momenty a výrazný refrén, může být oceněna řadou fans právě Aceových časů u KISS. Velmi pozitivní záležitost. Když však tak desku poslouchám, u něčeho bych se chtěl pozastavit. Přijde mně, že Aceův vokál je občas na albu určitým způsobem sycen, jakoby byl místy tuněný AI. Nejsem si tím sice jist, ale jistou nepřirozenost z něho občasně cítím. Je otázkou, zdali má tak kytarový hrubián během své kritiky svých bývalých kumpánů Simmonse a Stanleye máslo na hlavě.Jednou z vrcholným položek kolekce je skladba „Fightin´ for Life“. Je to song představující svět jako místo, kde je nutné opravdu tvrdě bojovat za svou věc. Ace zde vzpomíná na časy, které v mládí trávil na ulici, kdy byl na počátku sedmdesátých let členem bronxského gangu. Song baví, působí svěže, chytlavě, a má ten správný rockový náboj. Nepříliš povedenou je naopak položka nazvaná „Blinded“, což je píseň pojednávající právě o nebezpečí umělé inteligence. Zřejmě to není náhoda, že právě zde mě Frehleyův hlas přijde mnohdy podobně dokreslovaný a nepřirozený. Za výplňovější song považuji i „Constantly Cute“, kde se v lyrické rovině znovu naráží na Aceův milostný život. Ve výsledku jde však o skladbu méně nápaditou. Ve výsledku originální „Life Of a Stranger“ má coby pomalejší, pocitovější a až zasněná skladba něco do sebe. „Up In The Sky“ patří opět k těm běžnějším věcem, které nijak moc nevybočují z průměru. Lze říci, že to lepší se na novince opravdu nachází spíše v první polovině nosiče. Závěrečná instrumentálka „Stratosphere“ odpovídá tradičnímu kytarovému stylu Ace Frehleyho. Vlastní typicky vesmírnou patinu, což z ní dělá typicky Aceovské číslo.„10.000 Volts“ je bezesporu povedenou rockovou jízdou, sbírkou zcela typických songů od Ace Frehleyho. Kytarista zde připomíná své dobře známé rockové receptory a nesnaží se nijak experimentovat či objevovat nová území. Pokud jste tedy jeho fanoušky, pak vězte, že se vám tohle album pravděpodobně bude dost líbit. Vlastní totiž nadpoloviční většinu skutečně silných vypalovaček. Vyložený hitový maják však veškerý žádný. Negativum vidím snad jen v tom, že níže položený Aceův zpěv mne místy přijde jakoby studiově dokreslovaný, zdali to souvisí se zásahy oné proklínané AI, si však netroufám predikovat.http://www.crazydiamond.cz/blue_oyster_cult_ghost_stories_recenze/3148http://www.crazydiamond.cz/blue_oyster_cult_ghost_stories_recenze/3148janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zřejmě úplně poslední studiová deska amerických rockerů BLUE ÖYSTERCULT není zcela typickou kolekcí zbrusu nových písní, ačkoliv má podobnýpotenciál jako kterákoliv z řadovek. Jde totiž o skladby, které byly nahrány již v letech 1977-1983a teprve nyní byly zveřejněny. Zajímavé, ani jsem netušil, že by tahle kapela vlastnila nějaký nepropustný trezor. Původní pásky byly tedy oprášeny a s citlivostílehce poupraveny, respektive byly do nich přidány party aktuálního členaRichieho Castellana. Ve výsledku tyto věci oplývají feelingem starých časů actí skvělou tradici výtečného skladatelského řemesla dvou hlavních person - Erica Blooma a BuckaDharmy Roesera, tedy muzikantů, jež kapelu BLUE ÖYSTER CULT vždy táhli, ať už skladatelsky či hlasově.  Jedna z nejpozoruhodnějších amerických hardrockovýchkapel sedmdesátých let se tak zřejmě rozloučí s více než padesátiletou kariérou songy, které vznikly v časechtakřka vrcholných a nebyly po více než čtyři dekády nikomu známy. Je tudíž nesporné, že v nich byl uchován duch dávných dob a zakonzervován onen typicky melodickýpotenciál, jakým BLUE ÖYSTER CULT kdysi oplývali a měli na něj patent. Jak je však obvyklé u kolekcítažených ze šuplíků, skladbám trochu schází semknutost a desce taktéž nápadná dramaturgie. Naopak je patrná trochurozdílná úroveň kvality mezi jednotlivými songy (což vadí více) a i jejich ne zrovna sourodé stylové pojetí (což vadí méně). Je zde několik skutečně vynikajících a vrcholně zajímavých kusů, kterése mohou měřit s tím pozoruhodným, co kariéra kapely kdysi nabízela. Na druhou stranu jsou zde rovněž položky, které mohu považovat spíše za B strany singlů nebo postradatelné zbytky. Třetí skupinou skladeb jsou poté předělávky jiných kapel, např. jako „Kick Out The Jam“ odMC5 nebo až v roce 2016 nahraná „If I Fell“ z repertoáru THE BEATLES, a tyto jednohubky, po pravdě, příliš věcíneřeší. Tipnul bych si, že nepůvodní skladbou může být i v pořadí druhá „Cherry“, při jejímžposlechu jsem si uvědomil svou nevelkou náklonost k rock´n´rollovýmstandardům evokujícím padesátá léta. Obdobné songy považuji totiž za halekačky nevalné originality, které v dnešní době působí vážně až moc přežitě a vzájemně si docela podobně. Jednoznačně nejzdařilejším songem celé kolekce je singl „Don´tCome Running To Me“, skrz který se zračí opravdu velký skladatelský potenciálsouboru z východního pobřeží USA. Jakkoliv si myslím, že refrén mohl být ještě o kousekrozvinutější, považuji tuhle skladbu za špičkovou ukázku skladatelského mistrovstvíBLUE ÖYSTER CULT a schopností napsat chytlavé AOR vypalovačky, svou atmosférouinklinující do časů okázalé melodiky a vrstevnatosti. Určitou konkurenci má tento song v dalších třech písních, reprezentujících hardrockovou tradici aponěkud zemitější ráz hudby této kapely, ať už jde o robustní úvod „Late Night Street Fight“, rockersky hutnou„So Supernatural“ s náznaky vesmírné psychedelie a v neposlední řadětaké song „We Gotta Get Out Of This Place“, který stojí na tak trochu street-rockových základech velkoměstské kultury, jakou ctili v sedmdesátých letechtřeba THE ROLLING STONES. Opakem těchto skladeb jsou zde méně charismatickékusy jako Jazzem/funkem lehce šmrnclá „Shot In The Dark“, která na desce působí hodně uvolněně až ležérně, jakoby bylaprezentována v nějakém nočním baru, „Soul Jive“ s exotickým odleskem Motown soundu anebo rozšafná skandovačka „Gun“. Špatnou skladbou se rozhodně nejeví být snová jemnůstka „TheOnly Thing“, věc, jaké se mě v repertoáru této kapely obvykle líbí, ani svým naturelem o poznání namotivovanější „Money Machine“. I vzhledem k skutečnosti, že oběma hlavním členům této kapely jejiž dost před sedmdesát let, považuji jejich aktuální kolekci letitých, avšak poprvé zveřejněných hymen za obdivuhodnou. Člověk by totiž od těchto pánů prakticky nic nečekal. Oni však dokazují svou sounáležitost s děním a odměňují fanoušky sbírkou roky či dokonce celá desetiletí utajovaných písní. Po vynikající regulérní řadovce „The Symbol Remains“ z roku 2020 je tohle další úžasnépřipomenutí práce jedné neobyčejné hardrockové legendy z USA sedmdesátýchlet.http://www.crazydiamond.cz/the_luka_state_more_than_this_recenze/3143http://www.crazydiamond.cz/the_luka_state_more_than_this_recenze/3143nobody@nothing.com (Tomáš)Ostrovní scéna chrlí každoročně stovky kapel nejrůznějších žánrů. A každý rok se i v kategorii alternativního/indie rocku urodí hezkých pár nových kapel. A není to rozhodně jednoduché, jeden by mohl říct, že už vše bylo vymyšleno, napsáno, nahráno, vydáno i zkonzumováno. A přesto se dají objevit zajímavé věci. Třeba takové THE LUKA STATE. Jejich prvotina „Fall In, Fall Out“ z roku 2021 naznačila, že v kapele dříme určitý potenciál, a ten pak loňská druhotina „More Than This“ naplno potvrdila.Kapela původem z Winsfordu (což je severozápad Anglie, zhruba mezi Liverpoolem a Manchesterem) vzniká už v roce 2013 a od začátku staví na relativně tradičním přístupu – energický alternativní rock ve spojení s výraznou melodikou. Dvě kytary, basa, bicí. Nic lepšího stejně nejde vymyslet. Kapelu zakládají ještě jako teenageři a hezkých pár let vydávají v podstatě jen singly, případně EP-čka, a samozřejmě intenzivně koncertují. A když se konečně dopracují k prvnímu plnohodnotnému albu, mají v rukávu eso. O mix se postaral Alan Moulder, známý to producent třeba U2 nebo ARCTIC MONKEYS.Na druhém albu „More Than This“ je zároveň vidět progres proti debutu. Melodie jsou pořád svěží, ale už komplexnější a propracovanější. Zvuk je tvrdší, vícebarevný. Kytary mají lehce glamový nádech, zpěv je téměř celý čas jakoby zastřený, zřejmě je to dělané přes nějaký studiový efekt. Výsledkem je zajímavá atmosféra celé nahrávky. Má takový zvláštní pocit naléhavosti a napětí s lehkým nádechem tajemnosti. Ještě jedna poznámka ke zvuku – zatímco první album mělo jasný britský zvuk, tady se, nevím jestli schválně nebo je to jen náhoda, přiblížili více k americkému zvuku. Zároveň se povedlo udělat zvuk krásně lavírující na hraně mezi alternativou a mainstreamem, jako třeba v „Stick Around“ nebo „Matter of Fact“. Můj favorit je pak agresivní vypalovačka „Tightrope“ se skvělým textem o balancování mezi touhami a vášněmi v životě. A hodně špinavé kytary tomu dodávají ještě větší grády. Další rychlá věc, „Metamorphosis“ na to jde z jiného úhlu – čisté kytary ve sloce v sekaném riffu a naopak pomalejší velkolepý refrén. A že kapela umí taky měkčí věci, dokazuje lehce nasládlá „Change“ i s parádním falzetem v refrénu. Délka písniček i celého alba je v rozumném rozsahu, což je další velké plus. Skvělý je i samotný obal – jednoduchá, ale silná fotka. Trochu mi ta kompozice, nebo to, co z ní vyzařuje, připomíná cover první desky PLACEBO. Po pozitivně laděném prvním albu je toto druhé vážnější a temnější, ale minimálně stejně dobré, spíš dokonce ještě o fous lepší. Poctivá rocková kapela, která si svojí pozici tvrdě odpracovala, na nic si nehraje a zůstává velice autentická a svébytná.http://www.crazydiamond.cz/exhorder_defectum_omnium_recenze/3147http://www.crazydiamond.cz/exhorder_defectum_omnium_recenze/3147janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tyhle neurvalce z New Orleans si pamatuji ještě jakovelmi ambiciózní kapelu z počátku devadesátých let, jež se pohybovalav obdobném žánrovém terénu jako posléze slavnější PANTERA. Není mě však nic moc známoo tom, proč se nakonec po své druhé řadovce „The Law“ z roku 1992 EXHORDER rozpadli. Rozhodně jsemtehdy neměl pocit, že jde o neúspěšný band, zvlášť pak když jejich žánrovýsektor groovového thrashingu čekala v devadesátých letech ještě podstatnáevoluce. Odhaduji, že kapela tehdy trochu doplatila na svou personální nestálost ataké zejména na čachry vydavatelství, které v časech recese hudebního průmyslu poznamenalyosud mnohých metalových uskupení. Tak tomu tehdy bylo, kapely se zkrátka rozpadaly.  EXHORDER se však před pár lety vrátili na scénu s velmipovedenou třetí deskou „Mourn The Southern Skies“ a začali aktivně koncertovat,vše tak náhle znovu začalo fungovat a působilo velmi životodárným dojmem, to sepsal rok 2019. Před nahráváním novinky kapelu nicméně opustil její stěžejníčlen, kytarista Vinnie LaBella. Ten byl spolu s Kylem Thomasem u znovuobnovených EXHORDER jakousi záštitou starých časů přenesených přes čtvrtstoletí trvající propast prázdnoty.Zvlášť pak když jím odprezentovaná návratová deska byla plná skvělých nápadů askladeb s potenciálem dlouhověkosti. Jeho náhradou se nyní stal kytarovýsvětoběžník Pat O´Brien, jehož portfolio dodnes zdobí přítomnostv sestavách takových veličin zámořské scény jako NEVERMORE, CANNIBALCORPSE a rovněž také koncertní záskok v řadách SLAYER, konkrétně v době, kdy seJeff Hannemann léčil z následků pavoučího kousnutí. Abych pravdu řekl, tak přestože na postu kytaristy došlok obměně a O´Brien je nesporně velmi kvalitní posilou zvuku EXHORDER, taknovinka na mne působí v jistém smyslu méně nápaditě než albový předchůdce. A i když se KyleThomas nachází v perfektní hlasové formě a potvrzuje každým okamžikem svouvokální spřízněnost s Philem Anselmem, všechno je to nakonec vždycky onápadech, kterých je zde přeci jen o něco méně, než před pěti lety. Přesto jde o povedenou desku, která splňuje to základní, co by mělo být od EXHORDER očekáváno. Jen trochu namáhavěji nacházím skutečně výjimečné momenty. Z formálního pohledu je všechno v naprostém pořádku. Pokud někdo vyžaduje hlavně špičkový vzorek devadesátkového valivého thrashe, může být vlastně spokojen. Kyle Thomas je skvělým pěvcem se zabijáckým hrdlem, Pat O´Brien je mistrem riffů, ale i psychotických sólíček, a čtvrtá deska EXHORDER má povedený, plný a výbušný zvuk. Ještě jsem opomenul rytmickou sekci. Ta je skutečně vynikající. Jak baskytarista Jason Viebrooks (ex-GRIP INC.), tak bubeník Sasha Horn patří mezi žánrovou špičku a jsou i zde podstatnou hybnou silou. Skvělý nástup zažíváme v podobě hned úvodního fláku „Wrath Of Prophecies“. Kritická místa alba se ukazují až v jeho průběhu. Jeho devadesátková délka mu určitě nepomáhá. Opravdu bylo nutné poskládat rovnou dvanáct skladeb? Představoval bych si rozhodně efektivnější práci s posluchačovým časem. Novinka vlastní správnou thrashovou divokost, v pomalejších fázíchje naopak deska hodně groovy a skoro až bahenně hluboká. Ve skladbách často dochází k střídání temp, takže i když posloucháme pomalejší rozjezd, song se nakonec dostane do svižného tempa (těmito proměnami prosluli třeba již BLACK SABBATH, jejichž vliv zde patrný rozhodně je), nebo naopak i song, zprvu rozjetý jako ostrý hardcore/punk, postupem doby přejde do táhlých pasáží. K svižnějším věcem můžeme řadit třeba jízdu „Desensitized“, punkovku „Forever And Beyond Despair“ nebo asi nejcharismatičtější věc, vlastnící v sobě tu správnou hněvivost - „Year Of the Goat“. Nad každým slovem, každou slabikou zde podanou Kylem Thomasem se vznáší neodbytný anselmovský odér. Dvojka „Under TheGaslight“ je naopak poměrně úhledná skladba, kde kapela své silné stránky dokáže vcelku dobře prodat. Originálem je pozvolna gradující titulní kus hozený do pošmourné nálady a pomalejšího tempa. Ten začíná coby jakýsi náboženský chorál. Nejprve v něm tedy slyšíme Thomasem (zde coby knězem) bez podpory kapely zpívaný latinský text, který k nám jakoby doléhal spod klenby staré gotické katedrály. Posléze se band přidává a vše masivně nakypí, dočkáme se tak jedné z nejpozoruhodnějších a nejoriginálnějších věcí kolekce. Není v tom až taková sebestřednost jako v případě frontmana MACHINE HEAD, ale obdobně patetický vál jsem zde opravdu nečekal. Mezi další skladby pohybující se v neutěšených groovových bažinách patří třeba morda „The Tale Of Unsound Minds“ nebo snová „Taking By Flames“, zkrátka a dobře, na poměrně různorodé desce je pořád z čeho vybírat, jen si prostě myslím, že ty vrcholky měly být ještě o něco výraznější. http://www.crazydiamond.cz/billy_barman_praha_lucerna_music_bar_9dubna2024_koncert/3146http://www.crazydiamond.cz/billy_barman_praha_lucerna_music_bar_9dubna2024_koncert/3146nobody@nothing.com (Tomáš)Lucerna Music Bar zažil v úterý 9. dubna krásný slovensko-český hudební večer. Schválně píšu toto pořadí národností – nehledejte v tom nic provokativního, jen suché konstatování faktů. Protože ač jsou BILLY BARMAN na scéně už 15 let, a na Slovensku jsou považovaní (v rámci žánru) za velké hvězdy indie scény, prorazit na český trh se jim zatím nepovedlo. Takže i tentokrát bylo mezi návštěvníky hrubým odhadem minimálně 80% slovensky mluvících krajanů. Letos ale mají v plánu po delší době návrat i na velké české festivaly jako Rock For People a Colours of Ostrava, tak budu držet palce v jejich tažení na západ. BILLY BARMAN začínali jako indie rocková kytarovka, která přinesla svěží vítr do mírně zatuchlého slovenského rockového rybníku. Moderní zvuk, lehce experimentální přístup, slušné slovenské texty, drive, výrazná melodika. A hned první album „Noční jazdci“ z roku 2010 bylo koncepční. Neměli co ztratit, tak proč se toho bát. Přitom to ale nebyli žádní zajíčci, spíše už docela vyzrálé osobnosti, jak hudebně, tak věkově. Všichni kolem 30-ti, v životopisech fungování ve více nebo méně známých alternativních kapelách – zpěvák a kytarista Juraj Podmanický původem z CLICHÉ, druhý zpěvák a hlavní kytarista Jozef Vrábel z kapely VETROPLACH, basák Juraj Labaj z TALKSHOW, bubeník Peter „Teo“ Heriban ve skupině AUTODROM a hrál i s Dorotou Nvotovou, a klávesák Jakub Tvrdík. Velice rychle si vybudovali silnou pozici na slovenské nezávislé hudební scéně, kterou potvrdili druhým albem „Modrý jazyk“ v roce 2013. Nebáli se přiznat obdiv k slavným slovenským hudebníkům 80-tých let, když třeba skladba „Traja“ je moderní hold Robovi Grigorovi a fenoménu muzikálu „Fontána pre Zuzanu“. A další specifikum jejich tvorby – odkazy ke slovenskému folklóru a tradiční lidové hudbě obecně. Renesance a znovuobjevování kulturních kořenů v posledních 10-15 letech na Slovensku jede skutečně intenzivně a vkusné propojení s modernou může přinést pozoruhodné výsledky. Třeba jako když spolupracovali s folklórním souborem SĽUK (Slovenský ľudový umelecký kolektív), se kterým odjeli nejedno klubové turné. A řeknu vám, krásná děvčata v krojích ve spojení s kytarovou muzikou, to je teda něco! Třetí album „Dýchajúce obrazy“ v roce 2016 znamenal určitý přelom – jednak zvážněli v textech, skladby se staly komplexnější, některé až téměř experimentální a zejména začal být cítit postupný odklon od primárně kytarového indie rocku k více elektronicky saturovanému obecnému indie stylu. Toto album zároveň nastavilo novou laťku ohledně kvality zvuku – doteď si pamatuji, když jsem si ho pustil poprvé, akustický zážitek par excellence. Samozřejmě spolu se špičkovou produkcí byl výsledek naprosto perfektní. Čtvrtý počin „Zlatý věk“ měl trochu smůlu, trefil se v roce 2020 přesně do prvních lockdownů. Každopádně vytyčený směr k elektronizaci byl potvrzen, a s aktuálním počinem „Galéria duševného zdravia“ víceméně i završen. Tohle už je spíše elektronické, téměř až taneční album, naředěné kytarami. Lucerna Music Bar je už tradiční cíl BILLY BARMAN při jejich pražských návštěvách. Dle info od kapely dorazilo necelých 500 platících diváků, což znamenalo zhruba poloviční kapacitu klubu, a slušně zaplněný hlavní prostor před pódiem. A i těchto 500 lidí bohatě stačilo na jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem zažil (včetně domovských bratislavských). Předskokanem byl mladý slovenský interpret THE CURLY SIMON, alias Simon Štubniak. Takhle nějak si představuji moderní indie hudbu Generace Z – trochu kytar, trochu elektroniky, trochu rapu, trochu zpěvu. Dal jsem pár klipů v rámci přípravy na koncert, nijak zvlášť mě to nezaujalo, není to moje kafe. Plusové body má za slovenské texty, které rozhodně nejsou špatné. Naživo mě to ale vůbec neiritovalo – jednak kromě samplů a podmazů měl živého bubeníka a kytaristu, kterým byl překvapivě Matej Turcer z FROM OUR HANDS, jednak jim to slušně odsýpalo, zvuk byl fajn, mládežníci v obecenstvu to evidentně znali a žrali, hezky se vzájemně rozhýbali, takže všichni byli spokojení. Na hlavní hvězdu večera pak už příjemně nastartovaní fanoušci čekali v pozoru, aby v podstatě od prvních tónů zpívali všechny písně spolu s kapelou. Atmosféra byla skutečně elektrizující, vzájemná propojenost na hranici dokonalosti, spontánní, živelná, nespoutaná. Celý set byl postavený kolem nového alba, z kterého zahráli většinu písní. Fascinující bylo, jak už jsem zmiňoval, že lidi ty písně znali. Jasně, 3 singly už postupně začali vypouštět od loňského podzimu, ale album samotné je venku druhým týdnem. To epicky dokumentuje fakt, jak rychle se dnes nová hudba šíří. Za našich Boomer/ Generation X časů si člověk musel sehnat CD/MC a doufat, že turné bude projíždět kolem až za pár týdnů, aby si to stihl naposlouchat (a zkopírovat pro kamarády a kamarády kamarádů). Dnes je to hned na různých Spotify apod. platformách a za pár dnů jsou fanoušci připravení na přezkoušení kapelou. Každopádně, dobrá zpráva na začátek (a v to jsem upřímně i doufal) – skladby naživo znějí celkem dobře. Živá kapela tomu dává šťávu, a pár nejvíc elektronických věcí se nese ve středním tempu v lehce trip-hopové atmosféře. Od začátku setu byl výborný zvuk (byl jsem na balkóně). Všechny nástroje krásně čitelné, harmonicky vyvážené, jednolitý, jasný a ostrý zvuk. Zpěv do toho všeho ideálně zakomponován, jak hlavní, tak vokální harmonie. Novou energii kapele dodala i předloňská změna na pozici basáka – mladičká Laura Jašková je sice drobná, stydlivá a vypadá na 15, ale na basu je to ďábel. Generační talent. Už jen její držení nástroje napovídá, že tohle nebude žádný amatér. Původně byla plánovaná jen na pár koncertů jako záskok, no a už jí nepustili. A musím zmínit i bubeníka Mateja Rumana, který je v kapele od třetího alba a má velice specifický styl hraní – v podstatě používá dva rytmičáky, v rámci sestavy má i menší set perkusií a celé pojímání rytmiky z jeho strany je řekněme lehce netradiční. Došlo i na hosty. KATARZIA, s kterou v minulosti jeli i společné turné, si s nimi zazpívala a pak pokřtila novou desku. THE CURLY SIMON se taky přidal v jedné z nových skladeb, kterou společně složili a nahráli na album. Mě jako konzervativního old school posluchače samozřejmě nejvíc potěšili starší, více kytarové skladby – fantastická byla „Sloboda“, zmiňovaná „Traja“ nebo vážnější „Doba doba“. V přídavcích pak přišli ještě další dvě velké hitovky a zároveň mé oblíbené písně – „Strmá voda“, která je díky dvěma kytarám poctivý nářez, a pak epická „Mladým chýba vojna“, která se ve své druhé polovině přehoupne do parádního chorálu. No a úplný závěr patří už tradičně vypalováku z debutu s názvem „Cigánska“, kterou prezentují jako lidovou svatební, ale uživila by se i jako punková pogovačka. Ač teda nakonec starších věcí hráli relativně málo, přesto byl koncert fantastický – vlny energie od kapely narážely na vlny energie od zpívajícího a tancujícího davu a vytvářely ryzí potěšení z muziky. Relativně minimalistické světelné efekty, pár sloupových světel zahalujících pódium střídavě do výrazných emotivních barevných odstínů, výborně dotvářelo atmosféru. Moje oblíbené téma – merch. Tady jsou BARMANI profíci. Už od svých začátků se tomu věnovali, a stejně tak dnes byly k dispozici CD i LP, trika, plakáty a pro mě i jeden překvapivě úspěšný produkt – ponožky. Nová doba. Byl to skvělý koncert po všech stránkách, odposlechl jsem superlativy v hodnocení večera i od dalších lidí kolem. A zjevně i aktuální hudební poloha kapely stále oslovuje nové mladé posluchače. Fotografie: FB kapely, autor @certiktomas http://www.crazydiamond.cz/silent_stream_of_godless_elegy_jina_recenze/3145http://www.crazydiamond.cz/silent_stream_of_godless_elegy_jina_recenze/3145nobody@nothing.com (Honza H.)Po šesti letech vydali tuzemští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY novou desku. Tato informace by v zásadě měla postačit bez nutnosti psát jakýkoliv další komentář – letití fanoušci jistě bez rozmýšlení sáhnou po další porci kvalitní muziky a ti, kteří si kapelu doposud neoblíbili, svůj názor zřejmě taktéž měnit nebudou. Nebo že by tentokrát bylo něco jinak? Ledacos může napovědět už název jejich aktuálního o opusu: „Jiná“. A skutečně, jiná je zásadní věc, album je zcela akustické, přesněji řečeno, nahrané s akustickými kytarami, zbytek nástrojového obsazení totiž zůstal v zásadě na svém, tedy basa, bicí, housle, cello, hostující hudebníky nepočítaje.  Pojďme si tedy rozebrat, jestli „Jiná“ s výše popsanými tábory posluchačů přece jenom trochu nezamíchá. Ne každý je totiž příznivcem „unplugged“ alb. Ta totiž nezřídka bývají jenom líbivou pastí na peněženky posluchačů, ne každý, zvlášť metalista, pak snese absenci „tvrdosti“ či chcete-li „nářezu“. Často však akustická alba zrcadlí umělecké ambice hudebníků, snahu ukázat něco víc než obvykle, nastínit svoji tvorbu z jiného úhlu. Komerční kalkul lze u SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY jednoznačně vyloučit, zbývá tedy zhodnotit, kterak písně kapely v „odstrojené“ podobě obstály z uměleckého hlediska. Pro poslech jsem zvolil vinylovou variantu, kterou kapela zpracovala v netradiční podobě dvanácti a přiloženého sedmipalce (pro mladší ročníky: ta největší a ta nejmenší deska:-)). Elegantní, nepřeplácané grafice v decentních barvách velký formát sluší, ze seznamu písní je pak zřejmé, že až na jednu položku jde o mix na jedné straně nejznámějších, na druhé straně neprávem opomíjených písní z druhé fáze tvorby kapely, počínaje deskou „Relic Dances“ z roku 2004. Začíná se „Samodivou“, závěrečnou skladbou z „Návazu“ (2011). Decentně nastupuje akustická kytara, jejíž tóny se v ozvěnách rozlétají téměř nekončícím prostorem, přidává se charizmatický hlas Pavla Hrnčíře, následně zpěv Hanky Hajdové. A já poprvé dostávám husinu. Bodejť by ne, skladba s motivy odkazujícími k MY DYING BRIDE patří na „Návazu“ k mým nejoblíbenějším. Postupně se přidává i zbytek kapely s nádherně nazvučenými bicími včetně činelů. Všechno krásně rozeznatelné a čitelné, lze si tudíž vychutnávat každý jednotlivý úder, každý jednotlivý tón. A já si říkám, tohle určitě netočili doma v obýváku v pauze mezi domácími úkoly dětí. Cože, mix a produkce Boris Carloff, mastering Mirek Chyška? Po Tomáši Kočkovi, Yossim Sassim a Rolandu Grapowovi, kteří se produkčně podíleli na předchozích počinech kapely, další kvalitní borci. Sajlenti věci prostě nebastlí doma na koleni, a to je jenom dobře! Pokračuje se melancholickou „Pod Babíma horama“, jedinou novou skladbou, s tradičním textem neznámého autora, jejíž charakter lidovky vkusně dotváří akordeon hostujícího Aliaksandra Yasinskiho. Je vidět, že letitá spolupráce s „folkloristou“ Tomášem Kočkem zanechala na kapele nesmazatelné stopy (což platí i naopak, přitvrzení Kočka třeba na mém oblíbeném „Velesu“, také není náhoda). V následující „Přísahám“ si, kdo ví proč, asi to bude tím klavírním motivem, vzpomenu na akustický živák PAIN OF SALVATION „12:5“, rovněž pohladí basové sólo v dialogu s houslemi. Stranu „A“ uzavírá další jistota z „Návazu“ „Skryj hlavu do dlaní“ a já už se těším, co přinese strana „B“, která pro změnu obsahuje skladby z desky „Smutnice“ (2018). Hned při úvodní, i v „původním znění“ decentní skladbě „Sudice“, se u mě opět dostavuje husina. Křehkost písně v nových aranžích s klavírem a postupně přidávajícími se smyčci a dalšími nástroji vyniká o to více; chytlavá záležitost. Zbytek strany pak tvoří „Tichý zpěv“ s efektní minimalistickou pasáží kotlů a zpěvu, „Ten, který ukoval slunce“ s nečekanou aranží v podobě vytleskávání a „Ptakoprav“. Každou ze stran sedmipalce pak tvoří vždy jediná skladba. Straně „C“ vládne „Malověrná“ opět z alba „Smutnice“, kterou nekompromisně táhne k cíli pulsující baskytara Stanislava Pavlíka. Že marně hledáte zmínku o asi největším hitu sajlentů „I Would Dance“? Nebojte, dojde na něj na straně „D“. Tato položka obsahuje zdaleka nejodvážnější aranže z celé kolekce. Skladba byla kompletně rozebrána na prvočinitele a zpětně složena za pomoci vzájemně komunikujících mužských a ženských vícehlasů, které se spolu s dalším nástroji a zpěvem Hanky prolínají celou písní. Síla, nádhera. Úplně vidím, jak ogaři stojí někde v kopcích na Valašsku a jejich volání se rozléhá na protější kopec, z něhož svým zpěvem kontrují děvuchy s žádostí o protančený večer (tedy, Valaši musí být moderní a vzdělaní, jinak by neporozuměli textu v angličtině:-)). Jsem zvědav, jak se „Jiná“ bude poslouchat na jeden zátah z cédéčka, momentálně si totiž poslech jinak než z vinylu představit nedovedu. Zvykl jsem si totiž na dramaturgické pauzy při otáčení stran, čímž jednak lépe vynikají shora zmíněné úvodní skladby stran „A“ a „B“, jednak jsou od celku odděleny přece jen odlišněji zaranžované skladby na stranách „C“ a zejména „D“, které jsou tak kvalitní, že si nezaslouží, aby se na vymezené ploše přetlačovaly s nějakou další položkou.:-) S každým poslechem se vynořují další a další aranžerské finesy a chytlavé nápady. Ostatně, aranže – za ně je odpovědná mladá a talentovaná Michaela Niké Vopálecká, která odvedla fantastickou práci. Za ta léta na scéně má kapelník Radek Hajda dostatek zkušeností na to, aby byl s kapelou schopen vše přijatelně zaranžovat sám. Obstojně vše nahrát by jistě taktéž zvládl podomácku. Přesto to nedělá, raději potlačuje svoje ego a nechává si poradit od zkušenějších či nezávislých třetích osob. Výsledku to zatím vždy prospělo, což platí zvláště pro „Jinou“. Sajlenti buďto vydávají kvalitu, nebo raději nic. A tak by to mělo být, byť se v dnešní době jedná spíše o vzácný úkaz. Jaký je tedy rezultát? Album dává vyniknout stránkám kapely, které v plnokrevné elektrické verzi mohly posluchači uniknout – mám na mysli zejména propracované vokály, linky smyčců a skvělé texty, které daly Hance Hajdové spoustu práce a které se dají v klidu akustického alba vnímat se zavřeným očima, bez nutnosti nahlížení do textové přílohy. Fantazie tak může pracovat naplno. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mají na kontě další dílo, které po všech stránkách snese ta nejpřísnější měřítka, a já se už těším, až si písně z „Jiné“ poslechnu naživo v rámci blížícího se akustického miniturné. http://www.crazydiamond.cz/necrophobic_in_the_twilight_grey_recenze/3144http://www.crazydiamond.cz/necrophobic_in_the_twilight_grey_recenze/3144janpibal@crazydiamond.cz (Stray)K muzice vyslanců šerosvěta NECROPHOBIC jsem se dostal se značným zpožděním. Prakticky až v době předchozích dvou řadovek, které vrátily kapelu do hry po několika letech personálních rošád a tápání. Přes onen počáteční údiv a nastolené otázky, jak je možné, že jsem o takto vycizelované partě prakticky skoro třicet let nevěděl, jsem záhy shledal, že jde zřejmě o jednu z nejkompaktnějších a konstantně prvotřídních severských metalových formací historie. Holt jsem si asi myslel, že pod názvem převzatým od jedné ze skladeb nacházejících se na legendárním albu SLAYER z roku 1986, se v globálu nemůže skrývat nic až tak podstatného. NECROPHOBIC však nejsou jen vytrvalou jednotku extrémního metalu, která je zárukou výborných nápadů a přebytku energie, ale jsou i nositeli svého vlastního rukopisu, který setrvale tříbí. Vlastně si myslím, že co v polovině devadesátých let světu dali jejich krajané DISSECTION, to posléze právě NECROPHOBIC přetavili k setrvalému a po krůčcích budovanému velkému příběhu. Dnes svou vytrvalou profesionalitou vlastně všem okolo dokazují, a to včetně vyzdvihovaných polských hvězd z BEHEMOTH, jak lze stále dělat tvrdou muziku v ranku blackened death metalu bez náznaku otřepanosti a pózerství. „In The Twilight Grey“ je další vynikající sadou s jejich logem na štítě.Po už tak výborných albech „Mark Of the Necrogram“ a „Dawn Of the Damned“ by člověk možná čekal nějaký úbytek nasazení, přechod do rozvláčnělejší fáze kariéry, nicméně Švédové jdou do vřavy znovu pěkně zostra a nepolevují. Kapele dle mého před lety velmi prospělo, že se do jejich řad vrátil frontman Anders Strokirk, chlapík, který drásavě odchrčel již jejich debut „The Nocturnal Silence“, památnou to desku metalového undergroundu z roku 1993, aby záhy vyklidil místo svému nástupci, kterým se na řadě albech z mezidobí stal Tobias Sidegard. Abych pravdu řekl, Strokirkův hlas mě vyhovuje o něco více. Dle mého právě jeho ostřejší výraz dodává skladbám NECROPHOBIC tu správnou šťávu. Kapela, po celou dobu existence režírovaná od bicích Joakimem Sternerem, jediným členem, který byl dosud u všech albových kapitol, tak v posledních letech našla perfektní rovnováhu a znamenitou skladatelskou formu. Kytarové laufy dua Sebastian Ramstedt a Johan Bergebäck vlastní nejen natlakovanou riffovou bouřlivost, ale je v nich ukryta i spousta melodiky, vyhrávek a sól. Tohle duo je opravdu zárukou vynikajícího nářezu a hybnou silou kapely.Dle mého tak NECROPHOBIC, jako stabilní úderka německé stáje Century Media, ani v roce 2024 nic neslevili ze své vysoko nastavené laťky kvality a předkládají výtečné metalové dílo, jež je schopné překlenout propast mezi old-schoolovým feelingem a namáklou moderní zvukovou stránkou. Pokud bychom rozebírali jednotlivé položky, nakonec bychom stejně dospěli ke zjištění, že se na novince prakticky nenachází nic až tak nemístného a vše jede v úchvatně strhujícím módu. Deska je od svého začátku v podobě hymny „Grace Of the Past“ až po titulní skladbu „In the Twilight Grey“ a následné outro „Ascension (Episode Four)“ naprosto úchvatnou jízdou špičkové metalové hudby. Na poli melodického death metalu skandinávské školy prakticky jen stěží nalézáme konkurenci a přitom se NECROPHOBIC nikdy za svoji kariéru nevydali ani o krůček jinam, prozkoumávat trochu jiný hudební terén v rámci metalu. Stále se drží svého nářezu a ortodoxního pojetí žánru, takže spíše než aby do své hudby aplikovaly nové prvky, či dokonce žánrové odbočky, cizelují to stávají do stále větší dokonalosti. Během posledních dvou let jsem si opatřil všechna jejich alba v nedávno vydaných reedicích a musím uznat, že již od svého debutu z roku 1993 byli velkou kapelou.Na novince jedna sveřepě zakousnutá šleha střídá v ďábelském tempu další a další hymnu a prostorem sviští odér síry a adrenalinu, takže skladbová dvojka „Clavis Inferni“, vystavěná na sopce hněvu a zdobnosti, pokračuje v abecedě subžánrové špičky. Po trochu zdlouhavější „As Stars Collide“ však následuje ve velkém stylu, i díky svému sloganu výrazná smršť „Stormcrow“, nebo posléze zapeklitě zpěvný chorál „Shadows Of the Brightest Night“ plný krásných kytarových figur. Řada zdejších skladeb má tak všechny předpoklady stát se dalšími tutovkami koncertních setů a zapsat se trvale do historie kapely. NECROPHOBIC zkrátka nic nepodcenili a stvořili další perfektní tvrdě metalovou jízdu, jejíž jedinou slabinou je místy trochu přepálená délka skladeb, z čehož vyplývají i ojedinělé výpadky pozornosti v průběhu bez mála hodinové časomíry.http://www.crazydiamond.cz/imodium_praha_forum_karlin_4dubna2024_koncert/3142http://www.crazydiamond.cz/imodium_praha_forum_karlin_4dubna2024_koncert/3142nobody@nothing.com (Tomáš)IMODIUM se po více než pěti letech v hybernaci pomalu znova probouzí k životu. A po takové době mají velký hlad. Akorát si hned na začátek ukousli asi větší kousek, než měli. Ale není všem dnům konec, pevně věřím, že se restart nakonec povede. Do Fóra Karlín jsem se těšil ze dvou důvodů – mám rád ten prostor jako takový, vždy jsem tam zatím měl štěstí na výborný zvuk, logistika funguje, dá se rozumně zaparkovat v docházkové vzdálenosti. Co více si může zmlsaná náplava ze satelitu přát? A samozřejmě pak těšil i na IMODIUM samotné, sleduji je od jejich začátků, mám je hodně rád a pořád je často poslouchám.Nebudu to zbytečně okecávat a začnu tím, co se ten večer (překvapivě) nepovedlo – zvuk. Neumím to vysvětlit, ale prostě to nebylo dobré. Stál jsem jako obvykle u zvukařů, a celý koncert se ten zvuk nepovedlo vyladit. Kvalita kolísala i mezi jednotlivými písničkami v rozsahu od „žádný zázrak ale poslouchatelné“ až po „tak to už je fakt nanic“. Bylo to jakoby nástroje a kapela hráli vedle sebe, ale ne společně. Někdy nepříjemně rezonovala basa, někdy nebylo slyšet pořádně kytaru, někdy zanikaly bicí, někdy zpěv přes hlavní mikrofon přehlušil vše ostatní. Nedařilo se vytvořit sladěný, kompaktní, celistvý zvukový projev. A jak říkám, ten prostor to umí! Doporučuji se podívat na dokument o vzniku Fóra Karlín - primární cíl při návrhu a stavbě byla skutečně kvalita zvuku. V době dokončení proto dle odborných měření skončil v první desítce nejlepších koncertních prostorů. Nemyslím v Čechách, ale celosvětově!!! Přitom předkapela měla zvuk celkem přijatelný a stabilní.Takže zpět ke koncertu – IMODIUM pojali restart skutečně bombasticky. Návštěvnost sice trochu pokulhávala, sál byl zaplněn tak z poloviny, bez ochozů, které zůstaly zavřené. Zbytek byl ale parádní. Dobrý setlist, výborná dramaturgie, emoce, hosté, nasazení a čirá radost kapely v kombinaci s pozitivním přijetím fanoušků.Role předkapely se zhostili THIS, o kterých jsem zatím jen něco málo četl a viděl pár klipů. Nebyla to úplná náhoda, Thom Fröde jim produkuje jejich připravovanou desku. Basovou kytaru v této formaci obsluhuje Vojta Kotek (ano, ten herec), který se zároveň stará o proslovy mezi písničkami. Nebylo to špatné, takový mix garáž a indie rocku, s lehkým nádechem rockabilly. Mají celkem originální zvuk, škoda jen anglických textů a možná lehce nevýrazné melodiky.IMODIUM letos začalo vypouštět nové singly, takže bylo jasné, že se chystají k návratu. Následník zatím posledního alba „Element“ z roku 2017 by se měl ukázat nejspíš po létě a dokonce byl na koncertu prozrazen i jeho název – „Horizont“ (snad jsem to pochytil správně). Podle nových písniček to vypadá na pokračování hudebního vývoje víceméně tam kde skončili – tedy postupný příklon k mainstreamovému alternativnímu rocku jak zvukově, tak melodicky. Zároveň byla oznámena změna na postu bubeníka – zakládající člen Kárl dává kapele vale a střídá ho Adam Jánošík, domovskou kapelou původem z THE ATAVISTS.Začátek koncertu mě lehce zmátl, protože za bicími seděl právě Kárl, ale zhruba v polovině koncertu došlo ke střídání stráží. Po emotivním poděkování za 25 let společné cesty od Thoma, který tak zůstává posledním původním členem, se protočilo vyvýšené pódium s bicími a objevila se nová sada, za kterou zasedl právě Adam a odstartoval novou éru. Setlist byl poskládaný skvěle – koncert odpálili svojí první hitovkou „Koník“, aby se postupně věnovali reprezentativnímu výběru ze všech alb, plus přidali i dvě novinky. Došlo i na akustický duet se Žanet (původně zpěvačka z kapely NANOSFÉRA, terazky na sólové dráze pokud je mi známo), na který se přesunuli na menší pódium před zvukaře. Thom pak vzdal hold svému velkému vzoru a inspiraci, který se bohužel právě před 30 let odporoučel ze světa – Kurtu Cobainovi. „Something In the Way“ v jeho podání, jen s akustickou kytarou byla neskutečně silná věc. A mezitím jsem si všiml v přítmí hlavního pódia nastoupených asi 30 lidí, kteří se překvapivě na konci písně přidali k Thomovi. Broumovský pěvecký sbor nakopnul už tak emotivní věc ještě do dalšího levelu. Velká paráda! Sbor pak zůstal ještě na několik dalších písní, kdy třeba v „Deset životů“ dával refrén hezky na střídačku s publikem. Je vidět, že tady si někdo vyhrál s dramaturgií. Posledním hostem v přídavku pak ještě byly spřízněné RYBIČKY 48. A profi bylo i osvětlení – různé barvy, efekty. Taková blbost, řeknete si, ale nebylo to samoúčelné. Bylo to vkusné, atmosférické, ale nepřeplácané. No a ještě jsem nezmínil samotné IMODIUM – hráli jak o život. Tady výtka nemůže být žádná. Skromná kapela, která chtěla okusit aspoň jednou i (menší) halu. Škoda toho zvuku, škoda… Až se doufám po letní festivalové sezoně vrátí do menších klubů, rád na ně zajdu znova.http://www.crazydiamond.cz/vltimas_epic_recenze/3140http://www.crazydiamond.cz/vltimas_epic_recenze/3140janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Možná již existovala obava ohledně další existence VLTIMAS, ale nová deska vrací tuto mezinárodní extrémně metalovou supergroup do hry. Na jejich druhé album „Epic“ je dost možná nespravedlivě nahlíženo trochu přísnější optikou, neb očekávání byla nemalá. Pět let starý a velmi obstojně přijatý debut „Something Wicked Marches In“ byl přeci jen velmi energickou sadou, vykazující se specifickým zvukem a celkovou chemií mezi třemi osobnostmi scény. Já si naopak myslím, že to hlavní novince neschází, a sice výborně poslouchatelné songy, které i přes náležitou tvrdost a v jistých momentech i valivost neoplývají jen nasazením a dynamikou, ale také melodičtějšími strukturami, nadýchanějším rázem a celkově obstojnou poslouchatelností. Zakladatel projektu VLTIMAS, norský kytarista Rune Eriksen, dokonce kromě svého typicky rozechvělého kytarového zvuku opatřil celou řadu skladeb i zapeklitými sóly. Tento prvek, pokud vím, právě debutové desce ve velké míře scházel.Kapela pohybující se na čím dál tenčí hranici mezi žánry death a black metal patří mezi poměrně originálně znějící a velmi sledované úkazy současnosti, což samozřejmě souvisí i s jejími členy, velmi zkušenými hudebníky, kterými samosebou jsou David Vincent, někdejší předák floridských MORBID ANGEL, který zde dost často sahá i k skutečnému zpěvu, situovanému do podoby temného a hlubokého barytónu, dále je zde již zmíněný bývalý kytarista norských ďáblů MAYHEM Rune Eriksen alias Blasphemer, a v neposlední řadě také kanadská bubenická mašina Flo Mounier z řad technikou oplývajících extremistů CRYPTOPSY. Novinka VLTIMAS tedy po pěti letech zažehla znovu plamen plný rouhačství a smyslnosti. Nejde však o dlouhé album. Pokud nebudeme počítat intro, tak nás čeká pouhých osm skladeb, které se, co do tempa a z toho vyplývající nálady, svým pojetím blackened deathu různí. Čelíme zde jak rychlým kusům postaveným na odzbrojujících riffech a masakrující rytmice, ale také uhrančivým a v dramatickém tónu vedeným střednětempým skladbám, jejichž devíza vězí v prožitku i charismatu. Právě v nich Vincentův znělý hlas dociluje snad ještě větší zřetelnosti a intenzity. Každý, kdo jej sledoval již od časů starých dobrých MORBID ANGEL, dozajista ví, že tahle parketa mu prospívá. Deska působí o něco vrstevnatějším, pestřejším a melodičtějším dojmem než debut, ačkoliv ani ten nebyl zcela strohý. Skrze dotyk s jistým dark-metalovým hájemstvím je „Epic“ vlastně ve výsledku poměrně melodickou sbírkou. Jejím kladem je kromě výše uvedeného charisma rovněž fakt, že je vše podřízené pohodové a plynulé poslouchatelnosti, přičemž zapovězena je hlavně samoúčelná hra na umění.Každý z instrumentalistů odvádí perfektní řemeslo a tu a tam si člověk dokonce vzpomene na mateřskou formaci každého z nich. Ve valivém pochodu  „Epic“, jež album majestátně rozjíždí, nářezovém deathu „Miserere“, či poměrně rozjeté výhni „Excercitus Irae“, si člověk připomene dokonce MORBID ANGEL, nicméně i Eriksen s Mournierem zanechávají přesvědčivou vlastní stopu, přinášející do zvuku VLTIMAS další rozměr. Rozostřený zvuk kytary norského střelce se zde až psychedelicky rozezvučí v nepříliš rychlé „Mephisto Manifesto“, která se mě jeví v příbuzenském stavu s vyzněním spíše dramaticky stylizovaných kapel Starého kontinentu jako MOONSPELL či ROOT. Stejně tak přesvědčiví jsou všichni i v mnohem rychlejších číslech jako „Scorcher“ nebo „Invictus“, držících u desky puls, nadupanost a hymnický ráz. Za mne je „Epic“ prostě povedená metalová deska od velkých osobností scény.http://www.crazydiamond.cz/whom_gods_destroy_recenze/3141http://www.crazydiamond.cz/whom_gods_destroy_recenze/3141nobody@nothing.com (Majk)„Menší“ polovina SONS OF APOLLO sice nepokračuje dál pod zaběhlým názvem, každopádně Derek Sherinian a Ron „Bumblefoot“ Thal potřetí hrdě třímají prapor malovaný totožnými barvami a se stejným erbem. K osvědčenému modelu navíc přilili novou krev a rovnou říkám, že mají nabito ostrýma. No, vlastně jde spíš bezzákluzové dělo, narvané nabroušenou ocelí, která vám nadzvukovou rychlostí vystřelí z půl metru do ksichtu. Mika Portnoye nahradil jiný šílenec – Bruno Valverde (ANGRA), Billyho Sheenana pak Yas Nomura (MAMMOTH). A nejlepší zpráva nakonec – věkem a dobou přeci jen už malinko opotřebeného (se vší úctou) Jeffa Scotta Sota nahradil jeden z nejnadějnějších „mladých zabijáků dneška“ – Dino Jelusic (TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA, ANIMAL DRIVE, JELUSICK). A toho kluka mám moc rád. Možná ho ještě neznáte, ale díky svému talentu a píli si jde krok po kroku za místem v té nejužší extralize rockových bardů. Za připomenutí určitě stojí ještě jeho hostování na poslední sólovce kytaristy Michaela Romea. Aktuální stupínek se jmenuje WHOM GODS DESTROY a Dino tady provokuje staré bardy k dalším životním výkonům. Jelusicův zpěv není úplně jiný, je to borec z kategorie „power zpěváků landeovského typu“, tudíž svým fundamentem brázdí podobné vody jako zmíněný Soto. Ve svém hlase má ale naléhavou osudovost, která umí říznout a zároveň ránu hned ošetřit. V mladickém zápalu a rozpuku síly svoje hlasivky rozhodně nešetří a do všeho jde naplno (snad se mu to jednou nevymstí). Výsledek se pak poslouchá zatraceně dobře. Ze vší té tvrdosti a nejradikálnější progové pasti umí vylovit ty správné tóny a vykouzlí nápěv i „krásné“ melodie na podkladu, kde byste je vůbec nečekali. A že mu to Sherinian s Thalem neusnadňují. Tahle dvojka umí disonantní progové malby, které leckoho spolehlivě odradí. Ale je to právě Jelusic, díky němuž se nedá od materiálu odtrhnout. Než se nadějete posloucháte debutní desku „Insanium“ už asi podesáté, a co vám napoprvé přišlo jako házení flašek do kontejneru se sklem, to vám najednou dává zatracený smysl. Všechny ty mozek trápící zvuky a harmonie, které doluje Derek ze svých kláves a Ron z té své šílené dvoukrké a bezpražcové kytary, začnou ukazovat přívětivější tvář přesně podle hesla „je to tak hnusné, až je to krásné“.  Klavírní intro k otvíráku „In the Name of War“ je předzvěstí přicházející bouře, brzy se zlomí do klasické, tempově nepředvídatelné skládačky a vy se začínáte ztrácet ve víru temných nálad. Na mysli vám vytane jméno Finna Zierlera, potažmo BEYOND TWILIGHT. Sherinian si půjčuje jeho patentní postup na soundtrack k peklu a Jelusic se přizpůsobí rejstříkem ala Kelly Sundown Carpenter. Otevírák je sotva v polovině a mně je jasné, že je to láska na první pohled, totiž poslech. Skvělá skladba opatřená originálním sólem a fantastickou náladou. Následující „Over Again“ se tváří úvodním nápěvem opět optimisticky, aby byla hned vzápětí rozdupána agresivním groovem s naštěkaným hardcore vokálem, z něhož vyjede v refrén, který nebudete moct dostat z hlavy. Brutální záležitost. Následuje „The Decision“, lehce uklidňující již dost pocuchané nervy. Pomalejší tempo a nádherný refrén přivede tuhle skladbu na pole přístupnější hudby a je odměnou těm, kdo poslech nevzdali. Aby to ale zase nebylo moc zadarmo, střelí si tam Sherinian po čtvrté minutě své klasické „nervní“ sólo, následované Thalovým přemostěním zpět do příčetnější roviny. Ten chlap je vážně vynikající a inovativní kytarista! Přichází „Crawl“ – přesně dle názvu, plazivá věc, co se dostane pod kůži i přes počáteční odpor. Je divoká a neučesaná. A opět disharmonické nálady v sólových partech. Všechno uklidní následující „Find My Way Back“. Baladický úvod s krásným zpěvem uhladí srst zase pěkně „správným směrem“, a borci tak servírují největší „hitovku“ desky. A teď pojedeme z kopce! „Crucifier“ – agresivní kousek se štěkavým zpěvem a frázováním, které připomene odkaz power trasherů FLOTSAM AND JETSAM. Jasná protiváha předchozí čistoty. „Keeper of the Gate“ je postavená na lehce orientálních náladách a přinese závan „duhové“ „Gates of Babylon“ od RAINBOW. Závěr alba obstarává instrumentální šílenost „Hypernova“ a titulní suita „Insanium“ (jak výstižný název desky), která shrnuje všechno, co se tady až doposud událo. A že toho není málo. Jasně, nejde o desku pro každého, komerčně postižitelný dosah bude menší než malý, což ale neznamená, že se nejedná o dílo téměř geniální. Kdo si chce nechat rozbít hlavu a s poděkováním si jít pro nášup – je vítán. Loňský rok jsem vyhodnotil jako celkově významně slabší, ale letošek uvedený propad zatím vynahrazuje měrou vrchovatou. JUDAS PRIEST, Dickinson a nyní WHOM GODS DESTROY. A to nás začátkem května čekají ještě nový WITHERFALL. Boží.http://www.crazydiamond.cz/midnight_hellish_expectations_recenze/3139http://www.crazydiamond.cz/midnight_hellish_expectations_recenze/3139janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zvláštní úkaz tihle MIDNIGHT. Neříkám, že se v jejich hudbě nějak brodím, ale vždy když na ně narazím, tak se mi jejich garážový metalický nářez na krátký časový úsek zalíbí a to je vlastně i případ novinky. Vše na nich působí jakoby spíchlé horkou jehlou, ale  tahle věc zároveň u MIDNIGHT udržuje ono spontánní přímočaré kouzlo. O co v jejich případě tedy jde? Prakticky jednočlenná kapela z Clevelandu ve státě Ohio se vykazuje na kost ořezaným, svižným, neurvalým metalickým rock´n´rollem, byť jej jediný oficiální člen Jamie Walters alias Athenar nazývá black-speedem, který si i díky aktivnímu přístupu ke koncertování získává poměrně dost fans. Novinka „Hellish Expectations“ vše dosud dosažené stvrzuje. Projekt MIDNIGHT má za sebou poměrně soudržnou diskografii skládající se ze šesti regulérních řadovek a velké spousty menších nosičů - singlů, EPček a splitek. Je jim (mluvím v množném čísle, protože kapela, jež je jednočlenným projektem, živě vystupuje v trojici) vlastní na undergroundové scéně poměrně kultovní postavení, neb si kapely rozhodně všimla i spousta fanoušků mimo kolorit jejich stylu. Rozhodně nejde o projekt vyznávající různorodý pohled na tvorbu, naopak znáte-li od nich jednu věc, dost pravděpodobně si dokážete představit i celé jejich portfolio. Mám ve sbírce na vinylu jejich debutovou desku a při poslechu novinky jsem příliš rozdílností nezaznamenal. Nutno říct, že materiál parádně odsýpá a není nic dlužen pověsti značky MIDNIGHT. Alba MIDNIGHT se vždy skládala z tříminutových přímočarých vypalovaček na hranici mezi heavy metalem a punkem a co se týče časomíry, tak letos se jejich délka ještě pokrátila na něco přes dvě minuty na song. Tím vše budí ještě semknutější dojem. Na místo půlhodinového nářezu tak dostáváme zhruba čtyřiadvacetiminutový. Podstatné je, že naživo dokáží přijít s opravdu zábavným a energickým peklem. Měl jsem možnost vidět jejich koncert odehraný v křivácích a černých škraboškách na loňském Brutal Assaultu a lehce po půlnoci to mělo sakra šťávu, až se člověku v pozdní hodinu ani nechtělo do stanu. Prakticky přímočará, chytlavá hudba, která se s ničím moc nepáře a čerpá z odkazů historie rocku a metalu, především pak bandů jako MOTÖRHEAD, VENOM, případně retro-garážových skandinávských formací. Novinka je určitě občerstvující jednohubkou, která si na nic nehraje a vytasí se s tím prazákladním rychlým garážovým metal-punkem, kterého v současné nahypeované a přetechnizované době není nikdy dost. Jsem s jejich hudebním názorem v cajku. http://www.crazydiamond.cz/dark_gamballe_dobry_lhar_recenze/3138http://www.crazydiamond.cz/dark_gamballe_dobry_lhar_recenze/3138hackl@volny.cz (Pekárek)Během poslechu akustických tónů z debutního alba projektu APLAUS PRO DVA jsem si uvědomil, že bych se měl vrátit k dalším deskám, na kterých se činí zpěvák Desed. Nakonec začínám až s novinkou kmenových DARK GAMBALLE, kterou si teď dopřávám skoro každý den. Jde o poslech veskrze příjemný, přestože občas zabolí. Chytré texty za doprovodu výrazných melodií totiž sem tam asociují životní epizody, na které člověk nebývá pyšný, zvlášť když trpí diskomfortem spjatým s darem reflexe a svědomí. Na druhou stranu lze z uvedeného načerpat spoustu energie pro život, jaký je. Někdo prostě cítí některé věci podobně, a navíc má schopnost něco takového vtělit do trefných veršů zcela přirozeně souznících s hudbou. Chvílemi dokonce hodně tvrdou hudbou; která slouží písním, dodávám. Na nové desce „Dobrý lhář“ jich zazní devět (plus jeden bonusový cover) a každá z nich má něco do sebe. Ještě, než k nim přejdu, pokusím se nastínit, co DARK GAMBALLE ve čtvrté dekádě své existence vlastně hrají. Kapela má své vlastní škatulky, zmiňuje přitom electro rock a space metal crossover. Tuto charakteristiku vnímám především jako vzkaz okolí. Jako bych slyšel: „Budiž, snažíte se nás stále někam zařadit, tak si poslužte.“ Na novince dle mého (znovu!) převládá vytříbená alternativně pop metalová forma, která v sobě absorbuje vše, co se považovalo za moderní v rámci tvrdé scény kolem poloviny let devadesátých a výše. Podobná těžkopádnost při vymezení představuje jedno z nejvyšších vyznamenání, které může hudební pisálek mého kalibru udělit.:-) Přesto se mi nepodařilo adekvátně upozornit na bohatství kytarové hry investované do samotných základů. Zmínil bych ještě některé kytarovkové momentky a skutečně zdařilé klávesové či nasamplované motivy i zvuky, které jednotlivé skladby posouvají do dalších pocitových sfér. Písňový celek je prostě dost natlakovaný, aniž by však jedinkrát překypěl. Něco mi říká, že se v případě dotyčných jedná o standard. Na „Lháři“ k němu ovšem přistupuje zas o něco větší hudební i životní zkušenost, garantující nadhled a umožňující využívat různé nástroje v míře takřka ideální. Se škálou prostředků, které si kapela ponechává v záloze, si pak žádný z protagonistů hlavu neláme. Limity neexistují. Támhle zazní didgeridoo, tuhle zas vysílač. Každopádně zde neslyším ani mladickou křečovitost, ani senilitou zavánějící nezdrženlivost. Mantrou i nemilosrdným diktátem se už dávno stal přesvědčivý song. Hudba zní tvrdě ve chvíli, kdy je potřebný tlak; naproti tomu opravdově dojímá, když nastupuje účast. Dobrými melodiemi (a oni je fakt mají!) se nešetří, repeticemi spíš ano. Z pekla do nebe a obráceně se putuje nezřídka, a to i během jediné skladby. Celou kolekci přitom navzdory vší pestrosti spojuje jasná červená nit, jejíž pevnosti se dá věřit. Vzhledem ke kratší stopáži a intenzitě hudby má člověk záhy pocit, že byl vtažen do očišťujícího víru, který ho emočně propere a po chvíli vyvrhne, očištěného a vděčného za to, že může dál vést svůj prostinký, ale de facto spokojený život, jehož absurditu zas nějaký čas nebude vnímat. Jak se podobného efektu a přesvědčivosti dociluje mi stále není úplně jasné. Východiskem zřejmě budou talentované osobnosti, jejich kooperace a důraz na organické spolupůsobení či propojení všeho se vším, včetně výtvarné, resp. vizuální složky. O většinu materiálu se dle proma sice postaral kytarista Deady, bez kreativního živlu a emočního vulkánu typu Deseda by však nic tak silného a dotaženého nevzniklo, což musí být jasné každému. Mezi dotyčnými panuje chemie, která se přenáší i na ostatní. Opět bych poukázal na funkční klávesové party. Melodické linky neustále dynamizuje výtečná rytmika, jíž svědčí povedený zvuk. Kovově medová baskytara a zvukově proměnlivý virbl jsou jen třešničkou na dortu. Kdo by svým umem nechtěl vybrušovat, dolaďovat nebo nakopávat takové extatické kousky jako „Nikdy“ nebo titulku... Vyškovští jsou tudíž enormně silní na každém postu, v každém momentu a v každé poloze, ať už se jedná o čistě kytarovou, například v death and rollové jízdě „Špatné věci“, nebo o tu baladizující, kterou perfektně reprezentuje depresivní „Ztracené světlo“. V posledně uvedené skladbě se míří za světlem pod zem. Sestup, při němž si užijete každý pomalý krok. Ostatně, baladizuje se často, ať už zní podklad progresivněji („Bezčasí“), nebo na bázi melodického metalcoru („Obyčejný příběh“). Zmíněné prostředky ani nápady nejsou, a ani nemohou být vždy původní, nicméně ve svém zakomponování a funkčnosti hledají konkurenci jen těžko; a teď nemám na mysli výhradně domácí scénu. Doma DARK GAMBALLE bezpochyby stále vyučují. Ano, mají jasnou konkurenční výhodu v podobě Desedova vokálu, prožitku a textů. Podstatné však je nejen to, že ji dokáží kytarově a jinak snadno vyvážit, ale že s ní dokáží pracovat způsobem dávajícím vzniknout formálně bezvadným, a zejména pak strhujícím metalovým skladbám, jejichž autentická náplň probouzí, oslovuje a přetrvává. http://www.crazydiamond.cz/judas_priest_saxon_uriah_heep_praha_o2arena_29brezna2024_koncert/3137http://www.crazydiamond.cz/judas_priest_saxon_uriah_heep_praha_o2arena_29brezna2024_koncert/3137janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Velký metalový pátek v Praze se dle mého velmi vydařil. Nestává se u nás během roku moc často, že v jeden večer na jednom pódiu vystoupí hned tři legendy historie britského hard rocku a heavy metalu. A i když jde ve všech třech případech o formace letité a zasloužilé, pořád jsme se od nich dočkali energií nabitých a živelných vystoupení, ze kterých sálala o dost více dobrá forma a chuť po hraní, než údržbová spokojenost s rekapitulováním. Beznadějně vyprodaná O2 Aréna tak zažila svátek s poctivou porcí klasického hard rocku a heavy metalu, jakou dlouho nepamatuje. Z místa na sezení jsem tentokrát sledoval vystoupení, a sice z větší vzdálenosti od pódia, ale za to s dokonalým přehledem po celé hale a hodně obstojným zvukem. Netuším, jak to slyšeli lidé v jiných částech obrovské haly, ale u mne kromě lehce přeřvanějších částí vystoupení JUDAS PRIEST, bylo vše celý večer pozoruhodné. Pražská O2 Aréna je totiž známá tím, že ne vždy je všude zvuk ideální. Pro zdejší prostor mnohdy typická nabasovaná koule se však tentokrát neobjevila. A protože jsem se nacházel prakticky na protější straně od pódia, nebyl u mne vlastně ani problém se zde tolik typickým vracejícím se zvukovým odrazem, tudíž hodnotím všechna tři vystoupení jako poměrně čistá.Nejstarší z vystupujících URIAH HEEP nastoupili na pódium přesně v 18:30 a ani o minutu déle, tak jak byl začátek večera avizován již na vstupenkách. Velký pojem ostrovního hard rocku počátku sedmdesátých let, v jehož sestavě již z původních členů funguje jen poslední žijící původní člen, jmenovitě kytarista Mick Box, měl zde potenciál oslovit mladší část obecenstva. Vše táhnul poměrně svěží výkon frontmana Bernieho Shawa, který dobrou hlasovou formou kapelu stále udržuje v kontaktu s mladší metalovou komunitou. Prakticky obstojně odehraný set v sobě spojil nějaké ty novější songy z poslední velmi dobře hodnocené desky „Chaos And Colour“ s naprostou klasikou v podobě raně sedmdesátkových písní jako „Rainbowdemon“, „Gypsy“, „Easy Livin´“, či případně v závěru odehranou skandovačkou „Lady In Black“, zde tentokrát prezentovanou poněkud rozvláčněle s podbízivou spoluprací s publikem. Ono je těžké vtěsnat pětapadesátiletou kariéru do třičtvrtěhodinového setu, z tohoto důvodu hodnotím výstup URIAH HEEP jako v rámci možností zdařilý a svěží.To skoro o dekádu mladší úderka SAXON, jako jeden z pilířů NWOBHM v jehož řadách už lze také narazit na nějakého toho sedmdesátníka, to v O2 Aréně rozbalila ve velkém stylu. Hodně energický a natlakovaný set před stěnami Marshallů byl oslavou heavy metalu staré školy a zazněly v něm jak songy z poslední desky „Hell, Fire And Damnation“, tak samozřejmě povinná klasika z první poloviny osmdesátých let. Biff Byford byl i přes své blazeované popocházení po pódiu hlasově v neskutečném laufu, a potvrzoval fakt, že mu to stále zpívá náramně, o čemž svědčily nejen nejklasičtější řízné fláky z časů džísek a kůže jako „Heavy Metal Thunder“, „Denim And Leather“, „Motorcycle Man“, „Princess Of the Night“ nebo „Wheels Of Steel“, ale také mocně rozmáchlá balada „Broken Heroes“ z pětaosmdesátého, která se stala asi nejvýraznější položkou celého setu. Souhra mezi kytarovým střelcem Dougem Scarratem a čerstvě příchozím druhým kytaristou Brianem Tatlerem funguje na výbornou, zatímco basák Nibbs Carter, věkově z aktuální sestavy ten největší mlaďas, odhodlaně jede krom podpory sekyrníků stále svou vlasovou show. No a Nigel Glockler, zde coby bubenický veterán, stále udivuje spolehlivým dynamitem v rukou. Znovu tedy prvotřídní výstup, jehož jedinou slabinou bylo, že SAXON měli omezený čas na prezentaci své tvorby, který čítal necelou hodinku.Hlavní hvězdy večera JUDAS PRIEST asi po půlhodinové pauze na přestavbu pódia celou metalovou oslavu ještě vygradovali. Natěšenost publika na jejich výstup byla už od prostor před halou doslova hmatatelná, protože to, jak se dnes kapele daří s jejich aktuálními alby, šest let starým zápisem „Firepower“ a letošní novinkou „Invincible Shield“, dává tušit velké zaujetí hlavních aktérů a naprostou koncentraci potřebnou pro bezchybné přenesení aktuálního programu i na koncertní pódia. Kytaristu Glenna Tiptona sice na turné znovu nahrazuje Andy Sneap, který si v mezidobí nechal znovu narůst dlouhé vlasy, a spolu s Richie Faulknerem utvořil koncertně znamenitý tandem. Prostor na sehranost měli ti dva už na několika minulých šňůrách, protože Glennova koncertní absence trvá již sedmým rokem. Právě uznávaný producent a někdejší mozek kapely SABBAT (Andy Sneap) je zde spíše tím riffařem, kdežto talentovaný „Falcon“ se zhostil naprosto mimořádné prezentace strhujícího sólového parku JUDAS PRIEST. Jidáši tedy s devátou večerní po klasickém synťákovém úvodu nového alba vystřelili stěžejní šlehu, velmi zdařilou skladbu „Panic Attack“ a ta dostala většinu publika okamžitě na svou stranu. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, kdo je ten večer hlavní kapelou. Prošedivělým plnovousem zarostlý Rob Halford si sice občasně odepřel nějakou část textu, ale kdykoliv zpíval, bylo to v mimořádně jistém provedení a s intenzitou ostrých jehel. Fakt, že čas od času odcházel z pódia do zákulisí, přičítám nejspíše potřebě dechové regenerace, ale když jsem si pak letmo projel nějaká historická videa z vystoupení JUDAS PRIEST, uvědomil jsem si, že to s podobným odcházením dělal prakticky vždy. Set byl dramaturgicky výborně poskládaný, takže když záhy přišla o něco pomaleji posazená riffovačka „You´ve Got Another Thing Comin´“ publikum pokračovalo v oslavě, neb jde o song chytlavý a přímo dělaný pro hymnické koncerty. Bubeník Scott Travis je na svém vyvýšeném místě prakticky bezchybnou mašinou, s jehož angažováním kapela kdysi, v časech alba „Painkiller“, udělala velkou věc, kdežto Ian Hill platí za klasika, který pumpuje baskytarový tlak nepřetržitě ze svého puntíku v zadní části pódia a za žádných okolností nepovolí (ani nepopojde). Z novějších skladeb zazněla ještě „Lightning Strike“, zdařilá vypalovačka z předposlední desky, dále pak odlehčeně hitová novinka „Crown Of Horns“ a rovněž barvitý titulní song z poslední desky, který byl doslova kytarovou orgií. Ačkoliv byl koncert odehrán v strhujícím tempu, nějaká únava na muzikantech rozhodně nebyla znát, což přičítám výborné dramaturgii a střídání dynamických válů jako byly „Rapid Fire“, nebo legendární a nevynechatelná „Breaking the Law“ se songy poněkud rozmanitějšího podání a nižšího tempa - např. automatickým rytmem startující „Love Bites“, dále pak překvapivě zařazená, ovšem ve výsledku skvělá „Saints In Hell“ a pro mne nesporný vrchol celého vystoupení v podobě klasiky z poloviny sedmdesátých let „Victim Of Changes“, ve které vynikla skvělá souhra a dynamika celé kapely, kdy robustní momenty střídaly s lehkostí ty pocitovější. Dál jsme v Praze nepřišli o koncertně vždy prezentovaný cover „The Green Manalishi“ od FLEETWOOD MAC, bez kterého bych se já samozřejmě obešel, neb bych našel minimálně nějakých padesát skladeb JUDAS PRIEST, kterými by šlo tento song v programu nahradit. Oblíbená a kytarovými synťáky opatřená hitovka „Turbo Lover“ z kontroverzního období roku 1986 rozjásala velkou spoustu lidí. Dusárna reprezentující pravou britskou ocel „You Don´t Have To Be Old To Be Wise“ naopak do koncertního programu nikdy moc nepatřila a během pražského večera prakticky nahradila zde ten večer absentující hymnu „Metal Gods“. Na konci základní hrací doby pak ještě došlo na očekávané vyvrcholení v podobě pumelice „Painkiller“ s dávno již klasickým Travisovým úvodem a do nepříčetnosti hnaným nebesko-pekelným hystriónstvím Roba Halforda i obou kytaristů. V přídavku nás pak čekaly ještě tři klasiky z největších. Tím myslím sebevědomě podanou jízdu „The Hellion/Electric Eye“ z roku 1982, dál pak Halfordovým příjezdem na chopperu vždy předznamenanou „Hell Bent For Leather“ a samozřejmě také zcela závěrečnou skandovačku „Living After Midnight“, která v myslích mnohých rockerů prakticky zlidověla. Dle mého se stal tento koncert, stejně jako nová deska JUDAS PRIEST za rok 2024, velkým úspěchem aktuální sestavy, kdy kapela potvrzuje, že je v znamenité formě a aktuální kytarové duo Faulkner/Sneap je schopné udržet letitou legendu v aktivitě a přítomnosti. Vynikající koncert před po strop narvanou pražskou O2 Arénou. Já jsem se navíc ve Sky Boxu hezky najedl a pozoroval vše jako Američan akci prestižního rázu, zkrátka a dobře, tohle byl od začátku do konce metalový blahobyt!:-)Fotky z plochy : Gazďahttp://www.crazydiamond.cz/the_black_crowes_happiness_bastards_recenze/3135http://www.crazydiamond.cz/the_black_crowes_happiness_bastards_recenze/3135janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dobře si vzpomínám na dobu, kdy se THE BLACK CROWES stali v roce 1990 velkou senzací. Ačkoliv sami nebyli módou, na počátku devadesátých let se dokonale trefili do trendu, který si žádal přehodnocení a posléze odsouzení stávajících až reklamě pestrých mustrů v hardrockovém mainstreamu. Tehdejší doba, zmítaná nástupem alternativy, rapu a taneční hudby, si sice i v rámci rocku žádala nové tváře, ze kterých by šla sice nová energie, ale také opravdovost. Každý tento pojem chápal jinak. V případě THE BLACK CROWES lidem učarovala jejich náklonost k poctivému sedmdesátkovému rocku bez příkras a celková přirozenost. První dvě jejich alba jsou stále chápána jako naprostá klasika amerického hard rocku v době velkých trendových proměn nebo krátce před nimi. Kvintet ze státu Georgia se již tehdy vyjímal svým nepřikrášleným bluesovým naturelem, kde byly znát vlivy amerického folkóru, country a jižanského rocku, stejně jako náklonost k hudbě LED ZEPPELIN či THE ROLLING STONES. Nastupující devadesátá léta právě kapele odmítající se podřizovat diktátu velkých firem a korporací, tou dobou čím dál více ovládajících dění v hudebním průmyslu, velmi přála. Tehdy těsně před nástupem grunge nebylo v USA autentičtější rockové grupy, svým retro cítěním stále silně kontrastující s koloritem dobové scény, procházející velmi turbulentními časy. THE BLACK CROWES své postoje dokázali zužitkovat nejlépe ze všech reinkarnátorů opravdového blues a sedmdesátkového rocku (pravda, poměrně zdařile si vedli rovněž Angličané THE QUIREBOYS, kteří svůj boom však nedokázali přetavit v globální sukces) a slavili velké úspěchy nejen doma v USA, ale především také na Britských ostrovech. Když po dekádě celý ten humbuk okolo THE BLACK CROWES vyvanul (zhruba okolo roku 2000), začaly se na povrch dostávat i jiné než hudební informace ze života této kapely, po celou dobu soustředěné okolo talentované dvojice bratří Robinsonů. Dnes již dávno víme, že stejně jako tomu bylo i u jiných kapel historie rocku tvořených bratrskou dvojicí (např. CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL) nebylo ani v případě THE BLACK CROWES uvnitř sestavy zdaleka vše ideální. Zpěvák Chris a kytarista Rich Robinsonovi, kteří v novém miléniu své THE BLACK CROWES dokonce dvakrát (vždy přesně na čtyři roky) rozpustili, čelili dokonce období, kdy spolu vlastně vůbec nemluvili, nebo tak činili pouze přes své právníky. I k takovým situacím docházelo. Fanoušky však může těšit, že právě letos vychází po patnácti letech studiového pauzírování zbrusu nová deska nazvaná „Happiness Bastards“. Pojďme si jí tedy v krátkosti přiblížit. Zásadní věc. Vše se na novém albu děje v návaznosti na dosavadní tradici kapely a rovněž tudíž je vše v režii bratrské dvojice Robinsonů. Vždyť kromě nich zde zůstal coby stabilní člen už jen baskytarista Sven Pipien. Všichni ostatní současní muzikanti už jsou do kapely najímáni jen coby koncertní členové nebo studioví hráči. Kapela je na novince znovu zcela autentická a má díky vlastnímu feelu daleko do pozice nějakého hippie revivalu. Robinsonové vždy dovedli navodit potřebnou atmosféru starých časů a to aniž by sklouzli k bezduchému kopírování. Možná si někdo řekne, že takhle nějak mohli znít Stouni v období s Mickem Taylorem u sólové kytary, kdy tvořili své albové milníky jako „Sticky Fingers“ nebo „Exile On Main Street“, ale to všechno jsou jen hrubá přirovnání a nahodilé dojmy. Stylovou příbuznost s THE ROLLING STONES může u jižanů fanoušek vnímat jen v tom pozitivním smyslu, každá kapela má totiž své vlastní drobné ingredience.Deska začne hezky od podlahy. Na vlně rozjařeného boogie, tu a tam zkrášleného barovým piánkem. „Bedside Manners“ je přesně tím odvazovým songem, který zde chcete slyšet. Skotačivý rock´n roll s určující kytarou vletí do dění bez náznaku omšelosti. Následná „Rats And Clowns“ mne od první chvíle učarovala, neboť vlastní přímočarost a výrazný jednoduchý rytmus nutící k podupování. K tomu ten silný riff po vzoru hry Keitha Richardse, zkrátka rocková vypalovačka jak se patří, připomínající etapu rocku z éry 1970. Následuje song se zcela jinými přednostmi, až snově krásná „Cross Your Fingers“ se vstupy hammondů a černošsky posazeným prožitkem. Je v tom trochu gospelového rituálu, trochu mantrické repetetivnosti a hlavně spousta kytarového umění a muzikantství. Bravo! Každopádně právě americký feeling prochází novou deskou setrvale, o čemž svědčí i pilotní singl „Wanting And Waiting“, který představuje asi nejideálnější shrnutí aktualit pod logem Černých vran. Cajdáček „Wilted Rose“ je krásnou akustickou písní obsahující nejen znamenitě procítěné instrumentální pasáže, ale zejména duet mezi Chrisem Robinsonem a country zpěvačkou současné generace Lainey Wilson. V průběhu skladby slyšíme táhlé slide kytarové tóny a nasáváme atmosféru opuštěných benzínových stanic ve vyprahlé krajině. Možná se největší chybou desky ukazuje její dramaturgická nevyváženost a fakt, že druhá strana za tou první přeci jen docela zaostává. Najednou, jakoby ubylo té spontánnosti a živosti a tu a tam nějaká skladba dokonce vyznívá jako venkovský country tradicionál. Tohle se samozřejmě ještě netýká další stěžejní vypalovačky „Dirty Cold Sun“, která útočí s patřičným rock´n ´rollovým zápalem, ani záhy se zjevující groovové „Follow The Moon“, dávající našinci trochu více vzpomenout na zvuk britských hvězd devadesátých let REEF. Tím nechci říct, že by Američané tápali, jen postupem alba ubývá výživnějších písní. Zvuk THE BLACK CROWES měl letos pod palcem Jay Joyce, a to nakonec možná stačilo k tomu, že navrátivší se kapela zůstává i v roce 2024 tou nejkomplexnější a nejdokonalejší připomínkou dávných rockových časů na americkém Jihu. Spokojenost, převratnou desku jsem ani nečekal.http://www.crazydiamond.cz/green_day_saviors_recenze/3134http://www.crazydiamond.cz/green_day_saviors_recenze/3134nobody@nothing.com (Tomáš)1994, 2004, (2014 vynecháme), 2024. Vypadá to, že letopočet se čtyřkou na konci má nějaký zvláštní význam pro GREEN DAY. Dvakrát ze tří vydali zásadní desku, a napotřetí to taky není špatný. „Saviors“ („Zachránci“) sice svět nespasí, ale minimálně je to dobrá deska, se kterou se pop/neo-punkeři z Kalifornie vrací zpátky na scénu ve slušné formě. Ještě více to možná vynikne ve srovnání s jejich generačními následovníky, BLINK 182, kteří loni taky vydali nové album, a které GREEN DAY v přímém souboji poráží na hlavu. Konec druhéhodesetiletí nového milénia nebyl u GREEN DAY zrovna nejsilnější období. Po přinejlepším průměrném zářezu „Revolution Radio“ z roku 2016, následovala ještě slabší chvilka „Father Of All Motherfuckers“ v roce 2020, která přes bojovně a agresivně znějící název byla s přehledem nejslabší tužkou v penále jejich diskografie. Trend vývoje bychom manažerským newspeakem mohli označit za „ne ideální“. Malou náplastí se pak v roce 2021 stala alespoň kompilace živých vystoupení z let 1994 – 2001 ve slavném studiu Maide Vale v Londýně, nazvaná jednoduše „BBC Sessions“. Jasně, není to řadovka, nereflektuje aktuální pozici kapely, ale jak je u BBC dobrý zvykem, zvuk je perfektní, kapela na vrcholu svých sil, tempo zběsilé, jeden hit za druhým. Užil jsem si to moc. Každopádně GREEN DAY se ještě do důchodu nechystali a tak bylo jen otázkou času, kdy se vytasí s novým materiálem. A zejména – jakou cestou se vydají? Sestava se nemění, takže Billy Joe Armstrong dodává texty, muziku samotnou pak páchá celá kapela společně. Konkrétně na basu Mike Dirnt, bicí pak Tré Cool. Důležitá změna proběhne na pozici producenta – po letech se kapela znovu spolčila s Robem Cavallo, který produkoval většinu jejich desek v minulosti, včetně všech nejvýznamnějších. Že to vypadá trochu jako sázka na jistotu? Ano, vypadá. V podstatě celé nové album bude trochu sázka na jistotu. 14. album v diskografii GREEN DAY nahrávají v průběhu roku 2023 na dvou místech – Londýn a Los Angeles. Rak Studios v hlavním městě Velké Británie si kapela zvolila protože chtěla změnu. Chtěli vypadnout z Ameriky, zkusit nahrávání někde jinde. Ve zmíněném studiu pak nahrávali hezky postaru – analogově, mají tady dokonce i nějaké vybavení (konzoli Neve) z legendárního studia Abbey Road. A ještě jeden detail k nahrávání – dělají to společně. To znamená celá kapela je najednou ve studiu, mastí to tam, a pak se dodatečně realizují jen menší dohrávky. Že to dnes už zdaleka není standardní postup dokládá i překvapení členů MUSE, kteří tam v tu dobu také nahrávali (že by se chystala nová deska?), a přišli se mrknout na slavné kolegy. GREEN DAY evidentně vycházeli ze svého profilu na LinkedIn a dokonale probrali všechny „Skills“ (schopnosti, dovednosti) budované za posledních 35 let na scéně. Chytlavé melodie, společensky kritické texty, moderní punkrockový „velký“ zvuk, tah na branku, špetku humoru, bezprostřednost. A nezapomínejme, že všichni tři jsou velice schopní instrumentalisté. Experimenty protentokrát omezili na minimum, pár drobností jsem ale pro vás objevil, aby jste to nemuseli hledat sami že. Začneme zvukem. Produkce je masivní jako v době alb „American Idiot“ nebo „21st Century Breakdown“. Takže více do punk(hard)rocku, než původní neo/skate punk z 90-tých let, i když pár skladeb trochu připomíná tohle období. Tato změna začala být rozpoznatelná kolem alba „Warning“ v roce 2000, kdy zároveň Billy Joe přesedlal z kytar Fender ke konkureční značce Gibson. Samozřejmě není to dogmatické, pořád je střídá, zejména pak na koncertech, ale ten plnější, tvrdší, masivnější zvuk v novém miléniu je evidentní. Že je zvuk superkvalitní (možná až moc) asi nemá cenu zmiňovat. Jen tak nahlas uvažuju, jestli by trochu té špíny, nedokonalosti či větší syrovosti písničky nenakoplo ještě více. Ale jak jsem psal, terazky hrajeme primárně na jistotu. Za sebe bych v mixu možná lehce povytáhnul basu, hlavně v refrénech je masivní kytarovou stěnou převálcovaná. Mike Dirnt je excelentní basák, přinášející na každý album spoustu skvělých nápadů. A možná to není evidentní, ale taky přispívá důležitými vokálními harmoniemi. Co je ještě na zvuku zajímavé, a chvíli mi to trvalo si to uvědomit, je nádech 80-tých let v některých skladbách. A teď nemyslím punkový nádech, spíš hair/glam nebo možná sleaze rockový. Co texty? Tohle je vždy trochu zapeklité – když 20-ti letí chudí punkáči zpívají o vzpouře proti celému světu, nespravedlivosti a všech zlých věcech ve společnosti, je to lehce uvěřitelné, i když často malinko infantilní. Jak se k tomu ale mají postavit 50-ti letí chlapi, fotříci od rodin, a zároveň globální superhvězdy, vyprodávající stadiony a topící se v penězích? Jak vybalancovat to, že seš na svět pořád trochu naštvaný, ale zároveň zůstat uvěřitelný? Jaké problémy tak asi může mít zazobaná rocková hvězda? Tady si myslím zvolili jedinou správnou cestu – z aktivních „revolucionářů“ se stali komentátorem společenské situace a dění. Je to pro ně i přirozené, nikdy vlastně nebyly prototypem vysloveně politické kapely. Jejich texty byly zároveň celkem odlehčené. Takže komentují aktuální situaci jak doma („American Dream Is Killing Me“, „Coma City“), tak obecně ve světě. Rozdělení a radikalizace společnosti, technologie, sociální sítě, internet a s tím spojená redefinice lidských vztahů a komunikace („Living in the ´20s“). Nevynechají ani kritiku směrem do vlastních řad primárně v souvislosti s různými závislostmi nebo psychickými problémy („Dilemma“, „Father To A Son“), nebo téma nejasné sexuality („Bobby Sox“), která ale není jen o její (dnes tak módní) glorifikaci. Mimochodem, tady by to svádělo k lacinému nálepkování, že se snaží využít aktuálně žhavé téma, ale ani náhodou. Billy Joe tohle téma řeší v podstatě už od začátku, sám se definoval jako bisexuální už v roce 1994, kdy to zdaleka nebyla jen módní záležitost. No a protože za těch 35 let na scéně už zažili kde co, rádi si zavzpomínají i na staré dobré časy („1981“). První singl a zároveň otvírák alba je klasická rádiová hitovka „American Dream is Killing Me“. Intro má nádech „celtic“ punku, k tomu houpavý rytmus a stadionový refrén, dokonce tam zakomponovali i smyčce. Tohle je ta sázka na jistotu, podobně jako třeba „Bobby Sox“, „Dilemma“ a „Strange Days Are Here To Stay“. Tyto klasické skladby ve zrychleném středním tempu nejsou obecně vůbec špatné. Ale největší síla GREEN DAY byla vždy v rychlých dvouminutových vypalovačkách. Výrazný nosný riff, basa jezdící nahoru a dolů, doleva i doprava, a k tomu bicí ve stylu kulomet. Sloka, refrén, sloka, refrén, divočina na konci. Sem můžeme zařadit skladby „Look Ma, No Brains!“, „1981“, nebo „Living In The ´20s“. Pak tady máme další trademark GREEN DAY – punkové balady. Nasládlé skladby s mohutným refrénem jako „Goodnight Adeline“, „Father To A Son“ nebo až powerpopová „Suzie Chapstick“, která by mohla být klidně na některém albu WEEZER. A pak ten zmiňovaný vibe 80-tek – „Coma City“ s parádním závěrem a „Corvette Summer“. Druhá zmiňovaná i s výrazným „cowbell“ v refrénu. Tohle by se klidně mohlo hrát v rádiu v roce 1988. Zajímavá je skladba „One Eyed Bastard“. Ne že by byla nějaká výjimečná, ale ten začátek mi vrtal v hlavě, jako bych ho odněkud znal. Naštěstí jsou tady borci co hudbě rozumí víc, a ti mě navedli. Konkrétně Justin Hawkins (zpěvák britských THE DARKNESS), na svém YT kanálu analyzoval tuto písničku a odhalil možný původ motivu. Pink, ta popová zpěvačka, a její hit „So What“. Jenže Justin je fakt borec, a šel ještě dál, až se dopracoval k velice podobnému motivu v jedné skladbě DEEP PURPLE ze 70tých let. Právníci připravit žaloby 3,2,1 teď!  Závěrečná „Fancy Sause“ je pak krásným příkladem, kdy má zasáhnout producent a říct kapele – hoši, neblbněte, tohle schovejte do šuplíku a ať to radši najdou až 20 let po vaší smrti. Po všech stránkách špatná věc, navíc s infantilním textem. Naštěstí GREEN DAY udrželi svoje ego na uzdě (nebo možná neměli napsáno více písniček) a tak se „Saviors“ drží v rámci přijatelných 45 minut délky. Pár kousků sice má lehkou tendenci být vatou, najít 3-4 kandidáty na pozici b-side by nebyl vůbec problém a následně by výsledných řekněme 35 minut bylo víc úderných a kompaktních. Jak „Dookie“ (1994), tak „American Idiot“ (2004) zůstali nepřekonané, ale upřímně, čekal to někdo od „Saviors“? Za mě je to slušné album, dostal jsem přesně to, co od GREEN DAY očekávám, nic víc, nic míň. A to pořád jeli „jen“ na jistotu... http://www.crazydiamond.cz/orbit_culture_defects_praha_palac_akropolis_24brezna2024_koncert/3132http://www.crazydiamond.cz/orbit_culture_defects_praha_palac_akropolis_24brezna2024_koncert/3132nobody@nothing.com (Gazďa)Moderně znějící heavy metal. Tak bych asi nějak zaškatulkoval nastupující švédské hvězdy ORBIT CULTURE. V jejich stylu se snoubí podladěné kytary, deathový hlasový projev a co nejrychlejší práce hromující dvojšlapky s údernou thrashovou přímočarostí a někdy se skoro až powermetalově chytlavými refrény. Angličtina používá pro tvrdou hudbu výraz „heavy“ a v tomhle případě je obrat „těžký“ příhodnější než náš „tvrdý“. Muzika ORBIT CULTURE je těžká jako olovo, skutečný hutný heavy metal. Kdybych si měl vybrat jeden konkrétní subžánr, tak asi řeknu thrash 21. století, právě kvůli své přímočarosti. Rozhodně tam neslyším melodický death metal, jak se kapela obvykle označuje.Pořádný výplach zažila tuhle neděli i Praha, když se Švédové ve druhé půlce svého právě probíhajícího turné zastavili na Žižkově v Akropoli. A jestli si něco tahle čtveřice z Eksjö na tomhle tour potvrdila, tak že na to opravdu mají. Tour zahrnující Britské ostrovy, střední Evropu i Skandinávii bylo jejich vůbec prvním v pozici headlinera a prakticky na všech zastávkách bylo vyprodáno nebo se akce přesunovala do rozlehlejších prostor. K tomu došlo i v Praze, kde měli původně vystupovat v menším Futuru na Smíchově. Přijde mi, že právě osa Futurum/Akropole dělí ty velikostí střední metalové kapely od těch už „středně velkých“. Pro mě tak celkem překvapivě zamířili/míří ENSLAVED a MARDUK do Futura, zatímco ORBIT CULTURE vládnou Akropolis. A jestli nebylo v Akropoli úplně vyprodáno, tak k tomu chybělo jen pár lupenů.Turné navazuje na dva velmi vydařené studiové počiny, které kapela loni pustila do světa. Temnou a těžkou řadovku „Descent“ a o něco odlehčenější třískladbové ípíčko „The Forgotten“. Nové skladby tvořily necelou polovinu setlistu nepříliš dlouhého koncertu, na kterém zaznělo celkem dvanáct písní z jejich jedenáctileté kariéry orámované čtyřmi deskami a stejným počtem EP. Akropole byla historicky jejich čtvrtou zastávkou v Česku a já jsem je měl možnost vidět i na té druhé – před rokem a půl, když v Malé sportovní hale předskakovali IN FLAMES a hravě svou energií a dravou muzikou smázli oba následující supporty IMMINENCE a AT THE GATES a v celkovém dojmu se takřka vyrovnali i tehdejším headlinerům.Jak tedy jako headlineři obstáli ORBIT CULTURE sami? Myslím, že celkem dobře… Z poslední desky a EP švédští úderníci myslím vybrali ty lepší věci. Celý koncert začínala majestátní „Black Mountain“ se skvělým úvodním sekavým riffem. Dočkali jsme se i rychlé „Alienated“ (kdy sólový kytarista Richard Hansson pařil v circle pitu) a melodické singlové „From the Inside“ s tajemnou atmosférou a velkolepým halekavým refrénem, která byla pro mě jedním z vrcholných momentů koncertu. Stejně jako závěrečná „Vultures of the North“, což je neuvěřitelný výplach ve studiu a zejména naživo. Skvěle vyzněly také klasické rubačky „Nensha“ a „North Star of Nija“ (další vrchol, kdy publikum kapele připomnělo, že si sem přišlo hlavně zaskákat), stejně jako jediný zástupce z posledního ípíčka - vypalovačka „While We Serve“, kde výborně zafungovala i střední klidná pasáž, která písni dodává dynamiku. To se mi na ORBIT CULTURE líbí i obecně. Není to v žádném případě nějaký prog, jde o přímočarý metal, který to do nás nicméně nesype bezhlavě od začátku do konce. Písně mají rychlejší i pomalejší pasáže a potřebnou pestrost. Stejně tak frontman, zpěvák a rytmický kytarista Niklas Karlsson dává zabrat nejrůznějším částem svých hlasivek, takže se chvilku pohybuje v temných propastech growlu, aby je následně potrápil řvavou polohou a skončil u čistého vokálu s hetfieldovskými vajby. Na Žižkově se potvrdilo, že Niklas Karlsson tyhle všechny polohy svého vokálního projevu zvládá celkem dobře i naživo, jen opravdu hlubokého growlu bylo možná trochu míň. Snad už lehké opotřebení hlasu v závěru turné?A docela dobře to fungovalo i s tím frontmanovstvím. Kapela pumpovala, hecovala publikum a to jí to vracelo zpátky. Akropole řádila jako pominutá, moshpity, circle pity, wall of death, lidi se přelívali ze strany na stranu a song z posledního EP byl slavnostně překřtěn na „While We Surf“. Já se tentokrát kvůli rýmě a trochu slabšímu stavu organismu k radovánkám nepřipojil…Jedinou chybu tak vidím v tom, že by měl být koncert trochu delší. Dvanáct písní a hodina dvacet není moc, a pokud už kapela jede své první headlinerovské turné, měla by v tomhle ohledu trochu přitlačit. Ano, ENSLAVED na svém vystoupení před týdnem zahráli jen deset věcí, ale ti už nemusí nikomu nic dokazovat. Se švédskými blackprogery se ve Futuru navíc objevily i dvě předkapely, takže člověk neměl pocit, že odchází časově nesaturován. ORBIT CULTURE jsou přitom skladatelsky plodní a na spoustu dalších dobrých songů se ten večer nedostalo, dva tří další kusy jako přídavek by tak dávaly smysl.Support byl jeden a šlo o britskou metalcoreovou bandu DEFECTS. Metalcore není úplně můj styl, zde navíc trochu střihnutý hip hopem (ach jo…), ale bylo to profesionálně zahrané i zazpívané a vystoupení i písně měly potřebnou energii. Celkem se to také svou hybností hodilo k hlavním hvězdám večera a DEFECTS svými šesti kusy publikum dost rozpumpovali, takže jsme se moshpitů a wall of death dočkali už při předkapele (na Facebooku Defects Prahu označili jako nejlepší zastávku turné). Pohyb na pódiu a hecování publika obstarával zejména hlavní zpěvák Tony Maue, který skákal jako popcorn. Pozici měli přitom kluci ztíženou. Kvůli nespecifikovaným zraněním chyběl baskytarista a druhý kytarista musel svůj nástroj odložit, takže se zapojoval jen ve zpěvu. Čili to bylo celé o jedné kytaře, bicích a dvou zpěvácích, kterým to opravdu dobře šlo v harmoniích čistý/čistý hlas i čistý hlas/řev. Atmosféře to ale neubralo, torzo kapely se snažilo a energicky exceloval zejména popcorn, který poslední kus vystoupení strávil sympaticky v moshpitu. Výkon dobrý, ale hudebně pro mě tohle moc není.Setlist stejný jako zde:Orbit Culture Concert Setlist at Palác Akropolis, Prague on March 24, 2024 | setlist.fmDefects Concert Setlist at Palác Akropolis, Prague on March 24, 2024 | setlist.fmhttp://www.crazydiamond.cz/the_end_machine_the_quantum_phase_recenze/3133http://www.crazydiamond.cz/the_end_machine_the_quantum_phase_recenze/3133janpibal@crazydiamond.cz (Stray)George Lynch coby činorodý muzikant a kytarista s útočným herním projevem sice dosáhl největších úspěchů v osmdesátých letech s kalifornskou hair-metalovou kapelou DOKKEN, ale osobně si myslím, že za jeho jménem se toho pozoruhodného ukrývá daleko víc. Ještě po šedesátce je totiž skladatelsky velmi plodný a vysoce aktuální, o čemž stále přesvědčuje skrze celou řadu svých kapel a hardrockových projektů. Možná je pro řadu zkušených a úspěšných hudebníků nepohodlné čelit novým výzvám, ne však pro Lynche. Přestože dlouhodobě jeho hlavní kapela LYNCH MOB již od počátku devadesátých let reprezentuje kvalitu v rámci melodického Hard N´Heavy z Kalifornie (v rámci ní si Lynch plní sny dlouhodobě, obklopen ceněnými spoluhráči), pořád má dostatek energie přicházet ještě s něčím navíc. Máme zde tedy opomíjenou sólovou kariéru, čítající nějakých deset alb, a k ní se v minulé dekádě přidaly i projekty jako KXM (kde kytarový střelec působí po boku zpívajícího basáka Douga Pinnicka z KING´S X a bubeníka Raye Luziera z KORN) a také mise SWEET and LYNCH (zde kytarista spojil síly se zpěvákem od white-metalových STRYPER Michaelem Sweetem). V aktuální desetiletce je to především band nazvaný THE END MACHINE, v jehož řadách se George sešel se svými bývalými spoluhráči z DOKKEN a LYNCH MOB Jeffem Pilsonem a Mickem Brownem, přičemž za mikrofonem nejdřív stanul Robert Mason, zpěvák známý rovněž z LYNCH MOB a taktéž z pozdní fáze WARRANT. To se psal rok 2019 a bezejmenné debutové album zafungovalo. V té době ještě málokdo tušil, že nepůjde o jednorázovku. Věnujme se tedy nyní právě THE END MACHINE. Mick Brown záhy přepustil svou židličku za bicí soupravou svému bratru Steveovi a v roce 2022, jen necelý rok po druhém albu „Phase2“, opustil projekt zpěvák Robert Mason. Na jeho místo brzy přišel vokalista s indickými kořeny Girish Pradhan (do té doby především frontman GIRISH AND THE CHRONICLES), dosud nejvíce známý z loňské projektu 13kytaristy Joela Hoekstry (nyní WHITESNAKE). A protože nová, v pořadí již třetí řadová deska THE END MACHINE „The Quantum Phase“ vyznívá i s ním naprosto znamenitě a vesměs nabízí prvotřídní a hluboký hardrockový zážitek, je třeba uznat, že se Lynchovi cesta s touto pozvolna se měnící kapelou, od začátku podepsanou u italských Frontiers Records, zatím velmi daří a vypadá to, že jen tak neskončí. On je totiž nový materiál asi nejsilnější sbírkou, za kterou druhdy slavný kalifornský kytarista v poslední dekádě stojí. Deska „The Quantum Phase“ nabízí jedenáct poměrně zemitých hardrockových válů, kterým je vlastní prvotřídní studiové ošetření a hlavně znamenitá hráčská i skladatelská vybavenost. Ta hudba v podstatě vůbec neposouvá žádné hranice, ale cizeluje zavedené mustry k dokonalosti. Předkládá špičkový vzorek amerického Hard N´Heavy v takové podobě, v jaké byl svým pojetím ustálen zhruba někdy v devadesátých letech, kdy bylo na všechno více peněz. Hymnické skladby se zde nerozpakují s výraznými, nikoliv však vlezlými či prvoplánovými refrény, songy jsou drženy znamenitou rytmikou, která dodává skladbám na mohutnosti, ale tím hlavním  a určujícím prvkem je agresivní a ryčná Lynchova kytara, jejíž riffy a živelná sóla odkazují ke škole, jakou tento střelec světu dával již v osmdesátých letech. Skladby se nijak nepředvádí, naopak je jim vlastní přímočarost a od prvního poslechu snadno vstřebatelné struktury. A tak už po chvíli nic nebrání k identifikaci silných stránek jednotlivých skladeb. Hlas Girishe Pradhana lze měřit s daleko zavedenějšími zpěváky na kalifornské scéně a zmíněný vokalista je z mého pohledu velmi dobrou náhradou za Roberta Masona, přičemž u mladšího borce z aktuálního matraupřednostňuji především výraz a prožitek, ze kterého je cítit dokonce lehký příklon k bluesovému a soulovému prostředí. Možná to není tak nápadné, jako když zpívá třeba Glenn Hughes či Richie Kotzen, ale exotické zabarvení Pradhanova hlasu výsledek ozvláštňuje, nemluvě o tom, že jej zdobí i slušný rozsah. Každopádně v něm Lynch získal poměrně přesvědčivého frontmana svého projektu. Stále lze tvrdit, že THE END MACHINE dosud nenatočili průměrnou či dokonce slabou desku. Na Pradhanovi je pozoruhodné, že v sobě má osobitost, je schopen songy posouvat a nehledět na to, kterak vše zvládal jeho předchůdce. Album zahajuje potemnělá „Black Hole Extinction“ stojící na bytelné instrumentaci, svižnějším tempu a hlubokých groovech. Okázalý refrén se střídá s bohatým kytarovým sólem a vše jede v naprosto dokonalém módu amerického Hard N´Heavy. Každý z muzikantů je totiž extratřídou. Odbíjení osudu a sirény doléhající z dálek jsou vlastní úvodu skladby „Silent Winter“, která začíná v pomalejším tempu, podporovánaLynchovým ležérním sólováním, aby se záhy znovu přepnula do svižnějšího tempa a koncentrovanosti. Jde znovu o moderněji střižený hard rock, který tu a tam obohatí nějaké to progresivní kouzlo kteréhokoliv z instrumentů. Každopádně jsem si při poslechu této desky vzpomněl i na sólovou tvorbu Raye Aldera, zpěváka z FATES WARNING. Pradhan totiž svým hlasem nejen hladí, ale dokáže i řádně nebezpečně zavřeštět, zkrátka z mého pohledu velmi všestranný power/heavy zpěvák, jehož hlas nepůsobí klišovitě a banálně. Styl nahrávky je sice letitý, ale zvukové podání svědčí o potřebě dát všemu aktuálnost.Trojka „Killer Of the Night“, prostoupená repetetivním power riffem a krátkým avšak nosným refrénem, je díky své chytlavosti a až osmdesátkovému heroismu jednou z největších hitovek této desky. Do ještě většího tempa materiál dostává halekačka „Hell Or High Water“. Já však o něco více cením riffovou jízdu „Stand Up“, která nabídne až glam-metalový odér DOKKEN a všechny potřebné vitamíny s visačkou made of George Lynch. Rozmáchlá „Burning Man“ je mocnou bluesovou baladou, prezentovanou se vším prožitkem a nasazením. Z mého pohledu tedy další z vrcholů alba. Nesporný potenciál hymničnosti má však třeba i „Shattered Glass Heart“ nebo na metalovější osmdesátá léta vzpomínající „Hunted“. Tyto dvě skladby nesporně drží druhou polovinu nosiče a představují ten nejlepší vzorek amerického hard rocku, ve kterém se pojí nové zvukové a hráčské prvky s klasickým pojetím Hard N´Heavy. Výtečná kalifornská žánrovka!http://www.crazydiamond.cz/screaming_females_desire_pathway_recenze/3130http://www.crazydiamond.cz/screaming_females_desire_pathway_recenze/3130nobody@nothing.com (Tomáš)Za poslední tři roky u mě Album roku (mezinárodní) braly kapely s vokalistkou. Po britské scéně v roce 2023 nastoupila Amerika. A to dokonce tak asertivně, že se o samotné první místo popraly hned dvě kapely, které mají hodně společného, a zároveň jako by ani nemohly být více odlišné. Zlato nakonec patřilo PARAMORE, které můžeme zařadit mezi mainstreamovou rockovou scénu. Ale jejich více než zdatným soupeřem ze scény nezávislé se stali právě SCREAMING FEMALES. První paralela bude časová. Obě kapely vznikají v polovině první dekády nového milénia. A obě kapely vydávají svoje vrcholná díla po téměř 20ti letech existence. A bohužel to zatím v případě SCREAMING FEMALES vypadá že i poslední, protože na konci roku 2023 zároveň oznámili rozpad.Další paralela – punk. Ano, punk byl u zrodu obou kapel, inspiroval je, vycházely z něj, stavěly na něm. Stejně jako milion jiných kapel, řeknete si. A není to snad pochopitelné? Mládí, revolta, naštvanost, energie, dynamika. Ale zatímco PARAMORE to vzali více popovým a emo směrem, SCREAMING FEMALE se vydali cestou propojení punku s indie a garage rockem a zároveň důsledně DIY přístupem. DIY – „Do It Yourself“ (alias „Udělej si sám“) má na americké hudební scéně dlouhou tradici, zejména právě u kytarové muziky. Punk, punkrock, hardcore, různé metalové odnože, indie/noise/garage rock. Malé kluby, koncerty přímo v barácích/sklepeních, spřízněné kapely, fanziny (mladší čtenář si případně vygoogluje co to bylo), nezávislá vydavatelství, malé prodejny hudebních nosičů. V dnešní době tento přístup s velkým přispěním internetů zažívá renesanci. Každopádně v polovině prvního desetiletí jsme ještě jen začínali objevovat možnosti world wide webu.New Brunswick, stát New Jersey, kolem let 2004/2005: Na jedné z místních středních škol zakládá zpěvačka a kytaristka Marissa Paternoster (zajímavé jméno z pohledu jazyka českého) a basák Mike Abbate kapelu SURGERY ON TV. Chvíli trvá, než se ustaví finální sestava zahrnující taky bubeníka Jarretta Doughertyho. A samozřejmě i finální název SCREAMING FEMALES, který jako by signalizoval ukotvení kapely na hudební scéně – východní pobřeží, liberálně a intelektuálně (univerzitně-college) orientovaná nezávislá rocková úderka. Neřekl bych, že jsou vzorem aktivistické kapely, ale rozhodně to není typická pub rocková zábavová kapela. Z textů to nepoznáte, prozradí je spíše image a hudba samotná. Mají svůj světonázor, svůj směr, svojí filozofii. Zvukově vycházejí z old school punk rocku kříženého s americkým college/garage/indie rockem. Velice rychle si definují typický „rukopis“ špinavého a syrového soundu (ale ne low-fi, který v té době taky v Americe zažíval svých pět minut slávy), lehce nervní, cholerické a divoké riffy s melodikou narušující a rozbíjející konzervativní písničkovou strukturu. Ale to je všechno jen maskování – pod tím se skrývají zajímavé a propracované melodie a hlavně slušné technické výkony kapely. Marissa má jednak zajímavě zabarvený hlas a frázování, které si těžko spletete s někým jiným, a kromě toho je i velice šikovná kytaristka, která se nebojí ani tvrdších riffů, ani sólování. A ještě zvládá i malbu a grafiku, takže spousta coverů, bookletů, ale i videoklipů tvoří vlastnoručně. Nejbližší „příbuzné“ bych viděl ve formacích SLEATER-KINNEY, THROWING MUSES, BREEDERS, DINOSAUR JR., nebo jestli můžu srovnat i s domácí scénou, tak v brněnské formaci BUDOÁR STARÉ DÁMY.První dvě alba si vydávají ve vlastní režii – vlastní písničky, vlastní produkce, vlastní nahrávání, vlastní vydání. Dokonce už v roce 2007 i na vinylu! A taky vlastní management, vlastní merchandise. Jaký si to uděláš, takový to máš. Od třetího alba „Power Move“ jsou pod křídly nezávislého vydavatelství Don Giovanni Records a zároveň si budují pozice intenzivním koncertováním a novou tvorbou. Za prvních sedm let 5 alb. Lenoši to rozhodně nejsou. Jak se to říká? Dělníci rock´n´rollu? Že ta kapela nebude úplně marná vidí i další kolegové z branže, takže si je jako support vybírají třeba THE DEAD WEATHER, GARBAGE, ARCTIC MONKEYS, nebo i výše zmínění BREEDERS a DINOSAUR JR.Páté album „Ugly“ točí Steve Albini z pozice „sound engineer“, což by se dalo přeložit zhruba jako producent zodpovědný za samotný zvuk. Steve Albini je známá figurka na americké DIY scéně, v podstatě přesvědčený punkáč v celoživotní válce proti showbusinessu, velkým hudebním korporacím a finančnímu vykořisťování jak kapel samotných, tak i fanoušků. Workoholic – hudebník, producent, „sound engineer“, hudební novinář, týpek s vlastním studiem. Zároveň je to i kontroverzní figurka, jak už to v případě vyhraněných osobností bývá. Podílel se na tisícovkách nahrávek od různých no name kapel (neplést se slovenskými NO NAME, s nimi dle mých informací zatím neměl to štěstí) až po superhvězdy Jimmy Page a Robert Plant. A pak samozřejmě makal i se spoustou kapel podobných naší dnešní, takže třeba PIXIES, BREEDERS, PJ HARVEY a – ještě stále vám to jméno Albini nic neříká? NIRVANA, „In Utero“. Ano, Steva si cíleně vybral Kurt jako producenta nástupce veleúspěšného „Nevermind“. Úplně do noty si tihle dva sice nesedli, nahrávání nebylo zdaleka tak hladké a bezbolestné jako s Butchem Vigem, ale samotné „In Utero“ je ve finále skvělé album. Jeho (Steva) trademarkem je „syrový“ autentický zvuk a snaha nezasahovat do samotné produkce, netlačit, nenavádět kapelu určitým směrem, spíš je motivovat k tomu, aby našli svoje skryté rezervy, objevili vlastní schopnosti. Nechal jsem se trochu unést, zpátky k tématu. Zmínkou o Stevovi Albinim jsem chtěl demonstrovat postupnou změnu přístupu kapely – i když zůstávali věrni svému ukotvení na nezávislé scéně, zároveň se více otevírají spolupráci při nahrávání svých alb. Chtějí se vyvíjet, zkoušet nové věci, nové postupy. Cizelují i zvuk, vstřebávají nové inspirace. Proč nezkusit trochu noise, stoner, nebo tradičnější alternativní rock? A co tak otevřít dvířka, jen tak na jeden prstík na jeden rychlý refrén i popu. Každopádně stále neochvějně svírají nad hlavami pevně vztyčenou vlajku nezávislého indie rocku, bez ohledu na aktuální módní vlny v hudbě.2015, album „Rose Mountain“ a opět nová situace – poprvé mají producenta. Matt Bayles. Další zajímavá figurka na americké hudební scéně. Začínal jako pravá ruka dnes už legendárního Brendana O´Briena a postupně se vypracoval přes zvukového inženýra, míchače (mixer) až na producenta. A pár jmen z jeho dlouhého životopisu nám možná lehce napoví, jak se bude dál vyvíjet příběh našich dnešních hrdinů. PEARL JAM, SOUNDGARDEN, DEFTONES, MASTODON. Spolupráce s Mattem nebyla jednorázová, nakonec produkoval všechny další desky SCREAMING FEMALES kromě výše zmíněné pak ještě „All at Once“ v roce 2018 a aktuální „Desire Pathway“. Díky němu se zvuk kapely víc zakulatil, zrockovatěl, zmohutněl. Je barevnější, plnější, profesionálnější a samozřejmě kvalitnější. Nevím, jestli je to taky jeho zásluha, nebo přirozený vývoj, ale ubylo i té cholerické nervnosti ranných nahrávek, objevují se výraznější melodie, prvoplánová punková nasranost ustupuje sofistikovanému vyjádření vlastní pozice. A na té se nic nemění. Mění se jen forma, obsah zůstává. Záběr stylů, které dokážou asimilovat do svého typického rukopisu se rozrůstá třeba o hard rock nebo math rock. S velkou mírou nadsázky můžeme říct, že SCREAMING FEMALES jedním okem nesměle mrkají do okna mainstreamu.Když se podíváme na jejich souputníky z druhé strany barikády, tak u PARAMORE naopak v této době vidím opačný trend. Oni z vnitřní strany toho okna, po veleúspěšných letech v mainstreamu, mrkají právě směrem ven k alternativnější scéně. Jako by chtěli uniknout z kolotoče, nadechnout se svěžího vzduchu, restartovat se, objevit nová území. Mrkací trajektorie se nakonec protnou v roce 2023 a díky tomuto „malému třesku“ na pomezí mainstreamu a alternativy vzniknou dvě skvělá, nadčasová alba s žánrovým přesahem, která zanechají jasný důkaz pro hudební vědce z budoucnosti, že i v tomto roce měl alternativní rock co říct.Taky se vám to někdy stane? Pustíte si poprvé nový album, není to špatný, ale nesrazí vás to do kolen. Zanechá to ale někde hluboko vzadu v hlavě zaseknutou skobu, přes kterou vás to na dlouhém laně k sobě táhne zpátky. Nevíte proč, ale chcete si to poslechnout znova. A pak ještě jednou. Necháte to odležet, ale pořád to tam je, něco se snaží dostat do vaší hlavy. Nebo možná spíše vaše hlava se snaží dostat do toho alba. A pak ten zámek povolí, dveře se otevřou, všechny otázky jsou zodpovězené, víte že víte a není dál co řešit. Vzpomínáte na paralely? „This is Why“ od PARAMORE vychází 10. února, „Desire Pathway“ o týden déle 17. února. V klidu jsem si mohl vzít 10 měsíců volna od nové muziky, tuhle dvojku prakticky nebylo možné loni překonat. A vzpomínáte i na ty odlišnosti? PARAMORE s Hayley vlítli do mé hlavy jako uragán, nekompromisně, tvrdě. Nestoupali na žebříček, oni jednoduše vyskočili na první místo. SCREAMING FEMALES zasekli tu skobu. A pak trpělivě, ale sebejistě stoupali. A zastavili se jen půl kroku pod vrcholem, s jednou nohou už o něj opřenou.Nahrávání „Desire Pathway“ proběhlo v roce 2022, i když většina písniček byla napsaná ještě v roce 2019. V textech se Marissa vyrovnává primárně s ukončením vztahu, jedné životní etapy. Cítit z nich smutek, ale i naštvanost, někde i výčitky. Sice prý uvažovala, jestli by je neměla změnit a popsat spíše aktuální zkušenosti a těžce prožité období Covidu, které jim více než rok bránilo v koncertování, ale zvítězila potřeba psychohygieny. A aby ta smutná témata byla vyvážena něčím pozitivním, nahrávání proběhlo na nejmilejším místě v Americe – v Minnesotě. Bylo to v Pachyderm Studios. A kdo že to tady už kdysi nahrával? NIRVANA, „In Utero“. Nebo třeba i PJ HARVEY „Rid of Me“. Svět je malý, že? Trend nastolený předešlými dvěma alby evidentně vyhovoval jak kapele samotné, tak i producentovi Mattu Baylesovi. Nebylo potřeba vymýšlet kolo, jen ho vyladit k dokonalosti. Zvuk je ještě více pestrý, od tvrdých riffů na hranici metalu až k téměř poprocku. A tohle často dokonce i v rámci jedné a té samé písničky. Zároveň je zvuk kvalitní, dobré studio, dobrý producent, vyzrálá kapela, tohle je tam slyšet od prvních vteřin. Ale taky od prvních vteřin víte, že tohle je alternativní, nezávislá kapela. Produkce je citlivá, nepřepálená, ale efektivní. Tady zdvojíme hlas abychom tomu dali hloubku a naléhavost, tady zastavíme kytaru a necháme bicí a basu vygradovat naléhavost písničky, tady dáme kontrast v mezihře a posuneme se do jiné roviny.Celý koncept je v podstatě jednoduchý – rozvíjí se propracovaná spolupráce rytmické sekce basa/bicí versus kytara, kde si hrají s tempem, s náladami, se zvuky. Nad tím vším se pak vznáší téměř atmosféricky zakomponovaný vokál, který na to všechno dohlíží, někdy sestoupí a vystoupí do popředí, aby se pak zase stáhl do lehkého mlžného oparu a doléhal opět z větší dálky, točil se kolem hudby samotné, otevíral jí dveře do meziher, kde se můžou trochu vybláznit a pak ty dveře zase zavřel další slokou nebo refrénem.Skvělý otvírák „Brass Bell“ v sobě nese všechno, co za těch skoro 20 let na scéně SCREAMING FEMALES absorbovali. A jak často říká Rick Beato, tohle není písnička pro Spotify. Než se tady začne zpívat uběhne více než jeden a čtvrt minuty. Elektronické intro je utnuté tím tak typickým nervním riffem, do kterého se postupně připojí i bicí a nakonec basa. Mohutný refrén s vytaženou, vyhrávající basou, následně mezihra skoro na hranici metalu. A protože Mike Abbate používá téměř vždy basu značky Rickenbacker, má krásný, old school plnotučný zvuk. Druhá mezihra, v kontrastu s první naopak vyklidněná až softrocková, a pro změnu s krásně vytaženými bicími. Zvuk bicích je celkem suchý, kompaktní, řekl bych až schválně s nádechem 70-tek. Dvojka „Dessert Train“ je asi nejvíc old school písnička alba, která ale krásně demonstruje, kam kvalitní zvuk dokáže posunout obyčejnou punkrockovou pecku. Zvuk kytary je správně indie rockově „mazlavý“, „lepkavý“, tak typický pro scénu z východního pobřeží. V trojce „Let You Go“ se to pak kombinuje s valivým středním tempem v téměř grunge atmosféře.Více experimentální „Beyond the Void“ chytře propojuje psychedelické intro a sloku s více pozitivním, ale posmutnělým refrénem. Opět krásná, dunivá basa. Ve všech skladbách je velice výrazná a má jasné místo v mixu. „Mourning Dove“ a „Ornament“ jsou asi největším přiblížením k mainstreamu, pozitivní college rock/power pop i s netypicky vybrnkávaným riffem ve stylu R.E.M.. „Let Me Into Your Heart“ – další skvělá věc ve středním tempu. Má nádech grunge, objeví se tam špetka elektronických zvuků, dojde i na akustickou kytaru, změny nálad. Závěrečná „Titan“ pak začíná i pokračuje jako „juniorka“ SMASHING PUMPKINS. Typická rytmika, mezihry, řízné kytary, sólo – ale s jejich „špinavým“ zvukem a větší přímočarostí. Obecně výrazné ubrání tempa proti prvním albům mělo velice pozitivní efekt (samozřejmě společně s kvalitním zvukem) na skladby samotné, kde se toho teď děje víc. A na druhou stranu si naštěstí zachovali „efektivní“ melodiku a vyhnuli se obvyklému zabijáku živelnosti – rozplizlým, ukňouraným, roztahaným, nudným melodiím bez výrazných záchytných bodů.Je fascinující, kolik nápadů kapela dokáže nacpat do písniček na prostoru 2,5 až 4 minut průměrné délky. A taky jak to dokáže zamaskovat. S každým dalším poslechem tam i po roce objevuji zajímavé finesy, zvraty, zvuky. Pořád je to ale hlavně písničkové album, kdy jednotlivé skladby fungují jak samostatně, tak i v balíčku celého alba. 33 minut vám v podstatě ani nedá šanci se začít nudit, zejména když na albu není žádná vata. Jestli to má být nový trend, že kapely po 20-ti, 30-ti letech na scéně budou vydávat svoje nejlepší alba, nejsem proti. Proti ale rozhodně budu, když se kapely takhle na vrcholu svých sil budou rozpadat.http://www.crazydiamond.cz/exorcizphobia_stret_nekonecne_zivotni_energie_a_hmotne_existence_rozhovor/3129http://www.crazydiamond.cz/exorcizphobia_stret_nekonecne_zivotni_energie_a_hmotne_existence_rozhovor/3129janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Thrashmetalový dříči a vytrvalci z Trutnova patří již pár let k ozdobám tuzemské klubové scény v rámci kovového žánru. Nebojí se výzev, koncertují slušně i v zahraničí a v neposlední řadě připravují zajímavá alba, která reflektují to pozoruhodné, co může letitý a mnohými prověřený stylový koutek stále světu nabízet. Jejich aktuální deska „Spiritual Exodus“ se jeví jako další posun k dokonalému a ve všech směrech vycizelovanému žánrovému pojetí. Zkrátka thrash, jak bych jej chtěl slýchat stále. Především o výše zmíněném aktuálním albu jsem se bavil s lídrem kapely, hlavním tahounem, zpěvákem, kytaristou a posledním původním členem Tomášem Skořepou.Co v tobě vyvolá oznámení, že se hudba vaší kapely dá považovat za jistou formu inteligentního thrashe staré školy?Takové oznámení vyvolá samozřejmě super pocit. Pokud to tak vnímáš, tak mě to upřímně těší.Poslední album „Spiritual Exodus“ je již vaším čtvrtým. Můžeš jej nějak představit ze svého osobního pohledu? Panuje s výsledkem spokojenost?„Spiritual Exodus“ je pro mě od začátku o konfrontaci mezi čímsi starým, archetypálním a současným, moderním. To je původní informace, která byla následována. Je také o jakési nenaplněné, nebo spíše dostatečně nenaplnitelné touze po svobodě a poznání. O věčném střetu nekonečné životní energie, která naráží na všudypřítomné limity hmotné existence, na omezení lidské zkušenosti. Toť můj osobní pohled. Pokud nepůjdu tak pod povrch, do osobní roviny, můžu také prostě říct, že deska usiluje o to, být co nejpoctivějším dílem využívajícím těch nejvybranějších zákonitostí metalového řemesla. Pochopitelně tak jak ty zákonitosti subjektivně vnímáme my. Zpětně člověk vždy slyší, že by se dala udělat spousta věcí jinak, lépe, ale obecně jsme s výsledkem spokojeni.Z mého pohledu se materiál velmi povedl, působí  propracovaně a zároveň neztrácí drive. Stávají se dnes EXORCIZPHOBIA výrazově bohatší kapelou? Jaké slyšíš rozdíly mezi novinkou a předchozí, rovněž velmi uznávanou deskou „Digitotality“?Nedokážu dost dobře posoudit, jestli jsme se tímto albem jako kapela něčím takovým stali. Přístup ke každému projektu je unikátní a teď nemám tucha, jak přesně by mělo vypadat a znít další album. To se bude ještě nějaký čas profilovat. Neradi si v tomto ohledu klademe nějaké zbytečné hranice, i když je nad slunce jasné, že žádné žánrové skoky se od nás zrovna čekat nedají. „Spiritual Exodus“ mi příjde vyzrálejší, ucelenější a post-produkčně řešené lépe, než „Digitotality“.  Je vůbec minulé album ještě na skladě? Nemohu „Digitotality“ sehnat.Ano, je! Album vyšlo pod Support Underground. Label začal mít bohužel již před vydáním alba existenční problémy kvůli pandemické situaci, a tak nastaly komplikace s distribucí. My ještě nicméně nějaké zásoby máme. Takže pokud by měl kdokoliv zájem o naše tituly, které vyšly pod Koníkovým Support Underground, nejsnazší cestou k nim je nás kontaktovat, nebo navštívit náš koncert.Vliv newyorských legend z ANTHRAX na váš projev mne napadl již v průběhu prvního songu „Initiation“. Šlo spíše o svěží ovlivnění než bůhvíjaké nadbíhání jejich zvuku. Jaký máte vztah k těmto slavným moshers?ANTHRAX chudých, haha... Přirovnání k ANTHRAX slýcháme velice často. To samozřejmě nelze brát jinak než jako obrovskou poklonu. Mně osobně vlastně ani nepřijde, že bychom zněli jako oni. Ale chápu, proč to tam posluchače táhne. Dalším vodítkem může být možná nějaká celková estetika kapely. Osobně mám ANTHRAX moc rád. Bezpochyby byli důležitou součástí mého hudebního dospívání, což se dá říct o velké čtyřce obecně. Přiznám se ale, že dvěma posledním dlouhohrajícím deskám jsem nevěnoval skoro žádnou pozornost. Asi bych to měl napravit.Považuji vás spíše za nohsledy americké větve thrashové scény než té evropské. Kapely jako právě ANTHRAX, OVERKILL, VIO-LENCE, ANNIHILATOR nebo MEGADETH ve vašem zvuku rezonují o dost více než třeba SODOM či KREATOR. Co podle tebe nesmí scházet dobré skladbě EXORCIZPHOBIA?Nemám pocit, že by k tomu existoval nějaký konkrétní návod. Snažíme se, aby byly skladby barvité, né jedna jako druhá. Určitě jsou nějaké oblíbené postupy a opakující se prvky. Já například rád používám motivy s jednoručním tappingem („Initiation“, „Ancient Deception“...). Také nám je přirozenější vše držet ve vyšších tempech... Naše hudba je obecně založena na riffech, takže by se asi dalo říct, že by žádné naší skladbě neměly chybět kvalitní riffy. No a nešlo by to bez parádního Ondrova sóla!Nářezová „Violence And War“ patří k vašim nejzdařilejším skladbám. Prostřednictvím ní jsem se báječně přesunul do léta roku 1990, kdy vycházela alba jako „Persistence Of time“ nebo „Never, Neverland“, co o ní můžeš říci?Dovolím si říct, že to je právě ten příklad povedené riffáže... Ústřední riff si pohrává s důrazy, což vytváří zajímavou dynamiku, zejména ve sloce. Ve hře byla i verze pokrácená o nějaké části uprostřed, ale jsem rád, že jsme vybrali tuhle delší. Myslím, že i když se stopáž blíží pěti minutám, song díky častému střídání motivů nenudí. Jak už název napovídá, textově se „Violence and War“ zabývá lidskou fascinací násilím a válkou. Nutno říct, že naše civilizace tyto animální aspekty existence prozkoumává stovky, ba tisíce let velice velkoryse. Bohužel i přesto, nebo možná právě proto, nám je stále přirozené se tu navzájem zabíjet v nesmyslných konfliktech.Album jste nahrávali ve studiu Davos, o jaký typ studia jde a kde se nachází? Případně jak práce probíhaly, po jak dlouhou dobu a kolik lidí zvenčí se nahrávacího procesu účastnilo?Davos se nachází ve Vyškově a provozuje ho Jindřich „Otyn“ Tománek. Otyn je skvělý chlapík a také vskutku muž svého řemesla. Spolupráce s ním je vždy radost. Točili jsme u něho už split s LAHAR, „Digitotality“ a „Friend Of Lunacy“. Na posledním albu jsme pracovali tři dny, což je víceméně naše obvyklá doba nahrávání u všech alb. Tentokrát jsme ohledně mixu a masteringu oslovili Martina „Holyho“ Hollandra, jehož práci jsme už nějakou dobu sledovali. Holly za námi dorazil první nahrávací den a vnesl do procesu spoustu dobrých a pro nás nových poznatků. Vtiskl materiálu modernější zvuk, než u nás bylo v minulosti zvykem a já myslím, že to byl dobrý krok.Poslední deska „Spiritual Exodus“ u nás vyšla u Doomentia Records, což je menší undergroundový label, který klade důraz na kvalitu. Jak k spolupráci došlo? Jste s realizací alba spokojeni?Nejprve jsme se po vydavateli poohlíželi v zahraničí. Pár zajímavých variant se objevilo, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat doma. S Lukášem a Doomentia Records jsme spolupracovali již na splitku s LAHAR. Věděli jsme tedy, že můžeme počítat s naprostou profesionalitou, dobrou distribucí a vysokou kvalitou provedení. To vše se nám potvrdilo. Jenom jsme poněkud podcenili náklad desek. K mání už je totiž jenom všehovšudy 20 černých vinylů. Na druhou stranu je to za půl roku od vydání slušná prodejní vizitka.I vaše novinka nepostrádá vyloženou hitovku, dle mého je jí song „Reflections“, jak tento přímočarý, nadupaný a poměrně melodický vál vznikl? Co o něm můžeš říci?Úvodní kytarový lick byl snad první nápad na nové album, se kterým jsem pracoval. Celý song potom vznikl jako druhý, hned po „Down The Rabbit Hole“. Bylo jasné, že tahle věc bude na albu plnit roli chytlavé písničky. Většinou v hlavě slyším, jak by měla znít zpěvová linka a snažím se té představy držet. Někdy je to velká výzva, což je přesně tenhle případ. Textově je „Reflections“ o někom, kdo se rozpomíná na své minulé životy, ale zároveň také o určitém neodvratném pocitu, že se uzavírá jakýsi kruh. Cyklus, na jehož konci stojíme na křižovatce... Transformace nebo zánik... Jistě nejsme první ani poslední civilizace, která se v tomto bodě nachází.S melodikou souvisí i další dotaz. Přijde mi, že hrajete stále více melodicky, s bohatšími harmoniemi, zároveň se však nedá mluvit o měknutí, jak ty sám váš vývoj slyšíš?Obecná snaha na „Spiritual Exodus“ byla udělat věci co nejvíce přímočaře, bez zbytečných kudrlinek. Je asi pravda, že se tentokrát sešlo více melodického materiálu. Ale jak zmiňuješ, nemám pocit, že by to bylo na úkor tvrdosti nebo tahu na bránu. Když nad tím tak přemýšlím, v tomhle ohledu byl velkým milníkem Ondrův příchod do kapely. Byl by hřích nevyužít jeho vysoké hráčské schopnosti. Přirozeně tak začaly vznikat skladby s ještě větším prostorem pro sóla, momenty s různými kytarovými dvojhlasy a tak podobně. Zkrátka mít vedle sebe takového parťáka přineslo nové možnosti a odlišný přístup ke kompozici. No a svoji roli v tom bude hrát určitě i můj zpěv. Díky němu z nás deathmetalová parta asi nikdy nebude, haha...   Bude se ještě styl EXORCIZPHOBIA v budoucnu někam posouvat?Pokud nám bude dáno ještě nějakou tu nahrávku vytvořit, troufám si říct, že ano. Nemyslím to tedy ve smyslu nějakých převratných žánrových kotrmelců, ale člověk se vždycky snaží věci ozvláštnit, hledat nové cesty, někam se posouvat. Navíc je tu vždy řada proměnných. Například to, že hudbu pokaždé značně ovlivní to, čím člověk v životě právě prochází. Rozhodně nechceme, aby naše alba byla jak přes kopírák. Na druhou stranu jsou nějaké mechanismy, osvědčené postupy nebo poznávací znaky, které se přirozeně vyvinuly a už k nám tak nějak patří. Těch se jeden nechce vzdávat a je otázkou, jestli to je vůbec možné. Materiál na další album se začíná pomalu shromažďovat, tak se nechme překvapit, jak to bude chtít znít a o čem to bude chtít být, haha...Jste spíše kapelou s šéfem, který určuje pravidla, skládá a diriguje ostatní, nebo tvoříte dohromady a cizelujete společně songy?Jako poslední zakládající člen většinu věcí obstarám já, ať už ohledně hudby nebo managementu, takže u nás půjde spíš o tu první variantu. To ale neznamená, že by nevznikaly tu a tam nápady i při společném jamování a že bychom na finální podobě skladeb nepracovali dohromady. Obecně cítím, že čím déle spolu jsme, tím lépe pracujeme jako tým. To platí i o věcech mimo muziku. Kdyby tu nebyl určitý vklad od každého ze členů, nikdy by to nefungovalo. Sochání riffů a psaní songů je něco, co mě vážně baví a naplňuje, takže jsem moc rád, že mám v tomhle volnou ruku. Když mám kostru skladby, pošlu ji klukům. Ondra si udělá sóla a s Tomem a Alešem řešíme rytmické detaily a vychytávky. Potom to prostě drtíme a cizelujeme ve zkušebně. Texty vznikají různě při procesu, ale z valné většiny je dotahuji a řeším až nakonec.Od čeho byl odvozen název vaší aktuální nahrávky „Spiritual Exodus“? I minulá deska „Digitotality“ narážela na velmi aktuální a palčivé celospolečenské téma, přibliž tedy své názory na aktuální dění kolem nás?Pominu teď konkrétní výzvy a palčivá témata dneška, s nimiž jsme konfrontováni v jednom kuse na všemožných úrovních... Vývoj, kterým lidstvo prošlo během několika posledních století, je fascinující... Technologický pokrok a poznání v různých oblastech fyzických aspektů bytí je ohromující a přínosy ohledně životní úrovně, pohodlí a kvality běžného života jsou neoddiskutovatelné. Obávám se však, že jsme na této cestě absolutně vytěsnili jakoukoliv seriózní snahu o poznání opačného, mimosmyslového, či duchovního rozměru existence, o pochopení hlubších souvislostí  a tříbení morálních kvalit. Tato nerovnováha nás zavedla do patové situace... Narozdíl od počátků této etapy, kdy vynálezy a objevy sloužily právě primárně ke zmírnění těžkého lidského údělu, či k usnadnění a zefektivnění práce, se dnes technologické výdobytky stávají pomalu ale jistě spíše nástrojem útlaku, kontroly a omezení svobod běžného člověka. Vezmeme-li v úvahu odvěké koncepce o tom, že se na tento svět naše duševní podstata navrací, aby získávala zkušenosti a zakusila se ve fyzické formě, vyvstávají otázky... Je v tomhle chladném, přetechnizovaném světě naší duši dobře? Má se tu vlastně ještě co naučit? Asi někde od těchto úvah vzešlo „Spiritual Exodus“. ...bla bla bla... A taky je to prostě jenom super název pro metalové album, haha...Závěr novinky patří instrumentální skladbě „Tiwanaku“, ta nemalou měrou rovněž přispěje k spestření celku. Co o ní soudíte?Tahle věc v podstatě propojuje hudbu s obalem, který vytvořil Paolo Girardi a podtrhuje tak celkovou náladu nahrávky. Narozdíl od „Oumuamua“, instrumentálky z „Digitotality“, „Tiwanaku“ buduje svoji atmosféru pozvolna a postupně graduje. Ohledně inspirace, „Tiwanaku“ (nebo také Tiahuanaco) je archeologické naleziště v Bolívii. Místní ruiny vykazují technologicky pokročilé způsoby vzniku a celá lokalita působí velice záhadným dojmem. Stejně tak jako celá spousta dalších megalitických staveb po celé Zemi neodbytně vzbuzuje pochybnosti o námi pracně vybudované představě ohledně našich předků a dávných událostech na této planetě. Co EXORCIZPHOBIA a koncerty v první polovině roku 2024? Všiml jsem si, že si kytarista zlomil ruku, jak se situace v nejbližších týdnech a měsících bude vyvíjet?Ano, Ondra měl zlomené zápěstí, ale naštěstí to byla komplikace jen na pár týdnů. Museli jsme jeden koncert zrušit a další dva jsme odehráli ve třech. Nyní už jsme zase v plné síle. Na jaře nás čekají parádní akce, na kterých se nejčastěji potkáme s borci z NAHUM, REFORE a HYPNOS. Čeká nás také pár štací v nedalekém zahraničí, například super dvoják (Štýrský Hradec, Záhřeb) s GUTALAX. Delší výjezd plánujeme až na říjen. Bude se jednat o turné s MALIGNANT TUMOUR po Německu a Beneluxu.SOCIAL MEDIA LINKS https://www.facebook.com/EXORCIZPHOBIA/ https://instagram.com/exorcizphobia?igshid=OXRua2EyaDNpYWtp https://exorcizphobia.bandcamp.com/ https://open.spotify.com/artist/4PfnHGwDHavpK4N6xLEghE https://www.youtube.com/channel/UCimYGsw8Awtm4B7gYo66qp "Profit At All Cost" video - https://www.youtube.com/watch?v=NTwHhXfpTtIhttp://www.crazydiamond.cz/povodi_ohre_pobliz_mista_odpocinku_rozhovor/3127http://www.crazydiamond.cz/povodi_ohre_pobliz_mista_odpocinku_rozhovor/3127janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V září vydaná třetí řadová deska „Místo odpočinku“ od západočeských POVODÍ OHŘE určitě ukazuje jistý posun oproti starší tvorbě kapely. Už jen skutečnost, že svou lyrikou album vychází ze starého libreta od Eduarda Devrienta, které je jinak součástí opery Hans Heiling z roku 1833, dělá dílo trochu jiným. Zdálo se mi jako dobrý nápad, se tedy na pár věcí ohledně tvorby zeptat samotné kapely.Jak se může stát, že si o tomto námětu člověk řekne, že jej použije k rockovým skladbám napsaným v roce 2023? Sisi: Šlo o literární detektivní práci. Nejprve se mi do rukou dostalo CD opery H. Heilling od německého skladatele H. Marschnera, inspirované českou lidovou legendou. Dalším překvapením bylo samotné zpracování pověsti operní hvězdou E. Devrietem podle v Čechách naturalizovaného německého básníka a spisovatele Ch. H. Spiesse. Po interním pátraní jsem poměrně brzy vlastnil libreto v češtině a Spiessovu knihu Zloduch Petříček. Po jejich důkladném studiu a náhodném zhlédnutí dokumentu Stanislava Motla Osudové lásky. Bylo rozhodnuto. Láska, šílenství, nadání, trest a zatracení jsou přesně témata pro LP POVODÍ OHŘE.Ač novinka svým vnějším designem působí jaksi pietně, ve skutečnosti je veselejším a s životními peripetiemi srovnanějším materiálem. Jak jí oproti starší tvorbě slyšíte vy a proč dostala název „Místo odpočinku“?Sisi: Setrvání, zkamenění v čase nebo též - MÍSTO ODPOČINKU - je název jedné z hororových povídek L. Barrona. Zkamenělý svatební průvod Svatošské skály. Místo odpočinku - ideální název pro oběti jakýchkoliv režimů, válečných hrdinů, pochodů smrti, nebo pro víkendový vandr v čarokrásné krajině. To vše skrývá POVODÍ OHŘE - Místo odpočinku v drážkách gramofonových desek.Hans Heiling je mýtickou postavou, údajně dost možná žijící v 17.století, kdy platil za ochránce oblasti okolo řeky Ohře. Kdežto Eduard Devrient byl umělec, skladatel, barytonista či herec, který téma Hanse Heilinga použil do svého díla v 1.polovině 19.století. Kdo z nich je pro POVODÍ OHŘE inspirativnější?Sisi: Hans Heilling je pověst, která se překvapivě v každém z mnoha zpracování diametrálně odlišuje. Mě však zaujali mimo jiné životní osudy autorů opery - Spisse, Devrienta i Marschnera. V neposlední řadě též místo děje příběhu. Nepochopitelně v Čechách, nesporně opomíjeného skvostu.První song „Podzemí“ na mne působí jako nosná hymna, která před sebou všechno hrne. Text je psán z pozice člena elity seznámeného s vlastní výsadností, který z vrchu sleduje plebs, jež na něj maká. Vesměs dobrý rock´n´roll! Co o této skladbě můžete říct? Z mého pohledu snad lepší otvírák deska nemohla mít.Bouše: Úvodní písnička na albu a jeden z mých nejstarších nápadů na cigar box. Několikrát jsme měli rozdělaný už na předešlá alba. Textově ve mně vyvolává pocit, že je jednoduchý nechat za sebe ostatní dělat to, co dělat nechceme. Přestože je to příběh z libreta, vidím v tom reálný život.Sisi: Ano. Jan Svatoš (Hans Heilling), člověk bez minulosti. Hrdina bojů z východní fronty se navzdory mladému věku stává velitelem jednoho z pracovních táborů.V druhé skladbě „Blud“ onen vyvolený jakoby procital z oslepení mocí a začal, pro někoho kuriózně, ze své výsadnosti unikat. Toužil se z ní vymanit. Učinit krok, ze kterého však není návratu. Ne každý by chtěl zažít co je dole. Co můžete říct o songu, který byl vypuštěn oproti desce s mírným předstihem? Bouše: Singl a zároveň největší hitovka z desky. Od spousty lidí co jí poslouchalo jsme se dozvídali, že si myslí, že text je o nich samých. Za mne dokonalý propojení s posluchačem.:DSisi: Při lovu prominentů režimu a následné pitce zůčastnění zapalují kostel. Jan vyvádí z kostela pološílené koně. Kde zůstala láska k vlasti, pomoc bližnímu a bratrství až za hrob z časů bojů? Jan se rozhodne opustit tuto společnost.Bouše zde hraje nosný kytarový part na svůj cigar box, jak podstatný je tento nástroj pro sound POVODÍ OHŘE a kde byla převzata inspirace na jeho využití?Bouše: V recenzích už jsem několikrát viděl napsáno banjo.:-) Asi si ho budu muset pořídit.:-) Za mne je cigar box guitar nedílnou součástí soundu POVODÍ OHŘE. Figuruje na všech třech deskách, byl na první zkoušce a i u prvního setkání chlapů z POVODÍ OHŘE. S kocovinou jsem ho před lety objevil na on-line hudebním bazaru a začal se o něj zajímat. Líbila se mi jednoduchost nástroje jako takového a zároveň možnost zkusit se žánrově ubírat jiným směrem.    Píseň „Měsíc“ na mne dělá dojem úhledné hitovky jak od Iggyho Popa. Jak důležité je pro vás opuštění komfortní zóny? Asi i díky této skladbě se dá říct, že novinka je zjevně nejjemnější vaší nahrávkou, cítíte to stejně?Honza: Vidíš, a my mysleli, že to bude naše nejtvrdší a nejrychlejší album!Bouše:  Zrovna u této skladby mám momenty, kdy všechny boostery jedou naplno.:-) Řekl bych, že pocitově nejveselejší album, ale určitě ne nejjemnější. Sisi:  Vážně? :-)Řada textů je použitelná coby glosy na aktuální situace a témata. Tak třeba v „ANNO“ slyším něco, co lze možná použít na Andreje Babiše. Jistá univerzálnost a použitelnost témat v jakékoliv době je zřejmě výsledku prospěšná, ne? Jestli mě deska někdy přijde vtipná, pak je to v tento moment.Sisi: Tomuto muži jsme již věnovali skladbu „Nebezpečnej chlap“. „ANNO“ je zlomová skladba celého příběhu. Gertruda s Annou (milenky) nacházejí na břehu řeky Ohře vyčerpaného Jana, ve kterém poznávají mladého velitele pracovních táborů. V hlavách jim uzrává ďábelský plán. Pokusit se provdat Annu za Jana a tím využít jeho vlivu. Zachránit vzájemnou lásku před předpokládanou deportací a zabavením majetku (prosperující restaurace  v lesích u Karlových Varů).S textem „Láska a svítiplyn“ osobně moc nesouzním. Asi se nepotřebuji v životě dotýkat krajních pólů. Nemusí pršet, jen když kape. Skladba bezstarostně swinguje a je svého druhu také vcelku ojedinělá, co si o ní myslíte?Bouše: Písnička, která už existovala při „Dvou trámech na kříž“ a zároveň jeden z mála love songů od POVODÍ. V neposlední řadě velice těžká na interpretaci! 😀 Sisi: Nic jiného než láskou zklamaná duše, která žízní po trestu nebo vlastní smrti.„Díra“ je nejtvrdší věc, takže působí jako kontrast k následné, poměrně vyklidněné, skoro až blouznivě surrealistické písni „Jaro“, jaký pól vám v této nastalé diferenciaci vlastní tvorby sedí více? Bouše: Řekl bych, že jsou důležitý oba póly, který zmiňuješ. Pro nás, ani pro posluchače by nebylo zajímavý jet celou dobu do plnejch. Myslím, že tyhle kontrasty spolu dobře fungují - aspoň pro mne. Sisi: Já raději jaro. Děr jsem po sobě zanechal už dost. :-)„Dva trámy na kříž“ slyším jako váš prozatímní vrchol. Ta deska má skvělý zvuk a je správně naplněná vášní, což je poznat jak z energie, tak z textové složky nevyhýbající se složitějším tématům nedávné historie. Jaký máte z desky s odstupem čtyř let pocit?Sisi: O všem hovoří koncertní play list, kde z této desky není zařazena jediná píseň. Tak bude třeba počkat na připravovaný souhrn tvorby PROTI PROUDU, kde se určitě nějaká skladba dostane prostor.Co máte letos v plánu? Budete někde koncertovat?Bouše: Koncertovat budeme. Konkrétně níže: 5.4. / PRAHA / FUTURUM w. ACID ROW19.4. / BRNO 4.5. / PLZEN / SLAVNOSTI SVOBODY1.6. / LIBEREC 7.6.   / TREBÍČ15.6. / ZÁBŘEH26.6. / HROMNICE6.7. / HARTOUŠOV U CHEBU10.8. / BRNO30.8. / MIKULOV 31.8. / ŠTERNBERK26.9. / CHODOV U K15.10. / KARLOVY VARY16.10 / LESTKOV