Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyOKOVANÁ TURISTIKA - Kostnice v Sedlci u Kutné Hory jako ateliér TÖRRhttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_kostnice_v_sedlci_u_kutne_hory_jako_atelier_torr_pandemonium/1429http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_kostnice_v_sedlci_u_kutne_hory_jako_atelier_torr_pandemonium/1429lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Lebky, rakve, řetězy nebo hřbitovní kříže – komu by se nevybavily propriety, které ve svých bookletech, videoklipech a propagačních materiálech tak rády využívají black, death či doom metalové kapely. Někdo to může označit jako klišé, kýč nebo dětinskost, jenže všechny tyhle „pracovní pomůcky“ k metalu prostě patří a zejména v osmdesátých letech byly základem obrazu snad všech tvrdších kapel na scéně. Stovky a tisíce kovových hord proto vždycky hledaly vhodná zákoutí, interiéry i venkovní prostory, které by působily dostatečně chmurně a u kterých by se mohly zvěčnit pro své fanoušky – koneckonců, přesně tahle místa si v našem „turistickém seriálu“ přece přibližujeme. Je tedy jasné, že prostě nemůžeme opomenout prostředí snad „nejmetalovější“ – hřbitovní kostnice!Domy kostíOssária, karnery nebo kostnice – a snad by těch synonym bylo ještě víc – můžeme brát jako takové temné pozůstatky středověku v jinak líbezné české a moravské krajině. Připomínají nám doby, kdy se svět točil sešňerován v tvrdých náboženských regulích, kdy člověk nevěděl dne ani hodiny, za jakých okolností odejde z tohoto světa, a kdy průměrná doba života rozhodně nemířila někam k osmdesáti letům. Lidé mřeli na různé epidemie, proti kterým nebylo obrany, hnaly se kolem nich války a pogromy nebo i hlad a bída, když se neurodilo na polích. Při všech těchhle katastrofách kmotřička smrt kosila jako o závod a protože až někdy do konce 19. století nebylo myslitelné zemřelé přeměnit na popel, řešily se každou chvíli vážné problémy, kam s mrtvými těly. Když si k tomu připočteme, že hřbitovy měly často k dispozici jen stísněné prostory kolem kostelů, byla situace s lidskými ostatky často opravdu děsivá.Právě proto existovaly kostnice. Hřbitovní stavbičky, které sloužívaly jako kaple a zároveň shromaždiště kostí. Když na přeplněných hřbitovech docházelo místo, byly některé hroby po pár letech od pohřbu exhumovány, kosti uloženy do kostnice a do volného rovu mohl putovat nový nebožtík. Jiný důvod nastával v době válek a epidemií, kdy bylo nutné uložit v krátké době ostatky stovek nebo až tisíců lidí. A v časech, kdy se z hygienických důvodů rušily hřbitovy u kostelů v centrech měst, přemisťovaly se ostatky opět do kostnic. Ty se potom uzavřely, život šel dál a na kostnice se mnohdy úplně zapomnělo.V našem věku se ale kostnice opět probudily k životu. Cestovní ruch, ten všudypřítomný žrout krajiny i životního klidu, se prokopal až do zapomenutých „domů kostí“ a z dříve čistě funerálních objektů se staly turistické atrakce, kde se každoročně střídají desítky tisíc zvědavců. Před pár lety tak byla například náhodou objevena a zpřístupněna kostnice pod jakubským kostelem v centru Brna, turisticky vytěžovanou kostnici mají pár metrů od vyhlídky na soutok Labe s Vltavou v Mělníku, čistou atrakcí je i ossaárium kousek od lázní Kudowa v Polsku, pár kilometrů od českého Náchoda. Existují i různé další kostnice a do některých z nich se dá také podívat. Tou nejznámější a nejbizarnější je ale rozhodně kostnice v Sedlci u Kutné Hory.Black metalový „fotoateliér“Když Vlasta Henych, Dan Švarc a Martin Melmus v roce 1990 hledali prostředí, které by odpovídalo mrtvolně avantgardnímu charakteru jejich debutního alba „Armageddon“ a kde by se mohli zvěčnit na obal desky, napadla je celkem logicky právě sedlecká kostnice. Ta byla svou bizarností a působivostí přesně tím pravým ořechovým pro každou metalovou kapelu operující oněmi hřbitovními tématy, mezi kterými TÖRR kralovali. Když se pak trojice bezbožníků mezi pyramidami z lebek zjevila ve výkladech musicshopů, byla to událost jako hrom a fans old-schoolového black metalu si chrochtali blahem. Já samozřejmě mezi nimi!Udělat si do tohohle „chrámu smrti“ výlet není žádný problém. Stačí dojet vlakem do Kutné Hory, ujít asi kilák do městské části Sedlec a najít místní krchov. Tam stojí hřbitovní kostel Všech Svatých a v jeho podzemní části právě kostnice. Hřbitov byl ve středověku vyhledáváným místem posledního odpočinku (prý byl „posvěcen“ hlínou ze Svaté země), kromě toho kraj zasáhly epidemie, hladomory nebo husitské války, takže byl hřbitov brzy neúměrně přetížen a kostičky musely putovat do kostnice. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století zařízení nabralo na velikosti a podle pověsti tam prý jakýsi poloslepý mnich kosti a lebky srovnal do pyramid, v tomhle století se začalo už i s dekorativním sestavováním ostatků. V 18. a 19. století byla kostnice definitivně přebudována na onu poněkud zvláštní „galerii“. Lebky a kosti byly vydezinfikovány, vyběleny a postupně sestaveny po prazvláštních obrazců – kalichů, sloupů, stropních řetězů, nalezneme tu dokonce lustr nebo erb rodu Schwarzenberků včetně takových detailů jako vyobrazení hlavy, které havran vyklovává oko. Vše pochopitelně z kostí. Tehdy ovšem nešlo o vytvoření nějakého panoptika nebo vybavení domácnosti šíleného psychopata – všechny tyhle prazvláštnosti byly výrazně symbolické a byly úzce spojené s náboženstvím a představami o posmrtném životě.Uprostřed davuJestli jsem vás ale nalákal na výlet do temného zádumčivého prostředí nebo do black metalového „ráje“, musím vás hned trochu zchladit. Dnes, v době, kdy „nestvůrná“ masa turistů dokáže z hřebenů Krkonoš udělat Václavák a z výletu do Adršpašských skal mnohahodinové čekací trauma, musíte počítat s tím, že se i v kostnici budete prodírat davy a na nějakou samotu a rozjímání můžete zapomenout. Informace, že sem každý rok zavítá 350 000 lidí, je vlastně daleko hrůzostrašnější, než všechny lebky, hnáty a obrazce dohromady. To už je možná lepší najít si nějakou méně profláklou kostnici, nebo si do Sedlce přivstat, než se dav přivalí.Způsobů, jak využít zbytek výletu, je přímo v Sedlci víc než dost. Pár minut cesty od kostnice stojí impozantní klášterní kostel, který je jednak v seznamu UNESCO, a jednak se dá prolézt až ke střeše, takže si tuhle památku a galerii ve stylu barokní gotiky můžete užít až do morku kostí. Hned vedle si pak přijdou na své milovníci cigaret – sídlí tady slavná „tabačka“ a mají tu dokonce i cigaretové muzeum. Takže člověk – pokud nechce – se už ani nemusí táhnout dál do Kutné Hory, kde se to opět hemží davy turistů. K vidění tam toho je ovšem na týdenní dovolenou.REEF - Revelation - 80%http://www.crazydiamond.cz/reef_revelation_recenze/1428http://www.crazydiamond.cz/reef_revelation_recenze/1428janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rozpad nadějných britských indie-rockerů REEF se před patnácti lety událzrovna v době, kdy jsem jej nejméně čekal. Kapela měla po čtyřech řadovkách našlápnuto a jejich poslední album„Getaway“ (2000) představovalo vyústění jejich snah o přesun z oblasti rockové alternativy k optimističtějšímu a posluchačsky vstřícnějšímu zvuku. Tehdejší hravost a mladická energie posouvala songy správným směrem. Jedno z předchozích alb, konkrétně dvojka „Glow“ (1997), sice platilo za milník, ale až s „Getaway“ přišla komplexní sada postavená na skladatelském umu a schopnosti dodat hymny, které si zkrátka poslechne a zamiluje větší počet lidínebazírujících až tolik na stylové příslušnosti. Vývoj REEF však nešel prvoplánově, protože ona chytlavost byla skvěle vyvážena znamenitým řemeslem,které umožnilo dříve alternativní kytarovce znít prostě dravěji a melodičtěji. O to větší šok přišel za pár let, kdy to čtveřice náhle a na dlouhou dobu zabalila. Dnes mají znovuobnovení REEF ve svých řadáchnového kytaristu Jesseho Wooda, který nahradil tehdejšího mistra šesti strunKenwyna House, a v současnosti jim tedy vychází páté album„Revelation“.  Už z promo fotek je patrné, že muzikanti zestárli a zmužněli, hladce oholené tváře a rozesmáté obličeje ostříhaných chlapců v teplákovkách vystřídaly šediny a dřevorubecké plnovousy chlápků ve středních letech vyznávajících ležérní eleganci. I hudba prošla změnami, které asi nejlépe vystihuje informace, že REEF muzikantsky dozráli a i ve studiu zacházejí k detailnější propracovanosti a jistému zjemnění skladeb. Nová nahrávka sice z prvních dojmů působí tak trochu konformně apřijde vám, že jste všechny ty skladby mohly už dávno leckde slyšet, ale je to pouze tím, že kapela vsadila na klasicky rockový zvuk a tradiční sound, který je dochucován soulovými prvky, ženskými vokály a nejrůznějšími aranžemi. Každá skladba jako by se snažilanavodit docela odlišnou náladu než ty ostatní, ať už mám na mysli jadrný úvod, kdy elektrikářskériffy v titulní palbě „Revelation“ rozetnou prostor po vzoru AC/DC, a pak už se nikdy neopakují, nebo následný přeslazený country duets Sheryl Crow v „My Sweet Love“. Ovšem když desce dátečas, začnete na ní objevovat všechny ty skvělé stránky a v paměti vámbudou utkvívat některé, zprvu trochu méně nápadné položky – jako příklad nechťslouží „Precious Metal“, song s vkusně podladěnou kytarou a nepokojnýmhardrockovým groovem. Hutné riffy však burácí i v „Ball And Chain“. Když takdesku podrobně naposlouchávám, odhaduji, že se bude velmi líbit především těm rockovýmfanouškům, kteří mají ve velké oblibě tvorbu nadžánrového dobrodruha GlennaHughese, natolik je materiál otevřen vlivům jiných žánrů. Není třeba dodávat, že ve spojení s nováčkem u kytary zní stabilní trio opět parádně, rytmika Jack Bessant/ DominicGreensmith skvěle šlape a zejména Stringerův hlas se nachází na podobněvýstavní úrovni, jako tomu bylo za starých časů. Ostatně právě tenhle frontman užkdysi platil za hvězdu souboru a jednoznačného tahouna, i dnes mám za to, žeGary Stringer je prostě úžasný rockový lídr, chlapík s neuvěřitelněcharismatickou barvou hlasu a schopností pohybovat se na širokém nadžánrovémúzemí. Skladby REEF koketují s prvky soulu, blues,country nebo pop/ rocku a Gary tomu všemu vdechuje neuvěřitelný feeling, tedydravým skladbám se dostane emočního odpichu, zatímco těm dojemnějším většíprocítěnost. Jsou zde i hravější swingové věci jako „How I Got Over“ s výraznýmbarovým piánem a gospelovými zpěvy, ale celkově se deska drží spíše oné zasněnosti – balada „Just Feel Love“, zepelinovská noblesa „Don´t Go ChangingYour Mind“, country dojáček „First Mistake“. Album se nakonec nechává unést svou uplakanou atmosférou a gradujena vlnách uslzených soulových válů. Poslední tři kusy řadím k úplněnejlepším, ať už jde o rozmáchlé kompozice „Darling Be Home Soon“ a „Like aShip (Without a Sail)“, se vstupy swingující dechové sekce, ženských hlasů,hammondů, nebo mezi nimi umístěný skvost, takřka cashovsky charismatickou desperátskou vypalovačku „LoneRider“. Je třeba potvrdit, že Gary Stringer je v případě dobrodružnějšího závěru alba naprostodokonalý a potvrzuje svůj vysoký potenciál aschopnost proplout nejrůznějšími žánrovými proměnami bez ztráty kytičky. Ano,tahle kapela má (i po tak dlouhé době mlčení) stále co sdělit a jejich novéalbum potvrzuje muzikantský růst a kvalitu. MEMORIAM - The Silent Vigil - 60%http://www.crazydiamond.cz/memoriam_the_silent_vigil_recenze/1427http://www.crazydiamond.cz/memoriam_the_silent_vigil_recenze/1427janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po všemožných rockových recenzích posledních měsíců zde zatímmáme týden věnovaný jen a pouze tvrdé metalové hudbě, po AMORPHIS tedy na řadupřicházejí britští MEMORIAM se svou teprve druhou řadovkou. Pokud dám i v pátek(do třetice) přednost novým AT THE GATES před REEF, bude to pro tentokrátkompletně extrémní týden. Ani nevím, zdali je lepší žánrovou stavbuprostřídávat pravidelně a v menších intervalech a nebo dělat týdenníspeciály, každopádně teď se prostě nakupilo několik věcí z tvrdší hudby ajá se je zde budu snažit nějakým způsobem zmínit.  MEMORIAM jsou relativně nová kapela zpěváka od BOLT THROWER,jak by se dalo dle historie a kapelního rodokomenu logicky předpokládat, náležícísvým zaměřením ke škatulce death metalu. Karl Willets se zde, po rozpadusvé věhlasné značky, prostřednictvím nové aktivity zkrátka snaží nějakmuzikantsky zaměstnat, byť je zjevné, že MEMORIAM jen stěží navážou na onokultovní postavení, jaké si po právu získali rubači z BOLT THROWER v průběhudevadesátých let, tedy postavení jedné z nejzásadnějších deathmetalovýchkapel Starého kontinentu. Novinka „The Silent Vigil“ je sice opět, stejně jako debut„For The Fallen“, solidním kusem poctivé smrťácké práce, pohybující se kdesi natenké hranici mezi deathmetalovou ponurostí a thrashovou agresí, ale je třebazároveň dodat, že kromě žánrových sledovačů materiál jen stěží osloví zástupyne až tolik vyprofilovaných posluchačů. MEMORIAM totiž vyznávají staré pojetísvého žánru a čehosi nového či objevného se zde posluchač jen stěží dočká.Stvrzením pořádků je i přítomnost baskytaristy od BENEDICTION, kterým je Frank Healy.Oba zkušení borci jsou v sestavě ještě doplněni dvojicí – Scott Fairfax(kytara) a Andrew Whale (bicí). Památný zvuk BOLT THROWER, ten brutální nabasovaný sound navždypřipomínající hejno rozzuřených sršňů prolétajících ocelovým potrubím, zdezkrátka není, což je ústřední pravidlo hry. Mohli bychom podobným způsobempokračovat dál a nakonec dospět k názoru, že MEMORIAM jsou oproti svýmpředchůdcům vlastně docela obyčejnou a tuctovou deathmetalovou kapelou, jenžeto by bylo příliš jednoduché. Mám za to, že „The Silent Vigil“ je poctivoudeskou v ranku tvrdé metalové hudby, byť působící jaksi starosvětsky. Každopádněje třeba říct, že kapela své songy nezahrnuje módními prvky a nejrůznějšímiaranžemi a pevně se drží old-schoolového pojetí. Willetsův mrtvolný štěkot,rychlá tempa, agresivní thrashové riffy, to vše je zde k nalezení, stejnějako bezesporu velmi obstojná instrumentace. Jen se nemohu zbavit dojmu, žeprávě něco osobitějšího by zvuku této relativně mladé kapely, tvořené staršímichlápky, samozřejmě jen a pouze prospělo. Zkrátka si to poslechněte a uvidíte…doba je rychlá, náročná a přísná, takže i zde je luxus něco nadhodnocovat.AMORPHIS - Queen Of Time - 80%http://www.crazydiamond.cz/amorphis_queen_of_time_recenze/1426http://www.crazydiamond.cz/amorphis_queen_of_time_recenze/1426janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přiznám se, že v první polovině devadesátých let jsemopravdu neměl rád AMORPHIS. Všechno, cose svým (folkovými prvky obohaceným) doom metalem tito Finové na scéně představovali,mě docela iritovalo. A vlastně nemám jejich starou tvorbu z prvních třířadovek rád do dnes, jakkoliv si řada jejich fanoušků stále myslí, že alba z onédoby stojí v jejich diskografii bůhvíjak vysoko. Až na velmi vzácné výjimky jsemtotiž nesnášel v tomto pojetí hudby hrdelní growl či murmur, jak sepodobně absurdní styl zpěvu od jisté doby nazýval. A také se mě u AMORPHIStenkrát příčila ona nedokonalá forma nahrávek, kde dvacetiletí „zelenáči“ ještě nebylischopni vše zahrát a zazpívat tak, jak by to udělali, kdyby na to měli současné schopnosti a zkušenosti. Vždycky jsem si u téhle hudby kladl otázku (dělo se tak však i třeba uraných IN FLAMES): Proč kapela, jejíž instrumentace ve skladbách vyloženě volápo melodiích, užívá tohoto omezeného a vlastně totálně nemelodického vokálníhosměru?  Jsem stále přesvědčen, že kdyby AMORPHIS zůstali stejní jakov časech alba „Tales From The Thousand Lakes“, už dávno by zapadli, staliby se přežitou kapelou z první poloviny devadesátých let, která se nebylaschopná oprostit od metalově undergroundové perspektivy a zacyklila by se vesvém malém světě prostém hudebního vývoje a růstu, ostatně tak jako se to stalou celé řady jejich generačních souputníků. Jenže AMORPHIS za dalších dvacet letmuzikantsky ohromně vyrostli, zbavili se předsudků a vždy se snažili svůj zvuka provedení nových písní nějak ozvláštňovat a zdokonalovat. Mám pocit, žemomentálně prožívají skvělé časy, o čemž svědčí i zbrusu nová nahrávka „QueenOf Time“, jakkoliv z mého pohledu nejde o nejlepší věc od nich, ani oalbum, které by snad mělo překonat řadovku minulou „Under The Red Cloud“.Nicméně můj vztah k nim už je dnes (vlastně už od alba „Tuonela“) dávno a definitivně kladný. Novinka vlastní naprosto bombastickou zvukovou podobu a jeplná mocných hymen, kterými se proplétají zdobné a ornamentální pasáže, postupyzcela jasně přispívající k růstu kapely, jak po stránce kompoziční,aranžérské, tak samozřejmě i osobnostní, ve smyslu lpění si na svých hudebních vizích a jejich docilování. Jsem velmi potěšen ze skutečnosti, žeAMORPHIS patří ke kapelám schopným se vyvíjet, rozpínat křídla a vydat se napořádně dramatickou hudební výpravu, absorbovat stále nové prvky, a to všechnoještě při faktu, že si vlastně za ono čtvrtstoletí vytvořili vlastní zvuk astyl. Jakkoliv je deska hodně načechraná a pojímá řadu zkrášlovatel, od pasáží podpořenýchsyntezátory, smyčci, mocnými sbory, ale sem tam dokonce i nějakým tím vstupemdechového nástroje, to podstatné zde jako vždy představují kytary a rytmika.  Až maidenovská souhra obou kytaristů (např. třeba ve skladbě„Heart Of The Giant“) s ostatními nástroji zde znovu vyráží dech, hlavněpři faktu, když jejich party skvěle slouží skladbám, u kterých je žádanápředevším mohutnost a dramatičnost vyznění (hned úvodní „The Bee“ nebozávěrečná „Pyres On The Coast“), ale i velká dávka chytlavosti („The Golden Elk“a „Wrong Direction“), odpichu, či punc určité v nich zakódované hrdosti („MessageIn the Amber“). V tomhle se dvojice zakládajících členů a hlavníchdirigentů (Esa Holopainen a Tomi Koivusaari) opětovně vyšvihla. Některýmpoložkám alba je vlastní určitá scéničnost, kde na povrch více vyvstávají onyfolkovější prvky („We Accursed“), jiné jsou přímočařejší, nicméně deska celkověpůsobí hodně koncepčním dojmem.  Strážce mikrofonu Tomi Joutsen je pravděpodobně vlastníkem jednoho z nejpevnějšíchgrowlů v ranku a při faktu, že navíc i jeho civilní zpěv je na velmivysoké úrovni a příjemně se ve všech těch melodických linkách poslouchá, mámeco do činění s tahounem, kterého můžou Finům ostatní kapely pouze závidět.On je pravděpodobně jedním z mála vokalistů, u kterého mě ona brutálnípoloha hlasu baví a nepřijde mě mimo a přežitá. Právě kombinace mezi temnou/agresivnía prosvětlenou/optimistickou stránkou tvorby AMORPHIS dotváří jako vždy velmivýživný a barvitý výsledek. V podobě „Queen Of Time“ tak dostáváme dalšínaprosto strhující, takřka pohádkovou jízdu v typickém stylu AMORPHIS,která jen velmi nepravděpodobně někoho zklame. Velmi silných 80%.OKOVANÁ TURISTIKA - Do pražské Grébovky za videoklipem ROOT - 70%http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_do_prazske_grebovky_za_videoklipem_root_pandemonium/1425http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_do_prazske_grebovky_za_videoklipem_root_pandemonium/1425lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Znáte „Hřbitov“ od brněnských ROOT? Určitě znáte – jedno z prvních domácích metalových videí v roce 1990 zasáhlo nebo alespoň potkalo zřejmě každého metalistu v naší zemi a i mladší fanoušci ROOT určitě vědí, o co jde. Tenhle klip je dost speciální záležitost – patří mezi naše úplně první hudební videa, kde se to hemží rakvemi, hábity, hnátami a zlými výrazy, přitom je to ale celé velká nadsázka. Video jednoduše musíte vidět – takové specialitky jako Big Boss na houpačce, postavičky pobíhající po parku v bílém lajntuchu nebo opět Velký Šéf táhnoucí za sebou dvě rakve na provaze jako vláček, takovéhle zboží vážně nekoupíte jen tak někde :) Samotní ROOT se při natáčení asi královsky bavili, což dokazuje i vzpomínka zaznamenaná na kapelních webových stránkách www.rootan.net : „Ještě v srpnu odjíždějí ROOT do Prahy natáčet zmíněný klip. Realizace probíhala uprostřed Prahy v parku zvaném Grébovka, který se na dva dny a jednu noc proměnil v nádherný hřbitov. Režie se ujal režisér celovečerních filmů pan Vlado Kavčák. K tomu Big Boss: Okamžitě jsme si s Vladem padli do oka a spolupráce byla zcela perfektní. Ihned pochopil o co nám kráčí a sám vymýšlel ty úžasné zvrácenosti, které se v klipu nachází. Věděl jsem, že budeme spolupracovat i v budoucnu.“Park GrébovkaPředchozí řádky naznačily, co je dnes naším cílem – udělat si procházku do oné tajemné Grébovky. Pamětní tabulku, že se zde natáčel videoklip ROOT, zde sice nemají, najdeme tu ale mnoho zajímavého, řekl bych dokonce „metalově zajímavého“. Grébovka je vlastně takový veliký park uprostřed Prahy, na pomezí Vinohrad a Vršovic, čili ne moc daleko třeba od žižkovského Paláce Akropolis, kam spousta z nás chodívá na metalové koncerty. Grébovku (nebo Gröbovku), která se oficiálně jmenuje Havlíčkovy sady, založil roku 1871 jistý Moritz Gröbe, který si tady, tehdy na okraji Prahy, postavil „ráj na zemi“, nápodobu divoké přírody uprostřed civilizace. Veliký park anglického střihu je vybudován na poměrně prudkém svahu a je protkaný, jak bylo na sklonku 19. století zvykem, různými serepetičkami – jezírky, altánky, umělými pařezy a podobně, všemu ale samozřejmě dominuje moře zeleně. Právě tady někde mezi stromy a palouky ROOT natáčeli svůj „Hřbitov“. Nás ale ještě víc bude zajímat tajemná a mimořádně bizarní stavba – Grotta.Netvorův palácGrotta rovná se umělá jeskyně, jaké bylo v módě stavět v zahradách dobových prominentů, najdeme ji v každém druhém zámeckém parku. Tady v Grébovce ale podobná záležitost dosáhla olbřímích rozměrů a milý dávný pan Gröbe nechal vytvořit kulisu, která by od minuty mohla být dějištěm hororu nebo metalového klipu. Jde o několikapatrovou stavbičku směřovanou do půlkruhu, od které se snad na desítky metrů rozebíhá labyrint umělých skal, krápníků a dalších podivných útvarů. Má vlastně jít o romantizující prvek v parku, celé to ale, zvláště v zimě, působí mrazivým, až strašidelným dojmem. Amorfní skrumáž se kolem centrálního altánku rozlézá jako zkamenělý sliz a vůbec bych se nedivil, kdyby někde uvnitř měla svůj přijímací sál sama Vetřelčí královna se svými hnusnými vajíčky. Hm, možná přeháním, ale moc bych se nad ony podivné útvary nenakláněl...Protože je celá Grébovka prohnaná sítí cestiček, můžeme grottu obejít dokola. Ze všech stran je to zážitek. Z horní strany se prochází úzkou cestičkou mezi zdí zahrady a návalem „zkamenělého hnusu“, přičemž ještě víc shora na to vše stoicky hledí normální pouliční baráky. Dá se vyjít i na vyhlídku a monstrum si prohlédnout pěkně celé, rozepjaté proti stromům. Největší zážitek je ovšem přijít k jeskyni zezdola – pohled na tajemné „náměstíčko“ evokuje něco důvěrně známého – jasně, tady se přece natáčela kultovní sekvence z neméně kultovního snímku „Panna a netvor“. Nacházíme se u vstupu do netvorova paláce, kudy nešťastná dívka kráčela vstříc příšernému osudu. Když se ze stejného bodu podíváme vzhůru, uvidíme vrchol celé stavby, ze které se v jiném filmu – „Černá punčocha“ – zřítil psychopatický vrah-škrtič.To nejtemnější ale nakonec. „Netvorovo sídlo“ si lze nejen prohlédnout zvenčí, nýbrž také celé prolézt. Z nádvoříčka vás chodby dovedou na vyhlídkový balkon, ale hlavně až do nitra pandemonia, kde celkem dlouhou dobu procházíte labyrintem (údajně z cementu a cihel), míjíte malé jeskyně, zákruty a výhledy, abyste se pak vynořili znovu na místě, kde vás „to ono“ pohltilo. Během prohlídky si člověk může leccos představovat, já jsem měl před očima celou dobu slizovité království Vetřelce. Když na tuhle procházku půjdete v zimě, chlad a námraza atmosféru ještě umocní. Škoda, že tuhle stavbu více nevyužili i ROOT, mám pocit, že jsem z ní v klipu zahlédl jen jeden záběr.Na sklenku i na šlofíkaGrotta je opravdu temné srdce celé Grébovky, k vidění je toho ale v parku mnohem víc. Třeba na okraji kopce vila, kde během století sídlily všechny možné organizace a úřady včetně hitlerjugend a pionýra. Od ní se pak z terasy rozprostírá bombastický výhled na pražské čtvrti a sídliště, směrem dolů pak utíkají vinice, které tady založil kdysi snad už Karel IV. V parku funguje také kavárna, za předkoncertním nebo popracovním pivem je ale asi nejlepší zajít do nějaké útulné vršovické hospůdky. Po cestě si můžeme prohlédnout třeba ještě blízký legendární fotbalový Ďolíček, no a do Edenu to vlastně taky není nějak zvlášť daleko (pár stanic tramvají). Suma sumárum – výlet do Grébovky je vlastně celkem nenáročná městská procházka, určitě to je ale dobrý tip i pro řádně „okovaného metalového turistu“!IHSAHN - Ámr - 90%http://www.crazydiamond.cz/ihsahn_amr_recenze/1424http://www.crazydiamond.cz/ihsahn_amr_recenze/1424janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pozor, vládce přichází. Konkrétně pak vládce progresivníhometalu, ať už si pod onou škatulkou představíte cokoliv. IHSAHN totiž letos nasvé sólové cestě dosáhl pravděpodobného vrcholu, dokonce ještě překonal už takdosti zdařilou minulou řadovku „Arctis.“, při jejíž poslouchání měla řada lidíkonečně pocit, že tento norský multi-instrumentalista po letech konečně zúročilsvůj potenciál jako za starých časů jeho císařské kohorty EMPEROR. AčkolivVegard Sverre Tveitan, jak zní Ihsahnovo skutečné jméno, patřil kdysi dávno kekoloritu norské blackmetalové scény, na jeho sólovkách už se indicie odkazujícík minulosti nacházejí jen coby výrazná dochucovadla. Vlastně pro něj v rámcimetalové hudby žánrová škatulka nehraje příliš důležitou roli, podstatná jeskladatelská potence, svěžest a nápaditost. V jeho současných písníchvedle sebe dokáží koexistovat strojově chladné riffy a jemné klávesové party, ato stejně přirozeně a nenásilně jako rvavý skřehot vedle melodické až takřkapop/rockové zpěvové linky. Novinka „Ámr“ má všechny předpoklady stát se jedním zezásadních metalových děl letošního roku, dokáže ve vás totiž roznítit pocityeuforie a nadšení ze skvělého muzikantského řemesla, takže za krátko chcete mít v uších tohoto alba stále víc a víc. Jenže nezůstává jenom u řemesla a nadšení, norský génius totiž dokáže svým skladbám vdechnout jakousi samozřejmou avelmi hravou ucelenost, zkrátka album vlastní pestré a vrstevnaté momenty,které spolu dokážou dokonale prolnout, ačkoliv většinou pocházejí z úplně odlišnéhostylového spektra metalové hudby.  Mám za to, že tahle deska absolutně nepobízí posluchače k detailnímrozborům a spekulacím, protože, soudě podle sebe, ti jen touží poslouchatvšechny ty strhující hudební obrazy, a to je myslím velká devíza tohoto díla.Vůbec zde netřeba zmiňovat obrovský potenciál růstu s každým dalšímposlechem, zkrátka je poznat, že Ihsahn do tohoto díla vložil naprosté maximum.„Ámr“ tudíž není jen nějakým malým sólovým albem bývalého frontmana EMPEROR,ale nahrávkou, která se těm milníkům černého metalového extrému vyrovnává, byť samosebou operuje s trochu jinými vlastnostmi a nabízí širší nástrojové spektruma propracovanější (nezaměňovat se slovem složitější) skladatelství. Co deskunaprosto vystihuje, je naopak bezproblémová poslouchatelnost, ale také atmosféraa gradace. Celým albem se vkusně prolínají zvuky převzaté ze synthyscény osmdesátých let a jsou zde v roli stylových zdobidel gruntovní metalové hudby, ať už zde nakonec bude ta která položka vyznívat rozdílně. Fascinuje strojový chlad repetitivních djentovýchriffů nad zurčícím tokem klapek a umělých zvuků v úvodním záseku „Lend Me TheEyes Of Millenia“. Korunu všemu zde nasazuje Ihsahnův hlas, který umí každéskladbě vetknout silnou emoci a nepůsobí při své snaze jako nějaký agrárnický tragéd.„Arcana Imperii“ je přesně tou skladbou, která v sobě dokáže podchytit onubrutální stránku, nyní spojenou s velkým množstvím melodií a celkově dosti barvitou instrumentací. „Sámr“platí za jeden z vrcholů celého alba, jde o song takřka královského lesku,kterému je vlastní majestátnost, vážný tón, ale i vytříbená a dosti výraznámelodika schopná gradovat. „One Less Enemy“ je zas skladba s tvrdším základem,svými zvraty a postupy spíše oslovující fanouška pozdní fáze EMPEROR.  Velké kouzlo má i tajemně náladotvorná „Where You Are LostAnd I Belong“, což je naprostá vášeň od prvního poslechu, nejen kvůli dalšíkombinaci klávesových zvuků s metalovými party. „In Rites Of Passage“nabídne kosmickou brutalitu a kombinaci strhujících groovy riffů, elektroniky ačehosi nadpozemského, co dokáže zahrát posluchači na pocitovou strunu. Poslednítrio skladeb osobně slyším jako velmi silný úsek. Kde se Ihsahn vyždímá z nejlepšího.Skladby jako „Marble Soul“ a „Twin Black Angels“ nejenže útočí těminejpestřejšími linkami a melodiemi, ale nepostrádají obrovské charisma ipotřebný umělecký esprit. Učarují zde depešácké klávesové zvuky, civilní a kultivovanýpěvecký projev hlavního aktéra, ale i jeho úžasná refrénová gradace v druhéjmenované skladbě. Jsou to právě tyto písně, které i když nabídnou úžasné melodickérefrény a pestrou paletu instrumentace, každému je jasné, že tento Nor nehrajehudbu pro každého, naopak, udržuje si stylovou vytříbenost. Závěrečný úprk „Wake“(něco jako Ihsahnovo „Damage Inc.“) je pak naprosto výtečným prog-metalovýmvýpadem, shrnující v sobě vše podstatné do jedné atraktivní formy – prvky djentu,black metalu, synthy popu, atmosférického hard rocku s celou řadou kytarového sólování, to vše pod visačkou „Ámr“utváří kompaktní hudební nálož vysoké kvality. Zkrátka kakofonická jízda, kterou si stěží budete schopni jen tak zapískat!THE ROLLING STONES - Goats Head Soup - 90%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_goats_head_soup_recenze/1423http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_goats_head_soup_recenze/1423janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Sedmdesátá léta plíživě pokračovala a to navzdory faktu, že jisté levicově zaměřené společenské vrstvy stále bojovaly s vlastním rozčarováním a deziluzí z toho, jak šly všechny ideály bouřlivých šedesátek rychle do kopru a kapitalistický západní svět znovu zahalila pohodlnost. Ani u THE ROLLING STONES nebylo v té době všechno ideální a někteří členové se sobě začali jaksi vzdalovat. Z Micka Jaggera se stávala ještě větší primadona než doposud a počal se daleko více obklopovat lidmi pouze s význačnějším společenským postavením, zatímco Keith Richards se tou dobou oddával tvrdým drogám jako nikdo jiný. Keith sám sebe totiž viděl (ve srovnání se svým parťákem) jako toho opravdového rebela, rockera, chlápka co jde na dřeň, a bylo mu zle z manýrů svého kumpána. Půtky mezi dvěma hlavními postavami však nenarušily skladatelský proces, takže to byl nakonec mladý kytarista Mick Taylor, který za dva roky, tedy na sklonku roku 1974, dával svému teplému fleku v nejslavnější rock´n´rollové kapele světa vale, neboť se cítit vedle Glimmer Twins skladatelsky opomíjený a nevyužitý. Do doby než se tak stalo, však THE ROLLING STONES nahráli ještě dvě řadová alba zhruba podobné kvality - jmenovitě podceňovaný street-rockový klenot „Goats Head Soup“ z roku 1973, poslední věc produkovaná Jimmy Millerem, ze které vzešel kontroverzní baladický singl „Angie“ zavdávající hudební veřejnost k dohadům, zdali snad STONES definitivně nepřešli do středního proudu, a pak o rok mladší deska „It´s Only Rock´N ´Roll“ (1974), kterou si kapela produkovala sama, a jenž vešla ve známost díky notoricky známé titulní skladbě a svému vlastně docela konzervativnímu naturelu. Obě desky představují obstojnou porci rockové hudby dané doby a obě se klidně mohly umístit v Top Ten žebříčku alb této kapely, já však do soupisky zvolil pouze tu první, co se týče skladatelské práce vlastnící o něco vyzývavější materiál.Krátce po americkém turné na podporu alba „Exile on Main St“, které znamenalo v roce 1972 další rekord návštěvnosti, a kde kvintet hvězdných rockerů, v čele s hopsajícím napudrovaným Jaggerem, nyní stylově oblečeným do blyštivých glam-rockových kostýmů, doprovázelo i několik znamenitých hudebníků obsluhujících piáno, klávesy a dechové nástroje, se Stouni znovu stahují do studia, aby dali vzniknout dalšímu materiálu. Zezpětného pohledu se právě tehdy THE ROLLING STONES přehoupli přes svůj kariérnívrchol a jejich další cesta směřovala pozvolna dolů. Co však bylo ještě o něco mrzutější,stávala se jejich značka definitivně společensky přijatelnou, což šlo ruku v ruces bohatnutím hudebníků a stále častější účastí Micka Jaggera nanejrůznějších snobských recepcích, banketech nebo vyhlášených kriketových či golfovýchturnajích. Francouzský azyl byl po množství trablů (způsobených zejména rostoucídrogovou závislostí Keitha Richardse: kytarista byl v prosinci 1972z Francie vyhoštěn a byl mu na několik let dokonce zakázán vstup na územítéto země) nuceně ukončen a hudebníci se začali daleko více objevovat doma v Británii a také veSpojených státech, zejména New York přijali manželé Jaggerovi jako svůj novýdomov, jakkoliv jejich vztah velmi brzy odhalil značné množství trhlin a doidyly měl velmi daleko. O svém prvním manželství, které bylo ukončeno až v roce1978, a sice bulvárními médii bedlivě sledovaným rozvodem, Mick zpětně tvrdí, že absolutně nefungovalo už po prvním rocesoužití. Jeho manželka, panovačná středoameričanka Bianca si velmi brzy osvojila jakousi newyorskou povýšenost – Warholtomu údajně říkal „Yellow High“ – byla jízlivá, arogantní a jednou dokoncevyhodila dlouholetého zaměstnance STONES jen proto, že si dovolil před nínesmeknout, vlastně se brzy stala jakousi ještě o něco horší verzí svého manžela. Už na počátku manželství se očividně dostávala do konfliktu s„nacistickým státem“, jak říkala celému tomu dvoru agentů, poradců, účetních,řidičů, tělesných strážců a náhodně se objevujících muzikantů obklopujícíchjejího manžela. V té době se tedy poprvé vzdalovali i dva hlavní představiteléSTONES. Keith Richards měl totiž Biance za zlé, že u Jaggera podporuje právě onykonvenční rysy jeho povahy, z nichž většina v něm dřímala ještě dávnopřed tím, než jí poznal, a ze kterých se Keithovi zvedal žaludek – např. onaburžoazní manýra typu zřízení vlastního úřadu se sekretariátem. Rozdíly však začaly být patrné i v otázce muziky, producent JimmyMiller byl přesvědčen, že až do „Exile on Main St.“ vznikaly všechny skladby ve spolupráciMicka s Keithem, kdežto potom to už byly jenom písničky Micka a písničkyKeitha. Tolik asi o atmosféře z let 1973 a 1974. Nová deska si vyžádala přesun na Jamajku, kde ve studiíchv městě Kingston, za účasti osvědčeného Jimmy Millera, a pod neustálým dohledemmístních policejních složek (v té době se členové kapely stáli nežádoucímiosobami nejen ve Francii, ale rovněž v Austrálii a Japonsku), vznikal materiál později nazvanýjako „Goats Head Soup“. Dobová kritika později desku označila jako přešlapování namístě a celkově se mluvilo o prvním zklamání po hodně dlouhé době, jenžez dnešního pohledu tohle album stále náleží k slavné řadě albz první poloviny sedmdesátých let. Je pravda, že se v té době asikapela nenacházela v bůhvíjak pohodovém rozpoložení a že hudebníkůmzkrátka chyběl čas na rekonvalescenci, ale i tak je zde několik pozoruhodnýchskladeb. Micka, neochvějného pána svého osudu, především trápil stav kytaristy,protože Keith se v té době propadal do stále většího rauše a chaosu: byl znovu několikrát zatčen za přechovávání zakázaných látek a jednou dokonce i za vlastnictví několika střelných zbraní, jeho historické staveníRedlands v jižní Anglii do základů vyhořelo a oheň taktéž několikrát zpustošil i jeho hotelový pokoj. V té době zkrátkainterakce mezi oběma tahouny hodně upadala, a tak se hodně spekulovalo, že když se kapela přestane vyvíjet,může to velmi pravděpodobně znamenat počátek konce. Nikdy dříve nebyli THEROLLING STONES blíže k rozpadu než v roce 1973!!! V srpnu 1973 vyšel nový singl „Angie“, který vzbudilbouřlivé reakce, ať už se jednalo o oba póly názorové spektra. Celé řadě lidíse konvenční balada líbila, hodně jich však podbízivou píseň odsoudilo astárnoucí kapela tímto kusem ještě více dezorientovala rockovou veřejnost,tehdy značně zmatenou nejistou budoucností jejich idolů. Byl to čistý středníproud, který kritika ve své době naprosto odsoudila, s odstupempětačtyřiceti let je však skladba řazena mezi největší hity THE ROLLING STONES.Hodně lidí bralo milostnou píseň, která byla Jaggerem údajně věnována tehdejšíženě Davida Bowieho Angele (i když je zde dost pravděpodobná rovněž souvislosts tehdy roční dcerou Keitha Richardse), jako promyšlený vtip a singl se rychlevyšvihl na první místo hitparád po obou březích Atlantiku. Nicméně určitá část lidí měla kapele přiblížení se střednímu proudu a poskytování svých jmen bulváru za zlé a považovala celé tehdejší dění, hektičnost, aroganci a bohatnutí hudebníků a buržoazní manýry kolem jejich lídra za zradu.Na „Goats Head Soup“se údajně promítlo líné karibské podnebí a dost lidí slyší desku jako prostouvětší šťávy a jaksi neohrabanou. Můj názor je ten, že polovina skladeb patřík tomu nejlepšímu, co kapela v sedmdesátých letech vytvořila a druhápolovina je prostě docela postradatelná a vesměs i zapomenutelná. Už od úvodu v podobě skladby „Dancing With Mr.D“ je znát onatíživá situace, ve které se komunikace mezi členy v dané době nacházela.Skladba opatřená jistou dávkou jedu a pichlavosti stojí na exotických rytmech azvucích bluesové kytary, často se díky Taylorovi a jeho slide kytaře vyvíjející směrem k neučesaným vyhrávkám.Jaggerův zpěv je naléhavý a celku velmi prospívá, jde možná (spolu s následující skladbou) o jeden z největších inspiračních zdrojů pro pozdější hardrockové hvězdy, ať už se jmenovaly THE BLACK CROWES, AEROSMITH, GUNS N´ROSES nebo třeba MÖTLEY CRÜE. Druhá zdejší položka „100 Years Ago“ patřík vůbec nejsilnějším skladbám na tomto albu, rozepjatá vrstevnatá věc, kterou oblažujískvělé kytarové party, piáno i pozoruhodně drásavá Jaggerova zpěvová linka, kde principál staví proto-punkové rejstříky ovlivněn vztekem tehdy naprostého undergroundového kanála Iggyho Popa. Song posléze graduje a vrcholí v bezútěšném Taylorově sólování. Skvělá záležitost dobového rocku.Snová „Coming Down Again“ odhaluje slabšíchvilky a pouze se jen tak líně převaluje, jde po všech stránkách o výplňovou položku. Opakem budiž dravý street rock „Doo Doo Doo Doo Doo (Heartbreaker)“, což je klasika (později předělaná řadou interpretů, např. britskými nezpoutanci z THE QUIREBOYS) se vstupy dechové sekce a mrouskavými ženskými hlásky, ale i neuvěřitelným odpichem a energií, jakou tehdy poměrně zdecimovaná dvojice Glimmer Twins, v době své do té doby asi největší krize, mohla dodat.Následuje už v úvodu zmíněná balada „Angie“ a rychle se přesouváme do druhépoloviny desky. Ta startuje songem „Silver Train“, rozšafným americkým country boogie rockem, kde si Mickvyzkoušel i hru na kytaru, protože chtěl Keithovi ukázat, že zde není jen primadonou u mikrofonu, ale i obstojným kytaristou. Ve skladbě zaujala i poměrně rozdováděná, ale nepříliš nápadná klavírní linka a taktéž vstupy foukací harmoniky. Následovala nepříliš povedená „Hide Your Love“, což byla asi vůbec nejzbytečnější skladba kompletu. Hypnotická „Can You Hear Me Music?“ měla určitě něco do sebe, ale zas na druhou stranu zvlášť nepřekvapila, zaujaly zde sice líné kytarové party i Jaggerův chraplák drásající ono pomalétempo, ale v obecné rovině tento song pomalu sděloval, že THE ROLLING STONES začínají definitivně opouštět pozice vůdčí kapely rockové scény, což bylo, vzhledem k tomu kolik skvělé rockové hudby vycházelo v sedmdesátých letech, tak nějak logické. Další baladická položka vyplňující prostor alba má jméno „Winter“ a působí méně prvoplánově než „Angie“, naopak jde o rozmáchlou skladbu mohutnějšího charakteru, kde vyniknou barvitější nástrojové linky, do popředí posunutý hlas Micka Jaggera a řada překvapivých aranží a decentních smyčců podporujících tuhle kritikou opěvovanou položku. Podobný boogie ráz jako „Silver Train“ má i úplně závěrečný rock´n´rollový song „Star Star“. Tahle koncertní vypalovačka vlastně není žádný zázrak a stojí na repetitivních křepčících partech kytar, dechů a nepokojného piána.Po realizaci alba došlo pro změnu na turné evropské, které představovalo poslední štaci, na které byl k vidění kytarista Mick Taylor, který to bezprostředně po nahrávání alba „It´s Only Rock´N ´Roll“ zabalil, aby si THE ROLLING STONES brzy našli náhradu v šikovném a skromném týpkovi, který to s nimi vydržel až do dnešních dní. Tím dotyčným nebyl na sklonku roku 1974 nikdo jiný než Ron Wood, do té doby kytarista u velmi úspěšné kapely FACES, ze které pocházel a na sólovou dráhu se vydal především zpěvák Rod Stewart. Americké turné THE ROLLING STONES z roku 1975, na kterém byl Ron Wood poprvé přítomen, bylo plné kontroverzí, honiček, zatýkání členů kapely a to hlavně právě v těch zeměpisných šířkách USA, které zastávaly konzervativnější pojetí zákonů (např.Arkansas nebo Texas). Zde na permanentně naloženého Richardse (Keith v té době údajně spal jen dvě noci týdně), který si ještě s několika lidmi z realizačního teamu Stounů zrovna usmyslel, že se mezi americkými Státy bude tentokrát přepravovat autem na místo letadla, měli především venkovští policisté řádně nalíčeno, ale o tom třeba někdy příště...6. místo - Goats Head Soup (1973) v rámci TOP TEN žebříčku alb THE ROLLING STONES. AT THE GATES - Bangkok, Rock Pub, 3.května 2018http://www.crazydiamond.cz/at_the_gates_bangkok_rockpub_3kvetna2018_koncert/1421http://www.crazydiamond.cz/at_the_gates_bangkok_rockpub_3kvetna2018_koncert/1421jirikubis1975@gmail.com (Subeer)O tom, jaký mají v metalové historii význam švédští matadoři AT THE GATES, bylo napsáno mnoho erudovaných slohů, a proto přepisování stránek ze všemožných hudební análů na úvod vynechávám. Předpokládám, že každý aspoň mírně sečtělý metalista, a těch sem chodí většina, má v tomto směru šajn. Osobně mě tato, už zase živoucí, legenda byla spíše známá spíše díky svým žákům-následovatelům: sympaťákům DARKEST HOUR, KILLSWITCH ENGAGE nebo různým pohrobkům původních členů jako například stále vynikajících THE HAUNTED nebo dávno zmizelých DISFEAR. O hudební minulost AT THE GATES jsem se v podstatě začal zajímat, až když jsem byl naprosto pohlcen fantastickou návratovou deskou „At The War With Reality“, která svou profesorskou nad žánrovostí dala i podnět k hlubšímu studiu materiálu z předchozích alb, který mě v minulosti zas tolik nezaujal.V neposlední řadě za několik málo dní, přesněji 18.5.2018, vychází druhé post comebackové album „To Drink From The Night Itself“ a tři již vypuštěné vlaštovky, jež dosedly na „jůtůbový“ drát shodně, opět znějí náramně. Kapela bere své znovuzrození opravdu vážně a poctivě objíždí koncertní štace po celé zeměkouli, přičemž jí letošní jaro zaválo jak na americký, tak i asijský kontinent. Tam své turné příhodně vykopla při oslavě Svátku práce na festivalu v Číně a to stylem „koncert skoro každý den“. Dle promotérů bangkokského koncertu se plány narušily hned na druhé štaci, jakožto do Hong Kongu nestačila dorazit část nástrojů, tak se tam jako náhrada narychlo zorganizovala místní kapela. Karavana seveřanů tedy zamířila do hlavního města thajského království, kde pro ni byl původně připravený prostornější klub „Hollywood Award“. Nicméně tři dny před třetím květnem bylo dějiště koncertu přesunuto do, pro mě už známého, útulného Rock Pubu.A teď mi dovolte podělit se o menší lekci z asijského marketingu. Sám pořadatel vysvětlil změnu dějiště díky malému zájmu z předprodejů, který by neutáhl nájem většího sálu. Potud pro našince pochopitelné, co ale následovalo na „fejsbuku“ pořadatele tři dny před koncertem v rámci náhonu fanoušků, si opravdu nemohu nechat jenom pro sebe. Jako předkrm byla upoutávka na speciální tričko, které prý kapela nechá udělat pouze ku příležitosti tohoto koncertu, a které bude však možné dostat jenom při objednaní on-line a to před vystoupením. Menu pokračuje zmínkou, že v den konání bude na místě poprvé fyzicky dostupné výše zmiňované nové album. Zde jsem naivně zaplesal, ale že by Century Media resp Sony až tak moc tlačili, hmm proč ne? Trumfem však bylo oznámení, že se ke kapele pouze pro tuto příležitost připojí Michael Amott z ARCH ANEMY. Na koncert jsem tedy vyrazil s pocitem, že tolik zázraků najednou je možné jenom v tomto koutě světa, aneb byl jsem pozitivně natěšen na předpokládaná zklamání budoucí. Pěkné speciální tričko jsem normálně koupil, a to ještě před příjezdem kapely, u vchodu klubu. Pravda neměli jich moc, a to jsme tam byli mezi prvními. Na pochopitelné dotazy ohledně novinkového disku a přítomnosti páně Amotta mě hlavní pořadatel, s figurou, brejličkami a výrazem ala Ota Hereš, shodně po sobě dvakrát odpověděl s tím krásným nejistým úsměvem „Not yet“. Pocit, že je tu všechno přesně tak, jak má být, hned a naprosto utlumil jakékoliv náznaky z domnělých zklamaní a nenaplněných (pří)slibů.Kapela s posádkou se vešla do minivanu a hned před vchodem byla zavelena na několik minut lovci autogramů a foteček. Poté, co se propodepisovala schodištěm nahoru ke dveřím, zmizela v prostorách podniku, který byl pro návštěvníky uzavřen až do půl osmé, tedy půl hodinu před oficiálně stanovený výkop. Potom, co nikde nebylo moc slyšet nějaké rozsáhlé ladění (asi už bylo nazvučené předem), se tedy otevírají prostory, tak aby se pěkně vyplnili metalisty většinou v pokročilejším věku. Někteří přišli i se svými ratolestmi.Více než stohlavý dav absorbuje intro „El Altar Del Dios Desconocido”, jež vrcholí v pecku „Death And The Labyrinth”. Kvintet, především pak basák Jonas Björler a death metalový křikloun Tomas Lindberg, rozhodně nešetří všemožnými „echt“ žánrovými gesty a pózami, tak aby rozehřáli své věrné fandy. A daří se. Kotel pod nízkým pódiem začíná pěkně bublat, rozuměj, že se hrozí více něž na demonstracích proti premiérovi v demisi a prezidentovi v posledním tažení. I těžším vahám je pak umožněno pohoupat se na páře vroucích rukou zaplňujících skoro celý nevelký prostor pod skupinou. Circle pit se tvoří a zaniká zcela spontánně, nejen díky názorným demonstracím paží a hecování super frontmana Lindberga, který, v té své kšiltovce a s maniakálními pohyby, jako by vypadl odněkud ze zapomenutých příběhů Stiega Larsona.Hlasitost zvuku je přesně na úrovni, která mi vyhovuje. Nic není extrémně přepálené. Švédům to šlape náramně a z jejich nasazení je vidět, že je hraní pořád hodně baví. I na takovémto malém hřišti se snaží odevzdat maximum, a to i navzdory tomu, že se z jejich tváří dá odečíst únava. Ono každý den přelétat tisíce kilometrů mezi různými klimatickými pásmy, chce opravdu odhodlání a toto bylo na pětici neustále vidět. Tomas svým severským šarmem zajištoval decentní komunikaci s publikem, takže například potom, co mu až napotřetí, v té správné hlasitosti publikum odpovědělo, že miluje death metal, obratem opáčil, že my všichni v AT THE GATES death metal nenávidíme a na to konto smečka rozjela smrtící uragán „Nausea“.Show končí asi po osmdesáti minutách, a to i přesto, že vyvolávaní přídavku bylo hlasité a dlouhé, nicméně v Thajsku jsou policejní hodiny respektovány, protože je ze zálohy jistí armáda, takže se to utnulo těsně před půl desátou, jak bylo nakonec avizováno na stránkách pořadatele. Ne že bych si ještě nedal nějakých pár desítek minut navíc, ty staré skladby zněly mnohem lépe naživo než z desek, ale věc jsem přijal, na rozdíl od některých místních mírně rozčarovaných příznivců, takovou, jaká byla. Těmto to však na fotečkách, selfíčkách a dalších autogramech vynahradila ochotná kapela, procházejíce uličkou vytvořenou fanoušky uprostřed klubu.Věřím, že většina přítomných odcházela spokojených stejně jako já. Příjemně vyklepaný z headbangingu, nadšen z hudby, která mě vtáhla do svých krás více než jsem sám předpokládal. To vše s příslibem dalšího výborného alba od těchto ryzích průkopníků metalového řemesla. Nakonec i ten klobouk dolů před všemi, kdo tuto událost zorganizovali, protože, to opravdu v místních podmínkách není žádná legrace.Setlist: El Altar Del Dios Desconocido, Death And The Labyrinth, Slaughter Of The Soul, Cold, At War With Reality, The Swarm, The Circular Ruins, Under A Serpent Sun, Raped By the Light Of Christ, Heroes And Tombs, Der Widerstand, To Drink From the Night Itself, Nausea, Suicide Nation, The Book Of Sand (The Abomination), Blinded By Fear.STRYPER - God Damn Evil - 70%http://www.crazydiamond.cz/stryper_god_damn_evil_recenze/1419http://www.crazydiamond.cz/stryper_god_damn_evil_recenze/1419janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pod vedením Michaela Sweeta to letos křesťanští metalistéSTRYPER dotáhli k desáté studiové desce. Situace, o které bych si nazačátku devadesátých let myslel, že nikdy nenastane. Tehdy v roce 1990 se totiž kapela popěti řadovkách na dlouhých třináct let rozpadla a byla anti-hrdiny z nastupujícího grunge rychle odeslána na smetiště dějin. Čas ukázal, že podobnéodsudky hvězdiček osmdesátých let byly předčasné, dnes tedy dochází u leckterýchzkušených jmen tehdejší glam-metalové scény k revitalizaci vlastního stylu anavazování na odkazy tradičního zaoceánského Hard´N´Heavy. Američané STRYPER nikdy nepatřili k nejlepšímkapelám melodického metalu, takže se od jejich znovuobnovené činnosti v roce 2003 nečekalizázraky, musím však potvrdit, že jakkoliv jejich slavnější kolegové často vesvých post-návratových obdobích zklamávali (SKID ROW, WARRANT, BULLETBOYS), v případětéto kapely jsme se skoro vždy dočkali sice staromilského, ale na druhou stranu obstojnéhomateriálu. Ne jinak tomu je v případě alba „God Damn Evil“, které sicevlastní patetický a pro kapelu typický název a také tradičně kýčovitý obal, ale fanoušek se zde dočkáobstojně provedeného melodického metalu, jak byl tvořen a etablován do rockového mainstreamu právě v průběhu osmdesátých let.  Nový materiál je dokonce v určitých momentech nakloněnžánrovým odbočkám a působí tvrději, než bylo obvyklé u této křesťanské kapely kdykoliv předtím. Tento případ zde nastal hned v úvodní skladbě „Take It To the Cross“,která se uvede zdušenými thrashoidními riffy jako od PRONG a nezvykle štěkavým hlasovýmprojevem Michaela Sweeta (chvílemi mě dokonce připomene Marka Oseguedu z DEATH ANGEL), což znalce pochopitelně hned v úvodu trochuzaskočí a asi jim to nebude zrovna příjemné. Nicméně ona skladba, se právě díky pozdějším zpěvovým linkám, začínánakonec přeci jen podobat zaběhlému melodickému projevu této kapely. Dál už se jede v obvyklejším pojetí a STRYPER se prezentují jako skladatelskykonzistentní a neuvadající band, jenž stále dokáže vypilovat zajímavé HardN´Heavy hymny, stojící zejména na košaté kytarové výzdobě a kvalitní instrumentaci, přímočarých beatecha hlavně - na vypjatém pěveckém projevu svého lídra pějícího vytrvale o spravedlivém boji jeho víry s náznaky zla. Tahle parta je něčím podobným posedlá a přiznávám, že leckomu přijde k smíchu. Asi se také nepočítám zrovna mezi fanoušky, ale dokážu uznat, že STRYPER odvádí kvalitní řemeslo především na poli melodického hard rocku a metalu.Michaela Sweeta v sestavě podporují jeho dva dlouholetí spoluhráči: jmenovitějeho bratr Robert Sweet obsluhující bicí a kytarista Oz Fox, na kvartet kapelu letosdoplňuje nově příchozí baskytarista Perry Richardson, který se do řad STRYPER dostavilod dříve velmi slavných pop-metalových hitmakerů počátku devadesátých let FIREHOUSE, aby zde zacelilmísto po odejitém Timu Gainesovi. Na albu vycházejícím u Frontiers Records, tedy vydavatelské stáje, zaměřující se na návraty hardrockových a metalových kapel zaoceánské provenience osmdesátých let, se nakonec nachází jedenáct skladeb, z nichž většinamá dobrý potenciál a určitě sledovače stylu nějakým způsobem potěší, materiál setedy docela bez problému dokáže vyvarovat přešlapům nebo dokonce hluchýmmístům, občasně působí dokonce více tvrdě a riffově než v minulosti, cožje případ zmíněné úvodní skladby. Pak je zde zastoupen sloganově vyřvávaný rock tolik typický pro kapely jdoucí v závěsu za KISS, což je případ hlavně zdařilé titulní skladby „God Damn Evil“, jindy se STRYPER opájejí zejména výraznou melodikou a výstavními refrény, např. „Sorry“, „Lost“ nebo „Beautiful“. Jasným kandidátemna hit je rovněž i přeslazená balada „Can´t Live Without Your Love“. Chápu, žepodobné songy nemusí sednout každému, ale pokud je posluchač pozitivně nakloněndanému žánru, může zkrátka novou desku považovat za hodně obstojnou, navzdoryfaktu, že působí hodně konzervativně a vlastně díky své melodice i zastarale. Umě však tahle kapela platí za jednu z vyjímek, jenž si dokáže udržet, i v doběkdy na ni nesvítí silné reflektory úspěchu a zájem veřejnosti je rovněž už dávno jinde,svůj klasický standard.DIMMU BORGIR - Eonian - 50%http://www.crazydiamond.cz/dimmu_borgir_eonian_recenze/1418http://www.crazydiamond.cz/dimmu_borgir_eonian_recenze/1418janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Norové DIMMU BORGIR přicházejí po osmi letech se svou zbrusunovou řadovkou. Ta dostala název „Eonian“ a jak se dalo čekat, v nejznámějšímtuzemském metalovém magazínu její realizaci doprovází bombastická promo-masáž. Řeknu vám to rovnou: VŠECHNO JSOU TO KECY! Není třeba se jimi nechat ovlivňovat. Radši se v klidu usaďte a udělejte si připoslechu té hudby vlastní názor, já se zde budu akorát snažit nějak sesumírovat svojepocity. Jak tedy celý popis tohoto hudebního díla správně zahájit? Materiál produkovaný Jensem Bogrenem působí od začátku a dle předpokladů nanejvýšvelkolepě a dramaticky, a tak právě díky štědré orchestraci může leckoho ke kapele poprvé příchozího ohromit, alepři pozorném sledování zkušenější posluchač záhy zjistí (zvlášť vy, kdo tvorbu Norů sledujete dvacet let), že jde jen o promyšleně sestrojený avelmi neosobní produkt, využívající této monstrózní slupky jako metody lacinéhošoku a vlastně se zde příliš neotřelého nakonec vůbec neobjeví. Skladby totiž nenabízíani třetinu zajímavých nápadů, co ty lepší z řadovek DIMMU BORGIR z období meziroky 1997-2005, a hlavně, současné věci se vyžívají v těch nejotřepanějších cinematic-metalových klišé.  DIMMU BORGIR jsou dnes už jinou kapelou, než tomu bylona konci devadesátých let nebo v průběhu první dekády nového věku, dostmožná už se v souvislosti s nimi nedá mluvit ani o symfonickém blackmetalu, přičemž nepravdivou částí škatulkového zařazení shledávám právě ono sousloví black metal. Hudba dnešních DIMMU BORGIR využívá stejných receptůjako je tomu u tvorby finských NIGHTWISH, protože ať už songy nadhazujíjakékoliv metalové (myšleno spojení kytary/rytmika) pasáže, jejich úloha je vedle onéorchestrace a sborů, tedy až na výjimky, vysloveně podružná a nedůležitá. Smutný příběh. Zapomeňte na to, že bystezde dostali velkou porci poctivého nářezu, jádro skladeb je prachbídné a bezoněch permanentních symfonických výpadů si ani neškrtne. Omračující bohovskéhradby smyčců a stohlavých sborů možná u někoho navodí vzpomínky na ságy typu Pánprstenů, ale jak zde skladby plynou jedna za druhou, posluchač shledává, že sina konci seance vlastně skoro nic nezapamatoval. Tak průměrné všechny ty motivy jsou. Neříkám, že je materiál od začátku do konce špatný, občasdeska nabídne nějakou libůstku, ale jde většinou vždy jen o nějaký fragment, v rozmezí několika desítek vteřin opakující se dravý riff nebo pasáž, kde Shagrath (na albu jinak oproti všem těmsborům docela upozaděný, vždyť kolik refrénů zde nakonec zůstane ušetřeno vstupů „těchhle divnýchAlexandrovců“?) stvrzuje, že je vlastníkem jednoho z nejcharismatičtějšíchskřehotů v ranku. Už v první položce „The Unveiling“ sice zaujme bouřlivěoslavný karuselovitý riff, ale při několikerém opakování a jeho  střídání s kýčovitýmisbory vlastně zjistíte, že ta skladba nenabídne nakonec nic víc než jen tenhle „náckovský Majáles“. Tedy nic, coby bylo zajímavé ještě za dalších pět poslechů, abych to řekl přesně. Dvojka „InterdimensionalSummit“ je rozjuchaná taškařice plná opulentních ženských sborů a rozněcujenálady, jakých zpravidla člověk nebývá ušetřen během poslechu hudby NIGHTWISH, konkrétněkdyž se tahle finská kapela snaží o hit složený pro německé publikum. V sestavě DIMMU BORGIR jsou znovu kromě šéfa Shagratha přítomni oba zkušení kytaristé Galder a Silenoz, ale člověk se musí podivovat nad tím,co zde letos nakonec hrají, vždyť vše určující v nových písních zastane orchestrace neboklávesy? Jedna z nejhrůzostrašnějších obludností má zde název „Council OfWolves And Snakes“ a z nějakých šesti poslechů celé desky mě jedna její pasáž, kdese objevuje jakési „indiánské mrmlání“ (podobná tématika americké mytologie sevlastně objevila i na desce „Once“ od NIGHTWISH před čtrnácti roky), vždydonutila položku přepnout. Tohle se fakt nedalo. Naprosto nezábavné, nesmyslné hraní si na hudební tajemství a jakési mystično. Alespoň že následná „The Empyrean Phoenix“ sehned zkraje rozjela v cupitavém tempu a nabídla nějakou tu vánici, byťjakmile Shagrathův hlas zas vystřídaly „áááá-áááá“ sbory, veškerá radost z nabyté energie u mne skončila. Šestou „Lightbringer“ charakterizují démonické zvuky cinkajících mečů, ďábelský smích a zasekávaný, takřka groove-metalový kytarový val. Po chvíli se tíživá skladba rozjede do dravějších obráteka pokud v ní úřaduje Shagrath, jde o to nejlepší, co jinak album nabídne. Jenže nic není tak perfektní, jak se může zdát, protože znovu přichází čas na všechny ty orchestrální prvky, aspoň že ono frázování slova „lucifer“má své kouzlo a člověk si z hodinového poslechu vůbec něco odnese. Pro mne nejlepší a nejopravdovější věc na albu. Skladba „I Am Sovereign“ vlastně po dramatickém nástupuvcelku nezaujme, jedině že by zas někoho překvapily všechny ty opulentní chóry a therionovské klávesové ornamenty, které se tentokrát v jedné střední pasážisnaží Shagrath ozvláštnit skrze netradičně deathmetalovou barvu hlasu. Vlastně  největší slabinou téhle desky zůstává, že sezde střídá velká spousta naprosto průměrných motivů a v celém tomorchestrálním kotli dochází k dokonalému vynegování osobitosti díla jako celku. „Archaic Correspondence“ patří k těm povedenějšímsongům, i když jak se to vezme, Shagrath sice dostává více prostoru, jsou tu rovněž nějakéty říznější kytary, položka má jistou chytlavost, ale po chvíli zase nastupují ony neodbytné sbory, takže za mě znovu asi spíš sorry. „Alpha Aeon Omega“,zahájená ponurým requiem, ve mně evokuje atmosféru utopistického Fatherlandu, a vnucuje se zdeotázka, zdali podobně význačným způsobem (ty pasáže tak opravdu zní) chce být kapela vnímána svými posluchači.Onen posluchačský červík je totiž, ve chvílích, když melodická zádušní pasážpřejde ve vygradovaný „wind“, konfrontován se skutečností, že to není on,kdo tady NEPOCHYBUJE a kdo o dění ROZHODUJE! Nicméně možnost se tomu všemu smát, mu nikdo nevezme. Shrnuto a podtrženo: Megalomanská symfo-metalová deska, která toho příliš zajímavého a novéhonenabídne a jejíž poslech je velmi vyčerpávající a ne zrovna příjemnouzáležitostí. Klasický produkt německé korporace Nuclear Blast sloužící k vymývání mozků mladších metalových posluchačů, kteří sázejí na prvotní šokový efekt a nehledají v hudbě to podstatné. Navoněnéa obtěžující nic, kde zaujme pár fragmentů a minutových pasáží, ale po několikerém poslechustejně člověk přijde na to, že to album je prostě úplně zbytečná a nudnáslátanina.SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Smutnice - 80%http://www.crazydiamond.cz/silent_stream_of_godless_elegy_smutnice_recenze/1417http://www.crazydiamond.cz/silent_stream_of_godless_elegy_smutnice_recenze/1417jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Smutnice? Kdepak, spíš „veselice“, kdybych chtěl být jó vtipný. Protože SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY natočili album, u kterého sice můžete smutnit dle libosti, zároveň se ale taky radovat nad tím, že je tenhle multižánrový soubor stále v plné síle a jeho novinka překonává i předchozí „Návaz“. Na něj byly kladeny možná až moc vysoké nároky – vyšel přece pod hlavičkou renomované francouzské firmy Season Of Mist – které tak trochu opatrná deska nedokázala zcela naplnit. V žádném případě nešlo o slabou nahrávku, ale ani při opakovaném a pečlivém poslechu jsem se nemohl zbavit dojmu, že tu něco chybí. Nedokázal jsem to tehdy pojmenovat, ale „Smutnice“ mi pomohla – větší odvaha, průraznost, dravost. Moment překvapení. A přesně tohle jsou kvality, kterými disponuje nejnovější počin SSOGE, jemuž na světlo pohanské pomohli Yossi Sassi (bývalý člen ORPHANED LAND) coby producent a Roland Grapow, který se podepsal pod jiskrný a úderný zvuk. Dovolte odbočku – už sám fakt, že kapelu, která svůj výraz staví na kombinaci rozvážného doom metalu a moravské lidové hudby, produkuje člověk, který hrál v izraelské metalové kapele, mi přijde skvělý. Tomu se říká nenásilný střet kultur, z něhož může vzejít, a v tomto případě také vzešla, zcela jedinečná kvalita.„Smutnice“ útočí hned od prvních tónů úvodní „Ten, který ukoval slunce“. Prvních pár vteřin naznačí ústřední dějovou linku a pak už jsme v centru dění. Jeden nápad střídá druhý, „Sajlenti“ jedou na plný plyn a v patách jim kluše opravdu přepychový zvuk, plný a barevný. Druhá „Kdo z nás je víc“ je pak nefalšovaná sypačka, ovšemže kořeněná všemožnými folklórními prvky. A znovu plná delikátních zvukových lahůdek, kterých si všimnete až po několikátém poslechu, té touhy vydat ze sebe zase jednou to nejlepší. Zapomínám na „Návaz“ a album mě začíná pohlcovat. Vidím před sebou sluncem protkanou louku, mám chuť si lehnout do trávy, přimhouřit oči a nechat se zavést do dávných časů, kdy se život lidský řídil dle generacemi prověřeného odvěkého zákonu.Po úvodním nářezu se tempo trochu zpomalí, skladby „Synečku“ a „Ptakoprav“ jsou vedené ve volnějším rozjímavém tempu, stejně tak zadumaná „Malověrná“, která ovšem ideální připraví půdu pro zlatý hřeb desky: „Za nevěstou“. Slovem nádhera. Ryzí, drsná a pohanská. Už během úvodního nápěvu jsem si vzpomněl na Ivu Bittovou ve filmu Želary a na nedávný zážitek ze sledování režijního debutu Ondřeje Havelky Hastrman, postaveném na střetu křesťanské a pohanské kultury. Po nádherném úvodu se rozjede naprostá posluchačská nirvána. Valivé tempo, smyčcové vyhrávky, napětí od první do poslední vteřiny, uhrančivá atmosféra a refrén, u něhož je husí kůže pouze první stupeň toho, jak působí na posluchače. A když už máte pocit, že nemůže být lépe, přijdou další rytmické a melodické zvraty, které ze skladby dělají skutečný monument. Být všechny písně na Smutnici jako tahle, bylo by to jednoznačně za sto. Najdou se ale i okamžiky, které nejsou sice vyloženě špatné, ale jaksi „jen“ vyplňují schéma, daný standard, spoléhají na vnější atraktivní kabát, ale nedokážou zažehnout potřebnou jiskru. I tak je ale tahle deska velmi vysoký nadstandard, poctivě odvedená práce a důvod, proč být na tenhle moravský doomový ansámbl patřičně hrdý.KREYSON - Anděl na útěku - 100%http://www.crazydiamond.cz/kreyson_andel_na_uteku_recenze/1416http://www.crazydiamond.cz/kreyson_andel_na_uteku_recenze/1416lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)O Ladislavu Křížkovi a jeho hudebních projektech si můžeme myslet leccos, jedno mu ale nikdo neupře – na přelomu osmdesátých a devadesátých let měl hlas jako zvon a neskutečný tah na branku. Stál tehdy u vzniku hned dvou zásadních děl domácí rockové scény, která obě byla ve své době neuvěřitelně populární a generovala dnes zcela nepředstavitelné prodeje. Ano, samozřejmě jde o alba „Radegast“ a „Anděl na útěku“. Od té doby se pak zúčastnil značného množství vlastních alb i různých hostovaček v rozsahu od celkem slušné kvality až po naprosté umělecké bahno. I dnes je Ladislav Křížek osobnost – vždyť i po skoro třiceti letech od doby své největší slávy dokáže v jedné skupině lidí vzbuzovat fanatický obdiv a nekritické opěvování všeho, čeho se kdy dotkl, na druhé straně pak výsměch nebo zuřivost u těch, kteří jeho pojetí pop-music nejsou zrovna moc nakloněni. Během své kariéry Křížek zkrátka udělal dvě výtečná alba, několik normálních a bohužel i pár naprosto mizerných. Nás dneska naštěstí bude zajímat ta první kategorie.Souboj vitamínůRodáka ze severočeských Loun hudební veřejnost poprvé pořádně zaznamenala v pražských VITACIT, kde Křížek zpíval v letech 1985 až 1987. Zkraje druhého uvedeného roku přestoupil do tehdy hvězdných ostravských CITRON, kde nahradil nemocného zpěváka Stanislava Hranického. CITRON tehdy tři roky před sametovou revolucí byli skvěle rozjetá kapela, která měla za sebou přelomovou hard/heavy desku „Plni energie“ a v rukou připravený materiál na další, ještě zásadnější album „Radegast“. K hudbě hozené do heavy metalu s mystickým oparem plným pohanství, hor a chladu se Křížkův silný hlas s obrovským rozsahem skvěle hodil a skladby jako „Radegast“, „Hon na bluda“ nebo „Zase dál“ znamenaly výborné trháky, takže spolu s naprostou absencí metalu na trhu bylo zaděláno na fenomenální úspěch. CITRON k albu uspořádali i superúspěšné turné, takže nebylo možné si ani představit, že by tuhle na svou dobu monstrózní kapelu něco mohlo zastavit.Ale stalo se. V roce 1989 Křížek spřádal plány na vytvoření vlastní sestavy a výsledkem byl jeho odchod od CITRON, přičemž s sebou vzal i kytaristu Jaroslava Bartoně. Zbytek skupiny sice v roce 1990 vydal další album „Vypusťte psy“, laděné v podobně pohanském duchu jako „Radegast“, Křížkův a Bartoňův odchod ale pro kapelu znamenal krutou ránu a stopku v nespoutané jízdě vpřed. To už ale do této recenze na KREYSON nepleťme.Pavoučí příběhJestliže domovské kapele personální změna podrazila nohy, tak pro odpadlíky se naopak stala startovním bodem k další hvězdné kariéře. Křížek začal ještě v roce 1989 budovat sestavu budoucí superskupiny, se kterou hodlal prorazit úplně na vrchol – a počínal si přitom velmi chytře. Skvělý Bartoň s šestistrunkou v rukou mu byl víc než jistotou, do sestavy navíc dokázal zlanařit další tehdy velmi úspěšně muzikanty – baskytaristu Karla Adama, který začínal stejně jako Křížek u VITACIT, a dokonce dva členy tehdy nezastavitelných ARAKAIN – kytaristu Dana Kroba a bubeníka Roberta Vondrovice. Pražští thrasheři si sice rychle našli skvělé náhrady, Křížkovi ale tuhle „loupež“ v sestavě dlouho neodpustili.Nová parta kolem Křížka dostala název KREYSON. Na začátku roku 1990 měla nachystaný hudební materiál v duchu tehdy mimořádně populárního heavy/speed metalu, a šlo tedy hlavně o to, sehnat firmu, která by šlapala podle představ kapely. Tou šťastnou se nakonec stala mladičká vydavatelská společnost Tommü Records, která sice kromě KREYSON moc metalu ve stáji neměla, zato ale dokázala hned krátce po revoluci vyzobat spoustu úspěšných kapel (LUCIE, ŽENTOUR, TEAM, WANASTOWI VJECY). KREYSON dostali k nahrávání na svou dobu podmínky jako ze sna – točilo se v rozmezí března až srpna 1990 v Německu – a čekalo se, že firma za to dostane pořádně úspěšnou desku.Anděl na útěkuTo se podařilo na víc než sto procent. O málokterém albu lze říct, že každá skladba na něm je hit, pro „Anděla na útěku“ to ale skoro platí. Nejvyšší laťka je nasazena už při fenomenálním otvíráku „Kreyson“, speedmetalové hymně, která je možná nejlepší písní v tomto ranku, která u nás kdy vznikla. Tedy, nejsem žádný odborník na melodický metal, ale ukažte mi jinou písničku, která by byla takhle skvěle vystavěná, plná melodií a zároveň ukrutně intenzivní. Druhá skladba na albu tak logicky musí stát trochu v jejím stínu, „Skalp“ je však opět víc než dobrá záležitost. Jen má tu smůlu, že stojí mezi dvěma nejlepšími peckami na albu – číslo tři totiž opanovala další hitovka „Čarovná noc“, kde kouzlí jak Křížek tak Bartoň naprosto fantastické melodie a skladba patří na úplnou špici tuzemského melodického rocku. Jednoznačně! Čtvrtá „Upíří láska“ je pak podobný případ jako „Skalp“ – velmi dobrá písnička střižená do tvrdších kytar, se zpěvným refrénem a vším dalším potřebným. Závěr první strany alba uzavírá megahitový a snad i trošku kontroverzní ploužák „Vzdálená“ – tahle skladba ve své době v rádiu a televizi zněla tak často, že ji spousta lidí až do konce svého života prostě už nikdy nebude schopna doposlouchat do konce. Jsou i tací, kterým nesedí neskutečné Křížkovy výšky (hlavně na konci skladby), jaké by nedokázala vyprodukovat ani dobře vybavená japonská mučírna - když ale odpočítáme všechny dobové i současné emoce, je „Vzdálená“ opět výborně složená skladba se skvělým Bartoňovým kytarovým vstupem.Druhá strana je také výtečná, nápady v písničkách tu ale přece jen nejsou sypány v tak zničujícím množství. Titulní „Anděl na útěku“ je vlastně spíš taková běžná slušná rocková písnička, postavená hodně na rytmice a na trochu teatrálním hlasovém projevu. „Svědomí“ opět nakládá tuny skvělých melodií, tentokrát v jakési polobaladické poloze. Osmá „Ztracená archa“ je pro změnu zase víc rocková skladba – no a jestli je za každou cenu nutné vybrat vedle nejlepších i nejslabší položku, pak je to asi právě tahle. Předposlední místo zaujímá další hodně melodická a povedená věc „Nejde vrátit čas“, která disponuje povedeným klipem, kde kapela hraje rozeskládaná před obřím kyvadlem a do toho se střídají sekvence příběhu o jakémsi párečku, který se tak moc miluje, až se začne nenávidět. Otázku, jestli i závěrečná píseň udrží standard a nepůjde o nějakou vatu na konec, zodpovídají už první takty – „Fade Out“ je z těch tvrdších věcí, opět velmi slušná práce. Jenom by možná bylo vtipnější, kdyby skladba s odkazem na název nebyla rytmicky zaříznuta, nýbrž postupně odezněla ve fade outu...Idol dívčích srdcíOkamžitě po vydání „Anděla na útěku“ se KREYSON stali superhvězdou, která byla nepřetržitě v televizi a v rádiu, ve všech novinách, a Ladislav Křížek v prvních porevolučních letech navíc platil za idol dívčích srdcí. Album nabídlo rockovou hudbu postavenou na silných melodiích a rozbouřené energii, která ale byla stravitelná i pro posluchače, kteří se jinak tvrdší muzice vyhýbali jako čert kříži. Je proto jasné, že „Anděl na útěku“ zažil gigantický úspěch a je jedním z nejlépe prodávaných tuzemských rockových alb vůbec.Ach ty konce...Deska vyšla také v anglické verzi jako „Angel On The Run“. Objevila se i licenčně v Německu a Japonsku, což je na domácí počin určitě pozoruhodné, za sebe však musím říct, že mi angličtina ke KREYSON úplně nesedí. Hudebně to ale zní snad ještě líp než základní česká verze. O to je větší škoda, že „Anděl na útěku“ byl vlastně tvůrčím vrcholem Křížkovy kariéry a pak už to šlo jenom dolů. Sólové album „Zlatej chlapec“ z roku 1991, které nahrála stejná sestava jako KREYSON (kde už tehdy za bicími seděl Dan Hafstein), bylo alespoň podle mého soudu výrazně slabší a komerční rock na něm je zcela mimo dosah mého zájmu, jenže deska opět zaznamenala obrovský úspěch a skvělé prodeje. V roce 1992 pak vyšlo i druhé regulérní album KREYSON pod názvem „Křižáci“, které na úroveň „Anděla na útěku“ opět nedosáhlo, i když čítalo několik velice slušných skladeb.Když pomineme všechny další Křížkovy projekty a obloukem se vyhneme pochybným obskurnostem typu DAMIENS, můžeme se zastavit až v současnosti a zmínit pět let starou návratovou desku KREYSON „Návrat krále“ a předloňskou „Rebelii rebelů“ od CITRON (pitomější názvy obou alb už asi vymyslet nešlo). Dokládají, že Ladislav Křížek je stále aktivní a že je asi pořád schopný manažer, který na sebe umí strhnout pozornost. A dokonce to má i úspěch – jenže všechno je to prošpikováno tolika pózováním a nabubřelými kecy, že už je pro mě absolutně nemyslitelné cokoli spojené s tímhle zpěvákem sledovat. Nechutnosti typu „válka mezi dvěma Kreysony“ nebo jeden Citron proti druhému „Citronu“ můžou sice zvenčí působit komicky a oživit lenivou každodennost, ale do podobného bahna opravdu nehodlám zapadnout. To si radši pustím „Anděla na útěku“ – tehdy totiž Křížek a spol. dělali skvělou muziku!ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení - 80%http://www.crazydiamond.cz/zemetreseni_zemetreseni_recenze/1415http://www.crazydiamond.cz/zemetreseni_zemetreseni_recenze/1415lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)V minulých týdnech jsme si připomněli různá alba, vzešlá z hlav a rukou velkých osobností domácí metalové scény. Projížděli jsme si ARAKAIN, kterému za mikrofonem vévodil Aleš Brichta a za bicími nějakou dobu řádil Štěpán Smetáček. Vzpomínali jsme na TÖRR, který je neodmyslitelně spojen s Vlastou Henychem, i na VITACIT, jehož synonymem na začátku devadesátých let byl Miloš „Dodo“ Doležal. Těch důležitých jmen ale bylo mnohem víc, tak proč zmiňuji právě tahle čtyři? Jednoduše proto, že právě tito muzikanti dali v letech 1992 a 1993 dohromady zajímavý projekt – ZEMĚTŘESENÍ.„Černá vrána“Na počátku všeho stála anketa fanzinu Metaliště a rozhlasového pořadu Gung-Ho – „Černá vrána“. Ta v letech 1991 a 1992 vygenerovala přehled nejpopulárnějších tuzemských i zahraničních metalových alb, kapel i jednotlivých instrumentalistů – a právě v těchhle „oborových“ kategoriích v devadesátém druhém na prvních příčkách stanuli jako zpěvák Brichta, mezi kytaristy Doležal, z basáků Henych a za bicími Smetáček. Vyhlašování „Černé vrány“ bylo spojeno s koncertem nejvýše umístěných kapel a naši čtyři muzikanti se dohodli, že společně nacvičí a zahrají pár metalových hitů. Stalo se, a protože to společně výtečně odsýpalo, začaly padat nápady na další spolupráci...První idea, natočit album coververzí různých zahraničních pecek, brzy padla, naopak ujal se Dodův nápad, pořádně zmetalizovat nějaké skladby nestora české rockové muziky, Jiřího Schelingera. Nejdříve se uvažovalo o překopání jeho alba „Hrrr na ně...“, pak ale Vlastu Henycha napadlo, že když kdysi jako bedňák jezdil s kapelou PROJEKTIL, zpíval tam Jiřího brácha Milan Schelinger skladby z chystaného alba „Zemětřesení“, které Jirka už nestačil zrealizovat (v roce 1981 tragicky zemřel). Pár skladeb z téhle zamýšlené desky ještě stačilo vyjít singlově, celek ale už ne. Naštěstí se ale dochovaly hudební podklady a s pomocí Františka Ringo Čecha a Milana Schelingera je Dodo a spol. dokázali dát dohromady a mohli projektu konečně pomoct na svět. Navíc bylo nasnadě, že kromě alba jméno ZEMĚTŘESENÍ ponese i samotná skupina.Zemětřesení postihlo nás...Deska se na pulty prodejen dostala v dubnu 1993 – přesně dvanáct let po Jiřího smrti – ještě před vydáním se ale ZEMĚTŘESENÍ stalo hudební události nejvyšší důležitosti. Schelinger jako jeden z největších fenoménů v dějinách české hudby nabízel projektu výtečnou startovní pozici, takže tehdy silně rozjetá firma Popron Music rozpoutala masivní promokampaň a muzikanti, které dříve znali převážně příznivci metalu, se najednou objevovali v hlavních vysílacích časech a na stránkách časopisů, které se o metal dříve ani neotřely. Postaráno bylo i o posluchačskou základnu – k metalovým fanouškům protagonistů ZEMĚTŘESENÍ se připojili staří i mladí příznivci Jiřího Schelingera a vytvořila se tak zajímavá a velmi početná směs lidí, kteří si album kupovali a vzápětí chodili na koncerty.Album samo je vlastně takovým spojovacím bodem mezi sedmdesátkovým rockem a devadesátkovým metalem. Ani to jinak být nemohlo – Brichta, Doležal, Henych a Smetáček původní materiál pořádně upravili k obrazu svému, aby však neztratil kouzlo, nesmělo se to moc přehánět s krabičkami a kopáky a materiálu se musel ponechat dobový dech. Přesto ale ze všech skladeb jasně vylézá autorská stopa zúčastněných, podle mého nejvýrazněji Dodo Doležala a Aleše Brichty.Na neschůdných cestách...Jako člověku, který se k „Zemětřesení“ dostal z pozice metalového fanouška, se mi na albu celkem logicky nejvíc líbí odpichovější, skoro až metalové skladby, shodou okolností úvodní a závěrečná. Otvíračka „Zemětřesení“ je pořádná rychlovka, která by se vešla i na lecjakou striktně kovovou desku. Není to z podstaty metalová skladba, celá kapela to ale pořádně hrne a písnička vyznívá nesmírně intenzivně. To platí i o závěrečné věci „Nám se líbí“, stojící na pořádně nabroušeném houpavém riffu, který fantasticky šlape a v pojetí kapely do metalistova ucha leze snad ještě líp než úvodovka. Pěkně odsýpá i kousek „Co dělá indián“, kde se o metalu nedá mluvit, ale svižný rytmus a melodie nutí dupat do rytmu, jak se patří. A do kategorie odpichovek jasně patří i hitovka alba „Lupič Willy“, která jednoduchým rytmem i textem uvízne v mozku na první dobrou a zatraceně dlouho pak nechce pryč.Druhou kategorii skladeb charakterizuje střední tempo. Nejraději z nich mám „Cesty“ s bezvadně zefektovanou Dodovou kytarou a pak ještě valivou skladbu „Galéra“, která vážně připomíná koráb probíjející se nekonečnem oceánu. Podobně laděný, ale trochu méně výrazný je kus „Strážci majáku“ nebo mezi středním a mírně zrychleným tempem oscilující „Stavros Niarchos“, který tepe maloměšťácký způsob myšlení, ovšem chlapci ze ZEMĚTŘESENÍ původní text trochu přitvrdili. Být z městečka Jevíčko, o kterém se v textu zpívá, možná bych se i trochu urazil.:-)Jak vyplývá ze dvou předchozích odstavců, zbývá nám ještě jedna kategorie – vyloženě pomalé skladby. Ty jsou na „Zemětřesení“ dvě – jedna je mi z duše protivná, druhou mám naopak moc rád. Prvně jmenovanou zná zřejmě každý člověk u nás – „Holubí dům“ je jedním z největších hitů české pop-music vůbec a kapela ho prý na album prostě nemohla nedat – bohužel mi však přijde, že do celkového konceptu vůbec nezapadá a já osobně tuhle skladbu navíc z nějakého důvodu do morku kostí nesnáším, ani nevím proč. Každopádně je ale zajímavá informace, že se zpočátku uvažovalo, nechat ji nazpívat hned několika vokalisty, když pak ale pánové zaslechli její provedení od Milana Schelingera, bylo jasné, že ji na desce musí zpívat on. A je asi zbytečné říkat, že i tahle verze „Holubího domu“ měla (i díky videoklipu) v plenéru veliký úspěch. Video se natáčelo i k mé super oblíbené skladbě „Jsem prý blázen jen“, kterou pánové pojali naprosto fantasticky a zejména Dodova kytarová práce a Brichtův hlas z ní udělaly jeden z nejlepších ploužáků všech dob. Ve zmíněném klipu se objevují různé sekvence s kapelou a pozpátku se pohybujícími lidmi na pozadí. Jak ale vylezlo z rozhovorů, nešlo o žádný studiový trik, kdepak – jelo se naživo a „Brichtátor“ se musel naučit celou skladbu zpívat opačně.Turné a reunionK superúspěšnému „Zemětřesení“ kapela odjela superúspěšné turné a bylo vlastně po všem. Za skupinou se zavřela voda, jen v roce 2001 pod značkou „Sokol´s Power Voice“ vyšel záznam pražského koncertu z října 1993 „Zemětřesení živě“. Po téhle vzpomínce se projekt s výjimkou vystoupení na Brichtových padesátinách zase uzavřel, v loňském roce ovšem rockovou obec překvapila zpráva, že k 25. výročí vzniku ZEMĚTŘESENÍ ožije, odehraje turné na letních festivalech, vyjde reedice alba z roku ´93 a dokonce vznikne album nové. Dlouho se pak nic nevědělo, až aktuálně teď před minulým víkendem médii prolétla zpráva, že Brichta se reunionu nezúčastní, ostatní plány však platí a koncerty se místo v létě odjedou někdy na podzim. Jaké tedy budou nové coververze, kdo všechno bude stát za mikrofonem a jestli má i v roce 2018 takhle laděný projekt šanci zamíchat hudebním děním, to všechno teprve uvidíme!TRIBULATION - Down Below - 70%http://www.crazydiamond.cz/tribulation_down_below_recenze/1414http://www.crazydiamond.cz/tribulation_down_below_recenze/1414janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Švédské mládence z TRIBULATION jsem měl v zorném poli vždycky uložené jako„imidžoidní kapelu“ pro příznivce povrchnějších odnoží metalu, vampiristických propriet a goth subkultury. Ono tomu tak opravdu je, ale když jsem si konečně udělalpoprvé čas na soustředěný poslech jejich hudby a prozkoumal jejich čtvrtouřadovku „Down Below“ z ledna letošního roku, zjistil jsem, že není třebanad touhle kapelou ohrnovat nos. Jasně, jejich hudba není žádný velký originál,ale na rozdíl od mnohých známějších kapel skandinávské scény nepůsobípřeplácaně a hloupě. Leckdo by si řekl, co může být zajímavého na podobnéhejvíkové riffovačce s oním seversky krákoravým projevem frontmana? Vždyťtakových kapel tu za posledních dvacet let proběhly stovky? Z určitéhoúhlu pohledu je tomu opravdu tak. Nicméně TRIBULATION, soudě podle aktuálnídesky, se podařilo nahrát materiál, který v sobě nese zvláštní auru 80´s retra a všechny aktuální songy navíc opravdu působí bez křeče, jakoby jekapela vymyslela ve stavu absolutního nadšení a euforie. Člověka úplně oblažíona hymničnost a nakažlivá pitoreskní výstavba všech těch „evil-songů“, svědčících zde o plném zaujetí do zlaté dekády heavy metalu. Jestli Švédům stály předlohou se svými prvními alby podobně výstavní kapely jako MERCYFUL FATE, RUNNING WILD, WARLOCK nebo STORMWITCH, netuším, každopádně jsem přesvědčen, že kterákoliv z těchto kapel je správná volba.Opravdu nevím, do jaké míry byli (z pohledu posluchače, který si dost vybírá)tihle TRIBULATION poslouchatelní v dávnější minulosti, každopádně letos sejim povedla obstojná jízda oslavující původní kontinentální metal v jeho pionýrských letech. Na TRIBULATION se mě hlavně líbí, že se nebojí čerpat z někdejšího metalového mainstreamu a nemají potřebu si hrát na sklepní spolek z undergroundu. Skutečnost, že kapela svou hudbu zaštiťuje škatulkami jakoblack metal nebo dokonce death metal, zde o ničem nevypovídá. S prvnímz těchto stylů vlastně souvisí jen ochraptělý řev chlápíka zamikrofonem Johannese Anderssona (ovládá zde i baskytaru), s druhým vůbec nic. Když by právě jejich zpěvák využíval čistého hlasu, což se bohuželneděje, byl bych schopen je přiřadit třeba k jejich rovněž zajímavým krajanům IN SOLITUDE(ti se však nedávno rozpadli). Co utváří kouzlo zvuku této kapely, jsou jednoznačně kytary(za ně je zodpovědná dvojice Adam Zaars a Jonathan Hultén), jejichž jiskrnýzvuk mě opravdu evokuje atmosféru nejslavnější dekády heavy metalu. Co ti dvadokáží v průběhu skladeb vystavět sice neplatí za nějaké bůhvíjakésložitosti, ale o to přeci vůbec nejde. Ty party mají zkrátka kouzlo a songůmprospívají, kapela prostřednictvím nich navíc dokáže vysílat nějaký postoj. Zbývá dodat, že na čtveřici tuhle sestavu doplňuje ještě bubeník Oscar Leander. O zápalu TRIBULATION do celé té subkultury temna samo sebou svědčí i názvy jednotlivýchsongů, takže ať už zmíním uhrančivou „The Lament“ v úvodu nosiče, nebo sejiž po několikáté nechám uhranout strhujícími akustickými party a sólíčky podporujícími zde výpravně pojatou „Night Bound“, či dám přednost dravostihavraního hymnu „Subterranea“, vždycky dostanu jen obstojnou porci metalovéhudby, dělané se zaujetím a s potřebným nadhledem. Což je v době, kdyje té hudby všude plno, hodně podstatné.Ryčných záseků, navíc často zdobených kytarovými vyhrávkami („LadyDeath“), si zde člověk užije do sytosti, podstatné však je, že míra muzikantstvía určité svěžesti zde zastává určitě podstatnější úlohu, než onen bezhlavý metalový tlak, kterým se leckdo ohání.Upoutá atmosférický předěl „Purgatorio“, který jako by vypadl z nějakéhozlého snu, takže máte chvílema pocit, jakoby jste stáli na noční cestě uprostřed nechvalně proslulého Branišovského lesa. Rozevlátá „Cries From The Underground“ má schopnost dodat posluchači sílu a „Lacrimosa“si zas pohrává s atmosférou zdrcujícího mrazu. Záleží tak pouze na každém,jak dalece je ponořen do staré metalové hudby a jakou bude mít chuť na podobnéretro, tohle sveřepé metalové hromobití prostě v rámci možností baví. A PERFECT CIRCLE - Eat The Elephant - 90%http://www.crazydiamond.cz/a_perfect_circle_eat_the_elephant_recenze/1413http://www.crazydiamond.cz/a_perfect_circle_eat_the_elephant_recenze/1413janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Podobný návrat si tedy nechám líbit. Američané A PERFECT CIRCLE nejenže sebevědomě navázali na svá více než čtrnáct let stará alba, ale dokonce prostřednictvím novinky „Eat The Elephant“ předkládají své nejvyzrálejší a nejkomplexnější dílko. Tam kde se kdysi mluvilo o nadějném základu pro skvělou kariéru v ranku alternativního rocku, popř. metalu, dnes (po hromadě let mlčení) před námi stojí kapela s natolik charismatickým skladatelským potenciálem a songy přesahujícími omezené teritorium alternativní hudby, až se divím, že celá realizace návratu trvala tak dlouho. Kapela sice ubrala na dravosti, takže ve skladbách nepřevládají valy podladěných kytar, ale naopak se jimi prolínají komorní pasáže stavící na souhře upřednostněného klavíru a hlasu, s rozjasněnějšími gradujícími momenty a vznosnými refrény. Album přesahuje mantinely jakékoliv škatulky, neboť materiál čerpá ingredience, jak z oblastí kytarové alternativy, tak se umí ponořit do pinkfloydovské atmosféry, popřípadě se prostřednictvím zajímavé melodiky dostat na území inteligentního kytarového popu. Jde sice o desku, která asi nezaujme úplně na první poslech, ale pořád má v sobě větší potenciál chytlavosti než starší alba.  Novinka „Eat The Elephant“ platí za spojení bouřlivějšího debutu „Mer De Noms“ a zasněnější dvojky „Thirteen Step“, nicméně k tomuto spojení ještě přidává na muzikantské vyzrálosti, jemnějších aranžmá a hlavně skladbách, které se nepotřebují hrbit před samozvanými soudci z řad alternativního „dobra“, jelikož jsou prostě skvělé. Koncepční dílo se snaží o narativní vyobrazení všech posunů, které jsou poslední roky patrné všude ve společnosti kolem nás a vybízí k zamyšlení nad změnami chování lidí, jenž každý den provázejí společenská, politická a duchovní dění. Snad to vystihuje věta: Věci, které ještě před pár lety připadaly leckomu přes čáru, se dnes jakoby samo sebou začínají brát jako standardy. Vyhrocenější nálady, zkratkovité jednání, ale i apatie a neochota k zájmu o něco, co přímo nesouvisí s vlastním dvorkem opanovaly prostor. Třebaže deska je psaná spíše z perspektivy, která je vlastní občanovi Spojených států, určité prvky dokáží nalézt styčné body i s životem Evropana. O produkci se tentokrát postarali oba hlavní aktéři, tedy zpěvák Maynard James Keenan a kytarista Billy Howerdel, které zaštiťuje ještě David Sardy. Je poznat, že materiál se hromadil delší dobu, protože působí do detailu promyšleně a každá skladba je ryzí, velmi silný originál. Sice mezi songy poznáváme spojující linky i v rovině instrumentální, ale co se týče nápadů, není zde jediná položka, která by se tak trochu podobala jiné. Každá ze skladeb je osobitá a vyjadřuje tak trochu jiný část příběhu. Hudebníci si museli ve studiu opravdu dávat záležet, a hlavně byli trpělivý a poctivě pracovali, neboť zde na hodinovém koncepčním materiálu, není ani pětiminutovka navíc. Marně vzpomínám, kdy jsem v podobné oblasti amerického rocku slyšel zajímavější sadu. Úvod v podobě titulní skladby „Eat The Elephant“ teprve připravuje půdu velkým věcem a teskná skladba navodí melancholickou náladu už prostřednictvím Keenanova hlasu a jemných klavírních partů doprovázených výraznými perkusemi jedoucími zde lehce disharmonickou linku. Druhá „Disillusioned“ má všechny předpoklady dostat materiál do obrátek, protože po atmosféričtějším začátku rozvíří prostor klenuté ornamentální vyhrávky, což přispěje k navýšené gradaci. „The Contrarian“ jsou typičtí buřičští A PERFECT CIRCLE, přesně takový, jak jsme je znali z časů debutového alba „Mer De Noms“. Vyjít tahle jedovatá skladba tehdy, směle bude konkurovat „Judith“ a podobným výstavním kusům. Souhra kytaristů Billy Howerdela a Jamese Ihy s novými spoluhráči, jmenovitě rytmickou sekcí Matt McJunkins (baskytara) a Jeff Friedl (bicí), je bravurní a zejména Keenan navíc dostává do songu patřičnou dávku emocí.„The Doomed“ je znovu špičkový alternativní rock, tedy song s bohatou nástrojovou výbavou a vynikající aranžerskou prací. Téma lidí zaštiťujících se kdekoliv na světě nálepkou „konzervativní“ a jejich neschopnost opustit svůj probádaný prostor je vlastně jedním z oněch podhoubí celého konceptu. Jako pátá přichází velká lahůdka, takřka popový hitík „So Long, And Thanks For All The Fish“, který působí jako by byl složen někým nezapomenutelným, např. Robertem Smithem z THE CURE nebo snad Stingem v časech THE POLICE, avšak v podání A PERFECT CIRCLE působí jako velmi povědomá a chytlavá skladba mocněji, více stadiónově - i díky většímu kytarovému tlaku a pestrým aranžím včetně bombastických smyčců.  Vrcholem alba jsou však následující tři položky, narvaná atmosférická bomba „Talk Talk“, co dokáže posluchače vyloženě hypnotizovat a jež vlastní ty nejsugestivněji pojaté party, v nichž Howerdelův šestistrunný nástroj kvílí jako meluzínka, dále pak čarokrásná balada „By And Down The River“ s potřebnou atmosférou osudovosti a naprosto dokonalým přednesem M.J.Keenana, a pak konečně klasicky rockový vál „Delicious“, za který by těmto muzikantům patrně děkovali i kanadští RUSH. Po instrumentálním předělu „DLB“ dochází na další zvláštnost, jak jinak než znovu výtečným způsobem zmáknutou. Skladba „Hourglass“ totiž vlastní od ostatních položek natolik rozdílný zvuk, protože její páteř tvoří vybuzené elektronické zvuky, že by jí zde leckdo nazval nepatřičnou, ale nějakým záhadným způsobem song prostě funguje, a i v rámci celku působí osvěžujícím a velmi dravým dojmem. Navazující zasněné věci jako „Feathers“ nebo neuvěřitelně sugestivní prodlužovaný závěr v podobě „Get The Lead Out“ už jsou jen dovršením celého konceptu, který dostal projekt A PERFECT CIRCLE na zcela nový level. Naprosto mimořádně povedená deska americké rockové scény, mám radost tím spíš, že jsem od tohoto projektu už nic mimořádného nečekal. Smekám a poslouchám album už dva týdny, silných 90%!  THE ROLLING STONES - Exile on Main St. - 100%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_exile_on_main_st_recenze/1411http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_exile_on_main_st_recenze/1411janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vysypal jsem krystalykokainu na malé zrcátko do dvou úzkých řad. Bianca srolovala dvě pětilibrovébankovky, aby si je mohla vsunout do nosních dírek a vdechnout. „Ambrózie“,řekla nakonec. Mick se zašklebil jedním z těch šklebů, které dokážourozpoltit jeho tvář vedví, takže vypadá jako prasklý kokosový ořech. I ona sezasmála a mě náhle jako blesk zčistajasna zasáhlo poznání: jsou to dvojníci.Mick tuto ženu miloval, protože byla jako on. Vypadala stejně, myslela stejně amiloval-li se sní, blížil se maximálně svému ideálu – milovat sebe sama.(úvodník i některé další střípky a pasáže převzaty z knihy: Chladný barbar Mick Jagger od Christophera Sandforda) Bianca Pérez Morena de Macias, jejíž otec byl nicaragujskýfinančník, který kdysi dávno opustil svou ženu i děti, se v průběhu roku1971 stala zcela první paní Jaggerovou. Mluvilo se sice o velmi těžkémdospívání v maloměšťáckém prostředí středoamerické divočiny, stejně jako onepřetržité práci v malém krámku s kávou své matky, ale soudím, že z Managuido Paříže za účelem studií politických věd na Sorbonně leckdo zbídačenýv šedesátých letech neodlétal, takže představu nechť si o této dámě udělá každý sám. V PařížiBianca objevila módu a seznámila se s hercem Michaelem Cainem a kdyžv Olympii hráli THE ROLLING STONES byla prostě u toho. Ani ne hodinu povzájemném představení v zákulisí odešli Bianca a Mick Jagger spolu. Názoryokolí na ní se různí. Anita Pallenberg zaujala otevřeně nepřátelský postoj, alei Keith Richards vycítil jistý chlad, související s posunem ve vztazích.Od doby, kdy se objevila, bylo údajně daleko těžší se v kapele vůbec naněčem domluvit. V průběhu francouzské mise se tak, k překvapenívšech, Mick Jagger oženil za „přísně utajovaných“ okolností v kostele sv.Anny v St.Tropez. Z kapely byl u obřadu přítomen jen Richards s partnerkou. Akce začala s devadesátiminutovým zpožděním a hosté si navíc museli na místoklestit cestu přes davy novinářů, policistů i čumilů. Leckdo si tehdy všimlzměn v zažité představě o panu Jaggerovi, který jako by se tehdy veřejně a definitivně zřekl alternativní kultury, jejíž součástí byla v šedesátých letech jehohudba, a to v rámci toho nejpolitováníhodnějšího klišé: „sladkéhokapitalismu“, čemuž odpovídala i takřka hollywoodská hostina a později i svatebnícesta do Benátek a New Yorku. Už v létě 1971 po návratu do Paříže manželé oznámili, že Bianca bude za čtyři měsíce rodit.  Nový album mezi tím vznikal v mobilní studiové jednotce u Keitha Richardse doma, v pseudo-římské vile v městečku Nellcote na jihu Francie v okrese Villefranche-sur-Mer poblíž Nice. Právě zde vznikl legendární materiál, jenž je nazýván uměleckým vrcholem tvorby THE ROLLING STONES. Původně se dvojalbum „Exile on Main St.“ mělo jmenovat„Tropical Disease“ a nahrávalo se prakticky nepřetržitě od června 1971 do koncetéhož roku a sice neplánovitě a spontánně za chodu života kolem, takže se běžněstávalo, že někdo nahrával kytarovou stopu a do toho mluvili lidi, co právěseděli u stolu, cinkaly nože, vidličky a talíře. Pro Richardse to byl návrat kekořenům, a tak kytarista byl, při Mickově neustálém odjíždění a vracení se na místo, právě tímmuzikantem, dle jehož představ se songy nakonec formovaly. Dům byl stále plnýlidí, ať už různých kamarádíčků nebo doprovodných hudebníků podílejících se nanahrávce. Mnohokrát se nahrávalo v noci a celý půlrok působil jakonekončící trip, ze kterého občas někdo vyskočil a někdo jiný se přidal. Za všímbyla údajně cítit chuť po rock´n´rollu, viděl celou situaci v té době Richards, kdežtoJagger o tom přesvědčený nebyl, nenáviděl „ten sklep“. Poprvé tak bylyvýrazněji znát „ostré hrany“ právě mezi Jaggerem a Richardsem a spory se týkalynejen „Exile“, ale i dalšího směřování kapely. Bill Wyman popisuje atmosféru běhemnahrávání jako velmi napjatou. Jaggerovy časté odjezdy do Paříže vyvolávaly nevraživost,producent Jimmy Miller vzpomínal na rána po nádherných nočních sessions a napermanentní změny nálad uvnitř osazenstva totálně odříznutého od okolí.   Drogy, které měly STONES vždycky na dosah, zde kolovaly bezjakýchkoliv zábran a vše se začalo vymykat kontrole. Keith právě zde propadlheroinu a rozhodně nebyl v domě sám. Mick do sebe pral kokain a kouřiltrávu. Kapela tak do dnes vzpomíná na nahrávání „Exile On Main St.“ jako nato nejvíce zničující pro skupinu i všechny kolem nich. Chování největšíchhédonistů pod sluncem totiž odpovídalo novému prostředí, které je zbavilo tlakůdobře známých z jejich domoviny. Nezatížený emigrant žije totiž výhradněsvojí přítomností, má sklon k požitkářství a experimentuje. V drogáchtehdy jeli prakticky všichni počínaje Richardsem, Pallenbergovou, přes Micka Taylora,saxofonistu Bobbyho Keyse, Micka Jaggera, producenta Jimmy Millera a několikdalších spolupracovníků a přátel (svého kámoše, Američana Grama Parsonse musel Keithz vily na příkaz francouzské policie, tou dobou velmi bedlivě a zpovzdálísledující celou situaci, dokonce vykázat na letiště), jediní z více nežtřicetičlenné skupiny zúčastněných muzikantů, techniků a přátel zůstali čistí BillWyman, Charlie Watts a pianisté Nick Hopkins a Ian Stewart. S Mickem toúdajně bylo tak, že mohl brát drogy a vždycky dokázal přestat, kdežto ostatníprý v tom období propadli návyku. V říjnu 1971 se dojatý Jagger stal otcem a jeho dceradostala jméno Jade Sheena Jezebel Jagger. Hned volal do Anglie rodičům a rovněž Richardsovivzkázal, aby s ním ve studiu celý měsíc nepočítal. Po dokončení studiových prací na území Francie a během přesunu do Kalifornie (kde se deska mixovala atd.), vydatně nabuzen, začalplánovat další americké turné, dokonce nechal vyhodit promotéra Johna Morrise,který si dovolil nadhodit otázku bezpečnosti a tvrdil, že na podobně velkýprojekt není zrovna vhodná doba, neboť na koncertě JETHRO TULL v Denverudošlo k nepokojům a díky velkému množství zfetovanců došlok nákladným škodám v sále i na majetku britské kapely. Morris byl záhy vyměněnza Petera Rudge, hyperaktivního absolventa Cambridge, jehož oblíbený slovník seskládal z frází „avantgardní“, „nářez“ a Jaggerovi neřekl jinak než „šéf“.Přípravy byly tak velmi důkladné.  Tři měsíce před začátkem turné, když Mick dojížděl autem dostudia Sunset Sound v Hollywoodu míchat „Exile“ a hrát si se všemiosmnácti skladbami tak, aby jejich účinek byl co největší, došlok zvláštní události. Zacouval autem do parkoviště před budovou, od zdi seodlepila mladičká dlouhovlasá dívka ve zvonáčích a s výrazem, jaký můžemít snad jen člověk, který právě odhalil to největší tajemství na světě,zamířila rovnou k němu: „Ach Micku, my jsme se dneska dozvěděli, že sechystá turné. To je úžasné! A nebojíš se, že …..tě zastřelí?“ Bál se. Jakpokračovaly přípravy na turné a kolem principála se pomalu formovala armádamanažerů, účetních, asistentů a tělesných strážců, vtírala se tato otázkas vytrvalostí, jakou nepamatovali ani ostřílení novináři: „Bojíte se?Nemáte strach?“ Mick, tehdy už globální hudební ikona, vždy zachoval vážnoutvář a mlžil, ale později zavzpomínal na atmosféru doby a situaci ve Státech s přímočarostí:„Sral jsem hrůzou, ale udělat jsem to turné musel“. Po nástupu nové generacehardrockových kapel jako DEEP PURPLE, LED ZEPPELIN, FREE nebo BLACK SABBATH už totiž THE ROLLING STONES potřebovali zkraje sedmdesátýchlet nutně a trvale zabodovat, od posledního amerického turné navíc uběhli již více než dva roky. V době když se deska míchala v LosAngeles  se Jagger, jinak proslulý svým hektickým společenským životem, chovalvelmi spořádaně a jezdil denně do studia a zpět za manželkou a dcerou. Účastnilse pouze jediné veřejné události v Hollywoodu, koncertu Chucka Berryho,při němž byli on i Keith Richards, rovněž také již dva roky otec, prakticky vyhozeni z pódia „Ono se tozvrhlo v takovou trochu egoistickou záležitost“ řekl později Richards k celé té operaci.„Lidi totiž zajímala víc (Berryho) doprovodná kapela než on sám.“ Berryho verzevšak byla zdrženlivější: „Nevěděl jsem, kdo vlastně jsou.“ Od alba se očekávalo, že bude navazovat na placku „StickyFingers“ a bude plné mocných rockových hitů, jenže taková právě tahle nahrávkas velmi pozvolnou akcelerací nebyla. Když „Exile on Main St.“ vyšla,názory kritiků se na ní značně různily a leckdo byl zaskočený dřevním soundem ajistou neproniknutelností materiálu, který tíhl k americkémublues a folku. Dnes je materiál vnímán jako naprostý umělecký vrchol od STONES,ale doporučit jej pro posluchačský start někomu touhle legendární kapelou dosud nezasaženému rozhodně nelze, i když jde pravděpodobně o nejpoctivější a nejpropracovanější album,na kterém kdy THE ROLLING STONES pracovali.  Nejedná se určitě o materiál na první dobrou, posluchači seprostě musí chtít být do něho zainteresovaný, protože tyhle songy k němusami od sebe prostě nepřijdou. Skladbami, jejichž krásy odhalujete ažs nějakým desátým poslechem, se totiž prolínaj nejrůznější možné nástroje,od dechové sekce, přes několik klavírů a kláves, až po nejrůznější typy kytar. Richardsůvsongwriting je cítit za vším a pravděpodobně jde právě o jeho skladatelskýmanifest, Taylorova slide-kytarová sóla zdobí mnoho skladeb, co chvíli odněkudvyskakuje tklivá vyhrávka, co chvíli slyšíte zajímavý strunný záchvěv. Každýdetail slouží písničkám, které přes onen dřevní i když nástrojově bohatý rázneztrácejí spád. Někteří v tomto dvoj-albu spatřovalinedokončený epos, jiní tvrdili, že je jen nedodělané, ale čas ukázal, že jetomu trochu naopak.  Syrový (ovšem v žádném případě ne ledabylý) naturel tohototradicionalistického materiálu nešlo přeslechnout. V dobách kdy se art-rockovékapely soustředily na mocné a výpravné koncepty přišli THE ROLLING STONES sezcela něčím opačným, vytvořili umělecké dílo pomocí dřevních bluesových arock´n´rollových postupů. Na desce hostuje i nemalý zástup doprovodnýchzpěvaček, tu a tam zazní i gospelový chorus či part blízký jižanskému naturelu, ovšem základ tvoří především kytarya americký bluesový zvuk. Po gradující a vypulírované stadiónové desce, jakoubyla bezesporu „Sticky Fingers“, najednou působili STONES hodně dřevně, kdyžtedy vynecháme výraz „primitivně“ a nahradíme jej spíš něčím jako stylově. Pilotním singlem se stala „Tumbling Dice“, přímočaré boogies výraznou zpěvovou linkou a gospelovými sbory odhalilo posedlost kapelyv kytarové hudbě vycházející ze zvuku amerických tradic. Ono tohlepřirovnání by vlastně sedělo na většinu materiálu. „Sweet Black Angel“ (songvěnovaný černé levicové aktivistce Angele Davies) nebo „Torn And Frayed“ (píseňplná narážek na bordely a „šatny plné příživníků“) jsou ryzí country, kdežto„Shake Your Hips“ rozvíří tělo do rytmu pozdně padesátkového rockabilly. Nachází se zde i zcela první autorský příspěvek kytaristy MickaTaylora „Ventilator Blues“ a tahle klopítavá a v textu sarkastickábluesovka (s výrazným piánem a Jaggerovým textem analyzujícím vlastníkritickou situaci) si rozhodně v kompletu nevede zle. Úvodní „Rocks Off“patří mezi dravější skladby odhalující rockovou podstatu STONES, kdežto s „Rip This Joint“ je pomocí kytar a rozjetého honky tonk piána smýkáno snad ještě vehementněji. „Casino Boogie“ odhaluje bluesový naturel celého díla snad nejdokonaleji a Richadsova „Happy“ působí odlehčeněji a hitověji než devadesát procentalba. Vrcholem „Exile on Main St.“ je pravděpodobně pětposledních skladeb, počínaje dojemnou baladou „Let It Loose“, což jepravděpodobně nejsilnější Jaggerova chvilka na desce, kde zní jeho hlas opravdu velmisoulově. Skladba upoutá nostalgickou atmosférou, pozvolna gradujícími melodiemia ve své druhé polovině dokonce mocnou dechovou sekcí. Kromě dalších třechrockových pecek „All Down The Line“, „Stop Breaking Down“ a „Soul Survivor“,které lze možná nazvat spojnicí k minulé řadovce, dostáváme dalšílahůdku, hymnus „Shine a Light“, který je směsicí reggae a soulu, a kterýodhaluje kapele další netušené zvukové možnosti. Skladbou dokonce zní nástrojBilly Prestona.  Pro mnohé rockové fanoušky značí „Exile on Main St.“nejen nepřekonatelný milník diskografie THE ROLLING STONES, ale i jedno zezásadních děl historie rockového žánru, pro jiné jde o prubířský kámen, který dá opravdunámahu soustředěně zvládnout. Každopádně jde o vynikající, hitů prostou desku pro fajnšmery,kteří se nebojí zdlouhavého naposlouchání a hledání skvostných detailů.Člověk musí být rovněž milovníkem tradiční americké hudby a nesmí se ošívat při poslechu country, boogie a blues, zde mnohokrát ozvláštněných aranžérskýmivychytávkami z dalších hudebních oblastí. Všechno dohromady tak utvářímimořádný materiál, kterému když dáte dostatek času, odmění se vám měrouvrchovatou. Desce tak dle mého po zásluze náleží třetí místo v rámci TOPTEN žebříčku alb z diskografie THE ROLLING STONES.Exile on Main St. (1972) - 3.místo v rámci TOP TEN žebříčku nejdůležitějších alb diskografie THE ROLLING STONES. VITACIT - Vzhůru přes oceán - 90%http://www.crazydiamond.cz/vitacit_vzhuru_pres_ocean_recenze/1410http://www.crazydiamond.cz/vitacit_vzhuru_pres_ocean_recenze/1410lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Retro-seriál nám pozvolna končí, dnes jsme totiž na startovním čísle tři od konce a vyzobáváme poslední perly. Ono tedy těch dobrých desek z počátku devadesátých let je pochopitelně více, a za nějakou dobu se k některým z nich zřejmě vrátíme, po více než třiceti recenzích je ale přece jenom potřeba si od tématu na chvíli odpočinout. Asi byste ale právem brblali, kdybychom ještě teď nezmínili kapelu, která stála skoro na začátku toho všeho a zhruba v období 1987–1990 patřila mezi nejzářivější jména na scéně – jasně, jde o pražské heavy metalisty VITACIT !!!Vařící kašeDějiny kapely vezmeme tentokrát fakt jen telegraficky. VITACIT patří mezi seskupení s podobně dinosauří historií jako mají TÖRR nebo ARAKAIN – skupina se původně zformovala v roce 1976 nebo snad ještě dříve, tehdy ovšem samozřejmě ještě nehrála heavy metal. K tomu se probojovala postupně, stejně jako postupně vzrůstal její věhlas, který dosáhl vrcholu na konci osmdesátých let. Za všechny ty roky skupinou prošla celá řada výrazných hudebních osobností (zpěváci Dan Horyna a Ladislav Křížek nebo baskytarista Karel Adam), doba největší slávy se však psala v sestavě Miloš „Dodo“ Doležal (kytara, zpěv), Pavel „Kuře“ Hejč (kytara), Luděk Adámek (basa) a Ivan Polák (bicí). V tomhle složení kapela v roce 1990 natočila debutové album „Vzhůru přes oceán“, které dneska máme v hledáčku.Ještě předtím se ale na chvilku vraťme do doby socialismu. Na jeho úplném sklonku – v roce 1988 – se do kin dostal na svou dobu celkem odvážný film „Horká kaše“ od režiséra Radovana Urbana. Vznikl v době perestrojky, kdy se už přece jenom smělo trochu poukazovat na odvrácené stránky socialistického „ráje“, takže obsahem snímku je především bezútěšný život na velkosídlišti, kde řádí pochybné násilnické party, socialističtí občané se neustále sichrují, aby si nezadali s mocipány, a naproti tomu odžízkované davy fuckují všechno kolem sebe... a hlavně chodí na koncerty VITACIT!!! Ve filmu tak najdeme spoustu záběrů z hraní, okované ruce hrozičů, opilce s kelímkama, nášivky – zkrátka všechny atributy své doby. Hudba VITACIT sice zaznívá spíš v úryvcích, písniček je ale ve filmu načrtnuto víc než dost a když si vezmeme, že Adámek a spol. v té době neměli venku ani jednu oficiální nahrávku, dostali na stříbrném plátně až neuvěřitelně velký prostor. Zpětně „Horká kaše“ možná nepůsobí zrovna jako vrchol kinematografie, tehdy ale šlo o událost s velkým „U“ a na sedačce v kině se dalo „hrozit“ stejně intenzivně jako v kterémkoli kulturáku. :-) Navíc se dnes lze dostat k neoficiální nahrávce VITACIT, která byla pořízena právě pro film, ale na hudebním nosiči tehdy nevyšla.V drápech MultisonicuNastal rok 1990, konec cenzury, rozmach vydavatelství a toho všeho, co jsme si říkali už stokrát. VITACIT jako jedna z nejpopulárnějších kapel na scéně byli pochopitelně horkým adeptem na album. Tehdy už měli za sebou několik singlů a účast na sampleru „Rockmapa“, navíc sestava disponovala kytarovým virtuózem Milošem Doležalem, který se začínal věnovat i producentské práci, takže se dalo očekávat, že debut VITACIT bude hodně dobrý. Deska se natáčela v ostravském studiu Citron pro firmu Multisonic, a opravdu – je hodně dobrá!První, co na albu „Vzhůru přes oceán“ člověka práskne do uší, je naprosto brilantní, na svou dobu neskutečně dobrý zvuk! Pravda, VITACIT nehráli žádný undergroundový metal, vycházeli spíš z hard rocku nebo klasičtějšího bigbítu, takže se nemuseli popasovat s nějakými extrémně přebuzenými kytarovými krabičkami nebo vodopády dvoušlapek, ale stejně – takhle dobrý sound měl v československé metalové historii málokdo a v době vydání „Vzhůru přes oceán“ dokonce snad vůbec nikdo. Album tak neskutečně šlape, čímž se volně dostáváme k bodu dvě – z nahrávky je každým pórem cítit, jak mají muzikanti nástroje pevně v rukou a pálí to od boku s naprostým přehledem a jistotou. Rozveďme si to na příkladu Doležala – už tehdy platil za jednoho z nejlepších instrumentalistů u nás a na desce se logicky objevuje spousta jeho technických parádiček a fíglů – vždycky je to ale použito účelně a spíš náznakem, aby byla muzika barevnější. Žádné přehnané frajeření nebo masturbační sóla – skvělé vyhrávky jsou vystavěné na melodiích a drajvu, nikoliv na samoúčelné technice. Dodo prostě nepotřeboval ukazovat, co všechno umí, jeho kvality stejně všichni dávno znali. Ostatní nástroje na albu pracují s podobnou jistotou a například bubeník Ivan Polák byl ve své době považován za špičku v žánru.Od libida k beznadějiNa co by ale byla vyhranost nebo zvuk, kdyby písničky stály za hovno. U VITACIT to naštěstí ani náhodou neplatí, naopak – muzikantům se podařilo dát dohromady kolekci nezvykle vyrovnaných skladeb, všech na hodně vysoké úrovni. Skoro by se chtělo říct, že co skladba, to hit – za mě je úplně nejlepší titulka „Vzhůru přes oceán“, výborně vystavěná pecka s neskutečným nábojem a jakým si dobyvatelským kouzlem. Stejně vysoko mám skladbu „Loď“, jednu z největších hitovek a snad nejtvrdší skladbu VITACIT vůbec. Tady se naplno projevuje muzikantské mistrovství kapely hned v prvním taktu – tlumená sekvence na začátku skladby neuvěřitelně přesně lícuje, jako by na kytaru hrál stroj. Skladbu to strašlivě nakopává a když se pak ozve Dodův plačtivý zpěv a další skvostné riffy, máte pocit, že jste v metalovém nebi. Vážně památný okamžik! Do party nejlepších bych pak zařadil i kultovní věci jako „Sybila“ a „Zvony“, které obě ve své době spolehlivě znal každý metalista v republice.Jenže jak říkám, těžko stavět některé skladby nad jiné – perfektně šlapavý „Dragon“ je podobně dobrý jako už jmenované kousky, stejně tak další „Zvěř“, „Lovec lebek“ a „Rebel“. Obešel bych se snad jen bez závěrečné skladby „Beznaděj“, která je vlastně takový jednoduchý rock´n´roll na uvolnění, ale do celé desky mi moc nezapadá. Jo a abychom nezapomněli – do výčtu zbývá ještě úvodní „Libido“, což je kratičká exhibice, kde Dodo přece jen cíleně předvádí pár kytarových technik. Pokud je ale tahle položka hozena hned na začátek alba a má pouze půlminutový hrací čas, je to vlastně vcelku elegantní řešení.Vzhůru přes oceánDeska se vážně povedla – vlastně je docela zajímavé postavit vedle sebe už zmiňovaný záznam „Horká kaše“ se „Vzhůru přes oceán“ a koukat, jak moc se VITACIT za ty dva až tři roky skladatelsky posunuli. Spíš zasmát se naopak můžeme nad obalem desky – nevím, jestli šlo o záměr kapely nebo neschopnost firmy, každopádně úkol, vymyslet něco na přebal, byl vyřešen velmi netradičně – nijak! Bílý čtverec s černým logem a názvem desky, vážně zvláštní řešení! Ale možná lepší než nějaká infantilní malůvka, no a bílý list se ve výlohách v záplavě barevných obalů vlastně celkem vyjímal.Jak už bylo někde na internetu celkem přiléhavě řečeno, poměrně krátce po vydání alba vzal Dodo motto „Vzhůru přes oceán“ doslova a vyrazil sbírat zkušenosti na kytarovou školu do Spojených států amerických. Ještě předtím ale stihl nahrát sólové instrumentální album „My Little World“, které je plné kytarových jízd, trochu něco ve stylu starého Satrianiho. VITACIT se tak ovšem ocitli bez kytaristy, zpěváka i frontmana a museli projít pořádnou reinkarnací. Změna však byla větší, než si kdo dovedl představit a když v roce 1992 u firmy Monitor vyšlo druhé album „Máte se hnout“ plné street rocku, spousta fanoušků to nesla hodně, hodně těžko. Jenže svět se neustále posouval a měnil – i Dodo, když se vrátil z Ameriky, se začal orientovat víc na americkou muziku pouličního střihu. Zažil s ní sice daleko větší úspěchy než souběžně VITACIT, jenže bylo už definitivně jasné, že staré časy se nevrátí a žádné „Vzhůru přes oceán vol. 2“ se konat nebude. Aspoň že tak máme tuhle perfektní jedničku.STONE TEMPLE PILOTS - Stone Temple Pilots - 80%http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_stone_temple_pilots_recenze/1407http://www.crazydiamond.cz/stone_temple_pilots_stone_temple_pilots_recenze/1407janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ono nastoupit do světově proslulé kapely k mikrofonu po takových výrazných personách,jakými jednoznačně byli Scott Weiland nebo Chester Bennington, není zrovna jednoduché. OdJeffa Gutta se asi nečekalo, že je překoná nebo že dostane do zvuku STONETEMPLE PILOTS stejnou dávku osobitého charisma jako jeho předchůdci. Ano, neděje se tak, ovšem nadruhou stranu musím s jistotou říct, že jeho pěvecký výkon je velmi dobrýa určitě je příslibem do budoucna. To samé však jde říct o novinkové desce, jiždruhé bezejmenné nahrávce v diskografii této kalifornské kapely. Nahrávka je to totižvelmi slušná, plná chytlavého rockového materiálu a skladeb, které určitě majína to, aby dost lidí bavily, nicméně desce schází aura naprosté bombysrovnatelné s prvními dvěma řadovkami, jmenovitě „Core“ a „Purple“, z nejúspěšnějšíhogrungeového období čtveřice. Když tak nový materiál poslouchám, uvědomuji si, že tahlekapela pravděpodobně ani nikdy v začátcích neplánovala, že se stane jednouz úderek vzedmuvších se okolo anti-hrdinského hnutí ze Seattlu. Na tento reklamní balast jetotiž za přispění studiových fachmanů navlíkli v raných devadesátkách tehdejší trend-makeři. STONETEMPLE PILOTS měla být vždy formace hardrocková a já věřím tomu, že někdy v roce1991 šlo patrně o ty nejambicióznější rockové čekatele na úspěch. Dovedu si dokonce i představit, jak se jejich podpis smlouvy na debutovou desku tehdy kryl s úspěchemkapel ze Seattlu jako PEARL JAM a ALICE IN CHAINS, a že je jistí lidé do povědomého zvukudoby šikovně navlíkli a kapele se to navíc líbilo. Proč by také ne, vždyť se jenomdebutu prodalo několik milionů kusů jenom ve Spojených státech. Právě novinka odhaluje, že STONE TEMPLE PILOTS jsou zkrátkaklasičtí rockeři, kapela spíše na způsob moderních hardrockových štik 21.stoletíjako VELVET REVOLVER, AUDIOSLAVE nebo THE DEAD DAISIES, než nějaká partavyvrhelů obhajující takřka punkové ideály studentícko-popelnicové scény. Jsem přesvědčen, že tihle chlapcichtěli nosit volné plandavé oblečení snad naposledy někdy v první polovinědevadesátých let a dnes se této své divné stylizaci smějí.:-) Jenže abych pořád nechválil, musím říct, že největší slabinou nahrávky je její konformnost aurčitá absence většího risku. Jasně že zde kalifornská kapela potvrzuje svou výjimečnou kvalitu,jak ve vokální, tak instrumentální rovině, ale desce by opravdu neuškodila větší dávka bordeloidnějších emocí. Skladatelská stránka je sice také slušná,ale pořád je tohle deska, jakých vyjde v daném stylovém ranku za rok deset aždvacet. Představme si tedy materiál. Po razantnějším úvodu v podobě „Middle Of Nowhere“,jenž mne trochu připomněla Weilandovské eskapády s VELVET REVOLVER, sedostáváme k dvěma nejdominantnějším hitovkám „Guilty“ a „Meadow“ představujícím zde rozepjatější hardrockové výrazivo, kde si muzikanti dělají i trochu víceprostoru a chtějí ukázat, jak na tom jsou, když opravdu netlačí na pilu. Oběma skladbám je vlastní chytlavost,skvělé hráčské výkony a, i díky přímočarosti a výrazným tahům na bránu, celkovápřijatelnost pro rocková rádia. „Just A Little Lie“ platí za zdařilou hypnotickoubaladu, kterou krátce na to střídá riffovější věc „Six Eight“ ve styluAUDIOSLAVE. Následuje „Though She´d Be Mine“, což je perspektivou rockového mainstremu dalecenejpřijatelnější píseň, zkrátka skladba, ukteré si stále marně říkáte, kdy už jste jí někde slyšeli (nejmenovala se takapela STEREOPHONIC?), a její party patří k těm v rockovém éterudalece nejobvyklejším, což nemyslím vůbec ve špatném slova smyslu. Zdařilase i „Roll Me Under“ s frenetičností patrnou třeba JANE´S ADDICTION. Naprostým vrcholem alba je zřejmě dandyovsky rozhoupaná „Never Enough“, která opravdu ví, jak gradovat. Za zmínku však stojí také další balada „The Art Of Letting Go“a vlastně i několik dalších položek, včetně závěrečné „Reds And Blues“představující zde zemité písničkářství na bázi amerického kytarového folklóru.  Zkušená trojice Dean DeLeo (kytara),Robert DeLeo (baskytara), Eric Kretz (bicí) tak, dle mého, moc chtěla pokračovatv kariéře s jejich STONE TEMPLE PILOTS, jejich společnou a dříve slavnou kapelou, která byla v minulostidonucená, zejména díky Weilandovým drogovým peripetiím, dlouho pauzírovat, že vrhla všechny síly do připraveného materiálu. Troufám si říct, že s Jeffem Guttem mají šanci konečně přejít k většípravidelnosti vydávání alb a hraní koncertů, než tomu bylo v minulosti. Jeffsice není žádný světově proslulý vokalista, ale jeho projev je příslibem. Ono naskočit do podobně známé grupy po dvou nedávno zesnulýchrozervancích a v podstatě již legendách rockového hlasu opravdu není nicjednoduchého. Za mne prostě dobrá rocková deska, někdy sice až moc úhledná a předvídatelná, aledost skladeb se prostě hezky poslouchá.THE ROLLING STONES - Sticky Fingers - 100%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_sticky_fingers_recenze/1406http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_sticky_fingers_recenze/1406janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Osobně považuji „Sticky Fingers“ za archetypální rockové albumod THE ROLLING STONES. Na desce naleznete hned několikfenomenálních čísel, které patří k tomu nejlepšímu a nejtypičtějšímu, cokdy kapela nahrála, stejně tak zde znovu objevíte silný vliv blues a country.Poprvé zde zní vedle Richardsova nástroje i sólová kytara Micka Taylora, a byloopravdu poznat, že s jeho přijetím vstoupila do zvuku Kamenů nová kvalitaa vrstevnatost. Spolu s předchozím albem „Let It Bleed“ (1969) anásledujícím dvojalbem „Exile On Main Street“ (1972) tvoří deska „StickyFingers“ (1971) triumvirát nepřekonatelných milníků tvorby THE ROLLING STONES. Onahrávce však tvrdím, že pokud jste nikdy neměli tu čest prozkoumávat dlouhoudiskografii THE ROLLING STONES, je právě tohle „ta deska“, co je velice vhodná adokonalá pro plynulý rozjezd. Nicméně všechno pěkně od začátku …Začátek dekády ve víru změn THE ROLLING STONES vstupovali do sedmdesátých lets celou řadou změn. Smlouva s firmou Decca totiž formálně vypršela,takže v září 1970, během evropského turné, připomínaly hotely,v nichž se kapela ubytovala, světový veletrh. Na chodbách se potkávalizástupci obchodních oddělení nejrůznějších vydavatelství a brebentili jako ozávod. Jagger si tak s rozkoší vychutnával kontroverzní rozruch okolo své kapely.Následující desky nakonec začaly vycházet u vlastní značky Rolling StonesRecords (poprvé se objevila značka se rty a vyplazeným jazykem), přičemždistribuci zajistili Kinney Group, mateřská firma společnosti Atlantic, známásvou dalekosáhlou podporou bluesových a soulových hudebníků.  Tentýž rok však STONES oznámili vypovězení smlouvy i s problematickýmamerickým managementem ABKCO a jeho šéfem Allenem Kleinem, šlo o krok, kterývyústil ve dva roky soudních tahanic, neboť tento protřelý úředník měl kapelutři roky v hrsti a všechny smlouvy byly obstavené tak, aby vyznívaly bezjediné skulinky v jeho prospěch. Nakonec došlo k vypořádání, kdy THE ROLLING STONES souhlasili se sumou dvou milionů dolarů (přičemž částka o kterou přišlibyla prakticky desetinásobná). Mick Jagger u soudu navíc projevil obavy, abyKlein, kterému připadla možnost zacházení s celým katalogem kapely zaprvních osm let její existence, nepoškodil pověst skupiny vydávánímnekvalitních koncertních nahrávek a celé jednání se neslo ve velmi nepřátelskémtónu, o čemž svědčí Mickova hláška: „Toho člověka už nikdy nechci vidět, je tojako byste jednali s Rusama.“ Klein posléze na dálku Jaggera popotahoval (asiještě čtrnáct let) po různých soudních stáních kvůli kdejaké absurditě – např. mimo jiné i, že Jagger na jeho dceru udělal dlouhý nos.Monstrózní rocková fabrika a únik do Francie Na podzim roku 1970 se konalo první evropské turné THEROLLING STONES po třech letech půstu a slavilo velké úspěchy. Jaggera na každém krokupronásledovali fanoušci, neodbytný tisk i vlezlí fotografové. Celá ta karavana okolokoncertů největší rock´n ´rollové kapely světa se zkrátka podobala šílenství,nezastavitelná a monstrózní záležitost, kdy shon všech lidí makajících okolo STONESzačal připomínat fabriku. Jagger na pódiu působil jako poletující figurkaz komiksů a celé to dění si užíval, zatímco řada lidí ze zákulisí (doslova)dojetím slzela, že se mohou poprvé účastnit něčeho tak velkého a nepřekonatelného. Nicméně užv té době docházelo k jednání zástupců STONES s jednou pařížskoukanceláří zabývající se daňovým poradenstvím. Šlo o nápad týkající se emigrace kapely doFrancie, kvůli daním a také kvůli pošramocené rebelské pověsti samozřejmě.  Kapela se skutečně zanedlouho vzdala rodné hroudy apřemístila se na nějaký čas na francouzský venkov do oblasti Provance, tak abyse vyvarovala praktikám nenasytného britského daňového systému. Pobyt naněkolika místech nedaleko města Antibes měl na kapelu ozdravný účinek a vrátil jíjistou dávku soudržnosti. A i když se francouzský pobyt neobešel bez problémů,protože tamní policejní složky již za krátko dobře věděli, kde hudebníci sídlí,přinesl do jejich životů rovněž novou dávku energie. To nejdůležitější všakbylo ještě před nimi a sice potvrdit svou roli vůdčí kapely a nahrát v krátkém čase výjimečnéalbum.Soukromé pasti Co se týče soukromí rockerů, tak Jaggerův dům ve Stargrovesse po odchodu Marianne Faithfull na čas proměnil v průchoďák plnýněkolikadenních hospodyň různého původu a oborového zařazení, které se Mickvždy nahodile snažil upíchnout v týmu utvářejícího kolorit okolí bandu.Jistá afro-američanka Marsha Hunt nakonec ze svého těhotenství (první dcera Karis, rok nar.1970)dokázala, prostřednictvím několika finančních narovnání, vytřískat úplně nejvíc acelá událost („Mezi oběma stranami probíhá dialog!“) byla ve své době vytrvalesledována bulvárním tiskem. Nicméně Jagger nakonec své otcovství přiznal a osvého prvního oficiálního potomka se postaral.  Ohledně soužití Keitha Richardse a Anity Pallenberg panuje možnátrochu větší temno, nejen kvůli separovanějšímu stylu života dvojice, jejízálibě v černé magii a vampirismu, a Keithově introvertnímu zanícení dozvuku své kytary a tvrdých drog. Každopádně už v srpnu 1969 se narodilprvní syn Marlon, kterého v roce 1972 následovala dcera Dandelion Angela,děti zpočátku nenavštěvovali žádnou školu, ale naopak se účastnili všech turné,kde za pochodu událostí získávali základy vzdělání za přispění své matky – např. čtení, psaní. Otázkuohledně míry drogové závislosti obou jejich rodičů ponechme raději historii, faktem zůstává, že Anita strávila v těsné blízkosti STONES třináct let (v dobrém i zlém) a protože leckdy promlouvala i do jejich tvorby, rovnalo se to takřka členství. Pár se v průběhu sedmdesátých let stále více propadal do svých závislostí, což v roce 1977 vyvrcholilo Keithovým zatčením v jednom torontském hotelu, odkud byl v zuboženém stavu přepraven nejprve do cely předběžného zadržení (hrozil mu trest dva roky natvrdo) a posléze do New Jersey na detox.Veleben nechť je rock (... i country)! Album „Sticky Fingers“ vznikalo v Londýně ve studiíchOlympic a Trident a o jeho skvělou produkci se opětovně postaral Jimmy Miller,v té době již dvorní studiový všeuměl. Deska se ve většině zemí západníhosvěta vyhoupla bezprostředně po vydání do čela prodejnosti nebo velmi blízkotomuto stavu. Obal obstarala v té době kontroverzní práce Andyho Warhola, ovšem smysl fotografie, na kterém je vyobrazen zapnutý poklopec pánských džín,zakrývajících penis, mohl být chápán lecjak, třeba jako známka sexuálnínáruživosti a žádanosti členů kapely. Deska startuje stadiónovou hymnou „Brown Sugar“, která sesvým přímočarým tahem a důraznými Richardsovými riffy patří k těm nejvíce archetypálnímskladbám STONES v celé jejich historii. Kromě chytlavých kytarových partů,které nenechají od začátku posluchače v klidu, a navzdory krátkému a výraznému sloganu v refrénuskladby, která se údajně původně měla jmenovat „Black Pussy“, ale Jaggerovaautocenzura po sexuálních zkušenostech s exotičtějšími kráskami do situacehodila zpátečku, to bylo mimo jiné i legendární saxofonové sólo, které siposluchači zamilovali. Lepší začátek snad nemohl přijít. Následuje rozvláčnělá „Sway“,jejíž náladu udává Jaggerův chraplák. Ten, ve spojení s kytarami, rytmikoua volně se skladbou prolínajícím piánem (později se přidají i decentní smyčce), umožňuje písni vykvést. V druhé polovině dojde i na čarodějné kytarovésólo Micka Taylora. Další klasika „Wild Horses“ má podobu teskné country balady,ale její neobyčejnost je v sugestivitě Jaggerova zpěvu, který utváří sakustickými kytarami Keitha Richardse dokonalou symbiózu. Kapele se zde podařilo dokonalým způsobem prodat svůj lyrický potenciál a ještě si podrobit tak trochu povrchní Spojené státy. „CanYou Hear Me Knocking“ představuje jedovatý sedmiminutový groovy výlet, který v sobě mísíprvky z blues-rockových oblastí s vlivy soulu. Zatímco první částskladby je tradiční se slokami a refrénem, ta druhá představuje progresivnějšífáze, kde se dostane na kvílivá sóla dechových nástrojů a rovněž i na dalšíblouznivou Taylorovu parádu a to stále na podkladě velmi ostrého groovu. Jde opravdu oskrytý klenot! „You Gotta Move“ je předělávka staré americké country/ bluesovépísně a jediná skladba, kde nejsou v pozici autorů Jagger s Richardsem. Song je odzpíván Richardsem a má podobu starodávného tradicionálu, jehožpůvod se nalézá kdesi v oblastech rozpáleného a kdysi otrokářskéhoamerického Jihu.Dost možná nejúžasnější rocková deska na světě Šestá „Bitch“ je pravděpodobně nejtvrdší skladba THE ROLLINGSTONES a to nejen na této desce, ale dost možná do té doby celkově. Výtečněvystavěná hardrocková vypalovačka, stojící na úderných kytarových riffech aúsečném Jaggerově přednesu, jenž se nechal v textu inspirovat některým ze svých krátkých dobrodružství. Skladbu rovněž zdobí výtečné dechové nástroje a celkověje vnímána vedle „Brown Sugar“ a „Wild Horses“ jako třetí nesmrtelná klasika z tohoto alba.Následuje dojemná country balada „I Got The Blues“. Pomalý ráz této písně v kombinaci s jejívýraznou zpěvovou linkou, kde se Mick Jagger vydal opravdu z nejlepšího,umocnila ještě ke všemu celá řada vkusných aranžérských perliček, od dechovésekce, přes kytarovou akustiku, až po vyhrávky dobových hammondů. Ponurá „Sister Morphine“ platí za nejhypnotičtější song,který vznikal již na studiových sessions v průběhu tvorby předchozího alba„Let It Bleed“ na podzim 1969. Vedle dvojice Jagger/ Richards má výrazný podíl na podobě tétoskladby také Marianne Faithfull, která se v roce 1969 podílela na jejímvzniku a taktéž na oné staré verzi celý song nazpívala. Zde zpěvová linka připadlaJaggerovi a i jeho hlas působí velmi autenticky. Dusivou atmosféru nahrávek THEVELVET UNDERGROUND zde umocňuje i ono téma drogové závislosti. Zcela opačný charaktermá následující „Dead Flowers“. Jde totiž o čistokrevné country, které zdobívýstavní zvuky slide-kytar, chytlavost zpěvové linky včetně refrénu, ze kterého doslova sálá pozitivní nálada. Závěrečná „MoonlightMile“ překypuje atmosférou divokých amerických dálav a její sugestivní apozvolný ráz podtrhuje charakter celého, velmi charismatického alba. Pro mnohépředstavuje právě tahle poslední položka jeden z vrcholů alba „StickyFingers“. Z mého pohledu jde v případě „Sticky Fingers“ omistrovské dílo, kde se nenachází jediná nadbytečná položka, deska, která plněcharakterizuje podstatu starých rockových a velmi poctivých THE ROLLING STONES,kde byl poměr mezi drsným písničkářem/ rockerem Keithem a později od druhé poloviny sedmdesátých let k funky, soulu a popu inklinujícím Mickem tak nějak vyvážen. Album mám osobně na druhém místěv diskografii této legendární kapely. Sticky Fingers  (1971) – 2.místo v rámci TOP TEN žebříčkunejdůležitějších alb THE ROLLING STONES.TÖRR - Institut klinické smrti - 90%http://www.crazydiamond.cz/torr_institut_klinicke_smrti_recenze/1405http://www.crazydiamond.cz/torr_institut_klinicke_smrti_recenze/1405lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když se zeptáte blackmetalových fans, která nahrávka TÖRR je nejlepší, spousta z nich vám řekne: „Institut klinické smrti“! Vlastně se k nim musím připojit – tahle památná deska, která zůstala trochu ve stínu slavnějšího debutu „Armageddon“, dokázala naprosto dokonale zhmotnit všechny ty metalově-hororové atributy, kterými se na přelomu osmdesátých a devadesátých let brodila tuzemská scéna – TÖRR se to však podařilo udělat tak nekompromisně a v takové míře, že je „Institut“ vlastně solitérem, jaký u nás nikdo jiný předtím ani potom nevytvořil.Čtvrtá hlava bestieTÖRR se v roce 1991 na svém druhém albu fanouškům předvedli jako naprosto drtivé podsvětní monstrum – z předchozích uctívačů rohaté říše se změnili v jakési krále morální zkázy, kteří si libují v největším hnusu a kteří mají ďábelské potěšení z toho, z čeho se běžnému vzorku populace zvedá žaludek. Tímhle odérem TÖRR zcela prostoupili své texty i vizuální obraz, čímž si alespoň na chvíli určitě zajistili titul „nejzkaženější“ kapely na domácí scéně.Co je ale důležitější, pořádně se posunuli hudebně. Do sestavy přibrali čtvrtého člena, Pavla „Monroe“ Kohouta, který předtím působil v proto-blackové smečce MORIORR, a v jeho osobě získali výraznou posilu. Kohout v TÖRR nedráždil pouze nástroj a hlasivky, nýbrž se zařadil i do tvůrčího procesu, což kapele velice prospělo. Každý ze skladatelů ve skupině k věci přistupoval trochu jiným způsobem a tak TÖRR v roce 1991 mohli předhodit desku s nezvykle širokým repertoárem nálad, struktur a celkového vyznění. Dá se říct, že každá skladba na albu je úplně jiná, což u striktně podzemních metalových smeček nebylo a dodnes není úplně zvykem. Navíc TÖRR měli s Monroem k dispozici hned tři výrazně odlišné hlasy a bestie tak dokázala současně mrazivě kázat, schizofrenicky ječet i chrčet jako s podřezaným hrdlem.Institut klinické smrtiKdo se dostal k „Institutu“ už tehdy v roce 1991, určitě si pamatuje na ten šok, když se deska objevila v obchodech. Obal, na němž je přes celé plátno vyobrazen rozkládající se Spasitel na kříži, byl i pro metalový národ hodně silná káva, a ve výlohách mezi Gottem nebo TUBLATANKOU tento totálně rouhačský motiv působil naprosto šíleně. TÖRR se tehdy s ničím nemazali – i jejich dobová promofotka, kde se mezi značně zbídačelými postavami muzikantů vyjímá nahá fanynka, která si lebkou zakrývá rozkrok, patří k těm „odvážnějším“. Ale důležitější je přece hudba – takže co to vlastně TÖRR v druhé půlce prosince 1990 v ostravském studiu Citron stvořili?První skladba je hned pořádná rána! TÖRR do své muziky pustili death metal (respektive to, co se u nás v roce 1990 za death metal považovalo), smíchali ho se svým blackem a s thrashem, zintenzivnili sound – a výsledkem je úvodní skladba „V podzemí (Underground)“. Tříminutovka plná drtivých riffů, kvílivých sól a hlavně podzemního chrčícího hlasu, který byl u TÖRR novinkou. Moc dobré. Zato druhá položka je přinejmenším podivná – půlminutové intro, kde se ozývají jen kroky a následné zapálení jointa (soudě podle názvu „Legalizovat!“). Proč ne, ale hned po úvodní skladbě? Divné.... intro zřejmě uvádí třetí, také zvláštní, ovšem památnou věc „Seru krev“. Textově jde o pouhou snůšku sprosťáren a nechutností, hudba se ale za podpory solidních riffů táhne a lepí jak slizovité bahno a totálně zatuchlý hlas tomu všemu dodává fantasticky pokleslou atmosféru. Tohle opravdu nenajdete nikde jinde než u TÖRR á la 1991. V další skladbě se přeneseme přece jen do trochu realističtější roviny – „Právem silnějšího“ sází na monotónní, ale svižný a přitažlivý rytmus a na vokál typu „ani notu beze zpěvu“. Další „Odkaz bestie“ tepe v tradičnějším metalovém, možná i trochu rock´n´rollovém duchu, nicméně téma mága a zhýralce Aleistera Crowleyho zcela určitě zapadá do konceptu alba. Stejně jako „Pán snů (Noční můra na ulici Elm)“ – tenhle kousek na začátku vyburcují nervózní údery do synťáku, aby si posléze kapela střídavě hrála se zběsilými a naproti tomu s mazlavými rytmy a popularizovala tehdy oblíbeného Freddieho Kruegera. A rázem vše teče jako sliz! Ptám se tedy: Do prdele – ti TÖRR se teda pořádně rozjeli... bude druhá půlka taky takové maso?Klauny zavřeli do klecí...Hm, odpověď zní „Ano“! Titulní song „Institut klinické smrti“ začíná strašidelně modulovaným přednesem, aby se dál masivně valil jako buldozer, přitom ale jde o relativně „nejkultivovanější“ skladbu na desce. Kdyby se aranžérsky upravila, mohla by z ní klidně být normální rocková písnička. Naproti tomu „Kremator“ je klasický törrovský metal – zahnívající přednes, thrashový rytmus, flažolety a z paty tahaný refrén. I „Předčasný pohřeb“ je pořádná zvrácenost – kapela hraje v pomalém šamanském rytmu, kterým by se klidně mohli inspirovat třeba takoví SATYRICON, a do toho jede funerální text, ze kterého jasně vyplývá postoj kapely k církvi svaté. No jo, klišé na šest a šedesátou, ale atmosféru to má vážně pekelnou. A to ještě mají následovat dvě snad vůbec nejděsivější skladby na albu...První (předposlední na listině) se jmenuje „Libreto smrti (Fantom opery)“ a jde o jakési teatrální, ale jako led studící dějství zpoza černé opony – už to klávesové intro, brrr... a vlastně celá písnička je horor prvního řádu!!! No a jestliže celé album až do téhle chvíle bylo temné, nepříjemné a výsostně undergroundové, tak poslední „Sebevražda“ všechno násobí minimálně dvěma – destruktivní hudba a nihilistický text vyšponuje tísnivou atmosféru do nesnesitelnosti a když jsou poté bubny a kytary vystřídány několikaminutovým outrem – zvukovou stěnou tvořenou stroji, větrem, údery do čehokoli a vyděšeným řevem – krčím se už jen jako vyděšená myška před kobrou a čekám na poslední ránu. Nelidské zvuky válcují poslední zbytky naděje... pátá minuta, šestá... a náhlý konec, jako když práskne bič! Ticho, prázdnota, beznaděj.Poslední hodinka temnaUfff, tak jsme to přežili... jak ale vlastně celou tuhle desku zhodnotit? Osobně mám pocit, že TÖRR s „Institutem klinické smrti“ postavili definitivní pomník staršímu pojetí tvrdšího metalu. Kostry, hřbitovy, deprese, krematoria, nenávist k církvi... většina z toho se vlastně už brzy poté stala spíš archaickým výrazivem a metalové kapely, i ty nejpodzemnější, začaly zpracovávat jiná, řekněme možná trochu „vyspělejší“ témata. „Institut“ je tak z určitého pohledu rozloučením s první vlnou domácího metalového undergroundu a dosažením vrcholu v daném ranku.Samotní TÖRR s „Institutem“ navíc zakončili své nejúspěšnější období. Kytarista Monroe kapelu brzy opustil a opětovné trio Henych – Šakal – Melmus sice ještě dalo dohromady třetí album „Chcípni o kus dál“, i když tam už ale podle mě kapele docházel dech a nebylo to úplně ono. Poté se sestava rozpadla, Henych se obklopil novými lidmi a začal dělat úplně jinou muziku...KAMELOT - The Shadow Theory - 70%http://www.crazydiamond.cz/kamelot_the_shadow_theory_recenze/1404http://www.crazydiamond.cz/kamelot_the_shadow_theory_recenze/1404janpibal@crazydiamond.cz (Stray)I když se dříve americká (nyní už spíše mezinárodní) powermetalová stálice KAMELOT praktickynehne stylově ani skladatelsky z místa, jejich nahrávky mají pořád určité kouzlo a vlastní nemalýpotenciál chytlavosti. Jsou především vytvořeny v kvalitních studiových podmínkách prvotřídnímihudebníky, tedy letitou kapelou, která přesně ví, jak jejich hudba má vyznívat. Ne nadarmo tedy formace okolo kytarového šéfa Thomase Youngblooda patří k tomu úplně nejlepšímu, co v současnosti jejich žánrová škatulka nabízí obdivovatelům inteligentně pojatého, melodického i když značně nazdobeného metalu. Švédský rodák a pozoruhodný zpěvák TommyKarevik do projektu před šesti lety zapadl a po albech „Silverthorn“a „Haven“ je novinka „The Shadow Theory“ jeho již třetím zápisem v řadách KAMELOT. Kdo čekal oproti minulosti něco na způsob větších obměn, ten se rozhodněspletl, pětice stále vybrušuje svůj styl v intencích toho, co si každýpředstaví pod pojmem symfonický power metal. Jediná věc, tak trochu nápadnáběhem srovnávání s tvorbou minulosti, je na novince pouze ta, že jen jedna skladba přesáhne délku pěti minut (a to jen mírně), ale naopak všechny se drží časuokolo tří až čtyř minut. Sladkobolné a tklivě dramatické hymny jsou navíc složeny, aby se zkrátka co nejdřívezapsaly do paměti.  Už tomu tak asi bude,KAMELOT nyní pravděpodobně chtěli nahrát hitovou, vzdušnou a v intencích zdobnéhometalu chytlavou desku. V první polovině alba se jim plán velmi daří, protožehned po tajemném intru „The Mission“ se do posluchačovi paměti vydatně zapíšedravý symfo-metalový vál „Phantom Divide (Shadow Empire)“, kterému nechybí kytarová říznost anivznosné refrénové melodie podbarvené bombastickými zvuky kláves. V dobrém rozpoložení KAMELOT pokračují na „RavenLight“, skladbou charakterizovanou sugestivnější atmosférou, ale stáledostatečně líbivou na to, aby oslovila širší pole posluchačů heavy metalu. Hradby kláveszdárně sekundují cupitavým rytmům i bujarým kytarovým valům, zatímco Karevik je hlasově bezchybný a Youngblood coby sólový kytarista snad ještě přesvědčivější než v roli neoblomného riffaře. Následuje futuristický power metal „Amnesiac“, což je rovněž jeden z hitovýchvrcholů celé desky. Skladba oblaží posluchačovi uši poutavým charakterem,ponurou atmosférou, nástrojovou bohatostí, ale hlavně nápadnými refrénovými melodiemi.Po tak trochu rozehřívací „Burns To Embrace“, kde se kapela nadechuje předdalšími většími věcmi a využívá k zvýraznění svého zvuku i dětský pěveckýsbor, přichází parádní duet v podobě balady „In Twilight Hours“,kde se Karevik u mikrofonu střídá s hostující zpěvulí Jenniffer Haben.Když něžnost rozetne řízný kytarový riff v úvodu následné „Kevlar Skin“,dosahuje spád alba absolutního vrcholu, protože zmíněná mohutná divočinanepostrádá ty nejlepší možné vlastnosti kvalitního power metalu. Do tohoto momentu je album jednoduše parádní. Bohužel však musím říct, že po této skladbě už se žádnádalší píseň nedokáže přiblížit těm z první půle nosiče, takže jak patetickáradio-friendly hitůvka „Static“, vzniknuvší patrně pro někoho jako fanoušky AMARANTHE zeskandinávských a germánských částí Evropy, tak docela rutinní „Mindfall Remedy“ s cochvíli štěkajícím hostujícím hlasem (dost možná zas někdo jako Alissa White-Gluz?) zde kontrastujícím s Karevikovýmvibrátem, přeslazená „Stories Unheard“, nebo i v rámci melodického metalu až příliš optimisticky pidlikavá „Vespertine (My Crimson Bride)“, nedokáží zbytek materiálu nějakposouvat a ozvláštnit. Jedinou výjimkou je tak dravé finále v podobě „The Proud And The Broken“, které ještě dokáže posluchače, usínajícího nad  hudebními sladkostmi, trochu vyburcovat. Přes slabší a příliš konformní druhou půli se však jedná v rámci melodického metalu onadprůměrný počin. Ve srovnání s některými alby minulosti KAMELOT však deska bohužel spíše neuspěje. THE ROLLING STONES - Let It Bleed - 100%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_let_it_bleed_recenze/1403http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_let_it_bleed_recenze/1403janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Hektický rok 1969 poznamenalo i v případě THE ROLLINGSTONES mnoho zásadních událostí. Od stále něčím přerušovaného celoročníhonahrávání nového materiálu, přes vyhazov a následnou smrt Briana Jonese a nato bezprostředně navazující a dlouho dopředu avizovaný červencový koncert v londýnském HydeParku, který se uskutečnil před zraky téměř půlmilionu návštěvníků, brutalitu Hell´s Angels na pozdějinechvalně proslulém kalifornském festivalu Altamont (kde právě THE ROLLING STONESfungovali jako headlineři), až po celé jejich americké turné (jejich první velké turné potéměř třech letech koncertního půstu), které se stalo triumfem kvintetu, zde vystupujícíhojiž v sestavě s dvacetiletým kytaristou Mickem Taylorem. Nejdřívevšak začnu v obecné rovině, protože stále pokračující válka ve Vietnamu otřásala západníspolečností a neklid byl prakticky všudypřítomný, protestní shromáždění tehdy navíc získávalyna čím dál agresivnějším rázu, do toho neustávaly ani rasové nepokoje ve Spojenýchstátech, takže ideje lásky a rovnosti hippies získávaly rychle na povážlivýchtrhlinách. Do ulic velkoměst se začaly dostávat tvrdé drogy a kocovina sedmdesátých let byla za dveřmi, pro hardrockovou hudbu však nastala slavná epocha. Studiové práce, vyhození a smrt Briana Jonese Sezónu nepokojů poznamenal u Největší rock´n´rollové kapelysvěta vlekoucí se a stále přerušovaný nahrávací proces nového materiálu, který seodehrával jak v Londýně, tak v Los Angeles, a to znovu za asistence JimmyMillera.  Muzikanti si v průběhu celéhoroku dělali na sebe ve studiu čas velmi nahodile a vše se tvořilo za běhuudálostí ovlivňujících soukromý život každého z nich. Hlavní slovo mělalogicky dvojice Mick Jagger/ Keith Richards, která stála (snad krom jednohocoveru) za celým v prosinci 69´nakonec vydaným materiálem. Brian Jones, který se ke svým spoluhráčům toudobou choval čím dál nepřátelštěji, a díky mnohaletému vývoji situace uvnitřkapely působil velmi zhrzeně, se většiny těchto studiových sessions již neúčastnil (cobyperkusionista zní na chystané desce jen během skladby „Midnight Rambler“) a namísto toho se uzavíral u sebe v Cotchford Farm ve východním Sussexu. Jehošpatné psychické rozpoložení se s užíváním alkoholu a lehkých drog ještěprohlubovalo, nebylo tedy divu, když jej všichni spoluhráči v červnu naposled navštívili, aby mu osobně oznámili, že již není členem THE ROLLINGSTONES. O měsíc později, v noci z druhého na třetího července 1969, kdy mělJones za sebou již měsíc nicnedělání a nečlenství u Stounů, vesměs charakterizované uvolněnounáladou a letargickým popíjením na své usedlosti v Cotchford Farm, zaasistence švédské přítelkyně Anny Wohlin a několika dalších přátel, jejzastihla smrt. Jeho tělo bylo nalezeno v bazénu, kam si údajně na párminut odskočil v podroušeném stavu zaplavat. Dle výpovědí svědků je velminepravděpodobné, že by se jednalo o sebevraždu, neboť byl tehdy již celé týdnyv dobrém rozpoložení, poukazujíc na to, že mu kapela vůbec nechybí. Ze všechverzí se jeví jako nejpravděpodobnější ta, která tvrdí, že Brian Jones v průběhukrátkého půlnočního plavání ve svém vyhřívaném bazénu prostě usnul.  Hyde Park, nováček u sólové kytary a Jaggerova vztahová krize Na Brianovu památku četl Mick Jagger o dva dny později, v onom dusném sobotním odpoledni 5.července 1969, před zraky zaplněného Hyde Parku, fragmentze Shelleyho poémy Adonais, aby následně kapela symbolicky vypustila nad pódiumtisíc bílých motýlů. Ačkoliv těžiště více než hodinového koncertu stavělozejména na poslední řadovce „Beggars Banquet“ a umocnilo tak bluesový naturel aktuální tvorby STONES, zaznělo zde i několik skladeb z připravované desky – „Love InVain“, „Honky Tonk Woman“ nebo „Midnight Rambler“. Koncert byl debutem pronového kytaristu Micka Taylora, vynikajícího, teprve dvacetiletého hudebníka s nepřeslechnutelnýmtalentem a bluesovým feelingem. Do dnes se má za to, že kapela s Taylorem pozdějinahrála svá úplně nejoceňovanější alba. Nějakou dobu utajovaná volba MickaTaylora, ke které mimochodem došlo už v průběhu května a června, byla promnohé překvapením, neboť se mělo za to, že THE ROLLING STONES tehdy přijmou dosvých řad někoho význačnějšího. Mluvilo se vážně o Johnym Mayallovi, ale znělataké jména jako Eric Clapton nebo dokonce Jimmy Page. Tentýž rok čelil vztah Jaggera s Marianne Faithfullnejtěžší zkoušce, když očekávané narození potomka skončilo potratem. Událostposléze prohloubila neporozumění mezi oběma mladými lidmi a pár čelil největší krizi,kterou zmítaly Marianinny pocity životního i uměleckého nenaplnění, střídavánevěra obou, i pozdější (především její) drogová závislost. Jako by se toudobou nad kapelou stahovala mračna, takže cokoliv se začalo tvořit, brzy bylovystaveno nějaké zatěžkávací zkoušce. A to vůbec nemluvím o vztahu KeithaRichardse s Anitou Pallenberg, ti totiž většinou zůstávali za zataženými závěsyvenkovského stavení Redlands u sebe ve West Witteringu. Nicméně bylo nutné pokračovat,takže i přes přetrvávající chladné vztahy s americkým managementem (v minulém díle zmíněný Allen Klein), kterévyústily v pozdější soud, bylo nutné rozjet koncertní karavanu. Do konceroku bylo nutné vydat desku a na podzim jí vyšlapat cestu velkým americkýmturné, jak již víme, vše se stihlo a uskutečnilo, nikoliv však bez problémů. Altamont a americké turné Ačkoliv americké turné zahájené v listopadu slavilovelké úspěchy a kapela hozená do nové, mnohem bluesovější fazóny byla všudevítána plnými sály, došlo znovu k nárazu. Co na tom, že tehdejší koncertySTONES byli kritikou oslavovány jako ty nejvelkolepější do té doby a kapela sena nich, dle mnohých, etablovala do nového rockového věku, když bylo vše znovupošramoceno jednou velmi negativní událostí. Tou problematickou akcí bylovystoupení THE ROLLING STONES v rámci festivalu Altamont Free Concertuskutečněného na závodním okruhu Altamont Speedway v severní Kalifornii nasklonku roku 1969. Masivně navštívená akce (okolo 300tisíc návštěvníků) jezpětně považována za oficiální konec éry hippies a je spolu s řáděním ganguCharlese Mansona nejtemnější událostí dané doby. Nervózní atmosféru celéhofestu, na kterém mimo jiné vystoupili i SANTANA, JEFFERSON AIRPLANE a CROSBY, STILLSAND NASH, tehdy ještě rozdmýchávalo chování Hell´s Angels, najatých Jaggerem coby ochranka. Šlo o neuvěřitelně průserovou záležitost, výsledkem které byloněkolik mrtvých, mimo jiné jeden černošský mladík Meredith Hunter skončil dokonce ubodaný členymotorkářského gangu v těsné blízkosti pódia. Ačkoliv Jagger několikrát běhemsvého setu apeloval na bojůvek chtivé opilce z řad motorkářů a snažil se naivně zklidnit vášně, nepodařilose mu celou věc ukočírovat a Stouni nakonec svůj koncert ani nedohráli.  Nech to krvácet V prosinci nakonec rovněž vyšlo i dlouho avizovanéalbum „Let It Bleed“ a sklidilo velmi pozitivní odezvu, kdy se o nahrávcemluvilo jako velmi vášnivé a svolné k vstřebávání nejrůznějších vlivů z odlišnýchhudebních oblastí než jen těch rockových. Nezanedbatelný byl znovu prvek americkéhocountry a blues, ale v souvislosti s některými skladbami se mluvilo io ovlivnění afro-americkou kulturou. Zpětně je deska vnímána jako jedna zestěžejních od THE ROLLING STONES a patří jí výsadní místo i v rámci celéhistorie rocku. Producentem se znovu stal Jimmy Miller a v průběhu stálepřerušovaných a různě rozkouskovaných prací se dostalo i na vstupy mnoha hostů.Deska celkově popírá nálepku THE ROLLING STONES jako „obyčejné rockové kapely“,stačí si totiž všimnout všech těch jemných detailů u jednotlivých skladeb. Všech devět zdejších skladebmá své nezastupitelné místo v portfoliu kapely a originální kouzlo. Album zahajuje „Gimme Shelter“, což je jedna z vůbec nejlepšíchskladeb STONES, ne-li absolutně nejlepší. Pravá protiválečná hymna reflektující společenskou situaciv době pokračující války ve Vietnamu. Song s výtečnou gradací jeperfektně proaranžován a charakterizují jej, jak vytříbené slide-kytarové party, démonickýzvuk foukací harmoniky, Jaggerův chraplák schopný dodat potřebné pnutí ivygradovaný ječák hostující zpěvačky Marry Clayton. Jde o opravdu fenomenálnívěc, o které tvrdím, že pokud si už nikdy nebudete přát poslechnout žádnou skladbuTHE ROLLING STONES, tak tuhle prostě musíte. Druhá „Love In Vain“ od Roberta Johnsona je klasickécountry/ blues, na kterém kapela demonstruje svůj zápal pro tento svůj aktuálníhudební směr. Takže akustické kytary, živelný Jaggerův hlas a foukacíharmonika, zde promlouvající do dusna vyprahlé americké krajiny. Předběžnězveřejněná „Honky Tonk Woman“ nakonec na desce vyšla v pozměněné podobě as jiným názvem a sice „Country Honk“, v podstatě jde však o totožný americkýmodel, který Stouni praktikovali již od svého předchozího alba „Beggars Banquet“.Song má nepopiratelný potenciál chytlavosti a podobu kovbojské dusačky, kterou ještě víceumocňuje využití houslí. Poněkud ostřejší „Live With Me“ charakterizuje jižzvuk kytary nováčka Micka Taylora a je to jeho první příspěvek během studiovýchprací. Valnou většinu kytar totiž nahrával ještě Keith Richards. Text skladbyupoutal vtipem a sebereflexivním pojetím, zatímco hudební složka mimo jinévynikajícím saxofonovým sólem ve své druhé půlce. Titulní song „Let It Bleed“ má všechny parametrynevázanosti životního stylu nejnebezpečnější kapely světa. Na téma životní stylu kapely naráží i rozepjaté blues „MidnightRambler“, fenomenální boogie song se zvuky foukací harmoniky, jehož text se vyznačuje skoro až filmovouobrazotvorností. Posluchač jen přikován sleduje, kterak se příběh vyvine.Vrstevnatá věc svým pojetím oslavuje velké hudební vzory THE ROLLING STONES,černošské bluesové legendy z oblasti poválečného Chicaga. Sedmá „You Got The Silver“ jedalší skladba velmi nasáklá country prvky. Slide kytarou a jiskrným piánem opatřená „Monkey Man“ je naopak vtipnou narážkou na společenský obrázek kapely a textu nechybí jisté satirické pojetí. Z dnešníhopohledu se song jeví jako velká inspirace pro tehdy se teprve na svět klubajícíAEROSMITH, kteří na svých prvních deskách, o čtyři roky později, působili, jako by se nechávaliinspirovat právě touhle polohou Stounů. Závěr je velkolepý, protože „You Can´tAlways Get What You Want“ vystihuje touhu kapely po perfekcionalismu. Nejenžejde o nejvrstevnatější a nejvíce proaranžovaný song (Stewartovo piáno, smyčce, sbory), který charakterizuje už v úvoduslyšený dětský sbor London Bach Choir, ale skladba stále graduje a její fináledokonce zvýrazňují i další gospelové zpěvy. Svobodomyslnost a užívání siživota, jdoucí ruku v ruce s ideály šedesátých let, jsou středobodemtéto velkolepé rozlučky. Ačkoliv jde v případě „Let It Bleed“ o velmi propracovanéa různorodé rockové album, všechno sedí skvěle pohromadě a drží nerozbitnýcelek, ze kterého sálá ohromné charisma skladatelské dvojice Jagger/ Richards. Z mého pohledu tak jde o vrcholné album kapely, které vlastní neobvyklou dávku emoční nadstavby. V mém TOP TEN výčtu nejlepších nahrávek THE ROLLING STONES tak descepatří po zásluze první místo.Let It Bleed  (1969) - 1.místo v rámci TOP TEN žebříčku nejlepších alb od THE ROLLING STONES. PRIMORDIAL - Exile Amongst The Ruins - 80%http://www.crazydiamond.cz/primordial_exile_amongst_the_ruins_recenze/1401http://www.crazydiamond.cz/primordial_exile_amongst_the_ruins_recenze/1401janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zvláštní je, že zrovna obhroublí irští nespokojenciPRIMORDIAL, v té záplavě nabubřelého metalu současnosti, působí jako skuteční mistři patosu, a také jako kapela, které je možné po všech stránkách tyto emocionální polohy věřit. Nestaví totiž na nějakých bombastických aranžmá, ale prostřednictvímzákladního nástrojového vybavení budují své rozpínavé suity a ty čím dál vícopatřují tesknějším atmosférickým pnutím, navíc umí stvořit charismatickouskladbu schopnou posluchače vtáhnout a nemusí u toho povolávat stohlavý národníorchestr. Od poloviny devadesátých let se jim daří svůj styl po krůčcích rozvíjet, ovšem své plody sklízí až nyní, v poslední desetiletce. Melodika je zde úsporná, poplatná vývoji této kapely, který, pohybem z teritoria doom/black-metalu k čemusi osobitějšímu, doznal na jistém kouzle. Současnou cestu totiž považuji za otevřenější. Muzikantský vývoj a sebejistota konání je na těchto Irech patrná. Nechávajísvou minulost posluchačům a sami se pouští na další výpravy. Jejich mohutné,takřka desetiminutové skladby mají totiž stále intenzivnější charisma. Jejich frontman Alan Averill (zvaný „Nemtheanga“) je v čistém zpěvu stálepřesvědčivější a aktuální materiál rozhodně nemíří do minulosti, nýbrž odkrýváIrům nová teritoria. Když hned v úvodní skladbě „Nail Their Tongues“ burácíjako hromy všechny ty kytarové valy a Nemtheangův hlas velí k boji jedince za životnídůstojnost, jde o mimořádný start. S druhou „To Hell Or The Hangman“přichází jeden z nejsilnějších momentů nového materiálu, skladba totižrozjede nespoutanou stoner-rockovou jízdu a repetetivní kytarové party, zde rychle gradující každou minutou prostřednictvím nosných vyhrávek, nedají posluchačivydechnout, takže ten si přeje jediné, aby tahle pekelná jízda nikdyneskončila. Vyhánění démonů prostřednictvím akustických kytar ve třetí„Where Lie The Gods“ má cosi z pohanského zvuku BATHORY. Jde o dalšívýtečnou píseň, tentokrát hozenou do pozvolnějšího tempa. Skladba plněcharakterizuje PRIMORDIAL jako sveřepé pochybovače o správném vývoji životamoderní společnosti a spravedlnosti současného světa. Aktuální charakter má ititulní skladba „Exile Amongst The Ruins“ narážející na téma spjaté z globalizací planety. Na kapele jeobdivuhodné, kterak umí svým skladbám dodat potřebnou dramatizaci, a to aniž byto působilo přiblble a nedůvěryhodně. V druhé polovině materiálu zaujme song „Stolen Years“, představujícíPRIMORDIAL inklinující k náladotvornému blouznění, tolik typickému probritské tesknivce ANATHEMA z jejich éry evolučního doomového rozmachu devadesátýchlet. Avšak s jediným rozdílem. Angličané působili kdysi jaksi méně hrubě, kdežto pro Iry je prvořadá ona nekašírovaná sychravost. Ono dostat od Nemtheangy přes hubu někde v irském pubu, to by asi nebyl žádnejšlágr. Zažil jsem jej dvakrát na BA a tu nasranost jsem mu po všech stránkáchvěřil. Ten chlap je neuvěřitelně autentickej a to je třeba brát v potaz. Následuje poněkud zpěvnější „Sunken Lungs“, nicméně vrchol desky pro mne představuje až závěrečná epická suita „Last Call“, přecházející odpozvolného akustického úvodu až do gradujících vulkánových fází, zde zhudebňujících vše, pro co je tahle kapela nadále žádoucí. Závěrem jen doplním,že PRIMORDIAL už od roku 2002 ani jednou nezměnili sestavu a kromě již výše zmíněnéhofrontmana je tvoří ještě čtveřice hudebníků: Ciáran MacUiliam (kytara),Micheál O´Floinn (kytara), Pól MacAmlaigh (baskytara) a Simon O´Laoghaire(bicí). Obdivuhodná semknutost pětice se tedy odráží i do nového materiálu,který rozhodně neznačí nějaký ústup z formy, ale nadále rozvíjí emotivníbouřlivý styl hrdinů ze Zeleného ostrova.OKOVANÁ TURISTIKA - S MASTER´S HAMMER údolím Jizery - 100%http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_s_masters_hammer_udolim_jizery_pandemonium/1399http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_s_masters_hammer_udolim_jizery_pandemonium/1399lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Před dvěma měsíci jsme takhle diskutovali o stále téměř nevyužívané sekci Pandemonium a o tom, co všechno by se do ní hodilo. Tahle rubrika má vlastně nekonečně široké pole působnosti a dá se do ní umístit i kdejaká blbost, tak mě napadlo svěřit se se svým dlouholetým plánem, stvořit něco jako turistického průvodce po „metalových místech“ naší krásné vlasti. Po městech, přírodě, továrnách nebo hradech, které byly inspirací pro muzikanty, po lokalitách, které se objevily v textech nebo v bookletech různých alb, nebo po koutech, které nejsou rockery či metalisty zmíněny konkrétně, ale sloužily nebo by mohly sloužit jako dobrá inspirace. Šéfa Diamondího webu myšlenka zaujala a po v podstatě příkazové větě: „Dost zbytečných řečí, ke stroji a piš!“, mi nezbylo nic jiného, než přestat rozumovat a pustit se do práce. Tady je výsledek....Divokým údolím JizeryPrvní téma k „metalové“ procházce mě napadlo, když jsem v posledních týdnech několikrát projížděl vlakem údolí Jizery mezi městy Železný Brod a Semily. Hned za Brodem se trať zařezává do úžlabiny, kudy se valí řeka a vedle ní zbývá jen troška místa pro silnici a železného oře. Za soutokem Jizery s řekou Kamenicí pak už vlaku dokonce zbývá jen šplhat po prudké stráni a probíjet se tunely, protože z údolí se stává skalnatá strž. Než se pak po pár kilometrech reliéf rozšíří do předměstí Semil, míjí vlak nejkrásnější úsek, zvaný Galerie Jizery. A právě tady se patrně odehrává jedna část příběhu štolby Blethera, záporáka z drastického operetního kusu „Jilemnický okultista“ - jak jinak, z dílny slovutných MASTER´S HAMMER.Když jsem si před nějakou dobou prohlížel webovku www.mastershammer.com, našel jsem v sekci Archives soubor fotek, které MASTER´S HAMMER pořídili během výletu právě sem, do údolí Jizery. Kapela se nechala zvěčnit na několika místech, která poměrně často procházím a která přímo či nepřímo zasahují do říše jilemnických okultistů, tak mě napadlo, že bych se s vámi o ně zde, na metalovém webu, mohl podělit. Nebo víte co? Vyrazíme na společný výlet!Po stopách okultistůNejlepší bude začít na semilském nádraží. Projdeme centrem města (žádný strach, Semily jsou malé, půjdeme jen chvilku) a zastavíme se před místním Museem, kde se naproti přes křižovatku vyjímá veliké sousoší spisovatelů Antala Staška a Ivana Olbrachta, otce a syna. Oba se tady v Pojizeří narodili, prvně jmenovaný se navíc literárně věnoval místní lidové tradici, spiritismu. To jsme už tématicky velmi blízko „Jilemnickému okultistovi“, takže není divu, že se u sousoší vyfotili i MASTER´S HAMMER v plné sestavě. Foto z webu přikládáme (viz. výše).U Staška s Obrachtem se chytíme turistického směrovníku a červená značka nás povede severním směrem – kolem Jizery pěkně přes město a sídliště směrem do soutěsky. Když asi po dvou kilometrech přejdeme pěší lávku a mineme ještě pár místních domečků, dorazíme na rozcestí v Bítouchově, kde se Štormova parta nechala opět zvěčinit před místní hospodou. Ta sice funguje tak nějak divně – jinými slovy, šel jsem kolem asi dvacetkrát, ale otevřeno měli jednou – jenže na druhou stranu dává turistické stezce kvalitní základ – tady, i na druhém konci stojí hospoda. Co chtít více?Po případném pivu na dobrý krok budeme pokračovat dál a za další necelý kilák se už před námi dramaticky změní krajina – Jizera se stáhne do úzkého koryta, z obou stran ji sevřou skály a turistická stezka se musí uchýlit na visutou lávku přibitou do kamene. Rázem se ocitáme v začarovaném místě – ze všech stran šutry, nahoře pruh nebe, pod námi voda. Vlastně se díváme na část vodního díla, které řeku zahrazuje nebo uvolňuje, a tady na lávce levitující nad Jizerou tak můžeme podle situace koukat do zpěněných vod nebo na rovné zrcadlo přehrady (to většinou). Pokud je cesta uvolněná a voda se divoce valí přes šutry, ocitáme se v kůži už zmiňovaného Blethera, který podle slov „Jilemnického okultisty“ nevydrží svůj zpackaný život a za odříkávání „Já mizérií osudu jsme pronásledován...“ se vrhá do hlubin. Nepřekvapí proto, že Štorm a spol. tady na lávce, na Galerii Jizery, pořídili momentku na téma „MASTER´S HAMMER + krajinka v zimním hávu“.Do Železného Brodu pěšky hodin dvě a půl...Franta to odpočítal přesně. Cesta pokračuje dál – říká se jí Riegrova turistická stezka a necelé tři kiláky se chvíli šplhá svahem nahoru, chvíli klesá, odbočuje k fascinujícím vyhlídkám, probíhá tunely vystřílenými do skály, míjí studánky a podobné serepetičky, aby nakonec klesla k místu, které jsme už viděli z vlaku – k soutoku Jizery s Kamenicí, na místo zvané Podspálov. Tady na nás čeká kupa zajímavých věcí. Na prvním místě samozřejmě hospoda – sympatický hotýlek v prvorepublikovém stylu, kde se krásně odpočívá po uražených kilometrech, kecá s kolegy turisty, ale určitě se tady dá skvěle probírat i muzika. Hned vedle hospody stojí udržovaná stará vodní elektrárna, která jednak láká svojí kouzelnou, skoro až „verneovskou“ architekturou, také ale slouží jako technické museum a po domluvě se můžete podívat do provozu a kochat se fortelem, s jakým předci spoutali vodu už skoro před sto lety. Můžete relaxovat i u samotného soutoku, odkud je vidět i na protější betonový most, který byl u nás jako první postaven šikmo přes vodní tok.Tak, a co dál? Když si zapějeme spolu s Frantou a jsme průměrně zdatní turisté, šli jsme ze Semil sem zhruba hodinku a půl a další hodinku to máme po silničce do Železného Brodu. Nebo můžeme z Podspálova vylézt na kopec do pravého Spálova a odtud po další kozí stezce v protisměru a kolem dalších vyhlídek zamířit zpátky do Semil. No a do třetice - zamířit proti proudu Kamenice a po tentokrát Palackého stezce dorazit až do Návarova, kde můžou příznivci pořádného středověku navštívit zříceninu hradu. I odtud pak odjíždí vláček - do Tanvaldu nebo do Železného Brodu.Pokud si vyberete cestu ze Semil do Brodu, počítejte zhruba s deseti kilometry. Nedoporučuju cestu absolvovat v zimě (což MASTER´S HAMMER na fotkách samozřejmě udělali!), protože různých mostků, srázů, šutrů a klouzaček je na cestě dost a dost, navíc letos to ještě v půlce března bylo čiré království ledu. Jinak je to ale nejkrásnější a nejmagičtější místo, jaké si dovedete představit. Za to vám ručím!THE ROLLING STONES - Beggars Banquet - 90%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_beggars_banquet_recenze/1398http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_beggars_banquet_recenze/1398janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok 1968 značil v případě THE ROLLING STONES přelomovéobdobí v mnoha věcech, neboť se situace začala v jistých oblastech konečně tříbit a získávat jasnější parametry (hudební stránka věci), a v jiných záležitostech naopakzamotávat (ta nehudební), neboť život rockových hvězd něco stál a na úspěšné hudebníky se začalo lepit čím dál tím více podvodníků. V prvním a pozitivním případě šlo o nalezení nového směru vlastní tvorby tkvícíhov těsnějším sepětí jejich jadrného rock´n´rollu s bluesovými prvky, ale i s americkým country, a zároveň s tím související ukončení koketérie s psychedeliía různými nabubřelými, intelektuálskými a nemuzikálně módními experimenty roku 1967. Směr této nové cestě určil nejen vynikající přímočarý singl „Jumpin´Jack Flash“ z jara 1968, ale i půl roku po něm následující řadové album „Beggars Banquet“, které je do dnes považované za velmi silnýzačátek nové cesty kapely, převyšující (dle mnohých) minimálně o třídu veškerou jejich tvorbuminulosti.  Do hajzlu s Deccou Vydání připravované nahrávky však provázely komplikace s mateřskou firmou Decca,protože tamním hlavounům se totiž vůbec nelíbil obal s fotografií ledabyle počmárané toalety. Zákoutí vyobrazené na fotografii jim totiž přišlo nejen dekadentní anemravné, ale některé graffiti na zdi dokonce výkonný ředitelvydavatelství Edward Lewis považoval za provokace proti své osobě. Je jasné, že pro Jaggera se Lewis brzy stal jednou ze dvou nejnenáviděnějších person. Ostatněproblémy s jistými lidmi z branže a autoritami provázely THE ROLLING STONES snad od počátkujejich existence, z čehož vždy vzešlo několik pozoruhodných hlášekdoplňujících kostrbaté situace (viz. třeba Keithova legendární věta: „Nejsmežádní starci, úzkoprsá morálka nás nezajímá.“, která zaduněla o rok dříve soudní síní a to ve chvíli, když se puritáni chystali kapelu usmažit stran nalezení několika tablet narkotik v Richardsově domě). Deska  „Beggars Banquet“ nakonec vyšla s náhradním, světle béžovým obalem a to až v prosinci 1968 (tedy asi šest měsíců po prvotních plánech)a slavila velký úspěch, i když asi ne takový jako tomu bylo u konkurenčních THEBEATLES s jejich Bílým albem. Každé další vydání „Beggars Banquet“ už seuskutečnilo s původně plánovaným (a z dnešního pohledu absolutněneškodným) záchodovým coverem. Ďábel Klein Problematičtější stránkou tohoto období však byly spory s novýmamerickým managementem, který (po odchodu Oldhama) pomalu ale jistě přebíral kontrolu nad finančními prostředky kapely a nakonec jí vysál domorku kostí. Za hlavního darekába a vlastně onoho druhého kapelou tolik  nenáviděného člověka je považován newyorský byznysman (protřelý chlap s minulostí židovského sirotka) Allen Klein, přezdívaný „Tlusťoch“,který měl v době svého angažování posílit pozice THE ROLLING STONES zaAtlantikem, ale na místo toho si prostřednictvím série nepřehledných smluv a lstízačal pozvolna přivlastňovat veškeré hudební portfolio Stounů, takžez každé nahrávky brzy šly peníze nejdříve do New Yorku, a až z toho pakbyla nesoustředěná kapela vyplácena směšnými částkami, což nejprve vedlo k udivenýmpohledům teprve se probouzejících mladých britských rebelů (peníze nedorazily ani na zaplacení novéhodomu Keitha Richardse, ani když se Mickův mladší bratr, velký milovník cest poHimalájích, ocitl kdesi v Kathmandú v problémech) :-), tou dobou uždruhým rokem vůbec nekoncertujících. Na to navazovalo dokonce zavření čím dálprázdnější londýnské kanceláře kapely, ale hlavně, několikaletý prohraný soud právě s Kleinem, díky jehož verdiktům ztratili THE ROLLING STONES definitivně právana veškerou svou hudbu vydanou do roku 1971. Hodně vostré! Vůbec se tedy nedivímJaggerovu později mnohem vehementnějšímu zájmu o finanční stránku své kariéry. Co s tím Brianem? Období „Beggars Banquet“ je posledním, ve kterém lze BrianaJonese ještě považovat za člena THE ROLLING STONES, neboť jeho fyzická iduševní kondice procházela etapou strmého pádu a tak se čím dál méněkomunikativní hudebník, který navíc považoval za vysvobozující i to, když byl soudemv roce 1967 shledán „jen alkoholikem“ a ne „přímo feťákem“, začal uzavíratna své usedlosti v Sussexu. Ostatně na Banquetu už hraje velmisporadicky, jakkoliv se kapela snažila předstírat, že je stále jejím plnohodnotnýmčlenem. Tou dobou už i jeho někdejší přítelkyně Anita Pallenberg trávila čas s KeithemRichardsem, a byť byla zpočátku některými členy její přítomnost pouze tolerována, vydržela po boku zlobivého Keitha dalších desetlet, což samozřejmě odnesla rovněž závislostí na heroinu. Ohledně tvrdých drogvlastně platí až období nadcházející (tedy 1969-77) za nejhorší, takže i Keith Richards měl i v tomhle směru nejvíce démonické roky před sebou a byl v roce 1968 oproti nevyrovnanému Jonesovi pro Anitu vysvobozením. Jakkoliv se dlouhou dobu jeho spoluhráči snažili Jonesovi pomáhat, vše se řítilo k jeho brzkému konci (viz.příští díl). Skákající Jack Životabudičský song „Jumpin´Jack Flash“ platil od začátku za singl, který sevynořil doslova nečekán a vrátil Stounům jejich ztracený švih a hrdost. Důraznáskladba přímočarého charakteru je postavená na Richardsově poloakustickémriffu, výrazném beatu a úsečně frackovitém Jaggerově přednesu. Dodnes platí zajednu z nejlepších skladeb historie THE ROLLING STONES a jednu z největšíchklasik. Opravdu mám za to, že kapela potřebovala přesně takovou předzvěst svénásledující desky. Song se však bohužel na albu neobjevil a je tak součástípouze nejrůznějších kompilačních alb, živáků a výběrovek. Šlo tenkrát o opravduvymodlený návrat k rockové podstatě, který hudební veřejnost kvitovala s nadšením. „Žebrácký“ banketPro potřeby chystaného alba byla kapela nahnána do historického salónkujednoho nejmenovaného londýnského hotelu (chtěli sice nejdříve zamluvit Tower,ale na druhé straně telefonní linky se při oznámení totožnosti hostů rozklepal úřednický hlas), kde před fotoaparáty a kamerami kapela pózovala v historických oděvechza stoly prohýbajícími se pod váhou nejrůznějších dobrot. Vše bylo poslézezakončeno bitvou z dortů, bez ohledu na to, že mezi hosty onoho banketu bylo imnoho důstojně oděných papalášů. Výtečný producentský nováček Album produkované Američanem Jimmy Millerem bylo prvním z řady pěti mistrovských kusů od blues-rockových THE ROLLING STONES, tehdy píšících historii a stojících navíc cobylegendární předobrazy pozdějších street/hardrockových milníků o generacimladších kapel. Šikovný producent na něho navázal ještě dalšími vymazlenými alby, abyjeho spolupráce se STONES skončila neslavně, kdy jej, tehdy již závislého na kokainu, propotřeby nahrávání alba „It´s Only Rock´n´Roll“ v roce 1974 kapela nepovolala. Toudobou byli STONES sice na vrcholcích vlastní slávy (spíš na mírném ústupu z ní), avšak po stránce vlastní kondice stojící nad srázem heroinovépropasti. V případě nadšeně přijímaného Millera měli o šest let později zkrátka pocit, že se jeho invenčnípotenciál vyčerpal a zmíněné album si jako jediné do té doby produkovali sami.   Samba plná charisma Když si rozebereme po skladbách album „Beggars Banquet“, viděl bych to asi nějak takto. Vše netradičně odstartují kostrbaté rytmy songu „Sympathy For The Devil“,ke kterým se brzy přidávají opičí Mickovi vzkřeky a později i piáno, aby se skladbanabírající na tempu stala jakousi sambou, zde doprovázející výpravný avšak ostrý pěveckýpart hlavního aktéra („Dovolte abych se představil…“ deklamuje Mick Jagger v stálese rozjížděcí a velmi netradiční skladbě, do které až později vstupuje s kytarami Keith). Text vychází z Bulgakovovarománu „Mistr a Markétka“ z dob stalinské hrůzovlády v meziválečném Sovětskémsvazu. Do ironizujícího textu byl posléze přihozen Hitler, Kennedy, temnéodkazy na Velkou říjnovou revoluci, a tak vznikla jedna z oněch klíčových skladebproměny THE ROLLING STONES, z partičky přehrávající šedesátkové halekačky rozdováděným náctiletým děvčatům, v cosi trvanlivějšího a mnohem závažnějšího. Blues světu vládne Ospalá „No Expectations“ patří rovněž mezi velké klasikyhrané ještě o dekády později na koncertech. Akustická balada bez rytmiky velmi pozvolna graduje anarůstá skrze protahované bluesové tóny Keithovi kytary svědčící onezanedbatelném skladatelském i muzikalním růstu dvou hlavních STONES i neodvratitelnémpříklonu jejich tvorby k americké kultuře. Tento trend rovněž potvrzujenásledující country skladba „Dear Doctor“ odzpívaná směšně afektovaným hlasem. Zajímavostí„Beggars Banquet“ je skutečnost, že všech deset skladeb bylo nazpívaných Jaggerem,protože právě Mickův projev na albu prochází mnoha proměnami a potvrzuje svouschopnost operovat v rozličných polohách a odstínech. Je to právě jeho hlas,který utváří náladu a pestrost alba. Následuje houpavá „Parachute Woman“, kterámá charakter cestovatelského boogie a Mickův hlas zde zní jakoby byl vysílán z tlampačůdo dáli venkovské krajiny, vše dokreslují bluesové kytary a zvuky foukacíharmoniky. „Jigsaw Puzzle“ je potemnělá bluesová věc velmi pozvolného nostalgického charakteru umocněného navíc volně prostupujícíklavírní linkou, jenž se prolíná kytarovými tóny, slide-kytarovým sólováním.  1968: Pouliční bojovník „Street Fighting Man“ je nejlepší song na desce a jde o zjevnou reakci na právě probíhajícínepokojnou dobu. Skladba naplnila výzvu mnohých po tom, aby se i THE ROLLING STONESzařadili mezi umělce aktivní v onom generačním politickém boji. Nikdy se nechtěli stát politicky činnými, ale zde se do tématu pouličníchnepokojů roku 1968 dvojice Mick Jagger/ Keith Richards plně ponořila a stvořilavelmi hrubou skladbu postavenou na polo-akustických riffech a výrazném rytmu,kterou navíc ozvláštnil Mickův nakřáplý hlas přidrzle prodlužující konce slovdo podoby, kterou je možné považovat za předzvěst punkového projevu.Ostatně stejně jako na albu chybějící „Jumpin´Jack Flash“ jde o výbornoudynamickou hymnu.   Blues toulavých koček i dělnické třídyNásledná „Prodigal Son“ je jediným coverem na desce (R.Wilkins) a jednáse o folkovou odrhovačku z amerického Středozápadu, která dotváří albujeho americký country sound. Osmá „Stray Cat Blues“ patří k nejlepším skladbámna desce a jde bezesporu o jednu z nejabstraktnějších záležitostí, zdehozenou do potemnělého velkoměstského světa THE VELVET UNDERGROUND. Každopádnědalší mistrovská práce dua Jagger/ Richards. Předposlední „Factory Girl“ jeoslavou potu, dřiny a těžkého údělu pracující třídy. Svým zvukem skladba znovuzapadá do akustického country stylu a je přímo dělaná tak, aby se uchytilazejména v zámoří. „Salt Of the Earth“ je asi nejvýpravnější píseň, kteráse rozjíždí poměrně nenápadně, ale obstojně graduje a je v ní užito asinejvíce aranží a nástrojů, ať už jde o širokou paletu kytar, nejrůznější rytmickénástroje, tak i klavírní aranže. Skladba byla v původní verzi o něco strožejší, ale na apelAnity Pallenberg (diva pravila „Shit“) byla předělána. Ano, zdá se vám to neuvěřitelné? Tehdejší partnerky hlavníchtahounů STONES (stejně tak Marianne Faithfull) nebyly jen tak nějaké celebritky, ale mělyběhem formování nového repertoáru slovo a byly přímo zainteresované doposuzování vznikajících skladeb, což byla, vzhledem k tomu jak se vyvíjelasituace okolo rockových hvězd a jejich přátel v následujících letech a dekádách, výsadatakřka neuvěřitelná. Album je celkově chápáno jako jeden z milníků rockové historie a je mu fanoušky i kritikou vyhrazeno jedno z čelních míst i v diskografii THE ROLLING STONES. Z mého pohledu mu však mírně škodí přílišný vliv country, a tak desku hodnotím v rámci TOP TEN žebříčku alb THE ROLLING STONES jako sedmou v pořadí.BEGGARS BANQUET  (1968) - 7.místo v TOP TEN žebříčku alb THE ROLLING STONES.