Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncerty,,BABIČKY DOBÍJEJTE PŘESNĚ!‘‘ - Terminátor vám doma určitě nenapečehttp://www.crazydiamond.cz/babicky_dobijejte_presne_terminator_vam_doma_urcite_nenapece_film_pandemonium/2558http://www.crazydiamond.cz/babicky_dobijejte_presne_terminator_vam_doma_urcite_nenapece_film_pandemonium/2558DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Konečněnastal ideální čas. Babička Carmen bere do rukou kosu a jde navěc. Důvodem ovšem není přerostlá tráva před domem, kdepak.Cílem jejího zájmu jsou sousedovic děti, které si hrají venku aani v nejmenším netuší, co je za pár okamžiků čeká.Carmen kráčí trhaným pohybem kupředu, ostrý nástroj svírápevným stiskem a oči jí žhnou rudým světlem. Nebezpečí už jena dosah. Vyděšení sourozenci se snaží utéct před kmitajícímostřím a volají o pomoc. Na scénu přichází druhá plechovábabča Róza, odhodlaná své vnoučata ochránit za každou cenu.Obě sokyně se pohybují ve smrtelném kruhu a vítr rozevlávájejich kuchyňské zástěry. Tohle bude ultimátní souboj aminimálně jedna z účastnic skončí ve křemíkovémpekle!Hnedv úvodu se nám nabízí jedna šílená hypotéza. RežisérJames Cameron natočil svůj průlomový film o vraždícímkyborgovi z budoucnosti v roce 1984. Avšak rodilý PražákLadislav Rychman dokázal tuzemskou sci-fi pecku onebezpečných robotických babičkách uklohnit přesně o rok dřív.Obě díla spojují postavy umělých bytostí. Ameriku zastupujíkyborgové, tedy hybridy biologických organismů a strojů.Socialistické Československo sází na klasické roboty s lidskoutváří. V obou filmových dílech to jsou každopádně pěkněnebezpeční šmejdi, kterým očka svítí rudou září a v plněnísvých poslání jdou klidně přes mrtvoly. Tak, pane Camerone,s pravdou ven! Kdo od koho vlastně opisoval? Dělám sipochopitelně srandu, ale přeci jen jde o celkem neobvyklou náhodu,nemyslíte? Dějiny kinematografie nicméně hovoří jasně. ZatímcoJames Cameron stvořil nesmrtelný kult, Ladislav Rychman uplácalzvláštní, leč ojedinělou raritu.Žánrsci-fi měl v československém filmu vždy své stálé místoa pečlivě budovanou tradici. Pokud nebudu počítat komedie říznutévědecko-fantastickou esencí jako například ,,Pane, vy jstevdova!“ (1970), tak se počet tuzemských, vážně míněnýchsci-fi snímků sníží na minimum. Zato jde ale o opravdové perly.Řekněte sami. Za klasiku žánru dnes můžeme považovat napříkladznepokojující „Krakatit“ (1948) od velikána českéhofilmu Otakara Vávry. Strašná škoda, že se Karel Čapek,jenž stojí za stejnojmennou knižní předlohou, filmové inkarnacenedožil. Dalším pamětihodným snímkem je veleslavný „Vynálezzkázy“ (1958) od trikového mága Karla Zemana. A dotřetice si připomeňme trochu pozapomenutý, avšak po vizuálnístránce nesmírně hodnotný film Jindřicha Poláka „Ikarie XB1“ (1963). Pozor! Tahle vtahující vesmírná pouť se stalahlavním inspiračním zdrojem pro Stanleyho Kubricka a jehosci-fi monolit „2001: Vesmírná odysea“ (1968).Popravděje celkem škoda, že se současná česká kinematografie nesnažínavázat na staré časy a neúnavně dnes plodí předevšímsterilně nudné kousky zabývající se krizí středního věkunebo impotentní komedie rámované příšernými scénáři. Tímtozdravím sračkoidní „Špindl“ (2017). Vždyť i těchněkolik výše uvedených střípků z naší minulosti jasněukazuje, že jsme sci-fi žánr měli v ruce, a jistě to nebylozásluhou mnohamilionových rozpočtů. Dobrý nápad, scénář,kvalitní herci a kreativita. Osvědčená kombinace, kteráspolehlivě funguje nejen v rámci vědecko-fantastickéhofilmu. Teď už ale k věci. Abych byl upřímný, film, o němžvám za okamžik napíši pár vět, rozhodně nepatří mezi nějakázásadní veledíla. Přesto si myslím, že stojí za připomenutí,obzvláště proto, jak osaměle se musí mezi ostatními filmycítit. Těžkoříct, co vedlo režiséra asi nejslavnějšího muzikálu u násk natočení tak zvláštního mixu sci-fi, komedie a hororu.Možná snaha uhnout z vyšlapané cesty, zkusit si něcojiného, nebo za tím částečně mohla být i nečekaná popularitaseriálu „Návštěvníci“ (1983), který na naše izahraniční obrazovky vtrhl se silou uragánu. Nechme úvahy stranoua pojďme si film „Babičky dobíjejte přesně!“ trochuoťuknout. Scénář napsal přímo režisér Ladislav Rychman vespolupráci se scénáristou, dramatikem a fejetonistou JiřímJustem. Oba pánové při psaní údajně vycházeli z povídky„Černá a bílá“ od spisovatele Zdeňka Hřebíka,o němž jsem v životě neslyšel. O samotném scénáři ajeho problematické rozklíženosti si povíme za chvilku, nejdřívesi nastíníme děj filmu.Tense kupodivu neodehrává v daleké budoucnosti, alev alternativní realitě. Tedy já si to alespoň myslím.V centru dění se ocitá rodina Loudova, která to má vskutkutěžké. Tatínek se snaží uživit jako profesionální hudebníka maminka pracuje v jakési výzkumné laboratoři. Manželémají dvě děti, nebo lépe řečeno dva protivné spratky, kteříjim systematicky ničí nervy. Aby toho nebylo málo, rodiče špatnězvládají péči o domácnost a údržbu domu. Únava, hádky nadenním pořádku a nervy nadranc. To sousedi, s nimiž Loudoviv minulosti řešili určité spory, podobné problémy neznají.Pořídili si totiž poslední výkřik techniky, robotickou babičkuod firmy Biotex, která zastává všechny domácí práce a ještěse stará o jejich pohodlí. Ačkoliv se zpočátku Loudovi podobnémukroku braní, nakonec se plácnou přes kapsu a pořídí si takébabičku. Bohužel, zakořeněné spory obou rodin si obě babičkyberou jaksi osobně a rozhodnou se rozjet sérii vzájemnýchnaschválů, které nebezpečně eskalují. Jakmůžeme vidět, zápletka je v jádru prostá. Máme tuukázkový příklad sousedských sporů, co se časem zcela vymknoukontrole. V tomto případě je však celý koncept obohacen osci-fi prvek v podobě robotických babiček. Daná problematikaa hybné dějové soukolí šlape obstojně. Základem je starádobrá česká závist. Když ti druzí můžou mít robotickoubabču, tak my taky. Je fajn, že se scénář alespoň zlehka otřeo téma nedůvěry vůči novým technologiím. Především otecrodiny Zdeněk Louda v podaní Jiřího Lábuse sezpočátku vehementně brání a představa robota, který je naprvní pohled k nerozeznání od běžného člověka, jej děsía vyvolává v něm nedůvěru. Vidina bezstarostného životaje však nakonec silnější a rodina se rozroste o dalšího člena.Stačí vyplnit příslušný formulář, zaškrtat vhodné odpovědia Biotex vám doveze babičku na míru. SpokojenostLoudů trvá ale jen chvilku a babička Róza brzy začne rodinkusolidně prohánět. Brzké budíčky, ranní rozcvičky a poněkudostřejší jídelníček. Avšak ani ledová sprcha pomocí zahradníhadice a indické vypalováky k večeři nejsou ničím vesrovnání s nevraživostí mezi oběma „Terminátory“v sukních. Babičky obou rodin si jdou jednoduše po krku.Začíná to nevinně. Sirku ve zvonku a vysklené okno brzy nahradísystematické ničení majetku a v neposlední řadě vražděnídomácích mazlíčků. Kam až tohle může zajít? Stupňovánívzájemných naschválů funguje výborně a zvláštní sci-fikomedie v poslední třetině nabere až hororovou podobu. Tokdyž babička Carmen popadne kosu a jde Loudům zabít děti.Následující epickou bitku mezi babičkami bych se nebál označitdokonce slovem kultovní a jde bezesporu o vrchol filmu.Jednoduchádějová výstavba tedy funguje dobře, horší je to se samotnýmscénářem. Ten totiž obsahuje několik zvláštních nelogičnostía především působí značně nesourodým, až schizofrennímdojmem. Existují filmy, jež zručně kombinují žánry a vůbec tonevadí, neboť precizní dialogy v kombinaci s šikovnourukou režiséra vytvářejí funkční tandem. Napadá mě třebasnímek „Smrt jí sluší“ (1992), kde se černý humor,lehká příměs hororu a sci-fi námět skvěle doplňují. Taktopřirozené symbiózy se však režisérovi Rychmanovi docílitnepodařilo. Film jakoby nevěděl, na které straně vlastně stojí.Chvilku se snaží být třeskutě vtipný a vzápětí před váshodí velice sugestivní scénu s oběšenou kočkou. Žánrovánesourodost, která se ve filmu tluče jako dva kameny vsazené dobubnu rozjeté pračky, možná stojí za jeho (ne zcela zaslouženou)neoblibou. Tomutofaktu dopomáhají i některé zakotvené nelogičnosti a jalovédialogy. Mezi dvojicí rodin vládly spory patrně již v minulosti,vzájemné antipatie jsou tedy dlouhodobé. Jak se ukáže, pan Loudaběhem vypisování dotazníku, podle nějž se uzpůsobuje chovánírobotické babičky, vyplnil i kolonku "naši nepřátelé".Jasně, já to chápu. Přesně proto nemá babička Róza rádasousedy i jejich Carmen, ale proboha, proč by taková kolonka v tomdotazníku vůbec měla být? Zdá se, že firmě Biotex zákonyrobotiky stanovené spisovatelem Isaacem Asimovem vůbec nicneříkají. Ten dotazník zkrátka nedává smysl. Ve filmu senachází i scéna, v níž Róza podstupuje servisní kontrolupod dohledem zaměstnanců Biotexu. Servisák babičce ukážefotografii s rozbitou vázou a ptá se na postup, pokud by šloo její majetek. Babča nasadí pekelný výraz a odpoví, žečlověka, který vázu zničil, by okamžitě zlikvidovala.Servisáci pak složí vercajk a odjedou, neboť test proběhlnaprosto v pořádku. To jako vážně?Technickástránka filmu je poplatná době, ve které vznikal. Na můj vkus máale výsledek až příliš televizní look, což se mi k filmuzařazenému do široké kino distribuce vůbec nehodí. Pozdněsocialistická atmosféra z filmu doslova čiší a hudebnívkus byl dle všeho otřesný i v alternativní realitě. Lacinésyntezátory a slaboduché disko rytmy pulzují celou stopáží.Naprosto „skvostné“ jsou pasáže, kde jedna z robotickýchbabiček v roli DJky pořádá noční haus party. Opravdubizár. Film se sice neodehrává v budoucnosti, ale líbí semi, jak se tvůrci snažili vybírat futuristicky vyhlížejícílokace. Firma Biotex sídlí v architektonicky výrazném Doměbytové kultury (DBK) na Praze 4. Vnitřní interiéry firmy prozměnu zajistil obchodní dům Kotva. Jo, a taky se zde v maléroličce řečníka vyskytne nefalšovaný symbol osmdesátých let -pan Jan Rosák i se svým legendárním kartáčem pod nosem.Paráda!Tímse plynule dostávám k poslednímu bodu před závěrečnýmshrnutím. Herci jsou fajn. Manželé Loudovy si zahráli DanielaKolářová a Jiří Lábus. Jejich projev je přirozený,civilní a člověk jim ty každodenní problémy nemá problémuvěřit. Naprostou peckou je ale babička Róza 350 GLS v podánídobrosrdečné Libuše Havelkové. Kombinace vlídné tvářea přehnané starostlivosti skvěle kontrastuje s nenadálýmivýpady chladné agrese a touhy po eliminaci nepřátel. Tohle bylopravdu skvělý castingový tah. Další dvě babičky ztvárnilyJana Dítětová a Jarmila Šmejkalová. Vedlejšírole už tak výrazné nejsou, tedy s výjimkou jmenovanéhoJana Rosáka. Možná bych zmínil ještě miniaturní cameo DavidaMatáska a jeho povedený vtip o modelářském kroužku.Nanaší nejpopulárnější filmové databázi mají „Babičky“mrzkých čtyřicet osm procent. Důvod, proč se na film tak plive,je mi vlastně docela záhadou. Ano, snímek je tak trochu ujetý,žánrově rozháraný a scénář si s ničím hlavu neláme,ale to vem čert. Film má pohodových osmdesát minut a nuda nemášanci. Vidět známé herce v tak atypických polohách jeosvěžující a hlavně nečekané. Buď budete neustále kroutithlavou nad nánosem podivností v každé druhé scéně, nebovás tohle zvláštní dílko zaujme minimálně svou výpovědníhodnotou, kterou v sobě dnes skýtá. V obou případechvšak bude hrát prim nenáročná zábava. Film se navíc takésnaží nastavit zrcadlo společnosti. Lidési neustále stěžují na nedostatek času a když ho konečnězískají, stejně je dožene lenost, což je přesně případZdeňka Loudy. Předtím na housle neměl čas kvůli celkovémuvytížení, a teď, když je tu babička, která zastane veškeroupráci, se mu pro změnu cvičit nechce vůbec. Film si i troškupohrává s myšlenkou, nakolik nám moderní technologievlastně skutečně pomáhají a nakolik jsme spíše jejich otroky.Na rok 1983 docela odvaz. Snímek „Babičky dobíjejte přesně!“představuje zvláštní úkaz. Nedá se srovnat s ničímdalším a žije si spokojeně ve svém vlastním mikrosvětě, kterýani zdaleka není dokonalý, ale za jednu zvídavou návštěvuurčitě stojí. Trpělivost se všem pozorovatelům navíc vyplatí.Vidět dvě plechové stařenky, jak si pěstmi načechrávají svévyčesané drdoly, je zážitek, který vám zaručeně žádný jinýfilm nedá. Jak hodnotit? Padesát procent mi přijde krutých. Nápadje celkem originální (i když animátor Jiří Trnka už sněčím podobným přišel v šedesátých letech) a film si podlemě všeobecné zatracení jednoduše nezaslouží. Tedy tak.Hodnocení:60%NEUROSIS - Rovnováha zvuku a emocí dosažena 4/5http://www.crazydiamond.cz/neurosis_rovnovaha_zvuku_a_emoci_dosazena_4z5_profil/2557http://www.crazydiamond.cz/neurosis_rovnovaha_zvuku_a_emoci_dosazena_4z5_profil/2557nobody@nothing.com (Kelly)NEUROSIS a jejich hudba. Hrají NEUROSIS ještě metal? Rozhodně ano, ale jako každý pravověrný undergroundový hudebník odmítají zabřednout do stereotypů metalové hudby. I když během sedmnácti let tolik proměnili svůj zvuk, vždy zůstali stabilní a silnou skupinou, která si dala za cíl stále se hudebně vyvíjet. Od experimentálního zvukového inženýrství na NEUROSIS & JARBOE, kdy si kapela sama bez pomoci svého zvukového mága Steva Albiniho vyzkoušela seskládat, smíchat, nastavit a vydat nahrávku, prošel mistr čas vesmírem a po roční obchůzce tu máme devátý zářez v jejich diskografii. NEUROSIS od milníku „Through Silver In Blood“ pokračují albiniovskou cestou podle vzorce méně je někdy více. Cesta, která začala na „Times Of Grace“ a pokračovala radikálněji, ale ještě ne zcela uspořádaně na „A Sun That Never Sets“, se na nové nahrávce „The Eye Of Every Storm“ zastavila v bodu, kdy z nové nahrávky vyzařovala především melancholie a zlověstný klid, vlastnosti, které sice v sobě neměly onu charakteristickou výbušnost NEUROSIS, ale jejich pečeť naléhavosti nabízely plné doušky.Zastavení deváté: The Eye Of Every Storm (2004)Nejtěžším úkolem každé nové desky je najít rovnováhu mezi pokrokem, změnou a zachováním si vnitřní identity. Není to vůbec snadné, ale NEUROSIS jsou rozhodně jedněmi z těch hudebních velikánů, kteří znovu dokazují, že to jde. Jaká je tedy nová kolekce songů „Oko každé bouře“? Je to album, které si zaslouží daleko větší pozornost než všechny předešlé nahrávky. Je nezbytné ho poslouchat znovu a znovu, než se skutečně ujme. Při poslechu této kolekce (skoro) nikdy nebudete kývat hlavami do taktu, protože je tím nejklidnějším, nejsmutnějším a nejromantičtějším albem, co kdy NEUROSIS stvořili. Z nahrávky vyzařuje čistá, nezkreslená atmosféra, která převažuje nad agresí a hlukem. Skupina dokončila svůj vývoj k experimentálnějšímu a střídmějšímu přístupu skládání, použily se zde zajímavější zvuky a samply, nevrstvilo se tolik zvukových ploch přes sebe, více se zvýraznily kytarové postupy, velmi často čisté, snižující hlasitost celé nahrávky. Vokály byly náhle méně agresivní, ale měly drsné a upřímné podání, jako když zvíře šeptá bolestí. Kytarista a zpěvák Scott Kelly brouká hlubokým barytonem ve stylu Nicka Cavea, zatímco Steve Von Till přidává na kytaře a ke zpěvu zkázou prolezlý riff. Bubeník Jason Roeder buší stejným pomalým, ale energickým stylem, který Bill Ward vybrousil s BLACK SABBATH k dokonalosti a společně s bublavou basou Davea Edwardsona drží nahrávku pohromadě s přesností švýcarských hodinek. A vše je zahaleno do čarokrásné zvukové malby samplů a kláves Noaha Landise.Pokusím se přiblížit dvě nejdelší skladby alba (obě přes 11 minut), na kterých je zachován epický vzorec NEUROSIS tiché – hlasité – tiché – hlasité a je doveden k absolutní dokonalosti. Skladba „The Eye Of Every Storm“ začíná neškodně varhanními tóny, jednoduchou figurou bicích a doprovodnými vokálními harmoniemi, které jsou téměř konejšivé. Ale zároveň atmosféra písně ve vás vyvolává až děsivý svíravý pocit. Song se nese v prog – rockovém duchu a za pět minut se skladba úplně zastaví. Ozývá se pouze strašidelný, pulzující tón syntezátoru Moog, ponuré deklamování textu a výkřik Von Tilla, který zní tak úzkostně a úpěnlivě, že si umíte představit jeho krční svaly napjaté námahou, když vyje: „Now oooooath breakerrrr sinks loooooowwwww!!!“ Celá kapela se v plné síle vrací ve třetí části písně, opakuje hudební téma intra, čímž skladbu přivádí ke strhujícímu závěru. Krásná ukázka nového hudebního vyjadřování, kdy ponurou tísnivou atmosféru nemusím navodit jen hlomozem a agresí ale i děsivou naléhavostí čistého zpěvu v doprovodu dvou tónů syntezátoru. „Bridges“ je vzrušující směs vznešenosti stylu PINK FLOYD a totální metalové hysterie. Song je směsí zastřeného naléhavého zpěvu s mistrovskými zvuky samplů, geniální podpory bicích a klavírního doprovodu. Když na počítadle času naskočí 5:25, klavír se během mrknutí oka překlopí v ohlušující brutální kytarovou stěnu. To se ještě dvakrát zopakuje a když skladba dospěje k srdceryvnému závěru s typickým albiniovským řevem zkreslených kytar, připomene vám to mistrovsky provedený závěr kytarovo – syntezátorové hradby songu „Hurt“ od NINE INCH NAILS.Právě u tohoto alba nezbytný časový odstup skutečně potvrdil, že jde o jedno z nejlepších děl, co kdy NEUROSIS natočili. Je to pravděpodobně nejhezčí album kapely. Je to ale ponurá a temná krása, kdy se jejich epické kompozice hodí k nějakému psychologickému hororu. Je v nich pocit zoufalství, zakořeněný hluboko v naší duši a všudypřítomný pocit opuštěnosti. Je to druh alba, které může změnit celý váš pohled na to, co je možné vytvořit v oblasti extrémního a experimentálního metalu. Jsou zde vlivy od folku, elektronického minimalismu, hluku, samplů až po hardcore, doom a sludge metal. To by ale nebylo nic neobvyklého, co už jsme předtím neslyšeli, ale způsob, jakým je vše smícháno a zvukově pečlivě ošetřeno, je velmi inspirativní a v tom spočívá kouzlo celé kolekce. Přeměna hlučné kapely v tlumenější možná vyžadovalo několik pokusů, ale NEUROSIS a Steve Albini to napotřetí zvládli s překvapivě skvělým výsledkem. Vyznění a rozsah této nahrávky bude testovat trpělivost poslechu mnoha lidí, ale pro ty, kteří mají rádi „Lateralus“ od TOOL nebo „A Natural Disaster“ od ANATHEMY, je tato deska skoro povinností pro rozšíření hudebního rozhledu. Celá nahrávka vyžaduje vaší plnou pozornost a dokazuje výjimečné postavení pěti vizionářů na jejich hudební cestě do nové éry.Závěrem pár slov o propojení NEUROSIS s producentem Stevem Albinim. Jejich spojenectví se stále prohlubovalo, což vedlo k ohromujícímu průlomu, který je posunul daleko od jejich původního zvuku na albu „Through Silver In Blood“. Dotaz redaktora na Steva Von Tilla zněl: „Se Stevem Albinim spolupracujete od alba Times Of Grace z roku 1999, takže je jasné, že je to vztah, se kterým jste spokojeni. Není vůbec žádná touha po změně producenta?“„Důvodem, proč jsem naprosto spokojený s tím, že Steve nahrává naše alba, je jeho metodika. Má nepřeberné množství zkušeností s nahráváním tisíců desek. A jeho postoj je takový, že se nestará o něčí hudbu. Možná se mu líbí naše písně, ale to je vedlejší. Jde o to, že nemá žádný názor na to, jaká by měla být něčí hudba. Chce to jen zachytit organicky, čistě a líbivě znějícím způsobem. Slyšíš o kapelách, které tráví někdy i měsíce nahráváním. Co to sakra dělají? Písně máme napsané a připravené už ve zkušebně. Nemáme v nich žádné studiové triky. Je to skutečné nahrávání, jaké bylo s LED ZEPPELIN nebo BLACK SABBATH nebo s jakoukoli vaší oblíbenou nahrávkou ze 70. let. Se stoprocentní jistotou víme, že Jasonovy bicí budou znít, jako by vytloukal ty sračky z bubnů v pěkně znějící místnosti, protože chceme, aby to tak znělo. A Steve to tak zaznamená. Můj zesilovač bude znít tak, jako bys měl hlavu přilepenou k mému Marshallovi. Tak to má být a nic tomu nebrání. Žádný z těch hnidopišských počítačových keců, kdy lidé jeden po druhém v řídící místnosti přidávají své výmysly do nahrávky. Nevydržel bych dělat desku tímto způsobem. Nahráváme ve studiu živě. Samozřejmě dáváme vokály zvlášť, protože zpíváme lépe, když se nesoustředíme na dobrý riff na kytaře a zároveň na zpěv. Ale nahráváme nástroje, nahráváme vokály a pak mícháme ten výsledný tvar. A Steve Albini nám to umožňuje. Nepotřebuji jít do řídící místnosti, abych zjistil, jestli to zní dobře. Vím, že to zní přesně tak, jak to znělo z mého zesilovače. Takže my chceme stihnout nahrát album za týden. Nechceme se s tím srát měsíc. Lidé slyší naši hudbu a myslí si, že je opravdu složitě vrstvená, ale to je jen způsob, jakým naše kapela zní. Každý, kdo nás viděl naživo ví, že každý tón, který slyší, pochází z kytar, basy, bicích, našich hrdel nebo kláves, žádné počítačové úpravy a zasrané triky,“ odpověděl Steve Von Till.Steve Albini k nahrávání ve svém studiu prozradil: „Myslím si, že je například nemožné mít jen jednu metodu pro nahrávání kapely a aplikovat ji na všechny ostatní. Nahrávat indie rockovou kapelu LOW, je úplně něco jiného než nahrávat přímočarou rockovou kapelu, jako jsou řekněme JESUS LIZARD. A to je zase úplně něco jiného než nahrát velmi pevně uspořádanou, technologicky složitou desku, jako je deska NEUROSIS, a to je opět úplně jiný soubor požadavků než nahrávání jakési zorchestrované popové nahrávky, jako Edith Frost. Příprava na každého z těchto interpretů je úplně jiná. Nemyslím si však, že je nutné vše plánovat předem. Musíte být jen otevřeni tomu, co je v tu chvíli potřeba. A pokud nejste připraveni udělat vše, co je v daný okamžik požadováno, pak jeden nebo druhý z těch záznamů poserete. Jsem skálopevně přesvědčen, že povinností inženýra je, aby byl připraven a věděl co dělá, aby ho žádné okolnosti nezarazily. Nejhorší situace nastává, když přijdou lidé, jejichž čas je velmi napjatý a cenný, utrácet své celoživotní úspory na natočení desky. S hrůzou sledují chlapa, který jim má album nahrát, jak se škrábe na hlavě a říká: „Já nevím, co mám dělat!“ To je katastrofa, které se vždy snažím vyhnout.“ Je potřeba k tomu něco dodávat? Z celého vesmíru se sešli dvě rozdílné hudební entity s neskutečným citem pro hudbu – Steve Albini a NEUROSIS v čele se Stevem Von Tillem a porozuměli si v otázce práce se zvukem tak, že oboustranný přístup do sebe zapadl jako dvě správné kostičky lega. Album „The Eye Of Every Storm“ vyšlo u Neurot Recordings pro Severní Ameriku a u Relapse Records pro zbytek světa. Bude zajímavé sledovat, kam se další cesta NEUROSIS a jejich hudebního vývoje bude ubírat. Unplugged nebo návrat k agresi? Tipněte si. Na desátém zastavení se to určitě dozvíme a máme se jistě na co těšit.NEUROSIS – „Burn“ (official video)A tak šel čas… Steve Von Till v roce 2005 vydal pod pseudonymem HARVESTMAN svoje sólové album „Lashing The Rye“. Ve stejném roce TRIBES OF NEUROT nahráli svojí poslední šestou kolekci „Meridian“. A Steve Albini se stal jako producent a šéf mixu se svým studiem nedílnou součástí kolosu NEUROSIS. Dlouhé tři roky obíhaly ručičky nebeských hodin po ciferníku, než v hlubokém Vesmíru temně zazářilo jako supernova jubilejní album experimentátorů NEUROSIS. „Hudba mluví sama za sebe, slova jsou klamné myšlenky“ (Steve Von Till).Zastavení desáté: Given To The Rising (2007)NEUROSIS a Steve Albini na minulé nahrávce společně smíchali ještě poslední nevyzkoušenou polohu – klidnou čistou nahrávku. Pokračovat dál touto cestou bez opakování však nebylo možné. Desáté album již velmi vlivné kapely z Bay Area sice obsahuje fragmenty jejich předchozích nahrávek, nejde ale o návrat do žádné konkrétní fáze kapely. Hudební náplň se vzdaluje atmosféričtějšímu směru a post–rockovému nádechu poslední desky a vrací se k přímějšímu a tvrdšímu přístupu. Skupina nevytváří hudebně nic nového, ale jako kdyby vydestilovala tu nejlepší esenci z každého alba, které udělala v nahrávací kariéře trvající dvacet let, a pak to použila k napsání „Given To The Rising“. Nahrávka se vyznačuje vyváženým poměrem zpěvu Scotta Kellyho a Steva Von Tilla a odlišným používáním samplů a kláves. Elektronické plochy jsou subtilní a často se skrývají pod povrchem, ale jsou přítomny v každé skladbě a dělají obrovskou práci při umocnění atmosféry celého alba. Žádné ústupky, žádné výplně, prostě nic, co by neznělo upřímně, mocně a hluboce. Nová kolekce je vystavěna ve třech rovinách. První vrstvou je nejtišší, stále přítomný temný ambientní hluk, který je slyšitelný vždy, když ostatní nástroje utichnou. Druhou vrstvu tvoří snová rytmika s dominujícími táhlými kytarami. A vše přebíjí třetí vrstva, což je industriálně nemilosrdný tlak zvukových stěn. Souhra mezi těžkotonážním a téměř jemným prostředím už dlouho nezněla tak skvěle. Nahrávka „Given To The Rising“ je nejtěžší a nejtemnější kolekcí od „Times Of Grace“, vydaného v roce 1999. Skvělá dynamika písní a teplý zvuk celé nahrávky jsou ty hlavní atributy, co nové album nesmírně pozvedá.Album bez upozornění otvírá velký sabbatovský riff, který je svázán s poněkud archaickými psychedelickými pavučinami, jako by zde NEUROSIS obrátili svůj pohled až někam na počátek 70tých let ke kapelám, jako byly HAWKWIND či VAN DER GRAAF GENERATOR. V hlasitých úsecích je naprosto jasný a silný odkaz BLACK SABBATH. Celá kolekce je překvapivě vyrovnaná, nejsou zde žádné jednotlivé vrcholy. Songy na „Given To The Rising“ se čistě a plynule střídají, aby dohromady na ploše téměř 71 minuty vytvořily hudební zážitek, který je prostě bezkonkurenční. Poslouchat nahrávku se podobá ponoru do izolační nádrže – hudba vás dokonale obklopuje, podvrací smysly surrealistickými vizemi, o kterých bychom přísahali, že jsou naše vlastní, chytře ruší a dezorientují naše vědomí, které přesahuje rámec reality. Netroufnu si odhadnout, kolik poslechů album potřebuje, aby člověk mohl zodpovědně oznámit, že má kolekci naposlouchanou a zná ji. K nahrávce je potřeba přistupovat se značným respektem a obrovskou trpělivostí, odměna je však královská. Tato kolekce písní se jen tak neoposlouchá. Kdo je trpělivý a pokorný, posléze zjistí, že „Given To The Rising“ je víc než jen mocná sbírka písní – blíží se to spíše hudebnímu náboženskému zážitku.Kapely, které jsou schopné produkovat zásadní alba s touto frekvencí, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Ale skupina, která dokáže s takovým citem vytušit trajektorii, která spojuje Ozzyho Osbournea a Floriana Frickea, Michaela Giru a Iana MacKaye, je jen jedna. NEUROSIS. Jisté je, že NEUROSIS už dávno nejsou ti nejagresivnější parchanti široko daleko a že se postupem času jejich zájem stále více zaměřuje na vnitřní prožitek, na atmosféru a hledání nových podnětů. Jejich hudba je temná, velmi temná, ultra temná, jako pustá pustina uprostřed ničeho (pravděpodobně na okraji pekla nebo na úplném konci vesmíru) s malým nebo žádným světlem, kolem se povalují mrtvoly a nad tím vším poletují krkavci. Tak těžkou, ponurou atmosféru, jakou toto album zprostředkovává, nelze zopakovat ani zapomenout. „Given To The Rising“ je NEUROSIS ve své nejpodmanivější a nejhypnotičtější podobě. Jak velice trefně napsal na netu jeden fanoušek kapely: „Kapela opět dokazuje šikovnost vystavit dlouhé kompozice v podstatě na pár motivech, schopnost najít přesně ty frekvence, které přinutí hudbu vnímat celým tělem, upoutat veškerou pozornost na několik málo tónů během několika minut. Osvědčený postup funguje: pohladit, postrašit, oddálit, umlátit, umlátit, umlátit, vytrhat, udupat, zasypat, a nakonec snad vzkřísit.“ Jednoznačně bychom do slovníku cizích slov k výrazu katarze mohli nově přiřadit jako významový audio ekvivalent skupinu NEUROSIS.Artwork obalu vytvořil Josh Graham (autor vizualizací) pomocí koláže z různých fotek sousoší na Náměstí hrdinů (Heroes´ Square) v Budapešti. Po rozevření bookletu tak poprvé v historii tvorby NEUROSIS máte před sebou onen temný Neurosis World a rozkvetlá zahrádka zalitá sluncem to rozhodně není a nikdy asi nebude. Černá barva naprosto přesně odpovídá atmosféře, zachycené na médiu. Vnitřní vložená část bookletu má na zadní straně citát Jacka Londona: „Raději bych byl popel než prach! Byl bych raději, kdyby moje jiskra vyhořela v oslnivém plameni, než aby ji udusila suchá hniloba. Raději bych byl nádherný meteor, každý můj atom ve velkolepé záři, než ospalá a stálá planeta. Funkcí člověka je žít, ne existovat. Nebudu ztrácet své dny snahou je prodloužit. Využiji svůj čas.“ Na dotaz redaktora magazínu Decibel, proč použili citát tohoto dobrodružného člověka, Steve Von Till odpověděl: „Jack London má na nás vliv z mnoha důvodů, ale pravděpodobně tím hlavním je myšlenka, žít inspirativní život a žít tak, jak chcete vy. Ten citát sám o sobě sálá jako zářivé světlo.“A ještě tři zajímavé dopovědi Steva Von Tilla. K delší době mezi alby prozradil: „Náš tvůrčí rytmus nemá žádná pravidla, žádné zlomové situace, kdy si řekneme – jdeme složit novou desku. Když se to stane, stane se to. Naši největší překážkou je najít dostatek společného času. Bydlíme od sebe dost daleko a abychom se sešli ve stejné místnosti, to vyžaduje pauzu od našich zaměstnání, rodin a také cestování letadlem. To všechno jen proto, abychom se sešli ve zkušebně. Takže vše plyne pomalu a pouze ve chvíli, kdy se začneme opravdu soustředit a pracovat na aktuálních nápadech, můžeme začít mluvit o nové desce na obzoru. A v tu chvíli začneme pomalu uvažovat, kdy budeme mít týden na společné setkání a dokončení skladeb. Až potom se začneme poohlížet po termínu nahrávání.“ K vlastnímu vydavatelství a nahrávacímu studiu v čele se Stevem Albinim sdělil: „Je dobré, když nikdo další nestrká pracky do toho, co ti je vzácné. Naše hudba je naše životní práce. Znamená pro nás příliš mnoho, než abychom do ní pustili někoho jiného a on mohl způsobit, že by to, co považujeme za nejcennější dar, vyznělo jinak, nesprávně. Ale není to jednoduché. Financovat takto malý podnik je vždycky problém a je hodně věcí, co se může pokazit. A jsem opravdu rád, že se nám daří přežívat a jsme na tom aktuálně docela slušně. Začali jsme v roce 1999, kdy se hudební průmysl začínal hroutit, vše se měnilo a lidé si kupovali méně a méně hudby. Tak snad se nám bude i dále dařit přizpůsobovat se změnám.“ Třetí dotaz redaktora zněl: „Jak se člověk stane takovým audiofilem, když pro většinu z nás je kvalita zvuku o něco víc, než cena za slušná sluchátka?“ po krátkém zamyšlení Steve Von Till odpověděl: „Myslím, že to pramení v době prvních zkušeností s hudbou. Byl jsem dítětem v 70. letech a vyrostl jsem v domě, který miloval hudbu. Moji rodiče měli vždycky pěkně znějící hi-fi a gramofon. Vždy jsem rád poslouchal hudbu a pamatuji si, že mě obzvláště fascinovaly nálady, které zvuky dokážou navodit. Můj táta poslouchal Simona & Garfunkela, Elvise, Johna Denvera, Jima Croce a podobné věci, zatímco moje máma poslouchala tehdejší rocková rádia a kapely jako FOREIGNER, QUEEN, STYX nebo ELO. Brzy jsem měl v ložnici své vlastní stereo a nahrával si písničky z rádia, které se mi líbily a kupoval jsem si hardrockové nahrávky od skupin jako AC/DC, Jimi Hendrix, DEEP PURPLE nebo KISS. Moji rodiče měli stereo systém Sansui a dodnes si pamatuji jeho vůni, když se po zapnutí zahřál. Měl ten zcela charakteristický zápach elektroniky 70tých let. Mám zesilovač Marshall, který voní úplně stejně, jako to stereo mých rodičů. A tak se čas od času jen tak vrátím k hornímu otvoru Marshalla, zavřu oči a nasaju tu specifickou vůni rozpálených lamp a přivodím si závan sedmdesátkové nostalgie! Poslouchám to uklidňující bzučení zesilovače, prsty se dotýkám strun kytary a hraju si nějaký známý song z těchto let.“ Na závěr ještě jedna pozitivní hudební poznámka. Ve světě hudby se něco pohnulo správným směrem a začíná být v posledních letech hlavně v undergroundové (i české) scéně velký zájem vydávat nahrávky na vinylech, které jsou nahrávány analogově. Každý zkušený hudebník vám potvrdí, že zvuk na vinylu má ze všech hudebních nosičů nejlepší dynamiku. Proto také NEUROSIS vydává na Neurot Recordings své původní remastrované nahrávky na vinylech. Na Bandcamp poté pověsí ke koupi soubory v kvalitě Hi-Res Audio (zvuk je slyšet tak, jak nahrávka zněla ve studiu, když ji umělec nahrával). A světe div se – od doby nabídky hudby v Hi-Res Audio kvalitě se výrazně zvýšil zájem o hudbu.„Given To The Rising“ je historicky první nahrávka NEUROSIS, která pro celý svět vychází pouze u vydavatelství Neurot Recordings. Temnokrásná hudební cesta NEUROSIS nadále pokračuje. Co nám nachystá tento výjimečný kvintet na jedenáctém zastavení? Nechme plynout čas a nespěchejme. Až nastane ten správný okamžik inspirace, jistě nám to NEUROSIS nezapomenou svým nátlakovým způsobem oznámit.Neurosis – Given To The Rising + live visualsLOCK UP - The Dregs Of Hades - 80%http://www.crazydiamond.cz/lock_up_the_dregs_of_hades_recenze/2556http://www.crazydiamond.cz/lock_up_the_dregs_of_hades_recenze/2556riha.kamil@gmail.com (Hivris)All-star úderka LOCK UP byla vždycky spíš tou nenápadnou bandou, která se jen výjimečně prezentuje na předních stránkách hudebních časopisů a vydavatelských letáků. Možná jsou chlapské figury a zarostlé ksichty jejích členů málo atraktivní pro metalové publikum zhýčkané fotkami sličných hvězd jako Alissa White-Gluz nebo Elize Ryd. LOCK UP na image zkrátka kašlou a stejný punkový přístup uplatňují i ve své nesmlouvavé muzice. Od skvělého debutu „Pleasures Pave Sewers“ drtí kapela pořád stejnou ligu, jejíž kvalita je stále několik pater nad běžnými veteránskými sranda soutěžemi. Vyrovnanou formu si drží také na novince „The Dregs Of Hades“, jejíž výkop proběhl v listopadu loňského roku.Pozitivní a slibnou zprávou bylo, že se do nahrávání alba zapojil rovněž bývalý zpěvák Tompa Lindberg, který s věkem chytá druhý dech a oblažuje svojí účastí solidní množství extrémních spolků. Na „The Dregs Of Hades“ vytvořil pěvecké duo s druhým trapičem hlasivek Kevinem Sharpem, který obstarával mikrofon s logem LOCK UP právě po Tompově někdejším odchodu. Personální změny nebyly ovšem jen ve znamení příchodů, ale též pohybů opačným směrem. Po dlouhých více než dvaceti letech se poroučel ikonický bicmen Nick Barker, který se rozhodl ve skupině dál nepokračovat. Před nějakým časem by to byla asi vážnější ztráta, která by kapelou otřásla, ale v poslední době Barker evidentně ztrácel energii a jeho výkony za bicími měly klesající tendenci. Jeho náhradou se stal Američan Adam Jarvis, v jehož muzikantském sívíčku je nejtučnějším písmem zapsáno angažmá ve stylově spřízněných MISERY INDEX. Jediným zakládajícím členem tak zůstal basák s nezaměnitelnou frizúrou Shane Embury a z LOCK UP se stal definitivně internacionální spolek.Nutné personálie bychom tedy měli, teď ještě co nám všichni jmenovaní připravili za dobrotu. Temné instrumentální intro „Death Itself, Brother Of Sleep“ se samply a sbory může jednoho zmást, jelikož naoko připravuje půdu pro metal symfonického ražení; což je ale přesný opak toho, co se rozehraje v úvodní písni „Hell Will Plague The Ruins“. Zuřivý a surový našlapaný grind s rezolutním nástupem kytary a palbou bicích, která naznačuje, že Jarvis byl výbornou volbou. Vyřvaný Lindbergův vokál zní chorobně nad rozpoutanou hudební vichřicí a když se přidá hlubší Sharpův hlas, ocitáme se už na samém vrcholu Beaufortovy stupnice. Spojení sil obou křiklounů bylo skvělým tahem, jejich kombinace se prolíná všemi skladbami, přidává jim na pestrosti, a ještě víc zdůrazňuje nekompromisní naturel tvorby LOCK UP. Grindové sypačky v délce dvou, tří minut jsou prokládány deathovými riffy, které občas překvapí nevtíravou melodikou. Kdepak nějaké těžkotonážní rytmy a unavená kytarová kila, ale pestrá a rychlá práce šesti strun Antona Reiseneggera, co by léty prověřeného nástupce legendy jménem Jesse Pintado (R.I.P.). Sebejistý Embury v pozadí tvrdí muziku svojí nenápadnou, ale klíčovou basovou hrou, která metalovým způsobem účinně posiluje celý sound, namísto konvenčního grindového drnčení.Vzteklé songy se divoce přelévají jeden přes druhý v rychlém sledu, není čas lámat si hlavu, kdo je kdo, a zkoumat nuance mezi jednotlivými kapitolami. Namísto toho je lepší poddat se onomu těžko sdělitelnému potěšení ze zběsile rychlé a tvrdé hudby a nechat se bez zábran unášet na deathgrindové tsunami. Vrchol mohutné vlny kulminuje na položce s číslem deset, nesoucí název „A Sinful Life Of Power“. Do ní se kapele podařilo soustředit to nejlepší, co může v současnosti nabídnout. Skvělá rytmika plná breakdownů, sypaček i klidnějších momentů, kdy grindcoreové běsnění oživují hardcore punkové kytarové melodie i thrashové riffy v závěru. Nad nástrojovou destrukcí zní pronikavý a hrubý řev obou borců u mikrofonu a všechno je samozřejmě semleto do parádního zvukového hávu. Co víc si může fanoušek přát…Po uvedené skladbě už se vlastně jen dohrává a ničivý hudební oceán pomalu mizí ze zpustošeného pobřeží. Zkázu symbolicky uzavírá nejdelší a hlavně nejpomalejší táhlý vál „Crucifixion Of Distorted Existence“. Ten už je ale tak nějak navíc a jenom protahuje délku alba, která by se jinak držela na ideální půlhodince. V podobně rozvláčných polohách to kovaným drtičům úplně nesedí, jejich magická moc je totiž v rychlosti, technice a energii. Celkově se ale na The Dregs Of Hades vtěsnal poctivý starosvětský nářez, který umí posluchače strhnout. Nápad se dvěma frontmany padl na úrodnou půdu a bubenické kreace nového muže s paličkami jsou natolik impozantní a rázné, že podle mého názoru předčí i svého předchůdce. LOCK UP dokazují, že přestože řekli to nejzásadnější na prvních dvou deskách, tak jejich nahrávky v uplynulém desetiletí mají také svůj smysl. Pořád totiž svým uměním strčí do kapsy naprostou většinu mladších konkurentů.MAGNUM - The Monster Roars - 60%http://www.crazydiamond.cz/magnum_the_monster_roars_recenze/2555http://www.crazydiamond.cz/magnum_the_monster_roars_recenze/2555nobody@nothing.com (Majk)MAGNUM, 60 – 70 %, konec. „Co tam máš dál?“Nebo snad někdo potřebuje přehrábnout historii kapely, která vznikla v roce 1972? Což tedy, jen tak mimochodem, letos znamená už padesáté výročí. Jasně, v tom půlstoletí proběhla sice jedna krátká přestávka s přemalováním firmy, přičemž první deska vyšla až v roce 1978, ale i tak jde o skvělou kariéru, lemovanou zatraceně dlouhou řadou desek, zdobící nejednu bigbíťáckou poličku. „The Monster Roars“ už má v rámci studiové diskografie pořadové číslo 22, a je tak v tomto tisíciletí celkem již jedenáctým studiovým zářezem! Kolik kapel může nabídnout 11 desek za 22 let? A navíc desek, které většinově v pohodě přesahují jakousi hranici pomyslného žánrového průměru.Osobní preference ohledně té které desky má určitě každý jinde, ale například moje maličkost považuje za dost povedenou třeba poslední řadovku „The Serpent Rings“ (2020). Jedná se o kolekci v duchu těch nejlepších tradic MAGNUM. Kromě typicky konzervativní, přitom však výsostně poctivé zvukové stránky ji zdobí skutečně silné a zároveň všudypřítomné melodie. Právě díky nim zde krásně vykvetla ona epická poloha známá z řady albových obálek. Pro anglické vytrvalce dvakrát škoda, že jim covid-chaos zruinoval turné a následné aktivity. Tak zkrátka na nic nečekali, nahráli a vydali další album, jasné jak facka.A rána do vazu hned „z první“ – obal. Místo dalšího ikonického obrazu Rodneyho Matthewse se na coveru naparuje jakýsi levný gumový Krampusák, který ale fakt jakože nenadchne. A už přistupuji k nahrávce s despektem. Škoda. Naštěstí Clarkin/Catley, jako správné kapelní pilíře, dobře ví kudy kozu hnát. Hudební náplň se poklidně ubírá kolem, songy kolébají, příjemně se vše poslouchá, a … A? A to bude asi ten kámen úrazu. Posloucháme prostě další prima kolekci hard/AOR bonbonků z dobře známé manufaktury, tentokrát snad jen o fous šedivějších. Čokoláda už nemá ten lesk, ale chuť se převážně nikam neztratila. Většina skladeb sahá k pěti minutám, jsou nekonfliktní, prakticky pořád ve středním tempu. Příjemné, leč dost monotónní. Bohužel. Bob zpívá pořád stejně dobře, Clarkinův rukopis je čitelný, předvídatelný, čistý. Matadorské duo profesorsky doplňuje Dennis Ward (basa), Rick Benton (klávesy) a Lee Morris (bicí), všichni na úrovni a s radostí, že se podruhé, resp. potřetí zapojí do kolotoče MAGNUM. Stoprocentní ukázku takové rutiny, které v podstatě není co vytknout, představuje skladba „The Present Not the Past“ s hymnickým refrénem.Jo, dobrý, co to je? Skladba číslo 6 – „No Steppin Stones“, hoši zobli viagru, přizvali si na párty žesťovou sekci a akademicky uvolněné soaré nad kapkou brandy se rázem mění na karibskou plážovou párty. Tam se holky smějí a kroutí bokama, pánové zatahují pupky a začínají přemýšlet o věcech, na které už dlouho nemysleli. Super. Vlastně je to pořád stejná písnička, ale podaná úplně jinak a výsledný efekt je překvapivě strhující. Přidávám volume a najednou se mi zdají i ty další věci zajímavější a živější.Jak tedy „The Monster Roars“ shrnout? Deska je to slušná, ale minimálně ta předchozí byla zkrátka lepší, tj. nikoli jen aristokratická a elegantně plynoucí. MAGNUM evidentně neloví nové fandy, nepotřebují a ani nechtějí nikomu nic dokazovat, chtějí se bavit a dělat, co umí dobře. Zmíněný přístup stále funguje, což potvrzuje i nové album, protože ani zde kapela nepadá pod úroveň očekávanou věrnými fanoušky. O nikoho jiného jim, jak už bylo naznačeno, ostatně nejde. Hodnocení je za tohoto stavu takřka zbytečné. Původně jsem chtěl dát 70 %, ale nakonec půjdu o fous níž. Sedm pětek a víc už je zkrátka pro desky, které si rád poslechnu opakovaně, a vím, že mám důvod si je pouštět znovu. V případě novinky podobný scénář neočekávám. V katalogu MAGNUM se totiž nachází hromada desek, které si pustím radši.SPIRITBOX - Eternal Blue - 60%http://www.crazydiamond.cz/spiritbox_eternal_blue_recenze/2554http://www.crazydiamond.cz/spiritbox_eternal_blue_recenze/2554janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Generace Z má svou duši uzamčenou „v boxu“. Není divu, že jí rocker čtyřicátník dnes chápe jenom zřídkakdy. Obliba moderních technologií, zkratkovitá komunikace přes sociální sítě a určitá stádovitost, podléhající aktuálním módním výstřelkům, šikuje příslušné jednotlivce do řad jako účastníky Hry na oliheň. Hloubka a individualismus se moc nenosí ani v rámci hudebních produkcí, natož pak ve sdílení svých názorů. Kdejaká nová tvář se okamžitě velebí a přitom postupy i těch v současnosti nejšpičkovějších nahrávek podléhají prověřeným schématům a nenabízejí zhola nic nového. Ráz vyvolených udávají módní trendy udržitelné třeba po celou dekádu. Na revolučnost časných devadesátých let v roce 2021 opravdu zapomeňte. V záplavě zvukové okázalosti zaniká fakt, že chybí silné nápady a písně schopné dlouhodobě se zapsat. V přehršli nahypeované agresivity, zvukové modernosti a steroidového přístupu ke všemu, zaniká i ta minimální osobitá podstata nových kapel. Celá řada z nich se hlásí k odkazům groove metalu, využívá djentových rytmů, postupů stojících na strojově sekaných riffech a svou metalcoreovou emotivnost tlačí do podoby, které v současnosti rozumí nanejvýš čerstvý třicátník. Kanadští nováčci SPIRITBOX jsou v hudebním tisku oslavováni, takže jsem si na ně rád našel trochu volného času a posvítil si na debutovou desku „Eternal Blue“.Materiál vznikal pod produkčním dozorem Daniela Braunsteina, kterému ve studiu koukal přes rameno kytarista a tahoun kapely Mike Stringer. Deska nakonec vyšla u Rise Records a od svého zveřejnění platí za aktuální horké zboží, kterému byla dána šance oslovit širší pole posluchačů. Jakkoliv je určitá inspirace cítit, SPIRITBOX zdaleka nejsou novými BRING ME THE HORIZON, natož pak LINKIN´PARK. Chybí totiž opravdu silné písně a matnost songwritingu nezachraňuje ani moderní stylizace, které prospívá zvuková perfekce, byť vedená skrz příklon k djentovému a groovy nastavení, jaké pluje hudebním éterem již spolehlivě dost let přes dekádu a v podstatě se na něm máloco mění. Řemeslně perfektní stránku posiluje mastering slovutného Jense Bogrena, v souboji s uniformitou projevu této kapely však nevítězí.Výraz SPIRITBOX je jen velmi těžko rozeznatelný od celé řady stylově spřízněných kapel jejich generace, či uskupení jen o pár let starších. Činitelkou, která měla šanci tuhle věc odklonit ve prospěch své kapely, je bezesporu zpěvačka Courtney LaPlante, vládnoucí kvalitním pěveckým nadáním a schopností využít širší spektrum hlasového výraziva. Nicméně právě zpěvačka pro mne zde představuje jeden z nejsilnějších symbolů uniformity a nezáživnosti SPIRITBOX. V jejím projevu chybí skutečná emoce a pocit odžití, melodické zpěvy působí unyle, metalcoreové křiky a běsy zas jak od kterékoliv jiné chlapské kapely. Snahu o cokoliv alespoň nepatrně vlastního neslyším. Když bych k tomu připočetl fakt, že všechny ty melodie a nosné refrény působí způsobem, který lze nazvat - jedním uchem dovnitř a druhým ven, jsem z promarněné příležitosti této kapely spíše v rozpacích. Realita však ukazuje něco jiného, SPIRITBOX bodují a svou fanouškovskou základnu rozšiřují, takže jsme zase u těch generací.Ani nedokážu říct, zdali mne zde více vyhovují drtivější nařvané kusy jako „Hurt You“, „Halcyon“, „Holy Roller“ a „Yellowjacket“ (v posledně jmenované si hlasově zahostuje Sam Carter z ARCHITECTS) nebo naopak mírnější rozvláčnělé hitovky s ospale tuněnými zpěvovými oblouky a závoji aranží v podobě zhusta přítomných klávesových podkladů, tak jako tomu je v singlovkách „Secret Garden“ a „Circle With Me“. Každopádně i u těchto nejnápadnějších položek desky mne dost věcí splývá a nevybízí k nadšení. I přes rtuťovitě nastavený nejtvrdší song „Silk In The Strings“, jenž vrství dravost s groovy automatismy, dokážu zůstat seanci SPIRITBOX pohodlně nezúčastněn. Neslyším zde prostě nic převratného a to Kanaďanům přízeň u svého publika rozhodně přeju. Nahrávka působí z formálního pohledu (zvuk, produkce, trendovost, modernost) perfektně, ale je sestavená ze songů, které nenabízí moc trvanlivých nápadů. Pocitově tak zůstávám u názoru, že SPIRITBOX dodali jakýsi produkt, který si kladl za cíl oslovit celou řadu mladších příznivců tvrdé hudby. Za mne jde sice o špičkově zhotovené a moderně zprodukované metalové album, kterému schází vyšší míra autenticity a osobitosti, byť si, jak se ukazuje, určitě své příznivce najde.WALTARI - 3rd Decade - Anniversary Edition - 40%http://www.crazydiamond.cz/waltari_3rd_decade_anniversary_edition_recenze/2553http://www.crazydiamond.cz/waltari_3rd_decade_anniversary_edition_recenze/2553lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Už jsem si říkal, že začínámztrácet soudnost. Jak jsem před dvěma roky psal seriál WALTARIa u každé řadovky sázel vysoká hodnocení. Nedávám jim to užautomaticky? Nebojím se kapelu zkritizovat, když je mojenejoblíbenější? Naštěstí moji favorité vyřešili tyhleotázky za mě – vypustili kolekci, kterou nejen nechci, aledokonce nedokážu poslouchat ... a vidím ji maximálně na 40 % ! Někdo by možná řekl – co s tímdělat takové ciráty? Je to přece kompilace a bestofky senehodnotí. Jenže u WALTARI je to trochu jinak. Když v roce1998 vydali výběrovku „Decade“, byla to pecka! Kapelatehdy stála na tvůrčím vrcholu, každá položka byla atomovábomba a navíc byl playlist doplněn hrstí skvělých nových věcínebo remixů/živáků, které překonávaly originály. Dohromadyfamózní záležitost a povinná položka ve sbírce! O deset letpozději se pak na pultech objevilo pokračování „The 2ndDecade – In The Cradle“, které už takovou sílu nemělo –v podstatě šlo o klasický výběr úspěšných skladebz daného období plus nějaký ten remix nebo rarita, celkemběžná záležitost. Přesto WALTARI stále šla karta a cédéčkopo většinu hrací doby jede jak má. Jenže co se třetímpokračováním? WALTARI v poslední době skladatelsky jižnebyli tak aktivní a ve finále by výběr sestavovali ze dvouřadových alb. Což by byla samozřejmě blbost. Vydali se protojinou cestou a s výjimkou dvou novinek je „3rd Decade –Anniversary Edition“ složená z coververzí vlastníchstarých skladeb. Tedy opravdu starých – skupina sáhla hluboko dodevadesátých (plus nultých) let, přizvala si do studia členyrůzných jiných kapel a společně dali dohromady nové variantyletitých hitů. Hostům byl dán prostor, aby do písniček WALTARIvtiskli svoje cítění a načichly tak originálním duchem. Jak todopadlo? Za mě ... bohužel dost bídně! Začátek by docela šel. Úvodní„Merry Go Round“ je novinka a šlape zhruba v duchusoučasné tvorby WALTARI. Základem je řekněme „göteborský“kovový zvuk, do toho vůdčí elektronické melodie ... jo, šlapeto dobře. WALTARI ve studiu pomohl Jürgen Engler z německýchDIE KRUPPS a muzikanti si dohromady sedli. Ještě lépedopadla kooperace WALTARI s holkami z ANGELIT –vzpomnělo se na dávný společný projekt „Channel Nordica“a výsledkem je výborná etno-hitovka „Step Outside“,typická optimistická nakopávačka a jasně nejlepší položka na„3rd Decade“. Kdyby byl takovýhle i zbytek alba, bylo by hej.Jenže není. V coververzích totiž písně prošlyvelkými změnami a ve většině případů se výsledek dalece míjís původním duchem WALTARI. Začněme ale u povedenějšískladby se složitým názvem „Ehtoopuolella“, cožje ve skutečnosti hitovka „One Day“ předělanáfinskými ELÄKELÄISET do zábavného etnostylu zvaného„humppa“. Zní to dobře, písnička celkem šlape, jen na koncisi mohli tvůrci odpustit zhruba minutové žvatlání zúčastněných,které trochu kazí dojem. Ale celkově pořád v pohodě. Daleko míňmi sedí „In The Cradle 2021“ – jednaz mých vůbec nejoblíbenějších skladeb od WALTARI, kteroutentokrát ovlivnili členové KORPIKLAANI a THE 69 EYES.Znovu je hozena do takového toho zamlženého finského etna a úplněse změnil zvuk i dynamika nástrojů, přičemž to ale tentokrátvůbec nezní dobře. Nadšený nejsem ani z remixu „Skyline“z poslední řadovky WALTARI – skladba se zkrátila do rádiové(?) délky a narušilo to její původně vymakanou strukturu. Pročposlouchat tohle, když si můžu pustit mnohem lepší plnou verzi? Abych zas chvíli nenadával –předělávka „So Fine 2021“ zní výborně. Můžuse sice ptát, jestli má smysl dělat sto padesátou verzi třicetlet starého hitu, ale koneckonců, proč ne? Stejně tak se doceladobře poslouchá „Below Zero 2021“ – tu dostalspolečně s WALTARI do parády Marco Hietala z NIGHTWISHa do aranží logicky probleskuje symfometalový odér jeho starédružiny. Drží se ale v přijatelné míře a písnička nenínějak výrazně narušena. S tímhle rozumným přístupembohužel tvrdě kontrastuje závěr alba – čtyři geniálnískladby WALTARI, které jejich nové pojetí totálně zabíjí.Nejhůře je, když do coververzí nastupují ženské hlasy –holky z různých kapel se jak v „Misty Man 2021“,tak v „The Stage 2021“ a „Helsinki 2021“tak úporně snaží ukázat, kolik stupnic dokážou zazpívat a jaksi to dělají po svém, že z původní atmosféry písničeknezbývá ani zblo. Jen nepříjemný zápach jakože „moderníhometalu“, který se k WALTARI nehodí a připomíná spíš zábavuv lokální sokolovně, kde se nějaká místní kapela pokoušío nemožné – udělat kvalitní coververzi WALTARI. Snad nejhůřpak dopadla „Lights On 2021“, ze které se zaasistence finských LORDI stala tak „metalcorová“dupárna, že by člověk vyletěl z kůže. Já vím, už jsemasi starý a příliš lpím na letitých originálech, na kteréjsem zvyklý, tohle mi ale fakt rve uši! Je to vlastně paradox. Skvělá řadováalba, která WALTARI tvořívali dříve, jsou dnes v podstatěnesehnatelná a dají se koupit jen čirou náhodou někde v bazaru.A k dispozici je místo toho výběrovka, kterou si pořizovatnechci, protože neobsahuje prakticky nic z toho, čím měWALTARI uhranuli a co jim baštím už třicet let jako věrnýpejsek. Stokrát radši bych si objednal výroční edici „ChannelNordica“, kterou před nějakou dobou kapela zveřejnila v onlineprostoru. Jenomže právě ... pouze v online prostoru! Takže minezbývá nic jiného, než vyrazit do bazarů a doufat, žetentokrát budu mít štěstí a na nějaký ten starý klenot tamnarazím. A smířit se s tím, že „3rd Decade“ není nicpro mě... IDIOTI - Uvolni se a zahraj si na blázna - 80%http://www.crazydiamond.cz/idioti_uvolni_se_a_zahraj_si_na_blazna_film_pandemonium/2552http://www.crazydiamond.cz/idioti_uvolni_se_a_zahraj_si_na_blazna_film_pandemonium/2552DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Festival Cannes, květen 1998.Film „Idioti“ pomalu vstupuje do své poslední třetiny. Nastříbrném plátně se prohánějí nazí lidé a dělají hodnězvláštní věci. Ze sálu se občas ozve pískot a zabučení. Filmnenechává nikoho chladným a svým ostrým hrotem dráždí smyslyšokovaného publika. Po jedné obzvláště vypečené scéněrozvibruje prostor hlasité vyštěknutí: ,,To je sračka!"Znechucený filmový kritik Mark Kermode se zvedá a teatrálněopouští přítmí sálu. Snímek právě skončil a obecenstvo jerozděleno na dva nesmiřitelné tábory. Ostrá debata rezonujecelým festivalem. Každý má svou pravdu, svůj osobitý úhelpohledu. Klasika. Tohle umí jen Lars von Trier a jeho čerstvýfilmový zářez.Manifest Dogma 95 byl založen asepsán překvapivě v roce 1995. Hlavními iniciátory byli mladífilmaři z Dánska nespokojení s moderní tváří kinematografie.Cílem manifestu bylo porušování zavedených konvencí a moderníchpostupů, které ruku v ruce s vývojem neustále tvarovaly aovlivňovaly podobu současného filmu. Návrat ke kořenům, dalo byse říci. Žádné uměle nasvícené scény ani postprodukčníúpravy či používání nákladných rekvizit. Pravidla manifestumají zhruba deset bodů. Není podstatné je zde všechny vypisovata probírat každou položku samostatně, důležité je, že tímtozpůsobem se do filmu měla vrátit ryzí jednoduchost, poctivost aveškerá pozornost byla soustředěna především na postavy apříběh. Vtipné je, že stanovená pravidla (takzvaný „Slibčistoty“) byla samotnými tvůrci tu a tam porušována, a tozcela záměrně. Takže ironie? Nechme polemiku stranou a představmesi dvě nejvýraznější tváře potažmo zakladatele hnutí Dogma95. Tím prvním je Thomas Vinterberg. Nadaný chlapík, jehožkousavá, velmi intenzivní dramata nám drásají emoce už vícenež pětadvacet let. Naposledy o sobě dal vědět před dvěma letyprostřednictvím snímku „Chlast“ (2020). Druhýmvýznamným představitelem hnutí není nikdo jiný než filmovýterorista a věčný provokatér Lars von Trier. Ať se toněkomu líbí nebo ne, zcela jistě jedna z nejvýznamnějšíchosobností evropského filmu. U Larse teď zakotvíme a trochu sijeho dílo představíme.Začnu možná trochu netradičně odkonce. Poslední filmy dánského podivína se mi totiž slévají dojednoho nepropustného celku, jehož jediným cílem je umělešokovat publikum. Mám teď na mysli dvoudílnou ságu „Nymfomanka“(2013) a černo humornou sondu do hlubin podvědomí sériovéhovraha „Jack staví dům“ (2018). Je to stále dokola. Mixpodobenství, úvah o nesmrtelnosti brouka, přehnaná stylizace,trocha erotiky, porce násilí, kopání do církve a režisérůvspecifický vizuální vklad. Pokud někdo v těchto filmech vidínějakou uměleckou nadstavbu nebo snad dokonalost v každém záběru,nechť je mu dopřáno. Já se hlavně nudím. Všechny ty řeči otom, kterak Trier užívá filmové médium jako art terapii proventilování svých temných démonů, mi přijdou lehce nadnesené.Stejně jako historky o jeho nahém producírování se po place aužívání velkého množství antidepresiv. Pro mne osobně pečlivěbudovaná image, nic víc.Proč tedy Lars von Trier? Protožedříve točil filmy ostré jako břitva, žádné tabu mu nebylosvaté, nebál se experimentovat a netlačil vše na efekt. Na osudnésetkání s filmografií dánského filmaře jen tak nezapomenu. Jávůl si jako první film od něj pustil „Antikrista“(2009). A nešlo zrovna o moudrou volbu. Nebyl jsem připraven nadetail penisu pronikajícího do vagíny, ani na mluvící lišku astříhání klitorisu. Poté, co jsem se z té nálože bizarníchobrazů oklepal, přišlo na řadu zkoumání jeho oceňovanýchfilmů z devadesátých let, neboť v tomto období měl údajněsypat do placu jednu pecku za druhou. A já musím s tímto tvrzenímsouhlasit, je to skutečně tak.Uhrančivé drama „Evropa“(1991), dokonalá studie lásky „Prolomit vlny“ (1996) ajediný muzikál na světě, který jsem schopen akceptovat, „Tanecv temnotách“ (2000). Lars von Trier však zabrousil i dotelevizní tvorby. Jestliže je „Městečko Twin Peaks“(1990) od Davida Lynche považováno za americký seriálovýkult, pak si stejné označení zaslouží i jeho evropskýekvivalent v podobě totálně ujeté hříčky „Království“(1994). Pokud máte zájem, pak neváhejte a vstupte do hodnězvláštní nemocnice, kde řádí duch, jeden z doktorů je zombie amístnímu psychiatrovi trochu straší ve věži. Absolutněnechápu, jak to ten Trier dokázal, ale tento slepenec hororu,komedie a dramatu drží naprosto skvěle pohromadě. Asi jedinýseriálový výtvor, kde řvu smíchy a zároveň se klepu strachy.Lars von Trier si rád hraje s diváky.Všechny vyjadřovací prvky v jeho filmech jako plytkost, přehnanápatetičnost, předstíraný amatérismus a samoúčelné bouránítabu doslova svádějí k úvaze, že to režisér dělá předevšímschválně a strašně se tím baví. Míru patosu vede často až zaúnosnou mez. Je to tak přehnaně vážné, až se z toho svýmzpůsobem stává komedie, hodně atypická komedie. Tatodvojznačnost se někdy špatně čte a ne každý ji v jeho tvorběvidí, což může vést k hlubokým depresivním náladám. Nemluvímzde o tragikomedii, ale o hrozné tragédii a vtipné komedii,přičemž se obojí často vyskytuje v jediném konkrétním záběru.To je jeden z hlavních poznávacích znaků Larsovy tvorby.Sledujete emočně vypjatý moment, kde dochází například kmnohonásobné vraždě, ale zároveň se vám cukají koutky. Zdemůžeme vidět hlavní rozdíl mezi Andrejem Tarkovskim aLarsem von Trierem. Tvorba ruské režijní legendy byla vždy pouzevážná, kdežto výstřední Dán se snaží být i vtipný.Lidé se často tváří, že špatnévěci se nedějí a svět je v jádru dobré místo k žití.Pesimista Lars na tohle tvrzení kašle a surovou pravdu nám házípřed oči, byť jí někdy svým nezaměnitelným stylem okořenítrochou srandy. Lidé se přeci často chovají jako svině, sobeckyvyužívají druhé, vraždí své děti a okrádají poctivé. Larsto ví a tuhle bolestnou pravdu tahá po hrstech ze svého černéhosrdce a hází ji ostatním do ksichtu. Vše výše popsané můžetenalézt v drsné galerii lidských charakterů „Dogville“(2003) a vlastně i v nenápadném díle, o němž teď bude řečpředevším. Snímkem natočeným v druhé půli devadesátých let– „Idioti“ (1998).O čem film je? Co vám mám povídat,Lars von Trier v celé své cynické kráse. Sledujeme skupinuvzdělaných lidí, kteří se scházejí v jednom domě na předměstía oddávají se velmi trhlému, řekněme sociálnímu experimentu.Jak už název napovídá, dělají ze sebe idioty. Mentálněpostižené, zaostalé či jinak retardované jedince. Razí totižteorii, že každý člověk v sobě nosí svého idiota a pouze nemákuráž na to, aby jej vypustil na povrch. Tato skupinka lidí setedy vydává do ulic a hraje své divadlo. Navštěvují veřejnákoupaliště, restaurační zařízení, různé exkurze a často jejim kamkoliv umožněn vstup zdarma, neboť jde přeci o postiženélidi. Na scéně se brzy objevuje mladá žena Karen, kterou tížítraumatická minulost. Karen rozpozná falešnou hru této zvláštnískupiny lidí a ti ji mezi sebe záhy přijmou. Jak dlouho můžesoužití takových podivínů vydržet?Film „Idioti“ je natočen dlepravidel manifestu Dogma 95, i když Lars minimálně dvě pravidlaporušil. V jednom případě si pomohl umělým nasvícením apoužil hudební podkres (foukací harmonika), což je v rozporu spravidly. I tak film budí hodně amatérský, až pseudodokumentární dojem. Neznámí herci, pouze ruční digitálníkamera bez stativu, rozostřené záběry a občas si můžetevšimnout i trčícího mikrofonu, jenž proniká do rámováníobrazu. Minimalistická forma ale má svou nezpochybnitelnou sílu.Vše působí dosti reálně, syrově a v několika momentech ikrajně nepříjemně. Vidět takovou skvadru individuí, která svýmchováním budí u ostatních lidí soucit a lítost, to je opravdunevšední zážitek. Lars se nezastaví před ničím adůkazem budiž i nejkontroverznější scéna filmu. Šéf skupinyStoffer si k narozeninám přeje skupinový sex. Co se tedy nestane?Idioti odhodí svršky, běhají nazí po zahradě a nakonec si vdomě všichni zasouloží. Opravdu zasouloží! Je to sice jenněkolik vteřin a předpokládám, že jde v tomto případě onajaté profesionály, ale i tak. Regulérní zásun není něco, coby se objevovalo v každém druhém celovečerním filmu. Plní toovšem svůj účel, tedy donutit diváka uvěřit všemu, co vefilmu vidí. Okusit ten pocit autentické podívané bez příkras apředstírané vážnosti. Funguje to? Ano, stoprocentně. Bude sevám to líbit? To opravdu nevím. Samotná idea, která se filmem nese,působí přízemně a zavrženíhodně, ale s postupující stopážídojde k určitému prohloubení myšlenek a také neodvratnémukonfliktu uvnitř skupiny. Zjistíme, že tihle lidé to nedělajípouze pro prdel, ale mají pro to své odůvodnění. Tíží jepocit nedoceněnosti. Společnost uráží jejich inteligenci, lidéje nedokáží plně ohodnotit a využít jejich rozum nějakýmtvůrčím nebo též kreativním způsobem. Dotčení, do sebezahledění intelektuálové tak se společností bojují po svém.Předstíranou idiocií napadají establishment a provokují svéokolí. Později se ale vše začne hroutit a korunu všemu nasadíStoffer, když vyřkne odvážnou myšlenku. Otázka zní: máte nato, vypustit ze sebe idiota ve vašem rodinném prostředí, předvašimi dětmi, na pracovišti mezi kolegy?S filmem mám jen dva problémy. Formapodání, režijní postupy, herecké výkony, to vše je v pořádku.Měl jsem jen nezanedbatelný problém, nějak se s hrdiny ztotožnitnebo jim nedej bože začít fandit. S výjimkou jedné postavy jde obandu nesympatických tvorů bez úcty ke druhým. Co jsou vlastnězač, co si o sobě vůbec myslí? Jde o vadné produkty dnešnímoderní doby, nebo se tihle jedinci pouze snaží uhnout zezavedených cest a formou absolutní duševní svobody nalézt svéštěstí? Obrázek nechť si udělá každý sám. Já jen vím, žesledovat tuhle story skoro dvě hodiny bylo krajně vysilující, ikdyž jsem se na dvou místech opravdu od srdce zasmál. Tím sedostávám na pomezí druhého problému. Přepálená stopáž.Nemůžu si pomoci, ale chybí tady důraznější střih. Myslím,že taková hodinka a půl by byla ideální volbou, neboť některéscény jsou zbytečně natahované, případně hluché.Jinak ale bez výhrad. Použitý nápad,byť se mi může příčit sebevíc, je originální a jednoznačněodvážný. Lars von Trier věděl moc dobře, co dělá, a filmfunguje tak, jak zamýšlel. Tedy jitří emoce a svým obsahemchytře provokuje. Ostatně, na festivalu v Cannes vyvolali „Idioti“hotové pozdvižení. Bouřlivé debaty, zamyšlení nad užitýmsdělením, rozporuplné recenze. Pokud byl tohle záměr, takrežisér uspěl na plné čáře. „Idioti“ nabízejí nastříbrném podnosu vše, o čem jsem psal výše. Scény, u kterýchvám bude trapně, scény opravdu vtipné a minimálně jednu pasáž,kde vám do smíchu doopravdy nebude. Tvorbu Larse von Triera jetěžké hodnotit. Někdy to tam zkrátka je a jindy mám chuťvypnout jeho film po dvaceti minutách. Jste začátečníci anevíte, jakým kouskem začít? Za mne asi takto: „Prolomit vlny“,„Idioti“ a „Dogville“. Zkuste a uvidíte. Lars von Trier sišanci zaslouží, i když nemůžu zaručit, že se po prvnímochutnání k jeho tvorbě ještě někdy vrátíte. Hodnocení: 80%HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY - Když se bombardéry vracejí - 70%http://www.crazydiamond.cz/hrdinove_nove_fronty_kdyz_se_bombardery_vraceji_recenze/2551http://www.crazydiamond.cz/hrdinove_nove_fronty_kdyz_se_bombardery_vraceji_recenze/2551riha.kamil@gmail.com (Hivris)Společně s bombardéry se vrací jedna z nejzásadnějších kapel českého předrevolučního punku HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY. Připomíná se osmičkou znovunahraných písní pocházejících z oněch temných časů, kdy kokrhýl na hlavě ještě něco znamenal a kdy punkové koncerty přitahovaly nechtěnou pozornost zelených uniforem příslušníků VB. O oficiálních nahrávkách si mohli muzikantští chuligáni nechat maximálně zdát, a tak se jejich zhrzené hudební protesty šířily především prostřednictvím demo kazet, které kolovaly po známých a kamarádech. Zatímco jiná velká jména punkového podzemí se dožila svobodnějších časů a velkého hladu po kdysi zakázané hudbě, HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY následovali se zpožděním zahraniční vývoj a transformovali svojí tvorbu do závojů gothic-rockové ponurosti. To už se začala psát bohatá kronika skupiny XIII. STOLETÍ a logo HNF se stalo na dlouhou dobu vzpomínkou.Znovu se o „Hrdinech“ začalo mluvit v posledních několika letech v souvislosti s vydáním původních dem a záznamů z koncertů na CD a vinylech. Souběžně se starými nahrávkami se objevila v nabídce dister i kniha „HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY – příběh punkové legendy“ mapující historii kapely v aktivních letech 1985–1988 a obsahující kompletní texty všech songů. Autorem relativně stručných a osobitě zabarvených kapitol byl přímo Petr Štěpán alias Biafra, kytarista, zpěvák a výrazný frontman. Knížka končí striktním vyjádřením vylučující jakoukoliv formu comebacku. Jenže nikdy neříkej nikdy.Prvotní impuls k restartu měl být zásluhou Vladimíra Kočandrleho, ředitele české pobočky Warner Music, pod jejíž hlavičkou vydává alba mj. i XIII. STOLETÍ. Většina čtenářů asi bude vědět, že Kočandrle stál za obrovským boomem české rockové a metalové muziky v devadesátých letech jakožto spoluzakladatel a ředitel legendárního vydavatelství Monitor. Určitý zdravý obchodní duch mu tedy nechybí a pravděpodobně sehrál důležitou roli i při popíchnutí Petra Štěpána k nahrání nových věcí pod názvem legendární skupiny. Ten po dohodě s bráchou a bubeníkem Pavlem (v HNF jako Naci) na nabídku kývnul a přibral do party současného basáka „třináctky“ Mirka Palečka. Bývalý basák Leoš Kostelecký se už totiž muzice nevěnuje, a tak bylo třeba dvě třetiny originální sestavy doplnit o posledního hrdinu z nejbližších zdrojů.Že namísto skutečně nových autorských věcí půjde o vlastní předělávky, bylo dopředu jasné. Zvolená osmička písní tvoří průřez třemi vydanými demy, přesto se nejedná o tradiční best of, protože neobsahuje některé stěžejní hity jako třeba „Dům Na Demolici“ nebo „Bída“. Těžko říct, jestli by prvně jmenovanou věc Pavel Štěpán na bicí ještě tempově zvládl a druhou zase brácha Petr ukřičel. Volba tedy padla na různorodé songy, které dostatečně reprezentují tehdejší myšlenkové i muzikantské pochody HNF a zároveň se dají snáze přetavit do nového soundu a aranží. Je ale škoda, že se přeci jen nepodařilo vyhrabat nějaký zajímavý archivní klenot, který by nebyl zvěčněný na žádném demu nebo koncertním záznamu. Poslední úpravou před vstupem do studia byla nezbytná výměna triček BAUHAUS a THE SISTERS OF MERCY za SEX PISTOLS a THE EXPLOITED. A jde se na to.Hudební tvorba HNF byla vždycky silně ovlivněná zdánlivě chaotickými punkovými kreacemi DEAD KENNEDYS. Šlo o nekompromisní dynamické a nervní skladby, hnané kupředu nesmlouvavou rytmikou, řezavými riffy, provokativním zpěvem a pichlavými sóly. Vlastní invencí Štěpánovců byly explicitní texty plné nihilismu, sociálních střetů a dystopických obrazů, které reflektovaly tehdejší komunistické společenské zřízení. K dokonalé atmosféře přispívala věrná autenticita garážových a koncertních nahrávek, stejně jako nefalšovaná mladická nasranost. Z řečeného je ovšem jasné, že mnoho z těchto dobových atributů zkrátka nelze přenést do ryzí současnosti. Budiž skupině ke cti, že se o nic takového ani nesnaží. Namísto uskřípnutého cirkulárkového efektu má nynější kytarový zvuk hutnější výraz, přestože se v některých písních ozývá charakteristické vazbení. Zpěv Petra Štěpána není zdaleka tak agresivní a víc staví na hloubce a melodiích, každopádně občas zakřičet a zařvat třeba „válka“ taky ještě umí. Bicí s basou jsou pak jadrnější a houževnatější, aby udržely masivnější sound kytary a byly jejím rovnocenným parťákem.Přestože je produkce oproti prvotním verzím jedovatých songů hodně učesaná, určitá punková nebo spíš rocková syrovost se jí stále nedá upřít. Svou roli na tom hraje jak temperament skladeb, tak skutečnost, že se nástroje nahrávaly komplet naživo a přimíchával se pouze zvlášť natočený zpěv. Nicméně hned samotný úvod zosobněný písní „Bombardéry“ považuji jednoznačně za nejslabší z celé desky, protože nastiňuje to, čeho se fanoušek mohl právem obávat. Tísnivost apokalyptické skladby mizí pod nánosem gotického kabaretního patosu známého v podání XIII. STOLETÍ. Tady to chtělo opravdu přidat na destruktivním projevu, uvolnit se a rozjet to hned z první, namísto rozpačitého začátku.Dobrou zprávou je, že pak už je to jenom lepší. Druhá „Chemická továrna“ má o dost větší koule, nosný riff je pěkně naboostrovaný a celý ansámbl konečně šlape. Podobně chytlaví jsou „Obyčejní hrdinové“ z druhé strany vinylu pochodující v ostrém rytmu a disponující asi nejlepším pěveckým výkonem Petra Štěpána… ehm vlastně Biafry. Zbylé předělávky letitých pecek jako „Válka“ nebo „Pochod hrdinů“ se určitě také nemají za co stydět, a ačkoliv nemají zdaleka takový drive jako za mlada, jsou zahrané s přesvědčivostí a autorskou jistotou. Největší překvapení ovšem přišlo v závěru. Počítal jsem, že na posledním songu v podobě nesmrtelné punkové hymny „To svět se posral“ si prošedivělí hrdinové zlámou jednou provždy vaz. Kdepak. Těžší a čistší zvuk nahrazuje punkovou razanci dospělejší úderností, kapela se nepitvoří a neparoduje sebe sama, ale hrdě předkládá aktuální verzi nadgenerační rebelské výpovědi ve vlastní licencované formě.Dá se očekávat, že určité ortodoxnější části fanoušků HNF bude deska „Když se bombardéry vracejí“ bolestným trnem v oku a nebudou jí moci přijít na jméno. Už se daly zaslechnout i určité výtky ohledně zaprodanosti a vypočítavosti. Já si ale myslím, že tenhle možná trochu kontroverzní návrat cenu měl. Pamětníkům může připomenout drsně romantickou dobu dospívání a vzdoru, novým posluchačům zas v přístupnější variantě nastínit, jak znělo umění ulice v dobách, kdy možná ještě nebyli na světě. Textová náplň má navíc opravdu nadčasový přesah a dá se v ní najít spousta paralel ke stavu dnešního komplikovaného světa. Přestože se ve výše zmiňované knize Petr Štěpán vyznává, že „ti kluci v nás jsou už dávno pryč“, není to tak docela pravda. Ti kluci tam pořád jsou, jen jsou prostě o něco starší a méně uřvaní.P.S. Skutečná divácká prověrka před nesmlouvavým publikem HRDINY NOVÉ FRONTY teprve čeká. Pokud nezasáhne vyšší moc uskuteční se totiž na patnáctém ročníku Punk Festu v Havlíčkově Brodě první koncert HNF po 34 letech.ARCHSPIRE - Bleed The Future - 70%http://www.crazydiamond.cz/archspire_bleed_the_future_recenze/2550http://www.crazydiamond.cz/archspire_bleed_the_future_recenze/2550hackl@volny.cz (Pekárek)Posouvání hranic v hudbě má vždy něco do sebe, zvlášť když se vychází z konzervativních pozic a prostředků. Leccos pak lze přehlížet či tolerovat. Jenže ARCHSPIRE hrají metal, aniž by se posouvali, natož experimentovali. Vše zde totiž už bylo; dokonce i podstatně lepší a daleko víc heavy kytaristé, namátkou zabijácké duo Loomis/O´Brien na čtvrtstoletí starém „The Politics of Ecstasy“ od NEVERMORE. Přesto služebně mladší Kanaďané posledních pár let poměrně vyčnívají. Metalovou formu totiž dovádí do instrumentálních extrémů, ve kterých obzvlášť vyniká rytmická sekce. Východiskem se stal modernější death metal s brutálními kořeny někde kolem SUFFOCATION, kombinovaný s občasnou blackovou melodikou, resp. s vážnou hudbou, přesněji řečeno s technickými cvičeními pro její zvládnutí. Minulý rok završili ARCHSPIRE vydáním čtvrtého alba „Bleed the Future“, takto následovníkem zlomového „Relentless Mutation“. Škoda. Změnilo se málo, vlastně skoro nic. O progresi hovořit nelze. O další dávce maximálně natlakovaného technického generika ano. Vše je podáno s chirurgickou přesností bez komplikací, po sepsi nikde ani památky. Absurdní kompaktnost minimalizuje pocitovost, feelingu se nedostává žádný významnější prostor. Veškerý prožitek zřejmě spolyká samotná tvorba. Muzikanti jsou tudíž pouhými interprety, a to i v lyrizujících momentech. Nepatrný posun tkví ve zvuku, i tentokrát uzpůsobenému předváděné produkci. Slyšet lze vše a nejspíš i ze všeho – od pecek až po pořádné bedny. Po zvukové stránce se však o žádnou rozkoš nejedná, tu mohou posluchačům přinést precizní, až artistické instrumentální výkony, tedy jestliže na podobný hudební model člověk vůbec přistoupí. Počítám, že obdivovatelů technických metalových smrští, gejzírů a fines existuje stále nemálo, zvlášť když jsou umocňovány sofistikovanou brutalitou. V takovém South Parku by měli ovšem jasno: „Blame Canada!“, aneb „Za CRYPTOPSY už jsme se omluvili.“:-) Nic se nemá přehánět, rozhodně ne paušální kritika. Ať rozhodnou i v případě ARCHSPIRE skladby. Bohužel jejich rozbor zprvu příliš neláká a později jen o málo více. Citelně chybí nějaký příběh. Posluchač má být ohromen náporem rychlosti a změn, ve kterých se skutečné nápady (narozdíl od přehledně servírovaných změn) identifikují poměrně pracně. Posluchač se má bavit. Jako by se po nikom nic nechtělo. Úvodní „Drone Corpse Aviator“ ve své vyklidněné části okatě navazuje na titulku z minulé desky. Dobře, kontinuita zůstává zachována, ortodoxní fanoušci typického, postupem času spíše už otravného preludování se mohou uklidnit, své dostanou. Příslušný motiv kapela ve druhé až třetí minutě navíc pěkně rozvinula; škoda neorganického závěru. Následující „Golden Mouth of Ruin“ chybu napravuje. Přes pekelnou střední část s pár slušnými neoklasickými sóly se elegantně navrátí k ústřední melodii. Vida, něco jako hit je na světě. „Abandon the Linear“ začíná nádherným motivem, bohužel rozsekaným kytarovou etudou. Za zmínku ještě stojí diamondovsky vygradované sólo. Velmi zdatný baskytarista Jared Smith „špikuje“ nářezové i oddechové momenty svým typickým stylem. Pozice faktické třetí kytary mu svědčí, hudbě naneštěstí už méně. Skutečně zajímavými „pro“ momenty totiž jeho hra nevyniká. Monoliticky působící celek prostě nenarušuje žádný riskantní úkrok stranou. Těch několik zbývajících skulin vyplňují rozložené akordy rychlé baskytary. Nebudou hrát metal takhle jednou roboti? Má se chodit na koncerty jen s tím, zda a jak se něco zahraje, pakliže se to tedy už nějak zázračně nazvučí? Zbytek alba se nese ve stejném duchu. Silnější motivy jsou rozemílány či odstřelovaný, aby se po čase znovu „povinně“ objevily. Zmíněné návraty se dají snadno vysledovat. Vokál se uvedenému trendu nijak nevymyká. Jde o další nástroj. Pravda, perfektně deklamuje masu zajímavých textů, žádné polidštění sterilního celku od něj ovšem nečekejte. Fakt, že mě na úvod napadli právě NEVERMORE, bych nepřeceňoval, i když jistá souvislost s recenzovanou hudbou tady možná bude a nejde jen o shred kombinovaný s hutnými riffy. Dotyční ve své době spojili americký power metal s groovem, čímž starou metalovou škatulku dokázali revitalizovat (aktualizovat), a tím pádem i zpřístupnit mladším ročníkům. ARCHSPIRE se zas pokouší zpřístupnit extrémní death metal a deathcore; pro změnu všem milovníkům krásných melodií a bravurních hráčských výkonů, např. klasického shreddingu. Mají nicméně solidní konkurenci, přičemž skutečný rozdílový činitel v jejich tvorbě absentuje. Výtečné albové obálky nestačí. Měl bych být nadšen, ale jsem jen spokojen. „Relentless Mutation“ neznamenalo zásadní novum, ale bavilo. Novinka drží pozice, jde však příliš na ruku fanouškům a možná i kapele samotné. Vau efekt přitom dávno odezněl. Příští album musí znít jinak, v opačném případě ARCHSPIRE definitivně uvíznou ve svém vlastním stínu, což by byla obrovská škoda.MARTIANS - Seš tu, múzo znovunalezená? (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/martians_ses_tu_muzo_znovunalezena_rozhovor/2549http://www.crazydiamond.cz/martians_ses_tu_muzo_znovunalezena_rozhovor/2549janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Martin Schuster, kytarista, zpěvák, skladatel, zkrátka vůdčí persona kapel MINDWORK a FACE THE DAY, se již před třemi lety domluvil na spolupráci na dalším svém projektu s Martinem „Spacoshem“ Peřinou. A jelikož jde o kapelu dvou Martinů, band brzy získal název MARTIANS. Snažení dvou šikovných muzikantů a studiových kutilů nyní dorazilo do první stanice, kterou představuje realizace debutové desky. Zde je tedy příslušný rozhovor, v němž jsem se snažil od prvního Martina vyzvědět to podstatné. Projekt MARTIANS nyní realizoval svou debutovou desku, můžeš postupně nastínit onen proces vzniku výsledného alba? Šlo pravděpodobně o pozvolnou práci, tvořenou přerušovaně a po částech?Ahoj Honzo, proces vzniku našeho debutového alba byl skutečně velice pozvolný, ale přerušovaný ani tak ne, protože minimálně v našich hlavách nám Marťanská muzika šrotovala celé ty 3 roky. Začalo to prvním songem jménem „Conjuring“, který jsme vypustili vcelku rychle. Byla to taková spontánní prog-metalová jízda, na které jsme se vzájemně oťukávali a možná trochu hecovali, kdo přijde se šílenějším nápadem. Na výsledku je to, myslím, docela slyšet. Druhý náš song – „Story of the End“ - byl zase hozený úplně jinam, jedná se o takovou elektro baladu. Dalo by se říci, že tyto songy tvoří konce spektra, v němž se nakonec naše muzika pohybuje. Každopádně od třetího songu (teď si přesně nevybavím jaký to byl) si naše spolupráce konečně sedla a naše muzika začínala dostávat nějaký jednotný ksicht.Jak vůbec onen proces skládaní a nahrávání probíhal? Měli jste oba přibližně shodnou představu o výsledné podobě a zvuku nových skladeb, nebo šlo nakonec o jakýsi kompromis mezi dvěma odlišnými pohledy na styl prezentace? Předpokládám, že jste skládali oba dva a taktéž se nahrávalo v domácím studiu každého z vás.Já mám takový pocit, že Spacoshovo silná stránka je vertikální komponování a moje zase spíš horizontální. Myslím tím to, že Spacosh přijde s nějakým motivem, ke kterému hned přidává další vrstvy a krásně ho prokomponuje ze shora dolů. Já pak ten motiv vezmu a zkouším ho rozvinout na časové ose přidáním dalších motivů. Tohle je, řekl bych, takové naše nepsané pravidlo a troufnu si tvrdit, že naše nejsilnější skladby vznikly právě tímto způsobem.Shodnou představu jsme často neměli, vždy se jedná o kompromis. Naše komponování probíhá tak, že si DAW projekt s konkrétním songem pinkáme jako pingpongový míček sem a tam, dokud nemáme pocit, že je hotovo. Tudíž ano, mimo bicích, které nám nahrál Roman Vícha ve studiu Svárov, se vše nahrávalo v našich domácích studiích.Svým způsobem je „You Are Here“ poklidnou, atmosférickou a na pocity hrající nahrávkou, dalo by se o ní mluvit jako kompaktním soundtracku k nějakému vizuálnímu dílu. Jak důležitá je pro tebe semknutost díla, provázanost písniček a jejich velmi příbuzná podoba? Z materiálu je totiž ona snaha o semknutost, tak aby ani jedna položka nějakým způsobem z vašeho záběru neodbíhala, dost znát. Asi máš v oblibě podobě sevřená díla?Chápu, co tím myslíš, ale ta semknutost, o které mluvíš, není nic, s čím bychom si nějak lámali hlavu. Vlastně se nakonec docela divím, že je naše deska takto ucelená. Prostě to takhle vyplynulo a osobně bych to dal na vrub tomu, že se nám povedlo najít nějaký funkční vzorec spolupráce, který jsme +/- aplikovali na každém songu z alba. Ale jak říkám, nebyl v tom a priori záměr, já mám naopak rozmanitá alba rád. Se Spacoshem už se bavíme, kam Marťany posuneme dál, tak třeba i k větší rozmanitosti.I přestože preferuješ kompaktnost celku, bych se Tě rád zeptal na tvé oblíbené skladby na „You Are Here“. Cítíš, že se nějaká s něčím vyjímá? Je pro Tebe nějaká něčím speciální nebo pro Tebe materiál funguje pouze jako celek?Řekl bych, že každá ze skladeb funguje i samostatně. Například „Goodbye Song“ mám rád, protože se mi povedla nazpívat k mé spokojenosti, líbí se mi tam i post produkční vychytávky Matouše Godíka v druhé části skladby. „A Soul Of New Days“ je asi taky moje oblíbená, i když mám pocit, že něco během procesu ztratila. Byla mým favoritem od začátku, ale možná se její potenciál úplně nepovedlo naplnit, nevím. To jen tak přemýšlím nahlas.. Každopádně si myslím, že každá ze skladeb má na albu své místo a pokud bychom o některé z nich pochybovali, neumístili bychom jí tam.Co můžeš říct o skladbě „Deceiver“? Podle mne jasná volba pro singl a prakticky nejnápadnější věc už od prvních momentů. Proč byla na místo ní zvolena pro animovaný klip následná „Freedom Ahead“?Skladba „Deceiver“ je myslím jeden z prvních songů, co na desku vznikl. Je to asi celkem hitovka, i když v polovině se překlopí do takové trochu jazzy nálady a hned potom do cca post-rockového motivu.Pro klip nebyla zvolena z čistě pragmatického důvodu - zkrátka nás k ní nenapadl žádný vhodný vizuál a také asi proto, že je na to možná trochu dlouhá.Jak slyšíš nebo co bys mohl prozradit o dalších, dle mého, poměrně nosných věcech jako „Abusing The Muse“ nebo „Leave Me Alone“, případně co bys řekl o docela netradiční, chill elektronickými rytmy poznamenané „Worm Nest“?S ústředním motivem k „Abusing the Muse“ jsem přišel už někdy na začátku naší spolupráce. Dlouho se nám s ním nedařilo nic moc kloudného udělat, uvažovalo se i že ho zahodíme, ale nakonec jsme song po dlouhých peripetiích dotáhli do zdárného konce. Pokud se o některých našich skladbách dá říct, že vznikaly velmi lehce a nenásilně, „Abusing the Muse“ je pravý opak, byl to porod. To se týká i textu, který jsem potil také velmi ztuha. Ani na něj nejsem moc pyšný, rozhodně se jedná o jeden z mých slabších textů, zabývá se tvůrčí krizí.„Leave Me Alone“ je také z mého nápadu. Vznikl tak, že jednoho dne jsem se ráno vzbudil s téměř chromýma rukama. Doteď nevím, čím to bylo, každopádně jsem jimi mohl sotva hnout, natož hrát na kytaru. Začal jsem si tedy jenom tak brnkat pravačkou na prázdné struny a vypadl z toho základ ústředního motivu. Nakonec ten motiv ani není hraný na kytaru, té je tam minimálně.S hlavním motivem pro „Worm Nest“ přišel Spacosh, já k němu pak přidělal refrén a druhou sekci, kde se přidají živé bicí. Poněkud satyrický text je věnovaný všem bojovníkům za klávesnicemi.Kromě MARTIANS máš na svém kontě ještě progresivně laděný projekt FACE THE DAY, případně tech-deathovou stopu v rámci MINDWORK. Jaké rozdíly spatřuješ v práci všech těchto tří projektů? Co který činí oproti ostatním osobitým? Jak dalece se práce s tou kterou partou liší? Proč se třeba rockové projekty MARTIANS a FACE THE DAY nedají spojit v jeden band?MARTIANS a FACE THE DAY k sobě hudebně nemají daleko, to je asi pravda. Ale přístup k tvorbě je u obou kapel odlišný. Skládání pro FACE THE DAY je pro mě taková katarze, je to osobní záležitost, kde všechno vzniká v mojí hlavě.Kdežto na MARTIANS jsme 2 a s tím také k tvorbě přistupuji. Nejsem tak zaměřený na detail, vnímám to víc abstraktně, skoro až z posluchačské perspektivy, moje nápady jsou spontánnější. Je to zajímavé i z kamarádského hlediska - u piva je vždycky co rozebírat a není nutné řešit otravná témata jako je třeba politika.MINDWORK leží trochu stranou. To je muzika postavená primárně na kytarových riffech a jednoduchých aranžích. Řekl bych, že tvorba pro MINDWORK je nejpřímočařejší.Jak se ti vlastně pracuje s Martinem Spacoshem Peřinou a v čem vidíš největší pozitiva vaší spolupráce? Předpokládám, že vaše kooperace na nějakých nových nahrávkách bude v budoucnu ještě pokračovat.Bezvadně. Je to velice osvěžující nebýt na všechny ty hudební rébusy pořád sám. Každý z nás vnímá hudbu pochopitelně trochu jinak, takže to může vést k větší rozmanitosti a snad i osobitosti. Oba máme podobné workflow, jsme zvyklí pracovat s hudebním softwarem a nápady si rovnou nahráváme v našich domácích studiích. Myslím si, že není důvod v naší spolupráci nepokračovat.Jaké máte ohlasy na právě vydanou desku „You Are Here“ a jak ji s odstupem několika týdnů vlastně vnímáte? Máš s jejím poslechem spojeny nějaké nové poznatky? Budete tento materiál nějak distribuovat i za hranice?Vyšlo nám pár pěkných recenzí a já mám skutečně radost za každý ohlas, který obdržíme. Jedná se o desku, která se neřadí do nějaké konkrétní hudební škatulky nebo scény, tudíž jako posluchač úplně chápu, že může být hůře přístupná. O to víc si vážím každého, kdo jí věnuje svůj čas. Věřím, že se mu naše hudba odvděčí.Poznatků máme hodně, na další desce se nechceme opakovat a asi se nebudeme bát víc experimentovat.Co se týče zahraniční distribuce, zatím žádné takové pokusy neproběhly a řekl bych, že ani neproběhnou. Třeba s dalším albem.V jakém nákladu vlastně album „You Are Here“ vyšlo? Kdo jej vydal a kam si zájemci mohou o desku psát?Náklad je 100 vinylů s vloženým CD a 400 CD. Album jsme si vydali sami a získat ho můžete na našem bandcamp profilu https://martiansband.bandcamp.com/, případně nám o něj napsat na martiansband@email.cz nebo na facebooku https://www.facebook.com/martiansprojectKoho napadl ten stylový obal s rudým nebem nad povrchem pusté planety a kdo je jeho autorem?Ten nápad je můj. Měl jsem představu výhledu na naší planetu z Marsu. Takový uklidňující pohled zvenčí, kdy si uvědomíš, jak malinkatí se všemi svými problémy vlastně jsme. Druhý kontext názvu alba je vyobrazen na druhé straně nosiče v podobě malé holčičky v pyžamu hledící do neznáma.Ty ilustrace mají naznačovat 2 různé pohledy interpretace názvu alba „You Are Here“ – jeden obecný a jeden takový introspektivní.Poměr planet na coveru samozřejmě nesedí, ale nejsme tu na hodině astronomie, že? Jedná se o umělecké ztvárnění Aleše Fulína - grafika, známého také například pracemi pro kapelu ZRNÍ. Aleš je také autor vizuálů našich singlů „A Soul of New Days“, „Goodbye Song“ a „Freedom Ahead“.Nechystáš nějaké další projekty? Co máš vůbec v plánu po hudební stránce v nadcházejícím roce 2022? Předpokládám, že přijde znovu čas na FACE THE DAY nebo MINDWORK, nemýlím li se?Další projekty určitě ne. Na FACE THE DAY přijde čas určitě - většinu nového alba mám hotovou včetně mixu. Jak jsme se bavili o té semknutosti vs. rozmanitosti desek, tak noví FACE THE DAY budou patřit určitě do té druhé kategorie, bude to zřejmě nejrozmanitější album, na kterém jsem doteď dělal.Poté bych se rád začal věnovat nové muzice pro MINDWORK. Je to k mé velké nevíře, ale od vydání našeho posledního počinu „Cortex“ už uběhl rok, takže bych rád na tuto nahrávku navázal.No a co se týče MARTIANS, tam už máme pár hudebních nápadů, které budeme průběžně rozvíjet. Tentokrát se asi spíš vydáme cestou singlů než celého alba.NEUROSIS - V paprscích světla přichází usmíření 3/5http://www.crazydiamond.cz/neurosis_v_paprscich_svetla_prichazi_usmireni_3z5_profil/2540http://www.crazydiamond.cz/neurosis_v_paprscich_svetla_prichazi_usmireni_3z5_profil/2540nobody@nothing.com (Kelly)Po účasti na dvou ročnících Ozzfestu a společném turné s PANTEROU si NEUROSIS již dostatečně zvykli na svojí novou pozici – z klubové scény se dostali na velká pódia před davy fanoušků, kteří je ještě nikdy neviděli. Pro obě strany je to nová elektrizující zkušenost. Scott Kelly zavzpomínal na zážitky z turné s PANTEROU: „Zacházeli s námi skvěle. Absolutně. Ani jsme nedoufali, že by se k nám chovali s takovým respektem. Nemyslím si, že jsme příliš přispěli k úspěchu těch show, ti kluci měli publikum omotané kolem prstu. A oni nás nechali sdílet s nimi to místo na výsluní. Mohli jsme plně využívat jejich PR a zaplatili nám, co jsme potřebovali zaplatit. Postarali se, abychom měli vždy dobré jídlo a pěknou šatnu, a celou dobu turné o nás pečovali. Byly to krásné časy.“ Než se začalo pracovat na nové desce, zpěvák a kytarista Steve Von Till prohlásil: „Kompaktní zvuk na „Through Silver In Blood“ byl pro nás novinkou, chtěli jsme posluchačovy smysly zahltit zvukem, který by vyplňoval každou skulinku prostoru. Ty skladby je mimochodem dodnes velmi těžké hrát živě – fyzicky i emočně. Paradoxně jsme si tehdy uvědomili, že i my v nich potřebujeme více prostoru a volnosti.“ Tím Steve jasně naznačuje nutnou změnu cesty, kterou se začnou NEUROSIS v budoucnu ubírat.Zastavení šesté: Times Of Grace (1999)Na konci roku 1998 se začaly objevovat zprávy o chystaném novém albu, které by měl produkovat jeden z nejlepších indie producentů současnosti – Steve Albini (americký producent alternativního rocku, zvukový inženýr a hudebník, jehož služby využili například PIXIES, PJ HARVEY nebo NIRVANA. Od poloviny 90tých let byl klíčovým členem indie rockového tria SHELLAC, kde zpíval a hrál na kytaru. Je majitelem nahrávacího studia Electrical Audio v Chicagu). Jejich šesté studiové album „Times Of Grace“ uvádí posluchače do samotného srdce aktuálního vývoje kapely. Postupné opouštění žánrových omezení, zmapovaných na „Souls At Zero“ (1992) a „Enemy Of The Sun“ (1993) vyvrcholilo v roce 1996 kolosálním, drtivým snímkem „Through Silver In Blood“. Tato deska zůstává skutečně titánským hudebním dílem s ohromujícím smyslovým zážitkem. Nahrávka „Times Of Grace“ rozpoznala marnost pokoušet se následovat nebo dokonce překonávat svého předchůdce. Výsledkem je krok zpět od okraje a jeden krok vpřed do neznáma. I název kolekce „Times Of Grace – Časy milosti“ už nám něco naznačuje. Stále to není sluncem zalitá kvetoucí zahrádka, ale v temnotě už začínají probleskovat, když ne sluneční paprsky, tak alespoň kousky světla. Je to opět koncepční album s motivem psychedelické vize temné spirituality, do kterého začíná pronikat nové království krásy, jemnosti a světla. Na přiblížení smyslu alba použiju krásný popis od Tarbeaux: „Sedíš u dveří a díváš se na krajinu, která tě obklopuje. Země je v rozkladu. Úroda hyne pod žhnoucím sluncem, vše je suché a pusté. Ale najednou je vidíte přicházet, na obzoru se rýsují tmavé mraky. Rostou, bobtnají a zatemňují celou oblohu. Do této pustiny udeří blesky a prudký déšť. Vítáte bouři, jako regeneraci pro tělo i půdu. Náhle bouře pomalu přestane a vše se na chvíli zdá být dobré. Ale najednou se s nesmírným násilím znovu zdvihne vichřice a vy si uvědomíte, že je tu apokalyptická povodeň, která všechno smete a utopí v hluboké a temné vodě. Celým albem se line červená nit, která ho spojuje dohromady – je to tok, proudění krve, vody nebo času? A posluchač je vyzván, aby se zamyslel nad tím, jak ho tento tok ovlivňuje. Vede nás proud ke spáse nebo úpadku? Máme jít s proudem nebo proti proudu?“Albinimu se podařilo usměrnit v NEUROSIS jejich vášně a emoce do jednoho společného směru, aniž by je přitom jakkoliv ovlivňoval. Ukázal jim, že prostor mezi klidnými pasážemi a kosti drtícími výbuchy má svůj význam a hodnotu. Pomohl zpřesnit a lépe zaměřit souřadnice bodu, kam pravděpodobně od samého počátku směřoval tento mohutný proud lidské touhy, bolesti, hněvu, brutality, ale i nevšední krásy a křehké sounáležitosti. Není důležité, zda tento bod či místo existuje, otázkou zůstává, kde se nachází. Možná někde v našem nitru nebo na opačném konci vesmíru. Kdo ví... veškerá práce s mixem a nahráváním se odehrávala v Albiniho studiu Electrical Audio v Chicagu. Dá se předpokládat, že zapojení Steva Albiniho do procesu nahrávání pomohlo v hudebnících probudit mnoho skrytého vrozeného talentu a k tomu se doplnilo tolik potřebné psaní písní. Jeho „Punk As Fuck“ přístup se jasně otřel i o NEUROSIS, protože se zde obloukem vyhýbají úhledným metalovým produkčním technikám, které zanechávají výsledná alba sice dokonalá ale plochá, překombinovaná a bez duše. Ve studiu se pracovalo podle sluchu se zkušenými nadšenci, milovníky starých dobrých kazet a nahrávání zvuku probíhalo naživo přes analogové zesilovače. Je naprosto zřejmé, že je to při poslechu desky cítit. Řeč alba je jiná, ale jsou to staří dobří NEUROSIS. V době vydání alba Scott Kelly vzkázal posluchačům: „Všechno, co jste kdy viděli a slyšeli od NEUROSIS, se zrodilo z našeho potu a krve. Sakra na to nikdy nezapomeňte! Až se všichni vaši hrdinové převrátí na mainstreamové sračky, NEUROSIS tu stále budou stát, protože my odmítáme prohrát.“ Určitě jste si již všimli, že NEUROSIS je žánr sám o sobě. Kapela má totiž jednu unikátní vlastnost, která jí umožňuje vytvářet čistou a zřetelně rozpoznatelnou hudební atmosféru. Těmto umělcům se zkrátka podařilo převzít žánr a naplnit jej vrstvou experimentu s přidáním své osobité nálady, podle které je vždy bezpečně poznáte i když použijí různé vyjadřovací postupy.A nebyli by to NEUROSIS, aby nepřišli s něčím naprosto unikátním. Vytvořili hudební experiment jednoho konceptu v podání dvou odlišných hudebních poloh své skupiny. V projektu TRIBES OF NEUROT nahráli desku s názvem „Grace“, která je koláží různých vrstev zvuků a zvukových ploch (nedá se samostatně vůbec poslouchat). Záměr skupiny byl takový, že si můžete pustit album „Times Of Grace“ samostatně a podruhé pustit obě desky současně. Tím deska NEUROSIS dostane další dimenzi hudebního zážitku spojením s hudebními kolážemi bočního projektu. Je to neotřelý hudební nápad, který ovšem zanechává pozorné posluchače doslova vyždímané. Zda vás tento dvojitý poslech dopraví na tmavší nebo světlejší místo, nelze předvídat. Je na vás, abyste si to na sobě vyzkoušeli. Vydání v roce 1999 na Relapse Records obsahuje pouze album „Times Of Grace“ a odkazuje na stránky TRIBES OF NEUROT, kde lze nahrávku „Grace“ získat. V tomto roce také NEUROSIS zakládají svoje vydavatelství Neurot Recordings, kde začínají vydávat desky svého vedlejšáku a další spřízněné kapely (po vypršení smlouvy s Relapse Records tu budou vydávat v reedicích své starší i nové desky). V roce 2009 vychází reedice desky „Times Of Grace“ na Neurot Recordings, která obsahuje na druhém kotouči i nahrávku „Grace“.Tímto albem NEUROSIS stojí na startovní čáře své nové cesty, jak vyjádřit hudební myšlenku. Založením svého vydavatelství mohou rozvíjet svou hudební vizi a zároveň mít také kontrolu nad svým osudem. Jak tato nová cesta bude vypadat se dozvíme v sedmém zastavení.Neurosis – San Francisco April 7, 1999Zastavení na znamení  – EP  Sovereign (2000)Vydávání singlů, mini alb a různých splitek, tolik oblíbených v hardcore komunitě, nikdy nebylo doménou NEUROSIS. Ale v roce 2000 tuto tradici porušili a měli k tomu pádný důvod. Na svém do té doby posledním albu „Times Of Grace“ poprvé spolupracovali s notoricky známým hudebním inženýrem Stevem Albinim. Z předchozích nahrávání si kapela zvykla zarezervovat si raději více času na vytvoření nahrávky, a tak to udělali i se Stevem. To ale netušili, jak je Steve zatraceně efektivní, a tím pádem najednou vznikl ve studiu volný čas. Písně na EP nejsou materiálem, který zbyl z nahrávky „Times Of Grace“, ale v přebytečném čase se nově tvořilo a více experimentovalo. Tři skladby „Prayer“, „An Offering“ a „Sovereign“ se nesou v syrovém a drtivě těžkém doomovém stylu, který NEUROSIS sice hráli již na „Times Of Grace“, ale na EP vše provedli s nádechem melodičtější atmosféry, jaká byla přítomna i na následující desce „A Sun That Never Sets“. Vokály jsou syrově hardcoreové a čistý zpěv se objevuje jen sporadicky. Skladbě „Flood“ dominují bicí, perkuse, a tolik známá kmenová atmosféra. Zatímco „Prayer“, „Flood“ a „An Offering“ jsou skladby zcela nové, „Sovereign“ je rozšířený a přepracovaný song, který obsahuje části písní z alba „Times Of Grace“. Konec skladby je převzat přímo z pohřebního pochodu písně „The Road To Sovereignty“. Všechny songy na sebe plynule navazují, takže posloucháte jednu bezmála 35timinutovou píseň. Mini album „Sovereign“ je příjemnou lahůdkou pro zaryté milovníky NEUROSIS. Rozhodně si jej poslechněte, pokud jste dostatečně obeznámeni s diskografií kapely a líbí se vám, co NEUROSIS vytváří za hudbu. Jen neočekávejte, že z tohoto EP dostanete to samé, co byste dostali z řadové desky. V mnoha ohledech je tato nahrávka pravděpodobně největším přiblížením k projektu TRIBES OF NEUROT. V roce 2011 byla deska „Sovereign“ zremasterovaná a doplněná pátou skladbou „Misgiven“ a tím toto EP nabobtnalo až na 40 minut hrací doby. Obě nahrávky, původní i zremasterovaná byly vydány na Neurot Recordings.V roce 2000 vydává kytarista NEUROSIS Steve Von Till svoje první sólové album „As The Crow Files“. V rozhovoru Von Till vysvětluje: „Práce v kapele je vždy o kompromisu. Kde je více jak jeden hudebník, je výsledek vždy fúzí emocí, nápadů, kreativity a nasazení všech zúčastněných a velkého kompromisu. A mě se najednou nahromadilo tolik nápadů, které se nehodily ani do NEUROSIS ani do TRIBES OF NEUROT, že jsem se rozhodl je vydat samostatně.“ O rok později vydává svojí první sólovou desku „Spirit Bound Flesh“ i druhý kytarista Scott Kelly. NEUROSIS pořádají čtyřdenní hudební festival, věnovaný „Duchu hudby“. První ročník se konal 16.–19. dubna 2001 v sanfranciské Great American Music Hall a představily se na něm soubory jako ANGELS OF LIGHT, AMBER ASYLUM, SHELLAC, ISIS, THRONES, ZENI GEVA, ZOVIET FRANCE nebo TRIBES OF NEUROT, sólová vystoupení zde měli i Scott Kelly a Steve Von Till.Zastavení sedmé: A Sun That Never Sets (2001)Použijeme-li sportovní terminologii – že vítězný tým se nemění, pak nikoho nepřekvapí, že o mix a produkci této desky se opět postaral Steve Albini ve svém studiu a deska vyšla u Relapse Records. V „Times Of Grace“ NEUROSIS shrnuli vše, čím v 90tých letech byli. Nehrálo se však na jistotu, ale podle not NEUROSIS. Nové album „A Sun That Never Sets“ bylo vykročením ze startovní čáry k novému hudebnímu vyjadřování, do zvukové krajiny pro NEUROSIS do té doby nepoznané. Steve Von Till prohlásil pro média: „Zjistili jsme, že i my musíme během písní dýchat, a proto jsou nyní naše nahrávky daleko více o prostoru. Necháváme v nich proluky, kterými může proniknout paprsek slunce, aby vyniknul kontrast světla a temnoty.“ Na této desce se poprvé objevují prvky folku („Crawl Back In“), psychedelie („Falling Unknown“), čistý hlas Scotta Kellyho („The Tide“) a opět i kmenová hudba („From Where Its Roots Run“). NEUROSIS nikdy nebudou hrát pozitivní hudbu, a proto je jejich hudba tak silná a podmanivá. „Slunce, které nikdy nezapadá“ se jednoznačně stalo nahrávkou atmosférického doomu, prošpikovaného post–hardcorem a ambientními pasážemi díky krásným samplům a klávesám. V podání kapely je to až hypnotický způsob, jakým všechny písně splývají dohromady a vytvářejí zvuk hroutícího se světa kolem vás. Skupina je stále poničená a rozzlobená samotnou svojí existencí, přesto poprvé někdy promluví s úlevou, jako by to nejhorší už pominulo. A s důrazem na to, že už to ví. NEUROSIS byli vždy tím typem skupiny, která si psala, co chtěla, a nestarala se o nikoho jiného. Toto album konkrétně znamená kotvící bod v jejich kariéře, kdy nechali zahrát všechny své vlivy, které nasáli a zakomponovali je do své hudby. „A Sun That Never Sets“ možná nezasáhne posluchače tak silně jako jiná alba NEUROSIS. Je to první nahrávka, kde je dokonalá rovnováha mezi klidem a agresivitou. Na této desce NEUROSIS zní skoro jako prog kapela a v některých momentech má hudba až orchestrální vyznění. Ale rozhodně se tato kolekce písní zařazuje mezi jejich nezajímavější a nejpestřejší nahrávky. Je to znepokojivé album, které zní, jako by bylo neustále napjaté a něco hledalo. Každý poslech vám odhalí další nové zážitky a je na něm opravdu něco zvláštního a krásného. Soustředěně poslouchejte a uslyšíte, co tím myslím. S touto deskou se proměňuje a rozšiřuje fanouškovská základna kapely – částečně přicházející o ty, kteří měli rádi jejich drsný válečný hlomoz, ale získávající zástupy nových, kteří oceňují experimentálnější, klidnější a atmosféričtější vyznění jejich hudby.Už během nahrávání alba vznikl opět neotřelý nápad sladit zvukovou a vizuální složku do jednoho média, takže výsledkem bylo stejnojmenné DVD, které vyšlo o rok později. Najdete na něm kompletní album se stejným track listem, kde ovšem každá skladba má i svoji vizuální podobu. Nečekejte ovšem žádné standardní video klipy, ale spíše jakési abstraktně – kinetické koláže, které jsou vždy úzce svázány s hudební složkou. Jedná se o průkopnický krok ve světě nezávislé hudby, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Celý koncept „A Sun That Never Sets“ přestává být jen hudbou, ale stává se uměním.Nyní necháme některé momenty spolupráce s kapelou popsat Steva Albiniho. O nahrávání s NEUROSIS řekl: „No, oni jsou příkladem kapely, která přišla na to, jak chtějí znít. Když jdou do studia, v podstatě realizují svůj připravený plán. Mají obrovskou sbírku vybavení, které si vyrobili tak, aby bylo odolné vůči hloupostem, takže se mohou vydat na jakoukoliv hudební cestu, a přitom si nastavit a znít přesně tak, jak chtějí. Mají velmi specifickou bicí soupravu, vlastní nastavení klaviatury a sampleru, nestandartně navolené zesilovače a efektové jednotky, které jsou speciálně zapojeny. Chci tím říct, že kytara Steva Von Tilla na sobě nemá ani volič snímače – protože ten je zapojen do jeho spínací jednotky, kterou používá k přepínání různých zvuků. Jde tedy o velmi sofistikovaný systém, kdy nemůžete zapojit jeho kytaru do normálního kytarového zesilovače – musíte ji zapojit do JEHO nastavení. A proto vždy budou NEUROSIS mezi ostatními ihned rozpoznatelní, i kdyby hráli Vánoční koledy.“ Je zřejmé, že partnerství NEUROSIS se Stevem Albinim je důvodem, proč se většina jejich alb nestává obětí tzv. války o hlasitost. K tomu Steve Albini poznamenal: „Posledních 30 let se všechny výmluvy producentů točily kolem hlasitosti. Kdykoli někdo udělá podělanou desku, řekne se: No, oni chtěli, aby to bylo nahlas. Tohle vůbec neakceptuji. Myslím si, že je to jen hromada svinstva. Lidé komprimují komerční hudbu od vynálezu kompresoru. Domnívám se, že zkomprimovaná hudba zní špatně a já to tak prostě nedělám. Samozřejmě existují nějaké nahrávky, které byly vyrobeny s velkou kompresí, kde to bylo tak nějak začleněno do stylu, který si s tou kapelou spojujete, a v tu chvíli se to stává neviditelným. Ale kdykoli jsem se pokusil použít kompresi na mix, na kterém jsem pracoval, tak jediné, čeho jsem si na něm všiml, že komprimovaný mix zní hůř.“ Proč to mezi NEUROSIS a Albinim perfektně funguje zazní z jeho dalších slov: „Rád vyjádřím kapelám uznání za to, že vědí, jak by měly znít. Já si osobně myslím, že by kapela měla mít mentální představu o sobě a o svém zvuku. A to, o co se společně ve studiu snažíme, je prezentovat tento obraz sebe sama publiku kapely. A míchání je v mnoha případech ta snadná část procesu. Snažíte se vybalancovat nástrojům rovnováhu, která umožňuje slyšet to, co nástroje dělají.“ O atmosféře ve studiu Albini se smíchem řekl: „Jsou to velmi zábavní lidé. Jsou silně potetovaní a opravdu milují Oakland Raiders (tým amerického fotbalu, od roku 2020 Las Vegas Raiders). Ale obecně řečeno, jsou to opravdoví miláčci, víš? Myslím, že za celou dobu, co tu byli, nikdo nezvýšil hlas na nic jiného než na hru Raiders.“V následujícím roce na vlastním labelu Neurot Recordings vychází dvě napůl oficiální živé nahrávky „Official Bootleg.01.Lyon France.11.02.99“ a „Official Bootleg.02.Stockholm Sweden.10.15.99“. Tyto živáky sice poskytnou posluchači jistou představu o tom, jak fungují NEUROSIS na živo, ovšem se skutečným koncertem to má opravdu pramálo společného. Jak by taky mohl nějaký malý, stříbrný kotouček přenést ten zdrcující zvukový nápor a gigantický proud energie, s nímž jste fyzicky konfrontováni coby přímý účastník jejich vystoupení? Steve Von Till ke koncertům poznamenal: „My živá vystoupení vnímáme jako setkání lidí, kteří sdílejí stejnou hlasitost, a jimiž prochází stejný zvuk, k němuž se ale každý staví po svém. Pokud vše funguje správně a jde o opravdu vydařený koncert, jsme stejně mimo své tělesné schránky jako naši fanoušci, takže to nedokážu posoudit. My sami usilujeme o to splynout s naším zvukem, stát se jeho ztělesněním. Ale řekl bych, že lidé obecně naši hudbu docela prožívají. Vidíš jim to na očích. Někdo má obecenstvo v moshpitu s máváním rukou, my máme fanoušky, kteří to prožívají jinak. Ale i během našich koncertů cítíš odezvu, která většinou přichází ve vlnách. A to se mi zdá hodně unikátní.“NEUROSIS se touto nahrávkou stávají dospělou kapelou. Znají svůj potenciál a vědí s čím mohou pracovat. Nebojí se střídat agresivní pasáže s jemnými ambientními plochami. A hlavně se už nebojí ukázat svoji křehkost a lidskost. V roli producenta mají u sebe někoho, komu bezmezně důvěřují, kdo jim dokonale rozumí, umí je inspirovat a dodat jim potřebnou odvahu ke skládání písní. Nové směřování kolosu NEUROSIS začalo – vykročením za světlem, harmonií, rovnováhou a klidem duše.Neurosis – A Sun That Never Sets 2001 official video Nahrávka NEUROSIS & JARBOE někdy nebývá uváděná jako regulérní studiová nahrávka NEUROSIS (někdo by toto spojení spíše viděl jako TRIBES OF NEUROT & JARBOE). I když je to nahrávka hodně experimentální a vyčnívá osamoceně v hudební vývojové řadě NEUROSIS, dle mého názoru patří jednoznačně do jejich diskografie. Protože spolupráce NEUROSIS a Jarboe La Salle Devereaux (klávesistka a zpěvačka kapely SWANS v letech 1984 až 1997) byla karmicky předpovězena dopředu. Bylo jen otázkou času a logickým vyústěním jejich uměleckých cest, kdy se jejich hudební trajektorie, vznášející se osamoceně v kosmu, protnou na společné nahrávce. Přestože si tak říkajíc každý trval na svém, jejich chápání hudby si je natolik blízké, že hudba na albu tvoří jeden kompaktní a logický celek, složený ze střípků zvuku obou interpretů. Zastavení osmé: NEUROSIS & JARBOE (2003) Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a jak se všechno seběhlo, nechme vyprávět přímo Jarboe: „Jedné noci na konci 90. let jsem poslouchala v Atlantě ve svém náklaďáku místní univerzitní rozhlasovou stanici, když mě zaujala jedna píseň. Silně na mě zapůsobila rafinovaná těžkost songu. Nedočkavě jsem čekala, až v rádiu řeknou, kdo to hrál. Byli to NEUROSIS. Od té chvíle jsem pečlivě sledovala, kdy budou mít NEUROSIS v Atlantě koncert. Tento zážitek jsem si nemohla nechat ujít. Po vystoupení jsme se s Michaelem (Michael Gira hlavní mozek SWANS) odebrali do zákulisí a představili se kapele NEUROSIS.“ Ne, že by to bylo potřeba, členové NEUROSIS byli více než obeznámeni s Jarboe a Girou, ve skutečnosti měla hudební práce tohoto dua ze SWANS klíčový vliv na jejich vlastní hudbu. Jejich společný vztah byl zpečetěn, když jim Jarboe přinesla dárek. „Donesla jsem jim nějaké chilli papričky ze své zahrady, byli ohromeni, takže jsme se v podstatě okamžitě stali přáteli“ vysvětlila Jarboe. Kytarista a zpěvák NEUROSIS Steve Von Till zůstal v kontaktu s Jarboe až do závěru nekonečně dlouhého turné. „Nepamatuji si, jak vznikla myšlenka spolupracovat, ale po celou dobu naší šňůry mi posílala ručně psané dopisy ze svého náklaďáku, zaparkovaného na ulici.“ Když konečně ukončili dlouhou sérii koncertů, Steve navrhl Jarboe: „Udělejme společnou nahrávku.“ Jarboe k nahrávání prozradila: „Všichni kluci z NEUROSIS na tom albu intenzivně makali, ale pracovali způsobem, který byl velmi odlišný od toho, jak dělají svá vlastní alba. Chtěli, aby toto album znělo jako album se mnou, a proto k němu zvolili velmi experimentální přístup, místo aby šli do studia a nahrávali vše v podstatě živě se Stevem Albinim, jak to běžně dělají.“ Album NEUROSIS & JARBOE vznikalo během několika měsíců vyměňováním skladeb online po internetu. Hudebně to byl pro obě strany trochu odklon ze svých uměleckých cest. NEUROSIS jsou zde v roli nezpívající doprovodné skupiny, Jarboe je sólovou zpěvačkou, která napsala svoje texty ke všem skladbám. Nahrávka si zachovala skvěle bombastický rozmach NEUROSIS, ale kladla větší důraz na zlověstné elektronické plochy, vytvořené klávesistou Noahem Landisem. „Vymanili jsme se z našeho normálního procesu nahrávání a úmyslně jsme ze začátku projekt nepojmenovali NEUROSIS. V té době jsme ještě ani nevěděli, že tomu budeme nakonec říkat NEUROSIS & JARBOE. Začal jsem s Noahem procházet všechny naše staré dvoupalcové master pásky, šli jsme spolu do zkušebny a sekali jsme původní rytmy a údery bubnů do smyček. Takže jsme začali s opakováním částí z našich vlastních desek a pouštěli jsme je pozpátku. Krájeli jsme je, zastavovali je uprostřed rytmu, nebo na špatném místě a hledali jsme rytmický základ. Do toho jsme experimentovali s novými doprovodnými vzory, hukotem a hlukem...“ vypráví Steve Von Till. Ale ani Jarboe nezahálela a roztahovala svá hlasová křídla na území, o kterém ani nevěděla, že existuje, dokud náhodou nezaslechla NEUROSIS. Protože měla jasnou představu o popovém vyznění nahrávky, posílala kapele různé záznamy svých vokálních nápadů, nálad, zvuků a výkřiků, aby kapela měla lepší šanci najít přesně to, co potřebovali. Tento nový a vzrušující proces tvoření hudby všechny zcela pohltil. Byla to úplně nová hudební kreativita vyšší úrovně. Očividně to nebylo poprvé, co kapela nahrávala doma a nakonec použila pro mix nástroj Pro-Tools (digitální audio pracovní stanice (DAW) vyvinutá a vydaná společností Avid Technology pro tvorbu a produkci hudby a pro procesy nahrávání, editace a masteringu zvuku). Ale vytvořit desku v obývacím pokoji s tak vysokou přesností, intenzitou a úrovní péče, kterou NEUROSIS této nahrávce věnovali a jak vysokého levelu nakonec na této desce dosáhli, byl neskutečný výkon. Byl potvrzením, proč jsou NEUROSIS takovými novátory a průkopníky, pokud jde o těžkou hudbu, hlasité zvuky a temnou atmosféru. Jak pronesl Steve Von Till po nahrávání: „Nejde jen o hlasité zvuky, jde o hlasité zvuky, které ale dobře znějí. Asi jsme se u Steva (Albiniho) už něco přiučili.“ Pro Jarboe znamenala tato nahrávka po letech tvorby tišší hudby návrat k monolitické zvukové stěně, kterou zažívala ve SWANS. „Mělo to pro mne v tu dobu velký význam, místo abych jen seděla s houslemi a akustickými kytarami,“ směje se Jarboe. „Na houslích a akustických kytarách není nic špatného, ale tak jsem to v tu chvíli necítila.“ Její texty na desce se mezitím zařadily mezi její nejosobnější, jaké do té doby napsala. „Podklady pro texty jsem si vzala ze svého deníku,“ vysvětluje. „Bylo pro mě velmi vzácné být tak zcela osobní, ale zdálo se, že je to způsob, jak na to jít, protože se to hodilo k hudbě, kterou mi posílali. Psala jsem o věcech, které byly přímo z mého srdce,“ prozradila Jarboe. Píseň „His Last Words“ vypráví o smrti jejího otce, který zemřel po operaci mozku před mnoha lety, „Receive“ je o nedávné smrti její matky. A píseň „Seizure“ se týká vážné zlomeniny lebky, která navždy změnila život Jarboe. „Měla jsem traumatické poranění hlavy, které mě málem stálo život, takže od té doby slavím dvoje narozeniny,“ vysvětluje. „Oslavuji svůj skutečný den narození a podruhé ten den, kdy mě chirurgové vrátili z obětí smrti zpět mezi živé a já se podruhé narodila.“ Teorie jejího pádu je taková, že Jarboe šla po schodech nahoru na půdu pro kufr, zakopla a upadla dolů na zem. Byla v té chvíli v domě sama. První okamžik, který si pamatuje, je probuzení se na JIP v nemocnici. Okamžiky těsně před pádem a po pádu jsou pryč a už se jí nikdy nevrátily. Takže vlastně nikdo dodnes neví, co se přesně stalo. Zařazení Jarboe do kapely znamenalo pro NEUROSIS odklon od jejich agresivního zvuku k melodičtějšímu industriálnímu až folk-rockovému vyznění. Nahrávka se pohybuje na pomezí scénické hudby a post-rocku. Jedná se o pomalou, apokalypticky valivou masu rytmizovaného zvuku, kterou hlas Jarboe jednou prorůstá jako zlatá žíla horninou, jednou ji seká jako když Mad Butcher porcuje kotlety. Jarboe předvádí neskutečné hlasové kreace, přičemž na rejstřík jejích hlasových projevů bývají obvykle potřeba tak tři lidé. Ať už zrovna šeptá, křičí, sténá, mluví, dýchá nebo zpívá, vždy vám při tom naskočí husí kůže. Je to mnohem více emocionálně odhalené umělecké dílo a velká část jeho síly je propůjčena NEUROSIS z vlivu ženské temnoty, která je standardnímu prostředí kapely do značné míry cizí. Hlasové výkony Jarboe, často hysterické v jejich jevištním šepotu, zlověstném mluveném zabarvení nebo altovém vibratu, také většinu mužů vyvádí z jejich komfortní zóny. Je to album krásné, výjimečné a rozhodně neosloví fanoušky NEUROSIS. To je patrné zejména z jedné ze silných stránek tohoto alba – z rozmanitosti. Žádné dvě písně neznějí stejně. NEUROSIS i Jarboe vložili do této desky celé své srdce a duši, využívají uměleckého porozumění a vzájemného respektu, který mezi sebou chovají, a proto je tato deska nádherným vyjádřením jejich sentimentálního temného uměleckého vztahu. Po vydání alba ve svém vydavatelství Neurot Recordings se NEUROSIS a Jarboe rozhodli, že spolu odehrají několik koncertů. Zkoušeli společně ve zkušebně NEUROSIS v Oaklandu a museli v podstatě provést zpětnou analýzu nahrávek, protože obě strany vytvářely své hudební části desky odděleně. „Takže máte hotové album a teď se to snažíte znovu vytvořit a sladit naživo,“ vysvětluje Jarboe. „Byl to opravdu neobvyklý způsob práce, protože většinou se to dělá naopak. Vlastně jsem použila booklet CD k zapamatování si vlastních textů. Pořád ho mám, se všemi mými poznámkami, jako: Udělej to 24krát nebo Naplno! Mám ho podepsaný od všech kluků,“ svěřila se Jarboe. Ještě mocnějším zážitkem pak byla živá vystoupení, kterých v letech 2004 a 2005 po Spojených státech pár odehráli. Během dvouhodinového setu NEUROSIS se vždy Jarboe přidala ke kapele, aby společně zahráli několik písní z alba a také cover verzi skladby „Easter“ od Patti Smith. V Evropě se zastavili pouze v Londýně. Jeden z účastníků londýnského koncertu sdělil novinářům: „Jako jeden ze šťastlivců s lístkem na koncert jsem si uvědomil, kolik lidí mimo Spojené království zamířilo do Londýna na jedinou evropskou show NEUROSIS & JARBOE! Potkal jsem kluky a holky ze Španělska, Itálie, Řecka, Švédska, Francie, Holandska… bylo to ohromující! A myslím, že nikdo cesty nelitoval.“ Po šestnácti letech Jarboe řekla novinářům, že spolupráce s NEUROSIS byla pro ni čistá radost. „Toto album je jednou z mých nejosobnějších nahrávek. Pracovat s NEUROSIS byla pro mě velká čest,“ zakončila rozhovor. V roce 2019 vychází na Neurot Recordings tato nahrávka zremastrovaná a poprvé také na vinylu a se zcela novým artworkem od Aarona Turnera. Steve Von Till k remasteringu poznamenal: „Bob Weston (Chicago Mastering Service a člen SHELLAC) úzce spolupracoval s Noahem na tom, aby tato nové verze zněla tak dobře, jak je to jen možné. Noah má z nás všech nejtrénovanější kritické ucho pro věrnost zvuku. Původní verzi jsme nahrávali sami pomocí Pro – Tools na uživatelské úrovni, abychom mohli doma experimentovat se získáváním různých zvuků a spontánním skládáním. Tato technologie ale od té doby ušla dlouhou vývojovou cestu a my jsme se rozhodli, že se pokusíme převést nahrávku z digitální verze na analogovou a věřili jsme Bobovi, že z ní dokáže vytáhnout to nejlepší. Myslím, že se mu to povedlo. Tato nová verze je o něco otevřenější, s lepším stereo zvukem a vyváženým finálním mixem. Aaron cítil, že by mohl vytvořit něco, co by elegantním způsobem sjednotilo energii Jarboe a NEUROSIS. Nechali jsme ho dělat jeho práci a nový artwork rozhodně přidává na záhadnosti alba a odlišuje ho od zbytku našeho katalogu.“ Jako by tato nahrávka byla mladším duchovním sourozencem alba THE CURE „Pornography“ z roku 1982. NEUROSIS & JARBOE není snadné poslouchat. A to je dobře. Pokud máte rádi hudbu, která se vám brutálně vkrade přímo do vaší existence, stupňuje napětí, vyráží vám zuby a do vaší mysli vypaluje text: „Říkám ti, pokud si mě Bůh chce vzít, vezme si mě," a vy se cítíte naprosto nicotní a bezmocní – pak je toto album stvořeno přímo pro vás. Poslední věc, kterou byste od NEUROSIS přeci chtěli, je cítit se při poslechu jejich projektů příliš pohodlně a bezpečně. NEUROSIS & JARBOE – „Within“ NEUROSIS & JARBOE - „Easter“ (Patti Smith cover) BARBAR CONAN - Legendární pouť cimmerského válečníkahttp://www.crazydiamond.cz/barbar_conan_xxx_film_pandemonium/2545http://www.crazydiamond.cz/barbar_conan_xxx_film_pandemonium/2545DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Provincie Almería, Španělsko.Sluneční žár olizuje vyprahlou zem. Horký vánek se ženepísčitou krajinou a víří prach. Na vrcholu menšího kopcestanul muž. Přihne si ze své čutory, šátkem si otře pot z čelaa zasmušilým pohledem zkoumá prostor okolo sebe. Nudnou šeďhornatého terénu obohacují svou přítomností nízké křoviny,agáve a opuncie. Zbytky života v tomto nehostinném prostředí.Muž z brašny vytáhne arch papírů a začte se. Po nějaké chvílispustí ruku s lejstry podél těla, zavře oči a dá volný průchodinspiraci. V hlavě mu znenadání začne burácet hlasitý orchestr.Heroická melodie se prohání myslí jako válečný kůň v trysku,jehož kopyta zanechávají v mozkových závitech trvalý otisk.Basil Poledouris otevře oči, poklekne a zapíše si čerstvoupoznámku do notového papíru.Svět bez hranicFantasy je jedním z nejstaršíchuměleckých žánrů. Vychází pravděpodobně z dávných mýtů,bájí, legend, ale také pohádek. Fantasy je nesmrtelným důkazemo bezbřehé lidské představivosti, lidské fantazii. Po dlouhoudobu měl tento žánr nejsilnější zastoupení především vliteratuře a právě zde se začal větvit i do dalších odnoží.Pokud se řekne „hrdinské fantasy“, pak se většině vybavíjako první J. R. R. Tolkien a jeho dílo. Tato odnož předčtenáře staví klasický konflikt s jasně stanovenými stranamidobra a zla. „Historické fantasy“, jež svou inspiraci čerpáze středověku a reálných dávnověkých událostí, je typickétřeba pro George R. R. Martina. Dalším významným, velmispecifickým podžánrem je „sword and sorcery“ neboli „meč amagie“. Autorů se zde dá najít hodně, ale nás bude zajímatpředevším spisovatel Robert Ervin Howard.Rodilý Texasan Robert E. Howard bylspecialistou na poutavé, nesmírně vtahující povídky, což jepro podžánr „meč a magie“ příznačné. Jeho tvůrčírozpětí se dotýkalo nejrůznějších žánrů. Od hororu přeswestern až po historické příběhy. Ovšem svou nesmrtelnost sizajistil díky úžasným fiktivním světům, v nichž se magie,hrdost, hrdinství a touha po odplatě snoubila do jednohofascinujícího celku. Svou nejslavnější postavu stvořil v roce1932. Povídka nesla název „Meč s fénixem“ apoprvé se zde objevil Conan – Cimmeřan. Houževnatý severskýbarbar, budoucí král Aquilonie a udatný bojovník, jemuž v žiláchproudila krev dávných Atlanťanů. Conan, to je ve své podstatěnejrůznější směs mužských charakterů, které Howard běhemživota poznal. Pašeráci, poctiví pracovití muži, hospodštírváči či profi zápasníci. Z celé té maskulinní skrumážerůznorodých povah Howard vydoloval dominantní rysy i ušlechtiléctnosti a stvořil svou ikonickou postavu.Howard pro Conana vymyslel dokoncetakzvaný Hyborský věk, což je propracovaný fantaskní svět plnýkouzel, bohaté mytologie a neohrožených válečníků. Tvrdéodhodlání a neuvěřitelná fantazie spisovatele bere dech ještědnes. Svou inspiraci čerpal nejen z prostředí, jež hoobklopovalo, ale také z bohaté historie. Trocha starověkéhoEgypta, Sumeru, keltská mytologie atd. Veškeré informace znekonečné studnice lidského vědění si Howard umně upravoval,rozvíjel a opracovával jako nadaný kameník tvořící mistrovskédílo. Conan se stal součástí světové popkultury a dávnopřekročil stín svého stvořitele. Povídky, knižní romány,komiksy, hry, hudba a pochopitelně ... filmy. Výčet všechspisovatelů, kreslířů a komiksových tvůrců, kteří odkazHowarda neustále rozvíjejí, by zabral celou kapitolu.Pan spisovatel by se asi hodně divil,kam až to jeho cimmerský válečník dotáhl. Bohužel Robert E.Howard byl také velmi zvláštní, psychicky nevyrovnaný člověk.Měl sice celou řadu kolegů a přátel, s nimiž si častodopisoval, ale jinak si bedlivě hlídal soukromí a oddával sesamotě. Když jeho milovaná matka upadla do kómatu, spáchalokamžitě sebevraždu. Zemřel 11. června roku 1936 ve věkupouhých třiceti let. Jeho jedinečný svět tu však s námizůstane navěky. Svou bohatostí a detailní mytologií se můžeHyborský věk úplně klidně poměřovat s Tokienovou Středozemí.Ostatně v době, kdy Howard bez ustání psal, byl J. R. R. Tolkienjeho jediným rivalem (pokud se tedy bavíme o čistokrevném fantasyžánru). Howard je skutečná legenda a dalo by se toho o němnapsat opravdu hodně, ale nyní je třeba svět literatury opustit apomalu se přesunout do diametrálně odlišného prostředí.V moci pohyblivých obrázkůBylo otázkou času, než senejrůznější mýtičtí rytíři, neohrožení dobrodruzi apohádkové bytosti přenesou z knih na stříbrné plátno. Vývojkráčí pouze kupředu a film v tomto ohledu není výjimkou. Zajeden z prvních regulérních fantasy filmů můžeme považovattéměř sto let starý kousek „Peter Pan“ (1924). PostavuPetera Pana vykouzlil skotský novinář Sir James Matthew Barriea jeho slavné literární dílo se do dnešních dnů dočkalo mnohanejrůznějších adaptací. Dinosauří dobrodružství „Ztracenýsvět“ (1925), to je další letitý snímek, za jehožpředlohou nestojí nikdo menší, než tvůrce nejslavnějšíhodetektiva všech dob, britský spisovatel Sir Arthur Conan Doyle.Prolínání prehistorických tvorů se současným světem je velmilákavé a divácky vděčné téma. Ostatně, vzpomeňme na režiséraStevena Spielberga. První opravdová fantasy klasika sevšak jmenuje „Čaroděj ze země Oz“ (1939). Veleslavnýmuzikál s krásným pohádkovým nádechem. Malou Dorotku, jež si vUSA užívá nudnou rutinu na farmě u své tety a strýce, přenesejednoho dne tornádo do fantastické krajiny Oz. Přesněji, větrnýpřírodní živel nepřenese pouze ji, ale také jejího pejska Totaa malý domek, který posléze přistane na kebuli zlé čarodějnici.Tamější obyvatelé, Mlaskalové, začnou Dorotku vnímat jako svouhrdinku a tím vlastně celé kouzelné dobrodružství začíná.Dorotce se začne stýskat po domově, hledá cestu zpět a na scéněse objevují další úžasné postavy. Hodné i zlé. OživlýStrašák toužící po vlastním mozku, zrezivělý robot Plecháčnebo mocný a zkažený čaroděj Oz. Zkrátka kouzelný zážitekkaždým coulem. O evoluci a vývoji fantasy žánru by se dalo psátcelé hodiny, ale podstata tohoto článku leží trochu jinde. Vpozadí už totiž číhá jistý John Milius, ale také jedenpořádně velký Rakušan.Vstříc americkému snuLos Angeles, rok 1968. ArnoldSchwarzenegger sedí u stolku vedle hotelového bazénu a do očímu hledí jeho modla a idol. Kanadský kulturista a úspěšnýpodnikatel Joe Weider. Mladému Arnoldovi je jednadvacet let av Evropě dosáhl fenomenálních úspěchů. Získal řadu oceněnívčetně několika titulů Mr. Universe, čímž si vlastně zajistilletenku do USA. Jeho angličtina není ještě zdaleka dokonalá, atak se obává nadcházející konverzace. Překvapení! Není to on,kdo bude pokládat otázky. To Joe Weider chce urostlého Rakušanazpovídat. Chce mu platit ubytování, dávat kapesné a propagovatho jako vycházející hvězdu kulturistiky. Arnold bude psáttréninkové články do časopisu, bude usilovně trénovat a určitězíská vysněný titul Mr. Olympia. Začíná takhle americký sen?Pan rebelJohn Milius se vždy považoval zapravicového extrémistu a rebelského anarchistu. Narodil se vMissouri roku 1944 a problémy ho provázely od dětství.Vandalství, drobné krádeže, rvačky. Jeho divokou povahunezkrotila ani soukromá škola v Coloradu, kam ho poslalistarostliví rodiče. Milius vždy miloval zbraně, surfování,literaturu, filozofii a film. Na rozbouřených vlnách nacházelprostor pro své vybití a knihy mu dodávaly vnitřní klid. Roku1966 dokončil studium filmařiny v jižní Kalifornii. Jehostudentské filmové pokusy přílišný zájem nevzbudily, zato vždyskvěle psal. Dokázal si poradit s každým stylem a psaní sitvaroval dle vlastních potřeb. Od útlého věku obdivoval westernya měl slabost pro fantasy. Nedal dopustit na snímek „Vikingové“(1958) s Kirkem Douglasem v hlavní roli. Zkraje sedmdesátých let se podílelna scénáři k filmu „Drsný Harry“ (1971) a hnednásledující rok zakusil chuť prvního opravdového úspěchu.Napsal kompletní scénář pro později velmi oceňovaný snímek„Život a doba soudce Roye Beana“. Zásadní zlom přišelna sklonku sedmdesátých let. Dle vlastního autorského scénářenatočil celkem úspěšné sportovní drama „Velká středa“(1978), ale především navázal spolupráci s režisérem FrancisemFordem Coppolou. Pomáhal mu se scénářem k protiválečnémueposu „Apokalypsa“ (1979). Už během režijních pracína filmu „Velká středa“ zaslechl Milius zvěsti o připravovanémfantasy projektu založeném na povídkách Roberta E. Howarda. Tehdyvšak kolem celé záležitosti poletovala řada problémů, kterérežiséra odrazovaly. Nedostatek financí, nejednoznačný koncept achybějící scénář. Koncem roku 1979 navštívil JohnaMiliuse scénograf a kreslíř Ron Cobb. Tento talentovanýčlověk namaloval pro budoucí fantasy film řadu působivýchobrazů a nepřeberné množství skic. Celou svou duší věřil, žemá potápějící se projekt smysl a poslední nadějí pro něj bylsebevědomý režisér, který už jednou projevil zájem. Nádhernékresby na Johna Miliuse udělaly hluboký dojem. Cobb měl velkoupředstavivost a smysl pro detail. Režisér byl na vážkách, aleCobb přitlačil a vytáhl ještě jednu zajímavou novinku. JistýOliver Stone totiž pro film sepsal scénář. Jinými slovy,zatraceně hmatatelnou věc, na níž se dalo stavět. Scénář neslnázev „Barbar Conan“.Na stupních vítězůSedmdesátá léta se pozvolnapřelévají do své druhé poloviny a Arnold Schwarzenegger opětslaví vítězství. Po šesté v řadě obhajuje titul Mr. Olympia.Neuvěřitelné! Pokořil svět kulturistiky, nemá již žádnéhodalšího soupeře a svou sportovní kariéru věší na hřebík. Jepotřeba posunout se dál. Už nějaký čas podniká. Objevil v soběobchodního ducha a se svými přáteli z posilovny provozuje menšíživnost. Zednické a pokrývačské práce. Do toho poskytujetrenérské poradenství a mimoto se začíná zajímat o politiku.Ameriku si zamiloval, ale chce víc, chce zbohatnout a stát seslavným. Už před lety to zkoušel s filmem, ale skončilo tofiaskem v podobě šíleného braku „Herkules v New Yorku“(1970). Kritika tvrdí, že nemá talent a nikdy z něj nebude herec.Jenže tohle kopání do ega je pro Arnolda hotovou třaskavou směsí.Rudý hadr před býčím pohledem. Nastal čas začít navštěvovatherecké kurzy.Kapitán na paluběProjekt „Barbar Conan“ byl na koncisedmdesátých let v područí společnosti Paramount Pictures asamotná práva u sebe úzkostlivě držel producent Edward R.Pressman. Získat je trvalo producentovi více než dva roky,protože dílo Roberta E. Howarda mělo jednoduše cenu zlata. Byl tuovšem jeden velký problém. Oliver Stone pojal scénář velmiambiciózním stylem a realizace by dle odhadu stála více nežčtyřicet milionů dolarů. Taková pálka byla i pro zavedenouznačku, jakou je Paramount Pictures, více než absurdní. Co s tím?Rozseknout to musel až muž kalibru Johna Miliuse. Za prvé mělsmlouvu na jeden film s uznávaným producentem Dinem DeLaurentiisem, velkým milovníkem fantasy. Za druhé se zavázal,že scénář výrazně přepracuje a rozpočet stáhne na polovinu.Podmínka? Edward R. Pressman se vzdá práv a nebude inkasovatprocenta ze zisku. Pressman věděl, že má Milius skrzeitalského producenta přístup k penězům, a moc prostoru protaktizování mu opravdu nezbývalo. I tak následné vyjednávánízabralo téměř rok. Dino de Laurentiis byl ochoten projektzafinancovat a Pressman získal úlohu koproducenta, ovšem beznároku na zmiňovaná procenta ze zisku. Milius získal spoustu časupro ladění scénáře. Práci Howarda obdivoval, ale podobně jakoStone se rozhodl vycházet z vlastního příběhu a dílo slavnéhospisovatele mu posloužilo spíše jako výchozí bod. Rozpočet bylstanoven na dvacet milionů a obratný Laurentiis vyjednal dvojídistribuci. Universal Pictures zajistí Severní Ameriku a 20thCentury Fox se postarají o propagaci na mezinárodní úrovni. John Milius také neustále přemýšlelo vhodném herci, který by dokonale ztvárnil cimmerskéhoválečníka. Zjistil, že Laurentiis má smlouvu s jistým ArnoldemSchwarzeneggerem. Režisér matně tušil, o koho jde. Někdejšíúspěšný kulturista s hereckými ambicemi. Naposledy o něm slyšelv souvislosti s nepříliš úspěšným filmem „Zůstaňhladový“ (1976) a naopak velmi povedeným dokumentem „PumpingIron“ (1977). Režisér přemýšlel. Možná to nenídramatický herec, ale sakra! Ta tělesná konstituce! Kdo jiný bybyl pro Barbara Conana vhodnější? Lepší volba zkrátkaneexistuje. Italský producent však o Arnoldovi nechtěl ani slyšet.Neměl ho rád. Milius nechápal. Proboha proč? Co mu ten od pohledupohodový týpek udělal?Zraněné egoRok 1976. Filmový agent Larry Kubikdomluvil svému svěřenci po dlouhých měsících čekání schůzkuu uznávaného producenta s italskými kořeny. Arnold Schwarzeneggernakráčel do kanceláře producenta, který seděl za obrovskýmstarožitným stolem. Hned si všiml, že Dino je malý chlapík, atak se rozhodl nasadit široký úsměv a uvést svou přítomnostdrobným vtípkem: „Páni, na chlapa vašeho vzrůstu máte dostvelký stůl.“ Producent zbrunátněl a začal okamžitěpoukazovat na Arnoldův pro byznys nevhodný rakouský přízvuk.Arnold měl pohotovou odpověď: „Zrovna vy máte co povídat.“Během necelých dvou minut byl Arnold venku s dozvukem hlasitéhoprásknutí dveří. „Ty idiote! Vyjednám ti takovou šanci aty to posereš! To jsi mu nemohl trochu pochlebovat?“,rozčiloval se Kubik, zatímco Arnie se sklopeným zrakem souhlasněpřikyvoval. Agent musel následně zapojit všechen um, aby to uproducenta řádně vyžehlil. Hlavně si v tom zahrátS Dinem bylo těžké pořízení, aleMilius nebral „ne“ jako odpověď. Producent důrazně opakoval,že Arnold je namyšlený a navíc až nezdravě pravicově založený.Milius s tvrdým úsměvem kontroval: „On je pravičák? Dino,já jsem hotový nacista a ten chlap tu roli dostane.“ To bylzkrátka John Milius a jeho ostrý, mnohdy až bizarní humor. Neboto snad myslel vážně? Jednou v obchodě s lacinými cetkaminarazil na pěknou sošku Mussoliniho. Samozřejmě ji okamžitěkoupil a postavil Dinovi na stůl jako elegantní doplněk dekorace.Producent tyhle vtípky nesnášel, ani jim příliš nerozuměl, aleplně si uvědomoval schopnosti, jimiž Milius oplýval, a tak jehozvláštní chování akceptoval. Byl ovšem plně rozhodnut, nedatArnoldovi nic zadarmo.Dobře si uvědomoval, že Arnold si naConana brousil zuby už v sedmdesátém osmém, kdy byl projekt ještěpod záštitou Paramount Pictures. Urychleně za ním poslal svéhoprávníka s velmi nevýhodnou změnou ve smlouvě. Namístosmluvených pěti procent ze zisku mu Dino nabídl čistou nulu.Právníkovi však rychle spadl úsměv, neboť Arnold nejenže rolineodmítl, ale s ledovým klidem se vzdal i původně slibovanýchpěti procent. Důvod byl prostý – inteligence. Rakouský dub naConanovi nepotřeboval zbohatnout, stačilo mu, aby byl vidět a mohlsi zahrát ve vysokorozpočtovém filmu. Za jakoukoliv cenu. Věřilv potenciál látky, věděl, jak jdou knihy a komiksy s Conanem naodbyt, což bylo směrodatné. Nehledě na fakt, že svůj prvnímilión vydělal už před rokem díky svému podnikatelskémusnažení. Arnold přijal jednorázový honorář ve výši dvě stěpadesáti tisíc a získal nejzásadnější roli své kariéry.Kámoši jak hromJohn Milius svým smýšlením a velmiosobitým vystupováním Arnolda Schwarzeneggera fascinoval.Vzezřením režisér připomínal zavalitého medvěda s mohutnýmplnovousem. Kouřil obrovské doutníky, proháněl se v silnýchautech a vlastnil i nádherný Harley-Davidson. Ve své pracovně hoobklopovaly nejrůznější zbraně. Starodávné meče, katany,dýky, moderní i letité střelné zbraně. Měl doslovaencyklopedické znalosti o historii. Byl posedlý starověkýmibitvami, Římany, Mongoly, mýty opředenými samuraji alegendárními rytíři. Dokázal hodiny poutavě vyprávět oVikinzích, taktice boje i filozofii války. Znal dokonale celýprůběh druhé světové války, od A do Z. Tedy použité druhyzbraní, vojenské techniky, data významných střetů a jejichdetailní průběh. Vše nosil ve své hlavě. Arnoldovi často opakoval, že je takvelký pravičák, že už vlastně ani není republikán. Milius sevždy pevně držel svých zásad a názorů. Považoval se také zazenového nacistu, ať už to znamená cokoliv. Byl disciplinovaný,a jak se Arnold později přesvědčil, na place po všech vyžadovalabsolutní důslednost. Jisté střípky z jeho osobnosti se dajívyčíst i z dialogů, jimiž obohatil některé filmy. Citujmenapříklad kultovní větu z „Apokalypsy“ pronesenoupodplukovníkem Billem Kilgorem: „Miluju vůni napalmu takhle poránu.“ Použít můžeme i úryvek z „Barbara Conana“, kdyna otázku, co je v životě nejdůležitější, Cimmeřan odpoví:„Rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářekjejich žen.“ Údajně jde o upravenou frázi vyřknutousamotným Čingischánem. Opomenout nemůžu ani mrazivýmonolog z filmu „Čelisti“ (1975), v němž kapitán Quintvypráví hrůznou válečnou historku. Přítmí kajuty, alkohol,napjatí posluchači a za okny rozbouřené moře. Dokonalé.Pravda, někteří lidé z branžepovažovali Miliuse za cvoka a extrémistu, což ale rozhodněneplatilo pro Arnolda. Ten si coby příznivce republikánů sdominantním režisérem notoval. Kluci spolu pálili kubánskédoutníky, nadávali na úřadujícího prezidenta Jimmyho Carteraa pochopitelně neustále probírali „Barbara Conana“. JohnMilius věděl naprosto přesně, jak bude jeho budoucí dílovypadat. Nosil ve svém srdci a mysli každý záběr, každou byťsebemenší drobnost. Zahltil Arnolda filmy, na které se muselpovinně podívat, včetně „Sedmi samurajů“ (1954) a jižzmiňovaných „Vikingů“. Začal k herci pod tlakem posílatnejrůznější odborníky. Mistry šermu, kaskadéry, znalcebojových umění a zbrojíře. Arnold musel pochopit rozdíl mezisamurajským mečem a těžkým rytířským dvouručákem. Více nežtři měsíce se denně učil zacházet s obouručním mečem, jezdilna koni a vstřebával informace o anatomii lidského těla. Kam jeideální zasadit smrtící úder, jak čepelí proniknout do škvírymezi jednotlivými spoji v brnění. A zatímco Arnie usilovně dřel,ve Španělsku začínaly růst impozantní kulisy. Oživení světa a nástup bojovníkůÚčelnost, primitivnost, autentičnost.Přesně takové zadání, společně s hromadou kreslenýchstoryboardů, dostali architekti a scénografové. Španělskosoučasnosti na sebe muselo vzít podobu drsného kontinentu, kdepřežijí jen ti nejsilnější. Dojem, že se divák přenese doHyborského věku, měl být dokonalý. John Milius byl všude. V USApravidelně navštěvoval Arnolda a natáčel si na video jehoheroické pózy. Přísně kontroloval pokroky v boji s mečem,ladili společně americký akcent a hlídal Arnoldovi váhu, nebConan měl mít především atletickou postavu. Hned nato už Miliusseděl v letadle a mířil do Španělska. Kousek za Madridem sídlilhlavní štáb. Zde se nacházela valná většina herců akomparzistů. Lidé od produkce a výše postavení manažeři byliubytování v krásných hotelech. Milius nepotřeboval dokonalé herce.Daleko důležitější byl samotný, typově odpovídající vzhled.I proto mohl Arnold k filmu dotáhnout pár kamarádů z posilovny.Namátkou například kulturistu a kaskadéra Svena-Ole Thorsenanebo bývalého hráče amerického fotbalu Bena Davidsona.Oba chlapáci ve filmu ztvárňují duo oddaných posluhovačůThulsy Soudce. Vášnivý surfař Gerry Lopez si zahrálmongolsky založeného lučištníka Subotaie a profesionálnítanečnice Sandahl Bergman ztvárnila Conanovu osudovou lásku,bojovnici Valerii. Ano, herecky nejschopnější je jistěpředstavitel démonického Thulsy Soudce, Američan James EarlJones, a samozřejmě legenda evropské kinematografie Max vonSydow, který si ve filmu zahrál menší úlohu krále Osrica.Obsazení dvou výborných herců bylo účelné. Milius potřebovalnějaké zkušené hráče, ke kterým by ostatní, víceméněamatérští herci mohli vzhlížet a pochytit od nich zkušenosti.Velmi prozíravý tah. Přípravy veškerých kulis zabíralyspousty času. Arnold tuto prodlevu využil. Získal pocit, že díkytvrdému tréninku vypadá zatraceně dobře a tak si odskočil doSydney ukořistit poslední, a nutno dodat, nejkontroverznějšítitul Mr. Olympia. Člověk, který se vrátí z kulturistickéhodůchodu a automaticky skóruje? Hovořilo se o podplacenýchrozhodčích a manipulaci s výsledky. Co naplat? Arnold tyhle apodobné výpady nesl těžce a ztratil pár kamarádů, ale velkouoporou mu v těžké chvíli byla jeho budoucí manželka MariaShriver. Z Austrálie zamířil Schwarzenegger rovnou do Londýna,kde se ve studiích Shepperton natáčely některé interiérovépasáže. Například epilog se starým Conanem s korunou na hlavě.Milius si Arnolda hned podal a donutil ho během měsíce shoditdalších pár kil: „Netočíme Herkula, potřebuju pružnéhobojovníka!“V prosinci roku 1980 Arnold odcestovaldo Španělska a poprvé ve svém životě se začal cítit jakoopravdová hvězda. Max von Sydow, James Earl Jones, slavný režisérkaskadérů Terry Leonard, scénograf Ron Cobb a úžasnékulisy rozeseté po celém Španělsku. Vše jen kvůli němu, hlavnípostavě filmu. Pár kilometrů za Madridem vyrostla obrovskávýrobní hala, v níž téměř dvě stovky řemeslníků pilněbudovali impozantní stavby, dokonale padnoucí do fiktivního světa.Tyto výtvory, jako třeba „Kolo bolesti“, se pak přesouvaly donejrůznějších lokalit. Vzdálená pohoří, nekonečné písčitéduny, slané mokřiny. Španělsko se opravdu ukázalo být ideálnímmístem pro zrod něčeho dosud nevídaného. Arnold marně vyhlíželi jednoho konkrétního člověka. Nesmělého kamaráda JohnaMiliuse, který měl pro film složit veškerou hudbu. Režisér spotutelným úsměvem odpověděl: „Ten? Je tu už dlouho,přicestoval dávno předtím, než dorazil náš velitelský stan.Předpokládám, že se zase toulá krajinou a hledá inspiraci.“Génius s taktovkouNebýt jeho panické nervozity běhemživého hraní, mohl by si dnes svět Basila Poledourise pamatovatpředevším jako výborného koncertního pianistu, leč cesty osudujsou nevyzpytatelné. Rodák z Kansas City s řeckými kořenypocházel z hudební rodiny. V tomto ohledu měl tedy budoucíživotní cestu dopředu vydlážděnou. Bylo víceméně jasné, žehudba se stane jeho údělem, i když v počátcích kariérynetušil, jakým směrem se jeho nesporný talent začne ubírat.V momentě, kdy dostudoval scénickou hudbu na Univerzitě JižníKalifornie, bylo rozhodnuto. Zprvu psal krátké hudební podkladypro televizní pořady. Jakmile ovšem spřáhl síly s velkýmorchestrem, již nebylo návratu.Poprvé se tak stalo během práce nafilmu „Velká středa“. Lano mu, jak správně tušíte, hodilkamarád John Milius. Ovšem teprve práce na režisérově dalšímprojektu učinila z Basila Poledourise nesmrtelnou legendu. Na hudběpro „Barbara Conana“ pracoval více než rok. S technickýmscénářem se potuloval po budoucích filmových lokacích, nasávalatmosféru a tvořil. Dávno předtím, než samotné natáčenívůbec započalo. Pro každou událost, postavu i náladu dané scénysložil kus hudby. Geniální mix primitivních a současnýchhudebních nástrojů. Bubny, harfy, lesní rohy, loutny a titánské,latinsky zpívané chóry. To vše dalo ve výsledku filmuneuvěřitelný punc originality a autentičnosti. Jak se pozdějiukázalo, šlo o nenapodobitelné prolnutí obrazu a hudby. Nicméněještě nepředbíhejme.Bez kompromisůPřípravy dosáhly svého maxima.Dvacetimilionový rozpočet, to nebyla zanedbatelná položka aMilius byl odhodlán využít každý dolar. Kousek od Madriduvznikla menší zoo: psi, gepard, velbloudi, kozy, supi, hadi, koněatd. Dále komparz a lidé od filmu všeobecně: kaskadéři,řemeslníci, cvičitelé, choreografové a zbrojíři. Vskutkubarvitý mix lidí ze všech koutů světa: Australané, Italové,Američané, Angličané, Mexičani a pochopitelně Španělé.Celkem nějakých patnáct set živých duší. Milius dbal naautentičnost. Každý kousek zbroje i běžného oděvu se muselpatřičně ošoupat, aby získal jedinečnou patinu. Stejně takzbraně. Pro Arnolda byly dle nákresů Rona Cobba zhotoveny dvaperfektní meče, každý v hodnotě deseti tisíc dolarů. Na ničemse nešetřilo a vše zároveň muselo působit omšelým dojmem. JakMilius říkal: „Netočíme film pro parádu, ale drsnéfantasy.“Natáčení vypuklo v lednu roku 1981.John Milius byl všeobecně znám pro svůj laxní přístup kbezpečnosti během natáčení. Ostatně tento fakt Arnold pocítildoslova na vlastní kůži, a to hned první natáčecí den. Conanměl prchat před divokými vlky a schovat se mezi nedalekýmiskalisky. Už pár dní se Arnold motal mezi psy ve výběhu, hladilje, mluvil na ně. Odbourat strach bylo nesmírně důležité. Sesoumrakem to vypuklo. Herec si pod kostým vzal kus syrového masa,čímž se z něj stala živá a voňavá návnada. Při samotnémběhu dostal patřičný náskok a cvičitel na režisérův povelvypustil smečku psů. Sotva se Arnold začal škrábat na stěnubalvanu, jeden pes ho zachytil za botu a stáhl dolů. Arnold dopadlna záda mezi trnitá křoviska a smečka se instinktivně snažiladostat ke kusu skryté flákoty. Poté, co cvičitel lusknutím prstůuklidnil situaci, došel Arnie za režisérem a ukázal mu menšítržnou ránu na noze. Milius s ledovým klidem reagoval: „Bolesttě, kamaráde, za chvilku přejde, ale ten film tu bude navěky.“Následující dny se štáb přesunuldo obrovské haly za Madridem. Zvenčí oplechovaná, chladná bouda,uvnitř dokonalé kulisy jeskynního chrámu Thulsy Soudce. Doupěneřesti i dějiště hrůzných kanibalských rituálů. Nahékomparzistky, nadýchané polštáře, hedvábí, mramorové balkóny,točité schodiště osvětlené loučemi a busty hadů na každémkroku. Zde přišly na řadu pytlíky s umělou krví. Kaskadéři vroli strážců Thulsy Soudce jich pod kostýmy měli vždy několika bylo naprosto rozhodující, trefovat čepelí ta správná místa.Tvrdý trénink se více než vyplatil. Sandahl Bergman, Gerry Lopezi Arnold Schwarzenegger měli bravurně zmáklou techniku a nekonečnéopakování bojových choreografií jeli takřka z paměti. Kroměpořezané dlaně blonďaté tanečnice Sandahl Bergman se všeobešlo bez problémů. Arnold si vyloženě užíval převráceníkotle, jehož obsah v podobě odporného lidského vývaru zaplavilcelou scénu. Ikonická pasáž se „Stromemutrpení“, to je část natáčení, na kterou Arnold naopak neradvzpomíná. Conan je přibit na obrovský kmen a nad hlavou mu kroužíhladoví supi. Obrovská rekvizita připomínající ztrouchnivělýstrom byla umístěna na zamaskovanou otáčivou plošinu, abyrežisér mohl Arnolda na horkém slunci grilovat dle potřeb. Asivás neudiví, že Milius trval na použití živých ptáků.Natočit scénu trvalo pěkných pár hodin. Jakmile supi na větvíchzačali působit unaveným dojmem, nechal je režisér donést dovoliéry a vyměnil za čerstvé kusy, zatímco Arnold visel na kmenujako kus mokrého prádla. Co se týče supa, jemuž se Conanzakousne do krku, pak nejde zrovna o hezké povídání. Zavšivenámršina, obohacená o jednoduché elektrické zařízení pro efektposmrtného třepetání křídel a ovládání zobáku. Scéněrežisér obětoval pět pokusů, než byl plně spokojen. Po každémstřihu si Arnold musel vypláchnout ústa tekutou směsí antibiotika asistent mu otřel obličej hadrem napuštěným dezinfekcí.Krása. Celý proces natáčení připomínalnebezpečné dobrodružství. Pár zraněných kaskadérů, koní,jedna zničená kamera a Arnold přiražený ke stěně obrovskýmmechanickým hadem. Zkrátka nezapomenutelné zážitky.Schwarzenegger se velmi sblížil s převážně divadelním hercemJamesem Earlem Jonesem. Představitel Thulsy Soudce dával Arnoldoviv soukromém karavanu lekce herectví. Pomáhal mu s dialogy, naučilho, jak odbourat stres během milostných scén, a vyprávěl poutavéhistorky z natáčení „Hvězdných válek“ (1977), kdepropůjčil svůj hřmotný hlas Darthu Vaderovi. I díky němu siArnold dokázal vše užít naplno a získal pocit vnitřnísebejistoty. Po několika měsících bylo hotovo. Na řadu přišlaprezentace.Příliš mnoho krveJohn Milius natočil více než čtyřihodiny materiálu a zkušební projekci promítal vybranýmdistribučním studiím. Silná kontroverze, jinak to popsat nejde.Především tehdejší šéf Universal Pictures Sid Sheinbergneskrýval své pohoršení nad krvavými cákanci a létajícímikončetinami. „Stvořil jsem film o Barbaru Conanovi, co jstečekali?“, vzpouzel se Milius. Dino de Laurentiis byl jiždávno na straně režiséra i představitele titulní role. Z ukázekbyl nadšen, jeho hlas měl v Hollywoodu respekt, a tak začalpodnikat důležité producentské kroky. Radil režisérovi, abyveškerá zvěrstva ve filmu před novináři smysluplně obhajoval asnažil se Conana ukázat v tom nejlepším možném světle.Milius tedy mluvil. Mluvil o síleoceli i o tom, jak Conana tvrdý život proměnil v toho nejtvrdšíhoválečníka. Obhajoval krvavou estetiku jakožto přiznaný holdpulpové podstatě literární předlohy, z níž film vycházel.Nastiňoval pravidla světa, který se snažil vytvořit a propagovalmyšlenky filozofa Friedricha Nietzscheho, jež do příběhuzapracoval. Mezitím film procházel náročnou postprodukční fází.Plánovaná prosincová premiéra byla odsunuta a tvůrčí týmzískal další měsíce drahocenného času. Z filmu byla zcelaodstraněna vražda krále Osrica (nepoužitý materiál se dádohledat na internetu). Za prvé působila nevěrohodně, za druhéto technici přehnali s množstvím umělé krve. Max Von Sydowpůsobil v dané scéně jako bizarní krvavá fontána a celá pasážvypadala spíše komicky nežli tragicky. Propagovaným ukázkám zfilmu navíc chyběl hudební doprovod, a ten byl pro filmsměrodatný.Hudební monstrumBasil Poledouris pojal komponováníhudby jako tvorbu opery pro filmové médium. Spoustu materiálu sinahrál předem pouze na základě vzhledu jednotlivých kulis afilmových lokací. Později podle hotových scén, které mu Miliuszasílal, upravoval finální tempo a rytmus skladeb. Pro tento účelvyužíval Basil zbrusu nový a převratný hardwarový systémMusync. Ten mu dovoloval ladit nahranou kostru hudby za chodu anemusel tak změny řešit v budoucnu během živého nahrávání sorchestrem. Basil obdržel dvě verze filmu s finálním střihem.Jedna bez hudby a druhá obohacená o klasické skladby RichardaWagnera a Igora Stravinského. John Milius tím chtělBasilovi ilustrovat přibližnou představu. Naznačit mu, jak silnýa burácivý doprovod si představuje.Konečně nastal čas, dát hudebnímpolotovarům duši a obalit je masem. Nahrávání se uskutečnilo vŘímě. Skladatel měl k dispozici devadesátičlenný orchestr.Italská Národní akademie svaté Cecilie uvolnila téměřtřicetihlavý sbor pro vokální partitury. Basil vsadil na mixangličtiny a latiny. Význam textů nebyl důležitý, dalekopodstatnější byla melodika slov a popěvků inspirovanýchgregoriánskými chvalozpěvy. Basil nahrál více než dvě hodinyhudby, tedy množství odpovídají finální délce filmu. KdyžJohn Milius poprvé viděl „Barbara Conana“ s hudbou, nemohluvěřit svým uším a očím. Natolik se hudba stala nedílnousoučástí Conanova dobrodružství. Co nás nezabije, to nás posílíPřítmí kovářské dílny rozzářížhavá tekutá ocel, jež za doprovodu titánských tónů skladby„Anvil of Crom“ vtéká do kamenné formy. Masivní měchudržuje svým dechem výheň v peci. Osvalená ruka třímajícíperlík rozdává tvrdé polibky a tvárná čepel získává svoudefinitivní podobu. Mladý Conan pozoruje svého vousatého otce,jemuž pod rukama roste další mistrovský kus práce. Dalšínástroj určený k zabíjení. Hrot čepele míří vítězoslavněvzhůru do nebes, aby byl následně vhozen do ledového sevřeníseverského sněhu. Dílo je dokonáno.Výše použitým citátem FriedrichaNietzscheho nejen, že film začíná, ale myšlenky tohoto německéhofilozofa se jako obrovský had plazí celým dějem. Nietzsche vesvých postojích často zdůrazňoval existencialismus, tedymyšlenku, že morálka a osobnost jedince by neměla být formovánaspolečností, náboženstvím nebo dokonce nějakou dominantníautoritou. Naopak. Svobodná vůle a touha jednotlivce je klíčem krozvoji sebe sama. Dá se tato teze použít na hlavníhoprotagonistu filmu? Jistěže dá. Conan sice vyrůstá v otroctví,musí poslouchat a akceptovat sílu autoritativních hlasů, jež hoobklopují a formují, ale nakonec zpřetrhá okovy a vydá sevlastní cestou. Conan je zabiják a lapka, který popírá zákonnéspolečenské konvence a setrvává mimo jejich morální rámec.Není to však pouhý tupý stroj na zabíjení. Vypěstoval si vsobě jistý morální kodex, díky čemuž nekrade a nezabíjí bezrozdílu.John Milius do příběhu implementovalNietzscheho teorii zaobírající se myšlenkou o existencitakzvaného Übermensche – nadčlověka. Takový jedinec jenadřazen běžnému člověku, pohrdá stádní mentalitou a popíráexistenci boha. Nadčlověk se stává svým vlastním bohem a stavísi svůj žebříček morálních hodnot. Conan představuje přírodnítriumf lidské rasy. Je ukázkou fyzické dokonalosti, mistrem bojese silnou myslí a nadlidskou disciplínou. Ano, Conan má svéhoboha, Croma, ale příliš si s ním nerozumí. Vlastně ho do určitémíry ignoruje. Ani modlitba před finální krvavou vřavou se nedávykládat jako prosba o pomoc, neboť Conan zdůrazní, že pokudCrom nebude stát na jeho straně, tak ať raději táhne do pekel.On si, jakožto neohrožený bojovník, klidně pomůže sám. Opětse tu objevuje Nietzsche a jeho názory. Vždy se musíme spoléhatsami na sebe, nikoliv na bohy a pochybné vládce. Tento způsobdovoluje lidstvu vytrhnout se z moci korupce a odkopnout zahnívajícíduchovní systémy, tvořící z lidí pouhé loutky – viz ThulsaSoudce a jeho fanatičtí obdivovatelé.Otec malého Conana učil, že na světěnemůže důvěřovat absolutně nikomu kromě meče. Ocel se vpříběhu stává styčným symbolem a meč nástrojem moci. Apřesně ten samý meč, tento důležitý symbol důvěry, je použitk setnutí hlavy Conanovy matky, přičemž chlapec tomuto tragickémuaktu musí bezmocně přihlížet. S tím, jak příběh postupujevpřed, se střídmě mění Conanovy postoje. Učení svého otcezradí v okamžiku, kdy svou důvěru vloží do lučištníkaSubotaie a bojovnice Valerie, což se mu bohatě vyplatí. Subotaizachrání Conana před potupnou smrtí, kterou si měl vytrpět na„Stromě utrpení“, a Valerie nabídne bohům svůj životvýměnou za život Conanův. Posvátnost a důležitost meče sepozději tříští na kusy, myšlenkově a vlastně i doslovně.Úvaha o zbrani jakožto nástroji s vlastní mocí se ohýbá aukáže se, že daleko více záleží na schopnostech držitele,který zbraň třímá a ovládá ji. I obávaný Thulsa Soudce seoceli později vysmívá a zdůrazňuje důležitost síly samotnéhotěla. Conan v jedné působivé bojové scéně zlomí meč otce,jenž v rukou drží nepřítel, čímž pokácí onen pomyslnýtotem a potvrdí slova starodávné věty – meč netvoří hrdinu,ale hrdina tvoří meč. V závěru filmu zlomeným symbolem důvěryConan utne hlavu Thulsovi Soudci a následně jej zahodí. Pouto sminulostí se uzavírá, pomsta je dokonána. Někteří opovážliví hříšnícitvrdí, že „Barbar Conan“ nemá příběh a jde pouze oefektivně nasnímaný videoklip podmáznutý úchvatnou hudbou. Inu,do jisté míry to lze takto zjednodušeně chápat. Ostatně, cobyste od příběhu chtěli víc? Hlavnímu hrdinovi zavraždírodiče a pobijí lid. Hrdina se tedy vydává na přímočarou cestupomsty, tečka. Jak už jsem ale nastínil, pod povrchem se tohonalézá mnohem víc. Conanova cesta je navíc protkána folklorem aevokuje fantastickou pohádku pro dospělé. Ježibaba lačnící pokrvi, zlomený král, jehož dceru unesl zlý čaroděj, společenstvízfanatizovaných kanibalů hodujících na lidském mase. Srdcedobrodruha jen plesá!Chápu rozhořčení některýchfanoušků rozsáhlé literární předlohy. Původ Conana je vefilmu pozměněn a stejně tak jeho povaha. V povídkách jde ocelkem ukecaného chlapíka se smyslem pro cynismus, kdežto Miliusnám předkládá kráčející, stoicky mlčenlivou sílu. Pročvšak porovnávat neporovnatelné? Milius není otrokem knižnípředlohy a její koncept využívá coby pouhé vodítko k vytvořeníuhrančivé vize, kterou bych se nikdy neodvážil zpochybnit. Bertenebo nechte být. Rozhodně je na co koukat. Film má vlastně dvěhlavní postavy. Cimmeřana Conana a fantastický svět, který jejobklopuje a stává se průvodcem po pestrobarevné cestě zalitékrvavým příbojem. Zimním chladem zavátý prolog, úmornéotročení u „Kola bolesti“, souboj s gigantickým hadem,působivá jeskyně Thulsy Soudce mísící v sobě rozkoš s hrůzoua samozřejmě krvavá rubanice uprostřed starobylých ruin. Miliusje nekompromisní vizionář. Jeho svět je krutý, svou úspornostíohlodaný až na kost a odráží primitivní chování většinyjeho obyvatel.Nemám rád definitivní axiomytvrdící, že ten a ten film je nejlepší ze všech. Je to velmisvazující. Pokud však někdo označuje hudební vklad BasilaPoledourise za nejlepší soundtrack všech dob, tak upřímně aninemám potřebu protestovat. Tahle myšlenka má totiž nebývaletuhý kořínek. Bez hudby Poledourise by síla filmu byla sraženana polovinu, možná dokonce na třetinu. Natolik je prolnutí obrazua hudby dokonalé. Každá postava, lokace i událost má svůj natělo ušitý hudební podkres. Nechápu, jak to ten chlap dokázal,nechápu komu prodal duši, nebo zda-li uzavřel manželský svazekse samotnou Paní Múzou, ale jeho vrcholné dílo nemá jedinouchybičku. Obzvláště v zimních časech si tento skvostný kushudby pouštím a vždy mám potom neodkladnou chuť běhat vtrenkách po domě a kovovou naběračkou demolovat nábytek.Arnold Schwarzenegger je přesný a prodanou úlohu naprosto ideální. Měsíce dřiny se vyplatily měrouvrchovatou. Jeho úsporné herectví společně s impozantnítělesnou schránkou dokonale zapadá do ničemného světa, na jehožvizualizaci by byl spisovatel Robert E. Howard jistě pyšný. Stejnéměřítko můžeme použít i v souvislosti s hlavním záporákemfilmu. Thulsa Soudce budí respekt, kdykoliv se objeví na scéně.Jeho zbraní nejsou svaly a chladná ocel, ale bezbřehá moc. JamesEarl Jones předvedl přesvědčivou hereckou kreaci, nehledě najeho démonický obličej, který si nemůžete splést s žádnýjiným. „Barbar Conan“, to je učiněný ráj pro každéhofanouška fantasy. To platilo, platí a bude platit do skonánívěků.Boj o diváckou přízeňDne 16. března 1982 měl film premiéruv Evropě a 14. května 1982 v Americe. Do hlav fanoušků bylovýpravné fantasy vtloukáno už od roku 1980. Neúnavný marketingze sebe pod parou sypal plakáty, novinové články a rozhovory.Odezva kritiky se nesla na výrazně polarizované vlně. Na jednukladnou recenzi připadly obvykle dvě až tři negativní. Hlaskritiky se dle očekávání opíral o dva body. Dějovévzduchoprázdno a přemíra brutálního násilí. Uznávaný kritikRichard Schickel z týdeníku Time označil film za zvrácenouverzi „Hvězdných válek“. Hloupou a zároveň ohromující. Semtam někdo zmínil i neúctu k literární předloze a nehodící sefilozofický podtón. Pochvalu sklízela bez výhrad výprava adokonalá hudba. Tento aspekt byl zmiňován i v negativníchrecenzích. Celkem slušně bodovalo téma individualismu. Předevšímmužům se zamlouval koncept válečníka, který se spoléhá pouzena svou zdatnost a vůli překonávat těžké překážky.Tržby připomínaly velice napínavýthriller s nejasným koncem. Po odečtení částek určenýchprovozovatelům kin se zisk zastavil na třiadvaceti milionech. Malý,ale přesto komerční úspěch. Kult „Barbara Conana“ všakneohroženě vzrůstal. Pravý boom zažil film na VHS kazetách.Fantasy bylo v osmdesátých letech všeobecně na vzestupu. Komiksya knihy neuvěřitelně táhly. Mýty a báje navíc nezastavitelněprorůstaly do tvrdé rockové a sílící metalové hudby. RAINBOW,DIO, IRON MAIDEN, MANOWAR. Především proposlední jmenované se stalo dílo Roberta E. Howarda a film JohnaMiliuse hotovou modlou. Metal byl v osmé dekádě na komerčnímvrcholu, tím pádem rostl zájem o fantasy a tudíž si svounesmrtelnost zajišťoval i „Barbar Conan“. Vše se jednodušepojilo se vším. Cesty hrdinůJestliže se dá „Barbar Conan“označit za klasiku fantasy, pak stejné měřítko můžeme použítv souvislosti s akčním sci-fi nářezem „Terminátor“(1984). Arnold Schwarzenegger zde spojil sílu s Jamesem Cameronema upevnil si tak svou pozici v Hollywoodu. Bohužel, pokud jde odalší filmové dobrodružství cimmerského válečníka, pak seobávám, že není o čem psát. Arnold podepsal s Dinem smlouvu nadalší film a výsledkem byl „Ničitel Conan“ (1984).Jiný režisér a infantilní scénář, který se snažil látkuzpřístupnit i dětskému publiku. Totální propadák, jinak tonapsat nelze. Nepovedený kastrát neobratně parazitující naslavné fantasy předloze. Arnold se spálil a od té doby zanevřelna pokračování svých filmů. Proto nikdy nevzniklo „Komando 2“a hlavní roli ve snímku „Predátor 2“ (1990) uzmul DannyGlover. Jediný frajer, který Arnolda dokázal přesvědčit kopakované účasti v zaběhnuté sérii, byl zmiňovaný Cameron amnohem, mnohem později Sylvester Stallone.John Milius už nikdy nepřekročilsvůj stín a „Barbar Conan“ se dá s klidným svědomím označitza jeho tvůrčí vrchol. Ačkoliv tento chlapík natočil za svoukariéru jen pár filmů, drží si v Hollywoodu stálou úctu arespekt. Těžko říct, zda-li za to může jeho jedinečná povahači léty prověřená kvalita scénářů, na nichž se podílel.Jeho kultovní fantasy bylo původně plánované jako trilogie, lečbohužel, nestalo se tak. Z článku je doufám patrné, jakneústupný byl Milius člověk. Podmínky pro pokračování znělynásledovně: nízký ratting, žádná krev. Režisérůvautomatický vztyčený prostředník směrem k investorům asinepotřebuje další komentář. Basil Poledouris napsal ještěspoustu perfektní hudby: „RoboCop“ (1987), „Hon naponorku“ (1990) nebo „Hvězdná pěchota“ (1997).Fakt, že za „Barbara Conana“ nedostal skladatel Oscara, berujako největší přehmat v dějinách udílení Cen Akademie.Nechápu, nebo mi snad něco podstatného uniká?Osamělý králFilm „Barbar Conan“ dnes připomínáosamělý solitér. Od povídek Roberta E. Howarda je celkem vzdálenýa stejně tak si drží odstup od veskrze pohádkových fantasyspektáklů, které prezentují série jako „Pán prstenů“(2002–2003) či „Letopisy Narnie“ (2005–2010). JohnMilius stvořil unikátní svět, kde čas plyne pomalu a hrdinovémlčí. Svět, jemuž v žilách koluje jedinečný a těžkonapodobitelný vzorec DNA. Král Conan sedí na svém trůnu zcelaosamocen, za zády mu vyhrává fantastický orchestr a před trůnemodpočívá meč, připraven svým ostřím ztrestat každéhoopovážlivce, který by se pokusil znesvětit odkaz, který JohnMilius na počátku osmdesátých let vypálil do okének filmovéhopásu.Hodnocení: 100%CONVERGE & CHELSEA WOLFE - Bloodmoon: I - 90%http://www.crazydiamond.cz/converge_chelsea_wolfe_bloodmoon_i_recenze/2548http://www.crazydiamond.cz/converge_chelsea_wolfe_bloodmoon_i_recenze/2548janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přiznávám, že tohle album mne na sklonku roku 2021 dokonale odzbrojilo a v pozitivním smyslu semlelo. A to jsem CONVERGE doposud nesledoval, neposlouchal, zkrátka jim nevěnoval žádnou pozornost. Proč taky, když oblibuji méně brutální, spíše rockově orientovanou hudbu. V případě „Bloodmoon: I“ však nejde o klasické dílo těchto rozervanců z amerického státu Massachusetts, ale o materiál, který vzešel ze spolupráce CONVERGE s několika pozoruhodnými osobnostmi americké nezávislé scény. Uznávaná post-hardcoreová hydra jakoby nyní toužila po zklidnění či překročení jistých tvůrčích limitů, mnohdy nastavených prostřednictvím agresivity a neurvalosti. Takže pod taktovkou svého šéfa, kytaristy, skladatele a producenta Kurta Balloua připravila v časech pandemie nahrávku stavící na sugestivní atmosféře a pocitovosti. Dusivou, až na výjimečné momenty vesměs pomalou a hypnotizující epopej, rovněž však díky své ponurosti také strašidelnou a krásnou. U jindy zuřivě působících CONVERGE nebylo něco podobného zvykem. Pravidla hry jsou nyní určována výrazovými prostředky, které u nich odhalují větší míru umělecké nadstavby, hloubky a hudebnosti.Nejde jen o přizvání Chelsea Wolfe do skladatelského procesu a poměrně výraznou obsazenost jejího hlasu ve vokální složce díla, těch hudebníků se nakonec na vrstevnatém materiálu důležitou měrou podílelo víc. Kompaktní, uhrančivé a pravdivé dílo, odvíjející se jako film plný surrealistických obrazů, tak operuje s jemnější stavbou vesměs docílenou pomocí pestřejšího nástrojového zastoupení a jde za sedmi zúčastněnými, z nichž čtyři jsou kmenovými členy CONVERGE a tři platí za vážené hosty. Agresivita a tlak většinou sice ustupují do pozadí, takže hlavní roli přebírá pocitová tónohra, silná atmosféra či neprvoplánová melodika zasazená do prostoru zdánlivé neuspořádanosti a zvukové špíny. Hudebníci si však vyhráli s každým detailem a vsadili všechno na jednu kartu, kterou představuje perfekcionalismus. V této avantgardě totiž můžete velmi snadno přijít s materiálem, kterému nebude nikdo rozumět a bude málokoho bavit. A nebo naopak stvoříte bombu. Za sebe tvrdím, podařilo se.Sestava CONVERGE, jmenovitě Jacob Bannon – zpěv, Kurt Ballou – kytara, Nate Newton – baskytara a Ben Koller – bicí, byla doplněna především Chelsea Wolfe, temnou kněžkou rockové či metalové alternativy a ponurého folku. Spolu s ní byl dále přizván i její dlouholetý spolupracovník a producent jejích posledních desek Ben Chisholm a v neposlední řadě přispěl svou trochou také Stephen Brodsky, kdysi rovněž zakládající člen CONVERGE a nyní vůdčí osobnost metalcoristů CAVE IN. Posledně jmenovaný posílil především již tak pestrou vokální složku díla.Plíživě pojatá pouť do temných útrob existence osciluje na hranici post-metalového extrému, gotického rocku, noise a folkové avantgardy. Album „Bloodmoon: I“ však vlastní nejen rockovější naturel než kterékoliv ze starších děl CONVERGE, ale má i přesah v podobě lyrické stránky plné symbolů, lze tak o něm mluvit spíše jako o uhrančivé, vrstevnaté a velmi stylové odbočce, která je mozaikou využívající toho nejlepšího, co v talentovaných skladatelích vězí. Silnou stránkou jsou bezesporu motivy, které svou chytlavost odhalují až s postupujícími poslechy. Atmosféra díla se podobá tíživému snu, má schopnost posluchače lapit a nepustit na hodně dlouho. Jde o jakýsi rituál, od kterého se nelze odtrhnout. Otázkou zůstává, zdali vám skladby spíš nahánějí hrůzu nebo se při jejich poslechu cítíte blaženě. Obojí je totiž možné. Uhrančivé mantry „Coil“, „Crimson Stone“ a „Scorpion´s Sting“ vlastní melodie stylově splývající s oparem abstraktní zvukové špíny, bez které by nebyla ona seance kompletní.Už vývoj prvního songu „Blood Moon“ od ospalé tónohry, zde vykreslované souhrou kytary s klavírem a znaveně deklamovanými verši, po bestiální výlevy Jacoba Bannona, který se  chvílema hlasově nachází natolik v ráži, že bych si jej dokázal představit, kterak by na noční obchůzce tovární čtvrtí dokázal ubít náhodně kolemjdoucího chlapa tyčí do mokré dlažby. Plíživá atmosféra úvodního, takřka devítiminutového fláku postupně graduje a je stále více zaplavena neklidem, až vyzáblý Mr.Hyde získává nad vším definitivní kontrolu. Song vlastně představuje většinu výrazových poloh celého alba. Asi nejdivočejším kusem je nakonec dvojka „Viscera Of Men“, kde se počáteční post-hardcore výplach s nenuceností přetaví do mantry opatřené skoro až religiózním chórem. Fascinuje sound, který i přes neučesané party působí vlastně dokonale vybroušeně a v klidnějším momentech posléze tajemně. Ballou je dle mého vynikajícím producentem s velkým citem pro napětí, styl a atmosféru. Trojka „Coil“ je ukázkou dokonalého songwritingu v mnoha aspektech. Jedná se možná o nejchytlavější okamžik desky, přesto nosné linky nepůsobí prvoplánově. Melodie spíše paralyzuje, než aby se jí posluchač přejídal. Píseň plující na vybrnkávacích motivech akustické kytary představuje čarokrásnou souhru hned tří vokálů: Nate Newton, Stephen Brodsky a Chelsea Wolfe. Umění zapasovat zcela odlišné skladby do hudebního celku, odvíjejícího se v konceptuálních výrazových souvislostech, je jednou z věcí, která mě zde zaujala. Psychedelická upomínka na sedmdesátky v rámci soundu písně „Flower Moon“ má rozhodně parametry, jaké bych ještě nedávno nečekal od hardcore kapely typu CONVERGE. Říkám bravo. V „Playing Tongues Dead“ naopak Bannonovci oscilují na hranici mezi svou někdejší rvavostí a uhrančivým prožitkem současného ploužení. Ohnivost všemu dodávají postupně se probouzející vřeštivé kytarové tóny.Okouzlující položkou je bezesporu tříminutová hymna „Lord Of Liars“ nabízející hektické nasazení a kombinací tklivé meluzínky v podání nosného zpěvu Chelsea Wolfe a šíleného Bannonova běsnění. Vyváženost mezi astrálním klidem a kmitočty zběsilosti - instrumentace působí nepokojně, kytary rejdí spirálovými motivy a rytmika ukazuje svůj potenciál. „Failure Forever“ odzpívaná Stephenem Brodskym je asi vůbec nejrockovější skladbou. Nepříliš vysoké tempo, zemitější naturel a melodie, která má schopnost zaujmout. Následují další hlubinné mantry, kterým vládne ponurá a velmi sugestivní atmosféra, pozvolnější tempo a především uhrančivý hlas Chelsea Wolfe. Post-metalové fragmenty jakoby zde otevíraly náruč vstřícněji situované melodice, jasně patrné je to především v „Scorpion´s Sting“ nebo „Crimson Stone“, dvou skladbách náležících k vrcholným okamžikům alba. I když neobyčejná je i „Daimon“, která navazuje na všestrannost úvodního mocného kusu. Vše se zde nese v oparu mystiky či temné romantiky, takže návaznost třeba na dílo Nicka Cavea a jeho kapely The Bad Seeds je zde z mého pohledu jasně patrná. Jsem z této desky prostě nadšen.UNLEASHED - No Sign Of Life - 60%http://www.crazydiamond.cz/unleashed_no_sign_of_life_recenze/2547http://www.crazydiamond.cz/unleashed_no_sign_of_life_recenze/2547riha.kamil@gmail.com (Hivris)Po novinkách IN MOURNING a HYPOCRISY je deska „No Sign Of Life“ další kapitolou švédského death metalu, která mi v současné době dělala společnost. Přestože každá z těchto kapel chápe dnes už legendární odnož smrtícího stylu po svém, nemohl jsem se vyhnout určitému kvalitativnímu srovnávání. A bohužel musím hned na začátku konstatovat, že UNLEASHED z něj nevycházejí zrovna nejlépe. Právě naopak. Aktuální albový útok nespoutaných vikingů je jen dalším z řady jejich četných nájezdů do předem vybrakovaných a chudších oblastech, kde ani smrt nebere. Jakkoliv disponují skvělou výzbrojí a mužstvo má zkušeností na rozdávání, vypadá to opět na slabší kořist, kterou ocení jen pár nejvěrnějších.UNLEASHED si zvykli těšit své fanoušky relativně pravidelným dávkováním svých studiových nahrávek v intervalu dvou až tří let. Není tedy divu, že „No Sign Of Life“ je již čtrnáctým zářezem na kontě deathmetalových veteránů a že se konečný součet pravděpodobně nezastaví ani na tomto čísle. Borce nejspíš nová tvorba stále baví, ačkoliv se při ní nenechávají znepokojovat probíhajícím hudebním vývojem ani touhami nových generací metalových posluchačů. S minimálními obměnami si zkrátka hrají pořád to své jako v letech devadesátých, kdy byli součástí deathmetalové laviny valící se ze země Tre kronor do nic netušícího okolního světa. Se stejnou zarputilostí jako tehdy sází kapela svoje dřevní riffy a bryskní kytarové melodie do výpravných zkazek o boji hrdých pohanů proti zpropadenému Bílému Kristu. Napadá mi cosi o křížku po funuse, zvlášť když je člověk trochu informován o skutečných náboženských a sociálních problémech dnešního Švédska, ale když jsme u těch přísloví, tak proti gustu žádný dišputát. Komplexně vzato jsou největšími problémy tvorby UNLEASHED zastaralost a strnulost. Těžko hledat v old-school death metalu nové impulsy a dynamiku, ale zas jen ze vzpomínek a nostalgie se muzika neudělá.Neinvenční zpátečnictví mrzí o to víc, že instrumentální zdatnosti jednotlivých členů jsou až na překvapivě vysoké úrovni. Nápadité a důrazné bicí Anderse Schultze, kytarová kouzla Folkareho s Tomasem Olssonem i hromující basa Johnyho Hedlunda jsou přesvědčivé a vypovídají o ohromné vyhranosti a talentu. Jen by si hudebníci zasloužili pro své nástroje lepší party a povšechně promakanější songwriting. Je třeba zmínit, že stockholmská parta hraje v identickém složení prakticky víc než třicet let, jedinou zásadnější změnou byla výměna kytaristy v roce 1995, kdy přibyl do skupiny Fredrik Folkare. Na pozitivní straně tak stojí lidská i muzikantská sehranost, stinnějším aspektem neobvyklé soudržnosti je ovšem přehnaná konzervativnost a rutina. Možná chybí mladší krev, která by pomohla rozhýbat kosti a klouby ospalých bardů. Hudební základ právě z Folkareho pražců nepostrádá erudici ani myšlenku, ale výsledek je fundamentálně suchý a předvídatelný. Frontman Johnny Hedlund dokonal svůj přerod z growlera do jakési light verze jiného Johna s příjmením Tardy a místy se jeho vokál dotýká až hardcoreových poloh. Není to úplně nejšťastnější vývoj, co se týče přínosu pro celkový sound, ale třeba do thrashových agresivních výpadů Hedlundův srozumitelný chrčák solidně pasuje.Právě thrashmetalové vypalovačky načichlé punkově špinavou úderností mi bavily na albu asi nejvíc. Snad proto, že od nich posluchač nečeká nic jiného než rychlou a drtivou jízdu. Úvodní skladba „King Lost His Crown“ nebo titulní flák „No Sign Of Life“ jsou přesně takové ostré jednohubky, které umějí zaseknout háček do recenzentského ucha. Jedná se ale o songy, které slouží převážně k nastartování a oživení, pilíře klenby nahrávky by měly tvořit všestrannější a přeci jen o něco komplikovanější části. A tam už je situace horší. Písně nemají sílu a šmrnc, aby vyvolaly a udržely zájem. Kupříkladu ambiciózní „Midgard Warriors For Life“ sází na heavymetalovou zpěvnost a výpravnost, ale oslavovaní válečníci z Midgardu jsou příliš těžkopádní a namísto nadšeného sprintu se do boje pouští váhavým klusem. V „The Shepherd Has Left The Flock“ zas rezonují prosté death´n´rollové ozvěny, jejichž zaměnitelnost sotva zachrání jeden vydařený kytarový motiv v refrénu. Ani pomalejší kusy „You Are The Warrior!“ a „Here At The End Of The World“ klidnou hladinu zrovna nerozčeří, postrádají totiž nezastavitelnou valivost robustních kompozic ASPHYX nebo OBITUARY. Ani v těchto případech nemá letité kladivo UNLEASHED potřebnou váhu a tlak.Energii, kterou bych od kapely očekával, nejvíc vystihuje dvojice navazujících skladeb „Did You Struggle With God?“ a „Tyr Wields The Sword“. Zatímco první z nich reprezentuje povedený mix tvrdosti a melodie evokující bojovnické jádro AMON AMARTH oproštěné od všech podbízivých opičáren, druhá zmíněná hudební záležitost je krátká nabroušená black/deathová jízda nesoucí se na křídlech kdysi nerozlučných havranů se jmény Demonaz a Abbath. Kdyby se takovou kombinaci elánu a muzikantské praxe podařilo přenést také do zbytku alba, byl by výsledek o dost přívětivější. Takto ovšem dostává „No Sign Of Life“ svému názvu, ačkoliv to tak zřejmě nebylo zamýšleno. I do toho deathmetalového umírání to chce přeci jen trochu života.SPIDERGAWD - VI - 70%http://www.crazydiamond.cz/spidergawd_vi_recenze/2543http://www.crazydiamond.cz/spidergawd_vi_recenze/2543janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po dvou letech od pátého alba sehlásí severští zázrakové SPIDERGAWD se svou šestou řadovoudeskou. V případě minulé nahrávky jsem poměrně neznámétěleso z norského Bergenu na základě doporučení občíhnul a následně jejich osobitou produkci i ocenil, a tak jsem dnes vcelku rád za návaznost v podobě dalšího materiálu. Vlastně vše zůstalopři starém, neboť parta okolo zpívajícího kytaristy PeraBortena stále umí tnout do živého a vrhá do placu energickýmmateriálem, který se pohybuje někde na hranici mezi garážovýmrockem a heavy metalem. To, co kapelu odděluje od ostatních, vězínejen v odlehčenosti nápadů obsažených v jejich písních, ale jednoznačně také ve využívání dechového nástroje vrámci celkového soundu SPIDERGAWD. V tomto konkrétním případětedy saxofonu Rolfa Martina Snustada, který zbytelňuje riffy a veškeré dunivé kytarovévozby. Právě díky vkusnému využívání saxofonupůsobí kapela osvěžujícím dojmem a nelze si ji s žádnou jinou splést. Skladby mají švih, únosnou chytlavost, která se nemá šanci proměnit v podbízivost a stojí na léty prověřeném prototypovém metalovém zaujetí, které v podání Norů určitou měrou inklinuje k postupům dobře známým z historie (MOTÖRHEAD a jiní). Hlavní je, že SPIDERGAWD upalují s větrem o závod, nezaobírají se progresivistickou manýrou a celkově baví. Jednoznačně pozitivní kapela, jejíž přímočará produkce působí neotřele a neřeší hloubku vlastního uměleckého nastavení. K velmi dobře poslouchatelnému výsledku nemalou měrou přispívá i rytmická sekce Kenneth Kapstad (bicí) a Hallvard Gaardlos (baskytara). Posledním členem je klávesák Brynjar Takle Ohr, jenž před dvěma lety rozšířil řady kapely, aby dodal soundu SPIDERGAWD na větší barvitosti. Zkrátka tihle Norové dnes působí jako velmi dobře sehraný kvintet, který se s ničím moc nepáře a vychází mu to. Z jejich zvuku je znát entuziasmus a nadšení pro věc. Každá z osmi zde obsažených skladeb v sobě nese potřebnýzápal. Pozitivní stránkou se jeví i poměrně civilní přístupvšech zúčastněných, kteří si nehrají na bůhvíjaképrimadony a předvádivé hvězdy. Zkrátka semknutá jednotka platná pouze jako celek. Zpěv Pera Bortena má přirozenou,chlapácky drsnou barvu, žádný ječák se tady nekoná, spíše bych si frontmana dovedl představit i u kapel punkové,alternativní či old-school rock´n´rollové provenience. Stále poměrně neznámé kapele se tak, dle mého, i letos podařilo zdařilým způsobem navázatna své předchozí práce. Norskému království tak můžeme stran tohoto druhuhudby pouze závidět, neboť v ranku garážového rocku a melodického proto-metalu vychovalo nepřeberné množství velmi obstojných a velmi kvalitních souborů,které fungují pouze na základě vlastního přičinění aprostřednictvím vydávání své hudby u malým značek. Co jevšak podstatné, hudba SPIDERGAWD je nápaditá, velmi dobřeposlouchatelná a plně konkurenceschopná s daleko věhlasnějšímia viditelnějšími jmény. O tom, že si tahle pětice jede všepodle svého, svědčí i poměrně originálně pojaté obaly jejichalb, které spolu od debutu až po aktuální šestou řadovku stylisticky souvisí. Respekt.Redakční žebříčky za rok 2021http://www.crazydiamond.cz/redakcni_zebricky_za_rok_2021_asylum/2541http://www.crazydiamond.cz/redakcni_zebricky_za_rok_2021_asylum/2541nobody@nothing.com (Redakce)Nejdřív odbočím mimo rámec aktuálních nahrávek k něčemu, co se mně momentálně honí hlavou. Devátá sezóna těchto stránek je za námi, v lednu 2023 možná oslavíme dekádu. Těší, že jsme stále schopni pravidelně produkovat články, které nepůsobí odflákle či zbytečně, a že uvnitř teamu existuje stále velký hlad po muzice (či filmu) a po zhodnocení všech děl, které nás v průběhu roku alespoň trochu zaujmou.  Před pár dny jsem se v úvodníku na jiném webu dočetl, že tamní redakce cítí i ve vztahu k čtenáři jistou povinnost, tohle u nás totiž není. Necítíme naprosto žádnou povinnost v tom pokračovat. Jediná věc, co nás tu drží, je fakt, že nás to stále ještě hodně baví. Máme radost z toho, když někoho dokážeme oslovit a on se vrací, stejně tak si chceme hlídat kvalitativní úroveň zveřejněných textů, protože nám záleží spíš na kvalitě než na kvantitě článků. Tenhle web totiž drží každodenní práce pouze několika lidí. Dokážu si představit, že by ten čas každý z nás dokázal využít i úplně jinak. Tenhle web určitě není samozřejmostí.StrayVlastně to byla docela zajímavá hudební sezóna, tedy pouze co se nových nahrávek týče. I když jsem spíš konzervativec, můj žebříček za rok 2021 je směsí očekávaných alb od prověřených stálic, které sleduji desítky let, s několika jmény, jenž patří v mé sbírce  k méně probádaným a nesporně překvapivým. MASTODON nakonec vše ovládli, i když velké a po umělecké stránce pozitivní překvapení jsem zažil na samotném sklonku roku s albem, na kterém se podíleli CONVERGE s valkýrou zvoucí sebe CHELSEA WOLFE (recenze velmi brzy), tomu se říká dokonalý epitaf k epoše temnoty...1.MASTODON – Hushed And Grim2.CONVERGE+CHELSEA WOLFE – BloodmoonI3.GRETA VAN FLEET – The Battle AtGarden´s Gate4.AT THE GATES – The Nightmare OfBeing5.FLOTSAM AND JETSAM – Blood In theWater6.THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA –Aeromantic II7.THE DRAIN – Old Big Bad, New BigGood8.EXODUS – Persona Non Grata9.CARCASS – Torn Arteries10.HELLOWEEN - Helloween11.THE DEAD DAISIES – Holy Ground12.VOLBEAT – Servant Of The Mind13.STEVEN WILSON – The Future Bites14.GOJIRA – Fortitude15.IRON MAIDEN – Senjutsu16.UNTO OTHERS – Strength17.TRIVIUM – In Court Of The Dragon18.THUNDER – All The Right Noises19.CRADLE OF FILTH – Existence OfFutile20.SPIDERGAWD – VIPekárekRok2021 nebyl po hudební stránce špatný. Sestavit dvacítkunovinkových desek, které jsem během něj s uspokojenímposlouchal, šlo takřka samo. Vesměs a logicky jde ve velkévětšině o recenzovaná alba. Hodnocení až na naprosté výjimkyneměníme, takže resumé na konci roku se k „nápravě křivd“,popř. k jemnému doladění hodí. Spoustu muziky jsem siposlechnout nestihl, asi nejvíc mě mrzí MASTODON, kteří všakneutečou. Jak už jsem zmiňoval minule, žebříček neodrážíkvalitu, pouze ono „líbí více – líbí méně“. Dokonceneodráží ani rok vydání. Prosincová, nebo některá primárnědigitální vydání by totiž měla smůlu. Stovka letos nakonecnepadla. Nenašel jsem totiž opus „v sudové síle“, i kdyžřada desek se podobnému označení přiblížila či ještě blíží.Vítězem se stali DEAFHEAVEN. Jejich jemňoučká blend-melody-facka„Infinite Granite“ v závěru roku drtivě zafinišovala a doabsolutního hodnocení nakonec chybělo málo. Velmi si cením zdepřítomné progrese, nápadů, souhry a komunikace. Dokonce se těšímna jejich další desku. Takový pocit jsem už dost dlouho nezažil.Doufám, že navzdory všem možným protivenstvím přinese rok 2022podobné pocity i čtenářům CrazyDiamond. Poslouchejte a kupujtehudbu, posílíte mír.:-)1.DEAFHEAVEN – Infinite Granite2.NIKOL BÓKOVA - Prometheus3.CYNIC – Ascension Codes4.NECROCOCK – Bipolární noci5.BETWEEN THE PLANETS – Parallel World6.PHARAOH – The Powers That Be7.ANNEKE VAN GIERSBERGEN – The Darkest Skies Are The Brightest8.CAMBION – Conflagrate the Celestial Refugium9.VOJTA NÝDL – Dítě z větru10.PRIS – Kopřivy11.!T.O.O.H.! – Free Speech12.CRADLE OF FILTH – Existence Is Futile13.CRYPTA – Echoes Of The Soul14.INFERNO – Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)15.TIMES OF GRACE – Songs Of Loss And Separation16.EPILOG – Providence Asylum17.KITTCHEN – Puls18.RIEXHUMATION – The Final Revelation of Abaddon19.PESTILENCE – Exitivm20. CANNIBAL CORPSE – Violence UnimaginedHivrisIRONMAIDEN – SenjutsuASPHYX – NecrocerosTHE CROWN – Royal DestroyerCYNIC - Ascension CodesCHEVELLE – NiratiasDVNE - Etemen ĆnkaTREMONTI - Marching In TimeABLAZE MY SORROW - Among Ashes And MonolithsIN MOURNING – The Bleeding VeilMASTODON - Hushed And GrimMajk1.DREAM THEATER – A View From The Top Of The World2.WITHERFALL – Curse of Autumn3.FLOTSAM AND JETSAM – Blood In The Water4.LIQUID TENSION EXPERIMENT – 35.SILVER TALON – Decadence And Decay6.OBSCURA – A Valediction7.RONNIE ATKINS – One Shot8.KK´S PRIEST – Sermons Of The Sinners9.THUNDER – All The Right Noises10.CZ scéna a desky letošního rokuKonnie MASTODON– Hushed And Grim GOJIRA– Fortitude MELVINS– Working With God FOOFIGHTERS – Medicine At MidnightMONSTERMAGNET – A Better DystopiaVLADIMÍRMIŠÍK – Noční Obraz STING– The Bridge 10 MINUTES WARNING - This Could Be HeavenBILLIEEILISH – Happier Than Ever J.Rose1.Poslednísouboj - Ridley Scott - Návrat krále, jinak to snad nazvat aninejde. Ridley Scott dokazuje, že věk je pouze číslo a servírujenám naprosto skvostné historické drama o dvou kohoutech na jednomsmetišti.2.Duna - Denis Villeneuve - Novodobá sci-fi klasika? Kéž by.Vizuální dokonalost v každém záběru a zároveň velký příslibdo budoucna. Už teď se nemohu dočkat pokračování.3.K zemi hleď - Adam McKay - Štve vás Covid, manipulativní média,vláda, restrikce a dnešní doba všeobecně? Pak dejte šanci téhlenekompromisní, velmi chytré satiře s hvězdným obsazením. Budetezvracet a brečet smíchy zároveň. 4.Old Henry - Potsy Ponciroli - Komorní, chlapácký western o tom, žeminulost se člověka drží stejně, jako nenasytné klíštěsladké krve.5.Rozhněvaný muž - Guy Ritchie - Akční jízda, která si na nicnehraje. Spousta bouchaček, záplava testosteronu a ultra tvrdýJason Statham.6.Zhoubné zlo - James Wan - Žánrové hrátky zalité krví. JamesWan se snaží být originální a kupodivu mu to celkem vychází.7.Benedetta - Paul Verhoeven - Provokatér Paul Verhoeven je zpět ajako tradičně si nebere žádné servítky. Historie, potlačovanýchtíč, ženská sexualita a režisér kopající do církve. 8.Není čas zemřít - Cary Joji Fukunaga - Epilog Daniela Craiga jejiný než asi čekala většina jeho fanoušků. Tak to má být aza mne palec nahoru.9. Free Guy - Shawn Levy - Praštěný hrdina, divoká akce, ujetý humor a především hromada nenáročné zábavy. Ideální film na oddech.10. Quo vadis, Aida? - Jasmila Žbanić - Národ, který zapomene svou minulost, nemá žádnou budoucnost. Jedna z největších tragédií moderních dějin v sugestivním podání talentované režisérky.NIKOL BÓKOVÁ - Prometheus - 90%http://www.crazydiamond.cz/nikol_bokova_prometheus_recenze/2542http://www.crazydiamond.cz/nikol_bokova_prometheus_recenze/2542hackl@volny.cz (Pekárek)Recenzi na nové album klavíristky a skladatelky Nikol Bókové jsem zvažoval dlouho. Vše podstatné, včetně obsáhlého rozhovoru, bylo totiž napsáno již v Headlineru. Kdo si však zmíněný rozhovor přečte, tak snad pochopí, že na něco by mohlo být ještě navázáno, že možná chybí jakýsi pohled z druhé strany, resp. z druhé scény, o které se zde mluví. Více pro začátek napovídat nebudu. Každopádně, stačil půlroční odstup, pár dalších poslechů a najednou se začínají rýsovat tyto řádky.Nikol Bóková působí v rámci domácí hudební scény stále jako zjevení. Kritikou ceněný debut „Inner Place“ nahrála teprve před pár lety. Jde o vynikající album jazzového tria ve složení klavír, kontrabas a bicí. Sama Nikol se za ryzí jazzmanku ovšem nepovažuje: „Nikdy jsem neměla žádné jazzové vedení, nikdy jsem nebyla na žádných přednáškách o jazzu. Moje přednášky jsou to, že chodím na pivo s jazzmany a poslouchám, jak si oni o tom povídají, a pak se zapojuji do debat.“ Blíž má ke klasice, díky čemuž krášlí svou tvorbu melodickými háčky či drápky a také nejazzovou dramatičností. Za vše v tomto směru hovoří druhé album „Unravel“, začínající skladbou romantizujícího impresionisty Vítězslava Nováka. O něm snad někdy přístě.:-) Jenže, kdyby šlo jen o klasiku, prosakující sem tam do popu, určitě bych se k její hudbě tak často nevracel a tak moc ji neprožíval, natož o ní psal. Jednoduše řečeno, styl dotyčné vykazuje skoro rock/metalovou intenzitu. Příjemný fakt, nad jehož příčinou jsem dál nepřemýšlel. Opřít „po našem“ se do toho umí řada interpretů různých žánrů. Ve spojitosti s okolnostmi provázejícími přípravu třetí studiovky nazvané „Prometheus“, už mi ledacos došlo. Byla to právě smrt otce, drahé bytosti a fanouška tvrdší hudby, která se do rockového vyznění některých partií nového alba promítla v ještě větším měřítku. Najednou bylo vše jasné.Nikol šla tentokrát o dost dál, resp. na chvíli zas někam jinam, kam už se nejspíš vracet nebude. Na novince musela znít kytara, a když už, tak proč ne rovnou od „pana Nechybujícího“. David Dorůžka sice takovou přezdívku nemá, ale rozhodně patří mezi těžkou váhu, a to i v mezinárodním srovnání. Kývnul. Dalším osloveným byl respektovaný kontrabasista, skladatel a pedagog Jaromír Honzák. Za bicí usedl spoluhráč z kmenového tria, Michał Wierzgoń (jinak také PURPLE IS THE COLOR). A teď to přijde! Sestavu totiž doplnil instrumentalista, jehož hráčské mistroství má velmi blízko ke genialitě. Hornista a dirigent Radek Baborák patří mezi absolutní světovou špičku a každé setkání s ním, ať už studiové, nebo koncertní, s sebou nese mimořádný zážitek. Budete-li mít někdy příležitost vidět a slyšet živoucího mistra v akci, neváhejte ani chvilku.Účast jmenovaných každopádně svědčí o obrovské kvalitě i velkém sebevědomí hlavní protagonistky. Tito hudebníci s nikým čas nemarní, Baborák ho nota bene nemarnil ani s Berlínskou filharmonií, považovanou za jeden nejlepších symfonických orchestrů na světě. Musíte jim proto nabídnout materiál s velkým „M“ a zároveň počítat s tím, že ho svou kreativitou mohou citelně proměnit; nikoli rozbít, v tom zas spočívá jejich výhoda. A také s tím, že svým hráčským uměním budou vrhat masivní stín na zbylé interprety, aniž by, což může být pro zastíněné vlastně nejhorší, jakkoli exhibovali.Nikol se ke všem uvedeným rizikům postavila čelem. Ničemu se nesnažila uniknout. Po takovém přístupu není na „Prometheovi“ ani stopa. Naopak, se světlem a stínem svých spoluhráčů si zde hraje, s pokorou, ale hraje – takřka permanentně, nutno dodat. Může, protože jim složila krásné motivy, kterým se mohli naplno oddat a zapomenout při tom na ultra jemné, ale pevné ručky jedné talentované režisérky. Všichni se tak na pouhé dva dny nahrávání (bez společných příprav!) stali součástí nekompromisního autorského plánu – autentického příběhu tvůrce, nad který se na albu nikdo nestaví. Míra koncentrace všech zúčastněných na empatické vyjádření tohoto příběhu dosahuje až bolestivých hodnot. Výsledek je tudíž po stránce instrumentální zdrcující, po stránce pocitové odzbrojující. Během poslechu máte chuť někoho obejmout. Posluchač na všem vydělal. Popravdě, zas tak moc se po něm nechce. Signál je enormně silný, připojení za babku, vysílání multižánrové či nadžánrové a obrazy nádherné. Kdo uteče, prohraje, resp. přijde o možnost pomalu vstřebávat něco jako absolutní hudbu určenou všem, nikoli však konzumním masám. Ostatně, i sám titán Prometheus pamatoval na celé lidské pokolení a také pro ně hodně zkusil.Album se rozjíždí pomalu. K unisonu lesního rohu a kontrabasu se nenápadně přidává klavír s bicími, jen proto, aby úvodní skladbu „A Star Trodden Way“ otevřel prvnímu sólu Dorůžky. Fantazie, jeho semiakustický Gibson (tipuji) medově odkapává a nevytrácí se ani pod výstupem Honzáka přebírajícího sólovou štafetu. Nastupuje Baborák a s ním první gradace. Dějí se věci, splynutí klavíru s kytarou je totální a k tomu ten osudový lesní roh. Hm, skoro se mi nechce pokračovat, zvlášť když slova nestačí. Není nakonec lepší zůstat na povrchu? I takový přístup se jeví být možným a také pocitově bezpečnějším. Titulní kompozice si ovšem pár slov zaslouží. Představuje jádro celé desky, rozpíná se všemi směry, a navíc míří až někam k fusion, v šesté minutě dokonce k prog rocku(?). Temné intro bravurně obstaral Honzák, po chvíli vstoupí do hry velmi silný a temný klavírní motiv, poté se přidá zlověstný lesní roh, jehož komunikace s klavírem vrcholí jakýmsi zoufalým voláním o pomoc, záchranu nabízí Dorůžka. Stačí dva tóny, první patří klavíru, druhý už kytaře a nálada se bleskem mění, někdo je na blízku. Neskutečné. Začala teprve třetí minuta. Bože, tam je muziky. Kytara krátce přebírá otěže a pak zas on. Baborák čaruje v každé chvíli, kdy se objeví; s tak zrádným nástrojem v rukou se jedná o něco neuvěřitelného. Neustále, dalo by se říci z povahy věci (nástroje), prohlubuje duchovní složku, zvětšuje prostor a vyplavuje smutek, ve všech jeho podobách. Občasné eskapády na tom nic nemění. Dorůžka nezaostává, dostal nicméně naprosto odlišnou úlohu. Tiší bolest, vede hřejivý dialog, většinou s klaviaturou. Rytmika se prostě musí držet zpátky. Dokáže však i udeřit. Hvězdná chvíle Wierzgońe přichází v 5:18. Po katarzi už zůstává jen tep jednoho tónu, kolem kterého vše dohořívá. Skladba roku!Nikol stojí svou hrou téměř po celou hrací dobu každému z instrumentalistů nablízku, tedy pokud nechce být sama – na louce v „On a Meadow“; nebo si nepotřebuje něco „vyříkat“ jen jedním z nich – v „Nunchaku“ konkrétně s Baborákem, jak jinak…Vše podstatné bylo již řečeno. Speciálně čtenáře CrazyDiamond lze ještě upozornit na soundtrackový úvod „Lightness of Space“, postupně přecházející v asi nejrockovější moment desky. Wierzgoń zde hraje atypickou „rovinu“ a Dorůžka zběsile sóluje. Oba dva jsou vynikající, ale najednou toužím na jejich místech slyšet Johna Petrucciho s Mikem Portnoyem (Baborák by pochopitelně mohl zůstat:-)). I oni by nepochybně podlehli kouzlu vrcholné klavírní hry plné rozmyslu a citu. Vraťme se zpátky na zem. Nikol s vysokou pravděpodobností tímto směrem nikdy nepůjde. Nezbývá, než se s tím smířit. Poslech „Peaceful Ride“ k tomu poskytuje ideální příležitost. Rozemlet na prach, ale smířen – „Heart of Gold“. Baborák měl fantasticky sejmuté a smíchané náběry na toto barokně laděné, prometheovské outro nahrát napoprvé. Vždyť jsem říkal, že je geniální.:-) Tak ho na závěr odcitujeme: „Spolupráce s Nikol Bókovou a bandem, který vzniknul pro realizaci tohoto projektu, byla pro mne výzvou a muzikantskou radostí. Nejenže jsem potkal a poznal nové kolegy, se kterými jsme si padli do noty, ale ještě jsem zažil zrození zcela nového, emočně bohatého díla. To je nyní zakonzervováno na nahrávce, na kterou se opravdu těším.“ Nejvíc mě děsí pomyšlení, že nebýt Animal Music, resp. aktivit Petra Ostrouchova, podobná „konzerva“ by možná ani nevznikla. Jen tak dál a v dramaturgii třeba i trochu přitvrdit.:-)THE BROOD - Děsivá studie dysfunkčního vztahuhttp://www.crazydiamond.cz/the_brood_desiva_studie_dysfunkcniho_vztahu_film_pandemonium/2539http://www.crazydiamond.cz/the_brood_desiva_studie_dysfunkcniho_vztahu_film_pandemonium/2539DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Ten nečekaný rámus upoutal jejípozornost. Ne, nezdá se jí to. Změť zvuků vychází určitěz kuchyně. Upře ustaraný pohled na svou blonďatou pětiletouvnučku a vydá se prozkoumat zdroj toho nenadálého šelestu.Otevírá dveře do kuchyně a vnímá mrazivé znepokojení, ježhladově proniká do morku jejích kostí. Rozházené příbory nalince, převrácené spotřebiče a mléko rozlité po podlaze.Hotová spoušť! Odkládá sklenku s whisky a pomalu seprochází tím nevysvětlitelným chaosem. Kočka? Zloděj? Zvláštnízachroptění! Ta věc sedí nahoře na kredenci a v ruce něcosvírá. Je to kladivo, a zakrslá kreatura se jej nebojí použít.Tupé údery donutily blonďatého anděla vstát. Vnučka nechápavěpozoruje svou babičku ležící v krvavém tratolišti a skrzeotevřené dveře zahlédne na schodech u zábradlí pár děsivýchočí.Nelidské pokusy a zvrhlé experimenty.Mutace tělesných tkání, postupný rozpad lidské schránky,nekontrolovatelná transformace, metamorfóza či krvechtivíparazité. To je filmový subžánr „body horor“, to je DavidCronenberg ve své nejtypičtější poloze. Pro jedny úchyl apro druhé génius. Já osobně akceptuji obě varianty, přičemžtohoto podivínského Kanaďana beru jako jednohoz nejoriginálnějších režisérů všech dob. Cronenberg mělobrovský vliv na mé vnímání filmového média. Doslova formovalmou lásku k filmu a já ho dodnes řadím mezi svénejoblíbenější filmové tvůrce. A to navzdory faktu, že mi jehosoučasná tvorba už moc neříká. Nechme ale mé citové výlevyležet stranou a pojďme zlehka prolustrovat režiséra a jeho ranoutvorbu.Celoživotní obdiv k filmu asci-fi literatuře v mladém Davidovi zažehl jeho otec MiltonCronenberg. Celé dětství byl David filmem posedlý a největšívliv na něj mělo švédské fantasy „Sedmá pečeť“(1957) a kreslená disneyovka „Bambi“ (1942). Kdo by tobyl řekl, že? Režisér chtěl před lety dokonce slavný kreslenýfilm promítat jako součást své výstavy, ale z nějakéhonepochopitelného důvodu byla společnost Disney tvrdě proti. Nojen si to představte. Na bílém plátně skotačí Bambi běhajícípo zelených lukách a okolo něj se ve skleněných vitrínách tyčírelikty z mistrových nejslavnějších děl. Tady stojízmutovaná hlava s hmyzími tykadly, opodál odpočívá obřístonožka a pod rozpálenými reflektory září do dáli speciálněupravené gynekologické náčiní, určené pro ženy s … řekněmenevšedními problémy.Pro Davida Cronenberga výraz tabunikdy neexistoval. Filmy si vždy točil podle sebe, bez jakýchkolivmorálních brzd. Tohoto principu se drží dodnes a je to vlastně ijeden z důvodů, proč nikdy nedokázal naplno prorazit domainstreamu. Už jeho celovečerní debut šokoval a vzbuzoval odporu početné divácké obce. Nízkorozpočtový nářez „Shivers“(1975) představoval velmi svéráznou odpověď na tehdejšívzrůstající popularitu zombie filmů. Do luxusního bytovéhokomplexu pro movité se infiltruje parazit připomínající uhnilýpenis. Tento v laboratoři vypěstovaný tvor se množí v tělelidského hostitele a zvyšuje u něj agresivní sklony a sexuálníapetit. Nákaza nezadržitelně narůstá a brzy zachvátí všechnynájemníky. Hromada nesympatických herců, nálož krve a z kloubůvymknuté násilí. Vykouzlit za pár šupů tak sugestivněbezvýchodnou atmosféru si zaslouží obdiv i dnes. David Cronenbergse ale teprve rozehříval.Jeho druhý snímek „Rabid“(1977) pracuje s podobným tématem a vzorcem vyprávění.Slečna Rose utrpí vážnou nehodu na motorce a je podrobenaexperimentální operaci. Tento zákrok však na jejím těle vyvolájistou mutaci. Rose má chuť na krev a z podpaží jí vyrůstázvláštní orgán, jenž přenáší nebezpečnou infekci. Každýmilenec, s nímž se Rose vyspí, je nakažen a mění sev nebezpečného devianta bažícího po krvi. Cronenberg v soběnezapře kovaného botanika, biologa a milovníka vědy, kterévěnoval svá mladistvá studijní léta. Film zručně kombinujeupírskou tématiku, zombie fenomén a genetické inženýrství.Zajímavé je, že režisér dlouho nemohl najít představitelku prohlavní roli. Spousta nahoty a nepříjemných scén, to není zrovnaideální lákadlo. Jediná vážná uchazečka Sissy Spacekbyla příliš mladá a v té době takřka neznámá.Cronenberg měl ale pod čepicí a vsadil na porno. Hvězdě filmůpro dospělé Marilyn Chambers nahota pochopitelně žádnéproblémy nečinila a do své role šla naplno.Třetí snímek ve filmografii režisérareprezentuje zásadní zlom. Jednak zde po technické, potažmorežijní stránce učinil velký krok vpřed a úplně poprvénavázal spolupráci se svým dvorním skladatelem HowardemShorem. Hudebního mága si dnes většina diváků spojujepředevším s trilogií „Pán prstenů“ (2001–2003).Já ho však mám zafixovaného jako neoddělitelného souputníka,který výstředního rodáka z Toronta provází téměř pocelou kariéru a nezaměnitelným způsobem dotváří atmosféruk jeho filmům. Znepokojivý snímek „The Brood“(1979), to jest krystalicky čistý David Cronenberg. Režisérkoncem sedmdesátých let procházel velmi obtížným životnímobdobím. Sedmileté manželství s Margaret Hindson bylov troskách a bolestné přetahování o dceru Cassandruzačínalo nabývat ošklivých rozměrů. Režisér svou palčivoufrustraci otiskl do svého třetího celovečerního filmu a právěten se teď stane terčem našeho zájmu.Frank Carveth to nemá lehké. Je užnějaký čas rozvedený a jeho psychicky narušená bývalá choťNola pobývá ve specializovaném Institutu Somafree, jemuž pevnourukou vládne kontroverzní psychiatr, Dr. Hal Raglan. Tentointeligentní muž provádí na svých pacientech experimentálníterapie. Během intenzivních sezení proniká do mysli labilníchsvěřenců a nutí je ventilovat své potlačované emoce. Vedlejšímproduktem této techniky zvané psychoplazmie jsou různéfyziologické změny na těle. Frank a Nola spolu mají pětiletoudceru Candice, která za izolovanou matkou pravidelně dochází. Poposlední návštěvě má Candice na těle podezřelé podlitiny aFrank se i přes protesty Dr. Raglana rozhodne styk dcery s matkouzarazit. Záhy poté dojde k několika brutálním vraždám, aco je zvláštní, malá Candice je vždy někde poblíž. Jak seukáže, vraždy mají na svědomí zvláštní zmutovaní trpaslícia veškeré stopy pomalu, ale jistě směřují do InstitutuSomafree. Frank je odhodlán přijít celé věci na kloub a jehopátrání vede k odhalení hrůzného tajemství.Film „The Brood“ je v prvnířadě těžkým psychologickým dramatem o rozpadu vztahu, do něhožv pravidelných intervalech pronikají čistokrevné hororovévýjevy. Sám Cronenberg připustil, že ve scénáři provedlněkolik výrazných změn poté, co zhlédl exkluzivní ukázkuz filmu „Kramerová versus Kramer“ (1979). Byl udiventím, jak snímek líčí rozvodový proces, a zarazil ho i veskrzepozitivní závěr. Jeho osobní zkušenosti byly přesně opačnéhorázu. Proto se rozhodl stvořit maximálně zlé dílo tvořícíjakýsi protipól ke zmiňovanému filmu. Hlavní hrdina FrankCarveth je režisérovým alter egem a Nola zase symbolizuje jehobývalou ženu Margaret. Cronenberg se do postav snažil promítnoutsvé pocity, svůj strach z rodičovství a tvrdý boj onevinného potomka. Jinak řečeno, psychologie má reálný základvycházející z nitra režisérovy mysli, kdežto samotnýpříběh je již čirá fikce. Ostatně nic jiného než fikcenepřipadá v úvahu vzhledem k tomu, co se ve filmupozději děje. „The Brood“ má velmi dlouhouexpozici a je nutné s tím počítat. Film se nikam nežene, mápozvolné tempo a jednotný rytmus vyprávění narušují pouzenečekané útoky zmutovaných trpaslíků. Samotná terapeutickásezení, založená na precizním herectví, mají až teatrálnínádech a podtrhují zlověstnou povahu Dr. Raglana. Některé scényopravdu můžou navozovat pocity mírné letargie a nudy, avšak izdánlivě sebezbytečnější maličkost tvoří zásadní dílekznepokojivé skládačky. Zakrslí vrazi si za oběti vždy vybírajíjedince, kteří se pohybují v blízkosti Franka a Candice. Jeúplně jedno, zda-li jde o rodinného příslušníka nebo souseda.Frank postupně propadá zoufalství a je přesvědčen, žepřítomnost trpasličích mutantů nějak souvisí s Dr. Raglanem.Podezření zesílí, jakmile do příběhu vstoupí doktorův bývalýpacient Hartog, jemuž vlivem psychoplazmie vyrašil na krku velkýrakovinotvorný nádor. V momentě, kdy se soudnímupatologovi podaří získat a prozkoumat jednoho mrtvého mutanta,film přeskočí do ryze hororového módu s lehkou sci-fipatinou. Cronenberg pak začne postupně přikládat pod kotel asázet před nás nekompromisní obrazy. Kde jinde uvidíte učitelkumateřské školy ubitou dvojicí trpaslíků před zraky vyděšenýchdětí? V závěrečné, geniálně vygradované čtvrthodincezačne režisér struny napětí šponovat na maximum a děsivěnechutná pointa všemu nasazuje odpornou korunu. Je to přesně tenmoment, kdy si řeknete: ano, tohle je David Cronenberg. Zde se hodímenší varování. Pokud jste dosud neměli s tímto filmemčest, tak po jeho šokujícím rozuzlení nepátrejte a raději sidopřejte soukromou projekci. Mějte ale na paměti, že slabšížaludky Cronenberg nešetří a vyústění snímku má i dnes dopadrovnající se ráně palicí do hlavy. Vskutku mocný zážitek.Ústřední trojlístek herců bylvybrán s citlivou pečlivostí, čemuž odpovídají ijednotlivé výkony. Odloučenou manželskou dvojici přesvědčivěztvárnili Samantha Eggar a Art Hindle, ale největšípozornost na sebe strhává Oliver Reed v roli doktoraHala Raglana. Jeho postava je krásně nejednoznačná, nečitelná asvou impozantní tělesnou konstrukcí vyvolává patřičnýrespekt. Britský herec Oliver Reed platil ve světě filmu vždy zavelkého pijana, hospodského povalovače a rváče s nevyzpytatelnoupovahou. Jeho tvář zdobila obrovská jizva, kterou mu způsobilopilec za pomoci kusu rozbité lahve. Tato drsná památka ještězvýraznila hercův zlověstný pohled a stala se součástí jehoimage. Určitě si pamatujete Reddovu poslední roli ve filmu„Gladiátor“ (2000), v němž si zahrál tvrdého otrokářeProxima. Bohužel, konce natáčení se herec nedožil, neb hozastihl osudový infarkt. A kde jinde, než v jeho milovanéhospodě. Film „The Brood“ vznikal s nuznýmrozpočtem okolo jednoho a půl milionu dolarů. Maličký štábčítal dokonce pouhých dvanáct členů. Jde tedy spíše onezávislé dílo a sehnat patřičné finance pro realizaci nebylovůbec snadné. Musíme si uvědomit, že na předchozí dva filmyčerpal Cronenberg finance mimo jiné i z peněz daňovýchpoplatníků, které poskytl kanadský filmový institut. Smršťnekompromisních recenzí a nenávistné ohlasy ale režiséroviznačně zkomplikovaly život. Pohoršený filmový institut rázněutáhl kohouty a tok financí přestal téměř téct. Cronenberg semusel pořádně otáčet, dělat vše možné i nemožné, aby sisplnil další vytyčený cíl. Rozpočet se skládal i zesponzorských darů a bankovních půjček. Hlavička Cronenberg uměls ukořistěnými penězi velmi dobře nakládat a šetřit.Například pro role zmutovaných trpaslíků nemusel angažovatliliputy, ale chytře a hlavně levně využil skupinu dětskýchgymnastek z Toronta. Vyplatilo se. Film se ukázal býtiziskovým a malé distribuční společnosti New WorldPictures vydělal pěkných pět milionů. Tehdejší recenzemůžeme označit za protichůdné, ačkoliv kladné odezvy výrazněpřevládaly a film si začal postupně získávat kultovní status.Bodoval i na nejrůznějších sci-fi festivalech a získal řaduprestižních ocenění. Od tohoto momentu už David Cronenbergstoupal pouze nahoru. Veškerá píle a tvůrčí zápal vyvrcholilroku 1986, kdy režisér natočil svůj komerčně nejúspěšnějšífilm „Moucha“. Třetí zásek z bohatéfilmografie Davida Cronenberga vám můžu jednoznačně doporučit.„The Brood“ je komorní a náročné psychologické dramaokořeněné funkčním hororovým kořením. Film precizně studujeerozi kdysi funkčního vztahu a sílu mateřské lásky využívájako zhoubný nástroj, jenž rozsévá zkázu a zmar. Zápalnášňůra je sice dlouhá a k dokonalosti filmu něco máloschází, ale závěrečná exploze za to opravdu stojí!Hodnocení: 90%NEUROSIS - Exploze hory věků 2/5http://www.crazydiamond.cz/neurosis_exploze_hory_veku_2z5_profil/2534http://www.crazydiamond.cz/neurosis_exploze_hory_veku_2z5_profil/2534nobody@nothing.com (Kelly)Po vydání následující desky už nic nebude jako dřív. Zrození monstra - žádná jiná slova tak dobře nevystihují třetí řadovku NEUROSIS. Říká se, že třetí deska každého hudebníka ukáže, co v něm vlastně je. Zda půjde nahoru nebo se bude opakovat a upadne v zapomnění. V případě této kalifornské kapely je odpověď naprosto jasná. NEUROSIS opustili Lookout Records a svěřili se do rukou samotného Jella Biafry (zpěvák punkových DEAD KENNEDYS, kteří v roce 1993 již byli dávno u ledu) a jeho kultovního vydavatelství Alternative Tentacles Records. Poprvé nastupují do studia v pěti – s novým členem Simonem McIlroyem, který rozšířil hudební záběr kapely o klávesy a samply. „Už jsme to měli celé zmixované, ale znělo to úplně debilně“, vzpomíná Dave Edwardson. „Nevěděli jsme si s tím rady a pak Steve Von Till dostal nápad, zeptat se Jello Biafry. Ten se přece musí vyznat, když už byl tolikrát ve studiu. Zvládl to skvěle a deska zní naprosto fantasticky! A to na pouhých osm stop! Raději ani nedomýšlet, jak obrovsky by zněla na čtyřiadvaceti stopách!!“ Zastavení třetí: Souls At Zero  (1992)Jello Biafra vytáhl mladé hudebníky z jejich pohodlného hardcore punkového prostředí do nového duchovnějšího, muzikálně komplexnějšího světa. Dokázal pochopit, co mají NEUROSIS připravené, a dal tomu úžasnou formu a dynamiku. Jello Biafrovi se podařilo prapůvodní hardcore zachovat, ale ne jako hudbu ve formě písní, ale spíš jako specifický zvuk nástrojů. Společně dokázali stvořit svět, který je daleko temnější, propracovanější a násilnější. Svět, kde se prolíná prazáklad lidstva v kmenovém bubnování s dalekou sci-fi budoucností a strachem z očekávaného konce světa. Vesmír, který neodpouští, je zcela brutální a nekompromisní. Celá deska zní jako nějaký soundtrack k hodně temnému sci-fi hororovému filmu. Kapela využívá smyčců, syntezátorů, samplů a smyček, zkreslených kytar, děsivých kmenových chorálů, slovních úvodů k písním a na koncertech jsou za zády hudebníků promítány vybrané video koláže k umocnění dopadu hudebního sdělení. Připodobnil bych to celé k poslechu mixu VOIVOD s MINISTRY, to vše zahrané grupou FAITH NO MORE a při sledování akčního sci-fi thrilleru Mad Max od George Millera. Proto nepřekvapí, že název alba si NEUROSIS vypůjčili z románu Cliva Barkera, anglického spisovatele dark fantasy a hororu, autora kultovní série Hellraiser.Obsah textů se od politických témat přesunul více do emocionální roviny. Pro někoho se sice mohou zdát méně srozumitelné, ovšem pro vytvoření nálady mají svůj účel. Text a hudba tvoří nedělitelný celek, který jeden bez druhého nedává úplně smysl. „Není to tak, že bychom si vybrali téma a pak se snažili najít ta správná slova“, říká Steve Von Till. „Prostě se vžijeme do určité koncepce, do určitého pocitu a pak se jen necháme unášet a čekáme, co přijde. Někdy ani texty nezapisujeme, protože o nich sami mnoho nevíme“. Jako kdyby se sami NEUROSIS nechali infikovat svojí hudbou a teprve po totálním nasycení získaný vjem, jak na ně samotné jejich vlastní hudba působí, by začali popisovat onu scenérii slovy.Rozepisovat se tu o všech písních není smyslem tohoto článku, jen bych se pro dokreslení atmosféry zmínil o několika z nich. Hned první téměř osmiminutový song „To Crawl Under One´se Skin“ otvírá desku zvukem záhrobních zvonů, které doplňují zrychlené mumlavé proklamace, opatřené echem. Poté nastupuje různě se obměňující riff, který se opakuje tak dlouho, až se posluchači zadře pod kůži. Skladbu pohání kupředu ve valivém tempu nepolevující hradba bicích. A už je tu kvílivá kytara a hysterický nástup zpěváka, který křičí: „Tak dlouho izolován, sežehlý prvním mrazem, prahnoucí po teple lidského doteku, tě mohu vidět jen skrz tenhle ledový příkrov“. Ve druhé téměř desetiminutové písni „Souls At Zero“ se pro změnu zpívá: „Z této neplodné země nevyroste žádné semínko, naše naděje, nenarozený zemřel, spal jsem ve špíně, za svitu měsíce, a vím, že naše duše zahynuly“. Osmý vál „Stripped“ je výbušný valivý monolit, prodchnutý groovy atmosférou, přerušovaný klášterními zpěvy, plný zvratů, naléhavého kvílení kytary, trylků flétny a orchestrálního doprovodu či tympány. A závěrečná, nejkratší, asi jen minutu a půl trvající instrumentálka „Empty“ platí za kytarové zklidnění, jako by se jednalo o hudbu k závěrečným titulkům, běžícím na plátně kina po bezútěšném galaktickém putování vesmírem s lehce pozitivním pocitem na závěr, že prozatím vše dobře dopadlo.Kapela pravidelně koncertuje a jejich vystoupení jsou pro posluchače absolutní katarzí. Od brutální zvukové palby bez slitování, až po pečlivě zvolené záběry, promítané během koncertu na projekční plátno nad hudebníky. NEUROSIS začínají být vzorem mnoha hudebním skupinám. Využívají až drogově pomalého tempa, které jde ruku v ruce s mrazivou, industriální tíží a naléhavostí. Jejich vlivy posléze můžeme slyšet např. u prog-metalových MASTODON nebo také u již zaniklých post-rockových ISIS.Album je naprosto zásadní nahrávkou pro každého zvědavého, otevřeného hudebního fanouška. Nejde na první dobrou, jeho poslech zpočátku bolí. Doba pro pochopení může být dlouhá. Najít v naprosté temnotě malé světýlko na konci tunelu se zdá skoro nadlidský úkol. Ale rozhodně to stojí za to. Použiju kultovní hlášku z filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem (filmu natočeném podle knihy Kena Keseye Vyhoďme ho z kola ven). Hlavní postava McMurphy (excelentně jej ztvárnil Jack Nicholson) jde vědomě do předem prohrané sázky. A když odchází poražen z místnosti za výsměchu ostatních, ve dveřích se otočí a potichu procedí skrz zuby: „Alespoň jsem to zkusil“. Není to dílo, zaseklé a zakonzervované v roce 1992, staré bezmála třicet let – je to stále jasně svítící hudební drahokam, kterému čas neubírá na jeho aktuálnosti a naléhavosti. Osobně si myslím, že mi pochopení, přijetí a vzrušení u objevování světa NEUROSIS pomohlo vytříbit si svoje hudební naslouchání. A že i mě to trvalo několik let. Já, který miluji rychlou hudbu, si nyní užívám plnými doušky jejich valivý, středně tempový válec! God Save NEUROSIS And Thank You Very Much!Zastavení čtvrté: Enemy Of The Sun  (1993)Je potřeba kouti železo, dokud je žhavé. Inspirativní nálada v pětičlenné kapele byla na vrcholu a tak hned rok po vydání eposu „Souls At Zero“ NEUROSIS opět míří do studia a zůstávají u vydavatelství Alternative Tentacles Records. Ale tentokrát si sebou na produkci a mix berou Billa Andersona (produkoval alba takovým kapelám jako SWANS, MELVINS, BRUTAL TRUTH nebo později FANTOMAS). Kapela šla do studia s původním záměrem natočit pouze EP, ale tam se základní myšlenka začala rozvíjet, zajiskřilo se nápady, a nakonec ve studiu explodoval gejzír inovativního a kreativního noise. Kapela se noří ještě hlouběji do paranoidních krajin současné post-industriální reality. Je to nejméně přístupné album v celé jejich dlouhé diskografii. Je drsné jako nejhrubší rašple, chladné a tvrdé jako pravá solingenská ocel, ostré jako nabroušená břitva, nelítostné jako mistr kat a nekompromisní jako kulka z devítky mezi oči ze dvou metrů. A velice, velice naštvané. Jako by jím NEUROSIS chtěli říci: „Nepochopil si? Tak mi ti tu naší vizi implantujeme rovnou do tvé DNA a už nebudeš mít druhou šanci uniknout“. Edwardsonova basa byla opět srovnána s kytarami a nevyčnívá tak nad ostatními nástroji. Bicí dostávají nebývale hodně prostoru a jsou spojující linkou celého alba. Navazuje se na to nejlepší, co se vytvořilo na předešlém albu, ale je to o dvě patra intenzivnější, brutálnější a naprosto nelítostné.Hned u prvního tracku „Lost“ se vám roztřesou ruce už při prvních taktech. Úvod songu začíná zastřenou deklamací, ke které se přidává basová figura a lehké cinkání na hajtku. Do toho se mísí vstupují hlasy jakoby z ulice a už začíná velmi naléhavý pomalý zpěv, kytary začnou bolestně výt a vy tušíte, že TO přichází. Najednou se vše slije v homogenní monolit, který svojí silou drtí vaší nicotnou existenci a snaží se vás rozebrat na atomy. Konec světa nastává. Tady se dá ještě mluvit o nějaké melodii. Na první píseň plynule navazuje druhá „Raze The Stray“ se snovým překrásným dívčím zpěvem. Krása a klid trvá pouze minutu a už je tu opět válec NEUROSIS, který všechno drtí. Když na počítadle času naskakuje osmá minuta, opět se do éteru rozezní ten krásný dívčí zpěv s houslemi. Poté přichází pro posluchače největší zkouška – plynule navazující trojice tracků „Burning Flesh In Year Of Pig“ (minutu a půl trvající samplování s hlasem a zvuky sirény z rušné ulice), „Cold Ascending“ (bezmála pětiminutové šílenství s nejvíce disharmonickými figurami, ve kterém se zpívá: „Tvé oči jsou poskvrněny - slabě záříš, na tvé hvězdě hoří svíce - polož se, do starých skvrn, ulož se, do mozku vstupuje chlad - plíží se po kapkách, pryč - spoušť střílí – jásáš, ulož se“) a „Lexicon“( track podkreslený smyčkami evokujícími zpěv domorodců odněkud z buše). V tomto bezmála patnáctiminutovém bloku se už nedá mluvit o nějaké výrazné melodii, ale o noise industrialu, který je postaven na stále se opakujícím motivu a hradbě ze zvukových efektů. „Time Of The Beasts“ vyznívá jako smutný pohřební pochod s kvílivou trubkou v pozadí. Skladba se pročišťuje pouze na stále se opakující figuru Roedersových bicích. Takto končí vinyl verze. Ale na CD verzi song plynule přejde do závěrečné, sedmadvacet minut trvající „Cleanse“. Celý track je rituální, masivní, obsahuje bubnování s domorodými zvuky, které je na posledních osmi minutách postupně nahrazeno opakujícím se nasamplovaným výkřikem, který zní jako střídající se otázka a odpověď. Jako by se NEUROSIS chtěli ubezpečit, že posluchač pochopil! Osobně mi celé dílo atmosférou evokuje vyhlazení civilizace mimozemským komandem a návrat ke kořenům lidstva – k rituálnímu bubnování.„Vzdalujeme se čím dál víc klasické struktuře psaní písní a přibližujeme se prvotním zvukovým krajinám. V současnosti se zaměřujeme na historicky první lidský nástroj a tím je právě buben. Používáme stále více bicích. Naše hudba vychází odněkud zevnitř – není to racionální konstrukt, produkt mozku. Plyne organicky a přirozeně, je v ní duše. A čím déle ji skládáme, tím více to platí. Naučili jsme se naší hudbě věřit. Věříme, že je něčím, co nás přerůstá, vychází z našeho souznění a my jsme jejími prostředníky“ řekl Steve Von Till.Ačkoliv je „Enemy Of The Sun“ temné a chladné jako mrazivá prosincová půlnoc pod noční oblohou, je to dílo napěchované neotřelými nápady, zvukovými plochami a všemožnými hudebními finesami. Jediná naprosto neotřesitelná jistota jsou bicí Jasona Roedera, které duní a tlačí koráb v naprosto bezútěšném kosmu neochvějně stále kupředu. Když už se posluchač úplně ztrácí, nebo atak hudebních ploch se už nedá snést, stačí se zaposlouchat a hned se můžete chytit stále pravidelně až rituálně znějící bicí soupravy. Jako by jel po kolejích pomalu těžký nákladní vlak a naprosto pravidelný monotónní klapot pražců vám dával možnost se zase zorientovat a dodal vám zdánlivý pocit odvahy a relativního klidu.Po vstřebání tohoto díla musí být znalým posluchačům naprosto jasné, co tak hluboce oslovilo Maxe Cavaleru, frontmana SEPULTURY, před vydáním fošny „Roots“ v roce 1996. Rozdíl je, že NEUROSIS se vrátili ke kořenům a domorodému bubnování v jejich post-industriálním noise světe ve studiu, zatímco Max s kapelou domorodce fyzicky navštívil v jejich domovském prostředí. Dvě naprosto rozdílné cesty jak objevit první domorodý hudební nástroj a kořeny lidstva na Zemi. Buben.Jednoznačně doporučuji alba „Souls At Zero“ a „Enemy Of The Sun“ poslouchat ze sluchátek. Zaprvé vás nebude rozptylovat okolí a vy se koncentrovaně ocitnete v mezigalaktickém válečném prostoru a zadruhé teprve ve sluchátkách uslyšíte to množství zvukových fajnovostí (zvuk hmyzu, cinkající zvonce, trubku v dáli, housle, flétnu a tisíce dalších krásných vsuvek). To na vás nikdy z beden nevyleze, ani když otočíte volume nadoraz doprava.A právě v této době vzniká volný projekt TRIBES OF NEUROT, kde se sešli komplet NEUROSIS a jejich přátelé hudebníci. „Neklademe si žádná omezení, ale máme jasnou koncepci, jak by naše nahrávky měly znít“, říká Steve Von Till. „Vytváříme další zvukové krajiny a věci, jež se neomezují pouze na typický zvuk NEUROSIS. V současnosti probíhají projekty v oblasti jak zvukových nahrávek, tak i tištěného slova, performancí, rituálů, videa, filmu a technologicky pokročilých médií. Snažíme se v něm o znovuzrození prastarých kmenových struktur a duchovních praktik, protože ty jsou klíčem k porozumění koncepce NEUROSIS stejně tak, jako je současnost lidstva klíčová pro její minulost. Zajímá nás duchovní bádání v oblasti zvuku a další cesty vedoucí a směřující ke změně vědomí“. Asi nejznámějším albem tohoto projektu je „Silver Blood Transmission“ z roku 1995. NEUROSIS stojí na vrcholu – na vrcholu agrese a tlaku. Dosáhli nasyceného roztoku. Více vrstev již nejde do sebe poskládat, více agrese nejde doplnit. Kam se posunou příště, kdo ví? Příští zastavení nám dá jistě odpověď.Neurosis live at Vera Groningen on November 12, 1993Zastavení páté: Through Silver In Blood  (1996)Po vydání předešlé desky „Enemy Of The Sun“ v roce 1993 NEUROSIS intenzivně koncertují. Vypětí všech hudebníků je maximální a po skončení turné klávesák Simon McIlroy úplně končí s hudbou a odchází z kapely. Novým členem NEUROSIS se stává kamarád basáka Dave Edwardsona – klávesák a obsluha samplů Noah Landis. Zapadl poslední kamínek do mozaiky NEUROSIS (skupina v této sestavě hraje až do dnešních dní – tedy plných 25 let ve stejném složení). Shání se vydavatelství pro vedlejšák TRIBES OF NEUROT, po kterém nakonec sáhnou Relapse Records (nezávislé nahrávací studio, vzniklé v roce 1990, zaměřující se na vydávání extrémní hudby – grindcore, death metal, metalcore, sludge metal). Protože jsou hudebníci nadmíru spokojení s výsledkem mixu a produkcí Billa Andersona, berou si ho opět do studia a album „Through Silver In Blood“ nakonec vychází v roce 1996 také na Relapse Records.Na této desce kapela zkouší další hlubší experimenty s extrémním metalem, album je až pozoruhodně pomalé, zkreslené a těžké, čerpající z vlivů BLACK SABBATH a SWANS. Už to není taková válečná apokalypsa jako na minulé desce, ale spíš naléhavá beznaděj (smutek ve 100 % koncentraci), podaná vyspělými a ostřílenými hudebníky, kteří naprosto přesně vědí, co a jak chtějí sdělit. Kytary jsou po dlouhé době zase více slyšet, ale nehrají svoje riffy silně a tvrdě, spíš zastřeně doprovázejí hudební linku. Skladby mají jasnější strukturu, již zde není tolik zvukových experimentů vrstvených přes sebe, sound se zjednodušil, a tak vše do sebe daleko lépe zapadá. Co zůstává stejné, je bicí artilerie Jasona Roedera, i když nezní zdaleka tak dominantně jako na „Enemy Of The Sun“. Každým úderem přesně udává směr a drží celou nahrávku semknutou, přesně postupující pomalým nezastavitelným tempem kupředu. Velikost tohoto alba není v jeho vlivu nebo revolučním přístupu. Kompaktnost a mimořádná vyrovnanost materiálu bez hluchých míst a vycpávek na ploše více jak sedmdesát minut ho povyšuje nad ostatní. Toto není nahrávka, ze kterého si můžete vybírat jednotlivé skladby – musíte se na více jak hodinu koncentrovat a pečlivě poslouchat bez přerušení, abyste se mohli společně s NEUROSIS vydat na post-apokalyptickou cestu lidského zoufalství, jak bylo dopředu zamýšleno.Dave Edwardson o albu řekl: „Tato deska je daleko epičtější než předchůdce. Snažili jsme se vytvořit nahrávku, která by fungovala jako jedna skladba, aby význam jako celek byl podstatně důležitější než samostatné songy.“Zmíním jen pár postřehů k několika songům. Titulní song „Through Silver In Blood“ se rozjíždí nasamplovanou smyčkou, slyším zde, jak jede Korgüll The Exterminator od VOIVOD na jejich druhé desce Rrröööaaarrr z roku 1986. Alespoň hned od začátku víme, kde se s NEUROSIS budeme pohybovat – rozkvetlá louka zalitá slunečním svitem s hopsajícími zajíčky to rozhodně nebude. Vzápětí se přidávají bicí a známá domorodá kadence Roedera nás hned vrátí do světa NEUROSIS. Monotónní figura bicích asociuje kmenové svolávání bojovníků na válečnou výpravu. Svojí bezútěšností si může song podat ruku s hlavním hudebním motivem filmu The Shining od Stanleyho Kubricka. V průběhu „Eye“ do drsného industriálního podkladu Von Till a Kelly v souboji hlasů křičí slova: „Neexistuje světlo bez temnoty. Tělo, mysl a duše nás spojují“. „Purify“ (nejdelší track alba, přes 12 minut) - kytary bolestně kvílí a na konci postupně ustupují dechberoucímu sboru hráčů na dudy. „Locust Star“ - na pomalý rozjezd navazuje jeden z nejsmutnějších riffů, jaký byl kdy složený. Nad tím Von Till expresivně křičí jako Tom Araya ze SLAYER přes growling Kellyho a sekundujícího hlasu Edwardse. „Eye“, „Purify“ a „Locust Star“ patří mezi nejtvrdší zářezy na desce a je na nich nejzřetelnější odkaz SWANS, docílený využitím prvků industriálu, samplů a zvukových efektů. „Strenght Of Fates“ je velmi umírněná skladba s náladou rezignace, která dokazuje, že silných emotivních výsledků lze dosáhnout i bez válečného hlomozu. Její ambientní pomalá melancholická nálada a civilní zpěv platí za směr, kam v budoucnu NEUROSIS vykročí. Ale nebyli by to NEUROSIS – v sedmé minutě se do songu vrátí rozběsněný živel, přinášející hluk, disharmonie a bolestné výkřiky. Předposlední „Aeon“ začíná smutným klavírem a do pochodového rytmu se rozjíždí fenomenální dvanáctiminutová óda na všechny odstíny černé. Brutální, nervy drásající riffy nastoupí zcela nečekaně a rozpoutá se vichřice, která se najednou zlomí v klidnou pasáž, ta se však vzápětí opět obrací do běsnění. Poslední momenty skladby patří houslím a křehkým klávesám Noaha Landise. Konec nahrávky „Enclosure In Flame“ patří jinému živlu. Velmi pomalu se rozhořívající plamínek, který se postupně promění na nezastavitelný požár. Poslední místo na desce, kde se všechno v prach obrátí. Amen.Musím zde zmínit, že touto deskou NEUROSIS vytyčili mantinely žánru, kterému se později začne říkat post-metal. Sludge metalové riffy s doomovou atmosférou a se zvukovými technikami, které více připomínají post rockové-kapely, se vhodně doplňují samply coby pečlivě zvolenými citáty pro doprovod hudby a zvukovými kulisami pro vyšperkování pozadí skladeb, které budou více připomínat ambientní industriální hudbu. Zářný příklad, jak metalová kapela dokáže převzít nemetalové vlivy, zakomponovat je do své tvorby a znít tak ještě lépe. Připravte se, že po vyčerpávajícím cestování s NEUROSIS, kdy se časomíra zastaví na hodnotě 70:32, budete vypadat jako po dvou po sobě jdoucích nočních šichtách ve slévárně. Jako by z vás vysáli všechnu energii, kterou potřebovali k předvedení svého uměleckého díla. Již bylo zmíněno, že když se tahle kapela rozhodne navodit vám jimi zvolenou náladu, nemáte šanci tomu odolat. „Through Silver In Blood“ je album napěchované intenzivními, těžkými emocemi. Ale kdo se otevře hudebnímu vnímání, nic dopředu neočekává, nebojí se a pozorně poslouchá, bude se už navždy k této nahrávce vracet a znovu si vychutnávat neotřelé hudební postupy a možnosti, jak lze obohatit metalovou hudbu o nové parametry a posunout jí do nové dimenze. Tento opus je jako obsidián – nebezpečný, temný a krásný. NEUROSIS v roce 1996 stojí opět na pomyslném vrcholu, ovšem ne na vrcholu agrese a tlaku, jako tomu bylo u předešlé fošny, ale na podstatně vyšším kvalitativním vrcholu v kreativitě, hudebním inženýrství a v přenosu emocí na posluchače. Tím definitivně končí první vývojová etapa NEUROSIS. Opus „Through Silver In Blood“, který stvořili tímto přístupem a vyjadřovacími prostředky, již nejde překonat. Skupinu v budoucnu čeká vykročení na novou cestu, na které se bude zkoušet či hledat nové vyjadření. Někdy slova k popsání prožitku nestačí, a tak jedna „dlouhá“ recenze na toto velkolepé dílo čítala celých 5 slov a zněla: „NEUROSIS jsou PINK FLOYD metalu.“ V tom samém roce také NEUROSIS přijali pozvání na Ozzfest 1996 (festival metalových kapel, který organizovali zpěvák Ozzy Osbourne a jeho žena Sharon), kde poprvé ve své historii zahráli během dne, což dokazuje jejich usmíření s temnotou a ochotu sdílet společný prostor se sluncem. Na dvou pódiích se střídaly takové veličiny, jako OZZY OSBOURNE, SLAYER, SEPULTURA, BIOHAZARD. Následně se domlouvají s PANTEROU (NEUROSIS jsou jejich velkými fanoušky) na společném turné. I v následujícím roce se kapela účastní druhého ročníku Ozzfestu (BLACK SABBATH, MARILYN MANSON, PANTERA, TYPE O NEGATIVE, FEAR FACTORY, MACHINE HEAD). Phil Anselmo je při té příležitosti uvedl na pódium jako „nejnebezpečnější kapelu na světě“. A to bylo od zpěváka PANTERY sakra vyznamenání. Co nás bude čekat na zastávce šest? Sestup nebo vzestup monolitu NEUROSIS? Nechme se překvapit v třetím díle našeho putování.SCREAMING TREES - Sweet Oblivion - 80%http://www.crazydiamond.cz/screaming_trees_sweet_oblivion_recenze/2533http://www.crazydiamond.cz/screaming_trees_sweet_oblivion_recenze/2533nobody@nothing.com (Konnie)Jelikož jsem se na zdejších stránkách užněkolikrát rozepisovala o tvorbě zpěváka Marka Lanegana, možná nadešel čas setrochu pověnovat i činnosti jeho domovské kapely SCREAMING TREES. Byla to právětato hudební formace, která Lanegana pro muziku objevila a nebýt jí, kdoví,kudy a kam by se Markovy cesty jinak ubíraly. Město Ellensburg, ze kterého kapelapocházela, se nachází nějakých 150 km, v americkém měřítku coby kamenemdohodil, od Seattlu. Mělo s proslulou kolébkou grunge sice hodně společného,ale zároveň jako by bylo z jiného světa. Stejně jako do Seattlu, ani semvětšina v té době populárních kapel nezamířila a jejich turné obvykle končívalahluboko na jihu. A tak byla hudbychtivá mládež odkázána na lokální tvůrce aamatérské nadšence. Ellensburg byl však oproti Seattlu ve velké nevýhodě. Bylod západního, liberálněji smýšlejícího a světu otevřeného pobřeží oddělenKaskádovým pohořím, které fungovalo nejen jako přírodní, ale i jako kulturníhranice. Překročením hor jako byste se ocitli ve světě, kde se zastavil čas, vmístech, kde přání sladkých snů tlumočí rezavé lesní šelmičky. Zdejší končinyse nevyznačovaly žádnou velkou prosperitou, hlavnímzdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství a dřevařský průmysl a byla tu poměrněvysoká nezaměstnanost. Tamější společnost byla nakloněna spíšekonzervativnímu smýšlení a také velkou měrou ovlivněna náboženskými tradicemi.Není tedy divu, že soudobé kulturní dění zde nemělo právě na růžích ustláno ajednou z mála instancí, která mu popřávala sluchu, byla místní univerzita –Central Washington University. Informace o aktuálním vývoji hudební produkce setak do povědomí zdejších obyvatel dostávaly hlavně díky studentům a učitelůmtéto vzdělávací instituce. Zmiňuje se o tom i jeden ze zakladatelů skupiny,bubeník Mark Pickerel: „… lidi zuniverzity nám půjčovali novou muziku a podporovali nás, když jsme začínalihrát. Nebýt té školy, netuším, co by z nás dnes bylo.”  Na počátku byla Jasnozřivost…Iniciátorem založení kapely bylbaskytarista Van Conner a původní trojici doplňoval ještě jeho starší bratr,kytarista Garry Lee. Tahle partička se několik sezon scházela v půjčovněvideokazet rodičů bří Connerových a věnovala se interpretaci skladeb rockovýchklasiků typu ROLLING STONES, CREAM, SEX PISTOLS ad. Později se Van seznámil sMarkem Laneganem, s nímž našel společnou řeč hlavně co se muziky týče, přivedljej do kapely a po počátečních organizačních šarádách se Lanegan ujal pozicezpěváka. Pro kapelu to byl počátek nové éry. Kromě příchodu nového vokalisty ktomu přispělo i zjištění, že starší z bratří Connerových je velmi schopnýmkomponistou, o čemž zbylí kolegové z kapely neměli potuchy. A netušil to aniVan Conner, jelikož mezi sourozenci nebyly zrovna bratrské vztahy (v dobrémslova smyslu). Garryho skladby tak položily základy k nové tvorbě skupiny,Lanegan povětšinou zajišťoval texty a posléze se zapojili i zbylí kolegové.Díky komunikačním schopnostem Marka Pickerela a jeho známosti s producentemStevem Fiskem, kapela do roka vydala debutové album „Clairvoyance” a přes Grega Ginna se pak dostala ke společnostiSST Records. Pod její hlavičkou vyšla během 3 let 3 solidní elpíčka, ale žádnouvelkou popularitu skupině nezískala.  V roce 1989, kdy skončila smlouva snahrávací společností, došlo ve skupině zároveň k první větší krizi. Členovékapely začali svou pozornost a tvůrčí snahu přesouvat k různým bokovkám čivlastním autorským projektům. Oba bratři Connerové si založili nové kapely,Mark Lanegan vydal první sólové album „TheWinding Sheet” a spolu s Markem Pickerelem se angažovali v Cobainově projektuTHE JURY. Vztah s mateřskou kapelou pomalu uvadal. Podepisovala se natom jistě i nevalná atmosféra panující mezi muzikanty. Sourozenci Connerovipatřili k „rychle startovacím”typům, roztržky byly na denním pořádku a tradovalo se, že mezi muzikantynedocházi jen ke hrubým slovním přestřelkám, ale i k využití střel těžšíhokalibru. Nakonec však byla krize zažehnána a podepsána smlouva s novou, většíspolečností – Epic Records, spadající pod Sony Music Ent. Manažerkou skupinybyla tehdy Susan Silver, čerstvě provdaná za Chrise Cornella. Stromové chlapíkynapadlo požádat Chrise o spolupráci na produkci jejich další desky a tentonápad se rozhodně osvědčil. Tak vyšlo na počátku roku 1991 zásadní apozoruhodné album „Uncle Anestesia”,kterému se podařilo povytáhnout skupinu z anonymity a singl „Bed of Roses” ji dokonce dostal dotehdejšího rádia. A v duchu hesla „jakuvnitř, tak i navenek”, za pozoruhodným obsahem nezaostával ani vnější obal zdílny Marka Rydena, známého to „kmotrapopového surrealismu”. Přes všechny nesporné kvality desky se ale kapelezvýšeného zájmu posluchačů opět nedostalo. Pozornost publika se obracela kprůraznějším interpretům, jejichž bouřlivějším hudebním projevům nemohlokomornější vyjadřování SC v té době konkurovat. V kapele to začalo opět skřípata začala hra na „škatulata”. VanConner se trhnul a odešel hrát k DINOSAUR JR., přechodně jej nahradila DonnaDresch. Mark Pickerel definitivně rezignoval, odešel pracovat do Sub Popu apozději se začal věnovat vlastním hudebním iniciativám. Za bicími ho zastoupilDan Peters. Lanegan setrvával jen s velkým sebezapřením a především kvůlividině alespoň nějakého výdělku potřebného k pravidelnému přísunu drog. Jediněheroin mu prý pomáhal nepropadnout démonu zvanému alkohol. Je tak trochu spodivem, že nakonec bratři Connerové a Lanegan znovu spojili své síly, abynahráli novou desku. Svěží vítr do plachet přinesl nově zaangažovaný bubeníkBarret Martin, tehdy ještě člen SKINYARD. Pod dohledem producenta DonaFleminga se tak začala na svět klubat nová, asi nejznámější deska kapely – „Sweet Oblivion”. … na konci prach a zapomněníSCREEMING TREES bývají někdy zařazovánimezi příslušníky tzv. proto grunge. Tento „terminustechnicus” je ale poněkud zavádějící, nejde totiž ani tak o výraz pro hudebnístyl, jako spíš o označení „časoprostorové”.Kapely z této škatule spojuje doba vzniku (od konce 70. do poloviny 80. let) ataké snaha dělat hudbu jinak, než jak bylo v tehdejším hudebním průmyslužádané. Deziluze ze společenského vývoje a znechucení soudobou hudební produkcísice měly také společné, stylově se ale tyto party dost rozcházely. Zatímcovětšina z nich čerpala z hard rocku a punku a vyjadřovala svoje potřeby dostigarážovým způsobem (U-MEN, TAD, GREEN RIVER ad.), někteří se pokoušeli omezižánrové experimentování, jako např. MELVINS, nebo koketovali s glam rockem(MALFULKSHUN). SCREEMING TREES se vydali směrem propojování neučesanýchrockových subžánrů s folkem a prvky psychedelie. Tuto cestu umírněnějšíhoprojevu v mezích grunge jim pravděpodobně předurčil jejich původ na „špatné” straně Cascade Range a nejspíš ifatální vliv regionálních rozhlasových stanic. Když totiž odmala posloucháterádio, ze kterého se zřídkakdy line něco jiného než country, musí to vašepodvědomí ovlivnit, ať chcete nebo ne. Těžko říct, jestli se u kapely postupemčasu tyto podvědomé vlivy začaly více hlásit o slovo, nebo docházelo kcelkovému zklidnění zúžastněných, prvotní revolučně-punkový náboj začalvyprchávat a uvolnil místo procítěnější atmosféře skladeb a propracovanějšímaranžmá. Nicméně i na desce „SweetOblivion” se stále setkáváme s robustními kytarovými riffy i expresivnímvokálem Marka Lanegana, který za těch pár let prošel skutečnou evolucí a znepříliš jistého projevu se vypracoval k originálnímu a nezaměnitelnému stylu.Přesvědčit se o tom můžeme hned v chytlavé úvodní „Shadow Of The Season”, jedné z nejsilnějších skladeb LP, s téměřorientálním úvodním riffem, od jejíhož verše deska odvozuje svůj název.Následující „Nearly Lost You” svéhočasu pronikla do soundtracku k nám už známému filmu Singles a figurovala i vMTV, zřejmě pro svoji skoro popovou přímočarost. Je jednoznačně nejznámějšískladbou alba, jestli ne celé diskografie skupiny. Což by ale bylo spíš smutnétvrzení, protože podle mého názoru nahráli ST řadu lepších, pamětihodnějšíchpísní, jako třeba hned tu další v pořadí, melancholickou „Dollar Bill”. Přiznám se, že svého časuto byla jediná skladba, která mi uvízla v hlavě a podle níž jsem dokázalaskupinu identifikovat. Zbytek, zahalen mlhou, šel tehdy mimo mne. Asi jsempotřebovala nějaký čas k tomu dozrát (zní to lépe než zestárnout) a docenitnesporné kvality těchto umělců. V podobně pozitivním tónu bych vlastně mohlapokračovat i dál, ať už se jedná o skladby údernější, které zaujmou výraznýmrefrénem na první dobrou jako např. „Butterfly”a „The Secret Kind”, nebo písněnitěrnější, s klidnějším bluesovým nádechem. Z nich mám nejraději „For Celebrations Past” s výraznoušpanělskou melodikou, připomínající Laneganovy písně z jeho pozdějších sólovýchalb, nebo „Troubled Times”, kterátak trochu klame tělem. V samém úvodu se tváří jako smrtelně truchlivé blues,aby v zápětí nabrala strhující tempo úplně jiným směrem a skončila… zase v tomstejném blues. Celá deska má jakousi zvláštní sestupnou tendenci. Tím sestupemale nemyslím pokles kvality, nýbrž pomyslné zanořování se níž a hlouběji podpovrch, do nitra celého alba. Písně zvolna opouštějí agresivnější výraz,zvolňují na tempu, odkrývají další a další skryté vrstvy. Kdoví, kde bychom pomelancholické „No One Knows” mohliskončit. Snad proto se závěrečná „JulieParadise”, i přes neméně depresivní text, vrací s porcí neskutečného náboje,který má na svědomí především geniální výkon bubeníka. Když v půlce skladbyMartin zvolní, nemůžu se dočkat, kdy o sobě dá znovu naplno vědět a dovedecelou skladbu do velkolepého finále. Lepší závěr si snad ani nelze přát. Kromě toho, že se album stalo komerčněnejúspěšnějším projektem skupiny, bylo výjimečné i tím, že se všichni členovépřed nahráváním desky poctivě scházeli ve zkušebně. Dokonce i Lanegan, kteréhoobvykle nemohli k takovému výkonu přesvědčit, zkoušky absolvoval. Nikdy předtím, a prý ani potom, to většinou neudělal. Škoda, že si takový zápal pro věc adisciplínu neudržela skupina déle. Ani následující turné na podporu vydanéhoalba muzikanty nesemklo, spíše naopak. Nikoho tak asi nepřekvapí, že potéskupina oznámila pauzu a hudebníci se opět rozešli, každý za svými zájmy.Uplynuly 4 roky, než vydali další album „Dust”,poslední pod značkou Epic. Jedná se o album, které rozhodně stojí za pozornost,což potvrdily i odborné kritiky. Skupina na něm prostřednictvím i poměrněnetypických nástrojů jako např. sitar, djembe nebo mellotron vykouzlilajedinečnou atmosféru, v niž se snoubí rock s psychedelií a orientálnímelodikou. Přesto se u fanoušků album nesetkalo s takovou odezvou jako dvěpředchozí desky. Závěrečná slova… A zavedená tradice se opět zopakovala. Poabsolvování turné k albu „Dust” sevztahy mezi hudebníky opět rozklížily a v roce 2000 muzikanti oficiálněoznámili konec kapely. Došlo sice mezitím ještě na jakýsi pokus o nové album av roce 1998 vznikla řada nahrávek, tentokrát ve studiu kolegy Stonea Gossarda,protože Epic Records s kapelou ukončila spolupráci. Materiál ale nebyl tehdyvyužit. Album s názvem „Last Words:The Final Recordings” nakonec vyšlo v roce 2011 a to díky BarrettuMartinovi, který jej ve spolupráci s Jackem Endinem vydal na svém vlastnímlabelu Sunyata Records. Popravdě řečeno, deska samotná na mne působí dojmemjakési labutí písně skupiny. Skladby nejsou špatné, ale nenarazíme zde na nic,co bychom už od Stromků neznali a zároveň jako by z alba vyvěrala určitá únavaa rezignace. Chybí mi zde jak nadšenecký drajv z počátků kapely, tak postrádámi výraznější, hitovější momenty. Pro skalní fanoušky to zřejmě bude must haveartefakt k doplnění diskografie skupiny, ale volba číslo jedna, kterouposluchač vezme do ruky, aby si osvěžil vzpomínky na umění ST, asi nikoliv. Není mým záměrem dedukovat, co bylo hlavnípříčinou vedoucí k rozpadu tak nadějné a talentované skupiny. Asi by se těchdůvodu nakonec našlo víc. Jen mě tak napadlo, asi pod vlivem poslechu Sladkého zapomnění, jestli si pánové svůj osud sami nepredikovali výběrem názvůnahrávaných alb. A jaké byly asi pocity oněch muzikantů, když došlo narozpuštění skupiny? Byla v tom lítost a zklamání, nebo úleva? Vztek nebosmutek? Ten pocit, že vkládáte 15 let svou energii a čas, své nejdražší tokomodity, do projektu, který už nemá pokračování, asi zabolí. Říká se sice, žekdyž něco starého končí, něco nového začíná, ale mezi tím koncem a dalšímzačátkem může být někdy zatraceně vyčerpávající cesta. Abyste úspěšně došlicíle, nesmíte se moc ohlížet zpátky. Snad si jen vzít s sebou vzpomínky na todobré, co bylo a co zůstane s vámi. A tahle kapela toho dobrého vytvořiladostatečně. Možná nebýt Stromků, nevznikly by Laneganovy skvělé sólové desky,možná by neexistovala ani partička s názvem TRULY, třeba by MAD SEASON znělijinak a vydali jiné album… .) Ale to už se pohybuji v oblasti domněnek.Jistotou zůstává, že tahle parta tak trochu zvláštních vlasatých chlapíkůvalnou měrou přispěla do pokladnice světového rocku a subžánr jménem grunge obohatilao jiný, originální rozměr. Čest jejich „práci”! S.D.I. - Sign Of The Wicked - 80%http://www.crazydiamond.cz/sdi_sign_of_the_wicked_recenze/2538http://www.crazydiamond.cz/sdi_sign_of_the_wicked_recenze/2538janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na konci osmdesátých letzřejmě nebylo v kuloárech základních škol tehdejšíhoČeskoslovenska přehrávanější německé metalové kapely nežprávě S.D.I., tedy pokud přehlédneme serióznější spolkyjako HELLOWEEN, ACCEPT nebo SCORPIONS, které trvanlivěji oslovily fanoušky, kteříse o heavymetalovou hudbu začali skutečně zajímat. S.D.I. totiž (na rozdíl od slavnějších krajanů) svou razancí a předáváním svých postojů zabírali také na lidi, kteří metalovou hudbu znali jen zletmého zprostředkování od spolužáků. Ano, trio z Osnabrücku dokázalo poutat pozornost i u kovem nepolíbených a sice nápadnými slogany (třeba song „I Wanna Fuck Ya“ z debutové desky měl tehdy u třináctiletých svou oblibu) :-) působícími tehdy jaksi zakázaně aoproti škrobené celospolečenské situaci u nás také pro někoho třeba odvazově. S.D.I. jsou dnes sice uváděni jako představitelé německého speed metaluosmdesátých let, ale jejich projev a zvuk je vzdálen všemtypickým melodikům, kterým tehdy vládl vypjatě působící a velkým rozsahem specifický metalový vokál.U S.D.I. se stavělo na něčem zcela jiném. Dolnosaská kapelatotiž opatřila své rychlé skladby punkově hejskovskýmfeelingem, kdy především hlas Reinharda Kruseho působil dostpouličně, frackovsky a byl prostý okázalé kašírovanosti jinýchmelodiků. Songy útočily již od debutu„Satans Defloration Incorporated“ (1986) naprosto bezprostředně a jejich síla vězela nejen v strhujícírychlosti, agresi, ale i v melodice.Svého vrcholu trojice, hrající toudobou ve složení Reinhard Kruse – zpěv, baskytara, FranckTiesing – kytara a Ralf Maunert – bicí, dosáhla již s druhým albem„Sign Of The Wicked“ z roku 1988, kde se jim podařilo nahromaditnejsilnější porci skladeb, vyladit songwriting a jít na zteč světší zkušeností než u přeci jen trochu uspěchaného arozdivočelého debutu. Zajímavé je, že jakkoliv o další rok později realizovaná třetí deska„Mistreated“ signalizovala vývoj, cose týče hráčské vyspělosti a technické stránky, tak nemělašanci ve srovnání se starším materiálem ani omylem uspět. S.D.I. se tak stali kapelou pouze několika let, kapelou, která rychle vylétla vzhůru a záhy ještě rychleji zapadla. Své sehrály i nevalné koncertní aktivity a rovněž skutečnost, že jejich desky vyšly u malých labelů (první dvě řadovky vyšly u Scratchcore, třetí u Hot Blood Records) a nikdy se jim nepodařilo upsat se silnější stáji. V roce 1991 došlo k rozpadu, neboť ani hráčskývývoj, pestřejší výrazové prostředky a uvážlivějšístruktura připravovaných písní nebyly holt tím pravým, co vlastně odběratel od této kapely žádal. Síla S.D.I. opravdu vězela v bezprostřednosti,přímočarosti, rychlosti a melodii, pokud se rychlost a melodie vytratily z požadavků trhu, skončili i S.D.I.. Připomeňme si tedy jejich druhou a nejlepší řadovku.Když dnes poslouchám „Sign Of the Wicked“, stále si uvědomuji, že má vsobě ono specifické kouzlo dávných časů a skladby zde zaznamenané mají v sobě potřebnou jiskru, jakkoliv je mě jasné,že podobným způsobem už se dnes dávno nehraje. Nařachaný anti-náckovský otvírák „Coming Again“ je největší hymnou kariéry těchtoNěmců, skladba, která v sobě shrnuje ty nejlepší okamžikyjejich tvorby, pojímá nejen varovné téma rozmachu ultra-pravicových sil a sympatizantů Třetí říše na území tehdejší NSR, ale platí především za rychlý metalový manifest, agresivní flák postavený na spojenítvrdých riffů s punkově laděným zpěvem fascinujícím svou obhroublou melodikou. Zklidněnípřichází s varovně znějícím pomalým pochodem „Sign Of theWicked“, jakýmsi osudovým výdechem a zpestřením před následnými běsy.Po titulní skladbě dochází na lavinu svižných vypalovaček. Všechny songy jsou prezentované prostřednictvím rychlých temp, chytlavých zpěvových linek a krátkých refrénových sloganů nepostrádajících germánskou údernost a rozkazovačnost, takže aťuž jde o oslavu vlastního hudebního běsnění v „Megamosh“ nebo další kusy zmiňující témata obklopující mladé metalové muzikanty, kapele bezpečně rozuměl každý. Příkladem tak budiž varovné téma alkoholové závislosti vysávající z jedince poslední zbytky vůle v „Alcohol“, song glosující zádrhele vztahů k dívkám „Quick Shot“, kde Kruse heroicky pěje hlášky jako „nejsem princ na bílém koni“, nebo věc o generačních rozporech a touze po věčném mládí a svobodě „AlwaysYouth“.  Z opačné stránky na realitu hledí další z vrcholů alba, song „Long Way From Home“, kde se nejen potvrzuje ona schopnost tvorby neotřelých melodickýchlinek v rychlém tempu, ale kapela se na téma věčného mládí dívá zcela z jiné perspektivy a zavádí posluchače do časů budoucích, kdy je každý již starší, sil mu ubývá a také přátel kolem sebe třeba nemá tolik jako za starých časů. Smutné téma má tak možná ambici podnítit u nespoutanců pocit, že by si měl každý vážit svých blízkých a přátel, zkrátka okolí, které jej v časech mládí a radosti obklopuje. Album až do svého finále v podobě hymny „Fight“, ta pro změnu vypovídá o setkání s jedinci vyhledávajícími konflikty za každou cenu, prostě nepovolí.Jsem přesvědčen, že tahle deska má pro pamětníky stále specifickékouzlo a připomíná jim dávné časy vlastního mládí. Za mne jde o neotřelé spojení punku se speed/thrash metalem a vrcholnou věc kariéry S.D.I., je zvláštní, že podobně živelná kapela po čtyřech letech existence dále neměla co říct.MILEY CYRUS - Plastic Hearts - 80%http://www.crazydiamond.cz/miley_cyrus_plastic_hearts_recenze/2537http://www.crazydiamond.cz/miley_cyrus_plastic_hearts_recenze/2537janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nemyslím si, že by zde ještě nedávno někdo čekal recenzi posledního alba MILEY CYRUS, ale i na našem webu se mnohé vyvíjí a bariéry padají. Jasně že si člověk bude klást spousty otázek toho typu, zdali zmíněná zpěvačka nepůsobila před dekádou jako mladičká reprezentantka toho nejumělejšího a  nejbeznadstavbovějšího amerického popu? Ano, jednu dobu to byl Disneyland nejtužšího kalibru a obrázky Hannah Montany mohly čtrnáct let nazpět zdobit růžové stěny nejednoho dětského pokojíčku spolu s fotografiemi členů německé kinder-emo kapely TOKIO HOTEL. Přes etapu solidně zinscenovaných nahatých skandálů a povinné rezervace předních stran amerických bulvárních deníků se však Miley, hlavně díky spolupráci s výtečnými hitmakery a producenty Louisem Bellem, Andrewem Wattem a Markem Ronsonem (Angličan zodpovědný za úspěšné singly takových es jako Amy Winehouse, Lady Gaga, Adele, Robbie Williams a dalších), dnes přeci jen již nějaký ten rok posouvá o poznání zajímavějším směrem.Doba se tedy mění a s ní i devětadvacetiletá dcera úspěšného a oceňovaného country zpěváka Billyho Ray Cyruse. Věřili byste třeba, že deska „Plastic Hearts“, vydaná přesně před rokem, je již sedmým řadovým albem od Miley Cyrus? Ano, je tomu skutečně tak, jenže tohle album se bez větších potíží vyšvihlo mezi tu nejlepší produkci, jaká v mainstreamu za onu poslední sezónu zarezonovala. Právě nadějní autoři písní vetkli do tvorby americké zpěvačky onu stylizaci, která si bere to nejlepší i nejhorší z amerického popu osmdesátých let. Co je však podstatné, na desce nechybí skvělé skladby, hitovky schopné zaujmout celosvětově na první dobrou. Majitelka kočičí postavy, velkých smutných očí a úsměvu dravé piraňy má opravdu pozoruhodně nakřáplou a originální barvu hlasu. Tenhle trademark ji odděluje od stáda ostatních populárních hvězdiček. Svým způsobem lze říci, že i díky hlubšímu nastavení vokálu Miley fušuje do řemesla chlapům. Moderní synthypopový sound a veškerá zvuková stylizace oslavující trendy osmdesátých let k samotným skladbám velice pasují. Sama zpěvačka dokazuje, jak je všestrannou performerkou s poměrně originálním osobním vkladem. Skladby nečerpají jen z jedné úzké škatulky, ale jejich stavební ingredience jdou napříč spektrem žánrů a objevují se v nich tak prvky spjaté s glam-rockem, new wave, synthy popem, ale i country. Miley si písně přetváří tak, aby se v nich cítila co nejpohodlněji a stala se jejich ústředním pojítkem. Instrumentaci drží Andrew Watt a další studiový hudebníci jako s vkusem stylizovanou podporu tomu hlavnímu, tedy nosným zpěvovým linkám a jejich bezproblémové poslouchatelnosti. Elektronikou poznamenaný sound působí zároveň docela retro, ale snad ještě více futuristicky.Skladby samotné bych rozdělil do několika skupin, ale v tom základním rozlišení pouze do dvou a sice na ty se samozřejmým hitovým potenciálem a ty výplňovější. K vrcholům kolekce patří singlové tutovky jako „Midnight Sky“ nebo „Prisoner“ evokující blyštivou náladu nočních velkoměstských mejdanů osmdesátých let a jejich bezstarostnosti. Obě jsou velice chytlavé a zdobí je melodické zpěvové linky vrcholící v refrénech. U první fascinuje nostalgická nálada a celkový magnetismus provedení, u druhé zmíněné písně její AOR ráz reinkarnovaný ve prospěch současné generace teenagerů, navíc si v ní vydatně zahostuje i Dua Lipa, superhvězda elektro-popu. Jak už jsem zmínil kolaboraci se zpěvačkou Dua Lipa, nemůžu nezmínit další hitovku a sice song s účastí Billyho Idola „Night Crawling“, který v sobě přes svůj disco naturel nachází i rockový náboj patrný v silném refrénovém chorálu. O poznání hůře působí skladba „Bad Karma“, kde je v roli hosta přítomna Joan Jett. Celosvětovým hitem se za poslední půlrok rovněž stala líbivá country balada „Angels Like You“, song ve stylu kapely FLEETWOOD MAC, ve svých spodních proudech spojující úsporné electro podkresy s nosnou akustickou kytarou. Svou kvalitu potvrzují i další skladby - svižný otvírák „WTF Do I Know“, titulní radostně swingující kousek „Plastic Hearts“ věnovaný vzpomínce na Marilyn Monroe, nebo třeba další pomalá a velmi dojemná záležitost ovlivněná country - „Never Be Me“.Celkově se nejedná o desku bez výraznější chybičky, naprosté trháky jsou sice tu a tam střídány s průměrnějším songem, nicméně do alba bylo investováno dost skladatelského potenciálu a vznikl ve špičkových podmínkách, a tak musím potvrdit, že v oblasti s vkusem dělaného popu má velkou šanci dlouho rezonovat. I mne mnoho skladeb z desky na první poslech zaujalo, včetně produkce a výtečného zvukového zpracování, odrážející momentální zvukové trendy, jakkoliv se svou náladou vrací k omračujícímu kouzlu nablýskaných kýčovitých osmdesátých let.SMRTONOSNÁ PAST - Vánoce v pekelně žhavé pastihttp://www.crazydiamond.cz/smrtonosna_past_vanoce_v_pekelne_zhave_pasti_film_pandemonium/2535http://www.crazydiamond.cz/smrtonosna_past_vanoce_v_pekelne_zhave_pasti_film_pandemonium/2535DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Pozdnínoční hodina, budova Fox Plaza. Bruce Willis ulehá pod stůl namalou podložku vybavenou kolečky. Leží na zádech a nad sebouvidí spodní část dřevěné desky. Budoucí scéna má jasnědaný koncept. Boj o život. Režisér John McTiernan zadá povel aWillis se začne odstrkovat nohama. Nad ním na stole stojí kaskadérztvárňující ozbrojeného grázla, který se herce snažípronásledovat a skrze leštěnou desku zastřelit. Bruce Willis sepo podlaze dosouká až na konec, kde nadejde jeho chvíle. Začnestřílet a kapsle s krví barví oblečení kaskadéra do ruda.Částečně uzavřený prostor herci přichystá ošklivépřekvapení. Ohlušující zvuk z vypálených slepých patronzačne rezonovat a odráží se od dřevěné desky, čímžmnohonásobně zvýší svou intenzitu. Herci začne z uchavytékat slaboučký pramínek krve. Po následném vyšetření jižnení pochyb. Bruce Willis trvale přichází o dvě třetiny sluchuv levém uchu.Novápravidla, nová hraMéprvní vzpomínky na akční klasiku „Smrtonosná past“(1988) jsou zahaleny do oparu bílé mlhy, přesto jsem si schopenz matných kontur utvořit celkem jasný obraz. Starývideopřehrávač, velmi opotřebovaná VHS kazeta a na ní nicneříkající, ručně psaný nadpis „Pomalé umírání“.Příšerný obraz, jednostopý dabing a pofidérní zvuk. Navzdorytomu jsem se královsky bavil a film točil neustále dokola. Nešlose odtrhnout. Částečně to bylo i tím, že jakmile ikonický JohnMcClane dokončil svou první misi, otevřely mi svou náruč krásygermánské kinematografie. Německé péčko bylo totiž nalepenéhned za závěrečné titulky. Jedenáct let, oči jako baterky. Covám mám povídat. Věřím, že naprosto každý si pamatuje svéprvní osobní setkání s touto legendární sérií. A jeúplně jedno, jaký díl ze základní trilogie vám do cestyvstoupil jako první.„Smrtonosnápast“ překopala pravidla žánru a stala se snímkem, kterýstanovil nový směr, po němž se vydali další a dalšínásledovníci. Tímto faktem se může pochlubit opravdu málokterýfilm. Tajemství úspěchu přitom leží v jednoduché, lečgeniálně vymyšlené premise. Stačí vám jeden uzavřenýprostor, jakým může být mrakodrap, letiště, vlak či loď. Danéprostředí obsadíte středně velkou skupinou teroristů nebozlodějů a dáte jim do rukou moc v podobě rukojmích a dejmetomu výbušnin. Do středu vytvořeného hřiště vsadítesympatického hrdinu a necháte ho konat svou povinnost. Ideální jeještě jedna speciální přísada, a tou je osoba, na kteréhlavnímu hrdinovi záleží. Ta se zpravidla musí nacházet mezirukojmími a v závěru se často stává nouzovým štítemhlavního padoucha. Tak prosté, tak funkční. Poveleúspěšné premiéře chtěl prakticky každý významnýproducent svou vlastní verzi „Smrtonosné pasti“. Strhla sehotová lavina. První na zteči bylo volné pokračování„Smrtonosná past 2“ (1990), za nímž stál talentovanýfinský režisér Renny Harlin. Pak tu máme například„Přepadení ve vzduchu“ (1992) s hodně mladýmWesley Snipesem a klasickou segalovku „Přepadenív Pacifiku“ (1992). Z novějších filmů jmenujmealespoň „Mrakodrap“ (2018), což je ve své podstatěcelkem divoký mix „Smrtonosné pasti“ a katastrofické klasiky„Skleněné peklo“ (1974). Originálnípříběhový koncept však nebyl zdaleka jedinou předností, na nížakční film z roku 1988 postavil svou slávu. Kdepak. Druhýmstyčným pilířem se stala podoba hlavního hrdiny. Jeho neotřelépojetí udělalo radikální řez za všemi svalnatými polobohy,kteří do té doby určovali do skály vytesaná pravidla. JohnMcClane, to mohl být klidně kolega z práce, hodný strýčekdo nepohody nebo váš kámoš z hospody. Chlapík ve středníchletech s počínající pleší, běžnými problémy a svýmineřestmi. Když ho popadne rapl, tak sprostě nadává. Pokud máchuť, zapálí si cigáro. Je inteligentní, a přesto dělá chybyjako každý, ale hlavně a především - není neprůstřelný.Krvácí a každé zranění ho zatraceně bolí. Postavte takovéhořadového poldu doprostřed vosího hnízda a máte o zábavupostaráno. Přesně tohle udělal režisér John McTiernan, ai kdyby natočil jen „Smrtonosnou past“, zůstal by navždylegendou, kterou bezesporu je!Výslednápodoba filmu mohla vypadat docela jinak, stačilo k tomu opravdumálo. Ideální konstelace hvězd a řada náhod naštěstí hrálado karet režisérovi. Právě on a producent Joel Silverprosadili do hlavních rolí Bruce Willise a anglickéhodivadelního herce Alana Rickmana. Pro oba herce šlo ozásadní moment jejich kariéry, a i když se pak cesty obou mužůubíraly odlišným směrem, „Smrtonosná past“ s nimizůstává navždy spjata. Navíc se tento film pro mnoho lidí stalplnohodnotným svátečním rituálem. Však to znáte. Někdo siVánoce neumí představit bez „Tří oříšků pro Popelku“(1973) a jiný nedá dopustit na hláškujícího Johna McClanenas odpáleným cigárkem v koutku. Nabízím vám tedy menšívánoční dárek. Příběh o vzniku jednoho z nejlepších anejstylovějších akčních filmů. V první řadě ale budememuset zabrousit do druhé poloviny šedesátých let. Věřte nebone, ale přesně tam vyprávění začíná.StepujícídetektivPředstavovatmuže formátu Franka Sinatry jistě nemá smysl. Legendamiopředený umělec, úžasný zpěvák, tanečník a v neposlednířadě zdatný herec. Roku 1968 vznikla dle novely romanopisceRodericka Thorpa filmová adaptace „Detektiv“s Frankem Sinatrou v hlavní roli. Celkem průměrnádetektivní záležitost o postarším poldovi rozplétajícímvraždu účetního. Hlavní postava se stejně jako v knizejmenuje Joe Leland a kromě vyšetřování vraždy si musípolicista zjednat pořádek i doma, neb jeho žena je mu nevěrná.Sinatra v té době točil jako na běžícím pásu, čemužodpovídá i kolísavá kvalita jednotlivých filmových děl.Detektiv zůstal tak trochu pozapomenut a dnes se dá doporučitpředevším zapáleným filmovým badatelům. Franka Sinatru teďopustíme, ale nebojte, legendární tanečník ještě dostane svůjprostor.VydřenýscénářPřeskočmenyní o pár let kupředu. Na sklonku sedmdesátých let vydáváspisovatel Thorp další knihu s názvem „Nothing LastsForever“ (1979). Celkem tvrdý román, v němž se opětvyskytuje tentokrát již značně starý Joe Leland. Policistazrovna letí do Kalifornie navštívit svou dceru a vnoučata. Blížíse Vánoce, čas klidu a míru. Bohužel, výškovou budovu, kde senachází i na drogách závislá dcera, přepadnou němečtíteroristé a Leland bude muset zapojit veškeré získané schopnostia důvtip, aby zachránil všechna rukojmí a svou rodinu. Kniha jevelmi drsná. Leland nezná slitování, chladnokrevně likvidujejednoho teroristu za druhým včetně žen a samotný závěr příběhuje vskutku temný. Hlavní hrdina si opravdu nebere servítky a svýmrázným jednáním se ani ve čtenářích nesnaží vzbuzovathlubší sympatie. Nekompromisní příběh a pro spisovatele velkýúspěch.Z knihydoslova sálal filmový potenciál a práva velmi rychle ukořistilClint Eastwood. Roky si zvolna plynuly dál a knižní právaspokojeně odpočívala u Eastwooda v šuplíku. Představiteldrsných hochů měl v osmdesátých letech diář narvanýk prasknutí a po pravdě ani nevěděl, jak s knihounaložit. Když se tedy roku 1987 ozvalo studio 20th Century Fox,herec neváhal a práva výhodně prodal. Přesně v tuhlechvíli vstoupil do hry scénárista Jeb Stuart, kterýtehdy bojoval s finanční tísní. Studio jej angažovalo a připsaní mu nechalo volnou ruku a až neobvyklou tvůrčí svobodu.Jediným požadavkem bylo zachování vánoční atmosféry. JebStuart psal zpočátku v uvolněném duchu, ale čas přeci jentlačil. Vyčerpaný scénárista pracoval i šestnáct hodin denně,což se velmi neblaze podepsalo na jeho soukromém životě.Pojedné obzvláště bouřlivé manželské hádce nasedl do auta azačal se bezcílně prohánět po dálnici. Pocuchané nervy a návalemocí ho málem stály život. Negativní myšlenky mu zastřelysoustředění do té míry, že přehlédl menší kartonovoukrabici uprostřed vozovky a prudce strhl řízení. Jak pozdějivzpomínal, v daný okamžik se mu před očima promítl celýživot. Vůz zastavil v odstavném pruhu. Jeb Stuart seděluvnitř, pozoroval okolní provoz a přemýšlel. Poté, co se musrdeční tep vrátil k normálu, auto otočil a usmířil se sesvou ženou. Nejenže během následujících dvou dnů napsalšedesát stránek textu, ale motiv usmíření narouboval i naústřední dějovou kostru. Hlavní hrdina se jede do Kalifornieomluvit manželce a konečně si urovnat osobní život. Scénářdostal pevný základ a nadšení zástupci studia začali pokukovatpo vhodném producentovi. Dlouho to netrvalo, neboť 20th Century Foxmělo ve stáji jednoho z nejlepších producentů všech dob.SilnýtandemRežisérJohn McTiernan a producent Joel Silver si plnými doušky užívalizasloužený úspěch. V červnu roku 1987 měl premiérurežisérův teprve druhý film „Predátor“. Triumf to bylvskutku grandiózní! McTiernan seděl doma a přemýšlel o podoběsvého budoucího projektu. Stále častěji se mu do hlavy vracelyvzpomínky na zábavný akčnák „Komando“ (1985), za nimžstál režisér Mark L. Lester. S ArnoldemSchwarzeneggerem se mu během natáčení „Predátora“pracovalo skvěle, proč tedy rozbíjet dobře promazaný stroj anevytvořit pokračování Arnoldova úspěšného akčního filmu?Lester by určitě nebyl proti. Film „Komando“ navíc produkovalkamarád Silver. Na plánování bude jistě dost času o dovolené.Jenže chyba lávky! Proudící tok myšlenek nečekaně přerušilzvuk telefonu. Na druhém konci byl překvapivě Joel Silvers nabídkou, která se neodmítá.PrůzkumterénuK dispozicibyl zatím dělený scénář. Pro upřesnění - jde o scénářs jasně daným příběhovým obloukem, ale nemusí mít ještěrozepsané některé konkrétní scény a povahovou charakteristikuvybraných postav. Takový typ scénáře se zpravidla dodělává zapochodu během natáčení. Jeb Stuart odvedl výborný kus práce aoproti knize provedl řadu nezanedbatelných změn. Hlavní hrdinabyl výrazně omlazen, polidštěn a dostal nové jméno JohnMcClane. Kniha se soustředí pouze na policistu a veškerý dějčtenář sleduje z jeho perspektivy. Stuart chtěl ale scény,v nichž se McClane nebude vůbec vyskytovat, scény s jehoženou, agenty FBI a neřády, které pro potřeby filmu změnilz teroristů na dokonale organizované zloděje.Byloto jednoduše skvělé, velmi tvárné s výrazným prostorempro nápady a fantazii režiséra. McTiernan, Silver a Stuartprobírali každou stránku a jejich nadšení bylo takřkahmatatelné. Ideální čas na casting. Ve vzduchu ale visel menšízádrhel, a bylo potřeba jej neprodleně vyřešit. Frank Sinatra semusel oficiálně vzdát své role, neboť policistu Lelanda ztvárniljako první už v šedesátých letech a tudíž na ni mělvýsadní právo. V tomto ohledu nehrála změna jména žádnouúlohu. Starý pán měl tou dobou krásných třiasedmdesát let aočividně si udržoval zdravý smysl pro humor. S producentempo telefonu laškoval a tvrdil, že se na tu roli ještě cítí aklidně si jí zopakuje. Po krátké přátelské konverzaci popřáltvůrcům úspěch a své staré roli dal symbolické sbohem. Paráda,ale kdo v tom filmu vlastně bude hrát?JohnMcClaneKaždému,opravdu každému herci, který v osmdesátých letech něcoznamenal, byla role policisty Johna McClana nabídnuta. Nezájem bylaž nepochopitelný a výčet jmen by zabral samostatný odstavec.Jen namátkou: Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stallone,Harrison Ford, Nick Nolte, Richard Gere (!),Robert De Niro, Burt Reynolds. Všichni do jednohoodmítli. John McTiernan ze zoufalství dokonce vtipkoval: „Jásnad doopravdy obsadím toho Sinatru.“ Po krátké úvaze došlok rezolutnímu rozhodnutí. Hlavní roli dostane někdo neznámý,případně nějaká vycházející hvězda. Režisér začal reálněuvažovat o herci ze seriálu „Měsíční svit“ (1985).Tento televizní, komediálně laděný seriál si v Americeudržoval solidní sledovanost a jeden z dvojice hlavníchprotagonistů, herec Bruce Willis, v sobě skýtal jistýpotenciál. Velmi dobrý výkon předvedl i ve svém filmovémdebutu, komedii „Schůzka naslepo“ (1987). Projistotu si režisér nechal zpracovat posudkovou analýzu uspolečnosti CinemaScore, jež se dodnes zabývá průzkumem trhu.Dle jejich propočtů byl Willis ideální volbou. 20th Century Foxse sice příliš nadšeně netvářilo, ale tehdejší prezidentspolečnosti Leonard Goldberg měl naštěstí oči i ušiotevřené. Byl si dokonce tak jistý, že hlavní hvězdě filmunabídl neslýchaných pět milionů dolarů. Pro víceménězačínajícího herce královská nabídka. Bruce Willis rolipřijal, čímž se začala částečně měnit i podstata scénáře.Pro tento účel byl najat další nesmírně talentovaný člověk.Kovaný profík Steven E. de Souza. Expert na charakteristikupostav a kombinování akce s humorem. Souzastrávil s hercem mnoho hodin a do scénáře se snažilzapracovat část Willisovy osobnosti. Jeho vrozené problémys uznáváním autorit, smysl pro kousavý sarkasmus, ale takéfakt, že jde o obyčejného člověka, který během svéhotřaskavého dobrodružství může potencionálně selhat. To bylzáklad. Obyčejný chlap uprostřed extrémní situace. Tétopremise musel divák bezmezně uvěřit. Zde již můžeme naplnopolemizovat. Pokud by roli skutečně uzmul například ArnoldSchwarzenegger, asi bychom před sebou dnes měli úplně jiný film.Arnold by po budově určitě nepobíhal bos, a představa, jak sesouká do útrob úzké ventilační šachty, zavání ažparodií. Arnie by nepřátele patrně zabíjel po desítkách,nehledě na podobu hlavního šéfa zločinců. V úvahu připadápouze borec obdobné tělesné konstituce. Úplně vidím tenzávěrečný duel na střeše budovy, kde by se Arnie a jeho úhlavnísok naháněli s raketomety na ramenou. Ŕ propos – hlavnízáporák.HansGruberFakt,proč platil Joel Silver řadu let za absolutní producentskoušpičku, spočíval i v tom, jaký měl o všem dokonalýpřehled. Sledoval evropskou i asijskou kinematografii a pochopitelněbedlivě pozoroval i vývoj ve své domovině. Nechával si zasílatnejrůznější čísla z tržeb u aktuálních filmů,pozoroval mladé talenty a se zájmem zkoumal záznamy divadelníchinscenací. Přesně tímto způsobem narazil i na Angličana AlanaRickmana. Prvotřídního herce, milovníka divadla a WilliamaShakespeara, z jehož děl dokázal citovat celé pasáže.Významný člen britské společnosti Royal Shakespeare Company siroku 1985 zahrál Vicomta de Valmonta, hlavní zápornou postavu zeslavného francouzského románu „Nebezpečné známosti“od spisovatele Choderlose de Laclose. Premiéra hry seuskutečnila v anglickém městě Stratford a natočený záznamse dostal do rukou Joela Silvera.Fascinace!Dokonalé vtělení do postavy, řada jemných gest, preciznostprojevu, úžasná práce s hlasem. Ta postava doslova ožívalapřed očima. Už tehdy si producent Rickmana poznamenal do diářejako budoucí hvězdu pro stříbrné plátno. Roku 1987 mělaúspěšná hra premiéru v divadle Broadway a Joel Silver sedělv publiku. Naživo to bylo snad ještě lepší. Alan Rickmanbyl nenadálou nabídkou upřímně zaskočen. Do země neomezenýchmožností rozhodně necestoval proto, aby dobyl Hollywood. Bylo mudvaačtyřicet, neměl téměř žádné zkušenosti s filmovýmštábem, kamerou, natož s akční produkcí. Rickman si vzalkrátký čas na rozmyšlenou. Velký vliv na pozitivní rozhodnutíměla jeho životní partnerka Rima Horton a herečtíkolegové. Jejich hlavní argument byl prostý: „Pokud tonezkusíš, budeš jednou litovat.“Kroměnové zkušenosti tu byl ještě jeden aspekt, který hercepřitahoval. Možnost ztvárnit úplně novou postavu a do jistémíry si ji tvarovat dle svých představ. Hans Gruber nebyl žádnýmklasickým zlosynen z letitých literárních děl. Šlo onepopsaný list papíru, neopracovaný materiál. Scénárista Souzaherci vylíčil základní charakteristiku postavy, její motivaci auvažování, zbytek už měl Alan Rickman ve svých rukou. Britskýgentleman skrýval v rukávu ještě jeden užitečný bonus.Uměl svůj hlas ovládat jako hudební nástroj a bez problémůzvládal napodobovat rozličné jazykové akcenty. U postavyněmeckého zloděje Hanse Grubera tedy věc přímo ideální.Dvojka John McTiernan a Joel Silver si mohli spokojeně mnout ruce!Tenhle kauf se vyplatil. Klíčové role obsazeny. Celý proces semohl konečně posunout o krok dál.Přípravahřiště a ladění psaného slovaJednímz mnoha důvodů, proč „Smrtonosná past“ obstálav časovém testu, je minimální použití speciálních efektůa také skutečnost, že se děj filmu odehrává v reálnémprostředí. Fiktivní mrakodrap Nakatomi Plaza je ve skutečnostivýstavní sídlo společnosti 20th Century Fox – Fox Plaza. Tímtotahem byl potěšen především kameraman Jan de Bont,rozhodnutý klíčovou lokaci pojmout jako další plnohodnotnoupostavu. Díky absenci kulis vyniká ve výsledném produktu onaspecifická plasticita prostředí. Můžete si být napříkladjisti, že četná panoramata nočního města, jež se rozprostírajíza okny výškové budovy, jsou opravdu skutečná. Výjimku tvořilypouze venkovní výhledy ve třicátém patře, kam byl situovánvánoční večírek. Soumrak nad městem je ve skutečnosti pouzesada důmyslně zpracovaných obrazů. Toudobou se ještě celý objekt nacházel v rozestavěné fázi,přičemž jedinou podmínkou pro štáb bylo noční natáčení aneporušení statiky během explozí. Steven E. de Souza prošelbudovu křížem krážem, nechal si dokonce zaslat její kompletnípůdorys a neustále zahříval své mozkové závity. Jak rozmístitpostavy, kde se bude konat vánoční večírek, kde dojde k prvnímustřetu mezi zloději a McClanem? Scénárista měl u sebe papírs již kompletním hereckým osazenstvem a budova Fox Plaza sestala jakousi pomyslnou šachovnicí, na níž strategickyrozmisťoval figurky. I přesto se řada věcí musela řešit ažpozději během natáčení, a to formou pokusů, omylů a častéimprovizace. Inu, výhody a nevýhody děleného scénáře v praxi.Z vedlejších úloh stojí za zmínku sympatická herečkaBonnie Bedelia v roli manželky hlavního hrdiny a HartBochner ztvárňující prospěchářského manažera Ellise.Vynechat nemohu ani přítele na telefonu, seržanta Ala Powellav podání Reginalda VelJohnsona. Krátkou, samostatnoukapitolu bych ale rád věnoval někomu jinému.Smutnýosud ruského tanečníkaAlexanderGodunov pocházel ze Sovětského svazu a už od útlého dětstvítíhl k umění. Na dlouhou dobu se smyslem jeho života staltanec, přesněji řečeno balet. Godunov byl přirozený talent av pozdějším věku to dotáhl až do moskevského Velkéhodivadla, kde získal stálé angažmá. Odborná kritika hozbožňovala pro jeho oslnivé výkony v klasických dílechjako je „Labutí jezero“. Na konci sedmdesátých let užměl na kontě několik prestižních ocenění a byl ženatýs baletní tanečnicí Ljudmilou Vlasovovou. Mladémumuži táhlo na třicet let. Měl ženu, úspěch, slibně rozjetoukariéru a jeho hrdá matka se nadýmala pýchou. Vypadalo to jakohotová pohádka, ale opak byl pravdou. Godunov byl vnitřněrozpolcený. Chtěl víc. Toužil objevovat svět, toužil posvobodě.Ačkolivse všeobecně vědělo o Godunových zaječích úmyslech, bylo mupo dlouhém váhání umožněno v rámci turné odcestovats Ruským baletem a manželkou Ljudmilou do Spojených států.Následující vývoj událostí připomíná útržek zesrdceryvného románu pro ženy, leč životní cesty jsou mnohdynevyzpytatelné. Godunov se do Ameriky zamiloval a po bouřlivéhádce se svou ženou i ředitelem souboru Michailem Baryšnikovemkontaktoval příslušné úřady a požádal o azyl. Zpáteční letdo SSSR byl okamžitě pozdržen, neboť horkokrevný tanečníknedorazil na palubu. Ljudmila pod dozorem KGB strávila v letadledlouhé tři dny. Situace byla opravdu vyhrocená a do celé událostise zapojili i vůdci obou světových supervelmocí. Po řadětelefonátů mezi Jimmym Carterem a Leonidem Brežněvemdošlo na konečnou dohodu. Ljudmila jako zapálená Ruskaodcestovala dobrovolně zpět do své vlasti a její manžel zůstalv New Yorku s cílem splnit si americký sen.Porozvodu na dálku si Godunov začal naplno užívat. V.I.P. akce,různé večírky s celebritami a nová láska v podoběherečky Jacqueline Bisset. Díky partnerce a novým známostemse postupně propracoval až k filmu „Svědek“(1985). Zahrál si zde menší roli farmáře, ale i za tuhle šancibyl nesmírně vděčný. Pak však nadešla jeho osudová chvíle arole, díky níž ho dnes zná každý fanoušek akčního filmu.Probojoval se náročným konkurzem a uzmul postavu nelítostnéhoKarla, pravé ruky Hanse Grubera. Blonďatý ďábel v černémse bohužel stal jeho prokletím. Agenti mu později nabízeli pouzevedlejší, veskrze identické role. Zlý blonďák s kvérem azamračeným kukučem. To byla jeho těsná škatulka, ze které senikdy nedokázal vymanit. Americký sen začal postupně ukazovatodvrácenou tvář. Alexander Godunov zemřel 18. 5. 1995. Upil sek smrti. My, filmoví fandové, však nikdy nezapomeneme. Podrouškou tmyZpětdo roku 1987. Start natáčení započal zkraje listopadu a trval aždo března následujícího roku. Rozpočet okolo pětatřicetimilionů byl jasným důkazem důvěry, kterou studio do projektuvkládalo. Až na několik drobných výjimek se točilo výhradněv noci. Jak víme, šlo o jednu z podmínek Foxů, ale itak nebylo jiného východiska. Bruce Willis totiž musel dodržovatsmluvní závazky s televizí. Přes den natáčel novou řaduseriálu „Měsíční svit“ a během dlouhých nocí pobíhalbosý po střeše mrakodrapu. Tempo vskutku vražedné, což je dobřepatrné na několika místech ve filmu, kde herec znavený výrazvůbec nemusel předstírat. Morální oporou se Willisovi stala jehotehdejší přítelkyně, mladá herečka Demi Moore. Jejívelmi častá přítomnost na place udržovala Bruce v dobrénáladě a plné mentální kondici. S AlanemRickmanem se Willis střetával jen zřídka. Zvolený způsob meziherci funkčně udržoval napětí a potřebnou chemii. Možná iproto tak skvěle působí jejich první střet tváří v tvář,jenž je z valné většiny čirou improvizací, včetněvzájemných dialogů. Tato scéna byla zprvu velkým oříškem a dojejí konečné podoby zasáhl velkou měrou Souza. Scénáristajednou během pauzy zaslechl Rickmana, jak si procvičuje důraznýamerický akcent. Magický moment, který o všem rozhodl. Celánapínavá sekvence stojí na chytré lsti. Hans Gruber se vydáváza rukojmí a pro zmatení McClanea využívá americký přízvuk.Zbytek už byl v dovedných schopnostech dvou diametrálněodlišných herců. Asi nemusím zdůrazňovat, že krása tétokonkrétní pasáže vynikne pouze v originálním zněnís titulky. Skokya pádyNepostradatelnýmkořením „Smrtonosné pasti“ jsou rovněž nebezpečnékaskadérské kousky. Pro tyto účely bylo angažováno více nežtřicet profesionálů. Bruce Willis měl tehdy výbornou fyzickouformu a nejraději by prováděl vše sám, ale znáte to. Když doněkoho investujete pět milionů dolarů, tak nechcete riskovat jehozmrzačení nebo nedej bože smrt. Přesto si Bruce střihnul několikčísel na vlastní kůži, včetně ikonického skoku ze střechys požární hadicí ovázanou okolo pasu. Natáčení sekvenceprobíhalo na upravené střeše vysoké garáže poblíž budovy FoxPlaza. Skok byl dlouhý necelých osm metrů a pád tlumil vzduchovýpolštář. Scénu umocňovaly obrovské ohnivé sloupce simulujícívýbuch. Působivý efekt vytvářely speciálně upravené propanovétrysky. Ve druhém dějství se Bruce houpe na požární hadici asnaží se dostat zpět do budovy. Samozřejmě, že nešlo oskutečný mrakodrap, ale o důmyslnou zrcadlovou stěnu s nalepenýmpozadím městské scenérie. Díky bezchybné skladbě záběrů apřesnému střihu vypadá vše perfektně i dnes.Ostatněstřihač Frank J. Urioste stojí i za použitím jednohonepovedeného záběru, který zakončuje napínavé naháněníJohna McClanea v první třetině filmu. Dublér Bruce Willise,kaskadér Ken Bates, visel uprostřed výtahové šachty adostal za úkol přeskočit na protější výklenek, ústící dokovových útrob vzduchové ventilace. Akrobatický kousek nevyšeldle plánu. Finální fáze zahrnovala perfektní koordinaci pohybu apráci s prsty. Výpočet skoku a síla stisku nebyly dostatečnéa kaskadér spadl o jedno patro níž. Naštěstí nedošlo kezranění. Bates se křečovitě držel za okraj výklenku a povytažení trval na zopakování scény. Druhý pokus vyšelperfektně, ale střihač později během postprodukce trefněusoudil, že pokažený záběr má daleko větší dynamiku a tah nabranku. O jeho moudrém rozhodnutí nelze pochybovat, nemyslíte?Jakznámo, film kromě sebevražedného skoku Johna McClanea obsahujeještě jeden slavný pád z výšky. Definitivně poslední apro hlavní zápornou postavu osudný. Volný let Hanse Grubera donáruče smrti. Alan Rickman se nechtěl nechat zahanbit a daný úkonpojal jako výzvu. Pro potřeby scény byla zhotovena plošina ovýšce sedmi metrů. McTiernan z psychologických důvodůnechal kousek nejprve provést kaskadérem, zatímco Alan Rickman všesoustředěně pozoroval. Tímto postupem se herec dostal do ideálnímentální rovnováhy a po demonstraci šel rovnou na věc. Kaskadérdržel Rickmana za ruku a použil na něj rafinovaný trik s falešnýmodpočtem. Namísto smluveného napočítání do tří došlok uvolnění jištění o vteřinu dříve. Zavěšenáširokoúhlá kamera s vysokou snímkovací frekvencí takperfektně zachytila onen překvapený, zcela autentický výraz vetváři Alana Rickmana. Zbytek zajistil vzduchový vak a modrápodlaha, na niž se později přidal obraz navozující dojemreálného pádu z mrakodrapu.Celénatáčení díky důslednosti a profesionalitě tvůrčího týmujelo jako na drátkách. Menší komplikace způsobilo pouze táhlévyjednávání o zapůjčení obrněného transportéru SWAT. Zajediné opravdové klopýtnutí lze považovat snad jen opomenutíucpávek do uší, které, jak už z úvodu víme, stály hlavníhvězdu část sluchu. Bruce Willis po téhle nepříjemné patáliisuše konstatoval, že si bude muset v autě své oblíbenécountry pouštět zkrátka víc nahlas. Film je až po okraj naplněnparádní akcí a výborným kaskadérským řemeslem. Výsledek jepříkladnou ukázkou vzájemného respektu, semknutosti kolektivu apedantsky dodržované režijní vize. Dirigentv pozadíMichaelKamen. Hudební skladatel, dirigent, vášnivý milovník vážnéa tvrdé rockové hudby. Taková METALLICA by mohla vyprávět.Kamen pojal komponování hudby pro „Smrtonosnou past“ po svém.Za každou cenu chtěl do skladeb promítnout vánoční atmosféru,ale zároveň měl v úmyslu dodržovat zavedené postupys důrazem na smyčce a dechovou sekci. Kombinace zlověstnéhrozby a sváteční nálady. Skladatelova idea se zpočátku trochutloukla s představami režiséra. Právě McTiernan trval nazařazení veleslavné „Symfonie č. 9“ od Ludwiga vanBeethovena, všeobecně známé jako „Óda na radost“.Pro skladatele šlo o jednoznačné zneuctění klasiky ve prospěchakčního spektáklu. Přesvědčila ho až ukázka z filmu„Mechanický pomeranč“ (1971), kde Stanley Kubrickkompozici použil pro zdůraznění násilí. Začalo to dávatsmysl.Soundtrackje bohatý na nejrůznější citace z letitých vánočníchevergreenů a hudebních děl od velikánů klasické hudby. Veškerévýpůjčky jsou záměrně hrané v nižších tóninách, abydošlo k přirozenému prolnutí s autorskou pracídirigenta. Jde o krásný hudební hybrid. Zvonkohra, rolničky,klasika a napětí. Vše v jednom úhledném balení. Velmitrefné je i závěrečné, tak trochu šibalské pomrknutí směremk legendárnímu zpěvákovi. Boj je u konce, houževnatý Karlsi užil své nečekané zmrtvýchvstání a z nebe se začnousnášet první sněhové vločky. Nic jiného než song „Let ItSnow“ od Franka Sinatry nepřipadá v úvahu. Mimochodem,snad každá druhá postava ve filmu si tu a tam pobrukuje známévánoční melodie. Docela příjemný detail.ZbytečnépochybnostiS blížícímse termínem premiéry bylo na čase rozpoutat okázalou reklamníkampaň. Studio 20th Century Fox jakoby náhle znejistilo. Konkurencev létě roku 1988 byla vysoká. Dvojice komedií „Cesta doAmeriky“, „Krokodýl Dundee 2“ a akční nářez„Rambo III“. Bruce Willis začínal úzkostlivýmmanažerům překážet jako bolestivý trn v patě. Ukázkyz filmu vypadaly fenomenálně, ale i tak bylo jasné, že„Smrtonosná past“ nemůže diváky lákat na silné hereckéobsazení. Vedení studia začínalo panikařit. Co když filmpropadne? Jak může nějaký Bruce Willis soupeřit s formátemvelikosti Sylvestera Stallona? Nečekané pochybnosti dráždilynejvíce McTiernana a producenta Silvera: „Nejdříve dáteherci pět milionů, a pak ho chcete úplně zazdít,“rozčiloval se režisér. BruceWillis byl novináři očerňován z arogance. Neposkytovaltakřka žádné rozhovory a neúčastnil se ani živých talkshow,kde by mohl film veřejně propagovat. Herec budil zdánínamyšleného člověka, televizní hvězdičky, která natočiladrahý film a teď si myslí, že jí patří svět. Studio to patrněvnímalo obdobně a začalo důležitost herce minimalizovat. Dobovéplakáty opravdu zobrazují pouze budovu Nakatomi Plaza s prostýmnázvem filmu ve spodní části. Co na to říct? Willis jednodušechtěl, aby za něj mluvil film samotný. Nepotřeboval nikdešaškovat a silně zakořeněná nedůvěra k novinářůmprovázela jeho celou pozdější kariéru. Negativní postoj studiabyl naštěstí velmi rychle rozprášen. Proč? To přeci všichnidobře víme.Yippee-ki-yay,motherfuckerLegendárníhláška z legendárního filmu. Hrdina proti své vůli, to jeJohn McClane. Newyorský polda, který do Kalifornie jede zachránitsvé manželství, ale nakonec musí bojovat o holý život. Filmnenasytně těží z kontrastu dvou hlavních rytířů naopačných stranách barikády. McClane je člověk z masa akostí. Má své chyby i charakterové nedostatky a proti vysoceorganizovaným zlodějům musí spoléhat na policejní instinkt,častou improvizaci a vrozený selský rozum. Naproti tomu HansGruber ztělesňuje vzdělaného zlosyna evropského střihu, jenžvýdobytky Nového světa pohrdá. Elegantní oblek, uhlazenévystupování, znalosti o módě, architektuře i historii. Pro bojs McClanem nenasazuje svou maskulinitu, ale využívá jinýdruh síly v podobě moci. Jeho zbraní jsou slepě oddanínohsledi, které ovládá jako speciální druh projektilů ukrytýchv tajném zásobníku. Obouchaný Mustang proti zánovnímuMcLarenu!Filmemprostupuje motiv odpuštění, myšlenka o vykoupení. McClane nesetěžce odloučení od své ženy Holly. Její kariérní vzestup jejablkem sváru, životní překážkou. John po příjezdu doNakatomi Plaza, kde zaměstnavatel Holly pořádá vánočnívečírek, vyvolá zbytečně vyhrocenou manželskou hádku. V jistérovině tím svou ženu ztrácí. Opětovná cesta k jejímusrdci vede skrze bolest a hromadu mrtvol. Díky Johnověnedobrovolnému aktu hrdinství dojde mezi postavami k symbolickémuusmíření. Pochůzkáře Ala Powella zase trápí tragickáminulost. Nedopatřením zastřelil dítě, čímž ztratil svousebedůvěru. Jeho vykoupením je závěrečné zabití nebezpečnéhoKarla. Čin, jenž mu vrátí pevnou půdu pod nohama. Pak je tufrustrovaný řidič limuzíny Argyle. Není pánem situace, alepouze bezmocným pozorovatelem. Na konci však dobře mířenýmhákem uzemní člena Gruberovy skupiny a stává se hrdinou.Filmtvrdě trestá odvrácené stránky lidské povahy. Ty se stávajízhoubou pro celou řadu postav. Karl je hnán hněvem a touhou popomstě. Agenty FBI zabijí jejich přemrštěná ega a úlisnýEllis dojede na své prospěchářství. McClane také není zcelaušetřen, neboť kladné osobnostní rysy zastiňuje jistá míraarogance a jedovatá žárlivost ho dostala do víru obtížnéživotní zkoušky. A tak inkasuje rány, padá z výšek, běhápo rozbitém skle a jeho nátělník do sebe vstřebává veškeroušpínu noci. Uvědomuje si však své nedostatky. V průběhuděje zpytuje svědomí a je týmovým hráčem. Ví, že nemá žádnésuperschopnosti a využívá věcnou i morální podporu svéhopřítele na telefonu. Gruber je naproti tomu izolovaný sólista,který myslí hlavně sám na sebe a pro vítězství je ochotenobětovat své lidi. Přesně to je důsledek jeho příslovečnéhoa vlastně i doslovného pádu.Scénářsi značně utahuje z vysoce postavených zastupitelů státnímoci a kritizuje senzacechtivost médií. Náčelník policie DwayneT. Robinson je líčen jako ukřičený hlupák, agenti FBI jsouegocentrická hovada a reportér Richard Thornburg se pro získáníuznání nezdráhá použít přízemní hyenistické praktiky. Iproto je v závěru po zásluze sražen dominantní ženskousilou. Dávka sarkasmu a chlapeckého rošťáctví se promítá i dopostavy McClanea. Jeho pohrdání autoritami k němu patřístejně jako cigára a nevybíravá mluva. Nerespektuje nařízenínadřízených a spoléhá výhradně na svůj rozum. Když poprvése zbraní v ruce dostane jednoho ze zlodějů do šachu,následuje krátký monolog. Zloděj se verbálně brání a tvrdí,že mu jako policista nesmí ublížit, protože policisté musejídodržovat jistá pravidla. John McClane nahodí jeden ze svýchtypických výrazů a odpoví: „Jo, to mi můj kapitán takyfurt říká.“JohnMcTiernan svým přístupem rozbíjí klasický mustr akčního filmuna prvočinitele a na zbylých základech staví vlastní,nezaměnitelný pomník. Hotová režijní učebnice, jež senásledně stala biblí pro celá devadesátá léta. Konzistentnítempo vyprávění, dravá akce navozující pocit realismu adynamický střih. Veškeré scény na sebe perfektně navazují afilm vytrvale poutá pozornost i v okamžicích, kdy si bereoddechový čas. Akční pasáže nabírají postupně na intenzitě,mají parádní rytmus a do příběhové osy jsou promyšlenědávkovány. Od prvního souboje tělo na tělo přes ostrépřestřelky až po ohnivé finále. Vždy je na co koukat. Přesvšechnu tu akci a krev nezapomíná film ani na humor. Vtípky isuché hlášky spolehlivě fungují dodnes, ale dobré jsou i krátkégagy. Zloděj, který pohledem pečlivě zkontroluje své kolegy předtím, než ukradne čokoládovou tyčinku, nebo bolestné vyjeknutítvrdého hocha ze zásahovky poté, co se píchne o růži.BruceWillis má přesný komediální timing a ač se to zprvu nezdálo,role mu padla jako ulitá. Věříte mu pózu akčního macha sesamopalem v ruce a bezpečně funguje i jako kulometný automatna hlášky. Není těžké mu fandit, naopak, držíte mu palce doposlední chvíle. Můžeme vést dlouhé debaty o tom, jaký záporákje z celé série ten nejlepší, nikdo však nedokáževyvrátit fakt, že Alan Rickman tu byl první. Roli si nesmírněužíval, měl k dispozici výborný scénář a do HanseGrubera zakomponoval své klasické herecké vzdělání. Úhlavnínepřítel, který používá mozek a řídí se logikou? To nenízcela běžná věc, dokonce ani v dnešních filmech. Pokud sito dvě takto skvěle napsané a odehrané postavy rozdají uprostředatraktivního prostředí, je úspěch téměř zaručen. Obzvláště,když vám záda jistí šikovný režisér.RaketovýstartPočátečníkritické ohlasy se k filmu stavěly všelijak. Každý víceméněchválil McTiernana a jeho neotřelý přístup. Stejné ovacesklízel i Alan Rickman a osobitý hudební doprovod Michaela Kamena.Horší to bylo s mírou užitého násilí. Hovořilo se opřehnaně krvavých efektech a přemrštěné vulgární mluvě,kterou Willis údajně maskoval své omezené herecké schopnosti.Z řad ženských kritiček zaznívaly narážky na užitýsexismus. Něžné pohlaví je ve filmu degradováno do pozicelaciného sexuálního symbolu (viz plakát u výtahové šachty) atěhotná žena tu vystupuje jako nezodpovědná osoba popíjejícíalkohol. Je to samozřejmě hloupost. Například Bonnie Bedelia tuv roli manželky hlavního hrdiny vytvořila silnou ženskoupostavu, jež po smrti šéfa přebírá jeho úlohu a aktivně sezapojuje do dění. Proč ale řešit podobné banality. Tím spíš,když ve prospěch filmu jasně hovořili diváci a famózní tržby.Premiéraproběhla 15. července 1988. Po úspěšném promítacím víkenduse na přepracovaných plakátech záhadně zjevil obličej BruceWillise. Najednou to jde, že? Film vydělal parádních sto čtyřicetmilionů a byl prakticky okamžitě označen za klasiku žánru.Willis se stal přes noc hvězdou první velikosti a Alan Rickmanstanul před otevřenými branami Hollywoodu. Režisér běhempouhých dvou let natočil dva zcela zásadní filmy. Dvě filmovádíla, jež neoddiskutovatelně patří do zlatého fondu světovékinematografie. Tím se může pochlubit jen málokdo. Jeho dalšírežijní počiny mají sice velmi kolísavou kvalitu, ale koho tozajímá? John McTiernan po roce 1988 nemusel už nikomu nicdokazovat.Konecdobrý, všechno dobréPovypuštění novodobé akční klasiky se cesty hlavního mužskéhotrojlístku rozešly. Nastartovanou kariéru si každý z chlapcůužíval po svém. John McTiernan natočil ještě solidní „Honna ponorku“ (1990) s výborným Seanem Connerym.Bohužel se o tři roky později podepsal i pod totální komerčnípropadák „Poslední akční hrdina“ (který mám osobněvelmi rád). Bruce Willis si nějakou dobu liboval v typověpodobných rolích. Pokračování „Smrtonosné pasti“ apochopitelně kultovní nářez „Poslední skaut“ (1991).Svůj komediální talent naplno zúročil v černé taškařici„Smrt jí sluší“ (1992), a filmem „Šestý smysl“(1999) dokázal, že zvládne i obtížnější dramatické polohy.AlanRickman zůstal nadále věrným příznivcem divadla a další roleve vysokorozpočtových projektech si velmi pečlivě vybíral.Nezapomenutelný byl ve filmu „Robin Hood: Král zbojníků“(1991), v němž skvostně ztvárnil úlohu zákeřného šerifaz Nottinghamu. Za zmínku stojí i výrazná vedlejší role vezfilmované literární klasice „Rozum a cit“ (1995). Cosi ale budeme povídat, do srdcí nové generace miliónů fanouškůse nesmazatelně zapsal jako Severus Snape. Klíčová a předevšímosudová postava z kouzelnické ságy „Harry Potter“(2001–2011). Nečekaná smrt anglického gentlemana Alana Rickmanav lednu roku 2016 mě upřímně zasáhla a zprvu jsem tézprávě ani nechtěl uvěřit. Naštěstí tu po něm zbyla spoustanezapomenutelných rolí. Jak filmových, tak i těch, jež ztvárnilna prknech, která znamenají svět.„Smrtonosnápast“, to je ideální film do nepohody. Člověk si jej můžepustit kdykoliv, a vždy bude mít o zábavu postaráno. Ať venkupálí slunko, prší nebo sněží, John McClane vám vždyspolehlivě zvedne náladu. No a pokud máte potřebu se na filmpatřičně namotivovat, tak vám doporučuji parádní rockovouodrhovačku „Die Hard“ od skupiny GUYZ NITE. Textsongu stylově a vtipně rekapituluje události z prvních třídobrodružství Johna McClanea. Roku 2007 vznikla „Smrtonosnápast 4.0“ a studio hudebníky požádalo, zda-li by nebylproblém napsat ještě jednu dodatečnou sloku navíc. Jistě, ženebyl. Skupina má patrně i dobrý filmový vkus, neboť po vydánífilmu „Smrtonosná past: Opět v akci“ (2013) jižnaštěstí žádná další sloka nevznikla. Tak zase příště unějakého dobrého filmu.Hodnocení:100%Donového roku přeji redakčnímu týmu a čtenářům jen tonejlepší. Užívejte si vánoční svátky plnými doušky anezapomeňte si volný čas zpestřit vaším oblíbeným filmem!CYNIC - Ascension Codes - 90%http://www.crazydiamond.cz/cynic_ascension_codes_recenze/2536http://www.crazydiamond.cz/cynic_ascension_codes_recenze/2536hackl@volny.cz (Pekárek)Nemíním psát úvod do mnohokrát omleté historie CYNIC ani zmiňovat peripetie provázející působení jedné trojice mimořádně talentovaných muzikantů na metalové scéně. Budu psát výhradně o nahrávce, která se zrodila přesto, že z tria Sean Malone, Sean Reinert a Paul Masvidal přežil rok 2020 pouze posledně jmenovaný. Pravda, nějaký ten kontext následující řádky určitě přinesou, dovolím si nicméně předpokládat, že většina čtenářů CrazyDiamond má jistý faktografický základ v malíčku a ti zbývající se brzy dovtípí. Pro jistotu ale pár pojmů přeci jen uvedu: DEATH-jazz-(art)rock-fusion-prog.Začnu jednou obsáhlejší citací z tiskové zprávy, konkrétně slovy Michaela Berberiana, šéfa a zakladatele vydavatelství Season of Mist: „Do dnešní doby jsem vydal skoro tisíc alb. Žádné z nich však není více dramatické, či dokonce komplexnější. Při poslechu Ascension Codes mám vždy husí kůži a také smíšené pocity, cítím hrdost — protože jde o hudební milník, současně však vnímám vrstvu smutku, která ho pokrývá, aniž by erodovala. Slyším Paulovu bolest, mohu ji cítit, mohu se ji takřka dotknout. Ovšem bolest překonanou.  Uměním je vše, co dokáže potěšit člověka zlomeného životem,’ řekl Van Gogh. Právě nová deska CYNIC něco takového demonstruje.” Docela silný tabák na člověka stojícího za zásadními alby celé řady kultovních spolků (namátkou MAYHEM, ENSLAVED), včetně návratovky NOCTURNUS, ATHEIST a GORGUTS. Tragický příběh má své marketingové kouzlo od nepaměti, přesto bych citované vyjádření apriorně nezlehčoval, stojí za ním totiž o něco víc než jen zajímavá hudba.Uvedená slova, či spíše superlativy, každopádně představují dobré východisko pro konfrontaci s mým vnímáním zvukové reality nazvané „Ascension Codes“. S potěšením konstatuji, že slyším převážně výborný prog metal s významným přesahem do art rocku. Pocitovost je pro mě podstatně důležitější než přítomnost skutečné progresivity, přesto se dá hovořit o posunu všestranném. Bez citace se zde nicméně opět neobejdu. Tentokrát zmíním samotného Masvidala a jeho slova, která věnoval památce svých předčasně zesnulých spoluhráčů: „I když Vaše tělesná forma již neexistuje, Vaše duchovní podstata nám zanechala transcendentní hudbu, která bude putovat vesmírem navždy. Jsem vděčný, že jsem mohl sdílet život s tak kreativními lidmi, kteří ze sebe tváří v tvář svému vlastnímu utrpení vydali tolik.“ V těchto větách se odráží jednak výchozí umělecký záměr, jednak volba prostředků k jeho dosažení. Novinka pluje vesmírem, nebojí se nekonečna, snaží se ho postihnout, snaží se ho komunikovat. Má skutečně značný přesah do sfér mimo nás. Nejedná se o patetické rekviem. Obnáší zejména duchovní terapii, budící absolutní respekt tím, že ji Masvidal podstoupil téměř sám. Ač zatížen (možná i drcen) tvůrčím odkazem zesnulých spoluhráčů, nic neodvrhl. Zmíněný odkaz zpracoval – byť s absolutním respektem – po svém; jen proto, aby ho „vyslal (za nimi) na nebesa“, ke kterým v souladu s názvem alba „vlastní přístupové kódy“. Pomohla mu zejména východní filozofie, věda a přesvědčení o mimozemské existenci. Zhruba tak bych si dovolil vymezit výchozí myšlenkově-hudební koncept.Podstatné ovšem je, že „noví CYNIC“ nepředstavují emocemi zmítané bolestínské torzo, spíše Fénixe. Pokusím-li se doplnit shora uvedenou citaci Michaela Berberiana, mohu s velkou jistotou prohlásit, že hudba na „Ascension Codes“ je životná a výtečně funguje i tehdy, pokud žádný jímavý kontext neznáte nebo si ho odmyslíte, což ovšem není dost dobře možné.:-) Masvidal nepřestal být metalistou se všemi ctnostmi i nectnostmi, zároveň se však nechává svazovat jen svým vlastním, do jisté míry unikátním stylem, ničím jiným! Nebojí se ani decentních experimentů. V prvé řadě se mu však podařilo připravit kolekci skladeb, které nádherně plynou. V podstatě máme co do činění s jednou celistvou a hodně návykovou kompozicí. Navzdory tomu, že jsem byl skrze příslušné tóny vystaven solidní dávce nesobecké lásky a přítomen meditativní seanci směřující k účasti na všehomíru, měl jsem chuť vraždit pokaždé, když mě během poslechu novinky někdo vyrušil.:-)Prim nesehrává laciný únik před dneškem, nýbrž prožitek věnovaný jinak pojatým zítřkům. Výhled skrze mnohovrstevnaté „Ascension Codes“ může být přes všudypřítomný smutek pozitivní, pokud ho přijmete, což samo o sobě nebolí. Autentické utrpení samotného tvůrce totiž tlumí „opiová“ hudba. Fakt, že se právě hudba a také příběh CYNIC staly pro řadu fanoušků náboženstvím, s tím nemá nic společného. Důležitým „tady a teď“ jsou poutavé melodie a harmonie, dále také vytříbené syntezátory a samozřejmě kytary na x způsobů, doprovázené nekompromisní hrou bubeníka Matta Lynche (že by instrumentální výkon roku?). Vokály ve stylu nesmělého kníkání, pardon, myslel jsem melancholického vzdychání, osudového nadechnutí a posledního vydechnutí, známe dobře z alb minulých. Tentokrát mě dráždí o dost méně, neboť jsou variabilnější a více „kosmo“. Celek zní, hledám to správné slovo, divukrásně. Masvidal netříští síly, neodbíhá, neéterizuje, alespoň ne příliš. Tíživá realita všedního dne se postarala o inspiraci, která mu nedovolila uhnout či zabřednout, resp. umožnila mu, aby svůj nemalý tvůrčí potenciál přesně zacílil k pořízení výborné nahrávky – závažného prog rock/metalového díla. Že pod jeho pokličku nepronikne každý, je nasnadě. Puristy může odrazovat již absence (pravé) baskytary. K tomu jen poznámku. Jestliže Lynch už nějakou dobu u CYNIC hrál, náhrada Malona zatím možná nebyla. Masvidal měl v daném směru evidentní blok. Osobně se mu vůbec nedivím. Jím zvolené řešení nahrávce neškodí, a přestože celku ubírá na virtuozitě, tak mu v určitém smyslu přidává zas na progresivitě.Fanoušci CYNIC by si měli desku bez problémů užít. Už teď ji stavím nad „Traced in Air“. Nápadů jsou zde tuny a dávají smysl, hudba nepolevuje ani v ambientně-vesmírném dialogu „DNA Activation Template“, naopak. Pokud jsou tedy dotyční co k čemu, měli by evidentní a současně velmi elegantní příklon ke „starému“ art rocku v pohodě rozdýchat. Ostatním mohu slíbit nevšední putování zavánějící sci-fi výletíčky AYREON. Album působí mocně hned od prvního poslechu, jde o obrovskou porci vytříbené muziky, která zve k pomalému rozkrývání. Zatím jsem se moc daleko nedostal, všude číhá nebezpečí. Jestliže mě v čase 4:48 úvodní instrumentálky „The Winged Ones“ (že by hostující Plini?) málem zabil nástup sólové kytary, vězte, že další podobně silné momenty se objevují postupně a mohou mít různé, daleko nenápadnější formy. Tradičně jemný, ale dobře vybalancovaný zvuk s parádními bicími Lynche se řešit nemusí.Bylo by lákavé popsat „Ascension Codes“ jako fusion srážku VOIVOD s YES (a dalších, kupř. RUSH) a pozdními DEATH v kulisách 21. století. Nu, neodolám tedy a říkám ano. Bodejť také ne, zpívat o smrti, vesmíru, nebesích a navíc věřit, že vaši milovaní někde jsou a je jim fajn. Jinak dopadnout snad ani nemůžete.:-) Právě sveřepá víra v něco, co nás přesahuje, posouvá Masvidala nakonec až někam ke kreacím Neala Morse, a to nejen v „Aurora“. Čert to vem:-), tohle je deska originálně naplněná tím nejlepším, co v minulosti ideálně uzrálo. Přišla v pravý čas, už jsem si říkal, že se letos zásadnějšího progového díla nedočkám. Mýlil jsem se.Na závěr ještě jeden stylový citát od Van Gogha: „Jednoho dne nás smrt přenese na jinou hvězdu.“NEUROSIS - Úsvit před erupcí vulkánu 1/5http://www.crazydiamond.cz/neurosis_usvit_pred_erupci_vulkanu_1z5_profil/2530http://www.crazydiamond.cz/neurosis_usvit_pred_erupci_vulkanu_1z5_profil/2530nobody@nothing.com (Kelly)Nápad zveřejnit na našem webu pětidílný seriál, jdoucí po albech amerických existenciálních zatvrzelců NEUROSIS, se zrodil během jedné z diskusí s jedním z našich čtenářů. Protože nikdo z našeho týmu tuhle jinak velice specifickou a pro vývoj alternativní metalové hudby posledních třiceti let důležitou kapelu detailně nesleduje, pokládám za zajímavé zde tento výlet po albech NEUROSIS přenechat na někom zvenčí. Svým způsobem jde i pro mne o posun hned v několika rovinách. Tou první je samozřejmě zdejší článkové zastoupení týkající se kapely, která platí za mocný evoluční akcelerátor na poli metalové avantgardy, kapely, která položila základy celého subžánru a ovlinila stovky následovníků, za druhé - tuším, že profilem budu, nejen já, obohacen, no a za třetí - se mě jeví jako pozitivní právě prvek aktivního zapojení čtenáře do pisatelského procesu. Pro fungování těchto stránek nepovažuji za rozhodující, jestli se mě osobně určitý hudební styl líbí či nikoliv, jako spíš fakt, aby se sám autor během psaní řídil svým vlastním srdcem a dal do své práce maximum nacítěného. Když se podobné mapování bude týkat řady dalších a u nás na webu dosud nezmíněných kapel, a otevře se rovněž většímu spektru pisatelů z řad čtenářů, bude to jen dobře. Přání, aby profil své velice oblíbené kapely zpracoval vždy jeden z jejích největších fanoušků u nás, někdo kdo svůj objekt zájmu zná od A do Z, je prozatím pouhým snem, ale uvidíme, jak se věci na našich stránkách po čase vyvinou. Teď už je to jen na čtenáři, jenž zde užívá nicku shodného právě s příjmením frontmana od NEUROSIS, předávám tedy slovo Kellymu. (Stray)Skupinu NEUROSIS založili v roce 1985 v Oaklandu v Kalifornii bývalí členové VIOLENT COERCION Scott Kelly (kytara), Dave Edwardson (basa) a Jason Roeder (bicí) jako hardcore punkovou kapelu. Inspirací jim v té době byly crustové skupiny AMEBIX a CRASS. V roce 1986 se k trojici přidal druhý kytarista Chad Salter. V této sestavě nahrávají v roce 1987 debutovou desku Pain Of Mind. V roce 1989 Chada Saltera střídá nový kytarista Steve Von Till a v roce 1990 se ke skupině ještě přidává Simon McIlroy na klávesy. Tím se dotváří personální obsazení, ve kterém NEUROSIS vydrží až do roku 1995, kdy klávesistu Simona McIlroye střídá Noah Landis. A v této nezměněné sestavě NEUROSIS pokračují až do dnešních dnů.Prolog: Dlouhá objevitelská cesta od hardcoru až k ambientnímu post metalu.„Jsme rodina! Strávili jsme spolu celé naše dospělé životy, prožili jsme tolik rozličných situací, tolik jsme cestovali – zejména ve starých časech. Prožili jsme věci, které většina lidí, které známe, nemohla prožít. Jezdili jsme malou dodávkou, žili mimo normy a jakékoliv konformní zkušenosti, cestovali jsme po světě. A tak mezi námi vznikla jedinečná vazba, jaká se každému nepoštěstí.“ (Steve Von Till)Zásadním ve vývoji NEUROSIS se ukázal rok 1995, kdy po čtyřech řadových albech a deseti letech existence členové kapely ještě s dalšími hudebníky zakládají vedlejší projekt TRIBES OF NEUROT. V tomto projektu zkoumají kmenové zvuky, ambientní plochy a práci se zvukem bez pevných hranic. A díky tomu různě objevené nápady posléze využívají v hudbě NEUROSIS, ti se postupně propracovávají k hudebnímu stylu, pro který neexistuje přesně definovaný hudební pojem, ale který naprosto bezpečně poznáte. Není to metal, není to punk ani hardcore, gothic rock nebo doom metal, ani industrial nebo noise. NEUROSIS nemají žádnou kategorii – kromě své vlastní. Základ jejich hudby by se dal nazvat sludgem nebo post-metalem, na který je ale naroubováno velké množství dalších stylů. V pozdní fázi diskografie se dotknou až post rocku, ale svůj styl neustále vrství, vybrušují, doplňují a pozměňují. Co deska, to hudební posun a nový mix. A i když jsou klidní, ambientní, jsou neustále naléhaví, temní a pořád specifičtí. Každý nástroj hraje svojí hlavní a nezaměnitelnou roli a oba kytaristé jsou i vynikajícími zpěváky, kteří umějí střídat různé polohy a barvy hlasu a tím se NEUROSIS odlišují od všech ostatních skupin.Zdá se mi, jako by NEUROSIS postupně hudbu povýšili na nátlakovou práci se zvukem a atmosférou. Střídají temné pasáže s ambientními plochami a najednou přijde brutální metalové hřmění. Jejich hudba byla zpočátku velmi nátlaková a agresivní, ale postupně se pročistila na velmi naléhavou a temnou. Jako by se chtěli hudbou dostat pod kůži posluchače až k samým kořenům civilizace. Před jejich zvukovým atakem nelze utéct, ani se před ním skrýt. Posluchač se stane součástí jejich zvukové hry a NEUROSIS ho donutí se proposlouchat až do konce. NEUROSIS nenechají posluchače vydechnout, nemají slitování. Na nic nečekají, neptají se, zda je vše OK, neberou ohledy na nic a na nikoho. V jejich dlouhých skladbách není nota navíc, a i přes svou délku (až 11 minut) se u nich posluchač nenudí. Není to hudba pro každého a není to hudba na první poslech. Není to ani hudba pro většinu, ale ten kdo je trpělivý, rád objevuje a naslouchá, bude po nějaké době královsky odměněn. Je potřeba s kapelou projít celou jejich dlouhou vývojovou cestu a sledovat pečlivě jejich hudební přerod. Jinak je nelze pochopit a mít rád. Docela mě překvapilo, že jsem se setkal s několika lidmi, kteří mi potvrdili, že NEUROSIS celkově pochopili a ocenili až po deseti letech poslouchání, odkládání a opětovného poslouchání. U této skupiny těžko začít poslouchat nahrávky uprostřed cesty nebo dokonce od konce. NEUROSIS nejsou AC/DC nebo MOTÖRHEAD, kde dopředu víte, co s novou deskou dostanete a těšíte se na to. U NEUROSIS poslech každé další desky přináší obavy, co se vlastně bude dít. A že se toho bude dít! Pokud NEUROSIS neznáte ale chcete opravdu začít nějakou deskou, pak bych Vám doporučil „Eye Of Every Storm“  z roku 2004. Postupem let si získávají stále větší uznání a respekt. Stále více kapel se vydávalo na podobnou cestu a NEUROSIS se pro ně stávají ikonou a vzorem. Mezi asi nejznámější skupiny patří ISIS a PELICAN. A posluchačům, kteří milují všechny tyto tři kapely se začalo říkat NEURISICAN (kombinace jmen tří kapel). A byli to ostatně NEUROSIS, kterými se nechala inspirovat SEPULTURA při objevování kořenů v domorodé hudbě.Zastavení první:  Pain Of Mind (1987) NEUROSIS debutovali v roce 1987 albem „Pain Of Mind“ u malého indie labelu Alchemy Records, to vyšlo až rok po jeho nahrávání. Dave Edwardson vzpomíná: „V té době jsme z něho na koncertech už skoro nic nehráli. Zdálo se nám, že nás hardcore příliš omezuje. Chtěli jsme zkoumat jiné cesty a vyzkoušet nové směry. To by měl být přece smysl hudby. Nehledě na to, že se ten vinyl přestal úplně prodávat, protože chlápek, kterej měl prodejní práva, prostě zmizel i s prachama“. Na úvod je třeba říci, že hudba na této fošně se pramálo podobá té, kterou NEUROSIS budou vytvářet v dalších letech. NEUROSIS začínali jako politicky smýšlející hardcore kapela, ovlivněná takovými veličinami jako DISCHARGE, AMEBIX, BLACK FLAG a CRASS. Jejich hudba na debutové desce je mixem D-Beatu (kapely napodobující DISCHARGE), hardcore punku západního pobřeží s občasnými thrash a doom prvky. Takový velmi výživný crossover. Otočte volume doprava – hlavně ať je to hlasité a rychlé. Zvuk desky je hodně syrový, zahulený – jako by se nahrávalo naživo někde ve sklepě nebo v garáži. Přitom každý nástroj je naprosto perfektně čistě slyšet. Na ploše osmatřiceti minut kluci nabouchali čtrnáct songů. Upozornil bych především na dvě skladby: Druhá v pořadí „Self-Taught Infection“ má jako úvod pomalý opakující se kytarový riff, který ukazuje, kam se může hudba NEUROSIS v budoucnu ubírat. Ale nakonec se song zlomí a je tu jedna z největších vypalovaček alba. Mladí muzikanti tady ze sebe dostávají svou naštvanost, frustraci a agresi do celého světa. Prostě jízda. Čtvrtá – pětiminutová skladba „Black“, která se zcela vymyká z celého alba. Krásná kytarová vyhrávka na úvod, bublající basa v pozadí a zcela civilní zpěv. Refrén je křičený a ostrý jak břitva a znovu se vracíme do klidné a smířlivé sloky. Tato píseň platí za opravdový vhled do budoucna.Na této desce není hluché místo – písně jsou na hardcore pestré, krásně ubíhají a jsou zahrané s nesmírným zaujetím a erudicí. Posluchač se ani chvilku nenudí. Není to ale nahrávka pro každého. Kdo nezná a neposlouchá hardcore, ledasčemu nebude rozumět. A kdo začal s poslechem NEUROSIS někde v průběhu dalších let, těžko tuto desku bude mít rád. Určitě si jí ale poslechněte, jinak nikdy nedoceníte vývoj a kreativitu NEUROSIS a zbytečně se ochudíte o začátek této dlouhé dechberoucí cesty. Ale pro nás HxC fans je „Pain Of Mind“ kultovní fantastická placka. Tady to všechno začalo.Mekkou prvních koncertů NEUROSIS se stává Alternative Music Foundation na adrese 924 Gilman Street v průmyslové části Berkeley. Jen na okraj – tento klub stál za oživením punku v devadesátých letech, kdy zde začínaly kapely GREEN DAY, OPERATION IVY, RANCID nebo THE OFFSPRING. Cílem klubu bylo umožnit koncertování pro všechny věkové kategorie hudebníků. Abychom se mohli přenést o třiatřicet let nazpět na úplný začátek cesty, přikládám dva odkazy na koncerty NEUROSIS z tohoto klubu z roku 1988 a 1989. Závěrem ještě jedna perlička z hardcoreové scény. Všimněte si v názvu kapely tečky nad i – je psaná symbolem x, což znamenalo, že se kapela hlásí k hnutí Straight Edge (sXe). Je to název životního a sociálního hnutí, spojeného pouze se subkulturou hardcore punk. Bylo inspirováno kapelou MINOR THREAT, ve které zpěvák Ian MacKaye zpívá v roce 1981 song s názvem „Straight Edge“: Jsem člověk jako ty, ale mám lepší věci na práci, než jen tak posedávat a vymrdávat si hlavu a užívat si s živejma mrtvolama. Šňupat nosem bílou sračku a omdlívat na koncertech, Pervitin není nic, co bych fakt potřeboval. Mám čistou mysl. Jsem člověk jako ty, ale mám lepší věci na práci, než jen tak posedávat a hulit trávu, protože vím, že to bez toho přežiju. Vysmívám se požíračům prášků, vysmívám se čichačům lepidla, hlavně zůstat v kontaktu, nikdy nepotřebovat berličku... V USA se nesmělo pít alkohol do 21 let, a tak všem pod touto věkovou hranicí ostraha při vstupu do klubu napsala lihovou fixou velké X na hřbet ruky, aby barmani měli přehled. A tak si Straight Edge hnutí tento znak vzalo dobrovolně za svůj a hlásalo zdravý život bez drog, tabáku a alkoholu a vzájemnou úctu člověka k člověku. Zastavení druhé: The Word As Law  (1990)   V roce 1990 několik přátel kapely NEUROSIS založilo nahrávací studio Lookout Records a NEUROSIS vydávají svojí druhou desku na této značce. Důležitou a zcela zásadní změnou v kapele před nahráváním druhého alba byla výměna na postu kytaristy. Odchází Chad Salter a na jeho místo nastupuje Steve Von Till. A hlasový dvojzápřah obou kytaristů, Scotta Kellyho a Steva Von Tilla, bude do budoucna naprosto neopakovatelným a unikátním poznávacím znamením NEUROSIS. První věcí, co posluchače po několika prvních taktech desky hned uhodí do uší, je bublající basa, které je vytažená na úroveň obou kytar. Může to na někoho působit rušivě, ale kytary zde zdaleka tolik neřežou. A NEUROSIS podřadili a šlápli na brzdu. Jako by na desce hrála úplně jiná kapela. Experimentuje se s pomalými tempy, opakujícími se motivy a vyhrávkami. Z hardcoru se přesouváme do post hardcoru a poprvé se na desce objevují i samply. Zpěv zůstává vypjatý, naléhavý a hudba tlačí na pilu jako nikdy předtím. Jakoby kapela opakujícími se postupy chtěla posluchače úplně zadupat do země. Poznávacím znakem desky je hluboký až growlingový zpěv Scotta Kellyho a jemu odpovídá agresivní hysterický hlas Steva Von Tilla. Výborně tyto dvě polohy do sebe zapadají a připomínají překřikování při rvačce („Tomorrow´s Reality“). V textech NEUROSIS stále zůstávají u politických a sociálních témat („Viníme jiné z problémů, které sami vytváříme. Bojíme se pohlédnout do svého nitra ze strachu, abychom nespatřili to, co vidíme u jiných“). Neskutečně pevný dvojzápřah basy Edwardsona a bicích Roederse drží nahrávku pohromadě jako epoxidové lepidlo.„Pamatuju si, že v dávných letech jsme byli všem úplně ukradení, ale něco v naší hudbě muselo být odjakživa. Pro nás je ovšem nejdůležitější, že stále můžeme tvořit novou hudbu, že se můžeme vyvíjet a zlepšovat v tom, co děláme. Že jiní lidé v naší hudbě nacházejí něco pro ně důležitého, to je požehnání a velká čest. Ale naše tvorba je především otázkou velice osobního sebevyjádření, kterým musíme v našich životech znovu a znovu procházet.“ (Steve Von Till)Tato deska je jasně přechodová, jenom ještě není úplně jasné kam. Když začnou být NEUROSIS hudebně zajímaví („Pollution“, „Common Inconsistencies“), po chvíli zase sklouznou k hardcore punkovým kořenům. Za pozornost jistě stojí poslední skladba „Blisters“. Akustická a elektrická kytara spolu vytváří atmosféru, píseň se houpe ve více a méně naléhavých polohách, basa bublá v pozadí a skladba stále graduje až se zlomí do krásného zklidnění s kytarovou vazbou a odcházejícími bicími. Myslím, že se dá říci, že „Blisters“ je shrnutí celé desky v 7 minutách s pohledem upřeným do stále se projasňující budoucnosti. Vinyl obsahoval na ploše osmatřiceti minut osm skladeb a o rok později na CD jako bonus vyšlo šest songů navíc, z čehož čtyři byly nově nahrané věci z debutu, jedna píseň byla nová a nejzajímavější položkou byl asi cover JOY DIVISION „Day Of The Lords“. Je až neuvěřitelné, že se NEUROSIS podařilo vzít si tak skvělou píseň a udělat z ní perfektní cover v úplně jiném stylu, než je originál. Cover se nese v pomalém až doommetalovém duchu a má velmi silnou atmosféru, ale úplně jinou, než mají JOY DIVISION. Tato nahrávka vystihuje NEUROSIS při přechodu od svých hardcore punkových kořenů k jejich vlastnímu unikátnímu stylu. V tomto roce také sestavu posiluje nový člen Simon McIlroy, který obsluhuje klávesy a samply, ale na desce ještě nespolupracoval. Steve Von Till v tomto období řekl, že chtěli vytvořit něco víc, ale zatím nebyli schopni uvést do života to, co slyšeli ve svých hlavách. A to něco se opravdu uskutečnilo o dva roky později, na třetí zastávce naší cesty.