Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyRAVENOIR - In The Womb Of Sin - 70%http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_in_the_womb_of_sin_recenze/2680http://www.crazydiamond.cz/ravenoir_in_the_womb_of_sin_recenze/2680janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok po zdařilé prvotině „The Darkest Flame Of EternalBlasphemy“, která se dočkala pozitivních reakcí od fanoušků i hudebních publicistů, navazují tuzemští rouhači RAVENOIR stejně ambiciózním druhým albem „InThe Womb Of Sin“. Ševel v podzemních kasematech se tak opětovněprobouzí k životu, šero a ssssstíny vystrašeně utíkajících hlodavců nám zatímnedovolují předvídat, odkud slizká bestie zaútočí. Jedinouspásou je naše předchozí zkušenost a schopnost dobrého odhadu, však ani baziliškové své návyky nemění.  Vůdčí persona kapely, skladatel, kytarista a pro tentokrát i zpěvák Alesh AD Dostál (v minulosti znám především ze dvou svých angažmá u ROOT) v sobě udržel vášeň po pokračovánítéto ďábelské cesty. Stejně jako debut, i novinka RAVENOIR může být chápána jakoreprezentativní vzorek tuzemské extrémně metalové produkce současnosti ve vztahu k zahraničí, neboťpředevším po zvukové a muzikantské stránce drží krok s uznávanými jmény na evropské scéně. Po stránce řemeslné opravdu nelze albu cokoliv vyčíst, Alesh se totiž znovuobklopil skvělými spoluhráči a společně drží černý praporec kontinentálníhoblack/death metalu hodně vysoko. Původního kytaristu Önslaughtera nyní nahradil Aleš Hamplalias Gulesh z řad pražských MINORITY SOUND, rytmická sekce Igor Hubík(baskytara) a Patrik Sas zůstala od posledně beze změn. Srovnatelným způsobem řemeslnědotažených projektů bychom v tvrdém metalu a v našich zeměpisných šířkách nalezli jen velmi málo, což jistě ví jak samotní hudebníci, tak i my, kteří posléze jejich práci přijímáme. Otázkou je pouze, jak dalece budou skladby RAVENOIR bavit. Stejně jako u prvotiny zachází kapela v textech se satanskou symbolikou, mystickýmitématy, fatalismem a celkově nadpřirozenem, o kterém by běžný smrtelníkprohlásil, že existuje akorát ve světě temných lidských fantazií. Zde tyto výjevy slouží uměleckému vyjádření, takže lyrická složka pouze podtrhuje stylové zaměření kapely a funguje v souhře s hudebníhmotou, cizelovanou moderním zvukem i postupy. Asi nebudu daleko od pravdy, když natvrdo řeknu, že vyznění RAVENOIR nejzásadněji ovlivňují polští BEHEMOTH. Obě kapely mají totiž společný, jak svůj pohyb po spojnici mezi blackem a death metalem, ale také shodnou vizi přinést temnou azlou extrémní hudbu k širšímu poli posluchačů.  Zvuk RAVENOIR je atraktivní a struktury skladeb dostatečněpřímočaré a přehledné, tak aby nic nepřekáželo v cestě hlavnímu proudusdělení. Tu a tam jsou kytarové valy dochucovány nějakou tou klávesovou symfo aranží, což pomáhá hladšímu zpracování a scéničtějšímu vyznění díla. Na druhou stranu jen stěží lze o materiálu říct, že zastává originální náhled na věc apřináší dosud neslyšené a svěží postupy. V pravém slova smyslu progresivního tak na RAVENOIR nenalézám vlastně nic. Můžu je hodit do podobné škatulky s již zmíněnými BEHEMOTH, mohu je přiřadit k rakouským BELPHEGOR, polským HATE, dost možná i řeckým ROTTING CHRIST a několika dalším popředním jménům temné scény, ale zajímalo by mne, zdali na RAVENOIR někdo slyší cokoliv, co by je dělalo zajímavějším artiklem než výše zmíněné kapely? Stačí detail.Deska obsahuje několik ponurých předělů umocňujících atmosféru, konkrétně jde o počáteční intro „The Ecstasy Of Desecration (Initiation)“, dále pak track nacházející se poblíž středu desky „Sinfonia Of Vice (Interlude)“ a nakonec poklidně se rozjíždějící instrumentálku se symfo vrstvením - jako tzv outro - „Labyrinth Of Shadows“. Skladby mezi tím sevyznačují docela krátkou časomírou, tedy většina z nich  zhruba okolo tří minut, a působí na mne jako ne zrovna rychlé a kamsi do neznáma plynule mířící kusy, u některých se navíc posluchač vlastně ani nedočká potřebného rozuzlení. Z této charakteristiky se nejvíc vymykají dva divoké vály - úsečná hydra „The Cold Of Casemates“ zní hodně bestiálně, ale snad ještě lepší se mě jeví song „The SceneObscene“, který na mne působí nejkomplexnějším dojmem. Má v sobě totiž potřebný tlak, vášeň, temnou atmosféru a navíc i chytlavost. Pokud by měli RAVENOIR šanci něco umístit na nějakou zahraniční kompilačku, zvolil bych tuhle píseň - je totiž nejreprezentativnější. Špatná se mě ve výsledku nezdá ani valivá titulní věc - „In The Womb Of Sin“, dále pak táhlá mantra „Lunar Choir“, která do materiálu dostane více oné pocitovosti a skličující atmosféry, naopak skladby jako „The Infinity Of Temptation“ ve mne budí průměrný dojem jakýchsi delších předělů bez gradace. Celkově materiál sice působísevřeně a vyrovnaně, bohužel však střídá pozoruhodně našláplé momenty s výplňovějšími. Možná za to může má zhýčkanost ze současné hudební nadprodukce, možná fakt, že je tu pár skladeb ne až tak silných, jakoby jimi kapela signalizovala, že pro ni tím hlavním zůstávápředevším vyšperkovaná forma sdělení než skutečné jádro songů, takových songů, které by opravdu stály za dlouhodobý poslech, ne kvůli kýmsi žádané signalizaci paroháče a šklebu do fotoaparátu, ale kvůli tomu, že by se jimi mohl posluchač dlouhodobě kamsi přenést. Teď však opravdu nemyslím na blázinec.:-)MICHAEL MONROE - I Live Too Fast To Die Young! - 80%http://www.crazydiamond.cz/michael_monroe_i_live_too_fast_to_die_young_recenze/2679http://www.crazydiamond.cz/michael_monroe_i_live_too_fast_to_die_young_recenze/2679janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tento vitálně fungující zpěvák patří ve Finsku stále takřka k národnímu bohatství. Jeho jméno bude již navždy spojeno s kapelou HANOI ROCKS, se kterou měl v osmdesátých letech slušně našlápnuto k celosvětovému úspěchu, nicméně je třeba dodat, že i sólová tvorba Michaela Monroea stojí dlouhodobě za prozkoumání. Docení ji především příznivci pouličního rock´n´rollu, sleazy rocku a punku, který zachází jak s nostalgickou atmosférou, chytlavostí a melodikou, tak na druhou stranu s divočejšími garážovými výpady. Jde zkrátka o hudbu bez plytkých berliček, která jde přímo k podstatě rocku jako takového, je však i díky výtečnému skladatelskému nadání dostatečně rozmanitá. Anižbych vyzdvihoval na Monroeově tvorbě to či ono období, hlavním ukazatelem jeho děl byla vždy především konstantní a trvanlivá kvalita. S HANOI ROCKS nahrál osm řadovek: v původní etapě z první poloviny osmdesátých let pět, po comebacku v roce 2002 další tři. Na sólové dráze jde letos už o jeho jedenáctou řadovou desku, do toho připočítejme krátkodobé projekty typu JERUSALEM SLIM či DEMOLITION 23, několik hostovaček na albech kolegů z branže (nejznámější je asi ta, co souvisí s Use Your Illusion  I a II dvěma dvojalby od GUNS N´ROSES z roku 1991) a máme tady rázem co do činění se čtyřicetiletou kariérou nabytou k prasknutí pozoruhodnými kolaboracemi, skvělými songy a opravdu divokými koncerty. Cestu Michaela Monroea ostatně stvrzuje i titul aktuálního alba „I Live Too Fast To Die Young!“, které vyšlo letos v červnu a navázalo na dva velice zdařilé albové předchůdce - „Blackout States“ z roku 2015 a tři roky starý počin „One Man Gang“. Oba se těšily uznání nejen od fanoušků, ale rovněž i od pisatelské obce. Stejně jako fenomenální alba HANOI ROCKS z osmdesátých let, jsou i současné Monroeovy sólovky důkazem, že i chytlavý rock´n´roll lze dělat ve vší poctivosti a s patřičnoumuzikantskou hloubkou. Jeho sólová tvorba navíc působí nekašírovaněji, surověji, je více spjatá s blues i původním punkem, jakoby fungovala tak trochu oproštěná od romantizujícího blouznění v oparu nočních osmdesátých let, ale právě i tahle skutečnost může posilovat jejíuvěřitelnost. Dnes již čerstvě šedesátiletý pokračovatel odkazu takových frontmanů, jakými již před ním byliMick Jagger nebo David Johansen, jde stále do všeho s patřičnou vervou, a tak i novinka jakoby své základy nacházela kdesi uvnitř památného newyorského klubu CBGB mezi všemi skutečníky.Když půjdete na jeho koncert, dostane se vám plnokrevného zážitku. Věřte, že Michael Monroe na pódiu doslova neposedí. Krom zpěvu navíc zastane i hru na saxofon, foukací harmoniku a je plnohodnotným tahounem a performerem. Saxofonová sóla se ostatně často objevují i na jeho albech, což kolikrát může vyústit v poutavější, na city hrající nostalgickou atmosférku a větší rozmanitost. Z mého pohledu dnes Monroe ve street-rockovém prostředí v podstatě konkurenci nemá, a to ani na jednom břehu Atlantiku, což se celé projevuje i na stabilnosti jeho sestavy, kde se kromě kytaristů Riche Jonese a Stevea Conteho, stále objevuje i baskytarista Sami Yaffa a bubeník Karl Rockfist. Novinka produkovaná Erno Laitinenem vychází znovu u Silver Linings Music a má všechny předpoklady zdařile navázat na několik předchozích mistrovských kusů. S odstupem dvou týdnů mohu potvrdit, že jde o kvalitní materiál, který možná sice nedosáhne intenzity předchozích dvou nahrávek, ale pořád je zhotovený ve výtečné formě a s patřičným vkusem. Nedochází zde k žádným stylovým nepředloženostem a Michael Monroe zkrátka sází do placu nejednu rockovou vypalovačku. Největší hitovkou pro letošek je asi skladba s nostalgickou aurou „Derelict Palace“, která jakoby připomínala časy největších hitů z Monroeova alba „Not Fakin´It“ (1989), zkrátka hodně osmdesátková záležitost z nočního světa velkoměstských boulevardů. Téhle libůstce však zdárně konkurují i další melodičtější songy jako balada „Antisocialite“, a nebodvě dojemné písně „No Guilt“ nebo „Dearly Departed“, v průběhu kterýchsi znovu uvědomuji, jak specifickým a silným autorem Monroe opravdu je, navzdory všem životním ranám a soukromým tragédiím, které jej potkaly.Když tak novinku dokola poslouchám, mám pocit, že kapela sama hodně favorizovala song „Can´t Stop Falling Apart“ a ten zde zřejmě zastane úlohu nosné boogie vyřvávačky schopné rozpohybovat sály, nicméně osobně jeho neobyčejnost podobným způsobem nevnímám. Jsou zde zkrátka zajímavější vály, songy hrající méně na jistotu, takže roli, jaká v roce 1984 připadla coveru „Up Around The Bend“ od CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL (v rámci kariéry HANOI ROCKS), tahle věc prostě nemá šanci zastat. Pak zde máme street-rockové písně trochu poetičtějšího rázu „MurderThe Summer Of Love“ a „Everybody´s Nobody“, které vlastní nemalý potenciál líbivosti, a vyváženě se na albu střídají s několika punkově nadupanýmičísly („Young Drunks And Old Alcoholics“, „All Fighter“ a „Pagan Prayer“). Deska tak působí dostatečně různorodě, ačkoliv představuje pouliční rock bez výraznějších artových ambicí a jde okamžitě k jádru věci. Zkrátka se u ní mohou náležitě zabavit všichni příznivci ať už THE ROLLING STONES, AEROSMITH, THE CULT či GUNS N´ROSES nebo dokonce NAZARETH, stejně jako posluchači, kteří preferují Iggyho Popa, Billyho Idola nebo RAMONES. Materiál se sice asi nezařadí k tomu lepšímu z pozoruhodné zpěvákovy kariéry,na to mu schází více těch tvrdších a nahuštěnějších perel, ale i tak mám pocit,že se v čerstvých šedesáti tento finský rocker dokáže vyhnoutunavenosti a skladatelské deziluzi. Prostě dobrá sada poctivého rock´n´rollu,dostatečně pestrá i chytlavá.DONOR - Devět křížů - 80%http://www.crazydiamond.cz/donor_devet_krizu_recenze/2678http://www.crazydiamond.cz/donor_devet_krizu_recenze/2678hackl@volny.cz (Pekárek)Výběr dalšího recenzovaného titulu byl opět ovlivněn určitým absťákem. Klid duše si žádal něco energického, přímočařejšího a libozvučného. Ve chvíli, kdy jsem začal hledat nějaké cd z ranku speedové melodiky:-), dorazil shodou okolností mail, který spustil komunikaci, na jejímž konci bude následující text. Poslech melodické smrště servírované metalisty, jejichž datum narození povětšinou koresponduje se startem druhé vlny evropského power metalu, mi život sice nezměnil, ale bavil jsem se dobře, moc dobře. Moravští DONOR na svém druhém albu nabízejí aktuální žánrovou kvalitu velmi decentně modifikovanou zábavově-bigbítovou a možná i (někde v skrytu) folklórní tradicí. Kromě důstojně pojatých a provedených odkazů na své vzory tedy přinášejí i něco domácího. Hudba tím rozhodně netrpí, naopak, řekl bych, že zní o to poctivěji a procítěněji. Pominu-li perfektně zvládnutou instrumentaci, cením si právě onoho zápalu pro věc. Hudbu by měl doprovázet vždy, jenže když musíte stavět na řemeslu spíše než umělecké ambici či vizi, probouzí se o něco hůř. Neúprosné žánrová omezení totiž brání v rozletu. Navíc se dostáváte pod tlak, protože úzký prostor „mezi ploty“ byl již dávno do mrtě vytěžen těmi, kteří talent opravdu měli. DONOR se na svém druhém albu s názvem „Devět křížů“ nejen hodně snaží, ale naštěstí (se) i baví. Podařilo se jim tudíž napsat pěkné melodie a ty poté seskládat v solidní písně, které jsou schopni velice přesvědčivě zahrát. Na posluchače čeká poměrně ortodoxní kolekce. Přesto bych mezi její potenciální adresáty nechtěl řadit pouze starší, střední a mladší generaci fanoušků melodického power metalu, ale všechny milovníky dobrých melodií. Útočí se totiž přímo srdeční sval. „Síla melodie“ koncentrovaná ve zpěvu spolehlivě udává tón. Dominantní vokální linky neruší ani sympaticky řízný zvuk kytar, ani občasná kvapíková tempa. Kdo si chce zazpívat, může, kdo si chce užít klasické písňové výstavby v metalovém hávu, může. Stačí zajít na koncert nebo zmáčknout play a očekávané se dostaví; v potěšující míře i kvalitě, dodávám. A Když už vám v hlavě nějaký moment spontánně vytryskne, můžete si „Kříže“ zapískat v podstatě od začátku do konce. Taková alba mám hodně rád. Největší zásluhu na tom má hlas Josefa Fritschky. Zní příjemně, a přestože si na rozdíl od jiných vystačí s relativně malým rozsahem, dokáže skladby natlakovat emocemi až po okraj. Nikde se neječí, nic se vyloženě nepřepíná. Jeho projev prvoplánově nedojímá, spíše baví a intenzivně vtahuje do děje(!), což je markantní třeba v titulní skladbě, kde navíc odhaluje i svou agresivnější tvář. Zpočátku jsem ho považoval za tuctovější, ale nakonec mi sednul opravdu hodně. Svou hladkostí, uměřeným patosem a rozumnými polohami vybízí k následování. Koncerty se tudíž mohou transformovat ve velkolepou hodinu sborového zpěvu. Samozřejmě bez adekvátního materiálu by nic takového realizovat nešlo, jenže DONOR vytahují z rukávu jednu pěknou melodii za druhou takřka po celou hrací dobu. Jasně, některé motivy sice poznáte, ale výsledek na nich nestojí. Z desky se prostě valí solidní materiál, který, když už zjevně inspirovaný, nemíří do sfér vyhrazených bezduchým plagiátorům. Na úvod nemůže přijít slabá skladba. „Lovec duší“ má ty správné parametry, aby slušně zatopil pod kotlem. Sloka i refrén nabíjí, poctivá speed riffařina zabíjí:-), resp. svou razancí překvapuje. Elektrifikované struny proto plenta z košatého symfonizujícího aranžmá neohrožuje. Kvintetu bezesporu vládne kytarista. Jeho kořeny tkví někde mezi JUDAS PRIEST, METALLICOU, GAMMA RAY, ACCEPT a tvorbou švédského melody Magnuse Karlssona. Uvedený výčet nepokrývá zdaleka vše, stačí si poslechnout např. jízdu „Marie Antoinetta“. Kytarová práce dua Miroslav Husek, Michal Banovský posouvá DONOR opravdu vysoko, minimálně na evropskou úroveň. Sóla jsou virtuózní. A jak už jsem naznačil, tvrdosti se pánové nebojí. Dost zajímavě zní dokonce i trendová kombinace hutných riffů s discem v „Až jednou“. Produkční stránka onen kytarový aspekt podchytila dokonale. Zvuk jako takový se povedl. Snad jen baskytara Miroslava Šipuly měla brumlat více vpředu, ale nejsem si vůbec jistý. Možná měla být spíš o chlup ostřejší, k některým „harrisovským“ okamžikům má ostatně nakročeno. Velmi pěkně zní především v baladických pasážích typu meziher v hymně „Divoká řeka“ nebo v závěrečné jízdě „Posel smrti“. Precizní výkon předvádí i bubeník Roman Mužikovský. Pestřeji můžete hrát v daném žánru stěží, hrozilo by rozbití celku. Roman předvádí dynamickou, mnoha fórky vyšperkovanou hru. Schválně se zaměřte na pochodovou „Proč“. V takových skladbách není vůbec jednoduché hrát variabilně. Dotyčný to zvládá s lehkostí. DONOR jsou všestranně vybavení k tomu, aby hráli první ligu. Fakt, že sází na češtinu, je ovšem odsuzuje k účasti v té národní. Velké věci se nicméně dají předvést i doma. Mají enormně vyrovnaný mančaft i herní pojetí. Prakticky si nevybírají slabší chvilky. Předvádějí strhující akce typu „Utopia“ či „Nemám strach“, nebojí se měnit tempo, aby pak nečekaně udeřili. Bezesporu tedy budou bojovat o špičku tabulky. Doporučení? Hm, texty slušné. Šlo by ubrat na klávesovém aranžmá? Nejsem si jistý ani tady. Takže žádnou zásadní připomínku nakonec nemám. Na koncert bych si šel každopádně zazpívat zfleku. SNĚŤ - Mokvání v okovech - 70%http://www.crazydiamond.cz/snet_mokvani_v_okovech_recenze/2674http://www.crazydiamond.cz/snet_mokvani_v_okovech_recenze/2674janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Až do období mezi roky 1990-1992 sahá má osobní kraťoučká etapa, kdy jsem měl v posluchačském životě k death metalu nejblíž. Tehdy jsem si oblíbil chrastivý švédskýdeath metal od ENTOMBED a DISMEMBER. Jak se později ukázalo, tyhle smečky kdysi stály u zrodu celéskandinávské extrémní metalové scény a ovlivnily spousty následovníků. Přes jistou a nezanedbatelnou evoluci žánru, ke které došlo především v průběhu mocného vzedmutí devadesátých let, se k poslechu právě prvníchalb zmíněných kapel ještě dnes rád vracím, tedy na rozdíl od nahrávek mnohých dalších smrťáků a titěrných nosičů kalných vod undergroundu. Tuzemská SNĚŤ mne na jaře překvapila nákloností k podobnému pojetí death metalu, ačkoliv si nepřipadám jako sledovač současného dění na scéně tuzemského metalového undergroundu. Neotesaný a chorobný rámus od pražské pětky jakoby pocházel z oněch dávných počátků severské scény. Vlastně mě jejich aktivity mohou být pouze sympatické. Mohu uznale pokývat, že skladbám neschází autenticita, stejně jako hudebníkům nesporná znalost potřebných hororovýchreálií, do kterých byl onen skandinávský death metal kdysizasazen. Na druhou stranu vše zůstává v mantinelech deathmetalového retra. O všestranné muzikantské vyzrálosti a nadžánrovém přesahu si můžete nechat jen zdát. Počítáno s tím dalším však ani nebylo, takže vlastně všechno v pořádku.Debut „Mokvání v okovech“ je věrnou rekonstrukcídávného dění a rozhodně ne špatnou. Rekonstrukcí, které nechybí zápal, uspokojivá muzikantská výbava a rovněž uvěřitelný feeling. Deska obsahuje pouhých osm skladeb, rozložených načasovém úseku těsně překračujícím osmadvacet minut, což budí dojem, že mohlojít původně o EP, a že materiál vydaný u švédské značky Blood Harvest, vznikající zcela spontánně, byl postupemnahrávacích sessions ještě o něco rozšířen. Chválím nekašírovanost podání a potřebnou znalost subžánrového terénu první poloviny devadesátých let, od zmiňované skandinávské školy po americké hnilobníky z AUTOPSY. Je zajímavé tohle sledovat u lidí, kteří v podstatě nemohli onu první a nejsilnější vlnu death metalu přímo zažít. Možná je právě tohle největší hodnotou celé téhle nahrávky. Jasně že zde někdo může zmiňovat nepůvodnost a mnohévýpůjčky od zavedených světových jmen death metalu, ale z mého pohledu jde osnadno odpustitelné detaily, zvlášť pak když takto zdařilá fošna doputuje k těm, které bude bavit nejvíce a bude jim připomínat časy, které jsou již dávno pryč. Navíc si přiznejme, že na úzkém prostoru, v jakém se skandinávský death metal na počátku devadesátých let pohyboval, prakticky nelze nenarazit na věc vzájemně si nepodobnou. Tu jde o podobnost s projevem švédských chrastivců („Demon“, i včetně zasazení mluvené sekvence, sem převzaté z nějakého hodně starého českého filmu), jinde se dostaví pasáže, které jakoby vypadly z ranétvorby amerických MORBID ANGEL, tak jako je tomu u skladby „Kůň Kadaver“. Pak zde máme song s bizarním příběhem prasolidí - „Princip křížení“ působící v textové rovině vážně odpudivě, kdežto v té instrumentální se v něm nachází ústřední riffing, který jakoby vypadl z alba „Necroticism…“ od britskýchpatologů CARCASS. Textová složka alba je ostatně plná prasáren a témat nořících se do mokvající bažiny. SNĚŤ si navíc celou věc neulehčují, protože preferují český jazyk. I když se přiznám, že bez četby bookletu bych slovům prezentovaným zdejším murmurem ani náznakem neporozuměl. Když z role bažinatého vyděděnce chroptí frontman ve skladbě „Folivor“ cosi o zmrzačení družky palicí, jde samozřejmě o divadlo poplatné splatter zálibám. Osobně nemám o konání kapely žádných pochybností. Vždyť už umělecké pseudonymy členů jako Řád zdechlin (vocals), Ransolič či Hnisatel (oba kytary) dávají tušit, že se celou věcí kluci prostě baví. SNĚŤ se podařilo nahrát autentickou mordu napranou old-school death metalem, poplatnou letopočtu 1991. V rámci stylové škatulky jde o povedenou extrémní retro desku, které nechybí opravdovost a náležitá forma, ale která postrádá sebemenší přesah k originalitě, i tak si myslím, že jde ve svém žánru o zdařilé dílo.PS: Musím se přiznat, že bez cen Anděl bych se o kapele asi sotva dozvěděl. Následkem jejich tamního výstupu jsem si nahrávku sehnal, poslechl a poté i koupil na cd u Magick Disk Musick. Úsek jejich mluveného vystoupení na Andělech, který se týkal organizace Osa, mě dával smysl a celý ten názor měl svou oprávněnost. Navíc to bylo vlastně i vtipné. V tomto směru v pohodě. To tvrdím, aniž bych byl kdy sebemenším příznivcem undergroundu, protože jejich jiné a tak trochu podobné boje s hudebním establishmentem spíše nechápu. NEAL MORSE BAND - Brno, Sono, 9.června 2022http://www.crazydiamond.cz/neal_morse_band_brno_sono_9cervna2022_koncert/2677http://www.crazydiamond.cz/neal_morse_band_brno_sono_9cervna2022_koncert/2677nobody@nothing.com (Honza H.)„Věděl jsem, že budete dobří“, prohodil směrem k publiku Neal Morse během závěrečného, téměř nekonečného, aplausu. A já mu na to v duchu odpověděl: „My jsme také věděli, že budete dobří!“V dubnu MAYHEM na Flédě. V květnu MARDUK na Melodce, lepší blackmetalové jaro v Brně být asi nemohlo. Ale nebylo té temnoty už dost, nechtělo by vnést do života něco té veřejnoprávní vyváženosti?:-) Naštěstí nastal devátý červen a s ním jako na zavolanou dorazil do brněnského Sona THE NEAL MORSE BAND se svými pozitivními prog rockovými zprávami. Nezbylo tedy, než se jít nechat vyvážit a třeba i trochu srovnávat.Začátek nicméně úplně pozitivně nevyzníval. Před třemi roky bylo vyprodáno, a tak jsem zhruba 20 minut před začátkem s mírnými obavami nakouknul do sálu, jestli ještě najdu nějaké pěkné místečko. S tím ale nakonec problém nebyl – lidí bohužel zatím moc nepřišlo. Během koncertu se sál naštěstí více než důstojně zaplnil, byť zdaleka ne tak, jako před třemi roky. Alespoň jsem v klidu uzmul svoje oblíbené místo u zábradlí nad mix pultem, takže nakonec spokojenost.Jedno zásadní zklamání jsem ovšem překousnout musel – došla tour trička velikosti M a L!:-) Zásoby prý mají, ale ty na ně čekají až za 3 dny v Hamburku. No nic, hubnout do velikosti S ani přibírat do XL nehodlám, tak jsem v rámci příspěvku kapele nepohrdnul alespoň tour mikinou z roku 2017. U stánků s merchem ostatně vždycky kroužím s velikou oblibou, člověk se zde dozví spoustu zajímavého. Např. že nikdo nekupuje (mimochodem vynikající!) blu-ray s brněnským koncertem z roku 2019. Nebo že podpis jednoho člena kapely stojí 260,- Kč.:-) Vysvětlím, aktuální trojvinyl byl k mání za 1.200,- Kč; ten samý s podpisem pěti členů kapely pak už za 2.500,- Kč. I když, podpisy dvou největších a nejznámějších osobností kapely, Neala Morse a Mika Portnoye, možná byly za víc. Podrobnějšího ceníku jsem se ovšem nedopátral. Mně by případně stačily jen autogramy zbylých členů, tedy kytaristy Erica Gilletta, klávestisty Billa Hubauera a baskytaristy Randyho George, kdyby byly k mání tak po padesátce, škoda.:-)Tolik k úvodním, přízemnějším zážitkům, nyní už jen k samým pozitivům, tedy koncertu samotnému. Začátek byl ohlášen na 20.00 hod., nástup se konal o tři minuty později, takže žádné hvězdné manýry (ne jako skoro půlhodinové čekání na MARDUK). Zvuku se dostalo patřičné péče hned od prvních tónů. Postupně došlo snad jen k většímu vytažení všech vokálů a mírné korekci bicích. Prostě výhoda toho, když jedete tour bez předkapel. Právě zmínění MAYHEM a MARDUK je měli a jejich zvuk se tudíž během vystoupení teprve ladil. Zato u NMB (tak se vlastně kapela nyní oficiálně jmenuje) zněly všechny nástroje krásně čitelně už od samého začátku. Kdo chtěl, mohl v klidu sledovat jakýkoliv z nich. Taktéž bylo po celou dobu na kapelu dobře vidět, nebyla schovaná v mlze ani za corpsepainty, popřípadě v kápi při neustále blikajících světlech.Jak je u NMB zvykem, koncerty jsou jednak dlouhé, jednak se vždycky přehrává ne-li celá, tak alespoň podstatná část aktuálního alba. Výjimkou nebyl ani letošní koncert v Sonu. Nechci se dotknout jakýchkoliv jiných letitých kapel, nehledě na žánr, ale která z nich „to má“?:-) Která z nich si může dovolit přehrávat převážně aktuální kusy a publikum jí to i tak žere i s navijákem? Setlist tour je postaven na loňském, stále aktuálním dvojalbu „Innocence & Danger“. Zhruba prvních padesát minut kapela věnovala kratším písničkám z prvního disku, který se přehrál prakticky celý. Žánrově se mně nové písničky zdají vice prog rockové a o něco měkčí než předchozí album „The Great Adventure“. Možná i proto jsem si ze začátku říkal – opět skvělý koncert, ale tři roky starý téměř nadpozemský zážitek se opakovat nemůže, to přeci nejde! A chvíli to tak opravdu i vypadalo. Ale chyba lávky! Někdy po prvních dvou písních, během první promluvy k publiku Neal s díky vykřiknul: „Probudili jste nás!“ Kapela prý už trpěla značnou únavou z předchozí části turné, naštěstí vděčné brněnské publikum ji nabilo novou energií. Vystoupení tak mohlo postupně gradovat.O akustický předěl po první části koncertu se postarala skladba „Waterfall“ z alba „The Grand Experiment“ (2015). Mike Portnoy sice nejdříve zavtipkoval, že skladba pojednává o Nealově streamovací aplikaci. Neal pak už nicméně zvážněl a píseň věnoval všem, kteří v posledních třech letech ztratili své milované a že i on jich několik ztratil. Mike vzal do ruky štěrchátko, kapelník a klávesista akustické kytary, Eric zůstal u své elektrické, basák se později připojil na klávesy. Na konci skladby ještě klávesista vyměnil akustickou kytaru za klarinet a mně napadla hříšná myšlenka – vždyť by mohli naprosto v klidu yystřihout intimní verzi „Die Another Day“ od DREAM THEATER, schopnosti i nástroje na to mají!:-)Další část koncertního setu, jak bylo dopředu ohlášeno, se měla skládat jen z dlouhých, předlouhých kompozic. Jednou z nich byla více než třicetiminutová(!) „Beyond the Years“ z druhého disku aktuálního alba. Alespoň pro mne vrchol večera. Došlo i na několik položek z předchozích alb. Celá kapela více a více tlačila plyn k podlaze, přibylo tvrdších pasáží včetně Portnoyových dvojkopáků, breaků i obligátního sóla. Sólově se blýskla též baskytara. Velkou instrumentální žranicí byl vlastně celý koncert. Vedle již zmíněného Portnoye je třeba zmínit především skvělou kytaru Erica Gilletta. Fakt borec! Jeho schopnosti asi nejlépe posoudí kytaroví odborníci, ale pro mě jako laika jde o jednoho z nejlepších kytaristů, kterého jsem naživo viděl. Přesto nebylo publikum svědkem bezduchých instrumentálních exhibicí, kapela na sebe vzájemně „slyšela“ a nikdy nebyl narušen písňový celek.Vše běželo jak na drátkách, po hodině a padesáti minutách se ale přiblížil konec. Nebo že by ještě ne? To by nebyl Neal Morse, aby nepotěšil publikum přídavkem. A když přídavek, tak přeci nebudeme troškařit a zahrajeme další půlhodinu.:-) Finále tedy nastalo teprve po cca dvou a půl hodinách hracího času. Neal, se slzami v očích, dojatý z frenetické odezvy publika, už jen třesoucím se hlasem pronesl „Bůh Vám žehnej!“ a všichni se definitivně odebrali do zákulisí.ACCEPT - Breaker - 80%http://www.crazydiamond.cz/accept_breaker_recenze/2673http://www.crazydiamond.cz/accept_breaker_recenze/2673janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V dobách kdy komisař Schimanski proháněl darebáky poblížpřístaviště v Duisburgu, jednoho z četných mnohasettisícových průmyslových měst Westfálska a Severního Porýní, a mnichovský Bayern sváděl na fotbalových trávnících lité boje sesvým tehdy největším rivalem Hamburským SV o čelo západoněmecké Bundesligy, dospělisolingenští ACCEPT k rozhodnutí, že zkrátka začnou z čistého stolu aodhodí prvoplánovou ambici po dosažení komerčních vavřínů. Ty se nedařily uzmout skrze chytlavý rock kolovrátkového naturelu, díky kterému se kvintet ještě v roce 1980 nacházel v šedi průměru nepříliš zlobivých kapel, okupujících různé lokální charts. V kapele zrovna nevládla spokojenost s kvalitou svých produkcí a tak na konci zmíněného roku dozrál čas na změny.Když ACCEPT vyšlo v březnu 1981 třetí řadové albumnazvané „Breaker“, nejednomu fanouškovi tvrdé hudby bylo jasné, že kapela udělala dosudnejzásadnější krok správným směrem a přišla na svět s čímsi o poznání aktuálnějším, živelnějším a co do zaujetí hmatatelnějším. Ostatně, nahrávka svůj zlomový naturel odráží i ve svém názvu a je prvním ryze heavymetalovým dílem tou dobou již pět let fungující kapely, která tehdy stále čekala na velké věci. Materiál vznikal přes zimní měsíce podproducentskou taktovkou Dierka Steffense. Jeho hlavním úkolem bylo přitvrzení a taktéž dopomoci kapele zapomenout na předchozí neúspěšný pokus o komerčněji zaměřený rock na albu „I Am Rebel“ z roku 1980.  Hudebníci sami dnes vzpomínají, že uvnitř ACCEPT v roce 1980 zrovnanevládla spokojenost se stylovým zaměřením, ani s kvalitou tehdejší studiové práce, jaká se běžně v Německu využívala v rámci komerčně ambicióznějších projektů. Třetí deskatak byla doprovázena snahou vyvarovat se neduhům dobové módy i vlastnostem obou albových předchůdců.Na Ostrovech sílící Nová vlna britského heavy metalu navíc vlila zarputilým Němcům do žil čerstvou krev aoni všechen svůj um vtěsnalido nových skladeb. „Breaker“ je dost možná úplně prvním ryze heavymetalovýmalbem od německé kapely, které zažilo výraznější úspěch. Pro samotné ACCEPTnavíc znamenalo skutečný zlom.  Nejstarší člen, zpěvák Udo Dirkschneider proslulý buldočí zarputilostí, se zde navícdokázal vyburcovat k pěveckému výkonu, který se stal základním stavebnímkamenem pozdějšího zvuku ACCEPT. Jeho jadrný a až do rykotu přecházející hlas byl postavený na intenzitě,specifické barvě a durdivě rozhořčeném charakteru. K podsaditému chlapíkovi, který se vždy dobře cítilv centru dění na velkých pódiích, tento nově prezentovaný projev pasoval. Kapele rovněžprospělo, že vlastnila kytarový dvojzápřah, jenž až do průlomu JUDAS PRIEST v druhé polovině sedmdesátých let (aposléze i v rámci NWOBHM) nebyl v rockové hudbě zcela typický. Souhra tehdy dvaadvacetiletého kytarového střelcea milovníka klasické hudby Wolfa Hoffmanna s o něco starším Jorgem Fischerem zafungovala dobře a ACCEPTse brzy vyhoupli mezi úplně první bedlivě sledované heavymetalové grupy na Starém kontinentě. Zvuku ACCEPT začal udávatagresivní ráz nejen kvílící zvuk obou šestistrunek, ale také divočejší rytmus. Baskytarista Peter Baltes a bubeník Stefan Kaufmann na„Breaker“ rovněž pomohli s intenzivnějším projevem. ACCEPT zkrátka přitvrzeníslušelo, ale bez vlivu anglických JUDAS PRIEST by se k němu sotva dokopali. Doba tomu chtěla, že o heavy metal začal být u náctiletých velký zájem a na tento nový rachot začala přísahat nejedna partička adolescentů. Dalšíinspirací pro Němce mohli být i Australané AC/DC, k jejichž novému frontmanovi Brianu Johnsonovi měl Udo hlasově vždydocela blízko. Nicméně to byla právě tvrdost riffů obou bratří Youngů, co navedlo solingenskék změnám. Když dnes „Breaker“ poslouchám, musím říct, že deska působíteprve jako předzvěst příštích velkých věcí. V roce 1981 šloopravdu o rekordně tvrdý materiál, který se stal základním stavebním kamenempro růst celé německé metalové scény. Jak tedy desku, kde nescházel excentrický skřehot, tvrdé kytarové riffy a masivnírytmika, charakterizovat s odstupem čtyř dekád? Jako okamžik nula bundes-heavy metalu. Skladby se sice nacházely ještě pořád tak nějak na půli cesty mezi heavy metalem a s extrémní intenzitou podaným rock´n´rollem, ale nescházela tomu opravdovost a přirozený náboj. Poprvé došlo k využití vícehlasých chorálů a refrénovým zvýraznění, tento prvek do budoucna v jejich písních ještě zesílil. Úvodní dálniční jízda „Starlight“ v roli předzvěsti velkých věcí jakoby v sobě propojila ingredience britských hrdinů tehdejší metalové revoluce - SAXON a MOTÖRHEAD. Hoffmann se blýskl povzbudivým sólem, nepolevující rytmika působila nebezpečněji a Udův hlas doznal podobu sirény. Svižná titulní skladba„Breaker“ se stala klasikou a dnes dost pravděpodobně stále patří k možnýmadeptům na zařazení do koncertních set-listů ACCEPT. Podle vzoru této písně, která upoutala nejen svou divokostí, ale i chytlavým refrénem, vlastněUdo tvoří hudbu dodnes. S „Run If You Can“ se jelo dál na plný kotel a inspirace JUDAS PRIEST nešlo popřít, ACCEPT však vždy uměli každou svou píseň opatřit vlastním DNA, a tak o nějaké kopírce vůbec nemůže být řeč. V „Can´t Stand The Night“ si Němci vyzkoušeli i baladičtější polohu, což rozhodně nebylo na škodu, neboť rozmáchlejší stylový záběr výsledku prospěl a kapela se ukázala v poněkud všestrannějším světle. Členové ACCEPT ostatně vycházeli z hardrockového prostředí sedmdesátých let a tak návaznost na parketu skotských NAZARETH byla provedena s vkusem a na úrovni. Dalším výrazným chorálem se stala „Son Of aBitch“, z dnešního pohledu drtivě nekorektní a svým způsobem dětinská halekačka, razící téma potřeby jít si neochvějně za svým, bez ohledu na překážky a existenci nepřejících. Při poslechu Udova verbálního projevu v rámci této písně je třeba uznale odvětit: „...ten malej týpek si ale umí udělat prostor!“ Povedenou motorkářskou hymnu představuje jak rock´n´roll „Burning“, coby hold všem elektrizujícím inspiracím, tak zpěvná  „Midnight Highway“, dost možná pozůstatek z měkčích a tancovačkovějších časů počátku kariéry ACCEPT. Album obsahuje i druhou baladu „Breaking Up Again“, připomínající mne spíše AOR produkce sedmdesátých let a kapely americké provenience jako STYX či KANSAS. Dává to smysl, neboť v tomto případě jde o píseň zpívanou baskytaristou Peterem Baltesem, velkým příznivcem melodického rocku. Nechybí tak nostalgická nálada a celková jinakost oproti ostatním songům. Ve výsledku do koloritu tvorby ACCEPT tahle píseň sice moc nezapadá, na druhou stranu mu ani nijak nepřekáží. Vše zakončí rázná pouliční halekačka „Down And Out“. Tohle je zkrátka první velké album od německých heavymetalových buldoků.MERCYFUL FATE - Sweden Rock Festival, 10.červen 2022 (info)http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_sweden_rock_festival_koncert/2676http://www.crazydiamond.cz/mercyful_fate_sweden_rock_festival_koncert/2676nobody@nothing.com (Info)Asi jste zaznamenali, že v pátek 10.června 2022 vystoupila dánská heavymetalová legenda MERCYFUL FATE na prestižním festivalu Sweden Rock ve švédském Sölvesborgu a zhruba osmdesát minut trvající záznam celého jejich vystoupení se již objevil na kanále youtube. Během setu zazněly pouze skladby z jejich původní etapy z hloubky osmdesátých let plus jedna novinka, divákům však byla rovněž nabídnuta okouzlující, hororová scéna s ďábelským oltářem a mramorově vyhlížejícím schodištěm. Jen připomenu, že kapela se u nás v srpnu představí na festivalu Brutal Assault ve východočeské pevnosti Josefov.The setlist:The OathThe Jackal of SalzburgA Corpse Without SoulBlack FuneralA Dangerous MeetingMelissaDoomed by the Living DeadCurse of the PharaohsEvilCome to the SabbathEncore:Satan's FallRAMMSTEIN - Zeit - 70%http://www.crazydiamond.cz/rammstein_zeit_recenze/2672http://www.crazydiamond.cz/rammstein_zeit_recenze/2672janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jakým způsobem přistupujete kněmeckému jazyku, je bezesporu jednou z hlavních podmínek, kteráurčí míru vašeho vztahu ke kapele RAMMSTEIN. Pokud vám zvuk atón této řeči od začátku nesedne, třeba tak jako je tomu umne, asi jen stěží tuhle stále mimořádně populární kapeluzařadíte mezi své největší hudební oblíbence a to bez ohleduna skutečnost, co za styl vlastně ti RAMMSTEIN hrají. Nicméně v případě Neue Deutsche Härte legendy nejde o věc, přes kterou by senešlo přenést. Na to mají tihle Němci své vlastní účinnézbraně, díky kterým stojí za to věnovat jim pozornost - charisma, nutný nadhled, především však talent složit poměrně chytlavé songy spřímočarým a úderným naturelem a následně jim vdechnout tusprávnou náladu. Dosud se nenašel nikdo, kdo by v jejich rodném jazyce a v disciplíně tvrdé hudby zvládl stejně přesvědčivě dobýt svět.Přijde mocné adieu po obdobíletargie?Vraťme se do nedávné minulosti. Před vydáním minulého bezejmennéhoalba v roce 2019, RAMMSTEIN po stránce nové muziky deset letmlčeli. A vlastně ani nikdo moc nevěřil v jejich společnoubudoucnost. Zpěvák Till Lindemann (LINDEMANN) i kytarista RichardKruspe (EMIGRATE) navíc měli rozjeté své (v závorkách zmíněné) projekty. Přestožezmíněné album se sirkou na bílém coveru nedosáhlo laťkynejlepších děl minulosti, turné ukázalo, že na RAMMSTEINrozhodně nebylo zapomenuto a že mají stále opravdu velké množství fans. Většina koncertníchzastávek byla vyprodaná a kapela se vrátila do dění v plnéparádě. Jen jí zkrátka chybělo více povedených nových songů.V časech toho nejtěžšího covidu, na přelomu let 2020 a 2021,začal tudíž spontánně vznikat materiál, který je součástí aktuálnínovinky „Zeit“. Údajně se však jedná o kolekci rozlučkovou,zdali je to pravda, ukáže až čas. Nahrávalo se v jižní Franciive studiu La Fabrique ve městě Saint Rémy de Provence za asistenceproducenta Olsena Inveltiniho. Budu se snažit vám jej tedy zhodnotit. Od někoho, kdo se vlastně ani moc nepočítá mezi fanoušky RAMMSTEIN, to snad může být zajímavé.Začnu resultem. Novinka se dle mého povedla a považujijí za nejlepší album RAMMSTEIN od časů „Reise Reise“ a„Rosenrot“. Je to především tím, že se podařilonashromáždit dostatečný počet poměrně chytlavých skladeb (singlů),které fungují sami o sobě i mimo albový celek. Deska jedostatečně různorodá a co do zvukové stránky poměrně pestrá,za což může především všudypřítomné využití klávesovéhoparku Christiana „Flake“ Lorenze. Možná se mě to zatím jenzdá, ale „Zeit“ pro mne rozhodně nepředstavuje agresivní, riffovou atemnou desku, ale je za ní cítit širší míra nálad a neobyčejná hravost. Možná je to kvůli předsazení klapek před riffy, ale také díky většímu nadhledu a vyzrálosti samotných hudebníků, která přišla logicky s věkem a tudíž ji rovněž ovlivnil plynoucí čas. Základem je všudypřítomná nadsázka a předstíraný patos, který na RAMMSTEIN vždymnoho lidí bavil. Till Lindemann je bezesporu nejen charismatickým frontmanem s hlasem, na který jen tak nezapomenete, ale stále více dokazuje, že je i zdařilýmhercem (v dobrém slova smyslu komediantem) schopným dostat do muziky RAMMSTEIN i potřebný feeling a náladu. Podstatnou složkou písní RAMMSTEIN totiž zůstávají i letos právě jeho texty.Songy o politováníhodnýchJak už je u Lindemanna dobrým zvykem,v textech většinou cílí do řad zoufalců, outsiderů a nejrůznějších vyděděnců. Jeho schopnost několika souslovími naskicovat prostředí a dosadit do něj charaktery, se nanovince ukazuje bez nutnosti přehnaně šokovat. Vyloženýchprasáren se tak letos nedočkáme, o to je výsledek však zajímavější. Vlastně za vším jsou reálnézáklady a poměrně civilní témata, u jakých může být v rámci běžného života svědkem každý z nás.Majestátní úvodv podobě „Armee Der Tristen“ představuje naprosto skvělouhymnu s chytlavým refrénem, tedy přesně takovou, jaká dokáže hned vúvodu díla zatnout drápky. Armáda smutných láká početnézástupy frustrovaných jedinců k pochodu za společný cíl. Jedná se o narážku na typy, kteří se v posledních letech šikovali na nejrůznějších bizarních demonstracích. Pojítkem jetak životní frustrace a potřeba nebýt sám („budeme pochodovat smutní“). Za mne prostě výborný song hned na začátek. Podobněrozmáchlý dojem na mne dělá neméně povedená „Maine Tränen“(Moje slzy), kde si hlavního aktéra příběhu představuji jako zženštilého obra vestředních letech, který stále žije sám se svou stárnoucí a přísnou maminkou, no a ta jej občasně dokonce fyzicky trestá. Dlouhodobá absence mužského vzoru generuje absenci vlastnísvobodné vůle. Stejně jako „Armee der Tristen“, počítám i„Maine Tränen“ mezi lepší polovinu novinky.Asi nejzdařilejší v rámci pětiřízných pochodovek je zde skladba „Angst“ (Strach). Jejímhlavním námětem je pro změnu téma permanentních předsudků a vzájemného strašení se odlišnými („dokonce i táta vyhrožoval, mouřenín tě dostane...“). Song vlastní asi nejdůraznější rytmus a poměrnězajímavý riff. Oproti další úzkostné psycho-sondičce „Giftig“ (Toxický), jejíž středobodem je paranoia (navíc je poznamenánanápadně jedovatými klávesovými zvuky), se mě „Angst“ jevíblíže k podstatě prvotních RAMMSTEIN. Ve výsledku nemáme co do činění s příliš tvrdou a údernou deskou. Potřebu vymezení se má zahlavní téma pozvolnější skladba „Schwarz“, která je znovu adresovánatěm, jenž nejsou schopni nalézt své místo na slunci a tak, obrazně vyjádřeno, nedokáží docenit běžný slunečný den, jsou fascinováni černem a všeobjímající temnotou, ve které se cítí svobodní.Co se miluje, smí se olizovatKam až člověk dovolí sám soběklesnout, může být náplní songu „OK“, tedy „Ohne Kondom“(Bez kondomu). Ta je jednou ze zdejších přímočarých pochodoveka vypovídá cosi o ztrátě důstojnosti a její individuální hodnotě pro každého. Na novince podobné přímočaré tucky vyznívají o něco mírněji, než tomubylo v minulosti RAMMSTEIN. Singlovka „Zick Zack“ má vlastně shodnou stavbu, akorát refrén této písně, popisující zřejmě marnivost apotřebu „dokonalosti“, je oproti „OK“ o něco zajímavější.Textově je téma plastických operací velmi vděčné a i zdeLindemann svým sarkastickým projevem doslova řízne do živého. Skladba,která se z celku vyjímá, má název „Dicke Titten“ (Velkáprsa) a zaujme především přítomností partů jakési bavorskédechovky, které dodávají výsledku na rozmanitosti a vtipnénáladě. Srandička, která nejednoho posluchače pobaví, vůbec nevyznívá špatně a svědčí o vyzrálosti kapely a jejím smyslu pro humor. Zvlášť pak když ze sebe Lindemann dělá prosťáčka bažícího pouze po oblých tvarech a ničem jiném.Nekonečně plynoucí časJak už jsem výše uvedl, „Zeit“ určitě není bůhvíjak tvrdoudeskou, spíše zde RAMMSTEIN přivykli své melancholičtější poloze a v rámci nízde vytvořili výborné skladby. Především se to týká titulního songu „Zeit“,který je zahájen coby teskné requiem okouzlujícími vokály, aby posléze přešel skrz nostalgickounotičku k uhrančivému refrénovému nápěvu. Tahle melancholická píseň zmiňuje neustávajícía nezastavitelný proud času a celý ten pomalý proces změn, týkající se všeho a všech. Smutná, ale krásnázáležitost. Song vlastně představuje to úplně nejlepší z RAMMSTEIN roku 2022. Podobně jako silná titulní skladba jsou postaveny i poslední dvě písně na desce. Zneklidňující„Lügen“ (Lži), náplní které je myšlenka na ono množství lží, jež obecněprovází naše běžné fungování a je tolerováno, ať už člověk lže sám sobě, maluje si skutečnostna růžovo, nebo si tím pomáhá mezi ostatními. Malé a pozitivně míněnélži se vlastně již dávno staly obecně tolerovanou normou. Další pomalou a stran patosu výživnou hymnou je závěrečná „Adieu“,která alespoň pro mne značí pokračování skladby „Zeit“. Overtura je vystřižena snad v ještě patetičtějšípodobě než cokoliv před ní a představuje majestátní rozlučku. O tom,zdali se bude skutečně jednat o poslední společnou desku RAMMSTEIN, nechcivůbec spekulovat. Z novinky mám však pocit, že se po dvou slabších nahrávkáchNěmcům konečně podařilo napsat větší množství chytlavých hymen s trvanlivějšímpotenciálem. Být jejich fanoušek hodnotím to celé určitě výš, ale protože v sobě mám onen blok ohledně němčiny, myslím, že minimálně těch 70% je prostě adekvátních. V současnosti nevzniká příliš podobně kvalitně udělaných mainstreamových rockových desek. Zdařilé album.EVERGREY - A Heartless Portrait (The Orphean Testament) - 70%http://www.crazydiamond.cz/evergrey_a_heartless_portrait_the_orphean_testament_recenze/2671http://www.crazydiamond.cz/evergrey_a_heartless_portrait_the_orphean_testament_recenze/2671janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Navzdory své částečné příslušnosti k ranku progresivního metalu, zůstávají švédští EVERGREY stálicí, která jen velmi málo obměňuje svůj typický projev. Věc, která platí od začátku jejich cesty, takže i v roce 2022. Sestava okolo Tomase S Englunda rovněž drží po mnoho let beze změn a hned čtyři z pěti členů jsou její součástí minimálně od alba „Inner Circle“ z roku 2004. Mistři teskných nálad a hutného powermetalového zvuku v podstatě i letos nabízejí materiál pro ně zcela typický, ze kterého kapelu člověk se zkušeností s jejich hudbou identifikuje bez větších obtíží. Novinka „A Heartless Portrait (The Orphean Testament)“ si nic nezadá s několika albovými předchůdci a drží si i uspokojivou kvalitu, co se týče skladatelské stránky a zvukového zpracování. Kdo má EVERGREY rád, ten si pochutná i v případě aktuálního díla.Druhou stránkou této nesporně kvalitní muziky je však skutečnost, že na její poslech musíte být jaksi více naladěni, neboť vyžaduje větší míru koncentrace. EVERGREY rozhodně nejsou kapelou pro každého, za což může teskná nálada provázející většinu jejich skladeb, ale i hutnější terén se strukturami, jež mají daleko k chytlavosti. Tyhle vlastnosti mají za následek, že po chvíli může u posluchače upadat jeho pozornost až do naprostého nezájmu. Ne každý je nastaven na poslech skladeb se vzájemně si dosti podobným naturelem, ne každého dokáží oblažit všechny ty dlouhé tóny, dlouhá kytarová sóla a zvukové plochy podpořené klávesami. Vlastně zde v mém případě výjimečně platí pravidlo: jak budu hodnotit novou desku, takový názor mám na tvorbu těchto Švédů i obecně. Novinka zřejmě není nejlepším albem EVERGREY, ale zároveň se o ní vůbec nedá mluvit jako o zklamání. Zkrátka tahle sada dokonale zapadá do jejich diskografie plné temných, klenutých a nadýchaných děl, reprezentujících progresivnější stránku severského power metalu.Z vyrovnané sady skladeb lze letos jen velmi obtížně vybrat ty, které se něčím vyjímají. Může to být případ majestátního otvíráku „Save Us“, který vyznívá více než nadějně a svou roli vábničky k výpravě spolehlivě zastane, dále pak je to případ klenuté vlny „Midwinter Calls“, kde se místo refrénu objeví podivně táhlý, bezeslovný chorál, nebo také asi nejpřímočařejšího a nejchytlavějšího songu novinky - „Call Out The Dark“, stavícího naopak na melodickém refrénu. Tyhle skladby sice nějak zásadně nevyčnívají, jen zkrátka mají větší šanci zaujmout na první dobrou. O desce lze mluvit jako o jednolité záležitosti, kterou netřeba v posudku krájet do skladeb. Mám za to, že fanoušci EVERGREY ani takto neuvažují.I dál je deska tvořena vyrovnanými a v rámci zvuku EVERGREY zajímavými skladbami – viz charismatická „Orphean Testament“ nebo exotickou vyhrávkou startující „The Great Unwashed“, nicméně to už se dostáváme do fáze, kdy u někoho může nastat ono výše zmíněné opotřebení koncentrace, a tak jen vyvoleným je dáno vychutnat si muziku EVERGREY v celé šíři. Já osobně nikdy nepatřil mezi oddané fans těchto Švédů, rozhodně u mne neokupují čelní místa zájmu. Na Metalfestu se mě však letos jevili nadějně, ale co jsem se tak o nich bavil s několika lidmi, ty na rozdíl ode mne Švédové nezaujali takřka vůbec. Aktuální materiál je prostě táhlým a plnokrevným power-metalem hraným v umělečtější podobě. Upoutá na něm nejen sklíčený vokál hlavního aktéra, ale i bytelná instrumentace a celkové vyznění. Stabilita.JAMES LABRIE - Beautiful Shade Of Grey - 70%http://www.crazydiamond.cz/james_labrie_beautiful_shade_of_grey_recenze/2670http://www.crazydiamond.cz/james_labrie_beautiful_shade_of_grey_recenze/2670hackl@volny.cz (Pekárek)Hlas, který každý fanoušek progresivního metalu identifikuje během okamžiku i o půlnoci, si po devíti letech opět užívá svobody. Ačkoliv kanadský zpěvák James LaBrie nabízel na svých sólovkách polohy od své kmenové kapely decentně odlišné, typickému progovému kánonu se nikdy nezpronevěřil. Úspěch DREAM THEATER mu každopádně změnil život a umožnil spolupracovat prakticky s kýmkoliv, na koho si vzpomněl. Mohl zkoušet a také zkusil různé věci, nebál se přitvrdit ani si trendově či popově přihnout. Mimo jiné si též proklepl schopnosti a osobnost bubeníka Mikea Manginiho, aby ho nakonec uvítal přímo v kulisách „Snového divadla.“ Pochopen nicméně pokaždé nebyl, o čemž asi nejlépe vypovídá hodnocení výborné desky „Elements of Persuasion“ na Metal Archives.Novinku „Beautiful Shade of Grey“ dělí od všech zásadních děl, která James dosud nahrál, tlustá čára. Dotyčný totiž rezignoval na metal, a to i v jeho progresivnějších formách. Pravda, na sklonku šesté dekády své životní pouti progovou scénu už opravdu řešit nemusí. V daném ranku si splnil, co chtěl, a splnil nám, co jsme po něm chtěli, byť to někteří fanoušci možná nezaregistrovali. Přišel tedy čas na návrat k písničkovým kořenům, na kterých musel jako zpěvák vyrůstat. V jednom však určitě překvapil – pojetí nové nahrávky se dá označit za poloakustické. Podstatné ovšem je, že znovu můžeme poslouchat příjemnou – protože vnitřně i formálně poctivou – hudební kolekci. Poněkud paradoxně se o ni po skladatelské a produkční stránce postaral metalista, konkrétně baskytarista Paul Logue z power metalových EDENS CURSE. Z nich dorazil i šikovný klávesista Christian Pulkkinen. Bubenická stolička byla svěřena Chanceovi LaBriemu. Povědomé příjmení, že? Ano, důvěru dostal synátor a rozhodně ji nezklamal. O protežování potomstva na úkor kvality nelze hovořit. Šikovný chlapec, kterému umožnil vyniknout nejen taťka, ale svým dynamickým aranžmá a skromnou baskytarou v pozadí i protřelý Paul. Kytarovou sekci jistí brilantní Marco Sfogli, jediný to přeživší z minulé doprovodné sestavy.Deska, o jejímž vzniku se začalo uvažovat od roku 2010, byla nahrána až díky covidu. Tematicky se mu však, jak ostatně potvrdil sám James, snaží vyhnout. Mnohé napovídá už obecnější téma „člověka na rozcestí osudu“, resp. téma volby zachycené na obálce. Pod zmíněný námět, zahrnující i inklinaci k pochybné a snadno dostupné „kráse“ temné stránky, se dá navrstvit nespočet myšlenek a příběhů. Ideálnější substrát pro LaBrieho texty a procítěný projev byste tudíž našli stěží. Možná už jen ten finální, s nápisem „Ztráty a nálezy“, bude možná ještě výživnější. Co není, může být. Nová poloha ovšem vykazuje prostor pro další rozvoj a náš pan pěvec, soudím-li podle aktuálního výkonu, do starého železa dosud nepatří, takže jímavě bilancovat se může až někdy ve vzdálenější budoucnosti.Po prvním poslechu jsem si nicméně kladl, a to bez stopy ironie, jednu lakonickou otázku. Proč podobná nahrávka nevyšla u Frontiers? Nenarážím na spolupráci Paula s Alessandrem Del Vecchiem na několika deskách EDENS CURSE. Pominu-li už historizující logo a obal sugerující kýčovitý fantasy svět dobra a zla, tak má nový materiál nejblíže právě k AOR, resp. melodické tvorbě typické pro roster zmíněného vydavatelství. Svou roli při volbě InsideOut mohl kromě pragmatického byznys plánu sehrát též jistý artový přesah, James se ho stále nemíní vzdát. I na ryze písničkové úrovni prostě cítíte uměleckou ambici bránící přílišným tvůrčím kompromisům. A pak tu máme onen atypický (jedinečný) hlas, navždy spjatý s výše zmíněnou progovou ikonou. Jeho sentimentálně patetický přídech by, slovy jednoho klasika filmového žánru, nezlikvidovala snad ani „parta zfetovaných negrů s kleštěma a letlampou“. Tisková zpráva každopádně zmiňuje vlivy DEEP PURPLE, QUEEN, LED ZEPPELIN, STYX, JOURNEY. Minimálně během určité vývojové fáze se uvedené legendy o citelný posun snažily. Inspirace právě jimi proto neznamená sázku na jistotu, ale zejména nemalý závazek, jehož naplnění vyžaduje dostatek kreativity i sebevědomí. Pánové v tomto směru obstáli, i když zásadní žánrový materiál nepřipravili.V případě “Beautiful Shade of Grey” se dá hovořit o pestrosti, limitované oním poloakustickým provedením, jakož i o solidních a velmi dobře zazpívaných skladbách. Přes veškerý důraz kladený na melodie se celek ani jednotlivé položky nepodbízejí. S počtem poslechů tedy hudba neztrácí, ale spíše získává. Deska začíná temnou „Devil in Drag“. Bez ohledu na její neveselé vyznění a latentní tvrdost jde o skladbu svým pojetím charakteristickou pro celou nahrávku. Rytmická nápaditost, kompoziční zručnost a bezchybné provedení se tu i jinde koncentrují do písně definované nezaměnitelným hlasem a jemu svěřenou silnou melodií. Každý člen doprovodu se pak maximálně soustředí na její podporu. Kontury jsou jasné, nikdo svému egu nedovoluje, aby z nich vybočil. Jako elektrifikovaný bonus zní pak ještě lépe. Škoda, že podobnou šanci nedostaly i další. Marco by je mocně nakopnul (viz např. fantastické sólo v „Hit Me Like a Brick“). Trochu jsem se bál, ale skladby docela plynou i bez „šťávy“, a pokud nebudu muset, jejich tok ani v budoucnu nepřeruším.James může být i tentokrát spokojen, má na kontě další desku, kterou dává vzpomenout časům, kdy DREAM THEATER nebyly jen o přehlídce instrumentálních dovedností a megalomanství v prostředcích. Netáhne za sebou žádnou kouli, nezmáhá ho žádný komplex. Sám si dopřál a podpořil také svého talentovaného syna, aniž by přitom cokoli ošidil. Věřím, že fanoušci jeho hlasu takový přístup dokážou ocenit. Rezervuji pro ně deset procent navíc. Sólovka jak má být. Zbytek „détéček“ by si ji měl určitě poslechnout. „Máte stále dobrého zpěváka, chlapi!“ A balada „Give and Take“, inspirovaná motivem z pecky „Sacrificed Sons“, se vyloženě povedla.:-)METALFEST OPEN AIR - Plzeň, Lochotínský amfiteátr, 2.-5.června 2022 (2/2)http://www.crazydiamond.cz/metalfest_open_air_plzen_lochotinsky_amfiteatr_2_5cervna_2022_2dil_koncert/2669http://www.crazydiamond.cz/metalfest_open_air_plzen_lochotinsky_amfiteatr_2_5cervna_2022_2dil_koncert/2669janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Velkou výhodou Metalfestu je areálrozlehlého amfiteátru, protože prakticky z každé částihlediště je znamenitě vidět na dění na pódiu a nikdo přitom nemusí zrovna stát, pokud nechce, nevýhodou paknemožnost vzájemného střídání dvou či více scén v rychlém sledu, takže se dodramaturgie této akce dá zapasovat mnohem méně účinkujících, než jetomu v případě jiných festivalových akcí, a divák je zde nucen nějak přečkávat dvacetiminutové pauzy vyhrazené napřestavbu pódia mezi jednotlivými účinkujícími. Jak pořadateluvedl, díky nasmlouvání trochu více interpretů za minulé dvě sezónynekonání akce, letos se Metalfest poprvé roztáhl do čtyř dnů.Osobně jsem však příznivcem spíše kratšího třídenního klání. Přecijen nepatřím mezi ty, kteří by se dokázali po dobu čtyřdní plně koncentrovat na muziku, jakkoliv obohacovanou diskusí se známými a doplňováním tekutin, a ještě u toho všeho celou tu dobu působit pro své okolínapojeně a zábavně. K druhé polovině festivalu mohu řícihlavně to, že sobota se mě jevila dalece nejsilnější ze všechčtyř dní, zatímco skoro celou neděli jsem prakticky obětoval apříliš na místě nepobyl. SobotaUž během cesty na místo z dálkyslyším frenetický ječák doprovázející nějakou starosvětskouspeed/thrash řežbu. Co to asi bude, říkal jsem si. To američtí TOXIK větrali vzpomínkyfajnšmekrů z osmdesátých let a pamětníků. Kapela sice nikdynepatřila ani do žánrové druhé ligy, ale z jejichnemelodicko-melodického projevu byla znát zaujatost muzikou aschopnost dostat do old-schoolové fazónky taky trochu tohoprogresu. Jestliže existují metaloví příznivci, kteří zrovnanemusí zpěváka ANTHRAX Joea Belladonnu či Seana Killiana z VIO-LENCE, tak zdeby byli týpkem od mikrofonu odpáleni rovnou kamsi na místo plnéradiace. Krkolomné riffoběhy a přímočaré pasáže, střídání temp, old schoolspeed/thrash násobilka a do toho nervní vysoký ječák zmíněnéhoborce, to vše u mne navodilo libé pocity, jaké obvykle mívám uamerické scény tohoto žánru, začínající kdesi u AGENT STEEL aHELSTAR, končící třeba s VICIOUS RUMORS nebo, snad se teďprogeři nebudou zlobit, ...WATCHTOWER. Za mne styl, který je pro dnešní mladémetalisty a vikingy nesnesitelný, já se s podobnou hudbou nacházím poměrně blízko ráje. Jasně, TOXIKrozhodně nebyli bez chyb, dramaturgie se nacházela někde na Marsua o producentovi kapela v životě asi neslyšela (vlastně jim úplněchybí taková ta líbivost, která zaujme vícegeneračnípublikum), ale i tak jsem věděl, že jsem během těch pětiskladeb, které jsem zde stihl, mezi svýma. Bravo!TOXIK mě natolik zaujali, že ipoměrně kvalitní Bay Area válečníci HEATHEN měli po dobu svých prvních skladeb co dělat, abych je přestal srovnávat s předchozípartou. Jasně, z celkového pohledu byla všeobecná kvalita nastraně HEATHEN, neboť kvalitní band nedělá jen náročnost provedení hudby, aletaké skladatelská stránka věci, dobrá poslouchatelnost, energie, či aktuálnost vyznění. HEATHEN na rozdíl od TOXIK působili naopak spíšejako Bushovští ANTHRAX, neboť se patrně v posledních třicetiletech nacházeli na planetě Zemi a z jejich songů byla cítitvelká dávka zručnosti i aktuálního přístupu. Melodičtějšíthrash metal s lehkou progresivní ambicí a epicky laděnými vokály (vystřižené v o něco nižších polohách) k této kapele vždy patřily a HEATHEN ten den v Plzni rozhodněnezklamali. Koncertní set bezproblémově spojoval převládajícínovější tvorbu s několika položkami ze staré etapy. V sestavěsice chyběl kytarista Lee Altus (byl nahrazen koncertním členem), který zrovna obráží koncertní štace sEXODUS, ale i tak se jednalo o velice povedený set, prostřednictvímkterého má kapela šanci rozšířit řady svých příznivců.Abych se přiznal, HYPOCRISY mocnežeru, ale na jejich koncertní program jsem se docela rádpodíval. Těch tvrdších kapel metalového spektra nebylo na tétoakci zrovna mnoho. Sound těchto Švédů měl potřebnou hutnost a valil sez pódia jako pozvolné magma. Peter Tägtgren (dnes již s prošedivělou řepou) je vlastníkem opravdu vybroušeného hlasu a ve čtyřčlennésestavě jeho kapela zdařile šlape. Vlastně už docela chápu,proč se HYPOCRISY za těch třicet let vyprofilovali ve Švédskumezi nejpopulárnější extrémní kapely tamní scény. Jejich songymají prostě charisma, byť nepředstavují nic moc komplikovanéhoa vlastně jdou posluchači spíše vstříc. Je v nich zastoupena zhoubnáchytlavost a i něco rutinérského, co je dělá pro honiče úspěchu přijatelné. HYPOCRISY od první poloviny devadesátých leturazili poměrně velký kus cesty a ne vždy byli uctíváni, stálicíjsou dnes však každopádně. Odhaduji, že jejich set byl průřezem mnoha zásadnímisongy jejich portfolia, zde kombinovanými se songy z poslední desky. Areálem tak duněl mocný severský metal a tisíce přítomných byli zřejmě připraveni třeba i na příletkosmického talíře.Nekorunovaná královna heavy metaluDORO se ten večer vybičovala k naprosto strhujícímu výkonu. Sesympatickým, ke komunikaci nakloněným projevem si získala doslovacelý letňák. Neuvěřitelně profesionální výkon, běhemkterého se blonďatá Němka opravdu nešetřila a v plnémnasazení, během všeho toho pobíhání a gestikulace, dokázala,že i hlasově je prostě naprostá třída. Opravdu jsem kvitovalzařazení velké spousty skladeb z repertoáru legendárníchWARLOCK (její původní kapela) do současného koncertního setu DORO. Dočkali jsme se tak skladeb jako „I Rule The Ruins“, „EastMeets West“, „Burning Witches“ nebo „Hellbound“. Dostalo sesamozřejmě na povinnou skandovačku „All We Are“, pozoruhodněvystřižený cover „Breaking the Law“ od zpěvaččinýchnejvětších hrdinů JUDAS PRIEST, kdy první pozvolná část tohoto notoricky známého šlágru byla vystřídána strhující druhou, a také došlo na dojemnou chvilku vpodobě překrásné balady „Für Immer“. Za mne rozhodně jedenz absolutních vrcholů celého festivalu. DORO je pořád naprostoskvělá.Na nikoho jiného jsem letosnebyl tak zvědav jako na RUNNING WILD. Na přelomu let 1989 a 1990totiž byli tihle piráti mou úplně nejoblíbenější kapelou, mnohé se všakod té doby změnilo a lesk jejich zlatých časů jaksi opadl. Soudě dle studiových alb posledních let. Vlastně je mě záhadou, proč zrovna tahle kdysi tak originální parta, která, stejně jako koncem osmdesátých let Hansenovští HELLOWEEN, patřila kstěžejním kapelám metalových příznivců mého ročníku, sivlastně na albech neudržela nic ze své někdejší poutavosti.Koncert RUNNING WILD jsem navíc do dnes nikdy nezažil. Očekávání byla tudíž veliká, ale snad ještě větší byly obavy z neuspokojivéhovýsledku. Po shlédnutí celé, hodinu a půl trvající show bych řekl, že to celédopadlo tak nějak na remízu. Rolf Kasparek a jeho posádkadokázali, že naživo stále umí, zvuk byl čistý a řada songůpůsobila energicky a z řemeslného pohledu neodfláknutě, jenžepřítomnost celé řady zbytečných nedokonalostí výsledekspolehlivě hatila, od dramaturgických faux-pas, přes nedokonalýpřístup k vizuální složce, až po vokální odlehčování si, spoléháním na pěvecké schopnosti publika, které tu a tam přišlo na řadu v místech, které bych si velmi rád vyslechl v podání Rolfa. Takže, RUNNING WILD bývali kdysi dávno mimořádnou kapelou a vždy bylitvořeni skvělými muzikanty, i v Plzni byl znát onen tlak nakvalitu, která tam prostě byla, ať si člověk o jejich novějších albech myslí své. Pochytil jsem však na jejich vystoupení i spoustunedokonalostí. Shrňme si je tedy. Problém číslo jedna: Proč 40% skladeb koncertního setu tvoří neduživé songy zposledních etap existence, když má kapela v portfoliu velkémnožství perel z osmdesátých a devadesátých let? Problém číslo dva: Nechat pět minut na své výkřiky („branded...“)odpovídat publikum („...and exiled“) a posléze se zdekovat dozákulisí, protože je třeba nechat svého bicmana dalších pět minut předvést takébubenické sólo, to může udělat vážně jen člověk bez smyslu prodramaturgii. Problém číslo tři: RUNNING WILD byli na Metalfestu rovněž jedinou kapelou, která si iv rámci pozice headlinera jednoho celého dne dovolila vystupovat bez jakékolivdekorace na zadní stěně scény, ať už plachty s motivem obalu, či loga nad bicí soupravou. Prostě za nimi bylo jen černé plátno, a tak si říkám ... ty bláho, to i TOXIK měliplachtu. Problém číslo čtyři: Odejít od mikrofonu a máchnout na lidi ať zpívají a to vechvíli, když se blíží nejklenutější moment songu „RaiseYour Fist“ (ano, onen bridž před finálním refrénem), to takéneudělá zrovna každý. Nebudu zde tedy řešit přítomnostkrátkovlasého kytaristy (Jordan), u kterého jsem vlastně ani herně nenabyl dojmu, žena svůj post u pirátů má (ne každý může být Moti), protože většinu sól odehrál Rolf, ale spíš bych chtěl říct, že všechnynedostatky vyvstaly zřejmě právě ze zbrklé přirozenosti hlavníhoaktéra, který na osvětlené scéně předváděl cupitavě roztržitou a spíše rychlouchůzi v pirátských botách ze 17.století. K dobru Kasparekovi ajeho družině však slouží fakt, že co do vyznění ten koncert opravdunebyl vůbec špatný a těch sedm skladeb ze zlatého období,jmenovitě „Fistful Of Dynamite“, „Riding the Storm“, „UnderJolly Roger“, „Branded And Exiled“, „Bad To the Bone“,„Souless“ a to nejlepší nakonec v podobě „Conquistadores“, jsem sinaprosto užil.NedělePoslední den festivalu jsem bohuželzavítal jen na vystoupení švédských odlehčených a sluníčkově laděných AOR retrařů THE NIGHTFLIGHT ORCHESTRA, kteří zpočátku nevalně zaplněný prostor předpódiem dokázali během svého programu z vlastní přirozenosti převrátit v solidní párty, kdy se schodišti letního areálu proháněl dvousetmetrový hadtančících návštěvníků. Bjorn Strid a jeho družina okouzlilinejen hitovostí svých písní, ale naprostou profesionalitou podánía nespornou muzikantskou a pěveckou kvalitou. Neuvěřitelněuvolnění, zábavní a přitom tak dobří, to byli Švédové, kteří sevzhlédli ve zvuku pop/rockových osmdesátých let. Mě osobně kromhudby zaujaly i dvě rozesmáté boubelaté letušky v azurově modrých úborech, ty zde byly v rolích back-vokalistech, apřispěly svou trochou ke skvělému provedení a atmosféře celéhosetu. Hrálo se hodně z poslední řadovky, takže kdo si chtělužít hitové songy jako „White Jeans“ nebo „How Long“,dostal skvělou sadu těchto i dalších hymen. Následní ELVENKING pro mne všaknepředstavovali velké lákadlo, a tak jsem areál v prostředkuodpoledne již opustil s tím, že se snad vrátím na večerní showWITHIN TEMPTATION, protože ani mimogalaktičtí GLORYHAMMER, ani finská SONATA ARCTICA promne nepředstavovali velké lákadlo. Jenže do všeho posléze promluvildéšť a já svůj návrat nakonec vzdal a v areálu se již neobjevil. Celkově to byl zkrátkavýborný fest se zacílením na melodičtější metalové odnože,kde si mohl každý nalézt svých několik favorizovaných kapel.METALFEST OPEN AIR - Plzeň, Lochotínský amfiteátr, 2.-5.června 2022 (1/2)http://www.crazydiamond.cz/metalfest_open_air_plzen_lochotinsky_amfiteatr_2_5cervna_2022_1z2_koncert/2668http://www.crazydiamond.cz/metalfest_open_air_plzen_lochotinsky_amfiteatr_2_5cervna_2022_1z2_koncert/2668janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po dvou letech vynuceného pauzírování čekal lochotínský amfiteátr znovu nápor metalových hord, neboť METALFEST se za těch dvanáct let vyprofiloval ve stabilní, velice oblíbenou a hojně navštěvovanou akci, na které vystupují velká jména evropské, popřípadě celosvětové metalové scény. Dramaturgie festu byla logicky poplatná Pragokoncertímu výkladu pravidel a z toho vyplývající hierarchie, tedy s převažujícím zacílením na hvězdy melodičtějších odnoží současné metalové hudby, případně také na kapely tematicky inklinující k historii, fantasy, folklóru či nejrůznějším bojovným a válečným látkám. Navzdory prověřeným a u nás koncertně tradičním štikám program sliboval i několik vzácnějších želízek v ohni. Přejděme tedy k vystupujícím, které jsem měl možnost vidět.ČtvrtekDo areálu vcházím ve čtvrtek krátce před třetí odpolední, je to snad poprvé v životě, kdy jdu na metalový festival rovnou z práce. Jdu, protože procházka ze Škodových závodů do místa konání zabere pohodovou půlhodinku chůze za krásného počasí. Nejprve bylo třeba směnit lístek za pásku s nabíjecím čipem, sloužícím letos poprvé k placení u stánků s občerstvením. Během nástupu německých thrashových nezmarů EXUMER jsem se již nacházel na značce a sledoval cvrkot v utěšeně se plnícím areálu. Starosvětská germánská thrashová klepačka bez výraznější nadstavby byla zaměřená na maratón hrubých riffů poplatných osmdesátým letům. Můj názor je ten, že tahle věc musí připadat snad každému posluchači respektujícímu muzikantský vývoj, či každému kdo prožil devadesátá a nultá léta, prostě zastaralá a monotónní. Do kraťasů civilně oblečení chlápkové, soustředění okolo prošedivělého kytaristy, v řadách EXUMER pamatujícího zlaté časy žánru, zrovna nepůsobí zajímavým dojmem. Imidž bedňáků zrovna nemagnetizovala a hudba také zrovna neprodlužovala nutnou divákovu koncentraci, ale beru to tak, že si EXUMER netoužili na nic hrát a přijeli prostě odprezentovat svůj agresivní koncertní set, navíc od mikrofonu vše zaujatě drezůroval o něco mladší holohlavý křikloun a svým štěkavým projevem a bitkařskými gesty ještě umocňoval nasraný naturel tvorby kapely. Hele, nic moc.To Švédové EVERGREY nabídli noblesnější zážitek. Přiznávám, že mne na nějaký čas vtáhli a svým hlubinným ponorem do světa umělečtěji posazeného power metalu poskytli příjemnější chvilky, než bych býval zpočátku od nich čekal. Budu si muset ty jejich dvě alba, co doma vlastním, po delší době pustit. Aktuální hutný sound, který stál na výtečné souhře kytar, kláves a rytmiky mohl být brán za názorný příklad moderního přístupu v ranku melodického metalu – v případě EVERGREY dokonce s prvky progrese a uhrančivé atmosféry, která se vyžívala v pošmourné kráse. Charakter jejich hudbě však vtiskl především posmutnělý hlas Tomase S Englunda, který do skladeb výtečně pasoval. Problém byl snad jen v tom, že přes hodinu trvající set po nějaké době začal nutně splývat a skladby působit vlastně vzájemně si podobným dojmem. No nic, za mne EVERGREY letos předvedli první vystoupení, které mne zaujalo.Nebýt kýčovitých klávesových podkladů, řekl bych, že švédští BLOODBOUND hrají docela obstojný vzorek melodického speed-metalu. Jenže oproti klasickým kapelám z dávnějších časů - jako např. HELLOWEEN - mě jejich songy přijdou prostě tak trochu ořezané o ony výbušnější instrumentální pasáže plné kejklí, kde se kytaristé mohou více vyřádit a zpěvák má aspoň čas se trochu vydýchat. Frontman Patrik J Selleby platí za velmi slušného pěvce a kapela v něm v roce 2010, po šesti letech hledání, konečně nalezla toho pravého. Osobně ony pohyby na power/speed metalové scéně posledních dvou dekád nesleduji, a tak překvapen chytlavostí této kapely posléze doma pátrám a zde tudíž pokládám řečnickou otázku – věřili by jste, že BLOODBOUND už fungují osmnáct let a mají na svém kontě devět řadových desek? Publikum na Metalfestu je však na podobnou melodickou notičku jako vždy nalazeno, a tak Švédové sklidili nemalý ohlas. Německá thrashmetalová legenda KREATOR zde absolvovala první koncert související tak trochu s propagací zbrusu nového alba „Hate Über Alles“, které vyjde o týden déle. Kreatoři předvedli na zbrusu nově sestrojené scéně, ozdobené šesti viselci v rudých hábitech, solidní jízdu a rovněž potvrdili svůj status jedné z největších kontinentálních metalových kapel současnosti. Hrálo se v obstojném nasazení a co do výběru skladeb prakticky na jistotu. Stále ještě nový baskytarista Frédéric Leclercq (ex-DRAGONFORCE), který naskočil do sestavy před nějakými třemi lety, zapadl na výbornou a plní zde roli čerstvé krve schopné dopomoci k divočejší pohybové složce vystoupení. Kromě alb z let 1992, 1995, 1999, ze kterých nezazněla ani jedna skladba, se v Plzni hrálo v podstatě stylem - co album, to jeden song (pravda, debut „Endless Pain“ byl zastoupen dvěma skladbami – „Flag of Hate“ a titulní kousek), a tak jsme se dočkali z novějšího období nepřekvapivého výběru skladeb: „Violent Revolution“, „Enemy Of God“, „Hordes Of Chaos“, „Phantom Antichrist“ a „Satan Is Real“ , a naopak v rámci klasických čísel nechyběly: „Terrible Certainty“, „Pleasure to Kill“, „Betrayer“, nebo „People Of the Lie“. Největší skladbové osvěžení setu mělo název „Phobia“. Musím uznat, že Millemu Petrozzovi to pořád řve parádně, jeho spoluhráči jej skvěle doplňují a scéna za jejich zády působí velmi štědře i co se týče měnících se obrazů, zkrátka vše mělo podobu velkého představení. A KREATOR už dávno opravdu velkou kapelou jsou.PátekBěhem vystoupení RAGE panovalo v areálu asi největší vedro za celé čtyři dny, na výkon současné Peavyho party to však nemělo žádný negativní dopad. Němci, patřící po mnoho dekád již rovněž mezi stálice, pod taktovkou svého šéfa doslova vyučovali. S více než dvaceti alby na kontě zůstávají RAGE navždy mezi kapelami, ke kterým metaloví příznivci prostě nepřistupují až tak moc svátečně, což je škoda, protože kapela má za sebou spoustu kvalitního materiálu. Dle mého to bohužel lidé berou s RAGE spíš tak, že jim německá stálice prostě zahraje nějakej ten metal. Přes nadprůměrný ráz většiny svých alb, Rage prostě nevlastní zbožšťovací auru třeba takových BATHORY, DEATH či TYPE O NEGATIVE, které v rámci svých kariér dokázali získávat „fanoušky až k zbláznění“. Přesto i letos z Peavyho družiny byla cítit neuvěřitelná muzikantská vyzrálost, která se každou chvíli projevovala v rámci setu, muzikantsky naprosto famózně vystřiženého, opatřeného moderním hutným a notně nabušeným zvukem. V Plzni zazněly časem prověřené peckovní songy jako „Don´t Fear The Winter“, „From The Cradle to the Grave“ nebo „Straight To Hell“, dále pak „Black In Mind“ a „Shadow Out Of Time“ zastupující nejtvrdší časy, z poslední desky „Resurrection Day“ také pár kousků v čele s „Virginity“. Více méně lze o setu RAGE říct, že reprezentoval spíše to tvrdší z nabídky kapely, ovšem i tak byl zakončen onou notoricky známou halekačkou „Higher Than The Sky“. Celkově set působil jako řemeslně nabušený válec a hromotluk Peavy, dnes na bradě ozdoben šedivým vousem, potvrdil, že v podobě kytarového dua Jean Bormann/Stefan Weber, i šest let přítomného bicmana Vassiliose Maniatopoulose, získal skvělou sestavu pro novou etapu RAGE. Za mne určitě jeden ze čtyř největších trháků festu.Finští BATTLE BEAST pro mne představují uměle vyzdvihovanou tlačenku Nuclear Blastu, takže je s radostí vynechávám a regeneruji v domácím prostředí. Do areálu však přicházím krátce po jejich vystoupení. Německé melody-power/speedmetalové kapele FREEDOM CALL jsem za celou dobu existence věnoval pozornost jen hodně dávno a poměrně okrajově, a sice na samotném začátku jejich dráhy, v časech prvního alba z roku 1999. Co si zpětně pamatuji, vždycky jsem si říkal, že když od nich v roce 2003 přešel kytarista Sascha Gerstner do řad HELLOWEEN, tak to s nimi nemusí být úplně zlé. Vyletněně se usmívající frontman Chris Bay už v průběhu začátku vystoupení avizoval, že tvůrci oslavně působících, optimistických a vítězných popěvků budou v Plzni natáčet své nadcházející koncertní dvd, a tak v bouřlivé atmosféře zaplněného amfiteátru fanoušek dostal prakticky vyvážený průřez jejich přechuceným hitovým parkem, kde došlo na trháky z prvních dvou řadovek i nějakou tu skladbu z poslední doby. Doma od FREEDOM CALL mít nic nemusím, ale, díky Bayově absenci metalové zaťatosti a určitému popem nasáklému nadhledu, jde za mne o přijatelnější band, než co představují všechny ty SABATONY, POWERWOLFY, HAMMERFALLY, GLORYHAMMERY nebo EDGUY. Takže pohoda.Sice nevím, na základě čeho pořadatel akce dospěl k názoru, že švýcarští ELUVEITIE jsou kapelou vhodnou pro post headlinera jednoho hracího dne na Metalfestu, nicméně alespoň jsem se mohl po zhlédnutí dostačující ukázky v podobě nějakých čtyř skladeb vydat ztemnělým parkem zpět k domovu a šetřit se na nejnabytější den festivalu, kterým byla sobota. Spojení tvrdého metalu s pohanským folkem už funguje napříč scénou hodně dlouhou dobu (prakticky od devadesátých let), zatím mě však není známo, co kdo slyší právě na téhle devítičlenné grupě. Produkce Švýcarů se vykazuje historickou náladou a míchá ji s uniformním tvrdě metalovým bordelem, harsh vokály a rychlými sypačkami. ELUVEITIE, po pravdě, nejsou žádná vyměkla, neboť se jejich songy dost často nachází na území drásavého screamo-black-metalového nářezu, kombinovaného se zvuky všemožných historických nástrojů, umocňujících zde pocit, jakoby jste čelili ruchu středověkého tržiště. Osobně moc nefandím hudbě, která staví formu nad obsah a tak nemám potřebu z tvorby Švýcarů vysledovávat, co je na ní dobře a co moc ne. Nicméně mne zaujala alespoň hlavní zpěvačka Fabienne Erni, která se ke kapele připojila zhruba před pěti lety a je přítomna pouze na dvou posledních řadových deskách, jak jsem posléze doma vysledoval. Právě ona, dle mého, reprezentovala to nejzajímavější z hudby ELUVEITIE. Tvorbu této kapely však detailně neznám a tak mě z nějakých názorových sond tentokrát prostě omluvte. DEF LEPPARD - Diamond Star Halos - 60%http://www.crazydiamond.cz/def_leppard_diamond_star_halos_recenze/2667http://www.crazydiamond.cz/def_leppard_diamond_star_halos_recenze/2667janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Britské hardrockové legendy DEFLEPPARD patří k těm kapelám, které to s natáčením studiovýchdesek příliš nepřehánějí. Pokud nebudeme počítat všemožnékompilace, alba singlových béček, či předělávek songů od inspiračních zdrojů, za těchčtyřiačtyřicet let existence je novinka „Diamond Star Halos“ teprvejejich dvanáctou řadovou deskou, což není zrovna závratné číslo. Vzhledem k tomu, jakcharakteristický projev Angličané své tvorbě od úspěšných osmdesátých let vtiskli,asi nikoho jejich novinka z míry nevyvede. Posluchačům se takdostane vlastně docela typických písní pozdních DEF LEPPARD, svým stylovým zaměřením nacházejících se naúzemí uhlazeného rocku, či dokonce pop/rocku. Některé z těchtosongů vás prostě zaujmou, jiné budou působit jako neškodnávýplň, bez potenciálu déle se uchytit ve vaší paměti. Po zvukové stránce je album náležitěošetřeno a v únosné míře odpovídá postupující době, i pečlivým produkcím kapely samotné. Výsledek je konglomerátem obojího. Při zachování typického projevu DEF LEPPARD, operační pole není zrovna široké. Přestože kapela zasvou kariéru prodala celosvětově přes sto milionůnahrávek, je zjevné, že nejen prodejně, ale ani co setýče muzikantské nabušenosti, úrovně svých vrcholných desek „Pyromania“ či„Hysteria“ již nikdy nedosáhnou. Ani v roce 2022 však řemeslný aspekt své nekonfliktní hudby DEF LEPPARD nenechávají na pospaslacinému přístupu. „Diamond Star Halos“ se tak dostávánáležitého ošetření. Druhým aspektem je však nynější skladatelskýpotenciál, který se mě již dlouho jeví jako plný rezerv, takže mám znovu pocit, jako bych poslouchal nějakénepříliš hitové album od švédských ROXETTE, Kanaďana Bryana Adamse nebo nějaké jiné, globálně známékapely či interpreta hrajícího tzv. hudbu pro všechny. Tento efekt prakticky provází poslech nahrávekDEF LEPPARD už od poloviny devadesátých let. Převážnou část materiálu zdenapsali zpěvák Joe Elliot a kytarista Phil Collen. Na „DiamondStar Halos“ je několik míst, které dalece převyšují zbývajícískladby. Jmenovitě jde o úvodní namakanou hymnu „Take WhatYou Want“, na jejíž napsání Elliot spolupracoval s baskytaristou Rickem Savagema která asi nejvěrněji vystihuje stadiónového ducha starýchčasů. Rovněž jde o skladbu, která oplývá mohutným rockovýmnastavením a má nadčasovou kvalitu. Druhá výjimečná položka vzešla ze spolupráceprávě dvou nejaktivnějších autorů Elliotta s Collenem a nese název „Goodbye ForGood This Time“. Naprosto fantastická balada nabídne nostalgickou náladu, typický old-days feeling a náleží jí velkolepě podaný zvukový háv s výrazným klavírem, smyčcovými aranžemi a mocnými back-vokály. Věřte mi, na novince není opravdu nic lepšího. Nic, co by se těmto dvěma skladbám vyrovnalo. Tedy z mého pohledu.Další písně tedy počítám přinejlepším mezi skladby docela dobré, ale tím to vlastně hasne. Patří sem komornějiposazený pomaláč „This Guitar“, v jehož průběhu dojde i naspolupráci kapely s Alison Krauss, dále pak odlehčené stadiónové vályjako „SOS Emergency“, „All We Need“ nebo „Open Your Eyes“, které nabídnou prostě jen příjemnou poslouchatelnost a rádiově nenucený ráz, no a pak také přímočará vyřvávačka „Fire It Up“, která je sice oděná do kabátku zcela typického pro DEF LEPPARD, tedy s refrénemopatřeným vrstevnatými mnohohlasými chorály, ale vevýsledku je natolik strohá a nezáživná, že jí vlastně z druhého plánu odmítám počítatmezi to povedenější. Prakticky z totožných důvodů jako u „Fire It Up“, stavím se bez nadšení  i k songu „Kick“. Dál uždostáváme jen pop/rockové skladby zas o něcounavenějšího naturelu než posledně, o kterých někdo může tvrdit, že jsou bezesporu nudné, a jiný se v jejich případě může vyjadřovat pro změnu jako o tzv. pohodových. Obojí souhlasí. Když se DEF LEPPARDpo sedmi letech rozhoupají k realizaci další řadové desky, můžebýt rockový fanoušek bažící po neoposlouchaném přístupu prakticky v klidu, protože tento terén se kapely původem ze Sheffieldu už netýká. Nejpozitivnějším zjištěním seukazuje, že sympatická pětice má stále daleko doburanského pojetí rocku a zůstává stále mezi interprety, kteří prezentují svouhudbu na úrovni a s jistou nonšalancí. A to je dobře a tak to má být.EVIL INVADERS - Feed Me Violence - 90%http://www.crazydiamond.cz/evil_invaders_feed_me_violence_recenze/2662http://www.crazydiamond.cz/evil_invaders_feed_me_violence_recenze/2662janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestliže první album „Pulses Of Pleasure“ z roku 2015 znamenalo velicesebevědomý vstup belgických EVIL INVADERS do dění, pak o dva roky mladší a rovněž u NapalmRecords vydaná dvojka „Feed Me Violence“ přináší nejen zdokonalenískladatelské práce, ale rovněž v rámci rychlejších skladeb i celkovépřitvrzení. Vlastně se Belgičanům podařilo vyladit vlastní zvuk a roztáhnout svůj potenciál do větší šíře. Powermetalová úderka se odhodlala jít dokonce na územíepičtějších kompozic a vrstevnatých songů pomalejšího ražení – viz třebafamózní suita „Broken Dreams In Isolation“, či v ponurém tónu vystřižená „Oblivion“,která může platit za názornou ukázku větší rozmanitosti jejich tvorby, neboť se z akustického úvodu brzy rozpohybuje do strhující gradace v podobě závěrečného ultrarychlého běhu. Jak by se dalostručně říct, druhé album je prostě o něco dokonalejší a v mnoha směrech ipestřejší, aniž by EVIL INVADERS z ranku melodického, rychlého a tvrdého metalu uhnuli alespoň o píď. Erupce, kterou zde přináší hned úvodní dva divoké kusy „MentalPenitentiary“ a „As Life Slowly Fades“, má potenciál geniality. Když už má člověk po úvodním nářezu pocit, že nic lepšího nemůže přijít, uzemní ho záhy chytlavý spád druhého tornáda. Strhující tempa,úsečně vypjatý vokál, celková vrstevnatost instrumentace a sóla vyjíždějící napovrch v každém okamžiku, kdy k tomu mají prostor a rovněž kdy se jim z vlastní přirozenosti zamane.Tomuhle říkám úvod snů v rámci speedmetalového alba. Kapela se přednahráváním dvojky personálně ustálila a nový kytarista Max Mayhem začal spolehlivě zapadat do koloritu dění. Utvořil spolu s frontmanemJohannesem Von Audenhove bravurně sehraný tandem, nešetřící na strhujících riffech, melodických vyhrávkách i bleskových sólech výstavního vyznění. A protože se Max v sestavě EVIL INVADERS nachází ještě dnes, museli ona zlepšení vytušit i samotní hudebníci. Rytmická sekce také dokazovala, že i jim náleží pozice opor. A tak prostřednictvím souhry nováčka u basy Jockieho Van de Schoota a zkušeného dirigenta od bicí artlerie Senneho Jacobse dostali do songů spodek, jenž dokázal pumpovat do posluchačů energie, co se jen dalo. Jak už jsem v recenzi na prvotinu sdělil, cením sitěchto Belgičanů také proto, že nechali stranou všechny prvky, jaké siobvykle jejich současníci nedovolí nevypůjčit z oblastí metalcore případně melodického death metalu. EVIL INVADERS si však zachovali striktní old-school ráz s hromadou divokých sól, rychlých temp a vypjatého čistého vokálu. Pokud by se drželi aktuálnějších trendů, neubránili by se toxické šablonovitosti a omezenější škále výrazových prostředků. Staly by se zkrátka jednou z těch uřvaných partiček zatížených pouze na tlak a výbušnost. Tohle seEVIL INVADERS opravdu netýkalo a Johannes Van Audenhove se držel se svými kumpány výhradně cesty navazující na osmdesátá léta, bez potřeby stavět zde uniformní přehlídku samoúčelné brutality. Líbí se mě, jak tahle kapela maká jako rovnocenný tým a důležité pro ni jsou hlavně skladby samotné, jejich dobrá poslouchatelnost, jejich pozitivní energie, spád a dramaturgická vyladěnost umocňující pestrý celek.Johannes tak stále dává na odiv svůjjadrný vokál s fantastickým rozsahem a výrazovým potenciálem. Ne však z nějaké frajeřiny, ale protože prostřednictvím hlasu dodává skladbám na další emotivní vrstvě. Metal byl, dle mého, v časech metalcore a hrubého harsh vokálu zkrátka příliš monotónní, jednodimenzionální. Osobně jsem tedy rád, že tohle s příchodem retro kapel jako EVIL INVADERS konečně padlo. Stejně jako v případě debutu dostáváme sadu skladeb, kterým dost možná sloužila jako předobraz nepřekonatelná prvotina německých HELLOWEEN „Walls Of Jericho“ s Kaiem Hansenem u mikrofonu, což samosebou podtrhly i další bleskové sprinty a po všech stránkách nabušené songy jako byl především titulní nářez „Feed Me Violence“ nebo posléze i sóly prostoupená „Anger Within“. Ne zrovna dlouhé, o to však semknutější dílo posléze zakončuje rozmáchlá suita „Among The Depths Of Sanity“, jakýsi pomník prapůvodní a břitké podstatě kontinentálního speedmetalu z časů prvního rozmachu žánru, který se tehdy obešel bez klávesových ozdob a jiných kýčovitých partů, charakterizujících spíše skandinávský směr cinematického metalu posledních dvou dekád.THE CORONA LANTERN, SELF-HATRED - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 28.května 2022http://www.crazydiamond.cz/the_corona_lantern_self_hatred_plzen_divadlo_pod_lampou_28kvetna2022_koncert/2666http://www.crazydiamond.cz/the_corona_lantern_self_hatred_plzen_divadlo_pod_lampou_28kvetna2022_koncert/2666nobody@nothing.com (Redakce)Do ztemnělého prostoru Divadla Pod Lampou vcházíme hned krátce pozačátku vystoupení THE CORONA LANTERN, doom-sludge mašiny, která se v průběhuloňského roku zapsala velice zdařilým druhým albem a posunula se bez zaváhání do zornéhopole sledovačů metalového undergroundu v tuzemsku. Tahle kapela byla důvodem našeho příchodu na místo, ačkoliv jsme ji na pódiu předpokládali až po vystoupení domácích SELF-HATRED. Nicméně vše bylo jinak. Náhlé vržení do chladných temných vod soundu Corony si žádalo rychlou schopnost koncentrace. Se solidně vycizelovaným zvukem předvedla Dahliena její čtyři spoluhráči soustředěný výkon, který se spíše než na možnost příchodu žhavé energie zaměřoval na intenzitu podání a odlidštěnost. Ne zrovna pohyblivé dění na pódiu takbylo doprovázeno skoro až hypnotizujícími běsy. Skutečnost, že mezi skladbami během vystoupení nedocházelo k naprosto žádné komunikaci ze strany kapely k fanouškům,beru jako umělecký záměr. Tahle věc dost možná ještě prohloubila poměrně chladné ažmrazivé vyznění celého setu. Ona soustředěnost a intenzita jsou asi tanejpřesvědčivější slova, která mohou charakterizovat poměrně minimalistickoustránku setu kapely, jež se stala jedním z největších objevů na naší extrémní metalové scéněposledního období. Stinnou stránkou se opětovně ukázal ne zrovna zaplněnýprostor klubu, s několika málo desítkami rozestoupených solných sloupů (mlčících zahleděných příchozích), takže o nějakéatmosféře si člověk mohl nechat jenom zdát. Vystoupení mě tak spíše připomnělo nedávnévideo-performace světoznámých metalových kapel před prázdnými sály v časech toho nejhlubšíhocovidu. Koncert následných SELF-HATRED určitě rovněž nepostrádal jisté kouzlo, avšak jako pro estéta, nevnímajícího živé podání hudby pouze ušima, pro mne nepředstavovalo dostatečnou zajímavost. V tomto ohledu sdělí více kolega Hivris.StrayMožná za to mohl náš pozdní příchod do potemnělého sálu, v němž už mohutně rezonovala aparatura CORONY LANTERN, nějak jsem se za celý jejich odehraný set nedokázal na vlnu „korony“ naladit. Nevlídnou monotónnost zadoomaného sludge pro mě ten večer nedokázala rozpohybovat ani očekávaně skvělá Dahlien za mikrofonem. Metalová diva i borci si sice hraní nepochybně užívali, ale předávané emoce se ztrácely někde mezi skupinou na pódiu a skrovně zaplněným klubem. Nečekal jsem žádné heavymetalové hecovačky, ale nulová komunikace o přestávkách mezi skladbami sterilní atmosféře na atraktivitě rovněž nepřidala. Nicméně možná to byla od začátku „účelovka“ a cílem kapely bylo záměrně odosobnělé a netečné představení. Pokud takto zněl plán, pak se jim ho podařilo splnit na jedničku, ale zhmotnělá nicota mi ten večer opravdu nesedla. A to jsem přišel hlavně kvůli téhle pražské skvadře.Živá show následujících SELF-HATRED už byla o něčem jiném. Hned bylo poznat, že jde o domácí koně. Venkovní kuřárna se vylidnila a do sálu přibylo o několik metalových hlav víc. Pětice muzikantů za asistence nasamplovaných kláves spustila atraktivní kombinaci ostrovního doom/deathu a českých textů a dala vzpomenout na devadesátá léta, kdy byla naše republika zemí doom metalu zaslíbenou. Frontman Kaťas střídal solidní growling s blackovým vřískotem, který dodával zemitému základu správný trýznitelský výraz. Inspirace ze starších alb KATATONIE se prolínaly s brajdovskými melodiemi, občasné post metalové zasněné linky jemně kořenily syrovou melancholii. Kytarista Aleš Vilingr (jinak též ET MORIEMUR nebo SOMNIATE) mi po celý koncert připomínal pohybem i hrou Andrewa Craighana ze zmíněné Životem neoplývající nevěsty, když mačkal ze svých strun teskné harmonie i hrubá metalová kila. Jen ty vlasy má zatím o fous kratší.Pokud je mi známo, nejsou kluci koncertně nijak výrazně aktivní, ale na společném projevu to nebylo vůbec znát. Kapela byla výborně sehraná a hudebně večer ve svém závěru spíše gradoval, než že by ubíral na síle. Studiovky SELF-HATRED nemám bohužel vůbec najeté, domácí doom nějakou chvíli aktivně nesleduji, takže nemůžu hodnotit jednotlivé songy. V celkovém dojmu z jejich prezentace ale převažovala samá pozitiva a příjemný pocit, že se ještě vyplatí chodit na undergroundové akce tak trochu na blind a že není nutné vyhlížet jen velká jména. Příští koncert sousedů Plzeňáků si určitě nenechám ujít a těším se i na dohánění restu, co se týče poslechu jejich dvou alb.HivrisHEAVING EARTH - Darkness Of God - 90%http://www.crazydiamond.cz/heaving_earth_darkness_of_god_recenze/2665http://www.crazydiamond.cz/heaving_earth_darkness_of_god_recenze/2665hackl@volny.cz (Pekárek)Vlastně není moc co psát. Další dokonalá žánrová deska. Žánrem rozumím metal bez příměsí. Dokonalost pak shledávám v ideálním spolupůsobení formy a obsahu. Ve zkratce se dá hovořit o temném death metalu, jehož charakter i uměleckou stránku garantují svou etiketou Lavadome. Jistota, že se z jejich stáje nikdy nevypotácí kulhající koník, je stoprocentní (haló, bublináři – nominující a hodnotitelé – přišel čas si konečně něčeho všimnout...!). Zmíněné vydavatelství nás neustále přesvědčuje o tom, že vše, co zavání odvrácenou stranou, lze přesvědčivě zhudebnit pomocí základních rockových prostředků a „nealternativních“ postupů. HEAVING EARTH v daném směru opravdu pokročili. Jestliže na debutu „Diabolic Prophecies“ suverénně překonali mantinely domácího kolbiště a druhou deskou „Denouncing the Holy Throne“ získali světové renomé, tak svým třetím opusem začínají dostávat globální konkurenci pod tlak. Nejde jen o technickou zručnost, adekvátní dynamikou načechraný zvuk či maximální nasazení, rozdílovým činitelem se stává právě onen ideál nastíněný výše. Umělecký obsah, který nejlépe dýchá skrze čiročiré metalové běsnění. Víc si přát prostě nemohu. Stačí otočit volume doprava; tady to dává smysl.Na novou nahrávku se čekalo dlouho, „Darkness of God“ však přináší víc než jen zadostiučinění trpělivým. Dokonce i během pronášení výroků typu: „My jsme věděli, že se posunou, že TO v nich je“, musí každý cítit, že nadstavba je tentokrát poněkud větší, než se dalo předpokládat, a směr odlišnější. Přesto se vše jeví logicky, protože už minulá deska byla v podstatě dokonalá. Pakliže tedy v kreativním středobodu HEAVING EARTH, kytaristovi Tomáši Halamovi, skutečně dříme TO, tak se nutně muselo stát NĚCO. Stručně řečeno, temnota z jednoho vesmíru musela být a také byla v míře nikoli nepodstatné vystřídána temnotou z vesmíru druhého, jakkoli v obou platí stejné fyzikální zákony. Nakolik se posun projevil v překopaní sestavy, nebo obráceně, mohu nanejvýš spekulovat. Významná změna na postu zpěváka však vypadá na záměr. Takřka polopaticky vše dokládá již téma a výtvarné zpracování obálky. Z plamenů pekelných se zamířilo do chladnějších rouhačských sfér mimo konvenční fantazijní obrazy.Nabízím pokus o výklad. Symbolika kříže s dvěma řadami oběšenců, prostorově posunutými v podstatě donekonečna, jako by vinila křesťanství, resp. lidský koncept boha a víry, zbavující obav a současně nás dopující strachem a v druhém plánu i nenávistí, která může vést až hekatombám. Zároveň, odmyslí-li se „banální“ lidské utrpení (ostatně nějaká záminka pro páchání násilí se najde vždy, že?), lze v oné všeobjímající božské temnotě, stojící nad jakoukoliv vírou či mimo ni, spatřit smysl pro symetrii a jistou krásu. Prostor pro nějakou individualitu zde tedy nevidím. Zato ho velmi dobře slyším z příslušné nahrávky. Tvoří ho hudba schopná trhnout oponou a odhalit autorskou vizi, ke které je třeba přistupovat s respektem. Právě díky jejímu poslechu si totiž nemusíte připadat jako něčí hříčka, ale jako vnímající, sebevědomá bytost, mající dokonce sem tam na výběr.:-)K pochopení a vychutnání novinky sice nevede slavobrána, ale ani křížová cesta. Posluchače vítá nekompromisní death/blacková bouře „Violent Gospels“. Po majestátním úvodu nastupuje zběsilé tempo, dávající vyniknout hře hostujícího bubenického mistra Giulia Galatiho (např. HIDEOUS DIVINITY). Dotyčný ve vysokých rychlostech neztrácí na tempu, nápaditosti a díky přirozenému zvuku ani na adekvátní dynamice každého z úderů. Poslech bicích je tudíž zážitkem sám o sobě. Ponuré, někdy až tech-deathové riffy koketují s modernějšími disonantními tremoly. Vše se různě prolíná. Výsledek je hodně melodický, což konečně dokládá i sólovou kytarou vyšperkovaný závěr, gradující a odeznívající v takřka klasicistně-romantickém duchu. Další nováček, kytarista Marty Meyer (SUPREME CONCEPTION) plní zřejmě roli virtuóza. S Tomášem každopádně tvoří silnou dvojku, jejíž potenciál znamená příslib i do budoucna.Popsaný přístup se dál už příliš nemění. S určitým odstupem se mi zdá, že nepodbízivé melodie albu vládnou, že na nich atmosféra po celou dobu de facto stojí. Například hned druhá položka, velmi pestrá věc „Crossing the Great Dive“, je skutečnou infernálně-kosmickou hymnou. Pod kytarově symfonický (ano, symfonický!) kotel plný nádherných obrazů ostatně přikládá též výtečná, do středů umístěná baskytara Tomáše Ledviny. Nejde pouze o momenty typu sóla v další temné hitovce „Cardinal Sin“. Stejně jako v případě Galatiho se jeho hře můžete věnovat na plný úvazek. Co třeba druhá půlka „Apologetics (Of Failure and Fall)“… ? Fakticky se jedná o regulérní part v rámci komorního kvarteta čtyř rovnocenných nástrojů.Spíše orchestrální než komorní vyznění jde samozřejmě za charakterem elektrifikovaných nástrojů a studiovou prací. Vím, metalisté jsou vážnou hudbou posedlí, jenže HEAVING EARTH k ní mají skutečně blízko. Metal „symfonizují“ v klasické škále od MORBID ANGEL, resp. IMMOLATION přes GORGUTS po NECROPHAGIST a s „posvěcením“ klíčových protagonistů různých blackových vln (až po tu post). Černota se navíc neobjevuje pouze v tremolech, ale i v některých tvrdších riffech, pár výstavních zazní třeba v komplexní „The Lord’s Lamentations“. Možná bych mohl zmínit ještě jazz. Tak to na okraj, a hlavně kvůli bicím, také dělám. Své mistrovství a posun kapela definitivně pečetí instrumentálkou „Earthly Kingdom of God in Ruins“. Po ní, alespoň pro první poslechy, doporučuji krátkou přestávku. Přeci jen, člověk má za sebou už pořádnou nálož náročné hudby a poslední dvě skladby si soustředěný poslech rozhodně zaslouží. Zaujat nevšední instrumentaci, málem jsem zapomněl na chorobné kázání Marka Štembery (SOMNIATE). Novinka nese jeho čitelný vokální podpis, což hovoří samo za sebe. Onu boží temnotu chvílemi lakonicky popisuje, aby ji za okamžik intenzivně vyprávěl a prožíval. Bez podobně pojatého, emotivního, zároveň však nepřepjatého vokálu by deska prostě tak dobrá nebyla.Na samotný závěr bych snad měl uvést též nějakou kritickou připomínku. Obávám se, že tady selhávám. „Darkness of God“ se mi totiž líbí od a do z. Považuji za nepravděpodobné, že by u nás letos vyšlo lepší metalové album, přičemž v konkurenci s těmi zahraničními rozhodnou výhradně osobní preference. HEAVING EARTH se podařilo dokonale naplnit vizi, zhudebnit sféry, kde vládne živoucí temnota, ve které můžete hledat boha po věky věků, dokud nepochopíte, že lepší bude přestat se bát, obrátit svou mysl k sobě a pokusit se žít lepší život. Neškodit, poslouchat desky jako „Darkness of God“ a nechat pracovat fantazii. Až přijde SMRT, tak se uvidí. Melody metalový soundtrack pro podobné chvíle už ovšem existuje.:-)THE BOOK - Forgotten Art Of Old - 60%http://www.crazydiamond.cz/the_book_forgotten_art_of_old_recenze/2664http://www.crazydiamond.cz/the_book_forgotten_art_of_old_recenze/2664janpibal@seznam.cz (Stray)Z lůna brněnského metalovéhogroundu nedávno vzešla kapela výmluvně nazvaná THE BOOK. Jejich albová prvotina vychází v těchto dnech a předcházelo jí demo „Sculptures Of the Gods“. Hudba na ní obsažená sebou sice nese určité umělecké ambice, ale ty, dle mého, nejsou zcela přesvědčivě využity. První co vás bouchne do očí, je vlastně docela povedený, mysticky nastylizovaný obal. Přejděme tedy k nahrávce.Po celou dobu poslechu debutové desky „ForgottenArt Of Old“ vám je vlastně jasné, o co tady jde. Tedy pokudbudete schopni album doposlouchat, neboť to, co mu chybí nejvíc, je určitá jiskra, originalita vyznění a kvalitní produkční dozor,který by muzikanty s nadhledem usměrňoval z pozice probíhajícísoučasnosti. Pod Špilasem zakonzervované pozdní devadesátky jsou totiž cítit z hudebního výrazu darkmetalové formace nasto honů. Prorůstají brázdami a puklinami jejich zvuku jakojedovatý mech a zahlcují nadějné scenérie zbytkovým šlememdávných, přehnaně dramatických dějství. Prakticky je vám hned jasné, jaké kapely THE BOOK inspirují.Ambiciózně rozplánované dílo takkončí v parametrech umělecky nastylizovaného demáče, který vúvodu (song „Serpent Baron“) na chvíli zaujme, ale dál už vlastně nic moc šťavnatějšího nepřinese. Člověk jakoby se pocitově přenesldo nočního času čtvrtstoletí staré doby v jihomoravskémetropoli a nasával jí s návštěvou metalových slují, nezrekonstruovaných klubů a pivních nonstopů, i s celou tehdejší bezstarostností. Kecti těmto stavitelům metalového artu slouží, že svou tvorbu prezentujípoctivě a nelaciným způsobem a působí na mne jako dobře sehranýtým. Opakem budiž fakt, že jejich sedmiskladbové album začne po chvíli inklinovat k monotónnosti. Víra, že jiskru zažehne alespoň cover„Man Of Iron“ od BATHORY, se tudíž jeví jako naivní. Chápu,že kluci toužili své inspirace stůj co stůj uctít, osobně si však myslím, že čím méně bude ono výrazové příbuzenství s ROOT (snad i CALES, a možná dokonce MOONSPELL) v jejich projevu znát, tím se logicky před kapelou otevře větší prostor provlastní rozvoj. Nadějně se v tomto směru jeví asi nejrychlejší, nejtvrdší a nejprogresivnější skladba „Sculptures Of the Gods“. Ono je na „Forgotten Art Of Old“vlastně všechno jenom tak „jakoby dobré“, ale „definitivněskvělé“ není prakticky nic. Skladby uměleckou vizi vlastní, otom není pochyb, ale chybí výrazné momenty, které by bylyschopné povýšit matný výsledek kamsi dál k osobitosti, tak aby si kapela mohla budovat své nezávislé území. Neříkám, že se to příště nemůže povést. Nynější poslech dvou tří skladeb může oblažit, u celého alba to jde však hůře. Rytmika Dragul/ Sarapis dobřešlape a většina skladeb se nebrání častým změnám temp. Klasicky hejvíková sóla a další vyhrávky darkmetalovému naturelu THEBOOK rovněž sluší, takže lze říci, že kytarista Torham kapelutáhne a zastane roli ústředního pojiva skladeb. Zpěvák Forneus na první poslech také není úplně marný,byť si myslím, že jeho ponuře usazený, znělý a dramatickyrozvibrovaný hlas funkci magnetu zatím není schopen zastat. Od začátku vám totiž připomene... hádejte koho?Schválně si tedy položte otázku, kolik jste si toho z alba v tomnejpozitivnějším duchu zapamatovali a jak velkou máte chuť se k němu opakovaně vracet? Ve výsledku jde vparametrech tuzemska o dobré album, ale zdali je opravdu dobré...nechám na každém. Kapela rozhodně určitou vizi má, ale také dává jasně najevo, jaké kapely jsou pro ni důležité.HONZA KŘÍŽEK - Na pozitivní vlně (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/honza_krizek_na_pozitivni_vlne_rozhovor/2663http://www.crazydiamond.cz/honza_krizek_na_pozitivni_vlne_rozhovor/2663riha.kamil@gmail.com (Hivris)Sebezpytující písničkář, popový hitmaker nebo rockový křikloun, to všechno, a ještě mnohem víc se snoubí v osobě zpěváka a skladatele Honzy Křížka. Stejně rozmanité a barvité jsou také jeho dvě sólová alba, na kterých Honza zúročil své bohaté muzikantské zkušenosti z předchozích let. Kromě autorské hudby a textů jsou obě desky prodchnuté nakažlivým entuziasmem a ryzím nadšením ze samotného tvoření a hraní. Jakkoliv obyčejně to může znít, jsou tyto atributy v dnešní době vzácnější, než by se mohlo zdát. Že se nejedná o žádnou pózu, ale o životní postoj dokazuje také následující rozhovor, ve kterém Honza ochotně a zasvěceně odpovídal na naše všetečné otázky.Ahoj Honzo, jak se daří? Letos v únoru jste s kapelou rozjeli klubové turné Revoluce Live, které teď plynule přechází do fáze letních festivalů a open air koncertů. Jak se těšíš na venkovní pódia?Děkuju za optání, daří se mi velice dobře. V první řadě jsem spokojený doma se svou rodinou, mám úžasnou a krásnou manželku a dva zdravé boží kluky. To mi zajišťuje stabilitu a ty nejlepší podmínky pro moje další aktivity a podnikání. Tím je jednak hudba k filmům a reklamám, která mě živí a potom moje srdcovka, což je kapela a celý kolotoč kolem ní. Je to moje druhá rodina. Ale abych odpověděl na druhou část otázky, klubové turné bylo skvělé, ale už nás to samotné táhlo ven. Máme za sebou první open airy jako například koncert s HORKÝŽE SLÍŽE na Loděnici v Benátkách nad Jizerou, nebo skvělý rodinný festival Dead End u vody v Rožmberku nad Vltavou a nutno dodat, že open air koncerty jsou znovu tady a my z toho máme spolu s našimi fanoušky obrovskou vlnu radosti!Jádro zmíněných koncertů tvoří tvoje druhá sólovka „Revoluce“, na níž se prezentuješ nekompromisním energickým crossoverem. Jaké jsou ohlasy na takhle přímočaré a temperamentní album, které následovalo po klidnějším písničkovém debutu? Aspoň pro mě byla „Revoluce“ nečekaným, ale o to příjemnějším překvapením. Naživo jsem ještě neměl tu čest, ale řekl bych, že je to album jak dělané pro intenzivní koncertní zážitek.Deska „Revoluce“ je záznamem doby a mou odpovědí na to, že jsme byli všichni svým způsobem zavřeni v kleci. Teď ta klec konečně spadla a my všichni můžeme znovu svobodně a volně dýchat.Klubové turné Revoluce Live i album „Revoluce“ přinesly až nečekaně pozitivní ohlasy. Zároveň jsme ale zaznamenali i poptávku po skladbách z mého prvního alba a po více zpívaných melodických písničkách z mého repertoáru. Z tohoto důvodu se už moc těšíme na nadcházející open air koncertní sezónu, pro kterou jsme připravili speciální letní playlist, ve kterém se objeví skladby z mojí první desky, jako např. „Protiklad“ a „Padám vzhůru“, dále dojde na singl „Devadesátky“, nebo moji zcela novou skladbu „Domů“, která v těchto dnech míří do rádiových rotací. Všichni se už těšíme na sluníčko, na pozitivní energii slavností a festivalů a k tomu jsme vybrali hodně pozitivně laděnou sestavu písniček. Abychom si společně mohli pořádně a z plna hrdla zazpívat pod širým nebem!Poslední deska je autentická a DIY nahrávka, kde jsi kromě závěrečného mixu a masteringu obstaral prakticky všechno sám. Dokonce i objednávky z eshopu jsi řešil ve své režii. Vyhovuje ti mít všechno pod palcem nebo se jednalo o nutnost z důvodu tehdejšího lockdownu? A kde jsi sháněl správné parťáky pro koncertní show?To, že jsem celou desku „Revoluce“ nahrál sám doma bylo jednak důsledkem doby, ale mnohem víc jsem k tomu dospěl přirozenou cestou. Vím přesně, jak by měla moje hudba znít, protože než ji skládám, tak už mi celá hraje kompletně zaranžovaná v hlavě. Jakmile je v tomhle stavu, zapínám studio a jen to ze sebe vysypu ven. Stejně tak tvořím i reklamní nebo filmovou hudbu. Dřív do studia nelezu, to nemá smysl a je to zaručená ztráta času. Muzikanty v kapele mám stabilně už čtvrtým rokem, jsou to baskytarista Ondra Stehlík a bubeník Honza Pavlíček. Nově k nám před rokem přistál Ondřej Bezvoda, čímž se uzavřel pomyslný kruh a nyní jsme kompletní. Trvalo mi, než jsem partu ustálil a nahodil, ale vybíral jsem pečlivě a teď mám nejlepší kapelu, kterou jsem si mohl přát.Pojďme se vrátit na pár okamžiků do minulosti. Jako asi většina našich čtenářů jsi dospíval během devadesátých let. Zkus trochu zavzpomínat a přiblížit atmosféru té doby z pozice aktivního hudebníka a frontmana WALK CHOC ICE? Tedy kapely, která si zahrála mj. před RAGE AGAINST THE MACHINE a také úzce spolupracovala s Ivanem Králem? Jak moc bohémské časy to pro tebe byly?Absolutně nejvíc! Lítali jsme na skejtech, všude to vonělo čerstvě posekanou trávou a takovou tou první slepou láskou. Měli jsme v ruce klíče od všech dveří a mohli jsme si dělat, co se nám zachtělo. My jsme vždycky chtěli mít kapelu, to jediné nám dávalo smysl, jak se nezbláznit nudou a šedí osmdesátých let a začátku devadesátých, ve kterých jsme se s kapelou hudebně formovali. Proto když jsme pak hráli před RATM, MUCKY PUP, FAITH NO MORE, nebo PAGE & PLANT, přišlo nám to vlastně normální, že tam jsme. Prostě jsme to tak chtěli a ono se to jenom stalo. Ale abych řekl pravdu, snad jsem ani neměl možnost si to všechno pořádně užít a uvědomit, což mi zůstalo do dnes. Já jsem hlavně štěstím bez sebe, když jsou kolem mě spokojení lidé a vidím na nich, že to, co děláme, jim dává nějakou šťávu a doplňující zdroj energie. To je pro mě měřítko, podle kterého se orientuju. A podle těch reakcí z devadesátek bych si troufl tvrdit, že jsme to snad dělali dobře a dávalo to celé tenhle rozměr a smysl.Na počátku nového tisíciletí se WALK CHOC ICE rozpadli a ty jsi se stal koncertní posilou legendárních BLUE EFFECT obnovených Radimem Hladíkem. Během následujícího období vzniklo několik úžasných záznamů živých vystoupení BLUE EFFECTU, na kterých je dodnes zřejmé, jak skvěle fungovala chemie mezi muzikanty různých generací. Neměli jste tenkrát ambice složit po více než dvaceti letech novou dlouhohrající studiovku? Co v tobě dnes tato hudební a životní etapa vyvolává?Upřímně, moje účinkování v BLUE EFFECT ve mě do dnes vyvolává docela silné rozpaky. Radim Hladík dal kapelu dohromady především kvůli tvorbě nových písniček. Alespoň to tak od začátku všude a všem tvrdil. Stále opakoval, že nedal kapelu dohromady kvůli tomu, abychom jen objížděli koncerty, ale především kvůli nové tvorbě. Na to jsem se dost těšil a myslím, že i spousta fanoušků kapely. Později pro mě bylo velkým zklamáním, že až na tvorbu k filmu Posel, jsme se k žádné původní vlastní nedostali. Ačkoliv jsem se hodně snažil a několik let jsem usilovně Radima k vlastní tvorbě vybízel, nebyl jsem v takové pozici, kdy bych měl rozhodující, nebo tak silné slovo. I tak bylo ale celých 12 let v BLUE EFFECT velkou školou, a hlavně zábavou jak pro nás, tak především pro zástupy fanoušků, kterým jsme přivezli Radima Hladíka a taky muziku BLUE EFFECT, FLAMENGA, THE MATADORS, nebo WALK CHOC ICE.V roce 2017 vyšla pod tvým jménem sólová prvotina, která až na pár výjimek (třeba punková klipovka „Runway“) nabídla pokojnější a rozvážnou formu písničkářských zpovědí. Nemyslíš, že byla tahle deska přes svou nespornou kvalitu tak nějak předčasně dospělá a smířlivá? Zvlášť v kontrastu s tvou současnou produkcí?Tak nějak jsem tenkrát moc nevěděl, jak to celé pojmout, kudy se hudebně vlastně vydám a prvním pomocníkem po ruce byla akustická kytara a můj textový zápisník. Napsal jsem asi 30 skladeb a ty nejlepší z nich jsem pak nahrál ve studiu The Barn u Dana Frimla. Osobně vnímám mojí prvotinu jako rockovou desku se silnými popovými vlivy, která jako kontrast obsahuje jednu klavírní baladu a také předělávku „Slunečný hrob“ od BLUE EFFECT. Možná ten dojem uhlazenosti a vyklidněnosti vyvolává fakt, že textově jsem si v té době řešil svoje osobní krize středního věku a opožděné dospívání. Už teď vím, že třetí album bude spojením obou dvou předchozích. Bude tvrdé, syrové a zároveň i silně melodické. První singl z něj, skladba „Domů“ vychází právě v těchto dnech a já se nemůžu dočkat, až novou věc začneme hrát letos na open air koncertech spolu s dalšími skladbami, které na turné Revoluce Live nezazněly.Po debutu následovaly v podobném duchu singly „Vizionář“ a „Denver“, duet s Bárou Basikovou „Křídla tažných ptáků“ a v neposlední řadě rovněž nostalgický hit „Devadesátky“. Co tě přimělo posléze otočit kormidlo zpět k impulzivnímu crossoveru a dát znovu prostor tvrdým riffům, rapovému frázování a funky rytmice? Je pravda, že agresivnější ztvárnění bylo přímou reakcí na zásadní osobní zážitky?Osobně se vnímám v první řadě jako písničkář a autor melodických skladeb. Aranžmá a hudební styl jsou vždycky až na dalším místě. Nečekal jsem, že natočím tak tvrdou desku plnou crossoveru, rocku a rapových frází alá BEASTIE BOYS. Doba mě ale přiměla k tomu, abych se vyhranil a vyjádřil tímhle způsobem. Všechny ty covidové zákazy a lockdowny se na tom podepsaly stejně, jako moje animální potřeba se vykřičet, vyštěkat a vyblbnout po všech těch mírnějších polohách a singlech. Už jsem potřeboval oprášit toho vopičáka, který ve mě stále je a který už se delší dobu hlásil o slovo. Dal jsem tomu volný průběh, natočil album „Revoluce“, odjel k němu turné a teď je zase čas se posunout a transformovat do jiných hudebních světů. Mě by ten jeden nestačil a k smrti unudil. Nechci dopadnout jako ten, co hrál celý život jednu písničku dokola a stokrát jinak. Všechno to za mě už brzy řekne moje nová hudba.Kromě skladeb pro vlastní repertoár jsi autorem filmové hudby a spolupracuješ také na reklamních spotech. Jak volnou ruku má skladatel v těchto případech, kdy vlastně participuje na vizi jiného umělce? Musíš se držet pevného rámce a jasného schématu nebo můžeš více popustit uzdu ryze subjektivním představám a invencím jako v případě svých písní?Záleží na zadání a na představách režiséra, nebo klienta, který práci platí. V rámci takového zadání si pak vymezím a najdu svojí svobodu. Takový způsob spolupráce mi vyhovuje. Většinou dostanu od režiséra naprosto přesnou vizi toho, co ode mě očekává a když ne, tak si to všechno musím za něj domyslet. Zjednodušeně řečeno používáme sdílenou paměť. Jsme na sebe napojení a mnohdy jeden domýšlíme za druhého a opačně. Mám to tak ale i u vlastní tvorby. Tam jsem zadavatelem buď já, nebo někdy i moje publikum, případně manažer, který nad tím vším dohlíží a bdí. Sám bych se v tom nikdy nevyznal a každá skladba by byla v totálně jiném žánru a duchu (hahahaha). Jakmile si zadám, jakou tvorbu chci dělat, tzn. buď popovou věc, nebo rockovou, tvrdší nebo jemnější písničku, počkám až ji uslyším v hlavě, nebo její první fragmenty a náznaky, jako jsou akord, melodie, nebo rytmus. Pak už tradičně zapínám studio a dál ten příběh už znáte. Svého času jsi natáčel pro kytary.cz pořad Garráž Honzy Křížka, kde jsi zpovídal kolegy z muzikantské branže a na závěr jste si střihli společný jam v podobě cover verze různých rockových hitů. V seriálu se objevil namátkou třeba Bruno (HYPNOS), Tomáš Hájíček (KRUCIPÜSK) nebo Dan Kurz (K25A, ATARI TERROR). Proč se tenhle zajímavý a slibný koncept dál nerozvíjel a po několika pokračováních skončil? Neuvažuješ do budoucna o nějakém obdobném multimediálním projektu?Pořad skončil proto, že nevyvolával takový zájem, který by ho uživil a zachoval v chodu. Zkoušel jsem to pak v podobné formě ještě jednou nahodit v Music City s pořadem Bejvák Honzy Křížka a dopadlo to po pár dílech stejně. Takováhle věc stojí především dost času, tedy i peněz a je potřeba se jí věnovat. Nikdo, ani já s kapelou, ani obě hudební prodejny, jsme ale tolik času neměli, tak jsme to po pár epizodách zabalili. I když to byla dobrá zkušenost, mnohem víc mě to vyčerpávalo a bralo sil, než aby to něco házelo zpátky. Jsem otevřený všem podnětům a výzvám a v budoucnu si umím představit vlastní hudební pořad v rádiu, možná i v televizní podobě. Rád si na takovou příležitost počkám a nikam se necpu.Když se dívám na kalendář vašich vystoupení, tak si říkám, jak takový zápřah zvládáš hlasově a fyzicky? Revoluční songy musejí dát člověku zabrat a nikdo z nás nemládne. Je lepší dát tělu a hlasivkám pravidelný relax nebo se nesmí nechat v nečinnosti a případně ještě poctivě potrénovat? A konají se na turné stále nějaká ta „pivka a čoudy“😊?Je to celé hodně náročné fyzicky, a především na hlasivky. Odpočinek by prospěl, ale při běžném chodu rodiny s malými dětmi a všemi rýmičkamy a kašlíky je to spíš vzdálená virtuální realita (hahaha). Každopádně musím se o hlas starat a celkově mezi koncerty regenerovat. Chodím plavat, pravidelně jezdím na kole, baví mě chodit pěšky a stáhl jsem si dokonce už e-mail od Lindy Finkové z roku 2007, ve kterém mi poslala cviky na rozezpívání a údržbu hlasivek (hahahaha). Pivka a čoudy probíhají stabilně v publiku, na pódiu pouze jako jedno číslo našeho programu. Když máme po koncertě čas, nejradši jsme s fanoušky a pokud v místě koncertu spíme, pak hrozí pivka a čoudy i nám, ovšem chce to nějaký rozumný režim, jinak druhý den nelze normálně fungovat.Muzikantsky jsi určitě dost vytížený, máš kromě tvorby a koncertování čas a chuť na sledování aktuálních hudebních trendů? Narazil jsi v poslední době na nějakou zajímavou a atraktivní novinku, která tě zaujala? Případně sjíždíš prověřené nahrávky a kapely?Muziku sleduju a poslouchám neustále, bez ní nelze fungovat. Nesleduju vyloženě nejmodernější trendy, nemám asi moc dobrý přehled v současné tvorbě a kapelách, spíš asi nevím vůbec, co se děje. Sjíždím muziku, jaká ke mně přijde, která si mě najde, nebo najdu já ji. Nedávno mě totálně ustřelila palici francouzská kapela RISE OF THE NORTHSTAR, která působila cca 2013-2019, absolutní crossoverová pecka! Hodně sjíždím Snoop Dogga, Dr. Dre a Compton scénu včetně Kendricka Lamara. V aute s dětmi a ženou rádi posloucháme IMAGINE DRAGONS, ty mě baví moc a myslím, že to je bezvadná kapela! Jinak mě moc nebaví taková ta současná uplakaná popová scéna, kde dospívající děcka ve svých písničkách brečí, že jim někdo zablokoval Tik-Tok, nebo jim přišel pozdě balík z AliExpresu. Je to hrozná nuda, stokrát omleté klišé hudebně i textově. Nelze nezmínit Davida Stypku a BANDJEEZ, to byla krásná kapela a zpěvák a autor, který se tu objeví jednou za 20 let.Blížíme se k závěru, prozraď, co chystáš do budoucna? Na čem zrovna děláš? V příspěvku na našich stránkách jsi zmiňoval plán na nové album, ve kterém by se měly umělecky setkat a protnout oba směry z dvou předchozích desek. Tahle idea pořád platí?Určitě ano a už mám velkou část desky napsanou a smíchanou. Teď se chystám napsat další várku skladeb a desku letos dokončit. Určitě nebude tak vyhraněná jako její předchůdkyně, budou na ní opět rockové i popovější songy pro širší posluchačskou obec. Rozhodně si ale i tak nahrávka uchová přímočarou razanci a velikou dávku rockové výbušnosti, na které je založený můj hudební a životní naturel. Ten ale neumí dýchat moc dlouho bez melodií a klidnějších poloh. Pevně věřím a doufám, že to bude moje nejlepší dosavadní album, které mě opět představí v trochu novém odstínu a hlavně přiláká nové fanoušky! Mám taky rozdělané dva celovečerní filmy režiséra Adolfa Ziky, ke kterým dělám kompletní hudbu, včetně titulních písniček. Prvním je filmový dokument o skvělé fotografce Alžbětě Jungrové, druhým bude můj první celovečerní hraný film Léčivé účinky sebeklamu. To je prozatím můj skladatelský vrchol a už se těším, až půjdou oba filmy do světa. Především ale chceme s mojí kapelou hrát a objíždět celou republiku, abychom naši muziku ukázali všude, kde to bude možné. To, proč všechno děláme a proč tak dlouho vydržíme makat má jediný důvod. Tím jsou naše koncerty, kde se potkáme s lidmi a cítíme, že žijeme tím, pro co jsme se narodili!Pokud máš ještě něco na srdci, co bys rád sdělil, sem s tím. Jinak díky moc za tvůj čas, ať se daří a někdy zase ahoj.Chtěl bych Ti poděkovat za rozhovor, moc pozdravit všechny čtenářky i čtenáře a popřát všem krásné léto, hodně pohody a moře lásky a zdraví! Těšíme se na vás na všechny na některém z našich příštích koncertů!THE BLACK KEYS - Dropout Boogie - 70%http://www.crazydiamond.cz/the_black_keys_dropout_boogie_recenze/2660http://www.crazydiamond.cz/the_black_keys_dropout_boogie_recenze/2660janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na americké dvojici THE BLACK KEYS mě baví, jak si jdou vlastní cestou bez ohledu na to, jaké jsou v dané době módní trendy a koho tyto záležitosti vlastně ovlivňují. Sesvým boogie to Dan Auerbach a Patrick Carney dotáhli z jedné malé garážena periférii města Akron v Ohiu celkem daleko. Konkrétně do zorného pole mnoha fans po celém světě, na soupiskyprestižních festivalů typu Coachella či Glastonbury, nebo na různá každoročně vyhlašovaná prestižní hudební ocenění. Již mnoho let vydávají svá alba u menšího vydavatelství Nonesuch, které kdysi v osmdesátých letech založil Jac Holzman, manažer Elektra Records ještě z časů THE DOORS a jedna z vlivných figur historie amerických hudebních vydavatelství. Dnes podobné menší ryby pohltil kolos Warner Music , nicméně právě THE BLACK KEYS si u Nonesuch své produkce drží vevlastní režii a na jejich čisté a moderními zkreslovadly nezkažené hudbě je to sakra znát. Je v tom až neuvěřitelná lehkost bytí, když tak sledujetepočínání těchto dvou týpků a dáte si dohromady to základní, co jejich písně do světa vlastně vysílají. Možná si řeknete, že v tom není žádná složitost, ale pravdou je, žepodobná radost z tvoření a přirozený naturel hudby není dán do vínku každému. Oproštěni od velkých show a okázalosti, prezentují THE BLACKKEYS své nadšení do rock´n ´rollových standardů s kořeny v rhytm´n´blues poválečnééry, které tu a tam dochucují šedesátkovým soulem či funkem a rovněž sedmdesátkovým jižanským boogie. Pokračují ve svém snažení již dvaadvacátým rokem existence. Činí taks naprostou přirozeností, ačkoliv jejich vyspělejší práce se dnes rozhodně nezříkají aranží a mají podstatně dál k surové garáži. Na to že má projekt pouze dva členy, zní skladby vlastně bohatě. Novinka „Dropout Boogie“ je jejich jedenáctouřadovou deskou a nutno říct že opět povedenou. Songy na ní mohou být charakterizované jako pečlivě nastylizované retro záležitosti, které však nic nepředstírají. Za vším totiž cítím přirozenost a poctivý základ. Ať už jde o tesknou náladou oplývající kousek „How Long“, který jakoby vypadl ze sedmdesátých let a reprezentuje zde to rockově hitovější (trochu jsem myslel dokonce na EAGLES), mocný chorál „Wild Child“, který se dělí o svůj rockový naturel s odlehčenými party funky a svým způsobem může evokovat cosi od Lennyho Kravitze, nebo hladivým soulem prostoupené černošské rhytm´n blues „It Ain´t Over“ s charismatem zašlých časů ve velkoměstě. Ta hudba je vám prostě buď sympatická a rádi si k její retro patině najdete cestu, nebo prostě nemáte vztah k věcem jako blues, boogie a další žánry příslušící do hloubi minulého století. Dnes není mnoho kapel, které by takto okouzlujícím způsobem rozněcovaly vzpomínky na americkou kulturu padesát a více let staré minulosti, a které by zároveň byly schopny oslovit široké pole posluchačů.  THE BLACK KEYS jsou bezesporu jemnějšími songwritery, než kdysi bývalo duo THEWHITE STRIPES, neboť ve svém zvuku opravdu postrádají onu dávku nervnosti a garážové špíny, tolik typickou pro projev Jacka Whitea zpřed dvaceti let. Navíc krom rock´n ´rollu a blues z jejich písní sálá hlavně nadšení pro černošský folklór amerického vnitrozemí. Cestovatelské boogie „For The Love Of Money“, chytlavá riffařinka „Happiness“ nebo jižanské blues „Good Love“, s kreditem kytaristy od ZZ TOP Billy Gibbonse, jsou náležitým důkazem dobré práce. Tohle je prostě nahrávka, kterou si hodně lidí docela rádo poslechne. Jsem o tom přesvědčen. Navíc i obal je správně, klip je správně, a celkově tak THE BLACK KEYS budí dojem, že jsou duem, které zatraceně dobře ví, kam míří. Škoda jen tak trochu slabší poslední třetiny nové desky, která už platí pouze za dojezd. EVIL INVADERS - Pulses Of Pleasure - 90%http://www.crazydiamond.cz/evil_invaders_pulses_of_pleasure_recenze/2661http://www.crazydiamond.cz/evil_invaders_pulses_of_pleasure_recenze/2661janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Následkem mého současného nadšení z právě vydané třetí řadovky „Shattering Reflection“ od těchto belgickýchrychlíků, jsem si musel opatřit i dvě předchozí alba. Ty mne rovněž učarovaly. Kapelu EVIL INVADERS jsem tak shledal být tou nejdokonalejší reminiscencí na zlatý metalový věk druhé poloviny osmdesátých let, alespoň tedy z řad současné generace kapel tvořených třicetiletými muzikanty. „PulsesOf Pleasure“ je i po sedmi letech od vydání debutem jako řemen a to musím ještě dodat,že se čtveřice postupem doby určitě zlepšovala. U firmyNapalm Records v roce 2015 vydaný materiál mohu nazvat dokonalým kusem rychlého heavymetalu s tušenými inspiracemi, jak u slavných bandů jako HELLOWEEN, IRON MAIDEN nebo JUDAS PRIEST, tak u neméně pozoruhodných, ale o něco méně známých perel speed a power metalu osmdesátých let. Už na této první desce z roku 2015, jež byla předznamenána o dva roky dříve šestipísňovým bezejmenným EP, vlámskou kapelu zdobilo precizní muzikantskéřemeslo, ale rovněž schopná skladatelská stránka, aby také ne, když se kapela založená v roce 2007 dočkala své prvotiny až o osm let později. Jejich songy z velkého debutu mají správně metalovýodpich, nechybí jim však ani potřebná virtuozita a hlavně hromada pozitivníenergie a zaujetí do heroického metalu. Stylová příslušnost se odráží i do lehce afektovaného ječáku od úžasně vřeštícího frontmana Johannese Van Audenhoveho, který je i kytaristou, skladatelem a celý projekt táhne. Jehozpěv se v konečném důsledku ukazuje být výrazným poznávacím znamením zvuku EVIL INVADERS, neb má v soběveškerou emocionalitu a životaschopnost old-schoolových bandů ze zlatého heavymetalovévěku. EVIL INVADERS se totiž příliš nezdržují ústupky k módnější metalcoreové či melody-deathové formě a jsou ryzím vzorkem melodického metalu hraného postaru a s prvotřídním čistým zpěvem. Zkrátka agresivní, nápaditý a úsečný metal.Frontman hned v první skladbě sice ve dvou okamžicích naťukne i polohu chrapláku, ale naštěstí tyhle výkřiky do tmy s časomírou ze zvuku EVIL INVADERS zcela vymizí. Nikdo přeci nestojí o padesátésedmé pokračování směru CHILDREN OF BODOM, že? Díky skvělé instrumentaci a výtečnému hlasovému rozsahu, jež nepostrádá pulzující živelnost,nezní EVIL INVADERS jako desítky jiných, kteří, přestože ukazují přízeň k staré heavymetalové škole,alibisticky si nedokáží odpustit metalcore manýru se šablonovitými postupy a harsh vokálem.Belgičanů se něco podobného netýká a na kompromisy naštěstí nehrají, osmdesátky prostě milují. Debutová deska je zřejmě jejich nejpřímočařejším anejrychlejším albem, které bych sice nazval parádním speedmetalovým dílem, ale dle mého na dalších dvou počinech kapela ještě dozrává a nabídne pestřejší škálu skladeb. EVIL INVADERS se zde asi nejvíc kloní na stranu legendárníchheavymetalových klasik, ať už je to znát ve strhujících skladbách jako „Fast,Loud N´Rude“ či titulní „Pulses Of Pleasure“, u kterých vám možná naskočíchoutky na poslech mocné helloweenské klasiky „Walls Of Jericho“, nebo u skladby „Siren“, kde repetetivní vyhrávka z úvodu možnánavede vaši mysl směrem k „Left Hand Path“ z díly ENTOMBED, ale i tak máte s proudem agrese a melodií napaměti znovu spíše staré HELLOWEEN nebo ještě spíše první alba METAL CHURCH či dokonce OVERKILL. EVILINVADERS rovněž nabídnou majestátní heavymetalové výrazivo, což se týká skladby „Eclipse Of The Mind“, hozené tak trochu dlevzoru JUDAS PRIEST, kde se dostane nejen na vypjaté vokální party, fantastickákytarová sóla, ale i na atmosférické intermezzo v pomalejším tempu, operující s tóny tak mocnavozujícími autenticitu osmdesátých let, až člověku naskakuje husí kůže. No a konečně Belgičané rovněž vzkazují, že mají ve svémsrdci i tvorbu IRON MAIDEN a to dokonalou dvojicí skladeb, jiminaprosto zjevně inspirovaných, což se týká maidenovsky zdobné vypalovačky „Stairway To Heaven“,nebo také závěrečné epopeje „Master Of Illusion“, která s množstvím kytarových vyšívánek funguje jako dokonalévyvrcholení kolekce. Song navíc rozvíjí ponuré instrumentální intro „Blinded“, které zde platí po šlehách „Shot To Paradise“ a „Venom“ za dramaturgické zklidnění. Na „Pulses Of Pleasure“ prakticky není slabší skladby a i výšeuvedené inspirace slavnějšími tito Belgičané vystřihují s naprostou lehkostí a z úcty k obdivovanýmlegendám. Správné se mě jeví, že svým motivům dodávají i dost vlastníhofeelingu a zanícení, a tak rozhodně nejde o nějaké bezduché kopírky. Na dalších albech jejich výraz ještě získává na jistotě a do centra dění se tak dostávají i proměnlivější, vrstevnaté, či vyloženě pozvolné songy.Po nahrávánídebutu došlo v sestavě EVIL INVADERS ke dvěma personálním změnám. Frontmana Johannese Van Audenhoveho na druhé desce doprovázel už jen totožný bubeník, výtečný Senne Jacobs, kdežto původního kytaristu Sama Lemmense nahradil v roce 2016 nový strunotepec Max Mayhem ze sousedního Německa, a basáka Nico Beekwildera pro změnu vystřídal Joeri Van De Schoot.A podle toho jak se nakonec povedla i druhá deska a že oba nováčkové jsou součástí kapely ještě dnes, usuzuji, že tyto změny byly oprávněné, neboť EVIL INVADERS prohloubili svůj projev do dimenzirovnající se prakticky speedmetalové extázi. Následkem čehož dodatečně navyšuji nedávno zde recenzované třetí desce hodnocení na 90%.PERSEUS - V spletitých labyrintech bytí (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/perseus_v_spletitych_labyrintech_byti_rozhovor/2655http://www.crazydiamond.cz/perseus_v_spletitych_labyrintech_byti_rozhovor/2655janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Olomoučtí  power-metalisté PERSEUS platí dost možná za mezigenerační band. Vedeni zpěvákem Miroslavem Spilkou, patří dnes k čelním představitelům svého stylového ranku u nás, jakkoliv zpočátku neměli nic jisté. Výsledek jejich aktuálního snažení a usilovné práce se odrazil do podoby ambiciózního nového materiálu, při jehož poslechu se člověk neubrání pocitu, jakoby putoval přeplněnou metropolí napříč věky a nechával se ovívat celou řadou lidských příběhů a situací. Okolnosti vzniku moderně a zajímavě znějícího alba nám v krátkosti osvětlil kytarista kapely Hans Krmi.Vaše kapela PERSEUS má na svém kontě třetí řadovou desku „Mor“, můžeš nějak přiblížit okolnosti jejího vzniku? Přeci jen jste spoustu let žádné album nenahráli. Odráží se třeba její název a obsah od celospolečensky poměrně komplikovaného období posledních let?Materiál na novou desku jsme začali vlastně psát už v roce 2016 a tak nějak tomu nechávali volný průběh. Různé personální rošády nás pak ještě všelijak přibržďovaly společně s tím, co se nadrobilo v našich běžných životech. Pokud mne ale paměť neklame, tak poslední píseň i s textem byla hotová už ke konci roku 2018.Ať už tomu pak chtěl osud nebo Mirkova prozřetelnost, odraz komplikované doby se v textech promítnul. Mirek navíc píše v jinotajích a řekl bych, že texty získávaly s tím, jak se vinul čas, určitý přesah. Aspoň já si to tak vykládám. Koneckonců to hezké na textech je, že si v nich každý může číst trochu jinak.Mohl bys desku „Mor“ srovnat s vaší starší tvorbou? Můžeš nastínit nejmarkantnější rozdíly a také popsat silné stránky nového alba?Předchozí počiny nesly z většiny Mirkovi skladby, ale na desce „Mor“ se nás autorsky podílelo už celkem pět. Myslím, že to tam je i docela cítit. Mirek umí psát skvělé písničky, ale tady nám nechal volnou ruku a my skládali podle toho, co do sebe kdo stylově nasál a co ho bavilo.Já jsem potom průběžně ve svém „domácím studiu“ dodělával všemožné aranže a vylepšení. To je věc, která mě hodně baví a nezřídka se to protáhlo až do brzkých ranních hodin. Čas nás nijak netlačil, takže jsem se s tím mohl mazlit, jak se mi zachtělo. Možnost dát si s tím práci a nespěchat hodnotím jako velké plus.Poslední rozdíl pak je, že jsme se rozhodli pro finální zvukové zpracování oslovit nějaké zvučné jméno ze zahraničí, což se povedlo a řekl bych, že se to podepsalo na celkové hutnosti nahrávky.Můžeš o novince říci, že se jedná o koncepční album? Je nějaký spojující prvek mezi songy obsaženými na „Mor“? Ptám se, protože mě připadá, že se deska odvíjí hladce jako příběh, nicméně v lyrické složce jsem nějakou spojitost mezi songy nezaznamenal. Co bylo inspirací k těmto aktuálním textům?Koncepční album to není. Mirek čerpá inspiraci z různých historických i smyšlených příběhů, ale i z toho, co se děje ve světě kolem nás. Já si myslím, že určitý spojující lyrický prvek tam ale je. A tím je život a smrt...Máte na albu nějaké své favority? Které skladby můžete sami považovat za nejvíce reprezentativní? Řekl bych, že každý z kapely tam má své favority a ty se v průběhu času mění. Chvíli se ti líbí jedna, pak ji vystřídá jiná. Když pak vidíš, že fanoušci na koncertě dobře reagují na tu, která tě vlastně až tak nebavila, tak se to zase může otočit a najednou to dostane svoje kouzlo. Čili těžko se to takhle dá říct.Myslím, že to album se bude líbit lidem, kteří mají rádi češtinu v metalu, melodie, kytarové vyhrávky a osobitost zpěvu. Devět skladeb není zase tak moc, takže nebudu vyzdvihovat pár skladeb a řeknu: zkuste ho celé, rozhodně je tam co objevovat.Co mě na novince upoutalo, byl její symfo-speedmetalový naturel a kvalitní moderní a plný zvuk. Kde deska vznikala? Měli jste dopředu danou představu o jejím vyznění? Materiál byl masterován u Jense Bogrena, jak k této spolupráci došlo a co o ní můžeš prozradit?Náběry hlavních zpěvů a bicích se dělaly u Davida Spilky, Mirkova syna, v jeho DS Studiu. Kytary, baskytary a různá aranžmá pak u mě doma. Od začátku jsme se chtěli pokusit udělat zvuk co nejvíce velkolepý a přišlo nám, že nejlepší volbu najdeme někde za hranicemi. Rozhodnutí pak padlo právě na legendu metalové hudby Jense Bogrena a jeho Fascination Street Studios ve Švédsku, kde vznikaly desky kapel jako jsou KREATOR, POWERWOLF, DRAGONFORCE, MOONSPELL, ARCH ENEMY a spousty dalších.Moderní technologie i se všemi svými negativními vlivy, které společnost teprve objevuje, přinášejí jednu nespornou výhodu: Nikdo není daleko. Takže stačilo studio oslovit a pak už se jen domluvit na detailech spolupráce a zaslat potřebná data. Myslím, že jsme měli docela štěstí, že na nás měli čas, protože celý jejich team je dost vytížený. I tam pak byly různé prodlevy, než se nám to podařilo dotáhnout do konce. Jejich profesionalita byla ale samozřejmě na vysoké úrovni a zároveň to bylo všechno takové neformální a kamarádské.Dostali jsme od každé skladby pár mixů, doladily se detaily a bylo hotovo. Trochu jsem se bál, že pro ně možná nebude naše tvorba dostatečně zajímavá, ale k mému překvapení reagovali velice pozitivně a dost si celý náš počin pochvalovali. To pro nás bylo velké uznání.Sledujete aktuální dění na metalové scéně? Předpokládám, že v takto početné kapele může mít každý trochu jiný vkus. Co vás třeba v poslední době zaujalo, ať už v tuzemsku nebo v zahraniční?Je to přesně jak říkáš: Každý z nás sleduje trochu něco jiného. Ale v zásadě se dá říct, že ano.Mně osobně třeba na naší scéně už léta baví kapely EAGLEHEART a FLOWERWHILE z Brna a v poslední době mně také hodně zaujala symphonic-metalová SURMA se zpěvačkou Viktorii Surmovou. Řekl bych, že mají namířeno hodně vysoko. A taky bych rád určitě zmínil naše souputníky a kamarády z kapel SALAMANDRA, RIMORTIS a METAL FACTORY, kteří všichni také nedávno vydali parádní nová alba.Působíte na mne jako kapela více generací, v níž se nachází frontman, který je o řadu let starší než někteří jeho spoluhráči, byl právě moderně stylizovaný melodický metal jedinou volbou pro presentaci kapely PERSEUS? Jak dalece vám to při tvorbě materiálu spolu funguje?Je to jak říkáš. Věkové rozdíly tam jsou. Až nebudeme my cucáci Mirovi stačit, bude to po nás muset někdo převzít. Alkohol a večírky si vybírají krutou daň.:-)My jsme nad tím takhle nikdy nepřemýšleli. Prostě to tak vyplynulo. Velká změna asi byla výměna šestistrunných kytar za sedmistrunné, což jsem trochu zpískal asi já. Klukům se nechtělo podlaďovat a tak to byla jediná možnost, jak do naší muziky dostat nějaké ty hnědé tóny. Myslím, že se to pak podepsalo na celkovém zvuku a dostalo to tam trochu toho „moderna“.Funguje nám to skvěle. Navzájem si skladatelsky důvěřujeme a jsme i docela otevření, takže nic není problém vyzkoušet. Nějakým rozepřím se sice nevyhneš, ale už se mockrát ukázalo, že je to nakonec ku prospěchu věci.Co mě na novince upoutalo, byl právě poměrně netradičně pojatý zpěv Miroslava Spilky, který kontrastoval k dravé instrumentaci. Ve výsledku to však skladbám dle mého spíše prospělo a ty nespadly do šablonovitého pojetí melodického metalu. Jak dalece o hudebním stylu prezentace dopředu přemýšlíte? Ptám se, protože právě váš frontman budí spíše dojem rockera než nějakého moderního metalisty?Mirek začínal už v 80. letech na docela jiném pojetí metalu, než co hrajeme dnes spolu. Tím jak se měnily lidi kolem něj, měnil se i styl hudby až to vytvořilo tento poměrně asi netradiční mix. Jako se vším to prostě necháváme volně dýchat a řešíme to jen v rámci: Líbí se nám to, nelíbí se nám to.Kde budete přes léto koncertovat? Kam za kapelou PERSEUS mohou fanoušci přijít?Z potvrzených můžu říct zatím Rot Kart Fest ve Velkých Losinách 27.května, v Poděbradech v areálu Na Soutoku vystoupíme 17.června, Citellus Metal Rock Fest v Sobůlkách 18.června, Pivní slavnosti ve Věrovanech (poblíž Olomouce) 2.července, na Masters Of Rock ve Vizovicích 7.července a na rockovém festivalu v Mrsklesích 23.července.Spodní dvě fotografie převzaty ze serveru Rocksound.THE GATHERING - Beautiful Distortion - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_gathering_beautiful_distortion_recenze/2654http://www.crazydiamond.cz/the_gathering_beautiful_distortion_recenze/2654hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době se hlásí o slovo asi nejvýznamnější holandští náladotvůrci, jejichž kořeny tkví v metalu. Uplynula dekáda, vystřídalo se pár trendů a oni si jedou pořád to samé. Krásné atmosférické miniatury i cituplné plochy staví proti primitivismu a celé škále patologií permanentně otravujících svět. Vrství kytary s klávesy, střídají rytmy a s pomocí sexy vokální linky zvou na svůj typický trip. Pozvání přijímám i tentokrát, protože krom decentních experimentů z oboru electra a dalších sází také na spoustu krásných melodií. Libé tóny v jejich provedení navíc vykazují mimořádnou trvanlivost. Stále je rozkrývám a s požitkem při tom odhrnuji předivo sofistikovaného aranžmá. Jeden famózní hlas tak zůstává už jen milou vzpomínkou na éru, která dávno skončila, pro ně i pro mě. Každopádně díky rozchodu a nekompromisnímu naplňování umělecké vize dostáváme od Anneke van Giersbergen hodně silná alba; no a teď zase jednu perlu i od THE GATHERING.Silje Wergeland možná nemá takové charisma, ale od počátku dává kapele přesně to, co potřebuje. Nestrhává tolik pozornosti, dodává klid a stabilitu. Znovu a znovu tudíž může vzniknout něco opravdově pospolitého, co se pak odráží jak v detailně propracované kompozici, tak i v instrumentaci a co tolik láká k opakovaným poslechům. Maximální důraz, který klade každý ze zúčastněných na celek, se dá i nadále považovat za nejsilnější stránku Holanďanů, za něco dnes už spíše nevšedního. Samozřejmě, tahouni jsou jasní, nicméně angažování a práce Attieho Bauwa, produkujícího před x lety zlomovou, a hlavně nadčasovou nahrávku „How to Measure a Planet?“, dojem z kolektivního díla podtrhuje. Najednou všemu víc věříte a všemu se víc oddáváte. Cítíte hudbu lidí, kteří se nebojí svěřit se, něco společně prožít, popř. se někam posunout. Při poslechu novinky „Beautiful Distortion“ jsem tudíž vůbec neuvažoval v kategoriích typu zvuk či skladba. Rovnou jsem se naplno kochal. V naprostém souladu s názvem alba se zlehka noříte do krásy tonoucí v oparu nepatrných zkreslení.Budu-li konkrétnější, krásu přináší zejména hlas Silje. Zbytek kapely její výkon zkresluje, avšak natolik citlivě a jemně až ho vlastně plasticky dokresluje. Krása, jako pozitivní prvek uvedený v názvu nového alba, dominuje výrazu hudebního pásma a nakonec vše překrývá. Přes veškeré post, alternative hrátky míří celek k pop/rockovému artovému standardu, který je pro kapelu typický. Z hlediska pocitového si není nač stěžovat. Přichází zaujetí, okouzlení, opojení, láska, ředěné snesitelnou dávkou melancholie a temnoty. Aktuální kolekce osmi písní díky své vyrovnanosti nádherně plyne. Od úvodní „In Colour“ až po šestou „Weightless“ lze poslech přerušit jen velmi problematicky. Mírné uvolnění nastává v závěru, který obstaraly kytarovky „Pulse of Life“ a „On Delay“, přesto radím nepodceňovat.:-)Od přechodu z ambientně laděného intra v „In Colour“ do sfér THE GATHERING (37 sekunda první písně stojí za to) po hodně temný obrat ve výše zmíněné „Weigthless“ přichází jeden muzikálně-emoční „nával“ za druhým. Můžete jen poslouchat, nebo za doprovodu exkluzivního soundtracku pomalu proplouvat zajímavými asociacemi či intimními vzpomínkami. Pád do deprese ovšem nehrozí, THE GATHERING vás nakonec vždy zachytí a zvolají: „Nedělej to, nemusíš!“:-) Pakliže jsem výše zmínil hudební pásmo, neznamená to, že by jednotlivé písně samy o sobě neobstály, naopak, zážitek přináší každá z nich. Nicméně ten nejsilnější se dostavuje až v rámci jejich synergie.Nálady se mění po celou hrací dobu. Sledujete tok všedního dne, vztahu, života atd., vyberte si. Počítejte však s tím, že hudba se vás dotýkat bude. Nenuceně mobilizující „In Colour“ přechází v posmutnělé přemítání s „When We Fall“, na kterou navazuje euforická jízda „Grounded“, připomínající svou melodickou stránkou, a zejména pak refrénem letitou albovou klasiku „Nightime Birds“. Vrchol? Kdepak, najednou udeří mohutný shoegaze/doom riff a přichází temná hymna „We Rise“. Další skvělá položka mnoha poloh a odstínů, která vás dokáže přesvědčit o tom, že naši Holanďané jsou stále silní a výjimeční. S „Black Is Magnified“ se dostavuje euforie, ostatně právě tak má tato píseň také působit. Silný popový motiv promítnutý na sofistikované doom rockové pozadí. Ve spojení s opěvovanou „Weightless“ už lze hovořit o puncu osvědčujícím přirozenou progresivitu celku. Album zde graduje přesně v čase 2.44. Jo, představte si v těch Siljiných výškách navazujících na daný okamžik fistulku maestra NECROCOCKA, zajímavé.:-)THE GATHERING přichází i v roce 2022 s nahrávkou, která potvrzuje jejich jedinečný status. V digitální stopě zhmotnili kus umění, jehož vnímání činí život zas o něco příjemnější, objevnější, lepší, snesitelnější, šťastnější, zajímavější, bohatší, účastnější… Zdá se vám doba vymknutá z kloubů? Dotyční se ji svou hudbou nesnaží bolestivě nahodit zpět, radši odvádí vaše vnímání na chvíli jinam. Do světů, kde je dobře.WATAIN - The Agony And Ecstasy Of Watain - 60%http://www.crazydiamond.cz/watain_the_agony_and_ecstasy_of_watain_recenze/2653http://www.crazydiamond.cz/watain_the_agony_and_ecstasy_of_watain_recenze/2653janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vyjít tahle deska v rámci tuzemského black metalu, nazvu jí bez větších pochybností skvělou prací. Pro Skandinávii jsou však mé nároky podvědomě nastaveny výše. Přiznávám, nejsem zrovna blackmetalový srdcař. Existují žánry, které mne zaujaly o něco více. Navíc v tvrdé hudbě preferuji obsah před formou a právě ta se black metalu týká celkem zásadně. Novinka WATAIN je na poměry aktuálního stavu scény vcelku zdařile opracovaným vzorkem severské temnoty, jakkoliv materiál na „The Agony And Ecstasy Of Watain“ nedokážu zas tak snadno oddělit od generického žánrového pojetí, k jakému se WATAIN bez snahy stát se ryzím originálem hlásí. V éře všeobecného přešlapování na místě to tak má spousta dalších... a žijí. Přestože se WATAIN až tolik nevyvíjejí a jejich prvořadé zájmy nevězí v diferenciaci svého projevu od mnohých dalších, mám pocit, že mají bezesporu větší ambice než valná většina skandinávských straširybků a válečníků černé marky. Co je na této švédské stálici sympatické? Rozhodně jejich vzývání odkazu prapůvodní formy black metalu, jakou se v druhé polovině osmdesátých let prezentovali především Quorthonovi BATHORY, kůže a kov, hřeby, nábojnicové pásy, ohnivé louče a tuna odvahy jít si za svým. Do toho nějaká ta pohanská mytologie a lehký odér melodična, který je ze skladeb znát. Světe div se, ono to stále na spoustu lidí zabírá. Odkaz alb jako „Under the Sign Of the Black Mark“ totiž ožívá ve zvuku WATAIN pomalu stejně silně, jako ďábelské  indicie navádějící nás k mrazivé jízdě po stopách „Storm Of the Light´s Bane“ od proklínaných i vzývaných DISSECTION. Zkrátka a dobře, WATAIN razí úplně jiné hodnoty, než je tomu kupříkladu v případě norských chlíváků MAYHEM. Zůstávají více přijatelní pro fanoušky metalových klasik a jsou rovněž schopni novým skladbám vštěpovat atraktivní zvukové scenérie. Otázka nápaditosti a originality však v jejich případě nepatří k stěžejním. Patřím k těm, kteří vždy dokáží ocenit, když se blackmetalová skvadra touží přiblížit posluchačsky vstřícnějším územím a nehledí na nepsaná pravidla undergroundu. Na druhou stranu, když budu mít chuť na black metal, je jen velmi málo pravděpodobné, že sáhnu právě po WATAIN. Líbí se mi zvuková stránka novinky, která na poměry black metalu působí vlastně uhlazeněji a vstřícněji. Navzdory smrtícímu výpadu v rámci úvodních dvou skladeb „Ecstasies In Night Infinite“ a „The Howling“, které lze považovat za nejdivočejší v rámci celku, si pořád myslím, že tohle prostě není čertvíjaký extrém. Ona promyšlenost se týká především usedlejšího riffového pojetí songů jako „Black Cunt“, kterému neschází uvážlivější práce s rytmikou, produkce snažící se materiál tunit, nebo potřeba oslovit jen obeznámené s děním na scéně. Tahle dusárna vlastně definuje onu přijatelnější stránku tvorby WATAIN, kde konzervatismus vítězí. Je to na škodu? Nemyslím si. Jen by to chtělo dostat také nějaké nápady.V druhé polovině nosiče totiž švédské kapele trochu dochází dech, a tak unavenější momenty tuní majestátní pompou. Vyloženě bez nadšení hodnotím song „We Remain“ s hlasem doprovodné zpěvačky a hrou na atmosférické záhady. A třebaže skladbou „Funeral Winter“ se materiál znovu rozjede, onen předešlý výpadek se již kapele nepodaří zacelit. WATAIN jsou v mnohém jistota, ať už na tuto charakteristiku člověk hledí pozitivně či naopak. Za mne je jejich novinka docela dobrou deskou, která však dramaturgicky nevychází bez chyb a prázdnějších úseků. Otázka: proč poslouchat WATAIN, když mám ve sbírce EMPEROR, ENSLAVED, SATYRICON a pár dalších? - bude taktně ponechána bez odpovědi. RAZOR - Violent Restitution - 80%http://www.crazydiamond.cz/razor_violent_restitution_recenze/2652http://www.crazydiamond.cz/razor_violent_restitution_recenze/2652janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok 1988 byl pro kanadské RAZOR zjevně zlomový a to nejen v souvislostis personálními obměnami v sestavě, ale také co se týče budoucínahrávací smlouvy se stabilizovanějším evropským vydavatelem. Z projektu, nacházejícího se tehdy na mrtvém bodě, odešli nebo byli koncem roku 1987 odejitioba dlouholetí členové rytmické sekce, jmenovitě Mike Campagnolo a Mike Embro. Doté doby poslední, čtvrtá řadová deska „Custom Killing“ byla totiž realizovánapouze na obskurní značce Fringe Product a nejen demáčově vyznívající materiál zde promlouval o neutěšené situaci uvnitř formace. Tahle nahrávka se zapsala jedním z nejotřesnějších a nejodfláklejších albových obalů v rámci metalové scény vůbec. Při znalosti jiných coverů desek RAZORa při pohledu na tento „provizorní výtvor“, si dnes kladu otázku, zdali v roce1987 vůbec někomu z RAZOR ještě záleželo nejen na hudební, ale také na vizuální stránce jejichproduktů? Nakonec se všechno v dobré obrátilo a do sestavy naskočili dvanový členové: Adam Carlo (bratr kytaristy Davea Carla) se chopil baskytary a dvaadvacetiletýbubeník Rob Mills se stal novým zdrojem energie soundu RAZOR v jejich vrcholnémobdobí. Před domácí přípravou nových skladeb došlo k podpisusmlouvy s německou značkou SPV/Steamhammer, která Kanaďanům do budoucna poskytla lepšízázemí, než jaké se jim dostávalo do té doby. RAZOR se tak na několik let stalistájovými kolegy DESTRUCTION, SODOM nebo AXELA RUDI PELLA. Přechod k agresivnějšímu a nesporně tvrdšímu pojetíthrashe byl z novinky znatelný od prvních momentů. Album „Violent Restitution“ s motorovou pilou na obale je dodnes považováno za vrcholné dílo kanadské kapely (spolu s následujícídeskou „Shotgun Justice“ z roku 1990) neboť RAZOR zde doslova razí cestuovlivněnou modernějším pojetím thrashových rubanic. Skladby působily nejenhutnějším a tvrdším dojem, ale byly poplatné i modernějšímu výrazu, který si v rámcithrashového žánru dopřával i jistou evoluci týkající se technické stránky vyznění skladeb.Netvrdím, že nové songy reprezentovaly nějaký komplikovanější směr, na to byly tyto nářezy vlastně docela krátké, ale dostalo se jim prostě lepšího a nahuštěnějšíhovyznění i kvalitnější produkce. Průměrná délka skladby v rámci tohoto čtrnáctiskladbovéhomateriálu nedosahovala totiž ani tří minut. Není třeba zmiňovat, jaký thrashový milník mohl stát této desce vzorem. V každém ohledu došlo ve zvuku k zostření, nabroušení hran azmohutnění kytarových valů. Po vzoru tehdy aktuální tvorby SLAYER a EXODUS se tak i RAZOR přehoupliod počátečních heroických sprintů, k hororověji vyznívajícím songům, které dávaly přednostzabijáckému zvuku a riffové vycizelovanosti. Dave Carlo slyšitelně věděl, kudyv rámci extrémního thrashingu vede cesta, neboť riffy doznalyslušivých obměn k větší agresi, ale i jeho kytarová sóla mnohdy vyznívala psychotičtěji a vřeštěla dohlukové masy po vzoru roztočené zubní vrtačky. Hlas Stace McLarena jakoby setéž vzdaloval počáteční oráchlosti po vzoru METALLICY či VENOM a šel směrem trochu úsečnějšího a disciplinovanějšího frázování. Kadence slov tak působila o něco kulometněji, byť si tím RAZOR zahrávali s možností větší monotónnosti. Zmíněný pěvec alespoň vše vyvažoval úžasně vysokými výkřiky, dodávajícími songům na živelnějším potenciálu a neotřelosti. Trademarktem stylu RAZOR se stali sborové back-vokály, které frontmana mnohdy v nejvygradovanějších momentech skladebdoplňovaly. Album odstartovala blesková rubanice „The Marshall Arts“, charakterizovaná mimo jiné hlavně dlouhým vřeštivým výkřikem Stacea „Sheepdoga“ McLarena, který byl plný děsu a bolesti, jakoby proti němu vystartoval šílenec s motorovou pilou. Našláplé riffjízdy z úvodu nosiče jako „Hypertension“, „Taste The Floor“ nebo „Behind Bars“ sestaly naprostou klasikou tvorby RAZOR, navíc následované neméně zdařilými songy jako „Enforcer“, titulní „Violent Restitution“ nebo „Out Of theGame“ svědčily o dobré formě Kanaďanů. Že šlo do skladeb dostat i poněkud záludnější atmosféru a celkově sipohrát s jejich gradací, dokazovala třeba „Edge Of The Razor“, jejíž úvod připomínal rozjezd slayerovské klasiky „Hell Awaits“. RAZOR však nikdynezapomínali ani na své kořeny a tak jsou zde skladby lehce koketující s punkovýmvyzněním, viz skočná „Below The Belt“ nebo neméně odvázaná „Eye Of the Storm“. V podstatě šlo o únosné skloubení thrash metalu s punkovým groovem.  Pak je zde i skladba „I´ll Only Say It Once“, která může být, i díky úvodním riffovým partům a svižnému tempu, považovaná za poctu MOTÖRHEAD. Čtrnáct vesměs dvouapůlminutových narubaných skladeb se, i přes řadu zajímavostí které neuniknou pozornému posluchači, nakonec docela pere s monolitičtějším vyzněním a udržením posluchačského potenciálu,takže se leckomu může zdát, že v poslední čtvrtině některým momentům poněkud chybí nápad. I tak si však myslím, že tahle deskazachycuje kanadské RAZOR v neuvěřitelném laufu, plném síly a agrese, a tudíž i v životní formě.RAZOR - Evil Invaders - 80%http://www.crazydiamond.cz/razor_evil_invaders_recenze/2651http://www.crazydiamond.cz/razor_evil_invaders_recenze/2651janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kanadská speed/thrashmetalová legenda RAZOR sice v osmdesátýchletech patřila k nejvývoznějším artiklům tamní metalové scény, ale v kontextu dlouhé historie žánru jde spíše o opomíjený band, jehož počátečníslibný rozjezd záhy převálcovali talentovanější, nebojácnější, ambicióznější nebodost možná jen šťastnější kolegové. Netuším zdali RAZOR opravdu nikdynepatřili k muzikantům, kteří by usilovali o podepsání smlouvy s větším vydavatelem,nebo zdali jim pouze nebyla poskytnuta k něčemu podobnému příležitost,každopádně se věci vyvrbily tak, že i v rámci svého nejúspěšnějšího obdobívydávali alba vesměs u malých labelů. V první polovině osmdesátých let patřili meziprvní desítku těch nejtvrdších a nejrychlejších zaoceánských kapel, hrajícíchonen nový a neuvěřitelně agresivní žánr, jenž později přijal dobře známou visačku thrash metal. Zkrátka bylisoučasníky těch nejikoničtějších pionýrů nejdivočejšího hudebního stylu polovinyosmdesátých let, ať už se tyto jmenovali METALLICA, SLAYER, EXODUS, DARK ANGEL,MEGADETH, OVERKILL, ANTHRAX, nebo v případě jejich pozoruhodných krajanůVOIVOD. Svůj první větší vrchol zažili RAZOR na sklonku roku 1985, kdy jim podvydavatelstvím Viper Records vychází druhá řadová deska nazvaná „Evil Invaders“.O potenciálu této nahrávky svědčí i fakt, že se podle ní pojmenovala, o více neždvacet let později, ambiciózní belgická formace, rozněcující vzpomínky právě nazlatý věk metalové hudby.  V případě druhého řadového alba RAZOR šlo o neskutečně nabušenousadu rychlého a tvrdého kovu, která se ve své době (s přivřenýma očima) mohlaměřit s debutovými alby kapel jako METALLICA nebo SLAYER. Co do nasazení aenergie, se RAZOR tehdy opravdu nacházeli v roli rovnocenných soupeřů dvounejznámějších thrashových kapel osmdesátých let, jen zkrátka jejich skladbyobsahovaly o trochu méně neotřelosti a svěžích nápadů. Není všakdivu, vždyť „Evil Invaders“ vyšla již dva roky po prvotinách výše zmíněnýchtitánů. Já však i z dnešního pohledu snadno identifikuji onen zápal apotenciál tohoto díla a dokážu si jej vychutnat jako mistrovskou záležitost svédoby. Desek jako je právě „Evil Invaders“ v roce 1985 opravdu nevycházely desítky. Pro kapelu, tehdy tvořenou čtveřicí mladíků, kterým velelkytarista Dave Carlo - úžasný riffmistr, shreder, ale i stavitel opravduzběsilých sólových výjezdů, to byl plnohodnotný nástup mezi nejnadějnějšíformace tehdy se rodícího žánru. RAZOR v roce 1985 ještě stále patřili doškatulky tehdy označované jako speed metal, neboť ono slovo thrash poprvézaznělo v kuloárech až o více než rok později. Nicméně tehdejší speedmetal neměl opravdu nic co do činění s melody scénou, jakou známe z posledníchpětadvaceti let v rámci cinematických produkcí na mainstreamové metalovéscéně dneška. Šlo zkrátka o znatelně divočejší formu heavy metalu, která v poloviněosmdesátých let rozvíjela odkaz NWOBHM.  Další výraznou osobností první pětiletky existence RAZOR sestal křikloun od mikrofonu Stace „Sheepdog“ McLaren, jehož hlas našeluplatnění na prvních pěti řadovkách Kanaďanů, tedy až do nejslavnějšího milníku„Violent Restitution“ z roku 1988, který značil pro RAZOR velký průlom vzhůru, nejenv tom, že byl realizován u agilnější německé stáje SPV/Steamhammer. Sheepdog byl až do roku 1988 nedílnou součástí zvuku iimage kapely a jeho mírně předváděcí naturel i pódiová vystupování měly údajně daleko do banality. Šlozkrátka o výtečně vypadajícího frontmana, který byl schopen přitáhnout o něco více fans. Rytmická sekce roku 1985 působila ve složení MikeCampagnolo/ Mike Embro a to ještě po dobu dalších dvou sezón. Deska „Evil Invaders“ vlastní na svou dobu výtečný aprůrazný sound, který byl plně kompatibilní se špičkou celé speedmetalovéscény. O faktu, že ráz jejich zvuku udávala především vyostřená kytara Davea Carla,nebylo pochyb již od instrumentálky „Nowhere Fast“, která dávala jasně nasrozuměnou, že hudba RAZOR nebude o nějakém citlivém rozjímání. Následující třivypalovačky „Cross Me Fool“, „Legacy Of Doom“ a „Evil Invaders“ můžeme považovatza klasiku žánru. První zmíněná popisuje pouliční revoltu a jejakousi výpovědí frustrovaného týpka, který se nehodlá zastavit před nikým, kdomu přijde do cesty. Song má v sobě kouzlo „Kill ´Em All“ a i Sheepdogůvhlas někdy zavřeští způsobem Jamese Hetfielda v časech jeho adolescence, McLarenův hlas je však hrubší, posazený o něco níže. Stejně jako tahleskladba, i následná „Legacy Of Doom“ nabídne úžasný riffový festival. Titulnísong posléze funguje jako zhudebnělé zaklínadlo nepostrádající charisma. Skladba je oděna do temnějšího hávu a její zlovolnost ještě umocňuje svižné tempo a všudypřítomné kytarové riffy. Přestože nešlo nikdy pochybovat o tom, že RAZOR vždy byli čistěmetalovou formací, která svým speed/thrashovým projevem jen přidávala více pod kotelcelému heavymetalovému hnutí, jsou v některých skladbách rozpoznatelné i tempové názvukypunku, konkrétně pak v „Iron Hammer“ nebo „Instant Death“, jdevšak o obdobně silné vlivy, jaké jsou k slyšení kupříkladu u prvních desekMETALLICY, SLAYER či OVERKILL. Mezi nejzběsilejší songy se posléze zařadilaještě píseň „Cut-Throat“, která dokázala šokovat nejen svým vyzněním, ale i textem. Deska „Evil Invaders“ platí za první výraznější vrchol kariéry RAZOR ai přestože se ví, že Kanaďanům díky lepším smlouvám a celkovému zázemí více patřil až závěr osmdesátých let, jsempřesvědčen, že již v roce 1985 tahle jejich nahrávka snesla srovnání s nejlepšímimetalovými díly své doby. Neuvěřitelně upřímný, energií a nápady nabušenýspeed/thrashový old-school!