Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyEXHORDER, EXORCIZPHOBIA, FULL OF HELL - Praha, Modrá Vopice, 21.května 2024http://www.crazydiamond.cz/exhorder_exhorcizphobia_full_of_hell_praha_modra_vopice_21kvetna2024_koncert/3180http://www.crazydiamond.cz/exhorder_exhorcizphobia_full_of_hell_praha_modra_vopice_21kvetna2024_koncert/3180janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Američtí groove-thrasheři EXHORDER se před nějakými pěti lety dočkali comebacku a to po více než dvou dekádách spánku. Ani nyní k nám však nejezdízrovna každý rok a tak jsem se rozhodl zavítat na jejich pražský klubový koncert. Navíc mne zde rovněž zajímali i jejich předskokané EXORCIZPHOBIA, tuzemská úderka, o které se dnes stále více mluví, a která nedávno dokonce obdržela cenu Anděl za poslední řadovou desku. ModráVopice v ten úterní deštivý den byla hodně slušně zaplněna a i přeskrátce před tím ve vysočanské O2 aréně hraný hokejový duelČeska s Kanadou rozhodně návštěvnostně nestrádala. Nic tedynebránilo solidnímu festivalu tvrdé hudby postavené především na úderných metalových riffech.Už první domácí předkapela FULLOF HELL, představující jakýsi vintage konglomerát riffovéhothrashe a osmdesátkového hardcore se jevila být slušně sehranou a vysekanou jednotkou. Jejich devízou byla sice agresivita a nervnost, ale sní logicky rovněž spojená monotónnost projevu, kterou ještě víceumocnil kňouravě štěkavý vokální projev týpka stojícího najednom fleku za mikrofonem a vesměs bolestně sténajícího.Této pražské sebrance ve skladbách scházela nějaká barvitější výstavba, ať už vyhrávky či kytarová sóla, ale v tom základním - riffech a rytmech - bylisolidně etablovaní. Bez pořádného frontmana však nejdou čekatžádné zázraky, takže soráč, ale tohle může někoho bavitmaximálně tak deset minut. FULL OF HELL se dostalo ten večer velmi štědrépůlhodinky.Trutnovská EXORCIZPHOBIA užpředstavuje naprosto jiný šálek kávy. Zvuk se v průběhu jejichsetu teprve vybíral, v konečném zhodnocení však nebyl vůbecšpatný. Kapela má na svém kontě již dostatečně materiálu,aby dala dohromady nabušenou třičtvrtěhodinku ze samých svižnějedoucích pecek, které dokážou thrashově strhnout. První polovina setupatřila spíše starším věcem, kterým vládlo několik písní zpředposledního alba „Digitotality“, zatímco v té druhépřevládaly především songy z novinkového a ještě lepšího abarvitějšího alba „Spiritual Exodus“. Všiml jsem si, jakbezchybně je kapela seřízena a díky častému koncertování u nich všedosahuje až automatické souhry. Vlastně šlo o strhující setpravověrného thrashe, který nabízel spousty perliček azajímavých pasáží. Kapelu jsem viděl poprvé v životě a musímříct, že po právu patří k tuzemské metalové špičce. Jenškoda, že se toho večera zrovna tři nejobjemnějšífanoušci v Modré Vopici rozhodli před pódiem založit mosh-pit,protože byli na moment ostatní přihlížející tak trochuodsunuti ke krajům klubového interiéru. To je tak, když vám najednou podpódiem poskakují onášivkovaní Maxim Turbulenc.I při pohledu na nabídku merche obouhlavních kapel působili EXHORDER oproti EXORCIZPHOBII jako chudípříbuzní, jen dvě trika s motivy aktuální desky „DefectumOmnium“ působily ve srovnání se širokou škálou zboží odtrutnovských hodně tristně. Pokládal jsem si tudíž otázku,zdali Američané vysoko položenou laťku Východočechů vůbec po hudební stránce překonají? Nakonec se jim to však povedlo, protože nejen zvuk bylještě o kus lepší, což bylo na zmíněný prostor prý raritou,ale na louisianských EXHORDER bylo rovněž poznat, že jde o instrumentálněvyspělou formaci, která to v sobě prostě má. První zjištění,kytarista Pat O´Brien v Praze a asi i na celém turné scházel. Netuším, zdali EXHORDER jeho jménajen marketingově nevyužili na upoutání pozornosti v rámciuvedení posledního alba na trh, každopádně na jeho místě stálněkdo jiný. Kyle Thomas však svým chraplákem, jež vlastně taktrochu upomíná na hlasový projev Phila Anselma, velel k solidnímuthrashovému představení, do kterého občasně probleskovalyingredience příznačné pro v jejich geografickém prostoru rovněž oblíbený sludge. Tedy hutný avalivý styl, s výrazným groovem, masivními rytmy a spoustouriffů. Sám Kyle se dokonce nerozpakoval odehrát i party doprovodnékytary. Ve výsledku kapela odehrála více než hodinový set, kdešlo vystopovat jak věci z novinky jako „Under The Gaslight“,„Year Of the Goat“ či „Divide and Conquer“, tak i o něcostarší písně - jako hned v úvodu vystřižená „My Time“, čidokonce pravěkou klasiku z debutu - „Exhorder“, „Legions OfDeath“, „Death In Vain“ nebo „Slaughter In The Vatican“.Hodně civilní, ničím nenadmýchaný, avšak poctivý koncert s obstojnýminstrumentálním základem.RAMMSTEIN - Praha, Letiště Letňany, 12. května 2024http://www.crazydiamond.cz/rammstein_praha_letiste_letnany_12kvetna2024_koncert/3179http://www.crazydiamond.cz/rammstein_praha_letiste_letnany_12kvetna2024_koncert/3179nobody@nothing.com (Gazďa)Dva největší metalové koncerty roku2024 má už Česko za sebou. Když nepočítám festivaly, tak už unás letos žádné hvězdy svítivosti JUDAS PRIEST a RAMMSTEINnezahrají. Na podzim nás v Praze sice čeká trojvečerv podobě WITHIN TEMPTATION, ARCH ENEMY a IN FLAMES, dál pak POWERWOLF apoté přijedou i DREAM THEATER, což jsou všechno velké kapely,ale opravdové superhvězdy ne. Ty nás letos bůhvíproč spíšemíjí. Přitom METALLICA, AC/DC nebo TOOL se v těchto týdnechprojíždějí po arénách sousedních států a vystupujív Německu, Rakousku, Polsku nebo na Slovensku. Obzvláště tozamrzí v případě australských ďáblů, kteří jedou možnásvé vůbec poslední turné a Letňany (jak už se ukázalo) jsoupro ně jako dělané. Ale buďme rádi za to, co máme.Kdybych se jako metalový fanoušek narodil řekněme ve vnitrozemskéČíně, neviděl bych vůbec nic. Oba největší letošní metalovékoncerty se navíc vyvedly. JUDAS PRIEST ve vyprodané O2 Aréněpředvedli perfektní show nabitou energií, kterou bych odsedmdesátníka Halforda nečekal. A stoprocentní byli i berlínštízástupci Neue Deutsche Härte. Pokud bych měl být exaktní, tak(dvoj)koncert RAMMSTEIN byl ještě výrazně větší nežvystoupení Jidášů. Dvakrát za sebou vyprodat Letňany znamenánávštěvnost čítající 120 000 lidí, a tomu se v dnešnímmetalovém světě nevyrovná možná vůbec nikdo. Dvakrát za sebouzdejší letištní plochu vyprodali třeba Ed Sheeran nebo IMAGINEDRAGONS, z metalu jen tihle Němci. A hudba Rammsteinů sez Letňan ozývala minimálně týden. Už podruhé za seboustartují v naší metropoli své turné, takže absolvovali izkoušky a také odehráli zahajující koncert pro svůj fanklub.Jednu ze zkoušek jsem o týden dříve na výletě za zkamenělinamiv okolí slyšel i já, takže jsem se bláhově těšil navypalovačku „Feur Frei!“, která se ale do finálního setlistunedostala.Ze dvou koncertů pro běžnouveřejnost jsem šel na ten druhý, nedělní, protože lístky nasobotu byly v předprodeji pryč prakticky během několikahodin. Počasí přálo a bylo příjemné večerní teplo bez deště.Přestože jsem měl ambice dorazit dříve, abych se dostal více dopředu,zvítězila nakonec lenora a já přišel až na předskokany, azaujal tak místo cca 100 metrů od pódia. I na tomto turnéobstarávalo roli zahřívače duo hrající klavírněinstrumentální coververze Rammsteinů. Tentokrát šlo ofrancouzské pianistky ABÉLARD, které nahradily francouzsképianistky DUO JATEKOK. Rozdíl jsem nerozeznal a upřímně jsem uvětšiny skladeb ani nepoznal, kterou skladbu hlavních hvězdFrancouzky právě hrají. Celé to spíš připomínalo slabou verziYanna Tiersena a šlo o hodinu ambientní filmové muziky aliasvznešené nudy. Publikum bylo ale celkem vděčné a zdvořile vždyzatleskalo, ono taky nebylo uprostřed toho davu moc co dělat, takžes trochou hudby z reproduktorů se to celé lépe táhlo. Obecenstvo bylo ten den skutečněmezinárodní a vedle obvyklých Němců, kteří k nám naRammsteiny pravidelně jezdí, jsem okolo sebe slyšel polštinu,slovenštinu, srbštinu/chorvatštinu, angličtinu nebo různéskandinávské jazyky. Byl to víkend, kdy v Praze začalo Mistrovství světa v hokeji a zároveň Pražské jaro(poštěstilo se mi být na zahájení obého), což se myslímprojevilo i na personálním obsazení diváctva letňanskéhokoncertu. Celkově to byl pro Prahu opravdový svátek a moc příjemnédny, kdy se naše hlavní město zaplnilo návštěvníky z různýchkoutů světa a v metru člověk potkával metly, hokejovéfanoušky i muže v kvádru a ženy ve večerních toaletách. Úspěch Rammsteinů podle mě spočíváv kombinaci A) velmi chytlavé hudby s výraznými riffy adobře zapamatovatelnými melodiemi s B) velkolepou a originálnípódiovou show a prezentací a s C) viz dále... Všehose nám dostalo měrou vrchovatou. Kapela do nás sypala jednuhitovku za druhou a pro mě bylo velmi příjemné být zas po časena koncertě, kde jsem takřka u všech písní znal prakticky každounotu. Začalo se ještě za světla studiově nikdy nevydanou„Ramm 4“, která je jakýmsi textovým medley ostatních písníkapely, abychom se následně přesunuli k prvním hitovkám„Links 2-3-4“, „Keine Lust“, „Sehnsucht“ a stařičké abůhvíproč málo hrané vypalovačce „Asche zu Asche“. Tahleprvní část setu ukázala hudební sílu kapely i bez jakýchkolivefektů. Kolik kapel vrší jeden primitivně instantní metalovýriff za druhým a zní to pouze jako riffy pro riffy a kopírkastarších a lepších kapel. A na druhou stranu je i hodně mýchoblíbených skupin, které mají riffy sice neobvyklé, ale častopříliš složité a málo výrazné. Když naopak slyším tyhleskvělé, přímočaré a na první dobrou zapamatovatelné riffyRAMMSTEIN, tak mám dojem – jako třeba u BLACK SABBATH nebostarších AC/DC – že tu tyhle riffy prostě vždycky byly apoletovaly někde ve vzduchu. A kapela je jen chytila do nějakémotýlí síťky a uzamkla do kytary, která pak sama spustila… Po zmíněných smažbách následovalozvolnění v podobě „Mein Herz Brennt“, „Puppe“,„Wiener Blut“ a „Zeit“, které bylo zprvu vítané, ale čtyřipomalejší skladby za sebou je přeci jen moc, takže si to zachvíli přeci jen začalo sedat na zadek (druhým dvěma skladbámby klidně slušelo odsunutí na později). Nakopávat to ale začalyefekty. Právě v téhle části koncertu se poprvé vícezapojila technika a my se dočkali prvních větších barevnýchorgií a pyrohrátek v „Mein Herz Brennt“ a v „Puppe“ taképrvní propriety v podobě monstrózního hořícího kočárku.Efekty a show jsou součástí raimmsteinovské DNA, koncerty kapelyjsou jedním velkým divadlem, nebo možná spíše kabaretem. Při„Mein Teill“ tak zpěvák Till Lindemann pobíhá po pódiu jakošílený řezník a plamenometem (Lindemann je certifikovanýpyrotechnik) v obřím kotli peče klávesistu ChristianaLorenze. Pyrohrátek a plamenů jsme se dočkali ve velké míře i v„Sonne“ nebo předposlední „Rammstein“. V „Pussy“ zasLindemann obecenstvo kropil z atrapy penisu bílými lístkypředstavujícími sperma.Není to samoúčelné a jen pro efekt.Na pódiu se odehrávají příběhy, které kapela vypráví vesvých textech. Není to hezký, ale naopak temný svět. Není tuláska, ale je tu kopulace, není tu milování, je tu reprodukce.Posluchači nejsou nic jiného než soubor mravenců, kteří jako v„Links 2-3-4“ automaticky a slepě pochodují podle pudovýchpokynů kapely, které se nad námi ale nijak nepovyšuje – jsou topouze obyvatelé vyššího patra stejného mraveniště… Zasamoúčelné nepovažuju ani texty RAMMSTEIN, které jsou víceděsivé, než by byly prvoplánově šokující. RAMMSTEIN vycházejíz odkazu německého expresionismu desátých a dvacátých letminulého století, který odrážel nejistotu a kolaps tradičníchhodnot po první světové válce, stejně jako vyprávěl o temnýchstránkách naší sexuality a duše, což bylo ovlivněno tehdyvelmi moderním Freudovým učením. Svět RAMMSTEIN je světem„Kabinetu Dr. Caligariho“ (1920), kde nás ovládají neviditelnésíly a my nevíme, kdo je šílený zabiják a kdo náš přítel.Z této poetiky vychází dle designéra Floriana Wiedera takénávrh koncertního pódia, které skupina na posledních turnépoužívá. Obří konstrukce připomínající ocelárnu jeinspirována slavným expresionistickým filmem „Metropolis“(1927), stejně jako subžánrem sci-fi steampunk, který se odehráváv budoucnosti, kde dominuje železo a pára ve stylu průmyslovérevoluce. Každý máme své temné stránky nebočásti našich životů, o kterých nechceme říct ostatním. Koliklidí ze 120 000 přítomných na pražském koncertu alepatřilo ke skutečně temné straně síly? Určitě jich bylo dost.K temné straně, jež inspirují texty RAMMSTEIN. Jakov „Puppe“, kde dítě-vypravěč slyší, jak je jehosestřička-dětská prostitutka ve vedlejším pokoji umlácenak smrti? Nebo jako ve „Wiener Blut“… „ano,pod domem leží ráj dveře se zavírají, světlo zhasíná…poddomem je hnízdo lásky“…inspirované Josefem Fritzlem. Nebo jako v „MeinTeill“ podle příběhu počítačového technika Armina Meiwese,který na inzerát potkal dobrovolnou oběť Bernd-Jürgen ArmandoBrandese, jemuž uřízl penis a který společně částečnězkonzumovali, aby pak Meiwes Brandese zabil a po několik měsícůjedl. Právě tento mikroskopický vhled do prostoru zla, kterýmmůže být náš nejbližší soused nebo kolega v práci, jepodle mě vedle chytlavé muziky a skvělých show třetí stranoutrojúhelníku úspěchu berlínské šestice. Stejně jako vefilmových hororech toužíme nahlédnout pod pokličku zvrácenosti.Ale jen na chvilku… Třeba na jeden koncert…Po čtveřici pomalejších písníRammsteini opět zrychlili a přišly některé z největšíchhitů: „Deutschland“, „Radio“, „Mein Teill“ a „DieSonne“, všechny ve výborném podání. Přídavky nastartovala„Engel“, která byla společně s ABÉLARD vyvedena jenakusticky a na menším pódiu uprostřed davu. Zde se ukázalaintimnější stránku kapely, což bylo podtrženo hezkým adojemným momentem, když šestice nasedla do nafukovacích člunů,kterými pak doplula na rukách diváků zpátky na hlavní pódium.Z klasických songů pak následovaly ještě například „Duriechst so gut“, „Ich will“ a pak užzávěrečná „Adieu“, která uzavřela vynikající koncert,který potěšil srdce, tělo i ducha.CALIGULAS HORSE - Praha, Rock Café, 16.května 2024http://www.crazydiamond.cz/caligulas_horse_praha_rock_cafe_16kvetna2024_koncert/3175http://www.crazydiamond.cz/caligulas_horse_praha_rock_cafe_16kvetna2024_koncert/3175nobody@nothing.com (Gazďa)Australské prog-rockové a prog-metalovékapely u nás nejsou tím nejobvyklejším zbožím, a tak je dobrého vyzkoušet, když nám tu nějaké přistane na regále. Letošníkvěten byl tak trochu výjimkou, protože Prahu v jednom týdnunavštívili dokonce dva zástupci kvalitního progu od protinožců.Původně jsem koketoval i s myšlenkou návštěvy KING GIZZARDAND THE LIZARD WIZARD, kteří si to ambiciózně zamířili rovnoudo Fóra Karlín. Praštění experimentální čarodějové natomhle turné také jedou tu nemetalovější část svéneuvěřitelně různorodé a rozsáhlé tvorby (sedm alb za poslednítři roky), a tak jsem nakonec využil jednoho z mála volnýchvečerů poslední doby a vynechal je. To mnohem skromnější koncertCALIGULA´S HORSE o dva dny dříve v Rock Café jsem si ujítnenechal. Tihle chlapíci z Brisbane se rychle etablují jakojedna z nejzajímavějších skupin té jemnější částiprog-metalu, což se potvrdilo i naživo. Kapela, kde hrají primkytarista Sam Vallen a zpěvák Jim Grey, je sice pouhé kvarteto,ale na deskách zvuk nenásilně obohacuje dalšími nástroji jakočelo, housle, flétna, klarinet nebo dokonce trubka. Vzhledemk náročnosti a nákladnosti tourování v takovémansámblu jsme se ničeho takového v Praze nedočkali, ale zvukbyl přesto velmi plastický a členitý a nezadal si s tímstudiovým. Zda samply živé hudbě pomáhají, nebo ji zabíjejí,je dnes dost rozšířená debata a já stojím spíš na straněpřímočarosti a nevyumělkovanosti, ale v některýchpřípadech to asi své opodstatnění má. Zde doplňky z páskunerušily a nedraly se dopředu, ale celkový zvuk jen dokreslovaly aobohacovaly. Až jsem se chvílemi sám sebe ptal, zda tam nějakésamply vůbec jsou. Kde mám jasno, jsou vokály. Zde musíbýt všechno živě. Svalnatý fousáč Grey naštěstí žádnoupomoc nepotřebuje. Je to vynikající zpěvák, a navíccharismatický a vtipný frontman, kterému se výborně dařínavázat kontakt s publikem. Pečlivě dává pozor, co se meziosazenstvem děje, takže pauzy mezi písněmi byly vyplňoványkrátkými dialogy s některými přítomnými, kteří sevětšinou nebáli a normálně se zpěvákem konverzovali. Celé topůsobilo přirozeně a pomáhalo to vytvářet pohodovou atmosféruv sále. Naposledy jsem něco takového zažil na OPETH. Asinejvtipnější moment nastal před přídavkem, kdy nás Greyvyzval, abychom se všichni otočili ke kapele zády, „protožetenhle klub nemá na pódiu východ do zákulisí, takže nemáme kamodejít, ale chceme si užít, jak po nás toužíte a jak násvyvoláváte“.Co se týče samotné hudby, tak kapelajede tour de facto ke dvěma deskám. Předcovidové „Rise Radiant“(2020) a letošní výborné „Charcoal Grace“. Z první jsmedostali ten večer tři porce, z letošní čtyři. Setlistdoplnily kousky z desek „In Cotact“ a „Bloom“ a knejstarším dvěma albům kapely, které existuje od roku 2011, jsmese ten večer nevrátili. Roli otvíráku koncertu obstaraladesetiminutová „The World Breathes With Me“ z novinky, kterákoncert dobře nakopla a předznamenala, že nás čeká příjemnývečer ve společnosti precizních a v obou významech slovavelmi dobře naladěných muzikantů. Z novinky jsme se pakdočkali ještě singlovek „Golem“ a „Stormchaser“(doporučuju shlédnout vynikající hororový klip) advanáctiminutové závěrečné „Mute“. Ve většině případůto jsou sice zrovna ty kusy, které mě na poslední desce bavíméně, ale zhruba třísethlavé publikum si je stejně jako kapelazjevně užívalo. Mě více dostalo provázané dvojkombo „Bloom“a „Marigold“, kde první z dvojice je povětšinou jemnáakustická vemlouvavá balada, aby se to pak v druhé písnipřetočilo v polyrytmický progový nářez. Velmi jsem si užili podobně vystavěnou „Oceanrise“ a také až popovou hitovku„The Hands are the Hardest“. Kdybych měl CALIGULA’S HORSEpřirovnat k něčemu, co jsem v posledním roce viděl,tak by to byli asi britští TESSERACT. V obou případechmoderní prog, který se nezajímá o sóla a nástrojovouekvilibristiku, ale staví na práci se zvukem, plochami a napísních, kde má ústřední roli melodie a zpěv. V oboupřípadech mají kapely výborné zpěváky, ale Grey je jemnějšía vyhýbá se jakémukoliv i náznaku řevu nebo growlu, naopak sečasto pohybuje ve falzetové poloze. CALIGULA´S HORSE se takénepouštějí do takových polyrytmických orgií jako Britové.Jako předskokani se v Rock Caféukázali FOUR STROKE BARON z Nevady a hannoverští THE HIRSCHEFFEKT. Obě kapely hrajou něco jako post-rock/post-metal šmrncnutýpunkem. V obou případech to byla sympatická a energickávystoupení a ten punkový feeling z toho byl dobře cítit. Ubaronů se mi celkem líbily skladby „Friday Knight“ nebo „AMatter of Seconds“ u Němců „Berceuse“ a „Agnosie“. Aniv jednom případě se ale doma k jejich hudbě asi vracetnebudu.   SEBASTIAN BACH - Child Within The Man - 70%http://www.crazydiamond.cz/sebastian_bach_child_within_the_man_recenze/3178http://www.crazydiamond.cz/sebastian_bach_child_within_the_man_recenze/3178janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nikdo z pamětníků nepochybuje o pěveckých kvalitách vytáhlého KanaďanaSebastiana Bacha, někdejšího idola metalových dívek a žen a rovněž také zpěváka newjerseyských SKID ROW, který s toutokapelou žal na sklonku osmdesátých a v první polovině devadesátých let celosvětové úspěchy, nicméně druhou věcí je účinnost jeho hudby tvořenépod jeho vlastním jménem v rámci následujících tří dekád. Jednak to Bach opravdu nepřehání se smysluplnými hudebními aktivitami, za druhé, jeho dílaprakticky vždy po krátké době zapadnou. Nebudu a nechci spekulovat o tom, pročse tak děje. Přestože si již šestapadesátiletý Sab až do dnes udržuje svůj vysoký vokálnístandard a jeho hard rock stále může držet krok s aktuálnějšími produkcemiv jeho stylovém ranku, nemůžu se zbavit dojmu, že jeho hudbě schází osobitě pojatý a trvanlivější potenciál a nesporně důležitá várka opravdu výrazných songů, čichcete-li hitovek. Jakkoliv novou desku poslouchám poctivě a opravdu si o nínemyslím nic nepatřičného, na konci si z ní příliš nepamatuji. Což jeasi u obdobně melodické hudby ne moc dobré zjištění. Jestliže byla v kontextu historie jeho albová rozlučkase SKID ROW, jmenovitě jejich třetí řadové album „Subhuman Race“ z roku 1995, ve své době pozásluze brána jako zklamání, pak si myslím, že tahle jeho sólová novinka úrovnětohoto skoro třicet let starého matra dost možná ani nedosahuje. V mnoha ohledechvšak obě díla spolu stylově dost souvisí, neb obě kloubí prvky nahuštěnějšíformy devadesátkového hard rocku se špetkou tehdejší alternativy. Je třeba si přiznat, že stejně jakoSKID ROW bez Bacha, tak i Sebastian Bach bez SKID ROW ve výsledku značněztrácejí a zřejmě už nikdy nepředloží desky na úrovni „Skid Row“ či „Slave Tothe Grind“. Jenže abych nepůsobil až tak negativně, musím zde potvrdit, že i letos dostáváme slušnou kytarovou desku klasického střihu opentlenou jeho znělýmhlasem. Úmyslně nezmiňuji jako srovnání žádnou z předchozích Bachových sólovek, neb jejich náplň jsem za ty roky ticha jaksi neudržel v paměti. Bude cesta této novinky stejná? S „Child Within The Man“ dostáváme solidní porci bytelného amerického rocku s typicky emotivním Sebastianovým hlasem, slušnou Hard N´Heavy instrumentací, ale na to abychom o nějaké skladbě řekli,že působí výrazně a doslova zabíjí, na to bychom to museli se soustředěníma mantrickým odříkáváním zbožných přání sakra přehánět. Na druhou stranu je zdecelá řada docela dobrých věcí, neb celek působí dozajista vyrovnaně. Výkop „Everybody Bleeds“ vpadne do alba vcelku energicky, ale nemám pocit, že by song zužitkoval to, na co se celou dobu jaksi chystá. Až rozjívená street rocková stadiónovka „Freedom“ má potenciál hymny. Jen škoda, že se věci nedaří odpoutat se z přežitých banálních schémat hudby, jaká tu byla už před čtyřmi dekádami. Vrcholem alba jepatrně třetí song „(Hold On) To The Dream“, jehož pomalý rozjezd sebou neseurčitou míru napětí a temnoty, zvlášť pak když song přejde do houpavého tempa askrze sabatovský riff nastolí úderný směr. Rozhodně dobrá vrstevnatá věcvrcholící ve vícehlasých chórech, která jakoby byla inspirována děnímdevadesátých let v americkém rocku. Ne že by šlo na novince o ojediněloupoložku podobně teskného ražení, ale svým způsobem patří k těm nejvýraznějším. Čtvrtá „What Do I Got To Lose“ je asi nejtypičtější Bachovská věc, můželeckomu připomenout nejen SKID ROW, ale třeba hudbu kapel jako MÖTLEY CRÜE, zvlášť z období devadesátých let, kdy došlo k příklonuk hutnějšímu vyznění.  Pátá „Hard Darkness“ není rozhodně také špatnou písní, znovučelíme hutnějšímu nastavení i emotivnímu uchopení nálady, ale na můj vkus jde o songne zrovna chytlavý. To samé lze říct i o následujících položkách jako „Vendetta“ nebo „FU“, které provází solidní porce instrumentálních perliček, gradace a tradičně přesvědčivé vokální linky, ale vše působí vzájemně si dost podobným dojmem. Oproti výše zmíněným působí song „About The Break“ přeci jen nápaditěji a odlehčeněji. Závěrečná balada „To Live Again“ odkrývá v sobě na můj vkus až příliš patosu, který mne opravdu není moc příjemný. Z celkového pohledu však máme co do činění se solidním hardrockovým albem, jehož osud si myslím nebude o mnoho jiný, než ten, který potkal několik předchozích Bachových děl. Slušné, ale něco mě tam prostě chybí. Ještě 70%, ale je to jen o fous.MANON MEURT - Praha, Kasárna Karlín, 15.května 2024http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_praha_kasarna_karlin_15kvetna2024/3176http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_praha_kasarna_karlin_15kvetna2024/3176nobody@nothing.com (Tomáš)Člověk se musí ke kráse protrpět. Den před koncertem mě zákeřně přepadla nemoc z kategorie nejhorších (ano, rýmička) a celý den jsem váhal, jestli vůbec do Karlína vyrazím. Zvítězila zvědavost, MANON MEURT jsem ještě naživo nezažil. A jestli trochu předběhnu, tak můžu prozradit, že jsem v rámci několika dnů absolvoval v Kasárnách Karlín už druhý skvělý klubový koncert. Kapela po šesti letech vydala nové album „Unravel“, které propaguje v rámci série koncertů. Předskokankou se stala písničkářka MARJARI, bohužel jsem dorazil s menším zpožděním a proto jsem zachytil jen zhruba minutku poslední skladby. Takže se nebudu pouštět do žádných spekulací, každopádně i tato minutka zněla jako poctivý rockec, jako domácí úkol si tudíž dávám zjistit o této umělkyni více.U samotných MANON MEURT jsem byl velice zvědavý, jak se popasují naživo se skladbami z nového alba, které je hodně elektronické, někdy až téměř ambientní. Naživo to zní moc dobře, samozřejmě ty elektronické věci tam zakomponované jsou, někde lépe, někdy více (čti méně lépe). Dlouhá elektronická, avantgardně-ambientní intra mě prostě moc nebaví, na rozdíl od těch dlouhých kytarových avantgardně-abmientních. Logiku v tom prosím nehledejte. MANON MEURT nikdy nedělal tříminutové popové skladby, ale nové věci jsou ještě delší a náročnější na pozornost. Nebo se tomu člověk jednoduše poddá a nechá se tou hudbou unášet a vychutnává si jí. Každopádně koncertní verze skladeb jsou výrazně živější, hlasitější a kytarovější. Kapela si přece chce taky zahrát že, a ne jen pouštět něco z počítače.Aktuální čtyřčlenná sestava v podobě zpěvačky střídající kytaru a basu, druhé kytary, bicích a elektronických udělátek s klávesy byla v mnoha skladbách doplněná o dvě vokalistky, z nichž jedna byla zmiňovaná předskokanka MARJARI, a druhá pak ještě v několika skladbách vzala do rukou i basu. Tajemnou atmosféru podporovalo minimalistické nasvícení pódia, které jasně deklarovalo, že „šou“ tady dělá jen hudba samotná. Víc ani nebylo třeba. Rukopis kapely je lehce rozpoznatelný. Každá skladba dostává hodně prostoru už od intra se postupně rozvíjet, přidávat další elementy, případně se někdy cíleně, někdy naopak náhle a nečekaně metamorfovat do úplně jiné polohy. Zpěv samotný je pak průvodcem těmito polohami, který nám ale nic nevysvětluje, nic nevnucuje, spíš jen ukazuje směr, otevírá obzory a nechává každého z nás objevovat ty skryté krásy.Co se týče mixu, v první skladbě byly trochu přepálené bicí, ale to se srovnalo. Bubeník mě velice příjemně překvapil. Sice do své sestavy někdy mlátil, jako by se jí chtěl pomstít za všechno zlo na světě, ale jinak hrál parádně technicky, velice aktivně a kreativně. Hodně vepředu v mixu pak byla elektronická složka, ta byla v klidných pasážích dominantní. Já bych osobně trochu vytáhl víc do popředí zpěv, kdy krásný, klidný a vyrovnaný hlas Kateřiny Elznicové někdy lehce zanikal. Kytary pak byly tak akorát, zejména právě kytara Kateřiny měla fantastický zvuk.Jak už jsem naznačil, skladby zvukově oscilovaly v obdivuhodném rozsahu výrazových prostředků. Od jemných kytarových vyhrávek na rozsáhlých syntetických plochách, přes plouživě klidné sloky a různé mezihry, tu hnané kytarou, tu zase v dominanci mohutných bicích, až po zvukové erupce nejtěžšího kalibru. Už si skutečně budu muset pořídit ty špunty. Hned ve druhé skladbě třeba proti publiku postavili tak mohutnou zvukovou zeď, že jsem měl nutkání se dotknout uší, jestli z nich netryská krev. Mega hlučný shoegaze ve stylu MY BLOODY VALENTINE. Jindy se zase zvuk pročistil a kytary zněli jako na pomezí indie rocku s post punkem alá INTERPOL. Nebáli se ale ani noiseových sól ve stylu SONIC YOUTH, nebo naopak ambientního plutí časoprostorem dle návodu pozdních RADIOHEAD. A mezi tím vším se pohybovali naprosto přirozeně a nenuceně. V průběhu koncertu jsem se několikrát zamyslel, jestli by třeba české texty neposunuly jejich muziku ještě do další zajímavé dimenze. Je to sice typická hudba pro angličtinu, ale kdo ví? Prvním přídavkem byla historic-folková balada hraná jen na dva nástroje, které vypadaly jako z období vrcholného středověku. Oni to budou spíš variace na téma „kytara“ z nějakých jiných kultur, ale zvukově to bylo zajímavé. Druhý přídavek pak ukončil krásný hudební večer, postavený primárně kolem obsahu z aktuální novinky. Hudba posluchače evidentně pohltila, protože bylo minimum moru ve formě vystrčených rukou nahrávajících dlouhé pasáže koncertu na mobil. Merch byl, všechny alba, CD + LP, nějaká trika taky. Za mě dobrý.KERRY KING - From Hell I Rise - 70%http://www.crazydiamond.cz/kerry_king_from_hell_i_rise_recenze/3177http://www.crazydiamond.cz/kerry_king_from_hell_i_rise_recenze/3177janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na své albové prvotině „From Hell I Rise“ v podstatě Kerry King nabízí to typické, co byste (při letité znalosti vývoje) mohli od legendárního kytaristy SLAYER očekávat. Natolik je jeho projev zavedený a jeho antipatie k stylovým odbočkám předpokládaná. Kerry tedy velí hlavně se nevzdalovat z probádaných mantinelů agresivního metalového nářezu a dostat do alba všechen natlakovaný feeling. Jakékoliv nápadné vzdálení se od parametrů hudby SLAYER tak opravdu nebylo na programu dne. Zvlášť když se dotyčný obklopil sestavou zručných, loajálních a zkušených žánrových muzikantů.Jde o explozivní verzi pozdní tvorby SLAYER, která se však kloní na stranu moderněji pojatého thrashingu, do kterého probleskují prvky hardcore-punku a nějaké ty grooveovější momenty, tak jak byly tyto prvky spojovány s Kingem od poloviny devadesátých let. Vedle Kerryho sestavu projektu tvoří samá zvučná jména - jeho dlouholetý bubenický kumpán Paul Bostaph (ex-SLAYER, TESTAMENT, FORBIDDEN), kytarista Phil Demmel (VIO-LENCE, ex-MACHINE HEAD), ve kterém získal mlčenlivý šéf velmi schopného parťáka do tandemu, basákem je zde Kyle Sanders (HELLYEAH), bratr vousáče Troye z MASTODON, a konečně vokalistou a frontmanem projektu je pak Mark Osegueda (DEATH ANGEL), jehož řvavější a emočně výbušný hlas jakoby šel naproti výrazu Toma Arayi. Právě Mark již v minulosti dokázal, kterak je všestranným a schopným pěvcem (či zde spíše křiklounem), protože nyní dostávají prostor především agresivnější rejstříky.Jistě uznáte, že tahle sestava má prostě patřičný zvuk a mě těší potvrdit, že deska ve své podstatě není žádným závratným zklamáním a představuje moderní verzi toho, pod čím si jen takový fanoušek SLAYER může představit hudbu Kerryho Kinga. Phil Demmel se navíc ukazuje jako obohacení kytarového zápřahu a jeho souhra s Kingem působí osvěžujícím dojmem, ať už se to týká riffových motivů či svěže působícího sólování. Deska však rozhodně není žádným úkrokem do neprobádaných oblastí. Pro mne je potěšující, a vlastně jde o jedno z nejpozitivnějších zjištění okolo této nahrávky, že materiál slyším jako skladbově silnější desku, než byla poslední řadovka SLAYER „Repentless“. Naopak horší je sledovat, že zde neexistuje ani minimální snaha se od Kingova někdejšího slavného působiště odpoutat a ještě o něco výrazněji diferenciovat dramaturgii skladeb. Deska tak ve výsledku působí jako další materiál pozdních SLAYER, který však nebyl nahrán kapelou SLAYER.Postupně se rozjíždějící instrumentální úvod „Diablo“ rozehrává partii, kde je vše svou formou dané a pro Kerryho až naturálně přirozené. Majestátní marš tak po dvou minutách přejde ve svižnou jízdu „Where I Reign“, kdy je zřejmé každému, co asi tak bude v následujících čtyřiceti minutách z nahrávky znít. Stylově se zvuk alba pohybuje někde mezi alby „God Hates Us All“, „World Painted Blood“ a právě výše zmíněnou poslední řadovkou „Repentless“, tudíž rytmika burácí, riffy poctivě řežou terén, k mé radosti navíc dochází na ona chaotická sólíčka, a Mark Osegueda, tak ten opravdu nekompromisně dráždí vlastní hlasivky. Nahromaděná energie a chuť po ostrém thrashi je poznat jak na rozmáchlé grooveovější „Residue“, tak na rubanici „Idle Hands“. Při poslechu těchto skladeb identifikujete hněvivé ingredience, jakými SLAYER oplývaly zhruba v časech teroristických útoků na newyorské WTC zkraje 21.století. Lze říct, že hvězdná sestava maká naplno a využívá svůj hráčský potenciál, škoda jen že nebylo v plánu dodat něco originálnějšího a využít větší potenciál skladatelské fantazie. Dvě výše zmíněné skladby byly zveřejněny již s předstihem coby singly a musím dodat, že patří k tomu nejlepšímu, co deska nakonec obsahuje.Zatímco svižný hardcore nátěr „Everything I Hate About You“ prosvištěl během osmdesáti sekund ve stylu dvě sloky a dva refrény a to bez nějaké vyšší přidané hodnoty a jakéhokoliv náznaku kytarového sóla, nejsilnější momenty díla paradoxně objevuji uvnitř rozmáchlejších čísel, kterými je tento výpad obložený. Valivá a temná „Tension“ může leckomu připomenout období „Diabolus In Musica“, kde s časomírou řádně stoupá tlak a zadržované napětí, naopak povznášejícím způsobem působí riffově vytříbená „Toxic“, jejíž ústřední party dokonce evokují to skvělé, čím kapela proslula v časech třeba takové albové bomby jako „Seasons In The Abyss“. Je zde rovněž i jadrně houpavý song „Two Fists“, který jakoby vypadl ze strohého alba hardcore předělávek „Undisputed Attitude“, nejrozmáchlejší song - surový „Shrapnel“ - také vychází z výrazu přelomu milénia, a konečně vcelku zdařilá závěrečná titulka „From Hell I Rise“ má všechny parametry Kingova přístupu k metalu. Jak to tedy shrnout? Nečekal jsem žádné úkroky stranou, přes nesporně dobře odvedené řemeslo a vše zcela typické pro Kerryho Kinga jsem však přeci jen čekal o něco více nového. Máme zde takřka SLAYER, a přesto jakoby si projekt na SLAYER jenom zálibně hrál. Kerryho Kinga si zkrátka s nikým nespletete. Přestože jeho spoluhráči do věci jdou s plným nasazením, nic u mne nezaplaší dojem, že by věci slušela o dost vyšší míra překvapivosti a neotřelého přístupu. Logo, obal díla a vlastně celková grafická stránka alba pak svědčí spíše o umělecké vyčpělosti.Nejlepší skladby: Toxic, Idle Hands, Residue.BETWEEN THE PLANETS, HER NATURE - Praha, Klubovna, 7.května 2024http://www.crazydiamond.cz/between_the_planets_her_nature_praha_klubovna_7kvetna2024_koncert/3174http://www.crazydiamond.cz/between_the_planets_her_nature_praha_klubovna_7kvetna2024_koncert/3174nobody@nothing.com (Pekárek)Dilema, zda konečně vyrazit na Laca Decziho do Jazz Docku, nebo vidět BETWEEN THE PLANETS s novým kytaristou, jsem měl vyřešené asi tak za tři sekundy. Když jsem dorazil do dejvické Klubovny, kde moji meziplanetární oblíbenci ten večer hráli, zaskočilo mě velké množství mladých lidí. Sakra, to už si člověk nemůže v relativně plonkový den v Praze zajít na méně známou kapelu nota bene do alternativního klubu, aniž by tam nebyly davy? Jak se ukázalo, prvotní rozladění vycházelo z chybného, až naivního předpokladu. Dejvická Klubovna funguje v prvé řadě jako oblíbená hospoda pro studenty z okolí. Dotyční pak o tvrdé progresivní fusion neprojevili v podstatě žádný zájem. Koncertní místnůstka tak bohužel zůstala nenaplněná, což byla naštěstí jediná podstatnější vada na kráse jinak výborné akce.Na úvod zahráli plzeňští HER NATURE. Dosud jsem o nich neměl tušení. Mají sice venku jen jeden singl, ale k němu na koncertě přidali řadu skladeb, se kterými již mohou pomýšlet na natočení dlouhohrajícího debutu. Pakliže se samotná kapela prezentuje jako progresivně rocková, nemám s tím problém. Nečekejte však žádnou instrumentální exhibici. Kvartet v čele se zpívající kytaristkou Evou Volfovou si v rámci víceméně standardní písničkové struktury dává záležet především na budování nálad, o což se ve vyrovnaném poměru starají jemné vokály a barevnější kytary, jímž zezadu pomáhá poměrně důrazná a hravá rytmika, podtrhující závažnost sdělovaných témat. V živém podání bylo zmíněné podtržení vedeno opravdu tlustou čarou. Zvýraznění se proto chvílemi měnilo až ve zvukové začernění. Sound se mi zdál lepší právě až od singlovky a zároveň klipovky „You“. Možná jsem si měl stoupnout jinam, ale nechtěl jsem nikomu zaclánět a rušit intimní atmosféru, kterou HER NATURE v průběhu setu navodili a jež v závěru slušně vygradovala. Ačkoliv se tak docela nejednalo o můj šálek kávy, určitě jsem nebyl sám, kdo ji vnímal spolehlivě. Potenciál tedy Plzeňáci určitě mají. Stačí už „jen“ co nejčastěji hrát a najít schopného producenta.BETWEEN THE PLANETS začali s o něco lepším zvukem, jemuž k ideálu už tolik nechybělo. Naposledy jsem je viděl před pár lety v Rock Café. Dejvické vystoupení muselo být a také bylo lepší, a to z jednoho prostého důvodu. Sestavu nedávno doplnil výborný kytarista Miroslav Řezníček, působící mimo jiné v řadách nedoceněných progresivistů THE SPLIT. Kapela tudíž rázem disponuje pořádnou dávkou emocí navíc, což bylo naživo sakra znát. Přestože se nabízí psát něco o meziplanetárním chladu čerpajícím z instrumentální perfekce, síla „Bitvínů“ tkví hlavně ve sdíleném a do publika pumpovaném prožitku. Kytnarovu vířivou bubenickou řezničinu, vpadající do zhuštěných i rozostřených planetárních prstenců Spacoshovy, a teď už i Mirkovy kytary, drcených basou Radka Bureho, bych dokázal poslouchat hodiny. Všechny zúčastněné svět BETWEEN THE PLANETS evidentně baví, proto se jim také daří i na pódiu přesvědčivě zhmotňovat nevšední sféry, ve kterých se lidský prvek (člověk) kupodivu neztrácí. Pakliže někdo přeci jen začal nabývat pocitu jistého sci-fi odlidštění a tak trochu trpět vesmírnou závratí, zpátky k lidem ho vrátil poslední single „The Walk“, i na koncertě zazpívaný hostujícím Martinem Schusterem. Během vyklidněného putování plného krásných tónů běh času výrazně zrychlil. Skončilo se tak znovu v nejlepším; ve chvíli, kdy byla kapela ponořená do své hry a publikum optimálně vyladilo příjem.Navzdory znepokojivým tématům nastoleným HER NATURE, a přes propast vesmíru odhalenou BETWEEN THE PLANETS, chemie evidentně zafungovala a část z ní se dokonce přenesla i na publikum. Odcházel jsem hodně spokojen, k čemuž přispěl příjemný pokec s několika hudebníky i fanoušky. Takhle má vypadat klubová akce. Prostě se sejdou lidé, kteří se v danou chvíli zajímají jen o hudbu a neváhají se o ní pobavit. Škoda, že jich nebylo alespoň o chlup víc. Obě kapely by si to zasloužily.ROLE, BAD KARMA BOY - Praha, Kasárna Karlín, 9.května 2024http://www.crazydiamond.cz/role_bad_karma_boy_praha_kasarna_karlin_9kvetna2024_koncert/3173http://www.crazydiamond.cz/role_bad_karma_boy_praha_kasarna_karlin_9kvetna2024_koncert/3173nobody@nothing.com (Tomáš)Pro premiérovou návštěvu Kasáren Karlín mi osud přihrál koncert pražské kapely ROLE, která si jako support (nechci psát předkapela, protože měli téměř plnohodnotný set) přizvala bratislavské, žánrově spřízněné BAD KARMA BOY. ROLE po debutu z roku 2016 aktuálně vydali svoje teprve druhé album „Pohledy“, které (ne)křtili na zatím pouhých dvou koncertech v Brně a právě v Karlíně. Celkově přístup k vlastní propagaci, marketingu nebo zviditelnění mají v ROLE velice zvláštní, lépe řečeno žádný. Už u prvního alba nastoupili na cestu striktního DIY přístupu, žádné vydavatelství, žádné podlézání komukoliv. Vydali ho jen elektronicky a pak jako kazetu (MC). Aktuální album je zatím k dispozici jen jako elektronické a přes streamovací služby. Pořád doufám, že se snad objeví i nějaký vinyl, rozhodně by si to zasloužilo.Kasárna Karlín jsem navštívil poprvé. Na nádvoří bývalých vojenských baráků z 19.století, notně ošuntělých, vznikl zajímavý kulturně společenský prostor s hospůdkami, galeriemi, kluby, jako stvořený pro alternativnější spektrum konzumentů. Samotný klub je celkem malý a strohý, až lehce neútulný. Nemám možnost srovnání, každopádně na tomto konkrétním koncertu jsem byl velice příjemně překvapen kvalitou zvuku a ve finále i skvělou atmosférou.BAD KARMA BOY jsou sice lehce žánrově spříznění s ROLE, ale mají svojí vlastní tvář. Pětičlenná kapela z Bratislavy (2x kytara, basa, bicí, klávesy) sdílí i podobný osud, když svoje zatím poslední, v pořadí třetí album vydali už v roce 2017 a teď se snad už konečně peče nástupce. Hudebně se pohybují ve vodách měkčího indie popu/rocku s prvky psychedelie, dream-popu, post-rocku a folku. Zpívají slovensky. Zpěv kromě kytaristy Juraje Marikoviče v některých skladbách pokrývá i Adéla Tihláriková, která se též stará o klávesy. Jejich set bych jedním slovem nazval „krásným“. Skvělý zvuk, kdy každý z nástrojů byl lehce rozpoznatelný. Skvělý zpěv i vokály, všechny texty byly srozumitelné. Skvělá atmosféra a světla, reprezentovaná několika ledkovými sloupy hrajícími různými barvami. Tak jednoduché a přitom tak účinné. A i skvělá dramaturgie, pokrývající jak všechna tři dosavadní alba, tak i pár nových písniček. Zatímco starší věci jsou spíše pomalejší, křehčí a intimnější, silně pohodové, i když v některých mezihrách se kapela proti původním verzím z alb dokázala celkem rozdivočit, nové songy jsou citelně živější a dravější. Směřuje to víc do moderního indie-rocku, šmrncnutého math-rockem. Připomínalo mi to zhruba aktuální tvář britských FOALS. Osobně se mi nejvíc líbilo několik písní zpívaných právě Adélou, které měli silně dream-popové naladění, podpořené jejím téměř šeptaným jemným zpěvem. U prvního songu nás bylo v klubu asi 20, ale velice rychle se zaplnil. Kapela působila civilně a bezprostředně, aktivně komunikovala s publikem a atmosféra byla velice příjemná. Tohle zmiňuji, abych vyzdvihl kontrast s hlavními aktéry večera, ROLE. Bylo to poprvé, co jsem je viděl, každopádně mě trochu překvapilo, jak málo komunikovali s publikem. V podstatě se to omezilo na pár „děkujeme“ mezi písničkami. Jak jsem zmiňoval na začátku, mělo se jednat o křest nového alba. Po posledním songu ale kapela prostě zalezla a byl konec. Chvíli jsem tam ještě překvapeně čekal, než mi došlo, že skutečně nic víc nebude. Zajímavý přístup. On i celý jejich hudební set by se dal nazvat chladným, podobně jako přístup k publiku. Ale paradoxně byl skvělý. Vypadá to spíš, že ten chlad, možná až odtažitost je záměr, protože to rozhodně nebylo nic negativního. Těžko se to popisuje, ale nejspíš to souvisí s celou filozofií jejich hudby, která je postavena na světě „post“. Postpunk, postrock, postmoderní. Set byl vystavěn kolem písniček z nového alba, doplněných o několik kousků z debutu. Skvěle byly nazvučené bicí, horší to bylo se zpěvem, který se trochu ztrácel v burácivějších pasážích. Možná k tomu přispívá i celkem hluboký hlas zpěváka. Specifikem je složení kapely, kromě bicích už jen dvě kytary. I to definuje jejich velice specifický zvuk. Proti pohodovým BAD KARMA BOY bylo tohle výrazně drsnější a hlučnější vystoupení. Fokus byl jen a jen na hudbu samotnou. Světla minimalistická, komunikaci jsem zmiňoval, taky minimalistická. A ono to funguje. Hudba mě skutečně pohltila. Ať už se jednalo o tvrdší indie-rockové pasáže, nebo klidnější, téměř post-rockové, mělo to nezaměnitelnou a téměř melancholickou atmosféru. Zvuk byl skutečně pestrý. Hezky vytažené bicí držely pevně rytmiku a kytary pak kolem lítaly v různých efektech a zkresleních.Merch? Už vám asi docvaklo, že prostě nic nebylo. I když BAD KARMA BOYS tvrdili, že mají pár starších trik a nějaké vinyly, nic jsem nenašel, ROLE tuhle část vesmíru ignoruje kompletně. A co bude dál? Fakt nevím. Kapela žádné další koncerty neavizuje, na webu je její přítomnost taky minimální. Já bych ale rád ten vinyl a ještě pár parádních klubových koncertů!HIGH ON FIRE - Cometh The Storm - 70%http://www.crazydiamond.cz/high_on_fire_cometh_the_storm_recenze/3172http://www.crazydiamond.cz/high_on_fire_cometh_the_storm_recenze/3172janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Oaklandští HIGH ON FIRE jsou dnes jiždávno velkou stálicí amerického sludge metalu, na svém kontěmají za těch pětadvacet let existence devět velmi slušnýchřadových alb a taktéž početnou fanouškovskou základnu. Patřímezi popřední kapely právě té subžánrové škatulky, ze kterése dosud nejvíce proslavili MASTODON. Na rozdíl od nich se všakvykazují více garážově stylizovaným a řevnivějším pojetím sludge a jejich vývoj nenízdaleka tak dobrodružný a barvitý, jako je tomu v případěatlantských blouznivců. Zatímco slavnější z obou kapel razíprogresivnější směr, právě pro HIGH ON FIRE je typická dřevnínekašírovanost a surovost. Asi jako kdyby většina jejich nahrávek nechtěla opustit území, které si u MASTODON přivlastnilo druhéřadové album „Leviathan“ a drželi se té formy do skonánísvěta. Podobných nestvůr mají totiž HIGH ON FIRE na svém kontě několik.Je nepochybné, že i v tříčlennésestavě HIGH ON FIRE umí udělat pořádný bordel a je onich sakra vědět, neboť tahle valící se masa riffů prokazatelněvyužívá pouze naturálních prvků. Jejich frontman, řvoucíkytarista Matt Pike je hodně výrazným elementem a katalyzátoremenergie, kterou tahle trojice vždy zejména na koncertech vykazovala požehnaně. Nové album „Cometh The Storm“ se jeví velmi nadějněa prakticky naplňuje očekávání hutného a valivého nářezu, najaký má tahle kapela zkrátka patent. Z produkčního místa jimletos vypomáhá Kurt Ballou, kytarista a hlavní skladatelCONVERGE, který je v oboru již ostříleným pojmem a legendouamerické alternativní scény.Z jinak velmi sevřené a nahuštěné desky sevyjímá instrumentální skladba „Karanlik Yol“, která vlastnístrunné motivy evokující exotické prostředí Indie/Pakistánu aje tak určitým spestřením celku. I vzhledem k celkové tvrdostimateriálu mne příjemně překvapil onen perfekcionismus, jakýHIGH ON FIRE věnovali zvukové stránce a muzikantskémuvkladu. Bravurní rytmika tak pohání všechny ty riffovité songy,z nichž za jeden z nejzdařilejších považuji právě ten titulní,navíc takřka v každé skladbě zní výtečné kytarové sólo a vše je jaksi vyhlazeno k dobré poslouchatelnosti, ne však podbízivosti. Onu chytlavost asi nejlépe charakterizuje hitovka „Hunting Shadows“ s klenutějšími zpěvy a přímočarou strukturou. Pro fanoušky kapel jako MASTODON, BARONESS, RED FANG či KYLESA takmohou být HIGH ON FIRE další variantou kvalitní metalové masáže,zde podpořené mocně burácivým hlasem Matta Pikea. Ale to dozajista jejich fanoušci všechno vědí. Vůbec senedivím, že největšími hudebními vzory jsou pro Matta legendární kapely BLACK SABBATH a MOTÖRHEAD. Kvalitní sadasludge!SUM 41 - Heaven :x: Hell - 80%http://www.crazydiamond.cz/sum41_heaven_x_hell_recenze/3171http://www.crazydiamond.cz/sum41_heaven_x_hell_recenze/3171nobody@nothing.com (Tomáš)Kanadští pop/punk rockeři SUM 41 se po více než pětadvaceti letech na scéně rozhodli ukončit kariéru. A rozloučení je to rozhodně důstojné. I když nikdy nehráli stejnou ligu jako jejich žánrově spříznění kolegové GREEN DAY anebo BLINK 182, myslím, že za sebou zanechávají poctivé dědictví osmi slušných alb včetně novinky. Dokázali si na scéně najít svoje místo a zároveň relativně úzké mantinely pop/punk rocku otevřely dalším vlivům. Když jsem četl, že poslední deska „Heaven :x: Hell“ bude vlastně dvojalbum, tak jsem lehce znervózněl. Dvojalbum je z mého pohledu královská disciplína. Vylámali si na něm zuby i větší jména. Ono taky vytvořit tolik písniček není žádná sranda, ne vždy se pak povede zabránit propašování vaty. S klidným svědomím můžu říct, tady je svět ještě v pořádku. SUM 41 jako správní punkáči tak trochu obelstili systém. Stejně vždy nahrávali relativně krátká alba lehce přes třicet minut. No tak teď prostě nahráli dvě krátká alba, a máme dohromady pětapadesát minut hracího času a to uteče jako voda. Zejména při jejich tempu.SUM 41 se na scéně objevili v době vrcholící popularity pop/punkové vlny na přelomu tisíciletí. Hned s prvním albem „All Killer No Filler“ se v roce 2001 trefili přímo do černého. A že jim nechybělo sebevědomí a mladický elán dokazuje i samotný název alba, který bych velice volně přeložil jako „Samé pecky, žádná vata“. K prvnímu albu mám dvě věci, jednu dobrou a jednu špatnou. Začnu špatnou. Lehce tady v některých skladbách koketovali s rapem. Bohužel to bylo období, kdy s rapem koketoval každý a kdo ne, ten jakoby ani nebyl. Tipuju, že se rap objevil i na nahrávkách polky venkovských kapel na Středozápadě. Naštěstí z toho kluci rychle vyrostli a pochopili, že tohle není ta správná cesta. Dobrá věc pak byla, že se nebáli být originální. A tak se svojí lásku k tradičnímu osmdesátkovému heavy metalu snažili propojit s pop/punk rockem. Riffy, zvuk, sóla, melodika, tady všude lze nalézt odkazy na toto prolnutí. Není to násilné, nucené ani umělé, naopak. Pořád to samozřejmě pevně stojí na výrazně melodickém pojetí krátkých, rychlých a úderných songů, ale zároveň je hned od začátku cítit rozdíl proti třeba výše zmiňovaným ikonám žánru. A tím je právě akcentace výraziva typického pro metalové žánry.Kapela v průběhu let nasávala a pak do svého zvuku začlenila samozřejmě i jiné vlivy. Emo a alternativní rock, nebo také skate punk, byly dominantnější v prvním desetiletí, zatímco zhruba od alba „Screaming Bloody Murder“ v roce 2011 je zřetelný ústup od výrazně popové melodiky k temnějším, syrovějším a tvrdším skladbám. Zaznívá melodický hardcore, někdy možná až alternativní metal, zvuk je více rockový, někdy až garážový. Novinku se pak rozhodli pojmout jako rekapitulaci celé své kariéry. Nejenže je to dvojalbum, ono je to i lehce koncepční dvojalbum. První část, „Heaven“ nastavuje právě tu přívětivější, melodickou, měkčí tvář kapely, zatím „Hell“ tu tvrdší, temnější, agresivnější, řekněme metalovější. Zvukově a dramaturgicky tím komplexně pokrývají rozličné vývojové fáze své hudební existence. Je to téměř „Best Of-ka“, ale seskládaná z nových skladeb. SUM 41 patřili vždy do kategorie mainstreamu, takže všechna jejich alba zní výborně. Kvalitní produkce, kvalitní zvuk, tady se kompromisy nedělali. A proč taky. Oni si na žádné anarchisty ani avantgardní punkáče nikdy nehráli. A přesně tak zní i novinka. Velký, někdy až masivní, plnotučný, poctivý zvuk a výborná produkce.Otvírák „Waiting on a Twist of Faith“ nás ultimativně katapultuje do roku 2001. Rychlá, melodická věc, se spoustou změn temp, breaků, meziher. Sonické kytary, nekompromisní rytmika. A to vše na necelých tří minutách. Následující „Landmines“ přidává ke všem výše zmíněným pozitivům a sociálním jistotám ještě ideální stadionový popěvek navazující na hlavní část refrénu. Tohle musí být síla naživo v plném klubu. Třetí „I Can´t Wait“ má nosný riff ve stylu GREEN DAY, ale melodika má nezaměnitelný trademark SUM 41. Je až fascinující, s jakou samozřejmostí a nenuceností dokáže kapela sázet jednu svěží, lehkou a přirozeně znějící melodii za druhou. „Future Primitive“, další skvělý vypalovák se zajímavým sekaným riffem po refrénu. V mixu obecně jsou hodně vepředu kytary, což je dle mého trochu škoda, protože rytmická sekce si zaslouží velké uznání. Jak bicí, tak basa hrají jak o život, mají dobrý zvuk a trochu více prostoru by jim určitě nezaškodilo. „Dopamine“, další výrazná věc ve stylu prvních 2-3 alb s mírně vlezlým refrénem byla i jedním ze singlů. Úplně si dokážu představit scénku, jak se vybírají singly ve vydavatelství. Kapela tam prostě hodí finální master alba na stůl a znuděně manažerovi odfrkne „Vyber si co chceš, nám je to putna, všechno jsou to hity“. A přesně tak to je. Každá skladba je melodicky tak výrazná, živá a dravá, že tohle musí děcka prostě milovat. „Bad Mistake“ je jeden z mých favoritů, refrén jak buldozér, punk rock klasického ražení. Krásné vzpomínání uzavře vážnější „Radio Silence“. Máme tady i trochu klavíru, konečně i více prostoru pro bicí. Píseň má lehce posmutnělou, nostalgickou atmosféru. Loučíme se s jednou érou, s jednou skvělou kapelou, za kterou zůstává sice jen pár, ale zato výborných alb. Ale abychom se náhodou samým dojetím nerozněžnili, přichází mírný šok. Předěl před druhou částí alba. Modulovaný hlas, syntetický zvuk jako z nejhoršího popového snu dnešních dní. Díkybohu to trvá jen lehce přes minutu a je to symbolický úvod do „Pekla“. Naštěstí to nebude peklo popové, ale takové, jaké máme rádi! „Rise Up“ znatelně přitvrdí, duchové metalu začínají vystupovat do popředí, už tu máme i sólíčko. Mezihry čerpají z new metalu, který je zjevnou inspirací i pro elektronické plochy na pozadí, dotvářející temnější atmosféru. „Stranger in These Time“ otvírá krásný alternativně metalový riff, který se změní v relativně klasickou punk rockovou vypalovačku. Mám to opakovat? Tak jo. Samozřejmě melodie opět výrazná, tihle kluci je sypou z kapes na počkání. New metalová „I Don´t Need Anymore“ by se klidně uživila i na některém z pozdějších alb BRING ME THE HORIZON, teda jestli by byli ochotni si tam ponechat sólo jak z roku 1987. Vážně mě baví ta přidrzlá, ale zároveň obdivuhodná svoboda, dělat si to po svém. Melodický hardcore? No problém, na sloku fajn. Ale přihoďme tam i trochu new metalu. A hoši, ať to šlape, pořád jsme přece punk rockeři. Pane kapelníku, kytarista se hlásí, že by si rád švihnul heavíkovské sólo. Může? Jasně! A že si inspiraci berou i z domova dokazuje třeba „You Wanted War“, která je vystavěna kolem typického silového riffu alá BILLY TALENT. Ale sólíčko opět musí být! A pěkně dlouhé! Máme tady i jeden cover, a ne ledajaký - „Paint it Black“. Ano, nikdo menší než THE ROLLING STONES. U mě dobrý. Punkrocková verze posunula písničku do jiné nálady proti originálu, a dodala tomu více agresivity. Závěrečná „How the End Begins“ dá vzpomenout na pozdní LINKIN PARK možná až trochu moc okatě, ale je prostě skvělá, tak jí to odpustím.Pětapadesát minut hrací doby. Několikrát jsem na to musel mrknout jestli je to pravda. To album prolítne kolem, jako by mělo polovinu. Hluchá místa? Vata? Nevedeme. Jestli mám říct, která část je lepší, tak odpověď je jednoduchá. OBĚ. Jsou jiné, každá má svou tvář, a zároveň jsou tam jasné spojnice, typický rukopis, zakódovaná DNA kapely. Ano, první část leze do hlavy sama, ta síla popových popěvků, které ale nezní tuctově nebo levně, je neuvěřitelná. Druhá část je přece jen komplexnější, vyžádá si více pozornosti. Ale stačí pár poslechů a album se krásně otevře. SUM 41 se loučí hrdě, s hlavou vztyčenou a ve vynikající formě. Kdo by je chtěl zažít ještě naposled živě i u nás doma, má šanci na Rock For People.DISILLUSION, ART AGAINST AGONY - Praha, Klubovna Povaleč, 5.května 2024http://www.crazydiamond.cz/disillusion_art_against_agony_praha_klubovna_povalec_5kvetna2024_koncert/3170http://www.crazydiamond.cz/disillusion_art_against_agony_praha_klubovna_povalec_5kvetna2024_koncert/3170nobody@nothing.com (Gazďa)V občanském sdružení Povalečprovozujícím dejvickou Klubovnu mají německé prog/postmetalisty/rockery DISILLUSION rádi. Přivítali jsme je tu takřkapřesně před rokem při propagaci jejich poslední (a vynikající)řadovky „Ayam“ (2022) a letos k nám zavítali v rámciturné oslavujícího dvacet let od vydání debutového majstrštyku„Back To Times Of Splendor“, které přehrávají v rámcisoučasného setu celé. Klubovna je malý sál, kde senepohodlně vejde odhadem tak maximálně stovka lidí, a zhrubatolik jich také zavítalo na nedělní koncert. Vzhledem ke kvalitěhrané muziky trochu škoda a přál bych DISILLUSION většíprostory, ale buďme rádi, že k nám zas přijeli a že jeněkdo vůbec pozval.Jako předskokan se představilistuttgartští ART AGAINST AGONY, což je zároveň kapela a zároveňjakési všeumělecké filozofické uskupení věnující se takéfotografii, videoartu a performancím. Na svých stránkách označujísvou hudbu jako „prog-jazz-experimental-brainfuck-metal“ a asi tocelkem sedí. Já bych tomu prostě říkal experimentálníprog-metal se špetkou jazz-rocku okořeněný perkusemi. Každopádněto bylo živé, nejen zajímavé, ale i celkem zábavné. Bubeník,dva kytaristi, perkusista a basistka vystupují v maskách, abysvé umění údajně „odtělesnili a dali vyniknout hudbě“.Nejsem si jistý, že to je potřeba, ale naživo to naštěstínepůsobilo tak intelektuálně jako na jejich webovkách. Šestkousků tohoto instrumentálního ansámblu jsem si užil. Jsou todobří hudebníci – zejména hlavní kytarista je špičkový –a perkuse jsou do písní dobře zakomponované a dávají tomu jedenrozměr navíc. Sál ale přišel samozřejmě najejich souputníky z Lipska. Ti jsou sice z Německa zvyklína o dost větší publikum, ale to se nijak na nasazení kapelyneprojevilo. Nebylo na co čekat, kapelník Andy Schmidt spustilprvní riff a Dejvice s nadšením přivítali „… And theMirror Cracked“, úvodní pecku z dvacet let staré desky,která je záminkou pro letošní turné. „Back To Times OfSplendor“ je fakt dobré album, které přehrání v jednomkuse snese a přesně toho se nám také v neděli u Kulaťákudostalo. Ani dvě nejdelší skladby, téměř patnáctiminutovátitulní a sedmnáctiminutová „The Sleep of Restless Hours“nenudily. Co na tom, že jde o skladby dlouhé, když jsou plnéskvělých nápadů… přišli jsme sem na hudbu, ne na ticho. Druhájmenovaná byla pro mě i jedním z vrcholů večera, stejnějako kratší „Fall“. Občas mě překvapí, že písně, kterédoma tolik nebaví, mě na koncertě dostanou nejvíc.Kapelník Andy Schmidt byl navícv dobré náladě, vtipně a nenuceně komunikoval s publikema „The Sleep of Restless Hours“, kterým končila část setuvěnující se dvacetinám debutu, okomentoval sebepochvalným „velmidobrá práce“. Pochvalu od Andyho dostal i zvukař, a tozaslouženou. Všechno bylo pěkně slyšet, což je nutnou podmínkoupro kvalitní zážitek u tohoto typu atmosférické hudby, kombinující nadupané riffy s klenutými melodiemi a rychlé pasážes akustickými party. Škoda, že v Praze kvůli nemoci chybělahouslistka Lea-Sophie Fischer. Živé housle by to celé ještětrochu obohatily. Celkem ten večer DISILLUSION přehrálideset skladeb, což se rovnalo zhruba hodince a půl strávené napódiu. Vedle šestiskladbového debutu tak zazněly ještě čtyřipísně: „The Black Sea“ z druhé desky, „Alea“ zestejnojmenného EP a jako přídavky „Driftwood“ a „Tormento“z posledního LP. Nejvíc jsem si užil desetiminutovou Aleu,kterou kapela roku 2016 odstartovala svůj současný comeback popředchozích postrockových hrátkách a desetiletém studiovémpůstu. Z novinky bych vybral radši „Abide the Storm“ nebo„Am Abgrund“, na kterou jsem se těšil, protože ji před týdnemzahráli během prodlouženého setu v domovském Lipsku. Nadruhou stranu jsem byl ten večer už trochu unavený, a tak minevadilo, že to tolik neprodlužovali. Tak zase za rok? DisillusionConcert Setlist at Klubovna Povaleč, Prague on May 5, 2024 |setlist.fm ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy - 60%http://www.crazydiamond.cz/art_of_anarchy_let_there_be_anarchy_recenze/3169http://www.crazydiamond.cz/art_of_anarchy_let_there_be_anarchy_recenze/3169janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V pořadí již třetí deska „Let There Be Anarchy“ od moderníhohardrockového projektu ART OF ANARCHY je nazpívána již v pořadí třetím obstojněznámým pěvcem, který se kdy v řadách těchto Američanů objevil. V roce 2017 se nástupcem po již zesnulém Scottu Weilandovi (ex-STONE TEMPLE PILOTS, VELVET REVOLVER a jiné),který svým hlasem před dekádou opatřil bezejmenný debut, stal Scott Stapp (ex-CREED),jenž svým projevem obohatil albovou dvojku „The Madness“ a záhy kamsi zmizel. Ostatně právě tuhle albovou dvojku považuji za zdařilou. Dnes nastupuje za mikrofon Jeff Scott Soto, pěvecký veterán s celou řadou zkušeností, kterého charakterizuje sytý vokální projev v intencíchhardrockové melodiky. Třetí deska navíc tematicky souzní s aktuálním děním kolemnás a varuje před tendencemi bořit zaběhlé pořádky a tím, že se z rozvracenísystému a hodnot západního světa stává pomalu nové náboženství. Je dobré si připomenout, že se řada společenskýchzměn neodehrává zrovna přirozeným způsobem a rozhodně nemá nic společného sezušlechtěním stavu věcí. Na rozdíl od Thalova dalšího projektu SONS OF APOLLO, působí hudba kvintetu ARTOF ANARCHY o něco méně bombasticky a je prezentovaná bez progresivních ambic, jakkoliv kytara rozhodně i tento projekt po stránce instrumentace táhne.  Materiál sice může budit dojem starosvětskosti, ale není to s ním zas až tak horké. Kladem je jeho opatření moderním zvukem a přizpůsobení aktuálnímu feelu, to vše při zachování ingrediencí zaoceánské hardrockové školy. Vím, Soto není zrovnafrontmanem nadčasovým, se kterým by se mladší ročníky ztotožnily stejně snadno jako s předešlými borci, které vynesla na vrchol grungeová vlna postupujících devadesátek, nicméně je stále za jeho projevem cítím kvalitu. Změna se však odehrála nejen v rovině frontmanské, neboť odchozího baskytaristu JohnaMoyera (DISTURBED) zde nahrazuje Tony Dickinson ze Sotova sólového bandu. Stálicí v sestavětak zůstává především kytarista Ron „Bumblefoot“ Thal a bratrská dvojice John aVince Vottovi.  Shrňme si to tedy asi takto. Tentokrát po delší pauze dostává prostor materiál, kterývyznívá možná o něco zádumčivěji a klasicky rockově než dva předchozí zápisy, alepořád nejde o žádnou vyloženou depku. Ačkoliv se znovu jedná o hudbu opatřenou modernímsoundem a nahranou ve špičkových podmínkách, nějak nejsem schopen tomuto hutnémupřídělu skladeb podlehnout. Desku bych rozhodně nazval aktuální podobouamerického hard rocku, která je však tak vzdálena chytlavosti a nápaditějšímprvkům, že i přes nepopiratelný potenciál hudebníků, nejsem sto ji plnědocenit. Prakticky „Let There Be Anarchy“ je albem bez vrcholků, kde se skladbyv podstatě slévají do jednolité masy a ani školený Sotův hlas jim nadiferenciaci nepomáhá. A tak i přes nálepku all-star projektu, na mne všepůsobí docela nevzrušivě a zatuhle.HAMFERD - Men guðs hond er sterk - 70%http://www.crazydiamond.cz/hamferd_men_guds_hond_er_sterk_recenze/3166http://www.crazydiamond.cz/hamferd_men_guds_hond_er_sterk_recenze/3166nobody@nothing.com (Gazďa)Faerské ostrovy jsou proslulé větrnýmdeštivým počasím, (vel)rybolovem, chovem ovcí a papuchalky. Méněje tohle souostroví v polovině plavby mezi Skotskem a Islandemproslavené metalovou hudbou. Nejznámějšími zdejšími metalistyjsou TÝR a po nich HAMFERD. Obě kapely hrají metal, obě pocházejíz hlavního města Tórshavn, obě letos vydaly nové desky a oběpatří do stáje amerických Metal Blade Records. Tím podobnostkončí.Zatímco power-folkaři TÝR seprohánějí s Valkýrami ve výšinách Valhally a Ásgardu atematicky se věnují – jak je ve zdejších končinách obvyklé –severské mytologii, HAMSFERD nás táhnou do doomových hlubinoceánu a inspirují se životem a příběhy běžných Faeřanů.Tedy rybářů a námořníků, protože takřka veškerá ekonomikatohoto souostroví o rozloze trojnásobku Prahy je tažena rybolovema závislá na darech okolního oceánu. Faerské ostrovy jsou jednímz několika mála států a teritorií, kde se také stálepraktikuje lov na velryby, v tomto případě na kulohlavcečerné, což je menší kytovec z čeledi delfínovitýchdorůstající cca sedmi metrů. A právě jedním takovým lovem sezabývá doomová hostina a nejnovější koncepční album kapely„Men guđs hond er sterk“ (Ruka Boží je silná). V sobotu13. února 1915 vyrazili z vesnice Sandvík na severu ostrovaSuđuroy čtyři čluny, aby podnikli lov na hejno kulohlavců, alerozbouřené moře dvě lodě převrátilo a 14 rybářů v zátocezahynulo, zatímco jejich rodiny vše pozorovaly ze břehu. Vzhledemk tomu, že Sandvík má pouze okolo stovky obyvatel, nebyl vevesnici nikdo, koho by se tato tragédie osobně nedotkla a v myslíchobyvatel rezonuje dodnes. Klávesista skupiny Esmar Joensen jesandvíckým rodákem, a tak HAMFERD přemýšleli o desceinspirované touto událostí už dlouho. Popisu samotné tragédiese věnuje titulní a také závěrečná „skladba“, což neníopravdová píseň, ale hudebně podbarvený záznam interview NielseMřrka, jednoho z přeživších námořníků z roku 1958.Právě on je autorem onoho výrazu „Boží Ruka je silná“, kdyžve svém vyprávění zdůrazňuje (ze svého pohledu) zázrak, ženěkteří námořníci tehdy vůbec přežili. Ostatních sedm písní se spíše nežsamotné události věnuje dopadu neštěstí na příbuzné a celourybářskou komunitu. „Odpočívej, můj princi, v lese mořskýchřas, kde jsi našel úkryt před nepokoji, kam jsi se schoval předspáry zatracení. Jako hrot zobáku alky, ať vzduch prořízne tvůjvítězný křik a zazní ve fjordech, kde tě Všemohoucí pokřtilve vlnách a kde se pro tebe otevřely břehy.“ (píseň„Marrusorg“, česky něco jako „smutek noční můry“). Podobná událost je jako dělaná prokoncepční album pohřebního doomu a HAMFERD nám přináší jehovelmi dobrou porci. I samotné jméno kapely je prodchnuto smutkem.Znamená jistý druh přeludu, který se zjevuje příbuzným naostrovech a věští tragickou událost. Nejčastěji se to stáváženám námořníků, jejichž manželé odjeli na oceán. Uprostřednoci jej žena najednou spatří doma, nemluvného a nasákléhovodou, aby po chvíli přelud opět zmizel. Atmosféra tragédie, mořskýchhlubin, vln, smutku a deprese je na desce přímo hmatatelná, a tojak v těžkých dunivých skladbách jako „Ábaer“,„Marrusorg“, „Rikin“, „Hvölja“ nebo „Í Hamferd“,tak v jemnějších písních tažených vybrnkávanou kytaroujako „Glćman“ a „Fendreygar“. K tragickému dojmupřispívá i to, že všechny texty jsou ve faerštině, což námneznalým sugeruje tajemno a neuchopitelno. Hudba to není kdovíjaksložitá, nejsou tu sóla ani složité instrumentální pasáže, ikdyž rytmická sekce využívá netradičních temp k vytvořeníté správné doomové neklidné atmosféry. Právě mistrnékouzlení s náladami, nádherně čistý a přehledný zvuk amix a nenápadné, ale pečlivé a místy až orchestrálně znějícíaranže jsou jednou ze dvou hlavních deviz Faeřanů. Vše funkčnía ve službách celkového výsledku. Posluchač jako kdyby mělpocit, že všechen ten smutek skutečně vyvěrá z jehovlastního těla a že on sám je součástí těch událostí, okterých zpívá, šeptá, mluví, chrochtá, křičí a naříkáfrontman Jón Aldará. Právě on je druhým trumfovým esem kapely.Zpěvák, kterého známe také z BARREN EARTH nebo IOTUNNvládne jednak growlem vyvěrajícím z těch největšíchhlubin okolního Atlantiku, jednak šermuje sebejistým a skoro ažoperně kvílivým vokálem vznášejícím se vysoko na nebi nadnámořníky. Aldará zároveň ovládá veškeré barvy a styly mezitěmito krajními pozicemi a takto všestranných a ve všechpolohách perfektních zpěváků je v metalu pramálo. HAMSFERD hodně připomínají německéAHAB. Faeřané jsou ale ještě více tematicky sepnuti s hudbou,kterou dělají. Zatímco Němci jsou suchozemci z Heidelberku,ostrovnímu šestilístku námořní pohřební doom vyvěrá přímoz esence jejich existence, protože oceán je jediným hodným izlým sousedem tohoto osamělého a drsného souostroví. To je proHAMSFERD nezpochybnitelné plus. Jsou to bardi své země a vše očem zpívají jim věřím. Němci jsou ale lepší skladatelé. Zdenení Ruka Boží alespoň v mých uších úplně stoprocentnía některé skladby nebo pasáže nejsou tak výrazné, abych sek nim vracel i v budoucnu. Jsou tu ale i naprosto skvělékousky. Úplně nejlepší je asi hned titulní „Ábaer“ s velmipůsobivou kombinací growlu a silné melodie čistého vokálu a pakdalší singlovka „Marrusorg“ nebo „Glćman“ a „Fendreygar“.Starší tři desky severské šestice až na pár skladeb zatímtolik neznám, ale rozhodně jim teď dopřeju pozornosti. MEAN MESSIAH - In Infinite Illusion - 80%http://www.crazydiamond.cz/mean_messiah_in_infinite_illusion_recenze/3165http://www.crazydiamond.cz/mean_messiah_in_infinite_illusion_recenze/3165janpibal@crazydiamond.cz (Stray)S novou sestavou přichází i nové a v pořadí již třetí album projektu MEAN MESSIAH, za kterým stojí kytarista, skladatel a producent Dan Friml. Jestli něco povedená novinka s názvem „In Infinite Illusion“ ukazuje, je to studiový perfekcionalismus a celkově Danův postoj k hudbě. S tím perfekcionalismem to myslím ve smyslu stylu a jemu uzpůsobenému zvuku, kdy v sobě album vrství neuvěřitelně cool momenty a dokáže vkusně využívat zvukové špíny. Deska totiž jakoby hlásala, že v rockové, potažmo metalové hudbě bylo již všechno vymyšleno, a tak zejména devadesátky stále žijí. Nebo že by se nalézaly nejblíže srdci hlavního skladatele? I to je možné. Jde vesměs o crossover z tvrdého metalu, rockové alternativy a industrialu natlačený do osmi pohodově poslouchatelných, avšak dravých, intenzivních a v jistém smyslu i chytlavých skladeb, ze kterých je cítit, k jaké evoluční etapě metalové hudby má hlavní autor největší vztah. Na trojici Frimla dnes doplňuje skvělý a všestranný bubeník Miloš Meier a baskytaristka Lenka Čechová. Ze skladeb je znát nadšení a rovněž také názorová souhra. Přes rozpoznatelnou adoraci hudby šíleného Kanaďana Devina Townsenda a metal z devadesátek je zřejmé, že Danovi šlo především o zhotovení dobře poslouchatelných přímočarých válů, které by jeho cítění co nejlépe reprezentovaly. Pilotní singl „Fire“ dává vzpomenout na etapu, kdy se do tvrdé hudby začaly zabudovávat syntetické zvuky a klávesy, nemluvě o pestrých groovech, kombinujících strojovou rytmiku a cosi ještě intenzivnějšího. Píseň má spád, výborný krátký refrénový slogan a celkově se snadno dostává pod kůži, asi tak, jako se to před takřka třemi dekádami dařilo finským WALTARI. Tím samozřejmě vůbec nechci říct, že MEAN MESSIAH jsou kapelou minulosti, která by opisovala dávno vynalezené, jen zkrátka dobře zná historii tvrdého rocku a metalu a vkusně dokáže modifikovat prověřené. Třeba hned úvod v podobě titulního songu se do posluchače zakousne prostřednictvím blast beatové smrště, jakoby ona intenzita a rychlost v rámci rytmiky automaticky posunula dojem z hudby blíže aktuálnosti. Jasně, někteří příznivci novo-metalu to tak mají – bez pěti stovek úderů za minutu ani ránu, naštěstí se song ukazuje postupem časomíry variabilnějším a předestře i nějakou tu melodii. Při charismatické dvojce „I See Black“, kdy balancujeme na hranici existence a bloudíme spolu s Danem dark-metalovou tmou, materiál začal díky harmoniím více dýchat a došlo i na specifickou melodiku devadesátkového střihu. Ze zvuku najednou vyvstával nejen DEVIN TOWNSEND, ale i dobové věci jako KILLING JOKE, NINE INCH NAILS či další jména, v rámci nichž je kombinace elektro zvuků a kytar tolik poutavá. Právě ona náklonost k alternativě, gothic rocku a industrialu dělá desku zajímavou, pestřejší, hravější, ne zas tak jednoznačně lpící na extrémním metalu. Chválím.Nejvíce oblibuji právě zdejší pomalejší kusy s prvky gotiky a skloubením živých a naprogramovaných bicích s důvtipně předoucími kytarami, tak jako je tomu u čtvrté „Clouds“ nebo osmé a až snově melodické „Ashes“. Zde vyniknou všechny přednosti současných MEAN MESSIAH, včetně schopnosti zariskovat, nebát se posunout hranice možného, respektive vystavět z pestřejší škály harmonií poslouchatelný, přehledný a moderně znějící metalový song, pokud tedy za to moderní budeme považovat i ono crossoverové fúzování, co zde funguje od poloviny devadesátých let. Po pravdě, pokud se všem těmto nápadům dá správná stylizace, atmosféra či výsledná zvuková stránka, vždy budou budit tak trochu futuristický dojem. Na desce s jednoznačně zlepšenou produkcí a studiovou prací (The Barn) se mi líbí, že sice není nijak objevná, ale přesto působí efektivně (osm skladeb na ploše necelých čtyřiceti minut se s ničím moc nepáře), ale i efektně (spousta energie a melodiky). Není mezi songy ani jeden nudný a deska tak baví, velmi dobře odsýpá a je prostá hluchých míst. Je kombinací dravosti, futuristického chladu i vroucné melodiky. Kapela dokázala z osvědčených ingrediencí dostat do poutavého celku maximální míru poslechových vitamínů, což stvrzují i další povedené skladby jako „Crash Test“, „Right Now“ a „Midnight“.MEAN MESSIAH - Takovéhle album jsem chtěl vždycky natočit (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/mean_messiah_takovehle_album_jsem_chtel_vzdycky_natocit_rozhovor/3168http://www.crazydiamond.cz/mean_messiah_takovehle_album_jsem_chtel_vzdycky_natocit_rozhovor/3168janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Osobu Dana Frimla mnozí dnes znají z youtubeového kanálu, kde má pořad Recky na vaše pecky a komentuje demáče a nejrůznější nahrávky začínajících kapel a hudebníků. Jako majitel studia The Barn má potenciál být u řady zajímavých nahrávek, ať už v roli nahrávacího technika či producenta. Jako muzikant funguje v moderně metalovém projektu MEAN MESSIAH, se kterým právě realizoval třetí řadové album a o tomto materiálu bude náš rozhovor.Třetí řadovka „In Infinite Illusion“ od MEAN MESSIAH je na světě. Když jsi na ní začal dělat, co skladby na budoucí kolekci musely splňovat? Přeci jen potřeba posouvat hranice k tvorbě patří.Vůbec jsem si nekladl žádné limity ani nároky. Psát jsem začal v době nefunkčnosti MEAN MESSIAH a plánoval to vydat někdy v budoucnosti jako studiový projekt. Už od začátku jsem věděl, že chci víc otevřít dvířka experimentům a výraznější melodice. Měl jsem i pár nápadů, které se docela vymykaly metalovým mantinelům, jako třeba skladby „Ashes“ nebo „Right Now“, a u kterých jsem si říkal, že by mohly MEAN MESSIAH slušet, i když je to docela velký krok jinam. Rozhodl jsem se tolik nesoustředit na riff a pracovat s materiálem jako se skladbami s důrazem na harmonii a formu. Posouvání hranic je pro mě klíčová věc, nebaví mě stát na místě!Projekt se rovněž objevil v nové sestavě, kde tě na trojici doplňují bubeník Miloš Meier a baskytaristka Lenka Čechová, jak k vzniku této sestavy došlo a proč právě tihle dva?S Milošem jsem se seznámil, když ke mě do studia začal jezdit točit bubny pro DYMYTRY a jeho projekt DRUMMING SYNDROME. Mezi prací jsme probírali co kdo dělá a já Milošovi pustil nějaký hrubý dema pro MEAN MESSIAH. No a Miloš mi v podstatě okamžitě nabídl, že by mi album nabubnoval. Takže jsem do toho šlápnul a začal jsem intenzivně pracovat na tom, co jsem už měl a na nových věcech. Moje manželka poté přišla s ideou, že když už to bude Miloš bubnovat, tak by mohl i do MEAN MESSIAH vstoupit jako člen a odehrát i nějaký koncerty. No, a když na to Miloš kývnul, věděl jsem, že je potřeba to udělat správně a sehnat do kapely baskytaristku. Ten ženský element k nám neodmyslitelně patří, a třeba v tý minulý sestavě, kde jsme byli tři chlapi, mi to hodně chybělo. Neuvěřitelnou náhodou jsem se seznámil s Lenkou, která ke mě do studia přijela na workshop, a když se zmínila, že hraje na baskytaru, začal jsem ji popichovat, jestli by to nechtěla zkusit u nás. Nejdříve se jí moc nechtělo, ale pak si přesto napsala partitury a po několika týdnech se stala baskytaristkou MEAN MESSIAH.Seš s výsledkem studiového snažení spokojen? Jak dlouho se vůbec materiál, předpokládám vznikající ve tvém studiu The Barn, připravoval a čeho na něm bylo nejtěžší docílit?Takovéhle album jsem chtěl vždycky natočit! A s „In Infinite Illusion“ nastal ten správný čas to zrealizovat. Zábavný je, že od napsání první noty až po mastering ten celý proces trval pouhý jeden rok! To je na mé poměry, respektive na poměry MEAN MESSIAH, naprosto neuvěřitelně krátká doba, vezmeš-li v potaz, že každé z předchozích alb si vzalo sedm let práce. Byl to intenzivní, bleskový proces a myslím, že ta atmosféra se na albu hodně podepsala v tom nejpozitivnějším smyslu. Při tvorbě nás neprovázely nějaké težkosti, naopak celé album vznikalo se zvláštní lehkostí, v intenzivním tempu, ale v pohodové atmosféře. Bylo strašně hezký sledovat, jak to všechny baví a těší se z toho.Jak dalece se tvoji aktuální spoluhráči podíleli na vzniku písní? Jak album vlastně vznikalo?Skladby pro MEAN MESSIAH píšu já, a to se nikdy nezmění. Každopádně jak Miloš, tak Lenka přispěli obrovskou měrou svými nápady při nahrávání jejich partů. Některé pasáže tím dostaly úplně jiný rozměr, než jsem původně zamýšlel, což byla pro mě naprosto nová situace, ale dost jsem si to užíval. Na začátku dostali demo a notový zápis a pak už jsem to nechal na nich. Nijak jsem je neomezoval a pokud mě paměť neklame, tak jsem do toho vstoupil snad jednou, či dvakrát, když jsem měl pocit, že ten původní záměr fungoval líp. „In Infinite Illusion“ je výsledek snažení celé kapely a já myslím, že to dopadlo fakt dobře. :)Cítíš se spíš jako muzikant a skladatel a nebo si více „dokážeš užít“ post producenta či studiového machra?Neodděluju to, baví mě všechno a je to v mém případě hodně provázaný. To, že si můžu nahrát a zprodukovat svoji vlastní hudbu, je pro mě velký dar, který mi dává obrovskou volnost v tvorbě a realizaci. Je i velký štěstí, že na mne v tomto ohledu spoléhají další kapely, kterým pomáhám realizovat ty jejich sny a ideje. Je to pro mě obrovská pocta a tuhle práci neberu na lehkou váhu.Když vaši novou nahrávku poslouchám, jednak si uvědomuji, že pro tebe zkrátka hraje určující roli metalová hudba devadesátých let, tedy období křížení žánru s vlivy zvenčí, což není jen tím, že na albu zní řada industriálních prvků, ale také i tím, že ona stylizace napovídá, jak moc velkou roli u tebe zastává hudba kapel jako FEAR FACTORY, DEVIN TOWNSEND, GRIP INC., WALTARI, a dalších uskupení té doby. Seš přesvědčen, že už tu všechno bylo a že je třeba cizelovat vymyšlené?Od jistého momentu už je veškerá popová i metalová hudba jen o tom, kdo to kam posune aranžérsky, zvukově, nebo jaké vlivy do své hudby pustí a jak je namíchá dohromady. Vždycky mě bavily kapely s přesahem a přesně proto mám rád všechny ty jména, který jsi zmínil. Dalším obrovským zdrojem inspirace jsou pro mě osmdesátá léta a kapely jako DEF LEPPARD, RATT, MÖTLEY CRÜE nebo pop v podáni například Phila Collinse, Petera Gabriela či Ricka Springfielda. Ten typ produkce a styl songwritingu mě nesmírně inspiruje a troufám si říct, že je to až polovina zvuku a stylu MEAN MESSIAH. Jen je to celý přefiltrovaný do jiných žánrových škatulek.Právě díky povedené produkci, kvalitnímu zvuku a rovněž přístupu, kdy je do paklíku třeba přinést jen to, co bude rozhodně posunem od minule, však deska získává kouzlo i v dnešní době. Osobně si myslím, že je krokem správným směrem a dvě předchozí díla nechává s přehledem za sebou, což zdůvodňuje větší barvitost matra, důvtipnější kombinace tvrdosti a melodií a celkově jisté nadžánrové kouzlo. Co rozhodlo ve prospěch otevřenosti a čeho si na materiálu nejvíce ceníš?Jsem celoživotní eklektik, oslovuje mě strašná spousta druhů umění, hudebních žánrů, a i když lovím hlavně ve vodách tvrdší hudby, mnohé z mých úplně nejoblíbenějších alb jsou zcela mimo metal či hard rock. Nemám problém psát metal ani pop, či vážnou hudbu. Ve všem jsem doma. Když jsem před sedmnácti lety začal psát a nahrávat debut „Hell“, byl jsem v pozici, že jsem chtěl natlakovanou desku bez možnosti oddechu. Melodický zpěvy mi přišly jako klišé a proto na debutu skoro nejsou. To album pořád tlačí a naprosto odráží můj tehdejší pohled na svět a jistou nasranost, která ve mně tehdy dřímala. Ale už od EP „Let Us Pray“ se to začalo posunovat tím směrem, kde se MEAN MESSIAH nacházejí dnes. „Divine Technology“ je taky intenzivní, ale už na něm je přesah jinam. Od teatrálního intra „Interment of Ashes“, přes bombastický nástup „Hello Again!“ až po popovou „We Shout“ nebo česky zpívanou „Za světlem“ jsem tam tehdy, myslím že celkem jasně, dal najevo, kam se kroky MEAN MESSIAH budou ubírat příště. A čeho si na „In Infinite Illusion“ cením nejvíc? Právě té barvitosti a že to zároveň drží pohromadě.Osobně mne zaujaly spíše ty pomalejší kusy jako „Clouds“ a „Ashes“, cítím z nich ono kouzlo alternativně rockových devadesátek a lehký odér jemnějších forem industrialu, nehledě na to, že bohatě přispívají k zpestření atmosféry díla a jeho dramaturgii. Jak tyto songy slyšíš ty?„Ashes“ považuju v kontextu své tvorby za možná to nejlepší, co jsem kdy napsal. Původně zněla trochu jinak a já ani ze začátku neplánoval ji vydávat pod značkou MEAN MESSIAH. Jednoho dne mi ale zčistajasna přilétl nápad na ten heavy refrén, prostě jen „Ashes“ a nechat hrát kapelu samotnou. Ta atmosféra a netypická forma mě tak uhranuly, že jsem věděl, že tohle prostě musí na albu být, i když je to teda obrovský úkrok stranou. :) Měl jsem docela pochybnosti, jak to naši fandové vezmou a dost mě překvapilo, jak pozitivní ohlas „Ashes“, ale i „Clouds“ mají. „Clouds“ je skoro až gotická, industriální skladba, kterou jsem napsal kolem útržku textu, který mne napadl, když jsme si s manželkou udělali pěší tůru přes Sedlo, což je mystická hora, na kterou koukáme z oken našeho domu. Sedlo má neuvěřitelnou atmosféru, říká se, že uvnitř ní žije čarodějnice. Když jsem pak stál na vrcholu a koukal na krajinu přes kterou se ženou mraky, napadl mě slogan I stand, all alone, at the end of the world/Clouds run away. To mi zůstalo v hlavě jak mantra. Ve studiu jsem udělal demo, prokomponoval ty vokální linky a bylo to. Ve skladbě pracuju s kontrastem mollových a durových stupnic, do kterých jsem se snažil dostat ty pocity tajemna a zárověň euforie, který mě na Sedle úplně pohltily.Pilotním singlem byla stanovena „Fire“, skladba nesporně chytlavá, přímočará, vlastnící ono future-kosmické kouzlo, kterým oplývá třeba tvorba Kanaďana Devina Townsenda, můžeš k této písni něco říci? Co pro tebe znamená tento muzikant?K Devinovi nás přirovnávají často, nicméně při komponování „Fire“ jsem si vůbec nemyslel, že by to mělo být podobné jemu. Víš co bylo inspirací? Industriální tepání ranných MINISTRY a melodika ve stylu DEF LEPPARD a podobných kapel. Když by sis skladbu rozebral na jednotlivý vrstvy, tak zjistíš, že jak kytarový linky, tak harmonie a melodika refrénu, by mohly být třeba na jakémkoliv albu právě DEF LEPPARD nebo třeba DOKKEN z osmdesátých let. Takhle jednoduchý to je a s Devinem to nemá společnýho vůbec nic. :) Používám úplně jiný ladění, melodiku i harmonie. Máme místy trochu podobný hlas a odtud pramení ta přirovnání. A i když si myslím, že si jdeme svojí cestou a podařilo se nám si vytvořit svébytný styl, tak mě to přirovnání vlastně docela lichotí. :)Zaujala mne i skladba „I See Black“, která dokázala do alba patřičně vtáhnout, takže jestliže Jaz Coleman zpívá na nejzdařilejším albu jeho KILLING JOKE o tom, že věci vidí rudě, pak u MEAN MESSIAH budu mít asi stále před sebou představu, že vy to máte v tmavším odstínu. Tahle skladba, jako dvojka v pořadí na albu, ukázala, že novinka nebude jen nářez od začátku do konce, ale mnohem důmyslnějším dílem, jak je pro tebe důležitá velikost prostoru, ve kterém se dílo pohybuje? Ať už to budeme brát ze stránky žánru, či entuziasmu hudebníků.„I See Black“ je o tom, že život a čas běží jen jedním směrem a není cesty zpět. Neodvratně se blížíme ke konci, kde je tma a žádný „světlo na konci tunelu“. Proto „I See Black“. Ale to, že vidím černě ještě neznamená, že v tý temnotě něco není. Jinak ta velikost tvůrčího prostoru je pro mě klíčová a baví mě, že to mají stejně i Miloš a Lenka. Díky tomu jsem mohl na třetím albu ukázat všechny svoje hudební tváře.Titulní skladba „In Infinite Illusion“ nebo třeba „Crash Test“ patří k těm nejnářezovějším položkám, tohle je opravdový metalový extrém, u kterého se musel zejména Miloš Meier zapotit. Jak dalece důležitý byl v rámci desky prvek takovéto výplachové agrese?Podstata MEAN MESSIAH leží v extrémním metalu, a tím je to daný. „Crash Test“ byla první skladba, kterou jsem na třetí album napsal a přímo navazuje na předchozí „Divine Technology“. Ta skladba by klidně mohla být na druhém albu, ten riff jsem měl právě v šuplíku už z doby práce na „Divine Technology“. Už se ale nevešel. Titulní skladba vznikla hned jako druhá, ale od začátku jsem ji komponoval jako album opener. Původně před ní mělo být intro, ale nakonec mě ten nekompromisní nástup tak bavil, že to zůstalo jak to je. Mám tyhle kontrasty rád a ten výplach, jak říkáš, je něco, co mě nesmírně baví i na pódiu. Je to taková forma duševní očisty.Co MEAN MESSIAH a koncerty? Budou nějaké? Měli jste např. v dubnu vystupovat v Plzni na křtu novinky kapely INNERSPHERE a sice spolu s touhle kapelou a ještě pražskými STELLARIS, nicméně z toho sešlo, co se stalo?Jistě, že budou! Už v červnu se objevíme na Czech Death Festu a Basinfirefestu a zrušené koncerty jsou přesunuté na podzim, již brzy budeme nové termíny oznamovat. Zdraví si bohužel nevybírá a má pro nás všechny absolutní prioritu. Samozřejmě nás zrušení naší účasti na turné mrzí, měli jsme i vynikající předprodeje, ale doufáme, že na nás fandové vyrazí na fesťáky a podzimní koncerty. Moc se na to těšíme a slibujeme, že na pódiu necháme všechno, co máme!ACCEPT - Humanoid - 70%http://www.crazydiamond.cz/accept_humanoid_recenze/3167http://www.crazydiamond.cz/accept_humanoid_recenze/3167hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době jsem se upsal k recenzi alba, na které prozatím nemám ani předběžný názor. Zkusím se tedy odrazit od několika faktů. ACCEPT stále představují významnou značku. Samotný přechod k šikulům z Napalm Records bych za známku úpadku nepovažoval, s Nuclear Blast se v posledních pár letech rozloučil kdekdo. Co se týče aktuálního materiálu, rodil se nesnadno, i když nakonec docela rychle. Vysvětlím.Z rozhovoru poskytnutého kytaristou a majitelem německých heavymetalových klasiků Wolfem Hoffmannem časopisu Decibel vyplývá, že skladby na novou, už sedmnáctou řadovku „Humanoid“ začaly vznikat až ve spojitosti se završením opožděného evropského turné k předchozímu albu „Too Mean to Die“, tedy až od jara roku 2023. V rámci covidové pauzy dotyčný neskládal. Nejen pro něj šlo o příliš smutné období, a nápady tudíž nepřicházely. Uvedené tvrzení by šlo samozřejmě odrazit cynickou hláškou ve stylu, málo kšeftů a nejistá prognóza dalšího podnikání rovná se nedostatek motivace. Na druhou stranu, z posledních koncertních záznamů je dobře patrné, že Wolfa stále baví hrát a být středem pozornosti. Dodávám, že uprostřed skvěle šlapající kapely, která má co nabídnout. Pokud pro něj covidová éra skutečně znamenala tvůrčí blok, vnáší to do jeho funkčního byznys modelu lidský prvek vyvolávající spíš sympatie.Nucená přestávka však k vážnějšímu zpoždění nakonec nevedla, protože po uvolnění poměrů šlo už vše jak po másle. V zocelené sestavě nebylo navíc zapotřebí řešit personální změny. Nejen Hoffmann si rád zahraje před davy, že? Jednoduše řečeno, každý její člen přesně ví, proč hraje v ACCEPT a kde je jeho místo, což ohledně koncertního pódia platí takřka doslovně. Takže tu opět máme virtuózního Philipa Shouse – kytaristu na „zbytková“ sóla, dále bubenickou mašinu Christophera Williamse, a vedle něj ukázkově předoucího baskytaristu Martina Motnika. Jádro pak tvoří zkušený parťák Uwe Lulis, spolehlivý řvoun Mark Tornillo a konečně samotný kapelník, pod jehož přísnou taktovkou se vše odehrává. Kdo z kytaristů se kromě Hoffmanna zúčastnil vlastního nahrávání, nemíním řešit.V nabitém diáři našel znovu okénko i renomovaný producent Andy Sneap. Zvuk novinky byl tudíž předem daný. Od druhého debutu v podobě alba „Blood Of The Nations“ se stal víceméně neměnným. Formálně mu však nelze vytknout vůbec nic. Podobně by dnes na své studiové nahrávce chtěla znít asi každá usedlejší metalová kapela. Sneapovi se stabilně daří zakonzervovat některé stěžejní či ikonické prvky a zároveň zvednout tlak až do míry, kdy ono staré přestává znít většině namlsaných metalistů příliš archaicky a neurazí ani dorost. Programové pompy se od něj vesměs nedočkáte. Výraz ořezaný na kost ji čerpá takřka výhradně z masivního zvuku strun a bubnů. Porovná-li se například sound kytar na „Humanoid“ s „Touchdown“ od U.D.O., jde o nebe a dudy. U.D.O. ho mají podstatně barevnější, nadýchanější a méně syrový, zatímco ACCEPT se drží v užším, více konzervativním a zároveň zahuštěnějším zvukovém spektru. Myslím, že si lze dobře vychutnat obě polohy, a přitom vést s odkazem na „Breaker“ přes „Metal Heart“ po „Death Row“ zábavné diskuse o tom, jaká z nich je ta pravá.Hoffmannovi zmíněná schopnost a přístup Sneapa, zdá se, zcela vyhovují, vlastně z nich musí být nadšen. Jako by mu šlo jen o možnost bezproblémového přesazení vybroušeného kytarového podnože pro naroubovaný Tornillův vokál ze studia do koncertní haly a obráceně. Jestliže bylo třeba na posledních JUDAS PRIEST možné kromě prosté „zvukotvorby“ vysledovat i nějakou tu echt producentskou práci, na „Humanoid“ jsem nic podobného nevypozoroval. Možnost, že by se ve studiu odehrávalo něco na způsob: „Přines mi lepší skladbu Wolfe, víš, něco méně JUDAS a více ACCEPT“, můžeme, myslím, vyloučit. Žádná tak zásadní připomínka by zřejmě tolerována nebyla. Náš klient, náš pán! Sneapova síla a úspěch při práci s žánrovými nestory tkví totiž mimo jiné v respektu, a to jak k zákazníkům samotným, tak k jejich protřelým plánům a vizím, byť už mohou zavánět senilitou. Do ničeho je nenutí. Neriskuje, ví, že stačí relativně málo, setřít přílišnou patinu a perfektně zarámovat osvědčený obsah, který si své fanoušky vždycky najde; v dnešní nostalgické, po jistotách prahnoucí éře stoprocentně. Žádný rocker prostě nezůstane lhostejným, když uslyší prověřený riff či typické sólo v designovém balení a v prémiovém podání.Uvedená strategie má ovšem dvě slabiny. Jednak směřuje k uniformitě, jednak nedokáže posunout skladby ke strhujícím hymnám a hitům. ACCEPT jich naštěstí mají slušnou zásobu, tudíž zas tolik nevadí, že je nová kolekce nerozmnoží. I s tím se v podstatě počítá. Ve své sevřenosti a poctivosti každopádně znovu představuje velmi solidní heavymetalovou nahrávku, na hony vzdálenou současné vlně duchařského heavy/retra. Čtyři, pět skladeb pro nové turné se z ní v pohodě vybere, a ještě něco zůstane v záloze. Za mě by mohli klidně přehrát celou první polovinu. Ano, úvodní „Diving into Sin“, a zejména titulní „Humanoid“ šlapou a vtahují velice dobře, i když ten „Painkiller“ v první z nich trochu zabolí. Ale co už, když to zde či jinde (jinak výborná „The Reckoning“) nevadilo ani slovutnému producentovi s přímou linkou na Jidáše, tak my to přeci řešit nemusíme.:-) Absence mohutnějších sborů zas tolik nemrzí a Hoffmannova sóla se poslouchají stále dobře, jakkoli bych férovější dělení o podobné party ocenil, skladbám by navíc prospělo. Ke kořenům míří sympatická „Frankenstein“. Vybavená pěkným bridgem a vygradovaným refrénem, blíží se tolik potřebnému ACCEPT – hitu. Proti technologické a jiné temnotě, vzlínající z některých silnějších leitmotivů a také z obalu od populárního Gyuly Havancsáka, staví Hoffmann uvolněnější (hard)rockové kousky typu „Man Up“, „Unbreakable“ nebo „Straight Up Jack“. Tu a tam zazní pár tónů z klasické hudby. Balada „Ravages Of Time“ mě opakovaně nechala chladným.Sečteno a podtrženo, ACCEPT jednoho muže natočili dobré album. Bez party zručných přidavačů, z nichž stále vyniká zejména Tornillo, by ovšem nic takového nevzniklo. Můžete si ho pustit doma v rámci relaxu, ke stereotypní práci či v autě, může zaznít v hospodě nebo u grilovačky a vždy bude fungovat stoprocentně. Hoffmanovy riffy nikoho nenechají v klidu a výborným zpěvem tíhnoucím spíše k Brianu Johnsonovi než k Udovi se toho moc zkazit nedá. Přestože se na silnou trilogii z let 2010 až 2014 navázat nepodařilo, Humanoidem byla víc než důstojně završena trilogie další, možná o něco sušší a méně výrazná, stále však zábavná a v rámci scény svá.GLENN HUGHES - Brno, Sono, 28.dubna 2024http://www.crazydiamond.cz/glenn_hughes_brno_sono_24dubna2024_koncert/3164http://www.crazydiamond.cz/glenn_hughes_brno_sono_24dubna2024_koncert/3164janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pro příznivce hlasu Glenna Hughese a především hudby DEEP PURPLE z časů, kdy u této legendy v polovině sedmdesátých let po dobu tří sezón právě zpěvák s přezdívkou Voice Of Rock působil, se v Brně naskytla příležitost na mimořádný koncertní zážitek, neboť deska „Burn“ právě letos na jaře slaví padesát let od vydání a koncertní program právě probíhajícího sólového turné tohoto skvělého zpěváka a baskytaristy byl tomuto výročí přizpůsoben. Vzhledem k tomu, že nás již v červnu čeká termín vydání novinky dalšího Hughesova bandu BLACK COUNTRY COMMUNION, se jeví dvaasedmdesátiletý rocker ve vitálním laufu. Od začátku bylo jasné, že akce naláká především fanoušky hard rocku a fajnšmekry, byl jsem tudíž mírně zklamán, že prostorný brněnský klub nebyl zaplněný snad ani z jedné třetiny. Nicméně ti co nezaváhali, se zde dočkali mimořádně povedeného večera.S osmou hodinou odstartovali svůj koncertní set předskokani, konkrétně tedy němečtí ROOK ROAD, což je hardrocková kapela složená z muzikantů různého věku, nejčastěji však zřejmě padesátníků, která však má na svém kontě pouze jediné, dva roky staré bezejmenné album. Na můj vkus jejich produkce působila až moc sladkobolně a uhlazeně, tedy stála vesměs na pomalejších kusech, kde obvykle sedmdesátými lety ovlivněné blues-rockové party bez většího vzrušení doprovázely závoje hammondů. Této kapele především scházela nadčasovost, větší švih a prvek vyšší autentické hodnoty.Glenn Hughes se svou doprovodnou mezinárodní kapelou, kterou spolu s ním utváří dánský kytarista Soren Andersen, holandský klávesák Bob Fidzema a irský bicman Ash Sheehan, však pozvedl gruntovnost nedělního večera o dost výše a prokázal, že je stále v mimořádné hráčské i pěvecké formě. Už během prvních dvou Párplovských klasik „Stormbringer“ a „Might Just Take Your Life“ dostal publikum zcela na svou stranu a to zvukař teprve vybíral nedostatky. Se zádumčivou „Sail Away“, jejíž hlavní vokální part jak známo na albu zpívá David Coverdale, musel propadnout kouzlu purpurového setu opatřenému odérem blues snad každý. Mně osobně učarovalo, kterak si zde Hughes poradil s níže položenými vokálními party svého někdejšího kolegy a zároveń nic neztratil ze svého ječáku. První kompozicí, která byla rozvedena do více než dvacetiminutové délky, se stala má velmi oblíbená jízda „You Fool No One“, což je skladba, která je silně poznamenána specifickými soulovými prvky, funky groovy a mimořádně zajímavou instrumentální výstavbou, v průběhu níž došlo také na řadu sól, včetně bubenického, kytarového a několika klávesových vsuvek připomínajících odkaz mistrovství Jona Lorda, to aby se song po čase zas vrátil do své kvapíkové linie. No a ještě ke všemu byl zde repetetivně vsunut fragment z dalšího songu Párplů „High Ball Shooter“.Druhá polovina vystoupení byla snad ještě více strhující. Započata rozmáchlou bluesovou klasikou „Mistreated“, ukázala veškerý potenciál současného Glenna Hughese i jeho koncertního ansámblu. Do více funky a soulových hájemství pak posluchače zavedla píseň z etapy, kdy u kytary rok a půl působil nebohý Tommy Bolin, jmenovitě „Gettin´ Tighter“. Šlo o další song, který si vysloužil obrovské ovace. Ty největší však přišly s neuvěřitelně procítěnou „You Keep On Moving“, skladbou v našich luzích a hájích velmi oblíbenou. Pokud bych měl vybrat pouze jednu jedinou píseň celého setu, vybral bych právě na dalších dvacet minut prodlouženou verzi tohoto klenotu. Během neustálého děkování a udělování komplimentů České republice hýřil legendární zpěvák úsměvy, aby na pomyslný vrchol a vkusnou tečku za večerem nominoval ten nejdravější vál, samozřejmě titulní song „Burn“ ze stejnojmenné desky od DEEP PURPLE. Brněnský koncert se tak stal oslavou hudby DEEP PURPLE z období, kdy kapela v sestavě mimo jiné také právě s Glennem Hughesem vstoupila do své nejzajímavější tvůrčí fáze. Celý set na mne působil velmi živelně, progresivně a neotřele, jakoby chtěl potvrdit, že letité standardy mají oprávněnost žít plnohodnotně ještě padesát let po svém zrození. A byla to nesporně pravda.PROUZA - Praha, Café v lese, 27.dubna 2024http://www.crazydiamond.cz/prouza_cafe_v_lese_27dubna2024_koncert/3162http://www.crazydiamond.cz/prouza_cafe_v_lese_27dubna2024_koncert/3162nobody@nothing.com (Tomáš)„To bylo dnes krásně na tom Café v Lese“ abych parafrázoval jeden z velkých hitů kapely PROUZA. Frýdecko-místecká legenda PROUZA přijela, parádně zahrála, rozhoupala a rozskákala malý pražský klub a já si konečně mohl odškrtnout další kapelu na svém dlouhém seznamu, kterou jsem zatím neměl to štěstí vidět naživo. Přelom 80-90tých let na Moravě a ve Slezsku dal domácí scéně velice silnou generaci alternativně rockových uskupení, zpívajících česky a přinášejících čerstvou krev do žil rockového organizmu. Nejen PROUZA, ale také PRIESSNITZ, HELMUTOVA STŘÍKAČKA anebo MŇÁGA A ŽĎORP. Co jméno, to pojem. PROUZA 1.0, ta původní ze začátku 90-tek, mě minula kvůli věku. Byl jsem v době vydání legendárních alb „V otrhaném domě“ a „Ve dne v noci“ čerstvý teenager a teprve se začínal orientovat v muzice. V druhé půlce nultých let, když znovuobnovená PROUZA 2.0 vydala třetí album „V tichosti“, jsem ale už byl u toho, a následně se propracoval i ke starším deskám. Bohužel tuhle etapu jsem taky koncertně prošustroval, za což si dodnes sypu popel na hlavu. No a v aktuální konstelaci PROUZA 3.0 jsem je nakonec měl možnost i vidět a bylo to velmi zajímavé.Večer otevírala pražská kapela TYVOLE, hrající něco na pomezí VLTAVY a HUDBA PRAHA, možná lehce šmrncnuté MŇÁGOU. 2-3 písničky celkem fajn, ale celkově mě skupina nezaujala ani po hudební, ani po textové stránce. Měli ale slušný zvuk a dost dobrého bubeníka, který jakoby z oka vypadl Mattu Cameronovi (SOUNDGARDEN/PEARL JAM).Samotná PROUZA jede mini turné k novému vydání prvních dvou alb na vinylech. Tomu odpovídal i set list, kde otvírák „Až na to přijdu“ ze třetího alba nastavil zvuk a pak už se jelo v podstatě jen z prvních dvou alb. Aktuální sestava zahrnuje tři, často kontrastní, elementy. Z původní sestavy je tady basák Bronislav Svoboda a kytarista Vladimír Franek. Oba ve skvělé formě. Pak tady máme metalovou sekci. Kytarista Radovan Typovský a bubeník Alex Buš, oba mladí kluci dvacátníci, dle image příznivci hodně tvrdého kovu. Dlouhé vlasy, černé oblečení, metalová kytara Ibanez. A nakonec zpěvák, Tomáš Gavlas, který možná víc připomíná rozumnější verzi rappera z Jižního Města, než zpěváka rockové kapely. Pochopím, jestli někdo bude mít výhrady k jeho osobě na této pozici, je skutečně jiný než jeho předchůdci. Barva hlasu, styl, frázování. Za mně dobrý. Jak už jsem zmiňoval, celý set se zvukově nesl ve stylu třetího alba, takže to byl víc přímočarý rock´n´roll s garážovým nádechem, než gotický alternativní rock původních nahrávek. A mě to vůbec nevadilo. Mělo to koule a pořádný drive. Zvuk byl od začátku vynikající, s malou výjimkou u zpěvu. Když Tomáš zpíval, tak to bylo celkem OK, ale v pasážích, kde díky svému specifickému frázování téměř jakoby rapoval, nebo třeba když víc tlačil na pilu v některých refrénech, tak se ztrácela čistota zvuku. Jak jsem zmiňoval metalovou sekci, tak ta samozřejmě taky ovlivnila zvuk. V některých částech písní zněla kytara téměř jako od SYSTEM OF A DOWN, ale dominantní při tvorbě nálady byla právě sólová kytara Vladimíra Franeka. Skvělý zvuk pak měla basa, která i vypadala nádherně. Zřejmě na zakázku dělaný nástroj specifického tvaru, nic podobného jsem předtím neviděl. A když pak ve skladbě „Jéé“ vyšvihnul basové sólo, to byla přímo zvuková orgie.I přes slabší návštěvnost (odhadem 60-70 lidí) byla atmosféra vynikající. Písně z prvních dvou alb neztratily nic ze svého kouzla a pořád znějí velmi aktuálně a svěže. Jejich temná melodika má specifické kouzlo. Nebylo to žádné nostalgické vzpomínání, ale pořádný nářez. Set list byl narvaný hity, hezky to gradovalo. „Záda“, „Jéé“, „Na venku“, „Rádiobar“, „Před tebou“. Jedna pecka za druhou. Pomalejší, hloubavější věci typu „Čelem vzad“ se asi zvukově nejvíc přiblížili své původní originální verzi.V průběhu koncertu jsem se zamyslel, jestli je vlastně PROUZA 3.0 jen projektem pro radost, občasné hraní starých dobrých písniček, nebo mají ještě ambici možná stvořit třeba i nový album. První nápovědu mi dal přídavek, kterým byla nová písnička. A nebyla vůbec špatná. No a následně u stánku s merchem, který byl slušný, mi to potvrdil i samotný zpěvák. Něco se už peče, takže se po deseti letech možná dočkáme pátého alba.MY DYING BRIDE - A Mortal Binding - 70%http://www.crazydiamond.cz/my_dying_bride_a_mortal_binding_recenze/3163http://www.crazydiamond.cz/my_dying_bride_a_mortal_binding_recenze/3163janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Novinka „A Mortal Binding“ od britských doomových stálic MY DYING BRIDE svědčí o faktu, že Nevěsta ani zdaleka neumírá. Právě naopak, k znovuobjevené chuti po původním výrazu šestice přibyla nyní i léty cizelovaná perfekce. V umělecké rovině se tahle kapela sice nikdy nevyvíjela až tak překotně jako jiní z jejích generačních souputníků, o to více si však halifaxští mohou dnes hýčkaj své věrné. Jedno se MY DYING BRIDE totiž upřít nedá, jejich projev a tomu odpovídající zvuk si s nikým jiným nespletete. Žádná jiná kapela v rámci nejsmutnějšího metalového subžánru nedokáže podobně přesvědčivě své posluchače rozplakat, expertem z největších na emoční stránku věci je zde bezesporu frontman Aaron Strainthorpe, který je dnes spolu s kytaristou Andrewem Craighanem posledním z původních členů. Nálada a celková atmosféra nahrávek MY DYING BRIDE je tak logicky odvozená především od Aaronova přednesu, či chcete-li charakteristického stylu zpěvu.Jestliže se kapela koncem devadesátých let odhodlala objevovat trochu jiné horizonty smutku, brzy se s nepořízenou vrátila ke svému jistému, takže jejich nově vznikající hudba začala vcelku nudit. Dělo se tak z mého pohledu v první desetiletce nového milénia. Ten dojem však z jejich současné hudby nemám, neboť řada alb započatá v roce 2014 kolekcí „A Map Of All Our Failures“ se mě jeví hodně silně, jakoby Angličané v sobě reinkarnovali onu původní formuli z dob milníku „Turn Loose The Swans“ a vše předkládali s většími zkušenostmi. „A Mortal Binding“ rozhodně není nijak objevné či překvapivé dílo, je na něm zkrátka vše, co konzervativní posluchač od MY DYING BRIDE zhruba čeká, nicméně se rovněž jedná o další z řady kvalitních nahrávek reprezentujících renesanci původních smutečních seancí.Asi vám přesně neřeknu, jak vysoko se v rámci diskografie novinka nachází. Faktem je, že na ní původní fans najdou zřejmě to podstatné, co od hudby MY DYING BRIDE chtějí. Tklivě bolestný Aaronův přednes, pomalá tempa, houpavé kytarové riffy se určitě očekávaly, nicméně k těmto jistotám kapela dokázala přidat vlastní zkušenosti, muzikální nadhled, vyzrálost a skladatelské schopnosti projevující se nejvíce ve smyslu pro detail, vkusnou aranži či schopnost posílení nálady. Je dobré, že výsledek nepůsobí ani trochu přeplácaně, ale je mu vlastní vkusný styl a určitá strohost, takže i po letech zde slyšíme onen mrazivý zvuk houslí.Za vším je sice cítit zmar a pošmournost, ale to neznamená, že by se MY DYING BRIDE zatavili jen do pomalých temp. Naopak, hned úvodní „Her Dominion“ působí divoce a rozervaně. Stejně tak pátá „The Apocalyptist“, zahájená právě osudovým partem houslí, svědčí ve výsledku spíše o touze, hněvu a naturální divokosti. Není náhodou, že obě skladby patří k nejnápadnějším songům novinky, druhá zmíněná navíc dosahuje dokonce dvanácti minut časomíry a koncentruje v sobě ono původní a stále trochu progresivní kouzlo hudby MY DYING BRIDE, tak jak jej zaznamenali fans v roce 1992, skrze neočekávaný vývoj tehdejších skladeb, mnohdy určovaných překvapivými zvraty temp. I tyto fáze nového alba svědčí ve prospěch návratu k prapůvodnímu zvuku z první půle devadesátých let. Sem tam novinkou opravdu probleskne skoro až deathmetalový prvek. Nicméně kapela si je plně vědoma své cesty a novinku míchá z ingrediencí minulosti s citem a ještě dost možná přidává nejeden aktuálněji vyznívající fragment.Pilotní singl „Thornwyck Hymn“ působí díky své valivosti až pateticky, pro někoho tohle znamená hlavní důkaz majestátnosti a setrvalé kvality souboru, z mého pohledu se však skrze přílišné usazení se dostavuje spíše nuda. Ozdobou kolekce je patrně třetí skladba v pořadí „The 2nd Of Three Bells“, která začíná akustickou pasáží, jež jakoby svými tóny vyobrazovala odbývání kostelního umíračku v tiché krajině ostrovního venkova. Posluchač jakoby se skrze tento song toužil vydat na pohřební pochod do sousední obce. MY DYING BRIDE však i zde umně přecházejí z atmosféry zmaru do dravěji stylizovaných momentů. Sedmiskladbová kolekce je tak rozhodně málo překvapivá, o to však více radosti může přinést skalním.DECEPTION - Daenacteh - 80%http://www.crazydiamond.cz/deception_daenacteh_recenze/3157http://www.crazydiamond.cz/deception_daenacteh_recenze/3157nobody@nothing.com (Gazďa)DECEPTION je kapela, kterou jsem dlouhohledal. Brutální, přímočará, tvrdá, s pořádně hlubokýmgrowlem, ale zároveň dostatečně chytlavá a melodická. Stačísi pustit druhou skladbu z jejich nejnovější desky, kterámá tajuplný název „Daenacteh“ (kapela nechce prozradit,co to znamená). „King of Salvation“ je pořádný rychlývýplach, kde na jednu stranu jeden riff střídá druhý a bicíkombinují sypačky s dvojšlapkami i přechody, které uhánějíkupředu jako ve sprintu na 100 metrů. Na druhou stranu píseň časod času zpomalí tempo, a tím ještě víc ztěžkne a zhoustne,kytary vedle sekaných riffů kouzlí také vyhrávkami a v pozadíčlověk slyší orchestr, který se úspěšně snaží s kapeloudržet tempo. Pokrm zvaný „Daenacteh“ má všechnypřísady, které mám rád. Thrashový tah na branku i deathovoubrutalitu, groovové riffy i melodické vyhrávky, vokál pořádněhluboký i blackově nakřáplý, tempovou jednoduchost, ale zároveňrytmickou variabilitu. A orchestr tu pouze „popově“nepodmalovává harmonie v roli pátého kola u vozu, alevytváří vlastní melodie a linky. Nehrne se dopředu, aby sesnažil uzmout roli hlavního herce, která mu nepatří. Naopak plnídokonale funkci koření, které brutální chuť jídla náležitězjemní a zpestří, takže posluchač může konzumovat bez obavdál, aniž by ho příliš ostrá strava rychle zmohla a vyčerpala.„Daenacteh“ je symfonický deathmetal, ale ne ve stylu chaotických Italů FLESHGOD APOCALYPSE. Nenítu prostor pro umělý bombast a přehnanou teatrálnost. I oprotiSEPTICFLESH jsou Norové ze Stavangeru méně okázalý a také odost rychlejší a thrashovější. Nejvíc se tak stylem blížíkrajanům BLOOD RED THRONE, u kterých mimochodem začal kytarista azpěvák DECEPTION Sindre Wathne Johnsen minulý rok obstarávatvokály, nicméně teprve poté, co byla celá deska „Daenacteh“nahrána. A ještě jedna vynikající kapela mi tane na mysli,kanadští AETERNAM, se kterými pojí DECEPTION jak orchestrálnípasáže, tak náklonnost k orientální melodice a využívánífrygických stupnic. Poslední desce AETERNAM se sice „Daenacteh“nevyrovná, ale i tak je dost, dost dobrá.Je také dramaturgicky správněvystavěná. Úvodní „Sulphur Clouds“ je spíše jen krátkározehřívačka, která slouží jako taková tříminutovápředehra, kde Norové ukazují, které všechny zbraně majík dispozici a které budou během následující třičtvrtěhodinky využívat. Intenzivní, ale nepříliš nápadité… trochunuda, říká si posluchač. Už následující „King of Salvation“ale vše nakopne správným směrem. Po mě jedna z top skladebnejen této desky, ale celého letošního roku. Popsána byla výše,netřeba se k ní vracet. Třetí „Iblis Mistress“ vševýrazně zvolní a úvodními jemnými tóny klavíru i celéuklidní, což je po předchozí rychtě potřeba. Jedeme sicev pomalejším tempu, ale píseň není o nic méně výrazná,stejně jako další „Assailants“, která se o orientálníinspirace sice opírá oběma rukama, ale nijak jí to ani neubírána tvrdosti ani nepřidává na kýčovitosti. Stejně silné jsou inásledující skladby, rychlejší „Monophobic“, meandrujícísedmiminutovka „Dhariyan“ i přímočará „Be Headed on YourWay“. Trochu méně výrazná mi tak přijde jen poslednídesetiminutová „Daughters of the Desert“, která se mi zatímani po opakovaném poslechu pod kůži nezadřela. Podtrženo sečteno, velmi dobrá deskaa pro mě jeden z objevů roku. Možná škoda jen dostneoriginálního a nezajímavého jména kapely. Jen na EncyclopaediaMetallum je pod tímto přízviskem registrováno celkem patnáctrůzných partiček a další lze vygooglit u nemetalových žánrů. REFORE - Netvoříme s potřebou být někomu podobní (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/refore_netvorime_s_potrebou_byt_nekomu_podobni_rozhovor/3158http://www.crazydiamond.cz/refore_netvorime_s_potrebou_byt_nekomu_podobni_rozhovor/3158janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vzhledem k tomu, že česká metalová scéna prožívá zrovna velký boom thrash metalu a těch obstojných nahrávek vzniklo v posledním roce trochu víc, a zároveň na našich stránkách už jsme měli rozhovory s kapelami EXORCIZPHOBIA i MÖRGHUUL, chtěl jsem udělat do třetice rozhovor i s kapelou REFORE, jejichž aktuální a v pořadí druhé album považuji za hodně povedené. Na mé otázky odpovídal křiklounský kytarista a frontman FeraRefore.Co je potřeba udělat a jak k hraní přistupovat, aby se dnes mladý člověk objevil uvnitř metalové kapely, která bude v podobném laufu jako právě REFORE?Ahoj! Těžko říct, každý to má určitě jinak, ale podle mě je důležité to hlavně netlačit na sílu, dělat to podle sebe a neřešit to, co se komu bude líbit.Máte venku druhou desku „Illusion Of Existence“, jak jste s ní sami spokojeni a jaké na ní máte ohlasy zvenčí?My sami jsme velice spokojení, dali jsme do toho hodně práce a baví nás, co z toho vzniklo. Ohlasy jsou většinou kladné, což nás moc těší. S jakým uměleckým cílem jste do alba šli. Můžete tedy nějak postihnout tu náladu, která vás vedla k tomuto dílku?Přímo cíl jsme asi neměli. Prostě to tak nějak všechno vzešlo. Dost nás asi ovlivnily v tu dobu i kapely, co jsme poslouchali, a v jakém rozpoložení jsme byli. Chtěli jsme i trochu přitvrdit a udělat songy přímočařejší, takže se potkalo jedno s druhým a vyšlo z toho to, co je.Deska nevlastní příliš stop oné módní dřevnosti ala „Kill ´Em All“ či „Show No Mercy“, ani vlivy hardcore či crossoveru, po kterých leckdo z retro formací ještě dnes sahá, naopak mě přijde, že jste se přihlásili ke klasice z vrcholné etapy thrashe – „Agent Orange“, „Beneath the Remains“ nebo „Reign In Blood“. Hned mne napadlo, proč něco udělat napůl, když to může jít ven pořádně? Konkrétně „Beneath the Remains” je pro nás srdcovka a zásadní album. Neskrýváme, že nás raná SEPULTURA inspirovala a když nás někdo k nim přirovná, je to pro nás čest. Rozhodně jsme nechtěli něco kopírovat, všechno se snažíme dělat tak jak co cítíme. A k ranné tvorbě agresivního thrashe jsme se snažili přiblížit co nejvíc. Inspiruje nás punková hudba a taky agresivnější přístup, chtěli jsme, aby ta zloba z nás byla co nejviditelnější. Ve srovnání s debutem „Built To Nothing“ jde bezesporu o velký posun vpřed. Co se stalo? Začali jste poslouchat trochu jiná alba, zjistili v čem vězí hlavní kouzlo stylu nebo prostě jen více drtili a pilovali vlastní žánrové „know how“? Spíš bych řekl, že je to nějaký přirozený vývoj. Naše muzika není nijak kalkulovaná a nepřemýšlíme nad tím ve smyslu, že bychom se chtěli něčemu konkrétnímu podobat.Jak dalece za výsledek vděčíte studiu a lidem, se kterými jste při nahrávání spolupracovali? Pakliže někdo takový byl. Můžeš popsat způsob vzniku novinky? Deska na mne působí nejen divočeji, ale i mnohem robustněji a instrumentálně suverénněji než debut.Studio navštěvujeme pořád stejné, pouze postprodukci jsme tentokrát nechali na Otynovi z Davosu ve Vyškově. Martin Roženek ze Southocku, kde jsme album nahrávali, nám lehce produkčně zasáhnul do nových věcí, ale spíš ve stylu: tady přidej, tady uber. Jeho zásah byl rozhodně pozitivní, ale nijak zásadně to podle mě novou muziku neovlivnilo. Když bych na novince měl hledat nějakou slabinu, asi bych nakonec skončil u jediné věci a tou je obal. Přijde mě, že je až příliš deathmetalový, co o vizuálu alba můžete prozradit?S vizuálem alba jsme víc než spokojení. Za nás to k muzice sedlo a nechali jsme si ho záměrně nakreslit od Juanjo Castellana, který je převážně autor přebalů alb deathmetalových kapel. Líbil se nám jeho smysl pro detail a celkově jeho způsob kresby. Vaše deska vyšla znovu u vydavatelství Smile Music, jak jste s touto záležitostí spokojeni a kde vidíte přednosti této spolupráce? Jak se to s ní vlastně rozběhlo? Pokud se nemýlím, byli jste u nich již v časech debutu.U Smile Music vyšlo debutové album až na LP, které naše předchozí vydavatelství bohužel nedokázalo dotáhnout. Za což jsme jim velice vděční a vážíme si toho, že nechtěli čekat jen na nový materiál, ale investovali už do naší staré desky! Jinak jsme s vydavatelstvím nad míru spokojení, díky Sparku jsou schopní zajistit promo, jako nikdo jiný u nás a jejich osobní přístup taky dnes není vůbec běžná věc, jsme vlastně šťastlivci, že nás oslovili. Máte v rámci žánru nějaké své osobní objevy ať už v rámci tuzemské scény nebo případně i v zahraničí? Co třeba momentálně nejvíc posloucháte a co posloucháte tak nějak obecně? Jste i po stránce poslechu pohlceni stylem, který sami hrajete, nebo je váš výběr hudby volnější?Stále posloucháme thrashové kapely, jak už nové nebo zaběhnuté, ale hodně tíhneme k death metalu poslední dobou. Z tuzemské scény posloucháme hodně kapel, ať už thrashové nebo tvrdší. SNĚŤ, MORDLOCH, BAHRATAL, to jsou kapely světové úrovně a jsou od nás.Cítíte, že jste součástí nějaké širší hudební komunity? Jak to dnes na tuzemské scéně funguje? Máš pocit, že zde něco podobného existuje? Jaké kapely u nás považujete za své oblíbené?U nás je thrashová, respektive old-school scéna podle mého názoru funkční, všichni se navzájem podporujeme a vídáme se na nespočtu akcí každý rok. Z kapel, se kterými se aktivně setkáváme, je to třeba FAÜST, EXORCIZPHOBIA, MÖRGHUUL, ACID FORCE, ale skvělých kapel je u nás teď spousta. Máte již nápady na nové album či dokonce představu, jak příští materiál bude vypadat?Máme pár rozpracovaných nápadů, ale aktivně na tom teď rozhodně nemakáme, necháváme tomu volný průběh.Kde vás bude možné v nadcházejících týdnech a měsících vidět?Všechny nadcházející koncerty máme vypsané na naší facebookové stránce a seznam průběžně aktualizujeme, takže určitě doporučuju mrknout tam. LANDSCHAFTSPARK DUISBURG - Revitalizované svědectví průmyslové epochyhttp://www.crazydiamond.cz/landschaftspark_duisburg_revitalizovane_svedectvi_prumyslove_epochy_pandemonium/3161http://www.crazydiamond.cz/landschaftspark_duisburg_revitalizovane_svedectvi_prumyslove_epochy_pandemonium/3161janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Průmyslem patrně nejvíce poznamenaným centrem je v rámci Německa město Duisburg v západnímPorúří. Celá tahle oblast patří k nejhustěji osídleným místům nejen této země, ale i v rámci celé Evropy, a to právě díky silnémuprůmyslovému růstu, který zde probíhal od poloviny 19.století.Dnes zde žije více než dva miliony obyvatel, a tito obyvatelé bydlí vsedmnácti vzájemně již dávno srostlých městech. Když jimiprojíždíte autem, nebýt nenápadné cedule na kraji silnice, ani nepoznáte, žejedno opouštíte a zahajujete cestu druhým. Architektura je specifická, častozastoupená domy z tmavých pálených cihel, které se bez řádumísí s průmyslovými halami, sklady, parkovišti, či zelenými parky smnohem mohutnějšími a vzrostlými listnáči, než jsme zvyklívídat u nás. Tahle oblast je dnes rovněž známá památkami,které svědčí právě o významné průmyslové minulosti: jde odoly a hutě, které jsou z velké části nepoužívané a dostčasto jsou tyto areálové skanzeny přestavěny na funkčníkulturní centra a místa společenského setkávání. Porůřícharakterizuje rovněž hustá silniční a železniční síťdodávající celé oblasti na ještě větší chaotičnosti.Měljsem tu čest zavítat do jedné z výše zmíněných bývalýchprůmyslových zón, které dnes slouží spíše jako kulturnípamátka a byl to pro mne zážitek na několik hodin, ato i když se zrovna v době mé návštěvy počasí nad areálem střídalo s aprílovou intenzitou.Bývalá železárna a ocelárna Thyssen Hochofenwerk, která senachází mezi duisburskými čtvrtěmi Meiderich a Hamborn, můžednes sloužit jako příklad vzniku těžkého průmyslu v oblastiEmscher.Zařízení této firmy se rozkládalana ploše 200 hektarů a zahrnovala těžební a koksárenskou zónu,huť, cementové nádrže na materiál a také rozsáhlou síťprůmyslových železnic. Když starý závod Thyssen v poloviněosmdesátých let 20.století po 120ti letech definitivně ukončil výrobu, stalo sez něho místo velmi opuštěné, uzavřené, zabírající prostor apro většinu obyvatel v okolí neznámé, neb zde bylo zaznamenánovelké znečištění půdy a vody. Navzdory tomu absence průmyslovéčinnosti podpořila spontánní ekologickou obnovu, která dávalapovzbudivé vyhlídky na nové využití této zóny.Prioritou vedení města byl v roce1989 zásah, jež lze z dnešního pohledu nazvat pokročilýmprocesem deindustrializace. A tak byl založen subjekt IBA-EmscherPark. Jeho program se zabýval ekologickou a hospodářskou obnovouoblasti. Program vycházel z přesvědčení, že budoucíhospodářská konkurenceschopnost by měla zahrnovat ekologickoukvalitu regionů, a v souladu s tím by měl hlavní úkol obnovyzóny usilovat o odstranění urbanistických a ekologickýchnedostatků. Modernizace dělnických sídlišť, přehodnocenístarých průmyslových areálů, zachování a opětovné využitíprůmyslových památek jako svědků historie a zachování a obnovaregionální krajiny. Duisburský park, který je součástítohoto území, měl svým dílem přispět k ekologické obnověoblasti a zlepšení životních podmínek a bydlení v severnímDuisburgu. Rozsáhlé zelené plochy se jevily jako optimální proveřejné a rekreační využití. Lokalitu parku tvoří plocharozčleněná dálnicemi, silnicemi, železničními tratěmi, zdmi aprůmyslovými objekty, díky nimž nelze zas tak lehce rozpoznat původní krajinu. Ztohoto důvodu se zásah snažil v podstatě obnovit krajinuutvářenou bývalým výrobním průmyslem a otevřít ji novémuvyužití. Bylo rozhodnuto, že průmyslovéobjekty továrny nebudou demolovány - to by bylo z finančníchdůvodů neúnosné - a budou oceněny jako historická památka.Zohledněny byly také požadavky sdružení obyvatel, kterápředložila řadu možností kulturního a rekreačního charakteru.Tyto předpoklady znamenaly, že park byl rozdělen na několiksystémů, mezi nimiž byl zásadní: vodní systém. Koryto řeky Emscher, která parkemprotéká, bylo regenerováno díky přívodu dešťové vody, kterápo celou dobu svého koloběhu až do vtoku do řeky využívá staréchladicí nádrže továrny. Jeden z dalších systémů v parku jetvořen železničními tratěmi, které byly využity k vytvořenínadzemních chodníků, jež vedou napříč areálem a umožňujínádherný výhled do okolí. Přítomnost kolejí spolu s dalšímistavebními prvky způsobuje, že vegetace neroste jednotně, ale jeroztříštěná a přizpůsobila se vlastnostem půdy.Hlavnístavba starých vysokých pecí nyní slouží k ilustraci průmyslovéminulosti lokality; díky své velké výšce může sloužit jakovyhlídková plošina pro okolí a v jejím středu se nacházíhlediště pro velké koncerty. Když jsem stoupal po schůdcích knejvyšší plošině vysoké pece, uvědomoval jsem si tu složitostcelého zařízení. Přišlo mě, že člověk zde pracující,dosáhne komplexní znalosti onoho labyrintu trubek, žlabů, nádržía jímek až po několika desetiletích praxe. Na volném prostoru mezi pecemi bylodnes vybudováno Kovové náměstí, tvořené bloky získanýmitavením recyklovaného materiálu, které slouží jako centrálníprostor celého parku a místo pro konání nejrůznějších akcí.Kromě toho se v nepoužívaných nádržích nacházejí uzavřenézahrady, kde rostou různé druhy nově vysázených rostlin, některéoblasti areálu tak připomínají spíše botanickou zahradu.Chodník spojující jednotlivé části parku nám umožňujeprohlídku těchto zahrad a jeví se i jako ideální pro relaxačníběhání.V prospektech k areálu se objevujíinformace, že přímá účast sdružení obyvatel této oblasti navymezení parku se dnes jasně projevila ve využití cementovýchstěn starých skladů materiálu pro horolezectví a ve využitípodzemní vody, která pronikla do podloží minerálních vrstev avytvořila hluboké jeskyně, využívané především potápěčskýmklubem. V budovách u vstupu do parku je umístěno malé muzeum,které přehledně ilustruje minulost lokality. Navzdory složitostipodniku dnes všichni považují starou továrnu Thyssen za park sjasnými krajinnými hodnotami a průmyslovým dědictvím, kterýbyl přeměněn na park nové generace a to bez jakéhokolivpředchozího příkladu a inspirace, tvrdí místní.  EXHORDER - Thrashoví průkopníci groove metalu přijedou v květnu rozštípat Modrou Vopici (info)http://www.crazydiamond.cz/exhorder_thrashovi_prukopnici_groove_metalu_prijedou_v_kvetnu_rozstipat_modrou_vopici_info/3160http://www.crazydiamond.cz/exhorder_thrashovi_prukopnici_groove_metalu_prijedou_v_kvetnu_rozstipat_modrou_vopici_info/3160nobody@nothing.com (Info)FB Event: https://www.facebook.com/events/915562823493304 Obscure e-ticket: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/680 EXHORDER, EXORCIZPHOBIA, FORCE OF HELL 21 / 05 / 2024 / PRAHA / MODRÁ VOPICEEXHORDER se vynořili z metalového podhoubí New Orleans v roce 1986 a jejich hřmotný thrash, který se vymykal době, časem přijal nový přídomek "groove". Debutové album "Slaughter in the Vatican" z roku 1990, kterému předcházel stejnojmenný demáč z roku 1987, významně pomohl zrodu nové generace kapel, jejichž největšími jmény jsou samozřejmě Pantera (od desky Cowboys From Hell) či Machine Head.EXHORDER se v roce 2017 opět vrátili na scénu, vydávají album "Mourn the Southern Skies" a vyráží na turné s headlinery, jako jsou Kataklysm či Overkill. V roce 2024 (8.března) vyjde dlouho očekávané nové album "Defectum Omnium".K jeho propagaci kapela objede i Evropu v rámci svého vlastního headline tour a k naší/vaší radosti zavítá i do Prahy do Modré Vopice. Večer doplní trutnovská  EXORCIZPHOBIA a pražští holomci Force of Hell!Předprodej viz e-TICKET výše, dle místa konání dále v sítích GoOut a Ticketmaster.Kontakt pro média / akreditace: Tereza KoudelováPR Obscure & Brutal Assaultkoudelova@obscure.cz00420 721124326OBSCURE Promotion | BRUTAL ASSAULT Agency (Brutal Assault & Basinfire festivals)Na Harfě 916/9a | 190 00  Prague 9 | Czech Republicwww.brutalassault.cz | www.basinfirefest.cz | www.obscure.czDOSSER - Violent Picture/Violent Sound - 80%http://www.crazydiamond.cz/dosser_violent_picture_violent_sound_recenze/3152http://www.crazydiamond.cz/dosser_violent_picture_violent_sound_recenze/3152nobody@nothing.com (Tomáš)Baltimorští DOSSER jsou jednou z kapel, které jsem objevil díky Crazy Diamond. A rozhodně je lepší, že se tak stalo, než kdybych o nich nevěděl. Vezou se na vlně znovuobnoveného zájmu o hudbu 90-tých let, která samozřejmě nikdy úplně nevymřela, spíš se stáhla do ústraní, do téměř undergroundu. Ale není to jen levný revival, kopírka a nostalgické vzpomínání. Začalo to zhruba deset let dozadu s britskou „novou vlnou grunge“ a kapelami typu DRENGE nebo WOLF ALICE, které odkaz grunge kombinovali s moderním britským alternativním, někdy až indie rockem. Na druhé straně Atlantiku šli ale ještě o krok dál a rozhodli se vzít z 90-tek všechno, co bylo na nich krásné. Masivní riffy, tvrdost, upřímnost grunge, zasněnost a tajemnost shoegaze, přímočarost a vyspělost amerického alternativního rocku, melodičnost powerpopu a doladit to odkazy i na další hudební styly. Za souputníky DOSSER bych označil třeba TEENAGE WRIST, OCTOBER DRIFT, nebo z domácích například DONNIE DARKO.Kapela vzniká v roce 2018. Zde představená deska je v podstatě jejich prvotina. Předtím vydali jen dvě EP-čka. Kvartet klasického střihu - 2 kytary, basa, bicí - vypadá na pokročilé třicátníky, takže láska k hudbě 90-tých let u nich nepřekvapuje. Odkazují se na velikány jako PIXIES, NIRVANA, WEEZER nebo FOO FIGHTERS. A právě posledně zmiňované můžeme brát jako hlavní inspiraci pro jejich album. To zní skutečně jako alternativnější, tvrdší, méně přístupná verze prvních dvou nahrávek FF. Kapela se jasně drží v teritoriu nezávislé hudební scény. Tím je definován i její zvuk, který je ale po kvalitativní stránce skvělý. Vyrovnaný, jasný, s dobrým mixem a kvalitní produkcí. Drží se osvědčeného schématu, klidná sloka, hlučný refrén, někdy lehce modifikovaný do hlučná sloka, ještě hlučnější refrén. Má to koule, srší z toho energie, emoce, je v tom zdravá agrese, zasněnost, ale i pozitivní feeling. A hlavně je to svěží a moderní.Otvírák a první singl „Joy Thief“ od první vteřiny nenechává nikoho na pochybách, ve které hudební dekádě bude toto album pevně ukotvené. Soft grungeový zvuk, výrazná melodie, jednoduše esence toho nejlepšího z 90-tek. Následující „Kids“ stojí na zkreslené a podladěné base, které sekundují shoegazem líznuté kytary. Krásný důkaz, jak se kapela snaží rozvíjet dědictví svých hudebních vzorů, kombinovat různé směry a budovat vlastní specifickou a svébytnou tvář. Nádherná „Dark Air“ hraje naší oblíbenou hru, klidná, tajemná, atmosférická sloka, která exploduje do masivního refrénu. Být tady ještě o stupínek tvrdší, můžou si song s klidným svědomím vzít na svoje album DEFTONES. „No Halo“ jsou tvrdší variací na téma FOO FIGHTERS, se skvělým melodickým refrénem. Titulní „Violent Pictures / Violent Sounds“ svému názvu rozhodně ostudu nedělá a je hodně agresivní. Špinavé kytary se ale v refrénu přece jenom pročistí a nechají proniknout zpěvný refrén, podpořený lelkující basou. Pozitivní náladu přináší „Home“ s kouzelně zasněným začátkem. Závěrečná „Inertia“ budiž pak důkazem, že pánové umí i komplexnější kompozice. Začíná jako typická pomalá balada na konec alba, ale postupně se košatí, obohacuje o zvukově téměř noiseový refrén, řvaný ve stylu screama, přidává další mezihry a polohy, motivy i zvuky.Není to rozhodně album na první dobrou. Melodie, u kterých Dave Grohl dokáže neskutečně mistrovsky balancovat na hraně mezi alternativou a mainstreamem, jsou tady přece jen méně „hitové“, o to příjemnější je ale jejich objevování, rozkrývání, dobývání. U zvuku trefili správný poměr mezi špínou a čistotou, a hlavně jsou v písních cítit emoce. Ta upřímná radost z muziky. Za mě je to velice silný debut jasně vymezené kapely, která si našla svůj zvuk a ví co chce.BLAZE BAYLEY - Circle Of Stone - 70%http://www.crazydiamond.cz/blaze_bayley_circle_of_stone_recenze/3156http://www.crazydiamond.cz/blaze_bayley_circle_of_stone_recenze/3156hackl@volny.cz (Pekárek)Ten příběh by měl znát každý, kdo přičichl k metalu, proto ho zkusím absolutně ignorovat a podívat se na novou desku Blaze Bayleyho tak nějak z odstupu. Šedesátiletý zpěvák jich pod svým jménem vydal už hodně a na všech nabízí tu lépe, tu hůře studiově podchycený heavy metal vysoké kvality. Pro novinku platí ono hůře, dopadající hlavně na bicí, ale o žádný průšvih se nejedná. Samotný materiál zní navíc znovu povedeně a také výtečně sedí specifickému hlasu. Bayleho vokál poznáte hned. V dnešní době jde automaticky o body navíc. Nutno podotknout, že na „Circle of Stone“ zpívá dotyčný stále dobře, což pro jeho fanoušky překvapením asi nebude.S přibývajícími skladbami začínám chápat, proč živá produkce podobného hejvíku lahodí tolika lidem. To, co zní z desky jako měkoučká metalová selanka ozářená duhovými barvami, tedy zvlášť když si člověk před něčím takovým pustí třeba novinku LEFT CROSS:-), může v živém provedení pěkně kousat a nakopávat. No, každý holt nemá svého Sneapa, který by ve studiu vše zakul do zářivého, metalicky tvrdého monolitu, že?:-) Počkat, JUDAS PRIEST, SAXON, ACCEPT ho pro heavy metal objevili vlastně až po Blazeovi. Jenže tady se už nějakou dobu jede takřka na DIY bázi, takže drahý metalický sound od mistra je nutné oželet. Nevadí, celek alespoň nezní genericky, skladby dávají smysl a doprovodná kapela hraje bezchybně. V případě kytaristů lze dokonce hovořit o nadstandardu, který se projevuje i v sólech. Významnou roli plní také harmonizující kytarové doprovody, poskytující solitérně pojatému zpěvu takřka sborovou či klávesovou podporu.Na novém albu Blaze jako by se tak trochu slévalo vše, co chybí v aktuální tvorbě všech britských heavy veličin. Metalová zarputilost nestojí sama o sobě, neskrývá chudobu. Nosné melodie jsou všudypřítomné a zakomponované v moři lahůdkových kytar, zkušeně odkazujících na metalové standardy a velmi často právě na IRON MAIDEN, jejichž fanoušci by měli být z vyznění „Circle of Stone“ nadšeni, zvlášť pokud jim moc nesedí nekončící éra dlouhých, postupně rozvíjených kompozic. Bratrům Appletonům, kteří se postarali nejen o všechny kytary, ale i o veškerý materiál, stačí na vše podstatné plocha tří až pěti minut. Jednotlivé skladby lze spolehlivě odlišit, a to nejen riffy. Určující jsou vyklenuté melodie i nálady. Jinak řečeno, jako šedá eminence IRON MAIDEN bych všechny jejich nápady odkoupil, svěřil někomu jako Sneap a dostal bych progresivnější písničkovou nahrávku ctící kořeny, na kterou se čeká zhruba tak od „No Prayer for the Dying“.Pokud by se chtěl někdo s novou deskou blíže seznámit, stačí si poslechnout otevírák „Mind Reader“. Na ploše necelých třech minut je s výjimkou některých epických a baladických poloh koncentrováno takřka vše, co v různých modifikacích naplňuje zbytek hrací doby. Maidenovské vrstvené riffy a harmonické doprovody prokládají další prvky typické pro žánr a tvorbu příbuzných kapel. Appletoni standardy znají a také vědí, jak z nich s pomocí svých kytar vykouzlit lákavé směsi. Dokáží rovněž bravurně zasólovat. Podstatné je, že Bayleyho vokální atyp, jemuž sice nechybí síla, ale permanentně jedna až tři desetiny přesného tónu, neustále elektrizují vkusnými melodicko-epickými vibracemi. Řídkému zvuku tedy dominuje onen sytý hlas vašeho nejlepšího parťáka – netoxického srdcaře z oblíbené hospody – a souběžně kytarová barevnost. Rytmika trochu živoří. Jednak má špatný zvuk, jednak působí příliš rutinně. Nejsilnější momenty se nacházejí v první polovině desky a gradují s druhou trojící skladeb. Baladický úvod „The Year Beyond This Year“ nemá chybu, stejně jako následný přechod do atmosférických powermetalových poloh.Druhou polovinu alba uvozuje minibalada „The Call of The Ancestors“. Přichází s ní ještě více epiky i někteří zajímaví hosté, třeba Niklas Stĺlvind ze švédských WOLF. Opravdu je co poslouchat, proto také druhá šestice písní nejlépe zapůsobí až po více posleších a vnímáte-li ji ještě více jako příběh; mimochodem skvěle završený duetem se zpěvačkou Tammy-Rae Bois a houslemi Anne Bakker. Celek pak rázem dává hlubší smysl. Na „Circle of Stone“ se žádné přehrávání heavy metalu prostě nekoná. Blaze evidentně stále kráčí po cestě, své vlastní cestě, a my mu budeme i nadále držet palce.