Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyPRETTY MAIDS - Undress Your Madness - 70%http://www.crazydiamond.cz/pretty_maids_undress_your_madness_recenze/1902http://www.crazydiamond.cz/pretty_maids_undress_your_madness_recenze/1902janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rád přiznávám, že pro tyhle Dány náležící k zlaté metalové generaci mám po několik desetiletí slabost. V jejich případě je totiž jen velmi málo pravděpodobné, ženěkdy natočí vyloženě slabou desku. Patnáctá řadovka nabízípřesně to, na co je jejich fanoušek napříč jejich diskografií zvyklý, tedyhymnický Hard N´Heavy, kde hrají prim zejména skladby s nadupanýmirefrény. Mix říznějšího evropského pojetí brousícího vheavymetalových vodách osmdesátých let, s odlehčeným zaoceánským AOR přístupem té samé doby, je zde po každé jistotou. I když je pravda, že nová deska nepůsobí obdobnědynamicky a tvrdě jako její  temný předchůdce„Kingmaker“, pořád se jedná o prvotřídní zboží. Letos je zřejmé, že se PRETTY MAIDS mírně klonísměrem reprezentovaným spíše jejich vzdušnější a stadiónověnadýchanou podobou, odnepaměti přiživovanou jejich obdivem kekapelám typu VAN HALEN, FOREIGNER, BON JOVI nebo WHITESNAKE. Novinka „Undress Your Madness“ je zkrátka dospělou deskou, kteráhraje na jistotu a skladatelský rukopis ústřední dvojice IanAtkins/ Ken Hammer je na ní snadno rozpoznatelný. Kapela prostřednictvím novýchskladeb prakticky vůbec neriskuje a sází jednu vznosnou hymnu zadruhou, což by mohlo být samosebou pozitivní zjištění. Jenže si neodpustím dodat, že se v tomto případě také ukazuje, jak může mít podobně bohorovný přístup dvojsečný účinek. Konkrétně když si skladby zrovna netykají s originalitou.Chci hlavně říct, že největším a vlastně jediným neduhemtohoto materiálu se jeví vzájemná podobnost určité nemalé částiskladeb, které sice prímově šlapou v optimistickém tempu a nechtějíod posluchače nic jiného, než aby se zkrátka bezstarostně bavil,ale na druhou stranu působí stokrát slyšeným dojmem a to i přessvou líbivost. Nebo že by tomu bylo právě díky ní? Jde zkrátka otradiční melodickou metalovou desku, kde onen metal hraje spíšekosmetickou roli, neboť hlavní vlastností alba je spíšepomp-rocková vzdušnost a také chytlavost vycházející z odkazů osmdesátých let, ovšem prezentovaná v současném zvukovém hávu.Už od velmi úspěšného alba „Pandemonium“ z roku 2010 dostávajívětší prostor klávesy, které právě ony nahrávky z poslednídesetiletky udělaly o něco bombastičtějšími, než tomu bylo odekádu dříve. Tento trend se projevuje právě i na novince, kdy jsme zde, užod úvodní hymny nazvané „Serpentine“, doslova vrženi do epického světa o generaci mladších kapel evropské provenience. Podobný sound kláves totižbývá pravidlem spíše u souborů koketujících s cinematickým fantasy zvukem. Jasně,jde tak trochu o kýč, ale na druhou stranu PRETTY MAIDS ve svéskladatelské rovině nestaví zrovna na prázdné bombastičnosti,ale naopak umí složit velmi dobře poslouchatelné a hitovýmpotenciálem oplývající songy, jejichž kouzlo tkví v nekomplikovanosti a dobré poslouchatelnosti. Když vedle sebe postavím několiknásledných songů, konkrétně třeba „Firesoul Fly“, „UndressYour Madness“ nebo „Runaway World“, všechny v sobě majípotenciál hitovosti, ale zároveň se vykazují i docela dostvelkou vzájemnou podobností. Jsou to obstojné hymny, ale větší diferenciaci bych považoval za plus. Nejtvrdším songem alba je zjevně „IfYou Want Peace (Prepare For War)“, který ctí pravidla oněchtemnějších, ryze metalových válů, jaké se nacházely třebazrovna na minulém, výše zmíněném albu „Kingmaker“. Pravým opakem jsou dvěpoměrně zdařilé balady „Will You Still Kiss Me (If I See You InHeaven)“ a „Strenght Of a Rose“ odhalující letitou potřebu PRETTY MAIDS přiblížit se spíše americkému stadiónovému pojetí.I skladby jako „Slavedriver“,„Shadowlands“ nebo „Black Thunder“ zručně kombinujíhymničnost, melodie a temnotu, a tak je „Undress Your Madness“naprosto standardním počinem celkově velmi kvalitní diskografie PRETTY MAIDS, který siceasi nebude patřit k úplným vrcholům evropské scény, jako tomubylo v časech 80´s albových klasik „Red Hot And Heavy“, „Future World“ nebo v případě v devadesátých letech vypuštěné desky „Spooked“,ale pořád si myslím, že se Dánům letos podařilo zhotovit další výživnou porcimelodické metalové hudby, ze které čiší nadšení a která nesespecifický skladatelský otisk PRETTY MAIDS.VIDEO REACTOR - V objetí utajených albových tipů (5.)http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_v_objeti_utajenych_albovych_tipu_pandemonium/1901http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_v_objeti_utajenych_albovych_tipu_pandemonium/1901nobody@nothing.com (spajk)Blíží se konec roku a proto jsem do Reactoru tentokrát vybral alba, která mě oblažují posledních pár měsícůskvělými zážitky. Jde zároveň o nahrávky vypuštěné bez výraznější podpory a jsouprosta nabubřelých firemních promo akcí. Spíše tedy takové utajenétipy. A o to tu jde. Nechat se inspirovat a nebát se vykročit zesvojí komfortní zóny. Jsem toho živoucím důkazem, na CrazyDiamond jsem objevil spoustu hudby, o které jsem měl mylnépředsudky anebo se mi do ní prostě nechtělo. CALEB JOHNSON & RAMBLING´SAINTShttps://www.youtube.com/watch?v=uBzKE76EzZ4Caleb je živoucím důkazem, žetalentové soutěže dokážou vyprodukovat zajímavé zpěváky.Když před pěti lety s přehledem vyhrál American Idol avydal debutovou desku Testify, byl jsem mírně zklamaný. Albumsmrdělo na sto honů kalkulem a bylo evidentně svázáno pevnouproducentskou rukou. Caleb se na pár let uklidil do ústraní, pilněpracoval a letos přišel s albem Born From Southern Ground.Všechny skladby pocházejí z jeho pera a opěvuje americkýtradiční rock se všemi jeho pro a proti. Za mě nadmíru povedenánahrávka.KAYO DOT - Turbine, Hook and Haulhttps://www.youtube.com/watch?v=86rKrABDRXkObčas vykročím ze své komfortnízóny a sáhnu po hudbě z jiného ranku. Letos padla volba naKAYO DOT a byl jsem hodně spokojen. Naléhavá atmosféra a mnohovrstev zážitků k objevování. Ideální na podzimnípošmourné podvečery.KXM - War Of Wordshttps://www.youtube.com/watch?v=YAhExetws2QPředchozí album Scatterbrain jsem sipořídil na CD a už je tu další. Tahle kapela zraje jako víno.Dohromady je jejím třem členům neuvěřitelných 183(!) let. Možná kdyby takhle moderně hrálo více šedesátníků, nebyl byhard rock v takové blamáži jako je dnes.Pišta Vandal (ČAD) v talkshowhttps://www.youtube.com/watch?v=otJCoO_mbEoS novou deskou přispěchali islovenští ČAD. Tentokrát klip vynecháme a podíváme se najedno bizarní video. Thrashmetalový zpěvák v nejsledovanějšíslovenské talk show. Někde máme pořád co dohánět. Dokonceletos moderoval Největšího Slováka. Pišta je skvělýspolečník, žádný pozér nebo vypitý mozek. Parádní pokec.DOWN´N´OUTZ - This Is How We Rollhttps://www.youtube.com/watch?v=yu83oNAiBEAProjekt Joe Elliota a členů TheQUIREBOYS. Původně zamýšlený jako cover band anglické legendyMOTT THE HOOPLE. První dvě alba vyšla přesně v tomtoduchu, letošní nahrávka však obsahuje jen jednu cover verzi azbytek jsou originální autorské písně. Tahle poloha Elliotovinesmírně sedne a jsem rád, že nežije jenom z minulosti atvoří novou hudbu. Máte li náladu na jednoduchý sedmdesátkový šmrncovní rokec, jste tu správně.DUFF MC KAGAN - Live in KEXP studiohttps://www.youtube.com/watch?v=8-DzCTPZRpUDuff umí stárnout. Kde že jsou tyčasy, kdy se mu na krku houpal visací zámek a byl oteklýz chlastu. Dnes vypadá neuvěřitelně vitálně, na krku se muleskne křížek a jen tak mimochodem si v klidu vydápísničkářskou desku. Navíc velmi dobrou a skvěle odzpívanou.Mini koncert představuje čtyři nové písně a jeden cover od MADSEASON. Dojde i na zajímavý mini rozhovor.EMMET T ELVIN - Everything Falls Awayhttps://www.youtube.com/watch?v=pJTJGFJ2bHUKlávesista z GUAPO na svojíletošní novinkové kolekci The End Of Music představuje velmisilný a osobitý materiál. Hudba nejde posluchačovi tolik na rukua vyžaduje větší soustředěnost na poslech, ale výsledkem můžebýt určitá forma katarze. Tak dobrá jeho deska je.SOREN ANDERSEN - Bird Feederhttps://www.youtube.com/watch?v=G9pkPvuFtb4Dánský kytarový hrdina a blízkýspolupracovník Glenna Hughese připravil na letošní rok čistěinstrumentální album s názvem Gulity Pleasures. Podobnýchalb už dnes vychází jak šafránu a proto si je musíme hýčkat.MONOMYTH - Austerhttps://www.youtube.com/watch?v=XcHx47TK-7ENizozemské stoner psychedeliky sevyplatí sledovat, protože nevydávají špatná alba. Novinkovánahrávka Orbis Quadrantis na ploše čtyřiceti minut představuje 4delší kompozice. Očekávejte repetetivnost a pomalé rozvíjenítémat do strhujících vyvrcholení. Žádná kulisovka.BLACK MOUNTAIN - Future Shadehttps://www.youtube.com/watch?v=bZ0XcOJFAY4Stejná hudební škatulka jen zeměpůvodu jiná. Kanadští borci jsou u mě ve sbírce už od prvníhoalba, které jsem tenkrát koupil na slepo na vinylu. Od té dobyjsou mými velkými oblíbenci. Letos přinášejí už pátoustudiovku nazvanou Destroyer.TONY CAREY - Hawkeye Roadhttps://www.youtube.com/watch?v=xrANMKuL_gMKlávesový hráč a člen legendárnísestavy alba Rising od RAINBOW. Poté prorazil pod pseudonymem PLANETP PROJECT opěvující progresivnější rockové postupy. Nejznámější deskou projektu je kultovní rocková opera PinkWorld. V mezičase prokládal kariéru písničkářskýmisólovými alby. Před pár lety překonal rakovinu žaludku, stejnouchorobu na kterou umřel jeho kamarád R. J. DIO. Letos pro měpřekvapivě bez sebemenší známky propagace připravil komornídesku Lucky Us. Nádherné kompozice jen pro piáno a jeho sametovýpřekrásný hlas. Vysoce osobní deska, z které prýštíemoce.TOXIC HOLOCAUST - Primal Future: 2019 - 70%http://www.crazydiamond.cz/toxic_holocaust_primal_future_2019_recenze/1900http://www.crazydiamond.cz/toxic_holocaust_primal_future_2019_recenze/1900hackl@volny.cz (Pekárek)V podstatě není ani moc co psát. Punkem nasáklý multiinstrumentalista a solidní zpěvák Joel Grind drží pozice a bylo by naivní očekávat něco jiného. Nová thrashová vlna, na jejímž zrodu se významně podílel, ještě stále doznívá a jeho řemeslná značka TOXIC HOLOCAUST si velmi brzy vybudovala reputaci jistoty, která v té správné hospodě nikoho nenasere. Od vydání posledního alba již uplynul nějaký ten čas. Jak poslední thrashový příboj pomalu opadá, otáčí Joel pomalu kormidlem k nekonfliktnímu hardcore, punku, a zejména pak k línějším proto-heavy, speed, thrash riffům. Zbytky SLAYER, popř. SODOM jsou prostě o chlup více infikovány punkem, popř. nahrazovány MOTÖRHEAD, VENOM, starou METALLICOU, LIVING DEATH, či dokonce ACCEPT a RUNNING WILD. Publikum stárne a on dozrává. Pryč je tudíž surová energie debutu „Evil Never Dies“, zběsilost dvojky „Hell on Earth“, popř. metalová hutnost a tvrdost „Conjure and Command“. Skladby mají prodlouženou stopáž. Působí klidněji a přehledněji. Zvuk nového alba se nastíněnému trendu podřizuje, takže i bicí jsou o řád šťavnatější.Jako kovanému metalistovi by mně podobné směřování nemělo zas tak vadit. Také že nevadí. Joel je v tom navíc nevině, protože své kořeny nikdy nezastíral. Archaicky pojatý thrash zakutý v toxických deskách zmíněného Američana se s patetickým hardrockem RAINBOW a s melodičtější NWOBHM, k nimž v minulosti inklinovalo i několik thrashových velikánů, moc nepotkává. Ostatně punk je příznačný i pro jeho DIY přístup. Většinou si vše nahrává sám a moc se s tím nepáře. Desky TOXIC HOLOCAUST jsou proto odjakživa prominentním zbožím i v jiných než metalových distrech. Podstatné je, že dotyční mají stále spoustu fanoušků, a to na obou stranách undergroundové barikády, v jejichž základech tkví spousta špíny vyklepané z čír, bagančat, starých džísek i nějaké té kůže a zpevňované záplavou dalších a dalších asfaltů s nonkonformní kytarovou hudbou. Nezáleží tedy na tom, u jaké z jejích základen stojíte, tj. zda z jedničky SLAYER preferujete drsnou facku „Evil Has No Boundaries“, nebo epickou jízdu „Black Magic“. Ona punk rocková prapodstata, s níž Joel tak rád laškuje, je totiž přítomná v obou uvedených skladbách. Bylo by chybou nastíněný fakt ignorovat a neužít si návrat až někam na samý počátek, těsně před Velký třesk, který bych podle jednoho nejmenovaného alba pracovně nazval Kill Em All. Náš průvodce se ve své toxické laboratoři snaží navodit takřka autentické podmínky, které k němu vedly. Vyvolání nové žánrové exploze ovšem nehrozí, veškerá původní energie byla již rozptýlena a při bližším pohledu na onu laboratoř zjistíme, že se jedná vlastně jen o instrumentárium Malého chemika. Tak se holt vrátíme do dětství, budeme si hrát a bude nám fajn.Novinku „Primal Future: 2019“ otevírá příjemná D-beat speedovka „Chemical Warlords“. V jednoduchosti je krása. Speed metalově pojatí VENOM, resp. CELTIC FROST punkovým refrénem ještě nepřekvapí. Brzy se však přejde do pochodového intermezza od pana Rock n Rolfa, na které navazuje „dobové“ sólo, přičemž závěr ústí až v údernou heavy metalovou klasiku jako z repertoáru SAXON či ACCEPT. Fakt síla. Pokračuje se zhruba ve stejném duchu. Joel skládá jeden ohmataný riff za druhým jako dílky domina. Každý z nich přitom servíruje na stříbrném podnosu a kupodivu i se slušnou dávkou feelingu. Minimálně kytara ho fakt baví. Do odlidštěné hry takového Jeffa Waterse má předváděná kytarová abeceda každopádně velmi daleko. Pakliže jsem výše zmiňoval špínu, jedná se nicméně jen o její retro „outletovou“ verzi. Autentickým se zdá být pouze nasazení. Hlavní protagonista jako by vycítil, že stárnoucí fanoušci, kterým je nové album určeno především, ve skutečnosti už žádnou kontroverzi a nepohodlí nechtějí, resp. že pomalu touží po volnějším tempu a světě ztraceném v propadlišti času, v němž se navzdory vší mladické revoltě pohybovali s jistotou. Podobné tužby naplňuje sice polopatisticky, zato s velkou lehkostí a elegancí, k čemuž přispívá i hc/punková poleva, která na rozdíl od „učňovského“ metalu, „upoceného uměleckými ambicemi“, připadá řadě lidí sexy. Zvolený koncept dotváří efektem zčernalý deklamativní vokál model „chlast a cigára“, kterému ovšem nechybí síla.První polovině alba vládne pecka „New World Beyond“. Nápaditý mix staré METALLICY a SEPULTURY z období kolem „Arise“, ozdobený dialogem kytar a odehrávající se v netypickém středním tempu, prostě nemá chybu. Následující nářez „Deafened by the Roar“ vzor DISCHARGE 1982 proti ní vyznívá spíše jako povinná oddychová položka. „Times Edge“, podobně jako třeba „Iron Cage“, znovu nastoluje speedový D-beat řád. Na „Agenta“ od SODOM jsem si vzpomněl během výborné titulky, jejímuž pomalejšímu tempu dominuje mohutný zvuk bicích. V závěru překvapí ryzí a solidně otextovaný heavy metal „Cybernetic War“. Jako kdyby nějaká punková kapela natočila cover ICED EARTH, resp. IRON MAIDEN; a ono to funguje až tak, že jsem zvědavý na další desku (TOXIC HOLOCAUST, nikoli IRON MAIDEN!).Suma sumárum, nové album zastihlo Joela v dobré formě. Počkal si, nikam nespěchal a přišel s písněmi, do nichž jsem se kupodivu dostával jen pozvolna. Opakované poslechy nakonec přinesly ovoce a v hodnocení tím pádem i nějaké ty plusové body. Postupně jsem začal vzpomínat na svou první džísku, dobu nezkonzumované svobody a bylo mi skutečně fajn. Jak jsem naznačil výše, pro mladší zájemce zajímavě pojatý metalový slabikář, pro pokročilé fanoušky hudební zážitek garantující nostalgický návrat do minulosti, v níž jim bylo sakra dobře, protože si užívali mládí se vším, co k tomu patří.ALCEST - Spiritual Instinct - 60%http://www.crazydiamond.cz/alcest_spiritual_instinct__recenze/1899http://www.crazydiamond.cz/alcest_spiritual_instinct__recenze/1899janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Říct, že člověk posloucháfrancouzské náladotvůrce ALCEST, se v posledních letech stalonepsanou normou pro vstup na území jakéhosi duchovněvyššího prostoru. Pro typy upřednostňující pocitypřed činy, i pro ty co se rádi dojímají a chtěj se čímsi nechatunášet na nerušivě plynulých vlnkách pomaléatmosférické hudby, jsou ALCEST vlastně ideální kapelou. Bezkrevnost aanti-živočišnost jsou zde zákonem. Ani jedno z jejich starších děl mne neoslovilo, ale novinka to má s posluchači snazší. „Spiritual Instict“ jde vlastně směrem všeobecnéposluchačské vstřícnosti, takže očekávejte, že těch šest skladeb se jeví určitě přístupněji, nežjakékoliv jiné album dua Stéphane Paut alias Neige / JeanDeflandre užívající pseudonymu Winterhalter. Jen připomenu, žeprvní ze základní dvojice hudebníků je hlavní skladatelskou personou ALCEST a má na svědomí nejen vokální linky, ale i všechny party kytar, baskytary a kláves, zatímcoten druhý je zde bubeníkem. Kdykoliv ALCEST vyjedou na koncertní turné, jejich soupiska dozná rozšířenío nájemné hráče. Jak jsem se dočetl, už více než dekádu titoFrancouzi platí za velký příslib alternativně metalovéscény a naději atmosférického black metalu na jeho cestě zaobjevováním civilně rockových oblastí. Jejich styl se postupemlet přetransformoval do čím dál tím více prosvětlenějšíchvod atmosférického rocku. Ano, dost často se vsouvislosti s ALCEST mluví o spojení extrémní hudby s žánremzvaným shoegaze (hlavní představitelé např. MY BLOODY VALENTINE), který byl populární na přelomu osmdesátých adevadesátých let zejména na Britských ostrovech, kde se jehopředstavitelé tehdy dostali do tamních alternativních hitparád.Prvky shoegaze v posledních letech můžeme slyšet nejen u celéřady rockových (u nás např. MANON MEURT) , ale dokonce i extrémněmetalových kapel (DEAFHEAVEN).I v případě ALCEST jde v mnohapřípadech o plynule gradující zvukové plochy, kolikrátpodpořené salvou bicích. Novinka Francouzů však již určitěnemá ambice bortit pravidla nějakým běsněním a stopy pometalové minulosti u nich nalezneme snad jen v průběhu úvodnískladby „Les jardins de minuit“, kde se střídají klenutévyhrávky s momenty, kde jsou k slyšení právě ony sypačky. Jdevlastně o jeden z mála vyloženě divokých motivů nahrávky. Užod začátku poslechu tohoto díla mě praštila do uší onazpůsobnost, s jakou si ony prvky, jinak pocházející z nepřílišpodobným hudebních vod, vycházejí vstříc a doplňují se,výsledkem čehož je vlastně poměrně jednolitá a plynulá deska,ze které, za těch čtyřicet minut, jen málokdy něconeočekávaného vyskočí.Vrcholem pro mne ostatně zůstanedruhá skladba „Protection“, která působí asi nejvíc groovově, rockově nejdůrazněji a je v ní obsažen vcelku originálnínápěv i riffy o síle nějakého přírodního živlu. Jde určitěo nejsvětlejší moment z desky. Následná „Sapphire“ už jetaková neškodná zpívánka, kde se stále dokola opakuje jakobychytlavý motiv a posluchač tak nemá z dlouhodobého hlediska mocprostor, přistoupit k ní s nadšením a vytrvat u ní. Poslézemateriál upadá do stavu poměrně bezvýrazné vaty, připomínající (i díky stále se opakujícím plynulým pasážím) spíše chrámové námluvy s vyššími mocnostmi než živelný rock, čemuž jepřizpůsobena i výrazně nerušivá až duchovní forma této hudby. Na závěr ještě dojde na neobyčejněplynulý, neobyčejně charismatický a neobyčejně atmosférickýmonolit v podobě titulní skladby „Spiritual Instict“, kde se hlas hlavního aktérastane definicí všeho, co nyní můžeme od ALCEST čekat a sicenekonečné oduševnělé, bezeslovné zpívání chórů typu ááá-aaa-ááá. Ideální stav pro všechny, kdo se furt chtějí někam nechat unášet.  Ještě tedy dodám závěrečný verdikt: Mám je rád, ale pouštět si je už moc nechci.LIFE OF AGONY - The Sound Of Scars - 70%http://www.crazydiamond.cz/life_of_agony_the_sound_of_scars_recenze/1897http://www.crazydiamond.cz/life_of_agony_the_sound_of_scars_recenze/1897nobody@nothing.com (Sicky)Hned na začátek považuji za důležitéuvést na pravou míru jednu mýlku, a sice ono časté spojovánínewyorkských LIFE OF AGONY se zatěžkaným skoro hácéčkem, kterézahráli na sice úspěšném, ale pouze debutovém albu „RiverRuns Red“. Už od druhého alba „Ugly“ totiž kapela spěla kespíše rockové poloze, kdy v jejím zvuku sice hráli vždyprim hutné kytary, stejně tak ale i zpěvné melodické linky.Tíživá nálada a výrazné riffy na albech určitě jsou, ale mítkapelu spojenou s až tolik tvrďáckým metalovým vyzněnímnení na místě. LIFE OF AGONY bych popsal jako klasickýdevadesátkový klubový rock. Soundtrack k době, kdy sekanékytary a houpavé rytmy vyznávala rebelující mládež v širokýchkraťasech a songy namířené proti konzumní společnostizněly rockovými kluby napříč světem. A tento dobový flow někdemezi ALICE IN CHAINS, UGLY KID JOE a třeba STONE TEMPLE PILOTSpovažuji za jednu ze dvou hlavních předností alba, potažmo celékapely. Těch partiček, které by tento staro-školský groovynu-metálek uměly zahrát tak, jako LIFE OF AGONY na aktuálním„The Sound Of Scars“ totiž už dnes moc není.Krom uvedeného je pak zásadní zcelajistě také zpěv, který během diskografie doznal docela zásadníproměny. A tím nemyslím jen té fyzické, kterou zpěvačkaprošla, ale především vývoj v jejím hlase. Kdyžposlechnete první a poslední desku, tak je tam posun jako hrom adnes je naprosto jednoznačné, že je Mina Caputo tou hlavnípersonou, která kapelu táhne. Hlas má jistý a její chytlavépěvecké linky se snadno ukládají do paměti. Nepůsobí přitomvšak tuctově a kupodivu zní na novince (vzhledem k okolnostem)i vcelku optimisticky. Textově se dle očekávání jedná ozpověď osudem zkoušeného člověka. Je jasné, že Caputo máv tomto ohledu o čem zpívat a na celkovém vyznění je toznát. On je totiž rozdíl, jestli zpěvák zpívá, jen proto, abyve skladbě nějaký hlas byl, anebo chce opravdu něco sdělit. A právě tato přesvědčivost frontmance nechybí. Od minulého albapak nastala změna na bubenické stoličce, a sice odešel SalAbruscato, na jehož místo nastoupila Veronica Bellino. Přestože dnes za škopky sedí žena, jsou parádně nakopnuté a proti místydocela těžkopádným kusům z minulosti uhánějí aktuální peckyvpřed s nepřeslechnutelnou lehkostí.Správný výraz pro to, co se na albuodehrává je asi nu-metal, nicméně můžeme užít i obecné značky crossover anebo také heavy rock. LIFE OF AGONY hrají tvrdě, kytary i bicí jsou orazanci, nicméně se nesnaží posluchače za každou cenuutlouct ani zahltit. Některé pasáže nechávají schválně vícevzdušné a často kladou důraz na melodie. Výsledkem je takpříjemně poslouchatelné, akorát tak tvrdé album, které je i pozvukové a produkční stránce velmi dobře ošetřené. Jediné, comi tak na kolekci vadí, jsou zbytečné, skoro dvouminutovéintrodukce po každé třetí skladbě. Ano, dá se říct,že hudba současných LIFE OF AGONY je z jistého pohledunekonfliktní a jednoduchá, přesto mě však album baví, a topředevším proto, že jsou na něm hity. Vlastně většina skladebjsou jednoznačnými singly, které by v devadesátkách určitěbodovaly. Třeba „Lay Down“ je pecka, při které máte už připrvním poslechu pocit, že jde o notoricky známou věc. Stejně takale působí i „Black Heart“, „Scars“ nebo „Stone“. Tyvěci prostě fungují na první dobrou, kupodivu ale nezevšedníani po měsíci. Prostě univerzálně použitelné, energickévypalovačky, které jsou však dostatečně inteligentní na to, abyje kritik jako já nemohl jen tak odzívnout.SWALLOW THE SUN, OCTOBER TIDE - Dají temnotě život - 10.11. v Bratislavě (Randal) a 12.11. v Plzni (Divadlo Pod Lampou) - infohttp://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_october_tide_daji_temnote_zivot_10listopadu_bratislava_randal_12listopadu_plzen_diva/1898http://www.crazydiamond.cz/swallow_the_sun_october_tide_daji_temnote_zivot_10listopadu_bratislava_randal_12listopadu_plzen_diva/1898nobody@nothing.com (Info)SWALLOWTHE SUN / OCTOBER TIDE / OCEANWAKE10.11. 2019 – Bratislava, RandalFBevent: https://www.facebook.com/events/1910677752366092/předprodej:https://obscure.sk/cs/tickets/detail/id/27712.11. 2019 – Plzeň, Divadlo Pod lampouFB event:https://www.facebook.com/events/752000381881590/předprodej:https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/272Skandinávskápříroda a podnebí má na autory pocházející z těchto zemídozajista svůj vliv. Když se ale zaměříme na doom metal a žánryoddané prožívání emocí, není asi vhodnějšího inspirativníhoteritoria.Mámeradost, že podzimní pokračování WhenA Shadow Is Forced Into The Light Tour 2019 se opět nevyhne Čechám,a že dojede až na Slovensko.Obzvlášť když s sebou SWALLOW THE SUN přibírají švédskébratry Norrmany (ex-KATATONIA) a jejich OCTOBER TIDE a atmosférikyOCEANWAKEz Finska. Temné a melancholické tónytisícůjezer tak rozezní Plzeň a Bratislavu.Aje to dobře, protože chybělo málo a SWALLOW THE SUN mohli býtminulostí. Projejich kytaristu a skladatele Juhu Raivio se totiž jednoho dnepřetočil celý svět - nečekaná smrt Juhovy ženy Aleah hopochopitelně zasáhla silně a dostala nad okraj propasti…následné měsíce se potácel v temnotách.Alenašel z nich cestu ven a zasáhla ho múza tak silná, že novéalbum napsal během tří týdnů. Do jeho pocitů se navíc dokázalavnořit celá kapela, takže výsledkem je snad jejichnejpodmanivější nahrávka vůbec, byť jisté hranice na ní Fininepřekračují. Není to však vůbec na škodu. SWALLOW THE SUN takneztrácí punc toho, co na nich mají jejich fanoušci nejradši.Bolestnou ztrátou a zkušeností na albu „When a Shadow is ForcedInto The Light“ temnotě skutečně vdechují život a odhalujízákoutí smrti. Intenzivní a silný prožitek.SWALLOWTHE SUNhttps://www.youtube.com/watch?v=Wul2yeGo3Wkhttps://www.youtube.com/watch?v=M6mgM7szaWYhttps://www.youtube.com/watch?v=g6W5ScOEv2cOCTOBERTIDEhttps://www.youtube.com/watch?v=waRKlmTk3uYALTER BRIDGE - Walk the Sky - 70%http://www.crazydiamond.cz/alter_bridge_walk_the_sky_recenze/1896http://www.crazydiamond.cz/alter_bridge_walk_the_sky_recenze/1896janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Floridští ALTER BRIDGE už se dávnostali trvanlivou záležitostí na americké hardrockové a metalovéscéně, což ostatně právě nyní potvrzují již šestým řadovýmalbem. Mistři více než hodinu trvajících nahrávek a zhutnělýchstředních temp se s pravidelností sobě vlastní vždy připomenou materiálem, kterým se snaží navázat na svůj potenciálminulosti. Kytarista Mark Tremonti už je od časů pozdníchdevadesátek, kdy s baskytaristou Brianem Marshallem a bubeníkemScottem Phillipsem rozjel poměrně úspěšnou, i když krátkodechou a nikterakoriginální post-grunge kapelu CREED, velmi aktivním hudebníkem. Dokonce si zmíněný kytarista nacházíčas na svůj boční sólový projekt, což je při úspěšnostitéhle kapely vlastně překvapivé. ALTER BRIDGE se už vyhouplimezi formace, vyprodávající v oblastech západní Evropy sportovní haly.Tremonti možná díky svým tvůrčím odbočkám vypouští přebytečnou energii, možná jen cítí, že ne vše, co stvoří, se hodí pro tenhle band. Druhým výrazným členem kapely je samozřejmě vokalista, dvorní textař a příležitostný kytarista Myles Kennedy, vysoce ceněný zpěvák účinkující rovněž vsólové kapele Slashe, dobře známého kytaristy od GUNS N´ROSES. Jak patrno, titohudebníci mají svůj tvůrčí kalendář nabytý jako málokdo z jejich současníků.Vraťme se tedy do přítomnosti, k aktuálnímu albu „Walk theSky“, které produkoval opětovně Michael Baskette. Mírapoutavosti novinky vám vlastně odhalí, jaké sympatie chováte k prácivýše zmíněných person celkově, jde totiž o zcela typickou nahrávkutohoto projektu.Dokážu si představit, že existujíposluchači, kteří ALTER BRIDGE považují za vrchol současnéhoamerického hard rocku, kapela zní poměrně aktuálně, jejichskladby charakterizuje sevřená atmosféra a výkony všechzúčasněných svědčí o prvotřídní výbavě pro potřeby podobné hudby. Když vyšla předšesti lety jejich čtvrtá řadová deska „Fortress“, ani jájsem nešetřil superlativy. Materiál to byl na poměry kapely divoký, metalově tvrdý a připomínal bouři podobnoutěm, jenž se čas od času přeženou floridským poloostrovem,navíc nás ALTER BRIDGE oblažili vyloženě modernínastylizovaností kytarové hudby. Jenže, co do nabušenosti dalšínahrávka „The Last Hero“ už taková nebyla. Byť šlo o vcelkuúspěšnou věc, kterou adorovali všichni ti, kteří chovají kekapele nezakrývané sympatie. Osobně jsemz ní odvařený moc nebyl, což možná přičítám na vrub nepříliš velké potřebě v dané době se touhle kapelou zabývat a vlastně to vypovídá i o mém vztahu k této čtveřici. Nikdy jsem je nebral bez výhrad, už jenom kvůli tomu, že mě jejich hudba přijde obtížně prostupná. ALTER BRIDGE se zkrátka minule vrátili kesvému posmutnělejšímu zvuku a navázali spíše na styl z prvních tří řadovek. Letošní album je každopádně typickým albem ALTER BRIDGE, které je spojnicí všech jejich dosavadních poloh, včetně té tvrdé, nostalgické i té optimističtější.Možná mě v prožitku z této hudbybrání nakřáplý hlas Mylese Kennedyho, který se mi postupem letzačal protivit (zvláštní že tento zpěvák údajně dostal lanood Jimmyho Page a Johna Paula Jonese a to k založení projektu,který by navázal na LED ZEPPELIN), možná mě nesedne onazatvrzelá inklinace k spojování hard rocku s grunge kulturoudevadesátých let, kdy jste zde na hodinu vrženi do záplavy vzájemněsi docela podobných skladeb. Možná je to právě maládiferenciace mezi songy, co mě u ALTER BRIDGE překáží k tomu sijejich díla více užít. Příliš věcí mě totiž nenutí připoslechu zbystřit, o zvýšeném adrenalinu už vůbec nemůže býtřeč. „Walk the Sky“ je vlastně docela dobrá moderníhardrocková deska, ale druhým dechem přiznávám, že konkrétně mě se (tak jako většina jejich starších desek) v budoucnu moc týkatnebude, neboť plyne bez výrazných záchytných bodů.Leckde je materiál chytlavější, takjako v případě pilotního singlu „Would n´t You Rather“, radio-friendly bezstarostnosti „Godspeed“ či valivého hymnu „Take The Crown“. Někde se ku prospěchu věci dočkáme mohutnějších a tvrdšíchriffů, jako v případě šamanské „Native Son“, občasně jsme svědkyponurému introvertnímu pojetí, viz „Indoctrination“, ale ve výsledku můžeme označit materiál, přes jeho hodinovou délku, jako vlastně ne úplně lehko prostupný a sevřený. Ato o něm američtí hudebníci mluví jako o své nejoptimističtější sadě. Je pravda, že vdruhé polovině nahrávky se několika položkami terén komplikuje a působí matně, a tak pro mne vrcholem zůstane v podstatě přímočará skladba „In the Deep“, které se vyrovná až závěrečnározmáchlost „Dying Light“, kde kapela zúročuje veškerý svůjpotenciál. „Walk the Sky“ je, stejně jako řada starších alb ALTERBRIDGE, záležitostí na více poslechů, záleží jen na tom,jestli do nich budete mít chuť a jaké sympatie si vytvoříte k jejich zvuku a projevu. Každopádně moderně řešený hard rock či heavy metal americkéhostřihu zde dostanete. Album roku však vybírám od jiných.LEPROUS - Pitfalls - 90%http://www.crazydiamond.cz/leprous_pitfalls_recenze/1894http://www.crazydiamond.cz/leprous_pitfalls_recenze/1894janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Norští LEPROUS právě realizovali dalšískvělou nahrávku. V nyní končící desetiletce je na základě jejich letité práce zřejmé, že jde o zcela výjimečnoukapelu, která se v rámci progresivní metalové hudby vždy prezentovalavýsostně osobitým zvukem. Tohle o sobě nemůže říct opravdu každýa to ani v rámci nesourodě se vyvíjející stylovéškatulky progresivního metalu. Díky znělému hlasu jejich šéfa, zpěváka, klávesisty a hlavního skladatele EinaraSolberga, který nešetří vysokými polohami a svým teskným falzetem,dodávajícím skladbám na emotivnosti, si je zkrátka snikým jiným nespletete. Mám za to, že kdyby však zůstalo jen uvynikajícího hlasu jejich frontmana, asi by jejich cesta nebylapodobně přesvědčivá. Jejich neobyčejnost dělá kromě vynikající pěvecké výbavy frontmana, a zároveň instrumentální výbavy všech členů, předevšímvynikající skladatelská stránka, která se táhne napříč takřka všemi jejich deskami,pro tu totiž ani stylový, ani zvukový či strukturální vývojtvorby není žádným odpudivým jevem. Od prog-metalově neklidných časůalba „Bilateral“ k pošmourné atmosféře a modernímu zvuku„Coal“ či „The Congregation“, až po desku „Malina“,jinak nejvíce tíhnoucí k nadžánrové chytlavosti, dostávámednes na zářícím podnose nejjemnější porci hudby. Nelekejte se však, tenvývoj je úplně logický, umělecky odůvodněný a navíc skvěle zvládnutý. Kdo si myslí, žeby tihle Norové měli v aktuálních skladbách pořád komíhavýmzpůsobem honit stupnice, ten jako by je chtěl zaživa zavřít dotruhly a šoupnout někam mezi nemrtvé zbytečnosti do studeného sklepení. LEPROUS se tomuto konzervativnímu metalovémuzpůsobu uvažování vzepřeli, popustili uzdu fantazii a vstoupilido synthy-rockových vod, kde Solbergův hlas, mnohem více než kdydříve, podporují klávesové nástroje, umělé podkresy, ale iparty smyčcových nástrojů jako celo a viola. Ohledně dřívější instrumentace, kytar a složitějších rytmů, se toho ve skladbách sice logicky děje méně, vté pocitové tomu tak však rozhodně není.Hodnotím velmi pozitivně, že i přesopuštění od kytarové divokosti a hlasitých, v proudech ohnivé eruptivity se dříve neustále střídajících riffů, se dnešní křehčí skladby vyznačují svěžestí a naprosto samozřejmě ctí výraz v návaznosti na minulost. Kapela sistále více otevírá prostor k manévrům v oblastech nadžánrovémoderny. Osobně si myslím, že postupný vývoj v průběhu právěuběhlé dekády se snad žádné kapele nepovedl realizovat lépe,ta změna je napříč dekádou pozvolná a zároveň při přeskoku mezi roky 2011 a 2019 jasně patrná. Kytary byly letos upozaděny ajejich místo nahradily klávesy a smyčce. Přes tyto změny si však LEPROUS dokázali udržet vlastní DNAa působí snad ještě zajímavěji než na začátku dráhy. Nezpronevěřili se svému výrazu. Přesně tohlepovažuji za tu nejcennější věc jejich dosavadní cesty. Užnepotřebují drtit kytary, vzdali se hněvivosti, ale zlepšili sejako hudebníci i jako skladatelé. Abych upřesnil svůj názor na jejichtvorbu ve větší šíři, tak musím potvrdit, že se mě jejich druhé a průlomové album„Bilateral“ stále opravdu hodně líbí a považuji jej za jednu znejlepších prog-metalových desek poslední dekády. Ku prospěchu věci byl na dalšíchdvou albech zřejmý vývoj, zatímco„Coal“ považuji za krok velmi správným směrem, kde na podkladětemných harmonií jejich melodika ještě zesílila, následovník „TheCongregation“ byl zapeklitějším a méně hitovým dílem s oněco strukturovanějšími songy – v tomto případě to kroksprávným směrem dle mého spíše nebyl, bohudík šlo o jediný posunstranou. O pár let později totiž vyšla pátá řadovka „Malina“,špičkově aranžovaná moderní deska se zvyšujícím se podílemEinarova vlivu a skladbami, které se, i díky své melodice, dotýkaly až pop-rockových oblastí. Novinka „Pitfalls“, nahrávaná vestockholmských studiích Ghostward a produkovaná Davidem Castillem, je definitivním krokem LEPROUS z útrob nepochybného prog-metalu do sféry, kde senadžánrově uvažujícímu hudebníkovi může lépe dýchat,respektive může lépe realizovat své ambice. Kdyby však šlo onějakou prvoplánovou záležitost na jedno použití, posluchačiby to Norům dali hodně rychle znát. Jsem si však jist, že potomhle albu nějakého fanouška sice ztratí, ale přibudejim za každého odchozího dalších deset nových nadšenců. Určitě netvrdím, že jde onejlepší desku LEPROUS v jejich historii, můj pohled je ten, že na téhle kapele je krásné, že každé umělecké období je reprezentováno nezaměnitelným azcela typickým albem (mírně tužší oříšek je snad jen „The Congregation“).Nad vším je pak hlavní znak jejich zvuku, dojemný hlas EinaraSolberga.Ke skladbám samotným. Jak už jsem zmínil,kytary se letos dostaly poněkud do pozadí, nicméně to neznamená,že na desce nejsou, jen zde není (ve srovnání sesynťáky, rytmikou a smyčci) jejich úloha upřednostněna. Už dřív se hodně mluvilo oovlivnění LEPROUS krajany A-HA, takže už první skladba „Below“je zřejmým stvrzením této teze, neboť andělsky rozmáchlý hlas Solbergaútočí stejně přesvědčivě jako kdysi tito legendární romantici okupující hitparády osmdesátých let. Song patří k těm klidnějším, byť mu gradace a celková rozmáchlost postupem času není cizí. Na albu je ještě několik obdobně zručněvystavěných kusů, začínajících v komorním podání, postupněvšak získávajících na eruptivnosti – namátkou třeba skvostnáintimní meluzínka „Observe The Train“ nebo bombastické hroty„Alleviate“ nebo „At the Bottom“. Asi nejchytlavějšímhitem je „I Lose Hope“, kterému neschází funky rytmus, zasněnánálada a nápadná chytlavost. Song svědčí o genialitějeho skladatelů, neboť se jim podařilo hymnus vystavět ze směsi blízkovýchodních motivů (v podání smyčců a kláves) a teskné ponurostinovo-romantických idolů popu osmdesátých let.Postupem časomíry deska ještězískává na intenzitě hodné historie LEPROUS. Jako důkaz můžesloužit stadiónovka postavená na podkladě optimistické rytmiky a zvuků kvákavýchkytarových tónů - „By My Throne“, která můžesice leckomu připomenout britské MUSE, nicméně při srovnáníobou institucí je patrné, že zatímco waleští megalomaniaci jdou dnes cestouplytkosti, pak Norové umí hrát zapeklitější písničku.Naprosto skvostný je závěrečný trojblok skladeb vedený po trase: „DistantBells“ (komorní song plný procítěnosti a smyčců, který všakvlastní snad nejemotivnější vokální zlom alba, konkrétně okolo šestéminuty časomíry) -> staré prog-metalové časy charakterizující tříminutová bouře „Foreigner“ -> naopak rozmáchlá dvanáctiminutová suita „The Sky Is Red“, ten totiž ukazuje, do jak mocně zářícího klenotu se tahlekapela vyvinula v průběhu desetiletky. Jediné zklamání tak můžemateriál uštědřit právě fanouškům konzervativněji hledícímna téma progresivního metalu, ačkoliv při všech strukturálníchzjednodušeních a celkovém zklidnění skladeb jsou LEPROUS stále mnohem progresivnější kapelou, než všichni zástupci tétometalové škatulky. Tohle je prostě srovnatelně dobrá deska s jakoukoliv z jejich předchozích.BLUT AUS NORD - Hallucinogen - 100%http://www.crazydiamond.cz/blut_aus_nord_hallucinogen_recenze/1891http://www.crazydiamond.cz/blut_aus_nord_hallucinogen_recenze/1891hackl@volny.cz (Pekárek)Vindsvalovy BLUT AUS NORD řadím mezi kapely, které hrají svou vlastní ligu. Jejich tvorba si mě našla až prostřednictvím alba „Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars“, na kterém zvítězily neotřelé, ale o to krásnější melodie. Zpětně jsem se pak seznámil s celou diskografií. Obrovský dojem ve mě zanechal debut „Ultima Thulée“, který dal Vindsval dohromady v pouhých patnácti letech. Považuju ho za závažné dílo a jednu z nejlepších metalových desek vůbec. Zpětně jsem docenil i dnes již klasická disonantní alba. Ve střehu se nicméně vyplatí být především tehdy, pokud si chce zmíněný normandský umělec odpočinout od šílených světů chladné beznaděje a vyrazit na dovolenou; nejlépe na nějakou severskou riviéru, aby se zde poklonil kráse přírody (lesy, led, polární záře atd.). Nevím, možná že „spojené nádoby“ jeho duše fungují obráceně. Třeba chce natáčet jen samá harmonická díla, a právě až delší konfrontace s realitou ho nakonec vždy donutí k disonantní katarzi, resp. k potřebě odfiltrování naakumulované temnoty a strachu prostřednictvím hudby. Nevadí, podstatné je, že se tento nesmírně kreativní metalista čas od času nachází v rozpoložení, v němž dokáže nahrát hudbu, která mi odkrývá podivuhodně krásné obrazy poněkud vstřícnějších dimenzí. Nový opus „Hallucinogen“ evidentně v takové fázi vznikl.Už z obalu je ovšem zřejmé, že teleport na sever se tentokrát tak úplně konat nebude, resp. že Vindsval tentokrát složil více fantaskní soundtrack, přesněji řečeno, houbičkové oratorium oslavující mezihvězdný či exoplanetární outdoor. Ano, i „na Pandoře“ se dá rozvíjet původní avantgardně-black metalový ultima Thúlé-koncept s dominujícími kytarami, vokálně-ambientními prvky a jedinečnou atmosférou evokující propojení BATHORY, BURZUM, DISSECTION s gotizující kytarovkou, shoegazem a ještě něčím avantgardnějším, kupř. hudbou českého skladatele Zdeňka Lišky, jak ji známe z filmů typu Markéta Lazarová či Čest a sláva. Jednota metalové ostrosti a temnoty, posunutá mimo tento svět a zasazená do vějíře kytar, představuje každopádně ideální podklad pro meditaci a pomalý duchovní restart. Vindsval servíruje kvalitní („halucinogenní“) materiál. Neposílá člověka na dno, ale jen do jiných sfér. Žádné noční můry, žádný děs, žádná smrt. Dominuje zprostředkování účasti na něčem, co nás přesahuje. Nejde přímo o poznání, spíše o mytické obsáhnutí přírody (kosmu), včetně akceptace fakticky bezvýznamného zla jako součásti přirozeného řádu, a tím pádem i o dosažení klidu duše. Duchovní potenciál nového alba je skutečně obrovský a v podstatě má terapeutický, zklidňující rozměr. Není divu, po předchozí, obzvlášť zdrcující desce „Deus Salutis Meć“ – bože, to byl hnus!:-) – bylo nutné zatáhnout za záchrannou brzdu a citlivě naservírovat dávku silných antidepresiv. S vedlejšími účinky na bázi halušek se, jak bylo již naznačeno, počítá.Letmý poslech několika prvních ukázek, pravda, sváděl k úvahám o jakémsi zvláštním vyklidněném bigbítu. První tři skladby mohou podobný dojem určitě vyvolat. Pokud si libujete v melodiích, tremolech, repetetivnosti a poklidném tempu třeba ukrajinských blackmetalistů YGG, uhrane vás hned první kompozice „Nomos Nebuleam“. Přes určitou podobnost je zřejmé, že podrážky si stepní zelení neumažete. Nastupuje fantazijní svět hvězdných mlhovin a nekonečného prostoru jak z National Geographic. S pomocí několika nádherných motivů splétá Vindsval kolem posluchačova vědomí, otupělého konvenčním vnímáním, síť vazeb a jemně ho začne táhnout dál (výše). Po cca čtyřech a půl minutách nepatrně přiloží pod kotel. Přechod působí velmi nenuceně a nenápadně, probouzíte se a vstupujete do jiného světa, světa BLUT AUS NORD. Šok nehrozí, nastupuje konejšivé vybrnkávání, navozující meditativní stav. Kdo podobné ambice nemá, může se nechat unášet další a další krásnou hudbou. Tepající „Nebeleste“ lehce zneklidňuje, kombinace klasického rockového rytmu a riffu s mocnými vlnami tremol a sólovými záblesky bere dech.Návrat k živým, zvukově nepřešlechtěným bicím potěšil. V opačném případě mě Vindsval opravdu dostal. Jestli se o ně opět postaral Thorns, odvedl skvělou práci, takhle to mám rád. Baskytaru jsem nezaslechl. Jediné dunění, nesoucí se hudbou, zajišťují kopáky. Vokální složka, ať už se jedná o sbory šamanské, rituální či heroické, jako kupř. právě v třetí skladbě „Sybelius“, celek ještě více humanizuje. Během „Anthosmos“, a hlavně ortodoxnější blackové vichřice „Mahagma“, album kulminuje. Pět minut v kuse se mě husí kůže už dlouho nedržela. Při letmé vzpomínce na začátek alba prožívám závrať. Je až neuvěřitelné, kolik toho Vindsval dokázal narvat do předchozích třiceti minut. A pořád mu na to stačí bubeník, kytarové efekty, nějaký ten podmaz, pár zpěvů a normální zvuk. Jenže kytara v jeho rukou vydá alespoň ve studiu – živé hraní ho naprosto nezajímá a nehledejte v tom pózu – za solidní komorní orchestr. Závěrečnou třetinu odstartuje hypnotická „Haallucinählia“. Už poněkolikáté mi vytanula vzpomínka na BLACK SABBATH a TYPE O NEGATIVE, k nimž se asi budu muset po delším čase vrátit. Přílišné nostalgii učinilo přítrž krátké blackové tornádo, které pečlivě vystavěnou náladu rozmetá napadrť. Decentní závěr poté obstarává „Cosma Procyiris“. Další cestu postupně zahaluje mlhou, a umožňuje tak o něco méně bolestný návrat do reálu; na druhou stranu, vstupní bránu zanechává otevřenou dokořán. Kdykoliv se tedy podívám na hvězdnou oblohu, můžu letět, objevovat a objevovat se znovu a znovu. Až se vrátím zpět, budu vděčný (komukoliv, nebo nikomu; tuhle záhadu jsem nerozřešil ani s BLUT AUS NORD) za to, že umělec formátu Vindsvala našel svou největší inspiraci v metalu a jeho klišé. Že ho prohání mlýnkem francouzské dekadence tam i zpátky a má nás přitom všechny kolosálně na háku, absolutně nevadí. Moje album roku právě vyšlo.MICHAEL MONROE - One Man Gang - 90%http://www.crazydiamond.cz/michael_monroe_one_man_gang_recenze/1893http://www.crazydiamond.cz/michael_monroe_one_man_gang_recenze/1893janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ta desetiletá řada čtyř vysocenadprůměrných sólových alb, které někdejší frontman finských sleazyrockerů HANOI ROCKS vydal po druhém rozpadu své mateřské kapely, svědčí o vynikajícím nadání a profesionalitě tohoto dnes již velmi zkušenéhorockera, showmana a obstojného hráče na saxofon. Všeho, pro co jsem měl rád tvorbu Michaela Monroea, ať už v rámci HANOI ROCKS nebojeho přeci jen o něco punk-rockovější sólové dráhy, toho sevám zde letos opět dostane přehršel. Letošní sbírka „One Man Gang“ je zcelatypickou deskou tohoto matadora. Když jsem Michaela Monroea vidělpřed čtyřmi lety na jeho koncertní mnichovské zastávce v klubu Backstage, totálněmě odrovnal svou přesvědčivostí a ničím nezakaleným entuziasmem po ryzímrock´n´rollu. Ten večer jen krátce po něm vystupující Švédové HARDCORE SUPERSTAR mě užprakticky nezajímali, tak jsem byl jeho bezmála hodinovým výstupem nasycen. Představte si o dvacet let mladší obdobu MickaJaggera, kterak na pódiu dovádí a svým pověstným chraplákemzpívá songy Oněch špinavých ulic a do toho je ještě schopen hrát nasaxofon či foukací harmoniku. Neustále v pohybu, neustále v dobrénáladě, prostě rockový muzikant poctivé staré školy. Když k tomupřipočteme skutečnost, jak dobrou má dnes k dispozici sestavu, že v řadách jeho sólového bandu již přes pět let působí americký kytarista Steve Conte, který je znám z comebackové sestavy NEW YORK DOLLS, pak musí mítexcentrický Fin další důvod k radosti z vítězného tažení. Album „OneMan Gang“ jej od začátku do konce ukazuje ve vynikající formě, neboť z oněch dvanácti skladeb byste vyřadili pro nepatřičnost jen stěžínějakou. Je to zkrátka jízda!Směs THE ROLLING STONES sesedmdesátkovým punk-rockem vždycky patřila k oboru všech hejskůvzešlých od HANOI ROCKS, nejinak je tomu u Michaela Monroea, kterýtvořil vždy o něco hrubiánštější a punkovější sólovédesky, než tomu bylo v rámci tvorby jeho mateřské kapely, ve své době řazené i do ranku glamu. Na novince se najdou styčné body spíše se surovější hudbou, s MOTÖRHEAD, RAMONES, BAD RELIGION, FOO FIGHTERS a podobnými, je to vlastně jedno jakou hymnickou, odsejpající kapelu z ranku příbuzného k punk-rocku uvedete. Nejvýrazněji je tomu tak vpřípadě rychlých výplachů „One Man Gang“, „The PitfallsOf Being An Outsider“ nebo „Black Ties And Red Tape“. Zejménaprostřední jmenovaná věc je skutečná monster vypalovačka, která budepatřit k ozdobám mých podzimních poslechových večerů. Asi největším hitem se stane bodrá halekačka „LastTrain To Tokyo“, prostřednictvím té je totiž vzdán hold hlavnímu městu Japonska, kde je Michael Monroe už odosmdesátých let považován za hvězdu. Albu opět pomáhá, žejej kromě lídra aktivně skladatelsky jistí zkušený kytarový tandem Steve Conte/ RichJones, vlastně se tento tandem předvedl již v případě předchůdce. U baskytary je opět Sami Yaffa, Michaelův spoluhráč od HANOI ROCKS,který šéfa provází prakticky valnou většinou jeho dráhy,např. byl v polovině devadesátých let rovněž součástíhrubiánského punkového projetu DEMOLITION 23, který oba Finovérozjeli v roce 1994 v New Yorku.Na novince se sice také objeví i nějakáta jemnější skladba v odlehčenějším tempu – konkrétněnostalgické vzpomínky „Midsummer Nights“ a „In the TallGrass“ nebo stonesovsky vymazlená „Wasted Years“, ale torozhodně není na škodu, neboť se prostřednictvím těchtoskladeb materiálu dostane potřebné šťavnatosti. Zvláště vpřípadě odlehčeně riffující „Wasted Years“ si ten Keithovskej feeling nesmírněužívám. Celek působí prostě správně rockersky. Když seprostorem rozezní parádní boogie „Junk Planet“ se vstupyfoukací harmoniky, je to ten nejlepší štempl a důkaz, žepoctivá rock´n´rollová klasika má stále šanci na přežití.Špatná rozhodně není ani poslední třetina alba. „Hollywood Paranoia“ je song se správnědrsným punkovým riffem a bodrou hospodskou náladou, následné „Heaven Is A Free State“ neschází svěží nápadv podobě zakomponování hispánských motivů hraných trumpetou,ale i optimistický ráz, parádní melodika a v neposlední řaděvýborný text. „Helsinki Shakedown“ je rovněž perfektnízábavovka plně charakterizující hudbu tohoto nezdolného týpka. „Low Life In High Places“ má v sobě půlnoční ponurostněkdejších hymen HANOI ROCKS a já díky ní přemýšlím, jak byse asi zamlouvala jejich někdejšímu kytaristovi Andymu McCoyovi a tovčetně onoho znamenitého, kaskádově pojatého hymnickéhozávěru, který mne připomněl právě jeho někdejší skladatelský rukopis. Za mneje „One Man Gang“ naprosto skvělou pure-rockovou deskou. Ani jsem nečekal, že tomu bude jinak.MONOLORD - No Comfort - 70%http://www.crazydiamond.cz/monolord_no_comfort_recenze/1892http://www.crazydiamond.cz/monolord_no_comfort_recenze/1892nobody@nothing.com (Sicky)První album stoner-doom metalovýchMONOLORD vyšlo v roce 2014. Co do počtu odehraných let, jdestále o novou záležitost. Během krátké doby ovšem trio stihlovydat už čtyři dlouhohrající desky, takže se rovněž dá říct, žejde o velmi aktivní partu, která na sobě pracuje. Pravdou je, prvnízářezy se nesly ve znamení průměrného ug-stoner metalu anijak extra nevyčnívaly. Podladěná kytara, zbustrovaná basa,pomalý jednoduchý rytmus a tuctový vokál nijak nenaznačovaly, žeby tahle parta mohla v roce 2019 zaútočit na čelo pelotonu.Nicméně stalo se. Na aktuálním (čtvrtém) albu „NoComfort“ je slyšet pokrok. MONOLORD zní o poznání vyspěleji aukazují, že chtějí víc, než jen objíždět sklepy vyhrazené protřetí ligu. Ohledně stylu se nekoná žádná výrazná změna,stále se jedná o pomalé stoner- doom metalové žalmy, tentokrátovšem působí o poznání přesvědčivěji. Jako stěžejníspatřuji zlepšení především ve zpěvu, posun však nastal i voblasti zvuku a songwritingu. Kapela zdá se potlačila revoltujícítendence a snaží se víc o melodie a písničky, na úkor zhulenéhypnotické psychedelie, která dostávala v minulosti možnáaž moc prostoru. Skladby jsou najednou příjemnější a nepůsobítolik jako underground. Album otvírá hutná táhlá „BastardSon“, devítiminutová majestátní suita, která zdatně konkurujetomu nejlepšímu od ELECTRIC WIZARD. Valivé tempo, výrazný riff, hutný dunivý zvuk rytmiky a nekompromisní zpěvákův přednes sevrývají hluboko pod kůži, ale i do paměti. Další kusy bohuželuž takto výrazně nepůsobí, přesto však nastavená laťka nijakzásadně neklesá. Melancholická „Last Leaf“ (doplněnáskličujícím videoklipem) se skvělou melodií a příjemněsmutnou náladou, opět zejména díky přesvědčivému zpěvu, dosahuje stejně působivých účinků. Album je z větší části ryzídoom v tom smyslu, že dominuje pomalé tempo a táhlétruchlivé melodie, prostě dokonalý soundtrack k podzimnídepresi. Kapela však aktuálně dokáže, na rozdíl třeba ale oddebutu, to plazivé tempo zahrát sofistikovaněji. Kytarové motivyčasto zdobí svěží nápad a v kombinaci s melodickýmvokálem dostává ono táhlé hutné bahno větší uměleckouhodnotu. Je jasné, že jisté monotónnosti se v daném stylulze ubránit jen velmi těžko, důležité však je, aby skladbynepůsobily příliš utahaným dojmem, a to se švédskému triuvcelku daří. MONOLORD dokázali udělat sicenikterak obrovský, zato však velmi důležitý krok správnýmsměrem. Nadšení je samozřejmě třeba trochu korigovat s tím, žestále se nacházíme na poli klubové stoner-doom scény, žádnýpřesah anebo věci dříve neslyšené nečekejte, na to se kapeladrží stále stejného vzorce. Nicméně i tak jsou účinky jejíhokonání v globále pozitivní a tak nějak cítím, že přisoučasném nasazení co není teď, může být příště. V danýchžánrových mantinelech dosáhli Švédové obstojné kvality astojí za to je sledovat. Pokud se vám tedy líbí krom zmiňovanýchELECTRIC WIZARD třeba ještě YOB anebo PALLBEARER, tak mohuMONOLORD v klidu doporučit.  KADAVAR - For The Dead Travel Fast - 80%http://www.crazydiamond.cz/kadavar_for_the_dead_travel_fast_recenze/1890http://www.crazydiamond.cz/kadavar_for_the_dead_travel_fast_recenze/1890janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Berlínská stoner-rocková formaceKADAVAR se tedy znovu hlásí s albovou novinkou. Aktuální a v pořadí již pátá řadová deskadostala název „For The Dead Travel Fast“. Trojice před sedmi lety našla své stabilní vydavatelské zázemíu stáje Nuclear Blast a to přestože je mnohem spíše rockovým projektem než přímometalovým. Berlíňané nevládnou totiž natolik hutným a agresivním zvukem,jaký by lahodil současným představám metalových příznivců. Jejich retro inspirace míří zjevně do sedmdesátých let, ke klasicky hardrockové tradici, alei přes občasně zhuštěný zvuk bych je za nohsledy pouze slovutných BLACK SABBATHspíše neoznačil. Zvláště letos totiž Němci vzhlížejí spíše zaAtlantik, neboť jsou skladby opatřeny lehkostí a puncem jistégarážově rock´n´rollové nesvázanosti. Celkově mě novinka přijde zvláštní, už jenom fakt, že se songy častorozjíždějí z akustických úvodů či táhlých předeher opatřenýchznělými kytarovými tóny, aby se tyto posléze rozjely k vypjatějšímmomentům, hraje ve prospěch rozvážnosti a důstojnější formy provedení.Svým způsobem mne KADAVAR letospřijdou jako o něco vyzrálejší skvadra než na kterémkoliv zpředešlých alb. Hodně se zapracovalo na aranžích a na stránceatmosféry, díky čemuž jsou skladby možná úmyslně vedeny vlehce pomalejších tempech, přičemž fakt, že se songy častovykazují okultně laděnou textovou symbolikou, vlastněcharismatu nahrávky prospívá. Svým způsobem mne deska, díky oné nápadně hladivé melodice a blouznivosti, vzdáleně připomene produkci švédských GHOST,ne zásadně, ale určité styčné body zde vážně spatřuji.Co zůstalo z minulosti je plačtivětenký vokální projev jejich předáka, kterým není nikdo jinýnež Christoph „Lupus“ Lindemann. Dotyčný kromě zpěvu,vzdáleně odkazující až k vokální poloze legendárního OzzyhoOsbournea, ovládá i kytaru, jejíž zvuk čerpá prvky z oblasti amerického garážového rocku, jde částečně naproti i jižanským pořádkům a neposledně (lépe řečeno - hlavně) vychází z britské hardrockové školy sedmdesátých let. U bicích je další původní člen - Christoph „Tiger“ Bartelt. Už pět let jev KADAVAR baskytarista a poslední člen do party Simon „Dragon“Bouteloup, pro něhož je novinka třetím albovým zápisem. Podstatné je, že skladby letos působíopravdu dobře a desku tak hodnotím jako zřejmě druhou nejzdařilejší v jejich diskografii, tedy hned po dravém a výrazně hitovém milníku „Berlin“ z roku 2015. Členové KADAVAR se prostřednictvím  novinky situují do rolí jakýchsi naháněčů upírů a všech neživých bytostí, čemuž je přizpůsobena i mystická aura díla, kde je vlhký pach temných sklepení a  zlými silami nahuštěných hradních kobek přímo hmatatelný. Žádný strach, okolo krku si přehoďte česnekový věnec a jděte vstříc těm Bohem zapomenutým krajům. Záhadná atmosféra díla je patrná už od prvních tónůúvodu nazvaného levácky „The End“ (zlá znamení však budete objevovat v detailech i nadále), aby démonická „TheDevil´s Master“ posluchačům naznačila, že KADAVAR tentokrát povedou poněkudrozmáchlejší hostinu. Prvky ranného heavy metalu v sobě má„Evil Forces“, snad nejdojemnější metalové retro posledníchlet. Prvním vrcholem je „Children Of the Night“, což je pomaluale zaručeně gradující suita, která vám svým chytlavým refrénem zasadí do lebky hřeb tak mocně, že ani nestihnete v té hradní chodbě pohnout loučí.Skoro až pohádkovou auru vlastní „Dancing With The Dead“,další z řady skvělých retro ukázek, stavících na okultníatmosféře jakéhosi plesu upírů a celkově mystickém vyznění.V druhé polovině alba se sice lehcezrychluje, o čemž svědčí třeba emotivně pojatý vál jako„Poison“, opatřený zvukem rozostřené kytary, ale na úpadkuchytlavosti se tohle projeví jen minimálně, neboť se skladbaznovu vykáže dobrým refrénem. Následná „Demons In My Mind“platí za další z vrcholů. Jde o rovnocennou epickou hymnu k„Children Of the Night“ z první poloviny alba. Kapele zde prospělohalucinogenní naladění umocňující zlověstný charakter díla,vše šperkují různé vřeštivé spletence kytarových mini-sól anerozšifrovatelné vyhrávky. V akustickém provedení podaná„Saturnales“ je další skladbou s přesvědčivým kouzlem amysteriózní aurou, byť KADAVAR v ní nezakryjí určitouskladatelskou vyčerpanost. Asi nejslabším kusem je nejdelší songv samotném závěru díla, jmenovitě „Long Forgotten Song“. Už jeho název napoví, že jde zřejmě o nějaký přebytek či zapomenutý kus ze šuplíku. Zřejmě chtěla kapela splnit kvótu časomíry. Celkově velmi obstojná retro rocková záležitost, ze které německý původhudebníků vlastně ani není rozpoznatelný. Tuto větu sem vpisujijen pro případ, že by ona geografie někomu z fajnšmekrů snad vadila.REFUSED - War Music - 80%http://www.crazydiamond.cz/refused_war_music_recenze/1889http://www.crazydiamond.cz/refused_war_music_recenze/1889janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Víte čeho si cením nejvíc našvédských REFUSED? Toho, že nejdou hudebně s davem. Jasně že revoltovatmůže dneska kde kdo, vlastně na jejich názorech není dnes nic originálního, ovšem ten podnět k takto stylizované hudběu nich nevychází z módních masových idejí, ale jde za nimi více než čtvrtstoletí. Jsouzkrátka zcela sví a to nejen zvukem nahrávek, který na hardcore vlastnímnoho swingujících motivů a nelze jej tak snadno ukotvit, alerovněž tím, za čím si obecně stojí, neboť oni své názorysdělují již od počátku fungování. Když neměli potřebu tvořit,dali si zkrátka na patnáct sezón pauzu nebo se věnovali jiným projektům. Jejich hardcore určitě není jakood ostatních, neplní nějaké předem dané normy, ani co se týčeimage, sloganů, názorů na svět, tak jak je tomu třeba unewyorské scény, zkrátka tahle kapela s nikým netvoří žádnoukomunitu, navíc se vždy vykazuje výsostně čerstvým materiálem,který, ač jde o hrubiánský rock´n´roll, bych se zdráhalpřirovnat ke komukoliv jinému. Když vyšlo v roce 1998 jejich třetí album „The Shape Of Punk To Come“, stalo se naprostou senzacíklubového undergroundu a definovalo ve škatulce „hardcore“ zvuknové školy. Tehdy moderní, nespoutané a co do názorů podnětné albumpatří ještě dnes mezi perly tvrdé hudby konce 20.století. O tovíce překvapilo, že REFUSED jen krátce po jeho realizaci ohlásilikonec kariéry, aby se frontman Dennis Lyxzén na dekádu věnoval své dalšíkapele, jmenovitě tedy revoltujícím punk-rockovým komunistům (THEINTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY, hudebnímu tělesu, které šlo o něcomelodičtějším, retro-punkovým směrem. Ti na podkladě kytar, rytmiky a hammondů plamenně zpívali onovodobých povstáním na barikádách a v ulicích větších měst.Stejně jako tomu bylo u REFUSED, měl jsem vlastně v oblibě i tuhlepartu. Jakkoliv jsem se nemusel ztotožňovat s idejemi jejich tvorby.Zpět tedy k REFUSED, kteří v roce2015 prodělali comeback s velmi invenční čtvrtou deskou „Freedom“.Zajímavé na ní bylo, že kapela vůbec nečerpala ze své starétvorby a byla po hudební stránce zcela zažrána do aktuálních pramenů inspirace. Bylo poznat, že chlapi hudebně vyspěli a tak i nové skladbypůsobily sice pořád trochu punkově, ale zároveň i vcelkuprogresivně. Čekal jsem tedy několik let, co dalšího přijde. Letošní novinka „War Music“ působí opět trochu jinak,je především přímočařejší, nemá onu potřebu docíleníumělecké nadstavby a jde o bouři od začátku do konce, byť snahyo dosažení oné tvrdosti z devadesátých let se již nedočkáme,na to jsou členové REFUSED již zkušenějšími lidmi a lepšímihudebníky. Ve skladbách se oproti minulosti objevuje o něco vícemelodiky, byť agrese a rozmáchle působící groove podporují namakanost nových skladeb.REFUSED jsou zkrátka spolehlivouinstitucí. Nikdy netočili desky jenom kvůli tomu, aby sepotřebovali zviditelnit. Po čtyřech letech u nich nadešla chuťzas něco sdělit. Hlavním motem „War Music“ je opět revolta,jak jinak. Nenávist vůči aroganci mocných, konzumu a životnímustylu money-makerů, jim dodala nového paliva. Deska je to vevýsledku opět skvělá, ostatně stejně jako ty předchozí. Sympatická na téhle partě je rovněž stabilita sestavy, a tak zdepo boku Lyxzéna opět narážíme na další dlouholeté členy.Kytaru třímá znovu Kristofer Steen, salvy bicích řídí původnímlátička David Sandström a u baskytary je post-comebackový týpek Magnus Flagge (byl členem však i v úplných počátcích - 1993-1994), tato čtveřice je navíckoncertně podpořena ještě druhým kytaristou, kterým je MattiasBärjed.„War Music“ neztrácí drivepředchozích desek, ale rovněž opatřuje hudbu REFUSED mírněvyšším zastoupením melodiky, jakoby se Lyxzén snažil vzpomenoutsi na časy (THE INTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY. Je to vlastně kuprospěchu věci, protože materiál si drží švih a zároveň je iatraktivní na poslech. Rytmika v „Rev001“ lehce připomene salvyRAGE AGAINST THE MACHINE, zvláště když je podporována kytarovoustřelbou Morellovsky rytmizovaných riffů. „Violent Reaction“je sice esencí nahněvanosti, ale hned u následné „I WannaWatch The World Burn“ je jasně rozpoznatelná touha po rock´n´rollovém tahu a melodice, čemuž ještě přidává dojemněemotivní refrén. Své kouzlo má i napumpovaná „Blood Red“,která kombinuje energii starých časů s větší touhou hudebníkůpo kudrlinkách, nahněvanost však opět přetrvává. Našinci můželeckdy přijít naivní ona touha po revoltě proti majoritám od občanůbohaté severoevropské země a musí se ptát, o co těm zpovykancůmasi tak jde? Ideovou složku si ale umím odmyslet, byť je mě jasné, že jde o levicové hysteriky nejostřejšího zrna.Zajímavě se mě jeví i následná skladba „Malfire“,která působí odlehčeněji a ve svém zasněnějším provedení i zpěvnějinež skladby předchozí. Vlastně jde o další hardcoreovou hitovku spotenciálem chytit a nepustit. Skladba „Damaged III“ možnázačíná obdobným motivem jako onehdy song „Eye Of The Tiger“ (ten song od SURVIVOR z filmu Rocky III), což je ale hrozivé přirovnání, vím, nicméně jde jen o několik úvodních vteřin a následně se song zvrtne směrem příznačným pro tyhle Švédy. Následuje „Death InVännäs“, což je další v rámci únosnosti odlehčenější záležitost, kde jsou kromě dravosti k slyšení i elektronické podkresy a zpěvnější výraz Lyxzéna. V refrénu se sice přidává trochu na energii, ale výsledek jespíše přímočarý než přímo tvrdý. Celkově další z těchchytlavějších věcí. „The Infamous Left“ je snad asi vůbecnejzběsilejší a nejzvláštnější záležitost na albu, přesně taková, která ctí překvapivost minulosti. Závěrečná „Economy Of Death“ je další vzpoura protifungování světa. Když řeknu, že ideově už tomu chybí snad jen Greta Thunberg na její lodi plující do New Yorku,  budu pro někoho za ignoranta, za neangažovaného Čecha, kterému je všechno jedno a žije si svůj malý spokojený život stranou hysterie, ano přesně tak tomu je, hudebně má však deska šťávu a to je pro mne v tuto chvíli podstatné. Míchám si čaj s citrónem a přeji příjemný poslech.THE FERRYMEN - A New Evil - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_ferrymen_a_new_evil_recenze/1888http://www.crazydiamond.cz/the_ferrymen_a_new_evil_recenze/1888hackl@volny.cz (Pekárek)Magnus Karlsson mustr nemění. Všichni, kteří ho mají od časů první fošny už zapomenutých LAST TRIBE rádi i neradi, proto mohou zůstat v klidu. THE FERRYMEN opět přinášejí relativně tvrdý pop power metal, okovaný ostřejšími riffy; v rámci aktuálního projektu pak i power vokálem Romera. V roce 2016 vznikli jako další z řady projektů, plně podřízených Magnusovým skladatelským schopnostem. Dotyčný je velmi zručný kytarista, a hlavně pop metalový hitmaker, který nikdy nepodleze laťku, obnášející hodnotu zhruba 60 %. Až se tak stane, teprve pak začnu psát apokalyptické blogy o tom, že se dnešní doba vymkla z kloubů.V rámci následujících řádků tudíž zaměřím svou pozornost na vše, co by mohlo vést k případnému navýšení procentního hodnocení. Nejedná se o úplně lehký úkol, řadu zajímavých prvků a momentů může totiž skrývat i album programově útočící na první signální. Hledat po zmíněném ataku nějaké nuance bývá náročné. Připadám si jako amatérský astronom, který dostal za úkol najít jinak poměrně jasnou trojhvězdu Alfa Centauri v průběhu novoročního ohňostroje. Podstatně obtížnější, ne-li nemožné, by ovšem bylo srovnávat novinku „A New Evil“ s debutem. V daném případě bude prostě nezbytné pořádně odhrnout hustý závěs klasických i „modernějších“ riffů, jímavých refrénů, rozevlátých kil a klávesových podmazů. Odhrnout možná není úplně přesný výraz, neboť za ním se prakticky nic nenachází. Přesněji řečeno, ho spíš zlehka vyprášíme. Perly asi nevypadnou ani tentokrát, ale hrstka osvěžujících antiperlí také není k zahození. Naordinoval jsem si proto minimálně deset grilovacích poslechů, v průběhu kterých snad novinka lehce změní konzistenci a vydá o něco víc než obvyklý standard.Začneme od sestavy. Oproti debutu beze změny. Mike Terrana s Ronnie Romerem podali svůj standardní výkon. Exhibice naštěstí Terranovi povolena nebyla. Přesto do své hry propašoval plno fórků, vyvažujících typickou zvukovou sterilitu a dávajících určitou dynamiku dokonce i patetickým a tradičně protahovaným skladbám typu „Bring Me Home“ a „My Dearest Fear“, které by se jinak vlekly až příliš. Schválně si pusťte po necelé minutě ukázkově vygradovanou „All We Got“. Tohle Karlsson prostě umí a Terrana mu v ní základní rytmus odbouchá v takovém stylu a s takovým groovem, že se musel při převzetí zhotovené bubenické zakázky spokojeně usmívat. Nahrání bicích zabralo dva dny, nikoli proto, že by Mike spěchal, ale protože je, jak sám Mike s úsměvem na rtech zmínil, zatraceně dobrý. Romero patří mezi pěveckou elitu. Na můj vkus se však stále moc okatě snaží a má zaměnitelný projev (po linii Vescera, Lande, Gioeli). Nechápu, co všichni mají s tím Diem. Když se třeba Jorn Lande na desce „Worldchanger“ hlasitě nadechne, cítím víc emocí než v pěti minutách vokálních orgií eskalujících např. v „Your Own Hero“. Tím však negativa končí. Ronnie má příjemný silný hlas, intonačně mu není co vytknout a jeho limity se nalézají mimo běžné sféry. Shrnuto, dobře zvolená sestava rovná se 10 % plus.Zvuk, resp. produkční stránku řešit nemíním, zajděte do nějakého vyhlášeného nákupního chrámu. Vše se leskne, vypadá efektně, čistě, občas i nápaditě a láká ke konzumaci, jež má potenciál uspokojit náročnějšího, avšak jasně vyprofilovaného znuděného (líného) zákazníka, který se nebojí pustit chlup. Oceňuju formální tvrdost kytar, baskytary a určitou mohutnost bicích. Vlastně stačilo napsat mix a mastering Jacob Hansen. V poslední době má sakra napilno. Kvalitní studiová práce je s projekty Magnuse už nějaký ten pátek pojmově spjata, další procentní bonus tak nepřipadá v úvahu. A nelze o něm bohužel uvažovat ani ve spojitosti s kvalitou písní. Žádná zvláštní meta pokořena nebyla. Karlsson už zřejmě nikdy nepřijde s peckou, jakou byl eponym STARBREAKER. Uvedené časy evokuje zejména nekompromisní hit „No Matter How Hard We Fall“. V podstatě banální song s cituplným ústředním motivem, dobrým speedmetalovým riffem, pozitivní atmosférou, skvělým refrénem a nakopávající klišovitou lyrikou. Na hymnu stejného kalibru předtím ani potom nenarazíte; jenže na „závady“ také ne.Na začátku jsem tvrdil něco o grilování více poslechy. Stalo se a album přeci jen vyrostlo. Nakonec mě dostala jeho vyrovnanost. Jednotlivé položky postupně získaly jasné kontury, což jim ohromně prospělo. Žádnou z nich bych se neodvážil označit za pouhou výplň. Pokud jste někdy grilovali krkovičku, mozaika se rozpustí a zbytek už znáte. Uvědomil jsem si, že jsem se po celý čas strávený poslechem „A New Evil“ dobře bavil. Vůbec přitom nezáleželo na tom, od jaké skladby jsem se zrovna odpíchl. Málem bych zapomněl, téměř každou z nich zdobí brilantní kytarové sólo. V daném žánru aktuálně maximum možného. Na provedení pochopitelně záleží. Absolutně nepůvodní hudba předložená v exkluzivním provedení a balení. Něco víc než pouhý „repase“. Bez Karlssona nic podobného nedáte. Nejvyšší čas vykašlat se na kupecké počty a pálit od boku.THE DARKNESS - Easter Is Cancelled - 70%http://www.crazydiamond.cz/the_darkness_easter_is_cancelled_recenze/1886http://www.crazydiamond.cz/the_darkness_easter_is_cancelled_recenze/1886janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Musím přiznat, že britskou supernovu glam-rocku THE DARKNESSjsem kdysi dávno, konkrétně v roce 2003 kdy naplno prorazila svou debutovou deskou „PermissionTo Land“, opravdu neměl příliš rád. Nedokázal jsem tehdy jejich popularitu chápat jakodůsledek, natož pak jako start nějaké dlouhodobější práce. Zkrátka jsem projektpodcenil a nevěřil ani trochu v jeho soustavnou píli a vytrvalost. Že půjde o víc než jen omódní horečku jsem si tehdy zkrátka nedovedl představit. Situace vypadala tak, že se kapela z ničeho vyhoupla do čela ostrovní hitparády a zbourala takřka všechno. Za jásotu nýmandůsledujících MTV, vybírajících si k poslechu jen to co je úspěšné, tehdy THE DARKNESSparodovaly pózy a propriety spjaté se scénou stadiónového rocku sedmdesátých a osmdesátých let,což leckomu ze zmíněných asi přišlo jako děsně zábavné a vzrušující. Mně nikoliv.  Zpěvák Justin Hawkins a jeho dvojče, kytarista a skladatel kapely Dan Hawkins tehdy dosáhli doma v Británii načtyřnásobnou platinu, ve Spojených státech na zlato a nemalé úspěchy slavili ina dalších hudebních trzích po Evropě. Časem jsem však THE DARKNESS dal větší šanci abrzy pochopil, že to asi dlouhodobější projekt nakonec přeci jen bude, všechnajejich další alba vyznívala obstojně a měla spíše vzrůstající kvalitativní úroveň. Jejich klasicky rocková hudba dnes možná někomu přijde zastaralá, ale je nepochybné, že vždy stavěla na slušnéinstrumentaci a výsadním falzetu svého frontmana. THE DARKNESS vždy uměli složit hymnické skladby, i když si s originalitou zrovna netykali. Bratrské duo (po krizovém rozpadu v letech 2006-2011) však své místo na Ostrovní scéně našlo, jakkoliv se v kapele občasně pozměnila rytmická sekce.  Dnes je sice už přesdekádu v jejich řadách znovu baskytarista Frankie Poullain proslulý směšným knírem a kudrnatým účesem (odešel v roce 2005 těsně před vydáním druhé desky, aby se během comebacku vrátil), ale za bicí soupravou dnes už tři roky sedí RufusTiger Taylor. Zde musím doplnit, že jde o syna samotného Rogera Taylora, členalegendárních QUEEN. Vlastně nejde o žádné velké překvapení, neboť THE DARKNESSvždy uváděli QUEEN mezi svými vzory a mnohdy nápadně čerpali z odkazu jejich sedmdesátkového zvuku. Vlastně právě hlasJustina Hawkinse čas od času tlačil svou fistuli do polohy, kdekdysi operoval jen a pouze Freddie Mercury. Už před sedmi lety, u poslechu alba „Hot Cakes“, jsempochopil, že nejde o úplně marný projekt, mezi tím vyšli ještě další dvě řadové desky „Last Of Our Kind“ a „Pinewood Smile“, které vnímám jako zřejmě nejhlomoznější a nejšmrncovnější rockové sady jejich diskografie, no a ani letošní, v pořadí již šestéřadové album netrpí vyčpělostí, to mi věřte. Naopak. V rámci „Easter Is Cancelled“ kapela opět poměrnězručně oprašuje klasické hardrockové motivy a své epičnosti propůjčuje popově odlehčený, na hymny orientovaný směr. Některéskladby působí divadelně rozmáchlým dojmem a připomínají právě tvorbu QUEENz období jejich starších alb – viz třeba osvěžující vypalovačka na úvod  „Rock´N ´Roll Deserves To Die“, mocná „How Can I Lose Your Love“ nebo další singlové želízko „Heart OfExplodes“, tyto songy svědčí o velké míře srdnatosti. Jiné fáze ukazují THE DARKNESSv poněkud mírnějším podání, což se třeba týká komorní „Deck Chair“, z velké části stojící na Justinově hlasu. Asi by se slušelo napsat, že zde naštěstí převládaj velkolepé věci a tak je charakter alba velmi často vrácen na stranu života, třeba zrovna titulní vypalovačka „Easter Is Cancelled“ hnaná nahranici metalu patří k jednoznačným vrcholům nové desky, song v sobě spojuje hardrockovou rozmáchlost se zaťatostí NWOBHM a co je hlavní, velmi baví. Možná by se dalo napsat, že kdyby nedávno zde uveřejnění Švédové OPETH vlastnili alespoň špetku stadiónové hymničnosti a přímočarého tahu THE DARKNESS, stali by se ještě o kus dokonalejší kapelou. Celkově považuji tohle album (stejně jako několik předchozích) za velice dobře zmáklé rockové retro, kterépředstavuje starosvětský hard rock nejen jako korpulentní styl, ale také jako popově svěží a zábavnou záležitost. Už teď je jasné, že se z THE DARKNESS nikdy druzí QUEEN nestanou,ale točit pozoruhodné písničky, navozující dobrou náladu, touhu po show, starých pořádcích a legendárních dobrodružstvích velkých rockových kapel, rozhodněumí, o čemž svědčí i další skvostné hymny jako „Heavy Metal Lover“ a „In Another Life“. Dnes jsem rád, že to s oním rozpadem v roce 2006 nemysleli úplně vážně a v téhle dekádě se vrátili dobřepřipraveni, ostudu si totiž rozhodně nedělají.  OPETH - In Cauda Venenum - 80%http://www.crazydiamond.cz/opeth_in_cauda_venenum_recenze/1885http://www.crazydiamond.cz/opeth_in_cauda_venenum_recenze/1885janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jestli něco odhaluje nová deska švédských mágů, pak nejen špičkové muzikantské řemeslo a s ním související vyzrálost, ale hlavně nemalé umělecké ambice aktuální sestavy. Mikael Akerfeldt a jeho spoluhráči k nám nyní vysílají tóny přímo z lůna svého ďábelského hradu. Mnohdy vzbudí žhavé emoce, mnohdy znějí až příliš libozvučně, zvláště pak na někdejší temné těleso, od kterého by se dle někoho slušelo více strašit. Ne každý z jejich dlouholetých příznivců je dnes může okamžitě pochopit a docenit. Tohle všechno zodpoví až čas. Je to vlastně přirozené, vždyť vykázat se podobně propracovaným a nadžánrovým materiálem, kde je vybroušen k dokonalosti prakticky každý tón, muselo dát sakra fušku. Navíc odzpívat to celé kromě anglické verze rovněž ve švédské mateřštině, to všechno hovoří pro skutečnost, že se OPETH dosud nikdy na žádný vydaný album tak nesoustředili jako právě na tento. Vlastně i z tohoto pohledu však musím dodat rovněž cosi překvapivého a výše uvedeným větám bohužel  protiřečícího. Ono se totiž, i přes výše zmíněné ambice, nepodařilo po skladatelské stránce složit desku dramaturgicky stejně svěží jako v případě dvou předchozích alb – „Pale Communion“ a „Sorceress“, proč tomu tak je, se vlastně můžete dočíst níže.O tvorbě OPETH z poslední dekády se tvrdí, že není tak progresivní jako jejich bouřlivé časy plné progresivního death metalu, ale naopak že tato vychází ze sedmdesátkového art-rocku a hardrockových klasik a že je prakticky pouze retrem, byť osobitě dělaným. Na mě působí současnost pestřeji, je v ní zachyceno širší spektrum stylů a celkově aktuální tvorba působí vyzráleji, což jde samozřejmě ruku v ruce se stárnutím a hráčskou vyspělostí hudebníků. Z čarovného alba „In Cauda Venenum“ je cítit nejen ona barvitost a propracovanost, ale rovněž i s tím související umělecká nadstavba. Svým způsobem deska připomíná magický kotlík, kde se vaří cosi neobyčejného z velkého množství hudebních ingrediencí, které pospolu buď zachutnají a nebo naopak ne. Máme zde co do činění se songy působícími nadžánrově, velký podíl zvukové složky totiž stojí na klávesách a smyčcových aranžích. V určitých momentech lze totiž tvrdit, že se „In Cauda Venenum“ dotýká až scénického pojetí rockové hudby. Možná to někoho i překvapí.Zmíněná scéničnost nových skladeb by sama o sobě nebyla vůbec špatná. Co mně však mírně překáží, to zde tkví pouze ve skladatelské rovině, kdy bezchybnou první polovinu díla postupem času vystřídá ne až tak dominantní, za to hravě sebestředná a mírně najazzlá druhá polovina. Asi jsem od OPETH čekal větší zastoupení rockové vygradovanosti a přímočarosti, tak jako tomu bylo v prvních dvou vypuštěných skladbách „Dignity“ a „Heart In Hand“ (promiňte, budu užívat anglické názvy skladeb, neboť anglickou verzi díla jsem přijal jako tu svou), které, přes onu orchestraci a záplavu teskných kytarových tónů, dokonale reprezentují onen, na epická sedmdesátá léta vysazený směr (se vzory u celé řady rockových dinosaurů, DEEP PURPLE počínaje a třeba EMERSON LAKE AND PALMER konče). Předchozí deska „Sorceress“ byla zkrátka méně bezútěšná, byla písničkovější a vlastně i pro běžného metalového posluchače mnohem hitovější. Letos se na něco podobného nehraje a materiál vyznívá poněkud záhadněji. Asi jako večerní procházka středověkým městem plným klikatých, úzkých uliček, křivých domečků, úsporně osvětlených příbytků a houfů podivných postav. Nabízí se i srovnání s procházkou čarodějným lesem, který jako by vypadl z pohádek bratří Grimmů a to i se všemi bytostmi, které se zde ukrývají. Někdy je zkrátka té zdobnosti a detailů (dokonce jsem někde v oné línější fázi nahrávky zaslechl i klarinet) až moc.Možná právě díky strukturální propracovanosti a zacílení na proměny mezi neopakujícími se částmi skladeb to celé nevyzní tak chytlavě jako u předchozích dvou řadovek, možná že právě díky tomu jsou oslabeny hlavní nosné linie většiny nových skladeb. Svým způsobem se OPETH vrací až kamsi k „Heritage“, ale výsledek prezentují v propracovanějším a dospělém módu, procítěněji ve smyslu empatie a schopnosti vystihnout náladu songu a to už při samotném nahrávání ve studiu. Je zde i mnohem větší přesah mimo rámec rocku a ehm, ...metalu, zejména druhá strana díla se jaksi rozmělňuje do podivné směsi blouznivých art-jazz-rockových či orchestrálně rockových fragmentů a je v ní velmi obtížné udržet si coby posluchač stoprocentní koncentrovanost. Tohle se týká zejména trojice songů -  „Universal Truth“, „The Garroter“ a „Continuum“, které na mne působí jako vzájemně se (společnou neprostupností a podobně zjemňujícím charakterem) negující částice. Zkrátka a dobře, bez těchto tří skladeb bych desce možná neváhal dát takřka plný počet. Největší hitovka desky „Heart In Hand“ však již zopakována nebude.Velmi důležitým nástrojem jsou zde klávesy, které se v nových skladbách dostávají prakticky na level kytar. V epických rockových kusech, jako jsou právě dva na portálu youtube s předstihem vypuštěné singly, je zvuk hammondů ještě v souladu s kytarovými riffy. Jejich spojením dochází k zajímavému orchestrálnímu soundu, který budí dojem zde ojedinělé hardrockové hymničnosti. S trojkou „Next Of Kin“ dochází na určitý obrat, tedy ještě větší umocnění progresivních prvků (včetně symfonické orchestrace) a s tím související přesah atmosféry nad melodiemi. Skladba přes abstraktnější vyznění a pohádkovou pestrost patří vlastně k vrcholům desky. Hlas Mikaela Akerfeldta snad nikdy nebyl vzdálenější tvrdším metalovým směrům, zpěvák se za poslední roky opravdu znatelně posunul a už zcela rezignoval na hrubé party a deathmetalový growl. Na celé desce nic podobného prakticky není slyšet a je to tak dobře. O co mu dnes jde především, je síla prožitku a schopnost čistého zpěvu na více způsobů.Z úplně jiného soudku než předchozí songy pochází nádherná „Lovelorn Crime“, neboť z počátku její tempo udává komorní part piána a sice v doprovodu neuvěřitelně procítěného Akerfeldtova nápěvu, který působí tak dojemně, jakoby snad šlo o nějakou národní hymnu, během které by bylo nezbytné chytnout se za srdce jako uslzený sportovec na stupních vítězů. Struktura právě této skladby však cosi vypovídá i o charakteru celého letošního alba, protože místo aby song rostl a gradoval, po srdnatých slokách prakticky přicházejí spíše melancholičtější mezihry a dojemné bridže na místo mocně vygradovaných refrénů. Přestože „Lovelorn Crime“ považuji za jednu z nejlepších skladeb na desce, jsou v ní ukryty i zcela nejpříkladnější důkazy toho, proč budu předchozí dvě řadovky OPETH hodnotit vždy o něco výše než tuto novinku. Ta nechuť k rockové přímočarosti je u OPETH letos vážně velká. Následná „Charlatan“ je vlastně jedním z nejprogresivnějších kusů celé kolekce a rovněž také nejvášnivějších. Song vypovídá hodně o současném hledání nových cest a o faktu, že OPETH se touží stále posouvat. Důkazem nemusí být zrovna ono procházení songu skrze několika neopakujících se částí, ale i jeho kouzelná jedovatost. Po několika slabších kusech, které jsem představil výše v textu, a mezi kterými se leckterý posluchač jaksi ztratí (včetně hadích klarinetích pasáží střídajících se zde s orchestrálními), dojde na velkolepé finále, které zde představuje poslední skladba „All Things Will Pass“, což je jakási všechno shrnující overtura, která zejména ve své závěrečné fázi celý velkolepý projekt vygraduje a to skrze mocné vyhrávky a líbivé vícehlasé zpěvy (ty prostupují vlastně celým albem a prosvětlují jej).„In Cauda Venenum“ dál rozvíjí retro styl OPETH z poslední dekády a je prošpikováno znamenitě aranžovanými detaily, ať už jde o dominantnější orchestraci, rytmiku, mocichtivé klávesy, nebo skoro až gilmourovsky hladivé kytary. Akerfeldt dnes sice asi není úplně v té nejlepší skladatelské formě (uvidíme co přijde dál, sám jsem zvědav, jaký na tohle album budu mít názor s odstupem pěti let):-), ale rozhodně se nachází na vrcholu co se týče vývoje zpěvu. Je rovněž nejzapálenější do úkolu posunout hudbu OPETH mimo hlomozně metalový rámec a opatřit jí jemnější patinou. Celé album neuvěřitelně zdobí právě vícehlasy a všemožné instrumentální prvky, které bych za jiných okolností přisoudil spíše jiným hudebním stylům než metalu. Odvážná deska, která vyžaduje velkou spoustu empatie a času na vstřebání ...FLYING COLORS - Third Degree - 80%http://www.crazydiamond.cz/flying_colors_third_degree_recenze/1884http://www.crazydiamond.cz/flying_colors_third_degree_recenze/1884hackl@volny.cz (Pekárek)Tak odolám, nebo ne? Čemu? Přeci srovnání s jednou newyorskou partou, která mě už nějaký ten pátek nezajímá, a není to ani má vina. Recenze by se mi psala mnohem snadněji. Zkusím na sebe být přísný a svými stesky nikoho neobtěžovat.:-) Třetí deska FLYING COLORS měla ukázat, jestli se v žáru kreativity Neala Morse nerozpustí naděje, které jsem do kapely po vynikajícím debutu vkládal, jako Němci v závěrečné scéně Dobyvatelů ztracené archy. Přetavení talentu čtyř špičkových muzikantů do formy dalšího Morseova spirituálu by byla škoda. Jakkoliv jsou jeho sólové desky kvalitní, mají společný jeden duchovní aspekt, díky němuž jejich poslech vede ke stále stejnému cíli. Jednoduše řečeno, jakmile začnu poslouchat některé z alb zmíněného rockového „misionáře“, vždycky se nakonec octnu v kostele. Nejde přitom jen o složku textovou. I ta hudební vás pomalu tlačí ke kritickému náhledu na dosavadní životní pouť, pak k prozření a přijetí pomocné boží ruky, která chápe a odpouští. Vyvrcholením by měl být mír v duši a poté láska v každém vašem počínání. Uvedené schéma může být někdy pěkně otravné; zvlášť po střetu s realitou všedního dne, k níž běžně patří patologické prvky. Při poslechu první desky FLYING COLORS jsem popsanou katarzí neprošel. Nezaregistroval jsem ani nějaké zvláštní úsilí o její nastartování. Pouze jsem se dobře bavil. Zásluhu na tom přisuzuji ryze „světské“ produkci, o kterou se nepostaral nikdo jiný než Peter Collins, což je ovšem zatraceně těžká váha. Spolupracoval například s RUSH a produkčně zaštítil třeba geniální „Operation Mindcrime“ od QUEENSRŸCHE. Vírou kontaminovaný patos byl tudíž protentokrát odfiltrován. Produkce rovněž respektovala původní ideu zmiňovanou v jednom z prvních rozhovorů kytaristou Stevem Morsem, tj. nahrání všeobecně přístupného prog rockového alba, na kterém by se nové spojovalo se starým. Na druhou stranu, jak sám Steve uvedl, na úplném začátku FLYING COLORS měla být spolupráce Neala Morse s Kerry Livgrenem (ex-KANSAS), kterého lze řadit mezi významné osobnosti křesťanské rockové scény. Tak si vyberte. Druhé album si naše superskupina každopádně produkovala sama. Příjemný odér legendárního kanadského tria se vypařil a s ním i určitá lehkost a otevřenost. Progresivnější okamžiky odkazovaly spíše ke SPOCK´S BEARD, některé další zas k art rockově hutným kázáním extrémně produktivního Neala, který se stejně jako Bach považuje jen za nástroj boží. S takovou motivací se to pracuje. Zbytek kapely zůstal nutně trochu ve vleku. Již zde nebyl nikdo, kdo by se jich zastal, dotáhl jejich nápady, více podtrhl popové a pomáhal modelovat skutečně progresivní elementy, popř. z alba vyhodil jinak nádhernou agitku „Peaceful Harbor“. Ostatně, prostoru ke hraní dostal každý z instrumentalistů dost. Stali se z nich také nástroje, bohužel „jen“ Nealovy. Schválně se podívejte na studiový klip k „A Place in Your World“. Uvidíte spokojeného mistra, jak s nezlomnou vírou v srdci a jiskrou v oku diriguje rutinně krásnou skladbu, kterou v odzbrojující kvalitě přednáší profesorská sešlost výjimečných muzikantů. Potíž je v tom, že podobný výstup podává v podstatě každý soubor, s nímž se Morse spojí. Od novinky jsem „vzpouru na lodi Bounty“ zrovna nečekal a také jsem se jí nedočkal, nicméně i na ní čelí Neal jakési „konstruktivní opozici“, která se navzdory velké tvůrčí převaze pana kapelníka snaží naplňovat původní záměr. O Mikeu Portnoyovi nemluvím, ten ke svému pastorovi vzhlíží s naprostým obdivem (nedivím se mu). Mám na mysli zejména kreativní duo Steve Morse, Casey McPherson, jehož kořeny v nabubřelém art-prog rocku či metalu netkví. Problém spočívá v tom, že po stránce kompoziční jsou dotyční málokdy schopní nabídnout lepší kvalitu než Neal. Takže i když prvním dvěma progresivnějším písním dominují, žádné velké vzrušení necítím. V podstatě jen vzpomínám na skvělé „Muse – Octavarium“ od DREAM THEATER a oceňuju vynikající groove. Casey mě v „More“ dokonce lehce irituje. I na „Third Degree“ proto všichni povolaní instrumentalisté nejlépe fungují jako autonomní, zároveň však poslušné nástroje. Jejich nevšední schopnosti jsou zde, klidně i za cenu drobných kompozičních ústupků typu soulující „Geromino“, využívány především k naplnění „díla božího“, které zřím např. v triu skladeb „Cadence“, „Guardian“, „Last Train Home“. V daném případě nejde ovšem o nic jiného než o další variaci na staré prog rockové standardy s pozitivní atmosférou známou z klasických alb KANSAS a JOURNEY a syrovějším zvukem. Právě „Guardian“ dokazuje, jak dobře může být s hlasem McPhersona naloženo. Žádné otravné polohy jako v rádoby moderní „More“. Uměřenost, prožitek a bezchybné sbory pod fantastickým sólem Stevea. Jakmile krátce poté sólově udeří baskytarista Dave LaRue, dostávám se do vytržení. Obávám se, že přesně v takovém stavu jsem měl skončit. Když to nešlo přes katarzi, dostal mě čirou krásou. Jak laciné! Nové album je prostě nejsilnější ve chvílích, když velebné chrámové tóny přednáší opravdové osobnosti. Jen takové mohou, alespoň podle Neala, přesvědčivě zprostředkovat tíhu lidské existence zobrazenou na obalu, učinit ji podobně krásnou, a strhnout tak i tu část hudbymilovného publika, která by přímočařejší ideové působení nemusela vydýchat. Neal to ví. Ví, že s touhle sestavou mu projde i balada „You Are Not Alone“, proto si FLYING COLORS hýčká stejně jako Terrence Malick kameru Emmanuela Lubezkiho. Původně jsem chtěl dát o chlup méně, pár procent nakonec dorovnali rajským plynem sjetí „Brouci“ v „Love Letters“. VIDEO REACTOR - Desetileté bilancování s hudbou čaroděje Mikaela Akerfeldta (4.)http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_desetilete_bilancovani_s_hudbou_carodeje_mikaela_akerfeldta_pandemonium/1883http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_desetilete_bilancovani_s_hudbou_carodeje_mikaela_akerfeldta_pandemonium/1883janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi uznáte, že deset let je z pohledu hudebníka poměrně dlouhá doba pro udržení se na nejvyšším možném kvalitativním levelu v rámci svého žánru. Zvlášť když zmíněný interpret neskládá dle nějakých předem narýsovaných předloh a jeho skladby nejsou kompromisem mezi komerčními zájmy a tím, co skutečně chce hrát. Švédské OPETH jsem reflektoval zhruba od počátku tohoto století a měl k nim vždy vcelku pozitivní, i když nikterak nadšenecký přístup. Všechno se však diametrálně změnilo v průběhu právě končící desetiletky, kdy kapela přehodila výhybku a jala se skládat songy, v nichž dala přednost čistým vokálům, zvuku hammondů a celkově sedmdesátkovému pojetí art-rockové hudby. Rázem šly jejich songy zcela stranou od dřívějších, ďábelsky vygradovaných poryvů progresivního death-metalu. A protože se kapela v posledních deseti letech stala nakonec mou zcela nejoblíbenější hudební institucí, rozhodl jsem se zrekapitulovat celou řadu stěžejních momentů z této etapy jejich existence prostřednictvím videí a krátkých komentů. To vše pár dní před zveřejněním recenze na jejich novinkovou desku.OPETH – Burden (2009 - live on SwedishTV4)https://www.youtube.com/watch?v=ZpcFBHcYFVoVystoupení OPETH ve švédskételevizi krátce po vydání jejich devátého alba Watershed považuji vsoučasnosti za vcelku udivující kousek, zvlášť když vím, žeby podobně zaměřené kapely u nás měly daleko spíše existenčnípotíže, než aby jim někdo kdy umožnil vstup do podobnědominantního celostátního média. Holt liberální a svobodomyslná Skandinávie.OPETH – Harlequin Forest (Live AtRoyal Albert Hall)https://www.youtube.com/watch?v=0HRett4kOpMVynikající koncertní záznam z roku 2009, z turnék albu Watershed. Londýnskou zastávku v chrámu Royal Albert Hall považuji za naprosto mistrovský záznam jejich vystoupení. Švédovézde na prvním obrazovém disku přehrají celý opus Blackwater Park z roku 2001 a na druhém v podstatě rekapitulují vlastní dráhu s tím, že každé z jejich alb je zastoupeno jednou skladbou, vlastně lze o koncertu říct, že se už tehdy dominantní kapela loučí se svým starším pojetím progresivního metalu, s hrubýmdeathovým vokálem, tvrdšími riffy a podobnými záležitostmi. Jak již víme, záhy se však před nimiotevřelo nové hájemství plné čarokrásných art-rockovýchzahrad a divotvorné atmosféry.OPETH – The Devil´s Orchard (album Heritage)https://www.youtube.com/watch?v=G1pi7Dn87mYHeritage je albem, kterézapočalo právě onu aktuální kapitolu. Obrat k sedmdesátkovémuzvuku, hammondům, jemnějším kytarovým aranžím a rovněž k čistšímu hlasovému projevu, z počátkuopravdu nepobíral každý. Album je i nadále chápáno jako asi toúplně nejméně přístupné z jejich posledních čtyř kolekcí azejména v době vydání mu bylo třeba dát o něco více času navstřebání. Každopádně OPETH postupem let dali najevo, že si zasvou novou cestou stojí, a to zejména potvrdili skladbově hotovějšímialby následujícími. Tohle je jeden ze stěžejních kouskůzmíněné desky z roku 2011, song občasně zazní i na koncertech.OPETH – Slither (album Heritage)https://www.youtube.com/watch?v=Qx1Pqpn75xkMožná nejhitovější a nejrockovějšívypalovačka z Heritage, skladba, která svou podstatouvzbuzuje vzpomínky na zlatý hardrockový věk poloviny sedmdesátýchlet a v tomto jejím případě zejména na zvuk Blackmoreových RAINBOW.OPETH – Cusp Of Eternity (albumPale Communion)https://www.youtube.com/watch?v=JHq9yMXw3iAZ mého pohledu je album PaleCommunion z roku 2014 nejenom nejlepším albem nové kapitoly příběhuOPETH, ale zřejmě i jejich nejlepší řadovkou vůbec. Dokonalýsong-writing, láska ke klasikám z hardrockových sedmdesátek, zde přetavená v cosi vlastního a osobitého, a rovněž obnovená spolupráce seStevenem Wilsonem. Vše korunuje i parádní zvuková stránka, kteráv dnešní době již není samozřejmostí a to i u mnohemzprofanovanějších a populárnějších jmen metalové scény.„Cusp Of Eternity“ je největší hitovkou současných OPETH,skladba, která v této desetiletce asi nejvíc naplňuje jejich aktuální směr.OPETH – Faith On Others (albumPale Communion)https://www.youtube.com/watch?v=wFSRCZN843cJestli nějakou skladbu StevenWilson Mikaelu Akefeldtovi závidí, pak je to údajně„Faith On Others“. Schválně si zkuste představit, jak by sezmíněný song hodil k tvorbě tohoto britského umělce. Jámyslím, že by to mohlo docela jít.OPETH – Era (album Sorceress)https://www.youtube.com/watch?v=98wXIjkO4i0Z mého pohledu se nakonec velice povedla iřadovka Sorceress, které je někdy vyčítána onapřímočarost a menší hra s prog-rockovými postupy. Z méhopohledu jde o další krok k dokonalému song-writingu a dospělejšíprodukci. Skladba „Era“ patří k asi nejumělečtěji vyznívajícím kouskům, má v sobě hloubku i vášeň, zkrátka všechnopotřebné pro to, aby OPETH udrželi svou vysoko nastavenou laťku vparametrech hodných opravdových mistrů.OPETH – Will Of A Wisp (albumSorceress)https://www.youtube.com/watch?v=Kfpnwk-DXrATento folkově laděný akustický songz mého pohledu nemá chybu a potvrzuje, že síla hudby není vesložitostech, ale naopak v lehkosti a přirozenosti provedení.Někdy ty nejlepší věci stojí na úplně jednoduchých motivech.Jedna z nejlepších skladeb alba Sorceress (2016). Čistá nádhera.OPETH – Ghost Of Perdition (Garden Of Titans: Live At Red Rocks)https://www.youtube.com/watch?v=BAlDEcQMLioFenomenální koncert odehráli OPETH kpodpoře desky Sorceress v americkém státě Colorado, jenzhruba deset kilometrů od hranice města Denver, kde leží památnýamfiteátr  Red Rocks. Vystoupení vyšlo minulý rok v mnohaformátech, ať už zvukových nebo obrazových, adostalo název „Garden Of Titans“. Doporučuji.OPETH – Heart In Hand (album InCauda Venenum)https://www.youtube.com/watch?v=yAh7XQ0whvgS předstihem několika měsícůvypuštěná první vlaštovka z nového alba „In Cauda Venenum“.Skladba, prostřednictvím které OPETH jednoznačně potvrzují svůjsoučasný směr jdoucí naproti určité scéničnosti, nadpřirozenéauře a jemnější práci s širším spektrem zvuků. Deska bylanazpívána ve dvou jazykových verzích a sice ve švédštině aangličtině, a přestože je kapelou mateřština prezentovaná jakohlavní lyrická verze tohoto alba, postupem těch několika týdnůod vydání jsem sám usoudil, že se mě optimálněji jeví poslechanglicky otextovaných songů.OPETH – Mikael answers fanquestionshttps://www.youtube.com/watch?v=Oj5IrsHzenoVelmi zajímavé video, kde MikaelAkerfeldt zodpověděl otázku jeho fanoušků a novinářů týkající se jeho muzikantského a zejména pěveckého vývoje. Proč už nikdy nepoužije hrubý vokál a už nikdy nebude skládat songy spřízněné s deathmetalovým zvukem. Osvětluje zde své pohnutky doprovázející vývoj jeho vlastní tvorby a své názory na rockovou hudbu jako takovou,včetně změn týkajících se právě tvorby OPETH.Tři coverové bonusy: OPETH - Remember Tomorrow (originalIRON MAIDEN)https://www.youtube.com/watch?v=E4KPTc7uKOcPrvní ze tří zde umístěnýchpředělávek patří do repertoáru ranných IRON MAIDEN. Akerfeldt je velkým příznivcem této britské legendy. Skladba v originále vyšla v roce 1980 na jejich bezejmenné debutové desce a byla tudíž nazpívána ještě PaulemDiAnnem, Mikael Akerfeldt se velice rád hlásí k odkazu starých dobrýchIRON MAIDEN a písničku vystřihl naprosto parádně.OPETH – Soldier Of Fortune (original DEEP PURPLE)https://www.youtube.com/watch?v=y2a6LyIYYokBaladická klasika DEEP PURPLE z poloviny sedmdesátých let v podání švédských OPETH. Kapela se opravdu dokázala vyvarovat lacinosti a dalších výraznějších závad a to si myslím,že se, prostřednictvím nelehce napodobitelných Coverdaleových vokálních partů, pouštělAkerfeldt docela na tenký led. Nejenom že svůj těžkýúkol zvládl, ale dosáhl zde dokonce výsledku, který hodnotím na výbornou.OPETH - Would? (original ALICE INCHAINS)https://www.youtube.com/watch?v=TefH4QuCVqAA jak se říká - nejlepší na konec. Opravdu jstevěděli, že OPETH před lety předělali jednu z úplně nejpozoruhodnějšíchskladeb nejen od ALICE IN CHAINS, ale celé grungeové horečky ranných devadesátých let vůbec? Poslech Seattlu v podání OPETH pro mne značíprakticky stejně silný zážitek, neboť švédská kapelaprokázala svůj cit pro práci s aranžemi i potřebnou náladou.Velmi vkusné a civilní pojetí se vlastně k této hudběhodí, jsem rád, že byly zachovány atributy rockového originálu, protožejakýkoliv metalový tlak by song dokázal neuvěřitelně zazdít.IGGY POP - Free - 40%http://www.crazydiamond.cz/iggy_pop_free_recenze/1882http://www.crazydiamond.cz/iggy_pop_free_recenze/1882janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Iggyho kariéra je natolik dlouhá, že se zmíněný umělec v průběhu ní už poněkolikáté odhodlává změnit stylový záběr. Čas od času tak zcela vybředá z rockového hájemství, což je právě tento případ. Když se posledně zjevil v doprovodu lídra QOTSA Joshe Hommea se skvělým albem „Post Pop Depression“, byl to jeho nejlepší možný návrat k pravé rockové podstatě, návrat z jedné takové experimentální éry. Vždyť alba jako „Preliminaires“ a „Aprés“ ovlivněná francouzským jazzem, šansonem třicátých a čtyřicátých let a básněmi představovala snad největší dosavadní úlet. A zrovna aktuální novinka „Free“ je opět deskou netypickou, nahranou pod mottem – no guitars. Téma vyklidněnosti a života po návratu z turné resonuje každou ze skladeb. Na nových písních vlastně Iggy Pop spolupracoval s několika jazzovými instrumentalisty, kterým nechával v rámci možností volný prostor, neboť to byli právě oni, jmenovitě Sarah Lipstate (zde podepsaná pod většinou písní coby Noveller) nebo pak ještě trumpetista Leroy Thomas, kdo se vydatně podíleli na skladatelském procesu jeho osmnáctého řadového alba.Pravidlo číslo jedna: „Free“ není deskou pro rockery, pro lidi zamilované do řízného zvuku kytar a syrovosti. Základem je samozřejmě Popův uhrančivě hluboký hlasový projev, zde navíc ve dvou případech na hudebním podkladě předříkávající básně takových veličin anglo-amerického kulturního prostředí, jakými kdysi byli Dylan Thomas („Do Not Go Gentle Into That Good Night“) nebo Lou Reed („We Are The People“). Už vůbec není hleděno na to, zda-li ta která skladba potřebuje nějakou melodii nebo ne. Jde vlastně o hypnotizující mantru, kde pošmourně znějící kombinace kláves s rytmikou utváří nerušivé pozadí Iggyho hlasu a jeho veršům. Ve skladbách rovněž dochází na jazzová sóla několika dechových nástrojů.Novinka je deskou hrající na atmosféru. Opravdu zde nečekejte nějaké mohutné hymny nebo líbivé písničky, tak jako tomu bylo několikrát v minulosti. Je to právě jedna z těch několika mála experimentálních nahrávek, za kterými dvaasedmdesátiletý punk-rockový leguán stojí a to aniž by se toužil vybouřit. Vzhledem k jeho věku je vlastně ona vyklidněnost přirozená. Iggy Pop už je dávno v takové situaci, že si může nahrát cokoliv a pokud tomu dá nějakou konkrétní jednotnou formu, může to prezentovat jako tajnosnubnou uměleckou výpověď. Zdá se, že ne náhodou je zde použit v jedné ze skladeb text od Lou Reeda, jeho existencionální básnický kousek z počátku sedmdesátých let. Za mne: Sympatické je, že když už se Iggy Pop rozhodl zhudebnit několik minimalistických básní, že alespoň šetří posluchačův čas, deska „Free“ má totiž sympatických třiatřicet minut.Nebýt oněch jazzových preludií, které považuji za zaručeně to nejlepší, co deska jinak nabízí, dalo by se album nazvat tím nejminimalističtějším kusem hudby, jakým se kdy Iggy Pop za padesát let na scéně prokázal. Třeba singl „James Bond“ se v podstatě točí kolem jednoho strohého sloganu, který posluchače informuje o dívce, která si tak přála stát se Jamesem Bondem. Obdobně působí i několik dalších skladeb jako třeba „Love Missing“ nebo „Solari“, postupem časomíry se však i to málo rozbředává do podoby podkresové zbytečnosti. Snad nejvíce se mě líbí dechové party obohacující skladbu „Dirty Sanchez“. Ono je vlastně tohle album spíše takovým pocitovým soundtrackem, jaký bych si dovedl představit coby hudební doprovod nějakého dokumentu poukazujícího na línou atmosféru plážových večerů (či brzkých rán) kdesi v Mexiku. Jedna z nejhorších Popových nahrávek.BLACK STAR RIDERS - Another State Of Grace - 80%http://www.crazydiamond.cz/black_star_riders_another_state_of_grace_recenze/1881http://www.crazydiamond.cz/black_star_riders_another_state_of_grace_recenze/1881janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ještě než začala vznikat čtvrtá řadová deska hardrockových BLACK STAR RIDERS, došlo v řadách kapely na dvě poměrně zásadní personální změny. Ostatně projekt, který původně vznikl k uctění památky Phila Lynnotta, se nikdy neprokazoval zrovna personální stabilitou. O co tedy jde? Jednak zkušeného matadora Jimmyho DeGrassa u bicích nahradil v roce 2017 Chad Szeliga a o necelé dva roky později, bezprostředně před vstupem do studia, byl kytarista Damon Johnson zastoupen novicem Christianem Martuccim. Soudě dle poslechu nové desky, rovněž první desky BLACK STAR RIDERS produkované Jayem Rustonem (dvě předchozí totiž produkoval samotný Nick Raskulinecz), se však zdá, že výměna zkušených borců za nováčky určitě nepošramotila kvalitativní stránku projektu.Jakkoliv se kapela dala dohromady v prvních letech právě končící desetiletky díky připomenutí odkazu Phila Lynnotta a jeho znamenité kapely THIN LIZZY, postupně se přetransformovala v regulérní band s vlastní osobitou tvorbou. Jasně, stěžejní je zde přítomnost osmašedesátiletého kytarového mága Scotta Gorhama, člena právě nejslavnější sestavy THIN LIZZY z let 1974-1980. Ten správný drive a zápal však kapela získala až s příchodem severoirského frontmana Rickyho Warwicka (dříve proslulého z THE ALMIGHTY), až díky němu se prakticky koncertní revival projekt THIN LIZZY dokázal vyvarovat stínů minulosti, vybřednout ze stavu, kdy v repertoéru převládají výhradně klasické standardy THIN LIZZY, a pod fungl novým jménem začít makat na vlastní tvorbě.Ani jedna ze čtyř desek BLACK STAR RIDERS není rozhodně špatná, ale řekl bych, že až postupem ubíhajících let kapela získala na vyšší skladatelské kvalitě, respektive druhá a třetí deska „The Killer Instinct“ a „Heavy Fire“ na mne dělají lepší dojem než debut „All Hell Breaks Loose“, možná to souvisí i s výše zmíněným obsazením na producentském křesle, možná lepší chemií mezi muzikanty, kteří si postupem doby začali více vyhovovat. S novinkou „Another State Of Grace“ je to vlastně obdobné, britsko-americká pětice v žádném případě nepodlézá svou laťku kvality a přichází s materiálem, kde rockové posluchače čeká silná sada pouličních vypalovaček. „Tonight The Moonlight Let Me Down“ působí jako otevírák velice nadějně a dostává projekt do tempa, upoutá chytlavost, celkový drive, ale saxofonové sólo v závěru. Následný titulní song „Another State Of Grace“ upomene prostřednictvím bojovné rytmiky a folkových motivů spjatost se Zeleným ostrovem a odkazem právě na THIN LIZZY nebo na dalšího z jejich kytarových synů Garyho Moorea. Ona pochodová nálada a zdobnost utvářená tradičními postupy silně evokuje právě hudbu geograficky náležící Irsku. Nejsem na podobné postupy sice zrovna vysazen, ale zde mě zkrátka nevadí. Když s následnou „Ain´t The End Of The World“ začne opět převládat rocková zemitost, jsem vlastně rád.Na desce se vlastně nachází jedna vypalovačka za druhou, není čas na nějaké folkové rozjímání, natož pak na akustické balady (je zde vlastně jen jedna a ne zrovna špatná). Je to každopádně dobře, protože kapela, jejíž tempo mimo jiné udává od baskytary rovněž další velká persona amerického hardrocku - Kaliforňan Robbie Crane (dříve VINCE NEIL BAND nebo RATT), se dostává do pořádného laufu a chrlí jednu hitovku za druhou, ať už tedy jde o výše zmíněnou a mistrně vystavěnou baladu „Why Do You Love Your Guns?“ nebo ráznější kusy v podobě takových čísel jako „Soldier In the Ghetto“ či „Standing In the Line Of Fire“. S odlehčenější poloakustickou „What Will It Take?“ sice dostáváme asi nejunavenější moment nahrávky, ale i tak nás brzy Warwickovci přesvědčí svým zápalem a loučení v podobě dvou hymnických fláků, jmenovitě „In The Shadow Of the War Machine“ a „Poisoned Heart“, nemá prostě chybu. Za mne fakt povedená jízda od stále přesvědčivějšího projektu. Chemie po trase Scott Gorham - Ricky Warwick se, za asistence čerstvé krve, zdá být na vrcholu.AS I LAY DYING, CHELSEA GRIN, UNEARTH, FIT FOR A KING - Praha, Fórum Karlín, 4.října 2019http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_daying_chelsea_grin_unearth_fit_for_a_king_praha_forum_karlin_4rijna2019_koncert/1880http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_daying_chelsea_grin_unearth_fit_for_a_king_praha_forum_karlin_4rijna2019_koncert/1880janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V prostorách Fóra Karlín došlo v pátek na dlouho dopředu avizovanou událost, kterou bylo zároveň možné chápat jako svátek většiny příznivců amerického metalcoru, neboť si kalifornští AS I LAY DYING na své aktuální evropské turné přizvali hned trojici předskokanů podobného stylového zaměření. Po šesti letech jsou AS I LAY DYING zpět a dnes propagují svou aktuální desku „Shaped By Fire“, která měsíc od vydání zaznamenává poměrně nadšené ohlasy a reakce, nutno říct navzdory hodně pošramocené pověsti jejich frontmana. O jejich neuvadající popularitě ostatně svědčí i návštěvnost na této pražské akci, kam dorazilo zhruba něco přes patnáct stovek návštěvníků. Pódium ve Fóru bylo sice o nějakých pět metrů přisunuté ke středu sálu, aby se tím snížila kapacita prostor a vše působilo nahuštěněji, ale pohodlnému prožitku tahle úprava nevadila. Ostatně i balkóny byly ten večer pro veřejnost zavřené. Veškerý ruch se tudíž odehrával na hlavním placu, který budil dojem většího klubového sálu a doznal poměrně solidního zaplnění. Horší to však bylo se zvukem, který měly dvě ze čtyř kapel vcelku příšerný (FIT FOR A KING a CHELSEA GRIN) a dvě nanejvýš ucházející (UNEARTH a AS I LAY DYING).Jako první na pódium vyběhli Američané FIT FOR A KING. Tahle pětičlenná formace působí na scéně již něco přes dekádu a má na svém kontě pět řadových alb. Spíše nu-metalový než metalcoreový projev charakterizují utopené kytary a střídání drsného vokálu Ryana Kirbyho s melodickými refrény, na kterých se kromě výše zmíněného frontmana podílí i ostatní členové, mají s přivřenýma očima v jejich podání něco do sebe, ale výsledný dojem zabíjí neoriginalita a tuctovost. Zvuk ten večer působí ne zrovna průrazným dojmem a tak ani jedna ze šesti zde prezentovaných skladeb nemá možnosti k tomu výrazně upoutat. Zkrátka takový komerčněji laděný americký metal, jakých existují od přelomu milénia na světě stovky. Neškodná záležitost.To následní UNEARTH představují zaručeně větší maso, jakkoliv se ani oni nedokáží vyhnout klišovitému projevu a všem afektovaným pózám, jaké jdou ruku v ruce s americkým cítěním žánru zvaného metalcore. Zvuk mají UNEARTH rozhodně průraznější a více hutný, čemuž ještě pomáhá navýšená tvrdost jejich hudby a větší zatíženost na kytary. Zde už se opravdu o metalcoru mluvit dá. Tahle kapela rovněž patří mezi zkušené dělníky žánru, neboť svou albovou prvotinu vydala již v roce 2001. Vystoupení ovládá namakaný groove, obstojné riffy a poměrně drsňácký projev zpěváka, jenže ani UNEARTH si z originalitou rovněž příliš netykají. Chybí mi zde nějaká vyšší míra nadstavby a cosi podnětného, díky čemuž bych měl mnoho důvodů se zajímat o hudbu právě téhle kapely a ne o něco jiného a zároveň s nimi stylově srovnatelného. V průběhu večera přicházím na to, že tyhle post-mileniální kapely, pevně spjaté jenom s jedním stylem, mne vlastně koncertně (a vlastně i albově) už moc neberou.Vzrůstající ohlasy a zájem návštěvníků páteční akce potvrdili CHELSEA GRIN, tedy kapela operující snad na nejvzdálenějším možném prostoru od čehosi, co jinak nazývám svým osobním vkusem. Byli pro mne nejprve velkou neznámou a později, jak se ukázalo, snad nejméně zajímavou částí večera, k čemuž přispěl i otřesný zvuk zatížený na rytmiku. Samotné kapele, stylově spřízněné např. s bezútěšnými SUICIDE SILENCE a jinými tzv. vychytanými amíckými pokérovanci, to dozajista vůbec nevadilo, protože většina návštěvníků to slyšela (nebo spíše viděla) úplně jinak než já a tak deathcorová bouřlivost, která na mě v jistých momentech dělala dojem skoro až parodie na něco děsně tvrdého a zároveň také rozšafného, sklízela velký úspěch. Zpěvákův growl prohnaný přes zkreslující efekt až na hranici kvíkání, skladby vystavěné na způsob chrochtavých dětských kolovrátků, uchopených s předsunutým groovem a veškerou nepřirozenou novo-metalovou afektovaností, to všechno byly indicie, na které bych si raději nechal zajít chuť. nejsem si jistej, zda-li vůbec kdy zaznělo kytarové sólo, ale vzhledem k tomu, že jsem sál opustil s jejich třetí skladbou, je mě to vlastně jedno.Se začátkem ohnivé show AS I LAY DYING šly všechny předpoklady a kladná očekávání o velký kus vzhůru a je třeba potvrdit, že forma kalifornské pětice byla bez problémů stvrzena. Po zvukové i vizuální stránce šlo o velkou show, kde kvintet předvedl, že ve své tvorbě nabídne nejeden bravurní moment.  Po instrumentální stránce šlo o špičkový band, kterému nebylo co vytknout. AS I LAY DYING potvrzovali každou skladbou svou vynikající formu a připravenost, hráčské výkony kytaristů upoutávaly zejména bleskovými vyhrávkami a sóly, dvoumetrový nabušenec Tim Lambesis opanovával wrestlersky pódium a máchal bicepsy daleko neurvaleji a buranštěji než kdysi Peter Steele. Zároveň, po celou dobu koncertu, se k mému velkému překvapení po vokální stránce předvedl jen hrubým growlem nebo screamo zpěvem, aniž by se uvolil k jakékoliv melodii zaznamenaných na albech. Jak je to možné? Všechny melodičtější zpěvové linky a refrény totiž obstaral baskytarista Josh Gilbert, díky kterému tak získalo vystoupení na pestrosti náležící aktuální tvorbě. AS I LAY DYING s nadšením kombinovaly songy staršího data s hitovkami z nové desky, mezi kterými nechyběly takové pecky jako „Blinded“, „Shaped By Fire“ nebo „My Own Grave“. Kdo čekal povedené metalcoreové vystoupení plné machistických póz, ale i výborných hráčských výkonů (zejména souhra kytaristů Phil Sgrosso/ Nick Hipa), skladeb vygradovaných mocnými refrény, to vše podporováno zdobnými pódiovými kulisami odkazujícími ke coveru nové desky, ale i onou velkolepou ohnivou show, ten jej v průběhu pátečního večera v Karlíně také dostal, byť zvuk měl do dokonalosti stále trochu daleko.BORKNAGAR - True North - 80%http://www.crazydiamond.cz/borknagar_true_north_recenze/1879http://www.crazydiamond.cz/borknagar_true_north_recenze/1879hackl@volny.cz (Pekárek)Zhruba týden mě trápí jeden hudební moment, který nemohu dostat z hlavy. Podobný „stalking“ zažil asi každý, kdo si něco rád poslechne. V podstatě ani nevím, o čem vypovídá. Když budu optimistický, řeknu o kvalitě. V opačném případě o podlehnutí nevkusu, popř. o latentním ohrožení duševní poruchou. Zůstanu u první varianty. Ikonická střední pasáž hitovky „Up North“ s vypjatým vokálem a kaskádami kytarových harmonií má prostě obrovskou sílu. Výzva k pochodu na sever, kterou nelze ignorovat. Tak pojďme!V BORKNAGAR jsem odjakživa spatřoval silné (black) metalové melodiky. Přívlastky viking, popř. folk pro mě znamenaly víceméně jen marketingové nálepky související s přestupem k Century Media, jimž jsou dodnes věrní. Aby bylo jasno, tito Norové nikdy nenatočí nic tak progresivního jako třeba ARCTURUS nebo IHSAHN a už nikdy nic tak zásadního jako své první dvě desky. Protnutí mladické black metalové bouře, doznívající na skandinávské kulturní frontě, s vyzrálejší a inspirativní formou severského metalu zrozeného na „Hammerheart“ bylo důsledkem mimořádné konstelace. Na druhou stranu je stále ještě bezpečně poznáte, a to i přes standardizovaný zvuk z Bogrenovy švédské dílny. Občas kupodivu dojde i na nějaké to jemné mrazení. K jejich jedinečnosti přispívá smutný fakt, že na podobné úrovni jim dnes v podstatě nemá kdo konkurovat. Kdeže jsou časy extrémně nápaditých melodických pecek ve stylu „Enthrone Darkness Triumphant“, „Nexus Polaris“ nebo „Malice“. Norská, resp. celá skandinávská metalová scéna je v těžké krizi. Kultovní desky tvořili cucáci kolem dvacítky. Dnes nám čtyřicátníci předkládají sice formálně dokonalá, nezřídka však prázdná díla. Osamocená majestátní hora Ĺrbostadtinden zachycená na obalu „True North“ tím pádem dostává i poněkud jiný symbolický význam.Od desek pečlivě vyšlechtěné skvadry kolem kytaristy Řysteina Bruna dávno nepožaduji nic jiného než masivní útok na první signální skrze typické vokální melodie, pečlivě zakomponované do melodií dalších, o něž se starají mračna kytar a kláves. Harmonické harmonie v harmoniích. Jde mi pouze o únikovku do idealizovaného světa bez stopy psychopatie. Heavy metalové, někdy až pop rockové vyznění některých partií mi problém nečiní. Poslech „True North“ se tedy v době, které vládnou frustrace utápěné v bubble tea apod., blíží ochutnávce starosvětské pochoutky typu čerstvých ořechů v medu. Úniková terapie sladkou přírodní hudbou norské provenience má jednu nespornou výhodu, určitě po ní neztloustnete a neutrpí ani váš vkus.BORKNAGAR své závazky vůči posluchačům mého ražení plní. Beze zbytku od skvělého alba „Urd“. Že se tak děje v severské stylizaci beru s podobným klidem jako „severský design“ z IKEA. Ostatně hned v první skladbě nového alba, skvostné „Thunderous“, se ozve motiv evokující japonskou historickou dramatizaci, v níž se odsouvají takové ty látkové stěny. Není tomu naposled. Ve světě BORKNAGAR prostě Vikingové mohou doplout na Dálný východ. Problém? Ne! Kýč? Asi ano, ovšem přesně takový, jak ho mám rád. Brun nepreferuje folklór, black metal, nebo prog rock. Jde mu o kytary, krásné vokály a jedinečnou atmosféru, zkrátka o estetiku spojenou s přírodou a přirozeným řádem, na jejímž cizelování usilovně maká zbytek kapely. Ke kreativnímu jádru BORKNAGAR přitom už dlouhou dobu patří další dvě výrazné osobnosti, Lars "Lazare" Nedland a ICS Vortex. Oba dva mají zásadní podíl na postupné proměně, rozkošatění a stabilizaci zvuku, který od počátku zahrnuje též národní prvek dobře patrný v díle norského skladatele Edvarda Griega.Novinka „True North“ výše zmíněné tučně podtrhuje. Je znovu fantasticky poskládaná, zahraná a nahraná. Disponuje vším, tj. i silnými skladbami. O velikosti jejich množiny rozhoduje hlavně počet poslechů. Jakmile se nějaký song trochu oposlouchá, zastoupí ho další, a to minimálně do doby, než ten ohraný omilostníte. Vrstevnatá hudba BORKNAGAR, jakkoliv působí líbivě, totiž vyžaduje své. Napoprvé zaujmou neuvěřitelně vypiplané vokály. Vortexův „horalsko-pastevecký“ projev může bez pevného produkčního vedení potopit celé album. Nedland se předvádí také rád. Naštěstí má ostřílený režisér Brun vše pevně v rukou. Pomáhá i fakt, že se Nedland může kreativně vyřádit v kmenových SOLEFALD. Řystein připustil na novinku jen ty nejlepší výkony, které s pomocí efektů vycídil do maximálního lesku. Jeho kytary nemá smysl vůbec řešit. Z doprovodu vyučuje. V jiném žánru než v metalu podobné neuslyšíte. Na kytarovku jsou přeci jen dost ostré, na shoegaze zas málo rozostřené, resp. velmi čisté a klasicky vystavěné. Instrumentální verze alba by byla nádherná. Navíc by dala vyniknout Vortexově nápadité baskytaře, která se v mixu sice neztrácí (opravdu se povedl), ale z povahy věci nepůsobí tak efektně. Personální změny na postu bicích a sólové kytary se negativně neprojevily. Bubeník Bjřrn Dugstad Rřnnow hraje výborně a s maximálním respektem k celku, i když k němu zatím nepatří. Vůbec bych se nedivil, kdyby se stal součástí stabilní sestavy. Ke kytarovým sólům jsem se nedokázal propracovat, mezi sólem a tunami vyhrávek prakticky nelze rozlišit, proč také. Striktně vzato, pár jich tam je, ale sólovou roli de facto ani neplní. Jostein Thomassen není žádný shredder a vše se podřizuje celkovému vyznění a náladě jednotlivých skladeb.O prvních dvou jsem se již zmínil. Jsou dokonalé. Tečka. Na „Thunderous“ probíhá studená fúze se severem, který znáte z dimenze, v níž operují BLUT AUS NORD. „Up North“ má našlápnuto k tomu, aby se ve zkrácené symfonické verzi stala novou norskou hymnou. Při „The Fire That Burns“ zažijete spalující romantiku v ledovém království. V „Lights“ poznáte severský bigbít. Balada „Wild Fathers Heart“ mě zpočátku dost otravovala, pak sevřela, dojala a ždímala. Mocně a na velmi dobré úrovni se baladizuje i dál. Škoda, že v druhé půlce nepřichází kopanec typu „Up North“. Prospěl by i uvadajícímu posluchači. Závěrečná „Voices“ představuje jasnou úlitbu Nedlandovi. Maluje si to šílenství a spočinutí pěkně, holt pan umělec. Finále jako hrom a opravdová tvůrčí pečeť, která „True North“ definitivně posouvá nad rámec úvah o vkusné pohlednici z vydařené norské dovolené.AS I LAY DYING - Shaped By Fire - 80%http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_dying_shaped_by_fire_recenze/1877http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_dying_shaped_by_fire_recenze/1877janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Případ zpěváka a lídra metalcoreových AS I LAY DYING TimaLambesise, který byl v roce 2014 pravomocně odsouzen k šesti letůmvězení za plánování vraždy své manželky, nemá v rámci extrémní hudby mezicelosvětově proslulými kapelami obdoby. Údajně napravený frontman byl všakzhruba po polovině odpykání svého trestu propuštěn za vzorné chování, aby nasvobodě konal pokání a snažil se v posledních letech žít příkladně, jakjen to bylo možné. Výsledkem je znovunabytá důvěra ze strany jeho blízkých, alei spoluhráčů z kapely, a soudě dle hojné návštěvnosti koncertů na necelýrok starém comebackovém turné těchto zakladatelů metalcoru to rovněž vypadá, že siznovuzrozený Tim získal důvěru i velké části svých někdejších fans. Mám dokonce pocit, že hlad po kapele ještě stoupl a příznivců AS I LAY DYING za těch pár let nečinnosti přibylo. Osvalený,propagující zdravý životní styl a novou duchovní cestu je Tim Lambesis opětpřipravený najet do velkého hudebního kolotoče. Nezaujatý posluchač sev dnešní době může jen domýšlet, jak moc lze ve skutečnosti naplnit onu proklamovanounapravenost, faktem zůstává, že to celé kapele AS I LAY DYING i Timovi vychází. Po jejich novince byla totiž od začátku velká poptávka a is předstihem prezentované singly sklidily prostřednictvím kanálu youtubemnohamilionové úspěchy. Zdálo by se, že metalcore je přežitým žánrem, jehožklišovitě zdobné kytarové postupy už můžou jen otravovat vzduch, ovšem mimořádný úspěch současných  AS I LAY DYING svědčí o opaku. Kalifornští sednes zdají být na vrcholu tvůrčích sil a jejich nové songy, spadající právě podnovinku nazvanou úderně  „Shaped ByFire“, působí vyzrálým a produkčně velice dobře zvládnutým dojmem. Křesťanstvím ovlivněná kapela, v jejížtextech se právě objevují v hojné míře i religiózní témata, se vrátilaskutečně dobře připravena a po předchozí fošně „Awakened“ z roku 2012 působí znovu jako politá živou vodou.  Deska se nahrávala v Nashvillu a AS I LAY DYING na nízúročili veškeré své zkušenosti. Pokud jste je poslouchali i v minulédekádě, hned vás napadne, že skladby získaly na větší melodice.  Dochází zde velmi často ke střídánímelodického zpěvu s drásavě ukřičeným screamo projevem či deathovým chroptěním, vyvrcholení všakpřichází až s mocnými refrény.  V tomtoohledu působí skladby velkolepě a poměrně naducaně, takže je třeba připomenout,že se na produkci opravdu nešetřilo. Právě onu hymničnost zde reprezentují singlyjako s velkým předstihem zveřejněná „My Own Grave“, nebo aktuální čísla,která desku skvěle rozjedou – „Blinded“ nebo titulní „Shaped by Fire“. Spolu s dalšímihymnami jako „Undertow“ nebo „Torn Between“ patří tyhle songyk nejchytlavějším. Opakem budiž třeba nářez „Gatekeeper“, kde je na můj vkus těch deathových momentů až příliš.  Deska přes svou chytlavost působí zároveň i velmi tvrdě anatlakovaně. Pokud tedy nemáte vyložený problém s klišovitýmimetalcoreovými pózami a onou afektovaností, zde jdoucí k cíli skrze veškeré pitvoření avokální proměny, tak se můžete dopátrat pozitivního výsledku a sice, že „Shaped By Fire“ jevlastně docela skvělá deska moderního metalu. Dočkáme se tak na ní kromě melodiky i vyloženěbouřlivých motivů prezentovaných v rámci natlakovaných partů bicích azběsile trilkujících kytar. Na otázku: Proč si široké publikum získali spíše Američané AS I LAY DYING na místo švédských SOILWORK? - dokážu odpovědět zkrátka po svém - asi Timovo kouzlo osobnosti, působící především na mladší generaci a oslovující jí v širších kontextech.  Takže jak to celé shrnout závěrem? Nejde v případě alba sice o nic originálního,ale kvalita zde rozhodně je. Pokud vám tedy překáží onen afektovaný projevmetalcoreových zpěváků předchozí desetiletky nebo pokud jste se nikdy nedokázali přenést přes bezútěšnou melodiku kytarových linek tohoto stylu, tak vězte, že hudba AS ILAY DYING asi nikdy nebude úplně pro vás. I letos jsou tihle hoši pevně rozhodnutíreprezentovat svůj typický styl, jen mám pocit, že letošní skladby dýchajívolněji a působí o něco diferencovaněji než ty staré. Cítím zkrátka většínadstavbu, za což mohou právě okouzlující refrény a fáze, během kterých se posluchačmůže nadechnout mainstreamovějšího vzduchu.CULT OF LUNA - A Dawn To Fear - 90%http://www.crazydiamond.cz/cult_of_luna_a_dawn_to_fear_recenze/1876http://www.crazydiamond.cz/cult_of_luna_a_dawn_to_fear_recenze/1876nobody@nothing.com (Sicky)CULT OF LUNA začínali na přelomumilénia jako docela extrémní seskupení, které stranou hlavníhoproudu míchalo sludge metal s hardcore energií s atmosférickýmiplochami. Již na debutu však bylo znát, že by mohlo jít ozajímavou cestu, a když pak kapela začala svoji vizi systematickyrozvíjet, nebylo divu, že se pozornost scény začala stáčet čímdál více jejím směrem. Švédové postupem času svoji neurvaloumasu proměnili v mnohaminutové, hudebně členité kompoziceobsahující jak tiché a minimalistické pasáže, tak intenzívnía hlasité bouře se zásadní inklinaci k náladám a atmosféře hudby. Později se tomuto stylu začaloříkat post-metal a CULT OF LUNA se stali (spolu s ISIS aNEUROSIS) jeho hlavními představiteli. Kapela byla na vysokém uměleckémstupni relativně brzo, nikdy však nepolevila v práci ani vevývoji. Snažila se být vždy originální, držet svoji hodnotu azároveň neztratit tajemnou auru, kterou byla od začátkůobklopena. Výsledkem plodnosti jsou pak čtyři alba v rozmezídeseti let, která nešlo hodnotit jinak než jako výborná. Projevsouboru se v mezičase ustálil, a ono střídání smutku atemnoty s erupcemi zlosti či melodickou katarzí se pro nistalo typické. Nad pevně daný rámec ovšem sextet dokázal vždypřinést zajímavou nadstavbu, kterou jednotlivá díla od sebeodlišili. Stejně tak je tomu i v případě nové mutaceKultu s názvem „A Dawn To Fear“.Album s předchozí tvorbou nijakzásadně nekontrastuje a dá se říct, že po rozpačitémexperimentu s ženským zpěvem na EP „Mariner“ se kapelavrátila ke svému tradičnímu výrazu. V detailu je všakslyšet proti minulosti rozdíl. Kolekce jednak nemá tolik syrovýkytarový zvuk známý z předchozích alb a taktéž po stránceprodukční a skladatelské je nepatrně jinde. Proti klasice„Eternal Kingdom“ (2008) a předchozím albu „Vertikal“ (2013) mánovinka více obroušené hrany a působí uhlazeněji, až mátev některých momentech pocit, že jde kapele víc o epicko-scénickouhudbu než tradiční metal. Skladby jsou samozřejmě tradičněpomalé, temné a obsahují jak jemné a tiché, tak hlasité a drásajícípasáže, nicméně je z nich cítit snaha song zjednodušit apostavit jej spíše na prostém chytlavém motivu, než složitěaranžovat. Poslechněte třeba ty hluboké basové beaty v „LayYour Head To Rest“, na které orchestr dává důraz, aneboústřední kytarovou figuru v „Nightwalkers“ a všimněte si,jak působivě zní. Na albu jsou ostřejší kusy, třebahned úvodní „The Silent Man“ je vcelku dravá kytarová věc astejně tak poslední „The Fall“ obsahuje přísné metalovépasáže, určující pro desku je však dle mého klidnější,místy až zasněný (termín shoegaze bych ale úplně použítnechtěl) prostředek alba. Konkrétně titulní „A Dawn To Fear“,„Nightwalkers“, „Lights On The Hill“ a „We Feel The End“,které určitě nejsou zvukově tolik heavy, jak jsme byli zvyklí dříve,nicméně klasickou CULT OF LUNA naléhavost neztrácejí. Kapelapůsobí uvolněně a s jakoby nenucenou ležérností předkládávelmi charismatické, nebojím se napsat až art-rockové kusy, které mají, i přes svůj přímočařejší naturel, neskutečnékoule. Hudba CULT OF LUNA je jako vždy z větší části instrumentální,ovšem typický burácející vokál dodávající hudbě švédskéhoorchestru ten správně apokalyptický ráz vždy ve správnou chvílizazní, a skutečnost, jak je tento prvek do celkového zvuku s citem zasazen, hraje takédůležitou roli.Mistři z Umea to tedy znovudokázali. Opět nastavují nepatrně jinou tvář a přitomzachovali všechny svoje charakteristické znaky. Pěkně s rozmyslema perfekcionalismem sobě vlastním předkládají další hudebníveledílo, další evoluci své vize, která je dokonale jinde, nežcelá metalová scéna. A přitom nejde o nic složitého, pouze vesprávnou chvíli a na správně dlouhý čas zmáčknout ten správnýakord. Přesto CULT OF LUNA znovu potvrzují vlastní jedinečnost.INFERNAL EXECRATOR, SACRILEGIOUS RITE, INFERNAL CULT - Mladá Boleslav, Farářova Sluj, 21. září 2019http://www.crazydiamond.cz/infernal_execrator_sacrilegious_rite_infernal_cult_mlada_boleslav_fararova_sluj_21zari2019_koncert/1875http://www.crazydiamond.cz/infernal_execrator_sacrilegious_rite_infernal_cult_mlada_boleslav_fararova_sluj_21zari2019_koncert/1875hackl@volny.cz (Pekárek)Velmi těžké rozhodování. Jablonec s noblesním thrashovým triumvirátem, krásný Tábor a srdečné pozvání na Žižkův vraždící palcát, no a drsná Boleslav s exkluzivním vystoupením black deathové veličiny ve Farářově Sluji. Jedna akce lepší než druhá. Nakonec zvítězila loajalita ke kmenovému ústavu. Nelitoval jsem. Singapurští rouhači INFERNAL EXECRATOR sice během svého krátkého vystoupení nepředvedli ďábelskou negaci hudby jako před časem DEIPHAGO, ale od tónů soundtracku k filmu Sestra v akci dělily návštěvníky sobotní akce pořád ještě světelné roky. Leč pěkně popořádku.Ve Sluji se většinou začíná kolem deváté a někdy i později. Ačkoliv jsem tedy do klubu dorazil až po osmé, stejně zbylo dost času na pokec, prohlídku a nákup nějakých těch hudebních nosičů. Headliner přivezl svou poslední fošnu dokonce i na kazetách. Brr, nemám na ně dobré vzpomínky. Čas příjemně plynul. Když začali hrát Pražáci INFERNAL CULT, cítil jsem se skoro vyrušen. Depresivně-suicidní nástup v hypnotickém tempu, jak ho pro black metal kdysi uzákonili BATHORY v hymnách typu „Call from the Grave“, popř. „Blood Fire Death“. Efekt se dostaví za všech okolností a bude trvat minimálně po dobu pěti minut, i kdybyste hráli jakoukoliv banalitu. Na pódiu stojí mladá kapela s dobrým zpěvákem – jasným lídrem, který evidentně věří tomu, co dělá. Solidní vklad pro set prodchnutý klasickými blackovými postupy a „sférickými“ melodiemi. Stačilo zavřít oči, ponořit se do solidního zvuku a driftovat temnotou na vlnách opakujících se melodických motivů, soustředěně splétaných jedním z kytaristů. Relativně uhlazená produkce byla narušována jen stylovým návraty k některým špinavějším klasikům a klasikám. Rozhodně o dost více temné romantiky a reflexe než zla a nenávisti. Když si teď při poslechu jejich debutního a jediného alba vybavuji ty správné chvíle, je mi trochu líto, že jsem se INFERNAL CULT nevěnoval víc. Nezbývá než se těšit na nějakou další akci, potěšilo by i cd.S Němci SACRILEGIOUS RITE přišel skutečný poryv metalové síly. Doprovodem black (DARKTHRONE-MASTERS HAMMER-DISSECTION) thrash (SLAYER) a death (staří MORBID ANGEL); zpěvem spíše death; ve výsledku čistý a živě i hodně krutý black death. Pocitovost mizí jako pára nad hrncem. Vítězí intenzita. Temnota získává cca 50 krvavějších odstínů,:-) kytary zakalený zvuk. Při jejich střetech sršely snopce jisker. Postupně jsem se začal spokojeně usmívat. Všechno šlapalo, jak mělo. Zvuk byl velmi syrový, přitom však přehledný. Sluj Germánům sednula jako ulitá. I tentokrát šlo o kapelu se silným lídrem. Kytarista a zpěvák s tajemným pseudonymem Ex Ipsis-Mors (zkráceně E.I.-M.) možná nepatří mezi zasvěcené, ale tutově mezi zapálené, a kdo hoří, víme, může zapálit i ostatní. S materiálem, který se nachází na zatím jediném studiovém albu „Summoned from Beyond“ a aktuálním EP „De Poetica Tenebris“, to zas až takový problém není a také nebyl. Slušný troud. Výkonům nově poslepované sestavy nešlo v podstatě nic vytknout, navíc jim dominoval E.I.-M.(ův) prvotřídní hlas, kterému nazvučení neupíralo ani ždibec zaslouženého prostoru. Přes absenci jakékoliv problematické symboliky, jsem hlavně skrze něj cítil fanatickou a sveřepou sílu německého živlu. Z jedné strany plameny pekelné, z druhé nepříjemné mrazení. Efekt byl kolosální. Večer gradoval.Singapur je dobře vyzbrojený maličký stát, obklopený velkými sousedy, u nichž sílí salafismus. Zpívání o božské idiocii a vzývání temna ve spojení s kulometnou artilérií ala MARDUK zde tudíž nemusí působit jen jako totální póza. Zatímco singapurská armáda zakoupila stíhačky F-16, na kulturní frontě se zrodili INFERNAL EXECRATOR, logické. Nic dalšího vlastně není zapotřebí dodávat, stačí pohled na fajnový obal posledního alba a trocha fantazie. Pár dojmů přidám. Výše zmíněná fúze blasfemie s blitzkriegem fungovala dokonale i na živo. Mimo pódium velmi klidně a skromně působící hudebníci rozpoutali peklo. Každý, kdo má rád extrémní bubenickou palbu, měl být ten den ve Sluji. Nevěděl jsem, co mám poslouchat dřív. U beden bylo slyšet naprosto vše. Šicí stroj bicích s věnci přechodů a lesem činelů? Kytarový tajfun? Černé vokály? Nebo snad řítící se celek? Konečně jsem pochopil, jak si museli připadat fanoušci, kteří se někdy nechali živě zmasakrovat deskou o síle „Panzer Division Marduk“. Vystoupení „Infernalů“ mělo podobné parametry především ve chvíli, kdy se věnovali propagaci posledního alba „Obsolete Ordinance“. Na něm už se deathové prvky totiž prakticky nevyskytují. INFERNAL EXECRATOR nehráli moc dlouho a nepředvedli ani nic originálního, přesto jsem neměl o vrcholu večera žádné pochybnosti. Jejich hudba mi byla bližší, než jsem čekal, a styl, jakým byla podána, mi imponoval. Prostě žádná zdlouhavá léčba špinavým bahnem, jen vzorně uklizené pekelné solárko, které dostalo za úkol krátce předsmažit vaši duši.