https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_gold_against_the_soul_recenze/3591https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_gold_against_the_soul_recenze/3591nobody@nothing.com (Tomáš)Devadesátá léta v podání MSP byla velice produktivní. Zejména ve svých začátcích kapela držela frekvenci jednoho alba ročně, pak co dva roky. A nebyly to žádné nevyzrálé rychlokvašky, právě naopak. Po docela slabém debutu následuje série velice slušných desek, z nichž některé můžeme označit i za výborné. Punkové období kapela nechala za sebou a vydala se na stezku alternativního rocku, do kterého se ale nebála přimíchávat různé další stylové ingredience.Za ten rok se sice horké hlavy čtveřice z Walesu neschladili a pořád rádi provokovali, jak na koncertech, tak při rozhovorech, ale při přípravě druhého alba udělali dvě vynikající věci. Nehrotili to - album má rozumných 42 minut. A zvolili správného producenta. Produkci považuji za jednu z nejslabších momentů debutu, přestože na ní je podepsané producentské eso. Teď naopak dostal šanci začínající frajer jménem Dave Eringa, který se motal už u prvních singlů MSP a na debut přispěl klávesy. S těmi pak kapelu podporoval i při živých vystoupeních v letech 1993/1994. Zároveň bude mít prsty ve všech dalších významných albech MSP (kromě „The Holy Bible“).Od úvodního riffu „Sleepflower“ je slyšet obrovský posun v projevu kapely. Moderní, stadionový hard rock čerpající z glam/hair rockových inspirací, zejména od GUNS ´N´ROSES je znova jedním ze základních kamenů. Není už ale tak neurvalý jako na debutu. Směřuje k radio-friendly projevu, který mu později mnozí budou vyčítat. Žádný bezpohlavní pop rock to přitom rozhodně není. Pořád je v něm slyšet živelnost nezávislé scény, dokáže být místy ostrý a pichlavý. Jamesův zpěv je naléhavý a syrový, nemá problém jít až téměř do řevu. Naštvanost, autenticita i naléhavost je z alba pořád cítit, emoce jsou citelné a uvěřitelné. A že jsou v písních zakomponované hammondy nebo orchestrace? A proč ne? Nahrávka je díky nim barevnější a zajímavější, zejména když je navíc užívají v rozumné míře. A nezapomínejme, co vládlo hudební scéně začátkem devadesátek. Ano, grunge se taky otiskl do zvuku alba, i když spíše doplňkově, ne dominantně. Je zajímavé, že stylově jsou MSP výrazně blíže americké scéně, zejména v kontextu doby. Najít v jejich tvorbě ozvěny aktuální ostrovní scény v podobě brit-popu, shoegaze nebo neo-psychedelie je téměř nemožné. A rádi se do kolegů i slovně naváželi. MSP se prostě považovali za rock´n´rollovou kapelu, vyrůstající z punku a klasického rocku, které ideologicky měly vždy blíže k working class, než výše zmíněné intoušské velkoměstské styly. Songwritting je zde obecně vyzrálejší, jak po melodické, tak dramaturgické stránce. Album obsahuje hned několik hitů a ani zbytek songů rozhodně není žádnou vatou. O texty se dělili Nicky Wire a Richey James. Politiku nechali politikům a více se zaměřili na každodenní život a osobní záležitosti. Místo deklarací, globálních signálů a komplexních společenských problémů jsou teď civilní, zachycují aktuální okamžik. Životní melancholie, zoufalství, ale i romantizující pohled na tématiku smrti. Odráží se v nich i postupující rozklad Richeyho osobnosti, jehož boj s depresemi, sebepoškozováním, nebo nespavostí zaháněnou množstvím alkoholu, rozhodně k pohodě v kapele nepřispíval. Zatím ale pořád fungovali relativně normálně, i když temné stíny se už začínaly pomalu objevovat na obzoru.Úvod alba je skutečně hodně silný a nadupaný. „Sleepflower“ je perfektní otvírák. Přímočarý, se silným drivem, výraznou melodikou a jasným riffem, podpořený slušným sólem. Nálada je připravena, můžeme pokračovat. Další hiťas přichází hned v zápětí. „From Despair To Where“ je ambiciózní velká rocková skladba s dramatickým refrénem, orchestrací, hammondy, skvělou basou, prostě vším, co k poctivému klasickému rocku patří. „La Tristessa Durera (Scream To A Sigh)“ je pojata minimálně po melodické stránce více experimentálně, ale pořád si zachovává hitový potenciál a přináší skutečně nádherné sólo. Můj favorit z této desky je „Yourself“. Už tajemně naléhavé intro naznačuje zajímavý vývoj. Mohutná basa a sekaný riff nás přivedou k téměř metalovému, agresivnímu refrénu, který má tendenci ještě zrychlovat a tím ještě víc šponovat napětí, přítomné v celé skladbě. Chvilku na vydechnutí nám dopřeje další jasný hit „Life Becoming a Landslide“. Melancholicky pohodová skladba ve středním tempu je protkaná agresivnějšími mezihrami s kousavě ostrými kytarami, které opět rády vykročí naproti hair rockovým tradicím. Trochu kolovrátková „Drug Drug Druggy“ je nekomplikovaná, ale ani nijak zvlášť zajímavá. Následující „Roses In The Hospital“ je pak docela podivná. Funky rytmus a vtíravá melodika mě nikdy skutečně neoslovily. Na výborné intro „Nostalgic Pushead“ sice nenaváže podobně skvělý song, ale pořád je to velice slušná záležitost. Má drive, je patřičně špinavá a i melodicky se to dá. Zřejmě nejtvrdším songem alba je „Symphony Of Tourette“. Vysloveně metalový riff, rozcuchaná melodika, dokonce i špetku grungové zemitosti zde zaslechneme. Osmdesátkový hair rock pak připomene závěrečná titulní „Gold Against The Soul“. Riff, kytarové nájezdy, swingující basa, rozvláčná melodika, košatá struktura. Přímočarý hiťas to není, ale neposlouchá se to špatně.Po vydání v červnu 1993 začínalo „Gold Against The Soul“ první týden na osmé příčce doma na ostrovech. Prodeje byly celkem slušné, reakce kritiky spíše smíšené. Někomu se stýskalo po syrovosti a vyhraněnosti debutu, jiní naopak ocenili posun k větší komplexitě. Je zajímavé, že kapela se nikdy výrazně neprosadila v Americe, ale zato se jim slušně dařilo v Japonsku. Skupina aktivně koncertuje a buduje si svojí pozici na scéně. Tomu určitě pomáhá i extravagantní image, zahrnující jak šminky a malovátka převzaté z gotické scény, tak i oblíbené vystupování Nickyho v ženských šatech, předstírajícího drag show. Při pohledu zpět kapela sama nemá toto album moc v oblibě. Sice se prý chtěli dostat k velkému vydavatelství, což se jim s debutem povedlo, ale zároveň je to do určité míry semlelo a neměli úplnou svobodu. Nevím, nebyl jsem u toho, ale nikdy jsem neměl pocit, že by album znělo „komerčně“. Zejména v kontextu pozdější tvorby. Podle mě vzali to nejlepší z debutu a vydali se správným směrem. Máme zde lepší riffy, lepší basové linky, lepší kytarový zvuk, lepší basu, jasnější melodie. Něco v těch velkohubých naštvaných mlaďoších nakonec přece jen bude. https://www.crazyDiamond.cz/pandemia_v_urcitem_veku_uz_jde_ego_stranou_rozhovor/3597https://www.crazyDiamond.cz/pandemia_v_urcitem_veku_uz_jde_ego_stranou_rozhovor/3597hackl@volny.cz (Pekárek)Pravda, zezápadních Čech sice už nějakou dobu nepřicházejí ony takřkapravidelné deštivé fronty. Určitou kompenzaci však může totoléto představovat, tedy alespoň pro fanoušky extrémního metalu,deathová smršť, se kterou po třiceti letech existence přišlavelezkušená PANDEMIA. Nahrávky typu „DarkenedDevotion“ vznikají v Česku jen velmi zřídka.Snoubí se v ní absolutní žánrová poctivost a přesvědčivosts citelným feelingem, tvrdostí a navýsost zajímavoumelodickou stránkou. Tentokrát vyšlo prostě vše. O tom, jakklikatá cesta k uvedenému výsledku vedla, jsem se pobavils lídrem kapely, baskytaristou Jardou Friedrichem. Nechce se mi na úvodmoc pitvat Vaši obsáhlou historii, stejně se k ní tak trochudostaneme. Jedno je ovšem zřejmé, momentálně jste asi nejdélečinnou deathmetalovou kapelou v Česku. Jak tedy nejlépevnímat novinku „Darkened Devotion“, jako nový začátek, nebodárek k třicátému výročí, logický vývoj, nebo dosavadnívrchol? Že minimálně jako výsledek tvrdé práce, to samozřejměvím…Hele, asi všechnodohromady, co jsi vyjmenoval! To, jak je nové album kladně přijatofanoušky, je opravdu asi největší dárek k našemu výročí.Další obrovskej dárek je i smlouva s Hammerheart Records!Spolupracovat s těmihle profesionály je opravdu radost! Zároveňse jedna o přirozený vývoj a určitě se jedná i o nejlepšídesku, kterou jsme zatím natočili, o tom není pochyb! Nejvícepráce s tím měl samozřejmě Alex, jakožto hlavní autor celéhokonceptu.Proč vlastně vycházínové album až po desíti letech a po ještě delší době znovus Alexem? Co se dělo od vydání předchozí desky a v jakémobdobí už bylo jasné, že spolu znovu hrajete proto, abyste dalivzniknout nové nahrávce?Tak prvně po nahraníalba „At the Gates...“ v roce 2015 jsem řekl, že už asi dalšíalbum točit nebudeme. Desky se už moc neprodávaly a podmínky kjejich nahrávání se staly obtížnými. Jenže člověk míní aživot mění, že?:-) S Alexem jsme se začali aktivně bavit omožné spolupráci někdy kolem roku 2020, zrovna, když přišla ita „jiná Pandemia“.:-) Došli jsme k tomu, že máme zasechuť si spolu zahrát, do toho jsme řešili i nějaké reediceatd., takže komunikace byla obnovena naplno. Alex mě občas poslalnějakej démáč s rozpracovanejma skladbama a mě bylo jasný, žeasi budeme muset i něco nového natočit, protože nový materiálzněl zatraceně dobře už z těch demáčů! No a od roku 2023, podelší koncertní pauze, jsme začali zase hrát živě. Alex dálskládal a jednoho dne mně volá: „Hele, už to mám celý,můžeme jít točit desku!“ A já mu na to říkám: „Nomoment, to musíme ještě sehnat pořádnej novej label, kterej tovydá i zafinancuje!“ Naše bejvalá dánská firma měla sicepřednostní právo na vydání nové desky, ale potom, co námnabídli „nové podmínky“, jsme s díky odmítli! Jsme totižještě ze starý školy, byli jsme tudíž zvyklí, že si můžemedovolit točit ve velkých studiích jako Propast anebo pracovat sproducenty jako W. Sorychta, A. Classen... No, a světe div se, myjsme podepsali s Hammerheart zatím asi nejlepší deal našíkariéry a ještě s celosvětovou distribucí přes Napalm Records!A v květnu 2025 je nová deska na světě, to je ta cesta k novémualbu, velice stručně...:-)Hodně asi pomohl téžpříchod výborného bubeníka Jakuba Bayera. V recenzi jsem vevztahu k jeho hře moc konkrétní nebyl, ale v řaděmomentů hraje víc než jen potřebný standard…, namátkou měnapadá připojování rytmu během řezavého kytarového zlomu v„Nightmare Paradox“Jasný, Jakub je skvělejbubeník a odvedl opravdu prvotřídní práci! Je mladej,talentovanej a zahraje opravdu všechno, takže maximalníspokojenost.Jakub přišelz rozjetých CUTTERRED FLESH, u kterých už nějakou dobu prozměnu zpívá váš zpěvák Jirka Krš. Jejich kytarista VitalijNovák zas nahrával vaši minulou desku, jde o něco jako symbiózuči přenos energie, třeba z momentálně rozjetýchCUTTERED…?:-) A nekříží zmíněné dvojí angažmá některévaše plány?Nepřišel z CUTTERED,Jakub v PANDEMII hraje od roku 2022 a přidal se k nim asi předrokem. On totiž usoudil že hrát v pěti kapelách je nuda, taknastoupil ještě do šesté, víš?:-) No a Jirka se k nim přidalněkdy v roce 2018, když jsme my ještě koncertně odpočívali, aje tam doteď. A jestli se to někdy kříží? Ano, občas jo....Dalo by se říci, žes Alexem se vrátila i temnota, která nejlépe vystihujepodstatu i aktuální představu PANDEMIE o tom, jak být i v dnešnímsvětě stále svůj a současně opravdu smrtící?Alexův kytarovej rukopisje opravdu nezaměnitelnej, temnej, syrovej a okamžitěrozpoznatelnej, to je jeho grál!Temnota se vrátila,zároveň se však dost rozvinula, celkově jste dost přitlačili napilu, a to ve všech směrech, tj. i v atraktivitě… Nová deska je temná,ale zároveň tam je i lesk pozitivního závanu, kterej rozklíčuješ,když si k desce přiložíš booklet s texty a ponoříš se dojednotlivejch příběhů. Opravdu to stojí za to a získáš tímúplně novej obzor celého konceptu. Témata jsou temná, ale majíi pozitivní vyznění, jako například v „Blessed, BlessedOblivion“.Předpokládám, žeAlex měl při tvorbě novinky významné slovo, na druhou stranupevná ruka basáka a předáka kapely je zde cítit taktéž,výrazné a osobité jsou ovšem i vokální a bicí party. Celýmmateriálem se navíc proplétá masivní baskytara. Tvořili jstetudíž od začátku společně, nebo se jen kreativněji nahazovalakytarová kostra?Ano, myšlenka konceptu aautorství skladeb jde hlavně za Alexem. Hele, když měnaservíroval celej materiál, tak jsem byl opravdu pozitivněpřekvapenej, jak to zní opravdu dobře, a v ten moment se dostávášdo určitého bodu, kdy v určitém věku už jde ego stranou a kdyzjistíš, že ne vždy je vhodné se do něčeho za každou cenušťourat, jen abys tam chtěl taky přispět. Tohle chybí spoustěmuzikantů...:-) Všichni odvedli skvělé výkony a pak už jsme jendolaďovali celkovej sound nahrávky.Za excelentní mix amastering je zodpovědné studio Demigod Recordings, konkrétně pakschopnosti Miguela Teresa. Nic dalšího jsem k tvorbě zvukunedohledal. Znamená to, že se náběry dělaly v domácímprostředí? Zvuk je přitom velice vyspělý, tvrdý a celkemmoderní. Vychází mi tedy, že ke smíchání a masteringu jste pozvukové stránce posílali už velmi pokročilý materiál, kterýbyl parádně ošetřen… Jednotlivé nástrojejsme nahráli v několika rozdílných českých studii a pak to celéposlali na mix do portugalského studia Demigod, které přesněsplňovalo naše požadavky. A výsledek slyšíš sám, zní toopravdu hooodně dobře!:-) Výslednej sound je čistě práceMiguela a Demigod Studios!Byla už od počátkuvaším cílem anihilace suššího thrashovějšího soundu, většímohutnost (hutnost) a posílení temné harmonické složky?Nahrávka má opravdumohutnej sound, vystihl jsi to opravdu přesně, a tohle byl přesněi jeden z důvodů, proč jsme si tohle studio vybrali.Na desce se nacházímocné kytarové stěny. Uvažovali jste někdy, třeba jenkoncertně, o nějaké kytarové posile?Hele, někdy v hlubokéminulosti i uvažovali, ale nikdy nenašli vhodného druhéhosekerníka, takže to už takhle určitě zůstane, když jsme to užzvladli 30 let?:-) Ono, živě to zní více syrově s jednoukytarou, což má také svoje kouzlo.V jaké fázi vásoslovili nizozemští Hammerheart Records a jak proběhla následnádomluva. Zvažovali jste i někoho jiného? Co třeba agilníTranscending Obscurity Records, spjatí právě s CUTTERED, tiby zájem neměli?Určitě jsme neuvažovalio firmě tipu Transcending… My jsme mířili od začátku opravdumnohem vejš a měli jsme jasnou představu o opravdovém metalovémlabelu právě jako je Hammerheart Records, kterej jsme měliparadoxně na seznamu jako číslo jedna! A sázka na jedničku seopravdu vyplatila! Je to team velkých profesionálů a opravdovejchmetalovejch srdcařů, a navíc ta bezkonkurenční celosvětovádistribuce přes Napalm Records... No, není co řešit, naprostáspokojenost! S hudbouvýtečně koresponduje i obálka Giovanni Ponziana. Nějakouvýznamnější spolupráci metalistů s dotyčným jsem všaknedohledal. Jak jste na něj kápli, uvítal vůbec spolupráciv takovém stylu?Hledali jsme opravdovéhomalíře, kterých je dnes na metalovych albech opravdu pomálu....Giovanni splňoval naše požadavky, a přesto že cesta k výslednémuobrazu nebyla jednoduchá – asi třikrát jsme mu to vrátilik předělání, takže mu patří velkej dík i za jehotrpělivost – výsledek stojí za to, obal přesně koresponduje satmosférou celého alba, a hlavně i s textovou stránkou!Předpokládám, žeobal vznikl až dodatečně již podle požadované nálady aleitmotivu a že jste s ním dost spokojení … Tak nějak souběžně sdokončováním alba se intenzivně jednalo i s malířem, byla kolemtoho spousta práce a hlavně Alexovi, kterej odvedl tu opravdunejtěžší dřinu, z toho asi přibyly i nějaké vrásky.:-)Jinak, jak jsem již uvedl, Mr. Giovanni odvedl ve finále znamenitoupráci.Novinka je kratší,každopádně neobsahuje vatu, jen něco jako perfektněvybalancovaný a epičtěji završený příběh. Zbyly v demoverzíchnějaké songy či alespoň použitelné odřezky?Album je dlouhé takakorát, stejně jako naše první alba, kolem půl hodiny je prodeath metal úplně ideální délka. Nahráno je opravdu vše, žádnézbytky nezůstaly.Kladných ohlasů sinelze nevšimnout. Jsou pro vás motivací k rychlejšípřípravě další desky, nebo všemu necháte volnější průběh.Za sebe říkám, že nevyužít takové formy a sestavy, by bylocelkem škoda.:-)Kladné ohlasy nássamozřejmě moc těší a je to takové zadostiučinění, kdyžnové album vyšlo po tak dlouhé době. Teď momentálně věnujemeveškerou energii k propagaci alba, rozhovory, rádia atd. Takže nanové album zatím nepomýšlíme, kolem tohohle nás čeká ještěhodně práce.V průběhu svéhohudebního putování jste vždy usilovali o přesah do evropského,potažmo světového undergroundu. Jména producentů jako Classen,Sorychta či loga některých dosavadních vydavatelů mluví za vše.V uvedeném trendu pokračujete, cítíte v tomto směrupodporu svého nového vydavatele a budete novinku koncertněpodporovat i v zahraničí?Podporu od vydavatelemáme obrovskou, a tím se nám otvírá hodně zajímavýchmožností, samozřejmě desku budeme podporovat hlavně v zahraničí,tak jako tomu bylo vždycky, ale domácí scénu opomíjet rozhodněnehodláme.Jsi jediným členem,který táhnul káru PANDEMIA po celých třicet let. Jak prožívášchvíle, kdy si můžeš být jistý tím, že jste nahráliv podstatě perfektní album, a co bys přál sobě i PANDEMIIdo budoucna? Díky, deska je venkuopravdu krátce na dlouhé hodnocení, ale jak se říká všeprověří čas, že? Teď, až pomine první vlna promotion k novédesce, začnou přípravy a zkoušení na naše výroční koncertyNa ten domácí bych rád pozval čtenáře vašeho zinu. Letos, 11.října v Chebu v KC Svoboda budeme mít velkej koncert k oslavám 30let existence. Zahrajeme velice speciální a ojedinělý set odnašich prvních demo nahrávek až po novou desku, kterou tam ipokřtíme! Jako speciální hosté dorazí legendární švýcarštíMESSIAH, kteří mají neuvěřitelných 40 let a přijedou zahrátjediný exkluzivní koncert v Čechách(!). Můžete se těšitna pecky z alb „Hymn to Abramelin“, „Extreme Cold Weather“ ažpo novou desku. Bude to jedinečný večer a já doufám, že se tamvšichni uvidíme! Předprodej lístků už běží nawww.kcsvoboda.czDíky za rozhovor, DeathMetal Forever!Jarda Friedrich andPandemiawww.pandemia-death-metal.cz https://www.crazyDiamond.cz/lynyrd_skynyrd_praha_o2arena_7cervence2025_koncert/3596https://www.crazyDiamond.cz/lynyrd_skynyrd_praha_o2arena_7cervence2025_koncert/3596nobody@nothing.com (Gazďa)Vlastně jsem si nebyl jistý, na copůjdu. Kapela, ve které už není nikdo z její nejslavnějšísestavy. Poslední desku vydali před třinácti lety. Světové halyobrážejí desítky let s programem složeným z klasickýchalb z první poloviny sedmdesátek, zejména debutu „PronouncedLĕh-nérd Skin-nérd“ z roku 1973 a o rok mladší„Second Helping“. Harcovníci, které baví hrát stále dokolato samé a nemusejí nikomu nic dokazovat? Dávno vyčichlá legenda,které je líto opustit tuhle mašinu na peníze? Originálunejbližší revival, který objevil zlatou žílu? Ať tak nebo tak, nebyla jiná cestanež to jít vyzkoušet. Staré americké klasiky k nám mocnejezdí, jsou zvyklé na poměrně vysoko nastavené ceny vstupenekv USA a výlet do Evropy vnímají jako zbytečně rizikový a finančně méněbezpečný. Je to smutné, ale v Česku nikdy nekoncertovaly kapely jako třeba JOURNEY, GRATEFUL DEAD, FLEETWOOD MAC nebo STYX, které zalouží vždy vyprodávaly velké sály. Hoši z Floridy (pozor– ne z Alabamy) to samé – zatím se u nás otočilijednou v Plzni v roce 2015. Jejich vystoupení v O2 Arenětak doplnilo letošní velmi bohaté české koncertní léto složenéze slavných interpretů, kteří se u nás historicky moc neohřáli.Jižanský rock a moderní blues je něco, co poslouchají spíšmoji kamarádi a spolužáci ze střední, ale kdysi jsem taky dřel„Sweet Home Alabama“ u táboráku a čtyřminutové orgastickésólo ve „Freebird“ považuju za jedno z nejlepších vůbec.Lupeny nebyly zas tak drahé (1500 na stání a 1900 na stání předpódium), příležitost byla, a kdy je zas budeme mít příležitostvidět, že?Odpověď na otázku, zda je schopnotohle těleso vyprodat naši největší halu, se nicméně ukázalajako negativní. Kapacita byla naplněna tak z větší půli apřed horními patry byly zataženy závěsy, aby prostor nevypadalpoloprázdný. Koncert tedy spíš do vedlejšího O2 Universa. Možnáje to tím, že pro mladší ročníky tahle kapela žijící uždesítky let jen ze svého odkazu (na rozdíl třeba od nedávnýchAC/DC) nemá co dát. Čekal jsem spíš starší máničky obéhopohlaví s mírnou převahou mužů, a to se potvrdilo. Mediánnávštěvníků byl určitě přes padesát. Jako rozehřívák nám přistál irskýkytarista Simon McBride, který dnes jinak prohání svých šeststrun s DEEP PURPLE, což možná řada návštěvníků aninevěděla. Během let vyplodil čtyři sólové desky, ale naživohraje i hodně coverů, v Praze konkrétně zazněly „KidsWanna Rock“ od BRYANA ADAMSE nebo „Uniform of Youth“ odosmdesátkových amerických rockerů MR. MISTER. Nevím, jestli muto u českého publika pomohlo, tyhle písničky u nás moc známénejsou a lidé prakticky stejně reagovali na tyhle covery i na jehooriginální věci. Tedy spíš zdvořile, ale nijak nadšeně.Každopádně McBride dokázal, že i v jednoduchém složeníkytara, basa, bicí a zpěv se dá udělat kvalitní blues rock, kterýmá švih, nápad a chytlavé pasáže. Kvalitou skladeb se to možnámísty vyrovnalo i hlavním hvězdám, a kdyby začínal v těchlegendárních sedmdesátkách, tak bychom jeho fláky „King of theHill“, „Show me How To Love“ nebo „Just Takes Time“ řadili meziklasiky. Pro fanoušky tmavé fialové pak kytarista přehrálinstrumentální medley složené z některých těchprovařenějších věcí DEEP PURPLE.Vyběhnutí LYNYRD SKYNYRD na pódiumpředcházelo velkolepě pojaté video z historie kapelydoprovázené světelnou a zvukovou show, aby nám důstojný hlasceremoniáře z pásku oznámil, že přichází kapela z Rockn´rollové síně slávy. Američané mají tuhle velkolepost aumění udělat z komára marketingového velblouda v krvi.Trochu na sílu a pozlátko, ale proč ne. Celkově trochu jiné nežkoncerty, na jaké jsme zvyklí. Jelo se až do přídavků bezprostojů a jedna skladba navazovala ihned na druhou. Kontingentsedmi pánů v čele se zpěvákem Johnny Van Zantem (bráchoupůvodního zpěváka Ronnieho) a dvou doprovodných zpěvačekšlapal jako dobře promazaný strojek a po stránce profesionálníse jednalo o dobře zvládnutý koncert. Kapela jela, kovbojové bylisehraní a mělo to i jakýsi náboj pohodovosti a toho, že takhleto má prostě být. Už třicet let předtím, než se vrátil AdrianSmith do IRON MAIDEN, tihle chlapci proháněli tři kytary, takžejsou mezi sebou perfektně sladěni a právě pasáže vrstvenýchkytarových trojsól a harmonií byly tím nejlepším, co námFloriďané naservírovali. Oproti vycizelované americké show, kdese za poslední desítky let nic nezměnilo, mělo tohle chuť a vůníopravdovosti, rockerství a blues. Jestli někdo očekával divokoujižanskou jízdu, kde teče tequila proudem, musel být zklamán.Ono vlastně kapela nemá moc opravdových rychlovek, většina věcíje ve středním tempu, jen občas se to zrychlí do skočné, a tozejména tam, kde se ty tři kytary pořádně rozjedou. Kdo alepřišel na poctivý bluesrockový koncert, kterým zároveňzatlačil nostalgickou jižanskou slzu, asi odcházel spokojen.Přestože jsem všechny zahrané skladby znal, tak jsem patřil spíšk těm, co se zastavili, aby so odškrtli hlavně „Sweet HomeAlabama“, „Freebird“ a „Tuesday´s Gone“ a čekali, ažzazní těch pár tónů, které si těch několik desítek letbroukáme. Celkově spokojenost tak něco mezi.Šlapalo to, občas se to i solidně rozjelo, ale ambice to někamrozvíjet tu už dávno nejsou. Američané mají pro tenhle typskupin hezký výraz „legacy band“, tedy kapela těžící zesvého odkazu a hrající na nostalgickou notu. Něco jako dobřenastavený jukebox, který spolehlivě pouští písničky, kterémáme rádi. Johnny Van Zant říkal, že „Lynyrd Nation“ teďslaví 50 let a mě se u toho pořád vkrádal obraz toho aligátora,který se občas objevoval na obrazovce za pódiem. Aligátora, kterýse už 50 let nepohnul. https://www.crazyDiamond.cz/voivod_praha_cross_3cervence2025_koncert/3595https://www.crazyDiamond.cz/voivod_praha_cross_3cervence2025_koncert/3595janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V holešovickém Crossu jsem byl ve čtvrtek minulý týden zcela poprvé. Díky své industriálně dystopické výzdobě se tento klub poslední dobou umisťuje dokonce mezinejzajímavějšími podniky v prestižních anketách, hodnotících podobná místa v celosvětovém měřítku. Ráz klubu samozřejmě udává nejennetradiční umístění přes několika pater běžného činžovního domu postaveného někdy v první polovině 20.století, ale především spletitá kovová výzdoba, takže se zde, skrz jednotlivá podlaží, některé interiéry, i zajímavě řešené venkovní terasy táhnou porůznu seskládanéa k sobě přivařované kovové díly, tvořící na mnoha místech zvláštní konstrukce,nepřehledné ornamenty a fantaskní prvky. Všechna ta ozubená kola, tyče, trubky,zohýbané plechy či nefunkční armatury tomuhle místu udávají sci-fi nádech, tolik se hodícíprávě k hudební tvorbě vizionářů z VOIVOD. Možná že samotní Kanaďané sami chtělipři příležitosti koncertování v Praze hrát právě tady...Koncert se všakodehrál venku, na prostorném dvoře za popisovaným klubem, kde stojí stage a je zde i dostatek místa pro návštěvníky středně velkých koncertních akcí, za jiných okolností konajících se v klubech.Volba místa byla za mne naprosto v pohodě a během teplého červencového večera všem prospělo venkovní umístění celé akce. Co mě však zarazilo, na dvůr se zmíněným pódiem bylo úplně v klidu vidět z ulice, takže ten, kdo si nekoupil lístek a jen tak se k místukonání akce přišoural a stoupnul si na hodinu a půl k zábraně, která nesahala dospělému člověku snad ani do pasu, tenmohl koncert VOIVOD v pohodě sledovat z chodníku u jedné z nejrušnějšíchholešovických křižovatek, konkrétně ulic Plynární / Argentinská. Mě osobně na klubu zaujaly právě venkovní terasy s posezením,… a celková vizuální originalita. VOIVOD vždy měli na metalové scéně zvláštní postavení, takapela nikdy neoslovovala většinové publikum, ne každému sedla, ale ti, co nakonec našli zalíbení v jejich muzice,stali se pak jejich fanoušky napořád. Dalo by se říct, že tahle kapela má při sobě jen apouze die-hard fanouškovskou základnu, a právě tento pražský koncert rovněž potvrdil jejípočetnost, neboť odhadem přišlo nějakých 400-500 hlav. Celý večer zahájilatuzemská thrashmetalová úderka EXORCIZPHOBIA, tedy kapela, dnes právoplatně považovaná za naší jednoznačnou žánrovou jedničku. Umístění trutnovských do předprogramu kanadské legendypovažuji za zcela adekvátní a tahle čtveřice sympatických dříčů se svého úkolu zhostila s velkou pokorou a do svého setu šla s potřebným fortelem i nasazením. Řemeslně výtečně zvládnutý speed/thrashmetalový blokprezentoval Východočechy jako koncertně zkušené těleso, které zná svou cestu a kteréje schopné vnášet do konzervativnějšího thrashmetalového rámce i spoustyvlastních uměleckých zajímavostí. Dle mého EXORCIZPHOBIA rozhodně není generickoukapelou, ale spíše někým, kdo po způsobu třeba právě VOIVOD nabízí i řadu vlastníchmuzikálních pochutin a svěžesti. Svižný set rozhodně bavil a postupně se plnící plac předpódiem v podstatě strhnul. Kapela hrála s vynikajícím zvukem a běhemzhruba čtyřicetiminutového setu odprezentovala to výrazné ze svého portfolia. Už se moc těším na jejich následující řadovou desku. Ve výborné náladě a městské letní atmosféře pak na pódium nastoupili ti, na které čekalo několik stovek nadšenců, samotní dobrodruzi z cyber-prostoru VOIVOD, kapela natolik neotřelá, že se k ní dokázal, co do originality a za dekády fungování metalového žánru, přiblížit jen opravdu málokdo. V jejich podání začalo skutečné kosmické drama, ovšem s nadhledem, který byl všudypřítomný. Na samotných Kanaďanech bylo totiž poznat, kterak si svůj krátký pobyt na tomto místěužívají. Do Prahy jezdí v poslední dekádě pravidelně, ovšem ne zas až tak často, aby se dalo mluvit o každoroční akci. Já osobně jsem je naposled, kromě zhruba tří brutalovských koncertů uskutečněných v průběhu minulé dekády, viděl zřejmě ve smíchovském Futuru, kde v roce 2018 propagovali zdařilé album The Wake. Mezi aktuálním a sedm let starým koncertem tu určitě několikrát hráli, pokud se nepletu.VOIVOD spojují post-industriálníchlad a zvláštní psychedelickou auru nadpřirozena, vyvěrajících ze sfér budoucích. Čtyřčlenná úderka záhy ovládla prostor svými zvláštněvyznívajícími postupy. Konkrétně mám na mysli Awayovy rytmické fígle sloužící však funkci skladeb, fantaskně znějící Chewyho kytaru klestící si cestu skrze stratoféru, životný pulz baskytary a v popředí toho všeho vysmátý anti-kazatel Snake ve své roli cyberpunkového lůzra ovládajícího pestrou paletu grimas, který už jen prostřednictvím nich dokáže celému vystoupení VOIVOD propůjčit ráz čehosi nevýslovně zajímavého azvláštního. Nemluvě pak o jeho pěveckých, punkovým (to není myšleno záporně, naopak) přístupem ovlivněných hlasovýchkvalitách. Ten večer se samozřejmě hrála hlavně klasika, která v kombinacis několika čísly novějšího data utvářela parádní futuristický výlet doneuchopitelného světa VOIVOD. Užíval jsem si všechny ty mimořádně šlechtěné postupy a prostřednictvím nich i úniky do vzdálených dimenzí časoprostoru. K ostražitosti vybízející „Tribal Convictions“, intelektuálně laděnou „The Unknown Knows“, nebo třeba nenuceným progresem opatřenou šlehu „ForgottenIn Space“, to všechno byly milníky tvorby VOIVOD, které neztratily nic ze svého letitého kouzla. Zároveň jsem totiž cítil, že právě tyto historické kapitoly vlastnítvorby VOIVOD dokáží parádním způsobem aktualizovat, tak aby nevyznívaly ani trochu archaicky. Upoutala skvělá nálada této svižné akce, vygradované na maximum v přídavku klasikou z největších - skladbou „Astronomy Domine“, tedy předělávkou od PINK FLOYD, ale také neuvěřitelná nenucenost muzikantů, jež nic neubírala z jejich nasazení. Vystoupení totiž ani na moment nenudilo a v podstatě návštěvníky spíše uhranulo. Kdo přišel, rozhodně nemohl litovat, protoževiděl, dá se říct na holešovické ulici, jednu z nejoriginálnějších formací celé metalové historie a navíc během večera, který se nesl v neuvěřitelně pohodovéa příjemné letní atmosféře.https://www.crazyDiamond.cz/wavves_spun_recenze/3581https://www.crazyDiamond.cz/wavves_spun_recenze/3581nobody@nothing.com (Tomáš) Vyhlašuji léto a k němu patří pohoda a zábava. Na chvíli opustíme vážné desky vážných interpretů, vypneme hlavu a užijeme si pořádnou pařbu. Kalifornští WAVVES nám přinášejí vrchovatou porci powerpopových hiťasů, které jsou dokonalým soundtrackem pro horké dny. Studené pivko do ruky, volume doprava a jedeme. Za projektem stojí jistý Nathan Williams, který ho založil už v roce 2008 a postupně z něj vybudoval kapelu. Za ty roky se tam vystřídalo už pár hudebníků, dnes kapela funguje ve čtyřčlenné sestavě. Po hudební stránce je to až úsměvně upřímné, nekomplikované album, které nemá nejmenší ambice si hrát na velké umění. Naopak, bez servítek a naplno do nás sype jednu letní hymnu za druhou. Slyšeli jsme to už tisíckrát? No a? Tak si to dáme po tisícíprvé. A pořádně naplno. Dominantním hudebním stylem desky je powerpop, který je dobarvovaný indie rockem, neopunkem, surf-rockem, garáž rockem nebo noise popem. Zatím jsem slyšel jen jednu starší desku kapely, „Hideaway“ z roku 2021, a ta aktuální se pyšní skutečně kvalitním, velkým a moderním zvukem, dalo by se říci, že až mainstreamovým. Připomíná mi to začátek nového milénia a tehdejší vlnu kapel jako WEEZER, BILLY TALENT, BLINK 182 a podobně. Zřejmě to není náhoda, protože Travis Barker, bubeník BLINK 182, na album přispěl svojí hrou ve dvou písních a taky jich několik produkoval. Základní mustr písniček je víceméně neměnný. Jasně definovaná melodická linka, jednoduchá a úderná, povědomá a zřejmě už milionkrát slyšená, ale jako droga zabírající znova naplno. Quiet-loud-quiet dynamika, klidnější sloka vybuchující do masivního refrénu. U rychlých songů parádní drive, u pomalejší kousků nostalgická atmoška. Songy kolem tří minut, sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-refrén, konec. Co tady chcete vymýšlet? UPOZORŇENÍ – začíná moje obvyklé vyplakávání, že je to moc dlouhé, slabší povahy můžou přeskočit. To, že jsou si songy docela podobné, jak dramaturgicky, tak melodicky, mi až tak nevadí. Ale délka alba v rozsahu 45 min je o fous víc, než by se patřilo. V prostřední části skutečně deska lehce ztratí drive a koncentraci. Není to žádná katastrofa, ale minus pár songů by přece jen prospělo celkově lepšímu finálnímu dojmu. Do první třetiny alba se povedlo vybrat skutečně nejlepší materiál. „Spun“, „Lucky Star“ i „New Creatures“ nastolují euforickou atmosféru bezstarostného léta. Každá z nich má svou specifickou tvář, někdy lehce do surf-rocku, jindy víc do hlučného powerpopu. Výjimečně povedená je pak singlovka „Goner“, která by se neztratila ani na albu BLINK 182. Ano, to je přesně jedna z písniček produkovaných a nabubnovaných Travisem. „Gillete Bayonet“ pak svým sonickým drivem nechá vzpomenout na krále všech šílených večírků Andrewa W.K. Naopak hipsterské power balady ve stylu WEEZER evokuje třeba „So Long“ nebo „Big Nothing“. Zajímavá je agresivnější, až do indie hardcore punku zajíždějící „Machete Bob“, melodicky taková NIRVANA pro dvacátá léta. Ambicióznější strukturou pak boduje „Body Sane“, kde máme jak nostalgické nosné téma tak i překvapivě ostré a agresivní výbuchy. V podstatě ale nemůžeme šáhnout vedle, téměř každý song má hitový potenciál. Hymnicky pojaté, hlučné a lehce přístupné songy lezou do hlavy jak po skluzavce v akvaparku. Jestli se tam udrží dostatečně dlouho, to je už na jinou diskuzi. Líbí se mi produkce alba, která jen v náznacích ponechala špetku alternativní špíny, a zaměřila se naopak na jasný cíl – zahltit první signální soustavu posluchače frontálním útokem. Že je to lehce přeprodukované? Neosobní? Ano, a určitě najdeme i další nedostatky, nebo pochybení, přes které náročný posluchač album lehce odsoudí. Jenže tohle není art rocková deska. Ostré kytary jsou sice trochu otupěné, ale pořád dostatečně hlučné, masivní bicí duní jak o život, všechno je přiznané, nic se nemusí sáhodlouze objevovat. Dalo by se říct, že album je poplatné stylovým tradicím a preferencím publika. Někdy není potřeba věci komplikovat. Přesně takhle se musíme dívat na toto album. Letní jednohubka, která svět nezmění, ale sakra příjemně se s ní žije. https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_praha_modra_vopice_14srpna2025_koncert/3594https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_praha_modra_vopice_14srpna2025_koncert/3594nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/884dále pak ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/flotsam-and-jetsam/szummsx/Flotsam and Jetsam thrash metalové ikony z amerického Phoenixu, které si získaly fanoušky po celém světě díky svému agresivnímu, technicky propracovanému zvuku a nezaměnitelnému vokálu Erica "A.K." Knutsena. Kapela vznikla v roce 1981 a brzy se stala jedním z průkopníků žánru. Jejich debutové album Doomsday for the Deceiver (1986) vešlo do historie jako jediné, které získalo maximální hodnocení 6/5 v legendárním magazínu Kerrang! – což svědčí o jeho mimořádné kvalitě a nadčasovosti.Během let kapela prošla několika změnami v sestavě, přičemž jedním z jejích prvních baskytaristů byl Jason Newsted, který později zamířil do Metallicy. Přesto si Flotsam and Jetsam vždy udrželi svůj charakteristický zvuk, postavený na dravých riffech, silných melodiích a technické preciznosti. V jejich diskografii najdeme jak syrovou energii raných alb, tak i modernější produkci novějších nahrávek, jako jsou The End of Chaos (2019) nebo Blood in the Water (2021), které dokazují, že kapela ani po čtyřech dekádách neztrácí nic ze své síly.Živá vystoupení Flotsam and Jetsam bývají nabitá energií, vášní a oddaností fanouškům, pro které představují jednu z nejrespektovanějších kapel thrash metalové scény. S kombinací zkušeností, nekompromisního přístupu a lásky k hudbě zůstávají Flotsam and Jetsam důkazem, že kvalitní thrash metal nestárne – naopak, s každým dalším albem a koncertem jen sílí!LORD VOLTURE jsou nizozemská heavy metalová kapela inspirovaná legendami jako Judas Priest, Iron Maiden a Iced Earth. V čele s charismatickým zpěvákem Davidem Marcelisem si od roku 2010 vybudovali silné jméno na evropské metalové scéně. Jejich hudba kombinuje vysoké vokály, epické riffy a nekompromisní energii, kterou přinášejí nejen na studiových albech, ale i na živých vystoupeních po celé Evropě.https://www.crazyDiamond.cz/sabbat_dreamweaver_recenze/3588https://www.crazyDiamond.cz/sabbat_dreamweaver_recenze/3588janpibal@crazydiamond.cz (Stray) Pokud jste se již na sklonku osmdesátých let zajímali o dění na evropské metalové scéně, pravděpodobně jste narazili na zvláštní britskou úderku SABBAT, která se svým thrash metalem docela vyjímala. V jejich případě šlo o hudbu opatřenou nejen nekompromisními riffy, ale také zaťatým pěveckým projevem od obrazotvorností nadaného, úsečné lyriky schopného a historických reálií znalého Martina Walkyiera, jehož mystikou prostoupené protikřesťanské obžaloby pálily jako žhavé uhlíky na ohništích pohanských osad poblíž jižního pobřeží Velkého ostrova. Z mého pohledu může být právě jejich druhé album, jehož celý název zní „Dreamweaver (Reflections Of Our Yesterdays)“, považované za vrchol krátkého, avšak intenzivního portfolia této nottinghamské úderky. Deska vyšla v roce 1989 u německých Noise Records a mladá kapela poskládaná okolo kytaristy Andyho Sneapa (ano, toho současného producenta a koncertního člena JUDAS PRIEST), a rovněž výše uvedeného frontmana, učinila prostřednictvím ní další krok k nemalé autenticitě a umělecké nenapodobitelnosti. Úderně vybičovaný metal, ve kterém kadenci intenzivního chrlení Walkyierových myšlenek v budoucnu mohli dorovnat možná snad jen suffolkští CRADLE OF FILTH (mimochodem pro Daniho Filtha byli vždy SABBAT jednou z největších inspirací), byl opatřen skutečně děsivou atmosférou vyvěrající z mystických námětů dotýkajících se oblastí pohanství, čarodějnictví a přírodních kultů. Album se však brzy stalo definitivní rozlučkou zpěváka Martina Walkyiera s touhle kapelou, neboť se záhy spojil s odpadlíky od newcastleských PARIAH (před tím SATAN) kytaristou Stevem Ramseyem a baskytaristou Graeme Englishem a s nimi založil později uctívané folk-metalisty SKYCLAD. To se psal rok 1990. Nyní však ještě na chvíli zůstaňme na konci osmdesátých let a sice pouze u řevnivějších SABBAT, kteří právě svým albovým konceptem, založeným na psychologické studii: Cesta Wyrda: Příběhy anglosaského čaroděje, předznamenali vpád Walkyierovy pozdější družiny směrem k historickým námětům, sociální kritice či odporu k čemukoliv mozek vymývajícímu či organizovanému.  Inteligentní a nanejvýš propracované Walkyierovy texty se už zde nejenže vysmívaly pokrytectví křesťanské církve, ale platily za lyricky komplexní umělecká díla. Přestože band v době své existence nebyl nikdy adekvátně doceněn, dnes je celou řadou fajnšmekrů řazen mezi žánrovou špičku své doby, svým naturelem se vyjímající mezi ostatními thrashmetalovými spolky. „Dreamweaver“ je impozantní, intenzivní a mýtickou atmosférou starého světa prostoupené dílo a patří k naprostým klasikám evropského thrash metalu konce osmdesátých let. Zbývá ještě dodat, že sestavu tohoto bandu, kromě zpěváka Martina Walkyiera a kytaristy Andyho Sneapa, tenkrát už čtyři roky tvořili ještě baskytarista Fraser Craske, bubeník Simon Negus, a až v roce 1989 čerstvě příchozí druhý kytarák Simon Jones.„Klerikální spiknutí začíná, omyjeme vaše hříchy – přišli jsme vás očistit, zbavit vás svobody,zbavit vás veškerého rozumu, „pravdu“, kterou chcete slyšet, vám sami poskytneme.“„Jak můžeme doufat, že zachráníme tyto Pohany, když neznáme jejich zvyky?Jeden z nás musí cestovat na jih – infiltrovat se a získat důvěru.Teprve když budeme mít znalosti, můžeme dokončit naše plány,přivítat je v sametových rukavičkách – a pak je rozdrtit železnou rukou… ŽELEZNOU RUKOU.Můj synu, tvá slova jsou jedinečná, jako písař jsi byl požehnán,tvé schopnosti a víra v Boha tě kvalifikují pro naše poslání.Popluješ do jižní Anglie a budeš vyprávět o jejich rouháních,protože prvním krokem k jejich uzdravení musí být poznání jejich nemoci.“(SABBAT – „The Clerical Conspiracy“ ) SABBAT byli založeni v roce 1985 a po několika demáčích se v roce 1987 dostali ke smlově s německou stájí Noise. Kapela vcelku bodovala právě již svým debutem „History Of a Time To Come“ z počátku roku 1988, jenže to co přišlo na „Dreamweaver“ její snažení posunulo ještě na vyšší level extremity. Asi nikdo nebyl překvapen, když v intru za vypravěčovým tajemným přednesem zněly venkovské zvony, dul vítr a nad mlhavým oparem podzimních polí bylo slyšet krákání vran. Ten výjev starého světa se zdát až enigmaticky snový. Když záhy následoval agresivní nástup skladby „The Clerical Conspiracy“, nikdo nepochyboval, že zde posloucháme zcela originální těleso, jaké na scéně své doby nemělo příbuzného. Plamenná pobídka k boji byla zamýšlena jako obhajoba pohanského purismu, černé magie a platila za opovržlivě vhozenou rukavici k nohám šílené středověké církve. Kytary v podání SABBAT byly nejen rychlé, bojovné a temně majestátní, ale dalo by tvrdit, že od debutové desky za tu sezónu a půl došlo k jejich celkovému zdokonalování ve všech aspektech.Divoké tempo je záhy přerušeno akustickým songem „Advent Of Insanity“, odehrávajícím se na palubě malé dřevěné bárky plující kdesi poblíž severoanglických břehů, slyšíme šplouchání vlnek, skřípění stěžně i praskání dřevěných prken tvořících trup plavidla. Zde Walkyier dokazuje, že umí ovládat nejen agresivní slovomet, tak jako tomu bylo v jiných skladbách, ale také zpívat v čistších rejstřících po staro-anglickém způsobu, navíc dokáže skladbě svým zpěvem dodat na starodávné děsivé atmosféře. Song vypovídá o myšlenkové pouti uzavřeného jedince vzdalující se každým dnem hájemství příčetnosti a je metaforickým zobrazením hybných procesů dějících se v hlavě jedince, aníž by si on sám něčeho zavádějícího všiml. Tuhle píseň můžeme považovat za historickou předzvěst pozdějšího, delšího a úspěšnějšího Walkyierova působení u folk-metalových SKYCLAD. Dokonalá záležitost ve všech směrech, kde tísnivou atmosféru umocňují kromě šestistrunného nástroje chladně a varovně znějící zvuky houslí.„Mořský vánek tiše šepotá, jeho píseň se ozývá v tvé mysli,nechává tě přemýšlet o zítřku a o životě, který jsi opustil.Obrať svou hlavu k větru, který naplňuje okouzlující plachtya žene tě k tvému osudu, zatímco tiché sirény kvílí.Smutný žalozpěv pro cestovatele, drženého v rukou osudu,tvá budoucnost stojí na přídi, tvá minulost se topí v brázdě.Jaká je šance na zdravý rozum, když šílenství převezme kormidloa vede tě dolů spirálou do svého osamělého království?“(SABBAT – „Advent Of Insanity“)K dalším věcem. Song s velmi zvláštním názvem „Do Dark Horses Dream Of Nightmares?“ jakoby definitivně posluchače přivedl do krajiny nepříčetných nočních můr, šlo o drsnou záležitost, surovou a agresivní skladbu plnou zlověstných beatů a ostře řezavých riffů, kde navíc Walkyier působil, jakoby byl posedlý ďáblem. Dokázal totiž co chvíli přecházet mezi různými bizarními postavami, kterým v rychlém sledu propůjčoval svou duši a ony by skrz něho komunikovaly s posluchačem. Další agresivní číslo „The Best Of Enemies“ obsahovalo strašidelným mluveným slovem prostoupený úvod, než se záhy celý rej kytar rozpohyboval do fantastického thrashotance. Záhy, po otočení nosiče na stranu B, následoval zřejmě nejrozmáchlejší song celé desky „How Have the Mighty Fallen“ plný progresivních ambicí, zvratů, vrstev, které se vzájemně prolínají, doplňují a celkově utvářejí skoro až deviantní symfonii. Vynikající je úvod této písně začínající zvukem roje včel, který sílí a postupně přechází do zvuku kytar. Dalo by se takto pokračovat ještě po dalších skladbách, ale myslím, že to není nutné, jde o velmi sevřené dílo.SABBAT se coby jedni ze zástupců Noise Records na počátku roku 1990 účastnili, spolu se stájovými kolegy KREATOR, TANKARD a CORONER, koncertů u Berlínské zdi, které posloužily k vydání kompilace Doomsday News III: Thrashing East Live a zároveň se celý jejich koncert v nezkrácené podobě objevil na videu pod titulem The End of the Beginning. Jak známo, šlo o poslední zážeh kapely s Martinem Walkyierem v jejích řadách, neboť se lyricky a myšlenkově nadaný zpěvák posléze přesunul k o něco melodičtějším SKYCLAD, u kterých sklízel úspěch takřka celou poslední dekádu 20.století. Kapela SABBAT posléze angažovala nového zpěváka Ritchieho Desmonda, se kterým se ohlásila zkraje roku 1991 na třetím a vlastně vcelku jinak (SABBAT na třetí desce připomínali spíše někoho na způsob hutných power formací typu ARTILLERY, ovšem s pořádně zatvrzelou temnou krustou a absencí melodií) zaměřeném albu „Mourning Has Broken“, jež ve své době totálně propadlo, na což následoval rozpad. První dvě řadové desky však dodnes zůstávají mezi klenoty starokontinentálního thrash metalu druhé poloviny osmdesátých let. https://www.crazyDiamond.cz/acdc_the_pretty_reckless_praha_letnany_26cervna2025_koncert/3587https://www.crazyDiamond.cz/acdc_the_pretty_reckless_praha_letnany_26cervna2025_koncert/3587nobody@nothing.com (Gazďa) V šestnácti poprvé, pak téměř třicet let nic a za poslední dva roky třikrát. Tak se dá shrnout moje koncertní zkušenost s australskými velikány, jimž můj otec říká „Ácé blesk Décé“. Pokud můžu bilancovat, tak se vlastně od těch devadesátek na tom pódiu nic nezměnilo. Brian vypadá celý život na stejných padesát. Angus je pořád agilní vychrtlý prcek, který i se sedmdesátkou na krku stále pobíhá na podiu jako magor, jen má dneska hřívu o poznání šedivější. Bohužel už mezi námi není Malcolm, ale byl nahrazen tou nejlepší vizuální i hudební imitací v podobě (osmašedesátiletého) synovce Stevieho Younga. Basák Cliff Wiliams to sice koncertně zabalil a za bicími už není Phill Rudd, ale se vší úctou – na nich to nikdy nestálo. Kluci byli fajn, ale jestli je tam jeden nebo druhý, vlastně nikoho v publiku moc nezajímá. Stejně prověřená je i hudba, kterou nám poctivě během těch let servírovali a servírují. V krátkosti – máme před sebou kapelu stále plnou sil a energie, která je minimálně stejně intenzivní, jako když jsem je viděl ve Velké sportovní hale na Výstavišti před třiceti lety při turné k desce „Ballbreaker“ (1995). Je to těžko uvěřitelné, ale letňanské vystoupení bylo teprve páté v České republice za celou dobu existence AC/DC, z toho jednou šlo v roce 2016 o koncert s náhradníkem Axelem Rosem za mikrofonem, protože Brian tehdy trpěl problémy se sluchem. My Češi jsme na tom ale pořád o čtyři koncerty lépe než bratři Slováci, o tři lépe než Maďaři a o jeden než Poláci. Jinými slovy – když do našich končin zavítají AC/DC, je to svátek, kterému je vhodné věnovat pozornost, protože se to už také nemusí opakovat. I proto jsem zahájil svůj pobyt na Basinfirefestu až v pátek a vynechal taková jména jako EXODUS, SÓLSTAFIR, VADER nebo MARDUK (já je snad nikdy neuvidím!). Ale nelituju. Ze všech mých zážitků s AC/DC byl nejlepší ten loňský bratislavský. Jednak se prostě máloco vyrovná stovce tisíc lidí na jednom místě, jednak jsem se tehdy nacházel v části kotle, kde lidi skákali jako hopíky a připomínalo to legendární koncert z argentinského River Plate. Pražská štace byla stejně intenzivní výkonem kapely, ale o něco méně řáděním posluchačů. Oproti Vajnorům tu bylo cca o 40 000 lidí méně, ale i ta pražská šedesátitisícovka se neztratila a atmosféra byla výborná. Jako obvykle si v Letňanech dali sraz hudební turisté ze všech možných okolních států, ale přišlo mi, že české publikum nakonec převažovalo a jeho hladovost vidět zas po mnoha letech AC/DC byla přímo hmatatelná. Poprvé se mi také (díky kamarádce – děkuju Mariano 😊) podařilo dostat do Golden Circle, tedy úplně před pódium, a to za hanebný peníz 3890 KáČé. Nikdy jsem nedal tolik peněz za lístek a třeba BRUCE SPRINGSTEEN měl teď lupen k pódiu na stejném místě za méně než polovic. Inu, zlaťáky jsou zlaťáky a AC/DC jsou chuďasi, kteří mají v podobě „Back In Black“ jen druhé nejprodávanější album všech dob… Ale pokud je to možná poslední možnost je vidět… Konec láteření a teď k muzice. V roli supportu se jako loni objevili newyorští The Pretty Reckless hrající špinavě znějící rock n´ roll. Pod vedením kytaristy a skladatele Bena Phillipse a charismatické frontwoman Taylor Momsen předvedli solidních 40 minut, které splnily svou předskokanskou povinnost. Je to stylově podobné jako třeba HALESTORM, nic originálního, ale naživo hybné a funkční. Asi nejvýraznější zahranou skladbou byla „Heaven Knows“ s chytlavým post-refrénovým mostem. Klep klep, ale zatím mi na všech letních festivalech i akcích letos přálo počasí, čti – nebylo supervedro. I na Australany se po teplotním úmoru toho dne sympaticky zatáhla obloha a ustavilo se příjemné klima s občasným lehkým deštíkem. Ideál. Po zhruba půlhodinové pauze a za komíhavého podvečerního světla se na obřích ledkách objevila tradiční úvodní animace turné v podobě červeného automobilu. Auťák plnou parou mířil do Letňan a atmosféra v publiku se vyšplhala na bod varu. Vařila se nám přímo krev, protože otvírákem nebylo nic jiného než majestátní „If You Want Blood (You´ve Got It)“. Jde o moji možná vůbec nejoblíbenější skladbu kapely a je s podivem, že chlapci tuhle neuvěřitelnou pecku s nadpozemským sekaným riffem během své padesátileté existence naživo vůbec nehráli. Čas to napravit! Teď se tak tomuhle šlágru dostává konečně vavřínů, které si zaslouží. Jako úvodní píseň setu si není možné představit nic lepšího, a šedesátitisícové Letňany tak okamžitě dostaly ne 220, ale rovnou 440 voltů, na což hned navázala druhá „Back In Black“, ke stejně velké radosti publika. Show „Back in Prague“ jela na plné pecky. Celkově zvolili Australané logický způsob, kdy ty méně známé skladby prokládají legendárními megahity, takže koncert pěkně ubíhá a každý si přijde na své. Následně jsme se tedy posunuli k první ze dvou ochutnávek z poslední desky (vážně to je už pět let?) v podobě „Demon Fire“. Další orgasmus přišel v podobě pátého „Thunderstruck“ s oním úžasným intrem a pomalu budovaným napětím vygradovaným do prvního refrénu, kdy se lidé rozskáčou jako pominutí, nahlas řvou a s dojetím se objímají s výrazem „Fakt jsme na koncertě „AC/DC!“. Pravidelně nejlepší moment koncertu... Stejně jako třeba IRON MAIDEN, tak AC/DC nemění během turné svůj setlist a už rok tak brázdí Evropu i Ameriku se stejným programem. To ale asi nepřekvapí. V konzervativnosti programu jsou totiž AC/DC rekordmani. Šestnáct písní z jednadvaceti bylo z let 1975-1981, dvě z novinky a jen tři songy ze zbývajících osmi alb. Je škoda, jak macešsky se tyhle klasické kapely chovají ke svým novějším deskám, ale tak to prostě je. Lidi chtějí slyšet „Back in Black“ (já ne) a „Highway to Hell“ (já taky). Jedinými dvěma překvapeními současného setu tak jsou oprášení titulní skladby ze „Stiff Upper Lip“ (2000), kterou čtvrtstoletí nehráli, a pak zmíněný krvavý otvírák. Lidi tak dostali, co chtěli. „Hells Bells“, „Shoot to Thrill“, „Whole Lotta Rosie“, „High Voltage“… Jedinou změnou oproti loňsku bylo přeřazení „Highway to Hell“ z konce hlavního bloku někam na desáté místo. Přesný důvod neznám, ale myslím, že to dálnici přeci jen o něco lépe sluší v závěru. Celý program šlapal jako australské hodinky a prakticky nebylo čas se nadechnout, tak rychle to svištělo. Na svůj věk jsou Angus i Brian v neuvěřitelné kondici. Zpěvák sice nebyl ve všech tónech úplně stoprocentní a nekonečné turné se na jeho hlasivkách už projevuje, ale při stylu jeho zpěvu to je tak trochu jedno. Na Angusovi nebylo znát nic. Turbomyš za sólovou kytarou létala dvě hodiny jako pominutá a rytmická sekce to vše zezadu spolehlivě jistila. Tourujícího basistu Chrise Chaneyho jsme sice skoro neviděli, ale tenhle hezoun je stejně tím nejméně charakteristickým členem souboru. Na spolehlivého bubeníka Matta Lauga a jeho tvář zbrázděnou jako Skalisté hory se kamera zaměřovala častěji. Všichni nicméně víme, že základem fungování téhle kapely byla vždy geniální rytmická kytara a tady odvádí Stevie Young skvělou práci, stejně kvalitní jako kdysi Malcolm. Neuvěřitelně sevřené riffy, vynikající technika pravé ruky s tlumením strun, ani jedna chyba během vystoupení. Právě Stevie kapelu tmelí do jednoho dokonale vytvarovaného kusu hardrockové oceli. Bravo! Ale jednu poznámku mám. Pokud bych něco měnil, tak bych zkrátil to nekonečné (20 minut!) Angusovo sól v „Let There Be Rock“. Je neuvěřitelně protahované, samožerské a celkově o ničem. Co místo téhle exhibicionistické onánie, která je minimálně o osmnáct minut delší, než by měla být, zařadit třeba nějaké nikdy/dlouho neslyšené pecky? „Heatseeker“, „This Means War“, „Fire Your Guns“, „Razor´s Edge“, „Ballbreaker“, „Safe in New York City“, „It’s a Long Way to the Top.“ atd. atp. – za ta léta se nashromáždilo hodně pokladů, na které AC/DC dlouhodobě kašlou. Ale ok – je to tak, jak to je a Anguse to asi baví. Po krátké přestávce nás už čekala jen „T.N.T.“ a pak už začínají po stranách a nahoře na konstrukci vyjíždět děla, abychom se rozloučili tradiční „For Those About to Rock“. Doufám, že jsem tyhle kanóny neviděl v Letňanech úplně naposledy. Každopádně to byla skvělá salva… https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_generation_terrorists_recenze/3576https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_generation_terrorists_recenze/3576nobody@nothing.com (Tomáš) Wales, hornatá západní část Britských ostrovů měla pohnutou historii. Nepůjdeme úplně hluboko, pro naše potřeby bude plně stačit nakouknout do „století páry“ (ano, znalci českých filmových klasik už vědí, že mluvíme o století devatenáctém), kdy se na tomto území, obývaném potomky Keltů začala těžit železná ruda a uhlí. Ruku v ruce s průmyslovou revolucí šel růst populace a z toho pramenily společenské třenice. Vrstvu kapitalistů totiž tvořili primárně Angličané, a pro jejich blahobyt se v dolech dřeli Welšané. Od toho byl už jen krůček ke vzniku socialistických hnutí, které nejdřív dlouho bojovaly proti zlému kapitalismu, aby o sto let později, na konci dvacátého století, když zlý kapitalismus doly zavíral, bojovali opět proti zlému kapitalismu. Tož nevím, mám jen čtyři semestry logiky, takže se v tom ztrácím. Pojďme raději k muzice. Punk, jako primárně levicově orientovaný hudební styl, měl v té době na růžích ustláno. U nás bojoval proti komunismu, v Británii za komunismus. Shlédla se v něm i parta mladíků z Blackwoodu v jižním Walesu, kteří se v polovině osmdesátých let potkali na střední škole a začali muzicírovat. James Dean Bradfield, zpěvák a kytarista, Jamesův bratranec, nenápadný bubeník a zároveň skladatel Sean Moore a extravagantní basák a textař Nicky Wire zakládají první kapelu pod názvem BETTY BLUE v roce 1986, ve které první dva roky byl ještě další kytarista Flicker. Po dvou letech odchází a jeho místo zaujímá Richey Edwards, do té doby jejich řidič. Zároveň kapela mění jméno na to, pod kterým se později proslaví. Pro fanoušky jsou ale jen zkráceně THE MANICS. Primárním zdrojem inspirace pro mladou partu byl samozřejmě punk. I jejich první singl „Suicide Alley“ z roku 1988 je jím nasátý až do morku kostí. Lo-fi špinavá vypalovačka ve stylu THE CLASH je přinejlepším průměrná. Koncem osmdesátých let se ale James rozhodl, že nechce dělat jen čistokrevný punk, a proto se musí přece jen trochu naučit hrát na kytaru. Zhlédl se v albu „Appetite For Destruction“ od GUNS´N´ROSES, což kapelu v začátcích skutečně výrazně ovlivnilo. Zároveň se přestěhovali do Londýna, aby byli blíž hudebnímu dění a začali plánovat velkou a slavnou kariéru. S prvním EP „New Art Riot“ v roce 1990 ještě díru do světa neudělali, ale proti prvnímu singlu už byl znát posun. Jak zvukový, tak dramaturgický, a dokonce se objevily i melodie. Směřování k alternativnímu rocku potvrdil i samostatný singl „Motown Junk“ z ledna 1991, který je velmi povedený. Energický, punkrockem načichlý, ale už je to spíše alternativní rock´n´roll. Průlom, minimálně co se týče povědomí o kapele, přišel v květnu 1991. V průběhu interview po jednom z koncertů se do nich pisálek jménem Steve Lamacq z NME začal navážet, že nejsou žádní pravověrní punkáči, a že si na ně jen hrají. Hádka skončila v momentě, kdy Richey vzal žiletku a přímo před vyjukaným novinářem si do předloktí vyryl slovo „4REAL“ (skutečný, autentický). Sled událostí byl pak rychlý. Ještě tu noc nemocnice a 17 stehů, následně celá stránka věnovaná incidentu v NME a do šesti dnů podepisovali smlouvu se SONY. Když si odmyslíme popkulturní balast, můžeme událost považovat za první vážnější projev Richeyho problematické duševní kondice, který se léta trápil s emocionálními výkyvy, depresemi a praktikoval i sebepoškozování. Debutové album kapely bylo velice očekáváné na všech frontách. Jednak si díky energickým koncertům postupně vybudovali slušnou fanouškovskou základnu, jednak sami velkohubými prohlášeními o tom, že to bude „největší rockové album historie“, kterého se prodá „6 milionů kopií, od Bangkoku až po Senegal“ vyvolali až nezdravý zájem kritiky a hudebního tisku. Rovnou vám vyzradím, že ani jedno z toho se nenaplnilo, a vážně netuším, jestli v tom Senegalu vůbec alespoň jednu kopii prodali. Přitom našlápnuto měli celkem slušně. Vyfasovali producenta Steva Browna, který v minulosti pracoval třeba s WHAM nebo s THE CULT. Evidentně měli i štědrý budget, protože nahrávání se natáhlo na téměř šest měsíců v druhé půlce roku 1991. Za mě osobně tomu výsledek absolutně neodpovídá. Album zní naopak podivně low-cost, s nevýraznou produkcí a ani kolekce songů není nijak zázračná. Nabubřelé megalomanství kapely se projevilo v tracklistu, který čítá 18 položek s hrací dobou 73 minut. Debut! Evidentně o zdravý rozum nepřišla jen kapela, ale i producent, a zejména všichni zodpovědní na straně vydavatelství. Díky tomu i pár zářivých záblesků talentu a výjimečného songwrittingu se ztrácí v moři balastu, nevýrazných, někdy až vysloveně špatných songů. Kolekce je zoufale nevyrovnaná, nevyzrálá, často i neoriginální a těch 250 tisíc kopií, které se nakonec prodalo, vlastně považuji za zázrak. Z nahrávky nás atakuje syrová nasranost mladých levičáků, kteří se jménem pracující třídy rozhodli srovnat účty s politikou a kapitalismem, a zároveň hlasitě zdůraznit sociální problémy své komunity, nezaměstnaností a nejasnou budoucností začínaje a drogami a psychickými problémy konče. Stylově jde o střet THE CLASH a GUNS´N´ROSES, kdy skáčeme od rezkých punkrockových vypalovaček ke glam/hairmetalovým kouskům se zvukem typickým pro konec osmdesátek, akorát v ne příliš kvalitním provedení. Některé songy pak kombinují tyto dva přístupy a mutujíaž  do sfér MOTÖRHEAD, verze „okresní přebor, mladší žáci“. Nejsilnější písničky ale opouští výše zmíněné inspirační zdroje a čerpají někde jinde. V alternativním rocku. S přicházející vlnou brit-popu se MSP chtějí vymezit i vůči nim a zachránit tradici poctivého rock´n´rollu. Výjimečný je určitě song „Motorcycle Emptiness“, zřejmě první velký hit kapely. V rozumném tempu, s jasnou melodií, výraznou kytarovou linkou, dokonce s lehkou orchestrací v mezihře, je zvukově zakotven už v devadesátkovém alternativním rocku. V budoucnu bude kapela nejsilnější právě v tomto sportu. Punkrockovou stránku alba zastupuje „You Love Us“, agresivní a zároveň ironicky drzá skladba se syrovým pouličním zvukem. V podobném duchu zde máme songů víc, ale ty jsou nevýrazně tuctové a těžko na nich vypíchnout něco specifického. Z glam/hair rockových zástupců stojí za zmínku otvírák „Slash ´N´Burn“, kombinující hravost i dravost a dokonce nabízející i slušný zvuk. V podobném duchu pokračuje i „Nat West – Barclays – Midlands – Lloyds“ přidávající i špetku grandióznosti stadionového rocku. Dalším budoucím trademarkem kapely je skladba „Little Baby Nothing“. Duet s americkou porno-herečkou a zpěvačkou Traci Lords je první v řadě podobných písní, které se drží jednotného mustru a které, téměř bez výjimky, jsou jedněmi z nejlepších skladeb kapely v příslušných etapách její historie. Vzpomenu ještě třeba b-side „Black Holes For Young“ se Sophie Ellis-Bextor z roku 1998, nebo „Your Love Alone Is Not Enough“ s Ninou Persson z CARDIGANS v roce 2007 na albu „Send Away The Tigers“. Klasicky pojaté rockové skladby postavené na kontrastu ženského a mužského elementu mají specifickou jiskru a atmosféru, dynamickou teatrálnost i hitový potenciál. Osobně tento album téměř vůbec neposlouchám. Nelíbí se mi jeho zvuk, songy jsou nevýrazné, a je pekelně dlouhý. Beru ho jako odrazový můstek do nejsilnějšího období kapely, které už klepe na dveře. https://www.crazyDiamond.cz/dan_friml_skutecna_produkce_je_zcela_jiny_level_rozhovor/3586https://www.crazyDiamond.cz/dan_friml_skutecna_produkce_je_zcela_jiny_level_rozhovor/3586hackl@volny.cz (Pekárek) V životě jsem narazil jen na pár perfekcionistů takového kalibru. A zároveň tak všestranných a činorodých. Byl jsem tudíž opravdu rád, když mi Dan kývl na rozhovor, ve kterém jsem chtěl poněkud více nahlédnout pod jeho producentskou pokličku. A když už kývl, tak i poutavě odpovídal, za což mu patří – i vzhledem k počtu otázek:-) – velký dík. Řada postřehů by se dala tesat. Za nejdůležitější ovšem považuji jím demonstrovaný zápal pro každý aspekt jeho aktivit. Myslím tudíž, že se dočkáme ještě řady velmi kvalitních nahrávek, o kterých se bude mluvit.Kdy sis poprvé uvědomil, že bys chtěl hudbu nejenom hrát, ale i nahrávat? Byl zde okamžik nějakého osvícení či zlomu, nebo šlo o evoluci?Myslím, že to z těch tvých definic úplně nebylo ani jedno, ale nejblíž je asi termín evoluce. První potřeba něco nahrávat přišla, už když mi bylo zhruba třináct a začal jsem skládat svoje první, úplně primitivní písničky. Měli jsme doma takový gramo-magnetofon Europhon a k němu byl i mikrofon na nahrávání mluvenýho slova. To bylo poprvé, kdy jsem něco nahrával za účelem zaznamenání hudebního nápadu. A pak už se to vyvíjelo a s rostoucími nároky vzrůstala i sofistikovanost nahrávacího procesu. Přes dva kazeťáky, podomácku vyrobený jednoduchý “mixpult”, až po nahrávání přes zapůjčený aparát od místní tancovačkový kapely. Až v roce 1991 přišlo první profesionální nahrávací studio, a to už jsem věděl, že to je něco, co bych rád v životě dělal.Jak dnes z hlediska produkčních možností vzpomínáš na podmínky, ze kterých vzešlo první album SEBASTIAN „Snÿ O Marii“? Natáčeli jste ho v Propasti, což byl tehdy standard a dobrý, jestli se nepletu...Především považuju za zázrak, že jsme ho vůbec byli schopni natočit, protože zpětným pohledem jsme byli fakt úplní amatéři a celkově jsme vlastně ani moc netušili, co děláme. Že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, je zásluha především Tomáše Vrába, který dělal engineering, ale defacto to album i produkoval. V bookletu je sice jako producent napsanej Luděk Adámek, ale šlo spíš o tah Monitoru, aby tam bylo nějaký známý jméno. Tomáš nás pečlivě a trpělivě vedl skrz celý proces nahrávání a díky tomu ta deska celkem slušně hraje, zároveň z nás dostal i to nejlepší, čeho jsme v tu chvíli byli schopni. Co vlastně Tomáš dokázal, je patrný, pokud si pustíš naše dema a porovnáš je s albem.Co zpětně soudíš o zvuku starých českých alb z oné první až druhé monitorácké metalové vlny (Propast, Citron, Dodo, Hanzlík atd.)? Osobně mi přijde solidní a svým způsobem originální. Možná jde ale jen o zkreslení v důsledku nostalgie…:-)Sám sis odpověděl. Jde o nostalgii. V porovnání s tehdejším západním standardem to byla fakt bída, ale svý kouzlo mají. I já jsem s odstupem času ke zvuku tehdy vznikajících alb smířlivější, ale objektivně vzato je to nesrovnatelný. Ale je to logický, úplně tu chybělo těch 20 let zkušeností, které na západě přinesl ten rychlý vývoj nahrávacích technologií v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nějaké technologie se sem dostaly, ale nikdo s tím neuměl pořádně dělat, chyběla i znalost teorie a postupů, jak co nahrát. Díky tomu tu vznikl i prostor pro spousty nesmyslných dogmat a pravidel, který si vykonstruovali čeští zvukaři na základě svých ničím nepodložených dojmů, a to tu prorostlo vnímání zvuku a produkce jak rakovina. Ještě v první dekádě nového milénia domácí nahrávky zněly hrozně. Výrazně se vše začalo měnit k lepšímu až někdy zhruba před deseti lety.Obecně si myslím, že se nevyvíjí jen zvuk, ale i pohled na něj. Souhlasíš? A máš zpětně nějakého oblíbence či oblíbená alba, která ti kdysi zněla špatně či přinejmenším divně a nyní jejich zvuk akceptuješ, příp. považuješ za inovativní?Určitě! Opět to souvisí s technologiemi, ale v tomhle případě s těmi, na kterých posluchači hudbu poslouchají. A taky jde o to, jak se vyvíjela samotná hudba napříč žánry a měnily se i role jednotlivých nástrojů v celkové zvuku, respektive mixu. Alb, který svého času zněly divně, ale teď se na to koukám jinak, je spousta. „Principle of Doubt“ od MEKONG DELTA, „Us“ od Petera Gabriela nebo „Ozzmosis“ od Ozzyho. A mohl bych pokračovat dál a dál. Všechny ty alba, respektive jejich mix, jsou inovativní a na svou dobu jiný. Za absolutní gamechangery pak považuju „Tao“ od Ricka Springfielda, „…and Justice for All“ od METALLICY a „Hysteria“ od DEF LEPPARD. Rozebírat detailněji proč, by bylo na hodiny.Vždy jsi obdivoval velké americké producenty, kteří se podíleli na nejlepších deskách melodického metalu (hair, glam, street rocku/metalu a AOR). Jak šel takový obdiv a zájem dohromady s produkcí APOSTASY a posléze SEBASTIAN? Asi jsi měl vždy poněkud větší záběr….Ani jednu s těch nahrávek jsem neprodukoval, respektive APOSTASY jen okrajově, to jen na okraj. Ale chápu to tak, že myslíš, že jsem obdivoval DOKKEN a DEF LEPPARD a dělal extrémní alternativu. Bylo to z části tím, že v těch kapelách bylo vždycky dalších několik úplně jiných osobností s úplně jiným vkusem a preferencemi. V SEBASTIAN šlo fakt o míchanici a podle toho to vypadalo. A nutno dodat, že i přes moje zaměření jsem spousty těch extrémních vlivů do kapely přinesl já. A pak se stalo, že jsem do blast beatu zpíval melodicky nebo jsme se inspirovali u PSÍCH VOJÁKŮ, což byla zase doména Dana DDC. A mě to bavilo. U APOSTASY jsme třeba v tu dobu, přesněji já a Láďa Kohoutek, naprosto zbožňovali FATES WARNING. A když si to rozebereš tam a zpátky, tak je to z toho EP dost slyšet. To křížení stylů a vlivů jde se mnou od začátku a děje se to i v MEAN MESSIAH. Když bys třeba rozmontoval naši skladbu „Fire“ na jednotlivý vrstvy, tak bys zjistil, že s jinou produkcí by ty nápady mohli hrát třeba DOKKEN nebo DEF LEPPARD.Dá se říci, že svou ideální (svobodnou) představu o produkci a zvuku si poprvé realizoval na eponymním albu projektu COSMETIC PUNK? Tehdy šlo celkem o zjevení…Jen velmi částečně, protože album jsem sice produkoval během celého procesu vzniku, ale u mixu už jsem byl jen symbolicky, protože v tu chvíli už byla kapela v podstatě nefunkční. Bylo to poprvé, kdy jsem dělal v digitálu a začal jsem objevovat jeho výhody a uvědomovat si i nevýhody. Výhody například neomezené editace, nevýhody nekonečných množství “tejků” a následné rozhodovací paralýzy. Kdybych to album míchal já, znělo by dost jinak. Desku míchal člověk, kterej měl sice drahý nahrávací studio, ale věděl o tom úplný hovno. Moje mixy vyšly na singlech „Sedm vteřin“ a „Dance“ a troufám si říct, že oproti desce jsou dost jinde.Jak tě vlastně ovlivnil pobyt ve Spojených státech? Uvědomil sis něco ve stylu, „když chceš a něco umíš, tak můžeš“. Nakolik si zde ve svých představách o zvuku a nabízejících se možnostech dospěl či se posunul.Uvědomil jsem si, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, který jsem mohl s ohledem na vnímání zvuku a produkce udělat. Jak jsem mluvil o těch nesmyslných dogmatech, tak ty mi tam byly vyvráceny v podstatě okamžitě. Co jsem tu slýchával od místních zvukařů, bylo rozmetáno na prach a s tou vyčištěnou hlavou už jsem nabíral jen ty informace, který opravdu dávaly smysl.Jenže cesta k vlastnímu studiu byla ještě dlouhá. Kdy ses poprvé posadil za vlastní šavle a zároveň sis uvědomil, že jsi to dokázal?No, já průběžně produkoval a točil jako host nebo session player v cizích studiích, ale to, na co se ptáš, se začalo dít, když jsem u sebe doma produkoval několik comebackových nahrávek SEBASTIAN, to bylo nějak kolem let 2008 až 2010, no a naplno během nahrávání „Hell“, prvního alba MEAN MESSIAH. Když se to začalo klubat na povrch, tak jsem si uvědomil, že tentokrát už v tom jsem jen já sám za sebe, a že už se na nikoho nemůžu vymlouvat. Naučilo mě to hodně. Pracovat čistě a přesně, dělat producentský rozhodnutí a definovat, kdy je hotovo. Zní to banálně, ale nejedná se úplně jednoduchou věc.Studio bylo, nicméně asi nestačilo dát na net: „Jmenuji se Dan Friml a vím, jak nahrát vaši hudbu tak, aby se líbila…“ Předpokládám, že i teď jde o neutuchající boj, nebo už si trochu vybíráš?Dost mi v tom právě pomohly nahrávky MEAN MESSIAH. Na jejich základě to začalo, a ke mně pomalu začaly chodit nahrávat kapely. Ale šlo o pozvolný, ze začátku fakt pomalý proces. Ke změně došlo, když to se mnou riskli FLESHLESS. Šlo o první velkou kapelu, a jelikož to dopadlo skvěle, ty dveře se mi pootevřely trochu víc. Na tom základě přišli TORTHARRY a s těma už jsem realizoval tři alba. Jde o neustálý boj, člověk nesmí usnout na vavřínech a zároveň je nutný se neustále vzdělávat, modernizovat hardware i workflow. Zatím si moc nevybírám, jsem vděčný za každého klienta, i když občas, a to jsou fakt jednotky případů, je potřeba některé projekty malinko “moderovat”.Možná poněkud osobní otázka, nicméně nedá mi to? Za úspěchem řady mužů se často skrývá zásadní podpora životního partnera, resp. někoho blízkého. Jde i o tvůj případ?Absolutně! Alice je integrální součástí studia už od začátku, a kdyby mě nepodporovala, nic z toho by se asi nestalo. V současný době se stará o booking a běžný provoz studia, stará se taky o kapely a jejich, někdy i zvláštní, požadavky.Jaká je vůbec tvoje nahrávací filozofie?Každej projekt je originál. Žádný šablony, žádný rychlý “copy/paste” a snažím se, aby nahrávka už ve stádiu náběru hrála dobře. Tím občas překvapím klienty, když mi už během nahrávání říkají, že takhle dobře hrající náběry ještě neslyšeli. Snažím se pracovat rychle a pečlivě, aby by se při mixu nemuselo nic schovávat. Čím lepší je nahrávka, tím líp hraje výsledný mix.V čem se lišíš od ostatních studiových inženýrů/producentů (minimálně v Česku) a v čem vidíš svou nejsilnější stránku?Strašně dobře slyším. Extrémně dobře, takže dokážu odhalit i marginální falše a nahrávku naladit co nejdokonaleji. Dobře ladící nahrávka znamená lepší sound. Silnou stránku vidím i v tom, že jsem sám aktivní muzikant, multiinstrumentalista, takže dokážu vyřešit i hráčské věci, když se muzikanti na něčem zaseknou, nebo mají problém něco zahrát. A jako producent samozřejmě dokážu pracovat se sebekomplikovanějšími aranžemi a řešit problémy.Vzhledem k tvému nahranému portfoliu a jeho znění děláš dojem univerzála. Máš nějaké žánrové limity?Ani ne, měl jsem tu projekty od folku až po grind core. A tím, že sám poslouchám dost široký záběr hudby, dokážu s podobně širokým záběrem pracovat i ve studiu.Být univerzálem, držet si z technologickou úroveň a z trendového hlediska přehled, hm, necítíš se být občas přeci jen pod tlakem?Jasně, že jo. Už jsem na to částečně narazil. Je potřeba neustále sledovat aktuální trendy. Sice jsem svým způsobem univerzál, ale přesto, moje těžiště je v metalu a hard rocku. Vesměs muzika se zkreslenými kytarami. A to je vlastně i drtivá většina mých klientů. Jsou ale už subžánry, který ke mně moc často nechodí. Například takový ty trendy deathcoreový party, kterých je plný Spotify. Tyhle kapely totiž nepotřebují velký studio. Oni všechno naklikaj, kytary nahrajou doma přes plugin a všechno pak smíchaj u někoho, kdo se přímo úzce specializuje na podobnou produkci. Všechno jsou to vlastně presety, zažil jsem, že kapela poslala do jednoho nejmenovaného studia náběry a během půlhodiny jim přišel zpátky hotovej mix. Dokonalej, ale naprosto konfekční a bez osobitosti. Tohle já nedělám.A co schopnosti klienta, musí mít zájemce nějakou úroveň, nebo jsi schopen i povodit za ručičku…, třeba zájemce, který finanční prostředky moc neřeší? Narážím teď například na spolupráci Ivy Kubelkové s Michalem Pavlíčkem.Jasně, tohle je vlastně ukázkový producentský projekt. Z toho může vylézt zajímavá věc, koneckonců producentský projekty byly ze začátku třeba VIXEN a o deset let později například LINKIN PARK, anebo z toho může vyjít totální ptákovina. Strašně záleží právě na schopnostech produkované entity. Několik podobných projektů jsem dělal a dopadlo to přesně, jak jsem říkal. Něco je skvělý, něco blbost. Víc než kde jinde tady platí: Shit in, shit out.Teď budu konkrétnější. Mám blackovou kapelu. Jsme celkem čtyři, umíme celkem dobře hrát a chceme nahrát desku ve stylu dvojky EMPEROR:-), šel bys i do toho?U takhle specifických zadání je potřeba se mít trochu na pozoru. Nejde jen o to, jaký máte nástroje a jak na ně umíte hrát, ale jde především o to, jestli umíte vytvořit, možná doslova zreplikovat ten “vibe” nebo i styl skládání. Samozřejmě zkušení studiový hráči ti zreplikují v podstatě cokoliv, u fandovských projektů to ale bývá nenaplněné zbožné přání. Pokud by ale takový nebo podobný požadavek přišel, muselo by to být zřejmě za velmi specifických podmínek, kdy bych do projektu asi dost zasahoval producentsky. Ale spíš bych kapele doporučil, ať zkusí jít svojí cestou, byť třeba i hodně inspirovanou tou předlohou.Teď jsem si uvědomil, že moc chceme pěkná virtuózně-melodická sóla, ale tak dobří zase nejsme. Vypomůžeš, někoho seženeš, na někoho dostupného odkážeš, nebo nás s uvedeným požadavkem pošleš o dům dál?Kapelám běžně nahrávám kytarové party i další nástroje, často třeba zpívám a podobně. Buď je to výsledek nějaké potřeby, která vyvstane během nahrávání, nebo je to přímo součást produkce, pokud nahrávku produkuju. Tady je potřeba podotknout, že ne každou nahrávku, která vzniká u mě v The Barn, skutečně plnohodnotně produkuju. Produkční rady dostávají všichni, ale skutečná produkce je zcela jiný level a taky i něco stojí. Takže mnoho kapel se spokojí s mojí přítomností u nahrávání s tím, že pohlídám, aby se nedělaly blbosti a produkuju okrajově.Dá se říct, že se tvému studiu nevyhýbají ani hodně tvrdé party, např. již zmínění FLESHLESS a TORTHARRY. Ve spojitosti s přípravou rozhovoru jsem si konečně poslechl poslední desku těch druhých a musím říct, že old school s tak parádně zakaleným ostřím jsem si opravdu užil. Připadá mi, jako by ses snažil, aby zvuk nejen plnil něčí představu, ale vždy i kousal či prošel nějakou modernizací/revitalizací…Je to vlastně old-school s trochu modernizovaným zvukem. Poslední dvě alba TORTHARRY už jsem produkoval od A do Z, nahrávku jsem smíchal, zmasteroval, udělal pořadí skladeb a poslal kapele. U předchozí desky to bylo bez jediné připomínky, u „Paměti kamenů“ se tuším jen o jeden decibel ubíraly sóla. Takhle zrealizovaný projekty dopadají naprosto nejlíp, především se vyznačují jistou konzistentností a trvanlivostí. Vtisknu do toho svoji představu jako producent, třetí osoba, která stojí mimo zaběhnutý mechanizmus kapely a není zatížená tím primárním, intimním tvůrčím procesem. A to prostě funguje úplně nejlíp.Nemrzí tě trochu, že aktuálně, a v ČR zvlášť, už moc nefrčí AOR, melodický hardrock či metal, resp. že podobně orientované mladší kapely se zde prakticky nevyskytují, a že tudíž přicházíš o možnost s podobnými „srdečními“ kapelami spolupracovat?Mrzí, ale takhle to tu bylo vždycky. Masivní promyšlený produkce si užívám s MEAN MESSIAH a tam aplikuju i postupy z AOR či melodickýho rocku. Skutečně dobrých kapel z ranku AOR a podobně tu stejně moc není, pokud vůbec jsou…Jak si v tomto směru stojí heavy/doomoví TRAHIR? Užil sis nahrávání i samotnou hru? Mimochodem, kvality jejich debutu mě zpětně dost pozitivně překvapily…No, dobře, že se ptáš, s TRAHIR se právě posouvám k tý klasický glam metalový osmdesátkový velký produkci. Proběhl totiž takový personální posun. Odešel kytarista, takže já jsem z basy přešel ke kytaře, Adam ke zpěvu přidal ještě basu a na bicí nás samozřejmě doplňuje Martin. Jsme tedy power trio, oproti debutu jsme se s novou tvorbou posunuli zhruba do roku 1985. K inspiraci DOKKEN, VAN HALEN a MÖTLEY CRÜE jsme do toho hodili trochu klasickýho heavy metalu, občas tam flákneme trochu AOR a gotiky a výsledek je TRAHIR. Myslím, že by to fandy žánru mohlo dost bavit.Představ si, že máš moře času. Ke komu by si aktuálně šel na měsíční „studiovou“ stáž či alespoň na workshop?Bob Rock, Robert Lang, Beau Hill a Michael Wagener. Strašně mě inspiruje ten naturální přístup ke zvuku, kdy kapela zní skvěle a čistě, ale zároveň není její zvuk zamatlán tunou autotune a sterilních samplů na bubnech. Každej z nich má přednosti trochu jinde a od každýho těžím dodnes. Je to bible produkce a zvuku. Měl jsem třeba šanci pracovat na projektu v Sonic Train Studios s Andym LaRocque, což mi taky dalo strašně moc. Člověk se pořád učí, a to mě na tyhle práci baví hodně.Co říkáš na umělou inteligenci, bojí se jí kdekdo. Předpokládám, že ve spojitosti s mantrou snížení nákladů či náhrady již nezpůsobilých se za pár let masivně prosadí i v nahrávacích studiích, pokud se tak již nestalo. Jak se k ní v daném oboru stavíš a jaký máš v tomto směru pocit z posledních alb Ozzyho?Hele, já nevím. Já hudbu dělám, protože mám rád ten proces. Když máš nápad a buduješ z něj něco většího. Když z tebe tryskají nápady, ale i když prostě nic nejde a seš totálně vyhořelej. To JE umění a většina skvělých děl vznikla na základě nějaké emoce. Pozitivní i negativní. Já to na tom mám postavený. I to, že něco nedokážu zahrát nebo zazpívat, a že se to musím učit a trénovat to, a že to bolí, což je přece naprosto skvělý! Ten pocit, když to tam konečně dáš, je absolutně nejkrásnější emoce! Fakt, že někdo tenhle proces přeskočí a napromptuje si písničku v AI, protože si chce ušetřit práci, nebo že by normálně nesložil ani Prší, prší… To je u mě normální dno, který nestojí za řeč.Ozzyho mám moc rád, ale jeho poslední desky mě nechávaj chladným. Pokud je na nich nějaký výstup z AI, tak mě je to asi jedno, protože já ty desky obě slyšel tak dohromady čtyřikrát a víc to možná ani do budoucna nebude. Ozzy toho dokázal tolik, že jestli si tím kupuje ještě trochu času, tak budiž mu přáno. Já si ale stejně půjdu pustit „The Ultimate Sin“.Ve svých recenzích se čas od času navážím do producentů typu Sneapa a Bogrena. Striktně vzato, asi nezaslouženě, mají úspěch a dokonale plní poptávku. Jsou pro tebe uvedená jména v rámci metalového kolbiště v něčem inspirativní? Případně můžeš zmínit jiná …Sneap udělal skvěle ACCEPT a JUDAS PRIEST, zbytek je konfekce. Bogrenovu práci vlastně ani moc neznám, možná dělal něco, co jsem slyšel, ale jelikož u věcí, které se mi líbí, hned hledám informace o tom, kdo je dělal, tak jsme se asi minuli. Ale podobných producentů je víc. Dělaj toho tolik, že jít po nějaký osobitosti snad ani dobře nejde, což platí i o vlně moderního deathcoru, kterým je zaplavená scéna, jak jsem tom mluvil výše. Ta unifikovanost totálně zabíjí celou hudební scénu, ale dokud budou lidi podobné věci chtít, budou je chtít i labely, a taková produkce bude tudíž i dál vznikat. Když si pustím playlist „All New Metal“ na Spotify, tak mnohdy ani nerozeznám jednu kapelu od druhý. Je to vlastně strašně smutný, ale co naděláš.Co si vlastně s postupem doby užíváš víc, práci s technikou (za pultem), nebo s lidmi, s jejich nápady, či s nástroji?Všechno to patří k sobě a baví mě to asi všechno stejně. Když mi do studia přijde někdo fakt zajímavej a inspirativní, tak to mě baví úplně nejvíc a člověk se i něco přiučí. Takový projekty pak končí i dost zajímavým výsledkem. Jinak mě všeobecně baví se vrtat v kytarách, sám si svoje kytary servisuju a modifikuju, takže pájka, vrtačka a další nářadí mi není cizí. A občas, logicky, vezmu do parády i nástroje jiných muzikantů, typicky, když ve studiu zjistíme, že jim nástroj neladí nebo má jiné mouchy. Jde o takovej hezkej koníček.V poslední době jsem opět zaregistroval nějaký ten analog. Jak se vlastně stavíš k něčemu takovému? Dává to ještě vůbec nějaký smysl? A plánuješ ho i v The Barn, event. rozhodne poptávka?Myslím, že jde tak trochu o pózu, v dnešní době nedává sebemenší smysl nahrávat na pás, pokud se ptáš na tohle. Něco jiného je analogový outboard, ten mám i já ve studiu. Mám analogový pult SSL a nějaký ty preampy kompresory a podobně. V The Barn se celkově jedná o takový vyvážený mix starého a nového, digitálu a analogu. Jsme typické hybridní studio, které, podle mého názoru, nabízí vše nejlepší z obou světů a dává perfektní smysl i pro klienty.Kdybys měl z odborné perspektivy velmi stručně okomentovat „historickou“ produkci (zvuk) těchto pěti alb. Čtenáři, a hlavně já mám něco takové rád.:-)EXTREME – III Sides to Every StoryBrilantní produkce i zvuk. Bob St. John je genius a tohle album má na svou dobu naprosto neuvěřitelný sound.SODOM – Agent OrangeHarris Johns, prostě osmdesátková klasika, relevantní i dnes. V rámci žánru a tehdejších poměrů nadprůměrně znějící kytary a bicí.IRON MAIDEN – The X FactorAlbum, na kterém se Iron Maiden začali pomalu vracet k naturálnějšímu zvuku. Pěknej, plnej sound. Alba s Blazem jsem v době vydání odzíval, ale po letech jsem je docenil a mám je rád.POISON – Native TongueBrilantní práce! Richie Zito dokončil proces dospívání Poison. Už „Flesh & Blood“, kterou produkoval Fairbairn, byl skok kupředu, ale „Native Tongue“ je masterpiece. Dlužno podotknout, že výrazný podíl na tom má i Richie Kotzen.FAITH NO MORE – Angel DustDalší mistrovské dílo. Strašně syrově a přirozeně znějící album kapely, která věděla přesně, co chce. Je z dnešního pohledu neuvěřitelné, jak komerčně úspěšné bylo, ale to byla taková doba.Podělíš se s námi na úplný závěr o nějaké novinky ze světa MEAN MESIAH a studia The Barn?S MEAN MESSIAH jsme v březnu vydali EP „Re:incarnations“, což je takový appendix k našemu poslednímu albu „In Infinite Illusion“. Trochu ve stylu kapel 80. let, kdy mezi alby vycházely ípíčka, na kterých byly nevydaný věci, dema a covery. Na „Re:incarnations“ jsou dva covery („The Number of the Beast“ a „Kiss the Rain“) a remaky skladeb „Ashes“ a „Clouds“, které jsou na EP ve verzích bližších těm původním demáčům. Vydali jsme i dva klipy a třetí chystáme. EP prolétává trochu pod radarem webzinů a dalších médií, protože vyšlo jen na streamech, ale přesto se mu daří dobře. V tuhle chvíli už začínají práce na dalším albu, respektive na prvním singlu, kterej vyjde začátkem roku 2026.V The Barn vznikají další nový věci, aktuálně u nás nový album točí například LIMETALL, nedávno vyšlo nový EP mladíků DESTROY!, které jsem produkoval, a samozřejmě neustále rozšiřujeme nabídku služeb a vybavení, abychom udrželi krok. Zároveň pracujeme na rozvoji našeho YouTube kanálu a točíme nový epizody jak pořadu „Recky na vaše pecky“, tak samozřejmě i na „Hračkách na hraní“, kde recenzuju kytarovej gear. Nezastavujeme! https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest2025_spalene_porici_26_28cervna2025_sobota_koncert/3589https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest2025_spalene_porici_26_28cervna2025_sobota_koncert/3589nobody@nothing.com (Redakce) Zatímco v sobotu bylo kontinuálně příjemných dvaadvacet stupňů a louku ve Spáleném Poříčí skrápěl tu více tu méně intenzivní deštík, bylo nedělní počasí ve znamení oblačného slunečna. Polovedro, ale snesitelné, což je pro tenhle festival plus, protože se tu není prakticky kam schovat. Tentokrát jsem nebyl tak ranní ptáče, takže jsem dorazil okolo druhé během produkce německé symfo-metalové stálice XANDRIA. Tradiční zástupce druhé ligy tohoto subžánru, který je spolehlivý, ale výš to asi nedotáhne. Není to myšleno nijak špatně, kapela má v nové reinkarnaci – kde se vyměnili všichni kromě zakladatele Marco Heubauma – myslím solidně našlápnuto. Muzikanti jsou to slušní a nová zpěvačka Ambre Vourvahis je dostatečně krásná i hlasově vybavená, aby to celé fungovalo. Ale k tomu vytáhnout se o stupeň výš, tam ještě něco chybí. Originalita. Ve Spáleném Poříčí každopádně předvedli i za této brzké hodiny solidní výkon a měli úspěch, čímž potvrdili moji domněnku, že dramaturgie festivalu kombinující tvrdé i měkké kapely může mít dlouhodobě úspěch.Podobně na nejvyšší stupně nikdy nevystoupali ani LEGION OF THE DAMNED. Tihle nizozemští thrasheři jsou ale víc opravdovou kapelou než projektem, kde se střídají členové na běžícím páse jako u předchozích. Necítím z nich tolik touhu po hvězdnosti jako snahu dělat dobrou muziku. A dělají ji podle mého gusta – přímočarý thrash s rychlými a nápaditými riffy ve stylu DESTRUCTION okořeněný deathovým vokálem Maurice Swinkelse. Jelo se naplno – na pódiu i pod ním. Čtyři hvězdy z pěti.Naopak následující BENEDICTION mi přinesli největší zklamání celého festivalu. Kapelu jsem předtím neviděl, ale jejich poslední dvě comebackové desky považuju za výborné. Když ale frontman David Ingram pronesl před vystoupením směrem ke zvukařskému pultu: „Co to je za otázku, jestli jsme (zvukově) ready? Copak nejsi profesionál, ty píčo?“ měli jsme to za neurvalý fór, ale nakonec šlo o předzvěst toho, co mělo následovat. Přehulené a nahoru vytažené kytary, které se zahryzávaly nejen do uší, ale přímo do živého masa, a volume otočené oproti ostatním vystupujícím na dvojnásobek. Kapela do toho bez přestání bušila, charismatický Ingram skvěle chrchlal a v mezičase vyprávěl fórky, ale dokončit to, bylo pro mě utrpení. Škoda, hrály se přesně ty věci, které mám rád…(Gazďa)V sobotu vcházím do areálu na louce v době největší výhně, slunce doslova žhne a vedro v areálu s minimem stínu se dá doslova krájet. Do toho na pódium nastupují britští smrtonoši BENEDICTION. Už jejich zvuková zkouška mne okamžitě způsobuje bolehlav, kytary jsou podivně nastředované, bez basů a opravdu hodně nahlas, takže mám pocit že Ighramům mrtvolný growl je tím posledním zvukem, který zrovna toužím poslouchat. Asi tak nějak si představuju poslední zvukové vjemy života, kdy se na zdecimovaného turistu vrhá grizzly. Kapela odehrála přespříliš nabušený set, který to před sebou od začátku do konce hrnul, masakroval smysly i sluchovody, takže fakt, že byl setlist skladbově rozprostřen mezi starou etapu a dvě post-comebackové desky, člověka zajímal až jako to úplně poslední. Jedni z přeživších zástupců skutečného deathového old-schoolu z britských ostrovů měli to odpoledne všechny trumfy v rukou, škoda jen že tou zvukovou intenzitou a nevyladěností způsobili, že jejich program na mne působil skoro až odrazujícím dojmem. To mezinárodní super-star hardrockový projekt THE DEAD DAISIES byl úplně jinou ligou. Hraje jim to totiž parádně a s navrátilcem Johnem Corabim znovu míří k energičtějšímu pojetí vlastního stylu. Koncerty v jejich podání tak můžeme chápat jako párty, na kterých se baví jak samotná kapela, tak i všichni příchozí fanoušci. Parta okolo podnikatele Davida Lowyho má všechno naprosto dokonale vyladěné, zvuk nemá naprosto žádnou chybu a songy beroucí plné hrstě z oblastí jižanského rocku, blues i stadiónových hymen přináší autentickou sondu do nejlepších časů hardrockového žánru. Kytarista Doug Aldrich se každou chvíli blýskne nějakou skvostnou vyhrávkou či sólem, baskytara Michaela Devina precizně určuje ráz všech skladeb a je doplňovaná o Lowyho strojový riffing. Za bicími tentokrát sedí starý známý Brent Fitz (SLASH, UNION...). John Corabi je nyní taktéž v mimořádné formě a pozitivně naladěn komunikuje s lidmi pod pódiem, takže dostáváme prostě skvělý hardrockový koncert, plný povědomých postupů, připomínajících tvorbu takových legend jako LED ZEPPELIN, FREE, ZZ TOP či AC/DC. Sám jsem ani nečekal, že to bude takhle dobré, ale muzikantští profíci se holt poznaj po prvním hrábnutí do strun. Až v tento moment šla laťka sobotního dne strmě vzhůru. (Stray)Následující THE DEAD DAISIES tak byly odpočinutím a to nejen méně intenzivním stylem, ale i snesitelným zvukem. Asi mě nenapadá jiná kapela, kde by se pravidelně a přátelsky střídali dva frontmani, aby se ten druhý mohl věnovat jiným aktivitám. Tohle přesně se děje u mrtvých kopretin. Tentokrát si odfrkává Glenn Hughes, a za mikrofonem jsme tak měli tu čest s Johnem Corabim. Viděl jsem je s oběma a je to pokaždé něco trochu jiného. Mám rád Hughese jako zpěváka i jako osobnost, ale nakonec bych asi spíš ukázal na Corabiho, který svým drsnějším pojetím dodává téhle bandě více zemitosti než éteričtější Hughes. V Poříčí se jel výborný blues-rock a spíše ty rychlejší věci z repertoáru, ale před pódiem se to oproti BENEDICTION nepochopitelně vyprázdnilo a zpětně zaplňovalo jen postupně. Že by ani John Corabi a Doug Aldrich netáhli? Divné. Kapela se tím ale nenechala rozhodit a předvedla výborný koncert v bezstarostné bluesové náladě. Mohli ubrat z coverů, které byly, pokud dobře počítám, tři, ale v jejich žánru se tohle prostě nosí.Americká kavalkáda SACRED REICH převedla ze všech zdejších thrashových úderek to nejpohodovější vystoupení. Přispěla tomu jednak osobnost zpěváka a basisty Phila Rinda, jednak tenhle „surfařsky“ klouzavý styl thrashe, který neřeže, ale kolébá na vlnách. Frontman kapely se neustálé usmívá jako měsíček, dává pozor, aby se nikomu v publiku nic nestalo a jeho vtipy jsou laskavé, ne cynické. Spíš image sociálního pracovníka a antipól metalového drsoně. Hrálo se samozřejmě hlavně z klasických alb z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, ale zazněly minimálně i dva kusy („Divide and Conquer“ a „Salvation“) z povedeného comebackového alba „Awakening“ (2019). Jestli BENEDICTION byli negativním překvapením dne, tak SACRED REICH tím pozitivním. Surf Nicaragua…(Gazďa) Únosně napumpovaný střednětempý thrash metal z Arizony, to jsou staří známí SACRED REICH. Kapela sdružená okolo zpívajícího basáka (s chováním kamarádského medvídka) Phila Rinda a jeho věčného parťáka kytaristy Wileyho Arnetta nemohla začít poutavěji než prostřednictvím svého asi úplně největšího hitu „The American Way“. Zvuk byl znovu bez chybičky a tak se zástupy lidí pohupují pod tíhou nosných riffů asi až do vzdálenosti dvaceti metrů od pódia. Mám za to, že SACRED REICH před osmi lety pomohl i návrat ztraceného syna, bubeníka Davea McClaina, který po dvacetiletém angažmá u MACHINE HEAD opět stanul v jejich řadách. A že jde o skvostnou a technicky vyspělou mlátičku nemohlo být pochybností. Nějaké ty věci z comebackové desky „Awakening“ se zde střídaly se songy staršího data, takže dále došlo na robustní pumelici „Death Squad“, uhrančivou „Love To Hate“, nebo song nesoucí varovné sociální poselství „Who´s To Blame“ (hymna vypovídající o soudních procesech s rockery osmdesátých let, především o případu s dvěma sebevraždami fanoušků JUDAS PRIEST, díky kterým byla heavymetalová kapela dlouho soudně popotahována). Za mne šlo o velmi dobrý a sympaticky odehraný a odprezentovaný koncert solidní kapely, u které jsem opravdu rád, že se po mnoha letech vrátila na scénu. Dánští rockeři D-A-D (což znamená patrně DISNEYLAND AFTER DARK) byli ve skvělé náladě připravení na pořádnou jízdu a tu také rozehráli před ne zrovna početnými zástupy přihlížejících. Stadiónový rock s prvky gotiky, hair-metalu a motorkářské hudby z garáží byl odehrán velmi zkušenou a znamenitě sehranou kapelou, která už si nepotřebuje nic velkého dokazovat. Největší hymny D-A-D dokonce  řadím k tomu vůbec nejlíbivějšímu, co v průběhu celého festivalu na louce nad Poříčím zaznělo. Samozřejmě ty největší pocházejí z jejich zřejmě nejznámější desky „No Fuel Left For The Pilgrims“ z roku 1989 a kapela je prezentuje stylem, že nikdo nepochybuje, že ji ještě po šestatřiceti letech od vydání baví a že si celou tu rozehranou párty s fanoušky plně užívá. Na dánskou kapelu byla tohle zkrátka skvělá kalifornská jízda po vzoru dávných glam-metalových partiček. Zpěváka Jespera Binzera okamžitě volím držitelem toho nejlepšího vokálu, co zde za ty tři dny zazněl, čímž dávám podnět k tomu si myslet, že ono posluchačsky-glamové srdíčko si v mém případě stále ještě dokáže najít to své ryzí a chtěné. Strhaně vyhlížející peroxidový blonďák Stig Pedersen u baskytary šokuje lesklým a směšně obtaženým kalhotovým návlekem (jasně šlo o elastické kalhoty, ale tento výraz se mi jevil lepší) vypadajícím jako obří stříbrná šprcka s dvěma úzkými tubusy určené na dolní končetiny, v těchto „kalhotách“ posléze provádí na pódiu různá cvičení a prostná, podupává stojíc na kopáku apod., ovšem oslňuje i svou baskytarou s neuvěřitelně úzkým krkem, na kterém má natažené ...pouhé dvě struny. Jsem nadšen! (Stray)Myslím, že zařazení Dánů D-A-D na osmou večerní bylo dramaturgickou chybou, ale po bitvě každý generálem, že? Jíst a pít se někdy musí… Kotel zmizel a většina festivalu dala před tímhle v Česku nepříliš známým jménem přednost večeři. Dánští veteráni mají za sebou třináct desek a kdysi měli ambice stát se velkými hvězdami. Stylově i oblečky připomínají hairmetal ala MÖTLEY CRÜE střihnutý trochou jižanského rocku po vzoru ZZ TOP. Mají pár hitů, ale jejich image mě odrazuje. Až na celkem normálně oblečeného zpěváka a kytaristu Jespera Binzera vypadali ostatní jako oživlé figuríny z Muzea Madame Tussaud. Upnuté kalhoty, kloubouček, brejličky, zrcátka, plast. Basák, který se tvářil imageově dostatečně zfetovaně, měl bůhvíproč nástroj jen o dvou strunách (což bylo na druhou stranu o jednu víc, než potřeboval…). Oproti předchozím pohodovým SACRED REICH byla tohle taková secondhandově hvězdná křeč. Ale jsem asi nespravedlivě přísný, hudebně to bylo ok. Nic zvláštního, ale ok. (Gazďa)Jelikož hrací časy na Biggest Stage byly v sobotu rozebrány výhradně zahraničními interprety, tak ten, kdo si chtěl dopřát muziku české provenience, musel chtě nechtě do cirkusového stanu, stojícímu na druhé straně louky. A právě k tomuto místu se před devátou večerní začaly stahovat zástupy přesně takovýchto fanoušků, a to na pražskou metalovou legendu VITACIT. Časově jsem to úplně nezvládal a když jsem se s lehkým zpožděním přiblížil k místu konání, zrovna začínal první song setu „Dragon“se svým vše ničícím hromovým riffem. Nevelká Šapitó Stage byla narvaná až k prasknutí a ještě kolem stanu stál dav v několika řadách, jako při nějaké demonstraci. Dalo mi proto trochu práci dostat se na místo, kde budu dobře slyšet a aspoň trochu vidět na kapelu, ale podařilo se a druhou položku „Zvony“už jsem si vychutnal celou. Jako pamětník řady koncertů z druhé poloviny osmdesátek (Barča a další pražské sály), který má jejich songy zadřené pod kůží, jsem byl zvědav, jestli písně VITACIT už za ta desetiletí přeci jen nevyčpěly a hlavně jak je podá současná omlazená sestava. Tyto moje plané obavy byly však, hned po prvních dvou hitových číslech, zcela vyvráceny z kořenů a na prach je začala rozmetávat divoká jízda ještě z Křížkových časů „Proč štěstí se mi vyhýbá“. Následuje „Drákula“ze singlu „Rockmapa“(1989) a pak po chvíli i druhá položka, z tohoto pro dnešní generaci pravěkého média, „Spadla klec“. Mezi ně se totiž jemně vklínila nádherně lyrická (ale i tvrdá) „Snad odpustíš“ se svou čarokrásnou atmosférou. Následují pak čtyři položky v řadě za sebou, tak jako na prvním albu, jen v lehce prohozeném pořadí. Nářezy „Lovec lebek“a „Loď“střídají o něco pomalejší titulka „Vzhůru přes oceán“ a oblíbená, mystická „Sybila“. Poslední song jako přídavek byl opět návratem do časů s Láďou Křížkem, a to pěvecky náročná „Já chci se ptát těch králů“. Kytarista Alex McBeat  ji ale zvládl na výbornou, stejně tak jako i další věci dříve zpívané Milošem "Dodo" Doležalem. Zbytek sestavy, okolo nestora na baskytaru Luďka Adámka, tvořili ještě Honza Ace Bouška - kytara, zpěv a pak na bicí Honza Meduna jako záskok za Michala "Koloucha" Daňka. V jejich podání legendární songy VITACIT nejenže neztratily nic ze své dřívější síly, ale naopak ještě překvapily svou tvrdostí a neskutečnou intenzitou. Eric Forrest se svými E-FORCE tady ve stanu hrál den předtím a za mě měl hrát jednoznačně na velké stagi (byla to masáž jako prase!) a stejně tak i VITACIT. Myslím, že v téhleté formě, jakou nyní mají, by jim pozice jediné české kapely toho dne na hlavní Biggest Stagi, velmi slušela. (Mauglí)To následující CARCASS zas přehodili výhybku do přirozena. Parta normálních týpků, která to do nás navalila hlava nehlava a přivezla ten metalově nejintenzivnější koncert festivalu. Na rozdíl od BENEDICTION ale měla tahle kanonáda perfektní a jasný zvuk, který jejich nekompromisní produkci poslal kamsi k deathmetalové dokonalosti. Death ale barevný a obohacený progovými změnami temp, nad čímž vším kouzlí bluesová kytara Billa Steera. Originalita. Před koncertem mě ve festivalové knajpě Stray upozorňoval, že kousek od nás sedí basista a zpěvák Jeff Walker. Mžoural jsem, ale pořád jsem ho nemohl najít. Není divu. Za ty dva a půl roku, co jsem ho viděl naposled, shodil nejen kštici, ale i tak deset kilo. Vypadá teď hodně zdravě, spokojeně a méně zle. 😊 První večerní koncert dopadl na výbornou. (Gazďa)Liverpoolští patologové z CARCASS patří již nějakých patnáct let k častým návštěvníkům českých festivalových pódií. Viděl jsem je již asi posedmé a nikdy se nestalo, že by byl jejich koncert byť jen průměrnějšího ražení. Zde to byla opět naprostá paráda. Kapela se za ty roky skvěle vyhrála v jedno z úplně nejlepších metalových těles na scéně, a i když dnes tahá z rukávu dost často také skladby novějšího data, ani náznakem nespadá kamsi k nudě. Vynikající průřez většinou jejich tvorby se však i tentokrát opíral především o věci z nejlepšího, nejúspěšnějšího a nejuznávanějšího alba „Heartwork“. Během těch sedmdesáti minut tak Jeff Walker, Bill Steer a spol. doslova vyučovali precizní extrémně metalovou show, kde nebyla nouze o skvělé hráčské výkony, celkovou souhru a především výborně poslouchatelné skladby. Za sebe tak můžu pohodlně říct, že tohle byl nejlepší výstup letošního ročníku, kde nechybělo prakticky nic z jejich největších hymen. Je poznat, že se Britům stále neuvěřitelně daří. Jejich návrat na scénu se tak postupem doby stal tím nejsmysluplnějším comebackem, což by třeba na počátku milénia od nich jen stěží někdo čekal. (Stray)Asi ještě lepší CARCASS pro mě byli následující MOONSPELL. Portugalci jsou mistry atmosféry a jejich noční sety jsou neopakovatelné. Zvlášť když měli tentokrát program opravdu speciální, a to přehrání celé prvotiny „Wolfheart“ (1995), která pro mě byla v devadesátkách společně s deskami TIAMAT, AMORPHIS nebo THERION vstupenkou do světa tvrdšího melodického metalu. Tohle nebyl koncert, tohle byla noční mše. A Fernando Ribeiro není zpěvák, ale charismatický vůdce náboženské sekty, která reagovala na každý jeho pokyn. Magie. Přesto to nebylo dokonalé. Závěr zmíněné desky v podobě „Erotic Alchemy“ a „Alma Mater“ je pro mě jedním z nejlepších dvojsongů vůbec a znám tu každý tón, každou barvu. Ve druhé z nich je zásadní ostrá kytara, která ale nebyla v Poříčí bohužel dostatečně nahlas. To bych ještě odpustil, „Alma Mater“ hrají pořád. Ale pokazit „Erotic Alchemy“, kterou nehrají vůbec, když místo charakteristických závěrečných mocných syntetizátorových akordů spustili jakési vybrnkávání, tak to nechápu. Kvůli téhle věci jsem přijel na Basin! Členem sekty zůstávám, ale protestuji, pane Ribeiro.I přes tuhle ne skvrnu ale bažinu na kráse to byl výborný koncert a stejná pecka přišla následně, když se coby závěrečný festivalový počin o půl jedné zjevili ENSIFERUM. Uragán finské energie zavál do publika, kde se roztočil jeden z nejdivočejších moshpitů. Výborný zvuk, neuvěřitelná rychlost a hlavně neskutečný náboj. „Fatherland“, „Rum, Women, Victory“, „Winter Storm Vigilantes“ – začínalo se superrychlým thrash/folk/melodeathem a vokální duo Petri Lindroos (štěkot + kytara) a Pekka Montin (powermetalový ječák + klávesy) se výbornědoplňovalo. Skvělá jízda, a kdyby tak zůstalo, šlo by pro mě o to asi nejlepší vystoupení festivalu. Ale přišlo bohužel zvolnění, které celé téhle popůlnoční štaci ubralo na šílenosti. I tak nádhera. Proč se nedělají festivaly jen přes noc? Podtrženo sečteno. Výborný ročník klání, které si doufejme už našlo stabilní místo na české festivalové mapě. Snad si to napřesrok potvrdíme. (Gazďa) https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_spalene_porici_25_28cervna2025_patek_koncert/3585https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_spalene_porici_25_28cervna2025_patek_koncert/3585nobody@nothing.com (Gazďa / Stray) Výborný festival. Nezažil jsem ho bohužel celý, protože během něj koncertovali v Praze AC/DC, ale co jsem viděl, stálo za to. Snad se tento ročník stane tím správným obratem, kterým Basin definitivně zapíchne svou vlajku na mapu velkých českých metalových festivalů a přestane bojovat s účastí. Rozhodně by si to on i jeho organizátoři zasloužili. Krajina ve Spáleném Poříčí je krásná a festival „uprostřed ničeho“ má svůj půvab. Zdejší louka je něco úplně jiného než třeba jaroměřská pevnost, vizovický beton nebo plzeňský amfiteátr a koncerty tu mají zas trochu odlišnou atmosféru. Festival je jiný i svou dramaturgií a jde o takovou kombinaci akcí Obscure a Pragokoncertu, tvrdších a melodičtějších poloh žánru. Třeba DORO, IGNEU ani LEAVES´S EYES asi na Brutalu neuvidíme. Pro mě jako posluchače je tahle měkko-tvrdá kombinace ideální. A plné kotle a nadšení fanoušci i u těch méně brutálních a popovějších kapel ukázaly, že by tenhle přístup mohlo ocenit i publikum. Potěšující je, že festival postupně objevují nejen fanoušci z Česka, kterých tu bylo určitě tak devadesát procent, ale i někteří ze zahraničí. Byla slyšet němčina, angličtina, portugalština a samozřejmě slovenština a polština. Celkově byly moje dva dny strávené na zdejších lukách velmi příjemné, intenzivní a zažil jsem tu hodně dobrých koncertů. Po zrušení účasti KK´S PRIEST neměl letošní ročník žádnou jasnou hvězdu a pro mě ani hlavní magnet, ale na programu bylo dost kapel, které mám „docela rád“ nebo mě ze „studijních důvodů“ zajímají. Dlouho mi třeba unikala ukrajinská IGNEA, a jelikož hrála už hodně brzy, tak jsem coby ubytovanec v Plzni v pátek nasedl už do prvního ranního festivalového busu.Jak je dobrým zvykem, měla dvojice řidičů zpoždění už na příjezdu, a tak jsem do zelenajícího se areálu přicházel už za prvních tónů těšínské úderky ADOR DORATH. Jsem v českém metalu celkem tabula rasa a nic mi neříkalo ani tohle jméno. O to víc jsem byl překvapen profesionalitou tohoto souboru. Muzikantskými schopnostmi i skladatelským umem jde o, nebojím se říci, symfonický melodický blackmetal světové úrovně a ta stovka/dvě ranních ptáčat, co si přivstala na jedenáctou, byla svědkem výborného vystoupení. Zpěvák Ivoš i celá kapela jeli přesně a v pohodě. Hrály se jak starší kusy, tak vály z novinky „Ultimate Black“ z loňského roku, které budu určitě věnovat pozornost. Následovala zmíněná IGNEA, která také odvedla skvělou práci. Ukrajinci patří k těm zajímavějším zástupcům symfonického metalu, a to zejména díky uhrančivé zpěvačce Helle Bogdanové, která kombinuje popové zpívánky s dobrým growlem. Překvapilo mě, jak je maličká. Celkově zjevem i technikou připomíná Adrienne Cowan z SEVEN SPIRES, i když ta má asi přeci jen větší rozsah. Ukrajinci dokážou složit výrazné melodie, a tak s nimi myslím čas dobře ubíhá i pro toho, kdo jejich písně objevuje poprvé teprve naživo. To není úplně můj případ, protože minimálně část skladeb z jejich tří řadovek jsem si doma párkrát poslechl. Na louce předvedli solidní výkon a těším se, až je zas někde chytím, snad při delším než sedmipísňovém setu.Sice pršelo, ale po těchto dvou produkcích jsem si říkal, že pro mě nemohl začít letošní Basin lépe. Rozesmutnil mě ale poměrně malý počet návštěvníků i to, že opět nedorazil můj oblíbený stánek z kuřaty… Při dost našlapaném line-upu mi opětovná nevalná účast přišla nepochopitelná. Tyhle moje negativní dojmy naštěstí vzaly na konci odpoledne za své. Kuřata sice nedorazila, ale lidé nakonec naštěstí ano. Zjevně je zmohl déšť a předchozí den (že by noční MARDUK?). Večer už byl areál každopádně obstojně zaplněn, myslím, že výrazně víc než loni. Zpět ke kapelám. Po Ukrajincích se spustil prudký liják, takže následující skvadra CORVUS CORAX nabrala zpoždění a musela lidi před pódium svolávat. O co déle se v tomhle případě zvučilo, o to horší byl výsledek. Přebuzená kytara zabíjela ostatní nástroje a že jich bylo... Tihle Berlíňané převlečení za Vikingy tu mají vedle bubnů, kytary a basy také několikery dudy, niněru, různé píšťaly a bubínky. Jinými slovy, dobrý zvuk je pro tento ansámbl základem, jinak to hrozí průšvihem. Nemám k těmhle kapelám tak apriori odmítavý přístup jako Stray a některé melodie nemají CORVUS CORAX špatné, ale tohle byl prostě cirkus, vikingovství po východoněmecku, Ein Kessel Buntes. Rychle pryč…Následující deathmetalová jednotka SINISTER to zlepšila, ale z velmi nízkého základu. Tradiční deathmetal není žánr, se kterým jsem úplně spojen pupeční šňůrou, takže mě znalci možná opraví, ale songy těchhle nizozemských klasiků mi přišly málo nápadité a takové uniformní. Klobouk dolů před growlem Aada Kloosterwaarda i před vousem a špičkovou kytarovou prací Waltera Tjwy, ale hudebně to bylo dost na jedno brdo. Až na skladbu „Afterburner“ s výrazným hybným riffem. LEAVE´S EYES patří k několika slavnějším jménům symfonického metalu, jež mi naživo dosud unikaly, a tak jsem i kvůli nim považoval účast na letošním Basinu za povinnou. Doma si od nich občas poslechnu nějaké ty singly, které jsou obstojně hymnické, ale celé jejich desky se mi v přehrávači netočí. Díky pokračujícími dešti a zpoždění způsobenému předchozími krajany byl jejich set krátký (možná vůbec nejkratší ze všech), ale o to intenzivnější. Na těchhle Němcích je vidět dlouholetá sehranost a zkušenost profesionálních vystupujících. Principál Alexander Krull nehleděl na to, že je zmoklé publikum před pódiem prořídlé a burcoval nás k aktivní participaci. Stoprocentní hudební i roztleskávačský výkon podala i kapela, a jak by řekl klasik: „Tak je to správne, soudruzi, tak to má byť.“ Výborná byla i sopranistka Elina Siirala (mimochodem sestřenice Tuomase Holopainena z NIGHTWISH). Pařit se prostě muselo a LEAVE´S EYES ukázali, že naživo jim to jde o dost lépe než z desek, kde přeci jen působí trochu plastikově. Těším se na nějaký samostatný koncert!  OMNIUM GATHERUM jsou takoví méně výrazní bratříčci svých finských spolubojovníků INSOMNIUM, se kterými se dělí o skladatele a kytaristu Markuse Vanhalu. Nevím, čím to je, ale zatímco u INSOMNIUM mi připadají Vanhalovy kompozice úchvatné, u téhle bandy většinou průměrné. Možná je to tím až přílišným příklonem k melodeathová škatulce. Oproti lednovému monotematickému koncertu v Roxy k desce „Beyond“ teď přivezli průřezový set celou svou kariérou, ale ani po tomhle koncertu mě nic nenutilo, abych se do jejich diskografie víc ponořil. Jsou to ale sympaťáci a frontman Jukka Pelkonen pódiový živel, takže méně nápadité skladby vyvažují koncertní živelností. Každopádně první set toho dne, kdy bylo pod pódiem celkem plno (hráli mezi čtvrtou a pátou). Co to ale mají tihle Finové s těmi bílými teniskami? (Gazďa)Hned zkraje po příchodu do areálu mne čekalo pozitivní zjištění, vystoupení HENYCH 666 se velmi povedlo. A to jsem ani původně neměl v úmyslu na něj dorazit. Je vidět, že si projekt dává záležet na výsledném vyznění a k odkazu minulosti tvorby Vlasty Henycha přistupuje s patřičnou péčí a rozmyslem. Někdejší lídr TÖRR se aktuálně obklopil poměrně mladou sestavou, která výtečně šlape, a je navíc poháněná skvělými bicími thrashového matadora Herr Millera. Po zvukové stránce nemělo tohle vystoupení chybu. Vlasta Henych působí nyní jako hodný strýček, který umožňuje svým spoluhráčům ukázat, co v nich vězí, a tak se ani příliš nestaví do role frontmana a u většiny skladeb právě oba kytaristé obstarávají většinu pěveckých partů. Kompletní živá prezentace desky „Institut klinické smrti“ byla touto sestavou podaná s patřičným fortelem a nutným zápalem, takže když se k ní na dvě skladby připojil někdejší kytarista Monroe, dost možná šlo říct, že sledujeme jedno z nejpozitivnějších překvapení tuzemské metalové scény posledních let. (Stray)TÖRR jsem nikdy neposlouchal, ale spíš mě to minulo, než že bych proti Vlastovi Henychovi a spol. něco měl. Jeho současná formace HENYCH 666 přišla myslím se solidním vystoupením, které vyvolalo ve Spáleném Poříčí velký ohlas. Plac se definitivně zaplnil a takhle už to zůstalo až do konce dne. Přehrála se celá druhá deska „Institut klinické smrti“ a mladíci okolo šéfa ukazovali, že technicky jsou na tom velmi dobře. Jednoznačně se mi líbily víc ty rychlejší skladby. Louka po tomhle ožila, ale my si jdeme dát pár piv a něco k jídlu. Pidlikání STEVE N´SEAGULLS je celkem zábavné a pro festival je to osvěžení, ale jíst se někdy musí a už jsem je tu před pár lety zažil a přeci jen bych čekal, že se od zábavového revivalu během těch let posunou k nějaké vlastní tvorbě. Nestalo se. Neviděl jsem z nich ani sekundu, tak ani nemůžu říct, jak je přijalo publikum. Francouzští „gangsteři“ RISE OF THE NORTHSTAR jdou svým crossoverem a rapovanými songy mimo mě. Téhle drsné image nerozumím. Jak jsem pochopil, tak je to nějak ovlivněnou mangou, ale spíš to vypadalo, jako kdyby si Francouzi natáhli své nejlepší teplákové soupravy a převlíkli se za americké rádobygangstery. Hudebně to má sem tam nějaký dobrý riff, ale je to dost na jedno brdo. Koncertně šlo každopádně o hodně hybnou a strhující záležitost a své publikum si to našlo. Kapela i diváci jeli opravdu naplno. Nejživější vystoupení dne.TIAMAT jsem viděl kdysi v dobách jejich největší slávy, kdy v Malé sportovní hale předskakovali BLACK SABBATH u příležitosti desky „Wildhoney“ (1994). Bylo to uhrančivé vystoupení, které se vyrovnalo tehdejším hlavním hvězdám z Birminghamu. Johan Edlund a spol. na plátno za pódiem promítali umně sestavené vizualizace a tak precizní estetická show nebyla v té době příliš obvyklá. Dojem z „Do You Dream of Me“ pro mě stále zůstává jedním z dodnes nejsilnějších koncertních zážitků. Tehdy se jim prorokovala velká budoucnost, ale skutek utek. Na Basin tak v pátek přijelo těleso, které se na hvězdné posloupnosti pohybuje někde v oblasti bílých trpaslíků. Nesvítí tolik, ale zato poklidně a stabilně. Poslední desku vydali v roce 2012 a prostě toho od nich už tolik nečekáte. Nebylo to magické představení jako v devadesátkách, ale šlo o solidní produkci. Překvapilo mě, jak vřelého přijetí se kapele ve Spáleném Poříčí dostalo. Asi tu mají v nějakých kruzích kultovní pověst. Hrálo se hodně z „Wildhoney“ i předchozí „Clouds“ plus jedna pozdější hitovka „Vote for Love“. Edlundovi je čtyřiapadesát, ale má desetinu energie, co o dvacet let starší Angus Young, kterého jsem pozoroval v rauši o den dříve. Křehké stvoření vypadající, že se pohromadě drží jen silou vůle. Snad se ta sesychající větev brzy neodlomí. Ale hlasově to tam pořád je a kapela byla dostatečně živá místo něj. (Gazďa)Nedobrá zdravotní kondice Johana Edlunda už dlouho staví jméno TIAMAT na soupisku poměrně kontroverzních, kvalitativně nestabilních a pro pořadatele koncertních akcí problematických uskupení. Kapela však dostala po osmi letech na české půdě šanci na reparát a zhostila se jí vlastně docela obstojně. Na jedné straně stály geniální skladby z nejopěvovanějších alb švédských doom-metalových legend, na straně druhé fakt, že Johan Edlund se za mnoho posledních let změnil doslova v pouhou skořápku člověka. Přestože bylo zjevné, že má dost daleko k uspokojivému zdravotnímu stavu, musel si snad každý, s hudbou TIAMAT obeznámený posluchač uvědomit, že to Edlund v hlase prostě stále má. Ono niterné hluboké charisma, které kdysi dělalo z tvorby TIAMAT jedno z nejzářivějších metalových jmen poloviny devadesátých let. Přestože koncert měl díky drogami zdecimovanému šéfovi daleko do nějaké geniální jízdy, byl vlastně odehrán solidně a se ctí. Johan se obklopil spolehlivou sestavou a držel se plánu bez výkyvů odzpívat celý perlami nabušený set. Nakonec sklízel upřímný aplaus.Odrovnalo mne vystoupení kanadského projektu E-FORCE na malé stanové stage. Právě tuhle tříčlennou kapelu vede někdejší zpívající basák od cyber-metalových démonů VOIVOD Eric Forrest. Ten kdysi v devadesátých letech právě s VOIVOD nahrál dvě řadová alba „Negatron“ a „Phobos“ a právě skladbám z těchto počinů byl věnován aktuální koncertní program E-FORCE. Neuvěřitelně technicky vycizdelovaná hra kytaristy, spousta energie, magická souhra všech tří členů, obrovské prožití skladeb, mezi kterými se skvěly takové hitovky jako třeba „Nanoman“. Německá metalová královna DORO je prostě stálice. Doma, na západě od našich hranic, už musela objet snad každý městský jarmark, festival či pouť, u nás také zrovna nekoncertuje zřídka, přesto vždy dokáže nabídnout skladby, které lidi chtějí slyšet. Osobně na ní obdivuji velkou profesionalitu a touhu dát do svého výkonu 100%. Vážně, se svou srdečností a odevzdáním by mohla být mnohým vzorem. I na Basinu tak zněly do noci největší fláky WARLOCK („I Rule The Ruins“, „Hellbound“, „Burning Witches“ a samozřejmě „All We Are“), stejně jako aktuální skladby jejího sólového repertoáru. (Stray)Původně tu měli vystupovat KK´S PRIEST, což bylo pro mě největší lákadlo festivalu, ale zrušili celé evropské turné. Takže přijela DORO, která je u nás mnohem častějším artiklem. Sympatická a usměvavá metalová teta přivezla svůj klasický set s „I Rule the Ruins“ a „All We Are“ od WARLOCKU, osvěžený pár věcmi ze sólové dráhy, včetně trojice velmi schopných vypalovaček z poslední desky, konkrétně „Time for Justice“, „Children of the Dawn“ a „Fire In the Sky“. Zejména poslední je velká pecka a pro mě nejlepší skladba setu, který jako první probíhal celý ve tmě. Diváctvo bylo na začátku nepochopitelně studené a odmítalo participovat, což je na koncertech DORO nutné. Chtít po Češích, aby zpívali? Pche… Nakonec se lidi naštěstí trochu probrali, jinak by to hrozilo mezinárodní ostudou… 😊DARK TRANQUILITY začali těsně před půlnocí a předvedli nejlepší koncert dne a možná i mnou navštívené části festivalu. Totálně natlakovaný papiňák energie, profesionálního muzikantství a silných hudebních nápadů, který vybuchl a rozerval nás na kusy. Tyhle půlnoční koncerty pro mě mají takřka vždy neuvěřitelný potenciál a Švédové se ho chopili naplno. Nádhera. (Gazďa)Přestože se švédským death-melodikům DARK TRANQUILLITY v posledních letech vyčítala nepříliš velká snaha vymanit se z obvyklých schémat a mustrů vlastní tvorby, naživo jde stále o jízdu. Znovu v obměněné sestavě a s repertoárem taktéž ne zrovna tradičním to kapela do publika prostě nahrnula a po právu byla mnohými považována za vrchol pátečního dne. Neuvěřitelně profesionální výstup, kde bylo vše sladěno, tak jak mělo, to byli stálice sdružené okolo vokalisty Michaela Stanneho. Jejich program se tentokrát klonil spíše na stranu novějších písní, ale to vlastně vůbec nevadilo, neboť set byl strhující a člověk vlastně ani nededukoval, co že se zrovna hraje za skladbu. (Stray) https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_spalene_porici_25_28cervna2025_ctvrtek_koncert/3582https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_spalene_porici_25_28cervna2025_ctvrtek_koncert/3582nobody@nothing.com (Stray) Letos jsem si znovu potvrdil, že Basinfirefest ve Spáleném Poříčí, tedy na okraji této obce ležící asi pětadvacet kilometrů jihovýchodně od Plzně, mne mnoha věcmi naprosto vyhovuje, možná dokonce úplně nejvíc ze všech tuzemských metalových festivalů se zahraničními interprety. Velkolepý pevnostní Brutal Assault ve východočeské Jaroměři je svým členitým areálem asi neotřelejším a charismatičtějším místem, existují však věci, které dokážu ocenit zrovna právě tady - hezké prostředí mimo ruch měst, čistý areál na travnaté louce, stále nepříliš zaplněné prostory uvnitř něho a z toho vyplývající pohodlnost sledování všech koncertů, minimum prostojů ať už si hodláte koupit cokoliv, a hlavně žánrově velmi různorodá nabídka kapel, které by se v mnoha případech daly řadit mezi evropskou či světovou špičku. Tento ročník se vážně povedl a řekl bych, že byl i navštíven větším počtem lidí než předchozí tři. Dost možná tomu pomohl i ten fakt, že návštěvníci měli možnost zakoupení jednodenních vstupenek, čehož asi dost lidí využilo. Snad poprvé jsem si zde všiml i narůstajícího počtu lidí ze zahraničí a tohle by určitě byla cesta k upevnění této hudební přehlídky na festivalové mapě... Chodím normálně do práce, takže čtvrtek na louce nad Spáleným Poříčím jsem zahájil až okolo páté večerní prostřednictvím polských VADER, kteří s perfektním řízným zvukem předvedli početnému davu strhující set, který zkrátka prosvištěl a zanechal pouze ten dojem, že death metal této kapely má stále výtečné parametry. Znamenitě odehranný a odžitý nářez měl zkrátka náboj i muzikantskou kvalitu. Letitá kapela zde má početnou fanouškovskou základnu, což jí také vlilo čerstvou krev do žil a byla na nich poznat chuť a odhodlanost. Pozornost poutal na death metal netradičně vyhlížející sólový kytarista, jehož bravurní práce do skladeb vnášela melodičtější heavymetalový feel. U mne spokojenost. Islandští náladotvůrci SÓLSTAFIR měli tu smůlu, že krátce po zahájení jejich setu začala jedna z mála průtrží mračen, které během těch tří horkých dnů krátce ale intenzivně zkropily areál. Musím přiznat, že kapela úplně není mým šálkem kávy, ale na nějaké tři skladby jsem před pódiem vydržel. Před pár lety jsem je viděl při klubovém vystoupení v pražském Paláci Akropolis a musím říct, že ztemnělé prostředí klubu vyhovuje jejich skladbám o něco více. Zde to sice také nebylo špatné, ale denní světlo a skladby gradující z pozvolných dlouhých úvodů, dostavající se do temp v delším časovém horizontu, prostě potřebují trochu jiné prostředí. Navíc asi nejsem ten typ, který by byl ochoten se nechat prostřednictvím hudby kamsi unášet a zbožně čekat na každý nepatrný poryv emoce a post-rockového bouření. Po Islanďanech hrající Američané HATEBREED sice rovněž úplně nepatří ke kapelám, kterým bych bůhvíjak fandil, ale koncerty umí solidně vygradovat a hlavně jejich zaťatý riffovitý styl lidi baví. Zde rozhodně neponechali nic náhodě a prostě do svého setu s plnou energií vlétli a dostali publikum do varu. Jamie Jasta je rozený burcíř a celá kapela určitě staví na intenzitě a prožitku. Důležitým faktorem jejich výstupů je pak silné propojení s publikem, a tak dojde vždy na circle pit a záhy nad hlavami lidí u pódia pluje vzduchem také nejeden nadšenec. Osobně považuji hudbu amerických HATEBREED za docela monotónní (metalcore či thrash/hardcore??? Není to jedno?) potravu, což ovšem neznamená, že to stejně musí slyšet řada jiných lidí. Na Brutal Assaultu sice, co si tak pamatuji, tahle kapela odehrála i lepší sety, ale ani zde to nebylo úplně špatné, po pravdě, zvukově to mohlo být ještě o něco lepší. Zvukově nebyl stoprocentní ani následující výstup kalifornských matadorů thrash metalu EXODUS, kteří s navrátilcem u mikrofonu Robem Dukesem toužili vyučovat nesmlouvavou žánrovou abecedu. Od začátku jsem věděl, že to tento den u nich není po zvukové stránce úplně ono, neboť kytara Garyho Holta zkrátka neřezala hlavy a byla zbytečně utopená. Během celého setu se s tímto neduhem kytarista jen těžko smiřoval, čehož si musel všimnout i každý pozorný divák. Rob Dukes je klasickým thrashovým křiklounem, který nemá až tak specifický projev jako jeho předchůdce Steve „Zetro“ Souza, mě osobně jako frontman jedné z velkých thrashových stálic Bay Area scény přijde málo zajímavý, to však neznamená, že nemá své příznivce. Je jasné, že si někdo jiný o jeho znovuangažování bude myslet pouze to dobré. Hrál se dlouhý průřez jejich dráhou, kde nechyběly jak naprosté old-school klasiky „Bonded By Blood“, „Piranha“ či „A Lesson in Violence“, novodobější želízka „Black List“, „War Is My Shepherd“, „Prescribing Horror“, nebo také ojedinělá věc z Dukesovské éry „Deathamphetamine“, ale také největší hitovky staré Souzovské etapy jako „Fabulous Disaster“ nebo „Toxic Waltz“. Mě osobně potěšilo zařazení vypalovačky „Brain Dead“ z roku 1987. I přes ne úplně dokonalou zvukovou stránku to byla zkrátka jízda, při které jsem si dokonce všiml jak ponouká leckteré lidi v areálu doslova a do písmene k tanci. Každý kdo během koncertu z davu u pódia odcházel, nebo se do něho po chvíli (třeba s novým kelímkem piva) vracel, během své chůze v tom ďábelském olovnatém džajvu doslova tancoval.:-) Moldavští INFECTED RAIN tentokrát nebyli tak strhující jako před třemi lety na stejném místě, kde tehdy předvedli groove-metalový výstup par excellance, během něhož Lena Scissorhands doslova vládla. Již pod ztemnělou oblohou to nyní nebylo úplně ono. Zvukovou stránku možná ovlivnil i fakt, že kapela využívá kromě kytar a bicích také umělých zvukových partů jdoucích z pásů a v celkovém sladění to tentokrát jaksi drhlo a vzájemně se tlouklo. Osobně si prostě myslím, že to této kapele tentokrát moc nemakalo. A protože jsem měl svůj program pátečního rána pořádně nabitý, musel jsem se vzdát účasti na koncertě švédských válečníků MARDUK, který začínal až těsně před jednou noční. Ploužit se v půl třetí v noci někde na poli u Spáleného Poříčí jsem si prostě dovolit jako spořádaný pracující nemohl. Předávám tedy slovo Mauglímu, který před pódiem v pozdním čase nechyběl, čímž nechci říct, že jej považuji za pobudu, ale měl zkrátka volno a u areálu na rozdíl ode mne dokonce stanoval. (Stray) Z potemnělého pódia se šklebí zlověstné kapelní logo a za hučení intra, zahaleni do bílé arktické mlhy, vstupují na scénu švédští MARDUK. Začátek setu, jak už to někdy bývá, byl poznamenán určitou zvukovou nekvalitou a v tom nastalém pekelném lomozu mi jednotlivé nástroje poměrně splývaly. Asi od třetího songu se však zvuk naštěstí zpřehlednil a vyčistil, což byla pro moje uši, extrémním odnožím metalu ne až tak často vystavované, značná úleva. Přestože to tahle blacková úderka kosila i nadále jako trestné komando, začal jsem si užívat tu intenzivní masáž Bloodhammerovy bicí artilerie ve spojení s všudepřítomnou hutnou basovou clonou. Z Evilovy kytary, plnící převážně funkci kulometu, se v přehlednějších pasážích linuly mrazivě skřípavé tóny, skoro jako když drtíte krystalky ledu. A nad tím vším se vznášel Mortuusův havraní krákor, který se stupňoval až k smrtelnému jekotu. Scéna se za pomoci světel a mlhy působivě proměňovala z bílé sněžné přes ledově namodralou až na rudě ohnivou. Když se pak tahle paleta barev odrážela ve tvářích interpretů, pokrytých hrozivým corpsepaintem, dojem severské pláně či výhně pekelné byl takřka dokonalý. Ač nepatřím k nejkovanějším příznivcům tohoto stylu muziky, musím uznat, že letošní basinovský set MARDUK vykazoval znaky vysoké kvality a navíc mě to současně i bavilo. Takže když pak před druhou ranní na závěr prvního dne zazněla vyvolávaná „Panzer Division Marduk“, museli být, myslím, spokojeni i všichni jejich ortodoxní fans. (Mauglí) https://www.crazyDiamond.cz/slow_mass_low_on_foot_recenze/3579https://www.crazyDiamond.cz/slow_mass_low_on_foot_recenze/3579nobody@nothing.com (Tomáš) SLOW MASS z Chicaga sice oficiálně existují už od roku 2015, ale já je objevil až letos. Ano, jsem zpožděný, ale zas ne až tak moc. „Low on Foot“ je totiž jejich teprve druhé album. Kapela vznikla z členů několika jiných partiček, které vůbec neznám, ale jestli si najdu čas, tak bych se jim rád mrknul na zoubek. Aktuálně největší záhada pro mě ale je, kolik vlastně má SLOW MASS členů. Internety píšou sedm, v aktuálních live nahrávkách na YT je jich šest, na fotkách často jen pět. Zřejmě se to v čase vyvíjí. Důležitější bude výsledek, a ten je s letošní deskou velice povedený. Je to jedno z těch alb, které vás nechytnou na první dobrou, ale nějak podvědomě cítíte, že v nich něco zajímavého dřímá. A další poslechy odhalí tu vnitřní krásu. Postupně, citlivě.Jestli hledáte přímočaré hity, tady je nenajdete. Popový element je přítomný jen v náznacích a ve vzácných chvílích, kdy kapela opustí ulitu alternativněji pojaté hudební produkce. Album se nese na vlně tajemné a lehce temné atmosféry, která prostupuje jak strukturou písní, tak stylem zpěvu, který je často jakoby polohlasem/pološeptem. Ruku v ruce s tím pak jde jakási éterická křehkost, která někdy posluchače nutí až podvědomě zadržet při poslechu dech, aby ani náhodou nerozbil jemnou strukturu skladby. V kontrastu k tomu pak kapela do songů vkládá hlučné pasáže, někdy post-hardcoreové/rockové, jindy hodně špinavé a drsně noiseové, které přinášejí napětí, nervozitu, nečekané exploze i zajímavé instrumentální mezihry. Střídmé použití elektroniky na jemné dochucování zvukových koláží na pozadí jednotlivých songů výborně plní svůj účel. Nepřitahuje pozornost, působí téměř podprahově, ale je důležité z pohledu obohacení zvuku. Ten je, jak se na moderní alternativní album sluší a patří technicky kvalitní, autenticky syrový a nenásilně zajímavý. Album zní smutně a vážně, ale zároveň se nese v pozitivním duchu. Nenazval bych ho beznadějným a depresivním, právě naopak. Je to ideální kolekce na rozjímání, nebo k poklidnému vychutnávání. Nikam nespěchá, do ničeho nás nenutí, jen plyne. Někdy klidně, někdy hlučně, ale vždy přirozeně. Jestli bych je měl stylově ukotvit, bude to někde v průsečíku mezi kapelami jako THRICE, BRAND NEW a BRUTUS.Máme zde dva vokalisty. Mercedes Webb zastupuje něžné pohlaví, kromě toho ještě pokrývá basovou kytaru a trochu synťáky a elektroniku. Dave Collins se pak kromě zpěvu a občasného řvaní věnuje i jedné z kytar. Zajímavostí je dvojice bubeníků, primární Sean Hallock a pak Josh Spark, kteří minimálně ve dvou písničkách hrají společně. Kytar nikdy není dost, a tak s dalšími dvěma na nahrávku přispívají ještě Evan Bernard a Josh Parks. Obecně mám rád, když se v písních potkává ženský a mužský element, a i tady v několika skladbách jedou oba pěvci společně. Ještě více to prohlubuje tajemnou dynamiku skladeb. Zmiňovaná pestrost skladeb evidentně vyvěrá z domovských kapel aktuální sestavy. Zejména ke konci alba několik songů silně přitvrdí a možná až lehce naruší jinak kompaktní a vyrovnanou dramaturgii. Nejsou snad horší než zbytek, jen jsou citelně jiné.Album otevírá (a v podstatě i uzavírá) zajímavá, akusticky pojatá skladba „NoNoNoNo“. Nervózní klavírní motiv, napětí budující kytarové party, tajemný zpěv. „Hogtied“ nás přesune spíše do atmosféricky pojatého indie rocku s popovějším refrénem. Skvělý zvuk bicích se táhne celým albem, podpořený nápaditou hrou obou bubeníků. V tomto konkrétním songu vynikne i zvuková bohatost zajišťovaná spousty doprovodných nástrojů, které v různých mezihrách jemně vystupují z mixu, skutečně jen na chvilku, aby upoutali naši pozornost a dali o sobě vědět. „Grifter“ je pak skvělou ukázkou zmiňované kombinace dvou vokálů. Song samotný směřuje do noiseových vod, které se přirozeně propojují s klidnějšími pasážemi. Ještě více tyto kontrasty vyniknou v pomalé skladbě „P.W.“, kde mezi nánosy špinavých valivých kytarových elementů probleskují zdvojené vokály, plné jemné krásy a pozitivity. Post-punková basa uvádějící „Freeze Frame“ otevírá další kapitolu zvukových a stylových proměn. Výborný mix s vytaženými bicími a vokálem Mercedes a i celková atmosféra songu mi evokuje noiseové experimentátory AUTOLUX. „Hell Is On Earth“ nabere tempo a přitvrdí a tím připraví půdu pro předposlední „At Blame“, šestiminutovou těžkou, valivou skladbu nabízející emo, noise i post-hardcore. A k tomu spoustu naléhavosti a nevyslovených náznaků tajemna.„Low On Foot“ je příjemným překvapením. Nenápadný album, který ale skrývá přehršel vnitřní síly a krásy. Když mu dáme šanci, tak dokáže v této uspěchané době náš tep zpomalit a nechá nás vychutnat zajímavou muziku. https://www.crazyDiamond.cz/alanis_morissette_praha_vystaviste_21cervna2025_koncert/3578https://www.crazyDiamond.cz/alanis_morissette_praha_vystaviste_21cervna2025_koncert/3578nobody@nothing.com (Gazďa) V poslední době se u nás roztrhnul koncertní pytel s návraty ztracených synů a dcer. BRUCE SPRINGSTEEN přijel do Česka po třinácti letech, AC/DC s Brianem Johnsonem za mikrofonem po šestnácti letech, SEX PISTOLS dokonce po devětadvaceti. Zavítali k nám i KING DIAMOND nebo IGGY POP, kteří tu také nebývají častými hosty. Jsme prostě uprostřed výjimečně výživného koncertního léta, které dlouho nepamatuju. ALANIS MORISSETTE do českých luhů a hájů přicestovala po třinácti letech, když tu zatím vystupovala jen třikrát, z toho poprvé v roce 1999 na posledním ročníku legendárního festivalu JAM na pražském koupališti Džbán, kam jsem se pokoušel zdarma několikrát dostat přes plot, ale nikdy se mi to nepodařilo. Tenkrát byla na vrcholu slávy po megapopulárním albu „Jagged Little Pill“ (1995), které vyprodukovalo šest úspěšných singlů, a po už víc rozporuplně přijatém „Supposed Former Infatuation Junkie“ (1998), které nastartovalo její prudký komerční sešup, jenž pokračoval i s dalšími deskami. Tenkrát k nám dorazila pětadvacetiletá superstar a jeden ze symbolů devadesátek. Dnes přijíždí jednapadesátiletá zralá žena. Tedy zralá věkem, ale nejsem si úplně jist, jestli i svým duševním rozpoložením. Alanis bývala takovou Lucií Bílou světové popmusic. Spousta intenzivních, ale o to komplikovanějších vztahů, které s nimi její fanoušci prožívali. S Luckou jsme si tím procházeli v bulváru, s Alanis přímo v jejích písních. Ve vylévání si srdíčka byla Kanaďanka vytrvalá a bez přestání se pitvala ve svých vztazích, až se člověk ve všech těch jejích chlápcích a bolestech ztrácel. Vše se točilo okolo slova „Já“. Na začátku to bylo sympaticky upřímné, po čase se z toho ale stalo těžko snesitelné kňourání. „Tohle jsou důvody, proč piju… důvody, proč všem říkám, že je mi dobře… kupuju si Lamborgini, abych odčinila tyhle zvyky, abych přežila tenhle nemocný průmysl,“ zpívá v písničce „Reasons I Drink“. „Tohle je první mávnutí mé bílé vlajky, tohle je zvuk mého dopadu na dno, tohle je moje kapitulace, pokud tomu tak říkáte. Anatomie mého pádu a já se stále usmívám,“ zní zas ve skladbě „Smiling“. Obě jsou z jejího posledního klasického alba „Such Pretty Forks in the Road“ (2020) a obě zazněly v Praze. Hudebně jsou to hezké a výrazné skladby, ale textově se tu zas opakuje ono ubrečené jájínkovství, jen to dnes už není o tom, že jí nějaký chlap šlápl na kuří oko. Kontinuální celoživotní auto-arteterapie? Dobře. Nevím, ale jestli jsou tyhle texty ještě k něčemu jinému kromě sebevyzpívávání se z životních depek. Nějaké posluchače to ale asi přeci jen má, protože zmíněná deska se po vydání vyhoupla na šestnácté místo amerického žebříčku Billboard. Každopádně to, co na deskách působí sebestředně plačlivě, funguje naživo spojeno s osobností ALANIS MORISSETTE velmi dobře a my jsme byli svědky skvělého koncertu, při kterém se zpěvačka před pražským publikem (duševně) odhalila. Je asi fakt cáklá, říkal jsem si, když pobíhala po pódiu, třepala se, nebo se třeba minutu točila bláznivě dokola a dlouhé vlasy jí létaly na všechny strany. Trpí zjevně jakousi chodící mánií, takže chvílemi připomínala pumu v malé kleci. Bylo to každopádně intenzivní. Zpěvačka svá vystoupení prožívá naplno a to se přeneslo i na diváky. K pěveckému výkonu Alanis také nebylo co dodat a byl jednoznačně špičkový. Pražské publikum se tak stalo svědkem jedinečného zážitku, kdy se písně, výkon zpěvačky a její způsob vystupování slil do jedné emociálně silně nabité hmoty, které nás sežehla až na dřeň. Setlist byl takovým zvláštním pásmem asi pětadvaceti skladeb, kde některé zazněly celé a některé v krátkých úryvcích. Skladby z pozdnější části kariéry byly zastoupeny málo a je to možná škoda. „Reasons I Drink“, „Smiling“ i „Lens“ fungovaly bezvadně a dokazovaly, že zpěvačce i v pozdějších obdobích zůstala schopnost tvořit silné a působivé melodie. Gró vystoupení bylo ale položeno na dvě zmíněné klasické desky. Z „Jagged Little Pill“ zaznělo osm songů a z „Supposed Former Infatuation Junkie“ šest. Zatímco „Pilule“ neobsahuje žádné nevýrazné písně a není prakticky možné sáhnout vedle, u „Feťačky“ je to půl na půl a Alanis bůhvíproč tíhla spíš k těm horším písním. I ty se ale podařilo zakomponovat do působivého pásma skladeb a ty slabší kusy zazněly většinou jen v úryvcích, takže nenudily. Vůbec nejsilnějším zážitkem se pro mě stal moment, ve kterém Alanis přetavila skladbu „Everything“ (z jiné desky) ve dvacetisekundový intimní moment, ve kterém jen ve výškách přezpívala za doprovodu kytary značně zpomalený refrén. Několikatisícové publikum bylo konsternováno, a to nejen ti, kteří si přišli jako já poprvé poslechnout svůj hudební idol z teenagerských let… Alanis byla největší ale nikoliv jedinou hvězdou příjemného pražského festivalu Metronome, který se od roku 2016 koná na pražském Výstavišti a který se náladou a hudebním zaměřením asi nejvíc blíží trochu rockovějším Colours of Ostrava. S přítelkyní Bárou jsme ještě v rámci své sobotní návštěvy před Alanis zavítali na Kubánce PORNO PARA RICARDO a pak na týpka, co si říká RAGNBONE MAN. O kubánských punkerech jsem slyšel poprvé už někdy před dvaceti lety, když jsem párkrát ve službách Člověka v tísni na karibském ostrově pobýval a objížděl disidenty. Teď jsem je tedy konečně viděl poprvé. Nevázaný punk rock s ostře politickými a protikomunistickými texty samozřejmě způsobil, že má kapela doma problémy, často nedostávají povolení k výjezdu a ke koncertování a někteří členové žili nebo žijí v emigraci (bubeník William Retureta podle anglické Wikipedie dokonce v Praze). Jejich politická práce a přesvědčení je určitě důležité a obdivuhodné, běžným hudebním měřítkem jde každopádně o jednoduché tříakordovky, které mají občas nějaký nápad, ale ničím nevyčnívají. Koukli jsme na několik písní, ale pak to vzdali. Vystoupení bych označil jako tragické a spíš připomínalo rozpustilé juchání ve zkušebně, kdy si chvílemi každý hraje, co ho napadne. Zpěvák pořád něco kecal, čemu nikdo v publiku nerozuměl a různě se pochechtával vlastním vtipům, které nebyly vtipné, a celý koncert rozložil. Druhou největší hvězdou celého festivalu byl RAGNBONE MAN, což je vysoký (a široký 😊) čtyřicetiletý Brit hrající kombinaci soulu/blues, hip hopu a popu. Proslavil se v roce 2016 písní „Human“, která má dneska na YouTube už 2 miliardy zhlédnutí. Je ale jasné, že tyhle fanoušky nenabral v Česku, protože prostor před pódiem byl na jeho set plný tak ze dvou třetin a úplně se to zaplnilo teprve na následující Kanaďanku. Ale byl to pohodový koncert, kapela pěkně šlapala a frontman byl velký sympaťák. Metronome má z festivalů, které navštěvuju, asi to vůbec nejpříjemnější prostředí. Je v parku mezi stromy (někdejší Park kultury a oddechu Júlia Fučíka přezdívaný Julda Fulda), což přináší nejen dostatek stínu, ale také ochlazuje prostředí, takže tu nebývá horko jako jinde. Výhodou je pro mě také lokace a na rozdíl od všech jiných fesťáků se nemusím nikam harcovat, natož se trápit ve stanu. Nevýhodou samozřejmě to, že se zde nehraje metal.😊 Alanis skončila s úderem desáté, ale domů jsme ještě nechtěli, a nakonec nás tak čekali ještě tři interpreti. Nejdřív někdejší kytarista STINGA s kapelou. RUFUS MILLER ze všech vystupujících toho dne nejvíc připomínal rockovou hvězdu. V odrbaném triku, s kytarou visící proklatě nízko a vtipnými průpovídkami. S kytarou to samozřejmě umí a je schopen složit i celkem výrazné songy. Dobré vystoupení. Miller publikum nabádal, aby nevynechalo následující THE STREETS, což je takový jemný ukecaný alternativní elektro hip hop protkaný docela výraznými melodiemi v refrénech. Stojí za ním Mike Skinner, vtipný týpek, který ze sebe valí vodopád slov, takže je občas těžké poznat, co je originální text a co je improvizace. Mele mu to jedna báseň a zastupuje tu přirozenou a „normální“ negangsta a neburanskou verzi hip hopu. Civilně oblečený, civilně vystupuje, chvíli na pódiu, chvíli se pohybuje mezi publikem. Funkční a nenásilný street art. Schopnost konverzovat s publikem se mu vyplatila a v některých rychlejších skladbách dokázal lidi včetně nás vyburcovat k divokému tanci. Ale přeci jen to není můj šálek, a kdybych nečekal na následující kapelu, tak bych to v půlce asi zabalil. FREAK POWER, kteří začínali o půlnoci, už dneska možná nikomu moc neříkají. Projekt kdysi rozjížděl FAT BOY SLIM a v devadesátkách s ním vydali dvě alba a měli hitový singl „Turn On, Tune In, Cop Out“. Pak o nich nebylo dlouho ani vidu ani slechu. Překvapilo mě, že ještě existují. Čekali jsme hybný elektro funk, ale nebylo to ono. Šlapalo to jen chvílemi a výstřední frontman a pozounista Ashley Slater byl dost ukecaný, což odpustíte nějakým velkým hvězdám, ale ne kapele, která má svá nejlepší léta dávno za sebou. Takže jsme tomu dali asi tři čtvrtě hodinu a pak to před jednou zabalili. https://www.crazyDiamond.cz/stone_temple_pilots_stone_temple_pilots_recenze/3575https://www.crazyDiamond.cz/stone_temple_pilots_stone_temple_pilots_recenze/3575nobody@nothing.com (Tomáš) STP jsme opustili v roce 2003, když po vydání kolekce „Thank You“ kapela v podstatě zanikla. Nebo minimálně přestala společně fungovat. Toto vakuum mělo trvat dlouhých pět let, aby se pak ještě jednou vrátili na pódia i do hitparád. V mezidobí se každý z nich věnoval nějakým způsobem muzice. Scott vytvořil superkapelu VELVET REVOLVER s bývalými členy GUNS´N´ROSES Slashem, Duffem McKaganem a Mattem Sorumem a než ho odsud v dubnu 2008 vylili (důvod je zřejmý, že?), stihli vydat dvě slušné desky „Contraband“ (2004) a „Libertad“ (2007). S tou první dokonce zavítali do Prahy, když v létě roku 2005 v sestavě BLACK SABBATH + VELVET REVOLVER + SOULFLY vystoupili v O2 Aréně. Na tom koncertu jsem byl, primárně právě kvůli „revolverům“, ale že by mě ohromili, to říct nemůžu. Naopak Ozzy byl ve fantastické formě, což jsem po zhlédnutí jeho mátožného vystoupení na strahovském Ozzfestu 2002 vážně nečekal. Bratři DeLeonové se spolčili s Richardem Patrickem z FILTER a Rayem Luzierem z KORN (kam ale nastoupil až později) a vytvořili kapelu ARMY OF ANYONE, která stihla vydat v roce 2006 jen jeden eponymní album. V roce 2008 se teda věci opět daly do pohybu. Kapela se spojila na reunion turné, které bylo celkem úspěšné a restartovala i chemii mezi čtyřmi parťáky. Scott Weiland ještě mezitím pracoval i na své druhé sólovce, která vychází v listopadu 2008 s titulem „Happy In Galoshes“. Každopádně zbytek STP už začal skládat i nové písničky, které začali v rámci zvukových zkoušek procvičovat i naživo. Od toho pak byl už jen krůček k tomu, aby se ke skladatelskému procesu připojil i Scott a písně postupně začaly získávat i své melodické a textové kontury. Ačkoliv jejich boční nebo sólové projekty nebyly úplně marné, to pravé jiskření vždy vzniká v rámci tohoto kvarteta. Věci tady jdou tak nějak přirozeně, automaticky, upřímně. Poprvé tady ale absentuje pátý (ne)stálý člen, producent Brendan O´Brien. Bratři DeLeovi se rozhodli pro produkci vlastními silami, zejména z důvodu absolutní umělecké svobody a bez časových a organizačních limitů. Jestli je finální sklenice poloplná, nebo poloprázdná? Je pestřejší, přístupnější, jemnější, ale i méně dravá, méně syrová a nemá takové „koule“ jako předchozí alba. Jednoduše je na první poslech zvukově jiná, dalo by se říct dospělejší, nebo usedlejší. Samotné nahrávání nebyl žádný přímočarý proces. Kapela byla i v roce 2009 prakticky neustále na turné, proto se nahrávání natáhlo na deset měsíců. V Ericově studiu proběhla většina před-produkční práce v instrumentální formě, následně se tyto demo snímky posílaly Scottovi, který je dotvaroval do podoby písniček. Finální podoby songů vznikaly ve třech různých studiích, což sebou přinášelo spoustu komplikací, časové a organizační náročnosti a extra práce. Kolekce tíhne silně ke klasickému rocku 60-tých a 70-tých let, často se swingujícím nábojem a old schoolovým groovem. Najdeme zde i soft rockové a country rockové odbočky. Tohle všechno, spolu s pozitivnější atmosférou, vytváří kontrast proti předchozím výrazně tvrdším, vážnějším a místy i docela temným albům. Jestli bylo „Tiny Music…“ výrazným odklonem od grungeového zvuku, tady si na něj už ani nevzpomeneme. Scott měl v průběhu skládání a nahrávání opět své „čisté“ období a možná i díky tomu se texty netočily kolem drog a jeho životních eskapád. Zaměřil se více na vyprávění příběhů. Tuto techniku cíleně studoval a nechal se inspirovat velikány jako třeba Bob Dylan nebo Leonard Cohen. Kolekce to není špatná, ale chybí mi tam aspoň pár vyložených hitů, které by album potáhly. A z druhé strany je tam několik relativně tuctových skladeb, které by zřejmě v předchozích letech skončili nanejvýš jako b-side. Zvuk alba, jestli akceptujeme fakt, že to není žádná tvrďárna, byl moc hezký. Zejména bicí se fakt povedly, krásně jasné a čisté činely, hluboké přechody a poctivý rytmičák znamenaly z pohledu zvuku bubnů jedno z nejlepších alb STP. Jako příznivce country rocku mě neuráží ani koketování s tímto stylem, zejména když Dean svojí hrou vždy zůstává blíže k rocku, než ke country. Robert je Robert, tam asi není co dodat. Mastí tam znova své výrazné basové linky, které se perfektně doplňují s Deanovými riffy i kytarovými plochami. Přímočaré rockové vypalovačky zde reprezentuje třeba skvělý otvírák „Between The Lines“ se sympatickým old schoolovým zvukem, pro refrén zahuštěným do moderního hard-rocku. V podobném duchu se nese i „Take A Load Off“, která je lehce agresivnější. Jižanskou redneck atmosférou nasákla „Huckleberry Crumble“ vystavěná kolem špinavého boogie riffu. A na jihu ještě zůstaneme i s „Hickory Dichotomy“. Hypnotický riff na pomezí blues a jižanského rocku je doplněn úderným refrénem. Celý song je tak divný, až je vlastně výborný. Teatrálně pojatá „Dare If You Dare“ odkazuje svojí melodikou na britské kapely pozdních šedesátek. Totální popík nám servíruje kapela v „Cinnamon“. Zní tady spíše jako nějaký indie-pop na soundtrack American Pie (Prci, prci, prcičky), a to myslím jako pochvalu, protože ty výběry jsou legendární. Další výrazný riff se Deanovi povedl v „Hazy Daze“. Zbytek songu sice už zdaleka tak zajímavý nebyl, ale nedivil bych se, kdyby se ve skladbě inspirovali RIVAL SONS při pilování vlastního stylu. „Bagman“ je další song inspirovaný britskou scénou a specificky THE BEATLES. Za mě tuctovka, ale neurazí. To už raději následující „Peacoat“, to je poctivý chlapácký hard-rock. Robert zde se svojí basou opět blbne jako za mlada, Dean pumpuje šťávu a Eric to s nadhledem drží pohromadě. Zrychlí se s „Fast As I Can“, kombinující přímočarý rock´n´roll s lehkou psychedelií. Skvělá je „First Kiss On Mars“, kde Scott svým nízko posazeným hlasem téměř imituje Davida Bowieho. Soft-rock s country nádechem je ale obdařen tak odzbrojující melodií, že ho nejde nemít rád. Závěrečná „Maver“ je sice v podobném duchu, ale možná až moc přesládlá a rozvláčná. Album vychází v květnu 2010. Že jméno STONE TEMPLE PILOTS pořád něco znamená, ukázalo druhé místo v žebříčku prodejů v prvním týdnu po vydání. Kritiky byly většinou pozitivní, oceňující přímočarost alba a nové směřování kapely. Jak se doba změnila, ilustruje samotný proces vydání desky. Kromě klasického CD a LP formátu, které měly různé speciální edice, případně specifické národní edice s bonusy, bylo album k dispozici i ke stažení v elektronické podobě. Dokonce fanoušci, kteří si koupili lístky na turné v předprodeji, dostali možnost stažení alba zdarma. Jak se Scott vyjádřil v jednom interview, CD prodávají už stejně jen country interpreti, takže je kriticky důležité se soustředit na živá vystoupení. A kapela skutečně vyrazila na cesty a hrála jak festivaly, tak samostatné koncerty. Na podzim 2012 pak plánovali koncerty oslavující 20 let od vydání debutové desky „Core“, ale k tomu už nedošlo. Scott opět zabředl do spárů drog a rozjetý stroj se začal zasekávat. Narušené vztahy, nespolehlivost, neprofesionální koncerty. Vyvrcholilo to v únoru 2013, když Scott dostal oficiálně padáka. Ten už pár měsíců předtím vyhlašoval, že je otevřen možnosti návratu do VELVET REVOLVER, což ale Slash docela kategoricky zamítl. Už s ním taky měl zkušenost. Bohužel konec dlouholetého vztahu Scotta se zbytkem kapely byl ještě poznačen natahováním se o značku STP, při kterém obě strany nakonec skončily až u žalob. Soudy nakonec rozhodly ve prospěch osiřelé trojice. Ještě v roce 2013 pak STP vydali EP „High Rise“ kde se za mikrofonem možná trochu překvapivě objevil Chester Bennington z LINKIN PARK. Jestli si pamatuje, kapely jely společné turné už po vydání alba „Shangri-La Dee Da“ v roce 2001, takže se dotyční dobře znali. EP vůbec není špatné, naopak Chester do sestavy zapadl velice dobře. Samozřejmě zde proti své domovské kapele více zpívá a méně řve, v některých chvílích jsou odstíny jeho hlasu dokonce docela podobnému mladému Scottovy. EP je docela energické a plynule navazuje na poslední desku STP. Stylově je to slušný moderní hard-rock, melodický, zvukově precizní. Za mě 80% úplně s přehledem. Tohle spojení ale vydrželo jen do roku 2015, kdy se Chester odporoučel, protože se chtěl věnovat naplno LINKIN PARK. Být zpěvákem STP jakoby sebou neslo stigma. Scott nás navždy opustil v prosinci 2015, aby ho za rok a půl následoval i Chester. Zůstává jen doufat, že aktuální pěvec Jeff Gutt tomuto osudu unikne a ještě s STP pár dalších alb připraví. https://www.crazyDiamond.cz/savatage_mnichov_zenith_19cervna2025_koncert/3577https://www.crazyDiamond.cz/savatage_mnichov_zenith_19cervna2025_koncert/3577nobody@nothing.com (Mauglí) Když se mi v listopadu roku 1997 konečně splnilo přání vidět a slyšel SAVATAGE naživo, nenapadlo by mě, že na jejich další regulérní koncert budu mít šanci vyrazit až téměř po osmadvaceti letech. V létě 2015 se kapela sice objevila na obřím Wacken Open Air, kde měla v setlistu i několik skladeb z repertoáru TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA, ale byl to tehdy jen slabý a ojedinělý záblesk lepších časů bez dalšího pokračování. Pořádně hořet tak začalo až začátkem letošního roku, kdy SAVATAGE potvrdili krátké dubnové turné po Jižní Americe a na červen pak dalších deset zastávek po Evropě. K nám si to tentokrát nenamířili a protože nejbližší štací byl Mnichov, volba byla jasná - navíc, když kousek od bavorské metropole žije brácha Vláďa a nemusel jsem to tedy brát jen na otočku. Akce se měla původně konat v menší Tonhalle, ta se však během pár týdnů vyprodala, a tak byl koncert přesunut do prostornější Zenith-halle v severní části města. Přivítal nás rozlehlý průmyslový prostor s bytelnou kovovou konstrukcí na sloupech a kolejemi pro jeřáb, hala pojala odhadem určitě přes 7.000 návštěvníků a slušně se zaplnila už během příprav na koncert hlavních hvězd.Žádnou předkapelu jsem nikde anoncovanou nezaznamenal, ale na pódiu visela plachta z níž do šera vystupoval nápis INDUCTION. To hovořilo jasně. O této skupině jsem nevěděl zhola nic. O to větší bylo překvapení, když jsem si na netu vyhledal pár informací. Vznik souboru se datoval do roku 2014, původ - Czech Republic, region Pardubice, posléze proběhl přesun této kapely do Hamburku. Nahráli 2 alba, EP a několik singlů. Sestava se docela protáčela, mimo Němců také Holanďané, Brit, Fin a jejich současný zpěvák je Ital. Známé mi bylo jen jméno basáka Marka Haruštiaka (ex KRUCIPÜSK), který se tam v začátcích krátce mihnul. Toto mezinárodní seskupení, nyní již bez českého zastoupení, se prezentuje melodickým metálkem, který sami nazývají Symphonic Power Metal - asi proto, že k bicím, base, dvěma kytarám a zpěvu přimíchávají nasamplované klávesy. Na jejich samostatný koncert bych určitě nešel, ale ten časový úsek přidělovaný obvykle předkapele, se dal v jejich případě v klidu vydržet. Mimo vlastních autorských věcí s vesměs slušnými refrény si borci navíc jako třešinku střihli jednu z nejohranějších věcí vůbec, a to cover The Final Countdown od EUROPE. Holohlavej frontman Gabriele Gozzi by tedy mohl ubrat na své výškové ekvilibristice - něco podobného jsem schopen tolerovat maximálně tak Robovi Metal God Halfordovi a pak ještě se zatnutými zuby Kiskemu na prvních dvou Kýprech. ;-)Po nezbytné přestavbě pódia se jde na věc. Hlavní představení začíná projekcí, kdy se na pozadí cihlové zdi, jakoby ze země, začne vynořovat jeden ze symbolů kapely - bílá kytara, která je za hromového praskání zdiva obtáčena šlahouny divoké trnové růže. Během prvních klávesových tónů The Ocean se objevuje velké zářící logo SAVATAGE a k notoricky známé vyhrávce se přidávají ostatní, postupně přicházející hráči. Po riffovém předělu se rozsvěcuje reklamní poutač ze žárovek s velkým nápisem - WELCOME TO THE SHOW -  a na přivítanou následuje rozverná skladba Welcome, kde se v refrénu nadšeně přidalo publikum. Zvuk nabral na intenzitě, hlasitost byla oproti supportu snad až dvojnásobná. S dalšími dvěmi položkami se značně přitvrzuje, skočná Jesus Saves rozviřující emoce publika (za mnou poskakující bodrý Bavorák mi během ní přistál na záda) a kytarová jízda z dílny tragicky zesnulého Crisse Olivy Taunting Cobra. Je zajímavé, že namísto ní měla původně zaznít titulka z dvojky The Power Of The Night, což je vidět na fixou opraveném setlistu. Song doprovázela dechberoucí projekce plná bojujících kober s ohnivými plameny sršícími z jejich jedovatých tlam. U mé oblíbené Another Way, která byla opatřena kaskádovitou souhrou kytar a kláves, se dostavilo první příjemné mrazení po těle a myslím, že i též přítomný kolega, diskutér matus177, z toho musel mít bohovsky intenzívné zimomriavky! :-)Po epické a skvělé The Wake Of Magellan přichází první zklidnění s This Is The Time z alba Dead Winter Dead (1995), následováno parádní Strange Wings s až stadiónově chytlavým refrénem. Instrumentálka The Storm pak umožnila lehký oddech frontmanovi Zachary Stevensovi a současně poskytla prostor pro neskutečně precizní kytarovou hru mistru Alu Pitrellimu (TSO, ex ASIA, MEGADETH, ALICE COOPER aj.). S ní pokračoval i v úvodu Turns To Me, kde v intimním namodralém osvětlení nejdříve předvedl divotvorné flažoletové kejkle, po nichž nástup drtivých kytar doplnilo zmítající se krvavě rudé logo SAVATAGE, ze všech stran bičované záplavou blesků - pastva nejen pro uši, ale i pro oči. Vůbec celý doprovodný obrazový vizuál byl neskutečně fascinující.Handful Of Rain jest titulní kus z alba z roku 1994, kdy se původní vokalista, hráč na klávesové nástroje a zakládající člen SAVATAGE Jon Oliva, těžce vypořádával s bratrovým odchodem. Následující (stejně jako na albu) proměnlivá, osmiminutová a gradující Chance, podpořená na pozadí míháním se státních vlajek v rychlém tempu (viděl jsem i naši českou!), byla pro mě dalším z několika vrcholů tohoto představení. Při medley, začínající odříkávanou Starlight, jsme si mohli dopřát pocit letu kosmickou raketou mezi tisíci hvězdami, pak Chris Caffery zvládl mimo kytary na výbornou i štěkavý pěvecký part Jona Olivy a zakončil to jeho kytarový kumpán Al Pitrelli detailní mozartovskou vyhrávkou. Přes další titulní kus Dead Winter Dead a rozmáchlou The Hourglass se strhujícím vícehlasem v závěru  poté došlo na nejemotivnější okamžiky tohoto večera. Píseň I Believe nám totiž z plátna, za vlastního klavírního doprovodu, procítěně zapěl samotný principál Jon, aby se pak k němu připojila celá kapela. Promítané fotografie z různých období historie skupiny, obzvláště ty, kde jsou spolu Criss a Jon, výrazně zvyšovaly emoce všem přítomným. Je velká škoda, že tahle ikonická osobnost je z důvodu předloňského těžkého úrazu, při němž prodělal trojnásobnou zlomeninu obratle, odkázána na elektrický invalidní vozík a na pódia se tak, bohužel, nejspíš hned tak nevrátí…A šlo se do velkého finále. Dvojice megahitů Gutter Ballet a Edge Of Thorns zvedla všem fans už tak vysokou provozní teplotu (až do červenýho, jako v závodním autě, že Vincente ;-)) a refrény těchto mistrovských kusů už burácelo unisono celé skladiště přestavěné na funkční koncertní prostor. Publikum nadšeně tleská, hudebníci se naoko loučí a odcházejí ze scény. Čekal jsem hlasité skandování a vyvolávání jména kapely, ale byla to teda slabota. Až jsem se bál, že k přídavku ani nedojde, asi jsou ti Germáni opravdu studenější čumáci. Naštěstí na sebe SAVATAGE nenechali dlouho čekat a po chvíli se vrátili, aby do nás nasypali ještě dva letité, zasloužilé songy, a to výbornou Sirens ze stejnojmenného debutu a Hall Of The Mountain King, titulní pecku z roku 1987.Závěrem bych chtěl ještě vyzdvihnout to, v jaké neskutečné formě se tato legendární kapela po těch více než dvou desetiletích nečinnosti představila. Zpěvákovi Zachary Stevensovi to pořád zpívá naprosto excelentně, a i když se mu pod košilí již lehounce rýsovalo začínající bříško, vypadá jinak úplně stejně jako v devadesátkách. Již zmiňovaný hvězdný kytarový tandem předvedl erupci dokonalého rockového mistrovství a nelze opomenout ani perfektní a bezchybnou rytmiku. Tu drtila dvojice ostřílených mazáků, Johny Lee Middleton na baskytaru a za bicími sazřejmě Jeff Plate (TSO, ex METAL CHURCH aj.). Klávesové party a backing vocals měla na starost hned dvojice doprovodných koncertních hráčů Paulo Cuevas a Shawn McNair. V takovýto triumfální návrat těchhle progressive-power metalových velikánů, navíc v nejsilnější možné sestavě z posledních aktivních let, jsem už skoro ani nedoufal a tento koncert byl pro mne něco jako dar z nebes. Teď jen aby se ještě podařilo dovést do zdárného konce jejich připravované album Curtain Call, které by mělo vyjít snad již příští rok, no a samozřejmě s ním pak následně vyjet na turné.K tomu je také potřeba jedním dechem popřát pevné zdraví Jonovi, aby se tento velikán ještě mohl ukázat svým fanouškům a dopřál jim tak tu možnost se s ním patrně naposledy upřímně rozloučit a ze srdce mu za jeho geniální a nadčasovou tvorbu poděkovat… https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_nightmares_as_extensions_of_the_waking_state_recenze/3572https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_nightmares_as_extensions_of_the_waking_state_recenze/3572janpibal@crazydiamond.cz (Stray) Pokud jste fanoušky těchto Švédů, určitě už jste to zjistili sami a nebo si o tom přečetli v nějaké jiné recenzi. Melancholie náladotvůrců KATATONIA se nyní stala definitivně nudnou, k čemuž měla tahle kapela nakročeno již zhruba patnáct let. Po odchodu jednoho ze dvou donedávna stále přítomných zakládajících členů, kytaristy Anderse Nyströma, tak kapela zůstala plně v rukách Jonase Renkseho a jeho vize se dnes rozhodně vzdalují dravějšímu a rozervanějšímu metalovému pojetí. Tahle věc by ani tak nevadila, co je však horší, že se skladby pořád tak nějak unaveně plouží a osvěžujících motivů je v nich velmi málo. Tu a tam dostane prostor elektronika, automatické beaty, abstraktní vrstvy a ty v podání této kapely výsledek zmatní. Novinka „Nightmares As Extensions Of The Waking State“ je dost možná tím nejospalejším albem, za jakým tenhle band kdy stál. Letošní série únosně dlouhých zívánek tak bezpečně trhne i předchozí, o něco živější a hitovější desku „Sky Void Of Stars“. Renkseho hlas je v podstatě stále neměnný, ať už se píše rok 2003 nebo 2025, jeho uplakaný přednes se stal za těch třicet let poznávacím znamením jeho krevního bandu a sám jeho původce asi nemá zájem se někam posouvat, takže tvrdím, že pokud něco v hudbě KATATONIE přežilo bez výrazných obměn, byl to především zpěv. Nástrojová složka poslední roky upozaďuje kytarový sound, nebo alespoň jeho hutnější okamžiky, a do popředí se ve skladbách dostávají různé gotické tóny a moderní rockové ozvěny, ať už jsou tyto vymalovávané podpůrnými klávesami, paletou rytmů, či čistších kytarových tónů. Občasně dojde i na piano, což ve výsledku není nikdy špatné. Ačkoliv se mě album jeví spíše jednotvárně, neřekl bych, že je to deska úplně bez záchytných míst, pilotní singl „Lilac“ má určitě něco do sebe a představuje Švédy v jejich melodičtějším rockovém pojetí, to samé mohu říct o nosné „Temporal“ držící asi nejsilnější fázi desky. Na nosný maják minulého alba, jmenovitě song „Atrium“, však ani tyto věci, natož pak nějaký jiný song z novinky ani omylem nemá. Jistou dávku naděje sebou nese dramaticky pojatá „Wind Of No Change“ s mocnými vrstvami symfo aranží a pečlivě budovaným napětím. Tohle je vážně asi nejméně otřelá položka. Aktuální album KATATONIE zůstalo výrazně za očekáváním a kromě vyložených fanatiků do jejich tvorby, dle mého, nemá naději oslovit větší počet lidí z vnějšího okruhu posluchačstva. Je paradoxní, že dění posledních let v této kapele u mne budí dojem spíše pohody, sice byli postupně v sestavě vyměněni všichni členové kromě Renkseho a ten si nyní tvorbu své grupy může režírovat dle libosti a osobních přání, ale na druhou stranu se tak děje bez protestů, bojůvek a osobních nesrovnalostí. Dalo by se říct, že KATATONIA je stále nudnější a Jonas Renkse zažívá skvělé klidné časy. Vlastně vůbec nemám dojem, že by tenhle band procházel nějakým znepokojivým obdobím, natož pak krizí, nicméně na poslech jejich nové hudby už si spíše budu hospodárně dávkovat čas. https://www.crazyDiamond.cz/oversize_vitak_signs_recenze/3570https://www.crazyDiamond.cz/oversize_vitak_signs_recenze/3570nobody@nothing.com (Tomáš) Šaty dělají člověka. A Pavlovův reflex funguje. Abych to dal do kontextu - když jsem uviděl promo fotky kapely OVERSIZE, kde mají kluci na sobě trika DEFTONES, CATHERINE WHEEL nebo SWERVEDRIVER, podvědomě jsem po jejich debutu „Vital Signs“ šáhnul a musím říct, že jsem se nezklamal. Pětice ze Salisbury v jižní Anglii zhmotnila oblibu v devadesátkové muzice v zajímavý mix, kde zaslechneme odkazy na alternativní rock i metal, shoegaze, indie rock nebo i dream pop. Asi neuděláme chybu, když je zařadíme do aktuální vlny „nu-gaze“ kapel s tím, že oscilují spíše v její tvrdší, řekněme metalizující sekci. Debut přichází po dvou předchozích EP a sympatické je, že kapela zůstala při zemi a nepřecenila síly. Servíruje nám rozumných 10 kousků na ploše 31 minut, které jsou za mě ideální. Hned od prvních tónů otvíráku „Stalling“ je jasné, co nás čeká. Mohutné kytarové stěny nás pohltí do rozlehlých atmosférických ploch, které se přelévají mezi agresivními a jemnějšími, téměř post-rockovými pasážemi. Zpěv je rozostřený a schválně lehce utopený v mixu, dle nejlepších tradic shoegazu. Na funkci to stejně nemá vliv, protože melodie nejsou nijak výrazné. Spoluvytváří tu zasněnou náladu, která nám v hlavě probouzí zvláštní, nervózní pohodu. V některých písních jsou totiž kytary skutečně ostré a řezavé, jasně metalové, ale kontrastní jemný zpěv jakoby jejich ostří podvědomě otupoval a proměnil je v něco krásného. To, co je silnou stránkou, je ale zároveň slabinou. Písně jsou si docela podobné a věřím tomu, že pro někoho bude těžké se v nich orientovat. Kapela evidentně nehraje na prvoplánové hity, ale možná pár výraznějších melodií by pomohlo průniku do uší více posluchačů. V této formě to beru jako žánrovou náladovku, kterou poslouchám jako celek, nechám se jí pohltit a často ani nepostřehnu, že jsme se posunuli k dalšímu songu. Líbí se mi zvuk nahrávky, kde můžu nostalgicky zavzpomínat na spoustu oblíbených kapel z devadesátek, od HELMET, přes DEFTONES, ale i RIDE, SVERWEDRIVER, SILVERCHAIR, možná i SMASHING PUMPKINS. Sorry jako, nemůžu si pomoct, prostě jsem na tom vyrůstal, a pořád mě to bere. A neberu to jako retro, spíš budování něčeho nového ze starých elementů. Přidávají totiž i post-hardcore, emo, nebo indie rock, díky kterým odkaz devadesátek aktualizují a dávají mu (křídla) právo žít dál. Přesto že říkám, že je to pohodová náladovka, je to sakra hlučný album. Kytary jsou skutečně všude, ovládají prostor, buší do nás bez možnosti úniku. Riffy se tady objevují více v náznacích, jede se spíše na velké plochy, nad kterými se pak ještě vznášejí kratší sóla nebo vyhrávky, které jakoby unikly nad temné bouřkové mraky a teď si svobodně poletují bez hranic. Syrovost se potkává s uhlazenou sofistikovaností, hluk s harmonií. Výhodou podobných nahrávek je jejich plánovaná neprvoplánovost. S prvním poslechem mě zaujme zvuk, který samozřejmě znám více než dobře. S dalšími ale pak už objevuji detaily, často chytře dramaturgicky ukryté. Tady kytarová vyhrávka, tam zajímavý přechod bicích, jinde neočekávaná dynamická změna. Nebo se naopak kompletně poddám a nechám se nahrávkou jen unášet, neřeším detaily, fokusuju jen na pocity. Kolekce je zároveň velice vyrovnaná, každý song je svým způsobem zajímavý a žádný není jen do počtu. I díky tomu ta půlhodinka uteče rychle a plynule. Po prvním poslechu bych si klidně vsadil, dle zvuku, že je to americká kapela. Což není nic proti ničemu, jen prostě znějí víc americky než evropsky. Jestli bych měl vypíchnout pár nejlepších songů, tak začnu zmiňovaným otvírákem „Stalling“, postaveném na dynamických kontrastech, doplněných o zajímavou zrychlující rytmiku ke konci songu, která tvoří můstek do další písně „Are You With Me?“. Singlová „Fall Apart“ se s určitou nadsázkou dá označit za „hitovku“. Zvukově má blízko k alternativnějšímu nu-metalu, a vyniknou zde i výborné vstupy bicích. Z opačného spektra je pak jemná „Something Clean“, která ale klame tělem. Sice se tváří jako zasněný indie rock, ale je okořeněná agresivními emo vstupy a ke konci se transformuje do mohutného post-grunge ve stylu pozdních BUSH. Přímočará „Vacant“ svojí strukturou a syrovým zvukem nechá vzpomenout na ranné SILVERCHAIR. Velice jemný industriální nádech, možná jen díky rytmice bicích, má závěrečná titulní „Vital Signs“. Za mě slušná prvotina, která mě i po opakovaných posleších stále baví. Nebudu vám tvrdit, že je to revoluční deska, revoluční styl a nebo že vám změní život. Pro někoho to bude příjemné vzpomínání, pro jiného zajímavý stylový mix. Každopádně je to poctivá rocková deska čerpající z mých oblíbených devadesátek. https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_achtung_sultan_recenze/3574https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_achtung_sultan_recenze/3574janpibal@crazydiamond.cz (Stray) Kdo jsou vlastně PRVNÍ HOŘE? Držitelé sošky Anděl za desku „Lamento“ vydanou v roce 2008, zároveň pro lajky vlastně vcelku neznámá, avšak v českém klubovém prostředí dlouhodobě (už od roku 1998) působící kapela, která rozhodně nepatří mezi ty, o jejichž hudbě by se dalo uvažovat jako o snadno stravitelné nabídce pro široké publikum. Každopádně jde o šikovné hudebníky se specifickým náhledem na rock, jehož avantgardou se nakonec chtě nechtě stali. Čím víc nástrojů, žánrových poloh (či nálad z nich vyplývajících) do svých skladeb dokáží zamíchat, tím více se nechtěně vzdalují komerčním ambicím. Někde mezi jazzem a punkem, poetickým folk-rockem a neotřelým prog-metalem, tam všude zatínají své drápky. PRVNÍ HOŘE jsou vlastně jako takoví o něco málo metalovější souvěrci kapely UŽ JSME DOMA. Nikdy u nich nedokážete říct, s jakou bláznivostí se příště vytasí, ale vždy na ní bezpečně dojde. Ve svých skladbách sice někdy řeší hovadiny, jindy náměty jejich textů v sobě nosí podnětné myšlenky i hluboké pravdy. Osobně mám na jejich tvorbě radši ty songy, které působí klidněji a normálněji. O nové desce „Achtung Sultan!“, jež je, dle očekávání, přepestrým kaleidoskopem humoru, životních postřehů i z prstu vytahaných kravin, stejně tak žánrových proměn střídajících se zde nikoliv po skladbách, ale rovnou po pasážích jednotlivých skladeb, se znovu dá říct, že jde o geniální sbírku plnou nadhledu a fúzí. Jenže slovo „geniální“ si rovnou můžete dát do uvozovek, protože ve skutečnosti se tenhle názor týká jen několika stovek jejich příznivců a posluchačů. Jestli mezi ty dvě-tři stovky sám patřím, si opravdu netroufám tak jednoznačně říct, spíše si myslím, že stojím někde na pomezí. Nějaká přízeň tam bezpochyby bude, ALE... každopádně předchozí, již devět let stará deska „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ se mi hodně líbila. Přejděme k novince, která je již sedmou řadovkou. Už její první skladba „Už to slyším“ razítkuje aktuální pečeť kapely nápisem vrcholný maglajz. Existencialistické otázky se objevují ve skladbách PRVNÍHO HOŘE (název odvozen od povídky z raného díla Franze Kafky) vcelku často, takže téma konečnosti, či také koloběhu opakovaného budování a bourání, v jejich případě ani nepřekvapí. Spíš však budí pozornost, že song začne jako uprdávací dechárna a přes následné, krásné, snové sloky se zvuky westernových kytar se v ní jakoby nic přesuneme k nepohodlným growlovým bridgeům, aby refrén už znovu působil ve všech ohledech pro mé ucho blahodárněji, tohle tahoun kapely Milan Urza prostě umí. Zkrátka progová avantgarda nejhrubší podstaty, zvlášť pak, když jsou místy kytary nahrazeny infantilními zvuky vintage syntezátoru Pana Bertráma. Podobně začne i následující věc. Jako kdyby v Kabaretu osmdesátkového Studia Kamarád všichni účinkující rozjížděli divotvorný punk, tak totiž na mne působí svižná „Maškaráda“, znovu ve své tragikomičnosti nastiňující téma smyslu života a plnění představ druhých o tom, co je pro nás nejlepší. Co k tomu dodat? Rozšafný a hravý, orchestrální punk pro malé i odrostlejší, každopádně song s výborným textem. Za sebe, ten sociolog by měl asi spíš pořádně máknout a nebát se třeba i umazat, pak by nemusel uvažovat nad blbostma. „Velkej developer“ se uvede svižným tempem a exotickými klávesovými vyhrávkami podporujícími dramatičnost této skladby, která nás zavede kamsi do betonové pražské džungle, kde není v silách obyčejného jedince ovlivnit pravidla hry. Moc se mi líbí poetická píseň „Hochštapler“, která představuje přesně ty uhlazenější, mírnější a normálnější polohy této kapely. Vlastně jde o vynikající, poněkud Hapkovsky pojatý song, který by mohl mít šanci zlidovět, to by se ovšem nejdřív musel k lidem nějakými dosud neobjevenými cestičkami dostat. Zde PRVNÍ HOŘE potvrzují, že jsou zaručeně vynikajícími skladateli a že prostě umí vystavět výbornou, ne úplně komlikovanou skladbu s pravdivým sdělením. Tohle se povedlo! Další srandička má jméno „Osolen“ a jde naopak právě o tu bláznivost, sycenou ve své neklidnosti slovními hříčkami a jejich ohýbáním. K těmto věcem příliš nelnu, nicméně skladba se posléze vyvine do divadelnější polohy, jakoby byla převzata z nějakého avantgardního muzikálu, takže ačkoliv jde o takovou tu potrhlou splašenost po vzoru HENTAI CORPORATION, nakonec ten dojem není až tak protivný. Míchání všeho se vším je pak vlastní i písni „Svatý Salieri. Ta předkládá téma průměrnosti, ale průměrnost jí není vlastní ani náhodou, zvlášť pak když ji kapelník osvěží úžasnou dream-bluesovou pasáží, kde komunikuje s posluchačem nejen tóny své kytary. „Yummy, yummy“ je prostě další infantilůstka, o něco horší než „Osolen“, což je také tím, že jde o jediný song na albu, který je vystaven částečně s anglickým textem. „Prastarej Noe“ je další snová melancholie, která je více než cokoliv jiného spíše odpočinkovou záležitostí, kdy kapela upouští páru od natlakovaných šíleností. Osobně mám rád taneční píseň „Malovali čerty“, která je dostatečně šílená už jen tím, že geniálně propojuje normalizačně kýčovitý Ein kessel buntes vintage-style s neotřelostí soulového Davida Bowieho a ještě k tomu všemu v závěru přidává parafráze z Modlitky pro Martu nebo fragmenty z filmu Kouř. Song o lidech, kteří už opravdu nevěří v lepší zítřky, se patrně týká spousty zdejších jedinců a na této šílené desce patří jednoznačně k ozdobám. „Neboj se stínů“ je plná naděje a znovu patří ke klidnějším položkám, ačkoliv je jí znovu vlastní silné existenciální poselství. Parádním kouskem je vlastně i dadaistická „Prase s kamerou“, která prostřednictvím titěrných kláves, náladových proměn, krásných kytarových tónů i splašených dechů staví pomník generačním nedorozuměním. Tím hlavním pohonem je však lyrický part, kde kapela svůj smysl pro humor doloží vynikajícím, z ústřižků větných blbostí poskládaným textem, takže se dostavuje prostor i pro otázky jako např. Zdali byl někdy dítětem Jiří Pomeje? Přiznávám, tenhle detail mne fakt odpálil k Slunci.:-) „Bohnická“ je, jak název napovídá, to nejšílenější new wave, co jsem snad doposud slyšel, kam se hrabe PRAŽSKÝ VÝBĚR. Kolotoč se však rozjíždí ještě do neuvěřitelnějších otáček. „Wasabi exclusiv“ rozhodně nepovoluje řetěz, takže dojde i na implantování fragmentu z jedné z nejznámějších skladeb od THE PRODIGY do tohoto finálního klávesovým rejděním prošpikovaného maglajzu. jak to shrnout? Tahle kapela snad ještě nenahrála šílenější desku než je „Achtung Sultan!“ a i když minulá řadovka se mě vlastně poslouchala o něco snadněji, tak ani zde nejsem o nic ochuzen. Spíš to celé stále tak nějak vstřebávám a zhluboka dýchám... https://www.crazyDiamond.cz/the_flower_kings_neal_morse_and_the_resonance_praha_palac_akropolis_13cervna2025_koncert/3573https://www.crazyDiamond.cz/the_flower_kings_neal_morse_and_the_resonance_praha_palac_akropolis_13cervna2025_koncert/3573hackl@volny.cz (Pekárek) Absolutní hudební zážitek. Tak něco takového mě potrefilo pátek třináctého v pražské Akropoli. Akce, na které jsem původně být ani neměl. Přestože slibovala docela dost, záhy se dostala na bolestný a čím dál delší seznam koncertů, o jejichž propásnutí rozhodly řekněme „kapacitní důvody“. Jenže, když se nabídla možnost zastoupit akreditovaného Gazďu a současně otevřelo jedno časové okénko, nebylo co řešit, protože THE FLOWER KINGS i Neal Morse stále patří mezi art/prog rockové stálice; a také elitu, nutno zdůraznit.Jediná potíž tkvěla v tom, že zmíněné okénko v sobě nezahrnovalo čas na poslech jejich nových opusů. S aristokratickými Švédy jsem skončil kolem monstrózního (dvou)alba „Unfold the Future“, s misionářem Nealem pak někdy po opusu „One“. Kvality dalších nahrávek považuji v obou případech za nesporné. Letmé náslechy kterékoliv z nich zpravidla vyvolaly nadšení, nicméně přednost nakonec dostaly záležitosti podstatně tvrdšího kalibru. Popsaný stav trvá doposud. Zkrátka, na Žižkov jsem před šestou vyrazil víceméně na blind, maximálně s tušením, že se budou propagovat aktuální studiové počiny. U THE FLOWER KINGS by úkrok stranou nebo výrazně vpřed dost překvapil. V případě Neala Morse s sebou podobná nepřipravenost jistý otazník přeci jen nesla, protože dotyčný svou poslední řadovku připravil s no name borci „od vedle“, kteří na ní hrají pod hlavičkou THE RESONANCE. Pozdější prostudování webu setlist.fm na baru pak proměnilo zmíněné tušení v jistotu. Ve výsledku jsem se svou zvědavostí sice připravil o kouzlo nečekaného, nicméně v kontextu daného večera šlo o maličkost zvíci Merkuru na pozadí Slunce. Kouzlilo se totiž opravdu hodně.Brány Akropole se otevřely zhruba v půl sedmé. Chvíle ve frontě provázelo jisté znepokojení. Dle tiché pošty se Neal nedostavil na plánované setkání s vybranými fanoušky. Údajně mu nebylo dobře. Později naštěstí zřejmě zatnul zuby, alespoň do chvíle, než mu dodalo energii samotné vystoupení a bouřlivý ohlas publika. V něm převažovali starší a pokročilí, úplnou výjimkou však nebyli ani mladší ročníky. Jedno však bylo evidentní, všichni působili dost orientovaně. Stoprocentně věděli, proč do Akropole dorazili. Čekal se mimořádný zážitek a ten také přišel. Sám jsem doufal v kolosální instrumentální žranici a zklamán jsem nebyl, emoční pravý hák však přišel ze strany všech, kteří si během každého setu zazpívali. A byl skutečně mocný. Z koncertu si díky němu pamatuji v podstatě jen útržky, čas od času explodující z rámce nesmírně intenzivního proudu hudby.Jako první vystoupili THE FLOWER KINGS. Klobouk dolů před těmi postaršími gentlemany. Kdysi jsem měl to štěstí zhlédnout německou zastávku během turné právě k albu „Unfold the Future“. Mohu tudíž odpřisáhnout, že i o více než dvacet let později dokáže duo Stolt/Fröberg předvést jiný, ale stejně tak dechberoucí výkon, s velkým přehledem, dodávám. Samozřejmě, za zády jim stojí zkušený ansámbl, z něhož se vymykal hostující akordeonista Aljaksandr Jasinski. Mám-li na mysli odlišnost, jde především o „nerockový“ vizuál příslušného nástroje. Hrou i zvukově se jednalo takřka o organický a po sólové stránce přinejmenším rovnocenný doplněk. Skladby z nového alba fungovaly výborně. Už během „How Can You Leave Us Now!?“ jsem si říkal, že Neal bude muset předvést opravdu dobrý výkon, aby srovnal skóre. Zvuk byl takřka perfektní. Vytknul bych pouze příliš bigbítový (hlubší) sound bicích, lepší by bylo jazzovější pojetí. Zvukař se nicméně v dalších ohledech dost snažil, dokázal vše podstatné náležitě vypíchnout či prohloubit speciální porcí hallu. Mocný hlas Fröberga zněl díky němu až mysticky. Kazatelem se však ten večer stal prakticky každý, kdo se ujal mikrofonu. Taková pestrá skladba hlasů se na rockovém koncertě hned tak neslyší. Příjemné novinkové písně završila volně pojatá kompozice „Last Minute on Earth“. Stolt svou zakulacenou sólovou kytarou atmosféru buď umocňoval, nebo ji svým skromným vystupováním a suchým humorem odlehčoval. Opakovaně si s účastí vzpomněl na indisponovaného Neala. Ohlas měli Švédi výborný. Znovu ve mně zahlodaly pochybnosti v tom smyslu, zda se stane zázrak a koncert bude ještě gradovat.Veškeré obavy dostaly záhy na frak. Zázračné uzdravení na koncertě Neala Morse? To by bylo stylové. Mocný pozitivní prožitek adresovaný všem je ovšem věrohodnější, a proto podstatnější. Dotyčný se pro něco takového narodil. Po nezbytné úpravě aparátu vpadla na pódium smršť rotující kolem lehce přešlého (viróza, nával deprese?) hrajícího kapitána, jehož stav se naštěstí prudce zlepšoval. Zvuk se dal za 5-10 minut do kupy. Metalovější barva soundu naprosto korespondovala s nábojem, který hudbě vtiskl o generaci (přinejmenším) mladší a mistrovi naprosto oddaný doprovod. A tady bych se zastavil, THE FLOWER KINGS, a snad ještě více Neal Morse předvedli něco, co na jejich deskách v takové míře neslyšíte, přestože nejde o produkčně sterilní kousky. Síla jejich skladeb nicméně nejlépe vykvétá v živém provedení. Studio sice zachycuje krásné hraní, přestavuje však i určitou zeď. V živém podání se díky dobrému zvuku, špičkové instrumentaci a vokálnímu nasazení zmíněná překážka rychle hroutí a do publika padá jedna pocitová bomba za druhou.Ano, třeba katarze v 16. až 18. minutě titulní suity „No Hill for a Climber“ zní na desce opravdu nádherně. V koncertním provedení šlo však o zážitek takřka transformační, a to jsem ji tam slyšel poprvé!! Neal Morse je neuvěřitelný hudebník a dříč, také vynikající skladatel, producent a dirigent. Dostal do vínku obrovský talent, s nímž nakládá jako rozvážný hospodář. Tentokrát se dokázal obklopit mladšími hudebníky, kteří dali jeho hitovým kolosům novou energii a kteří zřejmě věří v to co on. V jednoho všemohoucího boha a sílu hudby. Jak jinak si vysvětlit míru chemie panující mezi hlasy, kterým vládl „andělský“ projev Johnnyho Bisahy, jehož výkon byl od prvního okamžiku jednoduše strhující. Jasně, mistr si tak trochu ulehčil o některé vyšší prog/metalové tóny, učinil tak ovšem stylem demonstrujícím jeho velikost. Vsadil na srdceryvný dialog. A když už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit, zazpívá vám drsně muž v pozadí, baskytarista.:-) Vystoupení na pomezí DREAM THEATER, muzikálu Jesus Christ Superstar a hudební komedie Sestra v akci jsem i z tohoto důvodu prožil v extázi od prvního až do posledního tónu.Přehrálo se takřka celé aktuální album, jako přídavek pak jedna věc od supergroup TRANSATLANTIC. V některých okamžicích se na pódiu zdvíhaly pravice, pochopitelně v tom správném úhlu, tedy kolmo nahoru a se vztyčeným ukazovákem odkazujícím k nebesům. Publikum nešetřilo ovacemi. Neal mu společně se svým souborem poskytl královskou zábavu a přesvědčivě zazpíval o tom, že kopec nabalujících se sraček, které před sebou někdy můžeme hrnout, nemusí být překážkou hodnou zoufalého výstupu. Stačí víra, láska,… a s decentní pomocí shora se vše zlé rázem vytratí. https://www.crazyDiamond.cz/bruce_springsteen_praha_letnany_15cervna2025_koncert/3569https://www.crazyDiamond.cz/bruce_springsteen_praha_letnany_15cervna2025_koncert/3569nobody@nothing.com (Gazďa) Tak Boss nakonec opravdu přijel. Nebylo tu od roku 2012, když předtím vyšvihl jen sólové vystoupení v Pakulu o dalších patnáct let dříve. A když si vytáhla Praha loni Černého Petra a ocitla se mezi několika zrušenými lokacemi kvůli problémům s mistrovými hlasivkami, vypadalo to bledě. Ale nakonec to klaplo. Springsteen sice prokázal, že je koncertně stále v plné síle, ale v pětasedmdesáti není nejmladší, a kdo ví, jestli ho u nás ještě vůbec uvidíme. Kdybych psal tenhle report loni, tak bych žehral na to, jak málo hvězd skutečně světového formátu u nás koncertuje. Rok 2024 byl v tomhle ohledu opravdu slabý. Letos se s nimi naopak roztrhl pytel a do Letňan nebo O2 Areny zamířila řada superstar, z nichž mnohé jsme u nás dlouho nespatřili. Přesto je koncert Bruce Springsteena výjimečný. Jde o jednu z největších rockových hvězd vůbec, symbol toho, čemu v USA říkají rock´n´ roll. Zároveň je zosobněním amerického snu – obyčejný týpek, který to svým talentem a svědomitou a systematickou prací dotáhl na globální superstar. Nedělal u toho kompromisy, nezpronevěřil se svědomí a zachoval si svou klukovskou poctivost a upřímnost. Žádné skandály, nemorálnosti a laciné pozlátko. Jen velká porce dobrých písní s výraznými melodiemi, a dokonce i s výbornými texty. Kdo z dnešních rockových umělců se dostal do stejně prestižní kategorie? Možná jen jeho velký vzor Bob Dylan. Každý z nich ale zosobňuje něco jiného. Dylan je varujícím svědomím světa, složitý a rozporuplný. Springsteen zosobňuje ideál amerického klaďáka z lidu, dělník s umaštěnými džíny a kšiltovkou. Ztotožněn s protagonisty svých písní se on sám stal hrdinou těchto příběhů – newyorský hasič stoupající 9/11 po zakouřeném schodišti mrakodrapu v „Rising“, stárnoucí romantik toužící po lásce v „Thunder Road“, kluk, co utíká z domova se svou první holkou v „The River“. Hrdinové, kteří se snaží nějak protlouct tímhle světem a zachovat si kus naděje a svých ideálů. Bruce se stejně jako postavy jeho písní snaží, aby udělal tenhle svět trochu lepším. A s tímhle programem přijel také do Prahy. Nebyl to jen koncert, bylo to opravdové vystoupení. Springsteen se podobně jako Donald Trump opírá o mýtus amerického dělníka. Zpěvák ale propaguje úplně jiné metody než současný americký prezident. Trumpeta chce obnovit slávu dělnické třídy chaotickými a autoritářskými zásahy shora. Springsteen věří v posilování „grasroots“ organizací, budování institucí a silný právní řád, který chrání zranitelné. Střet těchto dvou ideologií pak byl hlavním hybatelem koncertu. Vedle slavných hitovek, na které všichni čekali, tak kostru večera tvořily politické nebo zpolitizované „protestsongy“. „Land of Hope and Dreams“ o tom, že každý má právo na další šanci, „Long Walk Home“ uvedenou jako modlitbu za Spojené státy, „My City of Ruins“, která se z povídky o zničeném městě stala metaforou zničené země, nebo dvě novinky z poslední desky „House of Thousand Guitars“ a „Rainmaker“, kde si to zpěvák s Trumpem a jeho přístupem k demokracii vyřizuje napřímo. A aby to publikum opravdu kapírovalo, tak tyhle politické písně Springsteen doplňoval citlivými proslovy, vše s titulky v češtině. Nepůsobilo to násilně, naopak to dodávalo koncertu záměr, který obvykle u hudebního producírování postrádáme. Promlouval tu k nám člověk, který svůj život zasvětil boji o Ameriku, která se mu teď hroutí před očima. Nebyl to jen koncert, byl to takový velký táborák, kde jsme se potkali v partě šedesáti tisíc lidí, abychom si společně zahráli a zazpívali. Téhle lidovosti odpovídaly i ceny vstupenek. Na běžné stání byly za sedmnáct set. O čtyři stovky levnější než na IRON MAIDEN před měsícem a polovinu toho, co na vyděračské AC/DC za týden. A to musí Bruce živit dvacetičlenný E STREET BAND.  I počasí nám přálo. Přes den bylo třicetistupňové vedro, ale k večeru se zatáhlo, ochladilo a Letňany zkrápěly občasné deštíky, které byly spíš příjemné než protivné. Avizované bouřky se nám naštěstí vyhnuly. Bruceovi je pětasedmdesát, ale koncerty nefláká. Pořád hraje obvyklé tři hodiny, což znamenalo porci devětadvaceti písní. Začalo se i končilo covery, když otvírák přišel v podobě „Summertime Blues“ od Eddieho Cochrana, které E STREET BAND nehrála od roku 2016 a bylo to znát.  Dojem celkem rozháraný a kapela se ještě usazovala. Naopak závěrečné duo „Twist and Shout“ a „Chimes of Freedom“ bylo skvěle odprezentovaným dvojsongem skládajícím se z první rychlé půlky a z té druhé něžné a dojemné. Mezitím jsme se dočkali hitů jako „The River“, „Hungry Heart“, „Because the Night“, „Human Touch“, „Thunder Road“, „Badlands“, „The Rising“, „Born to Run“ nebo „Born in the U.S.A.“, kterou jinak v posledních letech moc nehrál.  Výhodou takhle dlouhého setu je, že se dostane jak na velkou porci hitovek, tak i na spoustu méně známých, ale stejně kvalitních skladeb. Já si tak hodně užil novější „Wrecking Ball“ a „Long Walk Home“ nebo „Promised Land“, během které se Bruce procházel před diváky, nechával se poplácávat a na konci podal použitou foukací harmoniku malé holčičce, se kterou se potom ještě objali. Hezký a dojemný moment… Tehdy, když tu byl Bruce před třinácti lety, tak jsem v Edenu nebyl a pak mi to bylo hodně líto. Na letňanský večer jsem tak čekal deset let a bál se, že nikdy nepřijde. To zavání potenciálem zklamaného očekávání, které se naštěstí nedostavilo. Ten večer byl sice nějak jiný, než jsem si předem představoval, ale nebyl míň hezký. Byl jen míň bombastický a víc pohodový a přemítavý. A hlavně šlo o velkou porci zábavy – pro srdce i pro mozek. https://www.crazyDiamond.cz/stone_temple_pilots_shan/3562https://www.crazyDiamond.cz/stone_temple_pilots_shan/3562nobody@nothing.com (Tomáš) Po vydání čtvrtého alba „No.4“ byli STONE TEMPLE PILOTS ve skvělé, nebál bych se říct že až vrcholné formě. Album se mimořádně povedlo, následné turné, ač osekané, bylo triumfální. Do nového milénia kapela vplula přirozeně, sebejistě a s chutí. A na této vlně hodlala pokračovat v relativně rychlém tempu dál. Už po dvou letech nám teda servíruje další desku, která, si myslím, zůstala trochu nedoceněná, ale mě se líbila od prvního poslechu a dodnes jí považuji za fantastickou.O sebevědomí STP v této době svědčí velké plány, které kapela spřádala ohledně dalšího alba. Mělo se jednat o komplexní dílo, zahrnující hudební dvojalbum, filmový dokument o nahrávání plus foto knížku mapující tento proces. Měli dokonce připraveno přes 30 songů, ale jak se říká, kapela míní, vydavatelství mění. Atlantic Records to viděli jinak. V době explozivně se šířící krize hudebního průmyslu, kopírování a stahování hudby, čelily všechna vydavatelství masivnímu propadu prodejů fyzických nosičů a s tím spojeného vývaru. Nechtěly proto riskovat vydání dvojalba, plus investovat do dalších aktivit. Kdo ví, možná se ten nahraný materiál, ať už dema písniček, nebo video z procesu nahrávání, někdy ještě z archivů vynoří. Zatím se objevili jen střípky v rámci DVD připojeného k výběrovce „Thank You“ v roce 2003.Zpět k STP. Nahrávání samotné opět pojali jako společenskou událost. Pronajali si obrovský barák v Malibu, na kopci hned nad pláží, v nádherném prostředí s dostatkem soukromí a romantickým výhledem na oceán. Nastěhovali tam nejen aparaturu a studio, ale i celé rodiny a několik týdnů společně žili a tvořili. Scott procházel právě šťastnější fází svého života, když se jim jen nedlouho předtím s druhou manželkou narodil syn. Bubeník Eric Kratz na to vzpomíná jako na „překrásných 5 týdnů společného života“. Místo producenta stabilně zaujal Brendan O´Brien, dobré věci není potřeba měnit. Aby si pobyt v Malibu užili co nejvíc, najali si dokonce i vlastního kuchaře Jaime Laurita, který jim připravoval různé speciality a slavnostní večeře. Sex, drogy & rock´n´roll? Tudle! Podívejte se na YT na interview s STP, když na to vzpomínají, jak se jim rozzáří oči a v koutcích pusy pění slinky. Dobré jídlo je dobré jídlo. Objevili ho na turné s RED HOT CHILLI PEPPERS, pro které tehdy pracoval. A hlaďoši z STP v průběhu setu „papriček“ na tajňačku vyjídali jejich catering. Kdyby jste se náhodou chtěli podívat na YT i na krátký dokument o tom, jak Jaime kulinářsky přispěl k vynikajícímu albu, doporučuji až po jídle. Slabší povahy by totiž mohli vyluxovat ledničku včetně mrazáku na počkání.Zpět k muzice. Kapela při tvorbě nového materiálu sahala do všech šuplíků své tvorby a zároveň popustila uzdu fantazii. Jedná se zřejmě o jejich nejvíc experimentální album, jao po zvukové, tak po dramaturgické stránce. Najdeme zde vše od klasického burácivého hardrocku, přes glam rock, power pop a i hodně psychedelie, plus několik balad. Kolekce je pestrá, ale zároveň soudržná a opět velice vyrovnaná. Vždy se mi líbil i zvuk nahrávky, který možná není tak ostrý a masivní, ale působí tak nějak zasněně a tajemně uhlazeně. V rámci experimentování zapojili i různé exotické hudební nástroje aby okořenili zvuk, který tím získal na zajímavosti. Ale aby bylo jasno, stále je to pořádně hlučný rockec, žádný bezpohlavní popík se nekoná. Velké riffy, krásné popové melodie, atmosféricky zasněné pasáže, všechno zde opět najdeme v perfektním balení. Scott opět dostává prostor prezentovat všechny hlasové polohy a nálady. Od jemných a křehkých balad až k agresivním vypalovačkám, ve všech je sebejistý a skálopevný. Co se týče songů samotných, tématicky se často točí kolem drog, které mu konstantně ničily život, ale i kolem rodiny, kdy se tu objeví love songy věnované manželce, nebo rozněžněné kousky inspirované novorozeným synem.Přímočará, hlučná a dunivá „Dumb Love“ rozjede album ve velkém stylu. Dean sází jeden riff za druhým, sekané kombinuje s více grungeově hutnými, prokládá to sóly a atmosférickými pasážemi. Singlovka „Days Of The Week“ je naopak pohodově pojatá power popová skladba, která přes svou příjemnou náladu a cinkavé Deanove kytary řeší právě Scottovu neustálou závislost. První vrchol přichází s „Coma“. Kapela jí chtěla jako singl, ale vydavatelství si prosadilo právě „Days Of The Week“. Je pravda, že „Coma“ je výrazně agresivnější a komplikovanější, zvukově ve stylu předchozího alba „No.4“. Dynamicky parádně vystavěný song má silný a nekompromisní drive, doplněný o nádhernou psychedelickou mezihru, která se nenásilně transformuje v slušné sólo. Hlavní riff street rockové „Hollywood Bitch“ údajně pochází ještě z dob debutu „Core“. Lehce kolovrátkově pojatý song přesně dle svého názvu rozebírá pokřivené vztahy v ráji filmového průmyslu. „Wonderful“, věnovaná Scottově druhé manželce Mary Forsberg je klasická rocková balada s jemný akustickým startem, postupnou gradací, vkusnou orchestrací a lehce přesládlou melodikou. Ale funguje. Nikdy mě úplně nechytla „Black Again“. Je rozpolcená a nečitelná. Mohutné hardrockové pasáže s masivními bicími se střídají s nepřirozeně jemnými segmenty a tyto dva světy se nedokážou propojit. Naopak „Hello It´s Late“ je další nádherná balada se sedmdesátkovým soft-rockovým zvukem a tajemnou zasněnou atmosférou, která je doslova odzbrojující. Do živého pak zatne následující „Too Cool Queenie“. Song o Courtney Love, kterou si Scott bere na paškál za využívání a přiživování se na Kurtovi, jak za jeho života, tak i po smrti (soudy se zbytkem NIRVANY o peníze za skladby z jejich katalogu) nastartuje v příjemném alternativně rockovém soundu primárně Eric se svými nádherně ostře znějícím bicími a Robert s mohutnou basou. Dean se drží při zemi a jen přicmrndává z pozadí. S refrénem pak nakopne pedál, přihodí sólo a song se hezky otevře. Další skvělá pecka je i „Regeneration“. Fantastický psychedelií nasáklý zvuk, Scottův tajemný zpěv, znepokojivá gradace, jednoduchý dunivý refrén. Paranoidní atmosféru skladby podporuje dramaturgická schizofrenie, kde se kytary a basa snaží tempo podvědomě zrychlovat a utíkat vpřed, zatímco je jednoduché suché bicí drží v okovech jasně daného beatu, z kterého neuhnou ani o píď. A ta závěrečná mezihra, kde kytary explodují do mohutné atmosférické plochy, jakoby vyhlásily rebelii proti diktátu bicích, prostě fantazie. A v podobném psycho duchu pokračuje i „Bi-Polar Bear“. Přechody mezi jemnou a tichou pasáží a hlučnou rozervanou věrně replikují bi-polaritu songu, opět se věnující Scottově závislosti. Deanove kytarové vsuvky už tak tíživou atmosféru songu pak ještě více vynervují. „Transmission From A Lonely Room“ se vrací ke klasickému hard rockovému výrazivu. Slušný, i když ničím extra výjimečný song. Jako country balada začínající „A Song For Sleeping“ je vyznání, které Scott věnuje svému prvorozenému synkovi. Skladba se opět nese v atmosféře sedmdesátkového soft-rocku a je velmi příjemná. Album zakončuje masivní, hlučná, ve valivém rytmu pojatá „Long Way Home“. Neradostná a těžkotonážní skladba má svoje specifické kouzlo. Vždy na mě působila až hypnoticky, vábivě. Není radno jí ale podceňovat, nabídne i velice povedený refrén a navazující parádní mezihru doplněnou pořádným sólem, který nás vyprovodí až na konec desky.Deska vychází v červnu 2001 a přesto, že sbírá celkem pozitivní recenze, prodejně to žádný zázrak není. Dostala se jen kousek přes půl milionu prodaných kopií. Pravdou je, že propagace ze strany Atlantic Records měla daleko k ideálu, a nepomohlo ani společné turné s novými hvězdami nastupující generace LINKIN´PARK. Zřejmě tady můžeme hledat ztrátu motivace kapely pokračovat. Zejména když se ani dodatečně nahraný song „All In The Suit That You Wear“ proti původním příslibům nestal hlavním singlem soundtracku pro film Spider Man v roce 2002. (vybrali nakonec „Hero“ od Chada Kroegara). Pro rok 2003 ještě teda kapela připravila výběrovku „Thank You“, která v prodejích nakonec přeskočila i „Shangri-La Dee Da“ (asi o 100 tisíc kusů) a pak postupně skončila. Scott Weiland se brzo přidal k VELVET REVOLVER, bratři DeLeovi zase s Richardem Patrickem z FILTER a Rayem Luzierem z KORN vytvořili kapelu ARMY OF ANYONE, Eric provozoval vlastní studio a hrál s kapelou SPIRALARMS. Ačkoliv to vypadalo, že s STP je nadobro konec, ještě jedno poslední vzepětí zažijeme. Ale musíme pár let počkat. https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_hradec_kralove_13cervna2025_patek_koncert/3568https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_hradec_kralove_13cervna2025_patek_koncert/3568nobody@nothing.com (Gazďa) Hradecký Rock for People dlouhodobě přináší českým návštěvníkům solidní porci kvalitní rockové hudby, když je navíc každý ročník okořeněný i několika slavnými zástupci stylově mířícími k tvrdé muzice. Je to z pohledu metalisty sympatická iniciativa, která rozšiřuje fanouškovskou základnu našeho žánru mezi širší publikum. Oproti akci na hradeckém letišti je třeba takový Metalfest drobeček. Na vyprodanou hudební přehlídku ve východních Čechách dorazilo údajně 50 000 lidí a těm se tu dostává opravdu náležité péče. Vedle koncertů jsou tu všemožné atrakce a rozličné relaxy a možnosti, jak si několikadenní pobyt zpříjemnit, když se vám zrovna nechce poslouchat muziku. Rock je přeci jen rodinnější žánr, takže tu najdete lákadla pro různé generace, včetně ruského kola. Na letišti je dost místa, a lidi se tu tolik nemačkají, a i díky tomu prostupuje celým festivalem pohodová a klidná atmosféra. Jelikož taky musím chodit do práce a nemůžu být pořád někde v trapu, tak jsem zájezd do východních Čech omezil pouze na páteční večer, kdy tu byla největší koncentrace kapel, které se blíží mému vkusu. Zejména jsem chtěl vidět SEX PISTOLS, kterým asi došly peníze, jelikož loni začali poprvé od roku 2008 zas vystupovat. Samozřejmě bez původního frontmana Johna Lydona, který nazval současnou inkarnaci „cirkusem“ hrajícím pouhé „karaoke“. „Co se mě týče, tak Pistole jsem já, a ne oni,“ prohlásil. Parkoviště přímo u areálu bylo vyhrazeno pouze pro celofestivalové návštěvníky a jednodenní plebs se musel spokojit s parkingem vzdáleným cca 2,5 km, od kterého jezdila kyvadlová doprava (tam to celkem šlo, zpátky byly logicky po headlinerech busy nabité k prasknutí), takže se náš příjezd celkem protáhnul. Po další nezbytné procházce několika kilometrů ke vstupu do areálu za zvuku EWY FARNY a vyřízení nezbytné administrativy jsme se konečně dostali k prvnímu námi očekávanému vystupujícímu. Jerryho Cantrell, kytarista ALICE IN CHAINS. Tuhle seattleskou partu jsem nikdy moc nemusel a z velké grungeové čtyřky (+ NIRVANA, PEARL JAM a SOUNGARDEN) mě bavila zdaleka nejmíň. Ale legenda je legenda, tak proč se nepodívat, když v pátek zrovna hraje? Bylo to takové normální civilní vystoupení. Žádná velká show. Přehrálo se pár skladeb z repertoáru jeho domovské základny, kterými jsem si utvrdil, že je to protahovaná ukvílená nuda. Jeho sólové věci byly většinou hybnější a občas s pěknými riffy i melodickými nápady („Cut You In“ nebo novinková „I Want Blood“). Hrálo se v příjemné atmosféře, žádný stres a dozvěděli jsme se třeba, že pro kytaristu je dnešní koncert „takovým návratem domů,“, protože měl z Česka dědečka. Celkem fajn. Úplně na salámu to ale měli dva hoši, co přenášeli dění na pódiu na doprovodné ledky. Z celé kapely podle nich existovali jen Cantrell a zpěvák jeho kapely Greg Puciato, ostatní jsem si musel jít prohlédnout k pódiu. Páteční počasí bylo příjemných pětadvacet stupňů, ale orientace hlavní stage musí vystupujícím dělat potíže. Jistě to má nějaký logistický důvod, ale kapelám to odpoledne svítí přímo do obličeje, takže i při ne tak vysoké teplotě to nebude nic příjemného. IN FLAMES ale byli v dobrém rozpoložení a obří dav dokonale rozpumpovali a ovládli. Hrálo se z klasického setu posledních let, který tentokrát neosvěžili žádné méně známé skladby, ale nevadilo to. Nejvíc se publikum bavilo u prověřených šlágrů jako „Pinball Map“, „Cloud Connected“, „Only for the Weak“ nebo „Take This Life“. Z poslední desky se jako živě nejfunkčnější jeví houpavá a melodická „In the Dark“ s úžasnou kytarovou vyhrávkou v závěru. Švédové byli uvolnění, ve formě, zpěvák Anders Fridén samý úsměv a celá produkce probíhala pohodovým stylem, i když se mohutně trsalo, skákalo a skandovalo. K dokonalosti by nic nechybělo, kdyby Fridénovi neodešel ve druhé půlce hlas. Řvavé pasáže zvládal pořád dobře, ale v těch čistých to bylo špatné, a tak je radši taky přehazoval víc směrem ke growlu. Škoda, protože jinak to bylo bezvadné vystoupení. Kvůli IN FLAMES jsme ale do Hradce nepřijeli. Ani kvůli následujícím rockovým/post-grungeovým křesťanům SKILLET, u kterých jsem si poslechl pár skladeb a zbytek využil k večeři, klábosení se známými a k zakotvení v dostatečné blízkosti k produkci pátečních headlinerů. Mít jako hlavní hvězdu festivalu pro 50 000 lidí kapelu, která prakticky neexistuje, je zajímavý počin. Stejně zajímavý jako celý fenomén Pistolí. Skupina, která vydala před 40 lety pouhé jedno album a pak se rozpadla a přešla do říše mýtů. Pistole samozřejmě nebyly první punkovou kapelou, ale staly se jeho ikonou a ukázali všem, že nepotřebujete být načančaní a mít k dispozici supermoderní studia. Stačí si vzít džínovku a s kámošema v garáži nahrát na magneťák pár jednoduchých songů a s nimi dobýt svět. Vznikla by bez Pistolí druhá vlna severského black metalu? Možná ano, možná ne. Každopádně už o deset let dříve tihle angličtí spratkové ukázali světu – jde to. V Česku byli zatím jen jednou, a to ve Sportovní hale v roce 1996 během svého vůbec prvního (půlročního) reunionu, kterého se účastnil i Lydon. Hodně se tenkrát propíralo, že tím pohřbívají samotnou punkovou ideu a že jim jde jen o peníze, čemuž se tehdy z hlediska PR postavili přímo geniálně – přiznali to. „Na Sex Pistols vydělalo hodně lidí, ale ne my, takže je jen spravedlivé, že si taky trochu líznem,“ parafrázuju jejich tehdejší typicky pistolácky drzou obranu. Do Hradce teď dorazili pod značkou „Sex Pistols feat. Frank Carter“ a za mikrofonem s týpkem, který se narodil sedm let po vydání jejich jediného alba. Zbytek obsazení tvoří tři původní členové – kytarista Steve Jones, bubeník Paul Cook a basák Glen Matlock, a kapela je tak ochuzená o dvě své největší a nejpunkovější ikony. Logicky o Sida Viciouse, který se ufetoval k smrti rok po vydání jejich alba, a tím také nedobrovolně zosobnil mýtus věčného divokého mládí. A pak o Lydona, který má image nevychovaného fracka i se sedmdesátkou na krku. Když tak člověk čte poučené reporty z akce od některých českých recenzentů, tak má pocit, že zmínění žurnalisté absolvovali minimálně několik koncertů SEX PISTOLS ještě v originální podobě v Londýně na konci sedmdesátek. A zažili tak, jaké byly ty „opravdové“ divoké Pistole. Jelikož já touto kombinací stroje času a teleportu za železnou oponu nedisponuju, tak můžu mluvit jen o tom, co jsem viděl a slyšel v Hradci. Byl to dobrý koncert, kde si své odmakal hlavně frontman Carter. Nebyl to punk ve smyslu fuck establishmentu a běžte všichni někam, to je pryč…, ale bylo to divoké, nespoutané a zábavné. Carter pobíhal po pódiu, skákal, dělal grimasy, jednu píseň odzpíval v moshpitu, druhou během crowdsurfingu. Publikum mu žralo z ruky, a když zavelel, aby se z pěti menších moshpitů stal jeden gigantický, stalo se… Kdyby pánové vystupovali bez tohohle frontmana, tak by to asi opravdu moc nefungovalo. Ale to není nic proti originální trojici. Pánům táhne na sedmdesátku, a tak se od nich už nedá moc toho punku čekat (o deset let starší IGGY POP mě na Colours of Ostrava za měsíc pravděpodobně vyvede z omylu 😊). Pistoleros vědí, proč si Cartera vybrali a v tomhle udělali dobrou práci. Doufám, že mu dávají spravedlivou čtvrtinu žoldu, protože si ji zaslouží. Ze zbylých vystupujících nejvíc života projevoval křehce působící bubeník Paul Cook, který do škopků bušil tak důrazně, až jsem měl chvílemi obavu, aby to nepřehnal a po nějakém rychlejším pohybu v něm něco neprasklo a nerozsypal se. Naopak basák Matlock působil nezúčastněně a škoda, že ho ani dav čítající desítky tisíc lidí nepřiměl k nějaké emoci. Kytarista Steve Jones sice své rytmické party obstarával přesvědčivě, ale ani těch pár krátkých sól, které v písničkách mají, se za těch 40 let nestihl naučit. Nějak to ale nevadilo, k punku tyhle chyby a nedokonalosti patří. Playlist nebyl překvapivý – přehrálo se celé jejich premiérové a zároveň derniérové album plus mimoalbové „Satellite“ a „Silly Thing“ a pár coverů. Na třech velkých obrazovkách se mezitím střídaly záběry z pódia se smyčkami animací a archivních záběrů z koncertů. Možná to byl opravdu jen lepší revival složený ze tří původních členů kapely, ale co chcete po grupě, která před padesáti lety vydala jednu desku a od té doby nic? Bylo to celkem důstojné a hlavně zábavné. Rozhodně lepší, než jsem čekal a jsem fakt rád, že jsem tam byl. https://www.crazyDiamond.cz/A-Z_A2Z2_recenze/3567https://www.crazyDiamond.cz/A-Z_A2Z2_recenze/3567janpibal@crazydiamond.cz (Stray) Stran albové prvotiny A-Z se zkušeným hudebníkům z progresivně-rockového ranku podařilo projekt velmi dobře zapsat na žánrovou mapu. Album mělo daleko k bezduchým předváděčkám, prostřednictvím kterých si obvykle krátí čas vynikající hudebníci, když si jejich hlavní působiště vybírají oddechový čas. Debut platil za plnokrevné dílo, které přineslo do špičkově vystavěného Hard N´Heavy nejen hráčskou a skladatelskou perfekci, ale zároveň také specifický feeling a výtečnou poslouchatelnost. Ta deska nejen že zúročila zkušenosti muzikantů, působících na scéně od osmdesátých let, ale také dodala slušnou porci nadhledu a radosti ze všech melodických partů a skladeb. Bubeník Mark Zonder na počátku do kapely přizval svého někdejšího spoluhráče od FATES WARNING zpěváka Raye Aldera, se kterým celý projekt rozjel. I vzhledem k Alderově fungování na postu frontmana uvnitř popřední žánrové kapely, ale také v rámci prog-metalových REDEMPTION, či nedávnému rozjetí vlastní sólové dráhy, by si šlo představit, že zpěvák již nebude plně kompatibilní slézat nejvyšší mety. Omyl, debut A-Z reprezentoval to nejlepší, za čím tento zpěvák poslední dobou stál. V sestavě před třemi lety dvojici ještě doplnil kytarista Joop Wolters, basák Philip Bynoe a samozřejmě také klávesista William Lalu. Všichni patřili v ranku progresivně laděné rockové hudby k pojmům a tak měl projekt velké ambice, které nakonec po stránce kvality nejen že naplnil, ale dle mého překonal. Nyní přišel čas na druhý díl příběhu, takže deska „A2Z²“ si kladla za úkol navázat v obměněné sestavě na zdárný výkop. Předně musím říct, že se projektu opět podařilo dát dohromady sadu vynikajících skladeb a nápadů. Album, které drží perfektně pohromadě, znovu reprezentuje špičkovou stránku hard rocku a heavy metalu s progresivními ambicemi a celkově všeho, pod co se kdy tihle hudebníci podepsali. Albová dvojka „A2Z²“ na mne dělá dojem o něco více kytarového a hutného díla. Je to logické, vždyť Wolterse nyní u kytary vystřídala hned dvojice strunotepců, předně Nick Van Dyk (Alderův spoluhráč od REDEMPTION) a pak také Simone Mularoni z DGM, takže temnější ráz tohoto díla ve výsledku neurčuje jen obal s krokodýlem na obale, zde opět vtipně opatřeným rozepnutým zipem podél obou predátorových čelistí, ale především fakt, že skladby jdou více naproti kytarovějšímu zvuku a více nahuštěné podstatě. Na debutu se naproti tomu nacházelo o něco více vyloženě hitových kusů tíhnoucích ke škatulce AOR. Ať tak, či tak, v případě novinky si můžete být jistí, že A-Z přichází opětovně s materiálem, který bude ve svém ranku patřit v roce 2025 k úplně nejsilnějším. Ray Alder zde pěje jako o život, party Marka Zondera maj v sobě tolik rytmických vrstev a kouzlí tak ve spolupráci s linkami baskytaristy Philipa Bynoea bytelné nosníky nových skladeb a v neposlední řadě do popředí jdou letos o něco více kytary, deska je tak více masivní a metalová. Je to logické, vždyť především REDEMPTION reprezentují o dost tvrdší území. Změna v sestavě však neproběhla jen na postu kytar, ale i u kláves, kde nahradil Williama Lalua zkušený James Waldo, hudebník a producent spjatý především s projektem ALCATRAZZ. Debutová deska možná působila v rámci jednotlivých skladeb nápaditěji, zde jde více o silový semknutý celek, ze kterého jednotlivosti vyskakují obtížněji, ale celkové přitvrzení vnímám spíše jako záměr. Už předběžné singly ukázaly velkou formu souboru, jak rozmáchlá hitovka „Nothing Is Over“, tak heavymetalový kvapík „I Am Numb“ přinesly potřebnou erudici a skladatelskou kvalitu v oblasti fajnšmekrovské Hard N´Heavy. Mocný úvod v odobě „Fire Away“, následovaný neméně namakanou „Running in Place“, určil vlastně divočejší ráz celého alba. To sice zvolní a odlehčí svůj dojem až u křehčí písně „This Chaotic Symphony“ či závěrečné, dosti rozepjaté „Now I Walk Away“, které obě zvýrazní pečlivě budovanou atmosféru, ale i tak je letošní diferenciace mezi songy menší. Album patří mezi ty neprvoplánové, u kterých hardrocker, či také fanoušek progresivního melodického metalu, vydrží se zájmem řadu poslechů a dojem z díla bude u něho jen růst.