http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/krvave_letopisy_vrazedne_sekty_a_jejich_stopy_v_tvrde_hudbe_pandemonium/2178http://www.crazydiamond.cz/krvave_letopisy_vrazedne_sekty_a_jejich_stopy_v_tvrde_hudbe_pandemonium/2178lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Musím se přiznat k jedné věci –když se před více než čtvrt stoletím na metalové scéněobjevila hvězda jménem MACHINE HEAD a její superhit„Davidian“, okamžitě jsem skladbě propadl, aleabsolutně jsem netušil, co znamená její název. Davidian … coto může být? Něco s nějakým Davidem? Nevěděl jsem to snaddvacet let. Teprve před pár roky jsem v televizi narazil nadokument o šílené americké sektě davidiánů, která vedladvouměsíční válku s ozbrojenými silami a docvaklo mi, že vítrk MACHINE HEAD vane právě odtud. Další prohrabávání tématupak přineslo poznání, že se oněmi krvavými událostmi zabývalove své tvorbě poměrně dost hudebníků!Jménem biblického krále ...Společenství davidiánů se zrodiloněkdy ve druhé polovině 20. století jako typická sekta –odtržená od původně větší a o něco normálnější církve,uzavřená hluboko do sebe, očekávající konec světa a protoochotna žít v totalitě, kterou si sama vytvořila. A samozřejměv čele se samozvaným mesiášem, který má charisma i talentodhadnout lidi se slabou osobností, ze kterých je snadné vytvořitposlušné ovečky. Přesně takovým „spasitelem“ se udavidiánů stal Vernon Howell alias David Koresh – David podlemýtického biblického krále, Koresh podle hebrejského výrazu promesiáše. Své podřízené dokázal manipulovat do takové míry,že si třeba vytvořil harém z manželek svých příznivců –samozřejmě proto, aby stvořil „nový nezkažený lid“.Právoplatní manželé přitom museli dodržovat celibát ak manželkám se měli vrátit až v nebi po zániku světa,takže se asi o to více těšili na nadcházející armageddon. Tenměl podle davidiánů přijít brzy a aby byli připraveni, začalisvé sídlo poblíž města Waco v Texasu plnit zásobami. Kromějídla a paliva ovšem také municí a zbraněmi, které navícupravovali k většímu palebnému výkonu. Svoji základnuzvanou Mount Carmel dokonce přejmenovali na Ranč Apokalypsy.Skutečně prima sousedi, jen co je pravda?Takhle podivnou a nebezpečnou bandunemohly úřady pochopitelně nechat svévolně řádit a 28. února1993 proti nim podnikly razii. Davidiáni se ale zuřivě bránili aboj se nečekaně změnil na krvavý konflikt. Případ protopřevzala FBI a společně s Národní gardou zorganizovalasystematické obléhání davidiánského sídla. Po 51 dnech – připokusu donutit pomocí slzného plynu fanatiky ke kapitulaci – alev areálu vypukl požár, během kterého zahynulo na osm desítekKoreshových uctívačů. Včetně samotného „mesiáše“.Davidiáni v populární hudběProtože se tenhle případnáboženského fanatismu odehrál už v době moderních technologiía takříkajíc v přímém přenosu, stal se velmi známým azareagovala na něj řada umělců. Nám nejznámější budou užzmínění MACHINE HEAD, kteří v groove-metalové náloži„Davidian“ připomínají právě tuto ozbrojenou sektu.Ve videoklipu, který svého času ovládl televizní média, se siceudálosti z Ranče Apokalypsy neobjevují, refrénový slogan„Let Freedom Ring With A Shotgun Blast“ ale hovoří zcela jasně.A navíc aktuálně, protože „Davidian“ se v hudebním éteruobjevil jen rok a něco po texaské tragédii. Ještě o pár měsíců dříve sejméno Davida Koreshe objevilo v textu BEASTIE BOYS –konkrétně ve skladbě „The Scoop“ na albu „IllCommunication“ z května 1994. O sektě se poměrně častozmiňují také muzikanti z hip-hopové komunity, například EMINEMnebo WU-TANG CLAN. Já bych ale připomněl spíš rapový(!) projekt HEAVY METAL KINGS – ten totiž svoji skladbu oKoreshovi a jeho ovečkách pojmenoval „Impaled Nazarene“.Nepřipomíná vám to něco? Ale zpátky k našemu typu hudby. StopuDavida Koreshe najdeme i na kultovním albu „Follow The Leader“od amerických reformátorů KORN. Konkrétně v písni „AllIn The Family“, kde se v kilometrech textu rapuje mimojiné o „idiotech ve Waco“. A nesmíme zapomenout také na norskéindustriály COMBICHRIST, kteří ve své skladbě „GodBless“ mezi různými šílenci a masovými vrahy jmenují iKoreshe.Mesiáš rockovou hvězdou? Než se rozloučíme s tématemdavidiánů, neměli bychom zapomenout ještě na jednu věc, kteráje ve světě náboženských sekt poměrně pikantní. Nelze ji asiověřit v odborných knihách, jeden internetový zdroj aleuvádí, že Vernon Howell před svou kariérou mesiáše usiloval oto, stát se v Los Angeles rockovou hvězdou. To mu evidentněnevyšlo, sídlo své sekty měl ale prý vybaveno kvalitnínástrojovkou a v místnosti, kde se jinak modlili davidiánštísektáři, prý pořádal večerní jam sessions. Koresh zřejměnebyl úplně bez talentu a na YouTube můžeme najít napříkladzáznam, kde hraje na kytaru vyloženě metalového vzezření.Jedním z jeho věrným následovníků pak měl být bubeník, sekterým se Koresh seznámil v hollywoodském kytarovém centru.Divné, co? Vražedné běsnění v JižníAmericeJestli vám předchozí řádkypřipadaly šílené, pak při těch dalších asi regulérněodpadnete – patnáct let před Koreshem totiž jiný náboženskývůdce v Jižní Americe vyvolal sektářský masakr, běhemkterého se na nebesa nebo do pekel odebralo neuvěřitelných devětstovek lidí! Jednalo se o Jima Warrena Jonese,který rovněž jako samozvaný mesiáš zkombinoval křesťanstvís komunismem, prohlásil se za inkarnaci Ježíše, Mojžíše iLenina a hodlal vybudovat idealistickou společnost – nejprve veSpojených státech, později v jihoamerické Guyaně. Tamstvořil do sebe uzavřený svět, které nazval „skromně“Jonestown a zavedl nábožensko-komunistickou diktaturu, která sezrovna moc nepodobala slibovanému ráji na zemi. Situaci začalymonitorovat úřady a na místo se dokonce vypravil kongresman USALeo Ryan se skupinou novinářů. Ti však byli dne 18. listopadu1978 příslušníky sekty nemilosrdně povražděni. Ve stejný denpak mesiáš Jones vyvolal apokalypsu – „uvědomělí“ členovékomunity si mezi sebou předali nápoj smíchaný s jedem a sedativy,zatímco pochybující jedinci byli o život připraveni násilně. Oněkolik dní později pak na místě masakru šokovaný svět nalezlvíce než 900 mrtvých, z toho asi třetinu dětí!!A proč si o téhle nepředstavitelnéhrůze povídáme v našem článku? Protože ji také v textuzpracovala jedna metalová skupina. Možná už vám to začínánaskakovat …. „Guyana“ …. „Cult Of The Damned“…. jasně, američtí MANOWAR a poslední skladba na jejichčtvrtém albu „Sign Of The Hammer“! Zrovna u téhlekapely je poměrně neobvyklé, aby v textu reflektovala skutečnéudálosti – slova písniček MANOWAR totiž obvykle vycházela zříše fantasy nebo z prastarých mýtů. Tentokrát ale bohuželne. Skutečnost totiž někdy bývá značně krutější nežvymyšlené příběhy.http://www.crazydiamond.cz/acdc_the_razors_edge_recenze/2171http://www.crazydiamond.cz/acdc_the_razors_edge_recenze/2171janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Těsně přes započetím studiových prací museli AC/DC vyřešit úkol nelehký, týkající se nalezení vhodného adepta na post bubeníka za odešlého Simona Wrighta. Více než skvělou náhradou se nakonec stal pozitivně vyhlížející čtyřicátník Chris Slade, který brzy vešel ve známost coby „ten smějící se bubenický plešoun od AC/DC“. Nešlo zrovna o zelenáče, neboť svou hrou již skoro třicet let obohacoval zvuk dalších význačných kapel a osobností. Namátkou byl třeba bubeníkem u Toma Jonese už v šedesátých letech, posléze zakotvil v kapele MANFRED MANN´S EARTH BAND na téměř dekádu, aby se pak mihl v sestavě URIAH HEEP, Davida Gilmoura nebo také krátce v řadách Pageova projektu THE FIRM. S ním se AC/DC odebrali do Irska, aby se zde vrhli do příprav nových skladeb. Ony náběry převezli do kanadského Vancouveru, konkrétně do zdejšího vyhlášeného studia Mountain, kde s nahrávkami dál operovala prvotřídní sestavička studiových fachmanů. Produkci nad netrpělivě očekávaným albem si vzal na triko stavitel bombastických soundů osmdesátých let Bruce Fairbairn a coby inženýr dohlížel nad mixem Mike Fraser, rovněž chlápek s bohatými pracovními zkušenostmi, zejména pak s tehdejšími hvězdami stadiónové Hard N´Heavy AEROSMITH a BON JOVI. Kapela nahromadila přehršel nápadů, v průběhu celého roku 1989, až konečně měla pocit, že jí nově vznikající skladby pomohou k výraznějšímu zabodování.Album „The Razor´s Edge“ nakonec vyšlo v září roku 1990 a ukázalo se, dle očekávání, jako ten nejbombastičtější materiál AC/DC vůbec. Mám pocit, že kapela po zvukové stránce již nikdy nepřišla s ničím podobně vycizelovaným. Mocně nahypeovaný zvuk sebou nesl špičkové studiové řemeslo a z hudebníků sálala nově nabytá energie a chuť po dosažení těch největších možných met. Deska bodovala bezprostředně po svém vydání a do dnes se jí celosvětově prodalo okolo dvaceti milionů kusů, z nichž hned pět patřilo USA. Tento velký úspěch šlo samozřejmě přičíst mnoha aspektům. Od kvalitní produkce, přes výtečné načasování, až po silné singly v čele s doslova geniální hymnou „Thunderstruck“, která zamávala hardrockovou scénou jako se to dlouho žádnému obdobnému songu nepovedlo. S trendem návratu pravověrně rockové hudby do popředí zájmu mainstreamové veřejnosti vyšla tehdy AC/DC zkrátka karta. Co v roce 1987 započali svou pouliční revolucí nevycválanci z GUNS N´ROSES, to i s dalšími předními kapelami mohli coby bohatou úrodu sklízet právě AC/DC.Prapůvodnímu dřevnímu rock´n´rollovému zvuku asi nejvzdálenější deska však měla své devízy zcela jinde a nebylo jich rozhodně málo. O tehdejší k dokonalosti vyšlechtěné stránce zvuku již řeč byla, stejně tak již zazněla zmínka o povedenosti ústředních hymen, mimochodem až do jara 1991 zařazovaných do pozic singlů. Skutečnost, že album z určité části tvořily rovněž průměrné skladby však nehrála v otázce jeho prodejnosti příliš velkou roli, neboť ona želízka byla skutečně mistrovská a kvůli nim se hudba Australanů dostala do zorného pole velkého množství lidí. Šlo o skladby, jejichž fragmenty se do dnes využívají jako součást povzbuzovací zvukové složky nejrůznějších sportovních klání v těch největších halách a na stadiónech. Hodně se mluvilo o textové složce, která se zde údajně rovněž vyvedla. Celkově se tak kapela už právě od studiových prací nacházela v dobrém rozpoložení a hleděla vstříc pozitivním časům. Jediným neduhem této doby byl rozvod Briana Johnsona, díky kterému se zpěvák tentokrát neúčastnil skladatelského procesu, nicméně po stránce zpěvu odevzdal opět prvotřídní výkon.Klokotavá a repetetivně se opakující Angusova kytarová vyhrávka se stala základem pro vznik jednoho z nejpamátnějších momentů kariéry AC/DC. Stupňovitě gradující chorus s hromovými výkřiky Briana Johnsona, Malcolmova buldočí zapálenost a strojově přesná rytmická hra, neupřednostňovaná spolehlivost Cliffa Williamse s údery novice Chrise Sladea tak ve prospěch „Thunderstruck“ posloužily zcela neobyčejně. Song oba bratři ve zkušebně rozvinuli v majestátní hymnus a ten se velmi brzy stal klasikou. Na počátku devadesátých let prakticky nastartoval novou etapu AC/DC. Z mé generace jej má s kapelou spojený snad každý. Kytarové party jsou definicí hry Anguse Younga, podporovány tím nejpřiškrcenějším vokálem planety, mocnými sbory i údernou rytmikou. Vypalovačkou vhodnou pro koncertní pařby se však ukázala být také druhá „Fire Your Guns“, svižnější boogie rock n´rollový kousek byl svou formou nedílnou součástí tehdejšího příklonu AC/DC k velkoleposti. Potvrzoval zkrátka potenciál kapely k tomu, být tou největší rockovou institucí planety. Téma dalšího generačního hitu „Moneytalks“ je dobře známé. Song poutá skvěle vystavěnou melodikou, mocným refrénem i textovým tématem upozorňujícím na důležitost peněz v životě každého cílevědomého ... Američana? Možná. Peníze zkrátka otevírají jindy zavřené dveře a usnadňují život, byť štěstí zjevně nepřinášejí. Bylo tomu tak od nepaměti a kdo tvrdí něco jiného, jednoduše kecá. Rovněž z této písně se stal v roce 1990 obrovský hit.AC/DC vždy byli nepolitickou kapelou, jenže téma společenských změn probíhajících zejména ve střední a východní Evropě na sklonku osmdesátých let jim vnuklo určitý politický námět, který kapela zařadila do zlověstně a nezvykle temně působící titulní skladby „The Razor´s Edge“. Song, jehož příběh je fikcí, opravdu vyznívá na poměry kapely vcelku originálně, neboť má podobu poněkud temnějšího chorálu. Lyrika před posluchačem odkrývá pohled na jakési britské statkáře/sousedy a jejich bezstarostný slunečný den. Postupně, jak song plyne v textu, se pak na nebi ukazují temné mraky a černá budoucnost souvisí s odkazy na ještě nedávno, před pádem Železné opony rozdělený Berlín. Varovný ráz písně hovoří o tom, jak snadné je své výsady a neohraničené pozemky ztrácet. Vtipný má být údajně text skladby „Mistress For Christmas“, který už tehdy odhalil dost možná nechtěný komediální potenciál Donalda Trumpa, dnešního prezidenta USA, jenž byl autorem macho fráze ohledně potřeby své „kněžky na vánoce“.Přesvědčivý stadiónový naturel potvrzuje na jaře 1991 třetí singl „Are You Ready“, další z mocných hymen tohoto alba a prakticky poslední velký hit. Druhá polovina desky je samozřejmě o něco slabší než ta první, určitá část lidí dokonce tvrdí, že je deska z roku 1990 spojením zaručených vypalovaček a neméně zaručené výplně. Je pravda, že skladeb do počtu je tu vcelku dost, viz třeba závěrečná trojice „Let´s Make It“, „Goodbye And Good Riddance To Bad Luck“ a „If You Dare“, ale nelze říct, že by milimetrově krájené riffy v „Rock Your Heart Out“, siláctví „Got You By The Balls“ nebo odlehčený švih „Shot Of Love“ neměly své kouzlo. Zkrátka a dobře, těch několik velkých hitů se zde natolik povedlo, že vlastně popřelo myšlenky na slabé album, i když to bylo tvořeno téměř z poloviny nic moc songy.AC/DC v létě 1991, v rámci svého celosvětového koncertování jenž trhalo rekordy napříč kontinenty, vystupovali coby headlineři i na památné akci Monsters Of Rock 1991 v Donningtonu. Jejich set se stal trumfem a prakticky vynesl Australany na piedestal soudobého rockového světa a to i přestože se v předprogramu objevily takové skvělé kapely jako METALLICA, MÖTLEY CRÜE, QUEENSRŸCHE a THE BLACK CROWES. Do dnes je tento ročník památné akce považovaný za jeden z nejlepších a nejlegendárnějších. Z koncertního tažení roku 1991 byl posléze sestříhán živý záznam, který v roce 1992 vychází coby koncertní album obligátně nazvaný „Live“. I samotnému Monsters Of Rock je věnováno značně pozornosti a koncert je součástí mnoha VHS a DVD edic. Kapela tehdy prožívala zkrátka další ze svých vrcholů, od alba „Back In Black“ to byl prakticky nejúspěšnější rok jejich kariéry a dodnes nebyla deska „The Razor´s Edge“ žádnou z pozdějších nahrávek AC/DC překonána.http://www.crazydiamond.cz/waltari_rare_species_recenze/2168http://www.crazydiamond.cz/waltari_rare_species_recenze/2168lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Už jsme siv našem seriálu o WALTARI asi stokrát zopakovali, žedevadesátá léta byla pro finské crossoveristy požehnaným časem.Na co sáhli, to se jim dařilo, skoro bez přestávky chrlilivýtečná alba a na alternativní tvrdé scéně patřili mezizářivé klenoty. Jenže sotva se kalendář překulil do novéhomilénia, najednou jako když utne! Rozjetá kapela se zabrzdila,začala se potýkat se zásadními problémy a dokonce se málemrozpadla. Svoji existenci nakonec ustála, ale další řadovou deskuvydala až za dlouhých pět let a navíc šlo o výrazně slabšídílo než dříve. Všechno ale postupně!Nové album siceKärtsy Hatakka a spol. začali připravovat adekvátně brzypo „Radium Round“, do procesu ale vstoupilo několikneočekávaných věcí. Za prvé – s kapelou se rozloučil bubeníkJanne Parviainen. Šéf WALTARI Kärtsy se s jeho odchodemdost těžko vyrovnával a reálně prý uvažoval o rozpuštěnískupiny. Naštěstí jeho myšlenky zvrátil management a zbylíspoluhráči – kromě vytrvalého parťáka Jariota Lehtinenai navrátilec Sami Yli-Sirniö, který předtím pár letstrávil v Berlíně, kde působil především jako studiovýmuzikant. Jako host se objevil například na albech „A DeeperKind Of Slumber“ od TIAMAT a „Solidify“ odGRIP INC., kde naobou obsluhoval exotickésitár. A stačil také nastoupit jako kytarista do slavnýchKREATOR, u kterých působí až dodnes. Další velkýproblém u WALTARI nastal s vydavatelem. Nadšení z nezávisléznačky Edel Records rychle vyprchalo a kapela si zřejmě nedokázalanajít odpovídající nový label, protože album „RareSpecies“, které dnes recenzujeme, je oštemplováno téměřneznámým pojmem Vindauga Music/XIII Bis Records. WALTARI jakobytehdy překročili bludný kořen, protože až dodnes vlastněneustále střídají firmy a vždycky se jedná o lokální label,se kterým se nedá na nějakou první ligu vůbec pomýšlet. Dneskauž je to asi jedno, ale pokud budeme hledat hlavní důvod ústupuskupiny ze slávy, viděl bych ho především tady.Teď už alekonečně k „Rare Species“. Nové skladby vznikaly postupněv letech 2000 a 2001, přičemž ve druhém jmenovaném roce sez dosavadní práce vyklubalo nečekané EP-čko. Sympatickýpočin nazvaný „Back To Persepolis“ čítá čtyři věcipunkově-klubového charakteru, žádné velké umění, nýbržjednoduché zpěvné písničky, jejichž základy prý bylyzaznamenány velice rychle a na první dobrou. Zajímavý počin,který dával naději, že se u WALTARI vrací vše do normálu anové album bude zase pořádná pecka.Kdyžkapela začala svou dalšířadovku nahrávat, měla už pochopitelně novéhobubeníka, kterým se stal mladý finský muzikant MikaJärveläinen. Stran samotného natáčení si Hatakka liboval,že měli tentokrát královské množství času a kdesi v lesích uBotnického zálivu album připravovali skoro celý rok 2003. Jenžealespoň podle mne tomu výsledek příliš neodpovídá. Z dvanáctiskladeb na desce jsou pouhé čtyři opravdu dobré, několik dalšíchpak relativně slušných a ... hmm … dobrou polovinu materiálumusím tentokrát označit termínem „vata“! Časy, kdy na albechWALTARI třaskal jeden dynamit za druhým, jakoby najednou odplynulya vlastně větší část hodinové hrací doby zaplňuje pouzeprofesionálně udělaná nuda. Možná albu uškodilo až moc dlouhénahrávání a hnípání se v detailech, „Rare Species“ mi alepřijde zbytečně přeprodukované a chybí mu ona uvolněnost aenergie, které z desek WALTARI vždycky doslova sršely. Smutnáslova, ale bohužel nemůžu jinak!Začátek deskyje přitom naprosto v pohodě. Úvodní „One Day“ jetypická hitovka s geniální melodií, fantastický otvírákkoncertů a bez pochyby jedna z nejlepších skladeb WALTARIvůbec! Stejně podařená je i druhá „Life Without Love“– ta jede na sloku s modulovaným vokálem a strhujícírozezpívaný refrén, sám Kärtsy písničku charakterizoval jakokombinaci RAMMSTEIN a CHER. To mi sice úplněnepřipadá, nicméně skladba je vážně povedená a na samostatnémCD-singlu se dočkala i zajímavého remixu od Billyho Gouldaz veleslavných FAITH NO MORE. Ani třetí věcnení špatná. „Megacity Rain“ je takový experiments elektronickými zvuky a cyberpunkovým vyzněním, který byse sice víc hodil do nějakého sevřenějšího konceptu, i takhlesolitérně ale celkem funguje. Problém je ovšem v tom, ženenásleduje žádná kvalitní a zapamatovatelná písnička, nýbržpůlhodinová nuda! Je to opravdu tak – od pořadového číslačtyři se za sebou na albu najednou střídají jedna slabá položkaza druhou. Všechny jsou si i typově strašně podobné – poucouraném úvodu vždycky následují bezvýrazné sloky, kteréobčas oživí zajímavější nápady v refrénu, jenže i ty působínějak neslaně-nemastně a člověk je odzívá bez většíhozájmu. Příkladně třeba v „My Pain“ najdeme poměrnězajímavý melodicko-rytmický motiv, jenže v nezáživnémzbytku skladby se úplně ztratí. Jiný kousek „Quick As A Day“provází zoufale nezábavná znělka jako vystřižená zold-schoolové diskotéky podprůměrné jakosti. Někdy je dobréhonápadu vyloženě škoda – třeba refrén v „Dream“disponuje nádhernou melodií, jenže i ta je obložena totálněnudnou slokou a tak mě prostě nemá šanci vtáhnout do děje.Nabízí se tu smutné porovnání s filozofií desky - ony „Ohroženédruhy“ z názvu jsou prý sami muzikanti z WALTARI, kteří pomyslně bloudí chladným stereotypním světem a snaží se domyslí lidí vnést aspoň trochu jasné kreativní energie. Já toale ve většině skladeb na „Rare Species“ nějak nemůžunajít!V závěru sesituace naštěstí trochu lepší – třeba „Alone“ jesupr uvolněná jízda na elektrorytmech a Kärtsyho ulítlýchnápadech, po šíleně ubíjejícím středu desky už ale skladbusotva vnímám. Probouzí mě tak alespoň závěrečná coververze,kde WALTARI odvážně smíchali diskotéku „No Limit“s megahymnou „Symphony Of Destruction“ avlastními funky rytmy. Výsledkem je naprosto geniální crossover,který šlape jako hovado a finální refrén vypůjčený od 2UNLIMITED je snad až triumfální! Pokud vlastnítelimitovanou edici alba, budete muset přežvýkat ještě dalšíčtvrthodinu na nelidskou stopáž 71 minut, zato ale na cédéčkubudete mít už zmíněné mini „Back To Persepolis“ se čtyřmipovedenými kousky navíc. Což vlastně nabízí celkem elegantnířešení rozpačitého dojmu – na přehrávači si člověk můženavolit nejlepší skladby z „Rare Species“, k tomu přidatbonusové EP-čko a ve finále dostane půlhodinku velmi slušnémuziky. A může se přitom těšit na další řadové albumWALTARI, které se o pouhý rok později povedlo o dost víc!http://www.crazydiamond.cz/amorphis_tuonela_recenze/2169http://www.crazydiamond.cz/amorphis_tuonela_recenze/2169marekdt@seznam.cz (Horyna)Panečku, že to tenkrát byly ale u AMORPHIS skvělé časy. Přelom milénia zastihl tyto Finy v naprosto vrcholné a nedostižné formě i kondici. Alba „Tuonela“ a „Am Universum“ psala rockovou historii velkým a nesmazatelným písmem. AMORPHIS akcelerovali každým svým novým dílem a posunovali se na přímce kvality stále výš a výš. Jestliže u metalově naladěných fans exceloval počin „Elegy“, u těch rockově smýšlejících pak album „Tuonela“. U progresivistů zas nejzřetelněji zabodovala deska „Am Universum“ a k podsaditějšímu rockovému spektáklu měla nejblíže následující „Far From The Sun“. Se všemi těmito nahrávkami je neoddělitelně spjato jméno Pasi Koskinen. Zpěvák s naprosto nenapodobitelným a charismatickým hlasem, byl v těch letech pro AMORPHIS tou pravou trefou do černého. Akcent, barva, fluidum a jedinečný způsob frázování tohoto shoutera, povyšuje právě jmenované nahrávky z jejich diskografie do top výšin.S každým poslechem této desky si vzpomenu na konec devadesátých let, kdy na televizi Nova běžel tehdy mimořádně úspěšný hudební pořad Eso, v němž se krom dobové hrůzy občas urodilo i nějaké to rockové sémě. Jednou zde čirou náhodou zahlédl i nasazené AMORPHIS se svým singlem „Divinity“. Nevzpomínám si, jak úspěšná či neúspěšná tato skladba v tomto „cirkuse“ byla. Je to vlastně úplně jedno. Jeho civilní vizuální stránka se mi zapsala do srdce stejně, jako geniální skladba samotná. Skladba se silnou melodií, nevtíravým, avšak podmanivě smyslným refrénem, která nepostrádá nápaditost, tah na bránu i slušnou skladatelskou erudici.A podobně je na tom vlastně celé album. AMORPHIS se rozhodli dát konečně vale growlingu (i když jednu skladbu tu ještě Tomi Koivusaari svým hrdelním řevem obšťastňuje) a stvořili tak skoro čistě rockově progresivní desku. Její kořeny leží daleko jasněji než u předchůdce „Elegy“ v tvorbě sedmdesátých let. Finský tradicionalismus v čele s národním eposem Kalevala ustoupil malinko do pozadí a kapela se jala hledat novou identitu. Právě pro ni bylo zapotřebí pročistit sound, zpřehlednit struktury jednotlivých songů a patřičně vycizelovat zvuk. Zkušení kytaroví matadoři Holopainen/Koivussari postavili svou kytarovou hru na výraznější přístupnosti a jejich četné vyhrávky, melodie a sóla, jsou nepochybně jednou z ozdob této desky. Tou další je už zmiňované Pasiho vokální představení, jež dává novým skladbám křídla a patinu vzletnosti. Deska zní hodně hitově a spousta pasáží překvapuje líbivostí a vyumělkovaností. Úvodní „The Way“ dokáže velmi hbitě a s milimetrovou přesností odkrýt nové karty souboru. S nimi chtějí AMORPHIS hrát už jedině nejvyšší ligu. Akustické běhy se střídají s melodickými poryvy, vše obepíná pevná rytmika a degustativně posazeným Pasiho hlas. Ten zpívá stylem, jako když je silně nad věcí a pro nějž není nic lehčího, než vymýšlet nové a nové nápěvy, motivy a zapamatovatelné vokální linky. V druhé „Morning Star“ se dokonale zhmotňují původní BLACK SABBATH, aby podmanivá saxofonová melodie uvnitř třetí „Nightfall“, přikovala kapelu k jasnému odkazu sedmdesátých let. Ale jsou tu další skvosty, jako plíživá „Shining“, orientálně vonící „Withered“ (podobné motivy šly kapele často jakoby patřili k jejich DNA), Tull-ovskou flétnou opajcnutá „Rusty Moon“, již výše zmiňovaná singlovka „Divinity“, či velkolepý závěr s opojnou „Summers End“.Jedním z nejdůležitějších faktorů nálady jmenovaných alb a vůbec celkového herního pojetí, s nímž AMORPHIS na přelomu letopočtů vyrukovali a sklízeli ovace i obdiv, a který nese nesmazatelný otisk originality těchto děl, byl zvuk z dílny Simona Efemeyeho. Tento šikovný chlápek točící zvukovými knoflíky, se jen pár let dozadu zasadil o mimořádný úspěch dalších dnes už dávno ikon podobného žánru, Britů PARADISE LOST. S přimhouřením obou očí by se dalo polemizovat s faktem, že se z AMORPHIS tou dobou stali následovníky Holmesova Ztraceného ráje. V době, kdy Nickově partě zjevně docházel dech, byli Finové vlastní pílí dosazeni na jejich pozici. A řekl bych, že jsou před nimi o hodnou délku i dnes, jelikož stále tvoří invenčněji o poznání zajímavější příběhy, než které nám předkládá utrápená parta okolo páně Holmese.http://www.crazydiamond.cz/marilyn_manson_we_are_chaos_recenze/2170http://www.crazydiamond.cz/marilyn_manson_we_are_chaos_recenze/2170janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Za svou vytrvalost má tento americký zhýralec na jednu stranu můj obdiv, na stranu druhou mě trochumrzí, že se po dobu zhruba posledních šestnácti let marně snažípřekročit svůj vlastní stín. Jakoby nebyl schopen ze zajetýchkolejí ukročit ani o nezbytný kousíček novým směrem. Mnohokrát jsem si kladlotázku, proč jeho nová alba zdaleka nedosahují přesvědčivostijeho klasických děl z druhé poloviny devadesátých let, případně i těch z počátku milénia? Můj názor je ten, že forma a styl,kterým se Brian Warner (pozn. tak zní jeho civilní jméno) vždy prezentoval, se postupem let zkrátkavyčerpaly. Můžu zde mluvit o upadajícím skladatelskémpotenciálu, o umělecké vyčpělosti a únavě, ale nebylo by to zcela přesné. Jeho produkce dle mého zkrátkazestárla. Stalo se tak souběžně se zrychlující se dobou a vývojem společnosti, nahrávacích technologií i širší nabídkou hudebních děl různorodého zaměření. Evoluce byla zkrátka mnohem rychlejší než MARILYN MANSON. Dnes se zkrátka na ony děsně šokantní a zlé hvězdy již nehraje, nehledě na to, že si podobnou hudbu může kde kdo šikovnější složit doma na počítači prakticky sám.Jakkoliv ona opěvovaná díladevadesátých let působila ve své době velice svěže a doslova magnetizujícím dojmem, i ona dnes mírně ztratila, se zvyšujícímise nároky posluchačstva a rozvojem nahrávacích technologií, nasvých někdejších vitamínech. Novinka „We Are Chaos“ rozhodněnení albem, díky kterému by se hudba kapely MARILYN MANSON měla vrátit pod světla těch nejzářivějších reflektorů. Jde totiž o jednoz nejusedlejších alb kariéry tohoto dříve kontroverzního umělce. Pomáhal mu s ním totiž countryový producent Shooter Jennings a jeho valnou většinutvoří pozvolně se šinoucí songy s kýčovitou elektro aranží. Přes jistou naději, dostavující seskrze pět let starou desku „The Pale Emperor“, se před třemi roky principálvrátil s poměrně vyčpělým albem „Heaven Upside Down“. Letosto není o mnoho lepší. Jak už jsemvýše zmínil, většina skladeb se nese v pozvolnějším tempu a staví na kýčovitých elektro aranžích a patetických refrénech. Mansonůvtypicky nakřáplý a dekadentně potemnělý hlas podporuje dostčasto poloakustika a vlastně vcelku bezvýrazná rytmická sekce, vevelké míře doplněná, jak jinak než o elektronické podklady. Ty výsledek už vůbec nevytrhnou. Při dnešním Mansonově nulovémvývoji (ve smyslu modernizovat) to ani nemohlo dopadnout jinak. Co mohlo před dvaceti letypůsobit revolučním dojmem, dnes naopak působí pouze laciným, tedy jako písně sestavené někde v domácích podmínkách u počítače a s kytarou na klíně. Ale MARILYN MANSON přeci není nějaký olepený amatér ujíždějící na stylistice temnéhokytarového folklóru a neškodně přežité elektroniky, nebo je?Jestliže úvodní „Red, Black AndBlue“ ještě dávala určitou naději, s kýčovitě zpěvnoutitulkou „We Are Chaos“, která mimo jiné budí dojem spojenídekadentova vokálu s instrumentální složkou slyšitelnoumaximálně tak na Tv Šlágr, jsem si na něco aktuálnějšíhomusel hodně rychle nechat zajít chuť. Když však ani další líná dámička z možné řady singlů „Don´t Chase The Dead“, či ležérně mrouskavá motel čubka „PaintYou With My Love“ neopustily hájemství snového melody kýče,dostavila se u mne prapodivná závrať z přemíry lacinosti a neškodné zvrácenosti. Bylo to jako v nevětraném, potemnělém a tapetami ze sedmdesátých let oblepeném hotelovém pokoji v České Lípě čekat na vyžilou paní ze seznamky. Ani pátá „Half-Way And One StepForward“ nevybředla z pomalého tempa, ale na rozdíl od všech předešlých postrádala nějaký ten prvek nápadnější melodiky. S„Infinite Darkness“ se sice tempo trochu zrychlilo, ale pořád jsem cítil,že to nějak není ono, nemazalo to, nejelo to, nebyl to prostě žádnej odvaz. Sloganovitý kolovrátek „Parfume“ byl vůbeccelý tak nějak zbytečný, až člověk přemýšlel, jestli byl onen voňavý smrad horší než kouř z cigaret zažraný do všudypřítomných záclon. Pardon, to už jsme zase asi v onom temném hotelovém pokoji. Ve výsledku celé albumzachraňují zejména poslední dva songy, připomínající alespoňz části Mansonovu formu z dob jeho nejkytarovější desky „Holy Wood“ z roku 2000 – jsou jimi zvláštnost „Solve Coagula“, obestřená lehkouaurou temnoty, a pak naprosto jasně vrcholný song letošní kolekce„Broken Needle“, jenž platí za monstrózně vystavěný comatický vál, pozvolna se šinoucí a gradující v tom nejlepším možném refrénu, uff...konečně alespoň jeden skvělý song. Rád přiznám, že už dlouho jsem od něho podobně kvalitní píseň neslyšel. MARILYNMANSON zkrátka znovu neopustil hájemství pohodlné a kýčovitě zvrhlé dospělosti,jenž generuje pouze dílka líná až nevýrazně průměrná. A tak závěremznovu přichází otázka: Je vůbec možné, aby ve svém stylu a vtéto době přišel jednapadesátiletý Brian Warner s něčím bez pochybnostípřelomovým? Odpovězte si sami.http://www.crazydiamond.cz/pain_of_salvation_panther_recenze/2167http://www.crazydiamond.cz/pain_of_salvation_panther_recenze/2167hackl@volny.cz (Pekárek)Warning! Tuto recenzi píše člověk, který považuje za nejlepší album švédských progresivistů PAIN OF SALVATION debut „Entropia“. Spontánní fúze klasického prog metalu DREAM THEATER, QUEENSRŸCHE, SANCTUARY a PSYCHOTIC WALTZ s atmosférou FAITH NO MORE někde kolem „Angel Dust“, podtržená zeppelinovskou syrovostí a odvahou k experimentům neměla obdoby a svou intenzitou vyráží dech ještě dnes. „Entropia“ ohlásila novou éru a ukázala cestu, aniž by popírala tu dosavadní, vyšlapanou art rockovými velikány let sedmdesátých a metalisty v letech osmdesátých. Samotní PAIN OF SALVATION po ní došli až k famóznímu „Remedy Lane“, nebo ke kontroverznímu veledílu „Be“, vyberte si. Novinka „Panther“ sice takový dopad mít nebude a ani nemůže, už první poslech ovšem důrazně naznačil, že se opět něco děje. Jak bych to popsal, během poslechu prostě neředíte pocitový tok závěry o solidní muzice, v horším případě o tápání, nekoná se ani žádné podupávání. Cítíte jen hloubku a obrovský prostor vyhrazený mentálnímu rochnění. Pánové se znovu pochlapili a přišli s hudebním dílem propojujícím dekády rockové hudby do unikátního písňového celku, aniž by se podbízeli. Inspirovali se při tom, kde se dalo, a někdy se dokonce obešli bez servítek.Píšu o skupině, ale možná bych měl psát pouze o cestě jednoho umělce. Zpěvák a multiinstrumentalista Daniel Gildenlöw patří mezi požehnané. Do vínku dostal nádherný hlas, charisma a talent. Zároveň se dokáže obklopit mimořádnými hudebníky a dalšími umělci, schopnými bezezbytku a s přidanou hodnotou naplnit jeho vizi. Pokud ovšem dotyční ztratí před mistrem pokoru, musí skončit, což před třemi lety a navzdory plodné spolupráci, vrcholící na desce „In the Passing Light of Day“, potrefilo i kytaristu Ragnara Zolberga. Dotyčný byl bryskně nahrazen starým známým Johanem Hallgrenem. Uvedený krok vyvolal mezi fanoušky diskuse a pochybnosti. Když však zhlédnete jedno koncertní video s Ragnarovým hitem „Meaningless“, dokládající mimo jiné nadšené reakce publika právě na vokální vsuvky blonďatého Islanďana, leccos pochopíte. Jenže všechno může být také úplně jinak. Faktem zůstává, že Daniel má stále co nabídnout a PAIN OF SALVATION jsou ze sta procent jeho „dítkem“! O dítě se lze dělit maximálně s dalším rodičem a ten tady chybí.Pod uvedeným prizmatem a se vší empatií proto nahlížím i na velikost Danielova ega, kterým svou tvorbu (v poslední době) hlavně navenek dost zatěžuje. Ignorovat sebelásku k vlastnímu tělu včetně tváře, v níž se snoubí stylizovaný výraz Ježíše – vidoucího a trpícího proroka, s rysy ostrého manažera – čtyřicátníka, dokážu jen díky síle jeho hudby. Uvedeným aspektem se proto dál zabývat nemíním. Vypovídá pouze o jednom jediném prvku, který mi – byť se projevuje v uměleckém přístupu a poznamenává i aktuální téma – dojem z poslechu nekazí. V hudbě PAIN OF SALVATION jako takové se ono tělesné samožerství příliš neodráží, jakkoliv ji Gildenlöw dominuje od samého začátku. O čem tedy zpívá nyní? Hm, cítit se jako panter v psím světě? Nic nového. Outsiderem se přeci nemůže stát lůzr všedního dne; zato taková ušlechtilá micka…. . Přepjaté prožívání věcí, které nechávají většinu populace v klidu, silnou, avšak senzitivní osobností, stojící pro svou výjimečnost (třeba i na bázi ADHD) mimo, představuje poznávací znamení. Současně „akceleruje“ zájem citlivější hudbymilovné menšiny, pro kterou Daniel vyfukuje krásnou sociálně-kulturní bublinku.„Accelerator“, právě tak se konečně jmenuje i první skladba nové kolekce. Rytmický unisono závar, evokující vlastní standardy, dále retro synťák, ambient a Daniel, jak ho máme rádi – bože, jak trpí, prožívá, jak si zoufá. Zpívá krásně. Žeru mu to i s navijákem. Fantazie. Zesnulý Warrel Dane někde tam nahoře uznale přikyvuje hlavou a Tom Englund tady na pevné zemi tiše závidí. Tohle je mistr, který vás hned po první minutě položí na lopatky. Není úniku, hudba graduje jen proto, aby nakonec bez velké parády odezněla. Všichni hrají teď i později neuvěřitelně, dokonale. Nehitové hity, inteligentní práce s vlastní minulostí; metalová reakce na pozdní tvorbu Petera Gabriela nebo Stinga? Nevím, na místě se každopádně nestojí. Tvrdost nechybí, metalová šablona spíše ano, cítím ji pouze z některých vokálů. Celek na mě působí více jako progresivní retro hard rock, dopovaný artovým popem. Každá skladba je jiná, přesto lze nějaké ty paralely vypozorovat. Větší ponor do minulosti, typický pro „Unfuture“ a „Species“, okamžitě vyvažuje znepokojující nálada spjatá se současností. Znáte „The Edges of Twilight“ od THE TEA PARTY? Uvádím jen pro případ, že byste podobné vytěžování LED ZEPPELIN a dalších považovali za originální. S uvedenou polohou by mohli být nakonec spokojeni i fanoušci SOUNDGARDEN. Jinak však Daniel míří přímo na komoru.Alternativnější a modernější tvář aktuální tvorby reprezentují hlavně písně „Restless Boy“ a „Panther“. Nemám jim co vytknout. Coby posluchač jsem už nějakou cestu urazil, slyším tudíž zajímavé nápady a cítím, že ostatní materiál podobně muzikální „ústřely“ potřebuje. Jinak by nemohla vyniknout např. krása „Wait“, v jejímž refrénu rezonuje ozvěna megahitu „Feel“ od Robieho Williamse. Stran zvuku a aranžmá nelze novince vytknout vůbec nic. Každý okamžik příjemně syrové produkce podpírá nějaký ten fórek. Posluchač čelí v podstatě obdobné kvalitě jako v případě poslední desky Devina Townsenda. Dynamickému celku, dotaženému ve studiu k dokonalosti a sevřenému v zajímavém konceptu, tedy vévodí silné a propracované skladby. Zmíním ještě dvě. „Keen to a Fault“ mi učarovala. Vliv Petera Gabriela a hry jeho baskytaristy Tony Levina je zřejmý (zmínit lze i sólového Kipa Wingera a CHROMA KEY Kevina Moora). Když se k tomu přidá akustický riff z dílny Jimmyho Page („Shake My Tree“ z alba COVERDALE/PAGE), jemné klávesové bublání a fantastická hra bubeníka Léo Margarita, přichází euforie. Žhavý kandidát na skladbu roku je na světě, i když řeči o přílišné inspiraci budou mít pravdivý základ. Zlodějna? Tak trochu, ale geniální.Takřka veškeré polohy a vlivy se na závěr, a tím pádem i symbolicky slévají v třináctiminutové kompozici „Icon“. Po variaci na „Stairway to Heaven“ přichází temnota, nervní kytarový part a Danielův spasitelsko-prorocký projev. Vše se za podpory drtivé rytmiky propojuje, vrací a nakonec transformuje v jinou verzi oné sedmdesátkové art kvality, dříve servírované na lesklém kovovém podnosu. Dnes už tomu tak není. Přednost dostává opravdová progrese. Ač kovaný metalista, žádnou újmu jsem tím neutrpěl. Podobný upgrade, odpovídající duchu vystíhovaného začátku 21. století, si nechám naopak líbit. Pro mě zatím letošní top.http://www.crazydiamond.cz/in_mourning_garden_of_storms_recenze/2166http://www.crazydiamond.cz/in_mourning_garden_of_storms_recenze/2166nobody@nothing.com (Hivris)Pod termín progresivní death metal se v dnešní době řadí mnoho kapel, které mají svůj základ ve smrtícím kovu, k němuž ovšem přidávají vše, co je v dalších žánrech inspiruje. Stejně jako u jiných progresivních a technických stylů lze i zde pozorovat obrovskou variabilitu. V daném ranku však vždy založenou na některém ze dvou pilířů; nelze přitom vyloučit ani jejich kombinaci. Prvním z nich je tvorba skutečných praotců progresivního death metalu – DEATH, CYNIC, GORGUTS nebo ATHEIST. Dotyčným byl jejich mateřský styl (který DEATH navíc s konečnou platností definovali) záhy příliš těsný, proto ho začali obohacovat o avantgardní postupy. V této souvislosti nemůžu nezmínit i brněnské VUVR a jejich nadčasové album „Pilgrimage“, které si se zmíněnými legendami v ničem nezadá. Druhý progresivní pilíř vystavěli mocní OPETH, jejichž pojetí death metalu si sice stále zachovávalo technický ráz, ale důraz byl kladem především na budování atmosféry pomocí jemné hry nálad a emocí.Právě mezi stylové následovníky OPETH patří i jejich mladší krajané IN MOURNING. Přestože se na scéně nepohybují tak dlouho jako parta Mikaela Ĺkerfeldta, nejedná se o žádné nováčky. První demo spatřilo světlo světa už v roce 2000. K regulérní nahrávce se propracovali až o osm let později; čekání nicméně stálo za to. Album s názvem „Shrouded Divine“ byl debut jako hrom, pozitivně přijatý jak kritikou, tak posluchači. Následovaly další čtyři řadovky, na kterých kapela opakovaně potvrzovala své nesporné kvality, ačkoliv předposlední „Afterglow“ z roku 2016 už přeci jen postrádala potřebnou dynamiku a poněkud ztrácela dech.Aktuální zásek „Garden of Storms“ vyšel tři roky po svém předchůdci. Nahrávání předcházela kompletní výměna rytmické sekce. Pětistrunné basové kytary se chopil Sebastian Svalland z experimentálních LETTERS FROM THE COLONY a za bicí soupravu byl na poslední chvíli povolán celkem neznámý Joakim Strandberg-Nilsson (NONEXIST, FAITFUL DARKNESS). Uvedené personální změny vyznění celého alba dost ovlivnily. Bicí jsou energičtější a živější, basa je konečně rovnocenným partnerem kytarám, a to i co se týče nazvučení. Snad poprvé zní na albu IN MOURNING basa tak výrazně a čitelně, její tvořivé linky si lze užívat v každé skladbě.„Garden of Storms“ má být završením mytologicko – psychologické trilogie započaté na „The Weight of Oceans“ a „Afterglow“ a takto na mě i působí. Vygradované a vypilované finále začíná skladbou „Black Storm“, jejíž hudební stránku provází dokonalá symbióza s lyrikou. Bouři na začátku skoro cítíte ve vzduchu, pomalu a nervózně se nadechuje, aby se chvíli na to spustila s drtivou silou. Narůstá a ničí. Přestává jen, aby znovu nasála energii, shlédla na své dílo zkázy a znovu uvedla vše do víru destrukce. Následující „Yields of Sand“ už není tak intenzivní. Začíná procítěným čistým zpěvem kytaristy a hybatele kapely Tobiase Netzella. Poté se vše zdramatizuje, prim hrají těžké riffy, střídající se s vokály (zde vypomáhá svým emotivním křikem kytarista Björn Pettersson) a následované posmutnělými melodiemi. Heavy rozjezd uvozuje třetí skladbu s mystickým názvem „Hierophant“, ve které nejlépe vyniká zmíněná nová rytmika. Tobias opět bezpečně dokazuje, že je jedním z nejlepších vokalistů extrémního metalu, bravurně zvládá jak hluboký growl, tak náročnější čistý zpěv, který obstojí i ve výškách. Atmosféru dokreslují nápaditá sóla. Díky svému orientálnímu nádechu evokují hlasy blízkovýchodních proroků i heretiků. V následující „Magenta Ritual“ se objevují až post rockové postupy a nálady. Jedná se nejpocitovější kus, soundtrack k nebeskému rituálu hvězd, podmanivě krásnému, nevěstícímu ovšem nic dobrého. „Huntress Moon“ toto znepokojení naplňuje. Přímočará skladba, jediná bez čistého zpěvu, zato s palbou bicích, během které si dvojšlapka nedopřeje oddechu. Krásná, ale mstivá Artemis, lovkyně a bohyně Měsíce, ukazuje svou vášeň a zlobu. Nezapomínejme však, že se stále jedná o progresivní atmosférický metal, takže i zde zazní procítěné melodie a kytarová sóla. V předposlední „Tribunal of Suns“ se nejprve spustí strojové riffy, které připomenou další smrtící progresivisty GOJIRA. Střídá je výborná rytmická pasáž, na jejímž pozadí se objevují kytarou vykouzlené obrazy. V této skladbě, opět plné změn a nálad, vše směřuje k dramatickému konci. Blíží se zánik, příběh pomalu graduje. Závěrečná „The Lost Outpost“ tak představuje skoro desetiminutový monumentální opus plný zmaru, žalu, ale i smíření.IN MOURNING to s hosty na svých albech nikdy nepřeháněli, „Garden of Storms“ ostatně není výjimkou. Na samotný závěr si přesto schovali jeden trumf v podobě švédské lektorky zpěvu a rétoriky Agnety Stolpe. Její příspěvek tkví ve zpěvu zvaném „kulning“, který je možné zaslechnout například i na albech éterické Amalie Bruun (MYRKUR). Jedná se o starobylý způsob zpěvu sloužící ke svolávání dobytka na opuštěných skandinávských statcích a pastvinách. V „The Lost Outpost“ se „kulning“ ozývá na úplném konci. Nesený táhlou melodií kytar a doomovou rytmikou, nahání husí kůži a volá zničený svět k sobě, domů ... na nový začátek?Bude to znít jako klišé, ale „Garden of Storms“ opravdu není deska na jeden poslech, jedná se o komplexní dílo, které je zapotřebí intenzivně poslouchat a pomalu vstřebat. Odměna se dostaví v podobě originálního hudebního zážitku, a hlavně niterného prožitku bohaté palety nálad. Jak už jsem několikrát zmínil, hudba IN MOURNING je totiž hlavně o emocích. Nemít všechny styly s předponou „emo“ (právem?) tak špatnou pověst, nebál bych se je označit za mistry emo death metalu!:-).http://www.crazydiamond.cz/krvave_letopisy_noc_dlouhych_nozu_desivy_slogan_v_rockovych_textech_pandemonium/2163http://www.crazydiamond.cz/krvave_letopisy_noc_dlouhych_nozu_desivy_slogan_v_rockovych_textech_pandemonium/2163lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Asi před čtvrt rokem jsme na stránkách Crazy Diamond otevřeli seriál „Krvavé letopisy“ s cílem mapovat historické události, které ve svých textech popisují rockové kapely. První téma – koncentrační tábory – se nám přitom rozrostlo na pět dílů, až do jakéhosi miniseriálu. Tentokrát to ale chceme zkusit jinak: otevřít určité téma nebo fenomén, stručně vysvětlit, o co se jedná, a pak připomenout skupiny, které jej umělecky zpracovaly. Dnes si vezmeme na paškál téma, které je spíše symbolické, i když má zcela konkrétní historický základ – takzvanou „noc dlouhých nožů“!Předvěké událostiPři vyslovení těchto tří slov si člověk může představit leccos, vždycky to ale asi bude něco nehezkého. Pojmem „noc dlouhých nožů“ se obvykle označují události, při kterých hrají hlavní roli bezohlednost nebo zrada – ať jde o zákeřné politické intriky nebo o krvavé dění, ve kterém umírají lidé. Za takových okolností pojem „noc dlouhých nožů“ vlastně i vznikl – váže se totiž k jedné mytologické události z Britských ostrovů, kdy došlo k nemilosrdné vyvražďovačce mezi dvěma soupeřícími kmeny. Mělo se tak stát (ale zřejmě nikdy nestalo) někdy v 5. století – kmenový vůdce Hengist tehdy měl pozvat k usmiřovacímu rituálu svého protivníka Vortigerna a jeho družinu. Vlastní muže ovšem vyzbrojil noži, které měli uschovány v botách a na vůdcův pokyn je použili jako nečekaný vražedný nástroj. Tato krvavá lázeň vstoupila do literární historie jako „zrada dlouhých nožů“ a stala se inspirací pro pojmenování pozdějších, tentokrát už reálných události.Skutečná i symbolická hrůzaV jednom případě i stejně krvavých – jako „Noc dlouhých nožů“ totiž nazýváme politickou čistku v nacistickém Německu, kterou na konci června 1934 rozpoutal Adolf Hitler proti svým bývalým kolegům. Konkrétně proti organizaci SA – jakési soukromé armádě nacistické strany, proslulé agresivitou a fanatismem. Mezi běžnými obyvateli Německa i politickou opozicí šířila teror a strach, což Hitlerovi velice pomohlo na cestě k moci, po jejím převzetí ale nezvladatelná SA začala nové diktatuře spíše škodit. Nacistický vůdce se tedy rozhodl odstranit její vedení a v polovině roku 1934 nařídil nemilosrdnou čistku. Oddíly konkurenčních SS v bleskové akci pozatýkaly a popravily generalitu SA, aniž by dotyční věděli, co se vlastně děje. Zároveň s nimi ale byla zmasakrována také řada antifašistů, se kterými měl Hitler a jeho kohorta nevyřízené účty.Termín „noc dlouhých nožů“ pak najdeme v dějinách ještě několikrát, tentokrát už ale většinou jako symbolické pojmenování politických událostí – ostrých bojů v parlamentu, výměn vlád nebo kontroverzních záležitostí kolem voleb. Ty nás ovšem dnes nebudou zajímat. Spíše se podíváme na onen krvavý a nebezpečný význam sousloví „noc dlouhých nožů“, protože přesně v tomto duchu jej využilo několik rockových a metalových skupin.Děsivá symbolikaNapříklad australští AC/DC, kteří takhle nazvali jednu ze skladeb na albu „For Those About To Rock (We Salute You)“ z roku 1981. Jejich „Night Of The Long Knives“ se nezabývá historií – kapela spíše uchopila děsivý potenciál daného výrazu a okořenila jím text nesoucí se v chmurné, hororové atmosféře. Hudebně jde ovšem o klasické AC/DC, tedy víceméně rokenrol/hard rock s nabroušenými kytarami a ječivým vokálem.Výrazně, výrazně škrtivější je „Night Of Long Knives“ od amerických MACHINE HEAD. Přestože album, ze kterého pochází – tedy „Bloodstone & Diamonds“ z roku 2014 – je považováno za slabší v jejich diskografii, zrovna „Noc dlouhých nožů“ je extrémně intenzivní, děsivá záležitost plná agresivního jedovatého vokálu a nepříjemných rytmů. Kapele se tak podařilo dokonale vystihnout náladu textu, který popisuje útok čtyř příslušníků sekty Charlese Mansona (Tex Watson, Susan Atkins, Linda Kasabian, Patricia Krenwinkel) na bezbranné obyvatele kalifornské vily Romana Polanskiho na Cielo Drive, které zde, v noci z 9. na 10.srpna 1969 i s režizérovou snoubenkou, modelkou Sharon Tate nelítostně povraždili, část z nich nožem. V tomto případě je tedy pojítko k názvu skladby zcela evidentní.Stejný slogan najdeme i na albu „World Funeral“ (2003) od švédských MARDUK. Ti se v textech pravidelně zabývají tématy druhé světové války i nacistického Německa, lyrika skladby „Night Of The Long Knives“ je ale formulována spíše jako pohled do duše nenávistí opilého jedince, který se chystá k útoku s nožem v ruce. Hudebně je to klasická mardukovská rubanice a vlastně i jedna z posledních skladeb natočených ve staré kultovní sestavě – tedy s vokalistou Legionem a vynikajícím blackmetalovým baskytaristou jménem B.War.Trošku překvapivě najdeme „Noc dlouhých nožů“ i na desce heavymetalového projektu UNISONIC, ve kterém působí dva legendární „helloweeňáci“ Kai Hansen a Michael Kiske. Jde o album „Light Of Dawn“ z roku 2014 a „Night Of The Long Knives“ je zde jedním z nejvíce ceněných kousků, který ve velmi kvalitním textu zpracovává naše téma v tom původnějším významu – tedy uchopení moci za pomoci bezohledného násilí.Poslední příklad využití známého sousloví bude trochu odjinud, z oblasti spíše jemnější hudby. Před třemi roky využili název „Night Of The Long Knives“ britští rockeři EVERYTHING EVERYTHING pro úvodní skladbu na albu „A Fever Dream“. K písni vznikl dokonce i videoklip a text prý má být jakýmsi varováním před vzestupem neonacismu.  http://www.crazydiamond.cz/acdc_blow_up_your_video_recenze/2161http://www.crazydiamond.cz/acdc_blow_up_your_video_recenze/2161janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Údajná potřeba návratu k vlastnímpočátkům byla u AC/DC na podzim roku 1987 přetavena i do studiovýchprací. Od září se totiž v jižní Franciinahrávala další řadová deska. Pod dohledem staronové a v sedmdesátýchletech dvorní producentské dvojice George Young / Harry Vanda sevšichni snažili navázat na starou etapu zpřed velkého průlomus alby „Highway to Hell“ a „Back In Black“. Jenže jednavěc je o onom chtění mluvit a druhá pak jej realizovat. Z méhopohledu nebyli AC/DC od svých kořenů dál než právě na konciosmdesátých let. Je sice pravda, že si Australané stálezachovávali svůj hrubý ráz, ale rovněž zde byla snaha jíts dobou, a tak koncertně stylizované videoklipy ovládalymetalové pořady na hudebních televizních kanálech a nic nenasvědčovalo procházce do stroze zařízených putyk. AC/DCobklíčeni desítkami a stovkami nových hair-metalových kapelmuseli jít zkrátka trochu s dobou, jejich show na turné v roce 1988 byla opět velkolepá.Deska „Blow Up Your Video“ vydanáu Atco/Atlantic Records hned v lednu roku 1988 zaznamenala o něcomenší ohlasy než výběrovka „Who Made Who“ z roku 1986 a zhrubasrovnatelné s předchozím řadovým albem „Fly On The Wall“.Do dnes se v USA materiál stěží dobelhal k jedné platině, tedyjednomu milionu prodaných kusů, v celém zbytku světa to pak bylozhruba obdobné číslo. Navenek však nic nebudilo dojem, že AC/DC,co do úspěšnosti, vlastně přešlapují na místě, neboť dostávaliv hudebních médiích hodně prostoru a stále představovali vůdčíband Hard N´Heavy scény. V roce 1989 dokonce tohle album u nás vydal i Supraphon, což byl tehdy kousek opravdu nevídaný. Nicméně vraťme se k dění uvnitř kapely. Nejhorší situace byla tehdy s narůstajícímialkoholovými problémy Malcolma Younga. Ten v průběhu dalších let tvrdil, že kdybyse tehdy nezastavil a neoznámil svým spoluhráčům, že s nimina nadcházející turné nevyrazí a bude se raději léčit, tak by nasvětě již příliš dlouho nepobyl. Pauza u něho bylanevyhnutelná, a tak se nadcházející celosvětové turné roku1988 konalo bez jeho účasti. V sestavě AC/DC jej tehdy urytmické kytary nahradil o dekádu mladší synovec Stevie Young, v tom časebenjamínek, který Malcolma v hluboké budoucnosti roku 2014definitivně nahradil i podruhé, to když se u kytaristy postiženého jistou formou demence zhoršoval zdravotní stav.Z dnešního pohledu je zřejmé,že v osmdesátých letech AC/DC cílili svou hudbou předevšímna americký trh, je to poznat i z rázu skladeb na „Blow UpYour Video“. Ty působí vyhypeovanějším dojmem než v časechelektrizujícího rock´n´rollu sedmdesátých let a přiklání sespíš na stranu metalové provenience, ostatně právě metaloví fanoušci si ke kapele velmi rádi nacházeli cestu. Povedl se úvod desky s dvěmaryčnými a dobře šlapajícími singly, zejména úvodní výtečněšlapající flák „Heatseeker“ budí ještě dnes dojem znamenité stadiónovéhymny. Song v rychlém tempu má švih a energii a řítí sevpřed jako bouře plná hromů a blesků. Tou dobou už pár let AC/DCnenahráli obdobně silný singl, dost možná od časů „Back InBlack“, takže na úvod to byl zkrátka ten správný dynamit. Následovala „That´s The Way I Wanna Rock N´Roll“,boogie halekačka, kterou si usurpuje zejména kouzelně přiškrcený hlasBriana Johnsona a typicky sekané riffy mířící vstřícmetalovému publiku.Tak jak se album nadějně rozjelo, setoho na něm ve výsledku moc poutavého nestalo, vlastně by se daloříct, že bylo tvořeno z větší části vcelku zaměnitelnoua zbytečnou vatou. Ze všech dalších skladeb zaujme ažpředposlední „Two´s Up“, která má potenciál chytlavosti, díky repetetivní refrénové části. Jinak je tobída s nouzí a kapela po invenční stránce padá až kamsina hranici naprostého průměru. Ještě že AC/DC měli ve svých řadách personu, jakou dlouhodobě představoval Angus Young, ten elektrizujícím zvukem své kytary sice stále všechny okouzloval, ale rovněž se uždávno stal vysoce ceněnou marketingovou značkou, malým kytarovýmbohem a zároveň zábavným maskotem, na jehož image i hře celákapela fungovala. Deska se stala definitivně posledním albem AC/DC, nakterém bubnoval Simon Wright, který se hned po ukončeníturné rozhodl, z mého pohledu nepochopitelně, k přestupu do řad heavymetalových DIO. Tam, jen prozajímavost, vydržel pouhý jeden rok a nahrál s nimi pouze jednu řadovou desku.Skladba řízená práskavým riffem „RuffStuff“ byla poctou AC/DC jejich doprovodnému personálu, kterýs nimi setrvával a rostl v časech dobrých i zlých po mnoho let, všem bedňákům,zvukařům, osvětlovačům, řidičům kamionů apod. Obstojně sejevila hymna „Nick Of Time“, která nabídla trochu vícepoutavosti a melodiky po vzoru nových superhvězd z GUNS N´ROSES, než tomu bylo v případě vycpávek jako „Meanstreak“nebo „Go Zone“. Nicméně tyto průměrné věci zde nebyly zdaleka osamoceny. Po chvíli totiž otravuje i do zblbnutí se opakujícíslogan v „Kissin´Dynamite“. Další song „Some Sin ForNuthin´“ byl spíše úlitbou dobovému hair-metalovému trendu. Všechnytyto skladby svědčily spíše o průměrnosti tehdejšíhoskladatelského potenciálu pětice a nezměnilo to ani syrové avelmi dravé boogie „This Means War“ v závěru alba.Z AC/DC se již dávno stala monstrózní instituce vyprodávající stadióny, která všakprávě v druhé polovině osmdesátých let jela jaksi navolnoběh.Na desku se vůbec nedostaly další tři ve Francii připravované kusy„Down On the Borderline“, „Borrowed Time“ a „Snake Eye“,které se nakonec objevily až po dvaceti letech coby součástvýběrovky sestavené z nevydaných rarit Backtracks. Je vidět,že kapela tehdy měla ve studiu napilno a nahrála více materiálunež bylo požadováno. Nicméně jen velmi malé procento skladebz této doby sneslo srovnání s nesmrtelnými highlighty starých časů. Elektrizující mašina však jela pohodlně dál.http://www.crazydiamond.cz/forcefield_the_talisman_recenze/2157http://www.crazydiamond.cz/forcefield_the_talisman_recenze/2157marekdt@seznam.cz (Horyna)Osmdesáté roky byly pro hudební průmysl dobou neskutečné prosperity a hojnosti. Velké, ale i malé gramofonové firmy si spokojeně mnuly ruce při každém dobře se prodávajícím artiklu z vlastní stáje a jejich bossové bohatli doslova ze dne na den. Tendence zjevování se stále nových a nových kapel, která odstartovala už v desetiletce předchozí, pokračovala strmě vzhůru a především popový a disco průmysl tou dobou zaznamenával gigantický nárůst. Ale i rocková hudba si držela svůj kredit a vedle právě nastupujícího metalu, to byly především jemnější směry rockového spektra, jež v oné desetiletce přicházely do kurzu. Osmá dekáda byla ideálním semeništěm i pro takzvané superskupiny. Jejich prapůvod se sice dá vystopovat mnohem dříve, už na konci let šedesátých, kde do podobné role může pasovat například trio CREAM. V desetiletí následujícím pak například sestavu snů vystupující pod názvem U. K. a korunu úspěchu na počátku etapy další, zaznamenává projekt/kapela/superkapela ASIA.V hard-rockové sekci se v průběhu této desetiletky pak urodilo několik dalších, velice významných a výrazných seskupení, jejichž otisk do hudební mapy světa zaznamenal tu větší, tu menší výrazovou stopu. Mezi vyvolené a na známá jména bohaté spolky lze započítat i trojici FORCEFIELD, PHENOMENA a ALCATRAZZ. I když posledně jmenovaní mají s podobnou sortou asi nejméně společného (hráči z této skupiny nebyli krom Grahama Bonneta až tolik celosvětově proslavení), avšak právě pro onu provázanost s prvně jmenovanými je já osobně do této společnosti řadím rovněž.Dnes se ale budeme věnovat pouze projektu/kapele FORCEFIELD, jejíž umělecká pouť začala roku 1987 a která během několika málo let své existence procházela neustálými změnami sestav, ve kterých se postupně vystřídala řada rockových stálic let sedmdesátých i osmdesátých. Původními členy byli zpěvák Pete Prescott účinkující pouze na debutu, kytarista Ray Fenwick (IAN GILLAN BAND) a bubeník Cozy Powell (mimo jiné BLACK SABBATH, RAINBOW a WHITESNAKE). Debutové album „Forcefield“ bylo sestaveno z přepracovaných rockových standardů od DEEP PURPLE, THE KINKS nebo CREAM, smíchaných s výběrem originálního materiálu. Kapela poté vydala další tři studiovky - „Forcefield II: The Talisman“ s účastí Tony Martina jako zpěváka, „Forcefield III: To Oz a Back“ a „Forcefield IV: Let The Wild Run Free“, kde přebral mikrofon Graham Bonnet. Dalším významným doplňkem těchto děl byl nizozemský kytarista Jan Akkerman, který si za svou prací v kapele FOCUS vydobil velké mezinárodní uznání. Na deskách si zahrála též hudební smetánka té doby jako Neil Murray, Don Airey, Mick Moody, či Bernie Marsden.Mě osobně nejvíce zaujala deska druhá, na níž kapela spolupracovala se zpěvákem Tony Martinem, který tou dobou právě získal zaměstnání u BLACK SABBATH, kde startoval deskou „The Eternal Idol“. Kapela FORCEFIELD nabízí klasický model osmdesátkového hard-rocku a když mám srovnávat právě s projektem PHENOMENA, tak na rozdíl od něj, je dvojka forců hřmotnější, kytarovější, údernější a daleko prosta syntezátorového oparu, který má u Hughesova bandu mnohdy vůdčí roli. Z devíti skladeb jsou tři covery: stejně jako na debutu tu jsou zastoupeni THE KINKS (povedená, malebně znějící „Tired of Waiting For You“), dále Cliff Richard (píseň „Carrie“, jejíž zvuk a nádech je podobný písním RUSH z období „Hold Your Fire“) a kanadští STREETHEART se známou hitovkou „Without Your Love“ (tady Martin hlasově doslova exploduje). Další písně jsou autorské. Začátek i konec desky se nese v poloze čistě instrumentální. První je romanticky malebná titulka „Talisman“, plná čarovného kytarového sólování a nádherně předoucí basy Neila Murraye, poslední „The Mercenary“, energická rocková divočina, v níž hráči sešlápnou své pedály pořádně na podlahu. Tím se nám tedy vygenerovala čtveřice klasických zpívaných čísel. Poslední „I Lose Again“ spadá do kategorie srdceryvných balad (kytarová sóla jako by tu nahrál Andy Latimer z CAMEL) a „Year of the Dragon“ spolu s dvojicí „Heartache“ a „Good Is Good“ patří k pevným rockovým pilířům desky. Ve hravé prvně jmenované, dominují Cozyho bicí dovednosti, opět silně vystrčený Murray a krásně klenutý Martin. „Heartache“ je dojemnější, pomalejší a atmosféricky vystupňovaná pecka, se silnější podporou v klávesách a zapamatovatelným refrénem. „Good Is Good“ pak klasické rockové číslo hrané od podlahy v pěkně svižném tempu.Dvojka „The Talisman“ a komerčnější/přístupnější třetí Bonnetova deska „To Oz and Back“, patří k tomu nejlepšímu, co nám mohl konec let osmdesátých v hard-rockové branži nabídnout. Sběratelé a milovníci tohoto stylu proto neváhejte a prostřednictvím Discogs si desky rozhodně opatřete. Garantuji vám, že nebudete litovat.http://www.crazydiamond.cz/biffy_clyro_a_celebration_of_endings_recenze/2159http://www.crazydiamond.cz/biffy_clyro_a_celebration_of_endings_recenze/2159janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Abych se přiznal, skotská trojiceBIFFY CLYRO mne vždy míjela. Chápu, že mají mezi generací dnešních třicátníků spoustu fanoušků, rovněž chápu, že se na nich mnohým pozdává, jak neprvoplánově spojují progresivní motivy s písničkovějšími, ale co bych o nich nikdy nedokázal tvrdit, že jsou melodickou kapelou. V časech jejich velkého průlomu spátou řadovou deskou „Only Revolutions“ (2009) jsem je poprvézaznamenal, ale po několika nadějných klipech mne následně celátvorba nezaujala. To jenom pro dokreslení, proč právě nyní vyšlédeváté řadové album „A Celebration Of Endings“, které jinak sklízíspíše pochvalné recenze, zde budu hodnotit o poznání vlažněji. Zmého pohledu ve svém alternativním rocku totiž trojice míchá koktejl zingrediencí, jenž mě vlastně ani moc nelahodí. Z jejich zvuku je poznaturčité spříznění s progresivisty, to když se skladby rozdovádía do popředí vstupuje určitá nervnost a těžko definovatelný neklid, kterým jeprosáklá jak instrumentální složka, tak naléhavý hlas frontmana SimonaNeila, evokující mne svou plačtivostí projev emo-rockových asoft-coreových partiček z první dekády tohoto věku.Neměnná sestava BIFFY CLYRO všaksvědčí o soudržnosti trojice, neboť právě zpívajícího kytaristuSimona Neila doprovází v rytmické sekci bratrská dvojice JamesJohnston / Ben Johnston od samotných počátků. Tyhle borci se dokáží řádně rozparádita dodat skladbám Skotů na tlaku a hlomoznosti, stejnějako jim mezi tím vychází i sázky na uhlazenější křehčí projev.Trojici z Kilmarnocku na koncertech ještě doprovází dva hráčina klávesové nástroje. Tvorba BIFFY CLYRO je jimi totiž odzákladu prostoupená, ve výsledku je tak podivným mixemprogresivního rocku, jmenovitě jeho alternativnější tváře, snaléhavým stadiónovým rockem. Jejich košatý,emotivně vyšponovaný styl mne, i díky studenější zvukové stránce, vlastně nelahodí, neboť se vjejich skladbách přestávám brzy orientovat, ztrácím koncentraci asvým způsobem mne jejich písně přijdou vzájemně si dostipodobné.K tvorbě nové desky, střídavěvznikající od léta 2019 na Britských ostrovech a v USA, bylapřizvána hned dvojice producentů. Nejprve stála zodpovědnost nabedrech Riche Costeyho, ke kterému se posléze připojil Steve Mac.Přestože se skladby nerodily snadno, vydání desky bylo nakonec,díky koronavirové pauze, odloženo ještě o další půlrok. Ve výsledku deskanabídne více poloh a celkové různorodosti, což budiž přičtenodlouhému procesu nahrávání. Vlastně tu úplně nejpřímočařejšía nejchytlavější polohu BIFFY CLYRO, odpovídající zhruba prezentaci hudby spřízněné s americkými hvězdami z FOO FIGHTERS, považuji pro sebe za nejvhodnější. Jakmile je vpísních více šmodrchanců a zvratů, stejně jako vrstev kláves,už to celé cestuje do míst, se kterými nemám potřebu seprodírat.Úvodní píseň s nosnou zpěvovou linkou „North Of No South“ jakoby signalizovala, že máme předsebou jednu z těch hymničtějších věcí od této skotské trojky. S krkolomnějšími kytarovými party a rytmickými zvraty se však dlouho neotálí a výrazná zpěvová linka zanedlouho zapadá v lese nepoklidných tónů, čemuž brzy pomohou i klávesy. Album má nakonec vážně daleko k přehlednosti. Tak jak na mne působí druhá „The Champ“, by se dalo diskutovat o vzniku další prog-rockovévětve míchající skladbovou košatost a nervní klávesové party s punkovězpěvným naturelem. Deska ve svých mírnějších chvilkáchnabídne třeba křehkou „Space“, aby vzápětí najela napouliční punkové dovádění s „End Of“. Pro mne osobně mánejvětší kouzlo velmi chytlavá stadiónová hitůvka „InstantHistory“, jenž působí velmi uhlazeně a byla rovněž logickyzvolena do pozice pilotního singlu. Vybral jsem si jí jakonejoblíbenější, aniž bych o jejím nasazení vydavatelskoufirmou předem věděl, prostě mne hned s prvními poslechy desky padla do ucha. Je vidět, že se mé názory na to co je reprezentativní, s vkusemmanažerů z vydavatelství vlastně shodují.Myslím, že BIFFY CLYRO nahráli, z pohledu náročnějších posluchačů, úplněpohodovou desku, která jejich fanoušky potěší a se kterou jejich hodnota zjevně neklesne (nadšené ohlasy jsou toho důkazem),pro mne však zůstanou přeceňovanou partou, jejichž tvorba se ubírá většinově mimo mé hudební gusto. Dobrý, ale opakovaně si to pouštět už nemusím.http://www.crazydiamond.cz/deset_doporucenych_albovych_novinek_posledni_tretiny_roku_2020_asylum/2160http://www.crazydiamond.cz/deset_doporucenych_albovych_novinek_posledni_tretiny_roku_2020_asylum/2160nobody@nothing.com (Stray)Zhruba po půlroce od vydavatelského black-outu konečně začíná být znát určitý pohyb na poli novinkových nahrávek. Náš web přes část jara a léto tak vykazoval spíše aktivity z oblasti retrospektivních témat. Nyní se však k realizaci chystá celá řada dlouho očekávaných a odkládaných nahrávek, dojde tedy i na jejich recenze. Podzim by tak mohl být stran nové rockové a metalové hudby zajímavý. Povedená se totiž v srpnu jevila již aktuální alba norských ULVER (recenzováno minulý víkend) i švédských PAIN OF SALVATION (brzy Pekárkova recenze). Zde je desítka doporučených alb pro finiš roku 2020.HEATHEN – Empire Of The Blindhttps://www.youtube.com/watch?v=cX1TbhGIBdcOd přelomu smdesátých a devadesátých let byli HEATHEN považováni za kapelu dvou alb, následně totiž téměř dvacet let nefungovali. Dnes, po dekádě od povedeného a kritikou vysoce ceněného comebacku „The Evolution Of Chaos“ vstoupí Kaliforňané opět do dění. Novinka „Empire Of The Blind“ je tak teprve čtvrtou řadovou deskou těchto perfekcionalistů. Už teď je zřejmé, že půjde v oblasti melodičtějšího thrashe a amerického power metalu o událost sezóny. Lee Altus a spol. totiž nejsou schopni vyloženého provaru.DEFTONES - Ohmshttps://www.youtube.com/watch?v=KUDbj0oeAj0S novým materiálem se rovněž hlásí emocionálně angažovaní vytrvalci DEFTONES, kteří letos, po sedmnácti letech, obnovují spolupráci s uznávaným producentem Terrym Datem. Ten byl vždy nositelem nových vizí a podnětů a to nejen v případě party okolo China Morena, ale proslavil se třeba zvukem, jaký vysokal kapelám typu PANTERA, PRONG, či třeba OVERKILL. Date kdysi produkoval právě i alba DEFTONES - „White Pony“ z roku 2000 a o tři roky později i bezejmenné „Deftones“. V případě následujících čtyř řadovek naopak scházel. Novinka je již devátým řadovým albem sacramentského kvintetu a dostala podivné jméno „Ohms“. Soudě podle titulní skladby, půjde znovu o typicky naléhavé sousto, ale rovněž o nahrávku, která vám nedá nic zadarmo.ENSLAVED – Utgardhttps://www.youtube.com/watch?v=92ptxt1FQiUNorští vládcové temnoty a nespoutaných přírodních živlů mají solidně nabito už dvě dekády. Patří spíše do progresivní odnože severského black metalu a jsou v tomto ranku (už i nejen v něm) již dávno uznávanou institucí, za kterou mluví zejména skladatelská kvalita a vytříbený cit pro vrstevnaté epopeje. Na základě v průběhu roku postupně odhalených tří skladeb, jsou má očekávání dalšího skvělého, neprvoplánového a velmi barvitého díla od ENSLAVED vygradována na maximum.BENEDICTION – Scriptureshttps://www.youtube.com/watch?v=AIUztWwruU8Škatulku ostrovního death metalu od počátku devadesátých let reprezentuje několik zásadních pilířů. Kromě BOLT THROWER, CARCASS (jejich připravovaná novinka „Torn Arteries“ byla odložena na příští rok, zatímco v listopadu přijde na řadu pouze EP „Despicable“) a v určité fázi mezi death metal rovněž počítané birminghamské legendy z NAPALM DEATH (aktuální materiál „Throes Of Joy In the Jaws Of Defeatism“ vychází právě v těchto dnech), to onehdy byli především umrlci z BENEDICTION, kapela odkud vlastně pochází Barney Greenway a jejíž první tři alba jsou již dávno řazena mezi absolutní žánrovou klasiku. Dle prvního poslechu stále velmi bouřlivého hlasu Davea Inghrama mám pocit, že se comeback Britů s deskou „Scriptures“ dočká výtečných ohlasů a přijetí, ale prozatím raději nepředbíhejme...TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN - Pressurehttps://www.youtube.com/watch?v=K1ACyoGRMAgNaděje amerického blues-rocku je tu v říjnu s dlouho očekávaným albem, neboť „Pressure“ mělo vyjít již na jaře, navíc pod jiným názvem. Ve výsledku odložení v Nashvillu vznikajícímu materiálu údajně prospělo a tak se nezbývá než těšit na pořádnou porci úderného klasického rocku s upřednostněním kytarového zvuku. Ve zdejších zeměpisných šířkách je projekt zatím velkou neznámou, i když západní země Evropy již o potenciálu formace vedené talentovaným Tylerem Bryantem již samozřejmě mnohé ví.ARMORED SAINT – Punching The Skyhttps://www.youtube.com/watch?v=Ql3PAxkQy1sPo pěti letech tu máme další řadovku od Johna Bushe, Joeya Very a bratrů Sandovalů. V případě válečníků z ARMORED SAINT nelze než čekat velkou kvalitu v ranku amerického power metalu, stylu natolik sofistikovného, že je schopen přežít i chudší období, různé odstrky a nejedno arogantní trendové hnutí. ARMORED SAINT vůbec patří k základním stavebním kamenům americké metalové scény západního pobřeží a již nepotřebují nikomo nic dokazovat, i tak je zvědavost na album velká a oprávněná. Pokud se vše povedejako v případě minulé desky, budu velmi spokojen.FATES WARNING – Last Day Good Nighthttps://www.youtube.com/watch?v=9hnmxOUBD-IPánové Alder a Matheos jsou v posledních letech v laufu, ať už tvoří pod společnou značkou FATES WARNING a nebo se uvolí účastnit jiných projektů. Nic nemůže popřít ten fakt, že právě poslední, čtyři roky stará řadovka této prog-metalové stálice (jmenovitě „Theories Of Flight“) byla zatraceně silná. Podle pilotního singlu z připravované desky, o osud nedoceněných legend amerického prog-metalu vážně nemám strach. Můj názor je ten, že FATES WARNING stále hrají přesně to, co by jste si od nich přáli slyšet. Věřím ve formu těchto někdejších základních stájových koňů z líhně Briana Slagela a další skvělé a barvité dílko.SÓLSTAFIR – Endless Twillight Of Codependent Lovehttps://www.youtube.com/watch?v=sY16zMMs0h0Chcete poznat jak chutná mlha? Ta pravá a nejhustější, na kterou lze narazit při cestě skrz islandské království ticha? Pak ochutnejte tohle album a možná se vám rozjasní. Islandská čtveřice byla nucena přes půl roku své album odkládat, dnes je však již listopadový release date znám. Vlastně není ani moc zřejmé, na jakou stranu se bude hudba SÓLSTAFIR vyvíjet, kapela vždy vězela právě v mlhavém šerosvitu a dopředu neodhalovala své následující kroky, každopádně si i já tohle album s chutí poslechnu.STRYPER - Even the Devil Believeshttps://www.youtube.com/watch?v=54JVuMtLVHEVysmívaní zbrojnoši křesťanského (hair)metalu dnes vlastně zažívají dobré časy. S obstojnou deskou se hlásí v pravidelných intervalech a nic nenapovídá žánrovému zmaru, který zakusili v průběhu přetěžkých devadesátých let a první desetiletky tohoto století. Nynější dění ukazuje konsolidaci kapely i její potenciál stále přicházet se zajímavými, vesměs melodickými Hard N´Heavy alby. Pod vedením Michaela Sweeta tak zažívají další plodné období, které je sice nevrací ke komerčním úspěchům osmdesátých let, přesto však kapela začíná po právu budit respekt. Stálice ze světa pompézní melodiky.KILLER BE KILLED – Reluctant Herohttps://www.youtube.com/watch?v=_PZOVkU6gAcŘíká se nejlepší na konec. V tomto případě to není jen marné plácnutí do vody, neboť z pilotní písně na listopad 2020 chystané desky od tohoto super-projektu, za kterým stojí takové persony jako Troy Sanders (MASTODON), Greg Puciato (THE DILLINGER ESCAPE PLAN) a Max Cavalera (SEPULTURA), je znát ohromné zaujetí a přetlak nápadů. Teprve druhé album sebou nese spoustu příslibů a potenciálu, jinak rozvířeného spojením žánrů jako groove-metal, thrash nebo stoner rock, a může se tak stát tím největším metalovým želízkem roku 2020.http://www.crazydiamond.cz/dark_tranquillity_damage_done_recenze/2158http://www.crazydiamond.cz/dark_tranquillity_damage_done_recenze/2158nobody@nothing.com (Hivris)Přelom tisíciletí bylpro příznivce death metalu gothenburgskéhostřihu rozporuplnou dobou. Legendy CEREMONIAL OATH a ATTHE GATES ulehly k mnohaletému spánku, mladší SACRILEGEje následovali a GARDENIAN s Němci NIGHT IN GALESse svému původnímu stylu vzdalovali mílovými kroky. Na druhoustranu se na scéně objevili slibní SOILWORK a stálepopulárnější IN FLAMES vydali klenot „Clayman“,který do sebe absorboval aktuální trendy, a otevřel tak tvrdoumelodiku i širšímu publiku.Uvedené období všaknezastihlo v optimální pohodě druhé relativně velké jméno,stylové pionýry z DARK TRANQUILLITY. Dotyční se v roce2000 prezentovali albem „Haven“, jež rozvíjelo konceptpředchozího experimentálního záseku „Projector“,ovšem tentokrát už bez momentu překvapení a také bez většíchhudebních nápadů. Přestože nebylo přijato vůbec špatně, samakapela jako by cítila, že zůstala daleko za svými možnostmi a žesvůj potenciál nevyužila naplno. Nováčci, baskytarista MichaelNicklasson (původní basák Martin Henriksson přesedlalpo odchodu kytaristy Fredrika Johanssona na kytaru) aklávesista Martin Brändström (jako regulérní šestýčlen), se s tvorbou svých nových spoluhráčů dosud takdocela nesžili. V tomto rozpoložení se kompletní sestavavrhla na skládání písní na nové album. I když vrhla je silnéslovo, skládání, zkoušení a pilování nových nápadů věnovalicelý rok a půl, protože si chtěli být jistí každou notou. Jakjsem již naznačil, do tvůrčího procesu se zapojili všichni.Výsledkem byl tudíž kompilát mnoha pohledů a nutnýchkompromisů. Po náročné tvůrčí fázi přišly na řadu obdobněpojaté studiové práce. Naposledy se přitom využilo služebdvorního producenta gothenburgského (death) metalu, velezkušenéhoFredrika Nordströma, a jeho nahrávacího studia Fredman.Samotné nahrávání novinky trvalo jeden měsíc a po závěrečnémmasteringu vyšla v červenci 2002 pod názvem „DamageDone“. Vydání zaštítili osvědčení Century Media.Hned od první skladbys bojovným názvem „Final Resistance“ jezřejmé, že se tvrdá práce vyplatila. DARK TRANQUILLITY siponechali a plně využili své znalosti a zkušenosti s elektronikouz posledních dvou alb, ale zároveň udělali krok vzad, svoudůležitostí srovnatelný snad jen s Cimrmanovým „krokemstranou“ a jeho přínosem pro světovou filozofii. Ono ohlédnutído vlastní historie však neznamenalo, že by se nějak prvoplánověvraceli k osvědčeným postupům z minulosti a primitivněse je snažili znovu prodat. V žádném případě! Jen kolemrobustního základu, stavícího na čistotě začátků z éryhraní v jedné malé zkušebně, navrstvili letokruhy z dosavadníchzkušeností a pokročilých instrumentálních dovedností.Výsledkem je dokonalá syntéza gothenburgského death metalu, jakjej známe z klasik „The Gallery“ a „The MindsI“, s atmosférickými náladami z „Projector“a „Haven“. Jednotlivé skladby tak znovu staví nasouboji dvou kytar v podobě tradičních melodických vyhráveki hutnějších riffů. Do kytarových smrští a gejzírů se nynínově přidávají melancholické tóny kláves. Ty si někdy dokonceuzurpují celé části skladeb; nejspíš proto, aby dopřályoddechu kytarové i bicí sekci (a konečně i posluchači) předdalším úprkem vpřed. Martin Brändström si dal na svých partechopravdu záležet, melodické linky jsou nápadité, v některýchmomentech podpírají hradbu kytar jen z dálky, aby se v příštíchvíli rozezněly s plnou intenzitou. Síla „Damage Done“je i v častých změnách rytmu a rozdílech v intenzitějednotlivých písní, které ovšem nepůsobí nijak násilně anuceně. Měnící se schéma naopak přispívá k většírozmanitosti a různorodosti. Gros tvoří v základu rychlejšískladby, které zpomalují do atmosférických pasáží nebo nosnýchrefrénů. Skladatelský um ale nejlépe rerezentují ty komplexnějšía epičtější, jako jsou klipovka „Monochromatic Stains“nebo rozmáchlá „Format C: for Cortex“.K funkčnímu,„staronovému“ pojetí melodického death metalu made in Swedenpřispívá měrou vrchovatou též naléhavý vokál MikaelaStanneho. Tytam jsou pokusy s čistým zpěvem. I bez nějovšem dokáže, nejčastěji trefně zvolenými polohami svého„harsh“ vokálu, probouzet emoce vzteku, smutku, rezignace neboboje, což jsou témata vinoucí se celou deskou. Lyrickou stránkuměl tradičně na starosti právě Stanne. Jeho abstraktní texty setentokrát zabývají osobními omyly a chybami z minulosti ajejich následky. S hudbou i textovou náplni pak plněkoresponduje grafické pojetí bookletu a potisku CD, které pocházíjako obvykle z vlastních zdrojů, a to přímo z grafickéhostudia kytaristy Niclase Sundina.Zvukově vymačkalNordström své studio do mrtě, přičemž maximálně zúročil svébohaté zkušenosti s příslušným stylem hudby. Celé díloje krásně čitelné, bez ztráty tvrdosti. Na druhou stranu byljeho konzervativní přístup, včetně zázemí studia Fredman, pronově objevený potenciál kapely už poněkud limitující. Novékolekci se tak nepodařilo dodat větší punc majestátnosti alehkosti. Není tedy divu, že pro nahrávání dalších alb se DARKTRANQUILLITY už vždy poohlédli někde jinde. Přednost dostalamodernější konkurence, která dokázala na modernější bázivíce zatraktivnit klíčové prvky jejich unikátního stylu.„Damage Done“představuje pro DARK TRANQUILLITY nesmírně důležitou nahrávku,protože na ní jasně definovali svůj stylový upgrade. Nemůžu siodpustit srovnání s věčnými souputníky IN FLAMES, kterýmve stejném roce vyšlo už poněkud kontroverzní „Reroute toRemain“. Zatímco pro IN FLAMES začíná tímto albemdlouhodobý, byť komerčně úspěšný, proces hledání své nové,„opravdové“ tváře, který stále ještě není završen, vpřípadě DARK TRANQUILLITY lze recenzované album považovat zazákladní kámen nově pojatého stylu, od kterého se evidentněodráží jejich veškerá další tvorba.  http://www.crazydiamond.cz/ulver_flowers_of_evil_recenze/2154http://www.crazydiamond.cz/ulver_flowers_of_evil_recenze/2154janpibal@seznam.cz (Stray)ULVER považuji za opravdu zvláštní kapelu. Rozevření jejich stylových nůžek, mezi avantgardním black metalem dávné minulosti, přes prapodivně sychravý ambient, trip-hop či experimentální rock, až po současné, posluchačsky vstřícné synthy-popové pojetí, zdá se, není ani v jejich ranku hudební alternativy zcela obvyklé. Ať už k jejich tvorbě přistoupím s nadhledem a vlastně dnes již, díky právě mnohem zkousnutelnější nové tvorbě, i se špetkou sympatií, moc smyslu mě jejich stylový vývoj, napříč pětadvaceti lety, nedává. Ještě před dekádou mě byli naprosto lhostejní, míjeli mne velkým obloukem. Svým způsobem abstraktní a pocitově zaměřenou hudbu nevyhledávám, nejsem zrovna lovič atmosfér a teskných nálad a pakliže něčemu pomalému ještě ke všemu schází melodie, nemám už vůbec kde brát. Co však nyní předvádí Kristoffer Rygg, duchovní otec projektu a jediný původní člen ULVER, má i pro mne zřejmé parametry výtečného skladatelského řemesla. Je jedno, že kapela na pódiu, jinak přeplněném všelijakými elektronickými krámy, mašinkami a stolečky, působí spíše jako partička předkloněných elektro kutilů než hudebníci nachystaní předvést fanouškům show plnou rockové atletiky.  Po čtvrtstoletí fungování se však věci u Norů razantně mění a i Rygg zjevně došel k závěru, že nejzajímavější je skládat chytlavou, přímočarou, popově laděnou hudbu, která je reminiscencí na odlesky novo-romantických parketů osmdesátých let a baví již z prvého plánu. Vždyť současná podoba projektu připomíná spíše obdivovatele krajanů A-HA než kazatele vycházející odněkud z pošmourného undergroundu. Novinka „Flowers Of Evil“ je z mého pohledu jedním z alb, které když se vyloženě nestanou nejlepšími v tomto podivném roce 2020, tak jej alespoň znatelně obohatí.Spolu s dnes již hostujícím Danielem O´Sullivanem, hudebníkem zodpovědným v ULVER dlouhodobě za nahrávání všech kytar i baskytary, a rovněž s hráčem na klávesy Tore Ylwizakerem či přičinlivým všeumělem Jornem Svaerenem, tvoří dnes Rygg čtyřčlenné jádro projektu, který dlouhodobě rozděluje posluchačskou veřejnost na několik názorově odlišných táborů. Od bezmezných uctívačů, přes jejich vlivem nezatížené posluchače, až k třeskutým odpůrcům. „Flowers Of Evil“ navazuje na minulé a první opravdu chytlavé album od ULVER („The Assassination Of Julius Caesar“ z roku 2017) natolik zdařile, že jsem díky němu definitivně opustil řady odpůrců a patřím k těm, kteří si sofistikovaný pop novinky s velikou chutí poslechnou. Na osmatřiceti minutách se povedlo to nejzákladnější a sice inteligentním způsobem vybalancovaná skladatelská stránka, zde vetknutá do bezprostředně líbivých a přímočarých písní. Těm možná trochu schází originalita a překvapivost, ale i tak se dokáží dostat do vaší mysli, zahnízdit se tam a oblažovat jí.Možná je trochu škoda, že Ryggův zpěv ve výsledku připomíná projev Anderse Strida, jakým se göthenborgský holohlavec prezentuje v rámci svého bočního AOR projektu THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, což táhne zvuk ULVER klenutějším směrem, mám totiž pocit, že by si podobně zajímavé skladby zasloužily o něco subtilnější hlasový přednes, na druhou stranu chápu, že ne každé kapele se poštěstí mít u mikrofonu svého Davea Gahana. ULVER se letos definitivně vzdali avantgardního přístupu a nic z novinky nepřipomíná jejich minulost. Jsou v podstatě zcela jinou kapelou. Pro mne je však důležité, že je konečně mohu poslouchat a že se mě jejich vkusně poskládaná popová tvorba líbí.Povedlo se na ní totiž takřka všechno, od detailů - jmenovitě tedy vychytaného názvu alba, symbolicky laděné černobílé fotografie na jeho coveru, zachycující tvář dívky prostoupenou natolik silnou emocí prohry, že jí máte chuť okamžitě obejmout, až po věci zásadní - pečlivě stylizovanou hudební složku. Deska obsahuje pouhých osm zvukově ucelených skladeb, mezi kterými bych jen stěží hledal nějakou vyloženě slabší. Čím víc se materiál blíží svému závěru, tím nabývá na závažnosti. Až po pátou a dle mého v rámci chytlavosti vrcholnou „Apocalypse 1993“ se celý materiál nevykazuje momentem únavy, byť se pozvolnými skladbami prolínají linky křehké a nenápadné melancholie. Přes vznosný úvodní vál stanovující ráz desky „One Last Dance“ a odlehčenější hitové kusy jako „Russian Doll“, „Machine Gun And Peacock Feathers“ a především „Hour Of The Wolf“ se postupně přesouváme k přeci jen zadumanější a hlubší závěrečné třetině. Již výše zmíněná „Apocalypse 1993“ je dokonalým disco výtryskem euforie (ano, disco pro hloubavé, není to protimluv?):-), jakkoliv je z ní cítit všudypřítomný nostalgický ráz a nejednoduchost. Následující skladby „Little Boy“, „Nostalgia“ a „A Thousand Cuts“ však nezůstávají za předchozími pěti nikterak pozadu a své silné stránky ukazující rovněž, i když po delším poslechovém čase. To, že k vrcholům desky nakonec řadím i suitu „Nostalgia“, svědčí o jednoznačném růstu díla. ULVER nahráli znamenitou a velmi líbivou hudbu plnou vrstevnatých pasáží a zajímavých nálad. Po minulém albovém zastřelování v synthy-popovém ranku, už tím vlastně ani nikoho nepřekvapili. Deska, kde má každý šanci pro sebe najít nějakou tu nostalgickou perlu.http://www.crazydiamond.cz/blues_pills-holy_moly_recenze/2155http://www.crazydiamond.cz/blues_pills-holy_moly_recenze/2155janpibal@crazydiamond.cz (Stray)I přes výstavní, do značné míry soulově zabarvený hlas Elin Larsson mám pocit, že se před čtyřmi lety Nuclear Blast odhodlali dělat ze švédských BLUES PILLS až příliš velkou senzaci, naprosto neúměrnou k skutečnému skladatelskému potenciálu této mladé kapely. Vydavatelství zkrátka čtveřici věřilo a stále věří, neboť i po odchodu kytaristy Doriana Sorriauxe, jediného neskandinávce tehdejší sestavy, vrhají BLUES PILLS na trh další, v pořadí již třetí řadové album „Holy Moly!“. Novinka sice nemá obdobný hype jako svého času předchozí dílko „Lady In Gold“, ale v podstatě čerpá z těch samých stylových látek. Zavádí tedy posluchače do časů, kdy v rockové hudbě rezonovaly výrazné bluesové a soulové prvky. Duch svobodomyslnosti sklonku šedesátých a počátku sedmdesátých let se zkrátka odráží v retro zvuku BLUES PILLS i nadále a pro příznivce podobně stylizovaných replik budou Švédové opět lahodným zvukovým soustem. Nicméně bych vypíchl právě ne náhodou zmíněné slovo „replika“. Mám totiž dojem, že přínosnost BLUES PILLS ubíjí jejich velmi malá potřeba osobitosti a rovněž ne zrovna nápadná skladatelská stránka. Kapela s vynikající zpěvačkou v čele tak působí pouze jako špičkový revival určité etapy historie rocku. A to si je mohou hudební média velebit jak chtějí, neslyším na nich nic neobyčejného. Pokud bych rozebral jejich písně na jednotlivé složky, samozřejmě bych se neubránil pochvale na sytý a pevný vokál Elin, který nepostrádá živelnost i noblesu, nicméně i přes hlasovou kvalitu zůstává pouze napodobeninou skvělých pěvkyň minulosti - počínaje Arethou Franklin, konče třeba u Grace Slick z JEFFERSON AIRPLANE.Zack Andersson se po Sorriauxově odchodu přesunul od baskytary ke kytaře a spolu s Elin Larsson je dnes hlavním strůjcem nápadů písní BLUES PILLS. Jeho místo u čtyřstrunky obsadil nováček Kristoffer Schander a u bicích stále sedí André Kvarnström. Čtveřice sice připravovala novou kolekci na jaro 2020, ale díky pandemii Covid 19 bylo její vydání odloženo až na konec léta. Už pilotní singl „Proud Woman“ však více než nápadně upozornil, že se kapela nehodlá známé formy provedení vzdávat a prakticky navazuje na předchozí zápis bez výraznějšího vývoje. Nebylo to však jediné zjištění, skladatelská stránka u švédské senzace má totiž pevné mantinely. Nejdůležitější složkou soundu BLUES PILLS je opět hlas Elin Larsson, který se mocně pne prostorem a je doprovázen lehkým závojem hammondů a stabilní rockovou vozbou - kytara, baskytara, bicí. Hlavní poslání BLUES PILLS vězí v navození atmosféry věku hippies a pokud jde jen o tohle, mám za to, že se jim věc daří. Výsledek je opět poutavě nastylizován, ale na druhou stranu mu chybí větší míra autenticity. Ryčný otvírák „Proud Woman“ platí sice za srdnatou hymnu, ale nemám pocit, že jde o skladbu, kterou bych si potřeboval opakovaně pouštět. Při faktu, že se nakonec jedná o jednu z nejvýraznějšíh položek celku, je to vlastně spíše problém.Netvrdím, že vše ostatní je na albu průměrné, ale přeci jen jsem čekal trochu více odvahy. Asi nejdivočejší je následující stoner-rockový mazec „Low Road“, kde se kapela vybíjí z přebytků nahromaděného hněvu. Song měl být původně titulkou celého alba, neboť kapela těsně před vydáním změnila název celé kolekce. Mrzutý je hlavně fakt, že s druhou skladbou prakticky na desce končí ona nespoutanější část a dál už se posluchač noří v pocitověji laděných skladbách s línější stavbou a vznosnější kytarovou výstavbou. Možná někoho potěší zasněná „California“, případně ponurá „Dust“ plná patosu, která má rovněž určité vnitřní kouzlo, ale tyto skladby jsou ve výsledku vyváženy méně výraznými. Pro mne osobně je nejlepším kusem „Bye Bye Birdy“, ta má sice potenciál vás svým refrénem a jeho gradací strhnout, ale je jí vlastní i nezanedbatelná vášnivost. Většina skladeb se drží průměrnějších motivů a jsou jen jakousi proklamací obvyklou pro jistý kulturní věk, který před půlstoletím minul, jakkoliv měl pro řadu lidí neopakovatelné revoluční kouzlo. Mohu mluvit o talentu mladých hudebníků, řemeslné práci producenta, stejně tak o studiové perfekci, ale co je to platné, když jsem přesvědčen, že nepřehlédnutelnými nositeli odkazů na zašlou éru „květin“ budou BLUES PILLS jen stěží. Na to jim chybí ona neviditelná, ale pro kladné vnímání kapely přirozená a nutná složka autenticity a práce dlouhodobějšího tvoření, koncertování a pozvolného růstu. Dostat se po dvou letech na obálky hudebních magazínů je zkrátka podezřelé. Závěrem zbývá dodat, že v košaté písni „Song From a Mourning Dove“ se čtveřice nadechla k tomu nejhodnotnějšímu, co letošní kolekce nabízí.http://www.crazydiamond.cz/flotsam_and_jetsam_cuatro_recenze/2153http://www.crazydiamond.cz/flotsam_and_jetsam_cuatro_recenze/2153marekdt@seznam.cz (Horyna)Sílící invenční rozkvět thrashmetalové scény, sídlící na západní straně naší polokoule na začátku devadesátých let, byl jedním z neimpozantnějších úkazů na poli s tvrdě rockovou hudbou. Sofistikované větry, které ošlehaly tváře většiny známých a uznávaných hudebníků této stylové škatule, způsobily, že alespoň jedna jejich nahrávka, vydaná mezi lety 1991 - 1994, v sobě nesla obrovský punc jedinečnosti a výsostné kreativity. Rychlou odpověď na změnu klimatu provedla vzápětí i Evropa, která rozhodně nechtěla zůstat pozadu. KREATOR a jejich „Renewal“ stál hrdě v čele boje za objevováním nových směrů v tvrdé muzice. Vše ale začalo pro nás tam kdesi daleko, za nedozírným oceánem. Dodnes se šušká, že tento strmý obrat k melodickým progresivním břehům má na svědomí matička METALLICA, jež vždy stála tak nějak v čele celého hnutí a svou hudbou pevně udávala směr i dalším v řadě.Když James Hetfield a spol. vydali své černé album, byl tímto dne povýšen metal do „šlechtického rodu“ a ona nahrávka se stala masovou mainstreamovou záležitostí. Dovedu si docela živě představit debaty v táborech TESTAMENT, OVERKILL, EXODUS nebo právě FLOTSAM AND JETSAM. Když to dokázala METALLICA, proč bychom to nezkusili také? A třeba se potážeme s podobným úspěchem. Dnes už všichni dávno víme, jak tyto tužby, přání, spekulace a nakonec i samotné nahrávky oněch kapel dopadly. Ani jedna příze z toho obrovského thrashmetalového klubka nakonec nezabodovala ani zdaleka tolik, jako slovutná METALLICA a přesto..., řada z nich vydala mimořádně kvalitní alba, která je představila v docela jiném, novém světle. Už to nebyl jen rámus a spurterské závody kdo z koho. Kompoziční a aranžérský ponor řady z nich byl rázem na neuvěřitelně vysokém stupni. A ten dal, ve spojitosti s tvořivou chutí, nápaditostí a hlavně nebojácností, podnět k vzniknu celé řady impozantních děl.Jestliže kupříkladu TESTAMENT vsadili vše na svou divokou kartu Alexe Skolnicka, jehož vyhrávky a především sóla se staly ozdobou jejich odpovědi na černé album, tehdy aplikované prostřednictvím melodicky přístupné desky „The Ritual“, a třeba OVERKILL s výměnou a posilou na kytarovém/kytarových postech vnořili na desce „Horrorscope“ do svého repertoáru širší škálu přístupnějších a zapamatovatelnějších prostředků, domnívám se, že právě parta sdružená okolo pěvecké extra třídy Erica A. K. Knutsona, dokázala namíchat koktejl chuťově v oné době nejlahodnější a nejopojnější.FLOTSAM AND JETSAM byli v osmdesátých letech jednou z mála skutečně nadějných skupin, jež praktikovali thrashmetalovou fúzi originálním způsobem. První dvě desky se nesmazatelně zapsaly do srdcí tvrdě rockových fans, aby se arizonský kvintet na desce třetí přiklonil na stranu jemnější melodičnosti. To ale pořád byl jen slabý odvar toho, co mělo přijít posléze. V roce 1992 uhodilo kladivo jejich značky nejtvrději, aby dalo vzniknout jejich dodnes nejměkčímu, avšak skladatelsky nejvypulírovanějšímu dílu. Deska převyšující už tak pestrou konkurenci, artefakt své doby pojmenovaný „Cuatro“ se stal podobně jako „The Ritual“ od TESTAMENT, „Something Wicked“ od NUCLEAR ASSAULT, „Sound of White Noise“ od ANTHRAX, „Act III“ od DEATH ANGEL, nebo „Kin“ od XENTRIX (pokud nakoukneme i do Evropy), jen stěží napodobitelným zdrojem invence a vlastní velikosti.Nahrávka „Cuatro“ reagovala nejen na vývoj vlastního žánrového hnutí, ale i v daleko širší míře na změny klimatu v celé rockové muzice počátku devadesátých let, když tou dobou sílící grungeová vlna, přicházející samozřejmě ze Seattlu, hbitě přetvářela celkový pohled na těžce zkažený hudební průmysl. Mnohé z prvků příznačných právě pro grunge se zrcadlí i v této nahrávce. Medově táhlé, sošně tesané, či akusticky dunící kytarové stěny přetransformovaly Edward Carlson a Michael Gilbert pro potřeby své tvorby, pro tehdy aktuální potřeby FLOTSAM AND JETSAM. Deska disponuje výborně zvolenou scenáristickou dramaturgií, kde každá z příchozích položek první půle alba je silnější než její předchůdkyně. A to všechno za předpokladu, že už úvodní energicky šmakózní opener „Natural Enemies“ patří mezi extrémně povedená čísla, zasluhující bodování v horním sektoru takto postavené stupnice. Další příchozí songy jsou pak nejlepšími poctami stylu, jaký si každý z posluchačů dle vlastní libosti sám dosadí. Občas je to více rock než metal, někdy se ten který song kloní na stranu prog-metalu, power metalu, heavy metalu, i zmiňovaného směru grunge. Především jsou to velmi silné písně jako kupříkladu houpavá „Swatting At Flies“, na nádherně vytažené baskytaře aranžérsky dokonalá „The Message“, podmanivá, epochálně vystavěná „Cradle Me Now“, naprosto vrcholný hymnus „Wading Through The Darkness“ (který po grunge šilhá asi nejvíce), či brilantní „Double Zero“, s božskými akustickými kytarami, všechno naprosto dokonalé kusy, jejichž bezbřehá kompoziční škála zasluhuje obdiv i uznání. Strana druhá je bojovnější, útočnější a pestřejší. To, co ztrácí na hitovosti, nahrazuje velkou variabilitou a nekonvenčností. „Never To Reveal“, „Forget About Heaven“, oblíbená a v několika hudebních dimenzích se pohybující „Secret Square“, či malinko upozaděná trojice „Hypodermic Midnight Snack“, energická pumpa „Are You Willing“ a „(Ain´t Nothing Gonna) Save This World“, neoddělitelně přispívají k jedné z nejsofistikovanějších desek, jaké tehdejší trh dokázal nabídnout.Obrovskou devízou skupiny byl zpěvák Eric Knutson, který v té době patřil mezi naprostou vokální elitu a svými schopnosti ladně překračoval mantinely svého stylu. Mnohé ze slavnějších kolegů právě tímto výkonem rázem postavil do role pouhých vokálních statistů. Velký díl na úspěchu desky nese jistě i koordinátor kapely Eric Braverman a samozřejmě ostřílený producent Neil Kernon, který nahrávce nalepil naprosto originální zvuk. Velká škoda, že si podobnou fazónu neudrželi FLOTSAM AND JETSAM i na svých dalších albových pokusech. Jediným, alespoň trochu srovnatelným dílem pak zůstává nahrávka následující, stále velmi novátorská deska „Drift“. Přibývající díla v diskografii kapely trpí vážnou nevyrovnaností a často pokleslou kvalitou. Něco takového pro „Cuatro“ naštěstí neplatí a to zůstává osamoceným drahokamem jejich širokého skladatelského portfólia.http://www.crazydiamond.cz/ulthar_providence_recenze/2152http://www.crazydiamond.cz/ulthar_providence_recenze/2152hackl@volny.cz (Pekárek)Nabídka pittsburghského vydavatelství 20 Buck Spin by si už zasloužila obsáhlejší analýzu. Samozřejmě až po hlubší sondáži. Pro účely této recenze se spokojím s konstatováním, že pod uvedenou hlavičkou podniká perspektivní undergroundová firmička, která se špíny rozhodně nebojí. V poslední době si navíc získává nejen kultovní status mezi metalovými hipstery, ale i mé sympatie. Stále více se totiž přiklání k vydáním deathových, popř. black/deathových skupin. Drtivé většině z nich je přitom jedno společné, nejedná se o bezduché retro spolky k pivu (nic proti nim), ale o formace pracující s metalem jako s jedinečným, resp. nezastupitelným uměleckým výrazivem vlastních chorobných vizí. Pokud se dá přeci jen hovořit o určitém trendu, tak, řečeno žargonem minulého režimu, o tom zdravém, hledačském, realizovaném zpravidla jen s pomocí „krumpáče a lopaty“.Mezi uvedené spolky bezpochyby patří i ULTHAR, kteří na svém druhém albu „Providence“ potvrzují vysoký kredit, který jim byl připisován po vydání výborného záseku „Cosmovore“. Mix starého kvásku z klasických alb DEATH, PESTILENCE, MORBID ANGEL, MASTER a VOIVOD na vřele přijatém debutu přikrmují – a tím i oživují – blackovou intenzitou s trochou disharmonie. Orientaci žánrovým fanouškům v roce 2018 usnadnila již samotná titulní skladba, stavící na klasikách typu „Leprosy“, „Killing Technology“ a „Altars Of Madness“. Zdánlivě syrový zvuk, ve skutečnosti však příjemně načechraný a mohutný, jako kdyby nějaký čas hnil v teple floridského bahna a poté mohutněl pomalým macerováním v temnotě dlouhých finských nocí (připomeňte si sound DEMIGOD, CONVULSED, FUNEBRE, nově třeba DESOLATE SHRINE). Působí každopádně autenticky; na mé uši až lahodně.ULTHAR nespadli z nebe. Nejde však o tatíky s ambicí udělat si po rozvodu, výchově dětí, splacení hypotéky apod. radost a natočit hudbu, která vrací do minulosti, ale o zkušené borce (VASTUM, PANDISCORDIAN NECROGENESIS, VALE) kteří se na scéně etablovali až v novém miléniu a dosud neztratili jistou víru ve své počínání. Vzájemná chemie v jejich „vedlejšáku“ vyvěrá ze střetu blackové rytmiky a částečně i vokální složky s kytarou, jejíž kořeny jsou primárně deathové, resp. thrash/deathové. Dosavadní působiště členů našeho amerického tria každopádně nasvědčují tomu, že dotyční důvěrně znají odvrácenou stranu metalového proudu. V hudbě samé pak není jasné světlo, pouze hodně temných, pulzujících barev, kal, děs a netečný chlad. A také náznaky světů vnímaných a zpodobněných panem Lovercraftem, kde jsou podobné proudy jako doma a odkud se linou až do našich hlav.Tvorba ULTHAR se z nastíněného rámce asi moc posouvat nemůže a také nebude. Není k tomu důvod. Vznikli, aby své striktně vymezené plátno do poslední pídě vyplnili obrazem, který by jako podklad sloužící k provedení Rorschachova testu spolehlivě zaplnil všechny blázince. Až se tak stane, zaniknou, tedy doufám v to, protože přestanou dávat smysl. Vlastně je otázkou, zda ve spojitosti s natočením svého druhého alba už nepřesluhují. Byl zmíněný obraz dokončen už vydáním „Cosmovore“? Kam pokračovat? Představuje novinka „Providence“ krok někam dál, nebo jen přešlápnutí na pohodlnější cestě lemované špalírem fanatických, relativně početných a také solventních příznivců všeho kolem 20 Buck Spin?Kytarista Shelby Lermo odpověděl v jednom z rozhovorů spíš vyhýbavě: „V době přípravy dema a prvního alba byli ULTHAR pro každého z nás vedlejším projektem, nešlo tudíž o prioritu, a to ani co se týče songwritingu. Myslím, že tehdy jsme kapele nevěnovali pozornost, jakou by si zasloužila. V té době jsme ještě neměli ani smlouvu s 20 Buck Spin, takže jsme nevěděli, kdo, pokud vůbec někdo, nám debut vydá. Když se toho dotyční chopili, čelili jsme vlně zájmu, která vedla k turné po celých Státech i k několika kratším turné. ,Providenceʼ prostě odráží fakt, že jsme ULTHAR začali brát vážně a že do tohoto projektu tím pádem směřujeme více naší kreativní energie.“ Hezké, právník by nedokázal promluvit lépe. O nějaké stylové změně ani slovo. Natočili tudíž lepší verzi „Cosmovore“? Ne! Jinou verzi? Možná. Výbornou desku? Ano!! Nějaké decentní změny? Ano!Složitě řečeno, „Providence“ zní méně kosmicky a více metalově, více blackově. Přes veškerou neortodoxnost je znát, že kapela byla při jeho tvorbě pod tlakem, neboť si chce udržet hafo fanoušků, o kterém si do té doby mohla nechat jen zdát. Z klávesnice se derou příslušná slova těžce, ale je to tak: Shelbym zdůrazněná kreativita není patrná z míry progrese, popř. z významnějšího otočení kormidlem, nýbrž z latentní hitovosti a větší zahuštěnosti nové kolekce, ze snahy dostát očekávanému, a přidat něco navíc (zejména intenzity), nebo v něčem zas ubrat (d-beat). Už krátká a našláplá titulka „Churn“ sází výhradně na perfektně odehranou klasiku, kterou vyvažuje jen intenzita podání. Nic jiného. Následuje „Undying Spear“ a já mám najednou pocit, že poslouchám něco přístupnějšího z „Blizzard The Beasts“ od IMMORTAL. Baskytarista Steve Peacock dokáže být opravdu zdatným Abbathem, pomohl proto na svět jasné koncertní tutovce.Černota vítězí na celé čáře i dále, ještě více prostupuje a naplňuje každý pór metalového běsnění, téměř veškeré deathové a disharmonické partie, a udává tak ráz celkovému vyznění, které je v rámci black/deathu právě díky širokému (dis)harmonickému rozpětí vzácnější a osobitější. Způsob promítnutí blackových prvků do a kolem promakaného kytarového základu, jejich prolnutí a promnutí mi skutečně imponuje. Nové album s popsanou „masáží“ death/thrashového těla nejen stojí a padá, ale jejím prostřednictvím dostává hlavně smysl. Nevím, co přijde dál, ale začínám věřit tomu, že i příště to může stát za to. Shelby a spol. každopádně nehrají jen pro black či death metalisty, hrají pro všechny vnímavé posluchače extrémní hudby a svým nasazením i stylem mohou zaujmout rovněž ty zkušené, pro které MEKONG DELTA až příliš sklouzla k progovému mainstreamu a VOIVOD k hladkým časům „Outer Limits“. Neříkám, že tudy vede cesta, nicméně náhled na progresivní skoky některých ikonických kapel a jejich kontext by mohl být inspirativní nejen pro ULTHAR.http://www.crazydiamond.cz/house_of_lords_demons_down_recenze/2148http://www.crazydiamond.cz/house_of_lords_demons_down_recenze/2148marekdt@seznam.cz (Horyna)Dostmožná se mnou budou někteří přívrženci této kapely nesouhlasit, ale svoje stanovisko, v němž hodnotím desku„DemonsDown“ jakojejich zásadně nejlepší, si budu obhajovat stůj co stůj. Chápuvšak, že přívrženci debutu z osmaosmdesátého, to mohouvidět zcela opačně. Právě jeho prostřednictvím jsem tutokapelu kdysi dávno objevil, ale postupem času jak on, tak i druhádeska „Sahara“, přestaly splňovat mé zvyšující se nárokyna produkčně podobně sestavenou hudbu.Tentospolek byl založen v roce 1987 bývalým členem Angelema klávesistou GreggemGiuffriou,hrajícím v sólovém projektu GIUFFRIA.Po poslechu dema, původně určeného pro klávesákovu třetísólovou desku, došlo k dohodě s firmou KISS-ákaGenea Simmonse -Simmons Records. Ta si ovšem vytyčila dvě podmínky. Za prvémusí být změněno jméno skupiny (na HOUSEOF LORDS)a za druhé je potřeba přijmout nového zpěváka. Spasitelem sestal charismatický JamesChristian,jehož hlasový rejstřík se zakrátko stal nejen poznávacímznamením této kapely, ale jeho vokální dispozice a vizuálnícharisma, jej zakrátko zařadilo mezi největší šampiony tétobranže.Eponymnídebut „HouseOf Lords“ bylvydán v roce 1988 a oproti projektu GIUFFRIA představoval rockovější a robustnější produkci. Albumobdrželo kritické uznání a skupina zakrátko rotovala na turnés předními soubory té doby, jako byly OZZY OSBOURNE nebo SCORPIONS. Debut nabídl dva hity, písně „IWanna Be Loved“ a„LoveDont Lie“.Druhá deska se objevila roku 1990 a nesla název „Sahara“.Na jejím nahrávání se podílelo vícero hostujících hudebníkůa oproti jedničce byl měkoulinký klávesový opar částečněpotlačen, aby mohla v popředí více vyniknout kytara. V hitparádáchbodovaly singly „Can´tFind My Way Home“ (coverod BLIND FAITH)a „RememberMy Name“.Třetí deska přišla za další dva roky a je jí právěrecenzovaná „DemonsDown“.JamesChristianse v tehdejších rozhovorech o novém dítku vyjadřoval velicekladně. Byl spokojen jak s konečným výsledkem a jednotlivýmipísněmi, tak si pochvaloval i dostačující rozpočet. Nové descebezmezně věřil a doufal, že kapela tímto albem zboří hitparádya může je posunout mezi naprostou elitu. Spolu s ním a Gregem se v sestavě zabydleli bubeník TommyAldridge,basák SeanMcNabba kytarista DennisChick.Jako singly vyšly balada „WhatsForever For“a song titulní. Ovšem neřízená grungeová vlna, která udeřilavlastně hned vzápětí, dokonale spláchla jakákoliv očekáváníod této desky. Dopad i úspěch byly marginální a kapela serozpadla už v roce 1993. Její comeback přišel zanedlouho.S příchodem nového milénia a se sestavou Giuffria(ten však vydržel pouze chvíli), Christian, Cordola,Marya Wright,se začala psát nová a nutno podotknout také značně odlišnákapitola jejich vývoje. Myse však vrátíme do doby, kdy HOUSEOF LORDSbyli ještě v kurzu a blíže se společně podíváme nadesku, od které se tolik čekalo a jejíž vize vyřknuta z ústzpěváka, se žel bohu absolutně nenaplnila. První kompozici „OFather“ uvozujekrátká dramatická předehra z pera GreggaGiuffrii.Zvuk písně, jako i celé nahrávky, je o pozdní tvrdší a plněkoresponduje s nastupujícími devadesátými roky. Důležitouroli hrají zemité Aldridgehobicí i Chickova„bloudící“ kytara. Skladba disponuje kvalitní stavbou i jistoufatální atmosférou. Na úvod kluci nemohli vybrat delikátnějšívěc. Titulní dvojka má zprvu lehký country charakter. Ozdoboujsou decentně vypouštěné krátké kytarové melodie i drsnějšíJamesůvhlas. Zlom přijde v symfoničtějším klávesovém podánípřed refrénem a orgastickém sólu na kytaru. Třetí „What ´s Forever For“pro mne vždy byla jedničkou tohoto alba. Jde o baladu s nádhernouinstrumentací, promyšlenou stavbou, překrásnými akustickýmikytarami a hlavně procítěným Christianovýmvokálním výkonem. A když ještě refrén dozdobí působivésbory, dokonalost dosahuje vrcholu. „TalkinBout Love“ jetak trochu nenápadná, přesto velice funkční a v konečnémdůsledku i emotivní věc, klonící desku na tu rockovějšístranu. Dalším skvostem a bojovníkem o mety nejvyšší je druhábalada „SpiritOf Love“.Její malinko svižnější tempo jí jde dobře k duhu a znovucítím potřebu vypíchnout jak precizní instrumentální souhru,tak velice kvalitní linku vokální. Vše do sebe maximálnězapadá. Song má zvláštní, sentimentální aroma a JamesChristiantu podává svůj zřejmě vůbec nejlepší výkon. Za povšimnutístojí rovněž pestrá Tommyhohra na bicí. Druhoustranu načne nejtvrdší píseň alba, „Down,Down, Down“,v němž dosahují HOUSEOF LORDS razancedosud nepoznané. Vzájemná souhra a drsné melodické vlny tupulzují na ten nejvyšší dosažitelný stupeň. Sedmá „MetallicBlue“ měnikdy moc neoslovovala, a hodí se spíš jako znělka nějakéhopořadu před závody formule jedna. Na příčce osmé je baladačíslo tři, píseň „InsideYou“.Jde o nejprocítěnějšího adepta na albu.James Christian sedo písně pokládá celou svou duší, hluboký citelný projev jehovýrazu lze cítit v každé záchvěvu, v každém slovějeho textu. Excelentní. Stejně, jako Giuffrioviklávesové eskapády. Bohužel v závěru alba kapele dost padářetěz, což je jedním z důvodů, proč v tomto případěnemohu udělit známku nejvyšší. Prostá odrhovačka „Johnny´sGot A Mind Of His Own“ astadiónová halekačka „Can´t Fight Love“ nejsoualespoň pro mne zrovna typem skladeb, které bych u této kapelyvyhledával. U poslední písně bych ještě dokázal přimhouřitoči, ale i tak je to škoda. Ipřes mírné neduhy, které vnímám v závěru druhé polovinydesky, ji hodnotím jako silně nadstandardní a po tolika letechvlastně jako zcela srdcovou záležitost. Těžko spekulovat, kudyby se ubíraly kroky mnoha kapel z podobné zaoceánské líhně,nebýt příchodu PEARLJAMa jim podobných, do kostkovaných košil oblečených mladíků. Nadruhou stranu pravdou zůstává, že občas je podobné pročištěníscény velice osvěžující. Jedině tak se dokážou oddělit zrnaod plev, a že jich tehdy bylo nespočet… vlastně jako v každédobě.http://www.crazydiamond.cz/waltari_radium_round_recenze/2147http://www.crazydiamond.cz/waltari_radium_round_recenze/2147lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Album dobré nálady! Přesně takhlelze charakterizovat desku, se kterou finští WALTARI nasklonku devadesátých let uzavřeli své nejslavnější období.Zároveň je zřejmě první plackou (s výjimkou debutu„Monk-Punk“), která mezi posluchači kapely není taknotoricky známá jako třeba „Torcha!“ nebo „SoFine!“. Kvalitativně je ovšem s přehledem dotahuje, ikdyž je vlastně úplně jiná. Za mě osobně jasně stovkovázáležitost!Než si začneme o „Radium Round“povídat, nesmíme v našem příběhu zapomenout na výběrovécédéčko „Decade“ z roku 1998. Přiznivci WALTARI by hourčitě neměli ignorovat, protože se nejedná o typické „bestof“ určené k podojení fanoušků, ale naopak nabízí spoustuzajímavého a kvalitního materiálu navíc. Kromě výběru těchopravdu největších trháků z prvních šesti alb tu najdemeněkolik velmi povedených novinek, remixů nebo živáků. Třebašlehy „Jungle Rats“ a „Anybody“ jsou vyloženěhitové záležitosti a nemít je ve sbírce by pro fanouška WALTARIbylo velkou chybou!Teď už jsme ale na jaře roku 1999v helsinských studiích, kde naši crossoveroví kámoši tvořísvé sedmé album. Jsou nově upsání nezávislé firmě EdelRecords, protože gigant EMI pro klubové WALTARI nebyl tím pravýmořechovým, a pracují na zrodu dvanácti nových kousků, zekterých budou mít do léta sestavenou kolekci s názvem„Radium Round“. Kapela se stále nachází ve svém elektronickémobdobí, nové skladby ale vyznívají daleko optimističtěji,bezstarostněji a oproti věcem z předchozí fošny „SpaceAvenue“ jsou i více použitelné jako samostatné hudebníjednotky nezávislé na těch ostatních. A jestliže minule kapelazkusila opatrně nakombinovat i tvrdý rock s diskotékovouhudbou, tentokrát to napálila zcela otevřeně a „Radium Round“v některých místech doslova srší tanečními rytmy amelodiemi na pomezí geniality a kýče. K realizaci tohohlenekontrolovatelného bláznovství WALTARI ve studiu pomohla spoustahostů – specialisté na elektronický programming, synťáky,smyčky, rapování i melodické vokály. Jedním z nich byldokonce Kärtsyho brácha Tote Hatakka, který menší troškoudo mlýna pomohl i na jiných albech a s kapelou dokonce stávalna pódiu jako doprovodný hudebník.Na své sedmé desce WALTARI zamířilipřímo do středu a trefili více než zdařile, zdaleka ne každýale tohle album pobral. Vzpomínám si třeba na jednoho svéhoznámého, který při vyřčení slov „Radium Round“ doslovazezelenal a začal kapelu častovat výrazy jako „zrádci“ nebo„diskofilové“. Z jeho pohledu to chápu – už samotnýzačátek desky je skutečně šílený experiment neslučitelný seživotem konzervativního metalisty. Úvodovku „Back To TheBottom“ totiž rozjíždí ženský zpěv jako vystřižený zdevadesátkového europopu, následovaný kytarami, ovšempodkreslenými typickým tuc-tuc rytmem. Jenže přátelé – ono seto Kärstymu zase povedlo! Skladba jede jako blázen, melodie z vásudělá ovečky skákající jak mistr pískne …. a skalnífanoušci WALTARI se tetelí blahem, zatímco konzervativci sodplivnutím mizí pryč. Mimochodem, onen ženský vokál v úvodumá na svědomí švédská krasavice Jeanette Olsson, kteráv branži působila především jako studiová zpěvačka ajejí vokály v pozdější době ozdobily songy takových hvězdpop music jako jsou Jennifer Lopez, Britney Spears nebo Celine Dion.Jedeme ale dál! O „Radium Round“se dá říct, že každý skladba na albu je odlišná od tépředchozí, zároveň ale spolu všechny tvoří harmonický celek.Na desce například najdeme hned tři pomalé věci (nepoužívámvýraz „balada“, který bytostně nesnáším) – naprostofantastickou „Atom Angel“ s nosným a ultrasilnýmrefrénem, stejně povedený ploužák „Love Rocket“ aopět vysoce kvalitní „4000 Years“, která celou deskuuzavírá. Všechny tři patří do zlatého fondu kapely a pokudbudete mít příležitost pobývat tělo na tělo s nějakoufanynkou WALTARI, měly by tyhle kousky jako hudební podkladspolehlivě zabrat :)Nejtypičtější polohou skladeb na„Radium Round“ je ale třaskavá směs kytar namíchaná shromadou elektroniky. Úplně nejsilněji to funguje v neskutečněnapáleném čísle „Broken Bizzare“, které se ve slocechvěje rapem, samply a různými ruchy, aby pak – natlakovanéjako sifon – vybuchlo neuvěřitelně melodickým refrénem. Trochujiná je předposlední „Scum“, kde je to spíšelektro-industriální metal s tisícem vokálů, nebo titulka„Radium Round“, ze které vystřeluje změť popěvků ahulákání jako někde na stadionu. Zpátky do tanečního klubu pakmíří kousek „The Plan“, kde opět úřaduje blonďatásexbomba Jeanette Olsson.Zase v jiné poloze se nesou skladby„Every Bad Day“, „Number None“ a „CityNeurotic“ – všechny strhující, silně hitové a stavěnéspíše jako klasické písničky. První dvě jmenované jsou opětplné elektroniky a vynikajících Kärtsyho harmonií, třetí mipak silně evokuje melodický hit „Misty Man“ z kultovníhoalba „So Fine!“. Do celkového výčtu tak zbývá už jenprogresivní kompozice „Power Of Thoughts“, mimořádnědobře vymyšlená skladba složená z dalších vynikajícíchnápadů. Při povídání o „Radium Round“mě ještě napadá, že na tomto i dvou předchozích albech se užneobjevila žádná písnička postavená na finském folklóru.Naštěstí si fanoušci mohli spravit chuť hned v roce 2000,kdy se Kärtsy a spol. opět spojili s děvčaty z ANGELIT(dříve ANGELIN TYTÖT) a společně natočili hned celéalbum. Nese název „Channel Nordica“, obsahuje s intrem 14kousků a milovníky kultovní pecky „So Fine“ znovu nutískákat po stropě, po nábytku, po koberci i po stěnách, praktickypo celou hrací dobu. Ostatně jako u WALTARI skoro vždycky !!!http://www.crazydiamond.cz/texasky_masakr_motorovou_pilou_kozena_tvar_serviruje_lidske_ragu_pandemonium/2146http://www.crazydiamond.cz/texasky_masakr_motorovou_pilou_kozena_tvar_serviruje_lidske_ragu_pandemonium/2146fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Prvotníimpulsy k natočení filmového díla mohou být všelijaké.Může to být nějaké tvůrčí vnuknutí, touha něco dokázat,nebo někomu. Ten u Toba Hoopera, intelektuála, profesoraTexaské Univerzity, mi přijde hodně vtipný. Prostějednoho dne, při hektickém vánočním nákupu v železářství,byl tlačen davem nakupujících proti stojanu s řetězovýmipilami a dostalo se mu vnuknutí – použít jednu z těch pilna tu tlačenici před ním. Zbourat ten dav lidí, který hootravoval. Říkal, že v tu chvíli se mu ten film otevřelpřed očima a dostal jasné kontury. A další průvodní inspiračnízdroj se nabízel také – byl jím legendární sériový vrahz Winsconsinu 50tých let jménem Ed Gein.Co je naprosto jasné, je fakt, že –ironicky řečeno – Amerika „miluje“ své sériové vrahy.Existují celé televizní kabelové stanice zaměřené nakriminalistiku a jejich neblahé protagonisty, vražedné psychopatyvšeho druhu. Mezi seznamy knižních bestsellerů zřídkakdy chybíbiografie sériových zabijáků, prostě Spojené státy více nežkterýkoli jiný národ dávají možnost svým patologickým vrahůmpřemenit se v pokroucené ikony popkultury. A mezi tynejznámější zabijáky patřil práve Ed Gein. Jeho příběh je tak bizarní, ženabývá až jisté grotesknosti. Kdyby nebyl kriminalistickýmihistoriky dopodrobna zmapován, řekli byste si, že to je výplodnějakého šokantního fantasty. Neví se přesně, kolik obětí –bez výjimky ženského pohlaví – měl Ed Gein na svědomí. Kdyžv roce 1957 policie podnikla zátah na jeho usedlost, našlav domě těla 15ti žen. Dům byl špinavý, posetý starýminovinami a hnijícími zbytky jídla. Celý dům vlastně fungovaljako jatka – v suterénu visely části lidských těl z hákůna stěnách, podlaha byla pokryta silnou vrstvou vyschlé krve atkání. Hlavy byly zavěšené na zdi se dvěma háčky v uších,v kuchyni byly v šálku nalezeny čtyři lidské nosy apár lidských rtů visel na provázku jako nějaká bizarnípohyblivá hračka. Stěny zdobilo deset ženských hlav, všechnyvyřezané nad obočím, některé s rtěnkou na ztuhlýchrtech. Chladnička obsahovala zmrzlé části těl. Dokonce Gein,který se nemohl smířit se smrtí své dominantní matky, která aždo svého skonu řídila celý jeho život, měl její pozůstatkyschované v domě a vystavené jako nějaké svaté relikvie.A to nebylo všechno – sarkastickyřečeno, Gein byl takový domácí kutil. Nábytek – stoly,postele, vše vyrobené z kostí, nebo potažené lidskou kůží,lebky fungovaly jako nádobí a hlavně na co se Gein zaměřil, bylooblečení. Kůže dodnes neznámého počtu žen končily jakoponožky, vesty, legíny, náramky a zvláště podivínský páseks bradavkami. Gein se oblékal do ženské kůže, na obličejsi přikládal vypreparované stažené obličeje. Při výslechupřiznal, že se vždycky chtěl stát ženou, transsexuálem.Připomíná vám to něco? Pointa bude o odstavec níže. A aby tébizarnosti nebylo málo, vnitřnosti a maso všech svých obětípojídal, vždy pečlivě uvařil a upekl a svým nic netušícímsousedům dodával jako zvěřinu. Dobrou chuť!Není divu, že tahle obskurní postavazámořské kriminalistiky byla inspirací hororovým tvůrcům.Pokud jde o ty přiznané, jde o několik desítek filmů, z nichždva nejznámější asi viděl každý – Psycho (1960)Alfreda Hitchocka a Mlčení jehňátek (1991), kdejeho Jame Gumb alias Buffalo Bill byl jasným odkazemna Ed Geina, včetně jeho stahování z kůže, jeho„krejčovských schopnostech“ a touhy změnit své pohlaví.S inspirací postavou Ed Geinapracoval i Tobe Hooper. Sám vzpomíná, že svůj malý horor sichtěl natočit vždycky, zvláště po shlédnutí zásadního dílahororového žánru, přelomové Noci oživlých mrtvol GeorgeA. Romera z roku 1968. Tenhle film dal mocný impulz provznik celé řady amerických nezávislých hororů v 70tých letech.Hooperův film se řadí do jednoho z hororových subžánrů –tzv. hixploitation, kde hrozbu představují primitivníburani z vesnických zapadákovů, hlavně z jižníchstátů, v případě Hooperova filmu z Texasu. Ale iz jiných zemí, prostě všude tam, kde lišky dávají dobrounoc a civilizace tam nezavítá (pěkná řádka hixploitation kouskůje třeba z Austrálie). Asi mnozí z vás znáte filmVysvobození (Deliverance) z roku 1972 režiséra JohnaBoormana, který je takovým základním kamenem tohotožánru. V něm parta kamarádů vodáků splouvá řekuv divoké přírodě a během cesty se dostanou do krvavéhokonfliktu s partou primitivních vesničanů. Na stejném principu pak pracuje i TobeHooper a tenhle konflikt „turista – místní domorodec“ ještěokoření právě odkazem na Eda Geina. Děj ve zkratce je takový,že hlavní hrdinka Sally se svým paraplegickým bratrem Franklinema dalšími třemi kamarády (dva mladíci a jedna dívka) cestujeTexasem, aby navštívila dům svého dětství a zjistila, co jepravdy na tom, že hřbitov, kde je pohřben její dědeček, jeneustále vandalizován a hroby jsou vyhrabávány (úplně nazačátku je to podáno vypravěčem jako historická událost, kteráse skutečně stala, což samozřejmě není pravdou, jde pořád oHooperovu fikci). Cestou naberou prapodivného stopaře, který pořádněco mele o tom, jak se zabíjí dobytek na jatkách, půjčenýmnožem se řízne do dlaně, pořídí si fotku Sallyiných kamarádů,kterou rovnou v autě spálí, lehce pořeže břitvou Franklinaa uteče. Sally s kamarády dorazí do cíle, kde dědečkůvdům už připomíná jenom rozpadající se barabiznu. Jejich autudochází benzín, místní benzínka je vyschlá a tak dva z party,mladý pár, se vydá do nedalekého opuštěného domu poprosit opomoc. Tam se dočkají opravdu nemilého, fatálního překvapení aspustí se tak spirála násilí, před kterým není úniku. Lakonicky řečeno, místní domorodec,mohutný to chlapík s vypraparovanou kůží přes obličej(odtud pojmenování Leatherface), zřejmě zaměstatnanecnedalekých jatek, který si rád hraje s motorovkou, nemá rádnové příchozí. A dá jim to patřičně najevo. S palicí apilou v ruce, s ostrými háky zavěšenými ze zdi a sesvoji buranskou, primitivní rodinkou, kde hraje zásadní úlohu iprapodivný stopař ze začátku filmu. Jeden po druhém z partymladých výletníků je během jediného večera bestiálně zabíjena vše končí dlouhým pronásledováním Sally a jejím mučením u„rodinné večeře“ zabijáckých primitivů. Přitom sámLeatherface je vlastně samotnou esencí zla. Hooper ho zbavilveškerého klasického motivu, jak to do té doby znaly jinéhorory. Leatherface není nějakým frankensteinským výplodemšíleného vědce, jeho útoky přicházejí bez důvodu aopodstatnění, je dokonce zbaven psychologického vysvětlení, okteré se pokoušely jiné horrory, jako bylo třeba HitchcockovoPsycho, kde to bylo velmi patrné. Co vás zaujme jako první, jesyrovost celého snímku. Žádné profesionální svícení, výpravaohlodána až na kost a důvod je zřejmý. Hooper natáčels vypůjčenou 16mm kamerou, se směšným rozpočtem, kdehlavní postavy hráli jeho studenti dramatu z Texaskéuniverzity, případně místní „natuřščikové“, obraz jeplný zrna a vše vám to připadne velmi přirozené, uvěřitelné.Interiér domu zabijácké rodiny ja pak krásně nakašírován,všechny ty lebky a kosti zvířat, silná vrstva prachu a vypadanéhopeří z kuřat, nábytek z kostí (opět inspirace Gainem)a celý ten interiér vlastně sežral většinu rozpočtu, protožezbytek nabízely skutečné, neupravené exteriéry. Dá se vlastněmluvit o jakési „estetice škaredosti“ – místní domorodýlid jsou všichni ošklivé zjevy, baráky se rozpadaj, plevel kolemnich vesele bují a uvnitř zabijákova domu byste měli strach si ivybalit buřta, jak se štítíte čehokoliv dotknout. Přitom zobrazení násilí je tuvlastně decentní. Krev tu skoro žádná není, nebo je jíminimálně, zohavování těl se děje mimo úhel kamery, která jev tomto ohledu sice vůči útlocitným dušičkám milosrdná,ale všechno ostatní je teda palba, jakou jsem už dlouho v hororechnezažil. Často jste nuceni si domýšlet (a o to je to horší,lidská představivost je největší hororový režisér), kameračasto zabírá řev a naprosté zděšení obou dívčích postav aobě jsou v tom naprosto, naprosto skvělé. Kdyby sevyhlašovala soutěž o nejvěrohodnější úzkostný řev a zděšenív očích napříč hororovým žánrem, obě herečky by asivyhrály první dvě místa. První setkání s řeznickýmburanem je esencí hororové hrůzy – naprosto nečekaný atakřeznickou palicí do hlavy jedné z postav a dobíjení holežícího na zemi, násilné chycení jeho partnerky a pověšenína hák a vzápětí začne úřadovat i motorovka. Záverečnávečeře psychopatické rodinky a následné Sallyino mučení paknabývá až jakéhosi surrealistického rozměru, skoro jako zlýsen. Něco tak intenzivního bylo v hororech doby vzniku zcelaojedinělé, vidět lidskou úchylnost v té nehrůznějšípodobě takhle mistrovsky uchopenou, a přitom – musím tozopakovat- se to téměř obejde bez jediné kapky krve. Začínajícímladí hororoví režiséři by se mohli učit. Je přitompozoruhodné, že Hooper se neřídil žádnými konvencemihororového vyprávění, nedochází tu k žádnému nárustunapětí, první útok, první fatální násilný čin přijde taknenadále, nečekaně, jak rána pěstí na solar. Hudba tu pakskoro žádná není, což vám během sledování vlastně aninepřijde divné, nebude vám chybět a dominantním zvukem je tu takřezavý tón mototové pily Kožené držky. Tohle je prostě film,který z mála vytěžil naprosté maximum a nedovedu sipředstavit, že by to za podmínek, ve kterých vznikal, šlonatočit lépe. Možná úvodní pozvolná půlhodina vás ukolébáaž přilíš, ale nenechte se zmást, to jenom film klame tělem. Film v době svého uvedenívyvolal v Americe šok, spousta recenzí odsuzovala údajné„velebení násilí“ a podobné pitomosti, ve Velké Británii,která byla vždycky puritánštější, byl dokonce zakázán asvého věhlasu nabýval až s přibývajícími léty. Pozdějibyl uveden na festivalu v Cannes, jeho kopii schraňujeve své sbírce newyorské Muzeum moderního umění, a kdyžse podíváte na jeho dnešní recenzentské přijetí, je veskrzekladné. Na Metacriticu má krásných 78% a spousta hodnotících hopovažuje za filmovou klasiku, kterou se za ta léta skutečně stal.Má mnoho následovníků, mnoho napodobitelů, z nichž někteříjsou opravdu povedení. Za všechny snad mohu jmenovat (z těchco jsem viděl a není jich zas tolik, přiznávám) australský WolfCreek a jeho pokračování od Grega McLeana, mnozíchválí i remake Marcuse Nispela z roku 2003, který mátaké takovou správně špinavou atmosféru, ale podle mě tlačína zobrazované násilí až moc, takže ho není možno brát vážněa na originál ani zdaleka nemá. Ten je opravdu jedinečný a jebohužel jedinečným i ve filmografii Toba Hoopera, který je takv mých očích tvůrcem jen jediného opravdového majstrštyku. Nikdy se později již nevyrovnal své prvotině, nepřeskočilsvoji obrovsky postavenou laťku a v 80tých letech dokonce koketovals mainstreamem, když se se Spielbergem podílel narodinném Poltergeistovi. Ale to už je jiný příběh.Tak filmu zdar a zase někdy příště.Hodnocení: 90%http://www.crazydiamond.cz/acdc_fly_on_the_wall_recenze/2145http://www.crazydiamond.cz/acdc_fly_on_the_wall_recenze/2145janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Smíšeně vyznívající recenze na poslední album „Flick of The Switch“ jakoby kontrastovaly s mnoha úspěchy kariéry AC/DC první poloviny osmdesátých let. A i když návštěvnost turné 1983/84 nebyla až tolik nabušená jako v případě několika předchozích, vůbec se nezdálo, že dochází k vyklízení pozic. AC/DC se stále bez větších pochybností nacházeli mezi nejvěhlasnějšími rockovými soubory dané doby a v létě roku 1985 dokonce vystupovali před 250tisíci diváky na brazilském podniku Rock in Rio, snad největší akci svého druhu. Zvláštním paradoxem zůstává, že stran studiových nahrávek leckdo tohle období jejich kariéry vnímá jako takové divné a nevýrazné bezčasí. Svým způsobem i tohle tvrzení může být pravdou, protože do světa vypouštěná alba se zrovna nevykazovala nápaditostí a neobsahovala příliš památných hymen, na jaké byli fans před lety zvyklí. Snad úplně nejhůře z první dvacetiletky existence je fanoušky vnímáno právě album „Fly On The Wall“, o kterém dobový tisk dokonce hovořil jako o pohromně. V porovnání s předchůdci šlo skutečně o nejméně zajímavý a vesměs nudný materiál, který zdobily zhruba tři nosné vypalovačky, dále doplněné o nevýrazné písně. V porovnání s EP „74´Jailbreak“ z podzimu roku 1984, na kterém se nacházela pětice vynikajících, pouze v Austrálii v polovině sedmdesátých let vydaných singlů, šlo zkrátka o kontrast. Celá ta situace okolo AC/DC poloviny osmdesátých let budila dojem, že dříve plně invenční, skladbově zajímavý band, v čele s nezapomenutelným textařem Bonem, najel v etapě komercializace rocku na sériovou výrobu stadiónových halekaček, prezentovaných s menší dávkou niternějšího prožitku. Časy MTV tou dobou vlastně negativně ovlivnily působení kapely na scéně, což se AC/DC již nikdy zcela nepodařilo úplně zvrátit. Australané dodnes hrají na koncertech z 90% pouze skladby vydané mezi roky 1975-1981, doplněné o jedinou mimořádnou hymnu „Thunderstruck“ z roku 1990 a vždy několik položek z aktuálně propagované novinky. Fanoušci totiž ani nic jiného než klasiky nežádají.Netuším, co vedlo členy AC/DC v té době znovu neangažovat producenta a podruhé a bohudík naposledy si všechny studiové a propagační práce dirigovat sami. Na materiálu je každopádně znát minimální čas autorů na určitý odstup od prezentovaného. Nahrávalo se tentokrát ve Švýcarsku, v lázeňském městě Montreaux na břehu ženevského jezera, které v sedmdesátých letech proslulo přítomností i jiných legend hard rocku, počínaje THE ROLLING STONES a DEEP PURPLE, konče třeba u QUEEN. Tentokrát práce probíhali ve zdejších Mountain Studios. Šlo navíc o první album s účastí nového bubeníka Simona Wrighta, který bezprostředně po realizaci minulé desky naskočil do sestavy za Phila Rudda a s kapelou odjezdil všechna turné až do roku 1989.Cílem Australanů bylo opět nahrát syrové album, které by kontrastovalo s popově orientovanou produkcí všech dobových glam-metalových hvězd. AC/DC však  jen stěží odolávali komerčním požadavkům trhu (viz série čtyř videoklipů k stěžejním skladbám z desky, kde kapela hraje na pódiu v jakémsi americkém baru plném rozjařených podivuhodných existencí). Deska zní sice energicky a tvrdě, ale singlům neschází ona chytlavost úspěšných metalových projektů tehdejší americké scény. „Fly On The Wall“ se navíc dostalo velmi špatné publicity, konkrétně díky případu sériového vraha Richarda Ramíreze, který byl jen pár měsíců před vydáním odhalen a v Los Angeles zatčen. Dotyčný se totiž ukázal být velkým obdivovatelem právě AC/DC, což v životě hudebníků vedlo k mnoha nepříjemnostem, kdy čelili vleklým výpadům ze strany amerického, nejen bulvárního tisku i nejrůznějších mravnostních organizací, se kterými se v osmdesátých letech roztrhl pytel a pár let vedly inkviziční tažení proti metalové kultuře.Ve výsledku platí „Fly On The Wall“ za jedno z nejméně prodávaných alb AC/DC v jejich historii, přesto však deska dosáhla v USA na jednu platinu. Pilotní singl z alba „Danger“ však fanoušci pro jeho bezvýraznot vůbec nepřijali a brzy vyletěl i z koncertního programu, šlo vlastně o jednu z historicky nejhorších skladeb AC/DC, které se kdy dostalo reprezentativního singlového postavení. O něco lépe byly přijaté skladby „Shake Your Foundations“ nebo „Sink The Pink“, zřejmě nejlepší dvě věci příslušné doby, které nabídly trochu té metalové chytlavosti. Škoda, že tahle dvojice skladeb byla obstavena nevýrazným materiálem, kterému nepomohl ani práskavě nakřáplý zvuk. Pokud bych se snažil jít kapele naproti, ještě bych si dovolil jako relativně povedenou označit titulní skladbu z úvodu alba. Svým způsobem je „Fly On The Wall“ dokladem o skladatelské krizi a celkové bezvýraznosti AC/DC poloviny osmdesátých let. Vše jelo ze setrvačnosti a Malcom i Angus Youngové, držící stále opratě kapely ve svých rukách, neměli od onoho skladatelského procesu potřebný časový odstup. Nejzajímavější skutečností se znovu jevilo, že některými politicky nekorektními a sexistickými dvojsmysly v rámci lyrické složky tohoto díla, AC/DC znovu popíchli určitou část jejich nepřátel, jinak se toho okolo největší rock´n´rollové kapely světa příliš zajímavého nedělo.Po ne úplném komerčním zdaru posledního alba bylo u Atlantic Records rozhodnuto o realizaci kompilace, která by nejen skladbově zaštiťovala film Maximum Overdrive natočený na motivy povídky Náklaďáky ze sbírky Noční směna od uznávaného autora sci-fi a hororové literatury Stephena Kinga, ale vylepšila by prodejní bilanci AC/DC. Deska dostala jméno „Who Made Who“ a stěžejní se na ní stala titulní skladba, ke které byl pořízen i na MTV hodně propagovaný videoklip. V pohyblivých obrázcích se objevilo několik stovek ve školní uniformně oděných komparsistů/Angusových dvojníků vybraných z řad jeho fanoušků a klip proslul onou futuristickou myšlenkou týkající se výroby klonů. Skladbu jinak charakterizuje znatelná mělkost, drahá produkce a jednoduchá stavba s nejbanálnějším elektro-beatem, jediným, jaký se kdy objevil v nějaké skladbě AC/DC. I díky co-producentovi Robertu Johnu „Mutt“ Langeovi, který zodpovědnost za projekt převzal po dvojici George Young/ Harry Vanda, se tou dobou AC/DC asi nejvíce za dobu své existence blížili popové sféře. Jinak album obsahovalo i dvě zbrusu nové instrumentálky „Chase The Ace“ a „D.T.“ a několik prověřených trháků z doby minulé jako „Back In Black“, „You Shook Me All Night Long“ nebo „For Those About To Rock (We Salute You)“ či „Hells Bells“. Souběžně s kompilací vyšla i videokazeta s klipy zahrnující taktéž ona želízka z nepříliš dobře prodávaného alba „Fly On The Wall“. Turné roku 1986 zastihlo AC/DC v časech dosud největší únavy a o nějaké nadbytečné invenci se tak mohlo v souvislosti s Australany každému skutečně jen zdát. Opravdu si myslím, že pokud někomu z metalových příznivců mé generace později mylně připadalo, že AC/DC jsou naprosto omšelou kapelou, jejíž alba se mohou klidně prodávat i v regálech samoobslužných prodejen u benzínových stanic, pak tohle povědomí mělo základ právě v této době. Z jejich hudby se totiž tou dobou stal jakýsi globální produkt, leckým přijímaný zcela automaticky, globalizačně, bez potřeby hlubšího ponoru a nějakých vědomostech o minulosti a historii kapely. Nastala tedy situace, která stála zcela v kontrastu s niterným pojetím sedmdesátých let, kdy byl ještě u mikrofonu Bon Scott, případně z éry dominance skvostného milníku „Back In Black“, na kterém se kluci vyždímali z nejlepšího. Dle mého jestli někdy AC/DC chyběla jiskra, pak to bylo v druhé polovině osmdesátých let.http://www.crazydiamond.cz/yuri_gagarin_the_outskirts_of_reality_recenze/2142http://www.crazydiamond.cz/yuri_gagarin_the_outskirts_of_reality_recenze/2142nobody@nothing.com (Sicky)Jedna z málaletošních novinek, která mne zaujala natolik, abych se k níopakovaně vracel, nese název „Okraje Reality“ a pocházíz dílny švédského kvintetu YURI GAGARIN. Víceméně zezvědavosti a bez velkých očekávání jsem před časem kliknul naodkaz kvůli originálnímu jménu, (mimochodem space-rocková kapelasi nemohla vybrat lepší) a náhodné setkání tentokrátneskončilo jen letmým dotekem ale nečekaně pevným zaseknutím.Hned v prvních minutách sedostavil pocit údivu nad tím, jak fascinující čardáš dokážetahle kapela rozjet. Prakticky od začátku úvodní „QSO“bubeník nasadí vysokootáčkový rytmus, kytara začne pálithlučné riffy, druhá do toho nonstop sólovat a klávesy nad toještě vypouštějí podivné vesmírné zvuky. S obrovskýmnasazením zahraná pecka, která je mixem garážového rocku,psychedelie, punku a rock´n´rollu, přejde sice v závěrudo ambientního zakončení, dojem z výjimečné performancevšak již dostat z hlavy nelze. Následující „Oneironaut“ mírněpolevuje v počáteční intenzitě a dominují zde spíšepodmanivé psychedelické motivy. Bicí opět drží svižné bpm, najejich základu ovšem kytary a klávesy vymýšlejí různéuhrančivé smyčky a kejkle, trochu ve stylu posledních ORANSSIPAZUZU. Očekávání, že se skladba znovu rozjede výraznýmriffem, se tentokrát ukazují jako lichá a kapela natahujepsychedelickou improvizaci až někam k hranici čtrnácti minut. Vefinále ale zjišťuji, že byť žádný silácký riff nepřichází,tak hudba v tomto módu taktéž nemá chybu. Ze začátku jsem docela laboroval nadzvukem alba. Zkoušel jsem mp3, flac, bandcamp stream, do slucháteki přes repro, pořád se však zdál příliš lo-fi (mj. nejlíphraje web stream). Pokaždé jsem točil knoflíky a přidávat basy,nakonec ale zvítězil názor, že takto je dílo vlastně osobité.Hudba je sice underground, obsahuje však atmosféru a energii,kterou mnohdy nevykouzlí ani renomovaný producent. Třetí položka „Crystal Dunes“ jejedno dlouhé osmiminutové sólo. Díky svoji zadumané shoegazenáladě však nepůsobí nepříjemně vypjatě. Z méhopohledu je track možná zbytečně natažený, svoji atmosférou aledokáže také zaujmout. Album se tak již blíží do svého finále,kdy po kratším ambientním intermezzu přichází na řadu výbornátitulní věc „The Outskirts Of Reality“, kde kvintet znovu přidáplyn a roztočí psychedelicko-rocknrollový kolotoč, který následněnechá běžet až do strhujícího závěru. Optimistická, dá seříct až hitová věc, která je navíc stylově zakončenáburácením raketového motoru. Album obsahuje pouze čtyři regulérnískladby, ovšem při průměrné stopáži co kus to deset minut sejedná o plnohodnotnou porci, která má svoji sílu i kvalitu. Jeslyšet, že kapela je sehraná, hraje s obrovským zaujetím ajednotlivé nástroje se krásně doplňují. Muzikanti netlačípříliš na experimentální notu, přesto nahrávka působí jakoz jiné planety. Zpětně jsem samozřejmě překontroloval iobě starší alba, která sice nevypadají tolik různorodá jakonovinka, ale je slyšet, že ten specifický „gagarinovský spacefeeling“ je přítomen od samých začátků. Ještě abych nezapomněl, album jecelé instrumentální. Obecně mě instrumentálky sice moc neberou,ale tahle mě dostala zejména pro svůj nekonvenční přístup,velkou dávku odvahy i drzosti. Není to precizní prog ani tvrdýmetal a nejedná se ani o nějak extra vizionářské dílo, přestojej považuji za pozoruhodné a osobité. Pro mě velmi příjemnéseznámení. Od letoška se považuji za fanouška YURI GAGARIN!   http://www.crazydiamond.cz/duben_v_pesti_nina_recenze/2143http://www.crazydiamond.cz/duben_v_pesti_nina_recenze/2143hackl@volny.cz (Pekárek)DUBENV PEŠTI, jako by se do těch několika slov podařilokoncentrovat všechnu prchavou poetiku všedně odžitých a zároveňnevšedně prožívaných dnů. Co asi může hrát parta muzikantůvystupující pod takovým názvem? Byl jsem zvědavý aposlechl si pár ukázek. O pár dní později už sedím předkompem, listuju bookletem, prohlížím si vybledlé obrázky jak zezašlého fotoalba s názvem „Dovolená – Jugoška 1985 adalší“, poslouchám zdánlivě klidnou hudbu a prožívám cizípříběh. Ve skutečnosti svůj vlastní, byť se soundtrackemk tomu cizímu. Vzpomínám a nechávám vše plout, dokudnedozní poslední tóny kytar, resp. kláves a nepřestanou působitsilně asociativní verše. Dělám si dobře melancholií ve světě,kam nikdo jiný nemůže. „Nina“,právě tak se jmenuje nová, celkově již šestá deskanáladotvůrců původem z Litoměřic. Dodávám, že jde o prvníalbum vydané pod firemní etiketou, konkrétně vydavatelstvíPolí5.A protože nemohu dost dobře vybřednout z jeho opakovanýchposlechů, ulevím si a podělím se ještě o pár dojmů. DUBENV PEŠTI hrajícivilně, jakoby mimoděk při tom vypravují příběh Dietra,Olgy a Niny, odehrávající se v druhé polovině osmdesátýchlet v barvách léta až jara.Jak jsem již naznačil, samotný děj není příliš důležitý,navíc se odehrává pouze v náznacích, resp. v obrazechročních období. Díky „odseknutému“ intru působí ostatně inosné téma pouze jako torzo vyrvané z běhu času. Klíčováje atmosféra a zprostředkované pocity hlavních hrdinů. Vyprávěnízpěváka Broninepostrádá patos. Vtip je v tom, že mu ho věříte. Nejdejen o kouzlo účastného přednesu, ale též o zvukomalbu samotnéhotextu, jinak stavícího na kontrastu banalit a osudového citovéhoprožitku, který je do nich zasazen. Zneklidňující slova, znějícív omezené škále tónů, se slévají s proudemposluchačova vědomí a směřují ho do nostalgické minulostivlastních zážitků, pod jejichž prizmatem může pak bilancovat anahlížet smysl své existence. Stručně řečeno, oddeklamovanéverše šijí každému vnímavějšímu posluchači – retro –příběh na míru. Výchozí látkou je smutek a stesk po všem, cobylo „odváté větrem“ a co se už nikdy nevrátí. Souběžněse však nechává i nemalý prostor pro vnímání přítomnékrásy, pochopení a smíření. Hudba se libretu nepodřizuje, spíšesi ho hýčká, a to ve stylu, kterému sama kapela říká dark pop.S odkazem na britskou kytarovou a českou alternativní scénulze s podobným označením asi vystačit. Decentní, naprostotransparentní zvuk odhaluje vše. Vestudiu Golden Hivese podařilo zachytit syrové kouzlo okamžiku nedeformované úsilímo cosi. Na koncertě proto neuslyšíte o nic méně, než zníz desky. Zadumaný písničkový pop rock se nevypaří v žárukytar ani neztratí v sevření aktuálního konceptu, jen sev rámci živého provedení ještě více poddá rockovýmprostředkům, které dají vyniknout jeho folk/shoegaze bázi. V níse na x způsobů mísí barevné kytary s lakonickým,posmutněle punkovým zpěvem. Uvedený kontrast s sebou neseemoční potenciál, jehož velikost mě nepřestává udivovat. Vevýsledku tudíž půjde o slušný nářez, a to i přes absencimonolitických riffů. Zvuk čerpá svou energii předevšímz neutuchající, de facto sólové hry kytaristů. Komunikacedvou autonomních kytarových linek se opírá o solidní rytmiku,která hraje přesně to, co má. Doprovodnou roli, i když oněco zdobnější, zastávají rovněž klávesy. Jestliže tedyzpěv s texty náladu určují, procítěné kytary ji zapodpory ostatních instrumentalistů vytrvale, někdy i dost efektně„opylovávají“. Plodem popsané synergie je hudba co do svépodstaty hitová, avšak nekompromisně mířící pod povrch věcí. Tajemstvíúspěchu se ovšem skrývá hlavně ve skladbách. „Nina“představuje další domácí desku, na níž absentuje vata. Protose také nejedná jen o formálně pojatý soundtrack kekvalitní „Chvilce poezie“ (když už jsme u toho retra). Možnápomohl i odstup pěti let. Kapela se ničím(!) neomezuje, dojde napunk i Morriconeho s trubkou. Každá píseň má výrazný, popověpřístupný motiv. Skrz všechny pak vede červená nit, která jespojuje do působivého celku. Každá píseň obstojí též jakonekomerční rádiový hit, ale zároveň mocně přivolává uvedenýcelek s jeho jedinečnou až návykovou atmosférou. Pokud ho užznáte, stačí pár tónů a vždy se vám vybaví v celé svéuvěřitelné kráse. Vybalancování vztahu mezi linií příběhovoua písničkovou se prostě podařilo. Nestírají se ani neruší;baví svým prolínáním, jakož i dynamickým napětím, které přiněm vzniká. Kdo touží po naprosto svébytné, alternativnějšía současně popovější verzi toho, k čemu na svýchposledních albech inklinují HEIDEN,neměl by tudíž zbytečně dlouho váhat. DUBEN V PEŠTInatočili desku, která tu po nich delší čas zůstane a blednoutmoc nebude. Když pozměním název jednoho alba od zmíněnýchHEIDEN, dá se totiž říct, že „na svůj příběh rozhodněsami nebudou.“http://www.crazydiamond.cz/acdc_flick_of_the_switch_recenze/2144http://www.crazydiamond.cz/acdc_flick_of_the_switch_recenze/2144janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Návrat na Bahamy do Compass Point studios, ale také k zemitější a syrové produkci, kterou si tentokrát AC/DC zajišťovali sami, byl jasnou volbou, tak aby stále populárnější kapela k čím dál širší fanouškovské základně vyslala signál, že se ani moc nechce vzdalovat vlastním kořenům. Předchozí album „For Those About To Rock...“, všeobecně považované za uhlazené, mělo být vystřídáno kolekcí zcela opačnou. Nemohu se však zbavit dojmu, že kapela mírně podcenila songwriting a ve výsledku se ohlásila s materiálem, kterému vlastně chyběly výrazné skladby. Sevřená „Flick Of The Switch“ je skutečně vším, jen ne nápadnou nahrávkou, která by mohla konkurovat jejich nejúspěšnějším věcem. Produkce jako kdyby snad ani neexistovala a některé skladby ve výsledku působily dosti podobně, nesly se totiž v jedné linii na bázi těch úplně nejtypičtějších schémat, jakými se hudba AC/DC po bestselleru „Back In Black“ začala vykazovat. Desku však nevnímám pouze negativně, protože ve srovnání s dvěma dalšími v rámci osmdesátých let působí vlastně silně, semknutě a s několika silnými chorály. Mám za to, že skutečnost, jak tahle nahrávka na posluchače působí z prvého plánu, je dána hlavně jejím strohým a suchým zvukem, kdy ve studiu, již tradičně s Tony Plattem za pultem, nebylo použito žádných efektů a techniky dostávající do skladeb větší míru barvitosti. Malcolm Young však dlouho tvrdil, že podobnou kolekci vyloženě potřeboval a chtěl nahrát, nekomplikovanou, údernou, s jasným přímočarým pojetím, čemuž byl přizpůsoben i jednoduchý bílý obal s černou skicou Anguse od Brenta Richardsona.Přestože AC/DC tou dobou znovu obsazovali čelní místa všemožných žebříčků oblíbenosti a jejich popularita nadále rostla, nová deska na tom všem prakticky neměla žádný vliv. Atlantic Records tenhle materiál vyloženě nenáviděli a kdyby nešlo o desku podobně úspěšné a zavedené kapely, zdráhali by se jí dokonce vydat. Zděšení se týkalo zejména naprosté absence výrazných singlů. Album se tak stalo jen dokladem o studiové činnosti a pokračující existenci kapely těsně před tím, než se vyjelo na další celosvětovou šňůru. Osobně vnímám „Flick Of The Switch“ jako desku velice sevřenou, archetypální a po právu vlastně přehlíženou, jakkoliv se AC/DC zuby nehty drželi svého pojetí a žádné experimenty od nich nemohl čekat ani ten největší fantasta. Pozitivem se ukázalo, že hlas Briana Johnsona měl opět pořádné grády a stal se už dávno dalším výrazným poznávacích znamením zvuku Australanů, stejně jako nepokojně brebentící kytara Anguse Younga a úsečná a přímočará rytmika. Malcolm Young a Cliff Williams patřili už dávno k opěrným bodům zvuku AC/DC a jejich rytmizované party se daly považovat za mimořádné, ostatně stejně jako ona strojově přesná hra bubeníka Phila Rudda, který však desku dotáhl do konce pouze s vypětím všech sil, aby byl posléze vyhozen a to na základě dlouhodobých problémů s drogami a kupící se nespolehlivosti. Účinkování Rudda v kapele se pomalu stávalo tikající bombou a muselo být stůj co stůj řešeno. AC/DC neměli času nazbyt a v rekordně krátkém termínu museli sehnat bubeníka. Pohrávali si dokonce s myšlenkou, že by turné odjel buď Simon Kirke (ex-FREE a BAD COMPANY) nebo někdejší bubeník od ROXY MUSIC Paul Thompson. Situace se však vyvinula jinak.V konkursech byl nakonec vybrán Angličan Simon Wright, zcela neznámý bubeník, který do londýnské základny přišel na inzerát, ve kterém se psalo, že známá kapela hledá řízného bubeníka, a to aniž by věděl, že míří k AC/DC. V prvním kole jej dokonce sledoval jen studiový technik, ale protože Simon odvedl velmi dobrý a soustředěný výkon, postoupil, a ve druhém kole ke svému překvapení předváděl již svou hru Youngům. Wright odjezdil všechny následné koncerty a vydržel v kapele až do roku 1989, kdy si v době kapelní pauzy nepochopitelně sám zvolil přeskok k DIO. Bohužel v kapele Ronnieho Jamese Dia vydržel jen na jedno řadové album („Lock Up The Wolves“), protože se malý derviš brzy rozhodl k přerušení projektu a návratu do řad čarodějů z BLACK SABBATH, ovšem pouze také krátkodobému. Bubeník Simon Wright je jediným členem v historii AC/DC, který z kapely odešel z vlastní vůle, dobrovolně, a nebylo mu tudíž nikdy věnováno v autobiografické literatuře AC/DC příliš prostoru, alespoň ne tolik, kolik by si možná za těch šest let působení zasloužil. Na zvuk bicích „Flick Of The Switch“ však neměl žádný podíl a ve studiu byl k dispozici až během tvorby řadovky následující. Obrat AC/DC k strohému zvuku měl symbolizovat sepjatost s rock´n´rollovými kořeny, s pubovým naturelem a atmosférou menších sálů, čemuž se AC/DC díky setrvávající popularitě a koncertování v prostorných sportovních halách čím dál více vzdalovali. Deska měla vyslat signál, že hudebníci zůstávají stále nohama na zemi a uvědomují si plně svou pravou podstatu, i díky tomu se jejich hudba stala nenapodobitelným originálem, byť se z ní v osmdesátých letech snažilo čerpat velké množství uječených metalových nohsledů, tu lepších a jinde horších plagiátorů. S následující koncertní šňůrou to ovšem nebylo tak žhavé, neboť deska americký trh zrovna neohromila a tak tak to postupem let dotáhla pouze k jedné platině. Fanoušci v USA čekali rozhodně větší pozdvižení a sevřený ráz díla bez výraznějších písní jim nevyhovoval. To vše se promítlo i do následného turné, protože tam kde před dvěma lety chodilo dvacet tisíc, jich rázem přišlo o polovinu méně. Album se sice dostalo na 15.příčku žebříčku prodejnosti Billboard 200, ale to se počítalo jako samozřejmost. Ani Evropa to neslyšela zrovna příznivě a v Paříži dorazilo do dvacetitisícové haly pouhých šest tisíc fanoušků, což byl nejnižší počet příchozích z celého turné. Není divu, že se na následném evropském turné v roce 1986 kapela Francii vyhnula velkým obloukem.K samotnému materiálu. Deska opět startovala nepříliš rychlou věcí, kterou byla v tomto případě úderná „Rising Power“ s rozmáchlým sloganem. Druhá „This House Is On Fire“ už měla nepochybně větší hitové ambice a z mého pohledu šlo o nejchytlavější song na celé desce, poznamenaný zvonivou kytarou a gradujícím motivem, který doprovázel takřka metalový refrén. Pokud se nějaká skladba mohla stát hitem, pak určitě tahle. V pořadí třetí byla titulka „Flick of the Switch“. Úsečná, klasická věc od AC/DC, na jaké byli fanoušci čím dál více zvyklí. Za pilotní singl byla však nakonec zvolena „Nervous Shakedown“ s pochodovou náladou a typickými riffy bratrské dvojice. Jednoznačná deklarace životaschopnosti i v časech, kdy bylo pro každou kapelu sedmdesátých let čím dál těžší se udržet na vrcholu popularity. Zde musím pochválit plně energický hlasový projev Briana Johnsona, který od nástupu do AC/DC nedoznal žádného zhoršení a stále působil drásavě a řízně jako siréna. Metalické boogie v rychlém tempu „Landslide“ patří k ozdobám desky, song se vlastně liší od pojetí ostatních skladeb svým velmi svižným tempem a poukazuje především na rychlé Angusovi prsty. Určitě nejoriginálnější píseň celého alba.Druhá strana desky je prakticky obsazená průměrnějším materiálem, ze kterého vyčuhuje akorát hymna „Bedlam In Belgium“, jenž je vzpomínkou na trable, které kapela prožívala během uplynulé evropské šňůry. V Belgii se místní správě nelíbila hlasitost očekávané akce a snažila se až do poslední chvíle znemožnit kapele plné možnosti jejich produkce, nicméně AC/DC odehráli ten večer obzvlášť hlasitý set, byť v zákulisí probíhali až do poslední chvíle potyčky mezi personálem kapely a policií. Song je poctou věrným fanouškům v Beneluxu. Ostatní písně na B straně již zkrátka nevyčnívaly a plnily akorát obecné standardy zvuku AC/DC. Koncertní šňůry s vrcholem na druhém headlinerském účinkování AC/DC v rámci podniku Monsters Of Rock, tentokrát konaném v létě 1984 po celé Evropě (osm koncertů od Španělska po Švédsko s vrcholem v anglickém Doningtonu), utěšeně pokračovaly, byť Malcolm čím dál více propadal alkoholovému opojení a na některých koncertech byla znát na kapele jistá únava. http://www.crazydiamond.cz/headspace_all_that_you_fear_is_gone_recenze/2132http://www.crazydiamond.cz/headspace_all_that_you_fear_is_gone_recenze/2132marekdt@seznam.cz (Horyna)Před nedávnem jsem na stránky Crazy Diamond přivedl profil britských metalových progresivistů THRESHOLD. S jejich celoživotní etapou bylo několikrát spjato i jméno Damiana Wilsona. Tento velice charismatický, nadaný a vokálně neskutečně zdatný shouter, není v hudebním světě spojen pouze s účinkováním na několika jejich albech, ale před nedávnem se mimo své další projekty zařadil i po bok klávesáka Adama Wakemana, který sestavil projekt/kapelu HEADSPACE a do svého středu hledal vhodného kandidáta na pěvecký post.Adam je synem velice známého a uznávaného Ricka Wakemana, kterého aktivity kdysi dovedly až mezi smetánku hvězdných YES, s nimiž v sedmdesátých letech stvořil jejich nejlepší hudební díla. I Adam se podobně jako jeho starší bratr Oliver potatil a po svých epizodních rolích u Ozzyho Osbournea, či BLACK SABBATH, založil kapelu vlastní. Do ní vedle již zmiňovaného Damiana pozval i další známou tvář, a sice Lee Pomeroye (IT BITES) na basu, kytaru velice funkčně a svěže obhospodařuje Pete Rinaldi a bicí si vzal na svá bedra Richard Brook, respektive u dvojky Adam Falkner.HEADSPACE předvádí na obou dosud vydaných nosičích v čem je jejich největší síla. Jde o velice sympatický, robustní, přesto zdatně hravý a svěží progresivní metal, v němž dokážou všichni instrumentalisté naplno zúročit jak své dlouholeté skladatelské a aranžérské zkušenosti, tak výtečné hráčské výkony. Přesto, že ani jedna z desek nepřináší nějakou výraznou hudební revoluci, či snad nový pohled na to, jak hrát technicky vyšperkovanou metalovou muziku, nelze jim upřít podstatnou upřímnost projevu, lidskou uvěřitelnost i určité, i když ne závratně velké překročení klasického rámce pro takto koncipovanou hudbu. Nadstandardní hráčské výkony jsou podloženy velkou dávkou intenzivní energie i velice plastického začlenění výrazných kytarových rifů ve prospěch celé nahrávky tak, aby neztrácela sílu a skrze dlouhou časovou náročnost jí nepadal před koncem dojezdu řetěz.Jak první kolekce „I Am Anonymous“, tak především druhá deska „All That You Fear Is Gone“, jsou malinko zapomenutými a nenápadnými výtvory, patřící další z velkých nadějí progresivní metalové větve současnosti, kapele HEADSPACE. Pokud jejich projekci ještě neznáte a po stylově podobných THRESHOLD se vám večer spokojeně usíná, nemohu Vám jejich nahrávky než doporučit. Vyzkoušejte a možná nebudete podobně jako já (těch pár vysolených stovek za obě desky) litovat.