https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_gazda_pandemonium/3783https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_gazda_pandemonium/3783nobody@nothing.com (Gazďa)V jeho průběhu miletošní rok nepřipadal vydanými deskami tak silný jako typředchozí. Teprve při tvorbě tohoto žebříčku jsem siuvědomil, kolik kvalitních alb vzniklo a kolik restů ještě mám.Na spoustu desek se mi v rámci recenzování nedostalo času,tak jsem je zařadil a krátce popsal alespoň tady. Rovněžosmdesát písní, které jsem vybral jako top roku (každou odjiného interpreta), svědčí, jak silný ročník 2025 byl. Top desky roku (řazenožánrově bez jasného pořadí)Doom metal1914 - Viribus UnitisDoomu tolik neholduju, aletahle deska v doom/death/black stylu je trefou do žánrovéhočerného. Album vydané až v polovině listopadu pro měvystoupalo na samotný vrchol, a kdybych měl volit desku roku, bylaby to tato. Ukrajinci, kteří se jmenují podle prvního roku prvnísvětové války a zpívají o první světové válce. Hodně temníSABATON... V případě tohoto alba jde o příběh lvovskéhorodáka (stejně jako členové kapely), který první světovouprochází, aby se ocitl v italském zajetí a vrátil domů ažběhem polsko-ukrajinské války. Bláto, zima, zákopy, shell-shock,mrtvoly. Málokterá deska je texty i hudebním stylem schopna takplasticky tohle téma zobrazit. Že jde právě o Ukrajince, tomucelému dodává další mrazivý rozměr navíc. Willkommen InÖsterreich. Nejlepší písně: všechny, deska je tak koncizní, ženení dobré něco vytrhávat. Black metalHAVUKRUUNU – TavastlandNež přišli 1914, takpro mě roku 2025 vládli tihle Finové. Atmosférický blackmetalprotkaný silnou melodičností. Drsný a hutný blackmetal obarvenýdo pestřejších odstínů. Krása střídá nádheru a množstvínápadů v některých písních je až neuvěřitelné.Nejlepší skladby: skoro všechny. BLACKBRAID – BlackbraidIIIMelodický black metal sev posledních letech stal možná mým nejoblíbenějšímžánrem a tahle deska je důkazem, že špičková tvorba tohototypu může vznikat i za oceánem. One-man projekt Jona Kriegera, vekterém se snoubí black metal s jeho mexickými a indiánskýmikořeny. Velmi melodická a velmi zběsilá deska přinášejícíněkteré z nejsilnějších skladeb roku. Jděte si to pustitteď hned! Naživo poprvé v Česku na příštím Brutalu.Nejlepší kusy: „The Dying Breath of a Sacred Stag“, „Wardrumsat Dawn on the Day of My Death“, „Tears of the Dawn“, „And HeBecame the Burning Stars“. DRUDKH – Shadow PlayA melodeath kvetesamozřejmě nejen za oceánem a ve Skandinávii, ale také naUkrajině. Další z top desek letošního roku. Klasici temnéhozahuhlanějšího blacku, ale opět se silnými melodickými motivy.DRUDKH jsou z Charkova, tedy přímo z frontové line,a jejich někdejší bubeník a klávesista MykolaSostin (alias Morth) byl minulý rok zabit ve válce.Jejich hudba je ale temná a smutná nejenkvůli aktuálnímu dění. Kombinace melancholické, táhlé amelodické muziky, která má svou tíhu, důraz azávažnost. Nejlepší skladby: „April“, „TheThirst“, „The Exile“ a „Eve“. ISTAPP – Sól Ter SortnaV okénku melodickéhoblack metalu pokračujeme polozapomenutou norskou černou úderkou.Název znamená rampouch a tenhle kus ledu produkuje sice mrazivou,ale veskrze nápaditou a chytlavou hudbu. Na to jak jsou skvělí,tak bohužel ISTAPP i po dvaceti letech existence nepochopitelněhnijí kdesi v zatuchlém podzemí severského blackmetalovéhoundergroundu. Dejte jim ale šanci a odvděčí se vámněkolikanásobně. Nejlepší věci: skoro všechny. WALG - VNizozemský projektmultiinstrumentalisty a skladatele Roberta Koninga a zpěvákaJoricka Keijzera vydává už pět let každý rok jednu skvěloudesku. Ne dobrou, ale skvělou. Koning je zjevně geniální, ajelikož nemá co dělat, tak skládá, skládá a skládá. Pětkanení tak superhvězdné dílo jako čtyřka, ale i tak tu najdemepěkné bomby. Meloblack s výraznými nápady a skvělýmiinstrumentálními výkony okořeněný výbornými thrashovýmiriffy. Best: „De Vlinder En De Dromer“, „De Adem Van HetEinde“, „Zielsallen“, „Daar Waar Stilte Spreekt“, „HetVlees Vergaat“. GRIMA – NightsideSkvělý melodický blackmetal se nedělá jen na Ukrajině, ale i na druhé straně barikády.GRIMA z Krasnojarsku na Sibiři sázejí podobně jakoDRUDKH na temné plochy a repetitivnost, oproti například thrashovýneoklasicistní ekvilibristice WALG. Charakteristickým nástrojem tuje tahací harmonika a funguje to překvapivě dobře. Nejlepšískladby: „Beyond the Dark Horizon“, „Flight of the SilverStorm“, „Impending Death Premonition“, „Where We Are Lost“.ELUVEITIE – AnvELUVEITIE bych mohl dát imezi folk metal, ale nechce se mi dělat tolik škatulek. Každopádněvokál i divokost těchto Švýcarů je čistě blacková. Podtaktovkou Chrigela Glanzmanna do nás letos nasypali dalšíkvalitní počin s kombinací Glanzmannova řevu a vynikajícíhosopránu Fabienne Erni. V recenzi jsem sice dal sedmdesát,ale k desce se vracím poměrně často. Kdo má rád pestrost azároveň tvrdost, pro toho tu jsou ELUVEITIE. Nejlepší skladby:„Premonition“, „Aeon of the Crescent Moon“, „All In One“,„Harvest“.Death metalBURIED REALM – TheDormand DarknessZa nejlepší deathovoudeskou letoška stojí tenhle projekt amerického kytarového hrdinya multiinstrumentalisty Joshe Drummera. Týpek z Colorada se vevelkoleposti a majestátnosti inspiruje u AYREON, a tak se i v rámcisvých (o hodně skromnějších) možností obklopil relativněhvězdnou sestavou. Symfo/power techno-death nejvyšší kvality. Jeto agresivní, rychlé, hutné, ale i melodické. Top věci:„Futuristic Hollow Nation“, „Where the Armless Phantoms GlidePt. II“, „Ophidian Dreams“, „The Dormant Darkness“, „Jawsof the Abyss“. BENEDICTION – Ravage ofEmpiresVýborná deska veteránůklasického britského old school deathu. Jednoduchý prďáckýdeath metal ve stylu trochu tvrdších MOTÖRHEAD. Žádné sypačky,bombast, komplikovanosti a další různé nesmysly. Raz dva tři ajedem. Skvělé riffy, skvělá muzika. Jedna z nejlepšíchdesek kapely. Top věci: „A Carrion Harvest“, „Crawling Overthe Corpses“, „Engines of War“, „The Finality ofPerpetuation“. GRENADIER – Wolves ofthe TrenchPro mě dosud neznámákapela. Na scéně se tihle Kanaďané z Newfoundlandu aLabradoru pohybují od roku 2018 a „Wolves of the Trench“ jejejich druhá deska. Opět spíše nekomplikovaný a neprogresivnímelodeath někde ve stylu podobnému finským KALMAH. Tahle hudba bezkudrlinek musí mít silné nápady a Kanaďané je mají. Tematickyopět válka, válečné zločiny, ale tentokrát i institucionálnípedofilie v katolické církvi, což je v Kanadě velkétéma. Nejlepší věci: „The Swine of Mount Cashel“, „HududExecution“, „Red Civil Ensign“, „Wolves of the Trench“. ARCH ENEMY – BloodDynastyNe tak top deska jako taminulá, ale pořád dost dobrá. Bohužel poslední se zpěvačkouAlissou White-Gluz, která byla pro ARCH ENEMY prostě perfektní.Tohle tehdy nečekané good bye přináší další porci toho, načjsme byli v posledních letech od kapely zvyklí. KvalitníArnottovy riffy a motivy, zběsilá sóla a dobré melodie, které sekrůček po krůčku posunovali i směrem k čistému vokálu.Jsem zvědav, koho uvidíme s kapelou příští rok naMástrech. Nejlepší skladby: „Liars And Thieves“, „DreamStealer“, „A Million Suns“, Illuminate the Path“. ALLEGAEON – The OssuaryLensUž bylo na čase, aby sev tomhle žebříčku také objevilo něco trochu drsnějšího,sakra! Bijci z Colorada stvořili další výbornou deskutechnického death metalu se zběsilými bicími, změnami temp análad doplněného o zvonivé neoklasicistní kytary. Tvrdá, alezajímavá a pestrá muzika, která připomene skupiny jako CATTLEDECAPITATION. Top věci: „Driftwood“, „The Swarm“, „ChaosTheory“, „Carried By Delusion“. MORS PRINCIPIUM EST –Darkness InvisibleTihle borci z Finskavypadali ještě nedávno na umření, ale první deska po pětiletech ukázala, že jsou i dnes schopni pokračovat v excelentníformě. Bez skvělého kytaristy Andyho Gilliona (vydal sám lonitaké výbornou desku), ale se staronovým šestistrunným tandememHaukio-Kokko se oděli do hávu barokního symfonického metalu as ním se vydali do majestátních výšin. Zvukově skvělá askladatelsky nadprůměrná deska s peckami jako „All Life IsEvil“, „Monuments“, River of Avernus“ nebo „Summoning theDark“. AEPHANEMER – UtopieTěmto francouzskýmmelodeathařům jsem dosud nevěnoval tolik pozornosti. Tu a tam jsemsi poslechl nějaký ten singl, to bylo vše. Nová deska to změní.Velmi dobré dílo velmi melodického death metalu s krásnýmikytarami i melodiemi. Mezi prsty mi bohužel protekl pražskýlistopadový koncert, který jsem vůbec nezaznamenal. Velká škoda.Top skladby: „Utopie (partie 1)“, „La regle du jeu“, „Lecimetiere marin“, „La riviere souterraine“. Thrash metalCORONER – DissonanceTheoryThrashová deska roku.Návrat Švýcarů, pro které to je první album po dvaatřicetiletech. A album, které rozhodně stojí za to. Thrash okořeněnýprogem, hutný, nápaditý a zajímavý. Člověk neví, jestli je totak dobré, protože to tak dlouho trvalo, nebo naopak škoda, ženám toho během těch desetiletí nenaservírovali mnohem víc.Nashle na příštím Brutalu. Nejlepší věci: „Symmetry“,„Trinity“, „Consequence“, „The Law“, „Crisium Bound“.DESTRUCTION – Birth ofMalice DESTRUCTION mě bavíz velké německé čtyřky nejvíc. Líbí se mi ten přímočarýjednoduchý styl, Schmierův projev a přístup a mají taky nejlepšíriffy. Novinka nepřináší sice žádné překvapení, ale kdo byho chtěl, když tu máme další solidní porci teutonskéhothrashe. Nejlepší skladby: „Cyber Warfare“, „Chains ofSorrow“, „Scumbag Human Race“, „No Kings – No Masters“. TIKTAALIKA – Gods ofPangaeaJak vypadá thrash, kdyžse ho chopí členové progresivních mágů HAKEN? Odpověď přinášítenhle projekt, za kterým stojí kytarista Charlie Griffiths abasista Conner Green, kteří přizvali ještě bubenickéhosvětoběžníka Darbyho Todda. Ze všech slavných thrashovýchkapel to nejvíc připomíná MEGADETH, zvukem, kytarami i vokály.Občas trochu progovější, ale co jiného byste čekali od těchtoBritů? První deska se povedla a nabídla silné kusy jako„Tyrannicide“, „Fault Lines“, „Gods of Pangaea“ nebo„Chixculub“. VITTRA – IntenseIndifferenceExistuje něco jakomelothrash? Pokud ano, tak jsou jeho zástupci Švédové VITTRA.Mladíci z Kölbacku vydali letos teprve druhou fošnu, kteráale rozhodně stojí za pozornost. Říkalo se, že thrash kdysiskončil, protože narazil na své limity a neměl se kam rozvíjet.Tihle kluci ukazují, že to jde. Moderně znějící thrash metal,který má odpich, sílu i originalitu. Best: „MOFO“, „ReignSupreme“, „The Leap“, „Soul Searcher“, „Hate“,„Transylvanian Buffet“. SACRIFICE – Volume SixDalší povedenýthrashový comeback. Tentokrát zástupce velké čtyřky kanadskéhothrashe a „jen“ po šestnácti letech. Silné, úderné albums některými superrychlými kompozicemi, ale místy hrající ina pomalejší přemýšlivější notu. Top věci: „Missile“,„Comatose“, „Antidote of Poison“, „Explode“, „YourHunger for War“.BLOODLETTER – Leave theLight BehindDalší z mýchobjevů letošního roku. Čtveřice je z Chicaga, které nenízrovna známým thrashovým ohniskem, když znalci možná vzpomenouna někdejší ZNOWHITE. Každopádně BLOODLETTER pozvedají zdejšíthrashový prapor do pořádných výšin. Kvalita čtvrté desky promě bude záminkou k prozkoumání ostatních počinů jejichdiskografie. Nejlepší skladby: „On Blackened Wings“. „EternalWinter“, „Terminal“ „Hunting Horror“, „The Black Death“,„The Burial“. Heavy a power metalHELLOWEEN – Giants andMonstersDeska HELLOWEEN mezi mýmideskami roku? A kdybych to rovnal dle pořadí, tak by byla někdehodně vysoko. Co se to děje? Neuznává Gazďa na střední kolenasvůj dlouholetý omyl? Ani ne, spíš jde o důkaz, že tahle deskaje tak dobrá, že se prostě protlačí na přední místa i u těch,kdo nejsou stoprocentními fanoušky německých kvílečů. Takénaživo je banda ve skvělé formě, o čemž jsme se přesvědčilinedávno v Praze a příští rok budeme mít další možnostna Mástrech. Nejlepší věci: „A Little is a Little Too Much“,„Universe“, „We Can Be Gods“, „Into the Sun“, „Hand ofGod“, „GIants On the Run“. ENSIFERUM – Winter StormDeska, které jsem dalpůvodně sedmdesát, ale dnes bych minimálně deset bodů přidal„Victorious“, „Winter Storm Vigilantes“ a „Fatherland“jsou zběsilé pecky, které výborně fungují i naživo. „A ScarsIn My Heart“ je pro mě baladou roku. Veselá, ale ne přiblblákapela, která ukazuje, že i folkem načichlý druh metalu můžebýt pořádný nářez. Zvláště když umíte skládat jakokapelník Markus Toivonen. DEFENDERS OF THE FAITH –Odes to the GodsŠéf THERION ChristoferJohnsson se rozhodl méně koncertovat, ale ne méně pracovat.Jelikož je tenhle symfoňák fanouškem klasického metalu, tak sepustil do bokovky v tomhle stylu. Cílem bylo odthrashovat aodsymfonovat metal a dostat se ke kořenům na začátek osmdesátýchlet. Podařilo se a tahle sázka vyšla. Nejlepší skladby: „I amin Love With My Tank“, „Heavy Metal Shakedown“, „TimeMachine“, „Darkside Brigade“, „Northern Stones“. Prog/ Symfo…AND OCEANS – TheRegeneration ItineraryDalší z kapel,které jsem dosud nevěnoval žádnou pozornost a všimnul jsem si jíleda, když se mi pletla ve vyhledávači, pokud jsem se snažilnajít své oblíbené THE OCEAN. Nemůžu sledovat všechno, že?Ale tady jsem rád, že jsem si letos své obzory rozšířil.Progresivní deathmetalisté vydali skvělou desku, kde se snoubídeathová hutnost jak s progovou zajímavostí, tak s melodickouinvencí. Hodně tvrdá a hodně melodická deska. Nejlepší věci:celé je to dobré. LABYRINTHUS STELLARUM –Rift in Reality Třetí deska v tomhležebříčku z Ukrajiny, tentokrát z Oděsy. Něco tam tikluci dělají dobře. Bratři Míša a Saša Andronatiové stvořiližánrově těžko uchopitelné album, jakýsi kosmický synth technometal s blackový vokálem a deathovými vložkami. Automatickýbubeník se v tomto stylu stává z nouze výhodou. To byale nestačilo. Brácha a brácha jsou výborní skladatelé a věcijako „Ravenous Planet“, „Voyagers“, „Cosmic Plague“ nebo„Rift In Reality“ jedněmi z těch nejzajímavěji znějícíchskladeb roku. AN ABSTRACT ILLUSION –The Sleeping CityU některých kapel jehned podle názvu jasné, o jaký typ metalu půjde. Minulá a třiroky stará deska těchto progmetaleros ze Švédska (kde se všechnata kvalita v té Skandinávii bere?) mě dostala do kolen. Unovinky to trvalo déle, ale nakonec mě přesvědčila. Progmetals velkým P a prakticky samé osmi až desetiminutovémeandrující kompozice. Dejte jim čas a přesvědčí vás…Nejlepší skladby: Jejich tam sedm a jsou dost vyrovnané, alekdybych musel tak „Blackmurmur“, „Frost Flower“ nebo„Emmett“. PHANTOM SPELL – Heather& HearthSólový projekt zpěvákaa kytaristy SEVEN SISTERS Kyleho McNeilla. Jak je u těchto mladýchgéniů dnes zvykem, tak nahrál všechno sám. PHANTOM SPELL nenímetal, ale hardrockový prog vracející se do sedmdesátek. Zvukověa hudebně to má z toho, co znám, nejblíž ke CAMEL nebok Diovým ELF. Nostalgické kapely vzývající dávno minuléčasy moc nemusím, ale tohle je hodně nápadité. Příjemnámelodická deska, která nechává mým uším odpočinout od všehotoho řevu, který do nich většinou rvu. Nejlepší věci: Je jichtam pět, tak nemá smysl moc vybírat.STEVEN WILSON – TheOverviewKdyž před dvěma třemilety jeli PORCUPINE TREE svoje poslední (?) turné, tak se bohuželu nás neotočili, čímž mě Steven Wilson pěkně naštval.Každopádně když bude dělat tenhle intelektuální náfuka dáldobré sólové desky, tak bude těžké být na něj dlouhodoběuražený. Overview by se dalo dost pokrátit a je tu dostpseudoexperimentálního balastu, ale také dost kvality, zejménatam, kde deska zabrousí do běžné písňové formy. Nejlepšívěci: jsou tu jen dvě. TÓMARÚM – BeyondObsidian EuphoriaProgmetalové šílenství.Desetiminutové skladby, neustálé změny tempa a motivů, brutálnísypačky a deathový řev střídá akustika a klid. „Thick as aBrick“ kdysi JETHRO TULL udělali jako parodii na progovéšílenosti, ale fakticky se stala ultimátní progovou deskou.Podobně působí tohle album v subžánru progresivního deathmetalu. Progová cirkulárka. Není to pro každého, ale progerovosrdce zaplesá. Nejlepší skladby: „Shed This Erroneous Sin“,„Blood Mirage“, „Halcyon Memory: Shades Across the Blue“,“The Final Pursuit of Light”.MORON POLICE – PachinkoNěco podobného, ale vevýrazně odlehčenějším modu a v žánru progresivníhorockpopu. Bláznivé, kreativní, zábavné. Kapela s divnýmnázvem z Norska dělá divnou hudbu. Pachinko je japonský druhforbesu, do kterého velkou rychlostí střílíte jednu kovovoukuličku za druhou a Japonci jsou u tohoto druhu zábavy schopnitrávit celý den. Tenhle automat je tu brán jako metaforasoučasného ztřeštěného světa. Hudebně chytlavé a velmipřístupné. Nejlepší skladby: „The Sentient Dreamer,“„Pachinko Part 1 a 2“, „Make Things Easier“, Také Me to theCity“. CRADLE OF FILTH – TheScreaming of ValkyriesCradle nejsou samozřejměprog, ale rozhodl jsem se je sem přiřadit coby zástupce symfonickéodnože metalu. Black/symf/goth nebo co to vlastně je… Ale asi toje jedno, stačí že poslední deska je prostě skvělá. Peky jídal devadesát a já musím souhlasit. Škoda, že tahle koncertně iskladatelsky silná sestava skončila. Další z kapel žebříčku,kterou uvidíme příští rok na Brutale. Nejlepší věci: „ToLive Deliciously“, „The Trinity of Shadows“, „Non OmnisMoriar“, „White Hellebore“. Post-metalPSYCHONAUT – World MakerDalší z kandidátůdo pětice nejlepších desek roku. Mí němečtí postmetalovíoblíbenci THE OCEAN se na nějaký čas odmlčeli a rozpadla se jimsestava, takže kdo ví, jak to s nimi bude. Místo nich jsemale letos objevil tyhle mladé belgické mistry. A jelikož jsemv psaní líný, tak jsem týdny přemýšlel, jestli se dokopuk recenzi a mezitím ji samozřejmě napsal mnohem pilnějšíStray. Z mého pohledu nemá tahle deska chybu. Progresivnípost metal, ale neagresivní, přístupný a plný nápadů, kterévám lezou do hlavy samy. Top skladby: skoro všechny. HARAKIRI FOR THE SKY –Scorched Earth Rakušani nejsou metalovávelmoc. Vedle symfopopařů VISIONS OF ATLANTIS ale mají minimálnějedno další želízko v ohni. HARAKIRI FOR THE SKY zosobňujíonen druh postblacku, který dávno neuctívá Satana a podobnéhovadiny, ale nese pochodeň melancholie vzývající poušťvšeobjímajícího světobolu. Ne pouhá černá, tenhle svět jebarevnější, ale jen tmavé barvy, prosím… Dlouhé táhléskladby, které se ale nebojí rychlých temp. Viděl jsem je letosdvakrát, a i naživo jsou dobří. A i klipy stojí za to…Nejlepší písně: „Without You I am just a Sad Song“, „WithAutumn I´ll Surrender“, „Keep Me Longing“, „Heal Me“. ALIEN WEAPONRY – Te RāZas jiný druhpost-metalu. Agresivní, tvrdý, ne melancholický, ale cholerický.Plný zuřivosti nad koloniální nespravedlností. Post-thrashdoplněný o různé místní lidové nástroje, takhle zní ČECHOMORpo novozélandsku. Tři mladí kluci z Aucklandu, které sivytáhla GOJIRA a ukázala jim svět. Právě k francouzskýmihvězdám má tahle hudebně trojice blízko. Vyplatí se sledovat ido budoucna. Nejlepší skladby: „Crown“, „Mau Moko“, „1000Friends“, „Hanging By a Thread“, „Ponaturi“. Hard RockVOLBEAT – God of AngelsTrust Jak to ti Dánové,respektive Michael Poulsen dělá? Jeho neustálý přísunchytlavých až popově přitažlivých skladeb neustal ani letos (ato už prý zas pracuje na další desce ASINHELL). God of AngelsTrust je stejně kvalitní jako předchozí „Servant of the Mind“.Deska jsou typičtí VOLBEAT. Trocha thrashe, trocha deathu, trocharockabilly, trocha popu, plus Poulsenův skvělý elvisovský vokál.Protřepat, ale nemíchat a ono to kupodivu funguje. Top skladby:většina jich je skvělých, zbytek dobrých. GOTTHARD – Stereo CrushNa tuhle desku jsem „mělcrush“ prakticky od prvního poslechu. Švýcarští Bon Jovi,které své vzory dle mého názoru předčili a jedna z kapel,která v Evropě dál udržuje tradici poctivého hard rocku.Kvalitní písně tzv. pro obě pohlaví s chytlavýmimelodiemi, zvonivými kytarami a podmanivým chraplákem NicaMaedera. Příští rok na Metalfestu. Nejlepší věci: „BurningBridges“, Liverpool“, „Thunder And Lightning“, „RustyRose“, „Life“, „These Are the Days“. GHOST – SkeletáStray dal desce šedesát,ale já ji hodnotím výš. Minimálně osmdesát, možná idevadesát. Jedna z malá novějších a skutečně velkýchkapel v metalu, které jsou schopny vyprodávat arény aheadlinovat festivaly a tahle deska ukazuje proč. Neprvoplánové,ale přitom chytlavé a jednoduše zapamatovatelné písně.Opravdové arénové hity. Předák Tobias Forge dlouhodoběspolupracuje se skladatelským duem Salem al Fakir/Vincent Pontare,které mají na pažbě zářezy jako AVICII, LADY GAGA nebo MADONNA.A pak to nemá být chytlavé. Top skladby: „Peacefield“,„Guiding Lights“, „Umbra“, „Satanized“, „Cenotaph“. Rock a jiné STYX – Circling FromAboveKlasici pompézníhosemdesátkového rocku jsou na vrcholu sil. Sedmnáctá deskaoriginálního materiálu a už třetí za posledních osm let.Pánové jsou zjevně ve velké pohodě. Na první poslech typičtíSTYX, ale s moderním zvukem, kterému jako obvykle dominujíklávesy. Velkolepost i lehkost, srdce i mozek. Konceptuální albumzabývající se vztahem přírody a technologie s několikacharakteristickými styxáckými hity. Nejlepší skladby: „Buildand Destroy“ „Michigan“, „King of Love“, „Forgive“a „Everybody Raise Your Glass“. THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA –Give Us the Moon Bokovka SOILWORK aliasšvédská pocta poprocku konce sedmdesátých let jede dál i posmrti jednoho ze dvou hlavních skladatelů Davida Anderssona. A jedebez zaváhání. Björn Strid a spol. stvořili další silnou asvěží desku z kouzelného světa neonů, diskotékovýchkoulí, černých brýlí a bílých limuzín. Život je jedna velkápárty, tak proč si ho komplikovat. Absence Andressona seneprojevuje a Strid ukazuje, že je skladatelsky schopen tuhle kárutáhnout i sám. Příjemná a poctivá deska. Nejlepší skladby:„Give Us the Moon“, „Paloma“, „Way to Spend the Night“,„Shooting Velvet“, „Stratus“. YE BANISHED PRIVATEERS –Til the Sea Shall Give Up Her DeadAspoň jednu pirátskoudesku by to v tomhle žebříčku chtělo. Tihle Švédové(hehe, jak jinak) jsou mi z celé té pirátské bandy, co seochomýtá na všech těch festivalech, nejsympatičtější. Nehoníúspěch nepodbízejí se, ale dlouhodobě dělají dobrou achytlavou táborákovou/kabaretní muziku. Piráti tělem a duší,ne protože to zrovna nese. Letos jsem měl tu možnost je i vidětnaživo a polovinu ze setu na jejich headlinerském turné tvořilyprávě kusy z novinky. Nejlepší věci: „Chained Bellow, „“AHardworking Crew“, „As the Tree Falls“, „Mates Together“,„Raise Your Glass“. Top 80 nejlepšíchpísní (od každého interpreta jedna, bez konkrétního pořadí)ISTAPP – Storm Av Is BLACKBRAID – The DyingBreath of a Sacred Stag BLEED FROM WITHIN – GodComplex (ten riff!)ARCHITECTS – JudgementDayWALG – De Vlinder En DeDromerBURIED REALM –Futuristic Hollow NationVOLBEAT – By a Monster´sHandGHOST – PeacefieldARCH ENEMY – A MillionSunsDEFENDERS OF THE FAITH –I´m in Love With My Tank TIKTAALIKA – Fault LinesHIMMELKRAFT – I Was Madeto Rain on Your Parade GOTTHARD – BurningBridgesBEHEMOTH – Luciferaeon FALLUJAH – KaleidoscopicWavesVITTRA – MofoALLEGAEON – DriftwoodBENEDICTION – CrawlingOver CorpsesTHE FAVORS, FINNEAS, ASHE– The Little Mess You MadePSYCROPTIC – Architectsof ExtinctionFRAYLE – Walking WoundedELUVEITIE – All Is One SABATON – TemplarsWITHIN TEMPTATION/JERRYHEIL – Sing Like a SirenAURI – Shieldmaiden AMORPHIS – Light AndShadowSTYX – Build And DestroyBLOODLETTER – OnBlackened WingsHARAKIRI FOR THE SKY –Without You I´m Just a Sad SongBEAST IN BLACK – Enterthe BehelitBATTLE BEAST – Blood ofHeroesENSIFERUM – Scars in MyHeartJETHRO TULL – The TipuHouse LORNA SHORE –Unbreakable DRUDKH – The Eve THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA– Give Us the Moon MORS PRINCIPIUM EST –All Life Is EvilPHANTOM SPELL – TheAutumn CitadelLABYRINTHUS STELLARUM –Cosmic Plague…AND OCEANS – TheDiscord StaticHELLOWEEN – We Can BeGods¨IN MOURNING – StaghornCRADLE OF FILTH – WhiteHelleboreGRIMA – Beyond the DarkHorizonAVANTASIA – Bring On theNight RIVERS OF NIHIL – Houseof LightSACRIFICE – Missile STEVEN WILSON – ObjectsOutlive UsDESTRUCTION – CyberWarfareHAVUKRUUNU – KuolematonLaulunhenki CORONER – Trinity TESTAMENT – Meant to BeALIEN WEAPONRY – MauMokoBETWEEN THE BURIED AND ME– The Blue NowhereAEPHANEMER – La regle dujeuAN ABSTRACT ILLUSION –EmmettBAEST – King of the SunYE BANISHED PRIVATEERS –Chained Bellow GRENADIER – Red CivilEnsignKREATOR – TränenpalastPSYCHONAUT – EndlessCurrentsSTEEL ARCTUS – Defenderof Steel HELLRIPPER – KinchyleFLOWER KINGS –Beginner´s Eyes ALISSA WHITE GLUZ – TheRoom Where She DiedLACUNA COIL – In NominePatris UNLEASHED – War ComesAgainMEGADETH – Tipping PointDEFIGUREMENT – WoundedLandscapePEDESTAL FOR LEVIATHAN –Karmic Recollection MirrorSARASTUS – Where CrueltyNever EndsALESTORM – Killed toDeath By Piracy HOODED MENACE – PortraitWithout a Face ORBIT CULTURE – TheStorm MORON POLICE – MakeThings EasierWYTCH HAZEL – WovenARAN ANGMAR – Vae Victis1914 – 1914 (The Siegeof Przemysl)MESSA – Void Meridian Top nejlepšíchkoncertů roku (bez konkrétního pořadí)ROXETTE, O2 Arena, PrahaJUDAS PRIEST, ACCEPT, PHILCAMPBELL AND THE BASTARD SONS, Olympiahalle, MnichovMEGADETH, O2 Arena, PrahaWIND ROSE, ORDEN OGAN,ANGUS MCSIX, Meetfactory, PrahaVOLBEAT, O2 Universum,PrahaAURI, Divadlo Hibernia,PrahaIGGY POP, United Coloursof OstravaLYNYRD SKYNYRD, O2 Arena,PrahaAC/DC, Letiště Letňany,PrahaENSIFERUM, Basinfirefest,Spálené PoříčíDARK TRANQUILITY,Basinfirefest, Spálené PoříčíALANIS MORISSETTE,Metronome, PrahaBRUCE SPRINGSTEEN, LetištěLetňany, PrahaSEX PISTOLS, Rock forPeople, Hradec KrálovéIRON MAIDEN, LetištěLetňany, PrahaHELLOWEEN, O2 Arena, PrahaARCH ENEMY, ELUVEITIE,AMORPHIS, Fortuna Arena, PrahaCARCASS, Basinfirefest,Spálené PoříčíMOONSPELL, Basinfirefest,Spálené PoříčíKING DIAMOND, Metalfest,PlzeňWITHIN TEMPTATION,Metalfest, PlzeňBEHEMOTH, SATYRICON,ROTTING CHRIST, O2 Universum, PrahaHELLBUTCHER, BrutalAssault, JaroměřABSU, Brutal Assault,JaroměřMASTODON, Brutal Assault,JaroměřFEAR FACTORY, BrutalAssault, JaroměřGOJIRA, Brutal Assault,JaroměřSTATIC-X, Brutal Assault,Jaroměřhttps://www.crazyDiamond.cz/turbo_plzen_serikovka_30prosince2025_koncert/3781https://www.crazyDiamond.cz/turbo_plzen_serikovka_30prosince2025_koncert/3781janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Angažováním zpěváka Radka Zíky dořad plzeňské kapely TURBO se začala před rokem psát novákapitola této památné rockové formace z města průmyslu a piva. Nejen že zmíněnýzpěvák svým hlasem vdechl osvědčené tvorbě novou energii, a ta nyní znízas o něco rockověji než v letech nedávno minulých, ale hlavněcelé to dění na mne dělá dojem, že Langovci skutečně chtějíještě jednou s velkou parádou udeřit. Když tak pozoruji děníokolo současných TURBO, všechny ty videoklipy s novými singly, cítím zestavu věcí velkou chuť se ještě alespoń na čas se všíparádou vrátit a ukázat, že na to kapela stále ještě má. Z onoho dění je poznat, že Plzeňáci berou svůj comeback zodpovědně. Na předposlední den v roce ohlášenýkoncert v Šeříkovce sliboval show zkušené a dřívehodně populární plzeňské kapely, která se zrovna nadechuje ke svémufinálnímu skoku. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem se posedmé večerní přišoural k zmíněnému kulturáku a čekala mnetam u vchodu, za mírného sněžení, asi třicetimetrová fronta na odbavení. Když jsem se tak rozhlédl, shledal jsem, že v padesátiletech patřím určitě k nejmladším příchozím. I tahle skutečnost svědčila o tom, v jaké generaci zanechali TURBO nejzásadnějšístopu, jejich nejslavnější éra totiž spadá do.období mého dětství, do osmdesátých let.Pozvolna se plnící sál nakonec během hodiny dospěl do beznadějně vyprodaného stavu a nejeden pamětník stál uvnitř plný očekávání. Zhruba v půl deváté světla zhasla a začal hodinu a půl trvající koncert, který byl odehrán s kvalitním a čistým zvukem. Skladbámbyla sice většinově ponechána autentická podoba z osmdesátýchlet, ale jistá aranžmá byla pojata o malinko moderněji a s většímdrivem i zastoupením kytary. Mě osobně potěšil příklon k zahraničnímu feeluosmdesátých let, scéně AOR a řekněme americkému melody hard rockudávné doby. Na to, aby kapela něco podobného odehrála a obstála, je potřeba dobrých muzikantů s ambicí, nespokojujících se s odrhovačkami, a ty kolem sebe bubeník azakládající člen Jiří Lang nyní má. Za trojitýmiklávesami Yamaha stál Miloslav Orcígr, zvuk jehož nástrojedokonale navodil atmosféru osmdesátých let, nikoliv však v tom usedlém venkovském smyslu, u kytary pak KarelMecner, jehož nástroji byl ponechán v sólových pasážích trochuvětší prostor, než tomu bylo u TURBOzvykem kdysi, no a u baskytary dle očekávání Petr „Bob“ Šťastný.Přestože skladby působily o něco více hřmotněji, než byl možná posluchač zvyklý z původních verzí, tím hlavním činitelem,který posunul vyznění TURBO k hard rocku, se stal dle mého zpěvák. Zíkůvhlas svou sytostí jako vždy vzýval Párplovské démony, nicméněve skladbách TURBO se rovněž velkou měrou snažil držet úhlednosti originálů.Se svou oblíbenou kapelou se tak diváci neměliproblém od začátku ztotožnit a dostat se do vystoupení. V sále bylo cítitvzájemné napojení, které potvrzoval fakt, že fanoušci shudebníky mnohdy zpívali dobře známé texty. Už v prvnípolovině koncertu zazněly hity jako „Krásným dívkám“,„Křídla racků“, „Láska z pasáží“ nebo uhrančivá, natíživých klávesách postavená „Bez lásky žít se nedá“.Posledně zmíněnou skladbu ostatně řadím k tomu nejlepšímu, cokoncert nakonec nabídl. Zazněl i aktuální singl „Vidím tulásky svý stát“, jehož autorem je současný kytarista KISSTommy Thayer, jež žije s dcerou Richarda Kybice, původníhofrontmana kapely. Dobře se zapsal i další hardrockový výboj, doaktuální tvrdší podoby znovunahraná píseň „Sláva“, kekteré je na youtube rovněž obrazové zpracování. Koncert postupně gradoval a kapela vněm zahrála něco málo přes dvacet skladeb. V některých z nichse dokoce ujal hlavního vokálního partu bubeník Jiří Lang(zpíval např. v písních jako „To bude pánové jízda“ nebo „Ve znamení kariéry“),každopádně na Zíkův projev jeho hlas určitě neměl, takžejsem byl vždy rád, že se aktuální frontman vrátil k mikrofonu avystřelil ve školenějším podání nějaký letitý šlágr, třeba jako v případě balady„Sáro“, nebo hitovek „Andělů se nesmíš dotýkat“,„Přestáváš snít“ nebo o něco novější skladby „Ptáků septej“. Když konečně přišel na řadu ten největší flák „Hráč“,bylo jasné, že se spolehlivě blížíme ke konci vystoupení. Asinejmajestátnější hymna z repertoáru TURBO rozhodně v současnémpodání nezklamala a sál dokonale strhla ve fanfarónský chorál. Po ní přišel časještě na notoricky známou „Chtěl jsem mít“ a koncert zhrubapo sto minutách dospěl do svého finále. Protože jsem viděl TURBO naživo zcela poprvé, neměl jsem žádná přehnanáočekávání. Návštěvy akce určitě nelituji, naopak , šlo okvalitní rockové vystoupení ctící u skladeb atmosféru jejichdoby vzniku, vystoupení, z něhož mě řada skladeb vyloženěbavila a užil jsem si je. Těším se na albový comeback, protože z kapely je nyní cítit chuť přijít se smysluplným rockovým materiálem, jež může obstát a jsem přesvědčen, že rozhodně nebude působit jako odrhovačky pro vesnické sály!https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_rid_of_me_recenze/3779https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_rid_of_me_recenze/3779nobody@nothing.com (Tomáš)Příběh druhého alba PJ HARVEY „Rid Of Me“ se začal odvíjet ještě před vydáním debutu. Že vám to nedává smysl? Čtěte dál a pochopíte. Připomeňme si, že první singl „Dress“ vyšel v říjnu 1991 a způsobil malou, no vlastně docela velkou senzaci na alternativní scéně. Až tak velkou, že se o Polly a její kapelu začaly zajímat i velké labely. Ta sice ze začátku tuhle možnost vůbec nezvažovala, protože si chtěla ponechat tvůrčí svobodu na nezávislé scéně, ale mezi vydavatelstvími se strhla docela slušná přetahovaná o to, komu se jí povede získat a podepsat s ní smlouvu. Polly nakonec měsíc před vydáním debutu kývla na nabídku Island (PolyGram). Tohle je první část příběhu.Druhá část příběhu bude reflektovat samotný život Polly a její kapely po úspěchu debutu. Kapela samozřejmě vyrazila na intenzivní turné, které kulminovalo vynikajícím vystoupením v Readingu 1992. Po letní festivalové sezoně se Polly stěhuje do Londýna, kde se ale těchto několik hektických měsíců projevilo na její duševní i fyzické konstelaci. Kolotoč vysilujících koncertů, neutichající zájem médií, gradující očekávání ohledně následujícího alba, spolu s problémy v osobním životě (nepříjemný rozchod), vyústil v nervové zhroucení Polly. Pobyt v Londýně jí nesvědčil, chyběl jí domov na venkově, a zároveň nechápala celý ten cirkus, který se kolem kapely rozjel. Byli přece ještě jen na začátku, učili se tvořit, hrát, a najednou je všichni považovali za „britskou NIRVANU“, za novou „velkou věc“. Všechno se to rozjelo příliš rychle a ztráceli nad tím kontrolu. Udělala proto radikální krok – stáhla se zpátky domů a odstřihla se od hudebního průmyslu. Jak se psychicky postupně dávala dohromady, začala skládat písničky, které se měly později objevit na druhé desce. Z výše zmíněného je zřejmé, že se nebude jednat o žádnou sluníčkovou popovou desku. Kromě duševního rozpoložení při tvorbě hrála významnou roli i snaha Polly vymanit se z mantinelů první desky a povolit uzdu kreativitě. Jak po hudební stránce, tak i po textové. Plán byl cíleně šokovat.První pokusy o nahrávání nového materiálu ve slavných The Manor Studios v Oxfordu k ničemu nevedly. Následně se ale povedlo domluvit koncem roku 1992 pobyt v Pachyderm Studios v Minnesotě u Steva Albiniho, kterého si Polly velice považovala za jeho práci na albech PIXIES. Jeho typický syrový styl nahrávání, který preferoval živou energii před technickou čistotou, jí podvědomě dával pro novou kolekci největší smysl. Na rozdíl od bloku, kterým kapela trpěla při nahrávání v Anglii, tady najednou vše fungovalo. S Albinim sice strávili dva týdny, ale celou nahrávku měli hotovou v podstatě za 3 dny!Jestli byl debut syrovou alternativní deskou, tak dvojka je nekompromisně syrovou, extrémně alternativní deskou. Jak i sama Polly přiznala, není to něco, co si pustíte u večeře nebo na párty s kamarády. Při skládání i nahrávání se šlo nelítostně až na dřeň. Ve všem. Od zvuku, přes atmosféru, dramaturgii až po texty. Materiál je nepřístupný a posluchač do něj proniká jen pomalu a s velkým vypětím sil. Atmosféra je nepřátelská, temná a chorobná. Na slabší povahy může působit svou hororovou stylizací až strašidelně. Melodie se z nánosů hluku, propletených v podivných taktových konstrukcích, vynořují jen na vzácné okamžiky a neochotně, aby v nich následně opět rychle mizely a nechávaly nás dál strádat při hledání jasných nosných prvků songů. Tematicky se Polly točí kolem násilí, extrémní sexuality, vztahů, ale nebrání se ani vyprávění příběhů. Při nich často střídá perspektivu z ženské na mužskou a zpět. To byla i její odpověď na neustálé podsouvání feminismu. Svoji hudbu netvořila s ohledem na gender, fokusoval se jen na muziku samotnou. S jejím nově nabytým sebevědomím souvisela i změna image. Zatímco v dětství, a částečně i v době debutu, se považovala za „tomboy“, což je výraz pro holku, která se oblíká jako kluk, nosí krátké vlasy a věnuje se primárně klučičím aktivitám, nově začíná její proměna v jasně deklarovanou mladou ženu. Džíny vyměnila za šaty, těžká bagančata za dámské lodičky, vlasy už nemá sepnuté do tuctového culíku, ale hezky rozpuštěné. A nenechá si nic líbit.Steve Albini. Kontroverzní postava nezávislé hudební scény, který má své zastánce, ale i armádu odpůrců. Začněme první skupinou. Polly sama říkala, že nikdo nedokáže nahrát bicí tak jako Steve Albini. Absolutně živě, až má člověk pocit, že to ani nehraje z desky, ale že jsou rozložené přímo vedle něj. Souhlasím. Kromě odmítání studiových triků s cílem vyčistit a uhladit zvuk nahrávek a absolutním důrazem na jejich syrovost a „pravdivost“, Albini rád experimentoval i se samotným procesem nahrávání. Specificky rozmístěné mikrofony, nahrávání v různých místnostech mimo hlavní studio, minimalistická produkce. Tentokrát doporučil Polly specifický styl zpěvu, když část slok vysloveně „cedila“ přes zuby, aby jim dodala další úroveň strašidelnosti a intenzity. Kritici Albinimu, nejenom u tohoto alba, vyčítali jeho extrémismus. Nekompromisní dynamika, buď tiše, nebo totálně hlasitě, nekompromisní zabarvení, buď úplně jasně, nebo totálně zkresleně. Polly to ale takhle chtěla, takže posluchači sorry, ber nebo nech být. Hudebně se opět pohybuje v teritoriích, kde se grunge potkává s alternativním rockem, občas se mihne blues punkový stín, nebo garage a noise punk. Nahrávka je plná extrémů, buď šeptá nebo křičí. Zároveň v sobě ale má určitý spirituální rozměr. Je upřímná a osobní zároveň.Reakce novinářů po vydání desky byly přímo nadšené. Označovali desku za nekompromisně uměleckou výpověď, adorovali poetické texty, oceňovali odvahu jít do extrémů. Jestli se na Polly po debutu dívali jako na slibný talent, druhé album jí zabetonovalo na pozici maximálně respektovaného umělce. A ona rozhodně nemínila zůstat stát na místě. Jemný začátek, kdy Polly zpívá klidně a potichu jen na pozadí relativně čisté elektrické kytary, je sice plný napětí, ale když už nás přes 2 minuty takhle ukolébává, člověk prostě ztrácí ostražitost. Z dynamického pohledu je tato první část vysloveně tichá, musíte si volume ohulit, ať vůbec něco slyšíte. Do „loudness war“ je ještě daleko. Takže si vychutnáváme Polly, temnou atmosféru protkanou napětím, zajímavou melodickou linku a pak prásk! Grungeový výbuch! Vtipná historka – jedna britská hudební redaktorka poprvé poslouchala novinku při noční cestě autem. Při první části byla nucena pořádně přidat na hlasitosti, a proto přechod do hlasité fáze songu znamenal pořádný šok. Až takový, že jednoduše s autem nabourala. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, stačí, že je intenzivní. Na první poslech desky „Rid Of Me“ určitě nikdy nezapomene. Ještě jedna zajímavost se váže k songu. Falzetem zpívané doprovodné vokály má na svědomí bubeník. Polly je sice psala původně pro sebe, nakonec si je ale vzal na starost Rob Ellis. Jeho hlas ale zdaleka neměl tak velký rozsah a kvalitu jako její, proto to zní na první poslech velice podivně. Zmutovaně, nepřirozeně, možná až směšně. Postupně ale zjistíme, že se to tam docela hodí. Podivný zpěv na hranici šílenství dotváří lehce hororovou atmosféru songu a přidává mu další specifikum.Možná jsem vás zatím jen strašil, ale na desce se najde i několik relativně normálních písniček. Posmutnělá, do alternativně rockového hábitu hozená „Missed“ je typický devadesátkový konstrukt. Melodicky i zvukově. Jestli jste si u otvíráku nestihli všímat výše zmiňovaný zvuk bicích, zde je k tomu více prostoru. Typicky „Albiniovsky“ vytažený kopák, suchý rytmičák, dunivé přechody a lehce lo-fi činely, všechno do dohromady dává velice živý a syrový zvuk. Typickými skladbami alba jsou ale kousky jako „Legs“ nebo „Rub Til It Bleeds“, kombinující bluesovou houpavost s drásavým zemitým grungem. Polly svůj zpěv posouvá do více teatrální roviny, příběhům tím dodává větší hloubku a dramatičnost. Ono taky, když zpívá o tom, jak milencovi uřízne nohy, aby jí nemohl opustit, to nejde pojmout jako ukolébavku, že.Album vygeneroval dva singly. „50Ft Queenie“ je agresivní garage rock´n´roll. Rychlý, skočný, kombinovaný s noise punkem. Ideální materiál na divoký moshpit. „Man-Size“ je z úplně opačného konce. Špinavý alternativní rock s parádními bicími, které mají jednak fantastický zvuk, jednak přináší zajímavě roztěkanou rytmiku. K tomu strašidelná atmosféra a Polly předvádějící snad celou paletu svého pěveckého rejstříku. Oba dva singly jsou vynikající, ale musíme si přiznat, že nedosahují hitovosti singlů z debutu. Mezi hitovostí a kvalitou samozřejmě není kauzální vztah, takže to berte jen jako konstatování. A to platí v podstatě na celou druhou desku, už z principu.„Dry“ působí na první dobrou jinak. Je to starší song z období první desky, který se z nějakého tajemného důvodu na něm neobjevil. I proto působí více přístupně, melodicky jemněji a i zvukově méně agresivně. Zato v textu si Polly servítky nebere. Hodnotit bývalého partnera ve stylu „… you leave me dry…“ (necháváš mě suchou) asi není potřeba obšírněji komentovat. Love song to rozhodně není, i když by tak svou nekonfliktností možná působit mohl. Hned následující „Me-Jane“ ale opět přehazuje výhybku. Hororový blues-punk je dalším vynikajícím kouskem, který pracuje s quiet-loud-quiet strukturou. Povedla se i závěrečná „Ecstasy“, která ve valivém tempu a drásavé atmosféře ukončuje toto náročné album. Jižanské blues s náznakem slide kytary ještě více zvýrazňuje dusivou temnotu a beznaděj v songu ukrytou. Možná už jen perlička na závěr. Na albu se objevil i jeden cover, který Polly samozřejmě vybrala na základě vlastních preferencí. Dylanova „Highway ´61 Revisited“ je možná trochu nečekaný kousek na podobné desce, ale myslím, že se celkem povedl.PJ HARVEY sice přestoupila k velkému labelu, ale hudebně se posunula naopak do ještě větší alternativy. To jsou paradoxy, které se někdy stanou, a výjimečně jsou i úspěšné. S „Rid Of Me“ to za úspěch rozhodně považovat můžeme.https://www.crazyDiamond.cz/deti_deste_mlzny_uvod_jasny_konec_recenze/3778https://www.crazyDiamond.cz/deti_deste_mlzny_uvod_jasny_konec_recenze/3778nobody@nothing.com (Tomáš)DĚTI DEŠTĚs letošní novinkou konečně dosáhli na zvuk, který sizasloužili mít už dlouho. Kvalitní obsah se propojil s kvalitnímsoundem a je z toho jejich nejlepší deska. Pražská noiseováskvadra ze stáje Silver Rocket, která sama sebe charakterizujesloganem „kapela inteligentních lidí na neustálé pracovnídovolené“, vydala svůj debut „Love and Piss“ už v roce2008, ale funguje ještě o pár let dýl. Svůj typický styl sidefinovali už v těchto ranných časech a postupně hovybrušují. S aktuální čtvrtou deskou si dovolím říct, žedokonce jednou nohou vylezli z undergroundu. Už to jednak neníortodoxní lo-fi produkce pro fajnšmekry a nesmlouvavé zastáncenezávislé scény, a zároveň mají songy zřejmě nejblížek písničkové formě, jakou kapela podobného ražení budeschopná (a hlavně ochotná) připravit. Nechci vám ale mazat medkolem uší, pořád je to silně alternativní deska, která námukazuje, jak může vypadat kvalitní moderní noise rock, který máambice oslovit i nové posluchače mimo hardcore komunitní jádro. U škatulky„noise rock“ zřejmě hodně lidí napadnou legendární SONICYOUTH. Tak s nimi DĚTI DEŠTĚ (nebo někdy taky „D2tide3t2“) mají pramálo společného. Jejich specifické pojetínoise je zemitější, hrubější a drsnější. Podladěné kytary,valivá rytmika, spíše špinavý a hutný hluk než kvílivévazbení kolegů z New Yorku. Rozhodně jsou bližší k nálepce proto-grunge, nebo nějakým sludge/doom rockovým polohám, nežalternativnímu rocku. Stejně tak zpěv, který ve finále anizpěvem není. Je to více deklarativní a hlasité odříkávánítextu, spíše výjimečně na nás vykoukne náznak melodickélinky. Možná i díky menšímu důrazu na zpěv kapela věnuje vícepozornosti instrumentálním pasážím. Ty hrají důležitou roliv celkové struktuře jednotlivých skladeb. Jsou hlavnínáladotvornou veličinou a v kombinaci s texty dokážouvelice účinně vytvářet tu stísněnost, jindy naléhavost, aletaky naštvanost nebo beznaděj. Zatímco u třetí desky „V bytěnad řekou“ (2019) u některých songů se možná lehce koketovalos indie rockovým nádechem, i když zahaleném špinavýmnoiseovým pláštěm, aktuální deska směřuje spíše do tvrdšíchvod. Nejednou zavítají do metalových teritorií. Aby taky ne,vždyť mají baterii tří kytar a nebojí se je použít. Dokážous nimi dělat docela masivní zvukové vlny a stěny. A častoznějí výrazně podlazeně, takže je jejich projev extrémněhutný a zemitý. O rytmiku se stará masivní basa, která je téměřvždy ještě i patřičně zašpiněná, ať to má grády. A bicí?Ty jakoby nahrával sám Steve Albini. Živé, syrové,nekompromisní. Celkově velké uznání rytmice. Je veliceflexibilní. Nervózně rychlá a rozcuchaná, hypnoticky statická apřesná, nebo i hravě kreativní, rozehrávající vlastnípříběhy. K tomu špetka elektronických zvuků. Skutečnějen na finální dochucení. Trochu drásavé, trochu psychedelické,ale vždy pracující pro celek. Zpěv samotný je pak mírněutopený v mixu, což je řekněme stylový standart. Alezároveň zdaleka ne tak silně, jako na předchozích deskách,takže je vlastně docela zřetelný, aniž by se ho musel snažitčlověk cíleně vypreparovat. Otvírák„Modřany“ ve svém textu komentuje urbanistické proměnyčeských měst, které mají ne vždy pozitivní efekt na jejichestetiku. Valivá rytmika a bezútěšná atmosféra se zde krásněpropojuje s nihilismem ukrytým v hlavní myšlence songu.Rychlejší pecka „Spojte stoly“ se v rámci této stylovéškatulky může považovat téměř za hitovku. Zřejmě nejvíc seblíží klasické písničkové formě, dokonce i zpěv je zdev mixu relativně vepředu a jasně slyšitelný. Mohutnázmutovaná basa uvádí další těžkotonážní song „Přehradám“.Kytarové vyhrávky zde přítomné skladbu táhnou až do doommetalových vod, hypnotické bicí vytvářejí silně psychotickouatmosféru a šílený text ani po tolika posleších nejsem schopenpobrat. Výborné! A když se ještě v druhé části ten nářezzjemní a zároveň zrychlí a přidá se psycho heslo „držbetonem!“, je to už totální úlet. Do tempa opět přidá „Mlžnýúvod“ v lehce industriálním kabátku, vtipně popisujícíletní stěhování národu z pod Řípu na Jadran. Typickýmkouskem, který představuje charakteristickou tvář kapely, jeintenzivní „Kozorohem“. Houpavá rytmika, nárazové zvukovévlny, šílené elektronické zvuky prosakující z pozadí itrpně vykřikovaný text společně vytváří akutně tíživouatmosféru. „Pohane!“ mi svojí náladou a strukturou připomnělozačátky kapely KURTIZÁNY Z 25.AVENUE. Primárně na tvrdostipostavený song má silný tah na bránu, neuhýbá, jde si bezhlavěza svým. Nervózní rytmika pak žene kupředu „Nahmatal“.Psychedelická mezihra, kde je text odříkáván v nějakémcizím, mě neznámém jazyce, songu dodává tajemnou auru. Skladbaprochází několika fázemi, rozvíjí se, přidává dalšíkapitoly a je plná překvapení. Moje nejoblíbenější věc pakdesku uzavírá. „Tajga“ mi připomíná noiseovější verzi MELVINS. V rámci desky patří opět mezi melodičtějšíkousky, zároveň má suprový zvuk kytar, brutální basu a extrémněživé bicí.DĚTI DEŠTĚmě bavili i na starších nahrávkách. Na aktuální desce aledozráli ve všech směrech. Nahrávka je intenzivní, burácivá anekompromisní. Zároveň velice vyrovnaná, vnitřně soudržná adospělá. Hluk zde neničí, hluk zde tvoří. https://www.crazyDiamond.cz/crazy_diamond_pujde_cestou_stabilizace_asylum/3780https://www.crazyDiamond.cz/crazy_diamond_pujde_cestou_stabilizace_asylum/3780nobody@nothing.com (Stray)Za redakci Crazy Diamond přeji našimvěrným čtenářům spokojený a ve zdraví prožitýrok 2026. My sami se vynasnažíme v psaní pokračovat a to vaktuálně nastoleném stylu a tempu. Právě uplynulá sezóna se stala vnašem případě rekordní, co se týče počtu zveřejněnýchčlánků, za což vděčím samozřejmě svým kolegům. Zatím nemohu slíbit, že se něco podobného povede i vnásledujících letech, ale zájem článkem pokrýt takřka každýden patří u mne k těm hlavním. Když tým tvoří dvacet lidí,vše jde o poznání snáz, než když jej tvoří čtyři borci.Jsme právě tím menším kolektivem, takže je to pro nás trochu složitější. Nicméně nechci, aby zdečtenář hleděl ob den do bílé zdi nebo stepoval v čekárně na dalšítext, ale naopak, je pro mne prvořadé, aby zde na něj každý denněco čekalo.                  ...Prvoradá je štabilizácia našej webovej spoločnosti...Jsme internetový web, nejsme národní galerie či knihovna a proto v každém případě upřednostňuji aktuálnost apohotovou práci před pozvolna odkrývanými letopisy. Chci aby web šel především cestou užitkovosti. Promakané historické články pověšené na zdi v zlatých rámech sice rozhodně nezpochybňuji a nezavrhuji, ale v našem počtu a v tempu jaké si nyní volíme, je něco podobného tvořit prakticky nemožné. Musíme fungovat hospodárně a dlouhodobě, ne se do měsíce zadýchat a odpadnout.:-) V průběhuposledních let se zde podařilo vykrystalizovat malý tým, který vrámci poctivé mravenčí práce a skrze naprostou absenci velkých eg vytrvale šlape, z čehož mámvážně radost. Prvořadou věcí pro tento tým je právě rovněž aktuální dění na scéně.Hudbou budoucnosti je sice znovu mírná obnova ainovace podoby webu, ale zatím si s novými staviteli teprve ujasňuji,které chystané věci upotřebíme a které se mohou stát spíšezbytečnou a vesměs drahou manýrou. Nikdy se nestaneme na první dojem nepřehledným, avšak mnohostranným webovým babylonem plným atrakcí.:-) V tomhle na tu cestu k proměnám opravdu nespěchám. V podstatě jsem během podzimuzískal dojem, že až na pár detailů je web ve své současné,přímočaré a úsporné podobě postaven přesně tak, jak jej již třináct let s několika málo dalšími lidmi využívám. Vážně mě baví myšlenka, že v tom zajetém soukolí může být momentálně nejvyšším cílem webu Crazy Diamond především STABILIZACE. https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_stray/3774https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_stray/3774janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak tedy 2025. Svým způsobem hudebně docela silný rok, který nás odměnil nejen záplavou zajímavých koncertů a povedených ročníků předních tuzemských metalových festivalů, ale i podnětných albových vydání. Jak už řekl Tomáš, alba k nám proudila ve vlnách, velmi plodné týdny byly střídány s úseky sucha. Hodně silné bylo jaro, se začátkem léta jakoby vše pomalu ustalo, aby se další vlna zajímavostí poté snažila vzedmout s nástupem podzimu, ta však nebyla již tak velká, jako tomu bylo zvykem v minulosti. Celkově rok 2025 hodnotím lépe než předešlý, vyšla v něm spousta kvalitních nahrávek, které obdržely vysoké známky. Zde je něco přes třicet mnou favorizovaných věcí... (bez pořadí, avšak to pro mne lepší je v horní půlce tabulky)CORONER – Dissonance TheoryARCHITECTS – The Sky, The Earth AndAll BetweenDEAFHEAVEN – Lonely People With PowerHELLOWEEN – Giants And MonstersA-Z – A2Z2DESTRUCTION – Birth Of MaliceARCH ENEMY – Blood DynastyBEHEMOTH – The Shit Ov GodTESTAMENT – Para BellumDEFTONES – Private MusicADRIAN SMITH/RICHIE KOTZEN – BlackLight/ White NoiseMESSA – The SpinAFI - Silver Bleeds the Black Sun ...GLENN HUGHES – ChosenTRNY A ŽILETKY – Je nutné zabítberánkaDIE SPITZ – Something To ConsumeVOID – Forbidden MoralsAMBUSH – Evil In All DimensionsHALESTORM – EverestWYTCH HAZEL – V: Lamentations THE HORRORS – Night LifeCRADLE OF FILTH – The Screaming Of The ValkyriesPSYCHONAUT – World MakerWARBRINGER – Wrath And RuinMACHINE HEAD – UnatonedEVILCULT – Triumph Of EvilSTEVEN WILSON – The OverviewVOLBEAT – God Of Angel TrustAMORPHIS - BorderlandLANDMVRKS - Darkest Place I´ve Ever BeenMASTER´S HAMMER – Maldorör DiscoPARADISE LOST – AscensionBIOHAZARD - Divided We FallNejlepší koncerty (bez pořadí):HELLOWEEN - Praha, O2 Aréna, 24.října 2025W.A.S.P. - Praha, Velký sál Lucerny, 3.října 2025HALESTORM - Praha, Velký sál Lucerny, 3.listopadu 2025PANTERA - Ostrava, Čez Aréna, 1.února 2025BEHEMOTH, SATYRICON, ROTTING CHRIST - Praha, O2 Universum, 27.dubna 2025VOIVOD - Praha, Cross Club, 3.července 2025Nejlepší festivaly:BRUTAL ASSAULTBASINFIREFESTTHRASH NIGHTMAREMETALFESThttps://www.crazyDiamond.cz/landmvrks_the_darkest_place_ive_ever_been_recenze/3777https://www.crazyDiamond.cz/landmvrks_the_darkest_place_ive_ever_been_recenze/3777janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nejde v žádném případě o nováčky,ale přesto se o francouzských LANDMVRKS dá hovořit jako oobjevech právě končící sezóny. Kapela letos vydala svou čtvrtouřadovou desku „The Darkest Place I´ve Ever Been“, kterásklidila všeobecně kladné reference a ve své půlhodinové stopáži nabízírtuťovitý vzorek nu-metalu (potažmo metalcoru či crossoveru), kde není nouze odrtivější fáze ani vznosné refrény. Kvintetu z Marseille je vlastnípřirozenost, horoucně pouliční ráz vyznění umocňovaný občasnýmivstupy francouzsky oddeklamovaných hip-hopových vsuvek (ačkoliv jev jejich písních logicky prvořadá Angličtina), ale také velkádávka energie. Pětice od začátku sází napřirozený koncertní feel a i díky němu se dočkává stálevětšího uznání. Opravdu nejde o digitálem protaženéumělohmotné hvězdičky, u kterých nevěříte, že ty úderyhraje bubeník a že zpěvák opravdu zvládá všechny své hlasovépolohy. LANDMVRKS naopak svůj sound drží v uvěřitelných mezícha co je hlavní, mají dobré nápady a silné skladby. Posledníalbum je opravdu velmi dobré, ačkoliv do aktuální formy zkušenýchAngličanů ARCHITECTS, v jejichž předprogramu právě zahajujíevropské turné a zastaví se koncem ledna 2026 dokonce i v Praze, jimstále ještě něco schází. Při srovnání obou kapel jsou Britové tvrdší, riffovější kapelou a to, aniž by to bylo poznat naúbytku chytlavosti a skvělých melodických linkách. LANDMVRKSnaproti tomu jakoby spíše rozvíjeli odkaz nejstarších počinůLINKIN´PARK a hnali je k větší dravosti a modernosti a to beznáznaku kalkulu a úbytku dravosti.Ke cti LANDMVRKS slouží, že jižsedm let působí v nezměnněné sestavě. Frontman Florent Salfatije energickým lídrem se solidní pěveckou výbavou. Jsou muvlastní jak heroické refrény, tak drsně odeřvané fáze, někdy dokonce dochází i na vyloženou hip-hopový rozjezd, důležité však je, že tovšechno do sebe náramně zapadá a působí přirozeně. V kapelejsou dva kytaristé Nicolas Exposito a Paul Cordebard. Na jejich hřeje naopak sympatické, že se nesnaží skladby zahltit, ale mnohdyjim nechávají volnost a riffově udeří jen v podstatnýchmomentech, které něco podobného jako tlak vyžadují. Pro moderní aintelegentní formu crossoveru jsou těmy ideálními a přestože jejejich hra pestrá, vystavěná v souladu s otevřeností jejich hudby, skladby si ti dva nijak neusurpují. Znamenitě sehranourytmiku tvoří baskytarista Rudy Perkart a bicman Kevin D´Agostino,který je, díky nástupu do sestavy až v průběhu roku 2019, služebněnejmladším členem LANDMVRKS.Deska „The Darkest Place I´ve EverBeen“ působí velmi pestře a zároveň kompaktně. Je zde spoustaskladeb, které lze považovat za hity - tak třeba hned na úvod přicházívcelku dravá titulní jízda, která se přes ponurý rozjezd přesune k blast fázi (největší mor všech třicátnických kapel moderního ražení, bez blast fáze na úvod jakoby ani nebyli)), aby se záhy vše rozjelo k strhujícím riffům a napumpovaným deklamacím. Song postupně stanovuje vysoképarametry stadiónové metalové moderny a působí, jakoby se zde LANDMVRKS chtěli předvést v co nevšestranější formě. O něco zpěvněji se jeví hnednásledující „Creature“, která se přes hip-hopové momenty přesune k melodičtějším úsekům a rozprostře okolo sebe aždojemně smutný závoj. Chytlavě se jeví i song s účastí členů WHILESHE SLEEPS, ten má název „A Line In the Dust“ a dle mého patří kvrcholům alba, nejen díky hitovosti, ale i rozmanité výstavbě. Dalšípříval energie a testosteronu přichází zanedlouho, protože s pouličními beaty a rapovými deklamacemi v jihofrancouzském stylu dostává „Blood Red“ správně světácky špinavou patinu. Následující „Sulfur“ má všechny ředopklady stát se majestátní hymnou současné podoby nu-metalu. Nechybí jí totiž skvělý refrén a velká dávka nasazení. Dalo by se takhle pokačovat dál, ale neníto nutné, věřte, že tohle album drží rtuť na velmi vysokéhladině až téměř do svého konce. Téměř tvrdím pro to, že jakoposlední přichází na řadu balada „Funeral“, kde Salfatihoteskný hlas doplňuje zejména klávesový doprovod. Jde tak ozklidnění po bouři. Je vidět, že tady se o dramaturgiipřemýšlelo, a tak deska prosviští jako niterný uragán arozhodně má velkou šanci zaujmout.https://www.crazyDiamond.cz/necrocock_truchlohry_recenze/3776https://www.crazyDiamond.cz/necrocock_truchlohry_recenze/3776hackl@volny.cz (Pekárek)Neztrácejí Necrocockovy písně už trochu na absurditě? Vždyť v rámci zpravodajských relací řady televizních stanic zní jímavý klávesový podkres i k těm nejodpornějším kauzám. Tragédie, hlouposti a nechutnosti z celého světa se kolem nás řinou v modu 24/7. Uniknout takovému proudu trapné negace v podstatě není možné. Může se tedy člověk vůbec ještě těšit na další porci dekadentních příběhů, ve kterých klid všedně vedeného života a konvenční hodnoty nemají místo? Měl by, protože se stále může spoléhat na jejich jinakost a nádherné zhudebnění, vyvolávající poslechovou závislost. Zapomeňte na sladkobolné podmazy z televize. Zde, zahalena v nevšedních melodiích, vládne i nadále harmonie protikladů, od těch nenápadných až po ty ostré jako břitva.Jak už jsem naznačil, nálada na dostaveníčko s novou studiovou prací Necra stále nepřicházela, ačkoliv jsem o její přípravě nějaký ten pátek věděl a někde uvnitř se na ni těšil. Cédéčku položenému na přehrávači nakonec nešlo odolat. Po jeho rozpečetění následoval obvyklý scénář. Stačil zvědavý náslech, poté druhý poslech a specifická magie se opět vyjevila – aby vzápětí zvítězila. Album totiž nenabízí jen spoustu krásných melodií, ale ve své komplexnosti i únik par excellence, který se navenek projevuje takovým tím broukáním podivných refrénů při běžných činnostech. Tady se na pilu netlačí. Vše je do detailu vymyšlené a ukotvené v jedinečném náladotvorném stylu, který co do nápadů odkazuje nanejvýš – když už – do vlastní minulosti. Samotné písně čerpají z různých historických období a stylů, od goticko-renesančního a barokního až po rock, metal a pop. Od éry, ve které vládla loutna, cembalo či varhany, až po sbory a dream popové duety. A pak ty minimalistické kytary na těch správných místech, lahůdka. Já vím, asi se opakuji.Své vnímání východisek, jakož i zásadních rysů Tomovy tvorby jsem na tomto webu již párkrát zprostředkoval. O čem tedy vlastně psát? Snad o udržení kvality, dílčích rozdílech, posouvajících aktuální nahrávku do poněkud odlišných sfér, a také o kontinuitě, včetně identifikace rozdílů oproti kolektivněji pojatému projektu KAVIAR KAVALIER. Ale zejména o písních, protože o ty jde především. Novinka jich přináší deset a každá má svou cenu, neboť kromě silného muzikálního náboje disponují nevšední kombinací neskutečného (surreálního) s prožívaným. Necrocock tudíž natočil album, jež se ve svých absolutních hodnotách shoduje se svými předchůdci. Dokonce i v tom, že je zas trochu jiné, jinak baladické. Nejde o pouhou změnu odstínu či techniky, posluchači se i tentokrát odkrývá jiný příběh. Skvělá obálka od Terezy Laznové, jejíž výtvarné portfolio určitě doporučuji zhlédnout, citelně napovídá. Mezi posunem ve vyznění a proměnou výtvarné stránky panuje takřka přímá úměra. Všemu kraluje Tom, jakoby zasazený před rejstříky varhan.Osu nové kolekce znovu trefně vystihuje její název. „Truchlohry“ asociují tragiku, smutek a také soubornost. Máme tu sadu příběhů, pro něž je příznačné kde co, nikoli však striktně definované jednotící téma, které by na všem apriorně ulpívalo. Tom si zas jednou uvolnil ruce a převzal roli vypravěče – trubadúra. Při podivných veršovánkách „odjinud“ budou jedni cítit rozpaky a odcházet, druzí pozorně naslouchat, hltat každé slovo, každý tón a pak se královsky bavit. Sepjetí syrových strun s jemnou elektronikou, do které řadím i různé klávesové rejstříky, zavání dokonalostí. Podobných momentů, nesoucích jeden hitový refrén za druhým a utvářejících unikátní náladu každé písně, je všude plno a mně se chce řvát: „Neboj, Tome, teď podesáté již slyším vše!“:-) Kecám, slyším skoro vše. Celek, jak už bývá zvykem, neuvěřitelně roste a také se proměňuje.Ani na „Truchlohrách“ se, snad s výjimkou razantnější „Havárie v Necrocockově čtvrti“, neuplatní úvahy o větší či menší kytarovosti, popřípadě bigbítovosti. Cílem se stala citlivá orchestrace s ideálním vyvážením všech zvolených prostředků, a to jako naprostý základ pro tvorbu pestrých vokálních linek a postupné budování atmosféry. Nejpřehledněji je v uvedeném směru koncipována minimalistická balada „V soustudánčí“. Stačí zvuk několika rozechvělých strun a má vás. Společně s navazujícím fentanylovým tripem „Zachytím tvou krásu“ tvoří pocitový vrchol desky a kontrast kontrastů. Každá skladba má svou unikátní náladu, kterou propůjčuje i „truchlivému“ celku, jenž ve své vrstevnatosti a nepostižitelnosti vyznívá spíše melancholicky, a přes svou nespornou zábavnost až depresivně. Podstatnou roli v tom sehrává závěrečný žalozpěv „Sen o nekonečných pokojích“ a v něm zmíněné „umírání v přesvědčení“.Začíná se přitom podobně, byť na tvrdší notu. Úvodní a také ústřední motiv-riff ponuré „Jsme zatíženi duchovní pýchou“ drtí posluchače takřka doomově, navíc nad ním zuří perverze úderného refrénu, umocněná druhou kytarou a trubkou. Následuje euforizující a současně posmutnělý hit „Naše auto míří na západ“ s perfektní baskytarovou linkou. Komerčního úspěchu se není třeba obávat, z rádiové soutěže ho spolehlivě vylučuje text. Výše zmíněná druhá, a také podstatně menší část publika si bude každopádně libovat. Nejen zde se objevuje vokální duet. K Necrocockovi zmíněná hudební forma už dávno patří. I na sólové novince mu sekundují Andrea Baslová a Nazaru Bokaz. Pochopitelně, každý z duetů je jiný, všechny jsou ovšem skvělé. Pochválit nyní ten nejlepší by znamenalo opomenout jiný, který bych takto korunoval o pár poslechů později. To samé ostatně platí o každém momentu z desky, pakliže ho člověk dokáže z pocitově hutného celku vyseparovat. Beaty, animé synťáky a mocné kytary si jdou za šera naproti v jakési podivné lidovce „Na klášterních lukách“; temnota sílí. Stylovou gradaci uprostřed alba jsem už zmínil, stejně tak samotný závěr, k němuž se nezadržitelně směřuje přes četné pocitové propasti a vzepětí již od chvíle, kdy osudově zakuká black/folk/doomová „Kukačka“.„Truchlohry“ jsou zkrátka víc než jen další přesvědčivou (pro mě osobně přímo podmanivou) skládankou kontrastních písní od umělce, který svou hudbou stojí mimo domácí undergroundovou scénu, i když k ní nedílně patří. Kontrasty logicky zapůsobí jako první. Poznání, že v rámci řádně zahuštěné pocitové smršti nikde nic nechybí ani nepřebývá, přichází až po řadě opakovaných poslechů. Kdo by si pomyslel, že jednou budu českou scénu adorovat víc než tu zahraniční. PANDEMIA, TRNY A ŽILETKY, teď znovu Tom, Lavadome „boys“, Friml, Otyn, Kapák a řada dalších. Něco se děje. Snad přijde doba, kdy mi tyhle kulturní proudy, jejich prameny, vrcholy a odeznívání, někdo rozebere a vyloží. Asi se máme fakt dobře. Nic jiného mě zatím nenapadá.Jo, pokud se vám zdá, že nezazněla žádná kritika, tak to se vám zdá dobře.:-)https://www.crazyDiamond.cz/mors_principium_est_darkness_invisible_recenze/3775https://www.crazyDiamond.cz/mors_principium_est_darkness_invisible_recenze/3775nobody@nothing.com (Gazďa)Finští klasici melodického death metalu MORS PRINCIPIUM EST jsou jednou z těch kapel, které by měly být mnohem úspěšnější, než jsou. Pětadvacet let na scéně a jedna kvalitní deska následovala druhou. Hudebně špička, která se vyrovná nebo dokonce předčí i ta nejznámější žánrová jména, přesto se stále pohybují na hranici undergroundu. Chybí jim nějaký směr, ksicht, image, schopnost zakomponovat tu muziku do příběhu nebo kontextu. Někomu tahle schopnost není vlastní. Opravdu úspěšné kapely v sobě tohle mají, v případě MORS PRINCIPIUM EST je už ale asi pozdě a byl by to krkolomný veletoč. Partička s komplikovaným názvem (latinsky Smrt je začátek) bohužel asi nikdy nebude veliká, ale snad bude i nadále dělat výbornou muziku. Mně to stačí, ale účty z toho asi kluci nezaplatí.Krkolomné veletoče tihle Finové dělají tak jako tak. V roce 2020 vypustili do světa vynikající desku „Seven“, jednu z těch, kde bych i uvažoval o stoprocentním hodnocení. Přinášela energickou kombinaci agresivních a nápaditých riffů, efektního a thrashově přímočarého deathu a chytlavých kytarových vyhrávek. Vše podbarveno decentním orchestrálním/klávesovým spodkem, který se až na výjimky nedral halasně kupředu, ale spíš doplňoval kytaru, takže občas člověk musel zbystřit ucho, aby rozeznal, kde končí šestistrunka a začíná nějaký ten kláves nebo smyčec. Nešlo o novátorsky převratnou desku, ale byla tak dobře složená a seskládaná, že jí ani dnes, když ji znovu poslouchám, nemůžu vytknout nic. Za muzikou stál Andy Gillion, někdejší finalista mezinárodní soutěže Guitar Idol, a kytara na téhle desce hrála skutečně prim – v riffech i ekvilibristických prstokladech. Kdo si chce poslechnout výborné melodeathové/melothrashové thrashové album v neokázalém a plně funkčním neoklasicistním kytarovém hávu, ať sáhne sem. MORS PRINCIPIUM EST vystoupali tímhle albem na další ze svých mnoha vrcholů.Ale kapela míní a pantáta smrťák mění. Přišel covid, nerealizované turné a prakticky rozpad. Šéf a zpěvák Ville Viljanen se rozhodl Gilliona alias univerzálního autora hudby na posledních čtyřech albech vyhodit na dlažbu, což si pak i dost nehezky vyříkávali na sociálních sítích. Pokud neumíte skládat a vykážete ze dveří jediného člověka v kapele, co to umí, tak jste buď blázen, nebo máte v rukávu trumfové eso. Ukázalo se, že B je správně, a to když Ville zpátky angažoval někdejší kytarové duo Joni Haukio a Jarkko Kokko (ta finská jména jsou někdy úžasná…). S nimi se sice ne úplně v dobrém rozešel před cca deseti lety, ale když vám teče do bot… Zásadní bylo zejména to, že Haukio je vynikající skladatel, a právě z jeho pera vzešly pecky na dvou špičkových albech prvotní éry „Unborn“ (2003) a „Liberation = Termination“ (2007). Staronová sestava se nejdřív rozehřála solidním elpíčkem znovu nahraných vybraných písní z tohoto zmíněného úvodního období, které ale u posluchačů jen vybudilo slintavý reflex očekávání před plnohodnotným počinem. Ten se nám do rukou dostal letos.„Darkness Invisible“ je hudebně opět z pera kytármajstra Haukia, ale nejde o snahu navázat tam, kde v roce 2007 skončil. Ani plynule nepokračujeme tam, kde nás opustila předchozí deska. Osmá fošna je sice hned od prvních tónů nezaměnitelným dílem MORS PRINCIPIUM EST, ale zanořila se do trochu jiných vod. Když návrat, tak ve velkém, řekli si kluci a zakousli se do monumentálního symfonického melodeathu. Velkolepost ukazuje už obal zachycující sál, kde na trůně v tónech barokního chiaroscura zasedla sama smrt, jíž se drobní lidé klaní a koří. Tento obraz pak posluchače přenáší přímo do první písně v podobě počátečního šepotu a modliteb těchto postaviček, písně příznačně nazvané „Of Death“. Jako kdybychom tuhle hudbu poslouchali přímo v kostele, tak mohutně a majestátně působí. Tam, kde na Gillionových deskách vládla jednoznačně kytara, tady do popředí vystupují i symfonické aranže a jsou kytarovým orgiím a zběsilý bicím rovnocenným a naštěstí i důstojným partnerem. Deska je zvukově citlivě vystavěna a všechna ta echa, klávesy, samply nebo sbory se nekotí do nepřehledného sonického bordelu ani powermetalového klišé. Základem je pořád funkční a koncizní death metal, na jehož pevné kostře tyhle barokní ornamenty rostou.Zvukově je deska dokonalá. Od prvotní kolebávé a střednětempové „Of Death“ přes krátké hudebním barokem ovlivněné mezihry „Tenebrae Latebra“ a „An Aria of the Damned“ až po zběsilé šílenosti „Summoning the Dark“, „Beyond the Horizon“ nebo „Venator“ a jeho dvojče „In Sleep There is a Peace“, což je právě ten typ superrychlých skladeb, kvůli kterým máme MORS PRINCIPIUM EST rádi. Přestože je deska takovým sonickým palimpsestem, kde se jedna plocha klade na druhou, tak je zvuková paleta přehledná i tam, kde je těch vrstev velké množství, a deska mezi těmito rovinami elegantně cestuje. Pokrok udělal i zpěvák Ville, jehož vokální projev mívá tendenci zabřednout do šedivosti, jelikož to prostě žádný hlasový génius není. Tady se snaží o širší spektrum, včetně pořádně hlubokého growlu, a jde mu to. Obohaceno o občasné doprovodné sbory to znamená, že i vokálně je album dostatečně barevné a hlasy jsou důstojným partnerem hudebním nástrojům. Skladatelsky je album velmi dobré, i když ne tak jako nejsilnější desky kapely, včetně té minulé. Máme tu ale minimálně čtyři klasiky, z toho dvě překvapivě spíš ve středním tempu. Jednak šestiminutovku „Monuments“ s úžasným houpavým titulním motivem a pak stejně dlouhou temnou „All Life Is Evil“ s překvapivou a melodicky překrásnou operní pasáží uprostřed. Čtyřlístek nejlepších uzavírají rychlejší „Summoning the Dark“ a „The Rivers of Avernus“ s typickými sekanými principiáckými riffy, které jako kdyby vypadly někde z éry „Unborn“.„Darkness Invisible“ je úspěšný návrat jedné z nejlepších melodeathových kapel a MORS PRINCIPIUM EST na ní ukazují, že i po náročném covidovém období a personálních veletočích jsou schopni povstat z popela v plné síle. Skladatelsky solidní a zvukově velmi bohatá deska, která posunula sonickou paletu kapely směrem k velkoleposti a baroknosti. Kdyby někdo natočil Ecovo „Foucaultovo kyvadlo“ můžeme pro soundtrack sáhnout právě sem.https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_tomas_pandemonium/3773https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_tomas_pandemonium/3773nobody@nothing.com (Tomáš)Rok 2025 byl zvláštní. Ani ne tak po kvalitativní stránce, v tomhle to bylo v pořádku, opět se urodily výborné desky a objevily zajímavé nové kapely, nicméně celý rok se jelo ve vlnách. Nic nic, pak se objevila várka alb, člověk to ani nestíhal rychle pobrat, pak zase nic nic, a pak zase další dávka. Na domácí scéně to bylo snad ještě extrémnější, kdy první polovina roku byly vyslovené suchoty. Spousta kapel ale v té době makala na nahrávání, nebo už dokončovala nové desky. A od konce prázdnin to všichni začali postupně vypouštět. Jinak to bylo tak nějak standardní období – pár legend se vrátilo se silnými deskami, pár legend si „jen“ rozšířilo diskografii. Některé pořád ještě mladé kapely se postupně propracovávají do kategorie „legenda“, jiné naopak nenaplnily očekávání mnou do nich vkládaná. A co je potěšující, nadále se objevují nové a nové kapely a interpreti, kteří znamenají příslib do budoucnosti.Můj primární zájem opět směřoval zejména do rockových vod, něco málo jsem si vyzobal z metalu. Pořád se jelo na vlně shoegazu, který je kombinován s noisem nebo indie rockem. Silná je nadále i melodická hardcore scéna, moderní grunge nebo post-punk. Další specifická kategorie, která letos přispěla silným materiálem jsou rockové písničkářky.Našel jsem si ale také čas i na výlety proti proudu času a snažil se rozšiřovat svoje obzory. Jednak jsem se podíval do začátků pop punku (BUZZCOCKS, THE BLUETONES), nebo i jeho novovlných mutací (IGGY POP, ten mi ale moc nesedl). Úplně mě ale nadchly jejich bossanova coververze od francouzské kapely NOUVELLE VAGUE, která pokrývá vše od punku, přes new wave, osmdesátkové indie, krautrock až po elektropop nebo rannou elektronickou scénu. Nepohrdl jsem ani metalem (ARAKAIN, reedice „Black Jack“, u téhle kapely mám ještě velké rezervy). Oslnili mě SUPERTRAMP a jejich „Breakfast In America“. V minulosti jsem aktivně ignoroval MY CHEMICAL ROMANCE, asi kvůli hypeu, který se kolem nich před 20 lety vytvořil. Dal jsem jim ale šanci, a zejména poslední dvě alba jsou skvělá. Sypu si popel na hlavu a do uší.Trochu slabší rok to byl pro moje oblíbené menší „scény“, konkrétně Austrálii a Kanadu. Jednak co se týče množství alb, které zároveň, až na výjimky, nebyly tak výrazné jako v minulých letech. Nemám čas se utápět ve zklamáních a lítosti, ale u jedné kapely udělám výjimku. Mladá irská formace NEWDAD letos vydala svůj debut, který sice není tragický, ale je takový nemastný neslaný. Ok, nic se neděje, nijak zvlášť jsem tu kapelu stejně neprožíval. Pak ale hráli v KEXP a já zíral jak puk. To snad není možný, aby to byla stejná kapela. Tak jsem si je pustil ještě v Audiotree, a pak ještě nějaké festivalové záznamy a verdikt je jasný. Perfektní kapela byla na debutu zabitá produkcí. To, co je z desky bezpohlavní, s pokusem o moderní radio friendly studiový zvuk, který ale nepříjemně inklinuje k tuctovému slizkému mainstreamu, je naživo dokonalý mix moderního syrového indie rocku s prvky shoegaze. S energií, s nábojem, patřičně tvrdé, svěží a zajímavé. Trestuhodně promarněný potenciál.Začněme teda mezinárodní scénou. Vybrat vítěze nebylo úplně jednoduché, ale udělat se to muselo. O většině zajímavých alb co mi letos prošla ušima jsem něco napsal, a nejspíš vám ještě několik dalších postupně vnutím.SCOWL – Are We All AngelsSUZANNE VEGA – Flying With AngelsBLONDSHELL – If You Asked For A PictureMOMMA – Welcome To My Blue SkyPRESS CLUB – To All The Ones That I LoveGLAZYHAZE – SonicLARKIN POE – BloomTHE PALE WHITE – The Big SadSLOW MASS – Low On FootGREAT GRANDPA – Patience, MoonbeamLAURA JANE GRACE – Adventure ClubDEFTONES – Private MusicBLACK HONEY – SoakSUEDE – AntidepressantsHAYLEY WILLIAMS – Ego Death At A Bachelorette PartyTHE CASCET LOTTERY – Feel The TeethCAPTAIN KAISER – Belgian BoyTHRICE – Horizons / WestOVERSIZE – Vital SignsWET LEG – MoisturizerL.A.WITCH – DoggodSOMERSET THROWER – Take Only What You Need To SurviveDINOSAUR PILE-UP – I´ve Felt BetterTHE HIVES – The Hives Forever, Forever The HivesDIE SPITZ – Something To ConsumeDANKO JONES - Leo RisingLAVEDA – Love, DarlaAFI – Silver Bleeds The Black Sun…Navíc jsem i letos doháněl historické resty, takže pár starších vynikajících desek, které mi zatím unikaly jsem doposlouchal a rozšířil si tak svoje obzory.FREE THROW – Those Days Are Gone (2014)KILL BIRDS – Kill Birds (2019)DEHD – Poetry (2024)WE HATE YOU PLEASE DIE – Chamber Songs (2024)CITIZEN – Everybody Is Going To Heaven (2015)L.A. WITCH – L.A. Witch (2017)WHITE LUNG – Deep Fantasy (2014)Na domácí scéně si letos vítězství hezky podělí vždy jeden zástupce z každé země, kteří jsou si ale stylově docela blízkí. Slovenská scéna letos minimální pohyb, ale možná mi něco uniklo. Česká komunita se zato vytasila hned s několika vynikajícíma alby, a proto přiznávám bez mučení, že u vítěze bylo rozhodnutí podpořeno i dávkou nostalgie a upřímné radosti z návratu.Ze starších věcí jsem se i díky knížce „Šeptej nahlas“ ponořil do shoegazové vlny ze začátku devadesátek a projel si zásadní alba legend ECSTACY OF ST. THERESA, HERE, TOYEN, THE NAKED SOULS. Ačkoliv jsem je měl ve svém archivu, nikdy jsem se jim do hloubky nevěnoval. A protože jsem tu scénu v té době aktivně nezažil, bylo to téměř panenské objevování.PROUZA – V téhle doběWALTER SCHNITZELSSON – Tí druhíJAMARON – Něco zůstanePAN LYNX – Odvrácená strana lesaI LOVE YOU HONEY BUNNY – Don´t Look When I´m ChangingDEAF HEART – CaligulaRYBIČKY 48 – Big BýtMŇÁGA A ŽĎORP – Hoříš? Hořím!SLUT – Soul BoosterDĚTI DEŠTĚ – Mlžný úvod, jasný konecCIVILNÍ OBRANA – GenCoEVERSAME – Love ends fast, and neverATOMY NEVADÍ – Přibližovadla EP (být to full deska, berou vítězství)Resty z roku 2024, které jsem zpracoval až letos a stojí za zmínku:50M ZNAK – Nadechnout seČAD – Veľký treskCHOROBOPOP – Svobodě na stopěKVĚTY – 41 minutTHULSA – Přikryti stínyPUDING PANI ELVISOVEJ – AhojŠTAMGASTI – Subcultural beatKoncerty – letos jsem to mírně flákal. Zejména na podzim jich bylo požehnaně, ale dávat více než jeden za týden už začíná být nad moje síly. Každopádně kapely se snaží, kluby a koncertní prostory minimálně v Praze fungují slušně, zde není prostor na stížnosti. Ze všech koncertů jsem dodal report, takže jen rychlý přehled:VIDIEK – Lucerna Music Bar, PrahaTHE PROSTITUTES – Roxy, PrahaCIVILNÍ OBRANA – Lucerna Music Bar, PrahaJAMARON – Buena Vista, PlzeňINÉ KAFE – Lucerna Music Bar, PrahaTATA BOJS – Fórum Karlín, PrahaHORKÝŽE SLÍŽE + INÉ KAFE – Kulturní dům, KladnoKORBEN DALLAS + BILLY BARMAN – Lucerna Music Bar, PrahaHELMUTOVA STŘÍKAČKA – Weranda, BratislavaMORCHEEBA – SaSaZu, PrahaBYT Č.4 + ATOMY NEVADÍ – Palác Akropolis, PrahaRYBIČKY 48 – Fórum Karlín, PrahaHELMUTOVA STŘÍKAČKA + LETY MIMO – Rock Café, PrahaGuilty pleasure – letos zůstávám na domácí scéně a beru si z obou států jednoho zástupce. MIDI LIDI poslouchám už několik let, teď jsem pokročil a koupil si i jejich desky na CD. Baví mě jejich hrátky s českým jazykem, jejich vypointované příběhy, jejich hluboké myšlenkové konstrukty, které jsou často nemilosrdné, ale bohužel vždy pravdivé. A všechno, i ty nejzávažnější témata, je to podané neskutečně milou a hravou formou. Jejich přesným opakem jsou slovenští BERLIN MANSON. Mladí punkáči, kteří postupem let zmutovali do trapu, elektronicko-rapové agresivní formy, která je nemilosrdně upřímná, nebere si servítky a někdy je až bolestivé to poslouchat. Je to ale zároveň krásné okno do hlavy mladé generace, do jejich vidění světa, co je trápí, co je baví, jak žijí.Dovolím si zároveň poděkovat všem ať už za příjemné ohlasy na články, na zajímavé diskuze i na hodnotné tipy na desky nebo kapely. Ať vám muzika i nadále přináší radost.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_dry_recenze/3772https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_dry_recenze/3772nobody@nothing.com (Tomáš)Nekorunovaná královna ostrovního alternativního rocku. Mě samotného při přípravě článků o PJ Harvey překvapilo, jak málo vysloveně rockových písničkářek od devadesátých let dále na britské scéně fungovalo, zejména v porovnání s Amerikou. Ano, samozřejmě i v Británii je hodně „samostatných“ umělkyň (tj. ne zpěvaček v různých kapelách), ale málokterá se pohybuje ve vysloveně rockových vodách. Čímž rozhodně nechci snižovat význam PJ Harvey, protože ta snese nejpřísnější kritéria i v mezinárodním přesahu. A další body navíc získává za svoji originalitu a nadčasovost. Vždy si jde vlastní cestou, neustále mění svůj zvuk i styl, je nezávislá a autentická.Polly Jean Harvey se narodila v roce 1969 do rodiny hipisáků na venkově v hrabství Dorset v Jižní Anglii. Dětství prožila na rodinné farmě, přičemž už zde jí ovlivnil společenský okruh, ve kterém se rodina pohybovala. Od mala proto poslouchala hodně folku a blues, včetně třeba CAPTAIN BEEFHEART, Boba Dylana, HOWLING WOLF nebo THE ROLLING STONES. Je zajímavé, že prvním hudebním nástrojem, na kterém se naučila hrát, byl saxofon. K němu se pak vrátila při živých vystoupeních v novém tisíciletí. Následovala pak samozřejmě kytara, která se stane do budoucna jejím dominantním nástrojem a jasným poznávacím znamením. V roce 1988 se připojuje ke kapele AUTOMATIC DLAMINI, kde hraje na saxofon, doprovodnou kytaru a přispívá i vokály. Stylově se jedná o alternativní rock, kde dostávají dost prostoru i akustické nástroje, je přiměřeně syrový, ale zároveň jasně identifikovatelný jako osmdesátková záležitost. Každopádně je evidentní, že stylově i zvukově tohle těleso mělo značný vliv na budoucí tvorbu Polly. Tato epizoda je důležitá i z pohledu zakladatele kapely, kterým je John Parish. Tento skladatel a multiinstrumentalista se do budoucna stane blízkým spolupracovníkem PJ Harvey, producentem jejích alb, a dokonce natočí i dvě společné desky.V lednu 1991 se PJ vydává na polo-sólovou dráhu. Uskupení funguje sice pod jejím jménem, ale fakticky se jedná o kapelu, kde figurují ještě další dva spoluhráči ze zmiňovaných AUTOMATIC DLAMINI, konkrétně bubeník Rob Ellis a basák Ian Oliver. Ten se ale zanedlouho vrátil do původní kapely a nahradil ho Steve Vaughan. Někdy se proto označují i jako PJ HARVEY TRIO. Každopádně vývoj šel rychle kupředu. V dubnu první koncert, v červnu přesun do Londýna, kde kapela nahrála několik demo snímků, které následně rozeslala nezávislým vydavatelstvím. Zaujali label Too Pure, který jim v říjnu 1991 vydal první singl „Dress“. Byla to trefa do černého a skupina byla najednou novou senzací nezávislé scény. Mezitím už ve studiu The Icehouse v Yeovilu probíhalo nahrávání debutu, které se vešlo do skromného budgetu zhruba pěti tisíc dolarů. Bezpochyby to byla dobrá investice. I druhý singl, v únoru 1992 vydaná „Sheela-Na-Gig“, se totiž stala hitovkou a album samotné pak v březnu dosáhlo na jedenáctou příčku domácí hitparády. Což v kontextu zvuku a stylu nahrávky považuji za malý zázrak. Když předběhnu, tak deska „Dry“ si vedla velice dobře i za oceánem a její celkové prodeje dnes oscilují přes 250 tisíc kousků.Jestli jste album někdo ještě neslyšel a zvažujete to, předem vás varuji. Je to velice syrová, ortodoxně nezávislá deska s výrazně alternativním zvukem. A i díky tomu je skvělá. Působí nekompromisně, drsně, nic nám neulehčuje, nic nám nedává zadarmo. Je to manifest. Ber nebo nech být. Přesto, že album působí jednoduše a jeho drsná venkovní fasáda může leckoho odrazovat, je to velice komplexní díl. Představuje mladou Polly jako nesmírně talentovanou autorku, ať už textů, nebo i hudby. V její muzice se potkává hard rock s grungem, alternativní rock s punkem, najdeme zde odkazy na blues i jižanský rock. Všechno je to usazené do garage rockové estetiky, která je hlučná, ostrá a intenzivní. Hudební základ pak dále rozvíjí přes svůj skvělý hlas, se kterým pracuje pozoruhodně vynalézavým způsobem. Většinu času sice zpívá normálně, což v jejím případě znamená velice kvalitně, ale prokládá to tu drobnými, jindy výraznějšími nuancemi, které celku dodávají pestrost a barevnost. Silnější důraz, zvýšení hlasu, kratičký falzet, hypnotický pološepot, křehké frázování. Dokáže zazpívat rockově tvrdě, ale i folkově jemně nebo psychedelicky zasněně. Pořád si přitom ale zachovává svoji ženskost, nesnaží se být v tomto mužském světě nepřirozeně drsnou rockerkou nebo nihilistickou punkerkou. A přes tyto neustálé změny a drobné finesy velice efektně pracuje s emocemi a atmosférou jednotlivých písní. Co tam máme dál? Dramaturgie songů. Tady s oblibou využívá osvědčený quiet-loud-quiet formát, který přes dynamické výkyvy dodává písničkám energii a drive. Album je mixem relativně přímočarých hitovek, ale i strukturou komplikovanější konstrukcí, kde se nebojí vykročit do silně alternativních sfér. No a pak tu máme ještě textařskou část, ve které Polly vysloveně exceluje.Přesto, že to k tomu svádí, a média to s oblibou i dělala, Polly vždy odmítala být řazena k feministkám. Ačkoliv se to v jejich textech hemží narážkami v tomto duchu, v podstatě dává jen průchod své ženské energii a zkušenostem. Není útočná ani bojovně anti-mužská, jen přirozeně drsná. Což je zajímavé, zejména v kontrastu s tím, jak civilně a křehce působí při rozhovorech. Mluví klidným a tichým hlasem s nádhernou „oxfordskou“ angličtinou profesorky literatury. Sexualitu řeší v obou zmíněných singlech. „Dress“ je příběhem ženy, která si přes nepohodlné a nepraktické šaty snaží vybojovat pozornost muže a samozřejmě to skončí neúspěchem a jejím ponížením. Samotný song je vynikající po všech stránkách. Melodickou strukturou je to jasný hit. Zvukově a dramaturgicky z něj museli čerpat BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, protože přesně takto zněli na svém debutu o deset let později. Atmosféra je plná napětí, možná i stresu, který roste paralelně s vývojem příběhu. Polly zde geniálně pracuje s různými hlasovými polohami, do songu zakomponovala i orchestraci a zajímavé sólo ve stylu jižanského blues. To vše na ploše lehce přes tři minuty. „Sheela-Na-Gig“ získala svůj název od keltských kamenných soch zobrazujících nahé ženy v podřepu, roztahující své obnažené přirození, a přitom se šíleně smějící. Polly to dává do konotací s exhibicionizmem a určitou morální nečistotou, která je následně muži odmítaná. Zároveň je zde kontrast mezi humorem a horrorem, a celé je to vlastně hodně ulítlé. Ale většina textů není explicitních, takže významů, nebo i vysvětlení může být více. Každopádně zde máme zajímavý stoner začátek, který se pak přes nervózní rytmiku propracuje do typického PIXIES-stylu. Na YT doporučuji záznam tohoto songu z Readingu 1992. Tyto dva singly jsou skutečně perlami desky, ale to neznamená, že by zbytek nestál za pozornost. Právě naopak, najdeme zde i další silné kousky. Třeba dva kousky v textech silně čerpající z biblické tematiky. „Hair“ se motá kolem příběhu Samsona a Dalily (Delilah), samozřejmě metaforicky usazeném do současných vztahových reálií. Song se vyznačuje v první části kolovrátkovým riffem a rytmem s bluesovým nádechem, ale postupně nabírá na svalové hardrockové hmotě až se v intenzivním finále dostává za hranice noise rocku. Ještě více se mi líbí závěrečná „Water“, která se z hypnotického začátku přehoupne do slušného valivého grunge. Je to příběh plný pochyb o křesťanství, o jeho základních ideologických kamenech a náplni. Rozporují se tu různé zázraky popisované v Bibli a i samotná protagonistka zde praktikuje „chůzi“ po vodě, do které se ale postupně ponořuje a bourá tím další mýtus.Zmínil bych i relativně přímočarý grunge „O Stella“, který je tvrdý i skočný zároveň. Její pojetí grunge je ale jiné než to typicky americké. I když tam paralely slyšíme, mozek to i automaticky řadí do kategorie „grunge“, ale má to těžko popsatelnou ostrovní esenci, která i v kombinaci se ženským elementem tomu dává specifické vyznění. Blízko k PIXIES má pak „Joe“, který charakterizuje jejich typická bláznivá rytmika a alternativní melodika. Zajímavý koncept pak předvádí „Plant And Rags“. Ve stylu akustické balady od NIRVANY to vypadá na emotivní záležitost, song ale postupně ovládne drásavá orchestrace, která je hlavní zdrojem hluku. V podstatě takový orchestrální noise rock, protože zbytek kapely se fakt drží v pozadí. Povedená je i „Victory“, tajemný song postavený na výrazné basové lince. Slide kytara ho postupně hezky otevře do mohutného hard rocku a vyvrcholí to intenzivním a hlučným závěrem.Při podobných nahrávkách, které jsou obsahově velice silné, ale technicky mají své rezervy, se člověk občas zamyslí, co kdyby? Co kdyby se to nahrálo v kvalitnějším studiu? Co kdyby měli po ruce slušného producenta? Co kdyby měli větší budget a mohli se s nahrávkou vyhrát? A pak si řeknu, že je to vlastně tak, jak to má být. Je to přece nezávislá nahrávka. Všechna ta syrovost a nedokonalost jí dodává na autenticitě, na atmosféře, demonstruje její alternativnost. Tohle všechno je součástí celku, který funguje jen v této konstelaci. Zachycuje kapelu v konkrétním čase, v konkrétní fázi jejího vývoje. A přesně tak vidím i Polly. Divokou, nesvázanou, nezávislou, absolutně cool!https://www.crazyDiamond.cz/three_days_grace_alienation_recenze/3770https://www.crazyDiamond.cz/three_days_grace_alienation_recenze/3770janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zkušená kanadská čtyřka THREE DAYS GRACE mána svém kontě již osm řadových desek, včetně té poslední adost možná nejlepší, která nese název „Alienation“. Kapela vznikla v doběpost-mileniálního kvasu alternativního rocku kombinujícího své žánrové atributy s postupy příznačné pro vstřícnější a melodickou formu nu-metalu. Novinka je pravděpodobně dosud jejich nejlepší práce, kterou navíc kritika (Loudwire) oceňuje označením nejlepšího rockového alba letošní sezóny. Kladem této kapely je bezproblémová chytlavost, tah na refrény a snadná, byť ne laciná konzumovatelnost, negativem pak skoro až umělohmotně vycizelovaný zvuk, který je pročištěn od nedostatků a na leckoho může při pozornějším poslechu působit až neživotně. Nicméně nová deska je postavená na chytlavých rockových hymnách s moderním zvukem a své příznivce si určitě bez problémů najde. Za mne jde určitě o srovnatelně dobrou věc s posledním albem LINKIN´PARK.Asi není třeba připomínat, že tahle kapela se nikdy nedostala doprvní žánrové ligy, takže svou popularitou ani nikdy nemohlakonkurovat světoznámým formacím jako právě výše zmínění LINKIN´PARK, či další kapely podobného ražení jako PAPA ROACH čiP.O.D., nicméně právě z novinky je patrné, že jejich skladby mají v sobě nezanedbatelnouchytlavost a útočí podobnými zbraněmi jako význačnějšíamerické grupy. Základem úspěchu je nejen střídmě pojatá kombinace groovyzákladů a kytar, to vše dozdobeno lehkým odérem elektroniky, nad čímž znípříjemně poslouchatelný vokál Matta Walsta a nově i čerstvěpříchozího kytaristy Adama Gontiera. Právě vokální duo celou novinku ozvláštňuje a dělá rozmanitou. Jejich souhra se logicky jeví jako pozitivní prvek vyznění celé desky. Zpěváky lze však nazvat nejménězkušenými borci v sestavě. V té od začátku fungování THREE DAYS GRACE nechybělo především trio Barry Stock – kytara, Brad Walst –baskytara, Neil Sanderson – bicí. Kapela se příliš nerozpakujes hity opatřenými silně chytlavým nábojem a emocemi, ty posléze vygradovává a zdobí pohodově poslouchatelnými refrény. Album zkoumá temná existenciální témata jako izolace, úzkost, závislosti či vztahové životní ztráty, což skladbám dodává právě na silnější emocionalitě. V případě aktuálních songů od THREE DAYS GRACE však nejde o nějakounucenou hoňbu za co nejvelkolepějšími a nejsrdceryvnějšími nápěvy, ale o poměrně vkusně řešené rock/metalové songy s moderním zvukem apotenciálem zalíbit se. U posluchačů nebazírujících na nějaké progresi a celkově u méně náročných se kapela může velmi sympaticky zapsat, neboť deska je opravdu plná líbivých vypalovaček. Za mne tedy docela pohodová věc. Nic víc, nic míň.https://www.crazyDiamond.cz/afi_silver_bleeds_the_black_sun_recenze/3771https://www.crazyDiamond.cz/afi_silver_bleeds_the_black_sun_recenze/3771nobody@nothing.com (Tomáš)Málokdy mě dokáže šokovat kapela, kterou poslouchám už více než dvacet let. Kalifornskému kvartetu AFI se to ale letos povedlo. Ačkoliv jsem u nich zvyklý na zvukové a stylové proměny, výsledek, s jakým se dostavili teď, značil víc než jen mírný úkrok stranou. První reakce byla odmítavá. Takhle tedy pánové ne! Jenže něco malého a zlomyslného, hluboko v mozku ukrytého, mě nutilo se k desce vracet.Když vynechám ranou tvorbu z devadesátek, kdy kapela jela relativně ortodoxní hardcore/punk, takže naspeedované, naštvané a nemelodické rychlovky, tak od alba „Sing The Sorrow“ (2003) mi AFI dělají jen samou radost. Zajímavá kombinace moderního alternativního rocku s post-hardcorem i emo-rockem, prostoupená gotickou atmosférou, vybudovanou na velkolepých sborech a stadiónových refrénech, je zde doslova strhující. Zmiňované ingredience na následujících deskách AFI kombinovaly v různých poměrech, takže albům dokázali vtisknout vždy trochu jinou tvář, a zároveň si zachovat svůj typický rukopis. Novinka ale po letech pozvolné evoluce přichází s revolucí.První výstrahou byly snímky zpěváka Davey Havoka na nějakém zahraničním hudebním serveru, kde se řešila jeho nová a značně překvapivá image. Poslední roky působil už značně civilně, éra divokých účesů, výrazného make-upu a gotické stylizace už byla za ním, možná i proto nové fotky vyvolaly tolik poprasku. Nebýt titulky s jeho jménem, ani bych ho nepoznal. Mohutné vousy, kotlety, kudrnaté vlasy, prostě béčkový americký pornoherec jak z Hustleru Larryho Flynta ze začátku osmdesátek. A deska i skutečně zní po stylistické stránce jako ze začátku osmdesátých let. Samozřejmě s moderním, technicky kvalitním zvukem a profesionální produkcí. Asi je to do určité míry retro, na druhou stranu moje orientace v gotickém rocku je velice povrchní, takže to beru spíše jako uvedení do tématu.Jestli jste fanoušky kapel jako BAUHAUS, THE SISTERS OF MERCY, THE MISSION nebo dávnějších THE CURE, jste tady na správném místě. Tohle je totiž ortodoxní gotický rock. Což na druhou stranu vůbec nejde dohromady s aktuálním výzorem zpěváka a hlavní tváře kapely. Mimochodem AFI znamená „A Fire Inside“. A kolekce je skutečně poháněna docela intenzivním vnitřním ohněm, spalujícím určitou hloubkovou naštvanost, zakomponovanou v jednotlivých písních. Možná i proto po zvukové stránce není album ledově chladné, jak by člověk možná od gotického rocku, říznutého post-punkem, očekával. Jejich stylová reinkarnace totiž působí relativně přívětivě, jestli to trochu přeženu, tak až téměř hřejivě. Když už jsme u zvuku, ten je skutečně špičkový, výborně vybalancovaný. Je vidět, že si někdo dal záležet, aby působil old schoolově, ale zároveň obsáhnul všechny moderní technické vymoženosti. Líbí se mi třeba krásné dunivé bicí, posazené v mixu hodně vepředu, dominantně udávající rytmus. Hluboká basa je aktivně podporuje a doplňuje.Jednotlivé songy na albu se v různé míře přiklánějí k jednotlivým stylovým odbočkám. Máme zde písničky, které směřují více do post-punkových vod, a zároveň se nebojí ho ladit do tanečnější formy. „Holy Vision“ je jak dělaný pro undergroundový taneční klub za zdí v Západním Berlíně v roce 1983. Do tempa pak ještě přidají v „Ash Speck In A Green Eye“, kde zaujme ornamentálně bohatá kytarová linka. Hloubavější stránku aktuální tvorby kapely reprezentuje třeba otvírák „The Bird Of Prey“, kde máme zakomponovanou i akustickou kytaru, nebo rozsáhlejší syntezátorové plochy. Nostalgie se zde potkává s tajemnem a vytváří velice přitažlivou atmosféru. V podobném duchu se nese i „Blasphemy And Excess“, která je ale ještě o krok blíže k hardrockové mohutnosti. Opět nabízí výbornou rytmiku, kde zejména kotle u bicích duní snad s téměř trojnásobnou ozvěnou.Kapely umí být ale i kousavější. „Behind The Clock“, určitě jeden z vrcholů alba, má sice hodně zemitý základ postavený kolem mohutné basové linky, z ní ale vystřelují ostré kytarové drápky, které temně pojatému songu dodávají na intenzitě. Je to trochu depka, trochu rockového drivu, trochu pompéznosti. Rychlejší „Marguerite“ opět předvádí krásné kytarové textury, které kombinují rozsáhlejší plošné konstrukce protkané vybrnkávanými motivy. Díky nim zní song velice zdobně a bohatě. Snad jedinkrát kapela udělá výraznější úkrok stranou směrem k elektronice. Temná „A World Unmade“ ve středním tempu má silně industriální nádech. I samotné bicí zde znějí jako chladný a neživý automat.Až na samotný závěr si pak AFI nechali největší bombu. „Nooneunderground“ je přetavením jejich hardcore punkovým kořenů do gotického rocku. Agresivní, dynamická, zběsilá a rozcuchaná. Parádní basová linka, štěkaný zpěv, kvílivé kytary. Song letí jak o život, zachovává si ale pořád slušnou melodiku a přidává dystopickou atmosféru. Ještě musím zmínit krásný cover, kde zajímavě kombinují základní barevný podklad právě s motive slunce a rozmazanou perspektivou. Jednoduché, abstraktní, estetické.Samotná kapela si je vědoma, že s aktuální deskou udělala hodně riskantní krok. Chtělo to odvahu udělat si věci po svém, bez ohledu na možné následky. Kritici zatím pějí samé chvály a řadí desku „Silver Bleed The Black Sun…“ mezi nejlepší kousky diskografie AFI. Já, pravda až po prvotním šoku, jsem v ní také našel zalíbení. Asi to nebude můj nejoblíbenější kousek z jejich katalogu, ale rozhodně jí považuji za více než dobrou. Takže uvidíme jestli jí zkousnou fandové.https://www.crazyDiamond.cz/drain_is_your_friend_recenze/3769https://www.crazyDiamond.cz/drain_is_your_friend_recenze/3769janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Efektivní, odvážné a intenzivní album se spoustou breaků a nápadných refrénů, tak lze nazvat třetí řadovku kapely DRAIN. Jestliže stále hodně nadějní TURNSTILE letos lavírovali mezi snovými náladami a punkovou přímočarostí, zde se naopak fanoušek dočkal jízdy od začátku do konce. O co tedy vlastně jde? Kalifornská hardcore/thrash (zkrátka crossover) formace DRAIN přichází se svou třetí řadovou deskou „…Is Your Friend“ a nutno říct,že si udržuje stále potřebný švih, neboť skladby se vykazujíobstojně intenzivním groovem, rozpumpovanými tempy i riffovou ostrostí.Stejně tak prožitek frontmana Sammyho Ciamitara budí v každé chvíli dojem vyostřeně koncentrované jízdy, která je plná zaujetí a prožitku. Dotyčný křikloun svýmzpůsobem v určitých momentech připomíná dokonce hlasový projev MarkaOseguedy (DEATH ANGEL, KERRY KING), navzdory faktu, že hudba DRAIN v podstatěnemá nic společného s pravověrným thrash metalem. Mnohem spíšese o ní dá hovořit jako o crossoveru, protože hardcore/punková složka v jejich tvorbě drtivě převládá. Songy kromě intenzity nabízejí poměrnědobře poslouchatelné, nosné linky a vykazují se výraznými chorály,takže lze říci, že deska je jakoby dělaná pro stadióny, obrovské mosh-pity pod pódiem a hromadnou zábavu. Podstatné je, že tyhle songy poměrně dobře baví. K personální historii DRAIN. Kapelu založil právě výše zmíněný vokalista Sammy Ciamitaro spolu s bubeníkem Timem Flegalem a to již v roce 2014,postupně se k této dvojici připojili ještě dalšíhudebníci, aby se aktuální sestava skrze několik změn vyladila. Konkrétně v roce 2016, kdydošlo na nástup dvou dalších dlouholetých členů – kytaristůCodyho Chaveze a Parkera MacClellana. Stabilním baskytaristou je zdeAJ Hoenings a to od roku 2022, přičemž ten měl na onom postu dvapředchůdce. Hudba DRAIN od začátku do konce divoce moshuje a upomene dost možnána scénu okolo richmondských MUNICIPAL WASTE, přičemž na všechen ten crossoverový mišmašhledí spíše z druhé strany jeho hranice, konkrétně z té, kde ve zvuku jednoznačně převládají hardcore atributy. Vytažená baskytara,houpavý ráz skladeb, grooveové fáze charakterizované pestrými rytmy a do toho všeho ony, tak trochu afektovanédeklamace. „...Is Your Friend“ je určitě deskou, která vlastníšpičkový, plný a prvotřídní zvuk, který je radost poslouchat. Skladby mají vnitřní náboj a intenzitu. Chytlavost zde určitě zastoupena je, byť má stále ještě rezervy. „…Is Your Friend“ je krátká, rychlá a intenzivní jízda — deska trvající jen 28 minut a jedoucí v svižném tempu od začátku dokonce. Album vydané u Epitaph Records se může pyšnit tím, že bylo nahráno naživo ve studiu bez jakéhokoliv dodatečného zásahu programování. Tahle věc mu tak dodává syrový, autentický feeling, jako byste byli přímo v pitu během koncertu. Frontman SammyCiaramitaro míchá v textech osobní i společná témata — od úvah o přátelství a komunitě hardcore scény, po introspektivní texty o strachu, úzkosti čiradosti z přítomného dění. A pokud budu citovat zahraniční zdroje, tak albem prostupuje pocit vděčnosti a radosti ze sdílených zážitků ze společnosti kamarádů afanoušků. Věci v posledních dvou větách jsem vyčetl, nejsou z mé hlavy, ale dodávají zásadní rámec obrazu této kapely.https://www.crazyDiamond.cz/laveda_love_darla_recenze/3768https://www.crazyDiamond.cz/laveda_love_darla_recenze/3768nobody@nothing.com (Tomáš)SONIC YOUTH pro generaci Z. Ano, uznávám, je to možná troufalé tvrzení, ale při poslechu mladého kvarteta z Brooklynu v New Yorku mi tyto legendy ze stejného města neustále naskakují. Není to žádné bohapusté kopírování a vykrádání, ale hudebně, zvukově i atmosférou jsou obě kapely takříkajíc „na jedné vlně“. „Love, Darla“ je už třetí deskou LAVEDA, což není špatný výsledek na zhruba 6 let existence. Dá se říct, že kapela je produktem „lockdownů“, protože sice vznikla zhruba rok před tímto šílenstvím, ale debut vydala právě v roce 2020 a byla jím silně ovlivněna. Tak či onak, jejich muziku bych primárně charakterizoval jako alternativní experimentální rock, ve kterém se objevují i prvky noise, shoegaze nebo indie a punku. Zvukově zůstávají v bezpečí nezávislé scény, a to samé platí i pro melodiku. Určitě to není avantgarda, ale k vysloveně popovým melodiím mají ještě daleko. Umím si představit, že takhle nějak by zněli zmiňovaní SONIC YOUTH, kdyby koncem osmdesátek měli k dispozici dnešní technické možnosti malých studií. Zvuk alba v sobě nese atmosféru přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bylo to období, kdy alternativní rock už vystupoval z undergroundu, ale ještě nebyl vpuštěn do mainstreamu.Dominantním poznávacím znakem kapely je výrazný vokál Ali Genevich, která k tomu ještě stíhá pokrývat i kytaru. Její hlas má mladistvý, „holčičí“ zabarvení, ale nenechte se zmást. Pracuje s ním jako zkušená zpěvačka a dokáže měnit jeho barvu, nasazení i důraz, aby pokrývala různé nálady jednotlivých songů. Zároveň z ní vyzařuje zvláštní klid, který může být někdy až lehce hypnotický. V sekundě ale dokáže přepnout do vypjatého, a vlastně až drásavě naléhavého módu, kterým nás odkloní do úplně nové dimenze.Krásný noiseový začátek otvíráku „Care“, kde téměř přesně celou minutu zní jen skřípění kytar a vazbení reprobeden, jasně deklaruje, že tohle nebude muzika pro Tik-Tok. Skladba se pak slušně rozjede zhruba ve stylu zmiňovaných SONIC YOUTH v období kolem alba „Sister“. Je naléhavá, chvíli má tendenci hladit, ale vzápětí sklouzává do intenzivního módu. Instrumentace dostává značný prostor, se zpěvem se spíše šetří. Závěrečná minutka se pak stočí směrem k ambientnímu dojezdu. Post-punkový začátek „Cellphone“ s výraznou basou a suchými bicími jakoby už naznačoval, že tahle skladba bude perlou alba. Výjimečně melodická, s perfektním groovem a vynikajícím textem o zhoubném účinku neustálé přítomnosti mladé generace na mobilech. Skočný rytmus ve stylu moderního indie dělá ze songu jasnou hitovku. Hned v dalším songu „I Wish“ se ale opět vracíme do alternativnějších vod a stylem zpěvu se Ali blíží Kim Gordon. Když se ale skladba pořádně rozjede, ukazuje svým vypjatým zpěvem vlastní svébytnou pěveckou identitu. Většina skladeb se nese v ponuré, někdy až temné atmosféře. Jakoby se kapela cíleně vyhýbala přímočarým konstrukcím. Budování písniček není uspěchané, kapela si dává načas. Samozřejmě v rámci možností, protože většina skladeb se pohybuje v délce kolem tří minut. Každopádně posluchač má dostatek prostoru nasát atmosféru, nechat se pohltit přemýšlivou náladou a zároveň získat potřebu a chuť se k albu znova vrátit a objevovat ho více do hloubky. I díky relativně pestrému zvuku, kdy se skladby zahalují jak do osmdesátkových alternativně rockových závojů, tak modernějších indie rockových zvuků, občasných dreampopově/shoegazových nadstaveb, nebo i post-punkové odtažitosti, je album zajímavě nejednotvárné. Z těch modernějších zmíním třeba „Heaven“, další příklad více melodicky pojatého songu. Zde opět Ali kouzlí se svým hlasem. Od jemného a citlivého zpěvu, přes znuděné a nepřítomné polohy, až po citově vypjatý a hlučný téměř řev, máme zde vše. Zajímavý koncept zvolili u „Highway Meditation“. Song se pomalu a líně převaluje, noiseově a psychedelicky rozplizlý směruje odnikud nikam. Pak šleha a najednou je to z toho téměř punková vypalovačka uhánějící o život. A pro jistotu to několikrát zopakují. Výborná je i následující „Bonehead“. Opět pořádně dlouhý úvod, který svým klidem trpělivě připravuje půdu. Z čista jasna se objeví parádní kytarový riff, který snad importovali z Británie ze začátku devadesátek, kde ho museli vyšlechtit buď u CATHERINE WHEEL nebo PJ HARVEY a song je najednou úplně jinde. Špetku elektroniky vpustili do „Tim Burton´s Tower“ a díky tomu je z toho úplně moderní indie rock, zvukově absolutně aktuální. Strašidelně pojatá závěrečná „Lullaby“ exceluje nádherně živým zvukem, kdy zejména mohutně znějící bicí vyvolávají dojem, že kapela hraje v místnosti hned vedle vás.Mám rád tento typ alb. Mladá kapela, která se nestydí za svoje inspirační zdroje, ke kterým ale přidává navrch i něco ze sebe a posouvá tím tvorbu do nových dimenzí. Zvukově i dramaturgicky velice civilně, dalo by říct, že možná až skromně pojaté albu, které ale vůbec nepůsobí lacině nebo jednoduše. Není přímočaré, vyžaduje čas a pozornost, ale jak do něj proniknete, poskytne vám spoustu krásných zážitků.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_zeitgeist_recenze/3767https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_zeitgeist_recenze/3767nobody@nothing.com (Tomáš)Velkolepý návrat na scénu, nebo promarněné naděje? Pravda bude někde uprostřed. Hned druhým dechem ale dodám, že deska „Zeitgeist“ vůbec není špatná, právě naopak. I když má svoje mouchy, zkoušku časem ustála se ctí a pořád je to dobře poslouchatelná záležitost, která možná trochu zapadla a ztratila se v nánosech historie. Pocitově jí vnímám jako pokračování „Machina I“, zejména co se týče přístupnosti a nekomplikovaného pojetí alternativního rocku. Billy už v roce 2005 po vydání své sólové desky začal vypouštět prohlášení, že se mu stýská za jeho starou kapelou. Že všechno ostatní jsou jen bokovky, ale jedinou entitou, která skutečně dává smysl, jsou pro něho THE SMASHING PUMPKINS. Trvalo to ale ještě další dva roky, než se kapela skutečně obnovila a představila nový materiál. Nejzásadnější otázka při podobných reunionech zní – obnoví se dotyčná kapela v původní sestavě? I v případě „Dýní“ samozřejmě probíhaly různé spekulace. Věrný parťák Jimmy se hlásil zpět do služby prakticky okamžitě a ti dva tak už hned v listopadu 2005 vyrazili na ranč v Arizoně, kde proběhlo prvotní vzkříšení kapely a příprava nových písniček. Vládla tam pohoda, kreativní atmosféra a položili zde základy nového alba. V dubnu 2006 oficiálně potvrdili reunion a přípravu nahrávání nové desky s tím, že pořád byli jen ve dvou. Trvalo ještě další rok, než se situace ohledně personálií definitivně vyjasnila. S D´arcy se zřejmě vůbec nepočítalo, dodnes se ti dva s Billym dohadují, jestli vůbec dostala oficiální pozvánku nebo ne. James Iha a Melissa Auf Der Maur ale nakonec taky odmítli účast. Ať se nám to líbí nebo ne, značka THE SMASHING PUMPKINS stojí a padá s Billym Corganem. On kapelu bez ostatních utáhne, ostatní bez něj by to ale určitě nedali. Já osobně to jako reunion akceptuji. Nahrávání nových songů tedy začalo ještě v roce 2006, aniž by byla vyjasněná finální sestava. To zas takový problém z technického hlediska nebyl, Billy dokázal pokrýt všechny kytarové a basové party, dokonce i klávesy, Jimmy pak zase rozezvučil svoje pekelné bubny. Větším problémem se ukázal být výběr producenta. Billy měl opět velice jasnou představu, jak by deska měla vypadat a znít. Jeho hlavní podmínkou bylo analogové a živé nahrávání, bez moderních studiových fíglů. To se ale nesetkalo s pozitivní reakcí několika vytipovaných producentů. Billy odmítnul v této záležitosti dělat kompromisy a jednoduše si počkal na pana pravého. Tím se stal legendární Angličan ze staré školy jménem Roy Thomas Barker. Jeho impozantní seznam úspěchů zahrnoval velikány jako QUEEN, THE CAR, CHEAP TRICK nebo MÖTLEY CRÜE. Billy si spolupráci velice pochvaloval a otisk Roye na albu se dle mého názoru projevuje v jeho mírně starosvětském zabarvení. Tím myslím duchovní propojení na klasický rock sedmdesátých a možná i osmdesátých let, se svojí pompézní velkolepostí, deklarovanou dramaturgickou bohatostí a statutární přímočarostí. On se Billy nikdy ani netajil láskou ke kapelám z této éry rockové muziky, takže se vlastně jejich světonázory při této spolupráci proťaly. Sice jsem zmiňoval, že D´arcy se reunionu neúčastnila, ale její stopa, i když jen nepřímo, se na albu objevila. Natáčelo se totiž v domácím studiu jistého Kerryho Browna. Ten býval bubeníkem chicagské rockové kapely CATHERINE, kterou Billy zmiňoval v souvislosti s legendárním kytarovým efektem „Big Muff“, od nichž se ho naučil používat a díky němuž pak vytvořil typický zvuk „Dýní“. Zároveň to byl ex-manžel zmiňované D´arcy. A ještě jedna zajímavost. Natáčelo se na stejný 24 stopový rekordér, se kterým nahráli před více než deseti lety opus „Mellon Collie..“. Billy chtěl, aby album bylo hlučné a dominantní, a přesně takové je. Ačkoliv je to primárně rocková deska, nejednou se v písničkách podívá i do metalových vod. „Dýně“ už i v minulosti aktivně pracovali s doprovodnými vokály, na „Zeitgeist“ je jich ale skutečně požehnaně. Samozřejmě je nazpíval komplet Billy, ale od začátku plánoval, že při živých vystoupeních mu budou vypomáhat i ostatní členové kapely. Ať už původní, nebo nějací nový. Svoje art rockové choutky tentokrát potlačil, chtěl udělat desku přístupnou, která by se mohla líbit starým fanoušků, ale zároveň oslovila i novou generaci rockerů. Sice se jim návrat do mainstreamu úplně nepovedl, ale přes půl milionu prodaných nosičů v těch dobách vůbec nebyl špatný výsledek. Co se týče hudebního obsahu, textově je album zřejmě nejvíc „politickým“ dílem „Dýní“. Primárním motivem je komentování aktuální politické situace v Americe. Připomeňme si, že to bylo období druhého mandátu prezidenta George W. Bushe, probíhající války proti terorizmu, intervencí v Iráku a Afghánistánu. Zároveň se šířila paranoia z možných útoků na domácí půdě, spojená s růstem pravomocí bezpečnostních orgánů, omezováním osobních svobod, plošným špehováním populace apod. Od toho už byl jen krůček k tomu, obvinit vládu z fašistických tendencí, despotizmu, autoritářství a nenechat na nich nit suchou. Plus to byla samozřejmě republikánská administrativa, která je přirozeným nepřítelem významné části umělecké sféry, ať už dělá cokoliv. Jen je mi záhadou, jak všechny tyhle protesty a obvinění záhadně zmizí po nástupu demokratických administrativ, aniž by se zrušil jakýkoliv z kritizovaných úřadů nebo zákonů. No nic, popojedem. V hezky ostrém ražení otvírá desku agresivní „Doomsday Clock“. Mohutná podladěná kytarová stěna tlačí song sílou obrovského buldozeru. V kontrastu k ní je Billyho zpěv relativně jemný a nenucený. Co mi vždy trochu vadilo byl zvuk Jimmyho činelů, a v podstatě i rytmičáku. Jeho plochost a lo-fi nádech ve mně vždy oživuje trauma ze „St. Anger“ od METALLICY. No dobře, až taková hrůza to není, ale jestli bych si měl vybrat jednu věc, kterou bych mohl změnit, bude to tenhle nepatřičný zvuk. Protože s technikou hraní nemám nejmenší problém, to je starý dobrý Jimmy Chamberlin, ve skvělé formě a naplno. Jak už jsem zmiňoval, songy jsou relativně přímočaré a jen jediný, téměř desetiminutový opus „United States“, se dá považovat za dlouhý, zbytek málokdy překročí čtyři minuty. Proto album slušně odsýpá a i celková délka 52 minut je chvályhodná. Velice povedená je tajemnější „Bleeding The Orchid“, která si vyhrála s plejádou kytarových zvuků a všechny jsou velice povedené. Zatím se držíme osvědčené rockové struktury, střídáme sloku refrén, prokládáme to kratšími mezihrami, sólami, ale primárně je to standardní písničková forma a funguje to. Zasněnější polohy postavené na rozsáhlejších klávesových plochách prezentuje song „That´s The Way (My Love Is)“. Melodicky je z těch méně výrazných, ale kabátek alá ostřejší THE CURE mu zvukově moc sluší. Zpátky k tvrdšímu výrazivu nás nakopne „Tarantula“. V některých pasážích se prezentuje téměř pochodovým rytmem, kombinovanými s psychelicky metalovými náběhy a pak zase relativně jemnými zpěvnými kapitolami. Je to prostě takový zajímavý stylový miš-maš. Vždy se mi líbila „Starz“. Jemný, téměř gotický začátek v pozadí s atmosférickými klávesovými plochami, sborový zpěv, a pak nečekaný vpád ostrého alternativně rockového riffu ve stylu alba „Mellon Collie…“. Ideologicky mi připomíná mojí oblíbenou „Bullet With Butterfly Wings“. Střídání klidnějších pasáží, kde nás svojí nervózní rytmikou Jimmy udržuje v neustálém napětí, kombinovaných s agresivními kytarovými útoky opět funguje na jedničku. A zmiňované klávesy, které se v průběhu songu nepravidelně vynořují a pak zase mizí v mixu tomu dodávají zvláštní, téměř post apokalyptickou atmosféru. Už zmíněný dlouhán „United States“ je zajímavý hned z několika hledisek. Tak za prvé, Jimmy to zabubnoval na jeden záběr! Celý song! A že se tam namaká. Zvukově je to takový alternativnější grunge ve stylu SOUNDGARDEN říznutý industriálním rockem MARILYN MANSON. A to já můžu. Vzhledem k ploše je samozřejmě song rozdělen do několika sekcí, takže si užijeme třeba i noiseově psychedelické kvílení, ale v relativně jemném, možná až křehkém provedení, které se následně promění ve velice intenzivní bouření. Když se nad tím zamyslím, tak Billy tyhle dlouhé songy umí. Jasně, nikdy z nich nebudou největší hitovky, ale dramaturgicky si s nimi vždy vyhrál, a nikdy to nebylo jen kolovrátkové opakování stejného motivu nebo vágní hledání nápadů, které tam u jiných kapel prostě nejsou. Jako oddechovka se pak dá brát následující „Neverlost“. Nostalgickou atmosférou prodchnutý song je civilně jednoduchý a má velice příjemnou melodii. Povedenou je i „Bring The Light“, která může znít lehce pateticky, ale má nakažlivou pozitivní energii a výborně odsýpá. Celkově je závěrečná třetina alba překvapivě silná. Po další energické „(Come On) Let´s Go!“ zde máme klávesami bohatě dopovanou „For God And Country“, která nakukuje až do teritoria kapel jako TALK TALK nebo DEPECHE MODE. No dobře, abych jen nechválil, závěrečnou „Pomp And Circumstances“ si vážně mohli odpustit. Zní to jako nepovedený béčkový vánoční hit na objednávku nějakého nákupního řetězce. V rámci turné k této desce koncem ledna 2008 „Dýně“ zavítali i do pražské Sportovní haly na Výstavišti. A já byl u toho. Abych pravdu řekl, už si na ten koncert moc nevzpomínám co se týče zvuku nebo setlistu, rozhodně nebyl špatný. Co mi (a nebyl jsem sám) přišlo ulítlý, byly kostýmy, ve kterých kapela vystupovala. Nevím, jestli měly mít nějaký hlubší smysl, ale bílé hábity s horizontálními černými pruhy byly na hranici trapnosti. Živou sestavu doplňoval kytarista Jeff Schroeder, který se pak stal i stálým členem a vydržel v kapele přes 15 let. Basu obsluhovala pohledná Ginger Reyes (snad aby se zachovaly tradice) a na klávesy přispívala Lisa Harriton. Jasně, už tam nebyla ta bombastická energie, kterou člověk vidí na živých záznamech zhruba do poloviny devadesátek, ale pořád se jednalo o zásadní kapelu a konečně jsem si mohl naživo poslechnout spousta hitů svého mládí. Vzpomínání na THE SMASHING PUMPKINS si pak dovolím uzavřít připomenutím jejich koncertu v červnu 2019 ve Fóru Karlín, na který mám vzpomínky naopak velice jasné a vesměs pozitivní. Od skvělého zvuku, uvolněné atmosféry, neobvykle komunikativního a skromného Billyho, který si vystoupení evidentně užíval, až po vynikající setlist. Ten večer měl blízko k perfektnímu. https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_poisoned_mind_recenze/3766https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_poisoned_mind_recenze/3766janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok a půl nazpátek jsme možnost reagovat recenzí na desku „Poisoned Mind“ od tuzemských stoner-rockerů ACID ROW prováhali a to i když posléze sklízela úspěchy doložené ziskem soškyAnděla. Možná za to mohl vcelku rutinní song umístěný do startovního klipu této nahrávky, kterýna mne už tehdy nepůsobil zrovna zázračně, a já od zájmu o tuhle západočeskou trojici, dnes již však pár let usídlenou v Praze, zkrátka na čas upustil. Jejich předchozí počin „Afterglow“ jsem si v době vydání oblíbil, ačkoliv šlo o osmadevadesátou variaci na téma BLACK SABBATH dochucenou nějakýmtím psychedelickým kořením. Dnes se tedy takřka s rok a půltrvajícím spožděním vracím právě k poslední, bohužel mnou tehdy odignorované nahrávce, která však po pozorném poslechu začne platit za nejukotvenější anejdospělejší počin těchto „zhýralců“. Jestli se na albu s králíkem v rámci přístupu kapely něco změnilo, pak můžu s čistým svědomím jmenovat hned několik věcí a ovšech lze mluvit jako o změnách pozitivním směrem. Jednak „Poisoned Mind“ vlastnísemknutější a průraznější zvuk, všechno je zde jasně slyšitelné, plnější, dravé, a na žádnou abstrakci a blouznění se zde moc nehraje. Za druhé - forma méně strukturovaných skladeb působí přehledněji, vše zároveň vyznívá tak nějak rockerštěji. Ze zvukutakřka vypadl odér psychedelie a dominantní halucinační pasáže. Dnesdostáváme spíše zemitý riffing a skladby mířící zásadně vpřed. Změnila se rovněž délkaskladeb, takže až na jednu osmiminutovou položku zůstáváme okolo rozumných čtyř (někdy až pěti) minut, rozhodně zde nečekejte nějaké těžkopádnéjedenáctiminutové dekly typu „No Church For Sunday“, nejsou zde žádné. Já osobně bych některé z nových songů ještě zpřehlednil a trochu smrsknul do kratší časomíry, a to aniž bych toužil z ACID ROW udělat nohsledy KATAPULT. I přes učesanější feel mám zde pocit, že by šlo songy ještě lehce ořezat a nosné motivy vygradovat. Zdá se mi, že opravdu není nutné ovíjet okolo posluchače jeden houpavý riff po dobu pěti minut. Nicméně zdejší skladby mají výraznější charisma, jsou obdařenyefektivnější produkcí a kapela se v nich uvádí se zlepšenými muzikantskýmivýkony a daleko lepšími aranžemi, ať už jde o rytmiku, krátká kytarová sóla, akustickéči slide fáze, hutné riffy nebo o správně nakyslý pěvecký projev frontmana.  Jestliže je první strana nosiče sabatovsky dravá a působí robusně, pak ta druhá více pracuje s náladami a atmosférou. Už první dva songy „GrandchildrenOf the Doom“ a „Black Blizzard“ reprezentují hlavně proto-metalový směr. Především díkykytarovému zdobení a občasnému dramatickému chóru, jež zde vyskočí zpozabolestného Alexova hlasu. Nejlepší song nahrávky je však ukrytaž pod číslem čtyři a má název „The Gift“. Jde o přímočarý stoner flák, postavený na výrazných a po benzínu čpících riffech, kterýse pohybuje někde na půli cesty mezi starými BLACK SABBATH a hudebním jazykemJoshe Hommea z QOTSA. V druhé polovině materiálu přicházejí na řadu o něco různorodějšífáze, kterým je vlastní zádumčivost a hra s náladou – takjako v případě hypnotizujícího kolovrátku „The Emperor“ nebo závěrečné, jiskrnou kytarovou akustikou opatřené titulní písně. Tahle typově podobná skladba k legendární sabatovce „Planet Caravan“ určitě také náleží k vrcholům alba.Jistou uhrančivost v sobě má i nejrozmáchlejší funerálnípochod „On The Edge Of the World“, který atakuje osmiminutovou délku a definujeonu progovou stránku.  V případě po krůčcích se zlepšujících ACID ROW je podobný žánr naštěstí vzdálený terén. Stroze se jeví podzemní repetetivní rockec „Secret Of Flying“, umístěný v rámci alba dokonce dosinglové pozice. Na přesně tento typ generických motorkářských vypalovaček je, dle mého, pět minut časomíry ažmoc. Při sledování klipu jsem si akorát řekl, ještě že jsou tam ty holky, jinak by skladbě bohatě stačily minuty tři. Deska však jako celek působí semknutě, vitálně a má styl. Je poznat, že se kapela postupně zlepšuje a dává si na své práci stále více záležet, takže i album patří k tomu podnětnému, co u nás v rámci minulého roku vyšlo.https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_odvracena_strana_lesa_recenze/3765https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_odvracena_strana_lesa_recenze/3765nobody@nothing.com (Tomáš)Už ani nevím proč jsem debut PANA LYNXE před dvěma lety odignoroval. Ano, viděl jsem klipy k singlům, ale z nějakého důvodu mi to přišlo až moc umělecké, komplikované a tím pádem pro mě nestravitelné. Přitom starší projekt Michala Skořepu STROY se mi celkem zamlouval. Moderně pojatý grunge šmrncnutý industriálem, k tomu post apokalyptická image ve stylu Roba Zombieho, všechno správně. Když jsem si nakonec nedávno debut PANA LYNXE pustil, musel jsem sám sobě nastavit zrcadlo – téměř jsem propásl výborné album! Je potřebné si vzít ponaučení z krizového vývoje. Ještě jsem ho ani nestihl pořádně naposlouchat a strávit, a „Lynxové“ se už hlásí s pokračováním. A hned od prvního songu je jasné, že to nebude jen další variace debutu, ale že nás čekají i změny.Co obě desky propojuje je špičkově vymyšlená a vyladěná image kapely. To si dovolím říct, že je na české poměry nevídaný koncept. Od grafiky, přes vizuály, klipy, obaly nosičů, samotnou story kolem kapely, tady se aplikoval komplexní přístup. Někdo to možná bude považovat za nepodstatné, mě se to líbí. Nejen po obsahové stránce, ale imponuje mi i ta energie a čas do této práce vložené. Jestli byl už debut zvukově na vysoké úrovni, profesionálně zahraný i nahraný, vyšperkovaný do poslední noty, aktuální deska jde v tomto ohledu snad ještě o krok dál. Takhle si představuji dokonalou produkci, která primárně cílí na perfektní zvuk ve vyváženém celku. A přitom dokáže zachovat živost a živelnost hudby, která nepůsobí ani v nejmenším uměle a přeprodukovaně (na co já jsem ras). Musím se přiznat, že zatím jsem nepronikl úplně do textů. Prostě se nemůžu nabažit zvuku. Ano, vnímám zpěv, ano, i některé obraty v textech jsem už objevil, ale mozek má tendenci se soustředit na muziku samotnou. Je prostě velkolepá. Krásně prostorová, dynamicky vrstevnatá, zvukově pestrobarevná, plná zajímavých nápadů.Proti debutu se tentokrát „Lynxové“ stylově ještě více rozkročili. Sám nevím, do jaké škatulky je nacpat. Tak spíš jen alibisticky vypíšu, co všechno tam slyším já, a každý si pak může doplnit další kategorie dle vlastního poslechu. Grunge, hard rock, klasický rock, psychedelický rock, new wave, alternativní metal, progresivní rock. K tomu si přičtěte silnou dávku teatrálnosti, která vystupuje jak z hudby samotné, tak zejména z Michalova zpěvu. Nejsou to jen písničky, která nám představuje. Každý song je samostatné dějství v něčem větším. Sice nemám rád spojení rocková opera, ale tady bych se ho nebál použít.Proti debutu mi přijde druhé album méně temné a spíše si pohrává s tajemnými náladami. Rozhodně to není žádný sluníčkový popík, songy jsou ale odlehčené, více hravé. Kombinování a propojování stylů můžeme považovat jak za progresivní, tak i crossover přístup. Pravda bude někde uprostřed. Čistě progresivním rockem bych to nenazval, na to se dramaturgie skladeb pořád drží relativně klasické písničkové tvorby a není to uměním pro umění. A na crossover je to celé naopak méně přímočaré a více artově pojaté. Už se do toho hezky zamotávám co? V jednom rozhovoru Michal zmínil, že obě desky vlastně můžeme považovat za koncepční dvojalbum, i když je mezi nimi dvouletá mezera. První část popisuje přeneseně cestu do temnoty sebe sama, druhá pak návrat a znovuobjevování reality.Jestli se chystáte na poslech alba „Odvrácená strana lesa“, přijměte prosím mojí skromnou radu. Vyčleňte si na to patřiční čas a soustřeďte se. Je to velice komplexní a dramaturgicky bohaté dílo, plné zvratů, změn, neustálého vývoje a střídání tempa, nálad i zvuků. Já při prvním poslechu udělal chybu, že jsem vedle toho ještě něco šmrdlal do práce a trochu to kolem mě prolétlo a lehce zkreslilo první dojem. Další poslechy, když už jsem tomu věnoval pozornost, ale začaly odhalovat propracovanou konstrukci, kde byla péče věnována každému detailu. Všechno je až obsesivně vyladěné. Otvírák „Trenažer“ je pěkně ostrý kousek, který kombinuje alternativně metalové riffovaní s pompézním rockem. Tajemná atmosféra budovaná skrze pološeptaný vláčný zpěv, do toho v pozadí nervózně vybrnkávající klavír, který PAN LYNX s oblibou aktivně využívá i v dalších písničkách. V některých pasážích song možná lehce připomene PRAŽSKÝ VÝBĚR, nemá ale daleko ani k velkolepému klasickému rocku. Singlovka „Ty seš Ty!“ nás zvukově přiblíží k novodobé tvorbě ALICE IN CHAINS, ale opět sem propašovali klavír, který tomu dává až psychedelický nádech. „Znesvěcenej svět“ atmosférou a dramaturgií míří do glam/hard rockových osmdesátek. Jemné intro s akustickou kytarou, postupně budovaná struktura, typické kytarové sólo, závěrečné vyvrcholení. Ověřené postupy jednoduše fungují. „De to s tebou do kopce“ je docela agresivní crossover, který bych si uměl představit i v repertoáru KRUCIPÜSK. „Strach je nejlepší kuchař“ je plný slovních hříček, a navíc je to i příjemný moderní rock. Zato „Tělo Těla“ opět přehazuje výhybu směrem do tajemna. Tyhle polohy se mi na „Lynxovi“ líbí asi nejvíc. Pomalejší tempo, neuspěchané budování atmosféry, postupná gradace, velké finále. Výborný riff a překvapivě rychlý rytmus zdobí „Třetí ucho“. Text opět výborný, klavír opět výborný, rytmické změny zajímavé. V závěru se pak ještě song transformuje do téměř post-metalové podoby a docela přitvrdí. „Dokolazrození“ svým etno/orientálním akustickým intrem nechá vzpomenout na legendární LED ZEPPELIN. Opět si zde hrají s tajemnem v jiné formě, a znova je to velice povedené. Závěrečná „Plastosauři“ je pak doslova perlou na konec. Song oslavující vztah mezi otcem a synem přetéká emocemi. Krásné klavírní intro, jemné kytary, postupně se přidávající kapela opatrně připravuje scénu pro očekávané finále, které není zbytečně bombastické nebo přepálené, ale na úrovni a s grácií uzavírá kolekci.Už pár dní si nad tímto albem lámu hlavu. Teoreticky by se mi to líbit nemělo. A být to nějaká americká kapela zpívající anglicky, zřejmě by mě to tak neoslovilo. Na druhou stranu musím uznat, že ten rozdíl zdaleka nedělají jen české texty. Prostě anomálie. Něco v tom albu je, něco, co neumím úplně popsat, něco, co mě hypnotizuje. Baví mě. Teatrální zpěv sem pasuje dokonale. Klavír, který bych ve většině songů absolutně nečekal, sem pasuje dokonale. Celé to působí vysoce umělecky, ale zároveň absolutně civilně. Komplikovaně, ale přitom přímočaře. Prostě se mi to líbí a honbu za důvody „proč?“ tímto ukončuji.https://www.crazyDiamond.cz/kant_acid_row_cham_la_live_style_cafe_12prosince2025_koncert/3762https://www.crazyDiamond.cz/kant_acid_row_cham_la_live_style_cafe_12prosince2025_koncert/3762janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stačilo ojedinělé setkání pár dnípřed tím, kdy jsem dostal nabídku zúčastnit se výjezdu na jeden stoner-rockový koncert v německém Chamu, a v pátek navečer,jen co jsem opustil osmou škodováckou bránu na Karlově, už sedímv autě, které se řítí plzeňskou průmyslovou zónou na západ. Pod projektem Music Bridge seskrývá série šesti koncertních akcí, které združují vždyjednu českou a jednu německou kapelu podobného stylového ražení.Tři z těchto akcí se konaly v plzeňském Divadle Pod Lampou, třinaopak v Německu, na střídačku v Regensburgu a Chamu. Tohle bylašestá a poslední akce z této série a právě její součástíse staly dvě kapely, které oblibují vintage zvuk, stoner rock arock´n ´roll, psychedelii a rockovou hudbu 60-70tých let. Kdo byl tedy ten večer v bavorském Chamu k vidění? Jednak zAschaffenburgu (stotisícové město z oblasti Frankfurtu nad Mohanem) dorazivší mladý německý kvartet KANT, a za druhétachovsko-plzeňsko-pražští zlobiči z ACID ROW, kapela v našemklubovém prostředí již notně známá a se svou poslední deskou„Poisoned Mind“ dokonce završující svou úspěšnou jízducenou Anděl. Dvacet kilometrů od našich hranicležící Cham je sice ospalé bavorské městečko, které svouvelikostí a počtem obyvatel určitě nepřekonává šumavskouSušici, ale rockový klub zde mají široko daleko nejlepší.Dokonce o dost věhlasnější a zajímavější než  je tomu v mnohem většímRegensburgu. Historie tohoto místa se již blíží dvěma dekádáma budova ležící v rámci technologického parku na jižním okrajiměsta už ledacos z hudebních pochutin zažila.Objekt tvoří nejen rozsáhlárestaurace v americkém dálničním stylu a prostor před ní, plnýlavic k letnímu posezení, všelijak nazdobených a nasvícenýchaut či autovraků, dálničního haraburdí, umělých palem,americké benzínky apod., ale také koncertní sál pro pět stoveklidí a rozsáhlé zázemí, součástí kterého jsou různésalónky, šatny a dokonce prostory k ubytování muzikantů. Budovu, kterádříve pravděpodobně sloužila k průmyslovým účelům, se zdeza dvě dekády podařilo kompletně předelat do podoby hodněnavštěvovaného, útulného a funkčního kulturního centra, kdemůže návštěvník strávit s přáteli klidně celý večer –dát si dobrou večeři nebo zajít na koncert. DoL.A.CHAM se na akce světově známých kapel jako SOULFLY, SEPULTURAnebo MADBALL totiž sjíždějí návštěvníci ze stokilometrovýchvzdáleností, neboť akce na tomto místě mají osvědčenoukvalitu a pravidelnost.Přejděme k účinkujícím kapelám,jejichž vystoupení sledovalo ten večer jen pár desítek příchozích, a to i přestože sousední rozlehlá restaurace bylav pátek narvaná k prasknutí. Holt je zde mezi místními oblibaobřích porcí a hamburgerů zkrátka větší, než stoner rocková produkce. Večer zahájilo české trio ACID ROW, které se zaněkolik posledních let slušně vyhrálo a i jejich songy získalyna větší přímočarosti a dravosti. U nich prostě vždy budetevědět, co dostanete. Kapela hraje převážně songy ze své poslednídesky „Poisoned Mind“, které se přiklání k sabatovštějšíformě a to na úkol nějakých psychedelických fází. Klubem tak zněl sevřený, garážově zhutnělý hard rock postavený nariffech. ACID ROW přesně vědí, čeho chtějí docílit a svýchzbraní se drží, v současné době již maji připravených pár skladeb pro nadcházející desku, která by mohla vyjít již vprůběhu příštího roku. Bylo poznat, že těch pár německýchpříchozích jejich bytelný sound zaujal a tak by šlo jejich vystoupení zhodnotit jako úspěšné.Němečtí KANT vycházejí z podobnéhoprostředí jako naši ACID ROW, ale je na jejich písních poznat,že tito Němci jsou stylově o něco otevřenější a zvukově zajímavější kapelou.To netvrdím na základě pověr toho typu, že odborník přijíždí vždyckyz větší vzdálenosti :-), ale prostě proto, že v rámci hudebnínadžánrovosti bylo poznat, že operační terén této kapely je opoznání širší a také jim to celkově lépe hrálo. Kapela vedená zpívajícím kytaristou Mariusem Seidelem má za pět let existence na svém kontě, tedy krom singlů a EPs, dvě řadové desky, debut „When The Strangers Come To Town“ z roku 2023a o rok mladšího následovníka „Paranoia Pilgrimage“. Jejichsound pojímá dravější momenty i klidnější poloakustické fáze a je poutavě zdoben různými psychedelickými zvuky akytarovými vyhrávkami, se kterými Seidelovi vypomáhá i poměrněšikovný druhý kytarista Nicolas Jordan. Na baskytaru hraje dívka,Elena Strähle, a za bicími sedí Bryan Göbel. Oproti ACID ROW jsouKANT mnohem méně metalovou kapelou, hutnost vlastně pro ně přílišneznamená, ale naopak v jejich zvuku nalézám touhu porozvolněnosti hudebních děl z přelomu šedesátých asedmdesátých let. Struktury skladeb KANT jsou o něco jemnější,vynikají v nich nenásilné detaily a vedle psychedelie lze říci,že je kapela následovníkem spíše garážově rockových či dokonce proto-punkových kapel typu MC5. Rozhodně tak dostáváme různorodévystoupení, které tahnou nejen kytarové duely, ale i zajímavý,svým způsobem naléhavý hlas frontmana. Kapelu všem příznivcůmstoner-rockových smeček jako KADAVAR, BLUES PILLS, GRAVEYARD čiLUCIFER tedy pouze doporučuji. https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_od_blazniveho_dadaismu_k_vaznosti_a_zase_zpet_rozhovor/3760https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_od_blazniveho_dadaismu_k_vaznosti_a_zase_zpet_rozhovor/3760janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Žánrově těžko zařaditelní avantgardisté PRVNÍ HOŘE patří už zhruba dvě dekády k nejpozoruhodnějším rockovým formacím u nás. Přestože určitě nejsou žádnou masovkou, své příznivce určitě mají a v klubovém prostředí patří ke stálicím, vesměs hrajícím pro fajnšmekry. Sice od vydání jejich poslední desky „Achtung, Sultan!“ uběhl již rok, ale i tak jsem cítil, že by stálo za to se na poslední etapu fungování kapely poptat u toho nejpovolanějšího. A tak vznikl tento rozhovor s Urzou, kde bylo dokonce nastíněno téma možné podoby nového materiálu. Zde je.Již před rokem jste vydali svou dosud poslední desku „AchtungSultan!“. Ta navazuje na vaši zřejmě dosud nejlepší práci, osm let staré album „Křehký mechanismus pozemského štěstí“. Znovu jde o bláznivý mix mezi mnohastyly, album, které není samoúčelně progresivní, ale naopak jeho proměnlivostje přímo spjatá s probíhajícím dějstvím. Panuje spokojenost s posledním albem?Myslím, že panuje, my v kapele máme tuhle desku rádi.Osobně bych řekl, že má přinejmenším nejlepší zvuk ze všech našich alb. Nicménějá se strašně nerad piplám v minulosti, takže „Sultan“ už je pro mě jenpoložka v diskografii a žiju spíš novou tvorbou, která myslím všechnyhodně překvapí. Někdo tvrdí, že „Achtung Sultan!“ byl bláznivější a méněhitový. Jak ty vaše poslední album slyšíš a jak bys jej slyšel, kdybys jejporovnal s předchozím počinem? Ach, to je ta věčná subjektivita. Já si zase myslím, žehitovosti je na „Sultánovi“ habaděj, třeba „Malovali čerty“, „Hochštapler“,„Prase s kamerou“… S tou „bláznivostí“ bych ale souhlasil.V období po vydání „Mechanismu“ jsme se všichni v kapele skutečně taktrochu zbláznili a začal nás bavit větší hudební dadaismus. Prostě se námjednoho dne tak trošku přesytila nějaká ta přílišná vážnost. Na porovnáváníuběhlo ještě málo času, já svoje vlastní plody dokážu tak nějak posoudit až s mnohaletýmodstupem.  Kde a po jak dlouhou dobu „Achtung, Sultan!“ vznikalo a čehosi na něm nejvíce ceníš? A protože je rok od vydání, rozhodně už dávno musíšmít nějakou zpětnou vazbu, takže, jak bylo vlastně přijato? Písně na album vznikaly asi tak posledních sedm let, my jsmev době toho podivného covidového vakua moc nikam nespěchali. Samotnénahrávání nám pak zabralo asi dva týdny ve studiu a pak nám mistr Aleš Hyvnardesku téměř rok míchal a masteroval. Zpětná vazba byla v souhrnu velmikladná, v recenzích (kterých ovšem dneska vychází už jen zlomek toho, copřed lety) obdržela deska povětšinou osm z deseti. Vlastně v podstatěvšechna naše alba měla vždycky těch osm až devět, výjimečně i deset, což jeskutečnost, která mě vážně blaží! A jo, slýchám i hlasy, kterým nesedí onazmíněná „bláznivost“, a i to je zcela v pořádku. Těmhle našim fanouškůmmůžu lehce naznačit, že chystané album bude zase výrazným obratem k většíhudební i textové vážnosti, i když rozhodně ne k nějaké tíze a patosu. Jestli něco „Achtung, Sultan!“ odráží, tak názor, že byčlověk neměl ten život brát až tak vážně a spíš by si měl vážit každé maléradosti. Tohle je patrné třeba v songu „Maškaráda“, kde zmiňuješzástup figurek s jejich životními nezdary. Jaké vlastně prožívala období kapelaPRVNÍ HOŘE v době vzniku těchto písní? To poselství jsi určitě vystihl přesně. Víš, dříve jsem sev textech zabýval spíš závažnými, někdy tíživými tématy, ale to měv posledních letech nějak přešlo. Stejně tak jako jsem uvnitř sebe prošeljistou změnou směrem k tomu, umět si vážit toho podstatného anezaplevelovat si hlavu zbytečnostmi, tak jsem o tom začal zpívat iv textech. Abych to trochu ilustroval – třeba na nové desce budu hodnězpívat o přírodě. A zatímco dříve bych zpíval třeba o stromech, které se lámoubolestí ve větru, dneska zůstanu jen u stromů ve větru. Tu bolest, nebo naopakradost si tam přece může už dosadit každý sám. To jenom takové nahlédnutí domojí textařské kuchyně. Nu a období, kdy vznikaly písně pro „Sultána“, jsemzažíval asi dosud nejtěžší životní roky. Možná proto jsem naopak tíhnulv hudbě a textech k nějaké větší odlehčenosti, už se mi nechtělobabrat v bahně ještě i v písničkách. Teď už je všechno zase skvělé,ale k té „tíze“ se už nechci vrátit. Sociální téma je blízké skladbě, za kterou je jistá zvůle čitlak ze strany silnějších a mocnějších - „Velkej Developer“, co tě inspirovalok napsání právě tohohle songu? Byla to Praha? Jo, určitě Praha. „Karlínskej démon, rohanskej kníže“, okterém s panem Bertrámem zpíváme, mi dýchá za krk pokaždé, když sev noci vracím z naší karlínské zkušebny. Zažil jsem totiž tuhle čtvrťještě v její původní podobě před povodněmi 2002 a sledoval v přímémpřenosu, jak se na ni vrhli developeři a proměnili ji skoro k nepoznání.Například přímo vedle naší zkušebny kdysi developer nechal vybagrovat celé obřípohřebiště padlých vojáků z prusko-rakouské války a gigantické hromadykostí a lebek uprostřed noci tajně odvezl na nějakou skládku za Prahou. A kdyžsi člověk uvědomí, že to byli chlapi, kteří kdysi dávno obětovali životyvlastně i za nás všechny, je mu z toho cynismu zle. Obří developeryvětšinou nesnáším a považuju je za hyeny. Tak jsem jim to chtěl aspoň trochunaložit v téhle písni. Přiznávám, že mými nejoblíbenějšími okamžiky tvorby PRVNÍHOŘE jsou prostě ty nejpohodovější skladby, kde není příliš zvratů a působínejvíc jako takové plynulé, ne moc splašené kytarové písničky (třeba jako ty odOLYMPICU), ve kterých můžeš uplatnit svůj poetický talent, přesně takovýmsongem je „Hochštapler“. Jak bys zhodnotil tuhle mou nejoblíbenější skladbu zalba? Jsem fakt rád, že je tvoje nejoblíbenější, protože moje možnátaky. V poslední době zase začínám tíhnout spíš k lyričtějším písnímtohohle typu a dost výrazně se to projeví i na připravované desce.  Tak to je skvělá zpráva. Ještě bych zůstal u zatím poslední desky. V rámci songu „Svatý Salieri“ se podařilo nastolit atmosférudivadelního představení a vystavit můstek mezi posluchači a aktéry dění, jderozhodně o zajímavý nápad stran komunikace muzikanta s okolím v rámci proududění, kde vznikl podobný nápad a jak tuhle skladbu hodnotíš? Jo, dobře jsi to vystihl. Tahle divadelnost pro nás není nicnového. Myslím, že podobný „můstek“ jsem stavěl už například v písni „Dítěboží“, případně už kdysi dávno ve skladbě „Commedia dell´arte“, kde se vžívámdo role jakéhosi divadelního deklamátora, případně vyvolávače. Obecně témasvěta jako theatra mundi, divadelnost, tragikomičnost, to jsou mojeceloživotní důležité náměty. Hodně vysoko mám i svým způsobem taneční song „Malovaličerty“, který je zrcadlem nastaveným lidem, kteří již nevěří, že se někdy budou mít lépe(možná třeba všem těm protestujícím s českými vlajkami pod sochou sv. Václava).Tahle věc mne vážně zaujala, a to i díky vklínění zparafrázovaného úseku songu „Modlitba pro Martu“, který se objeví v rámci gradace poslední fáze této písně.Jak tebe podobné záležitosti baví a jak hodnotíš tuhle věc? Tuhle věc mám zrovna taky moc rád a perfektně myslím fungujenaživo. Asi taky právě proto, že pro nás rozhodně není zrovna typická.V textu je samozřejmě možné hledat nějaké roviny, ale prozradím, že veskutečnosti jeho část vznikla naprosto spontánně už před lety při jedné mohutnépokoncertní pijatyce. Parafrázi „Modlitby“ s textem „Ať mříž dál zůstávás touto zkušebnou…“ jsem pak napsal jako konkrétní reakci na mříž, kterounaši kolegové ze společné zkušebny nechali nainstalovat, abychom jim nechodilido místnosti hulit a dělat bordel.  Kdo se v rámci kapely nejvíce podílí na skládání a jakýmzpůsobem vlastně podobně různorodý materiál ve vašem případě vzniká?Předpokládám, že jste spíše spontánní kapelou – viz třeba rychlé bláznivinky„Yummy, Yummy“, „Bohnická“ nebo „Osolen“... Tak zrovna tohle musím uvést na pravou míru, my tvrdě makámena každé skladbě, i když je to třeba „bláznivinka“. Úplně každá píseň nám trvátřeba i několik desítek zkoušek, než doladíme aranže a produkci. Že potom znílehce a spontánně, to je jenom dobře. Nu a autorem většiny motivů jsem já, ikdyž výsledek je vždycky kolektivní práce. Například chlapcům skoro vůbecnekecám do jejich partů. Vzájemně si jenom zhodnotíme, jestli se nám to líbí,nebo ne, ale svoje party si každý do skladby vymyslí sám a moje „základy“obohatí ještě něčím ze sebe. Je obrovská výhoda, že hraju s brilantnímimuzikanty. Texty, to je potom už výhradně moje parketa. V úvodu si načal téma nových skladeb. Co tedy chystají PRVNÍ HOŘE v nejbližší době? Jaká je vize napříští rok?  Už jsem to několikrát naťuknul – příští rok se chystámenahrávat, a pokud to dobře půjde, nová deska by mohla vyjít v roce 2026.Toho času máme v rukávu asi deset nových skladeb a můžu prozradit, žepříští album bude znamenat asi největší překvapení v celé našídiskografii. Ty bys zrovna mohl být spokojený, protože v současnostitíhneme k větší přímočarosti, repetitivnosti, možná i jisté hypnotičnosti,a dáváme si radikální pauzu od avantgardních postupů. Současná podoba kapely měosobně neskutečně baví a cítím teď takový svěží vítr, jako už dlouho ne. Budete v příštím roce koncertovat? Pokud ano, víte již kde? Budeme, ale už delší dobu hrajeme v omezeném režimu,spíš svátečně. Takže bude pár klubovek na jaře a na podzim a přes léto nějakýten festival. Nás hraní neživí, takže už koncertujeme vyloženě jenom tam, kdeuž máme nějaké tradiční zázemí a má to pro nás smysl. Nejbližší koncert bude21. 2. v Divadelním klubu v Poličce společně s UŽ JSME DOMA.Zrovna Polička je jedno z těch míst, kam se už léta vracíme a kde mámekomunitu fanoušků. Moc děkuju za příjemný rozhovor!https://www.crazyDiamond.cz/marty_friedman_dreaming_japanese_recenze/3764https://www.crazyDiamond.cz/marty_friedman_dreaming_japanese_recenze/3764hackl@volny.cz (Pekárek)Bez mučení se přiznám, že s metalovou literaturou jsem na štíru a s memoáry nebo autobiografiemi obecně taktéž. Za poslední tři roky jsem z nich přečetl jen válečné vzpomínky Miroslava Vilda, jednoho z československých hrdinů z 311. peruti, a ještě útlou knížečku vzpomínek manželky Bohuslava Martinů. Vůči knihám o metalu mám pak jakýsi iracionální blok, který mizí až v poslední době a velmi pomalu. Samotného mě proto překvapilo, jak jsem skočil po nabídce zrecenzovat autobiografii kytaristy Martyho Friedmana. Když teď přemýšlím nad důvody, nenapadá mě nic jiného, než že pro mě jeho raný shredding s harmonicky orientálním soundem i po letech představuje srdeční záležitost. Možnosti dozvědět se něco víc o vzniku alb CACOPHONY a „Rust in Peace“ od MEGADETH jsem tudíž nemohl odolat.A zklamán jsem rozhodně nebyl, jakkoliv mě prolog knihy věnovaný frustraci z toho, že dotyčný navzdory všemu úspěchu pořád zůstává cizincem v jedné cizí zemi (hádejte které) a že se bude usilovně snažit o změnu, nejdřív trochu vystrašil. Spíš než pocitovým variacím na téma „Ztraceno v překladu“ dávám totiž přednost mapování určitých zážitků, byť jsou předkládány výhradně z jedné perspektivy, v daném případě s dopomocí renomovaného hudebního publicisty-metalisty Jona Wiederhorna. Po přečtení několika úvodních odstavců první kapitoly jsem se ovšem hodně rychle hodil do klidu. Důstojný špalíček zvíci cca 380 stran, jehož českou mutaci zajistilo vydavatelství Smile Music, nepřináší bolestínskou zpověď o problematice „vlísávání“ do jiné kultury, ale popis stěžejních metalových epoch zprostředkovaný životní cestou jednoho z nejvýznamnějších kytaristů žánru. Marty vzal vše z gruntu, prakticky od kolébky, a také dost(!) upřímně. Zpovědi typu: „Vodu z její vany bych vypil brčkem“, plně vyvažuje obsah, který hudebního fanouška zajímá nejvíce. Styl vyprávění je chronologický a lineární. Vše podstatné dokreslují dobové fotografie, ty nejzásadnější jsou koncentrovány na křídovém papíře těsně za polovinou knihy.Obvyklá triáda „zázemí, talent, práce“ zde vychází tak, jak má. Nechce se mi příliš spoilerovat, něco se však zmínit prostě musí. Každý talent je nutné rozvíjet tvrdou prací, jinak zůstane jen promarněným darem. Můžeme se bavit také o cílevědomosti, vůli a samozřejmě o štěstí. Náš kytarový hrdina možná někde autisticky a ve zničujícím tempu hodiny drhl stupnice a akordy. Své vyprávění na něčem takovém ovšem nestaví. Alespoň zprvu pro něj bylo nejdůležitější hraní v kapele a touha po životě rockové hvězdy, která vše typické, na co odkazuje další triáda – sex, drogy a rokenrol – přijímá plnými doušky. Později ho hnala ctižádost ke zdokonalování své hry, svých skladatelských schopností, zkrátka k realizaci jeho vlastních plánů a nahrávek, na které však zpětně dokáže nahlížet i dost kriticky.Veškerá snaha by ovšem byla k ničemu, kdyby v jednu a zřejmě tu pravou chvíli nespadlo shůry to pravé lano. Marty na něj byl právě díky své předchozí tvrdé práci a všemožným zkušenostem připraven. Samozřejmě, mluvím o MEGADETH. Tehdy, zkraje roku 1990, zde došlo k typické win win situaci. Marty ve svých sedmadvaceti letech konečně přestal řešit každý dolar a kapela získala kytaristu, s nímž mohla nejen směle vkročit do rozkolísaných devadesátých let, ale zároveň je proměnit ve své nejúspěšnější období. Mustaine prokázal fantastickou intuici, když právě ve chvíli, v níž si thrash metal pomalu „sedal na zadek“, dokázal do kapely přijmout tak komplexního metalového kytaristu, navíc prodchnutého jedinečným melodickým cítěním. V dalším si dovoluji odkázat na příslušných víc jak sto stránek. Pro fanouška Mustaina a spol. každopádně povinná četba. Dostane se mu totiž insiderského pohledu na řadu zásadních momentů fungování skupiny, stranou samozřejmě nezůstávají ani vztahy osobního rázu. Jen pro dokreslení, v roce 2023 si Marty s radostí zahraje s MEGADETH v Budokanu a současně do svých pamětí napíše: „David (Ellefson) je a vždycky byl opravdový chlap.“Už před četbou týkající se výše zmíněné osudové srážky jsem si uvědomil, že omezení plynoucí z jediné perspektivy vlastně nepředstavují žádný problém. I kdybych měl potíže s tím, jak jsou některé skutečnosti autorem podány (nějaké autentické zážitky přeci jen mám), pořád zde zbývá osobnost samotného vypravěče, která mě díky své hudbě eminentně zajímá. Že by memoárová literatura stavěla nakonec právě na tom? Aha.:-) Nad Martym jsem po celou četbu dost přemýšlel, na čemž má pochopitelně podíl i plynulý a příběhem nabitý text, který mě navzdory některým formálním nedostatkům, opravdu strhl. Asi bych si s dotyčným neměl co říct, ale lidsky mě zaujal a v mnohém bych s ním souhlasil. Párkrát jsem se dokonce přistihl při tom, jak mu přeji, aby už konečně prorazil. A když mu Mustaine po konkurzu lakonicky řekl, aby od nynějška „nechodil moc daleko“, spadl mi kámen ze srdce.:-) Že mohl také pár lidí pořádně naštvat? Rozhodně. Se šesti křížky na krku však zůstává především profíkem a gentlemanem cítícím ke svému okolí respekt.Marty vyrůstal v láskyplném prostředí, ve kterém stejnou silou působila židovská tradice s liberálním přístupem. Mohl si v podstatě dělat to, co chtěl, a také toho využíval, dokud se v něčem nespálil, jako třeba náctiletý s LSD. V první polovině knihy líčí své dospívání, první pařby s dalšími nadšenci a úplné začátky s DEUCE či VIXEN. Dodávám, že i tyto proto-nahrávky dnes díky reedicím malých labelů seženete. Následovaly HAWAII a právě CACOPHONY s výjimečně talentovaným Jasonem Beckerem. Díky nim se stal respektovaným, ale hmotně stále velmi chudým kytaristou, jehož příběh mohl v tomto bodě také skončit. Naštěstí přišlo ono lano, které ho ve spojení s dalšími významnými životními událostmi definitivně vytáhlo až na jeho japonskou cestu, ze které poté už neuhnul. O ní také pojednává poslední třetina knihy.Marty Friedman na uvedené cestě dozrál v osobnost, která se dívá na své okolí i na vše uplynulé s respektem, pochopením i nezbytnou pokorou. Ze všech řádků je zřejmé, že si je plně vědom velkého daru, jehož se mu dostalo. A teď nemám na mysli kytarové umění, ale naplnění životní dráhy, kterou si sám vysnil.https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3761https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3761nobody@nothing.com (Gazďa)Pořádná porce kvalitního blackmetalu byla k mání druhé prosincové pondělí v pražskémFuturu, které mi dlouhodobě přijde tímhle subžánrem načichlé,neb právě sem Obscure Promotion často černometalové spolky umisťují.Tenhle prostor se k black metalu hodí: podzemní, trochuoprýskaný, nepříliš velký, ale ne stísněný, přesto působícíklaustrofobicky a celkově i trochu nepřátelsky. Už nějaký časjsem na black metalu nebyl, a který čas je lepší než ten nakonci roku, kdy v mytologiích začíná vládnout chaos amocnosti pekelné vysílají démony k nám na zem. Trojicejejich zástupců tedy dorazila i do sálu na Smíchově…Ve všech tech případech šlo navíco pekelníky, kteří u nás nebývají tak často. Původně íránskáskupina TRIVAX dokonce nikdy. Když se podíváme na trochu kontextu,tak přestože je metal v Íránu zakázaný a přísnětrestaný, existuje několik desítek íránských skupin, které semu ilegálně věnují. Pokud muzikanti neemigrovali a zůstávajív zemi, tak jde o záležitosti hlubokého a pečlivě tajenéhoundergroundu, zejména na soukromých párty mezi uzavřenoukomunitou. Pouze v emigraci se mohou íránští hudebnícivěnovat koncertování veřejně. Nejznámější je asi případthrash/groove metalové skupiny CONFESS, jejíž zpěvák NikanChosráví byl odsouzen k dvanácti a půl letům žaláře ačtyřiasedmdesáti ranám rákoskou, když mu i jeho spoluhráčipůvodně hrozila smrt. Následně oba utekli do Turecka a nakoneczískali azyl v Norsku. Kolik ran by asi dostali týpci hrajícíblack metal, tedy žánr, který se hlásí přímo k VelkémuSatanovi? Každopádně i TRIVAX patří k emigrantům akapelník Shayan jejich činnost obnovil v Birminghamu v roce2011 poté, co během koncertu v jedné z teheránskýchstředních škol studenti zapálili hlediště (nezjistil jsem,jestli to bylo rozjařeností návštěvníků, nebo naopak naprotest proti tomu, co se na pódiu dělo). Každopádně pražskýkoncert proběhl ve výrazně klidnější a normálnějšíatmosféře. Shayan byl charismatický, hecoval publikum, pobíhal popódiu, šklebil se a zejména v disciplíně koulení zlýmaočíma byl nepřekonatelný. Hudba je solidní, trochu načichláthrashem, i když nejde o nic novátorského. Překvapením pro měbyla malá návštěvnost, kdy při mém příchodu klub zel doslova prázdnotou. Naštěstí po začátku setu se – zřejmě zevšech možných děr – začali „satanisti“ vylézat, takže tonakonec odhadem vypadalo na nějakou stovku křepčících. Cestovatelské DNA mají i následujícíANCIENT. Původně z norského Bergenu, následně je v roce1995 frontman Aphazel zreformoval ve Spojených státech, aby se pakpřesunoval do Itálie a Řecka a nakonec zas skončil v Norsku.Kdysi zahuhlaný, ale dnes mnohem čitelnější black i s prvkythrash a death metalu. Naživo se ale v Praze hrál takřkačistokrevný black metal, jelikož se sahalo hlavně k debutovémualbu „Svartalvheim“,což lze přeložit jako domov černých elfů (žijí v podzemía kutají tam). Z mého pohledu možná i trochu škoda, jelikoži pozdější desky stojí za pozornost, ale asi to souvisí s tím,že loni první fošna oslavila třicátiny. Zatímco na TRIVAX bylopoloprázdno, tak tady na tuhle trojici naopak takřka plno, odhademokolo tří set lidí. Aphazel se stará o kytaru a štěkot, svýmcorpse paintem a výrazem tváře připomíná trochu KING DIAMONDA,jen má nad to ještě jakousi trnovou korunu z kovových bodců.Neustále se zeširoka šklebil, jako kdyby ze sebe každé slovo nebo slabiku tlačil neuvěřitelnou silou a stálo ho tonezměrnou námahu. Je maličký, takový skřítek (první ze dvoutoho večera), ale charismatem velikán. Celou dobu se nehne ze svéhomístečka před mikrofonem, ale nepůsobí sterilně, jen zvláštně.Vedle stojící Opat z MALLEPHYR se ke mně nakloní a říká,že s nimi kdysi hráli a pařili v Kanadě a že je tov civilu velice milý a příjemný chlapík. Zajímavý je ibasák. Vytáhlý hubený čahoun s vizáží chodící mrtvoly,prakticky bez mimiky. Na začátku jen strnule stál, postupně seale tohle Frankensteinovo monstrum rozpohybovalo a začalo – místyi zuřivě – hecovat publikum. Hudebně to pro mě tolik není, oldschool jednodušší black bez velké technikality. Lidi se alebavili a kolem mě pochodovali různí hroziči, kteří dělajítakový ten blackový grif otevřenou rukou, kdy jakoby tahajíz ostatních duše nebo co. Hlavní hvězdami, které přitáhlynejvětší davy se nakonec ukázaly právě ANCIENT.ABSU mě uhranuli na letošním Brutalusvým popůlnočním koncertem a show ve Futuru tuhle laťkunepřeskočila. Letním nočním koncertům pod hvězdami se z méhopohledu nic nevyrovná, takže to byl nesplnitelný úkol, ale i takto bylo velmi dobré. I tady se slavili třicátiny, tentokrát druhéfošny s názvem „The Sun of Tiphareth“, která je mystickýma ezoterickým vzýváním sumerské a keltské mytologiev blackmetalovém rouše. ABSU jsou Američané, a jelikožvznikli už v roce 1989, tak patří mezi pionýry tohoto žánruza oceánem. Přesto se před nimi klub nepochopitelně vyprázdnil aněkolik desítek lidí to po ANCIENT zabalilo. Nepochopitelné. Kdyžuž člověk dá za koncert sedm stovek a poslouchá black metal,tak proč odejde před jednou z jeho legend? Pro mě se laťkahudební zajímavosti každopádně zvedá s příchodem ABSUokamžitě nahoru. Blackový progmetal je muzika podle mého gusta.Když je tak ve Futuru poslouchám, tak si uvědomuju i čím to je.Mají v sobě hodně z IRON MAIDEN, až jako kdyby z pódia znělyskladby z progresivního období okolo „Seventh Son of aSeventh Son“, do kterých frontman Proscriptor McGovern krákorásvé mystické texty. Typické mejdnovské rozmáchlé vybrnkávanéa repetitivní pasáže, hopsavé basou hnaném rytmy (v angličtinětomu u IM říkají galloping) a dokonce i usměvavý blonďatouhřívou máchající basák vypadal jako kříženec Steva Harrise aIana Murraye. Čas od času se samozřejmě výrazně přitvrdí dosyrového thrashe nebo blackových sypaček, ale Ajroni tu stálevystrkují růžky. Současnou inkarnaci ABSU vedlenezpochybnitelného šéfa Proscriptora tvoří členové řeckýchZEMIAL, kde ale zas teď zpívá i Proscriptor, takže jde fakticky ojakýsi hybrid. Basák i kytarista dělají skvělou show, dobře sepohybově i vlasově koordinují a vypadají hodně dobře naloženi.Přinasraně naopak působí prckoidní frontman, který čas od časuv instrumentálních pasážích i zmizí do zákulisí. Nakonecse ale dostává do pohody i on, zejména vlivem opravdu energickéhokotle, který i při relativně nízkém počtu účastníků jedenaplno. Byl tam sice i jeden opravdový a ožralý debil, co neustálea opakovaně vrážel do všech lidí okolo, takže jsem se tentokrátnezapojil ani na chvíli, ale energii do sálu tenhle moshpit vlilvelikou. Vedle zmíněné desky se přehrály i dvě tři věciz jiných alb a stejný počet coverů od ZEMIAL, což jsou oněco jednodušší, ale i tak kvalitní věci od podlahy. Hezkýzážitek.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_ii_the_friends_and_enemies_of_modern_god_recenze/3756https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_ii_the_friends_and_enemies_of_modern_god_recenze/3756nobody@nothing.com (Tomáš)„Machina II“ je zapeklitý případ. I já jsem s tou nahrávkou měl co dělat. V podstatě až při přípravě recenze jsem konečně rozkryl pozadí této záhadné desky, která se oficiálně počítá za další řadovku, ale okolnosti jejího vzniku a vydání jsou vše, jen ne standardní. A možná trochu symbolicky právě nedávno poprvé vyšla i oficiálně na CD a LP. Ano, čtete správně, po 25 letech si tuhle řadovku konečně můžete i fyzicky zakoupit. Hustý co? Začněme chronologicky, takže míříme ke vzniku. Už při nahrávání desky „Machina“ v roce 1999 měl Billy opět v hlavě koncept, který směřoval k dvojalbu. Jako obvykle problém nebyl v materiálu, toho bylo znova požehnaně, ale Virgin Records si po nijak oslnivých prodejích alba „Adore“ na takovýto mega počin netroufaly. Zároveň v půlce roku 1999 začal fungoval Napster, který měl fatální dopady na prodeje fyzických nosičů. Tak či onak, Billy měl songy připravené a kapela je postupně nahrála. Další variantou, která se zvažovala, bylo vydání „Machina II“ jako samostatného alba, v podstatě mělo jít o takové ideologické pokračování jedničky. Tohle vzalo taky rychle za své, když první „Machina“ na trhu v podstatě propadla. Jak to teda celé dopadlo? Klídek, dostaneme se k tomu. Nejdřív ale mrkneme na muziku samotnou. První část materiálu byla nahraná ještě v roce 1999, takže na něm participovala i D´arcy. Dokončení ale proběhlo až v létě roku 2000, když padly všechny naděje na oficiální vydání přes Virgin. Možná si teď řeknete, že dvojka bude v podstatě jen klonem jedničky. Ano i ne. V některých oblastech jsou si blízké, v některých naopak docela rozdílné. Na první poslech je evidentní alternativnější zvukové zabarvení. Kytary jsou ostřejší a agresivnější, album je syrovější s mírným (nebo i hodně) lo-fi nádechem. Proti jedničce je výrazně méně učesané a produkčně vypulírované. Třeba hned první dva songy „Glass“ a „Cash Car Star“ znějí jako by se PIXIES potkali s WHITE ZOMBIE. Probleskují zde industriální elementy, podobně tak i noiseové kvílení. U některých songů pak člověk může být na vážkách, jestli tohle skutečně byla plánovaná finální podoba, nebo jednoduše z nějakého důvodu nejsou dotažené, ať už dramaturgicky, nebo i technicky. Proti jedničce se ustoupilo i z přímočaré melodičnosti, až na pár výjimek jako „Real Love“, ale i ta by tam byla spíše za slabší kousek. Uvolněnost a pohodu přináší „Let Me Give The World To You“, kterou ale ubíjí ten podivně nekvalitní a zastřený zvuk. Takové songy prostě potřebují kvalitní produkci a krystalicky čistý zvuk, jinak je to úplná schizofrenie. Právě nevyrovnanost zvukové kvality, nebo čistoty chcete-li, je hodně výrazná. Od relativně slušných písní, přes specificky alternativní, až po vysloveně lo-fi, které nemají daleko k pracovním demáčům, na albu se zkrátka nachází všehochuť. Že to neprospívá ucelenosti a soudržnosti zřejmě nemusím explicitně zmiňovat. Nabíledni je otázka, jestli dvojka není jen „odpadem“, který zůstal po vyselektování lepšího materiálu na jedničku. Kapela sice tvrdí že ne, ale pocitově to skutečně tak působí. I kdybych bral jen samotný songwritting, tak je to jasné na první dobrou, bez váhání a bez debat. Z kolekce trochu vystupuje „In My Body“ a to hned v několika ohledech. Je to jediný delší song, se svými sedmi minutami nechává ostatní kousky daleko za sebou, když druhý v pořadí má jen čtyři a půl minuty. Ona celá deska má jen padesát minut. Dalším specifikem songu je jeho relativně čistý zvuk, který se výborně hodí k jeho potemnělé atmosféře. Takhle nějak bych si uměl představit album „Adore“, kdyby bylo primárně kytarové a nebylo totálně ovládnuto elektronikou. Hloubavý song ve středním tempu, stavící primárně na melancholické atmosféře je asi nejvíce artovou položkou desky. Podobně zvukově kvalitní je i závěrečná „Atom Bomb“, která má (ale přece jen mírně) popový nádech. A teď si teda konečně řekněme, jak „Machina II“ přišla na svět, když jí Virgin odmítl. Zahrávat si s Billyho egem je nebezpečná hra. Když jde o jeho muziku, dokáže být nelítostný a nebere zajatce. Založil si vlastní label, nechal vyrobit 25 (slovy dvacetpět!) vinylů a ty rozeslal kamarádům a nejvěrnějším fanouškům. A přibalil jasné instrukce, že mají album konvertovat na mp3 a pověsit na internet k volnému šíření. Jako poslušní následovníci velkého kněze tento příkaz beze zbytku splnili. A tím vytvořili, v podstatě jako vedlejší produkt, další díl do skládanky, která tvoří legendu kolem tohoto podivného alba. Protože mp3 vznikaly z vinylů, převzaly i malé akustické nedokonalosti tak typické pro přehrávání LP-ček, jako jemné praskání, šumění a podobně. Pro někoho plus, pro někoho možná mínus. Sice to byl trochu truc podnik, ale ve své podstatě to bylo poprvé, minimálně tedy u velkých kapel, kdy někdo nabídnul svojí desku na netu zdarma. Sedm let před RADIOHEAD a jejich „In Rainbows“. Ačkoliv se Billy pokusil vydat fyzicky „Machina II“ už kolem roku 2013, nevyjasněné právní dispozice mu v tom zabránily. Nakonec se teda fanoušci dočkali až letos v září, kdy se objevil masivní boxset, obsahující remastrované verze obou části, takže jedničky i dvojky, plus b-sides. Tomu odpovídá i cena, která je i v základní verzi na hranici šílenství, v limitkách pak vysloveně vstupenkou na uzavřené oddělení v Bohnicích. V tomto případě si vystačím s mp3 verzí alba. Dodnes se fanoušci rozcházejí ve vnímání „Machina II“. Je to plnohodnotné řadové album, nebo jen extravagantní levoboček? Já sám jsem na vážkách. Nikdy jsem ho nebral za skutečnou řadovku a holt na stará kolena už asi názor nezměním. Ale to je jen nepodstatná administrativa. Každopádně, jestli můžu doporučit (nebo možná i varovat) – jestli se chcete ponořit do diskografie „Dýní“, „Machina II“ si nechte až někam na závěr, až do fáze, kdy už budete přesvědčení fanoušci. Po rozpadu „Dýní“ s koncem roku 2000 byl od jednotlivých členů kapely pár let klid. V roce 2003 se ale všichni tři členové, kromě „D´arcy, která se nadobro stáhla ze showbusinessu, vrátili na scénu. Billy se svým věrným parťákem Jimmym založili „superskupinu“ ZWAN, jejíž debut „Mary Star Of The Sea“ ze začátku roku 2003 jsem i díky slušnému úvodnímu singlu „Honestly“ s napětím očekával. Bohužel se moje představy zdaleka nenaplnily, deska není špatná, ale ani nijak zázračná. Je to šedivý průměr. Stylově se pohybuje spíš v powerpopových a poprockových vodách. Sestavu doplnily kytaristé David Pajo z kapely SLINT a Matt Sweeney z CHAVEZ, zajímavá postava pak obstarávala basové linky – Paz Lenchantin. Ano, to je Paz z A PERFECT CIRCLE, kteří v té době připravovali svojí druhou desku „A Thirteenth Step“, kde se v sestavě objevil kdo? Ano, James Iha. Hudební svět je malý, že? Každopádně ZWAN měli krátké trvání, už v průběhu turné k desce je Billy rozpustil. V roce 2005 pak Billy vydal svojí první sólovku „TheFutureEmbrace“, kde se opět vydal cestou elektronických zvuků. THE SMASHING PUMPKINS byli minulostí a nic nenasvědčovalo, že by se to mělo změnit. https://www.crazyDiamond.cz/beat_privezou_do_prahy_tvorbu_king_crimson_z_osmdesatych_let_koncert_info/3759https://www.crazyDiamond.cz/beat_privezou_do_prahy_tvorbu_king_crimson_z_osmdesatych_let_koncert_info/3759nobody@nothing.com (Info)BEAT, jedinečný projekt tvořený hudebními ikonami Adrianem Belewem, Tonym Levinem, Stevem Vaiem a Dannym Careym (TOOL), míří poprvé do Prahy! Tento výjimečný ansámbl, vystupující pod oficiálním názvem BEAT – Performing the Music of 80s KING CRIMSON, přiveze do pražského O2 Universa věrně, ale zároveň moderně pojaté skladby z kultovní krimsonovské trilogie Discipline (1981), Beat (1982) a Three of a Perfect Pair (1984). Fanoušci progresivního rocku, virtuózních výkonů i hudebních legend se mohou těšit na koncert, který nemá na současné scéně obdoby.Projekt BEAT vznikl jako pocta jedné z nejvlivnějších kapel rockové historie a zároveň jako její živé, současné znovuzrození. Adrian Belew a Tony Levin – dva zásadní členové tehdejší sestavy KING CRIMSON – se spojili s kytarovým fenoménem Stevem Vaiem a rytmickým mágem Dannym Careym (Tool), aby vytvořili koncertní sílu, která se opírá o precizní techniku, energii a futuristický výraz. Výsledkem je show, která zachovává charakter původních skladeb, ale zároveň je přetváří do podoby odpovídající roku 2026 – intenzivnější, zvukově mohutnější a bezprostředně strhující.K nejzářivějším jménům projektu patří kytarista Steve Vai, jeden z nejrespektovanějších kytarových virtuózů na světě. Vai, známý svou spoluprací s Frankem Zappou, Davidem Lee Rothem či WHITESNAKE, je nositelem tří cen Grammy a autorem ikonických sólových alb, která ovlivnila generace kytaristů. Jeho schopnost spojovat technickou brilanci, emotivní melodiku i experimentální přístup slibuje, že materiál z éry KING CRIMSON získá v Praze zcela nový rozměr. Vai je navíc dlouholetým obdivovatelem krimsonovské estetiky – BEAT mu poskytuje vhodný prostor spojit vlastní hudební genialitu s progresivní tradicí 80. let.Rytmickým pilířem projektu je Danny Carey, bubenická veličina známá především z legendární kapely TOOL. Carey patří k nejinovativnějším bubeníkům na světě, proslavený komplexními polymetriemi, precizní technikou i unikátním propojením rocku, jazzu a tribálních rytmů. Jeho přínos hudbě BEAT je zásadní – Careyho schopnost stavět hypnotické, vrstvené rytmy dokonale navazuje na krimsonovskou tradici 80. let, zatímco jeho osobitý styl posouvá živé provedení skladeb do intenzivnější, modernější podoby. Společně s Tonym Levinem tak tvoří rytmickou sekci, která patří k nejsilnějším, jaké lze dnes na rockové scéně zažít.Návštěvníci O2 universa se mohou těšit na neopakovatelný hudební zážitek, v němž se potkává historie s přítomností. Setlist nabídne průřez nejzásadnějším materiálem KING CRIMSON z 80. let – od hypnotických polyrytmů až po křehké, emotivní melodie. Vystoupení BEAT se po celém světě setkává s obrovským ohlasem, často doprovázeným ovacemi vestoje a nadšenými recenzemi. Praha se tak zařadí mezi města, která mohou zažít koncertní událost roku – precizní, vizuálně podmanivou a hudebně dechberoucí poctu jedné z nejvlivnějších epoch progresivního rocku.https://www.crazyDiamond.cz/slut_soul_booster_recenze/3755https://www.crazyDiamond.cz/slut_soul_booster_recenze/3755janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pražští SLUT se před dvěma lety vrátili po dlouhé pauze na scénu. S energickou, výborně ozvučenou a vesměs pozitivně přijatou deskou „Spirit Of Brotherhood“, která působila rozhodně jinak, než jako vyčpělá věc od veteránů hardcore. Nyní se rychle připomínají s albovým následovníkem. Minulý album zaťal svoje drápky hodně hluboko a šlo ho řadit mezi ta díla, která si postupem času získala oprávněné ovace. Nešlo o materiál, který by odstřeloval na první dobrou, ale po delším čase vstřebání jste náhle věděli, že jde o sakra silnou věc, která snese ta nejpřísnější mezižánrová kritéria. V letošním roce tedy došlo na následovníka, který je o dost jiný, řekl bych méně natlakovaný. Naopak, jde o uvolněný komplet, brouzdající po povrchu abstraktních zvukomaleb, přičemž staví na vrchol znovu sound – úhledné a dlouhé kytarové tóny zde malují obrazy na podkladě post-moderní rytmiky, čímž vzniká poutavá abstraktní koláž. Členové kapely se museli v mezičase vypořádat s úmrtím svého spoluhráče, baskytaristy Jana „Jelena“ Lžíčaře, následkem čehož přichází v částečně obměněné sestavě právě s albovým následovníkem „Soul Booster“. Jaký tedy je? Jde o desku, která by se mohla pokusit rozehnat chmury, sugestivní záležitost vykazující se vnitřní silou. Jde daleko spíše o album, které staví na poklidnosti, na budování atmosféry, na postupném nabalování vrstev, ve kterých hraje prim charismatický groove a nepřeplácaný kytarový sound. Převážně pomalu se rozjíždějící skladby nepostrádají odér psychedelie a ve všech pěti případech jde o mantry mající za úkol navodit nějakou zajímavou atmosféru. Z tohoto pohledu mají dnešní SLUT poměrně daleko k nějakým hardcore divočinám, ale naopak preferují experimentování. Z mého pohledu jde o materiál bez vypalovaček, jehož prvotním cílem byla schopnost navodit určitou komplexní náladu a podchytit tep díla či jeho duši.Úvodní „Stag Moat“ je dlouhou abstraktní instrumentálkou, jež přesně definuje náladu celého alba. Nástrojová koláž s nápadným zastoupením keyboardů je dochucována indickými nástroji a nepostrádá tak etno-zabarvení, do této mantry, kterou umocňují nejen znělé kytarové tóny, ale v prvé řadě zdánlivě ležérní rytmika, zní Gandhího nasamplovaný politický proslov. Skladbovou dvojku „Silent Skies“ považuji za vrchol alba. Nejen že jde o divoce elektrizující song s gradací, který lze považovat za pokračovatele minulé desky „Spirit Of Brotherhood“, ale song svůj testosteron dokáže vpasovat do aktuální hypnotické aury. Zároveň se jedná asi o nejchytlavější věc, song s opravdovým charismatem, který je blízký předchozí kapitole SLUT, ale třeba i starší, mileniální tvorbě SUNSHINE.Trojka „Soul Booster In The Attic“ startuje přímočarým rytmem ve svižnějším tempu, který doprovází jiskrná kytarová vybrnkávačka, vzešlá z post-punk/goth prostředí. Znovu dochází na samply a udržení stabilního tempa. Mám za to, že z těchto fragmentů by šlo v konečném součtu vytřískat daleko víc a myslím si, že je opravdová škoda, že skladba nakonec zůstane pouze u instrumentální roviny, doprovázené pouze několika výkřiky. Znovu se tedy jedná o věc budující náladu prostřednictvím abstraktních forem vyjádření. Nejtajemnější píseň na seznamu, to je čtyřka „Dancer (No End Wasted)“, jedna z nejrafinovanějších položek v portfoliu SLUT, song jehož atmosféra je budována prostřednictvím tónohry v country/blues/rockabilly stylu podpořeném hradbou keyboardů Honzy Hejla a naléhavých deklamací Jakuba Plachého. Dlouhé kvílivé tóny foukací harmoniky pak výsledku dodávají až na dusivé atmosféře. Hutná záležitost ve stylu pozdně devadesátkových MINISTRY. Proč vlastně ne?Závěrečná „Eagle High“ je devítiminutová táhlá jízda po ztemnělé americké dálnici někde v pustině středozápadu. Atmosférická záležitost, jež se znovu skrze dlouhé kvílivé tóny blíží takřka filmovému soundtracku. Tahle deska sice není tak chytlavá a dravá jako albový předchůdce, ale nelze jí upřít hra se silnou atmosférou a jistý obřadnější ráz. Ve výsledku jde tak o věc, kterou samotná kapela potřebovala vydat a dát se po negativní události zase trochu do kupy.