http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/nosferatu_symfonie_hruzy_krev_je_zivot_pandemonium/1557http://www.crazydiamond.cz/nosferatu_symfonie_hruzy_krev_je_zivot_pandemonium/1557fulci@seznam.cz (Lima)Van Helsing sňal těžké víko a dychtivě jsme nahlédli do rakve. Lucy tu ležela v celé kráse, ale v mém srdci nebylo už lásky, jen hrozná nenávist - k tělu, které mělo její podobu, ne však duši. „Je to vážně její mrtvola, profesore, anebo před námi leží duch v lidské podobě?" „Je to její tělo, a přece není. Počkejte chvíli, uvidíte." Mechanicky z brašny vyndával operační nože, rozkládal je po vedlejší rakvi, vytáhl i zahrocený osikový kolík a kladivo na roztloukání uhlí. Musím říct, že na mě podobné přípravy k operaci pokaždé působí povzbudivě a osvěživě... „A teď osvobodíme její duši," rozhlédl se profesor s úsměvem. „Uvažujte. Čí ruku by si vyvolila, je tu někdo takový?" Pohlédli jsme na Arthura a on se díval na Van Helsinga vděčně: „Můj nejmilejší příteli. Z hloubi zlomeného srdce vám děkuji." Předstoupil před ni zmužile, ale ve tváři bledší než padlý sníh.Óóó, jak krásně se to čte, jak krásně se to poslouchá, jak krásně se na to dívá. Není příliš známějších románů 19.století, než Dracula kovaného sportovce Brama Stokera. A těch filmových adaptací, co bylo! Asi za filmově nejvýživnější považuji verzi Francise Forda Coppoly, za umělecky nejodvážnější zas pohled Wernera Herzoga. Ale my si povíme o té asi nejslavnější, která se trochu neprávem chlubí titulem „první celovečerní upírský film všech dob“. Proč neprávem? O rok dříve, v roce 1921, ho předběhl titul s názvem The Death of Drakula, natočený v Maďarsku, ten se ale dnešních časů nedochoval, filmová kopie je neznámo kde, takže nás vlastně nemusí zajímat. Co nás ale musí zajímat, je…….Nosferatu: Symfonie hrůzy z roku 1922 režisérské legendy jménem Friedrich Wilhelm Murnau.Záznam o četných úmrtích ve Wisborgu roku 1838: Neprozpěvujte si tato slova jako píseň nočního ptáka. Chraňte se je vyslovit, jinak vyblednou obrazy života, ze srdce vyjdou děsivé sny a přiživí se na vaší krvi. Horory tu byly už od doby, kdy filmový pás spatřil světlo světa. Už stařičký George Melies koketoval s tímto královským žánrem ve svých několikaminutových filmečcích, už v roce 1908 dokonce vznikl krátkometrážní Dr.Jekyll and Mr. Hyde, ale jinak to v době němého filmu s horory zase žádná velká sláva nebyla. Točilo se jich prostě málo. Jiné to ale bylo v Německu, kde se hororový film ukotvil jako svébytný filmový žánr. Není to nic překvapujícího, protože jak známo, Německo bylo ve dvacátých letech 20.století rodným místem expresionismu, kde se to hemžilo samými divnými obrazy, všelijak zdeformovanými, zkosenými, podivně kolorovanými, s bizarními kulisami a ještě bizarnějšími postavami mezi nimi. Expresionismus byl prostě šitý na míru filmovým tvůrcům, kteří chtěli vyděsit své diváky – za všechny mohu jmenovat Kabinet Dr.Caligariho či Orlakovy ruce režiséra Roberta Wieneho, Golem z roku 1915, či Murnaův Faust. A samozřejmě, náš objekt zájmu, Nosferatu.„Hrabě Orlok z Transylvánie si chce v našem malém městě koupit hezký dům. Na tom můžete vydělat slušné peníze. Chce to jen trochu námahy, kapku potu a možná malinko krve.“ Nosferatu F.W.Murnaua je nepřiznanou adaptací Stokerova románu a je tak trochu „jiný“, než literární předloha. Proč jiný? Minimálně do dvou třetin stopáže ho věrně cituje (vykrádá, jak chcete), ale vyznění je odlišné a jeho postavy mají odlišná jména. Proč, to si povíme na konci článku. Ve Stokerově románu je Dracula spíše elegánem, který svádí, v Murnauově filmu je to zrůda, která má oči jako zfetovaná kočka, špičaté uši netopýra, podlouhlé řezáky s předkusem jak Freddie Mercury a dlouhé nehty, ostré jako dýky. Následován hejnem krys je tu, spíše než svůdník, ztělesněním jakéhosi Černého moru, který zachvacuje obyvatelstvo a hubí ho ve velkém (odtud citát z filmu: „Ve Varně a Galazu vypukla epidemie moru. Postihuje hlavně mladé lidi. U všech obětí se našla zranění na krku,jejichž původ je pro lékaře záhadou.“). Jaký to rozdíl oproti jiným filmovým adaptacím, kdy třeba Bela Lugosi vypadá jako elegantně oblékaný světák, který spíše vzbuzuje úsměv, nebo Gary Oldman, jevící se jako nešťastný sex-symbol, tápající světem. Nejblíže k Murnauově pojetí má Werner Herzog, kdy Klause Kinskiho nechal zamaskovat téměř identicky, včetně té holé hlavy a špičatých králičích zubů. Navíc Murnau vyhodil ze svého filmu další Stokerovy vize – jako je třeba svádění Jonathana Draculovými sukubami, jedna z památných scéna v Coppolově verzi.….Ze semene Beliasova se zrodil upír Nosferatu, jenž se živí lidskou krví. Sídlí v děsivých dírách, hrobkách a rakvích, jež jsou plné Bohem prokleté hlíny z časů černého moru. Ať vám vyhovuje pojetí krvežíznivého hraběte jakékoliv, jedno je neoddiskutovatelné – Nosferatu je vizuálně nádherný film. A ve své době musel působit strašně svěže, moderně. Obrovské množství filmových záběrů bylo točeno venku, v exteriérech, přestože tehdejší křehké kamery byly náchylné k různým poruchám, každý větříček, který s nimi třásl, byl potencionální hrozbou :o) Murnau s kamerou zachází velmi moderně, řekl bych. Často mění úhly, mnohem více, než bylo v němé éře běžné, což je důležité, protože se statickými obrázky by ten film nebyl tak přitažlivý. Často obrázky koloruje, nebo v jedné scéně (při jízdě kočárem) dokonce vidíme negativní expozici, což scéně dodává jakýsi hrozivý rozměr.Má drahá. Nestrachuj se o svého milovaného muže. Komáři jsou tu velmi protivní. Dva mě štípli do krku těsně vedle sebe. V tomto odlehlém zámku má člověk zlé sny. Ale nemusíš se o mě bát. Je tu vidět v malých sekundových náznacích i stop-motion animace, několik pěkných trikových záběrů, jako je otevírání dveří samo o sobě, stíny, které proplouvají po schodištích a otevírají dveře, silně magnetizující obraz Orloka, který vychází z rakve rovně jako prkno a jiné. Shreckův Nosferatu je nádherně démonická postava, která vzbuzuje emoce jen pouhým pohledem na něho a za hlášku – „Vaše žena má krásný krk. Koupím ten hezký,opuštěný dům naproti vašemu.“ – ho musíte milovat :o) A propos Max Shreck – představitel hraběte Orloka. Kolují kolem něj mnohé mýty. Ten hlavní je, že Shreck (jehož příjmení znamená v němčině „strach“) byl záhadný člověk, o němž není nic známo, a který se nikdy v žádném jiném filmu neobjevil. Samozřejmě, tahle zvěst ve své době také krásně živila popularitu Murnauova filmu, ale skutečnost je prozaičtější. Šlo o druhořadého herce, který se potácel v maličkých rolích a celý ten mýtus vedl k základům filmu Ve stínu upíra (2000), který vypráví o pozadí natáčení Nosferatu a kde se předpokládá, že Max Shreck, kterého tam hrál Willem Dafoe, byl skutečným upírem :o) Prostě krásný příběh, který žije dodnes.S večerním světlem se opět objevily zlověstné stíny. V noci vykrade se Nosferatu ven a pochutnává si na čerstvé krvi. Dejte si pozor, ať vás jeho stín jako můra nezachvátí zlými sny. Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí. I Nosferatu má své chybky. Asi nejvíce vás do očí praští, že vlky z hlubokých lesů hraje čistokrevná hyena, přinesena odněkud z cirkusu.Ale to jenom maličký lapsus. Některé filmové kritiky nicméně poukazují na to , že film je limitován dobou, ve které vznikal. Přesněji řečeno technickými limity. V roce 1922 ještě technika neumožňovala natáčet plnohodnotně v noci, takže i noční scény vznikaly za denního světla, a aby se nějak odlišily, nechal je Murnau zkolorovat do modrého odstínu. Za sebe mohu říct, že jsem to vůbec za celou dobu projekce nevnímal jako handicap a přišlo mi to jako přirozené, takže za sebe dávám palec nahoru. Někteří z vás také nemusí zkousnout typický jev filmů němé éry – přehnané přehrávání. Doba si prostě žádala staromódní herectví, které vyžadovalo nadměrné gestikulování a přehnané výrazy v obličeji. Opět za sebe dávám palce nahoru, mě se tenhle herecký expresionismus v němých filmech líbí.V podpalubí onemocněl námořník. Blouzní v horečkách. Neznámá nákaza se šířila po lodi. Postižený námořník vzal celou posádku s sebou do temného hrobu ve vlnách. Za svitu zapadajícího slunce se kapitán a první důstojník rozloučili s posledním kamarádem. Nosferatův smrtící dech zatím poháněl plachty lodi, jež chvátala ke svému cíli. Má vůbec smysl se vyjadřovat k ději, čehož se snažím v každé recenzi vyvarovat? Jsou mezi vámi skutečně tací, kteří o Draculovi nevědí zhola nic? Pokud ano, tak asi jste zřejmě šťastlivci, kteří byli až do dospělého věku vychováváni vlky kdesi v hlubokých lesích a teď, na stará kolena, se teprve učí číst. :o) Tak já vám to přeju, ale kvůli vám skutečně příběh mladého realitního zprostředkovatele Jonathana Harkera a jeho milující Miny, která podléhá svodům hraběte Draculy, opravdu opakovat nebudu. Ale teď někteří z vás, nečtenářů, kteří zároveň Murnaův film viděli, si možná řeknou: jaký Jonathan? Jaká Mina? Proč ne Thomas, proč ne Ellen, jako je to ve filmu? Ano, tak tady je vysvětlení.Hutter kladl Ellen na srdce, aby neotvírala knihu, která jej samotného tolik znepokojila. Ona ale nedokázala odolat zvláštnímu nutkání. Proč scenárista Henrik Galeen zcela pozměnil jména, je jednoduché. Florence Stokerová, vdova po Bramovi, autorovi Draculy, byla ještě v roce 1922 naživu a velká část z jejích příjmů pocházela z licenčních poplatků za právo užít obsah knihy. Takže pochopitelně, jako správná milující manželka, ostřížím zrakem sledovala po světě veškerou činnost související s Draculou, aby se ujistila, že obdrží každou penny, na kterou měla nárok. Což Němce nijak netížilo. Producent filmu Albin Grau se nikdy neobtěžoval dostat povolení od paní Stokerové a prostě to šalamounsky vyřešil tak, že všechny postavy nechal přejmenovat. Včetně ústřední postavy hraběte Draculy, který se stal hrabětem Orlokem. Také odstranil mnoho postav z knihy, zejména Dr. Helsinga, který tady není jakýmsi charismatickým specialistou na upírskou problematiku, ale řadovým lékařem, vystupujícím pod jménem profesor Bulwer. Z původního příběhu se však ve filmu zachovalo tolik shodného s knihou, že madam Stokerová zažalovala tvůrce filmu za porušování autorských práv. Spor vyhrála a německý soud nařídil zničit všechny kopie spolu s negativy. Máme dneska obrovské štěstí, že tehdejší úřady nebyly natolik důsledné a několik kopií se zachránilo před plameny a zachovalo pro dnešní dny.Dlouho jsem přemýšlel, proč se vyprávělo, že Nosferatovy rakve byly naplněné hlínou. Pak jsem zjistil,že upíři čerpají sílu pouze z Bohem prokleté půdy, v níž byli pohřbeni. Jak jsem již uvedl, filmových verzí Draculy je spousta. Jenom samotné legendární studio Hammer jich na svět přineslo celou řadu a některé jsou opravdu obskurní. Všechny se od sebe dost liší, ale většina z nich má jeden společný prvek – loď Demeter, na které se plaví Dracula vstříc světu a své „vyvolené“, kterou si chce podmanit. Zdánlivě nenápadná část knihy i filmu samotného, ve skutečnosti ale obsahuje asi nejikoničtější část filmu, kdy kapitán lodi narazí tváří v tvář samotnému zlu, kdy otevře víko jedné z rakví a z ní strnulým, zlověstným pohybem vstává samotný Orlok a vydává se zabíjet. Krásná scéna! Film je rozdělen na několik kapitol, aktů a já mám nejraději asi ten poslední. Ten, kde se Orlok vydává po schodišti za Ellen a my vidíme jen zlověstné stíny na zdi, kdy Orlok saje krev ze své oběti a vidět je v příšeří jenom část jeho lebky, zakousnuté do krku a pak ten nádherný samotný konec, kdy si Orlok uvědomí, že pitím krve nevinné dívky byl tak moc v rauši, že zapomněl na příchod ranního světla a tím pádem je s ním amen. Krásné momenty!Záchrana je pouze jediná. Zcela nevinná žena, jež za svítání přivolá upíra. A dá mu dobrovolně napít své krve. Dnes je k dispozici několik verzí filmu. Asi nejčastěji hraná byla VHS verze z 80.let, s poměrně ohavným obrazem americké verze a bez kolorování. To dodaly pozdější německé re-printy a já osobně viděl blu-ray verzi, nádherně obrazově vypulírovanou, s nádherným původním soundtrackem Berndta Hellera. Opravdu krásná symfonická hudba, která se k těm obrázkům starých času velmi, velmi hodí. V jedné recenzi jsem kdysi četl, že existuje i verze, podmalovávána gotickým rockem, jako by vzešlým z pera TYPE O´NEGATIVE. Zároveň před touto verzí pan recenzent varuje, že to je svatokrádež, srát do němého filmu metal, říznutý industriálem. A já s ním musím souhlasit, i když jsem tuhle rockovou verzi neviděl. Do starých němých filmů se tyhle moderní prvky nehodí, a klidně si o mě myslete, že jsem staromódní páprda. Vždy dám přednost symfonické verzi.Byl to skutečně zázrak. Lidé ihned přestali umírat. A životodárné slunce zahnalo stíny sýčka smrti. A to je asi všechno. Určitě si film pusťte, nejlépe nějakou blu-ray verzi z „jiných nosičů“, kterých je internet plný, dejte si k tomu vínko, nejlépe červené :o) a vychutnejte si to, jako si Orlok pochutnává na napuštěných tepnách. Filmu zdar a příští středu zase na shledanou, přátelé filmu. A pozor, nikdy, opravdu nikdy se neřízněte před upírem, nemuselo by to dobře dopadnout :o)Hodnocení: 90%http://www.crazydiamond.cz/ihsahn_praha_palac_akropolis_10listopadu2018_koncert/1559http://www.crazydiamond.cz/ihsahn_praha_palac_akropolis_10listopadu2018_koncert/1559janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dodnes mě nejsou zcela známy důvody a okolnosti, proč Ihsahn kdysi dávno vlastně studiově uložil k ledu své EMPEROR, formaci tak kultovní a pozoruhodnou, a na místo ní se vydal vstříc novým dobrodružstvím pouze pod svým vlastním jménem. Zvlášť když jeho současnější produkce, byť jsou stylově poněkud více rozepjaté než v případě hudby ďábelského Císaře, prakticky stále vycházejí z progresivního metalového podhoubí a silně inklinují k hudebníkovým blackmetalovým kořenům. Po tak povedené desce, jako byla letošní jarní emise „Ámr“, vlastně nešlo vynechat jeho koncert v pražském Paláci Akropolis, který ten večer nabídl kromě hlavního aktéra také dvě předkapely, jmenovitě norské prog-stoner-metalisty ASTROSAUR a (folk-blackové?, deathové? těžko říct, prostě - pejsek a kočička vařili dort - metal) dobrodruhy z Austrálie, NE OBLIVISCARIS, propagující zejména své poslední album „Urn“. ASTROSAUR jsem sice propásl, ale co se týče NE OBLIVISCARIS, musím říct, že se mě jejich patetický set, který byl plný siláckých metalových póz a klišé, se střídáním ultra-rychlých blackových vánic s jímavými pasážemi vedenými hráčem na violu, nijak nedotýkal. Zmíněné indicie působily jako stokrát slyšené a neoriginální, stejně jako střídání hlubokého a brutálního hlasu sólového pěvce s čistým vokálem onoho hudebníka ovládajícího smyčcové party. Brzy jsem tudíž musel opustit prostor sálu mimo dosah jejich produkce, jakkoliv si Australané zjevně získali srdce příchozích a sklízeli v dalších minutách velký aplaus. Vlastně tahle kapela byla, dle mého, zhudebněním všech ve své urputnosti banálních a rádoby-progresivních (povinné pohupování se s mnohostrunnými kytarami je zjevně základní výbavou těchto uskupení) postupů metalové scény poslední dekády. Něčemu podobnému říkám zkrátka, ...sorry. A pak to přišlo a byla to pecka větší, než se dalo čekat. Ihsahn je mistr a v Praze náležitě svou reputaci potvrdil, obklopen o generaci mladšími a i přesto vynikajícími hudebníky. Předem musím říct, že v sestavě scházel baskytarista a tyto party byly pouštěny z pásu, což výsledku vlastně ani neuškodilo. V pozadí pódia úřadovali na vyvýšených podstavcích dva opravdu zajímavý instrumentalisté – klávesák, jehož nástroj dominantně ovlivňoval proměnlivý ráz Ihsahnových písní, a garage rockově vyhlížející bicman, který se ukázal být, i přesto že využíval strohé soupravy pouze s jedním rocknrollovým kopákem, patřičně rozjetou mlátičkou. V popředí, konkrétně po pravé straně od šéfa (z pohledu diváka) se nacházel vynikající kytarista, se kterým se Ihsahn rovnoměrně dělil o sólové party, kapitán sám pak samozřejmě řídil celý set, zpíval všemi způsoby svého hlasového projevu, přesně tak, jak jsou známy z řadových nahrávek, a ještě se nerozpakoval vypořádat se se složitými kytarovými party. Dle mého měl koncert vynikající čistý a průrazný sound a uznávaný Nor v něm nabídl dokonalý průřez svou pozdní sólovou tvorbou. Přestože ten večer v programu samozřejmě převládaly songy z posledního alba „Ámr“, což potvrdila hned úvodní trojice nenasytných prog-metalových vypalovaček – „Lend Me The Eyes Of Millennia“, „Arcana Imperii“ a „Sámr“, nebál se principál sahat i k položkám z desek mnohými považovaných za experimentální a nepříliš zprofanované. Ihsahn se zcela vyhýbal jakékoliv skladbě od EMPEROR a vše cílil výhradně na vlastní sólovou kariéru. Stál tam hrdě a neochvějně a svůj program naprosto lehce režíroval. Ze tří čtvrtin své kapacity zaplněným sálem pražské Akropole, tak během onoho uhranutí osazenstva, zněly takové mocné valy jako „My Heart Is Of a North“, „Celestial Violence“, „Mass Darkness“ a „Pressure“ z minulého a rovněž povedeného alba „Arctis.“, nebo věci o něco staršího data, kdy Ihsahn razil cestu přiklánějící se více k alternativním experimentům – např. fantastická suita „Pulse“ z alba „Das Seelenbrechen“ nebo „Hiber“ rovněž odtamtud. Celkově bylo znát, že je umělcem, který se nechce příliš ohlížet do daleké minulosti a prim tak hrály zejména skladby z posledních šesti let. Díky naprosté profesionalitě tohoto mimořádného hudebníka jsme tak byli svědky výtečného zážitku, který umocnila i taková skladbová želízka jako „Wake“, závěrečná to skladba posledního alba „Ámr“, i hlubinný doomed ponor do nákazou nasáklé zeminy nazvaný stylově „The Grave“, prostřednictvím kterého se mistr rozloučil. https://www.setlist.fm/setlist/ihsahn/2018/palac-akropolis-prague-czech-republic-13979d65.htmlhttp://www.crazydiamond.cz/shining_animal_recenze/1556http://www.crazydiamond.cz/shining_animal_recenze/1556janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se tahle severská kapela, po mnoha letech působenív branži na postu sice avantgardní ale i velmi úspěšné zajímavůstky, rozhodne vyvrhnout na světprakticky přívětivé rockové album, stojící navíc na výrazné melodice a všudypřítomných futuretroidních synthy aranžích, musí zároveň počítat s tím, že odezva na dílo můžezapůsobit jako studená sprcha. Ono totiž přijít s dokonale vybalancovanýmmateriálem, který si drží chytlavost a zároveň neupadá do oblastiprachsprostého kýče, je oříškem i pro minulostí nezatížené soubory, jdoucí siambiciózně směr dlouholetý mainstream tím nejpřímočařejším možným způsobem. SHININGtak prostřednictvím novinky vstupují do oblastí, kde se hraje podstatně tvrdší soutěž, ne ve smyslutvrdosti zvuku, ale ve smyslu lpění na každém detailu veřejného projevu aobchodní stránky věci. Vůbec netuším, jak si norští SHINING letos vedou po desce„Animal“ u jejich dlouholetých fanoušků, logicky přivyklých na hlukovoudrásavost a free-jazzové saxofonní výpady z několika předchozích desek.Kapela totiž letos otočila kormidlem o stoosmdesát stupňů a vyzkoušela sinahrát v podstatě hymnickou desku, první a jedinou v rámci své vlastní kariéry. Nechci tvrdit, že jemateriál průserem (to ani omylem není) a už vůbec nezastávám názor, že by SHINING měli nahrávat jena pouze takovéto nekomplikované rockové věci – ovlivněné hitparádovými trendy s nenásilným umělohmotným kabátkem, ale přeci jen, užjsem v životě slyšel i lepší hitové desky. Svým způsobem „Animal“ funguje a nabídnecelou řadu líbivých songů nepostrádajících melodie, dravost a odpich, ale ismysl po dramatický patos a koketérie s industrialem pro lidi zabývající se spíš něčím jako městský interiérový design než vyloženě tovární výrobou. Dle mého kapela balancuje na hranici prvoplánového kýče stylem takakorát, aby se nezřítila ze srázu a zároveň ani ne tak, aby vyloženě zvítězila nad špinavou abstraktní minulostí, nicméně dělá vše pro to, aby se ctí přežila a mohla příště zassložit trochu něco jiného. Myslím si, že když SHINING budou nadále pokračovatuž jenom prostřednictvím podobných alb jako je „Animal“, bude to možná začátek jejichkonce. Novinka působí vlastně v rámci diskografie docela svěže, svýmzpůsobem i neotřele, ale s přihlédnutím k daleko větší neprvoplánovostia zvukovému přesahu starších věcí, se podobný styl může začít rychle zajídat abrzy působit vlastně otravně.  Mám dojem, že těch ambiciózních kapel, ať už se jmenovalyBRING ME THE HORIZON, MY CHEMICAL ROMANCE nebo třeba MARILYN MANSON,tu je a bylo stále dost a pro SHINING asi nebude lehké nalézt si mezi nimi svémísto, a to i když jim zpoza zad budou držet palce takový mistři svého oboru jako norští krajané z A-HA, kteří se v osmdesátých letech vypracovali mezi největší akvizicekvalitního popového mainstreamu. „Animal“ je zatím jejich zdalekanejchytlavější, nejpřímočařejší a prakticky nejvíce radio-friendly rockovádeska. Už kvůli šokujícím skladbám jako „Take Me“, „Animal“, „When I´m Gone“, kterévlastní strhující refrény, zde čistě a pevně zpívajícího Jorgena Munkebyho, a některé z nich krom toho snad i nejkolovrátkovější klávesové party, je materiál zajímavý. Vše je otázkou vašeho osobního vkusu. Díky tklivé a lehoulince industriální polo-baladě„When the Lights Go Out“, která se brzy vyvine v nadupaný song ve střednímtempu, či rozepjatému finále v podobě Munkebyho duetu s Linneou Dale „Hole In the Sky“,jde o nahrávku, která má určitě své nemalé kouzlo, a tak je vlastně otázkou,jak hodlají SHINING pokračovat? Tahle cesta jim může v budoucnosti buďto hodně pomoc uvelkého počtu nových fans, kteří se o nich za pár týdnů, měsíců či dokonce let teprve dozvědí, a nebo jim naopak zlomí vaz, to když si o nějakém větším nárůstupříznivců budou moci nechat jen zdát a ti staří je za tyto záležitosti odsoudí.Pro mne je jejich novinka solidní, zpěvná a obstojně chytlavá rocková deska s lehceindustriálním kabátkem. Všechno maj tak v rukách nejen samotní hudebníci, ale i marketingovýexperti. Záleží tudíž, jak dalece tihle lidé dokáží SHINING prodat většinovému (avantgardounezasaženému) publiku, přeci jen, podobným způsobem hrával v historii rocku prakticky kde kdo.http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_praha_futurum_7listopadu2018_koncert/1554http://www.crazydiamond.cz/armored_saint_praha_futurum_7listopadu2018_koncert/1554nobody@nothing.com (Pekárek)Občas se stane, že vyrazíte na koncerts tím, že uvidíte v podstatě jen výborně odvedené řemeslo, ale nakonecprožijete chvíle téměř magické. Pražská zastávka ARMORED SAINT podobný zážitekpřinesla. Poslední heavymetalový koncert jsem navštívil téměř před pěti roky,takže když se mi Stray ozval s nabídkou reportu z vystoupení klasiků ARMORED SAINT, váhal jsem jen okamžik. Uvedená značka je prostě dostatečnou zárukoukvality. Navíc, jak jsem zjistil později, dotyční aktuální tour zasvětili živéprezentaci svého stěžejního díla, alba Symbol Of Salvation, které mělo být ataké bylo podáno v mnou milovaném formátu, tj. od A do Z. Pozitivníočekávání konečně budilo i jméno předskokana. TITANIC patřili v časech alb MetalCelebration a Ábel k mým velkým oblíbencům. Podle dosavadních reakcí a z poslechuněkterých novějších věcí jsem navíc nabyl dojmu, že jejich resuscitovaná sestava šlape. Jediné, čeho jsem se tedy tak trochu obával, byla návštěvnost. ARMORED SAINT nejsou nevýznamnou kapelou a důstojnou účast si bezesporuzaslouží. Ovšem civilně pojatý heavy metal, řízlý US power metalem, pracovníden přesně uprostřed týdne a fenomén v podstatě nemetalové Prahy to jsouvšechno faktory, které musí každého trochu znalého promotéra minimálněznepokojit. Do Futurum Music Baru jsem s vypětímvšech sil dorazil přesně v avizovanou sedmou hodinu, nicméně už od počátkubylo jasné, že spěchat se nebude. Na druhou stranu, lidé se scházeli poměrněpomalu, chtěli si pokecat, dát si v klidu pivo, atd., vždyť to znáte. Příjemnéprostředí nepříliš zaplněného klubu k tomu nakonec vybízelo. Krátce jsemalespoň pohovořil s Marthusem na téma reedic prvních dvou alb TITANICU,popíjel pivo, poslouchal depresivní, nicméně výtečné BLACK LABEL SOCIETY,linoucí se z beden, a pozoroval starší a pokročilé osazenstvo. Těsně před půl devátou byla odpálena Ďábelská mumie a já se v mžiku vrátil o mnoholet zpátky. TITANIC hrál stejně dobře jako tenkrát, ale o dost hutněji. Zmíněnýdojem ještě podtrhlo ultratvrdé Zrcadloz comebackového alba Double Time. Zvuk byl dobrý, nicméně i později bohuželtrpěl poměrně obvyklým koncertním neduhem, spočívajícím ve slití přílišhlasitých kopáků se zvukem velmi výrazně nazvučené baskytary.V rychlejších momentech tudíž vznikala zvuková koule, která dusila kytary,což odnesla zejména Tchýně. Nutněkrátký set byl završen Metalovým svátkem.Kapela podala výkon, kterému bylo stěží co vytknout. Samozřejmě jsem si nemohlnevšimnout, že nejvíc si vystoupení užíval služebně nejmladší Marthus, který máevidentně energie na rozdávání, a to i poté, co de facto převzal otěžev domovských CRADLE OF FILTH.     No, a po přestávce vypuklo TO, co bych sive chvíli, kdy vyťukávám tyto řádky, dopřál klidně znova, přičemž prožitek bybyl snad ještě lepší. Opravdu hlasitý a hutný zvuk, kterému kralovaly silnýhlas Johna Bushe, vytažená kytarová sóla a drtivá rytmika. Po několikaklasikách z prvních alb vypuklo peklo, v němž se mísily Hard´n´Heavy riffy, kterým nechyběl patřičný groove, s pořádnoudávkou emocí, jež ve velkém dodával jeden výjimečný hlas. Nabytou atmosférudále zahušťovaly perfektní kytarové vyhrávky a sóla silného kytarového duaDuncan/Sandoval. Ano, Symbol of Salvation je mimořádná a v podstatě velmiprogresivní deska s řadou vrcholných momentů. Koncertní provedení uvedenémomenty kopírovalo. Vše však působilo ještě mocněji, a to nejen díky nostalgii poéře, která už se nikdy(!) nevrátí, či díky velmi emotivní vzpomínce na předčasnězesnulého spolutvůrce přehrávaného díla, kytaristu Davea Pricharda, alepředevším vzhledem k nasazením Bushe a baskytaristy Joey Very. Jejich charismapódiu jednoznačně dominovalo a já jsem jim v tu chvíli vše věřil adefinitivně jsem si také uvědomil, že právě oni dnes představují stále žhnoucí uměleckéjádro ARMORED SAINT. Přál bych Vám slyšet a vidět emoční erupce v Another Day či Tainted Past, popř. nátěry jako třeba Tribal Dance, Hanging Judge,ve kterých se kapela přesouvala až do hájemství takových METAL CHURCH čiVICIOUS RUMORS.  Hlas Bushe navícs přibývajícími minutami a navzdory nasazení, které bych se nebál označitza totální, neodcházel. I díky tomu koncert skutečně gradoval a  „řetěz mu nespadl“ ani poté co doznělyposlední tóny „vstupenky do ANTHRAX“ v podobě Spineless. Naopak, skladba WinHands Down ze stejnojmenného posledního alba jen potvrdila, v jakékoncertní i tvůrčí formě se ARMORED SAINT aktuálně nacházejí. Jednoduše řečeno,ze zmíněného alba by mohli odehrát jakoukoliv skladbu a efekt by byl podobný. Bushnavíc výslovně zdůraznil, že nehodlají žít jen z minulosti. Reakcepřítomných na novější skladbu nejen jeho evidentně potěšila, tudíž se oprotistandardnímu setu, jenž měl zaznít den předtím v Norimberku, minimálnějednou přidávalo. Proč minimálně? Protože po ohlášeném konci jsem prostě muselchytit jednu z posledních tramvají směr Modřany. Nevím tudíž, zda úsilífans, kteří se evidentně nemínili smířit s faktem, že něco mimořádného zasjednou končí, nakonec přineslo další ovoce. Co říci závěrem? Navzdory nevalné,nicméně ne úplně nedůstojné účasti, předvedli ARMORED SAINT výkon, který muselpřítomné nadchnout. Na koncertě panovala velmi dobrá chemie. Bylo totiževidentní, že „Pražané ARMORED SAINT rozumějí“, tedy přesněji řečeno, všichniti, co v ten den dorazili do Futura. Jo, byli tam i nějací Poláci a Nikolas Krofta.:) Setlisty TITANIC: Ďábelská mumie, Kam se schovám, Zrcadlo, Ábel, Svině, Železná panna,Metalový svátek ARMORED SAINT: March of the Saint, Long Before I Die,Chemical Euphoria, Reign of Fire, Dropping Like Flies, Last Train Home, TribalDance, The Truth Always Hurts, Half Drawn Bridge, Another Day, Symbol ofSalvation, Hanging Judge, Warzone, Burning Question, Tainted Past // Spineless, WinHands Down, Can U Deliver .http://www.crazydiamond.cz/queen_a_kind_of_magic_recenze/1553http://www.crazydiamond.cz/queen_a_kind_of_magic_recenze/1553lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)V minulém povídání jsme se s QUEEN rozloučili na triumfálních koncertech v Rio de Janeiru v lednu 1985. Tenhle rok ale měl kapele přinést ještě slavnější pódiový zápis – vystoupení na jednom z největších koncertů v dějinách pop music, kultovním happeningu „Live Aid“. Tuhle akci, která se odehrála 13. července 1985 v natřískané londýnské aréně Wembley, paralelně v americké Filadelfii a v menším provedení ještě na několika dalších místech po celé světě, dal dohromady zpěvák Bob Geldof poté, co zcela šokován shlédl dokument o hladomoru v Etiopii a došel k přesvědčení, že se s tím musí něco udělat. Nejlepším způsobem, jak upozornit celou planetu na utrpení v Africe, bylo uspořádat obrovský koncert, přenášený do celého světa. V půlce července tak v Londýně a Filadelfii vystoupilo zhruba šest desítek zpěváků a kapel, ze kterých jmenujme snad jen pár nám hudebně nejbližších jmen – v Americe zahráli JUDAS PRIEST, BLACK SABBATH či muzikanti z LED ZEPPELIN, ve Wembley THE WHO, STATUS QUO nebo Paul McCartney, který tehdy stanul na pódiu poprvé od vraždy Johna Lennona. Zpěvák Phil Collins dokonce díky ultrarychlému letadlu Concorde stihl zahrát na obou velkých koncertech. Pro QUEEN pak bylo „Live Aid“ mimořádně úspěšné, jejich dvacetiminutový příspěvek v šest hodin večer se ve Wembley nadmíru povedl a veřejně se říkalo, že Freddie a spol. na téhle monstrakci zazářili ze všech nejvíc. Dokonce se objevily i hlasy, že šlo o nejlepší vystoupení v historii pop music, to už bych ale hodně s rezervou, fanatičtí fanoušci často neznají míru...Soundtrack nebo regulérní album?Zhruba měsíc po „Live Aid“ se na QUEEN obrátil Russell Mulcahy, známý režisér hudebních videoklipů, zda by mu kapela nenapsala soundtrack k zamýšlenému celovečernímu filmu „Highlander“. Jak už víme, skládání předchozí desky „The Works“ kapela také začala jako práci na soundtracku, nakonec z toho ale bylo regulérní album a stříbrné plátno ostrouhalo. Tentokrát to tedy QUEEN vzali do ruky trochu jinak a muziku psali přímo pro už hotové filmové sekvence. Všechno zřejmě šlo dost spontánně, protože Brian May třeba vzpomíná, jak se ve studiu podíval na jistou část filmu a než pak stačil dojet domů, měl složenou skladbu „Who Wants To Live Forever“. Ve finále nakonec kapela dala pro film dohromady šest regulérních písniček, které šlo normálně použít i na řadovou desku (žádné výbuchy a křik jako u „Flash Gordon“), takže přidali tři další skladby a vše bylo hotové!První singl vyšel ale už o pořádný kus dřív, v listopadu 1985, a šlo právě o jednu z těch „nefilmových“ skladeb. „One Vision“ je typická stadiónová záležitost, melodický hard rock trochu ve stylu „Tie Your Mother Down“, na začátku doplněný působivým intrem a ve finále dost možná nejlepší věc na celém následujícím albu. Vznikl k ní i neodmyslitelný videoklip, v němž se kapela nechala zvěčnit při nahrávání v mnichovském studiu, a přidala vtípek, ve kterém se nejprve objevuje v póze z klipu „Bohemian Rhapsody“, aby se vzápětí transformovala do stejné sestavy figur, ale o deset let odrostlejších. Ještě se sluší připomenout, že v textu se kapela inspirovala legendárním projevem „I Have A Dream“ od protirasistického aktivisty Martina Luthera Kinga.Do konce roku 1985 stačila kapela ještě vydat „The Complete Works“, soubor všech dosavadních studiových alb s bonusovým výběrem „Complete Vision“ (materiál, který nevyšel na albech). Jinak ale skupina pracovala na už výše zmíněném soundtracku/albu. Ještě před jeho vydáním stačily vyjít další dva singly. 17. března 1986 klidná, ale moc pěkně stavěná písnička „A Kind Of Magic“ s perlivým Mayovým sólem a videoklipem laděným do příběhu o kouzelníkovi (ztvárnil ho Mercury) a třech tulácích (ostatní členové QUEEN), které mág promění v muzikanty. Do hraného videa jsou zasazeny také animované postavičky a celé to vyznívá moc pěkně. Na americkém trhu se pak objevil singl „Princes Of The Universe“, heroická písnička míchající hard rock se světem fantasy. Klip k ní pořídil přímo režisér filmu „Highlander“ a natáčení se účastnil i jeho hlavní hrdina Christopher Lambert. Sekvence, kdy May hraje kytarové sólo na schodišti padajícím kamsi do hlubin, nebo souboj na meče mezi Mercurym a Lambertem patří mezi nejpamátnější obrázky z historie QUEEN!Kouzelné albumCelá deska vyšla 3. června 1986. Nese název „A Kind Of Magic“ a jedná se o první digitální řadovou nahrávku skupiny, také ale, jak už vysvítá z předchozích řádků, o jakýsi neoficiální soundtrack k filmu „Highlander“. Úvodní skladbou nemohla být žádná jiná věc než skvělá „One Vision“, kterou následuje nám už také známá „A Kind Of Magic“. Zatím vše OK, vypadá to na další výbornou desku QUEEN. Jenže pak se něco mění – třetí „One Year Of Love“ je typický produkt osmdesátých let, složený na můj vkus z poněkud kýčovitých melodií, „bakelitového“ vyznění nebo tehdy módního sóla na saxofon. Nutno ale uznat, že jako ploužák písnička funguje celkem dobře a je takovým univerzálním materiálem, který by se dal použít do libovolného romantického filmu té doby. Další skladba „Pain Is So Close To Pleasure“ je osmdesátkami cítit ještě daleko víc a pro moje uši je až skoro neposlouchatelná – kvůli protivné fistuli, která provází celou stopáž, i kvůli celkovému vyznění, které by se hodilo spíš do repertoáru seskupení typu MODERN TALKING. Konec první půlky alba naštěstí zachraňuje výborná skladba „Friends Will Be Friends“ – typická queenovská hymna nacpaná melodiemi, bezvadným kytarovým sólem a zpracovaná jako videoklip na téma „kapela a její fanoušci“. Mercuryho nadšení a splynutí s davem posluchačů je vážně nakažlivé!Druhou stranu alba otevírá pomalá, orchestrálně pojatá skladba „Who Wants To Live Forever“. Spousta fanoušků vám řekne, že jde o jeden z úplných vrcholů QUEEN, na mě je ale zase trochu kýčovitá, zejména videoklip se spoustou fraků, smyčců, svíček a dětského sboru. Na druhou stranu ale určitě jde o silnou emotivní skladbu promakanou do posledního detailu. Hodně potěšitelný je následující hard rockový kousek „Gimme The Prize (Kurgan´s Theme)“, plný energie, kytarových i hlasových jízd a svištících mečů – to všechno tady funguje v naprosté symbióze a když se pak v mezihře ozve ještě motiv skotské lidové hudby, máte pocit, že QUEEN jsou zpátky v plné síle! Bohužel jen na chvilku, protože pak přichází další osmdesátkové disko „Don´t Lose Your Head“, které je za mě ještě horší a „uslintanější“ než „Pain Is So Close To Pleasure“ a já jsem nucen ho co nejrychleji přeskočit. Aby ale závěr nebyl tak pesimistický, poslední skladba alba je zase hard rock, nadšení a energie – už zmíněná kultovní záležitost „Princes Of The Universe“, která album zakončuje tak jak má – optimisticky, vítězně a nadšeně!Turné všech turné„A Kind Of Magic“ bylo velmi úspěšné album a dobře se prodávalo, možná i díky masivní reklamě postavené na povedeném vizuálu alba – karikatuře členů kapely a různých dalších postaviček spojených s šoubyznysem. Za mě ale deska patří k typickým produktům osmdesátých let, ve kterých QUEEN trochu zmateně kličkovali, tu úspěšně, tu s nezdarem. Výsledné skóre šest dobrých proti třem otravným skladbám pořád vyznívá ve prospěch kapely, na víc než sedmdesát procent to ale tentokrát nevidím.Všechny výtky a slabá místa ale evidentně neovlivnily popularitu QUEEN, protože následné koncerty byly skutečně bombastické a scházelo se na nich vždy tolik lidí, že by zaplnily průměrné okresní nebo i krajské město. „Kouzelné turné“, jak byl celý monstrpodnik nazván, startovalo jen čtyři dny po vydání alba a šlo vlastně pouze o evropské turné včetně čtyřech koncertů v rodné Británii. Dva z nich se odehrály v londýnském Wembley, na každém z nich se sešlo přes sedmdesát tisíc lidí, a jeden byl zaznamenán, aby později vyšel jako dvojalbum a videokazeta. Freddie na tomhle turné opět zaprovokoval, když při závěrečném outru „God Save The Queen“ nakráčel na pódium oděný do královského hermelínu a na hlavě s korunou, se kterou pak kynul davu. Jenže muzikant, který dokáže na každý koncert přivést mnoho desítek tisíc lidí, si může dovolit už asi všechno, i tohle!Pro československé fanoušky byl ale mnohem důležitější jiný koncert než Wembley – 27. července 1986 QUEEN vystoupili v Budapešti. Do socialistické země prý přijeli z předchozí štace, Vídně, lodí po řece Dunaj, takže skupina profrčela i našim územím. Koncert v Budapešti byl přirozeně neuvěřitelně velkou událostí pro celý socialistický blok, sjeli se na něj i fanoušci z okolních zemí, kde něco takového nebylo možné, a koncert byl dokonce s pomocí maďarské státní televize natočen, aby pak šel jako film do kin (na maďarskou premiéru osobně přijel Brian May). Promítal se i v perestrojkovém Československu a jde podle mě o nejlepší záznam koncertních QUEEN vůbec. Hodně tomu dávají dojatí fanoušci kapely, kterým se splnil sen vidět doma své rockové hrdiny, a když v půlce koncertu Freddie s Mayovým kytarovým podkresem zazpívá kousek krásné lidovky Tavaszi szél vizet áraszt, tečou Maďarům slzy proudem.Poslední koncertI když každé hraní bylo mamutí a bombastické, mělo se na konec „Kouzelného turné“ odehrát něco ještě mnohem většího! Protože koncerty byly neuvěřitelně úspěšné, rozhodli se QUEEN zahrát ještě jednou na domácí půdě. V místě zvaném Knebworth Park bylo na 9. srpen 1986 připraveno provizorní pódium a prostor pro 120 000 fanoušků. I tahle gigantická show byla během pár dní vyprodaná a celkový počet přítomných lidí byl odhadován na 200 000. Šlo spíše o stěhování národů než o koncert, přijíždějící auta prý způsobila největší dopravní zácpu v britské historii a po koncertě spousta fanoušků zůstala na místě do druhého dne, protože vymotat se ven byla čirá utopie. Kapela samotná se k pódiu musela dopravit vrtulníkem, který předtím nechala stylově pomalovat designem z posledního alba. Co je ale na všem nejdůležitější, šlo o vůbec poslední koncert QUEEN s Freddiem Mercurym za mikrofonem, což samozřejmě v té době nikdo netušil.Záznamy ze tří jmenovaných koncertů – Wembley, Budapešti a Knebworth Parku – byly také použity pro druhé živé album QUEEN, které vyšlo v prosinci 1986 pod názvem „Live Magic“. Nedopadlo ale moc dobře – materiál je sestříhán na délku jednoho vinylu, slepenec nepůsobí příliš autenticky a autoři se dokonce dopustili neuvěřitelného faux pas – ze záznamu „Bohemian Rhapsody“ vystřihli středovou operní pasáž, kterou kapela na koncertech pouštěla ze záznamu. Bylo proto dobře, když se o pár let později dostal fanouškům do ruky dvojalbový záznam „Live At Wembley“, kde jsou QUEEN zaznamenání konečně v plné parádě!http://www.crazydiamond.cz/deicide_overtures_of_blasphemy_recenze/1551http://www.crazydiamond.cz/deicide_overtures_of_blasphemy_recenze/1551janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Víte, co se mě na současných DEICIDE nejvíc líbí? Že sebou a svou hudbou neplýtvají. Drží se svého kopyta a dělají to dobře. A víte, co mě na jejich docela povedené novince fascinuje? Zvukvřeštivých kytarových sól, které dokáží do nahrávky dostat onu potřebnoubouřlivost, a to i na tak kratičké ploše, jaká jim je vyhrazena. Mezi námi, oni tito vyvrženci z lůna pekelného se nikdy s ničím moc nepárali a sotva půlhodinové desky k nimkdysi patřily stejně přirozeně jako ona blasfemická textová složka. Novinka„Overtures Of Blasphemy“ platí za hodně zdařilou deathmetalovou desku, na kterése po letech půstu Glenn Benton připomíná coby věkovitý démon, jehož odpor k náboženstvídosahuje dalších nekompromisních met. Se svým parťákem, vynikajícím bubeníkemStevem Asheimem, znovu roztáčí pekelné soukolí do pořádných obrátek,k čemuž jim dopomáhá i dvojice kytaristů Kevin Quirion a Mark English,přičemž první jmenovaný byl přítomen v sestavě DEICIDE už u minulé, pětlet staré desky „In The Minds Of Evil“ a druhý přispěchal na pomoc těsně přednahráváním letošní novinky a má za sebou několikaleté působení u dalšífloridské deathmetalové harpie MONSTROSITY.  Skladby jsou tradičně prostoupeny odporem (i když to je docela slabé slovo) vůčidogmatům křesťanské víry a všem, kdo se jimi řídí, na čemž ostatně existencetéto kapely vždy stála a získávala si (zejména v divokýchdevadesátých letech) početnou fanouškovskou základnu. Glennův nenávistný pohled stažený křečí určitě ve své době musel leckoho pobavit, ale i takto se dá budovat metalová značka. Někdo má prostě rád kapely, které neuhnou ani o píď a vše co jim věřil před pětadvaceti lety, to jim věří i dnes. Proč vlastně ne? Hudba je to pořád kvalitní. Osobně považuji tuhle kapelu už přes dvacet let za divadýlko (což vůbec nepovažuji za hanlivé), protože sám zastávám vůči náboženstvípostoj jaksi neutrální a nezaujatý. Představa, že někdo stráví hejtováním něčeho podobného přes půlku života, mě přijde absurdní. Textová složka podobných agresivníchskupin je mě prakticky úplně jedno. Když si čas od času poslechnu podobný nářez, určitě to nedělámz toho důvodu, že bych se nějak ztotožňoval s jejich texty.Co tedy letos čekat? Jistotou je hluboký a opovržlivě nastavený hlas hlavníhoaktéra, bezchybné a do puntíku propracované bicí, a pak logicky i dvojice řezavých kytar,které jsou přesilné v oné riffovité bouři, ale také dokáží svojehlukové valy nechat prostoupit již výše zmíněným brilantním sólováním. Výsledné zvukové spletence pak ostatně patří k těm nejlepším částem alba. Délkavšech dvanácti skladeb se pohybuje stabilně okolo rozumných tří minut, a tak je„Overtures Of Blasphemy“ výživnou porcí pro každého deathmetalového fanouška. Jak už bylo nedávno uvedeno v jedné z diskusí, trochu zamrzí, že Glenn Benton již nepoužívá onen zdvojený hlasový projev, kdykombinoval hluboký growl s hystericky štěkavým hlasem. Slepení obou linekna sebe pak mělo doslova ďábelský ráz, jaký nebyl u nikoho jiného k slyšení, ale to už je dávná minulost, kterou pamatují ještě bratři Hoffmannové. Tohle na aktuální tvorbě DEICIDE prostěchybí. Stejně tak je tomu v případě někdejší nasekanosti, kdy byly skladbypostaveny pouze na několika výrazných úsečných riffech, smrtící bicí artileriia Bentonem vyštěkávaných sloganech. Oproti staré tvorbě působí současné, rovněžnikterak dlouhé skladby tak nějak plynule a houpavě, asi jako jízda na ohromnýchčerných saních vyslaných z útrob samotného pekla. Dříve nějaké rozjezdy a houpačky neexistovaly a rovnou se do všeho rylo, což mělo své kouzlo. Ten zápal byl úžasný. Dnes si je kapela vědoma svéminulosti, jen stěží tedy bude s čímkoliv riskovat. A i když se wau efekt nekoná, alespoň že své řemeslo DEICIDE odvádějí stále se zápalem av prvotřídních podmínkách. Poctivé deathmetalové album staré školy,rozhodně žádná lacinka.http://www.crazydiamond.cz/six_string_samurai_metal_versus_rocknroll_s_katanou_v_ruce_pandemonium/1552http://www.crazydiamond.cz/six_string_samurai_metal_versus_rocknroll_s_katanou_v_ruce_pandemonium/1552fulci@seznam.cz (Lima)Mysleli jste si, žeElvis Presley v 70.letech takmoc zobal prášky, až ho stihl srdeční infarkt? Víte houby! Bylo to úplně jinaka já vám povím jak. Říkal mi to LanceMungia, filmový tvůrce, který se z ničeho nic vynořil a pak zasestejně rychle zapadl. Ale zanechal po sobě pravdivou výpověď o Elvisovi….vlastněspíše o jiném apoštolovi rock´n´rollové hudby, jménem Buddy Holly a o tom, jak to vlastně celé bylo v té Émerice20.století. Chcete to slyšet? Tak poslouchejte. Věřte, nebo ne, ale s čímnás tady v Evropě krmí celá desetiletí, je jeden velký podvod! Ve skutečnostiSpojené státy Americké v roce 1957 napadl Sovětský Svaz, hodil na něj pár(no, spíš hodně) atomovek, celá Amerika se změnila v pustinu a většina funkčního,co zbylo, bylo překonáno předvojem Rudé armády. Pouze Las Vegas, přejmenovaná naLost Vegas, se držela jako poslední bašta pravdy, spravedlnosti a správnéamerické cesty …. Nebo tak nějak. Králem v Lost Vegas byl prohlášen ElvisPresley a vládl dlouho a spravedlivě ….. Tak dobře, stačilo. Asi si říkáte,chlapče, vysaď ty prášky, máš už dost. Tak já vám to objasním. Tohle jetotiž alternativní realita z pera Lance Mungia v jeho filmu Six-String Samurai. Malá kultovka,kterou moc lidí u nás nezná, ale mezi filmovými fajnšmekry B-filmů je tovzývaný poklad. Pojďme si ho přiblížit.  Tak chaboukostřičku děje máme za sebou, pojďme si říct, o co tu k čertu vlastně jde.Elvis totiž není nesmrtelný, jak by si jeho fandové jistě přáli a tak po jehosmrti vyhlásí celonárodní rozhlas, aby se všichni rockeři v zemi sešliv Lost Vegas a uplatnili svůj nárok na uvolněný trůn. A tak všichnivýznamní rockeři cestují nebezpečnou krajinou a mezi nimi i náš hlavní hrdina –Buddy Holly, se svou kytarou a smrtící katanou. Jenže má to háček. O trůn mázájem také Smrt samotná a ta má v úmyslu vymanit se tradic rock´n´rollu,kterou ztělesňoval Elvis a vládnout Americe v souladu se zásadami heavymetalu. Takže tu máme krásný souboj heavy metal vs. stařičký rockec. Smrt posvé cestě likviduje všechny cestující oponenty a na konci čeká epický souboj sesamotným Buddym. Náš hlavní hrdina Buddy nejen, že bojuje o svůj životv pustině, ale tak o svůj styl života, protože klasický rock´n´roll milujenade vše.  Heleďte, možná sibudete klepat na čelo, ale mě se tahle synopse děje zatraceně zamlouvá apovažuju jí za výborný nápad. Viděl jsem tisíce filmů, ale nápad postavit protisobě v souboji na život a na smrt tradici rock´n´rollu a heavy metalu,s tím jsem se ještě nikdy nesetkal. A když se to podpoří bizarnípodívanou, kterou je ten film přeplněn, o zaručenou zábavu je postaráno.Tak především -tvůrci naházeli do jednoho kotle, co jim zrovna problesklo hlavou. Vznikl takžánrový guláš – rock´n´rollová mytologie se tu mísí s japonskýmisamurajskými filmy, parodií na Mad Max sérii, a post-apokalyptický žánr obecně acelé je to záměrným pokusem být špatný sci-fi film, ale přitom velmi vtipný.Když se to celé smíchá dohromady, překvapivě to funguje a nedrhne ani v jednéminutě.  Výhrou je určitěhlavní představitel Jeffrey Falcon.O něm jste určitě nikdy nic neslyšeli a nedivím se vám. Hrál pouze v několikamálo hong-kongských filmech, bezvýznamné záporáky, kteří se mihnou jen na párminut a Six-String Samurai je vlastně jediný jeho film, který natočil adokončil mimo asijskou půdu. A to, prosím, i v roli spoluautora scénáře aproducenta celého filmu. Je tu podoboustylizován jako skutečný Buddy Holly, což byl průkopník rock´n´rollu a vefilmu, nejenom, že ovládá hru na kytaru, ale i bojové umění a především boj sesmrtící katanou, kterou nosí pořád u sebe. Přiznejme si, Falconovoherectví má velké limity a v normálních mainstraemových filmech by určitěve větší roli neobstál, ale Six-String Samurai není normální film a sem se jehozvláštní herecký projev skvěle hodí. Navíc tady prokazuje skutečně skvěloufyzickou zdatnost, v bojových scénách se pohybuje úžasně elasticky a lehcejako pírko a přitom vůbec nevadí, že za celý film neuvidíte ani kapku krve, ikdyž se tu katanou seká ostošest.  Buddyho společníkemje malý kluk, kterého Buddy na začátku filmu zachrání před spáry mutantů a on sek němu přidává a stává se, přiznejme si, takovou otravnou zátěží a jedinouslabinou filmu. Někdy máte fakt chuť ho zabít, nebo aspoň Buddyho očima přemlouváte,ať vytáhne katanu a kluka s ní trochu polechtá. Je ale jasné, že bez tohootravného elementa by ten film, vzhledem k závěru, vůbec nefungoval, takženezbývá, než divácky kapitulovat.Silným prvkem filmuje vizuální stránka, kdy Mungia demonstruje překvapivou schopnost navoditpřesvědčivou post-apo atmosféru s pouštními lokalitami a vynalézavýmikostýmy. A to navzdory nízkému rozpočtu. Postava Smrti, to je kapitola sama pro sebe. Vypadá jako Slash z GUNS´N´ROSES, i s těmi vlasy a typickým kloboukem. K tomumeč a nezbytnou elektrickou kytaru. Má tři poskoky, kteří dokonale ovládajíumění luku a na své cestě za trůnem zabíjejí, co jim přijde pod ruku.  Film je dost svižnýa začíná pěkně zostra. V záměrně zkoseném obrazu tu na začátku probíhámalá bitka s mutanty mezi obilnými klasy a film pak v tempunepolevuje. Bizarních postaviček je tu celá řada a jejich netradiční pojetí jevelmi svěží. Pro přehled si vyjmenujme aspoň některé. Tak např.: Pin Pals – tři zlí kuželkáři ve slušivých klubových kostýmcích, kteří bojují sezabalenou bowlingovou koulí v hadru a v kuželce mají skrytou čepel. Ruskárock´n´rollová kapela RED ELVIS,poskoci Smrti, kteří také usilují Buddymu o život (a mimochodem, skutečněreálná kapela, která skládala k filmu soundtrack a její členové si tu izahráli)  Lidé z Větrných mlýnů – monstra, oblečená ve skafandrech, kdevzduchové nádrže jsou vyrobeny z vodních chladičů! Špenátové monstrum – vůdce lidí z Větrných mlýnů. Mutanti – špinaví týpci, kteří rádi řídí pick-upy a z auta metají katapultemsmrtící pestrobarevné žvýkačky (fakt, nekecám). Kanibalskástředostavovská rodinka a ještě...... Rudá armáda, která obléhá Lost Vegas a jejíž vůdce ze sebe sype hlášky typu „Nemám rádrock´n´roll, je moc hlasitej! Mám rád folk, milá, něžná muzika, hm? Nebopolku!“. Komouši nikdy neměli rádi rock, to je známá věc :o)  Nutno říci, ževšechny postavy jsou velmi špatně zahrány, věřím ale, že to byl tvůrčí záměr.Film je i velmi vtipný. Mimo samotného chování postaviček, které se vymykáběžnému počínání, mě pobavila třeba scéna, kdy mutanti honí autem hlavníhohrdinu a ta scéna je tak špatně natočena a v tak pomalém tempu, že je jasnýzáměr - parodovat známou automobilovou honičku z Mad Maxe 2, která jenaopak fantasticky dynamická a skvělé sestříhána. Z děje si odnesete ipoznání, že když chcete sbalit protějšek, nalepíte mu na brýle rozkousanoužvýkačku.:o)Zábavné jsou i jinéprvky. Buddy, vždy když bojuje, zní v pozadí stařičký rockec, nebo cosi nazpůsob banjo bandu, na druhou stranu, vždy, když řádí Smrt, zní jasný heavymetal :o) Krásná je pak scéna v závěru, kdy si to Buddy dává na férovku seSmrtí a celý souboj na meče uvozuje souboj na kytary, klasický rockec vs.metal. Pěkné :o) Smrt pak slovně hrozí: „Uznej to! Jseš slabej a poraženej.Poklekni před Heavy Metalem!“  Je to pěkný azajímavý film. Zajímavý tím, jak je jiný a rozhodně originální,s neokoukanou pointou. Škoda, že to byl jediný Mungiův tvůrčí záblesk,který stojí za zmínku. Sedm let poté spáchal prý příšernou Vránu 4: Pekelný kněz (nevím, neviděl jsem, nemohu soudit) a pak užse jenom potácí od ničeho k ničemu, spíchl pár dokumentárních kousků ajinak nic. Je to škoda, ale i takový je holt někdy tvůrčí život. My si na jehopočest pustíme film a dáme palec nahoru. Za ujištění, že komouši nesnáší rock,to přece stálo.:o) Filmu zdar, přáteléa příští týden zase na shledanou. Hodnocení: 80%http://www.crazydiamond.cz/satan_cruel_magic_recenze/1550http://www.crazydiamond.cz/satan_cruel_magic_recenze/1550janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Britským klasikům SATAN se úspěch vždy vyhýbal velkýmobloukem, ačkoliv kapela ve svém středu už od osmdesátých let držela velmizručné muzikanty a měla ambice prorazit do vyšších výkonnostních lig. Novinka zkušeného kvintetuz Newcastlu je vlastně odhalením, proč se velký průlom nad řekou Tyne v případě této pětice nikdynekonal. Materiál v rámci skladatelské, instrumentální a vokální roviny jetotiž vážně dobrý, dokonce bych řekl, že za jistých podmínek by se z „CruelMagic“ mohla stát opravdu velká heavymetalová deska, ty důvody, proč se taknikdy nestane, jsou však znatelné hned od počátku. Zní totiž: laciný demáčový zvuk,nulová produkce a absence potřebné bytelnosti díla v rovině jeho finálníhozpracování, tak způsobu přenosu mezi posluchače.  Někde jsem dokonce četl, že nejrůznější městští arbitřivkusu (takový ti co si myslí, že dnes drží prsty na tepu doby) tento materiál hodněoslavují a sice z rozmaru udělat z čehosi pro ně docela zvláštního módu. Dostmožná jim totiž SATAN připomíná tvorbu módních GHOST, dost možná neslyšeliv jednadvacátém století pořádnou metalovou desku, a tak si vzali letitépoctivce ze severu Anglie jako rukojmí vlastních manévrů, majících upoutatpozornost na jejich podivuhodné objevy a vynálezy. Tihle lidi podle mě slyšeli kvalitnímetalové album naposled dost možná kdysi na začátku vlastní středoškolskédocházky, takže nad jejich horečkou je možné jen mávnout rukou, nicméně descese skutečně nedá upřít onen záhrobně-romantický nádech metalové kulturyosmdesátých let, a i samotní SATAN jsou natolik zkušenými a skladatelskyprotřelými hudebníky, že jsou od začátku plně uvěřitelní a netrpí potřebou polaciném hypeu. Naopak skladbám se dostává potřebné šťávy v podoběneotřelých struktur a vyhrávek, či atmosféry, vydatně rozněcující smysly všech oslavovatelů pravověrného hejvíkovského retra. Prostěsi myslím, že je ohromná škoda, když se jejich hudbě letos nedostalo většístudiové péče a penízků na její zdokonalení, protože skladby opravdu kvalitníjsou. Jedna věc je, že Russ Tippins i Steve Ramsey jsou skutečněvýtečným kytarovým tandemem, zpěvák Brian Ross rovněž vlastní správně vypjatýmetalový vokál a i rytmika Graeme English a Sean Taylor za svými spoluhráčiv lecčem nezaostává, ale na druhou stranu si desku poslechněte třeba hnedpo posledních počinech od JUDAS PRIEST nebo SAXON a praští vás to ihned do uší. V rovině nápadů je vše v pořádku, ale co to další? Hřídký udrnčený zvuk kytar, na které jako by hrál někdo, kdo hybernoval třicet let někde v mrazícím boxu (dost možná od časů, kdy detektiv Alan Dalglieshvyšetřoval případ smrti soudního znalce), dál pak krabicovitý zvuk bicích, kterýje snad největším zvukovým nepodarkem nahrávky, neboť značně ovlivňuje zvuk celku, apak snad ještě několik položek méně závažného rázu.  Je sympatické, když se kapely jako SATAN snaží stále oautenticitu svého dávného zvuku, je rovněž sympatické, když si dokáží udržetzápal a dobré nápady, ale na druhou stranu je velká škoda, že svá díla nedokážíopatřit prvotřídnějšími podmínkami, které by vlastně umožnily celému materiáluvyrůst a být povýšen mezi mistrovské kusy. Jde prostě o true heavymetalové album, které je prostébalastu, nadachmaných symfo peřin i aury novo-metalových děl zvoucích nadalekou cestu do světa fantasie. Nic takového zde nehrozí, SATAN stojí nohama pevně na zemi a umí. Dostáváme tak poctivý heavy metals dobrými nápady a bohužel prachbídnou zvukovou stránkou a produkcí. Na skladby semě neptejte, prakticky všechny jsou svým způsobem kouzelné (první dvě položky jsou asi nejslabší a pouze připravují půdu pro ten čarodějný rej předoucích kytarových partů, klokotavých sól a démonických pasáží, kde úřaduje vznosný hlas Briana Rosse. Satanova stezka se tak nevyzpytatelně klikatí ve výsledném pandemoniu krále podzemní říše a značí dobrodružství na hranici mezi říší živých a mrtvých. O to větší škoda je vše, co se týká zvukové stránky.  http://www.crazydiamond.cz/bohemian_rhapsody_dustojna_oslava_legendy_pandemonium/1549http://www.crazydiamond.cz/bohemian_rhapsody_dustojna_oslava_legendy_pandemonium/1549janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Je podzim roku 1991 a sedím v obrovském sále někdejšíhoplzeňského kina Elektra, největšího sálu svého druhu v tehdejší federativní republice, na plátně poskakuje Val Kilmer do rytmu šamanského blues. Do Jima Morrisona prakticky dokonale převtělený herec dokáže magnetizovat a tak dvě hodiny strhujícího děje znamenajíčirou extázi světové filmařiny a nakonec i jeden z vůbec nejlepších filmů kontroverzního Olivera Stonea. THE DOORS tehdy v letech 1991 a 1992 doslova ožili a mládež po celém světě se začalaznovu hromadně seznamovat s jejich hudbou, to vše přesně dvacet let posmrti Ještěrčího krále. Od té doby bylo sice natočeno spousty snímků věnovanýchnejrůznějším hudebním interpretům, často rovněž ve velmi dobrém provedení(např. „Walk the Line“ kde Joaquin Phoenix ztvárnil Johnnyho Cashe nebo snímek„Control“ věnovaný hlavní postavě od JOY DIVISION, zpěváku IanuCurtisovi), ale žádný neměl na mě takový dopad jako právě film „The Doors“ …ažnyní „Bohemian Rhapsody“ od režiséra Bryana Singera. Něco málo si o něm povíme. Bohémská rapsodie jde od počátku za úspěchem a tvůrci razípřehlednou a i nezasvěceným srozumitelnou cestu ve stylu mainstreamového pokoukání, kde je pečlivě vyvážen zlatem každý detail. Hraje jim do karet neobyčejný životní příběh jednoho hudebníhogénia, který se zde nakonec stává výživnou půdou pro vznik přesně takového scénáře,který zkrátka na filmových kolbištích nemůže zklamat, ale rovněž štědrá produkce a zkušený režisér,jenž se rozhodne film pojmout způsobem, který dokáže oslovit co nejširší možnépublikum, ostatně tak jak to ve skutečnosti bylo i v souvislostis hudbou QUEEN, která, ačkoliv mnohdy ne úplně jednoduše provedená,dokázala dojmout k slzám milióny lidí po celém světě. A tak ať už jste kdy byli jejichfanoušky nebo jste je jen občasně zaregistrovali prostřednictvím rádií čitelevize, tenhle film prostě musíte vidět.  Kromě skvělé režie a naprosto dechberoucí výpravy,navozující velmi autenticky atmosféru sedmdesátých a osmdesátých let, je všaktím největším trumfem snímku jeho herecké obsazení. Kapelu a její nejbližšísnad nešlo obsadit lépe. Herci se do postav dostávají prakticky okamžitě a odsvých předloh jsou k nerozeznání. Jenže ti stěžejní z nich prostě vlastní ještěněco navíc, okamžitě si vás získají přirozenýmcharismatem a zapáleností pro svou věc. Výkon Ramiho Maleka v roli Freddieho Mercuryho je doslovastrhující, takže už ve chvíli, kdy se poprvé objeví na plátně, má vásv hrsti a vy tak celým filmem nedutajíc proplouváte s ním. To samélze říci i o hlavní ženské hrdince, jeho dlouholeté životní přítelkyni Mary Austin, kterou zde hraje teprve čtyřiadvacetiletá angličanka Lucy Boynton. Jsem rád, že se „Bohemian Rhapsody“, prakticky co to jenjde, vyhýbá laciným bulvárním scénám a za žádnou cenu nechce působit jakokontroverzní film odhalující světu všechny ty skandální záležitosti zpěvákova života. Nic tak příliš neodvádí pozornost od stěžejních bodů kariérykapely QUEEN, ani od těch důležitých momentů života Freddieho Mercuryho, kekterým došlo v rámci patnáctiletky v rozmezí let 1970-1985. Film takvlastně vypráví příběh, jenž je dobře znám každému fanouškovi kapely QUEEN.Ti, kteří čekají nějaké pikantní detaily z života bisexuálně orientovanéhoumělce, mají zkrátka docela smůlu. Bryan Singer s teamem vedou děj stylem oslavyjednoho z nejpopulárnějších hudebních uskupení doby nedávno minulé,ostatně tak jak si to přáli u natáčení občasně přihlížející dva členové QUEEN,Brian May a Roger Taylor. Výsledkem je strhující a více než dvě hodiny trvajícímedailon, na který by mohla být každá tvůrčí osobnost hrdá.  Vlastně mě ani moc nevadí faktografické hrubice, kterépřičítám na vrub udržení tempa a dobře šlapajícího scénáře a z toho seodvíjejícího děje, takže když na prvním americkém turné v roce 1974 znískladba „Fat Bottomed Girl“, která jinak vznikla až v roce 1978, nebo když vnahrávacím studiu začne vytleskávající a dupající kapela i s komparsempřehrávat ostříhanému a právě dorazivšímu Freddiemu s čerstvě narostlýmknírem (jak známo Freddie se objevil na veřejnosti s touto image až koncem roku 1980) základy k songu „We Will Rock You“ (skladba se objevila na řadovce vydané v roce 1977) a sice s cílemudělat nový monstr hit, kterého budou součástí zejména lidé na stadiónech, vlastněmě to vůbec nevadí. Nevadí mi to, protože je mi jasné, že notičky filmu sikladly za úkol přehrát každou stěžejní skladbu jednou a ty nabízející se místapro prezentaci toho kterého songu (a týká se to i zápletky ohledně vzniku „We WillRock You“) se prostě musela někde nalézt. Velmi zajímavě znázorněná byla osobní rovina části Freddiehoživota, kde byl odhalen tak trochu složitý životní úděl ambiciózního syna zanzibarských přistěhovalců, který začínal svou pouť coby outsider při vykládkách kufrů na londýnském letišti Heathrow. Farúk Bulsara (jak zní Freddieho skutečné jméno) pocházel z prostředí, kde jednoznačně převládal konzervativní náhled na svět a život a kapela v ten moment pro něho znamenala únik ze všednosti a nudy. Diváksleduje příběh později slavného, ale stále osamělého člověka, který se svůj úděl snaží zaplašitprostřednictvím extravagancí a pořádáním těch nejbujařejších večírků. Dojemné scény zažíváme během interakceRamiho Maleka a jeho přítelkyně, nebo v rámci jeho domácích momenteks rodiči, kteří světu jejich stále slavnějšího syna nerozumí a ani rozumětnemohou. Ty ostřejší pak během jednání s nejrůznějšími manažery a hlavouny z nahrávacího průmyslu, kdy je vypíchnuto, jak bylo důležité mít odvahu, riskovat a stát si za svým. I v tomhle je film velmi silný. Velkým finále je pak koncert na podporu hladovějícíchv Africe – Live Aid, který se konal v Londýně a ve Filadelfii a jehožsoučástí byl epochální koncertní comeback QUEEN, jenž je ještě dnes mnohými považován zajedno z vůbec nejslavnějších rockových show historie, kde Freddie Mercuryexceluje před zraky zaplněného Wembley, ale je při tom, ať už poblíž na stadióně nebov případě rodiny u televizních obrazovek, podporován těmi nejbližšími. Kapela byla ještě krátce před show prakticky na pokraji rozpadu a původně na Live Aid vůbec neměla vystupovat, ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Koncert, který byl v roce 1985 přenášen do milionů domácností po celém světě, vzbudil ve svédobě ohromnou pozornost a právě díky vystoupení QUEEN se organizátorům podařilovybrat mnohem vyšší částku, než s jakou se původně počítalo. Akci předcházelo jak usmíření se spoluhráči z kapely, tak zjištění pravdy ohledně nemoci AIDS. Film tak ani na chvíli nenechává diváka v klidu a je důstojnou oslavou legendy. Hodnocení: 90%http://www.crazydiamond.cz/queen_the_works_recenze/1548http://www.crazydiamond.cz/queen_the_works_recenze/1548lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Rok 1983 QUEEN začali jinak než obvykle – dali sitvůrčí pauzu. Museli si od sebe odpočinout, nepřetržitý kolotoč nahrávání aturné trval už víc než deset let a přepracování se jak už víme negativněprojevilo na albu „Hot Space“, byl tedy čas trochu zvolnit. Novináři, kteřívyhledávali neustále nějaké senzace, to sice roztrubovali jako rozpad kapely,šlo ale skutečně jenom o dovolenou. I během ní ale muzikanti kutili neustáleněco spojeného s muzikou – Freddie Mercury a Roger Taylorpracovali na svých sólových albech a Brian May se sešel s pár dalšímimuzikanty (nejznámějším z nich byl – alespoň pro mne – Eddie Van Halen)a jen tak pro radost si hráli. Několik písniček, které se nesly plus mínus vbluesovém duchu, ve studiu zaznamenali a i když se nepočítalo s jejich zveřejněním,May si přece jen od kolegů vymohl svolení vše dokončit a výsledek případněvydat. V říjnu 1983 pak nahrávka skutečně vyšla jako EP o třech písníchdlouhých sedm až třináct minut, pod názvem STAR FLEET PROJECT. Nová výzva Pauza muzikantům hodně pomohla. V srpnu se sešli a okamžitědostali chuť do nové práce, hlavně napravit si reputaci po předchozím albu.Začali vlastně se záměrem napsat hudbu k filmu „The Hotel New Hampshire“ podlerománu Johna Irvinga, věci se ale vyvinuly tak, že místo soundtracku vzniklonové řadové album QUEEN. Kapela si na něm dala hodně záležet a výsledek stojíza to – jde rozhodně o nejlepší queenovské album z osmdesátých let a většina zdevíti položek na něm by mohla být hitem! Navíc má i sympatickou stopáž 37minut, takže deska plná strhujících melodií a svěží nálady uběhne jako blesk.Práce na albu prý byla pořádná dřina, takže ho kapela pojmenovala symbolicky-  „The Works“. Zhruba měsíc před vydáním desky vyšel první singl – a bylnaprosto skvělý! Za zveřejněnou skladbou stál Roger Taylor a trochu také jehotehdy tříletý syn Felix, který prý jednou poslouchal rádio, něco se mu v němnelíbilo, a tak to okomentoval souslovím „rádio ka ka“. Ono citoslovce v jazyceShakespearově znamená totéž co v češtině, takže tatínek slogan kvůlihratelnosti v médiích předělal na „Radio Ga Ga“ a napsal k němu písničkuhozenou do futuristického stylu, stojící na až hypnotických melodiích,podmazaných skvěle vymyšlenými elektronickými efekty. Skupina ke skladběnatočila videoklip a pro mě osobně jde o nejlepší video QUEEN vůbec. Odehráváse v reáliích kultovního filmu němé éry „Metropolis“, k čemuž dal podnětFreddie Mercury, který krátce předtím pracoval na hudbě k novému uvedení právětohoto filmu do kin. Téma si do písničky přesně sedlo a záběry z klipu dosáhlykulovního statutu – to když kapela cestuje ve vznášedlu na pozadí prastarégigapole, když se jakási rodinka v plynových maskách schází před radiovýmpřijímačem, když skupina v červených oblecích tleská spolu s davem statistů(členy fanklubu) nebo když Freddie s pohledem upřeným do nekonečna otáčícíručičky obrovských hodin. Vrchol klipu pak podle mě představuje scéna z„Metropolis“, kde jakýsi vědec oživuje umělého člověka, homunkula, do jehožtváře se promítá obličej Freddieho Mercuryho, zatímco zpívá vokály upravenéstudiovými efekty. Návrat přímo na vrchol Album „The Works“ vyšlo 24. února 1984 v USA a o tři dnypozději v Británii. I ono bylo vizuálně zasazeno do doby prvních futuristických filmů a také obálka byla udělanáv podobném duchu – skupinu na ni zvěčnil George Hurrell, legendární fotografhollywoodských hvězd, který stál za klasickými snímky Humpreyho Bogarta,Marilyn Monroe a dalších. Do zmíněné éry byla nasměrovaná i následujícíkoncertní šňůra, kde se na pódiu roztáčela obří ozubená kola poháněná zpozascény klikou :) Promokampaň ale ze strany kapely a firem šla mnohem dále – kdesce bylo vydáno celých pět singlů a na malých deskách se tak objevily úplněvšechny písničky, které šly na album. Ne u všech fanoušků to ale bylo přijatopozitivně a realizační tým QUEEN byl někdy osočován z vypočítavosti a snahyvytáhnout z kapes fanoušků co nejvíc peněz. Možná oprávněně, protože třebasingl „I Want To Break Free“ vyšel s šesti variantami obalu. Teď se aleuž pojďme podívat na celou desku! Začíná už rozpitvanou „Radio Ga Ga“ a nutnoříct, že pro rozjezd funguje fanstasticky, úvodovky QUEEN prostě uměli! Druháskladba je výrazně jiná, ale vůbec nevadí - „Tear It Up“ je rytmickárocková písnička, ve které najdeme trochu rokenrolu a hodně stadionovéhohalekání, což samozřejmě výborně fungovalo při živém hraní. Kapela touhleskladbou chtěla jasně ukázat, že jsou opět rockovou skupinou, a vyšlo jim tostoprocentně! Album je ale hodně různorodé – třetí nasazenou je skvělá polobalada„It´s A Hard Life“, která začíná sekvencí z klasické operní árie „Vestila giubba“ od Ruggera Leoncavalla a poté přechází v kaskádu tklivých melodií snádherným kytarovým sólem na vrcholu. K písničce QUEEN natočili další klip aopět šlo o bombastickou záležistost – scéna je situována na divadelní prkna,kde se pohybují postavy jako vystřižené z Amadea nebo Valmonta, je cítit těžképarfémy a mezi vším pobíhá Freddie navlečený do dekadentního červeného kostýmuposetého očními bulvami. Ostatní členové skupiny k tomu poznamenali, že vypadájako obří kreveta a z natáčení klipu nebyli vůbec nadšeni – Brian s kytarou vetvaru lebky, John navlečený do masky jednorožce a Roger s krejzlíkem kolem krkuse příliš nebavili a hodiny pod rozžhavenými světly ve studiu přetrpěli jen smaximální sebezapřením. No a když už tahle rozebíráme další klip, patří sepoznámka, že právě s „The Works“ začala éra nákladných videoklipů QUEEN, kterépřipomínaly spíš krátké filmy – zatímco dříve byly pravidlem spíš nějaké záběryz natáčení nebo koncertů, v osmdesátých letech nebyla nouze o výpravnéinteriéry, stovky studiových účinkujících a podobně. A to nejen v klipechQUEEN, ale i třeba ve videích k Freddieho sólovému albu. Jedeme dál... Poslední skladba na první straně desky se jmenuje „Man OnThe Prowl“ a jde o energický rokenrol nebo chcete-li rockabilly velvisovském duchu. Nic objevného, ale šlape to skvěle. Pátá skladba (už nastraně B) je zase úplně jiná – futuristická, elektronická, ale stejně plnáskvělých melodií. Jmenuje se „Machines (Or Back To Humans)“ a v textu sezamýšlí nad tím, jestli vládu nad zeměkoulí převezmou roboti nebo si jiponechají lidé. Budu se opakovat, ale rovněž parádní číslo! A to po nínásleduje hit všech hitů „I Want To Break Free“ - nesmrtelný stadionovýchorál, vpodstatě jednoduchá, ale maximálně vlezlá (v pozitivním smyslu)záležitost, která zažila gigantický úspěch v Jižní Americe, kde si ji tamějšífanoušci vzali za jakousi hymnu proti útlaku a diktátorským vládcům. Nejvíce jiale proslavilo opět video – scény jako osvětlení členové kapely mezi stovkamipotemnělých statistů s čelovými baterkami na hornických helmách, Mercurytančící s členy britského královského baletu, ale především totální parodie nabritský nekonečný seriál „Coronation Street“, nejdéle běžící soap operu vhistorii, která do dneška dosáhla devět a půl tisíce epizod. Brian May tadyvystupuje jako rachtická anglická panička Hilda Ogden, John Deacon jakoneodolatelně protivná babka Ena Sharples a Roger Taylor naprosto přesvědčivě ztvárnilmladičkou krasavici Suzie Birchall. Samostatnou kapitolou je ale FreddieMercury, který v roli Bet Lynch pobíhá po videklipu s vysavačem v ruce,navlečený v minisukni, s umělým poprsím, parukou a samozřejmě se svýmneodmyslitelným knírem. Když jej pak takhle viděli fanoušci na koncertech,mohli se umlátit smíchy! Ještě pořád ale před sebou máme tři písničky - „KeepPassing The Open Windows“ je krásně melodický kousek proti trudomyslnosti,který nejdéle aspiroval stát se skladbou do už zmíněného filmu „The Hotel NewHampshire“. Následuje ho další klipovka (tentokrát jde o nastříhaný záznam zkoncertu) „Hammer To Fall“, která má parametry podobné jako „Tear It Up“a úplně stejně dobře se ujala na koncertech. Konec desky je pak ve znameníemocí – kratičká balada nebo spíš lament nad stavem tohoto světa „Is ThisThe World We Created...?“ napsali Mercury s Mayem poté, co shlédli dokumento strašlivé bídě na africkém kontinentu.  Mimořádné koncerty V létě 1984 se kapela vydala na turné, které bylo zasebombastičtější než dříve, nikdo ale netušil, že půjde vlastně o předposlednísérii koncertů s Freddiem za mikrofónem. Ze všech vystoupení bychom si mělipřipomenout alespoň říjnovou cestu QUEEN do Jihoafrické republiky, kde bylonaplánováno 12 koncertů v rekračním letovisku Sun City. Po prvním hraníFreddiemu odešel hlas, takže museli několik koncertů zrušit, ještě většíproblém byl ale v tom, že v JAR tehdy panoval rasistický režim a muzikanti měliod svazu hudebních umělců zakázáno v zemi vystupovat. Na QUEEN se tedy ponávratu do Evropy sesypala vlna kritiky, že podporují apartheid a podobnénesmysly. Přitom v době, kdy si Mercury léčil hlas, zajel May na festivalčernošských hudebníků v Sowetu u Johannesburgu, i když se to místním úřadům mocnelíbilo. Slíbil prý tamním obyvatelům, že QUEEN v budoucnu přijedou přímo zanimi, na koncertech kapela trvala na smíšeném publiku a proti apartheidu se vyjadřovaliv místních novinách – to ale chytráky nenávidící kapelu nezajímalo a plivalijed dál a dál. Pitomce nepředěláte! Před koncem roku QUEEN vydali svůj první a jediný vánočnísingl „Thanks God It´s Christmas“ a po novém roce odletěli do Rio deJaneira, kde měli být hlavními hvězdami desetidenního monstrózního festivaluRock In Rio, na kterém se za celou dobu konání vystřídalo kolem půl druhéhomilionu návštěvníků. Ve speciálně postaveném amfiteátru QUEEN odehráli dvakoncerty vždy před stovkami tisíc lidí a šlo o triumfální úspěch. S jedinouvýjimkou – když při „I Want To Break Free“ vylezl Freddie na pódium ve svémženském kostýmu, začali po něm fanoušci házet lahve, kameny a hlasitě munadávat. Break Free se totiž v Latinské Americe stala posvátnou a jejich hymnuproti nesvobodě nesměl nikdo zesměšňovat – ani její autor! V období „The Works“ také vyšla dvě sólová alba – 25. červnaTaylorova deska  „Strange Frontier“,v dubnu 1985 Mercuryho „Mr. Bad Guy“. To druhé je pro historii QUEENdůležitější, protože dvě pecky z něj, „Made In Heaven“ a „I Was BornTo Love You“, se o deset let později dostaly i na posmrtné a poslední řádnéalbum QUEEN, nazvané rovněž „Made In Heaven“. Zatímco Freddieho deska jecelá laděná do romantické a taneční nálady (přitom ale vůbec nepůsobí ulízanějako „Hot Space“), její předělávky z rukou QUEEN jsou tvrdší a rockovější. Otom ale až přijde správný čas!http://www.crazydiamond.cz/hardcore_superstar_you_cant_kill_my_rocknroll_recenze/1547http://www.crazydiamond.cz/hardcore_superstar_you_cant_kill_my_rocknroll_recenze/1547janpibal@crazydiamond.cz (Stray)A protože jsme si včera splnili filmovým příspěvkem zásobu death-metalových článků na měsíc dopředu, můžeme si v klidu věnovat tématu, který nás zajímá především - tedy rockové muzice. I když to povídání nebude mnohdy pozitivní a optimistické, neboť se nám švédští borečkové postupem doby jaksi transformovali do uniformní, jakoby rebelantské a třeskutě nepřekvapivé instituce. Takže jak začít? Byly doby, kdy jsem HARDCORE SUPERSTAR považoval zavelmi svěží vánek v oblasti punk rocku, hair metalu a rock´n´rollu obecně, ale dnes se situace okolo nichjaksi zacyklila a jejich současnější desky už nemají ani zdaleka onen švih anápad alb z minulé dekády. Kapela prakticky s velmi minimálnímiobměnami hraje po celá léta to samé, tedy jakousi směs severského garážovéhopunk-rocku a druhdy populárního glam-metalu, navíc opatřenou drtivou náložívyřvávaných refrénů ve výrazně excentrickém podání skladeb, ale co donápaditosti už prakticky jen vaří z vody. Ten tam je punkový nadhled avtip průlomového alba „Bad Sneakers And A Piňa Colada“ nebo skladatelská vyzrálost bezejmenné čtyřky z roku 2005 „HardcoreSuperstar“ nebo alba následujícího „Dreaming in A Casket“, takže dnes, už po několikáté za sebou, dostáváme desku, která nepřináší ani zdaleka tolik podnětného jako výše zmíněnévěci, na které musí leckdo v dobrém vzpomínat. HARDCORE SUPERSTAR se vyčerpalia to i přes snahu se do tohoto stavu nedostat. I když snahu? Jak se to vezme, oni se vlastně ničemu nebrání. Má konstrukce je asi následovná: Chvíli jsem si zkrátka pohrával s myšlenkou, jestli onamomentální antipatie není jen mnou, vlastním osobnostním vývojem a měnícím se vkusem, ale nakonec to taknevidím. Hned tedy rozvinu. Dnes už jsem o osmnáct let starší nežv časech, kdy byli tito Švédové čerstvým zjevem na evropské scéně, v dobách kdy ještě jezdili úspěšná turné s MOTÖRHEAD a podobnými. Dnes mne uřvaný vokálJocke Berga (postupem těch let) začal být jaksi protivný, dost možná i kvůli návštěvěkoncertu téhle party na podzim roku 2015 v Mnichově, kde hráli s fantastickým Michaelem Monroem v roli předskokana a působili oprotifinskému srdcaři tak nějak bez charisma. Ten večer se vlastně ještě umocnila mojeantipatie k jejich pouťově nepůvodnímu rozdováděnému rocku (jako kdyby PAPA ROACH šli na dřeň a snažili by se vám vnutit představu o tom, že oni jsou ten skutečný rock´n´roll). Jejich hudba je dnesmnohem více přeplněna bezduchými kolovraty a samoúčelnými refrény hrajícími naco největší výraznost za každou cenu a v tom spatřuji hlavní závadu. Ano, i takový běžný klubový koncert může zapůsobit coby urychlovač antipatie. Posluchač při něm totiž odhalí (pod slupkou „velképarády“) prakticky prázdný produkt, jehož vystoupení se slévá do bezduchéhovyřvávání  a hry na rock´n ´rollovýcirkus, u kterého se prostě musí bavit každý (možná tak každý Bavorák, že?).  Na druhou stranu si opravdu nemyslím, že by veškerá vina vězelav postupujícím věku mého já jako posluchače, stejně jako si nemyslím, že by za onoznechucení mohl jen uječený projev Jocke Berga. Kapele HARDCORE SUPERSTAR totiždošly zejména nápady a dnešní skladby už jsou pouhým stínem minulosti. Nějakéty ozdůbky se zde i letos však najít dají – docela se povedla druhá „ElectricRider“, která se v té hromadě banalit stává ukázkovým příkladem upravenéhorockového singlu vlastnícího příjemné sloky a docela vkusný refrén. Dál zdemáme pomalu se rozjíždějící „My Sanctuary“, což je docela lehce působící položka, která mádokonce možnost u některých vzbudit pocit amerického hudebního feelingu, a todíky využití pro tyto oblasti typické kytarové zvuky a aranže. „Hit Me Where ItHurts“ patří rovněž mezi ty zdařilejší afektované vyřvávačky. Song sice nemá ani třiminuty, ale aspoň se s ničím moc nepáře a nezdržuje posluchače alibistickými mezihrami.  Titulní „You Can´t Kill My Rock´N ´Roll“ je mocný pouťovýcandrbál, jehož refrén huláká stovka hrdel stále dokola. Nezní to úplně divně,ale že bych si to chtěl pouštět pořád dokola? Tak to opravdu ani omylem. Po docelanijaké „The Others“ přichází opravdová hrůznost „Have Mercy On Me“, což je adrenalinová píseň svědčící o jisté nastartovanosti a pospolitostní dobré náladě. Když totižtenhle harlej-song slyším opakovaně, mám daleko spíš chuť  leckomu rozbít hubu, než abych se zajímal o to, kdo jej hraje. Další blbostimají názvy „Never Cared For Snobbe“ a „Baboon“, které v sobě koncentrujíveškerou protivnost zvuku současných HARDCORE SUPERSTAR. Osobně si nedokážupředstavit, co bylo vůbec příčinou vzniku podobných věcí neposouvajících tuhle partu kamkoliv dál. S „Bring The House Down“veškerá nevkusnost graduje, což je song po vzoru „kabátího“ hulákání (uskutečněného pod visačkou - „kdo nenís námi, ten je proti nám“). Zbylé skladby toho už příliš nezachrání a svýmpozvolnějším tempem spíše potvrzují tezi o docela vyčichlé desce, na kterénenacházím více než čtyři obstojné položky, a to je na můj vkus docela málo.Z druhdy pozoruhodných a uvěřitelných HARDCORE SUPERSTAR se v této dekádě stala docela nevkusná kapela,sorry, je to sice krátké, ale výstižné.http://www.crazydiamond.cz/lenziho_kanibalske_choutky_lidske_masicko_jako_hlavni_chod_pandemonium/1546http://www.crazydiamond.cz/lenziho_kanibalske_choutky_lidske_masicko_jako_hlavni_chod_pandemonium/1546fulci@seznam.cz (Lima)Rozřízneme, nejlépe ostrým pazourkem, hrudní koš a naplníme ho lidským mozečkem, přidáme čerstvě vyříznutá lidská jatýrka, okořeníme to na jemno nakrájeným penisem, obložíme věncem z lidských střev, ať to má buket, pro ozdobu navrch položíme vyříznuté srdce a s pýchou šéfkuchaře servírujeme….. Ne, přátelé, toto není úryvek z nejnovější knihy receptů právě se zcvoknuvšího Zdeňka Pohlreicha, ani moje dnešní ranní snídaňové menu, ale pocity, které se vám možná honí hlavou, když sledujete filmy jednoho z nejostřejších okrajových filmových žánrů – italských kanibalských hororů. Pojďme si je přiblížit, konkrétně dva jeho exemplární kousky.Kapitola 1 – Filmová mocnostNapřed si ujasněme jeden nepopiratelný fakt – Italové jsou tak trošku blázni a zároveň byli v 60. až 80.letech filmovou velmocí. Fellini přehraboval Oscary vidlemi, Sergio Leone točil své melancholické majstrštyky s Clintem Eastwoodem, Michelangelo Antonioni nás okouzloval svoji Zvětšeninou. Země na jihu Evropy dala filmovému světu takové žánry, jako byla „sandálová produkce“ s chrabrými svalovci z dob antiky, giallo thrillery, spaghetti westerny, kterých se na přelomu 60. a 70. let točily stovky, následně divácky vděčné poliziotteschi bijáky, kde se to násilím, kurvami, feťáky a gangstery jenom hemžilo a v 80.letech pěkně ostré horory pro otrlouše, od tvůrců takového zvučného jména jako Fulci, D´Amato, Mattei, Deodato, Bava atd. A mezi nimi jeden šikovný, velmi flexibilní tvůrce, jménem Umberto Lenzi. A právě ten nás zajímá velmi.Kapitola 2 – Umberto Lenzi napříč žánryUmberto Lenzi se jako režisér neštítil žádného žánru. Točil westerny, ačkoliv se za westernového režiséra nikdy nepovažoval. Točil úspěšné válečné filmy, pak to zkoušel s giallo krváky, ale skutečně se našel až v poliziotteschi kriminálkách, pár z nich jsem viděl a mohu je jenom doporučit. Byly dynamické, se strhujícím tempem, plné akce, násilí, většinou obsazené charismatickým Maurizio Merlim, nebo Tomasem Milianem, prostě radost pohledět. O poliziotteschi žánru si povíme někdy příště, tak se zde nebudeme zdržovat. Když móda těchto kriminálek koncem 70.let upadala, přešel Lenzi na horory, tady se střídavým úspěchem. Určitě takové Nightmare City z roku 1980 s běhavými zombiemi ale mohu doporučit.Ale pak tu byly také filmy, které krátkou dobu, zhruba tak 10 let, patřily do sice okrajového, ale velmi výrazného a „video-nasties“ fanatiky vyhledávaného žánru – italských kanibalských hororů. Dá se říci, že je začal právě Lenzi, svým Vymítačem kanibalů (Deep River Savages) z roku 1972. Tehdy se ještě chlapec krotil a neudělal s ním díru do světa, to se povedlo až snímku Poslední kanibalové (The Last Cannibal World) z roku 1977, od Ruggera Deodata, který byl společně s Lenzim nejvýznamnějším tvůrcem tohoto žánru. Následovalo několik žánrových kousků, z nichž vypíchnu zejména dva – asi nejslavnější žánrový zástupce Cannibal Holocaust (1979) a Zombie Holocaust (1980). Zejména o Cannibal Holocaust, jednom z nejšokantnějších a nejkontroverznějších filmů historie kinematografie, kde Deodato posunul hranice zobrazování násilí, by se dalo vyprávět dlouze a dlouze. My si ale povíme o dvou Lenziho kouscích, z nichž jeden vyvolal opravdu nemalý mezinárodní skandál. Jsou to Sežrána zaživa (Eaten Alive) z roku 1980 a Ženy od hluboké řeky (Cannibal Ferox, 1981).Kapitola 3 – Kanibalové jako záminkaCo vůbec charakterizuje italské kanibalské horory? Jednak, jak jsem již uvedl, posouvaly hranice do té doby nevídaného násilí jak na lidech, ale také na zvířatech (viz. kapitola níže). Takovým „poznávacím znamením“ bylo i to, že nemalá část z nich byla zakázána v mnoha zemích světa, Deodato byl dokonce trestně stíhán za ubližování a zabíjení zvířat v jeho filmech. Aby se zamaskovalo, že ty filmy jsou v podstatě jenom takovou primitivní exploatací a jedinou funkcí jeho scénářů bylo posouvat děj od jednoho brutálního výjevu k druhému, tvůrci se snažili podsouvat divákovi jakési vyšší úmysly, myšlenku, duchaplnou úvahu nad tím, že krutost kanibalů byla zapříčiněna krutostí bílých lidí, kteří se divošské kmeny snažili znásilnit, vyhladit. To by bylo sice chvályhodné, ale bystrý divák tohle umělé povyšování celku nikdy nemůže zbaštit, vzhledem k tomu, jak ty filmy jsou koncipovány a za jakým účelem byly natočeny. I sám Lenzi vlastně přiznal, že své kanibalské filmy upřímně nenávidí, pohrdá jimi a točil je jenom kvůli penězům.Kapitola 4 – Člověk, nejkrutější bestie na ZemiStejně jako Lenzi, i já, coby pouhý filmový divák, se vám rovnou přiznám – tyhle kanibalské „chuťovky“ opravdu NEMÁM RÁD. Ne snad proto, že se v nich mordují lidi, znásilňují ženský, žerou vnitřnosti a uřezávají penisy. To otrlého, bahnem kinematografie zoceleného diváka, jako já, nemůže rozhodit. Nemám je rád proto, že se v nich bezskrupulózně, in-natura týrají a zabíjejí zvířata. Přímo nesnáším, když se pro potřebu filmu bestiálně mučí živá zvířata, jako se to děje zde. Ne žádné umělé figuríny, ale opravdu živé bytosti. Natočení žádného filmu neospravedlňuje zabití živého stvoření, jenom proto, aby scéna vypadala efektně. Žádného! Zaživa se tu kuchají krokodýly, či leguáni, opička se podstrčí hadovi, aby bylo vidět, pěkně dlouho, jak trpí ve smrtelné agónii v hadově stisku. Živým želvám, klepajícím se ve smrtelné křeči, se tu v přímém přenosu uřezávají hlavy, nebo rozřezávají břicha, opicím se vymačkávají mozky z hlavy atd. atd. Hlavní postavy na to čumí a aby to všechno ospravedlnily, melou sračky o „zákonu džungle, kde silnější sežere slabšího.“ Jenom v samotné Eaten Alive je tu bestiálně povražděno asi šest, sedm zvířat. Opravdu hnus. Pěkně neděkuji, přeskočíme dále.Kapitola 5 – Lenzi utržený ze řetězůJak jsem již uvedl, Lenzi svými kanibalskými filmovými počiny pohrdal a sekal je jenom pro prachy. A zřejmě i proto se v nich, jinak šikovný tvůrce, nepotkal v nejlepší formě, a to zejména ve starším z nich, Sežrané zaživa. Je nudně vyprávěna, plná filmových chyb. Technická stránka je prachbídná, je tu spousta, ale opravdu spousta nelogických prvků v ději, střih je zmatený (třeba ty náhlé časté skoky mezi dnem a nocí), filmové postavy se chovají imbecilně, a všeho dementního je tu tolik, že to nemá ani smysl vypisovat. O nic lépe, ve srovnání, nevychází ani o rok starší Cannibal Ferox. Něco ale mají společné - jsou plné „libůstek“, eufemisticky řečeno.Řežou a požírají se tu prsa, nebo penisy (ty častěji), amputují se končetiny, které jsou následně konzumovány. Ženy jsou tu stavěny do pozice potencionálních kurviček, jejich tvářičky jsou často fackovány mužskými adepty, nebo jsou znásilňovány divochy. Jedno takové hromadné třeba nechybí v Eaten Alive: čerstvě ovdověná domorodá žena je osouložena jejími příbuznými, což je odůvodněno slovy: „To jsou její tři švagři. Aby se mohla znovu vdát, zruší s ní příbuzenský vztah.“. No jak zrušíte příbuzenství? Tím, že příbuznou znásilníte, to dá rozum (kroutím hlavou). A to není všechno. Ženská prsa se tu nabodávají na háky, občas se hezky názorně vydloubne čísi oko. A s logikou si tu nikdo nedělá hlavu.Týpek, kterýmu je právě uříznut penis a rána vypálena, po zbytek filmu pobíhá po džungli jak srnka, jakoby ho jenom štípl komár. Tělo ženy, které je rozsekáno na kusy a zohaveno oštěpem, je v dalším záběru zase v celku atd. Aspoň, že tu hrají pěkný holky. Ale! Hlavní hrdinka, krásná švédka Janet Agren (mimochodem protagonistka ve Fulciho znamenitém City Of The Living Dead, o kterém bych někdy rád napsal) je opakovaně znásilňována obřím dildem, napuštěným v nějakém hadím jedu. Možná i proto, ale zejména kvůli mučení zvířat, byl Cannibal Ferox zakázán v 31 zemích světa. Zajímavé a zároveň politováníhodné je ale, že Lenzi nebyl, na rozdíl od Deodata, za týrání zvířat nikdy stíhán. Škoda, docela bych mu to i přál.Kapitola 6 – Mělo to vlastně smysl?Produkční hodnoty obou filmů jsou dost nevalné, což bylo dáno nižším rozpočtem. Konkrétně Cannibal Ferox se točil jen s malým štábem v povodí Amazonie a zčásti v New Yorku. Děj Sežrány zaživa se zase odehrával v Nové Guinei, kterou tu suplovaly natáčecí lokace na Srí Lance a dokonce, považte, některé rádoby scény z džungle spíchli v evropských lesích. Nevím, jestli má smysl se nějak zmiňovat k ději, který je stejně jen nepodstatnou záminkou ke gore orgiím. V Eaten Alive pátrá dívka a po své ztracené sestře, která se přidala kdesi hluboko v džungli k náboženskému kultu, který vede šílenec jménem Jonas. Tady aspoň trochu potěší Jonasova charakteristika kanibalů z okolních lesů: „Nejradši mají čerstvé maso, nasáklé krví, ale snažíme se jim nedopřát moc proteinů.“. V Cannibal Ferox se zase naopak ambiciózní studentka snaží ve své dizertační práci dokázat, že : „…kanibalismus jako organizovaná praxe lidské společnosti neexistuje a historicky nikdy neexistoval. Řekněme, že to byl vynález rasistického kolonialismu, záminka pro exterminaci divochů.“. A tak, společně s bratrem a kamarádkou, se vydávají do hlubin amazonské džungle na výzkum, který má podpořit její teorii. Že se všechno zvrtne jiným směrem, je pak jasné.Je tu nějaký chabý pokus o přesah, když je hlavní hrdince, po těch všech zvěrstev, které zažila, na konci filmu skutečně předán diplom a doktorský titul za výsledek její práce, který „jasně dokazuje, že kanibalství je jen mýtus“. O kanibalství se nesmí mluvit, což je naznačeno i ženě v Eaten Alive, protože jeho zveřejnění by „...rozbouřilo veřejné mínění. A jsou v tom i politické a ekonomické důvody.“. No tak super, kluci italští, konečně to má nějaký význam (moje ironie).Závěrem….Tak co říct závěrem a jak tohle bizarní panoptikum doporučit? Jako studijní materiál o tom, co se taky točilo, vlastně celkem snadno. Filmový fanoušek by měl zkusit všechno, snad až na vzácné výjimky, jako je třeba lidský snuff apod. Tady je zase nefalšovaný zvířecí snuff, což ty filmy v mých očích zásadně degraduje. Možná, že i ve vašich, každopádně opatrně říkám, zkuste si to pustit, obrněni nadhledem, bez kterého to nejde. Za ten hezký úsměv jednoho z protagonistů to možná i stojí. :o) Takže znovu za týden, filmu zdar, přátelé!Hodnocení: Jsou to tak kontroverzní počiny, že se vzdávám číselného hodnoceníhttp://www.crazydiamond.cz/voila_applaus_of_a_distant_crowd_recenze/1543http://www.crazydiamond.cz/voila_applaus_of_a_distant_crowd_recenze/1543jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Počátkem letošního roku zachvátila mojí posluchačkou kulturu opětovná, intenzivní posedlost djentová, jež po sobě zanechala jeden příjemný objev v podobě dánské formace VOLA. Tato svoji kroniku začala psát v roce 2006 a současný kytarista a zpěvák Asger Mygind tam vzpomíná na legendy OPETH a PORCUPINE TREE, které v něm zasely semínko muzikanta klíčící ve sklepě rodičů, jeho první zkušebně na kodaňském předměstí, kde začal jamovat s podobně naladěnými spolužáky ze střední školy. Svého času pětice nadšenců na své hudební dráze nijak nespěchala, přes epíčka „Homesick Machine“ a „Monsters“ postupně pilovala vyznění, tak aby v roce 2015, už jako čtveřice, debutovala, pouze v digitálním formátu, s dlouhohrající kolekcí „Inmazes“. Několik měsíců po emisi se její obsah zalíbil holandskému labelu Mascot Records natolik, že „Inmazes“ následně vydal na krásných standardních nosičích a pod svými křídly přinesl i novinku „Applause Of A Distant Crowd“.Je prakticky prokázané, že jakákoliv djentová partička musela více či méně píti vína z kalichu svátosti švédských technokratů MESHUGGAH. Jejich typické vysekávání disharmonií a polyrytmů je stále jakousi tenkou červenou nití protkávající hudební struktury kompozic tohoto žánru. Nicméně tam kde se kazatelé MESHUGGAH během třiceti let téměř nedokázali vymanit ze studených, ale i božských, strojových atmosfér, tak tam soubory jako PERIPHERY, TESSERACT, SIKTH nebo už neexistující TEXTURES, kolikrát až s prstem v nose, atraktivně kombinují celou škálu svěžích hudebních poloh. A tento smělý vývoj hudebních doktrín svých mistrů mě na zmiňovaných pionýrech, mezi které VOLA se svým soundem určitě patří, neustále přitahuje.„Applause Of A Distant Crowd“ vplétá do dostatečně silné metalové pavučiny kvanta nesmírně uvolněných melodií a lehkonohých hudebních motivů, které svou rozmanitostí drží posluchače v napětí až do svých posledních okamžiků, kdy tento opus doslova žadoní o další a další protočení. Album ctí harmonie v ozvěnách mírných disharmonií a nenásilně nabízí rockové, ba i popové nálady, při kterých ale nikdy nepochybujete o tom, že posloucháte vyzrálou metalovou kapelu. Dánové se od svých výše zmiňovaných inspiračních zdrojů velmi dobře naučili budovat hudební atmosféry a sami už podruhé utvrzují, že je dokáží generovat svojí naprosto strhující noblesou.Už dlouho jsem si nezatřásl hlavou při pouhém poslechu kláves, tak mocně, jako při kadenčním násypu v „Ghosts“. Nevím kde šikovný kladko tepec Martin Werner tento zajisté letitý riff vyhrabal a upravil k obrazu svému, ale myslím, že to není pro další studium aktuální látky zas tak důležité. Ta oprášená historičnost rozhodně není vůbec na škodu a vlastně vám připomene, co všechno už máte jako posluchač ve středním věku za sebou. Teď tu však před vámi stojí minimálně o generaci mladší kapela a všechny tyhle kapičky vzpomínek z rock-popových horeček sedmdesátých, osmdesátých let transformuje v těžkém progovém gardu, navíc pro posluchače ve značně návykových variacích. A právě klávesy jsou na nahrávce hodně slyšet, na druhou stranu umí i hodně naslouchat potřebám dalších instrumentů, tak aby společně daly průchody gejzírům skutečně nádherných melodik. Obávám se, že by jistému do sebe teatrálně zasněnému Jordanu Rudessovi mohly při konzumaci takto nádherně vystavěných muzikantských symbióz vypadat barevné fousky z jeho bradky.Pestré rockové polohy Mygindova vokálního rejstříku už jenom dodávají skladbám dalšího lesku a jsou příjemným průvodcem na této vzrušující dvaačtyřiceti minutové expedici. Asger není žádný silový pěvec, jeho hlasové odstíny nejsou ničím zvláštní, stejně tak jeho rozsah, ale své schopnosti využívá s maximálním citem a efektem, vždy pro dobro celku, no a jeho decentní recitace, například ve „We Are Thin Air“ nebo „Still“, tedy v písních, které jsou nabuzené klávesami a feelingem ŕ la new-wave ikona TEARS FOR FEARS, opravdu dýchají. VOLA je v první řadě týmová práce a týmové vyznění. Po tvůrčí stránce je kvarteto svým způsobem nesvázané třeba jako Devin Townsend, avšak na rozdíl od holohlavého šílence mají u Dánů ve studiu velmi dobře nastavené pojistky, které nedovolí přepalovat nápady v absurdní prog-metalové teátry. Opravdu se nebojím mlaďochům napařit téměř maximální hodnocení, protože jsem z jejich hudební tvorby opět zcela upřímně nadšen.http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_mastermind_recenze/1544http://www.crazydiamond.cz/monster_magnet_mastermind_recenze/1544janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Album, které je mnohými považované za monstrózní restart těch starých dobrých halucinačních MONSTER MAGNET. Vlastně přišlo v době, když už možná dost lidíWyndorfovu klopýtající sebranku odepisovalo a čekalo, že ta již bude sázet jen a pouzeúdržbové desky bez potenciálu někým snad ještě někdy důrazně zacloumat. Jenže jak se ukázalo, tak album „Mastermind“, a vlastně i následující deska „Last Patrol“, odhalilo zcela něco jiného. Desperáti z New Jersey překypovaly žhavým materiálem a dost dlouho kumulovanou vnitřní energií o síle atomové pumy. Kapela se před osmi lety po několika trochuslabších sezónách zkrátka vyšvihla, což v časech poněkud nervózníhopřešlapování druhé poloviny minulé dekády vlastně nikdo ani moc nečekal, neboť to období bylo provázeno především personálními a zdravotními komplikacemi některých členů včetně samotného Davea. Nicméně počínaje albem „Mastermind“, můžeme MONSTER MAGNET zas považovat zaplně zkonsolidovanou a koncentrovanou jednotku na co nejlepší výsledek.  S tradiční velkou produkcí renomovaného a několikrátprověřeného Matta Hydea a naposled s účastí svého signifikantního kytaristy EdaMundella vtrhl testorenový král Dave Wyndorf a jeho nezvedení kumpáni do dění,a byl to příjezd dost možná nejvelkolepější od dob alba „God Says No“, vždyť setaké „Mastermind“ stalo po dlouhé době prvním albem objevujícím se v důležité americké charts Billboard 200 a to právě od časů příznačné nahrávky z roku 2001, kdy američtíďáblové rovněž řekli Bohu své jednoznačné - NE. Přitom kapela ani nemuselazásadně měnit vlastní recepturu, šlo pořád o ty démonické válečníkypost-apokalyptického světa, kteří projíždějí na kovových ořích zpustošenýmiměsty. Kulisami jejich vpádů se stala lidská mizérie počínajícího sociálníhorozvratu hozená do vláken komiksových příběhů, kde se to hemží mocnými egy, silami dobra i zla a logicky také všemožně bizarními postavičkami. Vždyť i samotní MONSTER MAGNET působili vždy jako nějaké postavy z komiksů,které stojí mimo dobro a zlo a jejich hudba prostoupená skrz na skrz machopřístupem a realistickým pohledem na lidské konání jim vždy dodávala napatřičně chlapácké image. „Mastermind“ je velmi silným albem, kde se Američanůmpodařilo nashromáždit celou řadu skvělých hymen, ať už šlo o rozmáchlejší věci,reprezentované třeba hned úvodní vypalovačkou „Hallucination Bomb“ nebo ponurou „The Titan Who CriedLike a Baby“, kde kapela dekralovala svůj opětovně nalezený zápal po kosmickémvýletování a halucinačních tripech, nebo naopak chytlavější rockovézáležitosti, které pojedou stabilně na bázi výrazných refrénů – viz.třeba „Bored With Sorcery“ nebo „100 Million Miles“. Když člověk albumponěkolikáté pozorně poslouchá, dospěje i k názoru, že i méně nápadné věcipostupem doby získávají svou uhrančivost a velké kouzlo, tak třeba houpavénalazení songu „Dig That Hole“ coby metalického boogie obsahující ústřední kytarový riff, kterýnení hodné podceňovat.  Celkově album působí i přes takřka hodinovou délku semknutěa vyznačuje se všemi potřebnými vlastnostmi, které by u hudby MONSTER MAGNETčekal fanoušek stoner-metalu s nejpřísnějšími kritérii pro výběr hudby.Ano, „Mastermind“ je sice albem pozdním, které svého času vypustila kapela nascéně působící již něco přes dvacet let, ale zároveň jde o desku, která absolutněnepoukazuje na nějakou vyčpělost, naopak jde o velmi silné, nápadité, energické a vitální album, které, jak v hlavních motivech, tak i ve svých detailech, předkládávrcholnou školu dané stylové škatulky. Příklon k silné atmosféře ještěvíce dokreslují pozvolna se šinoucí vály, jejichž základem jsou zvukyakustických kytar, tak jako je tomu u „Time Machine“, jednéz oněch nejtypičtějších skladeb, jenž deklaruje návrat MONSTER MAGNET do časůblouznění. osobně doslova zbožuju skladbičku  „Ghost Story“, která vychází z punkových předloh, působí v rámci celku poměrně odlehčeně a zračí zejména velký nadhled a skladatelský potenciál mistrů stoner-metalu. Skvělá záležitost!http://www.crazydiamond.cz/shotgun_messiah_seversti_krajanci_chteli_proste_vic_profil/1545http://www.crazydiamond.cz/shotgun_messiah_seversti_krajanci_chteli_proste_vic_profil/1545janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mezi nejpozoruhodnější úkazy na kalifornské glam-metalovéscéně z přelomu osmdesátých a devadesátých let patří bezesporu SHOTGUN MESSIAH, v každém ohledu dost zajímavá kapela, kterou její švédský původ, ale i evoluční potenciál tvorby, přirozeně odděloval od průměru nahrávek dané geografické oblasti ičasového ukotvení. Kariéra některých muzikantů tvořících tuhle formaci v dobějejího největšího boomu však sahá mnohem dál do historie.Přenesme se tedy do první poloviny osmdesátých let na sever Evropy,konkrétně do Stockholmu, kde v roce 1981 vzniká glam/street rocková kapelaEASY ACTION, která si doma ve Skandinávii postupem let vydobývá docela slušnouvýchozí pozici. Proč nás však mohou zajímat nějací EASY ACTION, vždyť kdo kdy onich ze současníků slyšel? Odpověď je jednoduchá, protože se stali generátorem zajímavých osobností,které se v budoucnu nějakým způsobem zapsali. Předně tedy od nich přešel na podzim roku 1986 do řad vrcholnou slávu prožívajících EUROPE sólový kytarista Kee Marcello, aby u fenomenálně úspěšné senzace prožívající svůj platinový Countdown nahradil v nejnevhodnější chvíli zběhnuvšího Johna Noruma, což je tedy pro nášpříběh informace docela pozoruhodná. Nás však zajímá druhá postava zapomenutéhošvédského kvintetu EASY ACTION, a sice zpěvák Bo Stagman vystupující v roce 1985 stále ještě pod přezdívkou Bosse Belsen. EASY ACTION se v roce 1983 daří realizovat zajímavoudebutovou desku „Easy Action“, která je ukázkou dobového glam-metalu, jaký bylv osmdesátých letech v módě všude v západním světě, a díky ní jsou za krátko EASY ACTION vlastně zcelaprvní švédskou kapelou, která kdy podepsala lukrativní smlouvu s major labelemWarner Bros. Ona debutová nahrávka z roku 1983 byla totiž vydána udomácího labelu Tandan Records a velmi dobře zabodovala. Nicméně věci sepostupem dalších let vyvíjely zcela jinak, takže když se o tři roky později KeeMarcello chytal lasa od EUROPE, nadějně rozjetá sebranka prakticky skončila a z realizaceočekávané dvojky nebylo nakonec vůbec nic. Bo Stagman však nezahálel a ihned založil novýprojekt nazvaný KINGPIN a změnil si své přízvisko z Bosse Belsen na Zinny J.Zan. Zanovýmispoluhráči se za krátko stávají kytarista Harry Cody, baskytarista Tim Tim (většině nás je znám pod vlastním jménem Tim Sköld) a bubeníkStixx Galore, projektu se opětovně na severu Evropy daří a v roce 1988 muznovu u malého labelu CMM vychází debutové album „Welcome To The Bop City“,čehož si všimnou i v Británii, takže album s odstupem několika měsícůvyjde i na Ostrovech u Music For Nations, nicméně KINGPIN touží prorazit i zaoceánem, čemuž podřizují prakticky všechno. Ještě do konce roku 1988 se tedypřemisťují do Kalifornie a během jednání s vydavatelstvími rázem pochopí, žesvými písněmi i vzhledem sice dělají na bossy firem dojem, ale kapelu s podobnýmnázvem prostě nikdo nikdy nepodepíše. Co tedy s tím? Velmi brzy tedy dochází k definitivní změně jména naSHOTGUN MESSIAH. Smlouvě s firmou Relativity Records tak již konečně nestojí nicv cestě a ambiciózní švédská glam-metalová úderka přesídlená do Západního Hollywoodu, zrovna tou dobou oslavujícím vpád jistých GUNS ´N´ROSES na špičkyprodejních žebříčků roku 1988, se již koncentruje na nahrávání svého velkéhoamerického debutu. Deska vychází v roce 1989 pod eponymním názvem „ShotgunMessiah“ a je naplněna hymnickým pouličním street-metalem, jaký se na sklonkuosmdesátých let hrál zejména v oblasti Los Angeles. Firma album docelatlačí, a tak se jej i vlivem dobového zájmu o podobnou hudbu daří dostat přespulty na půl milionu kusů, což samozřejmě značí zlatou desku a nemalý úspěch. Pozornostje tou dobou ještě stále nejvíce upírána na afektovaného křiklouna Zinnyho,který dokonce na MTV exceluje v hymnách z debutu jako jsou třeba „Don´t Care About Nothin´“ nebo „Shout ItOut“, přičemž druhá zmíněná platí za komerčně snad nejúspěšnější song od SHOTGUN MESSIAH vůbec. Tato píseň je dost možná ovlivněna módou nastupujícího rapu, viz.frackovsky deklamované party ve slokách (ovlivněné třeba i spoluprací PUBLIC ENEMY/ AEROSMITH či fantastickým debutemBEASTIE BOYS). Nahrávka je však složena především ze songů, které měli Švédové v zásobě ještě z obdobíKINGPIN, tedy věci jako „Bop City“, „Nowhere Fast“, „Squeezin´Teazin´“ nebo „The Explorer“. Z hlediska nápadůse debut oproti pozdější tvorbě SHOTGUN MESSIAH zrovna nevyjímá, ale co se týčeúspěšnosti už nikdy nebude překonán. Ambiciózní spoluhráči Zinny J.Zana jsou sivšak vědomi své ceny a potenciálu, takže touží po vývoji a oslovení většíhomnožství lidí, hlavně nezůstat v těsné škatuli plné smradu z laků na vlasy, šminek a dalšího harampádí, podstatná je hudba. Pokud chce kapela udržet tempo s rychle měnící se dobou a oslovovat trochu jiné publikum než doté doby, tedy v případě natěšených na jednoduchý styl načepířených souborů z osmdesátek,musí na sobě něco podstatného změnit, a tak bylo i Timu Sköldovi a Harrymu Codymu ze SHOTGUN MESSIAH hned jasné,že musí působit více za sebe, nejen jako jedna položka nějaké americké vlny kapel, a tak i Švédovézačali od základů makat a o poznání autentičtěji, ostatně vždyť právě tou dobou už světu dominovalykapely realističtější, z onoho hair-metalového rejdiště -  GUNS N´ROSES, EXTREME, L.A.GUNS nebo SKID ROW, které na americké scéně představovaly okamžitě tak trochu opravdovější odnožrock´n´rollu, než jakou se ještě pár let před tím prezentovaly firmy a to prostřednictvím bezvýhradně líbivých kapel jako POISON. Vždyť už tou dobou dostávalo prostor v mainstreamovém teritoriu čím dál tím větší množství tvrdých metalových kapel či crossoveru, a vlastně i grungeový výbuch čekal za dveřmi...Obětí proměn senakonec stál zpěvák Zinny J.Zan, který byl svými spoluhráči vyhozen a na jehomísto přešel od baskytary Tim Tim, který až tou dobou začíná na scéně fungovatpod svým skutečným jménem Tim Sköld.  Tentohudebník později do širšího povědomí fans pronikne díky fungování v kultovníindustrialní formaci KMFDM, ale také díky nástupu do sestavy slavných MARILYNMANSON, které posílí v roce 2003, tedy zejména v době velmipovedeného alba „Golden Age Of Grotesque“, ale i řadovky následující. Tohle všechno je však v roce 1991ještě hodně daleká budoucnost, a tak se vraťme k SHOTGUN MESSIAH, kteří v rekonstruovanésestavě Tim Sköld – zpěv, kytara, Harry Cody – kytara, Stixx Galore – bicí a ubaskytary nováček Bobby Lycon, začali nahrávat druhou řadovku pro Relativity.  Produkce druhé desky SHOTGUN MESSIAH se ujímá ústřední duoSköld/Cody za asistence Pat Regan a materiál spatřuje světlo světa až na sklonkuroku 1991 v době největší horečky grunge. Deska „Second Coming“ je prostěvynikající a každou svou skladbou odhaluje zatím skrývaný skladatelskýpotenciál souboru. Nejenže parta okolo Tima Skölda přitvrdila, ale vetkla do skladebpodstatně větší dávku autenticity a poctivého rockového řemesla. I Timůvkouzelný chraplák dostal do nových skladeb patřičné pnutí, a tak se o SHOTGUNMESSIAH brzy mluví jako o velké naději americké scény, která bude pomáhat néstpraporec rock´n´ rollu slavnějším hrdinům stadiónů – GUNS N´ROSES apod., jenžedesce se zdaleka nedaří tak dobře jako debutu a byť není o ní možné mluvit jakoo prodejním propadáku (něco přes 100tisíc jen v USA), po komerční stránce zůstává za očekáváním a jedním z případů neovlivnitelně špatnéhonačasování (prostě doba podobné hudbě už moc nepřála), které navždy hodilo SHOTGUN MESSIAH mezi promarněné naděje, kterýmse nedostalo zjevně takového uznání, jaké by si hudebníci zasloužili. Když se na vynikající album „Second Coming“ podíváme z detailníperspektivy, nalezneme na něm celou řadu skvělých skladeb. Ať už začneme u svižné street-rockové vypalovačky „Sex Drugs Rock´n ´Roll“, která dokázala posluchače hnedzkraje nabudit na patřičně řízný motorkářský mejdan, nebo se vydáme dál prostřednictvímvášnivé rockerské dusárny z ulic LA - „Heartbreak Boulevard“, budeme se nést na křídlechrozmáchlé sloganovité hymny „I Want More“, která co ztrácí na tempu, to dožene naléhavostí, nebo podlehneme tónům špičkové baladyjakou „Living Without You“ bezesporu je, musíme po všech těch peckách uznat, že kapela značněvyzrála, skladatelsky posílila a stala se jaksi nadžánrově kvalitní, nicméněhudební trh už cílil na zcela jiný druh publika, a tak se třeskutým macho-rockerůmnedostalo takové pozornosti jako věcem ze Seattlu. Nicméně, mnou favorizovaná skladba se na tomto nosiči jmenuje „Nobody´s Home“. Dodnes mám nahrávku „Second Coming“ za jedno z nejpodceňovanějšíchalb roztodivného, ale co do počtu klenotů velmi plodného počátku devadesátýchlet. Zhruba půl roku poté dochází ještě k realizaci EP „I Want More“, kde stejnojmennouskladbu SHOTGUN MESSIAH doplňuje několik coververzí od legend americképroto-punkové scény sedmdesátých let, takže samozřejmě covery od THE STOOGES,THE RAMONES nebo NEW YORK DOLLS. Vlivem nepříliš velkého ohlasu tak dochází k dalším personálnímproměnám, respektive řady SHOTGUN MESSIAH opouští rytmická dvojice Stixx Galorea Bobby Lycon, a ústřední dvojice Tim Sköld a Harry Cody se po čtyřech letech v USApřemisťuje zpět do Švédska, kde do svých řad přijímá hráče na klávesy,studiového kutila se zálibou v elektronické hudbě a industrialu a rovněžproducenta jejich třetí desky. Tím dotyčným je Ulf „Cybersank“ Sandquist, podjehož dozorem vzniká nadčasový materiál „Violent New Breed“ (nerušený poslech zde), dílo bezesporunovátorské a na svou dobu hodně kvalitní, neboť mísení metalových kytar s industriálnímiprvky je na sklonku roku 1992 ještě v rozpuku. Kapela prostřednictvímnahrávky deklamuje jednoznačný příklon k tvrdším strukturám a temnějšímumodernímu výrazivu, na druhou stranu však nepopírá své rockerské kořeny a touhupsát stále chytlavé písně. Třetí deska samozřejmě naprosto propadla, protožefirma Relativity se ocitla na pokraji krachu a už neměla sílu švédskou nadějidál propagačně tlačit, nicméně materiál představuje další z kouzelných důkazůtalentovanosti Tima Skölda i jeho věrného parťáka, kytaristy Harryho Codyho. Otom všem svědčí celá řada masivních rockových vypalovaček opatřených decentnímindustrialním kabátem, dodávajícím písním ponurou atmosféru a punc určitésvěžesti, za všechny připomenu názvy skladeb jako „I´m Gun“, „Jihad“, „Rain“, „Sex“, „Come Down“ , „Overkill“ nebo titulní „Violent New Breed“, pakliže tedy někde v CD bazaru uvidíte tohle album(ostatně stejně jako cokoliv dalšího od SHOTGUN MESSIAH), neváhejte z koupí,protože máte poblíž sebe naprosto kultovní a velmi kvalitní sběratelskoulahůdku. V roce 1994 se SHOTGUN MESSIAH rozcházejí a Tim Sköldpokračuje po zbytek devadesátých let v řadách industriální úderky KMFDM,aby, jak jsem již výše uvedl, mainstreamovým rockovým příznivcům utkvěl v pamětizejména coby jeden z ústředních členů sestavy MARILYN MANSON, kam patřil v letech2003-2008, ale to už je zcela jiný příběh jeho hudební kariéry. Po SHOTGUNMESSIAH tedy zbyly tři velmi kvalitní alba, a přestože jednoznačněnejúspěšnější bylo to první, bezejmenné a striktně glam-metalové, já osobněpovažuji za podstatnější právě až tvorbu následující, rozhodně si jí tudíž nenechteujít.Jednoznačně doporučené druhé album:  Second Coming  (1991)  90%http://www.crazydiamond.cz/queen_hot_space_recenze/1542http://www.crazydiamond.cz/queen_hot_space_recenze/1542lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)V minulé recenzi na album „The Game“ jsme se probojovali až do roku 1981 a na jihoamerické turné, dnes se však ještě musíme vrátit o několik měsíců zpět. Dne 8. prosince 1980 totiž vyšla další nahrávka QUEEN, soundtrack, který skupina připravila pro film „Flash Gordon“. Je započítáván do oficiální diskografie kapely jako její deváté studiové album, o nějaké řadovce se ale nedá mluvit ani náhodou. Kolekce čítá 18 položek, z nichž ale pouze dvě jsou normálně hrané a zpívané písničky. Většinou jde o autentické zvukové záznamy z filmu – různé výbuchy, výkřiky apod., v určitých pasážích podmáznuté hrající kapelou – nebo o jednoduché instrumentální záležitosti sloužící ve filmu jako podklad. Ve velkém množství tracků se navíc opakuje hlavní hudební motiv snímku, skladba „Flash´s Theme“. Ta vyšla pod názvem „Flash“ i jako singl a osobně mám pocit, že úplně stačí pořídit si právě tuhle skladbu, třeba v rámci výběru největších hitů QUEEN, kde se také objevila. Druhou výjimečnou položkou soundtracku je „The Wedding March“, do kytar převedený klasický svatební pochod, který fanoušci kapely často využívají jako hudební doprovod na radnicích a obřadních síních v jejich Den D (sám jsem u jednoho asistoval). Celkově ale tenhle soundtrack jako hudební album moc nefunguje.Nový hit a staré hityV roce 1981 kapela opět pilně pracovala a připravovala další skladby. První z nich vyšla 26. října na singlu a jednalo se o ránu přímo do středu terče – do studia v Montreaux QUEEN zašel navštívit David Bowie a výsledkem společného jamu se stal nový obrovský hit „Under Pressure“. Skladba založená na výrazné basové lince, taneční náladě a kontrastu Freddieho a Davidova hlasu neuvěřitelně zafungovala, dostala se až na vrchol britského žebříčku a stáhla k sobě logicky fanoušky Bowieho i Mercuryho a spol. K písničce vznikl i úspěšný klip, ale protože Bowie v době jeho přípravy nebyl k dispozici, bylo video sestaveno ze záběrů různých srážek, výbuchů, hororových postav a podobných motivů vzniklých „pod tlakem“.Říjen 1981 ale byl pro QUEEN ve znamení několika dalších počinů. Kapela totiž oslavila deset let existence, a protože to byla existence mimořádně plodná a úspěšná, bylo na řadě už zmíněné výběrové album. Bylo nazváno klasicky „Greatest Hits“, čítalo 17 skladeb napříč diskografií (s výjimkou debutu) a jedná se o jedno z neprodávanějších alb všech dob – koupilo si ho neuvěřitelných 25 milionů zájemců. Výběrovka vlastně vyšla v několika variantách, podle toho, jak kde jednotlivé skladby zabodovaly – u japonské verze samozřejmě nesměla chybět přímo pro ostrovní říši napsaná „Teo Torriate“, v americkém provedení pak setlist čítal jen 14 položek a skladby byly navíc oproti základní verzi pořádně promíchány.Ale to není všechno. QUEEN měli za svých deset let existence nastřádanou pěknou řádku videoklipů, takže je teď mohli vydat pohromadě jako komplet „Greatest Flix“. Jde vlastně o velmi podobný seznam jako na „Greatest Hits“, pár věcí ale logicky chybí nebo je navíc, podle toho, k čemu vznikly pohyblivé obrázky. Kolekce vyšla 19. října 1981. A aby té slávy bylo ještě víc, vyšla i kniha „Greatest Pix“, reprezentativní výběr fotografií skupiny, který pro knihu vybral Jacques Lowe, bývalý osobní fotograf amerického prezidenta Kennedyho. Všechny edice byly přijaty s nadšením a pozice QUEEN se zdála být nezničitelná! Brzy se ale měla zatřást v základech...Příliš horký vzduchV prosinci 1981 kapela zamířila do Mnichova a pokračovala s přípravou nového alba. Ovlivněna fenomenálním úspěchem funkové skladby „Another One Bites The Dust“, připravila tentokrát desku výrazně, snad až neuvěřitelně odlišnou od toho, co hrála dosud. Úplně zmizely hard rockové postupy, Mayova kytara byla silně upozaděna a na její místo se nastěhovaly syntenzátory a v některých okamžicích i – považte – automatický bubeník! Většině písniček dominovaly rytmy ve stylu disco, r´n´b, funky a pop, jen několik málo kousků by se dalo přiřadit ke starší tvorbě QUEEN. Navíc se prý kapela ve studiu necítila moc komfortně, členové kapely si byli nějak divně odcizeni a třeba pro Briana Maye a Rogera Taylora byl prý celý projekt spíš očistcem. Skupina chtěla vyjet ze zajetých kolejí a hledat nové cesty – ale tentokrát se to moc nepovedlo. Ne, ne, ne – žádná korektnost, řekněme si to zcela přesně – album „Hot Space“ je průser jak mraky!Prvním singlem k albu byla 19. dubna 1982 vydaná skladba „Body Language“, a hned nejhorší kentus z celé kolekce! V písni zcela absentuje kytara, hlavním motivem je zmodulovaná linka baskytary (nebo je to syntenzátor?) a do toho afektovaný zpěv prošpikovaný sbírkou nejhorších klišé osmdesátých let – různými výkřiky, rádoby erotickými vzdechy, „umělohmotnými“ zvuky a podobně. Fanoušci stáli nevěřícně s otevřenou pusou a otázkou, jestli je to vtip nebo jestli se QUEEN zbláznili. Singl příliš nezabodoval a problémy měl i klip, kde se to hemží svlečenými těly pomalovanými barvami, protože takhle laděné video nemělo šanci dostat se do televizní rotace. Za jiných okolností by se možná stal kultovní záležitostí, ale s oním pochybným hudebním podkladem byl raději rychle zapomenut.QUEEN v odrazu diskokouleAlbum vyšlo 21. května 1982 a i když podle mě nejhorší skladba už byla venku, ani většina ostatních písní nepatřila právě do síně slávy. Už úvodní „Staying Power“ napovídá, že jestli si fanoušci mysleli, že „Body Language“ byl pouhý úlet, těžce se zmýlili – funky-disco, potlačené kytary, doplňující pazvuky, to všechno bylo i tady. Freddieho hlas v téhle skrumáži taky nezní zrovna příjemně a vůbec, všechno to patří spíš na diskotéku než na rockové album. Kdyby alespoň ta diskotéka byla kvalitně udělaná, ale tentokrát to i s nápady bylo hodně slabé! O dalších skladbách na první straně platí to samé co o úvodovce – „Dancer“ je ještě víc diskotékový, „Back Chat“ totéž, o „Body Language“ jsme se už bavili. Pátá skladba „Action This Day“ je mi afektovaným Mercuryho vřeštěním ještě protivnější, takže upřímně řečeno, mám velký problém první půlku alba vůbec doposlouchat!Druhá strana desky je lepší. První položka „Put Out The Fire“ mě taky zrovna nebere, ale oproti předchozím „skvostům“ je to celkem slušná pop-rocková písnička. Následuje „Life Is Real (Song For Lennon)“, pomalá věc postavená na klavíru a jemném vokálu, která, jak napovídá název, vzpomínala na nedlouho předtím zavražděného Johna Lennona. Stokrát lepší než předchozí dění, i když o nějakém super kousku se také mluvit nedá. „Calling All Girls“ je zase taneční, ale tentokrát celkem vkusně udělaná, s pěknými rytmickými předěly a slušně to šlape. Třetí skladbou od konce je velmi dobrá, hymnicko-ploužáková „Las Palabras De Amour (The Words Of Love)“, věnovaná jihoamerickému publiku, se kterými měli QUEEN intenzivní vztah. Předposlední „Cool Cat“ je bohužel zase takové ulízané diskotékové číslo se slizkým vokálem, že ho raději rychle přepínám – zajímavé je snad jen to, že v původní verzi zpíval i David Bowie, pak se mu ale výsledek nelíbil a tak se v písničce neobjevuje. Asi měl tehdy víc rozumu než všichni Queeni dohromady! No a když už jsme u Bowieho, doplňme poslední skladbu na „Hot Space“ – je jí už známá „Under Pressure“, která na poslední chvíli zachraňuje reputaci nejdivnější a podle většiny fans nejslabší nahrávky, kterou QUEEN do konce osmdesátých let stvořili.Za lepšími zítřkyStyl nahrávky, vyznění skladeb a rozladěnost fanoušků se logicky promítla i do přijetí alba. V Británii sice zabodovalo celkem slušně, zato v Americe propadlo a kapela si zde hodně pokazila reputaci. K desce sice vyšlo ještě několik singlů a videoklipů, vesměs ale o ně nebyl moc velký zájem. Na koncertech, na které QUEEN kvůli novým skladbám poprvé za svou existenci přibrali pátého muzikanta, klávesistu Morgana Fishera, se sice nové skladby také hrály, kapela se ale hlavně snažila přesvědčit lidi, že jsou pořád rockovou skupinou. Protože však QUEEN měli věrné příznivce, podrželi je i tentokrát a pomohli jim překonat krizové období.I když je „Hot Space“ jaké je, přesto k němu můžeme připsat pár pozitivních věcí. Kromě zajímavého obalu stylizovaného do Andy Warhola je na albu zajímavé třeba to, že v roce 1984 vyšlo i v socialistickém Československu, licenčně pro firmu Supraphon, což bylo v zatuchlém normalizačním režimu něco nevídaného! Co je ale daleko důležitější – k „Hot Space“ se kladně vyjádřil Michael Jackson s tím, že ho inspirovalo při skládání nejprodávanějšího alba všech dob – „Thriller“. A desku má rád i Nuno Bettencourt z amerických glam rockových EXTREME, kterého prý hodně ovlivnila při přemýšlení o hře na kytaru. Takže to dnešní trochu uprskané povídání berte jen jako lament jednoho z rockových fanoušků, kteří „Hot Space“ nemůžou ani slyšet. Třeba jste zrovna vy ti, kterým se naopak líbí.http://www.crazydiamond.cz/killing_joke_praha_roxy_21rijna2018_koncert/1541http://www.crazydiamond.cz/killing_joke_praha_roxy_21rijna2018_koncert/1541janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Čtyřicet let na scéně to už je nějaká darda, ovšemv podání britských KILLING JOKE prožitá bez výraznějšího uměleckého zaváhání. Je málo skupinsvětového významu, které si udržely svěžest a potřebnou zásobu nápadů po takdlouhou dobu, stejně tak si nedovedu vybavit moc těch, kteří v každémobdobí své historie patřili mezi nositele ústředních myšlenek směru své hudební prezentace. Ačkolivse zprvu jednalo o post-punkový band, který se zrodil na neklidném území průmyslových anglických velkoměst v době tamní hospodářské krize a nástupu MargaretThatcher na post premiérky, čekalo je později mnoho muzikantských výzev, proměn i vstupů do velmizajímavých stylových oblastí a tyto byly dokonce korunovány plodynovo-mileniální etapy, kdy kapela sázela od osudového roku 2003 jeden mistrovský a značně vytvrzelý albový zápis zadruhým. Asi mezi příznivci rockové hudby existuje nejvíc těch, kteří si pod názvem KILLING JOKEhned vybaví uhrančivou tvář jejich lídra Jaze Colemana, svého času velmispjatého s naším hlavním městem a rovněž spoluprací s kapelou ČECHOMOR, ostatně vždyť právě v Praze vznikaloi několik nahrávek jeho znamenité kapely, ale na tomto místě je třeba dodat, že tihle Britovébyli personálně vždycky hodně stabilním bandem plným zajímavých osobností. KytaristaGeordie Walker je samozřejmě jasná pravá ruka svého šéfa, ale také osobitýmuzikant a vlastně i velmi častý spoluautor skladeb. Jeho styl hry je proformování kytarové scény od osmdesátých let zcela zásadní a i díky němu dnesmůžeme poslouchat celou řadu mladších a úspěšnějších kapel rozvíjejících odkaz legend. Baskytarista vystupujícípod přezdívkou Youth (vlastním jménem Martin Glover) se postupem devadesátých let aběhem svého dokonce několikanásobného opuštění řad KILLING JOKE vypracoval kpostu vyhledávaného producenta (např. manifest „Urban Hymns“ od THE VERVE z roku 1997 náleží mezi jeho slavné práce) a konečně Paul Ferguson jako bicman v průběhu dekád taktéž zrovna nezahálel, ačkoliv se s Jazemdlouho nemusel a od konce osmdesátých let do smrti Paula Ravena (signifikantního baskytaristy spjatého s KILLING JOKE od roku 1983 do roku 2006) praktickynebyl členem gangu. Dnes však KILLING JOKE znovu představují silný koncertníband, který má navíc z čeho čerpat a jehož aktuální sestava jeho existenci vlastněv roce 1979 založila a rozběhla. Kruh se dost možná uzavřel, i když tahle čtveřiceani v pražském Roxy rozhodně nepůsobila tak, že by to chtěla co nejdřívzabalit. Naopak, koncert naprosto skvěle šlapal a dvacítka písní připomenulacelou řadu stěžejních okamžiků nejen historie jedné z nejzásadnějšíchpost-punkových kapel, ale také zajímavé momenty z historie rockové a popové hudby.  Přestože koncert nebyl pohybově (vzhledem k věkuprotagonistů je to celé vlastně logické) nějak vyšponovaný, setkávala se v němzkušenost a nadhled s naprosto výtečnou energií a divokou podstatou tvorbytéto legendy. Jaz Coleman byl samozřejmě středem pozornosti a magnetizoval davtéměř plného klubu svými gesty a tajemnými obličejovými výrazy. A když do rytmu úderné skladby ještě občasně zapochodoval, či jinak zagestikuloval, měl prakticky návštěvníkyv hrsti. V klubu bylo opět přítomno mnoho cizinců, i když nějakého toho tuzemského fanouška jsem zde také rozeznal. Cinkavý zvuk kytary Geordieho Walkera měl ohromné kouzlo hlavněve skladbách z osmdesátých let, ale když se hrálo z novější etapy,věděl si kytarista rady i s poněkud hrubějším a tvrdším uchopením songů a praktickyv metalovém terénu se rázem pohyboval jako ryba ve vodě. Mě osobněupoutala skvěle časovaná a ostrá hra především Paula Fergusona, který své, prakticky úspornérytmy dokázal zkrášlovat značným množstvím fíglů a rytmických detailů, každopádněbyl to hlavně Paul, díky komu koncert neskutečně šlapal a toužil jet stále vpřed. KILLING JOKE působilivitálně a životaschopně jakoby jim bylo snad třicet a ne přes šedesát.  Těžiště koncertu vězelo především na kultovní debutovédesce, ze které zaznělo hned pět skladeb (sugestivní post-punkový manifest „Requiem“, riffovice  „The Wait“, ke které vzhlíží nejedna metalová legenda, a dále pak varovné songy „Wardance“, „Bloodsports“nebo „S.O.36“), ale také na několika skladbách z nejúspěšnější řadovky „NightTime“ z roku 1984 (např. hned  na úvododehraná „Love Like Blood“ nebo publikem skvěle přijatá, avšak mnou docela neoblíbená odrhovačka „Eighties“) a dál pak pouze na stěžejních vypalovačkách z tvrdýchpost-comebackových desek v čele s druhým bezejmenným albem z roku2003. Takže krátce a jasně, ten večer to prostě jistily hlavně metalické pecky typu velkolepé nu-metalové dělovky „Loose Canoon“, apokalyptické „Asteroid“, diskotékově rozšafné hymny „European  Super State“ posunující stadiónovou chytlavost na nový level, věcí z posledních alb jako „Autonomous Zone“, „New Cold War“, „In Cythera“ nebov přídavku uvedené „The Death And Resurrection Show“. Na samotný závěr pak ještě došlo na klasiku, jenž vzbudila aplaus nejdelší, hymnu z devadesátek - „Pandemonium“. Předkapela nedělního večera vlastně s přivřením obou očí stojí trochu za zmínku, ale zas nijak zásadně. TURBOWOLF totiž oproti KILLING JOKE působili docela mimózně, byť se snažili seč mohli, ale jejich garážově bordeloidníparody hard rock asi neměl ten pravý dopad. V podání směšně vyhlížející trojice (blbec u kytary, řízek co řeže do bicích a totálně divnej zpěvákco občas obsluhuje klávesy), které velel kníratý zappovský hubeňour s řepou do půlzad, na mne tento retro styl prostě vůbec nezabíral. Kapela prostě neměla výrazné skladby. Ostré, i když nijak nápadité riffy bylydoprovázeny uječeným zpěvem a celkově se dost jelo na bázi hysterického podání,bohužel to celé postrádalo také nějaké zajímavé nápady a prakticky mě to dostnudilo, jakkoliv je třeba TURBOWOLF přiznat znamenitý výkon v jejich soukromé hře na ty správně zatvrzelé nerdské lůzry. A tak celkově musím říct, že při tom výročí KILLING JOKE, kdy jsem si konečněpoprvé nenechal jejich koncert ujít, to byli právě a jen hlavní hvězdy večera, kdo stál za zapamatování. Prostě výborný koncert od kapely, která psala od počátku osmdesátek historii moderníhudby a která ani s postupujícím věkem neztrácí nic ze svého kouzla, očemž svědčí zejména hodně kvalitní aktuálnější tvorba, která se aniv současné době neztrácí.http://www.crazydiamond.cz/robor_monster_filmova_pohroma_v_gorilim_kozichu_film/1539http://www.crazydiamond.cz/robor_monster_filmova_pohroma_v_gorilim_kozichu_film/1539fulci@seznam.cz (Lima)"Pane doktore, asi takhle - viděl jsem prapodivnýho týpka v kožichu, jak nukleárním útokem zlikvidoval veškeré lidstvo na Zemi. Přežilo šest lidí - děda, babka, klučík, holčina, nějaká kost a libovej seladon. A voni byli poslední hrozbou pro jiný týpky v kožichu někde na ňáký jiný planetě. A tak ten v tom kožichu (ne, nebyl to Leoš Mareš) chodil furt ňákou pustou krajinou, aby je dostal. A řeknu vám, bylo mi ho dost líto. Furt chodit pěšky v tom kožichu. Proč se třeba nesvezl? Má atomovky, má vesmírnej koráb a přitom musí supět po kopcích? No řekněte, pane doktore, je to normální? Ale bez citu nebyl, ne ne. Von se zamiloval, do tý kosti. A tak šel po ní. A vona jak utíkala s tím playboyem, tak hrozba nehrozba, zabouchla se do toho seladona (ne do toho s tím kožichem) a naplánovali si líbánky. Sice nevím, kde je chtěli trávit, ale taková cesta rozbořenou Paříží spojená s prohlídkou mrtvol, to by nemuselo být špatný. Ale to já jenom tak fantazíruju .... A taky jsem tam viděl plazmovou obrazovku z papundeklu a u ní asi ňákej magor foukal do bublifuku, protože tam poletovaly bubliny, ale nevím proč. Jo, a taky se tam mihli pravěcí ještěři a .... Au! Au!Já si nevymejšlím. Já to skutečně viděl, pane doktore! - „Pan Limo, já Vám věřím. Že vy jste se zase koukal na Robot Monster? A celého? Tak to je vážné, musím Vám píchnout injekci a zvýšit dávky diazepamu, jinak si ponesete následky na celý život….“Ne, buďte bez obav, milí přátelé filmu, zdraví slouží, diazepam si lupnu jen občas a kvůli takovýmhle filmům seppuku nepáchám, já je totiž mám rád. O čem mluvím? O legendárně špatných filmech, které si užíváme plnými doušky, protože jejich nechtěná komičnost je to, co na nich vyhledáváme a bavíme se.Díl první - Patlalové, matlalovéJeště předtím, než nás svými režijními výtvory v přítomnosti oblažily takové „hvězdy“ jako Uwe Boll, Tommy Wiseau, Madonna, či Fred Olen Ray a filmový trh zaplevelily společnosti jako Asylum, tu ještě dříve, v 50.letech, v době tzv. Zlatého věku sci-fi, byli legendární režisérští patlalové, mezi kterými se vyjímali hlavně Edward Wood Jr., Coleman Francis, Bert I. Gordon a ……… Phil Tucker. A právě ten nás zajímá. Tvůrce filmu, o kterém si něco málo povíme. Filmu, který je s naprostou jistotou zařazován do všech anket o nejhorších sci-fi filmech všech dob, kde se umísťuje na vysokých příčkách. Ano, tím filmem je legendární Robot Monster z roku 1953. Nutno říci, že i ve své době byl tenhle nepodarek zjevením, ale doba jemu a mnoha jiným, podobně srandovně nepovedeným filmům, přála. Zlatý věk sci-fi, tedy éra mapující 2.pol. 30.let až první pol. 60.let byla pro žánr sci-fi impozantní studnicí zejména nízkorozpočtových scifáren, jejichž boom byl zejména v 50.letech, kdy se jich natočilo téměř 350(!!!) a to proměnlivé kvality. Od těch ultra laciných a legračně přihlouplých, až po ty nadčasové a trikově nestárnoucí. Robot Monster patřil do té první skupiny.Dílo druhý - Kalcinátorový paprskomet na vás, holoto!!!Phil Tucker, původním povoláním neúspěšný žurnalista, přispívající svými články do pulpových sci-fi měsíčníků, spíchl svůj debut Robot Monster za pouhé 4 natáčecí dny, s rozpočtem 16 tisíc dolarů, v malém pohoří Bronson Canyons. To se nacházelo se blízko studií Hollywoodu, a proto bylo oblíbeno filmaři. Vzniklo tu pár westernů, hodně nízkorozpočtových scifíček (např. Bert I.Gordon tu natočil několik svých legendárních kousků), občas se zde točily i seriály a dokonce pár dílů Star Treku. Možná si řeknete – 16 tisíc rozpočet, za to se snad nedá ani pořídit kamera, natož něco točit. Právě že dá a na Tuckerově filmu to je krásně vidět. V celém filmu není vidět ani jediný interiér, vůbec žádné kulisy, jenom vizuálně nevzhledný kraj Bronson Canyons, jeho všude stejná křoviska, jedna jeskyně a rozpadlý barák, který byl právě v renovaci a filmařům se hodil do krámu. A k tomu pouhých 6 herců (víc jich fakt ve filmu není) a jeden týpek, navlečený v gorilím kožichu. Všechny ty několika-sekundové trikové záběry jsou ukradeny z jiných filmů, hlavně One Million B.C. z roku 1940, nebo jsou tu nastříhány záběry z vojenských instruktážních videí bombardérů B-52. A s tímhle přístupem , jistě uznáte, se dá nějak finančně vyžít :o)A teď k hlavní hvězdě filmu – tím je mimozemský vetřelec jménem Ro-Man. Je bezpochyby tím nejméně přesvědčivým a hrůzu nahánějícím monstrem , který se kdy objevil na plátnech kin. Dobrá, 50.léta přinesla spoustu obskurních příšer, napadá mě třeba komický pankáčský pták v The Giant Claw z roku 1957, a spousta dalších, o kterých se zde nebudu rozepisovat. Ale zrovna Ro-Man je takový roztomilý ťutínek, jehož plyšovou hračku byste okamžitě chtěli pro své děti. Původně to měl být cínový robot, ale nebyly na něj peníze a tak Tuckera napadlo, že oblíknou herce do gorilího kožichu, nasadí mu potápěčskou helmu a na ní přilepí anténky. A voilá - máte tu monstrum, před kterým se klepe celá planeta Země.Díl třetí - Gorilák vás sejme, ani nemrknete!!!A co že to bylo vlastně za holomka, tenhle Ro-Man? Zabil tzv. „kalcinátorovým paprskometem“ všechny lidi na Zemi, vyjma šesti přeživších. Ty vedl hlava rodiny, geniální profesor, jenž zbylé – manželku, dvě dcery, syna a svého asistenta - naočkoval sérem, které rušilo účinky paprskometu a ve zbořené barabizně bez střechy, kde se ukrývali, nechal svojí neméně geniální dcerou nainstalovat speciální anténu, která znemožňovala Ro-Manovi přesně je zaměřit a zlikvidovat. Tady musím smeknout – anti-virové sérum proti účinkům paprsků a bomb je skutečně „geniálním“ nápadem scénáristy :o) Ale zpátky k Ro-Manovi. Ten komunikuje ze svého sídla, což je jedna jeskyně a v ní dva dřevěné stoly s přístroji, z nichž jeden neustále vypouští mýdlové bubliny, prostřednictvím nichž Tucker navozoval sci-fi atmosféru. Na druhém stole bylo něco jako plazmová obrazovka, skrze níž mluvil se svým nadřízeným – Jeho Vševelikostí – který ho navigoval, kam má zrovna jít a koho zabít. Odtud je pěkný dialog: „Vševelikosti, kamkoli jsem zaměřil kalcinátorový paprsek, tam zhebli“ – „Můj komutátor má akurátnější data, v kategorii 22 odhalil chybu na šestnáctimiliardtinném desetinném místě.“ – „Vševelikost se nikdy nemýlí, pak je tedy na Zemi stále přibližně 8 lidí.“. A tak po celý zbytek filmu chodí Ro-Man sem a tam po krajině, nahoru a dolů, pořád dokola a hledá přeživší. Ti do toho plkají svá moudra, občas se někdo z party trhne, taky běhá po krajině a pak se zas vrátí do barabizny.Krásný moment je, když chlapeček při svých toulkách narazí na Ro-Mana, urazí ho hláškou „Vypadáš jako vykaděný větrník!“ a Ro-Manovi uteče a ten se zmůže jenom na to, že za chlapečkem hrozí pěstí. Mihne se tu i svatba dcery profesora a jeho asistenta a k tomu krásný dialog: „Kam pojedete na svatební cestu? Na Niagarské vodopády?“ – „ Popravdě jsme to ještě neprobírali.“. Ano, plánovat si svatební cestu v době, kdy je lidstvo komplet vyhlazeno a všude se válejí mrtvoly, to je vskutku brilantní nápad :o)Přeživší mají také plazmovou obrazovku, pomocí níž komunikují s Ro-Manem, který občas zahlásí „Vidím pět z vás, které jsem stále neanihiloval!“. Vůbec, celý film je protkán kouzelnými hláškami, které byly původně myšleny vážně, ale vyzní úplně jinak. Viz třeba pochvala nápadníka své milované: „Jsi moc krásná, abys byla tak chytrá, nebo moc chytrá, abys byla tak krásná.“. Nebo fajn je i filosofické rozjímaní čerstvě zamilovaného Ro-Mana: „Ano, být trochu jako hu-man. Smát se, cítit, chtít. Proč nic z toho není zahrnuto v plánu? Nemohu, leč musím. Jak mám tohle zkalkulátorovat? Ve kterém bodě se potkávají křivky „nemohu“ a „musím“? Ačkoliv musím, nemohu. Vševelikosti, dívku zabít nedokážu, ale kluka zabiju.“Dialogy a situace planoucí z nich postrádají jakoukoliv logiku, popírají poznatky vědy, lidé se tu chovají jako naprostá paka, prostě radost pohledět. Zkrátka scénář je kouzelná pitomost a má ho na svědomí jistý Wyott Ordung, který si stigma tohoto filmu nesl až po zbytek kariéry. Občas se sice mihnul kolem nějakého filmu, ale jinak ho nechtěl nikdo zaměstnat, včetně známého šetřílka Rogera Cormana a koncem 60.let zcela opustil svět kinematografie a věnoval se jiné profesi.Díl čtvrtý - Navrch huj, vespod fujZačátkem 50.let vládla v amerických kinech čerstvá móda 3D projekcí. A Robot Monster se s ní svezl. Ačkoliv ho distributoři prezentovali jako 3D zážitek, i tady se podělalo co mohlo. Diváci totiž stereoskopické brýle měli na sobě zbytečně, obraz byl plochý, jediný 3D efekt, který ve filmu zaznamenali, byly několikasekundové záběry katastrofy a zemětřesení a i tady to nebylo zrovna košer. Tucker v nich totiž poskytl odlišné obrazy pro levé, či pravé oko a výsledkem je obrazový chaos, který možná byl autorským záměrem, každopádně nekoukalo se na to moc hezky. Aspoň, že to bylo tak krátké :o)Pozoruhodná byla postava skladatele soundtracku. A to, prosím, nebylo žádné béčko, ale tehdy začínající, později věhlasný a veleslavný Elmer Bernstein, desetinásobný oscarový nominant, autor mimo jiné hudby k Sedmi statečným. Jakoby ten film byl zakletý, protože ani Elmer tu zrovna nezářil. Hudba uvozuje a končí film trylky jak z nějakého dementního Studia Kamarád, ve zbytku stopáže to občas orchestrálně hřmí, takže se to bije s tím, co se na plátně děje.Herci – to byl jeden no-name exot vedle druhého, vyjma George Nadera, často obsazovaného hezouna v béčkových filmech, který tu pořád pobíhá polonahý, nebo ve špinavém roztrhaném tričku. I zbytek osazenstva nemění svá oblečení, pro garderobiérku to musela být rozkoš na něčem takovém pracovat, tomu se říká peníze zadarmo :o)Díl pátý - Philův odkazA co hlavní pachatel téhle filmové pohromy, Phil Tucker? Když viděl ve střižně, co spáchal, napsal před premiérou v kinech místním novinám dopis, ve kterém se omlouvá a brání svůj film. Jeho distributoři byli tak zděšení, že dokonce Tuckerovi zakázali účastnit se slavnostní premiéry s červenými koberci a odmítli mu vyplatit podíl na tržbách. Kritiky byly v novinách vesměs zdrcující, přestože podobných naivních nechtěně komických sci-fi nepodarků byla tehdy kina plná. Jenže Robot Monster mezi nimi vynikal jako monument. To, a ještě skutečnost, že Tucker byl na černé listině a nikdo ho nechtěl zaměstnat, zapříčinilo, že se pan režisér opakovaně pokusil o sebevraždu práškami na spaní, ale věren svému patlalství, ani to se mu nepodařilo dotáhnout do konce a každý z pokusů končil hospitalizací v nemocnici. Ačkoliv byl persona non-grata, přesto se mu povedlo občas se nachomýtnout k nějakým ultra-low budgetových obskurnostem a vrcholilo to v roce 1960 další příšerností - Cape Canaveral Mosters, pseudo-špiónským thrillerem, také oblíbeným kouskem filmových sběratelů. Pak se světem filmu potácel jako pomocný střihač a také příležitostný neúspěšný vynálezce a svoji pouť zakončil v pouhých 58 letech. Až je mu člověka líto, fakt, bez ironie. Přesto tady po sobě něco zanechal - jeden vrcholně zábavný snímek a také Phil Tucker Spirit Awards. To je ocenění, které se organizátoři Zed Fest Film Festivalu rozhodli dávat mladým začínajícím tvůrcům sci-fi a hororových filmů. A právě na počest Phila ho tak pojmenovali. Věřím, že by mu to udělalo radost. Každopádně, pokud jste ještě Robot Monster neviděli, tak do toho jděte a věřím, že udělá radost i vám. Sice ke koupi u nás není k dostání, ale – jak s oblibou občas říká filmový recenzent František Fuka – je k sehnání na „jiných filmových nosičích“ a jsou k dispozici i české titulky, doporučuji zejména ty od organizátorů Festivalu otrlého diváka, jsou velmi vtipné. Takže přeju příjemnou zábavu.Filmu zdar, přátelé.Hodnocení: 0 % nebo 100% - irelevantní, tady to vyjde nastejno :o)http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_stuck_in_the_present_recenze/1526http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_stuck_in_the_present_recenze/1526janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když jsem před rokem objevil debut „Corroding Dreams“ odpražského projektu FACE THE DAY, měl jsem po hodně dlouhé době pocit, že jsemnatrefil na skutečně zajímavý úkaz na tuzemské rockové scéně. Očekávánínásledovníka byla tudíž obrovská a druhé album „Stuck In The Present“, vydanéprávě v těchto dnech, potvrzuje neobyčejnost formace, která ačkoliv svýmnaturelem může být řazena do progresivního ranku rockové hudby, neschází muzikantům schopnost složitchytlavé písničky, jaké se dokáží v hlavě posluchače dlouhodobě zahnízdit.Materiál odhaluje pečlivou přípravu a do detailu promyšlený konceptinteligentního rockového muzikantství, které v žádném případě neztrácíkontakt s aktuálními proudy podobně smýšlejících interpretův západním světě. Lze zde mluvit o inspiracích u takových pojmů jako MUSE,STEVEN WILSON, RIVERSIDE a dalších, ale to by bylo vůči šikovnému kapelníkovi Martinu Schusterovinespravedlivé, protože jeho způsob prezentace hudby je natolik svěží, že u nějopravdu nálepka jakéhosi epigona vůbec nesedí. Pro mne je tahle osmipísňovánahrávka s nádherným fantaskním obalem důkazem toho, že u nás ještě můževznikat melodická kytarová hudba, co nepotřebuje ani moc tlačit na pilu a jeprostá buranského étosu. Po melancholickém intru „Stuck In Verona“, kde se autorprocítěně vyzpívává ze vzpomínek na jedno charismatické italské město,následuje ostrá „The Remainer“, skladba ve svižnějším tempu, hozená díky ústřednímu podladěnému riffu dostylu MUSE, ovšem s vlastní košatou výstavbou hlasů a harmonií. Song je ve srovnání s tvorbou britské trojky jaksihladší a prostupují jej fáze vypovídající spíše o impresivním styluprezentace, píseň tedy nepostrádá dravost, ale zároveň dokáže pracovat kroměgradace i s atmosférou. Už od zimy známá „Sympathy To Sin“ je zřejměnejvětší hitovkou kolekce. Jde znovu o píseň opředenou záhadnou aurou azajímavou nostalgickou atmosférou. Silná melodie, vytříbená akustika, vše obalující závoj noci avzpomínek po odloučení od kohosi blízkého. Navíc ten vygradovanýzávěr má v sobě opravdovou vášnivost, ještě jednou bravo! S „With Faith On My Side“ vstupujeme na územímelancholického kytarového rozjímání. Ve skladbě převažují pomalá tempa a až nazávěrečnou bezútěšnou pasáž, kde song začne nabírat na tempu a do popředí sedostanou nejrůznější sólíčka a vyhrávky, máme co do činění hlavně s onou něžnějšístránkou moderního rocku. Skladba „Elevator To the Sky“ by se mohla uchytitdokonce u příznivců DREAM THEATER nebo OPETH a jiných, neboť zde se posluchač dočkáskutečně metalově-progresivních hodů a vlastně všech vlastností tvořícíchpestré spektrum tvorby FACE THE DAY.  V zasněné „Settle Down“, která se znovu drží akustickékytary a spíše pomalého tempa, se dočkáme parádního saxofonového sólav závěru, ale i klavírních preludií. Atmosférická kytarovka „In The DyingSun“ prokázala svou písňovou kvalitu a uhrančivost už v zimě, neboť spoluse songem „Sympathy To Sin“ byla vypuštěna již před desíti měsíci. Titulní song„Stuck In the Present“ představuje jakési grandiózní finále, ve které sekumuluje všechno, co bylo projektem v předchozích písních prezentováno,nejzajímavější je však zřejmě ona kaskádová fáze s navyšující sevrstevnatostí zvuku a jakýmsi mnohohlasým osudovým chórem. FACE THE DAY sekaždopádně podařilo sestavit skvělou sadu a opatřit ji moderním, velmi atraktivním zvukem. Chytrá rocková deska s potřebnouskladatelskou kvalitou, nadhledem a jasnou představou o tom, co lze považovatv tomto druhu hudby za aktuální, správné a hodnotné…http://www.crazydiamond.cz/hentai_corporation_horrible_creatures_oplzly_turne_info_koncert/1540http://www.crazydiamond.cz/hentai_corporation_horrible_creatures_oplzly_turne_info_koncert/1540nobody@nothing.com (Info)Oplzlý turné příšernejch spolků: Zanedbané metalové kuloáry, újmy na zdraví, novej merch a bandaořezávátek… HENTAI CORPORATION obrazí na podzim 2018 pár štací a možná nechajípřekvápko i ve vašem obýváku.Tuzemskérockové a metalové kuloáry už nějakou chvíli nezažily pořádný bordel a tak ječas to napravit. „Zlámaný haxny, nablitov álejích – tak to máme rádi,“ komentují HENTAI CORPORATION chystanou podzimní tour. Během ní se představí v šesti klubech, konkrétně v Děčíně, Teplicích,Berouně, Liberci, Prachaticích a v Praze, kde bude akce pod taktovkou Bigg Boss labelu a dnes již zavedenouznačkou RADIKAL. Zároveň k těmtošesti akcím přidávají účast na festivalu Nouvelle Prague, jediným mezinárodnímshowcase festivalu v Čechách. Na akce s sebou přiváží novýmerch s oblíbenými želvuškami a kapelu, která jim bude sekundovat na čtyřechzastávkách. „Není to žádná bandaořezávátek, ale parádní thrash/death bandieren HORRIBLE CREATURES, a to nám dělá dobře na ču***a!,“ chválí si Hentai výběr společníků, kteří s sebou budoumít i balíček na drcení kostí, plus nové, dosud nevydané skladby.ACHTUNG! Na koncertech bude poněkud netradiční pořadí – HENTAI CORPORATION budou totiž vklubech hrát jako první, to znamená být včas na značkách a zůstat až do konce(nebo do zhebnutí, záleží na situaci), protože tohle budou divoký mejdany.Termíny:26. 10. 2018 – DĚČÍN / Garage + HORRIBLECREATURES03. 11. 2018 – PRAHA / Nouvelle Prague23. 11. 2018 – TEPLICE / Knak + HORRIBLECREATURES24. 11. 2018 – BEROUN / Metro + HORRIBLECREATURES07. 12. 2018 – LIBEREC / Bunkr + HORRIBLECREATURES21. 12. 2018 – PRAHA / Café v Lese28. 12. 2018 – PRACHATICE / Národní dům  HENTAI CORPORATION je českáthrash-rock’n’rollová kapela z Prahy, fungující od roku 2005, známá výjimečnouformou svých živých vystoupení, nápaditými instrumentálními linkami a skvělýmvokálem excentrického Radka Škarohlída.Během své existence tato formace získala pověst jedné z nejtalentovanějších azároveň nejkontroverznějších kapel u nás. Do povědomí širší veřejnosti sekapela dostala kontroverzním videoklipem ke skladbě Equilibristic Brides z prvního studiového alba „The Spectre Of Corporatism: Starship ShapedSchnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking A Giant Tree Monster Who Has AVagina And Holds Hitler Hostage“ z roku 2013, které přesáhlo na serverechyoutube a vimeo dohromady přes 1 milion zhlédnutí. Z video portálu YouTube bylovideo pro závadnost obsahu staženo. Svůj úspěch a výjimečnost potvrdili přivýběru Davidem Kollerem, k předělánía nahrání jeho skladby Až ti řeknu.Další zářezem se stalo jejich nové album IntracellularPets, které kapela vydala netradičně pod nahrávací společností BIGG BOSS.Kapela krom zmiňovanéhostudiového alba nahrála ještě EP Dr.Zaius (2011), singly Až ti řeknuna album coverů David Koller &Friends (2016), singl Neurol Machine(2012) a demonahrávky Fuck You Like aChameleon (2008) a Mufta demo(2006). Hrají vesložení: Radek Škarohlíd, Petr Škarohlíd,Zdeněk Šťáva, Matouš Duraj a Adam Novotný / David Tichý. HORRIBLE CREATURES jsou relativně novým jménem, nicméně za dobu svézhruba čtyřleté existence stihli mnoho věcí. Krom vydání EP Depressive Hunt a debutového alba Pitfall, si například zasekundovali v pražskémklubu Roxy s brazilskou legendou SOULFLY,zahráli si na festivalech MetalGate Czech Death Fest, Fajtfest, Povaleč adalších a projeli několik měst Německa, kde koncerty úspěšně vyprodali. Za párlet si tak stihli získat respekt a jméno po celé České Republice. Také sizískali oblibu i u zahraničních kapel, jako například thrashových LICH KING, ULTRA-VIOLENCE, nebo tuzemských MALIGNANT TUMOUR, či právě HENTAI CORPORATION.Jejich energická show a draváhudba nenechá jednoho posluchače chladným a ačkoliv spadají HORRIBLE CREATURES do rankuthrash/death metalu, oblíbilo si je pro jejich rozmanitost i mnoho fanouškůmodernějších odnoží metalu. Kromě momentálního křižování Česka, čeká kapeluprvní návštěva Polska v rámci účasti na KekFestu a nahrávání nové desky. Odkazyhttps://www.facebook.com/hentaicorp/http://bandzone.cz/hentaicorp http://bandzone.cz/horriblecreatureshttps://www.facebook.com/HorribleCreatures/http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_zastizeni_v_pritomnosti_rozhovor/1538http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_zastizeni_v_pritomnosti_rozhovor/1538janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V panoptiku hudební scény lze narazit na ledacos. Kapely známější, které jsou docela dobré, ale také ty, které by měly raději někam zalézt, kapely méně známé, co se touží o svou šanci stále ještě poprat a pak čas od času mezi kapelami mediálně naprosto nejméně nápadnými a známými se jednou zas čas objeví ozdůbka, co se o nic nepere a jenom si stranou jakýchkoliv snah o zviditelnění opečovává tu svou tvorbu. FACE THE DAY jsou přesně takovým projektem a já jsem u příležitosti vydání druhé řadovky Stuck in the Present vyzpovídal ústřední postavu - Martina Schustera. Můžeš čtenářům nějak přiblížit background vzniku nového díla? U koho album vychází? Jak dlouho vznikalo? Kdo ti při jeho realizaci pomáhal?Čau Honzo, počáteční impulsy ke vzniku nového alba se začaly objevovat už víc než před dvěma lety. Zabrouzdal jsem trochu v emailech a zjistil, že je to za pár dní přesně dva roky, co jsme nastoupili do studia Hostivař, aby tam Filip nahrál bicí ke skladbě Sympathy To Sin. Ta je v remasterované verzi na albu ke slyšení, ač byla původně míněna jen jako singl k vyplnění proluky mezi alby. Nápady na další skladby pak přicházely průběžně bez nějakého tlaku, v podstatě jsem jim nechával volný průběh. Výjimkou je Elevator To The Sky, což je skladba, jejíž původní verzi jsem složil už někdy před 4 lety a dokonce jsme ji párkrát hráli naživo s mou tehdejší kapelou MINDWORK. Tehdy se ale jmenovala Letargie a měla text v češtině.Co se týče samotného nahrávání, bicí jsme nahráli ve dvou profi studiích a zbytek postupně v mém domácím studiu. To je systém, který je dnes už možná běžnější (i když méně vzrušující), než si na určitou dobu pronajmout studio a dotáhnout celou desku tam. Ještě bych měl zmínit 3 skvělé hosty, které jsem tentokrát oslovil ke spolupráci. S Martinem Spacoshem z BETWEEN THE PLANETS už nějakou dobu spolupracuji v rámci našeho projektu MARTIANS, takže tady bylo jeho angažmá vcelku logické. Od poloviny skladby With Faith On My Side můžeš zaslechnout jeho kytaru a v Elevator To The Sky krátkou sekci elektronických bicích, které tam, jako jediný prvek, vydržely z původní verze. Dalším hostem je Jan „Poki“ Švec z prog-metalových CRUEL s basovými linkami do In The Dying Sun a titulní skladby. Poki je super basista, který navíc dříve hrál s Filipem v kapele HELL.Třetím hostem je brilantní saxofonista Martin Plachý z mých oblíbených JAZZ EFTERRÄTT. Sólo, které Martin vystřihl do Settle Down považuji za jeden z absolutních vrcholů alba. Album si vydáváme pod značkou EarmarkSounds Records v podstatě sami, respektive s pomocí Berryho a jeho Magick Disk Musick v případě vyhotovení vinylů. Tímto Berrymu děkuji za super spolupráci!Materiál na mne dýchá jasnou představou autora o výsledku snažení, je za ním cítit taková ta neuspěchanost. Předpokládám, že seš s albem spokojen? Co tě na té desce vlastně nejvíc těší, nabíjí?Díky za kompliment, já jsem s albem také spokojen. Nejvíc mě asi těší, že se vše podařilo dotáhnout do zdárného konce. Ale momentálně mě nejvíc nabíjí, že už mám tu desku z krku a mohu se pomalu začít věnovat nové muzice.:-)Můžeš popsat rozdíl mezi pár let starou prvotinou a právě novými songy? V čem vidíš zásadní rozdíl mezi skladbami z minulosti a těmi současnými?Ty jo, to se z pozice autora těžko posuzuje. Co asi nelze popřít, je mnohem lepší zvuk nahrávky. Rád bych také věřil, že jsem se zlepšil jako songwriter a „producent“. Řekl bych, že skladby na nové desce jsou celkově dotaženější a ucelenější.Skladby vyznívají hodně impresivně, jakoby bylo hlavním cílem vměstnat do nich co nejvíc osobních pocitů a to ať už jde o hlasitější party ústřední vypalovačky „The Remainer“ nebo komornější věci hrající si více s atmosférou. Ten niterný ráz je asi odrazem skutečnosti, že jsi ony skladby připravoval sám a prakticky s Tebou žily delší čas? Jak dalece je pro Tebe důležitá ona opravdovost (není to blbá otázka?) ?:-)Máš pravdu v tom, že ty skladby se mnou žily opravdu docela dlouho. Tím, že jsem nikam nespěchal, jsem se vyvaroval nějakým zbrklým zásahům, až to skoro působilo, že se napsaly samy. Jinak, opravdovost je pro mě v hudbě naprosto esenciální. Vnímám to tak, že umělecké vyjádření je odrazem osobnosti autora. Těžko bych mohl s mou introvertní povahou natočit např. nějaké hip hopové album.:-)Dvě položky „Sympathy To Sin“ a „In the Dying Sun“ už byly vypuštěny před rokem, zvlášť první jmenovaná si mne velmi získala a považuji jí stále za senzační hitovku, nikdy jste ani chvíli nezapochybovali o zařazení těchto položek vymyšlených přesně mezi realizací první a druhé desky? Co zpětně pro Tebe právě tyto, nejstarší věci z aktuální desky znamenají?Těší mě, že se ti tahle skladba líbí. Já doteď nevím, co si o ní mám myslet. Vzpomínám si, že když jsem ji začal skládat, zrovna jsem hodně poslouchal Gotyeho. Zajímal mě jeho přístup ke komponování, kdy je celá skladba postavena na loopovaném motivu, na který se postupně nabalují další vrstvy a chtěl jsem něco podobného zkusit také. In the Dying Sun je takový trochu zadumanější, tenhle song šel přímo ze mě, doteď je to jeden z mých oblíbených. Já když skládám album, tak pochybuji úplně o všem, ale zařazení těchto dvou skladeb bylo podle mě nakonec dobré rozhodnutí. Jen jako samostatných singlů by jich byla škoda, navíc si myslím, že mezi ostatní skladby zapadly pěkně, i přesto, že je mixovali jiní zvukaři, než zbytek alba. Ještě bych chtěl podotknout, že obě tyto skladby byly pro nové album nově zmasterované, takže se zvukově liší od původních verzí.Album vlastní velmi moderní plný a atmosférou nabušený zvuk, co k němu můžeš říct? Osobně tam cítím inspirace u sólové tvorby Stevena Wilsona, ale třeba i MUSE nebo možná i BIFFY CLYRO, jak dalece si se nechával ovlivnit aktuálním hudebním světem okolo? Měl si od začátku jasnou představu, jak by měla deska znít?Díky, souhlasím, že zvuk se vydařil. Neměl jsem ohledně něho úplně konkrétní představu, ale věděl jsem, že chci, aby deska zněla moderněji, víc současně než debut, ale zároveň nepřeprodukovaně, což je dnes vcelku častý jev. Na mixu jsem zkusil spolupráci s několika lidmi a nakonec jsem náhodou zakotvil u Nicolase Fourniera, který shodou okolností v minulosti pracoval také na deskách tebou zmíněných MUSE a BIFFY CLYRO. Abych vysvětlil, jak jsem se k němu dostal. Jsem velký fanoušek práce Riche Costeyho, což je věhlasný producent známý spoluprací s kapelami jako THE MARS VOLTA, SIGUR RÓS nebo právě MUSE. Napadlo mě ho oslovit, ale spíš jen ze zvědavosti – zajímalo mě, jestli vůbec odpoví a jakou raketu si takováhle producentská extratřída řekne za mix. Neodpověděl. Ale pár dní poté mi přišel email od jeho asistenta Nicka, s tím, že Rich je zaneprázdněn dlouho dopředu a že by se mixu rád ujal sám. Poslechl jsem jeho reference a nakonec jsme si plácli.Máš-li nějakou favorizovanou skladbu, můžeš sdělit jakou a popsat, co tě konkrétně právě na ní nejvíc bere?To se každou chvíli mění, momentálně to bude asi titulní Stuck in the Present. Je to taková trochu progovka a obsahuje asi většinu hudebních ingrediencí, které definují mé hudební já. Ale celkově nemám pocit, že by na albu byla nějaká horší nebo lepší skladba než ty ostatní. Dal jsem si záležet na tom, aby album neobsahovalo žádnou vatu.Třeba taková „Elevator To the Sky“ tě zastihuje zřejmě v nejvíce prog-metalovém rozpoložení, ve výsledku se jedná o velmi slušnou porci moderní a neprvoplánové hudby, ze které by měl být nadšen každý příznivec podobných struktur. Naopak „Settle Down“ hozená do pozvolnějšího tempa obsahuje třeba znamenité a velmi dlouhé saxofonové sólo, jak se tyhle fáze vlastně dostávaly na světlo?Tyto skladby od sebe dělí asi 4 roky času. Struktura Elevator To The Sky byla už definována tehdy. Jen jsem ji přetextoval, přearanžoval, zrychlil a podladil do Dropped A, což ji činí jedinou skladbou v mé hudební historii hranou takhle hluboko.:) Co se týče Settle Down, tu jsem dodělával jako jednu z posledních. Během té doby se mi narodil syn, kterému je Settle Down věnována. Jak říkáš, jedná se o baladu vyvrcholenou skvělým saxofonovým sólem Martina Plachého. Samotné nahrávání jeho sóla bylo pro mě velkým zážitkem. Nahrávalo se v mém domácím studiu, Martin vystřihl 4 různé kompletně improvizované verze a já si pak vybral. Před jeho profesionalitou hluboce smekám.Nemůžu nezmínit fantastický cover alba, zde jsi měl předem už také nějakou představu? Jde pravděpodobně o fotografii doplněnou o počítačovou animaci (sci-fi město ve výhledu z okna)? Jak došlo vůbec k realizaci a kdo je ta dívka sedící v okně?Asi na půli cesty v procesu skládání Stuck in the Present jsem se hodně zajímal o práce Storma Thorgersona. Líbí se mi jeho přístup k tvorbě cover artů, kde základem je fotografie, na které je ale „něco jinak“. On navíc vesměs odmítal jakékoliv digitální úpravy, takže chlapík z coveru Wish You Were Here skutečně hoří, pro cover k Momentary Laps Of Reason byly skutečně na pláž vyskládány stovky postelí a běžec na coveru ke Slip Stitch and Pass za sebou skutečně táhne ohromné klubko vlny. Věděl jsem, že na této desce chci cover art v podobném stylu. A jedné noci, kdy jsem nemohl usnout a přemýšlel o různých záležitostech ohledně alba, jsem dostal nápad. Představil jsem si lidskou postavu sedící na okenním parapetu, kde po své pravé straně má minulost v podobě starobylého zařízení domu a po své levé straně budoucnost v podobě výhledu na futuristické město. Je uvězněna v přítomnosti, tedy Stuck in the Present.Tento koncept má znázorňovat pocity strnulosti a beznaděje člověka trpícího depresemi, kdy není na co hezkého vzpomínat a zároveň žádná světlá budoucnost, ke které se upnout. Pro vlastní realizaci jsem oslovil fotografa Sachtikuse, který fotografii pořídil v domě mé babičky v jižních Čechách a následně zeditoval. Dívka sedící v okně je jeho kamarádka, Ivana Levčíková. Oběma tímto moc děkuji za spolupráci!Co koncerty, dojde na nějaká vystoupení FACE THE DAY v nejbližší době nebo zůstane jen u studiové nahrávky?Možnost koncertní podoby FACE THE DAY je zatím otevřená. Pomalu se s Filipem rozhlížíme po hudebnících, kteří by naší sestavu doplnili pro živé hraní, ale zatím stále hledáme. Jde nám o baskytaristu a kytaristu. Kdyby měl některý z tvých čtenářů nějaký tip, budeme rádi, když se nám ozve.Honzo, na závěr bych ti chtěl poděkovat za prostor na tvém sympatickém blogu a popřát ti hodně zapálených čtenářů!http://www.crazydiamond.cz/queen_the_game_recenze/1537http://www.crazydiamond.cz/queen_the_game_recenze/1537lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Na konci sedmdesátých let se QUEEN ocitli na určitém rozhraní. Byli jednou z nejslavnějších kapel na světě, v rozmezí pouhých pěti let měli na kontě celých sedm skvělých alb a na nich desítky fantastických skladeb. Jenže kapela se chtěla posunout dál – jejich typický rockově-divadelní styl už vydal co měl a pokud se muzikanti nechtěli začít opakovat, museli vymyslet něco nového. Pustili se do toho celkem od podlahy a nahrávání v létě 1979 se odehrávalo úplně jinak než dříve.Mnichovská jízdaZa prvé, došlo k zásadní změně prostředí. Pro novou práci si QUEEN vybrali Musicland Studios v bavorském Mnichově, ve kterém si muzikanti mohli pořádně zaexperimentovat a podívat se na muziku z jiného úhlu. Největší změnou byly nově použité syntezátory, kterým se kapela dříve vyhýbala a na prvních deskách se od nich dokonce distancovala. Do studia skupina také tentokrát poprvé nevcházela s již připraveným materiálem, nýbrž pouze s povšechnými představami, jak by mohla nahrávka vypadat. Inspirací určitě bylo i samotné prostředí Mnichova, který byl dobrým místem pro noční flámy a členům kapely prý hodně přirostl k srdci. Všechny experimenty a kroky do neznáma se podařily a kapela se představila s úplně novou tváří – vsadila tentokrát na jednoduchost, oprostila se od velkého skladatelství a natočila vlastně veskrze rock´n´rollovou desku, kde písničky měly pár akordů, ale fungovaly naprosto bezvadně. Album, které QUEEN nazvali „The Game“ je také poměrně krátké, vše je odbyto za 35 minut. Ku prospěchu věci, protože deska prosviští jako vítr a za chvíli posluchač musí (chce!) mačkat tlačítko „repeat“ nebo ještě častěji obracet vinyl.Vydání alba tentokrát předcházely hned tři singly, první z nich byl venku 5. října 1979. Nesl název „Crazy Little Thing Called Love“ a jednalo se o starý dobrý rock´n´roll v elvisovském střihu, svižný a okamžitě padnoucí do ucha. I když skladba není žádná velká kompozice, zažila obrovský úspěch – v mnoha zemích se dostala na vrchol žebříčku a v Británii obsadila senzační druhé místo. Nahrávka tehdy vyšla jako dvanáctipalcový singl a údajně jde o vůbec první počin v tomto formátu vydaný na evropském kontinentu. Ke skladbě skupina natočila také videoklip a šlo možná o vizuálně nejzajímavější video QUEEN do té doby. Kapela je v něm stylizovaná jako parta pouličních frajerů, jejichž šéfem je samozřejmě Freddie Mercury, navlečený v kůži, pózující na motorce a v obležení divokých tanečníků a tanečnic. Nezapomenutelnou součástí scény jsou i ruce vylézající z otvorů v jevišti a tleskající do rytmu. Kůže a černé brýle byly v té době Mercuryho poznávacím znamením. Byla to velká změna a traduje se i historka, že zpěvák JUDAS PRIEST Rob Halford přes média Freddieho vyzval, že když je teď ten maniak do kůže, ať si s ním zajede závod na motorkách. Ten odpověděl, že ok, ale prý až poté, co si Halford spolu s Mercurym zatančí s britským královským baletem. Rob prý nepřijal a Freddie se mohl jen smát.QUEEN šokují fanouškyV roce 1980 kapela dále pracovala na albu, vydala ale druhý singl ke skladbě „Save Me“. Tentokrát jde o naléhavou baladu, podle mě o jednu z nejlepších věcí QUEEN vůbec, a videoklip je kombinací koncertních záběrů s animovaným příběhem. Hudba i obrázky jsou hodně melancholické a pro QUEEN jde vlastně o dost netypickou, ale moc dobrou skladbu. Před vydáním desky pak kapela stihla ještě třetí singl a video – a to fanoušky šokovalo! Skladba „Play The Game“ je melodická věc někde napůl cesty mezi rockovou písničkou a ploužákem, a také zřejmě první zveřejněná skladba, ve které QUEEN použili syntezátor. Největším překvapením ale byla nová a nečekaná image Freddie Mercuryho, který se v klipu poprvé objevil se svým později pověstným knírem! Fanoušci koukali s otevřenou pusou a řada z nich tuhle novinku nepřijala právě s nadšením – na adresu kanceláře kapely i na pódia nejbližších koncertů prý směřovaly holicí strojky a žiletky, kterými fanoušci zpěvákovi naznačovali, co má urychleně udělat :) A aby toho nebylo dost, v klipu najdeme ještě jednu specialitu – Brian May v něm nehraje na svůj Red Special, nýbrž má kytaru typu Fender Stratocaster. Zřejmě proto, že v jedné sekvenci videa Mercury Mayovi vyrve kytaru z ruky a vzápětí ji po něm hodí, a Brian logicky nechtěl svého miláčka vystavovat nebezpečí úrazu. Když si tak vzpomínám, tak jinou kytaru má May i v „Crazy Litttle Thing Called Love“, tam je to ale ze zvukových důvodů.Konečně albumDne 30. června 1980 konečně vyšlo album „The Game“. První skladbou na něm je „Play The Game“, jejíž syntezátorové intro a pozvolná, melodická struktura funguje na rozjezd překvapivě dobře. Druhá věc se jmenuje „Dragon Attack“, výrazně rytmický kousek postavený na rock´n´rollových základech, vlastně jako hodně dalších skladeb na tomhle albu. Šlape bezvadně a baskytarista John Deacon prý ji měl dokonce z repertoáru QUEEN vůbec nejraději. Stejný muzikant je autorem třetí skladby v pořadí „Another One Bites The Dust“, které dominuje fantastická basová linka a funkový rytmus, který skvěle zafungoval na posluchače a skladba se nečekaně stala absolutním trhákem. Hodně jí prý pomohla náhoda – v Americe ji do oběhu nasadilo jedno rádio orientované na černošskou hudbu (v redakci si mysleli, že „Bites The Dust“ hraje černošská kapela), další stanice se rychle přidaly a ze skladby se za oceánem stal totální hit. Písničku si prý velmi oblíbil i fanoušek QUEEN Michael Jackson, který kapelu přesvědčoval, aby ji vydali na singlu. Freddie a spol. všem zúčastněným mohli pozlatit ruce – singlu se totiž prodalo sedm milionů kusů a šlo o nejúspěšnější malou desku v historii skupiny. Skladba byla zpracována i jako video, tentokrát šlo ale o celkem obyčejnou záležitost s pódiovými záběry.A jedeme dál! Čtvrtá skladba na „The Game“ je opět rokenrol, tentokrát nazvaný „Need Your Loving Tonight“, který se vešel i na singl vydaný v USA a v Japonsku. Následuje hitová „Crazy Little Thing Called Love“, kterou jsme si už probrali, takže můžeme plynule přejít na druhou stranu alba. Skladba „Rock It (Prime Jive)“ je totiž také rock´n´roll, tentokrát zpívaný hlavně Taylorem a šlapající podobně dobře jako předchozí písničky. Po téhle sérii kapela přece jen přehazuje výhybku a nasazuje několik jinak naladěných skladeb. „Don´t Try Suicide“ je spíše komorní vokální lahůdka, ve sloce výsostně rytmická, nechybí ji ale pořádně emotivní refrén. Vysloveně melodická, ale také poměrně smutná je Mayovka „Sail Away Sweet Sister“, kterou autor i zpívá. Předposlední „Coming Soon“ napsal Roger Taylor a je to taková univerzální pop-rocková skladba, která se uživí v rockovém i tanečním klubu. No a v závěru najdeme „Save Me“, takže celé album končí nádherně, ale zároveň melancholicky.Tisíc zážitků na turnéO živých vystoupeních si tentokrát můžeme říct více, protože to kapela měla hodně různorodé. Na jednu stranu si vyžádala šňůru po menších sálech, kde nebyla tak vzdálená od fanoušků jako na stadionech, na druhou stranu kapelu opět chtěly vidět davy lidí, a třeba americké turné zakončila čtyřikrát vyprodanou Madison Square Garden v New Yorku.Absolutním šílenstvím ale bylo turné po Jižní Americe v únoru a březnu 1981. Šlo prý o první takhle velké rockové koncerty na latinském kontinentu, přípravný tým měl neuvěřitelné problémy s realizací, ale QUEEN nakonec hráli v Argentině a Brazílii celkem pro půl milionu lidí, v Sao Paulu například na první koncert přišlo 131 000 fanoušků. Kapela a její tým se v Jižní Americe setkali s řadou absurdit – před příjezdem do Argentiny se třeba musely zamalovávat backstage passy, protože vyobrazené odhalené ženy byly shledány jako pornografie. Nebo: členové kapely dostali bodyguardy a osobní strážce Johna Deacona se pochlubil, že už má na kontě 212 zastřelených lidí. A do třetice – když prý pódiová technika přejížděla z Argentiny do Brazílie, trval celní úředník na podrobné prohlídce celého nákladu, což by trvalo tři měsíce. Když zjistil, že koncert se má konat za pár dní, dostal prý chudák srdeční záchvat. QUEEN se na turné setkali například s fotbalovou legendou Diegem Maradonou a na návštěvu je pozval i argentinský prezident (Roger Taylor se ale audience z důvodu politického přesvědčení nezúčastnil). Kapele se tak na turné nepovedla jediná věc – nebylo jim povoleno zahrát na největším stadionu světa Maracaná.Zážitků z jihoamerického turné i jiných štací je pochopitelně daleko víc a do našich recenzí se nemají šanci vejít. Najdete je ale v našem informačním zdroji – biografii QUEEN „Jak to začalo“, kterou napsali dlouholetí příznivci a spolupracovníci kapely Jacky Gunnová a Jim Jenkins. U nás vyšla v roce 1993 a pro fanoušky kapely by rozhodně mělo jít o povinnou literaturu.http://www.crazydiamond.cz/vader_entombed_ad_plzen_divadlo_pod_lampou_17rijna2018_koncert/1536http://www.crazydiamond.cz/vader_entombed_ad_plzen_divadlo_pod_lampou_17rijna2018_koncert/1536janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Plzeňské Divadlo Pod Lampou praskalo při středečním večeru ve švech,neboť veteráni světového death metalu pořád ještě táhnou, alespoň jsou tedyschopni podobně malý prostor v krajském městě zaplnit. Místní legendární klub, který mne po rekonstrukci, co zde proběhla v druhé polovině devadesátých let, vždy připadal spíš jako studený a podlouhlý protiatomový kryt s vysokým stropem než jako místo, kam bych se chtěl jít bavit hudbou, tak tento prostor obsadila ve středu řada figurek, které jsou od devadesátých let pravidelnému západočeskému návštěvníkovi metalových akcí povědomé. Uvnitř to sice vypadalo jako v narvanémautobuse, ale atmosféra byla víceméně uvolněná a příjemná, protože zde prakticky nebylo těch, kteří by nevěděli, na co jdou a co tam pohledávají. Prověřenájména jako ENTOMBED A.D. a VADER prostě v Čechách nepatří k rizikovým záležitostem,naopak, pořadatelé si mohou být ještě hodně dlouho jisti, že na death metaljejich generace se tu bude vždy scházet docela početná skupina pamětníků. Večer zahájila francouzská kapela MORTUARY, která se dvěma známějšími bandy stylově souzněla, ale protože Lampa nepatří k místům, kde by se dalo předkoncertem relaxovat a vypnout, raději jsem se (pln touhy aspoň chvíli jen tak čumět do blba) po šichtě občerstvilv podniku blízkém a účast na koncertě prvních vystupujících vzdal.Švédští ENTOMBEDA.D., jako pokračovatelé odkazu legendy severského kovu smrti a uskupení méněznámých muzikantů poskládaných okolo někdejšího hrubiánského growlera LarseGorana-Petrova z rozklížených ENTOMBED, do toho šli pěkně zostra anezůstali být své pověsti nic dlužni. Je pravdou, že i při narvaném klubu (cca350 lidí) jim prostě náramně vyšel zvuk a jejich vystoupení mělo potřebný drivea energii. Hrály se jak věci z novější části Petrovovi kariéry, tedy zedvou alb období ENTOMBED A.D., tak samozřejmě klasiky z devadesátých let,kterými prosluli ENTOMBED v jejich nejslavnější sestavě s Anderssonem,Hellidem a Cederlundem. Plzeňskému setu, který se nakonec jevil být prazvláštníma velmi zajímavým mixem death metalu, punk n´rollu či hardcore, však dominovalytři songy z nepřekonatelného alba „Wolverine Blues“ z roku 1993. Takapela to v sobě pořád má a její pravěké běsy zkrátka s návštěvníky pořádnězacloumaly. Polská death-metalová stálice VADER má u nás samozřejmě velkou spoustufanoušků, a tak nikoho nepřekvapilo, když se tito poctiví plnitelé koncertníchdocházek sešikovali pod pódiem a ani nedutajíc očekávali příchod svých idolů. Osobnějsem VADER nikdy neposlouchal, takže nemůžu sloužit v popisu hracíhoprogramu a přítomnosti jednotlivých skladeb, ale vystoupení potvrdilo, že to čtveřice nevzdává a hrne sisvůj poměrně tradiční a vývoje prostý death metal ke spokojenosti příchozích. Měosobně jejich hudba už splývá, a tak nemůžu sloužit košatější výstavbou článku, zvlášť pak v době, kdy jiné weby odbývají čtenáře jednohubkami a letmými cool zprávičkami, navíc paradoxně k spokojenosti těch modernějších taky čtenářů, kterým se vlastně do toho čtení už moc nechce. Je zde však důležité říct, že za mne to byl prostě povedený death-metalový koncert, ale pokud zde na webu musí být alespoň nějaký článek proveden stručně, pak to je každopádně tento!http://www.crazydiamond.cz/joe_bonamassa_redemption_recenze/1535http://www.crazydiamond.cz/joe_bonamassa_redemption_recenze/1535jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Při utřepávání informací pro následující řádky se znenadání objevily jisté souvislosti, jejichž podstata do mě byla, před více něž dvaceti lety, vštěpována na přednáškách psychologie. Tehdy čerstvý mladý muž jsem dost dobře nechápal, jak na životně vyrovnaného jedince může dopadnout nějaká krize středního věku, která se, dle vědeckých análů, hojně vyskytuje kolem věkové hranice čtyřiceti let. A protože jsem tento horizont už překročil, tak vím, jak bleskově se osvěží dávno nabyté vědomosti při konfrontaci s neúprosnou realitou, neboť i teď, za poslední roky už po několikáté, jsem si vzpomněl. Bonamassovi bylo totiž čtyřicet minulý rok. Jeho letošní novinka nese více než výmluvný název „Redemption“, a sám aktér tajemně mezi řádky a názvy písní prozradil, že si před a během jejího vzniku léčil zranění, která si sám způsobil a musel se naučit existovat s poslepovanými střepy svého života, tak aby se opět našel sice zjizvený, ale i silnější. Jeho hudební tvorbu jsem začal sledovat před osmi lety. Už tehdy měl na kontě osm studiovek a pěkně našlápnuto s all stars mašinou BLACK COUNTRY COMMUNION. Všemožně přelétávající hudební workoholici mě spíše děsí, ale Bonamassův formát mi jednoduše hned sedl, a to i díky tomu, že se svým způsobem držel při zemi, bylo na něm poznat, jak muzikou opravdu žije a nepotřebuje kolem sebe vytvářet nadbytečné nehudební zplodiny. Pracovitost a pokora mu zůstaly dodnes.Joe Bonamassa, opravdový dělník blues-rocku, se během více než dvaceti let nezastavil. „Redemption“ je potom jeho třináctým sólovým albem, kterému samozřejmě předcházela kontinuální vydávání celé řady živých záznamů a častá hostování u spřízněných duší, jako například spolupráce s bluesovou rebelkou Beth Hart. Osobně si neumím jednoznačně odpovědět na otázku, zdali Joemu zřejmá nadprodukce z tvůrčího hlediska prospívá nebo ho svým způsobem omezuje. Na druhou stranu vím, že se všechny jeho řadovky pěkně poslouchají, protože se pokaždé jedná o degustaci z poctivého a pestře naaranžovaného menu. Potíže občas přináší samotná konzumace těch standardních jumbo porcí, ale i to konečném dojmu zásadně nevadí. Navíc není těžké odpozorovat, že se Joe pořád zlepšuje i jako zpěvák a že se skutečně nebojí pokoušet, rozšiřovat si, své hudební možnosti a obzory. Například taková akustická, jeden a půl hodiny trvající, blues-rocková mše „Live At Carnegie Hall: An Acoustic Evening“ z minulého roku potom převlékla jeho skladby do jedinečně půvabných kostýmů.Novinka, na které se opět objevuje celá řada všemožných doprovodných instrumentů, potom už nepřekvapivě dobývá hodinovou stopáž. Tato nás potom zavede do jakéhosi gospelového rozpoložení. Všechny skladby tu jsou naočkovány značně živočišným sérem a jsou servírovány až v překvapivě zpěvných provedeních. Nemohu se ubránit pocitu účasti na nedělním obřadu v kostele někde blízko New Orleans, jehož dřevěnou konstrukcí lomcuje tucet písní z Bonamassovi novinky. Dvanáct žalmů, zabývajících se stavy člověka, který si nedávno prošel životní zkušeností popisovanou v úvodu tohoto textu. Mistrovy kytary na „Redemption“ sice pořád hrají první housle, ale velký důraz se tu klade na i na ostatní aranže. Zvláště pak vstupy žesťových nástrojů dostávají dosti široký prostor a občas doslova usurpují posluchačovu pozornost. Nejsem velkým příznivcem přehršle trubek a jim podobných, i zde jejich objem občas pokouší moji schovívavost, na druhou stranu bych byl ukázkový škarohlíd, kdybych neocenil snahu o jiné vyznění, jenž navíc hmatatelně přetéká temperamentem.Desku musíte přijmout jako kolekci skladeb, které si shodně daly za cíl, aby pěkně odsýpaly a zbavit se očekávaní na dumavé zpovědi virtuosových kytar. Použité šesti strunky, přestože mají (zvláště v pomalejších polohách) několik svých momentů, jsou spíše ukazatelem směru pro veškeré ty okázalé instrumentální doprovody. Hlavní aktér se i nadále snaží vyzývat svůj hlas v nových polohách a například taková parádní titulní skladba je jasným důkazem, že s věkem jeho zpěv vyzrává do dalších krásných barev, k čemuž mu tu často sekundují doprovodné vokály různorodých odstínů a pohlaví, a zvláště pak soulové podkresy ženského ansámblu snesou přívlastek delikátní.„Redemption“ potěší, zahřeje i vcelku mile překvapí, ale v rámci předchozí Bonamassovi tvorby zas nijak zvláště nevyčnívá. Je to znovu příjemně se poslouchající sada songů, která má své opodstatnění v umělcově diskografii a určitě si zaslouží i vysoké bodové uznání s poznámkou: „Na Maserati se pořád dobře dívá, ale je nemožné každý rok obdivovat další nový model“. Z pozice vytrvalého posluchače bych rád viděl Bonamassu odpočatějšího, uvolněnějšího a jednou, snad i brzo, bez jeho dlouhodobého duchovního mentora, spoluautora, producenta a patrona Kevina Shirleyho v zádech. Ve vší úctě, The Caveman, který jistě Joeho hodně naučil a velkou měrou ho pomáhal vyprofilovat v uznávanou žánrovou osobnost, by měl Bonamassu nechat hledat a najít i své vlastní tvůrčí cesty, tak aby se mohl třeba za nějaký čas k tomuto šikovnému žákovi vrátit a znovu pomoci doladit jeho myšlenky.http://www.crazydiamond.cz/piknik_na_hanging_rock_magie_filmoveho_obrazu_recenze_film/1533http://www.crazydiamond.cz/piknik_na_hanging_rock_magie_filmoveho_obrazu_recenze_film/1533fulci@seznam.cz (Lima)Austrálie. Země klokanů, medvídků koala, pštrosů Emu, sáhodlouhých vyprahlých plání a pouští. Země korunních kolonií, pohanských aboridžinců a také zajímavých filmů. Přiznejme si hned na začátku – do první poloviny 70.let australská kinematografie neznamenala ze světového hlediska nic. Jediný významnější zářez, který si mohla připsat na účet, bylo pouze obsazení rodáka George Lazenbyho do jedné z bondovek. A to, jak uznáte, není žádný monument, na kterém by australský film mohl stavět. Ale mělo být jenom lépe.Kapitola 1 – Z prachu povstaneš, australský filmeTo se takhle jednou jeden moudrý pán, jménem John Gorton, civilním povoláním premiér země (sic!), rozhodl, že vybředne australský film z bahna nevědomí. A začal do lokálního filmu cpát peníze. Hodně peněz. A tak vznikla tzv. australská nová vlna (my jsme si jí v 60.letech také úspěšně prošli), která trvala až do konce 80.let 20.století. A jejím nejvýznamnějším představitelem byl bez jakýchkoliv pochybností talentovaný Peter Weir.Jasně, mohli byste namítat – „Vždyť tu byl Šílený Max, byl tu Krokodýl Dundee, byl tu Souboj o poklad Yankee Zephyru“. Ano, ale ty v polovině 70.let nebyly ani v prenatálním stádiu a kdo opravdu vyšvihl australskou kinematografii na světový piedestal, byl právě Peter Weir. Vsadím se, že každý z vás viděl aspoň jeden jeho film, minimálně. Truman Show s Jimem Carrey, Zelenou kartu s Depardieuem, nebo Master & Commander, kde tomu šéfoval gladiátor Russell Crowe. Jasně, jsou to všechno skvělé filmy. Ale ten Weirův nejlepší, ten byl teprve jeho druhý v pořadí. Režijně nesmírně vyzrálý….Kapitola 2 – Pikniky umí nejlíp Australané…Piknik na Hanging Rock z roku 1975. Je nezpochybnitelný fakt, že tenhle, přesně tenhle film, znamenal renesanci australského filmu, vystřelil ho do světových výšin a od té doby už nebyla Austrálie vnímána jako bezvýznamný filmový kraj. V roce 1995, při oslavě výročí 100 let historie australské kinematografie, byl Weirův počin vyhlášen prostými filmovými fanoušky i odbornou veřejností jako nejlepší australský film všech dob a od té doby se tento výsledek při různých anketách pravidelně opakuje. A o čem Piknik…. vlastně je?Tedy hrubý nástin: Jednoho horkého rozpáleného dne na svatého Valentýna, 14.února 1900, se v Novém Jižním Walesu, v Austrálii, vydává skupina mladých dívek z internátní dívčí školy Appleyard na piknik do nedalekého Hanging Rocku. Hanging Rock, abychom si to ujasnili, je pro tu krajinu takovým poznávacím znamením, něco jako Trosky pro Český ráj. Je to formace skal sopečného původu, zlověstně se týčících 160 metrů nad okolím a místní domorodci vždycky věřili, že toto magické seskupení má až spirituální spojení s okolní krajinou, vždy jim připisovali téměř magickou sílu. A právě do tohoto shluku skal se vydávají na průzkum čtyři dívky, ignorující zákaz opustit skupinu. Posléze se jedna jediná z dívek vrací, křičící v hrůzné agónii a aby té pohromy nebylo málo, ztratí se i učitelka, která se je vydá hledat a naposledy je spatřena mezi skalami ve spodním prádle. A vypukne velké pátrání, marné a neúspěšné.Tady se hned nabízí vaše námitka – je to vůbec horor, o kterých jsem se na tomto webu zavázal převážně psát? Není to spíše detektivní drama, thriller, nebo něco takového? O odpovědi mají nejvýznamnější hororové a obecně filmové weby zcela jasno – tenhle film patří do hororového žánru a patří tam zcela po právu. Jasně, postrádá typické hororové propriety – nestříkají tu galony krve, nelítají tady vzduchem duchové, neplouží se zombie, pečlivě nabroušené nože tu nepodřezávají bělostná hrdla. Nebudete si u něho hrůzou okusovat nehty, nebo utírat zpocené čelo a přesto – pokud jste aspoň trochu citliví – vás film dostane. Picnic At Hanging Rock je znepokojivý film. Ne tím, co ukazuje in natura, ale naopak tím, co neukáže. Už Spielberg věděl, že nejvíce nás děsí to, co nevidíme. Proto svého žraloka v Čelistech ukázal v plné kráse až půlhodinu před koncem. A co může být děsivějšího, než nevysvětlitelná záhada, která má tragické následky? A Weir se neobtěžuje s jejím objasněním. To nechává na divákovi, který si musí z jemných náznaků sestavit svoji vlastní interpretaci toho, co se vlastně událo těm dívkám.Jsou tu jistá vodítka, ale dost matoucí – záhadný červený mrak, hodinky se celé výpravě tajemně zastavily v ten samý čas, jeden z chlapců, který po zmizelých pátral, měl silnou vizi jedné ze ztracených dívek. Kdo mohl být původcem té hrůzné události? UFO snad? Něco nadpřirozeného, paranormálního, nebo jen světský čin nějakého sériového vraha, nebo ohavného násilníka? Má to celé snad společné s legendou místních aboridžinců, že Hanging Rock je místem, kde lze téměř hmatatelně cítit přítomnost starověkých pohanských duchů? Můžou snad oni za zmizení dívek? Film pracuje s pocitem záhady až do konce, a jak Peter Weir jasně řekl v jednom z interview, ovlivnila ho při natáčení Zvětšenina (Blow Up) Michelangela Antonioniho z roku 1966, který také divákovi záměrně mlží finální rozřešení a hraje na velkou záhadu až do konce.Kapitola 3 – Forma je nade všeTo, co je středobodem celého vyprávění, to čemu naprosto podléhá, je ATMOSFÉRA. Piknik na Hanging Rock je překrásně nasnímán. Nevinnost mladých dívek čtoucích zamilovanou poezii se tu snoubí s hrozivostí přírody a jejich tyčících se skal. Jejich běloskvoucí bílé šaty se slušivými slamáčky a rukavičkami jakoby ani nepatřily do té vysušené země, do těch hrozivých skalních útvarů, které vybízejí k průzkumu, ze kterého není cesty zpět. Skály, které jsou symbolem nesmírnosti času, a kterým je nějaký okolní společenský řád s jeho pravidly úplně lhostejný a nanicovatý, protože ony tu stojí už několik milionů let a budou stát i dále, až lidské pokolení vymizí. Lidé jsou z hlediska geologické životnosti pouhým plivnutím do moře, skály prostě fungují v jiné časové dimenzi, než nějací lidští mravenci, kteří tu jsou pouhých pár tisíc let.Člověk fakt tak nějak získá respekt k přírodě, její síle a tajemnosti. Četl jsem také různé interpretace, že skály se zde nad dívkami vznáší jako takový hrozivý stín zlověstné sexuality, jakoby vysílaly doslova tajemnou hypnotickou sílu, které dívky podléhají. Jedna z teorií dokonce říká, že ty skály evokují falické tvary, kterým ženy těžko odolávají. Tak nevím, sám jsem takový dojem nezískal, filmoví teoretici jsou někdy tak profesionálně deformovaní, že vidí symboliku ve všem, i smysl všehomíra v popraskané omítce na zdi :o) Každopádně to dokazuje, že ten film je interpretačně bohatý a otevřený všem luštitelům záhad.I když záhada …. vlastně ne tak úplně. Aspoň z hlediska literární předlohy. Film je natočen podle románu Joan Linsday The Secret Of Hanging Rock, publikovaný v roce 1967. Co je zajímavé, že autorka se nesmířila s otevřeností svého románu, se kterou právě pracoval i film a až v roce 1987 vydala dovětek, poslední kapitolu, ve které vše vysvětluje, co se vlastně stalo. Tu dodatečně přidanou kapitolu jsem nečetl a jsem tomu tak rád, protože právě ta záhada je tím pravým kořením příběhu. Román se tváří jako popis události roku 1900, která se skutečně stala, i když, jak praví všechny dostupné prameny, je to celé jenom fikce paní spisovatelky. Škoda, ale fikce je to krásná. I proto možná došlo k jejím několika divadelním a televizním zpracováním, žádné z nich však nedosáhly takového věhlasu, jako Weirův film. Každopádně popularita filmu přispěla ke slávě Hanging Rocku, skutečného místa asi 50 km od Melbourne a učinila z něj vyhledávanou turistickou atrakci.Chybou by bylo nezmínit hudbu. Jsou ty sice pasáže od klasiků (Mozart, Čajkovskij), ale nade vším ční překrásný hudební motiv od Gheorghe Zamfira, hraný na flétnu, který mi spolehlivě vyvolá zimomřivky pokaždé, když ho slyším. Musím uznat, že ta hudba tady fakt dělá hodně a scény ve skalách ještě podmalovává takové zlověstné podprahové hučení, příjemně hororově znepokojivé. Prostě parádička.A závěrem…..Komu vlastně doporučit tento film, tento netradiční horor? Jak jsem již psal výše a budu se opakovat, chybí tu typické hororové propriety a ingredience, přesto ten film svým způsobem děsivý je. Není to popina pro mainstreamového diváka, asi ani ne potrava pro hardcore vyznavače drsných hororů a krvavých morytátů. Spíše pro specifický okruh diváků. Takových, co dokážou ocenit postupně budovanou atmosféru např. v raných filmech Romana Polanského, nebo plíživý děs v artově zaměřených hororech. Weirův film je těžko bezvýhradně zařaditelný do nějakých škatulek. Je svým způsobem výjimečný. Je tajemný. A je krásný.Filmu zdar, přátele.