https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_pearl_jam_recenze/3887https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_pearl_jam_recenze/3887nobody@nothing.com (Tomáš)Osmá, eponymní deska, zastihla PEARL JAM ve vynikající formě. Po smutno-vážné „Binaural“ a politické a komplikované „Riot Act“, zde kapela působí jako politá živou vodou. V rámci svých periodických změn totiž právě znovu doputovali do fáze jednoduchých a úderných songů pro radost. Mnozí jí přirovnávají k druhé fošně „Vs“ a s trochou představivosti a tolerance tomu i rozumím. Samozřejmě „Pearl Jam“ není tak syrová, útočná a nekompromisní, ale je podobně živá, přímočará a plná skvělých songů.Začněme pro změnu obalem. Na jednu stranu chápu, že jeho relativně jednoduchý, pro někoho možná až stupidní koncept, je jasnou vstupenkou do různých anket o nejhorší album cover, na druhou stranu přiznávám bez mučení, mě se prostě líbí. Syté barvy, jednoduchá kompozice, půlka avokáda bez hlubšího smyslu. Proti fakt hnusnému obalu „Riot Act“ je tohle pro jednoduchého vesnického kluka krása veliká.Zajímavým příběhem, plným zvratů a paradoxů, je i otázka vydavatelství. V roce 2003 kapele vypršel kontrakt s Epic Records. Zvažovali vydání alba vlastními silami, nebo u punkového labelu Epitaph Records. Nakonec jim jejich manažer domluvil omezený kontrakt na jednu desku s labelem J Records, který patřil pod BMG. V průběhu nahrávání ale Sony koupilo BMG. Sony vlastní i Epic, takže PEARL JAM byli vlastně zpátky u původní značky.To byl dlouhý úvod co? Pojďme konečně na muziku. PEARL JAM se snaží nestagnovat, a proto i při přípravě hudebního obsahu nové desky opět změnili zajeté koleje z předchozích nahrávání. Vyhlásili punkový přístup a do Studia X v Seattlu napochodovali prakticky s čistým papírem. Jako producentský dozor si zvolili opět Adama Kaspera a musím hned na začátku říct, že odvedl výrazně lepší práci než u předchozí desky. Ve studiu partička muzikantů nechala pracovat chemii mezi jednotlivými členy, což se velice rychle začalo zhmotňovat v nápadech rodících se v jamování. Evidentně byli všichni na stejné vlně, žádná křeč se nekonala a za týden měli už deset songů. Eddie Vedder tentokrát netrpěl žádným textařským blokem, právě naopak. Na každý rodící se song měl dokonce hned několik verzí textů. Minimum byly dvě sady, ale byla tu i píseň s osmi verzemi textu. Jak se nápady krok za krokem vybrušovaly a songy dostávaly svojí jasnou podobu, postupně selektoval nejvhodnější kolekce slov. Kapela si chvíli dokonce pohrávala i s myšlenkou konceptuální desky, nakonec jí ale opustila a šla cestou samostatných témat. Ty se opět dotýkají zejména světa okolo. A jak už to u PEARL JAM je zvykem, nebojí se vážných věcí. Válka v Iráku, znovuzvolení prezidenta Bushe nebo hurikán Katrina byly témata, která hýbala celou společností. Na druhou stranu ale Eddie teď nebyl až tak explicitní, songy díky tomu působí relativně civilně a jejich politický podtext je držen na uzdě. Nahrávka má vynikající zvuk. Grungeový základ byl výrazně omlazen silnou dávkou aktuálního alternativního rocku. To jde v ruku v ruce s dramaturgií, která se nebojí zaběhnout k punkrockovým vypalovačkám, vytvářet etalony moderního klasického rocku, ale v některých momentech znít klidně i alternativně jako R.E.M.. Co je důležité, a právě v tom je největší síla desky, songwritting samotný je jasný, nekomplikovaný a drží se osvědčených postupů. Normální rock´n´roll. Živý, melodický, energický. Tak to mám rád.Deska je dramaturgicky rozdělená na dvě části. „Attack and Conquer“ (útok a ovládnutí), dalo by se říci metalovou terminologií. První várka songů míří nekompromisně na solar. Úderné, rychlé songy, které nám nedají vydechnout, valí se na nás jeden za druhým. A my nechápeme, kde se bere tolik mladické energie v těchto čtyřicátnících. Po prvotním náporu kapela v tlaku povolí, ale nasadí další účinné zbraně ze svého repertoáru. Atmosféru, majestátnost, hymnické schopnosti. Playlist je skutečně velice dobře vybalancovaný, hluchá místa se hledají těžko.„Life Wasted“ je více než slušným otvírákem. Street rock se potkává s post-grungem, Eddie zní maximálně naléhavě, pár meziher navíc skladbě dodává napětí. „World Wide Suicide“ je ještě lepší. Úderná punkrocková estetika v kombinaci s vláčnějším zpěvem ve slokách vytváří zajímavý kontrast. V refrénu to pak ale bouchne naplno. Kombo sekaných riffů a Eddieho přecházejícího až do řevu je vysloveně burcující. „Comatose“ je pak syrová garáž rocková jednohubka. Sice ničím extra zvláštní, ale účelně doplňující nastavenou strategii. Pomalejší rozjezd „Severed Hand“ je jenom klamným manévrem. Jakmile se kapela nenápadně sladí, Matt Cameron nasadí správné tempo, riffy začnou lítat kolem a už to opět jede parádně. Song působí dospělejším dojmem, má košatější strukturu a komplexnější rytmiku. Náznak zjemnění přichází poprvé s „Marker In The Sand“, která je lehce schizofrenní ve své dramaturgii. Intenzivní sloky na pomezí garage a street rocku jsou kombinované s vyklidněným refrénem. Pravý klid a mír ale nastává až s „Parachute“. Silně akusticky orientovaná balada s vánoční atmosférou je velkým úkrokem směrem k pop rocku. Není špatná, ale přijde mi trochu naivní. Tím jsme zároveň vstoupili do druhé části představení. „Unemployable“ představuje esenci toho, co PEARL JAM umí nejlíp. Starosvětský rockový song ve středním tempu, plný emocí, se zajímavou melodickou linkou, krásnou instrumentací a propracovanou strukturou. „Big Wave“ je poctivá grungeová vypalovačka. Krátká a úderná, dokonce i slušně syrová. Perlou desky je za mě „Gone“. Komplexní song sázející na atmosféru a dynamické zvraty. Začíná líně jako smutná balada, Eddieho procítěný zpěv je skálopevně usazený v nízkých registrech. Jemné klávesy v pozadí zahušťují drásavé napětí. S příchodem bicích se ale najednou song začíná otevírat a nabírat na velkoleposti. Postupně se přidávají další a další úrovně, s občasným návratem k základnímu pomalému motivu. Je to přesně styl, který mě totálně bavil na „Yield“. Kytary vytvářejí řeku sonického zvuku, rytmická sekce nás přes ní krásně vede kupředu a Eddie je ten kapitán, na kterého se můžeme ve všem spolehnout. Skvělým kouskem je i „Army Reserve“. Má okouzlující psychedelický kabátek, kdy kytary poletují nad rytmikou v téměř shoegazových vývrtkách. Další rocková balada „Come Back“ má specifickou starosvětskou atmosféru. Svojí strukturou a náladou mi připomíná šedesátá léta. Silný závěr zajistí „Inside Job“. Další song s pomalým rozjezdem, plný napětí, který se náhle rozroste do poctivé rockové katedrály. To jsou ty hymnické konstrukty, pomalu a trpělivě budované, které PEARL JAM umí skvěle. Hezky si nás vodí, omotávají, až jsme chyceni v sítích, kde si nás postupně porcují tu kytarový sólem, tam zase kanonádou bicích.Deska po svém vydání v květnu 2006 sklízela v podstatě dva hlavní typy reakcí. Buď jí akceptovaly jako příjemné oživení s dobrým tahem na branku, nebo jí vyčítaly sázku na jistotu a malý progres. Tak či onak, fanouškům se líbila a její prodeje překonaly předchůdce. Zároveň kapela ukázala, že stylovou škatulku „grunge“ už dávno hodila za hlavu a pohybuje se absolutně svobodně všemi směry. Když se podívám zpětně na diskografii PEARL JAM, tak mi z toho jednoznačně vychází, že mám nejradši jejich přímočaré desky. Když dělají to, co umí nejlépe. Poctivý rock. Řízný, melodický, hymnický. Že to není moc objevné nebo progresivní? Who cares? Baví mě to, a to se počítá.https://www.crazyDiamond.cz/aetherian_ethereal_darkness_praha_thestage_30brezna2026_koncert/3889https://www.crazyDiamond.cz/aetherian_ethereal_darkness_praha_thestage_30brezna2026_koncert/3889nobody@nothing.com (Gazďa)Jeden z nejlepších koncertů posledních let jsem zažil předposlední březnový den v Praze. Měl vše – vynikající hudbu, přátelskou atmosféru, dobré publikum i patřičné nasazení vystupujících. Koncert, který ukázal, že i s málem se dá zahrát velké divadlo. Stačí když to muzikanty baví. Jelikož tohle vystoupení neprodukovali Obscure Promotion, Pragokoncert ani nikdo ze známějších promotérů, tak jsem na něj narazil náhodou. Vybliknul na mě automatickým upozorněním na Bandsintown. Udělalo to radost. Tím spíš, že jsem to nečekal a že AETHERIAN vydali svou poslední desku před třemi lety. Místo? Jakýsi neznámý prostor na Kačerově. S napětím jsem čekal, co bude. The Stage se nachází přímo u Jižní spojky, v takovém červeně natřeném dvoupatrovém baráčkovském komplexu a je to pěšky asi 5 minut příjemnou chůzí ze svahu od metra. Chvilku jsem to hledal, protože před vchodem nikdo nebyl a vstupní štít je skromný. Do sklepního klubu je to jen pár kroků po schodech, a když je plný, tak se do něj nacpe možná až stovka lidí. To ale nebyl případ toho večera. Když jsem půl hodiny před začátkem koncertu vstupoval, měl jsem pocit, že vcházím k někomu domů do obýváku. Čekal jsem solidní návštěvnost, místo toho jsem byl jedním z prvních nebo vůbec první. Ani přesně nevím, protože jsem vpadl na zvukovou zkoušku a v malém a intimním prostoru, kde se zákulisí mísí se sálem, jsem chvíli nevěděl, kdo patří ke kapelám, kdo k personálu klubu a kdo k fanouškům. Jsem sice extrovert, ale na koncerty se nechodím seznamovat, takže jsem s tím na začátku trochu bojoval. Po chvíli už jsem ale klábosil s barmanem, členy obou kapel i s návštěvníky. Když do sebe na takto malém prostoru prakticky neustále vrážíte, tak to nejde jinak, leč by to vytvářelo odtažitou atmosféru. Tady se naopak vytvořilo rychlé improvizované kamarádství napříč celým klubem, které celý večer posunulo na novou úroveň. Jako kdybychom prostě přišli kámošům na večírek, kde si pár lidí vezme do ruky kytary a jdou zahrát. Dal jsem si před koncertem pár piv, koupil si trika a pochopil, že zatímco v Řecku letí Revolut a PayPal, tak naopak u Odysseů nejedou naše QR kódy. Nakonec jsme to ale nějak vymysleli a mezitím už taky majitel klubu dokončil zvučení, takže mohli na pódium vylézt první vystupující. Celkově mělo jít o českou trojpremiéru. Vedle Řeků z Atén měla na Prahu 4 dorazit podobně laděná tělesa ETHEREAL DARKNESS (Belgie) a STYGIAN (Itálie). Bohužel Italové se nakonec kvůli nemoci jednoho z členů nedostavili, takže prvním servírovaným chodem byli rovnou Belgičané. Původně one-man-band chlapce, který si říká pouze křestním jménem Lars. Mají za sebou jen pár koncertů v domovině a tohle je jejich první plnohodnotnější víceštacové zahraniční turné. Snad je tahle zkušenost neodradí… Lars je při pokecu sympaťák a jeho ani kapelu malá návštěvnost naštěstí nerozhodila. Pokud jsem správně počítal, tak nás tu bylo všehovšudy jedenáct platících diváků, které na půlku setu rozmnožili ještě členové AETHERIAN. Naše úderná hrstka pod pódiem se každopádně snažila dělat dobrou atmosféru, což nebylo u takhle kvalitní produkce těžké. Letos Lars a spol vydali velmi dobrou desku „Echoes“, což je jejich teprve druhé elpíčko po debutovém „Smoke and Shadows“. Jelikož fošnu docela vychválili na angrymetalguy.com, tak jsem se jí před koncertem dost pověnoval a můžu směle doporučit. Má nejen skvělý zvuk a produkci, za čímž stojí multiinstrumentalista a známý producent Dan Swanö, ale hlavně přehršel dobré muziky. Hudebně příbuzné s AETHERIAN, ale hozené víc do melancholického rozevlátého atmosférického doomu. Krásná deska třeba k vlahému deštivému jarnímu večeru... Velmi dobře tahle rozmáchlá hudba fungovala i naživo. Jak díky kvalitě materiálu a nasazení přítomných, tak dobrému zvuku, který se majiteli klubu podařilo vytvořit. K pípě to bylo blízko a fronty žádné, a tak nám ta hodinka zádumčivého metalu s dobrými riffy krásně utekla. Kradu trsátko Larsovi a netrpělivě čekám na hlavní hvězdy.Rodáci z Athén vlítli na pódium doslova jako uragán, který chtěl tenhle malý pražský kačerovský prostor nafouknout na dvojnásobek. Veteráni působící na scéně od roku 2013 prostě vědí, jak si s malou návštěvností poradit. Jako kdyby se jejich energií skutečně dav zvětšil. Najednou se pod taktovkou principála Panos Leakose skandovalo, mávalo rukama a křepčilo. Začalo se majestátními tóny „Army of Gaia“ a jedenáctičlenné publikum bylo hned ve varu a já s nimi. AETHERIAN mají v mém hudebním vývoji nezastupitelné místo. Šlo o jednu z kapel, díky kterým jsem začal tolerovat drsné vokály. Ukázali mi, že někdy stačí melodie v kytarách a celkových aranžmá. Řekové stále nejsou dost známí a je to škoda. A tohle turné ukazuje, že se na tom asi nic nezmění. Propagace tohoto turné od Dark Moon Events je odstrašujícím příkladem toho, jak by se to nemělo dělat. V Praze jedenáct lidí, v Krakově o štaci dříve prý jen pět a na vůbec první zastávce ve Varšavě údajně ani nebylo zaplaceno nájemné klubu. Jak se tohle může stát u kapely, která má u jedné ze skladeb („The Rain“) na YouTube téměř 4 miliony zhlédnutí, tak nad tím mi zůstává rozum stát. Každopádně si to takto kvalitní skupina nezaslouží. Pokud jste fanoušci trochu smutného a melancholického melodeathu v doomovém hávu, zkuste AETHERIAN. Přirovnal bych je k pozdním INSOMNIUM s místy trochu nariffovanějším spodkem. S koncertem jsem nemohl být spokojenější. Během hodiny a čtvrt zazněly všechny mé oblíbené skladby, včetně těch nejlepších „Black Sails“, „Primordial Woods“ a zajímavého nového singlu „The Great Beyond“. Poslední dvě písně tráví frontman Panos pod pódiem uprostřed lidí a hecuje nás k ještě většímu nasazení. Vzhledem k celkové velmi přátelské atmosféře vystoupení se o to snažíme. Na konci mu říkám, že když přijedou ještě jednou, slibuju, že nás bude nejmíň dvacet. Zatím koncert roku. https://www.crazyDiamond.cz/corrosion_of_conformity_good_god_baad_man_recenze/3884https://www.crazyDiamond.cz/corrosion_of_conformity_good_god_baad_man_recenze/3884janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se podobně zkušená kapela jakoCORROSION OF CONFORMITY vrátí na scénu po osmi letech ticha, kterése rozhostilo po několika ne úplně zdařilých albech, ale rovněž po úmrtí původního bubeníka Reeda Mullina a posléze i po odchodu dlouholetého basáka a zakladatele MikeaDeana, musí zbývající členové kapely cítit, že právě po letech obnovené aktivity budou stát jednoznačněza to, jinak by jejich zažehnutí jednoduše nedávalo smysl. Když tak novinku od jižanských nespoutanců opakovaně poslouchám,mám na jednu stranu velmi pozitivní pocity, protože se kapele naploše jedné hodiny podařilo zaznamenat celou řadu různorodéhomateriálu v pro ně dosud ne úplně typických polohách, na druhou stranuvšak cítím jistou obavu, jak na podobný materiál bude reagovatjejich nejpravověrnější a nejdrsnější hardcore/punk základna.Novinka „Good God/ Baad Man“ je pomuzikantské a stylařské stránce totiž velmi ambiciózním dílem,na kterém kapela prokazuje obrovskou vyhranost a zkušenosti, takžeposluchač dostává nejen agresivní vály v typickémsludge-metalovém stylu, ale také celou řadu experimentů a jemněji vypilovanýchskladeb ovlivněných jižanským rockem, country a blues. Album jekoncipováno jako 2LP, kde první část tíhne spíše k dravějším (řekněme grooveovějším a riffovějším) kusům, kterým je vlastnísludge/hardcoreová dravost a stonerová hutnost, kdežto druhá částvzhlíží ke klasicky rockovému prostředí a jeho tradici. Je zdeblues, southern rock, ale i psychedelické fáze působící tak, jakoby by byly vytrženy z nějakých nekonečných jamů, stejně jako v poslední skladbě probleskující vokální záchvěvy černošského soulu, to všechno však v onom energií překypujícím kotli jaksifunguje a naplňuje mne spokojeností.CORROSION OF CONFORMITY jsou kapelou, která zažívala svá nejlepšíléta v poslední dekádě 20.století, konkrétně pak v časech svých tří alb vydaných u majors: „Blind“ (1992), „Deliverance“ (1994) a „Wiseblood“(1996), a svůj úspěch z tohoto období, kdy jezdila velká turné v předprogramech velikánů jako METALLICA, PANTERA nebo MEGADETH, už nikdy později nezopakovala, byť se kdysi na scénu dokázala vrátit s obdobně povedenýma stylově rozmáchlým materiálem, který si nic po kvalitativnístránce nezadal s devadesátkovou minulostí, konkrétně když CORROSION OFCONFORMITY v roce 2005 vypustili parádní stoner-metalovou sadu „InThe Arms Of God“. Už tehdy šlo o jistý příklon k rozmáchlémurockovému terénu a pouštním groovům. Ubylo drsnosti, do zvuku se začaly dostávat akustické rozjezdy a toulavéslide-kytarové tóny. Podobné pocity, i když ve stavu ještěvětší pestrosti a vyhranosti, však zažívám nyní prostřednictvímnovinky, o které jsem naprosto jistě přesvědčen, že by obdobně koncipovanou desku nějaká mladá kapela jen stěží nahrála.Zde je totiž patrná odžitost, nadhled amuzikantská jistota. Tihle borci si zkrátka zavírání vlastních hlav do nějakéminiaturní škatulky, do nějaké těsné zrezivělé hardcore pixly,nenechají líbit a hrají si prostě to, co je v jejich věku těší. Dva stále aktivní dlouholetí členové, zpívající kytarista, skladatel afrontman Pepper Keenan a sólový kytarista Woody Weathermann předdvěma lety kontaktovali dva nové parťáky – baskytaristu BobbyhoLandgrafa a bubeníka Stantona Moorea a jali se s nimi skládat novéskladby. Naprosto bez omezení, z jamů vzniklo prostě to, co je těšilo hrát.Výsledek dnes poznáváme. Je bouřlivou směsí, kde se ingrediencestoner/sludge metalu snoubí s jižanským a blues-rockovým prostředím.Takhle totiž zní deska, kterou ve svěžím provedení nahrajístaří borci, co si už nepotřebují na nic hrát a plnit něčípředpoklady. Že půjde o silnou sadu, to mě bylo jasné již od úvodního songu „Good God?/Final Dawn“, který předznamenal dramatický slide-kytarový rozjezd, skladba posléze nabrala na tempu a ve výsledku nám poskytla heroický stoner-metal. Stejně výživně pak zapůsobila i následná „You Not Me“, ale i nejdravější a nejrychlejší kousek alba „Gimme Some Moore“, což je ve výsledku asi největší punk na desce. Každopádně jde o valivý špinavý rockec poplatný cítění této sebranky, osobně si však myslím, že coby pilotní singl reprezentuje celé dílo poněkud nepřesně. Že je novinka hodně jinde a přesto zůstává výbornou kytarovou sadou, mimo jiné ovlivněnou metallicovskou etapou alb Load/Reload, dosvědčují i robusní vály jako „The Handler“ či „Run For Your Life“. Byť se v nich ubírá z tempa, kapelu neopouští zápal a ta chrlí před posluchače slušnou porci kytarových výbojů. Exotikou nasáklá je halucinační instrumentálka „Bedouin´s Hand“, song, který jakoby vypadl z nějakého nekonečného experimentálního jamu.Jak už jsem výše psal, druhá polovina alba vyznívá jednoznačně méně metalově a působí spíše jako experimentální souhrn rockových vlivů, které si hudebníci toužili vyzkoušet. Podstatné je, že z nich nápady jdou naprosto přirozeně a vše působí hodně sympatickým dojmem. Když mluvím o experimentu, mám na mysli experiment pouze na poměry sludge-metalové jednotky, jakou jsou právě Korozivci. Songy působí vlastně dost klasicky rockově a je jim daná naprostá plnokrevnost a kvalita. Určitě z nich jde vycítit, že byli složeny velmi upřímně a je jedno, zdali byly ovlivněny starou etapou ZZ TOP („Handcuff County“), celkovou hravostí na psychedelikách ujíždějících MONSTER MAGNET („Baad Man“) nebo třeba nespoutaných KYUSS („Lose Yourself“). Vše oplývá potřebným jižanským feelem a bohatostí kytarových tónů evokujících vedro uprostřed vyprahlé krajiny. Jeden z nejlepších momentů nahrávky přichází prostřednictvím ďábelského funku „Swallowing The Anchor“, kdy je člověk vtažen do rejdivého tripu a vše na něj působí tak, jakoby kapela tančila na psychedelikách. Westernové prostředí americany připomíná akustická balada „Brickman“, což je zjevně další pocta jižanskému prostředí. Fakt že někoho řada míst na albu působí jako náhodné výřezy z jamů dokládá i další mimořádný moment a sice tříminutový loudavý úvod závěrečného kusu „Forever Amplified“, díky jehož rozmáchlosti a opakujícímu se obloukovému kytarovému motivu jsem si uvědomil, jak moc byli SLAYER na albu „South Of Heaven“ ovlivněni rukopisem starých dobrých BLACK SABBATH, když pak song nabere na tempu, dostáváme jednu z jejich nejvydatnějších stoner-metalových erupcí, která skvěle graduje a ve svém největším laufu je dokonce tuněna parádním soulovým hlasem nějaké doprovodné „sestry v akci“. O experimentálním zabarvení alba hovoří třeba i několikaminutové kytarové blouznění uprostřed jinak docela drsného kusu „A Sleep On the Killing Floor“, ten totiž dost dobře stvrzuje momentální nespoutanost a upřímnost téhle kapely, která se nebála přijít s něčím riskantním. Za mne je tohle vysoce kvalitní matro, byť na první signální na leckoho nezapůsobí a řada lidí bude mluvit o roztříštěnosti a dramaturgickém bloudění. Já se však již chytám a jsem naprosto spokojen.https://www.crazyDiamond.cz/the_molotovs_wasted_on_youth_recenze/3885https://www.crazyDiamond.cz/the_molotovs_wasted_on_youth_recenze/3885nobody@nothing.com (Tomáš)Na britské scéně má dlouhou tradici specifická odnož alternativního rocku, která by se zřejmě dala nejvýstižněji nazvat „pub rockem“. Krátké, melodické a úderné songy na pomezí garážového rocku a street rocku, s punkovou estetikou. Žádné velké umění, jde hlavně o zábavu. Nic posh, tohle je muzika pracující třídy, vysloveně dělaná do malých zaplivaných klubů. Za posledních 20 let mi do této škatulky nejvíc pasují THE FRATELLIS, ale v některých momentech sem nemají daleko ani THE LIBERTINES, THE ZUTONS nebo KAISER CHIEFS.Letošním objevem je pak sourozenecké duo z Londýna THE MOLOTOVS. Co dělají jinak? Co nového přináší na scénu? Dohromady nic. Ale je to svěží, poslouchatelné, slušně živelné. Prostě to baví. Co taky v této stylové škatulce ještě nového vymyslet? Ve finále stačí slušný songwritting a produkce. Vlastně jedna věc by se přece jen našla. Kromě kytaristy a zpěváka Matta Cartlidge je v kapele ještě jeho ségra Issey, která má na starosti basu. A právě její doprovodné vokály jsou něčím novým, co se v podobných spolcích moc nenosí. Ale je to vážně příjemné osvěžení. Člověk by si řekl, že takový téměř nepodstatný detail, ale udělá to sakra hodně. Jo a jsou hodně mladí, pořád teenageři.Než se dostaneme k muzice, pochválím ještě kapelní estetiku. Líbí se mi jejich osmdesátkový „mods“ image (možná dokonce pozdně sedmdesátkový, sorry jako, ale na módu vážně nejsem expert). Většinou to bývá doménou kapel, které hrají intelektuálně náročnější (dle jejich představy) muziku, tady je to v podstatě ale čistá zábava a legrácka. Nejednou jsem narazil na srovnání s legendárními THE JAM, kteří měli podobnou stylizaci, ale THE MOLOTOVS samozřejmě do své muziky stihli nasát 50 let (neskutečné!) hudebních inspirací, které od doby největší slávy zmíněných punk-new wave klasiků uplynuly. Každopádně zde dostáváme výbušnou směs mladického elánu a nadšení, ve spojení s přirozenou teenagerskou rebelií a chutí hrát muziku rychlou, hlasitou a výbušnou. Nenechme se ale zmást, nejsou to žádné prefabrikované rychlokvašky. Cestu k debutu si poctivě vyšlapali, nebo spíše vykoncertovali. Přes malé kluby a předskakování si postupně budovali svoje jméno a pověst. Už několik let si jdou cíleně za svým, což v kontextu jejich věku musí vyvolat minimálně respekt.Základem kolekce jsou svižné a nekomplikované vypalovačky, které se rychle propracují k zpěvným refrénům, na koncertech okamžitě rozhýbají fanoušky a za dvě minuty mají hotovo. Sem spadají pecky jako „Get A Life“, „More More More“ nebo „Wasted On Youth“, která má krásně tajemné intro. Jasným hitem je „Popstar“ s lehce otravným sloganovitým refrénem, na druhou stranu tohle si zapamatuje okamžitě každý. „Oasisovský“ odkaz pak kapela rozvíjí ve vláčnějších písničkách posazených do středního tempa, s protáhlými melodickými linkami a poctivým brit-rockovým zvukem devadesátkového střihu. „Daydreaming“ je toho asi nejlepším příkladem, ještě víc se mi ale líbí „Come On Now“, která k tomu přidává zajímavé kytarové vyhrávky s nádechem jižanského rocku. Něco podobného předváděli THE STONE ROSES na své druhé desce, nebo moji oblíbení REEF průběžně celou svou diskografii. Slušná je i „Geraldine“ s nádhernými doprovodnými vokálními harmoniemi a košatější strukturou.Kapely podobného ražení se často a rádi rochní v hopsavé rytmice, která sice nevybízí přímo k moshpitu, ale dá se na ní hezky zahulákat se sklenicí piva přímo od stolu. THE MOLOTOVS nejsou jiní, „Rhytm Of Yourself“ zní přesně jako taková fotbalová hymna. V podstatě jedinou slabší disciplínou kapely (zatím) jsou slaďáky. Na desce této definici odpovídá v podstatě jen jediný song, akusticky pojatá „Nothing Keeps Her Away“. Nemám k ní co dodat, protože je to přímo definice nudy, nevýraznosti a zbytečnosti.Obecně se mi líbí zvuk desky, který je moderní i starosvětský (jestli sem už můžeme počítat devadesátky) zároveň. Pak evidentně v rámci vyváženosti sourozeneckého dua (kdo má bráchu-ségru, ten to chápe, vždy všem stejně, jinak se povraždí) si Issey pohlídala, aby v mixu její basa byla pořádně slyšet. A to je dobře. Hraje více než slušně, ale jak už jsem zmiňoval, její tajnou zbraní jsou vokály a doprovodný zpěv. Chválím i Matta samozřejmě. Kromě toho, že je hlavní skladatel, je i celkem kvalitní kytarista. Do relativně jednoduchých a přímočarých songů dokáže propašovat zajímavé vyhrávky, mini sólička a jemné nuance, které skladbám dodávají hloubku a podvědomě je dělají barevnějšími a plnějšími. „Wasted On Youth“ je slušný debut. Nepřepíše hudební historii, ale je svěží, pestrý a nekomplikovaný. A to někdy úplně stačí.https://www.crazyDiamond.cz/necrocock_cely_to_prislo_zhury_rozhovor/3888https://www.crazyDiamond.cz/necrocock_cely_to_prislo_zhury_rozhovor/3888hackl@volny.cz (Pekárek)Pokolikáté už? Kdyby nebyl tak dobrý a nevydával proklatě dobrá alba, tak bych se s ním tolik nepáral. Jenže on je a jeho desky jsou prostě perfektní, „Truchlohry“ nevyjímaje. Rozhovory dělám hlavně pro sebe, ty s Necrocockem stoprocentně. Možná se už i trochu opakuji, nicméně podobné mapování cesty vedoucí od hitů k dalším, zas o něco jiným hitům jsem si neodepřel ani tentokrát. Podstatné sdělení se nemění, musíte mít dar a pak máknout. Snad se nám s Tomem obě zmíněné roviny podařilo aktualizovat a trochu rozvést.Za jak dlouho po vydání poslední desky KAVIAR KAVALIER jsi začal pracovat na nové sólovce? Dal sis vůbec nějakou pauzu?Myslím, že ani ne. Ono ani nejde programově odmítat to, co přichází shůry. Když už je člověk obdařen nějakými schopnostmi, je povinen nápady zachycovat, přijímat, velebit a zpracovávat je, takže žádné pauzy se nikdy nekonají.Je v tom občasném střídání desek od KAVIAR KAVALIER a sólovek nějaký záměr nebo účel? Tvoje „přepínání“ každopádně vnímám zcela přirozeně, jako bys prací na aktuálním projektu vždy tak trochu relaxoval od práce na projektu předchozím, takže teď už relaxuješ vlastně pořád…:-)Je to tak. Je třeba to prostřídávat. Po vzrušující, sexuální fetiš jízdě s KAVIAR KAVALIER je vždy potřeba trocha ztišení a meditace při skládání klidné NECROCOCK hudby.Když se člověk podívá na tvé diskografie, nemůže si nevšimnout, že už delší dobu prožíváš hodně kreativní období. Bylo tomu tak vždy? Ve druhé polovině devadesátek jsi se v podstatě odmlčel. Je něco jinak, nebo máš dejme tomu více času…?Mám teď na to opravdu dost času, takže když přijde nápad, nic mi nebrání ho okamžitě zpracovat a nahrát. Tehdy jsem neměl žádné studio a pracoval jsem jen s dvěma kazeťáky, na které jsem postupně přihrával melodie. Budoval jsem Necrocockvilu a zakládal svou krásnou zahradu. V roce 2000 se zrodilo v podkroví vily GummiStudio Y a od tý doby to jede.Pojmu-li to ve spojitosti s tvorbou a prostorem pro ni trochu osobněji, kdy je vlastně Necrocock nejšťastnější? Snad když se mu podaří nastolit harmonii mezi studiem, kuchyní, vstřebáváním nových podnětů a postelí?To jsi řekl úplně přesně, a ještě šťastnější bych byl, kdyby tohle celé probíhalo v Thajsku.:-)Daly ti „Truchlohry“ kreativně nějak víc zabrat, nebo šlo „zase jen“ o čirou radost? Vsadil jsi přitom na osvědčené postupy, nebo jsi k něčemu přistoupil trochu jinak?Byla to jako vždy čirá radost. Chtěl jsem tentokrát vytvořit album víc spirituálnější a surrealističtější. Snažil jsem se dát skladbám co nejvíce snovou a divnou náladu. Pracoval jsem s neobvyklými souslovími, postupy, až nakonec vzniklo album s takovou podivnou sladce truchlivou atmosférou.Znovu a s velkým úspěchem jsi se ponořil do řady duetů. Asi nejde jen o větší pestrost… Hodláš v nich pokračovat i v budoucnu?Pokud si o to skladba sama řekne, tak rozhodně. Ty holky tomu dávaj další rozměr, a příběh tak nějak začne ožívat.„Truchlohry“ znějí znovu dost kompaktně, nicméně zvolené téma je o dost volnější než posledně. Znamená to, že jsi tentokrát nenarazil na výrazné jednotící (nosné) a dostatečně konkrétní téma, nebo jsi podobnou truchlivou koláž plánoval už déle?Šlo mi tentokrát víc o tu surrealistickou a truchlivou atmosféru než o koncepční příběh. Nechtěl jsem si svazovat ruce navazujícím dějem a vlastně mě ani žádné konkrétní téma nenapadlo. Chtěl jsem sebe i posluchače vtáhnout do podivných, nereálných světů, kde ještě nebyli.Není nakonec truchlivým leitmotivem zejména ono funerální vyznění poslední skladby „Sen o nekonečných pokojích“? Krize středního věku, smutek a rozjímání absurditách života, o blížícím se konci (zániku), ze kterého člověka občas probere ledvinová kolika nebo něco podobného...:-)To nevím. Krizi středního věku mám už myslím za sebou a s blížícím koncem jsem už tak nějak smířen. Já bych v tom nic osobního asi až tak moc nehledal. Celý to přišlo shůry, možná je to malinko ovlivněno Márquezovými „Sto lety samoty“. Ale byla to vlastně dost možná úplně první skladba, kterou jsem se snažil udělat první krok do nového alba, a tím ho definovat.V jaké fázi příprav jsi potkal svou další múzu, výtvarnici Terezu Laznovou. Dal ti někdo tip, sehrála roli náhoda, nebo ses k ní jednoduše prosurfoval? A kdy sis řekl, tak tohle je ono(!)?Tak to si pamatuju úplně přesně. Bylo to v červnu 2025 na Ischii, ve Foriu. Pár věcí jsem už měl složenejch a pořád jsem marně tápal, jak pojmout vizuál alba. Prožíval jsem tam zrovna strašné útrapy ohledně fimózy. Po jednom bolestivém a krvavém zápasení s předkožkou ve sprše, která se zasekla a nešla vrátit zpět, jsem padnul v slzách na pokraji sil na postel, když mi přišla zpráva od Terezy, o které jsem do té doby neslyšel. Psala, že je mou fanynkou a že mi nabízí své služby. Poslala mi odkazy na svá díla na instáči a já okamžitě zapomněl na své útrapy. Byl jsem z jejích obrazů úplně rozsekán a věděl jsem, že to je přesně ono. Začal jsem jí posílat své texty, které začala ve svých skicách vizualizovat, a já už věděl, že album „Truchlohry“ bude naším společným dílem.Na „Truchlohrách“ mě nepřestává fascinovat bohatství zvuků. I přímočará hitovka jako „Naše auto míří na západ“ má opravdu hodně vrstev. Třeba zvonkohru, tu jsem slyšel naposled v Louskáčkovi:-) a jeho soundtrackových derivátech. Tady přesto neuvěřitelně sedí a zároveň jde o jeden nástroj (sound) z mnoha. V jaké fázi jsi ji zapracoval a řekl sis něco jako: „K…va, to je ono?“:-)Asi hned ze začátku, přirozeně. O zvucích nikdy moc dlouho nepřemýšlím. Mám nějakou představu, projedu si pár rejstříků, a když mi to sedne, zahřeje u srdíčka, tak to tam lupnu a dál nad tím moc dlouho nelaboruju. Jinak ten motiv i s textem jsem složil kdysi dávno na houbách. Myslím, že to bylo dokonce ještě v době vzniku Houbařského alba.Stává se ti někdy, že to ze svého pohledu přeženeš a musí se něco i ubrat, či dokonce začít úplně znova? Nebo se snad dostaneš na optimální úroveň vždy jen postupným přidáváním?Často. Kolikrát to furt není ono a já se to pokouším zachránit přidáváním dalších a dalších instrumentů, vrstev a ono je to pak čím dál horší. Nezbývá tudíž nic jiného, než nechat původní kostru a začít na tom dělat od začátku a úplně jinak.S finálními studiovými pracemi na všech těch vrstvičkách (mix/mastering) ti znovu vypomohl kytarista a producent Pavel Marcel. Nějaký pátek už se znáte, přesto, proč pro tebe zůstává první volbou?Dobře mě zná a ví přesně, co chci. Já si to vždycky smíchám sám, ale pak přijde On, domíchne to a nakopne, že to zní ve finále mnohokrát líp. Navíc jsou naše seance v Gummistudiu jeden velkej mejdan a zábava plná intimního vyprávění, sprosťáren a kravin.Mimochodem, u některých aktuálně oceněných desek se mi zdá, že opulentní (možná i AI vychytané) producentské aranžmá a ono vrstvení zakrývá absenci dobré melodie. Docela by mě zajímal názor člověka, u kterého přes bohatství aranžmá takový problém absolutně neregistruju. Máš také někdy pocit, že se scéna sice ještě posouvá, ale hity jednoduše chybí, nebo už je lidé ani nepožadují a jde jen o nějaký ten chill, případně, zejména na koncertě, o kolektivní rituál spjatý s nějakou „věroukou“, bublinovou příslušností, snobstvím, nostalgií apod.?To je pravda. Mám pocit, že už se nerodí žádní géniové a hitmakeři. Pomalu vymíráme. Všude jede trapná tuctovost a třeba česká rádia se vůbec nedaj poslouchat. Je to jeden z důvodů, proč jsem tak aktivní. Mám potřebu si dělat vlastní hudbu, která mě dojme a zasáhne mé srdce.Nakolik kompletní bývá tvá melodická vize, když ji odlovíš (či si tě odloví) v éteru? Slyšíš vedle nápadu už i příslušný hudební nástroj?To asi úplně ne. Nějaká představa tam je, ale nástroje hledám spíš až ve studiu.Přichází takové věci jen spontánně, nebo se častěji posadíš ke klavíru/kytaře a tvoříš je cíleně?Dřív, když jsem poznával nové věci, prožitky, tak to bylo víc spontánnější. Přicházelo to bezprostředně po zážitku (cestování, sex…) a vše vznikalo za pochodu na cestách. To teď je taky, ale kolikrát ráno vstanu a mám děsnou chuť něco složit, aniž bych věděl co. Vylezu nahoru, zapnu studio a najednou je venku během dvaceti minut nádherná skladba, takže to nakonec jde i tak.Mohl bys prozradit peripetie vzniku skladby „V soustudánčí“. Pro mě se společně se „Zachytím tvou krásu“ a pár věcmi od TRNŮ A ŽILETEK jedná o skladbu minulého roku, proto chci mít ten příběh i na našem webu.:-)Díky, ale na nic mimořádného si přesně nevzpomínám, ale je to ten případ, že jsem vylezl do podkroví do studia a za chvíli bylo hotovo. Začalo to tím, že jsem našel zvuk té ústřední primitivní melodie a dal tomu co největší snovost. Pak si jen pamatuju, že jsem měl už věc nahranou a jednoho rána si ji pustil v únavě po zhýralé a proflámované noci na hotelu v thajské Pattaye. Musel jsem ji jet furt dokola a slzel jsem dojat tou krásou. Stokrát jsem si oblík plavky, připraven jít k moři a stokrát je zase sundal a vrátil se do pokoje, majíc potřebu tu nádheru poslouchat celej den dokola. Je to i moje nejoblíbenější věc na albu.Dokonalé hloubky a rozechvělosti zde nejprve dociluješ pouhým brnkáním prostého motivu. Údajně jsi měl využít vietnamský jednostrunný nástroj Đàn Bầu. Přijde mi však, že jsi ho decentně doplnil samplem, že jde vlastně o dialog (přelévání) akustiky s elektronikou, k němuž se přidají varhany, pak hammondky, beat, kytara, harmonická kytara a vokály. Výsledek je společně s poetickým textem doslova odzbrojující…Cítím to stejně. Ta skladba mě vždy spolehlivě rozseká. Đàn Bầu je úžasnej, ale strašně náročnej nástroj. Já ho na albu sice v některých skladbách používám, ale špatně. Kdyby mě viděla ta vietnamská babka, co mi ho prodala, ukroutila by si hlavu a chtěla by ho zpátky, že ho nejsem hoden. Nejlíp na něm vynikne vietnamská lidová hudba, pro kterou byl vymyšlen.Podobně se lze zaměřit na každou skladbu a rázem se otevře velké hudební bohatství. Vtip je v tom, že celek vůbec nepůsobí ve stylu, podívejte, jak jsem dobrý, ale navzdory zvláštní kombinaci všeho možného naprosto přirozeně. Na mnoha místech se objeví zdánlivě „obyčejně“ pojatá kytara. Pokud se vrátím k „Zachytím tvou krásu“, zmíněná skladba se otevře jako jedna z prvních, má mnoho vrstev, dokonce wah wah sólo, ale žádná prázdnota se nezastírá, a v závěru navíc přichází naprostá extáze. Můžeš i v zde popsat peripetie, které vedly ke stvoření tohoto, prakticky neoposlouchatelného hitu? Zajímá mě i to extatické „přepnutí“ po úvodních verších…Já už to nevím přesně, ale myslím, že ta skladba vznikla ze dvou. Nebo ne, fakt už nevím.:-) Ten veselej motiv, jak se zpívá a zalévá na balkóně mi evokuje sedmdesátkové hity jako je třeba „Dáme si do bytu vázu“ a podobně.V používání kytary si skutečně zákeřný, vždy mě dokážeš překvapit. Jak využitým zvukem, tak jejím zakomponováním. Vždy se někde objeví, např. jako black gaze stěna v „Na klášterních lukách“, roztodivný riff v úvodu hutné „Havárie v Necrocockově čtvrti“ či jen jako „smuteční“ sólo v jinak nekytarové „Trochu vázne hlas“. Přestože na kytarách nestavíš, máš jich tam prostě znovu dost a na řadu způsobů, jako třeba v „Máme doma přestárlou služku“. O tvém hraní už jsme párkrát mluvili. Jak to s ní máš ale jako se samotným nástrojem, považuješ ji ve své tvorbě za zvukově nenahraditelnou nebo tak něco…?:-)Jasně, bez ní si své sólovky, ani KAVIAR KAVALIER nedovedu představit. Nejenom že muziku přitvrzuje, když je to nutné, ale přenáší ji do jinejch sfér. Není potřeba ji tam mít pořád, ale bez ní by to kouzlo nebylo úplné. Moc na ní sice neumím, a mám pocit, že jsem se od konce osmdesátek, kdy jsem na ní začal hrát, ani o píď nezlepšil, ale to co na ní potřebuju zahrát, tak zahraju.Ostatně, zajímavé struny se ozývají i v „Kukačce“. Navození přírodní atmosféry je dokonalé, jako bych poslouchal staré DRUDKH, přestože mezi vámi leží vesmír… Pochlub se, které strunné nástroje jsi na albu využil. A co ten zvon v poslední skladbě, tam jde přeci také o strunu…?Z živejch strunnejch nástrojů je tam jen kytara a Đàn Bầu. Jinak používám sem tam dětskej xylofonek z DDR a různý zvonky, který si vozím z cest. Sem tam je tam slyšet točivej meditační gong Kyeezee, kterej jsem si přivezl z Barmy anebo třeba tibetská mísa.Pryč od kytar a ploch, při poslechu „Truchloher“ se totiž stalo něco neuvěřitelného, začal jsem si na stará kolena užívat i tu bohatou škálu rytmů/beatů. Byly časy, kdy jsem podobné beaty či ruchy absolutně nesnášel, tady si v ani jedné skladbě nedokážu představit nic jiného. Jak dlouho ti trvá najít a vypilovat rytmus, než absolutně sedne tvým melodiím? Tedy, jak jsem už naznačil, předpokládám, že začínáš hlavně od nich, nikoli od riffů proložených rytmy…Začínám vždy melodií, do ní začnu skládat harmonie, plochy, pak teprve začnu vymýšlet rytmy, které dle potřeby vrstvím. Do základního rytmu přidávám dle nálady všelijaký groovy, loopy, až to začne fungovat, do toho pak nahrávám kytary, basu a začínám zpívat a pracovat na textu.Vrátím-li se k písni „Trochu vázne hlas“ přijde mi nefér, když se tak trochu devalvuje s ohledem na údajnou podobnost určité nálady, motivu/verše s hitem „A ty se ptáš, co já“ („The Winner Takes It All“ od ABBY). Inspiraci si do jisté míry sice potvrdil, osobně to však vidím spíš inverzně. Pocitově jde totiž o, ehm, naprostou šílenost, ryzí umírání, každopádně enormně silnou věc. Melodie mi připadá dokonce původní, jen obdobně výrazná a absolutně kontrastní…Já nevím, mně ta verze od Vondráčkový připadá neméně truchlivá, už kvůli tomu skvělýmu textu od Borovce. Nějak mně v době vznikání „Truchloher“ zněla v uších, tak jsem ji vzal a umocnil její trýznivost až nadoraz. Mým snem je, aby se objevila v playlistech krematoriích a obřadních síní a předčila v pohřební popularitě Dvořákovo „Largo“, nebo Špinarčino „Tenkrát na Západě“. Jinak jsme teď nedávno nahráli s úžasnou jazzmankou a šansoniérkou TE RE ZA novou verzi „Tenebreuse“, kterou Terka nazpívala ve francouzštině. Udělala si na to vlastní, úchvatně temnej text a je to ještě trýznivější než „Trochu vázne hlas“. Brzy tuto verzi zveřejníme.Teď ně napadá, že ve druhé půli alba se vlastně jedná o velmi pomalý pád do neskutečné hloubky, předpokládám, že mi neřekneš, že to tak prostě vyšlo…Řadil jsem skladby intuitivně. Může to připomínat fáze spánku, který začíná zlehka, postupně se prohlubuje, až končí velkým sněním.Vytáhnou nás z těch hlubin noví KAVIAR KAVALIER? A stane se tak už za rok?:-)Nemyslím si. Vlastně ani nevím, jestli letos vydám nějaké album, Zatím soustředěně na žádném nedělám. Zaznamenávám nápady, občas si něco nahraju, sem tam si něco nazpívám do nadcházejícího alba MASTER´S HAMMER. Nevím, třeba se to ale zlomí a všechno bude jinak. Nějaké novinky určitě budou.Ještě pár stručných otázek na závěr. Po posledním albu KAVIAR KAVALIER jsme se dočkali vinylu poměrně záhy a prakticky souběžně dalších dvou. „Truchlohry“ si o něco takového také říkají. Dočkáme se i v jejich případě? A případně i dalších reedic?Já pevně doufám. Je to zrovna v jednání. Ale když ne, tak je mi to vlastně fuk. „Truchlohry“ vyšly v dostatečně luxusním a krásném provedení. Ten matnej, sametovej povrch je šíleně rajcovnej.MASTER‘S HAMMER jsi zmínil jako první.:-) Jak došlo k té kreativní explozi s tvou účastí? Připadá mi, že svou energii dopuješ momentálně i Františka. Stručně řečeno, že dáváš jeho „Airbrusherům“ větší atraktivitu a smysl…:-)Kdepak. Energií se Frantovi nemůžu vůbec rovnat. Zatímco já se v jedenáct probírám a snažím vykopat z pelechu, on už má namalovanej obraz. Celej den jen skotačí, křepčí a tancuje. Od pěti už je na nohou a nevydrží ani chvilku v klidu. Já se zas tak moc skladatelsky na novém albu MASTERS HAMMER neúčastním, jen se ať už zpěvem, nástrojem, nebo motivem, harmonií, radou, myšlenkou snažím skladby umravňovat a smysluplně do nich zasahovat.Občas se kouknu na tvůj facebookový profil a pak musím vyseknout poklonu tvému vaření. Chybí mi tam však sladké. Pečeš, cukraříš někdy?Peču starobylé cukroví o Vánocích, nebo zrovna teď jsme pekli bochánky, ale mám bohužel vyšší cukr, kterej se snažím mít tak ňák pod kontrolou, takže se sladkýmu spíš vyhýbám. Ono stačí to pivo.:-(https://www.crazyDiamond.cz/iotunn_in_vain_nephylim_praha_modra_vopice_21dubna2026_koncert_info/3890https://www.crazyDiamond.cz/iotunn_in_vain_nephylim_praha_modra_vopice_21dubna2026_koncert_info/3890nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/991Dánští progresivci IOTUNN vyráží na svoji první headliner tour po Evropě! Kapela, která si získala celosvětovou pozornost díky svému epickému, atmosférickému a technicky propracovanému zvuku, si naplánovala zastávku i v České Republice, vystoupí totiž v pražské Modré Vopici, a to už 21. dubna! O support se postarají norští IN VAIN a Nizozemci NEPHYLIM.Tvorba IOTUNN kombinuje melodické prvky s extrémně metalovými pasážemi a výrazným důrazem na kosmickou tematiku. Typické jsou pro ně mohutné riffy, melodické kytarové linky i rozmanitý vokální projev, ve kterém se střídají čisté a growlové party. Tato směs dává jejich hudbě velký emocionální i dynamický rozsah. IOTUNN výrazně prorazili albem Access All Worlds (2021), které získalo velmi pozitivní ohlasy nejen kvůli své hudební komplexnosti, ale i díky atmosférickému příběhu, jenž prostupuje celou deskou. IOTUNN se v ní zaměřují na témata jako vesmír, čas a lidská existence, což spolu s jejich epickým zvukem vytváří silný a originální koncept. Díky této osobité kombinaci se kapela pevně zařadila mezi nejzajímavější současné projekty progresivního metalu.Zástupci norského progressive deathmetalu IN VAIN jsou známí svým temným a velmi propracovaným soundem. Ve své tvorbě mísí extrémní metal s melodičtějšími pasážemi, blackmetalovými prvky i rockovějšími momenty, což jim dodává výraznou žánrovou pestrost. Typické jsou dlouhé, kompozičně komplexní skladby, kde se střídají growlové i čisté vokály a kde důraz na náladu a příběh hraje stejně důležitou roli jako technická zručnost.Nizozemská melodic-deathmetalová senzace NEPHYLIM ve své tvorbě propojuje atmosférické prvky s agresivní energií. Jejich skladby se vyznačují výraznými melodickými kytarovými linkami, emotivními harmoniemi a kombinací drsných vokálů s temnější, téměř post-metalovou náladou. Kapela často pracuje s kontrasty – rychlé, tvrdé pasáže střídají epické a melancholické momenty –, čímž vytváří dynamický a hluboce emotivní zvuk.https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part_ii_sanguis_recenze/3883https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part_ii_sanguis_recenze/3883janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak už jsem zmínil u předchozírecenze, navzdory ne zrovna krátké historii této norské kapely,jsem se k hudbě GREEN CARNATION dostal až v průběhu loňského roku, vsouvislosti s první částí jejich aktuálního rozsáhlého a koncepčního díla „ADark Poem“, kde kapela prokazuje nemalou schopnost posluchačevtáhnout do svého světa plného melancholických obrazů a pozvat jej na výpravu plnou progresivního rocku i dark/gothicmetalu. Zaujala mne nejen schopnost vtisknout do všech skladeb tesknounáladu, ale navzdory tomu také potřebný pakl chytlavosti,dozdobené vkusným zvukovým kabátkem, inspirovaným fázemi historie rocku, kdy kytary souzněly s oslňujícímiklávesovými party. Právě loňská první část rozsáhléhokonceptu temné poemy, nazvaná „Part I: A Shores Of Melancholia“se pro mne stala přímou vstupenou k hudbě zkušených GREENCARNATION. V době, kdy velké žánrové kapely jako PARADISE LOST a KATATONIA po tvůrčí stránce spíše paběrkují, a řada dalších již sotva existuje, šlo oosvěžující porci náladotvorné hudby. Nezaujala mne tehdy všakjen muzika, v podání zkušených Norů částečně vycházející z art-rockových předobrazůsedmdesátých let, ale také výtečná schopnost muzikantůvystavět na teskné melodie bohaté kompozice, svou pomalejšígradací tíhnoucí k epickému stylu vyprávění, no a v neposlednířadě také celkové obrazové zpracování díla a jeho grafika. Kapela letos pokračuje s druhýmdílem poemy nazvaným „Part II: Sanguis“, skrze které je poznat, žebylo v rámci formy provedení uměleckým záměrem GREEN CARNATIONplynule navazovat na rok starou prvotinu, avšak další skladbyprezentovat z trochu bližší perspektivy. Nad vydáním díla opětdlí renomovaná stáj Season of Mist a pod jeho vznikem se produkčněpodepsali samotní členové kapely, konkrétně předevšímklávesista Endre Kirkesola, zpěvák Kjetil Nordhus a baskytaristaStein Roger Sordal. Jestliže první část filosoficky zaměřeného konceptu definovalavztah člověka ke světu, k jeho okolí, ke společnosti a skrzetyto vazby se prodírala tématy jako existenciální nejistota či odcizení, čemuž byl dodán rozmáchlý, pozvolna gradující rázskladeb se spostou ozdob a výpravnosti, pak letošní album působío něco křehčeji, introspektivně a je v něm zachyceno o něcovíce poklidných momentů. „A Shores Of Melancholia“ byla předrokem považována za velkolepou jízdu, skrze kterou Norové dávalivzpomenout na své nahrávky z konce devadesátých let, a mluvilo setak o návratu v největší formě. Dvojka, přizachování formy provedení, působí o něco osobněji, neb lyrikapřináší myšlenky obracející se většinově do autorova nitra.Nové skladby při zachování jisté progresivity a barvitosti nepůsobí až takrozmáchle, i když taková titulní věc zastihuje naopak kapelu při chuti po bombastu. Vesměs jsou však skladby na dvojce o něco subtilnější a rovněž se v nich více kladedůraz na přímočarost a hlavní roli zpěvových linek. Nachází se zde opravdu silné zpěvové linky, týká se to především případu předběžně vypuštěného a nutno říct že parádního, velmi chytlavého singlu „I Am Time“. Tenhle song má skutečné charisma a působí zřejmě jako největší magnet obou zatím zveřejněných částí. Soudě, že jsem s koupí prvotiny obdržel prostornou kartonovou krabici a do ní posléze umístil i druhý díl konceptu, přičemž zde zůstalo ještě místo na třetí cd, troufnu si říct, že nás do roka čeká ještě jedna část. Na tu jsem opravdu zvědav.Na novince zcela chybí black metalem ovlivněné divočiny, jako byla u prvního dílu skladba „The Slave That You Are“, spíše se kapela zaměřuje na pečlivé vyšperkování zvukové a strukturální stránky díla, otisk nálad do skladeb a celkovou uveřitelnost. Album je plné s vkusem podaných skladeb, které působí vlastně vcelku zdobně, ale na druhou stranu nepřeplácaně, v případě GREEN CARNATION jde totiž o progres, který nebudí dojem obtížnosti - v případě titulní skladby „Sanguis“, „Sweet To The Point Of Bitter“ nebo „Fire In Ice“ dostáváme příjemně poslouchatelné a zároveň art-metalově košaté kompozice. Dále zde pak máme poklidné, komornější věci, kde do popředívystupuje melancholický vokál podporovaný úspornějšínástrojovou vozbou, nejčastěji klávesy - „Loneliness Untold,Loneliness Unfold“ či závěrečná suita „Lunar Tale“. Důležité je, že všechny složky výsledné skládačky díla do sebe dokonale zapadají a kapela udržela vysokonastavenou laťku. Po skladatelské, umělecké i zvukové stránce jde od Norů znovu o skvělou práci a mě nezbývá než se těšit na třetí díl. https://www.crazyDiamond.cz/bad_karma_boy_walter_schnitzelsson_praha_cafe_v_lese_7dubna2026_koncert/3886https://www.crazyDiamond.cz/bad_karma_boy_walter_schnitzelsson_praha_cafe_v_lese_7dubna2026_koncert/3886nobody@nothing.com (Tomáš)Další slovenský večer v Café v lese sliboval možnost si poslechnout spoustu různých slovenských dialektů a nářečí přímo mezi fanoušky, a pak samozřejmě kvalitní slovenské texty u vystupujících kapel. Zajímavým uvědoměním pro mě byl fakt, že obě kapely vydaly svoje debuty v roce 2013, obě si prošly nadějným obdobím, kdy na alternativní scéně měly slušně našlápnuto, obě pak ale taky několik let hibernovaly a trochu se na ně zapomnělo. Naštěstí se postupně vrátily, BAD KARMA BOY už v roce 2024 se svojí čtvrtou deskou „Noc na zemi“, WALTER SCHNITZELSSON pak loni parádním kouskem „Tí druhí“ (hodnotil jsem na 90% a byla to pro mě nejlepší slovenská deska loňského roku). A tady podobnosti končí, protože obě kapely hrají dost rozdílný typ muziky, který se ale nakonec tento večer slušně vzájemně doplňoval.WALTER SCHNITZELSSON v obnovené sestavě fungují aktuálně jako kvarteto a to přineslo samá pozitiva a sociální (zvukové) jistoty. Druhá kytary v sestavě nemůže z principu znamenat nic zlého. Hutnější zvuk, větší drive, přesně to nastalo i zde. Jenom připomenu, že kapela své první dvě desky jela v angličtině, aby loni přesedlala na jazyk svého domácího kmene. A udělala moc dobře. Se songy je možné se o moc efektivněji propojit, pochopit kontext a taky si je hezky zahulákat. Naposledy jsem je viděl ještě před Covidem v období druhé desky, takže jsem byl zvědavý, kam se jejich energická kombinace garážového rock´n´rollu a indie mezitím posunula. Od prvního songu mi bylo jasné, že evoluce šla správným směrem. Tvrdší zvuk kapele a zejména aktuálnímu materiálu vysloveně sluší. Měl jsem výborný výhled na nového bubeníka a že se bylo na co dívat! Technicky špičkový, super fokusovaný, strojově bezchybný. Rychlé breaky, změny rytmů, aktivní práce s kopákem, překvapivě tvrdý styl. Společně s jasnou a přímočarou basou rytmika táhla kapelu silou parní lokomotivy. Trochu mi připomněl prvního bubeníka BLOC PARTY, který měl podobný styl a drive. Co se týče kytar, tak zpěvák Jozef Rezník používá elektroakustickou kytaru (snad jsem to identifikoval správně), kterou bych čekal spíše u nějaké bluegrassové kapely. Má parádní kovový zvuk a krásné dojezdy jednotlivých tónů, které dávají jejímu zvuku zabarvení do jižanského rocku. Díky tomu si je s nikým nespletete. Set byl sestaven velmi chytře. Tři úvodní anglicky zpívané hitovky z prvních dvou desek dostaly fanoušky do správné provozní teploty (včetně těch, kteří opět kazili věkový průměr ze svých stabilních pozic u zvukařů) a pak už se přepnulo do slovenštiny a jelo se nové album. Jak jsem psal v recenzi, aktuální deska je tvrdší a přesně tak to znělo i naživo. Skvělé moderní indie, syrové a bezprostřední. Z kapely a jejich muziky zároveň vyzařuje určitá vnitřní pohoda, kterou bych přirovnal k pocitům, které mám zejména z australských skupin. I vážná témata řešit s nadhledem, ve stylu „hlavně se z toho nepo…t“. Jde přece hlavně o good time. Jediná výtka bude směřovat ke zpěvu, který byl v mixu lehce ztracený a nezřetelný. Přitom ale další dva mikrofony, basáka a druhého kytaristy, byly plně čitelné a jasné.BAD KARMA BOY byli vždy jemnější a zasněnější. Jejich kytarový indie pop byl samozřejmě bezpochyby a jasně alternativní, ale zároveň absolutně přístupný a nekonfliktní. Kapela se postupně vyvíjí směrem k více tanečnějšímu pojetí své muziky, pár novinek, které toho večera zahráli, už jsou hodně vzdálené od ranných songů. Souvisí to určitě i s nápadným posunem v aranžích s výraznějším zapojením elektroniky. Syrovost a ostrost se zde nenosí, jejich hudba má více atmosférický nádech, v některých momentech by se dala označit i jako soft-psychedelická. Bylo to vidět i na složení publika, kdy se najednou pod pódiem vynořilo výrazně víc příslušnic něžného pohlaví, které se neostýchaly vlnit nebo tančit do rytmu, podle tempa aktuální skladby. A pak si samozřejmě i pořádně zazpívat s kapelou refrény několika starších hitů z prvních desek. „Dunaj“, „SFP“ (Sedíme, fajčíme a pijeme), nebo nádherná, potemnělá, ale přitom pozitivní „Iba mesiac“, kde si hlavní vokál přebírá klávesačka Adéla. Tady obecně se zpěvem nebyl, byl v mixu umístěný jasně, takže skutečně nevím, v čem byl problém u první kapely. Zvuk obecně byl klubovým standardem, takže více než slušný.Díky živé slovenské komunitě mají kapely z nezávislé scény zpoza řeky Moravy v Praze (ale třeba i v Brně) kontinuálně stabilní zázemí a nemusejí se obávat prázdných klubů. Proto se tyto destinace pravidelně objevují na seznamu zastávek při jejich turné. A co je nejdůležitější, vůbec jim to nehraje špatně, právě naopak. Scéna je tam pestrá a aktivní. Jen tak dál a houšť!https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_lost_dogs_recenze/3882https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_lost_dogs_recenze/3882nobody@nothing.com (Tomáš)Kompilační desky mapující nevydaný materiál, různé bokovky nebo b-side obvykle bývají oceňované zejména mezi fanoušky dané kapely. Dovolím si ale tvrdit, že v případě „Lost Dogs“ můžou oslovit i posluchače, kteří se jinak o PEARL JAM až tak do detailu nezajímají. Jednoduše proto, že tato kolekce je vážně moc dobrá.Začněme pár faktografickými body. „Lost Dogs“ je dvojalbum. Pokrývá období let 1991 až 2003 a nabídne až 30 songů. Najdeme zde b-sides, singlovky, které vyšly na různých kompilacích, soundtracky k filmům, nebo vánoční singly pro členy fan klubu a pak i spoustu songů, které vznikly při nahrávání řadových desek, na které se ale z různých důvodů nakonec nedostaly. V poslední zmiňované kategorii dominuje období „Binaural“, které zastupuje rovnou šest skladeb. Na prvním disku jsou dravější a rockovější songy, zatímco ten druhý je klidnější a experimentálnější. Jak už to při podobných výběrech bývá, ne všechno jsou skryté perly, ale spousta songů je vážně moc dobrá a je skvělé, že nám je kapela touto formou zpřístupnila. Řazení skladeb se nedrží historického pořadí a to je dobře. Zejména první disk je dramaturgicky nakombinován vysloveně povedeně a parádně odsýpá. Ve finále člověk ani nevnímá, že některé songy od sebe dělí přes deset let. I to něco vypovídá o konzistentní skladatelské kvalitě kapely.Jestli si někdo myslí, že PEARL JAM rovná se grunge, tak zjevně kapelu nezná. I na řadových albech pravidelně přichází s pestrým stylovým záběrem, i když samozřejmě má svůj typický skladatelský rukopis. A pak tady máme hlas Eddieho Veddera, který společně s jeho specifickým frázováním je jasným trademarkem kapely. „Lost Dogs“ jsou pak stylově možná ještě více otevřené, což je logické. Jedná se přece o skladby, které právě pro svou jinakost nepasovaly na jednotlivé řadovky.Začněme první deskou. Máme zde na výběr od všeho trochu. Svižný street rock „All Night“, alternativní srandičku „Hitchhiker“, garage rockovou „Don’t Gimme No Lip“, old school rock´n´roll „Leavin Here“ nebo psychedelicky ladění hard rock „Alone“. Ne vždy podobná roztříštěnost funguje, tady jsem s tím ale nikdy neměl problém. Je to v podstatě takové „greatest (non)hits“, kde cítíme a evidujeme rozdíly ve zvuku, stylu i songwrittingu a přesto jasně víme, že tohle je jeden celek. Je to mozaika, kde každá kousek je jiný, ale dohromady vytváří jasný finální celek.Několik skladeb pak můžeme s jistotou zařadit do zlatého fondu kapely. „Sad“ se svým soft grungeovým riffem je jasný hiťas. Klenutá melodie, košatější struktura, euforická atmosféra. Špičkový song po všech stránkách. Další je „Down“, která je hozena do kabátku klasického rocku s tím, že některé kytarové cingrlátka odkazují snad až ke country nebo jižanskému rocku. Uvolněná atmosféra nás zavádí k nekonečným dálavám amerického venkova. „Undone“ je pak typickým songem pozdější tvorby PEARL JAM. Netlačí na pilu, ale přesto má drive. Aranžerská bohatost je téměř nekonečná. Výborná basová linka, nádherné vokální harmonie, zajímavé kytarové elementy a sóla. A opět ta atmosféra!Koncertní stálice „Yellow Ledbetter“ je pak klasickou stadiónovou hymnou stvořenou pro sekci setlistu s přídavky, kdy už publikum jede na poslední zbytky energie a postupně se uvolňuje po tříhodinovém zápřahu. U některých songů má člověk pocit, že mít k dispozici vlastní nahrávací studio neznamená vždy jen pozitiva. Kapela si totiž pak může za „výrobní“ náklady nahrát jakoukoliv blbost. Mluvím o „Whale Song“. Nedejte ale na první dojem. Ačkoliv to může znít jako experimentální úlet, je to ve finále vynikající song, plný zajímavých zvuků a melodických postupů. Na prvním disku najdeme hned čtyři kousky, které se nevešly na „Binaural“. A když se na ně podíváme detailněji, pochopíme proč. Kromě výše zmíněných „Sad“ a „Hitchhiker“ je to ještě Cameronova „In The Moonlight“ a Vedderova „Education“. Všechny jsou výborné, ale nemají v sobě tu temnou náladu zmiňované desky. Nepasovaly by tam. Díky bohu že se objevily alespoň zde.Druhý disk už zdaleka není kvalitativně tak vyrovnaný a občas to zde zaskřípe. Ale to je v pořádku, je to přece výběrovka, s tím se počítá. Opět zde ale najdeme několik famózních kousků. Hned první „Fatal“ je toho příkladem. Majestátní song s krásně smutnou atmosférou. A z které že to je session? Ano, opět „Binaural“. Tím, jak zde máme spíše pomalejší songy, je kolekce náročnější na pozornost. Musíme se více zaměřovat na zajímavé detaily, protože hymnické eposy zde nenajdeme. Pořád ale tady jsou skutečně zajímavé kousky. Akustická „Footsteps“ boduje svojí civilností a bezprostředností. Tajemná „Wash“ nás dráždí svým syrovým zvukem a experimentálnější strukturou. Další akustická libůstka „Drifting“ v sobě nese atmosféru amerického venkova dvacátých let minulého století. Největší peckou se ale s přehledem stává „Last Kiss“. Song původně napsaný jistým Waynem Cochranem začátkem šedesátých let PEARL JAM prvně vydali jako vánoční singl pro svůj fan club v roce 1998. Měl však takový úspěch, že se kapela rozhodla ho vypustit i jako regulérní singl a v roce 1999 to dotáhl až na druhé místo singlové hitparády. A další výborný song z éry „Binaural“ nás potkává v podobě „Sweet Lew“. Opět je experimentálnější, s hodně slizkým zpěvem, ale má parádní atmosféru.Jak jsem zmiňoval výše, s podobnými kompilacemi je to vždy trochu sázka naslepo. Ne všechno, co zůstalo v šuplících, nebo se z nějakých důvodů nepoužilo, dosahuje běžných kvalitativních standardů konkrétní kapely. Sám mám ve svém archivu podobných výběrů spousta a často je to spíš jen povinnost a zvědavost, abych si je vyslechl, ale málokdy se k nim pak vracím. „Lost Dogs“ jsou jednou z mála výjimek. Je to výjimečně povedená sonda mapující prvních deset let existence PEARL JAM z méně známé stránky.Finální hodnocení je průměrem. První část hodnotím na 80%, druhou na 60%.https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_co_mohlo_byt_recenze/3875https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_co_mohlo_byt_recenze/3875nobody@nothing.com (Tomáš)Zmínky o nové kapele CHRPY z Prahy jsem začal registrovat v hudebních médiích už loni, v souvislosti s jejich prvním singlem „Co mohlo být, to se nepočítá“. Ověřil jsem si, že ano, tohle se mi bude líbit a trpělivě čekal na desku. Ta se vyklubala na světlo světa v únoru letošního roku a je to trefa do černého. Nostalgie, která zní současně a která nás vede do budoucnosti. Nebo jednoduše skvělý indie/emo/pop-punk-rock, který má hlavu a patu. Díky bohu, že to z nápadu v baru nad pivem dospělo až sem. Jan „Vegy“ Táborský, Tomáš „Tomsn“ Bursík, Josef „Stoláč“ Stolárik a Tomáš Blažek fungují dlouhodobě hned v několika domácích formacích. THE PROSTITUTES, WILD TIDES, JUST FOR BEING, HOMESICK, SLEEP TWITCH. Člověk by si řekl, že díky tomu budou dostatečně hudebně saturovaní. Zejména když jim už taky není dvacet let a mají i rodiny, děti, práci. A přece se objevil jeden faktor, který dal věci do pohybu. V žádné z výše zmíněných kapel se nevěnují hudbě svého mladí, kterou poslouchali v době dospívání, která zůstala zapsaná navždy v jejich vnitru. Midwest emo a pop punk-rock, kapely jako JIMMY EAT WORLD, BLINK 182, BRAND NEW, TAKING BACK SUNDAY nebo SUM 41. Sny se mají plnit nejen o vánocích, a tento si pánové splnili vrchovatě. Ve finále v tom nejsou sami, emo rock zažívá i mimo naše hranice určité znovuzrození, takže to rozhodně není nějaké unylé nostalgické vzpomínání v rámci krize středního věku.Pojem „emo“ je protkaný celou deskou od začátku do konce a zhmotňuje se na všech úrovních. Vznik kapely jsem už popsal. Dalším kapitolou jsou texty. CHRPY se rozhodly jít cestou českého jazyka, což není úplně standardní věc v tomto hudebním žánru. Tleskám za odvahu a vyslovuji hned i uznání za kvalitu. Texty jsou více než slušné. Prolínají se v nich vzpomínky na mládí a vyrovnávání se s aktuálním světem, a taky věkem a s tím spojenými životními situacemi. Dovolím si generačně se přiřadit ke kapele (já vím, fandím si…), zřejmě i proto se s tématy dokážu přirozeně identifikovat. Přesně vím, o čem kluci zpívají, zasahuje to ty správné receptory v mém mozku, oživuje ty správné vzpomínky. Další kapitola v našem „emo“ příběhu má název producent-studio. Damián Kučera je nejen kamarád kapely, ale i člověk navýsost povolaný pro tento typ muziky. Sám je jejím fanouškem a ve svém domácím studiu na Slapech dokázal zachytit CHRPY přesně tak, jak to mělo znít. Žádné AI, žádné elektronické krabičky, žádné programy na úpravu nahrávek. Poctivý analog, poctivý gear, poctivé nástroje. Přesně tak, jak se to dělalo v dobách největší slávy zmiňovaných hudebních stylů. Některé dodělávky pak proběhly ještě v pražském Parlay Studio, kde pro změnu působí jako zvukový inženýr přímo Vegy. A tím se dostávám k poslední kapitole naší „emo“ výpravy. Zvuk desky. Jedním slovem paráda. Pardon, musím se opravit – velká paráda! Neskutečně šťavnatý, mnohovrstvý, barevný. Umí být poctivě tvrdý, ale zároveň pop punkově hravý a hladivý. A zejména zní 100% živě, intenzivně, přítomně.Devítka songů působí velice sevřeným a vyrovnaným dojmem. Deska proto výborně odsýpá. Hned od otvíráku „Mládí“ nás pohltí všechny atributy výše zmíněných hudebních stylů. Změny tempa, dva hlasy na zpěv, který je často doplňovaný o správný emo řev, druhá kytara přidávající spoustu kudrlinek nad hlavní sonický zvukový proud, parádní bicí s jasný rytmičákem a krásně hlubokými přechody. A v textu probleskují neskutečné hlášky typu „Nosím stále trika kapel, které v roce 2005 přestaly hrát“, které mají v sobě generační výpověď existenciálních rozměrů. Singlovka „Co mohlo být, to se nepočítá“ je hudebně sice jemnější, popovější, ale intenzivnější řev v několika pasážích ji nenásilně překlápí zpět na správnou stranu barikády. „Ztraceni v hlubinách“ ale opět přitvrzuje. Intenzivnější a zemitější kytary songu vysloveně sluší a dodávají jí poctivý rockový drive. Zvukově se blíže aktuální podobě IMODIUM. Hymnický refrén je opojný a na koncertech bude určitě skvělým materiálem na společné burácení s fanoušky. Nostalgická „Bouře“ v post-hardcorovém ladění připomene mé oblíbené BRAND NEW. Dynamické změny burcují naše emoce, elektronické zvuky v pozadí některých pasáží song modernizují a dodávají mu na aktuálnosti. „Lepší zítřky“ je relativně přímočará, nic zbytečně nekomplikuje. Drive, poctivý refrén, slušné mezihry, všechno správně. Začátek songu „Stráž“ je asi největší popařina v rámci kolekce, ale v momentě jak kytary pořádně zaberou, jsme stylově hned v jiné dimenzi. „Šrámy“ opět přidávají do tempa a v refrénu znova míří do hutnějších tónů. Tyto tvrdší, někdy až téměř grungové vsuvky, jsou přímo geniální. Skladby díky nim působí mohutněji a správně chlapácky. „Verze tebe“ pokračuje v nastoleném směru a dál do nás tlačí tu parádní atmosféru. Závěrečná „Dnes ještě ne“ se postupně vykrystalizovala v mojí nejoblíbenější skladbu desky. Tajemnější rozjezd na sekaných riffech, pak přechod na pořádnou řežbu. Intenzivní řev kombinovaný s tvrdým zpěvem, tohle není nic pro slečinky. Tohle je pořádný rokec! Kapela svůj vlastní styl nazvala „dadrock“ (taťkovský/fotrovský rock). Zní to možná až zbytečně ironicky, protože tihle „fotrové“ dokážou s přehledem rozmést nejednu indie kapelu přemotivovaných mladíků. Ne, že by to měli zapotřebí, oni hrají zejména pro radost. Poctivé řemeslo generuje poctivé výsledky, to je jediná pravda, díky které „Co mohlo být“ je tak skvělou deskou. https://www.crazyDiamond.cz/hypnos_pandemia_bohemyst_ceske_budejovice_mc_fabrika_3dubna2026_koncert/3880https://www.crazyDiamond.cz/hypnos_pandemia_bohemyst_ceske_budejovice_mc_fabrika_3dubna2026_koncert/3880janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Varování - tenhle report je velmi strayovský! Kdo není přiznivcem podobného pojetí, nechť raději nečte, děkuji.:-) Už vidím ty otazníky nad obličeji čtenářů našeho webu doplněné větou: „Tak tebe bych napodobné akci tedy nečekal.“ :-) Chápu, asi nejsem prototypem nekompromisního fanouška extrémního metalu. Protože se jednalo o první den čtyřdenního volna a HYPNOS jsem v Plzni v posledních letech jižněkolikrát vynechal, a taktéž zbylé dvě kapely - PANDEMIA a BOHEMYST -jsem naživo dosud nikdy neviděl, navíc když v rámci posledníchlet maji obě na svém kontě opravdu zdařilou desku, rozhodljsem se tedy vyrazit na akci do města, které má pro mne specifické kouzlo. Dost možná se tomu říká Genius loci. Před cestou na Šumavu byl tak den v Budějovicích žádaným spestřením.Ne, Divadlo Pod Lampou ještě nemám zakázané, i když co ještě není, brzy může být. :-) Nechci zdenikomu tlačit do hlavy rozumy, že je občas dobré vyrazit nakoncert do jiného krajského města, než je to mé domovské. Plzeň. Obšírný strayovský úvod zahajme tedy otázkou, co si tak člověk vybaví, když seřekne České Budějovice? Jasně, každý jedinec to má s odpovědíurčitě jinak. V mém případě by se za jiných okolností dalomluvit o krásném rozlehlém náměstí s kašnou a o starobylýchuličkách s podloubími, které tohle náměstí obklopují. Někde v tomto centru jsem si kdysi koncem devadesátých let dal v jedné z restaurací (vrámci jednoho dopředu rozplánovaného, skupinového týdenního cyklovýletu z Plzně na Lipno a zpět) jídlo,nad kterým by dnes leckomu vstávaly vlasy hrůzou –kuřecí plátek se sýrem a broskví a k tomu hranolky s tatarkou, tehdejší vrchol gastronomie! :-) Také zážitek, no ne? Mohl bych dál rovněžmluvit o místním Budvárku, jehož vkusně nasládlá chuť jejřadí do zcela jiné odrůdy piv, než je to naše plzeňské. Aprotože v Plzni není jediná hospoda s Budvarem, určitěochutnávkou místního Kroužku jednou za pár let nepohrdnu.Samozřejmě bych v článku mohl také zmínit místní hokejový klub Motor,kterému jsem kdysi, řekl bych že hodně dávno, v době kdy zde hráli Lála, Suchánek nebo Caldr, docela fandil. Pro mne jevšak tou nejvýraznější životní vzpomínkou na České Budějovice můjúplně první výlet do tohoto města, který se odehrál v létěroku 1985, kdy jsem se v deseti letech nechtěně stal, v rámci letního tábora, jež měl základnu v Týně nad Vltavou, přímým účastníkem havárieautobusu plného dětí, jehož řidič, dost možná tehdy vizuálně připomínajícíupoceného a brunátného příslušníka Lidových milic, nás dokázal jen několikkilometrů před hranicí krajského města položit na pravý bok, dopangejtu lemujícího jinak zcela rovnou silnici ze severu. Koho bytaky napadlo pozvolna objíždět před náma stojící vozidlo zprava?Naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo, náš autobus opravdu nejelpříliš rychle, a tak jsme se oklepali, sesbírali a vyrazili náhradní dopravou vstříc největšímu jihočeskému městu. A aby vše bylo kompletní a s náznakem určité synchronicity, tak pokud si dobře vzpomínám na Brunovy skvělé knižní paměti, frontman naší dnes asi nejznámějšíexistující deathmetalové grupy HYPNOS absolvoval základnívojenskou službu v druhé polovině osmdesátých let právě víte kde? No přece v Týně nadVltavou. Ještě strpení, já vím že je to až moc strayovské, ale metal zatím může počkat. Pokud máte rádi temnotu a paranormální jevy, zajeďte si do Branišovského lesa, tzv. Boru, je to hned za místní konečnou MHD na okraji sídliště Máj, zhruba 3 km západně od centra Českých Budějovic. Onehdy, když jsem zde byl poprvé, se MI tam v lednu 2020 při chůzi vyloženě podlamovaly kolena, jak jsem byl z té atmošky nesvůj. Zimní les byl tehdy až nepřirozeně tichý a sálala z něho dokonalá staroba (ne taková ta stoletá, kterou oplývají jiné lesy u nás, ale starší... tisíciletá, milionletá... bylo tam něco, co zachází dál a hloubš):-), celou dobu naprosté ticho, jen asi v průběhu stometrového úseku poblíž nechvalně proslulých Božích muk začaly v holých korunách stromů z ničeho nic rejdit ptáci (Co tam najednou v lednu dělalo hejno opeřenců, netuším. Navíc řádili jak smyslů zbavený...) a chvíli mě přišlo, jakoby se vzduch mezi kmeny  hýbal. Letos, během druhé návštěvy tohoto místa v pátek 3.dubna 2026, mohlo být jen krátce po poledni, jsem zde nic podobně zvláštního nezaznamenal, ptáčci souvisle štěpetali, pejskaři se procházeli a vše působilo na těch pěti kilometrech, které jsem tam křížem krážem procházkovou chůzí obešel, docela idylicky. Docela. Kdo se bojí, musí tedy kam? Správně, nejen na deathmetalový koncert, ale také DO LESA!:-)                 ...  K vlčí jámě  ...                ... zde byly vibrace nejsilnější  ...                  ...   místní Řbitov zvířátek  ...Přejděme konečně k akci. Místní hudební klub Fabrika na mnedělá dojem sympatického místa, kde se rád člověk zdrží,protože na rozdíl od Lampy, která působí jako úzký, tmavý asvou atmosférou chladný protiatomový kryt s vysokým stropem, je tady prostě útulněji, a navíc je zde možnost posezení i napřilehlém prostorném dvoře. Fabrika je rovněž velmi dobřesituovaná v polovině cesty mezi budějovickým nádražím a centrem města, takžemá návštěvník dorazivší odjinud prakticky všude blízko. I vzhledem kmému následnému třídennímu pobytu naŠumavě, byla tak návštěva páteční metalové akce ve „městě,kde by chtěl žít každý“ jasnou volbou.Jihočeská pětice BOHEMYST nastoupila na pódiumkrátce před osmou hodinou a vůbec se nerozpakovala do násnahrnout hromadu vysoce kvalitního black metalu, tu a tamobohaceného nějakým tím smrťáckým kořením. Za mne ozdoba tuzemské tvrdě metalové scény posledních let. Bylo poznat, žekapela má ve svém středu znamenité muzikanty v čele s bicmanemHonzou Kapákem, protože skladby z dosud jediného alba „Čerň a smrt“ v živémprovedení nic neztratily ze svého charismatu. Perfektně vyvážený,plný, průrazný a čistý zvuk, ve kterém posluchač slyšelprakticky každý detail, bych v až takové míře nečekal, alestalo se a návštěvník dostal opravdu výbornou porci metalovéhoextrému, která dělala názvu debutu této kapely opravdu čest.Výborný výkon předvedl rovněž frontman kapely Radek Popel,který plnil svou úlohu hlavního magnetu beze zbytku a bylo takjedno, zdali zrovna prostorem zněla mardukální smršť „Co nelze zapomenout“nebo se kapela brodila neprostupnou bažinou zhudebnělého zmaru vpodobě pomalejšího hutného songu „Na umrlčích prknech“.BOHEMYST každopádně dokonale prodali potenciál své albovéprvotiny a kromě v ní obsažených skladeb zahráli i jednu položkupřipravovanou pro albového následovníka. Za mne výborný výstup.Západočeská PANDEMIA nepřichází salby zrovna často, vždyť jejich poslední a předposlední placku od sebedělí celá dekáda, ale když se tak nakonec stane, může sejednat pro příznivce pravověrného death metalu o stěžejníudálost na tuzemské scéně. Přesně to se stalo minulý rok, kdypersonálně zrekonstruovaná čtveřice, seskupená okolo baskytaristy a posledního z původních členů JardyFriedricha, udeřila s opravdu špičkovým albem „DarkenedDevotion“ vydaným u stáje Hammerheart Records. Tento materiálsebou nese všechny potřebné atributy zručně zhotoveného metalovéhoextrému a jeho převedením na koncertní pódia PANDEMIA získávájistě další plusové body. Techničtěji orientovaná hudba má, dle mého, v sobě cosi z žánrového pojetí třeba takových Amíků HATEETERNAL, ale samozřejmě nejenom jich, což je dost možná také zásluhou nově příchozích hudebníků. Dva ze tří do sestavy přišli z řad kapely CUTTERED FLESH, jmenovitě mám namysli bubeníka Jakuba Bayera a vokalistu a growlera Jirku Krše. Dost pravděpodobně stěžejní se pro vyznění nové PANDEMIE stal návrat kytaristyAlexe Marka, jehož úlohu neopakovatelného riffmistra šlovypozorovat i v rámci pátečního setu prostřednictvím neoblomné nařezanosti. Kapela do stovky příchozíchtak vypustila nahuštěnou sadu poctivého deathmetalového nářezu,který doslova trhal hlavy.Od hlavní kapely večera HYPNOS to byl ve Fabrice klasický koncertníprůřez s většinovým příklonem k jejich novější tvorbě, kteroureprezentují obě havraní alba – více experimentální „The Whitecrow“ a předevšímpak ta úplně poslední a tvrdší „The Blackcrow“. Už je to vážně šest let, co tahlestálice tuzemské metalové scény vypustila nový materiál, pauza je to dlouhá, alesoudě dle Brunových slov bychom se nových skladeb měli v horizontu jednohoroku opravdu dočkat. Co se mě týče, potěšilo zařazení jedné položky z podceňovaného,avšak dle mého velmi kvalitního alba „Rabble Manifesto“ z roku 2005. Z ostatních skladebmě v hlavě uvízla klasika pozdní etapy „Liquid Sands“, z té historicképak titulní věc z jedničky „In Blood We Trust“. Je stále poznat, že si v aktuálnísestavě kapela našla jakousi nepsanou rovnováhu, takže zůstává i mimo studiovéaktivity koncertně činnou jednotkou, ze které sálá klid a dobré rozpoložení. Byl jsem překvapen, když Bruno oznámil, že v BudějovicíchHYPNOS takřka dekádu nehráli a konkrétně v klubu Fabrika vlastně nikdy. Vevýsledku šlo o solidní deathmetalový set, který proběhl tak, jak měl, aosobně si myslím, že ta stovka příchozích odcházela v podstatě spokojená.Nasazení kapely bylo na slušné úrovni a i zvukové parametry odpovídaly popřednížánrové jistotě. V dobrém rozpoložení se tak ještě před půlnocí přesouvám na hotel a dodatečně přeji všem třem účinkujícím mnoho zdaru do další tvorby, tohle byl zkrátka profilov večer kvalitního tuzemského kovu v jeho extrémnějších formách.https://www.crazyDiamond.cz/manon_meurt_praha_cafe_v_lese_1dubna2026_koncert/3878https://www.crazyDiamond.cz/manon_meurt_praha_cafe_v_lese_1dubna2026_koncert/3878nobody@nothing.com (Tomáš)Dlouhou jsem váhal, jestli to skutečně nebude Apríl. Termín koncertu na stránkách klubu svítil sice v podstatě od začátku roku, ale Facebooky obou kapel hrály mrtvé brouky. No nic, lupen jsem koupil a uvidí se. Pár dní před akci se probrala ksichtokniha kapely BLUDY, takže jsem začínal mít jistotu, že to nebude jen špatný žert. A skutečně nebyl. Naopak. Krásný večer, dvě skvělé kapely, dva fantastické koncerty. Takové legrácky si rád nechám líbit!Kapela BLUDY je na scéně už 30 let. A já ji objevil až letos. Co vám budu vykládat, nejraději bych si nafackoval. Jičínsko-pražská alternativní parta koncem loňského roku vydala desku „Znovu“, kterou točila u Amáka. K ní se vrátím v samostatné recenzi, ale minimálně můžu naznačit, že je hodně povedená. Musím se přiznat, že to jméno BLUDY jsem už pravděpodobně v minulosti někde zahlídl, ale z nějakého důvodu jsem se nikdy nepropracoval k ponoru do jejich tvorby. Až když jsem viděl, že budou otvírat pro MANON MEURT, jsem konečně rozhýbal svojí trestuhodnou ignoranci a mrknul na to, co že jsou BLUDY vlastně zač. Trvalo to snad jen pět vteřin u prvního songu a byl jsem okamžitě fanouškem.Mám rád zvyk z posledních pár let, kdy se u koncertu předem deklaruje časová agenda. Kdy se otvírá klub, kdy hraje první kapela, kdy hraje druhá kapela. Takže jsem dorazil pár minut před ofiko začátkem, rychle omrknul merch, objednal si sodovku, postavil se na značky (mám svoje oblíbené místo hned vedle zvukařů), a mohlo se začít. Kvarteto BLUDY v klasické sestavě dvou kytar, basy a bicích nás vzalo na parádní jízdu proti proudu času. Velice rychle jsem se pocitově ocitl v malém klubu začátkem devadesátých let, kdy alternativní rock v sobě etabloval spoustu různých stylových odnoží a neměl prakticky žádné hranice. Pod vedením zpěvačky Jany Martinkové s krásným jemným hlasem, jsme se ponořili do vod poctivého indie rocku, který se v jednotlivých písních různě prolínal s jemnějším noisem, shoegazem, new wave, ale překvapivě třeba i s grungem. Některé songy z aktuální desky na mě už na nahrávce působily překvapivě zemitě a hutně, živá prezentace to pak naplno potvrdila. Zajímavou pozici měla basa Romana Lišky. Od prvního songu byla v mixu velice dominantní. Jasná a na tento styl i docela tvrdá. Zvukaři s tím však nic nedělali a tak mi postupně došlo, že takto to má být. A vůbec to nebylo špatné. Roman hrál stylem, který bych čekal spíše u nějaké post-hardcorové kapely. Kdyby svoje schopnosti využil v soutěži v rychlosti psaní na klávesnici, zřejmě by získal nejeden titul. Už jen sledovat jeho techniku a rychlost prstokladu mi zamotávalo hlavu, a to jsem pil jen colu. Díky tomu ale byla rytmika kapely velice sevřená a neprůstřelná, takže kytary měli svobodu pohybu. Oscilovali pak od atmosféricky pojatých rozsáhlejších ploch, přes indie cvrlikání, až ke zmiňovaným grungeovým zářezům. Klasická písničková struktura, české texty, slušná gradace, všechno správně. Klub byl už při mém příchodu celkem slušně zaplněný, postupně ještě přicházeli další a odezva fanoušků byla veskrze pozitivní. Většina playlistu pocházela z aktuální desky, proložené několika staršími věcmi. Novinka je melodičtější, starší věci jsou alternativnější, ale výborně se kombinovaly.Po krátké pauze a přestavbě aparátu se šlo bez zbytečných prodlev hned dál. Na chvíli jsem mrknul do telefonu, aktualizoval si kalendář, přečetl pár zpráv a najednou bylo kolem mě fakt hodně husto. MANON MEURT mají už za ta léta vybudovanou stabilní fanouškovskou základnu, a taky nehrají v Praze zdaleka tak často, takže každá šance je vidět se počítá. Ačkoliv jsem černá ovce naší redakce, protože poslední desce „Unravel“ ve studiové verzi nemůžu přijít na chuť, ale její živé provedení, to je jiná káva. Více kytarově orientované aranže skladbám dodávají na živelnosti a najednou ani jejich velice rozvolněná dramaturgie nevadí. Kacířsky si dovolím tvrdit, že takhle jí měli nahrát (ideálně u Amáka, jestli můžu být tak smělý) a pak by to byla totální pecka. V rámci přípravy na koncert jsem si pustil alespoň skvělé předchozí album „MMXVIII“, které je skutečnou shoegaze perlou české scény. Když jsem pak v průběhu setu přemýšlel, jestli jejich současná tvorba je ještě vůbec škatulkovatelná jako shoegaze, sám pro sebe jsem dospěl k závěru, že bych to už spíše směřoval k post-rocku. Tohle mlácení prázdné slámy mě ale rychle přešlo a naplno jsem se nechal pohltit muzikou. Café V Lese mě zatím nikdy zvukově nezklamalo, ale to, co tam předvedli MANON MEURT se svým týmem, nemůžu nazvat jinak než famózní. Dramatické, majestátní, křehké, citlivé, hladivé, snové, drásavé. Všechno v tom bylo. A tomu všemu vládl éterický hlas Kateřiny Elznicové.Set byl postaven primárně kolem věcí z poslední desky, až k závěru do něj propašovali i pár shoegazových klasik. Nedávno jsme se s kolegy bavili na téma hlasitost versus velikost prostoru, a že někteří zvukaři i v malých klubech se už evidentně vidí při nazvučování minimálně Edenu, ne-li rovnou Letňan. Tak tady to bylo právě dokonale nastavené. Zvuk byl hlasitý, ale nepřepálený. Dokonce jsem ani nepociťoval absenci špuntů jako negativum. Zřejmě i díky rozumně nastavené hlučnosti pak zvuk samotný dokázal reprodukovat všechny malé nuance, kterých tam MANON MEURT sází kvanta. Barevnost jednotlivých kytarových tónů, typické shoegaze vlnění jednotlivých elementů, ale i výraznou zemitost v pasážích, kdy kapela naplno zabrala. Další úroveň kvality pak přinášel mix samotný. Kytary se nádherně doplňovali, v každém songu měli jinou intenzitu i vzájemnou polohu. To samé basa, která v některých písních byla úplně schovaná v mixu a člověk jí cítil spíše jen podvědomě, aby v dalším songu naopak sebevědomě vystoupila do popředí a dominovala. Byla to neskutečná jízda. Nebo spíše výprava, protože to nebyl samozřejmě žádný dravý punk. Všechno mělo svůj čas. Písně se rozjíždějí pozvolna, trpělivě se buduje atmosféra, pak přichází často překvapivá katarze a opět postupný doběh a rozloučení. Není to hudba na skákání a moshpit, je to výlet mimo prostor a čas, kde příběhy vypráví jednotlivé zvuky a Kateřina nás vede z jedné kapitoly do té další.MANON MEURT jsem viděl skoro přesně po dvou letech. Takže jsem tušil, že to bude skvělé. Bylo to ale fantastické. Je to přesně ten typ muziky, který nejlépe vynikne v malých klubech, kde se kapela dokáže velice intenzivně propojit s fanoušky. A to propojení bylo přímo hypnotické. Téměř nikdo se necoural pro pivo, na záchod, na cígo, jak to na koncertech bývá. Stáli jsme jak přikování a v němém úžasu se nechali pohltit krásou zvuku.https://www.crazyDiamond.cz/big_big_train_woodcut_recenze/3874https://www.crazyDiamond.cz/big_big_train_woodcut_recenze/3874nobody@nothing.com (Gazďa)Zpětně mě mrzí, že jsem nedal nejnovějším deskám 1914 (recenze zde) a MORON POLICE (recenze zde) sto procent. Ale stovka je pro mě prostě něco, co nedokážu dát z ruky a potřebuju ji pořádně zhodnotit až s odstupem. Tyhle dvě desky se u mě doma každopádně mezitím otočily mockrát a třeba k MORON POLICE utíkám, když potřebuju trochu veselosti a optimistické hudby do smutného dne. Přemýšlet, zda je elpíčko nadčasovým dílem a má všechny dílky dokonale vyskládané jako „Dark Side of the Moon“ je tak možná zbytečné. Když je to skvělé a pouštíte si to pořád dokola, tak asi nedává smysl nad tím tolik hloubat. Se skvělými deskami se každopádně v mé diskografii v poslední době roztrhl pytel.Nejnovější počin BIG BIG TRAIN jsem si i tak nechal trochu usadit. Album vyšlo na začátku února a já tak měl dost času prozkoumat, jak často se k němu budu vracet. Odpověď je už jasná – s podobnou frekvencí jako v případě dvou zmíněných 90% alb, kterým bych dnes dal stovku. Navíc nejsem tak pilný pisálek jako Stray nebo Tomáš, takže mi všechno dýl trvá. Měl jsem čas… všechno se tedy nakonec sešlo a já zde mám svou vůbec historicky první stovkovou recenzi.BIG BIG TRAIN nejsou u nás známou veličinou. Nikdy u nás nekoncertovali a ani to v blízké době neplánují. Vidět je i poblíž za hranicemi, je takřka nemožné. Letos na podzim se k nám přiblíží nejvíc, když vystoupí v říjnu v městečku Aschaffenburg nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Je to daleko, ani já nepojedu. Známí u nás nejsou, nepíše se o nich, nemluví. Už si nepamatuji, kde jsem na ně přesně narazil, ale mohlo to být cca před deseti lety a určitě na nějakém zahraničním webu. Poslechl jsem si – něco se líbilo víc, něco míň, ale už jsem je nepustil ze svého orbitu. A přitahovali mě stále víc. Nejdřív kroužili někde ve vzdálenosti Pluta (vím – už to není planeta, ale já se narodil v minulém tisíciletí), pak najednou přeskočili někam k Saturnu, a nakonec… ejhle… štrádují si to nečekaně na orbitu Země přímo v mé nejtěsnější blízkosti. Znáte to taky, postupně mezi vámi a nějakým interpretem během let vznikne ono překvapivě silné pouto.Kapela z jihoanglického přímořského letoviska Bournemouth prošla před několika roky zásadní přeměnou a chvíli to vypadalo dokonce na konec kapely. Frontman a jeden z hlavních autorů hudby David Longdon náhle zemřel po nočním pádu ze schodů ve svém domě. Druhý z lídrů, basista George Spawton se po nějakém čase přemítání rozhodl pokračovat a kapela po novém frontmanovi sáhla mimo Anglii. Nepříliš známý Alberto Bravin se ukázal jako skvělá volba. Přinesl do kapely čerstvý vítr, potřebnou energii a skvadru otřesenou nečekaným odchodem kamaráda a jednoho z lídrů pomohl opět postavit na nohy. Zásadní bylo, že se ukázal také jako mimořádně schopný a plodný skladatel. Výsledkem nové spolupráce byla velmi dobrá deska „The Likes of Us“ (recenze zde) a teď máme v rychlém sledu za sebou druhý počin obrozené sestavy.Když se probírám tímhle albem, dere se na jazyk, dokonce víc než kdy dříve, slovo GENESIS. Ten příklon tam vždy byl a David Longdon místy dokonce hodně připomínal mladého Petera Gabriela. Z někdejšího progresivního folk-rocku s jemnými pastorálními kompozicemi s občasným příklonem k tvrdšímu progu se teď ale „vlakvedoucí“ posunuli do přímočaře rockového až hardrockového hávu, kde je inspirace těmito velikány více než jasná. Stále na albu zůstává dost někdejší nástrojové barevnosti, obohacené houslemi Clare Lindley, ostatně violoncellem a klarinetem dokonce celá deska začíná. Na albu slyším i flétnu, trubku, křídlovku, pozoun nebo lesní roh. Zvukově i kompozičně kapela přitvrdila a důraz klade na drsnější a rockovější nástroje – kytary, klávesy, basové vyhrávky a pestré bicí Nicka D´Virgilia. Když máte v řadách někdejšího bubeníka SPOCK´S BEARD, tak se prostě asi musíte pustit do rytmických hrátek, jinak byste ten potenciál prostě nevyužili… Když jsem prvně slyšel první singl a úvodní skladbu „The Artist“, nebyl jsem příliš přesvědčen a poslech dalších skladeb jsem načas odložil. Zpětně, a i v kontextu celého alba, ale i tuto píseň považuju za zcela funkční a dokonalou. Dobře ilustruje aranžérský přístup tohoto septetu. Začínáme jemnou (myslím, že dvanáctistrunnou) kytarou, k níž se přidává flétna a melotron, a následně vše rozčísne drsnější synkopovaný rytmický motiv s výraznou basou doprovázený harmonicky dokonalými vokály. Jako kdybychom se vraceli do slavných desek GENESIS „Nursery Cryme“ (1971) a „Foxtrot“ (1972), jen s dnešním dokonalým zvukem jednadvacátého století. Hlavní melodie se pak proplétá s progovými hrátkami drajvovanými bubny a basou, abychom na konci dopluli do velkého finále, kde se z genesiovského alterega opět přesouváme blíž k původním BIG BIG TRAIN. V sedmé minutě se boj zklidní, vše až na kytaru ztichne a nad bitevním polem zazní majestátní motiv polnice, který dá následně v aranžmá pro celou kapelu vzpomenout na někdejší folkovější léta. Velkolepé, ale to nejlepší nás teprve čeká. Následuje jemnější tříminutová „The Lie Of The Land“ přecházející z duetu mezi klavírem a hlasem ve sloce do rockovějšího a opět synkopovaného refrénu, aniž bychom se tentokrát pouštěli do větších progových hrátek. Nejsou tu potřeba, motivy jsou kvalitní samy o sobě. Podobně silná je i následující čtyřminutovka „The Sharpest Blade“, ve které se houslistka Clare Lindley ukazuje jako přinejmenším stejně působivá zpěvačka jako Bravin.Nemá smysl se tady probírat celým albem. Některé skladby mám jen rád, některé miluju, ale žádnou z nich nemusím při poslechu přeskakovat. Nejsou zde vycpávky, jen výborné a dokonalé věci. Navíc jde o album v pravém slova smyslu, kde se motivy proplétají dějem a objevují se a v různých aranžích vrací, a deska tak tvoří dojem barevného a přesto jednolitého celku, který se vám nechce vypnout, jelikož vás neustále táhne dál. Kdybych si měl vybrat, tak kromě zmíněných songů upozorním ještě na jemnou „Arcadia“ s velkolepým závěrem podbarveným houslemi, podobně laděnou „Chimaera“, dramatickou „Dead Point“, „Cut and Run“ s neuvěřitelně dobrými a vpravdě genesiovskými klávesovými vyhrávkami ke konci, a nebo singlovku „Counting Stars“, která ukazuje, že BIB BIG TRAIN si dokážou tykat i s rockovými power-baladami.O čem přesně deska pojednává, jsem upřímně moc nestudoval. Třeba se do toho někdy pustím a dodá mi to další rozměr. Inspirací byla údajně návštěva Munchova muzea v Oslu během turné, kdy se Bravin a Spawton nadchli technikou dřevořezu a inspirovali se jí pro příběh, jak se rodí umělecká díla – od myšlenky až po jejich fyzickou realizaci. Příliš mě tenhle koncept zkoumat nebaví, tak se zatím do textů neponořuji. Hudba mi stačí a ta je dokonalá. Šestašedesát minut muziky, které utečou jako voda a vy i po hodině chcete víc.https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_australska_progresivni_ikona_priveze_v_kvetnu_do_prazskeho_roxy_svou_novou_desku_in_verses/3879https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_australska_progresivni_ikona_priveze_v_kvetnu_do_prazskeho_roxy_svou_novou_desku_in_verses/3879nobody@nothing.com (Info)Klub Roxy se 3. května stane dějištěm jedné z nejočekávanějších progresivních událostí roku. Do české metropole se vrací vlajková loď australské alternativy, pětičlenná formace Karnivool. Po letech precizního pilování zvuku v izolaci západní Austrálie s sebou přivážejí nejen svou pověstnou rytmickou ekvilibristiku, ale především čerstvý materiál z kritiky i fanoušky nadšeně přijatého alba „In Verses".Karnivool nikdy nebyli kapelou, která by sypala z rukávu jedno album za druhým. Jejich diskografie je definována trpělivostí, až obsesivním smyslem pro detail a snahou posouvat hranice toho, co ještě lze definovat jako rocková píseň. Zatímco debut Themata (2005) definoval moderní riffy a následný opus Sound Awake (2009) se stal biblí pro fanoušky polyrytmů a komplexních struktur, novinka In Verses představuje kapelu v její nejzralejší formě. Album, které v recenzích sbírá nejvyšší hodnocení za organické propojení tvrdosti a éterických melodií, tvoří páteř aktuálního turné.Rytmická matematika a emocionální hloubkaHudba KARNIVOOL stojí na dvou neochvějných pilířích. Prvním je nesmlouvavá rytmická sekce basisty Jona Stockmana a bubeníka Steva Judda, která vytváří neprostupný, matematicky přesný podklad. Druhým je pak nezaměnitelný hlas Iana Kennyho. Jeho vokál, schopný se v sekundě transformovat z naléhavého šepotu do stadionového chorálu, dává technickým kompozicím lidský rozměr a emocionální hloubku, která v žánru progresivního metalu často chybí.Pražský koncert v Roxy slibuje intenzivní audiovizuální zážitek. Klubové prostředí umožní vyniknout dynamice jejich setu – od drtivých pasáží skladeb jako Goliath až po atmosférické plochy z nové desky, které v živém provedení získávají zcela nový rozměr.Nové album In Verses je důkazem, že KARNIVOOL neztratili nic ze své schopnosti psát skladby, které vyžadují posluchačovu plnou pozornost, ale zároveň se mu odmění vrstvami, které objevuje i při padesátém poslechu. Turné k této desce není jen povinnou zastávkou pro skalní fanoušky, ale manifestem současného progresivního rocku, který odmítá stagnovat.Vstupenky na koncert jsou k dispozici na webu Obscure Promotion.https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_riot_act_recenze/3871https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_riot_act_recenze/3871nobody@nothing.com (Tomáš)Přiznám se, dodnes s touto deskou trochu bojuji. Chápu, co stojí za jejím vznikem, ale za mě to v některých momentech evokuje známé klišé o vítězství formy nad obsahem. Lehce hodnotit z pohodlí obýváku, ale vzpomeňme si (mladší čtenáři si dohledají na webu), v jaké době PEARL JAM tohle album skládali. Po září 2001 se úplně změnilo politické klima, teroristické útoky, války na druhé straně zeměkoule, atmosféra paranoie v celé společnosti. Navíc byly u moci opět republikáni, což samo o sobě na PEARL JAM působilo jako rudý hadr na býka. K tomu se kapela ještě pořád vzpamatovávala i z tragédie v Roskilde, dokonce v měsících po této události vážně zvažovala i ukončení činnosti. Tohle všechno se odzrcadlilo nejenom v textech, ale i hudební dramaturgii desky. Je méně úderná, hloubavější, kapela se opět vydala směrem k experimentování. Na producentskou židli usedl Adam Kasper. Doporučil ho Matt Cameron, který s ním měl zkušenost z poslední desky SOUNDGARDEN. Na Adamově seznamu byly ale i další významné desky od FOO FIGHTERS nebo QUEENS OF THE STONE AGE. Kreativní proces pokračoval ve stylu předchozích dvou alb. Každý přinesl nějaké svoje songy, které následně společně dopracovali. Významnou událostí bylo zapojení klávesáka Kennetha Boom Gaspara, který byl původně přizvaný jen k nahrávání, ale nakonec se stal i součástí kapely. deska se natáčela naživo, analogově, díky vymezení se vůči digitálním technikám, které masivně pronikaly do studiové práce.Při nahrávání vládla pohodová atmosféra, všichni si pochvalovali spolupráci s Adamem Kasperem. Jeho styl práce byl minimalistický. Nesnažil se vodit kapelu za ručičky, neusměrňoval je, pracoval nenápadně v pozadí. Jako zkušený zvukový inženýr znal spoustu triků, kam umístit mikrofon, jak nazvučit nástroje, jak vykouzlit dobrý zvuk. Ten není jen dobrý, ale je výborný. Ačkoliv album po dramaturgické stránce nepatří k mým favoritům z jejich diskografie, po té zvukové uznávám jeho kvality bez diskuzí. Špičkový je zvuk všech nástrojů, povedený je mix, nevadí mi ani jeho učesanost a menší syrovost proti předchůdcům. Tohle je dospělé rockové album pro dospělého rockového fanouška. Druhým dechem pak dodávám, že v oblasti zvuku zůstávají PEARL JAM ve své komfortní zóně, nesnaží se ho výrazně modifikovat nebo posouvat do nových dimenzí. Pro někoho plus, pro někoho možná mínus. Ale zase je to jejich typický zvuk, jejich poznávací znamení. Oni se nikdy nepasovali do role třeba Davida Bowieho, který měl každou desku úplně jinou. Bohužel zde ale ustoupili od svých typických hymnických velkolepých struktur a zabředli do artovějších a experimentálnějších poloh, což v některých ohledech vyvolává dojem mírné impotentnosti aktuálního materiálu. Ale jak jsem zmínil v úvodu, chápu pozadí, motivace i témata, která se zde zhmotňují, a tím pádem i výsledek.Že zde bude něco jinak, naznačuje už otvírák „Can’t Keep“. Zbytečně komplikovaná struktura zabíhá až někam k art rocku, je to těžko uchopitelné. Podobné experimenty už nám kapela servírovala na „No Code“ a ani tehdy to moc nefungovalo. Naštěstí „Save You“ nám vrací ten starý dobrý PEARL JAM, který máme rádi. Slušný alternativní grunge, na pozadí se objevují klávesy, zatím spíše nesměle a v mixu schválně docela vzadu, ale vůbec to není špatné. „Love Boat Captain“ zřejmě nejlépe vystihuje schizofrenii této desky. Tuctová a zbytečně natažená pasáž se slokou je kombinovaná s výborným refrénem, který má koule a drive. Jakoby se kapela bála hrát přímočaře, jakoby se snažila dokázat, že mají své umělecké kvality. A já se ptám – pochyboval o tom někdo? Komu potřebují skládat účty? Při těchto úvahách jsem si náhodou vzpomněl na dobu, kdy deska vyšla. Na kolejích jsem bydlel s klukem, který byl výrazně alternativněji založený než já, se silným uměleckým pozadím. On „Riot Act“ úplně žral, zatímco já po předchozích albech mu nedokázal úplně přijít na chuť. Bavily mě spíše ty „jednodušší“ kousky jako „Ghost“, „You Are“ nebo „Get Right“, které měly rockový náboj, byly zemitější a melodicky nás nevodily za nos. Pak tady máme i songy v starosvětském kabátku klasického rocku jako „I Am Mine“ nebo „Helphelp“, které možná nejsou ničím výjimečné, ale prostě fungují. Jednoduše proto, že jsou fakt dobré. Poctivý rock. Občasné úkroky stranou taky nejsou úplně špatné, když se teda drží jednoduchosti. Až někam k indie nebo college rocku zamíří rezká „Green Disease“ s nádechem rebelských osmdesátek. Album je ale někdy zbytečně nastavované. Když pominu povedenou závěrečnou baladu „All Or None“, kterou považuji za skrytou perlu desky, tak třeba trio „Bushleager“, „Half Full“ a „Arc“ bych bez pardonu pasoval na b-side. Politická deklarace, experimentální rock a přinejlepším mezihra, z nichž ani jedna moc nebaví a nezanechá výraznější stopu. Bez nich by album působilo kompaktnějším a výrazně vyrovnanějším dojmem.Dělat desky s politickým podtextem je vždy chůze po tenkém ledě. Buď svoje myšlenky a deklarace schováte hluboko v metaforách, z kterých je možná ne všichni pochopí, nebo je naopak vykřičíte naplno, a pak je naopak všichni pochopí, se všemi riziky s tím spojenými. Ve finále je to zřejmě otázka vkusu a politického světonázoru každého posluchače, jestli to akceptuje nebo ne. Co mě ale na albu dlouhodobě nebaví je jeho atmosféra. Je to celé takové unavené, bez života, neprůbojné. Najdeme zde minimum jasných hitovek se silnými melodiemi, které by se mohly stát pevnou součástí koncertních setlistů. Přitom ale deska má své silné stránky. Výše zmiňovaný zvuk je skutečně skvělý, i když je relativně vyhlazený a neškodný. Zapojení kláves muziku oživilo. Zároveň se je zbytečně nesnaží tlačit do hlavní role, jsou tady jako podpora, a přesně tak se mi to líbí. Mike McCready a Stone Gossard opět vyšvihnou pár zajímavých sól, Jeff Ament jede silné basové linky, Matt Cameron hraje opět skvěle.Na pultech se deska objevila v listopadu 2002 a v rámci standardů PEARL JAM si nevedla nijak zázračně. Její prodeje byly ještě slabší než u „Binaural“, a postupně se dostali „jen“ na 1,5 milionu kopií. Tipuju, že tomu nepomohl ani vysloveně hnusný cover. Ten by se možná hodil k nějaké deathmetalové desce, ale v rámci coverů PEARL JAM ho považuji snad za úplně nejhorší z celé diskografie. A prý se s jeho přípravou zabývali vážně hodně dlouho. Jak říkám, celé je to překomplikované.https://www.crazyDiamond.cz/cruel_force_haneda_recenze/3877https://www.crazyDiamond.cz/cruel_force_haneda_recenze/3877janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Němečtí CRUEL FORCE určitě patří,když ne k tomu úplně nejlepšímu ze současné retro metalovémánie, tak alespoň k tomu hodně dobrému. Není divu, kapela svůjpotenciál dokáže velmi přesvědčivě stvrzovat nejen novýmisongy, ale především koncertními výstupy, kterým nescházídravost, energie, instrumentální kvalita a vše potřebné, co dělápoctivou metalovou kapelu uvěřitelnou. Když se před třemi letyvrátili s třetím albem „Dawn Of the Axe“, na scéně by stěžíněkdo hledal kvalitnější a ve svém výrazu autentičtějšíúkaz na poli old-schoolového speed/thrashe. Tahle deska čtveřiciz Mannheimu dokonale vrátila do hry, neboť CRUEL FORCE před nídeset let pauzírovali, aby se po původním „venomáckém období“,kdy na svých prvních dvou řadovkách „The Rise Of The Satanic Might“a „Under The Sign Of The Moon“ přísahali na pentagram amystické propriety, vrátili ve znamenité a o poznání vyhranějšífazóně. Aktuální novinka „Haneda“ byla dost možná jejichnejočekávanějším počinem a to právě díky zvyšující seformě souboru, ke kterému se dnes hlásí stále více fanouškůmetalového retra, fanoušků vzhlížejících k osmdesátým letům. Novéalbum většinu z těchto úzkoprofilových metalových fans nemá jak zklamat,byť já tentokrát stojím spíše na straně těch, kteří sineodpustí kritickou poznámku. Ano, dle mého to nejdůležitějšíCRUEL FORCE sdělili právě již minulým albem a novinka znamená jakousi opakující se nadstavbu, která si neklade žádné jiné cíle, nežjen navodit pocit spřízněnosti se starými časy. Občas jsem se dokonce při poslechu přistihl u úvahy, zdali ty své znělé bubenické přechody kapela nedráždí vědomě, neboť se do jejich zvuku až tak zamilovala, že touží o docílení o to samé také od svých posluchačů. Tohle je v jistém smyslu docela zábavné a zároveň dětinské metalové album.„Haneda“ rejdí v stokrát ohraných mustrech osmdesátkového speed/thrashe anějaké osobité nadstavby by se posluchač nedočkal, ani kdyby vparku poblíž píseckého Divadla Pod Čarou ve stanu kempoval přes dvě sezóny. To album je jednoznačnou sázkou na jistotu, kdy se od kapely nechcea nebo kapela sama od sebe nechce nic jiného než řízný výplach. Takřka všechny zde umístěné skladby působídoslova a do písmene „na jedno brdo“. Ve srovnání sminulým počinem „Dawn Of The Axe“ zůstávám, právě díky absenci nápadů, tak trochuneuspokojen. O instrumentálních kvalitách souboru nikdonepochybuje, kytary znovu prvotřídně řežou, sóla jsou brilantnía vesměs blesková a vše se nese na vlně osmdesátkové vysokorychlostípatiny ala metallicovský debut „Kill ´Em All“, ale mě osobně zaráží, pročtahle ambiciózní kapela nechtěla po tak skvělé desce, jakou byla ta minulá, prostě víc? CRUEL FORCE se vědomě vydali vstřícúzemí, kde se mnozí mohou zabývat otázkou, zdali je tohle ještě zábavné a řízné metalové album ve starém střihu, a nebozdali jde již o něco, co hraničí s parodií. Vždyť ani někdejší pionýři a pozdější velikáni žánru jako METALLICA, SLAYER,ANTHRAX, RAZOR či EXCITER obdobným způsobem nehráli až takdlouho. Jasně, chápu, že se CRUEL FORCE vzhlédli v modelurychlého metalu příznačného pro sezónu 1983/84 a možná ještěpro tu následující, ale jak dlouho se s tímhle dá vyžít?Takže si to shrňme. „Haneda“ je deska obsahujícípovedenou rekonstrukci metalové hudby staré více než čtyřicetlet. Je to album, které má velkou šanci vás strhnout, a tozejména svými přímočařejšími, říznějšími a prostěvýraznějšími songy jako „Whips And Swinging“, „Savage Gods“nebo „Warlords“, ale jen pokud pro vás podobná hudba budeznamenat určité novum ve vašem posluchačském portfoliu. A nebo z druhé strany, pokud pro vás bude znamenat zákon, ze kterého se netoužíte hnout ani o píď! :-) Pokudjste však podobné hudby z dávné minulosti již nasyceni, pak prostěpůjde o sice kvalitní, ale nijak výjimečnou sadu rychlého metalu, kterýzní účelově starosvětsky. Tohle album s naprosto otřesnýmdětinským obalem tak u mne zůstává trochu za očekáváním, nebna něm je všechno již mnohokrát odehrané, cizelované, slyšené. Momentů, které by sebounesly i nějakou osobitější nadstavbu či neotřelý nápad, se zde přílišneobjevuje. Pořád dobré, ale vlastně jak pro koho...https://www.crazyDiamond.cz/realms_of_chaos_torment_of_belligerence_recenze/3876https://www.crazyDiamond.cz/realms_of_chaos_torment_of_belligerence_recenze/3876hackl@volny.cz (Pekárek)Druhé album a opět top kvalita. Hudební a ideové zdroje, ze kterých slovenští REALMS OF CHAOS čerpají, jsem se snažil identifikovat a popsat již v recenzi na debut „The Seed“ z roku 2020. Nějaký ten rok od té doby uplynul, nebude tudíž od věci připomenout, že v jejich death metalu se pod diktátem lídra Martinuse snoubí temnota s duchovnem, jehož zdrojem není jen intenzivně bolestné vnímání světa, ale i určitá živočišnost a impulzivnost. Zmíněné atributy pak vedou k ještě větší přesvědčivosti, zvlášť když se zvolí aktuální téma. Obal i text první skladby „The Cacophony of Pandemonium“ hovoří jasně: Válka se přiblíží tehdy, když „se zbabělci snaží vládnout“. Textová složka, ač se má věnovat primárně studené válce, dnes nepůsobí zrovna historizujícím dojmem, zvlášť když máme válku téměř za humny. O válkychtivých zbabělcích, podělaných zejména z toho, že by měli standardně předat moc, někdy příště. Tady a teď se budeme – protože zatím ještě v klidu můžeme – zabývat výhradně hudbou.Převede-li se výše naťuknutá hudební charakteristika do výrazně zjednodušené soustavy žánrových veličin, dovolím si zmínit především(!) triumvirát SLAYER – MORBID ANGEL – HATE ETERNAL. Ostatně, po prvních třiceti sekundách úvodního nářezu si udělá jasno každý, trochu zkušenější posluchač uctívající vibrace smrtícího kovu. Nevím, zda mělo jít o chytrý pravý hák hned na úvod, aby se každý zasvěcenec okamžitě dovtípil, s kým má tu čest. Výsledný dojem je jasný, Slováci na dvojce „Torment of Belligerence“ nabízejí až fyzicky ortodoxní, zároveň však zničující deathmetalovou produkci, prodchnutou zlověstnou atmosférou, instrumentální perfekcí a dobrými nápady. Podobné hudby není každopádně nikdy dost. Metalová scéna jí rozhodně nepřekypuje, o našich česko-slovenských zeměpisných šířkách a délkách nemluvě. Tady REALMS OF CHAOS v rámci své užší specializace i nadále vládnou (jen pro pořádek uvádím, že poslední opusy HEAVING EARTH, BRUTALLY DECEASED, PANDEMIE a dalších řadím do trochu jiné oblasti). Novinka přitom jasně dokládá, že výborný debut nevznikl nějakou náhodou, ale s cílem dělat špičkový extrémní metal, v němž se střetávají náročné žánrové standardy s přesvědčivou pocitovou složkou a individualismem.Takový přístup vyžaduje delší umělecký plán, který se v daném případě začal odvíjet od bodu, do kterého jiní dospějí až po letech. Ano, na mysli mám „The Seed“. Poté se však může pokračovat už jedině cestou vzhůru, v opačném případě vše rychle ztrácí smysl. Možná i díky tomu jsme na „Torment of Belligerence“ čekali tak dlouho. Martinus nechtěl nic uspěchat a také neuspěchal. Dokonce oslovil další hudebníky, aby ho na této cestě provázeli. Nově se tedy nahrávalo v triu, které doplnil hostující bubeník Miroslav Raučina (ABORTION a jiní). Dotyčný pak už v kapele zůstal. Do širšího týmu opět přibyl zkušený studiový inženýr Miroslav Spevák, který se s Martinusem tentokrát podělil i o produkci. Sound aktuální nahrávky se mi rychle zalíbil. Řekl bych, že je o něco průraznější a ostřejší, na čemž má určitě podíl i enormně zakalená baskytara Ondreje "Rohana" Hanka (DEMENTOR). Za všechny brutální momenty, na kterých jeho basa zapracovala, bych vypíchl takřka boyerovskou (SUFFOCATION) práci v zatěžkané „It Must Be Done“. Kopáky znějí jemněji (trigger?), což ovšem plně kompenzuje masivní zvuk virblu, jehož prostorovost obzvláště vyniká v pomalejších momentech.Pokud někdo nahraje opus typu „The Seed“ v podstatě sám, tak se asi nedá předpokládat, že by výběr svých spoluhráčů podcenil. Důležitější ovšem je, že Martinus svůj nový tým nevyužil jen na pódiovou prezentaci. Přeměnit něco, co se jeví spíše jako projekt, v regulérní kapelu bylo na každý pád správným rozhodnutím. Dotyčnému tudíž přibyla ještě personalistika a režie.:-) Kytarista Brzoza (ex-PORENUT) dostal zásadní úkol, oživit svými sóly zahuštěnou atmosféru a přidat barvy, což se mu podařilo na jedničku, přičemž nádavkem dodal výtečnou skladbu „Uberous Desolation“, vhodně zasazenou na samotný závěr. Nádherné sólo posouvající zvuk kapely až někam k DEATH nechybí ani zde. Ondrej nekompromisně tvrdí muziku, přidává na groovu a doplňuje syrový a také dost nasraný vokál Martinuse. Bicí Miroslava jakoby vyvrhlo samo podsvětí.Novinku tedy provází celá řada méně nápadných, nicméně důležitých změn, lépe řečeno vývojových kroků směrem k větší muzikálnosti, pestrosti i naléhavosti. O emocemi a hudbou na maximum natlakovaný deathmetalový monolit posluchač v žádném případě nepřijde, jen do něj může o něco snadněji proniknout a postupně poznat, že REALMS OF CHAOS na svém druhém albu neprodělali jen decentní změnu faceliftu, ale že se při sestupu po pekelných schodech a při zachování všeho, co je od začátku definuje, dostali zas o něco hlouběji. Narazili při tom na zřídlo temné krásy, o kterou se s námi dělí plnými doušky. Stačí jen poslouchat. Co se týče procentního hodnocení, těch udělených osmdesát má velkou váhu, fanoušci death metalu si k němu mohou ještě jednu desítku přihodit a vůbec nic se nestane.Jo, 18. 4. 2026 budou snad hrát v kulturáku v Mladé Boleslavi, doporučuji zajít!https://www.crazyDiamond.cz/howling_bells_strange_life_recenze/3868https://www.crazyDiamond.cz/howling_bells_strange_life_recenze/3868nobody@nothing.com (Tomáš)Jednou z mých nejoblíbenějších australských kapel jsou HOWLING BELLS. I když vlastně už ani nejsou tak úplně stoprocentně čistokrevně australští. Ještě před vydáním eponymního debutu v roce 2006 se totiž přestěhovali do Velké Británie, kde od té doby působí. Můžete změnit místo pobytu, ale kulturní vzorce, které do vás naprogramovala vaše domovina, úplně ne. Naštěstí. Po čtyřech skvělých deskách ale přišla pauza. Kapela potřebovala uklidnit své intenzivní muzikantské životy, zakládaly se rodiny, přišly děti. Sice se nikdy oficiálně nerozpadli, ale už jsem prostě moc nedoufal, že by se ještě mohli vrátit. A přece se stalo. Pauza se nakonec protáhla na dlouhých 12 let. Kapela aktuálně funguje jako trio. Krásná frontwoman Juanita Stein je obdařena neuvěřitelně sametovým hlasem, který ani po těch dlouhých letech neztrácí nic ze svých kvalit. Jasně, zní trochu více žensky, ale pořád je to pevný bod vesmíru HOWLING BELLS, kolem kterého osciluje vše ostatní. Samotný pěvecký styl Juanity je taky specifický. Libuje si v klidu a vyrovnanosti. Nikam nespěchá, zbytečně nevystavuje na obdiv svůj hlasový rozsah. Svým zpěvem nás hypnotizuje, omotává si kolem prstu, vtahuje do děje. Zabarvení jejího hlasu pak má v sobě určitou starosvětskou solidnost a majestátnost. Uměl bych si jí živě představit jako soulovou zpěvačku v šedesátých letech. Druhým kytaristou je pak její brácha Joel Stein a sestavu doplňuje bubeník Glenn Moule.Kapela si už na první desce jasně definovala svůj styl a zvuk. Lokalizovali se na pomezí indie a alternativního rocku, zároveň ale svůj projev obohatili i výrazným psychedelickým rozměrem, nebo stopovými prvky shoegaze, southern rock, nebo i poctivého rock´n´rollu. Možná nám budou v určitých momentech připomínat americké BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, ale jejich projev není tak temný, spíše to hrají do tajemna. A pak tady máme to australské fluidum, to, co mají v DNA, co probleskuje v jejich tvorbě podvědomě. Když se na to soustředíme, začnou se nám v jednotlivých písničkách objevovat odkazy na INXS nebo MIDNIGHT OIL. Jakkoliv jsou stylově ty kapely úplně jinde. Jak se teda novinka „Strange Life“ povedla? Jsem rád, že je kapela zpět. A tím bych asi mohl skončit. Není to samozřejmě žádná katastrofa, na to jsou HOWLING BELLS až moc dobrá kapela, ale v rámci jejich tvorby je to jen průměrná deska. Na první poslech mi bylo zřejmé, že dost věcí se změnilo. Zvukově se kapela posunula k výrazně špinavějšímu, zemitějšímu a hutnějšímu zvuku. Evidentně mi to úplně nesedlo. Měl jsem vážně rád jejich krásný zvuk, který byl relativně čistý a zbytečně ho nikdy nešpinili. Zároveň dokázali krásně propojovat indie s psychedelií, což se teď opět zdaleka nedaří. Songy samotné jsou taky výrazně kratší, nejdelší nemá ani čtyři minuty. Tím pádem není dost prostoru rozpracovat jednotlivé nápady, budovat zajímavé odbočky, pohrát si s atmosférou. Hapruje pak i kvalita. Máme zde výborné songy, ale i evidentní vatu. Udělat z toho EP, klidně bych se dostal na 80% hodnocení.Start není úplně blbý. Houpavá „Unbroken“ nás staré fandy možná lehce zaskočí zmiňovaným špinavým garážovým zvukem, ale hlas Juanity k němu dodává důležitý kontrast. Bicí slušné, basa výborná, jen ty kytary. Přitom obecně se špinavým zvukem nemám nejmenší problém, tady mi ale prostě nesedí. „Heavy Lifting“ už ale začíná trochu drhnout. Kočička s pejskem vařily dort a dopadlo to přesně podle očekávání. Indie bicí se nepotkávají s mohutnou rockovou basou ani s kytarami, které oscilují mezi alternativní rockem a náznaky psychedelie. K tomu nevýrazná melodie, která se ne a ne rozjet. Tento song jakoby shrnoval všechny negativní symptomy desky. Tam, kde byla předtím lehkost a vzdušnost, je teď zacyklenost a trápení. Tam, kde byl zvuk moderní a břitký, je teď tuctová ne invenčnost. Zaměřme se raději na kousky, které se povedly. Soft rocková „Melbourne“ je možná úplně obyčejná, ale v tom je právě její síla. Pohodička a příjemná melodie je okouzlující. „Dreamer“ se vlní od post-punku přes shoegazové vsuvky až ke gotickým záchvěvům. Povedená je i „Chimera“, která v sobě nese určitou velkolepost. Z relativně sevřeného osmdesátkového zvuku se otevírá do krásného vzdušného refrénu, přičemž si zachovává své rozvážné tempo a tajemnou krásu. Výbornou peckou a možná nejlepším kouskem je „Sweet Relief“. Tohle jsou přesně HOWLING BELLS, jak si je pamatuji. Kytarové vrstvy se vzájemně efektně doplňují, zpěv je naléhavý, atmosféra drásavá. Výborné sólo je pak už jen třešničkou na dortu. Nebudu zastírat, že jsem mírně zklamaný. Není každý den posvícení, ale pořád zde máme první čtyři desky, které jsou výborné. Snad kapela opět postupně znovuobjeví svojí chemii, zatím to beru jako pomalý restart po dlouhodobé nepřítomnosti. https://www.crazyDiamond.cz/hallas_eart_tongue_praha_futurum_22brezna2026_koncert/3873https://www.crazyDiamond.cz/hallas_eart_tongue_praha_futurum_22brezna2026_koncert/3873nobody@nothing.com (Gazďa)Asi to máte podobně. V každém koncertním sále je pro vás nějaké oblíbené místečko, kam zcela přirozeně zamíříte, pokud je tam volno. Já se nerad tlačím, ale jsem rád blízko ke kapele, a tak vyhledávám místa vepředu po stranách, ideálně na druhé straně od vchodu, kam přeci jen zamíří méně lidí. Ve smíchovském Futuru je vepředu nalevo pár schodů vedoucích do zákulisí, kde je na pódium hezký výhled, a ještě se tam dá na poličku odložit pivo. Takže když tam uvidíte vysokého týpka v bílé kostkované flanelové košili, můžete mě přijít pozdravit… Najít takové VIP místo chce samozřejmě včasný příchod, což je pro mě problém, ale tentokrát jsem se snažil. Nicméně chyba lávky, už dvacet minut před začátkem předkapely a v takřka prázdném sále byl můj plac obsazen, takže jsem se nakonec usadil uprostřed cca deset metrů od pódia. V neděli jsem ve Futuru završoval pětidenní maratón koncertů a už se těšil na nějaký volný večer, když další metal mám před sebou až za dva týdny (lahůdkový bonbónek v podobě českých premiér AETHERIAN, STYGIAN a ETHEREAL DARKNESS). Plusem také bylo, že nedělní večer sliboval trochu zklidnění, protože na Smíchově jsme se věnovali spíše rockovější poloze hudby.Jako první vystoupila partička z Nového Zélandu EARTH TONGUE. Tedy partička, jde o duo složené ze zpěvačky a kytaristky Gussie Larkin a bubeníka a zpěváka Ezry Simmonse. I tak jsou ale schopni naživo udělat tak objemný a prostor vyplňující zvuk, jako kdyby jich bylo pět. Gussie hraje na kytaru, ale pořád jsem se musel přesvědčovat, že to není basa. Různými krabičkami a pedály z toho dokáže vytáhnou tak hutný sound, kde jako kdyby kytara a basa splývaly a vytvářely nový nástroj. Právě tohle kouzlení vytváří onu mohutnou „wall of sound“, která násobí zvuk pouhých dvou nástrojů do opulentněji působící produkce. Velmi zajímavé a k jejich stylu se hodící. EARTH TONGUE hrají psychedelický stoner rock ovlivněný přelomem šedesátých a sedmdesátých let, což se projevuje i v jejich nápaditých a dobře natočených videích. Ty jsou inspirovány americkými béčkovými sedmdesátkovými horory, exploitation filmy a italským giallem. Názvy písní „Sit Next to Satan“, „Ritual“ nebo „Bodies Dissolved Tonight“ (minimálně první dvě ve Futuru zahráli) dávají jasně najevo, o čem to celé je. Žádná intelektuálština a heideggerovské výklady světů, ale pastiš těch nejnižších sedmdesátkových pudů. I když mi to hudebně nepřijde až tak zajímavé a stoner rock vážně není můj žánr, tak mi sledování jejich videí přináší i zvláštní potěšení v podobě rozpoznávání lokací v okolí novozélandského Aucklandu, kde žije moje brašule. Dobře to fungovalo i naživo a milerád si je někdy zopakuji. Gussie a Ezra jsou pár i v soukromém životě a prostě to mezi nimi funguje. Mělo to koule, dobrou dynamiky, energii a bezchybné harmonie ve zpěvu. Sympatický byl i ten mírně introvertní a přesto žoviální přístup, žádné velké kecy, které mají občas anglosaští interpreti. Současné turné jedou k podpoře letošní novinky „Dungeon Vision“, ze které – pokud jsem správně dával pozor – zazněly čtyři věci. „Silver Eye“, „Harvester“, singlová „Ritual“ a titulní skladba. Obecně bych řekl, že polovina jejich věcí je výrazná a stojí za pozornost, druhou půlku pak tvoří spíše vycpávky. Celkově ale jedna z těch zajímavějších stoner rock skvader, která ve mne zpětně zanechala dokonce intenzivnější dojem, než hlavní hvězdy.HÄLLAS ale vůbec nebyli špatní. S těmito Švédy nemám dlouholetou zkušenost, ale očichal jsem si je na loňském Brutalu, kde vytáhli dost povedené vystoupení. A pak mě také zaujala jejich letošní deska „Panorama“. Každopádně když člověku kousek od baráku přistane dobrá skupina, která tu nebývá moc často (teď potřetí), sluší se využít příležitosti. HÄLLAS produkují progresivní space rock připomínající někdejší německé sedmdesátkové legendy ELOY. Synťáky, zvonivé kytary, futuristicko-fantaskní texty, extravagantní kostýmy. HÄLLAS nás přenášejí do jiného světa, co světa… paralelního středověkého vesmíru, ve kterém hlavní hrdina Hällas bojuje s přicházející apokalypsou, zrádnými tyrany i vlastní identitou. Vše doplněno o mystiku a vesmírná témata, která se snoubí do jakého bájného kosmického příběhu podobného poetice Krále Artuše a rytířů Kulatého stolu.Do jisté míry se podařilo tyhle chladné vesmírné vize přenést i do prostředí žhnoucího Futura, i když bylo kapele v těch pláštích a hábitech viditelně dost vedro. Ale byla to poslední štace turné, tak to nakonec zvládli i přes počáteční zvukové potíže s basou frontmana Tommyho Alexanderssona. Vůbec je zajímavé, že ze všech viděných i slyšených koncertů tohoto týdne (BETWEEN THE BURIED AND ME, WALTARI, EPICA, HÄLLAS) byla pražská zastávka u dané kapely vždy poslední nebo předposlední z celého turné. Samozřejmě u WALTARI, kteří si udělali tříkoncertní trip do Československa, je to specifická situace, ale stejně. Nevím, jestli fakt, že se u nás evropské šňůry uzavírají, něco znamená, nebo jde o shodu náhod. Tam kde se jede západní Evropa, by to možná smysl dávalo, holt nás přicvrnknou nakonec. Zajímavé bylo i složení publika. Futurum bylo takřka plné a já kolem sebe slyšel nejen internacionální angličtinu, ale i němčinu a švédštinu. Řekl bych, že Češi tvořili tak polovinu osazenstva.Začalo se pěkně zostra. Více než dvacetiminutovou „Above the Continuum“ z novinky. Mně vždycky trvá, než se do těchhle rozmáchlých kompozic doma poslechově pustím, jelikož právě zde se dá schovat nejvíc vaty, a člověku se tak nechce opakovaným poslechem luštit, zda to vůbec celé stojí za to. U téhle skladby je naštěstí opak pravdou a právě sem – až na singlovku „Face Of An Angel“ – vnesli Švédové nejvíc nápadů z celé novinky. Jeden střídá druhý a než se člověk nadechne, tak jsme na konci. Božský opus fungoval stejně přímočaře i naživo a přinesl jeden z vrcholů koncertu, který mi i přes mou snahu potvrdil, že asi nebudu stoprocentním fanouškem téhle hudby. Repetitivnost, kterou netrpí zmíněná dvacetiminutovka se totiž projevuje v řadě těch kratších skladeb. Znal jsem všechny, které zazněly, přesto mi až na ty nejsvětlejší výjimky – jmenovitě hitovky „Carry On“, „Star Rider“ a už jmenovaná skvělá novinka „Face Of An Angel“ – motivy ostatních songů docela splývají. Nejsou nevýrazné, to ne, jen podobné, a abych určil, jaká píseň zrovna zní, tak to je těžká disciplína. Na rozdíl od opravdového progu se totiž HÄLLAS pohybují téměř vždy v sevřené písňové formě s málem výrazných instrumentálních motivů, které by dokázaly skladby odlišit. Zvonivé kytary a profesionální výkony jsou fajn a vynikající je i zvučný melancholický vokál Tommyho Alexanderssona, ale nestačí to, aby se z dobré kapely stala vynikající.https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_coronach_recenze/3872https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_coronach_recenze/3872janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Skrze čtvrtou řadovou desku„Coronach“ svých HELLRIPPER se jednatřicetiletý skotskýsrdcař James McBain znovu stává dýkou zabodnutou v hrudíchnepřátel skutečného metalového nářezu. Novinka možná neoplývá ažtakovou divokostí jako předchozí počin „Warlocks Grim And Withered Hags“ (recenze zde), ale je pro tento projekt bezesporu dílemnejvyzrálejším, kde je vše vyladěno do ideálního stavu aposluchač se dočká skutečných hymen schopných okamžitěstrhnout zvětšující se davy. Aktuální songy prostě znějíméně chaoticky a co se týče dramaturgie, tak mají v sobě jakýsivnitřní řád a vyladěnost, v souvislosti s níž dochází naurčité pročištění struktur a navýšení nosných pasážískladeb, včetně bodrých refrénů a vygradovaných instrumentálních momentů.Navzdory výše uvedenému, HELLRIPPERnic neztrácejí ze své zarputilosti a opětovně útočí, vesměsve svižných tempech, prvotřídním riffovým speed/thrash metalem, do kterého sepropisuje i atmosféra drásavých old-school blackmetalových vánic. Nebýtoné bleskové kytarové výstavby, dost pravděpodobně by se dalo onovince říci, že se posunula trochu blíže k výrazu švédskýchgoth-metalových strašidýlek z TRIBULATION, ale právě hejvíkovězdobné kytarové kejkle, hrané vesměs ve vysokém tempu, patří k hlavnímatributům zvuku HELLRIPPER, který je stvrzením skvěléhometalového řemesla a výkladní skříní produkcí v režiispolečností jako právě Century Media. Přední německávydavatelská stáj rozhodně vycítila v pravý čas McBainůvpotenciál a nasměrovala hudebníka k vyšším metám. Nejpozitivnějším zjištěním je, že na rozdíl od mnohých reinkarnátorů osmdesátých let na mne HELLRIPPER nepůsobí jako bohapusté retro. Jejich novinka využívá sice letitých receptů, ale zní aktuálně a svěže.Už minulá deska „Warlocks Grim AndWithered Hags“ byla sebevědomě pojatým vystoupením z útrobzačouzeného undergroundu na jasněji nasvícenou scénu.Pravděpodobně již právě tehdy došlo na nejdůležitější krokv rámci vývoje této bezesporu talentované kapely. Novinka jedalším stvrzením tohoto vývoje a posluchač tak dostávánaprosto špičkové metalové album, jehož součástí je pouhýchosm skladeb, které jsou však propracovány do detailu a utvářejínerozbytný albový monolit, ve kterém prakticky nic nápadně nedrhne, tedysnad pokud pomineme jistou míru dramatizace a patosu v rámcizávěrečné titulní skladby „Coronach“, která se z korporátně euro-metalové upocenosti záhy vyvrbí v dalšíznamenitou perlu.Celé album začne opravdu nekompromisně a„Hunderprest“ je parádně vystavěným bitevním cvalem, kdese střídají svižné momenty s oslavnězdobnými a výsledek korunuje prvotřídní instrumentace, předevšímpak znamenité kytarové vyšívání, jež si nezadá s hudebnímjazykem pomyslných králů heavy metalu. Následuje dalšísvižná hymna „Kinchyle (Goatkraft And Granite)“, která se všakuprostřed přetransformuje do méně dravé pošmourné fáze, abyse záhy na vlně euforických kytarových kejklí vše vrhlo vstříc dravému finále. Nedílnou součástí vyznění HELLRIPPER jeurčitá sychravost ve zvuku, korespondující s atmosférou skotské oblasti Highlands, a právě tohle umocňuje klavírní preludium v následnémvýpadu „The Art Of Resurrection“, který se z křehkého apomalého úvodu bleskově dostává do tempa. Song opatřený snadnejchytlavějším refrénovým chorálem tak pro mne znamená jedenz vrcholů nahrávky a to i přestože prochází celou řadoupřechodných fází a změn temp. Zkrátka zde HELLRIPPER dokázalispojit progresi s výtečnou hymničností, světe div se, tohle spojení jim funguje nejen zde, ale i v dalších položkách novinky. Právě progresivnějšístránku McBainovy tvorby, ovšem bez úbytku dravosti a agrese vestylu metalu osmdesátých let, dobře reprezentuje i čtvrtáskladba „Baobhan Sith (Waltz Of The Damned)“.Na jednoznačně prezentované svižnélaufy sází řežba „Blakk Satanik Fukkstorm“, ale záblesk genialityJames McBain prokáže až ve skladbě následující, to když jerozdováděná erupce „Sculptor´s Cave“ zkrášlena bravurníkytarovou pasáží s nádechem staroegyptské mystiky. Zuřivá sedmička „Mortercheyn“je manifestem naprosté zběsilosti v metalu, ale spíše než abyvycházela z hudebního jazyka německých osmdesátkových kapel typuDESTRUCTION, jsou zde momenty upomínající spíše na LaihovyCHILDREN OF BODOM z dob, kdy měli švunk. Deska v podstatě zpomalý až v případězávěrečné titulní skladby, která má zde pozici všeobjímajícíhochorálu, jež si nic nezadá nejen s hymničností podobné novodobým KREATOR, ale také s výpravným nádechem.HELLRIPPER se zkrátka podařilo dát dohromady vynikající desku,nesoucí jasné stopy vývoje a dalšího posunu od metalovéhoundergroundu.https://www.crazyDiamond.cz/husman_fest_9_oznamuje_kompletni_lineup_info_koncert/3870https://www.crazyDiamond.cz/husman_fest_9_oznamuje_kompletni_lineup_info_koncert/3870nobody@nothing.com (Info)HusmanFest oznamuje kompletní soupisku pro rok 2026. Do Tachova opět mířívytříbená sestava kapel, které reprezentují deathmetalovouklasiku i modernu. Letošními headlinery jsou švýcarští mistřiextrémního metalu STORTREGN. Po jejich boku se mimo jiné představíslovenští emisaři temnoty DOOMAS, death-thrashoví matadoři NAHUMa chybět nebudou ani domácí NEUROTIC MACHINERY. Všichni milovníciextrémního metalu mají sraz v Tachově 18. července!STORTREGNjsou považováni za jednu z nejlepších moderníchtech-death/meloblack kapel současnosti. Nikdy se nebáliexperimentovat, zároveň však nikdy neztratili smysl pro silnoukompozici. Jasným důkazem tohoto tvrzení je jejich zatím poslednístudiový počin "Finitude" (2023). Deska je plná temného,atmosférického, technického death/black metalu, kterému všaknechybí odpovídající dávka melodických a progresivních ploch.Skupina již mnohokrát dokázala, že svůj zvuk dokáže naplnopředvést i v živé podobě, což jí otevřelo dveře na mnohéevropské festivaly – s výjimkou těch českých. To se ale letoszmění! Jenám velikou ctí, že česká festivalová open-air premiéraSTORTREGN se uskuteční právě u nás na Husman Festu!Všichni milovníci kapel jako DISSECTION, THE BLACK DAHLIA MURDER čiraných OPETH – tohle si přijďte vychutnat s námi! SlovenštíDOOMASpřivezou perfektně vyváženou kombinaci death a doom metalu, vekteré narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS naposledních deskách prozkoumávají nejtemnější hlubinymysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže o zlověstnáposelství nebude letos na Husmanu nouze.Příznivcideathové klasiky se mohou těšit na ostravské death-thrashovéharcovníky NAHUM,populární blackened-deathové válečníky PURNAMA,rakouský death-doomový parní válec SLOOW,pražské úderné komando KOLOSSa pardubické ranaře KLAN. Deathovoumodernu i letos zastoupí domácí NEUROTICMACHINERY.Zdaleka to ale není vše! Svěží deathovou vizi přiveze ibrněnský tandem VANGUARDa ARCH OF HELL.Do metalcorových vod se pak ponoříme ve společnosti mladé aslibné formace ECHOTHEORYa svůj melodicky pojatý metalcore přivezou také němečtí RIVERSCOLLIDE. Kromědvanácti pečlivě vybraných kapel se návštěvníci mohou těšiti na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patřípřátelská atmosféra, profizvuk, krásné festivalové prostředí a dobré jídlo a pití.Veškeréaktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.Těšímese na vás & Husman s vámi!Odkazy:https://www.facebook.com/HusmanFesthttps://www.facebook.com/events/3869415190023148https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_binaural_recenze/3869https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_binaural_recenze/3869nobody@nothing.com (Tomáš)Začátkem nového tisíciletí jsme na kolejích jeli na PEARL JAM vlně. Toužebně jsme očekávali novou desku, která měla vyjít začátkem léta. A pak nastal ten den. Spolužák jí přinesl. Na kazetě, která byla už asi desátou kopií desáté kopie, ale to nikdo neřešil. Zapnout přehrávač, usadit se a jedeme. Šum a zvukové chyby byly samozřejmě větší než malé, ale stejně jsme jí dali několikrát po sobě. Už při těchto prvních posleších se vykrystalizovalo pár favoritů a zároveň jsme pochopili, že tohle není jen další „Yield“, ale že se kapela vydala opět novým směrem. „Binaural“ není jednoduchá deska. Dlouho jsem si k ní hledal cestu, často jsem váhal, jestli jí vlastně vůbec mám rád. Dnes už neváhám. Mám. Dozrála. Pochopil jsem jí. Ani samotná kapela k ní nemá úplně pozitivní vztah, ale to vychází spíše z komplikované doby, kdy vznikala. A až se příště podíváme na kolekci „Lost Dogs“, objevíme tam pár dalších kousků, které se sice na „Binaural“ nakonec nedostaly, ale snesou nejpřísnější kvalitativní kritéria. Ale pěkně popořádku.Pátá deska „Yield“ přinesla pro PEARL JAM hudební svobodu. A využili jí naplno. Nikomu už nic nemuseli dokazovat, skládali a hráli už jen pro radost. Vyčerpávající světové turné si následně vyžádalo změnu na pozici bubeníka, kam nastoupilo eso první třídy – Matt Cameron (SOUNDGARDEN). „Binaural“ bude první deskou, při jejímž vzniku byl od začátku. Zároveň se konečně stabilizovala sestava, protože právě osoba bubeníka byla neuralgickým bodem kapely. Poctivý hardrockový Dave Krusen byl u vzniku skupiny a nabubnoval debut „Ten“. Na další dvě desky naskočil pompézní Dave Abbruzesse, jehož styl v sobě skloubil grungeovou divokost s vyumělkovaností klasického rocku. Jeho nástupce, Jack Irons, byl bubeníkem mnoha tváří. Zatímco na „No Code“ dal průchod svým alternativním sklonům a hravým rytmům, na „Yield“ se transformoval v úderného a přímočarého rytmického pohaněče. No a Matt? Že je světová extra třída dokazoval už v domovských SOUNDGARDEN. Samozřejmě se musel stylu PEARL JAM trochu přizpůsobit, ale velice rychle zapadl. Profesorský styl, v němž se dokonalá přesnost potkává s uměleckou invencí a kontrolovanou dravostí, přirozeně splynul s aktuální hudební tváří jeho nové domovské kapely.„Yield“ byl přímočarou a velkolepou rockovou deskou. A PEARL JAM neradi vstupují do stejné řeky dvakrát, minimálně ne hned. Proto se rozhodli, že opět nastal čas trochu experimentovat. Po čtyřech albech s Brendanem O´Brienem chtěli zkusit nového producenta. Tchad Blake byl znám svým pozitivním přístupem k experimentálnější tvorbě, pracoval už třeba s THE DANDY WARHOLS, Sheryl Crow nebo Peterem Gabrielem. Věnoval se i binaurální technice nahrávání, která laicky řečeno používá dva mikrofony, díky nimž pak nahrávka vytváří 3D zvukový vjem. Ačkoliv je tato technika známá už několik desítek let, moc se nerozšířila. Vyžaduje totiž preciznější nahrávání, kvalitnější hardware, a aby skutečně dosáhla všech svých předností, měl by se výsledný produkt poslouchat ideálně přes sluchátka. Gossardovo Studio Litho v Seattlu, prakticky domovská báze kapely, se opět stalo místem činu. Samotné skládání songů šlo v režimu, který se osvědčil už na předchozí desce. Každý přispěl svým dílem, přinesl nějaké písničky a společně je pak už jen doladili. Celé to zní jednoduše a harmonicky, ale nebylo tomu tak. Nejdřív se zasekl Eddie Vedder.Trpěl skladatelským blokem. Neustále se srovnával se svými idoly a trpěl pocitem, že všechno co dělá, je špatně. Texty dokola předělával, snažil se hledat vhodná témata. Z rádia se na něj přitom valily songy, u kterých pochyboval o jakémkoliv hlubším významu a tato povrchnost hudebního businessu ho pak ještě více ubíjela. Jediným řešením bylo vypnout svět kolem sebe. Neposlouchat co dělají ostatní, nesnažit se někomu vyrovnat, najít si vlastní cestu. Kytarista Mike McCready na tom taky nebyl nejlíp. Trpěl Crohnovou nemocí a v rámci její léčby si vybudoval závislost na lécích na předpis. V průběhu nahrávání pak musel nastoupit na odvykačku. Komplikované období v životě kapely se přeneslo i do textů a nálad skladeb. Izolace, introspektivní pohledy, existencionální reflexe, odcizení, deziluze, lítost, vyrovnávání se se ztrátami, to všechno zde najdeme. A samozřejmě nezapomněli ani na celospolečenská a sociální témata, která v jejich tvorbě měla vždy důležité místo. Opět bojují proti cynizmu, pasivitě a každodenní odevzdanosti. Stylově se na „Binaural“ PEARL JAM opět více rozkročili. Samozřejmě si zachovali svůj typický rukopis, ale zároveň ho v mezích rozumného experimentování dobarvovali dalšími odstíny. Folk, psychedelie, hard rock. Tchad Blake následně zajistil finální mix v Los Angeles, ale kapela nebyla úplně spokojená. Zdálo se jí, že tvrdší písničky nezní dostatečně tvrdě, proto je vzala na osvědčenou adresu. Brendan O´Brien už přesně věděl, co potřebují. Zvukově je to skutečně velice zajímavá deska, kontrastní, mnohovrstvá. Jako otvírák kapela zvolila energickou grunge/rockovou „Breakerfall“. Typičtějším songem snad už ani být nemůže, tohle je esence PEARL JAM ve všech aspektech. A tempo ještě víc nakopne následující „God’s Dice“. Spolupráce dvou kytar, vystupující bublající basa, parádní bicí. Zvuk není zemitý, směřuje do rockovějších odstínů, opět moc dobrý kousek. Ještě více do alternativních vod nás pak zatáhne „Evacuation“. Její rozervaná rytmika, mírně garáž rockový nádech a komplikovanější melodika mi z nějakého důvodu vždy evokovala osmdesátkovou scénu. R.E.M., THE CARS, trochu PIXIES. Mistrovským kouskem je „Light Years“. Tohle nazpívat nějaká popová zpěvačka s jemnějším radio-friendly zvukem, je z toho světový megahit, za to dám ruku do ohně. Krásný song, kde se mísí lehký smutek s melancholií, strukturou mající blízko k drsnějším baladám klasického rocku, s výborným zvukem s krásně dunícími bicími a jemně ševelícími, ale přitom docela syrovými kytarami, je prostě dokonalý. Experimentování se tentokrát mimořádně povedlo v temnějších kousku „Nothing As It Seems“. Floydovskou atmosférou protkaný košatý song nikam nespěchá, pozvolně přidává další a další vrstvy, přičemž si celý čas drží pichlavou drásavost. Zvukově je někde na pomezí industriálu, psychedelie a garážového hard rocku. Výhybku zpět k pozitivnu přepíná pohodová „Thin Air“. Opět zde máme střední tempo, žádný kvapík, slide kytary atmosféru ještě více zklidňují. Ač na první pohled to vypadá na běžnou tuctovku, melodicky je to opět velice povedený kousek, který navíc i svojí dramaturgií snese nejpřísnější kritéria. Spíše průměrná „Insignificance“ mě naopak nikdy moc nebavila. Není špatná, to vůbec, jen prostě všechno co v ní slyšíme, jsme už předtím slyšeli i v jiných písních PEARL JAM. Celkem zajímavým kouskem je pak „Of The Girl“. Art-rockové klidné pasáže s nervózní rytmikou se kombinují s nadýchanými atmosférickými mezihrami, které asi můžeme považovat i za refrén. Kytary zde sólují téměř nonstop, basa taky vymetá prach z pod všech pražců. Song se sice vine odnikud nikam, ale baví. „Grievance“ pak znovu zvedá prapor poctivého street rocku. Tohle prostě PEARL JAM umí, rock který zní zároveň moderně i starosvětsky, drsně i uhlazeně, hravě i vážně. Další experimentálnější kousek „Rival“ je fakt náročný na vnímání. Jakoby všichni v kapele hráli nějakou jinou písničku a při závěrečném mixu se ty stopy nedopatřením spojily. A z vedlejšího studia ještě někdo přihodil i minimalistický klavír. Dusivou atmosférou nás pak zahltí „Sleight Of Hand“. Pomalejší kousek se líně převaluje a vysává z nás energii, jen v refrénu se trochu nadechne a protáhne. Milým úletem je folková „Soon Forget“. Eddie a ukulele. Nic víc. Jo, a ještě výborný text o povrchnosti, materiálnosti a hodnotové vyprázdněnosti. Vznešený závěr pak obstará „Parting Ways“. Rozvážný song má až aristokratické vyznění. Důstojnost se zde potkává s moudrostí a nenucenou lehkostí. „Binaural“ byla první deska PEARL JAM, která v Americe nedosáhla na platinu. Celosvětově se ale její prodeje přehouply přes 2 miliony kopií. Asi je to pochopitelné. Není tak přístupné jako „Yield“, potřebuje svůj čas. Je i temnější a atmosféričtější. Světové turné zahrnovalo více než 70 zastávek a kapela se rozhodla všechny zaznamenat a následně vydat jako oficiální bootleg. Jeden kamarád, který se účastnil pražského koncertu, skutečně následně přinesl i bootleg CD s tímto živákem. Bohužel v rámci vystoupení na festivalu v dánském Roskilde došlo k tragédii. Při tlačenici před koncertem bylo 9 fanoušků ušlapáno a udušeno davem. PEARL JAM to pochopitelně zdrtilo a zrušili zbytek letních koncertů. Na pódia se vrátili až na podzim v rámci americké části turné. Živé koncerty jim pomohli se s traumatem alespoň částečně vyrovnat. Na závěr ještě zmíním nádherný cover. Nádherný snímek z Hubblova teleskopu (mírně upravený) dokonale vystihuje náladu alba. Temnota obepínající éterickou krásu. Neuchopitelnou, fluidní, vícevrstvou. https://www.crazyDiamond.cz/epica_amaranthe_charlotte_wessels_praha_forum_karlin_21brezna2026_koncert/3867https://www.crazyDiamond.cz/epica_amaranthe_charlotte_wessels_praha_forum_karlin_21brezna2026_koncert/3867nobody@nothing.com (Gazďa)Koncert progresivních deathmetalových symfoniků EPICA doporučuju kvůli vizuální podívané někdy navštívit i nefanouškům. Podle mého názoru neexistuje skupina, která by dnes v metalu oplývala elegantnější a působivější obrazovou show. Je to myslím patrné i z mých neumětelských fotek k tomuto reportu. Samozřejmě pokud máte rádi papundekl a různá monstra a obludy, tak je lepší zajít třeba na POWERWOLF. Ale i IRON MAIDEN se na současném turné od tohoto konceptu odklonili a vydali cestou velkých obrazovek a videoshow. Nová show Železné panny je úchvatná (zejména „Rime of the Ancient Mariner“), ale jsou to právě Holanďané, kteří získávají v tomto ohledu ty nejlepší známky opakovaně. K dokonalosti pak vede, když se vynikající vizuální koncept prolne s možnostmi nejlepšího pražského sálu, kterým Forum Karlín je. Hala pro 3 500 lidí má dokonalou akustiku, odevšud je dobře vidět a v sále neruší žádná zákulisní světla a podobně. Je vidět a slyšet, že bylo forum od začátku koncipováno jako prostor pro koncerty, ne jako sportovní aréna, a byl kladen důraz na instalaci vhodných stavebních materiálů, rezonančních desek a akustických prvků. Myslím, že asi nepamatuju koncert, který by tu měl špatný zvuk, a z těch velkých pražských prostor tak mám karlínskou síň nejraději. Další nespornou výhodou pro mě je, že mám forum v docházkové vzdálenosti cca deseti minut od domova, což zmírňuje i mou příslovečnou koncertní lenost. Sobotní karlínský večer ale nebyl jen ve znamení velkolepých Nizozemců, ale rovnou trojlístku zajímavých a v jistém smyslu i vůdčích souborů dnešního metalu, a to ve všech případech vedených prvotřídními (a půvabnými) vokalistkami. Jako první nastoupili CHARLOTTE WESSELS’ THE OBSESSION, což je projekt bývalé zpěvačky DELAIN. A jestliže tahle kapela je zástupcem solidní, ale přeci jen trochu repetitivní a fádní druhé ligy symfonického metalového popu, tak Šarlota dělá muziku o dost barevnější a nápaditější. Její současná skvadra produkuje multižánrový mix metalu, popu, šansonu, rocku a shoegaze umně skloubený do jednolitého a přesvědčivého výrazu. Ve Foru Karlín odhodila vytahané triko, ve kterém jsme ji mohli vidět na skvělém předloňském koncertě v Meet Factory, a oblékla sexy kostým s odhaleným břichem, který dodal jejímu vystoupení okázalosti a lépe se hodil k show severských metalových bohů a bohyní, které nastupovaly po ní. Nijak tím ale nesnížila přirozenost a až skromnost svého vystupování. Tahle Nizozemka měla vždy image holky od vedle, kámošky nás všech, která se jen tak náhodou vyhoupla na pódium, protože někdo dneska večer prostě jít zpívat musel. A jako opět zpívala velmi dobře. Bude pro ni ale myslím těžké dosáhnout většího úspěchu s touto zajímavou, ale těžko škatulkovatelnou hudbou. Pro metalisty příliš měkké, pro popaře složité, pro rockery rozevláté a neuchopitelné. Ale držím jí palce. Pokud můžu doporučit jednu skladbu, tak zkuste „Exorcism“ a uvidíte, s jakou mírou skladatelského i vokálního talentu máme tu čest. Touhle smrští končilo i vystoupení v Karlíně a doteď mě z toho mrazí. Švédové AMARANTHE jsou také originální, ale jednodušeji uchopitelní. Nazval bych je metalovou ABBOU. Vysoce chytlavé melodie v disco hávu opepřené metalovými kytarami a údernými rytmy. To celé v podání tří vokalistů. Frontwoman a hlavní tahounka Elize Ryd obstarává popovou melodiku, Nils Molin klasickou rockově/metalovou polohu a Mikael Sehlin growl. Koncerty šestice (zpěváky doplňují kytarista a hlavní skladatel Olof Mörck, bubeník Morten Løwe Sørensen a neposedný basista Johan Andreassen) jsou obří skotačivou energickou party, kde se trojice zpěváků výborně doplňuje nejen v hlasech, ale také v kontaktu s publikem. Švédský králíček Duracell to rozjel naplno i v Karlíně a my opět hodinu a půl skákali a nekomplikovaně se bavili. Jediné, co bych kapele vytknul, je letitý a uniformní setlist. Stejnou várku skladeb jsme zažili nejen loni na Metalfestu, ale dokonce i předloni na Masters of Rock.Rozhodně by se slušelo zařadit více skladeb z povedené dva roky staré poslední desky „Catalyst“. Dostalo se nám jako obvykle „Damnation Flame“, „The Catalyst“ a „Re-Vision“, ale dobré by bylo vyzkoušet i „Breaking the Waves“ (nejlepší věc alba!), „Insatiable“, „Liberated“ nebo třeba „Ecstasy“. Zvlášť podivné je to, když si člověk uvědomí, že už dva roky jedou turné k nové desce a oproti třem věcem z novinky mají stále v repertoáru šest kusů z předchozí „Manifest“ (2020). Jinak se ale nedá Švédům vytknout vůbec nic. Chytlavostí písní mají na současné metalové scéně pramalou konkurenci, takže ať se sáhne v setlistu kamkoliv, nedá se prakticky splést. Jako obvykle výborný a optimistickou náladou prodchnutý koncert.Takřka všude jinde by AMARANTHE obstarali vrchol večera. Ne tak ve Foru Karlín. EPICA totiž rozpoutala zmíněný vizuálně-akustický Gesamtkunstwerk nejvyšší kvality. Jejich poslední album sice považuju za jejich možná nejslabší desku vůbec (recenze zde) a i moje první setkání s těmito skladbami loni na Metalfestu dopadlo spíš nemastně neslaně (report zde). V Karlíně ale klaplo vše na výbornou. Sympatické bylo i to, že na rozdíl od AMARANTHE Nizozemci opravdu hodně obměnili setlist. Ze skladbových stálic zůstaly jen pravěká „Cry for the Moon“, „Unleashed“ a klasicky nejzábavnější kus vystoupení, hitová „Beyond the Matrix“, kdy jako obvykle skákala celá hala. Jinak nezbyl kámen na kameni, a dokonce vypadl i dlouhé roky tradiční zavírák „Consign To Oblivion“. Co na tom, že se do repertoáru tohoto turné nedostaly takřka žádné mé oblíbené skladby – celé vystoupení působilo svěže a neotřele. Výjimkou bylo oprášení jedné z nejlepších písní kapely vůbec, jemné balady „Tides Of Time“ z roku 2009, kterou zpěvačka Simone Simons vystřihla jen za doprovodu piana pouze s mírnými samply ve druhé části, a prokázala tak schopnost táhnout vystoupení i bez symfonických doprovodů. Celkově bylo samplů, chorálů a všech těch pozlacených serepetiček méně než obvykle, což koncertu jedině prospělo. Pět zařazených věcí z „Aspiral“ mě sice ani teď hudebně nenadchlo, ale i vzhledem k nádherné vizuální show jsem se bavil i u nich. Jako další z vrcholů koncertu bych označil „Sirens – of Blood and Water“, vokální tercet, kdy Simone na pódiu doplnily i Charlotte Wessels a Elize Ryd a pak dokonce i „Cry For The Moon“. Skladba, o které jsem si myslel, že už ji nikdy nepotřebuju slyšet, dostala úplně novou dynamiku, když na obří obrazovku videooperatérka kapely naživo přenášela záběry z pódia a ze sálu. Rázem se tak do vystoupení v několikatisícovém sále stala takřka intimní věc, kdy jsme měli pocit, že jsme i s kapelou všichni vlastně jedna velká rodina. Jeden z nejlepších koncertů EPICY, co jsem zažil. https://www.crazyDiamond.cz/exodus_goliath_recenze/3866https://www.crazyDiamond.cz/exodus_goliath_recenze/3866janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Neúnavní klasikové amerického thrash metaluEXODUS vydali právě své nové řadové album „Goliath“,prostřednictvím kterého se i nadále snaží stvrdit svůjpotenciál přední žánrové stálice. Je pravda, že dnes mají zasebou období, které nebylo příliš jednoduché, pokud pomineme někdejší zainteresovanost šéfa a kytaristy Garyho Holta do konečné fázefungování titánů ze SLAYER, i vážné onemocnění a následnouléčbu a regeneraci bubeníka Toma Huntinga a zaměříme se jen na rok starý rozchod s dlouholetým frontmanem Stevem „Zetrem“Souzou, i tak nám z toho vyjde, že tahle letitá kapela stále čelínovým zkouškám. Logickou náhradou za Souzu se stal podruhé v historii kapely křikloun, který jižv řadách EXODUS kdysi (mezi roky 2005-2012) působil – Rob Dukes. Gary Holt zjevněvsadil na jistotu a zvolil člověka, kterého dávno dobře zná a se kterým si sedne. Jehohlas sice není tak specifický jako u jeho předchůdce, spíšeplní genericky neo-thrashmetalovou roli, ale to asi ve výběru nehráloroli. „Goliath“ je deskou intenzivní, ale asi ne až tolik, aby se o albu dalo mluvit jako o naprostém uragánu, spíše jde o nahrávku vcelkurozmanitou, ve které se kapela ukazuje v celé řadě svých poloh a potvrzuje stále obstojný potenciál.Co charakterizuje novou nahrávku jepředevším semknutost, tedy tím v prvé řadě myslím kolektivní spolupráci celé kapely na skladatelskémprocesu. Rovněž je na materiálu poznat, že jde o thrashmetalovou práci odzkušených borců, kteří jsou schopní prostřednictvím různýchsvých muzikantských specifik udržet u materiálu skladbovou diferenciovanost a rozhled. Jasně, příznivci rvavých rubanic asi budou mluvit o vlažnějším přístupu, ale ruku na srdce, proč by si EXODUS nemohli zkusit trochu neohraničenosti. Mám dojem že letošní směr alba nikomu neuškodí. Dle mého dostáváme stále velmi kvalitní materiál, kde na ploše neceléhodiny EXODUS rozpoutávají poměrně pestrý metalový rejskrze deset skladeb, jež se od sebe vzájemně liší. Nemusí to však být jen využíváním hostů a přátel z branže, tak jako je tomuu screamo-duetu mezi Dukesem a Peterem Tägtgrenem v songu „The ChangingMe“, jež vlastní potřebnou našlapanost, hejvíkovský nádech a celou řadukytarových parádiček, nebo využitím violoncelistky Katie Jacobyv rámci zvukových podkresů mohutně burácející titulní skladby, ale prostě tím, že materiál rozhodně nepřipravoval pouze jeden muzikantský tvrďák, ale demokratická kapela si tentokrát dopřála dostatek času a pohodlí.Je poznat, že EXODUS pravděpodobně chtěli strandramaturgie docílit stavu, aby se na desce každou chvíli něconeočekávaného dělo. Začne se velmi ostrým thrashmetalovýmvýpadem „3111“, což je otvírák stojící na ostrých riffech a svižném tempu,do kterého se Rob Dukes dokáže hlasově solidně vyždímat. Song vypovídá o problematice drogových gangů na mexické straněhranice a autorem jeho textu je právě současný zpěvák. Ono číslo v názvu značí počet obětí gangů ve městě Juárez v souvislosti s touhle problematikou (i když opravdu nevím za jak dlouhou dobu). Tak jako tak jde dozajista o agresivní start. Po něm následuje skladba „HostisHumani Generis“, která je refleksí současného stavu světa, především pak těch, kteří zacházejí s druhými bez skrupulí. Song v rámci své struktury považuji za jeden z nejprogresivnějších.Jde o opravdu tvrdou erupci s intenzivním střídáním riffovýchfigur a několika zásadními změnami temp. Na desce se určitě povedl prostorový zvuk a jeho vrstevnatost. Bicí Toma Huntinga znějí neuvěřitelně, kytary doslova ryjí brázdy do terénu, Gibsonova baskytara dodává patřičně ocelový puls a zasazováníkytarových sól do skladeb je rovněž další prvotřídní disciplínou současných EXODUS. Již výše zmíněná „The ChangingMe“ sebou nese o trochu více melodiky už kvůli onomu „heavy“kytarovému motivu a o něco pročištěnější struktuře. Tímnejatraktivnějším kusem je však pro mne v tomto směru až songnásledující - nazvaný „Promise You This“, což je parádní skočnáhymna, kde kapela doslova rozehrává swingový tanec vthrashmetalovém duchu, člověk má až pocit, že tenhle chorálnikdy neskončí a dav moshujících běhounů je lapen do neúnavného oválu, jakoby snad šlo o zfanatizované příznivce volného bruslení. Zde to kapele náramně šlape a vše má ohromněchytlavou patinu.Titulka „Goliath“ je prostěmonstrózní doom-thrashový válec, který před sebou s naprostoujistotou všechno hrne. Tenhle song napsal Gary Holt již v době svéosobní krize na konci devadesátých let a až dnes jej předělaldo finální, těžkotonážní podoby. Na ploše mohutných pomalýchriffů kapela dokáže nabídnout i celou řadu parádiček, takže itahle věc je stvrzením pestrosti dramaturgie nového alba. Obdobněosudový ráz má i jiná skladba v plíživém tempu, tentokrát umístěná napředposlední pozici - „Summon Of the God Unknown“, kterávypráví skutečný příběh o jednom cestovateli a vědci, který i přes varování kolegů navštívil jistý odloučený indiánský kmen v Jižní Americe a navzdory svým dobrým úmyslům s domorci, byl jimi nakonec zabit. Ostřejšímthrash metalem zaútočí skvělá rubanice „Beyond The EventHorizon“, kterou považuji za další z vrcholů novinky, naopakvarovná „Two Minutes Hate“ je strožejší šlehou inspirovanouprocedurou dvou minut nenávisti, jež se v rámci Orwellova románu„1984“ stala skutečným každodenním rituálem tamní, avšak z dnešního pohledu stále méně utopistické společnosti.EXODUS se podařilo dodat dostatečněrozmanité a svým způsobem ne až tak agresivní album, které všakvcelku důstojně navazuje na předchozí dvě Souzovské práce. Byť„Persona Non Grata“ zůstává z pozdních alb této kapelynepřekonána, i tak jsem rád, že klasikové Bay Area dokládajíobstojnou skladatelskou připravenost a potřebnou vitalitu. Spokojenost, byť hlasový projev Roba Dukese budu vždy považovat za méně osobitý, méně zajímavý a méně jedovatý než ten od Zetra. Celkově zde hrozilo vyšší nebezpečí táhnout prostřednictvím frontmana zvuk EXODUS ke generičnosti obecného metalového či dokonce metalcoreového extrému. Nestalo se, tohle je prostě povedená deska EXODUS, byť ne až tak nekompromisní.https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert/3865https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert/3865nobody@nothing.com (Gazďa)Tenhle březnový pátek jsem si přišelsplatit jeden velký dluh, protože finské cross-žánrové šášulyWALTARI jsem nikdy naživo neviděl. A to přesto, že jsem jižv devadesátých letech vlastnil nevalně stočené kazety„Torcha!“ (1992) „So Fine!“ (1994), „Big Bang“ (1995) ajejich o rok mladší deathmetalovou symfonii. Během let jsem paktyhle Finy pojmenované podle slavného spisovatele Miky Waltarihopostupně přestal sledovat, když jsem jen čas od času letmozkontroloval, že kvalita jejich produkce zůstávala i běhemdalších desetiletí solidní. Z teď už mi neznámého důvodujsem pak blížeji prozkoumal desku „Bellow Zero“ (2009) a tou sipotvrdil, že stále zůstávají skvělí, abych jim pak zas řadulet věnoval spíš minimální pozornost. Každopádně teďpřichází čas to napravit. Loňská a už patnáctá deska„Nations Neurosis“ ukazuje, že si parta okolo Kärtsy Hatakkystále udržuje jak prvotřídní skladatelské schopnosti, takvelkou dávku své originální bláznivosti. Stále bezvadně, anavíc zcela přirozeně kombinují rock, metal, rap, pop, disco,elektroniku a funk. Třicet let poté, co jsem poprvé v jejichpřípadě zmáčknul tlačítko „play“, tak nazouvám škorně,šplhám zezdola na Žižkov a vcházím pln nostalgických dojmů doPaláce Akropolis, kam jsem poprvé vstoupil, když tu byl v roce1997 Ronnie James Dio. Akropole je jedním z mýchoblíbených sálů. Podzemí paláce z dvacátých letfungovalo nejdřív jako divadlo, například v rámcivlastnictví takzvaného Spolku přátel žehu, a několik let zdevystupoval i Rudolf Hrušínský nejstarší, tatínek slavnéhofilmového herce. Pak se tu vyráběly gramofonové desky a jehlynebo tu byl sklad textilií. Dnes slouží opět jako víceúčelovýumělecký sál. Je to elegantní a příjemný prostor, kde sečlověk většinou nemačká a kde je odevšud dobře vidět. V pátek mělo vystupovat ibelgické sludge metalové duo PVRS, ale ti nepřijeli kvůli nemoci,takže jsme se nakonec museli spokojit jen s jednou předkapelou.JOLLY JOKER AND THE PLASTIC BEATLES OF THE UNIVERSE je devadesátkoválegenda českého crossoveru, která se svým stylem k WALTARIpěkně hodí. Znám je spíš podle jména – a až na provařenějšífláky jako „Raketou do tmy“ nebo „Bublina“ – méněhudebně. Trio pod vedením praštěně působícího baskytaristy azpěváka Petra Kumandžase hraje kombinaci českého bigbítu, funkua psychedelie. Můj kámoš, zvukař, Bob, kterého jsem potkal o párdní dříve na BETWEEN THE BURED AND ME, povídal, že Kumandžasůvsystém nekonečně zapojených krabiček je noční můra nazvučit,protože každou chvíli něco vypadne. Celkem mě to překvapilo,protože zvuk tria zní jednoduše a přirozeně. Poslouchat tonebudu, ale příjemná česká muzika solidně plnící úlohupředkapely.WALTARI byli u nás vždy hodněoblíbení a měli to tu rádi, takže dělávali i zájezdy napříčČeskou republikou. Současné turné ani tímto slovem asi nemůžemenazvat, spíš jde o minivýlet do Československa: ČeskéBudějovice, Praha, Žilina a pak zpátky domů. Také pohledem najejich webovou stránku zjistíme, že i loni vystupovali jen u nása v domovském Finsku. Na tomto crossoverově-metalovém poliprostě vzniklo československo-finské přátelství, a to bylopatrné i během celého večera v Akropoli. Mix staršíchgeneracích si přišel zavzpomínat na muziku svého mládí, alečtyřicátníky a padesátníky sympaticky doplňovali i mladší,kteří tvořili možná třetinu publika. Sál pro 700 lidí nebylnarvaný k prasknutí, ale solidně zaplněn, což v konfrontacis tím, že WALTARI mají na YouTube u svých nejnovějšíchsinglů typicky 10 000 zhlédnutí, jen opět dokládá tenstatus, kterého specificky v Česku dosáhli. Už od první písně tak měli Finovépublikum na své straně, což se postupně během koncertu dálezvyšovalo, jak se lidé zahřívali a přecházeli jsme k těmznámějším věcem. Zejména zpočátku jsme slyšeli věciz novinky, které byli nejméně čtyři, ale možná jich byloi více, nedokázal jsem přesně určit. Každopádně hned jakodruhá byla skvělá punkrocková vypalovačka „Do You Accept?“ apak jsem určitě během večera rozpoznal ještě singlovku „MajorMistake“, „Sun“ a coververzi chytlavé drift-phonkové hitovky„Murder Plot“ původně od KORDHELLA. Že živě tahle kapelanemá chybu bylo jasné hned od začátku, ale opravdová šířejejího záběru a kvalit se ukázala ve třetím kusu setu, cožbyla „A Sign“ alias ukázka z legendární desky „Yeah!Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C“ (1996), což bylavůbec jedna z prvních fošen symfonického metalu, a todokonce v deathmetalovém hávu. Zpěvák a basista Hatakka násprotáhl osmiminutovou exhibicí špičkového progresivního deathu,kde prokázal i své prvotřídní growlerské umění. Pronávštěvníky letošního Brutal Assaultu šlo o první ochutnávku,jelikož Finové nám tam hodlají tohle mistrovské dílo předvéstve speciálním setu celé, a to s podporou Bohemian SymphonyOrchestra Prague. „Budeme na to muset ještě hodně trénovat,“zahlaholil chlapík s červenými vlasy a vizáží mírnědobromyslnějšího klauna Pennywise z románu „To“. Je tovidět i z klipů, ale pro mě jako premiérového návštěvníkakoncertu bylo příjemným potvrzením, že Hatakka je prvotřídnífrontman, který svou energií a celkovým hereckým uměním dokáževystoupení vytesat i do formy divadelní představení. Hattakovyproslovy mezi písněmi jsou přirozené, rád burcuje publikum, máskvělou a všeříkající mimiku, dobré taneční pohyby a běhemrapperských pasáží se mění v pravou hip hopovou hvězdu.Pokud frontman dokáže lidi dostat do varu a navázat s nimipřirozený kontakt, budou mu prostě žrát z ruky, což jepřesně případ Hatakky. Vrchol nastal během čtvrté páté „TheStage“, kterou zpívala celá Akropole, aniž by ji někdo muselnutit a burcovat, což často vidíme u jiných produkcí. Z tohotovrcholu už jsme nesestoupili, naopak následovaly opakovanéorgasmy, z nichž nejsilnější přišel asi u legendární „SoFine“, během které se frontman pustil i do crowdsurfu.Na WALTARI je prostě vidět, že jsouvyhraní dlouhými léty praxe a že je šaškování před lidmipořád baví. O tom, že jsou jako Finové také perfektnímihudebníky, nemusíme ani mluvit – Skandinávci zjevně prstokladystupnic trénují už během pobytu v plodové vodě. Končilose coververzí THE CURE „A Forrest“, kterou si už kapela dávnopřisvojila a o které možná ani většina lidí v sálenevěděla, že ji původně složil někdo jiný. Příjemný aenergií nabitý večer. Nashle na Brutalu!