Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyTHE WHITE STRIPES - Icky Thump - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_white_stripes_icky_thump_recenze/1346http://www.crazydiamond.cz/the_white_stripes_icky_thump_recenze/1346janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když Jack White na předchozím albu THE WHITE STRIPES („GetBehind Me Satan“) odložil kytary, šlo nejen pro mne o velké překvapení. Novýsměr, kterým se na něm THE WHITE STRIPES prezentovali, totiž stál především na postupechtradicionalistického ražení, kde prim krom zpěvu a rytmiky hrálo zejména piáno.Další album však znovu vše vrací ke garážovému rocku, i když možná s podstatnějšíinklinací k bluesovým základům. „Icky Thump“ tak představuje dvojicipotulných kejklířů s talentem pro složení toho správně peprného blues afolku. Síla téhle formace vždy spočívala v naprosté lehkosti, autenticitě asamozřejmosti, s jakou své popěvky vystřelovali od boku. Radost zhraní a prostota jakéhokoliv pozérství z nich dělala jednu z nejvícecharismatických dvojic americké rockové scény, což kdysi rovněž stvrdiliněkolika kuriózními koncerty, které se odehrály na netypických místech, jakotřeba ten v autobuse hromadné městské dopravy. Zábavný byl i fórek s nejkratšímvystoupením rockové historie – když Jack a Meg v ulicích Toronta odehrálikoncert, který trval celou jednu sekundu. Samozřejmě, že večer pak došlo v halena regulérní show, takže fanoušci o nic nepřišli, ale přeci jen, tahle dvojiceměla vždy nápadů, jak na sebe strhnout pozornost a přitom se ani mocnevnucovat, dostatek. Vlastně mně tahle vykutálená dvojice vždy připadala jakotuláci, co se po několikadenním pochodu jedno horké odpoledne prostě v kliduusadí, rozbalí své skromné nádobíčko a  celé osadě poté vyhrávají svojelidovky dlouho do noci, aby na úsvitu druhého dne nepozorovaně zmizeli, jakobyse po nich zem slehla. Jejich legenda však na každém místě, kde se objeví,přetrvá věky.Úvod alba zde obstaraldrásavý titulní song s rozpraskaným kytarovým zvukem, tupými údery do bicích ahysterickým frázováním Jacka Whitea. Dvojice si v něm na čas odskočí za úmornýmvedrem do mexické Tijuany, kde se potuluje uličkami jedné z vykřičených čtvrtí.Skladbě dominuje výrazný riff, který je obohacen několika vstupy starýchhammondů v její prostřední části. Při „You Don´t Know What Love This“ nenítěžké nevzpomenout si na Jackův druhý band – THE RACONTEURS. Zpěvný jižanskýrock ve středním tempu s několika vrstvami poloakustických kytar je zkrátkatéhle partě bližší. Následuje teskné půlnoční blues jak od táboráku rozdělanéhouprostřed pustiny – „300 M.P.H.  Torrential Outpour Blues“. Skladba„Conquest“ nás znovu vrací na přelidněnou mexickou slavnost, kde je na každémkroku cítit vůně pečeného masa a místních pálivých papriček. Latinskoamerickýtrumpetista jí pak celou ovládne a kapela tak ve svižném tempu upaluje nahorkokrevných kobylách směr domovská severní hranice, div jim v tom rychlémzmatku klobouky z hlav neupadnou. Skrze písně „Prickly Thorn, But Sweetly Worn“ a„St.Andrew“ se přesuneme až kamsi do mlhavého Skotska, kde je čas na pálenku anějaký ten tradicionál v místní putyce. Tak trochu zde cítím spřízněnost sněkterými songy z třetího alba legendárních LED ZEPPELIN, ale dost možná je tojen můj letmý dojem. Tyto ostrovní dusačky tvoří spolu s předešlou mexickou„Conquest“ jakousi výraznou páteř alba. Jedná se tak zřejmě o nejosobitějšítrojici písní, což stvrzují právě vcelku psychoticky úpící dudy v závěru„St.Andrew“. V druhé polovině alba přichází čas na riffovější záležitosti jako„Little Cream Soda“ a barové boogie „Rag And Bones“, kde kytara jen takpobrukuje souběžně s bicími. Následuje nádherná balada „A Martyr For My LoveFor You“ zdobená klenbou kláves. Závěrem tedy nezbývá než dodat, že THE WHITESTRIPES se v podobě „Icky Thump“ vrátili s kvalitním materiálem, který ctiljejich dobrou pověst, bohužel dnes už víme, že to tenkrát v roce 2007 bylonaposled.THE WHITE STRIPES - Get Behind Me Satan - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_white_stripes_get_behind_me_satan_recenze/1345http://www.crazydiamond.cz/the_white_stripes_get_behind_me_satan_recenze/1345janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Občas se v životě pisálka dostaví článek, na který není zezpětného pohledu vůbec hrdý, v mém případě považuji za jeden z největšíchpřešlapů a úletů právě recenzi na album „Get Behind Me Satan“ zveřejněnou v roce 2005 naserveru Metalopolis (v žádném případě není v mém zájmu sem na ten článek dávat odkaz, kdo má zájem, ať si to vyhledá):-). Kdykoliv se ještě dnes myšlenkově jenom trochu přiblížím k tématutéhle desky, krčím rozpačitě hlavu až kamsi hluboko mezi ramena a tiše doufám,že to snad  ani moc lidí nečetlo. Tenkrát jsem to album prostě vůbec nepochopil. Je pravda,že Jack White nikdy nebyl prvoplánovým skladatelem a vždy se v jeho skladbáchobjevovaly nesnadné překážky a zajímavosti, rozhodně bych ho nenazvalhudebníkem tvořícím chytlavé popěvky. Jeho styl byl vždy hodně intuitivní, a ikdyž jednoduchý, vždy stál na bytelném jádru. Je pravda, že zmíněná deska sevykazovala menší hitovostí a celkovou nápadností než předchozí trhák „Elephant“z roku 2003, a stejně tak Jack i Meg Whiteovi chtěli prostřednictvím nírozehrát hru na objevování vlastních hudebních kořenů, ale že by se jednalo onějakou nesrozumitelnou experimentální tragédii tak to tedy prrr. Kdo by v roce 2005 řekl,že dnes budu album řadit k těm lepším od THE WHITE STRIPES? Je tedy pravda, že hlavní roli zde rozhodně nehrají nějakésilácké rockové hymny. Kapela se po sérii veskrze garážových alb, která bylačím dál tím méně punková a více skladatelsky vypulírovaná, dostala do bodu, kdymusela rozehrát hru, která by podstatu souboru odhalila snad nejnápadněji. Zálibav americkém folku, sem tam nějaké ty bluesové vlivy a celkově hodněstarých amerických tradic, jdoucích ruku v ruce s využitím nejrůznějšíchhistorických či exotických nástrojů, či chuť dělat si věci po svém, to vše album poznamenalo. „Get Behind Me Satan“ dnes platí za docelasváteční lahůdku každého hudebního fajnšmekra sledujícího americkou scénu. Nebyl byto však Jack White, aby to celé přenechal posluchačům snadné ke konzumování, připravené jako na talíři, natož pak sobě samému. Nahrávkaje skutečně vzdálena nějaké prvoplánovosti a onen nástrojový park je dalecenejpestřejší do této doby, skladby jsou naopak nejméně kytarové za celou dobuexistence THE WHITE STRIPES.První skladba „Blue Orchid“, která je zároveň pilotním singlem ajednou z mála, kterou zde určuje nosný a značně drásavý kytarový riff (zdeupomínající na rané AC/DC potažmo i třeba KISS) sice patří k nejlepšímpoložkám novinky a k stěžejním songům diskografie THE WHITE STRIPES, ovšemo albu jako celku nic nevypovídá, naopak je spojením s minulostí dvojice,s jejich rock´n´rollovější podstatou. Pokud budu pokračovat dál aprodlužovat návštěvu roku 2005, tak Jack White se zde nacházel v bodě, kdyopřel svou rachotící kytaru a zasedl za piáno, které ve spojení s infantilnímiúdery bicích Megie White ve valné většině skladeb tvoří hlavní instrumentální složkuskladeb. Důkazem, že i s takto skromným vybavením lze nahrát zajímavou skladbuje tradicionalistický popěvek „My Doorbell“. Jde o píseň, která svou nakažlivouzpěvovou linkou připomíná cosi mezi dřevním rock´n´rollem padesátých let akovbojskou barovou juchajdou. Naopak jižanský tradicionalismus reprezentujetáboráková skladba „Little Ghost“ hraná výhradně na akustickou kytaru a bezvyužití rytmiky.  Největším experimentem je zlověstná skladbička „The Nurse“,kde Jack White pomocí svého „klapkobřinkostroje“ (v bookletu se píše„marumba“) rozehrává zdánlivě rajskou melodii, kterou posléze rozsekají Megiinyhysterické údery do bicí soupravy, jdoucí absolutně mimo rytmický chod skladby.Tyto dopadají do rajských melodií, zde střižených do atmosféry Havaje či Karibiku,jako údery 100 tunového bucharu a rozsévají psycho smrt. Další šílenství „RedRain“ odstartují cinkavé údery do trianglu, na které navazuje ostrý bluesovýriff. Oba protagonisté v této písni nakonec vytvoří zajímavý vokální duet, atak celkově patří k tomu nejlepšímu na albu. Dalo by se pokračovat skladbupo skladbě, ale tahle deska by si možná zasloužila spíše soustředěný poslech, ane hrátky se slovy, která ji mají popsat (i vzhledem k tom, jak moc měpřijde trapná moje třináct let stará recenze na výše uvedených stránkách). Celéalbum nakonec ukončí docela nudné klavírní outro v podobě barové „Im Lonely(But I Aint That Lonely Yet)“, která jako by doprovázela poslední opilce zedveří kovbojských náleven.SOLFERNUS - Neoantichrist - 70%http://www.crazydiamond.cz/solfernus_neoantichrist_recenze/1344http://www.crazydiamond.cz/solfernus_neoantichrist_recenze/1344janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Boční projekt Igora Hubíka z ROOT si do cesty nekladežádné velké bariéry a prostě hned od začátku najede na nekompromisní blackmetalovounotičku. Igor zde platí za vrchního kapelníka a obsluhuje tentokrát všechny kytarya ještě je zodpovědný za klávesové aranže, nutno přiznat že to celé obsluhujevelmi dobře, protože tu a tam se dokáže, v tom apokalyptickém masakru,poprat i s nějakým tím zapeklitějším sólem. Strhující rychlá tempa opanujíprostor hned po akustickém úvodu a songy tak posléze pádí vpřed na vlně thrashoidníchriffů a temnoty. Šakalí vokál Khaabluse umocňuje všudypřítomnou atmosféru zla apohrdání, aby rytmické duo Parambucha/ Paul Dread (druhý zde zastal - spolu s Pavlem Kolaříkem - dokonce roli producenta) bylo zodpovědné zanatlakovanost nahrávky.  Pro „Neoantichrist“ je velmi příznačná ona vítězná nálada ajistá dávka nicneřešení, jakoby si kapela řekla - prostě to tam narveme a jdemedál. Nenechte se však mýlit, deska neplatí za nějaký narychlo spíchnutý a odfláknutýšunt, ale naopak vlastní naprosto skvělé zvukové ošetření a působí po všechstránkách vysekaně, dynamicky, zkrátka zvukově dotaženě. Chtěl jsem spíš říct,že si SOLFERNUS nehrají na žádné převratné umění. Zkrátka jen zhudebnili svojemetalové srdce a sestavili divokou a nespoutanou nahrávku, jakých není v tomtoranku v tuzemských luzích a hájích v současné době zrovna přehršel.  Zatímco úvodní nápal „Ignis-Dominion“ představí severskoubouři a nahrávka se vlastně jeví jako smrtelně rychlá, postupem doby jemateriál různorodější, takže když pak dojde na devátou a vlastně i titulnískladbu „Neoantichrist“, výsledkem jsou houpavá tempa, atmosféra nejlepších albBATHORY z druhé poloviny osmdesátých let i potřebná dávka dekadence. Všepak korunuje jako žhavné sirnaté magma se valící závěrečná bažina „Stone In ARiver“. Zdařilé album.ESAZLESA - Společnost psů - 80%http://www.crazydiamond.cz/esazlesa_spolecnost_psu_recenze/1343http://www.crazydiamond.cz/esazlesa_spolecnost_psu_recenze/1343janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dlouhodobě aktivní klubová štika se vším co k ní patří. Hardcore-postrockovímezci z ESAZLESA realizovali už více než před rokem své debutové album „Společnostpsů“. Kapela dosud známá, mimo jiné i díky častým výjezdům za hranice našízemě, kočováním na místa jinými hudebníky ne až tak probádaná, a rovněž díky zálibě v realizaci vinylových sedmipalců a splitek, je pevně spjatá s tuzemskýmundergroundovým děním. Není divu, že deska byla na sklonku roku 2016 očekávána s docela velkýmnapětím a nakonec v mnohém pozitivně překvapila, už jenom rozvážnoudramaturgií, výrazovým posunem a přirozenou lehkostí, s jakou se kapelavypořádala během vstupu mezi regulérní albové debutanty. Je pravda, že ESAZLESAnikdy nespěchali, vždyť která aktivně působící kapela vydá svou prvotinu povíce než deseti letech existence? Album „Společnost psů“ vznikalo v tajném studiu v Ústína Labem a bylo vydáno prostřednictvím Day After. Po důkladném naposlouchánímusím říct, že se velmi povedlo a je poznat, že se na ničem nešetřilo. Nejpozitivnějšízprávou je, že je znát ohromný posun a vyhranost, což se projevuje zejména naatmosféře desky i na její strukturální podstatě. Skladby se pohybují odzasněného kytarového blouznění až po rozervané hardcore výpady, přičemž mnohdyobsahují obě ze zmíněných poloh. Celé to prolínání, gradace a proměny působí ažsamozřejmě přirozeně a tak mohu mluvit o škatulce dospělácký alternativní rock bez začervenání se. Melancholická atmosféra akustických kytarových motivů,jakoby se posluchače snažila přitáhnout do oblastí českého severozápadu, do Sudet, kraje poměrněneobydleného, zahlceného bujnou vegetací i všemožnými ruinami domů a důkazy postupného chátrání. Nejrozervanějším kusem je zřejmě titulní song, který naposluchače vyšlehne bouři hned po zdlouhavě epickém úvodu v podobě masivníinstrumentálky „Odvracení se“. Song o umírání je tedy vystřídán kusemvypovídajícím o mezilidských vztazích a každodenním (zejména duševním) boji opřežití. Nádherné atmosférické plochy a kytarové pasáže vlastní třetí „St. TropezII“, song docela proměnlivý, který určitě patří k vrcholům desky, i díkyvygradovanějšímu závěru se zpěvy. Pochmurnost uměleckého pojetí ESAZLESA plněcharakterizuje i „Egerland“, skladba zmiňující domovský kraj souboru. Za naprostývrchol desky pak považuji dramatickou skladbu „V dobrém i zlém“, ve které senacházejí pravděpodobně ty nejmelodičtější motivy a pěvecký duet Lukáše Bouškas hostující zpěvačkou Markétou značí nejen opravdovou skládačku složenouze vzájemného obviňování, ale i skvěle vygradovaný kus hudby. „Mezek“ byla nominována na klip a bylo to správnérozhodnutí. Skladba má ze všech nejvíc charakter hymny. Goticky cinkavá kytara a atmosféracesty za svým snem bez obcházení překážek působí i v rovině filosofickédocela „cool“. Neuhýbat a jít dál spolu s těmi, kteří vám rozumí, to jemotto ústředního songu alba. Další silný sociálně kritický podtext má skladba „Pozádech“, která se zaměřuje na bezohlednost těch, kteří s nadšením vzývajípravidla materialistického světa. I hostující hlas Honzy Mužíka z RAVELIN7výsledku pomůže a potvrzuje, že se ESAZLESA snažili udělat desku conejrozmanitější.  Zde potvrzuji, že se to povedlo a jde určitě, po všech těch kooperacích a singlech, o jejichnejdospělejší věc, takže nezbývá doufat, že čtveřice ve složení Lukáš Bouška(kytara, zpěv), Honza Hrivňák (bicí), Ondřej Helar (baskytara) a Tomáš Macek(kytara) nebude otálet s dlouhohrajícím nástupcem dalších deset let arozmělňovat čas prostřednictvím nějakých splitek. Vždyť i další songy jako „Vmracích“ nebo „Bez lidí“ mají určitě hodně co do sebe, a tak i když tvrdím, žesíla téhle kapely spočívá zejména v živém hraní, druhým dechem dodávám, žese jim dlouho očekávaný debut vydařil, zvlášť pak ono luxusní 2LP balení.BULLETBOYS - V odkazu diamantového klauna (profil)http://www.crazydiamond.cz/bulletboys_v_odkazu_diamantoveho_klauna_profil/1342http://www.crazydiamond.cz/bulletboys_v_odkazu_diamantoveho_klauna_profil/1342janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Další ze zajímavých glam-metalových kapel založených v roce 1986 v Kalifornii nese název BULLETBOYS a ačkoliv čtyřčlenná parta své největší úspěchy žala hned ze začátku své kariéry (pozlacená debutová deska), je nutné dodat, že funguje s občasnými a vlastně docela malými přestávkami až do dnes. Své nejdůležitější období však BULLETBOYS prožívali mezi roky 1988-1991, tedy v dobách svých prvních dvou řadovek. Tehdy šlo (v průběhu těch sedmi úvodních let) o band, kde se vlastně až do roku 1994 prakticky neměnila sestava, zatímco později se u nich s neustálými personálními rošádami a zmatky roztrhl pytel, aby jediným stálým členem zůstal už jen frontman Marq Torien. Takřka třicítka muzikantů má ve svém portfoliu záznam, že alespoň na určité krátké období byla od roku 1995 do současnosti členy BULLETBOYS.Na scénu vlítli silou hurikánu a v sestavě Marq Torien (zpěv), Mick Sweda (kytara), Lonnie Vencent (baskytara), Jimmy D´Anda (bicí) a dokonale zapadli do dobové módy rozmáchlých kouzelníků s herní ekvilibristikou, kytarovým sólo kvílením a uječenou hlasovou akrobacií. I přes vesměs glam-metalovou krustu, platili vždy za příznivce řízného boogie, amerického hard rocku a rock´n´rollu, známého tou dobou především od velkých stadiónových hvězd osmdesátých let - pasadenských VAN HALEN. Rozcáplý ječák Marqa Toriena dokonce v mnohém budil nápadnou podobnost s někdejším frontmanem od jejich vzývaných vzorů, s Davidem Lee Rothem, lépe řečeno, Marq se do role nového diamantového klauna situoval, i když bylo zjevné, že tlačil na pilu více než bylo zdrávo a působil ve všech směrech více hystericky a metalově než stárnoucí eklektik Dave Lee Roth. Každopádně šlo rovněž o unikátního frontmana, který nepopřel své hispánské kořeny a potvrzoval dobový trend nápadných osobností za mikrofonem, jež jsou schopné přitáhnout během koncertů na sebe pozornost a ještě se hlasově vydat z nejlepšího (rovněž blonďáci Sebastian Bach, Brett Michaels, Jani Lane).Kytarista Mick Sweda, velký obdivovatel hry Eddieho Van Halena, se ke kapele připojil po odchodu od KING KOBRA a svou hrou rané songy BULLETBOYS vyšperkoval. Kapela se brzy upsala vydavatelství Warner Bros. a svůj bezejmenný debut „Bulletboys“ (1988) nahrála za asistence Teda Templemana, rovněž producenta proslulého spoluprací s VAN HALEN. Všechno budilo dojem, jakoby se vydavatelství snažilo nalézt mladší obdobu stárnoucí velkolepé kapely, přesně takovou, jaká by mohla rozvíjet a pokračovat, co nejvěrohodněji, v odkazu leerothovského originálu, neboť u frajerské části posluchačstva VAN HALEN nebyl s příchodem Sammyho Hagara zažehnán hlad po stoprocentní show.Debutové album „Bulletboys“ je možné ještě dnes považovat za vrcholné album kapely, firma totiž na ničem nešetřila a i producentsky se nahrávce dostalo výtečného vkladu, není divu, že se z kapely stala za krátko prosazovaná akvizice, o které se tvrdilo, že naváže na odkaz starších nahrávek VAN HALEN. Debut měl patřičný švih a hymnické songy jako „Hard As a Rock“, „Smooth Up It Ya“ , nebo rozmáchle působící předělávka „For The Money Of Love“ od O´Jaye platily za skvělé záležitosti. Do toho Torien každou chvíli potvrzoval sílu i rozsah svého uječeného hlasu, až to mnohým nepřipraveným jedincům muselo lézt na nervy. Každopádně se v řadách této kapely sešla dobrá sestava hudebníků, které se podařilo aspoň trochu zažehnat stesk po Rothovských VAN HALEN, což potvrzovalo i klasické boogie „Shoot the Preacher Down“ nebo další rozjuchanost „Kissin´Kitty“. Škoda jen, že se kapele na úspěch své debutové desky už nikdy nepodařilo navázat.Dvojka „Freakshow“ (1991) nebyla sice vůbec špatnou deskou, ale trpěla jednou zásadní vadou, jakou trpělo mnoho dalších nahrávek této epochy, a sice dokumentovala neschopnost jakéhokoliv posunu z vytýčené šablony a pouze opisovala od tři roky staré prvotiny, což byla chyba především v éře nástupu alternativního rocku, kdy se absence tzv. novátorství neodpouštěla. Nové publikum už mělo dost stále stejných rock´n´rollových postupů, a vše pohlcující Torienův hlas, hravá kytara Micka Swedy a dobře šlapající rytmika Vencent/ D´Anda zkrátka nestačily. Na desce rovněž produkované Tedem Templemanem se dle mého vyjímala zejména skladba „Goodgirl“ s trochu agresivnějším kytarovým riffem a energičtějším podložím, schopným rozvířit adrenalin. Povedla se groovy halekačka „THC Groove“ vítající devadesátá léta, ale i předělávka Toma Waitse „Hang On St.Christopher“ umístěná do pozice pilotního singlu. Jinak album dojelo právě na svou neschopnost se vymanit z té záplavy vzájemně si podobné hudby, které už byla, právě tou dobou, hodně svižně vypisována pionýry grunge pohřební listina.Do třetice všeho dobrého to kapela ještě jednou zkoušela o dva roky později v roce 1993, v nezměněné sestavě a znovu s Tedem Templemanem, výsledkem bylo sporadicky přijaté album „ZaZa“, které definitivně odhalilo skladatelské možnosti souboru. Já desku sice nepovažuji za vyloženě slabou, ovšem mám radši její důraznější místa. Takže když zní vypalovačky s hutnějším kytarovým zvukem devadesátých let (jako třeba hned úvodní „When Pigs Fly“), je všechno v pořádku, zatímco když dojde na akustické cajdáky typu „Mine“ nebo pospolitostní zpívánku „Sing a Song“, je deska k nevydržení. Vcelku zaujala ještě energická „Crosstop“ umístěná v samotném závěru nebo jiskrný akustický zvuk kytary v kovbojské „For The Damned“, celkově šlo o komerční propadák, který však neplatí za zcela špatnou desku, ale je definitivně poslední vydanou nahrávkou BULLETBOYS u majoritní stáje Warner Bros, poslední deskou nahranou v nezměněné sestavě a za asistence Teda Templemana. Od té doby sice BULLETBOYS stále fungují, ale jejich nahrávky se dostávají na svět velmi sporadicky (do dnes mají za třicet let existence pouhých sedm řadovek, včetně tří zde představených) a jejich distribuce velmi vázne, nemluvě o producentských a celkově finančních podmínkách, v jakých jsou tyto desky pořízené. Úvodní sedmileté období se silným vydavatelem v zádech zkrátka nikdy nebylo zopakováno.Doporučené album:Bullet Boys (1988) 80%WATAIN - Trident Wolf Eclipse - 70%http://www.crazydiamond.cz/watain_trident_wolf_eclipse_recenze/1341http://www.crazydiamond.cz/watain_trident_wolf_eclipse_recenze/1341janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tyhle podmračené chlapce zřejmě vysral satan někde na vrbě, napadá mne okamžitě s poslechem nového alba švédských WATAIN a během úvahy o jejich zrození i následném projevu. Century Media určitě neprohloupili, když je přilákali před lety do své stáje. Zatímco velkolepě ohlašovaný předchůdce „The Wild Hunt“ platil za epicky střižené album, které charakterizovala nápadnější rozmáchlost, dlouhá časomíra a větší různorodost skladeb, pak novinka zní naprosto nekompromisně a přímočaře, jakoby se kapela snažila ze sebe všechno vytřískat v co nejkratším možném časovém úseku. Světe div se, ono to však právě zde funguje, protože zatímco předchozí počin působil mnohdy vyumělkovaně a prázdně a dost často nudil, pak zde o něčem podobném prakticky nemůže být řeč a to ani navzdory užším vyjadřovacím prostředkům.Deska je jednoznačně nahraná pro příznivce extrémního severského black metalu a čerpá z mnoha dávno známých předloh, neboť ten rozptyl onoho zvukového výraziva není v tomto ranku příliš široký. Je to zkrátka jako uhel černočerný metal vystřižený v doslova nejagresivnější možné podobě, který se navíc kolem vás prohání jako divoká černá vánice poskládaná s tisíců havraních křídel, prostě jde o soumrak veškerého optimismu. V některých okamžicích kapela sice připomene staré BATHORY, zejména díky vřeštícím kytarám, tak jako je tomu ve skladbě „Furor Diabolicus“, jindy tíhne k rock´n´rollovější odnoži blacku – viz. jediná nepříliš zarputilá skladba „Teufelsreich“, ale jinak jde o smršť jdoucí ve vleku za „warpaint generací z devadesátek“.Už od úvodní vypalovačky „Nuclear Alchemy“, která byla vypuštěna s určitým předstihem, jste vrženi do dění a nikdo nemůže pochybovat s kým má tu čest. „Trident Wolf Eclipse“ nic nefabuluje, nehraje si na bůhvíjaké umění, zkrátka se zde WATAIN soustředí pouze na to nejpodstatnější, což je zachycení vlastní stylové podstaty a předání skladeb v co nejdivočejší a nejautentičtější podobě. Kdo by čekal nějaké pohanské vsuvky a symfoničtěji laděné předěly a aranže, ten by se hodně zmýlil, tahle deska na něco podobného vůbec nehraje a hlavní je pro ni blackmetalová podstata, přesně taková, s jakou tento subžánr v osmdesátých letech v jejich domovině vznikl.Album se na vás řítí doslova pekelnou rychlostí, což potvrzuje i druhá skladba „Sacred Damnation“, navíc zde připomínající legendární okamžiky tvorby takových veličin jako SATYRICON z poloviny devadesátých let, a nedokáže polevit, od začátku jste tedy pohlceni podstatou tohoto tria pekelníků, kteří neponechali letos nic náhodě a s havraním krákorem rozsévají temnou bouři. Další skvělou skladbou je „Towards The Sanctuary“, jenž bičuje zotročená stáda a okupuje prostor jedovatě úsečnými kytarovými poryvy. Zkrátka a dobře, takhle to má vypadat, když se někdo pokouší o blackmetalový nářez, i když je na druhou stranu jasné, že album ani na milimetr neodbočí ze zaběhlého schéma a toho nového a neočekávaného (i třeba v blackovém ranku) nepřinese už vůbec nic. Ale proč by vlastně měl?GLADIATOR - Designation - 80%http://www.crazydiamond.cz/gladiator_designation_recenze/1340http://www.crazydiamond.cz/gladiator_designation_recenze/1340lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Těžko byste na domácí scéně našli kapelu s podivnějším hudebním vývojem než měli slovenští GLADIATOR. Skupina se v zorném úhlu zejména českých fans objevila poměrně zčista jasna, a hned s albem, které dosahovalo mezinárodní úrovně. Když se pak etablovala na špici domácí metalové scény, nečekaně výrazně změnila směr a z původního thrash metalu se přes grungeové mezidobí transformovala až do pop-rocku, se kterým doma na Slovensku dodnes sklízí nadprůměrné úspěchy, ale fanoušci metalových začátků GLADIATOR ho nemůžou ani cítit. Myslím, že příběh téhle skupiny je v českých a slovenských hudebních dějinách naprosto ojedinělý, a tak teď jeho metalovou kapitolu pojďme trochu rozpitvat.Thrash metal z AlekšiniecGLADIATOR se zformovali v létě 1988, když se tři bráchové stejného příjmení Hladký (Dušan, Maroš a Miloš) spolu s kámošem Jurajem Babulicem dohodli, že budou dělat muziku. Mladí metalisté z Alekšiniec u Nitry se začali věnovat v té době populárnímu metalu a o dva roky později už byli vyprofilovaní jako thrashová kapela. Hned v raných písničkách ukázali, že z nich jednou budou výteční skladatelé, a svědčí o tom jejich první nahrávka – demo „Predohra smrti“ z roku 1990. Tahle kolekce vzbudila v metalovém podzemí příznivý ohlas a redaktoři dobových fanzinů pěli chválu. O GLADIATOR se psalo jako o velké naději a konkurenci pro tehdejší domácí thrashové veličiny – demo bylo srovnáváno třeba s „Vyznáním smrti“ od DEBUSTROL. GLADIATOR se první nahrávka vážně povedla a i když samozřejmě měla rezervy jak v technikáliích tak v provedení, byla velkým překvapením. Kapela se začínala stávat všeobecně známým pojmem, platilo to ale tehdy především pro Slovensko. Na dobu, kdy bude jméno skupiny znát i každý český a moravský metalista, si thrasheři s Alekšiniec museli ještě počkat.Smlouva na deskuNetrvalo to ale dlouho. Nadějné kapely si všimla pražská firma Monitor a předběžně se začalo hovořit o smlouvě na desku. Objevil se ale jeden kámen úrazu – firma nechtěla GLADIATOR povolit desku nazpívat anglicky, zřejmě ze strachu o prodeje. Kapela proto kývla na konkurenční nabídku společnosti Zeras, které angličtina nepřekážela a skupině prý nabídla vůbec lepší podmínky. Události se překotně řítily dál, GLADIATOR dokončili devět úplně nových skladeb a v listopadu 1991 vyrazili do ostravského studia Citron.Natáčení desky probíhalo vlastně ve dvou etapách. Nejprve 6. – 10. listopadu, kdy se pod zvukovým velením Pavla Kohouta natáčela baskytara a bicí. Poté bylo nahrávání z důvodů jakýchsi problémů mezi firmou a studiem přerušeno a pokračovalo se na přelomu listopadu a prosince – tentokrát za zvukařským pultem seděl Pavel Zym a s ním byly udělány kytary, zpěv a mixážní práce. Album bylo úspěšně dokončeno a GLADIATOR v sestavě Miloš „Miko“ Hladký (kytara, zpěv), Maroš Hladký (kytara), Dušan Hladký (baskytara) a Juro Babulic (bicí) se stali autory první tvrdě metalové desky, nahrané slovenskou skupinou.Slovenská SepulturaKdyž českoslovenští metalisté album nasadili na gramec, do kazeťáku nebo do CD přehrávače, okamžitě je napadlo – SEPULTURA! Hudba, kterou GLADIATOR na svůj debut nachystali, skutečně jako by vypadla ze strun brazilských thrasherů – takřka identicky znějící vokál, aranže i hudební postupy jako na „Beneath The Remains“ nebo „Arise“, vážně „slovenská SEPULTURA“. Jenomže pozor – také stejně kvalitní! Kapele, která byla v podstatě pořád teprve na startu, se podařilo udělat nahrávku na naprosto profesionální úrovni a šlo o jedno z prvních tuzemských alb srovnatelných i se „západními“ standardy. Řekněme to takhle – kdyby prvotinu GLADIATOR nahrála samotná SEPULTURA, byla by určitě považována za jejich standardně dobré album. Tak dobře znělo. Není divu, že „Designation“ mezi nepřipravenými fanoušky způsobilo pořádné překvapení!Album se rozjíždí akustickým, větrným efektem podloženým intrem „Over The Oversight“, aby po pár vteřinách vybuchlo do skvělé úvodovky „Profitable Losses“, která sice nápadně připomíná sepulturovský megahit „Arise“, ale jinak má všechno, co má mít – výrazné melodie, jistý základ, sviští to dopředu jako skoba vystřelená z praku. Zvuk výborný, nikterak agresivní, ale přitom našláplý – a všechno korunuje Mikův anglický, dobře nafrázovaný zpěv, který skladbě ještě přidává na tehdy tolik žádané „světovosti“. V podobné kvalitě a duchu se nese druhá skladba „Bastard Death“, jinak stavěná, ale zase plná vynikající a profesionálně provedené muziky. A podobná chvála platí v podstatě na všechny skladby na albu. „Mortal Glare“ je uvedena výborným „fade in“ efektem, kdy se jakoby z nicoty přibližuje skvělý riff, následovaný plnou hrstí nadprůměrných, majestátných pasáží. Čtvrtý kus „Designation“ uvádí zajímavé intro – nenápadné brnkání smíchané s temnými zvukovými efekty, které vytvářejí emotivní, až stísňující atmosféru. Moc dobré. Podobně začíná i skladba „Morbid Murdering“, ještě před ní ovšem profrčí sypačka „Sorrow“, jedna z nejlepších položek na albu. Sedmá „Bloody Property“ a závěrečná „Stinking Masses“ nic neslevují z vysoké kvality a obdobně se dá mluvit i o bonusu pro cédéčko, skladbě „Useless Child“.Thrash Metal Made In SlovakiaPovedl se i i obal alba, vytvořený grafikem Pavlem Čechvalou – skoro až komiksové vyobrazení zoufalých kamenných tváří, topících se v moři krve. K textům GLADIATOR, které zpracovávají klasická thrashová témata typu „válka“, „mezilidské vztahy“, „likvidace přírody“ nebo „posedlost penězi“, se výborně hodí a díky výrazným barvám se dobře vyjímal i ve výlohách obchodů. K albu firma Zeras nechala natočit videoklip, se kterým GLADIATOR domácí metalovou komunitu doslova šokovali – „Profitable Losses“ se totiž dostal do vysílání hudební stanice MTV, což bylo ve své době něco opravdu neslýchaného!Po vydání a úspěchu „Designation“ GLADIATOR na nic nečekali a podpořili desku hromadou koncertů – zúčastnili se například po boku tehdejší tuzemské špičky kultovního megakoncertu „Metal Storm Brno ´92“, kde jsem například já jenom čuměl, co je to za výbornou kapelu. Kromě koncertů ale GLADIATOR chystali další muziku. Nejprve se zúčastnili kazetového sampleru „Thrash Metal Made In Slovakia ´92“, kde oprášili tři staré skladby z „Predohry smrti“ a s kvalitním zvukem jim daly nový, o hodně lepší kabát. Hlavně ale připravovali druhou desku – ta vyšla v roce 1993 u firmy Škvrna Records a pod názvem „Made Of Pain“ přinesla další porci výborné muziky. Hudebně je to o něco ostřejší a přímočařejší než „Designation“, zvukově ani aranžemi už to není tolik „SEPULTURA“ a dokonce se podařilo na desku dostat skutečný hit „My World“, který se v podobě klipu opět dostal na MTV. Kapela se koncertně objevila i v zahraničí a výtečně se jí dařilo. Jenže!Od desíti k pěti?V roce 1994 GLADIATOR vyšla další deska a – thrash metal byl pryč! Kapela byla jasně ovlivněna tehdejší grungeovou vlnou a hudba byla najednou úplně někde jinde. Což o to, skladby to byly opět výborné, a podle mě osobně je „Third Eye“ nejlepším albem GLADIATOR vůbec, jenže fanoušci kapely na takový stylový úkrok nebyli připraveni a album vyvolalo značné rozpaky, i když třeba klipová „In Your Head“ je suprová hitovka a ve své době bodovala v éteru jako divá. Další desky „Dogstime“ a „Legal Drug“ z let 1996 a 1997 potvrdily přesun kapely do oblasti výrazně měkčí muziky a vlastně s každým dalším počinem se GLADIATOR jevili více a více „radio-friendly“. Původním fanouškům tak novější tvorba kapely už neměla co říct a posluchačská základna skupiny se téměř úplně vyměnila. Za sebe můžu říct, že co se týká kvality a provedení skladeb, považuji „grungeové“ desky GLADIATOR pořád za hodně nadprůměrné, jenže celá ta změna byla natolik markantní a divně načasovaná, že ortodoxnější metalisté kapelu úplně zavrhli a odsoudili jako vypočítavou, vezoucí se na momentálních trendech. Pravda ale je, že noví, „méně metaloví“ fanoušci byli z GLADIATOR nadšeni!Jenže změny pokračovaly a ani tehdejší grungeové příznivce kapely by asi nenapadlo, že se jejich oblíbená skupina přes jakési street-rockové období posune ještě více do mainstreamu, aby se někdy po roce 2000 ustálila jako čistě pop-rocková záležitost s texty zaměřenými na ženské publikum. Když to vezmeme úplně věcně, byl to asi z hlediska profesionálních hudebníků postup správným směrem, protože GLADIATOR je na Slovensku dodnes jednou z nejpopulárnějších skupin s velkou základnou příznivců, což by s thrash-metalem nebo grunge asi nešlo. V rámci mainstreamu jsou jejich písničky navíc pořád dobře udělané, takže vlastně proč ne. Jenom je asi škoda, že si GLADIATOR někdy v tom přechodovém období nezměnili jméno. Uzavřeli by tak jednu kapitolu, ke které se dnes už ani moc nehlásí, a k jejich současné tvorbě se původní „metalové“ jméno skupiny stejně ani nehodí. No a my příznivci tvrdého kovu bychom se nemuseli rozčilovat, jak moc se tahle kdysi thrashová kapela změnila!SEA HAGS - Kometa sebezkázy (profil)http://www.crazydiamond.cz/sea_hags_kometa_sebezkazy_profil/1339http://www.crazydiamond.cz/sea_hags_kometa_sebezkazy_profil/1339janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští SEA HAGS patřili na sklonku osmdesátých let kekapelám, jejichž kariéra proletěla jako střela, aby záhy po oslavnýchreferencích na jejich debutovou desku zhasli a jejich příběh se navždy propadl do věčného zapomnění. San Francisco roku 1986 nebylo zrovna líhništěmnatupírovaného sleazy rocku, přesto se i v tomhle městě našli místa, kdese móda z nedalekého Los Angeles uchytila a žala určité úspěchy. Mekka thrashmetalu z okolí zátoky však v podobě SEA HAGS vlastnila zajímavou anomálii, kapelu tak prudkoua divokou, že už od počátku bylo jasné nedlouhé trvání jejich existence,nemluvě o nevalné vyhlídce hudebníků na dožití se jen trochu vyššího věku. Na tento zvláštní klubový objekt skládající se z několika nespoutanců, schopných se servat i s vlastním manažerem, jednu dobu pěli chválu velké osobnosti scény a připisovali jimšance rozvířit dění v době blížících se devadesátých let, to bylo na jaře roku 1989, kdy se scéna rozhlížela co a jak dál a ve vzduchu vysely velké změny. Jejichprávě v té době vydané debutové album měl dokonce produkovat Ian Astbury z THECULT, aby se této nelehké úlohy nakonec ujal Mike Clink, člověk velmi pevných nervů avlastník odborných znalostí, se zkušeností a zodpovědností za fenomenálníúspěch debutové desky „Apetite For Destruction“ od GUNS N´ROSES. Stejně jakoPušky měli SEA HAGS od počátku své existence problémy s vychováním aživotosprávou, jenže jejich koncerty byly zárukou neobvyklého zážitku a kapelapůsobila hodně autenticky a nespoutaně, což jí do tří let vyneslo právě smlouvus firmou Chrysalis, kde později, po přesunu celé sebranky do los Angeles, jejich bezejmenný debut vyšel. Kapelu SEA HAGS založil frontman z indiánskými předky Ron Yocom (kytara, zpěv)spolu s baskytaristou Chrisem Schlosshardtem už v roce 1986, aby seběhem dvou let vyhoupla mezi ostře sledované klubové partičky západního pobřežíSpojených států. Nejdříve šlo o trio, protože zmíněnou dvojici doplnil u bicíchpouze Greg Langston. Zásadnější věci se udály na počátku roku 1988, kdy bylprávě Langston nahrazen mnohem komplexnějším hráčem Adamem Maplesem a dosestavy dorazil i výtečný sólový kytarista Frank Wilsey. V nové sestavědoznala tvorba frackovské úderky ještě větší síly, což kapele brzy vynesloprávě smlouvu s Chrysalis. Pověsti však tvrdí, že kapela už měla smlouvu v rucejiž jako trio a oba nováčky do SEA HAGS dostrkali právě lidé od vydavatelství,především tedy producent Mike Clink, který si přál, aby debutová deska bylanahrána s veškerou parádou. SEA HAGS tou dobou často koncertovali anechyběli dokonce v předprogramech takových hvězd jako MOTÖRHEAD, DEADKENNEDYS nebo RAMONES, takže šlo vše správným směrem. Jejich hudba však mnohemvíce tíhla ke klasickému rock´n´rollu spojenému s ošátkovanou scénouMěsta andělů, než aby v sobě vlastnila cokoliv spjatého s punkem. Právě v té době se o nich začalo mluvit jako o mladších GUNSN´ROSES, nástupcích právě té nejnebezpečnější a nejzapráskenější party, jaká kdy stanulana pódiích Los Angeles, není tedy divu, že byl debut velice sledován a očekáván. SEAHAGS však byli jako zhouba, která se šíří a roztahuje svoje pařáty ulicemizatraceného města, tři feťáci a jeden alkoholik, jak se o nich všude tvrdilo,nasedli do vlaku, který neměl šanci vyhnout se havárii. Když debutová deska „Sea Hags“ vyšla, kritika na nínešetřila oslavnými recenzemi, celkově šlo o řízný a velmi autentický rock´n ´roll pro motorkáře a pobudy, pevně spjatý s tamníklubovou scénou, takže vypalovačka následovala vypalovačku a klubové akce se slévaly do jedné nevázané párty. Menší spokojenostzavládla, když byla, už tehdy díky drogám čím dál rozloženější, kapela odeslána na britskéturné svůj jediný výtvor propagovat. Z Anglie se SEA HAGS vrátili snad v ještě horším stavu, než v jakém nasedli do letadla, což za krátkovyústilo v tragédii, kdy byl baskytarista Chris Schlosshardt nalezen mrtevvlivem předávkování heroinem. Schlosshardt měl velké problémy s drogami užněkolik let, což ovlivňovalo i jeho vztah s Inger Lorre, bláznivoušarlatánkou a zpěvačkou z další nadějné kapely oné doby THE NYMPHS. Chrisova smrt tak byla stvrzením rozpadu SEA HAGS, neboť ani ostatní členovéneměli příliš potenciálu a energie své snažení spolu nadále rozvíjet. Málo kdoví, že bubeník Adam Maples byl na dva měsíce členem GUNS N´ROSES, což se stalo po vyhazovu Stevena Adlera a ještě před definitivním nástupem Matta Sorruma, historie se však neptá na příčiny, proč si své místo Adam v této slavné kapele neudržel. Frank Wilsey naskočil, po svém detoxu, do sestavy kapely ARCADE, kterou zhrubaněkdy na sklonku roku 1991 rozjel někdejší frontman od RATT Steven Pearcy, abypo roce zmizel v nenávratnu i se svým novým módním přízviskem Wilcox,které si pro potřeby ARCADE vymyslel. Frontman Ron Yocom se údajně celádevadesátá léta potácel ulicemi L.A. jako bezdomovec, ale dnes se zdá, že užvede pravděpodobně život trochu normálnějšího ražení. Každopádně SEA HAGS byli sicekapelou jedné desky, jejíž existence trvala zhruba tři až čtyři roky, nicméně generujícínaprosto neuvěřitelné příběhy, za kterými jsou ty nejvyfuckovanější zmrdi, jakékdy kalifornská glam-metalová a sleazy rocková scéna vyvrhla. Pro kapelu hovoří především kvalita onoho debutu a určitá opravdovost, s jakou šli do všeho, co jim zato stálo (po debutu už toho, pravda, moc nebylo), stali se tak velmi zapomenutou, avšakvzácnou legendou spojovanou právě s obdobím úpadku a dekadence.Diskografie:Sea Hags (1989)  80%Zde je odkaz na jediné album SEA HAGS uložené na youtube.THE RACONTEURS - Consolers Of the Lonely - 90%http://www.crazydiamond.cz/the_raconteurs_consolers_of_the_lonely_recenze/1338http://www.crazydiamond.cz/the_raconteurs_consolers_of_the_lonely_recenze/1338janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O tom, že Jack White platí za génia a hlavního mluvčího poslední dvacetiletky rockové historie už se napsalo tolik řádků, žemě to přijde až úsměvné, ale po pravdě – je tomu tak. Vlastně jde o to, jak senajednou většina recenzentů dokáže shodnout na výhradně kladném hodnocení uněkoho, kdo skládá převážně jednoduché songy, které většinou čerpají inspiracize vzdálené historie rocku a blues, nicméně jde rovněž o to, že se tak děje s přesahema nadstavbou, jenž je schopná absorbovat i nové postupy a impulsy. V případědruhého alba THE RACONTEURS totiž šlo o nejkomplexnější materiál, pod jaký se doté doby Jack White podepsal, neboť svou sólovou dráhu měl tento muzikant ještěpřed sebou. V Brendanu Bensonovi totiž právě tehdy našel téměř rovnocennéhopartnera a stejně tak zručného skladatele, jako byl vždy on sám.Stylizace této skupiny do zvuku legend amerického rocku sedmdesátých let byla dobře známá a velmisnadno rozpoznatelná už na jejich debutovém albu, ale až dvojka představilakapelu maximálně ponořenou do hudby tohoto historického období. Dočkali jsme sezde široké palety skladeb reflektujícím americkou tradici, od přistěhovaleckýchtradicionálů, jejichž témata sahala až kamsi ke konci 19.století (však se takéskupina vizuálně stylizovala právě tam), přes ostřejší rock´n´roll až po dřevníblues a americký folk. Stejně tak pestré bylo zastoupení použitých nástrojů vjednotlivých skladbách, protože kromě základního rockového vybavení se zdečasto dostalo do popředí i piano, housle nebo rozličné dechové nástroje, kterévydatně přispěly k pestrosti již tak velmi rozmanitého alba. Hlavní siloukapely byla stoprocentní věrohodnost v uctívání rockových tradic, jejichznalost a samozřejmě hromada výborných skladeb, což převálcovalo i mírnouabsenci osobitosti ve vyznění hledícím spíše zpět, kterým beztak trpěly v roce2008 i celé zástupy ostatních retro-kapel.Vlastně nebýt hlasu JackaWhitea a rozličných vlivů amerického folklóru, jdoucího kdysi dávno po stezceMichigan-Tennessee, tak THE RACONTEURS znějí jako univerzální soundtrack zlatééry rocku, tedy počátku sedmdesátých let. Jejich písničky jako by byly známé zvojáky pracně naladěných rozhlasových stanic uvnitř vojenských ležení, kde se posádky americké námořní pěchoty chystaly na své finálnívietnamské operace. Ovšem tato skutečnost album „Consolers Of The Lonely“ nijaknedegraduje. Natolik jsou zdejší skladby silné, schopné zaujmout a už Vás nikdynepustit.  Bez přehánění THE RACONTEURS nahrálivynikající, pestrou a opravdovou rockovou desku, která přebírá své nejlepšívlastnosti z holdu divokých britských kluků, zde vzdávajících hold americké kultuře „Exile On Main Street“ (1972), tedy legendárního dvojalba THE ROLLINGSTONES. Popisovat detailně tento materiál považuji za věc naprosto zbytečnou,protože tuhle desku si prostě musíte sehnat. Každopádně jen dodám, že takovésongy jako je hymna „The Switch And The Spur“ s bohatou dechovou orchestracínebo epicky vystavěná „Rich Kid Blues“ mne (když to přeženu) dojaly takřka kslzám. Parádní upřímné rockové album.Průlet světem toho nejlepšího z rocku a metalu pro letopočet 2017http://www.crazydiamond.cz/prulet_svetem_toho_nejlepsiho_z_rocku_a_metalu_pro_letopocet_2017_asylum/1336http://www.crazydiamond.cz/prulet_svetem_toho_nejlepsiho_z_rocku_a_metalu_pro_letopocet_2017_asylum/1336nobody@nothing.com (Stray)V průběhu roku 2017 vyšla spousta skvělé hudby, takže jsem pro tentokrát zajímavá alba ve svém závěrečném zhodnocení rozdělil do několika kategorií. Důvodů bylo víc, jednak té zajímavé hudby vyšlo docela dost a navíc se jednalo o široké spektrum stylů, takže by se v případě jedné tabulky vlastně srovnávalo nesrovnatelné. Zmíněné rozdělení však berte jenom jako provizorní opatření a ne úplně doslovné a pevně dané, zkrátka jsem to tu musel namíchat tak, abych opomenul co nejméně věcí z toho důležitého. POP/ROCK 1.STEVEN WILSON – To the Bone2.THE HORRORS – V3.QUEENS OF THE STONE AGE – Villains4.ROBERT PLANT – Carry Fire5.ULVER – The Assassination Of Julius Caesar HARD N´HEAVY 1.BLACK COUNTRY COMMUNION – BCCIV2.CRAZY LIXX – Raff Justice3.VAIN – Rolling With The Punches4.SONS OF APOLLO – Psychotic Symphony5.PINK CREAM 69 – HeadstrongDál pak třeba poslední alba ICED EARTH, THRESHOLD, ACCEPT z metalu a THUNDER, MR.BIG, SNAKECHARMER, HOUSE OF LORDS z hard rocku... METAL ALTERNATIVE 1.MASTODON – Emperor Of Sand2.LEPROUS – Malina3.ART OF ANARCHY – The Madness4.LIFE OF AGONY – A Place Where There´s No More Pain5.AT THE DRIVE IN - In.ter.a.li.a METAL EXTREME 1.CRADLE OF FILTH – Cryptoriana – The Seductiveness Of Decay2.ENSLAVED – E3.OVERKILL – The Grinding Wheel4.KREATOR- Gods Of Violence5.SATYRICON – Deep Calleth Upon DeepDál třeba novinka brazilské SEPULTURY, případně z death metalu (stylu, který sledují bedlivěji jiní) třeba MORBID ANGEL, IMMOLATION, SUFFOCATION nebo OBITUARY ...CZECH METAL 1.ASMODEUS – Oko Horovo2.INSANIA – Na počátku byl spam3.PRVNÍ HOŘE – Křehký mechanismus pozemského štěstí4.DYING PASSION – Black Threads5.CRUEL – EntelecheiaZa zmínku ovšem stojí i alba HENTAI CORPORATION a HYPNOS. THE RACONTEURS - Broken Boy Soldiers - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_raconteurs_broken_boy_soldiers_recenze/1337http://www.crazydiamond.cz/the_raconteurs_broken_boy_soldiers_recenze/1337janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jádro tohoto projektu tvořila před více než dekádouzejména dvojice zkušených muzikantů Brandon Benson a Jack White. Čtyřčlennákapela však nakonec na scéně nepobyla zas až tak dlouho a zůstala u dvoupovedených alb. Na debutové desce „Broken Boy Soldiers“ z roku 2006 si oba výšezmínění muzikanti rovnocenně rozdělili veškerý skladatelský vklad, vokální,kytarové i klávesové party a ještě si stačili získat na svou stranu celou řadupříznivců, což mnozí přičítali právě zdejší přítomnosti tehdy hodně bodujícíhoJacka Whitea s jeho mateřskou formací THE WHITE STRIPES. Nicméně už naprvní poslech bylo jasné, jak moc se hudba THE RACONTEURS v porovnání sgarážově syrovými THE WHITE STRIPES liší a vyznívá jako uhlazenější verzeklasického sedmdesátkového rocku čerpajícího z country, blues a jižanskýchtradic. Co na tom, že kapela čerpala z obehraných látek, když nahrávkapůsobila docela svěže a zajímavě, každopádně šlo v porovnání s mnohýmiretraři o zajímavý band, do jehož zvuku se promítla i adorace takových titánůjako LED ZEPPELIN.  Následná deska „Consolers Of the Lonely“ sicepůsobila dospěleji a celkově propracovaněji, ale už zde nadějný potenciálsouboru nešlo přeslechnout. Tak třeba ve strhující téměř titulní písni „Broken BoySoldier“, která svou atmosférou a celkovým provedením jako by vypadla zezeppelínovské „trojky“ a Jack White v ní navíc podal jeden ze svýchnejlepších pěveckých výkonů kariéry. Styl a kvalita zpěvu Roberta Planta bylapro něho rozhodně velkou výzvou, ale Jack White to dokázal k mému i všeobecnémupřekvapení více než dobře. Ten samý vliv partičky okolo Jimmyho Page a RobertaPlanta na THE RACONTEURS jsem vycítil i v následující „Intimate Secretary“,která upoutala zajímavým experimentálním ozvučením, atmosférou ipsychedelickými vsuvkami, takže tak trochu song po vzoru alba „Houses Of TheHoly“, pokud tedy zůstaneme u příměru k slavným Britům.  Jižanský rock hustě zdobený poklidnými plochamihammondů v mírné „Together“ zas jako by upomínal na americké stadiónové rockeryEAGLES. Tento konzervativní styl rocku zde reprezentují ještě dvě skladby, asice „Hands“ uchycená v jeho hlasitější obdobě a „Yellow Sun“ v té vícespřažené s country. Jednoznačným hitem je úvodní ležérní rock ´n´ roll,jmenovitě song „Steady, As She Goes“, který byl vydavatelskou firmou takénakonec vybrán jako pilotní singl. Píseň s chytlavostí nejznámějšíchvypalovaček grunge, zde vtištěná do klasicky rockového vzorce, skutečně fungovalaod prvního poslechu a ve své době se rvala do všemožných alternativníchhitparád. Největším experimentem se stala zřejmě „Store Bought Bones“ s mnohahlasovými stopami, chaotickými podkresy a neočekávaným zmatečným koncem. Album bylozakončeno jednou z nejsilnějších skladeb a sice prostřednictvím aristokratickéhoblues „Blue Veins“, které před námi rozprostřelo sluncem sežehlé nekonečnépláně divoce rostoucí trávy kdesi na území jižního Kansasu.  Bylo skvělé, že nám Jack White v dobách svéhonejvětšího věhlasu nabídl také jinou, jemnější a propracovanější stránku svéhohudebního zaměření. THE RACONTEURS, byť nikdy nebyli zásadní kapelou, která bysi kladla za cíl strhnout na sebe takovou pozornost jako onehdy THE WHITESTRIPES, přišli v časech svého několikaletého působení s velmi důstojnýmdebutem.SVATÝ VINCENT - Svatý Vincent - 30%http://www.crazydiamond.cz/svaty_vincent_svaty_vincent_recenze/1335http://www.crazydiamond.cz/svaty_vincent_svaty_vincent_recenze/1335lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Na začátku devadesátých let bylo možné opravdu všechno! Do listopadu 1989 národ drželi komunisti u huby a co se jim zdálo podezřelé (což bylo všechno), to okamžitě zakázali, takže když to pak prasklo, vybuchl v celé společnosti gejzír energie, nápadů, experimentů i podvodů. Mohli jste opravdu všechno – chodit po ulici nahoře i dole bez, prodávat seznamy estébáků, založit sektu a prohlásit se za boha nebo vytunelovat trafiku, hotel či stát. V časopisech a televizi se najednou objevily neuvěřitelné věci, mimo jiného všemožná kulturní alternativa, které málokdo rozuměl, ale která byla módní, protože se to dřív „nesmělo“. Spousta nových věcí, které se urodily, byla vynikající, objevila se ale také řada obskurností, které by dnes zaujaly dohromady tak pět lidí, ale tehdy, v rozpuku všeho a všemi směry, měly ohromující dosah.Jeden z úplně nejzvláštnějších hudebních projektů, který zároveň má i cosi společného s naší oblíbenou muzikou, nesl jméno svého lídra, kterým byl nezapomenutelný a všem devadesátkářům jistě známý SVATÝ VINCENT. Tahle nepřehlédnutelná postava kratičce po revoluci plnila stránky největších novin (vzpomeňme na památný rozhovor v prvním ročníku Reflexu) a jeho desku si kupovalo z dnešního pohledu naprosto neuvěřitelné množství lidí. Přitom šlo v podstatě o noise-corový projekt, skrumáž zelekrizovaného bordelu a řevu.Nejmocnější bytost planetyZjistit něco přesnějšího o SVATÉM VINCENTOVI není úplně jednoduché. Na webu a v dobových rozhovorech najdeme obrovské množství informací, které by ovšem někdo mohl vyhodnotit jako ... řekněme diskutabilní. Narodil se prý v padesátých letech, ve skutečnosti mu je ale 2500 let. SVATÝ VINCENT je prý třetí božské vtělení, vládce vesmíru i hrozná šelma ze Zjevení svatého Jana. Také prý je, jak sám pravil, Lucifer a anděl smrti. Po vyjmenování všech těchhle identit asi už nepřekvapí, že byl prý vyšetřován odborníky ze CIA a NASA, kteří se shodli na tom, že poprvé v životě vidí Venušana.SVATÝ VINCENT údajně v roce 1980 emigroval do USA, tam se dostal do vězení a v něm dosáhl osvícení. Po návratu do vlasti a pobytu ve vězení a na psychiatrii se měl začít věnovat politice – podílel se prý na úmrtí sovětského vůdce Brežněva, telepaticky řídil amerického prezidenta Reagana a stojí za řadou konfliktů, včetně války ve Vietnamu a shození atomové bomby na Hirošimu. Díky SVATÉMU VINCENTOVI je prý Praha mystickým centrem zeměkoule, protože se do ní koncentrují duchovní energie. Proto SVATÝ VINCENT předpokládal, že město bude za jeho přízeň navždy vděčné a bude jej připomínat na nejviditelnějších místech: „Moje balzamované tělo bude jednou uloženo na druhém nádvoří Pražského hradu do skleněné pyramidy a poutníci z celého světa se mi budou klanět. Na Letenské pláni bude vztyčena moje obrovitá socha, žehnající Praze.“Tak pravil VincentTohle všechno a ještě mnohem víc se o SVATÉM VINCENTOVI dozvíte na fanouškovských stránkách na internetu nebo přímo z jeho úst v dobových rozhovorech. Aby moudrá slova SVATÉHO VINCENTA byla zachována navždy, vyšla o něm na začátku devadesátých let dokonce kniha – sepsal ji Pablo de Sax, nese název „Tak pravil Vincent“ a jde vlastně o sbírku výroků, svědectví a fotografií, navíc s úvodem obsahujícím nejdůležitější zázrakografii. Jako ochutnávku poslyšte několik citací, těch konzervativnějších:„Vincent pravil: "Nejlepší z filosofů byl ten s tim knírem, ten Nietzsche a ze spisovatelů Ladislav Klíma, ale největší vrchol pivního kretenismu je ten Hrabal!" Tak pravil Vincent.“„Vincent pravil: "Včera sem se díval na televizi na První máj. Nejlepší sou žižkovský ženy, ty nosej jaderný hlavice na rameni." Tak pravil Vincent.“„Vincent pravil: „Stejně jsem nadpozemská bytost! Jak se dotknu země, musím z nohy sekat kámen!“ Tak pravil Vincent.“Bez komoušů homoušů životem se prokoušuO Svatém Vincentovi dost podrobně píše v jedné ze svých próz i Egon Bondy. Je asi jasné, že byl v osmdesátých a devadesátých letech naprosto nepřehlédnutelnou postavou pražského undergroundu. Zjistit, jak se to všechno mělo přesně, je ale nemožné – jedině že byste bývali byli přímo u toho. Očití svědkové hovoří jen v superlativech a nikdo si nedovolí vypustit jediný negativní nebo zpochybňující komentář – neexistuje totiž takový pošetilec, který by riskoval, že se na něj Svatý Vincent rozzlobí!SVATÝ VINCENT měl na přelomu osmdesátých a devadesátých let, jak už bylo naznačeno, také kapelu. Kdy přesně vznikla a jak fungovala, nevíme. Zřejmě v ní působili muzikanti z kapely MICHAEL´S UNCLE, protože (nejen) ti jsou uvedeni na obalu desky, kterou si vlastně dneska připomínáme. Album vyšlo v roce 1990 u tehdy čerstvě vzniklé firmy Monitor a pokud mě paměť neklame, jde o jedno z vůbec prvních (ne-li úplně první) vydaných monitoráckých alb. Když si vezmeme, že jde v podstatě o tři čtvrtě hodinu nekontrolovatelného hluku, je neuvěřitelné, že ji vydala tahle později všemi mastmi mazaná společnost. Prostě začátek devadesátek!Přesně si pamatuju na první setkání s touhle nahrávkou – úvod s přebuzenou chaotickou kytarou a strašlivý mohutný řev nás s kámošem nadchl a my jsme se těšili na nějaký naprosto zdrcující metal nebo hardcore. Když bordel neustával, znejistěli jsme a to trvalo do doby, než jsme pochopili, že takhle zní celá deska. Vlastně volná asociace na několikátou – každý z muzikantů si hraje co chce, jak chce a kdy chce – zvuky vyluzované jednotlivými aktéry spolu prakticky vůbec nesouvisejí – tady se nahraje na žádný rytmus nebo melodie. Čirý bordel! Všemu pochopitelně vévodí Vincentův hromový hlas (a že uměl zařvat!) – texty opět volné asociace, kde se nejčastěji objevují „Satan“, „Lucifer“, „osvícení“, „nukleární válka“, „deprese“, „psychiatrie“ nebo adorace Svatého Vincenta. Jednotlivé songy jsou od sebe v podstatě nerozeznatelné a obtížné je i určit, kde končí jedna a začíná další skladba. Přece jenom ale má album svůj velký hit – nese poměrně dlouhý název „Říkají o mně že jsem blázen, zaplať pánbůh, že mám tak vysoké postavení“ a do legend vstoupil díky úvodnímu výkřiku „Bez komoušů homoušů životem se prokoušu“, následnému vyjmenovávání všemožných látek, které prý svět kolem Vincenta požívá, a závěrečnému řevu „Václav Havel, Václav Havel“. Nezapomenutelné!Svatý Vincent UFONutno ovšem poznamenat, že se album výborně, na obsah alba až neuvěřitelně dobře prodávalo. Nezřídka prý ale omylem – si bezejmenné album totiž kupovaly i různé pobožné babičky, které si myslely, že jde o nějaké modlitby či žehnání jakéhosi světce. Poté, co vinyl nasadily na stařičký gramec a jejich byt nebo modlitební sál zaplnil noise-corový bordel a Vincentův pekelný řev, naprosto vyděšené se křižovaly a utíkaly zpátky do obchodu, aby desku vrátily!V roce 1991 vydal SVATÝ VINCENT pod neidentifikovatelnou značkou 999 Records druhé album „Tančete na hrobech“. To je narozdíl od první desky výrazně syntetické a musím říct, že se vstřebává podstatně lépe. Zatímco debut je pro drtivou většinu lidí neposlouchatelný (příznivci noise si ho ale asi užijí), druhé album, i když je to taky totální úlet, vyznívá lépe a fanoušci podobných experimentů by mu asi dali i dost vysokou známku (vlastně není tak nepodobné třeba Fenrizovu projektu NEPTUNE TOWERS). Není ale lehké se k němu dostat – v době vydání stálo tehdy nehorázných 333,- Kčs a dnes se na různých aukcích prodává za tisícové částky. Výše ceny byla odůvodněna faktem, že SVATÝ VINCENT osobně namaloval každý jeho obal – prý to probíhalo tak, že chodil s kbelíky barev a lil je na připravené předlohy. Další alba, pokud vím, SVATÝ VINCENT nenatočil. V jednom rozhovoru sice naznačoval, že si na karibském ostrově Svatý Vincent založí firmu, kde bude vydávat výhradně desky skupině nazvané SVATÝ VINCENT UFO, a plánoval i třetí album „Farao“, které měl v úmyslu nahrát v Chrámu svatého Víta, prozatím však mlčí.P. S. S ohledem na traktáty SVATÉHO VINCENTA, které odhalují magickou a vše prostupující moc číslice 3, a také vzhledem k faktu, že je třetí vtělenou boží osobností v dějinách, hodnotím album třiceti procenty. Jinak je samozřejmě nehodnotitelné!THE DEAD WEATHER - Horehound - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_dead_weather_horehound_recenze/1334http://www.crazydiamond.cz/the_dead_weather_horehound_recenze/1334janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Několik osobností americké kytarové scény se v roce2009 sešlo ve zcela nové skupině, aby přichystalo zásadně nejextrémnějšínahrávku, na jaké se kdokoliv z nich do té doby podílel. Přesto si myslím, žeurčité styčné body s mateřskými kapelami všech přítomných šlo u THE DEAD WEATHER nalézt, ať už mám na mysli zvuk reprezentující jakési moderní retro a to díky kombinaci hlasových samplů, různýchabstraktních zvuků a synthy podkresů s klasicky rockovýminástroji. Debutové album „Horehound“necílí na přímočaré zviditelnění a v žádném případě nehraje na výrazný refrén,ale naopak, zcela neuspěchaně buduje kolem každé ze svých skladeb stále hustší ajedovatější atmosféru. Prvořadým smyslem vzniku alba zjevně nebyl zaručený komerčníúspěch, nýbrž dokonale nastylizovaný výsledek a určitá umělecká výpovědníhodnota. Konec šedesátých let minulého století a jeho krvavé noční můry ukončujícíéru hippies zde procitají v jedné z nejdokonalejších retrospekcí tohotobouřlivého období, jaká kdy byla někým ze současné scény natočena. Blues tédoby a syrová psychedelie ožívají v plné parádě a první, na koho si připoslechu nervního alba zřejmě vzpomenete, bude pravděpodobně parta okolo CharleseMansona. Jack White(THE WHITE STRIPES), zde přítomenpouze coby jeden z muzikantů (bicí) a současně i producent projektu, má dlepředpokladů opratě pevně ve svých rukou, stejně jako kolty připravené kdykolivstřílet. Jeho kontrola nad projektem je zcela rozpoznatelná a na výsledku jeznát, jakkoliv zásadní roli sehrála i účast rovněž dalšího všestrannéhohudebníka Deana Fertity, ten jesoučasným fanouškům znám z řad QUEENSOF THE STONE AGE, ale také spoluprací s Iggy Popem.Vokalistka AlisonMosshart (THE KILLS) na nahrávcepůsobí jako démonická fena na halucinogenech a určitě nereprezentuje škatulku „děvčedo nepohody“. Přesněji řečeno nepřipomíná ženu, která se chystá v brzké dobězakládat rodinu, ale naopak někoho, s kým byste se večer rozhodně nechtělinezávazně seznamovat. Baskytarista Jack Lawrencenaopak platí za největšího slušňáka a dlouholetého souputníka Jacka Whitea, sekterým v minulé dekádě působil ještě ve formaci THE RACONTEURS. Napětí v samotných skladbách by se dalo krájet.Autentičnost pohlcuje vše a surový future/retro zvuk se svými vazbami na Rock iRhytm N´Blues navozuje pocit bolesti jako málokterá jiná nahrávka.  Znáte ten obrázek dusného texaského odpoledneněkde poblíž málo frekventované železniční stanice, kde kromě pravidelnéhovrzání větrem nadnášeného starého okapu neslyšíte naprosto nic a jenom siuvědomujete tu stále přítomnou atmosféru dusna a tušení příchodu něčeho hodně,hodně moc zlého? Tak přesně tohle jsou THE DEAD WEATHER – soundtrack kjižanskému šílenství alias výborná nahrávka, která sice postrádá výrazný hit,ale jak už jsem výše zmínil – na ten se tu nehraje.ASMODEUS - Prosincová noc blíže neurčeného roku - 100%http://www.crazydiamond.cz/asmodeus_prosincova_noc_blize_neurceneho_roku_recenze/1333http://www.crazydiamond.cz/asmodeus_prosincova_noc_blize_neurceneho_roku_recenze/1333lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Už jsme si v našem retrospektivním seriálu připomněli větší část zásadních metalových skupin začátku devadesátých let, jedna nám však prozatím unikala – klatovští thrasheři ASMODEUS. Kapela, která sice nikdy nepatřila mezi masově populární seskupení, ale co se týká kvality, většinu konkurence hravě předbíhala a předbíhá a vlastně každé její album je zápisem do zlatého fondu české tvrdé muziky. Existence ASMODEA, která se příští rok bude psát už třicet let, nebyla vždycky jednoduchá a kapela například musela projít nepřeberným množstvím personálních změn. Výsledkem celého snažení je ale mimořádná sbírka alb, která jsou – dovolím si říct – jedno lepší než druhé. A všechno to začalo už u debutní desky „Prosincová noc blíže neurčeného roku“, o které si teď budeme povídat.Hrdinové z PošumavíKořeny ASMODEA sahají až do října 1987, kdy se študáci ze střední zemědělské školy v Klatovech Miloš Bešta a Tomáš Kocián dohodli, že dají dohromady kapelu. Oficiálně vznikla v roce 1988 a nejdříve si říkala MASSACR, aby následně změnila jméno na RESSCATOR a ještě jednou na ATTACK. Tehdy ve skupině působil jako zpěvák Petr „Kremator“ Korál, pozdější slavný metalový publicista a popularizátor těžkého kovu v českých zemích. Kapela se pomalu rozjížděla, příliš ale nevoněla místním komunistům, kteří ji začali otravovat a pánové byli dohnání k další, poslední změně názvu – zrodil se ASMODEUS.Ještě před listopadem 1989 kapela dala dohromady program „Invasion Of Conscience“, který hned po revoluci, v lednu 1990, nahrála na první demo. Osm songů vzniklo už bez Petra Korála, v sestavě Miloš Bešta (kytara, zpěv), Richard Aška (kytara), Tomáš Kocian (baskytara) a Dan Vilášek (bicí). Po demu kapela na nic nečekala a začala dávat dohromady další program „Town Of Fallen Statues“. Ještě v roce 1990 se vydala do zkušebny pražské kapely BRIAN nahrát s pomocí čtyřstopého magneťáku další demo, ovšem v trochu oslabené sestavě, kde chyběl sólový kytarista. Kapele naštěstí při nahrávání pomohli přítomní kolegové-muzikanti Tonda Rauer (z BRIAN) a Pavel „Kuře“ Hejč (VITACIT). Nestihly se nahrát všechny připravené songy, udělalo se ale pět skladeb, které byly vydány jako demo „Heroes“ a v dobovém éteru zaznamenaly slušný úspěch.V roce 1991 se ASMODEUS k nahrávání vrátili. Natáčení bylo ještě komplikovanější, kapela přijela jen ve dvou, protože basista Tomáš v té době musel makat na maturitě. S pomocí starých známých se ale dílo podařilo a natočeno bylo dalších pět skladeb, které pak spolu s těmi předchozími byly vydány jako třetí demo „Town Of Fallen Statues“. Nahrávka sice nebyla zvukově dokonalá, ale řádně thrashový materiál vystupoval vysoko nad dobový průměr a nejeden fanoušek si asi říkal, jak by tyhle skladby zněly, kdyby se protáhly pořádným nahrávacím studiem.Prosincové překvapeníV tuto chvíli nechme do příběhu podruhé vstoupit Petra Korála. Členem kapely sice už nebyl, nadále s ní ale spolupracoval a osvědčil se pro ASMODEUS jako výborný textař. Dokázal zaintervenovat u firmy Monitor a ulehčit tak kapele cestu ke smlouvě na desku. V květnu 1992 tak ASMODEUS mohli vyrazit do studia Propast, aby tam společně s Korálem jako producentem a pár hosty zrealizovali své debutové album „Prosincová noc blíže neurčeného roku“.Skupina na desku vybrala to nejlepší z druhého, respektive třetího dema a přidala několik nových skladeb, které ASMODEUS posunuly o pořádný kus dál. Hned první novinka, úvodovka „Jsem okvětí“ je zároveň jednou z nejlepších písniček kapely vůbec – z thrashového základu vyrůstají všemi směry hravé melodie, fantastické kytarové sólo a nad tím Beštův vokál a text plný abstraktních vizí. Vynikající záležitost! Druhá, titulní „Prosincová noc blíže neurčeného roku“ je stejně dobrá – postavená víc na klasicky thrashových riffech, do kterých ovšem nemá problém vpadnout tu melodická vyhrávka, tam uklidňující pasáž nebo pohlazení v podobě klarinetu. Tenhle netradiční nástroj je na desce vůbec používán moc pěkně a dominantní kytary spíš doplňuje než aby se cpal před ně. Třetí číslo na albu je opět trefa do černého – „Panoptikum“ je ještě thrashovější záležitost, nicméně žádné „bum-prásk“, kytary zostra sypou své rytmy a tu a tam si v nich pohrají, aby písnička byla celou dobu napínavá. Se čtvrtou skladbou jsme zase jinde – první ze dvou instrumentálek „Světlo“ si hraje s nádherně sugestivními melodiemi a člověk si říká, jestli to náhodou není nejlepší rocková instrumentálka v českých luzích a hájích. Přátelé, tohle že je debutní album? Nechce se věřit!První čtyři skladby jsou všechno novinky. Od páté položky se kapela na albu vrací k demáčům a ukazuje, jak moc je možné skladby zvýraznit pořádným zvukem – sound je na téhle desce vůbec výborný, na svou dobu dokonce naprosto excelentní! Ale zpět ke skladbám. Začíná se pořádně thrashovat – pětku „Živí mrtví“ střídá titulka z třetího dema „Město padlých soch“ a naprosto skvělá skladba „Tenkrát na západě“, která začíná veleznámým motivem ze stejnojmenného westernu, aby se poté přidaly kytary, bubenický marš a skladba explodovala do thrashového nářezu s fantastickým refrénem.I další skladby jsou retrospektivou starších časů – do minulosti se vracejí prověřené pecky „Muka existence“ s bezvadným ústředním motivem, vteřinovka „Litanie proti strachu“, která je kratší než její název, thrashová „Heroes“ i další výborná instrumentálka „Stvořitel“. S následující položkou „Kolaps“ se uzavírá „seriózní“ část cédéčka a přichází na řadu tři jakési bonusy upečené z úplně jiného těsta. První v řadě „Zmoshek“ je kratičkou, vtipnou parodií na tehdejší boom krále hudebního kýče Jiřího Zmožka – dechovková melodie je podkreslena thrashovými bicími a celé to připomíná podobně laděný cover „Stayin´ Alive“ od polských grinderů DEAD INFECTION :) Další dvě skladby jednu část fanoušků kapely baví, druhou dráždí – ASMODEUS totiž zmetalizovali koledy „Veselé vánoce“ a „Rolničky“. Já bych se bez těchhle dvou kousků určitě obešel, na druhou stranu ale minimálně druhá jmenovaná thrashuje vskutku efektně.Konec jedné sestavyPozor, málem bychom zapomněli na sestavu, ve které kapela jela do studia! Začátkem roku 1992 skupina získala výraznou posilu – k ASMODEU se totiž připojil vynikající kytarista Ota G. Husák (znáte ho z plzeňských FERAT). Jinak zůstala sestava stejná, tedy kytara a zpěv Miloš Bešta, basa Tomáš Kocian a bubny Dan „Jezíd“ Vilášek. Zbývá nám také zmínit obal, který se mimořádně povedl – abstraktní krajina v modrém je možná jedním z nejlepších dobových metalových coverů vůbec a k přemýšlivé náladě desky sedí naprosto perfektně.Album vyšlo půl roku po nahrání – v prosinci 1992. Na trhu ho měl podpořit videoklip „Rolničky“, nejsem si ale jistý, jestli byla skladba jako promo vybrána dobře – určitě šlo o to, chytit se na vánočním trhu (tipoval bych rozhodnutí firmy), neznalým posluchačům televize ale díky atypičnosti téhle písničky zůstala pravá podstata kapely zcela skryta. ASMODEUS tedy čekalo spíš další pozvolné dobývání prostoru, navíc v úplně nové sestavě, protože ta stará se ne moc dlouho po nahrání „Prosincovky“ rozešla a tahoun a lídr kapely Miloš Bešta musel hledat úplně nové lidi. Tím se s klatovskými techno-thrashovými hrdiny prozatím rozloučíme, můžete si ale být jisti, že se v příštím roce k téhle výjimečné partě na Crazy Diamond rozhodně vrátíme!THE WHITE STRIPES - Elephant - 100%http://www.crazydiamond.cz/the_white_stripes_elephant_recenze/1332http://www.crazydiamond.cz/the_white_stripes_elephant_recenze/1332janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi nemá cenu připomínat, že duo THE WHITE STRIPES patřilobez větších pochybností mezi nejúspěšnější, nejopěvovanější a nejžádanější rockové formaceminulé dekády, za což mohly nejen sympatie, které si Jack a Meg u širšíveřejnosti získali svou přirozeností, ale bezesporu neobyčejný skladatelský talent právě Jacka Whitea.V jejich způsobu prezentace bylo něco víc než jen jednoduchost a touha po návratu ke kořenům rock´n ´rollu, byť jejasné, že jejich  minimalisticky střižený rock, čerpající zásadním způsobem z bluesa garážového proto-punku se dokázal posluchači snadno zarýt pod kůži a kapelajeho předností využívala od počátku svého působení na scéně. Pevně spjatis americkou folkovou i bluesovou tradicí, THE WHITE STRIPES tehdy údajně hrálina koncertech desítky coverů svých vzorů, ty samozřejmě míchali se svou vlastní tvorbou ajejich koncerty patřily k úžasným zážitkům plným neuvěřitelnýchpřekvapení, spontánnosti a zvratů. I díky analogovému nahrávání alb znělyjejich skladby vždy hodně autenticky, byly plné náboje, nepřikrášlenosti, nápadů a skvělých textůčerpajících z dávných dětských vzpomínek muzikantů, zmiňujících tohleobdobí a s tím související lapálie, školu a vztahy. Už na konci devadesátých let neunikli sledovačům amerického rockového undergroundu a nezávislé scény, aby přímo prorazili až se svýmtřetím albem „White Blood Cells“, které vyšlo na sklonku roku 2000 a přineslo taková čísla jako „Dead Leaves And The Dirty Ground“, „Hotel Yorba“ nebo „Fell In Love With aGirl“. Deska nahraná v Memphisu v Tennessee vyšla stejně jako dvě předešlé u Whiteovavydavatelství Third Man Records a byla oceněna mnoha soškami a celkověznačila přímý průlom do nejvyšších pater hudebního byznysu. Na rozdíl odostatních amerických interpretů přelomu milénia v té době THE WHITE STRIPESpředstavovali opravdovost, nevyfabulovanost a upřímnost a brzy se stalinaprosto zásadní formací při spuštění oné retro-rockové kytarové vlnyreprezentované i dalšími kapelami jako THE STROKES, BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUBnebo INTERPOL. Vrchol kariéry THE WHITE STRIPES zažívali prostřednictvím čtvrtédesky „Elephant“ z roku 2003, jenž se stala jejich manifestem a do dnes kapelu tvořenoutalentovaným Jackem a plachou Meg plně charakterizuje, přesněji řečeno, charakterizuje to nejlepší z nich. Dvojice mnohdy veřejnostmátla svým skutečným vztahem, takže dlouho nikdo nevěděl, zdali sev případě členů jedná o sourozence a nebo bývalé manžele. Pokud vászodpovězení téhle otázky zajímá, máte možnost pátrat. Zpět tedy k „Elephant“, desce, která se stala manifestem jedné několikaleté etapy rocku. Nahrávka vznikala v Londýně průběžně, celkově však pouhých čtrnáct dní a stála napevných rock´n´rollových, bluesových a garážově punkových základech. Byla charakterizovánapráskavým zvukem Jackovi kytary, jednoduchým šlapavým rytmem Meg a mnoha pozoruhodnýmisongy a textovými příběhy, které postupem let takřka zlidověly. Za ten největšínáklad je považována skladba „Seven Nation Army“ (song charakterizovaný repetetivním kaskádovýmriffem), díky které si kapela odnesla v roce 2004 sošku Grammy. Deska navíc platila (navzdoryvelkému úspěchu ve Státech) zejména v Británii za událost minimálně roku2003, neboť její prodeje vládly po několik měsíců tamním žebříčkům. Zmíněnouskladbu „Seven Nation Army“ se časem rozhodla hrát na koncertech dokonce i METALLICA, nicméně deska„Elephant“ nestojí jen na ní, ale obsahuje perel doslova nepočítaně, ať už sečlověk zastaví u dalšího songu založeného na práskavých riffech „Black Math“, na chytlavém rytmu postavené „The Hardest Button To Button“ nebo u předělávky Burta Bucharacha „I Just Don´t Know What To Do With Myself“.Všechny skladby, tedy kromě dvou jemnějších lahůdek „In The Cold, Cold Night“ a„It´s True That We Love One Another“, nazpíval Jack White. U zmíněnýchdojemných čísel pak náleží vokální part Meg White (v případě prvního) a hostující Holly Golightly (v případě druhého). To, co kapelu dělalo především zajímavou, byla nepřikrášlovanost projevu, radost a entuziasmus z předávání svéhudby, člověka rázem zaráželo, že takhle přirozená hudba mohla masivně zabodovatv 21.století narvaném toxickými prefabrikáty , ale právě ona čistota dělala z THE WHITE STRIPESohromně pozoruhodnou věc. Deska obsahuje i mnoho dalších zarytých vypalovaček av podstatě nemá slabšího místa, takže když zmíním „There´s No Home For YouHere“, „Ball And Biscuit“ nebo razantní garážovky jako „The Air Near My Finger“nebo proto-punk „Girl, You Have No Faith In Medicine“, vždy se jednalo o trefu do černého.Deska „Elephant“ ještě dnes platí za milník rockové hudby počátku 21. století anejlepší desku od THE WHITE STRIPES celkově . A tak nepřekvapí, že časopisem Rolling Stone bylo albumdosazeno mezi čtyři stovky nejdůležitějších nahrávek historie rocku.JACK WHITE - Blunderbuss - 90%http://www.crazydiamond.cz/jack_white_blunderbuss_recenze/1331http://www.crazydiamond.cz/jack_white_blunderbuss_recenze/1331janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vesvé letité recenzi na Whiteův sólový debut „Blunderbuss“ jsem na webu Metalopolisnapsal, kterak je pro většinu hudebních příznivců zmíněný hudebník spjatpředevším díky působení u dua THE WHITE STRIPES, což z dnešního pohledu užnemusí být zas až tak jasné. Nicméně jedna z nejdůležitějších kapel celéretro-rockové mánie předešlé dekády měla patrně největší dopad na posluchače a to ze všech dosavadních působišť tohoto multi-instrumentalisty a znamenité postavy americké hudebníscény. Jack White však postupem let obstál především sám za sebe a ještě kevšemu udivoval nejroztodivnějšími kooperacemi s jinými hudebníky. Svýmzpůsobem mne z dnešního pohledu přijde zvláštní, že v době tvorby tépůvodní recenze jsem se snažil rozdělit materiál na songy porůznu ovlivňované,buď odkazem THE WHITE STRIPES a nebo dalšími projekty jako THE RACONTEURS nebo THE DEADWHEATER. Když desku poslouchám dnes, mám za to, že jde zkrátka o typickýmateriál Jacka Whitea, který by sice mohl vyjít i pod hlavičkou THE WHITESTRIPES s tím jediným malým rozdílem, že jde o více otevřený, dospělý a různorodý materiál.Svědčí to hlavně o skutečnosti, že Jack je muzikantem, který si před sebe neklade žádnézbytečné bariéry. Jeho debut je esencí toho nejlepšího, co mohlo pod jehojménem vzniknout v době, když se po patnácti letech v hudební branžiodhodlal k materiálu reprezentujícího pouze jeho.„Blunderbuss“je tedy jakýmsi logickým vyústěním všech jeho minulých skladatelských snah.Přesunul se do Nashvillu, který postupem doby přijal jako své trvalé působiště,ctí tradice amerického folku, garážového rocku i vlivů takových žánrů jakocountry, blues či gospel. Nalezneme zde jak garážový minimalismus („SixteenSaltlines“), upřednostňující hlavně zemitý kytarový riff, tak takétradicionalisticky střižené písně, povětšinou vycházející z amerického písničkářství, ať už tyto v sobě spojují vlivy z kteréhokoliv z výše zmíněných žánrů.Skladby jako „On And On And On“, „Hypocritical Kiss“, „Blunderbuss“ nebo „TrashTongue Talker“ obsahují celou škálu roztodivných instrumentů a hostujícíchmuzikantů, rukopis Jacka Whitea je dávno pevně daný a na jeho první sólovceznamenitě zvýrazněný, to je třeba si připomenout především. Z jeho projektů zůstávají trochu upozadění hlavně experimentální THE DEAD WEATHER, což je asi logické, vzhledem k tomu, žeJack v jejich řadách nezastával nikdy roli frontmana, ale tato úloha připadala vždy Alisson Mosshart z THE KILLS. Snad jen úvodní, zvukově tak trochu experimentálnípíseň „Missing Pieces?“, anebo později song „I´m Shakin´“ s prvky černošského R´n´B,mohou tento projekt připomenout.Není žádným překvapením, že na albu vystupuje celá řadahostů a Jackových přátel. Z tohoto pohledu je „Blunderbuss“ dílem vokálně ainstrumentálně velmi pestrým, nikoliv však přeplácaným, takže zde všechny ty „mandolínky“,organ piána, banjo, housle, tamburíny a dokonce i klarinet přispívají k velmizajímavému výsledku, jenž rozhodně není žádným přímočarým výtvorem na prvníposlech. Hodně songů má své kořeny hluboko v hudební historii, takženepřekvapí, že některé ze skladeb působí jako by snad vycházely ze starýchragtimových časů, jiné zase opěvují především středozápadní folklór a country acelkově tak jde o směsku vlivů, které formovaly americkou hudební historii, akteré měly pro Jacka Whitea nějaký význam. Jde tedy zaručeně o skvělé dílo, nakteré je třeba si vyhradit trochu více času, než je obvykle nutné.FASTER PUSSYCAT - Legenda o kočičím domě (profil)http://www.crazydiamond.cz/faster_pussycat_legenda_o_kocicim_dome_profil/1330http://www.crazydiamond.cz/faster_pussycat_legenda_o_kocicim_dome_profil/1330janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mám za to, že kdo si nějakým způsobem nalezl alespoň trochu kladný vztah ke kalifornskému sleazy rocku a glam metalu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, musí ona první tři alba téhle kapely prostě zbožňovat, i mé hodnocení FASTER PUSSYCAT v záplavě těch desítek kapel tamější epochy je tedy velmi vysoké, a byť se téhle partičce nikdy nepodařilo dosáhnout výše než na zlatou desku a jejich jméno mělo taktéž určitý zvuk jen a pouze za Atlantikem, jejich odkaz je pro sledovače stylu dle mého zajímavější než u celé řady zvučnějších značek scény. FASTER PUSSYCAT byli založeni v polovině osmdesátých letv západním Hollywoodu a pro mnohé se stali signifikantními představitelicelé té sleazy rockové a glamové (či glam-punkové) horečky, jež sev té době ujala především ve Spojených státech, zejména pak v Městě andělů avlastně v celé Kalifornii. Patřičně ujetí, neustále tropící nějakéskopičiny, napevno spjatí s ulicemi a klubovou komunitou, tak lze tuhle kapelucharakterizovat ve svých počátcích. Tahounem byl samozřejmě frontman TaimeDowne, tehdy v počátcích upoutávající široko daleko pozornost nejen svou peroxidovou hřívou, aletaké svými organizačními aktivitami na tamní hudební scéně, neb to byl právějeho klub Cathouse, kam se stahovala střapatá a ošátkovaná děcka ze širokéhookolí. Atmosféra místa se prý dala jen stěží popsat a víkendové koncerty natupírovaných muzikantů a pařby se slévaly během těch několika let do jedné velké párty. Končil rok 1986 a před FASTER PUSSYCAT se za krátko otevřela šance dobývat ten pravý svět hudebního byznysu.Když se kapela po podpisu smlouvy s Elektra Records řádně rozjela,začal být Downe daleko více vnímán jako zpěvák než jako kultovní figurka nějakékomunity. Jeho kapela si svůj název zvolila podle filmu Russe Meyera Faster,Pussycat! Kill! Kill! a brzy se stala, samozřejmě spolu s tehdy se rovněž čerstvě objevivšímiGUNS N´ROSES a L.A.GUNS, nežhavějším artiklem domácí scény roku 1987. Spolus Downem tvořili kvintet dva kytaroví střelci Brent Muscat a Greg Steele,oba později asi nejčastěji spjatí se skladatelskou prací, podobně jako si Taime Downevzal na paškál vyšperkované texty čerpající z jeho bohatých a vtipnýchhistorek prožitých v průběhu posledních let na místních pařbách. Rytmickoudvojici tvořili baskytarista Eric Stacy (nahradil Kellyho Nickelse, který po pár měsících zběhl ke konkurenčním L.A.GUNS) a bubeník Mark Michals, později braníjako nejproblematičtější část sebranky, neb svou roli během jejich dalšíhopůsobení či nepůsobení značně ovlivnily drogy. Ale teď zpět na začátek. Kapela se velmi rychle ustálila na domácí scéně a po podpisujiž výše zmíněné smlouvy začala rychle spřádat plány na debutovou desku. Tavyšla v polovině roku 1987 a nakonec zůstala bez názvu, což ovšem nebránilo v jejím rychlém zabodování, protože se stala za krátkozlatou. tehdy totiž podobné hudbě doba přála. Produkce se ujal Ric Browde, který dokázal z mladé kapely vyždímatmaximální dávku rock´n´ rollové profláklosti a chuti po řízném projevu kořeněnémnezbytným „fuck you“ přístupem a frackovitostí. Album „Faster Pussycat“ sestalo přes noc doslova hitem a chytlavé riffové vály jako „Ballroom Wall“ nebochorál „Don´t Change That Song“ se staly oblíbené dokonce na televizním kanáleMTV. Kapela spíš tíhla ke street rocku a motorkářské odnoži rock´n´rollovéhudby, než aby přicházela s nějakým nazdobeným AOR či dokonce stadiónovým stylem. Jejich parketou sestala autenticita, byť samozřejmě takové síly jako GUNS N´ROSES nikdynedosáhli. Každopádně se FASTER PUSSYCAT dokázali prosadit v L.A. a svůj styl prosazovali do celých Států. Ten posouval podstatné indicie z tvorby takových věhlasných předloh jakoAEROSMITH a HANOI ROCKS na poněkud humornější level, což bylo také velmi k věci, neboť americké publikum, v té době stále ještě toužící po věčných párty,nicneřešení a světských radovánkách života, nemělo na starosti nic jiného než zábavu, no a kapele vlastně šlo také o co největší počet fanynek. Parádně sehraný kytarový tandem Muscat/ Steele ošátkovanou a velmi roztodivnou kapelu bezpečně táhl a Taime Downe měl rázem krom vedení svého klubu a života kolem něho další pole působnosti,ve kterém se mohl zviditelnit a upoutat na sebe pozornost, o čemž svědčilitexty dalších výrazných válů jako „Babylon“, „Cathouse“, „No Room For Emotion“,„Smash Alley“ nebo „City Has No Heart“. On sám nebyl příliš výrazným zpěvákem, co do školenosti a rozsahu, což se velmi dobře snažil nahradit prožitkem. Jeho prezentace třeba v závěrečné „Bottle In From of Me“zacházela až kamsi k tenké hranici mezi frackovitostí a infantilitou.Přestože jde v případě debutu o zřejmě komerčně nejúspěšnější věc z jejich diskografie, mám to album uložené jako to nejslabší z první tříkultovních řadovek, což ovšem nijak nepopírá jeho kvalitu. Na kapele ještě byla poznat nevyzrálost a co do kompozičníbarvitosti se vše drželo u jednoduchých vypalovaček ovlivněných blues, streetrockem i jakousi „punkovou“ bezstarostností. FASTER PUSSYCAT rovněž pomohlo, že jevydavatelská firma brzy nasadila do předprogramů amerických turné takovýchhvězd, jakými byli DAVID LEE ROTH, MOTÖRHEAD nebo ALICE COOPER. Vše tak jelo naprosto správnýmsměrem. Druhá deska „Wake Me When It´s Over“ vyšla v roce 1989a stala se zřejmě nejlepší prací od FASTER PUSSYCAT za celou historii souboru a taktéž jejichnejlépe přijatou nahrávkou ze strany fanoušků i kritiky. Albums nápadnějšími vlivy AEROSMITH (zemitější zvuk, vlivy blues a tudíž songy jako„Arizona Indian Doll“) to nakonec dotáhlo rovněž ke zlatu. Pětice se zde zkrátka vydalaz nejlepšího a s producentem Johnem Jansenem dokázala vybrousitsbírku, na které byl patrný větší muzikantský záběr, kompoziční vyzrálost, ale takédynamičtější projev. Skladby byly prostoupeny četnými bluesovými prvky (foukacíharmonika) a působily mnohem silnějším dojmem, hymny byly chytlavější (např.singlový flagboat desky „Poison Ivy“ nebo nápadná „Slip Of the Tongue“),riffová čísla zahuštěnější a i ona podbízivá balada „House of Pain“dopadla na výtečnou. Tento velmi osobní song zaznamenává Downeho neradostné vzpomínky na dětství na americkém zapadákově, na neshody rodičů a beznaděj dané doby, a objevuje se v rotaci televizních hudebních kanálů jako Classic Rock nebo VH1 ještě dnes. Celkově šlo o výjimečné album, díky kterému se FASTER PUSSYCAT zapsali do historiehardrockové hudby amerického střihu a stali se kultovní výpovědí jedné scény, takže pokud bych měl od nich doporučit jednu jedinou nahrávku, pravděpodobně bych  jmenoval právě „Wake Me When It´s Over“,jejíž název vznikl ve studiu, když znuděný Downe tuto větu lakonicky zahlásilv průběhu stále se protahujících dotáček. Následné turné však zaznamenalo obrat a celé jej poznamenala skutečnost, že někteří členové začali mít lapálie s tvrdými drogami. Když byl totiž bubeník Mark Michals zatčen běhempřechovávání zakázaných látek, které údajně sháněl pro baskytaristu ErikaStacyho, na kapele utkvělo stigma, kterého se pak už nikdy nedokázala zcela zbavit. Z dnešního pohledu lze říci, že mladí hudebníci svou narůstající známost zkrátka nedokázali unést.Na turné tedy s kapelou vyjel Frank Banali, fantastický bicmen a profesionál, už tehdy platící zavýtečnou mašinu americké Hard´N´Heavy scény, působící dlouhodobě v řadách QUIET RIOT a v roce 1989 se teprve chystající na svůj přestup k W.A.S.P., aby se za krátko pevnou náhradou zauvězněného Michalse stal Brett Bradshaw, se kterým kapela začala připravovat materiál na třetí desku. Na samotném konci osmdesátých let ještě spatřil světlo světa singl „You´re So Vain“, což byla docela vtipná předělávka letitého hitu (1972) od CARLY SIMON, a klip k němu natočený docela pobavil a snad i vypovídal o tom, že tahle kapela se nebrala zas až tak vážně. Třetí a zjevně nejrozmanitější a nejdospělejší deska„Whipped!“ vyšla uprostřed obrovského boomu grunge a alternativní hudby na jařeroku 1992 (tedy v době, kdy už se na FASTER PUSSYCAT zapomínalo) a její vznik byl od počátku poznamenán problémy s vydavatelstvímElektra, které kapele dávalo od počátku najevo, že se jedná o jejich poslednídesku v jejich stáji. Přesto kapela tvorbu nepodcenila a vybrousila velmizajímavou sbírku ovlivněnou kromě klasických rock´n´rollových předloh GUNSN´ROSES a AEROSMITH zejména šarlatány JANE´S ADDICTION nebo novou vlnouklubových kapel včetně MOTHER LOVE BONE. Album se neslo v lehce zastřenémpsychedelickém okouzlení, působilo však poctivě a pro jeho aranže bylo využito celé řady zajímavých nástrojů (zejména kytar a dechů), i díky tomu ještě dnes působí neprvoplánově. Jehokvalita je však nezpochybnitelná a skladby zkrátka stále fungují, i třeba díkysvé zajímavé atmosféře. Taime Downe si tedy obarvil háro načernoa v klipu k pilotnímu singlu „Nonstop To Nowhere“ vzdává holdbezútěšnosti své domácké metropole Los Angeles, skrze níž se zde prohání ve svémfáru napříč nocí. Na písních byla patrná stylová různorodost a snaha vytvořitjim zajímavé aranže, takže jestliže skladba „Big Dictionary“ vlastní názvuky funku aobjevují se v ní i dechové nástroje, jsou tyto elementy v případěsongu „Loose Booty“ zahnány do větších krajností a Downe zde prakticky vedle toho všeho i rapuje.Skladba „Mr.Lovedog“ byla věnována zesnulému frontmanovi MOTHER LOVE BONEAndrewu Woodovi a posluchač si během ní uvědomí, jak se hlas Downeho právě Woodovupodobá, ale i sound obou kapel akcentuje jakousi v té době coolovoupsychedelii. Tohle všechno potvrzuje třeba kouzelně rozepjatá skladba „Maid InWonderland“, která zde patří k vrcholům. Hodně se povedly ostréaerosmiťácké riffovačky „The Body Thief“ a „Jack the Bastard“, kde vyniká právěDowneho hlas tlačícího se až do Tylerovské polohy, ale také zajímavá balada„Friends“. Celkově tak znovu velmi dobrá nahrávka, která však po komerčnístránce katastroficky propadla, neboť vydavatelství pro propagaci sleazyrockových střelců již netoužilo udělat prakticky vůbec nic. Brzy tedy docházík rozpadu na dlouhých osm let. Po roce 2000 sice Taime Downe dává kapelu znovu dohromady, ato zpočátku i s kytarovou dvojicí Brett Muscat/ Greg Steele, ale aktivitynemají smysluplnější charakter a tak v roce 2001 dojde pouze na kompilačnídesku remixů  „Between The Valley Of The Ultra Pussy“. Tehdy se totiž kapela nechává ovlivnit lehčím industrialem a tvorbou MARILYN MANSON a celkově se snaží zapadat do poněkud módnějšího trendu doby. Osobně si myslím, že to nebylo nejšťastnější řešení. Neshody uvnitř soubory narůstají, což brzy vede k odchodu kytaristy Brenta Muscata. V průběhu nultých let Downe zůstane v řadách FASTER PUSSYCAT z původních členů sám a spolu s úplně novou sestavou realizuje v roce 2006 čtvrtou a dosud poslední řadovku „The Power And The Glory Hole“, tu jsem ovšem dosud neslyšel, protože tahle kapela pro mne navždy zůstane synonymem té staré epochy, jejíž skvělou starou tvorbu, slávu a lesk si osobně nechci hyzdit žádným novým materiálem, FASTER PUSSYCAT sice i nadále vrtkavě fungují v obměněné sestavě, ale zkrátka jen na lokální úrovni.Doporučená tři alba:Faster Pussycat  (1987)    80%Wake Me When It´s Over   (1989)   90%Whipped!   (1992)    80%DENET - Terrestrial Dying - 80%http://www.crazydiamond.cz/denet_terrestrial_dying_recenze/1329http://www.crazydiamond.cz/denet_terrestrial_dying_recenze/1329lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Na cestě po domácích metalových líhních začátku devadesátých let jsme dosud míjeli jednu velmi důležitou oblast, ze které vzešlo velké množství metalových, a především deathových a grindových smeček. Jasně, Ostravsko! Průmyslová oblast na pomezí Moravy a Slezska byla vždy nazývána „ocelovým srdcem republiky“ a k „těžkému kovu“ tak má už z podstaty blízko. Vzešla odtud vlastně vůbec první československá metalová deska, „Radegast“ od CITRON z roku 1987, pořádně se ale s metalem roztrhl pytel i na Ostravsku až po listopadu 1989 a postupně tu vzniklo řádné množství extrémních smeček (namátkou PATHOLOGIST, DISFIGURED CORPSE, NEMESIS nebo DOBYTČÍ MOR). Navíc se na Ostravsku v raných devadesátých letech odehrávala většina domácích koncertů slavných zahraničních smeček (seznamovací gigy zde totiž odehráli IRON MAIDEN, PARADISE LOST, SEPULTURA nebo SLAYER) a my ze vzdálenějších oblastí, kteří jsme ještě byli vázaní školním a domácím režimem a těžko jsme mohli vyrazit na druhý konec republiky, jsme jen tiše záviděli. Metal na Ostravsku na začátku devadesátek zkrátka neuvěřitelně jel!Od Darinky k SamaelJednou z nejvýraznějších kapel začátku devadesátých let na Ostravsku byli bezpochyby death-thrashoví DENET. Kapela, o které se v prvních porevolučních letech mluvilo jako o jedné z největších nadějí domácí metalové scény, se dala dohromady už někdy v roce 1984, tehdy ale šlo o partu školou povinných kluků, kteří podnikali teprve první muzikantské krůčky. Takovou zajímavou raritkou je, že se tahle mladá partička v roce 1986 zúčastnila akce s názvem „Aprílové překvapení“, kde „hvězdným“ vystupujícím byla Darinka Rolincová. To byste v historii death metalové kapely nečekali, co? :-)Ke konci desetiletí už z DENET byla pořádná metalová banda. Jádro skupiny, jejíž jméno je vlastně složeninou či zkratkou několika „metalových“ výrazů (DEgeneration, NEcrophiliac, Tyrants), tvořili tahoun Jaromír Opiela a jeho parťák Petr Kuneš, další výraznou figurou v souboru byl od roku 1988 Roman Kříbek. Někdy v té době se začal postupně rodit repertoár kapely, který posléze vyústil v uznávané demo „Oslavy zla“ (1990). Na svou dobu to byl dost povedený materiál, a i když ho klasicky zakrývají nánosy zvukového chaosu a trochu začátečnické postupy, muzika to vůbec není špatná. Pohybuje se hlavně v thrashových vodách, malinko už z ní ale možná začíná smrdět i death metal, samozřejmě v naprosto dřevní podobě. Nahrávka DENET se šířila republikou jako blesk, mimo jiné i díky četným koncertům, z nichž můžeme připomenout účast kapely na tehdy nesmírně populárním bzeneckém festivalu „Attack Of Fire“ nebo na fesťáku v polském Ciechanowě, kde se DENET zkontaktovali s dnes proslulými SAMAEL.Krev.... !Možná až kultovní charakter má druhá nahrávka DENET – „Krev“. Původně se uvažovalo o jejím nahrání v podobě elpíčka, z blíže neurčených důvodů z toho ale sešlo a „Krev“ vyšla jako druhé, vysoce kvalitní a zajímavé demo. Natáčelo se v březnu 1992 ve studiu Fors v Českém Těšíně, v sestavě Jary Opiela (kytara, zpěv), Petr Šrámek (kytara), Radek Hložánek (basa) a Petr Kuneš (bubny). Demáč, který byl i po formální stránce dotažen poměrně profesionálně, obsahoval výbornou hudbu, která se hlásila ponejvíce k death metalu, ale prosvítaly z ní i řádně thrashové vlivy. Šlo vlastně o jakousi labutí píseň deathového období DENET a na demu jasně to naznačily dvě novější skladby, které jsou laděny spíš do pozdější, moderně-thrashové tvorby. Největší peckou z „Krve“ je zřejmě hitovka „Mortuary“, ovšem i další věci jako „Lágr Mogodan“ nebo „Nakažlivá brutální zběsilost“ lze považovat za klasický materiál DENET. Obsah dema pak výborně dokresluje i obal, zobrazující jakousi figuru v koupelně zacákané krví. Naprostá devadesátková klasika, která se navíc v roce 2007 díky labelu Underground Records dostala i na cédéčko.Pozemské umíráníPo vydání „Krve“ kapela musela vyřešit další personální změnu. Uvolnil se post baskytaristy, obsadil ho ale kvalitní nový muzikant – Baron z tehdy hodně nadějných mohelnických APOSTASY. Společně s ním pak DENET v červnu 1993 v osvědčeném studiu Fors natočili album „Terrestrial Dying“. Hudebně už nemá příliš společného s death metalem, většina věcí je jasně thrashových, navíc nijak rigidně, naopak se do muziky dostaly i další vlivy a trocha takové té devadesátkové lehkosti. Opravdu zajímavá muzika – zvuk kytar evokuje metallicovskou „Justici“, nad strunami sedí výrazný zpěv se spoustou nadprůměrných melodií a celé se to nese většinou v rychlejším středním tempu, takže muzika výborně odsýpá, ale nepřibíjí člověka někam ke zdi. Několik skladeb na desce má jasně hitový potenciál – minimálně titulka „Terrestrial Dying“, druhá v pořadí „Life Before Life“ nebo snad nejvíc našláplá „Vultures In The Sky“ se skvělým refrénem. Jedním z nejlepších čísel je i opravdu nadprůměrný ploužák „God Gave Us The Love“. Jakýmsi bonusem na albu je pak připomínka starších časů „Mortuary“, zatraceně energická věc s útočným tahem na branku!„Terrestrial Dying“ mělo pořádně velký potenciál a mohlo by se stát úspěšným albem snad i mimo ortodoxně metalovou komunitu. Jenže rok 1993 už nebyl podobné hudbě tak nakloněn jako to bylo těsně po revoluci a dobývání veřejného prostoru bylo velmi těžké, snad až nemožné. I na metalové scéně byly karty už rozdány a na debut bylo v téhle době už trochu pozdě, takže album možná nezaznamenalo takový úspěch, jaký by si kvalitativně zasloužilo. Možná tomu „pomohl“ i fakt, že „Terrestrial Dying“ vyšlo na Opielově vlastní značce Sacred Records a ne u nějaké velké firmy, která by ho dokázala dostat do každého musicshopu v zemi. V té době se ale už firmy začaly metalových kapel ve svých stájích hromadně zbavovat, protože prachy se prostě začaly rýžovat na jiné muzice. Shodou těchhle všech okolností se tak „Terrestrial Dying“ stalo tak trochu záležitostí pro fajnšmekry a skutečné znalce metalové muziky, kteří si nad ním ale docela pomlaskávali.Po vydání alba DENET čekaly opětovné personální šachy a v průběhu dalších let i postupné fáze bytí a nebytí, přesto ale vznikly další demonahrávky – v roce 1994 výtečné „Satori“ nebo na přelomu milénia „About It“. Na webu jsou k nalezení i různé novější skladby, navíc starší i novější audio i videozáznamy koncertů a kapelu možno čas od času vidět i živě. Probleskla dokonce i zpráva o plánovaném albu, za které bych já osobně byl velice rád. Držte palce, ať to dopadne!THE HORRORS - V - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_v_recenze/1328http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_v_recenze/1328janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle kapela patří v poslední dekádě bezpochybyk největším zjevům na hudebním poli, zejména mezi kytarovkami ze Spojeného království. Už pátá řadovkasklízí doslova nadšené ohlasy jak fanoušků, tak samozřejmě kritiky a prestižnímagazíny nešetří ódami. Může za to bezpochyby skladatelský talent pětice, aletaké schopnost se nějakým způsobem vyvíjet a své portfolio posouvat zajímavýmsměrem. Za asistence producenta Paula Epwortha tak vznikla deska, která rozvíjíodkaz minulého, velmi povedeného alba „Luminous“ směrem k více radio-friendly podobě. THEHORRORS ve své tvorbě míchají vlivy Ostrovního rocku se stylem nazývanýmshoegaze (dost možná jde o obdobu jakési psychedelie, zde zasažené spíše dopodoby rocku ovlivněného taneční scénou), to vše obaleno lehkým závojem post-punku aindustrialu, přičemž výsledný koktejl chutná lákavě. Silnou zbraní pětice je přitom zejména přirozená autenticita. Důležité je vědět, že nejde o žádné záhadné nebo bůhvíjakzašifrované umění, ale o skutečně dobré písničky podané v moderním stylu av aktuálním, velmi atraktivním zvukovém kabátku. THE HORRORS už nejsou toudravou hydrou jako v časech svých prvních alb „Strange House“ a „PrimaryColours“, ale čím dál tím více přepouštějí prostor umělým zvukům a klávesám,jenž ve skladbách vytvářejí zajímavou zvukovou směsku v kombinacis rytmikou a poměrně upozaděnou kytarou. Nosným nástrojem zvuku Britů jebaskytara, kterou obsluhuje Rhys Webb, jeden z hlavních tahounů kapely,který vytváří kostru a nosné prvky skladeb ve spolupráci s bubeníkem JoemSpurgeonem. Skladby se nesou spíše v pozvolném ležérním tempu a akcentujítypicky britský kytarovkový zvuk, který obohacen nosnými klávesami Toma Furseposunuje styl souboru do poměrně originálních vod. Kytaristou u THE HORRORS jestřapatý Joshua Third a frontmana už před dvanácti lety nalezliv mladíkovi s blízkovýchodními kořeny Farisi Badwanovi, jenž je vlastně inejvýraznější tváří kapely.  Hlavní zjištění při poslechu jejich nahrávek je, že se kapela hodlá vyvíjet as každou deskou je schopná přijít se zajímavým zvukem a nefádnímprovedením skladeb, tak třeba novinka upoutala už post-modernistickoukosmopolitní stylizací, jaká se často objevuje v dnešní době v souvislostis velkoměstským chaosem metropolí východní Asie, téma odlidštěnosti, všudepřítomného vpašovávání umělých technologií do běžného života a postupné nahrazováníčlověka novou inteligencí zdá se být jednou z nosných myšlenek díla. Je s podivem,jak tahle kapela vždy dokázala vybalancovat rovnováhu mezi plytce naleštěnou formou a uhrančivým obsahem, z ožehavých témat vybruslila se ctí a povedla si udržetvkus a svůj vlastní styl, všechny nové ingredience tak sloužík vyšlechtění díla, které se zdá být dobrým nástupcem fantastické desky„Luminous“ z roku 2014. Jestliže si někdo myslel, že se THE HORRORS po minulé desce,která je odhalila v mnohem jemnější synthy podobě, přijde jejich pád akapela spadne do pasti fádnosti a kýče charakterizovaného pouze umělými zvuky, ten seopravdu mýlil.  I novinka, nazvaná lakonicky „V“, neboť je pátou deskou, máco nabízet a nedovoluje pomyslet na něco podobně záporáckého. THE HORRORS majízkrátka talent a já se bezpochyby nebráním jejich označení za jednyz největších trendsetterů mezi britskými soubory poslední desetiletky.Tihle chlapci mají velký styl, a když se v samotném závěru alba vytasís takovou hitovkou jako je „Something To Remember Me By“, musí i tennejvětší škarohlíd, po chvíli strnulého přemýšlení, začít poklepávat dlaní okoleno, aby svůj pomalý rozjezd později doháněl nadšeným úsměvem, kýváním zestrany na stranu a vytleskáváním mohutného refrénového nápěvu spolu se všeminámi kolem, kterým se něco podobného líbí, a voláním - tohle je skvělé!PRVNÍ HOŘE - Uvnitř mechanismů štěstí (rozhovor)http://www.crazydiamond.cz/prvni_hore_uvnitr_mechanismu_stesti_rozhovor/1327http://www.crazydiamond.cz/prvni_hore_uvnitr_mechanismu_stesti_rozhovor/1327janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Prapodivná středočeská partička PRVNÍ HOŘE dlouhou dobu patřila k okruhu poměrně dobře oceňovaných těles, jenže se před několika lety rozhodla svou činnost přerušit a vyčkávala ten správný okamžik k návratu a na nový impuls, jenž by se dostavil v podobě chytlavých, nápaditých a vesměs originálních skladeb. Ten moment přišel až v letošním roce a tak má český posluchač konečně možnost se zaposlouchat do pozoruhodné sbírky "Křehký mechanismus pozemského štěstí", která splňuje ta nejpřísnější kritéria pro tuzemský crossoverový nadstandard. Na otázky odpovídal kytarista, zpěvák a skladatel Milan Urza.Před několika lety jste oznámili konec fungování PRVNÍ HOŘE, pauza však nervala dlouho, letos totiž došlo k obnovení činnosti a také na novou nahrávku, co vedlo k těmto manévrům? Co bylo před lety důvodem přerušení činnosti?Asi to byla lehká únava materiálu. V té době jsme hodně hráli, obráželi jsme kdekterý zakopaný klub na konci světa, ale jako by to nějak nikam nevedlo. Nejsme typ kapely, která si najde svůj sound a pak desítky let hobluje to samé pořád dokola. Pro nás je důležité neustále něco vytvářet, objevovat, posunovat se… a to se tehdy nějak moc nedělo, trochu jsme se zacyklili.Jak došlo k znovuzrození a co bylo hlavním impulsem nastartování činnosti kapely?My jsme s tím znovuzrozením počítali už při ohlášení pauzy. Nikam jsme ale nespěchali a vyčkávali, až budeme mít zase nový materiál, za kterým si můžeme stát a zatoužíme s ním zase rozvibrovat pódia. No a do toho nás objevil věhlasný německý producent PhDr. Karl Pumperlich, který se nás ujal a nastartoval novou fázi naší zářné kariéry.Máte venku novinku „Křehký mechanismus pozemského štěstí“, která se mě jeví jako vyzrálejší a ne zas až tak zdivočelé dílko oproti starší tvorbě, jak materiál vznikal, kde byl nahrán a během jak dlouhé doby?Písně na novou desku vznikaly už od vydání té předchozí, „Imaginarium“, v roce 2013. Nejvíc jsme jich ale uvařili za odborného producentského dohledu PhDr. Karla Pumperlicha právě během té naší téměř dvouleté pauzy. Pak jsme dělali nějakou před-produkci a v březnu letošního roku jsme s tím naběhli do studia. Natáčelo se v tradičním a velmi kvalitním Studiu Hostivař a napůl v domácím studiu Audio Factory našeho klávesisty pana Bertráma. Měli jsme to řádně napilované, a tak jsme to tam nastříleli během pár dní. Přitom se skoro vůbec nestříhalo (needitovalo), což je v dnešní době už rarita – například bicí nejsou ani jednou „rovnané“! Chtěli jsme, aby deska vyzněla co nejživěji. Brilantní mix a mastering potom provedl producent Aleš Hyvnar, duše vynikající, dnes dřímající skupiny AL-YAMAN.Jak vůbec pracují PRVNÍ HOŘE? Jsou skladby přineseny jedním autorem a dál všemi dodělány a nebo jde o spontánní práci celé kapely během nějaké sessions? Měli jste od začátku představu jak nový materiál pojmout?Většinu motivů přináším do kapely já, některé pan Bertrám s panem Šťuldou. Já přitom funguju jako jukebox na mince – když se mi zdá, že už je načase rozdělat zase něco nového, večer před zkouškou si doma sednu s kytarou, naleju si víno a brnkám tak dlouho, dokud ze mě něco kloudného nevypadne. Povede se mi to skoro vždycky! Moje zářné klenoty pak bohužel na zkoušce pošpiní a zprzní zbytek kapely, každý k tomu přidá něco ze sebe a z mých rádiových ultra-hitů pak zbydou ty naše symfonie pro fajnšmekry, které nehrají ani ve tři ráno na Vltavě v pořadu věnovaném hudbě pro akvarijní rybičky. Úplně nakonec pak dopisuju texty a piluju melodické linky.Váš zvuk je poměrně originální, za což zřejmě může kombinace rockových nástrojů s piánem či akordeonem. Někdo o vás mluví jako o progresivní kapele, dejme tomu, že za to může i poměrně divadelně pojatý přístup ke zpěvu, jak vy se vůbec slyšíte a co o své hudbě sami můžete říct?No, mně se naše produkce celkem líbí, nic naplat. Já být posluchačem, tak teda PH určitě sjíždím.Novinka vlastní poměrně zajímavý a vtipný název, co vás vedlo ke spojení „Křehký mechanismus pozemského štěstí“? Čím jste se inspirovali?Ten název pochází z temné komory mého mozku. Když se totiž hlouběji zamyslíte nad texty, určitě vám neunikne, že desku spojuje motiv lidského štěstí (a neštěstí) v různých podobách. Zároveň jsem do textů na nové desce vpašoval i větší porci nadsázky než dříve, rovněž samotné písně se nám zdály jaksi uvolněnější, než tomu bylo u nás zvykem. Proto má to štěstí v názvu obě dvě polohy – tu křehkou, pomíjivou, ale i tu čistě pozemskou, radost z hudby a celkově ze vzniku téhle desky. Poznámka pod čarou – zároveň s vydáním desky mě osobně osud pěkně vypekl a ono štěstíčko mi tak trochu ukázalo prostředník, takže jsem si zase jednou ve vlastních textech pohrál se svojí budoucností, aniž bych po tom nějak zvlášť toužil.Album vlastní poměrně různorodý materiál, mne osobně zaujala hlavně přítomnost klidnějších a poeticky rozmáchlých skladeb jako „Půlměsíc“, „Dítě boží“ nebo „Mrtvý obrazy“, co o tomto typu songů můžete říct a jak s podobným typem tvorby počítáte do budoucna? Přeci jen v minulosti jste se vykazovali větší divokostí.Ale tahle „lyričtější“ poloha u nás taky není žádná novinka, jen je takových písní na nové desce asi o něco víc. V tom smyslu jsme se vrátili tak trochu k začátkům – když si poslechnete první desky „Na úpatí“ a „Commedia dell´arte“, tak tam je tahle poloha docela výrazná. Jestli s něčím počítáme do budoucna, to se u nás nikdy nedá říct předem, neboť naše hudební choutky jsou vrtkavé a křehké jako korouhvička ve větru. Já bych se toho ale rád držel a momentálně mám takové období, že ze mě lezou jen samé pomalé a tesklivé věci, takže to určitě ještě nebyla tečka za brutální lyrikou.Album startuje optimistický a poměrně dravý vál „Viva La Vita!“, jde o ideální song na úvod, co o něm můžete prozradit a čím jste se inspirovali během jeho napsání? To samé můžete provést i u další nosné skladby „Hymna naděje“.Zrovna úvodní „Viva la Vita!“ je asi skladatelsky „nejkolektivnější“ píseň na celé desce. Dá se říct, že se na ní každý podílel stejným dílem. Samotný refrén je pak v naší tvorbě poměrně rarita, protože vznikl přímo na zkoušce jako výsledek mého samovolného autistického brnkání, ostatní se přidali, začali do toho třískat, a refrén byl na světě. Mimořádně dlouho a obtížně jsem ale k téhle skladbě psal text, a taky se nám oběma s Bertrámem dodneška pěkně špatně pamatuje. „Hymna naděje“, to je asi největší kuriozita, protože text i melodie refrénu („Co je? Co se děje? Nic se neděje! Snad jenom to, že není vůbec žádná naděje…“) se mi zjevil ve snu. Po probuzení jsem to ihned běžel zapsat a pak jsem k tomu načrtnul zbytek. Surrealisti se svými metodami snové tvorby by ze mě měli radost – tohle je surrealistický punk par excellence!Texty patří k vaší silné zbrani, osobně mne zaujal zejména ten k tragikomické skladbě „Malej pán“, která platí za další výraznou a nespoutanou hymnu? Co o této písni můžete říct?Děkuju, jsem prostě střelec. Motivy do „Malýho pána“ pocházejí z mojí dílny, akordeonové sólo uprostřed je zase výsledkem geniální studiové improvizace pana Klauna I., no a poselství textu není žádný hluboký jinotaj – je prostě o tom, že většina z nás jsme bezvýznamní lůzři, a právě přišel čas se k tomuto poslání hrdě přihlásit! Pointu celého textu asi nejvíc podtrhuje verš: „Každej nemůže být Napoleonem / a kdyby přece, tak co vlastně s tím / Lepší je stát se libozvučným tónem / v disharmonii dějin…“Jaký vliv na vás má punková hudba? Ačkoliv vás určití lidé slyší jako kapelu progresivně rockovou, já si naopak myslím, že máte mnohem blíže k punku než k nějakému hard rocku nebo heavy metalu, jaké je ono líhniště kapely typu PRVNÍ HOŘE?Tak já osobně pevně doufám, že k hardrocku nebo heavy metalu opravdu moc blízko nemáme, protože tohle jsou zrovna dva hudební styly, které opravdu moc nemusím. Popravdě ale neposlouchám ani punk a myslím, že nikdo z nás. Snad jedině v dětství jsem poslouchal SEX PISTOLS, ale dneska, když už, tak snad jedině alternativní muziku s punkovými kořeny, jako jsou UŽ JSME DOMA. Ten punkový základ v naší muzice je prostě tak nějak přirozený – zkrátka máme rádi, když to pořádně šlape.Song „Čobol a Čehún“ nese značné stopy balkánského folklóru, které jsou vpasovány do skáčkového rytmu, mě osobně ten song leze na nervy, jak ho slyšíte vy?V naší hudbě se alespoň mihne každý hudební styl, co kdy spatřil světlo světa. Dokonce máme zálusk na to, že bychom příští rok ke dvacetinám kapely vydali Bestofku, kde by naše písně nahrála Moravanka. Takže se nebráníme ani tomu použít sem tam nějaký ten balkánek, navíc se na něj skvěle tančí. Já osobně mám „Čobola a Čehúna“ skoro nejradši z celé desky, právě proto, že je to taková odlehčená věc a nemusím se u ní příliš dojímat. Kromě toho se z té písně vyklubal jeden z našich největších koncertních fláků.Album „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ je prostoupeno pěti mluvenými předěly, tzv. Promluvami, převzatými z nějakých starých českých inscenací či filmů, tyto ukázky jako by pomáhaly utvářet volnou existenciální linii konceptu. Můžete o těchto předělech něco prozradit? Co je hlavním mottem alba?Hlavní motto alba nejlépe vystihuje „Promluva 4“: „A vono vlastně nic neni dobrý, ale taky neni nic špatný. Nikdo neni pro, a nikdo neni proti… prostě se něco porouchalo, no.“ Osobně to považuju za vrcholné, téměř dokonalé životní moudro, které se dá aplikovat na jakoukoli otázku lidské existence. No jen to sami zkuste! Jinak tyhle naše „promluvy“ mají tradici už od desky „Lamento“ a pocházejí z mojí soukromé sbírky – rád poslouchám rozhlasové hry a sleduju starší české filmy a z nich potom separuju tyhle podivuhodné „hlášky“ a ukládám si je do zlatého fondu. Fascinují mě absurdní repliky vytržené z kontextu a zasazené do kontextu úplně nového.A konečně, v současnosti jste odehráli nějaké akce s kapelou INSANIA, chystáte se i na samostatné koncertování v průběhu příštího roku? Už víte nějaké termíny?Koncerty s INSANIÍ jsme měli jenom dva a pokračuje tak letitá tradice občasného společného vystupování. Ještě nás pár společných štací čeká v příštím roce. Jinak jsme ale hráli převážně sami nebo s dalšími spřízněnými kapelami. Co se týče koncertování na příští rok, tak už před letošním minitour k nové desce jsme fanoušky varovali, že se potom zase koncertně odmlčíme, tak ať si nás užijí, dokud je čas. Myslím, že nás náležitě vyslyšeli, protože série koncertů ke „Křehkému mechanismu“ dopadla náramně. Na příští rok máme kromě těch tří štací s INSANIÍ domluvené zatím akorát únorové Polsko, tak uvidíme, jak to dopadne, jestli se v té veliké zemi neztratíme. Jinak budeme hrát spíše svátečně, abychom se zase nezahltili, jak se nám to stalo před dvěma lety. Moc díky za rozhovor a za Tvoje publicistické aktivity, které jsou více než chvályhodné!PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí - 80%http://www.crazydiamond.cz/prvni_hore_krehky_mechanismus_pozemskeho_stesti_recenze/1324http://www.crazydiamond.cz/prvni_hore_krehky_mechanismus_pozemskeho_stesti_recenze/1324janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Bláznivá pětka PRVNÍ HOŘE i nadále potvrzuje svůj skladatelský potenciál a se svým aktuálním albem „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ dává najevo, že to se svým návratem myslí vážně. Pauza souboru rozhodně prospěla, protože materiál se mnohdy dostává ke koketérii s melodikou, jakou pětice dosud nevládla. Ještě pár let nazpátek to vypadalo všelijak, originální projev kapela rozhodně měla, ale šance na oslovení širší fanouškovské základny nebyly z největších, jenže stylově nesnadno zaškatulkovaná středočeská partička se rozhodla pokračovat a nahrála své nejzajímavější a vlastně i produkčně nejučesanější album. Kdo měl s PRVNÍ HOŘE už před lety nějakou zkušenost, věděl, že jejich kontra-produkce jsou plné zajímavých nápadů a nevyhýbají se poměrně originálním zvukovým formám, základem však byla u nich vždy výtečná muzikantská vybavenost, jenž kapele umožňovala vyniknout v zástupu bandzone průměrností. Dost často se v souvislosti s PRVNÍ HOŘE mluvilo o progresivním rocku, jenže to určitě nebylo myšleno ve smyslu onoho exhibicionismu, který si leckterý fanoušek hudby pod touto nálepkou představí, kapele je totiž vlastní také zřejmá touha po přímočarosti a gradaci, nicméně s tím, že své songy dokáže vždy zaobalit instrumentálními aranžemi tak, že zkrátka nevyznívají fádně a na první dobrou, přesto musím říct, že má kapela zmítaná paradoxy (touha uspět a zároveň neochota zjednodušovat) mnohem blíže k punkově orientované větvi rockového stromu než k té metalové.  I na letošní novince je plno zajímavých vypalovaček, jejichž nedílnou součástí je excentrický projev frontmana Blaženého pana Urzy, který zde obsluhuje i kytaru, a s oním divadelnickým prožíváním textů mu vypomáhá ještě Šťastný pan Bertram, který je zde klávesákem, no a na kvintet pak kapelu doplňují Spokojený pan Medák (bicí), Nadšený pan Klaun I. ovlivňující svým akordeonem zvuk souboru, a také Radostný pan Jiří, který obsluhuje basovou kytaru. Nicméně tahle pětka se dala před časem znovu dohromady a po několikaleté pauze ukončující sérii předchozích bláznivin se rozhodla ve svém snažení pokračovat, výsledkem je aktuální a zároveň velmi chytlavá deska. Co se týče ujetosti, tak si PRVNÍ HOŘE nic nezadají s pražskými HENTAI CORPORATION, byť ve svých řadách nemají podobným hlasovým rozsahem vládnoucího pěvce, ovšem na druhou stranu je velmi šlechtí, že textová složka jejich písní byla znovu napsána v jazyce mateřském a ony verše působí, když už ne vtipným, tak určitě smysluplným a v mnohém i umělecky přínosným dojmem. Projev kapely osciluje mezi pozvolnějšími rozepjatými čísly, kde rockový sound už tradičně vyzdobuje zvuk piána i výše zmíněného akordeonu, a tyto skladby se bohémsky rozkládají do poeticky výpravnějšího pojetí, což je případ takových čísel jako „Půlměsíc“, „Dítě boží“ nebo „Mrtvý obrazy“ (ty ostatně považuji za nejlepší kusy a v rámci celé tvorby této kapely dokonce za kusy novátorské, protože vyznění kapely zúhlednily), a skladbami poněkud divočejšího ražení, ať už jde o heroickou „Viva La Vita!“, vlastnící neobvyklou dávku chuti po životě, skáčko s prvky cikánského folklóru „Čobol a Čehun“ (jedna z mála zdejších písní, na kterou jsem docela alergickej, holt nejsem skáčkovej) nebo punkově laděnou „Malej pán“ s vtipným textem. Do téměř všech skladeb, které jsou zde navíc na ploše třičtvrtěhodiny prostoupeny pěti krátkými mluvenými předěly z českých filmů, tzv.Promluvami, jsou navíc zapasovány zajímavé, takřka jazzové vyhrávky a různé hráčské srandičky coby aranže, které však songy nerozmělňují, ale naopak jim pomáhají s barvitostí. Desku v podstatě považuji za jakousi punkově divadelnickou operu předloženou od kapely s velmi dobrým muzikantským základem, kapelu, která sice asi nemá největší fanouškovskou základnu v Čechách, ale bezesporu patří, i díky oněm nahořkle tragikomickým výpovědím existenciálního rázu, mezi to nejlepší na současné klubové scéně u nás. ROOT - Hell Symphony - 100%http://www.crazydiamond.cz/root_hell_symphony_recenze/1326http://www.crazydiamond.cz/root_hell_symphony_recenze/1326lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)V minulém dílu našeho seriálu jsme si povídali o debutu brněnských ROOT – „Zjevení“. Na jednu důležitou věc jsme ale v tom povídání zapomněli – na křest alba. I když bychom spíš možná měli říct „uvedení do života“, protože pojmy „ROOT“ a „křest“ k sobě moc nepasují :) Velkou zajímavostí tohoto – dobrá, řekněme třeba „pekelného křtu“ – byl jeho samotný kmotr, rockový nestor Petr Janda. Oblečen v bigbossovský plášť a nalíčený stejně jako Velký šéf „posvětil“ album slovy „Desko Zjevení, nezprošťuji tě tvých hříchů a uvádím tě na svět plný zla a nenávisti“, aby pak on a Big Boss společně odezpívali (odchrčeli) nesmrtelný evergreen „Snad jsem to zavinil já“. No řekněte, napadlo by vás něco takového?Cesta ke druhé desceJak uvádí biografie ROOT na jejich webové stránce www.rootan.net, období mezi první a druhou deskou se neslo ve znamení trablů s vydavatelskou firmou Zeras. Už vydání „Zjevení“ se oproti plánu pořádně protáhlo a z pozdějšího záměru vydat videokazetu s hned pěti videoklipy ROOT sešlo úplně. Přesto ale kapela čile koncertovala a hlavně připravovala nový materiál, který byl pro příznivce skupiny velkým otazníkem, protože staré období ROOT bylo završeno debutem a nikdo nevěděl, co nového kapela vymyslí. Zbývalo jediné, počkat si na desku!V srpnu 1991 kapela namakala materiál a v následujících dvou měsících už v ostravském Céčku pod dohledem zvukového mistra Pavla Zyma přichystala album, které posluchačům doslova vyrazilo dech! Určitě se čekalo, že ROOT se posunou dál, ale ne, že takovým způsobem! Deska pojmenovaná „Hell Symphony“ je naprostým majstrštykem, který snese srovnání s jakoukoli konkurencí a ROOT se najednou mohli postavit i vedle největších světových black metalových veličin! Naprosto dominantní jsou na téhle nahrávce kytary, které téměř po celou hrací dobu jednoznačně vládnou a sázejí jeden za druhým tak excelentní riffy a melodie, že by leckterá světově známá kapela mohla jen závidět. Podobně vyrostla i práce bicích, no a korunu tomu celému samozřejmě dává Bossův hlas, který se skladbami proplétá jako had, vyje jako meluzína, agresivně diktuje jako útočící běs i stoicky deklamuje jako tisíciletá bytost zakletá někde ve skalách. Valter je na „Hell Symphony“ vážně naprosto démonický!Pekelná symfonie„Hell Symphony“ je vlastně koncepční deska. Věrna svému názvu prolézá celé peklo od půdy až do sklepa a v jednotlivých skladbách vypráví o mnoha jeho významných obyvatelích. Každý track je vlastně věnován jednomu konkrétnímu démonu a text pak vysvětluje okolnosti jeho existence a „pracovní zařazení“ – ovšem nikterak polopaticky, naopak pěkně básnicky a s plnou hrstí jinotajů. Pozor – vše anglicky! Texty míchají velmi temná poselství s až vznešenou jazykovou formou, a dávají albu další rozměr – skoro až umělecký, samozřejmě optikou metalového undergroundu. Naopak velmi tradiční je obal – dominantní bafomet v černo-červeno-bílých barvách splňuje účel a fotky členů kapely se skalami na pozadí nebo vnitřňák s rohatcem hledícím do křišťálové koule dodávají také pořádný kus pekelného zápachu. Ale teď už rychle k jednotlivým skladbám!První stranu desky, neboli „Infernal Side“ zahajuje Bossův krátký přednes a hra kytar, které uvádějí jeden z nejmasivnějších útoků v historii českého metalu. Skladba „Belzebub“ je vlastně instrumentálka, ale přátelé, jaká! Šest minut naprosto excelentních riffů, které ženou skladbu dopředu a co chvíli dávají do placu další a další vynikající motivy. Takhle dobrou instrumentálku (a navíc úvodní!) jen tak někde nenajdete. Snad mi trochu evokuje megadeťáckou „Into The Lungs Of Hell“, i když je hudebně i náladou naprosto jiná, takže spíš asi tím umístěním a vysokou kvalitou. Každopádně jeden z nejlepších albových úvodů, co jsem kdy slyšel! Poté přicházejí další skladby a nasazená kvalita setrvává – ROOT měli pro „Hell Symphony“ přichystáno tolik skvělých nápadů, že každý moment může být klidně tím nejlepším v celém metalovém hnutí. Ať už jde o druhou skladbu „Belial“, třetí „Lucifer“ nebo o naprosto mistrovské kousky „Abaddon“ a „Asmodeus“, které infernální stranu Pekelné symfonie uzavírají.Druhá strana desky se jmenuje „Nocturnal Side“ a hned první skladba nám dává další pořádnou ránu! Všechny kytary pryč, celou skladbu „Satan“ diktují pouze bicí a Bossův hlas, v druhé půlce ještě podpořený řádně děsivými zvukovými efekty. Poté se ale šestistrunky vracejí (i druhá deska ROOT je nahraná bez basy!) a to hned dvěma naprostými bombami – masivním monstrdílem „Leviathan“ a agresivním výpadem „Astaroth“, v jehož průběhu nečekaně mezi kytary vpluje hymnický motiv ze starší „Cesty zkázy“, až běží mráz po zádech. Předposlední „Loki“ je uvedena děsivým výkřikem a opět plná výborného materiálu, aby po ní album uzavřela naprosto odlišná skladba – „The Prayers“ otevírají vrstvené akustické kytary prokreslené melancholickými sóly a poté se objevuje jemná elektrická kytara a Bossův přednes veršů Charlese Baudelaira – „Modlitby“ ze slavné „Litanie k Satanovi“. Mystická hudba naplní každou buňku posluchače a když dokončí své poslání, odeznívá ve fade outu. Uzavírá se tak patrně jedno z nejlepších black metalových alb všech dob...Výměna stáží u pekelných branMajitelé cédéček dostali, jak bylo v té době zvykem, dvě krátké skladby navíc – minutovku „The Oath“ a z dema „Messengers From Darkness“ vykopanou „Satan´s March“. I když tyhle dva bonusy jsou opravdu jen bonusy a s celkovou koncepcí desky nemají moc společného, nic to nemění na tom, že s „Hell Symphony“ ROOT stvořili opravdu mimořádné dílo, a já bych si dokonce dovolil tvrdit, že své nejlepší album!Po vzniku desky netrvalo dlouho a kapela vyměnila bubeníka – z pekelných služeb byl propuštěn Black Drum. Byl to aspoň pro mne vlastně dějinný okamžik, protože pokud by nenastal, nemohl by se Black Drum připojit k bývalému spoluhráči Petrovi Pálenskému a začít budovat moji nejoblíbenější kapelu vůbec, INSANII. Bubenickou stoličku v ROOT pak obsadil René „Evil“ Kostelňák, kterého do kapely přivedl Blackosh ze svého vedlejšího projektu CRUX. S novým tlučmistrem se pak kapela představila na památném brněnském festivalu Metal Storm.OPERATION: MINDCRIME - The New Reality - 50%http://www.crazydiamond.cz/operation_mindcrime_the_new_reality_recenze/1319http://www.crazydiamond.cz/operation_mindcrime_the_new_reality_recenze/1319janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak už se konečně trojdílná futuristická sága Geoffa Tatea přesunula do poslední fáze a mohu tím pádem potvrdit, že ten kdo se nechytal u prvních dvou dějství, sotva nalezne nit v části závěrečné. Jestliže předchozí (střední část) „Resurrection“ bylo možné chápat jako jádro celého příběhu, ve kterém šlo o filozoficky podložené vyobrazení nového světa, do kterého právě přicházela jakási technologie, prostřednictvím které bylo možné vidět a vykládat realitu novým způsobem, je „The New Reality“ výsledným pojítkem celé skládanky odehrávající se pod osvědčenou značkou OPERATION:MINDCRIME. Když jsem si o obsahu díla cosi četl, nebudilo to u mne zrovna zanícenost a sympatie, člověk je už kolikrát ze všech aktuálních novinek (působících navíc dost sci-fi) znaven, což asi chápete. Má reakce tedy vypadala asi nějak takhle. Cože? Vykládání reality novým způsobem? Co to jako má být? I když jde o docela trefné téma v dnešní éře post-faktické, kdy si leckdo mocný ohýbá pravdu ke svému prospěchu a na vrcholcích skleněných mrakodrapů či v rozlehlých euro-asijských palácích se to hemží velkou spoustou (na venek se maskujících) uhlazených psychopatů.Příběh čtyř hlavních hrdinů, kterým je dáno výše naznačenou technologii přivést k životu, a sice s naprosto rozdílnou motivační základnou u každého z nich, zde tedy začal gradovat. Osobně však musím říct, že nejsem příznivcem podobných rozsáhlých sci-fi konceptů a konspiračních scénářů, takže motivace chtít to celé chápat v sobě nenalézám. Tvrdím však, že kdo se nechytal minule, jen těžko bude mít šanci nyní, což jsem myslel hlavně tak, že skladby jsou snad ještě méně chytlavé a nosné než v případě prostřední části díla a Geoff Tate letos potvrzuje pověst zvláštního chlapíka, jehož hudební chutě jsou při nejmenším netradiční. Ano, hlavním důvodem nedocenění celého konceptu je zejména skladatelská stránka, jenž zrovna posluchače nevábí.Songy představují jakýsi futuristický rock, který kombinuje zvuky prapodivných kláves (mnohdy působících jako dechové nástroje) a umělých synthy zvuků s rozkřáplým kytarovým soundem, hlas hlavního aktéra působí úsečně a upřednostňuje emotivní prožitek před melodikou, což je další hledisko nesnadné cesty k posluchači. Do skladeb občas problesknou motivy takřka jazzového ražení, sice jde spíš o doplňky a aranže, ale na podkladě pomalých temp a snového zaměření díla to celé vlastně dostává určitý smysl. Horší je skutečnost, že se letošní skladby vzájemně podobají a prakticky všem schází nosné motivy a potřebné refrény či jakákoliv skladatelská originalita. Prvořadou roli zde hraje zvuková forma budící dojem čehosi dosud neslyšeného, ale já tvrdím, že když za konceptem není pořádná píseň, pak to celé nenaplňuje očekávaný výsledek, jaký by fanoušek jednoho z nejlepších pěvců metalové historie a autora skvostných alb osmdesátých a devadesátých let žádal.Zkrátka se zde znovu potvrzuje, že Tate je naprosto jinde než současní QUEENSRŸCHE, natož pak jejich fanoušci, a jeho hudební vize budou jen stěží nacházet porozumění u jeho někdejších příznivců, jakkoliv jde samo sebou o výtečného muzikanta a performera, navíc zde znovu obklopeného skvělým týmem (vyjmenováno u recenze na „Resurrection“) instrumentalistů. Ze skladeb nedokážu vypíchnout jedinou, neboť mne ze čtyř poslechů nějak zásadně žádná v hlavě neuvízla. Prostě tohle jsou Tateovi vysnění OPERATION: MINDCRIME, jak známo naživo velmi dobrá kapela, se svým nesrozumitelným a dejme tomu samoúčelně odvážným dílem. Škoda že to celé je tak futuristické, až to působí kýčovitě. Za mne snad nejhorší ze všech tří dílů konceptu o post-modernistickém světě, který je plný nepřeberných možností i prázdnoty, odlidštěnosti, nové reality, i těch zpropadených počítačových nul a jedniček, zkrátka asi nemám potřebu tomuhle všemu porozumět. Takže fakt asi sorry.Zamyšlení se nad bezpochyby nekonečnou přitažlivostí koncertních mega-akcíhttp://www.crazydiamond.cz/zamysleni_se_nad_bezpochyby_nekonecnou_pritazlivosti_koncertnich_mega_akci_asylum/1325http://www.crazydiamond.cz/zamysleni_se_nad_bezpochyby_nekonecnou_pritazlivosti_koncertnich_mega_akci_asylum/1325nobody@nothing.com (Stray)Ten obrázek přeplněných amerických arén aplaudujících nějakéslavné metalové kapele vždy vyvolával u posluchačů mé generace obdiv, co sibudeme namlouvat, před pětadvaceti a více lety to bylo něco, s čím senašinec prostě běžně nesetkával. Jak však plynul čas a člověk navštívil stále vícevelkých koncertů svých oblíbenců a přeřazoval je do kolonek (nejen že) „viděno“,ale dokonce „mnohonásobně viděno“, už to celé během více než dvou dekád vlastněztratilo kouzlo. Dneska už vím, že těch mega-velkých koncertů prostě už mnoho neuvidím,v listopadu 2017 jsem si odškrtnul poslední historický rest, HELLOWEEN s Hansenema Kiskem, což byla mimochodem velmi povedená akce, ale zkrátka už se mě na něcopodobného nechce.  Nejde o vyhýbání se velkým davům, ani o to, že vidět po pátéKISSáky, po sedmé MAIDENy případně SLAYER nebo po osmé METALLICU leckdo můžepovažovat za zvrhlost, ale hlavně o totální ztrátu dříve nepostradatelné přitažlivosti,kterou naprosto samozřejmě ony koncerty dříve sebou nesly. Jít poprvé v třiadevadesátémna METALLICU, čtyřiadevadesátém na BLACK SABBATH s Tony Martinem v Prazenebo na SLAYER s MACHINE HEAD v Ostravě, posléze v pětadevadesátém na (v Prazetehdy za přispění velké mediální horečky debutujícího) OZZYHO, případně IRONMAIDEN (tehdy s Blazem) nebo MEGADETH, o další rok později na KISS nebo DEF LEPPARD, o dva dalšína MANOWAR, KING DIAMOND nebo WHITESNAKE, následně JUDAS PRIEST (s Ripperem) a tak dále a tak podobně, mělo tohle všechno prostě svoje kouzlo, jenže když užčlověk vidí své oblíbence pošesté, má podobný zážitek skoro stejnoupřitažlivost jako odběhnutí si do kina z nudy na něco náhodného. Není totam a ani nemůže. Ano, samozřejmě, … je to jen má perspektiva. Tuhle mě kámoš napsal, „Jedu v dubnu na METALLICU, coty? Jsou děsně drahý lístky, ale koupil jsem to – NIKDY JSEM JE NEVIDĚL!“Chápu, že pro někoho, kdo nebyl v minulosti přímo velkým fanouškem tétokapely a návštěvu vždy odkládal, může mít podobná akce svoje kouzlo, vždyťMETALLICA to je koncertně sázka na jistotu, profesionální výkony, moderní scénaa světla, špičkový zvuk, jenže představa sledování pětapadesátiletého Jamese Hetfielda,kterak dělá jak „For Whom the Bell Tolls“ děsně prožívá, případně KirkaHammetta jak během „Creeping Death“ kyne připlativšímu si osazenstvu v pitupřed pódiem a následně přivádějícího celou halu k chorálování sloganu „die“,případně vysmátého Larse, kterak se závěrečnými tóny „Enter Sandman“ kamsi vysmátěmává, mě přijde docela hororová. Nemůžu si pomoc, už prostě NE! Druhý kámoš mne u piva pro změnu nadhodil, zdali pojedu v červnudo Letňan na Ozzyho, na což jsem se pousmál s tím, že není důvod, vždyťtohohle maniaka už jsem viděl snad šestkrát a sice s rozličnou kvalitativníúrovní, kterou charakterizuje spektrum od katastrofické hlasové úrovně, povelmi dobrý, vitální výkon, ať už šlo o akce odzpívané sólově nebo v rámciBLACK SABBATH (v jejich řadách mě Ozzy nikdy nezklamal). Dotyčný se mě ptal,jestli to za to stojí, přičemž taktéž dodal, že Ozzyho nikdy neviděl. Hm,docela jsem mu záviděl, mít v sobě stále tu nedotčenost a jít na podobněvelké jméno poprvé, to je určitě skvělé, takže jsem mu odvětil, že určitě půjdeo výborný koncert, i když už jsem si asi nepamatoval, jak povznášející pocit tobyl, když jsem Madmana viděl v prosinci 1995 poprvé, už to celé prostěnešlo navodit. Čím více jdeme od letopočtu 2000 směrem do postupujícího21.století, tím více se z podobných akcí vytrácí to ono někdejší kouzlo,možná je to již přílišnou zkušeností, nebo zde hraje roli obměna klimatu vespolečnosti, nárůst komerční stránky věci na úkor té fanouškovské (není nichoršího než jít na podobnou akci jen díky nějaké připitomělé osobní prestiži –dokonce mě napadlo „Tak takhle to tedy cítili v té Americe?“ šli se snad v osmaosmdesátémukázat do Pasadeny na VAN HALEN, jen aby byli IN?) a jistá odlidštěnost patrnáv O2 aréně, ať už na cenách občerstvení a strohé organizovanostizaměstnanců akce. Celkově mě zkrátka podobný typ večerů vypadl z oka a užv sobě nenalézám jediný důvod, proč tu svou řadu téměř třístovek metalovýchakcí dál rozšiřovat. Bylo by to s opravdu velkým sebezapřením. S tímhle vším souvisí úvaha na téma nesmrtelnosti těch stálese opakujících největších jmen (tedy toho reklamního úsilí, které se stálevynakládá na jejich udržení si čela pelotonu), protože vždycky tomu tak nebylo,tedy aby kapela byla velká a zůstala jí po celou svou existenci. Někteří z těch,co se vypracovali v sedmdesátých letech, opravdu v průběhu doby vyklízelipozice a dnes platí za soubory střední velikosti, stačí jen vzpomenout na UFO,NAZARETH, SLADE, JETHRO TULL a mnozí další, kteří zjevně nenaskočili v osmdesátkáchna ten správný vlak. Někteří z těch, co se stali legendami až o dekádu ponich, už si svou značku podrželi a budou si jí držet až do smrti, je jedno,zdali se budou jmenovat GUNS N´ROSES nebo JUDAS PRIEST, žádná výměna generacíuž se dnes totiž nekoná, sem tam mezi sebe sice vezmou nějaké jméno, které setam dokáže vehementně procpat (na přelomu milénia třeba LINKIN PARK, RAMMSTEIN,SYSTEM OF A DOWN, NIGHTWISH, FOO FIGHTERS nebo KORN), ale to jsou jen kosmetické rozdíly.  Má ještě podobný anti-vývoj rockového a metalovéhomainstreamu nějakou přitažlivost? Koncerty jsou navštěvované, vše budí dojem,že je metalová hudba stále v centru pozornosti, tak by se asi slušelonapsat, že jo, že to celé jede správným směrem, nevadí, že si ty arény mezisebou pinká stále stejných dvacet jmen a lidi na akce chodí už spíše jako naspolečenskou událost, jejíž úroveň garantuje nějaké velmi známé hudební jméno,a jsme znovu na začátku, u proměny naší společnosti, ztrátě nadšení do hledáníněčeho nového …u strnulé masy prázdně hledící na slavný objekt, jenž mágarantovat, že člověk bezezbytku dobře prožil probíhající večer. A tak by nasobě každý posluchačsky a fanouškovsky aktivní jedinec asi měl poznat tu dlouhodoběse o slovo hlásící nutnost, která mu při potřebě živé hudby velí jediné…. zpátkydo klubů!THE HORRORS - The Skying - 70%http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_skying_recenze/1322http://www.crazydiamond.cz/the_horrors_skying_recenze/1322janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok 2011 a THE HORRORSpotřetí. Na téhle kapele je sympatické, že na každém albu zní úplně odlišně odtoho předchozího, přesto si pokaždé u svého díla udržuje jednolitý a sevřený ráz. Zatímcouřvaný debut „Strange House“ roztrhal britskou scénu na cáry jako mladý bohémský excentrikposlední výtisk bulvárního deníku The Sun, a většina z kritiků jej díky tomu považovala pouze za náhodný sezónní výstřelek od party emo-pozérů, byla dvojka jednoznačně umělečtějšíma vážnějším albem, které nabízelo jak chladnou ponurost upozorňující na odkazlegendárních JOY DIVISION, tak větší hudební rozvahu, klaustrofobickouatmosféru a samozřejmě nemalé množství psychedelie. Album „Primary Colours“ v roce 2009 ukázalo, že se s touhle kapelou musí počítat, a i účast Geoffa Barrowa (PORTISHEAD) v producentském týmu hovořila ve prospěch trvanlivějších dojmů. Třetí album bylo opětjiné – pozvolná tempa byla zachována, psychedelie rovněž, ale jakoby do tvorby THE HORRORS začaly prostupovat první  paprsky jižního slunce a určitáfatalistická zasněnost. Kapela rozhodně zjemnila. Veškerý nihilismus „Primary Colours“ byl pryč, jakoby THE HORRORS měli v roce 2011 příjemnější náplň. Když mluvím o jižnímslunci, nemám samozřejmě na mysli různé dovolenkářské destinace u Středozemníhomoře, spíše letní pláže v jihoanglickém Brightonu plné podivných uměleckýchexistencí, kde se dotyčným po požití psychotropních látek dostavují nejrůznějšívize a tripoidní sny, a to aniž by dotyční museli opustit své plážové stanoviště.Nová deska THE HORRORS je jako zlatavý sen o dlouhé procházce po rozpálené, sluncem zalité zemi. Sen, ze kterého se člověku ani nechce probudit. THE HORRORS totiž najednou jakoby vylezli z černého kanálu a opěvovali více než cokoliv jiného manchesterskouscénu osmdesátých let. Už dlouho jsem neslyšel album, které by znělo vícespjatě s britskou indie scénou tohoto období.Stejnějako předchůdce není „Skying“ dílem, jehož kvality objevíte bezprostředně poprvním poslechu. Vlastně to u podobných psychedelických děl není věc zas až taklehce možná. Šlo by zde totiž vyjmenovávat všechny slavné inspirační zdroje počínajeNEW ORDER, THE SMITHS, STONE ROSES a konče třeba u SUEDE nebo THE VERVE, ale tovšechno by bylo velmi zjednodušené. THE HORRORS své předchůdce bohapustěnevykrádají. Všechno zásadní, co bylo v historii Ostrovního rocku posledních třiceti let vyřčeno, dle mého názoru posouvají někam dál, nebo chcete li ještěupřesnění - opracovávají si to k obrazu svému. THE HORRORS si zachovávajívlastní výraz, což je dáno specifickou barvou hlasu Farise Badwana, ale iosobitým a častým využíváním klávesových ploch, které se zde staly jedním z poznávacíchznamení jejich tvorby. Klávesy zhusta prostupují všemi zasněnými songy a žhnoujako polední červencové slunce do tváří všech plážových ospalců zakletých dosvých houpavých snů. Celkovětedy dobrá nahrávka s mnoha inspiračními zdroji v minulosti, ne tak dechberoucía neprůstřelná jako předchozí album „Primary Colours“, ale spíš oddechová apříjemně uzívaná - prostě britská indie popina jak se patří.Nejlepšískladba: „Dive In“.