https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_echoes_silence_patience_and_grace_recenze/3992https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_echoes_silence_patience_and_grace_recenze/3992nobody@nothing.com (Tomáš)Dodnes si to pamatuji úplně přesně a jasně. První singl „The Pretender“ z připravované šesté desky FOO FIGHTERS začínal parádním vybrnkávaným kytarovým motivem, který mě okouzlil hned napoprvé. Je vážný, lehce tajemný, trochu melancholický, trochu nostalgický. Když se pak přidají syrové bicí a nastoupí celá kapela, hned víme, že tady jsou FOO´s opět v parádní formě. Drsní, agresivní, koncentrovaní. Dave zapustil vlasy jakoby i tím chtěl říct, že rocková jízda bude pokračovat naplno. Nemá cenu to rozmazávat, jednoduše zde dostáváme další perfektní stadionovou hymnu. Nabušenou, zpěvnou, dramatickou, gradující. Za mě jeden z nejlepších songů kapely obecně. Těším se na novou desku, určitě bude skvělá. Nuže, i já se občas, maximálně jednou za deset let, zmýlím.V roce 2006 vystoupali FOO FIGHTERS až na rockový Olymp. Šla jim karta po všech stránkách, na co šáhli, to končilo nekompromisním úspěchem. V té době byli prostě jednou z největších rockových institucí. Koncept pátého alba „In Your Honor“, které mělo elektrickou i akustickou část, včetně navazujícího turné, se Daveovi zalíbil natolik, že v něm chtěl pokračovat. Tentokrát ale plánoval tyto dva světy spojit na ploše jedné desky, často dokonce v rámci jednotlivých písniček. Jako kapela byli teď v pozici, že mohli dělat skutečně cokoliv. Namísto animální přímočarosti a brutální síly chtěl mít další album propracovanější. Po všech stránkách. Zvukově i dramaturgicky. Na to je ideální mít k sobě do týmu nějakého perfekcionistu. Nejlépe ve verzi „perfekcionista maniak“. Na koho si Dave přitom vzpomněl? Na jistého Gila Nortona. Ano, to je ten Angličan, který z punkáčsky rozjitřené kapely vykřesal špičkovou alternativně rockovou perlu s názvem „The Colour And The Shape“.Gil nezůstal své pověsti nic dlužný. Když měla kapela složené písničky, strávili Dave a Gil dva týdny jejich cizelováním a aranžováním. Před-produkce pokračovala intenzivním zkoušením a nacvičováním. Desítky až stovky přehrání jednotlivých songů bylo součástí procesu hledání ideálního nastavení, zvuků a dramaturgie. Jedno je jisté. Za těch deset let od jejich první spolupráce se všichni FOO´s stali výrazně lepšími muzikanti, takže práce napředovaly přece jen rychleji a bez předchozího napětí. Gil jim pomáhal i sestavit playlist a vybrat finální sestavu písniček na desku.Deska kombinuje dvě tváře FOO FIGHTERS. Máme zde jednak energické písničky jako šité pro stadiony, tak i křehké balady. Až na pár výjimek jsem měl vždy pocit, že je to v podstatě album, které vzniklo v sedmdesátých letech a akorát bylo nahráno v současnosti. Hard rock klasického střihu, soft rock, folk rock, trochu americany. Jako hlavní inspirace Dave skutečně uvádí velikány jako EAGLES, WINGS nebo NEILA YOUNGA. S tím obecně nemám problém. Kde to trochu vázne je samotný songwriting. Nevím, jestli je to tím, že se Dave až moc rozněžnil po narození první dcery Violet, ale deska prostě nedrží pohromadě tak pevně, jako předchozí zářezy. Občas se stroj zasekne, občas padne řetěz. Objevuje se nezvykle moc hluchých a nezajímavých míst, zejména v druhé části desky. Něco, co bylo v minulosti spíš výjimečné.Mezi tu lepší část alba, která kapele rozhodně hanbu neudělá, řadím třeba skladby „Let It Die“ nebo „Long Road To Ruin“. První z nich začíná jako akustická balada k dohasínajícímu táboráčku, náhle ale rozkvete v nádherný rockový vál. Tohle si nechám líbit. I tady je cítit ten rozdíl v produkci Gila a Nicka Raskulinecze na posledních dvou deskách. Zvuk je čistý a jasný, hřejivý a vybalancovaný. Alternativní špíny je minimum, agresivita je kontrolovaná a dávkovaná v přesně určeném množství, aby nezastínila základní konstrukce jednotlivých skladeb. Singlovka „Long Road To Ruin“ má překvapivě pozitivní atmosféru. Bezstarostný soft rock, melodický, nekonfliktní, ale zároveň velmi povedený. Kolikrát jsem si už říkal, že to se mi to přece nemá líbit, takový sladký cajdáček, ale prostě si nemůžu pomoct. Povedená je i do akustického hávu posazená baladická „Stranger Things Have Happened“, s velice komplexní a propracovanou melodickou linkou.To je ale asi tak vše. Zbytek desky je nějaký nemastný, neslaný. Určitě to není žádná katastrofa, to ne, ale FOO´s to prostě umí líp. A není to jen celkově pohodovou atmosférou. Vzpomeňme si na desku „There Is Nothing Left To Lose“, to je čirá definice pohody, a jak to přitom parádně odsýpá. Je to trochu škoda, protože třeba zvuk desky je skutečně velmi povedený, citlivě odkazující ke zmiňovaným vzorům ze sedmdesátek a zároveň přidávající navrch odér moderního hard rocku.Už po předchozí desce hráli FOO´s v největších arénách. Headlinovali festivaly. Do toho si střihli vystoupení v londýnském Hyde Parku pro téměř 100 tisíc fanoušků. Teď za nimi přišel jejich manažér John Silva s tím, jestli si nechtějí zahrát ve Wembley. Nejdřív se trochu zalekli, je to přece jen ikonický prostor, a spíš tušili, než věděli, jak velký skutečně je. Dave byl ale vždy trochu megaloman, tak do toho skočil po hlavě. Nechali si ale otevřená zadní vrátka. Koncert oznámili půl roku předem, aby se stihnul udělat marketing, nalákat lidi a snad i prodat co nejvíc lístků. Kolegy z marketingu ale mohli prakticky obratem poslat na dovolenou, za pár dní organizátoři hlásili vyprodáno! Zaskočená kapela teda přidala ještě jeden večer, ten se vyprodal taky v průběhu pár dní. Jen pro představu, každý koncert vidělo 85 tisíc fanoušků. Není to sice můj oblíbený koncertní záznam (vyšlo to následně jako oficiální DVD), ale když tam Dave spustí „Best Of You“ a nechá tu elektrizovanou masu odzpívat první sloku, mrazí z toho ještě i dnes.„Echoes, Silence, Patience & Grace“ považuji v rámci diskografie FOO FIGHTERS za jeden ze slabších článků. Nevracím se k ní moc často. Úvodní singl a otvírák „The Pretender“ je sice geniální song, ale zároveň minimálně o třídu překonává vše další, co se na desce objevilo. Že to ale možná slyším (nepřekvapivě) špatně jenom já, dokazuje spousta cen, které deska posbírala. Třeba Grammy nebo Brit Awards, A komerční úspěch byl taky docela slušný. Dnes se prodeje pohybují kolem 3 milionů kopií. V této době pak Dave začíná používat modrého Gibsona Triny Lopez, která se stává jeho poznávacím znamením, a až při letošním turné si opět někdy vezme do rukou i jiný model.https://www.crazyDiamond.cz/chahom_otras_morghuul_brno_kabinet_muz_31cervence2026_koncert/3995https://www.crazyDiamond.cz/chahom_otras_morghuul_brno_kabinet_muz_31cervence2026_koncert/3995hackl@volny.cz (Pekárek)Kdyby tak člověk mohl tušit, že plánuje setkání s přáteli spojené s koncertním zážitkem na jeden z nejteplejších dnů v roce. No, ve výsledku bych určitě neměnil. V případě brněnského thrash/black/deathového dostaveníčka se proto podělím i o pár dojmů. Zde jsou.Podobný výjezd do jihomoravské metropole mě lákal už delší dobu. Samotnou cestu jsem pojal lehce nostalgicky. Vyrazil jsem tedy old school rychlíkem Vysočina po old school trati přes Havlíčkův Brod. Vyprávění o tom, jak jeden pejsek vyřešil mé dilema ohledně toho, zda mám konečně uklidit pořádný kus šunkového chlebíčku, který vypadl z pusy mé spolucestující, nechám na jindy. Po příjezdu do místa dění následoval opravdu příjemný pokec s přáteli, večerní pizza a pak už se vyrazilo do Kabinetu MÚZ, kde se sešla zajímavá sestava kapel. Původně se mělo vše odvíjet od onoho pokecu a „doplňkového“ zhlédnutí MÖRGHUUL, jejichž debut „Domination of the Beast“ mě dost oslovil. Nakonec ve mně zůstala koncertní akce jako řemen, na čemž měla lví podíl nejen brněnská thrash supernova, ale i další dvě kapely, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení.Rozpálená ulice před zmíněným klubem byla plná mladých fanoušků metalu, mezi kterými jsme svým věkem působili až nepatřičně. No, jednou něco takového přijít muselo, a abych řekl pravdu, jsem za podobné publikum vděčný. Fakt, že hudba, kterou mám tak rád, žije a pokračuje, mě prostě nabíjí. S trochou pragmatismu lze dodat, že vystoupení před desítkami rozvášněných holek a kluků bude vždy o něčem jiném než snažení před nižšími desítkami páprdů.:-) Takovou účast jsem každopádně nečekal. Brněnské metalové podhoubí neznám, přesto bych si dovolil tipnout, že nízký věkový průměr šel na vrub odmakané popularity a charisma MÖRGHUUL, kteří nejspíš sehráli i roli spoluorganizátorů. Lokace byla vybrána dokonale. Kabinet MÚZ bych zařadil mezi menší, ale dost pohodové kluby. Jeho obrovskou devízou je klimatizace, která byla dokonce zapnutá, takže ač venku panovalo dusno k zemdlení, uvnitř nás přivítala tepelná pohoda. Ta zvuková byla bohužel už horší.Nejvíc na silný, leč nevyvážený, zvuk doplatili právě MÖRGHUUL. Jejich výbušný set by se dal označit za jednu velkou pařbu, narvanou starým thrashem a punkem. Přítomní, a já se jim moc nedivím, něco jako sound vůbec neřešili a plnými doušky si užívali všeho, co proud energie valící se z pódia nabízel a čemuž dominoval zpěvák Matěj Kunc. Moshpit, resp. circle pit střídal crowd surfing a tak dále. Na pódiu i pod ním se prostě celý večer jelo na víc jak sto procent, což poté ocenil i bubeník z německých CH´AHOM, s nímž se mi podařilo prohodit pár slov. Ale nepředbíhejme. Oddaní fanoušci dostali přesně to, pro co si přišli. Já byl spokojen rovněž, nejvíc tehdy, když jsem skrze palbu bicích a nevýrazně znějící kytaru i zpěv rozpoznal nějakou věc z již zmíněného debutu.Jako druzí v pořadí vystoupili slovenští OTRAS. Ze zvuku jsem začal být znechucen, protože zčernalá produkce kapely byla evidentně dost v pohodě. Ve chvíli, kdy jsem se už už chystal zeptat zvukaře, zda ho baví poslouchat jen baskytaru, přišel k mixpultu někdo ze zákulisí a něco zvukaři řekl. Zvuk se rázem zlepšil, a když se podařilo vyřešit i výpadek mikrofonu, nastala pořádná jatka z přelomu první a druhé blackové vlny, jimž nebylo co vytknout. Jelikož šla konečně slyšet také kytara, zbystřil jsem a všimnul si, že na ni opět hraje Viktor Heža z MÖRGHUUL. Mimochodem, doporučuji prostudování encyklopedie Metallum. Mladí Brňané ve své kmenové skupině nejspíš kormidlem nepohnou, ale o to více metastázují do řady zajímavých projektů. Jedničkou OTRAS je ovšem zpěvák Sekerus, jehož hlas neměl chybu. Nutno podotknout, že i jeho najdete v dalších zajímavých skupinách. Jakmile si vše definitivně sedlo, získalo vystoupení takřka hypnotizující náboj. Publikum opět za jedna.Role headlinera připadla na CH´AHOM a myslím, že zcela zaslouženě, šlo totiž o trochu jiný level. Koncerty tzv. na blind začínám mít čím dál radši. Z některých zmínek jsem vyrozuměl, že předvedou dost temný a agresivní metal. Jak poté naznačil také koncert, dotyční se už delší dobu nacházejí ve fázi určitého přechodu či lavírování mezi war metalem (zejména BLASPHEMY a BEHERIT worship) a poněkud epičtějšími strukturami. Obě dvě polohy pánové zasvětili kulturám předkolumbovské Ameriky, což je zřejmě dovedlo až do stáje vydavatelství 20 Buck Spin. Poslední demo zní však znovu dost nářezově. Uvidíme. Každopádně, pokud by měl někdo zájem o metalový, konkrétně black/deathový soundtrack ke Gibsonově filmu Apocalypto, rozhodně doporučuji jejich zatím jedinou řadovku „Knots of Abhorrence“ z roku 2023. Živě však o žádnou filmovou indiánku s lidskými oběťmi nešlo.:-) Tady se jelo na plíživou rituální temnotu. Delší skladby ze zmíněného alba byly navíc doplňovány velmi intenzivními war nářezy. Výsledek byl pro mě osobně ohromující, až zničující, čemuž pomáhal výborný zvuk, jemuž bych vytknul snad jen zbytečnou hlasitost. Samostatnou kapitolu opět představoval vokál. Hlas kytaristy A.G.A. zněl jednoduše řečeno pekelně. CH´AHOM hráli jako správní headlineři nejdéle a také oni měli víc než jen slušný ohlas, i když již o něco méně početného publika.Do dusivého horka tedy v Brně vpadal na střídačku thrash, punk, black i válečný řev zatracenců. Díky klimatizaci a dobře vychlazenému nealko pivu v Kabinetu MÚZ jsem vše zvládl bez problémů, a mohl si tak odnést komplexní hudební zážitek.https://www.crazyDiamond.cz/judas_priest_bastard_sons_ostrava_ostravar_arena_2srpna2026_koncert/3994https://www.crazyDiamond.cz/judas_priest_bastard_sons_ostrava_ostravar_arena_2srpna2026_koncert/3994nobody@nothing.com (Gazďa)„Moc se mi to líbí. Úžasnávitalita, ale mohlo by to vést ke kolapsu. Mimochodem se na to dátancovat samba.“ Reakce mojí mámy, které jsem poslal„Painkiller“ s tím, že jeden pán v jejím věkutohle každé dva dny zpívá, když objíždí svět. Narážka nasambu není náhodná. Moje devětasedmdesátiletá matka je nezmar,který chodí několikrát týdně tančit a životní vitalitoupředčí mnohé o dvacet let mladší kusy. Robu Halfordovi se v tomminimálně vyrovná. Týden poté, co se v nedalekémMönchengladbachu rozjelo téměř po roce další turné britskélegendy, zavítali tihle zkušení kovotepci i k nám. A kdopřišel, neprohloupil. Skryty mi zůstávají taje zákulisníhofungování koncertního byznysu, takže netuším, proč povyprodané O2 Areně před dvěma lety padla tentokrát volba naOstravu. Třeba to je jakási národovecká spravedlnost, kdy jenutné naše velká města pravidelně prostřídávat. Nebo letitázkušenost, aby se stejný interpret netočil příliš často vestejné spádové oblasti. Nemluví ze mě pragocentrismus a neochotacestovat, jen mi prostě není jasné, proč se tentokrát zvolilprostor, kde je oproti minule vyprodané hale prostor takřkapoloviční. Dobrou zprávou každopádně bylo, žese klání u nás vůbec uskutečnilo. Jelikož je mojínejoblíbenější deskou birminghamských kovářů právě„Painkiller“ (1990), tak se minulá šňůra českým zemímsamozřejmě vyhnula a já musel do Bavor. I když jak na to teďkoukám, tak je to Mnichov prašť, jak Ostrava uhoď – v oboupřípadech bratru 300 kilometrů, takže pro Pražáka venkoncemjedno. Ale tak nějak se v moravskoslezské metropoli cítímvíc doma, a i mentálně mám pocit, že je to blíž. V redakčnímsložení Gazďa a Mauglí jsme za této srpnové neděle dorazili doOstravar Areny, kde nás doplnil znalec místních poměrů Kropis. Doprovod nemohl být lepší. Jakoprvní nás v prostředí Ostravar Areny přivítali BASTARDSONS, což není nikdo jiný než někdejší synovská kapelazesnulého ex-kytaristy MOTÖRHEAD Phila Campbella. Jidášůmpředskakovali na minulé šňůře a je sympatické, že si jeponechali i v této pro ně tak těžké době. Aura tohotosouboru se točila okolo osobnosti Phila a ten je pryč. Není třebaasi moc představovat, jakým typem hudby se bastardi zabývají.Odkojeni tátovým motoristickým cecíkem produkují Todd (kytara),Dane (bicí) a Tyla (basa) pouliční rock n´roll ze světa, kdevládne zrada, manipulace, chlast, toxický vztahy a špinavýprachy. Světa, kde je lékem na všechno parťáctví, rebelie, sexa motorka. Na koncertech pak obvykle kombinují pár (dobrých)originálních věcí s prověřenými motorheaďáckými prdamiz výfuku. Pozitivní zprávou je, že ty první si s klasikaminezadají a sajou ze stejně kvalitní řeky rokenrolové inspiracejako klasiky Lemmyho a spol. Solidně naplňující ostravský výběhdostal, čeho si žádal. V osm trojice bratrů doplněná oagilního tlusťocha Juliana Jenkinse za mikrofonem odstartovalaeponymní tříakordovku „We´re the Bastards“, která neníničím jiným než životní zpovědí campbellovské rodiny. „Jeto v naší DNA… kořeny rodinného stromu… muzika musí býtnahlas… hraj to nahlas.“ Tato odpalovačka byla stejněkvalitní jako další dva originální kusy, které ten večerzazněly, konkrétně „Strike the Match“ a „Dark Days“.Ostraváci ale logicky nejvíc vyšilovali při „Born To Raise Hell“a hlavně „Ace of Spades“, které bastardi hrají v mantinelechoriginálu, ale přitom s notnou dávkou autenticity, která jeu tohoto typu hudby tolik potřebná. Plusem byl výborný zvuk, kdeplasticky vynikaly všechny nástroje a který nebyl zároveň mocpřebuzený. Vystoupení se tak dočkalo výrazně lepších podmíneknež před rokem v Mnichově, kde vystupovali také před Judas,ale v místy neproniknutelném zvukovém chuchvalci. Pokud sirotci hledají odpověď, zdadává smysl i po předčasné a nečekané smrti patriarchy protáčetkola koncertní štěstěny a zabezpečovat zbytek rodiny muzikou,přinesl ostravský koncert jednoznačný verdikt. Dává. Otazníkvisí nad skladatelskými schopnostmi, které teď budou muset posmrti Phila jednoznačně prokázat. Jinak se z aktivníholegacy bandu stanou pouhým revivalem. Tento problém neřeší druzí tenvečer vystupující. I nejstarší členové slavných Britů sezdají zdraví a ve skvělé kondici. Robu Halfordovi bude tentoměsíc pětasedmdesát a basák Ian Hill protne tento milníkv lednu. Oba vypadají na pódiu skvěle a agilně. Je opravduobdivuhodné, že se ve svém věku stále pouštějí na takovátoglobální turné. Užívejme si jich, dokud můžeme, snad to budeco nejdéle. Jidáši jsou v procesu nahrávanínové desky a současné turné není poctou ani oslavou žádnémukonkrétnímu jubileu. Jako liché se (jako obvykle) ukázalyvšemožné odhady, co se bude během současného turné hrát.Internetoví pábitelé se zejména zabývali padesátým výročímvydání „Sad Wings of Destiny“ a předháněli se ve spekulacíchohledně toho, jaké klenoty nám Jidáši z této pokladniceukážou. O něco méně se skloňovalo čtyřicáté výročí„Turbo“, které přeci jen nemá mezi fandomem takovou váhu.Zjednoduším to – žádné nikdy nebo dlouhou nehrané kousky aniz jedné této desky na tomhle zájezdu Jidáši neoprášili.S přimhouřením obou očí by mohlo jít o tříminutovouklasiku „The Ripper“, ale i na tu se naposledy muzicírovalo předsedmi lety, a také my ji před dekádou zažili v Plzni.Setlist byl většinově poskládaný tradičním způsobem: třetinatěch notorických vývarů, třetina občasných koncertníchtrvalek a třetina bonusy pro vytrvalé. Několika netradičníchpoložek jsme se tedy jak je zvykem dočkali, jen nebyly z tohoočekávaného směru. Už jsem viděl JUDAS PRIEST dostkrát, takžeprávě tyhle méně časté věci jsou logicky ty, po kterýchnejvíc pasu. „Living After Midnight“ mi nevadí a užívám sito, ale nepotřebuju… V Ostravě jsme z málo hraných věcízažili čtyři, z toho ve dvou případech se jednalo o českoua v jednom na tomto turné o dokonce evropskou premiéru. Večer byl odstartování jejich asivůbec největším rádiovým tahákem, tedy hopsavou „You´ve GotAnother Thing Coming“ z roku 1982. Jde o skladbu, kterou jsemnikdy moc nesjížděl, ale naživo jsem si ji začal postupem časuhodně užívat. Věc, která spolehlivě celou halu napumpujepozitivní energií. Jako otvírák ale není nejlepší. Jak podotkli kolega Kropis, tak to chce něco rychlejšího. „Věc“ většinoupřichází jako druhá třetí v pořadí, a když řadí zečtyřky na pětku, tak funguje dramaturgicky lépe, než když máza úkol nastartovat celý motor. Hala skandovala, pánové na pódiuto do nás pěkně valili, ale energicky se sál rozjížděl ažpostupně během následujících „Metal Gods“ a „Breaking theLaw“. Moře obrazovek na pódiu dodávalo vystoupení patřičnývizuální výraz, když byly jednotlivé písně většinou laděnydo ornamentálního kostýmu desek, ze kterých pocházely. Vůbecnejvíc mě asi upoutaly žiletkové motivy „British Steel“,z něhož se hrálo čtyřikrát. Vedle obvyklých stálic sedostalo i na „Steeler“, během níž Halford opustil pódium aRichie Faulkner a Andy Sneap spustili improvizované sólové orgie,které byly ale vkusné a nepřekračovaly únosnou míru. Právěv případě téhle rychlovky šlo o zmíněnou evropskoupremiéru, což je opravdu s podivem, když máme tu čests britskou kapelou a songem z roku 1980. Hned po nínásledoval další historicky nehraný kus. Ač je „Delivering theGoods“ považována za jednu z klasik Jidášů, tak jsme sejí na starém kontinentu dočkali naposledy v roce 1980. Kdo sedo ní zaposlouchá, zjistí, že se jedná vlastně o bluesovku,takže nepřekvapilo, že si na ní Richie vytáhnul Les Paula. Tohle duo nehraných kusů jsem hodněocenil a mezi historickými fanoušky jsem určitě nebyl sám. Nadruhou stranu ale musím přiznat, že koncertu během nich trochuspadnul řetěz. Ono bylo ostravské publikum celkově nějakénedomrlé a ospalé. Přitom to nebylo počtem šedých hlavv obecenstvu, protože vepředu byly generace sympatickypromíchané. Ani staří ani mladí tomu ale moc nedali. Chvilku sepár lidí za mnou strkalo při „Ace of Spades“, ale jinak bylcelý večer z pohledu energického výkonu fanoušků slabota.V jednu chvíli mě dokonce pán vedle mě upozornil, že musvou máchající ručkou zabraňuju ve výhledu na pódium. Uff…Zlepšilo se to v závěru, kdy během „Painkiller“,„Electric Eye“ nebo „Living After Midnight“ ožili i fandové,kterým říkali pane jen ty nejznámější věci. Ukázalo se také,že mladší generace mají docela dobře načteny poslední desky,protože nejen při „Panic Attack“, ale také u „Halls ofValhalla“ letěly mobily automaticky nahoru. Já vedle Valhallyzažil poprvé i „Desert Plains“, která dostala působivýpouštní vizuální kabát a byla jednou z písní, kde Halfordopětovně prokazoval, že výšky pořád umí. Stejně jako třebapři ječení na konci „Victim of Changes“, která se po absencina minulém turné vrátila do setlistu. Mauglí a Kropis na galércesi stěžovali na zvuk, kde prý byla hodně vytažená baskytara,ale pod pódiem jsem nic takového neznamenal. Dokonce bych možnápodmínky v Ostravar Areně označil za ty zvukově nejlepší,které jsem u Jidášů uvnitř nějaké haly zažil (venkovnímvystoupením se nevyrovná nic). Zvláštně byly nazvučeny jenněkteré Travisovy přechody, které místy připomínalyelektronické bicí. Ale Turbo přece slaví 40 let, ne? V Ostravě jsme tak měli tu čests dalším z vydařených z koncertů JUDAS PRIEST a jácesty vlakem tam a zpět rozhodně nelitoval. Jen při pozorováníté plachty před pódiem jsem se škrábal na hlavě. Byly na níobaly všech desek Jidášů až na dvě. Určitě to byla náhoda,že se tam nevešly zrovna ty dvě s Ripperem Owensem, že jo.Robe, bude ti pětasedmdesát. Mohl bys tedy už dospět…https://www.crazyDiamond.cz/filth_is_eternal_impossible_world_recenze/3980https://www.crazyDiamond.cz/filth_is_eternal_impossible_world_recenze/3980nobody@nothing.com (Tomáš)Za našeho mládí prý bylo všechno lepší. Houby s octem! Nebo si snad pamatujete hardcore punkové kapely, které by do své muziky pustily alespoň náznak melodie? Nedej bože, aby tam ještě zpívaly hezké holky? A že by u svých kytar používaly něco víc než jedno rigorózní naladění a jeden typ efektu? To dnešní melodický hardcore je úplně jiná liga. Pestřejší, bohatší, zajímavější. A ne tak ortodoxní, samozřejmě. Ale pro nekompromisní posluchače jsou zde pořád i kapely starého ražení. My měkouši ale raději to první. FILTH IS ETERNAL jdou podobnou cestou, jakou třeba spříznění krajané GOUGE AWAY nebo SCOWL. Ačkoliv jejich název deklaruje, že „špína je věčná“, pomalu jí přece jen čistí. Letošní novinka „Impossible World“ je dalším jasným vykročením do mých uší, a jestli budou v tomto trendu pokračovat, tak tipuji, že příští deska už se mnou bude cloumat hodně silně. Každopádně čtyřka ze Seattlu, vedená zpěvačkou Lis Di Angelo, je klasickým produktem DIY undergroundové scény. Zatímco první dvě nahrávky z let 2020 a 2021 stavěly na krátkých, úderných písničkách, které se málokdy dostaly přes jeden a půl minuty délky, aktuální čtvrtá deska má songy v průměru natažené už téměř na dvojnásobek času. Evoluce u FILTH IS ETERNAL je ale pozvolná a jemná, na rozdíl třeba od zmiňovaných SCOWL, kde skutečně mezi první a druhou deskou kapela prošla velkou transformací. FILTH IS ETERNAL už na svých starších deskách dávali překvapivě dost prostoru melodiím, a dokonce i zvuk, i když cíleně silně undergroundový, jevil známky pokusů o pestrost v rámci relativně úzce nastavených stylových mantinelů. A právě tyto mantinely kapela neustále posouvá, roztahuje svoje výrazivo do všech stran a snaží se vyvíjet. Zároveň je ale nechce úplně rozbít, nadále zůstává v teritoriích, které považuje pro sebe za bezpečné a kde se cítí silná. Takhle je to úplně v pořádku. Zřejmě je to místem původu, kde téměř všem zdejším kapelám proudí v žilách zbytkové množství grungeové DNA, proto i zvuk FILTH IS ETERNAL má v sobě od začátků tyto atributy pevně zakořeněné. Taková hutná zemitost, těžkost atmosféry města, kde prší 300 dní v roce, přesně to zde slyšíme. Třeba hned ve valivém otvíráku „Stay Melted“. V podstatě ale všechny skladby stavějí na tomto základu. Rychlost zde není primárním atributem. Skladby jsou vystavěné spíše v zrychleném středním tempu, mají solidně hutné základy a kolem nich se pak doplňují natlakované riffové konstrukce. Samozřejmě se občas zatopí pod kotlem víc, a z takové „Hellfire“ skutečně šlehají pekelné plameny. Skladba se v druhé polovině stáčí až k heavy/trash metalovým náladám, včetně slušného sóla. „Impossible World“ v sobě nese určitý paradox. Ačkoliv zde FILTH IS ETERNAL zní naštvaněji než předtím, zároveň je ale kolekce přístupnější a otevřenější. Ještě více melodická, ještě komplexnější a propracovanější. A přitom pořád relativně syrová, útočná a ostrá. Kromě grungeových reminiscencí tam slyším i náznaky metalového výraziva. A když se člověk podívá na pár klipů, tak bez zvuku by kapelu jen dle image a oblečení tipoval spíše na nějakou undergroundovou metalovou partičku. Některé riffy mají skutečně blíž k heavy/thrash metalu než k hardcoru. Zejména když ještě opustí teritorium zahulených grunge/sludgových zvuků a hrají je v čistějších formách. Třeba jako ve „Weather & Rose“. Jeden z mála ortodoxních songů, dokonce i se screamo pasážemi je „Total War“. Hned následující „Bad Faith“ pak k ní dodává krásný kontrast, protože zde riffování opět směřuje spíš k metalovým technikám. Zároveň má parádní drive, slušnou melodickou linku a je prostě o třídu, spíš o dvě, zajímavější po všech stránkách. Za nejlepší kousek považuji „Slipstream“, která se náladou i zvukem hodně blíží k mým oblíbeným SCOWL. Prostě nával energie plující na zajímavé melodii. Zajímavá je i závěrečná „Scorpio“, která k valivé rytmice přidává zasněnou, mírně psychedelickou atmosféru. V rámci nejlepších stylových tradic zde dostáváme bez minuty půl hoďky koncentrovaného a fokusovaného materiálu, který jede a šlape a v nejlepším skončí. Žádné zbytečné omáčky, natahování, vymýšlení. Takhle to mám rád. FILTH IS ETERNAL mají z mého pohledu absolutně správné směřování a rostou od alba k albu. https://www.crazyDiamond.cz/eaves_wilder_little_miss_sunshine_recenze/3991https://www.crazyDiamond.cz/eaves_wilder_little_miss_sunshine_recenze/3991nobody@nothing.com (Tomáš)Kategorii „rocková písničkářka“ mám sice primárně spojenou s americkou hudební scénou, ale byla by velká chyba se nedívat i jinam. Evropa, a schválně nepíšu že jen Anglie, totiž poslední dobou nabízí taky velice zajímavé interpretky. Jednou z nich je třeba debutující EAVES WILDER ze severního Londýna. „Little Miss Sunshine“ je velice svěží deskou na pomezí alternativního a indie rocku, s nádechem devadesátkové shoegaze atmosféry a zejména skvělými písničkami, zvukem i náladou.Kdybych nevěděl, že Eaves je z Londýna, asi bych váhal, kam desku po hudební stránce zařadit. Nese v sobě totiž určitou rozvláčnost americké produkce, atmosféru rozlehlých amerických plání, na kterých se zhmotňuje nekonečnost prostoru. I zvuk samotný často zabrousí do vzdušnějších a drsnějších odstínů, tak typických pro zdejší alternativní rock. Zároveň ale probleskují i atributy typické pro britskou hudební školu. Emocionální stísněnost, propracovanost a větší sevřenost partů jednotlivých nástrojů, nebo i britpopová hravost a uvolněnost.Ve spolupráci s producentem Andy Savoursem připravili zvukově velice povedenou desku. Svěží a moderní, s jasnými odkazy na minulost, krásným zvukem a propracovanou dramaturgií. Andy taky není žádné béčko. Spolupracoval už se jmény jako ARCTIC MONKEY, YEAH YEAH YEAHS nebo THE KILLERS. A taky MY BLOODY VALENTINE, což by mohlo stát za výraznou porcí shoegazové estetiky, která se do desky promítla. Rozhodně to stylově není pravověrný shoegaze, na to je muzika až moc jasná a přítomná. Vybrali si ale určité elementy, které po propojení s alternativním a indie rockem dali vzniknout zajímavé stylové kombinaci, která jednoduše skvěle funguje a působí absolutně přirozeně.Co mě už při prvním poslechu „Little Miss Sunshine“ zaujalo byly velice silné melodie. Žádné přeslazené popové odrhovačky, ale přitom velice jasné a zapamatovatelné songy, které jsou zpěvné a výrazné, ale zachovávají si určitou auru nezávislého songwritingu. Eaves zručně balancuje na hranici mezi popovostí a alternativností. Vždy, když už máme pocit, že se song vyvíjí směrem k mainstreamové přeslazenosti, ve správný čas zatáhne ruční brzdu, nastoupí bicí, kytary zaberou, nebo jen udělá dramaturgický zlom a jsme opět v bezpečné zóně.Držení pozice v rámci alternativních hranic hodně napomáhá celkový zvuk a produkce. Ačkoliv se nahrávka nesnaží být syrová nebo drsná, kytary vždy pracují s určitým množstvím „špíny“. Třeba hned odvírák „Hurricane Girl“, to je příjemně zasněný soft grunge s hutnou basou a zemitými kytarami. Skladba má zajímavou dynamiku, kdy se agresivnější sloky vždy následně rozmělní v pohodovějším refrénu. Moderní indie rock se stopovým množstvím new wave nabídne rychlejší kousek „Just Say No!“. Že si Eaves se skladbami skutečně vyhrála lze slyšet například ve vokálních harmoniích. Jsou na první pohled nenápadná, ale v tu pravou chvíli dodávají skladbám potřebnou hloubku a komplexitu.Zajímavě pracuje Eaves i se svým hlasem. Je z něj evidentní její mladý věk a ani se to nesnaží skrývat. Právě naopak, v některých momentech se stylizuje až do polohy „nezbedné holčičky“. Když pak ale přechází do více éterických poloh, nemá daleka k projevu Ellie Rowsell z WOLF ALICE. Právě ta zasněnost kombinovaná s rockovou dravostí jí sluší asi nejvíc. Třeba v „Mountain Sized“, která by se krásně vyjímala i na některé desce americké kolegyně BLONDSHELL.A protože se mladí ničeho nebojí, tak ani Eaves se nenechá svázat nějakými stylovými hranicemi. „The Great Planes“ je sice přesládlý country rock, ale tak fantasticky uvařený, že se ho nedá nabažit. Když v refrénu spustí „…But I Wanna Be A Cowboy Mama…“ (mámo, chci se stát kovbojem) tak mám chuť si jít koupit poníka (nemám rád velké koně), klobouk a vysoké boty a vyrazit s ní na pláně Montany. Že je to naivní? Samozřejmě že ano. Ale kdo by nechtěl žít v tak krásné iluzi. Na druhou stranu umí být i vážnější. „English Tea“ má lehce psychedelický nádech s trip-hopovou atmosférou. A protože je Eaves z Británie, má ve své DNA i britpopové chromozomy. „Ropeburn“ bych si klidně uměl představit v repertoáru SUPERGRASS. Výborným indie rockem se slušným drivem je i „Daisy Chain Reaction“.Z debutu Eaves Wilder srší sebevědomí v tom nejlepším smyslu slova. Našla svůj zvuk, svůj styl a složila výborné písně. Všechno zde funguje. Nic nechybí, nic nepřebývá. Tohle není opatrné našlapování a testování možností, tohle je jasná deklarace. Takhle to bude a basta. Co k tomu dodat? Eaves má vždycky pravdu.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_in_your_honor_recenze/3989https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_in_your_honor_recenze/3989nobody@nothing.com (Tomáš)„In YourHonor“ možná není úplně nejlepší deska FOO FIGHTERS, alerozhodně je největší. Po všech stránkách. Nejambicióznější.Nejhlučnější. Nejrozsáhlejší. Přitom původně mělavzniknout jen křehká akustická deska. Co se teda stalo a jakse to celé odehrálo? Začněme snad u čtvrté řadovky „One ByOne“. U desky, která málem nevznikla. Desky, která málemrozložila kapelu. A pak se stala jednou z jejich komerčněnejúspěšnějších. Kapela byla přes jeden a půl roku nasvětovém turné, hrála velké stadióny, stala se součástí prvnírockové ligy. FOO´S byli na vrcholu.Zásadníotázka, kterou si pak na vrcholu položíte, je jednoduchá - Kampokračovat dál? A odpověď na ní zní - Mě se ptáte? Jsemjen pisálek amatér, jak to mám vědět? Každopádně Dave Grohlse nad tím vážně zamyslel, a dostal zajímavý nápad. Rozhodl seudělat akustickou desku. Písničky ohlodané na kost, které musífungovat samy o sobě, u kterých nejde kamuflovat chybějícífunkčnost melodií, vnitřní sílu a charakter žádnýmistudiovými triky nebo zvukovými efekty. Že bych pro to mělpochopení, to bohužel tvrdit nemůžu. Unplugged deska, proč ne.Ale čistě akustická deska nových songů? FOO FIGHTERS? Nabušenárocková mašina?Naštěstíse Dave zamyslel ještě jednou, a to už jeho myšlenky kopírovalyty moje. FOO FIGHTERS? To je přece nabušená rocková mašina! Pročto teda rovnou nespojit a neudělat dvojalbum? Jedna část budourockové pecky, druhá část budou cajdáčky k táboráku. Arovnou si k tomu postavil i vlastní studio. Pronajali si tedyrozsáhlý sklad v Los Angeles, do kterého začali navážetaparaturu a za pochodu se tam zároveň realizovaly stavební úpravy.Dostalo to dokonce i jméno – Studio 606 West (domácí studio vesklepě baráku ve Virginii pak bylo jednoduše Studio 606). Kapelatoto období využila ke skládání a zkoušení. Evidentně bylomateriálu dost, protože 75 % věcí se nakonec na album nedostalo.Některé nedodělané věci se ale objevily na dalších fošnách.Třeba „White Limo“, která se propracovala na desku „WastingLight“ (2011).Naproducentské místo povolali opět Nicka Raskulinicze, který seosvědčil u předchozího alba. Od ledna do března 2005 postupněpřipravili přes 40 písniček. V první fázi se zaměřili nanahrávání rockovějších songů. Následně vzali do rukoušpanělky a za další dva týdny měli hotovo. Ve studiu se mihlo ipár hvězdných hostů, jako třeba Norah Jones, John Paul Jonesnebo Josh Homme. Akorát se objevil menší problém. Akustická částalba zněla výrazně lépe než ta elektrická. Proto proběhloještě jedno kolo elektrického nahrávání. Jednak se přidalynové songy, jednak se pořádně přifoukly ty už existující. Cílbyl jasný – udělat nejhlučnější desku v historii FOO´S.Myslím, že se to povedlo na jedničku. Zvuk je skutečně(hyper)sonický. Další a další vrstvy kytar vytvořily extrémněkoncentrovaný „hluk“, který nás vysloveně drtí svojí vahou,prostorovostí a důrazem. K tomu agresivní bicí a dusavábasa, které zvýrazňují pocit neustálého tlaku valícího se nanás ze všech koutů vesmíru. Ano, v některých momentech sezvuk kapely posouvá až do oblasti space rocku, samozřejmě alev období velkého třesku.Začněmeale klidnější částí dvojalba. Není to úplně blbé, aleprostě to není to pravé pro FOO FIGHTERS. Přiznám se, že jsem i zata léta zapomněl, že „In Your Honor“ má i svojí akustickoučást, protože pravidelně poslouchám jen tu elektrickou. Musímeale ocenit, že „táboráková“ část je skutečnědramaturgicky velice propracovaná. To, co na první poslech vypadájako jednoduché písničky s akustickými kytarami, je veskutečnosti stylově pestrá kolekce s rozsáhlou plejádouhostujících nástrojů. Třeba jemné klávesy v podáníjistého Rami Jaffeea. Ano, toho Ramiho, který se v roce 2016nakonec stane plnohodnotným členem kapely. Zvuk je dokonalehřejivý, atmosféricky nadýchaný a jemně hladivý. Asinepřekvapí, že tematicky je tato část desky výrazně osobnějšía introspektivnější. Nejvíc mě baví pohodová „Miracle“ anejstarší kousek, křehká „Friend Of A Friend“, kterou Davenapsal ještě v roce 1990 a pojednává o Kurtovi, v akustickygrungeovém ladění. Povedený vybrnkávaný motiv zdobí „Over AndOut“ a zasněná atmosféra pak „On The Mend“.Fajn,cajdáčky k táboráku máme za sebou, a teď to pořádněrozjedeme, souhlasíte? „Can you hear me, hear me screamin´?“(Slyšíte mě? Slyšíte, jak křičím?). Hned v prvním verši jeukryta celá podstata elektrické části desky. Dokonale vystihuje,s čím na nás kapela vyrukuje. Bude to divoká jízda. Hlučná,agresivní, nekompromisní. Velký zvuk, velké hymny, atmosférapřipravená pro obrovské stadiony. Přitom to ale ani náhodounezní nabubřele nebo přestřeleně. FOO´S hledali hranice, kam ažsvůj zvuk můžou posunout a úspěšně je našli. Mimochodem,zmiňovaný otvírák a zároveň titulní song „In Your Honor“,je poděkování všem fanouškům, a zároveň slib, že pro někaždý večer půjdou na doraz. Téma, které by mohlo zavánětpatetičností, je podáno absolutně bezchybně, v burcujícímheroickém stylu. Kytary se postupně přidávají, nabalují dalšía další motivy a vrstvy, do toho spustí Taylor palbu bicích vestylu šestihlavňového kulometu, která ale není jen krátkýmintrem. On se toho drží celý song! Šílené a brutální zároveň.A to se ještě na závěrečnou třetinu song zlomí jako střechareaktoru č. 4 v Černobylu a na nás vytryskne nukleárníenergie nekontrolované přírodní katastrofy. Máte dost? Mám provás špatné zprávy, tohle je jen začátek!Samozřejmě,v duchu svých nejlepších tradic, nám kapela vybrala parádníúvodní singl. „Best Of You“ je dokonalým příkladem písně,kde se z minima vytěží maximum. A nejsou za tím žádnékouzla a čáry, jen upřímnost a přímočarost. Hypnotický refrénperfektně rámuje emocemi nabité sloky. Zpěv je drásavě vášnivý,téměř až bolestivý. Otevírá nové a nové rány, aby jev závěrečné katarzi zase všechny uzavřel a zahojil. Nezníto jako stadionová hymna, přitom to ale je dokonalá stadionováhymna. Roztěkaná melodika se srovná jen na malou chvíli, ale toúplně stačí. V tu chvíli si můžou desetitisícové davyve společně sdíleném vyvrcholení zapět jednoduché „oooho,oooho“, které je dostává na hranici transcendentálníhozážitku.Playlist jetotálně nabušený. Jedna pecka střídá druhou. V podstatěaž položka číslo osm, „Resolve“, nám dá šanci se alespoňčástečně nadechnout. Za mě je to zároveň nejslabší kousekdesky, který je kapánek přeslazený a vypočítavě vtíravý, aleve finále s ním taky dokážu žít. Zbytek je absolutně bezvýhrad. Něco hitovější, něco trochu méně, ale všechnoparádní. Fajn, když trváte na tom, abych prozradil svoje nejvícnejoblíbenější kousky, tak tady je máte. „No Way Back“ sestaromódním houpavým riffem s jižanským feelingem,alternativnější „DOA“, se zvukem bližším k předchozídesce „One By One“, která má v sobě neskutečněstrhující náboj, nebo dravá „The Last Song“. A dle nejlepšíchtradic kapely je opět fantastický i závěr desky. „End Over End“si bere trochu více času a atmosféru buduje trpělivě, ales jasným cílem. Tohle má být poslední kamikaze útok,všechno nebo nic, zajatce nebereme. Tady se odpalují ohňostroje,Marshally jsou rozžhavené do ruda, fanouškům v prvníchřadách teče z uší krev. „In YourHonor“ je neskutečně koncentrovaná deska. Soustředěný zvukovýútok, který má jediný cíl – totálně nás paralyzovat a na 40minut nám vystřelit mozek z hlavy. Brokovnicí, hezky zblízka.Alternativní rock v krystalické formě. Melodie, drive, hluk.Je v ní zvláštní napětí, ale ne negativní. Spíš takovýneklid, neodbytné nutkání vykřičet světu všechno a naplno.Dave je ve vrcholné formě. Řve, zpívá, huláká, burcuje davy.Dokonale vycítil, co fanoušci chtějí a potřebují, a přesně tojim dává. Celá kapela jede na 110 %. Rock´n´roll bez kompromisů.Deska mělapo vydání extrémně silný start. V Americe se první týdenprodalo 310 tisíc kopií, v Anglii dalších více než 150tisíc. Jestli internety nelžou, je to dnes druhá nejlépeprodávaná deska kapely, s více než 4 miliony nosičů.Samozřejmě následovalo světové turné, které mělo často dvězastávky v jednom městě. Ve velkých arénách se hráloelektricky, v menších a komornějších prostorech pakakusticky. Právě na tyto „unplugged“ štace Dave pozval staréhoparťáka Pata Smeara, kterému to koncertování přece jen už asitrochu chybělo, a proto se s radostí připojil. Ačkoliv se odté doby s kapelou pravidelně vydával na turné, muselouběhnout ještě dalších pět let, než se s albem „WastingLight“ (2011) do její sestavy definitivně navrátil na plnýúvazek. „In YourHonor“ jsem měl od prvního poslechu rád. Po dvaceti letech toalbum ale ještě správně vyzrálo. Tohle byl dokonalý stadionovýrock pro 21. století. Nekomplikovaný, ale vycizelovaný. Upřímnýve své nepředstírané čistotě. Mířící bez okolků napodstatu.Hodnoceníse primárně vztahuje na elektrickou část alba.https://www.crazyDiamond.cz/masterplan_metalmorphosis_recenze/3990https://www.crazyDiamond.cz/masterplan_metalmorphosis_recenze/3990hackl@volny.cz (Pekárek)Od MASTERPLAN jsem svého času očekával mnoho. Nakonec jsem dostal nemálo, i když v trochu jiném provedení, než jsem doufal. Místo progresivnějších poloh nastoupil především pompézní euro power metal, samozřejmě ve špičkovém podání. Mírné zklamání napravil čas a také fakt, že zpětně se příslušné opusy jako progresivní či svébytné vlastně jeví. Zkrátka, dnes počítám jejich alba se zpěvákem Jornem Landem takřka za metalovou klasiku, a to nepřekonatelnou i pro samotnou kapelu. Abych byl spravedlivý, víc než jen solidní desku vynesla též epizoda s hlasem zkušeného Mikea DiMea. Definitivní konec famózního Nora, jenž by dokázal přesvědčivě zdramatizovat snad i lidovku „Kočka leze dírou“, jsem každopádně přijal bez emocí. Nic netrvá věčně. Pak se ovšem nit mé pozornosti na delší dobu přetrhla.Nyní mi hraje v uších novinka „Metalmorphosis“ a zas jednou si v duchu říkám: „Hmm, tohle ujde a může být vůbec ještě lépe? A nenapadá mě zmíněná otázka v poslední době až příliš často?“ Solidní úroveň a její stavění na piedestal jako důkaz celkového úpadku? Nevím, jedno je ovšem zřejmé. Ačkoliv je mocný triumvirát Grapow-Kusch-Lande už dávno pryč, kytarista a producent Roland Grapow nemá problém přijít s kvalitní powermetalovou produkcí. Jeho nynější spoluhráči ostatně také nejsou(!) žádná ořezávátka. Dotyčný se navíc může stále opřít o jednoho věrného souputníka, kreativního klávesáka Axela Mackenrotta. Ve výborné formě zpívá i Rick Altzi, jehož aktuální výkon mě vehementně nutí k tomu, abych dal znovu šanci minulé regulérní řadovce „Novum Initium“ (2013) a možná naťuknul i s rozpaky přijatou ex-HELLOWEEN kolekci „PumpKings“ (2017). Uvidíme. S novinkou je situace podstatně snazší, neboť disponuje vším pro žánr podstatným, včetně dobrých skladeb. V metalové sekci Frontiers mohou být spokojení.Co je kromě vydavatele nového? Nic podstatného. Z hlediska soundu si nelze nevšimnout příjemně syrové kytary. Pompa klávesového aranžmá nezmizela, přesto je zjevné, kdo je na vytýčeném hřišti pánem. Hned úvodní skladba „Chase the Light“ naznačuje vše podstatné. Krátký nájezd, pořádný riff, power-doomová kytarová harmonie a další dobré riffy pod slokou, bridgem i refrénem. Za kytarovou linkou znějí tu méně, tu více nápadné klávesy s rejstříky, jež mají někdy blízko k hammondkám, občasný chorus samozřejmě nesmí chybět. Samotná kytarově-klávesová stěna je prostě mocná a po chytrém způsobu pestrá. Absolutně spolehlivá rytmika ji pouze dotváří, zvlášť když baskytaru spíš jen tušíte, než slyšíte. Žádná škoda, její hra ani později nevyniká vůbec ničím. Bicí Kevina Kotta se s výjimkou zvuku jeví v daleko lepším světle. Roland dokáže přitlačit i zjemnit ve správných okamžicích a také přispět dobrým sólem. Má sice převahu, ale do vyklenutých Rickových partů zasahuje spíše decentně, v refrénech zpravidla poodstoupí a podporu zpěvu přenechá klávesám, případně svými strunami připojí další harmonii. Výsledkem je metal dost tvrdý na přívlastek „power“; s podporou kláves zas pompézně, až skandinávsky vyklenutý, takže sedí i přívlastek „euro“. Přidanou hodnotu kromě precizního muzikantství všech zúčastněných představuje zejména kontrast mezi pompou a natlakovaným hlasem Altziho. Dotyčný je muž na svém místě a tři roky staré záběry z Wackenu nasvědčují tomu, že i živě.Nový materiál se povedl. Pokud si v příslušných chvílích vybavíte zpěv Landeho, což zas takový problém není, myšlenky o dávném standardu ve stylu MASTERPLAN budou neodbytné, samozřejmě s výjimkou slabší produkce. Jakkoli se ve spojitosti s novinkou můžeme bavit o obstojné studiové práci, přínos Andyho Sneapa společně „s těmi dvěma sterilizátory z Finska“:-) se jen tak nahradit nedá. Hodí-li se však minulost definitivně za hlavu, dostane se posluchači příjemného alba, na němž se slévá řada metalových poloh, přičemž ta speedová zůstává spíše na okraji. Převažuje hutnější epika, již vedle kytary kraluje vypjatý vokál. Každá skladba má něco, nechybí pestrost ani překvapivé momenty. Roland s Axelem nezahálejí a nemluvím jen o nuancích, překvapit může i množství zajímavých prvků skrytých třeba v takřka doomovém tlaku hymny „Shadow Men“. Progresivní partií na ni přitom navazuje další hutná hitovka „Bound to Fall“, jejíž refrén sice nevyniká původností, ale funkčností stoprocentně. Navíc tu opět máme parádní sólo. Jednu věc zde musím zdůraznit. Jsem dalek vnímat podobnou konstelaci jako samozřejmost. „Metalmorphosis“ má do průměru opravdu daleko!Nezrychlí se ani v „Pain of Yesterday“. Krásná směs epičnosti vrcholného období RAINBOW a devadesátkové metalové progrese. Ano, na svých lepších deskách měl obdobné, orientálně laděné kusy i Yngwie… Za mě jeden z vrcholů. Úvod druhé půlky „Metalmorphosis“ potěší fanoušky HELLOWEEN. Titulní skladba, a snad ještě více „Through the Storm“, se nese v duchu německé tradice – melodické speed jízdy. Jak snadné, jak těžké. Závěr se opět odehrává ve středním až pomalejším tempu a zdaleka nejde o odvar. Škoda jen, že velmi dobrou vokální linku v „The Call“ si pro sebe urval Roland. Výsledek je bohužel stejný jako na jeho prvním sólovém počinu. Pamětníci, resp. znalci vědí. Pádná domluva ze strany externího producenta zde prostě chyběla. Nic podstatného, jen další detail.„Zas je tam to srdce a slovenská lidovka v závěru je opravdu NĚCO“, říkáš? Rozumím, jenže právě součet takových detailů může za to, že jinak vyrovnané a dostatečně pestré kolekci deseti atraktivních metalových songů nemohu dát tak vysoké hodnocení, které by si jinak bezpochyby zasloužila. Přesto se mi nová deska poslouchala náramně, a nejen fanouškům MASTERPLAN ji mohu s čistým svědomím doporučit.https://www.crazyDiamond.cz/lovebites_praha_rock_cafe_26cervence2026_koncert/3988https://www.crazyDiamond.cz/lovebites_praha_rock_cafe_26cervence2026_koncert/3988nobody@nothing.com (Gazďa)78% kapacity vyprodáno, hlásalastránka Obscure několik týdnů před návštěvou japonskýchdivoženek LOVEBITES. Proč zrovna 78 a proč se nepočkalo s oznámenímna 80%, to nevím. Ale ukazuje to, že fenomén japonskéhoženského metalu se uchytil i u nás. Jeho nejslavnějšízástupkyně BABYMETAL letos dokonce vystupovali i na hlavním pódiuRock For People. Na rozdíl od téhle estrádníhopsandy se třemi zpěvačkami/tanečnicemi jedoucími na playbackjsou LOVEBITES opravdovou skupinou, která hraje živě a jež setaké v ženském obsazením podělila i o tradiční metalovénástroje. Rock Café není sice hlavní festivalová stage, alekapacita 600 kusů je solidní a řada klasičtějších a historickyvětších žánrových skvader se musí spokojit s menšímipražskými sály. Po příchodu během tohoto příjemně tepléhopražského večera jsem si do hlavy poznamenal, že příště byasi byl vhodnější prostor o něco větší (Modrá Vopice venku?).V podzemí na Národní třídě bylo nezvykle těsno a dusno. Pro mě šlo o jeden z těchneobvyklejších koncertů. Japonský metal jde veskrze mimo mě.Konzistentně poslouchám jen špičky divadelního blacku SIGH.Jinak znám pár věcí od LOUDNESS a slyšel jsem něco od VOW WOW,protože v nich byl Neil Murray. K dívčímu „kawai metalu“zaujímám opatrný postoj. Kawai znamená japonsky „roztomilý“a tenhle typ kapel kombinuje metalové riffy s melodiemi j-popu,veselé pódiové skotačení a pubertálně-holčičkovskouestetikou. Loni na Brutal Assault jsem shlédl soubor HANABIE, kterýmá solidní skladatelské schopnosti, leč naživo se ukázalo, žekdyž vám vypadne počítač, nejste schopni předvést lautr nic.Jelikož ale nebyla druhá polovina července v Praze koncertněnabitá, rozhodl jsem dát vůbec prvnímu českému vystoupeníLOVEBITES šanci. Od večera jsem neměl vysoká očekávání, pouzezažít něco jiného a obohatit se estetikou, která není obvyklápro mě ani pro české metalové publikum obecně.Vzhledem k mému příchodu až naposlední chvíli jsem tak zaujmul pozici dost vzadu mezi sloupy zazvukařem a před barem. Přede mne se navíc postavil jakýsi vícenež dvoumetrový a taky poměrně široký chlap a jeho jen o něconižší kamarádi, takže jsem se chvílemi i při svých metrdevadesáti cítil v tom davu jako ta ztracená malá Japonečka.Publikum sice na první pohled vypadalo obdobně jako klasičtímetalisté, ale pod tenkou slupkou vystrkovala růžky i subkulturažroutů čehokoliv japonského či východoasijského (včetněmaskulinních fanoušků orientální ženské krásy). Někteříneandertálci pak během vystoupení při pohledu na jemné japonskédívky jihli a jejich zasněný pohled prozrazoval, že se právěduševně přenesli do orientální zahrady nespočítatelnýchblažeností… Podle občas z davu znějící teutonštiny bylotaké jasné, že plnost sálu byla minimálně částečněvysvětlitelná návštěvami od sousedů, kterým se (až na Wacken)současné turné vyhýbá. Předkapela nebyla, takže po úvodní„Diamonds and Rust“ z pásku v podání JUDAS PRIEST avýkřiku Hadžime kohosi z publika spustily rovnoujaponské amazonky. Nejsou žádnými benjamínky. Základ jejichexistence položila už roku 2007 formace DESTROSE, která se alenedočkala úspěchu, a tak byla o devět let později přetavenav současný soubor. Holky jsou poměrně plodné, když užmají za sebou pět desek a čtyři EP. Otázkou je, zda je tatovysokofrekvenční produkce také kvalitativně ospravedlnitelná. Otom ale víc dále… Narazil jsem na ně poprvé letos na jaře, kdy jsemna Angry Metal Guy pročetl pochvalnou recenzi poslední řadovky,která mě podnítila si nejnovější kolekci „Outstanding Power“několikrát protočit. Na to, že se jednalo o prvníhistorický koncert u nás, jim publikum doslova žralo z ruky.Hodně se skandovalo a chvílemi i skákalo. Bylo jasné, žefanoušky u nás mají, ať už díky své hudbě, nebo celkověoblíbenosti japonské kultury. Na rozdíl od běžné metalovéprodukce se z pódia mnohem víc mávalo a lítaly odtamtudsrdíčka. Hudebně jde o solidně schopný aenergií nabitý moderně znějící power metal, který má veškerépředpoklady ke kvalitnímu přenosu i na koncertní pódia. Což sepotvrdilo i v pražském Rock Café. Jako největší devizuvidím dvojzápřah technicky excelentně vybavených kytaristekMidori a Miyako, které jako svoje vzory označují RitchiehoBlackmorea, Yngwieho Malmsteena nebo Kicka Loureira. Jelikož jsoutahle děvčata hlavními tahounkami zvuku kapely, je zjevné, kamžánrově celý soubor míří. Hrálo se většinou rychle a odpodlahy. Celkově bylo slyšet silné ovlivnění HELLOWEEN neboGAMMA RAY, jen to Japonky posunovaly víc do speed metalu, což jezjevně bližší jejich technickým schopnostem. Solidněmuzikantsky vybaveny jsou i bubenice Haruna a basistka Fami, kteráje nejnovějším přírůstkem, s nejvíc „kawai“ lookem achováním. Fami dávala sympaticky i vyniknout svému nástroji,zejména v občasných soubojích s oběma kytaristkami.Zajímavá je i zpěvačka Asami, která disponuje v tomtopisklavém žánru spíše neobvyklým altem. Na koncertě aleprokázala, že je schopná vytáhnout hlasivky i nahoru a pořádnězaječet. Jako nejvíce funkční songy večerabych označil hned úvodní singlovku z poslední desky „TheCastaway“ a sypačkovou „Reaper´s Lullaby“ nebo starší a výrazné „Soldier StandsSolitarily“ a „Holy War“. Celkem asi třináct věcí, kterénaplnily intenzivních devadesáti minut. Energií to byl dobrýkoncert. Jen se mi i při tom křepčení potvrzoval i dojemz opakovaného domácího poslechu. Jde o pozitivně nabitou atechnicky brilantní hudbu, ale rychlost a ráznost provedení zdezastírá, že výrazných skladatelských nápadů nemajívýchodoasijské muzikantky zas tolik. To je umocněno i slabšímkompozičním talentem ústřední zpěvačky, která není schopnanad instrumentálním spodkem vykouzlit zajímavější melodie. Ažzábavné, tak forma vítězí nad obsahem.https://www.crazyDiamond.cz/converge_hum_of_hurt_recenze/3961https://www.crazyDiamond.cz/converge_hum_of_hurt_recenze/3961janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Z metalového ranku snad jen švédštíAT THE GATES dokázali emocionalitu na levelu amerických CONVERGE dostat do svéhudby. V prostředí hardcore a post-hardcore je však podobný projev více doma aprávě slavná kapela z Massachusetts, zejména díky zanícenému přístupu svéhofrontmana Jacoba Bannona, patří mezi ty nejvýraznější tělesatakového vyjádření. Jestliže první letošní počin „Love Is Not Enough“ sebejistě přeťal pětiletou pauzu ticha a stavěl více na agresi, metalových riffech, většíhutnosti, ale také technické vytříbenosti, jeho v zápětí vypuštěný následovník „Hum OfHurt“ je intuitivnější a působí o něco více nepředvídatelně. Jakkoliv je parta okolo hlavního mozku kapely, kytaristy a zvukového stavitele KurtaBalloua nespoutaným extrémním tělesem, lze v rámci jejich diskografie vysledovat rozdíly v zabarvení jejich hudby. Právě letní emise alba „Hum Of Hurt“ reprezentuje niterné běsi a lzeříct, že vrací vyznění kapely k jejím kořenům. Deska to všaknení pouze zběsilá, vyskytují se zde i zadumané temné pasáže hrající si s atmosférou. Tyto sugestivní momenty pozvolna budujív posluchači pocit střetu s čímsi tajemným a obtížněji definovatelným. Silnou stránkou tohoto alba je samozřejmě zvukopírající se o kontrasty mezi divokými fázemi a právě pozvolnýmimantrickými momenty schopnými posluchače vtáhnout. Prostorový a naturálně živelný sound propůjčuje dílu zajímavost. Poklidné akustické fáze se tedy střídajís intenzivními momenty a v rámci půlhodinového díla nad vším ční titulní song, který jakobyreprezentoval aktuální formu CONVERGE nejpřesvědčivěji. Tuhlestrhující hymnu ostatně považuji za jednu z nejlepších, cojsem kdy od téhle kapely slyšel.Emocemi přetížené dílo jepostaveno na myšlence tajemného nízkofrekvenčního zvuku, který je znám jako „The Hum“. Kapela jej na novince přetavila dometafory kolektivního lidského utrpení. Tento nekončící hukotbolesti jakoby provázel spodní proudy zdejších skladeb. Už tato koncepce napovídá, žemáme co dělat s dílem, které upřednostňuje atmosféru předtechnickou brilancí a složitostí. CONVERGE jakoby se dnes přibližovaliúzemí sludge metalu, protože jejich groovy tažené baskytarou Nate Newtona se vykazují skutečnou tíživostí. Když se CONVERGE na novince dostanoudo obrátek, zvuk jejich kytar připomná spíše hluk průmyslových strojů,což u skladeb udržuje drsnou texturu. Právě proměnlivá prácebubeníka Bena Kollera udržuje u desky rozmanitost kombinovanou s napětím. Právě bicman často střídátempa či způsob hry. Vzhledem k výraznosti baskytarových linek je tak možné chápat rytmiku spíše jako hlavní proud skladeb, nikoliv jako ten podpůrný.Hned úvodní „Slip The Noose“patří k nejintentzivnějším a nejdivočejším položkámkolekce. Dostane album do tempa a nastolí hardcore tlak, který hodlá pochybovače vydusit. Následná „Doom In Bloom“ je hodně emocionální, v rámci svého vyznění trpitelská věc, u které bude mít třeba i člověk, pracně v sobědolující cosi jako sebereflexe, pocit vstupu na zcela jinouplanetu, neb Jacob Bannon zde vykřikuje cosi o marnosti nikdenekončícího kruhu přehnané a neustálé sebereflexe. Ve výsledkujde ale o jednu z nejlepších položek kolekce. „Detonator“ jetřaskavý song drtící krustu temného, industriálního zvuku.Zřejmě nejlepší příklad moderního hardcoru, který nestavípřed posluchače bariéry. Naopak „Dream Debris“ ve spojení s následujícíinstrumentálkou „It Used To Matter“ dokáže vygradovat velkouporci napětí. Jde určitě o nejatmosféričtější částnahrávky, kde baskytara je doslova hypnotizující a bicí staví před posluchače mantrické motivy. Jak už jsem výše zmínil, titulní song jeabsolutním vrcholem alba, naprostá hymna, kde kapela hraje jako oživot. Zádumčivá „Nothing Is Over“ platí za závěr, kterýje spíše přijetím bolesti, než uvolněním či nastíněním nové naděje. Možná právě díky tomu je deska vnímána jako svébytné akomplexní dílo, na které je třeba využívat jiného náhledu nežna předchozí počiny CONVERGE. Každopádně Kurt Ballou se znovu ukázal jakomistrovský zvukový kreslíř, protože právě jeho práce sprostorem, dynamikou a intenzitou zvuků, dělá z tohohle materiálu něco,co se ve škatulce aktuálního hardcore alespoň trochu vyjímá a působí autenticky.https://www.crazyDiamond.cz/walg_iv_recenze/3987https://www.crazyDiamond.cz/walg_iv_recenze/3987nobody@nothing.com (Gazďa)Nizozemská blackmetalová scénanepatří k těm, které by plnily titulní stránky metalovýchplátků s takovou samozřejmostí jako severská trojka. FormaceWALG si ale už několik let drží pověst jednoho z nejlepšíchtěles evropského melo-blackového/melo-deathového undergroundu.Kvalitou své produkce i její frekvencí by z podzemí měla uždávno vystoupit. To se zatím neděje. Projekt Nizozemců RobertaKoninga a Yoricka Keijzera je totiž pouze studiovým tělesem, kterénejezdí turné a nekoncertuje ani sporadicky na festivalech. Je tovelká škoda, protože Koning je jedním z nejlepšíchsoučasných skladatelů tohoto typu hudby a jeho plodnost je těžkouvěřitelná. Blackmetalový underground je sice plnýhyperaktivních samotářů, ale to, co předvádí tenhle kreativnímozek hraničí s obsesivní mánií. To potvrzuje i nejnovějšízářez do pažby této beneluxské ručnice. WALG vznikli v roce 2021 uprostředpandemického bolehlavu a jako kdyby se pro ně od té doby nicnezměnilo. Koning píše skladby doma v obýváku, pak nahrajevšechny nástroje a požádá kamaráda Keijzera o přidánívokálů. Nenahrávají dohromady, nemají stálé spoluhráče.Nechodí mezi fanoušky, netestují si své songy na živýchvystoupeních. Jako kdyby pandemická uzavřenost a introvertnostbyla tím, po čem tahle kapela-nekapela touží. Jakmile zmíněnékolečko skládání-aranže-nahrávání-deska doběhne, začnounanovo. Pohybují se dlouhodobě frekvencí jedné kvalitní deskyročně. Tam kde žánrově příbuzní DIMMU BORGIR potřebují najedno nemastné neslané album osmiletku, tam je schopen Koning zakratší dobu vyplodit několikanásobně víc několikanásobněkvalitnějšího materiálu. A doběhli i mě. Než jsem si stačiluvědomit, že jsem zapomněl odrecenzovat jejich pátou kolekci, jetu další. Před sebou máme už šestou desku za šest let a WALGs ní pokračují tam, kde přestali s pětkou. Melodickýblack metal založený na zběsilých kytarách, tremolechkombinovaných s thrashově sekanými riffy, rychlé rytmice achroptivém Keijzerově vokálu. Základem jejich úspěchu jsousmrtící a velmi chytlavé blackové přímočaré jízdy obohacenéo vrstevnatou hloubku, která, přestože má dalekok symfonickým hrátkám, se svou atmosféričností dotýkáaž jakési filmové velkoleposti. Master a mix Merijna Middelweerda ječistý a přehledný a jsou na něm velmi dobře slyšet veškerénástroje, aniž by působil přeleštěně a digitálně plastikově.Z nahrávky přes zvukovou preciznost stále dýchá potřebnádivokost a syrovost. Vytknul bych naprogramované bicí, ale spíškvůli tomu, že jsem obecně jejich nepřítelem a kapela je prostěkapela. Samotný automatický bubeník na kolekci působí přirozeněa je zakomponován citlivě, takže si ho člověk ani nemusívšimnout. Zvuk má organický charakter, ze kterého je cítitlidská ruka, nikoli pouze chladný editační software.Plusem je setrvání u nizozemštiny.Tenhle drsný a nemelodický skřehotavý jazyk dává skladbámspecifickou hrdelní drsnost a autentickou patinu. Vokálnímu výkonuYoricka Keijzera umožňuje mateřština vysokou míru teatrálnostia zpěvnosti, která je u tohoto typu zpěvu výjimečná. Keijzer domikrofonu plive žluč, zoufalství i hněv, která skvěle pasuje kepickému charakteru hudby. V momentech, kdy Keijzer frázuje vrychlých pasážích, působí texty až jako středověké kletby.Na rozdíl od předchozích kolekcí zde WALG ve větší mířevyužívají i čistého zpěvu, a to ve výjimečných a organickyzakomponovaných případech, zejména ve volnějších pasážích,kdy se Koning rozhodne zběsilé jízdy alespoň na chvíli zpomalit.Jako koření, se kterým se neplýtvá,ale jen dochucuje, pak využívá čas od času pro obarvení zvuku ineobvyklejší nástroje jako flétna, housle, mandolína, a dokoncei tahací harmonika nebo jednou jakési elektronické kvákání. Jenpro zpestření, nic, co by měnilo charakter divoké hudby.K BORKNAGAR nebo zmíněným DIMMU BORGIR mají velmi daleko, ikdyž je Nizozemci řadí mezi své vzory. Kdybych měl přirovnat,aby si člověk udělal představu, tak bych projekt zařadil někammezi HELLRIPPER a BLACKBRAID. K prvním svou nespoutanoudivokostí a vysokou jakostí thrashových riffů, ke druhýmvšeobjímající chytlavou melodičností. S oběma pak majíspolečnou kvalitu, která je staví na piedestal toho nejlepšího,co je možné v melodickém black metalu na současné scéněnalézt. Vypichovat nebudu žádný z osmi songů tohoto stopážověukázněného čtyřiatřicetiminutového souboru. Každou chvíli semi totiž líbí nějaký jiný. WALG pokračují v bezpečnémosvědčeném modelu a přinášejí další velmi dobrou kolekci.Líbilo by se mi, kdyby opustili automatické bubeníky, složilipořádnou kapelu a vydali se konečně na turné. Na druhou stranu,když jim tento model funguje a baví je, proč ho měnit. Je tojejich věc. Co je však nejdůležitější – i přes jejichneuvěřitelnou albovou frekvenci tahle zběsilá kadence chrlivostidosud nesežrala svou vlastní kvalitu.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_one_by_one_recenze/3986https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_one_by_one_recenze/3986nobody@nothing.com (Tomáš)Kapelní život FOO FIGHTERS je téměř dokonalá sinusoida. Krizi střídá pohoda, tu pak zase střídá krize. A tak hezky pořád dokola. Třetí deska „There Is Nothing Left To Loose“ byla právě tou pozitivní fází, takže zákonitě musela přijít fáze negativní. A taky že přišla. Nebudu přehánět, když napíšu, že věci eskalovaly až na hranici života a smrti. Třetí deska byla velkým úspěchem. Následující celosvětové turné ale kapelu postupně fyzicky i psychicky vyčerpalo. Napětí rostlo, návykové látky dělaly svojí špinavou práci. Bod zlomu nastal koncem léta 2001, kdy se po vystoupení na festivalu v Anglii bubeník Taylor Hawkins předávkoval heroinem a skončil na dva týdny v kómatu v nemocnici. Byla to studená sprcha, ale i velmi účinný budíček. Dave Grohl trpělivě vysedával v nemocnici a čekal, až se jeho parťák Taylor probere. Rozhodně ho nemínil ponechat napospas osudu. Konečně měl sestavu, která fungovala, sestavu, která měla potenciál udělat z FOO FIGHTERS globální hvězdy.Dave toho ale měl taky plný zuby a potřeboval si orazit. Využil nabídku Josha Hommea a připojil se na chvíli ke QUEENS OF THE STONE AGE. Nahrál s nimi jejich fantastickou třetí desku „Songs For The Deaf“, kde naplno prokázal, že nezapomněl nic ze svých bubenických super schopností. Když se pak Taylor trochu vzpamatoval, zamířili FOO´s koncem roku 2001 nejdřív do Daveova domácího Studia 606 ve Virginii, aby připravili písničky pro další desku. V lednu 2002 se pak kapela přesouvá do Los Angeles, kde ve studiu Conway nahrávají 29 skladeb. Výsledky čtyř měsíců snažení jsou ale velice chabé. V podstatě byla využita jediná písnička, „The One“, která byla posunuta na soundtrack k filmu Orange County. Se zbytkem materiálu nebyl spokojen nikdo. Přesto, že celá tato sranda stála zhruba 1 milion dolarů, všechno to šlo nakonec do koše. Dnes to kapela ironicky nazývá „nejdražším demáčem“, ale tehdy věci nevypadaly úplně jako sranda. Nefungovala chemie, inspirace vázla. Dave přepnul opět do svého diktátorského režimu, odmítal nápady od Natea. Ten byl pak samozřejmě naštvaný, podobně jako Chris, kterého k ničemu pořádně nepouštěli, a v podstatě se ve studiu celý den jen poflakoval. Tohle všechno se otisklo do nahrávek, které postrádaly poctivost a uvěřitelnost. Kapela byla na hranici rozpadu.Některé věci prostě potřebují čas. Dave teda opět vzal roha a na tři měsíce vyrazil s QUEENS OF THE STONE AGE na šňůru. Musel si sám pro sebe ujasnit, co vlastně chce dělat. Finální prozření přišlo na festivalu Coachella v Kalifornii, kde vystupoval jak s QOTSA, tak s domovskými FOO FIGHTERS. Všichni čtyři znovuobjevili tu magii, kterou za poslední rok někde cestou ztratili. FOO´s se znovuzrodili! Dave a Taylor se pak vrátili do Virginie a začali znovu nahrávat. Chtěli si sice vzít nějakého šikovného a známého producenta, ale nikoho z oslovených upřímně nelákalo zalézt do malého improvizovaného studia ve sklepě baráku někde na venkově. Dave pak náhodně potkal Nicka Raskulinecze, kterého znal ze Sound Studios v L.A. Ten tam akorát skončil a neměl moc co na práci. Slovo dalo slovo, Nick taky pocházel z jihu, takže neměl nejmenší problém s lokací a najednou byl povýšen na producenta nové desky FOO FIGHTERS. 10 dní stačilo trojici Dave + Taylor + Nick, aby měli hotové základy znovu nahrané desky. Všechno šlo jak po másle. To, co se předtím v Los Angeles vůbec nedařilo, bylo šmahem pryč. Chemie fungovala, energie sálala, nápady lítaly. Věci se nekomplikovaly, nesnažili se znovu vymyslet kolo. Dělali jen to, co uměli nejlíp – přímočarý, energický rock´n´roll. Nate a Chris pak přidali svoje party v The Hook Studios v Los Angeles. Kyvadlo dějin se odrazilo ode dna a opět zamířilo do pozitivních oblastí.Už jsem psal, že FOO´s mají cit pro úvodní singl. „All My Life“ je zároveň otvírákem desky a je to rána přímo na solar. Nacpat tolik chytlavých háčků do jednoho songu, to je úplná inflace nápadů. Jednoduchý kytarový motiv v podstatě na jednom akordu, který se stává poznávacím znamením písničky. Výrazný riff, který je ale citelně temnější než bezstarostné riffy plné zábavy z minulých desek. Jasná melodická linka, která neochvějně míří k finální eskalaci, kde se Dave vrací ke svému screamo projevu. Do toho ještě výbuchy energie, když se píseň několikrát přetočí z klidných, nebo spíše jen tichých poloh, které jsou ale ze své podstaty vnitřně neklidné, do hlučných agresivních pasáží.Čeho si můžeme všimnout prakticky okamžitě, je posun ve zvuku nahrávky. Třetí deska sázela na mohutný zvuk ve stylu stadionového rocku, který byl prostorový a hřejivý. Tady je vše jinak. Zvuk je sevřenější. Slyším v něm ozvěny stoner rocku, ale i new wave a alternativního rocku osmdesátkového ražení. Je ostřejší, bodavější, řezavý a jistým způsobem i temnější. Ze začátku jsem s ním trochu bojoval, přišlo mi to celé jako krok zpět. Chyba byla jako obvykle v přijímači. Když jsem pochopil, že je to naopak krok vpřed, začalo to najednou dávat smysl. „One By One“ je na poměry FOO´s hodně vážná deska. Samozřejmě zde najdeme i pár odlehčenějších momentů, jako nostalgickou „Times Like These“, nebo euforickou „Halo“, obecně ale z alba podprahově sálá, že se zde řeší nelehké období v životě skupiny. Je to jistá forma terapie. Kapela, kterou málem semlela její vlastní sláva a velikost, se z popela marasmu, nevraživosti a umělecké bezradnosti vrátila s novou energií, zocelená a s jasným cílem – natřít to celému světu! Nekoukala napravo, nekoukala nalevo, jela svou cestou hlava nehlava. Agresivní riffy a bicí, u kterých cítíme, jak do nich Taylor buší jak v transu. Dokonce i jindy kultivovaný a umírněný Nate zde hraje jako pouliční drsoň. Takhle nezní žádná jiná deska FOO FIGHTERS.Playlist je velice dynamicky seskládaný. Hned za parádním úvodem následují v rychlém sledu další šlehy. „Low“ by se hodila i na desku QOTSA a rozhodně by tam nebyla do počtu. „Have It All“ kombinuje silně alternativní zvuk se zasněným dreampopovým refrénem a je to velice příjemné spojení. Je libo baladu? „Disenchanted Lullaby“ se tak chvíli tváří. Pak ale kapela nastartuje motorovou pilu a změní se ve vraždícího maniaka jako z béčkového horroru. Co na to říct? Skvělé! No dobře, tak my vám tu baladu přece jen přivezeme. „Tired Of You“ se za ní už skutečně považovat může, i když musíte akceptovat fakt, že tohle žádný love song rozhodně není. Je to spíš taková zhudebněná depka. Temná, drásavá, emočně vypjatá.Forma zde ale rozhodně nevítězí nad obsahem. Jednotlivé písničky jsou perfektně propracované, songwritting je špičkový. Navíc celá deska drží maximálně pohromadě. Je to monolit, který nemá (prakticky) žádné prasklinky. Ke konci playlistu se sice objeví pár průměrnějších skladeb, třeba „Overdrive“ nebo „Burn Away“, ale pořád to není žádný průser, který by se musel přeskakovat. Závěrečná „Come Back“ je ale opět zářez nejvyšší kvality. Jak FOO´s umí vybrat úvodní singl, tak téměř na každé desce mají taky parádní závěr. Gradující, burácející, dramatický. Tohle je stadionová hymna par excellence. Po prvním závěru přichází akustická mezihra, která ze začátku vypadá jen jako postupný dojezd skladby. Omyl vážení. Je to jen pauza na nádech. Brnění v těle stoupá, napětí eskaluje, postupně si uvědomujeme, jak nás ošálili. Exploze! A pak už jen spálená země všude kolem.Kapela se cíleně snažila na albu zachytit energii živých vystoupení. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou. Je to skutečně tvrdá deska, i když jiným způsobem než zbytek jejich diskografie. Na druhou stranu možná není tak přímočaře hitová, jako předcházející nahrávky. Museli jste si k ní najít cestu. Každopádně popularita FOO´s rostla raketově. Čekaly je arény, tohle byl skutečný průlom do první ligy. „One By One“ byl velkolepý návrat FOO´s. Prakticky seskočili hrobníkovi z lopaty a s nově objevenou živočišní sílou zválcovali vše, co jim stálo v cestě. Singl „All My Life“ připravoval půdu už od září, a když koncem října dorazilo do obchodů i samotné album, na komerční úspěch bylo už hezky zaděláno. Start ze třetího místa, 120 tisíc kopií hned první týden. Za něco víc, než rok už bylo prodáno přes 2 miliony nosičů. Malý zázrak, když si vzpomeneme, jak to celé začalo.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_stray_koncert/3985https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_stray_koncert/3985nobody@nothing.com (Stray)Pořadatelé tentokrát pojali program festivalu Brutal Assault (koná se od  úterý 4.srpna do soboty 8.srpna tradičně v Josefovské pevnosti poblíž východočeské Jaroměře) docela jinak, dle mého cílili dramaturgii akce na zvláštnější, ne až tak v hlavním proudumetalového extrému zbytelnělá jména, ale naopak dali šancikapelám, reprezentujícím spíše úkroky stranou do netradičnějších oblastí. V soupisce Brutalu je tak pravděpodobně nejménně„nesporných a nezpochybnitelných headlinerů“ za mnoho posledních let, což jevkusně vypreparováno právě spoustou malých až středněvelkých, bezesporu kvalitních a zároveň v Čechách nepříliščasto se vyskytujících, jmen. V letošní nabídce opravdunehledejte ty největší a často do Pevnosti jezdící kapely jako GOJIRA, MAYHEM, MINISTRY, CANNIBAL CORPSE, BEHEMOTH, OBITUARY, OPETH nebo KREATOR, ale naopak spousty ne až tak provařených, avšak kvalitních kapel, na které si řada lidí ráda zajde, protožeshlédnout jejich koncert v podstatě dlouho neměli příležitost,jestli tedy vůbec někdy. Tři ze čtyř letošních vlajkových bandů(konkrétně BODY COUNT, PRIMUS a WARDRUNA) považuji ostatně spíš zaodbočky jinam, než se nachází hlavní proud současné tvrdé metalovéhudby. Čtvrtí healineři - CRADLE OF FILTH - před pár dny odřekli účast a byli nahrazeni o něco strožejšími, ale ořád zajímavějšími Nory SATYRICON, čímžmě pořadatel vlastně potěšil. Na co se tedy doPevnosti letos těším?StředaZřejmě vůbec nejzajímavější den celé akce je pevně svázaný z old-school heavy/power/thrash americkou scénou západního pobřeží asází na osvědčené stálice, které v rámci melodičtější starosvětské heavymetalové hudby dostaly zde od pořadatelů zelenou. Mluvím o stabilněpůsobících nestorech kalifornské metalové školy osmdesátých let ARMORED SAINT,jenž mají letos na svém kontě další zdařilou studiovou desku, ale myslím také na úspěšný comeback v současnosti prožívající METALCHURCH, kteří se představí s reformovanou sestavou, jejížsoučástí je nový a velmi dobrý zpěvák Brian Allen, ale také ex-megadeťácký baskytaristaDave Ellefson. Pokud budu mluvit o letité hudbě souvisejícíčástečně s výše představenými, musím zmínit znovuzrozené seattleské prog-thrashery z NEVERMORE, u kterých zavelel Jeff Loomis k novýmaktivitám a do sestavy přijal dvojici nováčků. Zde jsem opravduzvědav na první dojem z koncertního provedení jejich hudby,zvlášť když kapela, jejíž zvuk byl v minulosti podstatnou měrou tvořen hlasem zesnulého Warrela Danea, prakticky čtrnáct let spala. Vlastně jsemzvědav i na sludgeové jižanské bohy KYLESA, kteří se nedávnorovněž probudili k fungl novým aktivitám. Faerští náladotvůrci IOTUNN určitějsou také na seznamu bandů, na které se půjdu zezvědavosti podívat, což u mne obrací na ruby předpoklad, že sebudu některým místům (Octagon) v areálu programově vyhýbat.Předpůlnoční temná mše od švýcarských TRIPTYKON by se mohlastát vyvrcholením prvního večera, to je třeba podotknout v neposlední řadě.:-)ČtvrtekDruhý den má svá pro a proti, kapel mne zde zajímá povícero, ale žádná z mého pohledu nepatří k úplným želízkům, takže nechci rovnou mluvit o nejslabším dnu, ale pakliže nikdo nezaperlí, může tomu tak být. Zvědav jsem celkem na americkáděvčata z řad KITTIE, neb není tradicí zažít koncert této nu-metalové grupy z přelomu milénia v našich zeměpisných šířkách.Symfo-death program finských nebojsů WALTARI svou pozorností škrtnu asi jen tak, aby se neřeklo, neb mocnevěřím, že mne dokáže zaujmout něco, čemu jsem z desky nikdy(na rozdíl od jejich běžné produkce), vážně ale vůbec nikdy nepřišel na chuť.Uvidíme. Zvědav jsem samozřejmě na relativně novou belgickouakvizici post-metalu PSYCHONAUT, jejíž alba svědčí o výbornémpotenciálu a hlavně faktu, že jde o nadžánrovou kapelu spřidanou hodnotou a ne o nějaké urputníky bez potřeby se zvukově a skladatelsky posouvat. Půjdu se kouknout i na vulgárního amerického dědka Ice T sjeho úderkou BODY COUNT, ale příliš nevěřím v něconeobyčejného. Zajímá mne indiánský black metal v podání projektu BLACKBRAID konaného vzadu na Obscure stage, ale také na koncert thrashmetalových klasikůDEATH ANGEL, jejichž výstup na loňském Metalfestu se zvukověpříliš nevyvedl. Každopádně právě pro to čekám odOseguedovců reparát. Deathmetalová klasika v podání DEICIDE užzazní v Josefově potřetí za poslední čtyři sezóny, což asipotěší mnohé žánrové srdcaře, mě však o něco více zajímáv zadní části areálu se konající výstup blackových AURA NOIRa vlastně i koncert amerických stoner rockerů z FU MANCHU.PátekPáteční program naplněný skvělýmivěcmi pro mne zahájí pravděpodobně až jižanští grooveři CORROSION OF CONFORMITY.Klasikové působící na zaoceánské scéně přes čtyřidekády mají na svém kontě zvláštní, ale rozhodně kvalitní novou desku a jsem opravdu zvědav jak jí Pepper Keenan a spol převedouna pódium. Výtečný albový comeback maji od loňska za sebou rovněž techno-thrash bohové CORONER, kteří po více než třech dekádách ticha předvedli mistrovskou skladatelskou formu a ukázali na novince doslova všem, jak mázhruba znít metalové dílo staré kapely, které je pojato bezúnavy, ale svěže, vitálně a aktuálně, v souladu s trendy itrvanlivými atributy tvrdé hudby dneška. Vlastně se docela těšími na výstup alternativních amerických grooverů z PRIMUS, které považuji za jednu z nejočekávanějších a nejnetradičnějších věcí letošnísoupisky celé akce. Je sympatické, že se pořadatelé otevírají podobnýmvěcem, protože ty mohou pouze spestřit program. Zvědav jsem dálsamozřejmě i na švédské krkavce z MARDUK, ačkoliv u násvystupují poměrně často, ale také na jejich atmosférické krajany z KATATONIEči thrashmetalové veterány z Bay Area VIO-LENCE, jejichžnávrat na scénu zatím nebyl doložen plnohodnotným albem.SobotaPoslední den akce obsahuje dle méhohned několik naprostých stropů. Velmi se těším na americkéSACRED REICH, protože tihle borci z Arizony si naživo vždy dokážíudržet vynikající formu a ještě do své hudby vdechují slušnoudávku nejen riffů, ale i živelného optimismu. Post-blackovému prostoru u mnebudou jednoznačně vládnout jejich krajané DEAFHEAVEN, tedy kapela,která mne se svou poslední deskou hodně zaujala, a to aniž bych bylpřímo zatvrzelým stoupencem jejich stylu. Doom-metalový klasikovéze Švédska – CANDLEMASS – budou již v Pevnosti vystupovat poněkolikáté,pro mne jsou díky svému heavy zacílení logicky osvěžujícípoložkou seznamu. Čekám naprostou skladbovou klasiku z rané fáze jejich tvorby, kombinovanou  se skvělými hráčskýmia pěveckými výkony. Vyvrcholením celé akce se patrně znovustane koncert norských zlounů ze SATYRICON. Tahle kapela je sprogramem Brutal Assaultu už dlouhodobě napevno svázaná a vždy zdedokázala vystřihnout prvotřídní set, který doslova k hradbámpřikovával. Opravdu nečekám nic jiného než nekompromisní auhrančivou jízdu plnou černoty! Za mne je tak program akce velmizajímavý a ani mne moc nepohoršuje, že zde letos schází většípočet těch největších jmen metalového či hardcoreovéhoextrému.https://www.crazyDiamond.cz/The_pretty_reckless_dear_god_recenze/3984https://www.crazyDiamond.cz/The_pretty_reckless_dear_god_recenze/3984nobody@nothing.com (Tomáš)Můj vztah k THE PRETTY RECKLESS byl vždy trochu ambivalentní. Nemohl jsem si sám pro sebe ujasnit, jestli to co dělají, skutečně myslí vážně, nebo je to jen nabubřelá show v americkém stylu. Určitá teatrálnost v jejich projevu zřejmě vychází už ze samotného personálního obsazení, když frontwoman, skladatelka, zpěvačka a občasná kytaristka Taylor Momsen byla zároveň i celkem úspěšnou herečkou. A jak jsem zjistil, tak i modelkou. Zároveň mi jejich mix moderního hard rocku, alternativního rocku, post grunge a dalších kytarových stylů s odkazy na blues a jižanský rock, nikdy úplně nerozhodil sandál. Mám je ve stejné kategorii jako třeba HALESTORM, takže pár skvělých songů, plus nějaká nuda kolem. Z času na čas si je vyslechnu, ale nemusím to mít každý den. Překvapivě třeba mexické divoženky z THE WARNING mě na starších, více old school hardrockových deskách bavily více.Novinka „Dear God“ zatím sbírá po světě relativně vysoké hodnocení a slova uznání. Špatná deska to rozhodně není. První problém mám ale s její délkou. 50 minut je fakt dost. Kapela se drží této časové dotace už poslední dvě alba, já bych ale klidně 10-15 minut ubral, aby byl materiál konzistentnější a vyrovnanější. Trend posledních let, dělat desky primárně opět v časových limitech, aby se vešly na jedno LP, podporuji všemi desíti. 50 minut ale na jedno LP nedostanou, takže je z toho balení o dvou vinylech a tomu odpovídá cena. Já si to kupovat nebudu, ale z principu se mi to nelíbí.Jestli byla poslední deska „Death By Rock&Roll“ (2021) vyrovnáváním se smrtí idolů (Chris Cornell) a přátel a spolupracovníků (producent Kato Khandwala), na „Dear God“ se Taylor primárně věnuje sobě a svému životu. Jak to říct kulantně? Deska je prostě trochu ufňukaná. Když vládnete dobrou angličtinou, abyste porozuměli textům ještě víc než já, tak vám to zřejmě za chvíli začne lézt na nervy. Někdy je to už (za) na hranicí patetičnosti a trapnosti. Taylor si nedala tu námahu zabalit tyto věci do metafor a trochu zamlžit významy v uměleckém vyjádření, ale vyplakává se jako přiopilá hysterka v baru ve tři ráno.Na druhou stranu, čekal někdo něco jiného? Od prvních alb si Taylor cíleně pěstuje image utrápené rockové hvězdy, kterou nikdo nechápe a všichni jí ubližují. Prožívá vnitřní muka, zažívá nesnesitelnou lehkost bytí. Je to výčitka? Ani náhodou. Na tom funguje polovina rockových kapel (ta druhá polovina pak zpívá o chlastu). A její drásavý hlas, který dokáže být motorkářsky drsný a zároveň i holčičkovsky hladivý a naivní, se do této stylizace hodí úplně perfektně. A musíme uznat, že zpěvačka to je výborná. Aktuálně zní vyzrále a sebejistě, přesně ví, co chce zpívat a dělá to na jedničku.Hudebně THE PRETTY RECKLESS s každou další deskou ubírají ze syrovosti svého projevu a přidávají na vypulírovanosti a technické kvalitě. Opět asi nic překvapivého, a opět mě to nijak neuráží. Garage rock tak nahrazují moderním hard rockem, který si ale zachovává velice živý a přítomný zvuk, na rozdíl od armády přeprodukovaných a uměle znějících amerických kapel současnosti. Trochu mi chybí jejich typické songy s nádechem blues nebo jižanského rocku, na druhou stranu se vydali více objevovat zákoutí rocku alternativního.Deska proti předchozím zářezům působí temnějším a vážnějším dojmem. Taky trochu ubrali z přímočarosti a melodie potřebují více poslechů, než se nám postupně začnou otevírat. Pořád zde najdeme burácivé hymny, kombinující klidnější sloky s vybuchujícími refrény v podobě „For I Am Death“, nebo rychlejší vypalovačky jako „When I Wake Up“. Na HEART si vzpomenu při „Dragonfire“ s jejím akustickým začátkem a tajemnější melodií. Za mě jeden z vrcholů desky, taková moderní pocta sedmdesátkám. Dalším je oldschool klávesami vyšperkovaná „Spell On You“. Opět relativně jednoduchý a přímočarý sedmdesátkový hard rock, který ale prostě funguje. Má to rockový náboj, hutný zvuk, mírně slizkou melodiku, povedené.Typické velkolepé rockové balady reprezentuje drásavá „Love Me“, nebo emotivní „Eye Of The Storm“. Vyklidněná „Rollercoaster Of Life“ svým vybrnkávaným riffem odkazuje ke „Californication“ od RED HOT CHILLI PEPPERS, stejně jako celkovou atmosférou. Podobně jako originál, který dokonce v textu Taylor přímo zmíní, i tohle se mi líbí. Tajemná „Dark Days“ pak pro změnu jako by vypadla z repertoáru AUDIOSLAVE. Pomalu rostoucí song nás trpělivě hypnotizuje a rafinovaně vlastně nikdy nedosáhne podvědomě očekávaného grandiózního vrcholu.Alternativněji pojatá titulní „Dear God“ je přes svojí šestiminutovou délku úplně stravitelná. Svojí temnou atmosférou, zajímavým řezavým zvukem i košatou strukturou totiž udržuje neklidné napětí a baví celý čas. Na druhé straně spektra, toho výrazně popovějšího, pak najdeme třeba poprockovou „About You“. Kontrast mezi těmito póly je hodně velký, ale přesto to nepůsobí nijak nepatřičně.Když přestanu poslouchat a vnímat texty, tak ta deska je vlastně celkem fajn. Rozhodně to není jednohubka, která vás po pár posleších omrzí, právě naopak. Jestli je to jejich nejlepší deska, to si nedovolím tvrdit. Řekl bych, že si kapela drží svůj standard, který v rámci lehké evoluce postupně piluje. A to podle mě úplně stačí.https://www.crazyDiamond.cz/the_rolling_stones_foreign_tongues_recenze/3982https://www.crazyDiamond.cz/the_rolling_stones_foreign_tongues_recenze/3982janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi zde není nutné přibližovat tvorbu legendárních Britů, neboť každýkdo kdy THE ROLLING STONES poslouchal, záhy velmi dobře věděl, co od této kapely může očekávat. V pozdní fázi své kariéry, pokud Stouni vyloženě necítili přetlak tvůrčíchinspirací, tak prostě neplýtvali svým časem na práci ve studiu. Nahrávky u nich nyní vznikají, jen když jsou si Jagger s Richardsem jistí potřebnou mírou kvality, a z toho tedy plyne, že v jejich případě nejsou obavy z nedobrého výsledku nutné. Stejně jako před třemi roky spojili síly s mladým americkým producentem Andrewem Wattem (má za sebou v poslední dekádě již produkci alb takových veličinjako Iggy Pop nebo Ozzy Osbourne), gruntovním křisitelem a omlazovačem vyznění řady legendárních rockerů. No a protože minule spolupráce s o dvě až tři generace mladším hudebníkem nedopadla vůbec špatně, pokračuje i nyní. Výsledkem je opět tradiční rock´n´roll Stounů napraný mladickým feelingem.Po úspěšné předchozí desce„Hackey Diamonds“ z roku 2023 nyní tedy veteráni rocku již potřech letech zatoužili po zvěčnění zbrusu nové várky svých skladeb. Na ně opravdu velmi rychlé tempo, neboť právě minulá deska přeťalau nich osmnáctiletou tvůrčí pauzu stran autorskéhudby. Pestrá novinka nakonec dostala název „Foreign Tongues“ a vlastně velmi dobře navazujena to podstatné z historie THE ROLLING STONES. Album je svěžím konglomerátem několika etap a stylových proudů jejich tvorby, přičemž zásadní zůstává blues-rockem a špinavou velkoměstskou ulicí prostoupená první polovina sedmdesátých let. Kapela se však vůbec nebrání pestřejšímu pojetí, o čemž svědčí využití spousty nástrojů, zvukových vrstev, či vkusně dávkovaných aranžérských doplňků. I tak lze potvrdit, že Jagger a spol znovu přesně věděli, co má reprezentovat značku jejich kapely a boogie a blues-rockové základy pouze sami rozjasnili prvky z jiných hájemství populární hudby. Někde došlo na retro-tanečnější vyznění včetně mrouskavých falzetů a švitořivých groovů odkazujících na prostředí funku, jinde jsme naopak dostaly vlivy dřevnosti amerického folklóru, blues a country.O skladatelskou stránku se znovu dělípředevším dvojice Mick Jagger a Keith Richards, i když první jmenovaný dnes vlastně zastupuje dominantnější porci nápadů. Druhý kytarista Ron Wood rovněž nezůstává úplně stranou a jeho podíl sebou nese třeba skladba „Mr.Charm“, jež pojednává o postavě jakéhosi společenského manipulátora (v Jaggerově textu je navíc narážka na Elona Muska). Jde o jednu z nejklasičtějších vypalovaček Stounů na nové desce, kterou pohánějí důrazné riffy Rona i Keitha a poté i jejich sólové dialogy. Po smrti Charlie Wattse zůstáváza bicí soupravou Steve Jordan a odvádí znovu parádní práci,kdy masivnější beat umocňuje přímočaré vyznění současných rockovýchdusáren. Jedna z těch nejlepších má jméno „Never Wanna Lose You“ a reprezentuje dravější a nekašírovanou podstatu STONES. Novinku hodnotím o něco lépe než předchozí počin, kterému jsem tehdy udělil známku velmi nestřízlivých 90ti% a dnes jej slyším zhruba na poctivých 70%. Novinku vnímám ve výsledku nakonec lépe, ale přehnaně pozitivní již nebudu.Vraťme se k nahrávce. Velmi silně se mi jeví hned začáteknovinky, kdy kolekci zahajuje pestré sedmdesátkové boogie, které na mne působí, jakoby vzniklo v dobách členství kytaristy MickaTaylora - „Rough And Twisted“. Song to je, ve své pohodověrozevláté poslouchatelnosti, naplněný nejen vášní, alepředevším vrstvami nástrojů, všemožnými vstupy kytarovýchsól, slide-kytarovými pazvuky, saxofonem, harmonikou či barovýmpiánem, a funguje prostě znamenitě. Výborně působí rovněžpilotní singl „In The Stars“, který svou rytmickou podstatou aodlehčeným riffováním Keitha Richardse trochupřipomene nejen někdejší velký hit „Start Me Up“ z počátku osmdeesátých let, aleuvědomuji si u něho, proč se právě Stouni stali kdysi dávno velkou inspirací pro další rockovou legendu,AEROSMITH. Jemnější pop/rock „Jealous Lover“ je vyloženájaggerovina vycházející z funky a taneční podoby THE ROLLINGSTONES, takže evokuje spíše éru alb jako „Black N´Blue“. Nevím jaká kouzla Andrew Watt s kapelou využíval ve studiu, ale vše zde působí, jakoby song nahrála spíše grupa třicetiletých muzikantů v životní formě. Překvapí Jaggerovy falzety, ale i zanícení a náboj, jaký byl kdysi patrný u černošských hudebníků z Motownu. Zdá se to být neuvěřitelné, ale unavenost tyto osmdesátileté rockery obcházívelkým obloukem. Otom, že máme co do činění s temperamentní a pestrou sbírkou však svědčí i jiné songy,např. Keithem odzpívaná „Some Of Us“, která je poctou kořenům blues, svižnější rockerskájízda „Divine Intervention“ nebo naopak chytlavější poetická věc „Covered in You“, ve které si zahrál na basu dokonce sir Paul McCartney.Mírnější polohy současných THE ROLLING STONES reprezentují na blues a countryorientované věci - „Ringing Hollow“ nebo „Back In YourLife“, přičemž právě z druhé jmenované by se časem mohl rovněž státjednoznačný hit. Celé album uzavře předělávka od ChuckaBerryho, která nese název „Beautiful Delilah“. Jde o jednu ze dvou coverzí na desce, ta druhá a o něco modernější má jméno „You Know I´m No Good“ a pochází z repertoáru Amy Winehouse. Z mého pohledujde o další povedenou sadu rock´n ´rollu, která nedělá portfoliu anglické legendy ostudu, ale naopak umocňuje u posluchače vitální dojem zjejich hudby. Za mne je tohle prostě povedená věc.https://www.crazyDiamond.cz/mega_colossus_watch_out_recenze/3978https://www.crazyDiamond.cz/mega_colossus_watch_out_recenze/3978nobody@nothing.com (Gazďa)MEGA COLOSSUS. Co to je za dementníjméno? A hrajou nostalgický hevík? Na první dobrou nic pro mě.Spíš jen tak náhodou jsem si tedy zařadil jednu nebo dvě skladbyz nejnovější desky tohoto uskupení do playlistu, který sipravidelně osvěžuju novými skladbami. A překvapivě jsem nebylzklamán, spíš naopak. Název souboru považuju stále zapřipitomělý a podobně jsem se mezitím nestal fanouškem novévlny tradičního metalu (NWOTHM), tedy současných skupin, kterénostalgicky vzývají ducha osmdesátek. Co je pryč, je pryč. Pročse dívat zpět? A že jsou MEGA COLOSSUS svým názvem i textytakovým milým parodickým pastišem na tom nic nemění. Na druhoustranu – zas se nemá smysl prvoplánově otáčet zády, když jeněkdo v tomto žánru schopen vyprodukovat opravdovou kvalitu.Jako právě tihle chlapci z Raleighu v Severní Karolíně. Původně se jmenovali COLOSSUS, aletakových kapel byly mraky. Managementu té nejznámější prýnavrhli, aby se o jméno utkali v živém battlu před publikem.Druhá strana odmítla, tak si místo toho k názvu přidalipředponu. Aby nebyla žádná mýlka.Album „Watch Out!“ je už pátým z jejich diskografie, když debut vystřelili do světa v roce2008. Prolétl jsem si letmo i předchozí desky a troufám sitvrdit, že do pětice všeho dobrého – poslední deska je tounejzralejší a celkově nejlepší. Rozehrávají na ní energický, kytarově orientovaného heavy metal, který kombinujevlivy britské nové vlny s moderním, čistým a přehlednýmzvukem. Jde o nerdy, fanoušky původního metalu, kteří serozhodli založit si kapelu a něco podobného zkusit sami. Takhlenějak by myslím hrál Stray, kdyby místo toho neudělal hudebníweb. Poctivá dělnická kapela. Hodně heavy metalu, trochu thrashea speedu, nějaký ten prog. MEGA COLOSSUS se vydávají cestouveselé polohy kovového žánru, který plní dobrou náladou aenergií vytáhnout z garáže dávno oprýskaný meč, osedlatkoně a vydat se setnout hlavu tomu nejméně oblíbenému sousedovi.Epika a aktivita, žádné severské blackmetalové bahno nebopost-metalové přemítání o povaze všehomíra. Ohledně textů, tak je to páté přesdeváté, co se tak v metalu může nosit. Příšery, vzdálenéplanety, černá magie, motorové pily, vraždící manažeři…vyberte si. Verš „Pirate Princess Or Bestial Empress...“ mipřipomněl roztomile špatnou angličtinu německých velikánůACCEPT, kteří ve skladbě „Breaker“ z roku 1981 použilinesmrtelné spojení „Icicle Brains… Bicycle Chains“. MEGACOLOSSUS jsou samozřejmě Američané, takže nezpívají nesmysly apro fajnšmekry anglického jazyka je v textech i řada nahrávek. Já to nepoznám.Každá deska ale stojí a padá hlavněs kvalitou předvedených písní, a to je silná deviza téhleparty ze Severní Karolíny. Divoké riffy, blesková sóla astadiónové refrény. První polovina alba nabízí přímočaréhymny - od otvíráku „The Bad Thing“, přes nakažlivou„Battelfront“ a podobně laděnou „Tag In Your Friend“, až poo něco delší, ale i tak velmi hitovou „Good Hunting“. Druháčást alba experimentuje s relativně komplikovanějšími,progresivnějšími skladbami, které mírně ubírají na tempu, alepotvrzují vysokou muzikantskou i skladatelskou úroveň souboru.Vypíchnul bych všechny tři: „The Halls of Mystikos“, „HereLies You“ i „Bloodless“. Jsou schopny kombinovat heavymetalovou chytlavost a harmoničnost, thrashovou údernost a progovourozmanitost. Skladatelsky nemá deska slabého místa. Produkce z dílny Al Jacoba ve studiuWarrior Sound dodala nahrávce čistý, ale přitom patřičně dravýzvuk. Zpěvák Sean Buchanan se drží klasických poloh – jehoprojev je čistý, energický a plný entuziasmu, což se u těchtoamatérských metalových kapel ne vždy podaří dobře přenést napásek. Je spolehlivý dole, ale zcela bezpečně je schopenpohybovat se i v powermetalovém ječáku. Jemným vypravěčskýmstylem i měkkou polohou hlasu připomene Reverenda Jonese z BYFIRE AND SWORD a s touto podobně amatérskou americkou partoumají severokarolíňané společný i velký skladatelský um a takéohromnou energii, která z jejich počinu sálá. Příjemné překvapení a ideálníalbum k nenáročnému poslechu. Verdikt? Něco mezi 80 a 90. Zacelkovou sympatičnost se kloním k vyššímu hodnocení.  https://www.crazyDiamond.cz/overkill_laid_to_waste_refore_praha_modra_vopice_recenze/3981https://www.crazyDiamond.cz/overkill_laid_to_waste_refore_praha_modra_vopice_recenze/3981nobody@nothing.com (Gazďa)OVERKILL jsou od své první návštěvy v roce 2000v Česku častými hosty. Prakticky každý rok je máme možnost tu či ondevidět. Tahle neoficiální šňůra byla přerušena jen pandemií, ale jakmile zasnahodili řetěz, Tour de Czechia pokračuje. Loni se otočili na Brutalu apředloni byla pro jejich zastávku zvolena MeetFactory, tedy realtivněambiciózní prostor, který pojme až 750 lidí. OVERKILL ho bez problémů naplnili,a tak by se jejich současný zájezd do Modré Vopice zdál nepochopitelný. Obscure ale zvolili správně. Koncert se konal venku a proletní klání je tenhle vysočanský opičí výběh tím ideálním místem. Vypadá to tujako na vesnici na kravském dvorku, ale kapacita je obdobná jakov MeetFactory (dovnitř Vopice se vejde tak 120 lidí). Proč dělat v létěkoncerty uvnitř, když to jde venku za příjemného teplého večera pod hvězdami?Navíc ve Vopici pod širým nebem nebývá problém se zvukem, který uvnitř zvukařipravidelně ohulují tak, že se to nedá snést. Naopak zdejší outdoors koncerty mámmoc rád a vřele je k návštěvě doporučuju.S OVERKILL nemám dlouhou koncertní historii, ale užjsem je několikrát viděl. Nemůžu tak srovnávat s dřívějšími obdobími, alev současnosti mi přijdou ve velké muzikantské i celkové pohodě. Tři rokystaré album „Scorched“ potvrzuje kontinuální kvalitu a vedle obvyklé thrashovéřezničiny vystrkuje také růžky kytarových harmonií klasického heavy metalu, cožpůsobí jako příjemné zpestření obvyklé formule. I koncertní nasazení smečkyz New Jersey vidím jako výjimečné, ale to je vlastně tak nějak u většinyvelkých amerických thrashových band sympatickým pravidlem. Minimálně u ANTHRAX,TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL nebo KERRY KINGA. Thrash je dělnickým žánrem, apokud ho hraješ, musíš se na pódiu prostě vyndat jak po osmihodinové směně upásu, jinak jsi neodvedl poctivou práci. Budiž jim to přičteno k dobru,v podobném duchu to měly i předskakující české úderky REFORE a LAID TOWASTE, které jsou obě považovány za zástupce toho nejlepšího, co lzev současnosti v českém thrashi naleznout. Valašští REFORE jsou technicky extratřída, a koncert veVopici toho byl jen potvrzením. Jedna rubačka stíhala druhou a Vysočany si bahnitýdeathem zahnívající thrash hodně užívaly. Návštěvnost už v této chvíli,tedy o víkendu o půl sedmé, dosahovala odhadem pěti set lidí. Byla tak důkazem,že většina příchozích nebyli Pražáci, ale lidé z různých končin republiky,kteří nepřijeli jen na závěrečné přijímání, ale chtěli si tuhle thrashovou mšiužít od začátku do konce. Nejobvyklejším krojem na opičím dvorku bylyosmdesátkové džínové bundy s nášivkami, kterými výběh přetékal. Jáv sandálech a s polohavajskou košilí jsem tak z davu svýmošacením vyčníval ještě víc než obvykle a slyšel jsem na to i nějaké narážky. Energieprýštící z valašských ogarů ale nabíjela publiku, ať už bylo v jakýchkolivhadrech. Riffmasteři Franta Tkadlec a Matěj Fišer to do nás naprali skutečněnaplno jako paviáni v zoo a Tkadlecův „Schuldinerovský“ vokál pomáhalvykouzlit další nadstavbu metalové naléhavosti a agresivity. REFORE žijí vesvětě superrychlých kytar bez zapamatovatelných melodií, což ale není na škodu.V mém pojetí je thrash hlavně o riffech a ty mají tihle nadšenci z Moravyvelmi dobré.Méně třeskutých riffů ale více vrstevnatosti přinesliplzeňsko-pražští LAID TO WASTE. U této drtičky můžeme spatřit i jakousipříbuznost s OVERKILL, a to v přiskřípnutém ječáku frontmana/basistyZdendy Smrťáka, který jakoby zdědil nějaké to Bobbyho vokální DNA. Jsou o něcooriginálnější bandou než Valaši. Nezní tak old school, ale mávají na nás iodkazy na metalcore nebo funk. Těch jsem ale na vysočanském vystoupení mocneslyšel, protože i oni sázeli zejména na rychlejší a klasičtěji thrashové vály.Zhruba polovinu jejich třičtvrtěhodinky jsem sledoval z přední části arény,druhou zezadu z nekonečné fronty na pitivo, kterého bylo za tohotopříjemného ale i teplého večera dost potřeba. Celkově myslím využili obě českéskvadry příležitost předskáknout si před slavnými americkými kolegy beze zbytkua výborně připravili plac pro Ellsworthovu hordu.Ta rozjela svou obvyklou pumelici ve tři čtvrtě na devět abylo to jako obvykle intenzivní. Po úvodní „Scorched“ z poslední deskypřišla na řadu hned jedna z koncertně nejúdernějších položek, tedy „Rottento the Core“. Společně s „Bring Me the Night“ a „Hello from the Gutter“ tak přineslaprvní polovině setu intenzitu, o které si mohou jiné kapely nechat jen zdát.Poloměr moshpitu zažehnutého předkapelami se postupně zvětšoval, aby v závěruvystoupení obsáhl snad polovinu placu přímo pod pódiem. Elektrifikace prostorubyla na takové úrovni, že mi ani nevadila absence druhé kytary, protožez neznámých důvodů na tohle turné nevyrazil Derek Tailer a šest strun takobstarával pouze věčně usměvavý Dave Linsk. Kapela nepřítomnost tohotosekerníka nijak nekomentovala ani na internetu ani přímo na koncertě, takže jeotázkou, zda nejde o nějaký větší rozkol. Naopak že se tentokrát budeme musetobejít bez basáka D.D. Verniho, bylo předem dostatečně oznámeno. Hlavnískladatel zelených démonů koncertně odpočívá ze zdravotních důvodů, ale údajněpilně pracuje na skladbách pro příští album.  Místo něj na scénu vyběhl Christian OldeWolbers, který kdysi tvrdil muziku ve FEAR FACTORY nebo VIO-LENCE. Metalovýmatador, jenž je schopen obstarat basu i kytaru, vypadal v dobrémrozpoložení a zdálo se, že ho hraní s OVERKILL baví. Potud všechno dobré.  Problematická mi ale přišla délka setu. Hodinadeset je opravdu málo a je škoda, že se našim fanouškům dostalo jen dvanáctipísní, když všude jinde hrají o tři songy víc. Rozumím, že se uprostřed městamusí s obdobnou produkcí končit před desátou, ale proč tedy nezačít dřív? Jakoobvykle zábavný a energicky nabíjející koncert téhle sebranky tak bohuželnechal v ústech i trochu pachuti, že jsme byli na rozdíl od ostatníchochuzeni.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_there_is_nothing_left_to_lose_recenze/3979https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_there_is_nothing_left_to_lose_recenze/3979nobody@nothing.com (Tomáš)Jestli je druhá deska FOO FIGHTERS poznačena bolestivým pozadím vzniku, u třetího zářezu „There Is Nothing Left To Lose“ panovala všeobecná pohoda, kterou pak kapela znovu zažila až o mnoho let později s některými novějšími deskami. Říká se, že krize přejí umění a kreativitě, ale to samé musíme teď přiznat i té pohodě, protože tady máme 100% důkaz, že to funguje. Po skončení turné k albu „The Colour And The Shape“ a odejití kytaristy Franze Stahla, zůstali FOO´s triem. Dave v té době bydlel v Los Angeles, ale po pár měsících ho zdejší pozlátko, umělost, nabubřelost a neupřímnost přestaly bavit a rozhodl se pro návrat do rodné Virginie. Plán byl jednoduchý. Koupí si barák s velkým sklepením, ve kterém si postaví domácí studio a zde s kapelou nahrají další desku. Kapela souhlasila. Zároveň se vyvázali z kontraktu u Capitolu a tím pádem byly víceméně bez závazků. Takže i bez tlaků, bez kontroly, bez termínů. Se stavbou studia jim pomáhal kamarád Adam Kasper, který se zároveň stal i spolu-producentem desky. Adam byl pravým opakem Gila Nortona, producenta druhé desky FOO´s. Nechával kapele maximum prostoru, nezasahoval do dramaturgie skladeb, zaměřoval se primárně na technický aspekt nahrávání a snažil se zachytit muziku co nejvěrněji. Takže opět pohoda.Zatímco druhá deska byla pro Davea hodně osobní, teď se tematicky více odvázal a snažil se reflektovat svět kolem sebe. Samozřejmě se opět objevily i songy čerpající z osobních prožitků a zkušeností, třeba singlovka „Learn To Fly“, ve které se snaží popasovat se svojí letitou fóbií z výšek a létání obecně. Častým tématem je showbusiness, zřejmě i na základě zkušeností ze života v Los Angeles. „Stacked Actors“ jako přímá kritika Hollywoodu a posedlosti kulturou celebrit, „Ain´t It A Life“ oslavující pohodový život na jižanském venkově jako kontrast shonu a stresu v Los Angeles nebo nádherná „Aurora“, vzdávající hold minulému životu v Seattlu. Pohoda a optimismus se naplno promítá nejen do atmosféry desky, ale i to jednotlivých songů. „Next Year“ se svojí téměř vánoční náladou vypráví o novém začátku plném pozitivních očekávání. Nahrávací proces připomínal letní prázdniny partičky kamarádů. 4 měsíce, kdy se všichni nastěhovali do baráku nad studiem, společně tvořili a po večerech grilovali a popíjeli pivko. Absolutní svoboda, přátelství, užívání si života. Předpřipraveného materiálu bylo relativně málo, většina songů vznikala přímo na místě. Dave měl opět celkem jasnou představu, kam se chce s další deskou posunout. Cíleně směřoval do ještě více mainstreamového pojetí tvorby. Ubralo se z agresivity, přidalo se na melodičnosti. Vyhráli si se songwrittingem, díky čemuž vznikla kolekce do detailu propracovaných písniček, které jsou možná až překvapivě konzervativní. A je na tom něco špatně? Samozřejmě že není! Reakce některých fanoušků a hudebních kritiků, že se „zaprodali“ a stala se z nich „komerční“ kapela, je nechávali v klidu. Tak nějak s tím počítali, proto i ten název alba „Nemáme co ztratit“.Kam se teda kapela stylově posunula? Pořád je to poctivý devadesátkový alternativní rock, s přesahy do hard a soft rocku, post grunge, powerpopu nebo punkrocku. Deska je nabitá zpěvnými stadionovými hymnami. Střídají se zde velkolepé, burácivé rockové konstrukce a jemnější, pohodovější kousky s ležérní atmosférou. Místo činu - sklep, byl vše, jen ne zvukově vyladěným studiem. O to větší uznání patří Adamu Kasperovi, protože deska zní fantasticky. Poctivé analogové nahrávání a improvizované studio vyústily v příjemně syrovou a zároveň krásně živou a přítomnou zvukovou konstituci. Cítím zde odkazy na hard rockové velikány sedmdesátek a osmdesátek. Tady se nic nepředstírá. Tohle chce být velká rocková deska se vším všudy. Dave zde výrazně ubral ze svého křiku a řevu a více se zaměřil na normální zpěv. Je to evidentní kontrast proti druhé desce, kde šel se svými vokály až na dřeň. Teď, až na pár vyhrocenějších momentů, jako „Stacked Actors“ nebo „Breakout“, si jede popíkovské nápěvky, netlačí na pilu a jeho hlas si tak můžeme vychutnat v plné parádě. Je uvolněný, paleta nálad je rozsáhlejší a vysloveně si to užívá. Co se týče bicích, tak pro Taylora to byla první větší zkušenost se studiovou prací. Předtím byl primárně živým bubeníkem. Zatím si ale ještě úplně nevěřil, a proto zhruba polovinu songů nabubnoval Dave. Rozdíl ale člověk nepozná, všechny songy znějí fantasticky.Ke konci nahrávání Dave opět začal řešit otázku druhého kytaristy. Ve studiu zvládl kytary nahrát v pohodě sám, ale věděl, že na turné potřebuje mít vedle sebe dalšího borce s kytarou, který mu pomůže docílit typický zvuk FOO´s. Byli, jsou a budou kytarovou kapelou, s velkým a mohutným zvukem. A na to potřebuješ mít alespoň dva kytaristy. Zorganizovali teda regulérní konkurz. V průběhu dvou týdnů se jim tam vystřídalo přes 30 zájemců, někteří dle vzpomínek kapely byli i dost evidentní pošuci. A jedním z posledních frajerů byl jistý Chris Shiflett. Pocházel z punkrockového undergroundu, což Davea silně oslovilo. Dokonce později zjistili, že hodně let dozadu Chris se svojí tehdejší kapelou otvíral jeden koncert pro SCREAM, ve kterém bubnoval Dave. Chemie prakticky okamžitě zafungovala a FOO´s byli opět kvarteto. Bylo jasné, že dlouho nezůstanou ani bez kontraktu. Z různých nabídek zvolili RCA Records. A label se skutečně snažil. Zřídili oficiální kapelní web, dostali je do různých televizních pořadů a propagovali je, jak mohli. Kapela pokračovala v tradici vtipných videoklipů, kdy zejména „Learn To Fly“ a „Breakout“ jsou vysloveně luxusní kousky. Překvapivě, zejména teda pro kapelu, dostali dokonce dvě Grammy. Za desku, nahranou v improvizovaném studiu ve sklepě. Prodejní čísla pak přesáhly tři miliony kopií.Kromě notoricky známých singlů obsahuje album i spousta dalších výborných skladeb. Třeba hned úvodní, syrová a agresivní „Stacked Actors“. Ze začátku jsem se sice divil, proč jí vybrali jako otvírák desky, ale teď jí milují se vším všudy. Zasněné, téměř psychedelické pasáže se zde střídají s naštvanými výbuchy vzteku, song je doslova přeplněn spoustou na první poslech nesourodých zvuků, zmutovaných kytar, vazbení, screamo pasáží. A do toho téměř jazzová basa Natea. Výborná je i „Gimmie Stitches“, která svým houpavým riffem připomíná jižanský hardrock sedmdesátkového ražení. Tvrdý post-grungový riff se v „Live-in Sky“ potkává se soft rockovou melodičností a je to kouzelná kombinace. Krásně zasněná „Headwires“ střídá jemný shoegaze a mohutný syrový hard rock. A závěr? Dle nejlepších tradic si sem FOO´s nechali propracovaný a členitý konstrukt, který je etalonem klasického rocku. „M.I.A.“ roste, otevírá se, přidává další kapitoly. V mezihře si vezme trochu času, zvyšuje napětí a pak otevře stavidla a končí v nádherné katarzi. Symbolicky dojezd, v pár taktech samotných bicích, je už jen třešničkou na dortu. Pro FOO´s bylo následné turné citelným posunem. Jeli společně s RED HOT CHILLI PEPPERS a hráli velké arény. A desítky tisíc fanoušků s nimi zpívali jejich songy. Sám jsem měl štěstí je na tomto turné vidět, když jsem léto roku 2000 trávil jako student na letní brigádě v Americe. Sice hráli před RHCP, ale zdaleka nebyli v pozici předkapely. Jejich set byl prakticky plnohodnotný a byli hodně divocí, hluční a bezprostřední. Ve vynovené sestavě působili totálně cool. Moderní rockové hvězdy. Když si Dave a Chris vzali Gibsony Explorer, případně „Véčko“, bylo to až esenciální zhmotnění alternativního rocku závěru milénia. Turné bylo intenzivní a po dvou měsících neustálého koncertování se na kapele začaly projevovat známky únavy. Žili sice svůj velký rock´n´rollový sen, ale ten má samozřejmě i své stinné stránky. Alkohol se stával součástí každodenního fungování, rostlo napětí, výkony nebyly zdaleka vždy perfektní. V nejhorší situaci se postupně ocitl Taylor, který začal koketovat s drogami. Spirála se nekontrolovatelně roztáčela a že to neskončí dobře, bylo nabíledni.https://www.crazyDiamond.cz/dream_nails_you_wish_recenze/3977https://www.crazyDiamond.cz/dream_nails_you_wish_recenze/3977nobody@nothing.com (Tomáš)Indie-punkové dívčí kvarteto DREAM NAILS jsem objevil pár let dozadu s jejich druhou deskou „Doom Loop“ (2023). Partička z Londýna vycházela při definování svých pozic z historických odkazů politického punku, hnutí riot grrrl a silně akcentovala i v dnešní době moderní témata queer identity. Řekněme si to na rovinu, na pivo by se mnou rozhodně děvčata nezašla, protože jsem starý bílý hetero konzervativní dědek, ničící planetu neustálým vyvážením svého tlustého zadku v autech pro zábavu, ale hudebně jsme si celkem sedli. Podobné punkové úderky s moderním indie zvukem a nádechem tanečních beatů jsou v posledních letech na ostrovech velice populární. A mě to zase baví poslouchat při kruizování v těch zlých zlých autech.Ale srandičky bokem, ať už s jejich politickými postoji souhlasíme nebo ne, zaslouží si uznání minimálně za snahu a pracovitost. Jsou typickým produktem DIY scény, kde nic nedostanete zadarmo. Všechno si musíte vydobýt vlastní pílí, cílevědomostí a nasazením. Když se teda objevila letošní novinka, neváhal jsem a pustil se s vervou do ní. A okamžitě jsem znejistěl. Tady je něco jinak. Dost jinak. Ironické a pichlavé skladby, vystavěné kolem těkavých melodických struktur, plné deklarativních zpěvných linek, často připomínajících spíše burcující projev na politickém meetingu než klasické písničky, zde najednou nejsou. Deska je naopak velice melodická, zpěv „normální“, zvuk temnější a výrazně kvalitnější. Nedošlo k omylu? Ověřuji, jestli mám v sluchátkách správnou desku. Všechno sedí. Co se stalo?Tak za prvé, z kvarteta je trio. Základní powertrio v klasickém obsazení kytara-basa-bicí osiřelo po odchodu už druhé zpěvačky v pořadí, a tak to zkusily jen ve třech. Zpěv si vzala na starost basačka Mimi Jason a nemůžu si vynachválit toto rozhodnutí. Mimi je výborná zpěvačka, která skutečně zpívá. Má velice příjemný hlas, nesnaží se být za každou cenu drsná, teatrální nebo punkově sarkastická. Právě naopak, nejsilnější je v momentech, kdy zpívá klidně a uvolněně. V několika písních nese její projev stopy shoegazové estetiky a funguje to na jedničku.Kapela se ve svém projevu odpoutává od punkové škatulky a roztahuje křídla. Někdy zní alternativně rockově po vzoru PIXIES, jindy hypnoticky post-punkově, umí ale být i hravá ve stylu new-wave, nebo až dream popově něžná. Zvuk je hutnější a zemitější, pořád ale jasně alternativní. Plně si vystačí v kombinaci kytara-basa-bicí, aniž bychom měli pocit nedostatečné prostorovosti nebo plochosti. Důležitým základem je skvělá spolupráce rytmické sekce. Syrovější bicí a mohutná, dopředu vytažená basa, tvoří pevný základ, kolem kterého pak kytara nabaluje další vrstvy. Škála kytarových zvuků dávno opustila indie-punkové teritorium. Najdeme zde vše od čistých tónů až po špinavé, téměř grungeové bahnění. Jestli bych měl vybrat pár podobně znějících kapel, tak z ostrovů bych sáhnul nejspíše po LAMBRINI GIRLS a zpoza velké louže třeba MANNEQUIN PUSSY.Songwritting jako takový musím opět jen a jen chválit. Už na předešlých deskách bylo pár náznaků, že kapela má velký potenciál. Stavidla kreativity zde otevřely naplno, nebály se vpustit do písniček více popové lehkosti a výraznější melodičnosti a výsledek je více než pozitivní. Nejvíc se to projevilo v závěrečné „A Sign“, která mi až vyrazila dech. Jednak bych podobný indie rockový dream pop od DREAM NAILS nikdy nečekal, jednak je ten song prostě dokonalý. Pohoda se zde potkává s krásou, tohle je skutečně vyšší dívčí.Ačkoliv tematicky kapela neopustila úplně svoje politické zaměření, více prostoru dostávají otázky týkající se aktuálního světa obecně. Technologie, komplikovanost života, ztracenost člověka v moderní společnosti, odolnost jednotlivce a jeho každodenní boj o přežití. S tím souvisí obecně vážnější atmosféra jednotlivých skladeb. Vynikne to hned u několika songů, jako jsou „Organoid“ nebo „The Information“. Osobně se mi nejvíc líbí hloubavější kousky, kde si kapela více vyhraje s atmosférou. „Zeros“ je třeba krásně oživená lehkými klávesovými vsuvkami, trumpetami (!) anebo akustickou kytarou. Temně agresivní „The Spirit Does Not Burn“ je už prakticky alternativním rockem, „Pack My Wax“ pak zasněným post-punkem. Reminiscence na taneční hopsavost najdeme třeba v „Move Like An Animal“. Je to taková alternativnější feministická verze ranných FRANZ FERDINAND. Rytmickou hravostí a roztěkaností oplývá i „This Is Water“, která jí ale kombinuje ze zemitějším garage rockovým zvukem.Personální změny jsou pro kapely vždy rizikovým podnikem. Pro DREAM NAILS to ale dopadlo nejlepším možným způsobem. Nová energie a dynamika, kterou tato transformace sebou přináší má absolutně pozitivní dopad na projev skupiny jako takové. Parádní hudební posun vpřed, jen tak dál a houšť.https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_splat_recenze/3976https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_splat_recenze/3976janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Koho by napadlo, že se DEEP PURPLE ještě někdy vytasí s takto vitální deskou? Mne tedy rozhodně ne. Stalo se, novinka „Splat!“ je prvotřídní hardrocková jízda, která má v sobě všechno – energii, nápady, spousty skvělých skladeb, dokonce i onoho typického kapelního soundu poznamenaného častými vstupy hammondů a jejich soubojů se sólovou kytarou se zde dost často dočkáme. Vypadá to, že britská legenda dnes zapomněla na důchod a naopak natrefila na novou žílu plnou entusiasmu a nadšení, což se dá rovněž přičíst nástupu nového, o generaci mladšího kytaristy Simona McBridea, jehož herní styl je podstatně blíže ke hře Ritchieho Blackmorea, než tomu, co v řadách DEEP PURPLE skoro tři dekády předváděl Steve Morse. Ony i klávesy Dona Aireyho dnes zní jaksi nespoutaněji a tento zkušený borec se tak čím dál více jeví plnokrevnou náhradou za fenomenálního Jona Lorda. Jestli je „Splat!“ nejlepší deskou kapely za hodně dlouhou dobu, nechám na každém. Třeba měl Morseův abstraktní, americky šťavnatý, grooveový styl hry u řady posluchačů také úspěch. Osobně si však lebedím právě zde a to po hodně dlouhé době, neb nové skladby jsou kombinací aktuálního pohledu na žánr s živelnějším pojetím sedmdesátých let. Vlastně to slyším tak, že „Splat!“ je nejsilnější deskou Párplů za celou dobu mého aktivního poslouchání jejich hudby, tedy minimálně od počátku devadesátých let.Současné skladby fungují komplexní hymny upomínající na slavné časy někdejší sestavy II z počátku sedmdesátých let, kterým bylo vlastní charisma a ono tolik potřebné vábivé pnutí. To ještě nedávno hudbě DEEP PURPLE po dlouhá léta chybělo. Dočkáme se zde tak jednotlivostí týkajících se nesporně nápaditých nosných linek, jejich gradace a propojení s „nenucenými hovory“ mezi výraznou klávesovou složkou a neméně pozoruhodnou kytarovou prací. Právě dnešní stavitelé melodiky McBride a Airey spolu uvnitř skladeb komunikují snad nejlépe, co u této kapely pamatuji. Rovněž zpěvák Ian Gillan, ačkoliv již dávno nemůže využívat svého výstavního ječáku z mládí, působí dnes hodně ve formě a vnáší do skladeb zaujetí a tenzi. Zkrátka už od úvodního svižného hymnu „Arrogant Boy“ máte pocit doslova probuzení legendy, jakoby rázem všechno stanulo na místech, ze kterých to nemělo nikdy vybřednout. Dvojka „Diablo“ je dost možná jednou z vůbec nejsilnějších hymen novinky, jakkoliv jí možná schází dravost předchozí „nové hvězdy dálnice“, ale i tak dokáže vyrážet dech souhrou melodií a grooveové složky, či komunikací mezi kytarou a klávesami.Co se týče chytlavosti, mou další favorizovanou položkou je zde song „The Only Horse In Town“, což je další vynikající skladba upomínající na slávu sedmdesátých let, na tolik potřebnou okázalost a heroismus nejen někdejší tvorby DEEP PURPLE, ale celé ostrovní hardrockové školy daného období. V pochodové „Sacred Lord“, skladbě s nápadnou inklinací k skotskému folklóru, se znovu blýskne Simon McBride a vystřihne zde skutečně strhující part, který dokáže píseň náležitě posouvat. Přes svůj snový a díky klavíru klasický začátek, je nakonec asi nejdrsnějším a nejvíce psychedelickým songem této kolekce píseň „Guilt Trippin´“, ale je to právě tahle věc, kde mne hlas Iana Gillana svým zabarvením sedí se vším všudy. Docela progresivní záležitost, u které bych se nikdy nenadál, že si ještě něco podobného DEEP PURPLE risknou složit a vyjde jim z toho bomba. Parádní, proměnlivá a nadžánrově odvážná jízda, u které bych netipoval, že za ní stojí chlápci, z nichž některým je již osmdesát. Třináctiskladbový a do detailu vyladěný celek se sice drží starých tradic a podstaty hard rocku, ale je schopen i něčeho navíc. Dokáže zacházet s nápady a melodiemi opatřenými neobyčejnou lehkostí a mladistvějším přístupem k věci. Deska samozřejmě obsahuje i spousty dalších povedených položek než výše zmíněné, včetně bezproblémově chytlavé písně „The Rider“, o něco dramatičtější jízdy plné kouzlení dvou služebně nejmladších členů - „The Lunatic“, s euforičností zacházející „Jessica´s Bra“, či krásně zaobleného titulního kusu na závěr, který v sobě koncentruje hodně z předností z letité tvorby DEEP PURPLE. Takže, co vám mám závěrem o této novince Párplů říct? Snad jen, že jsem tuhle kapelu, navrátivší se v takto úžasné formě, již nečekal. Je poznat, že si sestava starých harcovníků s novým kytaristou sedla a ten mnohem více navazuje na Blackmoreovský odkaz zlaté etapy legendy. Skvělá deska se vším všudy!https://www.crazyDiamond.cz/zztop_pardubice_enteria_arena_6cervence2026_koncert/3973https://www.crazyDiamond.cz/zztop_pardubice_enteria_arena_6cervence2026_koncert/3973nobody@nothing.com (Gazďa)Jako u nedávného koncertu AliceCoopera se ani v případě ZZ TOP nepovažuju za pravověrnéhofanouška. Ale podobně jako u detroitského démona tak nějakpozoruju i tyhle texaské bluesmany celý svůj život. Rozhodně takbyl důvod se na ně konečně vypravit i live. Zajímavé je, že stejně jakohororový dědeček poctili Česko vousáči svou návštěvou dosudpouze sedmkrát, naposledy před sedmi lety. Frekvence to nenívalná, čekal bych víc. O to větší důvod tedy vyrazit nakoncert, který může být klidně v našich vodách tímposledním. Billymu Gibbonsovi táhne na sedmasedmdesát, a kdo ví,jak dlouho se mu bude chtít ještě harcovat po světě. I když…bluesmani mají tvrdé jádro a dost často to táhnou, dokud jimtělo finále neřekne ne. Během pardubického klání jsme sebohužel museli obejít bez bubeníka Franka Bearda, což jsemzjistil až v průběhu koncertu. Hlavu bicmana mi totižzakrývaly činely, ale to mlácení mi přišlo na téměřosmdesátníka nějak moc energické. Kvůli zdravotní indispozicibyl Frank na turné nahrazen technikem Johnem Douglasem, který tyhlezáskoky pro svého šéf čas od času dělal i v letechdřívějších.Kde už loučení proběhlodefinitivně, je u basisty Dustyho Hilla, který odešel hrát bluestam nahoru v roce 2021. Za čtyřmi strunami jej naživonahradil rovněž jeho technik, v tomto případku ElwoodFrancis. Náhrada solidní. Disponuje nejen podobně impozantnímvousiskem, ale také muzikantskými dovednostmi a minimálně takovýobčasný pozorovatel jako já nepozná rozdíl. Kacířskésamozřejmě je, že se nenarodil v Texasu. Naštěstí to bylov také stoprocentně jižanském Kentucky. Vousatci neměli předkapelu, což jena jednu stranu škoda. Protože kdo jiný by měl dělat osvětu aukázat Evropě nějaké nové mladé americké bluesmany? Na stranudruhou – pro nás, co jsme přijeli na otočku z Prahy, nebylonutné ten zájezd nějak moc protahovat. V pardubické EnteriaAreně jsem byl poprvé, stejně tak jsem vlastně ani nikdy pořádněnebyl v Pardubicích. Hala je poměrně příhodně situovanáasi dva kilometry příjemnou chůzí od vlakového/autobusovéhonádraží. Vstup byl organizován přehledně, jen uvnitř se nedaloprakticky nic objednat. Fronty na pivo asi u dvou píp na celou haluvypadaly, jako když přivezli za komunismu lego a přímo na plošese nedalo koupit vůbec nic. Ještěže nešlo o dlouhý koncert.Mělo se začínat v osm večer,ale jelikož chodí bluesmani vždycky pozdě, tak se startovalo o půldeváté. Musím přiznat, že jako mladému mi tyhle pozdní začátkynevadily a přišli mi normální. Dnes mi to přijde nedospělé anedůstojné. Když vezmu, že tam zbytečně čekalo půl hodinu7000 lidí, tak to dělá asi 145 zbytečně ztracených dní,protože si tři nějací prďolové nejsou schopni nastavit timemanagement. Tři prďolové, kterým navíc platíme nemalé peníze.Polehčující okolností bylo, že můj zpáteční rychlík užv tuto chvíli hlásil tři čtvrtě hodiny zpoždění, takjsem aspoň nemusel odcházet dřív. Okolo mne se to v publiku hemžilotričky ZZ TOP, Harley Davidson, LYNYRD SKYNYRD, ale viděl jsem iKREATOR nebo SLIPKNOT. Ze zaplněné haly bylo znát, že Texasané unás fanoušky mají. Podobně jako v případě mnoha dalšíchlegendárních interpretů, které jsem v poslední doběnavštívil, tvořily základ starší ročníky, ale s výraznýmpoměrem mladých a teenagerů. Publikum mi alespoň vepředu mocživé nepřipadalo, naštěstí kolem mě bylo pár energičtějšíchjedinců, kteří se snažili koncert trochu rozhýbat. Fascinujícíbylo i po mé pravici stojící duo týpků, kteří si už značněobveselení přinesli pro každého zásobu dalších tří piv, abybyli po půl hodině zas na suchu. Kam to ukládali, je záhadou. Titaké nevydrželi stát na místě, ovšem ze zcela jiných příčin.Kostru setlistu ZZ TOP nemění desítkylet a je plný osvědčených položek, což je pro fanouška méhotypu zcela v pořádku. Stejně tak to myslím přivítal izbytek haly. Začínalo se „Got Me Under Preassure“z nejúspěšnější desky „Eliminator“ (1983), které seprodalo asi 15 milionů kusů a ke které jsme se v průběhuvečera vrátili ještě třemi superhity „Sharp Dressed Man“,„Gimme All Your Lovin´“ a „Legs“, jež okolostojícívětšinou nadšeně hýkali nahlas. Z mých dětských let mideska utkvěla hlavně klipy se spoustou sexy oblečených, ale nesexyženštin, chlupatými kytarami a až otravně všudypřítomným1933 Fordem Coupé. Show prakticky žádná, sice estetickyposkládané Marshally, ale bez obrazovek, za pódiem jen plachtazobrazující barevnou posprejovanou zeď se jménem kapely. Dobře,je to blues, ale spíš mi to zavání snahou uspořit co nejvícedolárků. Nakráčel jsem jako obvykle dopředu, tak jsem mělsolidní přehled, ale ti vzadu asi moc neviděli. Ono se toho stejněna pódiu moc nedělo. Bubeník jel jednoduše kupředu bum/čvacht aoba vousatci se většinou pohybovali v okruhu pár čtverečníchmetrů od svých mikrofonů. U tohoto typu koncertu se fakt vyplatíbýt vepředu. Problematický byl i zvuk. Letitá otázka, zda se dá koncert blbě nazvučit, i když hrají jen tři nástroje, byla konečnězodpovězena. Lze to. Gibbons měl jako správný šéf kytaru dostnahlas, basa byla pod tím taková rozplizlá a matná a nejmíňbyly slyšet bicí. Zvuk byl tedy seřazen zcela dle hierarchietrojice a podle hesla - Silnější pes…Průšvih to nebyl, spíš to zněloodbytě, ale v kombinaci s dobrou muzikou šlo i taknakonec o dobrý koncert. ZZ TOP moc plodní v tomto tisíciletínejsou. Od časů skvělého alba „Rhythmeen“ (1996), které jsemsjížděl jako teenager, vydali jen tři desky. Tu poslední přitompřed čtrnácti lety. Smrtí basisty Dustyho Hilla v roce 2021se studiová kariéra dvojitých zet asi uzavřela definitivně aGibbons produkuje jen sólovky. Až na „I Gotsta Get Paid“z poslední kolekce „La Futura“ (2012) se setlist tedyskládal ze samých starověkých až pravěkých kusů. Hodně měbavilo stařičké blues „Jesus Just Left Chicago“, výšezmíněné hitovky nebo svižné čipernosti „Pearl Necklace“ a„My Head´s in Mississippi“. Gibbons i na svůj věk vše odehrálspolehlivě a i hlasově byl v pohodové formě. Většinouzpíval stylem svého typického chrapláku, ale při hitovce „Legs“přešel do čistého vokálního rejstříku a prokázal, že je ive svém věku technicky vynikajícím a tónově sebejistým „normálním“ zpěvákem. Hlavní část programu trvala přesněhodinu a pak následovali čtyři přídavky, z nichž finálníklasika „La Grange“ (zpopularizovaná nesčetněkrát ve filmech) potvrdila, že je stále jedním z největších odpichův rockovém světě vůbec. Škoda matného zvuku a nijakéshow. Ale i tak nám ZZ TOP předvedli zač je v Pardubicíchblues. https://www.crazyDiamond.cz/moonspell_far_from_god_recenze/3972https://www.crazyDiamond.cz/moonspell_far_from_god_recenze/3972janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Novinka portugalských vlkodlakůMOONSPELL nebude v jejich dlouhé diskografii patřit knejlepším počinům, na druhou stranu ani k těm nejhorším. To tvrdím, protože mám jejich rockovější polohy vlastně rád. I když to má háček, mohou totiž odhalit i slabiny této kapely. O albu „Far From God“ bych nejspíše řekl, že se vzdaluje metalovémuprostředí a posluchači předkládá kapelu zacházející mnohemvíce s gothic-rockovými motivy, než s metalovými. Jakoby deska reprezentovala ve srovnání s alby „The Antidote“ a „Memorial“ zcela opačný pól tvorby MOONSPELL. Máme zde co dělat s minimalistickou produkcí a pročištěnějšími strukturami. Některé skladby v sobě nesou náznak chytlavosti, jiné více hrají na atmosféru, ale všechny jsou v podstatě přímočaré. I když sympatické vykročení do mírnějších oblastí vlastního světa Portugalců odhaluje skutečnost, že na všechny ty veterány ostrovní gotické školyosmdesátých let, počínaje THE CURE, přes SIOUXSIE AND THE BANSHEES a THE MISSION, konče třeba u FIELDS OFTHE NEPHILIM, kapela z Pyrenejského poloostrova nikdy nebude mít. Čím to je? Mnoha věcmi. Určitě zvýšenou nepůvodností, menším počtem neobyčejných nápadů a v neposlední řadě také nepříliš všestranným hlasem Fernanda Ribeira.Když v propagačních materiálech právě Fernando tvrdí, že se MOONSPELL touhle deskou po mnohaletech ticha vrací k prapodstatě rockové gotiky, jež mnohdy jižbyla v různých podobách v jejich skladbách přítomná, mám poposlechu alba z autora pocit když ne zvýšeného sebevědomí, tak alespoň nadnesenosti, a z onoho vyjádření cítím spíše marketingový náhled na věc. Na „Far From God“ setotiž neděje vůbec nic, co by již nebylo v minulosti této kapely ke slyšení. Jde o zcela typické a spíše měkčí album Portugalců.Rockovější kabátek zbavený pompy ahlukového balastu sice temné kapele sluší, ale ta po skladatelskéstránce nemá v zásobě dostatečné množství perel. Není však všechno současné zahaleno šedí. Rozhodněosvěží úvod desky v podobě dvou skladeb s určujícím cinkavýmzvukem kytary Ricarda Amorima - otvírák „Cross Your Heart“ a předevšímtitulní hymna „Far From God“, posléze se však deska dostane doúdržbového módu a jaksi nemá energii vybřednout z průměrnéhonastavení. Asi nejcharismatičtější skladbou je ve výsledku temná meluzína„The Great Wolf In The Sky“ s doprovodným hlasem hostující zpěvačky Alicie Nurho,a pak snad ještě následná „Your Promise Of Light“, kterou považuji za asi nejbytelnější moment celé desky. Určitý problémtohohle alba shledávám v jeho malé energii, konzervativnosti aspíše mírném naturelu, který určitě nejde naproti poutánípozornosti či dokonce probuzení posluchače. Třeba vyklidněná„For The Love Of Mortals“ vlastně odráží všechno, co novinkahlásá, neb mám ze skladby pocit, že by se klidně mohla nacházet v pozdním, relativně vyžilém repertoáru irských U2. Problém není ve vyměklosti, ale v menšímmnožství silných motivů a hitových skladeb, než bych na albu Portugalců, hovořících dnes o svém velkém návratu ke gotice, očekával.Závěrečná „Reconquista“ má býtrozmáchlou oslavou kapely samotné, jako tomu bylo svého času usongu „Full Moon Madness“, já však i zde postrádám nějakýnápad a slyším jenom prezentaci dávno slyšených postupů, kterése nacházely v minulosti. Tohle rozhodně žádnývelký návrat není, na druhou stranu ani vyložený průser, neb jekapela se svými osmi novými songy k posluchači šetrnější aupřednostňuje pragmatické hledisko věci. To se odráží i v méně emotivním projevu samotného Ribeira. Ještě zbývá dodat, že dílo je zkrášleno povedeným coverem s malbou od Eliaha Kantora.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_the_colour_and_the_shape_recenze/3971https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_the_colour_and_the_shape_recenze/3971nobody@nothing.com (Tomáš)Já vím, že to bude znít jako milionkrát omílané klišé, ale tak to prostě je. V době osobních katastrof a vnitřního rozkladu kapely, kdy se na nich valila jedna krize za druhou, se zrodilo perfektní album. Album, které je z pohledu komerčního úspěchu nejvýš v celé diskografii. Album, které výrazně posunulo hudební tvář kapely. Album, které přineslo několik fantastických songů, dodnes hraných na všech koncertech. Album, kde je „Everlong“ – dost možná nejvíc nejlepší písnička FOO FIGHTERS obecně. Je to zajímavý a spletitý příběh, pokusím se ho teda rozklíčovat. FOO FIGHTERS se jejich eponymní debut z roku 1995 docela povedl a bylo jasné, že nezůstane solitérem. Kapela se etablovala, aktivně koncertovala, měla i slušný komerční úspěch v rámci alternativní scény. Už následující rok proto začaly přípravné práce na další desce. Zatímco debut byl „one man show“ Davea Grohla, který ho složil, zaranžoval i nahrál, tentokrát se mělo poprvé jednat o skutečně kapelní projekt. Samozřejmě Dave nadále zůstával dominantním autorem hudby i textů, ale zbytek kapely se taky aktivně podílel na skládání. Když pak v listopadu 1996 všichni zamířili do venkovského Bear Creak Studios ve státě Washington, což byla původně velká stodola, byla to i jejich první zkušenost ze společného nahrávání. A věci zdaleka nešly hladce.Dave Grohl měl o připravované desce docela jasnou představu. Plánoval opustit syrové a silně alternativní polohy debutu a vykročit bez bázně a hany směrem k mainstreamovým vodám. Tím myslím samozřejmě rockový mainstream, který v polovině devadesátých let ovládaly styly jako alternativní rock, post-grunge střídající grunge, pop punk a začínající nu-metal. V podstatě skoro všechny tyto žánry v různých variacích najdeme už na debutu, takže dramaturgicky se žádná revoluce nechystala. Co se ale změnit mělo, byl zvuk a celkový výraz nahrávky. „Punková“ estetika měla být nahrazená plnotučným, moderním a kvalitním zvukem. A s tím jim měl pomoc jistý Gil Norton. Proč právě Gil Norton? Tento anglický producent byl totiž podepsaný pod deskami PIXIES, které následovaly po debutu. Takže „Doolittle“, „Bossanova“ a zejména „Trompe Le Monde“, kterou Dave Grohl velice obdivoval. Spolupracoval ale i s dalšími významnými jmény jako ECHO & THE BUNNYMEN, THROWING MUSES nebo CATHERINE WHEEL. Gil dodal desce takový lehký britský poprašek, který svými sonickými odstíny zjemňuje typicky americkou zvukovou dravost a zemitost. Když si třeba poslechnete právě zmiňované CATHERINE WHEEL, budete hned doma. První fáze nahrávání byla vše, jen ne úspěšná. Živelná kapela, která více než technickou perfekcí excelovala nadšením, narazila na vysoce organizovaného profesionála Gila, který nemínil ohledně kvality dělat nejmenší kompromisy. Kapelu prakticky až terorizoval s cílem vyždímat z nich co nejlepší výkony. Zejména si zasedl na rytmickou sekci. Bubeníka Williama Goldsmithe a basáka Nata Mendela přejmenoval na „rhytm-less section“ (ne-rytmická sekce), nutil je poctivě cvičit a zlepšovat svoji hru. William údajně u jednoho songu udělal 96 nahrávek. Napětí samozřejmě rostlo. Spokojený ale nebyl ani samotný Dave, kterému při bicích chyběla větší energie a drive. Než se kapela s blížícím se koncem roku rozjela na vánoční pauzu, dorazil do studia dopis pro Davea. Byly to rozvodové papíry. V té souvislosti mu soud zablokoval účet, plus ztratil přístup do svého domu. Musel proto spát ve spacáku u starého kamaráda v obýváku. Do toho ho navíc štvalo, jak se nedařilo nahrávání. Poslouchal první dema a věděl, že takhle to nepůjde. Na svátky se vrátil do Virginie za mámou a zakousl se do práce. Napsal dva nové songy, „Everlong“ a „Walking After You“ a ujasnil si, že se celý materiál musí předělat. Tím se dostáváme k záležitosti, která docela jasně demonstruje, že tento na první pohled otevřený, milý a bezprostřední maník není zdaleka tak nevinný, jak to někdy vypadá. Při cestě k dosažení svých cílů dokáže být i silně kontroverzní. Posuďte sami. V lednu a únoru 1997 se do studia Grand Master v Hollywoodu dostavili jen Dave a Gil. Dave začal nahrávat nové songy, které složil i prázdninách. Najednou to znělo všechno správně. Gil ho proto motivoval, aby pokračoval. Pak řešili, co s původními nahrávkami. Možná to nebyl cílený plán, ale zvrtlo se to. Dave se posadil za bicí, že zkusí nahrát nějaký song. Zvolil „Monkey Wrench“ a po naladění to sfouknul na první dobrou v perfektní kvalitě, která zní i dnes z desky. Od toho pak byl už jen krůček k tomu, aby kompletně znovu nahrál všechny bicí party, až na dva songy z původních session. Následně se připojili Pat a Nate a v průběhu jednoho měsíce desku v podstatě nahráli znovu. Gil byl spokojený. Jednak se mu líbil nový materiál, ale zároveň konečně našel uspokojení i v provedení toho původního. Všichni podvědomě cítili, že se rodí velká deska. Umíte si představit jinou reakci Williama, než že to bral jako podraz a s kapelou seknul? Nevím, co čekal Dave, ale evidentně to neměl promyšlené do důsledků. Kapela totiž zůstala bez bubeníka. Což je trochu problém, když se chystáte vydat desku a podpořit jí aktivním koncertováním. Headhunting musel začít prakticky okamžitě. Jedním z borců, kterým Dave zavolal byl jistý Taylor Hawkins. Znali se z různých festivalů, protože Taylor byl součástí živé kapely Alanis Morissette a v době vydání debutu FOO FIGHTERS s ní byl na světovém turné. Dave neměl iluze, že by Taylor vůbec zvažoval vyměnit lukrativní flek u světové hvězdy Alanis za béčkovou alternativní kapelu, spíš sondoval, jestli nezná nějakého jiného bubeníka, který by se k FOO´s mohl eventuelně připojit. Proto bylo překvapením, když Taylor odpověděl, že on by to vzal. Tady je počátek celoživotního partnerství a propojení těchto dvou maníků, kteří se stali zároveň nejlepšími přáteli. Jo a mimochodem, Taylor byl fantastický bubeník. Přesně ten typ, kterého FOO´s potřebovali. Taylor naskočil do kapely v dubnu 1997. Na desku tak oficiálně ničím nepřispěl, ale už se podílel na nahrávání několika songů, ze kterých se staly b-side. Sotva se vyřešila otázka bubeníka, nastala krize na jiné pozici. Pat Smear po jedné z prvních zkoušek s Taylorem oznámil Daveovi, že hodlá kapelu opustit. Necítil se na další světové turné. Zůstal alespoň do září, kdy jeho místo převzal Franz Stahl, bývalý spoluhráč Davea z domovské hardcorové kapely SCREAM. Abychom tohle téma už uzavřeli, Franz pobyl v kapele asi rok, ale nikdy do ní úplně nezapadl. Nate a Taylor to nakonec řekli přímo Daveovi a ten byl postaven do nezáviděníhodné situace. Franz byl jeho dobrý kamarád, ale FOO´s zase jeho životní projekt. Musel si mezi nimi vybrat. Asi tušíte, jak to skončilo. a co mají FOO FIGHTERS čich, jsou úvodní singly nových desek. „Monkey Wrench“ je přesně tou bombou, která po iniciaci nemilosrdně vleze do hlavy všem v dosahu. Punk-rock kombinovaný s post grungem, lehce rozpoznatelný riff, živelný drive, popíkovsky jemné refrény, hardcorové vyvrcholení. Že jsou bicí fantastické, to snad ani nemusím zmiňovat. Že Gil vysochal z Nata vynikajícího basáka, to je taky slyšet. Ale co na této desce exceluje, to jsou kytary. Sice hrají jen Dave a Pat, ale těch vrstev je tam tolik, jako by každý z nich byl několikrát naklonovaný. Masivní kytarové stěny se na nás valí téměř z každého songu. Borci se chvíli doplňují, chvíli přetahují, chvíli spolupracují, chvíli mezi sebou bojují. Krásně je to slyšet v „My Hero“, kde se sonické kytarové stopy různě kříží, vystupují a ustupují přes sebe, prolínají se a tvoří obrovské elektrizující vlny. Ve zmíněné skladbě vynikne ještě něco dalšího. Brutální bicí. Vždy jsem tušil, že to nemůže být jen jedna linka a skutečně. Jsou tady spojené hned dvě. První klasicky ze studia, pro druhou ale postavily bicí vzadu na krytém parkovišti, aby dosáhly co nejprostorovějšího zvuku. Dave si u většiny songů vyhrál s efektní quite-loud-quite dynamikou, doplněnou o výrazné melodie. V podstatě mohli šáhnout pro jakýkoliv song, každý z nich má hitový potenciál. Energie z nich tryská, Dave řve z plných plic. Často si půjčuje výrazivo i z učebnic stadionového rocku. Velké refrény, kytarové nájezdy při přechodech z klidnějších pasáží, dravé a agresivní bicí. Anglická stopa je zaznamenaná i v mixu, o který se postaral Chris Sheldon, který produkoval nejlepší desky THERAPY?. Tady vše podřídil velkoleposti. Album skutečně doslova exploduje v jednotlivých písních, přitom všechny nástroje jsou krásně čitelné a vybalancované. Jestli bych měl vypíchnou pár dalších skvělých songů, tak volím „Wind Up“ a „Enough Space“. První je hravější, plná různých breaků a skvělých riffů. Druhá je parádním post-grungovým space rockem, a mohla by fungovat jako soundtrack ke startu kosmické rakety. Přechody mezi hlučnými a minimalistickými klidnými pasážemi jako by imitovali dosažení oběžné dráhy a odpojení motorové sekce s následným vplutím do ticha nekonečného vesmíru. Výborná je i závěrečná „New Way Home“. Trpělivě budovaná, na první poslech nenápadná skladba, se postupně otevírá do grandiózního, vše pohlcujícího finále. Největší perlou je ale bez pochyb už v úvodu zmíněná „Everlong“. Produkčně extrémně propracovaný song je plný zajímavých vychytávek. Skvělý úvodní riff, který Dave málem zahodil, protože se mu zdál velmi podobný riffu skladby „Schizophrenia“ od SONIC YOUTH. New wave atmosféra slok, kombinovaná s vybuchujícím stadionovým refrénem s ikonickými bicími party. Nová láska Davea, Louise Post, kytaristka z kapely VERUCA SALT, která přes telefon (byly akorát na turné) nahrála doprovodné vokály. Že je tam neslyšíte? Jsou umně schované. Jednak dubluje hlavní new wave riff, když tu jeho specifickou mazlavost dodává právě ona, zpívající jednoduché „do-do-do-do“, jednak pak z hloubky mixu kryje záda Daveovi v refrénu. Je až skandální, že singl se po vydání nestal hitem na první dobrou. Když ho pak ale Dave zahrál v Show Howarda Sterna jen akusticky, lidstvo konečně prozřelo. Tohle je přesně song, který klidně může zahrát cimbálovka a pořád bude geniální. Elektronicky, bossanova, dechovka, symfonický orchestr, jakákoliv verze bude prostě skvělá. „The Colour And The Shape“ je dodnes nejprodávanější deskou FOO FIGHTERS. V Americe dosáhla desáté místo v prodejních hitparádách a prodalo se jí hodně přes 2 miliony. Celosvětově se dnes blíží už pěti milionům. Taky vám název alba přišel vždy podivný? Z čeho to vzniklo? Tour manager kapely měl zálibu v nakupování v různých vetešnictvích. Jednou přitáhl bowlingovou figurínu, bílou se dvěma horizontálním červenými pruhy. Když se ho kapela ptala, proč to kupoval, odpověď zněla, že má rád tuhle „barvu a tvar“. Další zajímavost je ve slově „colour“. V americké angličtině se používá verze „color“, tady přidali „u“, aby to odpovídalo britské angličtině, jako pocta a poděkování Gilu Nortonovi. Druhá deska katapultovala FOO FIGHTERS do rockového mainstreamu. Zrozena v těžkých porodních bolestech, vyrostla v perfektního zástupce moderního alternativního rocku. FOO FIGHTERS už nebyli jen vtipná partička z druhé nebo třetí ligy, teď se s nimi už muselo vážně počítat. https://www.crazyDiamond.cz/free_throw_moments_before_the_wind_recenze/3970https://www.crazyDiamond.cz/free_throw_moments_before_the_wind_recenze/3970nobody@nothing.com (Tomáš)Je zajímavé sledovat, jak emo-rockové kapely stárnou. Zejména když se bavíme o emo-punk-rocku, který je uvěřitelný, když vám ho servírují naštvaní mlaďoši, ale s postupujícím věkem interpretů hrozí chycení do pasti patetičnosti a trapnosti. Řešením je nezůstat zamrzlý ve stejném výrazivu, jako když je vám dvacet. Lehce se to řekne, ale ne každý dokáže stárnout (hudebně) s grácií. Máme zde ale naštěstí nejeden příklad, že to jde. JIMMY EAT WORLD, SUNNY DAY REAL ESTATE, nebo domácí CHRPY. A do této partie bez váhání zařadím i FREE THROW z Nashvillu v Tennessee. „Moments Before The Wind“ je šestou řadovkou pětice, která je na scéně už čtrnáctým rokem. Nejsou to teda ještě žádní staříci, ale přece jen už docela dávno opustili svá dvacátá léta života. Divokost a nekompromisnost postupně, desku za desku, mění za větší melodičnost, propracovanější aranže a vážnější atmosféru. Někdo by je mohl osočit, že se přibližují mainstreamu, že už nejsou dost alternativní a syrový, že jedou rutinu. Těžko s tím polemizovat, fakta sedí, ale já vidím sklenku poloplnou – nic z výše zmíněného bych jim nevyčítal, právě naopak. Beru to jako atributy dospívání, zrání, fokusu na kvalitu. FREE THROW si vytvořili relativně brzo svůj typický rukopis. Midwest emo rock kombinovaný s pop-punkovým drivem a melodičností, přitvrzovaný screamo pasážemi a kytarovými kudrlinkami, tolik typickými pro math rock. Díky tomu byla jejich tvorba vždy svěží a zajímavá, měla tah na branku a bavila. Dalším poznávacím znakem je specifický hlas zpěváka a kytaristu Coryho Castra. Ačkoliv je to celkem velký kus chlapa, při zpěvu působí jako patnáctiletý hošan, který jen nedávno prošel hlasovou mutací. Umí ale i pořádně zabrat a když zařve z plných plic, tak to hezky řeže uši. Aktuální materiál více než kdy předtím sází na atmosféru. Najdeme zde songy pro FREE THROW absolutně typické, ale zároveň kapela postupně vystrkuje svoje tvořivá chapadla i do dalších stylových teritorií. Narazíme na pohodový indie popík, nebo třeba na post-rockové elementy, citlivě zakomponované do emo-rockových základů. Deska působí na první dobrou vyklidněnějším dojmem než starší alba, ale rozhodně to není žádné nudné loudání. Ve finále zde najdeme v podstatě jen jednu baladu. Zvukově se jedná bez debat o zatím nejkvalitnější kousek v diskografii skupiny. Tady není co vyčítat. Zvuk je plný, pestrý, bohatý a hřejivý. Pryč je syrovost a alternativní nedokonalost ranných nahrávek. Tohle je kvalitní, moderní rocková deska, která si pořád zachovává svoje stylové atributy v plném rozsahu, ale zároveň se nestydí být téměř mainstreamová. Mít rovnou tři kytaristy není pro emo-rock úplně typické, FREE THROW je ale nemají jen na parádu. Bohaté aranže, spousta vyhrávek, paralelních kytarových linek, ornamentací, zvukových odstínů, to všechno společně přispívá k typickému zvuku kapely. Co mě baví ale ještě více, jsou (překvapení!) bicí. Zach Hall je jednoduše skvělým muzikantem. Cíleně se vyhýbá zbytečně virtuóznímu stylu, nepředvádí se, nesází do songů velkolepé orgie přechodů a breaků. Jde na to z opačného konce. Jeho hra vypadá na první pohled relativně jednoduše a přímočaře, když se na ní ale více soustředíme, zjistíme, jak dokonale nás oblafnul. Je totiž extrémně aktivní, do dramaturgie jednotlivých písní propašoval kvanta malých překvapení. Kratičké breaky na nečekaných místech uprostřed slok, změny tempa, malé ozdůbky, které rytmiku neskutečně nakopávají. Vytváří tak ve skladbách dynamické napětí a neustálými malými „šťouchanci“ udržuje tempo v živelné rovině. A do toho mohutný kopák, který je v mixu vytažený do popředí tak, že nás fackuje přímo do ksichtu. Nemusím asi zdůrazňovat, že nedostatek drivu se zde skutečně nekoná, zejména když se k tomu připojuje i hutná, téměř metalová basa. Tematicky se zmiňovaný Cory Castro na desce vypořádává se dvěma zásadními zlomy ve svém životě. Je to téměř příběh ve stylu jing a jang. Rozpad dlouholetého vztahu a zároveň zjištění, že se stane otcem. Skutečně je to i cítit, jednotlivé songy oscilují mezi prosvětlenější a pak naopak potemnělou, smutnější atmosférou. Dospělejší songwritting se projevuje i v trpělivějším budování a gradaci písniček, které nás nejednou překvapí zásadními zvraty a postupným vnitřním vývojem. Jestli bych měl vyzdvihnout nejlepší skladby, tak určitě volím otvírák „MissingNo.“ s nádhernou smutně-euforickou náladou, pak zřejmě nejvíc typický song „Mike Nolan’s Weekend“ s punkrockovým drivem a indie rockovou „Floaroma Town“, která je už melodicky skutečně totální popík. Skrytou perlou desky je pak „Deviancy“, schovaná hluboko v playlistu, ale naznačující (doufám) možné budoucí směřování kapely. Post-hardcorová strukturu, post-rockové elementy, tajemná nálada, naléhavost kombinovaná s dravostí. Jestli máte rádi AFI nebo BRAND NEW, tak tohle je přesně v tom duchu. FREE THROW nám letos servíruje zatím nejsilnější kousek v rámci své diskografie. Transformace, kterou kapela postupně prochází, působí velice přirozeně a uvěřitelně. Nesnaží se za každou cenu předstírat, že navždy zůstanou mladí, na druhou stranu ale nepodlehli moru jménem „pojďme experimentovat (ideálně se synťáky…)“. Snad jim tento přístup vydrží i do budoucna. https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_florian_grey_plzen_logspeed_arena_30cervna2026_koncert/3968https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_florian_grey_plzen_logspeed_arena_30cervna2026_koncert/3968nobody@nothing.com (Stray/Gazďa)Vždy pro mne Alice Cooper patřil mezi podstatné umělcereprezentující historii amerického hard rocku. V éře jeho komerčně velmiúspěšných desek „Trash“ a „Hey Stoopid“ jsem mu velmi fandil a posléze sisehnal i podstatnou část jeho diskografie a byť na současných albech hvězda skoro osmasedmdesátiletého rockera ažtolik nezáří, pořád vyhodnocuji svůj vztah k tomuto fenoménu jako velmi vřelý.Je to bez jedné sezóny již třicet let, co jsem zažil z první řady jeho první koncert v České republice, tehdy v éře odeznívajícího grunge anástupu nu-metalu propagoval po třech letech ticha svou Bestofku, vydanou snad jen díky vypořádání se s tehdejším vydavatelem, a jeho show působila vlastně docela civilně. Absentovaly v níprakticky i ty nejvýznamější fláky z tehdy nedávné etapy glam-metalu, nyní to však byloo něčem jiném a mistr rozhodně neopomíjel hymny z časů své spolupráce s Desmondem Childem a celý večer pojal grandiózně. Show to byla v Plzni velkolepá a kapela tvořená samými esy doslova perlila. Ještědodám, že Alice dnes doprovází pětice muzikantů, kterou tvoří skvělá britská dvaadvacetiletá kytaristka Anna Cara, dále pak stabilní kytarový střelec a frajer Ryan Roxie,další výtečný krotitel šesti strun Tommy Henriksen, baskytarista Chuck Garric aza bicími sedí Glen Sobel. To, co tahle sestava předvedla v rámci mistrovishow poslední červnový den, bylo prostě úžasné a při všech těch hymnách jihla snad i ta nejblbějiozvučitelná hokejová aréna v republice, která se ten večer velmi rychleměnila na dusný železobetonovo-skleněný hangár (dále tímto písmem Stray).Nejsem fanouškem Alice Coopera. Nikdyjsem ho moc neposlouchal, spíš jsem tak nějak věděl, že tu je.Samozřejmě znám ty největší hity i některé klasické flákyze semdesátek, tomu se nejde vyhnout. Jde každopádně o fenomén,který jsem minimálně jednou v životě chtěl zažít.Z různých citací a rozhovorů ho považuju za inteligentníhoa zajímavého člověka. A táhne mu už pomalu na osmdesátku,takže vzal zavděk příležitostí, kdy se letos otočil v našem pátém největším městě (no teda Gazďo, našem čtvrtém, ČTVRTÉM, největším městě a dotahujeme třetí Ostravu, pozn.Stray). Viděl jsem ho asi před deseti letys HOLLYWOOD VAMPIRES, ale sólo nikdy. Čas to napravit. Plzeň už začínám považovat zasvůj druhý koncertní domov. Od začátku června jsem se tam vydaluž potřetí a po osmi letech znovu na koncert do místní hokejovéarény. Neschopnost některých promotérů dát jasně asrozumitelně návštěvníkům vědět, na jakou akci si zakoupiliza poměrně velký peníz lístky, je ale nepochopitelná ažabsurdní. Tady musím chválit Obscure nebo Pragokoncert, kteříudávají i orientační konec koncertu. Pro návštěvníka, kterýse dopravuje vlakem nebo autobusem stejný večer zpět přesrepubliku, je to neocenitelná věc. Naopak globální LiveNation sechovají jako amatéři a na fanoušky kašlou. Vstupenka hlásala„Doors 19:00, Alice Cooper 20:00“. Nic víc. Stejně tak nicdalšího na stránkách prodejce. Žádná předkapela tedy, říkámsi, a hledám na internetu průměrnou délku současných koncertůrockového démona, abych měl nějakou představu o návratu. Tyhleplány berou za své, jakmile se protlačím dlouhou řadounávštěvníků do plzeňského zimáku, který by se ale dnes mělpřekřtít na Tropický skleník (Gazďa). Na rozdíl od německé napůl goth-rockové, napůl kabátoidnípředkapely FLORIAN GREY měla hlavní hvězda večera zvuk již na hodně slušné úrovni,jakkoliv jsem přesvědčen, že v Plzni hokejovou halu nazvučit zvládne jenopravdový mistr, kterého dnes zjevně Mr.Cooper měl v týmu. Set předkapely byl po zvukové stránce doslova tragický, plnýruchů, dozvuků, ozvěn i celkové matnosti a zahuhlanosti, to všechno se měnilo s nástupem právě Aliceovishow, během které se tahle stránka večera prakticky neuvěřitelně zlepšila. Cooper nic nezdržoval a vsadil na řadu velkých fláků vlastní historie, v nichž předváděl parádníshow, působil vitálně a zpíval jako v časech největší formy, doprovázen výtečnými výkonysvých instrumentalistů, zvláště pak vynikající souhrou kytarového triumvirátu,kde se nade vše vyjímala právě blonďatá kráska Anna Cara. Podobně šikovnoukytaristku může mistrovi závidět nejedna velká rocková instituce, to mi věřte.Za pódiem visí plachta a není na níjméno dědečka z Detroitu. Aha, změna plánu, tedy. Zjevnězde budu déle… Zařadím se tedy do další dlouhé fronty naobčerstvení, abych to tu v tom horku přežil. Opět chybalávky, paní za kasou mi oznámí, že prodávají vodu jenrozlévanou, lahve jsou zakázány. Tohle nebudu podporovat, opouštímfrontu a jdu se napít z kohoutku na záchod. Na ploše pakpořadatelky rozdávají vodu zdarma, aby lidé v rozžhavenémprostředí neumdlévali. V každém z půllitrů majínalité asi dvě deci vody. Neptejte se mě proč, asi to vymyslelisoudruzi z NDR. Do Logspeed Areny jsem vešel s klidembuddhistického mnicha, po chvilce na akci Live Nation mám dát chuťprůchod hněvu jako temný Sith.Černá plachta visící nad pódiemnese jméno FLORIAN GREY, což je, jak jsem se při čekánív mobilu dočetl, kapela mixující německé a českémuzikanty. Čtveřice přehrála asi deset skladeb – zdálo se –solidního goth rocku. Bohužel zvuk byl minimálně vepředu takhrozný, že se toho o moc víc k vystoupení říct nedá.Kluci se celkem snažili, ale podmínky v hokejové hale tenden prostě nepřály nikomu. Naštěstí je Alice Cooper nejenzpěvák a muzikant, ale také bavič, vypravěč, herec a kouzelník.Svými magickými schopnostmi tak vykouzlil nejen přijatelnějšípodmínky v areně (po západu slunce už to akvárkonevyhřívaly paprsky seshora), ale také mnohem plastičtější apřehlednější zvuk. A musím uznat, že i s osmdesátkou nakrku Vincent Damon Furnier stále válí. Vzhledem k tomu, žena osmdesát vypadá nebo se do toho věku stylizuje už tak čtyřicetlet, tak ho nevnímám jako staříka. Spíš jako bezvěkou a věčnouhororovou postavu, do které se stylizuje. Podobně jako u KingaDiamonda. Jelikož zjevně uzavřel smlouvu s ďáblem, tak je idnes schopen v klidu utáhnout téměř dvouhodinový koncert.Koncert Aliceovy družiny se skládal jak ze skladeb jeho nejslavnějšísedmdesátkové etapy, mezi kterými nechyběly věci jako „No More Mr. Nice Guys“, „I´mEighteen“, „Billion Dollar Babies“, „Muscle Of Love“ nebo v závěru koncertuvypuštěné pecky jako „School´s Out“, „Under My Wheels“ či balada „Only WomenBleed“, tak samozřejmě velké hity z přelomu osmdesátých a devadesátých letjako „House Of Fire“, „Spark in the Dark“, „Hey Stoopid“, „Dangerous Tonight“, „FeedMy Frankenstein“ s vyvrcholením celé akce u megafláku „Poison“. Právě v těchtomomentech se české obecentsvo chytalo nejvíce a dalo mistrovi poznat, že právětahle etapa je zde velmi oslavována a chtěna. Z tohoto důvodu, i z důvodu monumentálnějšía současné bohatší obrazové i zvukové show na mne tedy současný Aliceův výstup působil o dost lépe, nežonen památný  první koncert na našem území, konaný v hokejové hale na Výstavišti v letní Praze roku 1997. Zkrátka vynikajícízážitek se vším všudy, bez jakékoliv úlitby komukoliv, kdo považuje tohoto interpreta za artikl dávné minulosti. Ostatně, bavily mne i songy z novějších etap jako „Dirty Diamonds“ a „Brutal Planet“. Po celý večer tak šlo obdivovat ono nasazení, kterým se tento stařík prezentoval.Pokud si mám vybrat z různýchpoloh tatínka shock rocku, tak ukážu na první polovinusedmdesátek ohraničenou deskou „Alice Cooper Goes to Hell“(1976). Tedy klasické hardrockové období, které mi přijdeskladatelsky nejsilnější. Tvořilo zhruba polovinu koncertníhosetu, včetně skladeb původní kapely ALICE COOPER, jejíž jménopozději Vince Furnier převzal. Ne vždy šlo o celé písně, někdypouze o úryvky. Ale i zkrácená „Going Home“ jen v podáníkapely stála za to. Druhý středobod vystoupení se pak točilokolo počátku devadesátých let s veleúspěšnými deskami„Trash“ (1989) a „Hey Stoopid“ (1991), což jsou právě taalba, kdy jsem coby malý kluk začal Aliceho poprvé vnímat. Jakodítě mě zejména bavila „Poison“ se všemi těmi barevnými asexuálně nabuzenými latexovými kočkami a musím uznat, ženaživo má ty správné koule i dnes. Stejně jako třeba „Houseof Fire“, která zazněla v první části koncertu a šlo oprvní věc, která dostala publikum do opravdového varu. Minimálněpod pódiem bylo hodně mladých i dětí a zjevně staré pákypřitáhly své ratolesti. Tím pádem bylo na place místy výraznědivočeji, než by člověk čekal na koncertě osmdesátiletéhotýpka. Zejména při dalších superznámých flácích „HeyStoopid“, „Feed My Frankenstein“, „School´s Out“ nebopřídavkové „Smells Like Teen Spirit“. Cooper mimochodem prokázal, že věkje opravdu jen číslo. Celý koncert bez mrknutí oka ustál. Nikdynebyl nějak geniální zpěvák a jeho výraz věkem neutrpěl, ikdyž bez podpory zpívající kapely by to samozřejmě nebylo ono.Víc než pouhým muzikantem je ale šamanem, který publikum dostávádo varu svou samotnou přítomností i kousky, které na jevištiprovádí. Jde především o vynikajícího baviče a vypravěče akoncert není hudební produkcí, ale divadelním představením.Horror show, vaudeville, kabaretová poetika. Chvíli jsmev blázinci, pak zase na popravišti. A uprostřed toho postavahororového tatínka, který nám – neposlušným a zlobivým dětem– připomíná, že když je „School´s Out“, tak přicházejímnohem nebezpečnější a temnější věci. Velmi zábavný apříjemný večer. Ač nefanoušek, tak jsem se ani chvíli nenudil.Jediná věc, nad kterou bych se v negativním kontextu jako Plzeňák chtěl pozastavit, je tak výběr místa konání akce. Jak známo, Plzeň má obrovský letní amfiteátr, který je pravidelně využívám snad jen několikadenní akcí Metalfest a občas (opravdu jen velmi občas) se v něm koná i nějaká většíkoncertní událost (před lety třeba Robert Plant, Sting apod.), ale dle mého tomísto není využíváno až tolik, jak by si bývalo zasloužilo. Přestože je vhodnépro letní akce, má vysokou kapacitu a celkově působí pohodovým dojmem, z nějakého, mne neznámého důvodu, se u nás většina letních koncertů cpe do naší zvukově a klimaticky problémové hokejové haly.Nerozumím tomu. Co je tohle za pořadatelskou politiku, když je zhrubasedmitisícový dav dorazivší ve čtyřicetistupňovém vedru na Alice Coopera (v minulosti se v hokejové halekonaly i koncerty kapel jako ZZ TOP, DEEP PURPLE nebo JUDAS PRIEST) nahnán do skleníku s teplotou přesahující pětatřicítku a nedýchatelnýmvzduchem? Vždyt už jenom díky tomuhle je dojem z akce chtě nechtě taktrochu devalvován. Navíc naše hokejová hala je sice skvělá a kultovní, co se týče hokeje, ale prokulturní akce většího významu prostě nemá onu akustickou kvalitu, takže by bylo příště lepší sezamyslet, jestli organizování velkého rockového koncertu podobné legendy právěna tomto místě, je opravdu nezbytné a komu prospívá. Dovedu si prostě představit celou řaduvábnějších prostředí pro tento jinak opravdu nevšední kulturní zážitek.https://www.crazyDiamond.cz/all_them_witches_house_of_mirrors_recenze/3962https://www.crazyDiamond.cz/all_them_witches_house_of_mirrors_recenze/3962nobody@nothing.com (Tomáš)Partička ALL THEM WITCHES z Nasvillu v Tennessee zraje jak víno. Nebo spíš jako bourbon v dubovém sudu. Ingredience měli od začátku namíchané správně. Jen to potřebovalo čas, aby se obrousily hrany, propojily elementy, vycizelovaly chutě a roky zrání tomu nakonec dodaly tu správnou esenci dlouhověkosti. Letošní desku „House Of Mirrors“ proto považuji za jejich zatím nejpropracovanější a nejdotaženější zářez, který je navíc opatřen špičkovým zvukem, citlivou produkcí a funguje jako extrémně pevný monolit.Když se vrátíme na začátek, už od první desky „Our Mother Electricity“ (2012) měla kapela celkem jasně definované základní kameny své tvorby. Svůj mix psychedelie, hard rocku, stoner, se špetkou blues, americany a heavy metalu krok za krokem vybrušovala, jak po dramaturgické, tak i po zvukové stránce. Postupně se propracovali k velice specifickému stylu a zvuku, který se pro ně stal charakteristickým a který bych si v návalu vlastní kreativity dovolil označit za „psychedelický voodoo rock“.Poslední deska před letošní novinkou, „Nothing As The Ideal“ (2020) byla tuze povedená a posouvala tvorbu kapely ze silně psychedelického podhoubí k ráznějším a přímočařejším kouskům. Přitvrdili, zrychlili, dodali materiálu kvalitnější zvukovou péči a ze skladeb vytesali velice soudržný konstrukt, který udělal výraznou výhybku směrem k sludge rocku/metalu. Posun můžeme dát do souvislosti i s odchodem klávesáka Allana Van Cleava, kdy se kapela rozhodla pokračovat jako trio a na desce skutečně téměř žádné klávesy neslyšíme. Allan se sice po třech letech do sestavy vrátil, v roce 2024 ale pro změnu kapelu opustil zakládající člen, bubeník Robby Staebler. Naštěstí i s touto krizí se partička vypořádala a v obměněné sestavě opět mírně posunula výhybku s cílem probádat nová hudební teritoria.Co se na desce (opět) povedlo, dokonce možná ještě líp než na předchozích albech, je atmosféra. Ta hraje extrémně důležitou roli v celkovém vyznění hudby ATW, a je tou kouzelnou ingrediencí posouvající jejich tvorbu do další kvalitativní úrovně. Americký jih, dusivé horko, těžký stojatý vzduch, vlhkost. Všude přítomní komáři, husté a neprostupné lesy, plné močálů a různé havěti, která nás chce primárně pozřít ke snídani, obědu nebo večeři. Mozek žadoní o kyslík, nohy máme těžké a oteklé, zoufale hledáme bezpečný úkryt a trochu ochlazení. Realita a blouznění se začínají nebezpečně prolínat. Zdá se nám to vše, nebo je to skutečnost? Propadáme se dál do spirály halucinací, a naši čtyři průvodci námi dokonale manipulují. Můžeme se na ně spolehnout? Myslí to s námi dobře?Jak už jsem nakousl, deska se pyšní skvělým, nebojím se říct že až fantastickým zvukem. Absolutně soudobý a moderní, ale zároveň poctivě starosvětský. Ten závan starých časů evidentně pochází z místa, kde deska vznikala. Blackbird Studio v domácím Nashvillu se pyšní důrazem na „vintage“ nahrávací hardware, který citlivě propojuje s moderními technologiemi. Zřejmě i proto je seznam jejich klientů více než sáhodlouhý a žánrově pestrý. Přestup k major labelu kapele rozhodně přinesl pozitivní body.Dominují zde samozřejmě kytary, které znějí plně a hlučně, nebojí se být agresivní a špinavé, nebo naopak hravé a hřejivé. Bicí jsou nekompromisně dunivé a mohutné, hezky vytažené do popředí. Měkčí, ale zvukově bohatá basa, svojí mírnou rozplizlostí zvýrazňuje tíživou atmosféru dusivého jižanského horka. A pak tady máme klávesy. Obvykle je beru jen jako doplněk a nevěnuji jim zbytečně moc pozornosti, zde by byl ale podobný přístup velkou, velmi velkou chybou. Sám jsem ji téměř udělal. Oči mi otevřel až aktuální živý záznam kapely z KEXP. To, co předvádí klávesák Allan Van Cleave je čirá extáze. Žeru jeho oldschoolový zvuk na pomezí pozdních šedesátek a začátku sedmdesátek. Obdivuji chytrost jeho partů, které citlivě dodávají kytarovým základům neskutečně zajímavou šťavnatost a vyplňují každou prázdnou skulinku ve struktuře jednotlivých skladeb. A adoruji nesobeckost a velkorysost, s jakou své klávesové vyhrávky ukryl v mixu, bez nejmenší snahy na sebe strhávat pozornost. Do popředí vystupují jen na krátké chvilky, jinak je musíme pozorně a soustředěně hledat. Vždy je tam nakonec najdeme, bez nich by ale songy působily nekompletně a jako holé.Samostatnou zmínku si zaslouží zpěv basáka Charlese Parkse. Jeho hluboký, klidný a sametový hlas působí hypnoticky. Uklidňuje nás, zároveň v něm ale tušíme něco temného. Svým zpěvem rozehrává představení s nádechem okultismu, tajemný obřad, který nás postupně pohlcuje. Výborně tak doplňuje jednotlivé skladby, které se taky rozvíjejí jen velice pozvolna. Nikdo nikam nespěchá, líně se převalujeme, opatrně nakukujeme do dalších a dalších kapitol. Nenápadnost, s jakou nás písničky postupně ovládají, je do detailu promyšlená a nic neponechává náhodě. Přitom je materiál v porovnání se staršími deskami relativně přístupný a melodický. Samozřejmě pomohlo i zkrácení skladeb, které v minulosti byly někdy až na hranici akceptovatelnosti.První část alba je hlučnější a přímočařejší. Najdeme zde skvělý otvírák „Red Rocking Chair“, který se lhostejně vlní jako jak horký vzduch uprostřed bažin, aby nečekaně explodoval do mohutných sludgových riffů. „Culling Line“ je hozená do zeppelinovského kabátku, trochu blues, trochu hard rock v jemně psychedelickém přelivu. Americana a jižanský bluesrock pak zdobí „Aethernet“. Nejrychlejším kouskem desky je „Hold Up, Say What?“, která dokazuje, že kapela za to umí pořádně vzít. Špinavá basa udává takt, zbytek kapely se ale taky nenechá zahanbit. Když se pak skladba po krásné jemné mezihře rozjede do ještě rychlejšího tempa, je z toho parádní rocková jízda se vším všudy. V druhé půlce se ubere z tempa i tvrdosti, více se zaměří na atmosféru, nálady a barevnost jednotlivých písniček. A každá je silná jak sama o sobě, tak skvěle fungují i pohromadě. „Turn On The Light“ je blízká QUEENS OF THE STONE AGE, „Angel On The Wayside“ pak svojí hravosti míří až někam k THE DOORS. Výborný kouskem je i hloubavá „The Welterweight“ nebo houpavě vláčná závěrečná „Saturn Song“.Poslední pražský koncert ALL THEM WITCHES jsem propásl (tuším, že se vyprodal, než jsem rozhýbal svůj líný zadek). Tohle se nesmí opakovat! Kapela je ve vynikající formě a dovolím si tvrdit, že i na vrcholu tvůrčích sil. Parádní deska, parádní muzika. Už jen doufat, že nám jí dovezou představit i naživo.