Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertySODOM - Better Off Dead - 80%http://www.crazydiamond.cz/sodom_better_off_dead_recenze/1464http://www.crazydiamond.cz/sodom_better_off_dead_recenze/1464janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Skvělý výsledek a pozitivní ohlasy na album „Agent Orange“se brzy na fungování kapely SODOM projevily. Kytarista Frank „Blackfire“ Gosdzikbyl však hned na počátku roku 1990 zlanařen věhlasnějšími kolegy od KREATOR, kterýmtou dobou zrovna haprovala pozice sólového kytaristy, odkud byl krátce před tímvyhozen Tritze. Na uvolněné místo u SODOM byl brzy dosazen Michael Hoffmann,jehož kytara byla do té doby k slyšení třeba na poslední desce ASSASSIN(„Interstellar Experience“) a ten měl dle mnohých úspěšné období trojky z Gelsenkirchenuprodloužit. Do berlínských studií tudíž kapela dorazila plná sebevědomí aideálů o ještě větší evoluci. Však jim také dvorní producent Harris Johns nebránilv rozletu a nová deska měla znít do té doby nejotevřeněji. Když „BetterOff Dead“ na podzim 1990 vyšla, způsobila mnohým skalním příznivcům doslovašok, natolik se její zvuk lišil od všeho, co do té doby thrashmetalový SODOMpředstavovali. Zmizela ona hřmotnost a natlakovanost, rovněž rychlostně už sekapela tolik neobtěžovala, to vše bylo nahrazeno o něco propracovanějšístrukturou skladeb, které oscilovaly někde mezi technickým pojetím speed/thrash metalu a temnější více progresivní formou MOTÖRHEAD. Ani kritika příliš nejásala, jakkolivšlo po hudební a skladatelské stránce zřejmě do té doby o nejpropracovanějšímateriál. Zvuk SODOM, přes všechnu péči kterou kapela novince věnovala, totižztratil svoje zásadní atributy, onu rychlost, natlakovanost a apokalyptickouatmosféru, na místo toho jsme zkrátka dostali „jen“ velmi obstojně provedený metal, jaký bylo možné přisoudit komukoliv. Asi největším problémem byl zvuk kytaryMichaela Hoffmanna, který jednoznačně ovlivnil výsledek, protože oproti dvěma studiovým albůmnahraným jeho předchůdcem, vyzníval výsledek málo divoce, málo mohutně acelkově kladl důraz spíše na sólové perličky a různé pozoruhodnosti své hry. Jestli se něco na desce povedlo, tak to byl určitě nábojdodávaný skladbám od bubeníka Chrise Witchhuntera, už od poloviny osmdesátýchlet platícího za obstojnou teutonskou mašinu, jehož služeb využívalo i několikjiných kapel během svých koncertů. Chris například odjel turné DESTRUCTION napodporu jejich desky „Eternal Devastation“ v roce 1986. Srozumitelnější avíce tíhnoucí ke zpěvu byl rovněž i hlas Toma Angelrippera, který se rovněžsnažil vyvíjet, i když z něj asi nikdy nemohl být zpěvák srovnatelnýse školenými melodiky. Nicméně jeho hovězí a hrubiánský přednes se zde začal vzdalovatoné thrash/death podobě z dob „Agent Orange“ a byl pojat určitě o něcocivilněji. Jestli něco dobrého přinesla kytarová práce Michaela Hoffmanna, takto byla určitě pestrost a technická vyspělost, „Micha“ byl rozhodně zručnýmstrunotepcem, jenže fanoušci SODOM nebyli tehdy ještě úplně připraveni na podobné změny. Když desku poslouchám dnes, mám na ni minimálně stejně pozitivní názor jako v době, vekteré album vyšlo, dost možná ještě o něco pozitivnější. Fanoušci SODOM zkrátkačekali trochu něco jiného, brutálnějšího, a kapela jim na místo tohoprezentovala vlastní vývoj, tou dobou poslaný lehce akademičtějším směrem. Z dvanácti skladeb se zde jen o málo položkách dá říct,že jsou tady navíc, naopak, album působí velmi vyrovnaně a dramaturgickyvyváženě. Od temných výpadů, kde přeci jen dojde na trochu rychlejší tempa atechno-thrash názvuky - „An Eye For An Eye“ a „Shellfire Defense“, přes zemitoua střednětempou „The Saw Is The Law“ s mohutným stěžejním riffem a nosným sloganem, jenž se uchytil za ta léta i na koncertech, až třeba porockovější vály, jako je na SODOM docela zpěvná „Resurrection“, končící oním pro náskdysi tolik překvapujícím mnohohlasým chorálem (skladba je jinak vzpomínkou naTomova otce, který údajně zemřel příliš mladý), rozepjatou riffovačku „CapturedThe Flag“ nebo závěrečnou „Stalinorgel“, uchopenou po vzoru MOTÖRHEAD. Navýšenou melodičnost desky posléze ještě umocnily dva covery– jmenovitě „Turn Your Head Around“ od TANK a „Cold Sweat“ od THIN LIZZY, cožbyla v obou případech pocta velkým Angelripperovým vzorům, ostrovním kapelám historie Hard´N´Heavy.  Naproti tomu díky titulní skladbě „Better OffDead“ a třeba i „Never Healing Wound“ zůstává deska stále v mantinelechhumpoláckého temného metalu. Zpětně musím opět potvrdit, ačkoliv se v doběvydání od SODOM čekalo něco úplně jiného, „Better Off Dead“ platí stále za pozoruhodnoua v diskografii SODOM originální desku.SODOM - Agent Orange - 100%http://www.crazydiamond.cz/sodom_agent_orange_recenze/1463http://www.crazydiamond.cz/sodom_agent_orange_recenze/1463janpibal@crazydiamond.cz (Stray)U příležitosti současného návratu kdysi dávno vzývaného a oslavovaného kytaristy Franka Blackfirea dosestavy SODOM jsem se rozhodl připomenout nejen jeden z nejdůležitějšíchmilníků tehdejšího západoněmeckého thrash metalu, ale rovněž i jednoz nejoblíbenějších alb, která v tehdejším Československu formovala vkus metalové omladiny na sklonku osmdesátých a na počátku devadesátých let.V roce 1989 (a posléze i ve „svobodném“ ročníku 1990) se „Agent Orange“ od Gelserkirchenského tria nalézal na samotném vrcholu zájmu a popularity metalových příznivců na našem území, hnedvedle nejznámějších metalových počinů světové scény, jmenovitě vedle takovýchpojmů jako METALLICA, SLAYER a nově, hlavně díky albu „Beneath the Remains“,brazilské úderky SEPULTURA. Období thrashové horečky utěšeně gradovalo právě tehdy a z ohlasů metalových fanoušků u nás a vevšemožných amatérských fanzinových anketách bylo patrné, že právě nejnovějšívýtvor SODOM zasáhl střed terče. Trojice civilně působících řízků z westfálsképrůmyslové aglomerace tehdy padla mnohým, tvrdou hudbu hltajícím floutkům, donoty. Tom Angelripper (řev, baskytara), Chris Witchhunter (bicí) a FrankBlackfire (kytara) spolu již hráli několik let a poprvé se představili evropskémetalové obci prostřednictvím skvělého a v pořadí druhého řadového alba„Persecution Mania“ v roce 1987. Deska vyšla u tehdy agilní německémetalové stáje SPV/ Steamhammer, kde právě tehdy patřili SODOM, spolus DESTRUCTION, ASSASSIN a zprvu i s favorizovanějšími hejvíkářiSTEELER, ze kterých se na sólovou dráhu později vyloupl uznávaný kytarista AXEL RUDI PELL,k největším a vlastně i nejúspěšnějším akvizicím.  Kapela si v druhé polovině osmdesátých let prošla nutnoupersonální rekonstrukcí a zprvu si jejich neumětelský kravál, který byl nazýván spíšeblack metalem, musel projít jistými zvukovými, ideovými (texty plné satanského hudrování vzaly za své už v roce 1986) a hráčskými obměnami.S příchodem Blackfirea ke kytaře a po odpískání satanské lyriky, nacházejícíse především na debutovém minialbu „In The Sign Of Evil“, ale také na po zvukové stráncenepovedeném prvním velkém nosiči „Obsessed by Cruelty“, došlo na příklonk válečným a politickým tématům a sociálně-kritickým výpovědím. Tehdy začalo jítvšechno správným směrem, neboť ultra-důrazná metalická vřava „PersecutionMania“ sklidila pro SODOM nebývale velké ovace. V roce 1988 přišel na řadu živák „MortalWay Of Life“, a pak už se jen čekalo, s čím se stále vyvíjející kapelavytasí. Výsledek práce v berlínských studiích 1.června 1989 předčil všechna očekávání. I „Agent Orange“ zdobila zejména válečná tématika aultra-rychlý a hutný thrashmetalový nářez se vyznačoval výtečnou instrumentací,což bylo poznat zejména na propracovanější a strukturovanější hře kytaristyFranka Blackfirea, jehož dechberoucími riffy, drtivými výpady a valy, stejně jako vřískajícími sóly, bylo album od začátku do konce přeplněné. Navíc mne v mnoha ohledech přišly určité postupy variabilnější a samozřejmé. Ona přirozeně získaná gradace skladeb vybízela totiž k vzpomínce na styl skládání zesnulého CliffaBurtona, jehož rukopis jsme poznali na nejlepších albech METALLICY – „Ride TheLightning“ a „Master Of Puppets“. Právě album SODOM z roku 1989 v sobě nějakým záhadným způsobem vlastní podobný esprit. Týká se to třeba rozepjaté střednětempéhymny „Remember The Fallen“, jejíž dusná atmosféra, pomalé tempo a celkováchytlavost v druhé polovině, přejde naprosto plynulým způsobem do rychlé druhé části, stejně tak u skladby „Magic Dragon“, kde song začíná rozvážněji, aby sez něho stala dost možná jedna z největších zběsilostí kapely vůbec.  Památná je samozřejmě titulní hymna „Agent Orange“, plnáskvělé atmosféry, thrashmetalové agresivity a panoramatického vyznění, doslovaideálního akcelerátor schopný přenést posluchače do vřavy vietnamské války sevšemi svými vychytávkami, zvuky helikoptér, vysílaček a výbuchů. Neméně přesvědčivě všakvyznívá další válečná suita „Tired And Red“ nebo nespoutaná brutalita trojky s krimi-sexuálnímpodtextem - „Incest“, kde se SODOM dotýkají hranic death metalu. Žánru, který setou dobou začal vehementně hlásit o slovo. „Remember the Fallen“ jako oslavaválečných hrdinů a vzpomínka jejich památky se stala patrně jednouz nejoslavovanějších skladeb SODOM vůbec a tvoří jakýsi důstojný monolit nejslavnější etapy historie této německé kapely. Skladby „Magic Dragon“ a „Exhibition Bout“ jsou již dávno klasikami a rovněž představují SODOM na vrcholu sil.Ochraptělý Tom Angelripper je zde schopen ze sebe vymačkávat do té dobynejbrutálnější řev, stejně jako hned v následující „Ausgebombt“ (což je dalšívelký hit zmíněného období) přistoupí na absorbci jakési punkové melodiky. Vše vrcholí vřavou „Baptism Of Fire“, která patřík nejprogresivnějším položkám portfolia SODOM a vlastní strhující momenty. Bonusem je pak „Don´t Walk Away“, uvolněná rocková vyřvávačka na závěr, kterápředstavuje opravdové zklidnění. SODOM se podařilo v roce 1989 nahrát jednoz nejdůležitějších thrashmetalových alb Starého kontinentu a po zásluze s ním sklízeli ohromné ovace. Důkazem budiž dvacet tisícfanoušků na stadiónu v bulharském hlavním městě Sofii, kteří tehdyv roce 1990 čekali na své hrdiny. EXORCIZPHOBIA - About Us Without Us - 70%http://www.crazydiamond.cz/exorcizphobia_about_us_without_us/1461http://www.crazydiamond.cz/exorcizphobia_about_us_without_us/1461janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tuzemská úderka EXORCIZPHOBIA, jak známo, reprezentujethrashmetalové podhoubí. Již dvakrát jsem s nimi měl tu čest, co se týčekoncertních akcí. Zažil jsem je během předskakování EXODUS, před zhruba třemilety v Brně, a pak také tuším jednou na Brutal Assaultu. Kapela se rovněž nachvíli mihla v jednom z dílů dokumentu „Kmeny“ mapujícím současnésubkultury u nás. Vždy jsem je bral za ortodoxní představitele thrash metalu,takže jsem se dosud „ako si neponáhlil“ do prozkoumávání také jejich nahrávek.Vždyť proč by se měl někdo zajímat zrovna o kapelu s natolik nesrozumitelným,nezapamatovatelným a nevyslovitelným názvem, zvlášť při znalosti všech těch desítekskvělých amerických, německých a bůhvíjakých ještě thrashových kapel, kterétolik obdivujeme od osmdesátých let? Z toho, co jsem tedy od EXORCIZPHOBIAviděl dříve, jsem usuzoval, že zde nedostanu ani špetku nějaké nadstavby,něčeho, co by ten jejich thrash tak nějak ozvláštnilo a udělalo zajímavějším,než je představa o nějaké na riffech postavené přímočaré hoblici. Novinka „AboutUs Without Us“ však můj předsudek narušila. O potřebné hráčské výbavě, nadupanosti a celkové sehranostinelze v případě této kapely pochybovat, vždyť patří k velmi častýmklubovým psům a už nějaký ten rok dovádí na pódiích napříč Evropou a v tuzemskučasto předskakuje zahraničním veličinám. Co nahrávka však rovněž doloží, jevýtečný, plný a velmi profesionálně udělaný zvuk, který se určitě neztratí a jeplně kompatibilní se současnými produkcemi. Dobré je rovněž vědět, že kapelatíhne spíše k progresivnějším prvkům thrashového subžánru a hledí dalekovíce za Atlantik, než aby se nechávala inspirovat u našich západních sousedů. Toje z mého pohledu podnětné coby doklad o touze se nějakým způsobem vyvíjet,absorbovat různé zajímavé prvky, odlehčenější melodie, a tudíž udělat ten zvuk celkově tak nějak pestřejší. Ty inspirace totiž dle mého přicházejí především od DEATHANGEL, ale řekl bych i trochu VOIVOD a nebo dokonce arizonští FLOTSAM ANDJETSAM. Zaprvé, naléhavý pěvecký projev frontmana je velmi blízký tomu, jak se prezentujeMark Osegueda, kytary jsou obaleny jakousi mimo-dimenzionální krustou po vzoru psycho-Kanaďanů a onyvesmírné běhy a riffolamy se zde výborně doplňují se zručnými sóly. Sice kapelanepřekonává své zahraniční předobrazy, ale inspirace jsou to zajímavé a pomáhají EXORCIZPHOBIA k růstu, i díky nim kapela sama získává větší prostor k ozvláštnění azlepšení své hudební produkce. Celkově materiálu neschází určitá rock´n´rollová lehkost,nezaměňujte tento příměr však s ledabylostí a zevláctvím. Vše je dopuntíku vysekané, jak se patří. Zkrátka chci jen říct, že skladby (jinak všechny nazpívané v jazyce anglickém) nepostrádají pozitivní náboj, upalují bezzádrhelů a vyvarovávají se zbytečné nasranosti a negacím, které slouží metalové muzicespíše v záporném kontextu. Je dobré vědět, že skupina touží předevšímobejít klišé a znít zajímavě navzdory zachování určité stylové příslušnosti. Dokladem toho jsou pak lehkonohé, instrumentálně nápadité, i když docela tvrdé vály „Planet-Penitentiary“, „Relationshit“nebo „Gypsy Rock´n ´Roller“. Celek ozvláštní i atmosférická věc v pomalejšímtempu „Time Does Not Heal“, aby se vrcholem nakonec zjevně stala skladbatitulní „About Us Without Us“. Ještě je třeba uvést, že v písni „Just One Shot“ jsemsi všiml podobných efektů a řvavých samplů, jakými před čtvrtstoletím vešli veznámost američtí MINISTRY. Tyto prvky jsou do zvuku zabudovány s vkusem a docelanerušivě, takže pouze navyšují určitou pestrost jinak poměrně semknutého díla. Deskaje dokladem, že i na podobné undergroundové úrovni (vydavatelství SupportUnderground) vznikají zajímavé a zručně udělané nahrávky.CATASTROFY - Besnota - 70%http://www.crazydiamond.cz/catastrofy_besnota_recenze/1462http://www.crazydiamond.cz/catastrofy_besnota_recenze/1462janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Počúvať slovenských thrasherov CATASTROFY, ako chrlia vosvižnom tempe svoj maratón besných slov na podkladě strhujúceho a zo štúdia Shaarkvelmi dobre a ostro ozvučaného moshinga, všetké tie divoké riffy a besné rytmy, bol pre mňa neskutočně intenzívny záber na zmysle. Čo si budeme povedať? Je treba čítať!Tolko príbehov, situácií, problémov s inými ludmi, problémovk riešeniu, lebo riešiť sa musí a riešiť je treba už len z tohodovodu, aby sa čosi v našej krajine riešilo, či? Naozaj, na ploche len niečo prespol hodiny zo seba vytrieskať tolko podnětných motivou? No to kde sme? Lebotolko kokotov čo behá po okoliu, v spoločnosti, v centrách mest, v parlamente,v úradnických budovách, vilách, sídliskách, na štadiónoch, sportoviskách, v osadáchs maringotkami, po zalesnených kopcoch i po kopcoch bez stromov, to sa lentak nestretnie. Nu dobre to myslia, chlapci, dobre uvažujú, všetko trebapodchytiť.  Od prvej piesne „Špinavá hra“ ste ako uzavretí v tornádě,zo ktorého nieje možné ísť vnu. Síce z perspektívy Čehúna nedokážem povedať, kto je zemepán Világoš,o ktorom Hrdlorez Boris v úvodnej položke zpieva, nu čo, nevadí, od Mikuláša po Kremnicu vedia.Kapela je pri chuti a divočina pokračuje vo skladbe „Príručka mladých zbojníkov“(… „všetko zlato a šperky sem, lebo vás do jedného podrežem!“ huláka Boris a pokračuje vo velkom štýle ... „Na povel vyraziť vpred. Kam bežíš, ty dement?“...), ona prácas nadsázkou sa za krátko stáva jednou zo silných zbraní tejto partyJánošíkov.  Chorál „Jebem vaše idoly“ namiereny voči malomešťáctve,predsudkom a povrchnom pohlade určitej časti spoločnosti na tých, čo nějakýmzposobov vybočujú z priemeru, ozajstne nakopáva. Oslava muziky ANTHRAX,MUNICIPAL WASTE či D.R.I., takto vnímam album „Besnota“ v jeho komplexnejpodobe, no pokud bysom mohol vybrať iba jednu reprezentatívnu pesničku, pak jednoznačně„Len slová“, ta konkrétne miery na ludí, ktorých hovno nesmrdí, ak by somto chcel povedať v zkratke. Vo velmi akčnom zlom sne „Posledný na zemi“ si kapela pohráva s myšlienkami, čo by sa dalo spraviť,keby všetci ludia zmizli, lebo bez ludí je niekedy lepšie („Keby somskončil posledný na svete, sral by som po všetkých chodbách v parlamente,vyviezol sa grátis do Ufa na moste, hádzal do Dunaja granáty, Namaste“ ... Nu čo,dobre je! A pokračuje sa … „Demoloval by som v uliciach baráky, každý deňvybúral tri nové auťáky, práchnivú žirafu z múzea zapálil, muziku do ulícna plné vybombil, šlehačkou natretý skákal do výkladu, užíval by som si naplnosamotu“…), avšak dočasně lepšie, lebo kapela v závere piesne situáciu názorovo urovnáva a uvedomuje si ťažobu samoty. Pokračuje sa proti-policajnou „A.D.A.B.“ a popíchnutím Uhorska, národnej súdržnosti a spjatosti s vlastnouprírodou „Horní chlapci“. Mrazivý podtext vlastnia songy „Hurá, vojna!“ a„Morava“, zde tepajúce do dementných spoluobčanov čo oslavujú najhoršie skutky, a to ak už ide o nacionalistov,komunistov a iných populismom ovlivnitelných bezmozkov a buranov. Po lyrickej stránke a celkovoobsahom myšlienok zachycených v textoch ide o najdoležitějšie položkyalba. Naproti tomu „Habaďúra“ vypovedá čosi o nezdolnosti jedinca schopnéhozdolávať prekážky a o jeho silnej voli. „Obyčajná kurva“ tresce silnos podrazákmi a vychcanými a bezohlednými ludmi. A tak je album „Besnota“zkrátka najzbesilejší besnota ako sa patrí, byť niektoré lyrické témy sú príliš insiderské a emocionálne akosi inde, leckdy je zložité zpoznať, zdali ide o humor alebo nie. Po stránke inštrumentálnej, zvukovej a energetickej však máme čo do činěnia s výborným kusom metalovej hudby. Album vydané na malej značke Support Underground je vyšperkované interesantným pestrobarevným a velmi vkúsnym animovaným coverom. OKOVANÁ TURISTIKA - Hradec Králové, Town For Peoplehttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_hradec_kralove_town_for_people/1460http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_hradec_kralove_town_for_people/1460lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Máme tady další víkend – a už třetí výlet na pozadí rockovéhofestivalu. Přesuneme se opět jenom o kousek, z Josefova asi dvacet kilometrůjižním směrem, na letiště při severním okraji Hradce Králové. V jeho areálu sena začátku každého července koná jeden z největších letních podniků u nás –festival Rock For People. Ten se zrodil v roce 1995 jako jednodenní akcepořádaná v Českém Brodě kousek od Prahy, rychle ale nabral na popularitě, takžepři třetím ročníku byl už dvoudenní a v roce 1998 dokonce třídenní, s více nežsto kapelami. V roce 2007 se přesunul na hradecké letiště. Dnes jde omonstrózní podnik s obrovskou návštěvností a stejně jako jiné velké fesťáky jesvětem sám pro sebe, kde se schází dav lidí odpovídající počtu obyvatelprůměrného okresního města. V hradeckém festivalovém areálu se koná i spousta dalšíchakcí, například známý Hip Hop Kemp. Na letišti se zalíbilo i ortodoxněundergroundovému fesťáku Play Fast or Dont, specializovanému nanejtvrdší hard core a crust. Festivalpark je pro milovníky hudby pozoruhodnýmmístem, určitou jeho nevýhodou je ale vzdálenost od centra města. Zatímco vTrutnově nebo Josefově jste v ulicích a na zajímavých mimohudebních místech zapár minut, v Hradci to chce použít vlastní čtyři kola nebo veřejnou dopravu.Rozhodně se to ale vyplatí – Hradec Králové je totiž jedno z nejkrásnějšíchměst u nás. Historie prvního řádu Jestli máte rádi historické památky, procházíte se rádiúzkými uličkami, vzhlížíte k vysokým věžím nebo se kodrcáte po kočičíchhlavách, pak jste v Hradci správně. Mají tu mimořádně pěkně zachované centrum –úplně uprostřed města Velké náměstí s měšťanskými domy, věží, katedrálou aradnicí, okolo pak změť uliček a podloubí nebo zbytky středověkých hradeb,které se v průběhu věků změnily na parky a zahrady. Tady se dá v horkém létěkrásně relaxovat a odpočívat od festivalového hluku nebo prolézat nesčetnázákoutí a hledat zbytky zapomenutých časů. Crazy Diamond není turistickýprůvodce, takže si nebudeme popisovat všechny památky ve městě, určitě alestojí za to zmínit minimálně majestátní Bílou věž, která nabízí nádherný výhledna celé město a uvnitř svých zdí navíc skrývá i zajímavý artefakt – prosvícenýskleněný model sebe samotné. Hned vedle náměstí se nabízejí další zajímavá místa – třebadvě monumentální schodiště valící se skrze hradby. První se jmenuje BonoPublico a je to vlastně krytá chodba napodobující podobné stavby, jaké vznikalyuž někdy ve středověku. Druhé schodiště je známé jako Kropáčka, je naopakpořádně doširoka otevřené a pochází z dílny slavného architekta Josefa Gočára.Oboje schody pak vedou na okružní ulici, která obepíná celý historický středměsta. A tady se před námi otevírá druhá tvář historického města – pevnostní. Starší sestra Josefova Že byl Hradec Králové pevnostním městem, jsme si klidně mohliříct už v minulém článku. Když se totiž v druhé půlce 18. století rozhodovalo,kde bude postavena pevnost k ochraně severních hranic, byl nejprve vybrán právěHradec. Historické město obepnul systém bastionů a kurtin podobný nám užznámému Josefovu. Když ale tehdejším mocným došlo, že Hradec Králové je položenpříliš hluboko ve vnitrozemí a případným útočníkům nebude stát v cestě, začalse stavět právě Josefov. V roce 1866 během prusko-rakouské války ale došlotvrdé na tvrdé a obě pevnosti se ukázaly být už k níčemu, takže byly brzy potézrušeny. Ta hradecká byla navíc poměrně rychle rozebrána, aby se město mohlorozrůstat alespoň po civilním způsobu. V Hradci tak dnes najdeme opravdu jen pozůstatky dřívějšívojenské slávy. Zachovalo se poměrně hodně kasárenských staveb, třeba obříbudova bývalých pěchotních kasáren hned pod oběma schodišti. Co se týkásamotných hradeb, zůstalo toho jen poskrovnu – kousky cihlových zdí v městskýchparcích nebo půdorysy novějších budov, které naznačují, že tu kdysi stálo cosipevnostního. Asi nejzajímavější svědky uniformovaných časů najdeme kousek dálod centra – nedaleko slavných „lízátek“ alias hradeckého fotbalového stadionu,se v náletové zeleni mezi lukami skrývá takzvaná „pivovarská flošna“. Divnýnázev, co? Dá se ale snadno rozklíčovat. Jde o předsunutou dělostřeleckoupevnůstku, ležící asi pět set metrů před hlavní linií opevnění. Má tvar šipky ata se francouzsky řekne „la fléche“, takže si ji Hradečáci počeštili na„flošnu“. A proč pivovarská? Jednoduše – po zrušení pevnosti ji využíval místnípivovar. V letech 2006 až 2008 se právě tady konalo několik ročníků festivalu PlayFast or Dont, dřív než se přestěhoval na letiště, a v pevnostní stavbičcese prostřídala spousta ortodoxní kapel včetně kultovních AGATHOCLES neboWOLFBRIGADE. O kousek dál stojí její sestřička, pojmenovaná podlezdejšího výrobce harmonií „Pajkrova flošna“, to už je ale z pevnostní historieHradce opravdu všechno. Vlastně ne – nedaleko na břehu řeky Orlice najdemeještě cosi, co vypadá jako šachová figurka. Říká se tomu „batardo“ a jde odávný zabezpečovací prvek proti vpádu nepřítele. Salón republiky Hradec Králové klame tělem. Ač je jen průměrně velké krajskéměsto, působí jako opravdová metropole a neznalec, který by zde byl bezpřípravy vysazen, by se možná domníval, že se ocitl v hlavním městě státu.Tolik je tady širokých bulvárů, monumentálních paláců a rozsáhlých zelenýchploch. Za první republiky byl totiž Hradec přestavěn podle regulačního plánugeniálního Josefa Gočára – celé město bylo prokrouženo silničním okruhem, odhistorického centra různými směry zamířily široké bulváry a na nově vzniklámísta se vrhli ambiciózní architekti a stavitelé, aby tady zanechali svůjotisk. Vzniklo tak nejmodernější město své doby a Hradec Králové dodnes působísvěže a velkoměstsky. Pokud vás architektura zajímá, určitě byste neměli minoutUlrichovo náměstí ze zvláštní zubatou fasádou bankovního paláce, experimentální soubor školních budov přinábřeží Labe, protější vodní elektrárnu, která vypadá spíše jako šlechtickésídlo, nebo na svou dobu ultramoderní kostel - Ambrožův sbor. A za pozornoststojí určitě i secesní hradecké muzeum. To stojí za to prolézt celé, pokud alechcete jen tak mrknout jedním okem zvenčí, zaměřte se na hlavní vchod – nad nímse totiž vypínají dvě mohutné, alegorické sochy od  Stanislava Suchardy. Jestli je vám tohlejméno nějak „metalově“ povědomé, pak se nemýlíte – skladba „Suchardův dům (vNové Pace)“ od MASTER´S HAMMER skutečně souvisí s tímhle pánem.Jenže to už zacházíme do oblasti Podkrkonoší, které si přece jenom necháme nanějaký jiný výlet. Určitě k tomu ještě bude příležitost! SO WHAT!? ... Je důležité vyzařovat charisma?http://www.crazydiamond.cz/so_what_je_dulezite_vyzarovat_charisma_asylum/1459http://www.crazydiamond.cz/so_what_je_dulezite_vyzarovat_charisma_asylum/1459nobody@nothing.com (Stray)Je? Těžko říct, pořád mě to vychází tak, že to důležité opravdu je, i když v kombinaci s tím hlavním. Co přesně odděluje kapely, které se zapíší do myslí tisícůfanoušků a vydrží na vrcholu zájmu po dlouhá léta, od těch dalších, po hudebnístránce třeba stejně zajímavých, avšak méně úspěšných? Proč jsou to zrovnaurčitá jména, které si publikum na čas oblíbí a jiná, byť produkují neméněpozoruhodnou hudbu, zůstávají tak trochu mimo hlavní proud onoho zájmu? Situacev metalovém a všeobecně rockovém odvětví je dnes zcela jiná, než tomu bylopřed pětadvaceti nebo dokonce pětatřiceti lety, rovněž vkus lidí je roztříštěnýdo mnohem většího spektra, a tak dnes ona mozaika z detailů vytvářejícíchvýsledný názor posluchače a fanouška vlastně nepodléhá žádnému pevně danému vzorci.Nicméně můj názor je takový, že úspěch umělce nebo hudební skupiny není odvozenývýhradně jen neotřelým a originálním hudebním projevem ani skladatelskýmtalentem dotyčného, byť jde bezesporu o hodně podstatné složky, které dotyčným pomáhajíproniknout do povědomí. Musí tam být však ještě něco navíc. Když pominu komerční výpomoc vydavatelství, kterédaného jedince tlačí a v mnohých případech mu tak na čas usnadní jeho tzv.umělecký život, a to vytvořením iluze o větší velikosti a přirozené žádanosti,než si dotyčný svým vkladem vlastně zaslouží, pak tou stěžejní devízou vespojení s hudební produkcí je především umělcův vzhled, respektive jeho veřejnýprojev a hudebníkovo přirozené charisma. Je to něco, co daný člověk nikdynemůže mít naučené, natož aby začal předstírat, že je trochu něčím jiným, nežse na první pohled zdá.              Ozzy Osbourne vždy patřil mezi persony, co ono charisma určitě nepostrádají.Nejdůležitější záležitost pro přijetí umělce širokouveřejností je ta, že se s ním lidé ztotožní. Je plně pochopen jakoosobnost, a ještě dokáže hudební fanoušky přesvědčit, že to, co dělá, je vevětšině ohledů výjimečnější než hudba někoho jiného. Svým způsobem je tohlevšechno také talent. Nemyslíte? Jedná se o věc, která jde v každém ohleduz něho a nedá se překrýt žádnou oděvní pomůckou, malůvkou na obličeji nebovlasovou čimčarádou. Můj názor je ten, že pokud firma umetá umělci cestičku s neobvyklevýraznou intenzitou, a to neúměrně jeho skutečným schopnostem, dříve nebopozději dojde k jeho odhalení a přirozenému konci kariérního růstu.V dnešní době hudební přesycenosti a zároveň názorové neshody mezivydavatelskými subjekty na to co je dobré a co méně dobré, zapřičiňujícímiatmosféru zmatku, ve které jsou některé spíše menší firmy schopné dokoncetlačit sebevětší nemuzikální obskurnost jako počátek nového směru, docházík onomu nutnému odstranění plev obtížněji. Díky onomu nepřehlednémuBabylonu se ani skutečně mimořádným talentům dnes nedaří zazářit natolik jasnýmzpůsobem, jako tomu bylo ještě zkraje let devadesátých.            Angus Young: malý čert s elektrizujícím zvukem své kytary, trhanými pódiovými pohyby a přirozeným prožitím všech těch velkolepých koncertů byl sice vždy tělem i duší AC/DC, o to více mrzí, že v době, kdy jeho spoluhráči porůznu odcházejí, touží Angus charismatické těleso držet v chodu nesmyslně i se zcela novými lidmi. Spojením dvou pramenů - a) poměrně originální hudby, kde jdezejména o skladatelský talent, neotřelost formy provedení a potřebnou muzikálnívybavenost, b) přirozeného charismatu hudebníka, ať už mám na mysli jehochování, názory a způsoby vystupování, kdy je schopen posluchači dovolit, abyjej považoval buď za svého idola nebo bratra (oba způsoby nejsou špatně, neboťkaždá doba si žádala tak trochu jiný model a perspektivu přízně, protožezatímco ještě v průběhu osmdesátých let se vyžadovali spíše idoly, odnástupu tvrdších žánrů už to byli spíše bratři) - vzniká hlavní hybná síla,jejíž výsledkem je dlouhověká schopnost uspět. Rádoby šokující chování, rozmazáváníslepičí krve po holé hrudi nebo rvačky s ochránci pořádku ještě nikdynikomu věčnou slávu nepřinesly, stejně jako nejrychlejší prsty talentovanéhokytaristy či jeho zatíženost na rozvoj výhradně vlastní řemeslné složky, jdoucítak nějak ruku v ruce s hudebníkovým introvertním naturelem. Dovolilbych si zde tedy vybrat nějaké osobnosti z několika posledních dekách apřidat k nim nějaký vlastní pohled na jejich hudební cestua na poměr mezi jejich hudbou a vzhledem či projevem, ať už vrchol jejichkariér proběhl kdysi dávno v minulosti nebo se děje právě teď.         V případě Petera Steelea a jeho TYPE O NEGATIVE se dokonale sešlo všechno - temné, pomalé a zahloubané hudbě dodával jeho vízor goliáše s kořeny ve východní Evropě tu správně ponurou nadstavbu. Určitě chybí mnoha lidem...             Dánská podivínka Amalie Brunn (vystupující pod uměleckým přízviskem MYRKUR) sice ještě neukázala, co všechno v ní po hudební stránce vězí, ale můžeme se od ní dočkat ještě mnoha zajímavého. Produkce jsou zatím plné příslibů a slečna opravdové charisma rovněž vlastní.             V případě kapely METALLICA se v osmdesátých letech povedlo takřka všechno. Nejenže kluci skládali neočekávaně divokou, rychlou a později i propracovanou hudbu, která ve své generaci neměla (co do zajímavosti) konkurenci, ale ještě na fanoušky působili sympatickým a  magnetizujícím dojmem, šlo se s tou čtyřkou zkrátka ztotožnit. O tom všem samozřejmě velká vydavatelství věděla, tak proto docházelo k přirozené selekci již z jejich prvního plánu, během výběru nových kapel k podpisům smlouvy. Nedokážu si představit, kdo jiný z generace thrash (než právě METALLICA) by posléze absolvoval stejně úspěšnou dráhu. EXODUS, DARK ANGEL nebo snad HEATHEN? Běžte do háje!             Když Bruce Dickinson v roce 1982 naskočil k IRON MAIDEN, patrně zapříčinil jeden z nejdůležitějších okamžiků v historii heavy metalu. Všechny složky skládačky si sedly na to správné místo a vynikající zpěvák, skladatel a frontman s vitální a divokou pódiovou prezentací, později známí i z mnoha dalších různých činností, velel největší britské metalové jednotce stylem krále světa ještě dalších deset let. Jakkoliv lze pozitivně nahlížet i na jeho sólovou dráhu z devadesátých let, co se týče návratu popularity, musela být spolupráce s MAIDENY obnovena a výsledek se po opětovném spojení znovu dostavil. Pro oba šest let rozdělené a vesměs paběrkující tábory to byla nevýslovná úleva.              Quorthon a jeho BATHORY patří mezi nejdůležitější formace, podle kterých se formovala pozdější extrémní metalová scéna. Už jenom ten přístup, kdy nebylo několik let veřejnosti známo, kdo se skrývá za tou blasfemickou a morbidní hudební složkou. Tajemnou aurou opředený projekt tak držel posluchače v hrsti až do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se začaly objevovat i fotografie zobrazující hlavního aktéra. Celý způsob prezentace BATHORY lze považovat zpětně za revoluční a onen filosofický pohled s neupřednostněním persony muzikanta před zvukovou složkou později začalo využívat nepřeberné množství tvrdých metalových formací. Otázkou zůstává, zdali by si kapela udržela své kultovní postavení, když by se náhodou ukázalo, že za projektem nestojí nějaký běžný švédský metalista, ale třeba někdo s méně přijatelným vzhledem (třeba nějaký Alexandrovec). :-)             Jestli nějaká kapela svou image na počátku devadesátých let vyloženě vyhovovala fanouškům death metalu, pak to byli jednoznačně OBITUARY. Floridský spolek, poskládaný okolo bratří Johna a Donalda Tardyových a kytaristy Trevora Perese, byl žádoucí nejen díky hustým hřívám a smrtelně vážným obličejům, ale i díky absolutní nekašírovanosti a celkově civilnímu projevu, se kterým se fanoušci ztotožnili. Kapela totiž působila jako vyslanci přímo z jejich řad.             Plakátově krásná Kanaďanka Alissa White-Gluz rozhodně v posledních letech ozdobila řady ARCH ENEMY, čehož kapela přeplněná skvělými muzikanty a známými personami světové velikosti (Amott/ Loomis/ D´Angelo/ Erlandsson) využívá během koncertů se 100% jistotou, ale otázkou zůstává, jak by se na pódiu velmi naučeně a skoro až schématicky působící bojovnice prosadila, když by využila zejména svého vzhledu i pro nastartování vlastní sólové kariéry. Stačilo by to? Pochybuji.             Vlkodlačí syn Glenn Danzig postavil svou kariéru nejen na temné a záhadné image, ale i na poměrně originálním pěveckém projevu, zvrhlých textech plných sexu a satanismu, a v neposlední řadě na metalově-bluesovém zvuku své kapely. Rozhodně ne nejškolenější hudebník se svou platformou sice sklízel pár let úspěch, ale k tomu, aby dosáhl na vrcholu dlouhověkosti, mu i temná aura a originalita hudby zkrátka nestačily.MARDUK - Viktoria - 60%http://www.crazydiamond.cz/marduk_viktoria_recenze/1458http://www.crazydiamond.cz/marduk_viktoria_recenze/1458janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kdo švédské MARDUK nějakou dobu sleduje, měl by mít docela jasnou představu o tom, co přinese jejich novinková deska. Dalo se očekávat, že zřejmě půjde o poznání méně velkolepou věc,než jakou představuje návratová deska „Northern Chaos Gods“ od norských strašidel z IMMORTAL. Určitá strohost a přímočarost byla vždy parketou MARDUK, stejně jako jste měli během poslechu jejich skladeb většinou pocit, že vypovídají cosi o událostech, které se v našem světě zkrátka dějí. S novým materiálem, který je mimochodem nazván po oblíbeném fotbalovém klubu z mého města, nemají tito zlouni v žádném případě v úmyslu zahájit obdobíkompromisních řešení, na to je jejich zvuk i v roce 2018 hrubý jako jadrnýrock´n´roll odehraný na betonové podlaze uvnitř nějakého podzemního krytu. Člověk jen čeká,až se ta banda předpisově nasraných lidí umoudří, bedny postupně povypíná a snad i po soběuklidí. Divím se jen tomu ustavičnému zažrání do témat války, které si nic nezadá s vehementní gestikulací a emocionálně nabytou mimikou současného mladého anglického brankáře Pickforda na právě probíhajícím fotbalovém šampionátu. Vždyť kdy naposled měli materiálně nadprůměrně zajištění seveřané co dočinění s válkou? Zvlášť když jde o podobné dlouhovlasé čtyřicátnické výpitky hrající poměrně neoriginální hudbu, mě ona zatvrzelost překvapuje. Ale tak se snad dá říct: kdo si hraje, nezlobí. Metalisté jsou jako věčné děti. Nordická ofenzíva vyšlechtěná pod nadpisem „Viktoria“,zavdává příčinu k domněnkám ohledně renesance zmalovanců. Jakkoliv šlov případě severského black metalu vždy o okolím poměrně vysmívaný druh metalového subžánru,tahle hudba dost pravděpodobně své fanoušky s věkem neztrácí, naopak, na rozdíl od jiných podskupin tvrdého extrému svou popularitu dokazuje stále přesvědčivěji.V případě těchto týpků, především posedlých válkou, bitvami a vším možným rabijáctvím, však určitě nečekejmežádnou okázalou přehlídku nadpozemských a vesměs děsivých výjevů souvisejících s oblastmi bájení a víry, zde se namísto čarodějnictví, mytologie a fatalismu dostává ke slovu nekašírovanáhrubost a surová realita právě válečných konfliktů. Čekejte tedy nejspíš něco na způsob zákopové války: plazení v bahně, výbuchy bomb i nálety olověného hmyzu. Nevím kde kapela bere tu potřebu zpívat stále dokola onejvětších hnusech v dějinách lidstva, jakými bezesporu války jsou, ale jemě jasné, že pokud zahájíte kariéru několika podobně koncipovanými alby, že užasi nikdy nebudete moc skládat písničky o smíření a kopretinách v dlouhých vlasech vaší milé. Nedokážu říct,do jaké míry jsou členové MARDUK zainteresováni do historie, ale už jen názevprvní skladby „Werwolf“ u mne zasévá pochybnost, zdali stojí na správné straněpři onom zabroušení do témat spojených s 2.světovou válkou. I když vlastně, znalost z jaké pozice a perspektivy jsou obrazy odprezentovány, není zas až tak nutné vědět. Zřejmě nejhorší válečnýchkonflikt v dějinách lidstva je ostatně náplní i další skladby „June 44“. Akdyž vám v položce nazvané „Narva“ hvízdají nad hlavami pumy, jste sijistí, že kapela je odhodlána ve svém poselství pokračovat a šířit svůj hlomozný metal pouze prostřednictvím hymen války. Ne úplně neobyčejná, ale docela povedená deska v typickém primitivním stylu kapely je tak nakonec jistotou. Čekejte zkrátka MARDUK.IMMORTAL - Northern Chaos Gods - 90%http://www.crazydiamond.cz/immortal_northern_chaos_gods_recenze/1457http://www.crazydiamond.cz/immortal_northern_chaos_gods_recenze/1457janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dlouhých devět zim prošlo tajemnou zemí Blashyrkh, než sehavraní skřehot strážců věčného ledu opět roznesl do hornaté krajiny. Onaprodleva však nedoznala své délky jen tak zbůhdarma a byla nutná pro obnovuvšech příslušných sil, jaké pohání norské strašáky k jejich aktivitám.IMMORTAL byli dokonce nuceni se vypořádat s nejzásadnějším personálnímrozkolem jejich dosavadní historie, kdy se jejich dlouholetý parťák Abbathrozhodl oddělit, aby krátce na to zahájil novou hudební kapitolu pod vlastním jménem.Zbylé duo Demonaz/ Horgh však pouze čekalo na vhodný okamžikk nastartování svých dalších aktivit, aby jméno IMMORTAL neutrpělo zásadníújmu jen z důvodu uspěchanosti a nedůkladné přípravy.  Novinka „Northern Chaos Gods“ po všech stránkách dokazuje,že se čekání na tu pravou sibérii vyplatilo. Pod dohledem renomovaného PeteraTägtgrena, zde kromě produkce rovněž zastávajícího roli baskytaristy, kapelave studiu stvořila pomník vlastního žánru. Jenom málokdy se dnes a v takúzkém stylovém teritoriu, jakým black metal opravdu vždy byl, stane něcomimořádného, co stojí po všech stránkách za oslavování. Ne, IMMORTAL opravdunepřišli se stěžejní žánrovou deskou. Určitě za sebou nenechávají milníkytakových norských progresivních veličin jako EMPEROR, SATYRICON či ENSLAVED aani nemění historii. Přicházejí však s jedním ze svých vůbec nejlepšíchopusů a naprosto typickou ukázkou pravověrného severského black metalu, jaký sezrodil v odkazu dávných a mnohými oslavovaných děl BATHORY. Tahle mrazivásmršť prostupuje až ke kořenům stylu a vlastní auru těch nejlepšíchskandinávských záseků z říše nejen Blashyrkhu, ale všeho démonického, covzešlo z útrob tamní scény a jejího ortodoxního pojetí. Vzpomínka: K samotnýmIMMORTAL sice nemám nějak výrazný vztah, ale nějaký zážitek s nimi spojenýse určitě najde. Tu kapelu jsem vlastně vždy vnímal jako jednu z čelních představitelůdaného subžánru, ale nikdy jsem neměl potřebu jejich tvorbu nějak blížestudovat. Spíš mě kdysi v hloubi let devadesátých, při shlédnutí některéhoz jejich zimních klipů, nutilo cosi k úsměvům. Možná to byla právějejich image, možná i monotónnost a nekompromisnost jejich skladeb, co mě furttak nějak odrazovalo. Nicméně v roce 2012, když tahle kapela dorazila doJosefova na Brutal Assault a během posledního večera daného ročníku vysmahla naprosto nekompromisní koncertní smršť, stál jsem tam, při sobotním večeru, předtěmi ohni a razantně po pódiu poletujícími démony jako opařený. Málokdy se městalo, aby mne na festivalu zaujala nejvíc kapela, od které jsem toho zatím mocnepochytil, to vystoupení nemělo absolutně chybu, bylo plné upřímné energie até nejdivočejší představy o skvělém metalovém koncertě, škoda že jsem poslézejejich alba znovu jaksi nevydržel poslouchat. S novým materiálem se však mnohé mění, neboť se IMMORTALvrátili bez Abbatha ve velmi zdravém rozpoložení a jejich návrat k pravépodstatě skandinávského black metalu dává smysl. Ďábelské skladby plné běsnících temp,drtivých riffů, válečného krákoru, neuvěřitelných laufů, to vše zde lze naléztna podkladě ohnivé scenérie apokalypsy. Ještě teď nedokážu říct, co přesně sestalo, aby tahle mnohými odepisovaná úderka přišla s deskou, která přivyužití dávno prověřených a slyšených forem projevu objevila v sobě znovu receptna podobnou čerstvost a vitalitu. Osobně si myslím, že jde o pozitivní energiia chuť předávat svou hudbu z čistého stolu.  Kapela slyšitelně ze sebe sejmula balvan nějaké odpovědnostiza nutnost se vyvíjet či dokonce konkurovat kolegům s progresivnějšími tendencemi.I díky roztržce ve vlastních řadách a odchodu Abbatha se zjevně vyčistilvzduch, IMMORTAL se tak skutečně museli na pár let uzavřít před světem,načerpat novou múzu, aby přišli s deskou, která je definicí tohonejlepšího severského black metalu, jaký si jen můžete představit odpokračovatelů Qurthonova odkazu. I neobjevnost a lpění na základech stylu můženěkdy způsobit přetlak skvělých momentů, protože podobně nadšeně jsem kdysireagoval na taková díla jako „Under the Sign Of The Black Mark“ a „Blood FireDeath“, když jsem je v časech pádu železných opon středoevropských poprvé slyšel. Novinka „Northern Chaos Gods“ od IMMORTAL značí nový slabikář této nezkažené a upřímné formytemného umění.  Palba alba:  Into Battle RideOKOVANÁ TURISTIKA - Skrz na skrz bastionem metaluhttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_skrz_na_skrz_bastionem_metalu_pandemonium/1456http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_skrz_na_skrz_bastionem_metalu_pandemonium/1456lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Myslím, že dnes bude každému už z názvu článku jasné, kam se pojedeme podívat. V minulém díle „Okované turistiky“ jsme se vydali do Trutnova na Obscene Extreme Fest a po stopách prusko-rakouské války z roku 1866, dnes se přesuneme asi o třicet kilometrů dál, do Josefova, kam se už víc než deset let v několika srpnových dnech sjíždějí největší světová esa death, black a thrash metalu a spolu s tisícovkami fanoušků zde rozpoutávají proslulý festival Brutal Assault. A nejde jen o hudbu a koncentraci metalových hvězd – dalším důvodem, proč se tohohle podniku zúčastnit, je festivalový areál. Bludiště opevnění ze sklonku 18. století se pro Brutal Assault skvěle hodí, strohá a monumentální architektura pevnosti dokonale podtrhuje drsnou hudbu, která se tu hraje, a festival tak disponuje neskutečným géniem loci, jaký nemá snad žádný jiný podnik podobného ražení. Pojďme se tedy dnes podívat mezi bastiony, raveliny, kasárenské bloky.... zkrátka do Josefova !Festival uprostřed opevněníKdyž v roce 2007 organizátoři poprvé uspořádali festival Brutal Assault v josefovské pevnosti, nestačili návštěvníci koukat, jak zajímavé a charismatické místo to je. Prostředí masivní vojenské pevnosti a ostrá metalová hudba se dokonale doplňují a chmurná stavba – masivní zdi, ohromné volné prostory i sychravé podzemní chodby – vyloženě zhmotňuje obsah textů mnoha účinkujících skupin. Navíc, bastionová pevnost ze sklonku 18. století je stavba tak členitá, složitá a zajímavá, že návštěvník kromě poslechu muziky má několik dnů pořád co objevovat a prozkoumávat – přímo v areálu fesťáku, na místech, kde kempuje, ale i v celém zbytku pevnostního města.Celý Josefov vznikl jako nejmodernější vojenské zařízení své doby. Když v průběhu osmnáctého století pocítilo Rakouské císařství potřebu silněji chránit své severní hranice, rozhodlo se problém vyřešit stavbou pevnosti, která by byla schopna zastavit případného nepřítele. Jako vhodné místo se jevil prostor nedaleko města Jaroměř, poblíž soutoku řek Labe a Metuje, které se daly využít jako přírodní překážka. Jenže to samotné nestačilo – bylo potřeba vytvořit skutečně masivní, obrovskou stavbu s neproniknutelnými hradbami a chytrým obranným systémem. V letech 1780–1790 (přesně v době panování císaře Josefa II.) tak u Jaroměře vznikla gigantická pevnost, jejíž stavba prý spolykala kolem čtvrt miliardy cihel a sežrala obrovské množství peněz. Zato se s ní ale počítalo jako s neproniknutelnou bariérou, která měla z této strany zajistit klid zbraní na velmi dlouhou dobu. V roce 1793 byla pevnost na počest císaře-stavitele pojmenována Josefov.Ač jde o skutečně úctyhodnou stavbu, svůj účel vlastně nesplnila. Když se v červnu 1866 přiblížilo od pruských hranic opravdu velké nebezpečí, bylo už vojensky zase všechno jinak, Prusové Josefov obešli a neproniknutelná hradba byla k ničemu. Po tomto zklamání byl pevnostní statut Josefova zrušen, k vojenským účelům ale město sloužilo ještě pořádně dlouho. Z dalších jeho dějin si můžeme připomenout první světovou válku, kdy zde fungoval gigantický zajatecký tábor, nebo rok 1968, po kterém se zde usídlila Rudá armáda. I když byly některé části díla v průběhu času rozebrány (cihly se logicky zdály jako výborný stavební materiál), zachovalo se jako celek dodnes a v současnosti je jedním z nejvyhledávanějších muzeí vojenské historie u nás.Z festivalu do středu městaS prohlídkou josefovské pevnosti můžeme začít přímo na festivalu. Celé město je obehnáno ze všech stran systémem hradeb, a právě v nich se areál Brutal Assaultu nachází. Když to vezmeme od hlavního prostoru – velká festivalová pódia jsou včleněna mezi dva bastiony. Tedy mezi dva výstupy z masy hradby, které při bitvě umožňovaly z různých úhlů reagovat na nepřítele, umístit zde zbraně a mít lepší obranné postavení. Bastiony spojuje takzvaná kurtina, část hradby, kterou na festivalu najdeme přímo za pódii. No a protože byl tento spojovací úsek při útoku hodně ohrožen, byla před něj postavena ještě samostatná malá pevnůstka, která zamezovala přímému útoku na nekrytou část a podporovala celkový obranný systém. Takové pevnůstce říkáme ravelin a na festivalu ji najdeme proti pódiím, za zády posluchačů (na jejím vršku bývá tzv. přírodní tribuna).To je ve zkratce základní část systému. Ta se v Josefově několikrát střídá podél celého obvodu hradeb, na festivalu ji kromě prostoru velkých pódií můžeme nalézt ještě jednou – v oblasti chill-out zóny alias Zelené louky (kde má prostor i Metal Market). Jeden bastion a ravelin v téhle části pevnosti, ale i spousta dalších míst po celém městě je využívána k muzejním účelům, takže se tu kromě průzkumu v plenéru dá načerpat i spousta teoretických informací.Josefov se dá projít skoro celý. Moc pěkná je procházka okolo hradeb - cesty vedou nejen v oblasti festivalového areálu, ale i v opačných částech města. V podstatě celou dobu obcházíte jeden bastion a ravelin za druhým, někde je opevnění perfektně udržováno, jinde se ztrácí v náletech nebo mezi zahrádkami. Na třech místech jsou v hradbách otevřeny mohutné vstupní prostory, vjezdy do města – tam se dříve nacházely brány. Když se tady vnoříte do útrob Josefova, okamžitě jste lapeni labyrintem pravoúhlých ulic, kde vojensky seřazené budovy nabízejí každá nějakou svoji historii. Můžete to vzít Okružní ulicí dokola kolem celé vnitřní strany hradeb, můžete dojít na hlavní pevnostní náměstí (dnes Masarykovo), kterému dominuje posádkový kostel Nanebevstoupení Páně, josefovská radnice nebo unikátní Fortifikační památník, sestavený z pobouraných částí pevnosti. Stojí tu bývalá vojenská nemocnice, kasárna dělostřelců nebo tzv. Traxlerova sýpka. Já bych ale doporučil vzít to z Masarykova náměstí po Lidické ulici a dojít na další náměstí, tentokrát Riegerovo. Je tu hned několik zajímavých věcí.Na okraji pevnostiZa prvé – v parčíku na náměstí stojí socha Josefa II. V Josefově celkem logicky. Vyráběla se kdysi na přelomu minulého století sériově a velmi podobnou (v podstatě stejnou) můžete nají na několika dalších místech v republice. A zajímavé je, že původ téhle sériovky je v jihomoravském Blansku, tedy ve městě, kde se konaly úplně první ročníky festivalu Brutal Assault. Kruh se pěkně uzavírá.Byla by ale škoda, tady prohlídku Josefova uzavřít. Hned vedle, pár metrů odtud, totiž najdete vstup do Bastionu I, kde se dá vylézt i na vrchol hradebního valu a prohlédnout si kus opevnění v ukázkovém stavu. Navíc odtud vede i prohlídková trasa do podzemí – turisticky zpřístupněný je menší úsek, dohromady ale prý podpovrchové chodby pod Josefovem tvoří obrovský labyrint. No a pokud byste toho ani teď neměli dost, doporučuji vydat se ještě po ulici Rudé armády asi dva kilometry za město, kde se v polích nachází pevnostní hřbitov. Najdete tu spoustu hrobů příslušníků josefovské posádky, ale i pohřebiště zajatců, kteří nepřežili.DANZIG - Danzig 4 - 100%http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_4_recenze/1455http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_4_recenze/1455janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poslední ze čtyř alb DANZIG nahraných pro AmericanRecordings (v osmdesátých letech vydavatelství fungovalo pod názvem Def American) se vyznačovalo do té doby největší odvahou a touhou po experimentech. Přestožekapela stále naplňovala model temného a na blues orientovaného metalu,v celkovém vyznění docházelo k určitým dekorativním změnám, kterézvuk kapely udělaly ještě tíživějším a šly ruku v ruce s dobovou módou a celkovým přitvrzením, zhutněním a potemněním soundu mnohých kapel. Tou hlavní vlastností byla určitáneučesanost až bordeloidnost vyznění, kdy se hudebníci snažili obezprostřednost a ve studiu se cílilo na zachycení primární energie. Rytmy už zkrátkanepůsobily úhledně seřazené jak na deskách AC/DC, ale vyznačovaly se většíchaotičností a skoro až jazzovou nesvázaností. Kytary prostřednictvím nejrůznějších zvukových efektů rovněž docilovalyšpinavějšího soundu a na desce bylo využito i širšího spektra nástrojů – od klavíru,přes melotron, až po některé exotické strunné prvky. Potřeba posunout se hloubějibyla cítit za každou skladbou, ale nešlo jen o snahu samoúčelnou. „Čtyřka“ totiž do dnešníchdní vyznívá jako to nejdokonalejší dílo od oné původní čtveřice vystupující pod logem DANZIG: Glenn Danzig (zpěv), JohnChrist (kytary), Eerie Von (baskytara) a Chuck Biscuits (bicí), což bylo zřejmědíky skladatelské potenci dané doby a že sestava skladeb měla zkrátka pořádnécharisma. Rozhodně zde není na místě mluvit o nějaké labutí písni původních členů.  Soudě dle jedné z dobových recenzí (viz. Spark 1993), poslouchat hudbu DANZIG bylo jako řítit se v zavřeném a z lana právě urvaném výtahu kamsi do hlubin temnoty. Nezmůžetese zkrátka v tom paralyzovaném stavu ani na slovo odporu. Tak démonizující měl být údajně efekt. Čtvrté album, posíleno dekadentní módou poloviny devadesátých let a příklonem ke všemu hrubému a neotesanému, naplnilo ty nejmorbidnější představy. Tak schválně siposlechněte záhadný předěl „Sadistikal“, kde je k slyšení na pozadí podivnésatanské mantry jen jakési hučení, přerušované něčím jako práskání bičem, za tímvším lze ono (v Danzigově tvorbě stále zmiňované) zlo jen tušit. Deska všakkrom podobně extrémních momentů nabídla i mnoho poutavější skladeb a dominantníchmetalových hymen. Od běsnícího riffového úvodu v „Brand New God“, kde souborhned zkraje odhalí svou nabušenost a koncentraci na znamenitý výsledek, přesparádní démonický vál „Little Whip“ s výrazným Glennovým přednesem povzoru jeho opěvované předlohy Jima Morrisona z THE DOORS, až třeba po moderními prvkypoznamenanou singlovku „Cantspeak“, prostřednictvím které se soubor snažilpřiblížit samotnému peklu. Dál zde je několik zadumaných a vesměs houpavýchválů, které v sobě kloubily metalové prvky s bluesovým fundamentem - konkrétně „Going Down toDie“, „Until You Call On The Dark“ nebo „Son Of the Morning Star“. Všechnysongy operují s pojmy hrdinství, kuráž či válečnická nezdolnost a stejnějako je tomu u řady starších metalových souborů, vychází jejich téma ze starověkémytologie. V jistém smyslu by se tak fanouškovská základna DANZIG mohla v onomobdobí prolnout s příznivci starých alb dalších amerických legend heavymetalu, MANOWAR a DIO. Jednou z nejlepších skladeb na desce je mocná suita „BringerOf Death“, kde se Glenn a jeho kapela představí v tom nejlepším možnémsvětle. Song je typickou ukázkou tvorby DANZIG v době jejich vrcholnéformy. Silné riffy, ďábelské rytmy, esprit temnoty i originální pěvecký projevhlavního aktéra. Deska ve svém závěru obsahuje i nostalgickou bluesovou perlu „LetIt Be Captured“, při jejímž poslechu musí fanouškům naskakovat husí kůže.Celkově jde tak o vrcholné dílo tvorby DANZIG, jakkoliv není přijímánojednoznačně, neboť staromilcům nesedla ona hrubiánskost a příklon k zvukovýmexperimentům devadesátých let. Z mého pohledu se prostě muzikantisoustředili na vytvoření materiálu, který by na jednu stranu byl poplatný jejich tradici a na druhou stranu jako by toužili po posunu k zvukové moderně. Šloo poslední album této původní sestavy, neboť krátce po vydání „Danzig 4“ seporoučel bubeník Chuck Biscuits (byl brzy nahrazen Joeym Castillem), což určitěnebylo způsobeno zvukovým posunem, neboť Chuck onen zvukový progres k větší špinavostia neočekávanosti ještě dnes chválí, a posléze i dvojice John Christ/ Eerie Von,která to s Glennem vzdala až po odježdění koncertních tras na podporudesky v červenci roku 1995. Materiál „Danzig 4“ více méně uspěl nejen u kritiky, ale také fanoušků,i když zejména názor posluchačů se dělil na ty, kteří album oslavovali jakodalece nejodvážnější z oněch klasických, a na ty druhé, kteří jej kvůli onéodvaze ne zcela doceňovali stejným způsobem jako tři díla předešlá. I co setýče prodejnosti se deska nepřiblížila předchozím. Co do umělecké podstaty šlo, dle mého, o zcela jasně vrcholné dílo od Glenna Danziga, tou dobou (a po vypršenísmlouvy s vydavatelstvím Ricka Rubina) stojícího na prahu nových kapitol,které, jak již dávno dobře víme, nevyšly zcela ideálně. Obliba dobovéhoindustrialu se totiž týkala i pozdějších DANZIG, kam záhy naskočil kytarista PRONG Tommy Victor, takže určité prvky tohoto žánru,špinavé zvuky a ruchy prosakující mírně i do „Danzig 4“, byly nakonec pouhou předzvěstíjeho dalších a vesměs necitlivých stylových manévrů vyvřelých na průserovém albunásledujícím „Danzig V: Blackacidevil“. Tento materiál však zcela propadl auvrhl sebejistého umělce do dlouhého období nejistoty a kariérního tápání.DANZIG - Danzig III: How The Gods Kill - 90%http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_iii_how_the_gods_kill_recenze/1454http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_iii_how_the_gods_kill_recenze/1454janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na svém třetím albu DANZIG konečně využili veškerý potenciála vytvořili své definitivní album, o kterém šlo říct, co skladba to naprostý klenottemné rockové hudby. O produkci na „Danzig III: How The Gods Kill“  se postaral sám Glenn Danzig, aby byla deska záhyještě koprodukována jejich velkým propagátorem Rickem Rubinem. Materiál sevyznačoval zvýrazněním kontrastů. Jestliže kapela měla v minulosti potřebu zapsat se přímočarou rockovou dusárnou, zde to byl hned monster song („Dirty BlackSummer“), pakliže chtěla upoutat temnou baladou, rovněž ukázala velké věci („Sistinas“nebo titulní „How The Gods Kill“) a konečně pokud došlo na něco hlubšího,ať už doomového či vesměs rozervanějšího, pak takových písní bylo po ruce hnedněkolik, počínaje úvodní „Godless“.  Skvělé bylo, že ona různorodost vlastně vůbec nenarušovala semknutý charakter díla a skladby spolu fungovaly jako příběh a pevný celek.Ovšem celek narvaný pouze silnými songy. Vypíchnutí všech výše uvedených extrémůnakonec materiálu prospělo, protože nahrávka nakonec působí nejvýraznějiz celé diskografie DANZIG (spolu s deskou následující) a vlastně sejedná, i co se týče komerční stránky, o nahrávku nejúspěšnější, za cožsamozřejmě mohlo zejména nasazení charismatické skladby „Dirty Black Summer“ dorotací rockových rádií, ale hlavně také její úspěch a žádanost. V žádnémpřípadě však nešlo o album, které by bylo taženo pouze jedním úspěšným singlem.Hodně se mluvilo o inspiracích v kultuře konce šedesátých let a spojitosts Rickem Rubinem napovídala, že se DANZIG tak trochu nechávali inspirovati u další Rubinem produkované družiny, THE CULT. S těmi vousatý podivínpracoval na albu „Electric“ v roce 1987, kde mimo jiné britská kapelarovněž tíhla k oslavě rockové historie a využila ke své bezstarostné jízděi šlágru „Born To Be Wild“ od STEPPENWOLF. A právě po vzoru podobnýchvypalovaček byla vystavěna i největší hymna DANZIG „Dirty Black Summer“ s tímjedním podstatným rozdílem, skladba to byla hlubší, démoničtější, zkrátka povšech stránkách poplatná image souboru. Když ještě na chvíli odbočím od hudební stránky, fenomenální na „Danzig III: How The Gods Kill“ byl už obal, na který bylo tentokrát využitoobrazu od švýcarského mistra H.R.Gigera nazvaného „Mistr a Markétka“. Naocelově modro-šedé malbě se nachází pro tohoto autora tolik typické slizkénestvůry, vždyť to byl právě tento Švýcar, kdo děsil celý svět svými výjevy v průběhutvorby filmové ságy o Vetřelci. Dominantním prvkem na obalu však byl opět kontrastmezi krásou a nevinností na jedné straně, reprezentovanou zde obličejem dívky,a symboly zla a odpornosti, připadající hadovitým bytostem jí obklopujících. Zpět tedy k hudební složce. Překvapující bylultra-nemelodický úvod desky, která startovala rázně ve stylu alb BLACK SABBATHz počátku sedmdesátých let. Rozběsněné tempo a neotesaný zvuk tak záhynahrazují doomové riffy doprovázené rozervaným Glennovým hýkáním. Skladba„Godless“ nakonec nabere směr a vyklube se zní titánská suita, tolik vhodná právěna úvod alba. Píseň, charakterizovaná změnami temp a celou řadou pozoruhodnýchmomentů, rozehrává prostřednictvím anti-religiózního textu pochyby nadvšemožnými náboženskými organizacemi. Mnohem podmanivěji pak vyznívají skladbyjako „Anything“ nebo „How The Gods Kill“ opírající se sice o komorní, ale o tomelodičtější pěvecké party, jež se pomalu sunou nad akustickým podložím avyčarovávají nostalgickou náladu. Méně smířlivě naopak působí „Bodies“postavená na houpavém tempu, humpoláckých riffech a Glennově bolestnémhulákání. O „Dirty Black Summer“ už řeč byla. Stěžejní hitovka desky, absolutníhymna postavená na výrazném sloganu, přímočarosti a dokonalých kytarovýchpartech, které se skvěle doplňují s Danzigovým hlasem. Mým favoritem se nakonec stal song „Heart Of the Devil“, kdese DANZIG prostřednictvím repetitivních a hrdě znějících partů opět ukazují vevelmi kurážném pojetí. Myslím, že tohle byl song, který byl přesně jejichparketou. Inspirace THE CULT si uvědomuji v případě balady „Sistinas“, kdekapela ukazuje svou náklonost k historičtějšímu pojetí rocku a jako dalšívýrazný pokračovatel odkazu Jima Morrisona. Celkově šlo o velký průlom akariéra DANZIG se tehdy nacházela na svém vrcholu. Jedno ze dvou alb DANZIG,které musíte mít zaručeně ve své sbírce (tím druhým je následující počin „Danzig4“).OKOVANÁ TURISTIKA - Z Bojiště na bojiště aneb Prusko-rakouská válka na pozadí rockových festivalůhttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_z_bojiste_na_bojiste_aneb_prusko_rakouska_valka_na_pozadi_rockovych_festivalu_pand/1453http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_z_bojiste_na_bojiste_aneb_prusko_rakouska_valka_na_pozadi_rockovych_festivalu_pand/1453lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Je vážně zajímavé, kolik hudebních festivalů se každé léto koná ve východních Čechách. Kraj mezi svahy Krkonoš, labyrinty skalních měst a rovinami kolem Labe nikdy neoplýval závratně velkým množstvím úspěšných rockových kapel, co se ale týká festivalů, je to přesně naopak. Odehrává se tady snad vše důležité – na letišti v Hradci Králové červencový monstrpodnik Rock For People, v půvabném Červeném Kostelci letos již podesáté Czech Death Fest, v pevnostním Josefově v srpnu jeden z největších metalových festivalů Brutal Assault, no a na okraji krkonošského Trutnova hned dva legendární festivaly – Trutnov (Trutnoff) Open Air a Obscene Extreme. Všechny tyhle akce v podstatě pár kilometrů od sebe, kdybychom putovali od jedné ke druhé, byla by průměrná vzdálenost mezi nimi tak dvacet kilometrů. Když k tomu připočteme, že východní Čechy jsou nadprůměrně zajímavé i co se týče památek a přírody, takže se na fesťáku dá nejen oddávat muzice, ale také něco zajímavého vidět, říká si tenhle kout naší země hned o několik „Okovaných turistik“. No a protože poslední zmiňovaný Obscene Extreme Fest začíná vlastně už za pár dnů, vydáme se dnes do Trutnova.Kultovní areálNevím, jestli je potřeba nějak blíže představovat trutnovský areál Na Bojišti, protože ho snad každý fanoušek kytarové hudby už někdy navštívil, pár základních dat z jeho životopisu ale asi na škodu nebude. Prostor vznikl někdy na konci padesátých let jako přírodní divadlo a kluziště, později byl přestavěn na letní kino. Nikdo ze socialistických Trutnovanů tehdy ale netušil, že tady na začátku devadesátých let propukne alternativní a o pár let později i grind/deathová revoluce. Stalo se to skutečností, když v roce 1990 na Bojišti zakotvil „východočeský Woodstock“ alias Trutnov Open Air Festival, který se formoval ještě za předchozího režimu, přičemž ho v roce 1987 „památně“ rozehnala státní bezpečnost. Počínaje zmíněným rokem 1990 ale najednou bylo vše možné a v Trutnově se začala rodit tradice alternativního festivalu, který se postupně vyvinul na kultovní podnik, zřejmě jediný svého druhu nejen u nás. Jeho popularita a návštěvnost strmě stoupla v půlce devadesátých let, když v roce 1995 najednou místo očekávaných 5000 návštěvníků přijelo přes 17 000 lidí a z původně spíš domácké akce se stal první skutečně velký hudební festival v Čechách. Na vlastní kůži jsem tehdy zažil totálně přeplněný areál, kde se v podstatě nedalo pohnout, na šílené fronty u vchodu, ale i třeba na triumfální vystoupení Ivana Mládka, který naprosto šokovaný čuměl, jak mu aplauduje skoro dvacet tisíc lidí. Jojo, vzpomínky. Trutnovský Open Air je každopádně pojem a doufejme, že překoná problémy z posledních let a pojede dál.O Obscene Extreme Festu, který se koná od roku 1999, platí ještě více superlativů, s klidným svědomím se dá říct, že jde o globálně nejznámější festivalovou akci u nás, jejíž brány překračují fanoušci hudby vážně snad z celého světa. Komu by se o tomhle před dvaceti-třiceti lety třeba jen zazdálo? Každopádně je areál Na Bojišti díky těmto dvěma fesťákům jedním z vůbec nejznámějších hudebních prostranství u nás. Proč se to tady ale vlastně jmenuje Bojiště?Z „Bojiště“ na „bojiště“Protože se tu odehrála bitva. A dost významná bitva. Když v roce 1866 vztahy dvou sousedních států, Pruska a Rakouska, klesly pod bod mrazu a mezi oběma zeměmi propukla válka, začaly se na sklonku června masy pruské armády valit ze severu na území Rakouského císařství. Využily k tomu průsmyky v pohraničních horách, mimo jiné i tady v Krkonoších. Prusové se přiblížili k Trutnovu, dříve než oni se tam ale dostaly rakouské jednotky. Početně byly výrazně slabší, čekaly ale na posily a navíc měly výhodu v pozici na třech vršcích nad městem. 27. června 1866 se strhla krvavá řež, která zuřila po celý den a vyžádala si několik tisíc zajatých, raněných nebo padlých vojáků. Všechny události bitvy nemá cenu vyjmenovávat, důležité je, že rakouští vojáci zvítězili a zahnali Prusy zpět za hranice, bohužel to ale byl jejich jediný úspěch a rozhodující bitva války 3. července u Hradce Králové byla naopak rakouským fiaskem. A proč o tom celém hovoříme? Protože dnešní Bojiště je právě tím místem, kde se bitva u Trutnova odehrávala.Když pak válka skončila, začali veteráni a pozůstalí padlým vojákům stavět pomníčky. Tedy lépe řečeno pořádné pomníky – prusko-rakouská válka 1866 je specifická tím, že na její připomínku bylo v místech střetů vybudováno obrovské množství pietních míst, většinou umělecky velmi propracovaných pomníků, které jsou i dnes perfektně udržovány. Přesně takhle je to i v Trutnově a navíc jen pár stovek metrů od festivalového areálu, takže v mezičase mezi kapelami nebo na procházce do města není problém tohle historické místo prozkoumat.Labyrintem pomníkůHned nad festivalovým městečkem se zdvihá kopec Šibeník (kdysi tu bývalo popraviště) a na něm velkolepý pomník generála Gablenze, velitele rakouského vojska, který si tady, v místě, kde zvítězil, přál být i pohřben. Neobvyklý pomník je vlastně i rozhlednou – z vršku se dá prý obhlédnout bývalé bojiště, město Trutnov i nedaleké Krkonoše. I když je ale zavřeno, je od pomníku pěkný výhled směrem na město a k horám.Druhý ze tří kopců, kde se v červnu 1866 odehrávala bitva, je sousední Janský vrch. Z Šibeníku tam pohodovou chůzí dojdete za plus mínus čtvrt hodiny a najdete tam dalších snad dvacet pomníčků (jde vlastně o vojenský hřbitov). Nejdůležitějším místem na Janském vrchu je ale určitě kaple, kde se během bitvy uvnitř i venku odehrávala nejprudší řež, což prý dodnes na fasádě připomínají otisky po zásazích střelivem. Je-li nějaké výročí, scházejí se tady milovníci vojenské historie v dobových uniformách a dá se podívat i do kaple.Celý areál až dolů do města vlastně můžete projít po naučné stezce dlouhé asi tři kilometry nebo vyrazit na rozšířenou cyklotrasu dlouhou jedenáct kilometrů. V rámci festivalu ale asi zvolíte přece jen kratší procházku, takže by dobrým tipem mohl být také park při Lesnické ulici dole pod kopcem, kam se dá seběhnout od Janské kaple i z Šibeníku. Narazíte tady na symbol města a vlastně i na starého známého – už u Brněnského draka jsme si říkali o jeho trutnovském „bráškovi“, kterého má krkonošské město ve znaku, který se ovšem dnes také plazí po trutnovské radnici a najdeme jej i uprostřed kašny tady v parku. Jako místo k odpočinku je to tu ideální a vlastně může být trutnovský drak mezi všemi těmi festivalovými death/grind zvěrstvy celkem prima parťák, co říkáte?DANZIG - Danzig II: Lucifuge - 80%http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_ii_lucifuge_recenze/1452http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_ii_lucifuge_recenze/1452janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Druhá deska DANZIG dle očekávání pokračovala v rozvíjenítemného odkazu prvotiny a ještě více prohloubila bluesový fundament souboruseslaného na zem samotným peklem. Materiál nakonec vznikal ve třech kalifornských studiích v průběhu celé sezóny 1989/90 a byl podrobendůkladné přípravě před vydáním u Def American, kde si mezi tím soubor upevnilsvou pozici jednoho z žhavých metalových artiklů této žánrově nesvázané stáje. ProdukceRicka Rubina rovněž doznala několika nápadných změn, takže skladby na „DanzigII: Lucifuge“ nakonec vyznívaly jaksi masitěji a proti dva roky starému, přímočarémudebutu „Danzig“ o něco více hromově. Není tedy divu, že album nakonec sklidilovýhradně pozitivní kritiky, ve kterých se mnozí doboví pisálci rozplývali nadskutečnou potravou pro pravé rockery a označili kapelu za jeden z největšíchobjevů americké metalové scény počátku devadesátých let. Po všech stránkách mohutnějšísongy však v sobě neměly onu přímočarost některých hitovek z debutu (hlavněpodobně výrazný kus jako „Mother“ scházel) a podstatné bylo album jako celek. Šlozkrátka poznat, že se kapela vyvíjí trochu progresivnějším směrem. Podmračený svalovec Glenn Danzig, obklopen shodnou družinoubijců/spoluhráčů jako v případě debutu, tedy jmenovitě sestavou: John Christ(kytara), Eerie Von (baskytara) a Chuck Biscuits (bicí), toužil vystavět volnýkoncept, ve kterém by jednotlivé skladby spojovalo téma zla. Vycházel při tom z odkazu starých bluesmanů Roberta Johnsona a Howlin´Wolfa, jejichž hudba byla již v těsně poválečném období označena jako devil´s music. Postava muže/ ďáblav lidské podobě nakonec prostupuje většinou z připravených písní, aťuž šlo o zpochybnění víry a náboženství v „Snakes Of Christ“, o příběh nočního tuláka/predátora v lidské podobě nahánějícího hrůzu městským ženám „Killer Wolf“, či témaarmageddonu rozehrané v uhrančivé suitě „777“ nebo skladbu s otiskem osudovéhopříběhu hlavního aktéra „I´m The One“. O trnité cestě na povrch zemský azískávání svého místa skrze nutné životní zkoušky něco ví také úvodní vál „Long WayBack From Hell“, což je nakonec zjevně jedna z úplně nejlepších položek na desce,skladba, kterou plně charakterizují znělé a vibrující tóny elektrizujícíhoChristova nástroje, ďábelské rytmy i odhodlaný Glennův hlas. Položek, které se této písni (co dohitovosti) vyrovnají, zde již moc není, snad už jen „Devil´s Plaything“, kterámá poněkud variabilnější a pomalu se rozjíždějící strukturu, kde jepodstatný onen charismatický nápěv v úvodní akustické části a s ním související feeling. Celkově vzato šlo o další silnou sbírku skladeb, tentokrát opatřenou lepším zvukem a produkcí, takže DANZIG zkrátka  pouze upevnili svou pozici kapely plné příslibů, k čemuž jim samozřejmě dopomohly i koncertní šňůry s několika zkušenějšími spolky. Tou nejznámější kapelou, která tento spolek podpořila, byla samozřejmě METALLICA. Hudební byznys tenkrát stál před celou řadou proměn, ty však byly této kapele ku prospěchu, neboť stále vyčkávala na svou velkou šanci. S třetí řadovkou se opravdu dostavil velký průlom...DANZIG - Danzig - 80%http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_recenze/1451http://www.crazydiamond.cz/danzig_danzig_recenze/1451janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak známo, u vzniku DANZIG stál v roce 1986 producentRick Rubin, který po jednom z koncertů kapely SAMHAIN přiměl zpěvákaGlenna Danziga (vlastním jménem Glenn Allen Anzalone), aby začal budovat zcela nový hvězdný band a na kostrbatě serozjíždějící undergroundový projekt zapomněl. Těžko říct, jaké temné vibracepřiměly samorostlého pěvce, aby Rickovu vizi vzal vážně.  Obdivovatel Elvise Presleyho a fanoušek komiksůa hororových propriet tak brzy odsoudil své SAMHAIN k zániku. Každopádně s Glennemto nebylo jednoduché již v dobách THE MISFITS, které po pěti letechopustil v roce 1982, a sice bezprostředně po realizaci jejich netrpělivěočekávaného debutového alba „Walk Among Us“. SAMHAIN se v letech 1983-1986stali tedy jen jakýmsi mezistupněm mezi punkovou neurvalostí Glennovi původníkapely a pozdější bluesy metalovou stylizací jakou vyznávali DANZIG.    Nápad, že by chystaný projekt nesl název podle příjmenísvého hlavního člena, byl okamžitě přijat. Majitel vydavatelství Def Americantedy vnukl Danzigovi myšlenku ohledně založení zcela nové kapely vyznačujícíse hlubším metalovým soundem a trvanlivějším písňovým základem a její existencipodpořil okamžitou smlouvou na několik alb. Sehnat muzikanty pro cílevědoméhoborce nebyl velký problém, a tak rozervaný kníže temnot s vízorem zatvrzeléholamače lebek nabral do sestavy pouze sobě rovné, ačkoliv se dnes, při vzpomíncena své spoluhráče, se kterými kdysi nahrál všechny čtyři první (a do dnes nepřekonatelné)desky, velice ošívá. Baskytarista Eerie Von mu sice zůstal z časů SAMHAIN,ale na BLACK SABBATH orientovaný kytarista John Christ se stal později ozdobouprvních čtyřech kultovních řadovek DANZIG, stejně jako bubeník Chuck Biscuits,který přišel z řad BLACK FLAG. Debutové album „Danzig“ se stalo skutečnou kultovkou danédoby a platilo za občerstvující počin na americké metalové scéně, málo kdo všakdnes ví, že v doprovodných vokálech u skladeb „Twist Of Cain“ a „Possession“hostuje James Hetfield, který si jako velký fanoušek THE MISFITS a SAMHAIN do newyorskéhostudia odskočil, aby podpořil s napětím očekávanou nahrávku vznikající vestejné době jako letargické garážové období k nové kapitole se nadechujícíMETALLICY, tou dobou zrovna, díky vlastnímu koncertu, dva dny pobývající v NewYorku. Deset skladeb se vyznačovalo temným zvukem, ne až tolik dlouhou stopážía dunivými riffy, nad které čněl znělý a pro mnohé ne až tolik uchu lahodícívokál Glenna Danziga. Ten byl vždy neotesanou verzí Elvise, i když mnoho lidímu hází na krk i přirovnání k Jimu Morrisonovi, které také není v žádnémpřípadě od věci. Stejně jako metalový projev jeho kapely, který v sobě pojitbluesové prvky s temnou sabatoidní hmotou. Z dnešního pohledu je album pouhýmrozjezdem před třemi po něm následujícími počiny charakterizujícími tvorbu v prvépůli let devadesátých. Vlastně se ani největší hitovka „Mother“ nestala hitem v doběsvého prvního zveřejnění, ale až o pět let později, díky masivní klipové rotacipodporující vydání EP „Thrall/Demonsweatlive“ z roku 1993.   Dobré bylo, že o sobě zajímavý band dal vědět a sběratelézajímavostí si jej zapsali do paměti, pak už bylo snadné svůj sound rozvíjet,což se také na dalších albech vydaných u Def American dělo. Celkově bezejmennýdebut upoutal osobitým vyzněním, protože kapelu si skutečně, už tenkrát, nešlosplést s žádnou jinou. O obstojném skladatelském vkladu svědčilo, že itaková mistrovská hymna jako „Mother“ zde stála obstoupena dalšími démonickýmivály. Ať už zmíním přísně riffové kusy „Twist Of Cain“ a „Possession“, houpavé Morrisonovskéblues „She Rides“ se sexistickým naturelem, trefně nazvanou „Am I Demon“ s vyloženěbolestným vokálním projevem Glenna, a nebo předělávku bluesového standardu z šedesátýchlet od Alberta Kinga „The Hunter“, vždy se jednalo o povedené věci.CANDLEMASS - House Of Doom - 70%http://www.crazydiamond.cz/candlemass_house_of_doom_recenze/1450http://www.crazydiamond.cz/candlemass_house_of_doom_recenze/1450janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nerozumím tomu, co značí taktika: šest let od posledníhoalba vydat již druhé EP po sobě a stále se nemít k tvorbě dlouhohrajícínahrávky, a to ještě ke všemu ve chvíli, kdy kapela působí s novýmzpěvákem Matsem Levénem již pár let velmi konsolidovaně a s podporou vydavatelstvív zádech. Dost možná za to může zdravotní stav šéfa, hlavního skladatele abaskytaristy v jedné osobě, Leifa Edlinga, kterému byl před časem diagnostikovánúnavový syndrom, možná je však za tím i něco jiného. Mistři doom metalu, stejnějako před dvěma lety v případě EP „Death Thy Lover“, přicházejí dnes s materiálem,který je tvořen pouhými čtyřmi songy a trvá necelých dvacet minut. Nové EP nesenázev velmi charakteristický pro hudbu této švédské metalové legendy - „HouseOf Doom“. Vstupme tedy do onoho domu osudu. O CANDLEMASS lze mluvit jako o kapele vyznačující se pevně danou sestavou, ovšem až na jednu podstatnou výjimku. Pokud pomineme pozici frontmana a zpěváka, samozřejmě. Ten se v průběhu jejich historie vždy čas od času měnil. Krom něho však mámeco do činění s kapelou, kde hrají všichni členové již od osmdesátých let –kromě Edlinga ještě kytaristé Lars Johansson a Mats Björkman a samozřejmě takébubeník Jan Lindh. Pokud se vrátím k pozici zpěváka, vždy po stráncekvality v případě CANDLEMASS velmi osobitého, tím nejvýraznějším zjevem zamikrofonem byl samozřejmě obtloustlý mnich s hlasem schopným svounaléhavostí a smutkem bortit středověké hradby, podivín přezdívaný MessiahMarcolin, který nejen že proslul svou přítomností na důležitých albových milnícíchCANDLEMASS z osmdesátých let, ale byl po letech strávených se svými MEMENTOMORI opět u comebacku doomových stockholmských bohů v roce 2005. Jenžeznovuobnovená spolupráce drhla hlavně po lidské stránce a byla záhy ukončena. Naněkolik desek se tak u mikrofonu v CANDLEMASS objevil další zkušený borec,Američan Robert Lowe, mnohým dobře známý ze SOLITUDE AETURNUS. Lowe vydrželdekádu na tři řadová alba a odvedl dobrou práci. Nyní je u mikrofonu již zhruba tři roky Mats Levén a tentospíše hardrockový zpěvák dostal zatím příležitost jen na výše zmíněném EP z roku 2016 aletos na jeho stejně dlouhém následovníkovi (viz tato recenze). Myslím, že je to škoda, neboť jdeo skvělý hlas dodávající hudbě CANDLEMASS trochu citlivější melodický ráz. Je jasné,že aktuální songy tím pádem nevyznívají až tak záhrobně a temně jako historickékusy, rozhodně jim co do atmosféry oproti klasice dost schází, ale pořád se nanich dá stavět a jejich devízu spatřuji v příklonu tvorby CANDLEMASS k Sabatímčasům Diovsko-Martinovským. Když Švédům v osmdesátých letech vycházela památnáalba jako „Nightfall“, tvořili CANDLEMASS dobovou evropskou scénu s takovýmijmény jako BATHORY, CELTIC FROST, KREATOR, CORONER nebo SABBAT, co jméno, to originální tvrdě metalová tvorba v časech pionýrských, dnes bych CANDLEMASS přiřadil spíše do podskupiny k mladým hardrockovým melodikům. Kapela sistále zachovává skladatelskou kvalitu, EP je znovu vybroušené, ale ze skladebjde trochu něco jiného než za raných časů. Chybí mi záhrobní chlad a hororováatmosféra neproniknutelné tmy a stesku, který se řinul z drážek památnýchděl. První dva songy na aktuální nahrávce jsou stěžejní, jde ovíce než šestiminutové zatěžkané suity rozmáchlého ražení. Skladby stojí na zajímavěhoupavých riffech a v polovině své délky se lámou do svižnějšího tempa, pokterém následuje sólování a navýšení dramatizace. Levénův hlas má onu vznosnostškolených pěvců BLACK SABBATH z osmdesátých let, jakkoliv na ně charismatemhlasového projevu stále nemá. Přesto jej považuji za velmi dobrý výběr a propestrost tvorby CANDLEMASS a její celkové zmelodičtění je to zásadní prvek. Jaktitulní věc „House Of Doom“, tak následující a o něco bouřlivější jízda „Flowers Of Deception“ sepovedly a jsou příslibem k regulérní řadovce. Třetí skladbou je akustická bardíkytarovka „Fortuneteller“, zde značící na ploše čtyř minut jisté zklidnění, jde osympatický a vesměs komorní part kytaristy s Levénovým hlasem. Závěrečná „DollsOn a Wall“ je valivou instrumentálkou, která také rozhodně není k zahozenía přes svou krátkou délku dokáže prostřednictvím burácivých kytar a rytmiky vystavěturčitý příběh. Celkově tedy velmi krátké, ale určitě zajímavé dílko z dílnymistrů pravého doomu. Jestli něco, tak by EP alespoň na čas mohlo zaplašit hlad ponetrpělivě očekávané řadovce těchto strážců osudu.LIZZY BORDEN - My Midnight Things - 40%http://www.crazydiamond.cz/lizzy_borden_my_midnight_things_recenze/1449http://www.crazydiamond.cz/lizzy_borden_my_midnight_things_recenze/1449janpibal@crazydiamond.cz (Stray)S poslechem nejnovějšího alba LIZZY BORDEN,tedy někdejšího glam-metalového zatvrzelce z Los Angeles, který v osmdesátých letech vešel ve známost svými líbivě melodickými songy ahororovými proprietami, přišel stav rozpačitého údivu. Musel jsem si pokládat otázky, co že to za hitparádu jako vůbec poslouchám? Ani náhodou však v pozitivním slova smyslu. A to proti dávné tvorbě Lizzyho Bordena absolutně nic nemám a nikdy jsem jí neměl zařazenou na ani jednom z pólů pomyslného názorového spektra. Alba jako„Visual Lies“ (1987) nebo „Master Of Disguise“ (1989) sice považuji dodnes za skvělévěci melodického kalifornského metalu, ale ty další nahrávky už tak dobré nebyly. Co však představují aktuální songy, to mě hlava zkrátka nebere. Pokud vám nevadí ten největší kýč a prvoplánová hymničnost po vzoru druhořadých kopií hitu It´s My Life od BON JOVI, kde není ani náznak čehosi druhoplánového navíc a vše je ořezáno k podpoře ústřední linky, pak se radujte, tahle nahrávka je doslova vaše. Osobně docela pochybuji, že v hlavě tohoto umělce panuje povědomí o sebereflexi a o právě probíhajícím letopočtu, dost možná tam schází i řada dalších věcí. Šílený zpěvák platil již dávno za kultovní postavu americké metalové historie, ale hudebně to bylo doposud všechno v pořádku. S novinkou to ale nemusí nikoho zajímat. Celé album LIZZY BORDEN - My Midnight Things k poslechu na youtube.Album vychází u stáje Metal Blade Briana Slagela a hlavní představitel kapely na ní nahrál veškeré zpěvy i téměř všechny nástroje (kromě bicích samozřejmě). Za soupravou škopků sedí vlastně jediný věrný hudebník, který tos prapodivným šéfem táhne už od založení LIZZY BORDEN – Joey Scott. Proč tedy tolikpovyku pro jednu nahrávku od umělce, který se vyhříval na vrcholu svépopularity zhruba někdy před třiceti lety? Odpovědi možná naleznete níže. Novinka „My Midnight Things“ je totiž tou nejsamožerštější anejkýčovitější snůškou kalifornského melodického metalu, jakou si pravděpodobnědovedete představit. Z té hromady hudby podobného stylu mě dodnes iritovalo stejným způsobem jen opravdu málo nahrávek. Když řeknu, že podle těch skladeb by v klidu mohlisestavit svůj nadcházející program takové tuzemské hrůzy post-socialistického venkovského rocku jako MARKÝZ JOHN nebo SIFON, pak nebudu daleko od pravdy. A to vážněnepřeháním, protože mluvit o bizarním spojení MICHAL DAVID + HEAVY METAL v souvislosti s LIZZY BORDEN už bybylo hodně silné kafe, leč zde (v případě alba z roku 2018) zjevně ne nemožné. Představte si, že každáskladba je složená dle pevně daných mustrů: nosná a dramatická vyhrávka, přímočarétempo a rovný, velmi jednoduchý rytmus, smyslně vábivá sloka, po kterénásleduje rozjařený a velmi melodický refrén, ve kterém musí zaznít vždy názevskladby, avšak jeho pokračování se musí ubírat skrze zdobné hlasové zákrutyk nosné i když tuctově kolovratové melodii. Dále jsou v písních aranže, vesměs klávesové, při kterých se ptám, zdali autorovi někdo nesdělil ozvukovém vývoji, jakým si prošla rocková hudba kupříkladu od roku 1987? I když...Ono by to celébylo vlastně trapné již tenkrát. Morbidně romantická podstata hlavního zatracence,který zde stokrát dává na odiv svou posedlost objekty jeho zájmu (asi něco na způsob sběratele kůží z filmového trháku Mlčení jehňátek) u mne způsobuje pochybnosti o bezproblémové dospělosti tohotoumělce, při tvorbě zřejmě často pendlujícího mezi ve sklepěukrytými hudebními instrumenty a zrcadlem. Osobně mám hodně rád americký hard rock osmdesátých let avůbec styl, jakému se dnes říká hair-metal, jenže tenkrát ta alba měla nějakýstyl, nápad, muzikantskou kvalitu, zde je všechno jinak, je zde vše ořezáno na to nejprvoplánovější, takže zůstal pouze zájem upoutat pozornost melodií. Zde je skoro všechno špatně a nic na tomnezmění ani vroucně naléhavý hlas hlavního performera, ani jeho obstojné avšestranné muzikantské schopnosti, protože letos to je hlavně po skladatelskéstránce utrpení. Pokud se k této desce dostanete, pamatujte, že ničeho jiného nežvelmi melodických skladeb se zde nedočkáte. Jenže je rozdíl mezi neotřelou melodikou s kořeny, neotřelými nápady a hardrockovým kumštem, nebo melodikou udělanoujen proto, aby byla výrazné melodická a celkově rozjařená. Na „My Midnight Things“ až na pár světlých výjimek nalézámhlavně to druhé. Vrství se kýč na kýč a album lacině upaluje skrze linky, kteréjste musely slyšet už tolikrát a dost pravděpodobně v lepším podání. Ty jediné světlé body nového alba pro mne představují skladby jako je „Obsessed With You“nebo „The Perfect Poison“, což jsou (snad ještě krom docela ucházející titulnípísně umístěné hned v úvodu alba) jediné položky, které se dají nazvatalespoň trochu zajímavými. Všechny ty další nadšenecké hrůzy jako „Long MayThey Haunt Us“, opravdu otřesná „The Scars A Cross My Heart“ nebo jalová „A Stranger To Love“ už jsoujen k smíchu. Nečekaným vrcholem kompletu je pak po vyloženě příjemnýchpocitech svých posluchačů bažící „We Belong To The Shadows“, jejíž absolutněnejmelodičtější zpěvový proud je podmazán cukrující syntezátorovounadstavbou a umělým disco rytmem připomínajícím pozdně devadesátkové comebacky takových es jako němečtí MODERN TALKING. THE ROLLING STONES - Steel Wheels - 80%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_steel_wheels_recenze/1448http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_steel_wheels_recenze/1448janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pro někoho značila návrat THE ROLLING STONES k jejich rockovépodstatě až devadesátá léta, ale pro mne je tím důležitým albem, kteréstagnující kapelu vytrhlo rázně z letargie, právě „Steel Wheels“, vydané na konciprázdnin roku 1989. Po sedmi letech uvadající činnosti, kdy největší rock´n´rollová kapela světa prakticky vůbec nekoncertovala a vydala v onommezidobí pouze dvě nepříliš povedené řadovky, to opravdu nevypadalo, že se Stouni ještě kdy vzchopí. Zvlášť když Mick Jagger hlavní těžiště své hudebníčinnosti v druhé polovině osmdesátých let cílil především na svou sólovou kariéru. Jeho nahrávky však velkou díru do světaneudělaly, a tak si brzy uvědomil podstatnou úlohu THEROLLING STONES v jeho životě. Několik let před tímto uvědoměním však docházelok soustavným a veřejně propíraným slovním půtkám mezi ním a Keithem Richardsem, který nesl opravdu velmi nelibě zpěvákovu touhu uspět především jako sólista. I kytarista díkytomu tak začal tvořit vlastní materiál, který v roce 1988 vyšel jako jehodebutové sólové album „Talk Is Cheap“. Je paradoxem, že materiálu se nakonec dostalo lepších kritik acelkově byl tento blues-rockový album příznivěji hodnocen než obě do té dobyvydané a mediálně více propagované věci od Micka Jaggera.  Pan Jagger snad trochu zabodoval s debutem „She´s a Boss“z roku 1985, ale o dvě sezóny později na dvojce „Primitive Cool“ už sedalo mluvit o úplném minutí cíle. Mickova posedlost černošským rhytm´n ´blues,funky a soulem jej zkrátka zavedla na úplně jiné hudební území, kde pro něhonebylo zas až tak lehké zaujmout. Jeho distancovanost vůči rocku, který chvílema považoval za zcela přežitý, vyloženědopalovala Keitha, stejně tak jako výše zmíněné prodlužování doby nečinnosti Stounů. Ostatně jejich alba, „Undercover“ (1983) a hlavně „Dirty Works“ (1986), jemožné považovat za velký kompromis a s rockovou podstatou STONES majívlastně jen málo společného. Doba se měnila a dekáda synthy-popu, hudebníhokanálu MTV a majoritní úlohy videoklipů vlastně albům od starých rockovýchkapel moc nepřála.  Vzhledem k sólovým aktivitám obou hlavních pánů je třeba připomenout, že sólové desky ostatně vydával od svého nástupu do THEROLLING STONES i Ron Wood, kytarista, který se údajně stal užitečným hromosvodem a tlumilrozmary a rozdílnosti obou hlavních rebelů. Interní prameny tvrdí, že jen málokdo by najeho místě v kapele vydržel, on však s trpělivostí plnil svou úlohu„mladšího bráchy“ a „vždy dobře naladěného kašpárka“, od kterého se v žádnémpřípadě nechce, aby nějak výrazně zasahoval do nové tvorby. Ostatně trpělivý Ron, který v mezidobí zápolil se závislostí na kokainu, byl aždo počátku devadesátých let placen pouze jako nějaký externí koncertní hráč, jakkolivsvé členství v THE ROLLING STONES napevno získal už v roce 1976. I tahle skutečnost jej nezlomila a dál svou roli plnil, navíc v něm Keith nalezl spolehlivého parťáka a velkého kamaráda. V roce 1989 se tedy THE ROLLING STONES přesunuli naostrov Montserrat, kde vznikalo další studiové album, již druhépro vydavatelství Columbia. Od začátku nové skladby působily mohutněji a energičtějinež na předchozím albu a desce se rovněž dostalo vytříbeného zvukového ošetření poplatného konci osmdesátých let. Zvuk akcentoval STONES jako kapelunáležící na stadióny. Ty tam byly jemnější polohy z počátku osmdesátýchlet, kdy se do jejich zvuku dostávaly vlivy funky nebo dokonce reggae, naopakmateriál působil po všech stránkách mocně, hymnicky a celkově daleko více rockově.  Už od úvodní halekačky „Sad Sad Sad“ nebylo pochyb o nadšeníkapely do tohoto materiálu a o tom, že hudebníci startují prakticky novou érusvé existence. Deska nakonec uspěla i díky dvěma stěžejním hymnám, kterépřesvědčily svým zápalem, dravostí a především hitovým potenciálem,jmenovitě šlo o chlapácky naladěnou „Mixed Emotions“ a o vícehlasy a dechyzkrášlenou „Rock And a Hard Place“. Povedla se i snová „Terrifying“ se silnouatmosférou a výraznou kytarovou linkou po vzoru DIRE STRAITS. Divoká„Hold On To Your Hat“ platila naopak za jakési drsné boggie hrané od podlahy, zdezaujala především hřmotnost kytarového dvojzápřahu, Jaggerův chraplák a velkolepěozvučené bicí Charlieho Wattse.  Pohupující se rocková dusárna „Hearts For Sale“ měla, i přessvůj línější naturel a díky refrénové sloganu, své neoddiskutovatelné kouzlo.Slabší chvilku si staří bardi vybrali s „Blinded By Love“, aby v další nostalgicképísni „Almost Hear You Sigh“, rozněcující nálady bývalých půlnočních tahů, dokázalizahrát na pocitovější strunu řadě svých dlouholetých fans a neznít u toho směšně. Skladba zaujala jakatmosférou, tak nástrojovým provedením, včetně výtečného akustického sólování našpanělku. Za mne určitě nádherná záležitost. Uhrančivá „Continental Drift“ pro změnu zahrajena surrealističtější notičku, kde je v strnulejším pojetí skladby dostatek prostorui pro nejrůznější exotické prvky a rytmy. V závěru umístěná „Slipping Away“, jinak odzpívaná Keithem Richardsem,také patří spíše k ležérním a nostalgickým skladbám, kterýchv repertoáru THE ROLLING STONES s nastupujícími devadesátými letyvšak začalo plynule přibývat. Album „Steel Wheels“ považuji za první nadechnutí čerstvéhovzduchu po neuvěřitelně jalovém průběhu osmdesátých let a vybral jsem jej dodesítky nej-alb od THE ROLLING STONES na úkor následujících dvou řadovek, tedy „Voodoo Lounge“ a „Bridges To Babylon“, především kvůli pestřejšímu skladbovémuzákladu, několika vynikajícím hitovkám, ale také protože šlo ve své době oprvní razantnější krok k tvrdšímu zvuku. Následné dvě desky však vyznívají ještě o něco drsněji a méně učesaně, zatímco zde byl ještě skladbám ponechán nablýskanýstadiónový ráz, což ještě více umocnila drahá produkce z Montserratských studií, přesně taková, jakév té době byly samozřejmostí. Album si rovněž dokáže uchovat charisma potéměř celou svou délku, zatímco u obou desek z devadesátých let jsous postupujícím časem patrná hluchá, méně dravá a nesourodá místa podporující u posluchače úpadek koncentrace. Po realizaci „Steel Wheels“ THE ROLLING STONES vyrážejí narok trvající světové koncertní tažení, celá velkolepá šňůra je pak zakončenav srpnu roku 1990 koncertem v Praze a koná se pod záštitou Václava Havla,prvního post-socialistického prezidenta naší země. Událost se tak stávávýznamnou nejen pro slavnou britskou kapelu, ale i pro tehdejší Československo, neboťje akce symbolem vysvobození země zpoza železné opony. Stárnoucí britští rockeři jsou během svéhopobytu v Praze pozváni na Pražský hrad a celkově je jim věnována mimořádnápozornost, akce se pak stane zcela první velkou koncertní událostí svéhodruhu u nás a její návštěvnost dalece přesahuje stotisícovou návštěvnost. THEROLLING STONES tak vstoupili na počátku devadesátých let do své další dekády opravdu stylově a to si ani nikdo nemohl všimnout, že v roce 1991  kapelu opustil původní baskytarista Bill Wyman, protože jeho odchod (do hudebního důchodu) byl kapelou tajen až do vydání nadcházejícího řadového alba celé tři roky, i takové věci se v životě hudebních hvězd dějí.Steel Wheels  (1989) - 9.místo v rámci TOP TEN žebříčku alb z diskografie THE ROLLING STONES.OKOVANÁ TURISTIKA - Krušnými horami po stopě RAMMSTEINhttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_krusnymi_horami_po_stope_rammstein_pandemonium/1447http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_krusnymi_horami_po_stope_rammstein_pandemonium/1447lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Že je Česká republika pro filmaře rájem, je celkem známý fakt. Krásné památky nebo spousta odstínů krajiny a atmosféry hrají filmařům do karet a zatímco před nějakými třiceti lety byl záběr z Československa v nějakém západním filmu naprostou raritou, dnes už je to běžná věc. Není ale zas tak moc cizích filmů, které by se u nás natáčely úplně celé nebo jejich podstatná část. Jedním z takových je hollywoodský trhák „xXx“ – poměrně přiblblá akčňárna, kde sice brzdy kvílejí, auta vybuchují a kvéry vyhrožují celou hrací dobu, ale ducha to bohužel moc nemá. Takže mi na celém filmu nejzajímavější přijde jeho úplný úvod – sekvence z koncertu RAMMSTEIN. A protože se i tahle scéna natáčela u nás, navíc na opravdu neobvyklém místě v Krušných horách, můžeme naši dnešní turistickou trasu namířit právě na sever Čech.Krušnohorská katedrálaNejdříve se musíme dostat do Chomutova. Tohle průmyslové město leží přímo u hradby Krušných hor a míří odtud silnice do kopců směr hraniční přechod Hora Svatého Šebestiána. Po té se vydáme, asi po deseti kilometrech ale uhneme vlevo a budeme pokračovat na horské pláně do městečka Výsluní. Právě tady se v lednu 2002 natáčela sekvence do filmu, ze které pak vznikl i videoklip RAMMSTEIN ke skladbě „Feuer Frei!“.Mohlo by nás napadnout – proč proboha světoznámá kapela točila klip v zapadlém koutě v českém pohraničí? Odpověď je jednoduchá – protože tu mají velice zvláštní stavbu. Kostel, kterému se říká „Krušnohorská katedrála“. Na to, že stojí v malinkém městečku uprostřed přírody a ještě k tomu na hřebenech hor, je nezvykle mohutný, dokonce se o něm nese legenda, že se sem do hor dostal omylem a původně měl stát v nějakém městě stejného jména kdesi v nížině. Patří ale skutečně do Krušných hor a v době největší slávy zde dělal velkou parádu. Po druhé světové válce a únoru 1948 ale dostal neuvěřitelně zabrat, byl totálně zdevastován a v osmdesátých letech dokonce vyhořel až na obvodové zdi. Zachráněn byl úplně na poslední chvíli – svým osudem vlastně připomíná nedaleký zámek Jezeří, o kterém jsme si už někdy předminule povídali. Postupně se dává dohromady, ještě hodně dlouho po roce 1990 ale byl v tragickém stavu. Při vší té rozlehlosti a zničenosti se však stal magnetem pro filmařské štáby, vyhledávající zajímavá místa plná specifické atmosféry. V roce 1996 se tu natáčel snímek „Zapomenuté světlo“, o pár let později dokonce kultovní „Rok ďábla“, no a v mrazivém lednu 2002 se zde rodila úvodní scéna pro už zmíněný spektákl „xXx“, konkrétně záběry, jímž dominovali fenomenální RAMMSTEIN.Vyznavači ohněSychravý, zcela zdevastovaný interiér kostela dodal industriálně-metalové muzice potřebnou vizuální atmosféru, až by se zdálo, že tahle stavba byla stvořena přímo pro RAMMSTEIN. Do krušnohorské pustiny se po postavení scény přivezlo pár stovek komparzistů (různých metalistů, pankáčů, rockerů apod.), kteří zde dvě noci za honorář pařili na svou oblíbenou kapelu, přesněji řečeno na playback a stokrát dokolečka pouze na „Feuer Frei!“ Sice to byla v podstatě tvrdá práce, stejně se ale dá říct, že se tady během dvou mrazivých severočeských nocí odehrával jeden z nejzvláštnějších mejdanů, jaké si lze představit. Místní z toho moc velkou radost neměli – ohňové orgie a neopatrnost filmařů pořádně poničily dlažbu a padala prý i omítka – ale z hlediska čistě metalového šlo o vážně pozoruhodnou událost. Že pak z dvoudenního natáčení do filmu byly použity asi dvě minuty, to už je věc druhá.Mimochodem, když už jsme u těch filmových lokalit – Výsluní by mohli znát fanoušci i „fanoušci“ majora Zemana. Právě sem totiž byla situována filmová Kateřinská Hora, kde mladý uvědomělý policajt získával první socialistické zásluhy. V záběrech najdeme samozřejmě i výsluňský kostel sv. Václava.Výsluní a MěděnecZajímavé je ale i samotné městečko Výsluní - položené na náhorní plošině Krušných hor, kde to často fičí jak v ledové pustině a někdy se tu válí mlhy, že nevidno na metr. Pokud ale máte štěstí na počasí, musí vás ohromit výhledy do dálky i drsná krása zdejší horské přírody. Samotné městečko má hornickou minulost, což poznáme třeba podle pravoúhlého systému ulic - z letecké mapy je vidět, že Výsluní má vlastně půdorys skoro dokonalého čtverce. Hornická městečka se takhle stavěla a podobný tvar má nejedno další hnízdo tady v Krušných horách.Mezi jinými třeba sousední Měděnec. Ten je vzdálen asi patnáct kilometrů od Výsluní a vyplatí se do něj dojet nebo dojít hlavně kvůli tajemnému vršku Mědník, který se vypíná hned za posledními domky a je v téhle části hor nejvýraznějším bodem. Z jeho vrcholu je opravdu strhující pohled všemi směry – na horské pláně, odstavený rudný důl, tlapy elektrárenských větráků nebo nekonečné panorama lesů a vrchů. Na Mědníku se už od středověku po několik století těžily rudy, takže prý byl doslova „prošpikován“ štolami. Kopec je posetý dírami po dolování, na každém kroku najdete nějakou informační ceduli, dojít se dá až k onomu zrušenému modernímu dolu, který tady na hřebenech hor působí až strašidelně. V městečku najdeme i různé hornické vozíky nebo rubačky, takže by se i tady celkem uplatnili RAMMSTEIN, nakonec z klipu „Sonne“ mají s podzemní prací celkem dost zkušeností. :-)Po stopách temných událostí...Marná není ani procházka Měděncem. Stejně jako Výsluní disponuje systémem ulic do pravého úhlu, jenže tady ještě více zaúřadoval minulý režim – většina historických domů byla postupně zlikvidována a buď nahrazena novostavbami nebo po nich prostě zůstala holá zem. Městečko tak působí jakýmsi „invalidním“ dojmem, kde chybí tři strany náměstí a ulice najednou končí v pustině. Nic to ale neubírá atmosféře a tajemné kráse, které má Měděnec i příroda okolo něj na rozdávání.Když půjdete z Měděnce směrem zpět na Výsluní, narazíte na okraji obce na ještě jeden filmový „odkaz“, i když tentokrát mimořádně smutný. Na pomníček, připomínající, že v roce 1984 právě tady v Měděnci vypukl požár ústavu sociální péče, během kterého zahynulo 26 lidí. Událost pak inspirovala natočení filmu „Requiem pro panenku“.QUEENS OF THE STONE AGE - Praha, Fórum Karlín, 20.června 2018http://www.crazydiamond.cz/queens_of_the_stone_age_praha_forum_karlin_20cervna2018_koncert/1446http://www.crazydiamond.cz/queens_of_the_stone_age_praha_forum_karlin_20cervna2018_koncert/1446janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jako je tomu každý červen, i letos se roztrhl pytel se zajímavýmiakcemi. Škoda jen, že se některé koncerty překrývaly i v rámci jednoho dne. Dát všakpřednost vystoupení amerických QUEENS OF THE STONE AGE ve Fóru Karlín před letňanskýmmetalovým svátkem v podobě velko-koncertu IRON MAIDEN nebylo pro mne v roce2018 zas až tak těžké, zvlášť když jsem britskou heavymetalovou legendu viděl naživo již šestkrát, zatímco na Joshe Hommea a jeho kumpány jsem vyrážel teprvepotřetí. Američané mne rozhodně nezklamali, naopak, předvedli vystoupení z kategorie těch absolutně mimořádných, na které budou jejich fanoušci ještě dlouhovzpomínat. Elektrizující atmosféra a vzájemná propojenost mezi zkušenou kapelou a plnýmsálem karlínského Fóra způsobily, že se QOTSA i v uších ne úplně zarytých posluchačů jejich tvorby (na koncertě bylo zjevně mnoho cizinců a také asi lidí, pro které byla účast pravděpodobně spíše společenskou prestiží) etablovali mezi formacebudoucnosti, jakkoliv samozřejmě hrají a působí na scéně už přes dvacet let a po krůčcích trpělivě navyšují svou popularitu. Z jejich hudby jde krom opravdovosti i něcovelmi zvláštního, co upevňuje fakt, že si s nimi nelze splést žádnou jinou rock´n´rollovou formaci současnosti. Jde o prapodivně hluboký a hypnotizující sound, ale také o neotřelou melodiku či rockabilly stylizaci, která získává s novou, více swingující tvorbou ještě na větším kouzle. Vše pozitivní, co šlo v globálu z koncertu vycítit,zde však pro mne reprezentovala zejména do deseti minut roztažená fenomenální suita „IAppear Missing“, skladba, díky které považuji album „Like Clockwork“ prakticky za rovné itakové fenomenální jízdě jako je deska „Songs For The Deaf“ z roku 2002. Ale nejdřív všechno od začátku. Po vcelku zbytečnýchpředskokanech CRX, hrajících jakýsi tuctový hybrid brit-popu a afektovanéamerické kytarovky, zde nastylizované do vcelku nezáživné písničkové formy, v jaké se na počátku milénianacházelo krom někdejších waleských hvězd STEREOPHONICS i hodně ambiciozňáků z tuzemské scény, čekajících tou dobou na nějaký úspěch, stanuly konečně QUEENS OF THE STONEAGE na pódiu a, podpořeni v úvodu vcelku skromným osvětlením, spustili psychotickými tóny předznamenanou dvojici úvodních vypalovaček z jejich aktuálního alba „Villains“, jmenovitě úchylně swingující songy „Feet Don´t Fail Me“ a „The Way You Used To Do“, jdoucí zcela s filosofií a image téhle podivuhodné party. Set list QUEENS OF THE STONE AGE, Praha, Fórum Karlín. Situování členů kapely do rolí záporáků, kterým po celou dobu velígrázlovsky vyhlížející a docela výmluvný zrzavý dlouhán Josh Homme, má hodně co do sebe. Magnetizující efekt kapely vynikl třeba během „No One Knows“, kdy do trhaného rytmu této šestnáct let staré hitovky nešlo sebou necloumat, a tak také stovky lidí činilo. Dojem z vystoupení byl mnohdy umocněn i různorodými světly, třeba když v jedné z dalších skladeb právě bílá bodová světla rozehrála hru nad hlavami hudebníků a simulovala jakési divoce blikající metrové drony (nebo snad policejní helikoptéry?). Zkrátka bylo se i na co koukat. A to už nemluvím o momentech, kdy v průběhu stominutové show začnou na pódium lítat podprsenky. QUEENSOF THE STONE AGE působili jako (muzikantsky i lidsky) velmi semknuté těleso, což seukázalo zejména při Joshových vtípcích, představováních svých spoluhráčů nebo oznámenínarozenin jednoho z nich. Ten večer odeznělo devatenáct skladeb a čím víc sekoncert přibližoval své poslední třetině, jeho gradace rostla. Počínaje dechberoucí „If I Had aTail“ se vše, co tou dobou znělo zaplněným koncertním sálem, rovnalo čisté extázi.Ať už tedy připomenu onu výše zmíněnou „I Appear Missing“ nebo na ní navazující největší pecky z repertoáru QOTSA: „Little Sister“, „You Think I Ain´t Worth a Dollar, But I Feel Like a Millionaire“ a „Go With the Flow“. Set byl znamenitěvyvážen, takže punkově rozervané songy byly prokládány docela rovnoměrně s vícepocitovými táhlými čísly, novinkové písně pak s prověřenými songy a vše plynulo k velké spokojenosti nadšenéhopublika. Přídavek se skladbou „Make It With Chu“ už byl jen znamenitou ozdůbkouna kráse celého večera. Jak to tedy shrnout? Předně je nutné říct, že dosavadní vystoupení Královen v našíStověžaté mají zatím stoupající tendenci své úrovně. Když se ohlédnu, takv roce 2005 v zaplněném Roxy se tehdy nově zreformovaná sestava (po odchodu Nicka Olivieriho a Marka Lanegana) snažila s deskou „Lullabies ToParalyze“ udržet na špičce alternativního rocku a teprve hledala podnětnézpůsoby svého dalšího fungování. Tenkrát to vlastně nebyl koncert, na kterýčlověk vzpomíná celý život, protože jej charakterizoval přebuzený zvuk, ohromné vedro v tehdy ještěneklimatizovaném podzemním klubu a tisícovka jako sardinky tlačících se lidí. Zastávkana podporu „Like Clockwork“ v srpnu 2014 už byla o něčem úplně jiném. Rozlehléprostory Fóra Karlín, moderního koncertního sálu tehdy právě čerstvěotevřeného, totiž poskytovaly od začátku o poznání komfortnější zážitek, takžekdyž Josh přišel v doprovodu tehdy již ustálené sestavy a ukázkovězpropagoval albovou novinku, jinak naprosto dokonalou desku ipo těch pěti letech od jejího vydání, a ještě přihodil pár klasik navíc,nikdo si nemohl stěžovat, zvlášť když celá akce následovala po zhrubasedmiletém koncertním půstu. Letošní koncert spojil přednostiz obou předchozích pražských zastávek a nabídl vyspělou, po dramaturgické,muzikantské, zvukové i světelné stránce dokonalou a moderní rockovou show,jejíž součástí bylo devatenáct vypalovaček z repertoáru zkušené to hudebníinstituce, nacházející se dnes pravděpodobně na onom pomyslném žebříčkupopularity ještě o hodně velký kus výše než před onou více než dekádou. Početfanoušků kapele utěšeně roste, jejich vystoupení mají mnohem lepší úroveň a vše zkrátka působí profesionálněji, navíc tomu celému nechybí autenticitaa potřebná opravdovost, která dokáže lidi strhnout. Že se v současné době QUEENS OF THE STONE AGE daří všaknení jen zásluhou Joshe, ale velký podíl na úspěchu mají zejména jeho spoluhráči,takže je třeba šéfa pochválit, kterak dokázal do sestavy vybrat výtečné apracovité muzikanty netrpící hvězdnými manýry. Není zde slabšího místečka. Ona i výsledná pódiová prezentace a styl komunikace mezi hudebníky totiž značně napověděly o bezproblémovém spojení této sestavy. Ať mám na myslikytaristu Troye Van Leeuwena, všestranného skladatele Deana Fertitu ovládajícíhoklávesy i kytaru, basáka Michaela Shumana nebo bubeníka Jona Theodoreho, musímpřiznat, že co hudebník, to velká osobnost. Už když koncert s krystalicky čistýmzvukem ve středu probíhal, uvědomoval jsem si tu mimořádnost celé akce. QUEENS OFTHE STONE AGE jsou tedy stále kapelou, které (dle mého) patří budoucnost a na níž budou ještě hodně dlouho (a věřím že ve stále hojnějším počtu) lidézvědavi. Osobně půjdu na koncert příště znovu, neboť tohle je jedna z opravdu hodně mála dnešních velkých rockových kapel, ukteré je i opakovaný koncert zážitkem s potenciálem znovu neotřele udělané akce. Ty čtyři tisíce fanoušků, kteří ve středu před půlnocíodcházeli z Fóra Karlín, museli být dokonale spokojeni. Show, která psala historii, neměla chybu.REFUGE - Solitary Men - 60%http://www.crazydiamond.cz/refuge_solitary_men_recenze/1445http://www.crazydiamond.cz/refuge_solitary_men_recenze/1445janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mám pocit, jestli on Peavy Wagner poslední roky nepřeceňujesvoje síly. Nejenže pár let nazpět znovu nastartoval fungování svých RAGE,jejichž sestavu po odchodu Viktora Smolskiho značně omladil a vrátil jejich nahrávkámurčitou dávku drsnosti, ale to zdaleka není všechno. S tím samým totižpřichází v projektu REFUGE, kde spojil síly se svými někdejšími spoluhráči– kytaristou Manni Schmidtem a bubeníkem Chrisem Efthimiadisem, se kterými prožil v rámciRAGE období snad největších úspěchů této formace. Kdysi tato trojice tvořilanerozbitnou speedmetalovou úderku a oslňovala v letech 1988-1993 svouvitalitou a akce schopností po vzoru, co rok, to velmi slušné album doprovázenéevropským turné.  Po několika sezónách pouhého občasného vystupování dnes docházíi k albové reaktivaci zmíněné trojice, která je usazena již nějaký ten pátek podhlavičkou REFUGE. Z celého projektu mám dojem, že si zkrátka pánové bezjakýchkoliv tlaků hrají přesně to, co je hrát baví a vůbec neřeší budoucnost.Deska, jejíž název je odvozen (převedení do množného čísla) od názvu jedné z největších hitovek RAGE, tedy „Solitary Men“, rozhodně neoslňuje nějakou příliš velkou nápaditostí a pokudby se jednalo o album RAGE, velmi pravděpodobně by zapadla do šedého průměru,jakkoliv jde o docela slušný power-metal stranící se přílišných aranží aumělých symfo dochucovadel. Naštěstí! Skladbám nelze upřít náboj ajistou natlakovanost a stejně tak jsou všechny zdejší melodie a Peavyho uječenérefrény provedeny v tradičním duchu. Jenže všemu jaksi chybínadstandardní nápad. Co zde převládá, je určitá rozvolněnost, jakoby si staříbardi řekli, že ten power metal tentokrát nahrajou tak nějak v rockenrollovějšímduchu. Vše zní zemitě a svižně, trojice taktéž potvrzuje svůj stále velmi dobrý potenciál, ale není v tom nic občerstvujícího. Kdo kdysi dávno trojku Peavy/ Manni/ Chris poslouchal nanezapomenutelných albech RAGE, ten totiž bude náležet k jediné možnéskupině posluchačů, kterou by snad tohle dílo mohlo nějakým způsobem trvanlivěji zaujmout.I když tím vůbec nechci říct, že se dvanáctiskladbová novinková kolekce vyrovnástaré tvorbě RAGE. Do kvality takových alb jako „Trapped“ nebo „The Missing Link“ mátahle věc opravdu daleko a je z ní poznat skutečnost, že se projektem Peavy s Mannim a Chrisem prostě jen baví a příliš toho neřeší. Trochu mě REFUGE připomínají fungování jiného,vcelku nového německého bandu složeného ze starých maradorů – PÄNZER.  Asi není na místě tady řešit, že se Peavy prostěskladatelsky vyčerpává, i když by na tom tvrzení mohlo být stokrát něco pravdy.Mám za to, že podobná nadprodukce jediného člověka zkrátka k ničemu objevnémumoc nepovede. Vlastně i RAGE považuji za kapelu, jejíž poslední opravduprvotřídní záchvěvy se udály už zhruba před patnácti lety a to na albech jako „Unity“nebo „Soundchaser“, od té doby jejich hudba sice nikoho neuráží ani nijaknerozhodí, ale na druhou stranu se od nich sotva dá čekat nějaká lídrovská bombagermánské metalové produkce. „Solitary Men“ je docela solidní nadupanoumetalovou deskou, která ovšem tak nějak zapadá do šedi všeho, co se děje i v rámciRAGE. A tak jediný smysl vzniku REFUGE vidím v tom, že si zkrátka chtěl Peavyse svými někdejšími spoluhráči a kamarády ještě zahrát solidní metal. A ten naalbu je.THERION - Beloved Antichrist - 80%http://www.crazydiamond.cz/therion_beloved_antichrist_recenze/1444http://www.crazydiamond.cz/therion_beloved_antichrist_recenze/1444lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Připravit se na recenzi nových THERION nebyla žádná legrace. Kapela se totiž po skoro šestileté albové pauze ozvala s neuvěřitelnou porcí hudby – přichystala metalovou operu, která na třech discích nebo šesti (!) vinylech čítá 46 skladeb o hrací době více než tři hodiny. Vstřebat takovou nálož trvalo nějakou dobu – bylo potřeba si pro každý poslech najít volný den, pohodovou a spěchem nezatíženou atmosféru (v mém případě to vyřešily nedělní výlety do přírody) a projet si znovu diskografii THERION a pár klasických oper, abych dokázal posoudit, jestli Christofer Johnsson a spol. přinesli do své hudby něco nového a jestli se jim vůbec podařilo stvořit dílo, které si označení „opera“ zaslouží.Tvorbu THERION poslouchám kontinuálně po většinu doby jejich existence. Nejintenzivnější to bylo samozřejmě v době, kdy vydali své přelomové album „Theli“. Tehdy v devadesátých letech to byla taková průkopnická doba, kdy se na scéně zjevila spousta kapel, které do metalu vnášely čerstvý vítr a vytvářely základy úplně novým rockovým subžánrům. THERION patřili mezi ty nejdůležitější a jejich vrcholný albový trojlístek „Lepaca Kliffoth“, „Theli“ a „Vovin“ je bez diskuse naprostou metalovou klasikou. Pak se bohužel kolečka trochu zadrhla a THERION sice vydávali jednu řadovku za druhou, švih jako v druhé půlce devadesátek to ale už většinou nemělo a některé počiny dokonce provázela pořádná nuda. Pár alb se sice i později podařilo, kapela ale přesto aspoň na mě působila jako takový smutný vítěz, který má na krku zavěšenou medaili za vynález „symfonického metalu“, ale stadiony místo nich vyprodává a penízky počítá mladší konkurence. Jestli to muzikanty v THERION mrzelo, nebo jim to bylo ukradené a jen si s chutí hráli to své, nedokážu posoudit. Jedno je ale jisté – otec symfo-metalu Christofer Johnsson si pomaličku připravoval materiál pro splnění svého životního snu, vytvořit skutečnou metalovou operu. Teď ji máme před sebou a nese název „Beloved Antichrist“. Tak jak to tedy celé dopadlo?Řekl bych, že velmi slušně. Chris má za ty roky na scéně dostatek zkušeností s přípravou podobně laděné muziky, a protože on sám není bůhvíjaký zpěvák a asi ani nějak převratný instrumentalista, vycvičil se v šéfovské pozici THERION hlavně jako skladatel, inspirátor a manažer, který dokáže dát dohromady profesionální tým a rozdělit práci, aby všechno šlapalo, jak má. Pro přípravu „Beloved Antichrist“ to bylo vskutku potřeba – na albu kromě členů kapely pracovalo obrovské množství dalších lidí (hlavně vokalistů), ani se mi je nechce všechny vyjmenovávat. Kmenoví muzikanti THERION na albu vystupují vyloženě jako součástky dobře šlapajícího stroje, na nějaké rockové manýry se absolutně nehraje, takže celek není narušován a působí skutečně jako seriózně míněná vážná hudba. Formálně si tedy všechno sedlo. Co ale to hlavní – hudební nápady?I tady mi přijde všechno v pořádku – Johnsson si nastřádal spoustu zajímavé muziky, která z celého projektu dělá velmi slušné dílo. Není samozřejmě možné, aby při takovéhle stopáži posluchač vydržel celou dobu v napjaté pozornosti, to ale nefunguje ani v dílech největších mistrů. I v klasických operách nebo symfoniích to bývá tak, že na začátku se do lidí naperou nejsilnější momenty, v hlavní části se pak spíš udržuje nálada, aby to celé vygradovalo zase na konci. Posluchač tak hudbu více mimoděk vnímá než upřeně poslouchá a pozornost napíná jen ve chvíli, kdy se z oceánu notiček vynoří nějaký ten výrazný motiv. Přesně takhle je to i u „Milovaného Antikrista“. Je pravda, že tříhodinová nálož je asi i pro spoustu skalních fanoušků THERION moc, vždycky se ale dá vytvořit nějaké „best of“ a sestavit si disk nejoblíbenějších skladeb. Koneckonců, dělá se to tak i u klasické hudby. Jestli si takový výběr z „Beloved Antichrist“ jednou vyrobím i já, určitě si na něj namíchám následující ingredience: z prvního disku úvodních pět skladeb a ze stejného nosiče ještě „Morning Has Broken“ a „Hail Caesar!“. Na druhém cédéčku vidím jako nejlepší položky „Temple Of New Jerusalem“, hned následující „The Lions Roar“ a chrámově laděnou, nádherně dramatickou „Bringing The Gospel“. No a ze třetího aktu bych přidal určitě úvodní „Shoot Them Down!“, pak válcoidní „Burning The Palace“ s nezapomenutelným masivním motivem, který ovšem do skladby vpadne až někdy v šesté minutě, no a minimálně ještě závěrečnou „Beloved Antichrist“, která je vlastně i takovou referenční skladbou celého projektu (příšerný propagační videoklip ke skladbě ale prosím raději ignorujte).Protože je „Beloved Antichrist“ opera, samozřejmě má příběh. Johnsson se inspiroval u ruského filozofa Vladimira Solovjova a jeho povídky „Legenda o Antikristu“, kterou ovšem švédský principál pro potřeby svého díla musel dost upravit (například do ní kvůli hlasům dostat ženské postavy). Ve finále je příběh takový, že se na matičce Zemi zjeví člověk, který pod svou vládou dokáže zastavit války, nemoci a všechno zlo, což lidstvo s radostí přijímá, než zjistí, že ten dotyčný je sám Antikrist. Pak se lidi začnou mezi sebou dohadovat, jestli ho milovat nebo nenávidět (je to přece Antikrist!) a všechno nakonec dopadne moc a moc špatně. Určitě zajímavé téma ke ztvárnění – jenže tady nastává dost velký problém! Opera je totiž z podstaty zpívaná divadelní hra a její vizuální část je velmi důležitá. Právě tu ale THERION díky obrovským finančním nárokům zatím nedokázali a asi ještě pěkně dlouho nedokážou zrealizovat – státní divadla něco, co je pojmenované „Milovaný Antikrist“, těžko budou hrát, a aby si THERION provozovali vlastní scénu, případně udělali turné s nějakou mamutí výpravou, to je asi z říše snů. Johnsson by kvalitním souborům možnost hrát „Beloved Antichrist“ zřejmě dal, otázkou ale je, jestli se najde parta, která do nastudování půjde.Sečteno a podtrženo – Christofer Johnsson si s „Beloved Antichrist“ splnil sen a THERION vytvořili velice slušný počin, navíc v tomhle rozsahu zřejmě první svého druhu. Jestli se někdy dostane na prkna divadel, na to si musíme počkat, každopádně jako soundtrack funguje bezvadně už teď a navíc při těch 46 skladbách budou mít fanoušci na „Beloved Antichrist“ stále co objevovat snad i za několik let. Což je pro všechny zúčastněné určitě dobrá zpráva – já si tohle zajímavé dílo určitě ještě mnohokrát dopřeji!OKOVANÁ TURISTIKA - Výlet za Brněnským drakemhttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_vylet_za_brnenskym_drakem_pandemonium/1443http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_vylet_za_brnenskym_drakem_pandemonium/1443lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Hmm, tak nám to vyšlo pěkně hned po sobě. Minule jsme si udělali výlet za Radegastem, beskydskou mystickou figurou, která v roce 1987 inspirovala první tuzemskou metalovou desku. A hned dnes se přesouváme ze severní na jižní Moravu, abychom se podívali na neméně legendární stvoření, které pro změnu inspirovalo druhé naše metalové album v pořadí – „Metal Celebration“ od TITANIC. Pokud alespoň trochu znáte tvorbu téhle kapely a pokud jste se někdy prošli centrem moravské metropole, asi už tušíte, kam na dnešním výletě máme namířeno. Půjdeme se podívat na slavného Brněnského draka !!!Metalový maskot versus Strážci socialismuTITANIC a Brněnský drak jsou pojmy, které se spolu nerozlučně kamarádí už minimálně od roku 1989. Kapela si tehdy na obal svého debutového alba vymyslela právě motiv příšery-draka, který sedí na logu TITANIC, laserovýma očima prohledává okolí a celou svou existencí vlastně odkazuje na brněnský původ jeho „páníčků“. Hezký a neškodný nápad, řekli bychom si – jenže v době reálného socialismu bylo všechno trošku jinak. I když už probíhala perestrojka (a tudíž album vůbec mohlo vyjít) a metal se začal objevovat ve veřejném prostoru, dávaly si úřady pozor, aby se i tenhle bouřlivácký styl v socialistickém státě choval slušně a moc neprovokoval. Vyobrazení draka s vyceněnými zuby na obalu gramodesky TITANIC vyhodnotil paranoidní režim jako příliš dekadentní, takže bylo rozhodnuto, že tahle verze obalu půjde jen na export. V tuzemských „supraphonech“ se naproti tomu objevila „neškodná“ varianta, sestávající jen z hvězdné oblohy a zlatého loga kapely, takže víc než metalovou desku cover připomínal titulky z „Hvězdných válek“. Drak se z tuzemského přebalu sice úplně neztratil, byl však povolen jen v maličkém provedení na zadní straně.Od té doby uběhla řada let, TITANIC připravili další alba a na několika z nich se – možná i kvůli těm peripetiím před lety – objevil i Brněnský drak. Najdeme ho na porevolučním albu „Ábel“, na mnohem mladším cédéčku „Double Time“ i na vzpomínkové nahrávce „Metalovej svátek živě“. Titanikovský dráček má kromě toho, že je to vlastně docela roztomilé zvířátko, i jeden primát – jde o možná nejstarší a zřejmě i nejznámější „metalovou příšeru“ na našem území. Všelijakých těch rohatců, lebkounů a variant na Eddieho nebo Vice Rattleheada se v českém metalovém undergroundu objevilo dost, ale titanikovský drak je z nich asi největší hvězda. :-)Netvor uprostřed městaTeď ale přichází hlavní otázka – kdo nebo co je vlastně ten Brněnský drak? Odpověď najdeme ve staré brněnské radnici v centru města. V průjezdu tam najdeme preparovaného krokodýla nilského, který – zavěšen na řetězu ke stropu – s rozevřenou tlamou vítá i straší návštěvníky. Ocitáme se ve sluji Brněnského draka!V roce 2018, kdy krokodýly chovají v každé druhé zoologické zahradě, není jeden takový vycpaný žádná velká rarita, ale představte si šok obyvatel města před mnoha staletími, když pětimetrovou potvoru poprvé uviděli! Ono se vlastně úplně přesně neví, kdy a jak se krokodýl do Brna dostal. Nejčastěji se píše, že ho městu věnoval v roce 1608 markrabě Matyáš, nedávno ale archiváři vyhrabali dokument, podle kterého bylo zubaté zvířátko v moravské metropoli přítomno už v roce 1578. Variant je ještě daleko víc, čím dále do minulosti sahají, jsou ale méně pravděpodobné – takže „draka“ do Brna asi ani neposlal turecký sultán, ani nepřivezli křižáci, dokonce s ním nepřišli ani obyvatelé krkonošského Trutnova, kteří mají draka ve znaku. A aby byla nabídka ještě pestřejší, tak další varianta říká, že „drak“ dokonce není ani krokodýl, nýbrž aligátor a na Moravu ho od Amazonky přivezli benátští kupcové. Tak si račte vybrat. Každopádně Brněnský drak drží jeden pořádný rekord – jde prý o nejstarší vycpaninu ve střední Evropě!Existuje ještě pověst, v Brně jedna z nejoblíbenějších. Kdysi před staletími se prý drak usadil u zdejší řeky Svratky, likvidoval vše živé a obyvatelé města z něj měli učiněnou hrůzu. Proti drakovi nebylo obrany až do doby, kdy městem procházel jakýsi pocestný. Ten si od radnice vyžádal kůži z dobytčete a pytel plný vápna – že prý s nimi draka zlikviduje. A podařilo se – vápno zašil do kůže, drak to všechno sežral v domnění, že degustuje hovězí specialitku, a když se po takovém obědě s chutí napil z řeky, vápno začalo bublat, až draka roztrhalo na kusy. Jeho kůži si pak prý konšelé vystavili v průjezdu radnice. To by ale asi vypadala trochu jinak, než jak ji dnes v Brně můžeme vidět....Brno plné tajemnaJako každé správné historické město, i Brno má v kapse spoustu pěkných, strašidelných historek. Spousta z nich se váže přímo k radnici a když už jsme na návštěvě u Jeho Veličenstva Brněnského draka, můžeme se podívat i na ona další místa poblíž. Třeba na loukoťové kolo, zavěšené hned pod drakem – to prý za jeden jediný den dokázal vyrobit a ještě do Brna pěšky dopravit jistý řemeslník z asi padesát kilometrů vzdálené Lednice. Další zajímavost najdeme hned před vchodem do průjezdu – směrem nahoru na radniční věž se pne nádherný portál, jenže jedna z jeho fiál je – křivá jako paragraf! To prý se kameník, který ji vyráběl, pomstil radním za to, že ho chtěli ošidit. No a do třetice – když projdeme radničním průchodem a přes dvůr do protější ulice Mečové, uvidíme tam na fasádě hlavu jakoby zazděnou do omítky. To má být podoba zrádce, který prý do města kdysi chtěl vpustit nepřátelské vojsko.Protože má metalový posluchač rád tajemno, je pro něj staré město brněnské jako stvořené. Pět minut pěšky od radnice se nachází další velká zajímavost – kapucínská hrobka, ve které si lze prohlédnout ostatky dávno zemřelých mnichů, které díky zvláštnímu systému odvětrávání prošly jakousi přirozenou mumifikací. V kryptě najdeme i rakev neslavně proslulého barona Trencka, velitele krutých vojenských jednotek Pandurů.Chmurné dějiny města Brna můžeme sledovat samozřejmě i na hradě Špilberk. Tamější podzemní systém – vězeňské kasematy – býval opravdovým postrachem své doby, a i dnes, když si je projdete v rámci turistické prohlídky, na vás stoprocentně padne tíseň a nebo inspirace ke složení metalové písničky. Podobně tomu bude asi i v kostnici pod kostelem sv. Jakuba. O té jsme už ale mluvili v jednom z minulých článků, tak si na kostele radši všimněme legračního panáčka, který u jednoho okna vystrkuje holé pozadí směrem k chrámu na Petrově (opět prý jde o pomstu jistého kameníka). A na závěr si můžeme ještě zajít do dvora v Orlí ulici k tajuplné kamenné panně – takhle prý dopadla z nešťastné lásky. No a pak už se asi sluší zasednout do některé z nepřeberných brněnských hospod a posilnit se před odjezdem domů, případně před některým metalovým koncertem, které se v Brně konají. Tohle město opravdu stojí za to navštívit!JUDAS PRIEST, MEGADETH - Plzeň, H.M.Aréna, 12.června 2018http://www.crazydiamond.cz/judas_priest_megadeth_plzen_home_monitoring_arena_12cervna2018_koncert/1442http://www.crazydiamond.cz/judas_priest_megadeth_plzen_home_monitoring_arena_12cervna2018_koncert/1442janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Snad chápete, že jako domácí jsem prostě nemohl chybět ukoncertu jedné z naprosto zásadních heavymetalových kapel historie. Britské legendy JUDAS PRIEST tedy přijeli do Plzně, navíc v doprovoduamerických MEGADETH, takže koupě lístku byla pro mne už od podzimu jistotou.Sice nechápu, proč se červnový koncert, navíc v rámci města s nejkrásnějším anejvětším letním amfiteátrem v republice, koná v hokejové hale s tounejhorší možnou pověstí ohledně zvukové akustiky, ale budiž. Jelikož však akce vyšla nakonec spíš na deštivější dny, není potřeba zákulisní čachry a jejich nepochopitelné vyústění rozebírat. Když se v průběhu jara, tedy krátce po vydání fantastickénovinky „Firepower“, objevila v hudebních tiskovinách zpráva o zdravotním stavu Glenna Tiptona anásledně i co se týče neúčasti tohoto skvělého kytaristy JUDAS PRIEST na tomtoprávě probíhajícím turné, muselo to určitě leckoho od návštěvy odradit, jinaksi totiž nedovedu vysvětlit, že do arény dorazilo nakonec odhadem jen nějakých šest až sedmtisíc diváků. Zvlášť když před rokem na ZZ TOP tu byl údajně po strop našlapanejbarák. Ne úplná zaplněnost mě však vlastně přišla vhod. Hádankou byl originálníline-up hlavních hvězd, kde nemocného Glenna Tiptona nakonec nahradil Andy Sneap.Hlavně jsem doufal, že se večer po zvukové stránce vyvede lépe, než mnozí škarohlídiod začátku předvídali. Vlastně ještě jednu věc jsem zapomněl říct: do úterkajsem nikdy v životě nebyl na rockovém či metalovém koncertě na plzeňskémzimáku, tedy na místě, kde jsem jinak byl, díky ligovému hokeji, snad dvěstěkrát, ale to jsou paradoxy, které k obyvatelům západočeské metropole prostě patří. Dave Mustaine a jeho MEGADETH stanuli na pódiu již s devatenáctouhodinou večerní. Nutno říct, že nezůstali nic dlužni své pověsti skvělých instrumentalistů,ale rovněž také druhým dechem dodávám, že nezůstali nic dlužni také pověsti kapely,jejíž koncerty vždy čelí spoustě absurdních zádrhelů, nedořešeností či dokoncevýpadků zvuku. Byl to již můj pátý nebo snad i šestý koncert MEGADETH v životě a s přivřenýmaočima bych z oněch shlédnutých show označil za bezproblémovou pouze jedinou.Dle mého měli MEGADETH v Plzni k dispozici, ať už úmyslně nebo vlivemnějakého šlendriánu, jen neúplný zvukový park, a sound, který se linul halou, venkovnímsvětlem stále ještě projasněnou, připomínal spíše nějaké stařičké zurčivérádio. Chce se mi říct: To si jedna z deseti až dvaceti největších metalových kapel padesátiletéhistorie metalového žánru nemůže sjednat pořádek a nezajistit svému vystoupenípořádný zvuk? Argumenty šermující s pozicí předkapely v tomto případě vůbec nepobírám. Nejde tady jen o fakt, že MEGADETH nejsou žádní zelenáči bez fanoušků, protože jsem si jist, že plno lidí šlo na koncert díky nim. Trochumě to štve hlavně z toho důvodu, že si lidi zaplatili za show světovéúrovně a podle toho by to také mělo po zvukové stránce vypadat, ať už je někdo v pozici předkapely nebo ne. Pokud pominumalou hlasitost a celkovou utopenost kytar i zpěvu v mase rytmiky, musímpřiznat, že, na akusticky nechvalně proslulý prostor, byl ten zvuk vlastnědocela čistý, a i kapela hýřila nadšením a optimismem. Rozhodně nešlo o takovýprůser jako před šesti lety na Metalfestu. Zazněly stěžejní šlágry z nejslavnějšíhoobdobí přelomu osmdesátých a devadesátých let, tak i nějaké věci z poslední řadovky „Dystopia“.Obávaný Dave Mustaine, zpěvově ještě více za zenitem než před dekádou, však v optimistickémrozpoložení po koncertě tleskal směrem k jemu tleskajícímu davu, a tak si myslím, že sisvůj pobyt v Plzni docela užíval. Kiko Loureiro se jeví velmi dobře apřesvědčivě, hlavně co se týče instrumentálních výkonů, ale i co se týče spolupráce sezlým zrzounem a vůbec s oběma Davidy.Setlist MEGADETH: Hangar 18/ The Treat Is Real/ Conquer Or Die!/ Lying In State/ The Conjuring/ Tornado Of Souls/ Dystopia/ Symphony Of Destruction/ Peace Sells/ Holy Wars.../. Po přestavbě pódia konečně vypukly heavymetalové hody, neboťspadla ohnivá opona a před fanoušky se rázem rozprostřelo prostorné pódium, nakterém se nalézali JUDAS PRIEST ve velmi netradičním složení. Od začátkukoncertu bylo zjevné, že po vizuální i energetické stránce kapele cosi chybí. Jakkolivbyl připlešlý vousáč (…dnes, jak známo, již dvě dekády především světoznámýproducent…) Andy Sneap odvázán ze své nominace do sestavy a tudíž i oděn dostylového koženého munduru opatřeného hřeby, bylo zjevné, že tu obrovskou roklipo Glennu Tiptonovi na pódiu nezacelí a ani vlastně nemůže zacelit. Neřeknu, kdybyAndy vyběhl před diváky v rámci třeba METAL CHURCH, ale tohle jsou přeci JUDAS PRIEST?! Zde jde o něco úplně jiného, tohle je Champions League heavy metalu! V řadách Jidášů nemůže hrát jen tak někdo, kdo party jen rutiněodehraje, tam se musí pohybovat a vládnout ten, kdo ty hymny cítí a kdo nenecháudělat z vystoupení kapely, jinak známé především díky kytarovým duelům, koncert s dominancí Roba Halforda a Richieho Faulknera. Pokud chcete jít na kapelu, kde si to dává zpěvák s upřednostňovaným kytaristou, pak jděte na GUNS N´ROSES. Sorry jako, ale JUDAS PRIEST byli vždy kapelou o dvou rovnocennýcha mistrovských kytarových hrotech, z jejichž spolupráce vyvěrala ona mocnáhrdá heavymetalová masa. Tohle mě vlastně trochu scházelo, neboť tahle kapelanepotřebuje na pódiu druhého Iana Hilla. Jasně že se Andy snažil pohybovat anedržel celých devadesát minut jen svůj puntík, tak jak to dělá výše zmíněnýbaskytarista, ale tu větší spolupráci s podstatně častěji sólujícím anosnější pasáže hrajícím Faulknerem jsem u něho opravdu postrádal. Možná žekapela neměla na lepší personální řešení dostatek času, možná že se hledalo tonejschůdnější řešení, protože Andy Sneap repertoár JUDAS PRIEST opravdu dobřezná a zahraje, nicméně jako trvalou náhradu bych si jej nepřál. Schází mu totiž něco velmi podstatného, přirozené charisma. Teď k veselejším záležitostem. Přes mé počáteční myšlenkovépraní se s faktem, že koukám na JUDAS PRIEST bez Glenna Tiptona (navíc,když už K.K.Downing asi sedm let v jejich řadách rovněž schází), museljsem uznat, že kapela předvedla strhující výkon a hlavně, že plzeňský zimnístadión opravdu výtečně nazvučit lze. Po této stránce mě koncert velmipozitivně překvapil. Mám za to, že zde byla provedena opravdu mistrovská prácea všechny ty památné skladby jako „Bloodstone“, „Turbo Lover“, „The Ripper“nebo „Sinner“ zněly v příkladném zvukovém provedení a každá měla originální kouzlo příslušící k době svého vzniku, takže ani nevadilo,že v tom neklimatizovaném skleníku rychle stoupala vydýchanost vzduchu i s tímsouvisející teplota. Vůbec se tedy nedivím Halfordovým problémům se zpěvem v závěruvelmi vyčerpávajícího a náročného devadesátiminutového setu. Rob předvedl tenvečer fantastický výkon, navíc díky vydýchanému a dusnému vzduchu opravdu vevelmi ztížených podmínkách. Bohužel však po hodině vystoupení začal u něho úpornýboj s dechem, což trochu ovlivnilo některé ze skladeb. Divím se, že sikapela nedala před přídavky delší pauzu na rozdýchání a rovnou pokračovalasérií dalších skladeb, to tempo koncertu bylo doslova zběsilé a rozhodně tozpěvákovu situaci neusnadňovalo. Set list se skládal ze samých časem prověřených pecek zesedmdesátých a osmdesátých let, které byly místy doplněny o nějakou tu skladbuz velmi zdařilé novinky „Firepower“. Je těžké vybrat vrcholné momenty,protože bylo z čeho vybírat. Mě osobně hodně učarovala „Saints In Hell“ z alba„Stained Class“, kterou doprovázely opravdu strašidelné animované výjevy naobrovské led obrazovce nad scénou, povedla se balada „Night Comes Down“ z frenetickéhoalba „Defenders Of the Faith“, zatímco „Freewheel Burning“ ze stejné kolekcejiž místy padala za oběť zpěvákova boje s pozvolna padající silou hlasu.Dočkali se i příznivci „You´ve Got Another Thing Comin´“, jejíž strojové laufynedávaly osazenstvu vydechnout. Před „Hell Bent For Leather“ došlo tradičně na Halfordůvpříjezd na pódium na Harleyi a během netrpělivě očekávané „Painkiller“ už se RobHalford, sevřen v předklonu v naprosté křeči, ve snaze vydolovat ze sebe tennejzběsilejší pichlavý tón svého hlasu, ani nemohl narovnat, přísahám, nicméněse songem se porval jako pravý profesionál a výsledek měl všechny potřebnéparametry ústředního skladbového bodce. Skvěle začala i přídavková část, kdy sehalou po intru Guardians rozezněla epochální jízda „Rising From Ruins“,naprosto mistrovsky vystřižená. Poslední tři kusy, paradoxně shodně všechny z alba„British Steel“, jmenovitě „Metal Gods“, „Breaking the Law“ a „Living AfterMidnight“ už jsem bral jenom jako takovou odlehčující nadstavbu, kde zpěvákovoobčasné přenechání textu fanouškům mělo zkrátka svůj význam a opodstatnění.Osobně jsem odcházel spokojen, snad hlavně díky tomu, že koncert ve městě kdežiji, nakonec neplatil v žádném případě za provar. Vrcholné sílymetalových bohů však byla Plzeň rovněž ušetřena. I tak povedený večer...Setlist JUDAS PRIEST: Firepower/ Grinder/ Sinner/ The Ripper/ Lightning strikes/ Bloodstone/ Saints In Hell/ Turbo Lover/ Tyrant/ Night Comes Down/ Freewheel Burning/ You´ve Got Another Thing Comin´/ Hell Bent For Leather/ Painkiller// Guardians/ Rising From Ruins/ Metal Gods/ Breaking the Law/ Living After Midnight/. THE ROLLING STONES - Tattoo You - 90%http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_tattoo_you_recenze/1440http://www.crazydiamond.cz/the_rolling_stones_tattoo_you_recenze/1440janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už sev souvislosti s THE ROLLING STONES pomalu přestávalo užívat slov informujících čtenáře o zadýchané a vyprahlé rockové kapele. Vzhledemk jejich neopadávající popularitě, se daleko více využívalo sloganu - největšírock´n´rollová legenda. Po smrti takových osobností jako John Bonham,Keith Moon nebo John Lennon, ničím nepřerušovaná kariéra Micka Jaggera a spol. ztratila valnouvětšinu generačních souputníků. Když v roce 1980 vyšlo album „EmotionalRescue“, všeobecně považované za jedno z těch průměrnějších, odměnoukapele byla první místa v žebříčcích prodejnosti, a to jak v USA, tak naStarém kontinentě. Nikdo z generace šedesátých let nevstupoval do právě začínající dekády v takto luxusní pozici a THE ROLLING STONES si svého postavení byli dobře vědomi.Negativní stránkou věci však byly stále častější rozkoly mezi vůdčím duem, neboť Mick Jagger, stálevíce se tou dobou zajímající o nehudební stránky veřejného života, se již druhým rokem netvářilmoc nakloněně koncertování a v postupujících osmdesátých letech (až na ono fantastické turné z let 1981 a 1982, viz. v článku níže) z pozice šéfa fungování své kapely následných devět let spíše brzdil. Přednější bylyinvestice do nemovitostí po celém světě, vztah s Jerry Hall, golfové a kriketové turnaje a logicky také pokus o vlastní sólovou kariéru, zkrátka vydělávánípeněz jinými způsoby než trmácením se s celou tou obří hudební karavanou nutnou pro fungování THE ROLLING STONES. Tato Mickova neoblomnost brzy začala dopalovat KeithaRichardse, protože kytarista, tou dobou už pravděpodobně zbaven závislosti na tvrdých drogách,měl naopak chuti po živém muzicírování požehnaně. Stále více tedy docházelo ke sporům. Tehdejší Keithova manažerka však tvrdí, žeMick byl vždy opravdu jediný, komu v dobách Keithovi závislosti na kytaristovizáleželo, ale na druhou stranu zkraje osmdesátých let opravdu nečekal, že se Richards tak rychlezotaví, postaví osobnostně na nohy a už vůbec ne, že bude chtít brzy rozhodovato plánech jejich společné kapely. Najednou tu Richards stál, uzdravený, střízlivý a připravený. „Emotional Rescue“, které vyšlo v létě roku 1980, nakonec bylo deskou,která odhalila tak trochu nový zvuk kapely. Do skladeb se dostávaly jak vlivy Newwave, tak zde bylo možné slyšet záchvěvy reggae a dubu, vše však bylokorunováno titulní skladbou, což bylo podobné funky/ disco jako stěžejní hitminulé řadovky, skladba „Miss You“. Album tak platilo za jakousi směsku. Po skladatelské stránce však bylo kapelevyčítáno, že se u nových skladeb spíše zaměřila na formu provedení, než na jejich jádro. Další více než rok od vydání pak kapela znovu nevyrazila na turné a atmosféra houstla. V první polovině roku 1981 se Stouni několikrát znovu sešli, abyzačali pracovat na nadějných skladbách, které jim v šuplíku zůstaly zesessions určených pro vznik několika minulých řadovek. Nejstarší položka sedatovala do roku 1973. Z více či méně dodělaných fragmentů senakonec vypiplaly sebevědomé písně. Ve studiu bylo všem nedodělkům anadějným skladbám dodáno té největší možné péče. Moderní zvukový kabátekpřenášející THE ROLLING STONES do osmdesátých let byl jistotou, stejně tak nováenergie, která z nových vypalovaček přímo sálala. Bylo zkrátka poznat, žekapela se energeticky zvedla, načerpala nové síly a celkově působila zdravějijak dlouho předtím ne. Keith Richards si tehdy s novou přítelkynípravidelně užíval sluníčka na Jamajce, kde již pár let před tím koupil nějaké pozemky a Mick Jagger namístoponocování s nejrůznějšími newyorskými celebritami dával v novédekádě přednost vlastnímu zdraví a objevil zcela nový koníček: běhání dlouhých tratí. „Tattoo You“ nakonec vyšlo na podzim roku 1981 aokamžitě se vyhouplo do čela prodejních žebříčků, kde nakonec pobylo nejdéle zevšech alb THE ROLLING STONES od počátku sedmdesátých let. Na to že se oprojektu zprvu uvažovalo jenom jako o výplni mezi dvěma regulérními řadovkami,šlo vlastně nakonec o jednu z nejúspěšnějších nahrávek THE ROLLING STONESvůbec, co se týče prodejnosti, patří nahrávce třetí místo z celé diskografie. Byť skladby pocházely z naprosto rozdílného časového pásma a bylykapelou hromaděny napříč skoro celými sedmdesátými roky, nikdo na nich nepoznalnějakou zastaralost nebo nepatřičné rozdíly ve stylové a zvukové usazenosti.Naopak, od začátku se hovořilo o „Tattoo You“ jako o té nejmodernější anejživotaschopnější nahrávce STONES za hodně dlouhou dobu. Osobně musímpotvrdit, že tahle deska již nebyla (ani skladatelsky) překonána žádným z jejich novějšíchalb.  Startovalo se stylově, skladbou „Start Me Up“,  tím zdaleka nejúspěšnějším akomerčně nejzpofanovanějším singlem od dob legendární pecky „Brown Sugar“. Píseň byla postavena navýrazné Richardsově kytarové figuře vyznačující se křišťálově čistým zvukem.Skladba pochází z poloviny sedmdesátých let a pro výsledné zpracování seuchovala především verze z časů studiových sessions roku 1977, kdy se hromadilmateriál pro album „Some Girls“. Skutečně výtečný otvírák,kterým THE ROLLING STONES vstoupili sebevědomě a s novým zvukem doosmdesátých let. Za ono studiové zpracování všech skladeb pak byla zodpovědnádvojice fachmanů Chris Kimsey a Bob Clearmountain. Druhá „Hang Fire“ platí zatypickou rockovou vypalovačku uzdraveného Richardse a jde zřejmě o nejdivočejší skladbu celého alba. Její starší verze pochází z jamůuskutečněných rovněž na sklonku roku 1977. V textu zaujme i Jaggerovo označeníBritánie jako „země, kde se nic neděje“. Trojka „Slave“ je pohupující se rytmický rock s mrouskavými vokály a celouřadou sólových exhibic a parádiček. V druhé polovině songu převládajíštěbetavé etudy saxofonu a kytar prosvětlující onublaženě plynoucí a zdánlivě nekonečnou karavanu. „Little A and T“ je Richardsem odzpívaná rockenrollovka, která pochází rovněžz časů jeho zotavování na sklonku sedmdesátých let. Naproti tomu „BlackLimousine“ je další z řady stařičkých vykopávek a je jí vlastní datumvzniku 1975, ačkoliv song si uchovává ráz padesátkového bluesového old-schoolstandardu. Jaggerova svižná „Neighbours“ vypráví příběh, jak byl Keith Richards zesvého newyorského bytu v sedmdesátých letech vystěhován pro své tehdejšíasociální chování. B strana alba je zahájena prostřednictvím „Worried About You“,což je pozoruhodná funky balada uchovaná v trezoru ještě z časůnahrávání alba „Black And Blue“. Následné dvě písně „Tops“ a „Heaven“ považuji za své favority, obě platí zavágní vzpomínky na psychedelické časy a svou línou atmosférou, hromadoupozoruhodných aranží a rozšafných zpěvů, dávají vzpomenout na sessions uskutečněná v tropických podmínkách středoamerické Jamajky, ke kterým došlo v rámci příprav a natáčení alba „Goats Head Soup“ již v roce 1973.Obě skladby byly samozřejmě nově přearanžované a nahrané v aktuálnějšímprovedení, které z nich udělalo lehkostí „world music“ a exotiky nasákléklenoty počátku osmdesátých let. Krásně nostalgická „No Use In Crying“ kapele zbylaz nahrávání minulé řadovky „Emotional Rescue“. A konečně „Waiting On a Friend“ je krásnou výpovědí své doby, skladbou prezentující zklidněné a dospělérockery coby naprosto dokonalé skladatele. Skladba reprezentuje eklektičnost THEROLLING STONES v době, kdy se dva jejich hlavní představitelé po stránce hudebních názorů a vkusu jižrozcházeli, což jim ovšem nebránilo ve skládání podobně charismatickýchvýpovědí. Na smířlivé písni zaujme takřka vše, včetně výtečného saxofonového sóla. Tehdy se však konečně pohnuly ledy i v oblasti koncertních aktivit,k radosti široké fanouškovské základny ve Spojených státech totiž MickJagger oznámil v září roku 1981, že za měsíc vyrážejí Kameny po třech letechpauzírování konečně na velké americké turné. Šlo o fenomenální událost, svou velikostí překonávající jakákoliv rocková turné do té doby. Lístky byly zcela rozebrány běhemněkolika dní a koncerty se konaly na těch největších baseballových stadiónech. Karavana se pak v létě roku 1982 přesunula i do Evropy, kde proběhlyty největší koncerty THE ROLLING STONES do té doby, koncerty, po kterých už seo Stounech vždy mluvilo jen a pouze jako o legendární a zasloužilé rockovéinstituci. Kapela v té době zkasírovala doslova rekordní tržby a hudebnícise zajisté zahojili na několik životů dopředu. Turné z roku1982 bylo však také na celých sedm let dopředu posledním živým vystupovánímTHE ROLLING STONES a celé osmdesátá léta byla tak ve znamení stagnace a pozvolného zahnívání, což velmi nelibě nesl zejména Keith Richards.  Po celá osmdesátá léta docházelo k permanentnímpřestřelkám mezi Jaggerem a Richardsem v tiskovinách a blbá náladazpůsobená zejména Jaggerovou touhou po úspěšné (ovšem realistickým okem zhodnoceno, také nikdy nedosažené) sólové kariéře se šířila prostorem. Najednom ze srazů, konkrétně v roce 1983 v Amsterdamu, dokonce došlo ke konfliktu, kdy Mickdostal regulérně pěstí dokonce od notorického kliďase Charlieho Wattse,to když se Charliemu krátce před tím vůbec nelíbilo, že o něm Jagger veřejně mluví majetnickyjako o „svém bubeníkovi“. Následující alba „Undercover“ (1983) a zejména docela otřesné „DirtyWorks“ (1986) se nakonec vykazovala nevyrovnanou kvalitou a přes jejich úspěch na ně mnoho lidí nahlíží jako na sporadické záležitosti, místy až nehodné jména kapely. THE ROLLINGSTONES se tehdy dostali do své dalece nejkrizovější situace, ze které je vysekalo až velkolepé turné na podporu podstatně zdařilejšího alba „Steel Wheels“ (1989), na konci této štace se Stouni podívali dokonce do Prahy, ale o tom až příště.Tattoo You  (1981) - 8.místo v rámci TOP TEN žebříčku alb z diskografie THE ROLLING STONES.OKOVANÁ TURISTIKA - Audience u boha Radegastahttp://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_audience_u_boha_radegasta/1441http://www.crazydiamond.cz/okovana_turistika_audience_u_boha_radegasta/1441lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)„Ve středu mezi nimi sídlí nejmocnější ze všech Rataři a jejich město, nejpohanštější Retra, je sídlem modloslužebnictví. Zde je vystavěn velký chrám démonům, jejichž knížetem je Radegast. Jeho modla je ze zlata, lůžko vyložené purpurem. Tato obec má devět bran a odevšad ji obklopuje hluboké jezero. Přechod umožňuje dřevěný most, po němž smějí přejít jen ti, kdo nesou obětní dary nebo žádají odpověď. To vše má znamenat, jak věřím, že ztracené duše těch, kdo slouží modlám, „devětkrát obteká a uzavírá Styx.“ (z Wikipedie – kronikář Adam Brémský, 11. století)Návštěva u krále horS dnešním dílem Okované turistiky splácíme jistý dluh. Když jsme nedávno dokončili seriál o důležitých deskách tuzemského metalu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, chyběla nám tam jedna klíčová položka – CITRON a jejich „Radegast“. Ani nevím proč – snad kvůli tomu, že textů o téhle desce a kapele je plný internet a tak nebylo potřeba vyrábět další článek v řadě. Dnes ale máme lepší příležitost – při turistických toulkách po místech, která inspirují metalové hudebníky a fanoušky, se můžeme vydat přímo ke kultovní soše, která v roce 1987 ostravské muzikanty autorsky podněcovala – k samotnému Radegastovi!Kapela CITRON to tehdy při psaní své druhé tvrdě rockové desky vymyslela víc než dobře. Situovat své koncepční album do světa dávnověku, pohanství, obalit výtečnou hudbu tajemnem, chladem a fantaskními představami božstva zahaleného do horských mraků – to vše perfektně zafungovalo a „Radegast“ i dnes, po třiceti letech od vydání, dokáže vzbudit potřebné emoce a vybičovat fantazii, která posluchače zanese přesně do těch míst, o kterých se na desce vypráví. Skladby typu „Hon na bluda“, „Setkání s Radochem“, „Valašský rok“ nebo samozřejmě „Radegast“ fungují nejlépe, když si je dáte do sluchátek a vyrazíte někam do hor – obzvláště v chmurném, mlhavém počasí se skutečně ocitnete ve světě, kde místo klaksonů zněla polnice, kde dveře do vytopené jizby znamenaly hranici mezi životem a smrtí a kde se obyvatelé samot ztracených v lesích děsili nočních tvorů a modlili se k bůžkům vztyčeným na mýtinách. Tenhle svět už je samozřejmě dávno pryč a do dneška jsme si ho i pořádně zidealizovali, pořád ale v krajině můžeme najít spoustu míst, u kterých, pokud se oddáme fantazii, můžeme nasát trochu té mýtické, pohanské atmosféry. Jedním z nich je – na hřebenech beskydských hor – socha boha Radegasta.Tam, ve stínu hor, stojí RadegastNo, ve stínu – on stojí spíše nad stínem, na hřebeni Radhoště vysoko nad městem Rožnovem. Dostat se k němu není nic těžkého – stačí autem či autobusem dojet do horské osady Pustevny a pak pokračovat pěšky po turistické cestě asi kilometr do kopce. Na vršku, který sám nese označení Radegast, byla v květnu 1931 odhalena socha prastarého božstva, které se podle lidové báje mělo kdysi v dávnověku zabydlet právě v masivu beskydského Radhoště. Když sem pak na začátku křesťanství přišli Cyril a Metoděj, měli jeho zlatou sochu svrhnout do hlubin a v rámci konkurenčního boje ji nahradit křížem. Radegast se prý však usídlil v jakémsi podzemním chrámu a dalších několik století promlouval k místním horalům a přednášel jim své věštby. Tolik pověst. V dochovaných historických materiálech se ovšem nic takového nenalézá a realita je trochu jiná – Radegast jako bůh slunce, hojnosti a úrody, který vypadá trochu jako lev, trochu jako člověk a trochu jako býk, byl v minulosti skutečně uctíván, ale nikoli v beskydských výšinách, nýbrž u polabských kmenů, které sídlily v rozsáhlých nížinách v jezerní krajině, které dnes říkáme Meklenbursko. Radegastova svatyně prý byla umístěna v pohanském sídlišti Retra, které je ale dávno zapomenuto a nikdo neví, kde přesně mělo ležet. Že ale Radegastův kult skutečně existoval, dokládají třeba místní názvy Radogoszcz v Polsku nebo přímo Radegast v Německu.Ale co naše beskydská socha? O té už víme víc. Prastará pověst asi mocně inspirovala rodáka z nedalekého Frenštátu, sochaře Albína Poláška, který dost významně uspěl v Americe, ale svému rodnému kraji věnoval právě sochu Radegasta. Ta, kterou dnes můžeme v horách vidět, už není původní – v roce 1930 ji totiž autor zhotovil z betonu a kameninové drti, a takováhle směs nedokázala navěky odolat beskydským větrům, dešti a mrazu. Originál tedy raději putoval do Frenštátu a Radegastův trůn obsadila kopie z pevné žuly, takže se pohanský bůh na své horské panství bude moci rozhlížet zase pěkně dlouho.Dál po hřebenech horNávštěvou Radegastovy sochy ale náš výlet do Beskyd zdaleka nekončí. Pokračujeme dál s červenou značkou po hřebeni, až po třech kilometrech dosáhneme vrcholku samotného Radhoště. Máme odtud nádherný výhled na kraj pod sebou. Pokud se naopak trefíme do inverzního dne a pod nohama se nám bude válet oceán mraků, budeme si připadat jako na poslední výspě světa, za níž už není nic, jen propast do vesmíru. Astrální zážitek nám bude sice poněkud kazit moderní televizní vysílač, vše ale napraví něco na zub ve zdejší horské chatě a také dřevěný kostel, před nímž najdeme další dílo Albína Poláška, sousoší Cyrila a Metoděje. Ti tady na Radhošti působí stejně tajemně jako soused Radegast a když na vás jeden nebo druzí dva vybafnou na poslední chvíli z mlhy, ztuhne vám krev v žilách úplně stejným způsobem. :-)Z Radhoště se můžeme – pokud pěstujeme turistiku – vydat na sestup do Rožnova. Jednak tam mají nádherný a obrovský skanzen, jednak o „rožnovských hodinách, které odbíjejí čas pro nekonečná pokolení“ vypráví i kultovní deska CITRON a tak je třeba prozkoumat, jak to tam dneska vlastně všechno vypadá. V Rožnově ve skanzenu se připravte na davy turistů, které atmosféru poněkud ředí, jenže těm se dneska nevyhnete – mezi Pustevnami, Radegastem a Radhošťem jsou vlastně také.Trochu lepší to asi bude severním směrem. Tam už to chce auto, musíme dojet až do Frýdku-Místku, resp. blízkých Nošovic – výsledek ale bude stát za to. Jasně, tady přece stojí slavný pivovar, který vyrábí jeden z nejlepších pěnivých moků u nás (WTF? pozn.Stray), navíc nese mystický název Radegast a každá jeho plechovka, flaška nebo reklamní poutač zobrazuje právě našeho oblíbeného horského boha. Schválně zkuste mrknout do ledničky, možná tam taky bude.:-)Tisíckrát RadegastBudete se asi divit, ale sochu Radegasta nenajdete jen v beskydských horách, ale také v Praze! Vážně – sochy prý kdysi vznikly dvě, jedna putovala do hor a druhou si chtěl autor postavit doma na zahradě. Jakýmsi chodem dějin se ale dostala do pražské ZOO a Radegast zde dnes dělá společnost místním zvířátkům i návštěvníkům. Na rozdíl od Beskyd ale v Praze nečekejte nějakou zvláštní atmosféru – mezi davy turistů, cvakajícími foťáky, vřeštícími dětmi a rozšlapanou zmrzlinou příliš pohanství nenajdete!Radegasta ale najdeme také v různé muzice. Když pomineme album od CITRON, které jsme si už probrali, a jisté hudební vydavatelství orientované na taneční hudbu, bude pro nás určitě nejzajímavější kultovní havířovská kapela RADEGAST, která už za bolševika začala zřejmě jako první v Československu hrát styl muziky zvaný „hardcore“. A stejný název má i jistá black metalová sestava ze Spojených států amerických. Na výběr je toho opravdu dost.