http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/rammstein_sehnsucht_recenze/1629http://www.crazydiamond.cz/rammstein_sehnsucht_recenze/1629lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Protože se debutové album „Herzeleid“ prodávalo mnohem lépe a déle než se čekalo, na druhoudesku firma Motor Music a vlastně ani  samotní RAMMSTEINnijak nespěchali. Místo toho kapela objížděla koncerty, protože dobřevyčmuchala, že živé hraní a show začíná být jejich nejsilnější zbraní anejúčinnějším urychlovačem na cestě ke slávě. Od začátku si naši hrdinovédávali mimořádně záležet na veškerém vizuálu, mimo jiné i na videoklipech.Dokonce poslali cédéčko svým dvěma nejoblíbenějším režisérům – QuentinuTarantinovi a Davidu Lynchovi –s dotazem, jestli by pro RAMMSTEIN natočili videoklip. K tomunedošlo, Lynchovi ale hudba z „Herzeleid“ učarovala a zařadil dvě skladby,konkrétně „Rammstein“ a „Heirate mich“, do soundtracku svéhonového filmu „Lost Highway“. Snímekbrzy nabral kultovního statutu a světového věhlasu, což samozřejmě pomohlo iRAMMSTEIN dostat se do globálního povědomí. Mezitím už ale světlo světaspatřila druhá studiová nahrávka. Místo Baltu na Maltu Album se začalo točit v listopadu 1996. Do pracovníhotýmu si kapela po předchozích zkušenostech vzala znovu producenta Jakoba Hellnera (který nakonec dělalprodukci úplně všech desek R+) a sáhla i po osvědčeném zvukaři Ronaldu Prentovi. Naproti tomuzcela  odlišná byla nahrávací destinace –nejelo se tentokrát do studeného Stockholmu, nýbrž na středomořskou Maltu. Jevlastně trochu paradoxní, že tak temné a mrazivé album jako „Sehnsucht“ vznikalo daleko na jihu,v subtropickém ráji, mezi fíky a pomeranči :).  Středomořská pohodička se objevila také na obalu nové desky– i když jenom částečně. RAMMSTEIN tentokrát vsadili na ostré kontrasty a takje část coveru vyvedena jako kýčovitá selanka s pláží, palmami apastelovými barvami, zatímco druhá (nebo spíše první) půlka obalu je naopakponořena do temna, chladu a děsu. Jde vlastně o šest portrétních fotek členůkapely, jejichž obličeje jsou znetvořeny prapodivnými konstrukcemi ze železa.Ty vytvořil, na ksichty muzikantů upevnil a následně odfotografoval rakouskýumělec Gottfried Helnwein. Kovovépodivnosti jsou prý složeny z pracovních instrumentů slavného berlínskéhochirurga Ferdinanda Sauerbrucha a pro znalce německé hudební scény by nemělybýt úplně neznámé – to co má na „své“ fotografii Till Lindemann, totiž už v roce 1982 bylo použito na obalu alba „Blackout“ od SCORPIONS. Tam je s oním „čímsi“ na hubě zvěčněn přímo mistrHelnwein. Singlová senzace Druhé album RAMMSTEIN bylo očekáváno s obrovským napětím,firma proto učinila logický tah a předhodila napřed nažhavenému publiku několiksinglů. První byl v dubnu vydaný „Engel“– novátorská skladba, ve které se RAMMSTEIN poprvé ukazují poněkud víceradio-friendly, jedou v pomalejším středním tempu, ale triumfujíexcelentní riffovou linkou, do mozku zalézavou hvízdanou melodií a hlasem zpěvačkyChristiane „Bobo“ Hebold, která se veskladbě střídá s Tillem Lindemannem a vystupuje v úloze andělskéhostvoření. Hudbu doprovodil i povedený klip umístěný na jakousi párty,stylizovanou podle filmu „Od soumraku do úsvitu“. Skutečně, jako bychom seocitli v podobně dekandentním pajzlu, jen místo magické Salmy Hayekv R+ verzi posluchače hypnotizuje čokoládová kráska Cecil Dütsch. Druhý singl se objevil asi měsíc před vydáním desky, včervenci 1997, a na něm ještě úspěšnější skladba, možná dokonce nejprofláklejšíkousek RAMMSTEIN vůbec. Jasně, „Du hast“,co jiného! V podstatě jednoduchá a pro RAMMSTEIN té doby dokonce poměrněnetypická skladba neuvěřitelně zafungovala, zejména v USA prý zaznívala,kdykoli jste zapnuli rádio. Písnička nabyla popularity i díky kultovnímu filmu „Matrix“, na jehož soundtrack sedostala, a památný je i videoklip, kde se členové kapely stylizují jako partaranařů, kteří mají na obličejích masky s nakreslenými jinými ksichty.Brrr, je to pěkně hnusné! Text skladby také stojí za to, protože je založen nahraní si s německou gramatikou a je v úvodních řádcích napsán tak, žes každým přidaným slovem se vždycky mění smysl sdělení. Více vám jistěvysvětlí libovolná katedra germanistiky na vaší lokální univerzitě. Globální úspěch Jak už bylo řečeno, album, které vyšlo pod názvem „Sehnsucht“ v srpnu 1997, byloočekáváno s obrovským napětím. Půda byla už dlouho připravená, abyRAMMSTEIN vybuchli jako supernova, což se potvrdilo, když deska v domovskémNěmecku vyletěla na první místo v žebříčku. Výborně album zabralo iv Americe, což si prý členové kapely moc nedokázali vysvětlit, když aleshrneme výše popisované dění, není to vůbec nelogické.  Kladně byla zodpovězena i otázka, jestli RAMMSTEIN dokážounavázat na vysoce kvalitní debut a jestli neshoří jako záležitost na jednusezónu. Naopak – „Sehnsucht“ předchozí desku ještě převyšuje! Hudebně navazujena „Herzeleid“, víc než dřív ale používá elektroniku, různé samplované aklávesové kouzlení, které se v mnohých skladbách na „Sehnsucht“ stávásamotným základem písní a významem zcela dosahuje naboostrované rytmické kytary.Ty ale přitom stále přetrvávají jako jasné poznávací znamení kapely, jen je tentokrátcelý guláš ještě lépe uvařen, okořeněn ještě štiplavějším kořením a produkce zpísniček vyrobila trhavinu první třídy. Senzačně tak už na druhém albuRAMMSTEIN dosáhli levelu, ze kterého se skoro nedá směřovat výš. Znovu do nejtemnějšíchzákoutí Jestliže obě singlové skladby působí jako relativněbezproblémové zboží, pak většina ostatních songů na albu zatápí stejně ostřejako dříve a také témata textů jsou opět plná lidské špíny, sexuálních úchyleknebo negativistických pohledů na svět. Přitom jsou popsány vybroušeným, ažbásnickým jazykem plným náznaků, symbolů a jinotajů – Till Lindemann se jakotextař stále zlepšoval a nedalo se zapřít, že pochází z rodiny literátů.Ovšem znovu – ta témata! Na „Sehnsucht“ je většina textů opět věnována sexuálnímfrustracím a úchylkám, snad s výjimkou songu „Alter Mann“, který je spíš jakýmsi abstraktním filozofickýmobrazem (na textu se mimochodem podílel bubeník Schneider). Naopak nekompromisněkonkrétní je zhmotněná deprese „Spielmit mir“, kterou provází mrazivý text o incestu mezi dvěma bratry. Zkombinace chladného vokálu, monstrózní valivé hudby a hnusného tématu jdetaková hrůza, že má člověk chuť vrhnout obsah žaludku do nejbližšího rohu. Brrr!!! Na podobné téma je i skladba „Tier“,kde jde o pomstu dcery, na které se dopouštěl zločinů její ujetý fotr. Hudebněpak je to výborně vyšponovaná melodická věc, která si v beglajtu vypůjčilazákladní motiv od německých elektro-rockerů DIEKRUPPS, konkrétně z jejich skladby „The Dawning Of Doom“.  Žádné pěkné věci se nedozvíte ani ve skladbách „Eifersucht“ a „Klavier“. V první z nich se zpívá o žárlivosti akanibalismu, druhá pak je příběhem chlapa, který tak miluje, jak jeho ženahraje na klavír, že ji s nástrojem zamkne v místnosti, kde pak onazemře. Strukturou se skladba hodně podobá písni „Seemann“ z debutní desky, „klavírní varianta“ je ale ještěvíce úderná a disponuje naprosto monstrózními kytarovými stěnami. I další skladby rozebírají různá sexuální témata – úvodní atitulní „Sehnsucht“ je takovoutopografickou stopovačkou po ženském těle (mimochodem hudebně naprosto dokonalákombinace elektroniky a svižných kytar), „Bestrafemich“ zpracovává téma sadomasochismu a závěrečný kus „Küss mich (Fellfrosch)“ hovoří o strastech a slastech orálníerotiky. Jiná skladba – „Bück dich“ –v divokém kopulačním rytmu rozebírá další praktiku – podřízené postavenípři erotických hrátkách. Tahle píseň skupině přinesla hodně rozruchu, taky aletrable – na pódiu ji pánové ztvárnili jako šukačku Lindemanna s Lorenzem anásledný „supervýstřik“, za což byli v Americe po jednom koncertu na párhodin vsazeni do želez pro údajné pohoršování. Reklama to ale opět byla víc nežúčinná! Modro-stříbrní bohové Po úspěchu desky „Sehnsucht“ po celém světě se RAMMSTEINpochopitelně vydali na koncerty, byla to už ale zcela jiná liga než v době„Herzeleid“. Kapela nabrala mamutích rozměrů a z jejích koncertů se stalado detailu, centimetru a sekundy propracovaná představení plná šokujících amonstrózních efektů. Skupina tehdy měla své „modro-stříbrné období“,stylizovala se do role jakýchsi robotů, kteří jako sochy nebo naopak nadivokonaprogramované stroje valí svoji hudbu z pódia, kde ze všech stran stříkajíjiskry, vybuchují nálože a objevují se ohnivé efekty jako hořící mikrofony, kabátna Lindemannových zádech v plamenech nebo jiskry vybuchující ze Schneiderovýchpaliček.  Na koncerty se samozřejmě nedostali všichni, kdo by chtěli,a kapela hrála jen ve vybraných destinacích, takže padla idea pořídit z tehdejšíchshow zvukovou nahrávku a videozáznam. Skupina se v té době navíc nacházela vestavu jakéhosi momentálního vyhoření, a živá deska mohla dobře zaplácnout dobu,ve které se parta potřebovala zkonsolidovat. Byly tedy ve velkém stylu natočenydva srpnové (1998) koncerty v berlínské aréně Wuhlheide a vydányv roce 1999 v audio verzi i na DVD pod názvem „Live aus Berlin“. Filmová varianta má naprosto zdrcující,hypnotický účinek a pokud jste vyznavači fenoménu RAMMSTEIN, ručím vám za to,že koncert z Berlína budete považovat za jedno z nejlepšíchlive-videí v hudebních dějinách. Nutno ale dodat, že DVD-čko na rozdíl odaudio verze neobsahuje věc „Bück dich“, protože vydavatelé s písní asi nechtěliriskovat podobné problémy, o jakých jsme si říkali už výše. S „Live aus Berlin“ RAMMSTEIN geniálně zakončili své prvotníobdobí. O výjimečnosti téhle kapely svědčí už jen fakt, že po pouhých dvoualbech byli schopni sestavit „best of“ koncert plný hitů a jeho nahrávkuvýborně prodat. Jenže co dál? Bylo možné v tomhle stylu pokračovat avymyslet ještě něco nového? O tom si povíme zase příště...http://www.crazydiamond.cz/scorpions_lovedrive_recenze/1628http://www.crazydiamond.cz/scorpions_lovedrive_recenze/1628janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Šesté studiové album SCORPIONS lze považovat za celosvětověprůlomové, neboť se mu podařilo oslovit i americký hudební trh. Komerční dopad v USA značil nejvýše 55.místo v žebříčkuprodejnosti Billboard 200 a takové příčky nedosáhlo žádné z předchozích alb tohoto německého kvintetu. „Lovedrive“ bylo prvním albem obsahujícím dnes všemdobře známý styl kapely, kde se mísí chytlavé a řízné vypalovačkys tklivými rockovými baladami. Po odchodu Uliho Rotha se dopad skladebzvýraznil, zmizely všechny ty kejkle a zastaralé kytarové postupy a tvorbazískala na metalem zavánějící přímočarosti, o což vlastně SCORPIONS už dlouho usilovali. Deska sikladla od začátku za cíl načíst novou kapitolu a také se jí to ve všech směrechpovedlo, neboť žádná z předchozích nahrávek nevlastnila podobě výrazné, narefrénech postavené hymny.Hlavní otázkou bylo, koho dosadit po Rothovi na uvolněné místosólového kytaristy? Kapela si sice nejdřív vyhlédla Matthiase Jabse a už jej dokonce oficiálně přijala, aleprotože tou dobou právě Michael Schenker opustil řady britských UFO, plány setrochu pozměnili a Rudolfův bratr byl ve studiu vítán. Nakonec se do studiové práce zapojili oba nováčci, konkrétně Michael Schenker nahrál sólové party hned došesti z osmi skladeb a podvědomě se s ním počítalo i na brzké evropské turné,které začínalo už v únoru 1979, tedy jen necelý měsíc po vydání alba. Nemusímpřipomínat, že pro Matthiase to byly opravdu nepříjemné chvíle nejistoty (o tom, jak to nakonec dopadlo, se zmíním v textu níže). Nicméně ve studiu práce postupovala velmi rychle, což sipochvaloval jak vůdčí tandem Klaus Meine/ Rudolf Schenker, tak samozřejmě takédvorní producent kapely Dieter Dierks. Desce se podařilo vybrousit skutečněvelkolepý, moderní a metalově znělý zvuk. I díky tomu je možné album považovatza pravý začátek těch metalovějších SCORPIONS, přesně takových, jak je fanoušci začali vnímat v průběhu osmdesátých let. Deska vyšla v Evropě u značky Harvest Records a ve Státech u Mercury, neboť smlouva s RCA vypršela s vydáním předchozího alba. O zdejších osmi skladbách lzezpětně tvrdit, co položka to trefa do černého, a tak se většina oslovených nad změnou vydavatelství ani nepozastavila. Deska se vlastně do dnes umisťuje navysokých příčkách v nejrůznějších historických Hard N´Heavy anketách. V únoru 1979 bylo slavnostně oznámeno, že se MichaelSchenker připojuje ke kapele i na evropském turné, avšak už na počátku dubnadošlo k problémům a nevypočitatelný virtuóz si sbalil kdesi v Belgii náčiní a ze dne naden škorpióní karavanu opustil. Nemusím připomínat, jak krušné to byly pro všechnychvíle, neboť z turné na poslední chvíli vyšoupnutý a dost možná i zklamaný MatthiasJabs se velmi zdráhal ke SCORPIONS vracet. Nakonec se ho však přemluvitpodařilo a z dnešního pohledu je vlastně dobře, že celou situaci přehodnotila nabídku rychle přijal, protože se stal nedílnou součástí velmi úspěšné kapely, ukteré působí do dnes.Když se zaměříme na materiál nacházející se na desce „Lovedrive“,tak už na začátku vás bouchne do uší onen dynamický a znělý sound, který jako byvítal přicházející metalovou éru let osmdesátých. Není třeba připomínat, žealbum se ve své době stalo inspirativní pro celou řadu mladších kapel apatřilo, třeba spolu s tvorbou britských JUDAS PRIEST a amerických VANHALEN, mezi ta díla, která zasela nekompromisní heavymetalové sémě, ze kteréhopozději vyrašila (po obou březích Atlantiku) celá řada nádherných metalových organismů, zažívajících v průběhu osmdesátých let okamžiky rovněž svojí slávy. Když si rozebereme všech osm písní jednu po druhé, zjistíme,že SCORPIONS tehdy pravidelně střídali rozmáchlejší a jemnější položky s důraznými a přímočarými vály,které se co do tvrdosti mohly měřit s pionýry nastupující NWOBHM. Úvodní„Loving You Sunday Morning“ platí za nejrozmáchlejší věc na desce a vykazuje sejak majestátními riffy, energicky podanými slokami, ale i o poznánímelodičtějším a jemnějším refrénem. Skvělý start. Následující „Another Piece Of Meat“ je skladbapostavená na přímočarých riffech a reprezentuje, zcela určitě, právě tu tvrdšípolovinu alba. Naproti tomu „Always Somewhere“ je první z velkýchposmutnělých balad SCORPIONS. Nostalgický ráz písně je dotažen na maximum, atak posluchač jen hltá ony libozvučné kytarové tóny a dojemně postavený hlasKlause Meineho, který se postupem let proslaví právě díky prezentaci podobnýchpísní. Všimněte si u každé skladby, jak je řešená právě ta pasážs kytarovým sólem, i díky účasti Michaela Schenkera zde v tomtoohledu není slabších chvilek. Čtvrtou a poslední písní na straně A jeinstrumentálka „Coast To Coast“, což je velkolepá kytarová záležitost a pomníkkrátkodobé spolupráce mezi oběma bratry Schenkery. Song pochází z peraRudolfa Schenkera, ale účast Michaela mu dodává na patřičné velkoleposti,nemluvě o tom, že ty motivy jsou skutečně dobré.B strana alba začne opravdu divoce, frenetickým úprkem„Can´t Get Enough“, kde vynikne, jak hystericky pojatý zpěv Klause Meineho, takdravé metalové kytary vrcholící v kakofonii sól. Krátká a úderná skladbaměla všechny předpoklady se uchytit zejména v průběhu dobových koncertů ave srovnání s leckterou heavymetalovou štikou nezaostávala. Následovalznovu jemnější kus a z mého pohledu asi nejzajímavější na celé desce. Song „IsThere Anybody There?“ je totiž asi nejexperimentálnější a nejkomplexnějšískladbou tehdejších SCORPIONS. Pozvolné tempo a melodické kytarové kouzleníopatřené bezstarostným chorálem je zde umě vsazeno do takřka karibskéhoreggae/dub rytmu evokujícího spíše taneční hudbu.  Do toho všeho KlauseMeine působí ve slokách nezvykle civilně, aby heroickým refrénem vše strhlna stranu velkolepého hard rocku. Zajímavý kousek, který v diskografiiSCORPIONS nemá podobného. Titulní „Lovedrive“ je zas klasický dravý hardrockovýkus s vynikajícím kytarovým vkladem Michaela Schenkera. Na závěr pakpřichází zřejmě nejslavnější skladba nahrávky a sice druhá a ještě o poznánídojemnější balada – „Holiday“, která je ještě dnes řazena mezi největší klasikuněmeckého kvintetu. Song se stal rozlučkou za několikaměsíčním působenímMichaela Schenkera, protože jeho party znovu zkrášlily onen základ napsanýústřední dvojicí Rudolf Schenker/ Klaus Meine. Jisté kontroverze ve Spojených státech v té dobězpůsobil i cover nahrávky, který by vzhledem ke své nekorektnosti a genderovénevyváženosti neměl v dnešní době u podobně velké a mediálně vyprofilované kapelyšanci projít. Obrázek podivuhodného páru sedícího na zadních sedadlechautomobilu, kde muž z odhaleného pravého ňadra ženy vytahuje cosi lepkavého, co připomíná nějakou obrovitou žvýkačku, může na mnohé působit nevkusně. Osobně mne motiv rovněž nepřijdebůhvíjak vtipný, přestože Klaus Meine kdysi tvrdil, že cíl tohoto motivu bylohlavně rozesmát. Autorem díla byl ostatně Storm Thorgerson, velmi uznávaný a bohužel dnes již zesnulý autor hudebních obálek (mimo jiné PINK FLOYD, DREAM THEATER, RAINBOW, MUSE, BAD COMPANY a desítky dalších skvělých kapel), které tvořil se svou designovou firmou Hipgnosis.Každopádně i díky jeho originální práci se „Lovedrive“ zapsalo. V hudebnírovině pak desce náleží visačka jednoho z nejlepších alb SCORPIONS a díla,které jejich úspěšné tažení osmdesátými roky prakticky zahájilo. Jde i o první album, kde jek slyšení typický styl SCORPIONS, tak jak jej znali všichni fanoušci této německé hardrockové kapely, ať už pocházeli ze Spojených států, Japonska nebo Evropy.http://www.crazydiamond.cz/dirge_lost_empyrean_recenze/1622http://www.crazydiamond.cz/dirge_lost_empyrean_recenze/1622jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Francouzský magnet DIRGEna sklonku minulého roku znovu vygeneroval dostatečně přitažlivou sílu adoslova si nasál moji plnou pozornost. Mašina, která už čtvrtstoletí smělepokouší možnosti těžce uchopitelného post-metalového žánru se minimálněposlední dekádu nestydí uspokojovat i jiná oddělení posluchačovi emočnísoustavy než ta, která jsou připravená na chlad strojů a s ním spojenéskličující hudební výjevy. V jejich tvorbě se čím dál tím víceobjevují hřejivější odstíny konejšící i lidskou touhu po harmonii.Aktuální, téměř hodinová odysea volně tematicky navazuje na odkaz uhrančivého předchůdce„Hyperion“ a nechává se též inspirovat mytologiemi propojenými s nekonečnostívesmíru. „Lost Empyrean“ neboli ztracené nejvyšší nebe, které je, dle dávnýchkosmologických výkladů, sídlem všech živlů ohně. To je jistě téma, jenž podobnějako slovo oheň nabízí značný prostor pro pořádné míchání nálad. Co se vám vybaví pod pojmem oheň? Život čismrt? Osudovost? Bude vaše odpověď vůbec někdy jednoznačná? DIRGE tohotokontrastního potenciálu využívají na novém opusu maximálně. Aktuální sága je vystavěnana sedmi robustních, vzácně vyrovnaných pilířích a není jí zatěžko laškovat se širšíškálou atmosfér. Činí tak především plynulými gradacemi hutné hudební masy, ježformuje dvojzápřah těžce laděných kytarových ploch, který je z pozadí živenfortelnou rytmickou sekcí a zároveň podbarvován a občas i výrazně nadopován steroidními samplingy.  Podobnoudoplňkovou funkci v tomto soukolí plní i vokální průchody zakladateleformace, kytaristy a programátora Marca T., které v podstatě jen nastiňujínebo dokreslují hlavní myšlenky masivních hudebních příběhů pečlivě rozvíjenýcha posléze i dovyprávěných rejem spletených ze strun a duněním bicí soupravy. MarcT. decentně vyzývá různé polohy growlu, od těch skutečně hluboce hlubokých ŕ lazvuk finální fáze odtoku odpadové vody při vypouštění dřezu, přes čitelnějšístřední chrapot, až po mlžným oparem zastřený, téměř čistý a příjemně narativnízpěv. Přestože se opravdu jedná o značně hustou amísty až krutou hudební nálož, tak tu rozhodně nemohu tvrdit, že je album těžcestravitelné. Příkladná semknutost materiálu totiž umožňuje žhnout onomus láskou pěstovanému vnitřnímu náboji, který ani na okamžik nepůsobímonotónně, stejně tak netrpí náznaky přehnané repetetivnosti kolikráte podsouvanéjako náhražku za absenci tvůrčích nápadů. Pokud tento hudební styl hned apriorinezatratíte, tak při seznamovací fázi s „Lost Empyrean“ nebudete potřebovat, vtomto žánru často doporučovanou, zvýšenou soustředěnost, ba ani nebudete muset přílišnapínat vaši trpělivost. K pochopení „Lost Empyrean“ je pouze potřeba udělatten jeden jediný prostý krok do neznáma. Ty kvanta přitažlivé energie, kterév sobě album ukrývá si vás jednoduše najdou sami.  Odměnou potom budou různorodé prožitky přivstřebávání všech těch hojných variací na valivá střední tempa, která operují s industriálnějšímipolohami v první části kolekce, tak aby se přirozeně přetransformovaly v odlehčenějšía éteričtější pasáže druhé poloviny. Při poslechu navíc odhalíte i mnohopůvabných detailů kytarového řemesla, stejně tak zvuků vycházejících zelektronických mašinek a oceníte jejich vzájemné hudební souznění, vystavující přisvém trváním pomyslnou pozvánku do světa představivosti.  „Lost Empyrean“ je cestou, která se přede mnounáhle objevila po bliknutí té bílé tečky na začátku starých černobílých filmů,je fantastickou vyjížďkou odnikud nikam, která pročišťuje moji mysl, zanechávájí blaženě prázdnou, uvolněně dýchající. Je procesem přistání za soumraku, kdy seztracen v nebeské věčnosti bořímz výšky deseti tisíc palců do těžkých šedivých mraků sveřepě houpajících mým existenčnímkorábem. Kdy nevím, zdali se pod oblaky objeví obrovské kapky deště as nimi i bičují nárazy vichru nebo jenom nádherně světélkující panoramabožské krajiny. Během těchto padesáti sedmi minut ve společnosti „LostEmpyrean“ jsem se svým osudem naprosto smířený, a ať je jakýkoliv, tak ho vyrovnaněpřijímám.  http://www.crazydiamond.cz/the_fly_aneb_z_ceho_vychazel_david_cronenberg_pandemonium/1627http://www.crazydiamond.cz/the_fly_aneb_z_ceho_vychazel_david_cronenberg_pandemonium/1627fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Museli byste být donedávna vychovávánivlky někde v dalekém Kavkazu, nebo před pár lety spadli jako mimozemskýzárodek kdesi z nebe, abyste neznali dnes již hororovou klasiku DavidaCronenberga - The Fly (Moucha) z roku 1986. Krásněmorbidní příběh o rozkladu osobnosti a těla samotného, kde tehdy ještě kočka Geena Davis chodí navštěvovat svéhopartnera do laboratoře, kde se dějí všelijaké psí kusy. Nebo spíše muší kusy.Při jednom z experimentů v teleportačním zařízení se smíchajíatomy mušího tělíčka a tělesné schránky JeffaGoldbluma, který se poté postupně proměňuje v jakýsi hybrid člověka amouchy. Mistr hnusu David Cronenberg, jak to umí jen on sám, to pojal ohromněmorbidně vtipně, s mnoha ikonickými scénami (strhávání nehtů, přelomeníkosti při soutěži v páce) a tady jasně lze prohlásit, že pokud točitremaky, tak přesně tímhle způsobem, jakým učinil slavný Kanaďan. Film, který jeosobitý, stojí sám o sobě a v žádném případě nečiní ostudu kultovnímuoriginálu, nevykrádá ho, protože je úplně jiný, svůj. A o jakémže originálu to mluvím?O jednom z nejikoničtějších hororů, nebo spíše crossoverů mezi sci-fidílem a klasickým hororem – The Flyrežiséra Kurta Neumanna z roku1958.Pokud shlédnete stařičký originál až po Cronenbergověmistrovském kousku, pravděpodobně budete trochu zklamáni, protože z hlediskahororového fandy je Kanaďanův film výživnějším kouskem, plný neodolatelnéhohnusu a temných podtónů. Ale pro starou klasiku zase hraje skutečnost, že má –dovolím si tvrdit – promyšlenější a fikanější příběhovou strukturu. Ale pěkněpopořádku. Příběh začíná ve fabrice na výrobu elektroniky, kde jednénoci místní hlídač objeví u obřího lisu strašný nález – zohavené rozdrcenétělo, respektive jeho hlavu a ruku a od smrtícího stroje prchající mladou ženu.Tou je Helene, manželka továrníka a vědce Andreho DeLambre, která sama potelefonu zavolá svému švagrovi Francoisovi (Vincent Price!), že právě zabila jeho bratra a svého manžela. Případu se ujímá inspektor Charas, který se při výslešíchHelene marně snaží dopátrat motivu jejího hrůzného činu a co mu předcházelo,pozoruje, že Helene je překvapivě klidná, a její nálada se prudce změní, pouzepokud slyší kolem letící mouchu. Charas dochází k přesvědčení, že žena jepsychicky nemocná, nechá jí hlídat zdravotní službou a mezitím se připravujesoudní rozhodnutí o jejím zatčení  aobvinění z vraždy. A Helene dojde k rozhodnutí – jedné noci při svémvyprávění vyjeví celou pravdu Charasovi a Francoisovi o svém manželovi a jehoneuvěřitelných pokusech. O tom, jak ve své sklepní laboratoři tajně skrzeteleportační zařízení nechal přenášet nejprve pevné předměty, poté zvířata anakonec sám sebe, což se – jak už známe z Cronenbergova filmu – zvrtlov politováníhodný výsledek, eufemisticky řečeno.Neumannův The Fly je dnes všeobecně považován za jedenz nejlepších sci-fi hororů 50.let,  a plným právem. Jednak – jak jsem již uvedl – díky fikanépříběhové struktuře. První půlhodinu divák absolutně neví, na čem je, nemá sečeho chytnout. Je ta žena skutečně blázen? Proč je tak klidná, vyrovnaná aněkdy zase úplně beze smyslů? Co se to k čertu děje? Pak se to, díkyflashbacku a Helenině vyprávění začne vysvětlovat, dojde během něhok jednomu velkému zvratu, ale to ještě není všechno. Ten film má totižvlastně dva konce, dvě vyvrcholení. Člověk by si řekl, hrůzným zabitímv kovovém lisu příběh končí, ale kdepak. Neumann a scenárista Clavell mají v rukávu ještě jednopřekvapení, díky kterému se příběh v posledních minutách zvrátí o 180stupňů. Jestli směrem k happy-endu, nebo k fatálnímu zakončení, to užprozrazovat nebudu :o)Druhým důvodem, proč je tenhle film tak jedinečný, je jehovědecko-fantastický rozměr. The Fly se stal významným milníkem pro vývojfilmové vědecké fantastiky jako celku. Jak uvádí mnohé chytré knihy, toto jeúplně první film, který využívá myšlenku jaderného štěpení a fúze, myšlenku, žehmotu lze přeměnit na energii a energii zpět na hmotu. Je to přesně stejnýprincip, který přijal za své až o 20 let později Star Trek a jeho slavné teleportační zařízení. V 50. letechbyly tyto úvahy ještě v plenkách, takže klobouček dolů Clavellovi aNeumannovi za to, jak obohatili sci-fi žánr o něco nové, dosud nepoznané.Zatímco Cronenbergův film je plný ikonických momentů,Neumannův film má také v rukávu některá esa, i když samozřejmě ne tolik,jak měl génius David. Staré horory z 50. let miluju, ale popravdě řečeno, nikdymě moc ve velké napětí nepřiváděly, ale tady musím říct, že příběh Heleny aAndrého dost často opravdu stojí za to. Jinými slovy, to co scénáristovi JamesuClavellovi chybí co do entomologických znalostí a smyslu pro logiku, rozhodněmu nechybí schopnost vytvořit silný příběh, který ve své době bralza srdce, a který je napínavý. Nikdy bych třeba neřekl, jak velmi zneklidňujícímůže být pouhé chytání mouchy, s vědomím toho, že jde vlastně o lidskýživot. Tady musím vypíchnout vynikající scénu s Helene, jejím synem aslužebnou a jejích úsilí chytnout v obýváku mouchu s bílou hlavičkou,přesně tu, která je zapotřebí pro záchranu Andrého. Ta scéna, jak je nastříhanáa zrealizovaná a jak vrcholí, to je výborný kus filmařiny. Neumann také výborně udržuje napětí ve scénách, kdy Andrés tváří skrytou pod látkou komunikuje se svou ženou, celou dobu je jasné,je jasně naznačováno, že se uvnitř něco vážného stalo, ale Neumannn si tonapínání vychutnává až do strašlivého odhalení. A v tomhle momentupřichází na scénu asi nejlepší moment celého filmu - byť nejkratší – výbornývizuální nápad s hranolovitým pohledem na šokovaný křik Helene, jakoby očimamouchy. Klobouček dolů Neumannovi podruhé! Dnes už by asi nikoho nešokovalamaska muší hlavy na lidském těle, možná by u nejednoho z vás vyvolalai úsměv na tváři, ale ve své době to musela být docela bomba a vsadím se, žemoment, kdy se v celé své hrůzné kráse objeví znetvořená paže hlavníhohrdiny, musel vyvolat u tehdejšího diváka povyskočení srdce až k hrdlu.Vypadá to působivě i dneska, ale berte to s rezervou, já si na tyhle jemněnaivní efekty fakt potrpím :o) Pro celkové vyznění filmu hraje i nádhernýcinemaskopický formát, který v té době ještě nebyl standardem a krásnébarvy. Prostě se na to moc pěkně kouká. Pro kovaného hororového fandu má tenhle film ještě jednovelké plus – obsazení Vincenta Pricedo jedné z hlavních rolí. Bože, jak já tohohle chlapa divácky miluju!Vincent Price je spolu s PeteremCushingem a Christopherem Leeasi nejkultovnější herec hororového žánru (i když on měl mnohem větší žánrovýzáběr) 50 až 80. let. Ohromně charismatický týpek, který ve svých filmechvždycky tak krásně přehrával, zkrátka radost se dívat. Ale zrovna tady je jehoherecký projev spíše utlumený, slouží výhradně příběhu a jeho klasickéholišáckého úsměvu se zde nedočkáte.  Ale nevadí,i tak to byl borec, který vždycky obohatil každý film, ve kterém se zjevil.Takže co říct závěrem? Určitě zkoukněte oba filmy – tenNeumannův i Cronenbergův. Nemůžu říct, který se mi líbil víc. Na to jsou obadost odlišné a svým způsobem jedinečné. Cronenberg uchvacuje tou vtipněmorbidní transformací těla  na něcoohavného, stará klasika zase nepostrádá ten neodolatelný esprit hororůz 50.let, takovou tu svůdnou naivitu a čistotu, a přitom je vyprávěnainvenčně a důmyslně. Nezaručuji vám, že se budete u toho děsit jako paní zfilmu na obrázku níže, ale za zjištění, že mouchy mají rády mléko smíchanés rumem to přece stojí, no ne? :o)Filmu zdar a za týdenzase nashle.Hodnocení: 80%http://www.crazydiamond.cz/behemoth_at_the_gates_praha_forum_karlin_12ledna2019_koncert/1626http://www.crazydiamond.cz/behemoth_at_the_gates_praha_forum_karlin_12ledna2019_koncert/1626janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dlouho dopředu avizovanému sletu černých havranů v pražském Karlíněnáležela po zásluze visačka metalové akce měsíce ledna. Vždyť polští BEHEMOTH už nějakýten pátek zažívají velké úspěchy a prakticky se dnes vyhřívají na piedestalupozornosti metalového publika. Rovněž švédští AT THE GATES po svém návratu na scénu nasadili obstojné tempoa mohou být rovněž řazeni mezi špičku evropské metalové scény. Z tohoto pohleduse mě návštěvnost Fóra Karlín v sobotu nezdála až tak přesvědčivá, jak by se vzhledem k postavení hlavních kapel dalo předpokládat. Zavřenébalkóny, plocha plná maximálně ze dvou třetin, takže když si člověk usmyslel, že sena kapelu půjde podívat trochu blíž, na vzdálenost pěti metrů se praktickydostal přirozeně a aniž by se musel nějak procpávat. Z tohoto pohledu bylpobyt v hale vlastně příjemnou záležitostí. Do toho všeho hrála extrémnímetalová hudba s velmi dobrým zvukovým zázemím, které je v této moderníhale vlastně už samozřejmostí. Do prostor sálu vcházím, když už na pódiu pár minut operujíameričtí WOLVES IN THE THRONE ROOM. Mně dosud neznámé sveřepé zaoceánské kapele, vykazující se vyloženě chtěnězatuchlým zvukem, by ostatně více slušelo menší klubové prostředí, ale i zde jepoznat, že jde o band, který si to své jeskynní „pleasure to kill z oprejskané kazety“plně užívá a stojí si za ním. Ve srovnání s tvorbou dvou větších akvizictohoto večera jde o metalový underground nejhrubšího zrna, ze kterého lze však vycítit potřebnénadšení, ale také nápady v tom svém, po 80´s kořenech metalového extrému bažícím stylu. Zatuchlina zdála se být kompletní (Valič by patrně vylétl z kůže nadšením):-). Byl to prostěšakalí nářez co nejzběsilejšího ražení, ve kterém šlo vystopoval řaduzajímavých momentů, kde ona kytarová syrovost nějakým záhadným způsobem utvářelaskoro až scénické plochy, což se dělo při nepolevujícím nasazení bubeníka. Teďnevím, jestli to je možné vnímat jako zápor nebo v jejich případě jakoklad, ale popošli jste o dvacet metrů dál od pódia, a měli jste dojem, jako byto celé znělo z hrozné dálky či z nitra utěsněného sklepa. S nástupem švédských AT THE GATES šlo o přesun o několikdesítek pater vzhůru v rámci mrakodrapu extrémního metalu. Bylo poznat, žeod svého návratu jsou Lindbergovci, díky častým koncertním tažením napříč kontinenty, ve skvělém hráčském i týmovém laufu.Jejich setu nescházela potřebná kvalita a vybroušenost. Od začátku jste zkrátkabyli zahrnuti proudem tříminutových sekernických vypalovaček s patřičně chrastivýmzvukem. Hrálo se zejména z novějších alb, ale občasně se naskytlapříležitost i pro nějaký ten historický artikl. Tompa zdviženými pěstmi burcovaldav pod pódiem s typickou kšiltovkou na hlavě. Vše se dostalo do pohybu a padesát minut nepustilo. Nicménějsem měl celý večer pocit, jako by diváci byli až příliš unavení na nějakouvětší spolupráci. Pětice z Göthenburgu má všechno potřebné, co jen si můžeještě dnes přát výtečně fungující metalová banda s vlastním ksichtem. ATTHE GATES mají nejen jméno, ale i vlastní zvuk a muzikantskou úroveň. Jsounekompromisní mašinou pódií a já se ohromně raduji z toho, jak se svéhonávratu zhostili. Byl to totiž pro mne už asi čtvrtý jejich koncert za poslední roky, a znovu provedený bez zaváhání. Uznávám tu jejich přirozenost, nepřikrášlenosta autenticitu, protože jen těm nejlepším je dáno s ní ohromovat jako svéhočasu v osmdesátých letech kapely, co tohle všechno spustily. Přejděme k polským vládcům BEHEMOTH. Čeho jsme se tedy odnich dočkali? Více temnoty, více obřadnosti, ale také ohnivých plamenů, zde každouchvílí se přibližujících téměř do výše světelných ramp pod stropem sálu. Ten, kdotyto ohnivé efekty před vystoupením BEHEMOTH šteloval, to zvládl s přesnostína centimetry. Zájem o polské ďáblovi nohsledy poslední dobou stoupá, nicméněasi ne tolik, jak by se mohlo vzhledem ke všem kampaním okolo jejich hudbyzdát. Fórum Karlín BEHEMOTH ani zdaleka nevyprodali, ale sál byl dle méhovybrán ideálně, neboť je lepší, když existuje i nějaký ten prostor pro pohyb.Šlo prakticky, stejně jako tomu bylo v létě na Brutal Assaultu, o typický koncertdémonických Poláků, jehož těžiště výrazně vězelo na skladbách z posledníchdvou, mediálně nejexponovanějších alb – „The Satanist“ a zejména „I Loved You At Your Darkest“.Hudebníci v čele s Nergalem, znovu pečlivě dodržující image pekelnýchválečníků, opanovali pódium s patřičnou vážností a za svým make-upem a podsvými kápěmi udávali ráz celého divadla. Hudebně sice nepatří k nejoriginálnějším,ale je třeba ocenit tu snahu udělat z celé koncertní show něco trochu víc nežjen obyčejný hudební zážitek. Z tohoto pohledu se jejich vystoupenípovedlo, nicméně pocit ne úplně bouřlivé odezvy se odstranit z mysli nepodařilo,ale možná jsem toho od české audience požadoval moc.      Set-list BEHEMOTH, Praha, Fórum Karlín, 12.ledna 2019:     Wolves ov Siberia         Daimonos           Ora Pro Nobis Lucifer          Bartzabel          Ov Fire And The Void          God = Dog          Conquer All          Ecclesia Diabolica Catholica          Decade Of Therion          Blow Your Trumpets Gabriel          Slaves Shall Serve          Chant For Eschalon 2000           Lucifer          We Are The Next 1000 Yearshttp://www.crazydiamond.cz/frog_leap_leo_moraccioli_Praha_palac_akropolis_26dubna2019_koncert_info/1625http://www.crazydiamond.cz/frog_leap_leo_moraccioli_Praha_palac_akropolis_26dubna2019_koncert_info/1625nobody@nothing.com (Info)Není cover jako cover Předělávek známých skladeb je mraky. I těch do metalového hávu hozených je vcelku slušný počet, ale těch, co je opravdu precizně zahraných a ještě k tomu producentsky vyšperkovaných je jako šafránu. Jako světlo na konci tunelu tak působí rozcuchaný Nor, který ve svém studiu FROG LEAP aranžuje nejslavnější světové hity do metalového kabátu a dává jim tak zcela jiný, nečekaný rozměr. Řeč je samozřejmě o LEO MORACCHIOLOVI! Ten se obklopil skvělými muzikanty a vyráží na turné, během kterého nevynechá ani Prahu. Těšit se tak můžeme na metalové podání hitů jako Hello, Africa, Feel Good Inc., Despacito, Eye of The Tiger, Take On Me, Shape of You a mnoho dalších!Facebook event: https://www.facebook.com/events/396551434421557/Vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/198 ADELE – HELLO (Cover by Leo Moracchioli)https://www.youtube.com/watch?v=LtQUJMBH8uE TOTO – AFRICA (Cover by Leo Moracchioli)https://www.youtube.com/watch?v=MH9FyLsfDzw LADY GAGA – POKER FACE (Cover by Leo Moracchioli)https://www.youtube.com/watch?v=wCVukDiRsNs http://www.crazydiamond.cz/komety_hair_metalu_ztraceni_ve_stinu_vlastni_debutove_desky_prvni_cast_profil/1623http://www.crazydiamond.cz/komety_hair_metalu_ztraceni_ve_stinu_vlastni_debutove_desky_prvni_cast_profil/1623janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zde je šestice ve své době velmi nadějných hair-metalových partiček, jejichž dráha se však (navzdory určité tlačence ze strany majoritního vydavatelství) jaksi zadrhla. Ať už to kapela zabalila následkem vlastních personálních problémů, špatné životosprávy či měnícího se hudebního trhu, nebo to táhla navzdory okolnostem dál a přispěla ještě nějakým tím dalším materiálem, nedokázala vyjít ze stínu prvotiny. Právě tohle je šestice, která svým debutem na jednu jedinou sezónu doslova vystřelila, aby se za nimi zakrátko zavřela hladina. Některé z těchto formací sice pokračovaly dál, ale už to zkrátka nebylo to pravé, připomeňme si tedy jejich debutová alba.JOHNNY CRASH Kalifornská rock´n ´rollová partička postavená v roce 1985okolo někdejšího zpěváka britských TOKYOBLADE Vickiho Jamese Wrighta sice nezaznamenala nějaký větší ohlas, alekdyž po několika letech pachtění  poklubech Města andělů a v sestavě, kde rtuťovitého Wrighta na několik sezóndoplňovali kytaristé August Worchella Christopher Stewart, baskytarista Andy Rogers a bubeník Stephen Adamo, přišli se svou debutovoudeskou „Neigbourhood Thread“, nachvíli se o nich mluvilo jako o nadějích, které dokáží rozvinout odkaz AC/DC a postavit jej před zmlsanéamerické publikum. Stáj Columbiaostatně kapelu prezentovala jako omladinu nabitou energií, kterou na desceještě umocnila uspokojivá produkce TonyhoPlatta. Ze skladby „Hey Kid“ (název songu s podtržítkem značí vždy odkaz na zásadní videoklip) senakonec stal menší trhák televizních hudebních kanálů, ale to bylo asi takvšechno. Tím samozřejmě nechci říct, že deska dál nic nenabízí, naopak, jde oobstojnou sadu dobového sleazy rocku, který se v roce 1990 nacházel nasvém zenitu. Když posléze kytaristu Worchella nahradil JJ Bolt a za Adama naskočil k bicím Matt Sorrum, kterého doprovázel u kláves i Dizzy Reed (oba tou dobou již prvním rokem ve stáji GUNS N´ROSES)jevila se budoucnost plná nadějí. Jenže to všechno vzalo rychlý konec (baskytaristaAndy Rogers v roce 1992 zemřel na předávkování heroinem) a tou dobou chystanédruhé desky se fanoušci dočkali až v roce 2008, a to jen díky intervencijednoho nezávislého labelu, kde byl materiál hodně dodatečně vydán pod názvem „Unfinished Business“. Doporučené debutovéalbum: Neighbourhood Threat   (1990) PRETTY BOY FLOYD Tento rozkošně vypulírovaný glam-metalový band plný modelů (odhodlanýchdotáhnout svou image na maximum) působil ve své době snad ještě umělejšímdojmem (jako by byli za účelem komerčního úspěchu vybráni a sestaveni), nežtomu bylo ve skutečnosti. Na scénu nastoupili v době, když už se hair-metalovéhožánru začali fanoušci přejídat, a tak to také podle toho vypadalo s jejichkariérou, která šla stylem: rychlý nástup na vrchol (130.místo v Billboardchart) a ještě rychlejší pád do propasti. A přitom nešlo o nějaké zoufalce. Prvotina„Leather Boyz With Electric Boyz“(1989), kde to do vás hrnou od podlahy (po vzoru raných MÖTLEY CRÜE) tři černovlasí kluci (zpěvák Steve „Sex“ Summers, kytarista Kristy„Krash“ Majors a bubeník Kari Kane)co vypadaj jako holky, a jeden blonďák (baskytarista Vinnie Chas) , kterej vypadal ještě víc jako holka, nebyla vůbecšpatným albem. Vlastně šlo skoro o prvotřídní kvalitu plnou hitů produkovanou Howardem Bensonem (za všechny songy předevšímvypalovačka „Rock N´Roll (Is Gonna Set the Night On Fire)“), až tedy na tu sporadickoupůvodnost, která zde prakticky nebyla žádná. I přes občasné intervence s novýmline-upem a rovněž novým materiálem, do kterého se okolo přelomu miléniadostávaly spíše vlivy MARILYN MANSONa nejortodoxnějších forem industrialu, jsou PRETTY BOY FLOYD považováni za striktně jednosezónní kometu roku1989. Zkrátka tehdy někdo přišel s docela divným nápadem, že z nich udělánové MÖTLEY CRÜE. Pokračovat lze však těžko, když už ani předobrazy netáhnou… Doporučené debutovéalbum: Leather Boyz With Electric Toyz  (1989) DANGER DANGER Newyorská partička měla na začátku své kariéry skutečněnašlápnuto a i debut „Danger Danger“z roku 1989 odhalil určitý potenciál v oblasti melodickéhostadiónového hard rocku. Spolu s dalšími, tehdy neokoukanými kapelami jakoSLAUGHTER, WARRANT a WINGERdobývali DANGER DANGER nejrůznějšíamerické rockové charts a prvotina to dotáhla dokonce na 80.místo v žebříčkuprodejnosti. Pod taktovkou Lance Quinnavznikl vzdušný a na chorály zaměřený materiál (viz třeba singl „Naughty Naughty“), který útočil bezproblémovoulíbivostí a stavěl na kombinaci tehdy moderního glam-metalu s přívětivějšítváří AOR. Výraznou osobností byl samozřejmě frontman Ted Poley, ale opratě držela vždy v kapele rytmická sekce Bruno Ravel a Steve West, a tak nikoho nepřekvapilo, když se s menším úspěchemdruhého alba vydaného u Epic „Skrew It“ (1991) začalo klima trochupřiostřovat. S odchodem kytaristy StevaTimmonse a zpěváka Teda Poleyho pak už definitivně přestal být o kapeluzájem, ale DANGER DANGER to nevzdali, a ještě mnoho let zápolili s devadesátýmiroky dál, byť absolutně mimo zájem hudebních tiskovin. Doporučené debutovéalbum: Danger Danger   (1989) TUFF Sice se historie kapely TUFF psala už nějaký ten rok, aletím zásadním momentem bylo podepsání smlouvy na debutovou desku v roce 1990.Hned jak album „What Comes Around GoesAround“ v roce 1991 vyšlo, byli okamžitě vrženi mezi epigonyslavnějších kapel scény a byla jim předpovídána brzká záhuba. I díky opálenémublonďákovi Stevie Rachellemu, kterýmnohým připomínal Bretta Michaelse,se jim začalo přezdívat „druzí POISON“. Vzhledem k tomu, co čekaloamerický nahrávací průmysl v následujících měsících, nebyla pozornostvěnovaná TUFF valná, nicméně kapela stačila zabodovat alespoň jedním singlem,což se rovněž počítá. Ten úspěch si zasloužila power-balada „IHate Kissin´You Goodbye“, která znamenitě reflektovala soumrak módykovbojských bot, klobouků a šátků. Přestože kapela náleží mezi další otřesněnepůvodní formace jako TRIXTER, TNT, XYZ (o kterých zde neproběhne zmínka, ačkoliv třeba Ilousovi XYZslavili s debutem z roku 1989 velké úspěchy/ nicméně přiznám se, játo album neznám) mají rockeři z arizonského Phoenixu výdrž, protože i bezsmlouvy pokračovali a nahrávali další a další alba.  O žádném z nich však nemohu poreferovat,neboť vyšla v omezeném nákladu a pouze u nezávislých amerických značek.Tyto věci jsou tak velmi těžko dostupné. Doporučené debutovéalbum: What Comes Around Goes Around (1991) TYKETTO Hodně našlápnuto měla v roce 1991 newyorská kapela TYKETTO, která se vykazovalabezproblémovým a hymnickým pop-metalem, svým zvukem se nacházejícím někde napomezí BON JOVI a novějším stylem WHITESNAKE. Kapela složená okoloněkdejšího frontmana WAYSTED (kapela Peteho Waye baskytaristy od hardrockových UFO)Dannyho Vaughna slibovala mnohoparády a start s pilotním singlem „Forever Young“ byl velkolepý, jenžedebutová deska „Don´t Come Easy“ (Geffen Records), ačkoliv o ní nešlomluvit jako o propadáku, se ukázala být až příliš konzervativní a svět toudobou již pomalu a jistě začal být nastaven na něco úplně jiného. Nicméně užkvůli výše zmíněnému srdnatému singlu a několika dalším vypalovačkám za poslechurčitě stojí. Jak se dalo předpokládat, druhá deska „Strength by Numbers“ z roku 1994 už měla mnohonásobně menšíodezvu a prakticky totálně vyšuměla, což byla tehdy pro kapelu poslední kapka.Nicméně TYKETTO znovu už nějaký ten rok fungují a před dvěma roky vypustilipoměrně solidní desku „Reach“. Doporučené debutovéalbum: Don´t Come Easy   (1991) WILDSIDE Poměrně řízná a razantní rock´n rollová šleha z vykřičenýchčtvrtí západního Hollywoodu sice rovněž neoplývala přílišnou originalitou, alestejně jako JOHNNY CRASH měli i oni v roce 1992, kdy vystřelili na scénuzasaženou nákazou grunge, poměrně našlápnuto a jejich sleazy rock bavil a bylplný entuziasmu a dobrých nápadů. Album „UnderThe Influence“ bylo plné kurev, chlastu a zbraní a do dnes svýmimelodickými vypalovačkami dobře reprezentuje soumrak dané scény. Už jenom kvůlibombám jako „Hang On Lucy“ stojí za prozkoumání. Co na tom, že uječenývokalista Drew Hannah byl považovánza plagiát leckoho a kytarista BrentWoods se jen krátce poté přesunul do řad sólového bandu tehdy ex-zpěvákaMÖTLEY CRÜE Vine Neila. Doporučené debutovéalbum: Under The Influence   (1992)http://www.crazydiamond.cz/rammstein_herzeleid_recenze/1621http://www.crazydiamond.cz/rammstein_herzeleid_recenze/1621lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Chceme-li se pustit do sérierecenzí na téma RAMMSTEIN, musímenejdříve nakouknout do Východního Německa na přelomu 80. a 90. let, kde sev té době rozpadal komunistický režim a místo na slunci si probojovávalarocková hudební scéna. Na té se pohybovalo také šest muzikantů, kteří se mělipozději sejít právě v RAMMSTEIN. Hned tři z nich – kytarista Paul Landers, klávesista Christian „Flake“ Lorenz a bubeník Christoph „Doom“ Schneider – působiliv punkové kapele FEELING B,která byla už před rokem 1989 v NDR značně populární a dotáhla to na čtyřialba. Dalším důležitým do budoucí party byl kytarista Richard Kruspe, který si jako undergroundový hudebník v říši ErichaHoneckera prošel lecčím včetně zatčení a vyslýchání východoněmeckými estébáky aproto se raději přes Československo zdekoval do Západního Berlína. Protože semu tam ale nějak nedařilo, po pádu Zdi se vrátil domů a na severu Německanarazil na další podivuhodnou postavu, obrovského chlapíka jménem Till Lindemann, který tehdy hrál nabicí, jinak to ale byl zvláštní patron žijící v idylické vesničce na břehujezera a živící se pletením košů. No a šestým hrdinou našeho příběhu jerachitický baskytarista Oliver Riedel,který na začátku devadesátých let získával ostruhy u alternativního spolku INCHTABOKATABLES. Někdy na přelomu let1993-4 se pak všichni jmenovaní postupně sešli ve společné kapele!Nová německá tvrdostNutno říct, že vznik skupinynebyl úplně optimální – Lindemann prý zpočátku zpíval naprosto příšerně,Schneider nechtěl v sestavě Landerse, no a Lorenze do kapely museli přemlouvat,protože se mu hudba nového projektu vůbec nelíbila. Postupně se ale sestava přecejen dala dohromady, vše se obrátilo k lepšímu a ukázalo se, že nová parta sedokáže nejen sehrát, nýbrž také skvěle skladatelsky vybarvit a dokonce sivybudovat zcela osobitý ksicht. RAMMSTEIN, jak byla formace pojmenována(původní varianta zněla „RammsteinFlugschau“), se stala součástí hudební vlny zvané „Neue Deutsche Härte“ –stylu, který se inspiroval v moderní kovové muzice, jak ji na začátkudevadesátek definovaly kapely typu PANTERA,PRONG nebo MINISTRY a v německém prostředí se vyvinula do mixu metalu,industriálu, elektroniky a většinou německých textů. Za průkopníky NDH můžemeoznačit spolky SCHWEISSER, FLEISCHMANN nebo OOMPH!, celé hnutí měli ale globálně proslavit teprve RAMMSTEIN!Tvrdě vydřené albumJak komplikovaně seRAMMSTEIN zrodili, tak rychle se okamžitě začali drát nahoru. Po stočeníprvotního referenčního dema se přihlásili do vyhledávací soutěže sponzorovanéberlínskou radnicí (tehdy ještě bez Landerse a Lorenze), vyhráli ji a získalitak možnost nahrávky v profesionálním studiu. S ní pak bylo možnézačít atakovat gramofirmy a nakonec vyšel kontrakt s mladou společností MotorMusic, která se pak na hodně dlouho stala mateřskou základnou RAMMSTEIN. Už v březnu 1994 se začalotočit debutové album, nebylo to ale nic jednoduchého. Nejprve se hledalproducent. Firmu napadl Greg Hunter, který předtím pracoval třeba s KILLING JOKE a členové RAMMSTEIN z tétomožnosti byli nadšeni – když ale přijel do Berlína a při poslechu kapely usnul,euforie byla ta tam. Dalším kandidátem do šéfovského křesla se stal Jacob Hellner, který měl za sebounapříklad produkci CLAWFINGER.S tím už to vyšlo, jenže nastala jiná komplikace – natáčet se jelo došvédského Stockholmu. V prvním studiu, postaveném kdysi pro skupinu ABBA, se RAMMSTEIN natolik nelíbilo, žese přesunuli do Hellnerova domáciho prostředí, i tam to ale byly tři měsíce plnélopotné dřiny, následujících každodenních prostojů a nekonečného časustráveného v zemi, kde se muzikanti ani pořádně nedomluvili. Ještě horší tobylo s mixem – ze skupiny u něj asistoval pouze Kruspe, který ale firmě aspoluhráčům referoval, že je všechno špatně a celé to zní hrozně! Následovalaschůzka všech zúčastněných a částečná změna studiového personálu, což procesuevidentně pomohlo, nahrávka se začala vybarvovat a dostávat přesně to, co mělamít. Ve finále se pak Hellnerova práce ukázala jako velmi kvalitní avizionářská. Dokázal třeba v prospěch kapely využít nevýhodu, žeLindemannovi nerozuměl ani slovo z jeho textů – začal s jeho hlasempracovat čistě jako s hudebním nástrojem a vtiskl na albu zpěvuspecifickou pozici, která je dnes snad nejtypičtějším znakem celé kapely!Talent i kontroverzeJenže každá přednost musíbýt po zásluze potrestána – hned po vypuknutí fenoménu RAMMSTEIN se vyrojilyhlasy o tom, že členové skupiny jsou skrytí fašisté. Nějaký chytrák vymyslel,že v drnčivě vyslovovaném „r“, které je typické pro Lindemannův bas,zpěvák napodobuje Hitlera a Goebbelse, a podobně ladění „inteligenti“, většinouz novinových redakcí, to samozřejmě začali okamžitě sázet do svýchpochybných článků. Kapela se podle nich prý také vzhlédla v „árijské rase“ –soudě podle obalu alba, kde jsou vyobrazení muzikanti vysvlečení do půl těla anatření olejem. Další náboj RAMMSTEIN přechytralým kritikům připravili prvnímvideoklipem „Du riechst so gut“, kde jsou stylizováni podobně jako na obalu –polonazí a s ulízanými vlasy, tváří se do kamery jako tvrďáci a navíc, společnost jim dělá rtuťovitý dobrman. Jakéhosi debila dokonce napadlo, žeopakovaná první slabika refrénu ve skladbě „Heirate mich“ je vlastnězakamuflované hajlování. Ach jo!Radši se tedy vraťmek hudbě a k albu, které dostalo název „Herzeleid“ podlejednoho staromilského výrazu ze svatebních gratulací. Neue Deutsche Härtev podání RAMMSTEIN na něm nabídla světu zcela nový odstín tvrdé hudby, vekterém dominantní, ostře zkreslené kytary slouží jako burácivý motorpodkreslující výrazné melodie, které má na starosti humpolácky vyznívající, hlubokopoložený vokál a možná ještě více elektronické cukrbliky kláves. Neménědůležité pak jsou texty, které zacházejí do nejhlubších stok lidské společnostia prodírají se vyloženě hnusnými tématy, na druhou stranu ale dokážou mluvitbásnickým jazykem a někdy až banální záležitosti povýšit na umělecké dílo. HerzeleidMožná nejdůležitějšískladbou celého kompletu je právě hitovka „Duriechst so gut“, kterou RAMMSTEIN vydali i na singlu, a to dokonce dvakrát –v době vydání alba a pak ještě o tři roky později v roce 1998. Tehdyk písničce vznikl i druhý videoklip, který přímo koresponduje s textovýmobsahem – členové kapely se proměňují v jakousi vlčí bestii a vydávají sepo stopě vstříc erotickým dobrodružstvím. Sexuální témata se objevují ve víceskladbách – „Das alte Leid“ je ofrustraci z nerealizované erotické touhy, „Laichzeit“ popisuje tření ryb, v abstraktní rovině ale mířína téma incestu, „Heirate mich“ pakjde ještě hloub do bahna zvrhlé lidské duše a popisuje sexuální styk nekrofilase zemřelou milenkou. Zvláště v posledním jmenovaném songu jsou hudba iatmosféra natolik škrtivé, že má člověk pocit, jako by mu po hlavě pomalupřejel tank. Na velmi rychlých kytaráchje postavena skladba „Weisses Fleisch“,znepokojivý kus vyprávějící o sexuálním útočníkovi – téma je ještě zhutněnomodulovanými výkřiky v refrénu a vyznívá opravdu tísnivým dojmem. Hudebněpodobně je poskládaná věc „Der Meister“,která ale v textu tepe církevní organizace za to, že děsí lidstvo různýmiapokalyptickými vizemi.Náboženské téma má i hitovka„Asche zu Asche“ – tentokrát je tuprezentována představa, že se Ježíš Kristus po ukřižování nevrátí na zem jakovše odpouštějící bytost, ale naopak jako řádně rozezlený mstitel. Hudebně bychse skladbu nebál označit jako takovou referenční položku desky – svižnáexcelentní riffovačka je doplňována klávesovým rytmem i kudrlinkami, takže sečlověk nemůže rozhodnout, jestli se pustit do metalového „hrození“ nebo doexcentrického tance. Vážně skvostná věc, stejně jako další vlajková skladbakapely, závěrečný kus „Rammstein“,kde se masivní kytarový dvojzápřah valí jako pomalu vytékající kerosínz proraženého leteckého motoru, vzduch se chvěje a jen pár vteřin zbývá dovýbuchu a triumfu všeobjímající smrti. Skladby na albu „Herzeleid“se nesou sjednoceny v určitém duchu, na druhou stranu jsou od sebe alevelmi odlišné – titulní věc je třeba jasně postavena na rozvážném, oddělenémvyslovování každé slabiky textu, úvodní „WolltIhr das Bett in Flammen sehen?“ proti tomu jede ve svižném pochodovém rytmua v refrénu kapela manifestuje sama sebe opakováním vlastního názvu až dozblbnutí. A na závěr jmenujme vůbec nejzvláštnější, ale kultovní píseň –pomalou, divně se táhnoucí věc „Seemann“,které dominuje uspávající basový motiv a v refrénu masivní kytarová stěna.  100 let RAMMSTEIN„Herzeleid“ se meziposluchače dostalo 24. září 1995 a na začátku dosáhlo pozice č. 99v německém žebříčku, postupně se ale výborně chytlo, dostalo se na čtvrtmilionu prodaných nosičů a podle údajů z roku 2010 si ho celkem koupilojeden a půl milionu fanoušků. Skupina desku pilně podporovala i koncerty, ikdyž nejprve v roli předkapely – v listopadu 1995 se v rámci prvníchzahraničních štací objevila i v Praze jako support CLAWFINGER.Brzy se ale RAMMSTEIN napódiích stali vlastními pány a jejich koncerty se měly stát spektakulárnímiudálostmi, na které se jen tak nezapomíná. Kapela měla to štěstí, že se jípodařilo dát dohromady s proslulým Gertem Hofem, autorem monstrózních světelných projekcí světovéhovýznamu, a společně upekli vizuální pódiový koncept plný světel a ohnivýchefektů, které se pro RAMMSTEIN staly synonymem, a co si budeme povídat, umainstreamového publika jsou možná hlavním důvodem zájmu o kapelu. Údajně prvnímtakhle společně připraveným představením byl koncert z 24. září 1996, který podnázvem „100 Jahre Rammstein“ kapelaodehrála před sedmi tisíci posluchači v jednom berlínském klubu. Běhemvystoupení sice došlo k incidentu, kdy se utrhla jedna z hořících pódiovýchrekvizit a spadla mezi lidi, naštěstí ale došlo jen k nějakým ménězávažnějším zraněním a skupina show odehrála do konce. Jestli chcete vidětRAMMSTEIN v původní, syrové a dřevní podobě, nesmíte tenhle koncert minout– najdete ho totiž na YouTube!https://www.youtube.com/watch?v=ciCjsAz4AV0 http://www.crazydiamond.cz/scorpions_tokyo_tapes_recenze/1620http://www.crazydiamond.cz/scorpions_tokyo_tapes_recenze/1620janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Velký koncertní záznam, který stojí trochu ve stínuslavnějších živáků britských hardrockových legend z let sedmdesátých, ať už těch od DEEPPURPLE, LED ZEPPELIN nebo THIN LIZZY či UFO. Časté labužnické poslechy z poslední doby mě však potvrdily, že tomu je neprávem. Němečtí SCORPIONS tehdy platili v Evropě zaobstojnou akvizici, jejíž fanouškovská základna se především mezi kontinentálníomladinou utěšeně rozrůstala. Ještě sice nějaký ten rok nebyli považováni za jednu z největšíchkapel v celosvětovém měřítku, ale už měli v Evropě obstojnou reputaci. V roce 1978 měli na svém kontě pětici řadových alb, přičemž zejména poslední tři zaznamenaly navyšujícíse úspěch. Šlo o solidní hymnická alba dobového hard rocku vydaná u firmy RCA – jmenovitě „In Trance“(1975), „Virgin Killer“ (1976) a „Taken By Force“ (1977), prostřednictvím kterýchdokázala pětice skloubil svůj drive a touhu po odlehčené melodice, s experimentálnějšímkytarovým pojetím vycházejícím z předobrazů blues-rockových šedesátek,jinak také reprezentovaným především stylem hry Jimiho Hendrixe.  Tím dotyčným, kdo do tehdejších nahrávek SCORPIONS v poloviněsedmdesátých let přinášel onu neučesanost a kytarovou abstrakci, byl kytaristaUli Jon Roth, hudebník s vízorem hipíka, jehož obsese pár let mrtvým kytarovým géniem ze Seattlu se později dostala do takových otáček, že se neváhal oženit s Hendrixovou někdejšípřítelkyní. Roth tudíž výrazně ovlivnil zvuk SCORPIONS v časech jejichhledání, kdy ještě stále nepatřili k vrcholným artiklům evropské scény,ale už byli dost zavedení na to, aby dokázali absolvovat velmi úspěšné japonskéturné. Jejich pozice v Zemi vycházejícího slunce byla mimořádná, snad nikdejinde na světě neřadili tou dobou SCORPIONS mezi nejzářivější hardrockovéklenoty dané doby. Zde byli z Evropanů tehdy fanatičtějipřivítáni snad jen UFO, hřmotná a nadupaná anglická senzace, stojícípředobrazem pozdějším dravcům z NWOBHM, která se stala v polovině sedmdesátýchlet slavnou i díky virtuozitě Michaela Schenkera, mladšího bratra kytaristy ašéfa SCORPIONS, Rudolfa Schenkera.  Sami němečtí hudebníci podle prodejů asi tušili, že jejichstatus v Japonsku není zanedbatelný, onen výlet je však doslova ohromil,neboť zde byli zasypáni tím nejvřelejším možným způsobem. Hudebníci měli každou chvíliv patách zástupy školaček a byli na každém kroku bombardováni pozorností,před kterou nešlo uniknout. Drahé večeře, rozhovory v rádiích, tiskové konference, prohlídkypamětihodností nebo organizovaná setkání s fans na několika místech v Tokiu. Album bylo nakonec nasnímáno během dvou červencových večerů v Tokiu,a ještě dnes můžeme děkovat, že do výsledku bylo ve studiu vstupováno s patřičnoušetrností a záznam byl více méně ponechán v co nejautentičtější podobě.  Není divu, když cesta k němu vedla přesvelmi kvalitní nasnímání zvuku. Koncert se konal v obrovské hale poblíž NakanoSun Plaza, přičemž na albu se kombinovaně použily úseky z obou večerů a vestudiu byly dvorním producentem Dieterem Dierksem prolnuty tak, aby budily dojem jednolitého živého záznamu. Produkce byla velmi šetrná v případě nějakých dotáček a mohubezpečně potvrdit, že jen málo živých záznamů té doby vlastní podobně přirozenýa zároveň svěží a jadrně čistý zvuk. Nahrávka nakonec dostala název „Tokyo Tapes“ a šlo o vícenež sedmdesát minut dlouhé 2LP, kterým se SCORPIONS, jednak rozloučili s vydavatelstvímRCA, a za druhé šlo o poslední nahrávku, na které byl v jejich řadách k slyšeníkytarista Uli Jon Roth, který odchod avizoval pár měsíců předem a měl tou doboujiž chuť pokračovat jiným směrem. Japonský koncert je tak pravděpodobně tímnejdokonalejším shrnutím rané fáze kariéry těchto německých legend, neboť jednařízná vypalovačka střídá druhou a vše se nese v notičce bujarého rockovéhovečírku. Některé skladby jsou roztaženy do delší stopáže a dojde i na typickyRothovské exhibice a v neposlední řadě i nějaké ty rock ´n´rollovépředělávky starých klasik (např. Elvisovu „Hound Dog“ nebo singl LittleRicharda „Long Tall Sally“). Co především šperkuje záznam z japonské haly je spontánnosta autenticita, respektive ten moment, kdy vystupuje do popředí aktivitamnohatisícového fanouškovského osazenstva a znamenitě dotváří všechny zdejšívypalovačky. Japonci s kapelou neskutečně spolupracují, a tak proměny z klidnějšíchpasáží ve vygradované dodávají záznamu o to větší dynamiku. Mladí Japončíci někde v tichosti nábožně poslouchajía vy nedutáte s nimi, jinde po skladbě naopak bouří - např. fantastickáúvodní pecka „All Night Long“, či v případě jiné dokonce spořádaně vytleskávají, tak jak se tomu děje během pěveckého podání místní tradiční písně „Ko Jo No Tsuki“, kterou Klaus Meinevyzpívává v japonštině před zprvu nedutající halou, aby se tento momentpozději stal nezapomenutelným, když jej publikum změní v chorál malých poblázněných asijských hrdel, či ještě před tím v hromadně vytleskávanou seanci. Vrcholy alba spatřuji ve stěžejních vypalovačkách náležícíchk tehdy posledním třem studiovým albům, takže ať už mluvím o skvěle přijatých peckách „PicturedLife“ a „Backstage Queen“ z populárního alba „Virgin Killer“, „Steamrock Fever“ a „He´sWoman – She´s Man“ z aktuální studiovky „Taken by Force“ nebo o dravé „Dark Lady“ a intenzivní baladě „In Trance“ zestejnojmenné desky „In Trance“. Nechybí ani Rothova (kytarista ve skladbě izpívá) „Polar Nights“, která je zhudebněním oněch blues-rockových tužeb a mázde podobu jakési vesmírné výpravy. Jestliže je album rozlučkou tohotokytaristy v řadách SCORPIONS, pak je to „adieu“ doslova a do písmene fenomenální. Každou skladbou se vedle ústřední melodické linie soustavně prohání sóla a neposedné kvílivé vyhrávky. A to už nemluvím o tom, jakým nadupaným motorem byl už tehdy rytmický kytaristaRudolf Schenker, který zastával vždy pozici největšího akcelerátoru energie v sestavěSCORPIONS. Souhra silného skladatele a dříče s volnomyšlenkářským hipíkemzkrátka fungovala, a i díky jadrnému hlasovému projevu frontmana, tehdydevětadvacetiletého vlasáče Klause Meineho, mělo album ohromnou pestrost a dynamiku.Ještě je třeba zmínit výtečně šlapající rytmiku, kterou tvořil baskytaristaFrancis Buchholz a pouhý rok před japonským výletem příchozí bubeník Herman Rarebell.  Ostatně právě posledně jmenovaný muzikant nebyl nikdydobrým bicmanem, ale měl skladatelský talent a byla s ním údajně neuvěřitelnásranda (několikrát skončil v protialkoholické léčebně), a tak nakonec v sestavěSCORPIONS vydržel dalších šestnáct let, aby byl u největších úspěchů těchto Němců. Po návratu do Evropy nahradil na jednu sezóny Uliho RothaMichael Schenker, tou dobou totiž náhle a nadobro opustil řady UFO. Podivínskýblonďák nahrál v roce 1979 se SCORPIONS jednu z jejich nejslavnějšíchdesek – fenomenální „Lovedrive“, která kapelu katapultovala na vrchol a je zpětněpovažována za ten velký průlom do celosvětového měřítka Hard n´Heavy scény.Nicméně Michael po boku bratra Rudolfa dlouho nevydržel a brzy v Anglii založil své MSG, takže jeho místo už nasklonku roku 1979 zastal novic a kytarový dělník a poctivec Matthias Jabs, kterýje u SCORPIONS do současnosti.  Závěrem se však ještě vraťme k nahrávce, o které jetento článek především, neboť právě „Tokyo Tapes“ je dokonalým shrnutím toho nejlepšíhoz oněch dravých pravěkých časů německých Škorpiónů, toho pozdějšíhohard-rockového monstra let osmdesátých, u jehož skladeb bude slzet půlka planety. Koncertní deska nakonecbyla postupem doby rozšířena v nových vydáních o nějaké ty bonusy a rafinovanějšíverze, takže je dost pravděpodobné, že se dostanete i ke skladbám jako „Robot Man“,„Hell Cat“, „Catch Your Train“, které na původním vydání ze sedmdesátých let nebyly. A nebo se vám dokoncedostane té cti si poslechnout v jejich podání japonskou národní hymnu „KimiGa Yo“. Mám pocit, při té rekapitulaci a opakovaných posleších alba, že tyhle vzdálené tokijské večery jsou stále tak živé a vitální, jako v dobách kdy byly zaznamenány. Naprostá hardrocková klasika vlastnící skutečnou patinu.http://www.crazydiamond.cz/mono_arabrot_jo_quail_praha_underdogs_19dubna2019_koncert_info/1617http://www.crazydiamond.cz/mono_arabrot_jo_quail_praha_underdogs_19dubna2019_koncert_info/1617nobody@nothing.com (Info)Dvacet let intenzivní hudební terapieExistuje jen málo tak věhlasných instrumentálníchkapel, jako jsou japonští MONO. Ti se za dvacet let své existence dostali dopřední špičky post-rockových kapel, ačkoliv se sama kapela tomuto žánrovémupopisku vyhýbá. Sami svojí hudbu popisují jako prolnutí mnoha elementů apocitů, sloučených do hudby. Turné Nowhere Now Here nejen že mapuje dvacet letexistence kapely, ale také jejich stejnojmennou novou desku, jenž je desátýmzářezem v jejich diskografii. Jako speciální hosty sebou přiváží Grammyoceněnou norskou rockovou formaci ĹRABROT a talentovanou britskou čelistku JOQUAIL. Těšit se tak můžeme na další nezapomenutelný hudební zážitek, který budepodkreslený potemnělým prostředím klubu Underdogs. Facebook event: https://www.facebook.com/events/2120840317983023/Vstupenky: https://obscure.cz/en/tickets/detail/id/200 MONO – Breathehttps://www.youtube.com/watch?v=GhYGWNMSS-Q ĹRABROT – Maldoror‘s Lovehttps://www.youtube.com/watch?v=JwL8CwzDKSwJO QUAIL – The Falconerhttps://www.youtube.com/watch?v=ph7Vfm_otLo http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_MMXVIII_recenze/1616http://www.crazydiamond.cz/manon_meurt_MMXVIII_recenze/1616hackl@volny.cz (Pekárek)Pouze dvě alba mě v minulémroce opravdu rozstřelila, obě jsou české provenience, a navíc nevzešla z metalovéhoranku. Českou, resp. česko-slovenskou nemetalovou scénu jsem dlouhodobě ignoroval.Možná to souvisí s určitou hořkostí, která byla odrazem toho, co prožívalařada z nás po nástupu grunge a dalších alternativ k rockové hudbě letosmdesátých. Mnoho mých vrstevníků zanevřelo na metal, přičemž producent desky,o které budu dále psát, se později stal jedním ze symbolů toho, o čem víceméně povrchnědebatovali a čím jsem proto začal opovrhovat. Po určitém koketovánís novou generací českých jazzmanů, soustředěných zejména kolem labeluAnimal Music, došlo minulý rok k zásadnímu zlomu. Se zpožděním se ke mnědostali PRVNÍ HOŘE a jejich opusmagnum, album „Křehký mechanismuspozemského štěstí“. Byl jsem nadšen, zamýšlel se nad vlivy i českými texty.Leccos jsem si přitom uvědomil, zpětně poslechl desítky českých a slovenskýchdesek, které vyšly zhruba v posledních patnácti letech a konečně dospěl k závěru, že jsem se po dlouhoudobu ochuzoval o dost kvalitní muziku. Zmíněná kvalita má přitom mnoho tváří a dálese stupňuje. Svou roli může sehrávat i duch, resp. tlak dnešní doby. Talentovanía empatičtí lidé jako by i v Česku hledali azyl před jejím rychlým tempem, bezskrupulóznostíatd. Důsledkem může být – pochopitelně též díky „efektu plného břicha“ – únikdo uměleckých sfér. Minimálně v muzice tak nyní vznikají výborné nahrávky.Celý proces mého smíření s českou scénou byl nakonec zavržen poslechemdruhého alba rakovnických MANON MEURT, které mě nadchlo.V podstatě nejde o žádnouvelkou vědu. Jen o dobré nápady, silné melodie, dokonalou produkci a emoce, s nimižsi kapela pohrává a s nimiž momentálně souzním. Sdílí je zejména „obyčejnáholka“, zpěvačka Kateřina Elznicová.Z ní dostal producent Jan P. Muchownaprosté maximum. Nejde ani tak o techniku, intonaci či solidní angličtinu.Muchow docílil především toho, že Katčin jemný projev ani na okamžiknesklouzává k falešnému patosu nebo přepjatým kreacím, ubírajícím naupřímnosti. Křehkost, zranitelnost a intimita jsou všudypřítomné. Jste blízko achcete být blízko, abyste mohli naslouchat, soucítit, pomoci. To, co je ve váslepší, dostává šanci se alespoň na chvíli probudit, cynismus a letargie pomalumizí, nastupuje účast. Driftujete.Pokud se jedná o vymezení toho,co MANON MEURT vlastně hrají, nejvýstižnější mi připadá pojem kytarová hudba.Dobře, zmiňován bývá shoegaze, post rock, alternativní rock. Proč by se takovéalbum mělo líbit ortodoxněji založeným rockerům či metalistům, respektive proč jsemsi takovou „nudou“ dovolil obtěžovat čtenáře Crazy Diamond? Začnu primitivnímsrovnáním: protože v hudbě MANON MEURT slyším ANATHEMU, THE GATHERING („How To Measure A Planet?“, „Souvenirs“), AGALLOCH, ale třeba i MARILLION,tak jak je známe od časů alba „Brave“.O vykrádání bych však nehovořil, jde spíš o čerpání z totožného kytarovéhopodhoubí, které se povětšinou nalézá mimo uriffovanou metalovou scénu. No, ikdyž analýza ohledně vlivu určitých forem black metalu na zvuk některýchslužebně mladších kytarových kapel by byla asi dost zajímavá. Pokračujme všakdále. Podstatné je, že hudbě MANON MEURT dominují kytary. Kytary neustále komunikujícís hlasem Katky, která ve svých textech často klade otázky, na něž se hledáodpověď velice těžce. Předpokládám, že tím, kdo se v uvedeném dialogu snažícitlivě odpovídat, je zejména kytarista VojtěchPejša. Daří se mu to více než dobře. Takto zjitřenou atmosféru tu tiší, tuzas umocňují decentní a vkusné klávesové vstupy nebo podmazy. K bicím neníco dodat, jsou super, hudbu posouvá na další level každý jejich úder. V čem je podobné album protvrdší scénu inspirativní? Třeba tím, že neobsahuje vatu. Producent dokáženeuvěřitelné věci, nápady však zpravidla musí někdo přinést. MANON MEURTdorazili do studia s materiálem, který drží při sobě a jehož úroveň jevyrovnaná jako dynamická křivka „DeathMagnetic“ Ostatně od vydání debutu měli na tvorbu svého aktuálníhopocitového leporela dost času. Je mi jasné, že nápady si člověk nenapíská, buďjsou, nebo nejsou. Zvuk, jako další podnětný prvek recenzované desky, lze ovšemovlivnit vždy. Rakovničtí ho mají skutečně nádherný. Muchow a spol. nadělilkytarám i bicím prostor, který bych se nebál popsat slovem chrámový. Vměstnají semu tam i ty nejširší kytarové plochy, a ještě zbývá hafo prostoru pro všeostatní. Nejde přitom pouze o dokonalé využití hall efectu, ale o transparentnía přirozené vyznění, díky němuž kytary a chvílemi i nečekaně razantní bicískutečně dýchají. Lze se napojit, zvuk vás uvolní, posléze pohltí a emoce pakuž toliko proudí. Že jsem nemluvil o baskytaře? S nadsázkou řečeno, asiproto, že se jedná v prvé řadě o basu a poté až kytaru. V oslnivé kytarovévýmalbě MANON MEURT tudíž zas až tak podstatnou roli nehraje. Nic na tom neměníani povedená linka ve skladbě „LXXVIII“.Zůstává otázkou, zda se právě zde neukrývá ještě nějaký potenciál, který bymohl být v budoucnu využit. Vrcholné momenty? Slyším jich tammnoho, zatím vede pozvolný nájezd „Circle“,monumentalita „We Are“, strhující kytarovágradace ve „Figure It Out“, vražednýdoom zaznívající v „An Excuse toHurt“, drive nakopávající „Neon“a nástup minirefrénu v „LXXVIII“. MANON MEURT podle mého názoru nahrálimimořádné album. Těšil jsem se tudíž na recenze. Moc jich nebylo. Co si člověkneudělá sám…, však to znáte. Možná jsem nebyl jen dost pozorný. Nové MANON každopádněalespoň zkuste. Album vydali Minority Records mimo jiné i ve formě papírovéknížečky s CD a vinylu. Vše je krásně stylizováno. Viděli jste Herbář s Kateřinou Winterovou? Působí to podobně,nicméně umělecký dojem ve spojení s hudbou je – nejen pojmově – jinde. Muchowvs. Winterová tudíž 1 : 0, :-).http://www.crazydiamond.cz/warrel_dane_shadow_work_recenze/1615http://www.crazydiamond.cz/warrel_dane_shadow_work_recenze/1615janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ještě nikdy jsem nerecenzoval novinkové album, které by bylozároveň i posmrtně vydaným umělcovým dílem, zvlášť pak ne, když se to týká méhooblíbeného interpreta. V prosinci 2017 totiž Warrel Dane během nahrávání„Shadow Work“ náhle zemřel v brazilském Sao Paulu na infarkt. Jenževětšina písní už byla hotova, a tak s odstupem roku Century Media vydánítohoto zřejmě ne úplně kompletního materiálu realizovala. Songy působí ve všechsměrech pochmurně, stísněně a prakticky přirozeně navazují na vše, co měl jižzpěvák za sebou. Ať už zmíním tvorbu NEVERMORE či SANCTUARY, materiál tudíž přirozeně zapadá k odkazu tohoto osobitého umělce. Warrel Dane byl vždy nezaměnitelný a sotva zesebe vyzpíval první slova textu, dokázal navodit patřičně smutnou atmosféru.Jeho hlas vždy výrazně ovlivnil vyznění skladeb a byl vždy přidanou hodnotou. Dost možná by mohl být považován za dokonalý artefakt nekonečného hoře, na čemžtaké svou značku Dane stavěl. A pokud zde budete přesně tohle žádat, tu temnotu uslyšíte okamžitě. Z mého pohledu však nové album zůstalo asi tak na dvoutřetinách kvality nahrávek NEVERMORE, protože materiál se vykazuje kratší délkou (pouze intro a sedm skladeb, a z nich navíc jedna předělávka), a tak nějak tuším, že se několikpoložek v brazilském studiu nestihlo dořešit. Kolekci opravdu chybí větší počet stěžejních bodů, skladeb,které by působily výraznějším dojmem. MilovníkyNEVERMORE může potěšit, že sestava Brazilců, kterou během prací ve studiu zpěvák povolal, je prostě fantastická a svou hrou poměrně věrně navozuje ony typickémotivy, jakými vešli ve známost právě seattleští. Ať už se to týká hromovýchriffů a bleskových sólíček dua Johny Moraes/ Thiago Oliveira nebo rytmiky FabioCarito/ Marcus Dotta, dostáváme pořádně nadupanou smršť zaoceánského metalu.  Vrcholem je patrně skladba „Disconnection System“, kde se odWarrela dozvídáme varovný a dnes již ani ne moc utopistický příběh,kterak jakýsi odpojený systém najednou převzal kontrolu. Ono Čapkovské téma je, po pravdě, v současném světě stále aktuálnější. Zpěvák i zde dostává do skladeb patřičný prožitek, což bylo vždy jeho silnou zbraní. Je věrohodný, a i kdybyšlo jen o několik položek vydaných na EP, je s materiálem plně sžitý. Sympatickým dojmem působí titulní skladba „Shadow Work“, která rovněž dokáže dávkovatagresi k oněm temným melodiím, které jsou zde očekávány. Když zní „TheHanging Garden“, nikoho ani nemusí napadnout, že jde o předělávku sedmatřicetlet starého songu od THE CURE, naopak tahle věc působí, jakoby byla odjakživaDaneovým songem neupotřebeným u NEVERMORE. Neřeším, zdali je tahle verze horší nebo lepší než originál,je to zkrátka úplně jiná píseň, zde přepracovaná pro zcela jiný styl hudby, a tak by to v případě coverů mělo být vždy. Pomalá stínohra „Rain“ je nejtesknější skladbou na desce. Schází jí však bohužel větší gradace. Naopak sezávěrečnou, takřka desetiminutovou „Mother Is The Word For God“ přicházívelkolepé rejdění progresivity. Majestátní skladba má v sobě dravost ivrstevnatost, nevyhýbají se jí nosné pěvecké party ani potřebné kytarovézdobení. Zkrátka řádně tíživáporce pošmourného a divokého metalu, zde procházejícího několika znamenitými úseky. Celkově bych řekl, že jde o obstojnou nahrávku, a takvýsledné hodnocení kazí jen skutečnost, že je materiál o něco kratší, než asipůvodně měl být, a že některé skladby prostě sotva dosáhnou úrovně albDaneových předchozích kapel, tři až čtyři opravdu výživné pecky ze sedmi celkových, to není zrovnahodně. Jak by album vypadalo, kdyby nedošlo k oné osudové události, to užse nikdy nedozvíme. Stínová labutí píseň velmistra žalu.http://www.crazydiamond.cz/winger-srdce-v-bouri-pomp-metalu-profil/1614http://www.crazydiamond.cz/winger-srdce-v-bouri-pomp-metalu-profil/1614janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Až zpětně to slyším tak, že newyorští WINGER, přes svéúspěchy s prvními alby „Winger“ a „In The Heart Of The Young“, jejich milionové prodeje, velká turné a neproměněnounominaci na cenu American Music Awards v roce 1990 v kategorii o nejlepší novou HardN´Heavy kapelu, po stránce prosazení vlastního jména ne zcela využili svého potenciálu, který byl dán předevšímmimořádnou muzikantskou výbavou. Už jste někdy slyšeli o glam-metalové kapele,která svůj styl dokázala postupem let propojit s progresivním rockem? Žene? Pak jste tady na správné adrese. WINGERmohou být chápáni jako takový zlatý grál celé americké hairmetalové scényz přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapela ve své době plnilavšechny normy pro obří úspěch, protože kluci nejenže dobře vypadali, ale jejichskladby představovaly pečlivě vyšlechtěný artefakt své doby, a tov kontextu špičkové zaoceánské produkce v oblasti pompézního hard rockua heavy metalu. Celková stylizace šla sice ruku v ruce s dobovoumódou, ale s postupujícími roky WINGER dokázali, že nejsou prvoplánovou skvadrouplnou vlasatých modelů, ale skutečně znamenitou kapelou. Ten přesah se sice naplnoukázal až v devadesátých letech na jejich třetí placce „Pull“ z roku 1993,ale následkem skutečnosti, že se dostavil, byl i onen komerčnější začátekjejich cesty rehabilitován. Muzikantská chemie byla v jejich případě vždyúžasná, a tak se tento malý „all stars band“ mohl prakticky měřit s každým. Především pak na jejich kariéře zaujme onen přirozený přechod, od hymnického vlasatého bandu z MTV raných 90´, až k takřka prog-metalové tvorbě posledních dvou dekád.  Zpívající baskytarista, šéf a skladatel Kip Winger se setkal s dalšími dvěma spoluhráči v roce1987, tedy krátce poté co ukončil spolupráci s ALICEM COOPEREM, kterého doprovázel dva roky na jeho úžasnémcomebacku se staroušovými alby „Constrictor“a „Raise Your Fist And Yell“. Tytonahrávky odepsaného Coopera etablovali do centra právě probíhajícíglam-metalové horečky ve Spojených státech a ze stárnoucího strejdy, který mělvždy problémy se životosprávou, udělali během dvou let superhvězdu. Podruhé v jehoživotě. Jenže Kip Winger chtěl něco vlastního. Budoucnost ukázala, že nebyl jenúžasným baskytaristou, na kterého je spoleh, ale že v sobě třímal i dušimuzikantského lídra.  Jen natrefit na tysprávné spoluhráče. A tato verze Kipovi nakonec vyšla. Jak kytarista RebBeach doprovázející tou dobou zpěvačku říkající si FIONA (dnes je úspěšně zabydlen ve WHITESNAKE), tak bubeník RodMorgenstein (původně přišel z fusion jazzového bandu DIXIE DREGS, nyní kromě WINGER často ke slyšenív projektech utvořených s některým z členů DREAM THEATER, ať už PLATYPUSnebo RUDESS/MORGENSTEIN PROJECT)patřili už na sklonku osmdesátých let k vynikajícím hudebníkům. K jejichtalentovanému lídrovi, po kterém dostala název vlastně celá kapela, sedlitakřka dokonale. Když se o rok později připojil ještě kytarista obsluhujícíklávesy Paul Taylor, byl špičkovýkvartet kompletní. Co překvapilo byl především fakt, že Winger nebyl jenzručným multi-instrumentalistou, ale že se mohl měřit s nejlepšími právě ive zpěvu. Firma Atlantic Recordstudíž neváhala a smlouva ležela na stole takřka okamžitě, vždyť o hair-metalovékapely byl tou dobou neuvěřitelný zájem a jejich alba se prodávalav milionových nákladech. Produkce prvotiny se ujal Beau Hill, prověřená jistota tamější scény zaručující prvotřídnívýsledek. Debutové album „Winger“ (vydanév létě 1988) se nakonec stalo platinovým a v prodejní americké hitparáděBillboardu obsadilo nejvýše 21.pozici, což vedlo k tomu, že se čtveřiceuchytila na mapě americké scény. Pompézní hymnická deska odhalila neuvěřitelnýpotenciál chytlavosti, kde odlehčený přístup k stadiónovému rockušperkovaly výkony všech zúčastněných. Hymny jako „Madalaine“, „Hungry“,„Seventeen“,„Hangin´On“ nebo bombastická prog-rocková balada „Headed For The Heartbreak“jen tak z paměti nevymizely, co víc, když je tak poslouchám ještě dnes,stále mají svou kvalitu a nadčasovost. Vše umocnila Hillova drahá produkce a do detailu vypiplanývýsledek, který se ukazuje být k danému období rocku velmi reprezentativní.To že byla kapela ihned vržena do škatulky „pro dívky a ženy“, může býtz dnešního pohledu přičteno snad jen atraktivnímu zjevu hudebníků, kteřínešetřili v klipech vlasovitými pózami a hlubokými pohledy, ale zároveň jednes zřejmé, že podobný přívlastek se jeví zjednodušeně a praktickynespravedlivě. WINGER postupem let přesvědčili, že nebyli jen sezónním zbožím,navzdory textům o lásce, sexu a vztazích. Krátce po vydání debutu koncertovalis kdekým, počínaje mladými senzacemi jako POISON, SKID ROW, CINDERELLA a TESLA, konče třeba u největších superhvězd jako SCORPIONS nebo BON JOVI. Druhá deska z roku 1990 „In the Heart Of the Young“ se stala ještě úspěšnější a krátce posvém vydání atakovala hranici dvou milionů prodaných kusů, čemuž dopomohla ičastá rotace videoklipů na MTV. Produkce se znovu ujal Beau Hill a zvukově bylmateriál vyšperkován k dokonalosti, jak jen to bylo v rámci perfekcionalismumožné. Paradoxně díky tomu se stali WINGER jednou z nejnenáviděnějších novýchkapel (viz James Hetfield házejícíšipky do plakátu Kipa Wingera zavěšeného na dveřích studia One On One běhemvideoklipu k „Nothing Else Matters“). V klubech západního pobřeží užtotiž bujel alternativní rock a styl později nazvaný grunge. Schylovalo se k třesku,ale WINGER byli zatím na vrcholu a neměli stále dost!Když se vrátíme k druhému albu, mě osobně přijde,navzdory větší provařenosti jeho singlů, že právě zdejší hymny byly o něco méněpovedené než ty na debutu – ať už se to týká magnetizujícího chorálu „Can´tGet Enough“, nebo dalších jisker jako byla progresivněji laděná „EasyCome Easy Go“ s bombastickými aranžemi a dechovou sekcí nebobalady od Paula Taylora „Miles Away“, údajně oblažujícíhospodyňky v časech jejich ročního čekání na své hrdiny vyslané tou doboudo Perského zálivu. Díky skladbám jako „Rainbow In the Rose“ se však kapelazaskvěla i zcela jiným způsobem než svou chytlavostí, právě díky takovým muzikálněkomplexním číslům lze WINGER zařadit i do ranku prog-metalu. Ostatně vše dosvědčilai následující tvorba, že se onen dobrodružnější a komerčními potřebaminesvázaný přístup začal u WINGER prosazovat na úkor všech těch prvoplánovějšíchchorálů. Album je tak možné chápat jako prvotřídní řemeslnou záležitost, kteráje schopná kloubit glam-metalovou chytlavost s progresivním přístupem aperfekcionistickou produkcí. Do dnes jde o nejznámější a nejúspěšnější nahrávkuWINGER, která je z poloviny tvořena bombastickými hymnami s hitovýmpotenciálem a z druhé poloviny skvostně vyšlechtěnou vatou. V roce 1992 odchází z kapely Paul Taylor a WINGERve trojici připravují své třetí album, které nakonec vychází až na jaře roku1993 pod názvem „Pull“ a potvrzuje narůstajícískladatelskou formu a stále serióznější přístup hudebníků. Deska je oddanýmipovažována za magnum opus celé tvorby WINGER, i přes fakt, že se její úspěchnedal srovnat s prvními dvěma alby (83.pozice v Billboardu byla taktrochu zklamáním), neboť doba se měnila a o melodický hard rock a heavy metaluž nebyl v roce 1993 takový zájem, jako tomu bylo o tři roky dříve. ZvukWINGER zde získal na větší hřmotnosti, kapela přitvrdila a vykazovala většítouhy po hloubce, muzikantské kvalitě a méně prvoplánovém přístupu. Celkově jde o špičkový hardrockový materiál, který nešel takrychle na ruku běžnému konzumentovi, ale docenili ho zejména všichni ti bedlivěnaslouchající fanoušci rocku s progresivními ambicemi. Materiál produkovanýDavidem Shipleym i ve své textovérovině nesměřoval, tedy snad až na vynikající baladický chorál „SpellI´m Under“, tolik k oblastem vztahů mezi ženou a mužem, natož abyplýtval sexistickými dvojsmysly, ale do popředí se začaly dostávat trochuhlubší, především sociálně kritická témata. Další neortodoxní pomalá věc mánázev „The Lucky One“ a ve formátu LP dokonce otevírá stranu B, cožbylo vždy netradiční umístění pro baladu. Navzdory přehlížení ze strany širšíposluchačské obce a médií, je tahle sbírka absolutně prostá slabin a songy jakomocná „Down Incognito“, riffová „Junkyard Dog“, případně dalšíkomplexně pojaté bomby moderního hard rocku „Blind Revolution Mad“, „InFor the Kill“ nebo „Like a Ritual“ či „Who´sThe One“ jí zaručují přívlastek nejlepšího a 100% alba WINGER. V roce 1994 jsou následkem recese v zaoceánském hudebnímprůmyslu WINGER vyhozeni od Atlantic Records a prakticky se na dlouhá létarozcházejí, přičemž se Kip věnuje vlastní sólové kariéře, která postupem letčítá pět sólových alb, včetně v pořadí druhé sólovky nesoucí právě název „Down Incognito“ po jedné z nejlepšíchskladeb WINGER, zde jsou v akustické podobě prezentovány nejlepší skladby jehomateřské kapely. Těžkou ranou je pro něho pak smrt manželky.  Ovdovělý muzikant se však vybudí k pokračování jeho úžasného hudebního příběhu. Nejdříve se osměluje s rozvahou, a tak i sólováalba mají více komorní charakter.  WINGER plně ožívají až po roce 2001, kdy vychází album „Very Best Of“ a začíná se občasněkoncertovat.  Definitivním comebackem,který je stvrzením správné cesty a naplnění prog-metalových ambic je deska „IV“, která vychází v roce 2006.Na ní kapela překvapí skvělou vitalitou, moderním zvukovým kabátkem, skladatelskouformou a připraveností, ale rovněž schopností znít i po stylové stránce aktuálněa přesto rockově. Jde do té doby o nejtvrdší a nejsložitější hudbu, na jaké podhlavičkou WINGER trojice Winger/ Beach/ Morgenstein kooperovala. Na kvartet jedoplňuje druhý kytarista John Rothpřicházející z řad pomp-metalových GIANT,kapely poskládané již v druhé polovině osmdesátých let okolo bratrů Danna a Davida Huffových (ten první produkoval desku „Cryptic Writings“ od MEGADETH).Důležité bylo, že WINGER spolu snadno nalezli řeč a přišli s velmi zajímavoua náročnou deskou, jejíž vrcholy slyším v rozmáchlé baladě „On aDay Like Today“ a dvou svižnějších riffových kusech „Livin´JustTo Die“ a „Short Flight To Mexico“. Nicméně i dramatický prog-metalovýúvod v „Right Up Ahead“ má své velké kouzlo. Čtvrtá trefa do černého,takové desky se zpravidla po třináctiletých pauzách netočí. V roce 2009 se prostřednictvím Frontiers Records navazuje s pátou deskou „Karma“, která se z mého pohledu velmi povedla a bylaprodukována samotným Kipem. WINGER zde svým melodickým a anti-laciným stylemhard rocku udržují potřebný plamen a kvalitu. Špičkově znějící rock máv sobě skladatelskou kvalitu příznačnou pro známější spolky jako VAN HALEN, WHITESNAKE či AEROSMITHa bezpečně strká konkurenci do kapsy (snad kromě rovněž studiově výtečných WHITESNAKE).Desce je znovu vlastní jak moderní a nadupaný zvuk, ale i potřebná melodika achytlavost, tak samozřejmě i pro pozdní éru typicky progresivní ráz. Dostatečněpestré sbírce z počátku dominují nadupané riffovačky „Deal With The Devil“ a „StoneCold Killer“, aby se materiál přes svá rozmáchlá a zřejmě inejmelodičtější čísla jako „Big World Away“ a „PullMe Under“ dostala do fáze progresivně laděných zdobných kusůpomalejšího ražení jako „Supernova“ nebo „AfterAll this Time“ nebo „Witness“, kterým neschází potřebnáatmosféra ale i pošmournost. Na kapelu hrající v roce 2009 již pro zbyteknejvěrnějších byla tohle sakra dobrá sbírka. A o tom, že WINGER prakticky nemají slabší desky svědčila ijejich poslední řadovka z roku 2014 „BetterDays Comin´“. Oproti docela temné nahrávce „Karma“ působí tahle věc o něco optimističtěji, a co se týčerůznorodosti skladeb, znovu docela pestře. WINGER se zde znovu podařilozhotovit dílo dostatečně zajímavé a kvalitní, reprezentující plně jejich směr,který je určen náročnějšímu hardrockovému fanouškovi. Na jedné straně jsounadupané věci z úvodu jako „Midnight Driver Of a Love Machine“,„QueenBabylon“ nebo rychlá „Rat Race“, a proti nim rozšafněoptimistický titulní song, který zas stojí vzdálen nádherné nostalgickébaladě „Ever Wonder“, jedné z nejdojemnějších skladeb, pod kteroujsou WINGER podepsáni. Pak jsou zde opět songy progresivnějšího a moderníhoražení jako „Storm In Me“ nebo „Tin Soldier“. Zatím šestá aposlední řadovka WINGER je stvrzením fantastického vkladu této stále trochupodceňované kapely, která je zárukou nejvyšší možné kvality v zaoceánské hardrockovéa metalové hudbě. Těším se z toho, že jsem už pár let jejich velkýmpříznivcem a docenil jsem jejich potenciál hlavně také prostřednictvímnovějších alb. Snad se ještě nějakého dočkáme.http://www.crazydiamond.cz/persistence_tour_2019_brno_sono_20ledna2019_koncert_info/1613http://www.crazydiamond.cz/persistence_tour_2019_brno_sono_20ledna2019_koncert_info/1613nobody@nothing.com (Info)Hardcoreová chiméra vrací úder. Po čtrnácté! Co by to bylo za začátek roku bez Persistence Tour? Od roku 2005 se staloputovní turné Persistence jistotou na koncertním poli, které přináší tonejlepší nejen z hardcore scény. A letos, už po čtrnácté, tomu nebude jinak!Tentokrát se můžeme těšit na sedm skvělých jmen, v čele s kultovními SICK OF ITALL a punk-rockovými IGNITE. Příznivci crossover thrash metalu mohou jásat nadoznámením MUNICIPAL WASTE a SIBERIAN MEAT GRINDER, kdežto fanoušci, lahodící siv tvrdém hardcoru, určitě uslyší na WALLS OF JERICHO a TAKE OFFENSE. Velkýmosvěžením soupisky jsou londýnští street punkeři BOOZE & GLORY. V minulosti turné hostilo například taková jména, jako TERROR, HEAVEN SHALLBURN, BIOHAZARD, BORN FROM PAIN, NAPALM DEATH a další, také letos  se můžeme těšit na skvělou sestavu, kteráotřese základy brněnského SONA, a to třetí lednovou neděli!Facebook event: https://www.facebook.com/events/975468979281516/Vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/162SICK OF IT ALL – That Crazy White Boy Shithttps://www.youtube.com/watch?v=P62rafKnbzMIGNITE – Nothing Can Stop Mehttps://www.youtube.com/watch?v=pupqEu4BFjoMUNICIPAL WASTE – Slime and Punishmenthttps://www.youtube.com/watch?v=fisQsjU5gvEWALLS OF JERICHO – Forever Militanthttps://www.youtube.com/watch?v=8jDq49PdiNYBOOZE & GLORY – Simplehttps://www.youtube.com/watch?v=K3CyonhJhx0SIBERIAN MEAT GRINDER – Ruder Than Thouhttps://www.youtube.com/watch?v=qA1MX-_Q0s8TAKE OFFENSE – Trusthttps://www.youtube.com/watch?v=dZyInzCyhLkhttp://www.crazydiamond.cz/greta_van_fleet_anthem_of_the_peaceful_army_recenze/1612http://www.crazydiamond.cz/greta_van_fleet_anthem_of_the_peaceful_army_recenze/1612janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mladá americká grupa GRETA VAN FLEET se ve své tvorbě natolikvzhlédla v legendárních LED ZEPPELIN, až mě to přijdetrochu úsměvné a vlastně i málo věrohodné. Dovedete si představit, že je vámdvacet let, jste na počátku vlastní hudební kariéry...máte to? A co tedy uděláte? Obětujetedoslova všechno úsilí na to, abyste zněli co nejvíce jako jedna z nejslavnějšíchkapel rockové historie? Sakra, to chcete od své tvorby zrovna tohle? Tak málo? Osobně se totižnějak nedokážu dokopat k závěru, že ambiciózní a svéhlavý tvůrce budevolit právě tuhle cestu. Vždyť co je pro lidi píšící historii pop/rock music víc než originalita a autentický projev?Takže, zásadní otázka, nechce on to všechno pozdvižení spíš třeba někdo jako váš táta? Ten starej, všemi mastmi mazanej Kiszka(kapelu tvoří trojice sourozenců Josh, Jake a Sam Kiszkovi, které odzadu jistíbubeník Danny Wagner), kterého tam za vámi čuchám každým okamžikem, toho v branži dobře situovanýho starýho Zepelína. Pro tohle jste zkrátka byli pěstováni! Budu doufat, že ten chlápek, ten váš tušený fotr není zas až takovej pedant jako byl kdysi starej Jackson(otec Michaela), ale pomyšlení na to, že je nějakým způsobem spjatej s hudebníbranží zaplašit nedokážu. Dřepí tam v tichosti, v křesle posazeném v nejtmavším koutě místnostia blaženě kýve na každičký Bonhamovský úder, Plantovské vejsknutí či snahu oPageovský riff. Hele, já tuhle mou myšlenkovou konstrukci fakt vidím, takže sev klidu usaďte a já zkusím něco napsat ještě o té hudbě.  Michigan není zrovna místem, odkud by do světa proudily hardrockové naděje napodobující velikány britské školy. Jasně, osobnosti tu vždy byli, Iggy Pop a Jack White, ale to je trochu něco jiného, Timěli pořádné koule! Dostatečně velké koule na boření bariér svojským přístupem hudby. Taky že s ním dobyli svět. GRETA VAN FLEET je totiž jen pečlivě zhotovený plagiát, dokonce tak pečlivě, až se můžete přistihnout, že vásta čisťoučká věc začíná trochu brát. Je to opravdu hodně zdařilá rockovárekonstrukce, sice sterilní a vypiplaná, vysmejčená do posledního detailu, alepřed tou prací je třeba smeknout. Ta práce byla provedena pečlivě. Je slyšet, že se v tom Nashvillu někdohodně snažil, aby se plán na zrození nových hromovládných bohů/ těch nových kladivounů ze Středozápadu zadařil … hm, ale to je trochukrátkodechá vize, nemyslíte? Že by s příchodem nové kapely, znějící zeppelinovskyjako už dlouho nikdo, náhle všichni padli na zadek? Ne, tohle nedopadne, kdyžona ta sterilnost prostě všechno odhalí. Nezpochybňuji talent mladíků ani jejichhudební potenciál, ale přeci jen nevěřím v až tak laciný přístup kposluchačům. A to nepatřím ani k těm, kteří by se hned snažili něco sméstze stolu na základě věku hudebníků. Zkrátka mne nesedí ta nulová potřeba znítpo svém. Když se v „The Cold Wind“ rozburácí ony suché údery bicích,tolik připomínající hru Johna Bonhama na desce „Houses Of the Holy“, jdepravděpodobně o jeden z nejsilnějších momentů, paradoxně i nejvícepřipomínajících LED ZEPPELIN, kteří ve srovnání s touhle omladinou působili vždy daleko hřmotněji a autentičtěji. Za singl byla nakonec vybrána frenetická „WhenThe Curtain Falls“, skladba hodně expresivní a neklidná, kde se Kiszkové a tenčtvrtej vzadu předvedou v plné parádě. Joshův hlas působí, i přes snahu o conejvíce věrohodného Roberta Planta, pořád tak trochu dětinsky a dle aktuální módy v pop-music vlastně emotivně. Nevím, zdali je za tím kus herectví nebo jestli todotyčný plně cítí, ale místy mě to trhá uši. Song „Lover Leaver (Taker Believer)“ je zas obstojnou připomínkou na obrovskýtrhák „Whole Lotta Love“, ambiciózní volba, ale co dál s tím? Byť jde o zdařilou a výborněposlouchatelnou jízdu, předloha je prostě Mount Everest rocku, tak co. Po akustických písních jako „You´re One“ nebo „The New Day“ kdy si kluciberou trochu oddechový čas, se dostáváme k asi nejlepší skladbě „Brave NewWorld“, což je košatě aranžované číslo v duchu, koho že asi?…ehm, LEDZEPPELIN z poloviny sedmdesátých let, samosebou. No závěrem v podstatě asi takhle,přestože je na debutové desce GRETA VAN FLEET celá řada obstojných skladeb, produkce i zvuk je dodetailu vypiplána a vše je krásně nažehleno, mám pocit, že touha znít za každoucenu jako LED ZEPPELIN je prostě spíš nešvar. V devadesátých letech bychto třeba slyšel jinak a chválil, ale nyní už mě tohle vracení se do sedmdesátek přijde zbytečné.http://www.crazydiamond.cz/venom_storm_the_gates_recenze/1611http://www.crazydiamond.cz/venom_storm_the_gates_recenze/1611janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Abych se přiznal, dost dobře nechápu motivaci Conrada Lanta alias Cronose k nahrávání stále dalších, při nejlepším průměrných a stále stejněznějících nahrávek, které mají za poslední dvacetiletku jediný efekt, a sicetotální devalvaci slavného jména severoanglických VENOM. Nejde o to, že průkopníciblack metalu a jedni z pilířů hnutí NWOBHM z počátku osmdesátých letnikdy nepatřili k bůhvíjakým virtuózům, od VENOM totiž nikdo nečekátechnické finesy a košatou výstavbu skladeb, ale přeci jen by se muzikant jakoCronos, který působí v rock´n´rollové branži čtyři dekády, mohl alespoňnějakým způsobem vyvíjet, zvláště pak, když jméno jeho kapely stále ještěneskončilo na smetišti dějin.  Jméno VENOM tam sice ještě nepatří, ale zcela jistě vím, žeaktuální řadovka ano. Cronos zkrátka znatelně podcenil fanouškovskou základnu avýsledný skladatelský proces tudíž vygeneroval neskutečně jalový a hloupý kusmetalové hudby, jakého by snad nebyly schopny ani kapely, které v oněch osmdesátýchletech končily svou pouť hned po debutové desce. Tahle věc je totiž natoliknecharismatická (posluchač si z jejího poslechu nic přínosného neodnese), že měprakticky uniká důvod jejího vzniku a dalšího fungování trojice. Opravdu bylotřeba celé té řady nudných alb, jakými nás VENOM zásobí minimálně od počátkumilénia? Nebylo by lepší zůstat jen koncertním artiklem a přehrávat do zblbnutísvé šlágry z nejslavnějších let? V tomto případě měpřijde, že ano, a to nemám podobný revivalový přístup rád.  Album „Storm the Gates“ je doznánímneskutečné nemohoucnosti kapely, které už před více než dvěma dekádami ujelvlak a ona neví kdy skončit. Pamatujete na památné hymny z osmdesátých let jako „BloodLust“, „In League With Satan“, „Live Like An Angel“, „Die Hard“ nebo „BlackMetal“ či „Countess Bathory“? A přesně takové skladby na novince v žádném případěnejsou. Na místo toho se posluchač dočká jen jakési stále stejně primitivníatrapy rádoby tvrdého metalu, jejíž vyznění by však působilo archaicky i několikdekád nazpět. Celek působí bez stěžejních momentů a lze jej označit jako nějakýhlučný, tlučící a uřvaný metal. Říkáte, co čekám od VENOM? Jasně, šlo sice už v osmdesátkách o surové a vlastně jednoduchézáležitosti, ale jejich nosné motivy se v hlavách fanoušků dokázaly alespoňuchytit. Je pravda, že scéna tehdy ještě byla v plenkách a vše se teprveformovalo a získávalo muzikantské ostruhy, ale právě proto mne zaráží tabohorovnost praotců černého kovu právě v souvislosti s produkcí tohoto jejich aktuálního odpadu. Vždyť i ti VENOM INC. (kapela složená ze dvou třetin bývalými Cronosovými spoluhráči Mantasem a Abaddonem, ale také Tony Dolanem, který Cronose u VENOM v letech 1988-1993 nahradil) již před více než rokem doložili životaschopný materiál,který bavil nesrovnatelně více, a to navzdory svému retro vyznění a old-schoolové naivitě.Zde ten nespoutaný a odlehčený přístup neslyším, naopak se dostavuje nucenost,upocenost a prostota jakéhokoliv nápadu. Asi by bylo záhodno zvážit, kdy tozabalit, protože tady je opravdu všechno špatně.http://www.crazydiamond.cz/unleashed_the_hunt_for_white_christ_recenze/1609http://www.crazydiamond.cz/unleashed_the_hunt_for_white_christ_recenze/1609hackl@volny.cz (Pekárek)Možná, že je třináctka smolné číslo, v případě UNLEASHED to však rozhodně neplatí. Jejich třináctý studiový zářez totiž vykazuje opravdovou kvalitu. Žádné překvapení, posledních xlet mají tito Seveřané laťku nastavenou proklatě vysoko. Může za to zejména kytarista Frederik Folkare, jehož kompoziční i producentské schopnosti zřejmě ještě nenarazily na své limity. Kdo by to byl po jeho nástupu v roce 1995 a několika relativně slabších albech, která následovala, čekal. Kvalitativní posun UNLEASHED směrem vzhůru započal v rámci jejich postklasického období asi o něco dříve, ale osobně za „výstřel z Aurory“, ohlašující novou éru, považuji až album „Midvinterblot“. Na této desce udeřili s obrovskou silou. I když časy legendárního debutu „Where No Life Dwells“ byly už dávno pryč, deathmetaloví fanoušci inkasovali v roce 2006 facku, která je upozornila na to, že jedno legendární jméno chytilo druhý dech. Folkare měl definitivně rozvázané ruce a od té doby vydávají UNLEASHED jedno dobré až skvělé album za druhým. Novinka „The Hunt for White Christ“ z popsaného trendu nijak nevybočuje.Mustr je přitom stále stejný, funkční metalová jízda, servírovaná na sto způsobů, podpořená spolehlivou rytmikou, vynikajícím vokálem Johnyho Hedlunda a často i působivým kytarovým sólem. Postupy, které se vracejí ke kořenům kapely, zazní zpravidla hned v úvodu té které skladby. Dalo by se říci na uklidněnou. Folkare je pak povětšinou velmi umně, každopádně však navýsost protřele propojuje s tunami riffů, jež jsou někdy o něco thrashovější, tu zas modernější, popř. melodičtější, resp. blackmetalovější, a to až s přesahy k takovým NECROPHOBIC, či dokonce DISSECTION. V tomto směru je poměrně bezskrupulózní. Jako houba v minulosti nasál kdeco a to nejlepší aplikuje s jediným cílem: vyprodukovat další a další 3-4minutové (deathové) šlágry made in Sweden. Zmíněný přístup, jakkoliv se může zdát prvoplánový, není v žádném případě bezpracný, ovoce, které přináší, je tedy více než zasloužené. UNLEASHED i díky němu přežívají na úrovni, o níž se řadě jiných může jen zdát. Nutno také přiznat, že škála nápadů, díky nimž vznikl vražedný debut kapely, která sice již tenkrát chtěla znít švédsky, ale ne zas až tak švédsky, je poměrně omezená. Byla tudíž plně vyčerpána již na prvních třech albech. Osobně u UNLEASHED dnešních dnů tak trochu postrádám vlastně jen určitý typ doomovějších pasáží, které mi připomínaly CANDLEMASS. Jo, a možná ještě o něco více jedu na úkor epiky.Takže, co se v postapokalyptickém světě Odalheim aktuálně děje? Jako vždy nás čeká pořádná řežba, tedy v podstatě dokonalá reflexe světa nynějšího. Na úvod tu máme severskou deathovou (death-blackovou) vichřici „Lead Us into War“ s vojáckým refrénem, který bude bořit kluby. Až vám bude někdo říkat, že její úvod zní spíše jako čistokrevní ENTOMBED, odkažte ho prosím na Johnyho prvotní působiště. I v dalších skladbách se postupně vkrádá black, i díky odpovídající vokální složce však nikdy nezvítězí. Jeho úkolem je pouze dodávka harmonií a melodií, určených k navození těch správných nálad. Folkare exhibuje jak ve smyslu variability doprovodných kytar, tak sól, kterým nejlépe prospívá valivé zázemí ve stylu KING DIAMOND, resp. jimi inspirovaných ARCH ENEMY, čehož si je dotyčný bezpochyby dobře vědom. Zmíněné udeří do uší kupř. v „Terror Christ“ a „They Rape the Land“. Sem tam zazní i temná pompa ala BEHEMOTH či nějaký ten nadjentlý riff. Skladby na tom ovšem nestojí, jde jen o prostředky, jimiž je zmlsaný posluchač s popovými preferencemi, kterých je i mezi metalisty většina, neustále udržován ve střehu. Nerad bych v této souvislosti zapomněl na bubeníka Anderse Schultze. Zásluhou dostatečně razantní a nápadité hry jeho bicích je výsledný efekt takřka dokonalý. Velmi pěkně pumpuje i Johnyho baskytara. Na stárnoucí old school borce prostě více než slušný výkon. Povedený mix pak přispívá k tomu, že i méně zkušený posluchač si může snadno vychutnat puls každého nástroje. Proč se však zmiňuji o mixu a nechválím přímo zvuk. Folkare sice odvedl fantastickou produkční práci, co je to však platné, když si nepohlídal mastering. Poslech poslední řadovky UNLEASHED totiž bolí. Možná, že se činorodá hvězda ze stáje melodiků Frontiers Records, Erik Mĺrtensson, při masteringu minulého alba osvědčil, ale tentokrát selhal. Míra komprese činí z poslechu novinky fyzicky nepříjemný zážitek, zvláště pokud se vyhnete peckám a šáhnete po trochu slušných sluchátkách. Srovnání s prací osobnosti typu Petera In de Betou, jenž se ujal masteringu již zmíněného „Midvinterblot“, dopadá pro Erika tristně. Jestliže se však jedná jen o můj laický dojem či příliš konzervativní pohled, mohou být lidé z Napalm Records, k nimž aktuálně UNLEASHED přešli, navýsost spokojení. Kapela se zachovala profesionálně a ve spojitosti se změnou vydavatele odevzdala na „The Hunt for White Christ“ své maximum. Posluchači si i díky tomu mohou vychutnat album, které nenudí ani na okamžik a na němž každá ze skladeb plní roli prvotřídní reklamy na neodolatelné metalové album, popř. lákavé pozvánky na našláplý koncertní set, který hafo metalistů pobaví a nikoho neurazí. Co se týče vražedné komprese, osobně ji budu řešit koupí vinylu, který bude „zmástrován“ snad o něco šetrněji. Ano, ani já jsem neodolal. Do konce roku si plánuji objednat pár inteligentních popových desek, co mi pod rouškou výročního bilancování doporučili hipsteři z Bandcampu. Tak k tomu přihodím ještě nové UNLEASHED. Bude to, ehm, …stylové. http://www.crazydiamond.cz/top_alba_za_rok_2018_asylum/1607http://www.crazydiamond.cz/top_alba_za_rok_2018_asylum/1607nobody@nothing.com (Stray)Zde je tedy shrnující žebříček nahrávek pro právě uplynulý rok, který dle mého názoru byl hodně plodný na opravdu zajímavé a bytelné nahrávky. Celkově mám pocit, že to s rockovou a metalovou hudbou vypadá zas o trochu lépe než třeba v minulé dekádě nebo na začátku této právě probíhající. Znovu bych chtěl upozornit na subjektivitu daného žebříčku, který byl sestaven pouze jedincem, nikoliv kolektivem sledovačů dění, tak to prosím zohledňujte. Hezké čtení a poslech, ať se i hudební rok 2019 vyvede stejně jako ten právě uzavřený. Hlavně zdraví.1.JUDAS PRIEST – Firepower2.A PERFECT CIRCLE – Eat The Elephant3.THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Sometimes The World Ain´tEnough4.OPETH – Garden Of The Titans5.VOIVOD – The Wake6.IHSAHN – Ámr7.RED DRAGON CARTEL - Patina8.IMMORTAL – Northern Chaos Gods9.MONSTER MAGNET – Mindfucker10.ORPHANED LAND – Unsung Prophets And Dead Messiahs11.PRIMORDIAL – Exile Amongst The Ruins12.JONATHAN DAVIS – Black Labyrinth13.ALICE IN CHAINS – Rainier Fog14.AT THE GATES – To Drink From The Night Itself15.METAL CHURCH – Damned If You Do16.OBSCURA – Diluvium17.GHOST – Prequelle18.THE DEAD DAISIES – Burn It Down19.BLOODBATH – The Arrow Of Satan Is Drawn20.SAXON - ThunderboltDál mne na světové rockové a metalové scéně zaujala nová alba od VOLA, MUSE, SHINING, REEF, BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, SLASH, RIVERSIDE, AMORPHIS, SATAN, BEHEMOTH, U.D.O. nebo JOE BONAMASSA. http://www.crazydiamond.cz/firehouse_nebe_seslane_k_noham_fanynek_profil/1606http://www.crazydiamond.cz/firehouse_nebe_seslane_k_noham_fanynek_profil/1606janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pokud existovala v první polovině devadesátých let nějaká svěží a neokoukaná hair-metalová kapela, která zůstala svá a s přehledem odrážela nápor ze strany alternativního rocku a grunge, a ještě v pomyslném souboji dokázala vítězit, pak to byli jednoznačně FIREHOUSE. Čtveřice z města Charlotte v Severní Karolíně. Personálně stabilní band měl zkrátka šmrnc a neskutečný hitový potenciál, který i v devadesátkách stále ještě mnohé oslovoval.  Rozhodně jim však také nescházely zkušenosti a nutná muzikantská vybavenost. Historie kapely se totiž začala psát asi šest let před tím, než vůbec v roce 1990 vyšla bezejmenná debutová deska „FireHouse“ u mamutího kolosu Epic Records. Když totiž v roce 1984 lokální kapela kytaristy Billa Levertyho WHITE HEAT potřebovala bubeníka, na inzerát se přihlásil jistý Michael Foster. Asi o rok později se k této dvojici přidali ještě dva kudrnáči z kapely MAXX WARRIOR, tvořící posléze nápadnou image FIREHOUSE, talentovaný zpěvák C.J. Snare a baskytarista Perry Richardson. A protože kluci patřili spíše mezi pracovité a často koncertující muzikanty, než aby se jich týkaly nějaké skandály, není historie FIREHOUSE v časech před jejich velkým průlomem opředena žádnou zaznamenáníhodnou legendou. Změna názvu na FIREHOUSE se uskutečnila těsně před podpisem smlouvy s major labelem Epic v roce 1989. Deska vznikala pod produkčním dohledem Davida Pratera, který svým vkladem natolik zaujal, že jej v roce 1992 dokonce angažovali DREAM THATER, aby jim zaštítil jejich druhou řadovku „Images And Words“. Nicméně Praterova práce a veškerý perfekcionismus se nesmírně odrážel už ve výsledcích hudby FIREHOUSE, jejichž bombastický sound a bezproblémová hitovost si získaly srdce nejednoho amerického posluchače. Není divu, že David posléze kývnul i na pokračování spolupráce a produkoval rovněž druhé a dle mého vrcholné album „Hold Your Fire“ z roku 1992, ostatně v té době už byli FIREHOUSE stadiónovým pojmem a jejich věhlas se pomalu dostával i na Starý kontinent. Vraťme se však k debutové desce „FireHouse“, která vyšla v září roku 1990 a do roka se stala dvojnásobně platinovou, neboť stadiónové hymny jako „All She Wrote“, „Don´t Tread Me Bad“ nebo power balada „Love Of a Lifetime“ zkrátka zaujaly, a mnoho lidí považovalo tyto přes noc slavné rockery dost možná za nové DEF LEPPARD. Rozhodně to v té době, díky právě FIREHOUSE, nevypadalo s melodickou hardrockovou a metalovou hudbou zas tak zle. Kapela i její debut sklidily celou řadu ocenění, od objevu roku, přes nejlepší nový hardrockový artikl, až po nejlepší prvotinu. Ostatně i samostatné singly velmi bodovaly, a tak se zdála budoucnost nadmíru příznivá. Když se šlo podruhé do studia, kapely jako NIRVANA, PEARL JAM, SOUNDGARDEN nebo RED HOT CHILI PEPPERS již ovládaly světové žebříčky populární hudby. Navzdory tomu však album „Hold Your Fire“ rovněž uspělo. FIREHOUSE využili svých největších předností a drželi se pořekadla o nezměněné receptuře z prvních prací, a tak dvojka prakticky navazuje v podobně bombastickém a pompézním duchu, ba co více, mám pocit, že po skladatelské stránce je ještě o kus silnější a kultivovanější. Ve studiu byl samozřejmě s muzikanty znovu David Prater a z druhého alba tak do světa brzy zní takové řízné hymny jako „Reach For the Sky“ nebo „Rock You Tonight“, odlehčená hitovka „Sleeping With You“ nebo dvojice fantastických a nanejvýš dojemných balad „When I Look Into Your Eyes“ nebo „Hold The Dream“, kde vystupuje onen nazdobený sound hezky do popředí a ukazuje světu svou velkolepost. Za onen prvoplánově načechraný zvuk a přehnaně romantický přístup si ostatně kapela vysloužila rovněž i nějaké ty posměšky, nicméně potenciál chytlavosti byl v případě jejich skladeb prostě ohromný. Na třetí desce už byly znatelné změny, neboť dobová móda kapele velela dostat do skladeb větší poměr určité zemitosti a přirozeného, klávesami nevyhnaného kytarového zvuku. Produkce alba „3“ z roku 1995 se tentokrát ujal Ron Nevison, což byl v oblasti zaoceánského metalu osmdesátých let velký pojem. Řada lidí považuje desku, která nevykazovala takovou dávku zdobnosti a chorálového bombastu, za slabší než dvě předchozí, ale existuje rovněž početný zástup fanoušků, jenž si myslí, že „trojka“ je nejsilnějším albem od FIREHOUSE. Záleží holt na tom, jak se komu líbil onen původní nadupaný styl a kolik lidí kapele věřilo, i když se své někdejší zbraně dokázala vzdát na úkor autentického rockového vyznění oproštěného od všech zkrášlovadel. Každopádně album „3“ znělo přirozeně, skutečně a kapela znovu předvedla početnou sadu obstojných rockových songů – za všechny třeba nadupaná čísla v úvodu sady „Love Is a Dangerous Thing“, „What´s Wrong“ nebo „Somethin´Bout Your Body“. Třetí album se nakonec nestalo stejně úspěšným jako dvě předchozí, neboť doba přála zcela jinému druhu hudby, nicméně závěrečná milostná píseň „I Live My Life For You“ se stala celosvětovým šlágrem a jedením z největších trháků od FIREHOUSE v jejich historii, logicky také nejúspěšnější skladbou na této desce. I přes ztrátu nahrávací smlouvy, kapela v nezměněné sestavě koncertovala dál až do roku 1999, kdy z řad FIREHOUSE odešel baskytarista Perry Richardson. Mezitím vyšlo v roce 1996 album „Good Acoustics“, jakýsi z nutnosti firmou vydaný unplugged koncert, kde FIREHOUSE hrají v klidnější podobě své největší hity. Tahle deska se nakonec stala rozlučkovou s vydavatelstvím Epic. Od čtvrté studiovky „Category 5“ vychází alba FIREHOUSE v omezeném nákladu pouze ve Spojených státech a Japonsku, a v Evropě jsou prakticky těžko sehnatelná, nicméně, až na onen výše zmíněný baskytarový post, zůstávají FIREHOUSE bez personálních změn ve své klasické sestavě ještě v současné době, jakkoliv to v posledních patnácti letech s alby nepřehání. Zpětně lze říci, že se FIREHOUSE v první polovině devadesátých let stali prakticky poslední velkolepou stadiónovou Hard N´Heavy kapelou, která byla i v nepříznivé době schopná vyprodávat hokejové arény a distribuovat alba mezi fanynky v milionových nákladech. http://www.crazydiamond.cz/cd_lp_bazar_ulice_bedricha_smetany_6_plzen_pandemonium/1604http://www.crazydiamond.cz/cd_lp_bazar_ulice_bedricha_smetany_6_plzen_pandemonium/1604nobody@nothing.com (Stray)Jelikož se už v Čechách příliš hudebních bazarů nenachází, chcidát vědět o jednom docela ukrytém a nenápadném, ale v podstatě dobrém,který se nachází v jednom z vnitrobloků v ulici Bedřicha Smetany číslo 6 v Plzni. Majitel je rozumný člověk s dlouholetou praxí v terénuprodeje hudebních titulů a pokud zrovna hadříkemneleští vinyly nebo udiveně neodráží snahy nějakého zmateného návštěvníka o prodej CD s hodnotou mokrého papírového tácku od piva, pak je plně k dispozicia lze se s ním o hudbě fundovaně bavit. Trochu jsem mu tam sice zkritizovalširoký stylový rozptyl nabízené hudby (necílí jen na fajnšmekry), kdy je kromě hodnotné hudby (prakticky vše napříč žánry posledních šedesáti let - od Franka Sinatry přes THE CURE až třeba po DREAM THEATER či THE DILLINGER ESCAPE PLAN) schopen vykupovat a vystavovat obskurnosti formátu DAMIENS, ale na druhou stranu má velký přehled a jeho krám vždy nabízel nějakoutu zajímavůstku. Seznam titulů se zde v podstatě hodně rychle mění, a takje stav na bazarovém webu třeba kontrolovat s častou frekvencí. Už jsemzde natrefil na několik desítek opravdu nesehnatelných lahůdek za dobré ceny a zahojil se.Prodej obsahuje nosiče ve formátech CD, LP, DVD, ale i BluRay a MC, ato jak použité, tak dost často také úplně nové, stejně tak se zde vše vykupuje(týká se to i hudebních knih a filmů) a oproti pražským shopům s použitými tituly je majitel tohoto plzeňskéhobazaru o několik desetikorun hodnější, jak vždy na místě nezapomenu utrousit. Z mého pohleduzde byla domluva vždy naprosto bezproblémová, a tak bazárek rád zpropaguji. Do 3.ledna 2019 zde navíc probíhá 20% slevová akce (viz odkaz na web níže).                                   https://www.cdlpbazarplzen.cz/http://www.crazydiamond.cz/slaughter_navzdory_nastraham_zivota_vrcholum_i_padum_profil/1603http://www.crazydiamond.cz/slaughter_navzdory_nastraham_zivota_vrcholum_i_padum_profil/1603janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se na samém počátku roku 1989 rozhodli dva členové VINNIE VINCENT INVASION (jmenovitě zpěvák Mark Slaughter a baskytarista Dana Strum)založit svůj vlastní band, vydavatelství Chrysalis je okamžitě podpořilo. Britskánahrávací firma, zaštiťující od poloviny osmdesátých let ze své newyorskékanceláře realizaci (kromě jiného) také obou nahrávek kapely někdejšího cílevědomého kytaristy od KISSVinnieho Vincenta, velmi věřila v úspěšnost zcela nového aneoposlouchaného pop-metalového projektu, jehož nahrávky by si dokonceambiciózní a disciplinovaní hudebníci produkovali sami. A tak v nevadské poušti,na okraji města symbolizujícího Ameriku jako žádné jiné (Las Vegas), vznikliSLAUGHTER, kapela s nejvyššími ambicemi pro průlom do mainstreamově-rockových charts. U problematického Vincenta získala dvojice patřičnéostruhy a když projekt po druhé řadovce, paradoxně nazvaném komerčním propadáku „AllSystems Go“, nevykazoval na sklonku roku 1988 skoro žádné naděje napokračování, bylo rozhodnuto. Jakkoliv byl Mark Slaughter se svým sympaticky slušňáckým vízorem a nekonfliktní povahou chápán jako tvář souboru, tím pravým tahounem se stal právě baskytarista Dana Strum,který nejenže působil coby mluvčí kapely, ale výrazně zasahoval doskladatelského procesu a spolu s Markem vlastně později produkoval všechnaalba SLAUGHTER. Na jaře 1989 se tedy k oběma nadupancům připojujekytarista Tim Kelly a rovněž i bubeník Blas Elias. Sestava stvrzující po celounásledující dekádu (a nebýt Kellyho osudové autonehody v roce 1998, takasi navždy) týmového ducha a neuvěřitelnou semknutost, byla tak kompletní. OStrumově sebevědomí tehdy svědčily časté výroky, kdy hudebník označil svou skvadrujako nejvíce anti-drogový band na scéně, čímž andělští SLAUGHTER proti sobě popudili celou řadu lidí z branže, avšak na druhou stranu zabodovali zejména u dívek a žen, pro které byla kapela s čistým profilem,navíc hrající sladkobolné hardrockové songy lehce šmrncnuté blues, tou pravoupastvou. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, neboť vydavatelskástáj kapelu velmi podporovala a propagovala nejen doma ve Státech, ale i poEvropě. Debutová deska „Stick It To Ya“ z roku 1990, vezoucí se na vlně bombastických produkcí v americkém metalu konce osmdesátýchlet, vlastně značila největší úspěch SLAUGHTER za celou jejich kariéru (přes 5 milionů prodaných kusů). Jáosobně debut nevnímám jako jejich nejlepší desku, naopak mě přijde jako dílo,kde je několik hymen obloženo poměrně banálními songy. Vše je produkčně uhlazené, do detailu zvukově šlechtěné a vlastně v rámci podobného typu hudby nepřekvapivé. Jde vlastně o klasický vzorek americkéhostadiónového metalu dané doby, jaký ten rok reprezentovaly i další úspěšné kapely typuWARRANT, WINGER nebo FIREHOUSE. Všechny tři singly z alba zabodovaly, aťuž mám na mysli baladu „Fly To the Angels“, pozitivně romantickou skladbu „SpendMy Life“ nebo chorál „Up All Night“, každá se umístila do čtyřicátého místa v americkécharts. Deska se nakonec stala dvojnásobně platinovou, neboť právě stěžejní kusy trefovaly střed terče a šly na ruku všem sledovačům dobových trendů v Hard N´Heavy. Jenže uSLAUGHTER vše nebylo jen o módě, takže je třeba potvrdit, že kapela byla vždy naskvělé muzikantské úrovni a špičkově sehraná a v hard rocku zorientovaná. Kluci se ostatně hned od počátkunevyhýbali koncertování nejen v USA, ale i častým výjezdům do VelkéBritánie a na Starý kontinent, kde se svým debutem rovněž slavili ohromný úspěch, což u podobného typu kapel nebylo nic obvyklého. Druhá deska „The Wild Life“ z jara roku 1992 měla tudížv období největšího vzedmutí grunge sakra těžký úkol a logicky nezaznamenalapodobný úspěch jako debut, ačkoliv se o ní jako o propadáku ani omylem nedámluvit. Osobně mám dvojku vlastně radši než debut, neboť kapela slyšitelnězrála a materiál vykazoval větší hloubku a výživnost, ať už skladatelskou,hráčskou nebo produkční. Od úvodní hymny „Reach For The Sky“ je zjevné, že se zde trochu přitvrdilo, a rockové songy získávaly na rozmáchlosti a začaly se klonit trochu blíže k předobrazům z letsedmdesátých a živelnosti bájných LED ZEPPELIN. Zejména Markův vysoko položenýječák mohl v mnohým afektovanějších polohách připomenout projev RobertaPlanta. Na druhé straně byla stále nabušenější instrumentace, kde se vedle bravurnírytmiky Dana Strum/ Blas Elias vyjímala také tklivá kytara Tima Kellyho, nic z toho však nepřerůstalo pohodlnou poslouchatelnost a přímočarý ráz rockových skladeb. Titulní song „The Wild Life“ se stal ústředníhymnou a byl obklopen takovými chytlavými písněmi, jako je právě zeppelíny inspirovaná balada „Days Gone By“ s vícehlasými chóry a výrazným piánem, dvě AOR hitůvky„Real Love“ (v klipu vystupuje představitelka Brendy Walshové z Beverly Hills 90210 herečka Shannen Doherty) a „Streets Of Broken Hearts“, které vlastnily přímočarou melodiku a úhlednost, nebo tvrdšími a vypjatějšími čísly - např. kodrcavé boogie naplněné rtutí „Out For Love“ s pronikavým zpěvem Slaughtera. Upoutala i řízným metalovým riffem poháněná „Hold On“. Zde rovněž začal být kapele vlastní bluesovýnádech a táhlý ráz některých songů (viz. třeba poloakustická „TimesThey Change“). Když byl Tim Kelly v roce 1993 obviněn (následkem jedné asi čtyři roky staré události) z držení zakázaných látek a popotahován po soudech,měli protidrogově zaměření a čistí SLAUGHTER rázem máslo na hlavě. Strumova někdejší prohlášení tak působila ve světle nových a mediálně hojně propíraných události docela úsměvně. Celá záležitost se však záhy vysvětlila a hudebník vyfasoval pouze finanční napomenutí. A když v určitém období přicházejí komplikace, pak je to obvykle na více frontách. Právě tou dobou došlo rovněž k vyhazovu SLAUGHTER z řad jejich vydavatelské stáje. Chrysalis byli totiž krátcepřed tím pohlceni kolosem EMI a ten se zbavoval neperspektivních skupin a umělců. Doba se překotným způsobem měnila a melodický hard rock zrovna nešel do krámu aktuálním trendsetterům. V roce 1995 se tedy kapela upsala stáji CMC International (vEvropě SPV/Steamhammer), kam se kromě SLAUGHTER začaly přesouvat i další známévlasovité bandy v časech recese zaoceánského rocku. Albová trojka nazvaná „FearNo Evil“ měla tak určitě mnohem slabší mediální podporu a z toho sesamozřejmě také odvíjela její prodejnost. Nicméně je třeba dodat, že deskapatří k vrcholům diskografie kapely a nabízí naprosto ucelené a precizněvyšlechtěné rockové skladby, svým zvukovým pojetím plně kompatibilní s postupujícímidevadesátými roky, tedy hutnější, dynamičtější, byť samozřejmě stále klasicky rockové. I po textové stránce už tonebylo jen o lásce, vztazích, rozlučkách a opětovných shledáních, ale materiálbyl poněkud jedovatějšího a skutečnějšího ražení – např. válečné téma v metalovévypalovačce „Hard Times“. Ústřední singl „Searchin´“, pojednávající o hledání svého místa navzdory životním přešlapům a svodům, platil za naprosto libovou rockovou vypalovačku s motorkářským feelingema silným ústředním riffem. Pro song bylo rovněž typické, že jej Mark zpívá v poněkud nižší hlasové poloze, která mu hodně sedne. Zkrátka bylo poznat, že SLAUGHTER se znovu vyvíjí a vlastně docela správným směrem. Všechny skladby zněly o něco zemitěji a byly strožejší než tyz časů úsvitu devadesátých let – a to jak temnější kusy typu úvodní „LiveLike There´s No Tomorrow“, vyřvávačka po vzoru THE CULT - „Get Use To It“ nebo kusy, kde byl prokázán apetit po zvýrazněných bluesových kořenech a zeppelinovské atmosféře – „Breakdown ´N Cry“ nebo „Yesterday´s Gone“. Albu rovněžprospěla rozumná padesátiminutová délka a absence vycpávek, škoda jen toho, že materiál vyšel v časech,které podobné hudbě nepřály.  O dva roky později se dostává na pulty již čtvrtá řadovka „Revolution“,kde SLAUGHTER pro změnu nezakrývají své velké inspirace v hudbě šedesátýcha sedmdesátých let, zejména pak u THE BEATLES a u glam-rockové horečkyz Londýna (hned úvodní song „American Pie“ připomene kupříkladu T-REX). Deska má procítěnější charakter atáhne se skrze ni lehký opar starodávné psychedelie. Skladby rovněž působí tak nějak hladčeji aplně souzní se snovou atmosférou díla, které působí asi nejméně divoce z celédiskografie SLAUGHTER. Zvuk je přizpůsoben právě probíhající době, která sivlastně na podobném retro experimentování zakládala. O „Revolution“ lze napsat, že představuje pestrousbírku, ale také určitý protipól k předchozí, kompaktní a řízné rock´n´rollové fošně „Fear NoEvil“. Deska má své vrcholy ve skladbách jako je rozepjatá halucinogenní suita „Heavenit Cries“ (patrné inspirace u „Kashmir“ od LED ZEPPELIN, nejen díky kaskádově pojatým riffůma smyčcům, ale i díky těžkotonážnímu suchému úderu Blase Eliase) nebo o něcoméně mohutné věci jako noční jízda „Heat Of the Moment“, láskyplnáhitovka „You´re My Everything“ nebo věc vystavěná po vzoru pozdních THE BEATLES „Hard To Say Goodbye“. Kapela se sama tedy znovu dokázala (bez producenta) vybičovatk naprosto skvělému výkonu a předložila už čtvrtou velmi dobrou sbírku zaosm let své existence, navíc schopnou odolávat neúprosnému zubu času se ctí a to ještě v současnosti. V roce 1998 však nastává doba temna i pro takové držáky a bojovníky jako byli SLAUGHTER, protože následkem autonehody uprostřed arizonské pustiny umírákytarista Tim Kelly. Otřesený zbytek kapely to však po chvílích deziluze nevzdává anejprve vypouští koncertní album, které tvoří záznamy z živého vystoupení, na kterémje k slyšení právě Timova kytara – „Eternal Live“. Jde o koncert natočenýv průběhu posledního turné. Záznam byl pořízen v Mexiku v roce 1997. Náhradou zaTima se nejprve na předem domluvené koncerty stává sólový kytarista od Vince NeilaDave Marshall, aby se v kapele nakonec uchytil až Jeff Blando, který byldo té doby znám zejména z řad rockerů SAIGON KICK. Poslední pátá řadovka „BackTo Reality“ je tedy jediná věc od SLAUGHTER, na které je k slyšení právě Blandovakytara, neboť se po roce 1999 SLAUGHTER zcela vzdali nahrávání studiových alb, byť občasně koncertovali a nikdy vlastně neohlásili rozchod. Co se týče alba „Back To Reality“, jdebezesporu o nejslabší nahrávku diskografie (i když asi ne slabou). Materiálu chybí jakési pojítko a stěžejní silné momenty a vše působí stylem rychlého spíchnutí nebo vysypanýchšuplíků. Kapela od té doby studiově mlčí. Nicméně Mark Slaughter se dnes hudbou docela obstojně živí, když mimo jiné pracuje na zakázkách několika amerických televizních stanic. Na svém kontě má dvě sólová alba, z nichž to druhé „Halfway There“ vypustil před rokem prostřednictvím Universal Music, což byla po osmnácti letech první nahrávka kohokoliv ze SLAUGHTER vydaná za přispění velké firmy.http://www.crazydiamond.cz/sick_of_it_all_wake_the_sleeping_dragon_recenze/1610http://www.crazydiamond.cz/sick_of_it_all_wake_the_sleeping_dragon_recenze/1610jirikubis1975@gmail.com (Subeer)Není jednoduché recenzovat desku kapely, jež si více něž tři dekády udržuje vzácně vyrovnanou skladatelskou formu, stejně tak zarputilou oddanost hudebnímu stylu, který sama spoluzakládala a během těch dlouhých let výrazně formovala, a která je navíc ve vašich archivech vedená pod záložkou „Srdeční záležitost“. Člověk pak při psaní musí odhánět vtírající se klišé obraty nebo zápasit s opakováním již dávno vyslovených chvál a nový počin SICK OF IT ALL „Wake The Sleeping Dragon!“ pro mě podobné nástrahy opět skýtá. Při čtyřletém čekání na dvanáctou řadovku se fanoušci určitě nenudili. Čtveřice hardcoristů pod heslem „Blood, Sweat And No Tears“ téměř permanentně obráží veškeré možné koncertní štace po celém světě, nejsou jí cizí malé kluby, nestydí se rozehřát davy na velkých festivalech. Ty nejskalnější se mohli potěšit dvanácti minutovým EP o pěti položkách „When The Smoke Clears“ vydaným v exkluzivním přebalu v roce 2016 ku příležitosti třicetiletého jubilea.   Na novinku, která vyšla začátkem listopadu, nás nedlouho předtím lákaly dvě skladby „Inner Vision“ a „That Crazy White Boy Shit“. Obě vystřihnuté dle skladatelských šablon dobře známých z předchozích alb, čili něco málo metalových rozmělňovačů v hardcorovém ladění plus typické rozhoupávání skladeb do skočných, vyřvávaných refrénů odrážejících názvy písní. Nic překvapivého v očistném žáru rozpáleného newyorského kotle, jehož významným živitelem jsou, vedle energicky bohaté hudební hmoty, i srozumitelně formulovaná textová sdělení. A právě mistrná kombinace těchto svou elementů produkuje jakousi katarzní směs, která posluchačovi pomáhá smýt špínu kypící z věčně přítomných negativních nálad ve společnosti. Zpěvák Lou Koller v jednom rozhovorů i vysvětloval, že většina textů SICK OF IT ALL se snaží příjemce navigovat k vnitřnímu vyrovnání, k nalezení svých vlastních hodnot, o ty si pečovat, z těch se těšit a nenechat se zahrnout nánosy svinstva z okolního světa. Potud tedy i filozofie skupiny v kostce. Album „Wake The Sleeping Dragon!“ skutečně nabízí několik vskutku nabroušených slovních spojení, jenž jenom doostřují už tak řádně řezavé hudební podklady. Ať už mluvíme o titulním válu propírajícím nacistické praktiky mnoha současných politiků nebo třeba „Deep State“ je vynikající filipikou proti přetékajícím sračkám ze všech možných mediálních hajzlů. Jsou zde i textově odlehčenější položky jako výše zmiňovaná „That Crazy White Boy Shit“, což je deklarovaná a dosti osobitá pocta bardům BAD BRAINS. Překvapivý moment a hudební zpestření přináší „Bull’s Athem”. Skladba namířená proti týrání zvířat jako by přímo vypadla z repertoáru Massachusettských punkerů s irským temperamentem DROPKICK MURPHYS, a kde k hostování u mikrofonu přispěchali Chuck Ragan (HOT WATER MUSIC) a Tim McIlrath(RISE AGAINST), prozradím, že v ní netryská býčí krev, ale krev jiná. Co se týče mírného experimentování v mezích žánru a interních standardů kapely, tak se letos kvarteto hodně vytáhlo. Basák Craig „Ahead“ Setari si vystřihnul hlavní zpěv na „2+2” a to, že umí pořádně zaštěkat, fanoušci už moc dobře vědí. Svojí pěveckou příležitost dostal i bubeník Armand Majidi v posledním válu „The New Slavery“, zde nutno říci, že se své nové role zhostil se ctí. Z desky čiší velká tvůrčí uvolněnost, která je i hlavní příčinou celkového pestřejšího vyznění. Rád bych zmínil pecky, jakými jsou „To The Wolves“ nebo „Self Important Shithead“, obě se vešly do stopáže pod dvě minuty nebo ta druhá dokonce pod šedesát vteřin a shodně odkazují na úplné hudební začátky formace. Je z nich hned cítit dědictví starých, dobrých, divokých časů a vy okamžitě víte, kam jste vedeni. Obě skladby, ale zároveň působí dosti současně, ta garáž se holt trošku repasovala. Tento výsledek má z velké míry na svědomí dánský zvukový mág Tue Madsen, který sice aktuální kolekci neprodukovat jako ty poslední tři, ale postaral se o finální mix a mastering.   The Jerry Farley, který se SOIA už nějaký čas úzce spolupracuje, se tentokrát ujal producentské práce a, dle prohlášení skupiny, měl velký podíl na formování obsahu. Chlápek, který spolupracoval například s MADBALL nebo LAMB OF GOD se nebál podržet otevřené dveře k rozmanitějším hudebním polohám a konečný výsledek opravdu nenabízí velký prostor k nějaké kritice jednotvárnosti materiálu, naopak.  I takové umírněnější vyřvávačky „Always With Us“ mají na soupisce své opodstatnění a dávají prostor pro nádech k dalším průchodům bublající pozitivní agrese, která ale umí vyplivnout i fešný kytarový riff ve vynikající pumelenici „Hardcore Horseshoe“. Sedmnáct fláků na ploše třiatřiceti minut se znovu honosí vším potřebným, co většina fandů od SICK OF IT ALL očekává. „Wake The Sleeping Dragon!“ je nadplán vyšperkováno znatelnou skladatelskou nespoutaností a producentským nadhledem. Nikdo nikomu nemusí draze vysvětlovat, že tam jsou extra velké kousky ovoce, konzument je totiž z fleku vidí, zde tedy slyší. Osobně jsem velmi rád, že legendy jako SOIA v hudebním světě pořád čile fungují, jejich základy jsou vybudované na oddanosti, nadšení a poctivosti ke svému řemeslu, a proto se nemusí bát, že by ztratily fanoušky na úkor moderních trendů. Možná těch nových, mladých příznivců už tolik neosloví, ale to jim však nebude bránit k dalšímu pokračování.  Až se ten další barák na Wall Streetu bude zase jednou hroutit, tak tato instituce z Queensu tu bude jistotně pevně stát!http://www.crazydiamond.cz/artillery_the_face_of_fear_recenze/1601http://www.crazydiamond.cz/artillery_the_face_of_fear_recenze/1601janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak co říkáte na dánské ARTILLERY? Přes všechny ty uznalé arespektem naplněné články tahle kapela jako by stále nemohla zcela prorazit do vyšších pater evropské scény. A to už jde o zasloužilé pamětníky spjaté s rozvojem speed/thrash žánru osmdesátých let. Zdali je to tím, že jejich klenutý zvuk nevlastní až tak osobité kouzlo, nebože řada metalových fans neví, jestli dlouholetou kapelu zařadit spíše do rankuagresivní thrashové hudby nebo je má hodit mezi surovější melodiky po vzorutřeba RAGE, to opravdu netuším. Jedno však vím jistě, jejich hudbu si poslechnuradši než všechny ty o generaci mladší neo-thrashové módní sekanice ubité monotónností agresivních riffů a vším tím metalcoreovým chrčenímtýpků za mikrofonem. ARTILLERY dost možná nikdy nebudou patřit mezi velká jména(vlastně bych spíš řekl, že určitě), ale to neznamená, že nestojí za nic. Novinka„The Face Of Fear“ je v jejich nynější post-comebackové etapě již pátýmalbem, celkově pak devátým, a má všechny předpoklady, že se obstojně zařadímezi jejich klasické vály. Na posledních albech se jednoznačně uchytil vznosný a silovýhlasový projev nadějného melodika Michaela Bastholma Dahla, který už od alba „Legions“zapadl do hutného zvuku souboru opatřeného vždy v únosné míře názvuky jakésimysteriózní zdobnosti. Na ARTILLERY si cením, že jejich hudba má nějaký příběha působí neprvoplánově. Skladby jsou vrstevnaté a hudebníci se do nich snažívtěsnat onu heroickou kytarovou patinu, jaká byla tolik typická pro celou řadu heavymetalovéhoold-schoolu z dávných dob. Jasně, dnes se hraje mnohem dynamičtěji, a iARTILLERY zvuk přizpůsobují divoce upalující době, nicméně látky, které vesvých skladbách zachycují, jednoznačně vychází z metalové klasiky. Oceňuji tu opravdovost a metalovou ryzost, s jakou tvořístále další a další desky, a to bez potřeby chytit se nějakého aktuálníhotrendu v tvrdé hudbě. Hudebníci mají zcela jasno, co se pro jejich značkuhodí a co k ní patří. A tak je „The Face Of Fear“ nahuštěná heroickýmivýpady znamenitých riffů od bratří Stützerů, bouřlivou atmosférou, ale itemnotou a strachem. To všechno jako by utvářelo metalové panorama, kterémuDahlův výše položený hlas dodává ještě na větší pestrosti. Album má v soběucelenost a staví zejména na energických číslech jako jsou zde titulní kus „TheFace Of Fear“, „Crossroads To Conspiracy“ a „New Rage“, které jsou poslézevkusně doplněny třeba nějakou tou jemnější záležitostí po vzoru polo-balady „Pain“,případně poklidnou instrumentálkou „Under Water“, v průběhu té máposluchač čas na vydechnutí. Celkově však znovu nejde o album, které by sedokázalo vyhoupnout kamsi výše mezi žánrovou elitu reprezentovanou v případěthrashe spíše tou americkou, a v případě melodického speed/power-metalu spíšeněmeckou osmdesátkovou scénou. Pro zástupy věrných zkrátka dobře ukovaná sbírka,kterou zařazuji někam mezi hodně silných 60 a slabších 70%.http://www.crazydiamond.cz/warrant_hymny_s_vecnou_prichuti_tresnovych_kolacu_profil/1600http://www.crazydiamond.cz/warrant_hymny_s_vecnou_prichuti_tresnovych_kolacu_profil/1600janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kalifornští WARRANT v dobách největší slávy platili zaplakátově dokonalý vzorek vlasovitého metalu. V jejich skladbách se pojilo mladické nadšení s výtečnou muzikantskou a produkční výbavou, ale také hymnickáchytlavost se stadiónovou pompou, což bylo ještě navíc doplněno pečlivěbudovanou image frajersky působící kapely, přinášející publiku songyo vášni, vztazích, radostech i strastech života. Dalo by se říct pohádkový úkaz, jaké se vyskytují snad jen v reklamách. Možná kluci tenkrát neřešili, že nic netrvá věčně. Hudba byla dobrá a sklízela úspěch. V dobách druhého a jejichzaručeně nejúspěšnějšího alba „Cherry Pie“ z roku 1990, kterého se jenom v prvnímroce po vydání ve Spojených státech prodalo přes tři miliony kusů, nikdonetušil, jak se pomíjivost slávy a hudebních trendů velice záhy promítne dokariéry tohoto ve své době hodně rozjetého a talentovaného souboru. O WARRANT lzeříci, že právě v té době patřili mezi vůbec nejúspěšnější kapely americké HardN´Heavy scény z přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale k tomuto boduvedla šest let dlouhá cesta napříč kalifornskými kluby a samozřejmě také servilnost vůči nositelům a určovatelům dobové módy. Takže pěkně od začátku. Kytarista Erik Turner položil základy kapely již v roce1984, když spojil síly se zpěvákem Adamem Shorem, bubeníkem Maxem Asherem,kytaristou Joshem Lewisem a baskytaristou Chrisem Vincentem (kromě Turnera se nikdoz těchto hudebníků debutové desky WARRANT nedočkal), aby se kapela záhy nechalavést na právě vzedmuté vlně amerického heavy metalu, inspirovaného bájnou kariérouKISS, ale i dalšími giganty té doby jako VAN HALEN nebo TWISTED SISTER. Postupemprvních tří let se sestava průběžně měnila, až do finální podoby, jakoufanoušci v USA poznali s vydáním debutové desky v roce 1989. Nejprvetedy Jerry Dixon nahradil u baskytary Vincenta, posléze do sestavy přicházíkytarista Joey Allen, někdejší Turnerův spoluhráč z minulého projektuKNIGHTMARE II., ale soubor je úplný, až když dorazí na Asherovo místo bubeníkSteven Sweet a zejména také blonďatý idol dívčích srdcí, zpěvák a později také ústřední skladatel souboru Jani Lane,který se v budoucnosti stává nejen hlasem, ale i tváří a celkově poznávacímznamením WARRANT. V roce 1988 dochází k podpisu smlouvy se stájíColumbia Records, což byl gigant zásobující hudební byznys v druhé poloviněosmdesátých let početným množstvím hvězd. Debutovou desku si vzal pod palecstrůjce a stavitel tehdejšího kalifornského zvuku a také spolupracovník řadytamních kapel (např. RATT), slovutný studiový mág Beau Hill. Album „Dirty Rotten Filthy Stinking Rich“šlo přes pult více než milionem kusů a klipy k několika skladbám častorotovaly na MTV. Start byl tedy velmi dobrý, i když z mého pohledu má deskařadu hluchých míst a je spíš důsledkem nějakého dobového trendu, o jehožživotnosti se mohlo už tehdy pouze spekulovat. Singly byly obsazeny trháky hrajícími na první signální, jako byla balada „Heaven“ nebo hymnické věci typu „Down Boys“. WARRANTtehdy působili jako jedni z řady módních vlasatců a dokonale zapadali do dobového trendu kapel v kůži, kloboucích a kovbojských botách. Americké koncerty tehdy kapelaodjezdila v předprogramech mnohem známějších interpretů jako POISON, CINDERELLA,QUEENSRŸCHE, MÖTLEY CRÜE nebo KINGDOME COME a měla dobře ušlapanou cestičku pro věci následující. S druhou deskou bylo třebapotvrdit zvyšující se ambice a skladatelský potenciál. Velký průlom nastal v roce 1990. Jakkoliv je „Cherry Pie“ albem produkčně hodně vypiplaným ahrajícím na bezprostřední líbivost, není třeba se nad ním ofrňovat. Určitě jdeo znamenitý vzorek melodického zaoceánského rocku, který vlastní o značný kusvyzrálejší skladby, než tomu bylo v případě prvotiny. Produkce se znovuujal Beau Hill a většina skladeb pocházela z pera frontmana Janiho Lanea. Titulnísong se stal celosvětovým šlágrem a klip, kde kapela různě blbla ve společnostimodelky Bobbie Brown (později se dokonce kráska stala nakrátko Lanehomanželkou) a několika třešňových koláčů, rotoval na hudebních televizních kanálech prakticky každodenně. Nahrávka však nebyla jen o jedné písni, což brzy potvrdily úžasné hymny jako „Bed Of Roses“, „Mr.Rainmaker“, skvělé power balady jako „Blind Faith“ a hlavně „I Saw Red“ nebostrukturálně proměnlivější libůstky, do kterých se promítaly vlivy country ajižanský naturel amerických rockerů (foukací harmonika, banjo, slide kytary) – zejména vynikající příběh „Uncle Tom´s Cabin“. Zatímco u věcí jako „CherryPie“ nebo „Love In Stereo“ byl hlavním tématem sex, „I Saw Red“ spíše reflektujenegativní aspekty vztahů a vychází ze skutečné události, kdy Lane nalezl svou někdejší přítelkyni v posteli s jeho do té doby nejlepším kámošem. Hodně silněpůsobí „Mr.Rainmaker“, skladba, která je poctou věrnosti a skutečné lásce.Deska obsahuje i předělávku „Train Train“ od kapely BLACKFOOT nebo stadiónově pojatý automobilistický macho nářez „Sure Feels Good to Me“. Na celosvětovémkoncertním tažení ve společnosti POISON a Davida Lee Rotha se kapela nachází v jednomlaufu a po komerční stránce zažívá své nejúspěšnější období. Deska „Cherry Pie“se dostává až na sedmé místo v americkém žebříčku prodejnosti Billboard200. S třetí řadovkou přišly nápadné změny ve zvuku kapely anutno dodat, že po umělecké stránce jednoznačně k lepšímu. Snad to aninebylo boomem okolo vlny grunge, který byste v té době v nových skladbáchnacházeli jen stěží, ale WARRANT se zkrátka zbavili prvoplánového pozlátka azaměřili se na skutečně dobré rockové písně, kterým nechyběl jistý progresivní ráz,tematický přesah a na svou dobu hutný, moderní a tvrdý zvuk. Ostatně stejnějako tomu bylo tou dobou u SKID ROW a později vlastně i u MÖTLEY CRÜE čiAEROSMITH. Zároveň se tedy materiál držel tradic klasického rocku vycházejícíhoze sedmdesátých let. Třetí deska „Dog Eat Dog“ z roku 1992 bylaprodukována další špičkou ve svém oboru, studiovým fenoménem v heavy metalu osmdesátých let Michaelem Wagenerem, a přestože se jíprodalo „pouze“ půlmilionu kusů (což stačilo jen na zlato), je mnohýmipovažovaná za umělecký vrchol WARRANT. Vlastně i kritika tehdy uznalepokyvovala a recenze byly o dost pozitivnější než v minulosti. Jenže šlo oposlední desku nahranou v klasické pětičlenné sestavě - Lane, Allen, Turner,Dixon, Sweet. Odliv fanoušků tak byl zakrátko značný a WARRANT je zde třeba rovněžzmínit jako jednu právě z těch hlavních kapel, kterých se nástup alternativního rocku do popředí zájmu dotkl nejvíce.Oni sami v devadesátkách čím dál více svou tvorbu přizpůsobovali novějšímzvukovým formám, na druhou stranu - co do zájmu fans, i přes kvalitu těchto novějších a tvrdších desek, prakticky upadli na totální dno. Na „Dog Eat Dog“ jecelá řada skvělých skladeb, počínaje úvodní drtivou „Machine Gun“, přeshoupavou a o voyerismu pojednávající „Hole In my Wall“, zde postavenou na metalických riffech a experimentech s hlasovýmzkreslením, až po rozmáchlé a temné záležitosti jako „April 2031“, vypovídající cosi oOrwellovských vyhlídkách na svět, který teprve přijde (zde zaujme dětský pěvecký sborv refrénu songu). Takřka snová a bohatě smyčci aranžovaná „Andy Warhol WasRight“, zabývající se psychickou deviací, nebo další ponurá balada zmiňující témanevydařeného vztahu „Bitter Pill“, do které Jani Lane znovu propašoval textodrážející se od jeho zkušeností častého vztahového smolaře, jdou k hlubšímu pojetídesky naprosto přirozeně. Mě osobně však zaujaly hlavně důraznější a vrstevnatékytarové vály jako „Quicksand“, „All My Bridges Are Burning“ nebo „Inside Out“představující zde ukázku moderního amerického rocku devadesátých let. Desku považujiza nejsilnější v diskografii WARRANT, a to navzdory její menší úspěšnostinež v případě prvních dvou. Po odchodu Allena a Sweeta v roce 1994 už byla slávaWARRANT v prachu a škodolibé poznámky na všechno, k čemu kdy kapela tíhla a náležela, se nezadržitelně hromadily. Přestože oba borce nahradili více nežschopní hudebníci Rick Steier a James Kottak (oba přišli z řad KINGDOMCOME), najednou se zdálo být kopání do někdejších hair-metalových hvězd oblíbenoukratochvílí nejednoho pisatelského všeználka. A tak nebylo divu, že následujícíalbum „Ultraphobic“ zcela propadlo. Mimochodem tahle deska vydaná na jaře roku 1995 ustáje CMC International, neboť Columbia poslala už v roce 1993 kapelu k vodě,sklidila dle očekávání hodně otřesné recenze i v tuzemských hudebníchtiskovinách, až se člověk posléze divil, jak výživný, moderní a svěží rock se v útrobáchalba nacházel. Šlo samozřejmě o pokračování syrovějšího pojetí zachyceného na „DogEat Dog“, s tím nepatrným rozdílem, že materiál vyzníval ještě moderněji a temněji.O grunge stylu však nemůže být znovu řeč, neboť deska nabízí širokou paleturockových skladeb – od hutných válů jako „Undertow“, „Followed“ nebo „FamilyPicnic“, držících zde silný začátek, přes akustické balady jako „Sum Of One“ s názvukySeattlu, zajímavě smyčci proaranžovanou „Chameleon“ a zřejmě nejpovedenější baladu „High“, až podivoké věci jako jsou zde industriálními prvkylehce dochucená „Space Of Crawl“, riffová jízda „Ride#2“ až po rozervaný titulníkus. Na mne osobně deska působí hodně svěže a to ještě dnes a má rovněž punc díla určenéhopro fajnšmekry, stejně jako totožně pojatá tvorba z poloviny devadesátýchlet, kterou na světlo dodaly kapely jako DOKKEN, EXTREME, MÖTLEY CRÜE, VAN HALENapod.! Neuvěřitelně podceňovaná a neprávem přehlížená deska, která je skutečnýmmanifestem party okolo Janiho Laneho. Není divu, že kapela po neúspěchu cítila ohromnoufrustraci. Brzy se tedy klidit bubeník James Kottak, který se chytil nabídky uSCORPIONS, a na jeho místo přišel Bobby Borg z BEGGARS AND THIEVES,přičemž se začal skládat materiál, jenž se brzy ukázal být dost možná ještě alternativnější než leckterý alternativní rock dané doby. Deska „Belly To Belly“ vyšla v roce 1996, těsně po rekapitulační - Best of - výběrovce vracející hardrockovým fans naději a doslovašokovala poslední zbytky příznivců dřívější glam-metalové kapely, neboť v dodaném materiálu už byste ony staré/dobré WARRANT našli opravdu jen stěží. Kapela se tehdy zcelaoprostila od Hard N´Heavy zvuku a působila spíše jako podivná kombinace depresivnosti grunge a podladěných kytar jak od irských CRANBERRIES, navíc kombinovaného s čímsi zvukově rozcáplým abolestínským po vzoru raných alb RADIOHEAD, zkrátka Laneovci zde vsadiliposlední zbytky energie na tvorbu díla, které bude zcela kompatibilní se vším,co se tehdy hrálo, bez ohledu na svou historii, na ten příběh, který kdysi psali, a na fakt, že zcela opustí svou původníhardrockovou podstatu. Zpětně musím říct, že mě deska svým způsobem přijde i sympatická a odvážná, ale na druhou stranu v žádném případě nedosahujekvalit předchozích čtyř děl, protože se až příliš noří v něčem, s čímWARRANT jako melodická kapela nemohli nikdy uspět. Odhození vlastních přednostítak kapelu brzy stálo existenci a WARRANT se na celých pět let rozešli a skladatelskyodmlčeli. Někde v této době se začali prohlubovat Janiho problémys alkoholem, které se postupem let zhoršovaly a to i přes návrat WARRANTna scénu po roce 2000, kdy se kapela postupně vracela ke své původníhair-metalové formuli, zcela rezignovala na vývoj či aktuálnost a přišla nejdříves albem coverzí a posléze (od roku 2006) i s několika řadovkami, jenže Jani Lanebyl už jen u té první návratové sbírky předělávek a později (přes snahu o další hudební aktivity) doplatilna svůj nezřízený životní styl dokonce i vlastním životem (zemřel v roce 2011), aby jej šest let před tím WARRANT za mikrofonem nahradili Jamiem St.Jamesem pocházejícím z kapely BLACKN´BLUE. V současnosti u WARRANT zpívá jistý Robert Mason, jenže tahle pozdní fáze už je prostá neobyčejných věcí. Pokud stojíte o poznávání jejich diskografie, zásadní vývojse váže pouze k prvním pěti řadovkám, z nichž především prostřednítři považuji za hodné podrobného průzkumu. http://www.crazydiamond.cz/monstrosity_the_passage_of_existence_recenze/1588http://www.crazydiamond.cz/monstrosity_the_passage_of_existence_recenze/1588hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době death metal, kterýnení x-tou verzí módního mixu starých ENTOMBED s DISMEMBER, popř. dalšíz řady brutal onanií či jen obtížně propustnou disonantní koulí. Konečnědeath metal, jenž sází výhradně na muzikální formuli, aniž by současně zval naprohlídku pitevny, kostnice, řeznictví, kafilerie, krematoria či prováděl detailníinventuru vnitřních démonů, apod. Jen trocha temnější metafyziky, okořeněnásci-fi. Pevné ukotvení v techničtějším thrashi navíc garantuje zážitek z opulentníhokytarového představení, během něhož se ani na okamžik nebudete cítit trapněz důvodu, že vám něco uniká. Tady je vše naprosto jasné a až lázeňsky přívětivé.MONSTROSITY se tradičně ozvali po delší době, a to aby nám opětdali pocítit sílu klasického floridského death metalu, který si na nic nehraje,ale jen se hraje. V rámci diskografie lze „The Passage of Existence“ považovat za nejpřístupnější album. Kapkysmrti na něm odměřuje vlastně již jen druhý z bratrů Hrubovcaků, Mike Hrubovcak, resp. jeho vynikajícígrowl. Tvrdost jako by se někam vytratila. Je sice pravdou, že MONSTROSITYnikdy nešlo řadit mezi opravdu kruté spolky, ale zvuk nového alba je natolik vycizelovaný,až působí v podstatě neškodně. Nic na tom nedokáží změnit ani poněkudostřejší pasáže, které mohou evokovat mocné SUFFOCATION, popřípadě ostréhochy z MALEVOLENT CREATION. Jedinýzbývající člen z původní sestavy a zároveň duchovní otec kapely, bubeník Lee Harrison, totiž preferuje úplnějiné hodnoty. Východiskem je pro něj po všech stránkách dotažená skladba.Takových uslyšíte na novince přehršel. Doporučit mohu rovnou digipackovou cdverzi, na níž jsou oproti vinylu ještě dvě skladby navíc, což je v době,kdy už i čtyřicetiminutová alba vychází na 2LP, spíše k zlosti. Obzvlášť nechápu, pročse podobného formátu nedočkala deska, na které v podstatě absentuje vata.Ale zpět k hudbě, po prvníchposleších jsem chtěl být poměrně kritický. Zvuk už jsem zmínil. Produkce Jasona Suecofa mám poměrně rád. V rolispecialisty na bicí mě tentokrát nicméně příliš nepřesvědčil, chtělo to většírazanci. Ale možná je na vině jinak perfektně vybalancovaný mix Marka Lewise. Zvuku MONSTROSITY vzor2018 prostě vládne uhlazenost. Na druhou stranu zde alespoň existuje dostatekprostoru pro otočení volume doprava. Zmíněná dvě jména navíc signalizují, že MONSTROSITY„drží prst na tepu doby“ a snaží se nabídnout kvalitu, která má potenciál oslovitcelou škálu metalových fandů. Když si k tomu připočítáte vokál Hrubovcaka,který se v některých momentech potkává s takovými zpěváky, jako jetřeba Randy Blythe, jakož i vpádymelodických sól, za něž by se nemuseli stydět ani KILLSWITCH ENGAGE (hned úvodní „CosmicPandemia“), je evidentní, že jisté ambice tu prostě jsou. O trendovém vyzněnívšak nelze hovořit ani náhodou!Zběsilost prvních desek je ovšem definitivněpryč. Nic na tom nemění stále živelné Harrisonovy bicí ani letmé návraty dočasů alba „Millennium“ typu „Radiated“. Navzdory prvotním dojmům,které byly přes všudypřítomnou kvalitu až negativní, se mi nová kolekce postupnědostala pod kůži. Po dalších a dalších posleších mě totiž konečně došlo, jakje perfektně zkomponovaná a zahraná. Některé skladby, třeba jízdu „Solar Vacuum“ – jsem si přímo zamiloval.Jasně, pánům už není dvacet. Jejich zkušenosti se projevují právě v uměnídát každé skladbě právě to, co potřebuje. Samozřejmě, nejde o „Umění fugy“, ale neutuchající kytarovýdialog riffů a vyhrávek, podporovaný četnými výjezdy decentně pulzujícíbaskytary, své kouzlo bezesporu také má. K tomu pak ještě přistupujílahůdková sóla obou kytaristů. Angažmá MarkaEnglishe v DEICIDE rozhodněnespadlo z nebe. Cit pro dobře načasovanou melodii a efektní metalovámanýra však svědčí i Mattu Barnesovi.Pokud by se Jeff Loomis rozhodl oživit NEVERMORE, mohl by oslovit kteréhokolivz nich, popř. dohodit ARCH ENEMYdalšího koncertního náhradníka. MONSTROSITY byli vždy dobrou farmou. Naštěstídnes už lze v pohodě zvládnout i více kšeftů najednou. Ostatně, právě Leeby o tom mohl povyprávět asi nejvíce. Přestože Lee i tentokrát procesutvorby dominoval, představuje „ThePassage of Existence“ spíše kolektivnídílo. Mimo jiné právě potřebou společných prací byl zdůvodňován pomalý proces jehovzniku, započatý již v roce 2011. Poctivý evoluční přístup a pečlivost sevyplatily. MONSTROSITY mají rozhodně co říci i v roce 2018.  Nejde přitom jen o dokonalé self-promotionkaždého ze zúčastněných muzikantů, ale zejména o ukázku síly death metaluv decentně aktualizovaném old-school pojetí.