http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/muse_absolution_recenze/3466http://www.crazydiamond.cz/muse_absolution_recenze/3466nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí album MUSE jsem očekával jak svatý grál. V tomto období dosahovala rotace jejich prvních dvou desek v mém hudebním životě vysoce nadprůměrných hodnot. A další stimul pro mojí nervovou soustavu představovalo ohlášení koncertu ve Vídni, kam jsem, nehledě na brutální cenu lístku, jednoduše musel vyrazit. Koncert byl samozřejmě fantastický, a jako bonus měli předkapelu, která mi taky parádně sedla – CAVE IN.Ještě před třetím albem vydávají MUSE neřadovou lahůdku. Dvojalbum „Hullaballo“ na prvním disku nabídne výběr b-sides ze „Showbiz“ a „Origin Of Symmetry“ a na druhém pak záznam koncertu z Paříže v rámci turné k druhému ze zmiňovaných alb. Je to sice primárně fajnšmekrovská fanouškovská záležitost, ale jasně dokazuje, že i b-side materiál kapely v tomto období byl mimořádně kvalitní. Často experimentálněji laděné skladby hýří nápady a nejednu z nich bych s klidným svědomím zařadil i na řadový album. „Shrinking Universe“, „Recess“ nebo „Nature 1“ předvádějí celou stylovou paletu, kterou MUSE dokázali s lehkostí proplouvat. Alternativní rock s přesahy do metalu, progresivní konstrukce vyšperkované artovými prvky, ale klidně až téměř folkem šmrncnutý britpop jako „Map Of Your Head“.Zpět do roku 2003. Partička kolem zpěváka, kytaristu a hlavního skladatele Matta Bellamyho to tentokrát vzala z gruntu. První dvě alba vznikala průběžně v průběhu koncertních šňůr, a nahrávala se trochu spěšně. Pro třetí zářez se rozhodli vyčlenit dostatek času jak na skládání, tak na nahrávání. Ambice byly velké, forma výborná, hvězda kapely stoupala, očekávání fanoušků i kritiků nemalé. Jako producenta zvolili Američana jménem Rich Costey, s kterým sdíleli společnou vizi, jak by nový album měl znít. Měl to být monumentální, epický, dynamický rockový opus. Většina nahrávání proběhla v Irsku v Grouse Lodge, což je staré kamenné venkovské stavení přebudované na nahrávací studio. Koncepčně se „Absolution“ více blíží k debutu, takže se střídají rychlejší a pomalejší skladby, kterých je zde skutečně relativně mnoho. Nejsou to samozřejmě typické slaďáky, spíš v mírnějším tempu vyskládané komplexní a košaté songy, plné velkých dramatů a teatrálnosti. Zvuk je uhlazenější, nebo kvalitnější chcete-li, a zároveň bohatší. Při nahrávání se kapela naplno studiově „vyblbla“. Hraní si se zvuky, zkoušení různých nástrojů, různých způsobů nahrávání. Třeba na klavírní struny zkoušeli pokládat podivné kovové objekty jako hřebíky nebo kytarové struny a tím modifikovat zvuk. Bicí nahrávali přes různé mikrofony, v různých místnostech, dokonce to zkoušeli i na dvoře před studiem, nebo naopak hned vedle bazénu, s tím, že Dominic byl ve vodě. Syntetizátory, elektronické krabičky, efekty na kytary i basy, ale i zvukové softwary, s tím vším zabíjeli spousty času. Tématicky se v písničkách odráží obecná situace ve světě v roce 2003. Druhá irácká válka a kontroverze kolem ní, už dva roky probíhající válka proti teroru v Afghanistánu, politická nestabilita, obecný chaos ve světě, strach a nedůvěra ve společnosti. Proti druhému albu, které bylo dramatické brutálním způsobem, tvrdé, nekompromisní a stylově někdy až extrémní, je třetí album přece jen uhlazenější. Zvuk je vypulírovaný, ale zároveň „zjemněný“ do více „radio friendly“ podoby. Chris a Dominic, kteří už na „Origin of Symmetry“ dostali více prostoru, opět excelují. Jejich přínos je v některých písních vysloveně dominantní. Matt je stále samozřejmě hlavní skladatel, ale ti dva nikdy nebyli jen do počtu a obohacují písně spoustou zajímavých nápadů. Ještě více vyniknou i vokální harmonie, dodávající skladbám prostorovou hloubku a mohutnost. Klavír a klávesy obecně, které na předchůdci měli často psychedelickou funkci, se tady více přesouvají do role vypravěče epických hudebních motivů, dramatizují děj a přiživují vážnost atmosféry.Poprvé se ale kapela sekla při výběru otvíráku. Song „Apocalypse Please“ je i v kontextu celého alba spíše z těch slabších a méně zajímavých, a jeho překombinovaná struktura, navíc bez výraznějšího tahu na branku, ho v mých očích úplně diskvalifikuje na pozici uvaděče. Každopádně ale rozvíjí „odkaz“ MUSE z posledního alba. Klavírní segment, výrazné bicí, elektronické klávesy, mohutná basa, dramatická atmosféra. Teatrální alternativní rock zkroucený artovými křečemi. „Time Is Running Out“ je naopak až překvapivě přímočarý moderní alternativní rock, s temnějšími pasážemi ve stylu THE SMASHING PUMPKINS z období „Adore“, vystavěný kolem výrazně modulované basové linky. Chytře je vymyšlené zejména přemostění před nástupem stadionového refrénu, kde to Dominic s pomocí bicích pořádně nakopne a pak už davy můžou šílet. Nikdy jsem se úplně nedokázal identifikovat s tracklistem, kde s téměř železnou pravidelností střídají klidnější a rychlejší písničku. Proto i teď následuje „Sing For Absolution“, kde najdeme vše od britpopu, přes alternativní rock až po téměř progresivní pasáže. Ale pozor, první vrchol nás vezme přímým útokem hned vzápětí. „Stockholm Syndrome“ na nás vystřelí svůj agresivní riff, vzápětí podpořený kulometnou palbou bicích a nakonec se přidá i těžké dělostřelectvo v podobě masivní basy. Song plný kontrastů je jak jízda po horské dráze. Zběsile dolů, pak se vyškrábeme nahoru, chvilková krásná idylka, překlopení a zase řežba. Výbornou práci odvádí zejména Dominic, který svými aktivními vstupy dodává songu neskutečnou šťávu. A závěrečné metalové běsnění? Krása střída nádheru. „Falling Away With You“ ale správně rozjeté tempo opět zasekne. Song to sice ve finále není špatný, ale ani nijak výjimečný. Bez výčitek bych ho obětoval na b-side. A teď nastává správný čas pro nejlepší, nejvýraznější, nejikoničtější, nejnadupanější příspěvek na albu, a jeden z NEJ songů od MUSE vůbec. „Hysteria“. Kdo ještě neviděl klip, bude se hlásit v ředitelně. Další dokonalé audiovizuální dílo, kde je hudba v perfektní symbióze s obrazem. A píseň samotná? Ikonická basová linka, ikonické bicí party, ikonické kytarové riffy a vyhrávky. Každý ze tří členů kapely jako by si tady jel úplně vlastní story, jejich jednotlivé pasáže snad vznikaly odděleně. Ale nějakým záhadným způsobem se to v písni krásně všechno propojí a výsledek pak zní neskutečně jednolitě a skálopevně. Až téměř taneční groove se potkává s agresivními rockovými pasážemi v harmonické koláži plné dynamických změn, odboček, překvapivých zvratů a promyšlených návratů k původnímu tématu. Ale pak zase tempo výrazně opadne s „Blackout“. Vláčná skladba podpořená orchestrací s nádechem italské nebo španělské lidové hudby je lehce zapomenutelná. Ale další perla už se vzápětí otevírá. „Butterflies And Hurricanes“ už v klidném úvodu naznačuje, že tohle žádné loudání ve finále nebude. Takhle se mi to líbí. Má to drive, má to dramatické vložky, citlivou orchestraci, klavírní cvrlikání, dynamické výšky i pády. A to vše pořád jen na ploše pěti minut. Za tohle dávám kapele jedno velké bezvýznamné plus, že nikdy nesklouzla ke zbytečnému natahování skladeb a udržela si racionální přístup. Výjimkou potvrzující pravidlo je následující, opět rychlá „The Small Print“. Přímočarý tvrdý rock s určitou dávkou syrovosti v sobě nese odkaz debutu „Showbiz“. Zajímavá je i „Endlessly“ stavící na swingujícím klávesovém motivu. Zvukově se jedná o nejvíc elektronikou „nakaženou“ skladbu alba, někdy mám až pocit že to ani není originální song, ale nějaký remix. A přesto se mi líbí. Lidi prý s věkem začínají blbnout… „Thoughts of a Dying Atheist“ opět předvádí poctivé rockové řemeslo s nádechem sedmdesátkové melodiky. Hloubavá „Ruled By Secrecy“ dává symbolickou tečku na závěr v tíživé atmosféře vystihující komplikovanou dobu roku 2003.„Absolution“ bylo po vydání v září 2003 přijato velice pozitivně jak kritikou, tak zejména fanoušky. Dovolím si tvrdit, že tohle album z MUSE udělalo skutečně „velkou“ kapelu. Poprvé dosáhli na první pozici albového žebříčku doma v Anglii, se singlem „Time Is Running Out“ se poprvé probojovali do singlového TOP10 žebříčku, celkové prodeje se vyšplhaly přes 3,5 milionu kopií. Úspěch slavili i za mořem a dokázali tím teď už svému bývalému labelu Maverick, že jejich management si bonusy rozhodně nezaslouží. „Absolution“ je doteď velkou částí fanoušků považované za vrcholné dílo kapely. Mě vždy trochu vadil výše zmiňovaný dramaturgický koncept otrockého střídaní rychlých vs. klidnějších skladeb, ale ve své době jsem ho poslouchal intenzivně. Po dvaceti letech už na něm ale nacházím další chybičky, nebo možná jen mě už neoslovuje svojí monumentálností a upřímně už teď preferuji spíše čtvrtý album. Megalomanské tendence kapely se tady nepovedlo udržet úplně na uzdě, přitom by možná stačilo album zkrátit na 10-11 songů a hned by finální dojem byl střízlivější. Samozřejmě ho pořád považuji za velkolepé dílo, jen už nemám potřebu se k němu vracet tak často. Vy mu ale rozhodně dejte šanci.http://www.crazydiamond.cz/jethro_tull_curious_ruminant_recenze/3465http://www.crazydiamond.cz/jethro_tull_curious_ruminant_recenze/3465nobody@nothing.com (Gazďa)Ian Anderson je v posledních letech k nezastavení.Prakticky neustále na cestách nebo ve studiu. Když na nás nepomrkáváz koncertního pódia, tak zrovna vydává novou desku. Během čtyř let se tak teďděje už potřetí. Nevídané… Oficiálně tahle vlna vzepětí přinesla první nahrávkykapely od začátku milénia, na druhou stranu jsme tu během té doby měli i čtyři kusy,které vydal Anderson pod svým vlastním jménem. A se vší úctou k Martinu Barremua dalším bývalým i současným členům kapely, JETHRO TULL vždy byli hlavně o principálovi,což dnes platí dvojnásob. Současnou tvář skupiny vedle Andersona každopádně tvoří odroku 2017 klávesista a akordeonista John O´Hara, bubeník Scott Hammond a basákDavid Goodler, který byl v kapele už v letech 2007 až 2011. Loňskýmpřírůstkem je pak kvalitní kytarista Jack Clark. Na desce dál hostuje u kláves bývalýčlen Andrew Giddings a na bicí Andersonův syn James Duncan. Hezké by bylo,kdyby se tu po letech mihnul i Martin Barre, ale tam to ještě podle všehovztahově dost skřípe. Snad příště…Ať tak, nebo tak, je současná Andersonova frenetická aktivitasrovnatelná prakticky jen s vrcholným obdobím Tuláků v sedmdesátýchletech, kdy desky pršely jedna za druhou. Minimálně kvantitou. Kvalitou užtolik ne, i když novinka není vůbec dílko špatné. Dva singly, které desce předcházely, namlsaly hodně. Nejdřívhloubavá titulní skladba s rovným placatým rytmem a výrazným flétnovýmmotivem ve sloce, doprovázeným jednoduchou mluvenou Andersonovou melodií, kteráje místo refrénu protkávána dalším krásným vzletným flétnovým motivem. Ten se paknapodruhé rozvinul v nádherné kytarové sólo, kde nováček Clark ukázal svůjcit pro neokázalou a jemnou prstokladovou práci. Podbarveno akustickou kytaroua pianem to bylo velmi působivé. Clark má krásný tón a cit pro hru a klidně bychmu příště trochu více rozvázal ruce. Druhý singl z novinky je stejně kvalitní, i když trochujiného „tipu“ 😊. Podnázvem „Tipu House“ jde o krátkou věc pěkně od podlahy založenou na rychlémútoku Andersonovy flétny v drsném hávu, která je opentlená něžnějšímizásahy akustické kytary a akordeonu. I tahle skladba nemá klasický refrén, jenopakovaný most, ale posluchač si to ani neuvědomí, protože tu není potřeba. Nevadí zde ani Andersonův zpěv, který se – stejně jako napředchozích dvou deskách – pohybuje ve velmi omezeném registru. Hlas staréhopána už moc nezvládá, což je patrné hlavně naživo, kdy to prostě v řaděpasáží není dobré. Na desce se to snese, i když to v některých písních zníspíš jako předčítání poezie doprovázené hudbou. Výhodou je, že vokál nebyl v JETHROTULL oproti jiným kapelám nikdy tak dominantní, důležitá byla souhra zpěvu,flétny, kytar, kláves a dalších. Jakýkoliv nástroj si mohl kdykoliv vzít sólo amelodicky nést skladbu kupředu. S tím, jak Andersonův hlas upadá, tak jenmistr více a více spoléhá na ostatní instrumenty, kterým přenechává sólo. K výraznějším skladbám desky patří i úvodní „Puppet andthe Puppet Master“, která je jakýmsi autobiografickým přiznáním, že přestožev roli slavného muzikanta ovládáte publikum, jste jím fakticky zároveň kontrolovánisami. Svižná skladba s bohatou instrumentací, kde nás vedle flétny oblažíi akordeon a také kytarové a dokonce i hammondové sólo. Principál dodal po letech opravdový epický kus v podobětéměř sedmnáctiminutové „Drink From the Same Well“, která je nejdelší skladboukapely od „Baker Street Muse" z desky „Minstrel in the Gallery“(1975). Po „Passion Play“ a „Thick As a Brick“ je to dokonce vůbec třetínejdelší kompozice, kterou kdy JETHRO TULL nahráli. Její základ vzniklv roce 2007 jako demo pro turné s indickým flétnistou HariprasademChaurasiou, ale naživo ji tenkrát nikdy nehráli. Upřímně tím tahle skladba itrochu trpí. Přestože obsahuje docela dost nápadů a zapamatovatelných pasáží,tak to celkově spíš zní jako skrumáž několika různých věcí poslepovaných dosebe. Odrazovým můstkem je klidný a výrazný dvouminutový flétnový začátek, načežse ukáže i kapela, která ale po dalších šest minut hraje pouze druhé housleflétnové ambientní hudbě, aby se následně konečně zjevila ústřední zpívanápísnička. Jasně, i třeba „Thick as a Brick“ je taková dlouhá koláž, ale tady bytomu skutečně ještě slušela nějaká dramaturgická práce. Nápady tu jsou a dobřese to poslouchá, ale pořád to zní spíš jako trochu více rozpracované demo. K tomu zajímavějšímu z nahrávky patří ještě hbitější„Stygian Hand“ s dalším rychlým flétnovým motivem zdvojeným akustickoukytarou. Ve zbylých čtyřech většinou pomalejších skladbách je ale výraznějšíchhudebních nápadů méně a Andersonův monotónní zpěv tomu také nepomáhá. Jsou tověci, kterými trpí i některé kusy na předchozích dvou deskách. Možná by nebylna škodu, kdyby Anderson trochu zvolnil, nechrlil jednu desku za druhou a načrtnuténápady více dopracoval. Na druhou stranu má zjevně pocit, že toho potřebuje vsedmasedmdesáti ještě hodně stihnout (a tenhle elán mu i jako výrazně mladšíjedinec opravdu závidím!). „Curious Ruminant“ znamená v překledu „Zvědavýhloubavec“ a v tomhle smyslu je to autobiografická deska. Anderson říká,že je stále zvědavý a že se snaží každý den o světě něco nového dozvědět.Můžeme být rádi, že to dělá nejen kvůli sobě, ale chce nám ostatním něco zesvého bádání i na sklonku osmdesátky předat. http://www.crazydiamond.cz/destruction_birth_of_malice_recenze/3464http://www.crazydiamond.cz/destruction_birth_of_malice_recenze/3464janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Protřelý lišák Schmier je momentálněk nezastavení. Pod jeho vedením se dostala letitáthrashmetalová legenda znovu do skvělé fazóny. DESTRUCTION sicev průběhu minulé desetiletky trochu bojovali s krizí,ale vše se nakonec dostalo znovu do tempa a současné formy. Odchod tak specifického, ale se zdravotními problémy dlouhodobě bojujícího kytarové sekerníka, jakým zdevždy byl až do roku 2020 Mike Sifringer, znamenal pro kapelu paradoxně okysličení, a ta dnes, ve čtyřčlenné sestavě hned se dvěmakytaristy na palubě, rozvíjí svůj letitý odkaz prostřednictvímdalších zdařilých thrashmetalových desek. Po Mikeově rozlučce na slušném albu„Born To Perish“ z roku 2019, kde mu již sekundoval Švýcars bosenskými kořeny Damir Eskič a za bicími poprvé stanul Američan Randy Black (kdysi dávno rovněž ANNIHILATOR), přišla v roce 2022 vynikající pumelice „Diabolical“. Deska,která nastolila parametry nové velké kapitoly DESTRUCTION. Spolus Eskičem se chopil šestistrunky také Argentinec MartinFuria. Schmier navíc zocelil svůj projev, takže dnes asi nejvícpřipomíná onoho bestiálního hlasového eskamotéra, jakým bylv osmdesátých letech. Především však s příchodembubenického mistra Randyho Blacka dostala aktuální tvorba skutečněmimořádný impuls. Silná sestava se tak projevila nejen nafungování DESTRUCTION, kdy Němci znovu najeli na vytrvalékoncertování, ale také především za kvalitou jejich posledníchdvou desek. Novinka „Birth Of Malice“ je ve vztahu k„Diabolical“ vlastně srovnatelně zdařilou sadou. Albem, kdežánrově ukotvený band zásobí posluchače spoustou energie,agrese, nápadů a vším, co ten od kapely žádá.I kdyžDESTRUCTION nehrají na experimenty a drží se svého kopyta, můžemesi být jistí, že ryze thrashmetalové songy v jejich podáníobsahují i přidanou hodnotu v podobě specificky střiženýchinstrumentálních partů, zabijáckých riffů převážněprezentovaných ve svižných tempech, poutavých bleskových sól ašpičkové rytmiky. Po tajemném akustickém intru nesoucím titulcelého nosiče se aktuální materiál dostává do tempa skrze song s názvemnaprosto výmluvným - „Destruction“. Jde o oslavu podstaty tohoto bandu, jeho historie, kořenů ze kterých vzešel, či principů, kterých se řídil. Záplava ostrých riffůřeže prostor a Schmier se svým hlasovým projevem mučenéhošílence už je pro Němce poznávací značkou. Tohle se ještě více umocní v následujícím varovném songu „Cyber Warfare“, narážejícím na neustále se vyvíjející a stále více se roztáčející vřavu současného světa. Digitální válka, manipulace, touha po moci,  ovládnutí celých národů, je toho zkrátka dost, čemu lidstvo začalo čelit. Naprosto mimořádné riffy svědčí o skvělé fazóně a nic si nezadají s DESTRUCTION z nejlepších časů, atmosféra plná dusna anapětí, mocná rytmika dodávající zhudebnělému šílenství profesionální ráz. Na novince se ale povedly takřkavšechny songy. Ať už vypíchnu „No Kings – No Masters“, nabušenou jízdu plnou výjimečných riffů, kteroušlechtí znamenitá sóla a její směr vychází rovněž z politickýchpodtextů patrných již z úderného hlavního sloganu. Asinejvýraznější pumelicí je zde nihilistický obraz stavulidského plemene „Scumbag Human Race“, kde úřaduje znovu parádní Schmier, jehož projev tíhne k éře „Release From Agony“, navíc znovu dostáváme spoustu kytarových figur, riffů, sól, zkrátka jízda od A do Z. Měosobně se líbí třeba i skladby jako až fanaticky nepoklidná „God of Gore“ s náboženským podtextem, nebo rozmáchlým melodikým chorálem opatřená „Evil NeverSleeps“, a za spestřující elementy alba rovněž považuji hymnu ve středním tempu „A.N.G.S.T.“, zmiňující zhoubu niterného strachu, ale také song s nápadnýmihardcoreovými prvky zakomponovanými do prakticky ryze metalového výraziva - „Dealer Of Death“. O žádné skladbě se vpodstatě nedá říct, že značí výpadek, deska je tak v podstatě rozmanitá, ale zároveň nezastavitelná, takže bez problému naplňuje představy fanoušků o výborném,moderním a zvukově aktuálním thrashmetalovém albu odDESTRUCTION, tedy od jedné z nejpovolanějších značek. Výhodou tohoto alba je, že celá řadaskladeb působí nosně a upoutala na první dobrou, a to aniž by sezřekla agresivního nastavení a potřebného thrashového tlaku.Vše je složeno tak, aby bylo perfektně odehratelné i nakoncertech a zároveň plně korespondovalo s historií kapely. Necítím zde však kalkul. Narozdíl od KREATOR zde ze skladeb nevyčuhuje až takováočekávatelnost či stín předběžných šablon. Musím dodat, ževětšina zdejších skladeb má na to zaujmout a to i v kontextu velkých klasik minulosti, což se projeví během živé prezentace. Témata skladeb jsou, jak se daločekat, neradostná a reflektují neduhy současné společnosti, světa kolem nás, jeho nezrovna pozitivního vývoje (války - na Ukrajině, na Blízkém východě), ať už sociálního, politického neboco se týče technologií a médií ovlivňujících náš život. Dalo by se říci, že v současném světě se děje dalekovíce hrůz a válek než v dobách, kdy tihle Němci v prvnípolovině osmdesátých let začínali, a tomu také odpovídávyznění nových skladeb. Jakoby právě krizová světová situacevháněla téhle kapele nové impulsy do žil a ta se po letech znovu dostala do vyloženě zabijácké fazóny. Pozoruhodná předělávka legendární písně „Fast As a Shark“ od ACCEPT působí v závěru alba jakopověstná třešnička na dortu, chuťovka, prostřednictvím kterékapela vzdala hold heavy metalu a svým zkušenějším krajanům. Za mne vynikajícíalbum!http://www.crazydiamond.cz/the_virginmarys_the_house_beyond_the_fires_recenze/3462http://www.crazydiamond.cz/the_virginmarys_the_house_beyond_the_fires_recenze/3462nobody@nothing.com (Tomáš)Není hanbou udělat chybu. Hanbou je nepřiznat si jí. Takže já teď veřejně přiznávám, že moje pochybnosti o loňské desce THE VIRGINMARYS byly velkou chybou. Je to skvělý album! Nejhorší na tom je, že kapela udělala všechno tak, jak to mám rád, a já jsem přesto byl zblblej a neviděl jsem to. Už podzimní koncert naznačoval, že chyba musí být ve mně, ale pýcha a ješitnost někdy nepustí. Když jsem se k desce po pár měsících vrátil, už zbývala jen kapitulace. Moje, samozřejmě.THE VIRGINMARYS jsem sledoval od prvního alba. Jejich model klasického moderního rocku zašpiněného garážovým zvukem, agresivní melodikou a přímočarou strukturou mě bavil. Bylo jasné, že tihle kluci nikdy nebudou hrát první, ani druhou, možná ani třetí ligu, ale to mě netrápilo. A řekl bych, že je možná ještě méně. Jeli si svou cestu, cestu klubové kapely, která navždy zůstane v alternativní sféře. Samozřejmě litujeme lidi, kteří je neznají a nejspíš nikdy nepoznají, ale svět je prostě kruté místo, nemůžeme zachránit každého jednoho zmateného nebo ignorantského posluchače. S pocitem morálního vítěze jsem je teda poslouchal dál a užíval si to. Autentičnost, nekomplikovanost a jasný tah na branku byly devizy, které u nich fungovaly naplno. Po posledním předcovidovém albu „Northern Star Sessions“ z roku 2019 se ale po nich slehla země a propásl jsem EP „Devils Keep Coming“ z roku 2022. Pražský koncert pak naznačoval, že se nejspíš můžu těšit i na nový album. A skutečně, pár dnů před koncertem vychází „The House Beyond The Fire“.Z původního tria je teď už jen duo. Zpěvák a kytarista Ally Dickaty plus bubeník Danny Dolan. Po odchodu posledního basáka se rozhodli zůstat už jen ve dvou. Staří kamarádi, společná vášeň pro muziku, společná životní filozofie. A na novince lehce změnili svůj výraz. O produkci se postaral Ally s Davem Draperem a povedlo se jim skvěle zachytit energii, tak typickou pro kapelu a její tvorbu. A že z ní nic neztratili, naopak! Otvírák „White Knuckle Riding“ sice ještě strukturou odpovídá jejich dosavadní tvorbě, ale zvuk je mohutnější, vycizelovanější, méně garážový. Jemná orchestrace buduje naléhavost a zatemňuje atmosféru. Pánové nikdy nezpívali jen o pozitivech a sociálních jistotách, ono i názvy skladeb napovídají, že se primárně řeší komplikovanější životní situace. Hned druhá „There Ain´t No Future“ ale odkrývá jejich novou tvář v celé své kráse. Je to asi jako by se potkali masivní hard rockové riffy ROYAL BLOOD, punkově-grungový drive DINOSAUR PILE-UP a lehce se to zjemnilo tanečními rytmy THE RAPTURE. Song zní masivně, přitom má skvělý drive a jistou hopsavost ve funky rytmice. Čistý zpěv, uřvaný refrén, další trademark kapely potvrzuje vážnost zdejšího rock´n´rollu. Následující nekompromisní hiťas nám servírují v podobě „When The Lights Go Out“, víc hozený do tvrdšího indie rocku ve stylu počátků THE ARCTIC MONKEYS s tíživě naléhavou atmosférou. Skvělou skladatelskou formu dokumentuje nenásilná lehkost melodických nápadů, kdy prakticky co song, to adept na hitový singl. A vyhlašujeme rockovou diskotéku. „You´re A Killer“ po osmi pivech z každého udělá krále parketu. Jen se nechat unášet napumpovaným rytmem skladby, v závěru dostaneme pár desítek vteřin k nádechu a k přípravě na finální circle pit, Danny mezitím na kotlech rozjede kmenové rytmy a pak už disko koule odchází do věčných lovišť rozemletá na padrť. „Trippin´New York City“ kombinuje sedmdesátkový groove včetně „cow bellu“, s pořádně masivní riffovačkou. Velká parádička je i „My Nettle“ jedoucí v neoposlouchatelném schématu klidná sloka a brutální refrén. Jemnější, sekané kytarové vyhrávky se potkávají se sonickým útokem, do toho skvělá rytmika v pochodovém tempu nekompromisně udržuje nápor. Zní to jakoby se QUEENS OF THE STONE AGE spolčili s FOO FIGHTERS. Hulákaný stadionový refrén je opojný. Až někam k ranným MUSE míří nosný riff „Lies, Lies, Lies“, i když píseň samotná je pak spíše syrová, ukřičená a agresivní, přesně v duchu nejlepších tradic kapely. Hravý riff uvádí „Northwest Coast“, která je opět jako stvořená pro klubové hopsání. Ale pozor, všechny ty songy jsou brutálně natlakované, žádné vyměklé kytarové cvrlikání se nekoná, pedál je pořád zapnutý, riffy se valí, bubny duní, a to vše nás žene dopředu jako divoká řeka v peřejích. Smutně agresivní „Where Are You Now“ zní prvních pár vteřin jako balada. První pár vteřin… Pak už se opět řeže. Z celého materiálu je evidentní vize vystoupit z garáže a udělat kvalitní desku po všech stránkách. Zvukově je skutečně moderní, takhle přesně má znít nekompromitovaný „alternativní“ rock, kde alternativní znamená nezkažený studiovými „radio friendly“ nadstavbami. Tvrdý, jasný, nekompromisní. Přiživovaný punk rockem, zahušťovanými hard rockovými riffy. Samotný zvuk je pak velmi kvalitní, s dobře vybalancovaným mixem, jasně čitelnými nástroji, které ani ve vypjatých pasážích nemizí v nedefinované hlukové skrumáži, právě naopak. Songwriting je přímočarý, nekomplikovaný, ale zároveň netuctový, nepodbízivý a extrémně melodický. Chytře strukturované písně, jemná práce s atmosférou, vyvolávání napětí, urgence, intenzivnosti, to všechno tam je. Zároveň je kolekce přístupná a autentická. V rámci produkce se vyhráli třeba s vokálními harmoniemi a různými zvuky a ruchy na pozadí (klávesy, elektronika?). Asi nejvíc slyšitelné je to v „Dance To The City“. Vynikající závěr obstarává „Urban Seagull“, s pomalejší nájezdem, která opět krásně rozkvete v mohutný moderní hard rock. Celá kolekce je velice vyrovnaná, bez hluchých momentů, udržuje si skvělé tempo a než se stihneme vůbec nadechnout, je konec. Není potřeba, nebo lépe řečeno nedá nám šanci přemýšlet, jestli tam něco nechybí. Nechybí. A moc dobře to ví i kapela, když aktuálně už vlastně čtvrtý zářez ve své diskografii na koncertech přehrává prakticky kompletně.Takže si to shrneme. THE VIRGINMARYS přišli se svým zatím nejmelodičtějším materiálem. Melodické písničky já miluji. Songy jsou plné skvělých riffů a pekelného drivu. Skvělé riffy a silný drive já miluji. Výborný zvuk, výborná produkce, výborně zahrané, výborně zazpívané. Ještě i ten cover je ukrutně nádherný. Proč? Proč? Proč se mi to nelíbilo? Dávám si facku, sepisuji poučení z krizového vývoje a doufám, že se to už nebude opakovat.http://www.crazydiamond.cz/telepatie_vychazi_sedme_cislo_magazinu_z_podsveti_info/3463http://www.crazydiamond.cz/telepatie_vychazi_sedme_cislo_magazinu_z_podsveti_info/3463nobody@nothing.com (Info)Vpravidelné roční periodicitě vychází nové číslo Telepatie.Jako již tradičně je obsah naplněný převážně (ale nejen)rozhovory s kapelami a osobnostmi napříč žánry od metalu přespunk, hardcore, rock až po experimentální záležitosti. To všena 148 stranách.Telepatiiotevírá rozsáhlý rozhovor s Andreou Baslovou (FORGOTTENSILENCE), dalšími zpovídanými jsou muzikanti František Štorm(MASTER´S HAMMER), Bilos (MALIGNANT TUMOUR), Regál(LETNÍ KAPELA, KAFKA BAND), Marek Rybenský (DEATH CULTUREDEPRIVATION), Žlababa (BRUTALLY DECEASED), Jiří Kučera(THULSA). Nechybí ani lidé z publicistického spektra: ViktorPalák, Dalas (Metalopolis), promotér a grafik LukášPrskavec a spisovatelka Tereza Bartošová. Obsah doplňujípovídání s kapelami DROM a NAURRAKAR.Jakovždy nové číslo obsahuje i reporty. V prvním z nich přibližujeJéňa ze SEKEROMLAT jejich putování po boku kapely HNUSUMÍRAJÍCÍ. Report ze zázemí Silver Rocket pod názvem„Jak dělat festival, když nechceš dělat festival“ napsal PetrSomoqoy.Součástízinu jsou i tři ankety. První z nich se zabývá hudebnímiasociacemi, druhá se zamýšlí nad podobou současných fanzinů azávěr patří anketě na téma hardcore punk nového věku, kdeodpovídají kapely SCOOP, HOPES, EXUDE, BOOST a HYACINTH.Oobálku se jako vždy postaral Andy z MÖRKHIMMEL.Kontaktpro info a objednání: telepatiezine@seznam.czDalšíinfo naleznete zde:https://www.facebook.com/Telepatie-zine-2016398318408696http://www.crazydiamond.cz/architects_the_sky_the_earth_and_all_between_recenze/3461http://www.crazydiamond.cz/architects_the_sky_the_earth_and_all_between_recenze/3461janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nikdy jsem neměl moc v oblibě metalcore, aleto co předvádí britští ARCHITECTS v současné době, mne sakra baví.Základem pozitiv však nejsou typické atributy umocňující zvukpředmětného subžánru, ale prostě fakt, že kapela z anglickéhoBrightonu se začala na své jedenácté řadovce prezentovatpředevším chytlavější stavbou a výrazně moderními songy s natlakovaným zvukem -  a tyto prvky by pravděpodobně fungovaly, i kdyby jimbyl propůjčem trochu jiný zvukový kabátek. Ačkoliv sebejistým krokem k současnému kurzu bylo u nich již deváté album „For Those That Wish To Exists“ (2021), z mého pohleduje „The Sky, The Earth And All Between“ jasně nejatraktivnější deskou ARCHITECTS, deskou, která spojuje nadžánrový přesah s aktuální zvukovou stránkou, ale i nezanedbatelný tlak s výtečnouposlouchatelností.Pokud se kapela chtělaco do popularity ještě posunout a zároveň se vyloženě nezříctvšeho z minulosti, bylo jasné, že muselo hluboké žánrové ukotvení definitivně stranou. Permanentní nahněvanost zocelující jejich starší tvorbu se tak dostala na druhou kolej.Producent naopak přijal výzvu nalézt a vypíchnout u nich právě prostorvěnovaný všem chytlavým momentům, okolo kterých skrzepřehlednější a čistější struktury vystavěl parádněposlouchatelné songy, sebejistě utvářející mozaiku tohohlevelkého alba. Jordan Fish, někdejší klávesák, skladatel aproducent spjatý s BRING ME THE HORIZON, byl přesně tím typemstudiového machra, kterému se podařilo s kapelou překročitpověstný rubikon. ARCHITECTS tak přicházejí s deskou, o kterése nezdráhám tvrdit, že jde o generační milník a která kekapele přiláká mnohem větší zástup příznivců.Jde o velmi moderně koncipovanéalbum, které však každým detailem přesvědčuje o svémpotenciálu. Jasně že přibylo efektů a klávesových aranží toliktypických pro Fishovu předchozí práci a rovněž melodických zpěvovýchlinek stále všestranějšího a lepšího Sama Cartera, ale zároveň u materiálu vůbecnevymizela tvrdost a celkový tlak. Skladby v sobě stále majívelký drive a nezříkají se moderního groovu, energických riffůa breakdownů, ale mnohem více než kdy v minulosti míří také kvygradovaným refrénům. Velkou devízou zde je, dle mého,především různorodost skladeb, které naplňují představy o vevšech směrech dotažené moderní erupci. V rámci písní v podstatě nenalézámtakřka žádný dramaturgický výpadek a deska je tak promyšlenouskládačkou, kde dojde na hitové, stále tak trochu metalcoreovévypalovačky („Whiplash“, „Blackhole“, či „Curse“),navztekané divočárny („Brain Dead“), rafinované záležitostireflektující progresivnější ráz tvorby („Landmines“), nebo i věci jdoucí mnohem znatelněji naproti rockovému či metalovémumainstreamu („Broken Mirror“). Případně je tu i utajený klenot, kterýsi kapela coby singl pravděpodobně nechává do zásoby jako vrcholný okamžikna jejich cestě vzhůru („Everything Ends“). Tohle všechnonavíc zakončí takřka pop-metalově střižená elektro libůstka(„Chandelier“) hozená do podoby futuristické balady na závěr. Deska taknaplňuje nejpřísnější měřítka pro ambiciózní, mainstreamověmetalovou práci plnou hitů a špičkového studiového řemesla.Současní ARCHITECTS dospěli do fáze, kdy je třeba potvrdit, žena opravdu velký celosvětový sukces prostě mají. Novinka je rovněž deskou s vkusným, lehce abstraktním coverem, jejížposlech si stále více užívám a to určitě nepatřím kegeneraci, která by mohla být považována za hlavní cílovku.Nadšení!http://www.crazydiamond.cz/avantasia_here_be_dragons_recenze/3457http://www.crazydiamond.cz/avantasia_here_be_dragons_recenze/3457nobody@nothing.com (Gazďa)Zde jsou draci? Album, na jehož obalunení skoro nic jiného než podivný velký a trochu zmutovaněvypadající velký oranžový drak? Dělá si z nás TobiasSammet srandu? Možná ano, možná ne. Těžko proniknout do mysli podle některých génia, podle jiných výstředního sebestřednéhofloutka. Možná je to myšleno přesně tak,jak to vypadá. Po řadě vizuálně í hudebně komplikovanějšícha spletitěji strukturovaných alb se Tobias vrací ke svým kořenům.Někam k „metalové opeře“ a prvním dvěma deskám nebodokonce ke své rockověji přímočařejší a už dlouho mrtvékapele EDGUY. Nebo je to celé složitější a Tobias klame tělem.Možná tenhle týpek v klobouku odkazuje klasickým výrazem„zde jsou draci“ (hic sunt dracones nebo v jiné variantěhic sunt leones) k těm neznámým místům, které jsme ještěneprozkoumali a kde tedy může být cokoliv. Můj dojem je, že se i přes trochutěchhle narážek a aluzí německý kouzelník po letech rozhodlvytvořit jednoduchou desku. Album, které nebude tak složité naskládání ani na produkci. Album, u kterého se bude bavit. Budouse u něho bavit i posluchači? Určitě zaujme ty, kterým chybípowermetalová přímočarost EDGUY, a také ty, kteří seberou vše,co Tobias vyplodí a pohodí. Pro nás ostatní to bude s tímhlejednodušším albem složitější.Chtěl jsem mít tuhle nahrávku rád,ale rovnou přiznávám, že tohle asi není deska pro mě, jako promě není původní Sammetova kapela ani první počiny AVANTASIE.Němcův sklon k nabubřelosti a okázalosti v mé dušidlouho představoval překážku, podobnou, jako když se jinínemohou dostat pod kůži growlovým vokálům. Překonal jsem to, adokonce jsem si AVANTASII i oblíbil, ale nebylo to jednoduchécvičení. U Tobiase si mě nakonec získaly jeho silné melodie,podpořené promyšlenými harmoniemi a zajímavými aranžemi vevelkolepém pojetí, které se u AVANTASIE začaly rozvíjet zejménas třetím albem „The Scarecrow“ (2008) a vrcholu dosáhly nadeskách „Ghostlights“ (2016) a „Moonglow“ (2019). U těchto alb dávám devadesát, tadys odřenýma ušima šedesát. Chápu, že se Tobias posložitých a náročnějších elpíčkách rozhodl trochu otevřítokna a doma vyvětrat. Má na to právo a určitě existuje částfanoušků, kteří na to čekají. Pro mě to je ale až přílišjednoduché a hlavně skladatelsky slabší. Zklamání přinesly užtři předalbové singly. Ten nejlepší je asi prvnítříminutová „Creepshow“, kraťoučká přímočará halekačka,kde sloka nehraje žádnou roli a důležitá je prvoplánová sílaúderného refrénu. I když se mi skladba moc nelíbí, tak se miproti mé vůli zavrtala do hlavy, ale takovým tím otravnýmzpůsobem, že se jí nemůžu zbavit. Asi je to umění složit itakové písně, ale potěšení mi to nepřináší. Druhé dvasingly, tedy „Against the Wind“ a „The Witch“ ve mně i poopakovaných posleších nevyvolávají takřka nic.Podobně na mě působí většinadesky. Po úvodní „Creepshow“ přichází kolebává titulnískladba a také s osmi minutami to nejepičtější dílkodesky, které sice není špatné, ale ani nijak zvlášť dobré. Idalší písně příjemně plynou, ale touha vracet se k nimnení a dojem zůstává matný. Jako vůbec první se do mozkuopravdu zahryzne až šestá „Bring On the Night“ se synkopovanýmrefrénem a výrazným sekaným klávesovým motivem. Je to po smrtiTonyho Clarkina první věc, na které se objevuje zpěvák MAGNUMBob Catley, a je to skladba, která je mu hodně šitá na tělo,takřka ve stylu MAGNUM. Takto silná věc je ale na desce bohuželuž jen jedna: „Avalon“, kde své pěvecké umění předvádíAdrienne Cowan alias zpěvačka symfo-progmetalových SEVEN SPIRES.Chytlavá kompozice, která má jen jedinou chybu – Cowan tu působítrochu zakřiknutě a skladba jí nedává příležitost, abyukázala všechny škály svého něuvěřitelně všestrannéhotalentu. Je ale sympatické, že Tobias tuhla Američanku po mnohaletech koncertování konečně využil také na desce. Za mikrofonem potkáme i další staréznámé z koncertů i předchozích nahrávek. Vedle Catleyho aCowan to jsou Michael Kiske z HELLOWEEN, Ronnie Atkins z PRETTYMAIDS, Geoff Tate (ex-QUEENSRŸCHE), po dlouhých letech se vracíRoy Khan (ex-KAMELOT) a máme tu i dva debutanty – Tommyho Karevikaze současné verze KAMELOTU a Kennyho Leckrema z H.E.A.T. Žádnýz výše zmíněných ale na nejnovější desce AVANTASIEnepředvádí nic převratného, co by skladatelsky spíše průměrnépísně dostalo o pár stupňů nahoru. Kdyby tu zpívali jiní, byloby to asi jedno.Celkově Tobias stvořil desku hodněovlivněnou osmdesátkami. Je veselá, jednoduchá, přímočařepowermetalová. Pár dobrých věcí, zbytek neurazí, ale aninenadchne. Jestli je to úkrok stranou a Tobias se zas příštěvrátí na tu básnivější a zamotanější cestu pod měsícem ahvězdami, nevím. Pokud by to ale takhle šlo dál, tak zasminimálně po nějaký čas nebude AVANTASIA pro mě.Stray: V pohledu na pozdní tvorbu AVANTASIEzastávám zcela opačný názor než Gazďa, protože přílišnáuměleckost, přeplácanost a dramatizace mne vpřípadě předchozích dvou alb vůbec nevyhovovala. Nijak jsem senerozplýval nad Tobiho touhou mít ve svých obřích dílechvšechno (a z mého pohledu zároveň nic). To současný návrat kčistější písňové formě sebou nese alespoň špetku naděje ajá se místy dokonce přistihuji, kterak mne určité úseky „HereBe Dragons“ opravdu baví. Jasně, jsou tam chvíle, kdy byposluchač směrem k principálovi rád poznamenal „no tak...chlapečku nevzdychej“, ale ten si v podstatě jede stále svouobvyklou linii na vlně melodického a pompézního hard rocku čizde spíše znovu heavy metalu a obklopuje se celou řadou zajímavýchvokálních hostů, posouvajících výsledek správným směrem. Aťuž mám na mysli výkon Geoffa Tatea v titulní skladbě, průletsoumračnými nebesy s hlasovým doprovodem Michi Kiskeho v „TheMoorland At Twilight“, nebo kouzlo magiky roznícené prostřednictvímvokálu Tommyho Karevika v bujaré dusárně „The Witch“ zvoucínás do říše věčných fantasií pomocí refrénu, který prostě nakonec choráluje každý a rovněž každého nakonec baví:-), vždy jde zkrátka o pozoruhodnýpříspěvek. Moc bych sice k životunepotřeboval song „Bring On the Night“ s Bobem Catleyem, ale iten se posléze vyvine, vlivem poutavě volené orchestrace a liniisměřující k velkolepému refrénu, obstojným směrem. Pořádlepší než hned úvodní cirkusácká vyřvávačka „Creepshow“,kterou si Tobias hlasově odprezentoval sám a která byla poslézepřekonána každou následující skladbou této desky. Sám zamikrofonem zůstal rovněž v rámci „Unleash the Kraken“, ale tana rozdíl od úvodního válu nabízí výraznější tah, kvapíkovýspeed-metal s bombastickým aranžmá, včetně divokého riffovánía sólování, ale také celkovou zaujatost. Scénickému patetismučpícímu Irskem, Skotskem, Pánem prstenů nebo bůhví čím ještě, který seděje za účasti Adrienne Cowan v táhlé „Avalon“, sice ažtolik nakloněn nejsem, ale s „Against The Wind“ už znovucváláme v radostném tempu. Finále v podobě „Everybody´s HereUntil the End“ je znovu velmi nadýchané a na můj vkus ažsladkobolně toporné. Nepřidává mu ani účast Roye Khana, jehožvibráta ve skladbě akorát utvrzují právě ty prvky, které secoby posluchač snažím neslyšet. U téhle desky, která je znovuřemeslně velmi dobře zpracovaná a upoutá už krásným fantasyobalem, bych si jen stěží dokázal představit nižší známku než velmi slušných 70% a tu také nakonec volím.http://www.crazydiamond.cz/asi_jsem_nikdy_netouzil_byt_jsoucnej_asylum/3460http://www.crazydiamond.cz/asi_jsem_nikdy_netouzil_byt_jsoucnej_asylum/3460nobody@nothing.com (Stray)Je otázka, do jaké míry člověkuvůbec vyhovuje „bytí“. Jestli mu spíše než posouváníhranic vlivem vlastních aktivit a následné prožívání nevyhovuje zkrátka jen pozorování okolního dění a představaprožívání toho všeho z bezpečné vzdálenosti. Sám u sebe jsemse dopátral k faktu, že můj je možná opravdu ten druhý případ.Zamyšlení nad tématem mne napadlo náhodně, během rychlého anahodilého komentu ve zdejší diskusi, následkem čehož jsem siuvědomil, že bych vlastně nikdy nemohl být „beatník“, žestát plně a uvědoměle ve víru dění a ovlivňovat jej pro mnevlastně značí velký diskomfort. A výstup z komfortní zóny jakznámo bolí, hodně bolí. Je to jako nikdy nechtít založit kapelua přesto hudbu dlouhodobě milovat nade vše. K tomuhle uměníchovám vážně obrovský respekt a nikdy mne ani nenapadla taverze, že bych se jej mohl naučit na uspokojivé úrovni hodnéveřejné prezentace. O tom jsem ale mluvit nechtěl.Člověk za život projde množstvímudálostí a situací, které mu připadají v daný moment důležité,i když na ně postupem času třeba i zapomene. Stejně tak všakzažije i třeba malé příběhy, které se v kontextu životanakonec jeví jako hlubší a zásadnější, a na tyto momenty, přessvou původní banálnost, naopak nikdy nezapomene. Vlastně sestanou vyobrazením celého jeho pozdějšího fungování.V pěti letech jsem absolvoval jednu zesvých prvních návštěv bazénu. V roce 1980 fungovaly v Plzniměstské lázně, honosná budova z dvacátých let minuléhostoletí stojící na nábřeží u řeky Radbůzy, která nynídlouhodobě chátrá, ale to je už jiný smutný příběh. Protožebazén na Slovanech tehdy ještě nestál, obvykle se jezdilo sem.Máma tam tehdy vzala mě i o rok mladšího bráchu. Oba jsme byliještě v předškolním věku. Nikdo z těch dětí kolem násneuměl plavat, ani my ne, ale tehdy se s nikým nikdo moc nepáral atak nás naházeli do bazénu, v místě kde jsme vystačili, anechali nějaké lektory, ať nás prostě učí se zžívat s vodou- splývat a celkově mít vodu rádi. Nikdo z rodičů opravdu tehdynebyl ve vodě. Vedoucí toho dětského kursu tam měl k ruce syna,o něco staršího kluka než jsme byli my, a ten tam fungoval jakotakový katalyzátor těch hodin. S excentrickým výrazem, podobnýmsoučasnému skvělému fotbalistovi Viktorie Lukáši Červovi (mimochodem, tohohle týpka fakt uznávám), námchrstal vodu do obličeje, strkal nám hlavu pod hladinu a celkověnenechal nikoho na pokoji. Dokážete si představit, jak asi vdětství vypadal baskytarista od RED HOT CHILI PEPPERS Flea? Takpřesně takhle „hardcoreově“ tenhle „jsoucnej“ týpekvypadal a ještě se u toho zle šklebil.:-) Fakt jsem se ho bál. Kdoby se v pěti letech nebál sedmi či osmiletýho divoce se tvářícíhokluka, že jo? Stalo se to, že zatímco můj mladší bratr v bazénuzůstal a postupně se ve čtyřech letech naučil plavat, jáodtamtud po asi dvou hodinách utekl a dál jsem ty hodiny plaváníjen pozoroval ze sedačky na boku bazénu. Zkrátka po dvou hodinách už mnedo té vody nikdo nedostal. Plavat jsem se naučil až o dva rokypozději, v sedmi letech, v létě na rybníku a s mnohem většímklidem okolo sebe. Zkrátka jsem na tuhle věc potřeboval úplnějiné kulisy, jiné prostředí, jiné lidi kolem sebe. Když se vdruhé třídě jezdilo do školního bazénu, což byl ročník1982/83 , už jsem plavat automaticky uměl, o tom jakou cestu jsemvšak k této dovednosti absolvoval, jsem si nechával pro sebe.Výstup téhle úvahy možná není anitakový, že na mne se opravdu musí jinak. Speciální zacházeníjsem nikdy nevyžadoval, ale je pravda, že onu hektiku akolektivnost jsem nikdy neobliboval a rád jsem si užíval klídek asamotu někde stranou. Jakmile je něco hromadného, jdu od tohoraději pryč. Ten výstup zní spíš takto: Člověk by se nikdyneměl přemáhat a být součástí prostředí, které mu v každém aspektu věci bytostněnevyhovuje!http://www.crazydiamond.cz/muse_origin_of_symmetry_recenze/3459http://www.crazydiamond.cz/muse_origin_of_symmetry_recenze/3459nobody@nothing.com (Tomáš)Je začátek léta 2001. Informace o druhém albu MUSE se začínají množit, ale já pořád neviděl a neslyšel žádný nový singl. Už začínám být nervózní. A pak se to stalo. Naštěstí jsem seděl, protože jinak by mě to zřejmě hodilo rovnou proti zdi. Mladá dívka se zlatavou kůži vypustí z ruky tři miniaturní zářivé kuličky a tím spustí děj. Děj, který se už brzo promění v drama, totální výplach mozku a zároveň až orgasmický hudební zážitek. Ale pěkně popořádku. Klavírní intro zní povědomě, typický rukopis MUSE je nepřeslechnutelný. Ale přesto je něco jinak. Stísněná nálada? Pak se přidává druhý klavírní motiv a mohutná hypnotická basa. Je to jak nějaký kolovrátek z děsivého hororu. Mattův zpěv je naopak jemný, procítěný, ale opět v něm cítím něco tajemného. Jako by nám to nechtěl prozradit hned na začátku, jako by nás od toho možná chtěl i ochránit. To něco tam ale roste, před tím neutečeme. Dominic jen občas lehce rozezvučí činely, ale drží se hezky zpátky. A pak se kolovrátek začne zpomalovat a můj tep začíná zrychlovat. Je to tady. Co to ale bude? Jakým směrem se vydají? Útok!!!! Tvrdý a špinavý kytarový riff se nám nejdřív představí samostatně, aby se v dalším kole přidala celá kapela. Nemám slov. Tohle je přece metal. Agresivní, tvrdý, nekompromisní. Když někoho při tomto songu napadnou RADIOHEAD, doporučuji mu návštěvu ušního. Nebo rovnou psychiatra. I ten název „New Born“ jako by symbolizoval nové zrození MUSE. Fantastický song, fantastický zvuk, fantastický ikonický klip. Opět se potvrzuje, že klipy kapela umí. Ale i samotný song je perfektně vystavěný, komplexně dramaturgicky propracovaný, produkčně dotažený. Už jen když si všimnete, kolik rozličných kytarových motivů Matt hraje v klidnějších pasážích. Kolik zajímavých hudebních témat v jednom songu rozvíjí. Někomu by to stačilo na celé EP, on je ale ve špičkové skladatelské formě, a může si dovolit takovéto „plýtvání“ nápady. Má jich totiž v zásobě tolik, že se snad na jedno album ani nevlezou. Na B-sides z tohoto období se možná ještě podíváme příště, protože kvůli nim by některé jiné kapely dokázali snad i vraždit. V průběhu turné k debut „Showbiz“ samozřejmě MUSE nezaháleli, a kromě budování pověsti párty kapely v backstage taky usilovně skládali nový materiál. Předskakovali slavnějším kolegům jako například FOO FIGHTERS nebo RED HOT CHILLI PEPPERS a zároveň se dostali do kontaktu (zřejmě nechtěně) s různými psychotropními látkami. Ty navedly jejich budoucí tvorbu výrazně temnějším směrem. Hranice alternativního rocku, které už na debutu dodržovali spíše vágně, teď zbourali úplně. Nejvíce inspirace si berou ze starších rockových žánrů sedmdesátých let, od hard rocku, přes psychedelii, progresivní rock až po space rock. Riffy naopak hledají u amerických velikánů devadesátek jako RAGE AGAINST THE MACHINE nebo THE SMASHING PUMPKINS. A ty pak kombinují s dalším výrazným elementem – klasickou hudbou. Chopin, Berlioz, Rachmaninoff. S tím pak souvisí i eroze normální písničkové formy. Prostor dostávají (ještě více než na debutu) intra, přemostění, instrumentální pasáže, mezihry, dojezdy. Skladby se košatí, rozvíjejí, mění dynamiku, nálady. Přitom si ale pořád udržují rozumnou délku, nesklouzávají k bezcílnému opakování jednotlivých elementů. Jako producenta tentokrát zvolili Davida Bottrilla, který v ten samý rok má prsty ještě v dalším veledíle - „Lateralus“ od TOOL. A právě kvůli práci s TOOL není Bottrill k dispozici naplno a nahrávání se komplikuje. Nakonec to skončí až návratem Johna Lockieho, který produkoval i první desku. Jestli tohle producentské duo mělo hlavní podíl na celkové tvrdosti desky, nejednou navštěvující metalové vody, nebo to byl přirozený skladatelský posun, nevím? Každopádně jestli kritici MUSE vyčítali nedostatek invence, nebo že se svým projevem až moc blíží ke zmiňovaným RADIOHEAD, diskuse můžeme považovat za uzavřené. Vylezli ze své ulity a dál už si jedou po své cestě. V nejasných textech se řeší komplikované, a zároveň komplexní témata, které si možná my pamětníci té doby budeme pamatovat. I po více než dvaceti letech je spousta z nich pořád aktuálních. Technologie a jejích působení na naše životy, ztráta individuality, stádovité ovládaní společnosti, cestování vesmírem s nejasnými nástrahami, které zatím nedokážeme definovat. Název alba „Origin of Symmetry“ se odvozeně vztahuje k vesmíru. Lidstvo řeší „původ života“, což je v podstatě chaos, ale právě „původ vesmíru“ by mohla být ta bájná symetrie, která by se zhmotňovala v definici Boha. „Bliss“ je jasná hitovka. Klavírní intro inspirované klasickou muzikou je hypnotické samo o sobě, k tomu se ale připojí ještě perfektní kytarová melodika a vesmírné synťáky. Skvěle vystavěný je refrén, který začíná pomalejší pasáží, kde Dominic vynechá rytmičák a jen kopákem a činely buduje tenzi, aby nám pak v hlavní části naplno roztočili hlavu jako bychom padali do černé díry. „Space Dementia“ je další kousek postavený na klasickém klavírním intru. Tady ale není na co čekat, kapela se poměrně rychle připojí a v temném a těžkém rytmu se rozjede brutální sílou. Klavírní metal. Klidnější pasáž uprostřed songu nás nechá jen rychle nadechnout a už se ten parní válec dává znova do pohybu. Název skladby je odvozen od oficiálního termínu americké NASA pro „vesmírnou demenci“. Je to psychická nemoc, kterou zatím jen předpokládají že nastane po dlouhodobém pobytu nebo cestování ve vesmíru. A závěr skladby pak skutečně zní jako soundtrack sci-fi filmu o Velkém třesku. Noisové skřípění zahajující „Hyper Music“ je jen slabým odvarem masivního riffu, který na nás vzápětí kapela vybalí v plné parádě. A sotva doházím hlavou, už se song žene světelnou rychlostí v parádní alternativně rockové jízdě tažen geniální basou, která je směle provokovaná k souboji neposednými bicími. A zase riff, a zase jízda, a zase riff. Dokolečka dokola. Tři a půl minuty dokonalosti. „Plug in Baby“ byl prvním singlem, který mi jaksi unikl a objevil jsem ho až na albu. Song samotný je zřejmě nejpopovější záležitost kolekce a díky tomu zde působí možná až lehce nepatřičně. To ale nic nemění na faktu, že je geniální. Nosný riff, nebo spíš motiv, se pravidelně umisťuje na nejvyšších příčkách různých seznamů nejlepších riffů historie a na koncertech je dokonalou rozbuškou pro davové šílenství. Výborná je ale i rytmika, kde Chris i Dominic jedou skvěle a efektivně dobarvují skladbu do podoby jasně rozpoznatelné a výrazné hymny. Jednoduchá melodie tentokrát hraje na první signální soustavu a nedává nám žádnou šanci, aby se nám to nelíbilo. „Citizen Erased“ je dalším výletem do metalových vod. Už úvodní utlumený riff, podaný jen skřípející kytarou s bicími jasně deklaruje, že bouřka se blíží. A když Matt zapne pedál, Chris odpálí svou basu a Dominic naplno rozjede svoje bicí, máme tady další masivní riff s hutným zvukem, plný agrese a napětí. Skladba samotná se pak různě klikatí, melodické pasáže se proplétají s noisovými, tvrdé riffování se střídá s ambientními plochami. Závěr s klavírem a orchestrací je plný smíření, pokoje a nadpozemské krásy. „Micro Cuts“ je úlet jak vrata. Mozartovský klavír, opěrný zpěv, k tomu pak brutální kytary. Symfonický metal. Chybí akorát vnadná černovláska oděna v kůži. Ale to je jen první část songu. V druhé se to mění v parádní instrumentální jízdu ve stylu TOOL. Výživná je zejména část, kdy záverečný riff jede nejprve jen kytara, pak se přidá i basa, která jí kopíruje jako stín ze záhrobí. „Screenager“ je podivná tajemná skladba začínající akustickými kytarami a perkusemi s naznačeným refrénem, který ještě dříve než se stihne rozjet rychle sklouzne zpátky do původního motivu. Celkem zajímavá melodie jakoby se snažila kompenzovat ulítlou strukturu skladby samotné. Temná „Darkshines“ rozehrává dokonalou hru ticho vs hluk. Skvělá basová linka nás ukolébává v klidné pasáži, na pozadí s kytarou brnkající španělské motivy, aby nás vzápětí zatlačila do sedačky a nechala bicí a kytaru nemilosrdně bičovat naše uši až na hranici krutého noise rocku. „Feeling Good“, cover jazzové písničky od Niny Simone ze šedesátek, jsem původně moc nemusel. Pak jsem jí ale jednou viděl na nějakém živáku a pochopil, že chyba byla jako obvykle ve mně. Výborný song se MUSE povedlo posunout ještě dál, do kategorie geniální. Emoce se v něm vaří, Dominic hraje snad svoje životní party, ty přechody, ty rytmy, ta jemnost, ta agrese. Závěrečná „Megalomaniac“ si bere na paškál církev a její profitování z věřících. Její struktura má blízko ke gotickým chorálům, zvuk je prosycen majestátním organem, poselství je podané nabubřelým způsobem plným vážnosti, velikosti a instrumentální bohatosti. Tohle jsou RADIOHEAD, které jsme chtěli v roce 2000 dostat, ale nedostali je. Kecám, tohle by RADIOHEAD nikdy nenahráli. Tohle jsou už jen MUSE. Jakékoliv srovnávání je už bezpředmětné. Zatímco první album mělo ne úplně zajímavý cover art, následovník se naplno trefil do mého vkusu. Jednoduchá, abstraktní kresba, výrazné barvy. Z celé jejich diskografie ho považuji za nejpovedenější (i když „Black Holes And Celebration“ je taky moc povedený). Jinak ale tady jim podobnost s RADIOHEAD přiznat musím. Obě kapely mají z mého pohledu cover arty spíš průměrné, a málokterý se mi vyloženě líbí. Ke dvacátému výročí vyšla remastrovaná verze alba. Tu jsem hodně poslouchal v rámci přípravy článku a za mě je to jednoznačně posun k lepšímu ve všem. Čistější a průbojnější mix, lepší vybalancování nástrojů, větší dravost. Ještě perlička na závěr. Maverick, jejich distributor v Americe, album odmítal vydat, protože se jim nelíbilo „nadměrné“ používání falzetů Mattem. Prý to americká rádia neskousnou. MUSE ale neustoupili, a album nakonec v Americe vyšlo až v roce 2005, po úspěchu třetí desky „Absolution“. Tak nevím, přes 2 miliony prodaných kopií dává za pravdu spíše partě z anglického Devonu. http://www.crazydiamond.cz/the_murder_capital_blindness_recenze/3454http://www.crazydiamond.cz/the_murder_capital_blindness_recenze/3454nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí album irských postpunkových THE MURDER CAPITAL je zřejmě zatím jejich nejpestřejší, nejvyrovnanější a nejzajímavější dílo. Proti prvním dvěma kolekcím je slyšet výrazný posun, jak zvukový, tak dramaturgický. Zároveň se pořád drží pevně v alternativních vodách a odmítají lákadla mainstreamové (rockové) scény.Kapela původem z Dublinu funguje od roku 2018 a společně se souputníky FONTAINS D.C. reprezentuje tehdejší vlnu postpunkové muziky. Zatímco druzí zmiňovaný mi vždy přišli melodičtější s přesahem do indie rocku, THE MURDER CAPITAL byli na svém debutu „When I Have Fears“ z roku 2019 více oldschoolový. Temné skladby, typicky postpunkový zvuk začátku osmdesátých let, komplikovanější melodické struktury. Každopádně to byl slušný debut nadějné kapely, které věřil třeba i slavný Flood, který jim album produkoval. Z pětice se zároveň stali i miláčci kritiků a byli považování za velké naděje indie scény. Dvojka „Gigi´s Recovery“ z roku 2023, ač znova sbírala velice pochvalné recenze, mě úplně nesedla. Totiž co nabrala na pestrosti, to ztratila na melodičnosti. Celé to působilo jako takové nemastné, neslané, hraní si na umění, ale pořádný song, zapamatovatelný, výrazný, aby člověk hledal lupou. Sama kapela dnes hodnotí druhý album jako „overwritten“ (jednoduše řečeno „překombinované“). Tak dlouho nad ním seděli, vymýšleli, upravovali, předělávali, až se cestou ztratili. I proto to na aktuálním albu pojali úplně z jiné strany. Ve finále to vlastně ani jinak nešlo, protože členové kapely jsou roztroušení po Evropě. Tři na různých místech v Irsku, další v Londýně a poslední v Berlíně. Takže se na dva týdny sešli na „soustředění“ v Dublinu s tím, že v podstatě musí napsat nové album. A hned nato se letělo natáčet do Los Angeles s producentem Johnem Congletonem.Výborný otvírák „Moonshot“ nám dává ochutnat všechny ingredience, které pak uslyšíme i dál. Zní to jako postpunk zkřížený indie rockem, posypaný noiseovými zvuky rozplizlými všude na pozadí a ještě navíc křečovitě zkroucen psychedelickým záchvatem ve stylu THE JESUS AND MARY CHAINS. Song má velice přímočarou melodiku s jasným drivem a vysokou intenzitou. Prý byl nahráván v rámci posledních dvou hodin ve studiu, a skutečně z něj je cítit kvapík, časový tlak, snahu co nejrychleji to ještě dokončit. Ale vůbec nezní uspěchaně, spíše bezprostředně. Kapela se evidentně bavila při vytváření různých podivných zvuků, kterých je album plné. Vytvářejí zajímavý hlukový smog, rozbíjejí kytarové plochy, kompenzují přímočarou popovou strukturu a udržují tím songy v alternativní rovině. Klávesy, mellotron, sampler nebo různé elektronické krabičky v rukou členů kapely otevírají dveře do dimenze plné experimentování. Temná „Words Lost Meanings“ se nese v duchu tvorby Neila Younga v jeho grungeovém období devadesátých let, zde doplněném o příjemný refrén, který skladbu přece jen trochu prosvětlil. Až do britpopových vod, i když přece jen patřičně špinavých a kalných, nás překvapivě zavede „A Distant Life“. Pročistit zvuk, vyhodit podivné zvuky a na prvních albech SUPERGRASS by ostudu neudělala. Zajímavou, na kontrastech vystavěnou, náladovkou je „Born Into The Fight“. Atmosférická, až téměř ambientní sloka se najednou přepne do nervózního, syrově noiseového refrénu. Mimořádně krásný je návrat do poklidnějších vod zprostředkovaný klávesovým segmentem. Delší rozjezd potřebuje balada „Love Of Country“ dlouho se držící jen vintage kytarového zvuku. Po připojení basy a bicích ale postupně song začne nabírat na síle a když si kytary v závěru začnou hrát s dalšími motivy, najednou je z toho úplně jiný svět. Energická, tajemně laděná „The Fall“ stojí na intenzivním zpěvu, masivní base a drásavých kytarách. Výborný riff, připomínající mi třeba tvorbu českých kapel ze stáje Silver Rocket, zdobí „Death Of A Giant“. Jinak je song celkem přímočarý, možná by tam byl ještě potenciál ho více propracovat. Jakoby tam chyběl nějaký významný zlom, mezihra, cokoliv. Nenápadně začínající „That Feeling“ se postupně rozjede do špinavě syrového pop songu s výbornou melodickou kytarou a temnou basou vykukující z pozadí. U některých písní může mít posluchač neodbytný pocit, že byly šité horkou jehlou, a i když je základ dobrý, něco jim chybí. Jestli to bylo nedostatkem času, nebo to kapela skutečně chtěla udělat co nejjednodušší, to nevím. Prvky popové melodiky, tak jasně identifikovatelné zejména ve zpěvu, jsou za každou cenu ukrývány za nánosy špinavých zvukových koláží. Jakoby se za ně muzikanti až styděli.Zatímco výše zmiňovaný souputníci FONTAINS D.C. postupně „měknou“ a zvukově i melodicky míří víc a víc do mainstreamového indie rocku, THE MURDER CAPITAL zůstávají věrni alternativnějším pozicím. Oldschool postpunk už ale taky nechávají za sebou a spíše ho v jejich aktuální tvorbě podvědomě tušíme, než reálně slyšíme. Stále mám ale pocit, že kapela ještě pořád hledá svou pravou tvář i zvuk.http://www.crazydiamond.cz/ensiferum_winter_storm_recenze/3448http://www.crazydiamond.cz/ensiferum_winter_storm_recenze/3448nobody@nothing.com (Gazďa)Na Wikipedii je napsáno, že ENSIFERUM hrají podle svých slov„melodic folk metal“. Milovník Porty, který občas zabrousí k IRON MAIDENby ale byl překvapen a zcela jistě i zděšen, kdyby si pod vlivem tohotoprohlášení Švédy pustil a očekával jemné tóny houslí s trochou kytarovýchvyhrávek ve stylu Vivaldiho. ENSIFERUM – a zdejšímu čtenářstvu to nemusímpřipomínat – jsou o dost tvrdší záležitostí. Správná žánrová škatulka by byla asiněco jako power-folk-melodeath-thrash. Jejich hudba obsahuje mocné a zpěvnéchorály, folkovou skočnost, melodeathové vokály a vyhrávky, plus občasné rychléthrashový riffy, které to ze spodku celé podporují. Tohle hrají úspěšně užtřicet let a dalších třicet let asi i budou. Formule funguje, proč na ní něcoměnit… Takhle pracuje i poslední deska „Winter Storm“ obsahujícísedm písní plus tři instrumentální předehry/mezihry. Jde o klasické ENSIFERUM,které fanoušky potěší, odpůrce odpudí, ale nikoho nepřekvapí.  Hudebně se vydáváme na zmíněné power-folk-melodeath-thrashovépole, textově pak opět do říše věčného ledu a krutých zim, do hájemství statečnýchbojovníků, lstivých skřítků a osudových valkýr. Tam, kam nás vede polovinaseverských metalových kapel a všechny, které se občas označují za vikingskýmetal.Dlouhodobě je velkým plusem ENSIFERUM skladatelské uměníkytaristy Marcuse Toivonena, který ze sebe desítky let podobně jako třeba svéhočasu Tony Clarkin z MAGNUM valí jednu – tu více, tu méně – solidní melodiia skladbu za druhou. I na nové desce jeho skladatelské umění nezklame a z kloboukuvytáhl několik skladeb, které může švédská pětice směle přehrávat další léta nasvých nekonečných turné. Já mám obecně raději ty rychlejší, svižnější, thrashovějsívěci a z novinky u mě nejvíc bodují „Victorious“ a „Fatherland“ a pak takyepičtější a proměnlivá nejdelší skladba „From Order to Chaos“. Devizou posledních dvou desek, kterou u těch dřívějšíchnenajdeme, je hlas klávesisty Pekky Montina. Je to vynikající zpěvák, sebejistýv nížinách i výškách, ve studiu i naživo. Dole má spíš přirozený projev,nahoře přechází do agresivního „kiskeovského“ ječáku, kterým by se klidněuplatnil u většiny tradičních powermetalových kapel. Někdo by po akvizicitakhle silného vokalisty znejistěl a vydal by se až příliš směrem k měkčímuhlasovému projevu a celkovému vyměknutí. Je dobré, že to není případ ENSIFERUM,kteří více než poloviční měrou stále spoléhají na skřeky někdejšího frontmanaNORTHER Petri Lindroose. Jeho vokální projev sice není výrazný, ale dokáže i veskřeku dobře zprostředkovat melodii a také přináší nutnou tvrdost, která je utakto melodické kapely a v kombinaci se zpěvným Montinovým vokálem tolikpotřebná.Pro tu vůbec nejvýraznější vokální melodii ale tentokrátsáhli ENSIFERUM jinam. Baladu „Scars in My Heart“ vystřihla Madeleine Liljestam.Zpěvačka, která u spíše průměrné symfonicko-metalové skupiny ELEINE dosud spíšupoutávala svým intenzivním zjevem než vokálními přednostmi. Tady ale ukázala,že opravdu umí a její hlas zmíněné power-baladě dodává, co potřebuje. Tu trochu krásy,tu něco citlivosti, tu špetku vnitřní síly. I díky Madeleine je tak tounejsilnější skladbou desky ta nejpřekvapivější. http://www.crazydiamond.cz/a_z_a_z_recenze/3453http://www.crazydiamond.cz/a_z_a_z_recenze/3453janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kaliforňan Mark Zonder vždy platil za skvělého muzikanta, bubenického perfekcionalistu spjatého s nástupem metalu na americký kontinent, a to nejen díky svému účinkování v kapelách WARLORD a FATES WARNING, které kdysi pomáhal táhnout, ale i v rámci celé řady jiných projektů. Před třemi lety jsem s poslechem této desky tak dlouho otálel, ažjsem jí úplně prováhal a takřka na ní zapomněl. Holt současná přesycenost hudebními realizacemi nepomáhá ani podobně výjimečným osobnostem. Nyní jsem si na projekt A-Z vzpomněl a konečně si jej poslechl. Vzhledem ke kvalitám této debutové nahrávky, její opomenutí považuji z dnešníhopohledu za trestuhodné. Jde o špičkový Hard N´heavy materiál, který spojuje progresivní přesah s vytříbenou chytlavostí a bezproblémovou poslouchatelností těžící z hájemství AOR.Za nedávnou kooperací dlouholetého zpěváka od FATES WARNING RayAldera s jeho někdejším spoluhráčem, právě ikonickým ex-bubeníkem totožné progresivněmetalové kapely Markem Zonderem, totiž musíme hledat pouze prvotřídní prácičku a to v každém aspektu věci. Této dvojici, kde Zonder sebejistě zastává i roli producenta, se ve spolupráci s dalšími třemi muzikanty (sestavu A-Z bandu v době vydání debutu tvořili ještě nizozemský kytarista Joop Wolters, francouzský klávesák a producent dlouhodobě spjatý s progresivně rockovou scénou a nadžánrovým cítěním Vivien Lalu, díky němuž jde projekt naproti hudbě např. kapely TOTO, a pak ještě skvělý basákPhilip Bynoe, borec co spolupracoval s Tonym McAlpinem, Stevem Vaiem i Slashem) podařilo sestavit velmi atraktivní a kvalitně zpracovanou sbírku,která se identifikuje s uvolněným, vyzrálým a bezbolestně poslouchatelným stadiónovým rockem, ježv sobě spojuje prvky progresivního hard rocku americkéškoly, pošilhávajícího po velkolepém AOR děníminulosti.Nezasvědcenému by se mohlo zdát, že A-Zjsou jen jakousi dietní a více radio-friendly verzí FATES WARNING, ale nenítomu tak. Projekt sice jakoby tíhnul k melodické a po zvukové stráncedrahé a řemeslně špičkově zpracované stylizaci dávných časů, ale rozhodně nabízí horoucískladatelskou kvalitu a spíše než k tvorbě hlavních Alderových chlebodárců má blížek tvorbě kapel jako TOTO a JOURNEY, či seattleských QUEENSRŸCHE z časů jejich nedostižného alba „Empire“. Přes svou letitou absenci u FATES WARNING zde Mark Zonder stále stvrzuje jak znamenitým je nejen bubeníkem,ale i muzikantem s nemalým tvůrčím potenciálem. Vůbec není třeba sepozastavovat nad tím, že dotyčný kdysi stál za takovými alby jako „PerfectSymmetry“ či „Parallels“. S ještě větším zjemněním a nadžánrovouotevřeností se právě hudba projektu A-Z dá zařadit zhruba někam do etapy těchtodvou alb od FATES WARNING. Směs progresivity a instrumentální brilancespojená s výtečnou poslouchatelností a přístupností skladeb doslova bere dech a tak senezdráhám desku zařadit mezi to nejlepší, co v dané žánrové škatulcevzniklo v rámci posledních pěti let. Bezejmenné albums ujetým obalem, kde jakýsi čumák zebry s obřími zuby kouše do jablka, v sobě ukrývá jedenáct špičkových skladeb, ze kterých si nejeden příznivec umělečtějších forem hard rocku dokáže pro sebe najít to pravé. Vůbec mne nevadí, že A-Z vycházejí především ze zvukových pravidel dospělácké rockové hudby přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, vždyť právě tehdy zažíval podobný styl svůj největší boom.Ať už jeto hned úvodní stadiónově vyznívající hymna „Trial By Fire“, která zde nastolí pravidla a vysokou laťku kvality, jdoucí skrz souhru muzikantského a skladatelského umu a špičkových podmínek realizace, či odvážný výlet do eklektičtějšístratosféry, ve které „The Far Side Of the Horizon“ vyloženě magnetizuje svou samozřejmou jistotou nadžánrové perfekce, ne nepodobné milníkům AOR a prog scény zpřed pětatřiceti let, vždy se dočkáme prvotřídních žní. A-Z budí dojem, že takhle nějak by vyznívali kalifornští TOTO, kdyby se toužili více přiblížit metalovému prostředí. Základem je skvělý instrumentalista na každém postu. Opravdu nejen hlavní aktér to v rukou má. Ve svižnějším kvapíku „The Machine Gunner“ právě Joop Wolters představuje jeden ze svých nejzářivějších úseků, který vrcholí v grandiózním sólování protínajícím už tak dosti dominantní hymnu. Nadýchaná „Rise Again“ má nezpochybnitelný potenciál AOR hitovky. Vedená Alderovým sametovým nápěvem a svou nápadnouinklinací k estetice osmdesátých let dokáže chytit za srdíčko a nepustit. Uprostřed desky dramaturgie sice trochu polevuje, ale nejpozději s údernou hardrockovou jízdou „Borrowed Time“, se vše znovu vrací do prvotřídních mantinelů. Jednou z nejlepších věcí na desce je následná prog-rocková erupce „Sometimes“, ta jakoby v sobě spojovala všechny zásadní zbraně tohoto projektu, o jehož debutu smýšlím jako o jedné z nejlepších žánrových sbírek posledních několika málo let. Škoda jen toho jalovějšího prostředka nahrávky.http://www.crazydiamond.cz/sacrifice_volume_six_recenze/3458http://www.crazydiamond.cz/sacrifice_volume_six_recenze/3458hackl@volny.cz (Pekárek)Po delší době na thrashovou notu. A proč právě kanadští SACRIFICE? Fakt, že jde o zasloužilé veterány, by sám o sobě rozhodně nestačil. Důležité je, že přišli opět s kvalitou. Poprvé se odmlčeli po albu „Apocalypse Inside“ (1993). Jakmile se probudili z hibernace, dokázali snadno naskočit na sílící retro thrashovou vlnu a v roce 2009, konkrétně deskou „The Ones I Condemn“, důrazně potvrdili svůj status v rámci „Big 4“ kanadské thrashové scény (+ RAZOR, VOIVOD, ANNIHILATOR). Každý, kdo si vzpomenutou řadovku pořádně poslechl, musí myslím potvrdit, že se jedná o dost více než jen solidní thrashové album. Bohužel, od té doby se kromě občasných koncertů už nic skutečně zásadního nedělo. Zpívající kytarista Rob Urbinati a jeho parťáci se prostě do ničeho netlačí, hrají jen pro zábavu. Na novou desku tak přišel čas až nyní, mimochodem znovu až po šestnácti letech. Zmíněná zábava nicméně neznamená, že se dotyční baví na úkor reálných potřeb svých fanoušků.:-) Jde o vynikající hudebníky, pro něž je thrash metal ideálním prostředkem nejen k upuštění páry, ale i pro uplatnění jejich přístupu k hudbě jako takové. Klasický metalový subžánr tudíž prezentují s velkou zkušeností, uvolněně a elegantně, aniž by přitom jakkoli tupili jeho vražedné ostří.Napsal jsem vražedné? Tak k tomu musím hned něco odcitovat, třeba z webu voicesfromthedarkside.de, kterému se Rob v detailním rozhovoru vyznal takto: „Když jsme začínali, měli na nás SLAYER očividně velký vliv, což se projevilo i na zvuku našeho prvního alba. Vlastně po naší vůbec první show nám manažer baru nabídl vystoupení v rámci takzvaného týdne coververzí, během kterého hrály kapely jen covery. To byla také naše jediná show s bubeníkem Ernstem Flachem a my zahráli právě SLAYER! Hrozilo tudíž, že v recenzích bude pořád zmiňováno, že jsme SLAYER okradli nebo že natáčíme druhořadé „Show No Mercy“. Když jsme začali psát naše druhé album, rozhodli jsme se od všeho odhlédnout a pokusit se vyvinout zvuk, který by byl více autentický, zkrátka více náš. Vždycky jsme milovali věci od MERCYFUL FATE, a pokud posloucháte SLAYER, také oni si od kultovních Dánů hodně půjčili. Album „Reign in Blood“ vyšlo nedlouho před naší dvojkou „Forward to Termination“ a my byli tenkrát zděšeni, když jsme slyšeli píseň „Jesus Saves“, protože měla téměř stejný refrén jako naše píseň „Afterlife“. Píseň „Raining Blood“ měla pro změnu riff téměř totožný s „Infernal Visions“ z našeho debutu. Takže když jsme dělali rozhovory, prostě jsme programově odmítali SLAYER jako vliv, abychom se vyhnuli srovnávání. Po debutu jsme se tedy snažili více soustředit na vlivy MERCYFUL FATE, METALLICA, EXODUS, IRON MAIDEN, TROUBLE a BLACK SABBATH a stavět na zvuku, který jsme si již vytvořili. Pro novou kapelu, jako jsme byli my, tehdy moc podnětů nebylo, skoro žádné kapely nehrály opravdu rychlé věci. A pokud může Yngwie popřít vliv Ritchieho Blackmora,…“Na uvedené řádky se pokusím navázat. Pakliže tedy „faktor“ či „komplex (ze) SLAYER“ hrál někdy v tvorbě SACRIFICE nějakou zásadnější roli, už delší dobu tomu tak není. Fakt, že se fanouškům americké legendy bude jejich novinka stoprocentně líbit, na tom nic nemění. I naši Kanaďané tady byli již v době, kdy se začínala kalit thrashová ocel. Vzory byly prostě podobné a dají se snadno identifikovat. I oni je tehdy prostě jen transformovali v novou a zatraceně ostrou kvalitu. Myslím, že dnes už nad nějakou podobností ani nepřemýšlí. Ona prvotní DNA jim dávno koluje žilami a vetkla se též do jejich srdcí. Snaživá křečovitost většiny retra je jim cizí, řeší se hlavně intenzita a nápady. Aktuální řadovka „Volume Six“ tudíž stejně jako její předchůdkyně nabízí lahodnou kombinaci thrashového vzteku, temnoty, rychlosti a tlaku. A věřte tomu, že se žádnou z uvedených položek nešetří. Možná přibylo o chlup víc agrese a špíny. V tomto směru jdou bezesporu i nadále s dobou.:-) Zvuk přitom nepůsobí nijak moderně ani přepáleně; za veškerou tvrdostí a intenzitou stojí poctivá metalová řezničina servírovaná jakoby z první ruky.Základem jsou samozřejmě dvě kytary rozehrávající zběsilou thrash symfonii, a to v riffech i sólech. Nad nimi ční vynikající vokál Roba. Už na předchozí desce jeho projev dost zhrubnul. Výsledkem je enormně silný a přesvědčivý zpěv, který má, na rozdíl od klasické éry, blíže spíš k Angelripperovi než Schmierovi. Když Rob v poslední skladbě zařve: „You are not survive!“, trochu se o člověka otře mráz. Vše podporuje stoprocentní rytmika, kterou zdobí nabušené linky baskytaristy Scotta Wattse. Skoro by se dalo říci, že hráčsky jsou pánové poněkud překvalifikovaní. Jenže díky naprosté oddanosti právě thrashi nedochází k žádným zbytečným odbočkám či ztrátám zmíněného tlaku. Ano, zahrají si rádi, což se odrazilo i ve dvou instrumentálních skladbách. „Lunar Eclipse“ a „Black Hashish“ představují zatěžkané kusy odkazující na jejich dávné vzory. A o SLAYER se zde skutečně nejedná. Kdyby uvedli, že v nich sólově zahostovalo kytarové duo Denner/Shermann, stoprocentně bych nalétl. Mohlo by se zdát, že druhou půli desky poněkud ředí, opak je ovšem pravdou. Jsou rozdílovým prvkem, dodávají větší tíhu a přichází s nimi téměř apokalyptická atmosféra, ústící v onen poslední výkřik, který tak budete brát zas o něco vážněji. Úplný závěr naštěstí odlehčí cover od kanadské hc legendy DIRECT ACTION. Tím opravdu posledním co zazní, je ovšem zvolání „And it‘s my grave“. Tak teď nevím.:-) V podstatě jde o podobně neveselou prognózu, byť z jiné strany žánrového spektra.Zkrátka, SACRIFICE v roce 2025 přicházejí s albem, které nenabízí jen nějaké autenticky pojaté retro. Přináší v prvé řadě je samotné a znovu v prvotřídní kvalitě. Ohromná zkušenost, hráčská vyspělost a láska k žánru se zde snoubí v ideálním poměru. Jako kovaný fanoušek MERCYFUL FATE jsem si opravdu smlsnul. Spojení soundu a muzikálnosti těchto Dánů s tím nejlepším ze starých SLAYER a SODOM nejen v „Antidote of Poison“ mi vyvolalo na tváři takový ten debilně-spokojený úsměv.:-) Však víte.http://www.crazydiamond.cz/obscura_skeletal_remains_gorod_praha_futurum_26unora2025_koncert/3455http://www.crazydiamond.cz/obscura_skeletal_remains_gorod_praha_futurum_26unora2025_koncert/3455nobody@nothing.com (Gazďa)Tři podoby death metalu jsme zažilive středu 26. února v pražském Futuru. Jednak technicky arytmicky precizní a až intelektuálně vycizelovaný, pak oldschool punkovou bažinu, a nakonec okázalý neoklasicistní aekvilibristický. Ve Futuru z toho všeho měli pravděpodobnětrochu strach, u trhání lístků už byli preventivně připravenidva členové ochranky, což tam nepamatuju. Z tohoto pohleduale vše proběhlo dobře a velmi poklidným dojmem. Jako ostatněvždy… DEATH kombinovaní s DREAMTHEATER, CYNIC protknutí Yngwiem Malmsteenem. Tvrdost a přímočarosttěch prvních a tendence k rozmáchlosti a přetechnizovanostitěch druhých. Tak nějak na mě působí německá technodeathovábanda OBSCURA, která k poctě novinky „A Sonication“dorazila do Prahy. Tedy skupina… ehm… kapelník Steffen Kummererje jediným skutečným členem téhle party, kterou pravidelně pokaždé desce obmění, dosavadní souputníky vyháže a najme sinové, které zas čeká v rámci kolovrátku obdobný osud.V reakcích na novinku je toto u fanoušků v komentáříchna sociálních sítích hustě a s negativním přídechemomíláno. Já ale tuhle partu sledoval vždy jen jedním uchem,takže mi tolik nezáleželo, kdo zrovna na které desce hraje.Pravdou je, že jestli bude takhle Kummerer pokračovat, asi nebudemít brzy kde brát, protože hudebníky ke svým čarohrátkámpotřebuje prvotřídní.Na rozdíl od Straye na mě novinkováplatňa zatím neudělala moc velký dojem, ale na koncert dopražského Futura jsem se těšil. Jednak jsem chtěl OBSCURUkonečně vidět a vysledovat, jak to na mě bude naživo působit.Ne že bych neměl některé jejich skladby v oblibě, mám…ale doma vždy zvládnu maximálně dvě tři a pak už mi to přijdevšechno takové uniformní a na jedno brdo. Hodně tvrdosti a ještěvíc okázalé technické ekvilibristiky. Někdy tam jsou fajnnápady, jindy (častěji) se to naopak i na podesáté od mýchušních bubínků odrazí bez jakéhokoliv efektu. Je to takovépříliš na sílu a na pubertální efekt. Texty jsou prý oněmeckých filozofech, což je na death metal příjemná změna,ale jako obvykle jim v deathu nerozumím ani slovo a luštit pointernetu se mi to nechce. Druhým a větším lákadlem večerapro mě byli francouzští předskokani GOROD, kteří jsou dle méhoneskromného názoru těmi pravými králi dnešní technodeathovéscény. Na rozdíl od OBSCURY se mi od nich líbí takřka všechno.Výrazné sekavé riffy a vyhrávky, technická vyspělost asložitost, ale v uměřeném hávu – podřízeno skladbě ahudebnímu tvaru. Zatímco OBSCURA mi svým stylem „koukejte, coumím zahrát“ připomíná Malmsteena, tak GOROD bych přirovnalk Michaelu Romeovi a SYMPHONY X. „Jsme nejlepší, víme otom, vědí o tom i ostatní, tak teď pojďme vytvořit nějakéskvělé písně, ve kterých se naše technické schopnostiuplatní…“Teď k vystoupením. Začneme však odzadu, takže k hlavním hvězdám…Koncert OBSCURY pořádaný agenturou Obscure 😊podle mě ukázal sílu spíš toho staršího materiálu. Vedledávnějších „Akroásis“, „The Anticosmic Overload“, ale ičerstvějších „A Valediction“ a „When Stars Collide“ sevěci z novinky jevily jako opravdové chudé příbuzné. Aťuž „Evenfall“, nebo „In Solitude“ či „Silver Linings“.A to jsou pěkně prosím singlovky, tedy z povahy věci, kterémají tělo i mysl metalistovu rozehřát nejvíc a ideálně naprvní dobrou. Zejména první dvě mi přijdou neuvěřitelně nudnéa nezáživné – ve studiu i naživo. Nejlepší novou věcípřehranou ve středu večer tak byla (o parník) „Sun Eater“,ostřejší přímočará rychlá až thrashová čtyřminutovka,která na rozdíl od výše zmiňované trojice není bůhvípročsinglem. Teprve když kapela novinku opustila a více se věnovalastarší tvorbě, se koncert trochu víc rozjel. Kummerer má sicepověst řezníka nemilosrdně se zbavujícího kolegů v kapele,ale na pódiu působí jako usměvavý a milý plyšový medvídek.Navíc docela vtipný, když pravidelně ty nejrychlejší anejďábelštější kusy uváděl slovy: „Teď vám zahrajemedalší baladu…“ I ostatní muzikusové vypadali v pohodě arozdávali úsměvy, jako kdyby nekalili smrtící kov, ale vyhrávalina nějaké odpolední zábavě u kolotočů. Také publikum byloveselé a dovádivé, ale nijak divoké. I přes opakované výzvyz pódia žádný moshpit nevznikl a slušně zaplněné Futurumjen tak potřepávalo hlavami do rytmu, což je nicméně u některýchrychlejších kusů na krční svalstvo docela slušný sportovnívýkon. Celkově to byla taková veselá a pohodová deathováselanka. Silný kontrast vůči předchozí čtveřici. SKELETAL REMAINS pro mě symbolizujíto nejnudnější z klasického deathmetalu. Čtrnáct let, pětdesek, ale velmi málo nápadů. Původně měli být jedním ztourující trojice také RINGS OF SATURN, kteří jsou dvěmaostatním skupinám stylově o dost bližší. Po jejich odstoupeníuvolněné místo obsadili tihle kluci z Kalifornie se svým oldschool těžkým deathovým dřevním kovem. Pódium potemnělo,zalilo se mlhostrojem, ve kterém se čtveřice komíhala v invenčněšedivém death metalu, u kterého dělalo problém rozlišit jednuskladbu od druhé. Zejména „melodie“ ve stylu uniformního(ovšem pěkného a hezky hlubokého) growlu na jednom až třechtónech mi přišly všechny prakticky totožné. Růžky zábavnostivystrčila snad jen instrumentálka „Evocation (The Rebirth)“z poslední desky. Ta tvořila podle setlistu většinupřehrávaného materiálu. I kontaktem s publikem to byl oprotidvěma druhým bandám kontrast. Zpěvák, který měl celou dobuhusté kudrnaté vlasy přes obličej – takže z něj nebylonic vidět ani v těch vzácných okamžicích, kdy mlhostrojoslabil – během celého vystoupení zamumlal asi půl věty o tom,jestli jsme pořád tady… Proč ne? Někdo to tak má a k celkovémustylu kapely to sedělo. Důležitá je ale hudba a ta tam pro měnebyla. Nejlepší vystoupení tak dleočekávání přišlo hned na začátku večera. Jak to, že jsou GOROD poosmadvaceti letech existence (včetně úvodní periody pod názvemGORGASM) pořád tak málo známí, tak nad tím mi zůstává rozumstát. Skvělé písně, skvělí hudebníci, profesionálnívystoupení, kterému chybělo jen jediné – větší délka. Sedmskladeb, z toho tři z poslední desky „The Orb“ z roku2023 a po jedné z dalších tří fošen. Technický deathmetal dovedený k dokonalosti. Barevný hlasový projev JulienaDeyrese, ve kterém se střídá growl, řev i velmi zřídkavyužívaný čistý vokál. Spolehlivé a přesné bicí KarolaDierse a trojútok basy a dvou kytar v podobě Benoita Clause,Mathieu Pascala a Nicolase Albernyho. Na rozdíl od OBSCURY se tihlekluci nepouštějí do ohnivých sól (zaznělo jedno), ale kytary abasa stojí na zajímavých, technicky složitých ale zároveňrytmicky zcela přesných vyhrávkách. Kytary stejně jako basaspolupracují s bicími a drží rytmus, čímž má produkceblízko k thrashi, přestože nejsou základem tolik riffy, alevybrnkávané motivy. Kluci měli navíc výborný zvuk, takže jsmesi mohli vše vychutnat v plném jasu a síle, včetně několikapasáží, kdy své prstoklady na hmatnících rozehráli oběmarukama všichni tři najednou. Je také potřeba pochválit bavičskývýkon frontmana, který si vystoupení očividně užíval.S krátkými vlasy, vizáží hospodského barmana a neustálevyplazeným jazykem, se kterým by mohl z fleku hrát čerta.Publikum mezi písněmi navíc počastoval několika českýmipozdravy s velmi slušnou výslovností a asi dvakrát z pódiazaznělo dokonce „tý vole“. Při koupi trika mi pak posilněnwhiskey u merche vysvětloval, že v Česku kdysi studoval.Takže návrat ztraceného syna… Skvělé, ale příliš krátkévystoupení, které už bohužel víme, že nebude fungovat jakoochutnávka pro plnohodnotné vlastní turné, jelikož tatopříležitost asi byla vzhledem k jejich málo hvězdnémustatusu definitivně promarněna.http://www.crazydiamond.cz/tatabojs_praha_forum_karlin_25unora2025_koncert/3456http://www.crazydiamond.cz/tatabojs_praha_forum_karlin_25unora2025_koncert/3456nobody@nothing.com (Tomáš)Moje jediné přání je opakování. Vidět pěšáky rock´n´rollu v čele růžové armády ovládnout vyprodané Fórum Karlín sílou 220-ti travoltů, dokonale eliminuje existenční otázku, jestli tam býk, či nebýk. Největší kapela lokálního významu z pražské Hanspaulky je jen malou tečkou mezi jinými, skáče z vlny na vlnu, ale pořád chce, aspoň na chvíli, ukázat všem své hráčské síly. A když se všechno povede, když ty i vesmír jste se spojili, pak už není malých rock´n´rolí. Tak do tance mládeži!Tatáče poslouchám čtvrt století. Trojice alb „Futuretro“, „Biorytmy“ a „Nanoalbum“ ze začátku tisíciletí je navždy zabetonovaná v mých seznamech nejoblíbenějších domácích alb, nebojím se říct, že pro mě mají tato díla téměř existencionální hodnotu. TATABOJS si však udržují svůj kvalitativní standard, i poslední řadovka „Jedna nula“ byla vynikající. Ale letos to už bude pět let od vydání, a pomalu by se šiknul nový materiál. Zatím se pánové dokopali alespoň k EP, pojmenovaném jednoduše „EP25“. Každopádně naposled jsem je viděl už pár let před covidem, když v rámci turné přehrávali kompletní album „Futuretro“, takže byl nejvyšší čas si poslechnout i novější materiál.Zažil jsem už několik vyprodaných koncertů ve Fóru Karlín, ale podobnou tlačenku teda nikdy. Dorazil jsem prakticky na počátek setu předkapely a byl postaven před volbu. Vystát frontu na šatnu, pak vystát frontu na pití, nebo se pokusit prodrat davy co nejblíže ke zvukaři, abych aspoň na jedno očko viděl na pódium? B je správně samozřejmě, s bonusem poslechu předskokanů NĚCO NĚCO. Ty jsem registroval jen podle jména a bylo to příjemné překvapení. Indie-popové duo zpěvačky Alžběty Trusinové a producenta a kytaristu Tomáše Tkáče doplnil ještě živý bubeník. Živá, tanečně orientovaná hudba křížená s garážovým rockem a slušnými českými texty. Lehce mi připomínali americké GOSSIP hrající v podobné konstelaci. Kapela se možnosti vystoupit před už v té době zaplněným sálem chopila s plnou vážností a i přes rozsvícená světla odpálila slušnou šou. Bubeník mastil jak na metalovém koncertě, kytarista lítal po pódiu po vzoru hair metalových performancí, jen tu kytaru měl správně hipstersky pověšenou „na ceckách“. A většině textů při zpěvu jsem rozuměl. Vám možná zní to mile, ale zvuk Fóra Karlína je železná košile.Tatáči nastupují přesně dle harmonogramu ve 21:00. Set startuje novinkou „Bůh má problém“. Ze čtyř nových songů na aktuálním EP mě tahle jediná nebaví. Ani textově, ani hudebně. Každopádně rozjezd pojali kluci spíš pomaleji, protože ani další dvě skladby „Sonda“ a „Velký třesk“ nejsou žádné divočiny. Od začátku je ale jasné jedno – tohle bude komplexní audiovizuální zážitek par excellence. Kapela naplno využívá možnosti nabízené samotným prostorem. Velké pódium, velké promítací plátno vzadu, světla, skvělá akustika prostoru. O zvuk se jako vždy stará Tomáš Neuwerth a tady není co dodávat. Perfekcionizmus jeho studiové práce se ve své komplexnosti transformuje i do živého zvuku. Masivní rytmičák, tak typický pro zvuk kapely už 25 let, je opět tím jedním bodem vesmíru, kolem kterého se budují zajímavé galaxie, plné dramatických změn a nespočtu výrazových prostředků. Zajímavě je designované samotné pódium. Na vyvýšeném místě uprostřed je dominantou baterie synťáků a elektronických mašinek, které ovládá služebně nejmladší člen kapely Matěj Belko. Kromě toho se neostýchá vzít do ruky v některých skladbách i kytaru. Ke konci setu pak nastávají až dystopické momenty, kdy Belko v záplavě světel a projekcí stojí rozkročený mezi dvě palety synťáků a ještě má přes záda přehozenou kytaru jako sniperskou pušku. Zřejmě už víte, že nejsem velký fanda synťáků. Ale nemám je rád v momentě, když kapelám dojdou nápady a pak si řeknou „hele narveme tam spousta osmdesátkových zvuků, bude to cool“. Pro zvuk Tatáčů jsou klávesy absolutně nezbytné a zejména to není žádná laciná diskotéka, ale propracované konstrukce často tvořící základní kostru a navíc plné zajímavých odstínů.Protože stojím až za zvukaři, a ještě mám výhled prakticky jen úzkým prostorem mezi dvěma kameramany, vidím velice omezeně zbytek pódia. Bicí úplně vpravo má na starosti primárně Tomáš Neuwerth, kterého Milan Cais už střídá jen zřídka, a tím pádem se může naplno věnovat zpěvu. Kytarista Vladimír Bár stojí nahoře vedle Belka a duracell Mardoša má pro svoje pohybové kreace prakticky celou levou třetinu pódia. V průběhu úvodních songů si ale všímám mohutné vokální harmonie a nechápavě zkoumám, jak tohle můžou jen Belko s Bárem dokázat. Až pak zjišťuji, že úplně vlevo ještě někdo je. A najednou je vše jasné. Pěvecký sbor, odhadem zhruba dvacetičlenný. Později nám budou představeni jako PSO, alias Police Symphony Orchestra, parta muzikantů a zpěváků z Police nad Metují. Neúčinkují v každé skladbě, ale tam kde ano, jsou skvělí. Primárně nezpívají, spíš poskytují harmonickou podporu, díky níž songy zní skutečně masivně a symfonicky vážně.Do vyšších otáček nás pak odpaluje „Holka z plakátu“, následující „Opakování“ a zejména „Elišce“. Ta je podaná skutečně hodně tvrdě. Cais lehce upravil frázování a kapela výrazně upravila použité kytarové efekty. Tohle byl brutální NINE INCH NAILS, kdy dvě kytary naplno řezaly v industriálně metalovém šílenství. Než jsme se vzpamatovali, tak v podobně syrovém duchu garážového indie rocku pokračuje další novinka „Chybí prázdno“. Stejně tak i další dvě novinky „Novej člověk“ a „Slovní“ jsou moc povedené a nevypadá to, že by kapela už neměla co říct. V průběhu celého koncertu jedou na pozadí nádherné vizualizace, někdy postavené na elementech z videoklipů, jindy hravě seskládané z abstraktních elementů a barev. Každopádně co song, to originál vizuál. Třeba „Vesmírná“ s ikonickým intro riffem začíná na pozadí hvězdné oblohy. Jednoduché, ale neskutečně efektní. A když se song rozjede, obloha se roztočí a já mám skutečně chuť pozvat si planety… Další legenda „Torreadorská otázka“ odpaluje zběsilou rave párty, postavenou samozřejmě na živém hraní. Ta lehkost a přirozenost, jak kapela proplouvá styly je fascinující. V začátcích, když ještě moc neuměli hrát, stylovou ortodoxii nedrželi, protože nikdy nevěděli, co z toho vyleze. Teď, když umí hrát výborně, stylovou ortodoxii nedrží, protože nemusí. Všechno je povolené. Žijí ve svém „Tata rocku“, kde se taneční struktury míchají s indie rockem, kde metalově laděné segmenty kontrastují s ambientními pasážemi. A nad tím vším, jako stmelující prvek stojí melodie a výborné texty. Hravost, nekonvenčnost a alternativní přístup se tady potkává s popovým písničkářstvím. A co by to dokázalo lépe vystihnout, než několik tisíc fanoušků sborově zpívajících, že „není malých rock´n´rolí“. Tohle není laciná póza, tohle byla davová psychóza. V přídavcích bylo jen jediné malé zaškobrtnutí celého koncertu. Po výborné „220 Travoltů“ se po dlouhé době vrátili k „Tanečnici“, ale její předělávka do poklidné baladické verze se úplně nepovedla a ještě zbytečně narušila trend postupné gradace. Naštěstí úplný konec, „Růžová armáda“, byla opět grandiózní.Poctivé dvě hodiny živé hudby byly zatím nejlepším koncertem, který jsem ve Fóru Karlín zažil. Dosti místa tu je, to se nám to pěkně rýsuje. A narýsovali to skutečně perfektně. Do posledního detailu.http://www.crazydiamond.cz/muse_showbiz_recenze/3450http://www.crazydiamond.cz/muse_showbiz_recenze/3450nobody@nothing.com (Tomáš)V roce 1999 byl internet ještě v plenkách. YouTube byl tak maximálně ve snech svých pozdějších zakladatelů. Streamování hudby? Sci-fi. Takže kde se člověk mohl dozvědět o novinkách na hudební scéně? Rádio – velice omezeně. Hudební časopisy – jasně, ale psané slovo nikdy nevystihne realitu dokonale. Zůstávali kamarádi a satelitní hudební televize. MTV2, německá Viva, možná už v té době i VH1. A právě tam se v průběhu roku 1999 začaly objevovat výborné klipy mě do té doby neznámé kapely MUSE, jejíž muzika byla přesně dle mého gusta. V období prvních tří alb se z nich stává jedna z mých nejoblíbenějších kapel, což při hlubším zamyšlení bude trochu paradoxní. Tak či onak, jejich pozice globálních megahvězd je absolutně zasloužená, i když posledních několik alb už poslouchám spíše jen ze staré známosti. Začátkem devadesátých let se budoucí členové MUSE v teenagerském věku začínali motat kolem muziky a působit v různých lokálních kapelách v domovském Devonu. Dominic Howard, bubeník, headhuntoval v té době bezprizorního kytaristu Matta Bellamyho do své kapely. Následně pak přesvědčili ještě Chrisa Wolstenholma, aby se k nim též připojil. Akorát že on byl taky bubeníkem. Ale souhlasil s přesunem k basové kytaře a začal brát lekce, aby jí co nejrychleji ovládl. Takto vzniká v roce 1994 kapela ROCKET BABY DOLL, stavějící na gotické image, spoustě make-upu, vyfoukaných účesech a agresivním alternativním rocku. Od ní byl už jen krůček k civilněji pojatým MUSE. Přes malé kluby, hraní coverů a získávání hudebních zkušeností se postupně propracovávali k vlastní tvorbě. V říjnu 1995 je na jednom z koncertů viděl Dennis Smith, majitel Sawmills Studios, kterého zaujala vážnost a vyspělost kapely. Později jim nabídnul možnost využít jeho studio zdarma pro nahrání eponymního EP s producentem Paulem Reevem. Vychází v roce 1998 v omezeném nákladu 999 kusů u jeho vlastního nezávislého vydavatelství Dangerous (plus dalších 251 kusů bylo určeno pro promo účely). Tři zdejší písně se pak znova nahrály i pro debutové album, čtvrtá „Coma“ se použila jako B-side. Je to zajímavá sonda do pořád se ještě formujícího výrazu kapely. Zvuk je samozřejmě patřičně syrový, ale samotné skladby jsou už velice vyzrálé a blízko své finální podobě. Při novém nahrávání se už jen lehce učesali, u „Overdue“ se zrychlilo tempo, jinak se v podstatě použily tak jak jsou na tomto EP. Ačkoliv kapela začíná mít slušnou fanouškovskou základnu, pozitivně o nich referují i média jako třeba NME, velká vydavatelství zatím váhají. Zdá se jim, že se jedná o další kopii RADIOHEAD, která zřejmě nebude mít dlouhou životnost. Srovnávání se slavnými kolegy se bude objevovat často a je to částečně i pochopitelné. Musím se přiznat, že zejména v období druhého alba jsem je taky považoval za zachránce britského alternativního rocku, potom co RADIOHEAD propadli svému elektronicky experimentálnímu období. Podobný zvuk, podobný typ zpěvu, podobná nálada ke srovnávání svádějí, ale když se ponoříme pod povrch, uvidíme, že se jedná o úplně rozdílné kapely. Každopádně MUSE dále tvoří a v lednu 1999 vydávají druhé EP „Muscle Museum“ v úplně stejném modelu jako to první. Produkce Paul Reeve, 999 kopií, tentokrát 6 písní, z nichž se opět většina objeví na debutu, zbytek pak doplní kolekci B-sides. Už dál nešlo přehlížet, že se rodí nová zajímavá kapela, a jejich management získává smlouvy, nejdřív s Maverickem v Americe, pak separátně s dalšími vydavateli pro jednotlivé evropské trhy. V dubnu a květnu teda konečně míří do studia s cílem nahrát debut. Bylo z čeho vybírat. Matt do té doby už napsal přes 50 písniček. Stín RADIOHEAD se však bude kolem MUSE v začátcích neustále objevovat. Tak schválně, kde a s kým RADIOHEAD nahrávali „The Bends“ akde a s kým MUSE nahrávají „Showbiz“? RAK Studios Londýn, John Leckie. Možná v tom hraje roli i fakt, že se na album dostaly spíše „konzervativnější“ skladby, a uzdu své kreativě začne kapela uvolňovat až později. Na druhou stranu, není to pro začínající kapelu forma uznání, když tě srovnávají s těmi nejlepšími? Jak jsem zmiňoval výše, do určité míry to chápu, ale pozice, v které se obě kapely k sobě přiblížily, byly dosažené z úplně jiných směrů, a viděl bych to spíš jako trademark doby, ten zvuk, tu stylizaci alternativního rocku, než bohapusté napodobňování a kopírování. Na to je Matt moc dobrý a talentovaný skladatel, který má svůj specifický rukopis. A že se nechal inspirovat „OK Computer“? A kdo ne? Ale jak uvidíme u dalších alb, tyhle paralely velice rychle ustoupí do pozadí tím, jak se obě kapely vydají úplně jinými vývojovými směry. „Showbiz“ vychází v září 1999. Začnu možná trochu netradičně videoklipy. Jestli jste je zatím neviděli, tak vám doporučuji se podívat na „Uno“, „Muscle Museum“ a „Sunburn“. Jejich estetika, syté pastelové barvy tak typické pro konec devadesátek, a zejména jednoduchý, ale vizuálně propracovaný koncept, ve spojení s výraznou pointou, vynikajícím způsobem doplňují muziku. A už i z těchto pár singlů jde bezpečně identifikovat charakteristické prvky tvorby MUSE. Dramatické kompozice, nepřímá melodická struktura, výrazné basové linky, dynamika střídání klidných a hlučných ploch a zejména specifický zpěv Matta, plný falzetů a symfonicky nabubřelých pasáží. Album je plné zajímavých nápadů, a ačkoliv mám drobné výhrady ke zvuku, beru to jako součást identity debutu. Určitá neučesanost, syrovost a mladická nedokonalost tomu všemu dodávají autentičnost. Z pohledu dramaturgického se ale jedná o vysoce propracovaný a strukturovaný materiál, který snese nejpřísnější kvalitativní měřítka. Alternativní rock je zde redefinován z pozic progresivního art-rocku, kde popová melodika není cílem, někdy jen důsledkem. Vliv punku nebo grunge, tak významný pro začátky RADIOHEAD, zde téměř neexistuje. Kapela se nebojí být tvrdá, ale zároveň i něžná. Nebojí se být komplikovaná, ale zároveň i jednoduchá a přímočará. Agresivní, ale zároveň emotivní. Jestli bych měl definovat dokonalý otvírák, „Sunburn“ by byl rozhodně jedním z kandidátů. Ačkoliv mám tento album naposlouchán jako máloco jiného, pořád mám při něm husí kůži. V hlavní roli je možná trochu překvapivě na začátku klavír. To, že Matt je nejen skvělý kytarista, ale umí to víc než dobře i s klávesovými nástroji, nám bude často dokazovat i na další albech. Zpět k „Sunburn“. Proč tu skladbu miluju? Gradace. Postupné budování, krok za krokem, kde se hladovému posluchači trpělivě, beze spěchu, odkrývají další a další vrstvy, rafinovaně se vtahuje do děje, a aniž by sám tušil, je na konci lapen do sítí, které se nenápadně kolem něj vystavěli. Hypnotický klavírní riff je tím prvním, co nás chytne. Pak se připojí bicí, zlehka, rytmicky. Křehký zpěv je další vábničkou. Tušíme podvědomě, že se něco velkého blíží, možná se toho i začínáme bát, ale tomu vábení nejde odolat. Když nenápadně vklouzne hluboká basa a Mattův zpěv se mění v protáhlou melodii, kruh kolem nás se uzavírá, jen to ještě pořád netušíme. A pak ta past sklapne! Zvuková stěna nás přibije k zemi, je to všude kolem nás. Po prvním ataku nám sice podivně jemné sólo ještě jakoby dávalo špetku naděje, ale marná sláva. Porcování lapené oběti už začalo. Basová linka je výrazně agresivnější, kytara osciluje mezi noiseovým skřípěním a space rockovou monumentálností, bicí do nás střílejí nekompromisně jednu ránu za druhou. Na pozadí, v té hlukové skrumáži probublávají i podivné zvuky, které vůbec nedokážu identifikovat. Je to přes kytarový efekt, nebo elektronika, nebo modulované klávesy? „Muscle Museum“ mění atmosféru. Opět výrazná basová linka s postmoderním skreslením, jednoduchá, ale smrtelně efektivní. Podivný kytarový riff posouvá skladbu k rockové verzi soundtracku mafiánských filmů. Zároveň naznačuje, že inspiraci pro svojí tvorbu si Matt bude skutečně brát z nepřeberného množství hudebních stylů, která často s rockovou muzikou nemají nic společného. Melodie ve stylu ukolébavky opět trpělivě buduje specifickou atmosféru, aby se pak skladba otevřela přes typickou vsuvku ve stylu RADIOHEAD, postavenou na agresivních kytarových vpádech. Dramatický refrén je zpěváckou exhibicí. Matt zde proplouvá od agresivních, téměř řvaných pasáží, až k mírumilovným, jemným falzetem podaným doběhům. Závěrečné masivní bouření by emotivně doplnilo finální mafiánskou přestřelku, kde na konci zůstává jen spousta mrtvých, potoky krve a pomalu stoupající dým z rozžhavených hlavní samopalů a pistolí. „Fillip“ je relativně přímočará vypalovačka, která staví na kontrastu celkem agresivního nosného riffu a popově jemné sloky. Zajímavá je mezihra, která nejdřív výrazně ubere z rozjetého tempa a přepne do post rockové nálady s rozplizlým nejasným melodickým motivem, aby se postupně nastartovala jako starý, dlouhé roky odstavený náklaďák, a vrátila se k původní struktuře. První balada, tak typická pro tvorbu MUSE, přichází s „Falling Down“. Přirovnání k Jeffovi Buckleymu se skutečně těžko lze ubránit, ale to nic neubírá z kvalit songu. Výborná melodie, klavírní motiv na kterém kapela postupně buduje rockovou katedrálu, oddalovaná gradace. „Cave“ se vrací k základnímu mustru s výraznou basovou linkou, kolem které se kroutí různé kytarové motivy jako slizcí hadi. Experimentálnější „Showbiz“ zaujme komplexnější strukturou, ale taky svou tvrdostí a potemnělou atmosférou. Víc prostoru konečně dostává i Dominic. Naznačuje obrovský technický potenciál, který naplno představí na dalších albech. Další balada, tentokrát skutečně křehká a procítěná „Unintended“ ukazuje emotivnější stránku kapely. A hned za ní je skrytý diamant. Nese název „Uno“ a považuji ho za jednu z nejlepších písních kapely obecně. Noiseový začátek, skřípějící kytary a pak hned mohutný hard rockový riff basy skvěle rozehraje tuhle schizofrenní partii. Dynamické střídání klidné sloky a až freneticky vygradovaného refrénu tady dosahuje dokonalosti. Do toho spousta vyhrávek, cingrlátek, vsuvek, které dotvářejí psychotickou atmosféru. Relativně tuctová „Sober“ se pohybuje někde na pomezí tvrdšího britpopu a alternativní rocku. Naléhavá „Escape“ si opět šikovně pohrává s dynamikou, je dopovaná výborným zvukem plným drivu a devadesátkového feelingu. Přímočará „Overdue“ si na nic nehraje a nakoupí nás perfektním refrénem. V něm můžeme trochu víc v mixu postřehnout i Chrisovy vokální harmonie, které jsou možná trochu nedoceněné. V mixu nejen zde, ale i na ostatních albech, jsou docela schované a mají skutečně jen krýt záda Mattovi. Ale když se podíváte na jejich živé koncerty, pochopíte, jak důležité pro jednotlivé skladby jsou. Závěrečná „Hate This & I´ll Love You“ je opět šikovně vystavěná mnohovrstvá skladba, plná dramatických zvratů, odboček, změn tempa i nálad a sonických, někdy až vesmírných zvuků. Reakce kritiků byly smíšené. Srovnávání s RADIOHEAD, nebo Jeffem Buckley se nevyhnuly, ale našli se i tací, kteří ocenili komplexitu, větší vyhraněnost a odvážnost materiálu. Statistiky mluví o zhruba 1,2 milionu prodaných kopiích celosvětově. Budoucnost rychle ukázala, že MUSE rozhodně neplánovali hrát druhou ligu a mířili sebejistě do té nejvyšší. http://www.crazydiamond.cz/dynazty_game_of_faces_recenze/3451http://www.crazydiamond.cz/dynazty_game_of_faces_recenze/3451janpibal@seznam.cz (Stray)Hrát chytlavou, pompézní a přímočaře líbivou metalovou hudbu ještě neznamená trefu do černého. Švédští DYNAZTY v současnosti zřejmě splňují představu mnohých o navenek draze působícím a nesmírně zábavném pop-metalu, který míří zpříma do srdcí evropských posluchačů. Holt asi každý máme trochu jinou představu o tom, co je na světě zábavné. Chci říct, že i v životě ne vždycky právě zeširoka rozesmáté tváře takové jsou. Tihle DYNAZTY mně připadají jako naprosto prvoplánově vedený, bujarý candrbál, který, naleštěn, ověšen řadou cinkrlat, nasvícen lákavými světly, stejně jako zatížen tužbami aktérů po nekonečné zábavě, působí ve svém jádru naprosto pitomě a postradatelně. Není to o tom, že by novinka této kapely působila hůře než starší materiál (ostatně, ten vlastně ani moc neznám), můj názor na podobnou hudbu je totiž plošně neměnný. Evokuje mi dětské vzpomínky na poutě či cirkusy. A já tyhle věci z dnešního pohledu opravdu, ale opravdu nemusím.Někdo jiný by v klidu mohl říct, že „Game Of Faces“ je pro evropskou metalovou scénu novou hitovou erupcí, kde jeden výrazný chorál střídá další a vše se nese v intencích bombastické zábavy. Au, zase to slovo. Na jednu stranu takové tvrzení v uších některých posluchačů možná pravdivé bude, ale vstupenkou k takovému názoru je z mého pohledu pouze výrazně špatný vkus. Skladby DYNAZTY, jakkoliv působí nadýchaně a bombasticky, v sobě nenesou nic nad rámec unifikovaných produktů metalového mainstreamu. Nepřipustí hlubší soustředění, natož pak pozorné vnímání potencionálních kontrastů, tedy pokud zde nějaké vůbec jsou. Jedná se o zhudebnění jednolitého reje zpitomělého davu, cloumajícího sebou ve víru záplavy rozesmátých tváří, kde je účastník doslova umlácen zainteresovaností svého okolí a tou horou instantní chytlavosti.Z naprosto banálních popěvků se v případě DYNAZTY jakoby nic vrství majestátní hymny, nedovolující, při svém tlaku na docílení vrcholu, tolik potřebné posluchačovo hledání a postupné objevování zajímavostí. Prostor pro něco podobného je zde opravdu malý, zvlášť pak v éře, které vládne stylizace ovlivněná AI. Hudba DYNAZTY je totiž jako rozesmátá klaunská tvář, která se ani nezajímá o to, zdali někoho baví. Je jako tobogán či autodráha, která v koloritu všudypřítomného pouťového halasu a hluku způsobuje takřka kolaps emocí. Ať už si pustím jakoukoliv ze skladeb, dostanu většinou kýč s nemalou touhou po dovádění. Pokud bych měl vybrat největší zhůvěřilost, pak volím  - „Fortune Favors To Brave“, což je song svou náladou připomínající „ruské kolo štěstí“. Konkuruje mu snad jen titulní kolovrat „Game Of Faces“ -jakýsi odjišťovák místního nevkusu. No a pak třeba ještě bláznivě vygradovaná „Sole Survivor“, v jejíž symfo závojích dokonce slyším fanfárový motiv z Hvězdných válek. Možná jsem však touhle hudbou po týdnu koketérií až tak zpitomělej, že se mi to celé jenom zdá.Nikdy jsem nechtěl k této skandinávské kapele přistupovat nějak zaujatě. Mně osobně se zkrátka jen velmi nelíbí jejich pojetí chytlavé a hymnické metalové hudby. O tom, že je Nils Molin vynikajícím zpěvákem, což dokazuje i v řadách o něco popovějších, avšak skladatelsky a dramaturgicky o něco lepších AMARANTHE, je nepochybné. Nebo že jsou jeho spoluhráči (v čele s kytaristou, klávesákem a nejčastějším skladatelem Love Magnussonem) skvělými instrumentalisty, o tom rovněž netřeba polemizovat. Nebýt zde ojedinělých položek, jako třeba hned první písně „Call Of the Night“, což je ve své podstatě slibný power hymnus, po jehož skončení se to celé děsivě zvrhne, šlo by doslova o armageddon „ZÁBAVY“ (.... a cukrové vaty)!http://www.crazydiamond.cz/vladimir_misik_vteriny_mesice_a_roky_recenze/3449http://www.crazydiamond.cz/vladimir_misik_vteriny_mesice_a_roky_recenze/3449nobody@nothing.com (Tomáš)Vladimír Mišík. Legenda. Asi nemá cenu nosit dříví do lesa a popisovat, jak důležitá osobnost z pohledu rockové muziky to je. Já ani nejsem expertem na jeho diskografii a víceméně poslouchám jen jeho aktuální tvorbu, tj. poslední tři alba. Kdoví, možná se časem propracuji i proti proudu času ke starším albům a projektům. Když v roce 2019 po dlouhých letech vydal svoje comebackové album „Jednou tě potkám“ zaujalo mě, samozřejmě kromě obsahu, i formou. Vzít legendu a propůjčit jí současný zvuk. Spojit zkušenosti a vyzrálost s moderními trendy. Citlivě, smysluplně. Onehdy se to výborně povedlo s Neckářovým albem „Dobrý časy“, kde mu Švejdík s Neuwerthem napsali desku dá se říct na tělo a dopadlo to parádně. U Mišíka je šedou eminencí Petr Ostrouchov, se kterým vytvořili skvěle fungující tým. A ačkoliv Mišík bojuje s věkem a i se zdravotním stavem, jeho tvorba je pořád špičková, plně hodna jeho pozice legendy. „Vteřiny, měsíce a roky“ je primárně písničkové album, velmi civilní, skromné a dělané pro radost. A to je z něj i cítit. Nemá potřebu nikomu nic dokazovat, nikoho přesvědčovat, vyvolávat revoluce. Parta skvělých muzikantů se sejde, vydá ze sebe to nejlepší a stvoří kolekci krásných písní. Písní o životě, každodennosti, o radostech, ale i starostech, o ctnostech, ale i démonech. Textově jsou dvěma hlavními autory sám Mišík a pak jeho generační souputník Michael Žantovský, plus několik dalších zhudebněných básní poskytlo pár dalších autorů. Musím říct, že z této pozdní trojice alb jsem pronikal do toho aktuálního asi nejdéle, ale když jsem konečně ty dveře otevřel, už se mi nechce ven. Vevnitř je totiž útulno, je tady totální pohoda, cítím se bezpečně, nic mi neschází. Pohoda bude nejspíš nejvýstižnější popis desky. Je všude přítomná. V hudební dramaturgii skladeb, v textech i celkovém dojmu, který posluchač z desky vycítí. Album má skutečně špičkový zvuk. Krystalicky čistý, hřejivě objímající, s možností si vychutnat každý jeden nástroj. Nahrávalo se v SONO, a to v podstatě živě. Ostrouchov jako hlavní skladatel přinesl základní demo snímky, které si ansámbl na místě naposlouchal a pak už se jelo naostro. Základem je jeho kapela BLUE SHADOWS, doplněná o další muzikanty, třeba britský virtuos na pedálovou steel kytaru BJ Cole nebo americký perkusionista Michito Sánchez. Ego jednotlivců ale bylo absolutně pod kontrolou, a místo technické exhibice a předvádění všichni pracovali pro tým. Aranže a i mix samotný míří k tomu samému cíli. Svatým grálem je písnička jako celek, atmosféra, vyznění. Ne jednotlivé sólo, ne souboj o dominantní pozici v mixu. Ale díky tomu, že kapela byla skutečně velká (10ti členná) a pestrá, je album zvukově luxusně „plnotučné“. Můžeme slyšet spoustuzajímavých podnětů, zvuků, segmentů, nenápadných detailů, které dokážou i relativně jednoduché písničky posunout do nových zážitkových dimenzí. Důležitou roli v tom sehrává i překvapivě dobrá hlasová forma samotného Mišíka, který svoje party odzpíval bez nejmenšího zaváhání. Jeho typické frázování je poznávacím znamením otisknutým do všech písní. Dramaturgicky se tu pohybujeme v dimenzích písničkářství dochucovaného někdy lehce víc rockovým směrem, jindy bluesovým, dokonce i reagge a ska na nás ze dvou songů vykoukne. Zejména steel kytara se svým typickým a nepřeslechnutelným zvukem skladbám dodává nádech vyklidněného jižanského rocku nebo americany, jako třeba v otvíráku „Tak dobře“. Vynikající „Ulici bičuje déšť“ pak díky zapojení hammondek a ženskému vokálu směřuje až někam do soulových vod. Odlehčené milé „Blues o nemocnici“ krásně demonstruje pozitivitu Mišíka, který i takto vážné téma dokáže podat téměř humorně. Opět nám servíruje i několik jeho typických přízemních songů ze života starého rockera, kde se hodně paří a popírá věk. „Neodcházej naštvaná“, „Okno v paměti“ nebo „Destiláty“ jsou mrazivě upřímné. V kontrastu s tím jsou pak hloubavější, poetické skladby jako titulní „Vteřiny, měsíce a roky“ nebo tesklivá „Nocí bloudí stíny“. Vynikající je „Metál“, vracející se k Mišíkovu státnímu vyznamenání, vtipně glosující celou událost v širších souvislostech. Spojení Mišík – Ostrouchov prostě funguje. Aniž bych se jakkoliv chtěl dotknout fanoušků starší bigbítové tvorby autora, aktuální poloha, zejména díky skvělému zvuku a modernímu pojetí písničkářství, dokonale vystihuje ducha doby a i samotného Mišíka. Nijak se s ním nemanipuluje, nestaví se do pro něj nepřirozených poloh. Naopak, našli nové výrazivo, ve kterém dokáže excelovat, ve kterém zní absolutně přirozeně, uvěřitelně a baví. Album nabídne 15 skladeb na ploše 60ti minut. Možná se mohli 2-3 skladby ubrat, ale na druhou stranu, které? Je to velice vyrovnaný materiál, tady se vata nenosí. A dělat kompromisy jen proto, že v dnešní době lidi „nemají čas“, nebo „nedokážou udržet pozornost“? Tohle není muzika pro Tik-Tok. Já si tu hodinku na podobně skvělá alba vždy rád vyčlením, stojí mi to za to. Zejména když už Mišík nekoncertuje a tohle tak zůstává jedinou alternativou, jak si ho můžeme poslechnout. http://www.crazydiamond.cz/behemoth_satyricon_rotting_christ_praha_o2universum_27dubna2025_koncert_info/3452http://www.crazydiamond.cz/behemoth_satyricon_rotting_christ_praha_o2universum_27dubna2025_koncert_info/3452nobody@nothing.com (Info)Metalheads, připravte se!Legendární Behemoth míří do O2 Universum a polovina vstupenek je už pryč. Nenechte si ujít jejich nezapomenutelnou show plnou temnoty, energie a epického metalu.TICKETMASTER: https://www.ticketmaster.cz/.../behemoth-vstupenky/35386...TICKETPORTAL: https://www.ticketportal.cz/.../BEHEMOTH-SATYRICON...Behemoth, Satyricon a Rotting Christ v pražském O2 universu v rámci The Unholy Trinity Tour 2025. Víc rouhačské už to nebude!V metalové historii neexistuje kapela, která by byla větším synonymem pro neochvějný vzdor vůči očekávání než BEHEMOTH. Během své pozoruhodné jednatřicetileté kariéry jsou tito polští kacíři v čele s Adamem Darskim alias Nergalem více než jen strůjci legendární extrémní metalové scény své země. Na jejich dvanácti albech se díky Nergalově jedinečné vizi BEHEMOTH stali víc než jen blackmetalovou kapelou. Jejich výrazná image zůstala, stejně tak i jejich temný a agresivní styl zahrnující black a death metal. Přesto se umělecká vize tohoto tria z Gdaňsku už od r. 1991 s každou novou deskou - nyní dvanáctou „OPVS CONTRA NATVRAM“ - dokáže posunout blíže většímu publiku, aniž by tím BEHEMOTH ztráceli svůj léta budovaný výraz.Speciálním hostem večera budou SATYRICON. Norská blackmetalová stálice, která vznikla v roce 1991 v Oslu a prakticky ihned od vydání svých prvních alb se pro svůj osobitý přístup stala jednou z vůdčích kapel vzkvétající norské blackmetalové scény.Hlavní autor písní zpěvák Satyr a jeho pravá ruka bubeník Frost se totiž ve svém uměleckém přístupu vydali na cestu neustálého vývoje a pohrdáním základními principy. Poté, co zdokonalili druhou vlnu black metalu svými ranými alby jako Dark Medieval Times nebo The Shadowthrone, v roce 1996 vydali dnes už kultovní a široce uznávanou desku Nemesis Divina. A nyní dál razí svou vlastní, jedinečnou cestu za dosud nevyjádřeným a pronikají do temných duchovních hlubin lidstva 21. století. Trojici doplní ROTTING CHRIST. Tito architekti řeckého black metalu už 35 let mísí historickou atmosféru, hypnotizující sbory a neoklasické aranže. Nyní představují své 14. studiové album „Pro Xristou“. To překladu z řečtiny znamená „Před Kristem“ a je vroucí poctou posledním pohanským králům, kteří se houževnatě postavili křesťanskému přílivu a chránili starověké hodnoty a vědění. „Pro Xristou“ vystihuje podstatu charakteristického stylu Rotting Christ - melodickou symfonii s momenty neústupné drsnosti.http://www.crazydiamond.cz/lacuna_coil_sleepless_empire_recenze/3447http://www.crazydiamond.cz/lacuna_coil_sleepless_empire_recenze/3447nobody@nothing.com (Gazďa)Raz, dva, tři. Několik sekund temného intra vzbuzujícíhoočekávání a pak to zabuší naplno a Andrea Ferro spustí svůj growl, který je pochvíli vystřídán krásným andělským hlasem Cristiny Scabbia. Takhle nějak vypadázačátek písně „The Siege“ uvozující poslední desku LACUNY COIL „SleeplesEmpire“. Úplně stejně bych ale mohl popisovat většinu dalších skladeb téhleitalské gothic-melodeath-metalové pětice. Ve stylu „The Beauty and the Beast“ většinouzačíná Andrea, který dodává tu drsnou (a upřímně v mnoha případech izaměnitelnou část) vokálů a pak se zjevuje Cristina, která přináší melodii, najejíž kvalitě a výraznosti pak stojí celková kvalita celé písně.Nechci být nespravedlivý, ale přestože jsou Italové slušnískladatelé i hudebníci, tak je to právě Cristina, se kterou to stojí a padá akterá z docela dobré kapely dělá něco, co stojí za pozornost. Doporučujuse na ně jít podívat živě, protože to je opravdu něco a Cristina je dle méhonázoru koncertně jednou z nejlepších rockových zpěvaček/zpěvákůsoučasnosti. V mužích vládne stará garda Rob Halford, Bruce Dickinson aHansi Kürsch za doprovodu pár kusů střední generace Rippera Owense a DevinaTownsenda. U něžného pohlaví tomu královnují juniornější Floor Jansen, SimmoneSimmons, Sharon den Adel a právě Cristina. Nebavím se teď samozřejmě ochrchlání, growlu a nějakých skřecích, mluvím o tom, čemu se běžně mezi lidmiříká zpěv. O Robertu Plantovi se kdysi říkalo, že když vypadne zvuk, tak dokážei bez něj přeřvat celý sál, a kdo byl někdy na LACUNĚ COIL, tak ví, že přesnětoho je schopná i Cristina. A navíc ladně, v několika oktávách. Italkapůsobí vždy přirozeně, zpívá jako kdyby dýchala, není tam cítit nějaká křečnebo udýchanost na hranici schopností. Cristina pokaždé protíná cílovou páskuv plné síle, bez potu a ostatní nechává daleko za sebou.Jak se Italům závod povedl tentokrát? Pokud bych si mělpomoct anglicismem, tak jsou podle mě výsledky „mixed“, tedy tak nějak napůl.Na minulé desce „Black Anima“ (2019) se zatím Laguny vydaly nejdál od gothrocku směrem k tvrdšímu metalu a šlo jim to. Přestože předchozí deskaneobsahuje ty největší hity, tak je z mého pohledu zatím nejvyrovnanější aasi i nejlepší. Na novince Italové zařazují mírnou zpátečku směrem k trochuměkčímu zvuku, což je buď vědomý odskok, nebo přirozená cesta poté, co sev roce 2022 u příležitosti dvacetiletého výročí vrátili ke svému asinejúspěšnějšímu (a relativně měkkému) albu „Comalies“ a znovu ho natočili.Vedle cesty zpět do o trochu (ale ne zas o moc) měkčích vodznačí pro mě nové album i návrat ke „Comalies“ ve smyslu kvality. Obě deskyspojuje to, že mají docela dost docela dobrých písní, ale žádnou pořádnoupecku, která na posledních deskách nikdy nechyběla. Na Animě to byly třeba „Layersof Time“ nebo „Apocalypse“, o další fošnu nazpátek „Delirium“ a hlavně „Blood,Tears, Dust“, dříve samozřejmě „Trip the Darkness“ a „Our Truth“. Kapela mátalent složit písně, které člověk automaticky začne přehrávat znovu, ještě nežpo prvním poslechu skončí. Nic takového ale zatím na nové desce neslyším.Nejblíž k tomu má zatím nesinglová „In Nomine Patris“ a pak jsou tuminimálně další dvě dost dobré singlovky „Oxygen“ a „Gravity“ v závěsu s„I Wish You Were Dead“, která si mě relativně získala proti mé vůli i přespitomý název. Pak ještě „Sleep Paralysis“ a zbytek jsou právě takové ty doceladobré písně… neurazí, nenadchnou a přehrávačem protečou příjemně, ale bez většítouhy se k nim navrátit. Třeba ale budou fungovat dobře naživo. Letos semůžeme přesvědčit dvakrát. LACUNA COIL budou jednak vystupovat na Metalfestu, jednak se pakběhem standardního turné staví na podzim ve Zlíně.http://www.crazydiamond.cz/trophy_wife_get_ugly_recenze/3440http://www.crazydiamond.cz/trophy_wife_get_ugly_recenze/3440nobody@nothing.com (Tomáš)Americká indie rocková scéna vychrlí každoročně stovky a tisíce nových kapel, z nichž jen malé procento „objevím“. Pozitivní na tom je, že je pořád co objevovat, scéna se vyvíjí a rozhodně nestagnuje. Společnými znaky posledních několika let je důraz na kvalitní syrovost, kdy nahrávka je technicky špičková, ale přesto zní syrově, někdy až s lo-fi nádechem, znovuobjevení devadesátkového feelingu a prolínání různých hudebních stylů: od grunge, přes shoegaze, až po alternativní a noise rock.TROPHY WIFE jsou dokonalým příkladem výše zmíněného. Mladé trio z Brooklynu v New Yorku udělalo snad jen jednu chybu. Název kapely. Ačkoliv já osobně jsem žádnou jinou kapelu s tímto názvem neregistroval a přišlo mi to tím pádem i docela originální, internety tvrdí opak. Britská, irská, dokonce i americká kapela se stejným názvem už existovaly nebo pořád fungují. Právníci musí mít žně… Zpět do Brooklynu. Jejich začátky jsou vyobrazeny jak přes kopírák s tisíci jiných kapel. Potkali se na vejšce, kde zpěvačka a kytaristka McKenzie Iazzetta začala psát písničky. Ambicí samozřejmě bylo je i nahrát, tak časem dala dohromady kapelu s basákem Christianem Pacem a bubeníkem Michaelem Martellim. Tradiční je pak i cesta k debutu. Koncerty v malých klubech, několik singlů, případně EP.Co nám teda kapela na debutu „Get Ugly“ servíruje? Především spoustu emocí. Od prvního poslechu mě to k němu táhlo zpět, přestože se na něm nekonají žádné dramatické kompozice, žádné zvukové avantýry, ani revoluční postupy. V nejlepším slova smyslu se jedná o moderní indie rockové album, stavějící na všem zmíněném v úvodu recenze a přidávajícím zmíněné emoce jako další úroveň prožitku. Není to zdaleka tak samozřejmé, jak by se to mohlo zdát. Každoročně si poslechnu desítky alb, které jsou technicky na úrovni a přesto kolem mě jen prolítnou. Emoce prodávají. A velký podíl na emotivní síle alba má právě frontwoman McKenzie. Její zpěv je více než solidním základem, který určuje pravidla hry, kterou pak citlivě dotváří zvuk celé kapely. Dle svých slov má ráda Tori Amos, a skutečně inspiraci jejím projevem ve svém stylu nezapře. Se svým hlasem pracuje velice citlivě, často jen opatrně našlapuje jako na křehkém ledu, potichu, obezřetně. Možná to někdy zní lehce afektovaně, někdy naléhavě, nebo až uplakaně, ale vždy to je to, co nás chytne a co si z písně zapamatujeme jako první. Je to i díky slušné produkci, která dokázala všem nástrojům zajistit stabilní pozici, do popředí vytáhnout zpěv, a to vše stmelit do krásně a přirozeně fungujícího celku.Otvírák „I Will Be Here“ nás okamžitě chytne výraznou basovou linkou a naléhavým zpěvem. S příchodem špinavé, zkreslené kytary se pak drásavost songu posune do ještě nervóznější polohy, která pak vrcholí v noiseové kakofonické schrumáži. Posmutnělá „Keep It“ dává vyniknout hlasu McKenzie naplno. Kapela jakoby se schválně držela při zemi, aby ani náhodou nenarušila její emotivnost. Jen kytara si dovolí krátká sóla po refrénech. Zvuk má obecně garážově - lo-fi nádech, který jasně deklaruje příslušnost k nezávislé scéně. Dynamičtější „Magnet“ dokazuje, že i smutná písnička může být vlastně rychlá.Koketování s noise rockem opět přichází s „The Shame“. Kytary jsou zde skutečně ostré a nepříjemné, v dokonalém kontrastu s jemnou melodií. Melodika obecně je velice výrazná, a když si odmyslíme ty nánosy špíny a noisu, klidně by se mohla nazvat až téměř popovou. Skvělým úvodem obdařená „Swamp Song“ s vyklidněným zpěvem, tak ta by se neztratila ani na desce zmiňované Tori Amos. Samozřejmě ona by si tam nejspíš místo indie noisové mezihry zahrála nějakou divočinu na svém klavíru. Výborná náladovka s post-punkovým nádechem je „Pedestal“. Zkreslená osmdesátková basa, atmosférická kytara, zvukově i rytmicky to má blízko k THE CURE. A pokračujeme v osmdesátkách. „Kicked“ možná není typickou hitovkou, ale vyvažuje to zajímavými rytmickými zlomy, kde kombinuje popově čisté zvukové prvky, připomínající třeba australské INXS, s alternativní syrovostí. Pomalá závěrečná „Again“ je krásná indie-rocková balada plná emocí.Aktuálně do živé sestavy kapela přibrala ještě dalšího kytaristu Rowana Martina, a myslím, že to byla i nutnost. Kytar je tam všude více než dost, spousta motivů, vyhrávek, elementů, které by jeden kytarista neměl šanci naživo uhrát sám. Velice povedený debut mladé nadějné kapely, přinášející skrze svou hudbu intenzivní pocity, zabalené do syrového, ale zároveň velmi příjemného obalu.http://www.crazydiamond.cz/mantar_post_apocalyptic_depression_recenze/3446http://www.crazydiamond.cz/mantar_post_apocalyptic_depression_recenze/3446janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Německá dvojka MANTAR funguje nascéně již nějakou dobu, ale čas na to si od nich něco poslechnout, jsem si udělal až v případě právě nyní u Metal Blade Recordsvydaného nového alba „Post Apocalyptic Depression“. Jde ojejich šestou řadovku za třináct let existence a ve svýchútrobách dílo uchovává řádně špinavý a neotesaný rockec.Průvodním znakem MANTAR je, dle mého, naprostá ucelenost a vmantinelech jejich zvuku udržovaná nápaditost. Pokud od nich znátejednu skladbu, pak víte vše podstatné i o celém jejich albu.Tohle byla totiž první věc, která mne během brouzdání jejich přímočarým materiálem napadla.Nebudu zde mluvit o celé jejich staršítvorbě, protože ji neznám, a tak opravdu netuším, zdali projektz oblasti Brém a Hamburku za ty roky doznal nějakého vývoje. Aleprotože se o kapele kdysi hovořilo jako o projektu, který spojovalprvky sludge s black metalem, pak zjevně asi k nějakému posunu zaty roky došlo. Letos jsem na albu vážně nic blackmetalovéhonezaznamenal, jen zvířecky neotesanou garážovou rubačku,vykazující se solidní porcí dunivých riffů a také obhroublýmvokálním projevem rozervaného Hanno Kländharta, stejně jakosiláckými údery do bicí soupravy od jeho parťáka ErincaSakaryi.Dvanáct skladeb na ploše pětatřicetiminut utváří ucelený obrázek o projektu, jehož velkou devízouje energie a výrazová kompaktnost. Skladby jako „Rex Perverso“nebo „Principle Of Command“ mají v sobě všechno, co by podobnágarážová jízda mohla vlastnit. Potřebnou ohnivost, hněv a špínu. Položkou, která mne snad nejvícena této kolekci zvýšila tep, však byla jednoznačně„Halsgericht“, která měla punc určité vypalovačky či, chcete li, hitovky z pekla. MANTAR po celou délku nosiče neuhnuli ani o píď anesnažili se ničím svůj projev obohacovat. Zkrátka surovýmetalický sludge-rock, který dle mého vykazovat i jistouspřízněnost se současným zvukem norských KVELERTAK, ovšem sjedním ne nepodstatným rozdílem. Zatímco dravých Norů je vkapele hned šest a jejich „punk“ tím pádem nese podobu určitévrstevnatosti, pak MANTAR po celou dobu účinkují jen ve dvojici. Vjejich případě jde o velmi neučesané, očouzené a garážově špinavé songy.Vlastně jde o slušnou desku, u kterési však nejsem jistý, jak trvanlivou záležitostí se nakonec může stát.Kapela v podstatě bezprostředně vykládá na stůl svoje trumfy avy si jí buď za to oblíbíte a nebo ji po krátké době aspotřebování všech předností opustíte. Mám pocit, žekoncertně tohle málo barvité pozdvižení může skvěle fungovat.http://www.crazydiamond.cz/ine_kafe_praha_lucerna_music_club_18unora2024_koncert/3443http://www.crazydiamond.cz/ine_kafe_praha_lucerna_music_club_18unora2024_koncert/3443nobody@nothing.com (Tomáš)Kávu nepiji, Kofilu jsem si v životě nekoupil, Tiramisu se vyhýbám obloukem. A přesto se v roce 1995 staly dvě věci, které s tím tak trochu souvisí. Vypil jsem svojí první, následně i druhou a poslední kávu v životě. Nalil je do mě kamarád, který tvrdil, že v mém aktuálním alkoholickém stavu je to to nejlepší, co mě postaví na nohy. Můj žaludek zažil středověk a řeknu vám to byl punk! No a tou druhou věcí je, že vznikla pop punk rocková kapela INÉ KAFE. A takové „kafíčko“ já si nechám líbit. Když jsem je někdy kolem roku 1998/99 začal poslouchat, měli zatím jen dvě slušná dema a pak vydali první oficiální album „Vitaj“. Nikdy bych si nepomyslel, že z nich vyroste taková legenda a já se někdy účastním turné k 30. výročí na scéně. Protože přesně o tom byl včerejší koncert. V pražské malé Lucerně, narvané po strop, startovali turné ke kulatému výročí, a zároveň v celku přehráli svoje třetí řadové album „Je tu niekto?“ z roku 2000, které znamenalo hlavní průlom, prakticky až do mainstreamu. V té době z něj prodali přes 30 tisíc kopií, což v reáliích slovenského hudebního trhu (něco nejspíš z toho i v Čechách) je číslo na hranici šílenství. Není ale divu, album to bylo skvělé, a i dnes ještě funguje výborně. INÉ KAFE je jedna z mála slovenských kapel, které si v Čechách dokázaly vybudovat rozsáhlou fanouškovskou základnu. V Praze (potažmo v Brně) sice hraje spousta slovenských kapel, ale většina návštěvníků těchto koncertů má mateřský jazyk slovenštinu. Včera to bylo na poslech hned jiné. Víc jsem kolem sebe vnímal češtinu. A že to nejsou žádní povrchní fandové bylo i slyšet. Kdyby ostatní tři členové kapely nepomáhali Vratkovi se zpěvem a vokály, fanoušci by ho překřičeli. Prakticky ve všech skladbách. To jsem byl fakt překvapený, bylo jedno jaký song se na setlistu objevil, Lucerna zpívala unisono. A skákala, hrozila pěstmi, pogovala, houpala se, kývala hlavou, tančila. Jako vysloužilý pop punkáč se už do předních řad neodvažuji, hezky jsem si vychmátnul dobré místečko s výhledem na balkoně, kde je i nejlepší zvuk, a pak se už jen potil. Zhruba po půl hodině se totiž teplota i tady nahoře začala blížit bodu varu, což jsem nezažil ani na koncertech v horkém červnu. 15 minut po osmé na to kapela vlítla. Bez předkapely, bez nějakých caviků to odpálila hitovkou „Ružová záhrada“. Žádné rozehřívání, od začátku naplno. Lehké doladění zvuku a pak už to jelo parádně jak rychlík do Bratislavy. Než se dostali k albu „Je tu niekto?“ zaznělo třeba „Špinavé objatie“ nebo čerstvá novinka „Kolagénová nitka“, která mě ve své studiové verzi moc nepřesvědčila, ale naživo je bez výhrad. Music Bar opět nezklamal z pohledu zvuku. Výborně vybalancovaný, jasně čitelný, klubově dravý, lehounce alternativně špinavý. Velké uznání zaslouží bubeník Dodo, který zápasil s chřipkou a horečkami. Na prvního pohled byla divná jen absence úsměvu, bez kterého jsem ho snad v životě neviděl. Jeho výkon byl vysoce profesionální a místo pocení v posteli s paralenem se určitě pořádně vypotil při bubnování, protože tempo bylo skutečně nejednou šíleně vysoké. Mezi některými songy se jen rychle vysmrkal a pak mastil dál. Vratko byl ve výborné náladě i pěvecké formě, a komunikaci s natěšeným publikem si evidentně užíval. V proslovech zavzpomínal na začátky, zážitky z koncertů, přidal pár historek k jednotlivým songům a samozřejmě neopomněl děkovat za neutichající dlouhodobou podporu fanoušků. Plus v dobrém podpichoval druhého kytaristu, aktuálně nejmladšího člena kapely Tadeáše, který se narodil ve stejném roce, kdy kapela vznikla. Kapela byla neustále v pohybu, střídali si místa, blbnuli mezi sebou i s diváky a to vše bez nejmenšího zaváhání, co se týče hudební produkce. Tady jsou vidět ty zkušenosti, profesionalita, odehrané stovky koncertů. Ale zároveň z toho všeho sršela radost z hraní. Zmiňované album „Je tu niekto?“ přehráli v celku a v pořadí. „Petra“, „Ráno“, „Zhasni“, „Úspešne zapojení“ nebo „30. február“, tady nejde vybrat špatně. Nadupaná deska z vrcholného období kapely. Menší chybička se vloudila jen když Vratko omylem přeskočil jednu skladbu, ale kapela jako správně namazaný stroj jela dál podle notiček kapelníka. Když si to zpětně uvědomil, samozřejmě vynechaný song zahráli. Slíbili nám celý album, dostali jsme celý album! Když vás podobný pop punk rock baví jako teenagera, nebo lehce po dvacítce, je to asi normální. Ale že mě to baví i teď, s pár dalšími křížky na hrbu, to mě někdy až překvapí. Je mi to ale fuk, líbí se mi to, tak to poslouchám. Že by to byla známka punku? V závěru koncertu ještě přidali pár dalších hitovek z jiných alb. „Otázka za milión“ a „Čumil“ jsou tutovky, z posledního alba cover verzí vybraná „Vymyslená“, původně od ELÁNU, byla příjemným překvapením. Milá, až naivní, pop rocková skladba v agresivnějším punk rockovém kabátě ožila a krásně zapadla mezi ostatní songy. Že si lidi vydupou přídavek bylo evidentní, proto to kapela ani moc nezdržovala a přidala „Spomienky na budúcnosť“, „Prečo je to tak“ a tematicky geniálně umístěné „Ďakujeme vám“ a „Záverečná“. Zhruba 100 minut hracího času uběhlo jako voda. Krátké songy mají výhodu, že se jich do takového setu vleze fakt hodně. 30 let na krku, ale INÉ KAFE rozhodně nepatří do starého železa. Právě naopak! Užil jsem si to tak moc, že vážně uvažuji vyrazit na další koncert v rámci turné, zejména když pojedou spolu se souputníky HORKÝŽE SLÍŽE. http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_rather_ripped_recenze/3444http://www.crazydiamond.cz/sonic_youth_rather_ripped_recenze/3444nobody@nothing.com (Tomáš)Při plánování série článků o SONIC YOUTH jsme se chtěli primárně zaměřit na jejich nejpřístupnější desky. A v tomto výběru předposlední, čtrnáctá řadovka „Rather Ripped“, nemohla chybět. Od posledního recenzovaného „Dirty“ je to posun o 14 let dopředu. Tato doba byla vyplněna sérií alb, tu víc experimentálnějších, pak víc rockovějších, ale vycházejícíchtéměř pravidelně v dvouletém intervalu. Jo to byly časy, kdy ještě kapely makaly. Začněme personáliemi. Už v roce 1999 sestavu kapely rozšířil multiinstrumentalista Jim O´Rourke, který jí ale opouští právě před nahráváním aktuálního alba. Dle Thurstona Moora měl zásadní přínos pro temnější a komplexnější výraz tvorby kapely, a po jeho odchodu se rozhodli směřovat opět do „normálnější“ písničkové dimenze. Na pomoc s produkcí si tentokrát pozvali Johna Agnello, který v minulosti pracoval třeba s Markem Laneganem, DINOSAUR JR., ale i s Alice Cooperem. Nahrávalo se v Sear Sound studiu v New Yorku, a představa Thurstona teď směřovala někam k albu „Parallel Lines“ od BLONDIE. Kratší, popovější písničky, které okamžitě dokážou oslovit posluchače, ale zároveň si zachovají svůj „nezávislý“ feeling. Nahrávání šlo relativně rychle, kapela se s tím nemazala, nepředělávala, ani zbytečně nepřidávala další stopy jako v minulosti. Cílem bylo udělat kvalitní rockové písničky a ne bořit hranice nebo objevovat nové dimenze. Album je často označováno za nejvíc popové a noise-free v rámci všech počinů kapely. S tím popovým vlivem to musíme brát samozřejmě v kontextu SONIC YOUTH. Ano, jedná se o kolekci relativně krátkých, 3-5 minut dlouhých songů, a jen dva kousky se dostanou přes 6 minut. Ale zdaleka se nejedná o žádný střední proud pro mainstreamová rádia, pořád je to spíš alternativní art-pop. Album působí více přímočaře a rockově. Svoje typické vazbení a noiseové kvílení drží parta hodně na uzdě, naopak v některých momentech pouští do písní skutečně hodně „měkké“ elementy. V textech se objevují náznaky odkazující k vztahu Kim a Thurstona, který předtím nikdy v písních nereflektovali. Jinak jsou tam pro ně relativně standardní, i když v surrealistickém závoji zahalená, témata jako sexuální frustrace, nevěra, cizoložství. Musíme tomu věřit, protože pohled na texty nic jasného neříká, jsou tam spíše jen záblesky, nebo narážky, ale téměř nikdy jasné prohlášení. Kim se ve svém výrazu opět vrací více k normálnímu zpěvu, a dokonce i její kompozice, v minulosti obvykle experimentálnější a roztěkanější, jsou na albu až překvapivě melodické. Na většině alb Soniců mám jasně raději skladby Thurstona, ale tady je to velice vyrovnané, možná by to dokonce Kim mohla i vyhrát na body. Třeba hned otvírák „Reena“, to je indie pop jak z učebnice. Jemný, nekonfliktní, s lehkým alternativním nádechem. Lehce se přitvrdí jen v mezihře, postavené na osmdesátkovém riffu. Že je to až překvapivá stylizace od kapely, která si vybudovala kariéru na prosazování všech forem kytarového hluku, na avantgardních kompozicích, na nekonformnosti? V tom je právě zakopán pes. Oni už nepotřebují nikomu nic dokazovat. Oni už mají svojí pozici na stránkách hudební historie zapsanou navždy, a velkým písmem! Oni si jednoduše můžou dělat cokoliv, aniž by se zpronevěřili svému odkazu. Nezapomínejme, že v době vydání „Rather Ripped“ kapela funguje už 25 let! A jak uvidíme dále, i po těch letech, různých stylových kotrmelcích, změnách na hudební scéně, pořád dokáže přijít se silným materiálem, který si zaslouží respekt a uznání. Krásným příkladem je následující náladovka „Incinerate“. Song míří až do teritoria melodického emo indie rocku. Vybrnkávaný riff, minimum zkreslení na kytarách, bicí, které nejsou zdaleka tak masivní jako v období „Goo“ nebo „Dirty“, spíše naopak s lehce lo-fi měkkým zvukem, výborná melodická linka. A funguje to perfektně. Obecně velice adorovaná „Do You Believe In Rapture?“ si moje srdce nikdy nezískala. Podivně vystavěná píseň se ne a ne rozjet, plácá se na experimentálním zvukovém pozadí, které jinak slušné melodii rozhodně nepomáhá. V jednu chvíli konečně chytne dech, aby jí za pár vteřin znova padal řetěz. Bohatě to ale vykompenzuje následující „Sleepin´Around“, tak typická pro Thurstona, když je ve formě. Kvíliví úvod, hutnější zvuk, atmosféra konce osmdesátek, znuděný zpěv, bublavá basa perfektně rámující rytmiku. Tady se skutečně vracíme mentálně k albům „Daydream Nation“ a „Goo“, ale s modernějším zvukem. A dojde i na slušně agresivní noiseové sólo. Dvě další poctivé věci dodala Kim. „What A Waste“ - když se pořádně zaposloucháme, skutečně zní jako alternativnější song od BLONDIE, zatímco „Jams Run Free“ by se vyjímal i na některém z alb kolegů od PAVEMENT, jejichž bývalý basgitarista Mark Ibold na turné k tomuto albu nejdřív posílí koncertní sestavu, aby se následně stal i stálým členem kapely. Výrazný kolovrátkový hlavní riff spolu s jamově nastavenou mezihrou a sólem vytvářejí milou psychedelickou atmosféru. Jediná Ranaldova věc na albu, song „Rats“ je až překvapivě dobrá. Výrazná post-punková basa zajímavě doplňuje jeho hlubší hlas. Melodikou mi pak připomíná naše domácí THE PROSTITUTES. Ačkoliv jsou obecně na albu kytary méně důrazné než v minulosti, v případě sól se jejich agresivita, ale i pozice v mixu, výrazně zvyšuje. První ze dvou šestiminutovek je „Turqoise Boy“ od Kim. Nezvykle začne hned krátkým sólem, aby se otevřela v pohodový indie rock, jen pomalu nabírající na mohutnosti. Když však kytary začnou naznačovat změnu a bicí prohloubí svůj zvuk v přechodech, nastává i očekávaná rocková mezihra, doplněná ještě o pořádný jam. Posmutnělá „Lights Out“ je jedním slovem vynikající. I tady je slyšet, jako na celém albu, dominantně nazvučenou basu. Je hluboká, výrazná a má téměř vedoucí postavení v rytmice. Bicí, tak výrazné třeba na „Dirty“, jsou tady více v pozadí, jak pozicí v mixu, tak zvukem. A následuje další „popařina“ od Kim, „The Neutral“. Překvapivě pozitivní sloka, je skvěle vyvážena rockovějším refrénem s nádechem grunge. Druhá šestiminutovka, tentokrát od Thurstona, je aranžérsky opravdu neobvyklá. Dlouhé intro je skutečně dlouhé. A zajímavé. Temnější indie rock, špinavější kytary, výborná basa (opět). A když už se člověk smíří s tím, že je to povedená instrumentálka, objeví se po pěti minutách zpěv. Zvukově je to jedna z nejpovedenějších skladeb alba. Závěrečná „Or“ je podivnost hozená až někam k tajemnému indie folku. Reakce na album po vydání v červnu 2006 byly obecně spíše pozitivní, i když mezi řádky jde číst stesky po chybějících noiseových a experimentálních jamových elementech. Po několika předešlých albech, kde naopak tyto prvky dominovaly, jsem byl za písničkové album rád. Kapela dokázala, že umí udělat i „obyčejné“ songy ve výborné kvalitě, poslouchatelné, příjemné, ale zároveň pořád zajímavé. Netlačí na pilu, nechává věci plynout. A zdaleka ještě nevyčerpala svůj potenciál, i když její existence se už o pár let později definitivně uzavře. http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_metalite_praha_futurum_15unora2025_koncert/3445http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_metalite_praha_futurum_15unora2025_koncert/3445nobody@nothing.com (Gazďa)Noční ulice anonymního velkoměsta.Bílá limuzína, osazenstvo v černých brýlích, neony,světla metropole a jejich odlesky na skle a vyleštěných plochách.Klip THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA (NFO) k písni „Transmissions“,kterou hrají i na tomhle turné. Blade Runner, ale v diskotékovéverzi. Pocta konci sedmdesátek/osmdesátkám s upjatýmidžínami, košilí zastrkanou do kalhot, cingrlátky a vším tímbarevným a lesklým, co prostě v jiných dekádách nefunguje.Girls (and Boys) Just Want to Have Fun, Hříšný tanec, Flashdance,Bony a klid, The Night Flight Orchestra…Björn Strid a David Andersson,někdejší kreativní duo melodeathových SOILWORK, pojalo ideu NFOna americkém turné v roce 2007. Oba měli rádi AOR a chtělivyzkoušet cosi v tom duchu, něco jiného a uvolněnějšího,než jim umožňovala jejich dosavadní melodeathová kazajka. Po 18ti letech má skupina na kontě sedm solidních alb, a to nejnovějšívydané letos je vůbec prvním po Anderssonově smrti. Kapelačítající z těch známých jmen ještě basistu ARCH ENEMYSharleeho D´Angela ale i po smrti jednoho ze dvou hlavních patronůjede dál a nepolevuje. Osmdesátky jsou v jejich pojetí stálesilné a tenhle nedělní únorový večer to přijeli dokázat i dopražského Futura.Tak tak se na jeho pódium vešli. Ikdyž se nejedná o opravdový orchestr, tak jde o osmilístek sedvěma kytarami, klávesami a dvěma doprovodnými zpěvačkami,které vedle Strida tvoří centrum vizuální pozornosti show.Společně s dvěma blikajícími palmami zkrátka hodně lidí pro tentomenší potemnělý smíchovský prostor. Oč víc jich bylo napódiu, o to méně bohužel v hledišti, což během večerakomentoval i Strid – „Je to sice intimní, ale příště musíteříct všem kámošům a známým, aby přišli“. Snad mají jindeNFO větší účast, protože s takovou by se jim turnénezaplatilo. Futurum bylo pouze tak nějak poloplné, ale to naštěstínijak neubralo kapele na profesionalitě a nadšení a těch párstovek fanoušků se taky snažilo. Vypadalo to, že jde o opravdovéfandy. Atmosféra byla prvotřídní, rocková ABBA na pódiuposkakovala a šlo o hodinu a tři čtvrtě přímočaré a uvolněnézábavy. Přesně jak to Strid a spol. mají v těch svýchpísničkách. Minusem celého vystoupení bylo, ženezahráli ani jednu moji opravdu oblíbenou skladbu. To je celkemumění, když set obsahoval sedmnáct písní. 😊Nedá se svítit, hodně jich hráli alespoň na minulém turné.Oblíbené hitovky ale byly a Smíchov velmi dobře reagoval na známékusy jako „Divinyls“, „Gemini“, přídavkovou „White Jeans“(hodně lidí skutečně dorazilo do Futura v bílýchtexaskách) nebo na tradičně finální „West Ruth Avenue“.Zaznělo i pět novinek a z nich největší ohlas sklidily takysinglovky – „Shooting Velvet“, „Paloma“ a „Way to Spendthe Night“, z nichž ta první se už skoro přidala doskupiny mých oblíbenkyň a vypadá to na budoucí klasiku, kteráby se mohla udržet v repertoáru. Zaujala i „Cosmic Tide“,kde Strid ke konci poletuje ve výškách a ukazuje, jak silný jenejen showman, ale že je to i jeden z nejvšestrannějšíchrockových a metalových pěvců současnosti. Sám plešatecs vizáží barového vyhazovače přiznává, že právě NFOmu pomohla rozšířit hlasové výrazivo a stát se lepšímzpěvákem. Škoda, že z klobouku desky „Give Us the Moon“nevytáhli také titulní skladbu (podle mě nejsilnější kus alba)nebo vůbec poslední anderssonovku „Like the Beating of a Heart“. Plusem naopak bylo, že přehráli některé „deep cuts“ zestarších alb. Mauglího stojícího vedle mě nejvíc dojaloosmiminutové „Transatlantic Blues“ s hutným sabbathovskýmriffem uprostřed a musím i zpětně uznat, že to byla pecka. NFO si od začátku kariéry udržujeuniformní laťku kvality, zvuku i stylu, a tak méně znalýnávštěvník ani nerozezná, zda je ta která píseň z poslednídesky nebo z prehistorické éry kapely. Každopádně i věci znovinky se v koncertním hávu osvědčily a dokazují, že siorchestra i po Anderssonově skonu udržuje dostatek síly a invence.Stejně jako v případě SOILWORK je samozřejmě otázkou,jestli a jak dlouho (a daleko) je dokáže samotný Strid táhnoutskladatelsky. Alespoň v případě NFO to zatím vypadá, žeto může fungovat. Jo… NFO předskakovali METALITE,švédská pop/sympho-metalová parta ze Stockholmu. Ničímnevynikající plastiková záležitost ze stáje AFM, ale jejichtřičtvrtěhodinka se dala v pohodě zkousnout. Publikum bylonejdřív úplně mrtvé, ale nakonec se nechalo přesvědčit acelkem se rozehřálo. Úlohu supportu splnili, ale nic co by utkvělov hlavě, v očích nebo kdekoliv jinde tam nebylo…Fotografie: Mauglí