http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7_10_srpna2019_den_treti_koncert/1835http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7_10_srpna2019_den_treti_koncert/1835janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Třetí den festu. Únava už nabírá na intenzitě. Přikrmována každodenním a víc než malým počtem Urquellů do skla. Ačkoliv ty si dávám ve volném tempu především abych poseděl a relaxoval. I tohle všechno je metal! „My to bahno prostě pijem!“ něco podobného přeci hulákal ten jouza v tovární putyce ve Vorlově filmu Kouř. Vždyť je to vlastně logický. Koho by bavilo sedět a nic nepít? Napěchovanost a bodrá atmosféra prostoru, kam se z placu vždy zdekuju, mě tuhle filmovou scénu občas připomene. Na člověka se zde taky sem tam sápe nějaká neznámá bytost. Kvalita zdejší dvanáctky je s hodně přivřenýma očima zhruba na slabší dvojku (chválím však vychlazenost), horší je „umění“ brigádníků jí čepovat. Potom co jsem zde zažil, jak mi jí jeden přímým proudem napustil, jako kdyby půllitr držel pod tekoucím vodovodem, už jsem si začal hledat svého favorita mezi jinými. Jak bych to ohodnotil? Jeden z pěti lidí uměl čepovat pivo, asi tak nějak. No uměl - s přivřenýma očima na horší dvojku. Nejradši mám chvíle, když sedím v pevnostní hospodě vedle pódií, čumím do blba (nebo pozoruji cvrkot), probírám se myšlenkama a s nikým moc nekomunikuju. Obdivuji dvoumetrové cihlové zdi tohoto prostoru postaveného v osmnáctém století a záhy mě naskakují další otázky. Co se tady v minulosti asi tak událo? K čemu ta místnost sloužila? Když si člověk čas strávený v areálu efektivně krátí a svůj denní program si udělá pestřejší, je i takové civění do zdi v tmavém brlohu docela v pohodě. V pátek jsem tedy už ráno vyrazil na koupaliště města Jaroměř, kam chodím posledních pět ročníků vždy alespoň jednou. Nekrytý padesátimetrový bazén s přilehlou loukou je pro mne příjemnějším místem, než polední a lehce popolední sledování kapel na hlavním place, kapel, které bych měl snad objevovat. Holt člověk musí leccos oželet, aby přežil!:-)Vcházím do areálu ve chvíli, kdy na pódiu zrovna úřadují maďarští EKTOMORF, houpavý groove metal po vzoru kapely Maxe Cavalery SOULFLY vzhlíží stále někam na konec devadesátých let a patří už pár let do výprodeje, ale z nějakého důvodu ty dvě skladby, během kterých se nacházím na prostranství před dvěma pódii, nevnímám jako zásadní průser, ale jako opatrné uvedení do festivalového koloritu třetího dne. Belgičtí brutal death-grindeři ABORTED jsou před vystoupením hodně vychvalováni, ale mě prostě podobně tvrdá hudba nebere a tak vydržím jen do okamžiku, kdy prostorem prolétne několik málo chrochtavých vět, přecházejících až v prasečí kvíkot deroucí se z frontmanova hrdla. Co na to říct? Lidé jsou různí. :-) Ohavná hudba, ale obálky alb maj jednoduše řečeno parádní.S německými veterány DESTRUCTION konečně přichází něco, co je mi ve všech směrech blízké. I když kapela už řadu let nepůsobí na svých novějších albech přesvědčivě a zajímavě, koncertně mají DESTRUCTION stále neskutečný drive a daleko do sterility. Schmier platí za velmi charismatického frontmana, ale tím nejdůležitějším prvkem jejich zvuku je samosebou nabušená riffohra kytaristy Mike Sifringera. DESTRUCTION po více než dvaceti letech opět volí cestu s dvěma kytaristy v sestavě a i zdejší koncert potvrzuje, že to bylo dobré rozhodnutí a vítaná změna, ostatně stejně jako angažování zkušeného bijce Randyho Blacka za škopky. Hraje se sice několik skladeb z aktuálně vydaného alba „Born To Perish“, ale hlavní gro setu vězí v klasice jako „Course The Gods“, „Mad Butcher“, „Life Without Sense“ nebo „Bestial Invasion“, mnoho lidí však za onu klasiku považuje i hymny z novější etapy „Thrash Til´Death“, „Butcher Strikes Back“ nebo „Nailed To The Cross“. Čtyřčlenní DESTRUCTION zkrátka předvedli v roce 2019 znamenitý výstup.S newyorskými smrťáky IMMOLATION to bylo letos o něco horší, i když jsem je na festu již dvakrát zastihl v parádní fazóně. Nepříliš dravý výstup přičítám na vrub počátečním problémům se zvukem, ze kterých se pak kapela těžko dostávala. Vlastně přiznávám, že jsem jim ani neměl potřebu jít nějak naproti a jejich koncert sledoval tak nějak napůl oka. Podvečerní vystoupení IMMOLATION prostě nemělo onu typickou šťávu, na jakou jsem byl od nich zvyklý. Liverpoolská ANATHEMA prostřednictvím spíše novější tvorby deklarovala, že už ani náhodou nemá nic společného s metalovou hudbou. Vcelku komorní program mohl zaujmout řadu lidí neholdujících hlučnosti, ale hledajících v hudbě spíše pocity. Obstojný atmosférický rock s dominantními vstupy kytarové akustiky stál na kombinaci základních rockových nástrojů a klávesových podkresů. Kdo čekal byť jen sebemenší výlet do časů „Eternity“ nebo „Alternative 4“, musel být zklamán, kdo chtěl zasněný set inteligentně vystavěné a neprvoplánové pop/ rockové hudby, kde leckterá skladba dostala dokonce tanečnější základ, nemohl být aktuální obdobou Britů negativně rozrušen. ANATHEMA dnes nemá absolutně nic společného se scénou, jakou reprezentuje festival Brutal Assault, a tak je jejich účast pro mne asi stejně opodstatněná, jako kdyby se organizátoři uvolili pozvat třeba MANIC STREET PREACHERS, WHITE LIES nebo PORTISHEAD. Nevadilo by to, ale je to k ostatním bandům asi stejně přilnavé, jako kdyby na vizovickém Mástru vystupovala Roisín Murphy. Nepochybuji o práci, kterou členové početného projektu HEILUNG vynaložili do secvičení svého představení. Mě však něco podobného neoslovuje. Iluze hudby divokých severských kmenů, kterou ještě umocňují roztodivné kostýmy vystupujících, má po vizuální stránce opravdu něco do sebe, ale hudebně jde o nudu největší. Rytmizované mantry, kde zní pouze údery do čehokoliv v kombinaci s exotickými zpěvy, asi pro mne nebudou nikdy to pravé ořechové, ale věřím, že si projekt své příznivce našel. Pro člověka sluníčkového typu, který řadí dunění primitivních kmenů nad tvorbu třeba Wolfganga Amadea Mozarta však jednoznačná záležitost. Akorát si nedovedu představit, že soubor vydrží delší čas, protože podobný hudební terén mě přijde vlastně dost omezený. Jasně, vše se tváří démonicky a vytváří iluzi umění, ale zároveň ve mě budí dojem našprtání a organizovaného secvičení za účelem snobské podívané. Na muzikály také nechodím.Norští vládcové EMPEROR již podruhé v posledních třech letech na Brutal Assaultu a opět výtečně. I když si po pravdě myslím, že první vystoupení působilo více jako ďábelská smršť a letošní už nabídlo trochu těch chvilek k vydechnutí a zastavení běsů. Trym je neskutečné bubenické hovado (v tom nejlepším možném smyslu samozřejmě), Sammoth v souhře s novým baskytaristou a šéfem Ihsahnem dokázal znovu vytvořit patřičný tlak, přesně takový, jaký je v případě nejlepší norské metalové kapely všech dob potřeba. EMPEROR opět čerpali spíše ze své starší tvorby s hlavní zátěží v podobě albového milníku „Anthems To The Welkin´At Dusk“ a opět šlo o špičkovou průtrž té nejčernější extrémně metalové hudby. Ihsahn už se sice etabloval coby sólový interpret, přesto se vždy na koncert EMPEROR těším. Ďábelský perfekcionalismus, skvělé hráčské výkony, prvotřídní zvuk a nasazení všech zúčastněných, to bylo vystoupení charismatických EMPEROR pro rok 2019. Pro mne třetí nejlepší set festivalu.Stoner-rockeři ELECTRIC WIZARD také neúčinkují v Josefově zrovna poprvé a přestože s jejich stylem ovlivněným starými BLACK SABBATH nemám naprosto žádný problém, jejich skladby mě přijdou natolik monotónní a neměnné, že mě koncert, který je víc o formě než o obsahu, vždy přestává bavit už v průběhu druhé položky. I letos potvrdili svou zatvrzelost a oblibu pomalých temp a hutných riffů, ale také bezvýchodnost ve vztahu k jakémukoliv muzikantskému zdokonalování a stylovému vývoji. Chci říct, že znám mnoho lepších stoner-metalových kapel, jejichž hudba nepůsobí tak monotónně jako u ELECTRIC WIZARD a proto si dovolím na závěr čtvrtého dílu, v rámci soupisu kapel pro příští ročník, vepsat i několik z nich. PS: Baskytaristka byla hodně cool a celkově se na tuhle partičku dá spíše koukat než jí přímo poslouchat. :-)Irští PRIMORDIAL se na své poslední řadové desce zvedli k velmi slušnému výkonu a do svých skladeb dostali více té rockové melodiky, zároveň však nezapomněli na to, co je od počátku charakterizuje. Ona temnota a bouřlivost vlastně byli přítomné i zde, na hlavním pódiu v Josefově, kde nasraní a rozervaní Irové stanuli až kolem půlnoci, ostatně tak jako si to po celá léta přáli (narážka na jejich stížnost, že tu před pár lety hráli odpoledne). Tma nad pevností jim docela pomohla, přesto se mě zdálo, že by to celé šlo odprezentovat ještě o trochu lépe, těžko říct, možná to mohlo být také tím, že lidi nereagovali až tak nadšeně a že si PRIMORDIAL o sobě asi myslí, že jsou větší kapelou, než skutečně jsou.:-) Za mne v pohodě koncert. Kultovní bestie HELLHAMMER coby první podzemní kapela Toma Gabriela Fischera byli ještě donedávna obskurní historií, na kterou se již dávno zapomnělo, neboť odkaz této, jeden rok žijící pravěké sebranky zastínily další Fischerovi kapely - především tedy CELTIC FROST, kde thomas více zužitkoval své umělecké ambice a stal se kultovní postavou během zrodu extrémního metalu, a v posledních letech ještě TRIPTYKON. Nicméně projekt, který se k HELLHAMMER vrací a je zaštítěný názvem TRIUMPH OF DEATH, se mě jevil velmi dobře. Pravěký metal ve své nejryzejší a nejsyrovější podstatě, hozený do aktuálního nabušeného soundu, underground přenesený ve skvělé podobě na hlavní stage, to si opravdu nechám líbit. Šlo o velké koncertní představení a pro mne jeden ze šesti nejlepších zápisů letošního ročníku. Metalové divadlo, zloba a smrt, koncentrovaná kapela s ďábelskou basačkou ve svém středu, kůže a hřeby! Opravdu bych se nezlobil, kdyby došlo na albové pokračování, protože ty skladby, nikdy dříve nevydané, měly něco do sebe.http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7_10_srpna2019_den_druhy_koncert/1833http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7_10_srpna2019_den_druhy_koncert/1833janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jak už jsem v prvním dílu utrousil, letos jsem se často nacházel v kině. Nejlepší položkou se pro mne stal korejský  thriller Hwanghae (Žluté moře). Film měl pouze anglické titulky, přišel jsem na něj vyloženě náhodně a zhruba až po třičtvrtěhodině děje a přesto mě dokonale vtáhnul a uzemnil. Ještě další hodinu a půl jsem totiž sledoval únik nějakého korejského týpka z opravdu velkého průseru, neboť po něm šla, vlivem ať už smolných nebo přímo děsivých okolností, jak tamní policie, tak především dva brutální mafiánské gangy. Prostě týpek se dostal do takové šlamastiky, že najednou hodně, ale opravdu hodně moc neřádů mělo zájem na jeho smrti, a tak honička střídala honičku, rvačka rvačku a mrtvol utěšeně přibývalo. Film odehrávající se v korejské autonomní oblasti na východě Číny byl plný hektolitrů krve, ale posloužil i jako vhled do toho, co všechno je snad v těchto zeměpisných šířkách možné. Zbraněmi zde byli především nože, což dodávalo mnoha naturalistickým scénám na ještě větším důraze. Vlastně jsem si uvědomil, jak dlouho jsem neviděl podobně zajímavý akčňák v rámci západní kinematografie. Pro Evropana mnoho dialogů působilo bizarně, to ovšem také nebylo na škodu výsledného dojmu. Jakkoliv bych tento film stěží nazval humorným, otřásalo se festivalové kino opravdu hlomozným smíchem rozličných příznivců metalu.:-) Jak je to možné? To je spíše otázka pro nějakého vědce zkoumajícího psycho-sociální jevy. Tedy k hudbě druhého festivalového dne.Arizonští SACRED REICH vydávají na konci srpna své comebackové album „The Awakening“. Netrpělivě očekávaná pátá řadová deska je prvním studiovým materiálem od roku 1996 a soudě dle několika živě prezentovaných skladeb – titulní „The Awakening“ nebo „Manifest Of Reality“ - se máme opravdu na co těšit. S bubeníkem Davem McClainem, který dal před rokem vale MACHINE HEAD a po dvaadvaceti letech se vrátil do sestavy, působili thrashový matadoři hodně osvěžujícím dojmem. Ústřední dvojice, kterou představují zpívající baskytarista Phil Rind a sólový kytarista Wiley Arnett, působila velmi uvolněným a pozitivním dojmem, asi jako když dlouhodobě nečiní muzikanti cítí opět radost ze společného hraní a tvoření, a tak průřez ze stěžejních pecek staré etapy, jakými byly třeba songy „Death Squad“, „Who´s The Blame“, „Independent“ nebo netrpělivě očekávaná a až v závěru uvedená „The American Way“ - působil skvělým dojmem. Moc moc sympatický set.Hardcore příliš nerozumím a ve svém posluchačském životě jej nepreferuji, a tak vyčkávám až se testosteronem napumpovaná divnopaní z WALLS OF JERICHO vyřve z mnoha nepravostí světa a chystám se pozvolna na METAL CHURCH. Jenže, jakkoliv se kytarista Kurdt Vanderhoof sebevíc snaží jméno své kapely udržet v dění, opravdu nemám z těchto pánů pocit, že jim neujel vlak. Ujel, a už hezky dávno, což ze studiových desek zas až tak poznat není, ale naživo a zvlášť zde, mezi mnohem tvrdší a modernější konkurencí mladších borců, to řve doslova do všech stran. Navrátilcovi u mikrofonu Mike Howemu sice nechybí nadšení a v průběhu vystoupení srandovně poskakuje po pódiu a to aniž by ztratil jeho vokál na typickém zabarvení a pevnosti, ale zvuk kapely působí oproti ostatním účastníkům festu vlastně dost vyčichle, zastarale a mdle, jako by se kapela doznala k energetickému deficitu. Vše ještě umocňuje vizáž bubeníka/krajánka Steta Howlanda, který si v šedesáti letech neváhá na koncert svých současných zaměstnavatelů obtáhnout černou tužkou oční linky, úzké fousky a zřejmě i to cosi, co kdysi bylo hřívou tmavých vlasů. Nevím, možná kapela udělala chybu, když z prověřených klasických fláků osmdesátých let zahrála pouhé tři – konkrétně „Beyond The Dark“, „Start The Fire“ a „Badlands“ – a jinak se věnovala post-comebackovým songům horší kvality, možná tu vůbec hrát neměla, protože jejich místo vidím spíše u akcí typu Metalfest nebo Masters of Rock.Z gelsenkirchenských thrash matadorů SODOM, kteří dnes poprvé v historii působí ve čtyřčlenné sestavě, je cítit spousta elánu a dobré nálady, což z počátku trochu brzdilo utopené nazvučení kytary Franka Blackfirea, nicméně během prvních dvou až tří skladeb se vše dostalo do obrátek a nakonec zde Němci předvádějí velmi povedený výstup vystihující podstatu jejich dávné tvorby, která zde však, na rozdíl od METAL CHURCH, nepůsobí směšně a nepatřičně, a to i když set převážně stojí na klasikách ze zlaté éry thrashe osmdesátých let. Začátek je, jak jsem již napsal, trochu rozpačitý, ale nakonec když vzduchem lítají takové vypalovačky jako „The Crippler“, „The Saw Is The Law“, „Outbreak Of Evil“, „Blasphemer“, „Agent Orange“, „Tired And Red“ nebo „Bombenhagel“, dočkáme se od Toma Angelrippera a jeho kumpánů povedené veselice, během které si se slzami v očích letití fanoušci padají do obětí.Sicky: SODOM nemělizvukově moc zvládnutý nástup. V první skladbě jim hráli venz aparátu pouze bicí a zpěv. Kytary + basa byly na začátkuúplně stažené, což pokládám na takto velké akci za docelaveliký kopanec. Zhruba při třetím kusu se zvuk zlepšil, celkověto však bylo stále špatné. Hudebně i vizuálně působili Němcidost primitivně až se dá říct buransky. Rozumím tomu, žev roce 86 – 89 tohle bylo zajímavé, ale dnes? Nechápu, žemůže takto humpolácký thrash ještě někoho zajímat. Nebo tovlastně chápu, ale je mi z toho pak smutno.SICK OF IT ALL – Byť se jednalo oenergický, angažovaný set a formálně bylo všechno v pořádku,výskoky, energie, hecování i kotel probíhali jako vždy, tak měrtuťovití newyorkčané tentokrát úplně nedostali. Kytara mohlabýt trochu víc vytažená a možná by i pomohlo celkově otočitvolume více doprava, každopádně ten večer mi přišel jindysvižný a nakopnutý hardcore ne moc průrazný. No, není každýden posvícení.V rámci koncertu TESTAMENT jsme dostali největší možnou kvalitu v metalové muzice. Slovutné muzikantské persony, natlakovaný set a naprosto bezchybný zvuk, rovněž výběr skladeb se ukázal poměrně netradiční a zajímavý. Když totiž pominu skladby z post-comebackové éry jako „The Formation Of Damnation“ nebo „More Than Meets The Eye“ a kostru setu stojící na skladbách z alba „The New Order“ jako „Into The Pit“, „The New Order“, „The Preacher“ nebo „Disciples Of The Watch“, pětičlenná kapela se docela klonila k tvorbě devadesátých let, neboť zahrála titulku z alba „Low“ a dvě položky z vzývané desky „The Gathering“, konkrétně „D.N.R.“ a „Eyes Of Wrath“. Na závěr se prostorem mihla klasika „Over The Wall“ z debutu „The Legacy“. Dostali jsme tudíž nejen prvotřídní thrashmetalový uragán, ale i skvělé muzikantské výkony takových es jako je kytarista Alex Skolnick, bubeník Gene Hoglan nebo basák Steve DiGiorgio. Navíc se ve skvělé formě nacházel i hlavní riffmistr Eric Peterson a obrovitý indián u mikrofonu Chuck Billy, pro mne bezkonkurenčně nejlepší vystoupení celého festu.Sicky: TESTAMENT mě celkem bavili. Thrashmetalový veteráni měli proti předchozím vystupujícím velmisolidní zvuk a i hudebně byli zajímavější. Nejsem sice úplnějejich fanoušek, ale přesto musím uznat, že se jednalo v živémprovedení o kvalitu, kde se potkávali instrumentální chuťovky,s energií a skvěle pasujícím zpěvem. Navíc způsob, jakChuck Billy hraje na svůj držák na mikrofon „air guitar“dokonce i s trsátkem (!), je opravdu cool.  DAUGHTERS byli jednoduše super! Čekaljsem šílený set plný agresivního noise/ math chaosu, namístotoho šlo však o zvukově i hráčsky velmi vymazlené vystoupení,které bylo sice extravagantní, ale zároveň hudebně kvalitní.Muzika to byla vpravdě alternativně-šílená, ne ovšem chaotická,zvuk naplno ale pořád byl čitelný, muzikanti nažhavení alepřitom soustředění na svůj výkon a hlavně vpředu stálfrontman s velkým F! Takto angažovaného a do svého poselstvíponořeného zpěváka jsem dlouho neviděl. Zkrátka bylo vidět, žedo toho kapela dává vše a výsledek pak opravdu stojí za to. Tadyjsem dostal mnohem víc, než jsem čekal.MESHUGGAH – Zvuk jako řemen, vizuálparádní, hráčské výkony jako vždy profesorské, ale přesto měto nějak nechávalo chladným. Bylo to strojově přesné, tvrdé,neosobní, což je u Meshu asi v pořádku, mě to všaktentokrát trochu uspávalo. Možná svoji roli ale hraje i to, žejsem je viděl nedávno v klubu, kde je to vždy lepší. Aneboje možná čas si přiznat, že se kapela moc nevyvíjí a jejichmonotónní mimo rytmické sekačky začínají být už pomalu out.  Mé oblíbence z dob socialistické školní docházky ANTHRAX vidím v posledních deseti letech již asi po desáté, holt co je ti v mládí odpíráno a čeho se nedostává, toho se pak na stará kolena přežíráš. Mohu potvrdit, že newyorská parta svůj set-list v poslední době prakticky vůbec  neobměňuje. Jedinou novinkou posledních dvou turné je zařazení skladby „Now It´s Dark“, která však není velkou výhrou, neboť má sedm minut a patří k tomu nejnudnějšímu z alba „State Of Euphoria“, jinak jedné z komerčně nejúspěšnějších desek ANTHRAX. Jede se prakticky podle zavedeného mustru a to ve velmi dobrém, profesionálním rozpoložení a s nasazením a dravým zvukem. Nechybí tak zásadní vypalovačky jako „Caught In a Mosh“, „Madhouse“, „Got the Time“ nebo „Antisocial“, na závěr pak ještě jediná novější položka v podobě „In The End“, opětovně věnovaná zpěváku Ronnie Jamesi Diovi, a pak také povinná „Indians“. Asi nejvýraznější změnou oproti předchozím turné je účast bubeníka Charlieho Benanta, za kterého stran zdravotních komplikací dlouho zaskakoval John Dette. Snad Charliemu fyzická připravenost a zdraví vydrží. ANTHRAX jinak předvedli svůj tradiční, nabušený set, který se však drží pouze klasik z osmdesátých let. Scott Ian má zkrátka v tomhle ohledu v mnoha věcech jasno a neriskuje.Sicky: ANTHRAX jsem viděl nedávno veSportovní hale (viz. report SLAYER), kde mě to nebavilo. Tentokrátse mi ale zdáli o fous lepší. Playlist byl víceméně stejný,byl ale lepší zvuk a tak nějak si mě tentokrát thrasheři z NYdokázali více získat. I tak mi ale přišlo, že na to býtheadliner večera kapela už prostě nemá.CAR BOMB – Američané byli jedna zedvou kapel, kvůli kterým jsem výpravu na BA podnikal, takžeočekávání byla veliká. Možná až moc veliká a v tom bylatrochu potíž. Každopádně zvuk byl v pořádku, bicí akytary hráli jak z desky a když kapela jela svoje tvrdémimorytmické sekačky, bylo to super, lepší než před chvílí uMESHUGGAH. Když ale ubrali tlak a frontman pokoušel čistý vokál,nebylo to úplně ono. Kapela by dle mého udělala lépe, kdybyzvolila pouze tvrdý a úderný set. Takto místy působili mathcoreborci, že jim jde až příliš o umění, a to není to, co bych siod nich žádal. DEICIDE – Fuckoff! Těšil jsem se,že po pětadvaceti letech opět uvidím démona Bentona na živo aono prd. Velké zklamání.DISCHARGE – Pravověrný HC punkv podání dědků. No dědci byli vlastně jen tři, bubeník azpěvák byli o generaci mladší, což trochu kazilo vizuálnídojem. Ten zvukový ale nikoliv. Opět parádní plný zvuk (letos seve stanu opravdu dařil) a jízda jako blázen. Jednoduché,přímočaré vály, nepolevující tempo, nakopávací energie,prostě punk s velkým P. I přes pokročilou hodinu bylo vestanu plno a nikdo nezíval ani neodešel. Naopak, i poté co kapeladohrála, všichni stáli s úsměvem na tváři a tleskali. Promě popůlnoční překvapení a velká paráda na závěr.  http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7_10_srpna2019_den_prvni_koncert/1832http://www.crazydiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_7_10_srpna2019_den_prvni_koncert/1832janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vlastně v rámci celé poslední dekády zažívá tento festival, jinak zasazený do vojenské pevnosti Josefov ve východních Čechách, postupný růst a rozmach. Můžu potvrdit, že mezi některými posledními ročníky byly ty kvalitativní schůdky menší (třeba bych určitě neřekl, že ročník 2014 byl lepší než 2013), jindy naopak výraznější. Rok 2019 nabídl jeden z největších schodů vzhůru a to v mnoha ohledech hodnotitelského spektra, byť se to také neobešlo bez několika s celou tou evolucí akce souvisejících negativ. O těch však až za chvíli. Je sympatické, že se pořadatel snaží na místo dostat co nejatraktivnější a nejširší soupisku interpretů, po mnoho let jsou upřednostňována tak trochu větší a střední jména světové extrémní scény před interprety gigantickými, globálně největšími a logicky mnohem dražšími. Tahle cesta se mě totiž líbí mnohem více, protože se radši podívám např. na pětici VOIVOD, PRONG, SOILWORK, HYPOCRISY a SACRED REICH, než abych čelil něco přes hodinu pódiové zlobě amerických SLIPKNOT. S navyšujícím se počtem zajímavých interpretů roste i publikum. Paradoxně v rámci něho však ubývá tuzemských návštěvníků (každej si rozmyslí, jestli jet na čím dál větší a dražší akci už po patnácté...výměna generací a nebo zmíněný příliv cizinců je pro přežití na stejném levelu nutný a nevyhnutelný), ale i Poláků a lidí ze Slovenska, jsou nahrazeni pestřejší paletou dorazivších ze západu Evropy, ale i z dalekých kontinentů (Jižní Amerika, Asie). Akce se stává celosvětovou událostí a mám pocit, že je i díky místu konání považována za večírek pro fajnšmekry. .-) Tedy mohla by být. Brutal Assault se dnes již nesoustředí jen na hudební vystoupení, ale nabízí i širší nabídku využití volného času, kromě občerstvení (o žrádle se zde bavit asi nebudeme, co?) a všemožných stánků s čímkoliv z metalového harampádí, je zde již pár let kino, chill zóna, ale i galerie, konají se zde tématické besedy s povolanými a dokonce dochází na nejrůznější srandičky v podobě strašidelného domu nebo koutku s post-apokalypticky nastylizovanými lidmi a stroji. Kino si třeba rozebereme v některém z dalších dílů, neboť jsem tam letos strávil trochu více času než jindy a viděl tři filmy, z nichž alespoň o jednom bych rád letmo povyprávěl. Nyní k negativům festu, které jdou ruku v ruce s pozitivy. Jde o první ze čtyř dílů mého reportu, takže to shrnu hned zkraje. V areálu je už narváno tak akorát, být tam o tisíc nebo dva více lidí, pohyb zde by se už začal ukazovat přímo nesnesitelným, tohle byl naprosto hraniční stav, jakkoliv oceňuji další vychytávky v podobě VIP tribunek nad zvukaři (jednou jsem se tam nějakým způsobem na čtvrt hodiny ocitl a ten zvuk..., co vám mám povídat, ... epesní /CULT OF LUNA/ nemohl jsem se ho nabažit a nechtělo se mi dolu, valilo se to na mě neskutečně). Za negativum tedy považuji nacpaný areál a zahlučený téměř jakýkoliv jeho kout (mimo hospy u pódií, Bastionu X), protože i v Octagonu cosi neustále řvalo a na dříve prostorné zadní louce určené k relaxaci se letos zahlučil vzduk jakýmsi amatérským mini-pódiíčkem, kde se celý den na střídačku snažili nějací nýmandi vyblít včerejší večeři. Bylo to hrozné! Víte co to musí být pro všechny ty stánkaře okolo? Když tedy pominu zájem návštěvníka alespoň někde někam se schovat mimo hluk. Zkrátka druhé velké negativum - nedostatek klidových zón. Osobně jsem volil pro vyklidnění kino (mnohdy plné psychopatů reagujících smíchem na to když nějaký korejský mafián rozsekával ve filmu sekáčkem haldu na zemi ležících, krátce před tím však nažehlených bojovníků v kvádrech a komunikoval s kýmsi bez zvýšeného tepu mobilem). Chill zónu s gauči a hukotem vesmírného korábu bych také vítal větší, klidně o velikosti hokejové haly :-), neboť letos bylo všechno zaplněno a nebyla šance se kamkoliv svalit. Takže si to shrňme - až na zaplněnější prostor areálu a nedostatek klidových zón se mě akce zdála zas o značný kus vyspělejší, jasně že logicky i dražší, a pocitově více určená pro zahraniční návštěvníky. Ale to je zřejmý úmysl pořadatelů dotáhnout akci na mezinárodním poli nejdál co to jen jde, jestli se nemýlím? Nemyslím si, že je to špatně a chápu to. Nyní tedy k účinkujícím.První kapelou, která mne letos zajímala a zároveň poprvé v historii příliš nepřesvědčila, se stali kanadští VOIVOD.  Bohužel však šlo v jejich podání o rutinní set, který mne nedokázal vtáhnout. Skladby pocházely daleko spíše z novější kapitoly jejich diskografie, než aby brousily do dávnější momentů historie. Vše působilo uspěchaně, nervózně, jakkoliv se Snake snažil bavit a třepal sebou, jako kdyby ho zasáhl elektrický proud. S největším zastoupením poslední řadovky „The Wake“ se zdálo, že Away a spol. nemají velkou potřebu se kamsi vracet nebo dokonce vzpomínat. Koncert VOIVOD určitě nepřinesl stejně pozoruhodnosti co těch šest předchozích vystoupení, které jsem měl od nich možnost vidět. Velkému originálu letos prostě scházel potřebný tlak, zvuk rovněž nebyl z nejpřesvědčivějších, což se hned odrazilo na atmosféře před pódiem, kdy se spíše sledovalo a poslouchalo, než aby se strhla mela.Ukrajinští JINJER jsou kometou posledních let, nicméně co jim do karet hraje stran aktivního managementu, častého koncertování a zde vybroušené zvukové stránky, to jim trochu schází v otázkách osobitosti, vlastních nápadů a celkové zajímavosti jejich skladeb. Jakkoliv měli JINJER skvělý robustní zvuk, který v sobě křížil škatulky groove metal, metalcore a death metal, nemůžu říct, že bych se z jejich hudby posadil na zadek. Zpěvačka se mě jevila velmi zajímavá, ale dokázal bych si jí představit v rámci hudebně úžasnějšího projektu. Jen hlučit a nepodceňovat vizuální složku metalové show prostě nestačí. Následná polská formace BATUSHKA mě i se svými vnitrostranickými problémy nezajímala a šel jsem radši na pivo.SOILWORK určitě nezklamali, ale ani nemohu říct, že by šlo o můj favorizovaný koncert na tomhle festu, zkrátka obstojně provedený průřez aktuální deskou a několika stěžejními hity minulosti. Björn Strid je stále výjimečným frontmanem, na kterém hudba této kapely stojí a padá. Následují legendy orchestrálního metalu THERION. Tihle kýčáci se zde mohli líbit snad jen lidem, kteří měli někdy v minulosti k jejich hudbě vztah, což já samosebou nebyl. I tak jsem zůstal na tři první skladby a ujistil se, že tahle kapela prostě nikdy nebude pro mne. I přes dobrý zvuk byl tohle prostě Ein Kessel Buntes kabaret složený ze samých nesourodých, divně oblečených muzikantů, operně kvílejících zpěvulí a samých nemožných kantilén. Set, skládající se údajně ze skladeb alba „Theli“, však v pevnosti u ostatních rozhodně zabodoval. Nikdy více!Retrospektivu předvedli ve stanu na Obscure Stage i američtí PRONG, kteří si udělali čas na připomenutí 25.výročí vydání jejich komerčně nejúspěšnější nahrávky „Cleansing“. Trojici hudebníků v čele s Tommy Victorem to obstojně šlapalo, ale úplné nadšení se nedostavilo. Škoda, snad příště. Značně nahypovaní Australané PARKWAY DRIVE sice předvedli obstojnou ohnivou show, kde plameny vystřelovaly do výšky věže josefovského kostela na náměstí a musely být vidět snad z Hradce Králové, ale stran muziky platí za jednu z nejpřeceňovanějších kapel dneška, navíc v čele s chlapíkem, kterého jsem si osobně zařadil jako totálního samožera a pózera. Jejich metalcore prakticky nevyčnívá a tvoří jen jakousi nedůležitou kulisu k pohledu na marketingově vyhnané postavy hudebníků vykazující se tupými gesty a přehrávanými pohyby.Opakem PARKWAY DRIVE se stali seveřané CULT OF LUNA. Pokud pominu monotónní uřvaný vokální projev jejich vokalisty, nespatřil jsem na jejich nabušeném setu plném chmurné atmosféry a osudovosti slabšího prvku. Neuvěřitelně sugestivní zážitek značily ony dunící zvukové plochy, kde souhra rytmiky, čtyř kytar a kláves utvářela cosi schopné prolomit skálu. Sedmero muzikantů esteticky rozestavených po pódiu sice šetřilo pohybem, ale v kombinaci s decentním nasvícením scény, hromadou kouře a sugestivní atmosférou zmaru, to vše mělo opravdové a velmi uhrančivé kouzlo. Bravo!Až dlouho po půlnoci umístění HYPOCRISY působili ne zrovna dominantním způsobem, ono hrát tak pozdě také není zrovna pro hudebníky povznášející. Nakonec asi ne úplně špatný, ale ničím překvapivý set prostě jen připomenul, že švédská melody-deathová hydra stále ještě neodchází na odpočinek, i když si myslím, že jejich skladby s visačkou - na jedno kopyto - už asi nebudou schopné rozšířit jejich fanouškovskou základnu. Sice standard, ale i zlaté časy v nenávratnu. Další várka za den, dva.http://www.crazydiamond.cz/northlane_alien_recenze/1831http://www.crazydiamond.cz/northlane_alien_recenze/1831nobody@nothing.com (Sicky)Nadějná australská kapela NORTHLANE,která vešla do povědomí zejména pro snahu posunout hutné djentriffy progresivně metalovým směrem, o sobě dává aktuálněznovu vědět. Novinka „Alien“ je dle očekávání opětenergická a na nápady bohatá kolekce, která je navíc isympaticky přitvrzená a stylově bohatší. Kapela zřejměusoudila, že řízná rocková živelnost je lepší cestou nežchladný prog, ke kterému inklinovala na posledních studiovkách, au nového materiálu vsadila nejen na tvrdé kytary a neotřelépostupy, ale i na chytlavost, melodie, groove a nasála do své hudbyi více stylů.Nenechte se však vystrašit hned prvnípeckou „Details Matter“, která je docela masakr. Brutálníriff, agresivní řev a úderná rytmika zde odkazují skoro až nadeathcore, celé album ovšem takový extrém není. Na desce sestřídají ostřejší kusy s melodickými (třeba hned druhá„Bloodline“ má krásně čitelnou, skoro až nu-metalovouvokální linku), přičemž některé momenty jsou rockověpřímočaré, jiné komplikovanější a nálada i intenzita se měníkolikrát i v rámci jedné skladby. Jednotlivé kusy se od sebeliší a zdaleka ne všechny jsou postaveny jen no tvrdém djent riffování.Kolekce je tak různorodá, jako celek ovšem nepůsobí nijakrozháraně. Kapela přiostřila výraz, na svéprogresivní ambice však nerezignovala. Není to v jejichpodání přímo prog v tom klasickém (profesorském) smyslu,ale snaha nejít po vyšlapaných cestách je na albu stálepřítomna. Prim hrají v tomto ohledu samozřejmě kytary,nejde ale jen o ně. Často jsou i bicí tím nástrojem, který sesnaží hrát „jinak“ a dodávat hudbě originální ráz. Plusje tentokrát i hodně vytažený elektronický podkres, takže hudbadostává moderní, místy až skoro industriální kabát i skrzeelektro-efekty. Jako na minulých albech se střídajívokály agresivní / melodický a jako lepší se kupodivu jeví tenmelodický, který je, i třeba díky absenci výšek, naposlech příjemnější. Třeba ve v „Jinn“ anebo „Freefall“,které považuji za nejlepší pecky z kolekce, je opravdu parádní.Druhý, ostřejší zpěv je zde možná místy zbytečně mocvyhrocený, tak že působí někde trochu rušivě, na druhou stranuale v rámci daného žánru a cílové skupiny je ho určitětřeba.Žánrově se kapela nachází někdemezi prog metalem á la PERIPHERY, melodikou KORN a údernostíEMMURE s tím, že NORTHLANE do toho aktuálně mastí mnohemvíce elektroniky. Některé skladby jsou docela chytlavé, určitěse však nejedná o mainstreamové album. Na druhou stranu to alenení složitost náročná na poslech. Kapela stojí rozkročenadocela ze široka a může tak padnout do noty jak fanouškůmdeathcoru a djentu, tak nu-metalu a možná vlastně i industrialu.NORTHLANE tentokrát zapracovali i nazvuku, který je na novince docela „nafouknutý“, což ovšemnepovažuji za úplnou výhru. Mám za to, že posluchače taktopřepálený zvuk podprahově vysiluje a kvalitní songwriting vefinále spíše ničí. Navíc ne každý poslouchá muzikusoustředěný a na kvalitní aparatuře, kde dokonale vyzní všechnybasové frekvence a doplňující parádičky, takže genialitapočítačově vypiplaného zvuku může leckomu zůstat skryta.Pokud jej ale akceptujete, tak v kvalitních sluchátkách je album„Alien“ opravdu zážitek. Když třeba pod těmi buldozer riffyv „Details Matter“ registrujete i ty doplňující vyššítóny nebo basu ve „4D“, tak to je opravdupochoutka. Novinka NORTHLANE je tedy zvukově plnáa na nápady bohatá placka, kde nejsou skladby na jedno brdo a je na ní stále co poslouchat. Při faktu, že jde o páté studiové album,lze tedy už napsat, že Australané nejsou pouze nadějí, aleetablovaná záležitost, která jde od alba k albu stálenahoru a pomalu se zapisuje mezi respektované a zavedené značkysoučasnosti. Pokud tedy někdo hledá současnou moderní kapelu,která je jiná než klasické metalové subžánry a zároveň nenívůbec marná, doporučil bych mu „Alien“ určitě vyzkoušet.http://www.crazydiamond.cz/alice_in_chains_alice_in_chains_recenze/1830http://www.crazydiamond.cz/alice_in_chains_alice_in_chains_recenze/1830lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Živák ALICE IN CHAINS „MTVUnplugged“, o kterém jsme si vyprávěli minulý týden, se vroce 1996 stal definitivně posledním albem, které „v aktivníslužbě“ nazpíval Layne Staley. Tenhle mimořádně nadanýmuzikant bohužel stačil sám sebe zlikvidovat tak brzy, že po němzbylo jen pár nahrávek, studiová alba dokonce jen čtyři – třis vlastní kapelou a jedno v rámci projektu MAD SEASON. Aprotože první dvě řadové desky ALICE IN CHAINS tady na webu již popsány jsou, stojí určitě za to věnovat se izbylým dvěma Layneho albům. Dnes to bude třetí řadovka AIC,které nese jednoduchý název - „Alice In Chains“.Vznik téhle desky provázely silněnepříznivé okolnosti – po vydání EP-čka „Jar Of Flies“v roce 1994 se Staleymu vymklo z rukou jeho kamarádství s drogami abyl nucen nastoupit na odvykačku. Protože ale závislost nebylschopen potlačit, museli ALICE IN CHAINS na poslední chvíli zrušitturné a pokusit se dát dohromady. Muzikanti nucenou pauzu využilik různým svým projektům – Layne Staley se přidal k užzmíněným MAD SEASON, baskytarista Mike Inez natočil basovéparty na album „It´s Five O´Clock Somewhere“projektu SLASH´S SNAKEPIT a kytarista JerryCantrell něco kutil pro zamýšlenou sólovku. V lednu 1995 sepak Cantrell, Inez a bubeník Sean Kinney sešli nad pracípro nové album domovské kapely.Nahrávání začalo v dubnu 1995 vseattleském studiu Bad Animals. Kapela neměla nachystáno mocmateriálu dopředu a navíc si do studia přinesla velmi temnounáladu, takže není divu, že se pod vedením producenta TobyWrighta začalo rodit jedno z nejdepresivnějších alb v rockovéhistorii. Divné okolnosti jeho vzniku potvrzují i členové kapely– Inez na nahrávání vzpomíná jako na jedno z nejtěžších vesvé kariéře, Cantrell výsledek dokonce charakterizoval jako „zvukkapely, která se rozpadá“. Staley se prý nahrávacího procesuúčastnil jen sporadicky a práce se musely často přerušovat,protože byl v hrozném stavu, když však přece jen dělal, bylvelmi plodný a kreativní. Všechno se ale hodně táhlo a zvydávající firmy Columbia prý dokonce museli volat do studia adát kapele časové ultimátum. V srpnu bylo konečně hotovo a 7.listopadu 1995 šlo album na pulty.Jestli jsme nedávno hovořili onepříjemném překvapení fanoušků NIRVANY kvůlidepresivnímu vyznění „In Utero“, v příběhu ALICE INCHAINS se setkáváme s podobným okamžikem, jen je všechno ještěvynásobeno. Album „Alice In Chains“ je totiž přímokrystalický negativismus! Do jeho drážek se vtělila všechnanepohoda a průsery, které jeho tvůrci prožívali a troufám siříct, že jde o nejtemnější album, jaké jsem v životě slyšel.Kam se hrabou všechny death a black metály - tohle je skutečnéšílenství! Celá deska se nese v totálně nihilistickéatmosféře, kapela jede v podstatě celou dobu v jednom rozpoloženía klíčovými slovy nahrávky jsou rozklad, apatie a odevzdání setragickému osudu. Staleyho texty jsou navíc sbírkou jakýchsivolných asociací vyjadřujících zpěvákův momentální stav,který do zpívaných řádků logicky nemohl přinést nic dobrého.Ke všemu pak je nahrávka ještě hozena do divného (nepochybnězáměrného) zvuku, kdy máte pocit, že jsou reproduktory vašehopřehrávače zabaleny do pěti vrstev igelitu. Nechci ale v žádném případě říct,že je „Alice In Chains“ špatná deska. Album má naprostoneopakovatelnou atmosféru a spoustu vynikajících skladeb, z nichžněkteré je možné dokonce označit za jakési dekadentní hity.Třeba pseudo-ploužák „Heaven Beside You“, který veslokách jede jako bluesová písnička, ale v druhé části refrénuse zkroutí do zvláštní kakofonie, ze které tryskajíznepokojující melodie kytar a hlasů. Kromě Staleyho se jako zpěvákna albu poměrně dost angažuje i Cantrell, vytváří zajímavýprotipól Layneho vokálu a musím říct, že kombinace melodií ajakýchsi odevzdaných deklamací, pro tuto desku naprosto typických,má něco do sebe a působí hypnotickým dojmem. Jako na talíři tomáme třeba v úvodní skladbě „Grind“, kde se hlasyobou muzikantů vznášejí nad ultra těžkými riffy,všudypřítomným wah-wah efektem a kvílivým sólováním. Dusivouatmosféru písně ještě umocňuje temný videoklip, kde se vdivokých barvách Jerryho obličej křiví v bolestivých grimasách,Layne zírá do nicoty a na pozadí jakýsi schizofrenický stařectáhne na vodítku třínohého psa. Ten se objevuje i na obaludesky, které se proto mezi fanoušky přezdívá „The Dog Album“nebo "Tripod“.K albu byly vydány celkem tři singly,kromě výše uvedených dvou skladeb také k „Again“ -dalšímu zničujícímu monstru, kde kapela v jakémsi duševnímvyšinutí přehrává poměrně jednoduché motivy, ale prolívá jenepříjemnými ruchy a vokály jako z jiné dimenze, planetě Zeminepříliš přátelské. Podobnou náladu mají iindustrializovaná „Brush Away“, totálně bahnitá„Sludge Factory“ nebo hluboce podzemní „HeadCreeps“, při které si člověk říká, kolik minut téhleskvělé, ale šíleně skličující muziky je ještě schopenvydržet. A to je trochu problém téhle desky – dvanáct skladeb ocelkové délce víc než hodinu je až moc! ALICE IN CHAINS tadytrochu přepálili hrací dobu a v poslední třetině alba se navícnápady hodně ředí, takže i když je chorobná atmosféranaprosto uhrančivá, považuje člověk skoro za vysvobození, kdyžna konci zazní optimističtěji naladěná bluesovka „Over Now“.Třetí album ALICE IN CHAINS je taknahrávkou v podstatě jen pro příznivce nejtemnější hudby nebopro skalní fanoušky kapely. Díky dlouhodobé rotaci AIC v médiíchse desky prodalo přes tři miliony kusů, ale opravdu bych chtělvědět, kolika kupujícím se skutečně líbila. Spíš si dovedupředstavit ty vyděšené obličeje, které si album pořídili,protože „jsou to hvězdy z MTV“ nebo protože se v bulvárníchčasopisech psalo o jejich zpěvákovi. Zrovna tak absurdní mipřijde, že právě temné hymny „Grind“ a „Again“ bylynominovány na cenu Grammy. Mezi všemi těmi modelkami, televiznímihvězdičkami a limuzínami s červenými koberci musely být vážnějako pěst na oko! Na závěr mohu říct, že i když jealbum tak neuvěřitelně depresivní, spolu s „Dirt“ ho mám zevšech Staleyho desek nejradši. Je to ultimátní nahrávka, kteráje pro spoustu lidí asi neposlouchatelná, dokázala ale určitýsměr v hudbě a jednu specifickou uměleckou náladu dotáhnout donaprostého extrému, za který už to nejde dál. Vlastně jde –jsou tam už ale jenom náhrobní kameny !!!http://www.crazydiamond.cz/control_denied_the_fragile_art_of_existence_recenze/1829http://www.crazydiamond.cz/control_denied_the_fragile_art_of_existence_recenze/1829hackl@volny.cz (Pekárek)Za patnáct let se dá v životě dojít poměrně daleko, nebo také nikam. Chuck Schuldiner sice na cestě metalového kytaristy a skladatele nedošel nesmrtelnosti (kdo taky?), ale soustředné kruhy, které jeho vpád na hladinu rockové scény vytvořil, budou mizet velmi, velmi pomalu. Představoval stále jasnější kometu na metalovém nebi. Bohužel jen takovou, co jednou proletí, aby pak už navždy zmizela v hlubinách vesmíru. O síle jeho hudby a velikosti odkazu svědčí nejlépe asi fakt, že ústřední pojem „kovové“ lyriky, zkoncentrovaný do slůvka „smrt – death“, samostatně nikdy neposloužil za název žádné další, byť jen trochu relevantní metalové kapele. A bude tomu tak snad ještě dlouho, ledaže by se někdo toužil kolosálně zesměšnit. Schuldinerova tvorba působí lineárně a vyváženě. Lineární růst zpravidla fascinuje. Dobře dělá lidem i souměrnost, popř. rovnováha; třeba mezi talentem a mírou jeho naplnění. Progresy a vyváženost v hudbě floridské legendy vnímají či alespoň podvědomě cítí snad všichni metalisté, kterým DEATH alespoň v nějaké své fázi učarovali. Řada fanoušků se díky tomu upřímně snažila nebo dosud stále snaží obsáhnout vše, co Chuck vytvořil. Jak se k jednotlivým položkám v jeho diskografii nakonec staví, je věc druhá. Za zbytečné lze proto považovat věčné diskuse ohledně toho, která deska DEATH je vlastně nejlepší. Pokud se však jedná o tvůrčí vrchol, ten je zřejmý. Ční zde album „The Sound of Perseverance“, spojené pupeční šňůrou s labutí písní „The Fragile Art of Existence“, realizovanou již pod hlavičkou CONTROL DENIED. Uvedená alba se totiž nalézají na samém konci zmíněné, lineárně stoupající umělecké dráhy, vydlážděné, což podtrhuji, obřímím úsilím jednoho výjimečně talentovaného hudebníka o dokonalost. Za nejlepší pak může být vzhledem k onomu – opět podtrhuji, v čase konstantnímu – úsilí považováno jakékoliv z alb na této dráze. Debata na téma nejlepšího alba DEATH tudíž nutně skončí toliko u osobních preferencí. Pokud někdy v budoucnu zadáte takové téma ke zpracování počítači, měl by po chvíli kleknout, v lepším případě odkázat na nemožnost posouzení s ohledem na extrémní množství proměnných a málo vstupních údajů. Vyloučeno ovšem nebude ani inteligentnější podlézání tazateli, neboť sestavení jeho profilu na základě různých sítí známých dat a metadat bude oproti analýze podobné hudby a jejímu zasazení do všech možných kontextů triviální záležitostí.S odstupem času mě na muzice floridského deathmetalového zázraku nejvíce přitahují absolutní stylová čistota a emoce. Jejich povaha jde ruku v ruce se Schuldinerovým osobnostním a uměleckým zráním. Každé album je emocemi každopádně naplněno jako včelí plástev medem. Kouzlo nadčasovosti hudby DEATH souvisí i s nimi a jejich štědrým dávkováním. Nejpozději na „osudovém“ „Symbolic“ dospěl Chuck do stádia, kdy už mu jeho kmenový žánr nemohl nabídnout žádný další prostor pro jejich adekvátní vyjádření, neboť složil dokonalé skladby a vtělil je do dokonalého alba. Ostatně, „Symbolic“ se považuje za deathové veledílo zejména proto, že ho natočili DEATH. Podle jedinečné melodické stránky a vokálu je na něm bezpečně poznáte, i když se o death metal už dávno nejedná, což se zakrývá vznešeným přívlastkem progresivní. A byl to právě vokál, který Chucka limitoval nejvíce. Kytary mu přestávaly stačit. Zamýšlel navíc oslovit i posluchače, kteří se přes absenci čistého zpěvu nedokázali přenést. V dobových rozhovorech přitom zmiňoval své heavymetalové kořeny a aktuální poslech QUEENSRŸCHE, CRIMSON GLORY, ale kupř. také PRIMAL FEAR. Dema z roku 1996, později vydaná ve formě bonusů na reedici „The Sound of Perseverance“, jasně dokládají nový směr, který už počítal výhradně s čistým zpěvem. Progresivní evoluce deathmetalové ikony měla nabrat na obrátkách. Název DEATH se najednou stal zátěží, od které se sice bylo možno odstřihnout umělecky, ale nikoli komerčně, a to minimálně do etablování nového projektu. Po ukončení spolupráce s Roadrunner, ke které došlo za časů totálně roztříštěné a znejistělé metalové scény, bylo však možné komerční potenciál spatřovat jen v deathmetalovém originálu s velkým jménem, nikoli v originálním přístupu. Muselo to být jasné nejen obchodníkům z Nuclear Blast, ale prakticky každému, kdo se v mainstreamu metalového undergroundu pohyboval, tedy i hlavnímu hrdinovi našeho příběhu. Jako v oné pohádce s Dařbujánem; předčasné uložení smrtky k ledu by přinejmenším významně ztížilo důstojnou realizaci dalšího zásadního kroku. Výsledkem byl obchodní kompromis, který ovšem v Chuckově podání nabral podobu umělecky nekompromisního progresivního nářezu „The Sound of Perseverance“. Od něj pak již konečně vedla přímá cesta k nahrávání vytouženého debutu CONTROL DENIED. Novou evoluční fázi mohla přerušit snad už jen smrt…Album „The Fragile Art of Existence“ nestartuje tam, kde poslední album DEATH skončilo. Přestože bylo napsáno shodným rukopisem a ve shodnou dobu, jde o odlišnou, resp. novou kapitolu. Ubylo agrese, nikoli však metalové tvrdosti. Přítomnost floridské smrtky je stále výrazně cítit. Určitý paradox spočívá v tom, že právě její pozdně progresivní dotyk ještě více humanizuje a intelektualizuje melodický power-thrash, který se zde nalézá, a zároveň mu dává žádoucí hloubku. Hned s prvními nebeskými tóny „Consumed“ se ocitáte ve světě neomezených možností, zkrátka ve světě progresivních DEATH; konkrétně někde mezi „Symbolic“ a jeho následovníkem. Nezměnil se ani přístup ke zvuku, který navzdory určité syrovosti a nezanedbatelné tvrdosti zaujme až akustickou přehledností a čistotou, prostě další z výjimečných prací producenta Jima Morisse. Dotyčný se zde po zvukové stránce snaží spojit metalovou tvrdost a pompu se sušším jazzovým vyzněním. Někdy až doomově laděná atmosféra se dá krájet, podobnost s NEVERMORE je nabíledni. Schuldiner zjevně usiloval o téměř stejný koncept, aniž by přitom sázel na prvoplánovou kytarovou tvrdost. Úkolem vokální linky už nebylo emoce pouze chrlit, resp. vyřvávat. Náležitě disponovaný zpěvák je měl za pomoci melodií a ve smrtícím kytarovém víru sám utvářet. Výsledné sdělení mělo i díky tomu vyznívat důrazněji a závažněji. Pro tento účel potřeboval opravdu výrazného až silového vokalistu. Jak sám opakoval, někde na pomezí hlasových možností R. J. Dia a Roba Halforda. Jednoduše někoho, kdo bude mít v krku jedinečné hlasivky, obalené aktivní vrstvičkou plastické trhaviny, a současně bude ochoten potit krev. Od uvedeného požadavku nemínil ustoupit. Prvním kandidátem se stal Warrel Dane, a to ačkoliv nastíněnému profilu příliš neodpovídal. K vokálním linkám modelovaným ještě v roce 1996 se totiž jeho charismatický projev hodil evidentně nejlépe. Schválně si zkuste poslechnout například „When the Link Becomes Missing“ a představte si zde jeho hlas. Ke hvězdné spolupráci bohužel nakonec nedošlo. Podle verze Danea se tak stalo z důvodů jeho vytížení v NEVEMORE. Zmařené příležitosti Warrel později velmi litoval. Osobně bych si za mikrofonem CONTROL DENIED dokázal představit i Geoffa Tatea, jakkoliv zmíněná možnost nebyla a ani nemohla být ve hře. Šanci nakonec dostal v podstatě neznámý Tim Aymar. Zpěvák, v jehož hlasivkách se nenalézá ani stopa popu, pouze obrovská síla, která musela „absolutnímu“ metalistovi Schuldinerovi učarovat. Pusťte si jakýkoliv moment na albu a vždy ji ucítíte. Tim se naprosto vcítil do původních demoverzí, které v provedení z roku 1997 začaly znít o dost řízněji, tj. zřejmě tak, jak byly zamýšleny.Sestava CONTROL DENIED krystalizovala od roku 1996. Kromě bubeníka Richarda Christyho a kytaristy Shannona Hamma, kteří v ní figurovali zhruba od roku 1997, se nahrávání prvního alba nakonec zúčastnil i starý známý Steve DiGiorgio, jehož hra výsledný zvuk obohatila o nesmírně funkční baskytarovou ekvilibristiku. Steve v rámci svých partů neustále vyráží na odvážné výlety, z nichž se ve vhodném okamžiku vrací zpět k základnímu rytmu. Některé „last moment“ návraty napětí a dynamiku skladeb ještě umocňují. Podobně uvolněná a jedinečná je i o chlup střídmější hra pana „více je někdy více“ Christyho. Táhnou-li ti dva třeba jen chvilku za jeden provaz, namátkou tak jako ve famózní „Breaking the Broken“, můžete během poslechu prožít slušný groovy orgasmus. Co dodat ke kytarám? Na nejvyšším možném levelu hrají metal se všemi jeho ctnostmi i nectnostmi. Posluchač se stejně jako v případě „The Sound of Perseverance“ stává svědkem progrese, která lahodí uchu i duši a zároveň je příslibem progrese další. Schuldiner svou typickou kytarovou hru stále posouval a Hamm mu svými šesti sólovými zářezy skvěle sekundoval. Jakmile nastoupí kterákoliv ze sólových kytar, dějí se věci, kterým Aymar nemůže konkurovat, i kdyby se stavěl na hlavu, což lze také považovat za jediný nedostatek desky.Není však jen zdánlivý? Kytary, resp. celá instrumentální stránka alba je prostě drtivá, vokální „pouze“ vynikající, přičemž na zpěváka se moc nejede. Sám proti čtyřem mimořádně kreativním muzikantům nemá Tim šanci, ale nikdy se nevzdává. Pokud chtěl jít Schuldiner od počátku touto cestou, tedy složit a otextovat něco, co se blíží metalové ódě na existenciální zápas normální lidské bytosti, plný společenského tlaku, odcizení, strachu, pochyb, bolesti a beznaděje, dnes a denně podstupovaný v záři věčného světélka naděje a se špetkou víry, pak se domnívám, že výsledek je stoprocentní. Bez melodického a velmi variabilního vokálu „zápasníka“ formátu Aymara by ho nikdy nedosáhl. Osud tomu chtěl, aby sám tvůrce zakrátko podstoupil jednu z jeho nejtěžších forem. Navíc tu finální. Poslech vypjaté čtvrté sloky v „Consumed“, neskutečně sladěného refrénu v trýznivé „Breaking the Broken“, kytarových jatek a mrazivého závěru v „Expect the Unexpected“, instrumentální pasáže ve „When the Link Becomes Missing“ a mnoha dalších momentů (o geniální titulce nemluvě), mě naplnil poznáním, že uvedený souboj musel vyhrát na celé čáře.Závěrem několik poznámek. Při přípravě recenze jsem se samozřejmě seznámil i s fragmenty připravovaného druhého alba a také s vyjádřeními všech možných „pozůstalých“ ohledně možnosti jeho nahrání. Myslím si, že právní, resp. obchodní stránka věci nehrála s odstupem času zas až takovou roli a byla navíc před delší dobou vyřešena. Jestliže však skutečně neexistují demoverze s dotaženějšími vokálními a dalšími party, nedávaly by snahy o hledání a realizaci původního záměru vůbec žádný smysl. Bez urážky, tady nejsme u VOIVOD a jejich pohrobků „Katorz“ a „Infini“. Punkový přístup se zde nemůže uplatnit. Každá upřímná snaha o dokončení snad ještě mocnějšího díla, než představuje debut, by nutně narazila na absenci původní vize zesnulého (výlučného!) tvůrce a řešení ohromného množství detailů, přičemž význam každého z nich by mohl být zásadní. Nač zažívat enormní tlak a komplexy při zpětném pohledu na úroveň předchozí tvorby? Nač přistupovat k mravenčí práci předem odsouzené k pádu do kreativní pasti, v horším případě k tvorbě nějakého polovičatého zmetku? Uvažovat by bylo možné snad jen o využití nahraných – a mimochodem vynikajících – instrumentálních podkladů či nápadů v rámci nového projektu, ale proč vlastně!? Znovu se obracím k jedné, tentokrát televizní pohádce, konkrétně k povzdechnutí pronesenému hercem Jiřím Kemrem: „Pro pár špinavých zlaťáků, pro falešnou slávu...“; nebo snad z jakési piety? Nechme to být, Chuck si svou Nedokončenou zaslouží. Zdá se, že v roce 2016 nakonec všichni zainteresovaní dospěli ke shodnému závěru a prostřednictvím prohlášení správce pozůstalosti DEATH, právníka Erica Griefa, kapitolu „When Man and Machine Collide“ definitivně uzavřeli.Věnováno Michalu Hrčkovi. V roce 1990 jsi mi pustil „Spiritual Healing“ a něco se změnilo. R.I.P.http://www.crazydiamond.cz/destruction_release_from_agony_recenze/1826http://www.crazydiamond.cz/destruction_release_from_agony_recenze/1826janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Čtyřčlenná sestavaDESTRUCTION prozkoušená předběžně na EP nástřelu „MadButcher“ na jaře roku 1987 se poprvé představila dlouhohrajícídeskou v prosinci toho samého roku, šlo o jejich třetí řadové album. Materiál byl opět nahrán ve studiích Karo v Münsteru a vyšel u SPV/Steamhammer. Zpětně je třeba říct, že v době vydání byloalbum přijato nepříliš jednoznačně, skladby totiž nepůsobily obdobněpřímočaře jako ty z prvních dvou řadových desek „Infernal Overkill“a „Eternal Devastation“. Naproti tomu trojka „Release FromAgony“ potvrdila avizovaný příklon k progresi a techničtějivedeným skladbám, jakkoliv si kapela zachovala svojí agresi, kekteré ještě přidala děsivou atmosféru a celkově hodně hororovýfeeling. Zpětně je nahrávka velmi ceněná fajnšmekry apamětníky a je stále považována za klasiku evropskéhothrash metalu druhé poloviny osmdesátých let. Schmierův zvířecký vokálníprojev, jehož specifikem byla polohová nestálost, přecházel zurputných, skoro až dávivých momentů, k typickému psycho jekotu, dost ovlivnil charakter zvuku tehdejších DESTRUCTION, z méhopohledu to bylo velice dobře, protože není nic horšího nežnudný a nekonfliktní projev zpěváka, který zapadá do kolorituvšeho, co se asi tak obvykle dělá v tom a tom subžánrovém chlívku. V tomhle ohledu nezávidím deathmetalistům jejich jednolitý vkus, opravdu ne. :-) Mám za to, že právě i díkyneutěšenosti Schmierova vokálního projevu se z DESTRUCTION stalanezapomenutelná thrashová úderka, kdyby se totiž tehdy vykazoval oněco stabilnějším, hrubším a co do emocí a změn chladnějším vokálním vkladem, nikdy by jejich jméno nepřežilo všechny ty následné roky krize aneexistence a nikdy by se v roce 2000 nevrátili s takovou pompou. Vždyť ještě v současnosti se poněčem podobném mohou jihoameričtí thrash headbangersdoslova utlouct a věhlas DESTRUCTION v těchto končinách vzbuzuje takovou míru fanatismu, že německá kapela tam, od Bogoty po Santiago deChile, bezpečně vyprodává haly pro více než pět tisíc osob.Podivuhodná malůvka na obalu „ReleaseFrom Agony“ překvapuje i děsí, neboť zachycuje obličej jakéhosi zrůdného nešťastníkas ovázanou hlavou, zbaveného očí, napojeného na nemocničníhadičky, kterému navíc slejzá z obličeje veškerá masová tkáň. Tento bloud v agonii cosi křičí a ukazuje své dlouhé a ostré zuby. Jehooči na obličeji sice schází, ale jiné na nás civí z jehorukou přitisknutých v hrůze k jeho hlavě. Zkrátka parádní sci-fi výjev, kterému nescházel nápad, určitá porce nadsázky a komiksového humoru. Když se zamyslíme nad názvem samotného alba, nevyhneme se myšlenkám na stav věcí uvnitř čím dál věhlasnějšího souboru nacházejícího se tehdy na křižovatce vlastní budoucnosti. Vysvobodit z agónie, to sousloví nemusí znamenat jen prázdný slogan, při vědomí, že Schmier se tehdy na techničtější směr příliš netvářil a Sifringer měl na své straně oba nováčky, se můžeme domýšlet, do jaké míry byla tvorba díla pro někoho z muzikantů utrpením, a tak je na místě otázka, nešlo přeci jen mnohem spíše o realizaci z agónie? Pakliže tomu tak opravdu bylo, na kvalitě prožitku a nápaditosti desky to znát nebylo.Album však dle mého přesvědčuje isvou hudební složkou, neboť prostřednictvím „Release FromAgony“ kapela nabídla svůj nejděsivější a nezrůdnějšíprojev. Jasně, skladby už se neřítily vpřed jako v časech mocného a rychlého thrash tornáda „Bestial Invasion“, ale vykazovaly se hutnoustavbou a zvukem, jehož groove děsil.Zkrátka hodně temná a mocná záležitost. Po epickém kytarově-orchestrálním intru „Beyond Eternity“, které spíše působí jako charismatické requiem než jako bůhvíjak oslavný vstup, se strhne bouře v podobě titulní skladby„Release From Agony“. Účast dvojice kytaristů je okamžitěznát, zvuk je plný, temně nabasovaný a neproniknutelný, Mike Sifringerriffově vyučuje a Harry Wilkens podporující jeho valy přesvědčujerovněž psychotickým sólem, song budí dojem útoku rozzuřených mastodontů.Jako druhá následuje „DissatisfiedExistence“, zákeřně swingující skladba, která se stala definicí novéhotechničtějšího směru DESTRUCTION, neboť riffové honičky patří k jejímu jádru neoddělitelně, i navzdory všem jejím rytmickým proměnám. Schmierůvhlas je živočišnější než kdy dříve, což ještě vícevyvstane v následují vrcholné jízdě „Sign Of the Fear“, snadnejhororovější skladbě, pod kterou se kdy DESTRUCTION podepsali.Temný naturel, pomalé tempo, dominantní nosné riffy rozjíždějí skutečně zabijácký noční rej. Nad vším tím houká do tmystromů jakási sova. Hlavně však dostaneme zajímavě propracovaný sugestivní song, kde mají svůj prostor i vstupy akustických kytar a ty nejvybranější aranže. Schmierův hlas se zde dotýká stavu skutečnéhošílenství, což působí v kombinaci s jeho vypravěčským přednesem opravdu zajímavě. Opravdu zabijácký kus hodný mistrů, jaký bych si přálpustit do sluchátek někdy po půlnoci uprostřed Branišovského lesa. Ve skladbě obdivujitalent kytaristy Mikea Sifringera pro napsání natolik mocných riffů, zdeneodhalujících jen touhu malého barda znít tvrdě a udělat kolem sebe co největší řezničinu, ale umění dostat do skladby atmosféru, emoce apříběh. Zde opravdu smekám.Dalším z vrcholů se stala„Unconscious Ruins“, opět musím říct, že jde o definicitechničtějšího směru tehdy nově uspořádaných DESTRUCTION,úžasné riffové breaky přecházejí jeden v druhý a jsouobohacovány změnami temp a psychotickými sóly, navíc skladba má živelný spáda určitý náznak chytlavosti. Stejně jako ve všech předchozích musím vypíchnout zajímavý styl hraní tehdejšího bicmana Olivera Kaisera, který se už tehdy vymykal normám podobně tvrdé hudby. Z mého pohledu jde tak o zřejměnejreprezentativnější položku tohoto období kariéryDESTRUCTION. Skladbu kapela živě hrála ostatně ještě dlouho po svémcomebacku na přelomu milénia a já jí dokonce zažil na Brutal Assaultu 2006 ve Svojšicích, což byl pro mne nesmírný zážitek,neboť jsem tehdy viděl svou oblíbenou sebranku úplně poprvé.Kdyby si album „Release from Agony“ udrželo úroveň těchto prvních čtyř skladeb po celou délku, pravděpodobně byse stalo tím nejlepším matrem v kariéře Němců, jenže zdemusím dodat, že další skladby trochu polevily co do nápadů.Počínaje vcelku nudným a toporným songem „Incriminated“,přes o něco lepší a stylově hodně hororovou „OurOppression“, až po další velké rifforamatické psycho „Survive To Die“ s gradujícím závěrem a vroucným Schmierovým úpěním, se vlastně jedná oskladby druhého gardu, které si sice drží patřičnou atmosférutemna, zběsilost a psychotický naturel, ale po stránce nápadů,riffů, sól a celkových postupů, se zkrátka nemohou rovnat těmpředešlým. Album stylově končí notoricky známým fragmentem vpodobě jazzové klasiky „In the Mood“ , jejímž autorem se stalv roce 1942 tragicky zesnulý Glenn Miller. Na DESTRUCTION tehdejšídoby byla jasně patrná touha po muzikantském a celkově uměleckémvývoji, snaha překonávat práh zběsilosti, což se násobilo implantováním hororové atmosféry a neutěšenosti, vygradované zde někdy až za práh šílenství, tovše šperkováno mnohem techničtějším provedením skladeb avýbornými sóly, a právě i pro to je tahle kapitola jejichpříběhu nezapomenutelná a já jí zbožňuji.http://www.crazydiamond.cz/volbeat_rewind_replay_rebound_recenze/1827http://www.crazydiamond.cz/volbeat_rewind_replay_rebound_recenze/1827janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Není to zas tak dávno, kdy se mě produkce dánských VOLBEAT vcelku zamlouvala. Včasech svého čtvrtého a pátého alba, tedy „Beyond Hell/ AboveHeaven“ a „Outlaw Gentlemen And Shady Ladies“, šlo o zajímavousměs metalu, punku a rockabilly. Tehdy byly jejich skladby tak akorát, měly nápady, potřebnou chytlavost a instrumentace nebyla upozaděna za nosným zpěvem. Jenže s každým následnýmalbem kapela dosti skrouhla tu svou hlučnější složku, až tu rázem před námi stál jakýsi vyletněný, pořád ještě asi rockový projekt ... (pro všechny). Letos mají VOLBEAT na svém kontě již sedmouřadovou desku „Rewind, Replay, Rebound“ a platí více než kdydříve za kapelu, která by se hodila leda tak jako headlinervelkých a stylově nevyhraněných festivalových akcí, kde byjejich chytlavé popěvky mohly udělat radost lidem, kteříse jdou na podobná masová hudební shromáždění bavit. Dokážu si jedobře představit u nás jako hlavní band na Rock For People stejně jako třeba na Benátské noci, i když jak postupem doby sleduji, kolik asi tak na kapeluchodí lidí v sousedním Německu, zdají se mě tyto akcepro VOLBEAT spíše jedny z těch menších.Neodpustím si zde jedno srovnání a s tím související úvahu. Ačkoliv jde o stylově odlišný band,dánští VOLBEAT mají se švédskými metalisty SABATON něcospolečného, to něco totiž vězí v úspěchu a precizně dotažené obchodnístránce. Jde o věc, která však hudebního příznivce vůbec nemusízajímat, nebo by dle mého neměla, protože ten by tu měl být od poslechu hudby a dělánísi názoru právě jenom na ni. Nebo máte pocit, že by mělposluchač obdivovat promakaný marketing? Ani náhodou! Pro mne jako posluchače je zásadní pouze hudební stránka věci a ta aktuálně působí neškodně,podbízivě a vesměs úplně všedně, ostatně jako u každé kapely, která obětuje vlastní feeling a nahradí jej globálním korektním výrazem.Dokonce se nezdráhám současnou hudbuVOLBEAT přirovnat k tomu průměrnějšímu, co mají za seboumainstreamové štiky jako BILLY TALENT, THE OFFSPRING nebo dokonceGREEN DAY. Vzhledem k tomu, že ústřední motivy skladeb dnes vězívýhradně ve znělých zpěvových linkách Michaela Poulsena a aždál za nimi je někde nějaká instrumentální složka (je jednojaká), můžeme to celé vzít docela šmahem. Nová deska vlastnícelou řadu chytlavých rockových skladeb, písní naprostobezproblémového ražení, což samo sebou nevadí, protože mámchytlavou hudbu ze své podstaty vlastně rád, co je však horší, že tyto líbivéskladby mne jaksi odmítají v hlavě uvíznout. Jsou vcelku banálnía nepřinášejí natolik příjemné pocity, které bych asi takčekal od podobně komerčně vedeného rocku.První song na desce „Last Day UnderThe Sun“ dokonce startuje riffem, který je nápadně podobnýnotoricky známému kytarovému partu z úvodu skladby „Start MeUp“ od THE ROLLING STONES. Potom, co tímto způsobem Dánové demonstrují vlastní stadiónovou nepochybnost, už skladbu nadnáší jen do zblbnutíopakovaný refrén o jedné větě, která nám sděluje, že tokolem nás je opravdu poslední den pod sluncem. Co na to říct? Asi nejsem dostatečně lepej, abych tohle zhltnul. Rockec „Pelvis OnFire“ přináší onu náklonnost kapely k rockabilly a dřevnímurock n´rollu z časů ulízanců z éry před THE BEATLES, ale věřit se jim to moc nedá, vše působí sterilně a naleštěně, tedy opravdu žádný americký Středozápad natož pak Jih. Trojka „Rewind The Exit“ měpřijde určitě zajímavější než obě předchozí skladby,chytlavá zpěvová linka má v sobě totiž i zvláštníposmutnělost. Sbezmyšlenkovitým boogie rock n´rollem „Die To Live“ je všakatmosféře konec, je zadusána do podlahy tančírny pozdních padesátých let. Všichni v tempu trsajíjako smyslů zbavení a nic neřeší. Tuhle beznadstavbovou spjatost s rock´n´rollem u těch největších stadiónových bandů fakt nesnáším, přijde mě jako ta nejhorší míra alibismu, borci si berou jako rukojmí ten nejdřevnější a nejopravdovější styl. Fakt sorry. Balada „When We Were Kids“ má zjevněvzbudit vzpomínky na dětství, ale přijde mě to celé až mocnucené a plytké, navíc se píseň znovu točí kolem několikaopakujících se frází, které se snaží kohosi dojmout.Dál album pokračuje na vlněnenáročné chytlavosti, tu v lepším (ucházející vypalovačka„Sorry Sack Of Bones“), jinde v horším (totálně o ničem song„Maybe I Believe“) podání, takže vlastně dostáváme přesnětakové album, jaké asi tak největší počet lidí od VOLBEAT čeká.Absolutně nekonfliktní a vyladěný výraz je šitý na míru conejširší posluchačské obci a podle toho se songy na střídačkuodvíjejí se svými kosmetickými rozdílnostmi - zatím co „Cloud9“ provzdušní vícehlasé party v dalekosáhle vzletnémrefrénu upomínajícím na květinová šedesátá léta, třeba zrovna hned následná„Cheapside Sloggers“ tíhne ojediněle více ke kytarovéhutnosti a její dominantou jsou kromě zpěvů také hutnějšíriffy a rovněž divoké arozervané kytarové sólo Roba Caggianna. Kytary ještě dostávají podobnýprostor v songu „Leviathan“, který však upomenepředevším na ony mainstreamově zprofanované partičky jako GREENDAY z úvodu článku. A tak už záleží jenom na tom, jak se kcelé věci sami postavíte, jestli vám třeba zpěvnost „The AwakeningOf Bonnie Parker“ bude lahodit, nebo vám bude brzy naopak protivná.Zkrátka taková normální mainstreamová deska dělaná pro masy,nic generačního nebo jakkoliv trvanlivého v ní však neslyším. Jak bych to tedy zařadil? Asi takhle. Príma drahocenný rock na jedno použití!PS: A aby toho nebylo dost, na nejvíce riffovém songu „The Everlasting“ je zajímavá ta jeho zvuková spřízněnost s METALLICOU!!! :-) V dobách krátkých účesů a nakládání či překládání vagónů samosebou.http://www.crazydiamond.cz/grunge_unplugged_zablesk_geniality_pred_horkym_koncem_pandemonium/1824http://www.crazydiamond.cz/grunge_unplugged_zablesk_geniality_pred_horkym_koncem_pandemonium/1824lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když v roce 1989 televizní staniceMTV začala vysílat takzvané „unplugged“ koncerty, asi bynikoho nenapadlo, že tenhle formát, ve kterém rockoví a popovímuzikanti prezentují svou tvorbu v akustickém provedení, přežijeaž dodnes, tedy třicet let. „Unplugged“ se díky dobrémunačasování stal jedním z největších hudebních fenoménůdevadesátých let a zapojilo se do něj také několik grungeovýchkapel – mimo jiných i NIRVANA, jejíž diskografii si tadyna stránkách poslední měsíc probíráme. Pojďme se tedy dnespodívat na poslední ucelenou nahrávku skupiny před smrtí KurtaCobaina a zkusme ji porovnat s „unplugged“ vystoupením jinégrungeové hvězdy, jejíž historie je v několika okamžicíchvelmi podobá příběhu NIRVANY, bohužel včetně tragického osudujejího zpěváka. Jde samořejmě o seattleské ALICE IN CHAINSa jejich frontmana Layne Staleyho. NIRVANA - MTV Unplugged In New YorkNIRVANA svůj koncert „bez napětí“odehrála v newyorských Sony Music Studios 18. listopadu 1993.Kapela a zvláště Cobain prý projekt brali velmi vážně a dobřese na něj připravili, přesto však jeho vznik doprovázely jistétěžkosti – hudební manažeři si totiž představovali, žeNIRVANA přehraje sérii notoricky známých hitů a přizve si napódium některé z dalších velkých rockových jmen, aby koncertpřitáhl co nejvíc lidí a hodně vydělal. Kapela se ale nenechalazmanipulovat, představení si zdirigovala podle sebe a udělala mocdobře! Převod vybraných skladeb do akustické koncertní podoby,výběr mimohvězdných spoluhráčů a civilní pojetí se totiždokonale povedly a když v onen listopadový večer NIRVANAnastoupila v New Yorku na pódium, přítomní jen žasli. Kapelabyla naprosto, ale naprosto jiná, než kdykoli předtím i potom -ze zdivočelých rockerů se na ten večer stala parta přemýšlivýchmuzikantů, kteří jakoby seděli kolem ohně a do nočního tichasi na španělky brnkali motivy ze svých jindy divokých songů.Principál Cobain najednou nebyl vyfetovaný excentrik, nýbrž spíškámoš na čundr, který má v sobě spoustu smutku, ale svojepísničky dokáže podat tak, že i přes hlubokou melancholiizvednou náladu. A jsou zatraceně dobré!Protože je hudba NIRVANY od podstatysmutná, vybavila produkce na přání kapely scénu černýmisvícemi a liliemi, takže pódium připomínalo jakousi pohřebníslavnost. Ze svého repertoáru skupina vybrala skladby, které užpůvodně byly akustické nebo se do formátu „bez napětí“ dalybez větších problémů převést – příkladem budiž dříveelektrická „About A Girl“, která nyní dostala dalekovětší náboj a v novém provedení se z ní stal globální hit.Lépe vyšly i některé původně akustické věci – třeba„Something In The Way“,která na koncertě se zesílenou instrumentací a podpořenávioloncellistkou Lori Goldston má ještě silnější feelingnež kdysi na „Nevermind“. S Lori se pak tématicky vracíme khostům na pódiu, které jsme už naťukli výše. Téměř celý„unplugged“ koncert s NIRVANOU na pódiu sedí kytarista PatSmear, který v té době s kapelou hrál i na běžnýchštacích. Ve třech skladbách pak místo něj pódium obsadilibráchové Cris a Curt Kirkwoodovi z MEAT PUPPETS,kteří spolu s Cobainem a spol. vysekli tři skladby z repertoáruvlastní kapely, všechny z druhého alba „Meat Puppets II“.Skutečně zvláštní moment – místo autorských skladeb hrajeNIRVANA písničky svých hostů, Kurt Cobain zpívá bez kytary apřitom vše dokonale zapadá do struktury představení. Kapela si do setlistu troufla zařaditcelých šest coververzí, což je na 14 odehraných skladeb nevšedněvelké číslo. Některé předělávky se dokonce zařadily mezinejobíbenější písničky fanoušků NIRVANY – ať jde o kotlíkynačichlou „Jesus Doesn´t Want Me For A Sunbeam“ z dílnyTHE VASELINES, přesmutnou „The Man Who Sold The World“od Davida Bowieho nebo závěrečný tradicionál „WhereDid You Sleep Last Night“, který Cobain narval takovýmiemocemi, že člověku pár vteřin před závěrem koncertu doslovatuhne krev v žilách! Podobně mě ale zasahuje i autorskánirvánovka „Pennyroyal Tea“, ve které umlkne celákapela a éter patří jen zpěvákovi a jeho nástroji.Přes všechen existenční smutek amelancholii odehrála NIRVANA vystoupení, které přináší velmipříjemné pocity. Skupina působí vyrovnaným a spokojeným dojmema Cobain, který se jinak zmítal v těžkých depresích, se zdálbýt ve výtečné kondici. Proto je až těžko věřit, že zapouhých pět měsíců podlehl svým démonům, sáhl si na život avšechno skončilo. Zbyl jenom záznam tohohle koncertu, kterývyšel v listopadu 1994 jako živé album a vykřikl do ticha, žejeden mladý talentovaný život skončil příliš brzy...ALICE IN CHAINS – MTV Unplugged… když se pak přesuneme k ALICE INCHAINS, kteří své „unplugged“ odehráli 10. dubna 1996 vbrooklynském Majestic Theatre, nebude příběh o nic veselejší. Itahle kapela měla naprosto nezaměnitelný sound, geniálnípísničky a obrovské charisma - i ona se ale nezadržitelně sunulado nicoty! Dokonce ještě rychleji než NIRVANA – po třechřadových albech byli ALICE IN CHAINS v troskách, díkynezvladatelné drogové závislosti zpěváka Layne Staleyho užněkolik let nehráli naživo a jejich poslední deska byla naplněnaproudem depresí, zoufalství a bezútěšnosti. Pro koncert typu „unplugged“ všakbyli ALICE IN CHAINS v ještě lepší výchozí situaci nežNIRVANA. Jejich dvě EP-čka „Jar Of Flies“ a „Sap“čítala převážně jemnější, pro akustický koncert jakostvořený materiál, takže spolu s pár pomalejšími skladbami zřadovek neměli AIC sebemenší problém naplnit celovečerníprogram. Skladby nebylo nutné nějak zásadně upravovat a stačilopro lepší dynamiku na pódium přizvat kytaristu Scotta Olsona,aby pak kapela zahrála naprosto dokonalé vystoupení. ALICE CHAINSbyli nesrovnatelně lepší muzikanti než kolegové z NIRVANY a jeskutečný požitek sledovat je při hře – bubeníka SeanaKinneyho, jak s naprostou lehkostí lechtá i tluče svousoupravu, geniálního kytaristu Jerryho Cantrella, na jehožhmatníku se odehrává snad všechno od hard rocku přes blues ažněkam k americké country, a v neposlední řadě Mike Ineze,který na svou akustiku kouzlí snad nejlahodnější basové tóny,které jsem v životě slyšel. Samostatnou kapitolou je samozřejměLayne Staley. Jeho hlas už není úplně v kondici a vyznívátrochu mečivě, pořád v něm ale zůstává většina z původníhozlata a dvojzápřahy spolu s Jerry Cantrellem fungují na jedničku.Jenže pokud koncert sledujete na obrazovce, magnetizuje vás něcoúplně jiného – Layne vypadá jako živá mrtvola, totálnězničený člověk, kterého už heroin zavedl na druhou stranu a je jen otázkou času, kdy tělesná schránka definitivně vypovíslužbu. Prvních pár skladeb Layne odezpívá v černých brýlícha když je pak odloží a náhodou otevře zarudlá oční víčka,je za nimi naprostá temnota. Jak tenhle umírající organismus můžetakhle skvěle zpívat? Nepochopím...Jestli akustický koncert NIRVANYvyznívá opitimistickým dojmem, u ALICE IN CHAINS je to přesněnaopak. První tři skladby v čele s nádhernou „Nutshell“jsou ještě celkem pohodové, s nástupem „Sludge Factory“se ale nálada propadne do těžkých depresí a v nich se koncert svýjimkami nese až do konce. Přesto je nesmírně silný akvalitní. Na cédéčku vyšel jen o tři měsíce později a vefinále se stal jedním z nejúspěšnějších vystoupení v celé„unplugged“ sérii. Staleymu už ale nebylo pomoci. Párměsíců po „unplugged“ ho ještě zdrtila zpráva o smrti jehopřítelkyně Demri Parrott, kterou zabil heroin v pouhých 27letech. Sám Layne vstup do „Klubu 27“ o několik let přežil,rozhodně ale nebylo co závidět - šlo spíš o dlouhé pomalétrápení a čekání na konec. V roce 2002 se Staley předávkovaltzv. speedballem a protože byl nalezen ve svém bytě až počtrnácti dnech, přesné datum smrti musel určit soudní lékař.A stanovil jej na 5. dubna, tedy na výročí sebevraždy KurtaCobaina! Náhoda? Nebo ironický žertík rezignovaného génia?Těžko říct … každopádně se tehdy v drastickém finálespojily osudy dvou nadaných mužů, kteří svou hudbou milionůmlidí zpříjemnili život, ale zároveň promarnili ten vlastní.Ovšem muzika, kterou ještě na poslední chvíli dokázalizhmotnit, ta je jednoduše nezapomenutelná! http://www.crazydiamond.cz/destruction_mad_butcher_ep_recenze/1825http://www.crazydiamond.cz/destruction_mad_butcher_ep_recenze/1825janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok 1987 byl stran zvukového a kompozičního vývoje pro tyto německé thrashery zlomovým, nejenže do té doby tříčlenná kapela po odchodu bubeníka Tommyho Sandmanna sáhla hned po dvounových členech, ale s nimi se vydala na mnohem dobrodružnějšívýpravu, vstříc nebojácně území, kde se objevovaly mnohempropracovanější a technicky vyspělejší kompozice. Kdo tedybyli oni dva zelenáči? Předně vynikající kytarista Harry Wilkens, tento specialista na všelijaké krkolomné vyhrávky a kakofonickásólíčka odhalující jeho vztah k téměř jazzovému cítění měl utvořil nepřekonatelný tandem s původním sekyrníkem Mikem, apak samozřejmě bubeník Oliver Kaiser (do té doby jediný člen DESTRUCTION, který neměl kudrnaté vlasy), jehož hra plná polyrytmů, brzy odhalující drobnější vykreslení rytmické kostry pozdějších skladeb, musela nutnězvuk do té doby výrazně nařachané thrashové kapely ovlivnit. První takovou ochutnávkou zručnosti obouhudebníků se stalo EP nazvané „Mad Butcher“, které vyšlo na jaře 1987 u SPV/Steamhammer a nahrávalo se v samotném závěru roku 1986 ve studiích Karo vMünsteru pod dohledem osvědčeného Kalleho Trappa. Dílo představilozcela nové DESTRUCTION ve velmi svěží a na svou dobu modernípodobě.Už druhé mini album, jehož titulní skladbou sestala přepracovaná řacha „Mad Butcher“ z debutového EP„Sentence Of Death“ z roku 1984, zde hozená do propracovanějšía rozmáchlejší podoby s mnoha rytmickými vychytávkami a dlouzegradujícím kytarovým sólem, se stalo vlastně základem k nové adle mého nejzajímavější kapitole kariéry DESTRUCTION. Vím, zpívající basák a charismatický frontman Schmier o tomto období dnes hovoří jako o přílištechnickém a ne zrovna přímočarém, ale co do uměleckézajímavosti se mě právě druhá polovina osmdesátých let zdábýt u těchto Němců dosud nepřekonána. Schmierův stabilní parťák aještě dnes druhý zakládající člen DESTRUCTION, nezapomenutelnýriffmistr Mike Sifringer, se však k propracovanější stavběskladeb tehdy klonil pozitivně. Jak se čekalo, Sifringer vytvořil s Wilkensem na pětlet nezapomenutelný kytarový tandem, který vytrhl hudbuDESTRUCTION ze spárů za krátko již banálních thrashových rubačeka na následujících dvou studiových albech jim vtiskl nezapomenutelný hororový feelinga punc umělečtější nadstavby.Už při pohledu na obal bylo jasné,že se na té kapele cosi změnilo, poprvé se na coveru totižobjevila zajímavá malůvka s podobiznou šíleného řezníka. Vcelku vtipný komiksový obrázek s tlustým chlapem v bílé zástěře, který je v zrcadle viděn s šíleným šklebem ve tváři, zatímco na krámu mezi řeznickým náčiním a nejrůznějším masem působí za pultem vcelku vyrovnaně. Jakýto byl rozdíl oproti apokalyptickým výjevům z prvních řadovek? Kapela tehdy prokázala nesvázanost a touhu jít výhradně svou cestou, což je opravdu rozdíl oproti dnešním sériově vyráběným a nepřekvapivým deskám DESTRUCTION, které hulákají na všechny strany skrz všechny rubačky a drsná metalová klišé výhradně slogan - thrash forever! Onovlastně tohle EP bylo složené z několika stylově zcelanesourodých skladeb. Hned co dohrála masakrující titulka „MadButcher“ následovala srandička v podobě krátkého předělu„Pink Panther“ s motivem ze stejnojmenné britské komedie. Abytoho nebylo málo, DESTRUCTION si záhy troufli na předělávkuskladby „The Damned“ od anglických punks THE PLASMASTICS, ukterých svého času velela Wendy O´Williams. Němci ze skladbyudělali grandiózní metalovou hymnu a jednoznačně svounejmelodičtější skladbu, jakou se kdy, nejen tedy do té doby, prezentovali.Schmierův hlas odhalil mnohem zpěvnější a emotivně naléhavějšírejstříky, než v dobách kupříkladu dva roky starého velkého debutu „Infernal Overkill“ a tak se čekalo, co přijde dál.Vrchol opravdu přišel s následující sedmiminutovou skladbou„Reject Emotions“, kterou osobně považuji za jednu znejvelkolepějších skladeb DESTRUCTION v jejich historii. Akustický úvod asugestivní Schmierův hlas udělali prostor pro neskonale barvitérifforama a rej kytarových breaků, spletitých sól a vokálníchpartů plných bezútěšné naléhavosti. Tohle byl pravý vstupDESTRUCTION na území technicky vyspělé thrashové hudby, navíc svýsostně originálním zvukem a moderním feelingem, který seneomezil jen na tvrdost a divokost.Instrumentálními možnostmi se kapelaposléze předvedla ještě v případě nezdolné a notněpanoramatické skladby „The Last Judgement“, kde dvojicekytaristů exceluje v kakofonických sólo spletencích. Celému tomukytarovému reji však DESTRUCTION propůjčují velkého ducha, a tak tento striktněinstrumentální song nepůsobí jako nějaká samoúčelná, z prstuvycucaná blbost, ale ony party v sobě odhalují jakýsi příběh. Byť trvá čtyřpísňový materiál tohoto EP pouhých osmnáct minut,DESTRUCTION se prostřednictvím něho dokázali vybičovat s novýmidvěma členy k excelentnímu druhému startu a vzhlíželi směrem k bezútěšnější technické metalové hudbě. Asi ne tak dobré jako nepřekonatelné řadové album „Eternal Devastation“ z předešlého roku 1986, ale určitě podnětné, tu techničtější, jinde pro změnu o něco melodičtější dovádění.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_youtube_zajimavosti_ze_sveta_hard_rocku_a_metalu_pandemonium/1823http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_youtube_zajimavosti_ze_sveta_hard_rocku_a_metalu_pandemonium/1823nobody@nothing.com (spajk)Ještě než dám slovo spajkovi, který je autorem všech dalších zpráviček, chci říct, že jsem jej oslovil, zda-li by čas od času neshrnul do jednoho článku to, co jej v poslední době zaujalo během jeho častého brouzdání po kanálu youtube. Přišlo mě to totiž jako velká škoda, aby se některé jeho odkazy vkládané do diskusí ztratily v nenávratnu. První díl je tedy výběrem videí, které jej v poslední době nějakým způsobem zaujaly. Jedná se o videoklipy kapel, na které se zde recenzentsky nedostalo, fundované rozbory dvou léty prověřených klasik v podání Dennise Warda a Ricka Beata a v neposlední řadě zde najdete i jeden zábavný YTuber fórek. Zkrátka jde o pestrou směsku videí z poslední doby. Osobně se nebráním tenhle formát rozvíjet a dávat mu určitou pravidelnost, stejně jako se nebráním jeho žánrovému rozšíření směrem do oblastí tvrdšího metalu a s tím související účasti většího počtu čtenářů těchto stránek a sledovačů hudebního dění. Tak na to prostě koukněte... (Stray)What´s Makes This Song Great: METALLICA - Master Of Puppetshttps://www.youtube.com/watch?v=5EOHKfoDyrIPořad rozebírající slavné rockové a metalové songy do zajímavých detailů. Ústřední postavou je producent, multi instrumentalista a učitel hudby z Atlanty slyšící na jméno Rick Beato. Očekávejte neotřelé pohledy a postřehy, které vám při normálním poslechu lehce uniknou. V tomto díle se mimo jiné dozvíte jak důležitý byl pro kapelu Cliff Burton, co má kapela společného s Kate Bush a THE POLICE anebo proč je v jednom riffu ukrytý motiv z Jamese Bonda.TOM KEIFER - The Death Of Mehttps://www.youtube.com/watch?v=m0LrgRh7ak4&t=0sTom Keifer je tu s novou deskou. Asi bych měl jásat, protože předchozí dílo bylo velmi zdařilé, ale... Bohužel to vypadá, že CINDERELLA byla uložena asi navždy k ledu. Osobně bych radši sáhnul po nové desce kapely. Nicméně palec nahoru a hodně zdraví!Novinkový klip trefně shrnuje posledních 25 let zpěvákova trápení se zdravím formou titulků běžících na staré televizi.Hudebně překvapivě hutná nálož v pomalejším tempu lehce pokukující ke šlágru Night Songs.LORD – Unitedhttps://youtu.be/kCV0vXFxUzAAustralský powermetalový soubor se v těchto dnes hlásí s novou deskou. Po dlouhých šesti letech. Přídomek power není v tomto případě žádný handicap neboť kapela má stylově mnohem blíž do začátku devadesátých let než k současné kolovrátkové power bezmocnosti. Klip slibuje velkolepou desku. Tak snad.A NEW REVENGE - The Wayhttps://youtu.be/JLP3US8M3DAKoncem března vyšla debutová deska uskupení, v kterém se sešlo mnoho talentu. Ripper Owens, Keri Kelli, Rudy Sarzo a James Kottak. Nečekejte žádnou metalovou smršt, ale pohodový rokenrol se zpěvnými refrény.DEADLAND RITUAL - Broken and Bruisedhttps://youtu.be/RUPp6fD7JcoPoslední dobou se roztrhl pytel se superskupinama. Těžko říct, zda jde o spontánní spojení nebo o manažerský zásah.Každopádně tady se sešly trochu větší váhy než v předchozím případě. U mikrofonu Frenky Perez (APOCALYPTICA), na bicí Matt Sorum (The CULT, GNR), kytary se chopil můj oblíbenec Steve Stevens (BILLY IDOL) a basu třímá v ruce legendární Geezer Butler.Deska ještě není v dohlednu, ale kapela vesele koncertuje po Evropě.THE ATAVISTS - Live at Czeching 2018https://youtu.be/T2vhD5njLUMČeské luhy a háje zastupuje královohradecká rocková parta libující si v hutném soundu, zatěžkaných riffech a kosmických zvucích kláves. Neskrývaná inspirace u QOTSA, THE DOORS, ZZ TOP apod. Naprosto strhující vystoupení. Je hezké vidět, že v českém undergroundu se pohybují kvalitní kapely. Na rozdíl od většiny těch, co hrají každý víkend na letních festivalech...HOW TO BE A POWER METALhttps://youtu.be/wpe8eNdpAiMSteve Terreberry je kanadský mladík, virtuóz na kytaru, který si dělá legraci ze všeho a ze všech. Ovšem pozor! Nejde o žádné laciné fórky. Hudba je vždy na prvním místě. Dnes se podíváme na fenomén power metalu. Steve si utahuje ze všeho toho, co Stray vytýkal v recenzi SABATON. Generická hudba, generické názvy songů nebo texty - zde zpracovány v perfektním generátoru.Prostě bezbřehá zábava završená jeho vlastním songem! Ač je to song složen z těch největších klišé žánru, je perfektní. Tak se mrkněte.JANET GARDNER - You´re Place In The Sunhttps://www.youtube.com/watch?v=OPFs2w-Ez80Janet se na stará kolena zamilovala do o generaci mladšího kytaristy, opustila VIXEN a vydává desky pod svojím jménem. Jared James se jmenuje ten šťastlivec a klidně se nechá s Janet vyfotit na přebal nové desky. Slavoman? Jsem to všechno ochotný překousnout, pokud bude dělat skladby jako tahle. Přesvědčit se o tom můžeme v horké novince, která už je na pultech.THE RODS - Louder Than Loudhttps://www.youtube.com/watch?v=ZruOuHj9i_4První desku těchto američanů mám už léta letoucí na vinylu. David Feinstein a jeho parta vždy patřili mezi stálice amerického metalu. Po 25 letech pauzy se dali roku 2011 znovu dohromady a ted tu stojí s novou deskou Brotherhood Of Metal. Láska k metalu je věčná. Prostě srdcaři!DEVIL´S GUN - Queen Of Destructionhttps://www.youtube.com/watch?v=aIYcth302N0Podle stejného vzorce LED ZEPPELIN/ GRETA VAN FLEET bychom mohli přirovnat tuhle partu k německým ACCEPT. Se všemi pro a proti. Poslouchal jsem celou desku a nijak mě to neuráželo. Na rozdíl od Grety, což už je moc velký karaoke.Platinum Winning Engineer Reacts to DEF LEPPARD – Photographhttps://www.youtube.com/watch?v=2eokzYW1XpgPoslední dobou se na Youtube rozmohl nový fenomén, kdy často samozvaní vokální anebo jiní koučové reagují na živé výkony muzikantů. Většinou vokální koučové na výkony zpěváků. Videa mají slušnou sledovanost, proto takový boom.Tady se ovšem dostáváme do bizarní situace, kdy hodnotícím je Dennis Ward. Basák německých PINK CREAM 69 a později i veleúspěšný producent a hudební a zvukový inženýr, jak se můžeme dočíst v názvu videa. Ward hodnotí pro kanál HOFA, což je firma pořádající online kurzy hudebního a zvukového inženýrství.Přátelé tak tohle je majstrštyk. Zatímco Rick Beato v prvním videu skladbu rozebírá čistě z muzikantského pohledu, Ward jede čistě jen technickou stránku věci. Naučí vás během pár sekund, jak udělat reverzní reverb na virbl a také vám vysvětlí, jak složité to bylo v době před počítači. Krom toho se dozvíte, že bicí byly naprogramovány a podobné velmi cenné postřehy z kuchyně audio technika. Poznámka: nezapomeňte si pustit titulky a v nastavení videa ( ikona ozubeného kolečka) si vyberte Automatický překlad do češtiny. Takových videí bych mohl vidět tisíce.http://www.crazydiamond.cz/kladivo_na_pychu_o_mravenci_praci_na_vysnenem_projektu_rozhovor/1821http://www.crazydiamond.cz/kladivo_na_pychu_o_mravenci_praci_na_vysnenem_projektu_rozhovor/1821nobody@nothing.com (Redakce)O složitém průběhu realizace dlouho dopředu avizované rockové opery KLADIVO NA PÝCHU, tématicky vycházející z historických událostí, jenž se staly předobrazem středověké pověsti odehrávající se v okolí západočeských Klatov, jsem si povídal s autorem hudby Milošem Beštou. Za onou mravenčí prací však kromě šéfa ASMODEUS stojí i celá řada dalších lidí, předně Milošův dvorní textař  a autor libreta Jan Petričko, ale také ne zrovna málo regionálních zpěváků, muzikantů a zvukařských techniků, kteří dílu vtiskli jeho nezaměnitelný ráz. Zde je tedy rozhovor.Informace, že jsi spolu s Honzou Petričkem napsal rockovou operu, byla pro většinu fanoušků ASMODEA asi dost překvapivá. Jak jsi se k tomuhle žánru dostal? Posloucháš podobnou hudbu nebo šlo o čirý experiment?Já myslím, že to ani tolik překvapení nebylo. My jsme to v posledních dvou letech avizovali docela často. O žádný experiment se tedy nejednalo. Už v roce 2005 jsem měl nutkání, zkusit si něco podobného složit, ale nebyl jsem ještě dostatečně připravený na takové dílo. Člověk si nedokáže představit, co všechno musí zvládnout. Jednak se klišovitě říká, že až postupně s věkem a zkušenostmi dojdeš do bodu, kdy si můžeš na takový projekt troufnout, ale pokud se člověk zrovna nenarodí jako Mozart, Weber nebo Svoboda, tak nemá šanci napsat něco, co bude mít hlavu a patu a zároveň bude držet pohromadě. A co se týče žánru – ano, docela intenzivně ho poslouchám. Navštívil jsem nespočet muzikálů i oper a vážnou muziku jsem hrál sedm let v lidovce na housle, takže i tenhle žánr je mi blízký. Ale jinak poslouchám komplet všechno. Popem počínaje a elektronikou a folklórem konče. To rozpětí je a musí být široké, jinak nemáš šanci se posouvat skladatelsky dál.Jak dlouho jsi „Kladivo na pýchu“ psal? A vznikaly všechny skladby v určitém období nebo jsi třeba měl v šuplíku nějaké věci, které se nehodily pro ASMODEUS a využil jsi je v rockové opeře?Rockovou operu jsem, až na pilotní duet Těžká křídla nejistoty, který se cvičně natáčel v květnu 2017, skládal deset měsíců od prosince 2017 do září 2018. Žádná ze skladeb nebyla uložena z dřívějška v šuplíku a vše vzniklo až během zmíněného období. Každý autor to má trochu jinak. U mě je to modelem, že potřebuji rozpohybovat mozek k maximálnímu výkonu určeným termínem a pak hlava pracuje na 100% během celé doby a nezastavuje dokud to není dokončeno. Kdybych si dělal pauzy, nic kloudného by mě nenapadalo a mozek by odpočíval a musel bych ho znovu startovat, což je na pytel.Hudba na „Kladivu“ je nesmírně rozmanitá a kromě základních pasáží obsahuje spoustu drobnějších aranží nebo specialit na jednotlivé nástroje. Jsi autorem každého detailu nebo si jednotliví instrumentalisté svoje party doladili sami?Těžko přesně změřitelné, ale cca 80 - 90% bylo složeno v podobě 16 stop, které jsem měl nahrané v jednotlivých nástrojích už z domova. K tomu se poté přidaly ony zvukové vychytávky a dodělaly detaily na přesné zadání. Např. obalení smyčcovým kvartetem měl na starosti ve skladbě 11. a 18. Dalibor Bárta a s dalšími orchestracemi pomáhal Jakub Halama a František Pelíšek. Na vysvětlenou: potřebovali jsme například posílit kotle nebo začlenit tympány do určitých míst. Proto bylo nutné vyhledat věrohodný sampl zvuk. Stejné to bylo i v místech různých nálad, kdy jsme přidávali klávesy a další nástroje a zmohutňovali zvuk – laicky řečeno nafukovali ho. Vše se odehrálo podrobným rozborem a sezením s hosty, kdy jsme jim detailně, se zvukařem Pavlem Bromem, nastínili svoji představu pro jednotlivá místa a úseky tak, aby to celé do sebe zapadalo jako ozubená kolečka. Dostali jsme nabídku několika desítek stop s různými zvukovými možnostmi a variacemi, a pak řešili barvu a charakteristiku a vybírali nejvhodnější řešení. Vše se ještě několikrát změnilo a doplňovalo. Ohromně náročný proces. Tak se stalo, že jsme se pohybovali ve spoustě skladeb na hranici možností počítače, kdy v jeden okamžik musel utáhnout i 96 stop.Jak vlastně vypadal skladatelský proces? Psal jsi skladby jako rockové písničky a pak je předělával pro různé nástroje nebo se dělaly přímo na míru?Tady právě nastává ten zásadní rozdíl mezi skládáním řadového alba a operou. Řadové album jsou v podstatě tři a půl minutové skladby a žijí si svůj vlastní život. V případě opery se nejedná o album, ale o hudební ztvárnění a podkreslení obrazu, který se odehrává např. na plátně formou filmu, scéně divadla, či jinde. Je to o přesném dodržování atmosféry, napětí a vyjádření emocí, které má daná scéna evokovat a zobrazovat. Navíc zasazené do příběhu, který má jako celek rovněž svůj vývoj, takže musíš sledovat ještě další linii, abys správně gradoval a uvolňoval, v místech, kde to zabrat má a kde naopak. Jsi zároveň nucen sledovat tempa, tóniny, jednotlivé melodické nápady a postupy, aby ses neopakoval (nebo záměrně opakoval) a zároveň vše podřídil příběhu. Rovněž musíš pamatovat i na tanečníky, režiséra a další vystupující, aby tam měli dostatek prostoru pro vyjádření. Takže se pracuje naprosto odlišně a ty máš vlastně pořád svázané ruce obrazem i co se délky skladeb týká. Nemůžeš si to nadiktovat úplně přesně, jak ty chceš, ale zpravidla se dělá jistý kompromis, protože se ti v uvozovkách píseň zase nemůže úplně rozsypat.Teď se obraťme k textům. Pro ASMODEUS prý většinou vznikají systémem „slova na hotovou hudbu“, šlo to ale v takhle náročném projektu dělat stejně?Pro rockovou operu to ani jinak dělat nejde. Nejdřív vznikala hudba, na kterou byl nazpíván svahilský text a poté Honza Petričko vymyslel slova přesně na slabiky. Neskutečný výkon.Pokud se nepletu, při psaní libreta jste vycházeli z jedné místní pověsti. Jak ale vzniká tak složitý text jako je lyrika k rockové opeře? Napíše se nejdřív základní příběh a pak se rozepisuje do jednotlivých partů?My jsme se několikrát sešli u Honzy i ve větším počtu zainteresovaných lidí a dávali dohromady celý příběh. Scénář. Předcházelo tomu však sezení u historika pana Rubáše, který nám onu pověst vyhledal a dal na papír. Nejdříve jsme si určili počet písní tak, aby délka odpovídala zhruba hodině a půl představení. Nechtěli jsme dělat delší projekt, protože si vybavuji své pocity, když někde na podobné akci sedím dvě a půl hodiny na židli a modlím se, aby už to skončilo. Je totiž šílené poslouchat uměle nastavované refrény šestkrát po sobě jen proto, aby měla skladba pět minut a mohlo se vybrat za celé představení osm set korun. To jsme opravdu nechtěli. Na prvním sezení jsme vytvořili základní kostru, která se ještě mírně upravovala, aby zachytila smysluplně vývoj celého příběhu. Samozřejmě největší pozornost jsme věnovali charakteru jednotlivých postav, jejich úmyslům a chování. Co je vedlo k tomu či onomu. Tohle byla zatraceně těžká scénáristická práce. Jak nemáme žádné zkušenosti s psaním scénářů, byl to pro nás velký oříšek. Snažili jsme se ohlídat všechno, jak nejlépe jsme dovedli. Každopádně nikdo není neomylný a může se klidně stát, že se na nás někdo velmi dobře připraví a zahrne nás otázkami typu proč a proč a proč. Co se jednotlivých obrazů (myšleno divadelních scén) týká, měl jsem před očima vždy nějakou představu a tu se snažil hudebně ztvárnit v náladě, napětí, emocích, s dostatečným přesahem a předvídavostí, co s tím pak divadelní režisér Jindřich Gregora provede. Jaký mu asi připravím prostor a s čím se bude muset vypořádat. Jsem přesvědčen o tom, že se nám to v tomto směru s Honzou Petričkem povedlo a nezpůsobíme mu trable.Zajímavým fenoménem „Kladiva na pýchu“ je výběr vokalistů i dalších muzikantů – všichni jsou od vás z regionu. Dělal jsi k tomu nějaký konkurs nebo stačilo zalovit v paměti a vybrat lidi, které znáš z koncertů a ze studia?Konkurs se nedělal. Obsadit v uvozovkách naše místní lidi do opery, byl náš jednoznačný cíl od samého počátku. Ten záměr byl takový, že chci dát prostor zdejším interpretům, kteří o to po naší nabídce projeví zájem a budou ochotni se na celém projektu podílet bez jakéhokoliv nároku na peníze a budou to dělat s nadšením, pokorou a láskou k muzice. Máme zde, stejně tak jako mají jinde, spousty šikovných lidí co se nejen zpěvu týká, ale i instrumentalistů, tanečnic, grafiků a lidí s uměleckým talentem. K těm všem se naše oči a záměry upínaly a upínají, protože ještě není hotovo. Mít za sebou dostatečný kapitál, položit ho na stůl a říci profesionálním zpěvákům, které všichni obecně znají a kteří se střídají skoro ve všech muzikálech či operách, to jsem opravdu hned v prvopočátku zavrhnul. Nemá to žádný význam a celý projekt by naprosto ztratil smysl. Já sám jsem pak chtěl být pouze autorem hudby a případně interpretem, který nazpívá sbory či zahraje jednotlivé party na kytaru. Chci se tentokráte opravdu na celé dílo podívat z pohledu diváka a potěšit se celkovým výsledkem z hlediště. A vždycky jsem toužil napsat písně pro ženské hlasy a v hudbě se posunout dál do filmové a scénické roviny, protože každý správný autor by se měl snažit nestagnovat a jít více hudebními směry, učit se a rozvíjet se. Jinak je s ním ámen.Ve studiu se pak scházela celá parta nebo vždy jen pár lidí, kteří tam byli v danou chvíli nezbytní?Ve studiu to bylo vždy jen o lidech, kteří právě natáčeli. Společně jsme se sešli při nahrávání dvakrát. Jednou na nezbytné poradě a podruhé na konci při mixu, kdy nám stříkaly slzy z očí. A to doslova. Jsem na všechny zúčastněné opravdu maximálně pyšný.A jak dlouho vůbec studiová práce trvala? Musel to být hodně náročný proces...To si ani nedovedeš představit. Když počítám i následující dva dny, které nás teď čekají v září pro dokončení tzv. předělů mezi skladbami, je to rovných padesát dní poctivé studiové dřiny. Zkoušky a přípravu před nepočítám.Vypořádávali jsme se s nemocemi v době chřipek, odsouvali a přebudovávali harmonogram prací tak, abychom to všechno do konce března stihli. Bylo to doslova brutální, ale stálo to za to. Nelitujeme. Naopak máme velkou radost.Cédéčko je venku, teď jsou na řadě koncerty. Máte naplánována nějaká civilní vystoupení, v únoru pak odehrajete už scénicky v klatovském divadle. Můžeme o tom vědět víc?Cédéčko jsme vydali 13. května ve spolupráci s naším tradičním, dlouholetým partnerem Františkem Březinou a jeho vydavatelstvím Magick Disk Musick, které nám poskytuje neskutečný servis a vše klape na výbornou. V e-shopu vydavatelství je samozřejmě k dispozici nejen opera. Managerkou projektu se stala paní Bára Kováříková (Lejnarová), která vzala na svá bedra krom této pozice i funkci korepetitorky, takže se stará o přípravu a koordinaci pěvců. Tady bych si dovolil zařadit kontakt na ní, protože je styčným člověkem pro potencionální zájemce o operu – 736 442 357. Společným úsilím pak zařizujeme živá scénická vystoupení, která přijdou na řadu v roce 2020. Zatím známé termíny jsou: 20. 2. Klatovy – divadlo - premiéra, 21. 2. Klatovy – divadlo – repríza, 26. 3. Sušice – kino, 5. 6. Běšiny – hřiště – open air (společná akce obcí Bešiny a Čachrov, kterých se pověst týká), 26. 6. vodní hrad Švihov – open air. V těchto dnech jednáme o termínu pro hrad Rabí a samozřejmě další akce budou přibývat. Co se týká propagačních akcí bez scénického provedení: jedna již proběhla v červnu Praze na Albertovských schodech v amfiteátru a bylo to moc příjemné. Druhá se koná 23. 8. v Sušici na Santosu, jako warm-up před festivalem Metal Madness VI. Vše je k dispozici na kmenových webových stránkách opery: www.kladivonapychu.czVzhledem k regionálnímu zasazení „Kladiva na pýchu“ se nabízí možnost zapojení místních organizací – pomoct by mohla informační centra, obecní úřady, lokální tisk nebo kulturní zařízení. Děje se v tomhle ohledu něco?My jsme od začátku v úzké spolupráci s Městem Klatovy, Stálou divadelní scénou v Klatovech, ochotnickým divadlem Za oponou Klatovy, obcí Běšiny a Městysem Čachrov. Samozřejmě je zastoupen i regionální tisk formou Klatovského a Plzeňského deníku. No a samozřejmě bez sponzorů, kteří jsou vyjmenovaní na bookletu 2CD a chystaném prospektu, bychom ani začít nemohli.Poslední otázka bude směřovat k ASMODEU. Už se chystá něco nového nebo je teď na řadě odpočinek?Zatím je klid. Občasně vystupujeme, jako např. teď na Metal Madnessu a další vystoupení tam do konce roku ještě máme. V závěru roku 2020 se možná něčeho nadějeme. V plánu je nové album D.N.O. , tak uvidíme jestli budu mít energii na realizaci. To bych prozatím nechal jako otevřenou záležitost.Díky za rozhovor.Také děkujeme a ať se daří.Autor otázek: DarthArtAutor úvodníku, korekce, editace, výběr a úprava fotek, výsledná forma článku: Strayhttp://www.crazydiamond.cz/sabaton_the_great_war_recenze/1816http://www.crazydiamond.cz/sabaton_the_great_war_recenze/1816janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Doba, kdy si největší pozornost z řad světově proslulých metalových skupin vymohli pouze ti nejvýraznější, nejoriginálnější a nejzajímavější, je dávno minulostí. Časy, kdy fanoušek tvrdé hudby nejvíce a bez pochybností obdivoval ocelovou úsečnost JUDAS PRIEST, klenutou zdobnost IRON MAIDEN, hravost německých HELLOWEEN, nebo apokalypticky válečný tah nejlepších nahrávek METALLICY a SLAYER, jsou přes třicet let pryč, pokud budu mluvit pouze o těch nejznámějších z osmdesátých let, desetiletí patřící mimo jiné také nejsilnější vlně metalové hudby, co se kdy prohnala atmosférou planety Země...V současnosti už úspěšným vůbec nezáleží na originalitě, protože se při jisté konstalaci okolností dostane neobyčejné pozornosti i zcela průměrnému heavymetalovému kolovrátku, pokud ten svou zastaralou produkci bombasticky vyšlechtí (co si budeme namlouvat, oni i NIGHTWISH jsou prefabrikát), nepodcení sílu vlastního managementu, má za zády ten správný vydavatelský tým a rovněž dobré vztahy s médii. Na tom všem budují své jméno právě i švédští tradicionalisté SABATON, jedna z nejpřeceňovanějších a nejpopulárnějších kapel současné metalové scény. K budování jejich jména ostatně mnoho let přispívají i některé tuzemské organizace v čele s Pragokoncertem, kooperativně podporující snahy Nuclear Blast o vystavění viditelné a slyšitelné válečné úderky ze severu Evropy. Člověk s hudebním přehledem, ošlehaný třemi dekádami sledování metalového dění, se nad tím vším může leda pousmát, protože se po stránce nápadů jedná prakticky o velice obyčejný, pompézně nastylizovaný metal, hraný ve velkolepých válečných kulisách. Do dnes nechápu, proč bych měl poslouchat zrovna SABATON, když v oblasti melodického power/speed metalu dokážu nalézt několik desítek osobitějších skupin. Vše kolem těchto Švédů chápu jen jako velkolepě proklamovanou vábničku na potenciální nové kupce a návštěvníky koncertů. Můj nezájem je následkem jedné jediné věci. Kapele SABATON jejich produkci zkrátka nevěřím!!! Na rozdíl od legend z osmdesátých a devadesátých let mě přijde jejich cesta  umělecky nepodložená a působí na mě jakože tu jejich slávu někdo zpoza kapely děsně chtěl, a tak se udělalo všechno pro to, aby se ta sláva nakonec dostavila. A ona se  prostě dostavila. Nyní k nové desce, která se zdá být o něco lepší než několik předchozích. Co na tom, že se v dobách přípravy Joakim Brodén trápil nastalou situací, jak uchopit velmi temné téma První světové války, a to se svou  stále úspěšnější kapelou, která jinak zní poměrně vesele. Měl to ale těžký život,  nemyslíte? Samotný nápad vetknout  tohle téma do drážek hudebního díla se mě určitě nezdál špatný. Provedení a kýčovitá forma, jakou tomu všemu znovu propůjčují švédští SABATON, mě však nadšením nenaplňuje a nesnímá z kapely kletbu laciné podbízivosti. A jsme znovu u té důvěry. Onen způsob umělecké tvorby, kdy si muzikant nejprve dlouho dopředu stanoví, že se bude věnovat určitým událostem a postavám vztahujícím se k nějaké slavné historické a válečné éře, a pak až následkem této vize stvoří nějaké dílo, mě ostatně přijde ne zrovna šťastný, neboť tím pouze naplňuje nějaký předem daný scénář a dílo tak ztrácí na autentičnosti či spontánnosti. Dnes už docela chápu, proč jsem třeba od JUDAS PRIEST nikdy nepřijal Nostradáma. Zkrátka a dobře tohle není umění vycházející z niterných pocitů autora, tohle je cirkus!Nikdo zde nepochybuje o muzikantských kvalitách souboru, v případě SABATON však chybí přirozenost, nenucenost a umělecká svoboda. Oni po celou dobu zkrátka jen naplňují nějaký svůj vysněný předobraz, role, kde band opěvující válečné události a hrdinství lidí musí za každou cenu přednést to a ono a musí se u toho tvářit tak a tak. Melodický heavy metal v bombastických aranžích podpořený vícehlasými chóry zde dostaneme určitě, ale nebylo již obdobné hudby v posledních dvou dekádách tak trochu moc? Jasně, pokud je pro vás tenhle styl tím pravým, máte šanci si zde to své najít. Nepochybuji. Kdyby šlo o českou kapelu, pravděpodobně by SABATON stanuli v čele tuzemského pelotonu melodické heavymetalové hudby, ale když si jejich alba poslechneme a zamyslíme se nad tím, jak si jejich tvorba asi tak vede co do originality, nápaditosti a neotřelosti, a to ve srovnání třeba s kapelami o dvě dekády staršími, zjistíme, že podobné a nápaditější hudby tu již v minulosti bylo nepočítaně.Hned úvodní „The Future Of the Warfare“ je neklamným znamením skutečnosti, že pro SABATON se stal patos a vygradovaná dramatizace alfou a omegou jejich tvorby. Mnohohlasý chór rozpumpuje jinak poměrně nemožný popěvek do kyklopské mohutnosti, vždyť zaskočit už v první minutě je zásadní cestou k úspěchu a tento banální song nepřipouští byť jen náznak pochybnosti. Pokud by každá ze skladeb dodala tak málo podnětného, byli by SABATON jedněmi z nejslabších siláků a melodiků pod sluncem. Naštěstí jsou zde i zdřilejší kusy, tak třeba hned následný kvapík „Seven Pillars Of Wisdom“, kde se objevují příjemně poslouchatelné zpěvové linky a song celkově zapadá do úrovně výtečně zvládnutého speed metalu evropské provenience. Opakem budiž další kýčovité kolovraty jako „The Attack Of the Dead Men“ nebo, a to hlavně, „Devil Dogs“, které pro mne představují tu nejprovařenější výprodej melodického metalu hozeného na cinematických kulis. Zkrátka a dobře i ti RHAPSODY či NIGHTWISH tohle zvládají o něco lépe, čímž se právě těmito bandy nechci zaklínat.Titulní „Great War“ je samosebou další omšelou skandovačkou, zde hozenou do pochodového vojenského tempa, podpořenou středně rychlým kytarovým riffem. Jedna věc jí však šlechtí a dělá jí výjimečnou, když se totiž song ve své polovině zlomí do trochu svižnější části, dojde na bezpečně nejlepší kytarové sólo, jaké na desce vůbec je, zde musím říct, v této části mne ta hudba opravdu bavila. Ostatně právě kytarová sóla, tedy ty části skladeb, kde neburácí onen klávesami a sbory vygradovaný bombast, považuji za nejlepší fragmenty zdejších skladeb. Písně „Red Baron“ a „Fields Of Verdun“ platí za asi nejchytlavější hitovky, jakkoliv slovo kýč je v jejich případě na místě rovněž a první zmíněná je dokonce metalově zmohutnělou verzí skladby „Easy Livin´“ od britských hardrockových klasiků URIAH HEEP (přesněji řečeno, její sloková část se jim podobá). Na rozdíl od jiných položek kompletu se však tyto dvě drží singlové lehkosti a nebalamutí posluchače hrou na umění. Zkrátka „I Want Out“ od HELLOWEEN si pořád pustím stokrát radši, ale ani tady nejsem v zásadě pohoršen. Skladby vesele upalují a zkrátka baví i se všemi mnohokrát slyšenými přímočarými schématy. U „A Ghost in The Trenches“ a rozmáchlé „The End Of The War To End All Wars“ už zas převládá patos a laciná schématičnost, která pouze nudí. Samotné album „The Great War“ patří spíše mezi ta zdařilejší díla SABATON, a tak není tahle recenze kritikou pouze tohohle díla, jako spíš zamyšlením se nad produkcí této kapely celkově. Opravdu nechápu, jak se podobně skladatelsky průměrný, klišovitý a neoriginální band mohl kdy propracovat ke své pozici headlinera velkých festivalových akcí. Podobné hudby je dnes nadbytek a tak nevidím jediný důvod, proč si místo SABATON nepustit nějaký jiný, více nohama na zemi usazený melodický projekt. Tady evoluce v metalu opravdu zemřela.http://www.crazydiamond.cz/nirvana_in_utero_recenze/1820http://www.crazydiamond.cz/nirvana_in_utero_recenze/1820lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když se začalo schylovat ke třetí studiové desce, panovala mezi příznivci kapely značná nervozita. Neřadové album „Incesticide“, které vyplnilo prostor mezi „Nevermind“ a chystaným novým počinem, spoustu posluchačů šokovalo a mnohé nepříjemně překvapilo svým podzemním vyzněním. Nadšená nebyla ani firma Geffen a doufala, že předchozí titul byl jen jakýmsi excesem a na řádném albu se kapela vrátí ke vzorci, který dokázal prodat tolik milionů desek. Jenže se mýlila – od erupce „nirvánománie“ sice uběhly jen dva roky, ale pro kapelu v mnoha ohledech tak otravné, že chtěla světu ukázat, že už nehodlá být dojnou krávou pro všechny. Navíc se autor hudby a hlavní tvář NIRVANY Kurt Cobain zmítal v těžké životní situaci – jeho vztah s muzikantkou Courtney Love a narození dcery Frances Bean bez přestávky rozebírala média a lezla jim snad až do postele, fanoušci jim nenechali ani vteřinu soukromí a co by jinou hvězdu šoubyznysu přivádělo do extáze, to Cobaina dokonale ničilo. Ještě větším zabijákem jeho psychiky pak byla závislost na heroinu a z charismatické osobnosti se postupně stávala zničená troska. Tohle všechno se promítalo i do nových skladeb NIRVANY a i když Cobain nadále platil za jakéhosi hlasatele frustrované mládeže, pro očekávané hitové album vstupní podmínky nemohly být horší!Ve značně problematické kondici se NIRVANA v únoru 1993 přesunula do Minnesoty k producentu Steve Albinimu. Kapela předtím pořídila několik demáčů s určitou představou o nové desce, finální tvar se ale měl zrodit opět až ve studiu. Skupina hlavně chtěla, aby nová deska byla jiná než „Nevermind“ – pořádně syrová a aby se vrátila zhruba zpátky k soundu, ze kterého kapela kdysi vyšla. Producent jim proto navrhl, aby si účty za nahrávání zaplatili sami, protože jim pak do procesu nebude moct kecat firma, která si samozřejmě brousila zuby na další hitparádový trhák. Na natáčení si zúčastnění stanovili čtrnáct dnů a prostor i čas byly vybrány dobře – studio se nacházelo v zapadákově kdesi uprostřed lesů, takže muzikanti nebyli moc rozptylováni od práce. Proslýchá se sice, že si kapela neodpustila pár hvězdných manýr – když třeba Cobain nemohl naladit svůj nástroj, chtěl si letecky poslat pro kytarového technika – ale to jsou spíše drobnosti a Albini měl, zdá se, všechno pevně v rukou.Když ovšem byla práce hotová a poslechli si ji pánové z Geffen, vstaly jim hrůzou všechny vlasy na hlavě. Představy o mainstreamovém pokladu splaskly jako bublina a místo toho slyšeli naprosto depresivní, excentrickou a podzemní nahrávku, která byla pro jejich velký byznys zcela nepoužitelná. Cobainův záměr nazvat album „I Hate Myself And I Want To Die“ šéfy v kravatách taky moc nenadchl a ve finále i sama kapela uznala, že to už je příliš a že kdyby nějací pomatení fanoušci vzali název doslova, mohla by se NIRVANA přestěhovat přímo do soudní síně. Tváří v tvář nepříjemným skutečnostem se firma jala přesvědčovat skupinu, aby album natočila znovu, k čemuž sice nedošlo, celá nahrávka ale byla přemíchána do podoby, kterou už Geffen byl ochoten vydat. I s novým mixem se ale firma bála, že pro kupce bude aktuální zvuk NIRVANY příliš silné kafe, a raději se rozhodla v USA k desce ani nevydat singl!Album „In Utero“ je ve finále slavná a uznávaná nahrávka a šla přes pulty v obrovském množství, jenže co si budeme povídat – desku do značné míry prodávala spíš populární značka NIRVANA než hudební obsah. Jasně, opět jde o sbírku pozoruhodných skladeb, některých velmi hitových a našláplých, jenže celé album je až na dřeň prosáklé negativismem, depresemi a každá jeho buňka se vymezuje proti tomu, co od NIRVANY požadoval svět šoubyznysu. Už v úvodní „Serve The Servants“, celkem standardní rockové písničce s rozvrzaným kytarovým sólem, je silně cítit sklíčenost a přiškrcená atmosféra typická pro celé album. Z druhé skladby „Scentless Apprentice“ to trčí ještě daleko víc – Cobain vytváří nepříjemné hlukové stěny a vříská do „pokaženého“ mikrofonu takovým způsobem, že mám při poslechu pocit, jakoby mě někdo dusil igelitovým pytlem. Tohle se holkám, které na dýze trsaly na „Smells Like Teen Spirit“, opravdu moc nelíbilo! Třetí píseň „Heart-Shaped Box“ sice má o něco přístupnější strukturu, jenže chlapci z NIRVANY i ji prošpikovali sonickým smogem a navíc opatřili nesmírně depresivním klipem, kde se to hemží řvavými barvami, výsměšnými pózami muzikantů, embryi zavěšenými na stromech a papundeklovými havrany klovajícími do Kristova kříže.Asi největším hitem alba se stal žalozpěv „Rape Me“, který stejně jako ostatní vypráví o nepěkných a pochmurných věcech a pro americký trh musel dokonce být na obalu desky přejmenován. Jinak ale jde o hitovku s nosným riffem, který jakoby upomíná na rozjezdový motiv z „Teen Spirit“ a okamžitě zabírá. Další skladby na „In Utero“, které můžeme nazvat hity, jsou spíš jemnější záležitosti – možná nejlepší „španělkárna“ od NIRVANY s názvem „Dumb“, přesmutná a střídavě elektrifikovaná „Pennyroyal Tea“, nebo manifest „All Apologies“, který Cobain věnoval manželce a dceři.Ono by se vlastně dalo říct, že hitový potenciál má opět většina písniček na desce, spousta jich je ale zabalena do nepříjemně špinavého kabátu. Třeba z „Radio Friendly Unit Shifter“ nebo z krkolomně nazvané „Frances Farmer Will Have Her Revenge On Seattle“ by celkem bez problémů mohly být rádiové pecky, to by je ovšem pánové nesměli nacpat skřípotem, nihilismem a zvukem jako z mínus osmého patra. Na albu „In Utero“ vůbec někdy dumáte, co vlastně skladby chtějí sdělit světu – třeba u „Very Ape“ nebo „Tourette´s“ se vůbec nedokážu rozhodnout, jestli bych je plácnul na nějakou kazetu s punkovou kompilací nebo je spíš vyčistil do televizní podoby. Kdyby pánové z NIRVANY a producent chtěli, určitě by z připravených nápadů dokázali udělat velmi hitové a velmi uhlazené album. Jenže oni nechtěli!Nechtěli až do té míry, že na přední stranu obalu nasadili bizarního anděla s průsvitným břichem plným orgánů. Jde prý o odkaz na Cobainovu posedlost anatomickými figurínami, lékařstvím a různými nemocemi, kterými se to v textech na „In Utero“ jen hemží. Anatomický anděl se v ještě bizarnější podobě objevil také v klipu „Heart-Shaped Box“ a NIRVANA si ho vzala i na turné, kde muzikantům stál na pódiu za zády. Býval by se asi objevil i 11. března 1994 v pražském Průmyslovém paláci, kde měla kapela zahrát koncert společně s americkými MEAT PUPPETS. Jenže o pár dní dříve musela kvůli zpěvákově stavu přerušit šňůru ...... a pak už to všichni známe! Sebevraždou Kurta Cobaina 5. dubna 1994 padly naděje na jakoukoli další hudbu od NIRVANY a pouhým třetím albem se její příběh uzavřel. I když ... ne, to si nechme na příště! Do speciálu, kde se osudy NIRVANY i jejího zpěváka střetnou s příběhem jiné party a jejího lídra, který je sice úplně jiný, v jistých momentech ale velmi podobný!http://www.crazydiamond.cz/never_sol_chamaleo_recenze/1813http://www.crazydiamond.cz/never_sol_chamaleo_recenze/1813janpibal@crazydiamond.cz (Stray)To byla tedy jízda! A přitom jsem celou dobu strávil na gauči v intimně osvětleném obývacím pokoji. Skoro celou dobu jednoho z poslechů této desky jsem měl zavřenéoči a bylo to skoro až dohnání k slzám, co ve mě vzbudila tahle půlnoční hypnóza. Poslední nahrávka od NEVER SOL je velmi charismatickým kusem neprvoplánového synthy-popu. Sára Vondrášková už  řadu let kouzlí s abstraktními elektro zvuky, se syntetickými aranžemi, ale to podstatné tkví v jejím hlase, v síle prožitku, barvě a v nápadu na nějakou nenucenou melodii vykreslenou právě jejím zpěvem. Její druhá řadová deska„Chamaleo“ vyšla už koncem roku 2018 u Supraphonu, ale já se k ní dostal až letos v létě. Album je prostoupené scéničností a usazené do pomalé a velmi pocitové podoby. Slow dark melancholic synthy-pop NEVER SOL zachází dnes ještě více mimorámec hlavního proudu, než tomu bylo v případě pět letstaré debutové nahrávky „Under Quiet“.NEVER SOL ostatně umí zahrát na sugestivní atmosféru a nepotřebuje k tomu nic jiného než skvostný hlas aklávesy, kde pomocí retro umělých zvuků a naprogramované rytmiky navozuje vzpomínky nakulturu osmdesátých a ranných devadesátých let. Bez rozdílupomalé skladby jsou většinově tvořeny nikoliv melodickými instrumentálními linkami, ale abstraktními zvuky, atmosférickýmiplochami a tóny, jenž v sobě ukrývají velkou porci kouzla. Neníto však jen zdejší instrumentální složka, jednoznačněkoketující s filmovou a scénickou hudbou, co dělá její písnězajímavé, tím hlavním prvkem je totiž především krásný hlashlavní protagonistky. Ten je nezaměnitelný a skýtá velkou dávku niterného prožitku. NEVER SOL se nebojíukázat vlastní křehkost, ovšem v jejím podání vše působínekašírovaně a nanejvýš přirozeně, navíc ta barva ..., jak to říct ... zkrátka jsem chlap a tohle se mě prostě musí líbit. Celé album k poslechu zde.Během songu „Moving In Sleep“ mátepocit, že by song mohl zapadnout do nějakého tajemného filmu odDavida Lynche. Asi nejhitovější kusy jako „Blue Dress“ nebo „Fog“ jsou bombastické poctyatmosférické hudbě čerpající ze synthy-popové kultury dneška, oslavující osmdesátá léta. Skladby, co vás zkrátka nenechají vklidu, a i když vás svou scéničností dojmou, působí v každém ohledu pozitivně. Určující devízu však slyším v jejím hlase, který někdy působí křehce, jinde se naopak pohybuje v nižších zastřených polohách (např. ponurá a skoro až strašidelná „Magony“, v jejíž podkladech zní něco jako sampl s dětským křikem). U singlu „Zoe“ si docela dokážu představit, jak během živé prezentace, ihned po odzpívání první věty zažene ticho v sále spontánní potlesk mnohatisícové audience, žijeme však v Čechách (zemi s poněkud jiným většinovým hudebním vkusem) a tak jde o další mou fantazii zpod zavřených víček. Stvrzením kvality budiž skladba „Trees“, která se na descenachází spíše v jejím závěru. Prostě jde o okouzlující porci hudby, kterávšak asi nezapůsobí na striktní fanoušky živých rockových nástrojů a to z jediného důvodu - prostě zde žádné nejsou. :-)http://www.crazydiamond.cz/coffy_tarantinova_muza_v_plne_nahote_pandemonium/1817http://www.crazydiamond.cz/coffy_tarantinova_muza_v_plne_nahote_pandemonium/1817fulci@seznam.cz (Lima)Milí filmoví fandové! Na začátku 70.let se děly ve filmu věci, to vám povím. Jakoby svět filmu kopíroval společenské změny v západních zemích, s jeho revolučním kvasem konce 60.let. Vznikaly nové filmové žánry, pryč byla nevinná a idealistická doba 50. a 60. let. Zuřila sexuální revoluce, takže jejím vlivem se začalo ve filmech objevovat více nahoty, i té explicitnější, s tím se začaly v široké distribuci objevovat první porno filmy, které se promítaly ve specializovaných kinech (asi si vzpomenete na Taxikáře, jak Travis Bickle zavede neúspěšně svoji holku do jednoho z takových kin). Vlivem mega-úspěchu Siegelova Dirty Harry z roku 1971 se začalo ve filmech objevovat více násilí, když Clint Eastwood na konci filmu hodí svůj policajtský odznak do řeky, jakoby s ním odhodil i filmová idealistická 60.léta a přivítal ta následující, drsnější a četnější co do bodycountu. Okrajové subžáry začátkem 70.let začaly nabývat na pozornosti a objevovaly se nová žánrová zařazení, někdy i velmi bizarní. Třeba takový nazisploitation, obskurní žánr sám o sobě, který zpopularizovali zejména Italové, kdy jeho náplní bylo ukazovat nahé ženy a jejich znásilňování v nacistických lágrech s velmi chabou dějovou kostrou. Nebo takový sexploitation, zpopularizovaný zejména slavným prasáčkem Tinto Brassem, či neméně legendárním Russem Meyerem, na jehož kozaté filmy, často plné humoru, osobně nedám dopustit.Začaly také ve velkém hryzat zombie. Slavný Night Of The Living Dead z roku 1968 režiséra George A. Romera úplně změnil pohled na hororový žánr, v roce 1974 zase film Black Christmas rozpoutal zájem o slasher horory, který pak o čtyři roky poté v západní společnosti upevnil legendární Halloween Johna Carpentera. Všechny tyhle okrajové subžánry se v Americe promítaly ve specializovaných kinech, tzv. grindhouse theatres, které s nástupem VHS éry začátkem 80.let zanikly a na jejichž kultovní status o několik desítek let později dali vzpomenout Quentin Tarantino a Robert Rodriguez. Nás ale zajímá subžánr, který podobně jako grindhouse kina neměl dlouhého trvání, necelých 10 let, ale o to více měl intenzivnější průběh – blaxploitation!!!Co to byl blaxploitation? Wikina ho charakterizuje asi takto – etnický subžánr exploatačních filmů, který začal bombardovat kina počátkem 70.let. To zní trošku suše a odborně, tak si to pojďme vysvětlit trošku polopatisticky. Začátkem 70.let si hollywoodští producenti uvědomovali, že je tu velký divácky segment mezi černošským obyvatelstvem, sídlícím zejména na předměstích velkým metropolí. Zejména mladá černošská generace měla potřebu identifikovat se s hrdinou z jejich řad a to jim současná kinematografie, plná bílých hrdinů, neumožňovala. Takže když v roce 1971 přišel do kin film s příšerným názvem Sweet Sweetback´s Badaasssss Song, ihned následovaný legendárním kouskem Shaft (v letošním roce opět zremakeovaným se Samuelem L. Jacksonem), vzbudily tyhle filmy tak obrovský ohlas mezi afroameričany, že další a další filmy z tohoto ranku nedaly na sebe dlouho čekat.Během 70.let jich bylo z těch známějších natočeno asi 80 a to do toho nepočítám všechny. Sám jsem jich viděl všehovšudy osm a všechny by se daly charakterizovat následovně: jejich hlavním hrdinou je sošný playboy černé pleti, stojící na správné straně zákona, případně co nejvíc sexy černoška, která se mstí za své znásilnění, nebo znásilnění svých blízkých. Z cca 90 procent se tu objevují pouze černošští herci, a když se tu výjimečně objeví herec bílé pleti, tak téměř bez výjimek hraje nějakou zákeřnou záporáckou kurvu, u které si mladí černošští kluci v kině zatleskají, když jí na konci někdo z jejich etnika prostřelí mozek. Tenhle stereotyp – černí=hodní, bílí=převážně svině – je typický pro drtivou většinu blaxploitation filmů, a proto je to tak zábavné sledovat. Je tu hodně, hodně násilí, často i velmi vynalézavého, je tu hodně nahoty, všechno pod slupkou přímočarého děje s pomstou za ublížení. Dokonce několik blaxploitation kousků mají jako hlavního hrdinu černého Draculu (zde jako Blacula), černého Frankensteina (opět zde jako Blackenstein), či i černého kmotra coby odpověď na slavný Coppolův film (Black Godfather z roku 1974). Objevilo se tu i pár muzikálů, několik parodií, z nichž jsem viděl jednu a chtěl jsem si při ní vypíchnout oči :o) A téměř všude jsou tu k vidění ty krásné afro účesy, tehdy ještě černoši neměli v módě se stříhat dohola, takže mají na palici ty boží kudrnaté květáky a to i včetně žen.Nebudu tady nudně vyjmenovávat blaxploitation tvůrce a herce, každopádně musím vypíchnou tři jména, které jsou pro tento žánr zásadní a klíčová. Režisér Jack Hill natočil, či scenáristicky zaštítil ty nejzásadnější blaxploitation filmy, charismatický Fred Williamson, neškoleny herec, původní profesí hráč amerického fotbalu, byl obrovskou hvězdou těchhle filmů, a pak – ano – Pam Grier, nekorunovaná královna béčkového filmu a těch nejslavnějších černošských kousků. V popisku jsem uvedl „Tarantinova múza“. Ano, slavný Quentin, když pracoval ve VHS půjčovně, miloval právě filmy s Pam Grier, a to do té míry, že se stala jeho patrně jednou z jeho nejoblíbenějších protagonistek, což dal patřičně najevo v jeho třetím celovečerňáku, když Pam už v době dávno za jejím zenitem kariéry obsadil do hlavní role ve filmu Jackie Brown.Musím říct, že to byl geniální castingový tah, Pam je tam skvostná a Jackie Brown dodnes řadím do TOP 3 Tarantinových filmů, i díky její zásluze. Za bolševika samozřejmě její filmy k vidění nebyly, přesto jste jí mohli tehdy vidět také, v jednom oblíbeném bijáku, který „nastavoval zrcadlo zkažené kapitalistické společnosti“. Ano, byla to Pevnost Apačů v Bronxu s Paulem Newmanem, kde si Pam Grier střihla nezapomenutelnou roličku feťácké šlapky, která mordovala policajty. Ale my si uděláme strojem času výlet ještě o nějakých 8 let zpět a krátce si povíme o jejím slavném blaxploitation kousku jménem Coffy (1973), který nemohl napsat a zrežírovat právě nikdo jiný, než již zmíněný Jack Hill. Nebyla to první spolupráce s Grier, předtím se sešli při natáčení The Big Bird Cage (1972), který je řazen také do takového mini žánru – women in prison films – který podobně jako nazisploitation ukazuje ženy zavřené ve věznicích, kde zažívají různá příkoří. Dost těchhle filmů bylo natočeno na Filipínách, které byly takovým exteriérovým rájem pro tenhle žánr, a právě v The Big Bird Cage hraje Pam divokou ostrou holku takovým způsobem, že neušla pozornosti Jacka Hilla a pozval si jí do svého příštího filmu.Ten začíná slibně, když zdravotní sestra jménem Coffy (právě Pam Grier) rozstřelí mozek brokovnicí drogovému dealerovi a jeho poskoka předávkuje, aby mu už nemohl pomáhat. Coffy je hnaná jedinou motivací, pomstít svojí předávkovanou sestru, chce si vyříkat účty se všemi drogovými dealery a bossy v jejím městě, a systematicky plánuje svojí odvetu. Příběh se po brutálním slibném začátku rozjíždí možná až příliš vlažně (má jediná výtka), takže vás z letargie vytrhne pouze ztřískání bejsbolkami Coffyina přítele, hodného černého policajta, zákeřnou bílou lůzou a mezitím do toho občas zazní vypečené hlášky, jako je ta od osvalené černošky, která těsně poté, co se porve s Coffy, řve na svojí partnerku: „Jdu ti pro dávku, a když se vrátím, mrdáš tu s negerskou děvkou ty bílá čubko!“. To je tak krásná výživná dávka politické nekorektnosti, to už by dneska neprošlo :o) Coffy cílevědomě likviduje své oponenty, drogové mafiány (až na jednu výjimku všechno běloši), a vše spěje ke zdárnému konci, kde Coffy zjišťuje, že její milenec, zkorumpovaný kandidát do kongresu, je vlastně také hajzl.Pro případné zájemce – nečekejte neustálou explozi násilí a erotiky, zejména první půle je taková zklidněná. Ale několik ikonických scén zde najdete. Třeba ten krásný fyzický kontaktní souboj Coffy se šlapkami na mafiánském večírku, kde si holky dávají s chutí před držku, mlátí o sebe flaškami od vína a vrcholí to momentem, kdy si Grier před rvačkou schová do svého afro účesu žiletky a nemile tak překvapí svojí sokyni, která se rozhodne jí tahat za vlasy. Další slavná scéna je divoká jízda autem, které za sebou na špagátě táhne odsouzence na smrt, a na konci to nemilosrdná Coffy likviduje brokovnicí jedna báseň. Pam Grier se tu často svléká a ukazuje své bujné poprsí, je tu zřejmý, pro blaxploitation typický stereotyp, že chlapi bílé pleti jsou všichni bez vyjímky svině, ženský tu jsou v pozici buď kurvičky, nebo feťácké trosky, prostě tenhle film na vás z plna hrdla řve: „To jsme my, nekorektní 70.léta, bejby! Ber, nebo nech být!“. Za sebe říkám, to beru :o)Takže jak bych to uzavřel? Tyhle obskurní subžánry – blaxploitation, nazisploitation, splatter a kanibalské filmy, rape and revenge kousky atd. – to všechno je pro mě zajímavým exkursem do filmových světů, které běžnému divákovi zůstávají utajeny, pokud se po nich nezačne pídit blíže. Byť některými pohrdám, třeba takový nazisploitation je už pro mě za hranou nějakého akceptovatelného vkusu, pořád je to výlet někam, kdy si říkám, že je dobré vidět, co všechno naše lidská společnost vytvořila. Zvědavost je to, co mě pohání kupředu. Nechte svoji zvědavosti také volná pouta, uděláte dobře :o)http://www.crazydiamond.cz/michal_pavlicek_plzen_zachspub_17cervence2019/1819http://www.crazydiamond.cz/michal_pavlicek_plzen_zachspub_17cervence2019/1819janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jeden z nejznámějších a nejrespektovanějších kytaristů u nás, člen PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, STROMBOLI a celé řady dalších projektů Michal Pavlíček vystoupil minulý týden ve středu v prostorách dvora Zach´s Pubu v Plzni a vysloveně tak potěšil celou řadu po kvalitní muzice bažících posluchačů a fajnšmekrů. Dojem z večera ještě umocnila relativně komorní atmosféra malých prostor, mentální souhra muzikantů s diváky a naprostá soustředěnost výhradně na záležitosti hudební. Ostatně jako to bylo v případě Pavlíčka vždy. Tento dvouhodinový koncert byl součástí jeho letní, potažmo venkovní šňůry, na které zmíněný muzikant propaguje především svou aktuální sólovou desku „Pošli to tam!“. Na tuhle nahrávku se ostatně materiál hromadil v průběhu posledních několika let a nachází se na ní velice různorodá směs písní s těžištěm právě u Pavlíčkova nástroje. Na desce se nachází jak vyklidněné instrumentálky, tak zemitější skladby s hostujícími interprety za mikrofonem, přičemž mírně převažují spíše písně bez účasti vokalistů. Nahrávka vyšla zhruba před měsícem a sklízí vesměs pozitivní ohlasy.Michala Pavlíčka jako kytaristu netřeba nikomu představovat, na to se zmíněný hudebník již dávno zapsal do historie tuzemského rocku a to doslova jako nikdo jiný. Stačí jen v souvislosti s aktuálními písněmi říct, že se v nich opět zračí jeho cit pro stavbu skladeb, onu příběhovou tónohru. Jeho rukopis je specifický, byť je ovlivněn mnoha žánry, dokáže skladbám prostřednictvím své šestistrunky vdechnout zajímavou emoci. On sám je coby skladatel nejsilnější, když jeho sólové výjezdy jitří nějaké vesměs pozitivní nálady, alespoň já právě tyhle hravě uklidňující výlety a skoro až gilmourovské polohy jeho kytary mám nejradši, naopak skladby vedené výrazným groovem s inklinací k exotičtějším rytmizovaným žánrům než je právě rock, považuji spíš za okraj svého zájmu. I v Zach´s Pubu, kde Pavlíček vystupoval v doprovodu trojice výrazně mladších instrumentalistů, zaštiťujících se jménem Michal Pavlíček Trio, ve složení – klávesy, baskytara, bicí, a také posléze jedné zpěvačky (Milly Honsová) přizvané na pódium až po první striktně instrumentální hodině, vyzněly nejlépe spíše ony zvukomalebné a neuspěchané instrumentálky.Pavlíčkova kytarová tvorba je natolik pestrá, že si koncert dokázal i přes svojí délku udržet zajímavost a celkově bavil. To ostatně mohly potvrdit ty takřka tři stovky příchozích fanoušků, kteří byli celé akce svědky. Publikum, jehož součástí byli z valné většiny lidé nad čtyřicet, tak bylo svědkem znamenité muzikantské práce a radosti z ní. Těžiště celého vystoupení ostatně vězelo právě na aktuální sólové desce a skladby jako „Zhurta“, „Anděl“, „Červánky“ nebo „Modrý pták“ byly úspěšně uvedeny, stejně jako ty v pokročilém programu se zpěvem Honsové „Časy jsou zlý“ a „Babalu“. Spíše v závěru setu pak došlo i na jednu položku od STROMBOLI, kterou se stala procítěná „Veliké Lalula“. Myslím, že nikdo z příchozích nemohl ten večer, jinak zakončený dokonce i symbolickým letním deštíkem, jenž se po desáté večerní spustil v průběhu zcela poslední skladby na vyprahlé město, odcházet od Zacha nespokojen.http://www.crazydiamond.cz/arakain_jekyll_and_hyde-recenze/1815http://www.crazydiamond.cz/arakain_jekyll_and_hyde-recenze/1815hackl@volny.cz (Pekárek)Tak nám vyšlo další album ARAKAIN z Toužimského éry. K jeho poslechu a psaní recenze jsem přistoupil s tím, že budu absorbovat našláplou metalovou muziku, plnou tvrdších riffů, bezchybných instrumentálních výkonů a školeného rockového zpěvu, který se snaží důstojně sekundovat ostřejší kytarové pile. Podobný mix se na mě totiž vyvalil pokaždé, jakmile jsem zkusil nějaké z post-brichtovských alb. Rozdíly byly relativně malé. Převládaly šlapající, popř. valivé skladby s neskrývanými písničkovými ambicemi. Sympatický heavy-thrashový podklad si přitom zhruba v rozpětí od dejme tomu SAXON po SLAYER pravidelně odskakoval tu do měkčích, tu do tvrdších a někdy i modernějších poloh. Na „Jekyll & Hyde“ se ve vytyčené linii zdárně pokračuje a já si představuji, jak asi při dobrém ozvučení masakruje namáklý kytarový dvojzápřah Miroslav Mach/Jiří Urban naživo. Díky povedenému zvuku a masteringu, který mi kupodivu nerve uši, jde o představu plastickou a lákavou. Co třeba úvod řádně zakaleného metalového valčíčku „Hathor“? Mocné, vypulírované riffy s decentní pomocí v dáli dunící baskytary zde, stejně jako na mnoha dalších místech, prostě krájejí. Kytarový sound se povedl. Když se k němu přidá nápaditá a dynamická palba Lukáše Doksanského a bravurní Jan Toužimský, vzniká explozivní směs. Efektní riffové výpůjčky z legendárních thrashových desek její brizanci ještě umocňují. Ale pěkně popořádku.Novou kolekci doslova odstřeluje nářez „Dnes ješte ne“, v němž se na kytarově bázi podařilo skloubit JUDAS PRIEST z období kolem „Painkillera“ s odsekáváním ve stylu EXODUS. Nad tím vším Toužimský s lehce strojenou blazeovaností taví maximum ze solidní melodické linky. Rovnocenným soupeřem hřmících kytar jsou ovšem zase jen kytary, přesněji řečeno, tři oslňující sólové záblesky. Na podobném základě je vystavěna i druhá věc „Znal bych rád“, která zaujme pěkným post-thrashovým riffem, přecházejícím v göteborgskou harmonii, od níž se odvíjí povedená rytmická souhra vokální a kytarové linky, která opět vyvrcholí výtečným sólem. Při poslechu skvělých sólových výstupů obou kytaristů mě napadá v dnešní době v podstatě kacířská myšlenka, že některá instrumentální pasáž by mohla být klidně o něco delší. Závěr patří vtipné až jižansky rytmizující vsuvce a pohodovému refrénu. Velmi krutým, až old-school deathovým riffem začíná „Šestý smysl“. Jedná se už o třetí tvrdší věc v řadě. Tlak se příjemně zvyšuje, k čemuž přispívá i temnější refrén a intermezzo odkazují někam k „For Whom the Bell Tolls“. V podobném duchu se pokračuje i dále.Bičování dominantními riffy snáší submisivní vokální linky v profi provedení dost dobře. Mají přitom jednu klíčovou roli. Kovové orgie pánů kytaristů zpřístupňují širokému publiku, neboť je bez větší námahy přetvářejí v decentně rockující české písně. Toužimský se nedere do rejstříků, na které nestačí. V každém okamžiku drží naprosto loajálně linii. Také proto by se dal výsledek vizualizovat do podoby okované pěsti. Sakra, kde já ji už jenom viděl?:-) Nebude Vás ovšem tupě mlátit, jen se furiantsky předvádět. Takové to efektní přeražení různých planěk a tvárnic. Někdy přijde překvapení, jako např. „medvídkovský“ refrén v hymně „Sny dávají křídla“. V uvedeném momentu nicméně znovu vítězí gradující kytarový doprovod. Nuda nehrozí. Stačí se jen otevřít skladbám, které ač se nikam necpou, jsou složeny a zahrány tak, aby stoprocentně fungovaly. S opakovanými poslechy si stále více cením toho, jak chytře dokáží současní ARAKAIN kombinovat nosné tvrdé riffy s něčím, co bych nazval národním heavy metalem. Zmíněné dokonale demonstruje pecka „Síť“ s fantastickým druhým sólem, nebo zmodernizovaná slayerovka „Kompromis“. Přitom bych si dovolil polemizovat s tvrzením znějícím v duetu „Brichta“-Bílá model 2019, nazvaném „Jen vaše ruce“. Je evidentní, že trendy naše thrashové matadory, přinejmenším profesně, (pořád) zajímají a do jejich tvorby bezpochyby prosakují. Rozhodně jim však nepodléhají, v čemž mě závěr desky jen utvrdil. Nejprve zaútočí konzervativní diamondovská (děkuji pánové!) speedovka „Hřích“, následuje temná power-thrash jízda „Signály“, ve které směle zaspurtuje i Kubova baskytara, a pak ještě o dost ponuřejší titulka s excelujícím Toužimským. T.Martin/R.J.Dio sabaťárna jako víno a zároveň ukázkový finiš.ARAKAIN zkrátka i na konci druhé dekády 21.století natočili velmi dobré album, které mi v časech siláckých SABATON, vykostěných ACCEPT, studiově upištěných IRON MAIDEN, vyčerpaných ICED EARTH, nemohoucích QUEENSRŸCHE, nudné METALLICY, hibernovaných EXODUS, podbízejících se KREATOR, jalových ANNIHILATOR, sterilních OVERKILL, příliš osmdesátkových ANTHRAX, uřvané hc-SEPULTURY a končících SLAYER ohromně sedlo, a to včetně pár fotrovských mouder. Důvodů je spousta, za esenciální považuji bezchybnou prezentaci variabilních melodických skladeb, vyživovanou prvotřídním strunným roztokem, a stoprocentní zpěv. Deset z dvanácti jsem si fakt užil. Doporučení? Vlastně jen jedno, a ještě k tomu spekulativní. Zamyslet se nad potenciálem Toužimského? Navzdory výše uvedenému mám totiž i díky některým sborům a „odhleněným“ polohám stále neodbytný pocit, že se dá využít ještě lépe. Třeba pak nebude pouze loajální, ale bude se též více bavit; samozřejmě zase jen ku prospěchu celku.http://www.crazydiamond.cz/nirvana_incesticide_recenze/1810http://www.crazydiamond.cz/nirvana_incesticide_recenze/1810lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když album „Nevermind“ v letech 1991 a 1992 naprosto ovládlo hudební trh, bylo jasné, že cokoli teď vyjde pod značkou NIRVANA, bude se skvěle prodávat. Firma SubPop měla na skladě spoustu starších skladeb Cobainovců, které zatím nikde oficiálně nevyšly, nebo se objevily na různých singlech, kompilacích a demáčích, nikdy ale na řadové desce. Spolu s kapelou tedy spřádala plány, jak tyhle nahrávky, které měly v danou chvíli cenu zlata, využít. Bylo však jasné, že NIRVANA už je příliš populární, než aby undergroundová firma byla schopna dostat případné album ke všem zájemcům, došlo tedy k dohodě mezi SubPop a Geffen a práva na zmiňovaný materiál přešel za jistou šestimístnou částku na major label. Ten pak inicioval vznik nové desky – v podstatě se posbíralo čtrnáct nealbových skladeb z éry SubPop i Geffen, přidala se k nim už známá „Downer“ z debutu – a komplet byl na světě. Před Vánoci 1992 album s názvem „Incesticide“ putovalo k zákazníkům a firma mohla začít počítat tržby.IncesticideProtože nahrávky jednotlivých skladeb pocházejí z různých studií, různých období a různých sestav, zvukově se od sebe dost liší a celek působí gulášovitým dojmem. U NIRVANY to ale vůbec nevadí – „roztříštěnost“ je pro tvorbu kapely vlastně klíčovým slovem a kromě „Nevermind“ a unplugged koncertu jsou všechny její produkty silně chaotické a „pankáčské“. „Incesticide“ tak klidně můžeme považovat za standardní album NIRVANY, i když nejde o klasickou řadovku.Dříve než si řekneme něco o samotných skladbách, musíme zdůraznit důležitou věc – tohle album není pokračování „Nevermind“! Nepodobá se mu prakticky v ničem – místo promyšleného konceptu náhodný zmatek, místo vyleštěné produkce humpolácký zvuk, a to hned od první skladby „Dive“, která je vším jiným než písničkou pro mainstreamové publikum! Pro módní fanoušky byl tehdy obrovský šok, co z jejich hitparádových hrdinů najednou leze, a myslím, že v tento okamžik šílení po NIRVANĚ u mnoha konzumentů značně ochablo. Většina nahrávek na „Incesticide“ sice vznikla dávno před natáčením „Nevermind“, zdá se ale, že jejich vydání rok po vypuknutí „nirvánománie“ je přesně to vystřelení prostředníku, kterým Kurt Cobain a spol. chtěli reagovat na povrchní zájem médií a přelétavého publika.Přesto ale „Incesticide“ obsahuje hned několik hitů. Zahraných nasurovo, se „sekerou“ v ruce místo trsátka, ale pořád hitů! Třeba závěrečná „Aneurysm“ má neskutečnou akceleraci a mezi fanoušky kapely má statut kultovní skladby. Stejně slavný je i kratičký kousek jménem „Sliver“, který nás navíc dovádí k jistému specifiku alba – spousta písniček má stopáž kolem dvou minut, takže „Incesticide“ minimálně v první polovině působí jako kulomet, který v krátkých dávkách sype do uší jednu skvělou melodii za druhou. Kromě autorských věcí to platí i pro několik coververzí, zejména pro skladby „Son Of A Gun“ a „Molly´s Lips“, které NIRVANA převzala od skotských THE VASELINES. Zvláště druhý jmenovaný kousek je pořádný úkaz – obsahuje pouze dva (!) neustále se střídající akordy, přesto jde o výbušnou záležitost s okamžitým účinkem. A když jsme u coververzí – kapela na „Incesticide“ přidala i předělávku vlastní skladby. „(New Wave) Polly“ na rozdíl od akustického originálu z „Nevermind“ tady na „Incesticide“ letí jako blesk a ukazuje, jak změna rychlosti a zapojení boosteru dokáže změnit písničku naprosto k nepoznání.Jiné skladby na albu jsou hozeny do klasického undergroundového bordelu, ty ale nejsou nijak převratné a tak se obraťme raději k mé nejoblíbenější písni na desce – totálně depresivní „Big Long Now“, ve které jakoby se zhmotnil Cobainův dlouhodobý duševní stav, který v roce 1994 došel k tragickému vyústění. Skličující náladu podporuje i obal „Incesticide“, kde zadní stranu zdobí plastová kačenka do vany a hlavní cover pokrývá jakási Cobainova schizofrenickou malůvka, která prý odkazuje na autorovu heroinovou nemoc. Celkově bych pak album zhodnotil jako rozháranou, ale hypnotickou třičvrtěhodinku, která nabízí spoustu vynikajícího materiálu, pro mainstreamového posluchače ale může být dost silnou kávou!Koncert v ReadinguV recenzi na „Incesticide“ se nám nabízí prostor, říct si pár slov také o koncertech NIRVANY. V mnoha pramenech se uvádí, že zvláště Cobain byl neskutečně zpruzený z davů na stadionech a neustálého dožadování se „Teen Spirit“, takže živá vystoupení pojímal jako bizarní představení, kde své neslavnější pecky záměrně destruoval a ironizoval. Jiné hlasy namítají, že za nevalnou kvalitou přednesu stála spíš Cobainova drogová závislost a prachmizerné interpretační schopnosti. Kdo ví, kde je pravda, každopádně jeden z koncertů – a hned ten nejslavnější – byl kvalitně zaznamenán a později vyšel i na CD/DVD. Ano, jde o legendární vystoupení NIRVANY z 30. srpna 1992 na festivalu v Readingu.Už jeho začátek je bizarně efektní – Cobaina na pódium dovezou na invalidním vozíku a vyklopí ho na pódium, aby kapela následně odpálila divoké a ze řetězu urvané vystoupení plné hitovek, které ovšem mnohdy skoro nepoznáte. Kurt některé melodie odezpívá úplně falešně, každou chvíli mu ujíždí kytara a když se ji pokouší mezi písničkami naladit, není toho schopen. Místo kytarových vyhrávek vytváří totální bordel, občas vypadne i z rytmu – ale ty písničky jsou tak dobré, že snesou snad všechno a koncert má neskutečnou atmosféru. Cobain na pódiu vypadá jako kombinace odrovnaného feťáka, vyschlé staré báby a pomateného věrozvěsta, v obličeji má apatický výraz a já si kladu otázku – je tohle opravdu onen legendární výsměch mainstreamu, nebo je Cobain prostě už tak v hajzlu, že nedokáže skladby pořádně odehrát? Nikdo neví, každopádně Chris Novoselic se místy jen směje s očima v sloup a kdyby nebylo výbušných bicích skvělého Dave Grohla, koncert by se možná úplně rozsypal. Jenže přesně takovouhle NIRVANU její skalní příznivci chtějí – chaotickou, destruktivní, ale přesto (nebo možná „proto“) naprosto okouzlující. Psychiatrickou atmosféru vystoupení ještě doplňuje jakýsi fanoušek, který po celou dobu křepčí na pódiu mezi muzikanty. Totální bláznivina, ale ať už máte kapelu rádi nebo ne – tohle prostě jinde neuvidíte!http://www.crazydiamond.cz/kladivo_na_pychu_rockova_opera_recenze/1814http://www.crazydiamond.cz/kladivo_na_pychu_rockova_opera_recenze/1814lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Musím se přiznat, že když se řekne „rocková opera“, nevzbuzuje to ve mně zrovna nadšení. Samotné spojení těchto dvou žánrů nabízí zajímavé možnosti, ne každý takový projekt ale dopadne dobře a mám pocit, že za ty roky, co se zajímám o hudbu, jsem zaslechl několik rockových muzikálů a „oper“, které se tvářily jako velké umění, byly to ale spíš šílené kýče plné nejhorších klišé. Jsou samozřejmě i rockové muzikály, které jsou skvělé a moc se mi líbí, obecně ale k podobným věcem přistupuji rezervovaně a spíš s nedůvěrou. Když jsou ovšem pod pojmem „rocková opera“ podepsáni Miloš Bešta a Jan Petričko – to je jiná! Tenhle autorský tým se sice v dosavadní spolupráci zabýval výrazně jinou muzikou, žádný jejich počin mě ale zatím nezklamal a thrashový ASMODEUS, pro který jeden skládá hudbu a druhý píše slova, je zhruba poslední dva roky mojí nejoblíbenější kapelou. Je tedy potřeba tentokrát zahodit předsudky, rockovou operu Bešty a Petrička si pořídit a doufat, že i tentokrát dostanu porci muziky ve vynikající kvalitě, jakou pánové až doposud dodávali.A hned zkraje recenze můžu konstatovat, že jsem naprosto spokojen! „Kladivo na pýchu“ je samozřejmě ze své podstaty něco úplně jiného než ASMODEUS, kvalitativně ale stojí podobně vysoko. Bešta snad ani nedokáže složit nic jiného než silně nadprůměrnou skladbu a Petričko je dlouhodobě mým nejoblíbenějším textařem, takže ať dělají thrash metal, scénickou hudbu nebo pro mě za mě třeba návod na obsluhu automatické pračky, jejich fortel a nápady jsou pro mě vždycky stejně přitažlivé. A pozitivní je i to, že s „rockovou operou“ mě teď dokážou zatáhnout i do žánru, kterému bych se jinak obloukem vyhnul.Když přemýšlím, jak „Kladivo na pýchu“ takhle na papíře charakterizovat, napadá mě několik starších projektů, které měly podobnou podstatu. Konkrétně tuzemská verze „Jesus Christ Superstar“, která stejně jako „Kladivo“ byla koncepcí muzikál nebo chcete-li rocková opera, náladou ale spíše živý koncert rockových muzikantů, navíc v době, kdy byli v největším laufu a evidentně je to bavilo. Dalším dobrým přirovnáním by mohl být devadesátkový projekt „Krysař“, který byl o něco více scénický, pořád ale šlo do značné míry o rockovou hudbu na divadelních prknech. Možná mě napadají i švédští THERION, ovšem jen v jejich nejsoudnějším období kolem dvojalba „Gothic Kabbalah“. A samozřejmě musíme přidat také samotný ASMODEUS a typické postupy jeho tvůrců, které celému projektu jasně dominují. Když pak tohle všechno smícháme dohromady, proženeme to naboostrovaným bigbítem, klasickou hudbou a divadelními aranžmá, máme před sebou právě rockovou operu „Kladivo na pýchu“!Většina z dvaadvaceti skladeb projektu jsou v podstatě melodické písničky podmáznuté rockovými rytmy nebo klasickými nástroji, mezi kterými se to hemží spoustou aranží – různými vychytávkami, studiovými parádičkami i kratičkými přiznávkami, které už tak výbornou hudbu ještě oživují a dynamizují. Můžeme si to demonstrovat třeba na úvodní skladbě „Zamilovaná“ – zpěvačky Barbora Lejnarová a Andrea Kohoutová si mezi sebou postupně předávají pěknou rozrůstající se melodii, která stojí v první lajně, a pod ní se odehrává v podstatě metalová písnička plná boosteru, kytarových sól a různých instrumentálních fíglů. Následující „Srdce, duše, klín“ zase připomíná moderní symfonii složenou ze spousty nálad – chvílemi hudba valí v monumentálním zápřahu, jindy se uzavírá sama do sebe a nástroje jen účelně podepírají zpěvy. Další skladba „Jen ty“ je pro změnu klasická milostná píseň s nádhernými vokály vytaženými nad ostatní instrumenty. Všechny položky rozebírat nebudeme, ale je možno říct, že hudba na celém dvojalbu je nesmírně rozmanitá a neustále je co objevovat – když už třeba znáte nazpaměť zpěvové linky, najednou se z beglajtu vynoří pěkná melodie nástroje nebo zábavná aranž. To mě osobně na muzice vždycky baví a musím říct, že i po nějakém patnáctém poslechu u mě nahrávka stále roste, což se mi dnes u hudby už bohužel moc nestává.Staré moudro praví, že dobrá písnička ze všeho nejvíc potřebuje pořádnou melodii, a na ty má Miloš Bešta sakra talent! Zvláště z prvního cédéčka se hitový potenciál sype od začátku do konce, skladby fungují i samy o sobě a kdyby byly trochu jinak zaranžovány, mohly by klidně jít jako samostatné jednotky na běžné písničkové album. Některé melodie okamžitě skočí do hlavy – příkladem budiž třeba silně návykový duet „Vlk a bojovnice“ nebo smutná, ale magnetizující „Těžká křídla nejistoty“. V jiných skladbách nejde o melodii na první dobrou, ale třeba o skvělou harmonii, která nečekaně vyleze z úplně jiné nálady – v tomhle případě u mne vede středověkem načichlý duet „Přání mé je úkol tvůj“ zpěváků Jana Šaška a Nikoly Demela s fantasticky vygradovaným refrénem.Děj „Kladiva na pýchu“ je směřován na konec středověku do Běšin u Klatov, kde se odehrává dobové drama mezi místním feudálem a ženami, se kterými si chlapík citově i fyzicky pohrává. Tématika pověstí a zašlých časů zúčastněným muzikantům evidentně svědčí a znalec si nemůže nevzpomenout na druhé album ASMODEA „Příjezd krále“, které se věnuje stejnému období. Hudebně se sice s „Kladivem“ zas tak moc neprotíná, styčných bodů ale i tak najdeme dost, třeba osobu Jindřicha Gregory, který v době „Příjezdu“ v ASMODEU hrál na kytaru, zatímco v rockové opeře má na starost divadelní záležitosti.Když už jsme se dostali k personáliím, tak tady nastává další okamžik, který mě nadmíru baví – umělce zúčastněné v „Kladivu na pýchu“ Miloš Bešta našel v západních Čechách a většinou dokonce v okolí domovských Klatov. Jak vidno, při projektu tohoto typu člověk vůbec nemusí hledět někam k pražským divadlům a jejich obehraným hvězdičkám, naopak – i na relativně malém území mimo centrum lze dát dohromady vynikající sestavu. Ať už jde o sedm vokalistů, zhruba stejný počet klasických muzikantů nebo partu, která se stará o scénu. Rockovou skupinu pak měl Bešta přímo po ruce – základní party pro „Kladivo“ totiž nahráli kompletní ASMODEUS, tedy kromě Bešty kytarista František Knetl, basista Dalibor Hirič a bicmen Roman Houška.Sečteno, podtrženo – z recenze je asi zřejmé, že mi „Kladivo na pýchu“ hodně sedlo a že se cédéčka u mne v přehrávači po dopsání tohohle článku rozhodně nepřestanou točit. Dalším levelem v příběhu „Kladiva“ ale budou živá provedení – 23. srpna se ansámbl sejde na civilním koncertě v Sušici, v únoru příštího roku pak rocková opera zazní naplno ve scénickém provedení a na divadelních prknech. A já se vážně obávám, že mi „nezbude nic jiného“, než v té únorové sibérii na premiéru do Klatov vyrazit!P. S. Na jednu důležitou věc bychom zapomněli – o vydání projektu se postaral label Magick Disk Musick a jeho brilantní zpracování bookletu dává „Kladivu na pýchu“ další rozměr. Františku Březinovi a jeho firmě za to palec třikrát nahoru!http://www.crazydiamond.cz/massacre_from_beyond_recenze/1805http://www.crazydiamond.cz/massacre_from_beyond_recenze/1805janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nevím, zdali kdy vůbec existovala kapela s metalovějším názvem než právě MASSACRE? Floridská hydra od nepaměti patřící k zakladatelům death metalu. Pro někoho legendy, pro jiného grupa, která ne zcela naplnila svůj počátečnípotenciál. Jejich debut „From Beyond“ je však vzýván cobynaprostá klasika žánru, byť se jím, co do fungování dosti nestabilní, čtveřice prokázala až zhruba sedm let od svého zrodu. Floridský death metal byl v roce1991 na svém absolutním vrcholu a všechny zásadní gore smečkychrlily do světa své záhrobní manifesty. Když na fenomén MASSACRE hledím s odstupem takřka tří dekád, zdá se mi, že se nikdy zcela nezbavili nálepky truc-projektu spoluhráčůChucka Schuldinera, jakkoliv jejich historie sahala ještě o párlet dál než účinkování tří čtvrtin jejich sestavy v řadáchDEATH na sklonku osmdesátek. Šlo zkrátka o kapelu založenou již v roce 1984 akrátce na to odhalenou americkému metalovému undergroundu,ale rovněž i velmi brzy uloženou k ledu. Ostatně vždy když seMASSACRE vydali vstříc novým kapitolám vlastní existence,pokaždé byli srovnáváni s vlastními počátky a protože byl jejich dopad přisuzován především rozvoji smrtonosné scény, nikdy v budoucnu to pro ně nebylo snadné. Ono užsamotné fungování sestavy nebylo bezproblémové, neboťalkoholové manýry vrchního growlera Kama Lee a jeho nevyzpytatelnápovaha zrovna nepřispívaly ke zdárnému provozu této šokující skupiny. Když byl kytarista Rick Rozz arytmická dvojice Terry Butler a Bill Andrews přítomni v sestavěSchuldinerových DEATH a to v časech alba „Leprosy“, asinikdo nečekal, že by ještě svou pár let nazpět pohřbenou značkuexhumovali. Když byl v roce 1989 Rozz ze sestavy DEATH odejit, stejně jako o rok později Butlers Andrewsem a sice po kontroverzních událostech z konce roku1990, došlo tedy na opětovné znovuzrození MASSACRE. Kapelysice vzývané podzemními opravdovčíky, opředené kultovním statusem v metalovém undergroundu,avšak rovněž co do profesionální studiové práce dosud nezkušené.K mikrofonu byl opět přizván zvířecký Kam Lee a okamžitěse šlo v Tampě do studia Morrisound, aby po kapele, tou dobou produkovanéColinem Richardsonem, sáhli britští Earache. Zmíněná deskavyšla 1.července 1991 pod názvem „From Beyond“ a stala se záhy naprostou žánrovou klasikou a jedním z pilířů floridské scény.Na „From Beyond“ se MASSACREpodařilo nahromadit dostatek letitých skladeb a opatřit jemodernějším, velmi hutným a agresivním soundem. Ve svižnémtempu přestavěné deathové valy stály především na riffechRicka Rozze, sekýrnického tlouštíka proslulého velmi spontánním provedením svým partů. Jeho kytara vlastně udávala nahrávce ráz, neboť idivoké spletence a vřískavé pazvuky deroucí se z jehošestistrunky, zde coby krátká, o to však zapeklitější sóla,sebou nesla ohromnou dávku niterného kouzla. „FromBeyond“ je právě tím albem, které vládne kouzlemneočekávaného. Všechny nedodělky a nástiny letitých skladeb z osmdesátýchlet se v nové podobě ukázaly životaschopné a zcela bezproblémů zapadly do dobového dění v gore stylu počátku devadesátých let. Songy si drželyonen starosvětský a velmi přímočarý ráz, který lze připodobnit k prvnímdvěma albům DEATH, jakkoliv hluboký hlas Kama Lee měl mnohem blíže třeba k hlasovému projevu Barney Greenwaye z NAPALM DEATH než k drásavému chraplákuChucka Schuldinera, což byla už tehdy z mého pohledu spíš ztráta. Textová stránka díla byla inspirovanáhororovými příběhy, zejména pak dílem H.P.Lovecrafta, což byl případ už úvodního válu „Dawn Of Eternity“, který deskuznamenitě rozjel. Díky bytelným tempům dvojky Butler/ Andrews anesmlouvavým riffům Rozze tak vstupuje do velkého deathovéhodějství kapela, o které šly metalovým podzemím pár let pouze skazky. Skladba sama o sobě působí jako onen Úsvit věčnosti,neboť postupně poznáváme, kterak se všechny shromážděnéskladby z demáčů drží jednotícího zvuku a stylovéhouchopení. A tak deska pokračuje v zběsilém tempu skrze„Cryptic Realms“, „Biohazard“ a naprostou klasiku „ChamberOf Ages“, ve svém úvodu opatřenou podivným klávesovým intrem.„From Beyond“ je deathmetalový soundtrack k horroru, a taknepřekvapuje obsese v tématech točících se okolo sci-fi ohavností, nejrůznějších zrůdných organismů a neznámých bytostí. Po titulní skladbě topotvrzují třeba „Succubus“ nebo „Symbolic Immortality“, song pro něhož se stalo umírání alfou a omegou. V samotném závěru alba došlo ještě na znovunahranou skladbu„Corpsegrinder“, která dříve, v polovině osmdesátýchlet, patřila do repertoáru DEATH, ale protože dost pravděpodobněpocházela od Ricka Rozze, byla v roce 1991 využita pro potřebyMASSACRE, ostatně právě DEATH se jí už dávno zřekli a nikdy ji nepoužili.Necelý rok po vydání „From Beyond“vychází ještě čtyřpísňové EP „Inhuman Condition“, nakterém jsou nahrány tři autorské songy MASSACRE, které nebyly zařazeny na debut, a jedna předělávka, zde konkrétně cover „WarHead“ od severoanglických praotců black metalu VENOM. Krátce poté se MASSACRE na čtyři rokyrozchází, neboť manýry Kama Lee, týkající se nedobré životosprávy, velmi stěžovaly situaci. Koncertů bylo už tehdy odehráno vlastně jen poskromnu, existenci tohoto bandu je tak navždy třeba chápat jako poněkud problematickou.http://www.crazydiamond.cz/phil_anselmo_and_the_illegals_praha_futurum_16cervence2019_koncert/1812http://www.crazydiamond.cz/phil_anselmo_and_the_illegals_praha_futurum_16cervence2019_koncert/1812nobody@nothing.com (Sicky)Phil Anselmo, zpěvák slavné, dnes již neexistující kapely PANTERA, zavítal v úterý do Prahy se svým projektem PHILIP H. ANSELMO & THE ILLEGALS, a to samo o sobě lze považovat za událost většího významu. Když se objevily informace, že na aktuálním turné hraje i skladby od zmiňované legendy, byl o vystoupení ze strany fanoušků samozřejmě ještě větší zájem. Vyprodáno ve finále nebylo, ale sál ve Futuru byl každopádně zcela zaplněn.Jako předkapela byla ten večervybraná pro mne z těžko pochopitelných důvodů tuzemská blackmetalová kapela jménem HNUS UMÍRAJÍCÍ. Nalíčení hudebníci sesnažili o „zlý“ black metal a nelze jim upřít snahu působitmaximálně strašidelně, nicméně o nějakém přísném severskémvichru nemohla být v jejich případě vůbec řeč. Hudba izpěv působily hodně amatérsky a nemohu se ubránit dojmu, ževybrat je jako support Anselma byl trochu dramaturgický přešlap.Po tradiční přestávce, která se mitentokrát (vzhledem k tomu, že dlouhou chvíli už bylo všenachystáno) zdála zbytečně dlouhá, nastoupili nejdříve THEILLEGALS v počtu dvě kytary, basa, bicí. Za nedlouho se pakza jásotu publika zjevil i samotný principál a špatné pocityz dlouhého čekání byly rázem pryč. Philip totiž hned odzačátku působil velmi sympaticky, s úsměvem na tváři sepozdravil s publikem a ihned veškerou pozornost strhnul nasvoji osobu. Na úvod zazněla „Little FuckinHeroes“ z posledního alba a byl to nářez opravdu mocný!Z aparatury prýštila hlasitá, těžko zařaditelná bouřeněkde na pomezí mathmetalu, chaotic hardcoru, obsahovala ale iprvky crustu anebo death metalu. Co bylo ale důležité, zvukově jiměla kapela seštelovanou na jedničku. Po hudební stránce to bylmaximální atak, který neměl daleko k ukrutnostem typu WARFROM HARLOTS MOUTH, mým uším ale po zvukové stránce kupodivuvelmi lahodil. Další peckou v pořadí byla „Choosing MentalIllnes“ a všem bylo jasné, že tohle vystoupení bude opravduintenzívní. Kapela hrála hodně energicky, razantně, střídalariffy, rytmus, tempo, do toho sázela breaky, stále však měla svůjhutný, tlumený zvuk pod kontrolou, což beru jako velké plus,protože takto zběsilou hudbu by špatný zvuk mohl totálněpohřbít. Naštěstí se to nestalo a skladby, které se mi popravděz desky moc nelíbí, působily v živém provedení výborně. Celému večeru samozřejmě vévodilcharismatický frontman, který se ten večer sympaticky vyvarovaljakýchkoliv excesů. Bylo vidět, že se maximálně soustředí navystoupení a do svého hlasu se snaží promítnout maximum energie.To se mu dařilo a po vokální stránce to byl též uragán. Jepravda, že hlas Philovi během let docela zhrubl, takže jel spíšev hlubších tónech, ale zdaleka se nejednalo pouze o jednupolohu. Z tvorby THE ILLEGALS zaznělo celkem asi šest / sedmkusů (pamatuji si krom uvedených ještě „Walk Through ExitsOnly“, „Bedridden“, „Photografics Taunts“) a musím říct,že lidi na ně reagovali nadšeně. Už od začátku fungoval podpodiem vcelku mohutný kotel, z čehož bylo patrné, ževětšina určitě nepřišla jen kvůli pár flákům od PANTERY.Dojem ze skvěle probíhajícího vystoupení kazili jen dva maníciz ochranky, kteří se dle mého příliš aktivně snažili zabránitvniknutí fanoušků na pódium. Zhruba popůlhodině jsme se pak konečně dočkali. Phil krátce vzpomenul naDimebaga a následně kapela rozjela „Mouth For War“. Přál bychvám vidět, jaká se v tu chvíli strhla mela. V sálepařili úplně všichni a publikum skladbu kompletně odzpívalo.Pokračovalo se dál s „Becoming“ a bylo vidět, že spoustalidí v sále prožívá v tu chvíli splněný sen.Zanedlouho se tempo trochu uklidnilo, když pomalé intropředznamenalo (opět) panteráckou „This Love“, která jev mezihře spíše klidnější, ovšem ten výbuch v refrénupotom byl samozřejmě obrovský. Koncert v ten moment výborněgradoval a já dychtivě očekával, které další pecky se dočkáme.Namísto toho ale proběhla děkovačka a konec. To snad ne, říkámsi, to se nějak brzo s námi Phil loučí. Dívám se na hodinky av tu chvíli neuběhla ještě ani hodina. Kapela se sice zamoment vrací a po delším zpěvákově proslovu přidává ještěpanteráckou „Walk“ pak ale proběhl definitivní odchod. Z méhopohledu to byl trochu škraloup na povedené akci, protože taktoutnout rozjetou párty se mi nezdálo v pořádku. Publikum bylov laufu a určitě by minimálně ještě tři kusy zasloužilo.Takto to lehce podsouvalo dojem, že Phil měl ve smlouvě hodinu,tak dal hodinu na minutu přesně. Není ale na místě naříkat, neboťi ta hodinka byla úžasná. Je sice pravda, že ty panterácké vályby si zasloužily ostřejší zvuk s více vytaženou kytarou,jak to známe z desek, ale to by pak zas nepasovalo k hudběTHE ILLEGALS. A zajímavé bylo také srovnání tvorby obou kapel,konkrétně jak ty staré kusy působily proti novým jednoduše.Třeba konkrétně přídavková „Walk“ vyzněla proti takové„Choosing Mental Illness“ jako veselá, odpočinková hitovka,což nemyslím nijak zle. Celkově tedy akce dobrá. Z vystoupeníjsem si odnesl dojem, že Philip Anselmo má charisma jak nikdo jinýa umí naživo skvěle prodat jakoukoliv hudbu. Je jedno jestli je toDOWN, PANTERA, SUPERJOINT RITUAL anebo ILLEGALS. Ten večer mohl klidně hrátsám na španělku a určitě by to stálo také za to.  http://www.crazydiamond.cz/savage_messiah_pomale_kroky_co_mely_prijit_rozhovor_s_mirou_slamou_rozhovor/1809http://www.crazydiamond.cz/savage_messiah_pomale_kroky_co_mely_prijit_rozhovor_s_mirou_slamou_rozhovor/1809janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nejen CRADLE OF FILTH jsou světoznámou britskou metalovou kapelou, v jejíž řadách působí zástupci České republiky. V sestavě SAVAGE MESSIAH už víc než pět let hraje a celkově aktivně působí baskytarista Míra Sláma, skromný Západočech, kterému však byla dána i cílevědomost. I když jak se to vezme, světoznámou kapelou ještě SAVAGE MESSIAH úplně asi nejsou, ale jde bezesporu o band, který poměrně úspěšně působí na mezinárodní scéně a koncertuje na nejprestižnějších akcích. A protože zmíněná kapela letos vydala u Century Media své dosud nejhitovější a nejmodernější album (Demons), které navíc odhaluje řadu příslibů do budoucna, byl pro mne rozhovor jasnou volbou. Momentálněuž jsi pár let součástíanglické metalové kapely SAVAGE MESSIAH, nedá mi to, ale chtělbych se zeptat, jak se to celépřihodilo?Kdyžnebudu popisovat vše od začátkua přeskočímrovnou do Anglie, kde jsem začal hráts jednímkytaristou (Sam), kterýv budoucnu byl i v SAVAGE MESSIAH, tak jsme zkoušeli ve stejnémstudiu jako jejich tehdejšísestava - rok 2011, kde jsem se s klukama seznámila viděli jsme se každývíkend,takže jsme se postupně skamarádili.Dave (Silver - frontman SAVAGE MESSIAH pozn.) mě viděl hrátna pódiu s kapelou MONUMENT na turnés WHITE WIZZARD (2013), takže když hledali novéhobasákado kapely, věděl co očekávatz méstrany. Po jeho kontaktu jsem si nejdřív myslel, že asi hledajířidiče, ale později se ukázalo,že tehdejšíbasákhraje mimo a nic moc nedělá.Sešli jsme se, probrali jsme tak šest skladeb, párdnína to jsme měli dvě zkoušky a hned na to jsem dostal smsku, že za dva dny jedeme na turnése SOULFLY po UK jako main support. Měl jsem v ten den začínatv novépráci,neměl jsem na dalšínájem,ale věděl jsem, že tohle si prostě člověk nemůže nechat ujít.Na základcejsem naprosto zbožňoval Maxovo tvorbu, takže když jsem po prvnímkoncertě z turnév Cambridge sešel z pódia a viděl Maxe v trenkách,jak na mě křičí - SAVAGE MESSIAH - Plague of Conscience - amazing album, Ive got iton my iPod!!!, neměl jsem k tomu absolutně co říct.Turnése námhudebně povedlo a hned jsem věděl, že moje pozice v kapele jejistá.Hned na to vyšla deska The Fateful Dark, kterou jsem sice (abohužel) nenatočil, ale byl jsem součástíceléhokoncertováníjiž před vydáním.A s tím souvisí i druhá otázka. Pravděpodobnějsi v Británii užnějaký časpřed tím žila hrál, byls ve správný časna správném místě?Přistěhovaljsem se do Londýnav létě2011 s kamarádemz ČR, s tím,že najdeme členy do kapely. Život v Londýněse námmoc nedařil a dřeli jsme bídus nouzí.První tři měsícejsem zhubl devět kilo, protože jsme neměli ani za co pořádnějíst. Najítčleny se námmoc nedařilo a tak Míra(nynějšífrontman kapely INNERSPHERE) se rozhodl odstěhovat zpátkydomů. Ještě před tímmne ale kontaktoval Sam (již zmíněnýv prvníodpovědi), že mi viděl hrátna youtube a chtěl by mě do kapely. Nejdřívjsem ho odpálkoval,že kytaristu mám,ale když se Mírarozhodl, že se vrátí do Čech,dal jsem se dohromady se Samem. Takže ano, asi to tak mělo být,jelikož jsme se i úplnou náhodoupřestěhovali poblížstudia - resp. do stejnéulice, kde Sam zkoušel i se SAVAGE MESSIAH.Můžeš tedy nastínit tvou hudebnícestu. V jakých kapelách si v životěpůsobil, ať už u nás v Čecháchnebo v cizině?SMíroujsme měli kapelu LAST CRUSADER, s kterou jsme v ČR resp. naPlzeňsku odehrálicca deset koncertů, ale věděl jsem, že takhle to nikam nepůjde atak jsem se ve dvaceti odstěhoval na blind do Londýna.Se Samem jsme odehráliv triu instrumentálněcca patnáct koncertů, ale i přesto jsem pořád věděl, že takhle se nikam nedostanu, tak jsem hledal vinzerátech. Našel jsem kapelu MONUMENT, kteráhrálalepšíkoncerty než my, a tak jsem se začátkemroku 2013 k nim připojil (samozřejmě po konkurzu). Po rocehraníjsem se s kapelou podívalna velkýfestival do Belgie a v UK, odjel jsem prvníturné,kterépo týdnuskončilo, jelikož se WHITE WIZZARD rozpadli hned prvnítýdenpřímo na šňůře... haha.. a takéjsem s MONUMENT natočil svou prvnídesku Renegades. Po roce hraníjsem z kapely odešel.Pročsis zvolil právěbaskytaru? Kdy jsi vůbec začal hráta kdo byl Tvým největšímvzorem?Kdyžjsem koukal pořáddokola na DVD Rock in Rio od IRON MAIDEN, chtěl jsem býtjako ten týpek, co tam běháa po všech střílí, a to i bez trsátkaa na tlustýstruny...haha. Steve Harris byl pro mě vzor hned od začátku,tak jako pro hodně basáků.Svojíprvníbasu jsem si pořídilv sedmnácti a začal jsem se učit hrátna IRON MAIDEN, než jsem objevil Cliffa Burtona a jeho jedinečnýstyl hraní.Dnes vzhlížímk hráčůmjako jsou Lauri Porra nebo Marcel Jacob.SAVAGE MESSIAH se vposledních letech poměrnědaří, přešlijste zhruba před čtyřmi lety od Earache pod Century Media a je ovás slyšet,pociťuješ něco jako radost, že jdou věci správnýmsměrem,vnímášpocit zadostiučinění nebo k děnípřistupuješstřízlivějijako správný flegmatik?Jestliněco pociťuji, tak to, že se všechno odehráváhrozně pomalu. Od Earache jsme odešli v dobrém,ale Century Media máspousty kapel a takovýlabel věnuje pozornost předevšímsvýmnejvětšímkapelám.Sice to vypadáhezky na papíře,ale v dnešnídobě labely zdaleka neznamenajíto, co třicet let zpátky. Hodněvěcíjde špatnýmsměrem, nikdy netrefíšna prvnídobrou. Venku jsou vidět předevšímúspěchy,takže když ti řeknu, že po dobrovolnémodchodu z Earache jsme neměli managera, booking agenta a ani label a nevěděli jsme, jestli ještě někdy vydámedesku a co se bude dít...(?) Takže takovéto věci vidět nejsou a v diskografii vidíšjen dalšídesku pod jinýmjménem. Radostvnímámspíšna koncertech, když se daří,ale víceméněje to hodně frustrujícíbýtv heavymetalovékapele v roce 2019. :-)Jsi spíšhudebníkem, který si užívákoncertní turné a nebo mášrád období klidu, zkušebnuči studio? Jaká je vlastnětvá role uvnitřSAVAGE MESSIAH, tedy kromě toho, že hraješ na basovou kytaru?Podílíšse na skladbách?Nejradějimám,když jsme na turné,hrajeme každýden a pořádněkde cestujeme, ale i když nejsme na turné,skoro každýden něco řeším.Studio pro mne bylo vždy stresující,jelikož jsme kapela, co mápárriffů a jde hned do studia s tím,že za dva týdnyje deska natočená. Zatu dlouhou dobu jsem spoluvlastníkemkapely a o všem rozhodujeme s Davem Silverem spolu. Mimo jinése starámo kapelnísocial media, plánovánívšech věcíkolem koncertovánía cestováníkapely, atd. atd. Skladatelsky se až tolik nepodílím,ale ve studiu samozřejmě mámtakésvéslovo. Na poslednídesce můžeš slyšel i mébacking vocals.Jste kapelou, kde zůstalz původních členůjiž jen frontman Dave Silver, přesto mámz klipůpocit určité semknutosti ageneračníjednolitosti. Čímtě tvoji spoluhráčivlastně inspirují a co ses od nichnaučil?Inspiracípro mě byl vždy Dave a to předevšímpro to, že vždycky se k něčemu upne a jde i přes mrtvoly, aby seto stalo. Za celou dobu méhohraníje snad asi jedinýčlověk, u kteréhovím,že to bere tak vážnějako já.Naučil jsem se od něj spousty věcíohledně hudebníhobyznysu a jak vše chodí.Psal jsi, že seš zrovna na turné, pravděpodobněevropské turné kde propagujetealbum „Demons“. S kým šňůruabsolvujete? Kolik chodí lidí? Kdeto bylo nejlepší?Ano,vyrazili jsme na evropskéturnése SYMPHONY X, ale bohužel novádeska vyšla až v jeho polovině. Odehrálijsme třicet koncertů ve dvanácti zemích.Lidíchodilo přibližně mezi 400-1500 každýkoncert. Nejlepšíkoncerty určitě byly ve Skandinávii.Pro mě osobně bylo nejlepšíOslo nebo Helsinki, co se fanoušků týče.Itáliebyla překvapivě takéskvělá!Na turné užvyrazili dva nováčci v sestavě,takžepo pár letech stability došloznovu na změny. Tušímžejeden z nich je rovněž Čech. Můžeš oba novéspoluhráčenějak stručně představit?Ano,lidése pořádstřídají, aťuž je to životnímaprioritama nebo nezájmempo nějakédobě, vždy je těžkénajítněkoho, kdo by pro kapelu udělal vše. Vlastně na turnébyli tři kluci nově. Potřebovali jsme narychlo novéhokytaristu, tak jsme oslovili méhokamarádaDavida Hrušku, kterýse naučil novévěci a hned se k námpřipojil před turné. BubeníkCharly - našli jsem ho na youtube díkyjeho coverům, kterémajímiliony shlédnutí.Jelikož na novédesce je hodně kláves,chtěli jsme hrátživě tak jako na desce, jenže nejsme zastáncibacking tracks. Rozhodli jsme se, že tedy přibereme i klávesákana turné,abychom nemuseli býtvázánimetronomem a zvukama z počítače,takže pořádbudeme znítjako živákapela. Charly ze svékapely AGAINST MYSELF přivedl Carlose, kterýs námi nyníodehraje i dalšíkoncerty.Jak jsi spokojen s vašínejnovějšídeskou „Demons“? Kdyžbys novinku srovnal se staršímmateriálem, jak si povede? Co na ní mášnejradši?Jái Dave jsme se shodli nad tím,že je to zatímnejlepšídeska, co od kapely vyšla. Mábezvadnýzvuk, až to z předchozího alba Hands of Fate děládemáče. :-) Lidénejvícmluvío The Fateful Dark, z kteréhrajeme většinu skladeb živě, ale osobně si myslím,že Demons je naše nejlepšídeska. Chtěli jsme se na nívrátitk pojetí z TFD, ale dáttomu svěžídech, aby to neznělo jako něco dvacet let zpátky.Když si vezmu, že deska vznikla tak, že jsem ve studiu byl defacto jen já,Dave a dva bubenícia vznikla během dvou týdnů, sám sebe překvapím...Nadesce bubnoval Dan z CARCASS a Ali ze SYLOSIS, takže to byla dalšískvěláenergie, co panovala při natáčení,a my jsme byli každýden nadšení. Nejradějimámasi skladby Heretic in the Modern World a Down and Out.Jaký je tvůjnejintenzivnější zážitekv souvislosti s členstvím v SAVAGEMESSIAH?Jednakprvníturnése SOULFLY, ale na to si časem jako muzikant zvykneš, že takovélidi normálněpotkáváš.Určitě to budou koncerty jako Loud Park v Japonsku v třetí největšíaréněna světě a nebo Main stage na Hellfestu. Vidět takovou masu lidícelýkoncert před sebou se ti prostě zaryje do paměti...Co chystají SAVAGE MESSIAH dálv budoucnosti?Za dva týdnynásopět čekáWacken, dálemámepřed sebou headline koncert v Hamburgu a párdalšífestivalů v Německu. Krátkéturnés kapelou SINNER takév Německu a následněheadline turnév Japonsku.http://www.crazydiamond.cz/slayer_anthrax_praha_tipsport_arena_25cervna2019_koncert/1808http://www.crazydiamond.cz/slayer_anthrax_praha_tipsport_arena_25cervna2019_koncert/1808nobody@nothing.com (Sicky)Poslední koncert thrashmetalových legend SLAYER v ČRprovázelo hrozné vedro. Venku bylo doslova na padnutí a ve velkéhale na Výstavišti, která nemá klimatizaci, to velice brzy nebylo o niclepší. Vlhkost vzduchu připomínala podmínky v rovníkové Africe, takže se ten večer příchozí vyloženě koupali ve vlastním potu. Každopádně ale pořád radši Výstavištěnež klimatizovaná O2 Aréna, kterou z mnoha jiných důvodů nesnáším. Tolik tedyna úvod a pojďme na plac. Sympaticky a bez českého suportunastupují úderem osmé rovnou ANTHRAX. Moc jsem nepochopil, proč zde jako intro pouštěli skladbu od IRON MAIDEN a pak začali riffem „Cowboys from Hell“ od PANTERY, ale budiž. Odpich v podobě„Caught In The Mosh“ a následně „Got The Time“ byl ovšemdobrý. Koncert měl z počátku nasazení a nic nenasvědčovalo faktu, že se mě krátce na to trochu zají. ANTHRAX si nepotrpěli na dlouhé proslovy a v rychlém sledu dali klasické fláky jako „Madhouse“ a „NFL“, mě však bylojasné, že Newyorčané opět pojedou staroby a na rovinu říkám,že mě s tím už ….(prostě mě to na nich vadí). Ten jejich návrat do 80´s mě prostěnevoní. Z posledního alba nedali nic, z Bushovi éry takynic a jediná relativně současná skladba byla nakonec utahaná „In TheEnd“ z alba Worship Music, jinak vše z let 1985-89.Ten večer jim navíc ani nevyšel moczvuk, bylo tam moc výšek, kytary zněly příliš tence, takžeriffy tolik netlačily a Belladonova ječení bylo v celkovémsoundu chvílemi moc. Set trochu zachránila skočná „Antisocial“, přizávěrečné „Indians“ byly pocity ale opět rozpačité. ANTHRAX jsemviděl už vícekrát, 2x s Bushem a asi 4x s Belladonou amusím konstatovat, že je to s nimi bohužel čím dál horší.A je mi i trochu stydno, když vidím, jak moje oblíbená kapela,která hrála v devadesátkách moderní metal, ze sebe teďdělá osmdesátkové retro, vůči kterému se ve svém Bushovskémobdobí docela vymezovala. K hlavní hvězdě...SLAYER, ač jsou to taky dinosauřiz pravěku, tak, na rozdíl od ANTHRAX, se současnější skladby hrát nebojí. Třebahned úvodní „Repentless“, coby titulka z posledního alba, znělasuprově. V úvodní části vystoupení k Final World Tour pak zazněly ještě„World Painted Blood“, „Hate Worldwide“, a to jsou téžnovější kusy. Byl to ale přeci jen rozlučkový koncert, takžese hrál průřez diskografií a s postupující časomírou čím dál více docházelo na oslavované klasické fláky. SLAYER však dokázali poměr mezi starou a novější tvorbou vyvažovat. Na řadu přišly jak prastaré a netolik provařené kusy jako třeba „Chemical Warfare“ nebo„Postmortem“, tak třeba devadesátkové „Disciple“,„Payback“ a samozřejmě i zmíněné klasiky, na které jsme přišlipředevším.   Je fakt, že zkraje vystoupení však SLAYER staré hity mocnehráli, první velkou peckou byla až skoro po půlhodině zahraná„War Ensemble“, která v živé podobě ovšem nikdy neomrzía i ten večer byla parádní. Vystoupení díky ní pak dostalo šviha až do konce jelo bezchybně. Zvuk měli SLAYER jasně lepší,protože byli přeci jen headliner, a thrashovalo jim to náramně.Kerry King hobloval jako vždy poctivě a svoji býčí šíji nezastavil,Gary Holt pařil jakbysmet a Paul Bostaph za bicími byl taktéžvýborný. Trochu mě možná zklamal Tom Araya, o němž často čtu,jaký je to skvělý frontman, ale po několikáté jsem si všiml,že je na pódiu dost statický a jakoby bez zápalu. Při moderovánímezi skladbami působí unaveně, až jsem si v duchu říkal,že s ostřejším frontmanem by ten SLAYER mohl být většímazec. Ale zase vokál měl ten večer jistý a bez chyby, o tomžádná, zpěvák je Tom výborný.Byla to velkolepá show s opravdupekelným vizuálem. Nejen že často šlehaly na pódiu ohně,chvílemi tam dokonce hořela úplná vatra, což při vedru v hale,navodilo pocit opravdového inferna. Plátno za kapelou pakzobrazovalo klasické antikristí výjevy, takže tobyla pastva, jak pro uši, tak i pro oči.Jak se schylovalo ke konci, tak sesamozřejmě jelo dle očekávaného scénáře: „Seasons In TheAbyss“, „Hell Awaits“, „Raining Blood“, „South OfHeaven“, „Angel Of Death“, prostě klasiky. Co jiného bychomale na rozlučkovém turné chtěli poslouchat? Mě osobně všakpotěšila, skoro na závěr zařazená psycho věc „Dead SkinMask“. Celkem nám narozloučenou legendární thrasheři zahráli dvacítku skladeb a podle mě byla skvělá. Koncert měl, jak bývá u SLAYER zvykem, drive a kvalitní, hutný zvuk. Kapela působila suverénněa proti předskokanům ne tolik vtíravým dojmem. Ze SLAYERU jsemprostě neměl pocit retra a už vůbec na mne nepůsobili nějaklaciným dojmem. Byl to zkrátka mazec, a jestli je to opravdu jejichposlední tour, tak podle mě odcházejí možná zbytečně brzo.http://www.crazydiamond.cz/nirvana_nevermind_recenze/1807http://www.crazydiamond.cz/nirvana_nevermind_recenze/1807lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když dne 24. září 1991 vyšlo druhé album kapely NIRVANA, očekával se od něj středně velký úspěch, zhruba 250 tisíc prodaných nosičů a opatrný vstup nezávislého rocku do mainstreamové pop music. „Nevermind“ se ale nečekaně stalo obrovskou mediální bombou a prodalo se ho neuvěřitelných 30 milionů kusů. Album je dnes vnímáno jako jedna z nejvlivnějších nahrávek v rockových dějinách, která pomohla nasměrovat celou jednu generaci muzikantů i fanoušků. Fenomén „Nevermind“ je popkulturní příběh jako hrom a napsaly se o něm mraky článků i celé knížky, mě osobně na něm ale nejvíc fascinuje jiná věc .... jeho naprostá nepravděpodobnost!Ze začátku totiž všechno vypadalo úplně jinak. NIRVANA po vydání debutu „Bleach“ a šňůře klubových koncertů připravila nový materiál, který hodlala zvěčnit na druhém albu pro nezávislý label SubPop. Pravda, nové věci byly trochu jiné – hlavní skladatel Kurt Cobain v té době poslouchal hodně melodické muziky, což se promítlo i do jeho nových skladeb, které byly více písničkové a hitové. V dubnu 1990 byla kapela jakžtakž připravena a vydala se do studia ve Wisconsinu k producentu Butchi Vigovi. Muzikanti ale přece jenom ještě neměli úplně jasno o tom, co chtějí sdělit světu a první nahrávky byly od pozdějších finálních verzí dost odlišné, včetně textů a názvů skladeb – například pozdější slavná „Stay Away“ měla pracovní označení „Pay To Play“. Pro vznik alba asi ještě nenastala ta správná doba, nahrávání se souhrou několika okolností přerušilo a nakonec ani nedokončilo. Také se proslýchalo, že firma SubPop ztratí nezávislé postavení a stane se součástí nějakého mamutího labelu, takže se NIRVANA rozhodla použít dosavadní nahrávku jako propagační demo a podepsat kontrakt přímo s nějakou větší firmou. V té době se ale udála ještě jedna zásadní věc – bubeníka Chada Channinga v sestavě vystřídal charismatický Dave Grohl, jehož talent a dynamit v rukou slibovaly velké věci!Doba pro hledání major labelu byla mimořádně příznivá. Duch osmdesátých let se pomalu vytrácel, velkolepé produkce předchozí dekády přestaly zabírat a kapitáni gramofonového průmyslu intenzivně hledali nějaký stimul, který by opět roztočil kolečka šoubyznysu. A v tu chvíli se před jejich kancelářemi objevila parta týpků v kostkovaných košilích, kteří všechno fuckovali, sypali ze sebe frustrace a dokonale se identifikovali s právě dorůstající generací, kterou se hudební baroni chystali podojit. Sami členové NIRVANY si zřejmě ani moc neuvědomovali, do čeho se je manažeři v rollsech a jaguárech chystají zapojit, každopádně ale kapela dostala řadu nabídek, ze kterých si vybrala smlouvu se společností Geffen.Začalo se schylovat k novému nahrávání. Firma skupině nabídla několik producentů, NIRVANA ale trvala dále na Butchi Vigovi, s nímž už byla dobře sehraná. Točilo se tentokrát v květnu a červnu 1991 v kalifornských studiích Sound City a šlo o velmi zodpovědnou práci – producent držel kapelu pořádně u huby a ve studiu se makalo, až se ze všech kouřilo. Natáčelo se prý až deset hodin denně a hodně se pracovalo s aranžemi, aby hitový potenciál skladeb měl šanci vylézt z původního punkového chuchvalce. Postupovalo se taky dost instinktivně – když se třeba nedařila nahrát sekvence některé skladby, přešlo se hned na jiný kousek, aby proces neztratil spontánnost a uvěřitelnost. A když se pak kapele ani producentovi nepozdával mix, byl povolán studiový génius Andy Wallace, který pomocí různých krabiček a hejblátek albu vtiskl naprosto dokonalý zvuk – čistý a použitelný do rádia, na druhou stranu ale pořád znervózňující a nezávislý. Tady je vidět, jak moc důležitý je právě studiový personál, na který se později při „udělování medailí“ většinou zapomíná – sázím boty, že bez Viga a Wallace by „Nevermind“ bylo „jen“ dalším podzemním albem se slušným, ale ne moc využitým potenciálem.Zvuk je jedna věc, nejdůležitější jsou ale písničky. A dostáváme se k triumfu desky – nebojím se prohlásit, že „Nevermind“ je jednou z největších sbírek hitů v dějinách pop music. Na tomhle albu prostě není slabší místo a ať ho nasadíte do stroje v kterékoli chvíli, ocitnete se v epicentru strhujících melodií a skvělé atmosféry. Když pomineme dvě niterné a na španělky hrané skladby „Something In The Way“ a „Polly“ (jediná nahrávka na albu, která pochází ještě z Wisconsinu), všechny ostatní skladby jsou dokonalou sestavou výbušných riffů, jako břit ostrých bubnů, rebelantského, ale kultivovaného vokálu .... a především oněch geniálních melodií! Hitem všech hitů je samozřejmě „Smells Like Teen Spirit“ – hymna devadesátkové mládeže a skladba, kterou zná pravděpodobně každý obyvatel planety, který se někdy setkal s populární hudbou. V první řadě ale naprosto skvělá písnička, která vám okamžitě vleze do hlavy a už ji nikdy neopustí!Jenže totéž můžeme říct snad o každé skladbě na „Nevermind“ – o „In Bloom“ s naprosto geniálním refrénem, o „Come As You Are“, kde úvodní motiv NIRVANA zřejmě opráskla od KILLING JOKE, jinak je to ale vynikající práce, i o „Lithium“, která stejně jako předchozí kousky patří mezi základní stavební kameny devadesátých let. Zbylé písně na albu tolik slavné nejsou, dovolím si ale tvrdit, že jen díky tomu, že k nim nebyl natočen videoklip. Jsem si skoro jist, že kdyby takové „Drain You“ nebo „Lounge Act“ prošly rádiovou a televizní rotací, byly by z nich rovněž globální hity. „Nevermind“ je opravdu mimořádně vyrovnaná kolekce, samozřejmě s výjimkou závěrečného experimentu „Endless, Nameless“, podzemního bordelu, který je na album přilepen jako skrytý bonus.Fenoménem se stal i obal desky. Cobaina inspiroval jakýsi televizní dokument o porodech dětí do vody a cover tak zdobí fotografie miminka vznášejícího se pod hladinou za rybářským háčkem s napíchnutou dolarovkou. Firma Geffen sice ze začátku měla strach, aby obrázek nahého dítěte nepopudil nějaké mravokárce, kapela se ale podobným obavám vysmála. A spokojený může být i Spencer Elden, ono vyfocené dítě, které prý dnes jako dospělý muž na celou záležitost úspěšně balí holky!Všechno na světě ale má i své temné stránky. Výbuch hysterie kolem „Smells Like Teen Spirit“ sice dokázal prodat ohromné množství „Nevermind“, taky ale kapelu nahnal někam, kde se vůbec nechtěla octnout. Většina z nás před čtvrtstoletím „nirvánománii“ zaznamenala osobně a určitě si o ní popovídáme v diskusi. Třeba o fanatických fanoušcích tábořících před hotelovými pokoji a o povrchních médiích, která si z NIRVANY udělala užitečné pouťové cingrle. Nebo o kýčovitých reklamách, které hudbu Cobaina a spol. postavily na roveň coca-coly a kačera Donalda. A nebo třeba o holkách z diskoték, které na televizní povel opustily bravíčkářský svět a staly se přes noc „rockerkami“. To všechno se tehdy dělo v neskutečné míře a v historii pop music je vlastně velmi málo okamžiků, kdy se nezávislá rocková kapela takhle absurdně a proti své vůli stala značkou tupého, ale výborně prosperujícího byznysu. Pojďme se však na závěr soustředit na to důležitější – že svět spolu s „Nevermind“ dostal opravdu famózní desku a dění okolo ní velice zjednodušilo cestu jiným kapelám k dobrým smlouvám s bohatými firmami. A že NIRVANA fanouškům z celého světa pomohla otevřít dveře do světa „grunge“ a dalších úžasných kapel ze Seattlu a okolí !!!