https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/landmvrks_the_darkest_place_ive_ever_been_recenze/3777https://www.crazyDiamond.cz/landmvrks_the_darkest_place_ive_ever_been_recenze/3777janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nejde v žádném případě o nováčky,ale přesto se o francouzských LANDMVRKS dá hovořit jako oobjevech právě končící sezóny. Kapela letos vydala svou čtvrtouřadovou desku „The Darkest Place I´ve Ever Been“, kterásklidila všeobecně kladné reference a ve své půlhodinové stopáži nabízírtuťovitý vzorek nu-metalu (potažmo metalcoru či crossoveru), kde není nouze odrtivější fáze ani vznosné refrény. Kvintetu z Marseille je vlastnípřirozenost, horoucně pouliční ráz vyznění umocňovaný občasnýmivstupy francouzsky oddeklamovaných hip-hopových vsuvek (ačkoliv jev jejich písních logicky prvořadá Angličtina), ale také velkádávka energie. Pětice od začátku sází napřirozený koncertní feel a i díky němu se dočkává stálevětšího uznání. Opravdu nejde o digitálem protaženéumělohmotné hvězdičky, u kterých nevěříte, že ty úderyhraje bubeník a že zpěvák opravdu zvládá všechny své hlasovépolohy. LANDMVRKS naopak svůj sound drží v uvěřitelných mezícha co je hlavní, mají dobré nápady a silné skladby. Posledníalbum je opravdu velmi dobré, ačkoliv do aktuální formy zkušenýchKanaďanů ARCHITECTS, v jejichž předprogramu právě zahajujíevropské turné a zastaví se koncem ledna 2026 dokonce i v Praze, jimstále ještě něco schází. Při srovnání obou kapel jsou Kanaďanétvrdší, riffovější kapelou a to, aniž by to bylo poznat naúbytku chytlavosti a skvělých melodických linkách. LANDMVRKSnaproti tomu jakoby spíše rozvíjeli odkaz nejstarších počinůLINKIN´PARK a hnali je k větší dravosti a modernosti a to beznáznaku kalkulu a úbytku dravosti.Ke cti LANDMVRKS slouží, že jižsedm let působí v nezměnněné sestavě. Frontman Florent Salfatije energickým lídrem se solidní pěveckou výbavou. Jsou muvlastní jak heroické refrény, tak drsně odeřvané fáze, někdy dokonce dochází i na vyloženou hip-hopový rozjezd, důležité však je, že tovšechno do sebe náramně zapadá a působí přirozeně. V kapelejsou dva kytaristé Nicolas Exposito a Paul Cordebard. Na jejich hřeje naopak sympatické, že se nesnaží skladby zahltit, ale mnohdyjim nechávají volnost a riffově udeří jen v podstatnýchmomentech, které něco podobného jako tlak vyžadují. Pro moderní aintelegentní formu crossoveru jsou těmy ideálními a přestože jejejich hra pestrá, vystavěná v souladu s otevřeností jejich hudby, skladby si ti dva nijak neusurpují. Znamenitě sehranourytmiku tvoří baskytarista Rudy Perkart a bicman Kevin D´Agostino,který je, díky nástupu do sestavy až v průběhu roku 2019, služebněnejmladším členem LANDMVRKS.Deska „The Darkest Place I´ve EverBeen“ působí velmi pestře a zároveň kompaktně. Je zde spoustaskladeb, které lze považovat za hity - tak třeba hned na úvod přicházívcelku dravá titulní jízda, která se přes ponurý rozjezd přesune k blast fázi (největší mor všech třicátnických kapel moderního ražení, bez blast fáze na úvod jakoby ani nebyli)), aby se záhy vše rozjelo k strhujícím riffům a napumpovaným deklamacím. Song postupně stanovuje vysoképarametry stadiónové metalové moderny a působí, jakoby se zde LANDMVRKS chtěli předvést v co nevšestranější formě. O něco zpěvněji se jeví hnednásledující „Creature“, která se přes hip-hopové momenty přesune k melodičtějším úsekům a rozprostře okolo sebe aždojemně smutný závoj. Chytlavě se jeví i song s účastí členů WHILESHE SLEEPS, ten má název „A Line In the Dust“ a dle mého patří kvrcholům alba, nejen díky hitovosti, ale i rozmanité výstavbě. Dalšípříval energie a testosteronu přichází zanedlouho, protože s pouličními beaty a rapovými deklamacemi v jihofrancouzském stylu dostává „Blood Red“ správně světácky špinavou patinu. Následující „Sulfur“ má všechny ředopklady stát se majestátní hymnou současné podoby nu-metalu. Nechybí jí totiž skvělý refrén a velká dávka nasazení. Dalo by se takhle pokačovat dál, ale neníto nutné, věřte, že tohle album drží rtuť na velmi vysokéhladině až téměř do svého konce. Téměř tvrdím pro to, že jakoposlední přichází na řadu balada „Funeral“, kde Salfatihoteskný hlas doplňuje zejména klávesový doprovod. Jde tak ozklidnění po bouři. Je vidět, že tady se o dramaturgiipřemýšlelo, a tak deska prosviští jako niterný uragán arozhodně má velkou šanci zaujmout.https://www.crazyDiamond.cz/necrocock_truchlohry_recenze/3776https://www.crazyDiamond.cz/necrocock_truchlohry_recenze/3776hackl@volny.cz (Pekárek)Neztrácejí Necrocockovy písně už trochu na absurditě? Vždyť v rámci zpravodajských relací řady televizních stanic zní jímavý klávesový podkres i k těm nejodpornějším kauzám. Tragédie, hlouposti a nechutnosti z celého světa se kolem nás řinou v modu 24/7. Uniknout takovému proudu trapné negace v podstatě není možné. Může se tedy člověk vůbec ještě těšit na další porci dekadentních příběhů, ve kterých klid všedně vedeného života a konvenční hodnoty nemají místo? Měl by, protože se stále může spoléhat na jejich jinakost a nádherné zhudebnění, vyvolávající poslechovou závislost. Zapomeňte na sladkobolné podmazy z televize. Zde, zahalena v nevšedních melodiích, vládne i nadále harmonie protikladů, od těch nenápadných až po ty ostré jako břitva.Jak už jsem naznačil, nálada na dostaveníčko s novou studiovou prací Necra stále nepřicházela, ačkoliv jsem o její přípravě nějaký ten pátek věděl a někde uvnitř se na ni těšil. Cédéčku položenému na přehrávači nakonec nešlo odolat. Po jeho rozpečetění následoval obvyklý scénář. Stačil zvědavý náslech, poté druhý poslech a specifická magie se opět vyjevila – aby vzápětí zvítězila. Album totiž nenabízí jen spoustu krásných melodií, ale ve své komplexnosti i únik par excellence, který se navenek projevuje takovým tím broukáním podivných refrénů při běžných činnostech. Tady se na pilu netlačí. Vše je do detailu vymyšlené a ukotvené v jedinečném náladotvorném stylu, který co do nápadů odkazuje nanejvýš – když už – do vlastní minulosti. Samotné písně čerpají z různých historických období a stylů, od goticko-renesančního a barokního až po rock, metal a pop. Od éry, ve které vládla loutna, cembalo či varhany, až po sbory a dream popové duety. A pak ty minimalistické kytary na těch správných místech, lahůdka. Já vím, asi se opakuji.Své vnímání východisek, jakož i zásadních rysů Tomovy tvorby jsem na tomto webu již párkrát zprostředkoval. O čem tedy vlastně psát? Snad o udržení kvality, dílčích rozdílech, posouvajících aktuální nahrávku do poněkud odlišných sfér, a také o kontinuitě, včetně identifikace rozdílů oproti kolektivněji pojatému projektu KAVIAR KAVALIER. Ale zejména o písních, protože o ty jde především. Novinka jich přináší deset a každá má svou cenu, neboť kromě silného muzikálního náboje disponují nevšední kombinací neskutečného (surreálního) s prožívaným. Necrocock tudíž natočil album, jež se ve svých absolutních hodnotách shoduje se svými předchůdci. Dokonce i v tom, že je zas trochu jiné, jinak baladické. Nejde o pouhou změnu odstínu či techniky, posluchači se i tentokrát odkrývá jiný příběh. Skvělá obálka od Terezy Laznové, jejíž výtvarné portfolio určitě doporučuji zhlédnout, citelně napovídá. Mezi posunem ve vyznění a proměnou výtvarné stránky panuje takřka přímá úměra. Všemu kraluje Tom, jakoby zasazený před rejstříky varhan.Osu nové kolekce znovu trefně vystihuje její název. „Truchlohry“ asociují tragiku, smutek a také soubornost. Máme tu sadu příběhů, pro něž je příznačné kde co, nikoli však striktně definované jednotící téma, které by na všem apriorně ulpívalo. Tom si zas jednou uvolnil ruce a převzal roli vypravěče – trubadúra. Při podivných veršovánkách „odjinud“ budou jedni cítit rozpaky a odcházet, druzí pozorně naslouchat, hltat každé slovo, každý tón a pak se královsky bavit. Sepjetí syrových strun s jemnou elektronikou, do které řadím i různé klávesové rejstříky, zavání dokonalostí. Podobných momentů, nesoucích jeden hitový refrén za druhým a utvářejících unikátní náladu každé písně, je všude plno a mně se chce řvát: „Neboj, Tome, teď podesáté již slyším vše!“:-) Kecám, slyším skoro vše. Celek, jak už bývá zvykem, neuvěřitelně roste a také se proměňuje.Ani na „Truchlohrách“ se, snad s výjimkou razantnější „Havárie v Necrocockově čtvrti“, neuplatní úvahy o větší či menší kytarovosti, popřípadě bigbítovosti. Cílem se stala citlivá orchestrace s ideálním vyvážením všech zvolených prostředků, a to jako naprostý základ pro tvorbu pestrých vokálních linek a postupné budování atmosféry. Nejpřehledněji je v uvedeném směru koncipována minimalistická balada „V soustudánčí“. Stačí zvuk několika rozechvělých strun a má vás. Společně s navazujícím fentanylovým tripem „Zachytím tvou krásu“ tvoří pocitový vrchol desky a kontrast kontrastů. Každá skladba má svou unikátní náladu, kterou propůjčuje i „truchlivému“ celku, jenž ve své vrstevnatosti a nepostižitelnosti vyznívá spíše melancholicky, a přes svou nespornou zábavnost až depresivně. Podstatnou roli v tom sehrává závěrečný žalozpěv „Sen o nekonečných pokojích“ a v něm zmíněné „umírání v přesvědčení“.Začíná se přitom podobně, byť na tvrdší notu. Úvodní a také ústřední motiv-riff ponuré „Jsme zatíženi duchovní pýchou“ drtí posluchače takřka doomově, navíc nad ním zuří perverze úderného refrénu, umocněná druhou kytarou a trubkou. Následuje euforizující a současně posmutnělý hit „Naše auto míří na západ“ s perfektní baskytarovou linkou. Komerčního úspěchu se není třeba obávat, z rádiové soutěže ho spolehlivě vylučuje text. Výše zmíněná druhá, a také podstatně menší část publika si bude každopádně libovat. Nejen zde se objevuje vokální duet. K Necrocockovi zmíněná hudební forma už dávno patří. I na sólové novince mu sekundují Andrea Baslová a Nazaru Bokaz. Pochopitelně, každý z duetů je jiný, všechny jsou ovšem skvělé. Pochválit nyní ten nejlepší by znamenalo opomenout jiný, který bych takto korunoval o pár poslechů později. To samé ostatně platí o každém momentu z desky, pakliže ho člověk dokáže z pocitově hutného celku vyseparovat. Beaty, animé synťáky a mocné kytary si jdou za šera naproti v jakési podivné lidovce „Na klášterních lukách“; temnota sílí. Stylovou gradaci uprostřed alba jsem už zmínil, stejně tak samotný závěr, k němuž se nezadržitelně směřuje přes četné pocitové propasti a vzepětí již od chvíle, kdy osudově zakuká black/folk/doomová „Kukačka“.„Truchlohry“ jsou zkrátka víc než jen další přesvědčivou (pro mě osobně přímo podmanivou) skládankou kontrastních písní od umělce, který svou hudbou stojí mimo domácí undergroundovou scénu, i když k ní nedílně patří. Kontrasty logicky zapůsobí jako první. Poznání, že v rámci řádně zahuštěné pocitové smršti nikde nic nechybí ani nepřebývá, přichází až po řadě opakovaných poslechů. Kdo by si pomyslel, že jednou budu českou scénu adorovat víc než tu zahraniční. PANDEMIA, TRNY A ŽILETKY, teď znovu Tom, Lavadome „boys“, Friml, Otyn, Kapák a řada dalších. Něco se děje. Snad přijde doba, kdy mi tyhle kulturní proudy, jejich prameny, vrcholy a odeznívání, někdo rozebere a vyloží. Asi se máme fakt dobře. Nic jiného mě zatím nenapadá.Jo, pokud se vám zdá, že nezazněla žádná kritika, tak to se vám zdá dobře.:-)https://www.crazyDiamond.cz/mors_principium_est_darkness_invisible_recenze/3775https://www.crazyDiamond.cz/mors_principium_est_darkness_invisible_recenze/3775nobody@nothing.com (Gazďa)Finští klasici melodického death metalu MORS PRINCIPIUM EST jsou jednou z těch kapel, které by měly být mnohem úspěšnější, než jsou. Pětadvacet let na scéně a jedna kvalitní deska následovala druhou. Hudebně špička, která se vyrovná nebo dokonce předčí i ta nejznámější žánrová jména, přesto se stále pohybují na hranici undergroundu. Chybí jim nějaký směr, ksicht, image, schopnost zakomponovat tu muziku do příběhu nebo kontextu. Někomu tahle schopnost není vlastní. Opravdu úspěšné kapely v sobě tohle mají, v případě MORS PRINCIPIUM EST je už ale asi pozdě a byl by to krkolomný veletoč. Partička s komplikovaným názvem (latinsky Smrt je začátek) bohužel asi nikdy nebude veliká, ale snad bude i nadále dělat výbornou muziku. Mně to stačí, ale účty z toho asi kluci nezaplatí.Krkolomné veletoče tihle Finové dělají tak jako tak. V roce 2020 vypustili do světa vynikající desku „Seven“, jednu z těch, kde bych i uvažoval o stoprocentním hodnocení. Přinášela energickou kombinaci agresivních a nápaditých riffů, efektního a thrashově přímočarého deathu a chytlavých kytarových vyhrávek. Vše podbarveno decentním orchestrálním/klávesovým spodkem, který se až na výjimky nedral halasně kupředu, ale spíš doplňoval kytaru, takže občas člověk musel zbystřit ucho, aby rozeznal, kde končí šestistrunka a začíná nějaký ten kláves nebo smyčec. Nešlo o novátorsky převratnou desku, ale byla tak dobře složená a seskládaná, že jí ani dnes, když ji znovu poslouchám, nemůžu vytknout nic. Za muzikou stál Andy Gillion, někdejší finalista mezinárodní soutěže Guitar Idol, a kytara na téhle desce hrála skutečně prim – v riffech i ekvilibristických prstokladech. Kdo si chce poslechnout výborné melodeathové/melothrashové thrashové album v neokázalém a plně funkčním neoklasicistním kytarovém hávu, ať sáhne sem. MORS PRINCIPIUM EST vystoupali tímhle albem na další ze svých mnoha vrcholů.Ale kapela míní a pantáta smrťák mění. Přišel covid, nerealizované turné a prakticky rozpad. Šéf a zpěvák Ville Viljanen se rozhodl Gilliona alias univerzálního autora hudby na posledních čtyřech albech vyhodit na dlažbu, což si pak i dost nehezky vyříkávali na sociálních sítích. Pokud neumíte skládat a vykážete ze dveří jediného člověka v kapele, co to umí, tak jste buď blázen, nebo máte v rukávu trumfové eso. Ukázalo se, že B je správně, a to když Ville zpátky angažoval někdejší kytarové duo Joni Haukio a Jarkko Kokko (ta finská jména jsou někdy úžasná…). S nimi se sice ne úplně v dobrém rozešel před cca deseti lety, ale když vám teče do bot… Zásadní bylo zejména to, že Haukio je vynikající skladatel, a právě z jeho pera vzešly pecky na dvou špičkových albech prvotní éry „Unborn“ (2003) a „Liberation = Termination“ (2007). Staronová sestava se nejdřív rozehřála solidním elpíčkem znovu nahraných vybraných písní z tohoto zmíněného úvodního období, které ale u posluchačů jen vybudilo slintavý reflex očekávání před plnohodnotným počinem. Ten se nám do rukou dostal letos.„Darkness Invisible“ je hudebně opět z pera kytármajstra Haukia, ale nejde o snahu navázat tam, kde v roce 2007 skončil. Ani plynule nepokračujeme tam, kde nás opustila předchozí deska. Osmá fošna je sice hned od prvních tónů nezaměnitelným dílem MORS PRINCIPIUM EST, ale zanořila se do trochu jiných vod. Když návrat, tak ve velkém, řekli si kluci a zakousli se do monumentálního symfonického melodeathu. Velkolepost ukazuje už obal zachycující sál, kde na trůně v tónech barokního chiaroscura zasedla sama smrt, jíž se drobní lidé klaní a koří. Tento obraz pak posluchače přenáší přímo do první písně v podobě počátečního šepotu a modliteb těchto postaviček, písně příznačně nazvané „Of Death“. Jako kdybychom tuhle hudbu poslouchali přímo v kostele, tak mohutně a majestátně působí. Tam, kde na Gillionových deskách vládla jednoznačně kytara, tady do popředí vystupují i symfonické aranže a jsou kytarovým orgiím a zběsilý bicím rovnocenným a naštěstí i důstojným partnerem. Deska je zvukově citlivě vystavěna a všechna ta echa, klávesy, samply nebo sbory se nekotí do nepřehledného sonického bordelu ani powermetalového klišé. Základem je pořád funkční a koncizní death metal, na jehož pevné kostře tyhle barokní ornamenty rostou.Zvukově je deska dokonalá. Od prvotní kolebávé a střednětempové „Of Death“ přes krátké hudebním barokem ovlivněné mezihry „Tenebrae Latebra“ a „An Aria of the Damned“ až po zběsilé šílenosti „Summoning the Dark“, „Beyond the Horizon“ nebo „Venator“ a jeho dvojče „In Sleep There is a Peace“, což je právě ten typ superrychlých skladeb, kvůli kterým máme MORS PRINCIPIUM EST rádi. Přestože je deska takovým sonickým palimpsestem, kde se jedna plocha klade na druhou, tak je zvuková paleta přehledná i tam, kde je těch vrstev velké množství, a deska mezi těmito rovinami elegantně cestuje. Pokrok udělal i zpěvák Ville, jehož vokální projev mívá tendenci zabřednout do šedivosti, jelikož to prostě žádný hlasový génius není. Tady se snaží o širší spektrum, včetně pořádně hlubokého growlu, a jde mu to. Obohaceno o občasné doprovodné sbory to znamená, že i vokálně je album dostatečně barevné a hlasy jsou důstojným partnerem hudebním nástrojům. Skladatelsky je album velmi dobré, i když ne tak jako nejsilnější desky kapely, včetně té minulé. Máme tu ale minimálně čtyři klasiky, z toho dvě překvapivě spíš ve středním tempu. Jednak šestiminutovku „Monuments“ s úžasným houpavým titulním motivem a pak stejně dlouhou temnou „All Life Is Evil“ s překvapivou a melodicky překrásnou operní pasáží uprostřed. Čtyřlístek nejlepších uzavírají rychlejší „Summoning the Dark“ a „The Rivers of Avernus“ s typickými sekanými principiáckými riffy, které jako kdyby vypadly někde z éry „Unborn“.„Darkness Invisible“ je úspěšný návrat jedné z nejlepších melodeathových kapel a MORS PRINCIPIUM EST na ní ukazují, že i po náročném covidovém období a personálních veletočích jsou schopni povstat z popela v plné síle. Skladatelsky solidní a zvukově velmi bohatá deska, která posunula sonickou paletu kapely směrem k velkoleposti a baroknosti. Kdyby někdo natočil Ecovo „Foucaultovo kyvadlo“ můžeme pro soundtrack sáhnout právě sem.https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_tomas_pandemonium/3773https://www.crazyDiamond.cz/rekapitulace_2025_nejlepsi_hudebni_nahravky_a_koncertni_udalosti_tomas_pandemonium/3773nobody@nothing.com (Tomáš)Rok 2025 byl zvláštní. Ani ne tak po kvalitativní stránce, v tomhle to bylo v pořádku, opět se urodily výborné desky a objevily zajímavé nové kapely, nicméně celý rok se jelo ve vlnách. Nic nic, pak se objevila várka alb, člověk to ani nestíhal rychle pobrat, pak zase nic nic, a pak zase další dávka. Na domácí scéně to bylo snad ještě extrémnější, kdy první polovina roku byly vyslovené suchoty. Spousta kapel ale v té době makala na nahrávání, nebo už dokončovala nové desky. A od konce prázdnin to všichni začali postupně vypouštět. Jinak to bylo tak nějak standardní období – pár legend se vrátilo se silnými deskami, pár legend si „jen“ rozšířilo diskografii. Některé pořád ještě mladé kapely se postupně propracovávají do kategorie „legenda“, jiné naopak nenaplnily očekávání mnou do nich vkládaná. A co je potěšující, nadále se objevují nové a nové kapely a interpreti, kteří znamenají příslib do budoucnosti.Můj primární zájem opět směřoval zejména do rockových vod, něco málo jsem si vyzobal z metalu. Pořád se jelo na vlně shoegazu, který je kombinován s noisem nebo indie rockem. Silná je nadále i melodická hardcore scéna, moderní grunge nebo post-punk. Další specifická kategorie, která letos přispěla silným materiálem jsou rockové písničkářky.Našel jsem si ale také čas i na výlety proti proudu času a snažil se rozšiřovat svoje obzory. Jednak jsem se podíval do začátků pop punku (BUZZCOCKS, THE BLUETONES), nebo i jeho novovlných mutací (IGGY POP, ten mi ale moc nesedl). Úplně mě ale nadchly jejich bossanova coververze od francouzské kapely NOUVELLE VAGUE, která pokrývá vše od punku, přes new wave, osmdesátkové indie, krautrock až po elektropop nebo rannou elektronickou scénu. Nepohrdl jsem ani metalem (ARAKAIN, reedice „Black Jack“, u téhle kapely mám ještě velké rezervy). Oslnili mě SUPERTRAMP a jejich „Breakfast In America“. V minulosti jsem aktivně ignoroval MY CHEMICAL ROMANCE, asi kvůli hypeu, který se kolem nich před 20 lety vytvořil. Dal jsem jim ale šanci, a zejména poslední dvě alba jsou skvělá. Sypu si popel na hlavu a do uší.Trochu slabší rok to byl pro moje oblíbené menší „scény“, konkrétně Austrálii a Kanadu. Jednak co se týče množství alb, které zároveň, až na výjimky, nebyly tak výrazné jako v minulých letech. Nemám čas se utápět ve zklamáních a lítosti, ale u jedné kapely udělám výjimku. Mladá irská formace NEWDAD letos vydala svůj debut, který sice není tragický, ale je takový nemastný neslaný. Ok, nic se neděje, nijak zvlášť jsem tu kapelu stejně neprožíval. Pak ale hráli v KEXP a já zíral jak puk. To snad není možný, aby to byla stejná kapela. Tak jsem si je pustil ještě v Audiotree, a pak ještě nějaké festivalové záznamy a verdikt je jasný. Perfektní kapela byla na debutu zabitá produkcí. To, co je z desky bezpohlavní, s pokusem o moderní radio friendly studiový zvuk, který ale nepříjemně inklinuje k tuctovému slizkému mainstreamu, je naživo dokonalý mix moderního syrového indie rocku s prvky shoegaze. S energií, s nábojem, patřičně tvrdé, svěží a zajímavé. Trestuhodně promarněný potenciál.Začněme teda mezinárodní scénou. Vybrat vítěze nebylo úplně jednoduché, ale udělat se to muselo. O většině zajímavých alb co mi letos prošla ušima jsem něco napsal, a nejspíš vám ještě několik dalších postupně vnutím.SCOWL – Are We All AngelsSUZANNE VEGA – Flying With AngelsBLONDSHELL – If You Asked For A PictureMOMMA – Welcome To My Blue SkyPRESS CLUB – To All The Ones That I LoveGLAZYHAZE – SonicLARKIN POE – BloomTHE PALE WHITE – The Big SadSLOW MASS – Low On FootGREAT GRANDPA – Patience, MoonbeamLAURA JANE GRACE – Adventure ClubDEFTONES – Private MusicBLACK HONEY – SoakSUEDE – AntidepressantsHAYLEY WILLIAMS – Ego Death At A Bachelorette PartyTHE CASCET LOTTERY – Feel The TeethCAPTAIN KAISER – Belgian BoyTHRICE – Horizons / WestOVERSIZE – Vital SignsWET LEG – MoisturizerL.A.WITCH – DoggodSOMERSET THROWER – Take Only What You Need To SurviveDINOSAUR PILE-UP – I´ve Felt BetterTHE HIVES – The Hives Forever, Forever The HivesDIE SPITZ – Something To ConsumeDANKO JONES - Leo RisingLAVEDA – Love, DarlaAFI – Silver Bleeds The Black Sun…Navíc jsem i letos doháněl historické resty, takže pár starších vynikajících desek, které mi zatím unikaly jsem doposlouchal a rozšířil si tak svoje obzory.FREE THROW – Those Days Are Gone (2014)KILL BIRDS – Kill Birds (2019)DEHD – Poetry (2024)WE HATE YOU PLEASE DIE – Chamber Songs (2024)CITIZEN – Everybody Is Going To Heaven (2015)L.A. WITCH – L.A. Witch (2017)WHITE LUNG – Deep Fantasy (2014)Na domácí scéně si letos vítězství hezky podělí vždy jeden zástupce z každé země, kteří jsou si ale stylově docela blízkí. Slovenská scéna letos minimální pohyb, ale možná mi něco uniklo. Česká komunita se zato vytasila hned s několika vynikajícíma alby, a proto přiznávám bez mučení, že u vítěze bylo rozhodnutí podpořeno i dávkou nostalgie a upřímné radosti z návratu.Ze starších věcí jsem se i díky knížce „Šeptej nahlas“ ponořil do shoegazové vlny ze začátku devadesátek a projel si zásadní alba legend ECSTACY OF ST. THERESA, HERE, TOYEN, THE NAKED SOULS. Ačkoliv jsem je měl ve svém archivu, nikdy jsem se jim do hloubky nevěnoval. A protože jsem tu scénu v té době aktivně nezažil, bylo to téměř panenské objevování.PROUZA – V téhle doběWALTER SCHNITZELSSON – Tí druhíJAMARON – Něco zůstanePAN LYNX – Odvrácená strana lesaI LOVE YOU HONEY BUNNY – Don´t Look When I´m ChangingDEAF HEART – CaligulaRYBIČKY 48 – Big BýtMŇÁGA A ŽĎORP – Hoříš? Hořím!SLUT – Soul BoosterDĚTI DEŠTĚ – Mlžný úvod, jasný konecCIVILNÍ OBRANA – GenCoEVERSAME – Love ends fast, and neverATOMY NEVADÍ – Přibližovadla EP (být to full deska, berou vítězství)Resty z roku 2024, které jsem zpracoval až letos a stojí za zmínku:50M ZNAK – Nadechnout seČAD – Veľký treskCHOROBOPOP – Svobodě na stopěKVĚTY – 41 minutTHULSA – Přikryti stínyPUDING PANI ELVISOVEJ – AhojŠTAMGASTI – Subcultural beatKoncerty – letos jsem to mírně flákal. Zejména na podzim jich bylo požehnaně, ale dávat více než jeden za týden už začíná být nad moje síly. Každopádně kapely se snaží, kluby a koncertní prostory minimálně v Praze fungují slušně, zde není prostor na stížnosti. Ze všech koncertů jsem dodal report, takže jen rychlý přehled:VIDIEK – Lucerna Music Bar, PrahaTHE PROSTITUTES – Roxy, PrahaCIVILNÍ OBRANA – Lucerna Music Bar, PrahaJAMARON – Buena Vista, PlzeňINÉ KAFE – Lucerna Music Bar, PrahaTATA BOJS – Fórum Karlín, PrahaHORKÝŽE SLÍŽE + INÉ KAFE – Kulturní dům, KladnoKORBEN DALLAS + BILLY BARMAN – Lucerna Music Bar, PrahaHELMUTOVA STŘÍKAČKA – Weranda, BratislavaMORCHEEBA – SaSaZu, PrahaBYT Č.4 + ATOMY NEVADÍ – Palác Akropolis, PrahaRYBIČKY 48 – Fórum Karlín, PrahaHELMUTOVA STŘÍKAČKA + LETY MIMO – Rock Café, PrahaGuilty pleasure – letos zůstávám na domácí scéně a beru si z obou států jednoho zástupce. MIDI LIDI poslouchám už několik let, teď jsem pokročil a koupil si i jejich desky na CD. Baví mě jejich hrátky s českým jazykem, jejich vypointované příběhy, jejich hluboké myšlenkové konstrukty, které jsou často nemilosrdné, ale bohužel vždy pravdivé. A všechno, i ty nejzávažnější témata, je to podané neskutečně milou a hravou formou. Jejich přesným opakem jsou slovenští BERLIN MANSON. Mladí punkáči, kteří postupem let zmutovali do trapu, elektronicko-rapové agresivní formy, která je nemilosrdně upřímná, nebere si servítky a někdy je až bolestivé to poslouchat. Je to ale zároveň krásné okno do hlavy mladé generace, do jejich vidění světa, co je trápí, co je baví, jak žijí.Dovolím si zároveň poděkovat všem ať už za příjemné ohlasy na články, na zajímavé diskuze i na hodnotné tipy na desky nebo kapely. Ať vám muzika i nadále přináší radost.https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_dry_recenze/3772https://www.crazyDiamond.cz/pj_harvey_dry_recenze/3772nobody@nothing.com (Tomáš)Nekorunovaná královna ostrovního alternativního rocku. Mě samotného při přípravě článků o PJ Harvey překvapilo, jak málo vysloveně rockových písničkářek od devadesátých let dále na britské scéně fungovalo, zejména v porovnání s Amerikou. Ano, samozřejmě i v Británii je hodně „samostatných“ umělkyň (tj. ne zpěvaček v různých kapelách), ale málokterá se pohybuje ve vysloveně rockových vodách. Čímž rozhodně nechci snižovat význam PJ Harvey, protože ta snese nejpřísnější kritéria i v mezinárodním přesahu. A další body navíc získává za svoji originalitu a nadčasovost. Vždy si jde vlastní cestou, neustále mění svůj zvuk i styl, je nezávislá a autentická.Polly Jean Harvey se narodila v roce 1969 do rodiny hipisáků na venkově v hrabství Dorset v Jižní Anglii. Dětství prožila na rodinné farmě, přičemž už zde jí ovlivnil společenský okruh, ve kterém se rodina pohybovala. Od mala proto poslouchala hodně folku a blues, včetně třeba CAPTAIN BEEFHEART, Boba Dylana, HOWLING WOLF nebo THE ROLLING STONES. Je zajímavé, že prvním hudebním nástrojem, na kterém se naučila hrát, byl saxofon. K němu se pak vrátila při živých vystoupeních v novém tisíciletí. Následovala pak samozřejmě kytara, která se stane do budoucna jejím dominantním nástrojem a jasným poznávacím znamením. V roce 1988 se připojuje ke kapele AUTOMATIC DLAMINI, kde hraje na saxofon, doprovodnou kytaru a přispívá i vokály. Stylově se jedná o alternativní rock, kde dostávají dost prostoru i akustické nástroje, je přiměřeně syrový, ale zároveň jasně identifikovatelný jako osmdesátková záležitost. Každopádně je evidentní, že stylově i zvukově tohle těleso mělo značný vliv na budoucí tvorbu Polly. Tato epizoda je důležitá i z pohledu zakladatele kapely, kterým je John Parish. Tento skladatel a multiinstrumentalista se do budoucna stane blízkým spolupracovníkem PJ Harvey, producentem jejích alb, a dokonce natočí i dvě společné desky.V lednu 1991 se PJ vydává na polo-sólovou dráhu. Uskupení funguje sice pod jejím jménem, ale fakticky se jedná o kapelu, kde figurují ještě další dva spoluhráči ze zmiňovaných AUTOMATIC DLAMINI, konkrétně bubeník Rob Ellis a basák Ian Oliver. Ten se ale zanedlouho vrátil do původní kapely a nahradil ho Steve Vaughan. Někdy se proto označují i jako PJ HARVEY TRIO. Každopádně vývoj šel rychle kupředu. V dubnu první koncert, v červnu přesun do Londýna, kde kapela nahrála několik demo snímků, které následně rozeslala nezávislým vydavatelstvím. Zaujali label Too Pure, který jim v říjnu 1991 vydal první singl „Dress“. Byla to trefa do černého a skupina byla najednou novou senzací nezávislé scény. Mezitím už ve studiu The Icehouse v Yeovilu probíhalo nahrávání debutu, které se vešlo do skromného budgetu zhruba pěti tisíc dolarů. Bezpochyby to byla dobrá investice. I druhý singl, v únoru 1992 vydaná „Sheela-Na-Gig“, se totiž stala hitovkou a album samotné pak v březnu dosáhlo na jedenáctou příčku domácí hitparády. Což v kontextu zvuku a stylu nahrávky považuji za malý zázrak. Když předběhnu, tak deska „Dry“ si vedla velice dobře i za oceánem a její celkové prodeje dnes oscilují přes 250 tisíc kousků.Jestli jste album někdo ještě neslyšel a zvažujete to, předem vás varuji. Je to velice syrová, ortodoxně nezávislá deska s výrazně alternativním zvukem. A i díky tomu je skvělá. Působí nekompromisně, drsně, nic nám neulehčuje, nic nám nedává zadarmo. Je to manifest. Ber nebo nech být. Přesto, že album působí jednoduše a jeho drsná venkovní fasáda může leckoho odrazovat, je to velice komplexní díl. Představuje mladou Polly jako nesmírně talentovanou autorku, ať už textů, nebo i hudby. V její muzice se potkává hard rock s grungem, alternativní rock s punkem, najdeme zde odkazy na blues i jižanský rock. Všechno je to usazené do garage rockové estetiky, která je hlučná, ostrá a intenzivní. Hudební základ pak dále rozvíjí přes svůj skvělý hlas, se kterým pracuje pozoruhodně vynalézavým způsobem. Většinu času sice zpívá normálně, což v jejím případě znamená velice kvalitně, ale prokládá to tu drobnými, jindy výraznějšími nuancemi, které celku dodávají pestrost a barevnost. Silnější důraz, zvýšení hlasu, kratičký falzet, hypnotický pološepot, křehké frázování. Dokáže zazpívat rockově tvrdě, ale i folkově jemně nebo psychedelicky zasněně. Pořád si přitom ale zachovává svoji ženskost, nesnaží se být v tomto mužském světě nepřirozeně drsnou rockerkou nebo nihilistickou punkerkou. A přes tyto neustálé změny a drobné finesy velice efektně pracuje s emocemi a atmosférou jednotlivých písní. Co tam máme dál? Dramaturgie songů. Tady s oblibou využívá osvědčený quiet-loud-quiet formát, který přes dynamické výkyvy dodává písničkám energii a drive. Album je mixem relativně přímočarých hitovek, ale i strukturou komplikovanější konstrukcí, kde se nebojí vykročit do silně alternativních sfér. No a pak tu máme ještě textařskou část, ve které Polly vysloveně exceluje.Přesto, že to k tomu svádí, a média to s oblibou i dělala, Polly vždy odmítala být řazena k feministkám. Ačkoliv se to v jejich textech hemží narážkami v tomto duchu, v podstatě dává jen průchod své ženské energii a zkušenostem. Není útočná ani bojovně anti-mužská, jen přirozeně drsná. Což je zajímavé, zejména v kontrastu s tím, jak civilně a křehce působí při rozhovorech. Mluví klidným a tichým hlasem s nádhernou „oxfordskou“ angličtinou profesorky literatury. Sexualitu řeší v obou zmíněných singlech. „Dress“ je příběhem ženy, která si přes nepohodlné a nepraktické šaty snaží vybojovat pozornost muže a samozřejmě to skončí neúspěchem a jejím ponížením. Samotný song je vynikající po všech stránkách. Melodickou strukturou je to jasný hit. Zvukově a dramaturgicky z něj museli čerpat BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, protože přesně takto zněli na svém debutu o deset let později. Atmosféra je plná napětí, možná i stresu, který roste paralelně s vývojem příběhu. Polly zde geniálně pracuje s různými hlasovými polohami, do songu zakomponovala i orchestraci a zajímavé sólo ve stylu jižanského blues. To vše na ploše lehce přes tři minuty. „Sheela-Na-Gig“ získala svůj název od keltských kamenných soch zobrazujících nahé ženy v podřepu, roztahující své obnažené přirození, a přitom se šíleně smějící. Polly to dává do konotací s exhibicionizmem a určitou morální nečistotou, která je následně muži odmítaná. Zároveň je zde kontrast mezi humorem a horrorem, a celé je to vlastně hodně ulítlé. Ale většina textů není explicitních, takže významů, nebo i vysvětlení může být více. Každopádně zde máme zajímavý stoner začátek, který se pak přes nervózní rytmiku propracuje do typického PIXIES-stylu. Na YT doporučuji záznam tohoto songu z Readingu 1992. Tyto dva singly jsou skutečně perlami desky, ale to neznamená, že by zbytek nestál za pozornost. Právě naopak, najdeme zde i další silné kousky. Třeba dva kousky v textech silně čerpající z biblické tematiky. „Hair“ se motá kolem příběhu Samsona a Dalily (Delilah), samozřejmě metaforicky usazeném do současných vztahových reálií. Song se vyznačuje v první části kolovrátkovým riffem a rytmem s bluesovým nádechem, ale postupně nabírá na svalové hardrockové hmotě až se v intenzivním finále dostává za hranice noise rocku. Ještě více se mi líbí závěrečná „Water“, která se z hypnotického začátku přehoupne do slušného valivého grunge. Je to příběh plný pochyb o křesťanství, o jeho základních ideologických kamenech a náplni. Rozporují se tu různé zázraky popisované v Bibli a i samotná protagonistka zde praktikuje „chůzi“ po vodě, do které se ale postupně ponořuje a bourá tím další mýtus.Zmínil bych i relativně přímočarý grunge „O Stella“, který je tvrdý i skočný zároveň. Její pojetí grunge je ale jiné než to typicky americké. I když tam paralely slyšíme, mozek to i automaticky řadí do kategorie „grunge“, ale má to těžko popsatelnou ostrovní esenci, která i v kombinaci se ženským elementem tomu dává specifické vyznění. Blízko k PIXIES má pak „Joe“, který charakterizuje jejich typická bláznivá rytmika a alternativní melodika. Zajímavý koncept pak předvádí „Plant And Rags“. Ve stylu akustické balady od NIRVANY to vypadá na emotivní záležitost, song ale postupně ovládne drásavá orchestrace, která je hlavní zdrojem hluku. V podstatě takový orchestrální noise rock, protože zbytek kapely se fakt drží v pozadí. Povedená je i „Victory“, tajemný song postavený na výrazné basové lince. Slide kytara ho postupně hezky otevře do mohutného hard rocku a vyvrcholí to intenzivním a hlučným závěrem.Při podobných nahrávkách, které jsou obsahově velice silné, ale technicky mají své rezervy, se člověk občas zamyslí, co kdyby? Co kdyby se to nahrálo v kvalitnějším studiu? Co kdyby měli po ruce slušného producenta? Co kdyby měli větší budget a mohli se s nahrávkou vyhrát? A pak si řeknu, že je to vlastně tak, jak to má být. Je to přece nezávislá nahrávka. Všechna ta syrovost a nedokonalost jí dodává na autenticitě, na atmosféře, demonstruje její alternativnost. Tohle všechno je součástí celku, který funguje jen v této konstelaci. Zachycuje kapelu v konkrétním čase, v konkrétní fázi jejího vývoje. A přesně tak vidím i Polly. Divokou, nesvázanou, nezávislou, absolutně cool!https://www.crazyDiamond.cz/three_days_grace_alienation_recenze/3770https://www.crazyDiamond.cz/three_days_grace_alienation_recenze/3770janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zkušená kanadská čtyřka THREE DAYS GRACE mána svém kontě již osm řadových desek, včetně té poslední adost možná nejlepší, která nese název „Alienation“. Kapela vznikla v doběpost-mileniálního kvasu alternativního rocku kombinujícího své žánrové atributy s postupy příznačné pro vstřícnější a melodickou formu nu-metalu. Novinka je pravděpodobně dosud jejich nejlepší práce, kterou navíc kritika (Loudwire) oceňuje označením nejlepšího rockového alba letošní sezóny. Kladem této kapely je bezproblémová chytlavost, tah na refrény a snadná, byť ne laciná konzumovatelnost, negativem pak skoro až umělohmotně vycizelovaný zvuk, který je pročištěn od nedostatků a na leckoho může při pozornějším poslechu působit až neživotně. Nicméně nová deska je postavená na chytlavých rockových hymnách s moderním zvukem a své příznivce si určitě bez problémů najde. Za mne jde určitě o srovnatelně dobrou věc s posledním albem LINKIN´PARK.Asi není třeba připomínat, že tahle kapela se nikdy nedostala doprvní žánrové ligy, takže svou popularitou ani nikdy nemohlakonkurovat světoznámým formacím jako právě výše zmínění LINKIN´PARK, či další kapely podobného ražení jako PAPA ROACH čiP.O.D., nicméně právě z novinky je patrné, že jejich skladby mají v sobě nezanedbatelnouchytlavost a útočí podobnými zbraněmi jako význačnějšíamerické grupy. Základem úspěchu je nejen střídmě pojatá kombinace groovyzákladů a kytar, to vše dozdobeno lehkým odérem elektroniky, nad čímž znípříjemně poslouchatelný vokál Matta Walsta a nově i čerstvěpříchozího kytaristy Adama Gontiera. Právě vokální duo celou novinku ozvláštňuje a dělá rozmanitou. Jejich souhra se logicky jeví jako pozitivní prvek vyznění celé desky. Zpěváky lze však nazvat nejménězkušenými borci v sestavě. V té od začátku fungování THREE DAYS GRACE nechybělo především trio Barry Stock – kytara, Brad Walst –baskytara, Neil Sanderson – bicí. Kapela se příliš nerozpakujes hity opatřenými silně chytlavým nábojem a emocemi, ty posléze vygradovává a zdobí pohodově poslouchatelnými refrény. Album zkoumá temná existenciální témata jako izolace, úzkost, závislosti či vztahové životní ztráty, což skladbám dodává právě na silnější emocionalitě. V případě aktuálních songů od THREE DAYS GRACE však nejde o nějakounucenou hoňbu za co nejvelkolepějšími a nejsrdceryvnějšími nápěvy, ale o poměrně vkusně řešené rock/metalové songy s moderním zvukem apotenciálem zalíbit se. U posluchačů nebazírujících na nějaké progresi a celkově u méně náročných se kapela může velmi sympaticky zapsat, neboť deska je opravdu plná líbivých vypalovaček. Za mne tedy docela pohodová věc. Nic víc, nic míň.https://www.crazyDiamond.cz/afi_silver_bleeds_the_black_sun_recenze/3771https://www.crazyDiamond.cz/afi_silver_bleeds_the_black_sun_recenze/3771nobody@nothing.com (Tomáš)Málokdy mě dokáže šokovat kapela, kterou poslouchám už více než dvacet let. Kalifornskému kvartetu AFI se to ale letos povedlo. Ačkoliv jsem u nich zvyklý na zvukové a stylové proměny, výsledek, s jakým se dostavili teď, značil víc než jen mírný úkrok stranou. První reakce byla odmítavá. Takhle tedy pánové ne! Jenže něco malého a zlomyslného, hluboko v mozku ukrytého, mě nutilo se k desce vracet.Když vynechám ranou tvorbu z devadesátek, kdy kapela jela relativně ortodoxní hardcore/punk, takže naspeedované, naštvané a nemelodické rychlovky, tak od alba „Sing The Sorrow“ (2003) mi AFI dělají jen samou radost. Zajímavá kombinace moderního alternativního rocku s post-hardcorem i emo-rockem, prostoupená gotickou atmosférou, vybudovanou na velkolepých sborech a stadiónových refrénech, je zde doslova strhující. Zmiňované ingredience na následujících deskách AFI kombinovaly v různých poměrech, takže albům dokázali vtisknout vždy trochu jinou tvář, a zároveň si zachovat svůj typický rukopis. Novinka ale po letech pozvolné evoluce přichází s revolucí.První výstrahou byly snímky zpěváka Davey Havoka na nějakém zahraničním hudebním serveru, kde se řešila jeho nová a značně překvapivá image. Poslední roky působil už značně civilně, éra divokých účesů, výrazného make-upu a gotické stylizace už byla za ním, možná i proto nové fotky vyvolaly tolik poprasku. Nebýt titulky s jeho jménem, ani bych ho nepoznal. Mohutné vousy, kotlety, kudrnaté vlasy, prostě béčkový americký pornoherec jak z Hustleru Larryho Flynta ze začátku osmdesátek. A deska i skutečně zní po stylistické stránce jako ze začátku osmdesátých let. Samozřejmě s moderním, technicky kvalitním zvukem a profesionální produkcí. Asi je to do určité míry retro, na druhou stranu moje orientace v gotickém rocku je velice povrchní, takže to beru spíše jako uvedení do tématu.Jestli jste fanoušky kapel jako BAUHAUS, THE SISTERS OF MERCY, THE MISSION nebo dávnějších THE CURE, jste tady na správném místě. Tohle je totiž ortodoxní gotický rock. Což na druhou stranu vůbec nejde dohromady s aktuálním výzorem zpěváka a hlavní tváře kapely. Mimochodem AFI znamená „A Fire Inside“. A kolekce je skutečně poháněna docela intenzivním vnitřním ohněm, spalujícím určitou hloubkovou naštvanost, zakomponovanou v jednotlivých písních. Možná i proto po zvukové stránce není album ledově chladné, jak by člověk možná od gotického rocku, říznutého post-punkem, očekával. Jejich stylová reinkarnace totiž působí relativně přívětivě, jestli to trochu přeženu, tak až téměř hřejivě. Když už jsme u zvuku, ten je skutečně špičkový, výborně vybalancovaný. Je vidět, že si někdo dal záležet, aby působil old schoolově, ale zároveň obsáhnul všechny moderní technické vymoženosti. Líbí se mi třeba krásné dunivé bicí, posazené v mixu hodně vepředu, dominantně udávající rytmus. Hluboká basa je aktivně podporuje a doplňuje.Jednotlivé songy na albu se v různé míře přiklánějí k jednotlivým stylovým odbočkám. Máme zde písničky, které směřují více do post-punkových vod, a zároveň se nebojí ho ladit do tanečnější formy. „Holy Vision“ je jak dělaný pro undergroundový taneční klub za zdí v Západním Berlíně v roce 1983. Do tempa pak ještě přidají v „Ash Speck In A Green Eye“, kde zaujme ornamentálně bohatá kytarová linka. Hloubavější stránku aktuální tvorby kapely reprezentuje třeba otvírák „The Bird Of Prey“, kde máme zakomponovanou i akustickou kytaru, nebo rozsáhlejší syntezátorové plochy. Nostalgie se zde potkává s tajemnem a vytváří velice přitažlivou atmosféru. V podobném duchu se nese i „Blasphemy And Excess“, která je ale ještě o krok blíže k hardrockové mohutnosti. Opět nabízí výbornou rytmiku, kde zejména kotle u bicích duní snad s téměř trojnásobnou ozvěnou.Kapely umí být ale i kousavější. „Behind The Clock“, určitě jeden z vrcholů alba, má sice hodně zemitý základ postavený kolem mohutné basové linky, z ní ale vystřelují ostré kytarové drápky, které temně pojatému songu dodávají na intenzitě. Je to trochu depka, trochu rockového drivu, trochu pompéznosti. Rychlejší „Marguerite“ opět předvádí krásné kytarové textury, které kombinují rozsáhlejší plošné konstrukce protkané vybrnkávanými motivy. Díky nim zní song velice zdobně a bohatě. Snad jedinkrát kapela udělá výraznější úkrok stranou směrem k elektronice. Temná „A World Unmade“ ve středním tempu má silně industriální nádech. I samotné bicí zde znějí jako chladný a neživý automat.Až na samotný závěr si pak AFI nechali největší bombu. „Nooneunderground“ je přetavením jejich hardcore punkovým kořenů do gotického rocku. Agresivní, dynamická, zběsilá a rozcuchaná. Parádní basová linka, štěkaný zpěv, kvílivé kytary. Song letí jak o život, zachovává si ale pořád slušnou melodiku a přidává dystopickou atmosféru. Ještě musím zmínit krásný cover, kde zajímavě kombinují základní barevný podklad právě s motive slunce a rozmazanou perspektivou. Jednoduché, abstraktní, estetické.Samotná kapela si je vědoma, že s aktuální deskou udělala hodně riskantní krok. Chtělo to odvahu udělat si věci po svém, bez ohledu na možné následky. Kritici zatím pějí samé chvály a řadí desku „Silver Bleed The Black Sun…“ mezi nejlepší kousky diskografie AFI. Já, pravda až po prvotním šoku, jsem v ní také našel zalíbení. Asi to nebude můj nejoblíbenější kousek z jejich katalogu, ale rozhodně jí považuji za více než dobrou. Takže uvidíme jestli jí zkousnou fandové.https://www.crazyDiamond.cz/drain_is_your_friend_recenze/3769https://www.crazyDiamond.cz/drain_is_your_friend_recenze/3769janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Efektivní, odvážné a intenzivní album se spoustou breaků a nápadných refrénů, tak lze nazvat třetí řadovku kapely DRAIN. Jestliže stále hodně nadějní TURNSTILE letos lavírovali mezi snovými náladami a punkovou přímočarostí, zde se naopak fanoušek dočkal jízdy od začátku do konce. O co tedy vlastně jde? Kalifornská hardcore/thrash (zkrátka crossover) formace DRAIN přichází se svou třetí řadovou deskou „…Is Your Friend“ a nutno říct,že si udržuje stále potřebný švih, neboť skladby se vykazujíobstojně intenzivním groovem, rozpumpovanými tempy i riffovou ostrostí.Stejně tak prožitek frontmana Sammyho Ciamitara budí v každé chvíli dojem vyostřeně koncentrované jízdy, která je plná zaujetí a prožitku. Dotyčný křikloun svýmzpůsobem v určitých momentech připomíná dokonce hlasový projev MarkaOseguedy (DEATH ANGEL, KERRY KING), navzdory faktu, že hudba DRAIN v podstatěnemá nic společného s pravověrným thrash metalem. Mnohem spíšese o ní dá hovořit jako o crossoveru, protože hardcore/punková složka v jejich tvorbě drtivě převládá. Songy kromě intenzity nabízejí poměrnědobře poslouchatelné, nosné linky a vykazují se výraznými chorály,takže lze říci, že deska je jakoby dělaná pro stadióny, obrovské mosh-pity pod pódiem a hromadnou zábavu. Podstatné je, že tyhle songy poměrně dobře baví. K personální historii DRAIN. Kapelu založil právě výše zmíněný vokalista Sammy Ciamitaro spolu s bubeníkem Timem Flegalem a to již v roce 2014,postupně se k této dvojici připojili ještě dalšíhudebníci, aby se aktuální sestava skrze několik změn vyladila. Konkrétně v roce 2016, kdydošlo na nástup dvou dalších dlouholetých členů – kytaristůCodyho Chaveze a Parkera MacClellana. Stabilním baskytaristou je zdeAJ Hoenings a to od roku 2022, přičemž ten měl na onom postu dvapředchůdce. Hudba DRAIN od začátku do konce divoce moshuje a upomene dost možnána scénu okolo richmondských MUNICIPAL WASTE, přičemž na všechen ten crossoverový mišmašhledí spíše z druhé strany jeho hranice, konkrétně z té, kde ve zvuku jednoznačně převládají hardcore atributy. Vytažená baskytara,houpavý ráz skladeb, grooveové fáze charakterizované pestrými rytmy a do toho všeho ony, tak trochu afektovanédeklamace. „...Is Your Friend“ je určitě deskou, která vlastníšpičkový, plný a prvotřídní zvuk, který je radost poslouchat. Skladby mají vnitřní náboj a intenzitu. Chytlavost zde určitě zastoupena je, byť má stále ještě rezervy. „…Is Your Friend“ je krátká, rychlá a intenzivní jízda — deska trvající jen 28 minut a jedoucí v svižném tempu od začátku dokonce. Album vydané u Epitaph Records se může pyšnit tím, že bylo nahráno naživo ve studiu bez jakéhokoliv dodatečného zásahu programování. Tahle věc mu tak dodává syrový, autentický feeling, jako byste byli přímo v pitu během koncertu. Frontman SammyCiaramitaro míchá v textech osobní i společná témata — od úvah o přátelství a komunitě hardcore scény, po introspektivní texty o strachu, úzkosti čiradosti z přítomného dění. A pokud budu citovat zahraniční zdroje, tak albem prostupuje pocit vděčnosti a radosti ze sdílených zážitků ze společnosti kamarádů afanoušků. Věci v posledních dvou větách jsem vyčetl, nejsou z mé hlavy, ale dodávají zásadní rámec obrazu této kapely.https://www.crazyDiamond.cz/laveda_love_darla_recenze/3768https://www.crazyDiamond.cz/laveda_love_darla_recenze/3768nobody@nothing.com (Tomáš)SONIC YOUTH pro generaci Z. Ano, uznávám, je to možná troufalé tvrzení, ale při poslechu mladého kvarteta z Brooklynu v New Yorku mi tyto legendy ze stejného města neustále naskakují. Není to žádné bohapusté kopírování a vykrádání, ale hudebně, zvukově i atmosférou jsou obě kapely takříkajíc „na jedné vlně“. „Love, Darla“ je už třetí deskou LAVEDA, což není špatný výsledek na zhruba 6 let existence. Dá se říct, že kapela je produktem „lockdownů“, protože sice vznikla zhruba rok před tímto šílenstvím, ale debut vydala právě v roce 2020 a byla jím silně ovlivněna. Tak či onak, jejich muziku bych primárně charakterizoval jako alternativní experimentální rock, ve kterém se objevují i prvky noise, shoegaze nebo indie a punku. Zvukově zůstávají v bezpečí nezávislé scény, a to samé platí i pro melodiku. Určitě to není avantgarda, ale k vysloveně popovým melodiím mají ještě daleko. Umím si představit, že takhle nějak by zněli zmiňovaní SONIC YOUTH, kdyby koncem osmdesátek měli k dispozici dnešní technické možnosti malých studií. Zvuk alba v sobě nese atmosféru přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bylo to období, kdy alternativní rock už vystupoval z undergroundu, ale ještě nebyl vpuštěn do mainstreamu.Dominantním poznávacím znakem kapely je výrazný vokál Ali Genevich, která k tomu ještě stíhá pokrývat i kytaru. Její hlas má mladistvý, „holčičí“ zabarvení, ale nenechte se zmást. Pracuje s ním jako zkušená zpěvačka a dokáže měnit jeho barvu, nasazení i důraz, aby pokrývala různé nálady jednotlivých songů. Zároveň z ní vyzařuje zvláštní klid, který může být někdy až lehce hypnotický. V sekundě ale dokáže přepnout do vypjatého, a vlastně až drásavě naléhavého módu, kterým nás odkloní do úplně nové dimenze.Krásný noiseový začátek otvíráku „Care“, kde téměř přesně celou minutu zní jen skřípění kytar a vazbení reprobeden, jasně deklaruje, že tohle nebude muzika pro Tik-Tok. Skladba se pak slušně rozjede zhruba ve stylu zmiňovaných SONIC YOUTH v období kolem alba „Sister“. Je naléhavá, chvíli má tendenci hladit, ale vzápětí sklouzává do intenzivního módu. Instrumentace dostává značný prostor, se zpěvem se spíše šetří. Závěrečná minutka se pak stočí směrem k ambientnímu dojezdu. Post-punkový začátek „Cellphone“ s výraznou basou a suchými bicími jakoby už naznačoval, že tahle skladba bude perlou alba. Výjimečně melodická, s perfektním groovem a vynikajícím textem o zhoubném účinku neustálé přítomnosti mladé generace na mobilech. Skočný rytmus ve stylu moderního indie dělá ze songu jasnou hitovku. Hned v dalším songu „I Wish“ se ale opět vracíme do alternativnějších vod a stylem zpěvu se Ali blíží Kim Gordon. Když se ale skladba pořádně rozjede, ukazuje svým vypjatým zpěvem vlastní svébytnou pěveckou identitu. Většina skladeb se nese v ponuré, někdy až temné atmosféře. Jakoby se kapela cíleně vyhýbala přímočarým konstrukcím. Budování písniček není uspěchané, kapela si dává načas. Samozřejmě v rámci možností, protože většina skladeb se pohybuje v délce kolem tří minut. Každopádně posluchač má dostatek prostoru nasát atmosféru, nechat se pohltit přemýšlivou náladou a zároveň získat potřebu a chuť se k albu znova vrátit a objevovat ho více do hloubky. I díky relativně pestrému zvuku, kdy se skladby zahalují jak do osmdesátkových alternativně rockových závojů, tak modernějších indie rockových zvuků, občasných dreampopově/shoegazových nadstaveb, nebo i post-punkové odtažitosti, je album zajímavě nejednotvárné. Z těch modernějších zmíním třeba „Heaven“, další příklad více melodicky pojatého songu. Zde opět Ali kouzlí se svým hlasem. Od jemného a citlivého zpěvu, přes znuděné a nepřítomné polohy, až po citově vypjatý a hlučný téměř řev, máme zde vše. Zajímavý koncept zvolili u „Highway Meditation“. Song se pomalu a líně převaluje, noiseově a psychedelicky rozplizlý směruje odnikud nikam. Pak šleha a najednou je to z toho téměř punková vypalovačka uhánějící o život. A pro jistotu to několikrát zopakují. Výborná je i následující „Bonehead“. Opět pořádně dlouhý úvod, který svým klidem trpělivě připravuje půdu. Z čista jasna se objeví parádní kytarový riff, který snad importovali z Británie ze začátku devadesátek, kde ho museli vyšlechtit buď u CATHERINE WHEEL nebo PJ HARVEY a song je najednou úplně jinde. Špetku elektroniky vpustili do „Tim Burton´s Tower“ a díky tomu je z toho úplně moderní indie rock, zvukově absolutně aktuální. Strašidelně pojatá závěrečná „Lullaby“ exceluje nádherně živým zvukem, kdy zejména mohutně znějící bicí vyvolávají dojem, že kapela hraje v místnosti hned vedle vás.Mám rád tento typ alb. Mladá kapela, která se nestydí za svoje inspirační zdroje, ke kterým ale přidává navrch i něco ze sebe a posouvá tím tvorbu do nových dimenzí. Zvukově i dramaturgicky velice civilně, dalo by říct, že možná až skromně pojaté albu, které ale vůbec nepůsobí lacině nebo jednoduše. Není přímočaré, vyžaduje čas a pozornost, ale jak do něj proniknete, poskytne vám spoustu krásných zážitků.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_zeitgeist_recenze/3767https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_zeitgeist_recenze/3767nobody@nothing.com (Tomáš)Velkolepý návrat na scénu, nebo promarněné naděje? Pravda bude někde uprostřed. Hned druhým dechem ale dodám, že deska „Zeitgeist“ vůbec není špatná, právě naopak. I když má svoje mouchy, zkoušku časem ustála se ctí a pořád je to dobře poslouchatelná záležitost, která možná trochu zapadla a ztratila se v nánosech historie. Pocitově jí vnímám jako pokračování „Machina I“, zejména co se týče přístupnosti a nekomplikovaného pojetí alternativního rocku. Billy už v roce 2005 po vydání své sólové desky začal vypouštět prohlášení, že se mu stýská za jeho starou kapelou. Že všechno ostatní jsou jen bokovky, ale jedinou entitou, která skutečně dává smysl, jsou pro něho THE SMASHING PUMPKINS. Trvalo to ale ještě další dva roky, než se kapela skutečně obnovila a představila nový materiál. Nejzásadnější otázka při podobných reunionech zní – obnoví se dotyčná kapela v původní sestavě? I v případě „Dýní“ samozřejmě probíhaly různé spekulace. Věrný parťák Jimmy se hlásil zpět do služby prakticky okamžitě a ti dva tak už hned v listopadu 2005 vyrazili na ranč v Arizoně, kde proběhlo prvotní vzkříšení kapely a příprava nových písniček. Vládla tam pohoda, kreativní atmosféra a položili zde základy nového alba. V dubnu 2006 oficiálně potvrdili reunion a přípravu nahrávání nové desky s tím, že pořád byli jen ve dvou. Trvalo ještě další rok, než se situace ohledně personálií definitivně vyjasnila. S D´arcy se zřejmě vůbec nepočítalo, dodnes se ti dva s Billym dohadují, jestli vůbec dostala oficiální pozvánku nebo ne. James Iha a Melissa Auf Der Maur ale nakonec taky odmítli účast. Ať se nám to líbí nebo ne, značka THE SMASHING PUMPKINS stojí a padá s Billym Corganem. On kapelu bez ostatních utáhne, ostatní bez něj by to ale určitě nedali. Já osobně to jako reunion akceptuji. Nahrávání nových songů tedy začalo ještě v roce 2006, aniž by byla vyjasněná finální sestava. To zas takový problém z technického hlediska nebyl, Billy dokázal pokrýt všechny kytarové a basové party, dokonce i klávesy, Jimmy pak zase rozezvučil svoje pekelné bubny. Větším problémem se ukázal být výběr producenta. Billy měl opět velice jasnou představu, jak by deska měla vypadat a znít. Jeho hlavní podmínkou bylo analogové a živé nahrávání, bez moderních studiových fíglů. To se ale nesetkalo s pozitivní reakcí několika vytipovaných producentů. Billy odmítnul v této záležitosti dělat kompromisy a jednoduše si počkal na pana pravého. Tím se stal legendární Angličan ze staré školy jménem Roy Thomas Barker. Jeho impozantní seznam úspěchů zahrnoval velikány jako QUEEN, THE CAR, CHEAP TRICK nebo MÖTLEY CRÜE. Billy si spolupráci velice pochvaloval a otisk Roye na albu se dle mého názoru projevuje v jeho mírně starosvětském zabarvení. Tím myslím duchovní propojení na klasický rock sedmdesátých a možná i osmdesátých let, se svojí pompézní velkolepostí, deklarovanou dramaturgickou bohatostí a statutární přímočarostí. On se Billy nikdy ani netajil láskou ke kapelám z této éry rockové muziky, takže se vlastně jejich světonázory při této spolupráci proťaly. Sice jsem zmiňoval, že D´arcy se reunionu neúčastnila, ale její stopa, i když jen nepřímo, se na albu objevila. Natáčelo se totiž v domácím studiu jistého Kerryho Browna. Ten býval bubeníkem chicagské rockové kapely CATHERINE, kterou Billy zmiňoval v souvislosti s legendárním kytarovým efektem „Big Muff“, od nichž se ho naučil používat a díky němuž pak vytvořil typický zvuk „Dýní“. Zároveň to byl ex-manžel zmiňované D´arcy. A ještě jedna zajímavost. Natáčelo se na stejný 24 stopový rekordér, se kterým nahráli před více než deseti lety opus „Mellon Collie..“. Billy chtěl, aby album bylo hlučné a dominantní, a přesně takové je. Ačkoliv je to primárně rocková deska, nejednou se v písničkách podívá i do metalových vod. „Dýně“ už i v minulosti aktivně pracovali s doprovodnými vokály, na „Zeitgeist“ je jich ale skutečně požehnaně. Samozřejmě je nazpíval komplet Billy, ale od začátku plánoval, že při živých vystoupeních mu budou vypomáhat i ostatní členové kapely. Ať už původní, nebo nějací nový. Svoje art rockové choutky tentokrát potlačil, chtěl udělat desku přístupnou, která by se mohla líbit starým fanoušků, ale zároveň oslovila i novou generaci rockerů. Sice se jim návrat do mainstreamu úplně nepovedl, ale přes půl milionu prodaných nosičů v těch dobách vůbec nebyl špatný výsledek. Co se týče hudebního obsahu, textově je album zřejmě nejvíc „politickým“ dílem „Dýní“. Primárním motivem je komentování aktuální politické situace v Americe. Připomeňme si, že to bylo období druhého mandátu prezidenta George W. Bushe, probíhající války proti terorizmu, intervencí v Iráku a Afghánistánu. Zároveň se šířila paranoia z možných útoků na domácí půdě, spojená s růstem pravomocí bezpečnostních orgánů, omezováním osobních svobod, plošným špehováním populace apod. Od toho už byl jen krůček k tomu, obvinit vládu z fašistických tendencí, despotizmu, autoritářství a nenechat na nich nit suchou. Plus to byla samozřejmě republikánská administrativa, která je přirozeným nepřítelem významné části umělecké sféry, ať už dělá cokoliv. Jen je mi záhadou, jak všechny tyhle protesty a obvinění záhadně zmizí po nástupu demokratických administrativ, aniž by se zrušil jakýkoliv z kritizovaných úřadů nebo zákonů. No nic, popojedem. V hezky ostrém ražení otvírá desku agresivní „Doomsday Clock“. Mohutná podladěná kytarová stěna tlačí song sílou obrovského buldozeru. V kontrastu k ní je Billyho zpěv relativně jemný a nenucený. Co mi vždy trochu vadilo byl zvuk Jimmyho činelů, a v podstatě i rytmičáku. Jeho plochost a lo-fi nádech ve mně vždy oživuje trauma ze „St. Anger“ od METALLICY. No dobře, až taková hrůza to není, ale jestli bych si měl vybrat jednu věc, kterou bych mohl změnit, bude to tenhle nepatřičný zvuk. Protože s technikou hraní nemám nejmenší problém, to je starý dobrý Jimmy Chamberlin, ve skvělé formě a naplno. Jak už jsem zmiňoval, songy jsou relativně přímočaré a jen jediný, téměř desetiminutový opus „United States“, se dá považovat za dlouhý, zbytek málokdy překročí čtyři minuty. Proto album slušně odsýpá a i celková délka 52 minut je chvályhodná. Velice povedená je tajemnější „Bleeding The Orchid“, která si vyhrála s plejádou kytarových zvuků a všechny jsou velice povedené. Zatím se držíme osvědčené rockové struktury, střídáme sloku refrén, prokládáme to kratšími mezihrami, sólami, ale primárně je to standardní písničková forma a funguje to. Zasněnější polohy postavené na rozsáhlejších klávesových plochách prezentuje song „That´s The Way (My Love Is)“. Melodicky je z těch méně výrazných, ale kabátek alá ostřejší THE CURE mu zvukově moc sluší. Zpátky k tvrdšímu výrazivu nás nakopne „Tarantula“. V některých pasážích se prezentuje téměř pochodovým rytmem, kombinovanými s psychelicky metalovými náběhy a pak zase relativně jemnými zpěvnými kapitolami. Je to prostě takový zajímavý stylový miš-maš. Vždy se mi líbila „Starz“. Jemný, téměř gotický začátek v pozadí s atmosférickými klávesovými plochami, sborový zpěv, a pak nečekaný vpád ostrého alternativně rockového riffu ve stylu alba „Mellon Collie…“. Ideologicky mi připomíná mojí oblíbenou „Bullet With Butterfly Wings“. Střídání klidnějších pasáží, kde nás svojí nervózní rytmikou Jimmy udržuje v neustálém napětí, kombinovaných s agresivními kytarovými útoky opět funguje na jedničku. A zmiňované klávesy, které se v průběhu songu nepravidelně vynořují a pak zase mizí v mixu tomu dodávají zvláštní, téměř post apokalyptickou atmosféru. Už zmíněný dlouhán „United States“ je zajímavý hned z několika hledisek. Tak za prvé, Jimmy to zabubnoval na jeden záběr! Celý song! A že se tam namaká. Zvukově je to takový alternativnější grunge ve stylu SOUNDGARDEN říznutý industriálním rockem MARILYN MANSON. A to já můžu. Vzhledem k ploše je samozřejmě song rozdělen do několika sekcí, takže si užijeme třeba i noiseově psychedelické kvílení, ale v relativně jemném, možná až křehkém provedení, které se následně promění ve velice intenzivní bouření. Když se nad tím zamyslím, tak Billy tyhle dlouhé songy umí. Jasně, nikdy z nich nebudou největší hitovky, ale dramaturgicky si s nimi vždy vyhrál, a nikdy to nebylo jen kolovrátkové opakování stejného motivu nebo vágní hledání nápadů, které tam u jiných kapel prostě nejsou. Jako oddechovka se pak dá brát následující „Neverlost“. Nostalgickou atmosférou prodchnutý song je civilně jednoduchý a má velice příjemnou melodii. Povedenou je i „Bring The Light“, která může znít lehce pateticky, ale má nakažlivou pozitivní energii a výborně odsýpá. Celkově je závěrečná třetina alba překvapivě silná. Po další energické „(Come On) Let´s Go!“ zde máme klávesami bohatě dopovanou „For God And Country“, která nakukuje až do teritoria kapel jako TALK TALK nebo DEPECHE MODE. No dobře, abych jen nechválil, závěrečnou „Pomp And Circumstances“ si vážně mohli odpustit. Zní to jako nepovedený béčkový vánoční hit na objednávku nějakého nákupního řetězce. V rámci turné k této desce koncem ledna 2008 „Dýně“ zavítali i do pražské Sportovní haly na Výstavišti. A já byl u toho. Abych pravdu řekl, už si na ten koncert moc nevzpomínám co se týče zvuku nebo setlistu, rozhodně nebyl špatný. Co mi (a nebyl jsem sám) přišlo ulítlý, byly kostýmy, ve kterých kapela vystupovala. Nevím, jestli měly mít nějaký hlubší smysl, ale bílé hábity s horizontálními černými pruhy byly na hranici trapnosti. Živou sestavu doplňoval kytarista Jeff Schroeder, který se pak stal i stálým členem a vydržel v kapele přes 15 let. Basu obsluhovala pohledná Ginger Reyes (snad aby se zachovaly tradice) a na klávesy přispívala Lisa Harriton. Jasně, už tam nebyla ta bombastická energie, kterou člověk vidí na živých záznamech zhruba do poloviny devadesátek, ale pořád se jednalo o zásadní kapelu a konečně jsem si mohl naživo poslechnout spousta hitů svého mládí. Vzpomínání na THE SMASHING PUMPKINS si pak dovolím uzavřít připomenutím jejich koncertu v červnu 2019 ve Fóru Karlín, na který mám vzpomínky naopak velice jasné a vesměs pozitivní. Od skvělého zvuku, uvolněné atmosféry, neobvykle komunikativního a skromného Billyho, který si vystoupení evidentně užíval, až po vynikající setlist. Ten večer měl blízko k perfektnímu. https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_poisoned_mind_recenze/3766https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_poisoned_mind_recenze/3766janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rok a půl nazpátek jsme možnost reagovat recenzí na desku „Poisoned Mind“ od tuzemských stoner-rockerů ACID ROW prováhali a to i když posléze sklízela úspěchy doložené ziskem soškyAnděla. Možná za to mohl vcelku rutinní song umístěný do startovního klipu této nahrávky, kterýna mne už tehdy nepůsobil zrovna zázračně, a já od zájmu o tuhle západočeskou trojici, dnes již však pár let usídlenou v Praze, zkrátka na čas upustil. Jejich předchozí počin „Afterglow“ jsem si v době vydání oblíbil, ačkoliv šlo o osmadevadesátou variaci na téma BLACK SABBATH dochucenou nějakýmtím psychedelickým kořením. Dnes se tedy takřka s rok a půltrvajícím spožděním vracím právě k poslední, bohužel mnou tehdy odignorované nahrávce, která však po pozorném poslechu začne platit za nejukotvenější anejdospělejší počin těchto „zhýralců“. Jestli se na albu s králíkem v rámci přístupu kapely něco změnilo, pak můžu s čistým svědomím jmenovat hned několik věcí a ovšech lze mluvit jako o změnách pozitivním směrem. Jednak „Poisoned Mind“ vlastnísemknutější a průraznější zvuk, všechno je zde jasně slyšitelné, plnější, dravé, a na žádnou abstrakci a blouznění se zde moc nehraje. Za druhé - forma méně strukturovaných skladeb působí přehledněji, vše zároveň vyznívá tak nějak rockerštěji. Ze zvukutakřka vypadl odér psychedelie a dominantní halucinační pasáže. Dnesdostáváme spíše zemitý riffing a skladby mířící zásadně vpřed. Změnila se rovněž délkaskladeb, takže až na jednu osmiminutovou položku zůstáváme okolo rozumných čtyř (někdy až pěti) minut, rozhodně zde nečekejte nějaké těžkopádnéjedenáctiminutové dekly typu „No Church For Sunday“, nejsou zde žádné. Já osobně bych některé z nových songů ještě zpřehlednil a trochu smrsknul do kratší časomíry, a to aniž bych toužil z ACID ROW udělat nohsledy KATAPULT. I přes učesanější feel mám zde pocit, že by šlo songy ještě lehce ořezat a nosné motivy vygradovat. Zdá se mi, že opravdu není nutné ovíjet okolo posluchače jeden houpavý riff po dobu pěti minut. Nicméně zdejší skladby mají výraznější charisma, jsou obdařenyefektivnější produkcí a kapela se v nich uvádí se zlepšenými muzikantskýmivýkony a daleko lepšími aranžemi, ať už jde o rytmiku, krátká kytarová sóla, akustickéči slide fáze, hutné riffy nebo o správně nakyslý pěvecký projev frontmana.  Jestliže je první strana nosiče sabatovsky dravá a působí robusně, pak ta druhá více pracuje s náladami a atmosférou. Už první dva songy „GrandchildrenOf the Doom“ a „Black Blizzard“ reprezentují hlavně proto-metalový směr. Především díkykytarovému zdobení a občasnému dramatickému chóru, jež zde vyskočí zpozabolestného Alexova hlasu. Nejlepší song nahrávky je však ukrytaž pod číslem čtyři a má název „The Gift“. Jde o přímočarý stoner flák, postavený na výrazných a po benzínu čpících riffech, kterýse pohybuje někde na půli cesty mezi starými BLACK SABBATH a hudebním jazykemJoshe Hommea z QOTSA. V druhé polovině materiálu přicházejí na řadu o něco různorodějšífáze, kterým je vlastní zádumčivost a hra s náladou – takjako v případě hypnotizujícího kolovrátku „The Emperor“ nebo závěrečné, jiskrnou kytarovou akustikou opatřené titulní písně. Tahle typově podobná skladba k legendární sabatovce „Planet Caravan“ určitě také náleží k vrcholům alba.Jistou uhrančivost v sobě má i nejrozmáchlejší funerálnípochod „On The Edge Of the World“, který atakuje osmiminutovou délku a definujeonu progovou stránku.  V případě po krůčcích se zlepšujících ACID ROW je podobný žánr naštěstí vzdálený terén. Stroze se jeví podzemní repetetivní rockec „Secret Of Flying“, umístěný v rámci alba dokonce dosinglové pozice. Na přesně tento typ generických motorkářských vypalovaček je, dle mého, pět minut časomíry ažmoc. Při sledování klipu jsem si akorát řekl, ještě že jsou tam ty holky, jinak by skladbě bohatě stačily minuty tři. Deska však jako celek působí semknutě, vitálně a má styl. Je poznat, že se kapela postupně zlepšuje a dává si na své práci stále více záležet, takže i album patří k tomu podnětnému, co u nás v rámci minulého roku vyšlo.https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_odvracena_strana_lesa_recenze/3765https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_odvracena_strana_lesa_recenze/3765nobody@nothing.com (Tomáš)Už ani nevím proč jsem debut PANA LYNXE před dvěma lety odignoroval. Ano, viděl jsem klipy k singlům, ale z nějakého důvodu mi to přišlo až moc umělecké, komplikované a tím pádem pro mě nestravitelné. Přitom starší projekt Michala Skořepu STROY se mi celkem zamlouval. Moderně pojatý grunge šmrncnutý industriálem, k tomu post apokalyptická image ve stylu Roba Zombieho, všechno správně. Když jsem si nakonec nedávno debut PANA LYNXE pustil, musel jsem sám sobě nastavit zrcadlo – téměř jsem propásl výborné album! Je potřebné si vzít ponaučení z krizového vývoje. Ještě jsem ho ani nestihl pořádně naposlouchat a strávit, a „Lynxové“ se už hlásí s pokračováním. A hned od prvního songu je jasné, že to nebude jen další variace debutu, ale že nás čekají i změny.Co obě desky propojuje je špičkově vymyšlená a vyladěná image kapely. To si dovolím říct, že je na české poměry nevídaný koncept. Od grafiky, přes vizuály, klipy, obaly nosičů, samotnou story kolem kapely, tady se aplikoval komplexní přístup. Někdo to možná bude považovat za nepodstatné, mě se to líbí. Nejen po obsahové stránce, ale imponuje mi i ta energie a čas do této práce vložené. Jestli byl už debut zvukově na vysoké úrovni, profesionálně zahraný i nahraný, vyšperkovaný do poslední noty, aktuální deska jde v tomto ohledu snad ještě o krok dál. Takhle si představuji dokonalou produkci, která primárně cílí na perfektní zvuk ve vyváženém celku. A přitom dokáže zachovat živost a živelnost hudby, která nepůsobí ani v nejmenším uměle a přeprodukovaně (na co já jsem ras). Musím se přiznat, že zatím jsem nepronikl úplně do textů. Prostě se nemůžu nabažit zvuku. Ano, vnímám zpěv, ano, i některé obraty v textech jsem už objevil, ale mozek má tendenci se soustředit na muziku samotnou. Je prostě velkolepá. Krásně prostorová, dynamicky vrstevnatá, zvukově pestrobarevná, plná zajímavých nápadů.Proti debutu se tentokrát „Lynxové“ stylově ještě více rozkročili. Sám nevím, do jaké škatulky je nacpat. Tak spíš jen alibisticky vypíšu, co všechno tam slyším já, a každý si pak může doplnit další kategorie dle vlastního poslechu. Grunge, hard rock, klasický rock, psychedelický rock, new wave, alternativní metal, progresivní rock. K tomu si přičtěte silnou dávku teatrálnosti, která vystupuje jak z hudby samotné, tak zejména z Michalova zpěvu. Nejsou to jen písničky, která nám představuje. Každý song je samostatné dějství v něčem větším. Sice nemám rád spojení rocková opera, ale tady bych se ho nebál použít.Proti debutu mi přijde druhé album méně temné a spíše si pohrává s tajemnými náladami. Rozhodně to není žádný sluníčkový popík, songy jsou ale odlehčené, více hravé. Kombinování a propojování stylů můžeme považovat jak za progresivní, tak i crossover přístup. Pravda bude někde uprostřed. Čistě progresivním rockem bych to nenazval, na to se dramaturgie skladeb pořád drží relativně klasické písničkové tvorby a není to uměním pro umění. A na crossover je to celé naopak méně přímočaré a více artově pojaté. Už se do toho hezky zamotávám co? V jednom rozhovoru Michal zmínil, že obě desky vlastně můžeme považovat za koncepční dvojalbum, i když je mezi nimi dvouletá mezera. První část popisuje přeneseně cestu do temnoty sebe sama, druhá pak návrat a znovuobjevování reality.Jestli se chystáte na poslech alba „Odvrácená strana lesa“, přijměte prosím mojí skromnou radu. Vyčleňte si na to patřiční čas a soustřeďte se. Je to velice komplexní a dramaturgicky bohaté dílo, plné zvratů, změn, neustálého vývoje a střídání tempa, nálad i zvuků. Já při prvním poslechu udělal chybu, že jsem vedle toho ještě něco šmrdlal do práce a trochu to kolem mě prolétlo a lehce zkreslilo první dojem. Další poslechy, když už jsem tomu věnoval pozornost, ale začaly odhalovat propracovanou konstrukci, kde byla péče věnována každému detailu. Všechno je až obsesivně vyladěné. Otvírák „Trenažer“ je pěkně ostrý kousek, který kombinuje alternativně metalové riffovaní s pompézním rockem. Tajemná atmosféra budovaná skrze pološeptaný vláčný zpěv, do toho v pozadí nervózně vybrnkávající klavír, který PAN LYNX s oblibou aktivně využívá i v dalších písničkách. V některých pasážích song možná lehce připomene PRAŽSKÝ VÝBĚR, nemá ale daleko ani k velkolepému klasickému rocku. Singlovka „Ty seš Ty!“ nás zvukově přiblíží k novodobé tvorbě ALICE IN CHAINS, ale opět sem propašovali klavír, který tomu dává až psychedelický nádech. „Znesvěcenej svět“ atmosférou a dramaturgií míří do glam/hard rockových osmdesátek. Jemné intro s akustickou kytarou, postupně budovaná struktura, typické kytarové sólo, závěrečné vyvrcholení. Ověřené postupy jednoduše fungují. „De to s tebou do kopce“ je docela agresivní crossover, který bych si uměl představit i v repertoáru KRUCIPÜSK. „Strach je nejlepší kuchař“ je plný slovních hříček, a navíc je to i příjemný moderní rock. Zato „Tělo Těla“ opět přehazuje výhybu směrem do tajemna. Tyhle polohy se mi na „Lynxovi“ líbí asi nejvíc. Pomalejší tempo, neuspěchané budování atmosféry, postupná gradace, velké finále. Výborný riff a překvapivě rychlý rytmus zdobí „Třetí ucho“. Text opět výborný, klavír opět výborný, rytmické změny zajímavé. V závěru se pak ještě song transformuje do téměř post-metalové podoby a docela přitvrdí. „Dokolazrození“ svým etno/orientálním akustickým intrem nechá vzpomenout na legendární LED ZEPPELIN. Opět si zde hrají s tajemnem v jiné formě, a znova je to velice povedené. Závěrečná „Plastosauři“ je pak doslova perlou na konec. Song oslavující vztah mezi otcem a synem přetéká emocemi. Krásné klavírní intro, jemné kytary, postupně se přidávající kapela opatrně připravuje scénu pro očekávané finále, které není zbytečně bombastické nebo přepálené, ale na úrovni a s grácií uzavírá kolekci.Už pár dní si nad tímto albem lámu hlavu. Teoreticky by se mi to líbit nemělo. A být to nějaká americká kapela zpívající anglicky, zřejmě by mě to tak neoslovilo. Na druhou stranu musím uznat, že ten rozdíl zdaleka nedělají jen české texty. Prostě anomálie. Něco v tom albu je, něco, co neumím úplně popsat, něco, co mě hypnotizuje. Baví mě. Teatrální zpěv sem pasuje dokonale. Klavír, který bych ve většině songů absolutně nečekal, sem pasuje dokonale. Celé to působí vysoce umělecky, ale zároveň absolutně civilně. Komplikovaně, ale přitom přímočaře. Prostě se mi to líbí a honbu za důvody „proč?“ tímto ukončuji.https://www.crazyDiamond.cz/kant_acid_row_cham_la_live_style_cafe_12prosince2025_koncert/3762https://www.crazyDiamond.cz/kant_acid_row_cham_la_live_style_cafe_12prosince2025_koncert/3762janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Stačilo ojedinělé setkání pár dnípřed tím, kdy jsem dostal nabídku zúčastnit se výjezdu na jeden stoner-rockový koncert v německém Chamu, a v pátek navečer,jen co jsem opustil osmou škodováckou bránu na Karlově, už sedímv autě, které se řítí plzeňskou průmyslovou zónou na západ. Pod projektem Music Bridge seskrývá série šesti koncertních akcí, které združují vždyjednu českou a jednu německou kapelu podobného stylového ražení.Tři z těchto akcí se konaly v plzeňském Divadle Pod Lampou, třinaopak v Německu, na střídačku v Regensburgu a Chamu. Tohle bylašestá a poslední akce z této série a právě její součástíse staly dvě kapely, které oblibují vintage zvuk, stoner rock arock´n ´roll, psychedelii a rockovou hudbu 60-70tých let. Kdo byl tedy ten večer v bavorském Chamu k vidění? Jednak zAschaffenburgu (stotisícové město z oblasti Frankfurtu nad Mohanem) dorazivší mladý německý kvartet KANT, a za druhétachovsko-plzeňsko-pražští zlobiči z ACID ROW, kapela v našemklubovém prostředí již notně známá a se svou poslední deskou„Poisoned Mind“ dokonce završující svou úspěšnou jízducenou Anděl. Dvacet kilometrů od našich hranicležící Cham je sice ospalé bavorské městečko, které svouvelikostí a počtem obyvatel určitě nepřekonává šumavskouSušici, ale rockový klub zde mají široko daleko nejlepší.Dokonce o dost věhlasnější a zajímavější než  je tomu v mnohem většímRegensburgu. Historie tohoto místa se již blíží dvěma dekádáma budova ležící v rámci technologického parku na jižním okrajiměsta už ledacos z hudebních pochutin zažila.Objekt tvoří nejen rozsáhlárestaurace v americkém dálničním stylu a prostor před ní, plnýlavic k letnímu posezení, všelijak nazdobených a nasvícenýchaut či autovraků, dálničního haraburdí, umělých palem,americké benzínky apod., ale také koncertní sál pro pět stoveklidí a rozsáhlé zázemí, součástí kterého jsou různésalónky, šatny a dokonce prostory k ubytování muzikantů. Budovu, kterádříve pravděpodobně sloužila k průmyslovým účelům, se zdeza dvě dekády podařilo kompletně předelat do podoby hodněnavštěvovaného, útulného a funkčního kulturního centra, kdemůže návštěvník strávit s přáteli klidně celý večer –dát si dobrou večeři nebo zajít na koncert. DoL.A.CHAM se na akce světově známých kapel jako SOULFLY, SEPULTURAnebo MADBALL totiž sjíždějí návštěvníci ze stokilometrovýchvzdáleností, neboť akce na tomto místě mají osvědčenoukvalitu a pravidelnost.Přejděme k účinkujícím kapelám,jejichž vystoupení sledovalo ten večer jen pár desítek příchozích, a to i přestože sousední rozlehlá restaurace bylav pátek narvaná k prasknutí. Holt je zde mezi místními oblibaobřích porcí a hamburgerů zkrátka větší, než stoner rocková produkce. Večer zahájilo české trio ACID ROW, které se zaněkolik posledních let slušně vyhrálo a i jejich songy získalyna větší přímočarosti a dravosti. U nich prostě vždy budetevědět, co dostanete. Kapela hraje převážně songy ze své poslednídesky „Poisoned Mind“, které se přiklání k sabatovštějšíformě a to na úkol nějakých psychedelických fází. Klubem tak zněl sevřený, garážově zhutnělý hard rock postavený nariffech. ACID ROW přesně vědí, čeho chtějí docílit a svýchzbraní se drží, v současné době již maji připravených pár skladeb pro nadcházející desku, která by mohla vyjít již vprůběhu příštího roku. Bylo poznat, že těch pár německýchpříchozích jejich bytelný sound zaujal a tak by šlo jejich vystoupení zhodnotit jako úspěšné.Němečtí KANT vycházejí z podobnéhoprostředí jako naši ACID ROW, ale je na jejich písních poznat,že tito Němci jsou stylově o něco otevřenější a zvukově zajímavější kapelou.To netvrdím na základě pověr toho typu, že odborník přijíždí vždyckyz větší vzdálenosti :-), ale prostě proto, že v rámci hudebnínadžánrovosti bylo poznat, že operační terén této kapely je opoznání širší a také jim to celkově lépe hrálo. Kapela vedená zpívajícím kytaristou Mariusem Seidelem má za pět let existence na svém kontě, tedy krom singlů a EPs, dvě řadové desky, debut „When The Strangers Come To Town“ z roku 2023a o rok mladšího následovníka „Paranoia Pilgrimage“. Jejichsound pojímá dravější momenty i klidnější poloakustické fáze a je poutavě zdoben různými psychedelickými zvuky akytarovými vyhrávkami, se kterými Seidelovi vypomáhá i poměrněšikovný druhý kytarista Nicolas Jordan. Na baskytaru hraje dívka,Elena Strähle, a za bicími sedí Bryan Göbel. Oproti ACID ROW jsouKANT mnohem méně metalovou kapelou, hutnost vlastně pro ně přílišneznamená, ale naopak v jejich zvuku nalézám touhu porozvolněnosti hudebních děl z přelomu šedesátých asedmdesátých let. Struktury skladeb KANT jsou o něco jemnější,vynikají v nich nenásilné detaily a vedle psychedelie lze říci,že je kapela následovníkem spíše garážově rockových či dokonce proto-punkových kapel typu MC5. Rozhodně tak dostáváme různorodévystoupení, které tahnou nejen kytarové duely, ale i zajímavý,svým způsobem naléhavý hlas frontmana. Kapelu všem příznivcůmstoner-rockových smeček jako KADAVAR, BLUES PILLS, GRAVEYARD čiLUCIFER tedy pouze doporučuji. https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_od_blazniveho_dadaismu_k_vaznosti_a_zase_zpet_rozhovor/3760https://www.crazyDiamond.cz/prvni_hore_od_blazniveho_dadaismu_k_vaznosti_a_zase_zpet_rozhovor/3760janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Žánrově těžko zařaditelní avantgardisté PRVNÍ HOŘE patří už zhruba dvě dekády k nejpozoruhodnějším rockovým formacím u nás. Přestože určitě nejsou žádnou masovkou, své příznivce určitě mají a v klubovém prostředí patří ke stálicím, vesměs hrajícím pro fajnšmekry. Sice od vydání jejich poslední desky „Achtung, Sultan!“ uběhl již rok, ale i tak jsem cítil, že by stálo za to se na poslední etapu fungování kapely poptat u toho nejpovolanějšího. A tak vznikl tento rozhovor s Urzou, kde bylo dokonce nastíněno téma možné podoby nového materiálu. Zde je.Již před rokem jste vydali svou dosud poslední desku „AchtungSultan!“. Ta navazuje na vaši zřejmě dosud nejlepší práci, osm let staré album „Křehký mechanismus pozemského štěstí“. Znovu jde o bláznivý mix mezi mnohastyly, album, které není samoúčelně progresivní, ale naopak jeho proměnlivostje přímo spjatá s probíhajícím dějstvím. Panuje spokojenost s posledním albem?Myslím, že panuje, my v kapele máme tuhle desku rádi.Osobně bych řekl, že má přinejmenším nejlepší zvuk ze všech našich alb. Nicménějá se strašně nerad piplám v minulosti, takže „Sultan“ už je pro mě jenpoložka v diskografii a žiju spíš novou tvorbou, která myslím všechnyhodně překvapí. Někdo tvrdí, že „Achtung Sultan!“ byl bláznivější a méněhitový. Jak ty vaše poslední album slyšíš a jak bys jej slyšel, kdybys jejporovnal s předchozím počinem? Ach, to je ta věčná subjektivita. Já si zase myslím, žehitovosti je na „Sultánovi“ habaděj, třeba „Malovali čerty“, „Hochštapler“,„Prase s kamerou“… S tou „bláznivostí“ bych ale souhlasil.V období po vydání „Mechanismu“ jsme se všichni v kapele skutečně taktrochu zbláznili a začal nás bavit větší hudební dadaismus. Prostě se námjednoho dne tak trošku přesytila nějaká ta přílišná vážnost. Na porovnáváníuběhlo ještě málo času, já svoje vlastní plody dokážu tak nějak posoudit až s mnohaletýmodstupem.  Kde a po jak dlouhou dobu „Achtung, Sultan!“ vznikalo a čehosi na něm nejvíce ceníš? A protože je rok od vydání, rozhodně už dávno musíšmít nějakou zpětnou vazbu, takže, jak bylo vlastně přijato? Písně na album vznikaly asi tak posledních sedm let, my jsmev době toho podivného covidového vakua moc nikam nespěchali. Samotnénahrávání nám pak zabralo asi dva týdny ve studiu a pak nám mistr Aleš Hyvnardesku téměř rok míchal a masteroval. Zpětná vazba byla v souhrnu velmikladná, v recenzích (kterých ovšem dneska vychází už jen zlomek toho, copřed lety) obdržela deska povětšinou osm z deseti. Vlastně v podstatěvšechna naše alba měla vždycky těch osm až devět, výjimečně i deset, což jeskutečnost, která mě vážně blaží! A jo, slýchám i hlasy, kterým nesedí onazmíněná „bláznivost“, a i to je zcela v pořádku. Těmhle našim fanouškůmmůžu lehce naznačit, že chystané album bude zase výrazným obratem k většíhudební i textové vážnosti, i když rozhodně ne k nějaké tíze a patosu. Jestli něco „Achtung, Sultan!“ odráží, tak názor, že byčlověk neměl ten život brát až tak vážně a spíš by si měl vážit každé maléradosti. Tohle je patrné třeba v songu „Maškaráda“, kde zmiňuješzástup figurek s jejich životními nezdary. Jaké vlastně prožívala období kapelaPRVNÍ HOŘE v době vzniku těchto písní? To poselství jsi určitě vystihl přesně. Víš, dříve jsem sev textech zabýval spíš závažnými, někdy tíživými tématy, ale to měv posledních letech nějak přešlo. Stejně tak jako jsem uvnitř sebe prošeljistou změnou směrem k tomu, umět si vážit toho podstatného anezaplevelovat si hlavu zbytečnostmi, tak jsem o tom začal zpívat iv textech. Abych to trochu ilustroval – třeba na nové desce budu hodnězpívat o přírodě. A zatímco dříve bych zpíval třeba o stromech, které se lámoubolestí ve větru, dneska zůstanu jen u stromů ve větru. Tu bolest, nebo naopakradost si tam přece může už dosadit každý sám. To jenom takové nahlédnutí domojí textařské kuchyně. Nu a období, kdy vznikaly písně pro „Sultána“, jsemzažíval asi dosud nejtěžší životní roky. Možná proto jsem naopak tíhnulv hudbě a textech k nějaké větší odlehčenosti, už se mi nechtělobabrat v bahně ještě i v písničkách. Teď už je všechno zase skvělé,ale k té „tíze“ se už nechci vrátit. Sociální téma je blízké skladbě, za kterou je jistá zvůle čitlak ze strany silnějších a mocnějších - „Velkej Developer“, co tě inspirovalok napsání právě tohohle songu? Byla to Praha? Jo, určitě Praha. „Karlínskej démon, rohanskej kníže“, okterém s panem Bertrámem zpíváme, mi dýchá za krk pokaždé, když sev noci vracím z naší karlínské zkušebny. Zažil jsem totiž tuhle čtvrťještě v její původní podobě před povodněmi 2002 a sledoval v přímémpřenosu, jak se na ni vrhli developeři a proměnili ji skoro k nepoznání.Například přímo vedle naší zkušebny kdysi developer nechal vybagrovat celé obřípohřebiště padlých vojáků z prusko-rakouské války a gigantické hromadykostí a lebek uprostřed noci tajně odvezl na nějakou skládku za Prahou. A kdyžsi člověk uvědomí, že to byli chlapi, kteří kdysi dávno obětovali životyvlastně i za nás všechny, je mu z toho cynismu zle. Obří developeryvětšinou nesnáším a považuju je za hyeny. Tak jsem jim to chtěl aspoň trochunaložit v téhle písni. Přiznávám, že mými nejoblíbenějšími okamžiky tvorby PRVNÍHOŘE jsou prostě ty nejpohodovější skladby, kde není příliš zvratů a působínejvíc jako takové plynulé, ne moc splašené kytarové písničky (třeba jako ty odOLYMPICU), ve kterých můžeš uplatnit svůj poetický talent, přesně takovýmsongem je „Hochštapler“. Jak bys zhodnotil tuhle mou nejoblíbenější skladbu zalba? Jsem fakt rád, že je tvoje nejoblíbenější, protože moje možnátaky. V poslední době zase začínám tíhnout spíš k lyričtějším písnímtohohle typu a dost výrazně se to projeví i na připravované desce.  Tak to je skvělá zpráva. Ještě bych zůstal u zatím poslední desky. V rámci songu „Svatý Salieri“ se podařilo nastolit atmosférudivadelního představení a vystavit můstek mezi posluchači a aktéry dění, jderozhodně o zajímavý nápad stran komunikace muzikanta s okolím v rámci proududění, kde vznikl podobný nápad a jak tuhle skladbu hodnotíš? Jo, dobře jsi to vystihl. Tahle divadelnost pro nás není nicnového. Myslím, že podobný „můstek“ jsem stavěl už například v písni „Dítěboží“, případně už kdysi dávno ve skladbě „Commedia dell´arte“, kde se vžívámdo role jakéhosi divadelního deklamátora, případně vyvolávače. Obecně témasvěta jako theatra mundi, divadelnost, tragikomičnost, to jsou mojeceloživotní důležité náměty. Hodně vysoko mám i svým způsobem taneční song „Malovaličerty“, který je zrcadlem nastaveným lidem, kteří již nevěří, že se někdy budou mít lépe(možná třeba všem těm protestujícím s českými vlajkami pod sochou sv. Václava).Tahle věc mne vážně zaujala, a to i díky vklínění zparafrázovaného úseku songu „Modlitba pro Martu“, který se objeví v rámci gradace poslední fáze této písně.Jak tebe podobné záležitosti baví a jak hodnotíš tuhle věc? Tuhle věc mám zrovna taky moc rád a perfektně myslím fungujenaživo. Asi taky právě proto, že pro nás rozhodně není zrovna typická.V textu je samozřejmě možné hledat nějaké roviny, ale prozradím, že veskutečnosti jeho část vznikla naprosto spontánně už před lety při jedné mohutnépokoncertní pijatyce. Parafrázi „Modlitby“ s textem „Ať mříž dál zůstávás touto zkušebnou…“ jsem pak napsal jako konkrétní reakci na mříž, kterounaši kolegové ze společné zkušebny nechali nainstalovat, abychom jim nechodilido místnosti hulit a dělat bordel.  Kdo se v rámci kapely nejvíce podílí na skládání a jakýmzpůsobem vlastně podobně různorodý materiál ve vašem případě vzniká?Předpokládám, že jste spíše spontánní kapelou – viz třeba rychlé bláznivinky„Yummy, Yummy“, „Bohnická“ nebo „Osolen“... Tak zrovna tohle musím uvést na pravou míru, my tvrdě makámena každé skladbě, i když je to třeba „bláznivinka“. Úplně každá píseň nám trvátřeba i několik desítek zkoušek, než doladíme aranže a produkci. Že potom znílehce a spontánně, to je jenom dobře. Nu a autorem většiny motivů jsem já, ikdyž výsledek je vždycky kolektivní práce. Například chlapcům skoro vůbecnekecám do jejich partů. Vzájemně si jenom zhodnotíme, jestli se nám to líbí,nebo ne, ale svoje party si každý do skladby vymyslí sám a moje „základy“obohatí ještě něčím ze sebe. Je obrovská výhoda, že hraju s brilantnímimuzikanty. Texty, to je potom už výhradně moje parketa. V úvodu si načal téma nových skladeb. Co tedy chystají PRVNÍ HOŘE v nejbližší době? Jaká je vize napříští rok?  Už jsem to několikrát naťuknul – příští rok se chystámenahrávat, a pokud to dobře půjde, nová deska by mohla vyjít v roce 2026.Toho času máme v rukávu asi deset nových skladeb a můžu prozradit, žepříští album bude znamenat asi největší překvapení v celé našídiskografii. Ty bys zrovna mohl být spokojený, protože v současnostitíhneme k větší přímočarosti, repetitivnosti, možná i jisté hypnotičnosti,a dáváme si radikální pauzu od avantgardních postupů. Současná podoba kapely měosobně neskutečně baví a cítím teď takový svěží vítr, jako už dlouho ne. Budete v příštím roce koncertovat? Pokud ano, víte již kde? Budeme, ale už delší dobu hrajeme v omezeném režimu,spíš svátečně. Takže bude pár klubovek na jaře a na podzim a přes léto nějakýten festival. Nás hraní neživí, takže už koncertujeme vyloženě jenom tam, kdeuž máme nějaké tradiční zázemí a má to pro nás smysl. Nejbližší koncert bude21. 2. v Divadelním klubu v Poličce společně s UŽ JSME DOMA.Zrovna Polička je jedno z těch míst, kam se už léta vracíme a kde mámekomunitu fanoušků. Moc děkuju za příjemný rozhovor!https://www.crazyDiamond.cz/marty_friedman_dreaming_japanese_recenze/3764https://www.crazyDiamond.cz/marty_friedman_dreaming_japanese_recenze/3764hackl@volny.cz (Pekárek)Bez mučení se přiznám, že s metalovou literaturou jsem na štíru a s memoáry nebo autobiografiemi obecně taktéž. Za poslední tři roky jsem z nich přečetl jen válečné vzpomínky Miroslava Vilda, jednoho z československých hrdinů z 311. peruti, a ještě útlou knížečku vzpomínek manželky Bohuslava Martinů. Vůči knihám o metalu mám pak jakýsi iracionální blok, který mizí až v poslední době a velmi pomalu. Samotného mě proto překvapilo, jak jsem skočil po nabídce zrecenzovat autobiografii kytaristy Martyho Friedmana. Když teď přemýšlím nad důvody, nenapadá mě nic jiného, než že pro mě jeho raný shredding s harmonicky orientálním soundem i po letech představuje srdeční záležitost. Možnosti dozvědět se něco víc o vzniku alb CACOPHONY a „Rust in Peace“ od MEGADETH jsem tudíž nemohl odolat.A zklamán jsem rozhodně nebyl, jakkoliv mě prolog knihy věnovaný frustraci z toho, že dotyčný navzdory všemu úspěchu pořád zůstává cizincem v jedné cizí zemi (hádejte které) a že se bude usilovně snažit o změnu, nejdřív trochu vystrašil. Spíš než pocitovým variacím na téma „Ztraceno v překladu“ dávám totiž přednost mapování určitých zážitků, byť jsou předkládány výhradně z jedné perspektivy, v daném případě s dopomocí renomovaného hudebního publicisty-metalisty Jona Wiederhorna. Po přečtení několika úvodních odstavců první kapitoly jsem se ovšem hodně rychle hodil do klidu. Důstojný špalíček zvíci cca 380 stran, jehož českou mutaci zajistilo vydavatelství Smile Music, nepřináší bolestínskou zpověď o problematice „vlísávání“ do jiné kultury, ale popis stěžejních metalových epoch zprostředkovaný životní cestou jednoho z nejvýznamnějších kytaristů žánru. Marty vzal vše z gruntu, prakticky od kolébky, a také dost(!) upřímně. Zpovědi typu: „Vodu z její vany bych vypil brčkem“, plně vyvažuje obsah, který hudebního fanouška zajímá nejvíce. Styl vyprávění je chronologický a lineární. Vše podstatné dokreslují dobové fotografie, ty nejzásadnější jsou koncentrovány na křídovém papíře těsně za polovinou knihy.Obvyklá triáda „zázemí, talent, práce“ zde vychází tak, jak má. Nechce se mi příliš spoilerovat, něco se však zmínit prostě musí. Každý talent je nutné rozvíjet tvrdou prací, jinak zůstane jen promarněným darem. Můžeme se bavit také o cílevědomosti, vůli a samozřejmě o štěstí. Náš kytarový hrdina možná někde autisticky a ve zničujícím tempu hodiny drhl stupnice a akordy. Své vyprávění na něčem takovém ovšem nestaví. Alespoň zprvu pro něj bylo nejdůležitější hraní v kapele a touha po životě rockové hvězdy, která vše typické, na co odkazuje další triáda – sex, drogy a rokenrol – přijímá plnými doušky. Později ho hnala ctižádost ke zdokonalování své hry, svých skladatelských schopností, zkrátka k realizaci jeho vlastních plánů a nahrávek, na které však zpětně dokáže nahlížet i dost kriticky.Veškerá snaha by ovšem byla k ničemu, kdyby v jednu a zřejmě tu pravou chvíli nespadlo shůry to pravé lano. Marty na něj byl právě díky své předchozí tvrdé práci a všemožným zkušenostem připraven. Samozřejmě, mluvím o MEGADETH. Tehdy, zkraje roku 1990, zde došlo k typické win win situaci. Marty ve svých sedmadvaceti letech konečně přestal řešit každý dolar a kapela získala kytaristu, s nímž mohla nejen směle vkročit do rozkolísaných devadesátých let, ale zároveň je proměnit ve své nejúspěšnější období. Mustaine prokázal fantastickou intuici, když právě ve chvíli, v níž si thrash metal pomalu „sedal na zadek“, dokázal do kapely přijmout tak komplexního metalového kytaristu, navíc prodchnutého jedinečným melodickým cítěním. V dalším si dovoluji odkázat na příslušných víc jak sto stránek. Pro fanouška Mustaina a spol. každopádně povinná četba. Dostane se mu totiž insiderského pohledu na řadu zásadních momentů fungování skupiny, stranou samozřejmě nezůstávají ani vztahy osobního rázu. Jen pro dokreslení, v roce 2023 si Marty s radostí zahraje s MEGADETH v Budokanu a současně do svých pamětí napíše: „David (Ellefson) je a vždycky byl opravdový chlap.“Už před četbou týkající se výše zmíněné osudové srážky jsem si uvědomil, že omezení plynoucí z jediné perspektivy vlastně nepředstavují žádný problém. I kdybych měl potíže s tím, jak jsou některé skutečnosti autorem podány (nějaké autentické zážitky přeci jen mám), pořád zde zbývá osobnost samotného vypravěče, která mě díky své hudbě eminentně zajímá. Že by memoárová literatura stavěla nakonec právě na tom? Aha.:-) Nad Martym jsem po celou četbu dost přemýšlel, na čemž má pochopitelně podíl i plynulý a příběhem nabitý text, který mě navzdory některým formálním nedostatkům, opravdu strhl. Asi bych si s dotyčným neměl co říct, ale lidsky mě zaujal a v mnohém bych s ním souhlasil. Párkrát jsem se dokonce přistihl při tom, jak mu přeji, aby už konečně prorazil. A když mu Mustaine po konkurzu lakonicky řekl, aby od nynějška „nechodil moc daleko“, spadl mi kámen ze srdce.:-) Že mohl také pár lidí pořádně naštvat? Rozhodně. Se šesti křížky na krku však zůstává především profíkem a gentlemanem cítícím ke svému okolí respekt.Marty vyrůstal v láskyplném prostředí, ve kterém stejnou silou působila židovská tradice s liberálním přístupem. Mohl si v podstatě dělat to, co chtěl, a také toho využíval, dokud se v něčem nespálil, jako třeba náctiletý s LSD. V první polovině knihy líčí své dospívání, první pařby s dalšími nadšenci a úplné začátky s DEUCE či VIXEN. Dodávám, že i tyto proto-nahrávky dnes díky reedicím malých labelů seženete. Následovaly HAWAII a právě CACOPHONY s výjimečně talentovaným Jasonem Beckerem. Díky nim se stal respektovaným, ale hmotně stále velmi chudým kytaristou, jehož příběh mohl v tomto bodě také skončit. Naštěstí přišlo ono lano, které ho ve spojení s dalšími významnými životními událostmi definitivně vytáhlo až na jeho japonskou cestu, ze které poté už neuhnul. O ní také pojednává poslední třetina knihy.Marty Friedman na uvedené cestě dozrál v osobnost, která se dívá na své okolí i na vše uplynulé s respektem, pochopením i nezbytnou pokorou. Ze všech řádků je zřejmé, že si je plně vědom velkého daru, jehož se mu dostalo. A teď nemám na mysli kytarové umění, ale naplnění životní dráhy, kterou si sám vysnil.https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3761https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3761nobody@nothing.com (Gazďa)Pořádná porce kvalitního blackmetalu byla k mání druhé prosincové pondělí v pražskémFuturu, které mi dlouhodobě přijde tímhle subžánrem načichlé,neb právě sem Obscure Promotion často černometalové spolky umisťují.Tenhle prostor se k black metalu hodí: podzemní, trochuoprýskaný, nepříliš velký, ale ne stísněný, přesto působícíklaustrofobicky a celkově i trochu nepřátelsky. Už nějaký časjsem na black metalu nebyl, a který čas je lepší než ten nakonci roku, kdy v mytologiích začíná vládnout chaos amocnosti pekelné vysílají démony k nám na zem. Trojicejejich zástupců tedy dorazila i do sálu na Smíchově…Ve všech tech případech šlo navíco pekelníky, kteří u nás nebývají tak často. Původně íránskáskupina TRIVAX dokonce nikdy. Když se podíváme na trochu kontextu,tak přestože je metal v Íránu zakázaný a přísnětrestaný, existuje několik desítek íránských skupin, které semu ilegálně věnují. Pokud muzikanti neemigrovali a zůstávajív zemi, tak jde o záležitosti hlubokého a pečlivě tajenéhoundergroundu, zejména na soukromých párty mezi uzavřenoukomunitou. Pouze v emigraci se mohou íránští hudebnícivěnovat koncertování veřejně. Nejznámější je asi případthrash/groove metalové skupiny CONFESS, jejíž zpěvák NikanChosráví byl odsouzen k dvanácti a půl letům žaláře ačtyřiasedmdesáti ranám rákoskou, když mu i jeho spoluhráčipůvodně hrozila smrt. Následně oba utekli do Turecka a nakoneczískali azyl v Norsku. Kolik ran by asi dostali týpci hrajícíblack metal, tedy žánr, který se hlásí přímo k VelkémuSatanovi? Každopádně i TRIVAX patří k emigrantům akapelník Shayan jejich činnost obnovil v Birminghamu v roce2011 poté, co během koncertu v jedné z teheránskýchstředních škol studenti zapálili hlediště (nezjistil jsem,jestli to bylo rozjařeností návštěvníků, nebo naopak naprotest proti tomu, co se na pódiu dělo). Každopádně pražskýkoncert proběhl ve výrazně klidnější a normálnějšíatmosféře. Shayan byl charismatický, hecoval publikum, pobíhal popódiu, šklebil se a zejména v disciplíně koulení zlýmaočíma byl nepřekonatelný. Hudba je solidní, trochu načichláthrashem, i když nejde o nic novátorského. Překvapením pro měbyla malá návštěvnost, kdy při mém příchodu klub zel doslova prázdnotou. Naštěstí po začátku setu se – zřejmě zevšech možných děr – začali „satanisti“ vylézat, takže tonakonec odhadem vypadalo na nějakou stovku křepčících. Cestovatelské DNA mají i následujícíANCIENT. Původně z norského Bergenu, následně je v roce1995 frontman Aphazel zreformoval ve Spojených státech, aby se pakpřesunoval do Itálie a Řecka a nakonec zas skončil v Norsku.Kdysi zahuhlaný, ale dnes mnohem čitelnější black i s prvkythrash a death metalu. Naživo se ale v Praze hrál takřkačistokrevný black metal, jelikož se sahalo hlavně k debutovémualbu „Svartalvheim“,což lze přeložit jako domov černých elfů (žijí v podzemía kutají tam). Z mého pohledu možná i trochu škoda, jelikoži pozdější desky stojí za pozornost, ale asi to souvisí s tím,že loni první fošna oslavila třicátiny. Zatímco na TRIVAX bylopoloprázdno, tak tady na tuhle trojici naopak takřka plno, odhademokolo tří set lidí. Aphazel se stará o kytaru a štěkot, svýmcorpse paintem a výrazem tváře připomíná trochu KING DIAMONDA,jen má nad to ještě jakousi trnovou korunu z kovových bodců.Neustále se zeširoka šklebil, jako kdyby ze sebe každé slovo nebo slabiku tlačil neuvěřitelnou silou a stálo ho tonezměrnou námahu. Je maličký, takový skřítek (první ze dvoutoho večera), ale charismatem velikán. Celou dobu se nehne ze svéhomístečka před mikrofonem, ale nepůsobí sterilně, jen zvláštně.Vedle stojící Opat z MALLEPHYR se ke mně nakloní a říká,že s nimi kdysi hráli a pařili v Kanadě a že je tov civilu velice milý a příjemný chlapík. Zajímavý je ibasák. Vytáhlý hubený čahoun s vizáží chodící mrtvoly,prakticky bez mimiky. Na začátku jen strnule stál, postupně seale tohle Frankensteinovo monstrum rozpohybovalo a začalo – místyi zuřivě – hecovat publikum. Hudebně to pro mě tolik není, oldschool jednodušší black bez velké technikality. Lidi se alebavili a kolem mě pochodovali různí hroziči, kteří dělajítakový ten blackový grif otevřenou rukou, kdy jakoby tahajíz ostatních duše nebo co. Hlavní hvězdami, které přitáhlynejvětší davy se nakonec ukázaly právě ANCIENT.ABSU mě uhranuli na letošním Brutalusvým popůlnočním koncertem a show ve Futuru tuhle laťkunepřeskočila. Letním nočním koncertům pod hvězdami se z méhopohledu nic nevyrovná, takže to byl nesplnitelný úkol, ale i takto bylo velmi dobré. I tady se slavili třicátiny, tentokrát druhéfošny s názvem „The Sun of Tiphareth“, která je mystickýma ezoterickým vzýváním sumerské a keltské mytologiev blackmetalovém rouše. ABSU jsou Američané, a jelikožvznikli už v roce 1989, tak patří mezi pionýry tohoto žánruza oceánem. Přesto se před nimi klub nepochopitelně vyprázdnil aněkolik desítek lidí to po ANCIENT zabalilo. Nepochopitelné. Kdyžuž člověk dá za koncert sedm stovek a poslouchá black metal,tak proč odejde před jednou z jeho legend? Pro mě se laťkahudební zajímavosti každopádně zvedá s příchodem ABSUokamžitě nahoru. Blackový progmetal je muzika podle mého gusta.Když je tak ve Futuru poslouchám, tak si uvědomuju i čím to je.Mají v sobě hodně z IRON MAIDEN, až jako kdyby z pódia znělyskladby z progresivního období okolo „Seventh Son of aSeventh Son“, do kterých frontman Proscriptor McGovern krákorásvé mystické texty. Typické mejdnovské rozmáchlé vybrnkávanéa repetitivní pasáže, hopsavé basou hnaném rytmy (v angličtinětomu u IM říkají galloping) a dokonce i usměvavý blonďatouhřívou máchající basák vypadal jako kříženec Steva Harrise aIana Murraye. Čas od času se samozřejmě výrazně přitvrdí dosyrového thrashe nebo blackových sypaček, ale Ajroni tu stálevystrkují růžky. Současnou inkarnaci ABSU vedlenezpochybnitelného šéfa Proscriptora tvoří členové řeckýchZEMIAL, kde ale zas teď zpívá i Proscriptor, takže jde fakticky ojakýsi hybrid. Basák i kytarista dělají skvělou show, dobře sepohybově i vlasově koordinují a vypadají hodně dobře naloženi.Přinasraně naopak působí prckoidní frontman, který čas od časuv instrumentálních pasážích i zmizí do zákulisí. Nakonecse ale dostává do pohody i on, zejména vlivem opravdu energickéhokotle, který i při relativně nízkém počtu účastníků jedenaplno. Byl tam sice i jeden opravdový a ožralý debil, co neustálea opakovaně vrážel do všech lidí okolo, takže jsem se tentokrátnezapojil ani na chvíli, ale energii do sálu tenhle moshpit vlilvelikou. Vedle zmíněné desky se přehrály i dvě tři věciz jiných alb a stejný počet coverů od ZEMIAL, což jsou oněco jednodušší, ale i tak kvalitní věci od podlahy. Hezkýzážitek.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_ii_the_friends_and_enemies_of_modern_god_recenze/3756https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_ii_the_friends_and_enemies_of_modern_god_recenze/3756nobody@nothing.com (Tomáš)„Machina II“ je zapeklitý případ. I já jsem s tou nahrávkou měl co dělat. V podstatě až při přípravě recenze jsem konečně rozkryl pozadí této záhadné desky, která se oficiálně počítá za další řadovku, ale okolnosti jejího vzniku a vydání jsou vše, jen ne standardní. A možná trochu symbolicky právě nedávno poprvé vyšla i oficiálně na CD a LP. Ano, čtete správně, po 25 letech si tuhle řadovku konečně můžete i fyzicky zakoupit. Hustý co? Začněme chronologicky, takže míříme ke vzniku. Už při nahrávání desky „Machina“ v roce 1999 měl Billy opět v hlavě koncept, který směřoval k dvojalbu. Jako obvykle problém nebyl v materiálu, toho bylo znova požehnaně, ale Virgin Records si po nijak oslnivých prodejích alba „Adore“ na takovýto mega počin netroufaly. Zároveň v půlce roku 1999 začal fungoval Napster, který měl fatální dopady na prodeje fyzických nosičů. Tak či onak, Billy měl songy připravené a kapela je postupně nahrála. Další variantou, která se zvažovala, bylo vydání „Machina II“ jako samostatného alba, v podstatě mělo jít o takové ideologické pokračování jedničky. Tohle vzalo taky rychle za své, když první „Machina“ na trhu v podstatě propadla. Jak to teda celé dopadlo? Klídek, dostaneme se k tomu. Nejdřív ale mrkneme na muziku samotnou. První část materiálu byla nahraná ještě v roce 1999, takže na něm participovala i D´arcy. Dokončení ale proběhlo až v létě roku 2000, když padly všechny naděje na oficiální vydání přes Virgin. Možná si teď řeknete, že dvojka bude v podstatě jen klonem jedničky. Ano i ne. V některých oblastech jsou si blízké, v některých naopak docela rozdílné. Na první poslech je evidentní alternativnější zvukové zabarvení. Kytary jsou ostřejší a agresivnější, album je syrovější s mírným (nebo i hodně) lo-fi nádechem. Proti jedničce je výrazně méně učesané a produkčně vypulírované. Třeba hned první dva songy „Glass“ a „Cash Car Star“ znějí jako by se PIXIES potkali s WHITE ZOMBIE. Probleskují zde industriální elementy, podobně tak i noiseové kvílení. U některých songů pak člověk může být na vážkách, jestli tohle skutečně byla plánovaná finální podoba, nebo jednoduše z nějakého důvodu nejsou dotažené, ať už dramaturgicky, nebo i technicky. Proti jedničce se ustoupilo i z přímočaré melodičnosti, až na pár výjimek jako „Real Love“, ale i ta by tam byla spíše za slabší kousek. Uvolněnost a pohodu přináší „Let Me Give The World To You“, kterou ale ubíjí ten podivně nekvalitní a zastřený zvuk. Takové songy prostě potřebují kvalitní produkci a krystalicky čistý zvuk, jinak je to úplná schizofrenie. Právě nevyrovnanost zvukové kvality, nebo čistoty chcete-li, je hodně výrazná. Od relativně slušných písní, přes specificky alternativní, až po vysloveně lo-fi, které nemají daleko k pracovním demáčům, na albu se zkrátka nachází všehochuť. Že to neprospívá ucelenosti a soudržnosti zřejmě nemusím explicitně zmiňovat. Nabíledni je otázka, jestli dvojka není jen „odpadem“, který zůstal po vyselektování lepšího materiálu na jedničku. Kapela sice tvrdí že ne, ale pocitově to skutečně tak působí. I kdybych bral jen samotný songwritting, tak je to jasné na první dobrou, bez váhání a bez debat. Z kolekce trochu vystupuje „In My Body“ a to hned v několika ohledech. Je to jediný delší song, se svými sedmi minutami nechává ostatní kousky daleko za sebou, když druhý v pořadí má jen čtyři a půl minuty. Ona celá deska má jen padesát minut. Dalším specifikem songu je jeho relativně čistý zvuk, který se výborně hodí k jeho potemnělé atmosféře. Takhle nějak bych si uměl představit album „Adore“, kdyby bylo primárně kytarové a nebylo totálně ovládnuto elektronikou. Hloubavý song ve středním tempu, stavící primárně na melancholické atmosféře je asi nejvíce artovou položkou desky. Podobně zvukově kvalitní je i závěrečná „Atom Bomb“, která má (ale přece jen mírně) popový nádech. A teď si teda konečně řekněme, jak „Machina II“ přišla na svět, když jí Virgin odmítl. Zahrávat si s Billyho egem je nebezpečná hra. Když jde o jeho muziku, dokáže být nelítostný a nebere zajatce. Založil si vlastní label, nechal vyrobit 25 (slovy dvacetpět!) vinylů a ty rozeslal kamarádům a nejvěrnějším fanouškům. A přibalil jasné instrukce, že mají album konvertovat na mp3 a pověsit na internet k volnému šíření. Jako poslušní následovníci velkého kněze tento příkaz beze zbytku splnili. A tím vytvořili, v podstatě jako vedlejší produkt, další díl do skládanky, která tvoří legendu kolem tohoto podivného alba. Protože mp3 vznikaly z vinylů, převzaly i malé akustické nedokonalosti tak typické pro přehrávání LP-ček, jako jemné praskání, šumění a podobně. Pro někoho plus, pro někoho možná mínus. Sice to byl trochu truc podnik, ale ve své podstatě to bylo poprvé, minimálně tedy u velkých kapel, kdy někdo nabídnul svojí desku na netu zdarma. Sedm let před RADIOHEAD a jejich „In Rainbows“. Ačkoliv se Billy pokusil vydat fyzicky „Machina II“ už kolem roku 2013, nevyjasněné právní dispozice mu v tom zabránily. Nakonec se teda fanoušci dočkali až letos v září, kdy se objevil masivní boxset, obsahující remastrované verze obou části, takže jedničky i dvojky, plus b-sides. Tomu odpovídá i cena, která je i v základní verzi na hranici šílenství, v limitkách pak vysloveně vstupenkou na uzavřené oddělení v Bohnicích. V tomto případě si vystačím s mp3 verzí alba. Dodnes se fanoušci rozcházejí ve vnímání „Machina II“. Je to plnohodnotné řadové album, nebo jen extravagantní levoboček? Já sám jsem na vážkách. Nikdy jsem ho nebral za skutečnou řadovku a holt na stará kolena už asi názor nezměním. Ale to je jen nepodstatná administrativa. Každopádně, jestli můžu doporučit (nebo možná i varovat) – jestli se chcete ponořit do diskografie „Dýní“, „Machina II“ si nechte až někam na závěr, až do fáze, kdy už budete přesvědčení fanoušci. Po rozpadu „Dýní“ s koncem roku 2000 byl od jednotlivých členů kapely pár let klid. V roce 2003 se ale všichni tři členové, kromě „D´arcy, která se nadobro stáhla ze showbusinessu, vrátili na scénu. Billy se svým věrným parťákem Jimmym založili „superskupinu“ ZWAN, jejíž debut „Mary Star Of The Sea“ ze začátku roku 2003 jsem i díky slušnému úvodnímu singlu „Honestly“ s napětím očekával. Bohužel se moje představy zdaleka nenaplnily, deska není špatná, ale ani nijak zázračná. Je to šedivý průměr. Stylově se pohybuje spíš v powerpopových a poprockových vodách. Sestavu doplnily kytaristé David Pajo z kapely SLINT a Matt Sweeney z CHAVEZ, zajímavá postava pak obstarávala basové linky – Paz Lenchantin. Ano, to je Paz z A PERFECT CIRCLE, kteří v té době připravovali svojí druhou desku „A Thirteenth Step“, kde se v sestavě objevil kdo? Ano, James Iha. Hudební svět je malý, že? Každopádně ZWAN měli krátké trvání, už v průběhu turné k desce je Billy rozpustil. V roce 2005 pak Billy vydal svojí první sólovku „TheFutureEmbrace“, kde se opět vydal cestou elektronických zvuků. THE SMASHING PUMPKINS byli minulostí a nic nenasvědčovalo, že by se to mělo změnit. https://www.crazyDiamond.cz/beat_privezou_do_prahy_tvorbu_king_crimson_z_osmdesatych_let_koncert_info/3759https://www.crazyDiamond.cz/beat_privezou_do_prahy_tvorbu_king_crimson_z_osmdesatych_let_koncert_info/3759nobody@nothing.com (Info)BEAT, jedinečný projekt tvořený hudebními ikonami Adrianem Belewem, Tonym Levinem, Stevem Vaiem a Dannym Careym (TOOL), míří poprvé do Prahy! Tento výjimečný ansámbl, vystupující pod oficiálním názvem BEAT – Performing the Music of 80s KING CRIMSON, přiveze do pražského O2 Universa věrně, ale zároveň moderně pojaté skladby z kultovní krimsonovské trilogie Discipline (1981), Beat (1982) a Three of a Perfect Pair (1984). Fanoušci progresivního rocku, virtuózních výkonů i hudebních legend se mohou těšit na koncert, který nemá na současné scéně obdoby.Projekt BEAT vznikl jako pocta jedné z nejvlivnějších kapel rockové historie a zároveň jako její živé, současné znovuzrození. Adrian Belew a Tony Levin – dva zásadní členové tehdejší sestavy KING CRIMSON – se spojili s kytarovým fenoménem Stevem Vaiem a rytmickým mágem Dannym Careym (Tool), aby vytvořili koncertní sílu, která se opírá o precizní techniku, energii a futuristický výraz. Výsledkem je show, která zachovává charakter původních skladeb, ale zároveň je přetváří do podoby odpovídající roku 2026 – intenzivnější, zvukově mohutnější a bezprostředně strhující.K nejzářivějším jménům projektu patří kytarista Steve Vai, jeden z nejrespektovanějších kytarových virtuózů na světě. Vai, známý svou spoluprací s Frankem Zappou, Davidem Lee Rothem či WHITESNAKE, je nositelem tří cen Grammy a autorem ikonických sólových alb, která ovlivnila generace kytaristů. Jeho schopnost spojovat technickou brilanci, emotivní melodiku i experimentální přístup slibuje, že materiál z éry KING CRIMSON získá v Praze zcela nový rozměr. Vai je navíc dlouholetým obdivovatelem krimsonovské estetiky – BEAT mu poskytuje vhodný prostor spojit vlastní hudební genialitu s progresivní tradicí 80. let.Rytmickým pilířem projektu je Danny Carey, bubenická veličina známá především z legendární kapely TOOL. Carey patří k nejinovativnějším bubeníkům na světě, proslavený komplexními polymetriemi, precizní technikou i unikátním propojením rocku, jazzu a tribálních rytmů. Jeho přínos hudbě BEAT je zásadní – Careyho schopnost stavět hypnotické, vrstvené rytmy dokonale navazuje na krimsonovskou tradici 80. let, zatímco jeho osobitý styl posouvá živé provedení skladeb do intenzivnější, modernější podoby. Společně s Tonym Levinem tak tvoří rytmickou sekci, která patří k nejsilnějším, jaké lze dnes na rockové scéně zažít.Návštěvníci O2 universa se mohou těšit na neopakovatelný hudební zážitek, v němž se potkává historie s přítomností. Setlist nabídne průřez nejzásadnějším materiálem KING CRIMSON z 80. let – od hypnotických polyrytmů až po křehké, emotivní melodie. Vystoupení BEAT se po celém světě setkává s obrovským ohlasem, často doprovázeným ovacemi vestoje a nadšenými recenzemi. Praha se tak zařadí mezi města, která mohou zažít koncertní událost roku – precizní, vizuálně podmanivou a hudebně dechberoucí poctu jedné z nejvlivnějších epoch progresivního rocku.https://www.crazyDiamond.cz/slut_soul_booster_recenze/3755https://www.crazyDiamond.cz/slut_soul_booster_recenze/3755janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pražští SLUT se před dvěma lety vrátili po dlouhé pauze na scénu. S energickou, výborně ozvučenou a vesměs pozitivně přijatou deskou „Spirit Of Brotherhood“, která působila rozhodně jinak, než jako vyčpělá věc od veteránů hardcore. Nyní se rychle připomínají s albovým následovníkem. Minulý album zaťal svoje drápky hodně hluboko a šlo ho řadit mezi ta díla, která si postupem času získala oprávněné ovace. Nešlo o materiál, který by odstřeloval na první dobrou, ale po delším čase vstřebání jste náhle věděli, že jde o sakra silnou věc, která snese ta nejpřísnější mezižánrová kritéria. V letošním roce tedy došlo na následovníka, který je o dost jiný, řekl bych méně natlakovaný. Naopak, jde o uvolněný komplet, brouzdající po povrchu abstraktních zvukomaleb, přičemž staví na vrchol znovu sound – úhledné a dlouhé kytarové tóny zde malují obrazy na podkladě post-moderní rytmiky, čímž vzniká poutavá abstraktní koláž. Členové kapely se museli v mezičase vypořádat s úmrtím svého spoluhráče, baskytaristy Jana „Jelena“ Lžíčaře, následkem čehož přichází v částečně obměněné sestavě právě s albovým následovníkem „Soul Booster“. Jaký tedy je? Jde o desku, která by se mohla pokusit rozehnat chmury, sugestivní záležitost vykazující se vnitřní silou. Jde daleko spíše o album, které staví na poklidnosti, na budování atmosféry, na postupném nabalování vrstev, ve kterých hraje prim charismatický groove a nepřeplácaný kytarový sound. Převážně pomalu se rozjíždějící skladby nepostrádají odér psychedelie a ve všech pěti případech jde o mantry mající za úkol navodit nějakou zajímavou atmosféru. Z tohoto pohledu mají dnešní SLUT poměrně daleko k nějakým hardcore divočinám, ale naopak preferují experimentování. Z mého pohledu jde o materiál bez vypalovaček, jehož prvotním cílem byla schopnost navodit určitou komplexní náladu a podchytit tep díla či jeho duši.Úvodní „Stag Moat“ je dlouhou abstraktní instrumentálkou, jež přesně definuje náladu celého alba. Nástrojová koláž s nápadným zastoupením keyboardů je dochucována indickými nástroji a nepostrádá tak etno-zabarvení, do této mantry, kterou umocňují nejen znělé kytarové tóny, ale v prvé řadě zdánlivě ležérní rytmika, zní Gandhího nasamplovaný politický proslov. Skladbovou dvojku „Silent Skies“ považuji za vrchol alba. Nejen že jde o divoce elektrizující song s gradací, který lze považovat za pokračovatele minulé desky „Spirit Of Brotherhood“, ale song svůj testosteron dokáže vpasovat do aktuální hypnotické aury. Zároveň se jedná asi o nejchytlavější věc, song s opravdovým charismatem, který je blízký předchozí kapitole SLUT, ale třeba i starší, mileniální tvorbě SUNSHINE.Trojka „Soul Booster In The Attic“ startuje přímočarým rytmem ve svižnějším tempu, který doprovází jiskrná kytarová vybrnkávačka, vzešlá z post-punk/goth prostředí. Znovu dochází na samply a udržení stabilního tempa. Mám za to, že z těchto fragmentů by šlo v konečném součtu vytřískat daleko víc a myslím si, že je opravdová škoda, že skladba nakonec zůstane pouze u instrumentální roviny, doprovázené pouze několika výkřiky. Znovu se tedy jedná o věc budující náladu prostřednictvím abstraktních forem vyjádření. Nejtajemnější píseň na seznamu, to je čtyřka „Dancer (No End Wasted)“, jedna z nejrafinovanějších položek v portfoliu SLUT, song jehož atmosféra je budována prostřednictvím tónohry v country/blues/rockabilly stylu podpořeném hradbou keyboardů Honzy Hejla a naléhavých deklamací Jakuba Plachého. Dlouhé kvílivé tóny foukací harmoniky pak výsledku dodávají až na dusivé atmosféře. Hutná záležitost ve stylu pozdně devadesátkových MINISTRY. Proč vlastně ne?Závěrečná „Eagle High“ je devítiminutová táhlá jízda po ztemnělé americké dálnici někde v pustině středozápadu. Atmosférická záležitost, jež se znovu skrze dlouhé kvílivé tóny blíží takřka filmovému soundtracku. Tahle deska sice není tak chytlavá a dravá jako albový předchůdce, ale nelze jí upřít hra se silnou atmosférou a jistý obřadnější ráz. Ve výsledku jde tak o věc, kterou samotná kapela potřebovala vydat a dát se po negativní události zase trochu do kupy.https://www.crazyDiamond.cz/prouza_v_tehle_dobe_recenze/3754https://www.crazyDiamond.cz/prouza_v_tehle_dobe_recenze/3754nobody@nothing.com (Tomáš)Lidé přicházejí, lidé odcházejí, kvalita zůstává. Jakoby ten samotný název PROUZA byl magický. Přitahuje kvalitní muzikanty, kteří pak pod jeho praporem tvoří skvělou muziku. Aktuálně již třetí reinkarnace legendární kapely z Frýdku-Místku posledních pár let naživo dokazovala, že toto slavné jméno bude žít dál. Myslím, že na to šli chytře. Z minimalistického vzpomínkového projektu nejdřív resuscitovali kapelu samotnou, pár let znovuzískávali ztracené pozice, a když dozrál čas a konstelace vesmíru byla veskrze příznivá, připravili novou desku. V historické diskografii najdeme pod jménem PROUZA čtyři desky. První dvě nahrála původní sestava, druhé dvě druhá, silně obměněná a prakticky nová sestava. A všechny čtyři jsou vynikající. Někoho by tlak tohoto dědictví mohl vylekat. Aktuální sestavu ale rozhodně ne. Postavili se tomu čelem a můžu zodpovědně říct, že pod jménem PROUZA už od teď povedeme pět skvělých alb!Nemá cenu srovnávat jednotlivé etapy kapely, každá byla a je trochu jiná, přičemž ale všechny spojuje určité genius loci zakomponované do DNA skupiny. Alternativní rock, který je drásavý i hladivý zároveň. Texty, které jsou jasné i metaforicky zastřené. Melodika, která dokáže být hitová, ale umí být i silně alternativní. Kapela si vždy šla vlastní cestou, nepodléhala trendům a zůstávala věrna své intuici. Poctivý rock v nejlepším slova smyslu. Aktuální deska „V téhle době“ si bere něco ze svých předchůdců, ale zároveň má velice jasnou a specifickou vlastní tvář. A ta je hodně tvrdá a agresivní. Zřejmě je to i omlazenou sestavou, jejíž část přichází z punkových kruhů, další z metalových vod, a potkávají se s nositeli původních tradic v novém hudebním modelu, který mě zahrál přesně do noty. Už od prvního poslechu mi přišla slušná, s každým dalším poslechem se ale do ní propadám víc a víc.Několikrát jsem u domácích desek zmiňoval, že ty, co lezou z Golden Hive studia v Praze, a ještě jsou navíc ošetřené produkcí, nahráváním a mixem Amáka, mají u mě zaděláno na úspěch. Tady je to opět naplno slyšet. Skvělý alternativně rockový zvuk, patřičně špinavý a syrový, dynamicky různorodý, ale zároveň technicky pořád kvalitní. Balancování mezi „garážovým“ nádechem a zvukovou kvalitou teď možná lehce převážilo k prvnímu zmiňovanému elementu, ale myslím si, že to byl záměr. Dokonale pasuje. Dodává to albu na autentičnosti, drzosti a živelnosti.Ladies first, takže první zmínka směřuje ke Kateřině Pelíškové. Možná jí budete znát jako kytaristku z GAIA MESIAH. PROUZE příležitostně vypomáhá jednak s koncerty, a zároveň si ve skladbě „Návraty domů“ zahostovala jak s kytarou, tak i vokály. Zbytek sestavy se za těch pár let fungování už patřičně sehrál a našli společnou řeč i při tvorbě nových písniček. Texty zajistil frontman Tomáš Gavlas a jsou moc dobré. Jak sám říká „jsou o vztazích, identitách, obrazy vnitřních světů mísící se s reálnými obrazy téhle doby“. Za mě jsou tak akorát vybalancované. Objevíte tam mini příběhy, identifikujete vztahové peripetie, ale zároveň si to celé zachová i metaforickou nejednoznačnost, která otevírá brány různým interpretacím. Přitom jsou dostatečně civilní a nehrají si na žádné velké umění, což myslím jako kompliment. V této oblasti se povedlo důstojně navázat na textařské dědictví předchozích reinkarnací kapely. Samotné nahrávání pak obstarala kapela kompletně svépomocí, bez dalších zbytečných okras. Takže prapor původní PROUZY zastupují Bronislav Svoboda s basou a Radovan Typovský s kytarou, „metalovou“ juniorku pak Vladimír Franek s druhou kytarou a skvělý Aleš Buš na bicí.Kolekce devíti nových písní je v délce kolem 37 minut ideálně nastavena. Každý song má hlavu a patu a nic zde nepřebývá. Album je díky tomu hodně vyrovnané a i já sám mám problém vypíchnout pár nejlepších skladeb. Od prvních tónů je zřejmé, že hraje PROUZA, ale zároveň cítíme, že je to přece jen trochu jinak, než tomu bylo v minulosti. Není jednoduché zachovat tradice a přitom přijít i s něčím novým, něčím, co bude v historickém kontextu dávat smysl a co určí směr budoucího vývoje. Otvírák „Jho“ je řekněme jednou z těch méně agresivních písniček. Zamlžené kytary, dunivé bicí a hezky šlapající basa společně vytvářejí zasněnou atmosféru ranných devadesátek. „Tinitus“ ale řízne rovnou do živého. Hlučný a syrový riff v kombinaci s houpavou rytmikou odkazuje k období třetího a čtvrtého alba. „Blaxwans“ drží linku a ještě přidává na tempu. Máme zde parádní sólo, krásně vybuzenou basu i téměř shoegazově zabarvenou nosnou kytarovou linku. Výborná věc. Kytary předvedou další nové odstíny v pomalejší „Ve dne v noci Pt.III“, která předvádí košatější strukturu, kterou kapela trpělivě buduje, mění tempo i melodiku. Zejména závěr songu je pak úplně geniálně vyhrocený. Lehce psychedelická „Návraty domů“ předvádí melodickou linku, tak typickou pro rannou tvorbu PROUZY. Katčiny doprovodné vokály pak songu dodávají další zajímavou příchuť, plus zde máme její fakt hodně hodně dlouhé sólo. Strana B bude ještě hlučnější a drzejší, takže se připoutejte. „Bum!“ je prostě nářez jak sviňa. Tomáš prakticky řve a štěká text. Je to asi pochopitelné, je to typická rozchodová písnička, po kterém zúčastněné strany evidentně neplánují zůstat kamarádi. Živočišní drive ale kapela dokáže proložit i zajímavou mezihrou s vystouplou basou a následně i poctivým kytarovým sólem. Vláčnější „Fouká“ nás nechá chvíli vydechnout, ale „Jakoby“ nás opět velice rychle dostane do varu. Zajímavý vybrnkávaný riff po vzoru ranných U2, naléhavá melodika a extrémně dravý refrén, který na nás ale vybalí až po dvou slokách, kdy už napětí dosahuje maxima. Závěrečná „Sedmikráska“ se znova vrací do zasněnějších poloh ve středním tempu. Chyba lávky, nechali jsme se ukolébat, ale refrén nám rychle připomene, že tohle je primárně hlučné rockové album!Dá se v případě PROUZY vůbec mluvit o comebacku? Lepší bude asi výraz „znovuzrození“. Už se nemůžu dočkat, až uslyším nový materiál naživo. Nemám nejmenší pochyby, že absolutně přirozeně zapadne do starší tvorby. A nebudu nic namítat, ani kdyby kapela hrála novinku komplet. Ta deska si to zaslouží!https://www.crazyDiamond.cz/helmutova_strikacka_lety_mimo_praha_rock_cafe_6prosince2025_koncert/3753https://www.crazyDiamond.cz/helmutova_strikacka_lety_mimo_praha_rock_cafe_6prosince2025_koncert/3753nobody@nothing.com (Tomáš)Tož Brno dorazilo do Prahy. A nepotřebovali k tomu ani metro, aby nás vzali na parádní vzpomínkovou jízdu do devadesátek. I když vlastně paradoxně, s dnešní vlnou zájmu o muziku a zvuk devadesátých let zní HELMUTOVA STŘÍKAČKA navýsost moderně a aktuálně. A taky se v případě jejich koncertů nikdy nejedná o nějaké poklidné nostalgické vzpomínání a kňourání za ztracenou mladostí, ale o energické indie rockové koncerty, jejichž elán a náboj by jim mohla závidět nejedna generačně mladší kapela.Zvláštní mi přišel výběr podpůrné kapely. LETY MIMO poslouchám dvacet let, ale nikdy jsem je nestihl zažít naživo. Každopádně jejich cyper/space/pop/elektro-punk se mi při prvním zamyšlení úplně k HELMUTOVI nehodil. To ale není podstatné, těšil jsem se, že je konečně uvidím v akci. Obě kapely mám rád, takže si to nebudu komplikovat přemýšlením, zapínám mód „užít si to“. Musím se přiznat, že jedním z dalších důvodů, proč mám rád HELMUTOVY koncerty, je složení fanoušků. Na většině koncertů kam běžně chodím, jsem já ten, kdo kazí věkový průměr. Tady ho trochu vylepšuji. Ego boost jak svině, kam se hrabe fentanyl a koks. Devadesátkový „revival“ ale funguje napříč generacemi, takže i teď tam bylo docela dost zástupců dvacátníků a třicátníků, i když samozřejmě převažovala „stará garda“ generace X. Pražské Rock Café není můj oblíbený prostor, protože zvuková situace je zde při různých koncertech velice nepředvídatelná, ale i z tohoto pohledu tento večer vše klaplo, jestli ne na jedničku, tak minimálně dvojka s hvězdičkou udělena být může. LETY MIMO aktuálně působí jako trio, od posledního alba „Civilizace 3000“ už uběhlo dlouhých šest let a vystupují spíše nepravidelně a ne moc často. To ale vůbec nebylo poznat, kapela působila velice kompaktně a sehraně. Nebojácně se pustila do publika, které evidentně přišlo zejména kvůli Moravákům, a netrvalo dlouho, aby si ho díky svému skromnému, mile vtipnému a bezprostřednímu přístupu získalo i na svou stranu. Samozřejmě k tomu dopomohla i jejich hudební produkce, která klub postupně rozhoupala a roztančila. Ze začátku zhruba napůl zaplněný klub se postupně zahušťoval a síla aplausu rostla s každým songem. Postupně se v playlistu objevovaly jak starší hitovky „Amnesie“, „Žvejkačka“, „Zavirovaná“ a „Revoluce“, kombinované s novějšími věcmi jako „Civilizační“ nebo „Zkouška sirén“. Největší úspěch sklidila skočná „Skaska“, která svým ska rytmem s punkovou dynamikou výborně rozproudila krev všech kolem. Uvažoval jsem, jak se kapela popere s elektronikou a synťáky, které na deskách dostávají hodně prostoru a často definují zvuk songů. Teď byly „degradované“ do podpůrné role, jely jen na pozadí ze záznamu, hraní bylo primárně živé. A překvapivě ostré. Jestli bych použil označení garage punk rock kombinovaný se syrovým power popem, asi bych nebyl daleko od pravdy. Na poslední zhruba čtyři songy se ke kapele připojil i jejich bývalý spoluhráč a občasný host Tomáš Břínek, alias TMBK a se dvěma kytarami najednou zvuk kromě ostrosti získal i na mohutnosti a svalnatosti. To bylo krásně vidět na závěrečné „Cyber punker“, kde nás zvuková stěna už tlačila pořádně do kouta. Jestli se vrátím ke své myšlence a průnicích těchto dvou kapel, po skončení setu LETY MIMO jsem tam najednou začal objevovat styčné plochy. Kapely sice dělí od sebe jedna generace, ale v podstatě je jejich hudební produkce velice podobně koncipovaná. Alternativní rock, ať už s goticko-college rockovými základy, nebo space punkem, ale hozený do relativně přístupné, veselé a zejména skočné formy, která má primárně bavit a není problém si na ní trsnout. HELMUTOVA STŘÍKAČKA je pro mě koncertní jistota, která mě pořád baví. Nevypadá to, že by se připravoval nový materiál (nebo to drží v tajnosti), takže je program postavený na minulé tvorbě, které samozřejmě dominuje debut „Helmut a Hilda“ z roku 1991. Ale mě to vůbec nevadí. Set odstartoval na rozehřátí skladbou „Vrána“ z druhé desky „Z vrány do vrány“ (1994), pak už ale začali sypat „hitovky“, které vyprávějí životní příběh Helmuta. Silnou devizou kapely je výborná rytmická sekce. Zkušený basák Tomáš Basák se svojí sofistikovanou a skálopevnou hrou je podpořený benjamínkem, ale technicky velice zdatným Danielem Šálovským za bicími, které ještě podporuje Veronika Dudová s perkusiemi, která aktivně přispívá i vokály. Tato trojice tvoří pevnou oporu, která žene kapelu neochvějně dopředu. To pak dává prostor kytaristovi Tomášovi Kopalovi dobarvovat skladby do různých odstínů kytarové muziky. Od jemně gotických odstínů, přes college rock, devadesátkové indie, až téměř po hard rockové polohy umí vykouzlit vše. Z obecenstva několikrát zaznělo typicky moravské motivační „Hobluj!“, což bylo ale úplně zbytečné. Tomáš byl ten večer ve formě a zejména v náladě, takže hobloval skutečně jak o život. Bratři Staniczekovi, oba ve vertikále v rozměrech urostlých basketbalových reprezentantů, měli možná i menší problém se pod nízký strop klubu komfortně vejít, ale nic si z toho nedělali a jeli si svojí linku. Kapela si to evidentně ten večer užívala naplno, a to samé můžu říct o fanoušcích. Zažil jsem HELMUTY i na domácí půdě v Brně, kde to byl samozřejmě masakr. Ale rozdíl byl v podstatě jen v hustotě publika, když Rock Café bylo jen „plný“ a ne „narvaný“, jinak atmoška, nasazení a zážitek plně srovnatelný. HELMUT je díky pravidelnému koncertování výborně sehraný a působí absolutně profesionálně. Ve finále i ten „starý“ playlist je výhoda. Fanoušci znají všechny songy, kapela je jen různě kombinuje, občas přihodí nějaké méně hrané songy z dalších dvou desek, ale žádné „překvapení“ se nekoná. Všichni dostávají přesně to, co chtějí. https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_vsichni_jsme_potomky_bochnatek_rozhovor/3752https://www.crazyDiamond.cz/masters_hammer_vsichni_jsme_potomky_bochnatek_rozhovor/3752janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Dlouhá léta to u MASTER´S HAMMER vypadalo na konec tvůrčí hudební cesty, nicméně pod tíhou nově zažehnuté inspirace začal Franta Štorm již minulý rok dávat dohromady skladby, kterým byla od začátku vlastní určitá jinakost od starší tvorby kapely, ať už zvuková či stylová. Deska vlastní synthy odér a působí docela přímočarým dojmem. Můj dojem je takový, že si kolem sebe kapela opravdu nestaví žádné hranice a tak jsem cítil potřebu o materiálu prohodit pár slov se samotným Mistrem.Máte venkunovou řadovku „Maldorör Disco“, která se svým stylovým izvukovým zaměřením poněkud liší od staré tvorby, jak mádlouholetý posluchač album chápat? Přeci jen, pro některé tomůže být trochu složitější. :-)Kdose začte do recenzí, přivodí si hypertenzi. Kdyžtak jen tynegativní, kapela jsme destruktivní. Přiznám se, ženejsem zrovna dlouholetý fanoušek MH. Baví mě mladší ročníkyposluchačů, zhruba věku našich dětí - a jejich úžasnéplaylisty napříč všemi žánry. Ovšem názory důchodců, costeží dojdou na koncert už nejsou tak určující pro vývojhudby, tak je to u všech kapel a neříkám nic nového. Nové jsouokolnosti a důvody k prolamování hranic - čisté styly jsounesnesitelné, ale když se kupříkladu bluegrass propojí selektronikou, tak je dobře. Těch radikálů už je minimum, ne žeby vymírali, ale pomalu mění názory na scénu tak, jak serozkoukávají po světě, a ti co reptají, tak tím říkají něcoo sobě samých, a nás to netrápí. Co by mě ale mělo znepokojovat,by byla ta „složitost”, přece jen jedodušší hudba vícfunguje, plus v té jednoduchosti můžou být i skryté tajemnévrstvy... Budu o tom přemýšlet. Jakto mají posluchači chápat? To bych sice rád věděl, ale nemůžuovlivnit. Po vydání už je to vaše a žije to vlastním příběhem.Kde, jak dlouhoa jakým způsobem materiál vznikal a co především pro tebeznamená? Jak jej ty sám ze svého úhlu pohledu slyšíš?Tenhlemateriál vznikal poslední dva roky v přestávkách mezi malováníma výstavami jako vedlejší produkt projektu Maldorör Disco -karaoke dua, co zohaví každou vernisáž. Zajímavé je, že jsemty písně psal s ohledem na okamžité použití pro živévystoupení. Jsou příjemně blbé a chytlavé, a to jsme ještěnezveřejnili povedenou Kamilovu hitovku „Gigolö Maldorör”,která roztancovala Mulačům svatbu v Buštěhradě. Už máme imalé PAčko, a s mixpultíkem a nástroji si připadáme jakopotulní dekadentní minesängři. Nadruhou část otázky: já tuhle hudbu dělám pro své spoluhráčea posluchače, ale baví mě úplně jiné žánry (A. Pärt nebo GusGus).Pojítkem skladeb s minulostí jsousamozřejmě barvité texty nepostrádající fantazii, nadsázku aplné hrstě černého humoru, jak se ti na nich dělalo a jak významným prvkem jsou na nich tzv. Bochnatky?Postupnězjistíme, že všichni jsme potomci bochnatek, které přiletělyoplodnit tuto planetu před miliardou let, teď se vracejí a jdou ponás. Až se stanou masožravými, udělají na Zemi pořádek. Užjsem chtěl toto téma opustit v malbě, leč poslední právěprobíhající výstava je na bochnatkách postavena. Jmenuje seAndělé slizu, je to Kamilův název. Na obrazech jsou bochnatky coby takové klidné doplnění krajiny, „stafáž” se odborně říkáfigurám na romantických krajinkách od Piranesiho až po Mařáka,živé bytosti patří do komposice.Odlišný rámecnového alba je patrný již z úvodu první skladby „Andělslizu“, co pro tebe znamená osmdesátkový synth pop a je pro tebemomentálně zásadnějším odvětvím než třeba black metal? Jakbys vůbec definoval bytost, která je nazývána Andělem slizu?Andělslizu je první invazivní oplodnitel zeměkoule, přesně jak je tořečeno v tom textu. Osmdesátkový synth pop a zejména teplékapely mají v sobě útulnost, která ze současné hudby zcelavymizela, a proto by bylo dobré co nejdřív naklonovat GiorgioMorodera - to je ten anděl. Asinejvrstevnatějším songem je ten, který je věnován dalšíobskurní osobnosti (dříve třeba „Panuška“ nebo „Linkola“),jakých se to v tvých textech jenom hemží - „Genesis P.Orridge“,o koho vlastně jde a v čem tkví jeho význam pro MASTER´S HAMMER?MaldorörDisco ještě v sestavě se Sultánem a jeho SM projektem hráli navernisáži G. P-Orridge v pražském DOXu 2024, musel jsem tuudálost zaznamenat - jak jinak, než v podobě stejnojmenné písně.Do té doby jsem dílo tohoto průkopníka hudby a umění neznal,ale náruživě jsem si vše doplnil a nastudoval zpětně. Nikdynení pozdě na vzdělání. Jeho příklad pak doznívá ještě vostatních písních, které se věnují tělesným modifikacím jakometaforám jinakosti v myšlení, je to pro mě další výrazumělecké svobody, výraz velmi vyhraněný a syrový, bezprostřednía bez sentimentu.Absurdněrepetetivní stádový beat udává tempo titulní skladby, která umne budí dojem přítomnosti na nějaké bezmozečné obří seanci,kde jsou všichni unášeni na vlně mantry, co bys řekl o tétoskladbě? Jsemrád, že ta skladba navozuje takovéto dojmy, to byl záměr. Je ktomu i kongeniální video od vídeňského producenta ChristianaFischera, mistra rakouského expresionismu, co má i vlastní kapeluBUM SHELTER, (máme společné záliby jako H. v. Goissern neboFalco), takže přesně pochopil ten styl přehrávání a nadsázky,kterou předvádíme s Necrocockem na nafukovacím člunu tady narybníce.Styl bubnováníHonzy Kapáka je velmi variabilní a dokáže se přizpůsobit i odmetalu odlišnému stylovému prostředí, jak bys jeho prácizhodnotil?Jsempřesvědčen, že Honza letos nabubnoval nejlepší bubny z celénaší diskografie, i když bych některé partie udělal trochujinak. Nechal jsem mu co nejvíc prostoru a nic jsme neměnili,neopravovali, má nezaměnitelný rukopis. Jeho nahrávacím studiemv Česticích prochází tolik kapel a stylů, že „variabilní”je slabé slovo, Honza má velký přehled o hudbě a otevřenoumysl. Umí dobře naplánovat projekt, má kritické ucho při mixu aspolupracujeme i při masteringu.Tu a tam se vnějaké skladbě hlasově projeví i navrátivší se parťákNecrocock, nejvíce asi v písni „Bochnatky“. Jak proběhl jehonávrat a jak se zapsal do procesu na aktuálním albu? Ptám seproto, že řadě lidí materiál připadá ovlivněný právě jehoprojekty...Tomášovozávratnou tvorbu už nestíhám sledovat, to se ví, že se navzájeminspirujeme, všechno konsultujeme, vzájemně se neposloucháme, alevzájemně se adorujeme jako jezevec plachého narcise a naopak.Některé mixy jsem si od něj specielně nechával schvalovat, jedost přísnej a to je dobře.„Beast Within“naráží na vnitřní zvíře ukryté v každém z nás, kterévšak, třeba díky moderní komunikaci skrze sociální sítě,ukazuje svou tvář o něco častěji, než jsme byli kdysidávno zvyklí, co řekneš o téhle písni, jejím tématu a tématusoučasné komunikace na internetu?Nedávnojsem slyšel ještě lepší charakteristiku: my v sobě mámeodjakživa prý zvířata dvě: jedno hodné, druhé zlé (je jednojak je nazveme) a záleží jen na nás samých, které z nich zrovnakrmíme a chováme tam uvnitř. Pak se ukáže, že za všechno, conás v životě potká, si můžeme sami.BeastsWithin, takto se jmenovala moje velká výstava v létě na festivaluBrutal Assault 2025, kde jsme dali i karaoke s Kamíškem nahistoricky nejmenší stagi v rámci instalace, vybavuju si, že lidise docela bavili.„Bicycle Day“,co k této písni říct? Seš cyklista, jaký má pro tebe tentodopravní prostředek význam? Souvislost jízdního kola s hudbouMASTER´S HAMMER by mne asi nikdy nenapadla.Jsemnáruživý cyklista, ale i motorkář. Je to pocit, kterému se nicnevyrovná, ani halucinogeny, o kterých ta píseň je. Rozkvetloualejí když jedu na kole, připadám si že už jsem v ráji, jájsem takovej venkovskej typ, mě stačí čistej vzduch a divokápříroda.Asinejkytarovější skladbou je doomovka „Doppelgänger“, napomáhárůznorodosti materiálu a podněcuje pocit neodtrhnutí se kapely odsvých kořenů, o co vlastně jde? Jak jsou pro tebe vlastnědůležité kořeny kapely?Kořenysvý rodový mám tak porůznu rozstrkaný a moc si je neškrábu,nezvolil jsem si je, ale mnohem zásadnější pro umění je pojem „zakotvení” - kotvit můžeme střídavě v různých vodách ahoupat se na klidných či rozbouřených vlnách.Doomovkaje zpomalená potvora podladěná, mám schovaný starý mix, co máještě regulerní 130 bpm dance rytmus, ale na desku jsem jikoncipoval záměrně takto, aby si posluchač na chvíli sednul dokřesla, oddechnul, otřel si pot s čela nebo i odjinud, dal sidrink a občerstvený tak mohl vyskotačit na „El Teide“.Vcelku vtipně ajiskrně na mne působí právě taneční trip „El Teide“, katastrofickýsong o zničení měst a civilizací, jak ten vůbec vznikl...?Vznikltak, že jsem na jmenovanou sopku pěšky vylezl, tam přespal azažil východ slunce. Kamarád, v jehož domě na Tenerife občaspřebýváme, nám poskytuje nádherně upravenou jeskyni, kde spíme- odtud ty zvuky v noci, a na střešní terase kdysi popíjel sámThor Heyerdahl s bývalým panem domácím, sběratelem umění. Jehoduch tam jistě přebývá, ale to je zas jiný příběh. Jak vidíš,nic si nemusím vymýšlet, ty texty vanou vzduchem okolo a já si jejen zapíšu, a občas i narýmuju. Ten eschatologický podtext jetam poněvadž milujeme divokou přírodu, obviously, aby to tunějací traktoristi / motoristi úplně nezničili.Zklidňujícímokamžikem je závěrečná „Slatina“, zobrazující onu bahennípohodu. Jaký má tento song i stav ponoru do mazlavého bahýnkavlastně význam?Jeto vlastně ukolébavka, nácvik finálního spočinutí v hlíně. Ataky krajová zvláštnost tady na Třeboňsku, to jsou ty okamžikyzakotvení, možná si tu koupím hrob, je tu tak útulno.Závěrem prosímtě definuj novou desku MASTER´S HAMMER v rámci celé historiekapely, může se posluchač těšit i na koncerty a nebo jde čistějen o studiový projekt?HonzaKapák když poprvé slyšel to demo, řekl, že po Šlágrech je užmožný všechno, tak tady to je. Bylo by riskantní celou tuhledesku začít zkoušet naživo, je třeba udělat výběr, všichnivíme, že musíme nabídnout i staré písně v pečlivě sestavenémsetlistu. Zatím nemáme žádný plán, nic neslibujeme, jen jsme seshodli v kapele na tom, že případné turné 2027 je „teoretickyproveditelné”, pak bude záležet na mnoha jiných okolnostech.Pracuju na dalších skladbách s jasným záměrem, aby bylyjednoduše hratelné - pak budou i dobře stravitelné pro publikum.https://www.crazyDiamond.cz/lvmen_amen_recenze/3751https://www.crazyDiamond.cz/lvmen_amen_recenze/3751janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Mé procentuální hodnocení desky „Amen“se bude zdát příznivcům LVMEN zřejmě nízké. V muzice to však není. Opravdu si myslím, že kapela nahrála dost možnánejlepší materiál, jakého byla po dlouhé pauze a zreformováníschopna. Jde pravděpodobně o jejich nejlepší materiál od časůnedostižné pecky „Mondo“ z roku 2006. Problém je tak spíš v tom,že nejsem ani vzdáleně cílovka a kapelu si vedu někde na okrajiposluchačského zájmu, přičemž se snažím poslech jejich deseknevynechávat, nicméně, nekupuji si jejich alba, nechodím na jejich koncertya nepatřím k fanouškovské základně. Není to však vůbec o LVMEN, jeto o mém hudebním vkusu a zacílení, které je spíše klasickyrockové a také o mém zájmu o hudbu všeho druhu. Novinka LVMEN je samozřejmě zhotovena s péčí a v nejlepšítradici těchto post-hardcore/metal náladovek. Během jejího poslechu (tři poslechy v době vydání, další tři den před napsáním recenze) jsem si toho ohledně svého náhledu na tento styl hudby docela dost uvědomil,viz text níže. Přejděme tedy k němu.Kdysi na začátku nultých let jsem vlastnil cd „RaisonD´Etre“, myslím si však, že „Mondo“ jej posléze překonalo, aleto už bylo v době, kdy mi bylo jasné, že tohle není hudba zas až tak pro mne a na rozdíl odpřímočařejších a melodičtějších post-punks SUNSHINE, jsem se naLVMEN tak trochu vykašlal. Co mne tedy na jejich hudbě vadí? Jasně, uvítalbych více hlasu (zpěvu, řevu, deklamací) i kdyby se songy zas o trochu prodloužily (já prostě potřebuji vokální linky), byť někdo můženamítat, že by hlasová složka tříštila atmosféru vyznění a všechny tyskladby postavené na postupném kypění a gradaci by toliknehypnotizovaly. Songy LVMEN se rozjíždějí většinově zpomalých temp a některé se snad ani nerozjedou, jiné svých vrcholků achaotických emočních fází dosáhnou, ale se zpěvem by výsledek podle někoho možná asi ztratil grunt. Nedokážu říct, ale zpěv mi zde stejně chybí. Nepopírám, že v takto osekaném post-žánrovém provedení (a ve stylu, kde jakoby prostřednictvím poslechu člověk sledoval nějaký panoramatický výjev) se lze zaposlouchat a něco v tom tónohraní pro sebe objevit. Z druhé strany. Co se mi na LVMEN tedy líbí? Naprosto superosobitý zvuk, kdy od prvotního hrábnutí do strun a rozechvěnívzduchoprostoru oním čirým kovovým soundem zkrátka víte, koho vlastněposloucháte. Podobně to měli třeba NEUROSIS, které si takénešlo s nikým jiným spléct, no a LVMEN jsou rovněž originál.Tohle je velká devíza. Letošní čtyři skladby mají v soběcharisma, sugestivně budovanou atmosféru, která jde skrzevynikající sound, který je čistý, zvláštně znělý,nepoklidný, fungující jako konektor pocitu napětí. Skrzevybrnkávačky a riffy, jež se postupně vyvíjejí, plazí, občasnědokonce kovově řežou, je vám prostě jasné, že takhle přirozené to prostě kapela od základu chce a nic navíc nepřipustí. Rytmika mocně duní, působí prostorovým dojmem jako doprovod k obřadu Mezopotámského vládce, hlavně však neblázní, ale je silová a splńuje funkci k nakopnutí organické hmoty. Kytarypláčou, teskní, a plní funkci ténejskutečnější zvukomalby, co se jen v podobné oblastipost-metalu a post-hardcore může nalézat. Hlasu by mohlo býtvíce, ale těch několik hysterických výštěků skvěle ladí kvzedmutému dějství. Desku tak ve výsledku řadím, podobně jako „Mondo“, mezitvrdší část tvorby LVMEN. Atmosféru díla, jako již tradičně,skvěle dochucují filmové předěly vytržené z Vláčilovýchfilmů. V neposlední řadě bych tedy pochválil dramaturgii a v téposlední pak vynikající cover-art díla. Mám opravdu rád kombinacičervené a žluté a tenhle obal je zkrátka dosud jejich nejlepší.Nepatřím k příznivcům tétokapely, ale tak nějak ji respektuji, tím myslím jako originální a zajímavétěleso s vlastním zvukem a způsobem prezentace. Holt mám radši,když je hudba více propojená s muzikantskými osobnostmi, s jejichtvářemi, příběhy a veřejnými činy. Mám radši barvitější amelodičtější hudbu, ale snažím se sledovat hudební dění komplexně a LVMEN mě neunikají. Ohledně koncertní prezentace by mne asivadilo, jít na vystoupení někoho, kdo se na pódiu drží v přítmýa vyloženě si lebedí v anonymitě a v osobním neprojevování se.Upozadění členů kapely, to zkrátka není můj styl. Možná se tenhlezpůsob prezentace k hudbě hodí, ale nesplňuje mé požadavky naněco, čemu bych měl fandit. Já to prostě vnímám tak, jakobytěm skladbám, byť obsahujícím zajímavé atmosférické momenty,nějaká ta ingredience chyběla. A proto nikdy nemůžu žádné desce LVMEN dát prostě víc. Odpusťte, nejde to.https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_the_machines_of_god_recenze/3750https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_machina_the_machines_of_god_recenze/3750nobody@nothing.com (Tomáš)Pamatuji, že to bylo v zimě na přelomu let 1999/2000. Vrátil jsem se z venčení psa, pustil si MTV a hned na mě zaútočil špinavý agresivní riff. K tomu se přidala zkreslená basa, bicí na hajtce odpočítaly rytmus a nějaký plešoun zařval „You know I´m not dead!“ (Víte, že nejsem mrtvý!). Zaostřím, mezitím se kapela naplno rozjela a sypala to kvalitně a hustě do mě, a koukám, to je přece Billy! A za bicími Jimmy! A s basou Melissa Auf Der Maur z HOLE! A samozřejmě s druhou kytarou James. Co to sakra má znamenat? Popisek videa potvrdil, že jsou to skutečně THE SMASHING PUMPKINS, s novým songem, s novým albem. Tak to si nechám líbit. Když jsem se k „Machine“ dostal, líbila se mi na první dobrou. A když jsem si album teď po dlouhé době opět pustil, libí se mi ještě více. Je to zřejmě nejvíc přímočaré rockové album, které „Dýně“ vytvořili. Nekomplikované, melodické, plné silných a výrazných songů, tvrdé, ale i jemné zároveň. Moderní alternativní rock v nejčistší formě. Ano, menší redukce délky ze 73 minut směrem dolů by mu neuškodila, ale po „Adore“ je tady kapela polita živou vodou. A jak už to tak bývá, původně mělo být všechno úplně jinak.Začalo to tím, že Billy pochopil, že čtvrtá deska bez Jimmyho nebylo to pravé ořechové. Ten se mezitím vyhrabal ze svých závislostí a byl přizván zpátky do kapely. Od počátku byl i jasný cíl, že tohle bude finální deska, po které se odjede turné a kapela se rozpustí. Trochu morbidní přístup, ale tak, Billy byl vždy mužem velký gest a dramat. Tomu odpovídal i původní koncept alba. Mělo se jednat o konceptuální dílo, dokonce se opět zvažoval formát dvojalba, což vydavatelství hned na začátku smetlo ze stolu. Billy ale se sebou nenechal zametat a jeho umíněnost už byla legendární, jak uvidíme v dalším díle, který se bude věnovat oklice, kterou našel, aby si splnil svůj cíl. Zpátky ke konceptu. První verze pracovala s myšlenkou propojení alba s živým hudebním divadlem, kde by kapela představovala v podstatě samu sebe, ale v zmutované podobě, v jaké je prezentoval hudební tisk. Billy v sobě nezapře renesančního člověka a umělce v jednom. Nakonec se to upravilo, inspirováno Bowieho albem „Ziggy Stardust“, v příběh rockové hvězdy jménem Zero (Billy a jeho ikonické triko „Zero“ z období „Mellon Collie…“ pamatujete?), který vyslyší hlas Boha a změní se v umělce jménem Glass a svoji kapelu přejmenuje na THE MACHINES OF GOD. Taky vám to přijde trochu (dost) ulítlé, možná až šílené? Číst o tom albu tohle předem, tak si ho snad ani nepustím. Dobrá zpráva je, že v realitě je to úplně normální deska, a kdybych o tom nečetl, tak mě ani nenapadne, že je za ní nějaký překomplikovaný a zejména bizarní koncept. Autorem je opět výhradně jen Billy. Na začátku roku 1999 začalo nahrávání, opět pod dozorem Flooda v roli spoluproducenta. V dubnu si dali kratší pauzu na turné po menších klubech, po jehož skončení ale nastala krize. D´arcy oznámila odchod z kapely. Dodneška není tahle záležitost jednoznačně vysvětlena, Billy neustále mění popis situace, D´arcy se už taky trochu zacyklila. Každý z nich má svojí pravdu a ta skutečná bude zřejmě někde uprostřed. Mluvilo se o nervovém kolapsu, drogách, ale i jednoduchém vyhoření, vyčerpání trpělivosti s Billyho diktátorskými sklony, plánech věnovat se herectví. Faktem je, že D´arcy se stáhla ze showbusinessu a usadila se v Michiganu na farmě u koní. Probleskovaly sice zprávy o připojení k reunionu v roce 2007, anebo obnovení původní sestavy v dalším desetiletí, ale nikdy z toho nic nebylo. Teda kromě nedůstojných mediálních přestřelek s Billym, kdy opět každý tvrdil něco jiného a svaloval vinu na toho druhého. Tyhle mosty zůstanou podle mě už navždy spálené.Takže máme rozjeté nahrávání a nemáme basačku. Samozřejmě to na psychické pohodě nikomu nepřidalo. Basové linky natočil pohotově Billy, to byl ten nejmenší problém. Důležitější byla ale změna základního paradigma. Detailně vymyšlený koncept musel ustoupit do pozadí a kapela se primárně zaměřila na dotažení jednotlivých skladeb. Zbytky konceptu, jestli to tak vůbec můžeme nazvat, probleskují ve struktuře song listu, kdy první část je popovější, zatímco druhá naopak více artová. Hlavním motivem, zakomponovaným do textové části většiny skladeb, je téma zániku lásky a rozpadu vztahu. Ať už v romantické rovině, nebo i z pohledu společnosti a samozřejmě i kapely samotné. A přes všechno výše zmíněné znovu opakuji, že deska působí velice přístupně a otevřeně. Žádná nepříjemná temnota, žádné velké depky. Naopak. Příjemná, dobře poslouchatelná moderní rocková deska. Je proto (pro mě) nepochopitelné, že se jí v době vydání nedostalo patřičné pozornosti. Na výsluní už byl ale nu-metal a pop punk, alternativní rock byl ze hry. Zvukově je deska relativně unikátní a odlišuje se od předešlých zářezů „Dýní“. Trochu elektroniky zde sice opět najdeme, ale je to ve správných dávkách. Kytary znějí hodně rockově, občas se zde objeví něco tvrdšího, co bychom při troše dobré vůle mohli řadit i k metalu, ale sonický třesk, psychedelické bloudění nebo grungeovou zemitost, nedej bože elektronickou dekadenci předešlých alb zde skutečně nečekejte. Je to prostě ostrý alternativní rock. Tečka. Co se týče rytmické sekce, tak přesto, že Jimmyho svými lektvary pokoušel nejspíš sám Ďábel, svůj talent má ten kluk ušatý přímo od Boha, takže jeho ruce a nohy opět rozjíždějí bubenické orgie a songy díky tomu šlapou parádně. Ano, „Dýně“ bez Jimmyho prostě nejsou „Dýně“! Otvírák „Everlasting Gaze“ jsem už zmínil na začátku a tak jen doplním, že je to po všech stránkách skvělý song. Zajímavě skreslený zvuk kytar i basy, výrazná melodická linka, agresivní a dravý náboj. Prostě výborná rocková pecka a parádní start. Celkově v první půlce alba člověk nenachází slabší místa. Každý song má sice lehce jinou atmosféru, ale tmelícím prvkem je jejich melodická propracovanost a přístupnost, společně s nádechem velikosti přítomné v klasickém rocku. Vypíchnu možná romanticky laděnou „Stand Inside Your Love“, která v sobě kloubí prvky power balady spolu s velikostí stadionového rocku. Její kaskádovitě se rozvíjející dramaturgie buduje song patro za patrem, nechává mu prostor dýchat a přirozeně růst. Za mě jeden z nejlepších songů „Dýni“ obecně. Je v něm vše. Emoce, drama, rocková teatrálnost, strhující nasazení i extatické finále. Povedená je i „I Of The Mourning“ se stopovým postpunkovým nádechem, ukrytým ve zvucích klidnějších pasáží. Opět se zde ale představuje velice propracovaná dramaturgie, která nás provádí několika různými pasážemi, od zmiňovaných temnějších, přes klidnější soft rockové, až po velice intenzivní a ostré alternativně rockové burácení. A Jimmy, bože můj, ten snad musí mít nějakou fyzickou anomálii, tohle dvěma rukama nejde odbubnovat. Billy už na předešlých deskách dokázal, že se nebojí vstoupit i do vysloveně popových vod a umí přijít i zde se skladbou, za kterou se ani tvrdý rocker rozhodně nemusí stydět. Dnes je tou skladbou „Try, Try, Try“. Pop/soft rock jak z učebnice, pozitivní, zpěvný, ale rozhodně ne prvoplánový nebo otravný. K metalu přičuchne skladba příznačně nazvaná „Heavy Metal Machine“, která je, díky svému hutnému a špinavému zvuku, v rámci alba solitérem. Hned za ní máme další skvělou věc „This Time“. Zvukově dáváme výhybku zpátky k alternativnímu rocku, přidáváme na melodičnosti i přímočarosti a opět to funguje na jedničku. Když jsem zmiňoval, že druhá část desky by měla být víc artově zaměřená, tak za pravdu tomuto tvrzení rozhodně dává téměř desetiminutový opus „Glass And The Ghost Children“. Temná a komplikovaná skladba, utápějící se v neradostné atmosféře, je skutečně jen pro silnější povahy. Zato následující „Wound“ je opět jako sluníčko, prosvětlená, příjemná, zkrátka popíček. Ze závěrečné třetiny alba mám nejradši „Blue Skies Bring Tears“, valivou a pomalou písničku prodchnutou smutkem a nostalgií. Album pak ukončuje v pozitivní duchu další popík „Age Of Innocence“, který je překvapivě dobrý. Uvolněná atmosféra v kombinaci se slušným drivem mu dodává sympatické charizma. Deska po vydání v únoru 2000 žádné zázračné úspěchy nezaznamenala a její prodeje, které nedosáhly ani na jeden milion, byly vysloveně slabé (v kontextu „Dýní“ samozřejmě). Kritiky sice nebyly vysloveně špatné, ale kapela a její tvorba v kontextu doby lehce „zastarala“. Osobně hodnotím desku vysoko, zejména její nekomplikovanost a přímočarost. Jak už jsem zmiňoval, Billy naplánoval pro THE SMASHING PUMPKINS cílený zánik, který měl proběhnout po skončení turné k „Machine“ A tak se i stalo. Sice ještě v září stihli vydat pokračování „Machina II“, tomu se budeme věnovat příště, ale konec roku 2000 znamenal i konec kapely. Poslední koncert, plánovaný na 2. prosince, se uskutečnil doma v Chicagu v klubu Metro. Bylo to symbolické, protože právě tady, o dvanáct let dříve, cesta kapely začala. A bylo to víc než důstojné rozloučení. Čtyři a půl hodiny, 35 songů, ano, tak se loučí legenda. Bylo mi upřímně smutno. https://www.crazyDiamond.cz/soulfly_chama_recenze/3749https://www.crazyDiamond.cz/soulfly_chama_recenze/3749hackl@volny.cz (Pekárek)Mít na stará kolena slušně fungující rodinný podnik není špatná věc. V rámci managementu panuje větší důvěra a angažovanost, neboť se sleduje shodný cíl – správa, zabezpečení a rozmnožení dědičného majetku. Pokud vše klape tak jak má, můžete osekat personální náklady a investovat třeba do lepších technologií. Na druhou stranu, co když někteří ze zainteresovaných příbuzných danému oboru zas tak moc neholdují nebo nevykazují shodný talent jako zakladatel rodinné obchodní tradice. Podobné otázky se mi začaly honit hlavou ve chvíli, kdy jsem si přečetl aktuální soupisku SOULFLY, v jejímž základu figuruje už jen otec a syn.Jde o projev zoufalství, nebo zdravé sebedůvěry podložené silným materiálem? Mimochodem mezi četnými hosty se příjmení Cavalera vyskytuje taktéž dvakrát. Jasně, SOULFLY byly od počátku kapelou Maxe Cavalery, jenže v ní hráli talentovaní hudebníci, kteří dokázali něco víc než jen přehrávat svěřené party či natočit pár vsuvek. Uvedená éra je, jak se zdá, definitivně pryč. Jméno kapelníka však stále připouští možnost vzniku solidních kolekce skladeb ve specifickém metalovém stylu. Důvod je zřejmý, takřka veškerá dosavadní tvorba ústředního protagonisty totiž vykazuje přinejmenším solidní úroveň. Pro úplnost dodávám, že svého času jsem cestu k nu-metalovým „pralesním rytmům“ hledal dost dlouho a megaúspěšné „Roots“ stále po chvíli vypínám; nejpozději těsně před polovinou.:-) Vlastně bych se k této zlomové nahrávce mohl zas po čase vrátit. Uvidíme.Již téměř třicet let jsou základem produkce SOULFLY houpavé groovy riffy a Maxův vynikající zpěv. Někdy přibylo více rytmů, někdy zas tradičního metalu, který po delší dobu reprezentovala hra výborného kytaristy Marca Rizza. Proč připomínám notoricky známé? Protože nové album „Chama“ se ke popsanému základu vrací zas o něco více, lépe řečeno vše nepodstatné se zde ořezává. Výsledek není vůbec špatný. Čerstvému materiálu, možná trochu paradoxně, dost napomáhá utopená produkce Artura Rizka. Dotyčný nejenže představuje zmíněnou technologickou investici navíc, ale vlastně by mohl být považován za dalšího člena kapely, neboť se postaral i o některé kytary. Výsledný zvuk se k současné poloze kapely opravdu hodí. Jde sice primárně o metal, současně však máte pocit jakoby domorodci v Amazonii či na filmové Pandoře ve svém hudební projevu celkem přitvrdili. Na postu producenta je přitom uveden i Zyon Cavalera. Dobře:-), v tom případě jde o debut jako víno a v budoucnu o dotyčném v souvislosti se studiovou prací ještě uslyšíme.Novinka „Chama“ tedy nabízí doslova hmatatelný groove. Kromě kytar ho utváří hlavně Maxův vokál a masivní bicí Zyona, který hraje tak, jak si aktuální výraz SOULFLY žádá. Rozevlátě, s důrazem a bez zbytečných fines, ovšem nikoli jednotvárně či strojově. Pakliže dotyčný bývá za svou hru kritizován, v kontextu vyznění novinky se něco takového jeví být naprosto zbytečným. „Chama“ díky Zyonovi houpe opravdu dobře, takže produkce ani nemusí nic rovnat či zastírat, což také nedělá. Co se týče zpěvu, skoro na každé desce nějakých zasloužilých borců by se dnes mohlo spekulovat o tom, jak se nám ti zpěváci, kteří už jednou byli na dně, dokáží „předsmrtně“ zlepšit.:-) Dobrá životospráva asi dělá fakt divy.:-) Zanechme však zbytečných spekulací. Jeden z trademarků kapely prostě šlape na sto procent, akcie Cavalerovců tudíž prudce rostou. Nějakou zvláštní kytarovou exhibici jsem nezaznamenal, tamhle (nu či thrash) metal, tuhle hc, k tomu koňská dávka groovu, sem tam něco vypískne nebo se ozve slušné sólo. Zkrátka, co nedodal Max, dodal Rizk, případně některý z hostů. Za zmínku bezpochyby stojí účast „pana FEAR FACTORY“ – Dina Cazarese v asi nejlepší nebo spíš nejvíce hitové skladbě „No Pain = No Power“.Nemohla by takhle vypadat celá deska? Ne, nemohla. Žádná tragédie se ovšem nekoná. Naopak, aktuální kolekce řeže vskutku dobře a na celou řadu způsobů. Jednotlivé skladby tvoří pestrou skládanku, v jejímž středu žhnou v souladu s jejím portugalským názvem pořádné plameny. Někdo v nich vidí dystopii, či dokonce realitu hořících slumů (favel), ti romantičtější zas vatru s křepčícími domorodci, kteří se svým rituálem snaží oddálit apokalypsu. Obě uvedené polohy se na „Chama“ slévají. Výsledná atmosféra působí přesvědčivě, přestože se přikládá výhradně recyklovaným palivem.Hm, teď jsem oslovil AI, která mi sdělila, že se album volně točí kolem příběhu chlapce z brazilských favel, který hledá v chaosu svého prostředí „vnitřní jiskru“ a následně se vydává do Amazonie, aby svou novou aurou oblažil i původní obyvatele. Poslech mi napovídá, že jeho fyzická i duševní pouť byla celkem náročná a bouřlivá. Kdo by ho s něčím takovým neposlal do prdele, že ano?:-) Ale nakonec náš hrdina evidentně došel klidu a míru. Možná v rauši, možná ve smrti. Schválně, soustředěně si párkrát poslechněte závěr titulní skladby a sami uvidíte, k jaké verzi se přikloníte. Hodnocení jsem tentokrát zaokrouhlil směrem dolů, Maxovi fanoušci si mohou desítku klidně přihodit a svět, byť má nejen podle SOULFLY na kahánku, se v žádném případě nezboří. Palec nahoru!