https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/metal_church_dead_to_rights_recenze/3915https://www.crazyDiamond.cz/metal_church_dead_to_rights_recenze/3915hackl@volny.cz (Pekárek)Metoda prvního poslechu s prvním úhozem do klávesnice. Na jinou bohužel nezbyl čas. A začneme ostřeji. Kurdt Vanderhoof si po letech zřejmě uvědomil, že bude dobré začít od Adama. Nemíním tím návrat ke kořenům, i když… vraťte se o víc jak 40 let zpět a zkuste si představit, s jakou silou METAL CHURCH vtrhli na metalovou scénu. Doba a scéna je pochopitelně jinde, nicméně určitou podobnost vnímat lze. Od prvních tónů nového, již čtrnáctého studiového alba „Dead to Rights“ si totiž posluchač užije pořádný tlak, který řadě post-klasických desek chyběl. Zeuss prostě není žádné ořezávátko. Studiový inženýr takového kalibru už většinou dokáže naplnit představu zadavatele, nebo ji dokonce vycítit. Nejde však jen o povedený zvuk (DR 10 ovšem z CD či streamu nečekejte:)), více respektující aktuálnější dění a kredit kapely, ale také o intenzitu „palby“ všech zúčastněných, která na posluchače zprudka udeří.Pokud se jedná o výkony hudebníků, nutno zdůraznit, že Kurdt se vždy dokázal obklopit přinejmenším solidními muzikanty. Aktuální sestava však budí respekt. Rytmika David Ellefson/Ken Mary nečiní kompromisy. Nabízí ideální poměr všeho, samozřejmě při zachování nekompromisní přesnosti. Správným přívlastkem pro zhodnocení jejich metalové hry na „Dead to Rights“ by bylo asi slůvko „elegantní“. Samostatnou kapitolu pak představuje zkušený zpěvák Brian Allen, jehož potenciál se rozhodně nevyčerpává mocným přifukováním zmíněného tlaku, byť i na ten se na novince nemálo sází. Pakliže se někde seshora koukají na nynější dění kolem své kapely David Wayne a Mike Howe, měli by být opravdu spokojení, protože volba Briana dokazuje, že se jejich vokální odkaz bere sakra vážně. Zkrátka, Kurdt se pro svou další hudební pařbu v „metalovém chrámu“ obklopil tou nejvybranější družinou. Jde o neoddiskutovatelný fakt, který novou řadovku od prvního tónu takřka definuje a zároveň ji automaticky posouvá vysoko nad žánrový průměr, o koncertním potenciálu nemluvě. Věrným se naživo s vysokou pravděpodobností dostane prvotřídního výkonu, a to nejen na Brutal Assaultu.Ještě, než přejdu k samotným skladbám, považuji za fér připomenout, že kytarovou vozbu s Kurdtem už nějaký ten pátek táhne Rick van Zandt. Do jeho gesce spadají kvalitní sóla, zatímco kapelník nabízí pokovené riffy, jež s lehkostí sobě vlastní obohacuje o další prvky, díky kterým se METAL CHURCH, spíš než k thrashi, posunují k hodně našláplému hard/heavy rocku. Luxusní rytmika, uvolněné kytary a silový vokál však musejí dostat nejen kvalitní zvukové ošetření, ale především adekvátní materiál. Jen skrze něj mohou dotyční zaujmout a ovlivnit krajinu srdeční. V daném směru se „Dead to Rights“ drží spíše linie svých předchůdců. Nebudu v tuto chvíli řešit, který label vydal kterou kolekci a s kolika skladbami. Ve vinylovém základu je jich stabilních osm. Na všechna CD pak byly přidány další dvě, přičemž na jedenáct položek se dostáváme s proměnlivými bonusy. Kdo chce mít skoro vše, měl by si pořídit příslušný box, exkluzivita japonského bonusu zůstala přesto zachována. Jednotlivé skladby každopádně plynou, hodně baví, potěší, ale pocitově příliš nenadchnou, alespoň ne napoprvé. Na druhou stranu ono velezkušené muzicírování špičkových metalových muzikantů z nich dělá lahůdku, což znamená, že zmíněné potěšení je opravdu velké a dostaví se prakticky okamžitě. Noblesní forma tak pomůže překlenout období, než nastoupí (či definitivně nenastoupí) efekt více poslechů.Postupně jsem absolvoval další čtyři, a přestože k žádnému wow efektu nedošlo, rozhodně pomohly. „Dead to Rights“ je nejen výborně nahrané a ještě lépe zahrané metalové album, ale má i něco navíc, baví totiž jako celek. Vyráží se zostra. Už „Brainwash Game“ má vše, rychlostí thrash, tvrdostí a výrazem ostřejší JUDAS PRIEST, kytarově archiválie s osvěžující progovou pasáží. Prostě stará evropská ocel zkušeně a šikovně zpracovaná v americké válcovně. David svou basou zvoní zpovzdálí a Ken samozřejmě exhibuje, aniž by však rušil, protože metal prostě umí, přičemž je mimořádně silný i v samotném základu. Nad vším ční, jak je to u METAL CHURCH dobrým zvykem, vokál. Allen se v projevu blíží více Wayneovi. Komentáře ve stylu Losna, nebo Mažňák se zde nedočkáte. Měl by se ovšem líbit i fanouškům Mikea Howea, pokud tedy nejsou úplně pitomí.:-)Podobnou jízdu jako úvodní kus představuje i „F.A.F.O.“, což je taková hodně ostrá kombinace klasiky typu „Smoke on the Water“ s americkým power/speedem. Titulka „Dead to Rights“ pak přináší zpomalení, tvrdost, rozmáchlé sólo a více epičnosti. Maryho vystřídal v exhibici Allen. Kurtd přihazuje jedno riffové polínko za druhým, nic neskrývá. V „Deep Cover Shakedown“ dospívám k závěru, že METAL CHURCH stále patří cena pro jednu z nejmetalovějších hardrockových kapel na světě. Reminiscenci na „War Pigs“ ve „Feet to Fire“ musí slyšet každý trochu orientovanější posluchač. Pohoda. S úvodním riffem „The Show“ očekávám ACCEPT, vyvalí se však hodně ostrý thrash a po něm pěkná progová momentka, nastupuje Ellefson. Rick se svým sólem ok, nicméně vzhledem k laťce, kterou nastavili jeho spoluhráči, už bych tam chtěl slyšet Friedmana. I tady se zcela transparentně něco hodně starého nesmírně energicky tlačí něčím jen o něco málo mladším. Zbylé skladby se nesou v obdobném duchu a výsledek mě začíná dost bavit. V aktuálním rozhovoru pro web Chaoszine Kurdt potvrdil, že mu při tvorbě „Dead to Rights“ o nic jiného než o zábavu také nešlo.Původně jsem chtěl psát něco o jasném vítězství formy nad obsahem (90 % x 50 %), jenže opakované poslechy mě nakonec přesvědčily o tom, že se podařilo napsat solidní materiál (60-70 %), který byl podán povětšinou mistrovsky (85 %). Když se ke všemu připočte vlastní, příjemně starosvětský prog ksicht (80 %), zapomene se na obálku a maličko se přivře jedno očko, vyjde nám hodnocení, které možná není úplně objektivní, ale v dnešní době nejspíš zasloužené. Jo, a nezapomeňte na bonusy! Taková „Blood and Water“ mohla být klidně v základu.https://www.crazyDiamond.cz/1914_katla_praha_klanovice_black_pes_1kvetna2026_koncert/3914https://www.crazyDiamond.cz/1914_katla_praha_klanovice_black_pes_1kvetna2026_koncert/3914nobody@nothing.com (Gazďa)Ukrajinští 1914 hrají dlouhodoběšpičkový death/doom tvrdé a nemelancholické povahy. Jejichloňskou desku „Viribus Unitis“ považuju za jedno ze dvounejlepších alb minulého roku, a logicky jsem si tak nemohl nechatujít vůbec první vystoupení kapely v Praze. V Českubyla tahle čtveřice už několikrát, z toho dvakrátv jaroměřské pevnosti, ale našemu hlavnímu městu se dosudvyhýbala. Původně měli dorazit už loni v únoru, ale ukrajinskéministerstvo kultury jim na poslední chvíli celé tour znemožnilo,když jim zablokovalo povolení k výjezdu. Tentokrát už všeklaplo, tak jsme mohli ukrajinské umělce přivítat na kraji Prahyv klubu Black Pes.Do tohoto prostoru, který můžeodhadem pojmout tak 300 platících, jsem zamířil vůbec poprvé,stejně jako jsem se vůbec poprvé ocitl v téhle částiPrahy, do které mě zatím nic nenalákalo. Klub se nacházív těsném blízkosti místní vlakové stanice, takže je semcelkem dobré spojení a lze se dostat i nazpátek, neb poslednívlak směrem k centru odjíždí o půlnoci. Tentokrát alevlakové spojení předznamenalo cca hodinové zdržení, jelikožmezi Kyjemi a Běchovicemi jeden z předchozích vlaků bohuželsrazil člověka. Vzhledem k tomu, že značná část účastníkůkoncertu sem mířila vlakem, organizátoři se správně rozhodlizačátek koncertu odložit, a tak jsem také já stihnul i celévystoupení předskokanů. Islandská KATLA není jen jednaz nejaktivnějších islandských sopek, ale jde také ocopenhagenské trio hrající sludge/stoner metal. I oni mělipůvodně dorazit loni během zrušeného turné s 1914 a narozdíl od Ukrajinců byli jejich dubnové koncerty v Brně aPraze jejich českou premiérou. Stoner metal mi přijde až navýjimky jako odfláklá hudba pro lenochy, kteří mají o trochuvětší ambice než punk. Ani při předkoncertovém náslechu aninaživo v Klánovicích jsem si u KATLY tento dojem neopravil.Zahuhlaná kytara, zahuhlaný zpěv, zahuhlané bicí. Všichni bylipokérovaní a na pódiu se kývali, jako kdyby si opravu dalimarijánku. Zpěvák a bicman Rasmus Bang mezi skladbami celkemzajímavě vyprávěl o tom, jak toto turné probíhá. Hudba tam alemoc není, tak co s tím. Druhá vystupující kapela je pro měiné kafe. Když se po desáté setmělo a z pásku zaznělaHaydnova Píseň Němců alias Rakouská císařská hymna, začal miv očekávání něčeho velkého běhat mráz po zádech. Razdva tři a Ukrajinci spustili „FN .380 ACP#19074“. Na prvnídobrou hodně divný název pro skladbu, ale jde o sériové čísloBrowningu 1910, kterým v Sarajevu v roce 1914 zavraždilbosenskosrbský anarchista Gavrilo Princip arcivévodu FrantiškaFerdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Mimochodemoblíbený typ zbraně i při dalších atentátech... Každopádněotvírák jako prase, který plynule přešel v následujícískladbu z předposledního alba, tedy „Vimy Ridge (In Memoryof Filip Konowal)“, což je pocta Ukrajinci, který emigroval předprvní světovou do Kanady, aby se v jejích barvách zúčastnilválky na západní frontě. Čtenáři je tak už jasné, čemu seUkrajinci tematicky ve svých písních věnují. Zformovali sev roce 1914 při příležitosti stého výročí první světovéválky a zaměřují se na ni během celé své hudební kariéryčítající čtyři velmi dobrá alba. Současná rusko-ukrajinskázákopová válka je přirovnávána právě k první světové,ale 1914 nehledají přímé paralely, jen jejich dílu dodáványnější konflikt ještě větší sílu. Jejich loňské albumpovažuju za to vůbec nejlepší a nevadilo by mi, kdyby ho v Černémpsovi přehráli celé od začátku do konce. To se sice (jak už jejasné) nestalo, ale i tak tvořilo páteř vystoupení. Po„Konowalovi“ jsme se zanořili právě do něj. Pokud jsem dobřepočítal, zaznělo z něj pět songů, které výborněfungovaly i naživo. Myslím, že z poslední desky skutečněUkrajinci vybrali to nejlepší, včetně mé oblíbené pecky„Südtirol Offensive“. Zaplněný Black Pes, kde se během celéhovečera v publiku mísila čeština s ukrajinštinou,nadšeně skandoval. Výborný koncert, který sloužil rozvážněkráčejícímu frontmanu Dmytro Temuščak také jako startovacídráha pro edukaci publika o válce na Ukrajině. Bylo to logické apřesvědčivě, aniž by to působilo profesorsky. Závěr obstaralystarší pecky „Paschenhell“ a přídavková „Mephisto“.Klidně bych si dal víc.https://www.crazyDiamond.cz/therapy_troublegum_recenze/3912https://www.crazyDiamond.cz/therapy_troublegum_recenze/3912nobody@nothing.com (Tomáš)„Když vy NIRVANU, tak my THERAPY?!“ Dovolím si na úvod parafrázovat slavnou hlášku z jedné české komedie z osmdesátých let. Ačkoliv samozřejmě parta z Belfastu nikdy nedosáhla velikosti svých souputníků z amerického Aberdeenu, několik paralel se v jejich historii objeví. Dostaneme se k tomu. První deska „Nurse“ pomohla THERAPY? vystoupit z undergroundu a slušně se etablovat na alternativní scéně. Protože se kluci práce a koncertování obzvláště nebáli, jezdili po různých štacích jako o život, skládali nové songy a zanedlouho byli opět ve studiu. Začalo to nenápadně. Jestli si vzpomenete, kytarista a zpěvák Andy Cairns vyrůstal na pop punkových věcech jako THE UNDERTONES a BUZZCOCKS. Měl v sobě cit pro popovou melodiku, a i v několika písničkách na debutu to už probleskovalo. V březnu 1993 vypustili do světa EP „Shortsharpshock“, které plně odpovídalo svému názvu. Bylo krátké, ostré a šokující. Singl, který zatřásl světem a katapultoval THERAPY? směrem k rockovému mainstreamu se jmenoval „Screamager“. Tohle byla úplně jiná liga. Jasný hit, který mohl oslovit punkáče, alternativce, vyměklé metláky a dokonce i běžného posluchače odpoledního vysílání rádia na středních vlnách. Sekaný punkový riff, dravá rytmika, výrazná melodie. Dostatečně tvrdé a alternativní, zároveň ale zapamatovatelné a přijatelně popové. A k tomu parádní text, kterým se Andy vracel do teenagerských let a díky tomu dokázal zaujmout mladé fanoušky. Vycházel samozřejmě ze svých zkušeností a prožitků a dotýkal se nízké sebedůvěry, pocitu vyloučenosti a nejistoty: „With A Face Like This, I´Wont Break Any Heart, And Thinking Like That, I´Wont Make Any Friends“ (s takovým ksichtem nikdy nebudu lámat srdce holek, a s tímto přístupem si nenajdu ani žádné kamarády). Reakcí pak byla rezignace a nihilismus: „Screw That, Forget About That, I Don´t Want To Think About Anything Like That“ (kašlu na to, zapomenout, už na tyhle věci nechci myslet. Protože se s tím stejně nedá nic dělat: „I´ve Got Nothing To Do, But Hang Around And Get Screwed Up On You“ (nemůžu s tím nic udělat, tak se budu jen poflakovat a kašlu na vás).Možná to je primárně popis situace mládeže v Severním Irsku v osmdesátkách, ale upřímně, kdo z nás podobné pocity v patnácti nezažíval? Tohle je prostě generační výpověď jako řemen! Při bližším pohledu na text písně si můžeme všimnout dvou věcí, které se stanou charakteristickými pro blížící se desku. Na rozdíl od „Nurse“ bude nové album hodně osobní. Andy a potažmo kapela šáhnou pro inspiraci do svých životů a mladosti. V angličtině je na to krásný termín „teenage angst“, který se dá volně přeložit jako „mladická úzkost/trýzeň“. Popisuje to stavy na prahu dospívání, kdy se nám bouří hormony, přepadávají nás frustrace, lomcuje námi vzdor. A druhá věc je samotná konstrukce textů. Žádné dlouhé sloky plné vyplakávání a sebelítosti. Naopak, krátké, břitké slogany, ze kterých je okamžitě jasné o čem Andy zpívá, a zejména si to každý fanoušek může hned zpívat s ním. Další změnou je zvuk. Industriální-noise rock debutu začíná být nahrazován punk-metalem s výraznějším melodickým akcentem. Na EP skupina spolupracovala s anglickým producentem Chrisem Sheldonem, kterému se tato nová tvář THERAPY? okamžitě zalíbila a sondoval, jestli mají v šuplíku další podobné skladby. Kapela, která původně váhala, jestli je tohle pro ně ta správná cesta, se rozhodla zariskovat, a přece jen to zkusit. V rychlém sledu se v červnu objevilo další EP „Face The Strange“ s titulním singlem „Turn“, který byl další fantastickou šlehou. Je temnější, má gotický vibe, opět silnou melodickou linku a drtivý drive. Obě EP výrazně bodovaly v hitparádách a kolem kapely se začínal vytvářet slušný hype. V nabitém koncertním programu si kapela našla 10 dní, aby napsali další várku nových songů. S nahráváním to bylo náročnější, zejména kvůli jejich vytíženosti. Studiová práce proběhla ve třech session, ve třech různých studiích v Anglii. V únoru 1994 konečně nastal ten den, kdy se země zatřásla a na pultech obchodů se objevil „Troublegum“. Zřejmě vám už došlo podle hodnocení, že tuto desku mám vážně rád. Ale ne tak obyčejně, jako spousty dalších. Tohle je deska, kterou mám ve svém „All Time TOP10“ nejvíc nejoblíbenějších alb historie. Dodnes jí pravidelně poslouchám, miluji jí od prvního do posledního songu a nikdy mě neomrzí.„Troublegum“ je výbuchem taktické jaderné zbraně. A vy bohužel nejste ve krytu, takže si ten nápor vychutnáte hezky napřímo. Je přímo nacpaná krátkými, jednoduchými a hymnickými songy, ze kterých čiší nasrání. Riffy jsou brutálně agresivní. Punkově rychlé, metalově ostré. Přímo cítíme, jak Andy nemilosrdně trápí struny své kytary. A to je pořád nic proti Fyfemu a jeho bicím. Toho před nahráváním musely naštvat přítelkyně, máma, babička, teta i ségra dohromady. Jako by se snažil rozsekat i Andyho riffy a zvítězit v souboji o titul agresor roku. Michael samozřejmě nemůže zůstat pozadu, takže si taky hezky přisadí v tomto souboji THERAPY? versus celý svět. Nebo spíše celý vesmír. Mezi skladbami jsou minimální mezery, někdy jedna dohraje a bez pauzy hned startuje další. Prostě smršť, hurikán. Je to ale velký paradox, protože když si pustíte jakýkoliv rozhovor s kapelou, jsou to úplní míliusové. Milý, přátelský, usměvavý, skromní. Navlečení v černých hadrech a s touto muzikou ale fakt vypadají a znějí drsně. Texty jsou jednoduše geniální. V pár slovech popsaný příběh nebo situace, do sloganů vetknuté poselství. „Nowhere“, kde se zpívá „…going nowhere…“ (jdu nikam) o tom, jak mladí jdou stejnou cestou jako jejich rodiče, až se stanou přesně tím, proti čemu rebelují. „Trigger Inside“, kde řve, že „…I got a trigger inside…“ (mám v sobě spoušť) o osamělosti, vyloučení a o tom, jak člověk může vybouchnout a stát se třeba sériovým vrahem. Nebo „Hellbelly“ a epická hláška „…Jesus without the suffering…“, o tom, jak chceme dosáhnout slávy a úspěchu, ale bez obětí, odříkání a utrpení. Téma víry, odkazy na církev nebo biblické příběhy se na albu vyskytují vícekrát. Je to asi pochopitelné, vzhledem k tomu, jak silně křesťanství obecně promlouvalo do životů běžných lidí v této době v Severním Irsku.Kapela krásně pracuje i s náladou a atmosférou jednotlivých písní. Máme zde velice přímočaré punk metalové kousky jako otvírák „The Knives“, zmiňovanou téměř pop-punk-rockovou hitovku v euforické náladě „Screamager“, pulzující alternativní „Hellbelly“ s nádechem stadionového rocku, nebo komplexní „Stop It You´re Killing Me“, začínající v těžkém a dusivém valivém rytmu a následně se rozjíždějící do rychlé sloky a ještě rychlejšího refrénu. Jeden z mých osobních favoritů je „Die Laughing“. Opět zde dostáváme dramaturgicky parádně propracovaný konstrukt, kde na ploše necelých tří minut zažijeme art rockový úvod, grungeový nástup, pop-rockový melodický vrchol, alternativně-noiseovou mezihru, a to vše podpořeno dalším parádním textem o ztrátě zdravého rozumu a nástupu šílenství. Další grungem nasáklý kousek je těžkotonážní riffovačka „Unbeliever“. Co si budeme povídat, grunge plus THERAPY?, to nemůže dopadnout špatně. Andyho rezignovaně stoický zpěv dodává songu až brutálně mučivou atmosféru. „Trigger Inside“ jsem už zmiňoval, tak jen doplním, že hudebně je to šílená riffovačka ve stylu MELVINS říznutých rezkým punkrockem. Malý temný klub, stovka zpocených řízků, adrenalin tříská na všechny strany. V tom se po prvním refrénu song zastaví, jen basa pár vteřin tvrdě hraje jednu notu. Tohle je přesně ten moment, kdy emoce najednou explodují. Máme zde i hosty. V „Lunacy Booth“ Andyho podpoří Lesley Rankine, zpěvačka alternativců SILVERFISH. A je to parádní spolupráce. Lesley střídá polohy z naštvané nepříjemné čarodějnice do vyšponovaného falzetu psychicky labilní chovankyně uzavřeného oddělení, zatímco Andy zpívá hezky a jemně, jako by se měl stát její příští obětí. Cover „Isolation“ od legend JOY DIVISION se taky mimořádně povedl. Původní minimalistická verze je zde doplněná o šťavnaté kytary, tempo se trochu zrychlilo, celkově song zmohutněl, ale při tom si dokázal zachovat původní poselství. Na začátku zmiňovaná „Turn“ je dalším výjimečným kouskem. Její sonický náboj nás úplně pohltí a potemnělá atmosféra zhypnotizuje. Je intenzivní, drásavá, neklidná, místy milosrdná, aby hned vzápětí bez slitování útočila.„Troublegum“ je neskutečně sevřená a kompaktní deska. Chytí a nepustí. Jeden vál za druhým. Místy nám nechá malinko prostoru se nadechnout, aby nás hned vzápětí smetla další vlna riffů, nekompromisních refrénů nebo intenzivních meziher. A v roce 1994 byli THERAPY? i ve výborné koncertní formě. Na Monsters of Rock v Donningtonu odpoledne, za denního světla, rozskákali desítky tisíc metláků. V Readingu už dostali seriózní slot po setmění, a pod pódiem rozpoutali peklo. Fascinující, jak si lidi dokázali užít koncerty i bez mobilů… Deska katapultovala kapelu do první ligy mainstreamu. Jejich popová melodika byla tak povedená, že je přijali i přes tvrdost a agresivnost hudebního doprovodu. Prodalo se nakonec přes milion kopií alba, což bylo neuvěřitelné číslo. Předskakování AEROSMITH, společný cover „Iron Man“ s Ozzym, halové turné, desítky tisíc fanoušků, vyprodané koncerty. Tomuhle se vážení říká zasloužený úspěch. Vraťme se k mojí odvážné teorii o podobnosti historického vývoje NIRVANA versus THERAPY?. Dávám na stůl tři argumenty. První deska. Obě kapely s ní udělali výrazný krok z undergroundu, prokázaly svůj potenciál, představily nové pojetí alternativního rocku. Druhá deska. Popové eposy zabalené do alternativního obalu. Totální šlehy. Dokonalé kolekce. Proniknutí do mainstreamu. Leknutí se, jestli nezašly až moc daleko. Proto u třetích desek opatrný návrat do alternativnějších vod, ale bez kompromisů ohledně kvality. Dál už bohužel není co srovnávat, ale teorie to není špatná, viďte? https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_intervals_praha_roxy_3kvetna2026_koncert/3911https://www.crazyDiamond.cz/karnivool_intervals_praha_roxy_3kvetna2026_koncert/3911nobody@nothing.com (Tomáš)Australští prog-metalový KARNIVOOL se letos vrátili na scénu po dlouhých 13ti letech s novou deskou. A v rámci koncertního turné po Evropě naplánovali zastávku i v pražském Roxy, který bez bázně a hany vyprodali. Byl jsem trochu překvapený, že z naší malé redakce jsem se jedině já aktivně hlásil o účast na tomto koncertu. Přece jen to není moje typická parketa. KARNIVOOL jsem objevil díky videu Ricka Beata na YT, kde analyzoval jejich song „Goliath“. To už bylo několik let po třetím albu, takže jsem pak trojici desek poslouchal v jednom balíku. Zaujali mě svojí ideologickou příbuzností k mým oblíbeným TOOL. Letošní novinka „In Verses“ mi ale moc nesedla. Je pomalejší a hloubavější a já se tam jaksi nemám čeho chytnout. Nechal jsem to chvíli odležet, ale zatím to evidentně pořád nedozrálo. Uvidíme, co přinese čas, protože naživo ty nové songy vůbec nebyly špatné. Role předskokanů se zhostili další prog metalisté, kanadští INTERVALS. Ten název jsem už někdy v minulosti zaslechl, ale neměl jsem tušení, co hrají. Mrknul jsem na pár videí a hned věděl, že tohle je úplně mimo moji ligu. Čistě instrumentální super progresivní kompozice, plné djentových elementů a technické ekvilibristiky. A přesně tak to vypadalo a znělo i naživo. Ačkoliv jsem dorazil ještě dvě minutky před anoncovaným startem jejich setu, z klubu už bylo slyšet pořádné bouření. Takže jsem rychle seběhl k hlavnímu sálu a ten byl plný. Chvíli jsem zaváhal, jestli jsem se nesekl já, a nehrají už KARNIVOOL, ale rychle jsem pochopil, že ne. Čtveřice v klasické sestavě bicí, basa a dvě kytary mydlila bez zpěvu svoje prog art metalové skladby, střídajíc různé zasněné, tvrdé i djentové polohy. Dva kytaristi měli na svých nástrojích více strun než všechny kapely vystupující odpoledne na průměrném českém festivalu dohromady a nebáli se je použít. Byla to úplná onanie virtuozity v nejlepším slova smyslu, ale bez toho zpěvu mě to dle očekávání moc nebavilo. Dal jsem pět songů, jedno pivko a šel si přečíst poslední články kolegů z CD, na které se mi přes týden nedostávalo času. Překvapivě dobrý zvuk vůbec neindikoval, že by se mělo jednat „jen“ o předkapelu, stejně tak narvaný sál, který tam evidentně byl právě kvůli nim.Na KARNIVOOL se pak sál ještě více zahustil. Byl jsem překvapen, kolik ženských jsem tam viděl, jedna dokonce měla triko TOOL, stejně jako já. Jinak tam byla všehochuť lidstva od klasických vlasatých metláků až po vysportované nagelované maníky s bohatě pokérovanýma rukama, které bych spíše čekal v Duplexu. Evidentně zde mají KARNIVOOL stabilní a silnou fanouškovskou základnu, která se projevila v několika momentech, kdy zpíval prakticky celý klub unisono (kromě mě…). Nástup kapely byl efektní. V červené barvě zalité pódium, pomalé intro. Najednou se přes červenou mlhu prodralo světlo a odhalilo už nastoupenou kapelu, která od prvních tónů jela na vlně perfektního zvuku. Jestli zvukař něco dolaďoval, tak to musely být úplné detaily, které jsem já vůbec nepostřehl. Kapela seskládala set z mixu nových a starších songů, které se celkem pravidelně střídaly. Začínalo se spíš pomalejšími a hloubavějšími kousky, ale postupně se objevovaly i živější a agresivní skladby. Z hitovek zazněly klasiky jako „Goliath“, „New Day“ nebo „Themata“. Díky dobrému výhledu na bubeníka jsem sledoval jeho velice specifickou techniku. Vážně jsem několik songů váhal, jestli má ve své sestavě i hajtku, protože jeho styl jí prakticky úplně ignoroval. Svojí hrou vytvářel jakýsi dunivý mantrický vír, stimulovaný ještě navíc velice silným a výrazným kopákem, který vytvářel kolem zbytku kapely jasnou zvukovou hranici. V ní pak bublala zemitá basa (šestistrunná), který svými hlubokými tóny doslova rozvibrovala moje vnitřnosti. A v tomto vymezené prostoru pak dvojice kytaristů rozehrávala pestrou plejádu riffů, sól, breaků nebo i atmosféricky nadýchaných elementů. Bylo zajímavé sledovat, že používají standardní kytary s klasickým počtem strun. Dokonce typově podobné kytary najdeme spíše u post-grungeových kapel, jeden z kytaristů pak na pár songů vytasil i Telecastera. Na tvrdosti jim to ale nic neubíralo. Co mě na KARNIVOOL baví je i čistý zpěv Iana Kennyho. Podobně jako Maynard Keenan, vládne spíš jemným hlasem, který krásně kontrastuje s relativně tvrdou muzikou. Jde to i bez growlu a řevu. A když občas některá slova protáhl, a nechal svůj hlas rozvibrovat, tak skutečně zněl jako mladší verze Maynarda. I když mezi Australany a TOOL vidím spoustu paralel a podobností, rozhodně nejde o kopírku. Na to mají KARNIVOOL svůj styl velice jasně specifikovaný a jsou plně svéráznou kapelou.Celý večer pak byla cítit ve vzduchu uvolněnost. Kapela působila absolutně přirozeně a civilně, dá se říct že až skromně. Často děkovala fanouškům a bylo jasné, že to myslí upřímně. Vrátili se, protože chtěli a protože dozrál čas. Ne proto, že by potřebovali doplatit hypotéky, nebo že by jim nějaký promotér nabídl balík peněz, který se nedal odmítnout. Hraní si evidentně užívali a tím velice rychle infikovali i fanoušky. Není to sice typ muziky, která pod pódiem rozpoutá moshpit a otevře brány do pekla, ale zaplněný sál reagoval velice aktivně a pozitivně na každý ze songů. Za mě se opět potvrdilo, že Roxy je výborný prostor pro metalový žánr, protože zvukově to tam prostě umí. Hlasitost ideální, aby to pořádně tlačilo, zároveň nemusíte hned po koncertu navštívit nejbližšího pohotovost s krvácejícími ušima (základ je znát rozměry prostoru, který ozvučuji, že). Každý nástroj jasný a čistý, nic se nebilo, všechno krásně sladěné do propojeného hudebního vjemu. Čekal jsem, že to bude slušný koncert, ale byla to fakt velká paráda. KARNIVOOL jsou top profíci, kteří nepracují s faktorem náhody a jedou na jistotu. https://www.crazyDiamond.cz/at_the_gates_the_ghost_of_a_future_dead_recenze/3910https://www.crazyDiamond.cz/at_the_gates_the_ghost_of_a_future_dead_recenze/3910janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už tragické okolnosti, provázejícívznik posledního řadového alba göteborských AT THEGATES, z jejich materiálu „The Ghost Of A Future Dead“ činí událost,u které je nutné k poslechu přičíst kontext, aby byl výsledný dojemúplný. Jsem však přesvědčen, že i bez něho by tyhle nové skladby dlouhodobě obstály. Vloni na podzim zesnulý Tomas Lindberg je totiž předvíce než rokem nazpíval/odeřval, v té době již tušil, že se blíží konecjeho životní pouti. Z mnoha pasáží novinky tak vyloženě prýštíneutuchající zápal a potřeba ještě odevzdat to nejlepší, na co ještě zbývají síly. Aačkoliv se nahrávka zřejmě nestane tou nejlepší v rámcidiskografie průkopníků melodického death metalu, několiksuperlativů, včetně intenzity, srdce a uvěřitelnosti, si rozhodnězaslouží.Podstatné je, že si materiál udržel kvalitu AT THE GATES, vynikající drive a nese sebou mimořádnou naléhavost. Výsledkumožná pomohl i návrat ztraceného syna, kytaristy AnderseBjörlera, který byl s kapelou naposledy přítomen u desky „AtWar With Reality“, což je již dlouhých dvanáct sezón nazpět.Přesně tolik uběhlo od albového comebacku Švédů, kterýzahájil jejich novou, druhou etapu fungování. A i když kapela vmezidobí, a to především s předchozím albem „The Nightmare OfBeing“ z roku 2021, pomýšlela na progresivnější způsobyvyjádření, dnes se opět navrací k přímočarosti. Podstatnéje, že nový materiál nabídne kvalitu, která se může v pohoděměřit s albovými předchůdci a ještě dokáže přinést vyššímíru lehkosti, jakoby se AT THE GATES zaměřili na tonejpodstatnější a okolo toho pak postavili samotné skladby. Dvanáctiskladbové dílo tak okolo vásprosviští jako melo-deathový hurikán, který vás okouzlí svýmimelodickými trilkami, dostane do laufu skrze svou rychlost i sejmepunkovou neurvalostí. Většina skladeb trvá jen něco málo přestři minuty. O něco více než půlhodinová stopáž je však protohle dílo vyloženě ideální. Není zde prostor na nudu, není zde absolutně nicnemístného, co by odvádělo pozornost od dokonale semknuté smrštiextrémního metalu. Dokážu si představit, že se v budoucnu budeo tomhle materiálu hovořit jako o díle, které představilo žánrv tom neryzejším, co ještě mohl nabídnout ve své pozdní fázi od svých zakladatelů. Dvě předběžně zveřejněnéskladby patří zde k tomu úplně nejlepšímu a po právujsou umístněny hned na začátek novinky – jak „The Fever Mask“, tak„The Dissonant Void“ zachycují kvintet ve skvělé fazóně,plný energie a nápaditosti.Nejde však ani zdaleka o jedinépovedené položky, jakkoliv se kapela dnes pohybuje v trochu užšíchmantinelech vlastního výraziva, než na minulém albu či na milníku, jakým se staloposlední dílo první fáze existence, jmenovitě album „Slaughter Of the Soul“ zroku 1995. Mě osobně zde uchvátil skoro až hardcoreový shroud, střídající se s pročištěnějšími momenty v rámci skočného songu„In Dark Distortion“, kde je kodrcavé tempo poháněno rytmem,jež by slušen nějakému hromadnému zombie pogu. Světnekonečného prostoru nám vyjeví temnota „Of Interstellar Death“a třeba následná „Tomb Of Heaven“ má v sobě zas o něco více tohomelody světla, jakkoliv se to zdá být u podobně semknuté smrštineuvěřitelné. Pořádný tlak a rozepjatost ukáže však i závěrečnývýpad „Black Hole Emission“, což je bezesporu další zvrcholů, jaký pětice skládající se z bratrů Björlerů - Andersea Jonase, kytaristy Martina Larssona, bicmana Adriana Erlandssona a nebohého křiklouna Tomase„Tompy“ Lindberga mohla předvést. Za mne prostě skvělápřímočará deska definující extrémní metal göteborského typui v setrvale postupujících dvacátých letech 21.století.https://www.crazyDiamond.cz/spirit_adrift_infinite_illumination_recenze/3909https://www.crazyDiamond.cz/spirit_adrift_infinite_illumination_recenze/3909janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nate Garrett a jeho SPIRIT ADRIFTúdajně přicházejí se svou poslední deskou. A dle mého jdeznovu o povedený materiál, kde se snoubí doom-metalová tíživostse sílou a hrdostí klasického heavy metalu. Zatímco na předchozíchpočinech se projekt postupně stával méně a méně zádumčivýma v podstatě s každou další deskou melodičtějším, v současnosti posluchač čelíspíše návratu k těžkotonážnějšímu doomovému nastavení.Nejde však vůbec o doom raně devadesátkového typu, jakému tehdy vládly britské formace typu CATHEDRAL či MY DYING BRIDE, ale o doom metal vycházejícíz předobrazů diovských BLACK SABBATH a klasičtěji uchopeného heavymetalovéhoprostředí, styl, který o něco dříve určovali předevšímŠvédové z CANDLEMASS a který v době nedávno minulé v Evropě rovněž pozvedli jejich krajané GRAND MAGUS. Osobně si však myslím, i vzhledem kpovedenému vyznění novinky „Infinite Illumination“, že jeodchod texaských SPIRIT ADRIFT ze scény opravdu předčasný. Sám Garrett však jistě vínejlépe, co je vhodné v současnosti dělat. Na základěneradostných okolností v osobním životě, týkajících sepředevším vážného onemocnění manželky, jejíž péči nyní věnujepodstatnou část své energie, tedy ohlásil ukončení dobřerozjetého projektu, kterému věnoval tvůrčí potenciál minimálně po dobu poslední dekády,v průběhu které dal dohromady v rámci SPIRIT ADRIFT šest řadových alb. Nebudu tvrdit, že setak děje v nejlepším, ale forma projektu rozhodně nyní, s jistýmúbytkem honosnějších melody motivů, nikam neodchází. Naopak,čelíme vyzrálému a do detailu vyladěnému materiálu, opatřenému parádním soundem a stabilní dramaturgií, kdemá v žánrových mantinelech těžkotonážního heavy metaluvšechno své podstatné místo. Už od úvodního hrábnutí do strun vrámci titulní skladby „Infinite Illumination“, by měl mítposluchač jasno, že se střetáváme s neobyčejným materiálem,za kterým stojí hudebník, který přesně ví, koho svou hudbouoslovit a jak své dílo stylizovat. Materiál vládne vynikajícímzvukem, který dokáže duši posluchače oblažit i pozvednout a to ať už ve skladbách duní pomalé riffy nebo probíhá akustičtější fáze. Přiznivci devadesátkovéMETALLICY či britských PARADISE LOST z časů alb jako „Icon“či „Draconian Times“ by měli rozhodně zbystřit, tohle jetotiž materiál přesně pro ně. Dokonce jsem se v průběhu poslechu zamýšlel nad teorií, že zatímco kdyby s něčímpodobným přišla nyní METALLICA, ta hromada škarohlídských hledačů by se předháněla, kdo dříve slovutnou kalifornskoučtveřici zahází bahnem, tak u SPIRIT ADRIFT je třeba čekatpouze příznivé ohlasy. Osobně bych však tento materiál považoval zapovedený, ať už by jej nahrála kterákoliv kapela, nehledě nato, že leckomu může připadat příliš utahaný, místyafektovaný či obehrávající prověřené postupy. Nate Garrett se sice někdy nápadně tlačí dohlasové polohy Jamese Hetfielda z časů „Black alba“ nebo etapy „Load/Reload“, alecharakter jeho skladeb je o něco zemitější než u devadesátkové METALLICY a rovněž méně kytarově hravý. Nicméně, právě vyzněním kytar SPIRIT ADRIFTurčitě mají co nabídnout, protože je skladbám vlastní určitýnádech mystiky. Když se před námi zjeví rozmáchlá krajina „You Will Never Hold The Key“, považuji zmíněný úsek alba vyloženě za oslavu střednětempého metalu, jaký nikdy neumírá a je (za mne) vždycky dobře.:-) Je v tom ona nekončící bytelnost a zároveň naděje, že i spodobně zažitými schématy lze stále přicházet s povedenýmisongy. To samé v bledě modrém lze říci i o „Buried In TheShadows of the Cross“. Nejmelodičtějším a zřejměnejsvižnějším kusem je zde určitě song „White Death“, jehožnaladění se asi nejvíce blíží pozdní metallicovské klasice a ani nevadí, že skrze jeho bezprostřední gradačnínájezd leckdo nezachytí ten fakt, že si zdejší kytarové sólovystřihl světoběžník James Murphy. Pro mne je podstatné vědět,že SPIRIT ADRIFT, byť nadále neboří žádné zaběhlé pořádky anepřekračují stylové hranice, stále umí složit výborný materiál a iproto jejich odchod ze scény považuji za ztrátu.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_your_favorite_toy_recenze/3908https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_your_favorite_toy_recenze/3908nobody@nothing.com (Tomáš)Dvanáctá deska FOO FIGHTERS je zde. Postupně představované singly naznačovaly, že se zřejmě nepůjde v intencích předchozích alb, ale mě se nový zvuk a styl hned zalíbil. Jestli to bude skousnutelné i pro konzervativnější fanoušky kapely, to vážně netuším. Předchozí kolekce „But Here We Are“ (2023) byla více než důstojným rozloučením a jistým způsobem i truchlením za bubeníkem Taylorem Hawkinsem i maminkou Davea Grohla. Bylo to poctivé, velké rockové album. Burácivé, hymnické, dospělé. Mělo zahájit novou etapu v životě kapely. Věci však evidentně nešly tak hladce, jak všichni doufali.Brzy po vydání desky bylo oznámeno, kdo nastoupí na uvolněnou pozici po Taylorovi. „But Here We Are“ totiž nabubnoval sám Dave. Možná si vzpomenete, kdysi bubnoval v jedné alternativní kapele s názvem NIRVANA, a nešlo mu to vůbec špatně. Každopádně nové jméno mě potěšilo více než velmi – Josh Freese. Fantastický bubeník, který nahrál přes 400 alb pro pestrou paletu kapel, a zároveň byl a je členem několika dalších. Z těch nejdůležitějších snad zmíním jen A PERFECT CIRCLE a NINE INCH NAILS. S „Foos“ sice vyjel i na turné, ale několik měsíců před vydáním nového alba přišla studená sprcha. Josh byl z kapely „odejit“. Dodnes to ani jedna strana úplně nevysvětlila, ve finále je to asi i jedno. Osobně si myslím, že prostě zafungoval častý paradox – s někým můžete být kamarád, ale přesto s ním nedokážete pracovat. Aby toho nebylo málo, Dave si zavařil i v osobním životě, když se provalilo, že má nemanželskou dceru. Kdo si ale myslel, že tohle všechno vyústí v nějakou utahanou, uplakanou a sebelítostnou desku, ten vsadil na špatného koně.Dave a potažmo FOO FIGHTERS jako celek se tomu postavili čelem a udělali pravý opak. Čerstvý vítr do kapely přinesl nový bubeník Ilan Rubin, paradoxně střídající Joshe v NINE INCH NAILS. Teď se teda znovu prohodili. Ilan je sice o generaci mladší, ale úplný zelenáč to už taky není. Aktuálně sedmatřicetiletý borec už stihl hrát třeba s PARAMORE, ANGELS & AIRWAVES nebo LOSTPROPHETS. Asi není potřeba dodávat, že je to technicky špičkový muzikant. Dave by zřejmě nic míň než perfektního bubeníka za zády mít nechtěl. Josh sice nedostal šanci ukázat svůj kreativní talent na novém materiálu, ale Ilan se toho zhostil na jedničku. Citlivě se drží stylového odkazu Taylora, takže jeho party znějí absolutně přirozeně. Tedy přesně tak, jak to podvědomě očekáváme. Zároveň se nebojí v některých pasážích převzít iniciativu, pořádně zatopit pod kotlem, nebo naopak do songů propašovat jemné nuance, které jsou hravé a vkusné.Jestli jste fanoušci čistého a typicky velkého rockového zvuku FOO FIGHTERS, tady si na svoje moc nepřijdete. Jestli ale máte slabost pro debut nebo desku „One By One“ (2002), tak budete nadšeni. Zvuk je velice sevřený a přímočarý, zároveň ale hodně alternativní a špinavý. Samozřejmě to není ta špína, kterou nás drtil debut. Kvalitní studio, zkušenější muzikanti, dostatek času, to vše indikuje, že ta špína je spíš uměle vyrobená a není zdaleka tak syrová a nekompromisní. V mém věku mi to ale už vůbec nevadí. Jestli se partička zralých chlapů rozhodne si připomenout mládí tímto způsobem, mám pro to plné pochopení.Ruku v ruce s tím jde i stylový posun. Songy jsou slušně nadupané, tíhnou k punk rocku nebo lehce k new wave a power popu, ale pořád si zachovávají svůj melodický potenciál. Ten se zpod nánosů špinavých efektů a zmutovaných zvuků nakonec v téměř každé skladbě prodere na povrch. Popový element má Dave prostě v krvi a nedokáže ho úplně potlačit. Možná zde nenajdeme pro kapelu tak typické velké stadionové hymny, ale nejedna skladba má slušně našlápnuto k tomu, stát se stabilní položkou živých koncertů. Někde jsem četl zamyšlení, jestli se podobné songy ještě vůbec hodí ke kapele, kterou FOO FIGHTERS v dnešní době jsou. Za mě je odpověď jednoznačná – hodí! Kapela se tím jasně vymezuje proti světu kolem. Nevzdávají se, překonávají nástrahy života, jdou dál. A je jim jedno, co si kdo myslí, co o nich píše, jak je kdo odepisuje. Přesně to je cítit z Dava. Křičí, řve, zpívá na plné koule. Často pod nánosy špinavých efektů, aby to bylo ještě drsnější a jasnější, že se do „Foos“ nemá nikdo srát!Čím dýl desku poslouchám, tím jasnější je mi tento výše zmíněný koncept. Zároveň jsem pochopil, že tohle je jediná logická cesta, jak se k věcem mohli postavit. V první vlně mě oslovila energie desky. Skladby jsou chytře seskládané do opakujícího se vzorce – dvě rychlé vypalovačky, jedna mírnější, ale pořád dost hlučná na nadechnutí. Díky tomu album plyne bez větších výkyvů a velmi přirozeně. Další poslechy pak začaly odhalovat detaily, které v kontextu na první pohled jednoduchých punkově laděných skladeb, začaly přidávat další zajímavé vrstvy a elementy. 30 let na scéně, to už se na člověka nějaké to know-how nalepí. Ilana jsem už zmiňoval, takže budu pokračovat k mému oblíbenému Natovi Mendelovi. Nenápadný basák je tajnou zbraní FOO FIGHTERS. Opět předvádí svoje parádní basové linky, které songům dodávají šťávu a výjimečnost. V mixu se nikdy moc netlačil dopředu, tak je to i teď. Když se ale na jeho hru zaměříme, je to skutečně velká paráda a veledůležitá součást kontextu jednotlivých písniček. Více prostoru dostává i klávesák Rami Jaffee, který v minulosti byl taky trochu nenápadný. Teď hned v několika písničkách jeho klávesy vystoupí do popředí. Jestli jsem někdy váhal, jestli „Foos“ skutečně potřebují klávesáka na plný úvazek, tak tohle je první album, kde tyto myšlenky absolutně nemám.Všimnout si můžeme i častější používání doprovodných vokálů. V minulosti to byla parketa zejména Taylora, teď tuhle roli převzali kytarista Chris Shiflett a basák Nate. A Dave opět zapojil i rodinu. Na minulé desce měl krásný duet se svojí nejstarší dcerou Violet. Teď přispěla prostřední Harper. Sice je to jen taková blbost, ale neskutečně účinná. V titulní skladbě „Your Favorite Toy“ si v pasáži po refrénu několikrát vystřihne jednoduché „nanana“, což ale úplně změní dynamiku celého songu a fantasticky ho nakopne. Mimochodem zmiňovaná Violet bude už v květnu vydávat svojí první desku. Ze zatím vypuštěných singlů to vypadá na velice silné indie rockové album, takže vás recenze nejspíš nemine.Jediná skladba, která mi nejde po chuti je „Child Actor“. Hudebně to vůbec není špatné, ale mentálně mi nesedí text, i když chápu, co tím autor chtěl říct. Prostě mě tahle metafora neoslovila. A ještě víc mi vadí to nekonečné opakování sloganového refrénu, který je na hranici trapnosti. Ne že by to Dave v podobném stylu nezkoušel už i v minulosti. Třeba v „Best Of You“. Jenže zatímco tam to dává smysl, song přetéká emocemi, napětí je šponované až na hranici snesitelnosti, tady je to patetické a nudné.Naopak za nejlepší skladbu považuji závěrečnou „Asking For A Friend“. Kolosální, dramatická konstrukce, která z baladických poloh přechází několika různými vývojovými etapami, včetně intenzivní a rychlé mezihry, je nejkomplexnějším songem desky. I zvukově se mírně odchyluje od zbytku playlistu a má blíže ke klasickému rockovému zabarvení. Všechny ostatní písničky mají svoje kvality, ať už je to výborný otvírák „Caught In The Echo“, který mi svým zvukem a riffy připomíná právě období desky „One By One“, nebo natlakovaná „Of All People“, která být syrovější a více low-fi, tak by byla ozdobou debutové desky. Houpavý riff ve stylu americany u „Window“ je návykový. Když pak začne úřadovat Nate, který s oblibou vynechává některé takty, tak je z toho parádní pohodový rokec, který v některých momentech může připomenout i kolegy PEARL JAM. „Spit Shine“ zní jako kříženec hardcore punku s new wave alternativou. Taneční rytmiku pak Ilan propašoval do „Amen, Caveman“ a i díky tomu má song výborný drive a odlehčenou atmosféru.„Your Favorite Toy“ je výborná deska. Za sebe jí pasuji za nejlepší položku od legendárního „Wasting Lights“ (2011). Bohužel „Foos“ zůstávají nadále na mém seznamu zatím naživo neviděných velkých kapel, které musím zažít. Letos to ale určitě nebude, naši zemičku turné vynechává. Což je škoda, protože z aktuálních živých videí je evidentní, že kapela je ve znamenité formě a plná energie, takže nový materiál bude naživo určitě pozitivně rezonovat.https://www.crazyDiamond.cz/the_pale_white_inanimate_objects_of_the_21st_century_recenze/3905https://www.crazyDiamond.cz/the_pale_white_inanimate_objects_of_the_21st_century_recenze/3905nobody@nothing.com (Tomáš)Neuplynul ještě ani rok, a THE PALE WHITE jsou zpět. Po výborné loňské desce „The Big Sad“ (psal jsem recku, jestli chceš případně doplnit link) vypustili novinku s podivným názvem, který by se dal přeložit zhruba jako „Neživé objekty 21.století“. Název to není náhodný. Zrcadlí v sobě jednak témata, kterým se kapela na nové kolekci věnuje, jednak i posun ve zvuku a náladách písniček samotných.Bratři Hopeové se nechali inspirovat dnešní dobou, která je extrémně rychlá. Proto na nic nečekali a taky rychle přišli s novou deskou. Cíleně jí připravovali jako „zlého bratříčka“ loňské alba, které je uhlazenější, melancholičtější a proti aktuální desce skutečně působí jako ten „hodný a slušný“ sourozenec. No ale když se věnujete tématům spojeným se zlověstným nástupem technologií, které začínají zasahovat do všech oblastí našich životů, tak to skutečně nemůžete pojmout jako pohodový pop rock. AI, drony, hologramy, virtuální reality, kryptoměny…. Všechno je to fascinující a děsivé zároveň. V době a prostředí této nové technologické revoluce se z nás stávají neživé objekty, jimi ovládnuté a plně kontrolované. Ale abych vás zbytečně nestrašil. Nepůjde o žádnou kolekci avantgardně šílených a neposlouchatelných songů, které by byly vstupenkou do areálu Bohnic i mimo festival Mezi Ploty. Kapela prostě přitvrdila, zvuk je špinavější, songy údernější. Pořád ale staví na základech poctivého moderního britského alternativního rocku, který šikovně doplňuje tu stoner rockem, jindy moderním grungeovým přelivem, nebo i garáž rockovou špínou. Je tu více riffů a zemitější zvuk. Když se nad tím zamyslím, deska se zvukově i atmosférou nenápadně vrátila do doby debutu „Infinite Pleasure“ (2021), který byl navíc ještě i příjemně syrový.Co teda THE PALE WHITE v Blank Studios doma v Newcastle Upon Tyne tentokrát upekli? Začnou hezky hutně s „Moth In The Headlights“, která je evidentně inspirovaná typickým groovy stylem a stoner zvukem legendárních QUEENS OF THE STONE AGE. Adam Hope má ale na rozdíl od Joshe Hommea jemnější a méně flegmatický hlas, čímž vytváří zajímavý kontrast proti jinak drsnému zvuku skladby. Jeho brácha Jack Hope za bicími má v nových písničkách možnost hrát agresivněji a využívá to naplno. Rytmika je pevná a sevřená, bicí mají fantastický zvuk, jasný a čitelný a v mixu jsou hezky vytažené. „Float Away“ je rychlejším alternativním rockem, který sází zejména na jasnou a přímočarou melodickou linku a skvělý šťavnatý zvuk kytar. Plychedelicky-glam rockový náboj žene kupředu experimentálnější kousek „Gobekli Tepe“, což je jedno z nejstarších archeologických nalezišť v Turecku, datující zdejší stavby až někam k 10.tisíciletí před naším letopočtem. Nevím, proč tuto skladbu dali v playlistu až tak vysoko, protože kvalitativně patří spíš k těm slabším, i když její mantrická repetitivnost je minimálně nakažlivá. „Absolute Cinema“ je poctou velkým filmařům a obecně kultuře promítaní bijáků v kinech. Je to euforické vzpomínání na nabité sály, které s napětím čekaly na každou novinku na plátnech. Divočejší skladba se špinavým zvukem je plná různých krátkých sól i téměř noiseových vsuvek. Hloubavá „Oh Brother“ nás zvukově přesouvá do glamových sedmdesátek. Klávesy dodávají mazlavé podkresy na pozadí nervózně pulzující rytmiky.S příchodem refrénu se ale song mohutně nadechne a rozkvete do velkolepého klasického rocku. Další porci groove v stoner stylu dostáváme s „Medusa“, která se šikovně vlní mezi agresivnějšími a jemnějšími polohami. Utahaná „Carpe Diem“ nám může lehce připomenout RADIOHEAD. Má taky tu specificky podivnou atmosféru, kdy nevíte, jestli je ten song smutný, veselý, nebo jen totálně divný. Jednou z jemnějších skladeb je pak „Mannequin“, která boduje melancholickou atmosférou. Albu pak už ke konci lehce dochází dech. „This Fascination“ a „Dissapoint Me“ nejsou špatné, ale ani ničím výjimečné skladby. Zato závěrečná balada „All I Have To Do Is Dream“ je opět trefou do černého. Minimalistický začátek, procítěná orchestrace, šedesátková melodika včetně vokálních harmonií, to vše zní historicky i moderně zároveň. A i když se pak konečně skladba mírně rozjede, pořád si uchovává svojí hypnotickou náladu, stimulovanou sonickými kytarovými vstupy z pozadí a neklidnými bicími.Jak teda dopadl přímý souboj aktuální a předchozí desky? U mě to o fous přece jen vyhrává „The Big Sad“, který je trochu hitovější a má neskutečnou, zasněně melancholickou náladu. „Inanimate Objects…“ je ale taky moc povedená, v pohodě poslouchatelná deska bez slabších míst. Má propracovanou produkci, spoustu zajímavých nápadů a rozhodně kapelu posouvá dál a upevňuje její pozici v rámci britské rockové scény.https://www.crazyDiamond.cz/therapy_nurse_recenze/3904https://www.crazyDiamond.cz/therapy_nurse_recenze/3904nobody@nothing.com (Tomáš)Belfast, Severní Irsko, osmdesátá léta. Nebylo to úplně idylické místo k životu. Politické napětí a sektářské násilí mezi katolíky a protestanty, takzvané „Troubles“, probíhaly už druhé desetiletí a nikdo už nevěřil v rychlé ukončení a vyřešení situace. Do toho ekonomická krize a dusivá atmosféra ve společnosti. Protože jsem ale realistický optimista, vždy se snažím ve věcech hledat pozitivní stránky. Nelehké časy pro život se většinou odzrcadlí v umění a tady to nebylo jinak. Už v osmdesátkách začala irská hudební scéna silněji promlouvat i mimo ostrov samotný a v devadesátkách se to pak změnilo v invazi menších rozměrů. THE UNDERTONES, U2 nebo Sinéad O´Connor následovaly MY BLOODY VALENTINE, THE CRANBERRIES, ASH, JJ72. Začátkem desetiletí se na pár let do rockového mainstreamu vyšvihlo i energické trojčlenné rockové uskupení skromných a mimořádně pracovitých sympaťáků s podivným názvem THERAPY?. Zanechali sice krátkou, ale velmi významnou stopu na historické mapě alternativní scény, která se v té době stala tavícím kotlem různých stylů. Vše bylo povoleno, hranice neexistovaly.Kapelu v roce 1989 založil kytarista a zpěvák Andy Cairns společně s bubeníkem Fyfe Ewingem. Andy přitom původně mířil na kariéru basáka. Jako mladík totiž žral pop-punkové kapely jako THE UNDERTONES, STIFF LITTLE FINGERS a BUZZCOCKS, od kterých pak konvertoval k postpunku THE FALL, MAGAZINE a JOY DIVISION. Výrazné basové linky charakteristické pro tyto styly se následně promítly i do jeho kytarové hry a typologie riffů. Na pozici basáka nakonec vzali Fyfeho spolužáka Michaela McKeegana a tím byla sestava kompletní. Michael preferoval tvrdší hudební styly. Byl fanouškem THIN LIZZY, KISS nebo thrash metalu. V osmdesátkách všichni tři chodili na všechny možné koncerty. Ono jich zase až tak moc nebylo, protože kvůli bezpečnostní situaci se velké kapely Belfastu obvykle vyhýbaly, a tak zůstala jen alternativní a undergroundová scéna. Punk, postpunk, hardcore, indie, metal, industrial, noise. Všechno to postupně absorbovali a na rozdíl od hudebních médii ani moc nerozlišovali, co je co. Od začátků využívali každou příležitost hrát. Díky tomu si postupně budovali fanouškovskou základnu. Předskakovali každému, kdo o ně stál. RIDE, TEENAGE FANCLUB, TAD, FUGAZI, BABES IN TOYLAND, HOLE. Po dvou úspěšných EP si je konečně všimly i větší labely a smlouvu jim nabídli A&M Records. Nabízenou šanci pak protestant, katolík a třetí do party, který pocházel ze smíšeného manželství, využili naplno.Krátká vsuvka – jak jsem se k albu dostal já? Když v roce 1993 vydali singl „Screamager“, byl jsem jím úplně posedlý. Vzal jsem teda své úspory, vlítl do hudebního krámu, našel kazetu THERAPY?, zakoupil jí a už se těšil na parádní zážitek. A ten se nedostavil. Dokonce ani zmíněný singl tam nebyl. Koupil jsem si totiž právě debut „Nurse“, který zněl ale že úplně a totálně jinak. Byl divný, strašidelný, nemelodický. Kazet jsem měl ale v té době málo, tak jsem to prostě poslouchal a postupně se mi to vrylo do mozku. Když jsem se k této desce po letech vrátil, zjistil jsem, že jí najednou vnímám úplně jinak. Tehdy jsem na ní prostě ještě nebyl připraven.Většinu desky kapela nahrála v Loco Studios ve Walesu pod producentským vedením Harvey Birella. Ačkoliv se dostali pod velký label, nahrávka svým zvukem a style mířila skálopevně do alternativních vod, bez evidentních ambicí proniknout do mainstreamu. Což bylo pochopitelné, vždyť kapela v podstatě pořád působila na undergroundové scéně. Výsledkem je deska, která by se dala charakterizovat jako industriální-noise rock, s prvky metalu, punku, alternativního rocku a psychedelie. THERAPY? byli silně ovlivněni tvorbou kapel jako THE JESUS LIZARD, SONIC YOUTH, MINISTRY, ale i HÜSKER DÜ. Rozhodně to není jednoduchá a přímočará nahrávka. Taky mi trvalo více než dlouho, než jsem její skutečné kvality naplno ocenil.„Here I Am Motherf…rs!“ (Tady mě máte zm..i!). Úvodní zařvání nenechává nejmenší pochybnost, že tady se dnes budou dít nepěkné věci. Slečinky a bábovky, děkujeme, že jste dočetly až sem, můžete jít spát. Nebo zůstat a riskovat kvalitní noční můry. Klidnější úvod „Nausea“ má v sobě od začátku jisté napětí, které se velice rychle přetaví v drásavou realitu. Song se pak začne převalovat mezi industriálně punkovými rychlými pasážemi a psychotickými vsuvkami s totálně rozbitou rytmikou. Nejčastější témata desky, psychické zdraví, mentální poruchy, užívání drog a jejich dopad na fungování a vnímání, dostávají v podobě muziky dokonalý soundtrack. Je to psychiatrie s kompletním přehledem diagnóz, která i zdravé posluchače přivádí na pokraj šílenství a paranoie. Singl „Teethgrinder“ je toho perfektním příkladem. Nechte na jednom pódiu ve stejný čas zahrát MINISTRY a SONIC YOUTH a tohle z toho vyleze. Kytary jsou řezavé a ostré jako břitva, basa hluboká a temná. A bicí? Někdy tápete, jestli to není automat. Intenzivní, neosobní a se specifickým zvukem. Rytmičák má extrémně suchý a tenký zvuk, a klasické přechody Fyfe doplňuje něčím, co zní jako perkusie z reggae muziky. Další specifikum desky je množství samplů hlášek z různých starých filmů a edukačních dokumentů, které songům dodávají patřičně horrorovou atmosféru. „Disgracelands“ míří více alternativně rockovým směrem, má hutnější zvuk a konzervativnější dramaturgii. V závěru pak song zrychlí a přechází do punkrockového zabarvení. „Accelerator“ plně odpovídá svému názvu. Industriálně-punk-noisová šleha. Jednoduchý riff je šílený a hypnotický zároveň. Hlučná, ukřičená, dravá skladba nám udělá průvan v hlavě a než se vzpamatujeme, už se tam usazuje „Neck Freak“. Tu považuji za jeden z vrcholů desky. Parádní intro s postupně se přidávajícími vrstvami, vyklidněná sloka která nás opantá a přitom kolem nás nenápadně plete psychedelickou síť, ze které už nebude úniku. Mezihra postupně přidává na intenzitě a my začínáme tušit, že nás asi budou porcovat zaživa. A je to tak!. Se zvířecím řevem se do nás Andy ke konci s chutí zakousne a třešničkou na dortu je pak krásné noisové outro. Dalším hlučným agresivním kouskem je „Perversonality“. Když se zaměříte na Andyho riffy, skutečně by se hned mohly stát výbornými basovými linkami do postpunkových songů. Jednoduché, repetitivní, ale velice efektivní. A máme zde i baladu! Neuvěřitelné. Nebo možná bych to nazval jen pomalejší písničkou, protože na „Gone“ celkem jistě holky na ploužák nenalákáte. Šest a půl minuty skličující deprese, kdy máte chuť si vyškrábat mozek z hlavy. Krása vesmírná. Plíživá „Zipples“ kombinuje noiseovější a hutnější rockovější pasáže se slizkým zpěvem a úchylnou atmosférou a je to opět skvělé. Valivá „Deep Sleep“ je jediná věd, která mě nikdy moc nebavila. Zřejmě je už i na mě až moc ulítlá. Ale je tam super basová linka, to musím uznat. Závěrečný nářez „Hypermania“ pak osciluje mezi uřvaným noisem a heavy metalem. Zajímavá kombinace. Když se na desku podíváme jako na celek, je to nesourodý mix silně alternativních stylů s výraznými popovými prvky. Je tak divná a zvláštní, že je vlastně krásná. Skladby jsou protkané vtíravým vnitřním napětím, které se nám okamžitě dostává pod kůži. Je to jako droga. Nedělá nám to dobře, ale musíme to mít. Díky kvalitními studiu a produkci je to i výrazný posun proti prvním EP. A zároveň je překvapivé, jak komplexní songy tato partička severoirských pankáčů dokáže napsat. Pozor na ně, tohle nebude jen kapela do počtu.V listopadu 1992 se „Nurse“ objevilo na pultech obchodů a už do konce roku, takže za pouhé dva měsíce, se jí prodalo 120 tisíc kopií. Slušný výkon na undergroundovou partičku. Začaly si je všímat významná hudební média, předpovídala se jim zářná budoucnost. Nemýlily se.https://www.crazyDiamond.cz/iotunn_in_vain_nephylim_praha_modra_vopice_21dubna2026_koncert/3906https://www.crazyDiamond.cz/iotunn_in_vain_nephylim_praha_modra_vopice_21dubna2026_koncert/3906nobody@nothing.com (Gazďa)Do Modré Vopice už nikdy bez špuntů do uší. To je moječerstvé předsevzetí. Jelikož mám hlavu děravou, tak špunty na koncertypravidelně zapomínám a většinou ani nebývají nutné. Ve vysočanském pavilonuopic nebývám tak často. Pokud tam ale zavítám, tak mám pocit, že bych nepotřebovalšpunty, ale spíš ušní neprůstřelnou vestu. Úterní dubnový večer tří zajímavých severskýchkapel sliboval nevšední hudební zážitek, na který jsem se dlouho předem těšil.Jen fakt prosím příště míň nahlas. Jako první odolnost ušních bubínků přišli otestovat NEPHYLIMalias melo-deathová pětice z Nizozemska. Jsou na scéně od roku 2015 a majíza sebou jedno EP a dvě řadovky. Šlo o jedinou kapelu z trojice, ke kterénemám hlubší vztah, ale tento nedostatek jsem se před koncertem snažil dohnatpoctivým poslechem. Celkově bych jejich díla označil za solidní a profesionálněudělaný melodický death metal s dobrou produkcí, zvukem a funkčníatmosférou a aranžemi. Příjemné na první druhý i třetí poslech, nicméně tam mojeucho neslyší nic, abych jím tuhle hudbu prohnal i počtvrté nebo popáté. Kdyžtak pánové nakráčeli na pódium a zvukař jim to vytáhl tak o 50 % víc, nežmi bylo příjemné, padlo rychlé rozhodnutí. Abych večer přežil, musím alespoň najednu ze tří partiček ven… Mirek Dušín by láteřil, co to ten plantážník zamixpultem vyvádí, já jsem si brumlal pod vousy mnohem jadrnější a zdenepublikovatelné výrazy, ale poslušně jsem vypochodoval na vzduch. Pro ty, kdov klubu nikdy nebyli, se sluší dodat, že jeho stěny jsou dost tenké,zvukově propustné a venku jsem si třičtvrtěhodinku těchto Nizozemců za podporypivka a perlivé vody celkem užil. Z pódia jsem slyšel, že je kapelav Česku podruhé a Vopice je údajně lepší než ostravský klub Barrák, kterýbyl loni jejich tuzemskou premiérou. Jinak ve mně vystoupení jen potvrdilodojem z poslechu – dobře to plyne, ale jinak nic, co by bylo nutnék životu.S dostatečně odpočatými slechy jsem se na druhouskvadru rozhodl statečně vstoupit dovnitř. V případě IN VAIN bylo nutné naoltář matky hudby bez diskuse položit nějakou tu oběť. Dlouhodobě výbornákapela za Švédska, která se dá svým stylem, pestrým zvukem a zejména harmoniemive vokálech přirovnat k BORKNAGAR. IN VAIN jsem potřeboval nejen slyšet,ale i vidět a vnímat je všemi dostupnými smysly. Přišel jsem si totiž nejenposlechnout jednu ze zajímavých kapel dneška, ale také jsem si chtěl ověřit, žeborci jsou schopni vícehlasy předvést i naživo, nejen z pásku. Zaujal jsemmísto po pravici u pódia a pozoroval, jak kytarista Kjetil D. Pedersen běhempauzy „nasucho“ rozcvičuje prstíky přehráváním „Creeping Death“, která znělaz reproduktorů. Hned mi byla kapela ještě o chlup sympatičtější. Test METALLICY dopadl dobře a koncert Norů (kteří unás byli také teprve podruhé) směle označím za nejlepší vystoupení večera. Dobráhudba, výborné muzikantské výkony, sympatičtí a kontaktní hudebníci včetněhecujícího, ale přitom příjemného a přirozeného frontmana Kjetil Alver Lunda, který je v kapele nováčkem a oficiálním členem se stalteprve před tímto turné. Neuvěřitelné byly však zejména zmíněné harmonie. Lund,Pedersen a Johnar Hålandpředváděli výkony, za které by se bez přehánění nemuseli stydět ani SIMON &GARFUNKEL nebo CROSBY, STILLS, NASH & YOUNG. Vokální prezentace IN VAIN byladokonalá a celou hodinu bez falešného tónu. Pomohl i zvukař, který prokázal, žekdyž zrovna neusne na knoflíku volume, tak je schopen prvotřídního výkonu.Takřka plné kapacity dosahující klub (130 lidí?) oceňoval vystoupení nadšenouparticipací, která se ovšem obešla bez neúčelného povykování, moshpitů apodobných zbytečností, jež se k tomuhle typu progresivního melodeathuvůbec nehodí. Z mého pohledu se těmi vůbec nejlepšími kusy začínalo akončilo. Na úvod nejsilnější věc z posledního alba „Shadows Flap TheirBlack Wings“ a přídavek obstarala majestátní a třináct let stará „Against theGrain“. Dokonalost.I hlavní hvězdy večera IOTUNN byli v Česku (jak v tomhlepřípadě jinak 😊)podruhé, když jsem se byl podívat i na loňskou premiéru v SaSaZu. Ta alenebyla plnohodnotná, jelikož se v říjnu v Praze za mikrofonem neobjevilvokální génius Jon Aldará, který celé turné z osobních důvodů vynechal. Místoněj přijel náhradník Morten Bering Bryld z dánských HEIDRA,který koncert spolehlivě odtáhnul. Chtěli jsme ale originál. Objektivně musímuznat, že učeň překonal v tomto případě učitele. IOTUNN v Opicipředvedli solidní profesionální výkon, který ale nedosáhnul výšin, kterých jsouschopní na desce. Pán za pultem opět nepomohl. Zvukově to bylo vyšponovanéneuvěřitelně nahlas, což je u takto valivých progresivních kompozic pekelné. INVAIN mají řadu jemných tišších pasáží, kde mohou bubínky odpočívat. IOTUNN jsouproměnliví, barevní, rozmanití, ale perou to do publika ve svých monumentechbez přestávky klidně třináct minut. V těchto podmínkách šlo jen stěží o snesitelnýzážitek. Abych to celé dal, tak jsem si vytrhnul kusy papírových kapesníků anarval si je do uší. Těžko to pak hodnotit, i když jsou Faeřané jedniz mých oblíbenců. Aldará se navíc ukázal celkem jako pozér. Celou dobukápě na hlavě, žádný kontakt s publikem a místo toho tyčení rukouk nebesům, kdy asi vzýval nějaké keltské bohy. Plus spousta pseudovznešenýchkeců o tom, jak je dnešní večer neuvěřitelným zážitkem a podobně. Kdo nevěří,ať tam běží… Ok, je to asi prostě jeho způsob prezentace. Zbytek kapely naopaksympatičtí a usměvaví normální týpci. Pokoušel jsem si užít své oblíbené kusyjako „Earth to Sky“, „Mistland“ nebo takřka thrashovou vypalovačku „LaihemsGolden Pits“, ale bylo to v tom randálu těžké. Méně je někdyvíce. Takhle šlo spíš o nepodařenou obnovenou českou premiéru pro IOTUNN a proJona Aldará zejména. I když za to z devadesáti procent nemohli.https://www.crazyDiamond.cz/vero_razor_tongue_recenze/3896https://www.crazyDiamond.cz/vero_razor_tongue_recenze/3896nobody@nothing.com (Tomáš)VERO jsou klasickým příkladem náhodného objevu, který mi udělal velkou radost. Parádní indie rock, s výborným zvukem, zajímavou dramaturgií a velmi dospělým projevem. Proto bylo pro mě následně překvapením, že je to vlastně holčičí kapela, jejichž věkový průměr je hodně nízký. A přesto, že znějí hodně americky, jsou ze Stockholmu ve Švédsku. Kytarová scéna ze země tří korunek mi dlouhodobě dělá radost, takže si je dopisuju na seznam. Kytaristky Amanda Eddestal a Clara Gyokeres založili kapelu spolu se zpěvačkou a baskytaristkou Julii Boman kolem roku 2020. Na první desce „Unsoothing Interior“ (2022) si holky ještě hledaly svůj sound. Byl to hodně alternativní indie rock, který evidentně čerpal z americké scény z období konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Zvukově i stylově zde na první dobrou cítíme zejména SONIC YOUTH, ale bez jejich noisových eskapád. Trochu říznosti tam přilévá quite-loud-quite dynamika po vzoru PIXIES, nádech psychedelie pak přidává rozměr tajemnosti. Na debut to vůbec není špatné, i když materiál postrádá větší propracovanost a působí mírně jednotvárně a zvukově je trochu plochý. Naproti tomu je letošní novinka „Razor Tongue“ obrovským krokem správným směrem. Kapela si našla polohu i zvuk, který jí perfektně sedí a deska díky tomu zní skutečně parádně. K nahrávání si přizvaly kamaráda Mille Hokengrena, který se společně s kapelou podílel i na produkci desky. Dalším do party je pak Christopher Gothberg, který kromě spolu-produkce pokryl i nahrávání a mix. V DIY stylu si zřídily zkušebnu lomeno nahrávací studio, které se stalo jejich bezpečným útočištěm a pomohlo v nich nastartovat kreativní proces. V potemnělých zimních měsících se tam rodil nový materiál, který byl prakticky okamžitě i zaznamenáván. Ve vší syrovosti, instinktivně, bez dodatečných úprav a zjemňování. A přesně tak to i zní. Živě, přítomně, bezprostředně. Myslím, že se povedlo zachytit napětí okamžiku, nálady, rodící se nápady i kreativní oscilace. Proti debutu se projev kapely ale posunul k výrazně svalnatějšímu a mohutnějšímu zvuku, melodie jsou jasnější a celek působí zřetelně dospělejším dojmem. Základem je opět alternativní rock, ale s přesahy spíše k jeho tvrdším odnožím, třeba grunge. Nápadně lepší je i zpěv. Ležérní, mírně znuděná poloha Julii vysloveně sluší. Ve skvělém otvíráku „Dead Train“ nemají daleko třeba k HOLE, L7 nebo VERUCA SALT. Zatímco tady je tempo spíše poklidnější, pokračování v podobě „Kick“ hezky zatopí pod kotlem. Heslovitý zpěv v refrénu zde naopak přehodí výhybu směrem ke Kim Gordon a SONIC YOUTH v jejich grungeovém období kolem alb „Goo“ a „Dirt“. A do třetice všeho dobrého „Calico“ přidává k už zmíněným ingrediencím psychedelickou garage-rockovou špínu z katalogu BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB. Zvuk je vysloveně lahodný. Uctivě vzhlíží v retro ohlédnutí do devadesátek, ale zároveň není pochyb, že jsme v roce 2026. Basa krásně mlaská, bicí jsou jasné, kytary chvíli špinavé, pak zase zemitě drsné, ale občas umí být i moderně indie rockové. V podobném duchu jako první tři skladby se v podstatě nese i zbytek desky. Songy se pravidelně překlápějí tu více do grungeových odstínů, jindy zase spíše k alternativním polohám. Celé album se nese v neklidné, potemnělé atmosféře, s nádechem éterické tajemnosti. Kdyby mi někdo řekl, že to produkoval Butch Vig, bez váhání bych tomu věřil. Většina písniček je usazena spíše ve středním tempu, což mi ale vůbec nevadí, protože to k těm songům přesně takto sedí. Julie musí být velkým fanouškem SONIC YOUTH, neb její vokální polohy jsou bez pochyby silně ovlivněné specifickým zpěvem a frázováním Kim Gordon. Její hlas je skvělý. Pevný, k jejímu věku až překvapivě vyzrálý a i mírně drsný. Často se pohybuje v nižších registrech, což jí dodává ještě mohutnější a vážnější vyznění. V závěru desky dva songy mírně zjemní výrazivo a přidají více melancholie a baladického nádechu. Nejsou možná tak silné jako zbytek kolekce, ale rozhodně bych je za vatu nepovažoval. Poslední kousek „100 Calls“ pak opět nabere správné tempo a dokonce i nezvykle euforickou atmosféru. VERO se od debutu neskutečně posunulo po všech stránkách. Člověku se ani nechce věřit, že takhle parádní zvuk dokázaly děvčata (samozřejmě s pomocí zúčastněných pánů) vysmolit v improvizovaném studiu ve zkušebně. Je to velice silná kolekce, která má vše, co moderní alternativní rock potřebuje. Dobré songy, patřičnou atmosféru, výborný zvuk a jasnou tvář. https://www.crazyDiamond.cz/crimson_glory_chasing_the_hydra_recenze/3901https://www.crazyDiamond.cz/crimson_glory_chasing_the_hydra_recenze/3901janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tohle album je důkazem perfekce. Zdá se to být neuvěřitelné, když kapela s podobně specifickým zvukem přijde s velmi důstojným návratem a to bez přítomnosti svých dvou, v minulosti stěžejních členů. Opravdu si hodně cením toho, že se CRIMSONGLORY snažili co nejvíc držet dědictví vlastní minulosti, ale bezvýhradně jí nepodlehli, přidali totiž výsledné skládačce ještě trochuněco navíc. Konkrétně na modernějším vyznění v rámci melodického a progresivního power metalu. Díky současnému zvuku a aktualizované sestavě, nadechnuté jasně patrnou chutí posouvat se dál, to všechno nepůsobí jako pouhýrevival zašlých časů. Zvlášť když u této floridské kapely, považované zaprůkopníky a mistry progresivního power-metalu osmdesátých let, se nachází laťka očekávání velmi, velmi vysoko.Po smrti zpěváka Midnighta (2009) se zdálo být jehonahrazení za mikrofonem úkolem vpravdě mezigalaktickým, jenžesoučasný pěvecký objev v řadách kapely - Travis Wills - si s touhle fantasy poradilvlastně docela dobře. Nejenže jeho vokál původního frontmanaCRIMSON GLORY prakticky ve většině poloh připomíná a obstojněsi dokáže poradit i s nejnáročnějšími momenty, ale co víc,působí naprosto přirozeně a uvolněně a rovněž dokáže všem devíti skladbámvdechnout i vlastní feel. Midnight dost možnápůsobil čistěji, ale Wills dokáže navodit obdobně teatrálníatmosféru a rovněž vládne nezanedbatelnou schopností přinést hlubokou emoci. Asi nejpřesněji to lze vyjádřit tím, žemajestátní zvuk CRIMSON GLORY z časů největší slávy (okolo roku 1988) se nynídokázal modifikovat na drsnější podmínky roku 2026. Jasně, stále zde chybí hlavnískladatel a kytarista Jon Drenning, výsadní autor všech mystikou protchnutých postupů a kytarových harmonií, nicméně jejich úbytek na novince není až tak závažný, abyfanoušek této kapely musel mluvit o jejich nedostatku či dokonce o zklamání. Zvlášťpak když druhý kytarista (Ben Jackson) z časů nepřekonatelného albového milníku„Transcendence“ dělá opravdu vše pro navození specifickýchpříchutí zvuku CRIMSON GLORY a ještě je v tom podporován svýmnovým parťákem od šestistrunky, jmenovitě rovněž přesvědčivým Markem Borgmeyerem. Myslím, žetři pětiny původní sestavy, posílené dvěma velice šikovnými novými členy, dalydohromady materiál, který reprezentuje značku kapely s velkou pokorou a ctí,a to o znatelný kus lépe, než tomu bylo u předchozíhocomebackového alba „Astronomica“ z roku 1999. Dalším pozitivním zjištěním je,že se CRIMSON GLORY podařilo složit opravdu solidní skladby, které jsou dostatečně progresivní a zároveň dokáží vtáhnout i milovníky přímočařejších kompozic, a tak je zde jen málo prostoru pro nudu nebodeziluzi. Pokud se zde objevuje jen trochu slabšíkousek, stejně je tažen vzhůru vynikajícím Willsovým hlasem a vkusně posazenou instrumentací, dokonale vyvažující prostor mezi technikoua atmosférou. Tak třeba závěr alba v podobě trojice rozevlátých a svým způsobem spíše orchestrálně blouznivých suit „Armor Against Fate“, „Pearls Of Dust“ a „Triskaideka“ (mystický název pojmenovávající strach z čísla třináct) přijde mnohým kritikům fádnější, nicméně, dle mého, skvěle definuje podstatu CRIMSON GLORY, jako kapely upřednostňující delší čas na vstřebání, či prožití absolutní kvality. Leckdo rovněž letos může kritizovat suché ozvučení rytmičáku Dany Burnella nebo nalézat další menší nedostatky, ale i vzhledem k tomu, jak bohatě a svěže je v rámcikytarových zvuků aktuální materiál pojat, nejsem si úplně jistý, jak mocbude právě tohle kdo řešit. Prostorovost skladbám však dodávái baskytara Jeffa Lordse, jediného člena CRIMSON GLORY, který bylpřítomen u všech dosavadních kapitol.První polovina alba působí o něcodravěji, řekněme o něco power-metalověji (ne však tak jako třeba na debutu), kdežto v druhé je více strukturálníchproměn, progrese a abstraktnější atmosféry. Posluchač má nejprve pocit,jakoby první polovina alba přinášela to jednoznačně lepší a energičtější, ale s dalšími poslechy se kvalita obou pólů alba vyrovnává, až vše působí takřka dokonale sehraně a propojeně. Titulní kvapík „Chasing the Hydra“ není jentuctovou speedmetalovou jízdou, kdy kytarové letky nešetří tryskové motory ve stylu někdejší speedařiny „Red Sharks“, ale songdokáže překvapit i čarokrásným bridgem a propojením Willsovaječáku s proměnlivější instrumentální vrstvou. Kytary působí ve vyhrávkách, sólech i soustavné tónohře jako proměnlivé vrstvy zžité s vesměs hodně orchestrálním prostorem skladeb a to aniž by to celé působilo přepáleně. Už od titulní, s předstihem vypuštěné skladby bylo zjevné, že nebudeme mít co do činění s banalitou. Zbytek materiálu mne však doslova vyrazil dech a má očekávání mnohonásobně překonal.Odérmajestátnosti a mystiky je vlastní emotivní zvukomalbě „Broken Together“, kde fascinují nejen blízkovýchodní kytarové ornamenty, ale i melancholicky teskná nálada Willsova zpěvu, ženoucího song do katarze teatrálního vztahového dějství. Opravdu fantastická záležitost skrze níž se ocitáme pod nazdobenými klenbami kolosálních katedrál horoucích dějství. Dálkami čpí další perla „Indelible Ashes“, jejíž blízkovýchodní kytarový part doslova uhrane každého milovníka podobně dramatické metalové hudby. Do progresivnějších hájemství plných nebezpečných snů nás zavádí třeba „Angel Of My Nightmare“, tenhle poněkud táhlý song potvrzuje, že CRIMSON GLORY vždy platili za víc než jen za banální powermetalové těleso.  Dle mého se návrat floridských perfekcionalistů prostě povedl a to i bez druhdy vůdčí persony, kytaristy Jona Drenninga, jehož kytarové party udávaly koncem osmdesátých let ráz jejich nejlepších skladeb. Bravo - skvělá práce!https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_schizophrenia_sarcator_praha_subzero__16dubna2026_koncert/3903https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_schizophrenia_sarcator_praha_subzero__16dubna2026_koncert/3903nobody@nothing.com (Gazďa)Nic proti KREATOR a spol. o pár dnů dříve, ale teprve tohle byl opravdový thrashový večer. Bez serepetiček, papundeklu, čertů, ohňů, ale zato s velkou porcí ostré muziky. Zatuchlý podzemní klub, divocí fanoušci, moshpity, energie, pořádná atmosféra. První dvě kapely nebyly hudebně úplně ono, ale hlavní hvězda počáteční nedostatek vynahradila.V Subzero má člověk okamžitě pocit undergroundu. Už to sice po rekonstrukci není takový punk jako kdysi, ale tenhle suterénní prostor přímo sálá půdou a zeminou. Okamžitě po vstupu to v klubu ono úterý křičelo: thrash!! Vyšší podíl džínoviny v publiku, nášivky, osmdesátkový styl. K pohodě pomohla skvělá organizace baru, kdy jedna slečna vyřizovala objednávky a platby, zatímco tři další lidi se starali o pípy a přínos pití. Patnáct metrů dlouhá fronta tak byla pryč prakticky během dvou minut. Výborná inspirace pro další kluby, kde se objednávky táhnou (mluvím s Tebou, Modrá Vopice o pár dní později…). Předpoklad pro kvalitní koncertní zážitek naplněn.Jako první byli na řadě Švédové SARCATOR. Pětadvacátníci se pohybují na scéně od roku 2018, mají za sebou dvě EP a tři desky, z nich poslední vydali loni pod názvem „Swarming Angels And Flies“. Čtveřice disponuje opravdovým thrashovým lookem v podobě hubenosti, vytáhlosti a dlouhých čerstvě umytých vlasů, které elegantně a synchronizovaně během své produkce provětrávají. V jednom případě se kučeravost kštice blížila až mustaineovské dokonalosti. Vizualita ale v tomhle případě vítězila nad samotnou hudbou, která jede dost přímočaře old school a místy i trochu do punku, ale jen zřídka s nějakým výraznějším riffem. Kluci to ale kompenzovali energickým nasazením a pobíháním, což na konci vyústilo i v poměrně ostrý moshpit pod pódiem. Jinak ale nic, co by nutilo k opakovanému poslechu. Návštěvnictvo v zaplněném klubu, čítající odhadem tři sta kusů, nicméně projevovalo patřičné nadšení.Kvalita hudebního materiálu se moc nezlepšila ani nástupcem, kterým byla belgická SCHIZOPHRENIA. Chlapi mají na krku o pár let víc, ale naopak o několik palců vlasů a dvě alba míň. Nižší počet desek bych zde nepovažoval za nějakou chybu, neb výrazné nápady se ani v hudbě Antverpanů nevyskytují. Přitvrdilo se každopádně směrem k thrashovanému death metalu a naživo jim to šlapalo i asi trochu víc než prvním Švédům. Jeden z kytaristů vypadal jako Ritchie Blackmore a věděl to, neb si pořídil Stratocaster či nějaký jeho klon. Tílka ale naznačovala příklon k thrashi a byla i správným oděním do stále narůstající teploty v tomto vždy dusném a hlínou čpícím klubu. Přítomným mladším ročníkům ale náročnější podmínky nevadily, naopak se circle pit postupně zvětšoval. Objevily se první crowdsurfující, z nichž jeden se zastavil až o zeď. Basák Ricky Mandozzi s kotletami a disponující solidním growlem se ptá, jestli chceme raději coververzi SLAYER, nebo MORBID ANGEL. Bé je správně, hlasují ruce v sále, tak do nás kapela nahustí „Maze of Torment“. Jinak ale jeden song splývá s druhým a hudební buňky příliš stimulovány nejsou.Hlavní chod zážitek ze dvou sice solidně energetických, ale hudebně poněkud nezáživných předkrmů vylepšil. Můj dávný spolužák a známý námezdní kytarista Omar Khaouaj tvrdil, že někteří blázniví kytaristi jsou tak poslední svou virtuozitou, že se jim znetvořilo hudební myšlení a domnívají se, že hrajou pomalu, a to i když hrajou rychle. Možná se to stalo i jednatřicetiletému Skotovi Jamesi McBainovi. Ten má totiž tři rychlosti hraní: rychle, hodně rychle a pak ještě rychleji. Touhle naspeedovaností ale naštěstí nenahrazuje sílu materiálu. Mezi současnými neo-thrashovými bandami patří tenhle one-man projekt myslím k tomu nejlepšímu, co je k mání. Kvalita jeho hudebních výlisků podle mého názoru navíc roste a letošní deska „Coronach“ je zatím jeho nejlepším a nejpestřejším počinem. I naživo nové písně „Hunderprest“, „Kinchyle“ a „Mortercheyn“ fungovaly bezchybně, i když publikum logicky víc divočelo při starších a prověřenějších kouscích ze třech předchozích fošen. Dobrý thrash je založen na riffech a ty dokáže stvořit McBain prvotřídní. Pomáhal i čitelný a nepřehulený zvuk. Moshpit dále rostl, až zabral většinu prostoru parketu a já jsem byl vytlačen na lavici u zdi. Frontman publikum hecoval k větším a větším výkonům a jeden stagediver následoval druhého. Nakonec se na ruce lidí položí i sám McBain, který si takhle na zádech odsóluje část jedné ze závěrečných skladeb. Hezký thrashový večer, kterému by slušel výběr kvalitnějších předkapel. Ale konec dobrý, všechno dobré.https://www.crazyDiamond.cz/sanctuary_refuge_denied_recenze/3900https://www.crazyDiamond.cz/sanctuary_refuge_denied_recenze/3900janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Seattle poloviny osmdesátých letještě nebyl tím městem grunge, co o pár let později. Nicméněse oblast vykazovala silnou metalově undergroundovou scénou, ze kterétehdy vzešla nejedna pozdější stálice. Právě v roce 1985, kdy došlo kzaložení kapely SANCTUARY dvojicí kytaristů Lennym Rutledgem aSeanem Bloslem, už si metropole na severozápadě USA mohla přičíst k dobru průlom takových bandů jako QUEENSRŸCHE čiMETAL CHURCH, které měly na svém kontě čerstvě vydanou debutovoudesku. Stylová orientace pozvolna a od nuly se rozjíždějících SANCTUARY navazovala na dvě výše zmíněné kapely. Šlo jim o to, spojit melodiku a ekvilibristiku klasického britského heavy metalus agresí nově vznikajícího amerického speed/thrash metalu. SANCTUARY se do roku 1987 vypracovali v domovském městě mezi stálice klubové scény,avšak na větší krok vzhůru dlouho čekali. Mezi tím do sestavynastoupil baskytarista Jim Sheppard a bubeník Dave Budbill, ovšemtou nejzásadnější personální událostí byl až příchodWarrela Danea na post zpěváka. Ten se vykazoval naprostonezaměnitelným vokálním projevem, součástí kterého byly extrémněvysoké falzety ostré jako žiletky a teatrální dramatickávibráta. Warrel Dane svým příchodem okamžitě posunul zvuksouboru o několik levelů výše a kapela záhy přestala hrátpředělávky svých hardrockových či heavymetalových vzorů,naopak došlo k nahrávání demosnímků s ranými verzemi skladebjako „Die For My Sins“, „Soldiers Of Steel“ nebo „BattleAngels“. Tato nahrávka si v undergroundovém prostředí získalave své době oblibu a rotovala na univerzitních rádiostanicíchzápadního pobřeží. SANCTUARY si velmi brzy vytvořili doslovakultovní status a mladé metalové publikum se o kapele zmiňovalojako o jedné z úplně nejnadějnějších, nebo také jako o „té kapele sšíleným zpěvákem“. Když Mustaineho MEGADETH v roce 1987jeli americké turné a zavítali právě do Seattlu, povedl sečlenům SANCTUARY doslova husarský kousek, vnikli k Daveovi dohotelu a přesvědčili jej, aby si jejich skladby z dema poslechl. Dave Mustaine byl doslova nadšený, uhranutý neobvyklýmhlasem Warrela Danea a rovněž kombinací melodických linek sagresivními thrashmetalovými výpady. Po návratu do Los Angeles okapele referoval u nahrávací společnosti a brzy řadu lidí z branže přesvědčil. Záhy se rozhodlprodukovat jejich debutové album. Jen krátce po setkání s Mustainem totiž SANCTUARY podepisují smlouvu s Epic Records, cožbyl v osmdesátých letech velký a vlivný major label. Má se zato, že kdyby nebylo Mustaineho intervence a rovněž takédiplomacie jeho managera Keitha Rawlse, jen velmi stěží by kdy kpodepsání kontraktu na debutovou desku u podobně zelenáčskékapely z americké periférie došlo.Kapela během nahrávání debutu „RefugeDenied“ ve studiích Stevea Lawsona v Seattlu vrhla všechny sílyk dotažení vyznění svých z valné většiny již hotovýchskladeb a přistoupila k práci s patřičnou intenzitou. Mustainebyl u toho coby zkušený dozor a producent, podporován od mixu ještě Paulem Lanim. Keith Rawls, jež tehdy vedl management MEGADETH, celé nahrávání spolufinancoval. Zkrátka šlo o nahrávání, do kterého se angažovala celá řada v oboru zkušených lidí. Výsledkem tak bylomimořádně rtuťovité speed/thrashmetalové album plnévynikajících pěveckých i instrumentálních výkonů a rovněž skladeb,které se mezi tehdejší metalovou elitou neztratily. SANCTUARY vžádném případě nepředstavovali tuctový vzorek dobovéhothrash metalu, naopak jim byl vlastní temně melodický závojvlastního vyznění, a tak se o kapele hovořilo rovněž jakoprogresivnější podobě dobového speed/thrash metalu, kterému jevlastní dravost, frenetičnost a intenzita, ale na druhou stranu takéskvostné melodické ozdůbky převzaté z heavymetalového prostředí.Poměr mezi tvrdostí a atmosférou byl v případě SANCTUARYrozhodně vyváženější než v případě ortodoxnějšíchthrashových partiček.Deska nakonec obsahovala většinunejvětších klubových klasik, napsaných o dva roky dříve azaznamenaných na předchozích demosnímcích. Po vydání se z albarozhodně nestal rychlý bestseller, ale své kultovní místo naopakzískávalo postupně. Songy jako rozmáchlá a stran nálady proměnlivá suita držící závěr alba „Veil Of Disguise“, pošmourná „Sanctuary“, hitovými ambicemi v heavy metalu oplývající „Die For My Sins“ nebo vypalovačka plná znamenitě zvládnutých klišé „Soldiers Of Steel“ se staly osvědčenou klasikou raného období kapely a obecně USspeedmetalového žánru jako takového. Asi nejdravěji zněla kapela hned zkraje alba, kdy byl v „Battle Angels“ zaznamenán silný vliv dobového speed metalu a u „Termination Force“ působila kapela až tak agresivně, rozjetě a militantně, že nikdo nepochyboval o Mustaineho vlivu. Kapela oplývala skutečněmimořádným instrumentálním know-how a Dave Mustaine si to celé uvědomoval, sám totiž SANCTUARY podpořil kytarovým sólem v rámci předělávkyletité klasiky „White Rabbits“ z repertoáru hippiesákůJEFFERSON AIRPLANE. Pokud se však někde nacházela největší devíza této kapely, byl to především zpěvák. Warrel Dane vtrhl do alba z dalece nejostřejšíma nejvýše položeným ječákem, jaký kdy kdo na americkémkontinentě od místní kapely slyšel (snad s vyjímkou floridských polobohů CRIMSON GLORY). Na žádném z jímnazpívaných pozdějších alb už se Warrel nikdy nebyl schopen dostat dosrovnatelných výšek a svůj hlas držel spíše v nižšíchrejstřících. Debutové album SANCTUARY tak dodnes zůstávávynikající referencí špičkového amerického speed metalu svédoby a platí za utajený klenot vrcholných epoch metalové hudby, jakkoliv materiál nikdy nepatřil k mainstreamu.Kapela záhy aktivně koncertuje v předprogramech větších hvězd jako MEGADETH,TESTAMENT nebo SAVATAGE, a chystá se na druhou desku.https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_backspacer_recenze/3899https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_backspacer_recenze/3899nobody@nothing.com (Tomáš)Se stářím přichází moudrost. Možná to neplatí univerzálně, ale u PEARL JAM náznaky tohoto trendu objevit můžeme. Po téměř dvaceti letech se z kapely stala rocková instituce, jejíž pozice byla prakticky neotřesitelná. S eponymní deskou v roce 2006 se vrátili ve výborné formě a rozhodně se ještě nechystali do hudebního (ani starobního) důchodu. A protože se zároveň jedná o partičku docela kreativní, která se snaží svojí tvorbu v rámci rozumných mantinelů neustále posouvat, opět se na pořadu dne objevila klasická otázka za 100 bodů – Jak dál? Smutní jsme už byli, naštvaní jsme už byli, političtí jsme už byli, hymničtí jsme už byli, fotříkovsky punkový jsme už byli, experimentální jsme už byli. Hele, a co tak zkusit popík? Brendane O´Briene, máš prosím čas? Máš? Fajn, kupujeme letenky, vyzvedni nás prosím na nejrušnějším letišti světa (Hartsfield-Jackson, Atlanta). Tohle je čistá pravda, Crazy Diamond mluvil přímo s aktéry zmiňované situace, kteří to potvrdili nezávisle na sobě.Počátky nových songů můžeme vystopovat až do roku 2007, kdy po skončení turné k předchozí desce začali jednotlivý členové PEARL JAM přirozeně tvořit nový materiál. Brendan O´Brien se vrátil plnohodnotně do hry po deseti letech, protože poslední deska kterou produkoval byla „Yield“. Na dalších fošnách pak občasně vypomohl s mixem. Zmiňovaná moudrost kapely se projevila ve větší otevřenosti a ochotě naslouchat jeho radám. V minulosti se víceméně rigidně drželi svých představ a nenechali si do tvorby, zvuku, dramaturgie, prostě do ničeho moc mluvit. Brendan měl ale přece jen speciální postavení, důvěřovali mu, a tak udělali výjimku. Jeho nápady a tipy akceptovali, a udělali dobře. Já jsem velký fanoušek Brendana a zvuk jeho nahrávek mi sedí na 100%. Ať už to jsou samotní PEARL JAM, nebo grungeový souputníci STONE TEMPLE PILOTS, new metalový KORN, punkrockový THE OFFSPRING, nebo alternativně metalově/rockový INCUBUS, jeho rukopis je výrazný a přesně pasuje do mantinelů mého vkusu. Správně natlakovaný zvuk, výrazné bicí, burácivé kytary, mírně špinavý nádech pro větší autenticitu. V podobném duchu se nese i „Backspacer“. Samozřejmě nečekejte syrovost „Vs.“ nebo majestátnost „Yield“, zejména když deska i stylově směřuje víc do alternativních a indie vod, s náznaky new wave, nebo i stopovými prvky post-punku, ale její zvuk je perfektně vyladěný pro správné rockerské řízky na prahu krize středního věku. Zároveň je to snad nejvíce přístupná deska z tohoto pohledu i pro širší publikum, protože se drží primárně v hranicích rozumného mainstreamového rocku.Už se stalo tradicí, že proces songwrittingu a samotné přípravy na nahrávání se u PEARL JAM mění s každou deskou. Zatímco u eponymní desky probíhalo vše spontánně a hodně punkově až přímo ve studiu, teď přeskočili na opačný pól. Songy skládali společně předem, nahrávaly se demáče, kapela je nacvičovala a ladila ve zkušebně. Tím pádem do studia nastupovali velice kvalitně připravení. První nahrávací session proběhla v Henson Recording Studios v Los Angeles, a bylo to poprvé od roku 1996 a alba „No Code“, kdy PEARL JAM nahrávali mimo domovský Seattle. Finální mix a učesání pak proběhlo ve studiu Brendana v Atlantě. Hudebně se kapela rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit něco nového. Vydali se cestou jednodušších písniček, které čerpaly inspiraci spíše v alternativním rocku a jeho různých odnoží, než v pro ně typickém klasickém rocku. Uvědomili si totiž, že přece se ještě nechystají do důchodu a nechtějí žít jen z minulosti, ale musejí se i dál posouvat. Deska tak víceméně přirozeně navazuje na předchozí eponymní album, ale není tak ostrá a naštvaná. Často je označovaná za nejpopovější počin kapely a já musím souhlasit. Termín „popový“ ale samozřejmě vnímejme s rezervou, nakonec přece jen mluvíme o PEARL JAM, oni kompromisy ohledně kvality nedělají. Prostě je to kolekce příjemných, melodických songů, které nejsou ani syrové, ani revoluční, ani hlučné a řezavé. Je to album, na kterém se parta stárnoucích rockerů smířila s faktem, že už nemusí nikomu nic dokazovat, že nemusí být neustále naštvaní na svět a společnost, a že můžou dělat muziku jen pro radost. To se odzrcadlilo i v textech, v nichž je Eddie nezvykle pozitivní, a často v nich řeší právě lásku k muzice jako takovou.Tradičním rock´n´rollem říznutý otvírák „Gonna See My Friend“ možná není nejsilnějším vstupem do desky, ale nedá se mu upřít slušný drive. Každopádně na první dobrou slyšíme, že Brendan udělal PEARL JAM opět skvělý zvuk. Hezky vytažené bicí jsou jasné a čitelné a rytmika tím pádem funguje na jedničku. Celé to zní hodně optimisticky, dalo by se říct, že až nadšeně. Jestli na eponymní desce kapela působila kapela energicky a se silným tahem na branku, tady zní uvolněně, možná až ležérně. „Got Some“ je už přesně dle mého gusta. Dramaturgicky song čerpá z indie rocku a new wave začátku osmdesátých let. Odkazy k THE POLICE nebo ranným U2 jsou sice lehce zastřené moderním zvukem, ale tohle rozhodně není klasický rock po vzoru „Ten“ nebo „Yield“. Je to hravější, sevřenější, přímočařejší, na majestátnost se tady nehraje, jde se přímo na věc. Na podobné vlně pokračuje i „The Fixer“, kde Eddie zní až překvapivě civilně, téměř radostně. Je to prostě pan zpěvák, který nemá problém vystoupit ze své typické polohy ublíženého a rozervaného umělce, nesoucího tíhu světa, jehož plačlivý hlas oslovil několik generací fanoušků rockové muziky. Tady a teď je to jen obyčejný chlap, který se vyznává ze své lásky k hudbě, a my nemáme jinou možnost, než mu to uvěřit. Tohle by totiž nešlo nafejkovat, tohle je upřímné a ze srdce. Kytary krásně cvrlikají kolem, Jeff svým bubláním bez přestání stimuluje rytmiku a Matt svým profesorským stylem drží tempo bez nejmenšího zaváhání. Nezpomalujeme, „Johnny Guitar“ je dalším povedeným kouskem, a Eddie předvádí další hlasové polohy, které bychom od něj nikdy nečekali. Naléhavost punkrockového vypravěče mu více než svědčí. Zatím je dramaturgie desky do určité míry podobná předchůdci. Silný úvod v podobě baterie rychlých a energických skladeb, krátkých a úderných, melodicky silných, zvukově zajímavých. Co tam máme dál? „Just Breathe“ je z úplně jiného cesta. Akustická balada, opět ve velice optimistické náladě, je jednoduše krásná. Postupně se přidávají další nástroje, struktura se košatí, rozumná orchestrace jí správně oslazuje. Není co vytknout. Kapela ale nezapomíná ani na své kořeny. „Amongst The Waves“ je krásně rozmáchlý a houpavý kousek v hávu klasického rocku, kde se potkává zemitost LED ZEPPELIN s velkolepostí BOSTON. Parádní sólo je nutnost, kvalitní vláčné riffy povinnost. „Unthought Known“ pokračuje v podobném trendu, více prostoru zde dostává klavír. Není špatná, ale ani ničím výjimečná. Melodie je spíš jen průměrná. Není to prostě hiťas, jen poctivý song doprostřed desky. Dost bylo ale rocku, čeká nás řízný punk. „Supersonic“ je jednohubka stylově blízka RAMONES. A protože těm jsem nikdy úplně nepřišel na chuť, ani tohle nemůže aspirovat na mojí nejoblíbenější skladbu. Prostě jen rychlá, jednoduchá a přímočará vypalovačka. Nic víc, nic míň. Zato „Speed Of Sound“ je vysloveně nepovedená. Nudná, vláčná, ufňukaná. Naštěstí „Force Of Nature“ opět zvedá laťku aspoň do slušného průměru. U několika songů, včetně tohoto, cítím atmosféru osmdesátek. Zvukově znějí sice moderně, ale dramaturgie a melodika má určitý old schoolový rozměr. Závěrečná „The End“ je opět v akustickém kabátku, a bohužel to taky není žádný zázrak. 36 minut hrací doby pasuje desku za nejkratší počin v katalogu kapely.Desku kapela vydává na vlastním labelu Monkeywrench records, zároveň se domluvili na distribuci s Universalem. Další krok byl ale hodně kontroverzní a nahrál hezky na smeč všem, kteří hledali tu symbolickou hůl, aby mohli psa (kapelu) bít. Když jim nestačilo se navážet do nekonfliktního zvuku a nekonfliktních songů, tak na obchodním modelu si vysloveně pochutnali. Kapela se totiž domluvila, že exkluzivním obchodním partnerem při uvedení bude síť obchodů Target (síť hypermarketů/supermarketů, něco jako u nás třeba Tesco, Hypernova apod.). Samozřejmě si fanoušci mohli desku koupit i v malých nezávislých obchodech s muzikou, na stránkách kapely nebo online platformách, ale stejně je to trochu podivné. Borci, kteří několik let vedli spravedlivou válku proti korporátním praktikám Ticketmasteru teď dělají business s jiným korporátem. Tak či onak, zřejmě i většina fanoušků zklidnila věkem hormon a prostě si desku koupila, protože byla jednoduše dobrá. Takže opět brali první místo v prodejích, poprvé od alba „No Code“.https://www.crazyDiamond.cz/exorcizphobia_neurosis_unbound_recenze/3898https://www.crazyDiamond.cz/exorcizphobia_neurosis_unbound_recenze/3898janpibal@crazydiamond.cz (Stray)O progresivních ambicích trutnovské thrashmetalové úderky TomášSkořepa mluvil i v rámci rozhovoru, který před necelými třemi lety poskytlnašemu webu. Novinka „Neurosis Unbound“ je již pátým albem EXORCIZPHOBIE a lze potvrdit, že je od předchozího počinu hodně odlišná. Zatímco, dlemého, stále nepřekonaný předchůdce „Spiritual Exodus“ působil jako jízda plnávelkolepých hymen, kterým nescházela vrstevnatost, heroický objem zvuku podobný zaoceánským titánům thrashe, ani vcelku melodickérefrény, pak nyní skrze nové písně čelíme střetu s dílem, které přináší snad všechno, jen ne pohodlný a šálivý poslech. Nové sychravé songy působí skoro až skličujícím dojmem. Ani ne tak nervně, jako spíše úsečně, odtažitě a svým způsobem depresivně, a v neposlední řadě jsou protkané elektrizujícími riffovými výboji. Více rovněž tíhnouke street crossoveru, k hudbě nacházejcí se zhruba na hranici mezi thrash metalem a příbuznýmiformami tvrdé hudby. Případně lze zde nalézt také spřízněnost k alternativnímu rock/metalovému prostředídevadesátých let.  Za produkcí novinky stojí Amák a deska tak byla nahrána v jeho Golden Hive studiu. Tento zapálený studiový všeuměl, který je zárukou kvality, však, dle mého, působí více přínosným dojmem v případě rockověji zaměřené hudby, což lze, i vzhledem k jeho někdejšímu členství u vynikajících SUNSHINE, chápat, a potvrzuje se to letos i zde. S metalem (alespoň tím klasičtějším) se zatím poněkud pere. Kytarovkám zkrátka umí vyhotovit vkusnější kabátek a zároveň být u řady skvělých songů, kdežto metal sice obstojně nazvučí, ale v rámci osobitého vyznění a songwritingu dané kapely to celé moc neposune. Tedy alespoň ne směrem, který bych vítal.Předně důležitá zpráva, EXORCIZPHOBIA se nesnažila navázat na albového předchůdce, a tak novinka nevzývá démony slavných epoch vlastního žánru, těch skvostných osmdesátých let (Mechikó, mechikó, rarara!), kdy měl velmi mladý člověk pocit, jakoby každý den bylo venku třicetistupńové vedro, ale působí spíše jako manifest někoho introvertnějšího, kdo zájem okolí k životu nepotřebuje, protože přivykl na chlad svého vnitřního přesvědčení. Dle mého je opravdu těžší navázat na dokonalost „Spiritual Exodus“ s materiálem stejných ambic, než se rovnou tohoto obtížného úkoluvzdát a udělat to letos celé klaustrofobnější, byť zaobalené umělecky promakanou patinou. Zebou mě nohy a do poslechu se mi po deváté již opravdu nechce, bolí! EXORCIZPHOBIA  určitě nezanevřelana thrash metal, pořád zde jejich rychlý a tvrdý žánr převládá, jen je podávánv těkavější formě a vyhýbá se heroismu, výpravnosti, či, jak to lze takynazvat, velkolepým obloukům (mramorovým křížům u krvavého západu slunce, jasan?). Metal v jejich podání nyní prakticky znovu po letech koketuje i s prostředímblízkým hardcoru, což je poznat ze svižnějších skladeb jako „Addicted“ nebo „PainMonopoly“, které v sobě mají onu pouliční křiklavost a přirozenost anestaví před posluchače žádné hvězdné zámky a příběhy o brzké slávě hlavníchhrdinů. Tenhle trend je rovněž poznat z pojetí rytmiky i kytar, jakkoliv se propracovaných momentů a sólíček kapela ani letos určitě nevzdává a odvádí znovu skvělou práci (v tomto směru rozhodně). Není pochyb o tom, že si EXORCIZPHOBIA nic neulehčila a opatřila songy vynikající instrumentací, proměnami temp, a celkově jakoby vzhlížela do světa vizionářů z VOIVOD, jejichž bubeník Michael Langevin alias Away jim dokonce nakreslil obal alba a s kterými mělitrutnovští tu čest vloni v Praze koncertovat.  Většině songům je určitě vlastní i varovný ráz a pochmutný podtón,což je zde patrné již od úvodního songu „True Lie“, a pokračuje to dál skrze na bytelném riffoběhu postavené „Hell In Veins“, která se posléze zbytečně splaší a podlehne chaosu a zimniční náladě, dál celým albem až někam k uhrančivé zatvrzelosti „Cold“, včetně dvou melancholických výpadků energie -„Magical Formula“ a „Growing Back Home“, nápadně ovlivněných alternativním prostředím a zvukem evokujícím někdejší vlnu grunge. Ona sychravá více než půlhodina „Neurosis Unbound“ je albem, které pokud něco následuje, tak potomdaleko spíše devadesátkové vlivy z podhoubí americké alternativně rockové, crossoverové či metalové scény, než osmdesátkové velikány žánru thrash. Z mého pohledu je však škoda, že desce chybívyloženě heroické hymny na první dobrou, protože právě před třemi roky kapeladokázala, že velké songy složit prostě umí a to o sobě většina podobných kapelu nás říci opravdu nemůže! Minulý album nebyl určitě překonán, to je prostě můj názor. Koupil jsem si jej tehdy na vinylu, ne kvůli kapele, ale kvůli sobě, protože jsem posluchačský jedlík a labužník, u novinky je ihned jasné, že tuto potřebu opravdu nemám! Přesto je důležité říct, že kapela se snaží odvést to nejlepší a hrát to, co chce.https://www.crazyDiamond.cz/the_pit_apotemnophobia_realms_of_chaos_mlada_boleslav_dum_kultury_18dubna2026_koncert/3897https://www.crazyDiamond.cz/the_pit_apotemnophobia_realms_of_chaos_mlada_boleslav_dum_kultury_18dubna2026_koncert/3897hackl@volny.cz (Pekárek)Předem varuji, že v případě těchto řádků, týkajících se sobotní mladoboleslavské akce, nejde ani tak o report, jako spíš o poděkování pořadatelům a určitou reflexi aktuální situace jedné nezávislé metalové mini-komunity.Když před časem skončil klub Farářova Sluj, situovaný do sklepení restaurace-pivnice Rožátov v Mladé Boleslavi, myslel jsem, že nastal konec, že ortodoxnější metalový život zde dostal ránu, ze které se už nevzpamatuje. Naštěstí pan „Farář“ Jiří přemohl kdeco a s pomocí Lorda Vilea čas od času něco pořádá. Zda se blýská na lepší časy, ještě uvidíme. K pořádání metalových akcí se prozatím využívá poměrně netradiční lokace, loutkový sál tamějšího kulturního domu. Přestože mají jeho prostory nejlepší časy dávno za sebou, architektonická jednota a velkorysé řešení všeho možného z něj činí ikonickou městskou stavbu a také potenciální azyl pro nepříliš výdělečné kulturní aktivity. Podobně lze nahlížet i na samotný loutkový sál a jeho zázemí. Zkrátka, jde o poněkud zašlé ale dobově honosné prostředí, ve kterém metal hned tak neuslyšíte, pakliže nepůjde o samosprávou podporovanou akci. Peripetie s vyvoláváním ducha Sluje zrovna v „Loutkáči“ každopádně neznám, výsledek jsem si ovšem znovu užil, tentokrát královsky.Nevím, co se změnilo, ale přes konkurenci konvenčněji laděného minifestivalu v blízkých Strenicích dorazilo na koncert o něco více lidí než posledně, což bylo příjemné; a vůbec, celý večer měl velmi dobrou atmosféru se spoustou starých známých, fajn pokeců, spokojenosti a kvalitní hudby. Kromě setkání s lidmi, s nimiž se stále cítím spjatý, jsem pochopitelně vyrazil zejména za muzikou, konkrétně za REALMS OF CHAOS, jejichž dvě alba jsem na našem webu, myslím zaslouženě, dost pochválil. Pro mě osobně šlo o jednoznačné headlinery, ačkoliv vlastně předskakovali, a navíc si museli poradit bez basáka. No s tím předskakováním se to ve Sluji zpravidla mělo tak, že každý hrál tak dlouho, dokud měl co hrát a měl ohlas. Mám pocit, že zmíněný zvyk přežil. Řekněme tedy, že dotyční zahráli jako první.Slovenští deathers, i ve zredukované a obměněné sestavě, naložili přítomným monstrózně. Po zvukové stránce šlo o dost jinou kapelu než z desky, brutální a zároveň thrashově ostrou jako břitva. Martinus je extrémní strunotepec v dobrém slova smyslu. Neskutečná rychlost i přesnost v doprovodu, drsný vokál a zabijácká sóla k tomu. Druhý kytarista mu v absolutním soustředění dokázal perfektně sekundovat. Podobné vysokorychlostní synchro jsem už dlouho neslyšel. No, a pak je tu ještě ten hodně mladý bubeník, tuším Michal. Fakt řezník. Druhé vystoupení a hned spousta fines a groove jak hovado. Absence baskytary nakonec moc nevadila, alespoň s ní zbylé nástroje nemusely válčit. Dvě kytary zahustily prostor dokonale. Hrálo se z obou desek. Z totální smršti, jakou uvedené trio rozpoutalo, běhal mráz po zádech. S Martinusem jsem na margo změn v sestavě později prohodil ještě pár slov. Možná se vše podstatné podaří osvětlit v rozhovoru. Každopádně REALMS OF CHAOS jsou nyní, navzdory personální proměně, schopni podat zničující výkon. Pochopitelně, vždy bude záviset i na kvalitě zvuku.Ve vztahu ke zvukové stránce mě napadá určitá pivní analogie. Špatný hospodský dokáže zničit i to nejlepší pivo. Myslím, že něco takového pochopí přinejmenším každý metalista-pivař. Mám pocit, že zvuková stránka se v daném sále postupně zlepšuje, i když stále trochu kolísá. Na rozdíl od Sluje už se nepokouším někomu do něčeho kecat. Najdou se však jiní, což může mít i pozitivní dopad, třeba tehdy, když se jinak famózní basák z velmi dobře nazvučené APOTEMNOPHOBIE (tedy myslím, že to byl on) začal věnovat zvuku THE PIT a během svého snažení u zvukařského pultu v jednu chvíli vymazal jejich zpěváka. Dotyčný byl vůbec případ. Zažily jsme chvíle, kdy docílil naprosto perfektního nazvučení, načež ho zase zbytečně narušil a tak pořád dokola. Celkově však odvedl solidní práci s některými vynikajícími momenty. Prakticky to samé lze říci i o produkci zmíněných mexických kapel. Podstatné bylo, že každá předvedla trochu jiný přístup. V produkci APOTEMNOPHOBIE převažovala temnota, hniloba a rozklad; přesně v duchu obálky jejich debutního alba. Zpěvák mě nadchnul, CD zakoupeno vzápětí. Nezklamali ani THE PIT, kteří mimo dalšího výtečného basáka nabídli celkem dost agrese. Staré Švédsko/Finsko prohnané filtrem pravého mexického rouhačství. Večer gradoval a ohlas byl natolik slušný, že pánové nakonec požádali přítomné o crowd selfie.Co se tedy bude dít v Mladé Boleslavi dál? Nevím, nějaké plány jsou. Sledujte Facebook Farářovy Sluje. Bude-li to a to, a pak tamto, a ještě tohle, snad se v popsaném exkluzivním prostředí dočkáme minimálně několika dalších akcí. Vím, je to trochu sobecké, ale doufám, že samospráva bude, objektivně asi už žádoucí, totální rekonstrukci svého kulturního stánku oddalovat. Podle mého názoru půjde v případě generální opravy o stovky milionů (spíš vyšší), což je dost i na tak bohaté město, takže naděje existuje.:-) Klukům každopádně přeji pevné zdraví, hodně neutuchajícího entuziazmu pro extrémní metal v Mladé Boleslavi a pevné nervy na organizační peripetie a improvizace, které v souvislosti s každou takovou akcí ve Sluji přicházely a nově přicházejí i v Loutkáči. Improvizuji tudíž jsem!:-)https://www.crazyDiamond.cz/kreator_carcass_exodus_praha_forum_karlin_12dubna2026_koncert/3895https://www.crazyDiamond.cz/kreator_carcass_exodus_praha_forum_karlin_12dubna2026_koncert/3895nobody@nothing.com (Gazďa)Tenhle report by měl spíš psát Stray, který je dlouholetým znalcemtéhle trojice. Ale když nemůže největší redakční fanoušek thrashe, musízaskočit někdo jiný. Rovnou tak předesílám, že zrovna v případě těchto třechjmen nemohu být počítán mezi pravověrné, což se projeví i na reportu. Poníženéuctívání ode mě nečekejte. Samozřejmě jako metalista jsem se žádnéz těchto legendárních skupin nemohl vyhnout, a i jejich nové desky sivždycky rád poslechnu. K opakovanému orgasmu při vyslovení jejich jména ale u mne nedochází. Nejraději mám CARCASS s jejich barevnou hudbou, synkopovanýmirytmy a bluesovými kytarami. Každopádně to mám do Fora Karlín doslova pár krokůod baráku, tak by pominout tenhle trojkoncert bylo nejen redakčníneukázněností, ale i fanouškovskou hloupostí.KREATOR patří v české thrashové základně k těm nejoblíbenějšímjménům, takže bylo v Karlíně týdny dopředu vyprodáno. Logické by tak bylopřesunutí do většího prostoru, ale třeba nebyl k dispozici. Každopádněz pohledu návštěvníka jednoznačné plus. Forum Karlín má ze všech pražskýchsálů ten nejlepší zvuk, který bývá u agresivního thrashe naživo zásadní. Atento večer to bylo jako obvykle velmi dobré. Žádné zvukové koule, zvukově jsmesi to mohli vychutnat ve stejné fazóně jako z desky. Dorazilo osazenstvo z celérepubliky a někteří si nedělní koncert spojili s víkendem v Praze. Metalistyjsem tak potkával nejen ve městě, ale narazil jsem na ně i v sobotu při návratuz paleontologického výletu nedaleko Velké Ameriky. Protahuju se takkřovím, když na mě vybafne pětice v černém a s jasně metalovou image.„Zítra na KREATOR?“ ptám se. „Jasně,“ zní odpověď a uznalé přikývnutí. Zkrátkaa dobře – koncert téhle teutonské bandy je v duši českého metalisty svátek,který stojí za to si pořádně užít.Mým největším lákadlem byli EXODUS. Už jsem je jednak párlet neviděl a vůbec nikdy se staronovým zpěvákem Robem Dukesem. Kvalitou vokálumi to mezi kvičením Zetra a řevem tohoto floridského dřevorubce přijde prašťjako uhoď, ale byl jsem zvědavý – minimálně na to, jestli je Dukesstejně nesympatický jako ze všech těch nahrávek na YouTube. A pak samozřejmětaky na jejich dobrou muziku. Dlouhodobou kvalitou materiálu se nemají GaryHolt a spol zač stydět a vlastně mě trochu překvapilo, že šli před CARCASS. Alezřejmě si před turné hodili dolarem/librou. Set měly obě předskakující bandykaždopádně stejně dlouhý – cca tři čtvrtě hodiny. Letošní album „Goliath“ od pěticez Bay Area je solidní a stylově proměnlivé, i když nejde o nicsvětoborného. Asi nejlepší věcí je první singl „3111“ s (přeci jen moc) protahovanýmintrem a následujícím sestupným riffem Lee Altuse. Věc jak dělaná na otvírákkoncertu a přesně touhle skladbou se také začínalo. Super věc na zahřátí anásledně hned přeřazujeme na vyšší rychlostní stupeň v podobě klasikyklasik „Bonded By Blood“ ze stejnojmenné desky z roku 1985, ke které kapelasáhne ještě dvakrát. Jinak se nám dostane ještě titulní věci z novinky a takédvou písní z počátku století v podobě „Black List“ a „Deathamphetamine“.EXODUS mě naživo vždy fascinovali svou energií a na tom se stále nic nezměnilo.Gary Holt se nedávno v rozhovorech rozpovídal o své artritidě a chronickýchbolestech loktů, které si přivodil rychlým rytmickým hraním. Musí tak prýnaživo trochu podvádět a ulehčovat si to, ale znát to na něm nebylo. Naopak uvšech členů bylo patrné velké odhodlání a nasazení. Rovněž chápu, že se trochumatné publikum složené zejména ze starších ročníků snažil Dukes neustálehecovat k větší akci. Ale ty velkohubé americké „fucky“, „motherfucky“ a„shity“, na to zvědavý nejsem. Pubertu už mám holt za sebou a je to po těchletech tak nudné. Kámo, až mě budeš platit ty, tak budu poslouchat rozkazy, co namě štěkáš… Jo, a ještě něco. Před EXODUS měli půlhodinku ještě Američané NAILS, aletěm jsem se programově vyhnul. Možná křivdím, ale z předkoncertníhonáslechu šlo o ničím nezajímavý, ale o to agresivnějšíhardcore/grindcore/thrash. Raději jsem ušetřil čas i síly.Následující CARCASS považuju za hudebně nejzajímavějšítěleso večera. Škoda, že jen nejsou skladatelsky pilnější. Svou líností můžoudokonce konkurovat DIMMU BORGIR, a to je co říct. Od reunionu v roce 2008natočili Britové jen dvě desky (EXODUS i KREATOR mezitím pět). Obě fošny jsouvynikající, ale chtělo by to novou muziku, kluci. Zvlášť když z „novinek“(ehm…ehm…) zazněly v Karlíně jen dvě skladby. Klasiky „Corporal JigsoreQuandary“ nebo „Heartwork“ a další jsou sice legendární kompozice, které naživopořád baví, ale už je to trochu kolovrátek. Jinak kvalitou předvedenéhomateriálu i hudebního provedení jako obvykle špička. A tentokrát is křišťálově čistým zvukem.KREATOR je mi ze zmíněné trojice asi nejvzdálenější apřicházel jsem jim na chuť teprve postupně. Dneska bych řekl, že je mám docelarád, ale opravdový fanoušek nikdy nebudu. Tím jsem se lišil od většiny sálu,který považoval tyhle Němce minimálně za polobohy.  Samozřejmě uznávám jejich historickou roli,ale kdyby ji neměli, tolik pozornosti bych jim nevěnoval. Bude to na tomto webuznít svatokrádežně, ale… mají určitě dobré riffy, nicméně jejich dvou až třítónové melodie doprovázené výkřikem titulku písně v refrénu jsou opravdu dostprimitivní. Štěkavý projev Milleho Petrozzy je navíc vybledlý a šedivý jakostará rozpraskaná zeď a ani mi nic neříká pódiová prezentace čertů a oběšenců,zapalování pochodní a podobné věci. Ale aby se ten text nepřeklopil někam, kamnemá… Považuju je pořád za dobrou kapelu, jen nerozumím tomu kultu. Jakoslušnou vidím i letošní (už šestnáctou) novinku „Krushers of the World“, kterouv podobě prvního singlu „Seven Serpents“ také koncert odstartoval az níž jsme se dočkali celkem pěti nadílek. Jako nejlepší bych naživovyhodnotil smršť „Satanic Anarchy“ s hybným příklepovým úvodním riffem. Solidněfungovala také asi objektivně nejlepší věc alba: „Tränenpalast“ inspirovanáSuspirií (1977) italského mistra hororu Daria Argenta. V Karlíně si ji společně s Petrozzouzapěla Britta Görtz z HIRAES. Svým growlem a hecováním publika dodala koncertutrochu energie navíc, kterou myslím ke konci setu už tahle hala potřebovala. Nato, jak silný fandom v Karlíně byl, působilo publikum totiž celkem netečněa zakřiknutě, včetně poměrně slabého moshpitu. Asi to bylo zejména věkovým průměrem,kdy se padesátníci logicky do žádných stěn smrti neženou. A že je k nimPetrozza opakovaně (a celkem marně) vyzýval. Prostě hrajte a nechte nás být… Ostatnívěci z novinky (titulní kus a „Loyal to the Grave“) už tolik nezaujaly. Vedruhé z nich Mille odložil kytaru a převlékl se za jakéhosi netopýra neboco a pokoušel se i trochu o zpěv, což rozhodně není jeho parketa. Honem zpátkyk thrashi! Sympatické naopak je, že Němci koncertně netěží jenz novinky a dávné minulosti, jak to u takových legacy kapel bývá. Naopakjsme se během hodiny a půl prohnali prakticky všemi obdobími existence KREATOR.Kapela se snažila a jako obvykle předvedla profesionální výkon. Už jsem jeviděl poněkolikáté a vždy šlo o spolehlivé a úderné vystoupení. Stejně takv Karlíně. https://www.crazyDiamond.cz/paul_simon_praha_kongresove_centrum_9a10dubna2026_koncert/3894https://www.crazyDiamond.cz/paul_simon_praha_kongresove_centrum_9a10dubna2026_koncert/3894nobody@nothing.com (Gazďa)Čas od času si dám dvojkoncertnějakého zahraničního interpreta. Bývá to v případech,kdy jsem opravdu zapálený fanoušek nebo když je malápravděpodobnost, že k nám dotyčný ještě zavítá. Letospadla volba na Paula Simona, který v dubnu uspořádal hned třikoncerty v pražském Kongresovém centru. Někdejší Paláckultury alias Pakul vybudovaný k XVI. sjezdu KSČ (1981) se postupemčasu proměnil z komunistického neofunkcionalistickéhomonstra v moderní funkční užitkovou budovu a populárnímísto kongresů a byznysových setkání. Mám k téhle budovějako Pražák nejen dlouholetý vztah historický, ale i osobní,jelikož naše firma se tam už deset let stará o energetiku, takžeji trochu znám i zevnitř. Zdejší koncerty ale tolik nevyhledávám.Zvuk je v Pakulu sice dobrý a ve zdejších ušácích se dobřesedí, ale celkově toto honosné a až příliš pohodlné prostředívytváří dojem buržoazního paďourství nehodícího sek pořádnému rock ´n´rollu.U klidnějších večerů, jako byly tys newarkským písničkářem, to ale nevadí, a když člověktráví venku víc večerů za sebou, tak sezení také přijde vhod.Pro dvouhodinové zaboření do sedaček připomínajících plyšovémedvědy jsem si vybral první dva koncerty, tedy čtvrtek a pátek,neb v neděli mě čekali KREATOR ve Foru Karlín. Plácnul jsemse tentokrát dost přes kapsu, jelikož ceny lístků na turnézvané „Tichá oslava“ příliš tiché a flegmatické náladynevyvolávaly. Lupeny se pohybovaly mezi 4000 a 5000 korun za kus, ajelikož jsem chtěl na každý koncert vzít i někoho z rodiny, takse má peněženka dost prohnula. Ale nikdo mě nenutil, že… Přecijen to bude v případě tohohle legendárního písničkářeuž asi opravdu naposledy. Jedno „naposledy“ jsem užv případě Paula Simona zažil, a to přesně před desetilety, kdy zavítal do O2 Areny. V roce 2016 mu byločtyřiasedmdesát a těžko jsem si dokázal představit, že sev našich končinách ještě otočí. Mezitím skutečněohlásil konec tourování a navíc během nahrávání posledníhoalba takřka úplně přišel o sluch v levém uchu. Ale úspěchposlední desky ho nakonec přiměl opět si nasadit cestovní škorněa po americké noze turné zavítat i do Evropy, kde byly právěpražské zastávky těmi vůbec začátečními. Je to takřkaneuvěřitelné, ale letošními třemi koncerty v KongresákuSimon svá česká vystoupení zdvojnásobil. A to vedle vystoupenína Spartě v roce 1991 počítám i improvizovanou produkci třípísniček po boku Václava Havla na Staroměstském náměstí o rokdříve. Pak o nás tenhle malý velký muž bůhvíproččtvrtstoletí nezavadil, takže teď skutečně přišel čas tenhledávný dluh splatit. Zpěvák si tentokrát nepřivezl takvelkou kapelu jako před deseti lety. Právě kvůli potížím sesluchem volí na své poměry menší sály i komornější setup,který mu pomáhá se (i s pomocí naslouchátka) na pódiuzvukově lépe orientovat. I tak jsme se se dočkali dalších dvoukytar, piana, bicích, perkusí, basy, flétny, violy, cella av jednu chvíli i saxofonu. Vizuálně vůbec největšípozornost nicméně na pódiu zaujímala konstrukce zvaná CloudChamber Bowls, což je sestava asi dvanácti visících odříznutýchčásti skleněných demižónů, které vydávají zvukpřipomínající něco mezi zvonkohrou, marimbou a tibetskou mísou.Muzikanty má principál každopádně hvězdné a známé zejménaz jazzového a world music okruhu. Za bicí zasedl veteránSteve Gadd, který je mimochodem autorem onoho bubenického „riffu“na začátku slavné skladby „50 Ways to Leave Your Lover“. Perkuse ovládal Jamey Haddad a basu proháněl Bakithi Kumalo, kterýje posledním zůstavším členem Simonovy kapely z jihoafrickéhoansámblu, s nímž nahrál svou nejúspěšnější sólovoudesku „Graceland“ (1986). Čas od času na pódium zavítala iEdie Brickell, písničkářka a od roku 1992 i Simonova manželka,se kterou má tři děti. O čem ten večer byl? Myslím, ženázev tichá oslava jej vystihuje trefně. Simon se večtyřiaosmdesáti nikam nežene a nepotřebuje světu nic dokazovat.Jede turné složené z písní, které baví hrát hlavně jehoa kumpány z kapely. Na první část se převlékl do tmavéhoobleku a růžové košile a přehrál v jednom kuse celém svéposlední album „Seven Psalms“ (2023), které obsahuje akusticképísně inspirované biblickými žalmy a sám mistr říká, že jdeo desku „o Bohu“. Album se zrodilo z řady snů, které mělSimon někdy v letech 2019 až 2020 a svou náladou vycházíjak ze závěrečného a bilancujícího životního období umělce,tak z tehdejší covidové doby. Nenazval bych ho smutným, alemelancholickým a zasněným. Simon i během večera zmínil, že seuž teď duchovně chystá na onu velkou cestu po životě a totoalbum mu s touto přípravou pomáhá. Sedmero něžnýchskladeb, které dobře drží pospolu a kde je stále solidnímnožství nápadů. Po krátké přestávce přicházídruhá část setu, kde zpěvák přebírá image typickéhoamerického kluka, onoho „The Only Living Boy in New York“.Džíny, farmářské boty, košile, kšiltovka. Věkem už sicedědeček, ale srdcem stále klučina. Simon je jeden z těchšťastlivců, co nikdy nezestárnul. Začínáme na jeho poměryzostra. Svižnou „Graceland“ vítá celý sál potleskem,postupně se ale noříme víc do těch méně známých částímistrovy diskografie a nezdá se, že by to publiku vadilo. Lidéjsou prostě rádi, že ho tu (tentokrát asi opravdu naposledy)ještě máme. Řadu písní navíc uvede vzpomínkami a historkami ojejich vzniku, takže nám je zarámuje a nakoupí nás i pro tyzaprášenější kousky. Pro Čecha zazněla ta vůbecnejzajímavější historka pouze první večer, kdy se Simonrozpovídal o svém improvizovaném vystoupení na Staromáku v roce1990, kde si na popud Václava Havla půjčil kytaru od písničkářkyDáši Voňkové a zahrál „The Sound of Silence“, „The Boxer“a „Bridge over Troubled Water“. Údajně jí tenkrát takéztopil kapodastr (pro nekytaristy: pomůcka, kterou posunujete laděnína hmatníku) a ten přítomné Voňkové během čtvrtečníhovečera po těch šestatřiceti letech zase vrátil. No, že by siněkde nechával celé ty roky československý kapodastr, tomu se mimoc věřit nechce. 😊Ale byl to milý a dojemný moment, který udělal určitě našíslavné kytaristce velkou radost. Jestli si někdo zasloužípochvalu od takového umělce, tak právě ona…Já jako dlouholetý posluchač jehodiskografie můžu sebevědomě říct, že jsem znal všechnypřehrávané kusy, a tak nějak mi bylo trochu jedno, co zahraje.Užil jsem si to, i když nepřivezl prakticky žádné mé oblíbenévěci. Hitů bylo celkově jen pár a spíš v závěru večera,kdy se dostalo na „50 Ways to Leave Your Lover“, „Me and JulioDown by the School Yard“ a také „The Boxer“ a „The Sound OfSilence“, kterou jako obvykle zahrál Simon coby poslední přídavekjen sólo s kytarou a bez kapely. Už to samozřejmě tentočtyřiaosmdesátiletý pán vokálně (kytarově ano!) nedává takdobře jako kdysi, což bylo patrné právě v tomto sólovémpodání, kde se nemohl o nikoho dalšího opřít. Ale právěurčitá křehkost a oprýskanost mistrova hlasu dodala jehonejslavnější skladbě prožitek opravdovosti a hloubkyzvýrazňující dopad onoho skvělého textu. A když mám srovnatzpěv napůl hluchého Simona se současným falešným krákoránímIana Andersona, které jsme ve stejném sále zažili před časem,tak to může jít Simon dělat klidně z fleku sólistu v LaScale. Z časů slavného dua zaznělaještě v průběhu koncertu „Homeward Bound“, takže námnaservíroval stejné tři věci jako před deseti lety, což je pronašince trochu škoda, jelikož jinak v posledních letech hrálz období s Artem Garfunkelem leccos. Ale je to tak, jak toje, co s tím nadělám… Kdybych měl srovnat čtvrteční apáteční večer, tak se takřka v ničem nelišily. Simon aspol. jsou samozřejmě letití profesionálové, takže to odehrálinotu od noty obdobně. Páteční večer trpěl absencí historky oHavlovi, místo toho zas Simon pozdravil v sále přítomnéhosoučasného prezidenta Petra Pavla. A také jsme se v pátekdočkali „jen“ třiadvaceti skladeb, jelikož kapela vynechalabrazilským axé načichlou „Spirit Voices“. Jinak dva pohodovéhezké večery. Tichá oslava. Setlist prvního koncertu.https://www.crazyDiamond.cz/neurosis_an_undying_love_for_a_burning_world_recenze/3893https://www.crazyDiamond.cz/neurosis_an_undying_love_for_a_burning_world_recenze/3893janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Popravdě jsem ani já nečekal, že tahle kapela kdy přijde s další nahrávkou,natož pak s takhle podařeným albem, které má potenciál měřit se s jejich úplně nejlepšími díly. Emocionálně nabušená porce na kost ohlodaného sludge/post-metalu, která sebou nese spousty špíny a živelnosti, vážně působí tak, jakoby dokázala hnout s přírodními živly. Tohle koncentrované a v určitých momentech až mantrické běsnění NEUROSIS vždy uměli, všechny ty pozvolna gradující rozjezdy, na jejichž bedrech jako by se nesla tíha autorů i celého je obklopujícího světa. Ne jinak je tomu dnes, po krizových deseti letech, v průběhu kterých kapela z dobře známých důvodů mlčela. Osobně si však myslím, že spíš než pro mne, který se do hudby kalifornské legendy začal dostávat až někdy zhruba pět let zpátky, daleko příjemnější a intenzivněji vnímané překvapení to můžebýt pro jejich dlouholeté fans, kteří se dekády považují za srdcaře. Oaspektech kapelního zřeknutí se svého dlouholetého lídra Scotta Kellyho už se toho v poslední době napsalo hodně, tahle šokující událost, týkající se domácího násilí, manipulace a psychického teroru, definitivně ukončila dlouhou etapu v kariéře NEUROSIS. Hodně fans už si nedokázalo představit pokračování jejich cesty. Dotyčný však byl v mezičase a vlastně v utajenínahrazen Aaronem Turnerem, zakladatelem další post-metalové legendy ISIS, kterýopatřil nové skladby vokální složkou a nutno říct, že se stal činitelem, ježvdechl dost možná unavené a s nešťastnými okolnostmi vlastní existence se peroucí jednotce čerstvý vítr do plachet. Vše vypuklo v březnu letošního roku a kapela zcela náhle a s denním předstihem oznámila vydání zbrusu nového materiálu. Nejednoho fanouška fascinovalo takové uvedenímateriálu, byť zatím v digitální podobě (fyzické nosiče budou v obchodech koncem května). Napadá mne, že když podobně avantgardní kapela oznámí realizaci díla s pouhým denním předstihem a bez předběžných upřesnění, kdy ani srdcaři netušili nic o momentálním stavu u NEUROSIS, stejně tak do té doby neměli potuchy, kdo je nyní novým zpěvákem, musí v tom být značná porce jistoty vevlastní fanouškovskou základnu i svoje schopnosti. Dle mého NEUROSIS moc dobřevěděli, jak silný a kvalitní jejich nový album bude. Jde o bouřlivou a živelně kypícísadu, které neschází drive nejlepších momentů kariéry. Deska vznikla ve studiu Litho, v domovském prostředí kapely PEARL JAM v Seattlu. Jen znovu připomenu, že za vydáním stojí domovská značka Neurot Recordings. Z mého pohleduse v rámci dekády ticha jednalo o nebezpečně dlouhou pauzu, po jakých jiné kapelyobtížně hledají přetrženou nit. Zde se všechno povedlo. Podobně horoucídíla nahrávali NEUROSIS v průběhu devadesátých let a novinka je jim opravdu svou energií blízko. Dost pravděpodobně došlo k posunu k přímočarosti a rvavé síle. Navýšení vygradovaných momentů a určitě i štědřejší dávkování chytlavosti jsou toho jasným důkazem. Osobně tak hovořím o dost možná nejpřístupnějším materiálu za celou historii této kapely.To ne že by se z NEUROSIS stali písničkáři, jen pochopili, co dramaturgiijejich hudby více prospívá a omezili dlouhé rozjezdy a ambientní mezihry nanaprosté minimum. Naopak, ze skladeb mám pocit, že obsahují to, co potřebují pro vyšší míru magnetismu.Neschází zde ona instrumentální magie nejlepších jejich děl, konkrétně souhra rytmiky a kytarového bagru, který staví na zatvrzelosti a jde na věc hodně zpříma. Deska rozhodně nepatří mezi měkčí kusy diskografie. na to, že před dekádou působili NEUROSIS trochu unaveněji, je tohle nejpříjemnější zjištění současnosti. Skladby působí živějším dojmem a jsou oproštěny od zdlouhavě se vyvíjejících abstraktních fází, které mnohdy výsledek natahovaly. V rovnováze působí i vokální spolupráce nováčka Aarona Turnera se současným vůdcem smečky, zpívajícím kytaristou a častým skladatelem Stevem Von Tillem, dnes asi nepsaným lídrem kapely. Zvuku byla ponechána ona přírodní a přirozená podstata, na jakou měli vždy NEUROSIS patent, řada skladeb je však vkusně tuněna elektro zvuky, různými samply a post-moderními ruchy, které dodávají celku na tíživé atmosféře a evokují zmatek vyvíjejícího se panoptika kolem nás. Vlastně i světové události posledních let mají jistý podíl na vzniku a vyznění tohoto podařeného alba, které je ukázkou poctivé práce v rámci nepřezdobené podoby moderního metalu a jeho surové, avšak vytříbeně pojaté produkce. Za mne NEUROSIS dokonale naplnili svou pověst a nahráli desku, na kterou mohou být jen a pouze hrdí. Ale to jejich posluchačům netřeba říkat.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_odtajnuje_denni_program_ve_ctvrtek_ovladnou_podium_wasp_v_patek_vypukne_party_se_/3892https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_odtajnuje_denni_program_ve_ctvrtek_ovladnou_podium_wasp_v_patek_vypukne_party_se_/3892nobody@nothing.com (Info)Fanoušci západočeského Basinfirefestu se dočkali klíčových informací. Pořadatelé dnes oficiálně zveřejnili rozdělení kapel do jednotlivých hracích dnů pro nadcházející ročník, který proběhne od 24. do 27. června 2026. Společně s odhalením harmonogramu byl spuštěn také prodej jednodenních vstupenek, a to včetně výhodných balíčků pro dvojice.Letošní dramaturgie slibuje vyvážený mix napříč všemi tvrdými žánry. Zatímco čtvrtek se ponese v duchu heavymetalových legend, pátek bude patřit nablýskanému rocknrollu a sobota nabídne unikátní spojení vážné hudby s metalovou energií i nekompromisní extrémní žánry.Čtyři dny metalového šílenství: Od kultovní Umbrtky po Steel PantherFestival zahájí ve středu 24. června warm-up večer, kterému bude vévodit téměř nekoncertující plzeňská legenda Umbrtka a americká party formace Tragedy.Čtvrteční program (25. 6.) přinese jeden z největších taháků historie festivalu – návrat heavymetalových ikon W.A.S.P. pod vedením Blackieho Lawlesse. Den plný legend doplní projekt Death to All, vzdávající hold Chucku Schuldinerovi, thrashové legendy Forbidden nebo domácí gotická špička XIII. Století. Temnější atmosféru podtrhnou američtí Uada či moderní deathcoroví Distant.V pátek 26. 6. se Spálené Poříčí promění v jeden velký večírek. Hlavní hvězdou budou kalifornští miláčci Steel Panther se svou nespoutanou glam-metalovou show. O kontrast se postará doom-metalová legenda Paradise Lost a deathmetaloví věrozvěsti Six Feet Under. Program dále obohatí navrátilci Drowning Pool, němečtí thrasheři Darkness nebo moderní elektronický deathcore v podání The Browning.Sobotní finále ovládnou finští Apocalyptica se svým unikátním programem zaměřeným na skladby Metallicy. Fanoušci extrémního metalu se mohou těšit na britské průkopníky Napalm Death, kultovní české Root v čele s Big Bossem nebo Venom Inc. Sobotní soupisku doplňují také piráti Ye Banished Privateers, humorní Green Jelly či mezinárodní hvězdná sestava Dieth.Spuštěn prodej jednodenních vstupenekPro ty, kteří nemohou na festival vyrazit na celé čtyři dny, připravili i v letošním roce organizátoři možnost zakoupit vstupenky na jednotlivé dny. Ty jsou v prodeji i ve zvýhodněné variantě pro dvě osoby.Jednodenní vstupenky i celofestivalové pasy jsou k dispozici na oficiálním webu festivalu www.basin.cz. Kapacity některých typů ubytování (VIP kemp) se již nyní blíží svému vyprodání, proto doporučujeme s nákupem neotálet.—---Vizuály festivalu najdete v příloze emailu a zde: https://app.box.com/s/j4cesi1q5h8n7puf00tsawtg8o26cbuoTiskovou zprávu najdete i zde: https://app.box.com/s/41y5yg996ttzmx393xoyitb8ek34huz5https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_pearl_jam_recenze/3887https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_pearl_jam_recenze/3887nobody@nothing.com (Tomáš)Osmá, eponymní deska, zastihla PEARL JAM ve vynikající formě. Po smutno-vážné „Binaural“ a politické a komplikované „Riot Act“, zde kapela působí jako politá živou vodou. V rámci svých periodických změn totiž právě znovu doputovali do fáze jednoduchých a úderných songů pro radost. Mnozí jí přirovnávají k druhé fošně „Vs“ a s trochou představivosti a tolerance tomu i rozumím. Samozřejmě „Pearl Jam“ není tak syrová, útočná a nekompromisní, ale je podobně živá, přímočará a plná skvělých songů.Začněme pro změnu obalem. Na jednu stranu chápu, že jeho relativně jednoduchý, pro někoho možná až stupidní koncept, je jasnou vstupenkou do různých anket o nejhorší album cover, na druhou stranu přiznávám bez mučení, mě se prostě líbí. Syté barvy, jednoduchá kompozice, půlka avokáda bez hlubšího smyslu. Proti fakt hnusnému obalu „Riot Act“ je tohle pro jednoduchého vesnického kluka krása veliká.Zajímavým příběhem, plným zvratů a paradoxů, je i otázka vydavatelství. V roce 2003 kapele vypršel kontrakt s Epic Records. Zvažovali vydání alba vlastními silami, nebo u punkového labelu Epitaph Records. Nakonec jim jejich manažer domluvil omezený kontrakt na jednu desku s labelem J Records, který patřil pod BMG. V průběhu nahrávání ale Sony koupilo BMG. Sony vlastní i Epic, takže PEARL JAM byli vlastně zpátky u původní značky.To byl dlouhý úvod co? Pojďme konečně na muziku. PEARL JAM se snaží nestagnovat, a proto i při přípravě hudebního obsahu nové desky opět změnili zajeté koleje z předchozích nahrávání. Vyhlásili punkový přístup a do Studia X v Seattlu napochodovali prakticky s čistým papírem. Jako producentský dozor si zvolili opět Adama Kaspera a musím hned na začátku říct, že odvedl výrazně lepší práci než u předchozí desky. Ve studiu partička muzikantů nechala pracovat chemii mezi jednotlivými členy, což se velice rychle začalo zhmotňovat v nápadech rodících se v jamování. Evidentně byli všichni na stejné vlně, žádná křeč se nekonala a za týden měli už deset songů. Eddie Vedder tentokrát netrpěl žádným textařským blokem, právě naopak. Na každý rodící se song měl dokonce hned několik verzí textů. Minimum byly dvě sady, ale byla tu i píseň s osmi verzemi textu. Jak se nápady krok za krokem vybrušovaly a songy dostávaly svojí jasnou podobu, postupně selektoval nejvhodnější kolekce slov. Kapela si chvíli dokonce pohrávala i s myšlenkou konceptuální desky, nakonec jí ale opustila a šla cestou samostatných témat. Ty se opět dotýkají zejména světa okolo. A jak už to u PEARL JAM je zvykem, nebojí se vážných věcí. Válka v Iráku, znovuzvolení prezidenta Bushe nebo hurikán Katrina byly témata, která hýbala celou společností. Na druhou stranu ale Eddie teď nebyl až tak explicitní, songy díky tomu působí relativně civilně a jejich politický podtext je držen na uzdě. Nahrávka má vynikající zvuk. Grungeový základ byl výrazně omlazen silnou dávkou aktuálního alternativního rocku. To jde v ruku v ruce s dramaturgií, která se nebojí zaběhnout k punkrockovým vypalovačkám, vytvářet etalony moderního klasického rocku, ale v některých momentech znít klidně i alternativně jako R.E.M.. Co je důležité, a právě v tom je největší síla desky, songwritting samotný je jasný, nekomplikovaný a drží se osvědčených postupů. Normální rock´n´roll. Živý, melodický, energický. Tak to mám rád.Deska je dramaturgicky rozdělená na dvě části. „Attack and Conquer“ (útok a ovládnutí), dalo by se říci metalovou terminologií. První várka songů míří nekompromisně na solar. Úderné, rychlé songy, které nám nedají vydechnout, valí se na nás jeden za druhým. A my nechápeme, kde se bere tolik mladické energie v těchto čtyřicátnících. Po prvotním náporu kapela v tlaku povolí, ale nasadí další účinné zbraně ze svého repertoáru. Atmosféru, majestátnost, hymnické schopnosti. Playlist je skutečně velice dobře vybalancovaný, hluchá místa se hledají těžko.„Life Wasted“ je více než slušným otvírákem. Street rock se potkává s post-grungem, Eddie zní maximálně naléhavě, pár meziher navíc skladbě dodává napětí. „World Wide Suicide“ je ještě lepší. Úderná punkrocková estetika v kombinaci s vláčnějším zpěvem ve slokách vytváří zajímavý kontrast. V refrénu to pak ale bouchne naplno. Kombo sekaných riffů a Eddieho přecházejícího až do řevu je vysloveně burcující. „Comatose“ je pak syrová garáž rocková jednohubka. Sice ničím extra zvláštní, ale účelně doplňující nastavenou strategii. Pomalejší rozjezd „Severed Hand“ je jenom klamným manévrem. Jakmile se kapela nenápadně sladí, Matt Cameron nasadí správné tempo, riffy začnou lítat kolem a už to opět jede parádně. Song působí dospělejším dojmem, má košatější strukturu a komplexnější rytmiku. Náznak zjemnění přichází poprvé s „Marker In The Sand“, která je lehce schizofrenní ve své dramaturgii. Intenzivní sloky na pomezí garage a street rocku jsou kombinované s vyklidněným refrénem. Pravý klid a mír ale nastává až s „Parachute“. Silně akusticky orientovaná balada s vánoční atmosférou je velkým úkrokem směrem k pop rocku. Není špatná, ale přijde mi trochu naivní. Tím jsme zároveň vstoupili do druhé části představení. „Unemployable“ představuje esenci toho, co PEARL JAM umí nejlíp. Starosvětský rockový song ve středním tempu, plný emocí, se zajímavou melodickou linkou, krásnou instrumentací a propracovanou strukturou. „Big Wave“ je poctivá grungeová vypalovačka. Krátká a úderná, dokonce i slušně syrová. Perlou desky je za mě „Gone“. Komplexní song sázející na atmosféru a dynamické zvraty. Začíná líně jako smutná balada, Eddieho procítěný zpěv je skálopevně usazený v nízkých registrech. Jemné klávesy v pozadí zahušťují drásavé napětí. S příchodem bicích se ale najednou song začíná otevírat a nabírat na velkoleposti. Postupně se přidávají další a další úrovně, s občasným návratem k základnímu pomalému motivu. Je to přesně styl, který mě totálně bavil na „Yield“. Kytary vytvářejí řeku sonického zvuku, rytmická sekce nás přes ní krásně vede kupředu a Eddie je ten kapitán, na kterého se můžeme ve všem spolehnout. Skvělým kouskem je i „Army Reserve“. Má okouzlující psychedelický kabátek, kdy kytary poletují nad rytmikou v téměř shoegazových vývrtkách. Další rocková balada „Come Back“ má specifickou starosvětskou atmosféru. Svojí strukturou a náladou mi připomíná šedesátá léta. Silný závěr zajistí „Inside Job“. Další song s pomalým rozjezdem, plný napětí, který se náhle rozroste do poctivé rockové katedrály. To jsou ty hymnické konstrukty, pomalu a trpělivě budované, které PEARL JAM umí skvěle. Hezky si nás vodí, omotávají, až jsme chyceni v sítích, kde si nás postupně porcují tu kytarový sólem, tam zase kanonádou bicích.Deska po svém vydání v květnu 2006 sklízela v podstatě dva hlavní typy reakcí. Buď jí akceptovaly jako příjemné oživení s dobrým tahem na branku, nebo jí vyčítaly sázku na jistotu a malý progres. Tak či onak, fanouškům se líbila a její prodeje překonaly předchůdce. Zároveň kapela ukázala, že stylovou škatulku „grunge“ už dávno hodila za hlavu a pohybuje se absolutně svobodně všemi směry. Když se podívám zpětně na diskografii PEARL JAM, tak mi z toho jednoznačně vychází, že mám nejradši jejich přímočaré desky. Když dělají to, co umí nejlépe. Poctivý rock. Řízný, melodický, hymnický. Že to není moc objevné nebo progresivní? Who cares? Baví mě to, a to se počítá.https://www.crazyDiamond.cz/aetherian_ethereal_darkness_praha_thestage_30brezna2026_koncert/3889https://www.crazyDiamond.cz/aetherian_ethereal_darkness_praha_thestage_30brezna2026_koncert/3889nobody@nothing.com (Gazďa)Jeden z nejlepších koncertů posledních let jsem zažil předposlední březnový den v Praze. Měl vše – vynikající hudbu, přátelskou atmosféru, dobré publikum i patřičné nasazení vystupujících. Koncert, který ukázal, že i s málem se dá zahrát velké divadlo. Stačí když to muzikanty baví. Jelikož tohle vystoupení neprodukovali Obscure Promotion, Pragokoncert ani nikdo ze známějších promotérů, tak jsem na něj narazil náhodou. Vybliknul na mě automatickým upozorněním na Bandsintown. Udělalo to radost. Tím spíš, že jsem to nečekal a že AETHERIAN vydali svou poslední desku před třemi lety. Místo? Jakýsi neznámý prostor na Kačerově. S napětím jsem čekal, co bude. The Stage se nachází přímo u Jižní spojky, v takovém červeně natřeném dvoupatrovém baráčkovském komplexu a je to pěšky asi 5 minut příjemnou chůzí ze svahu od metra. Chvilku jsem to hledal, protože před vchodem nikdo nebyl a vstupní štít je skromný. Do sklepního klubu je to jen pár kroků po schodech, a když je plný, tak se do něj nacpe možná až stovka lidí. To ale nebyl případ toho večera. Když jsem půl hodiny před začátkem koncertu vstupoval, měl jsem pocit, že vcházím k někomu domů do obýváku. Čekal jsem solidní návštěvnost, místo toho jsem byl jedním z prvních nebo vůbec první. Ani přesně nevím, protože jsem vpadl na zvukovou zkoušku a v malém a intimním prostoru, kde se zákulisí mísí se sálem, jsem chvíli nevěděl, kdo patří ke kapelám, kdo k personálu klubu a kdo k fanouškům. Jsem sice extrovert, ale na koncerty se nechodím seznamovat, takže jsem s tím na začátku trochu bojoval. Po chvíli už jsem ale klábosil s barmanem, členy obou kapel i s návštěvníky. Když do sebe na takto malém prostoru prakticky neustále vrážíte, tak to nejde jinak, leč by to vytvářelo odtažitou atmosféru. Tady se naopak vytvořilo rychlé improvizované kamarádství napříč celým klubem, které celý večer posunulo na novou úroveň. Jako kdybychom prostě přišli kámošům na večírek, kde si pár lidí vezme do ruky kytary a jdou zahrát. Dal jsem si před koncertem pár piv, koupil si trika a pochopil, že zatímco v Řecku letí Revolut a PayPal, tak naopak u Odysseů nejedou naše QR kódy. Nakonec jsme to ale nějak vymysleli a mezitím už taky majitel klubu dokončil zvučení, takže mohli na pódium vylézt první vystupující. Celkově mělo jít o českou trojpremiéru. Vedle Řeků z Atén měla na Prahu 4 dorazit podobně laděná tělesa ETHEREAL DARKNESS (Belgie) a STYGIAN (Itálie). Bohužel Italové se nakonec kvůli nemoci jednoho z členů nedostavili, takže prvním servírovaným chodem byli rovnou Belgičané. Původně one-man-band chlapce, který si říká pouze křestním jménem Lars. Mají za sebou jen pár koncertů v domovině a tohle je jejich první plnohodnotnější víceštacové zahraniční turné. Snad je tahle zkušenost neodradí… Lars je při pokecu sympaťák a jeho ani kapelu malá návštěvnost naštěstí nerozhodila. Pokud jsem správně počítal, tak nás tu bylo všehovšudy jedenáct platících diváků, které na půlku setu rozmnožili ještě členové AETHERIAN. Naše úderná hrstka pod pódiem se každopádně snažila dělat dobrou atmosféru, což nebylo u takhle kvalitní produkce těžké. Letos Lars a spol vydali velmi dobrou desku „Echoes“, což je jejich teprve druhé elpíčko po debutovém „Smoke and Shadows“. Jelikož fošnu docela vychválili na angrymetalguy.com, tak jsem se jí před koncertem dost pověnoval a můžu směle doporučit. Má nejen skvělý zvuk a produkci, za čímž stojí multiinstrumentalista a známý producent Dan Swanö, ale hlavně přehršel dobré muziky. Hudebně příbuzné s AETHERIAN, ale hozené víc do melancholického rozevlátého atmosférického doomu. Krásná deska třeba k vlahému deštivému jarnímu večeru... Velmi dobře tahle rozmáchlá hudba fungovala i naživo. Jak díky kvalitě materiálu a nasazení přítomných, tak dobrému zvuku, který se majiteli klubu podařilo vytvořit. K pípě to bylo blízko a fronty žádné, a tak nám ta hodinka zádumčivého metalu s dobrými riffy krásně utekla. Kradu trsátko Larsovi a netrpělivě čekám na hlavní hvězdy.Rodáci z Athén vlítli na pódium doslova jako uragán, který chtěl tenhle malý pražský kačerovský prostor nafouknout na dvojnásobek. Veteráni působící na scéně od roku 2013 prostě vědí, jak si s malou návštěvností poradit. Jako kdyby se jejich energií skutečně dav zvětšil. Najednou se pod taktovkou principála Panos Leakose skandovalo, mávalo rukama a křepčilo. Začalo se majestátními tóny „Army of Gaia“ a jedenáctičlenné publikum bylo hned ve varu a já s nimi. AETHERIAN mají v mém hudebním vývoji nezastupitelné místo. Šlo o jednu z kapel, díky kterým jsem začal tolerovat drsné vokály. Ukázali mi, že někdy stačí melodie v kytarách a celkových aranžmá. Řekové stále nejsou dost známí a je to škoda. A tohle turné ukazuje, že se na tom asi nic nezmění. Propagace tohoto turné od Dark Moon Events je odstrašujícím příkladem toho, jak by se to nemělo dělat. V Praze jedenáct lidí, v Krakově o štaci dříve prý jen pět a na vůbec první zastávce ve Varšavě údajně ani nebylo zaplaceno nájemné klubu. Jak se tohle může stát u kapely, která má u jedné ze skladeb („The Rain“) na YouTube téměř 4 miliony zhlédnutí, tak nad tím mi zůstává rozum stát. Každopádně si to takto kvalitní skupina nezaslouží. Pokud jste fanoušci trochu smutného a melancholického melodeathu v doomovém hávu, zkuste AETHERIAN. Přirovnal bych je k pozdním INSOMNIUM s místy trochu nariffovanějším spodkem. S koncertem jsem nemohl být spokojenější. Během hodiny a čtvrt zazněly všechny mé oblíbené skladby, včetně těch nejlepších „Black Sails“, „Primordial Woods“ a zajímavého nového singlu „The Great Beyond“. Poslední dvě písně tráví frontman Panos pod pódiem uprostřed lidí a hecuje nás k ještě většímu nasazení. Vzhledem k celkové velmi přátelské atmosféře vystoupení se o to snažíme. Na konci mu říkám, že když přijedou ještě jednou, slibuju, že nás bude nejmíň dvacet. Zatím koncert roku. https://www.crazyDiamond.cz/corrosion_of_conformity_good_god_baad_man_recenze/3884https://www.crazyDiamond.cz/corrosion_of_conformity_good_god_baad_man_recenze/3884janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když se podobně zkušená kapela jakoCORROSION OF CONFORMITY vrátí na scénu po osmi letech ticha, kterése rozhostilo po několika ne úplně zdařilých albech, ale rovněž po úmrtí původního bubeníka Reeda Mullina a posléze i po odchodu dlouholetého basáka a zakladatele MikeaDeana, musí zbývající členové kapely cítit, že právě po letech obnovené aktivity budou stát jednoznačněza to, jinak by jejich zažehnutí jednoduše nedávalo smysl. Když tak novinku od jižanských nespoutanců opakovaně poslouchám,mám na jednu stranu velmi pozitivní pocity, protože se kapele naploše jedné hodiny podařilo zaznamenat celou řadu různorodéhomateriálu v pro ně dosud ne úplně typických polohách, na druhou stranuvšak cítím jistou obavu, jak na podobný materiál bude reagovatjejich nejpravověrnější a nejdrsnější hardcore/punk základna.Novinka „Good God/ Baad Man“ je pomuzikantské a stylařské stránce totiž velmi ambiciózním dílem,na kterém kapela prokazuje obrovskou vyhranost a zkušenosti, takžeposluchač dostává nejen agresivní vály v typickémsludge-metalovém stylu, ale také celou řadu experimentů a jemněji vypilovanýchskladeb ovlivněných jižanským rockem, country a blues. Album jekoncipováno jako 2LP, kde první část tíhne spíše k dravějším (řekněme grooveovějším a riffovějším) kusům, kterým je vlastnísludge/hardcoreová dravost a stonerová hutnost, kdežto druhá částvzhlíží ke klasicky rockovému prostředí a jeho tradici. Je zdeblues, southern rock, ale i psychedelické fáze působící tak, jakoby by byly vytrženy z nějakých nekonečných jamů, stejně jako v poslední skladbě probleskující vokální záchvěvy černošského soulu, to všechno však v onom energií překypujícím kotli jaksifunguje a naplňuje mne spokojeností.CORROSION OF CONFORMITY jsou kapelou, která zažívala svá nejlepšíléta v poslední dekádě 20.století, konkrétně pak v časech svých tří alb vydaných u majors: „Blind“ (1992), „Deliverance“ (1994) a „Wiseblood“(1996), a svůj úspěch z tohoto období, kdy jezdila velká turné v předprogramech velikánů jako METALLICA, PANTERA nebo MEGADETH, už nikdy později nezopakovala, byť se kdysi na scénu dokázala vrátit s obdobně povedenýma stylově rozmáchlým materiálem, který si nic po kvalitativnístránce nezadal s devadesátkovou minulostí, konkrétně když CORROSION OFCONFORMITY v roce 2005 vypustili parádní stoner-metalovou sadu „InThe Arms Of God“. Už tehdy šlo o jistý příklon k rozmáchlémurockovému terénu a pouštním groovům. Ubylo drsnosti, do zvuku se začaly dostávat akustické rozjezdy a toulavéslide-kytarové tóny. Podobné pocity, i když ve stavu ještěvětší pestrosti a vyhranosti, však zažívám nyní prostřednictvímnovinky, o které jsem naprosto jistě přesvědčen, že by obdobně koncipovanou desku nějaká mladá kapela jen stěží nahrála.Zde je totiž patrná odžitost, nadhled amuzikantská jistota. Tihle borci si zkrátka zavírání vlastních hlav do nějakéminiaturní škatulky, do nějaké těsné zrezivělé hardcore pixly,nenechají líbit a hrají si prostě to, co je v jejich věku těší. Dva stále aktivní dlouholetí členové, zpívající kytarista, skladatel afrontman Pepper Keenan a sólový kytarista Woody Weathermann předdvěma lety kontaktovali dva nové parťáky – baskytaristu BobbyhoLandgrafa a bubeníka Stantona Moorea a jali se s nimi skládat novéskladby. Naprosto bez omezení, z jamů vzniklo prostě to, co je těšilo hrát.Výsledek dnes poznáváme. Je bouřlivou směsí, kde se ingrediencestoner/sludge metalu snoubí s jižanským a blues-rockovým prostředím.Takhle totiž zní deska, kterou ve svěžím provedení nahrajístaří borci, co si už nepotřebují na nic hrát a plnit něčípředpoklady. Že půjde o silnou sadu, to mě bylo jasné již od úvodního songu „Good God?/Final Dawn“, který předznamenal dramatický slide-kytarový rozjezd, skladba posléze nabrala na tempu a ve výsledku nám poskytla heroický stoner-metal. Stejně výživně pak zapůsobila i následná „You Not Me“, ale i nejdravější a nejrychlejší kousek alba „Gimme Some Moore“, což je ve výsledku asi největší punk na desce. Každopádně jde o valivý špinavý rockec poplatný cítění této sebranky, osobně si však myslím, že coby pilotní singl reprezentuje celé dílo poněkud nepřesně. Že je novinka hodně jinde a přesto zůstává výbornou kytarovou sadou, mimo jiné ovlivněnou metallicovskou etapou alb Load/Reload, dosvědčují i robusní vály jako „The Handler“ či „Run For Your Life“. Byť se v nich ubírá z tempa, kapelu neopouští zápal a ta chrlí před posluchače slušnou porci kytarových výbojů. Exotikou nasáklá je halucinační instrumentálka „Bedouin´s Hand“, song, který jakoby vypadl z nějakého nekonečného experimentálního jamu.Jak už jsem výše psal, druhá polovina alba vyznívá jednoznačně méně metalově a působí spíše jako experimentální souhrn rockových vlivů, které si hudebníci toužili vyzkoušet. Podstatné je, že z nich nápady jdou naprosto přirozeně a vše působí hodně sympatickým dojmem. Když mluvím o experimentu, mám na mysli experiment pouze na poměry sludge-metalové jednotky, jakou jsou právě Korozivci. Songy působí vlastně dost klasicky rockově a je jim daná naprostá plnokrevnost a kvalita. Určitě z nich jde vycítit, že byli složeny velmi upřímně a je jedno, zdali byly ovlivněny starou etapou ZZ TOP („Handcuff County“), celkovou hravostí na psychedelikách ujíždějících MONSTER MAGNET („Baad Man“) nebo třeba nespoutaných KYUSS („Lose Yourself“). Vše oplývá potřebným jižanským feelem a bohatostí kytarových tónů evokujících vedro uprostřed vyprahlé krajiny. Jeden z nejlepších momentů nahrávky přichází prostřednictvím ďábelského funku „Swallowing The Anchor“, kdy je člověk vtažen do rejdivého tripu a vše na něj působí tak, jakoby kapela tančila na psychedelikách. Westernové prostředí americany připomíná akustická balada „Brickman“, což je zjevně další pocta jižanskému prostředí. Fakt že někoho řada míst na albu působí jako náhodné výřezy z jamů dokládá i další mimořádný moment a sice tříminutový loudavý úvod závěrečného kusu „Forever Amplified“, díky jehož rozmáchlosti a opakujícímu se obloukovému kytarovému motivu jsem si uvědomil, jak moc byli SLAYER na albu „South Of Heaven“ ovlivněni rukopisem starých dobrých BLACK SABBATH, když pak song nabere na tempu, dostáváme jednu z jejich nejvydatnějších stoner-metalových erupcí, která skvěle graduje a ve svém největším laufu je dokonce tuněna parádním soulovým hlasem nějaké doprovodné „sestry v akci“. O experimentálním zabarvení alba hovoří třeba i několikaminutové kytarové blouznění uprostřed jinak docela drsného kusu „A Sleep On the Killing Floor“, ten totiž dost dobře stvrzuje momentální nespoutanost a upřímnost téhle kapely, která se nebála přijít s něčím riskantním. Za mne je tohle vysoce kvalitní matro, byť na první signální na leckoho nezapůsobí a řada lidí bude mluvit o roztříštěnosti a dramaturgickém bloudění. Já se však již chytám a jsem naprosto spokojen.https://www.crazyDiamond.cz/the_molotovs_wasted_on_youth_recenze/3885https://www.crazyDiamond.cz/the_molotovs_wasted_on_youth_recenze/3885nobody@nothing.com (Tomáš)Na britské scéně má dlouhou tradici specifická odnož alternativního rocku, která by se zřejmě dala nejvýstižněji nazvat „pub rockem“. Krátké, melodické a úderné songy na pomezí garážového rocku a street rocku, s punkovou estetikou. Žádné velké umění, jde hlavně o zábavu. Nic posh, tohle je muzika pracující třídy, vysloveně dělaná do malých zaplivaných klubů. Za posledních 20 let mi do této škatulky nejvíc pasují THE FRATELLIS, ale v některých momentech sem nemají daleko ani THE LIBERTINES, THE ZUTONS nebo KAISER CHIEFS.Letošním objevem je pak sourozenecké duo z Londýna THE MOLOTOVS. Co dělají jinak? Co nového přináší na scénu? Dohromady nic. Ale je to svěží, poslouchatelné, slušně živelné. Prostě to baví. Co taky v této stylové škatulce ještě nového vymyslet? Ve finále stačí slušný songwritting a produkce. Vlastně jedna věc by se přece jen našla. Kromě kytaristy a zpěváka Matta Cartlidge je v kapele ještě jeho ségra Issey, která má na starosti basu. A právě její doprovodné vokály jsou něčím novým, co se v podobných spolcích moc nenosí. Ale je to vážně příjemné osvěžení. Člověk by si řekl, že takový téměř nepodstatný detail, ale udělá to sakra hodně. Jo a jsou hodně mladí, pořád teenageři.Než se dostaneme k muzice, pochválím ještě kapelní estetiku. Líbí se mi jejich osmdesátkový „mods“ image (možná dokonce pozdně sedmdesátkový, sorry jako, ale na módu vážně nejsem expert). Většinou to bývá doménou kapel, které hrají intelektuálně náročnější (dle jejich představy) muziku, tady je to v podstatě ale čistá zábava a legrácka. Nejednou jsem narazil na srovnání s legendárními THE JAM, kteří měli podobnou stylizaci, ale THE MOLOTOVS samozřejmě do své muziky stihli nasát 50 let (neskutečné!) hudebních inspirací, které od doby největší slávy zmíněných punk-new wave klasiků uplynuly. Každopádně zde dostáváme výbušnou směs mladického elánu a nadšení, ve spojení s přirozenou teenagerskou rebelií a chutí hrát muziku rychlou, hlasitou a výbušnou. Nenechme se ale zmást, nejsou to žádné prefabrikované rychlokvašky. Cestu k debutu si poctivě vyšlapali, nebo spíše vykoncertovali. Přes malé kluby a předskakování si postupně budovali svoje jméno a pověst. Už několik let si jdou cíleně za svým, což v kontextu jejich věku musí vyvolat minimálně respekt.Základem kolekce jsou svižné a nekomplikované vypalovačky, které se rychle propracují k zpěvným refrénům, na koncertech okamžitě rozhýbají fanoušky a za dvě minuty mají hotovo. Sem spadají pecky jako „Get A Life“, „More More More“ nebo „Wasted On Youth“, která má krásně tajemné intro. Jasným hitem je „Popstar“ s lehce otravným sloganovitým refrénem, na druhou stranu tohle si zapamatuje okamžitě každý. „Oasisovský“ odkaz pak kapela rozvíjí ve vláčnějších písničkách posazených do středního tempa, s protáhlými melodickými linkami a poctivým brit-rockovým zvukem devadesátkového střihu. „Daydreaming“ je toho asi nejlepším příkladem, ještě víc se mi ale líbí „Come On Now“, která k tomu přidává zajímavé kytarové vyhrávky s nádechem jižanského rocku. Něco podobného předváděli THE STONE ROSES na své druhé desce, nebo moji oblíbení REEF průběžně celou svou diskografii. Slušná je i „Geraldine“ s nádhernými doprovodnými vokálními harmoniemi a košatější strukturou.Kapely podobného ražení se často a rádi rochní v hopsavé rytmice, která sice nevybízí přímo k moshpitu, ale dá se na ní hezky zahulákat se sklenicí piva přímo od stolu. THE MOLOTOVS nejsou jiní, „Rhytm Of Yourself“ zní přesně jako taková fotbalová hymna. V podstatě jedinou slabší disciplínou kapely (zatím) jsou slaďáky. Na desce této definici odpovídá v podstatě jen jediný song, akusticky pojatá „Nothing Keeps Her Away“. Nemám k ní co dodat, protože je to přímo definice nudy, nevýraznosti a zbytečnosti.Obecně se mi líbí zvuk desky, který je moderní i starosvětský (jestli sem už můžeme počítat devadesátky) zároveň. Pak evidentně v rámci vyváženosti sourozeneckého dua (kdo má bráchu-ségru, ten to chápe, vždy všem stejně, jinak se povraždí) si Issey pohlídala, aby v mixu její basa byla pořádně slyšet. A to je dobře. Hraje více než slušně, ale jak už jsem zmiňoval, její tajnou zbraní jsou vokály a doprovodný zpěv. Chválím i Matta samozřejmě. Kromě toho, že je hlavní skladatel, je i celkem kvalitní kytarista. Do relativně jednoduchých a přímočarých songů dokáže propašovat zajímavé vyhrávky, mini sólička a jemné nuance, které skladbám dodávají hloubku a podvědomě je dělají barevnějšími a plnějšími. „Wasted On Youth“ je slušný debut. Nepřepíše hudební historii, ale je svěží, pestrý a nekomplikovaný. A to někdy úplně stačí.