https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_rats_in_the_temple_recenze/4030https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_rats_in_the_temple_recenze/4030janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vlastně již od roku 2010 a od právě tehdy vydaného alba „The Cold“lze považovat arizonské nezmary za kapelu plně koncentrovanou nasvou novodobou etapu vlastní existence, která jim do dnes umožňujefungovat s kvalitním materiálem v zádech a to bez ohledu na skutečnost, co podlogem FLOTSAM AND JETSAM vzniklo již dříve – v osmdesátých adevadesátých letech. Fakt, že se z nich stala spolehliváinstituce, která jen málokdy zaváhá, lze nyní přičíst právěnovějším albům a kapela tak není nucená žít pouze zevzpomínek na svou dávnou historii. Alba jako deset let staré„Flotsam And Jetsam“, temné covidové „Blood In the Water“ a nebominulá fošna „I Am the Weapon“ představují letitouthrashmetalovou kapelu jako soubor, který se stal soběstačnějšía i v relativně úzké žánrové škatulce může působitoriginálně a kombinovat agresivní styl s celou řadou osobitých melodií. Písně FLOTSAM AND JETSAM nebyly vždy jen o riffové řežbě ao vysokých tempech, někdy se jim dostalo dokonce majestátnějšíhonebo dokonce více procítěnějšího heavymetalového rázu. Aprávě tahle skutečnost z nich činí zajímavé těleso. Možnáprávě na tohle však letos trochu pozapoměli, neb novinka to donás hustí bez úlev a mnohdy v ní vše splývá v jeden agresivnívichr. Nyní si však ještě připomeňme počátky současnéetapy. Hlavním impulsem nově nabyté formy se stal více než předdekádou návrat ztraceného syna, kytaristy a v podstatě hlavníhoskladatele Michaela Gilberta, kterého v sestavě dnes již po stejnéobdobí doplňuje druhý kytarák Steve Conley, který právě v doběpříchodu Gilberta nahradil u šestistrunky v řadách kapely Eda Carlsona. Kytarový tandem je vjejich případě dokonale sehrán a projevuje se to právě i nanovince „Rats In the Temple“. Ta však po stránce skladeb zaněkolika předchozími počiny spíše zaostává, neboť i v typickémstylu kapely lze nalézt motivy, které se opakují.Pořád je zde však ještě zpěv Erica AK Knutsona, jedinéhočlena, který se nacházel v sestavě od samotnýchpočátků a nikdy jí neopustil. Ericovi je již pár let přesšedesát a rozhodně hlasově nepůsobí jako nějaký důchodce,naopak, právě jeho živelný projev dodává výsledku na mladistvé energii a vitalitě. Přestože dnes zpívá o něco nížepoloženým a neotesanějším hlasem než kdysi, i tak se s ním nerozpakujevystřelit do neobvyklých výšek. Právě jeho vokálzpůsobuje zajímavé kontrasty mezi agresivními spodními proudyskladeb FLOTSAM AND JETSAM, velmi často podporovanými burácivou rytmikou, a melodičtějším zpěvem.Jak se dalo předpokládat, současný zvuk kapely v soběkombinuje thrashmetalovou energii minulosti se současnou hutností,právě zpěv pak přidává výsledku na zajímavém koření a dělávýraz kapely vrstevnatější. Propojení thrashovéhozvuku s klasickým heavy metalem je na albu patrné třeba veskladbách jako jsou „Absolution“ nebo „A Taste For War“,které se z celku vyjímají tím, že jen tak nepřistupují na rychlost a tlakza každou cenu. S předstihem vypuštěná titulní skladba, jejíž vrchol přichází srefrénovou klenbou, je temnější a atmosféričtější, než býváu arizonských zvykem. Její dramatičnost podtrhuje i v úvodu využitá symfonická vyhrávka.Největší chybou tohohle alba je jeho délka, neboť hodinovářež se třinácti položkami působí v dnešní doběnezdolatelným dojmem. Druhou nevýhodou novinky je určitě fakt, ževětšina skladeb sází na tvrdost a rychlost a působí tak ve svémhysterickém pojetí vzájemně si podobným dojmem. Pocitnadbytečnosti ze sebe nesetřese třeba přímočará štěkna„First On the Spike“ s rafinovaně využívanými vlivy hardcoru v rytmické složce. Podobně agresivně působíi o něco lepší flákota „Last Rites“, které však neschází ani melodická stránka věci avýborné technické provedení. Pokud si FLOTSAM AND JETSAM chtěliudržet potenciál z několika předchozích děl, neměli do tohojít až s takovou vervou a mohli naopak nechal skladby více dýchat.Jenže oni zkrátka sešlápli plyn, tak jako je tomu ve skladbě „TheGhost Behind My Door“, která na už tak dost intenzivní titulní song naváže ve stylu „rychlý a ještě rychlejší“. A takdostáváme tu nejménně rozmanitou nahrávku kapely za hodnědlouhou dobu, nahrávku, kde se vše sází na intenzitu a to takovým způsobem, že posluchač po chvíli ztrácí koncentraci.https://www.crazyDiamond.cz/francis_of_delirium_run_run_pure_beauty_recenze/4029https://www.crazyDiamond.cz/francis_of_delirium_run_run_pure_beauty_recenze/4029nobody@nothing.com (Tomáš)Na stará kolena mám konečně do svého archivu první příspěvek z Lucemburska. A ještě s takovým podivným názvem. Je to kapela? Je to chlápek? Je to ženská? C je správně. Kdo se teda skrývá pod tím jménem? Mladá písničkářka Jana Bahrich, pro kterou je letošní novinka už její druhou deskou. Proti dva roky starému debutu je cítit posun po všech stránkách, a to ani první deska rozhodně netrpěla na nedostatek kvality. Zaškatulkovat Francis nebude úplně jednoduché. Nebo vlastně možná i bude. Je to prostě alternativní rock. Pod tuhle žánrovou škatulku se totiž vlezou snad všechny odstíny a stylové odnože, které ve své tvorbě navštěvuje a kombinuje. Tohle vše je ale jen ta pověstná forma. Důležitější ale je, že zde dostáváme zejména hodně obsahu. Zajímavé písničky, které mají svůj ksicht a jsou skutečně velice profesionálně složené, zahrané i nazpívané. Samozřejmě podle barvy hlasu poznáme na první dobrou, že se jedná o mladou písničkářku, ale její tvorba v sobě kombinuje zkušenost, sebejistotu a vyzrálost.Celou deskou se jako neviditelná nit a pojivo proplétá duch devadesátých let. V kotli se vaří vše od syrového alternativního rocku, indie, dream popu, shoegazu, až po pop rockové elementy. A narazíme zde i na zajímavou orchestraci. Nelekejte se, album otvírá lesní roh. Skladba „Aliens“ se ale postupně krásně rozroste do mohutné alternativě rockové polohy, kde kytary nemají daleka ani ke grungovým odstínům. Lesní roh tam ale není náhodný. Jana Bahrich se mu totiž věnovala, stejně jako dalším klasickým nástrojům, v dětství a v období dospívání. Zřejmě i proto má blízko k orchestraci jako takové, kterou s oblibou a často začleňuje do svých skladeb. Dodává jim tím trochu více teatrálnosti a artového náboje, podobně jako třeba FLORENCE + THE MACHINE nebo aktuálně THE LAST DINNER PARTY. Podobně jako zmiňovaní interpreti se taky vyžívá v komplexních vokálních harmoniích. Ty jsou skutečnou ozdobou jednotlivých skladeb. Ano, je to možná trochu na efekt, ale účel to plní na jedničku. Skladby jsou díky tomu mnohovrstvé a neustále na nás vykukují další a další elementy, díky kterým se i relativně jednoduchý alternativní rock mění v intoušskou muziku. Asi jako by se potkali PEARL JAM a PULP.Další silnou stránkou desky je samotný hlas Jany. Má zajímavé zabarvení, které v sobě kombinuje melancholii, křehkou krásu, ale i určitou drásavou syrovost. Často se pohybuje na hranici falzetu, který mimochodem taky zvládá bravurně. Baví mě, že se svým projevem sice blíží dream popové lehkosti, ale málokdy se skutečně odlepí od země. Jako by se jen natahovala směrem k éterické atmosféře, ale pořád chce zůstat pevně ukotvená. Nejsilnější se mi jeví ve středním tempu. Songy jako titulní „Run, Run Pure Beauty“ nebo „Sucker Punch“ jsou krásně uvolněné, ale zároveň překvapivě intenzivní. Prakticky jedinou pomalejší skladbou je „Requiem For A Dying Day“. Slaďák to ale není. Minimalistické hudební aranže zde dávají dostatek prostoru vokálu Jany a ta ho využívá naplno. Když v refrénu rozjede intenzivní falzety, mrazí z toho nejen na zádech, ale prakticky na celém těle.Nemá problém ale ani přitvrdit. „Higher“ je typickým devadesátkovým alternativním rockem, který má v sobě integrovanou vážnost, dravost, ale i procítěnou atmosféru. „Little Black Dress“ začíná sice jako uvolněný college rock, ale postupně přitvrzuje a v refrénu najednou špinavé kytary už řežou naplno. V podobném duchu se nese i „Modern Madonna“, která je ale hravější a odlehčenější, s více poprockovým směřováním. Zato závěrečná „It´s A Beautiful Life“ se vrací ke špinavějším grungovým polohám kombinovaným s popovou melodikou. Taková ženská verze FOO FIGHTERS dalo by se říct. 11 skladeb je ideální porce muziky, která nedává prostor pro hluchá místa. Pestrost desky je v ideálním rozsahu, takže nahrávka drží pevně pohromadě, ale zároveň není monotónní. Citlivě kombinuje art-rockové prvky s drsností alternativního rocku, k tomu přidává vrchovatou porci krásné atmosféry a nemůžeme opominout ani specifikum ženského fluida. Francis je živým důkazem, že nejednom v Americe se rodí skvělé písničkářky.https://www.crazyDiamond.cz/sigh_goh_ka_recenze/4028https://www.crazyDiamond.cz/sigh_goh_ka_recenze/4028nobody@nothing.com (Gazďa)Mirai Kawashima se bojí smrti. Zabývalse tímto tématem celou svou kariéru, ale dřív pro něj bylafantazií, vzdáleným teoretickým obrazem. Dnes je mu šestapadesát,takže by mohl mít na tyhle myšlenky ještě dost času, ale cítí,že je to téma aktuální. Obě poslední desky SIGH jsou o smrti aobě jsou v japonštině. Dřív zpívali SIGH anglicky, aletyto desky jsou osobní. Japonci potřebují myšlenky o smrtiartikulovat ve své mateřštině. Je mi o deset let méně nežKawashimovi. Nechci se detailně zabývat smrtí, chci žítoptimistický život a na svůj konec nemyslet. Má Kawashima„pravdu“, že smrt už takto brzy seriózně řeší? Určitěmají tyhle myšlenky v životě člověka své místo, ale jsemrád, že se jimi nemusím zabývat tak intenzivně jako on. Trávitroky přemýšlením o smrti u skládání, nahrávání a přehrávánídvou desek by pro mé psychické zdraví nebylo nejlepší. „Goh-Ka“ volně navazuje tam, kdekončilo předchozí „Shiki“ (2022). To popisovalo koloběhlidského života na pozadí čtvera ročních období a důrazkladlo na podzim. V něm se frontman dle svého vlastníhovidění nachází a čeká teď na zimu a smrt, které je dnes zas očtyři roky blíže. Tématem letošní novinky je, co přicházípo smrti. Ne v duchovním ale čistě tělesném smyslu. Kusōzujsou sérií tradičních japonských buddhistických obrazůpostupného rozkladu lidského těla. Jak jsem se dočetl, tak devětfází rozkladu obnáší člověka na smrtelné posteli, modrání anadouvání, praskání povrchu těla, výtoky, hnilobu a hnisání,požírání zvěří, rozptýlení částí těla, skeletonizaci arozpad na prach. Nad těmito kusōzu má člověk meditovat apřemýšlet nad pomíjivostí všeho, kdy i ty nejkrásnějšíosoby se roztečou a rozpadnou a život jde dál. Podobně jakobiblické: „Prach jsi a v prach se obrátíš“. K vytvoření obalu v tomtostylu si překvapivě SIGH nezvolili japonského umělce, ale PolákaMacieje Kamudu. Nevím, zda měla kapela na výběr, jelikož Kamudaspolupracuje s jejich labelem Peaceville pravidelně. Každopádnějen vzácně cover tak dobře vystihuje tematické zaměření díla.Červená, žlutá, blankytně modrá vytvářejí obraz krásnérozkvetlé louky s motýli, na které leží rozpadající setělo dívky v kimonu. Tohle tělo sice do naší zkušenostís „bezpečnými“ loukami nepatří, ale fakticky se na nichděje přesně to stejné. Hmyz, ptáci, rostliny, hlodavci: životse zde tvoří a rozpadá, aby z rozkladu opět povstal. Anižbychom si to při našich běžných výletech uvědomovali. V případě SIGH nejde osamoúčelnou viscerální šokéznost. Z toho bychom mohliobvinit jiné formy blackmetalu (nebo častěji death metalu). Podlerozhovorů, které jsem si s Kawashimou poslechl/přečetl, jdeo téma, které v tuto chvíli on sám niterně řeší a nakteré podle jeho názoru naše civilizace ráda zapomíná. Smrt jepro nás tabu, ne součást života. Pro Kawashimu je smrt součástíjeho žití možná až moc brzy, desítky let před tím neždoufejme nastane. Jestliže jsou kusōzu sérií obrazů,tak kusoši jsou básně založené na těchto obrazech. Není jichna nejnovější desce ve zhudebněné verzi překvapivě devět, alejsou tu jen čtyři, když některé obsahují několik obrazůrozkladu (abych to vysvětlil příkladem, tak první skladba alba sejmenuje „Kuso-shi 1, 2 and 3“). Z jedenácti zápisůčítajících celkem osmapadesát minut, ale jednoznačně tvořízáklad díla a také zhruba polovinu jeho celkového času. Původněchtěl Kawashima vytvořit konceptuální album o jedné písni,výsledkem je nakonec rozsekání na čtyři kusy, které doplňujídalší kratší skladby či v některých případech jendrobné atmosférické črty. Goh-Ka má tři významy – karmu,oheň spalující hříšníky v pekle a oheň, který na koncispálí celý svět. SIGH zdůrazňují, že jim jde hlavně o druhývýznam. Ostatní skladby tak doplňují hlavní páteř deskypodobně existenciálními pohledy. Dva díly „Jigoku-Zoshi“ sezabývají úrovněmi buddhistického pekla, „Anzenshokon“znamená nezměrný smutek z odloučení, „Unputenpu“ je onáhodnosti života.Zatím jsme nedotkli muziky. Velmidobře se snoubí se zaměřením desky i s její grafickou podobou.Jde o velmi pestré a barevné a svým způsobem i veselé album.Možná o jedno z nejpestřejších a nejlepších alb celédiskografie této mimořádně zajímavé japonské avantgardníkapely. Pokud by měl někdo chuť začít se SIGH, může se obrátitprávě sem. Jde o desku chytlavou, zajímavou, neobvyklou ipřístupnou. Japonci vždy dělali hudbu, která byla originální,nekonvenční a zároveň stravitelná. Málokdo je schopen totodělat na takto vysoké úrovni tak dlouho a takto dobře. Je to také možná deska, na které jevůbec nejméně black metalu v celé jejich historii. Snad jenzmíněné „Jigoku-Zoshi“ jedna a dva se dají označit zablackmetalové fláky. Jinak máme tu čest s údernou, místytvrdou, ale žánrově těžkou zařaditelnou hudbou, která putujenapříč různými styly. Chvílemi se vynořují vesmírné klávesyve stylu Johna Carpentera (nejrůznější „Kuso-shi“, „Shoso“),jindy se ocitáme uprostřed westernu jako od Ennia Morriconeho(„Anzenshokon“, „Kushukankyo“). SIGH také začali výraznějipoužívat tradiční japonské nástroje jako flétna, bubínky nebošamisen, aniž by toto rozkročení jakkoliv mířilo směremk folku. Zajímavé je využití šamisenu, tedy třístrunnéhodrnkacího nástroje, který se v rukou SIGH mění až vrytmický instrument pravděpodobně označující všudypřítomnétikání času. Nemůžu říct, že jsem byl deskouuchvácen hned od začátku, ale něco – a nedokážu přesněpopsat co – mě nutilo, abych se k ní vracel. Možná je totoona pravá definice umění. Neuchopitelný anti-klasický estetickýobjekt, který vás nutí zkoumat ho znovu a znovu.  https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_enemies_of_reality_recenze/4027https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_enemies_of_reality_recenze/4027janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poúspěchu alba „Dead Heart In A Dead World“ byla očekáváníobrovská a tak byl na kapelu vyvinut tlak, se kterým se muselapopasovat. Fakt, že následovník pojmenovaný „Enemies Of Reality“ vlastně nedosáhl úrovně svého předchůdce, nebyl ve vztahu k práci kapelypodstatný. Ta totiž znovu dodala kvalitní sadu skladeb, která sepyšnila dost možná nejvyšší mírou agresivity do té doby, ale také několika nosnými songy s opravduvýraznými refrény. Problém  totiž vězel v něčem úplně jiném, ve zvukovésložce díla, zahuhlaném mixu, ve kterém jednotlivé nástroje splývaly, a zejména pak v celkové produkci Kellyho Graye. Ten, dost možná podtlakem rychlých termínů selhal, takže zvuková podoba deskyzůstala hodně za očekáváním. O dva roky později však vše napravil až nový mix a mastering od Andyho Sneapa. Díky všem těmtoperipetiím zůstává kapitola „Enemies Of Reality“ jednou znejzajímavějších a nejkontroverznějších v celé kariéře seattleských NEVERMORE.„Enemies Of Reality“ odhalila trochu jinou stránku kapely, nežse dařilo „Dead Heart In A Dead World“. Staršíz obou alb platilo za dokonalé dílo, které spojovalo technickounáročnost, progresi a agresivitu s melodikou a relativnípřístupností. Podstatný byl pro tohle dílo také určitý epický rozměr. Deska z roku 2003 naproti tomu útočila bez zkrupulí,přímočaře, tvrdě a v rámci kratších skladeb. Pouhých devět písní na ploše cca čtyřiceti minut budilo nervózní dojem apůsobilo spíše tak, že se NEVERMORE snaží posluchače hystericky umlátitnež jakkoliv povznést.Velkou devízou „Enemies Of Reality“ byl fakt, že album vlastnilo několik písní, které sámpovažuji za jedny z úplně nejlepších, jaké kdy NEVERMORE dali dohromadya to i ve vztahu k některým úspěšnějším a opěvovanějším albovým předchůdcům. Pokud mám zmínit největší maják, nebudu choditdlouho okolo horké kaše a rovnou zmíním úvodní titulní skladbu. To jeskutečný monstr hymnus představující okamžitý útok na vrchol.Velice agresivní Loomisova hra zde působí nepoklidně, trhaně, zároveňsi však v riffech udržuje masivnost. Na posluchače se zde odzačátku valí masa podivuhodné energie, jejíž synkopický rytmusbudí dojem přímého výpadu smyslů zbavené nestvůry. Warrel Dane je od začátku naprostofantastický, jeho projev zde není jen o běžném dramatickém zpěvu, alezachází skoro až do nenávistných a zlostných poloh, skrze které poslézeexceluje v dechberoucím rozmáchlém refrénu. Tenhle song jevážně naprostá jízda. Jak již z názvu skladby vyplývá, vtextu se kapela zabývá tématem společenské nedůvěry a nitremčlověka zasaženého existenciálním pesimismem. Z dnešního pohledu tedy hodně aktuální téma.Následující „Ambivalent“ není určitě songem naprvní dobrou. Raffinovaná řežba, skrze jejíž vrstvy se musíteproposlouchat k pozitivnímu cíli, tak by se asi dal letmo popsat. Jde o velmi agresivní, v rámcikytar skoro až deathmetalově znějící skladbu, která však vevýsledku nabídne i skvělé, při prvních posleších nenápadnémelodie. Výrazným songem této nahrávky je i trojka „NeverPurify“, což je možná dáno chytlavostí a trochu jednodužšístrukturou. Skladba staví na riffové přímočarosti zdobenévábivou harmonií, na výrazném groovu, ale také na melodicenezakryté lesem progresivity. Jedna z nejlepšíchpomalých skladeb v historii NEVERMORE má zde název „Tommorow TurnedInto Yesterday“ a staví především na vokálním výkonuWarrela Danea, jehož zpěvová linka má zde sílu hnout posluchačovými emocemi.Podstatné je, že tahle balada působí neuvěřitelně opravdově anic na ní není vyumělkované či jakkoliv prvoplánově vtíravé.Uvnitř Century Media se mohli po jejím poslechu tvářit spokojeně. Další skladbový stožár májméno „I, Voyager“. Určitě jde o jednu ze tří stěžejníchskladeb nahrávky. NEVERMORE se v ní kloní znovu spíše na stranutvrdosti. Zajímavý text odhaluje filosofickétéma duševní existence a je v něm zmíněno, že cestovatelem neníčlověk putující fyzickým prostorem, ale spíše jedinec putujícísám v sobě. Jinak jde vedle titulní písně zjevně o druhou nejvýraznější tvrdou skladbu na této desce – skladbu velmidobře gradující a na ploše šesti minut rozehrávající opravdusmrtící jízdu. Asi nejexperimentálnějším songem je „CreateThe Infinite“, ve výsledku jde však asi o nejméně posluchačskyvděčnou a nejméně výraznou položku na seznamu. Podobně se dámluvit i o „Noumenon“, tedy o pomalé, hypnotické suitě plnézatěžkané atmosféry a avantgardních prvků. Nedoceněnouskladbou je „Who Decides“, ve které NEVERMORE zpochybňujíspolečenské normy, autority i představu objektivní morálky, což jsou myšlenky, se kterými právě Dane často pracoval. Velmi dobrý závěr v podobě „Seed Awakening“ vrací albu jehopočáteční spád. Jsou zde velmi silné a agresivní riffy, aletaké melodické momenty a nosné Loomisovo sólo. Kapela však zasebou nechává mnoho nezodpovězených otázek stran svého dalšíhosměřování, neboť „Enemies Of Reality“ je vlastně méně přesvědčivým a méně vyváženým dílem než album předchozí, albem, kde se střídajínosné a výrazné skladby s abstraktnějšími položkami nejasnéhosměru. Největším problémem tohohle alba však zůstala jeho původníprodukce a zvuková stránka, která byla v roce 2003 přijata velicekontroverzně a nesetkala se s příliš pochvalnými ohlasy. Ivzhledem ke kvalitnímu skladatelskému vkladu to albu velmiuškodilo, a tak se Century Media i s kapelou rozhodli v roce 2005 vše přepracovat a vydat nahrávku znovu, po zvukovém ošetření skladeb Andy Sneapem.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_beautiful_garbage_recenze/4026https://www.crazyDiamond.cz/garbage_beautiful_garbage_recenze/4026nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí desku GARBAGE považuji osobně za mírně nedoceněnou. Ona totiž skutečně je celkem „beautiful“ (krásná, někdy až moc), přesto že její vznik provázely okolnosti, které rozhodně jako „beautiful“ označit nelze. Na druhou stranu dokážu pochopit, že nebyla tak úspěšná jako první dvě, protože zde kapela udělala směrem k popu možná o jeden (nebo i dva?) kroky víc, než bylo zdrávo. A to bylo už na pořád ještě relativně alternativní fanouškovské jádro prostě moc. Ale hezky popořádku. Druhá deska „Version 2.0“ pevně usadila GARBAGE do první ligy mainstreamového alternativního rocku. Očekávání od následujícího alba byla samozřejmě vysoká na všech stranách. A hned na začátku se objevily první problémy. Jejich americký distributor Almo Sounds byl pohlcen Universalem, který začal tlačit kapelu do ještě více popových vod. Narůstající neshody ohledně kontraktu a zasahování do příprav alba vyústily až v soudní dohru. Asi nemá cenu se pitvat v detailech, výsledkem byl přestup kapely k Interscope.Upřímně nechápu, kam je chtěl Universal ještě více dotlačit, protože „Beautiful Garbage“ je s přehledem jejich nejpopovější deska už teď. V některých momentech je už i na mě celkem přeslazená, někdy téměř kolovrátkově naivní. Melodie jsou jednoduché a přímočaré, zvuk vypulírovaný a totálně radio friendly. Máme zde spoustu orchestrace, popové nabubřelosti a mainstreamových cingrlátek. Paradoxně Shirley v soukromí neprožívala žádné pohodové období, rozpadalo se jí manželství, což se muselo zákonitě odrazit i v textech. Celá deska působí lehce schizofrenickým dojmem. Ostentativně „šťastné“ písničky se zde střídají s vysloveně smutnými, které skutečně reflektují vnitřní bolest a nejsou paralelní k temným skladbám prvních dvou desek.Hlavní část nahrávání proběhla na jaře roku 2001. Protože se kapela cíleně snažila udělat jednodušší písničky jak po stránce dramaturgické, tak zvukové i produkční, šlo to relativně rychle. Shirley se za několik let v GARBAGE vypracovala na velice profesionální a schopnou zpěvačku, která i při studiové práci oplývala neochvějnou sebejistou. Často se použili hned první náběry jejího zpěvu. Jak se pomalu blížil podzimní termín vydání desky, musel se vybrat první singl. A tady se sešli dvě věci, které společně hrály proti kapele. První jde za nimi samotnými. „Androgyny“ je docela experimentální kousek, který má určitě svoje kvality a je i celkem zajímavý, ale jako první singl? Ne ne, tohle nemohlo fungovat. A bohužel se trefil do velice nešťastné doby, ale to kapela samozřejmě nemohla tušit. V rádiích se objevil koncem srpna. Klip pak byl vypuštěn 10. září 2001. Už o den později se ale celý svět úplně změnil. Zůstává otázkou, jestli by si kterýkoliv z ostatních tří singlů vedl v tomto kontextu líp, každopádně každý z nich by se na pozici úvodního singlu hodil bez váhání o moc lépe. „Androgyny“ je trochu překombinovaný mix kytar, elektroniky, loopů, sekané rytmiky, a i melodicky není tak výrazný. „Cherry Lips“ je proti tomu parádní přímočarý powerpop. Lehce přeslazený, dohnaný do extrému, ale funkční a představující GARBAGE z překvapivě popové stránky. Shirley se pro ni netypicky vybrala do falzetových poloh, song má vibe osmdesátkového mainstreamového popu, ale kombinuje to s pro kapelu typickými ostrými kytarami. Odlehčená „Breaking Up The Girl“ by se klidně uživila i na albu BLONDIE. Opět výborný powerpop, přímočarý, zapamatovatelný, příjemný. „Shut Your Mouth“ je pak ostřejší po všech stránkách. Temnější sloka, v industriálně-triphopovém nádychu, je doplněná agresivnějším refrénem. Další povedený song se slušným drivem, plný zajímavých elektronických zvuků a zmutovaných kytar.Zmiňované koketování s popem, které prorostlo v až místy nezdravý vztah, reprezentují songy jako „Can’t Cry These Tears“ nebo „Drive You Home“. První zmiňovaný byl snad psán pro tuctový muzikál, protože působí skutečně hodně jednoduše a nabubřele zároveň. Ten druhý bych přenechal mladé Marii Carey. Ta by tam vypustila svoje oktávy a umělé emoce a pak by to možná fungovalo. „Nobody Loves You“ pak zní jako další pokus o soundtrack na Bondovku. Ok, s přimhouřením oka to není úplně marné. Zato „Untouchable“ se fakt vůbec nepovedla. Spousta loopů, neustálé změny tempa, melodický armageddon, nemá to hlavu ani patu. Méně by znamenalo více. Deska má 13 položek o 53 minutách hrací doby. A zmiňované skladby jsou ideálními kandidáty na b-side, bez kterých by celek držel výrazně lépe pohromadě a byl i konzistentnější.Ne vše popové je ale automaticky špatné. Powerpop umí GARBAGE velice slušný. Hopsavá a hravá „Til The Day I Die“ je sympaticky odlehčená. „Silence Is Golden“ naopak více načechraná a v závěru mutuje to parádního alternativního rocku. No a někde uprostřed je pak nadýchaná a euforická „Breaking Up The Girl“. Alternativnějším směrem se vydává jedna z mála vysloveně rychlých skladeb „Parade“. Zvukově by se klidně hodila na předchozí desku, svižný elektrorock, jednoduchá ale funkční melodie, slušný drive.A dojde i na nejsilnější disciplínu – temnější skladby ve středním tempu, které přinášejí atmosféru, jakou umí stvořit jen GARBAGE. Shirley ale přece jen ubrala ze svého tajemného zpěvu, který byl tak charakteristický pro první dvě desky. Tentokrát je méně hluboký a více přímočarý. „Cup Of Coffee“ je přesto nádherná. Sem bych přiřadil i závěrečnou baladu „So Like A Rose“. Ta staví na křehkém minimalismu první části, postupně se přidávají téměř noisově kvílející kytary, a celé to má krásně melancholický nádech.Interscope se taky nepřetrhl co se týče promo podpory, a ačkoliv si pamatuji, že MTV hrávalo klipy k prvním dvěma singlům docela aktivně, některá rádia novinku GARBAGE ostentativně ignorovaly. Zejména rockovým rádiím se úplně nehodila do dramaturgie. Prodeje se sice postupně propracovaly k 1,2 milionům nosičů, ale pro label to bylo stejně málo a jednoduše se kapely zbavil. Ta mezitím vyrazila na celosvětové turné, kdy třeba předskakovali i slavnými U2. Kritiky byly spíše opatrné. Na jednu stranu oceňovaly, že kapele neustrnula ve svém modusu operandi prvních dvou desek, na druhou stranu naznačovaly, že vykročení směrem k popovosti je možná až trochu moc důrazné. Stylově zde kapela skutečně čerpala z obrovské studnice možností – hip-hop, new wave, orchestrální pop, synthpop, electrorock. Některé kombinace se povedly lépe, některé jsou spíše slepou uličkou. Výhled do budoucna byl silně nejistý.https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dead_heart_in_a_dead_world_recenze/4022https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dead_heart_in_a_dead_world_recenze/4022janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po nevlídném, temném, emočně intenzivním konceptu „DreamingNeon Black“ z roku 1999 NEVERMORE trochu pozměňujípřístup, ale vážně jen trochu. Nové skladby jsou na jednu stranu posluchačskyvstřícnější, což podtrhuje vysoké ambice kapely k tomu uspět,na stranu druhou se mnohdy dočkáme údernějších, tvrdších arychlejších skladeb, které více staví na přímočarosti anosných melodických refrénech. Byť jsou tyto opět napěchoványsmutkem, snad nikdo zde nemohl pochybovat o zvýšeném zacílení kapely na chytlavéa vygradované vrcholky skladeb. Jakoby si NEVERMORE už předběžněřekli, že právě teď vytvoří své nejdůležitější album.Výsledkem se stalo jedno z nejopěvovanějších progresivněmetalových alb vycházejících ze Spojených států přelomumilénia. Deska vyšla v roce 2000 u Century Media, produkoval jiAndy Sneap a znamenala zcela první album NEVERMORE, kde se v rámci sestavy nacházíJeff Loomis coby ojedinělý kytarista. Na výsledku se tento faktnijak negativně nepodepsal, právě naopak. Zatímco předchozí počin„Dreaming Neon Black“ stavěl především naatmosféře, temnotě a melancholii, vlastnostech, které tak nějaksamosebou lépe sednou do pomalejších, hutných skladeb, pak „DeadHeart In A Dead World“ budí dojem útočného alba s vytříbenouskladatelskou stránkou a vyváženým poměrem mezi technickoubrilancí, atmosférou, melodiemi a především agresivitou. Loomisova nově využívaná sedmistrunná kytara dala kapele hlubší amasivnější základ a zároveň Jeffovi umožnila vytvářet riffy,které byly mnohem těžší než na předchozích deskách. Navícprodukce Andyho Sneapa přinesla do výsledku modernější, ostřejší vyznění, jehož byly nejdůležitější složkou právě kytary.Warrel Dane byl už od devadesátých let jedním znejvýraznějších vokalistů v metalu, ale na této desce jeho hlaszískává mimořádnou dramatickou sílu. Jeho největší přednost spočívá zejména v emocionálnístránce věci a expresivní hloubce. Dokáže svýmhlasem vdechnout skladbám dokonale přesnou náladu. Chvíli můžeznít jako člověk na pokraji zhroucení, v agresivních skladbách naopak dosahuje jeho zpěv doslova maniakálního výrazu, no a v pomalýchbaladách zas naopak předvádí svou zkroušenou tragédii.Deska je vrstevnatá i co se týče typů skladeb, protože i přesvysoký počet balad převládají především agresivní písně.Právě úvodní „Narcosynthesis“ je jednou z nejagresivnějšíchskladeb NEVERMORE a okamžitě ukazuje novou podobu kapely.Následující „We Disintegrate“ rozhodně v ničem neslevuje znabité formy. Song má doslova fantastický refrén, který patřík nejzapamatovatelnějším momentům celé kariéry skupiny. Kapela v něm dokázala spojit progresivní metal s přístupnější formou.Pokračuje se dál ve velkém stylu, protože „Inside Four Walls“představuje naprosto úsečný a nekompromisní flák, který asinejvíce přibližuje hudbu kapely thrashmetalovému prostředí. Utéto kapely ostatně nikdy nešlo o stylové zařazení, NEVERMOREvždy oplývali svébytným výrazem. I vzhledem k tomu, žeten byl svým způsobem teatrální, ale vlastně i „velmi cool“, v jejich případě opravdu nikdo neřešil,zdali poslouchá progresivní metal, thrash, power nebo groove. Šlo zkrátka o NEVERMORE. Řadě jejich současníků se to samé rovněž dařilo - např. TYPE O NEGATIVE.První pomalejší věc „Evolution 169“ ukazuje progresivnějšístránku kapely, protože se song neodvíjí příliš očekávanýmzpůsobem, spíše pluje rozličnými prostředími, přičemž uněho narůstá napětí a je ve výsledku složitější, co se týčerytmiky i vlastní struktury. Masivním groovem a velkolepým riffováním jeprostoupena „The River Dragon Has Come“, což je ve výsledkujedna z nejmodernějších skladeb této kapely ve vztahu k tehdyprávě probíhající době. Bubeník Van Williams zde působí jakomechanické monstrum a odvádí skutečně fantastickou práci. Tohleje okamžik, kdy si uvědomíte, jak je právě tento bicman pro zvuk NEVERMORE důležitý.Parádní balada „The Heart Collector“ naopak ukazuje druhoutvář NEVERMORE a má právo se ucházet o titul jedné znejchytlavějších věcí jejich kariéry. Všudypřítomnámelancholická nálada halí melodie do tragického oparu a WarrelDane zde doslova exceluje jedním ze svých nejsilnějších výkonů.Rozhodně jeden z vrcholů desky a song, podle kterého si spoustalidí dokáže hudbu NEVERMORE zařadit. Návrat k agresi představujedalší moderní riffařina „Engines of Hate“. Jde o vcelkurychlou thrashovou skladbu, která dokonale ctí svůj název a patřík nejtvrdším momentům nahrávky. Největší překvapením deskyse vlastně stala předělávka letité klasiky od Simona &Garfunkela „The Sound Of Silence“, jejíž text není dodržovánv původní formě, a jak není nutné upřesňovat, i tahle věc sedočkává obřích strukturálních změn v interpretaci. Vsadilbych se tak, že mnoho lidí ve verzi od NEVERMORE slavný song zšedesátých let ani nenapadlo hledat. Nejde zde totiž o obyčejnémetalové přitvrzení původní písně, ale o výrazněpřepracovanou verzi s vlastní hudební identitou. Příklon kmelodice značí „Insignificant“, která představuje jednu znejvíce podceňovaných perel alba. Větší šanci na to stát semetalovou hitovkou má však až následující věc „Believe inNothing“, což je další polobaladická píseň s velmi silnýmrefrénem. Závěrečná titulní skladba představuje spíše zklidnění a patří knejatmosféričtějším momentům. Je vhodná pro velké finále díla a i kapela zde dokazuje velký cit pro dramaturgii i postupujícíatmosféru.„Dead Heart In A Dead World“ je dokonalým albem NEVERMORE,které se skvěle trefilo do doby svého vzniku. Jde o vyvážení všech silných stránek této kapely do jednoho celku. Ktomu bylo třeba nejenom napsat opravdu silné skladby a opatřit jetou správnou atmosférou a dramaturgií, ale přidat i něco navíc. Zde si zkrátka všechnosedlo, počínaje výkony všech zúčastněných muzikantů,konče u skvělé zvukové stránky a výborné produkce AndyhoSneapa. Do dnes tohle album nezestárlo ani o den. Představuje tak nejvyváženější materiál a vyvrcholení cesty této kapely.https://www.crazyDiamond.cz/kamelot_dark_asylum_recenze/4024https://www.crazyDiamond.cz/kamelot_dark_asylum_recenze/4024nobody@nothing.com (Gazďa)„Muzika z Tampy Bay na Floridě, aledeath to není. Norský a pak švédský zpěvák, ale black tonení. Klávesy, melodické kytary a power metal, ale z Evropyto není, jasný pane.“ Americký KAMELOT je divná popelka.Pocházejí z Tampa Bay Area, tedy z kolébky death metalu.Svou melodičností a důrazem na velkolepou epičnost ale vycházejímnohem víc z evropské školy, než z amerického metalu ovlivněnéhopunkem a hardcore. Ve stejný rok, kdy na Floridě Chuck Schuldineržhavil hmatníky „Scream Bloody Gore“ (1987), založil kousekdál třináctiletý kytarista Thomas Youngblood kapelu, kteroupojmenovala jeho matka podle politického mýtu spojeného sněkdejším prezidentem Johnem F. Kennedym. Tedy mýtu o mládív Bílém domě, čerstvém větru v politice, idealismu,svobodě a pokroku. Hodně z tohoto mýtu o rozevřenýchkřídlech pak Thomas přenesl i do své muziky a provází ho dosud.Dnes je principálovi KAMELOTdvaapadesát a historie nebyla ke zmíněnému typu hudby veSpojených státech příliš milosrdná. Zatímco floridský deathmetal se tam pěvně uchytil a rozesel semenáčky po celém světě,power metal zůstal v USA vždy cizincem. Až na SAVATAGE, ICEDEARTH, VIRGIN STEELE a MANOWAR nezrodily Státy se svými stovkamimilionů obyvatel žádné skutečně power metalové velikány. USAbyly nakloněny větší tvrdosti a metal byl žánrem vyrůstajícímz ulice a stoky, ne z diovského světa draků a kouzelníků.Ne tak pro Thomase. Ten stále hrdě stojí na okraji americkéhometalového mainstreamu. Pro něj je metal Kamelot, tedy Artuš aMerlin, rytíři a mágové. Letošním „Dark Asylum“ vstupujejeho kapela do této řeky už počtrnácté a opět úspěšně. Někteří recenzenti tvrdí, ženejnovější deska je symfoničtější a velkolepější než typředchozí, já to tak ale nevnímám. Když si pustím„Silverthorn“ (2012) první album, na kterém se objevil současnýzpěvák Tommy Karevik, slyším pořád stejnou grupu. Když tofunguje, proč to měnit. Studiové možnosti za čtrnáct letsamozřejmě pokročily kupředu a zvuk současné fošny jemodernější, ale jinak jde o identické ovoce. Komu se líbilidřívější KAMELOT, bude myslím s novým počinem spokojen.Kdo jim nepřišel dosud na chuť, tomu bude i nynější soustopřipadat stejně nestravitelné jako ty předchozí. Z mého pohledu coby nefanatickéhoale dlouhodobého fanouška přináší temný blázinec přesně tentyp muziky, která funguje, když má člověk náladu se oddatprofesionálně vyvedeným obrazům tradiční krásy. KAMELOT jehudba, kde se neexperimentuje a posluchačovo ucho se necháváunášet líbeznou melodičností, u které se nenamáhá a můžeodpočívat. Youngblood a jeho parta mají cit pro popovou melodii,kterou dokážou velkolepými divadelními aranžemi povýšitk muzikálové naléhavosti a pomocí metalových prvků jizbavit prvoplánovosti, takže se výsledek blíží jednodušestravitelnému umění. Kumšt, který balancuje na hranici kýče,ale nepřekračuje jí. „Dark Asylum“ vypráví příběhjakéhosi gotického chrámu, který jakýsi šílenec proměnilv útulek pro psychicky nemocné. Rozpad architektury tu másymbolizovat obdobné rozklížení mysli zdejších obyvatel a onich vypráví jednotlivé skladby. Kapela o desce mluví jako okonceptuální, ale jde o volnější strukturu než jejich třipředchozí konceptuální počiny, tedy „Epica“, „BlackHalo“ a „Silverthorn“. Řekl bych, že jde o něco mezi.Základní koncept pomáhá udržet jednolitou náladu a celistvostalba, ale vypravěčská struktura je rozvolněná. Každá píseňpředstavuje jiného chovance a Karevik je natolik versatilnízpěvák, že dokáže každé trpící duši vtisknout tu správnouosobitost. Z tohoto hlediska jde možná o jeho vůbec vrcholnývýkon u KAMELOT. Udržet pestrost mu pomáhají barevné aranže, nakteré jsme u KAMELOT zvyklí. Vedle občasné a citlivě použitésymfonické klávesové složky bych vypíchnul hlavně mistrněpoužitý klavír jako zosobnění citlivosti a zranitelnosti. Jakje u KAMELOT zvykem, nevystačí si sami. Barevnou paletu je třebaještě rozšířit. Youngblood má rád hosty a jsou i tady. Zeznámých jmen jde o Tobiase Sammeta z AVANTASIE („One LastMasquerade“), Clementine Delauney z VISIONS OF ATLANTIS(„Sanctuary“) a deathmetalovou miss Chile Ignacii Fernández (třiskladby).Většinou mají Američané na descevedle dobrých skladeb i jednu nebo dvě skutečné pecky. Tentokrátse mi do mysli nejvíc zařízla úvodní „Ashen World“, kteráje také prvním singlem desky. Velkolepá silně melodická skladba,kde Karevik zpívá jak o život, se letos stala tou u mne vůbecnejhranější kompozicí. Tohle jsou KAMELOT ve své nejlepšíformě… Stříbro pak bere křehká balada „Ivy, My Dear“, kdezpěvák dává nahlédnout do zákoutí opačných stránek svéhotalentu. Kouzlí nálady jemnosti a křehkosti. I další věci ale stojí za to.Purplovské klávesy v titulní skladbě, funkční spoluprácese Sammetem v hybné „One Last Masquerade“, rychlá „TheSleeping Mind“, kde se do toho v refrénu bicman AlexLandenburg opře dvojšlapkou, nebo krátkéklavírně-orchestrálně-sborové outro „Sanctum Requiem“.Nechci tu dělat výčet a vybírám namátkou. Svůj důvodk existenci mají i ostatní věci a na padesátiminutové descenení žádná vycpávka. Čím víc tuhle kolekci poslouchám,tím je mi v jejím světě lépe. KAMELOT stvořili velmi dobréalbum, které pokračuje na cestě, kterou si před mnoha letynamalovali. Kráčejí po ní pevně a s jistotou.https://www.crazyDiamond.cz/triosphere_oceans_above_stars_below_recenze/4023https://www.crazyDiamond.cz/triosphere_oceans_above_stars_below_recenze/4023hackl@volny.cz (Pekárek)Tak tu máme další metalový přírůstek do sbírky italského vydavatelství Frontiers. O sázku na jistotu se přitom jedná jen v jistém smyslu. Pravda, norští TRIOSPHERE mají už něco za sebou, v rámci scény jsou respektovaní a pro dobrou melodii nejdou daleko. Nelze je nicméně považovat za onu komerční jistotu, případně za velké jméno „před důchodem“, jež by mohlo ještě párkrát vzplanout či se dát ochotně a rentabilně dovytěžit. V daném případě jde vlastně o sympatický vydavatelský krok, kterým se posluchačům dostává powermetalové kvality a méně známé kapele poslední šance dostat se k širšímu publiku, aniž by musela dělat citelné kompromisy. Něco takového po ní evidentně nikdo nechtěl. Spíš se zde vše zásadní dobře protnulo či překrylo. Pokud dosavadní progové prvky vůbec oslabily, stalo se tak jedině ve prospěch kvalitních melodií a solidní kytarové power nálože.Jak už jsem naznačil, TRIOSPHERE nejsou žádní nováčci. Jejich diskografie ovšem netvoří dlouhý seznam. Přestože hrají již od roku 2004, představuje album „Oceans Above, Stars Below“ teprve čtvrtou plnohodnotnou nahrávku. Pokud by chtěl někdo bez dalšího zmínit, že zřejmě dávají přednost kvalitě před kvantitou, asi bych s takovým tvrzením problém neměl. Pokaždé, když jsem si od nich něco pustil, začala mi totiž hlava spokojeně pokyvovat. Výjimkou nebyla ani novinka, kterou jsem se nakonec rozhodl prozkoumat o něco zevrubněji a v patřičném kontextu. Z dostupných pramenů pak bohužel vyplynulo, že dlouhá pauza předcházející vydání nové desky nemusela být jen důsledkem perfekcionistického přístupu.U zrodu TRIOSPHERE stáli výborná zpěvačka a baskytaristka Ida Haukland s technicky velmi dobře vybaveným kytaristou Mariusem Silverem Bergesenem. Zmíněné kreativní duo ještě v roce 2004 doplnil bubeník Aare Jørgensen a o dva roky později i další kytarista Tor Ole Byberg. Zmíněná sestava pak natočila tři vyrovnaná alba. Debutem „Onwards“ z roku 2006 zaujali, takže o další dvě řadovky už se postaral německý label AFM. V roce 2014 střídá Ørjana za bicími Kenneth Tårneby. Slibně rozjeté aktivity naneštěstí přešly v letech 2016 až 2020 do dlouhého útlumu, o jehož důvodech se dá jen spekulovat. Zájem AFM vyprchal. Novinka, ohlášená v květnu tohoto roku, tudíž představuje faktický comeback. Ida pak pro web Kevy Metal k samotnému restartu dodala následující: „Byli jsme víceméně připraveni začít nahrávat již v roce 2020. Pak ale udeřila pandemie a objevila se spousta dalších věcí, takže chvíli trvalo, než bylo album konečně hotové. Stručná a nepříliš informativní odpověď zní, že život jde dál. Ale nikdy jsme se nerozešli a Marius píše písničky pořád. Myslím, že měl nějaké riffy hotové už v době, kdy jsme vydali naše předchozí album. Od té doby se toho samozřejmě napsalo hodně. Co se týče vokálních melodií, některé z nich jsem připravila, až v roce 2022 těsně před jejich nahráváním ve Fascination Street Studios…“ V souvislosti s nahráváním Ida dále pochválila přístup již poměrně renomovaného Alexandera Backlunda, spjatého například s posledními nahrávkami 1914 a IN MOURNING. Mix pak obstaral starý známý Jens Bogren. Sound nahrávky, snad kromě níže položených bicích, tedy ničím nevybočuje. Formálně mu ovšem není co vytknout a hudbě sedí.Deska „Oceans Above, Stars Below“ přináší kromě instrumentálního intra a outra desítku různorodých, kvalitativně však vyrovnaných písní, které mají nejen pobavit, ale i předat emoce. Jejich dokonalým přenašečem je silný hlas Idy, bez které by kapela prostě nemohla existovat. Jde o poznávací znamení a současně o element, který posouvá kapelu z nadprůměru k vrcholům. TRIOSPHERE s ním v pohodě ustojí momenty typické jak pro melodický hard rock skandinávského střihu až po power, či dokonce thrash metal. Hudbu ve stylu NEVERMORE nebo COMMUNIC každopádně nečekejte. Ze skladby typu „Shorelines“ museli být ve Frontiers nadšení. Materiál nepostrádá tlak ani dobré a občas hodně tvrdé riffy, dominují mu však melodie, o něž se starají nejen vokály. Pod vypjatými slokami a refrény se takřka permanentně dějí zajímavé věci. Silný hlas Idy trochu klame, ale TRIOSPHERE jsou primárně o kapele; o kapele založené na vyrovnané chemii mezi zpěvem a kytarami, k níž přistupuje stoprocentní rytmika. Když teď poslouchám „Lightning in a Bottle“, mimochodem už sedmou hitovku v pořadí, začínám na podobný piedestal stavět také rytmickou sekci. Ida hraje lehce harrisovským stylem a společně s variabilním, přesto důrazným Kennethem vše ukázkově hrnou. Progresivně metalové elementy nastupují v některých riffech a zejména ve virtuózně pojatých sólových mezihrách a předělech, po kterých se kapela (znovu)napojuje na leitmotiv té které skladby. Chytré klávesové aranžmá neruší, jen podtrhuje.Přichází „Cadence of Chaos“ a v jejím úvodu popový sbor jako od ABBY. Sloka poté graduje do refrénu s dvoukopákovou palbou a Idiny prsty dávají slušně zabrat tlustým strunám. Velká spokojenost rázem přerůstá v nadšení. „Síla melodie“ v podání těchto Norů – a ve spojení s texty o tom, „že věci možná nejsou tím, čím se zdají být, ale že to nutně neznamená, že jsou špatné“ – ukazuje svou nejkrásnější podobu. Závěrečná violoncellová sonáta „Gjenklang“, čerpající z některých refrénů, nechává člověka naštěstí vydechnout a zároveň vše dokonale pečetí. Je pravdou, že z hlediska oné progrese se album drží poměrně při zemi. Novinka však měla v prvé řadě potvrdit kontinuitu a přinést dobré písně, což se také povedlo. Některé momenty naznačují, že citelný potenciál se nalézá v samotném zpěvu. Odvážnější producent by s ním bezesporu dokázal pracovat více. Uvidíme. Teď se snad začne pořádně koncertovat. TRIOSPHERE se příští rok chystají vyrazit na pódia častěji a pár syrových záznamů na netu naznačuje, že živě jsou opravdu dobří, tak třeba budeme mít štěstí a na nějaké akci se s nimi potkáme.https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part_iii_the_messiah_complex_recenze/4021https://www.crazyDiamond.cz/green_carnation_a_dark_poem_part_iii_the_messiah_complex_recenze/4021janpibal@crazydiamond.cz (Stray)A máme zde závěrečnou částtrilogie. Ambiciózní projekt rozehráli již v průběhu loňskéhoroku norští náladotvůrci z GREEN CARNATION a nyní jsme sedočkali finále. I vzhledem k tomu, že třetí album „A Dark Poem, Part III: TheMessiah Complex“ obsahuje pouhé čtyři skladby, přičemž tačtvrtá je navíc orchestrální šestnáctiminutovou suitou bez zpěvu, může býtzprvu někdo v rozpacích. Novinka od stylově těžko zařaditelných seveřanů, v jejichž skladbách jsou k nalezenístopy doom metalu, gothic rocku, hard rocku , progresivního metalu aorchestrálních momentů, má však znovu vynikající zvukovéparametry a nabízí kromě temnoty a smutku také široké pole hudební krásy a v žádném případě nepodléza laťku nastavenou dvěma předchůdci.V roce 2025 byl celý projekt „A Dark Poem“zahájen úvodním rozmáchlým dílem „The Shores Of Melancholia“,kde kapela nešetřila tklivými melancholickými momenty, pomocíhoupavých riffů a doom-metalem ovliněného základu i vkusněbudovanou atmosférou, ale rovněž i přehršlí skvělých melodií,na což letos na jaře navázala druhým dějstvím – o něcointrospektivnějším a sevřenějším albem „Sanguis“, které vstoupilo do oblasti vztahových traumat. Nyní aktuálně čelímefinále tohoto progresivního díla, jehož náplní je sílící pocit odcizení, společenskýrozpad a obavy z technologické evoluce. Jestližeprvní dva díly vlastnily každý šest kompozic, z nichž každáobsahovala charakteristický zpěv Kjetila Nordhuse, pak novinkanabízí rockově koncipované skladby se jeho vokálem pouze tři. Ty všakbezezbytku splňují ta nejpřísnější kritéria nápaditosti askvěle navazují na songy z předchozích dějství. Poslednípoložkou novinky je pak orchestrální titulní kompozice„OrchestralSuite“,která staví na nástrojích využívaných v oblasti vážné hudbya s během svých šestnácti minut s vkusem posouvá celýkoncept do jeho barvitého finále. Je pravdou, že tahle fáze bude u někoho budit rozpaky, zvlášť když skladba prochází i komornějšími, hodně loudavými momenty, ale mne podobné uchopení závěru celého projektu přijde zajímavé.Úvodní skladbou posledního dílu trilogie je „UnconditionalArtificial Chemistry“,která potvrzuje vysokou kvalitu, ale zároveň také skutečnost, žekaždý díl je trochu jiný a že nepůjde o opakování jižhraného. Skladatelská stránka snad ještě posílila a Nordhusůvvokál působí ještě niterněji a silněji. Jehozpěv není exhibicí. Nemá potřebu dokazovat rozsah nebo sílu zakaždou cenu. Jeho hlavní zbraní je emočnívýraz. Výraznouroli zde hraje baskytara Steina Rogera Sordala, zatímco klávesovévrstvy Endreho Kirkesoly vytvářejí barvité podloží. Progresivitatéto kapely vlastně není stavěna za každou cenu. Každý prvekjejich zvuku zde má své místo a cílem je dobře poslouchatelná kompozice. A právě další zpívanéskladby: titulní hitovka „The Messiah Complex“ je plná charismatu a spolu s následnou, strukturálně o něcorozmanitější „Broken Souls, Common Enemies“ obě podtrhují vysoký umělecký potenciál kapely a také fakt, že GREEN CARNATION nikdy nesklouzávají ksamoúčelné technické exhibici. Zvuk alba je plný a monumentální, ale jednotlivé nástroje mají v něm svůj prostor. Podstatným kladem tohoto díla je pak nepřeplácanost.„The Messiah Complex“není deskou postavenou na nekonečných sólech a komplikovanýchstrukturách. Songy se neodvíjí pouze proto, aby posluchačobdivoval instrumentalisty, právě naopak. Skladby se naprosto přirozeně proměňují, narůstají a znovu zklidňují. Těžké riffy střídají orchestrální plochy,melancholické melodie přecházejí do temnějších pasáží.Motiv strachu z umělé inteligence se objevuje už v úvodní skladbě apodtrhuje námět stavící na nedůvěře jednotlivce v nezastavitelný a stále rychlejší technologický vývoj současného světa. Za mne tahle trilogie obsahuje tři vyrovnané části a dohromady funguje jako mistrovské dílo.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_version_2_0_recenze/4018https://www.crazyDiamond.cz/garbage_version_2_0_recenze/4018nobody@nothing.com (Tomáš)Léto roku 1998 jsem strávil na ovocné farmě nedaleko Oxfordu. V malém domečku, kde jsme bydleli, bylo staré rádio, kde jsme naladili podivnou stanici, která měla zvláštní playlist. V podstatě se tam opakovalo nějakých 20 aktuálních písniček dokola celý den. Moment. Že je vám ten text nějaký povědomý? Ano, přesně takhle začínala recenze druhé desky PLACEBO. Jejich singl „Pure Morning“ byl jedním z těch songů, dalším kouskem v kolovrátku pak byla právě „I Think I Am Paranoid“ od GARBAGE. Ti už také měli venku svojí druhou desku „Version 2.0“, a tohle byl druhý singl. Skvělý song po všech stránkách. Taky je dodnes jednou z jejich nejvíc ikonických písniček.Světové turné k eponymnímu debutu z roku 1995 trvalo přes dva roky. Následně si kapela vzala chvíli oddechový čas a začala skládat nové songy na následující desku. Chtěli se držet svého stylu, jenom ho plánovali rozvinout po všech stránkách do ještě většího „extrému“. Popové mělo být ještě popovější, temné ještě temnější, hlučné ještě hlučnější, taneční ještě tanečnější. Neskrývali ambice, že chtějí přijít s lepším materiálem oproti debut a dokázat světu, že se jako kapela po letech koncertování stmelili a teď už fungují jako správně namazaný stroj.První demáče vznikly sice na západním pobřeží ve státě Washington, v letním sídle šéfa jejich labelu, ale skutečné nahrávání se už realizovalo v domovských Smart Studios v Madisonu, Wisconsin. Všechno probíhalo digitálně, poprvé aktivně pracovali s ProTools. Až následný mix pak provedli analogově. Produkčně je deska skutečně vymazlená, možná pro někoho bude už na hranici pře-produkovanosti. Jak se to projevuje? Obrovskou zvukovou bohatostí. Písničky jsou doslova napěchované kvantem živých i elektronických zvuků. Normální člověk to možná vůbec nepostřehne, protože ho primárně zaujmou výborné melodické linky a dobrý drive písniček samotných, ale když se na to soustředíte, otevře se vám zvukově nesmírně pestrá krajina. Těch vjemů je tolik, že to v rámci jednoho poslechu nemáte šanci vše pobrat. A s každým dalším se vynořují nové a nové. Samotný zvuk je taky špičkový, proti debutu čistější a jasnější, bez okolků a vytáček směřující do mainstreamu. To taky byla častá výtka „nezávisláků“ a některých kritiků, kteří GARBAGE odsuzovali jako komerční kapelu. Za mě je to mainstreamový alternativní elektro-rock, který výborně balancuje na hraně tuctového popu, ale vždy se udrží na té správné straně pomyslné hranice.Výhradním autorem textů se zde už stala Shirley Manson. Když se na prvním albu s touto pro ni novou rolí ještě sžívala a pomalu objevovala svůj potenciál, tady už působí sebejistě a vyprofilovaná. Je osobnější, odvážnější a opět svým specifickým způsobem ulítlá. Ruku v ruce s tím jde její zpěv, který je taky vyzrálejší. Drží se svého stylu, pomalé a plíživé sloky střídají důrazné refrény. Znova je hypnotická, tajemná, ale i dominantní. Můžeme říct, že potvrdila pozici důležitého stavebního kamene stylu kapely. Zatímco na debutu svoji sebejistotu z velké části předstírala a snažila se co nejlépe zapadnout do skupiny, teď je to už vše přirozené.Proti debutu je „Version 2.0“ ještě více pestré. Hned na začátku se „Temptation Waits“ rozjíždí v silně elektronickém duchu, a i po připojení kytar je to pořád spíše elektro-rock. Jinak zde dostáváme přesně to, co očekáváme – výrazná basa, mohutné kytarové stěny, spousty elektronických zvuků a beatů a výborný plíživý zpěv Shirley. Hned následující „I Think I Am Paranoid“ je jasný hiťas. Jednoduchý song postavený na extrémních dynamických změnách, zajímavém vybrnkávaném riffu, agresivním refrénu a zdrcujícím návalu energie. A tak nám to hezky dál pokračuje, jeden skvělý song za druhým. Z desky nakonec vypustili šest (!) singlů, takže ještě o jeden víc než z debutu. Opět jsou všechny moc dobré, a dokonce by se ve zbytku playlistu našly i další vhodní kandidáti. Skladatelská konstelace u GARBAGE jela na 100%. Dalšími singly jsou veselá odrhovačka „When I Grow Up“, nebo rozjetá „Special“ s lehkým přesahem do space rocku. Komplikovanější dramaturgii přináší první singl „Push It“. Chvíli jsem si na něj musel zvykat, ale teď už ho beru všemi desíti. Má vibe debutu, pěkně ostré kytary, taneční rytmiku, a i určitý psychedelický rozměr.Rychlé skladby jim šli vždy celkem dobře, v čem ale já vidím největší sílu kapely, jsou temnější a vážnější songy ve středním tempu. „Medication“ s nádherně se otevírajícím refrénem na téměř shoegazovém pozadí, kde nás Shirley svým klidným hlasem dokonale hypnotizuje, nebo můj absolutní favorit „The Trick Is To Keep Breathing“. Tíživou triphopovou atmosféru střídá odlehčený dreampopový refrén a spolu vytvářejí dokonale fungující konstrukt. A když v druhém refrénu kytary nahradí jednoduchá orchestrace, panečku, to je paráda. A nádherná je i závěrečná balada „You Look So Fine“. Co mě moc nebralo ani na debutu to jsou vysloveně taneční kousky. Teď se nechali inspirovat kapelami jako THE CHEMICAL BROTHERS nebo THE PRODIGY, a výsledek je skutečně docela tvrdý a dravý. „Hammering In My Head“ nebo „Dumb“ rozhodně nebyly dělaný pro nějakou mainstreamovou diskošku, ale spíš pro silně alternativní klubovou rave scénu.GARBAGE se s debutem povedlo trefit do ducha doby. „Version 2.0“ na to přirozeně navázalo a rozvinulo všechny jeho silné stránky. Špičkový zvuk, který byl přijatelný pro rádia a zároveň si zachoval svojí alternativní údernost. Skvělé melodie, které jsou bez váhání jasně popové, ale přesto nepůsobí trapně. Smyslné texty, které provokovaly. Sexuální narážky, zvýraznění ženskosti, ale i temnější stránky společnosti, to vše u fanoušků rezonovalo. Mixování stylů, které mělo hlavu a patu a fungovalo na jedničku. Produkční dotaženost, která ukazovala, co všechno nastupující digitální technologie dokážou. Kapela působila sebejistě a vyspěle, singly zabíraly, prodeje se postupně dostaly až ke 4 milionům. Nesmíme zapomenout ani na ikonický obal. Jednoduchý, jasně oranžový design, který poutal pozornost a nešlo ho přehlédnout. Kdo ale čekal nějakou tuctovou slaďárnu, byl překvapen nářezem, který se pak na něj z cédéčka spustil.Do tohoto období spadá ještě jedna zajímavost. V roce 1999 se GARBAGE podařilo proniknout i na filmová plátna. Nahráli totiž ústřední písničku pro Bondovku „The World Is Not Enough“. Vážně pojatý song s mohutnou orchestrací, kde Shirley vysloveně exceluje. Dá se říct, že byli na vrcholu popularity.https://www.crazyDiamond.cz/joyce_manor_i_used_to_go_to_this_bar_recenze/4020https://www.crazyDiamond.cz/joyce_manor_i_used_to_go_to_this_bar_recenze/4020nobody@nothing.com (Tomáš)Emo-pop-punkrockové a powerpopové tapas. Přesně to nám servírují kalifornští JOYCE MANOR na své už sedmé desce. Aktuálně se dostali na 19 minut hrací doby, takže se ani nepřiblížili rekordní délce 24 minut jedné z předchozích desek. To je ale v podstatě jediná slabší stránka desky. Zvuk, písničky, nasazení, to vše naopak potvrzuje pokračující kvalitativní růst kapely.Jádro JOYCE MANOR tvoří: zpívající kytarista Barry Johnson, druhý kytarista Chase Knobbe a basák Matt Ebert. Bubeníků se v kapele za 18 let existence vystřídalo už hezkých pár, poslední dva roky tuto pozici při živých vystoupeních zastává Jared Shavelson. Kapela si poctivě prošlapala celou dlouhou cestu z undergroundu až na dnešní alternativní scénu. Začínala s vystoupeními na různých domácích párty, následovaly malé kluby. První dvě desky jsou zvukově hodně lo-fi, špinavé a jakoukoliv produkcí prakticky nedotčené. Kariéru jim nakopla až třetí deska „Never Hungover Ever“ (2014), která vyšla u Epitaph. Aktuální počin je z pohledu technické kvality o světelné roky jinde a jedním očkem už možná nakukuje až do rockového mainstreamu.V čem vidím sílu JOYCE MANOR je stylová otevřenost. Samozřejmě, že základ v různých formách pop punku je evidentní, ale nikdy se nebáli přimíchávat i další ingredience. Nemají problém přitvrdit směrem k punk-rocku, až téměř na hranici melodického hardcoru, nebo naopak zvolnit do melodických indie-popových slaďáren. Evidentní je i emo rozměr, který se nejvíc projevuje v intenzivním zpěvu Barryho Johnsona, často přecházejícím do řevu.Už od ranních let si zároveň vytvořili velice specifickou dramaturgii. Cíleně skládají vyloženě krátké songy, které oscilují jenom kolem dvou minut hrací doby. Sloka-refrén-sloka-refrén-konec. Téměř žádné mezihry, instrumentální pasáže, přidávání dalších refrénů. Prostě street punk. Producentem aktuální desky je spoluzakladatel a kytarista BAD RELIGION a zároveň zakladatel labelu Epitaph Brett Gurewitz. Ten je taky zkušeným producentem, který přesně ví, jak dodat bandě jako JOYCE MANOR ten správný zvuk a říz. Společně našli výborný balanc mezi punkrockovou tvrdostí a zemitostí a pop-punkovou hravostí a odlehčeností. Přesně takovýto zvuk mám rád. Alternativní, ale technicky kvalitní a hutný. Brett je taky známý pro svůj metodický styl práce, kladoucí vysoké nároky na kapely. Dramaturgické, technické i disciplinární. Zřejmě i proto deska zní velice dospěle a překvapivě profesionálně.Desku parádně vykopne poctivý punkrock „I Know Where Mark Chen Lives“. Melodický, ale zároveň docela agresivní song, je ukázkou posunu ve zvuku i atmosféře proti předchozí desce „40 Oz To Fresco“ (2022). Ta byla laděná více do indie a spíš měkce, s častými vybrnkávanými motivy ve stylu ranních R.E.M.. Působila pozitivně, uvolněně a nekomplikovaně. Teď je nálada pocitově vážnější a muzika tvrdší. I když třeba hned druhá „Falling Into It“ překvapí zakomponováním banálních osmdesátkových synťáků. Je to ale jen malá provokace, když se rozjede refrén, kytary jim už nedají ani za mák prostoru a řežou do živého. Chvilkovou pohodu přináší „All My Friends Are So Depressed“ s nádechem alternativního country rocku. Ačkoliv zní song velice odlehčeně, mezi řádky slyšíme zhmotňující se smutek a beznaděj. Že je situace vážná dokládá i neobvyklá, téměř tří minutová délka, krátké sólo s mezihrou a další opakovačka refrénu. Powerpopová „Well, Whatever It Was“ ukazuje další posun v tvorbě kapely – vokální harmonie i propracovanější dramaturgie dokumentují snahu dělat komplikovanější písničky.Pro kapelu typické songy pak reprezentují klasické melodické jednohubky jako titulní „I Used To Go To This Bar“, „The Opossum“ nebo tvrdší hymnická „Well, Don´t It Seems Like You´ve Been Here Before“ s jemným přesahem do emo rocku. Indie s new wave pak mixují v „After All You Put Me Through“ a musím říct, že se jim to daří na jedničku. Opět se v pozadí objevují synťáky, teď už modernější a skvěle stimulují nostalgickou atmosféru songu. Výborně se povedl i závěr ve formě „Grey Guitar“, která je už emo rockem se vším všudy.„I Used To Go To This Bar“ považuji za nejvyspělejší počin v dosavadní tvorbě JOYCE MANOR. Kapela přirozeně dospívá. Otevírá se novým vlivům, nebojí se rozšiřovat svůj stylový záběr, a přitom zůstat věrná svým kořenům. Moderní a hutnější zvuk jim dodal na vážnosti, temnější nádech na naléhavosti. Jen tak dál a houšť.https://www.crazyDiamond.cz/audrey_horne_achilles_recenze/4019https://www.crazyDiamond.cz/audrey_horne_achilles_recenze/4019janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Norská grupa inspirovaná od základu britským pozdněsedmdesátkovým hard rockem a heavy metalem patří již dlouhá létamezi evropské retro stálice. Velký průlom se AUDREY HORNE však stálevyhýbá a to navzdory faktu, že jejich alba mají slušnýpotenciál a je z nich poznat tvůrčí zapálenost a slušná várkanápadů. Ve srovnání s minulostí tétokapely působí novinka „Achilles“ ještě ambiciózněji a zřejmě se zařadí mezi toúplně nejlepší a nejhymničtější, co zkušení Norové, jinak stavícína mocných refrénech, staromilské hard n´heavy melodice aaranžérské nepřeplácanosti, dosud vypustili.Stejně jako jejich velké britskévzory z dob dávných (především THIN LIZZY a IRON MAIDEN) opírají rovněž AUDREYHORNE zvuk svých skladeb o zdvojené kytarové duely. Na novince jepředevším zajímavé, že mnohem více dnes kapela pracuje sdynamikou a jde cestou vrstevnatějších struktur, progresivity aemocionální hloubky. Kytary Arveho „Ice Dalea“ Isdala a ThomaseTofthagena zde vytvářejí mnohem dramatičtější momenty než kdysi vminulosti. Výraznou spojitost jejich dnešního skladatelskéhopojetí však vnímám i s britskými nestory hard rocku UFO. Můžeza to především ona hymničnost, která je poznat již z velmiambiciózního úvodu v podobě rozdováděné titulní skladby. Ta v jádru působí, jakoby skrze ní bájný Achilles, s větrem ve vlasem a plný nadšení, mířil na svém oři hrdině do bitvy. V následujícím songu „In the Eyes OfHurricane“ si kapela dokáže udržet velkou dávku melodiky a míříjednoznačně směr přelom sedmdesátých a osmdesátých let.Tischieho vokál je prostý manýrismu, tolik vzdálen od bodrých dlouhovlasých halekalů někdejší metalové scény a jde cestou spíšestřídmějšího a civilního pojetí, kde určitě není největší zbranírozsah. V chytlavosti se inadále pokračuje prostřednictvím euforické „Vampires“, cožje bezesporu jedna z největších hitovek. O nic horší není ani„God Damn Beautiful“, což je další výstavní AOR, jehožzajímavostí zůstává, že zde hlavní vokální part obstaralnetradičně baskytarista Espen Lien. Obrovský skladatelský triumfNorů vnímám prostřednictvím polobalady „Pretty Little Lies“.Jde o krásnou věcičku, která je plná smutné atmosféry a vynikající melodiky podávané bez trapných klišé. Nadčasovázáležitost a jeden z největších okamžiků současných AUDREYHORNE. Právěvážnější tón některých věcí odděluje novinku „Achilles“od většiny starších, řekněme rockenrollovějších  prací této kapely. „Insanity“ je parádníheavymetalovou jízdou a jednou z nejtvrdších skladeb novinky.Výpravnost této skladby jakoby se opravdu blížila jazyku jejichvelkých vzorů, legendárních IRON MAIDEN. Pokud si tedy odmyslíme Dickinsonůvvokál a vzpomenete spíše epičtější momenty v časech, kdy bylu Britů za mikrofonem Paul Di Anno, tak jste docela blízko. Fakt, že druhá polovina deskyje metalovější a celkově tvrdší, potvrzuje i píseň „Hell IsEternity“. Neobyčejnost svého zvuku potvrzují AUDREY HORNEprostřednictvím skladby zahalené lehkým oparem temnoty, ta nese název „SixFeet In The Ground“ a jedná se o nostalgickou věc smutnějšíhocharakteru, jejíž ráz udává netradiční melodika postavená na nostalgii zašlýchčasů. Tak trochu AOR a trochu stadiónový hard rock po vzoru BLUEÖYSTER CULT neumí dnes podobně zručně odprezentovat každý.„Running Through the Night“ je velmi přímočará metalovájízda připomínající éru NWOBHM. Naopak rozlučková suita „New Star Falling“má výpravnější charakter, který není zrovna typický pro poslední songy na desce, a tak působí spíše atmosféričtěji,za což mohou hypnotičtější kytarové zvuky, které jíprovázejí až do jejího finále. Vedle alba „Youngblood“ z roku 2013 jdebezesporu o nejlepší desku z katalogu těchto Norů. Album, prostřednictvímkterého AUDREY HORNE potvrzují, že nejsou jen nějakou obyčejnouretro-metalovou sebrankou, ale kapelou s nemalým potenciálem,stavící svou hudbu na inteligentních nápadech a svěžích postupech.https://www.crazyDiamond.cz/mlhovina_spina_recenze/4016https://www.crazyDiamond.cz/mlhovina_spina_recenze/4016nobody@nothing.com (Tomáš)Faktem je, že psychedelický rock sedmdesátkového střihu nereprezentuje žánr, bez kterého nemůžu žít. O to více mě samotného překvapuje, jakou slušnou závislost jsem si vypracoval na debutu pražské partičky MLHOVINA. Album „Špína“ přichází hned s několika skvělými momenty a velice silnými elementy, které desce zajišťují už dnes jisté pódiové umístění v mém přehledu nejlepších domácích desek letošního roku. Psychedelický rock je zde jen velice hrubým vymezením stylového hřiště, protože MLHOVINA samozřejmě pracuje i s různými dalšími přísadami. Sami si svůj styl pojmenovali jako „špinavý rock“, což je myslím velice trefné a výstižné. Objevíme zde prvky hard/alternativního rocku, bluesrockový feeling, stoner, možná dokonce i stopové prvky jižanského rocku. Deska zní příjemně starosvětsky, ale přitom i moderně. K čemu bych je přirovnal? Nejbližší asociace míří k americkým ALL THEM WITCHES nebo THE BRIAN JONESTOWN MASSACRE, z domácích luk a hájů pak v některých věcech připomenou třeba ranné WANASTOVI VJECY, PROUZU nebo TICHOU DOHODU. Špičková je atmosféra alba. Drásavá pohoda, kdy se na jedné straně nikam nespěchá, songy plynou přirozeně a nenásilně, ale pod povrchem probleskuje vnitřní napětí, něco, co spíše tušíme, než reálně vidíme a slyšíme. Tohle nevyslovené píchavé lechtání vytváří kouzelně vzrušující náladu, které se zhmotňuje zejména v rozsáhlých instrumentálních plochách. Kapela jimi nešetří, nebojí se jim vyčlenit dostatek prostoru v jednotlivých skladbách, zároveň ale nikdy nesklouznou k samoúčelnosti a nastavované nudě. Mají svoje pevné místo, jasný význam a efektivní provedení, a tím dotvářejí celkový rámec skladeb. K tomu si přidejte velice specifický zvuk, který jak jsem zjistil nedávno z jednoho live videa na YT, generuje zejména dvanáctistrunná elektrická kytary. Zvuk je proto krásně přehuštěný a nadýchaný, plný drobné ornamentace. Umí být ale i pěkně ostrý a vytvořit pořádnou zvukovou stěnu. Na pozadí pak druhá kytara neustálé vyšívá jemné motivy, blížící se někdy až sólům, které songy citlivě posouvají a rozvíjejí. Jsou tím pomyslným průvodcem mlhovinou, na kterého se můžeme spolehnout, že se v ní neztratíme a vždy z ní nakonec najdeme cestu ven. Deska začíná nenápadně. „Gandalf Šedý“ se rozjíždí pozvolna a vede nás na vzrušující výpravou psychedelickou Středozemí, kde postupně proplouváme kolem bouřlivých hardrockových stěn, relaxujeme v poklidných akustických zákoutích, a nakonec se ztratíme v nekonečnu vesmíru. Ptáte se, o čem se zde vlastně zpívá? Nemám ponětí. Je to specifická poezie, která má milion a zároveň žádný význam. V podobném duchu se nese většina textů. Snahy o rozklíčování jsem vzdal velice záhy, protože to vlastně ani není podstatné. Úplně stačí, že to zní krásně a výborně se to doplňuje s muzikou. Celá kolekce je výjimečně vyrovnaná. Vata zde rozhodně není žádná. Některé písničky oplývají možná trochu větším „popovým“ nábojem z pohledu výraznějšího refrénu, ale rozhodně bych je nenazval podbízivými. Většinou se kapela snaží dodržovat bezpečnou střední rychlost, která dodává songům kouzelnou vláčnost a kolébá nás houpavou rytmikou. Jednou z výjimek je „Šlapadlo“, kde se rozjede do vyšších otáček, kytary jsou špinavější a ostřejší, kapela působí sevřeněji a dravěji. Protipólem je titulní „Špína“. Uvolněná atmosféra, větší prostor pro akustické kytary, floutkovský zpěv ve stylu mladého Roberta Kodyma, náznaky jižanského rocku a alternativního country. „Blues“ musí mít logicky bluesové základy. Když se však propracujeme k refrénu, najednou se na nás vyvalí pozdní SOUNDGARDEN. Poctivý grunge, hlučný, intenzivní, drásavý. „Astronaut“ je dalším songem, který má dvě tváře. Hypnotický valivý rytmus a špinavé kytary se v refrénu rozjedou do plnotučného stoneru s výborným drivem, plného parádních přechodů bicích. Když už jsem u těch bicích, tak ty jsou vážně extrémně povedené. Honza Filko hraje poctivě starosvětsky. Žádné moderní předvádění, kdy forma vítězí nad obsahem. Všechny jeho beaty, breaky i přechody jsou promyšleně zakomponované do jednotlivých skladeb. A i samotný zvuk bicích je podobně starosvětský – trochu suché, trochu tupé, někdy pak správně dunivé a prostorové. Výborně se to pak doplňuje s mohutnou basou Miloně Maliny, která je ve všech skladbách vytažena v mixu hezky do popředí, aby její linky tvořili páteřní oporu, kolem které mají kytary dostatek prostoru nabalovat další a další vrstvy zvuků. Občasně se zapojí i klávesy, samozřejmě opět krásně oldschoolové.Co se kapele daří na jednotku, je dávat písničkám parádní názvy, které dokonale vystihují jejich atmosféru. „Leháro“. Co jiného to může být než skutečné leháro. Zasněná a blouznivá pohoda, které se kompletně poddáme a necháme se jí unášet. Nebo další rychlejší kousek „Kerouac“. Rebelská bláznivá noční jízda plná vzpoury, která adoruje svobodu a bezstarostnou nezávislost. Krásný závěr obstará „Spaceship“. Nadýchaný song, který nikam nespěchá. Instrumentální pasáže pozvolna rostou, přirozeně se otvírají a mohutní, přidávají se nové motivy a všechno to podvědomě směřuje k jasnému finále. Oceňuji, že kapela nepodlehla tendenci skladby zbytečně natahovat a u většiny udržela rozumnou délku 4-5 minut. Je to úplně dostatečné. Písničky mají dost prostoru rozvíjet jednotlivé motivy, vkládat mezihry, ale přitom pořád zůstat primárně klasickými písničkami se slokami a refrény. Pětice mladíků z Prahy se vydala na cestu časem do doby, kdy rocková muzika ze svých bluesových základů rozkvetla do všech směrů. Zachytili tento okamžik a přenesli jej do současnosti. Působí zde jako zjevení. Nepasují do žádné škatulky. Nestrhávají na sebe pozornost lacinými triky. Nemají to zapotřebí. Jejich matroš je totiž vyspělý, dospělý a má přirozenou autoritu. Nepodbízí se. Nenápadně nás infiltruje a ovládne. A už se ho nezbavíme. Protože vlastně ani nechceme, je nám s ním přece tak nádherně. https://www.crazyDiamond.cz/mastodon_marrow_deep_recenze/4017https://www.crazyDiamond.cz/mastodon_marrow_deep_recenze/4017janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Další skvělý zářez v diskografii MASTODON.Kapelu musím pochválit především za to, jak plynule a se ctí dokázalapřeklenout těžké období personálních ztrát a řekněme i určitých proměn ve vyznění. Nový kytarista Nick Johnston již před dvěmalety v sestavě zaplnil místo po odešlém/vyhozeném původním členovi Brentu Hindsovi, ten však posléze koncem léta 2025 zemřel následkem dopravní nehody, kdy byl na křižovatce v Atlantě během jízdy na motorce sražen automobilem. Stín této tragické události vězel na kapele i v průběhu hlavní části studiových prací. Ta vrhla veškeré soustředění na precizní dokončení díla a nenechala nikoho na pochybách stran své budoucnosti.Právě Johnston měl možnost se předvést na albové nahrávce MASTODON ažnyní, na novince „Marrow Deep“. Do sestavy atlantských v mezidobí přibylještě pátý hudebník, klávesista brazilského původu Joao Nogueira.Jeho nástroj opravdu svědčí vyznění nových písní, avšak na štěstí tyto nestrhává kamsi hluboko do ranku sedmdesátkové psychedelie,naopak slouží jako vkusné atmosférické koření. Co se týčeJohnstona, ten rovněž nevystupuje mimo celek a jeho hrasvědčí hlavně ve prospěch písní. Ty v určitých momentech působí oněco riffověji, ve smyslu dalšího příklonu zvuku MASTODON k pestrosti a progresivitě, v dnešním případě tak trochu k djentu a softcoru,kdy se tyto indicie v jejich zvuku vkusně mísí se stoner-rockovými základy a kouzelnou sedmdesátkovou patinou. Zkrátka a dobře, kapela znovu přichystalavelmi pestrou a špičkově znějící sadu. Co se týče absence Hindse, pokudpomineme jeho specifický zpěv (dotyčný byl jedním ze třízpívajících členů MASTODON), pak ve skladbách nyní až tolik nedocházík dlouhým halucinačním kytarovým výjezdům a zhuleneckémusólování, naopak dnešní MASTODON kolikrát vyznávají rozumné stopáže skladeb a vyšší míru úhlednosti.Z desky je vesměs patrné, jak si kapeladávala záležet na každém detailu. Skladby působí hodněvyzrálým dojmem. Je poznat, že MASTODON táhli ve studiu za jeden provaz,měli jasnou vizi a rozhodně nespěchali. Kapele tentokrát zproducentské židle pomáhali Patrick Berger (zřejmě nejde o českého fotbalového reprezentanta z devadesátých let) a od mixu také Kurt Ballou (zvukový mág, skladatel a kytarista od CONVERGE). Materiál na mne dělá dojem o něco tvrdšího a tím pádem kontrastnějšího díla, než byla minulá, rovněž skvělá fošna „HushedAnd Grim“, ne však nutně lepšího. Na důslednější srovnání jsem však měl zatímmálo času. Jsou zde hodně dravé momenty, skladby chytlavějšíhorázu, ale i poklidnější věci hrané v oparu sedmdesátkovépsychedelie, všem je však vlastní velká dávka pestrosti avrstevnatého naturelu, takže bych znovu řekl, že novinka MASTODONvyžaduje hodně poslechů na vstřebání, protože posluchačpokaždé pro sebe objeví nějaký zajímavý detail. O zpěv setedy dělil pouze baskytarista Troy Sanders (vládnoucí v rámci celku oním hrubšímhlasem) s bubeníkem Brannem Dailorem, jehož hlas je posazenýdo vyšších a emotivních poloh. Dvojice kytaristů BillKelliher a Nick Johnston pak vytváří onu zvukomalebnou krajinu,která však nepřetéká nad rámec účelného. Samostatnoukapitolou je pak skvostná bubenická práce Branna Dailora, jež je stále právem považován za ten pravý mozek MASTODON.Ambiciózní novinku zahájí právě jedny z nejnadýchanějších a nejmelodičtějších hymen. Jak otvírák „Barbarians Blood“, tak následná „Poisonous Weapons“ představují skvostně podaný, sebejistý a stran vyznění progresivní start do nové kapitoly MASTODON. V těch skladbách je prostěvšechno, co si jen současný fanoušek téhle grupy může přát. Instrumentální finesy, tah na branku, komornější pasáže (krásné promlouvání baskytary na klávesovém podloží uprostřed druhé zmíněné), melodie a gradace. Se singlovými položkami „Your Ghost Again“ a „SnakesAnd Dinner“ se ještě přikládá pod kotlem. Tyhle věci hozené do vyších temp představují další emotivní vzedmutí. Kromě svého melodickéhopotenciálu mne obě nutí přemýšlet o tom, zdali MASTODON náhodou nepřitvrdili. Neděje se tak však za cenu úbytku atraktivity a posluchačské vstřícnosti.Ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že uprostředalba kapela trochu povoluje řetěz, já právě tuhle pasáž považuji v rámci dramaturgie za velmi silnou. Jde zřejmě o nejvýpravnější částalba, protože procházením skrz území proměnlivé skladby „Out Like a Lamb“, rockově smířlivou hitovku „In The Ruins“, nebo jízdu plnou dobrodružství „They´re Coming For You“ čelímemimořádně zajímavé a umělecky inspirativní části díla. Na něm osobně nenalézám příliš výpadků. Vlastně na vítězné vlně pokračuje i song „GoldenSpires“, jenž mimo jiné fascinuje tklivými Dailorovými zpěvy v refrénu a nutímne o novince MASTODON uvažovat jako o vcelku „emíčkové“desce. Pokud se na albu nachází trochu jalovějšífáze, je obsažena určitě v jeho závěru. Ne, nejde mě o pozvolněplující karavanu „The Vanishing“, která možná někomu připomenepsychedeličtější momenty tvorby BLACK SABBATH z počátkusedmdesátých let, jako spíše o úplně závěrečnou věc „TheThree Fates“. Ta je svou náladou a vyzněním už trochu jinde než předchozí dějství. Byť zřejmě zůstanu unázoru, že triumvirát mých nejoblíbenějších alb MASTODON tvoří díla„Crack the Skye“ - „Once More ´Round The Sun“ a „HushedAnd Grim“ (během poslechu novinky jsem dílo na střídačkusrovnával s pěti předchozími alby), pořád si myslím, že novinka je naprosto suprácká nahrávka, která v žádném případěnedovolila podskočení předchozími počiny vysoko nastavenélaťky. Tahle kapela se zkrátka vypořádala s velmi složitým obdobímzměn a dnes stojí semknutější víc než kdy před tím.MASTODON jsem naživo viděl čtyřikrát ještě s Hindsem a vždy jejichset vyzněl nesourodě, rozhozeně, nekonzistentně, pak jsem vlonina Brutalu poprvé koncertně zažil aktuální sestavu a šlo o zcela jiný zážitek,naprosto hodný nejlepší současné metalové kapely světa. Jsem vážně rád, že potenciál rozumně se vyvíjejících MASTODON nadále drží nejvyššíparametry kvality.https://www.crazyDiamond.cz/garbage_garbage_recenze/4015https://www.crazyDiamond.cz/garbage_garbage_recenze/4015nobody@nothing.com (Tomáš)Jestli jste už slyšeli dost podivných historek o vzniku různých kapel, tak tady máte ještě jednu navíc. A pořádně šílenou. Partička kamarádů z Wisconcinu, kteří měli společnou kapelu, v ní toužili mít zpěvačku. Výraznou osobnost s výrazným hlasem. Jeden z nich, Steve Marker, jednou v noci koukal na MTV na pořad 120 Minutes věnovaný alternativní muzice. A zhlédl tam klip kapely ANGELFISH, jejichž zpěvačka ho ohromila. Přesně jí hledají! Rozjelo se pátrání a skutečně se k ní dopracovali. Byl tady ale menší problém. Byla to skotská kapela, takže i zpěvačka byla Skotka. Jistá Shirley Manson. Dobrou zprávou bylo, že ANGELFISH se po vydání eponymního debutu v roce 1994 dostali na trajektorii směřující k rozpadu. Proto Shirley zajímavou nabídku akceptovala, zejména když jí vysvětlili, kdo jsou další členové rodících se GARBAGE. Americkou větev kapely kromě zmiňovaného Steve Markera, kytaristy, basáka, klávesáka a producenta v jedné osobě, tvoří ještě Butch Vig za bicími, mimochodem taky docela úspěšný producent, a Duke Erikson, další kytarista, basák a filmový i hudební producent. Shirley Manson je pak takové menší tornádo, které vnáší do kapely typickou skotskou drzost a drsnost. Ačkoliv zpívá krásnou angličtinou, ve všech interview (nedej bože na koncertech ve Skotsku) nás potěší výrazným akcentem. Vládne silným a hlubokým hlasem, který je řekněme v kontrastu s její relativně subtilní tělesnou schránkou. Není to prvoplánová kráska z titulních stránek časopisů, ale vyzařuje intenzivní auru a specifickou přitažlivost.Jak se vlastně GARBAGE dopracovali ke svému zvuku a stylu? Trojice kamarádů se ve Smart Studio v Madisonu ve Wisconsinu v roce 1994 věnovala zejména remixům skladeb různých skupin a umělců. Butch Vig měl v té době za sebou sérii veleúspěšných produkcí a potřeboval si trochu odpočinout. A remixy, které byly v devadesátkách tak populární (u mě teda rozhodně ne…), byly primárně o hraní si s elektronikou, samply, efekty, loopy a různými studiovými hračičkami. Od toho už byl jen krůček využít tyto elementy a propojit je s rockovými písničkami, které průběžně psali. Nebyli zdaleka jediní. Zmíněná doba byla plná podobných experimentů, propojování stylů, kombinování živých a elektronických zvuků. Navíc se Butch Vig chtěl vymanit ze škatulky „grungeového“ producenta, a proto jejich muzika měla být co nejvíc odlišná od této stylové vlny. Chtěli jít do kontrastu a udělat vysloveně popové album, které by stálo na rockových základech a plus ho doplnit o elektronické elementy. Do velké míry se jim to povedlo, i když deska je nakonec ještě výrazně pestřejší, než možná sami plánovali. Powerpop, triphop, shoegaze, gotické odstíny, taneční elektronika, to všechno zde zaslechneme. A musím říct, že to zní skutečně velmi svěže a neokoukaně. Pak zde byla otázka textů. Pánové měli zatím připravenou spíše jen hudbu, proto se rovnou Shirley zeptali, jestli bude schopna zajistit pro písničky texty. Ta bez váhání odpověděla ano, i když s tím neměla žádné zkušenosti. Prostě skotská drzost. Na první zkoušce ale z patra pro ranné verze skladeb „Stupid Girl“, „Queer“ a „Vow“ vysmahla zajímavé nápady a tím v sobě nečekaně objevila dosud skrytý potenciál. Následně se celá kapela odlifrovala na chatu do lesů Wisconsinu, kde společně pracovali na dalších skladbách. Zřejmě i toto prostředí přispělo k zajímavému paradoxu, kterým se písničky, potažmo celá deska vyznačuje. Většina songů zní na první dobu relativně pozitivně, uvolněně a bezstarostně. Jejich texty a vnitřní atmosféra jsou ale přitom hodně vážné, někdy až vysloveně temné.Když bylo hotové první demo, kapela ho začala anonymizovaná rozesílat do menších labelů. Chtěli se vyhnout situaci, že se někdo chytne jména Butche Viga a udělá z toho marketingově jeho „boční projekt“. Podepsali nakonec smlouvu s malým britským labelem Mushroom UK, což byla vlastně pobočka australského nezávislého labelu se stejným názvem. Koncem roku 1994 se song „Vow“ dostal na výběrovku magazínu Volume a následně si ho všimli britská rádia. Mezitím v domovských Smart Studios kapela pracovala na eponymní debutové desce, která vyšla v srpnu 1995. V Evropě bodovala celkem slušně, Amerika ale ještě sladce spala a chvíli trvalo, než pochopila, že se právě rodí velice zajímavá formace. S tím se ale objevil nový problém, nebo jak se dnes říká – výzva. Původně byl celý projekt GARBAGE zamýšlen jen jako studiové cvičení. Najednou ale byla deska venku a všichni se těšili na koncerty. Jsme v půlce devadesátých let, a máme zde muziku plnou speciálních elektronických zvuků. Jak to ale transformovat do podoby, aby to mohli prezentovat i naživo? Trochu se s tím poprali, samozřejmě nějaké podmazy musely zůstat z pásku, ale kapela na pódiu působí výrazně rockovějším a živějším dojmem než z desky. Ačkoliv možná GARBAGE na svém začátku působili jako nezávislý projekt, který zůstane na okraji mainstreamu, když se nad tím zamyslíme, tak v podstatě to bylo právě opačně. Byly ve správnou dobu na správném místě se správným produktem. Mix alternativního rocku a elektroniky se přesně trefil do dobových reálií. Na první dobrou velice přístupná a melodická tvorba, která ale nesla hlubší poselství, a která měla svůj specifický „ksicht“. A do toho výrazná zpěvačka, která se na rozdíl od dobových zvyklostí nesnažila křičet a tlačit na pilu, právě naopak. Její klidný, někdy až pomalý zpěv byl absolutně unikátní. Nesl v sobě specifickou krásu, přitažlivou tajemnost i ženskou sílu. V podstatě nic z toho se s mainstreamem nevylučovalo. 5 milionů prodaných desek to následně i naplno potvrdilo. Úspěch to byl ale plně zasloužený. Album se skutečně povedlo. Je velice pestré, a přitom drží krásně pohromadě. Věkový rozdíl, kterého se Shirley při prvním oťukávání se s kapelou trochu obávala, se ukázal být jejich silnou stránkou. Butch, Steve a Duke totiž byli zkušení muzikanti i producenti, takže z tohoto pohledu si deska zaslouží absolutorium. Shirley pak dodala slušné texty a vynikající zpěv. Všechno do sebe zapadlo. Z desky vzešlo pět singlů, a všechny jsou špičkové. „Vow“ jsem už zmínil, dravá „Only Happy When It Rains“ je ironickou reakcí na doznívající grungeovou „smutnou“ vlnu, „Queer“ v triphopovém zabarvení řeší pocity vyloučení, jinakosti a nekompatibility se společností ze širšího pohledu. „Stupid Girl“ ironizuje sebeklamy, plýtvání potenciálem i povrchnost spousty lidí, nejen žen, jak by název mohl evokovat. Hopsavá rytmika songu vyloženě sluší. Desku pak uzavírá temná skladba „Milk“, která klame tělem, že je to love song. Je to ale jinak. Je to pochmurný song o ztrátě a životních obavách, který má skutečně velice tíživou atmosféru. Další skvělé písničky najdeme ale rozmístěné po celém playlistu. Třeba hned otvírák „Supervixen“. Perfektní zasekávaný rytmus v kombinaci s ostrými industriálními kytarami v houpavém riffu zahajuje desku ve velkém stylu. Krásnou temnou baladu reprezentuje „A Stroke Of Luck“. Elektronické zvuky ve stylu DEPECHE MODE, kytary jak NINE INCH NAILS, a mezi tím se líně a nenápadně proplétá procítěný hlas Shirley. Krása. Relativně konzervativní alternativní rock „Dog New Tricks“ je slušný průměr, následující „My Lover´s Box“ je ale opět špičková kvalita. Výrazné dynamické změny ve stylu quiet-loud-quiet, dokonce i řezavý zvuk kytar, odkazují někam k PIXIES. Když nastoupí mohutné kytarové stěny, podvědomě čekáme řev a křik. Ale Shirley se kontroluje, neuhne ani na chvíli, a napětí a tenzi zvyšuje právě svým klidným a pomalým zpěvem. Překvapivě sladký a lepkavý powerpop pak reprezentuje „Fix Me Now“. K tomu přihodili pár silně elektronicko-tanečních songů jako „As Heaven Is Wide“ a „Not My Idea“, aby ukázali, že se nebojí jít ani tímto směrem. Není to úplně blbé, ale já radši ty kytary prosím. V roce 1995 se nám teda na scéně objevila nová kapela, která působí jinak než vše ostatní, co se tehdy v rádiích a na MTV hrálo. Přišla s konceptem temného popu, který nás baví, ale zároveň nutí se zamyslet. Která hraje na kytary, ale přitom to zní silně elektronicky. A se zpěvačkou, která se nesnaží být ani sexy, ani cool, ani crazy. Ona je jen sama sebou, protože má osobnosti na rozdávání. https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dreaming_neon_black_recenze/4013https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_dreaming_neon_black_recenze/4013janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pro řadu fanoušků jedno z nejlepšíchalb kapely, pro podobně početný zástup obtížně vstřebatelnádeska. Materiál je až po okraj napěchován ponurostí a vyloženě neradostnouatmosférou. Právě na skličující emoce americký kvintet cílil. V sestavě kvintetu tehdy, krátce před realizací desky z roku 1999, nahradil Tim Calvert na postu druhého kytaristy Pata O´Briena. Album „Dreaming Neon Black“ platí za hlubokou tůni temnoty. Tep tohoto v každém detailu uceleného díla se vztahoval najednotící prvek dodaný v podobě tragického příběhu, který si letmo nastíníme níže. Ve srovnání s albovým předchůdcem „The Politics OfEcstasy“ není nahrávka ani zdaleka tak eruptivní a nehýří ažtolik bleskovými finesami a zvraty.O čem tedy album vypovídá? Warrel Dane zhudebnil příběh muže, který po ztrátě milovanéženy postupně zešílí. Nejprve přichází stav popírání, posléze dotyčný propadá zoufalství, krátce na to se dostavuje hněv, hledání viníka, nakonec u něho dochází k úplné rezignaci, rozpadu psychiky a tragickému konci. Jdeo nahrávku, která vyobrazuje naprostou beznaděj a proces postupného psychickéhorozkladu. Zajímavostí koncepčního díla zůstává, že WarrelDane napsal jako první příběh a až poté začal spolu sostatními skládat hudbu. Oproti předchozímu albu NEVERMOREvýrazně zpomalili. Přesto deska stále obsahuje nemalé množství brutálníchriffů a nepravidelných taktů, stejně jako vytříbenýchkytarových pasáží, ve kterých však technika neplnila jen samoúčelnou funkci.Specifikem „Dreaming Neon Black“ je naprosto studený, kovověsuchý a hluboký zvuk, který je pravým opakem ohnivých náladpředchozího díla „The Politics Of Ecstasy“ z roku 1996. Práce kytarového všeuměla JeffaLoomise s jeho novým parťákem Timem Calvertem (zemřel v roce 2018 na ALS) budí dojem, jakoby spoluoba kytaristé fungovali už dávno, rozhodně tedy déle než jednu sezónu. Hutnost jejich riffových běhů připomíná thrashmetalovou erupci, ovšemzahalenou silnou progresivní či dokonce gothic/doom hradbou. NEVERMOREvšechny své schopnosti přizpůsobili vzniku alba, kterémělo znít jednolitě a stálo na velmi temném příběhu.Řada fans považuje zdejší vokální výkon Warrela Danea za jehovůbec nejlepší v kariéře. Zpěvákův projev je plný neskutečnépalety emocí, protože dotyčný někde mezi melancholickým zpěvema hysterickými výbuchy dosahuje především niterně lidsképolohy a velké hloubky. Rozeberme si tedy stěžejní momenty díla. Po krátkém intru „Ophidian“, jenž je jakousi vstupníportálovou bránou do paralelního šerosvěta, přichází tuna energie v podobě mocné jízdy „Beyond Within“, která platí za monstrózní ukázkumistrovství kapely. Thrashové riffy mají potřebnou tíživost,zároveń s ní však do skladby vstupuje i velká emocionalita. Tenhlethrash zkrátka není z těch všedních, zde se odehrává vysoceoriginální a dramatické hudební dějství, které odděluje hudbu NEVERMORE odzástupu šedých klonů. V této skladbě si zkrátka všechno sedlo. Prostřední pomalá snová pasáž s Danehoteskným zpěvem je naprosto fantastická. Po „The Death Of Passion“, která na mne vždy působila jen jako méně dokonaláverze „Beyond Within“, přichází jeden z nejagresivnějšíchvýpadů „I Am the Dog“. Tenhle song je opravdu zneklidňující,protože hlavní protagonista nabírá na hněvu a v rámci příběhuzačíná hledat viníky svého soužení, přičemž nakonec zlost obrací proti sobě. V tomto případě je tak pes symbolem obrazu člověka, který ztrácí vlastnídůstojnost.Titulní skladba „Dreaming Neon Black“ představuje epicentrumcelého alba a jde pravděpodobně o nejchytlavější momentnahrávky. Ponurá, takřka doom-metalová tryzna představuje, iskrze geniální akustické nastavení, bezednou studnu emocí. Otázkou zůstává, zdali jde anebo nejde o baladu? Ano, o tomto songu lze tak smýšlet, ale jen pokud zohledníme jeho uměleckou nadstavbu, která vězí ve vývoji silné atmosféry.Právě kombinace akustiky a hřmotného vzepjetí, stejně jako kontrast melancholie a temnoty, dává titulce její sílu.Skladba „Deconstruction“ je asi nejchaotičtější písní celku a hlavní roli v ní přebírá kytarista Jeff Loomis. Další zvrcholů alba nacházím v ponuré „The Lotus Eaters“. Proč je Warrel Dane jedním z nejosobitějších pěvcův rámci metalové scény dokumentuje vlastně celé pěvecké provedení příběhu. Obrovská intenzita pohání celou tu  vrstevnatou jízdu. Zajímavosti zůstává, že náplň „The Lotus Eaters“ inspiračně vychází z Homérova dílaOdyssea, kde se mluví o bytostech, jejichž potrava přinášelazapomnění. A právě v pomyslném kontrastu mezi touhou zapomenout (ve smyslu přestat cítit = přestat trpět) a dokonale vrstevnatou hudbou vězelo kouzlo hudby NEVERMORE. Opravdu jedovatá pumelice nesla název „The PoisonGodmachine“ a hlavní protagonista se v ní dostával do konfliktus Bohem. Jedna z nejtvrdších skladeb na albu se tak před vámimění v ďábelskou kletbu.Osvědčeným Neilem Kernonem produkované album se posléze, ve své poslední třetině, halí do snového oparu a prakticky nevychází z pomalých temp, o čemž svědčí vynikající suity jako „All Play Dead“ nebo „Cenotaph“. Ty stvrzují fakt, že NEVERMORE byli už trochu jinou kapelou než v časech obou albových předchůdců. Úhlednější skladbové struktury, inklinace k pojetí, kde hraje atmosféra minimálně stejnou roli jako energie a technická vyspělost, no a především pak onen nenapodobitelný lidský rozměr, jehož nositelem byl především zpěvák Warrel Dane. NEVERMORE se tou dobou vyvíjeli opravdu zásadním způsobem a u příštího počinu došlo dokonce na krok k otevřenosti a větší posluchačské vstřícnosti. O tom, že je však i tohle album řemeslně perfektní, svědčil akustický epitaf v podobě závěrečné umrlčí „Forever“. Pokud za ní stojí mistři, tak se i zhudebnělá deprese může dobře poslouchat.https://www.crazyDiamond.cz/dawn_of_ouroboros_bioluminiscence_recenze/4014https://www.crazyDiamond.cz/dawn_of_ouroboros_bioluminiscence_recenze/4014hackl@volny.cz (Pekárek)Ostřejší progmetalová deska s maximálně variabilním vokálem, která má blíž k shoegaze než k blacku, o death metalu nemluvě, přestože sem tam se zde něco takového najde. Když nad tím tak přemýšlím, za čistě metalová lze na „Bioluminiscence“ považovat zejména některá virtuózní sóla. Zapomenout bych asi neměl ani na technické, přitom však kvalitně nasypané bicí s nekompromisními dvoukopáky a pochopitelně též na growly. Přívlastek post či škatulka blackgaze jistě nebudou od věci. Podstatné jsou ovšem melodie. Těch mají DAWN OF OUROBOROS na své třetí řadovce tolik, že se po většinu hrací doby nalézám takřka v euforii. Tedy ne, že by se kapela o něco takového nesnažila. Nevadí, jsou totiž přesvědčiví. Proto také uvedené album v poslední době poslouchám dost často, což mě nakonec přivedlo k myšlence udělat výjimku a napsat recenzi na jeden neaktuální titul.Neaktuální? No, jak se to vezme, zas tak moc času od vydání zmíněného alba neuplynulo. Podobné nahrávky u mě budou každopádně bodovat vždy, tedy i s daleko větším odstupem. Přestože „Bioluminiscence“ (2025) představuje jasný počin (dnešní) doby, oplývá vším, co by ho mohlo posunout mezi trvalky. Samozřejmě jen z hlediska posluchačů, kteří dávají přednost kvalitě před trendem a prožívání před konzumací. Zmíněná kvalita má v daném případě podobu nejen formální, ale i obsahovou, kam zahrnuji i silný emoční náboj. V epicentru pocitovosti zuří vokál. Zpěvačka Chelsea Murphy není z průměrných. I do třetice se vydala po všech stránkách a zas o něco přesvědčivěji. Disponuje širokou škálou screamů. Necítím z nich ovšem plochost, umanutost, bolestínství, natožpak samožerství. Ženský svět jakoby dával podobnému vokálnímu projevu větší hloubku. Chelsea nabízí autentické prožívání, k němuž patří i klidnější, rozjímavé chvilky či snové obrazy. Vyjadřovat podobné, decentnější chvíle jí pomáhá zejména čistý rejstřík.O všudypřítomné bio-světélkování se pak stará hlavně „elektrizující“ kytarista Tony Thomas, který se sice pohybuje ve svých vlastních sférách, ale současně se stará i o to, aby právě vokální složka prospívala co nejlépe. Nebo jinak; Chelsea, jako správná múza, vdechuje Tonyho atmosférické kytarové výstavbě autorsky i vokálně život a současně si ji tak trochu přivlastňuje. S podobnou magií jsem se naposledy setkal na posledních albech ENTHEOS a FORGOTTEN SILENCE. Třetí deska Američanů DAWN OF OUROBOROS tak dobrá není, ale k podobné úrovni, nebo spíše k dojmu, zde chybí jen velmi málo. Možná se však jedná jen o důsledek zbytečného upozadění solidní baskytary Iana Bakera a specifického zvuku jinak výtečných bicích (hlavně virblu) Rona Bertranda, který se po nahrání bicích z kapely odporoučel.Poslech „Bioluminiscence“ znamená totální ponor. Intenzita prvních dvou skladeb působí až neskutečně. Název alba s hudební i výtvarnou složkou koresponduje. Přináší pozvání do fantaskních světů, plných decentních barev, třeba na pomezí zelené a modré, kam proniknou jen zbytky slunečních paprsků. Zmíněné světelkování či jiskření však provází každý z nich, ať už se vše odehrává v oceánu, nebo v setmělém baru. Střety a intimní chvilky, prožívané Chelsea v kulisách Tonyho kytarových ploch, neskutečně svádí. Podlehnout se jím dá velice snadno. Střídání vokálních poloh nepůsobí rozpolceně ani přepjatě. Euforizující melodie fungují dobře jak v přeplněném metru, tak při volném výhledu do krajiny. Stačí se více rozhlédnout a s tímto soundtrackem v uších začnou světélkující siločáry života z jednotlivých obrazů hned vystupovat.:-)Úvod alba, završený neutuchající palbou „Nebulae“, je enormně silný, jenže ani částečné vypuštění v baladické „Slipping Burgundy“ neznamená ústup do sevřenosti. Téměř osmiminutová klipovka „pouze“ otevírá jiný svět. Nutno dodat, že pár dalších světů ještě přibude. Méně agrese, více naléhavosti s ostřejšími vpády. Ve výsledku a ve spojení s „Poseidon´s Hymn“ k nám pak promlouvá artový až progresivní metal par excellence. Tony se v každé chvíli opravdu činí. Poté se opět přiloží pod kotel a situace se tak trochu obrací. Do výchozí agrese vpadá snivost, dokud se v závěru „Dueling Sunsets“ vše nespojí a neodezní. Ani po tomto monumentálním vrcholu nepřichází propad, alespoň ne velký.Přes veškerou atraktivitu mi dal poslech „Bioluminiscence“ vcelku zabrat. Náladami ani ne, spíš samotnou hudbou. Myslel jsem, že půjde o pozitivní a zábavnou jednohubku. Realita byla mnohem složitější. Dojem z povrchní efektnosti záhy zmizel jako pára nad hrncem. Poslechů přibývalo, přesto jsem do nahrávky pronikal jen velmi pomalu a stále přitom narážel na nové zajímavé momenty či rovnou překvapení. Nakonec bylo jasné, že výše zmíněné světy nemají ostré hranice, že se prolínají a společně vytváří poněkud vyšší universum, což poslech kvalitativně posunulo o další level. Tohle objevitelské a pocitově vděčné mapování jen tak neskončí, proto také boduji dost vysoko.https://www.crazyDiamond.cz/marilyn_manson_one_assassination_under_god_chapter_two_recenze/4010https://www.crazyDiamond.cz/marilyn_manson_one_assassination_under_god_chapter_two_recenze/4010nobody@nothing.com (Tomáš)Dva roky uběhly jak voda, a máme zde pokračování výborné desky „One Assassination Under God – Chapter One“. Už při jejím vydání naznačoval i samotný Manson, jestli vám teda nestačí popisek přímo v názvu, že se můžeme těšit i na další část. Technicky to sice není dvojalbum, ale vznikaly v podstatě společně. Proto jsou i do určité míry podobná. Zvukově, stylově, atmosférou. Jsou to vlastně taková dvojvaječná dvojčata. Přirozeně na sebe navazují a doplňují se. Dvě kapitoly jednoho příběhu.Tím příběhem je pořád „zmrtvýchvstání“ Mansona po patáliích s aférou #MeToo. Ano, potřeboval na to dvě desky, aby se z toho vyzpíval a (snad) za tím vším udělal tlustou čáru. Na aktuální dvojce je tato tematika v textech snad ještě evidentnější. Asi je to pochopitelné, pár let se to na něj valilo ze všech stran, kvalitně mu to rozvrátilo život, silně nabouralo kariéru. Každopádně tahle facka osudu mu taky v jistém smyslu pomohla. Vzdal se různých návykových látek a alkoholu, což občas připomene i na svém facebooku formou statistik, kolik dní je už čistý. Fyzicky je taky ve slušné formě. Umělecky pak zažívá nejsilnější období od desky „Holy Wood“.Dvojka je proti jedničce zrcadlově obrácená z pohledu poměru rychlých a pomalejších songů. O produkci se opět postaral Manson s parťákem Tylerem Batesem. Stylově se pořád pohybujeme na průsečníku industrial-alternativní metal, s prvky glamu, gotiky, nebo i moderního hardrocku. Mám pocit, že co se týče industriální prvků, tak se Manson vrátil ještě hlouběji do historie a některé songy, když pomineme vypulírovaný mainstreamový zvuk, jsou dramaturgicky blízké rané tvorbě kolem alba „Smells Like Children“. Příkladem může být třeba singlovka „Front Toward Enemy“. Agresivní industriální metal, jednoduchý útočný refrén, slušný drive, Mansonův typický skřehot.Obecně není deska tak agresivní a dynamická jako jednička. Postrádá možná i více výrazných skladeb, které by vytvořili pevnou singlovou kostru playlistu. Tím ale neříkám, že by ty skladby byly slabé. Třeba zmiňovanou „Front Toward Enemy“ považuji za jednu z jeho nejlepších skladeb obecně. A v kombinaci se správně úchylným klipem s dětskými verzemi ústředního protagonistu je zážitek dokonalý. Vícero skladeb se dramaturgicky přibližuje k výrazně nadýchaným a rozmáchlým kouskům z alba „Mechanical Animals“. Nehrají to primárně na agresivní riffy, dynamické výbuchy nebo šílenou atmosféru. Jsou pojaté komplexněji, postupně rostou, ukazují vyzrálost aktuální tvorby. Asi je nerealistické očekávat, že Manson ještě bude někoho šokovat. Proto se o to ani nesnaží. Více úsilí naopak věnuje funkčnosti skladeb, kvalitnímu zvuku, poctivé dramaturgii a slušným melodickým linkám.Mansonova výborná fyzická kondice se projevuje i ve vokálních kvalitách. Neumím odhadnout, nakolik je všechno tak, jak to Bůh (nebo Ďábel?) stvořil, nebo se jeho hlasu dostalo nějaké studiové péče, ale zpívá mu to fakt parádně. Občasně si zavzpomíná na svoje mladá léta a vyšvihne drásavé skřehotání, ze kterého ještě i dnes mrazí a člověk má chuť si vyškrábat mozek z hlavy. Při „normálním“ zpěvu působí sebejistě a maximálně koncentrovaně. Jeho hlas je mocný a plný života. Jaký to kontrast k unavenému a znuděnému projevu některých předchozích alb. V tomto kontextu musíme uznat, že stárne s grácií.Co Manson vždy uměl, to je hororová atmosféra. Vezmeme si otvírák „Unalive“, to je přímo soundtrack pro nějaký strašidelný film. Zpěv, který se mění z téměř šeptaného vyprávění k agresivnímu křiku. Nebo kaleidoskop zvuků na pozadí, které vytvářejí komplexní hrůzu, která nám proniká hluboko do podvědomí. Song se nese ve středním tempu, a to mu bohatě stačí, aby vybudoval zajímavý příběh. Překvapivě popový nádech, i když samozřejmě patřičně temný, servíruje „Don´t Answer The Door“. Vždy se mi líbila Mansonova přímočařejší tvorba, takže ani tady nevidím žádný problém. Podobně chovám kladný vztah k pomalejším skladbám, které se skrze mohutný refrén rozrůstají do velkolepých rockových konstrukcí. „All The Vilest Things“ je přesně taková. Možná není ničím revoluční, ale vše funguje, jak má.Na desce najdeme i pár méně výrazných skladeb, jako třeba „None Of The Suns“ nebo „The Arsonist“, které spíše jen poctivě vyplňují prostor, než aby měly jakékoliv ambice. Kompenzují to ale další výborné kousky „Lucifer´s Teardrop“ se slušnými řezavými kytarami a parádním spádem, nebo „Exit Wound“ v pochodovém rytmu a s výraznými synťáky v refrénu. Kdyby začal zpívat německy, tak by se to hodilo i na desku RAMMSTEIN. Artově pojatá závěrečná „Enantiomorph“ má ambice uzavřít desku ve velkém stylu a na úrovni, ale za mě je to spíš jen slušný průměr.Sečteno, podtrženo. MARILYN MANSON ve dvou kapitolách velice úspěšně odvyprávěl svůj aktuální životní příběh. První kapitola je živější a dravější, druhá hloubavější a temnější. Podle mě se dobře doplňují, fungují ale slušně i samostatně. Snad mu aktuální forma vydrží co nejdéle.https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_thirteenth_step_recenze/4009https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_thirteenth_step_recenze/4009nobody@nothing.com (Tomáš)Na druhou desku A PERFECT CIRCLE jsme si museli počkat tři roky. Kapela se na ní ve své tvorbě docela výrazně posunula. Najdeme zde důvěrně známé zvuky a dramaturgii, kterými nás okouzlili už na debutu, ale zároveň spoustu nových elementů. Bylo evidentní, že nerecyklují staré nápady, ale přicházejí s něčím čerstvým. Lehce se obměnila i sestava, kde se objevilo pár zajímavých nových jmen. Jediné, co se teď vážně nepovedlo, je cover. Ten je prostě hnusný, bez pardonu.Fenomenální úspěch debutu „Mer De Noms“ znamenal, že APC nezůstanou jen jednorázovým projektem. Intenzivní koncertování muselo být ke konci roku 2000 načas přerušeno, protože Maynard potřeboval s domovskými TOOL pracovat na jejich další desce. Tou bude v roce 2001 vydaná „Lateralus“, která ho pak zaměstná i koncertně. Billy Howerdel v mezičase spolu s Joshem, Paz a Troyem sporadicky pracovali na nových skladbách, které následně sdíleli i s Maynardem, aby i on mohl ve volných chvílích pracovat na vlastních partech. Protože ale nebylo jasné, kdy se Maynard opět vrátí do projektu, někteří členové původní sestavy akceptovali nabídky z jiných stran. Konkrétně Paz Lenchantin se připojila k Billymu Corganovi a jeho projektu ZWAN (který ale nakonec neměl dlouhého trvání a v průběhu turné k prvnímu a jedinému albu se rozpadl), zatímco Troy Van Leeuwen naskočil ke QUEENS OF THE STONE AGE jako člen koncertní sestavy po vydání skvělé desky „Songs For The Deaf“.Náhradníci se ale našli minimálně stejně kvalitní. Baskytaru vzal do ruky Jeordie White, známější jako Twiggy Ramirez, který v té době skončil u MARILYN MANSON, kytaru pak pokryl Danny Lohner, předtím člen sestavy NINE INCH NAILS. Ten byl ale při nadcházejícím turné nahrazen Jamesem Ihou, původně z THE SMASHING PUMPKINS. Asi můžeme zůstat u označení „superskupina“ že? Než se ale vyrazilo na turné, musela se připravit samotná deska.Začátkem roku 2003 byl Maynard opět k dispozici a společně s Billym se pustili do práce. Na rozdíl od prvotiny, kterou Billy skládal dlouhé roky, postupně jí cizeloval a Maynard tam přišel už k „hotovému“, se teď začínalo prakticky s čistým štítem. A nebylo to úplně bezproblémové. Hlavním zdrojem napětí se u ústřední dvojice stala základní filozofie. Každý z nich chtěl jít trochu jiným směrem. Zatímco Billy plánoval ještě více přitvrdit, Maynard se naopak chtěl od hardrockovo/metalového debutu vydat směrem k více atmosférickým kompozicím s jemnějším zvukem a ambientnějším vyzněním. Vzpomeňte si na poslední třetinu desky „Lateralus“, takhle nějak si to představuji já. Jeordie, jako nováček v sestavě, který přinášel nezatíženou perspektivu, se pak nejednou ocitl v roli mediátora, který musel sbližovat tyto dva oddělené světy. Do finalizace skladeb a hledání optimálního zvuku výrazně zasahoval i Danny, který měl zároveň producentské zkušenosti. Právě jemu se připisují zásluhy za modernizaci zvuku APC, který na rozdíl od relativně olschoolově pojatého debutu, teď zní velice aktuálně a svěže. Samotnou produkci ale nakonec pokryla dvojka Billy + Maynard, a finální mix zajistil věhlasný Andy Wallace.Nosným motivem desky „Thirteenth Step“ je závislost a její překonávání. Nejen ve smyslu alkoholu a drog, ale i lásky, nebo posedlosti. I samotný název odkazuje ke dvanácti krokovému programu anonymních alkoholiků. Maynard, který se sám nikdy s podobnými problémy nepotýkal, zde čerpal inspiraci ze svého okolí. Třeba ze života Layne Staleyho, zpěváka ALICE IN CHAINS, který rok předtím prohrál boj s dlouholetou drogovou závislostí. Není to ale koncepční deska, spíš jde o kolekci songů, které mají podobný motiv.V podstatě jediným starším songem, který se na desce nakonec objevil, je „Weak And Powerless“. Paradoxně se stal i úvodním singlem. Je to jedna z písniček, které měl Billy rozpracované dlouhé roky, dokonce se zvažovala i pro debut, ale nějak nedokázal nalézt optimální zvukovou ani dramaturgickou polohu. Proti zbytku alba je trochu odlišná. Je skutečně více hardrocková, přímočará a má i jistý gotický nádech. Tím mohla fanoušky možná lehce zmást a uvést v omyl, že „A Thirteenth Step“ bude v podstatě jen další variací debutu. Nový zvuk a směřování kapely ale velice rychle odhalí hned otvírák „The Package“. Temná, pomalu plynoucí, zádumčivá skladba, která v sobě nese silný ambientní náboj v kombinaci s artový zabarvením. Postupně se sice propracuje i k dravé a hlučné pasáži, ale podvědomě cítíme, že kapela začíná psát novou kapitolu své tvorby.Co vyniká od prvních vteřin je nádherný zvuk. Technicky perfektní, krystalicky čistý, krásně vybalancovaný a překvapivě hřejivý. Mix je neskutečný, blížící se dokonalosti. Klobouk dolů, jak dokázali všechny ty nástroje a zvuky zkombinovat tak, že vše je jasné a slyšitelné. Maynard zpívá ještě jemněji než na debutu. V některých pasážích bych se jeho projev nebál označit ani jako křehký. A opět z kapsy vytáhl pár fantastických melodií. Třeba „The Noose“, „Blue“ nebo dravější „The Outsider“. Ten ve svých agresivnějších pasážích dává na odiv i modernizovaný „tvrdší“ kytarový zvuk, který se lehce přiblížil až k v té době vládnoucímu new metalu. Kdybychom ale měli rozhodnout zmíněný souboj o směřování desky, tak bych řekl, že to na body vyhrál Maynard. Proti debutu je zde méně agresivních a hlučných skladeb, ubylo i gotického feelingu. Přibylo pak více psychedelických a atmosférických poloh. Ustoupilo se i z celkové temné stylizace, místo níž nastoupilo hloubavé rozjímání, prozkoumávání nových teritorií a poklidnější proplouvání jednotlivými sekcemi. Celé to působí ještě více artově, i když pořád jde (naštěstí) o klasické písničky.Na desce najdeme hned několik velice silných skladeb, které sice nemají singlové ambice, ale kvalitativně hrají nejvyšší ligu. Vláčná „Vanishing“ s nádherně hlubokou nosnou basovou linkou a zasněnými kytarami, nebo důrazná „The Pet“ s valivou rytmikou a drásavými kytarami. Zajímavá je i závěrečná „Gravity“, plující na vlně atmosférické odlehčenosti a vyklidněnosti. Třešničkou je pak cover od Maynardových oblíbenců FAILURE s názvem „The Nurse Who Loved Me“. Zde se Billy se svými kytarami vůbec nedostal ke slovu a z relativně pomalé skladby už v originálu udělal Maynard totální slaďárnu se spoustou orchestrace a kláves. A víte že se mi to fakt líbí? Jsem prostě romantik.V září 2003 se teda fanoušci konečně dočkali a „Thirteenth Step“ bylo na světě. Bylo už netrpělivě očekávané a podle toho vypadaly i prodeje, které byly ještě lepší než u debutu. Start z 2. místa, 233 tisíc kopií první týden. Jsem sice na vážkách, jestli je to ještě pořád metal, nebo už jen tvrdší alternativní rock, ale to na funkci asi vliv stejně nemá. A PERFECT CIRCLE si prostě vytvořili vlastní svět, ve kterém si oni sami určují pravidla. Zároveň jsou přirozenou spojnicí v rámci Maynardových projektů, kde tvoří nejvíc přístupný střed mezi avantgardními PUSCIFER na jednom pólu, a tvrdšími a komplikovanějšími TOOL na pólu druhém.https://www.crazyDiamond.cz/epilog_trochu_se_bavte_lidi_rozhovor/4012https://www.crazyDiamond.cz/epilog_trochu_se_bavte_lidi_rozhovor/4012hackl@volny.cz (Pekárek)Metal jakoby mimo prostor a čas, přesto plně odrážející aktuální dobu. Možná prožíváme kolaps, možná jen další transformaci a třeba taky jen epizodu v rámci stále se zrychlující éry. Mladoboleslavští EPILOG každopádně přitvrdili a zároveň svým power metalem zhudebňují pocity spojené s vnímáním dneška. Přes metafyzický až hororový přesah jsou uvěřitelní. Nespadli ze své oblíbené mystické sféry tvrdě na zem, stále se drží především člověka, který dokáže cítit velkou bolest, ale zároveň žít pro nepatrnou naději. O něčem takovém a spoustě dalších věcí jsem se u příležitosti vydání jejich nového alba „Digital Afterlife“ pobavil s jejich lídrem, kytaristou Michalem Zemanem.Od poslední desky už nějaký čas uplynul. Kdy dozrálo rozhodnutí, že diskografii EPILOG rozmnožíš o další zářez? Šlo o evoluci, nebo sehrál roli nějaký silnější impuls?Evoluce ne, vlastně už jsem spíš tak trochu pohasínal. Jednou jsme ale seděli s Martinem Škodou (hostující sólový kytarista a spoluautor několika skladeb, poznámka Pekárek), testovali kytary a asi byla ta správná doba. Nebo svou roli sehrála i vyšší míra vnitřního vytápění vyvolaného spalováním alkoholického nápoje, už nevím. Naskočilo to. Sice pak vše dopadlo o dost jinak, než bylo plánováno, ale co už.Předpokládám, že se nový materiál rodil postupně a takříkajíc z nové vody, nebo jsi prohrábl i šuplíky?Postupně; většinou to funguje metodou nabalování. Někdy je ale nostalgie sviňa.Když jsme u těch šuplíků, neuvažoval jsi někdy o přepracování nějakých věcí z prvních desek? O nápady jsi přeci nikdy neměl nouzi, teď jsou však o dost větší možnosti a přibyly i zkušenosti…No právě, trefil ses přesně. Ne že bych potřeboval recyklovat, ale sem tam mi přijde líto nápadu, textu nebo třeba jenom fragmentu, které jsme „prohospodařili“ na prvních dvou deskách/demech. A když se mi to hodí do krámu, tak jim klidně dám druhou šanci, jako právě na aktuální desce. Použil jsem jeden základ textu, který jsem samozřejmě doplnil a předělal, a nakonec i použil v úplně nové skladbě. A pak jsem přebral dva motivy z pradávné skladby a vystavěl na nich jinou, ve výsledku naprosto odlišnou věc, než byla ta původní. Uspokojil jsem tak výčitky svědomí, odborník něco takového možná zaznamená, ale ostatní si ani nevšimnou.Došlo v celém procesu tvorby a nahrávání „Digital Afterlife“ k nějaké principiální změně, jinak řečeno, přistoupil jsi k něčemu nějak zásadně jinak?V podstatě ne, nebráním se novým přístupům, ale protože jde stejně většina věcí za mnou, tak vydávám spíš cestou nejmenšího odporu. Kreativitě by ale prospěl opačný přístup, co?Experimentování možná, s kreativitou už si nejsem tak jistý. Pojďme ale dál. Původně mělo dojít i na spolupráci s Honzou Kapákem…Ó, věčná škoda! Ano, mělo, byli jsme domluveni. Honza materiál vyhodnotil jako „fajn metálek“ a já se těšil, že se nechám inspirovat a udělám to tentokrát třeba opravdu úplně jinak. Bohužel život mění a Honzovi vystavila stopku určitá svinská osobní událost s neurčitým časovým rámcem. Nevyšlo to, ale pořád věřím, že jestli bude z mé strany ještě nějaké příště, tak to dopadne. Dokonce mám takový malý postranní úmysl, že bych udělal dvě verze desky. Jednu klasicky s Lundgrenem, a pak druhou se stejným hudebním podkladem, ale s úplně jiným zpěvem. České texty (no jo, ale kdo je napíše?) a klidně jiné vokální melodie z trochu tvrdšího ranku. Líbí se mi Chymus a pak třeba desky PAČESS obecně. Ještě o tom ale neví.:-) Možná by bylo zajímavé, jak moc rozdílné desky vzniknou na jednom hudebním základu. A Honza je pevně spjat s českou „undergroundovou“ scénou, tak by třeba šlo něco vymyslet. Ale jde o takové bláhové sny let následujících, které se stejně tak lehce rozplynou, jako vznikají.Poskytl ti někdo během přípravy „Digital Afterlife“ zpětnou vazbu? Napadá mě váš sólový kytarista Karel Fejtl nebo host a spoluautor několika písní Martin Škoda. Jsi vůbec otevřen takovým pohledům zvenčí nebo i případnému producentskému dozoru nějakého většího jména?Ale jo, většinou Martin říká, že to stojí za prd a nejde to k sobě, a Karel, že jsem blázen, když na stará kolena začnu překopávat rytmy a tempa v jedné písni. A tak podobně. Jsou to kluci šikovní.:-) Dobré připomínky měl i Rich (Rich Gray, hostující baskytarista na aktuální desce, poznámka Pekárek) a párkrát jsem předělával kvůli base i kytaru. Takže jo, jsem otevřen nápadům a kritice, pohříchu bych uvítal něčeho podobného klidně i více. Každá investovaná energie by měla vést ke zlepšení a zlepšovat se dá neustále. Na producenta pak hlavně… tak nějak nezbývá finanční rezerva.Podobným jménem, jaké bych si představoval je přeci i kytarový virtuóz Simone Mularoni, kterého si zlákal k sólu na závěrečné suitě „My Insanity“. Neměl jsi s ním původně o něco velkorysejší záměr? Jak vůbec proběhla domluva? Na otázku, proč právě on, si asi dokáži odpovědět:-), jakkoli Fejtl s hostujícím Škodou zahráli výborně…No jo, ten ví, kudy kozu hnát, to bych bral. Ale ta formulka o finanční rezervě platí a Simone je hlavně tak vytížený, že bych měl možná nárok někdy za dva roky, kdybych si ho předloni zarezervoval. To víš, nějaká no name kapela bůhvíodkud má prioritu tak 156. Jako: „Money talks“, to je jasný, ale prodávat druhou ledvinu se mi přece jen ještě nechce. Jinak je to fajn týpek, nemlží, říká věci na rovinu, a kdyby se mu ta hudba nezdála, tak by do toho nešel. Už to je pro mě odměna a výsledek samotný mě pak pokaždé přesvědčí, že to stálo za to.Styl jsi nezměnil, přesto jsme zas trochu jinde, souhlasil bys? Osobně mi připadá nové album o něco více americké a o něco méně švédské. Asi nejen v případě úvodní a zároveň titulní skladby „Digital Afterlife“ jsem si dokonce chvílemi říkal, kdyby tak podobné melodie měli pozdní QUEENSRŸCHE…Tak to je gól. Právě QUEENSRŸCHE a jejich „Screaming in Digital“ mě inspirovala při skládání téhle věci! Původně měla být až úplně na konci, ale oblíbil jsem si ji tak, že jsem ji prdnul na začátek. Pokud jde o nějaké zařazení americké nebo neamerické, prostě to tak vyšlo. Jiné to každopádně trochu je. Chtěl jsem, aby šlo o rychlé, občas brutálně syrové album bez kompromisů. Z užší fanouškovské základny mám dobré ohlasy, na druhou stranu, recenze byly spíš průměrné. Holt kontroverze musí být. A já se naštěstí nikomu zavděčovat nemusím a ani nechci.Pompa QUEENSRŸCHE představuje jednu věc, jenže pak dorazí „Ambassador“ a jsme u atypicky naspeedovaného švédského power doomu. Asi Vaše nejrychlejší skladba…dosud?No, asi jo. Její začátek měl tak dvacet verzí a pořád se mi něco nezdálo. Chtěl jsem, aby ti rozčísla ofinku, když si ji pustíš. Vůbec bych řekl, že je na desce dost míst, která možná neřvou „TADY JSEM“, ale která jsou o hodně dál za možnostmi, o kterých jsem vůbec kdy přemýšlel.Můžeš mi nějak vysvětlit, kde se zrovna tady v Čechách, v rodném kraji tancovačkového bigbítu/metalu, a zrovna v tobě vzalo takové to melodicko-epické cítění provázející alba jako „Chapter VI“ od CANDLEMASS, případně diskografii MORGANA LEFAY nebo třeba TAD MOROSE?I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, že? Fakt nevím, nepitvám, co ze mě vyleze. Všechny tebou jmenované kapely mám rád, MORGANU nejvíc, ale mám i oblíbenější kapely. Těžko říct.Mezi námi, příslušná skandinávská škola už je pomalu mrtvá, takže jsi teď vlastně její český pokračovatel:-), nebo si teď slyšel nějaké zajímavé nováčky?Dobře já, typický modrooký blonďák v rohaté helmě. Chodím tak spát, abych nasál tu atmosféru.:-) MORGANA zase letos odehrála nějaké festivaly, ale na opravdový comeback to nevypadá. Hm, o nováčcích moc nevím, možná PRIME CREATION? Ale už to není ono, všechno směřuje do takového divného symfa, nevím. Spíš je to, jak říkáš. Šáteček a nazdar.Minimálně z hlediska zvuku jsi dost přitvrdil, všechno zní čistě, zároveň však dost syrově, něčeho podobného jsem si minimálně stran kytary všiml třeba u nových MASTERPLAN. Nová, naštvanější doba…?:-)Přijde ti? Já tu všeobecnou naštvanost nemám rád. Mám pocit, že nejnaštvanější jsou většinou ti, co si nemají moc na co stěžovat. Nebo existence, co pro svůj „lepší“ život nejsou schopni ani vstát z kanape. Každopádně, i když si podobné věci nepřipouštím, tak mě to samozřejmě taky ovlivňuje, ať si nalhávám cokoliv. Takže zvuk je asi poplatný materiálu a opravdu možná i době. Rychlejší, brutálnější, tvrdší. Možná méně smířlivý.Ano, zvuk novinky vnímám obdobně. K nasekaným riffům model PANTERA, jsi ovšem nikdy nesklouzl (dobře, o riffu v „My Insanity“ se lze bavit), nicméně třeba Petrucci je tvůj velký oblíbenec a ten se jich nikdy nebál. Máš k nim nějaký přirozený odpor, nebo je v tobě na podobné kousky příliš vysoké procento hardrockera?Nemám je rád. V tomhle jsem děsně zapšklej staromilec. Nemám rád současné kytary podladěné o mnoho půltónů. Navíc většinové „dropnutí“ tlustého Éčka svádí k určitému stylu hry a ta muzika pak zní všechna stejně. Basa s kytarou už nejdou skoro poznat, je to heavy, ale takové divně nemelodické. Nebaví mě tu muziku poslouchat. Petrucci tak umí zahrát, samozřejmě, ale 90 % jeho způsobu hry je „old school“, kytara harmonizuje, je melodická i v brutálních riffech. To cítění hudby, způsob hry na nástroj je úplně jinde. Zvláštní, jak každý kytarista uvádí jako nejlepší borce všech dob třeba Randyho Rhoadse nebo Eddieho Van Halena a spol., ale pak vezmou kytaru, podladí do nesmyslu ve stylu víc podladím – víc Adidas a leze jim z toho prasečí hnojiště. Nechápu to. Dnešní produkce ale vesměs musí být buď brutální, nebo naopak symfonicky umakartová. Možná to je ta nová, naštvanější doba. Trochu se bavte, lidi, vole!O nějakých vzdušnějších polohách si ve spojitosti s EPILOG nebo jinou kapelou či projektem neuvažoval? Na druhou stranu, když se pomine ona tvrdost, v EPILOG se vše tak nějak slévá…To víš, že uvažoval, ale kdo tady dneska bude poslouchat hard rock, art rock? Asi tolik jako US nebo severský power metal. Čili tak kolem stovky lidí v ČR, řekl bych. A já si říkám – proč tomu tak je? Každý rocker ti řekne, že Párplové jsou pecka a základ, ale kolik ve finále je takových kapel, které by byly opravdu úspěšné a hrály hard rock a zároveň to není dinosaur ze sedmdesátek? Možná kromě EUROPE. Dává to aspoň nějaký smysl? Takže ano, líbilo by se mi udělat hardrockové album střihnuté art rockem, ale to chce podobné magory, co by to dělali s radostí. A ty neznám. Tak se snažím propašovat tyhle nálady do EPILOGU, tentokrát se tolik nezadařilo. Příště to může být úplně naopak.Předpokládám, že jsi veškeré kytarové doprovody nahrál sám a výhradně na osobně vyrobenou(né) kytaru(ry)?Jasná věc. Když už se do toho hrabu, tak ještě abych podváděl sám sebe.:-) Moje kytary jsou nejlepší, to je jasný. A pokud s tím někdo nesouhlasí, tak to je, slovy klasika, to jediné, co s tím může dělat.:-)V minulosti jsem při poslechu vašich alb prožíval různé pocity, nejvíc asi radost z kvalitního a trochu jiného metalu domácí provenience, teď se však poprvé a rovnou na řadě míst dostavila i husí kůže. Třeba v polovině třetí minuty „The Story of Charles Dexter Ward“. Jak mi něco takového vysvětlí takřka výhradní autor hudby?Nevysvětlí. Něco takového se občas prostě děje. Musíš se k tomu ale asi prokousat. Spletí slepých uliček a natlučením si huby, vytrvej a sem tam ti bude požehnáno. Když si podobné věci naplánuješ, tak to nefunguje. Každopádně pokud takové momenty na desce jsou, je to pro autora odměna a snad i známka, že materiál není úplně špatně.Předpokládám, že si na zmíněnou skladbu dost pyšný, taková esence všeho, co je pro EPILOG příznačné, vypjatého melodického zpěvu, dobré melodie, zajímavého kytarového doprovodu a decentní progrese…Mám ji rád, pravda. Asi na tom něco bude, opravdu obsahuje některé zásadní znaky naší tvorby. Kromě tebou vyjmenovaných taky třeba humor. Například ta piano suita, která tvoří druhou a navazující část té hlavní skladby, je ke slyšení i jako podklad v začátku té první. A samostatně mi přišla tak fajn, že jsem ji nechtěl nechat schovanou jen v podkladu. A jak ji posloucháme s Karlosem, tak si říkáme: „Ty vole, to je jak od Karla Svobody!“ A Karel Svoboda je samozřejmě „Charles Freedom“, že?:-) Hlavní hrdina se taky jmenuje Charles, takže nám to přišlo jako dobrá prdel. Zasmáli jsme se sami vlastnímu vtipu a jedeme dál.Ano, rozhodně víc Svoboda než Malásek.:-) Mimochodem Lundgren se nejen zde fakt vytáhl, se svými party je obzvlášť dobře srostlý. Možná proto, že ještě více zvnitřnil i tvou, vlastně dost temnou, hudební filozofii…?Třeba ho už taky trochu semlel běh doby. Hele, mě to zas tak moc temné nepřijde, vlastně v těch skladbách hledám spíš světlo a cestu ven z toho marastu kolem, řekl bych. Že by tedy kromě Vikinga i tajný mesiáš?:-) Každopádně Rob tentokrát nepotřeboval ani moc navádět, to je pravda, všechno z něj lezlo dost přirozeně. Možná už na něj doléhá severský duch.:-)Jeho pěveckým majstrštykem je bezesporu „Pain-Killer“ předpokládám, že vokální linka kultovní skladby „Painkiller“ od JUDAS PRIEST zněla nějak takhle, když ji pro konkurs po odchodu Halforda zkoušel D. C. Cooper.:-) To je v dobrém slova smyslu velká drzost, co jste zde předvedli – zapracování ikonických motivů do epického soundu EPILOG.:-) Můžeš mi k jejímu vzniku a pojetí říci něco víc? Mimochodem, vaši variaci jsem si dost oblíbil, absolutně zde nejde o cover, ale o onu intenzitu a univerzálnější pocitovost, která přinejmenším metalisty prostě oslovuje…Díky! Mám z ní stejný pocit. Podle mě se prostě povedlo přesně to, co jsme si předsevzali. Jde o poctu JUDASŮM a ostatním velikánům heavy metalu. Není to samozřejmě cover a Rob se tam myslím vážně dostává na samotnou hranici svých možností. Jen si poslechněte ty jeho dvojky a jekoty. Jestli má někdo pocit, že to je tak nějak samozřejmé, tak fakt ne.Věděl jsi, zda je Lundgren něčeho takového vůbec schopen?Já jo, on ne. Trochu s tím pořád experimentoval a ode mě vždycky dostal připomínku, že je to málo. Tak tlačil a tlačil… potřeboval jsem tam dostat toho ducha opravdovosti, aby příslušné momenty nezněly jako parodie. Nakonec se vše podařilo tak, abychom to fakt použili a pro mě osobně jde asi o největší pumelici, co tam je. Přitom na začátku byl, vlastně skoro jako vždy, jen ten riff. Marťas ho chvilku drtil dokola a bylo vidět, jak se mu líbí. Většinou se od riffů pak někam odrazíme, ale tady se nám nechtělo. Sranda je, že jsem ve dvou recenzích dostal nasypáno, že je to největší trapnost desky a že je fakt jako nejhorší. Na druhou stranu třeba Stray zase napsal, že je nejlepší na desce. Takže klasická rozdělovačka. Lidem do hlavy nevlezeš. Fakt by mě ale zajímalo, kdyby to někde zaslechli JUDAS, jestli by se zasmáli, naštvali nebo spokojeně podupávali nohou.Osobně si myslím, že by se jim ta epická transformace, navíc při zachování oné obrovské intenzity, spíš líbila. Pamatuj na „Nostradama“.:-) Když jsme u té epičnosti, dalším bodem jsou klávesy, vlastně jsem si jich všiml vždy jen v dobrém…A přesně tak to mělo být! Klapky jsou pro mě doplněk. Atmosféra a podpora ano, jako hlavní nástroj v metalu fakt ne. Takže si pomáháme sami, na takový přístup stačíme a víc asi nehledám.Sestavu jsi tentokrát napumpoval obzvlášť silnou rytmickou dvojicí. Předpokládám, že během poslechů vyspělého baskytarového pulsování např. ve výtečné „Darkened Souls“ jsi spokojen i s investicí do hostujícího Riche Graye…? Můžeš ke spolupráci s bubeníkem Frankem Shanem a právě Richem zmínit nějaké podrobnosti.Jako vždycky mě k tomu přivedla spíš souhra okolností. Jak už jsi říkal, původně jsem chtěl tu desku nahrávat s Honzou Kapákem, ale pak jsem musel vybruslit z nastalé změny. Já vím, že jsem to mohl stopnout a počkat, ale když se rozjedu, tak se prostě blbě zastavuju. Soustředím se na to fakt stoprocentně a ostatní pro mě jde stranou. Tak to dělám, což se mi i osvědčuje. U ostatních bych rád viděl stejný přístup, ale zároveň vím, jak moc je to nereálné. Takže jsme s Robem dali hlavy dohromady a obrátili se na kluky, kteří v tom prostě umí chodit. Jde o Robovy tipy, má s nimi zkušenosti a ví, co může čekat. A to jsme taky dostali. Přístup profi muzikantů, kteří jsou schopni samostatné práce, rychlé, perfektně odvedené. Hlavně Richovi jsem prostě nemusel dlouze vysvětlovat, co bych chtěl. Poslechl dema a do pár dnů poslal několik verzí. Trochu jsme vše probrali, sem tam něco upravil on, jindy jsem předělal kytary zase já. A stejně tak i s Frankem. To je zase takovej spíš chameleon, původně vlastně spíš kytarista, ten mi dával čočku a nutil mě přehrávat věci, co se mu nezdály. Takže i když tihle kluci nemuseli, tak nakonec každý do materiálu vložil i tu invenci a kreativitu, protože jim to prostě nebylo jedno. Něco takového se mi fakt líbí. Už minule jsem říkal, a to platí stále, že je mi ale ve výsledku jedno, jestli mi na desce hraje basák z ANNIHILATOR, nebo Pepa od vedle ze vsi. Já prostě potřebuju cítit, že ten člověk má zájem a chuť, a ne že ho musím tak trochu kopat a přemlouvat. To víš, že bych nejraději měl stálou partu lidí, se kterými bych hrál dlouhodobě a ke všeobecné spokojenosti, ale nějak se mi to nedaří.Jestli jsem byl po zvukové stránce něčím zaskočen, tak právě syrovými bicími Franka. Pak mi ovšem došlo, že poslouchám pořádný virbl a poctivé blány. Nejen bicí, ale řekl bych, že i celkový sound si tedy na dnešní dobu pojal dost odvážně. Souhra baskytara, klávesy, kytara, bicí pak zní nejen v úvodu progresivnější „System Failure“ lahůdkově…Další věc, co spolehlivě rozděluje – zvuk. Jsem rád, že se ti líbí, ale už jsem dostal v recenzích i naloženo, že zvuk je standardně úplně na hovno. Jde o dost subjektivní parametr, to je jasný. Trochu jsem potlačil činely, aby víc vynikla právě ta masa a údernost celku. Nehledám tady líbivost nadýchaných produkcí, konečně k takové hudbě se to ani moc nehodí. Zároveň ale nemám dopředu ani směr, kterým by se sound měl ubírat. Já nejsem žádný echt studiový technik ani zvukový inženýr, ke všemu jsem si došel sám a často to dělám asi blbě, jako každý samouk. Ale dám tomu vždy 100 %. Vím, že nic vědomě neošidím a výsledek zní mým uším dobře. Určitě by to někdo dokázal lépe, ale zase jsme u komplexní otázky producenta, studiového inženýra, studia a spol.Název alba obnáší zajímavé téma, zdařile podchycené i na obálce a v bookletu CD. Ano, technický pokrok začíná dosahovat nevídaných rozměrů. Otázkou je, zda na něco takového nejsme obecně či (v lepším případě) zatím příliš hloupí:-) Možnost zásadních fyzických i mentálních(!) upgradů je za dveřmi a nesmrtelnost už dávno není jen otázkou filozofickou (náboženskou)…Je to tak. Jsme hloupí, to je bez debaty. Polovina lidstva pořád žije na hliněné podlaze a je ráda, že má čím nakrmit děcka. Těm je asi úplně u prdele jestli AI ano nebo ne. Na druhou stranu ty technologie tu začínají být a naše životy ovlivňovat budou. Ale jestli skončíme jako v Terminátorovi? No, řekl bych, že prognóza není úplně veselá, viděno střízlivým pohledem.Jak, či přes co lze podobné sci-fi téma spojit s tvou fascinací Lovecraftem?V Lovecraftově světě jsou základem bytosti a rasy, jejichž technické znalosti a vývoj byly daleko před tím naším, takže se to myslím nevylučuje. Navíc i my kráčíme do neznáma, což je téma, které by se dalo označit za základní stavební kámen lovecraftovského vesmíru. Co na té cestě nalezneme a jak se s tím popasujeme?Vím, že jsi do nové nahrávky dal opravdu hodně. Při jejím opakovaném poslechu si uvědomuju, že přes veškerou melodickou smršť jste na potenciální cílovku poměrně nároční. Jak by měl tedy posluchač k novému albu přistupovat, aby se mu snadněji otevřelo?Podle mě stačí poslouchat. A najdete tam celý vesmír. A jestli ne, tak jste blbě hledali, pustíte si to znovu a možná to bude lepší. A pokud ne, tak jste prostě poslouchali blbě nebo málo. Celý postup opakujte, dokud nedojdete k přesvědčení, že jste nic lepšího nikdy neslyšeli.:-))Něco na závěr?Odpověď na otázku života, smrti, vesmíru a tak už známe, takže asi nic. To je rokenrol.https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_the_politics_of_ecstasy_recenze/4008https://www.crazyDiamond.cz/nevermore_the_politics_of_ecstasy_recenze/4008janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zřejmě nejprogresivnější anejnahuštěnější nahrávka diskografie seattleských NEVERMORE. Album, které představilo vysoce originální metalový soubor, jaký dost možná neměl vSpojených státech druhé poloviny devadesátých let obdoby. Tenzde navíc potvrdil své ambice se vyvíjet a jít ve svém snažení doslova na dřeň.Šlo bezesporu o další odklon od speedmetalového světa předchůdcůze SANCTUARY a naopak o razantní proklamaci vlastního vyjádřeníplného šílených nočních můr. Druhá deska NEVERMORE je ve srovnání s rok a půl starým bezejmenným debutemintenzivnější, tvrdší, nahuštěná nepřeberným množstvímriffových figur a ve výsledku také, co do atmosféry, děsivější. Album vznikalove Village studiích v texaském Tornillu a pod jeho produkcí jeznovu podepsán zkušený studiový mág Neil Kernon, člověk, jež se v branži pohyboval od sedmdesátých let a záhy začal být, mimo jiné, považován také za strůjcezvuku a vlastně i úspěchu NEVERMORE. Jestliže debutová deska zroku 1995 ještě připomínala Daneovu osmdesátkovou minulost, pak album „The PoliticsOf Ecstasy“ rozbilo zažitou formu a stalo se nově vypuštěnýmgenetickým monstrem, dopad jehož konání byl výrazně hlubší a ničivější.Sestava se až tolik nezměnila,protože k dobře známé čtveřici Warrel Dane (zpěv), Jeff Loomis(kytara), Jim Sheppard (Baskytara) a Van Williams (bicí) přibyl jendruhý kytarista Pat O´Brien, který dodal celkovému zvuku na většínařezanosti a agresivitě. Jeff Loomis coby hlavní stavitel skladebměl tak po boku posilu, jež zbytelnila sound kapely o novýbrutální rozměr. My dnes dobře víme, že tohle období netrvalodlouho a že Pat O´Brien záhy odešel do CANNIBAL CORPSE. Právěběhem jeho působení u NEVERMORE se však z kapely stala naprostooriginálně znějící hydra, v jejímž zvuku se pojily power athrash vlivy s ponurou doom-metalovou náladou a skoro aždeathmetalovou natlakovaností. Název „The Politics Of Ecstasy“ pochází z knižní studie psychoanalytika Timothy Learyho, jehož myšlenky se mohly ukázatjako klíč do tehdejšího světa NEVERMORE. ProstřednictvímLearyho konceptů totiž kapela nastoluje otázky týkající semoci, manipulace, reality, domnělé svobody, vědomí i podvědomí,otázky týkající se konstrukce a fungování společenskéhosystému, ale také systému s výrazným vlivem politiky anáboženství. Kdo manipuluje společností? Dojaké míry je člověk uvnitř ní svobodný? Lze vůbec věřittomu, co považujeme za skutečnost? - otázky co staví okolo posluchačeparanoidní svět, kde se člověk nachází uvnitř systému, kterýjej zároveň kontroluje, ale také manipuluje s jeho vnímáním. „ThePolitics Of Ecstasy“ je tak bezesporu deskou existenciální afilosofickou, ale díky svému modernímu pozdně devadesátkovému kurzu také chladnou,technologickou a politickou. Chemie, která vyznění alba utváří má v sobě velmioriginální vzorce, protože hudba NEVERMORE tehdy začala být nezaměnitelným organismem. Zbytky powermetalovémelodiky byly rozprášeny do thrashových riffů a složitýchprogresivních struktur. Ráz vyznění jejich hudby začala udávattaké doomová pomalost a v neposlední řadě i deathováagresivita. Hlas Warrela Danea navíc dodal vyznění skladeb na potřebnéemocionalitě a zhoubném duševním nastavení. Vše zde bylo složenotak, aby výsledek posluchače spíše zneklidňoval. Tohle zkrátkanebyla chytlavá power deska na první signální, ale hudba odhalující nový svět plnýharmonických zvláštností, disonancí, nepravidelností azneklidňujících okamžiků, do kterého je třeba seproposlouchat.Teatrální hlasový projev Warrela Danea zde dosahuje zpěvákovýchnejvyšších met a je považován za jeden z jeho životních pěveckých momentů. Jeho největší zbraní se stala sugestivita či intenzitafrázování a schopnost vytvořit svým hlasem děsivou atmosféru.Právě kontrast mezi jeho hlasem a hutnou kytarovou vazbou utváříonen šílený svět zvuku NEVERMORE. Ten byl zjevný již odzačátku úvodní skladby „The Seven Tongues Of God“. Těžký,střednětempý a dokonale nařezaný sound je zde unášen pochodovýmgroovem, do čehož vstupuje Dane s metaforami, prostřednictvím kterých se člověk bude snažit pochopit svou existenci, realitu a koncept Boha.Natlakovaná „This Sacrament“ ještě přitápí pod kotlem a jejígroove se doslova zakusuje do smyslů posluchače. Kdesi jsem četl, žev centru její náplně stojí myšlenka, že během experimentů sLSD se člověk může během stavu změněného vědomí ocitnout vepicentru pravdy a na okamžik pochopit smysl existence – a vzápětí jej znovu ztratit.Trojka „Next In Line“ není jen největší klasikou tohotoalba, ale jednou z nejlepších skladeb NEVERMORE vůbec. Kapela zdedokazuje, že zas tak úplně neopustila své powermetalové kořeny apřinesla snad nejchytlavější fáze, jakých Loomis, Dane a spoldocílili v průběhu prvních společných pěti let tvorby. Na rozdílod ostatních skladeb tohoto alba, si nejen její refrén krátce po poslechu můžete snadno zapamatovat. Velmi funkční groovy drží songpohromadě. Ten je poté veleben pomocí kovových kytarovýchkonstrukcí stavících z něho monumentální chrám. Uvnitřněho, před oltářem, pak Warrel Dane předesílá své temnévize. Doom-metalová balada „The Passenger“ představujepřekvapivé zvolnění, i když jde o velmi temný a tíživý song.Platí za předěl mezi napumpovaným, velmi silným úvodem alba adalším do progresivnějších otáček rozjetým dějstvím. Texttitulní skladby je útokem proti společenskému systému,chamtivosti, moci a mechanismům, které udržují obrovské množstvílidí v podřízenosti. Některé postřehy správně upozorňují, žeprávě zde je nejvýraznější sociální a politický rozměr celédesky. Velmi progresivní záležitost co do pojetí struktur, nadruhou stranu rovněž velmi agresivní. „Lost“ není takkomplikovaná jako titulní skladba, ale vlastní nádherný kontrast meziagresivními riffy a tesknou melodikou. Pakliže je deska někdezahalena závojem melancholie, je to právě zde. Krvavý incident na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, kde byli5.června 1989 mladí Číňané zmasakrováni bezpečnostními složkami má název „TheTiananmen Man“. Událost do dnes symbolizuje odpor proti totalitnímoci, a tak je tento song jednou z nejzajmavějších politickýchskladeb od NEVERMORE. Stejně jako titulní skladba má song velmivybuzenou emoční stránku. Název skladby „42147“ nenínáhodnou skupinou čísel, ale vyjadřuje datum 21.dubna 1947, kteréje spojované s prvním objevem psychdelických účinků LSD. Jde ovelmi tvrdou, ryze metalovou skladbu, která působí jako thrashově vytunění JUDAS PRIEST v jejich tehdy aktuálním rozpoložení. Závěrečné plazící se monstrum „The Learning“ je sesvými šestnácti minutami nejdelší skladbou NEVERMORE, postupněprochází různými tempy, náladami a přesně odpovídá svémunázvu. Pokud má deska někde slabší místo, u netrpělivějších by to mohlo být právě zde. Já osobně si myslím, že albová dvojka NEVERMORE má slabinu jen v pojetí původního obalu, kde se na místo dnes dobře známého loga kapely, nepochopitelně objevil nápis na stroji, snad z marketingového důvodu, jež měl snad vyvolat pocit spjatosti této metalové grupy s alternativou. Naštěstí se NEVERMORE ke svému logu brzy vrátili a i další vydání tohoto titulu jej měly.https://www.crazyDiamond.cz/sparta_cut_a_silhouette_recenze/4003https://www.crazyDiamond.cz/sparta_cut_a_silhouette_recenze/4003nobody@nothing.com (Tomáš)Na rozdíl od zbytku redakce mě nechává fotbal absolutně chladným, takže ani teď se mu nemíním věnovat. Nebudu se dokonce věnovat ani řeckému městskému státu z antických dob, i když to by už bylo rozhodně zajímavé téma. Mrkneme se do Texasu, konkrétně do El Pasa, protože místní SPARTA tam letos rozehrála nejvyšší alternativně rockovou ligu. Pánové z jihu Spojených států museli připravit už šestou desku, než jsem si je konečně všiml. To rozhodně není výtka směrem ke kapele, to je naopak sypání si popela na mojí vlastní hlavu za trestuhodnou ignoranci. Jsem si téměř jistý, že jsem se se jménem SPARTA už někdy v minulosti potkal, ale z nějakých důvodů si je nikdy neposlechl. Přitom je to přesně moje krevní skupina, jak je evidentní při poslechu jejich diskografie, který aktuálně (konečně) provozuji. Tak jen pár faktů na začátek. Kapela vznikla už v roce 2001 na troskách post-hardcorových legend AT THE DRIVE-IN. V aktuální tříčlenné sestavě zůstal z této doby zakládající kytarista a zpěvák Jim Ward. Druhým služebně nejstarším je pak basák Matt Miller, který se ke kapele připojil pár měsíců po jejím vzniku a nahradil jejich původního basáka. Bicí pak poslední tři roky pokrývá Neil Hennessy. Ačkoliv mám AT THE DRIVE-IN celkem rád, SPARTU budu mít radši. Je totiž normálnější. První zmíněný band je na můj vkus až moc divoký, chaotický a šílený. SPARTA se od začátků vydala konzervativnější cestou syrového alternativního rocku s písničkami v klasické písničkové formě. Úplně se ale od původního post-hardcorového dědictví nedistancovala a do své tvorby převzala i některé elementy typické pro tento styl. Rytmika místy vykazuje rysy neposedné nervozity, občasné výbuchy hlučných pasáží nás také neminou. Stejně tak určitá zasněnost, typická pro „post“ žánry, je ve skladbách často přítomná. Aktuální deska ale možná zatím nejvíc v diskografii inklinuje ke klasickému alternativnímu rocku. Zvukově je album pevně usazené v aktuální době, ale přesto zní jinak, než běžná produkce. Chvílí mi trvalo, než jsem tomu přišel na kloub (snad). Zvuk je totiž výjimečně civilní a autentický. Neřekl bych, že je syrový, spíše v sobě nese určitou lo-fi estetiku. Zřejmě to má na svědomí velice citlivá produkce, která se spíše než na technickou dokonalost, soustředila na výborné vyvážení všech nástrojů a jejich propojení v absolutně konzistentní celek. Díky tomu pak kolekce zní skromně a přístupně, zároveň má ale skutečně velice strhující a živý zvuk. To, v čem mě AT THE DRIVE-IN nikdy nedokázali plně uspokojit, je výraznější melodika. V jejich písničkách tento element probleskoval vždy jen v krátkých záblescích, které mizely ve víru epileptické rytmiky a animální divokosti tak rychle, jak se z ní jen pár chvil předtím vynořily. A právě v této disciplíně SPARTA, která jí nikdy nepodceňovala, v roce 2026 exceluje. Jako by si pánové řekli, že už přece nemusejí nikomu nic dokazovat anebo obhajovat své pozice na alternativní a nezávislé scéně. Můžou si dovolit být hodně přímočarý, jak dramaturgicky, tak melodicky. Rozhodně to ale neznamená, že by dědkovatěli! Právě naopak. Energie, která z desky vyzařuje, je přímo obdivuhodná. SPARTA se nebojí zaklepat až téměř na dveře mainstreamovému alternativnímu rocku. Tak schválně, zaposlouchejme se do otvíráku „Split It Up“. Že by PEARL JAM? Třeba kolem desky „No Code“? Dokonce i ten riff je tak trochu ideologicky blízký jejich songu „Hail, Hail“, stejně jako hutnější zvuk s grungeovými odstíny. Texasani k tomu ale přidávají hardcorovou dravost a tahle kombinace je skutečně vynikající. Dalším dravým kouskem je hned následující „Crater“, která efektivně zvyšuje napětí svojí stop/start rytmikou. „Mounthbreader“ sice ubere z tempa, ale kompenzuje to mohutností a košatější strukturou s psychedelickou atmosférou. V podstatě jednoduchým indie rockem je „Daydream“, a to rozhodně není výtka. Song je to opět výborný. V druhé polovině desky se nám trochu mění nálady. Jestli to doteď bylo příjemné a intenzivní, teď to bude hymnické a burcující. Jim se do refrénů pořádně opře a stává se z něj vůdce, který řve a huláká, jen aby nadchl své fanoušky ke společné cestě. „Everything You Say“ je přesně v tomto duchu. Upřímná, neklidná, strhující. „Without Your Hands“ jde ještě o kousek dál. Překvapivě popově laděná sloka vybouchne v sonický stadionový refrén, který by na rockovou víru obrátil i nejortodoxnějšího vyznavače hip-hopového kacířství. V závěrečné části pak kapela trochu upustí tlak a začne více experimentovat. Není to vůbec špatné. Ať už klidnější „Midnights“, nebo hlučnější „Mystery Of Missing“ mají svoje kouzlo a kvality. Baladická „Glimmer“ pak stylově uzavírá tuto skvělou desku. Silné songy, poctivost a upřímnost, zajímavý zvuk, to všechno dohromady tvoří unikátní kombinaci. Kombinaci, která funguje, která je svěží a zajímavá. Povedlo se zde propojit rockovou přímočarost s nejasnými strukturami a bezhraničností post-rocku/punku/hardcoru, podobně jako hutný a sonický zvuk prvního s tajemným a zasněným projevem toho druhého. „Cut A Silhouette“ je deska, která si mě získala svojí vyzrálostí. Od prvních tónů cítíme, že tohle jsou zkušení borci, kteří vědí úplně přesně, co dělají a proč to tak dělají. A zároveň mají energii a nápadů na rozdávání. Jak se říká, lépe pozdě, než nikdy. Díky Bohu, že jsem SPARTU konečně objevil. https://www.crazyDiamond.cz/anette_olzon_praha_rock_cafe_9srpna2026/4004https://www.crazyDiamond.cz/anette_olzon_praha_rock_cafe_9srpna2026/4004nobody@nothing.com (Gazďa)Pět dnů na Brutal Assault a pořád mi to nestačilo. Respektivemi to stačilo až až, ale když jsem si o pár měsíců dříve kupoval příslušnýlupen na další koncert, tak jsem se sebou neměl slitování. Anette Olzon jsemběhem její éry s NIGHTWISH nikdy naživo nezažil. Šestým koncertním dnemv řadě se pro mě tedy stala tahle švédská královna. A překonala máočekávání. NIGHTWISH si v tuhle chvíli dávají už několikaletou pauzu,o které nikdo neví, jak dlouho bude trvat ani jestli se nakonec nezmění v přestávkutrvalou. Jako jejich dlouholetý fanoušek tak beru všechny možné drobky aspin-offy, které se nám dostanou na stůl. Navštívil jsem první turnéHolopainenových AURI, koukal, jak lidé roní slzy u opětovného spojení MarkoHietaly a Tarji Turunen i sledoval, kterak sólově prohání hlasivky FloorJansen. Originálu se nic nevyrovná, ale ten musí vedle návratu na koncertní pódiataké vybřednout z bažiny orchestrální vrstevnatosti a barokní složitosti,kam se na posledních dvou deskách propadl.Pokud bych měl srovnávat, tak se současná tour Anette zevšech zmíněných nejvíc blíží termínu revival. Přestože se po vyhazovu od slavných Finů občas snažila, tak její úsilí příliš nikam nevedlo. Vydala třisólové desky, jedno kolaborativní album z Russellem Allenem, ale největšíživotaschopnost asi projevil projekt DARK ELEMENT, který poskládala s JaniLiimatainenem, někdejším kytaristou SONATA ARCTICA a INSOMNIUM.  On potřeboval zpěvačku s ksichtem, onaněkoho, kdo je schopen složit pár solidních písní. Třeba takové „The Ghost andthe Reaper“, „My Sweet Mystery“ nebo „Not Your Monster“ hezky klouzaly popopově nablýskaném povrchu podobnému těm nejodlehčenějším Holopainenovýmkompozicím, jimiž se zjevně inspirovaly. Pár milionů shlédnutí na YouTube tyhlesingly mají, ale možná oba interpreti čekali víc. Po dvou albech a několikavystoupeních byl projekt dán on hold. Loni se pak Anette odhodlala vsadit najistotu a zabřednout do vod, kde ji lidé vidí nejraději, a vydala se na šňůrupo Jižní Americe čítající Argentinu, Peru, Chile a několik zastávekv Brazílii. Spouštěcím mechanismem byl podle jejích slov místní promotér,který dal dohromady kapelu, takže mohla prostě jen přijet, nazkoušet program avyrazit. Šlo o její první sólové turné po deseti letech a zjevně se povedlo,jelikož se letos se stejným programem vydala i po Evropě. Moc velké propagace koncertu jsem si u nás nevšimnul. Pražskázastávka na mě na jaře vyblikla na bandcampu, ale ještě po několik týdnů nebylovůbec jasné, ve kterém z pražských sálů se bude konat. Celkems napětím jsem tak čekal, nakolik se Rock Café se svou kapacitou 600 lidínaplní. Nakonec bych návštěvnost odhadnul tak na dvě stě padesát, což simyslím, že je spíš chybou nevalné propagace než celkového nezájmu.Příjezd kapely z předchozí štace měl zpoždění, tak semísto avizované sedmé hodiny začínalo až před devátou, a to předkapelou zvanouNYVÝ, což byl hudebně i textově sladkobolný kýč teenagerů či dvacátníků, okterém se opravdu nedá říct nic kladného. Mezitím před sebou vidím tričko BrutalAssault, tak se během přestávky dáváme s majitelem do řeči a porovnáváme dojmyz festivalu i očekávání od následujícího koncertu.Jako první bych vypíchnul celkovou pohodu a uvolněnouatmosféru vystoupení. Anette je ze tří zpěvaček NIGHTWISH mojí zdaleka nejméněoblíbenou. Z nahrávek na YouTube plyne, že Švédka není naživo bůhvíjakávokalistka a netrefuje občas tóny ani u těch písní, které byly dělané proni. Nemluvě o Tarjiných skladbách, se kterými se kvůli svému omezenému rozsahudost potýkala. Z oné trojice zpěvaček se také nejméně podobá vikingskékrálovně a na koncertních videích spíš působí jako nějaká rozpustilá teta. V RockCafé se ale ukázala tahle její lidská tvář jako plus. Anette odhalila svépřirozené charisma a konverzační schopnosti a ukazovala se jako normálníženská, které dělá zpívání písní i pozornost fanoušků radost. Dialog mezipublikem a zpěvačkou byl celý večer přirozený a příjemný. Zbytečně honenatahovala, ale na rozdíl od běžných frází „jak se máte?“ apod. jsme se takéněco dozvěděli. Třeba, že donedávná pracovala jako sestra, nebo že jik tomuto turné přemluvil manžel. Průpovídky k jednotlivým písním bylytrefné a osvěžující. Co nám neřekla, ale co jsem si přečetl v jednomrozhovoru, bylo, že dala před šňůrou vědět i Tuomasovi, že chce zpívat jehopísně, ale od klávesisty zpět žádná odpověď nepřišla. Zeď…Kladným bodem bylo i to, že v podmínkách Rock Caféobstála také hlasově. Nevím, jak by to vypadalo na velkém koncertě, ale to aninení předmětem těchto úvah. V klubu všechny písně odintonovala bez jakýchkolivpotíží a v některých případech i se slušnou bravurou. Hrálo se přísně z„Dark Passion Play“ (2007) a „Imaginaerum“ (2011). Kapela začala méně výraznou„7 Days to the Wolves“, ale hned druhou byla svižná a melodicky atraktivní„Storytime“, která přítomné rozskákala. Obě alba mají lepší i horší skladby,ale ani zařazení těch méně přitažlivých jsem nevnímal jako dramaturgickouslabinu. I kdyby se pustili Finové na další šňůru, tak už asi tyhle položkynikdy neuslyšíme. Naopak bylo zajímavé sledovat, jak vřelý vztah k věcemjako „Ghost River“, „Rest Calm“, „Turn Loose the Mermaids“ nebo „Meadows ofHeaven“ zpěvačka i celá kapela má. Podle jmen hudebníků bylo jasné, že jde stále o tu stejnouskupinu, kterou dal loni dohromady onen jihoamerický promotér, což Anette běhemvečera i potvrdila. Samí Brazilci. Kytaru obsluhoval Sanzio Rocha, klávesyVithor Moraes, bubny Kiko Lopes a basu a doprovodné vokály pak obstaral FilipeDuarte, který tak opravdu plně a kvalitně suploval role Marca Hietaly afakticky i druhého frontmana bandu. I bez mikrofonu se mimikou velmi živě projevovaltaké klávesák, který se také ukázal jako vynikající muzikant, jenž bez problémůzvládal všechny Holopainenovi komplikované pasáže. Vůbec šlo v případěBrazilců o velmi dobré muzikanty a vzhledem k vyhranosti bych si tipnul,že dříve hráli v nějakém místním NIGHTWISH revivalu. Jako jediný lehceslabší kus mi připadal bubeník, který obsluhoval některé pasáže vyžadujícídvojšlapku pouhým rockovým bum/čvacht. Ale to je pouze hnidopišská poznámkaněkoho, kdo zmíněné songy slyšel nespočetněkrát. Anette během večera i pobavila, když málem zapomněla navůbec největší hit své éry a omylem uvedla následující píseň. „Pardon, pardon,musíme ještě přeci zahrát ten song o té kytce,“ smála se a publikum s ní.Druhou hitovku tohoto období pak od Finů už nikdy neuslyšíme určitě. Jde totižo pomstychtivé vale Tarje „Bye Bye Beautiful“. Anette z nějaké záštipodezírat nemusíme, prostě zahrála skladbu, kterou chtějí lidé slyšet. Koncertplynul energicky a přirozeně, ale nic nás nepřipravilo na velkolepé finále,kterým byla čtveřice těch nejsilnějších kompozic z obou desek. Hlavní setuzavřela „Song of Myself“, velkolepá desetiminutovka, která patří dle méhonázoru množstvím svých silných hudebních motivů mezi ty vůbec nejlepší skladbyNIGHTWISH, ačkoliv ji kapela prakticky nehraje. Následoval první přídavek„Scaretale“, u které zpěvačka dělala různé ksichty, jak to známe z klipu. Vůbecnejsilnějším zážitkem ale bylo magnum opus z alba Dark Passion Play, tedytřináctiminutová „The Poet and the Pendulum“, kde Brazilci ukázali, že opravdu(až na bubeníka) nezůstávají originálním NIGHTWISH muzikantsky nic dlužni. Atmosférav klubu sahala po hudebním orgasmu, který pak přišel v podobě závěru.Ten obstarala jak jinak „The Last Ride of the Day“ v podobně překotnémtempu a intenzivní kvalitě. Když jsem se ten den musel z Rock Café kvůli protahovanémuzačátku koncertu vracet domů, chvíli jsem přemýšlel, jestli se na to nevykašlu.Byla by to velká chyba. Vynikající a velmi příjemný koncert, po kterém jsemdefinitivně přestal na Anette shlížet úkosem. Sorry, Anette, omlouvám se.  https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_mer_de_noms_recenze/4006https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_mer_de_noms_recenze/4006nobody@nothing.com (Tomáš)Scéna – noční směna v prádelně hotelu někde v Ohiu v Americe. Skládám ručníky a ložní prádlo, nakládám je do připravených vozíků a klábosím se skoro dvoumetrovým vyzáblým místním borcem, který byl ode mě o rok dva starší. Rychle jsme se po krátkém oťukávání dostali k tématu muziky a zjistili, že náš vkus se z velké části protíná. Pak mi najednou doporučil novinku, debutovou desku mě absolutně neznámé kapely A PERFECT CIRCLE. Na druhý den mi jí nahrál na kazetu a když jsem si to pustil, zůstal jsem paralyzovaný. Nic podobného jsem předtím neslyšel. Ten zvuk, ty melodie, ta atmosféra. Doteď tu desku pravidelně poslouchám a nikdy se mi neomrzí. Hlavní postavou, která stojí za A PERFECT CIRCLE, je jistý Billy Howerdel. Příjemný týpek z New Jersey, který je velmi chytrý, nadaný a skromný zároveň. Když se jako teenager v osmdesátých letech podíval na pár rockových koncertů, objevil zde smysl života. Pódium, show, atmosféra, to všechno ho dokonale okouzlilo. Už na střední škole začal dělat osvětlovače v hudebních klubech, což bylo občas docela problematické, protože přísné zákony v Americe povolovaly vstup až od osmnácti let. Následně se posunul do role technika a začal doprovázet kapely na koncertních šňůrách. Že mu to šlo celkem dobře dokazuje hned pár z mnoha jmen, kterým poskytoval své služby – David Bowie, NINE INCH NAILS, THE SMASHING PUMPKINS a TOOL. Se zpěvákem posledně zmíněné kapely, Maynardem Jamesem Keenanem se proto znali už od roku 1993. Billy ale nezůstal jen u technické podpory hudební produkce. I on sám měl hudební ambice a začal si skládat vlastní muziku. Zároveň se věnoval i nahrávacím technikám a v druhé polovině devadesátek s nástupem digitálních nástrojů se vypracoval na jednoho z odborníků na ProTools. Jak už to tak bývá, náhoda zapracovala a nenápadně odstartovala sled událostí, na konci kterých pak byla deska „Mer De Noms“. Billy v devadesátých letech bydlel v Los Angeles. Když se rozešel se svojí tehdejší přítelkyní, potřeboval najít nový domov. Maynard, který taky bydlel v L.A., měl volný pokoj ve svém domě a nezištně ho nabídnul Billymu. Psal se rok 1997. Kolečka do sebe zapadla, ale ještě chvíli bude trvat, než se i roztočí. Když se Billy nastěhoval k Maynardovi, samozřejmě nadále pracoval na svých nápadech a motivech. Měl představu, že jestli někdy ty písně skutečně dokončí a nahraje, tak v nich bude ženský vokál. Líbil se mu třeba zasněný dream popový hlas Elizabeth Fraser z COCTEAU TWINS. Když ho ale při těchto skladatelských pokusech tajně poslouchal Maynard, okamžitě se mu to zalíbilo a skromně navrhnul, že by ty songy rád zpíval on sám. Úplně mimo koncept to nakonec nebylo, protože Maynard není typický testosteronový metlák, který by se stavěl do role nekompromisního chlapáka. V jeho hlasu, frázování i technice zpěvu byla vždy přítomná určitá jemnost a křehkost, která vytváří drásavý kontrast vůči tvrdému hudebnímu podkladu. Už se nám to pomalu začíná rýsovat. V roce 1998 GUNS´N´ROSES začali pracovat na album „Chinese Democracy“ (není to překlep, já vím že vyšlo až v roce 2008, tohle je smutná realita…) Dlouhé měsíce nahrávání ale stejně nikam nevedly. Studiovým bubeníkem, kterého si kapela najala, byl jistý Josh Freese. Při poflakování ve studiu se seznámil s Billym, který obhospodařoval ProTools. Maynard s Billym v té době už přemýšleli, koho by si případně k sobě měli vzít do kapely. Maynard znal Joshe, proto nelenil a zavolal mu. Ten dlouho neváhal. Na výběr měl nejasné a vágní nahrávání, bez perspektivy ukončení a případného turné, nebo se zkusit přidat k nové kapele, která se postupně rodila a měla ambice něco dokázat. Vzrušující příslib věcí budoucích Joshe rychle přesvědčil, kterou cestou se má vydat. Sestavu doplnila argentinská basačka Paz Lenchantin, která má klasické hudební vzdělání a je i slušná pianistka a houslistka, plus mohla doplnit i další vokály. Druhým kytaristou se pak stal Troy Van Leeuwen, původem z kapely FAILURE, kterou má Maynard ve veliké úctě. Písně pro debut vznikaly dlouhé roky. Billy je měl propracované do nejmenších detailů. Jako hlavní zdroje inspirace uvádí 4 desky – OZZYHO „Diary Of A Madman“, THE CURE „Pornography“, SIOUXSIE AND THE BANSHEES „Tinderbox“ a ADAM AND THE ANTS „Kings Of The Wild Frontier“. Když se do desky zaposloucháme, tak tam elementy z výše zmíněných klasik skutečně objevíme. Metalovou dravost, post-punkový minimalismus a odtažitost, gotickou mystiku a tajemnost. Na tyto podklady pak Maynard přispěl texty a melodickými linkami. Tematicky si dovolil být více osobní než v domovských TOOL, věnoval se převážně vztahům ze všech možných perspektiv a nevynechal ani pro něj typické náměty spojené s náboženstvím a religionistikou obecně. Propojení hudební a obsahové stránky tím pádem přináší relativně temný materiál, který v sobě nese i silný psychedelický nádech, střídá hutné a tvrdé pasáže s atmosféricky nadýchanými a odlehčenými vstupy. Originalita je přítomna více v atmosféře a celkové náladě, protože hudebně je to relativně klasický koncept na pomezí hard rocku a alternativního metalu. Samozřejmě bylo nasnadě srovnávat tvorbu APC s TOOL, a ačkoliv tam určité paralely najdeme, zejména díky Maynardovi, rozhodně je musíme brát jako úplně samostatné entity, které si jdou vlastní cestou. V roce 1999 už kreativní bublání v baráku v severním Hollywoodu postupně směřovalo k nahrávání. Billy si v garáži postavil improvizované studio, kde i díky ProTools byl schopný spoustu věcí pokrýt sám. Základy bicích nahráli v Sound City v Los Angeles, které byly známé právě pro fantastický zvuk bubnů, který popíral všechny fyzikální zákony daného prostoru. Zbytek pak dodělali v domácím studiu jednoho kamaráda. Finální mix pak Billy udělal na analog. První demáče začali aktivně nabízet různým vydavatelstvím, které už mezitím taky zaregistrovaly vznikající „superskupinu“ a možná trochu vychytrale vyčkávaly, jak se situace vyvine. APC si nakonec plácli s Virgin Records, s tím, že kapela a vydavatelství vytvořili joint venture, přičemž zisk si dělili napůl. To nebylo standardem, ale pánové věděli, co chtějí a rozhodně se nemínili nechat ošidit. Zajímavá náhoda pomohla výběru úvodního singlu. Kapela původně zvažovala „3 Libras“. Když však desku ještě před vydáním pouštěli Robu Halfordovi (JUDAS PRIEST), ten instinktivně doporučil „Judith“. Znalec se pozná. Když už jsme nakousli „Judith“, tak se na ní podívejme více do hloubky. Za mě nejlepší skladba APC obecně, a i na seznamu mých nejoblíbenějších písniček v rámci celé hudební historie bude atakovat pódium. Určitě má na tom zásadní podíl i video, které dokonale vystihlo atmosféru songu a dodalo mu vizuál, který ho posunul ještě o kousek blíže k dokonalosti. Mimochodem, režisérem videoklipu je David Fincher, kterého si kapela vybrala cíleně právě díky jeho typickému rukopisu. To, co funguje perfektně v jeho filmech – studené barvy, tajemná atmosféra, roztřesená kamera, časté záběry na jednotlivé detaily, které nenápadně budují příběh – použil i zde. A slavný moment, když si v první mezihře Paz svazuje vlasy do drdolu a my jí poháníme očima a doufáme, že to stihne, tak to je i po těch letech adrenalinový zážitek. Po hudební stránce skladba vysloveně přetéká zajímavými momenty. Maynard zde vystřihl parádní melodickou linku, ve které trpělivě řeší právě otázku víry své matky, která zůstala upoutaná na vozíku. Potkávají se zde dva světy. Nezlomná víra v Boha, která je konejšivá a milostivá, a naopak jeho kritika, která se zhmotňuje v agresivních screamo pasážích. A fantastický super dlouhý finální výkřik na konci je už jen takovým malým připomenutím obrovských hlasových schopností ukrytých v tomto vzrůstem malém chlapíkovi. Kytary nejsou přehnaně agresivní, směřují někam ke gotickému metalovému zabarvení a nevynechají ani psychedelické pasáže se slidem. Josh svůj punkový neklid zpoza bicích ventiluje v přehršli přechodů a breaků, kterými se lehce ospalé kytaristy snaží držet v tempu. Zdejší bicí party jsou jedny z nejlepších, co jsem kdy slyšel. Nejen kvůli dramaturgii samotné, ale i dokonalému zvuku, kde mě nejvíc baví to slyšitelné zavibrování celé sestavy, když se do ní Josh silově opírá v rámci svých dlouhých přechodů. A proč teda máme pocit, že je „Judith“ tak tvrdá písnička? Paz. Ano, ta nenápadná, milá, slušná holka, která by mouše neublížila, ona za to může! Její basa má brutálně agresivní tón sám o sobě, a k tomu ještě sází nemilosrdné riffy, které song táhnou do alternativně metalových vod. Na desce ale najdeme i další perly nejvyšší kvality. Skvělý otvírák „The Hollow“, který se pohybuje na hranici tvrdšího hard rocku s artovými vsuvkami a zasněnými jemnými pasážemi s hypnotickou atmosférou, nebo temnější „Magdalena“ s nádechem tajemné gotické nálady, z které se pravidelně rozjíždí do agresivnějších metalových pasáží, aby nakonec eskalovala do pořádně naspeedované mely. Parádní kouskem je zasněná „Orestes“, kde je potemnělá muzika doplněna překvapivě pozitivně laděným zpěvem a tato kombinace vytváří neopakovatelnou atmosféru. „3 Libras“ bychom zřejmě mohli označit za rockovou baladu. Akustické intro, Maynard, který zpívá jemně a pomalu, citlivě skládá slova, nechce nic uspěchat. Melodie je jedním slovem úžasná. Postupně rozkvétá, přidává další a další vrstvy, ve stylu velkých rockových eposů sedmdesátých let. A pak exploduje v nadpřirozeném refrénu, kde Maynard jde na dřeň. Výborná je i dravá „Thinking Of You“, kde se přimíchaly i nějaké elektronické zvuky a loopy, které skladbě dodaly správně psychotickou náladu. Když však naplno zaberou překvapivě ostré kytary, panečku, to je parádní nářez. Zejména návrat k hlavnímu motivu po delší hypnotické mezihře je super intenzivní a emočně devastační. A pak zde máme další nádhernou rockovou baladu „Brena“. Prostě dokonalost. Tvrdost se zde potkává s jemností, přímočarost s neuchopitelností. Songy v klasické písňové formě se silným melodickým akcentem pak citlivě doplňuje několik experimentálnějších kousků. Jsou chytře zakomponované do playlistu a vytvářejí přirozenou spojnici, která nám umožňuje se na chvíli zastavit a zasnít, než na nás kapela vypustí další „hitovku“. Sem řadím třeba hutnou „Rose“, pojatou jako kombinaci industriálních a psychedelických segmentů, včetně krásné violy na konci. „Sleeping Beauty“ má zajímavě roztěkanou strukturu primárně postavenou kolem hodně zemitě pojatých kytar, ale ještě tvrdší je „Thomas“. Ta už se pohybuje někde na pomezí sludge a doom metalu. Než se deska konečně objevila v obchodech, stihl kolem intenzivně koncertující kapely vzniknout už slušný hype. V červnu 2000 proto „Mer De Noms“ startuje ze 4. příčky, což byl nejvyšší start debutující rockové kapely v historii. První týden šlo přes pult 188 tisíc nosičů. Ještě do konce roku měli APC doma platinu, dnes už se pohybujeme kolem 2 milionů. Na rozdíl od svého následovníka se album pyšní i krásným coverem a art workem uvnitř bookletu. Samotný název „Mer De Noms“ je francouzský výraz pro „moře jmen“. A když se podíváte na seznam skladeb, tak hned 7 z nich v sobě nese nějaké jméno. Ožívají zde příběhy ze života, ale často i Biblické postavy v kontextu témat současného světa a fungování společnosti. Můžeme říct, že tohle album je do detailu propracované umělecké dílo, kde samotná hudba je jen jedním z dílů skládačky. Za mě to funguje dokonale. https://www.crazyDiamond.cz/savatage_black_label_society_rock_castle_moravsky_krumlov_15srpna2026_koncert/4007https://www.crazyDiamond.cz/savatage_black_label_society_rock_castle_moravsky_krumlov_15srpna2026_koncert/4007janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Poprvé na Rock Castle v MoravskémKrumlově. V podstatě jen na skok, protože jsme k návštěvěakce zvolili koupi pouze jednodenní vstupenky na sobotu 15.srpna ato kvůli vystoupení znovuobnovených Američanů SAVATAGE. Kapela, o které můžu sklidem říct, že na začátku devadesátých let výrazněformovala můj hudební vkus, se již od loňského roku vrací na velkápódia. Šéf a zakladatel Jon Oliva v koncertní sestavě zezdravotních důvodů již schází, ale ta má složení velmi podobné období okolo alba „The Wake Of Magellan“z roku 1997. Před 29ti lety jsem navícSAVATAGE naživo viděl poprvé a vlastně i naposledy a to v pražském Belmondu. Na soupisce festivalu Rock Castlemne v podstatě nic jiného nezajímalo a tak jsem cestu na Moravu naplánoval jako víkendový výlet s několika zastávkami na předemvytipovaných místech (hradech a zámcích) a s jednou večerníněkolikahodinovou zastávkou na metalovém festu a předem zaplaceným noclehem.Když se řekne festival konaný vprostorách zámeckého parku, člověk by čekal zelenéprostranství plné vegetace, po jehož trávnících by se možnáza jiných okolností mohli procházet pávi. Nic nebylo vzdálenějšíod reality, protože přeplněný prostor se nacházelna vcelku neupravovaném terénu, o kterém by člověk, vlivem sucha a početné návštěvnosti akce, po třech dnech konání hovořiljako o travnatém opravdu jen stěží. Zbytky spálené trávy zde hřídce prorůstaly vrstvou suché zeminy aprachu, který poletoval všude kolem. Rozprostřít si na něco podobného deku, jak jsem zde vidět, mě přišlo docela neuvěřitelné. Po první obhlídce místa jsem si kladl otázky typu - Opravdu je tohle ten zámek, kdese nachází slavná Muchova Slovanská epopej? A opravdu vám přijdedůstojné na podobném místě pořádat hudební akci tohoto typu? Zámecký park působil, jakoby se po něm měsíce prohánělo stádo bizonů z filmu Vinnetou. Chtěl bych jej vidět před prvním konáním festivalu a porovnat rozdíly, takže poslední otázka zní. Opravdu takové barbarství ke svému fungování malebné moravské městečko potřebuje?S Mauglím přicházíme, když na pódiu dovádísebranka zbrojnošů zvaná WARKINGS. Naše pohledy se střetávají beze slov a zračí se v nich zděšení. Vytuněná power záležitostse spoustou orchestrace a vybuzených bodrých zpěvů mne přijdeodpudivá prakticky okamžitě, ale těch pár skladeb co zbývá dokonce jejich setu vydržíme. Opravdu je na tom současná euro-metalová melodická produkce tak špatně? To ještě netuším, že po nich následující folkověrozjuchaná germánská marškumpačka zvaná D´ARTAGNAN bude ještěkýčovitějším a otravnějším oříškem. Ochutnávám prvního krušovického Bohéma a není vůbec špatný. Alespoň že tenhle výběr se pořadatelům povedl. Ochutnávám rozhodně ne špatný nápoj ve společnosti z pódia se řinoucích pospolitostních refrénů zpívaných v němčině a připadám si jako v centru blbého vtipu. Razantně nastavená kapela na nic nečeká a songy působí jako vojenské halekačky zhistorických krčem zasazené do pochodové nálady. Asi bych stěží vybral protivnější hudební doprovod.Je po desáté hodině a na pódium za pozdního soumraku nastupujeněkdejší slavný Ozzyho kytarista Zakk Wylde se svým projektemBLACK LABEL SOCIETY a světe div se, prostor areálu se při sobotnímvečeru začíná vyprazdňovat. Říkám si, to jako ty lidi v tomvedru vydrželi u té předchozí hudby tři parné dny a teprveteď hromadně odcházejí? Asi to mám hozený trochu opačně. Zakk vpodstatě nezklamal a předvedl solidní hodinový set, kterýpůsobil ucházejícím, heavy, hromovým dojmem, neb byl plný riffovýchčísel, v duchu sabbathovského odkazu. Zazněla dokonce asi pětiminutová část z jedné z nejslavnějších skladeb Osbourneova sólového repertoáru, skladba „No More Tears“, na které se Zakk v roce 1991 výrazně podílel. Ve výsledku tak koncert BLACK LABEL SOCIETY bavil a jsem velmi rád,že byl sestaven spíše z tvrdých věcí. Kytarista působil vitálním způsobem a velmi profi, navíc oželelsvé smutné akustické balady a ve výsledku toho sólovéhopředvádění také nebylo nad nezbytně nutné množství. Solidníhardrocková záležitost, u které byl nejeden neznalý návštěvníkpřekvapen, jak moc se Zakkův hlas naživo podobá Ozzyho zpěvu.Představa, že ještě někdy v životě spatřím koncert SAVATAGE, platila dlouhá léta za sci-fi. Vývoj událstí jde však nyní povzbudivým směrem a v plánu je snad i nová studiová deska. Dlouho jsme čekali na návrat geniální progresivně metalové či hardrockové formace zpět mezi aktivní bandy. Dlouho jsme mohli jenom snít o něčem podobném. Plně si tak užívám comback a těším se na věci příští. Vzhledem k úspěšnosti projektu, který někteří členové SAVATAGE rozjeli kdysi na přelomu milénia s producentem Paulem O´Neillem - TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA - se nebylo čemu divit, že Olivova původní kapela byla na dlouhá léta uložena k ledu. Několik comebackových turné SAVATAGE, uskutečněných od loňského roku, však stále napovídá, že naděje umírá poslední a rovněž možná, že se čekání vyplatilo. Kapela má totiž koncertně skvělou formu a sálá z ní chuť i sehranost. Je sice pravdou, že z logických důvodů postupujícího věku Zachary již hlasově není v tak famózní formě jako před třiceti lety, ale pořád posluchač dostává kvalitu s nejvyššími parametry. Koncert na Moravě tohle s jistotou potvrdil.Floridští SAVATAGE, v sestavě sezpěvákem Zachary Stevensem, baskytaristou Johnny Lee Middletonem,dvojicí kytaristů Chrisem Cafferym a Alem Pitrellim, bubeníkem JeffemPlatem a hned dvojicí nových klávesáků, se stali pro mne jednoznačnýmvyvrcholením večera. Od začátku mě lákalo se na ně zajet podívat a oni rozhodně nezklamali. Jsem rád, že Jon Oliva nakonec dal k návratu svolení, protože tahle sestava, i přes jeho absenci, prakticky ani na chvíli nevypadla z profesionálníhonastavení. Od samotného začátku měl koncert vynikající zvuk,navíc byl po dramaturgické stránce skvěle poskládán a reprezentoval průřez zhruba toho nejlepšího, nebo chcete li nejzásadnějšího, co portfolio SAVATAGE nabízí. Jednahistorická vypalovačka střídala v Moravském Krumlově druhou, osmdesátky se přelévalydo devadesátek a zase zpátky. Některé vály s navýšenou orchestrací působily logicky košatěji, jiné byly naopak úderné a prezentovaly heavymetalové kořeny souboru.Je tedy třeba potvrdit, že si zde všechno dokonale sedlo a člověk v podstatě u songů jako„Edge Of Thorns“ (nejlepší skladba Zacharyho éry), „Chance“ (kapela si velice slušně poradila s onou rapsodií vystavěnou na vícehlasé gradaci), „Hall Of The Mountain King“ (osmdesátky v tom nejvelkolepějším) nebo „Gutter Ballet“ (naprosté umělecké dílo, škoda jen absence Jonova tehdejšího hlasu, který chyběl) pouze lapal po dechu a nechal se unášettou skvělou muzikantskou erupcí. Když to řeknu na plnou hubu,tak jsme si akorát připomněli, jakou skladatelskou genialitou tahle kapela vždy vládla. Tohle byl opravdu vynikajícírockový koncert a ukázka špičkového muzikanství. O to vícmožná zarazilo, že se areál již v průběhu vystoupení SAVATAGE spíše vylidňoval. Jasně, třídenní akce Rock Castle po koncertě Američanů vlastně končila, ale na druhou stranu – při vědomí, co zde hrálo celé tři dny před tím, mám za to, že se ze SAVA prostě neodchází.