http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/video_reactor_desetilete_bilancovani_s_hudbou_carodeje_mikaela_akerfeldta_pandemonium/1883http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_desetilete_bilancovani_s_hudbou_carodeje_mikaela_akerfeldta_pandemonium/1883janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi uznáte, že deset let je z pohledu hudebníka poměrně dlouhá doba pro udržení se na nejvyšším možném kvalitativním levelu v rámci svého žánru. Zvlášť když zmíněný interpret neskládá dle nějakých předem narýsovaných předloh a jeho skladby nejsou kompromisem mezi komerčními zájmy a tím, co skutečně chce hrát. Švédské OPETH jsem reflektoval zhruba od počátku tohoto století a měl k nim vždy vcelku pozitivní, i když nikterak nadšenecký přístup. Všechno se však diametrálně změnilo v průběhu právě končící desetiletky, kdy kapela přehodila výhybku a jala se skládat songy, v nichž dala přednost čistým vokálům, zvuku hammondů a celkově sedmdesátkovému pojetí art-rockové hudby. Rázem šly jejich songy zcela stranou od dřívějších, ďábelsky vygradovaných poryvů progresivního death-metalu. A protože se kapela v posledních deseti letech stala nakonec mou zcela nejoblíbenější hudební institucí, rozhodl jsem se zrekapitulovat celou řadu stěžejních momentů z této etapy jejich existence prostřednictvím videí a krátkých komentů. To vše pár dní před zveřejněním recenze na jejich novinkovou desku.OPETH – Burden (2009 - live on SwedishTV4)https://www.youtube.com/watch?v=ZpcFBHcYFVoVystoupení OPETH ve švédskételevizi krátce po vydání jejich devátého alba Watershed považuji vsoučasnosti za vcelku udivující kousek, zvlášť když vím, žeby podobně zaměřené kapely u nás měly daleko spíše existenčnípotíže, než aby jim někdo kdy umožnil vstup do podobnědominantního celostátního média. Holt liberální a svobodomyslná Skandinávie.OPETH – Harlequin Forest (Live AtRoyal Albert Hall)https://www.youtube.com/watch?v=0HRett4kOpMVynikající koncertní záznam z roku 2009, z turnék albu Watershed. Londýnskou zastávku v chrámu Royal Albert Hall považuji za naprosto mistrovský záznam jejich vystoupení. Švédovézde na prvním obrazovém disku přehrají celý opus Blackwater Park z roku 2001 a na druhém v podstatě rekapitulují vlastní dráhu s tím, že každé z jejich alb je zastoupeno jednou skladbou, vlastně lze o koncertu říct, že se už tehdy dominantní kapela loučí se svým starším pojetím progresivního metalu, s hrubýmdeathovým vokálem, tvrdšími riffy a podobnými záležitostmi. Jak již víme, záhy se však před nimiotevřelo nové hájemství plné čarokrásných art-rockovýchzahrad a divotvorné atmosféry.OPETH – The Devil´s Orchard (album Heritage)https://www.youtube.com/watch?v=G1pi7Dn87mYHeritage je albem, kterézapočalo právě onu aktuální kapitolu. Obrat k sedmdesátkovémuzvuku, hammondům, jemnějším kytarovým aranžím a rovněž k čistšímu hlasovému projevu, z počátkuopravdu nepobíral každý. Album je i nadále chápáno jako asi toúplně nejméně přístupné z jejich posledních čtyř kolekcí azejména v době vydání mu bylo třeba dát o něco více času navstřebání. Každopádně OPETH postupem let dali najevo, že si zasvou novou cestou stojí, a to zejména potvrdili skladbově hotovějšímialby následujícími. Tohle je jeden ze stěžejních kouskůzmíněné desky z roku 2011, song občasně zazní i na koncertech.OPETH – Slither (album Heritage)https://www.youtube.com/watch?v=Qx1Pqpn75xkMožná nejhitovější a nejrockovějšívypalovačka z Heritage, skladba, která svou podstatouvzbuzuje vzpomínky na zlatý hardrockový věk poloviny sedmdesátýchlet a v tomto jejím případě zejména na zvuk Blackmoreových RAINBOW.OPETH – Cusp Of Eternity (albumPale Communion)https://www.youtube.com/watch?v=JHq9yMXw3iAZ mého pohledu je album PaleCommunion z roku 2014 nejenom nejlepším albem nové kapitoly příběhuOPETH, ale zřejmě i jejich nejlepší řadovkou vůbec. Dokonalýsong-writing, láska ke klasikám z hardrockových sedmdesátek, zde přetavená v cosi vlastního a osobitého, a rovněž obnovená spolupráce seStevenem Wilsonem. Vše korunuje i parádní zvuková stránka, kteráv dnešní době již není samozřejmostí a to i u mnohemzprofanovanějších a populárnějších jmen metalové scény.„Cusp Of Eternity“ je největší hitovkou současných OPETH,skladba, která v této desetiletce asi nejvíc naplňuje jejich aktuální směr.OPETH – Faith On Others (albumPale Communion)https://www.youtube.com/watch?v=wFSRCZN843cJestli nějakou skladbu StevenWilson Mikaelu Akefeldtovi závidí, pak je to údajně„Faith On Others“. Schválně si zkuste představit, jak by sezmíněný song hodil k tvorbě tohoto britského umělce. Jámyslím, že by to mohlo docela jít.OPETH – Era (album Sorceress)https://www.youtube.com/watch?v=98wXIjkO4i0Z mého pohledu se nakonec velice povedla iřadovka Sorceress, které je někdy vyčítána onapřímočarost a menší hra s prog-rockovými postupy. Z méhopohledu jde o další krok k dokonalému song-writingu a dospělejšíprodukci. Skladba „Era“ patří k asi nejumělečtěji vyznívajícím kouskům, má v sobě hloubku i vášeň, zkrátka všechnopotřebné pro to, aby OPETH udrželi svou vysoko nastavenou laťku vparametrech hodných opravdových mistrů.OPETH – Will Of A Wisp (albumSorceress)https://www.youtube.com/watch?v=Kfpnwk-DXrATento folkově laděný akustický songz mého pohledu nemá chybu a potvrzuje, že síla hudby není vesložitostech, ale naopak v lehkosti a přirozenosti provedení.Někdy ty nejlepší věci stojí na úplně jednoduchých motivech.Jedna z nejlepších skladeb alba Sorceress (2016). Čistá nádhera.OPETH – Ghost Of Perdition (Garden Of Titans: Live At Red Rocks)https://www.youtube.com/watch?v=BAlDEcQMLioFenomenální koncert odehráli OPETH kpodpoře desky Sorceress v americkém státě Colorado, jenzhruba deset kilometrů od hranice města Denver, kde leží památnýamfiteátr  Red Rocks. Vystoupení vyšlo minulý rok v mnohaformátech, ať už zvukových nebo obrazových, adostalo název „Garden Of Titans“. Doporučuji.OPETH – Heart In Hand (album InCauda Venenum)https://www.youtube.com/watch?v=yAh7XQ0whvgS předstihem několika měsícůvypuštěná první vlaštovka z nového alba „In Cauda Venenum“.Skladba, prostřednictvím které OPETH jednoznačně potvrzují svůjsoučasný směr jdoucí naproti určité scéničnosti, nadpřirozenéauře a jemnější práci s širším spektrem zvuků. Deska bylanazpívána ve dvou jazykových verzích a sice ve švédštině aangličtině, a přestože je kapelou mateřština prezentovaná jakohlavní lyrická verze tohoto alba, postupem těch několika týdnůod vydání jsem sám usoudil, že se mě optimálněji jeví poslechanglicky otextovaných songů.OPETH – Mikael answers fanquestionshttps://www.youtube.com/watch?v=Oj5IrsHzenoVelmi zajímavé video, kde MikaelAkerfeldt zodpověděl otázku jeho fanoušků a novinářů týkající se jeho muzikantského a zejména pěveckého vývoje. Proč už nikdy nepoužije hrubý vokál a už nikdy nebude skládat songy spřízněné s deathmetalovým zvukem. Osvětluje zde své pohnutky doprovázející vývoj jeho vlastní tvorby a své názory na rockovou hudbu jako takovou,včetně změn týkajících se právě tvorby OPETH.Tři coverové bonusy: OPETH - Remember Tomorrow (originalIRON MAIDEN)https://www.youtube.com/watch?v=E4KPTc7uKOcPrvní ze tří zde umístěnýchpředělávek patří do repertoáru ranných IRON MAIDEN. Akerfeldt je velkým příznivcem této britské legendy. Skladba v originále vyšla v roce 1980 na jejich bezejmenné debutové desce a byla tudíž nazpívána ještě PaulemDiAnnem, Mikael Akerfeldt se velice rád hlásí k odkazu starých dobrýchIRON MAIDEN a písničku vystřihl naprosto parádně.OPETH – Soldier Of Fortune (original DEEP PURPLE)https://www.youtube.com/watch?v=y2a6LyIYYokBaladická klasika DEEP PURPLE z poloviny sedmdesátých let v podání švédských OPETH. Kapela se opravdu dokázala vyvarovat lacinosti a dalších výraznějších závad a to si myslím,že se, prostřednictvím nelehce napodobitelných Coverdaleových vokálních partů, pouštělAkerfeldt docela na tenký led. Nejenom že svůj těžkýúkol zvládl, ale dosáhl zde dokonce výsledku, který hodnotím na výbornou.OPETH - Would? (original ALICE INCHAINS)https://www.youtube.com/watch?v=TefH4QuCVqAA jak se říká - nejlepší na konec. Opravdu jstevěděli, že OPETH před lety předělali jednu z úplně nejpozoruhodnějšíchskladeb nejen od ALICE IN CHAINS, ale celé grungeové horečky ranných devadesátých let vůbec? Poslech Seattlu v podání OPETH pro mne značíprakticky stejně silný zážitek, neboť švédská kapelaprokázala svůj cit pro práci s aranžemi i potřebnou náladou.Velmi vkusné a civilní pojetí se vlastně k této hudběhodí, jsem rád, že byly zachovány atributy rockového originálu, protožejakýkoliv metalový tlak by song dokázal neuvěřitelně zazdít.http://www.crazydiamond.cz/iggy_pop_free_recenze/1882http://www.crazydiamond.cz/iggy_pop_free_recenze/1882janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Iggyho kariéra je natolik dlouhá, že se zmíněný umělec v průběhu ní už poněkolikáté odhodlává změnit stylový záběr. Čas od času tak zcela vybředá z rockového hájemství, což je právě tento případ. Když se posledně zjevil v doprovodu lídra QOTSA Joshe Hommea se skvělým albem „Post Pop Depression“, byl to jeho nejlepší možný návrat k pravé rockové podstatě, návrat z jedné takové experimentální éry. Vždyť alba jako „Preliminaires“ a „Aprés“ ovlivněná francouzským jazzem, šansonem třicátých a čtyřicátých let a básněmi představovala snad největší dosavadní úlet. A zrovna aktuální novinka „Free“ je opět deskou netypickou, nahranou pod mottem – no guitars. Téma vyklidněnosti a života po návratu z turné resonuje každou ze skladeb. Na nových písních vlastně Iggy Pop spolupracoval s několika jazzovými instrumentalisty, kterým nechával v rámci možností volný prostor, neboť to byli právě oni, jmenovitě Sarah Lipstate (zde podepsaná pod většinou písní coby Noveller) nebo pak ještě trumpetista Leroy Thomas, kdo se vydatně podíleli na skladatelském procesu jeho osmnáctého řadového alba.Pravidlo číslo jedna: „Free“ není deskou pro rockery, pro lidi zamilované do řízného zvuku kytar a syrovosti. Základem je samozřejmě Popův uhrančivě hluboký hlasový projev, zde navíc ve dvou případech na hudebním podkladě předříkávající básně takových veličin anglo-amerického kulturního prostředí, jakými kdysi byli Dylan Thomas („Do Not Go Gentle Into That Good Night“) nebo Lou Reed („We Are The People“). Už vůbec není hleděno na to, zda-li ta která skladba potřebuje nějakou melodii nebo ne. Jde vlastně o hypnotizující mantru, kde pošmourně znějící kombinace kláves s rytmikou utváří nerušivé pozadí Iggyho hlasu a jeho veršům. Ve skladbách rovněž dochází na jazzová sóla několika dechových nástrojů.Novinka je deskou hrající na atmosféru. Opravdu zde nečekejte nějaké mohutné hymny nebo líbivé písničky, tak jako tomu bylo několikrát v minulosti. Je to právě jedna z těch několika mála experimentálních nahrávek, za kterými dvaasedmdesátiletý punk-rockový leguán stojí a to aniž by se toužil vybouřit. Vzhledem k jeho věku je vlastně ona vyklidněnost přirozená. Iggy Pop už je dávno v takové situaci, že si může nahrát cokoliv a pokud tomu dá nějakou konkrétní jednotnou formu, může to prezentovat jako tajnosnubnou uměleckou výpověď. Zdá se, že ne náhodou je zde použit v jedné ze skladeb text od Lou Reeda, jeho existencionální básnický kousek z počátku sedmdesátých let. Za mne: Sympatické je, že když už se Iggy Pop rozhodl zhudebnit několik minimalistických básní, že alespoň šetří posluchačův čas, deska „Free“ má totiž sympatických třiatřicet minut.Nebýt oněch jazzových preludií, které považuji za zaručeně to nejlepší, co deska jinak nabízí, dalo by se album nazvat tím nejminimalističtějším kusem hudby, jakým se kdy Iggy Pop za padesát let na scéně prokázal. Třeba singl „James Bond“ se v podstatě točí kolem jednoho strohého sloganu, který posluchače informuje o dívce, která si tak přála stát se Jamesem Bondem. Obdobně působí i několik dalších skladeb jako třeba „Love Missing“ nebo „Solari“, postupem časomíry se však i to málo rozbředává do podoby podkresové zbytečnosti. Snad nejvíce se mě líbí dechové party obohacující skladbu „Dirty Sanchez“. Ono je vlastně tohle album spíše takovým pocitovým soundtrackem, jaký bych si dovedl představit coby hudební doprovod nějakého dokumentu poukazujícího na línou atmosféru plážových večerů (či brzkých rán) kdesi v Mexiku. Jedna z nejhorších Popových nahrávek.http://www.crazydiamond.cz/black_star_riders_another_state_of_grace_recenze/1881http://www.crazydiamond.cz/black_star_riders_another_state_of_grace_recenze/1881janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ještě než začala vznikat čtvrtá řadová deska hardrockových BLACK STAR RIDERS, došlo v řadách kapely na dvě poměrně zásadní personální změny. Ostatně projekt, který původně vznikl k uctění památky Phila Lynnotta, se nikdy neprokazoval zrovna personální stabilitou. O co tedy jde? Jednak zkušeného matadora Jimmyho DeGrassa u bicích nahradil v roce 2017 Chad Szeliga a o necelé dva roky později, bezprostředně před vstupem do studia, byl kytarista Damon Johnson zastoupen novicem Christianem Martuccim. Soudě dle poslechu nové desky, rovněž první desky BLACK STAR RIDERS produkované Jayem Rustonem (dvě předchozí totiž produkoval samotný Nick Raskulinecz), se však zdá, že výměna zkušených borců za nováčky určitě nepošramotila kvalitativní stránku projektu.Jakkoliv se kapela dala dohromady v prvních letech právě končící desetiletky díky připomenutí odkazu Phila Lynnotta a jeho znamenité kapely THIN LIZZY, postupně se přetransformovala v regulérní band s vlastní osobitou tvorbou. Jasně, stěžejní je zde přítomnost osmašedesátiletého kytarového mága Scotta Gorhama, člena právě nejslavnější sestavy THIN LIZZY z let 1974-1980. Ten správný drive a zápal však kapela získala až s příchodem severoirského frontmana Rickyho Warwicka (dříve proslulého z THE ALMIGHTY), až díky němu se prakticky koncertní revival projekt THIN LIZZY dokázal vyvarovat stínů minulosti, vybřednout ze stavu, kdy v repertoéru převládají výhradně klasické standardy THIN LIZZY, a pod fungl novým jménem začít makat na vlastní tvorbě.Ani jedna ze čtyř desek BLACK STAR RIDERS není rozhodně špatná, ale řekl bych, že až postupem ubíhajících let kapela získala na vyšší skladatelské kvalitě, respektive druhá a třetí deska „The Killer Instinct“ a „Heavy Fire“ na mne dělají lepší dojem než debut „All Hell Breaks Loose“, možná to souvisí i s výše zmíněným obsazením na producentském křesle, možná lepší chemií mezi muzikanty, kteří si postupem doby začali více vyhovovat. S novinkou „Another State Of Grace“ je to vlastně obdobné, britsko-americká pětice v žádném případě nepodlézá svou laťku kvality a přichází s materiálem, kde rockové posluchače čeká silná sada pouličních vypalovaček. „Tonight The Moonlight Let Me Down“ působí jako otevírák velice nadějně a dostává projekt do tempa, upoutá chytlavost, celkový drive, ale saxofonové sólo v závěru. Následný titulní song „Another State Of Grace“ upomene prostřednictvím bojovné rytmiky a folkových motivů spjatost se Zeleným ostrovem a odkazem právě na THIN LIZZY nebo na dalšího z jejich kytarových synů Garyho Moorea. Ona pochodová nálada a zdobnost utvářená tradičními postupy silně evokuje právě hudbu geograficky náležící Irsku. Nejsem na podobné postupy sice zrovna vysazen, ale zde mě zkrátka nevadí. Když s následnou „Ain´t The End Of The World“ začne opět převládat rocková zemitost, jsem vlastně rád.Na desce se vlastně nachází jedna vypalovačka za druhou, není čas na nějaké folkové rozjímání, natož pak na akustické balady (je zde vlastně jen jedna a ne zrovna špatná). Je to každopádně dobře, protože kapela, jejíž tempo mimo jiné udává od baskytary rovněž další velká persona amerického hardrocku - Kaliforňan Robbie Crane (dříve VINCE NEIL BAND nebo RATT), se dostává do pořádného laufu a chrlí jednu hitovku za druhou, ať už tedy jde o výše zmíněnou a mistrně vystavěnou baladu „Why Do You Love Your Guns?“ nebo ráznější kusy v podobě takových čísel jako „Soldier In the Ghetto“ či „Standing In the Line Of Fire“. S odlehčenější poloakustickou „What Will It Take?“ sice dostáváme asi nejunavenější moment nahrávky, ale i tak nás brzy Warwickovci přesvědčí svým zápalem a loučení v podobě dvou hymnických fláků, jmenovitě „In The Shadow Of the War Machine“ a „Poisoned Heart“, nemá prostě chybu. Za mne fakt povedená jízda od stále přesvědčivějšího projektu. Chemie po trase Scott Gorham - Ricky Warwick se, za asistence čerstvé krve, zdá být na vrcholu.http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_daying_chelsea_grin_unearth_fit_for_a_king_praha_forum_karlin_4rijna2019_koncert/1880http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_daying_chelsea_grin_unearth_fit_for_a_king_praha_forum_karlin_4rijna2019_koncert/1880janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V prostorách Fóra Karlín došlo v pátek na dlouho dopředu avizovanou událost, kterou bylo zároveň možné chápat jako svátek většiny příznivců amerického metalcoru, neboť si kalifornští AS I LAY DYING na své aktuální evropské turné přizvali hned trojici předskokanů podobného stylového zaměření. Po šesti letech jsou AS I LAY DYING zpět a dnes propagují svou aktuální desku „Shaped By Fire“, která měsíc od vydání zaznamenává poměrně nadšené ohlasy a reakce, nutno říct navzdory hodně pošramocené pověsti jejich frontmana. O jejich neuvadající popularitě ostatně svědčí i návštěvnost na této pražské akci, kam dorazilo zhruba něco přes patnáct stovek návštěvníků. Pódium ve Fóru bylo sice o nějakých pět metrů přisunuté ke středu sálu, aby se tím snížila kapacita prostor a vše působilo nahuštěněji, ale pohodlnému prožitku tahle úprava nevadila. Ostatně i balkóny byly ten večer pro veřejnost zavřené. Veškerý ruch se tudíž odehrával na hlavním placu, který budil dojem většího klubového sálu a doznal poměrně solidního zaplnění. Horší to však bylo se zvukem, který měly dvě ze čtyř kapel vcelku příšerný (FIT FOR A KING a CHELSEA GRIN) a dvě nanejvýš ucházející (UNEARTH a AS I LAY DYING).Jako první na pódium vyběhli Američané FIT FOR A KING. Tahle pětičlenná formace působí na scéně již něco přes dekádu a má na svém kontě pět řadových alb. Spíše nu-metalový než metalcoreový projev charakterizují utopené kytary a střídání drsného vokálu Ryana Kirbyho s melodickými refrény, na kterých se kromě výše zmíněného frontmana podílí i ostatní členové, mají s přivřenýma očima v jejich podání něco do sebe, ale výsledný dojem zabíjí neoriginalita a tuctovost. Zvuk ten večer působí ne zrovna průrazným dojmem a tak ani jedna ze šesti zde prezentovaných skladeb nemá možnosti k tomu výrazně upoutat. Zkrátka takový komerčněji laděný americký metal, jakých existují od přelomu milénia na světě stovky. Neškodná záležitost.To následní UNEARTH představují zaručeně větší maso, jakkoliv se ani oni nedokáží vyhnout klišovitému projevu a všem afektovaným pózám, jaké jdou ruku v ruce s americkým cítěním žánru zvaného metalcore. Zvuk mají UNEARTH rozhodně průraznější a více hutný, čemuž ještě pomáhá navýšená tvrdost jejich hudby a větší zatíženost na kytary. Zde už se opravdu o metalcoru mluvit dá. Tahle kapela rovněž patří mezi zkušené dělníky žánru, neboť svou albovou prvotinu vydala již v roce 2001. Vystoupení ovládá namakaný groove, obstojné riffy a poměrně drsňácký projev zpěváka, jenže ani UNEARTH si z originalitou rovněž příliš netykají. Chybí mi zde nějaká vyšší míra nadstavby a cosi podnětného, díky čemuž bych měl mnoho důvodů se zajímat o hudbu právě téhle kapely a ne o něco jiného a zároveň s nimi stylově srovnatelného. V průběhu večera přicházím na to, že tyhle post-mileniální kapely, pevně spjaté jenom s jedním stylem, mne vlastně koncertně (a vlastně i albově) už moc neberou.Vzrůstající ohlasy a zájem návštěvníků páteční akce potvrdili CHELSEA GRIN, tedy kapela operující snad na nejvzdálenějším možném prostoru od čehosi, co jinak nazývám svým osobním vkusem. Byli pro mne nejprve velkou neznámou a později, jak se ukázalo, snad nejméně zajímavou částí večera, k čemuž přispěl i otřesný zvuk zatížený na rytmiku. Samotné kapele, stylově spřízněné např. s bezútěšnými SUICIDE SILENCE a jinými tzv. vychytanými amíckými pokérovanci, to dozajista vůbec nevadilo, protože většina návštěvníků to slyšela (nebo spíše viděla) úplně jinak než já a tak deathcorová bouřlivost, která na mě v jistých momentech dělala dojem skoro až parodie na něco děsně tvrdého a zároveň také rozšafného, sklízela velký úspěch. Zpěvákův growl prohnaný přes zkreslující efekt až na hranici kvíkání, skladby vystavěné na způsob chrochtavých dětských kolovrátků, uchopených s předsunutým groovem a veškerou nepřirozenou novo-metalovou afektovaností, to všechno byly indicie, na které bych si raději nechal zajít chuť. nejsem si jistej, zda-li vůbec kdy zaznělo kytarové sólo, ale vzhledem k tomu, že jsem sál opustil s jejich třetí skladbou, je mě to vlastně jedno.Se začátkem ohnivé show AS I LAY DYING šly všechny předpoklady a kladná očekávání o velký kus vzhůru a je třeba potvrdit, že forma kalifornské pětice byla bez problémů stvrzena. Po zvukové i vizuální stránce šlo o velkou show, kde kvintet předvedl, že ve své tvorbě nabídne nejeden bravurní moment.  Po instrumentální stránce šlo o špičkový band, kterému nebylo co vytknout. AS I LAY DYING potvrzovali každou skladbou svou vynikající formu a připravenost, hráčské výkony kytaristů upoutávaly zejména bleskovými vyhrávkami a sóly, dvoumetrový nabušenec Tim Lambesis opanovával wrestlersky pódium a máchal bicepsy daleko neurvaleji a buranštěji než kdysi Peter Steele. Zároveň, po celou dobu koncertu, se k mému velkému překvapení po vokální stránce předvedl jen hrubým growlem nebo screamo zpěvem, aniž by se uvolil k jakékoliv melodii zaznamenaných na albech. Jak je to možné? Všechny melodičtější zpěvové linky a refrény totiž obstaral baskytarista Josh Gilbert, díky kterému tak získalo vystoupení na pestrosti náležící aktuální tvorbě. AS I LAY DYING s nadšením kombinovaly songy staršího data s hitovkami z nové desky, mezi kterými nechyběly takové pecky jako „Blinded“, „Shaped By Fire“ nebo „My Own Grave“. Kdo čekal povedené metalcoreové vystoupení plné machistických póz, ale i výborných hráčských výkonů (zejména souhra kytaristů Phil Sgrosso/ Nick Hipa), skladeb vygradovaných mocnými refrény, to vše podporováno zdobnými pódiovými kulisami odkazujícími ke coveru nové desky, ale i onou velkolepou ohnivou show, ten jej v průběhu pátečního večera v Karlíně také dostal, byť zvuk měl do dokonalosti stále trochu daleko.http://www.crazydiamond.cz/borknagar_true_north_recenze/1879http://www.crazydiamond.cz/borknagar_true_north_recenze/1879hackl@volny.cz (Pekárek)Zhruba týden mě trápí jeden hudební moment, který nemohu dostat z hlavy. Podobný „stalking“ zažil asi každý, kdo si něco rád poslechne. V podstatě ani nevím, o čem vypovídá. Když budu optimistický, řeknu o kvalitě. V opačném případě o podlehnutí nevkusu, popř. o latentním ohrožení duševní poruchou. Zůstanu u první varianty. Ikonická střední pasáž hitovky „Up North“ s vypjatým vokálem a kaskádami kytarových harmonií má prostě obrovskou sílu. Výzva k pochodu na sever, kterou nelze ignorovat. Tak pojďme!V BORKNAGAR jsem odjakživa spatřoval silné (black) metalové melodiky. Přívlastky viking, popř. folk pro mě znamenaly víceméně jen marketingové nálepky související s přestupem k Century Media, jimž jsou dodnes věrní. Aby bylo jasno, tito Norové nikdy nenatočí nic tak progresivního jako třeba ARCTURUS nebo IHSAHN a už nikdy nic tak zásadního jako své první dvě desky. Protnutí mladické black metalové bouře, doznívající na skandinávské kulturní frontě, s vyzrálejší a inspirativní formou severského metalu zrozeného na „Hammerheart“ bylo důsledkem mimořádné konstelace. Na druhou stranu je stále ještě bezpečně poznáte, a to i přes standardizovaný zvuk z Bogrenovy švédské dílny. Občas kupodivu dojde i na nějaké to jemné mrazení. K jejich jedinečnosti přispívá smutný fakt, že na podobné úrovni jim dnes v podstatě nemá kdo konkurovat. Kdeže jsou časy extrémně nápaditých melodických pecek ve stylu „Enthrone Darkness Triumphant“, „Nexus Polaris“ nebo „Malice“. Norská, resp. celá skandinávská metalová scéna je v těžké krizi. Kultovní desky tvořili cucáci kolem dvacítky. Dnes nám čtyřicátníci předkládají sice formálně dokonalá, nezřídka však prázdná díla. Osamocená majestátní hora Ĺrbostadtinden zachycená na obalu „True North“ tím pádem dostává i poněkud jiný symbolický význam.Od desek pečlivě vyšlechtěné skvadry kolem kytaristy Řysteina Bruna dávno nepožaduji nic jiného než masivní útok na první signální skrze typické vokální melodie, pečlivě zakomponované do melodií dalších, o něž se starají mračna kytar a kláves. Harmonické harmonie v harmoniích. Jde mi pouze o únikovku do idealizovaného světa bez stopy psychopatie. Heavy metalové, někdy až pop rockové vyznění některých partií mi problém nečiní. Poslech „True North“ se tedy v době, které vládnou frustrace utápěné v bubble tea apod., blíží ochutnávce starosvětské pochoutky typu čerstvých ořechů v medu. Úniková terapie sladkou přírodní hudbou norské provenience má jednu nespornou výhodu, určitě po ní neztloustnete a neutrpí ani váš vkus.BORKNAGAR své závazky vůči posluchačům mého ražení plní. Beze zbytku od skvělého alba „Urd“. Že se tak děje v severské stylizaci beru s podobným klidem jako „severský design“ z IKEA. Ostatně hned v první skladbě nového alba, skvostné „Thunderous“, se ozve motiv evokující japonskou historickou dramatizaci, v níž se odsouvají takové ty látkové stěny. Není tomu naposled. Ve světě BORKNAGAR prostě Vikingové mohou doplout na Dálný východ. Problém? Ne! Kýč? Asi ano, ovšem přesně takový, jak ho mám rád. Brun nepreferuje folklór, black metal, nebo prog rock. Jde mu o kytary, krásné vokály a jedinečnou atmosféru, zkrátka o estetiku spojenou s přírodou a přirozeným řádem, na jejímž cizelování usilovně maká zbytek kapely. Ke kreativnímu jádru BORKNAGAR přitom už dlouhou dobu patří další dvě výrazné osobnosti, Lars "Lazare" Nedland a ICS Vortex. Oba dva mají zásadní podíl na postupné proměně, rozkošatění a stabilizaci zvuku, který od počátku zahrnuje též národní prvek dobře patrný v díle norského skladatele Edvarda Griega.Novinka „True North“ výše zmíněné tučně podtrhuje. Je znovu fantasticky poskládaná, zahraná a nahraná. Disponuje vším, tj. i silnými skladbami. O velikosti jejich množiny rozhoduje hlavně počet poslechů. Jakmile se nějaký song trochu oposlouchá, zastoupí ho další, a to minimálně do doby, než ten ohraný omilostníte. Vrstevnatá hudba BORKNAGAR, jakkoliv působí líbivě, totiž vyžaduje své. Napoprvé zaujmou neuvěřitelně vypiplané vokály. Vortexův „horalsko-pastevecký“ projev může bez pevného produkčního vedení potopit celé album. Nedland se předvádí také rád. Naštěstí má ostřílený režisér Brun vše pevně v rukou. Pomáhá i fakt, že se Nedland může kreativně vyřádit v kmenových SOLEFALD. Řystein připustil na novinku jen ty nejlepší výkony, které s pomocí efektů vycídil do maximálního lesku. Jeho kytary nemá smysl vůbec řešit. Z doprovodu vyučuje. V jiném žánru než v metalu podobné neuslyšíte. Na kytarovku jsou přeci jen dost ostré, na shoegaze zas málo rozostřené, resp. velmi čisté a klasicky vystavěné. Instrumentální verze alba by byla nádherná. Navíc by dala vyniknout Vortexově nápadité baskytaře, která se v mixu sice neztrácí (opravdu se povedl), ale z povahy věci nepůsobí tak efektně. Personální změny na postu bicích a sólové kytary se negativně neprojevily. Bubeník Bjřrn Dugstad Rřnnow hraje výborně a s maximálním respektem k celku, i když k němu zatím nepatří. Vůbec bych se nedivil, kdyby se stal součástí stabilní sestavy. Ke kytarovým sólům jsem se nedokázal propracovat, mezi sólem a tunami vyhrávek prakticky nelze rozlišit, proč také. Striktně vzato, pár jich tam je, ale sólovou roli de facto ani neplní. Jostein Thomassen není žádný shredder a vše se podřizuje celkovému vyznění a náladě jednotlivých skladeb.O prvních dvou jsem se již zmínil. Jsou dokonalé. Tečka. Na „Thunderous“ probíhá studená fúze se severem, který znáte z dimenze, v níž operují BLUT AUS NORD. „Up North“ má našlápnuto k tomu, aby se ve zkrácené symfonické verzi stala novou norskou hymnou. Při „The Fire That Burns“ zažijete spalující romantiku v ledovém království. V „Lights“ poznáte severský bigbít. Balada „Wild Fathers Heart“ mě zpočátku dost otravovala, pak sevřela, dojala a ždímala. Mocně a na velmi dobré úrovni se baladizuje i dál. Škoda, že v druhé půlce nepřichází kopanec typu „Up North“. Prospěl by i uvadajícímu posluchači. Závěrečná „Voices“ představuje jasnou úlitbu Nedlandovi. Maluje si to šílenství a spočinutí pěkně, holt pan umělec. Finále jako hrom a opravdová tvůrčí pečeť, která „True North“ definitivně posouvá nad rámec úvah o vkusné pohlednici z vydařené norské dovolené.http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_dying_shaped_by_fire_recenze/1877http://www.crazydiamond.cz/as_i_lay_dying_shaped_by_fire_recenze/1877janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Případ zpěváka a lídra metalcoreových AS I LAY DYING TimaLambesise, který byl v roce 2014 pravomocně odsouzen k šesti letůmvězení za plánování vraždy své manželky, nemá v rámci extrémní hudby mezicelosvětově proslulými kapelami obdoby. Údajně napravený frontman byl všakzhruba po polovině odpykání svého trestu propuštěn za vzorné chování, aby nasvobodě konal pokání a snažil se v posledních letech žít příkladně, jakjen to bylo možné. Výsledkem je znovunabytá důvěra ze strany jeho blízkých, alei spoluhráčů z kapely, a soudě dle hojné návštěvnosti koncertů na necelýrok starém comebackovém turné těchto zakladatelů metalcoru to rovněž vypadá, že siznovuzrozený Tim získal důvěru i velké části svých někdejších fans. Mám dokonce pocit, že hlad po kapele ještě stoupl a příznivců AS I LAY DYING za těch pár let nečinnosti přibylo. Osvalený,propagující zdravý životní styl a novou duchovní cestu je Tim Lambesis opětpřipravený najet do velkého hudebního kolotoče. Nezaujatý posluchač sev dnešní době může jen domýšlet, jak moc lze ve skutečnosti naplnit onu proklamovanounapravenost, faktem zůstává, že to celé kapele AS I LAY DYING i Timovi vychází. Po jejich novince byla totiž od začátku velká poptávka a is předstihem prezentované singly sklidily prostřednictvím kanálu youtubemnohamilionové úspěchy. Zdálo by se, že metalcore je přežitým žánrem, jehožklišovitě zdobné kytarové postupy už můžou jen otravovat vzduch, ovšem mimořádný úspěch současných  AS I LAY DYING svědčí o opaku. Kalifornští sednes zdají být na vrcholu tvůrčích sil a jejich nové songy, spadající právě podnovinku nazvanou úderně  „Shaped ByFire“, působí vyzrálým a produkčně velice dobře zvládnutým dojmem. Křesťanstvím ovlivněná kapela, v jejížtextech se právě objevují v hojné míře i religiózní témata, se vrátilaskutečně dobře připravena a po předchozí fošně „Awakened“ z roku 2012 působí znovu jako politá živou vodou.  Deska se nahrávala v Nashvillu a AS I LAY DYING na nízúročili veškeré své zkušenosti. Pokud jste je poslouchali i v minulédekádě, hned vás napadne, že skladby získaly na větší melodice.  Dochází zde velmi často ke střídánímelodického zpěvu s drásavě ukřičeným screamo projevem či deathovým chroptěním, vyvrcholení všakpřichází až s mocnými refrény.  V tomtoohledu působí skladby velkolepě a poměrně naducaně, takže je třeba připomenout,že se na produkci opravdu nešetřilo. Právě onu hymničnost zde reprezentují singlyjako s velkým předstihem zveřejněná „My Own Grave“, nebo aktuální čísla,která desku skvěle rozjedou – „Blinded“ nebo titulní „Shaped by Fire“. Spolu s dalšímihymnami jako „Undertow“ nebo „Torn Between“ patří tyhle songyk nejchytlavějším. Opakem budiž třeba nářez „Gatekeeper“, kde je na můj vkus těch deathových momentů až příliš.  Deska přes svou chytlavost působí zároveň i velmi tvrdě anatlakovaně. Pokud tedy nemáte vyložený problém s klišovitýmimetalcoreovými pózami a onou afektovaností, zde jdoucí k cíli skrze veškeré pitvoření avokální proměny, tak se můžete dopátrat pozitivního výsledku a sice, že „Shaped By Fire“ jevlastně docela skvělá deska moderního metalu. Dočkáme se tak na ní kromě melodiky i vyloženěbouřlivých motivů prezentovaných v rámci natlakovaných partů bicích azběsile trilkujících kytar. Na otázku: Proč si široké publikum získali spíše Američané AS I LAY DYING na místo švédských SOILWORK? - dokážu odpovědět zkrátka po svém - asi Timovo kouzlo osobnosti, působící především na mladší generaci a oslovující jí v širších kontextech.  Takže jak to celé shrnout závěrem? Nejde v případě alba sice o nic originálního,ale kvalita zde rozhodně je. Pokud vám tedy překáží onen afektovaný projevmetalcoreových zpěváků předchozí desetiletky nebo pokud jste se nikdy nedokázali přenést přes bezútěšnou melodiku kytarových linek tohoto stylu, tak vězte, že hudba AS ILAY DYING asi nikdy nebude úplně pro vás. I letos jsou tihle hoši pevně rozhodnutíreprezentovat svůj typický styl, jen mám pocit, že letošní skladby dýchajívolněji a působí o něco diferencovaněji než ty staré. Cítím zkrátka většínadstavbu, za což mohou právě okouzlující refrény a fáze, během kterých se posluchačmůže nadechnout mainstreamovějšího vzduchu.http://www.crazydiamond.cz/cult_of_luna_a_dawn_to_fear_recenze/1876http://www.crazydiamond.cz/cult_of_luna_a_dawn_to_fear_recenze/1876nobody@nothing.com (Sicky)CULT OF LUNA začínali na přelomumilénia jako docela extrémní seskupení, které stranou hlavníhoproudu míchalo sludge metal s hardcore energií s atmosférickýmiplochami. Již na debutu však bylo znát, že by mohlo jít ozajímavou cestu, a když pak kapela začala svoji vizi systematickyrozvíjet, nebylo divu, že se pozornost scény začala stáčet čímdál více jejím směrem. Švédové postupem času svoji neurvaloumasu proměnili v mnohaminutové, hudebně členité kompoziceobsahující jak tiché a minimalistické pasáže, tak intenzívnía hlasité bouře se zásadní inklinaci k náladám a atmosféře hudby. Později se tomuto stylu začaloříkat post-metal a CULT OF LUNA se stali (spolu s ISIS aNEUROSIS) jeho hlavními představiteli. Kapela byla na vysokém uměleckémstupni relativně brzo, nikdy však nepolevila v práci ani vevývoji. Snažila se být vždy originální, držet svoji hodnotu azároveň neztratit tajemnou auru, kterou byla od začátkůobklopena. Výsledkem plodnosti jsou pak čtyři alba v rozmezídeseti let, která nešlo hodnotit jinak než jako výborná. Projevsouboru se v mezičase ustálil, a ono střídání smutku atemnoty s erupcemi zlosti či melodickou katarzí se pro nistalo typické. Nad pevně daný rámec ovšem sextet dokázal vždypřinést zajímavou nadstavbu, kterou jednotlivá díla od sebeodlišili. Stejně tak je tomu i v případě nové mutaceKultu s názvem „A Dawn To Fear“.Album s předchozí tvorbou nijakzásadně nekontrastuje a dá se říct, že po rozpačitémexperimentu s ženským zpěvem na EP „Mariner“ se kapelavrátila ke svému tradičnímu výrazu. V detailu je všakslyšet proti minulosti rozdíl. Kolekce jednak nemá tolik syrovýkytarový zvuk známý z předchozích alb a taktéž po stránceprodukční a skladatelské je nepatrně jinde. Proti klasice„Eternal Kingdom“ (2008) a předchozím albu „Vertikal“ (2013) mánovinka více obroušené hrany a působí uhlazeněji, až mátev některých momentech pocit, že jde kapele víc o epicko-scénickouhudbu než tradiční metal. Skladby jsou samozřejmě tradičněpomalé, temné a obsahují jak jemné a tiché, tak hlasité a drásajícípasáže, nicméně je z nich cítit snaha song zjednodušit apostavit jej spíše na prostém chytlavém motivu, než složitěaranžovat. Poslechněte třeba ty hluboké basové beaty v „LayYour Head To Rest“, na které orchestr dává důraz, aneboústřední kytarovou figuru v „Nightwalkers“ a všimněte si,jak působivě zní. Na albu jsou ostřejší kusy, třebahned úvodní „The Silent Man“ je vcelku dravá kytarová věc astejně tak poslední „The Fall“ obsahuje přísné metalovépasáže, určující pro desku je však dle mého klidnější,místy až zasněný (termín shoegaze bych ale úplně použítnechtěl) prostředek alba. Konkrétně titulní „A Dawn To Fear“,„Nightwalkers“, „Lights On The Hill“ a „We Feel The End“,které určitě nejsou zvukově tolik heavy, jak jsme byli zvyklí dříve,nicméně klasickou CULT OF LUNA naléhavost neztrácejí. Kapelapůsobí uvolněně a s jakoby nenucenou ležérností předkládávelmi charismatické, nebojím se napsat až art-rockové kusy, které mají, i přes svůj přímočařejší naturel, neskutečnékoule. Hudba CULT OF LUNA je jako vždy z větší části instrumentální,ovšem typický burácející vokál dodávající hudbě švédskéhoorchestru ten správně apokalyptický ráz vždy ve správnou chvílizazní, a skutečnost, jak je tento prvek do celkového zvuku s citem zasazen, hraje takédůležitou roli.Mistři z Umea to tedy znovudokázali. Opět nastavují nepatrně jinou tvář a přitomzachovali všechny svoje charakteristické znaky. Pěkně s rozmyslema perfekcionalismem sobě vlastním předkládají další hudebníveledílo, další evoluci své vize, která je dokonale jinde, nežcelá metalová scéna. A přitom nejde o nic složitého, pouze vesprávnou chvíli a na správně dlouhý čas zmáčknout ten správnýakord. Přesto CULT OF LUNA znovu potvrzují vlastní jedinečnost.http://www.crazydiamond.cz/infernal_execrator_sacrilegious_rite_infernal_cult_mlada_boleslav_fararova_sluj_21zari2019_koncert/1875http://www.crazydiamond.cz/infernal_execrator_sacrilegious_rite_infernal_cult_mlada_boleslav_fararova_sluj_21zari2019_koncert/1875hackl@volny.cz (Pekárek)Velmi těžké rozhodování. Jablonec s noblesním thrashovým triumvirátem, krásný Tábor a srdečné pozvání na Žižkův vraždící palcát, no a drsná Boleslav s exkluzivním vystoupením black deathové veličiny ve Farářově Sluji. Jedna akce lepší než druhá. Nakonec zvítězila loajalita ke kmenovému ústavu. Nelitoval jsem. Singapurští rouhači INFERNAL EXECRATOR sice během svého krátkého vystoupení nepředvedli ďábelskou negaci hudby jako před časem DEIPHAGO, ale od tónů soundtracku k filmu Sestra v akci dělily návštěvníky sobotní akce pořád ještě světelné roky. Leč pěkně popořádku.Ve Sluji se většinou začíná kolem deváté a někdy i později. Ačkoliv jsem tedy do klubu dorazil až po osmé, stejně zbylo dost času na pokec, prohlídku a nákup nějakých těch hudebních nosičů. Headliner přivezl svou poslední fošnu dokonce i na kazetách. Brr, nemám na ně dobré vzpomínky. Čas příjemně plynul. Když začali hrát Pražáci INFERNAL CULT, cítil jsem se skoro vyrušen. Depresivně-suicidní nástup v hypnotickém tempu, jak ho pro black metal kdysi uzákonili BATHORY v hymnách typu „Call from the Grave“, popř. „Blood Fire Death“. Efekt se dostaví za všech okolností a bude trvat minimálně po dobu pěti minut, i kdybyste hráli jakoukoliv banalitu. Na pódiu stojí mladá kapela s dobrým zpěvákem – jasným lídrem, který evidentně věří tomu, co dělá. Solidní vklad pro set prodchnutý klasickými blackovými postupy a „sférickými“ melodiemi. Stačilo zavřít oči, ponořit se do solidního zvuku a driftovat temnotou na vlnách opakujících se melodických motivů, soustředěně splétaných jedním z kytaristů. Relativně uhlazená produkce byla narušována jen stylovým návraty k některým špinavějším klasikům a klasikám. Rozhodně o dost více temné romantiky a reflexe než zla a nenávisti. Když si teď při poslechu jejich debutního a jediného alba vybavuji ty správné chvíle, je mi trochu líto, že jsem se INFERNAL CULT nevěnoval víc. Nezbývá než se těšit na nějakou další akci, potěšilo by i cd.S Němci SACRILEGIOUS RITE přišel skutečný poryv metalové síly. Doprovodem black (DARKTHRONE-MASTERS HAMMER-DISSECTION) thrash (SLAYER) a death (staří MORBID ANGEL); zpěvem spíše death; ve výsledku čistý a živě i hodně krutý black death. Pocitovost mizí jako pára nad hrncem. Vítězí intenzita. Temnota získává cca 50 krvavějších odstínů,:-) kytary zakalený zvuk. Při jejich střetech sršely snopce jisker. Postupně jsem se začal spokojeně usmívat. Všechno šlapalo, jak mělo. Zvuk byl velmi syrový, přitom však přehledný. Sluj Germánům sednula jako ulitá. I tentokrát šlo o kapelu se silným lídrem. Kytarista a zpěvák s tajemným pseudonymem Ex Ipsis-Mors (zkráceně E.I.-M.) možná nepatří mezi zasvěcené, ale tutově mezi zapálené, a kdo hoří, víme, může zapálit i ostatní. S materiálem, který se nachází na zatím jediném studiovém albu „Summoned from Beyond“ a aktuálním EP „De Poetica Tenebris“, to zas až takový problém není a také nebyl. Slušný troud. Výkonům nově poslepované sestavy nešlo v podstatě nic vytknout, navíc jim dominoval E.I.-M.(ův) prvotřídní hlas, kterému nazvučení neupíralo ani ždibec zaslouženého prostoru. Přes absenci jakékoliv problematické symboliky, jsem hlavně skrze něj cítil fanatickou a sveřepou sílu německého živlu. Z jedné strany plameny pekelné, z druhé nepříjemné mrazení. Efekt byl kolosální. Večer gradoval.Singapur je dobře vyzbrojený maličký stát, obklopený velkými sousedy, u nichž sílí salafismus. Zpívání o božské idiocii a vzývání temna ve spojení s kulometnou artilérií ala MARDUK zde tudíž nemusí působit jen jako totální póza. Zatímco singapurská armáda zakoupila stíhačky F-16, na kulturní frontě se zrodili INFERNAL EXECRATOR, logické. Nic dalšího vlastně není zapotřebí dodávat, stačí pohled na fajnový obal posledního alba a trocha fantazie. Pár dojmů přidám. Výše zmíněná fúze blasfemie s blitzkriegem fungovala dokonale i na živo. Mimo pódium velmi klidně a skromně působící hudebníci rozpoutali peklo. Každý, kdo má rád extrémní bubenickou palbu, měl být ten den ve Sluji. Nevěděl jsem, co mám poslouchat dřív. U beden bylo slyšet naprosto vše. Šicí stroj bicích s věnci přechodů a lesem činelů? Kytarový tajfun? Černé vokály? Nebo snad řítící se celek? Konečně jsem pochopil, jak si museli připadat fanoušci, kteří se někdy nechali živě zmasakrovat deskou o síle „Panzer Division Marduk“. Vystoupení „Infernalů“ mělo podobné parametry především ve chvíli, kdy se věnovali propagaci posledního alba „Obsolete Ordinance“. Na něm už se deathové prvky totiž prakticky nevyskytují. INFERNAL EXECRATOR nehráli moc dlouho a nepředvedli ani nic originálního, přesto jsem neměl o vrcholu večera žádné pochybnosti. Jejich hudba mi byla bližší, než jsem čekal, a styl, jakým byla podána, mi imponoval. Prostě žádná zdlouhavá léčba špinavým bahnem, jen vzorně uklizené pekelné solárko, které dostalo za úkol krátce předsmažit vaši duši.http://www.crazydiamond.cz/exhorder_mourn_the_southern_skies_recenze/1873http://www.crazydiamond.cz/exhorder_mourn_the_southern_skies_recenze/1873janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V metalovém teritoriu se často vynořují albovécomebacky, které kdyby nebyly realizovány, nikomu by to ani moc nevadilo, naštěstítohle není ten případ. Jsou velmi často i takové, které sice vyznívajípozitivně a bezproblémově, ačkoliv je každému jasné, že se navrátilci po mnoha letech ticha už aninemohou vrátit ke své někdejší přesvědčivosti. Ani tohle není případ nových EXHORDER. Pak zde máme třetí a zdalekanejméně početnou skupinu návratů a sice takových, které dokáží minulost dokonalesešrotovat a nechat na ní zapomenout. Je skvělé, že mohu mezi poslední skupinu znovuzrozených počítat ialbovou novinku „Mourn The Southern Skies“ od louisianských bouřliváků EXHORDER,kterým se podařilo po sedmadvaceti letech nečinnosti přijít s nahrávkou, ojaké tvrdím, že bude bez větších pochybností patřit ke stěžejním žánrovýmnahrávkám současnosti, jakkoliv se na ní neděje nic novátorského. Ale někdy i poctivě odvedené řemeslo více než těší. Erupce thrashové výbušnosti a brutality opatřená v aktuálnímzvukovém provedení výjimečným muzikantským vkladem, vše prezentovánov plné kvalitě a s potřebným entuziasmem, na kterém je znát, žekapela k desce přistupovala velmi zodpovědně a z čistého stolu. Covíc si tedy přát? Nová deska EXHORDER vlastní neskutečně namakaný  a plný zvuk, ačkoliv vychází z obvykléžánrové abecedy thrashe přelomu osmdesátých a devadesátých let a platí stylově za jakýsi mezičlánek mezi rannědevadesátkovými milníky takových es jako PANTERA, SLAYER nebo TESTAMENT. V té doběprávě také EXHORDER fungovali, ovšem platili vždy za soubor druhé kategorie, kterémuse nepodařilo úplně prorazit. Po poslechu novinky však mohu říci, že pěticedává na svou minulost zapomenout a naprosto s přehledem ji překonává.EXHORDER totiž vzali vše, v čem už byli sběhlí v minulosti, aopatřili to modernější fazónou a aktuálním zvukem. Navíc jim nechybí velkáspousta svěžích nápadů a živelných skladeb. Těžko říct, kde vzala parta padesátiletých chlápkůz New Orleans, města proslulého chudobou a jednou z největšíchkriminalit v USA, tolik entuziasmu k nahrávání podobně skvělého díla, aleco jsem EXHORDER viděl před rokem na Brutal Assaultu, už tam bylo znát onopohodové nalazení a celková chemie. Z původní sestavy ostatně zbyly jenústřední dva muzikanti, jednak zpěvák a frontman Kyle Thomas a skvělý kytaristaVinnie LaBella. Oba pamatují staré dobré časy fungování v letech 1985 až1994 a taktéž oba byli u dvou řadových desek vydaných tehdy. K těmto vytrvalcům se připojila v roce 2017 zcela nová trojice hudebníků,jmenovitě kytarista od Phila Anselma Marzi Montazeri, basák se zkušeností odHEATHEN - Jason Viebrooks a bubeník, který se objevuje mimo jiné i v řadách např. FORBIDDEN - Sascha Horn. Takže tahle pětice jednoho krásného dne na počátkuletošního roku nakráčela do studia, kde pod vedením LaBelly zvládla nahrát mimořádně povedenou thrashovou sadu. Mix a mastering obstaralJens Bogren a smlouva s Nuclear Blast otevřela kapele dveře do novéhoprostoru. O nekompromisnosti alba svědčí už úvodní zběsilá riffojízda „My Time“, kde LaBella s Montazerim sází jeden ostrý part za druhým, všepohání namáklá rytmika a Kyle Thomas oprašuje nazlobený anselmovský terén. Svýmzpůsobem je právě pro EXHORDER zásadní především jižansky bahenaté území, na kterémse kdysi dávno pohybovala také PANTERA. Spojení tvrdého thrashe s mocnými bluesovými motivy nemůže dopadnout špatně, co víc, zde to celé dopadlo přímo výtečně. Skladby většinou gradují skrze nekompromisní riffy a groovy poryvy až k dlouhým nosným sólům klasičtějšího charakteru (proto ta zmínka o blues). Dělovky jako „Asunder“ nebo „Hallowed Sound“ vlastně svědčí o znamenité formě a připravenosti. KyleThomas se dostává prostřednictvím chlapáckých refrénů do pořádného laufu a onukvalitu neztrácí. Jeho hlas postupem let ještě nabyl na síle a bez přehánění se může měřit s nejlepšími žánrovými křiklouny i uslzenci. Sound dnešních EXHORDER je mohutný, živočišný a nasupěný, ale nadruhou stranu má do nějaké samoúčelnosti daleko. Ze skladeb je cítit jižanskýnaturel, takže i přestože jde o thrash metal, ve skladbách je poznat mnohobluesových motivů a tklivých kytarových tónů. O tomhle svědčí zejména dvěnejrozmáchlejší skladby, konkrétně pátá „Yesterday´s Bones“ a pak závěrečnátitulka „Mourn The Southern Skies“, což je zjevně nejlepší kus na desce o celkové délce deseti minut. Svým způsobem mne titulní kus připomněl momenty, kdy se PANTERA pustila do BLACK SABBATH. V případě obou výše zmíněných songů jde o monumentální klenutézáležitosti, kde na podkladě pomalu se sunoucího masívu úřaduje především LaBellova jadrná kytara. I hlas Kylea Thomase svědčí o tom, že EXHORDER jsou schopni do svétvorby narvat zatraceně zajímavou melodiku a nejsou jen tupou agresivní smečkou. Zkrátka a dobře se mě líbí jejich současný přesah. Největšínářez má zde jméno „Ripping Flesh“ a jde vlastně o ojedinělou rychlou rubanici na desce,jinak se dá materiál hodnotit v kontextu metalové nadžánrovosti jako spíše rychlý či střednětempý, svolný k miniaturní progresivitě a hlavně plný výtečných hráčských výkonů a vrstevnatý. Skvělá a výživná deska amerického thrash metalu, myslím že přesně takovou EXHORDER potřebovali.http://www.crazydiamond.cz/povodi_ohre_povodi_ohre_recenze/1869http://www.crazydiamond.cz/povodi_ohre_povodi_ohre_recenze/1869janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zajímavé propojení bluesového a dirty rockovéhosoundu se povedlo tuzemské kapele POVODÍ OHŘE. Výsledek je ještě umocněn strohými a beziluzorními texty, které (sice jednoduchouformou, ale na druhou stranu i účinnou) dokáží vykreslit atmosféru území, k němuž většinačlenů tohoto projektu tíhne a odkud vlastně pochází. Asi tak nějak bych hudbu projektu stručně shrnul.Západočeské pohraničí v oblastech Karlovarského kraje je velmispecifickým místem s nepříliš vysokou mírou osídlení, jehož dlouholetý stavje následkem určité mimo-globalizační setrvalosti a naopak odjinud řízených společenských, kulturních a politických proměn. Onenkraj jakoby si navzdory všem nepříznivým skutečnostem žil zkrátka vlastním tempem, přizpůsoben místním „pravidlům“,bez zásahů globalizačních vlivů z míst, kde to o něco více sviští. Všudypřítomnouzapráskanost tak reprezentují neudržované a mrtvé tovární objekty,pusté paneláky, ubytovny, nevynášené popelnice, rezavé pásy kolejí, dost často zarostlých plevelem, houštiny kopřiv a především mezi prádlem na věšácích se potulující osídlenci. Ti postupně přišli po těch,kteří byli kdysi dávno naopak vysídleni. A pak je zde samozřejmě krásná příroda a také řeka Ohře. Zkroušenou atmosféru ticha, mlhy, pustotya chladu snad žádná jiná rock´n´rollová kapela neumí podobně vykreslit. Děje se tak pomocí skladeb,ze kterých sálá autenticita. Neučesané vřeštící kytary i zběsilé rytmy vzdáleně připomínají cosi vzešlé z odkazu pravěkých nahrávek MC5 a THE STOOGES, občasnějaký ten bluesový part zahraje ve stylu „made in Česko, ale tak trochu po americku“ a pak zde jsou texty plné beznadějností, to je tvorba POVODÍ OHŘE, ve které je možné se dozvědět, že se na jedné straně jakéhosi hotelu Moskva pašuje „prášek na praní“ a na druhé jsou ubytovny a koleje, ostatně jak se zpívá v jedné zdejší skladbě.  Vím, že má recenze přichází zhruba s ročním zpožděnímoproti vydání desky a že kapela má, kromě tohoto debutu, nyní na svém kontě ještěaktuální menší desku s dvěma novými songy, ale to je jen podružná záležitost, na kterou také dojde. V dnešní rychlé doběmá člověk potřebu se spíš zastavit a bez spěchu si něco pořádného vychutnat až na to přijde řada.Dlouho jsem POVODÍ OHŘE míjel a když konečně znovu hráli před týdnem v Plzni v Divadle PodLampou, byl to pro mne ten nejvhodnější okamžik se do jejich muziky pustit. Vlastně jdeo neučesaný vzorek rocku, kde je znát určitě láska k blues, country afolku, zkrátka k americké venkovské produkci, ale také k proto-punkově hlomozným kytarám či stoner rebelantství. Bezejmennéalbum v průběhu roku sklidilo velmi dobré kritiky a bylo u nás nominovánona několik prestižních cen. Kvintet POVODÍ OHŘE tvoří hudebníci z řad klubovýchkapel ESGMEQ, ESAZLESA či CLIMATIZADO, což je sice zajímavé, ale o stylu projektu to zas moc neřekne. Spíše jde o skupinu ponechávající si svá stylová vrátka otevřená a do budoucna si udržující prostor pro manévry. Vcelku sympatické, zvlášť když se první desku podařilo opatřit charismatickým a semknutým materiálem. Spojení rockové podsaditosti s country vyhrávkami měpřijde vlastně docela originální, zvlášť když kapela působí dostatečněrebelantsky, jakoby s punkovým feelingem a určitou dávkou rozhořčení.Vlastně je ona autenticita to nejzajímavější, co lze POVODÍ OHŘE přiznat. Nejdeo kapelu, která by si řekla, že bude hrát to a nebo ono, protože se to zrovnasluší a patří, ale jejich hudebního výrazu a celkového soundu bylo docílenopřirozenou cestou, přes večery ve zkušebně. Jakoby neexistovaly žádné hranice pro to, co je třebapředat. A předává se prostřednictvím skladbových výpovědí pouze to, co je reálné a co je vidět všude kolem. Texty jsou zpívány v češtiněa nesou stopu určité beatnické nadstavby. Mateřský jazyk tak chápu jako určitouvyšší hodnotu, neboť se POVODÍ OHŘE odmítají schovávat za anglické alibismy anedokonalosti, a byť ony texty nejsou ani moc dlouhé, narážíme u nich na sousloví,která mají sílu zaujmout ( třeba „soudruzi, doba vám nahrává“). Jsem zvědav, kam sejejich příští kytarová tvorba bude vyvíjet, protože na mne projekt působí hodněotevřeným a eklektickým dojmem. Za mne určitě pozoruhodný debut plný dřevních rockovýchkytar a nekašírovanosti. Spokojenost.http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_keith_olsen_pionyr_digitalniho_nahravani_pandemonium/1872http://www.crazydiamond.cz/video_reactor_keith_olsen_pionyr_digitalniho_nahravani_pandemonium/1872nobody@nothing.com (spajk)Vítejte u třetí zastávky. Tématem dílu je pan producent. Největší z největších. Člověk, jehož jméno se na zadních stranách obalů desek objevilo více než dvěstěkrát. A třetina z těchto nahrávek dosáhla v prodejnosti na status gold. Řečí matematiky, dosáhla minimálně na půl miliónu prodaných kopií jen v USA.Kořeny ve vážné hudbě, účast v lokálních kapelách a spleť několika životních situací přivedlo Olsena do Sound City, kde měl na starost zvuk a produkci. Svojí šikovností a úspěchy se velmi rychle vypracoval do pozice žádaného muže. S nástupem digitalizace hudby v čele s audio CD formátem, Olsen provedl riskantní manévr. Opustil Sound City a o pár kroků vedle si otevřel svoje vlastní nahrávací studio, zaměřené čistě jen na digitální zvuk. Digitální záznam, digitální mix a digitální přenos. Tento způsob práce se na CD discích označuje zkratkou DDD. Určitě máte doma ve sbírce pár nahrávek s tímto označením. Studio nazval Goodnight L.A.FLEETWOOD MAC - Rhiannonhttps://www.youtube.com/watch?v=wgmRb3MlpHQAť už chceme nebo ne, musíme se v případě Olsena ohlédnout čtyřiačtyřicet let zpátky k bezejmennému albu britsko-anglické formace FLEETWOOD MAC, která krátce před nahráváním prošla těžkou personální krizí. S novým kytaristou a zpěvačkou, na jejichž obsazení měl producent lví podíl, dokázali vytvořit legendární album přesáhnuvší hranici sedmi miliónů prodaných kopií.Konverzace David Coverdale a Keith Olsenhttps://youtu.be/evXSvAB5w_Ihttps://youtu.be/cld1LNzT9ZYBritské vydání alba Slide It In od WHITESNAKE bylo přes značný komerční úspěch kritizováno za plochý a nepovedený zvuk. Proto se firma Geffen rozhodla, že než album ve Státech vydá, bylo by dobré ho trochu přeleštit. Vybrán byl Keith Olsen a jeho studio. Album dostalo zbrusu nový mix a někde tam vzniklo přátelství mezi oběma pány. Logickým vyústěním byla zakázka na produkci následujících alb 1987 a Slip Of The Tongue. Nejen o tom ve dvoudílném rozhovoru.Joe Walsh - Confessorhttps://youtu.be/quVERH404pAJoe Walsh randil se Stevie Nicks a ta mu dohodila starého známého. Olsen má album velmi rád a vzpomíná : „Je to opravdu klasické, jedinečné, velmi kreativní album, kde je u každé písničky všechno jiné. Měl jsem velkého kytaristu s malým hlasem. Byli jsme neuvěřitelně kreativní, ale trvalo nám to tři a půl měsíce, než jsme to udělali“. Přesto se album v očích kritiky moc neprosadilo, i když není špatné a má velmi povedený zvuk. Kdybyste na něj někde ve slevě narazili, určitě ho berte.NIGHT RANGER - Halfway To The Sunhttps://youtu.be/Ksi0H8q8FWcPoslední album před odchodem Jacka Bladese do DAMN YANKEES. Nedoceněná klasika, na které nejsou o nic horší písně než na debutu DY. Olsen vzpomíná na finančně velmi omezenou spolupráci s MCA a myslí si, že by album mohlo být mnohem lepší, kdyby firma investovala větší balík peněz do propagace. „Společně byli tak dobří, přišli do studia a prostě to nahráli. Užíval jsem si nahrávání. Byla to skutečná kapela. Bohužel jedna ze čtyř, která nedosáhla na zlato“.KINGDOM COME – Do You Like Ithttps://youtu.be/ScbmZIbzWZANa koho naopak Keith nevzpomíná moc pozitivně, je Lenny Wolf. „Choval se jako namyšlená hvězda a neustále ponižoval spoluhráče, že neví, jak se hraje rokenrol. Aniž by na desku stačil nazpívat jediné slovo, choval se jako Bůh a nešlo s ním vyjít vůbec v ničem. Proto byla deska nahrána v rekordním čase 21 dní“. Velmi vřele naopak vzpomíná na bubeníka Jamese Kottaka : „Kottak byl bubeník, kterého jsem poznal v klubech LA a chtěl jsem s ním pracovat víc než cokoli jiného. Byl nejlepší, byl totálním studentem Bonhama. Jenže mě odmítl...“SHADOW KING - Russiahttps://youtu.be/YagVqNuQkJQSuper group kde se sešel Lou Gramm s Vivianem Campbellem. Kvarteto doplnila rytmická sekce Bruce Turgon a Kevin Valentine. Píseň Russia je poslední na albu a váže se k ní zajímavá příhoda. Lou Gramm nazpíval song na první dobrou a bylo v tom tolik klidu a vášně, že Olsen nepustil zpěváka znovu k mikrofonu, přestože on to chtěl nazpívat ještě párkrát. Další z desek která nedosáhla na metu zlaté desky i přes své nesporné kvality. Olsen tohle vše přičítá absenci jména zpěváka v názvu kapely. A má pravdu. Když jste Lou Gramm, chcete to mít napsané na obalu desky.FIONA - Everything You Do (duet with Kip Winger)https://youtu.be/DQS66E3WpNINa třetím albu Američanky s irskými kořeny se sešla parta ostřílených muzikantů. Rob Morgerstein a Kip Winger jako rytmická sekce a na kytaru Brad Gillis. Olsen na desce spolupracoval s dalším ikonickým producentem své doby Beau Hillem, za kterého byla zpěvačka tehdy provdána.NO SWEAT - Heart And Soulhttps://youtu.be/ZLv2Zyj6g6MS albem Crazy World německých SCORPIONS si Olsen splnil svůj cíl zlaté desky a proto si mohl dovolit produkci neznámé irské kapely. Proč ne, když nad kapelou držel ochrannou ruku samotný Joe Elliot z DEF LEPPARD. Ani to však nepomohlo a deska přes svoje kvality propadla.LYNCH MOB - Tangled In The Webhttps://youtu.be/YMlVTfD6LKANa druhém albu amerických rockerů byl vystřídán zpěvák. Oni Logan byl nahrazen Robertem Masonem. Olsen vzpomíná na Masona jako na famózního zpěváka, který měl ze začátku velké problémy se zpěvem ve studiu. „Cítil se zastrašeně a proto byl přizván Glenn Hughes a všechny party zpíval s ním a uklidňoval ho. Stačilo pár poplácání po zádech a palců nahoru, aby Mason nabyl ztracené sebevědomí a nazpíval svoje party“.AXXIS – Idolatorhttps://youtu.be/dx8a-gj-35kNěmecká kometa melodického heavy rocku stála po třech úspěšných albech na rozcestí. Kapela Olsena chtěla už na album The Big Thrill, ale nepovedlo se a zlanařila ho až na desku následující. Matter Of Survival se na Olsenův popud pokoušela reflektovat současné trendy na scéně a nabídla jakýsi alternativní rock. Němečtí fans však byli neúprosní a když nedostali svojí porci melodiky, desku nekupovali.Keith Olsen Interviewhttps://youtu.be/knBWiyjiGfYA pokud jste došli až sem, jako odměnu pro vás mám hodinový pokec s Keithem. Probírá se jeho dětství a jak se dostal k hudbě a za mixážní pult. Nesmí chybět vousatá historka, kde poznal duo Buckingham/Nicks a jak probíhaly jejich námluvy s Mickem Fleetwoodem. Jasně že nechybí Ozzy a Zakk Wylde. GRATEFUL DEAD je věnováno zbytečně mnoho drahocenného času. Skvělé historky s WHITESNAKE o vokálním kouči, který nakráčel do místnosti a s ledovým klidem řekl Coverdaleovi, že zpívá hrozně a už nikdy nebude zpívat. Velmi zajímavé je místo, kde se řeší John Sykes a mnoho dalších příhod z nahrávání. Na závěr se lehce proberou hardrockeři LYNCH MOB. Příjemná hodinka.Záměrně jsem se zaměřil na méně známá alba, ale jde jen o střípek jeho práce. Přímo produkoval více než 125 desek a jeho práce se objevuje na 500 albech! (nejzásadnější alba http://pogologoproductions.com/discography/)V druhé půlce devadesátých byl Keith Olsen najat profesionálním výrobcem zvukových zařízení - společností Mackie Designs (https://mackie.com/), aby pro ně navrhoval a vyvíjel produkty.Začátkem tisíciletí byl zvolen do rady Pacifické divize společnosti N.A.R.A.S., která spravuje ceny Grammy a měl na starosti autorské právo.Co dělá poslední roky, není tak lehké dohledat, nicméně poslední umělci se kterým spolupracoval jsou pop diva jménem Cleo Alexandra a AOR projekt ROCHA UNUM.Úplně poslední info na jeho webu popisuje mozkovou a srdeční příhodu jeho manželky, kterou se naštěstí podařilo zachránit.Pravděpodobně se tedy stará o svojí paní a užívá vydělaný peníz.Přes 110 milionu prodaných alb a 6 cen Grammy.Dámy a pánové, mistr Keith Olsen.http://www.crazydiamond.cz/overkill_destruction_flotsam_and_jetsam_jablonec_nad_nisou_eurocentrum_21zari2019_koncert/1870http://www.crazydiamond.cz/overkill_destruction_flotsam_and_jetsam_jablonec_nad_nisou_eurocentrum_21zari2019_koncert/1870janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Rozhodně zajímavý výlet. Mini-busem jsme dorazili do Jablonce nad Nisou coby dvacetičlenná skupina plzeňských thrash fans zhruba okolo čtvrté odpolední. Centrum severočeského města postavené na kopcovitém terénu určitě zaujalo. Čas na aklimatizaci byl využit pobytem ve dvou místních pohostinstvích. Ostatně na náměstí zrovna probíhal nějaký cvrkot a tak bylo všude lidí plno. Vzhledem k nápadnému houfování metalistů muselo být místním brzy jasné, že se někde poblíž koná koncert daného ražení. Okolnostmi cesty nechci zdržovat a vrhnu se tedy rovnou na report z koncertu. Do sálu vcházíme jen krátce před osmou hodinou, když už z pódia duní rychlý nářez od jedné z old schoolových extratříd. Stále tak nějak podceňovaná arizonská úderka FLOTSAM AND JETSAM se mě vlastně jevila jako osvěžení večera, neboť jejich skladby vykazovaly znaky svědčící o spojitosti s klasickým heavy metalem a celkově vlastně přesahovaly o něco užší a vyprofilovanější thrashmetalový rámec. Docela lituji, že jsem díky vysedávání v blízké restauraci nestihl jejich set celý. Konkrétně jen šest skladeb z devíti. Jejich vystoupení mělo náboj, krásně čistý zvuk a celkově velmi dobře šlapalo. Nejmelodičtější vystoupení večera mne osobně bavilo i díky samotnému stylu, který se vykazoval velkým zastoupením vysokých vokálů, melodických linek, sól a kytarových kejklí. Zkrátka noblesa. Přes všechny tyhle indicie platí Arizoňané stále za mistrovský thrash metal, což potvrzovaly jak novější power-metalové skladby „Demolition Man“ a „Iron Maiden“, tak pradávné nařezané klasiky „No Place For Disgrace“, „Hammerhead“ či „I Live You Die“. Nestárnoucí kytarista Michael Gilbert se ukazoval jako persona, na které skladatelský rukopis kapely stojí a padá, jeho výstavní hra je totiž spojena s většinou kariéry FLOTSAM AND JETSAM  a to již přes tři dekády, navíc Eric AK platí za vokální žánrový drahokam, jaký by této ne zas až tak známé klasice mohl leckterý jiný soubor závidět, nicméně je třeba říct, že celý kvintet šlapal naprosto ukázkově a svým bezchybným programem celý večer osvěžil.DESTRUCTION dle předpokladů také nezklamali. Vlastně se mě jejich současný čtyřčlenný line-up velmi pozdává, zvuk těmito změnami získal na plnosti a i ona nová dvojka – jmenovitě bubeník Randy Black a kytarista Damir Eskič, má potenciál zvuk německých veteránů posunout. Oproti srpnovému vystoupení na Brutal Assaultu došlo k jediné obměně v rámci set-listu, konkrétně skladba „Life Without Sense“ byla v Jablonci nahrazena divokou „Eternal Ban“ ze stejné desky, tedy albové klasiky z roku 1986 „Eternal Devastation“. Jinak se hrálo zcela v totožném duchu a řekl bych i pořadí songů. Po známém intru tak Schmier a spol. zahájili koncert neoblomným pilovitým riffingem - skladbou „Course The Gods“, po které následovala „Nailed To The Cross“, jako třetí přišla na řadu titulka z novinky „Born To Perish“. Vrcholem koncertu byla další velká klasika „Mad Butcher“, kde jsem si vyloženě užíval onu druhou část s mnoha kytarovými breaky a s dlouhým kakofonickým sólem, tentokrát v podání Damira Eskiče. Koncert šlapal, měl potřebnou agresivitu a nasazení, zvuk byl z mého pohledu naprosto v pořádku. Po „Eternal Ban“ přicházejí další kousky z novinky - „Inspired By Death“ a singlová „Betrayal“. Závěrečná třetina je znovu mocná a riffové hody v ní jako vždy řídí největší kytarová bruska a zároveň nejmenší účastník večera - týpek born for DESTRUCTION - Mike Sifringer. Dočkáme se tak záhy „Butcher Strikes Back“, „Thrash Til´Death“ a samozřejmě památné „Bestial Invasion“. Pro DESTRUCTION budu mít vždy slabost, takže potvrzuji, že v Jablonci předvedli další ze svých skvělých nářezů. Ovšem obratem rovněž dodávám, že stejně jako před osmi lety v Brně, byli i zde překonáni hlavní kapelou, a tou byli na obou místech američtí OVERKILL.Zelená legenda z východního pobřeží Spojených států amerických neponechala nic náhodě a po lehce delší přestavbě pódia vlítla do diváků silou orkánu. Chvílema mě připadalo, že se OVERKILL snaží překonat světový rekord v hlasitosti koncertního vystoupení. Ani nevím kdo jej dnes v Guinessovce drží, ale pamatuji doby, kdy to byli MANOWAR a před nimi nějaký čas také MOTÖRHEAD. Sound amerických klasiků thrashe byl v průběhu prvních skladeb neskutečně přeřvaný a přecházel až za hranici fyzické bolesti, což se později ustálilo a ve výsledku, při vyladění čistoty, mělo vše parametry zkrátka hlasitého, ale obstojně ozvučeného představení. OVERKILL jsou stále kapelou, od které jejich fanoušci ví co asi tak čekat. Divoký průlet thrashovým portfoliem zahrnoval, jak položky náležící k albové novince „The Wings Of War“, tak mnoho klasik z nejstarších alb i velmi oblíbených stěžejních kusů z poslední desetiletky. Vlastně mohu potvrdit, že OVERKILL hráli z každé desky svého prvního desetiletí po jedné skladbě, tedy s výjimkou debutu, který byl poctěn zastoupením hned dvou položek (kromě tradiční „Rotten To The Core“ umístěné v přídavku, zazněla i výstavní titulka „Feel The Fire“ ovlivněná cupitavou bojovností ranných IRON MAIDEN). Bobby Blitz Ellsworth vřeštěl jako smyslů zbavený a při věku šedesáti let nepřipomínal ani náhodou budoucího důchodce. Spíše je to ten typ frontmana a burcíře, který je inspirován gumovým neposedou Iggym Popem. Na rozdíl od jiných frontmanů si Bobby nechává zajít chuť na nějaké pódiové tanečky nebo jiné hopsání a vždy, když má odzpíváno, mizí v zákulisí, aby se mohl krátce zregenerovat a vydýchat či napít. Dělal to tak prostě furt. Na rozdíl třeba od Bruce Dickinsona, který je schopen v momentech kdy nezpívá předvádět na pódiu třeba pohyby, jakými se vykazují při závodech např.rychlobruslaři, působí Bobbyho show stroze a punkově. OVERKILL jeli jako velmi dobře namazaný stroj, takže mohu potvrdit, že znovu, jak legendární basák a zakládající člen D.D.Verni, skvělý kytarista Dave Linsk a jeho čerstvě ostříhaný kumpán Derek Tailer, odvedli ten večer skvělou práci. Zvláštní pochvala patří nové posile u bicích, kterou je Jason Bittner, neboť ten dokázal u kapely udržet svými předchůdci vysoko nastavenou laťku. OVERKILL tedy naprosto vraždili. Neopomněli zahrát tři věci z novinky (úvodní „Last Man Standing“ byla záhy doplněna ještě „Head Of a Pin“ a na samotný závěr všech přídavků zazněla ještě hardcore zdravice z New Jersey - „Welcome To the Garden State“), celou řadu svých velkých klasik v čele s songy jako „Hello From The Gutter“, „Elimination“ nebo třeba titulní skladbou z alba „Horrorscope“, která se mě ostatně jevila jako jeden z absolutních vrcholů večera. Dusivé riffy, těžký sound a ponurá atmosféra doprovázející ne úplně rychlé tempo tohoto songu, co se svou podstatou vyjímal a stal se nejlepší položkou setu. Velmi úspěšné období posledních pěti řadovek reprezentovaly dnes už klasické songy typu „Electric Rattlesnake“, „Bring Me The Night“, „Ironbound“ nebo „Mean, Green, Killing Machine“, naproti tomu experimentální devadesátky byly zastoupeny hymnami „Bastard Nation“ a „Under One“ (období mezi roky 1994-2010 bylo však zcela vynecháno). K mé velké radosti zazněla netradičně i vypalovačka „Deny The Cross“ z mého velmi oblíbeného alba „Taking Over“ z roku 1987. V přídavku pak nesměla chybět také punková odrhovačka „Fuck You“. Zkrátka šlo o nabušenou rychlou jízdu od začátku do konce, kde zúčastněné kapely předvedly strhující show s obstojným, i když místy přeřvaným zvukem a nasazením. Byť si fanoušci koledovali o poškození sluchu, nakumulovanou energii přijímali s nadšením a sálem tak duněl nefalšovaný thrashový nářez k radosti všech.  http://www.crazydiamond.cz/chelsea_wolfe_birth_of_violence_recenze/1868http://www.crazydiamond.cz/chelsea_wolfe_birth_of_violence_recenze/1868janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Musím přiznat, že po několika letmých ochutnávkách ze starší tvorby CHELSEA WOLFE bych určitě nečekal, jak se mě její aktuální, v pořadí již šesté řadové album bude líbit. Novinka vyšla v pátek 13. září 2019 a pravděpodobně se bude jednat o její nejúspěšnější a z pohledu hlavního proudu nejpřijatelnější materiál. Kalifornská hudebnice se totiž ve své tvorbě zbavila valné části motivů, které jí ještě před časem držely v oblasti alternativy. Změna jí však prospěla. Introvertní CHELSEA WOLFE dříve často inklinovala k hutnějšímu, co se kytar týče špinavému pojetí skladeb a onen folkový naturel její tvorby byl většinou kombinován s prvky drone, doomu či dokonce post-metalu. Zkreslené kytary na „Birth Of Violence“ už opravdu nehledejte, zde dostáváme velmi osudově znějící sbírku komorních akustických písniček, pro které je označení temného folku daleko přesnější, než jakákoliv undergroundová vábnička. Nejdůležitějším vjemem zůstává, že se tahle hudebnice odhodlala ke kroku, který jí může dopomoci k oslovení mnohem širší posluchačské základny. Nejsem sice fanouškem folku, ale v jejím aktuálním podání mne tento hudební prostor zaujal.Po skladatelské stránce jde o obrovský krok vpřed, skladby najednou, nyní již nepodpírány celou řadou podivných ruchů a abstraktních nepřehledností, získávají na větší kráse a čistotě. Předně jde totiž o přímočaré písňové motivy, nikoliv jen o deklamaci nějakého abstraktního stylového pojetí pro tzv.znalce. Současná melodika a naléhavost je na komorní novince výrazná, přesto neupadá do fáze lacinosti nebo dokonce kýče. „Birth Of Violence“ je totiž deskou dělanou s vytříbeným vkusem a potenciálem. Ne nadarmo mě v souvislosti s tímto albem napadají odkazy na někdejší tvorbu punkové básnířky Patti Smith z druhé poloviny sedmdesátých let, či dokonce některé famózní milníky hnutí grunge. Ano, i akustické desky mohou mít blízko k rock´n´rollu. Je v tom zkrátka velká autenticita. Najednou vám při poslechu alba připadá, jak jednoduché je nahrát generační desku. Ne, opravdu není, ta chemie se totiž občas vyjevuje až následkem tvrdé dřiny předchozích let. Je nespornou pravdou, že i s velmi malým počtem nástrojů jde docílit velkých věcí a „Birth Of Violence“ je toho náležitým důkazem. Dost dobře si nepamatuji, kdy se nějaký umělec blýsknul podobně minimalistickým dílkem. Takovým, kde by jedna famózní tříminutová písnička střídala další, navíc celek tvoří jakýsi post-apokalyptický osudový monolit. Ve zpěvu této americké valkýry není stopy po nějakém přehrávání, skladby jsou zkrátka přirozeně odzpívány s prožitkem a její dříve obskurní a nepředvídatelné hlasové prostředky se zde jaksi nedostavují. Vše působí odlehčeněji, aniž by to ztrácelo na uměleckém sdělení. Pravděpodobně to byl naposledy (tedy z velkých hudebníků kultury rocku) především Australan Nick Cave (či Britka PJ Harvey), kdo přišel s podobnými milníky na hranici temného folku a komorně pojaté rockové alternativy. Můj názor je ten, že na tomhle osudovém requiem za zrod násilností je dojem jaksi stejně silný, což budiž přičteno i vkusným aranžím (smyčce, klávesy, všechny decentní podkresy).První strana vinylu (díky našim DayAfter Records už jej mám deset dní doma) nemá slabšího místa, takže ačkoliv byly vybrány do role singlů první dvě položky, konkrétně „The Mother Road“ a „American Darkness“, mě se ještě o něco více líbí špinavě pojatý country kytarový zvuk v „Deranged For Rock N´Roll“ či procítěnost titulní skladby, kterou dost možná považuji za jeden z vůbec nejlepších songů na desce. Asi nejvýraznější temnota přichází s „Dirt Universe“ a třeba prostřednictvím následující „Little Grave“ si člověk nemůže nevzpomenout na vlnu amerických písničkářek šedesátých let. Nejsem fanouškem folku, nikdy jsem jím nebyl, ale musím uznat, že se CHELSEA WOLFE povedlo složit mistrovský kousek, od kterého se nemám šanci odtrhnout. http://www.crazydiamond.cz/tarja_in_the_raw_recenze/1866http://www.crazydiamond.cz/tarja_in_the_raw_recenze/1866hackl@volny.cz (Pekárek)Operní (klasický) vokál je nejtěžší pěveckou technikou. Jde o dovednost, kterou si talentovaný zpěvák osvojí jen skrze náročné cvičení vedoucí k postupné transformaci a unifikaci zpívaného projevu, a to až do formy specifického hudebního nástroje. K utváření emocí v rámci odosobněného světa operního zpěvu tak dochází především na základě perfektně zvládnuté pěvecké techniky. Operní zpěvák proto potřebuje dostatek sólového prostoru k tomu, aby ji mohl ve vytříbené formě předvést. Jinak řečeno, dopad zmíněného pěveckého stylu na posluchače může být zdrcující jen tehdy, pokud interpretujete krásnou skladbu, máte dar od boha a s pomocí drilu docílíte ve svém přednesu lehkosti, která umožní hru s každým tónem. Zasadit podobný vokál nějakým smysluplným způsobem mezi metalové riffy je nanejvýš obtížné. Kytarová vrstva totiž zpravidla „zabírá moc místa“. Relativně silný vnější efekt zde tudíž nutně provází pocitová sterilita. Uvedený důsledek se dá částečně kompenzovat kvalitní melodickou složkou, do níž se může zdatný opereťák pořádně opřít. Samotné přezpívávání rockových, muzikálových a jiných standardů „exotickým“ operním hlasem mi ovšem moc smyslu nedává.Ženský hlas přitom zaznívá v metalu odedávna. Operní, resp. kvazioperní projev s falzetem se objevuje až o něco později. Jestli se něco takového poprvé ozvalo začátkem devadesátých let na albu „Gothic“ od PARADISE LOST nebo jinde, není důležité. Za podstatný lze považovat posun, který fenomén „neposkvrněného“ hlasu v nejtvrdším rockovém žánru do současnosti prodělal. Hlavový tón celé řady zpěvaček rezonuje desítkami metalových alb. Lví podíl na tom má právě Tarja Turunen. Ve své době nastavila nový level. Nejenže by se bez ní NIGHTWISH nestali tak velkou kapelou, ale právě ona strhla z klasického zpěvu nálepku občasné atmosférické kulisy, popř. sparinga uhlazeného growlu z pohádky Kráska a netvor. Zkrátka dokázala, že v rockové hudbě může klasický pěvecký styl sehrávat o něco důstojnější a atraktivnější roli. Časy se změnily. Tarja už dávno není ani nástrojem, ani následovníkem Tuomasových megalomanských vizí, v nichž krásná ledová královna pomalu taje a stává se čímsi rozmělněným, neškodným, poslušným a spolupracujícím. Postoupila dál, přičemž stále cílí na rockové publikum, resp. otevřené rockové publikum, připravené nasát nejen přímočařejší postupy a melodie. Nové album „In The Raw“ je toho, myslím, dobrým příkladem.Už delší dobu jsem chtěl některou ze sólových desek finské pěnice zkusit. Pravda, od umělkyně odkopnuté NIGHTWISH, jejíž kariéru příkladně spravuje manža, jsem vlastně nic moc nečekal. Něco jsem však podcenil. Po opakovaných posleších její nové desky nemohu prohlásit nic jiného, než že nastíněný pracovní model šlape i se starou zátěží, nebo že je Tarja opravdu cílevědomou ženskou, která si kolem sebe dokáže udělat pořádek. Nejspíš se jedná o kombinaci obou faktorů. Z „In The Raw“ se totiž line sympatický gothizující pop rock, šmrcnutý neurážejícím elevator metalem modernějšího střihu. Dojem z úvodních okamžiků přitom nebyl kdovíjaký. První kytarové tóny „Dead Promises“ slévající se do působivého harmonického proudu zněly ještě v pohodě. Tarjina vzdálená ozvěna naproti tomu zaváněla falší a měkko-tvrdý – co do komprese samozřejmě přepálený – zvuk z dílny zkušeného Tima Palmera mě neoslnil. Kombinace něčeho, co se blíží divnému mixu Halfordových FIGHT s CRADLE OF FILTH rozhodně není tím pravým ořechovým. Skladba začala pomalu zářit až s nástupem decentního popového zpěvu doprovázeného rozloženým kytarovým akordem. Refrén se povedl také, i když podobné se ve skandinávských zemích váží na tuny. Pochválit za výpomoc bych měl také alfa drsňáka (romantičtí netvoři už jsou dávno out) Björna Strida. Instrumentálním výkonům není co vytknout. I když je každá skulina vyplněna nějakou tou montážní pěnou bohatého aranžmá, výsledek zas tak přeplácaný není. Hlasy bezpochyby vládnou. Solidní produkce obrušuje hrany a vcelku úspěšně eliminuje pocit z určité seskládanosti a sestříhanosti materiálu.S hitovkou „Goodbye Stranger“, kterou svým hlasem ozdobila hostující Cristina Scabbia, se dostavil dokonce jakýsi groove. Valící se rytmika tvoří výborný podklad pro kytarové hrátky všeho druhu a silný refrén. Podmaz, který se pod ním nezadržitelně valí, dostává až black metalový ráz. Skvělá věc. Tarja nejenom zde využívá vštípené techniky k silnému a formálně velmi dobrému zpěvu, který s operou zas tak moc společného nemá. Pro některé posluchače možná zklamání, ale právě tudy vede cesta. Pokud by byly třeba „Railroads“ a pár dalších písní zcela izolovány od prosakující operní manýry, vyzněly by lépe, např. jako krásná balada „You and I“. Jakmile ze solidního poprockového songu odchází průměrná operní složka, přicházejí prostě opravdovější emoce, což nejlépe vyniká ve chvílích, kdy se zpěvu ujímají hostující zpěváci. V epické „Silent Masqurade“ tedy nejsme svědky odezpívané operní árie, které sekunduje vypjatý vokál Tommyho Karevika, jako spíše euro metalového pěveckého souboje, jemuž nechybí výrazová síla. Druhá polovina alba je vůbec zvláštní, neobsahuje jasný hit, působí intimněji a temněji. Možná by si zasloužila důkladnější rozbor. Vrchol desky každopádně představuje zasmušilá „Spirits Of The Sea“. Zas jednou se potvrdilo, že nejlepším podkladem pro klasicizující vokál dokáží v tvrdší rockové hudbě obstarat jen prostorné doomové plochy. Třeba bývalý zpěvák CANDLEMASS, Messiah Marcolin, by o tom mohl vyprávět. Zmíněná skladba má však kupodivu blíž k PSYCHOTIC WALTZ. Tohle teda funguje také, Tarja září. Čumím a bez váhání přihazuju deset procent navíc. Fanoušci ať si přihodí ještě jednou tolik.http://www.crazydiamond.cz/tom_keifer_rise_recenze/1864http://www.crazydiamond.cz/tom_keifer_rise_recenze/1864janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Někdejší lídr kapely CINDERELLA dlouhá léta neměl pomyšlení na návrat do hudebního dění, neboť smýkán (nejen) velkými problémy s hlasivkami, ale i dalšími ranami osudu stárnoucího muzikanta, zkrátka nenalézal potřebný energetický pramen. Před pěti lety se mu podařilo dostat z nejhoršího, tedy aspoň do té míry, že si nahrál svůj sólový debut a vyrazil na turné, dokonce skoro po třiceti letech i do Evropy. Debutová sólová deska „The Way Life Goes“ na jednu stranu překvapila zajímavým skladatelským vkladem a svým dřevním  naturelem, avšak rovněž potvrdila to, o čem se do té doby vedla jen šeptanda. A sice, že už to s Keiferem pěvecky asi nikdy nebude úplně ono. Materiál jevil známky sympatického vzorku americké rock´n´rollové hudby, kde nebyla nouze o folkové, blues, country a boogie prvky. Novinka „Rise“ dává od prvního momentu najevo, že by se Tom Keifer rád po letech do své tvorby opřel trochu více zostra, skladby působí hřmotněji, značně  poznamenány zvuky kvílících slide kytar (zejména songy typu „Untitled“ jakoby inklinovaly k tomu, co Toma charakterizovalo od nepaměti) a i jeho hlas zde touží po více frenetických momentech, bohužel však musím druhým dechem dodat, že pouze touží, protože výsledek působí vlastně docela rozpačitě. Je zkrátka znát, s čím jeho hlas v době nečinnosti zápolil. Jeho poničenost však není jediným neduhem nového materiálu.Co mě při poslechu nového materiálu napadlo hned s prvními zpívanými motivy, byla současná zdevastovanost Tomova dříve ryčného chrapláku, který je na novince v mnoha okamžicích vyloženě přes sílu tlačen do poloh, na které zpěvák po prodělaných komplikacích už nikdy nemůže mít. Je to škoda, protože energickým skladbám právě současná forma Keiferova hlasu nepomáhá. Ona vlastně ani zvuková a produkční stránka díla není valná, nahrávka působí lacině, narychlo spíchnutě a hlavně zvukově přeřvaně - rozparáděné kytary tu a tam přecházejí až do hlukového praskání, navíc se nepovedlo dát dohromady zas až tak silnou sbírku skladeb. Když pominu několik vcelku příjemných ale nikterak překvapivých balad, povzneseme se nad výše zmíněnou kovbojskou dusárnu „Untitled“ a nebudeme přeceňovat např. obstojný refrénový chorál „Life Was Here“, z jedenácti položek narazíme na pouze jedinou bez spekulací bombovní vypalovačku - „All Amped Up“. Ta připomene dravé časy počátků Tomovi někdejší Filadelfské kapely a je ji možné rovněž chápat jako song inspirovaný u Australských nezmarů AC/DC. Pak zde jsou další blues rockem prosáklé fláky jako „Touching the Divine“, „The Death Of Me“ nebo „Hype“, jejichž vyznění však poznamenávají všechny nedostatky, které zmiňuji výše v textu a pojetí tak v jejich případě přebíjí obsah. Keiferův hlas dnes zkrátka nemá na drásavé písně s inklinací k hair-metalu dostatek zdraví.Jak už jsem zmínil, jsou zde i balady jako „Waiting On The Demons“, „Rise“, „Taste For The Pain“ nebo osobní „You Believe In Me“, ale ty nemohou výsledný dojem z alba zvrátit, jakkoliv mě vlastně nevadí. Co zde vadí nejvíce, je asi ta přemíra snahy a tlačení se do poloh, na které dnes již tento muzikant hlasově nemá. Škoda, vždyť komornějším country materiálem by si tento blues-rocker a srdcař prakticky neublížil.http://www.crazydiamond.cz/metalova_kapela_desetileti_2010_2019_asylum/1862http://www.crazydiamond.cz/metalova_kapela_desetileti_2010_2019_asylum/1862nobody@nothing.com (Stray)Za několik měsíců nám končí desetiletka, takže jsem jednoho krásného zářijového dne dostal nápad na napsání své dvacítky nejoblíbenějších METALOVÝCH kapel, vybraných dle svého vkusu a dle jejich fungování v období mezi roky 2010-2019. Dvacátá léta 21.století už pomalu klepou na dveře a tak je v tomto směru čas akorát začít právě uběhlou desetiletku rekapitulovat. Skutečnost, že do konce roku zbývají ještě necelé čtyři měsíce určitě neovlivní mé rozhodování v kategorii kapel napříč světovou scénou, na to mají umístění za sebou u mne vcelku náskok. Podobných tématických tabulek na podzim přijde ještě několik. Jako dodatek bych chtěl zmínit, že jsem vybíral na základě mírného kompromisu svých preferencí a rovněž úspěšnosti dané skupiny. Zkrátka se to muselo sejít v obou případech. Úplně neznámá a pro mne oblíbená kapela by se zkrátka neumístila (sakra mám vůbec takovou?):-), stejně tak velmi oblíbený band, který kromě faktu, že je v globálu celosvětově populární, jinak skoro vůbec nemusím. Tabulka navíc neobsahuje ani světové špičky spadající spíše do kategorie ROCK jako QUEENS OF THE STONE AGE, ALICE IN CHAINS, JACK WHITE, A PERFECT CIRCLE, STEVEN WILSON, FOO FIGHTERS, THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, a jiné ... zde je tedy první letošní žebříčkové Asylum v podobě metalové dvacítky.01. místo OPETHŠvédové se v uplynulém období pod vedením Michaela Akerfeldta poměrně nenásilně přetransformovali z kapely, která už kdysi dávno v devadesátých letech pojila charakteristické deathmetalové indicie s progresivními postupy, v muzikantsky nadmíru dospělé a sebevědomé těleso, jenž dlouhodobě dokazuje, jak miluje art-rockový retro sound sedmdesátých let. Nenechte se však mýlit, OPETH neprovozují žádnou starobu, ale působí jako velmi autenticky znějící a nanejvýš perfekcionalistický artefakt metalové současnosti. Tolik vzdáleni od bombastického symfo-kýče patří bezesporu k drahokamům scény. Z mého pohledu, hlavně díky studiovým albům „Pale Communion“ a „Sorceress“, živáku „Garden Of the Titans“, ale také díky právě vycházející a zaručeně skvělé (jak hádám dle ukázek) :-) novince „In Cauda Venenum“ se jedná pro mne o jednoznačně nejlepší světovou metalovou kapelu z let 2010 až 2019.02.místo ENSLAVEDAsi nejkomplexnější black-metalové těleso poslední dekády má sice svou bohatou historii a patří k nezmarům progresivní větve severské scény, ale dle mého ona řada čtyř naprosto luxusních řadovek, vydaných v této dekádě, dělá z ENSLAVED vládce norského prostoru. Pětice nejenže vrhala každé dva až tři roky na trh album, které směle aspirovalo na nejlepší žánrovou nahrávku roku, ale působila bez únavy i co se týče koncertních aktivit. Důležitý je i onen výše zmíněný progresivní naturel a umělecká nespoutanost, co tvorbu bergenských ďáblů nejen v poslední desetiletce provází.03.místo MASTODONDřevorubci z Atlanty patří už mnoho let k stálicím americké metalové scény a právě v této pomalu končící dekádě potvrdili své výsadní postavení třemi lahůdkovými řadovkami. Že jsou mistry v realizování divotvorných studiových představ, to se ostatně už dávno ví. MASTODON se postupem doby stali o něco melodičtějšími a přístupnými širším posluchačským vrstvám a ještě ke všemu neztratili nic ze své zajímavosti, naopak jejich nahrávky patří stále k tomu nejdobrodružnějšímu, co progresivně metalová a stoner-psychedelická scéna nabízí. Škoda jen, že koncerty většinou nepotvrzují potenciál těchto jižanských muzikantů. Možná je to složitostí partů uvnitř jejich skladeb, které naživo dojem spíše brzdí.04.místo GOJIRADuplantierové jsou asi vůbec nejvýraznějšími skokany v top dvacítce. Odhaduji, že před dekádou by se do ní francouzská GOJIRA určitě nedostala. Jejich vývoj od nařvaných riffových alb z první dekády po přelomu milénia, k současné a mnohem přístupnější podobě, s dostatečným charismatem svých poněkud hypnotizujících písní, z nich činí jedny z největších hrdinů nové metalové generace, což ostatně potvrdilo i poslední, více než dva roky staré album „Magma“. Na nástupce se stále se zatajeným dechem čeká... stane se nahrávkou roku 2020?05.místo KREATORUž od předchozí desetiletky se němečtí KREATOR postupně vraceli ke svým ztraceným metám z počátku devadesátých let. Dnes bych řekl, že Milleho boys zažívají už nějakých sedm let svůj druhý vrchol kariéry. Nejenže jsou jejich novodobá alba vynikající a mohou se měřit se starou tvorbou, ale kapela se dnes těší po světě opravdu velké popularitě a jejich koncerty platí za bombastické svátky metalu. S výjimkou HELLOWEEN snad žádná jiná kontinentální kapela z osmdesátých let (nepočítám li samozřejmě britské vládce IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST) nemá dnes podobně výsadní postavení. Nová alba jsou melodičtější, epická, přitom mají stále parametry vrcholné thrashové řezničiny.06.místo OVERKILLNewyorští dělníci thrashe vyloženě opanovali právě proběhlou desetiletku. Řekl bych, že tohle období patřilo jim skoro jako žádné jiné před tím ( s výjimkou osmdesátých let). Však vzpomeňme, jakým opětovným návratem mezi elitu byla pro ně šestnáctá řadová deska „Ironbound“ v roce 2010. Mě osobně právě OVERKILL v tomhle období přesvědčovali ještě asi pětkrát prostřednictvím svých nadupaných živých show, které jsem měl možnost vidět. Ať už se jednalo o festivaly (2xBrutal Assault, 1xMetalfest) nebo kluby (Fléda v Brně, Meetfactory v Praze) nikdy zkrátka nezakolísali a jeli s nasazením hudebního dynamitu.07.místo TESTAMENTPoslední sestava jedné z nejpamátnějších thrashových úderek osmdesátkové scény z Bay Area je už několik let plná hudebních superstars toho nejtěžšího kalibru (však uvažte nad spojením veličin jako Chuck Billy, Eric Peterson, Alex Skolnick, Steve Digiorgio nebo Gene Hoglan) a vlastně i ona dvě řadová alba vydaná právě v průběhu končící dekády svědčila o obstojné formě, i když úplně neskolila, záleží jakou perspektivou se na ně kouká a s čím jsou vlastně  porovnávána. TESTAMENT to neměli nikdy snadné, protože si právě na nich každý musel najít nějaký nepodarek. Z mého pohledu jsou však daleko před pelotonem a v rámci žánrové škatulky se s nimi může měřit jen málokdo. Největší zbraní TESTAMENT jsou určitě venkovní koncerty na velkých letních akcích, kde mě několikrát přesvědčili o své nebývale silné produkci a špičkové muzikantské výbavě.08.místo KORNPro kalifornské nestory nu-metalu KORN mám zkrátka slabost už od časů produkcí Rosse Robinsona. Přestože tu byl v roce 2010 ne zcela dořešený návrat ke kořenům, záhy však promptně vystřídaný jakoby hrozně cool materiálem s prvky dubstepu, na což posléze kapela navázala třemi poměrně zdařilými alby, které spojovaly letité vlastnosti KORN s okázalou hitovostí a moderním zvukovým pojetím, nemohu říct, že by invence vyvanula. Mám prostě za to, že i když KORN budí někdy dojem, že se nachází v prapodivném bezčasí, je na ně vždycky spoleh. I jejich nejslabší alba patří vždy ke špičce. Odsoudit je z mého pohledu totiž může jenom člověk, který jim skutečně nikdy nefandil. A koncerty KORN? Ty prostě žeru.09.místo ARCH ENEMYMnohými zbožňovaní, ale v posledních letech i mnohými zapovězení švédští (pardon... dnes již spíše mezinárodní) hrdinové, jejichž nařezaný melo-death v sobě pojímá celou řadu klišovitých i na druhou stranu pozoruhodných partů staré heavymetalové školy, v případě ARCH ENEMY hozených logicky do většího extrému. S modrovlasou kráskou Alissou White-Gluz je tento all stars band v centru pozornosti ještě mnohem více, než tomu bylo kdysi s Angelou Gossow. Na druhou stranu musím říct, že přes nesporné kvality všech přítomných hudebníků se ARCH ENEMY stále nedaří u mnohých metalových fans zaplašit myšlenky na marketingově vyhnaný pseudo-zázrak. Pokud je o nějaké tvrdé extrémní kapele možné prohlásit, že své aktivity dokonale zužitkovala v komerční efekt, pak v první řadě je to případ ARCH ENEMY. Mě však podobné dedukce nezajímají, jelikož vím o koncertních kvalitách Amottovi znormalizované mašiny na tvrdý heroický metal.10.místo JUDAS PRIESTI když to vypadá na definitivní konec Glenna Tiptona v řadách JUDAS PRIEST, ocelová legenda rok a půl zpátky vyrážela dech. Jsem rád, že jsem ještě jednou zažil tak velkolepý albový návrat v podobě poslední řadové desky z roku 2018. Nevím, jak svou budoucnost britská metalová stálice vidí bez svého zřejmě nejdůležitějšího člena, hlavního skladatele a kytarového pilíře, ale s velmi dobře přijatým Richie Faulknerem má jejich budoucnost alespoň nějakou naději. O právě probíhající formě kapely vlastně svědčí zejména poslední řadovka „Firepower“, což je skutečná jízda ohněm, jakou od nich asi už nikdo nečekal. Rob Halford šlehající slovy a diktující božský metalový recepis, jako v časech „Painkiller“, to se mně zkrátka nikdy neomrzí.11.místo ANTHRAXPro mne určitě už pár let nejpodnětnější a nejživotaschopnější kapela z Velké thrashové čtyřky. Nejenže se ANTHRAX vrátili s dvěma supráckými alby nazpívanými opět Joeym Belladonnou, ale prostřednictvím těch zhruba osmi koncertů, které jsem od Sonispheru v Milovicích v roce 2010 od nich viděl, dokázali, že jim koncertování svědčí, a že pod vedením kytarového lebkouna Scotta Iana zkrátka a dobře nestárnou. Jedinou výtku tak směřuji k téměř neproměňovanému setlistu jejich koncertních programů. Ale měňte něco, co prostě baví.12.místo SATYRICONZdá se, že Satyr a Frost se dokázali vypořádat i s těžkostmi v podobě frontmanovi nemoci a i v posledních letech vstoupili mezi aktivní jednotky norského (stále ještě) black metalu. Obě alba vydaná v této dekádě rovněž potvrzují vysoký standard jejich na kost ohlodaného dřevního stylu, který mnohdy i přes svou zvukovou úspornost odhaluje znamenité skladatelské řemeslo. Démonická dvojka hudebníků, démonická dvojka alb. SATYRICON jsou jednou z několika málo kapel, na jejichž koncerty se vždy rád podívám a nikdy mne neomrzí.13.místo CARCASSPřestože bych zpětně jejich comebackové album označil za poměrně nepřekvapivé a docela normální, jsou zde dle mého CARCASS na správném místě, neboť jsem je měl možnost už pětkrát shlédnout naživo a potvrzuji, že jejich koncerty jsou ukázkou nejen špičkového muzikantského řemesla, ale nesou i silný osobnostní otisk těchto legend britské chirurgie. Zkrátka šlechtěný kov a ostrý skalpel scény, který na pódiu vždy působí neuvěřitelně lehce a přirozeně, asi jako když se letitá kapela svou hudbou vyloženě baví a užívá si v ní každý tón, každou vyhrávku, úder do bicích či chraptivý výkřik, přesně tak jsem to vnímal od nich i letos na Brutalu Assaultu, kde vystoupili již počtvrté a pokaždé patřili k nejlepším.14.místo AT THE GATESKdyž Tompa před deseti lety zavelel k návratu, asi nikdo netušil, jak noblesně se tahle neo-thrashová bruska vypořádá se svou novou existencí. Koncerty jsou skvělé, plné nahromaděné energie a vitality, no a co se týče desek, také se v případě obou ponávratových nejedná o žádné béčkové záležitosti. Pro mne jsou AT THE GATES sázkou na jistotu, kterou mám dnes prostě o něco výš než celou řadu slavnějších a větších metalových institucí z jejich domoviny. Je jedno, zda-li se jmenují AMON AMARTH nebo IN FLAMES. 15.místo BEHEMOTHPolákům tahle desetiletka prostě přála, jakkoliv si myslím, že jejich popularita lineárně rostla už dekádu či dvě před tím. BEHEMOTH jsou asi vůbec nejokázalejší grupou současnosti v oblasti temného extrémního metalu. Jejich cesta potvrzuje vysoké ambice jejich lídra. Nergal nejenom že se dokázal vysekat z těžké nemoci, která mu byla v roce 2010 diagnostikována, ale doložil záhy po léčbě album, kterým se polská harpie posunula doslova a do písmene na piedestal světové scény. Zejména díky „The Satanist“ tak náleží polským BEHEMOTH místo v mé první dvacítce.16.místo  SOILWORKTento poklad ze Země tří korunek platí stále za komerčně ne zas až tolik doceněný artefakt scény ze severu Evropy. Jde o kapelu, která již před dvaceti lety stála vzorem pro pozdější vlnu amerického metalcoru či melodického neo-thrashe. Jejich alba si už dvacet let drží vyrovnanou a hlavně vynikající úroveň a patří ke světové špičce. Je to vlastně i vokální projev Björna Strida, co této kapele pomáhá. Právě uběhlá dekáda tak byla pro SOILWORK velmi plodná a soudě dle doložených alb, tak i povedená. Žádné tápání, stále to tam je, zkrátka moderní komplexní nářez.17.místo BORKNAGARSkandinávští elfové milují zdobnost. Pohybují se na hranici mezi zvláštní odrůdou black metalu, tu a tam zkrášleného folkovými prvky a pohanskými motivy, a okázalým progresivním rockem. BORKNAGAR šlechtí, že se snaží stále svou tvorbu zdokonalovat a dělat okázalejší. Nutno přiznat, že sem jim to v posledních deseti letech velice dařilo a alba byla opravdu velkolepá, ale také skladatelsky podnětná, bez stopy kýče. Nějací DIMMU BORGIR by jim mohli vlízt na záda. Vyvrcholením se má stát právě nyní netrpělivě očekávaná novinka „True North“. Věřím, že to bude velkolepá jízda, protože to, co kapela předvedla na dvou předchozích albech, bylo prostě a jednoduše báječné.18.místo  METALLICA Co by to bylo za můj žebříček, kdyby v něm chyběla americká METALLICA? Osobně si myslím, že kapela už má své nejlepší roky dávno za sebou, přesto jim zde rád rezervuji jednu příčku, nedokážu totiž ignorovat své největší oblíbence ze středoškolských let. To se stává. Fenomenální čtyřka, která v průběhu šestatřiceti let ovlivnila miliony po celém světě, už je dnes prostě jinde. Na jejich koncerty konané u nás jsem chodil pravidelně na všechny, prakticky až do roku 2014, dnes už tak nečiním, ale jsem přesvědčen, že jsou stále skvělé. Docela nechápu, proč bych do žebříčku měl místo METALLICY dávat něco jako NIGHTWISH, AMON AMARTH, RAMMSTEIN, SLIPKNOT nebo dokonce SABATON? Ani SLAYER bych sem místo nich nedal. Chápete? Ani SLAYER ne!:-)19.místo IRON MAIDENRozhodoval jsem se, zda-li do první dvacítky umístím IRON MAIDEN, kteří natočili dvě docela dobré, i když ne úplně vynikající desky, a nebo dám přednost německým zasloužilým melodikům HELLOWEEN, zažívajícím nyní svůj povedený návrat Pumpkins United. Nakonec jsem zvolil Angličany, protože jsem na jejich koncertě k turné Maiden England v Praze na Slavii v roce 2013 zažil při vzpomínání na Sedmého syna vůbec jeden ze svých nejsilnějších koncertních zážitků této dekády. Tipuji, že tahle heavymetalová legenda má ještě minimálně jedno řadové album před sebou. Jaké bude, nedokážu předem odhadovat. Snad ne roztahané. :-)20.místo GHOSTOdkudsi tlačená kapela, na kterou musí být člověk prostě podvědomě nastaven. Samozřejmě že s novějšími a chytlavějšími alby je ta přístupnost pravděpodobnější. GHOST jsou subjektem zacházejícím dost často s religiózní tématikou, ale rovněž kapelou plnou nadsázky a osobitého humoru. Jak co se týče image, textů a vůbec vyznění skladeb, nemusí opravdu sedět každému. Jenže čím dál nápadněji rozvíjený hitový potenciál svědčí o skladatelské invenci a talentu. Přestože se muzikantský team za frontmanem Tobiasem Forgem celý v průběhu let obměnil a v maskách Ghoulů dnes fungují již úplně jiní hudebníci než na počátku dekády, nemám pocit, že by to s kvalitou nahrávek šlo z kopce. Pravda, mám od nich radši spíš singly než přímo alba, ale doba je rychlá, takže to nevadí. P.S.: Přestože se mě více pozdávají Stridovi THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, musím umístění v souhrnném topu, vztahujícím se k letům 2010 až 2019, odklepnout účast právě spíše GHOST.http://www.crazydiamond.cz/torche_admission_recenze/1865http://www.crazydiamond.cz/torche_admission_recenze/1865nobody@nothing.com (Sicky)Na novinku „Admission“ americkýchTORCHE jsem byl celkem zvědavý. Kvartet zvládá jak hlasitý asvižný pogo-nářez, tak pomalé táhlé vály a zrovna tak u nich neníproblém ani chytlavý hit. Záleží pouze na aktuální situaci,jaká ingredience z toho jejich metal-punk-stoner-sludge guláševyleze zrovna na povrch. Třeba druhé album „Meanderthal“ bylpřevážně garážový rock až punk, na trojce „Harmonicraft“zase kapela předvedla říznou rockovou jízdu, která měla odpicha melodie, a minulé „Restarter“ (možná i díky přestupu kRelapse) bylo z větší části valivé sludge bahno. Na novédesce jsem si tedy dovedl představit všechno možné, a protovlastně nejsem ani moc překvapený, že tam ve finále všechno také je. Album startuje energicky. Svižnávypalovačka „From Here“ desku velmi dobře rozběhne. Pak zaznídva zemitější sludge/stoner vály „Slides“ a „Submission“,které vystřídá rockec „What Was“. Následuje pro změnusmutná, táhlá „Times Missing“ s takřka doom metalovovýmiparametry a po ní přijde melodická titulní věc, která by klidněmohla zabodovat i v rádiu. Na novince se tak střídajírychlé, střední i pomalé kusy s tím, že pohromadě celoukolekci drží především zpěv a zvuk, které jsou pro hudbuTORCHE určující. Co se týče zpěvu, tak tam je jakoobvykle vše v pořádku, Steve Brooks sice není úplnědokonalý, má však specifickou barvu hlasu a dokáže do skladebdostat pozitivní energii, která nahrávky TORCHE vždy zásadnímzpůsobem nakopávala. Zvuk je ale tentokrát trochu ořech. Novinkamá (podobně jako minulá deska) hodně hrubý sludge metalovýkabát, což je na jednu stranu sympatické, protože je to prostěhukot, na druhou stranu si ale myslím, že díky němu působíhudba příliš jednolitě až nepřístupně. Onu konstantně hutnoumasu sice druhá kytara často doplňuje vyšším tónem nebodrobnou vyhrávkou, což ji trochu zpřístupňuje, celkově by aleurčitě pomohlo, kdyby mistr zvukař do té neprostupné hlasitéhradby sem tam vyvrtal díru. Kapela na desce vystřídá většinuz minulosti známých poloh, hudba šlape a žádný zásadnínedostatek se nekoná. Přesto jsem z alba trochu na rozpacích.Možná je to tím zvukem, možná ale také tím, že songy působídocela stroze. Na albu jsou sice nápady i silné melodické linky,(např. titulní věc, zmiňovaná „Times Missing“ anebozávěrečná „Changes Come“) a deska je v globále lepšínež ta minulá, ale díky příliš punkové produkci je to pořádunderground. Jak jsem naznačil výše, parta z Miami se zřejměrozhodla, nekazit firemní kulturu Relapse a radši hrát posklepních klubech hlasitý nářez, než si dát ve studiu trochuvětší práci a posunout se o level výš. Výše uvedenýpřístup samozřejmě nedělá z „Admission“ automatickyšpatnou desku, to zase ne. Album ve finále obsahuje víceméněvšechno, kvůli čemu jsem si tuhle partu oblíbil, tzn. stále jeto ten nabuzený sludge-punk-metal-rock´n´roll a stále je svýmzpůsobem unikátní. Ano, přiznávám, že jsem čekal víc av minulosti měl dokonce za to, že TORCHE mohou být, když užne noví QOTSA tak alespoň WOLFMOTHER. To se ale zkrátka neděje.Kapela i na pátém albu sveřepě jede punk, a byť se z méhopohledu jedná o nenaplněný potenciál, tak je třeba uznat, žev rámci dané scény je to pořád nadprůměr.                http://www.crazydiamond.cz/cutting_edge_progresivni_rock_z_hranic_dusevni_pustiny_rozhovor/1860http://www.crazydiamond.cz/cutting_edge_progresivni_rock_z_hranic_dusevni_pustiny_rozhovor/1860janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Bratislavská čtveřice CUTTING EDGE existuje teprve dva roky a dosud nepatřila mezi koncertně aktivní bandy. Kluci své aktivity vložili především do tvorby skladeb, které byly posléze nahrány ve studiu a jsou součástí právě vycházející debutové desky. Album „Of Mind Decay“ určitě něco do sebe má a představuje svěží skladatelský vítr, kde se v poměrně aktuální a moderní formě pojí prvky hard rocku, post-grunge a progresivního metalu do celku, který znamenitě funguje. Hudba CUTTING EDGE se určitě vyhýbá lacinosti a nepůsobí přehnaně lákavě na první dojem, ale o to je ve výsledku intenzivnější. Rád jsem tedy poskytl prostor na rozhovor tomuto slibnému projektu.Můžeš nejprve čtenářům objasnit krátkou historii kapely CUTTING EDGE a představit jednotlivé členy? Jak jste se vůbec dali dohromady? Trvalo dlouho než byla ideální sestava kompletní?Martin: Zdravím Ťa Stray. CUTTING EDGE sa začali formovať už roku 2016, teda to bol moment, kedy som doma za kompom začal komponovať prvé skladby. S naším bubeníkom Isim (Isidro Paixao – je z Portugalska) som predtým hrával v djentovej kapele DIVERGENCE, avšak tú som musel z osobných dôvodov opustit (cca 2015) a Isi ma následoval o nejaký ten rok neskôr. Keď som sa po nejakom čase po odchode vrátil k skladaniu hudby, tak som zistil, že ma ten djent/ math metal/ akokolvek inak sa tomu hovorí už vôbec nebaví, minimálne v skladateľskej rovine . V momente, ako som dal dohromady prvé demo pre CUTTING EDGE, tak som mal brutálnu radost z toho, s akým málom sa dajú spraviť dobré skladby a ako to ide ľahko. Ku mne a Isimu sa potom pridal náš spevák Maťo Sadloň. Je to Isiho kolega z práce, takže sme mali šťastnú ruku a cez Maťa sme sa dostali k Šimovi (Juraj Šima-Juriček), ktorý obsadil post basgitaristu. Regulerne skúšať sme začali až na jeseň 2017. Výsledkom je tohtoročný debut. Považujete nahrávání debutové desky za rychlé? Šlo v dané době o prioritu? Můžeš nastínit cestu, která vedla k rozhodnutí nahrát regulérní počin?Martin: To nahrávanie nebolo až tak rýchle. Trvalo nám rok než sme skompletizovali materiál na debut. Mal som demá asi 14nástich skladieb, z ktorých sme si potom vyberali tie, ktoré sme chceli realizovať na debutovom albume. Jednoducho sme si to odhlasovali. Taká „Salvage“ bola napríklad skompletizovaná asi tak dva týždne pred nástupom do štúdia. No a prečo najprv regulérny počin? Prišlo mi ako mrhanie časom a energiou plánovať koncertné aktivity, keď sme ešte ani nemali dostatok vlastného materiálu a naťahovať koncertný repertoár hraním coverov pri absencií vlastných skladieb mi je proti srsti. To je jeden dôvod – ten druhý je skôr taký sobecký z mojej strany. V bývalých kapelách som skrátka mal kurevskú smolu na to, aby sme to vôbec do štádia toho prvého albumu nejak dotiahli. Áno koncertovali sme, ale s jednou kapelou sme stihli nahrat 4 skladbové EP, aby následne došlo k takmer nekonečným výmenám bubeníkov, s druhou tiež 4 skladbové EP a z rôznych dôvodov k albumu skrátka nikdy nedošlo. Preto som tentoraz chcel mať pohromade zostavu, zavrieť sa v skúšobni, dať dohromady muziku, nahrať album a až po tom sa pustiť do koncertovania. Shimo (Juraj Šima-Juriček): Ja by som tiež nehovoril o rýchlom nahraní albumu. Mam pocit, že seriózne uvažovať o nahratí full albumu sa začalo až po mojom príchode, teda v čase, kedy boli všetky posty personálne obsadené a veci mali šancu sa hýbať správnym smerom. To znamená že sme začali na pomery väčšiny porovnateľných kapiel seriózne skúšať, počúvať Martinove demá, pomerne skoro selektovať čo chceme na album a čo sa naň nehodí, a tak sme nemuseli cvičiť až tak veľa songov, poňali sme to z poslucháčskeho hľadiska – lepili sme dokopy skladby ktoré nám nejak prirodzene spolu pasovali. Tu by som chcel podotknúť, že sa nedalo veľmi selektovať na základe kvality. Na album sa nedostali podľa mňa minimálne tri songy, alebo aspoň nejaké party, ktoré sú výborné, avšak nám z nejakého dôvodu nerezali so zvyškom albumu. Sú v šuflíku, pripravené na ďalšie použitie.  U jakého vydavatelství bude materiál „Of Mind Decay“ realizován? Kdo se na nahrávání podílel? Kde a jakou dlouho vznikal?Martin: „Of Mind Decay“ sme si financovali aj vydali sami. Nejak extrémne nás to nezruinovalo a na našej UG úrovni je jednoduchšie, aby sme všetko mali pod palcom sami. Ako si aj ty napísal v recenzií na náš album (za ktorú ti mimochodom ďakujem), ešte nás veľa ľudí nepozná ale pracujeme na tom, aby sa to otočilo. Ohlasy na album sú zatiaľ kladné a zbytok príjde, ale možno aj nepríjde časom. S veľkými očakávaniami prichádzajú akurát tak veľké sklamania, robíme to hlavne preto, že nás to baví a čokoľvek navyše je vítaným bonusom.  Čo sa samotného nahrávania týka, to bolo realizované v Skalickom M2 Recording Studiu pod taktovkou Milana Malíka (PSYCHIC, THE OMENS, DIVNÉ SEMENÁ) a trvalo s prestávkami asi tak pol roka. Najprv sme do štúdia nabehli nahrať bície koncom roku 2018, u mňa doma sme nahrali gitary a basy a v marci sme sa vrátili na reamp a vokály. Veľa nápadov vzniklo počas nahrávania – Isidro došiel s ideou nahrať do pár skladieb saxofón a pre tento účel dotiahol Maťa Farkaša. Aj keď nakoniec saxík skončil len v skladbách „Into The Bleak“ a „Closure“, s výsledkom sme maximálne spokojní. Orchestrové plochy v „Of Mind Decay I“ navrhol Šimo a aj cez naše, alebo skôr moje počiatočné pindy to za Milanovej pomoci v štúdiu dotiahol do veľmi slušnej podoby. Niekedy je fajn nemať pravdu :D.  Intro „Prologue“ a záver „Closure“ som zbúchal doma niekedy v apríli po ukončení všetkého nahrávania a na album sa našťastie dostali.Shimo: Orchestre mi začali hrať v hlave úplne samé, vôbec to nebolo o tom že by som si predtým vysníval, že raz chcem v nejakej skladbe orchestre, ani som nevedel či a ako sa v takýchto finančne obmedzených podmienkach dá o niečom takom uvažovať. Ale práve preto, že to prišlo úplne prirodzene, som to chcel aspoň skúsiť. Spočiatku to boli len nástrely pochybného charakteru, až z toho vznikla podľa mňa veľmi príjemná zásmažka pod daný refrén.Vaší hudbu bych zařadil do škatulky moderního hard rocku s přesahem do metalového teritoria a k umělečtějším typům tvrdé hudby, jak ty sám slyšíš vaše skladby?Martin: Ako rocková skupina čo hrá metal? Tá rocková štruktúra je tam zreteľná, ale keďže každý z nás, alebo väčšina, hrala v minulosti v metalových kapelách, tak ten metal len ťažko strasieme. A vlastne ani nechceme. Na druhú stranu som rád, že máme na albume len melodické vokály. Každá skladba má takú určitú nadstavbu, prípadne bridge, ktorý odbočí niekam inam, možno aj do progresívnejších vôd, ale to určite vidím ako pozitívnu vec, než sa utopiť v kolotoči sloha-refrén-sloha-refrén. Shimo: Ako hudobník sa považujem za metalistu, ani neviem, či by som dobrý rock dokázal hrať, vôbec v tom nemám prehľad. Už keď ma chalani lanárili do kapely som sa vyjadril ,že nechcem hrať rozhodne žiadne retro. Aj keď si osobne idem skutočne moderné odnože metalu, prechovávam obrovskú úctu k legendám grungu, classic rocku, baví ma nadčasovosť sludge metalu , a tak sa mi páčil návrh chalanov, že OK, budeme hrať veci na modernom zvuku, s moderným prístupom, kde tu inšpirované práve spomínanými žánrami, ale vyvarujeme sa retro skratkám. Páči sa mi konštatovanie, že hráme metal s rockovými aranžmi, občas osolené progom či sludgom.   Promítli se do vzniku songů umístěných na debutové desce nějaké inspirační zdroje? Jakou hudbu vlastně poslouchají CUTTING EDGE?Martin: Predvčerom som v aute počúval Brucea Springsteena :D. No určite je tam počuť PANTERA a ALICE IN CHAINS, to sú kapely na ktorých som vyrastal a ktoré mám hlboko vryté pod kožou.  Čo to zostalo aj z djentovej minulosti – poslucháč si určite všimne, že nie vždy ideme striktne v 4/4 rytme ale v tomto dnes už ani tak nehladám inšpiráciu v djente, stačí si vypočuť každú druhú pesničku od SOUNDGARDEN. Jeden z najudrbanejších „krivoriffov“ zložil Chris Cornell a končí ním hitovka „Rusty Cage“. Či Kim Thayil v „Never The Machine Forever“. Ako jeden z vplyvov by som tiež označil CROWBAR, za posledné roky som si zamiloval tie ich ťaživé riffy. Mimo to počúvam poslednou dobu najčastejšie NEUROSIS, VOIVOD, LIVING COLOUR, HELMET, KING´S X, YOB, SEVENDUST, MASSIVE ATTACK a tonu iných. Zaujali ma aj slečny ako Dalila Kayros (taká temnejšia Bjork, hrá sólo ale aj v rámci kapely SYK), Julie Christmas, či Emma Ruth Rundle.   Shimo: Ja to mám skutočne veľmi rozmanité. Sú veci, ktoré ma baví počúvať, a ktoré ma baví hrať. Veľmi  ma oslovili kapely ako FIT FOR AN AUTOPSY, RIVERS OF NIHIL, WHITECHAPEL, EMMURE, DYSCARNATE a veľa iných. Potom sú tu klasiky ako MESHUGGAH, TOOL, LAMB OF GOD, MNEMIC. Je toho veľa, a pri týchto kapelách si vždy hovorím že toto by ma bavilo, toto by som si rád zahral. Ale je tu nespočetne veľa vecí ktoré ma baví len počúvať, od rapu cez elektronické veci, jazz, aj dobre zvládnutý pop. Vôbec sa neobmedzujem, medzižánrové opovrhovanie ide skutočne mimo mňa. Matej:  Ja len z rýchlika spomeniem z priehrštia mne šmakujúcich spevákov ktorí sa, podla mňa, najviac prejavili v mojom prístupe k vokálovej zložke našich songov. Serj Tankian v melodických pasážach, Corey Taylor v naložených priamočiarých brejkoch, Sully Erna v takých tých ospalých bridgoch a M.Shadows z AVENGED SEVENFOLD v tkz. nosovom prejave na konci fráz :-D. Akože v žiadnom prípade sa nejdem nejak prirovnávať, len skrátka veľmi uznávam, jak to chlapci dávajú a určite ma každý svojim špecifickým spôsobom ovplyvnil. Na desce se podařilo podchytit zajímavý, hutný a poměrně aktuální sound, jste s výsledkem spokojeni? Jak bys vaší muziku charakterizoval a jak blízko jste se dostali k vytýčené představě o vlastním stylu a zvuku?Martin: Čo sa tohoto týka, nemáme ambíciu znovuobjaviť koleso. S výsledkom nahrávania sme veľmi spokojní, rovnako aj s Milanovým prístupom ( v štúdiu bola neskutočne pohodová atmosféra) keďže sme sa nakoniec k nemu vrátili aj v rámci natáčania klipu k skladbe „Into The Bleak“. Vymýšlal by som si, keby som tvrdil že sme mali predstavu o vlastnom štýle či zvuku. Cieľom bolo mať dobrý sound, hutné gitary a jednoznačne odlíšiteľný každý nástroj. Veľmi sa mi páči tá basgitarová špina, ktorá je pod gitarami, dodáva albumu takú neučesanosť. Ku gitarovému soundu sme sa dostávali trochu komplikovanejšie, to čo počuješ na albume nie je žiaden konkrétny aparát, ale plugin emulujúci zvuk zosilňovača Orange Micro Terror. Shimo: Mojou podmienkou bolo, aby sme vedeli basu reprodukovať aj live. Preto je jej základ postavený na skutočnom zvuku môjho aparátu. Chceli sme, aby aspoň trochu kompenzovala absenciu druhej gitary -  preto tá zrnitosť a nastredovanosť. Často žiadam od Isiho, aby sme si niektoré party zahrali len basa a bicie, už vtedy to musí znieť dobre. Ak nie , niečo nie je v poriadku. A aktuálnosť? Ako som spomínal vyššie, počúvam aktuálne metále, je to úplne prirodzené, že chcem mať zvuk v rámci rozpočtových a mojich hudobníckych možností podobný svojim obľúbeným kapelám, inšpiráciu nebudem zapierať. Můžeš přiblížit a charakterizovat nějaké speciální písničky na desce? Vypíchnout třeba nějaké zajímavosti ohledně toho kterého songu, pohovořit o svých favoritech, případně zmínit o čem zhruba tak pojednávají vaše texty? Martin: Vcelku dlhá debata bola o tom, ktorý song by mal album otvárať. Ja som chcel od začiatku aby to bol „Egomaniac“, tuším Shimo chcel „Into The Bleak“, keďže sa mu „Egomaniac“ so svojim nástupom nezdal dostatočne silný, s čím sa dá v podstate súhlasiť. Práve preto som prišiel s tým postupne gradujúcim introm („Prologue“) a zrazu úvod v podobe „Egomaniac“ vyznel neporovnateľne lepšie. Spomínané outro „Closure“ malo v sebe ešte zvukový citát od Billa Hicksa, takmer sa to s ním dostalo až do tlače kým som nezačal mať seriozné lepy, aby sa kvôli tomu do nás niekto neobul. Tak sme pozdržali tlač a pokúsil som sa získať povolenie od Hicksovej rodiny, ktorá prevádzkuje jeho oficiálny web. Long story short – nedali nám ho a nám neostalo nič iné, než to rešpektovať a pohnúť sa bez toho. Čo sa favoritov týka – určite „Egomaniac“, keďže išlo o prvú skladbu, ktorú som pre album zložil, potom „Into The Bleak“ a „Salvage“. O textoch skôr pohovorí Matej. Matej: Tak texty mali takmer našliapnuté ku konceptuálnemu prístupu, ale nakoniec to je skôr náhoda že sú si tématicky blízke. V podstate som písal o veciach, ktoré mi v tom období nejak výraznejšie vírili v hlave. A názov albumu to celé pomerne dobre vystihuje. OF MIND DECAY čiže nejaký úpadok mysle zahŕňa pre mňa veci od chorobného egocentrizmu ako v prípade songu „Egomaniac“, až po akúsi duševnú pustinu v „Into The Bleak“. Pre mňa textovo zaujímavé sú inak aj skladby „Point Nmo“ a „Salvage“ kedže obe pojednávajú o medziľudských vzťahoch a tématicky na seba nadväzujú, ale každá z rozdielnej perspektívy dojebkazenosti tých vzťahov. Čo sa týka nejakého poradia obľúbenosti songov, tak mňa osobne baví hlavne nadväznosť jednotlivých častí v rámci každej skladby. A v live podobe ma každú skúšku baví niečo iné :-P Shimo: U mňa asi vyhráva „Of Mind Decay II“, so svojimi ambientnými  „Korňáckymi“  partmi, ktoré sa len zmenou bubnovania a basovania dostanú až k jazzy odtieňom.  Miestami , bez toho aby som o tom vedel že to robíme, sa to zvrtne do progu. Celkovo ten song považujem za mimoriadne vyspelý, k čomu prispel veľkým dielom Maťo podľa mňa vynikajúcou vokálovou linkou.  Podotýkam, že nie som autor hudby, dlho som mal k pesničkám CUTTING EDGE poslucháčsky vzťah, a toto je práve ten druh skladby, ktorú by ma bavilo počúvať, ak by ju nahral niekto iný.    Byla pro vás angličtina jasnou volbou nebo šlo o spontánní rozhodnutí na poslední chvíli? Jak tak vaši hudbu poslouchám, řekl bych, že jste měli spíše od začátku jasno.Martin: Rozmýšlali sme o realizácií niektorej skladby v slovenčine a ktovie, možno k tomu dodatočne dojde. Ale skôr máš pravdu, angličtina bola pre nás jasnou volbou hneď ako sme počuli, že Maťovi to v tej angličtine spievá veľmi dobre. A nielen po intonačnej stránke, ale aj po stránke výslovnosti a prízvuku. Skrátka mu nevyskakuje slovanský prízvuk, čo je len a len dobre. Osobne nepoznám nič horšie ako keď dobrý spevak spieva příšernou angličtinou. To je čisté zlo.  Co CUTTING EDGE a koncertní aktivity? Chystá se nějaká klubová šňůra.Martin: Zatiaľ máme len dva koncerty v okolí Blavy, jeden 19.9 v Kulturák Klube a druhý 21.9 v Adams Bare v Zohore. Sú to také oťukávačky aj pre nás, aj pre publikum. Klubová šnúra je pre nás v danom momente skôr nereálna, a keby aj, tak prípadne až na jar. Jeden z nás bude totiž v novembri už dvojnásobným tatom. Mimo to má každý z nás day job a iné záväzky, takže akokoľvek budeme ako CUTTING EDGE úspešní či neúspešní, zostane to s 99,999999% pravdepodobnosťou na úrovni hobby. Druhým dychom však dodám, že mimo dvoch koncertov snaď v tomto roku vyskočí ešte jeden a roku 2020 určite plánujeme album koncertne propagovať s omnoho väčšou vervou. Snáď sa prídeme pozrieť aj k Vám do Čiech.http://www.crazydiamond.cz/pixies_beneath_the_eyrie_recenze/1863http://www.crazydiamond.cz/pixies_beneath_the_eyrie_recenze/1863janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V prvé řadě bych zde chtěl uvést, žejsem svého času na přelomu osmdesátých a devadesátých letPIXIES neposlouchal, vlastně jsem se k jejich hudbě neměl šanciani nijak dostat, byl jsem totiž výhradní fanoušek metalu a mojeokolí taktéž upřednostňovalo agresivní a rychlou nářezovouhudbu před nezávislou scénou a dobovými kytarovkami. Zameškanou látku jsem si tak doplnil až o hodně letpozději, konkrétně v době, když bostonským pohodářům vyšlav roce 2014 comebacková deska „Indy Cindy“. Až v tom roce jsem sisehnal nejen tuto zmíněnou placku, ale všechna čtyři předchozíalba této kultovní a od roku 1992 pauzírující kapely americké nezávislé scény. Zahraničnírecenze na tehdy vydanou novinku navrátivších se rockerů vlastněnebyly moc příznivé, pamatuji, jak si mnozí pisálci stěžovali,že PIXIES znějí jaksi málo výživně, unaveně a bez nápadů,mě to ale nevadilo, protože na člověka nezatíženéhožádnou minulou zkušeností s touhle kapelou, skladby vlastně působily docelachytlavě, Black Francis a spol. si navíc na nic nehráli a všebylo pohodové a vlastně i autentické. Určitou dobu trvalo, nežjsem přijal názor, že starší alba z osmdesátých let jsou mnohem větší maso, zasaž tak pozoruhodná mě na první dobrou totiž také nepřišla. Zpětně bychoznačil za mé nejoblíbenější to z roku 1988 „Surfer Rosa“ apak ještě o rok mladší bestseller „Doolittle“. Stejně jsemale nikdy nepochopil, jak může někdo kritizovat současné PIXIESza to, že už to není moc dravé. Když budu chtít poslouchat něco nářezového, tak dá rozum, že asi nesáhnu zrovna po nich, ne?:-)Přenesme se tak do současnosti. Pošesté řadovce „Head Carrier“ z roku 2016 zde máme třetípost-comebackovou desku „Beneath the Eyrie“, o které jsempřesvědčen, že je nejenže lepší než obě dvě předchozí nahrávky,ale je schopná se měřit s klasikami prvního období a patří tudíž k tomu podnětnému, co kdy Frank Blackalias Black Francis stvořil. Tlouštík je znovu téměř výsadnímautorem skladeb, jen u třech položek jej doplňuje stále ještě docela nová basačka Paz Lenchantin (dříve působila mimo jiné v řadách A PERFECT CIRCLE, ZWAN a dalších...) původemz Argentiny. Sympatická paní nahradila v průběhu roku 2016 původní basačku PIXIES Kim Deal. V čem je tedy aktuální materiál„Beneath the Eyrie“ jiný než ty předchozí? Předně musímříct, že skladby působí pestřeji a některé mají v sobě dokonce jakýsi nádechmuzikálovosti. Neřekl bych, že jsou nějak zvláště epické a mohutné, alekapela rozhodně po aranžérské stránce sahá k většímu počtuinstrumentů a ladí detaily ku prospěchu věci, aniž by celekzvlášť nechutně nafoukla. Je to takový ten model pozdních THEBEATLES, kdy jsou v podstatě velmi dobře poslouchatelné písničkyna hranici rocku a folku vyšlechtěny perfekcionalistickýmskladatelským vkladem a zodpovědným studiovým přístupem. I přímočaré písničky se totiž dají udělat pečlivě a čistě.Co se mě konkrétně na novince líbí,je právě její chytlavost a pohodovost, ale také výborné studiové řemeslo, díky kterému kapela působí odlehčeně a zároveňseriózně, tedy ne jako banda přestárlých punkových zevlů,kteří maj všechno na háku a chtěj pouze rebelovat. To by bylo pro tak inteligentní partu nedůstojné. Zvukovou špínu zde opravdunehledejte. Naopak vás první polovina skladeb uzemní proudem pětichytlavých skladeb s potenciálem dlouhověkosti. Od úvodníhotrháku „In the Arms Of Mrs. Mark Of Cain“ mám pocit, že se PIXIES rozjeli k výtečnému představení. Song znějící docelaosudově je umocňován pozvolnou melodikou a vřeštícími kytaramiJoeye Santiaga. Dál deska pokračuje písní „Graveyard Hill“ coby pilotním singlem s kolovrátkovým refrénem. Strojové tempo drží tradičně od bicíchDavid Lovering, vytažená basa Paz Lenchantin poznamenává rozjezdslokových částí, do toho posléze Joey Santiago a Black Francissázejí klasické riffíky, aby se nakonec píseň ukázala jako velmivhodná halekačka pro koncerty. Třetí „Catfish Kate“ patří vůbec ktomu nejlepšímu, dojemný se pak ukazuje zejména její houpavý refrénnatřískaný bezstarostností a optimismem. V „This Is My Fate“pak dostávají přednost prvky, díky kterým jsem na začátkuuvedl, že na této novince, jinak opravdu velmi různorodé desce, PIXIESatakují až takřka muzikálovou oblast. Čtvrtý song působíjaksi divadelněji než cokoliv jsem do teď od kapely slyšel, všesi však udržuje civilnost a je perfektně zkomponováno, včetněústřední role piána a všech aranží. Blackova „Ready ToLove“ značí další melodické monstrum, navíc rovněžpřipomínající tradicionály hozené do bezstarostné stylizace popu šedesátých let. Pro podobné písničky mám zkrátka slabost. Nepříliš okatě vystavované bojovné naladění má v sobě „SilverBullet“, která je však rovněž i docela melancholickou hitůvkou.„Long Rider“ z počátku působí docela scénicky, jakoby šlo osong nahraný k podpoře nějaké staré filmové kovbojky, nicméně když sepíseň zlomí ke kytarovým riffům, máme co do činění sbytelnou kytarovou hymnou, která má prostě švih a kouzlo.Když člověk vnímá hypnotizující tempo, charakterizovanézvukem latino akustických kytar jak z filmů od Tarantina, a do toho slyší ležérní ženský hlas, kterak pěje ve španělštině, vždycky ho napadne témanějaké levičácké rebelie, ne jinak je tomu v „Los SurfersMuertos“, což je skladba s nesporným vnitřním kouzlem a jedinápoložka s hlavním vokálním výstupem Paz Lenchantin. „St.Nazaire“je asi největší divočina korespondující s tvorbou starýchdobrých PIXIES. Opakem budiž „Bird Of Prey“, která naopaknezakrývá odlehčený cestovatelský naturel a boogie tempo, kde sedostává do popředí kromě znělého Blackova hlasu také celá řadaneučesaných kytarových partů. Poslední dvě položky „DanielBoone“ a „Death Horizon“ jsou spíše skladby pomalejšíhomelancholického zaměření a celkově z nich nemám pocit, že by vevýsledku nějak ovlivnily mé hodnocení. PIXIES zkrátka letos nahrálisvou skladatelsky nejlepší a nejpestřejší desku ve svépost-comebackové etapě.http://www.crazydiamond.cz/cannibal_corpse_tomb_of_the_mutilated_recenze/1861http://www.crazydiamond.cz/cannibal_corpse_tomb_of_the_mutilated_recenze/1861jiri.anger@gmail.com (Anger)Říká se, do třetice všeho dobrého i zlého. V tomhle případě to lépe dopadnout ani nemohlo. Také se říká, že nejpozději na třetím albu se pozná, jestli v kapele něco je a má cenu, aby pokračovala v činnosti, nebo by to měla zabalit a odejít na smetiště hudebních dějin. CANNIBAL CORPSE jsou tu s námi už 31 let a právě „Hrobka zmrzačeného“ vydaná v roce 1992 na tom má snad vůbec tu největší zásluhu. Tahle fošna je totiž nadčasový kult! Počínaje špičkovou produkcí – nahrávalo se v Morrisoundu v Tampě a opět pod dohledem Scotta Burnse (ostatně proč něco měnit, když to funguje), přes nádherně bizarní Lockeův obal, který zobrazuje dva zombíky oddávající se orálnímu sexu (vysoko nastavená laťka z coveru předchůdce „Butchered At Birth“ pokořena však nebyla) a zdaleka nekonče opravdu úchylnými, zvrhlými, perverzními, brutálními, zvrácenými (a už nevím, jaké další přívlastky bych ještě použil, aby všem bylo dostatečně jasné, co je to za prasárny) texty. Matně si pamatuju, že jsem kdysi četl z Chrisem nějaký rozhovor, kde se vyjádřil zhruba následovně: „Jsem osoba ve zřejmě největším stupni rozkladu na téhle planetě!“ Ostatně názvy skladeb jako „Držka roztřískaná kladivem“, „Stříkám krev“, „Nekropedofil“, „Posmrtná ejakulace“ nebo „Vnitřnosti vyrvané z panenské ku*dy“ hovoří sami za sebe a myslím, že dalšího komentáře netřeba. Ale tou hlavní devízou téhle krvavé flákoty je hudební náplň.Hned na začátek tu máme „Hammer Smashed Face“. Jednak je to největší „hit“, který CANNIBAL CORPSE kdy nahráli a proslavil je po celém světě, protože fragment téhle skladby zazněl ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv. Pamatujete na tu úžasnou scénu, kdy se hlavní hrdina v barevné havajské košili připlete v rámci vyšetřování do klubu na koncert CANNIBAL CORPSE, předvede „taneček“ a pak se pogujícího fanouška zeptá, jestli je tam Greg? Kdo neviděl, ať to fofrem kouká napravit – fakt to stojí za to. Ostatně sám Jim Carrey trval na tom, aby se kapela ve filmu objevila, protože je jejich velkým fandou. Jinak song neotevírá intro, jako v případě úvodních skladeb na předchozích deskách, ale jde se rovnou na věc. Po pár vteřinách si Alex Webster vystřihne basové mini-sólo a pak už zazní ty nesmrtelné riffy, které i po těch letech mají schopnost zabíjet. Druhá „I Cum Blood“ má doslova houpavé tempo a dosyta se v ní vyřádí bubeník Paul Mazurkiewicz. Song je použit dokonce v počítačové hře GTA IV. Následující „Addicted To Vaginal Skin“ má jako intro záznam rozhovoru se sériovým vrahem Arthurem Johnem Shawcrossem přezdívaným Říční vrah z Genesee, kde říká: „…Jenom jsem vzal ten nůž a rozříznul jí od krku až po konečník. A pak jsem jí vyříznul vagínu. A snědl jsem to“…laskomina, co říkáte? Následují doslova strašidelné riffy s opravdu heavy kytarami. V „Necropedophile“ se krásně střídají tempa a je zakončena dětským křikem a pláčem. „Post Mortal Ejaculation“ začíná skutečně nakažlivým riffem, který vám bude znít v hlavě ještě hodně dlouho poté, co píseň skončí a deska je zakončena bonbónkem „Beyond The Cemetary“. Celé album je opravdu mohutný a tvrdý monolit, který je doslova prošpikován riffy s daleko větším důrazem na melodie, než na minulé desce „Butchered At Birth“.V roce 2005 se album umístilo na 278. místě žebříčku ankety časopisu RockHard o 500 nejlepších rockových a metalových alb. Z dnešního pohledu se může zdát zajímavé, že deska byla rovněž labutí písní pro kytaristu Boba Rusaye, protož prý hráčsky stagnoval a už nestačil neustále se stupňujícím nárokům ostatních členů kapely – na téhle fošně to ale rozhodně není poznat. Na následujícím počinu „The Bleeding“ ho nahradil Rob Barret.Jako malý bonus k tomuhle albu vydali CANNIBAL CORPSE o rok později EP „Hammer Smashed Face“. Obsahuje celkem 5 tracků – tři úvodní skladby ze všech dosud vydaných alb, takže kromě titulní skladby ještě „Meat Hook Sodomy“ a „Shredded Humans“. Ale hlavní důvod, proč stojí za to si tohle EP poslechnout je, že tyto tři tracky jsou proloženy dvěma naprosto zabijáckými covery: Jednak je to „The Exorcist“ od kultovních POSSESSED a pak hlavně hymna „Zero The Hero“ od praotců heavy a doom metalu BLACK SABBATH. Její temný a brutální feeling, který však zůstal naprosto věrný originálu z roku 1983, vás totiž pomalu rozválcuje na krvavou kaši – jde pravděpodobně o jeden z nejlepších coverů, co jsem kdy slyšel. Časopis Kerrang! song zařadil mezi 25 největších extrémních metalových hymen. Na obalu EP nemůže být samozřejmě nic jiného, než hlava krásně rozmáznutá kladivem – tady se Vincent Locke zase parádně vyřádil.http://www.crazydiamond.cz/kaciruv_kancional_kniha_mezi_hudebnim_nebem_a_medialnim_peklem_promo/1859http://www.crazydiamond.cz/kaciruv_kancional_kniha_mezi_hudebnim_nebem_a_medialnim_peklem_promo/1859nobody@nothing.com (Info)Unikátnímultimediální projekt inspirovaný hudebním undergroundem a vůbecprvní hudební umělecká publikace s paralelním obsahemv rozšířené realitě. Kacířůvkancionálje knihou prostou předsudků a povinné úcty k autoritám ainstitucím. Knižnímskvostem, který vyzývá na souboj všechny vesmírné pokrytce.„Kdo provokuje rád, ten je vždycky v právu“S tím,jak se říká, můžete nesouhlasit, nikoli ale v případěnového počinu frontmana brněnské hard-corové legendy InsaniaPetra „Polyho“ Pálenského s výmluvným názvem KACÍŘŮVKANCIONÁL. Oč jde? Na první pohled je to kniha. Impozantní,vizuálněkrásná, do nejmenšího detailu propracovaná knihaobsahující všechny zásadní písňové texty kapely od jejíhovzniku před více než třiceti lety až po zatím poslední album„Na počátku byl spam“. Nebyla by to ale Insania, aby nenabídlavíc. Parádní představení. Překvapivou podívanou. Písňovétexty, které samy o sobě svou přemýšlivostí, vtipem a vytříbenějedovatým jazykemv české metalové lyrice vyčnívají jako Jimi Hendrix meziabsolventy kytarového kroužku v Dolní Lhotě, jsou ovšemv případě Kacířovakancionálujen předkrm. Navazuje na ně těžký kalibr: dialogy osobnostízvučných jmen odantických i moderních filosofů a duchovních revolucionářů přesmediální i hudební ikony, vrahya jiné nechvalně známé dobové figury, nevyjímaje anitragikomické existence české současnosti. Joe, Nietzsche, Manson… a ti druzíDodiskusí hojně zasahují Bůh i Ďábel, ale také tajemný Joe,postava volně procházející napříč tvorbou Insanie a –oficiálně nikdy nepřiznané – autorovo alter ego. Nad tématytextů tak filosofují Friedrich Nietzsche s Bohem, Dalajlámas Hitleremnebo Jidášs bavorským iluminátem,Charles Manson odmlouvá Radkinu Honzákovi a JaroslavFoglar samotnému Ďáblu,zatímco Jim Morrisson si společně s Janem Husem notují natéma radosti ze života...„Humornemá být laskavej, má ti hnout se žlučí...“, zpívá Insaniav jedné ze svých jedovatých skladeb a dodává: „... a čímje lepší, tím víc lidí vytočí.“ A je to právě chytrýhumora promyšlená nadsázka,co Insaniinejvíc odlišuje od českého metalového mainstreamu. Kacířůvkancionál tenhle rebelskýstatutjen potvrzuje a upevňuje. Přiměje vás přemýšlet, budete plakatsmíchy, a možná tuhle kapelu jeho prostřednictvím pro sebeteprve objevíte, pokud jste na ni zatím nenarazili. Kacířůvkancionál totiž zdaleka není jen pro fanoušky kapely,a dokonce ani ne pouze pro metalové nadšence. První kniha s multimediálním obsahem„Jenom“texty, a dokonce ani skvostné kresby, kterými knihu opatřilfenomenálnítatér a kreslíř Jakub „kOki“ Dobeša které vás jednoduše ohromí, však autorům knihy nestačí.Tištěnou podobu Kacířova kancionálu provází ještě jehovirtuálníčást.Poprvé v historii české hudební scény totiž vznikla kniha,jejíž podstatná část je čitelnápouze přes mobilní aplikaci.Provokativní texty a kresby tak dotváří archivní hudební klipy,foto a video koláže, gify, mini komiksy a svérázné anekdoty...to vše ukryté ve 2 GB dat mobilní aplikace, která je zdarma kestažení pro operačnísystémy iOS i Android.Paralelníobsahv aplikaci navíc neníkonečný. Kniha bude jeho prostřednictvím „dopisována“ ještě dlouhopoté, co ji zakoupíte. S každou novou aktualizací aplikacepřibude nový obsah a vy o něj nepřijdete, ať už jste knihuzakoupili kdykoli. Žít ve středověku, byl by Kacířův kancionálklérem označen za vpravdě ďábelskýnástroj.A možná proto, že sami nejsme svatí, nás tohle drzé dílo tolikpřitahuje. Alexander Hemala a tajné šifryMystickázákoutí knihy ale nabízí i nejrůznější jiné skryté, vpravděkacířské, vychytávky. Hned v úvodu vás svým dokonaleuhlazeným stylem přivítáAlexander Hemala,aby vás se sklenkou bourbonu v ruce upozornil, že kniharozhodně není vhodná pro děti.Bavitvás budou i tajné šifry s kódydoby ukryté přímo pod texty,které autoři do knihy vložili jako poctupanu Jaroslavu Foglarovi a pro radost fandům Bratrstva kočičípracky(Mirek Dušín promine...). Tajnéšifry sice nejsou důmyslně ukryté v dutině staréhokrumpáče, ale vydolovat je z knihy, to chce trpělivost,velkou zvědavosta možná i malou nápovědu. Najdete-livšech 12, dejte autorům vědět a budete po zásluze odměněni. Pokudstále nevíte, jak si Kacířůvkancionálpředstavit, zde je malé shrnutí: 324 ručně skládaných stran,vysocekvalitní hrubý papír,velkorysý čtvercový formát velikosti vinylu, váha 2 ˝ kgbrutto, pevná vazba s kovovoureliéfní termo ražbou, vložená faksimilie, široká saténová stužka barvy krve... anad tím vším audiovizuálníobsah,který posouvá knihu o další kus „dál ke hvězdám“. Autoři a hybateléKnihukoncepčně zpracovala a stylizovanými dialogy spoluopatřiladlouholetá marketingovášéfkanejmenovaného pivovaru a kapelní kamarádka JanaKubištováa graficky upravil undergroundový hudebník, grafikavýtvarníkRadan Běhoun.Knihu pro kamarády vydalostudioYinachi.Víceo knize a jejích autorech se dovíte na www.kaciruvkancional.cz,kde najdete i odkazy ke stažení aplikace. Knihu zakoupíte vevlastní i partnerské síti knihkupectví Kosmas a v e-shopuwww.kosmas.cz. http://www.crazydiamond.cz/hammerfall_dominion_recenze/1855http://www.crazydiamond.cz/hammerfall_dominion_recenze/1855hackl@volny.cz (Pekárek)Začněme takto: HAMMERFALL vznikli v době metalového temna, o níž by se dal napsat román, že by i Jirásek závistí zblednul. Zásluhou tvrdé práce, schopnosti složit chytlavou melodii a s nimi korespondující přízně fanoušků se stali švédským eurometalovým stříbrem. Popř. takto: skupinka mladých frustrovaných deathmetalistů sršících nápady přišla v roce 1993 s power-speedovým start-upem, který přerostl v renomovanou firemní instituci, jež v roce 2019 vysílá do světa nové album, resp. po třech letech informuje potenciální investory o svém rozpoložení další zhudebněnou výroční zprávou. Leitmotiv této recenze nespočívá v otázce, zda jde, či nejde pouze o další album v řadě? Význam zmíněné otázky nelze v případě metalu přeceňovat a stejně bych na ni nedokázal ani odpovědět. Až na pár výjimek jsem totiž poslouchal hlavně průrazný debut, následující dvě alba prakticky bez dalšího založil do police a poté už konec. Určitě jsem se jim nevyhýbal, jen mě prostě přestal bavit klasičtější heavy metal, k němuž dotyční, alespoň podle recenzí, postupně inklinovali. Půst mi prospěl, proč se tedy dočasně nevykašlat na Německo, případně Anglii a nevrátit se mezi švédské kováře, kteří už od nepaměti – a jak se zdá, zásadně s popovou písní na rtech – kují obzvláště kvalitní ocel? Proč nezkusit rovnou nové HAMMERFALL a nepřipomenout si chvíle, kdy jsem se při sledování klipu ke stejnojmenné skladbě válel smíchy po zemi a zároveň radoval, že je možná něco zpátky? Takže alespoň pár postřehů…První poslechy nepřinesly ani zklamání, ani jásot, s těmi přibývajícími nicméně narůstal příjemný pocit uspokojení. Co do podstaty došlo od devadesátých let vlastně jen k jediné podstatnější změně. Pánové Dronjak a spol. mají o něco menší speedové choutky, a to i když se dnes evidentně a vší mocí snaží navázat na odkaz svých prvních alb. Jde hlavně o to, zda odklon od mnoha nápady napájených göteborských kořenů a příklon k robustnější heavymetalové podstatě, definované kdysi dávno ACCEPT, JUDAS PRIEST a SAXON, nezakrývá prostou autorskou nemohoucnost. Že by věk? Snad ano. Významnější roli mohl konečně sehrát i příchod kytaristy a aktuálně i jednoho z koproducentů Pontuse Norgrena s jeho Hard´n´Heavy feelingem. Občas, jako např. v „Dead By Dawn“, se tudíž ozve o něco mocnější riff a také beat, aniž by se přitom nějak zásadněji odhlíželo od heroického světa fantasy. Další změny již působí vyloženě kosmetickým dojmem. Joacim Cans zpívá stále velmi dobře. Jeho čistý a hodně vysoko posazený love or hate hlas nemá chybu. V dnešní době mu bohužel dokáže konkurovat jen málo zpěváků. Kytary na úbytě rozhodně nehynou, a to i vlivem programově hutnějšího zvuku, jemuž kupodivu dominují bicí. Opravdu solidní základ. Právě díky vydařenému propojení všech uvedených prvků lze v souvislosti s albem „Dominion“ stále ještě mluvit o kvalitním (evropském) power metalu.Nad dramaturgickou výstavbou novinky se přemýšlelo. „Never Forgive, Never Forget“ zaujme pěkným friedmanovským brnkáním, strhne speedovým tempem a lahodí plynulým řazením melodií, mezi nimiž září bridge. Před slušná sóla se dokonce podařilo vmáčknout mezihru s progresivnějším breakdownem. Fanoušci klasických desek HAMMERFALL musí být hned na úvod spokojení, tudíž je neurazí ani sprostá vykrádačka ACCEPT v titulce. Jádro zmíněné skladby ovšem netkví v notoricky známém riffu, ale ve skvělém refrénu a v poctivých, řádně klenutých sborech. Od legendárních Němců tak vlastně odsáli jen plně funkční mazivo. Opětovné masivní nasazení sborů posouvá hudbu švédských powermetalistů jednak do minulosti, jednak k větší atraktivitě. Živé provedení se zřejmě moc neřeší nebo se sází na interaktivní model vystoupení, obnášející zvolání: „A teď vy!“, případně: A teď všichni!“.:-) Se zdrženlivým publikem by ovšem mohly přijít horké-studené chvilky. Marná sláva, pompézní chlapácké sbory k HAMMERFALL patří. Pořád lepší než alternativní sladidla v podobě samplovaných podmazů apod. V podstatě se jedná o testosteronové injekce, jimiž je zdrsňován „andělský“ výraz sólového hlasu a zároveň přidáván dynamický prvek. Joacim se zapotí stoprocentně. Syrovější produkce překvapuje nejen přirozeně znějícími zpěvy a nářezovými bicími, ale i lehce neučesaným zvukem kytar, který se – nejčastěji v podobě chutného dýňového krému – přelévá též do sól. Na reklamní samolepce objevující se na obalu hudebního nosiče by tudíž mohl figurovat úderný a tentokrát stoprocentně pravdivý slogan: Složeno a nahráno pro koncerty!Vraťme se zas na chvíli k písním. Otěže přebírá jidáššká „Testify“, jejíž „Hail and Kill“ úvod mě vylekal. MANOWAR? No a co, špetka nic nezkazí. Stále víc si všímám bicích Davida Wallina. Ve své hře má asi tolik lehkosti jako strojovna Dani Löble z HELLOWEEN, navíc není tak metalový; brzy si zvykám. Po hymnické „One Against The World“ a příjemně vygradované stadiónovce „Sweden Rock“, prokládané a završené x-tou mutací kytarové výhravky z megahitu „Hotel California“ od EAGLES, dojímá slušná balada „Second to One“. Stranu B odpaluje GAMMA RAY jízda „Scars of a Generation“, po níž se zvolený scénář, byť v trochu jiném pořadí, opakuje. Dobré dramaturgii odpovídá i řazení méně výrazných kousků do druhé poloviny desky. Sedm až osm kvalitních songů z dvanácti považuju každopádně za nadstandard. Překvapivě nejvýš nakonec stavím blbůstku „Sweden Rock“.Vzhledem k deklarovanému příklonu HAMMERFALL k vlastním kořenům mohu tedy jejich letošní výročku s podtitulem „Dominion“ doporučit k prostudování zejména konzervativním investorům. Právě pro ně totiž představuje návrat k těm správným hodnotám záruku stability a v koncertním provedení nakonec i zajímavého profitu, a to jak pro kapelu, tak, což je etické a nejdůležitější, pro drobné akcionáře – posluchače.http://www.crazydiamond.cz/posluchacske_recenze_asylum/1856http://www.crazydiamond.cz/posluchacske_recenze_asylum/1856nobody@nothing.com (Stray)Vzhledem k přání několika čtenářůwebu otevírám tímto Asylem nový diskusní strom, který by mělzahrnovat recenze posluchačů navštěvujících stránky CrazyDiamond. Sám jsem zvědav, jak se novému mini-prostoru povede,kolik zájmu vzbudí a jakým stylem bude navštěvován či aktivně konfrontován s pohledy lidí těšících se z rockovépotažmo metalové hudby. Nechci stavět určitému vývoji bariéry, alepřál bych si, aby se jednalo o území, kam si budou moci hudebnífanoušci a čtenáři tohoto webu vypsat své názory na jimiadorovaná hudební dílka. Pakliže tedy dostanete chuť na nějaký souvislejší text o délce větší než několik nahodilých vět, zkuste jej vložit. Na druhou stranu budu rád, když aktivity v diskusích u jiných článků prostě neustanou. Tento strom by měl posloužit spíše lidem s určitou pisatelskou potřebou, kteří budou mít navíc ambici svůj názor uspořádat do nějakého, o trochu více než kratšího slovního celku.                        Ne, to nejsem já. :-) viz. text dole.Jako patrona tohoto nadšeneckého projektíkuvolím anonymního týpka z fotografie, se kterým jsem měltu čest a vyfotil si jej v průběhu festivalu Brutal Assault 2019. Ne,nejde o metalového fanouška z Tasmánie, ale naopak o nanejvýšbezstarostného štístka, který v srpnu letošního roku pln euforie odstál dvacetimetrovou frontuna podpisovce thrasherů TESTAMENT, aby těsněpřed tím, než se vůbec dostal k muzikantům, zjistil, že nemážádný předmět ani papír, na který by se mu jeho idolovépodepsali, a tak v této situaci zvolil krajní možnost,nechal si celou kapelu zkrátka podepsat na pětistovku. :-) Tohle mě v tenmoment přišlo dostatečně „crazy“ na to, abych si jej vyfotil a zeptal se ho, zdali můžu fotografii v budoucnu nějak odprezentovat. Souhlasil snadšením. Na setkání s ním jsem v průběhu měsíce vlastnězapomněl, ale nyní jsem tuto fotku objevil ve svém mobilu, atak ji nabízím pro rozjezd nového mini-prostoru. Doufejme žeplného bláznivých, i když ve vší slušnosti psaných názorů.:-)http://www.crazydiamond.cz/entombed_ad_bowels_of_earth_recenze/1854http://www.crazydiamond.cz/entombed_ad_bowels_of_earth_recenze/1854janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Jakmile došlo před šesti lety krozklížení sestavy deathmetalových ENTOMBED, jedné z nejdůležitějších kapel extrémního metalu na severu Evropy první poloviny let devadesátých, vyslechl jsem si naadresu jejich tehdejšího a dlouholetého growlera Larse-Görana Petrova mnoho hanlivých slov.Obecně se mělo, že hlavními tahouny (za post-mileniálních dobfungování těchto švédských klasiků) byli předevšímkytaristé Alex Hellid a Uffe Cederlund. Druhý zmíněnýstrunotepec ostatně z kapely odešel už v roce 2005, právě kvůli neshodám s Petrovem, tedy ještě pár let před onoukolizí/rozdělením kapely na dva nesmiřitelné tábory. Petrov byl navícřadou zaručených znalců zasypán přívlastky jako buran,alkoholik, hovado a podobně. Vůbec nechci sahat nikomu do jehonázorů, ale v posledních šesti letech se právě Hellidova parta vůbec k ničemu nerozhoupala, zatímco uřvanej neotesanec už má na svém kontě tři docela obstojnéřadovky se svým projektem ENTOMBED A.D., a tak se chci zeptat, neníto trochu zvláštní? Když jsem před rokem v Plzninavštívil koncert právě ENTOMBED A.D., kde Švédi pod vedením právěLarse Görana Petrova předskakovali polským VADER, nejenom že se kapelaukázala skvěle sehraná, působící v plné síle a nasazení,ale samotný frontman chodil po koncertě mezi fanoušky, s úsměvem snimi hovořil a celkově vypadal, že si večer užívá. Takžesi opravdu nejsem jistý, zdali všechny ty odsudky mají skutečněnějaký oprávněný základ. Podstatné je, že to jsou právě ENTOMBEDA.D., kdo prostřednictvím Century Media dnes vrhá na trh svůj třetísmrtonosný kotouč za posledních šest let.Deska „Bowels Of Earth“ navícnevyznívá vůbec špatně a je v ní zachycena spousta chuti ponářezu a živelnosti. Těmhle chlapcům ze Skandinávie jakoby bylaona neotesanost souzená. Co mě však vyrazilo dech už na začátku poslechu,byl vpád do alba v podobě úvodního songu „Torment Remains“,během kterého jsem si připadal, že poslouchám bájnýdeathmetalový debut původních ENTOMBED „Left Hand Path“ z roku1990. Zde se kapela opravdu vyšvihla a nabušila do posluchačůsong, který jakoby vyvstal z nejdůležitějšího období žánru. Velmi podobné pocity jsem cítil i v případě několika dalších skladeb - třeba „ThroughThe Eyes Of The Gods“. Nescházela hororová atmosféra, sevřený sršní zvuk a houpavé kytarové vyhrávky stahujícíuhranuté metalové posluchače do mrtvolného maelstromu. Neříkám, že celé album je vedeno přesně takto, ale určité momenty rozhodně ano.Když po strhujícím úvodu kapelafamózně pokračovala ve flákotě „Elimination“, vystavěné nabázi řezavých riffů, odkazující na památný sound studiaSunlight, měl jsem pocit, jako bych poslouchal nějakou zapadlouverzi desky „Clandestine“, na které by právě L.G.Petrov za mikrofonemnescházel. Od třetí skladby „Hell Is My Home“ však musímpřiznat, že se kapela trochu vrátila do bezzázračné reality aběhem pár vteřin začala působit spíš jako deathmetalovýrock´n´roll pozdnějších fází ENTOMBED. Strukturaskladeb se posléze, ku škodě věci, trochu pročistila a všedostalo přímočařejší ráz, nicméně kytarový zvuk a vřeštivásóla zůstala intenzivní a precizní.Ona typická špinavost, vtěsnaná dovšech partů téhle skandinávské grupy, měla ostatně vždy svékouzlo, ale řekněme si to na rovinu, čím méně punku a více gore bylo v hudbě ENTOMBED, tím bylov jejich případě lépe. Největšími vzory však pro Švédy asi navždy zůstanou kapely jako MOTÖRHEAD, CELTIC FROST nebo špinavé punkové smečky z osmdesátých let. Asi nejtypičtější chlastací oddrhovačkou je zde„Bourboun Nightmare“, skladba, která je určitou poctou koncertním štacím a životu na nich, zde konkrétně zobrazujevzpomínky na nějaký horký mexický večer. Deska, která jekombinací old-school deathmetalového zvuku ranných ENTOMBED a civilnějšího deathn´rollového pojetí jejich pozdních etap, končí doomovým umrlčímpochodem „To Eternal Night“. Celkově desku chápu jako velmiobstojný konglomerát několika poloh Petrovovi tvorby, byť se nakonec jedná o ne zcela překvapující matro, nicméně takvalita tam prostě určitě stále je.http://www.crazydiamond.cz/tool_fear_inoculum_recenze/1853http://www.crazydiamond.cz/tool_fear_inoculum_recenze/1853janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když jsem se dozvěděl,že nové a velice dlouho vyhlížené album TOOL vychází po třinácti letech mlčení pouzev limitované edici (u nás za 2299,-Kč), nevěřil jsem vlastnímočím. „Hm, jsou to ale zlatíčka ti TOOL“, napadlo mne v ironickém tónu okamžitě. Představtesi tedy situaci: Jste kultovní kapela vzývaná miliony rockových alternativcůpo celém světě, prodáte 11 milionů alb, každá ze čtyř dosavadních řadovek je minimálně jednou platinová, na vaší novou desku sečeká od roku 2006 a když pak realizace nastane, neuvažujete o možnosti vydání klasického formátu své hudby (CD/LP) za běžnou cenu. Jakoby tím kapela vyslala zprávu, že za tu cenu přeci stojí, že TOOL jsou totiž něco víc. Něco speciálního, u čeho není třeba shánět se po běžném nosiči. Fakt mětohle celé přišlo ...teď nevím jestli je lepší napsat k smíchu nebo k pláči?:-) Kapela přijde s novým materiálem po tak dlouhé době a vyloženě upře fanouškům možnost volby. Říkám si: „Nakolik to musí mítmuzikant v hlavě - alternative -, aby takhle postupoval?“ Jasně. Dnes jezkrátka doba, že si každý svou oblíbenou hudbu opatří i jinýmzpůsobem, než aby si přímo kupoval fyzický nosič, mám tedysmůlu, protože sám koupě nosičů provozuji a tudíž městrategie této celosvětově vzývané kapely nadšením nenaplňuje. Asi nejsem jejich stěžejní příznivec, abych dával zrovna za jejich matro přes dva tisíce, to ať sena mě pánové nezlobí. Přejděme tedy k samotné hudbě.Co nám tedy přichystali tihle záhadníuspávači hadů pro rok 2019? Materiál působí z prvního plánuvlastně docela nudně a mírně, ale je to jen tenká mlhavákrusta, ve které se schovává dílo naprosto adekvátní kvality, navíc ctící stylařskou pověst této uznávané formace. Pokud vydržíte nějakéčtyři poslechy, najednou se začnete na své návraty do jejich muzikantského šerosvěta opravdu těšit. Deska má naprosto skvostný zvuk, každý nástrojje perfektně čitelný a nic nepůsobí přeplácaně či přílišnatlakovaně. Vlastně jde o úplně nejmírnější album, za jakým kalifornští hudebníci stojí. Je to sympatická, takřka poloakustickávýprava s neskutečně hypnotizující silou. Vše se motá kolem symbolické číslice sedm. Na tohle znamení narážíme prakticky neustále, od rytmizace skladeb přes šarlatánskou hru se symboly na vizuálu nosiče (sedmička je dokonce i v současném logu kapely), až po abstraktní naturel textů. Jenom sedm skladeb naploše sedmdesátidevíti minut rozehrává plíživě magnetizující niternou pouť. V pořadí šestá z těchto sedmi skladeb je přitom jenomjakousi psycho-instrumentálkou složenou z podivných elektro zvuků aúderů. Zbývajících šest položek má však naturel čehosi, cookolo vás ovíjí své jemné smyčky a vy pomalu zjišťujete, ževás to prostě nepustí.Kdo čekal více dravý materiál,třeba na způsob přelomového alba „Aenima“ z roku 1996 nebo o deset let mladší minulé desky „10.000Days“, bude možná zklamán,  novinka je opravdu o něcomírnější. I Maynard James Keenan zcela opustil od svýchřvavějších poloh, jeho čistý hlas je však stejně naléhavý ive světě blankytné melancholie. „Fear Inoculum“ má asi nejblíže k třetí desce „Lateralus“ z roku 2001, ale působí odlehčeněji a posluchačskyvstřícněji, skladby se plynule vyvíjejí a absolutně nespěchají, jako již tradičně se vše děje v pozvolném tempu a ke gradaci každé písně dojdeaž po několika minutách. Okouzluje čistota té desky, působítotiž jako něco, co se dnes, ve světě digitálního bordelu, prakticky málokde nevyskytuje, ona přirozenost charakterizovaná přírodní souhrou rytmiky a kytarových strun má specifické kouzlo. Kdyžvše ještě umocňuje zřejmá muzikantská perfekce všechzúčastněných, dostáváme další kvalitní porci hudby TOOL.Rytmická sekce je naprosto úžasná,zejména Danny Carey předvádí neskutečné momenty, tento novodobýNeil Peart je vlastně hlavním tahounem kapely, ve spolupráci střaskavou basou Justina Chancellora staví bytelné základyskladeb, aby kytarista Adam Jones do těchto skladeb sázel pozvolné oblouky, vyhrávky a rytmizované riffy. Songy působí, jakoby kolem vás ovíjely smyčky. Na pozvolnémvývoji vlastně stojí kouzlo hudby TOOL, skladby šperkovanétklivým Maynardovým hlasem se však pokaždé dočkajíznamenitého vyústění. Titulní a s několikatýdenním předstihem vypuštěná skladba „Fear Inoculum“ naznačuje, že kapela sice ubrala ze svéněkdejší bouřlivosti, ale ona hloubka zůstala pevně usazená. Pokud tedy přistoupíte na jejich současný jemnější výraz, budu garantovat,že u této desky strávíte velkou část letošního podzimu.„Pneuma“ je asi vůbec nejchytlavější skladbou, začínáakustickou kytarou a podivuhodnými zvuky jakési kotoučové indiánské hračky, nicméně song má v soběohromnou uhrančivost, takže následně, prostřednictvím kaskádových riffů, vás brzy dostane dohypnotizujícího stavu.Další písně „Invincible“ a„Descending“ mají asi nejprogresivnější ráz a stejně jakoprvní dvě se roztahují do více než desetiminutové délky,nicméně obě procházejí trochu promyšlenějšími strukturami,zdánlivě spolu nesouvisejícími. Tyto přechody s efektem určité poslepovanosti mají zanásledek jejich snad ještě dobrodružnější charakter. Pro rockera, co uznává pouze odsejpající hudbu vypalovačkového charakteru, tahle deska asi nebude, ale to by asi nebyla žádná nahrávka odTOOL. Zde se hraje na prožitek, přirozenou nástrojovou čistotu auhrančivou atmosféru, která pomalu graduje. Po stránce aranžérské je tohle dílo, i díkysvému jemnějšímu charakteru, naprosto vypiplané, ať už jde orůzné postranní rytmy, bubínky, bonga, zvuky melotronu a různýchdecentních mašinek. Ve správnou chvíli vždy něco klokotá,zurčí, klape a hlavně si zachovává ráz nepatrné dekorace. „Culling Voices“ bych nazval jedinou baladoualba, vlastně jde o komorní song, kde v celé jedné polovině jeho časomíry absentují bicí, převládá akustika a Keenanův hlas nutí posluchače dívat se na rockovou muziku tak trochuz jiné strany.Dalším mimořádným momentem alba je pakposlední čtvrthodinový kus „7empest“, který je naopaknejbouřlivějším. Tento masterpiece vlastní strojově přesnou souhru rytmiky sdravými Jonesovými riffy, svou roli sehrává i Maynardem roboticky deklamovaný text,prostřednictvím kterého frontman dokazuje, proč se dnešní TOOLopětovně nalézají na dalším ze svých vrcholů. Ano, tahlekapela prostě nemůže přijít se špatným materiálem. Jen měprostě nejde na mysl ta taktika s absencí běžných cédéček.Jako posluchače, co nesnáší raritní a speciální edice sespoustou nadstavbového bordelu, mě tohle prostě štve, chci siprostě na cd pustit album a tečka, nezajímají mne bonusy ani nepotřebuji čučet na nějakou HD obrazovku vlepenou dospeciálního boxu. Každopádně na světě je další album hodné značky TOOL, kapely, která si zkrátka dělá co chce. Recenze zde zveřejněná 9.9.2019 tak v součtu pořadí dne, měsíce a roku bude opět vlastnit na konci číslici SEDM...