https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_riot_act_recenze/3871https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_riot_act_recenze/3871nobody@nothing.com (Tomáš)Přiznám se, dodnes s touto deskou trochu bojuji. Chápu, co stojí za jejím vznikem, ale za mě to v některých momentech evokuje známé klišé o vítězství formy nad obsahem. Lehce hodnotit z pohodlí obýváku, ale vzpomeňme si (mladší čtenáři si dohledají na webu), v jaké době PEARL JAM tohle album skládali. Po září 2001 se úplně změnilo politické klima, teroristické útoky, války na druhé straně zeměkoule, atmosféra paranoie v celé společnosti. Navíc byly u moci opět republikáni, což samo o sobě na PEARL JAM působilo jako rudý hadr na býka. K tomu se kapela ještě pořád vzpamatovávala i z tragédie v Roskilde, dokonce v měsících po této události vážně zvažovala i ukončení činnosti. Tohle všechno se odzrcadlilo nejenom v textech, ale i hudební dramaturgii desky. Je méně úderná, hloubavější, kapela se opět vydala směrem k experimentování. Na producentskou židli usedl Adam Kasper. Doporučil ho Matt Cameron, který s ním měl zkušenost z poslední desky SOUNDGARDEN. Na Adamově seznamu byly ale i další významné desky od FOO FIGHTERS nebo QUEENS OF THE STONE AGE. Kreativní proces pokračoval ve stylu předchozích dvou alb. Každý přinesl nějaké svoje songy, které následně společně dopracovali. Významnou událostí bylo zapojení klávesáka Kennetha Boom Gaspara, který byl původně přizvaný jen k nahrávání, ale nakonec se stal i součástí kapely. deska se natáčela naživo, analogově, díky vymezení se vůči digitálním technikám, které masivně pronikaly do studiové práce.Při nahrávání vládla pohodová atmosféra, všichni si pochvalovali spolupráci s Adamem Kasperem. Jeho styl práce byl minimalistický. Nesnažil se vodit kapelu za ručičky, neusměrňoval je, pracoval nenápadně v pozadí. Jako zkušený zvukový inženýr znal spoustu triků, kam umístit mikrofon, jak nazvučit nástroje, jak vykouzlit dobrý zvuk. Ten není jen dobrý, ale je výborný. Ačkoliv album po dramaturgické stránce nepatří k mým favoritům z jejich diskografie, po té zvukové uznávám jeho kvality bez diskuzí. Špičkový je zvuk všech nástrojů, povedený je mix, nevadí mi ani jeho učesanost a menší syrovost proti předchůdcům. Tohle je dospělé rockové album pro dospělého rockového fanouška. Druhým dechem pak dodávám, že v oblasti zvuku zůstávají PEARL JAM ve své komfortní zóně, nesnaží se ho výrazně modifikovat nebo posouvat do nových dimenzí. Pro někoho plus, pro někoho možná mínus. Ale zase je to jejich typický zvuk, jejich poznávací znamení. Oni se nikdy nepasovali do role třeba Davida Bowieho, který měl každou desku úplně jinou. Bohužel zde ale ustoupili od svých typických hymnických velkolepých struktur a zabředli do artovějších a experimentálnějších poloh, což v některých ohledech vyvolává dojem mírné impotentnosti aktuálního materiálu. Ale jak jsem zmínil v úvodu, chápu pozadí, motivace i témata, která se zde zhmotňují, a tím pádem i výsledek.Že zde bude něco jinak, naznačuje už otvírák „Can’t Keep“. Zbytečně komplikovaná struktura zabíhá až někam k art rocku, je to těžko uchopitelné. Podobné experimenty už nám kapela servírovala na „No Code“ a ani tehdy to moc nefungovalo. Naštěstí „Save You“ nám vrací ten starý dobrý PEARL JAM, který máme rádi. Slušný alternativní grunge, na pozadí se objevují klávesy, zatím spíše nesměle a v mixu schválně docela vzadu, ale vůbec to není špatné. „Love Boat Captain“ zřejmě nejlépe vystihuje schizofrenii této desky. Tuctová a zbytečně natažená pasáž se slokou je kombinovaná s výborným refrénem, který má koule a drive. Jakoby se kapela bála hrát přímočaře, jakoby se snažila dokázat, že mají své umělecké kvality. A já se ptám – pochyboval o tom někdo? Komu potřebují skládat účty? Při těchto úvahách jsem si náhodou vzpomněl na dobu, kdy deska vyšla. Na kolejích jsem bydlel s klukem, který byl výrazně alternativněji založený než já, se silným uměleckým pozadím. On „Riot Act“ úplně žral, zatímco já po předchozích albech mu nedokázal úplně přijít na chuť. Bavily mě spíše ty „jednodušší“ kousky jako „Ghost“, „You Are“ nebo „Get Right“, které měly rockový náboj, byly zemitější a melodicky nás nevodily za nos. Pak tady máme i songy v starosvětském kabátku klasického rocku jako „I Am Mine“ nebo „Helphelp“, které možná nejsou ničím výjimečné, ale prostě fungují. Jednoduše proto, že jsou fakt dobré. Poctivý rock. Občasné úkroky stranou taky nejsou úplně špatné, když se teda drží jednoduchosti. Až někam k indie nebo college rocku zamíří rezká „Green Disease“ s nádechem rebelských osmdesátek. Album je ale někdy zbytečně nastavované. Když pominu povedenou závěrečnou baladu „All Or None“, kterou považuji za skrytou perlu desky, tak třeba trio „Bushleager“, „Half Full“ a „Arc“ bych bez pardonu pasoval na b-side. Politická deklarace, experimentální rock a přinejlepším mezihra, z nichž ani jedna moc nebaví a nezanechá výraznější stopu. Bez nich by album působilo kompaktnějším a výrazně vyrovnanějším dojmem.Dělat desky s politickým podtextem je vždy chůze po tenkém ledě. Buď svoje myšlenky a deklarace schováte hluboko v metaforách, z kterých je možná ne všichni pochopí, nebo je naopak vykřičíte naplno, a pak je naopak všichni pochopí, se všemi riziky s tím spojenými. Ve finále je to zřejmě otázka vkusu a politického světonázoru každého posluchače, jestli to akceptuje nebo ne. Co mě ale na albu dlouhodobě nebaví je jeho atmosféra. Je to celé takové unavené, bez života, neprůbojné. Najdeme zde minimum jasných hitovek se silnými melodiemi, které by se mohly stát pevnou součástí koncertních setlistů. Přitom ale deska má své silné stránky. Výše zmiňovaný zvuk je skutečně skvělý, i když je relativně vyhlazený a neškodný. Zapojení kláves muziku oživilo. Zároveň se je zbytečně nesnaží tlačit do hlavní role, jsou tady jako podpora, a přesně tak se mi to líbí. Mike McCready a Stone Gossard opět vyšvihnou pár zajímavých sól, Jeff Ament jede silné basové linky, Matt Cameron hraje opět skvěle.Na pultech se deska objevila v listopadu 2002 a v rámci standardů PEARL JAM si nevedla nijak zázračně. Její prodeje byly ještě slabší než u „Binaural“, a postupně se dostali „jen“ na 1,5 milionu kopií. Tipuju, že tomu nepomohl ani vysloveně hnusný cover. Ten by se možná hodil k nějaké deathmetalové desce, ale v rámci coverů PEARL JAM ho považuji snad za úplně nejhorší z celé diskografie. A prý se s jeho přípravou zabývali vážně hodně dlouho. Jak říkám, celé je to překomplikované.https://www.crazyDiamond.cz/cruel_force_haneda_recenze/3877https://www.crazyDiamond.cz/cruel_force_haneda_recenze/3877janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Němečtí CRUEL FORCE určitě patří,když ne k tomu úplně nejlepšímu ze současné retro metalovémánie, tak alespoň k tomu hodně dobrému. Není divu, kapela svůjpotenciál dokáže velmi přesvědčivě stvrzovat nejen novýmisongy, ale především koncertními výstupy, kterým nescházídravost, energie, instrumentální kvalita a vše potřebné, co dělápoctivou metalovou kapelu uvěřitelnou. Když se před třemi letyvrátili s třetím albem „Dawn Of the Axe“, na scéně by stěžíněkdo hledal kvalitnější a ve svém výrazu autentičtějšíúkaz na poli old-schoolového speed/thrashe. Tahle deska čtveřiciz Mannheimu dokonale vrátila do hry, neboť CRUEL FORCE před nídeset let pauzírovali, aby se po původním „venomáckém období“,kdy na svých prvních dvou řadovkách „The Rise Of The Satanic Might“a „Under The Sign Of The Moon“ přísahali na pentagram amystické propriety, vrátili ve znamenité a o poznání vyhranějšífazóně. Aktuální novinka „Haneda“ byla dost možná jejichnejočekávanějším počinem a to právě díky zvyšující seformě souboru, ke kterému se dnes hlásí stále více fanouškůmetalového retra, fanoušků vzhlížejících k osmdesátým letům. Novéalbum většinu z těchto úzkoprofilových metalových fans nemá jak zklamat,byť já tentokrát stojím spíše na straně těch, kteří sineodpustí kritickou poznámku. Ano, dle mého to nejdůležitějšíCRUEL FORCE sdělili právě již minulým albem a novinka znamená jakousi opakující se nadstavbu, která si neklade žádné jiné cíle, nežjen navodit pocit spřízněnosti se starými časy. Občas jsem se dokonce při poslechu přistihl u úvahy, zdali ty své znělé bubenické přechody kapela nedráždí vědomě, neboť se do jejich zvuku až tak zamilovala, že touží o docílení o to samé také od svých posluchačů. Tohle je v jistém smyslu docela zábavné a zároveň dětinské metalové album.„Haneda“ rejdí v stokrát ohraných mustrech osmdesátkového speed/thrashe anějaké osobité nadstavby by se posluchač nedočkal, ani kdyby vparku poblíž píseckého Divadla Pod Čarou ve stanu kempoval přes dvě sezóny. To album je jednoznačnou sázkou na jistotu, kdy se od kapely nechcea nebo kapela sama od sebe nechce nic jiného než řízný výplach. Takřka všechny zde umístěné skladby působídoslova a do písmene „na jedno brdo“. Ve srovnání sminulým počinem „Dawn Of The Axe“ zůstávám, právě díky absenci nápadů, tak trochuneuspokojen. O instrumentálních kvalitách souboru nikdonepochybuje, kytary znovu prvotřídně řežou, sóla jsou brilantnía vesměs blesková a vše se nese na vlně osmdesátkové vysokorychlostípatiny ala metallicovský debut „Kill ´Em All“, ale mě osobně zaráží, pročtahle ambiciózní kapela nechtěla po tak skvělé desce, jakou byla ta minulá, prostě víc? CRUEL FORCE se vědomě vydali vstřícúzemí, kde se mnozí mohou zabývat otázkou, zdali je tohle ještě zábavné a řízné metalové album ve starém střihu, a nebozdali jde již o něco, co hraničí s parodií. Vždyť ani někdejší pionýři a pozdější velikáni žánru jako METALLICA, SLAYER,ANTHRAX, RAZOR či EXCITER obdobným způsobem nehráli až takdlouho. Jasně, chápu, že se CRUEL FORCE vzhlédli v modelurychlého metalu příznačného pro sezónu 1983/84 a možná ještěpro tu následující, ale jak dlouho se s tímhle dá vyžít?Takže si to shrňme. „Haneda“ je deska obsahujícípovedenou rekonstrukci metalové hudby staré více než čtyřicetlet. Je to album, které má velkou šanci vás strhnout, a tozejména svými přímočařejšími, říznějšími a prostěvýraznějšími songy jako „Whips And Swinging“, „Savage Gods“nebo „Warlords“, ale jen pokud pro vás podobná hudba budeznamenat určité novum ve vašem posluchačském portfoliu. A nebo z druhé strany, pokud pro vás bude znamenat zákon, ze kterého se netoužíte hnout ani o píď! :-) Pokudjste však podobné hudby z dávné minulosti již nasyceni, pak prostěpůjde o sice kvalitní, ale nijak výjimečnou sadu rychlého metalu, kterýzní účelově starosvětsky. Tohle album s naprosto otřesnýmdětinským obalem tak u mne zůstává trochu za očekáváním, nebna něm je všechno již mnohokrát odehrané, cizelované, slyšené. Momentů, které by sebounesly i nějakou osobitější nadstavbu či neotřelý nápad, se zde přílišneobjevuje. Pořád dobré, ale vlastně jak pro koho...https://www.crazyDiamond.cz/realms_of_chaos_torment_of_belligerence_recenze/3876https://www.crazyDiamond.cz/realms_of_chaos_torment_of_belligerence_recenze/3876hackl@volny.cz (Pekárek)Druhé album a opět top kvalita. Hudební a ideové zdroje, ze kterých slovenští REALMS OF CHAOS čerpají, jsem se snažil identifikovat a popsat již v recenzi na debut „The Seed“ z roku 2020. Nějaký ten rok od té doby uplynul, nebude tudíž od věci připomenout, že v jejich death metalu se pod diktátem lídra Martinuse snoubí temnota s duchovnem, jehož zdrojem není jen intenzivně bolestné vnímání světa, ale i určitá živočišnost a impulzivnost. Zmíněné atributy pak vedou k ještě větší přesvědčivosti, zvlášť když se zvolí aktuální téma. Obal i text první skladby „The Cacophony of Pandemonium“ hovoří jasně: Válka se přiblíží tehdy, když „se zbabělci snaží vládnout“. Textová složka, ač se má věnovat primárně studené válce, dnes nepůsobí zrovna historizujícím dojmem, zvlášť když máme válku téměř za humny. O válkychtivých zbabělcích, podělaných zejména z toho, že by měli standardně předat moc, někdy příště. Tady a teď se budeme – protože zatím ještě v klidu můžeme – zabývat výhradně hudbou.Převede-li se výše naťuknutá hudební charakteristika do výrazně zjednodušené soustavy žánrových veličin, dovolím si zmínit především(!) triumvirát SLAYER – MORBID ANGEL – HATE ETERNAL. Ostatně, po prvních třiceti sekundách úvodního nářezu si udělá jasno každý, trochu zkušenější posluchač uctívající vibrace smrtícího kovu. Nevím, zda mělo jít o chytrý pravý hák hned na úvod, aby se každý zasvěcenec okamžitě dovtípil, s kým má tu čest. Výsledný dojem je jasný, Slováci na dvojce „Torment of Belligerence“ nabízejí až fyzicky ortodoxní, zároveň však zničující deathmetalovou produkci, prodchnutou zlověstnou atmosférou, instrumentální perfekcí a dobrými nápady. Podobné hudby není každopádně nikdy dost. Metalová scéna jí rozhodně nepřekypuje, o našich česko-slovenských zeměpisných šířkách a délkách nemluvě. Tady REALMS OF CHAOS v rámci své užší specializace i nadále vládnou (jen pro pořádek uvádím, že poslední opusy HEAVING EARTH, BRUTALLY DECEASED, PANDEMIE a dalších řadím do trochu jiné oblasti). Novinka přitom jasně dokládá, že výborný debut nevznikl nějakou náhodou, ale s cílem dělat špičkový extrémní metal, v němž se střetávají náročné žánrové standardy s přesvědčivou pocitovou složkou a individualismem.Takový přístup vyžaduje delší umělecký plán, který se v daném případě začal odvíjet od bodu, do kterého jiní dospějí až po letech. Ano, na mysli mám „The Seed“. Poté se však může pokračovat už jedině cestou vzhůru, v opačném případě vše rychle ztrácí smysl. Možná i díky tomu jsme na „Torment of Belligerence“ čekali tak dlouho. Martinus nechtěl nic uspěchat a také neuspěchal. Dokonce oslovil další hudebníky, aby ho na této cestě provázeli. Nově se tedy nahrávalo v triu, které doplnil hostující bubeník Miroslav Raučina (ABORTION a jiní). Dotyčný pak už v kapele zůstal. Do širšího týmu opět přibyl zkušený studiový inženýr Miroslav Spevák, který se s Martinusem tentokrát podělil i o produkci. Sound aktuální nahrávky se mi rychle zalíbil. Řekl bych, že je o něco průraznější a ostřejší, na čemž má určitě podíl i enormně zakalená baskytara Ondreje "Rohana" Hanka (DEMENTOR). Za všechny brutální momenty, na kterých jeho basa zapracovala, bych vypíchl takřka boyerovskou (SUFFOCATION) práci v zatěžkané „It Must Be Done“. Kopáky znějí jemněji (trigger?), což ovšem plně kompenzuje masivní zvuk virblu, jehož prostorovost obzvláště vyniká v pomalejších momentech.Pokud někdo nahraje opus typu „The Seed“ v podstatě sám, tak se asi nedá předpokládat, že by výběr svých spoluhráčů podcenil. Důležitější ovšem je, že Martinus svůj nový tým nevyužil jen na pódiovou prezentaci. Přeměnit něco, co se jeví spíše jako projekt, v regulérní kapelu bylo na každý pád správným rozhodnutím. Dotyčnému tudíž přibyla ještě personalistika a režie.:-) Kytarista Brzoza (ex-PORENUT) dostal zásadní úkol, oživit svými sóly zahuštěnou atmosféru a přidat barvy, což se mu podařilo na jedničku, přičemž nádavkem dodal výtečnou skladbu „Uberous Desolation“, vhodně zasazenou na samotný závěr. Nádherné sólo posouvající zvuk kapely až někam k DEATH nechybí ani zde. Ondrej nekompromisně tvrdí muziku, přidává na groovu a doplňuje syrový a také dost nasraný vokál Martinuse. Bicí Miroslava jakoby vyvrhlo samo podsvětí.Novinku tedy provází celá řada méně nápadných, nicméně důležitých změn, lépe řečeno vývojových kroků směrem k větší muzikálnosti, pestrosti i naléhavosti. O emocemi a hudbou na maximum natlakovaný deathmetalový monolit posluchač v žádném případě nepřijde, jen do něj může o něco snadněji proniknout a postupně poznat, že REALMS OF CHAOS na svém druhém albu neprodělali jen decentní změnu faceliftu, ale že se při sestupu po pekelných schodech a při zachování všeho, co je od začátku definuje, dostali zas o něco hlouběji. Narazili při tom na zřídlo temné krásy, o kterou se s námi dělí plnými doušky. Stačí jen poslouchat. Co se týče procentního hodnocení, těch udělených osmdesát má velkou váhu, fanoušci death metalu si k němu mohou ještě jednu desítku přihodit a vůbec nic se nestane.Jo, 18. 4. 2026 budou snad hrát v kulturáku v Mladé Boleslavi, doporučuji zajít!https://www.crazyDiamond.cz/howling_bells_strange_life_recenze/3868https://www.crazyDiamond.cz/howling_bells_strange_life_recenze/3868nobody@nothing.com (Tomáš)Jednou z mých nejoblíbenějších australských kapel jsou HOWLING BELLS. I když vlastně už ani nejsou tak úplně stoprocentně čistokrevně australští. Ještě před vydáním eponymního debutu v roce 2006 se totiž přestěhovali do Velké Británie, kde od té doby působí. Můžete změnit místo pobytu, ale kulturní vzorce, které do vás naprogramovala vaše domovina, úplně ne. Naštěstí. Po čtyřech skvělých deskách ale přišla pauza. Kapela potřebovala uklidnit své intenzivní muzikantské životy, zakládaly se rodiny, přišly děti. Sice se nikdy oficiálně nerozpadli, ale už jsem prostě moc nedoufal, že by se ještě mohli vrátit. A přece se stalo. Pauza se nakonec protáhla na dlouhých 12 let. Kapela aktuálně funguje jako trio. Krásná frontwoman Juanita Stein je obdařena neuvěřitelně sametovým hlasem, který ani po těch dlouhých letech neztrácí nic ze svých kvalit. Jasně, zní trochu více žensky, ale pořád je to pevný bod vesmíru HOWLING BELLS, kolem kterého osciluje vše ostatní. Samotný pěvecký styl Juanity je taky specifický. Libuje si v klidu a vyrovnanosti. Nikam nespěchá, zbytečně nevystavuje na obdiv svůj hlasový rozsah. Svým zpěvem nás hypnotizuje, omotává si kolem prstu, vtahuje do děje. Zabarvení jejího hlasu pak má v sobě určitou starosvětskou solidnost a majestátnost. Uměl bych si jí živě představit jako soulovou zpěvačku v šedesátých letech. Druhým kytaristou je pak její brácha Joel Stein a sestavu doplňuje bubeník Glenn Moule.Kapela si už na první desce jasně definovala svůj styl a zvuk. Lokalizovali se na pomezí indie a alternativního rocku, zároveň ale svůj projev obohatili i výrazným psychedelickým rozměrem, nebo stopovými prvky shoegaze, southern rock, nebo i poctivého rock´n´rollu. Možná nám budou v určitých momentech připomínat americké BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, ale jejich projev není tak temný, spíše to hrají do tajemna. A pak tady máme to australské fluidum, to, co mají v DNA, co probleskuje v jejich tvorbě podvědomě. Když se na to soustředíme, začnou se nám v jednotlivých písničkách objevovat odkazy na INXS nebo MIDNIGHT OIL. Jakkoliv jsou stylově ty kapely úplně jinde. Jak se teda novinka „Strange Life“ povedla? Jsem rád, že je kapela zpět. A tím bych asi mohl skončit. Není to samozřejmě žádná katastrofa, na to jsou HOWLING BELLS až moc dobrá kapela, ale v rámci jejich tvorby je to jen průměrná deska. Na první poslech mi bylo zřejmé, že dost věcí se změnilo. Zvukově se kapela posunula k výrazně špinavějšímu, zemitějšímu a hutnějšímu zvuku. Evidentně mi to úplně nesedlo. Měl jsem vážně rád jejich krásný zvuk, který byl relativně čistý a zbytečně ho nikdy nešpinili. Zároveň dokázali krásně propojovat indie s psychedelií, což se teď opět zdaleka nedaří. Songy samotné jsou taky výrazně kratší, nejdelší nemá ani čtyři minuty. Tím pádem není dost prostoru rozpracovat jednotlivé nápady, budovat zajímavé odbočky, pohrát si s atmosférou. Hapruje pak i kvalita. Máme zde výborné songy, ale i evidentní vatu. Udělat z toho EP, klidně bych se dostal na 80% hodnocení.Start není úplně blbý. Houpavá „Unbroken“ nás staré fandy možná lehce zaskočí zmiňovaným špinavým garážovým zvukem, ale hlas Juanity k němu dodává důležitý kontrast. Bicí slušné, basa výborná, jen ty kytary. Přitom obecně se špinavým zvukem nemám nejmenší problém, tady mi ale prostě nesedí. „Heavy Lifting“ už ale začíná trochu drhnout. Kočička s pejskem vařily dort a dopadlo to přesně podle očekávání. Indie bicí se nepotkávají s mohutnou rockovou basou ani s kytarami, které oscilují mezi alternativní rockem a náznaky psychedelie. K tomu nevýrazná melodie, která se ne a ne rozjet. Tento song jakoby shrnoval všechny negativní symptomy desky. Tam, kde byla předtím lehkost a vzdušnost, je teď zacyklenost a trápení. Tam, kde byl zvuk moderní a břitký, je teď tuctová ne invenčnost. Zaměřme se raději na kousky, které se povedly. Soft rocková „Melbourne“ je možná úplně obyčejná, ale v tom je právě její síla. Pohodička a příjemná melodie je okouzlující. „Dreamer“ se vlní od post-punku přes shoegazové vsuvky až ke gotickým záchvěvům. Povedená je i „Chimera“, která v sobě nese určitou velkolepost. Z relativně sevřeného osmdesátkového zvuku se otevírá do krásného vzdušného refrénu, přičemž si zachovává své rozvážné tempo a tajemnou krásu. Výbornou peckou a možná nejlepším kouskem je „Sweet Relief“. Tohle jsou přesně HOWLING BELLS, jak si je pamatuji. Kytarové vrstvy se vzájemně efektně doplňují, zpěv je naléhavý, atmosféra drásavá. Výborné sólo je pak už jen třešničkou na dortu. Nebudu zastírat, že jsem mírně zklamaný. Není každý den posvícení, ale pořád zde máme první čtyři desky, které jsou výborné. Snad kapela opět postupně znovuobjeví svojí chemii, zatím to beru jako pomalý restart po dlouhodobé nepřítomnosti. https://www.crazyDiamond.cz/hallas_eart_tongue_praha_futurum_22brezna2026_koncert/3873https://www.crazyDiamond.cz/hallas_eart_tongue_praha_futurum_22brezna2026_koncert/3873nobody@nothing.com (Gazďa)Asi to máte podobně. V každém koncertním sále je pro vás nějaké oblíbené místečko, kam zcela přirozeně zamíříte, pokud je tam volno. Já se nerad tlačím, ale jsem rád blízko ke kapele, a tak vyhledávám místa vepředu po stranách, ideálně na druhé straně od vchodu, kam přeci jen zamíří méně lidí. Ve smíchovském Futuru je vepředu nalevo pár schodů vedoucích do zákulisí, kde je na pódium hezký výhled, a ještě se tam dá na poličku odložit pivo. Takže když tam uvidíte vysokého týpka v bílé kostkované flanelové košili, můžete mě přijít pozdravit… Najít takové VIP místo chce samozřejmě včasný příchod, což je pro mě problém, ale tentokrát jsem se snažil. Nicméně chyba lávky, už dvacet minut před začátkem předkapely a v takřka prázdném sále byl můj plac obsazen, takže jsem se nakonec usadil uprostřed cca deset metrů od pódia. V neděli jsem ve Futuru završoval pětidenní maratón koncertů a už se těšil na nějaký volný večer, když další metal mám před sebou až za dva týdny (lahůdkový bonbónek v podobě českých premiér AETHERIAN, STYGIAN a ETHEREAL DARKNESS). Plusem také bylo, že nedělní večer sliboval trochu zklidnění, protože na Smíchově jsme se věnovali spíše rockovější poloze hudby.Jako první vystoupila partička z Nového Zélandu EARTH TONGUE. Tedy partička, jde o duo složené ze zpěvačky a kytaristky Gussie Larkin a bubeníka a zpěváka Ezry Simmonse. I tak jsou ale schopni naživo udělat tak objemný a prostor vyplňující zvuk, jako kdyby jich bylo pět. Gussie hraje na kytaru, ale pořád jsem se musel přesvědčovat, že to není basa. Různými krabičkami a pedály z toho dokáže vytáhnou tak hutný sound, kde jako kdyby kytara a basa splývaly a vytvářely nový nástroj. Právě tohle kouzlení vytváří onu mohutnou „wall of sound“, která násobí zvuk pouhých dvou nástrojů do opulentněji působící produkce. Velmi zajímavé a k jejich stylu se hodící. EARTH TONGUE hrají psychedelický stoner rock ovlivněný přelomem šedesátých a sedmdesátých let, což se projevuje i v jejich nápaditých a dobře natočených videích. Ty jsou inspirovány americkými béčkovými sedmdesátkovými horory, exploitation filmy a italským giallem. Názvy písní „Sit Next to Satan“, „Ritual“ nebo „Bodies Dissolved Tonight“ (minimálně první dvě ve Futuru zahráli) dávají jasně najevo, o čem to celé je. Žádná intelektuálština a heideggerovské výklady světů, ale pastiš těch nejnižších sedmdesátkových pudů. I když mi to hudebně nepřijde až tak zajímavé a stoner rock vážně není můj žánr, tak mi sledování jejich videí přináší i zvláštní potěšení v podobě rozpoznávání lokací v okolí novozélandského Aucklandu, kde žije moje brašule. Dobře to fungovalo i naživo a milerád si je někdy zopakuji. Gussie a Ezra jsou pár i v soukromém životě a prostě to mezi nimi funguje. Mělo to koule, dobrou dynamiky, energii a bezchybné harmonie ve zpěvu. Sympatický byl i ten mírně introvertní a přesto žoviální přístup, žádné velké kecy, které mají občas anglosaští interpreti. Současné turné jedou k podpoře letošní novinky „Dungeon Vision“, ze které – pokud jsem správně dával pozor – zazněly čtyři věci. „Silver Eye“, „Harvester“, singlová „Ritual“ a titulní skladba. Obecně bych řekl, že polovina jejich věcí je výrazná a stojí za pozornost, druhou půlku pak tvoří spíše vycpávky. Celkově ale jedna z těch zajímavějších stoner rock skvader, která ve mne zpětně zanechala dokonce intenzivnější dojem, než hlavní hvězdy.HÄLLAS ale vůbec nebyli špatní. S těmito Švédy nemám dlouholetou zkušenost, ale očichal jsem si je na loňském Brutalu, kde vytáhli dost povedené vystoupení. A pak mě také zaujala jejich letošní deska „Panorama“. Každopádně když člověku kousek od baráku přistane dobrá skupina, která tu nebývá moc často (teď potřetí), sluší se využít příležitosti. HÄLLAS produkují progresivní space rock připomínající někdejší německé sedmdesátkové legendy ELOY. Synťáky, zvonivé kytary, futuristicko-fantaskní texty, extravagantní kostýmy. HÄLLAS nás přenášejí do jiného světa, co světa… paralelního středověkého vesmíru, ve kterém hlavní hrdina Hällas bojuje s přicházející apokalypsou, zrádnými tyrany i vlastní identitou. Vše doplněno o mystiku a vesmírná témata, která se snoubí do jakého bájného kosmického příběhu podobného poetice Krále Artuše a rytířů Kulatého stolu.Do jisté míry se podařilo tyhle chladné vesmírné vize přenést i do prostředí žhnoucího Futura, i když bylo kapele v těch pláštích a hábitech viditelně dost vedro. Ale byla to poslední štace turné, tak to nakonec zvládli i přes počáteční zvukové potíže s basou frontmana Tommyho Alexanderssona. Vůbec je zajímavé, že ze všech viděných i slyšených koncertů tohoto týdne (BETWEEN THE BURIED AND ME, WALTARI, EPICA, HÄLLAS) byla pražská zastávka u dané kapely vždy poslední nebo předposlední z celého turné. Samozřejmě u WALTARI, kteří si udělali tříkoncertní trip do Československa, je to specifická situace, ale stejně. Nevím, jestli fakt, že se u nás evropské šňůry uzavírají, něco znamená, nebo jde o shodu náhod. Tam kde se jede západní Evropa, by to možná smysl dávalo, holt nás přicvrnknou nakonec. Zajímavé bylo i složení publika. Futurum bylo takřka plné a já kolem sebe slyšel nejen internacionální angličtinu, ale i němčinu a švédštinu. Řekl bych, že Češi tvořili tak polovinu osazenstva.Začalo se pěkně zostra. Více než dvacetiminutovou „Above the Continuum“ z novinky. Mně vždycky trvá, než se do těchhle rozmáchlých kompozic doma poslechově pustím, jelikož právě zde se dá schovat nejvíc vaty, a člověku se tak nechce opakovaným poslechem luštit, zda to vůbec celé stojí za to. U téhle skladby je naštěstí opak pravdou a právě sem – až na singlovku „Face Of An Angel“ – vnesli Švédové nejvíc nápadů z celé novinky. Jeden střídá druhý a než se člověk nadechne, tak jsme na konci. Božský opus fungoval stejně přímočaře i naživo a přinesl jeden z vrcholů koncertu, který mi i přes mou snahu potvrdil, že asi nebudu stoprocentním fanouškem téhle hudby. Repetitivnost, kterou netrpí zmíněná dvacetiminutovka se totiž projevuje v řadě těch kratších skladeb. Znal jsem všechny, které zazněly, přesto mi až na ty nejsvětlejší výjimky – jmenovitě hitovky „Carry On“, „Star Rider“ a už jmenovaná skvělá novinka „Face Of An Angel“ – motivy ostatních songů docela splývají. Nejsou nevýrazné, to ne, jen podobné, a abych určil, jaká píseň zrovna zní, tak to je těžká disciplína. Na rozdíl od opravdového progu se totiž HÄLLAS pohybují téměř vždy v sevřené písňové formě s málem výrazných instrumentálních motivů, které by dokázaly skladby odlišit. Zvonivé kytary a profesionální výkony jsou fajn a vynikající je i zvučný melancholický vokál Tommyho Alexanderssona, ale nestačí to, aby se z dobré kapely stala vynikající.https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_coronach_recenze/3872https://www.crazyDiamond.cz/hellripper_coronach_recenze/3872janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Skrze čtvrtou řadovou desku„Coronach“ svých HELLRIPPER se jednatřicetiletý skotskýsrdcař James McBain znovu stává dýkou zabodnutou v hrudíchnepřátel skutečného metalového nářezu. Novinka možná neoplývá ažtakovou divokostí jako předchozí počin „Warlocks Grim And Withered Hags“ (recenze zde), ale je pro tento projekt bezesporu dílemnejvyzrálejším, kde je vše vyladěno do ideálního stavu aposluchač se dočká skutečných hymen schopných okamžitěstrhnout zvětšující se davy. Aktuální songy prostě znějíméně chaoticky a co se týče dramaturgie, tak mají v sobě jakýsivnitřní řád a vyladěnost, v souvislosti s níž dochází naurčité pročištění struktur a navýšení nosných pasážískladeb, včetně bodrých refrénů a vygradovaných instrumentálních momentů.Navzdory výše uvedenému, HELLRIPPERnic neztrácejí ze své zarputilosti a opětovně útočí, vesměsve svižných tempech, prvotřídním riffovým speed/thrash metalem, do kterého sepropisuje i atmosféra drásavých old-school blackmetalových vánic. Nebýtoné bleskové kytarové výstavby, dost pravděpodobně by se dalo onovince říci, že se posunula trochu blíže k výrazu švédskýchgoth-metalových strašidýlek z TRIBULATION, ale právě hejvíkovězdobné kytarové kejkle, hrané vesměs ve vysokém tempu, patří k hlavnímatributům zvuku HELLRIPPER, který je stvrzením skvěléhometalového řemesla a výkladní skříní produkcí v režiispolečností jako právě Century Media. Přední německávydavatelská stáj rozhodně vycítila v pravý čas McBainůvpotenciál a nasměrovala hudebníka k vyšším metám. Nejpozitivnějším zjištěním je, že na rozdíl od mnohých reinkarnátorů osmdesátých let na mne HELLRIPPER nepůsobí jako bohapusté retro. Jejich novinka využívá sice letitých receptů, ale zní aktuálně a svěže.Už minulá deska „Warlocks Grim AndWithered Hags“ byla sebevědomě pojatým vystoupením z útrobzačouzeného undergroundu na jasněji nasvícenou scénu.Pravděpodobně již právě tehdy došlo na nejdůležitější krokv rámci vývoje této bezesporu talentované kapely. Novinka jedalším stvrzením tohoto vývoje a posluchač tak dostávánaprosto špičkové metalové album, jehož součástí je pouhýchosm skladeb, které jsou však propracovány do detailu a utvářejínerozbytný albový monolit, ve kterém prakticky nic nápadně nedrhne, tedysnad pokud pomineme jistou míru dramatizace a patosu v rámcizávěrečné titulní skladby „Coronach“, která se z korporátně euro-metalové upocenosti záhy vyvrbí v dalšíznamenitou perlu.Celé album začne opravdu nekompromisně a„Hunderprest“ je parádně vystavěným bitevním cvalem, kdese střídají svižné momenty s oslavnězdobnými a výsledek korunuje prvotřídní instrumentace, předevšímpak znamenité kytarové vyšívání, jež si nezadá s hudebnímjazykem pomyslných králů heavy metalu. Následuje dalšísvižná hymna „Kinchyle (Goatkraft And Granite)“, která se všakuprostřed přetransformuje do méně dravé pošmourné fáze, abyse záhy na vlně euforických kytarových kejklí vše vrhlo vstříc dravému finále. Nedílnou součástí vyznění HELLRIPPER jeurčitá sychravost ve zvuku, korespondující s atmosférou skotské oblasti Highlands, a právě tohle umocňuje klavírní preludium v následnémvýpadu „The Art Of Resurrection“, který se z křehkého apomalého úvodu bleskově dostává do tempa. Song opatřený snadnejchytlavějším refrénovým chorálem tak pro mne znamená jedenz vrcholů nahrávky a to i přestože prochází celou řadoupřechodných fází a změn temp. Zkrátka zde HELLRIPPER dokázalispojit progresi s výtečnou hymničností, světe div se, tohle spojení jim funguje nejen zde, ale i v dalších položkách novinky. Právě progresivnějšístránku McBainovy tvorby, ovšem bez úbytku dravosti a agrese vestylu metalu osmdesátých let, dobře reprezentuje i čtvrtáskladba „Baobhan Sith (Waltz Of The Damned)“.Na jednoznačně prezentované svižnélaufy sází řežba „Blakk Satanik Fukkstorm“, ale záblesk genialityJames McBain prokáže až ve skladbě následující, to když jerozdováděná erupce „Sculptor´s Cave“ zkrášlena bravurníkytarovou pasáží s nádechem staroegyptské mystiky. Zuřivá sedmička „Mortercheyn“je manifestem naprosté zběsilosti v metalu, ale spíše než abyvycházela z hudebního jazyka německých osmdesátkových kapel typuDESTRUCTION, jsou zde momenty upomínající spíše na LaihovyCHILDREN OF BODOM z dob, kdy měli švunk. Deska v podstatě zpomalý až v případězávěrečné titulní skladby, která má zde pozici všeobjímajícíhochorálu, jež si nic nezadá nejen s hymničností podobné novodobým KREATOR, ale také s výpravným nádechem.HELLRIPPER se zkrátka podařilo dát dohromady vynikající desku,nesoucí jasné stopy vývoje a dalšího posunu od metalovéhoundergroundu.https://www.crazyDiamond.cz/husman_fest_9_oznamuje_kompletni_lineup_info_koncert/3870https://www.crazyDiamond.cz/husman_fest_9_oznamuje_kompletni_lineup_info_koncert/3870nobody@nothing.com (Info)HusmanFest oznamuje kompletní soupisku pro rok 2026. Do Tachova opět mířívytříbená sestava kapel, které reprezentují deathmetalovouklasiku i modernu. Letošními headlinery jsou švýcarští mistřiextrémního metalu STORTREGN. Po jejich boku se mimo jiné představíslovenští emisaři temnoty DOOMAS, death-thrashoví matadoři NAHUMa chybět nebudou ani domácí NEUROTIC MACHINERY. Všichni milovníciextrémního metalu mají sraz v Tachově 18. července!STORTREGNjsou považováni za jednu z nejlepších moderníchtech-death/meloblack kapel současnosti. Nikdy se nebáliexperimentovat, zároveň však nikdy neztratili smysl pro silnoukompozici. Jasným důkazem tohoto tvrzení je jejich zatím poslednístudiový počin "Finitude" (2023). Deska je plná temného,atmosférického, technického death/black metalu, kterému všaknechybí odpovídající dávka melodických a progresivních ploch.Skupina již mnohokrát dokázala, že svůj zvuk dokáže naplnopředvést i v živé podobě, což jí otevřelo dveře na mnohéevropské festivaly – s výjimkou těch českých. To se ale letoszmění! Jenám velikou ctí, že česká festivalová open-air premiéraSTORTREGN se uskuteční právě u nás na Husman Festu!Všichni milovníci kapel jako DISSECTION, THE BLACK DAHLIA MURDER čiraných OPETH – tohle si přijďte vychutnat s námi! SlovenštíDOOMASpřivezou perfektně vyváženou kombinaci death a doom metalu, vekteré narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS naposledních deskách prozkoumávají nejtemnější hlubinymysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže o zlověstnáposelství nebude letos na Husmanu nouze.Příznivcideathové klasiky se mohou těšit na ostravské death-thrashovéharcovníky NAHUM,populární blackened-deathové válečníky PURNAMA,rakouský death-doomový parní válec SLOOW,pražské úderné komando KOLOSSa pardubické ranaře KLAN. Deathovoumodernu i letos zastoupí domácí NEUROTICMACHINERY.Zdaleka to ale není vše! Svěží deathovou vizi přiveze ibrněnský tandem VANGUARDa ARCH OF HELL.Do metalcorových vod se pak ponoříme ve společnosti mladé aslibné formace ECHOTHEORYa svůj melodicky pojatý metalcore přivezou také němečtí RIVERSCOLLIDE. Kromědvanácti pečlivě vybraných kapel se návštěvníci mohou těšiti na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patřípřátelská atmosféra, profizvuk, krásné festivalové prostředí a dobré jídlo a pití.Veškeréaktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.Těšímese na vás & Husman s vámi!Odkazy:https://www.facebook.com/HusmanFesthttps://www.facebook.com/events/3869415190023148https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_binaural_recenze/3869https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_binaural_recenze/3869nobody@nothing.com (Tomáš)Začátkem nového tisíciletí jsme na kolejích jeli na PEARL JAM vlně. Toužebně jsme očekávali novou desku, která měla vyjít začátkem léta. A pak nastal ten den. Spolužák jí přinesl. Na kazetě, která byla už asi desátou kopií desáté kopie, ale to nikdo neřešil. Zapnout přehrávač, usadit se a jedeme. Šum a zvukové chyby byly samozřejmě větší než malé, ale stejně jsme jí dali několikrát po sobě. Už při těchto prvních posleších se vykrystalizovalo pár favoritů a zároveň jsme pochopili, že tohle není jen další „Yield“, ale že se kapela vydala opět novým směrem. „Binaural“ není jednoduchá deska. Dlouho jsem si k ní hledal cestu, často jsem váhal, jestli jí vlastně vůbec mám rád. Dnes už neváhám. Mám. Dozrála. Pochopil jsem jí. Ani samotná kapela k ní nemá úplně pozitivní vztah, ale to vychází spíše z komplikované doby, kdy vznikala. A až se příště podíváme na kolekci „Lost Dogs“, objevíme tam pár dalších kousků, které se sice na „Binaural“ nakonec nedostaly, ale snesou nejpřísnější kvalitativní kritéria. Ale pěkně popořádku.Pátá deska „Yield“ přinesla pro PEARL JAM hudební svobodu. A využili jí naplno. Nikomu už nic nemuseli dokazovat, skládali a hráli už jen pro radost. Vyčerpávající světové turné si následně vyžádalo změnu na pozici bubeníka, kam nastoupilo eso první třídy – Matt Cameron (SOUNDGARDEN). „Binaural“ bude první deskou, při jejímž vzniku byl od začátku. Zároveň se konečně stabilizovala sestava, protože právě osoba bubeníka byla neuralgickým bodem kapely. Poctivý hardrockový Dave Krusen byl u vzniku skupiny a nabubnoval debut „Ten“. Na další dvě desky naskočil pompézní Dave Abbruzesse, jehož styl v sobě skloubil grungeovou divokost s vyumělkovaností klasického rocku. Jeho nástupce, Jack Irons, byl bubeníkem mnoha tváří. Zatímco na „No Code“ dal průchod svým alternativním sklonům a hravým rytmům, na „Yield“ se transformoval v úderného a přímočarého rytmického pohaněče. No a Matt? Že je světová extra třída dokazoval už v domovských SOUNDGARDEN. Samozřejmě se musel stylu PEARL JAM trochu přizpůsobit, ale velice rychle zapadl. Profesorský styl, v němž se dokonalá přesnost potkává s uměleckou invencí a kontrolovanou dravostí, přirozeně splynul s aktuální hudební tváří jeho nové domovské kapely.„Yield“ byl přímočarou a velkolepou rockovou deskou. A PEARL JAM neradi vstupují do stejné řeky dvakrát, minimálně ne hned. Proto se rozhodli, že opět nastal čas trochu experimentovat. Po čtyřech albech s Brendanem O´Brienem chtěli zkusit nového producenta. Tchad Blake byl znám svým pozitivním přístupem k experimentálnější tvorbě, pracoval už třeba s THE DANDY WARHOLS, Sheryl Crow nebo Peterem Gabrielem. Věnoval se i binaurální technice nahrávání, která laicky řečeno používá dva mikrofony, díky nimž pak nahrávka vytváří 3D zvukový vjem. Ačkoliv je tato technika známá už několik desítek let, moc se nerozšířila. Vyžaduje totiž preciznější nahrávání, kvalitnější hardware, a aby skutečně dosáhla všech svých předností, měl by se výsledný produkt poslouchat ideálně přes sluchátka. Gossardovo Studio Litho v Seattlu, prakticky domovská báze kapely, se opět stalo místem činu. Samotné skládání songů šlo v režimu, který se osvědčil už na předchozí desce. Každý přispěl svým dílem, přinesl nějaké písničky a společně je pak už jen doladili. Celé to zní jednoduše a harmonicky, ale nebylo tomu tak. Nejdřív se zasekl Eddie Vedder.Trpěl skladatelským blokem. Neustále se srovnával se svými idoly a trpěl pocitem, že všechno co dělá, je špatně. Texty dokola předělával, snažil se hledat vhodná témata. Z rádia se na něj přitom valily songy, u kterých pochyboval o jakémkoliv hlubším významu a tato povrchnost hudebního businessu ho pak ještě více ubíjela. Jediným řešením bylo vypnout svět kolem sebe. Neposlouchat co dělají ostatní, nesnažit se někomu vyrovnat, najít si vlastní cestu. Kytarista Mike McCready na tom taky nebyl nejlíp. Trpěl Crohnovou nemocí a v rámci její léčby si vybudoval závislost na lécích na předpis. V průběhu nahrávání pak musel nastoupit na odvykačku. Komplikované období v životě kapely se přeneslo i do textů a nálad skladeb. Izolace, introspektivní pohledy, existencionální reflexe, odcizení, deziluze, lítost, vyrovnávání se se ztrátami, to všechno zde najdeme. A samozřejmě nezapomněli ani na celospolečenská a sociální témata, která v jejich tvorbě měla vždy důležité místo. Opět bojují proti cynizmu, pasivitě a každodenní odevzdanosti. Stylově se na „Binaural“ PEARL JAM opět více rozkročili. Samozřejmě si zachovali svůj typický rukopis, ale zároveň ho v mezích rozumného experimentování dobarvovali dalšími odstíny. Folk, psychedelie, hard rock. Tchad Blake následně zajistil finální mix v Los Angeles, ale kapela nebyla úplně spokojená. Zdálo se jí, že tvrdší písničky nezní dostatečně tvrdě, proto je vzala na osvědčenou adresu. Brendan O´Brien už přesně věděl, co potřebují. Zvukově je to skutečně velice zajímavá deska, kontrastní, mnohovrstvá. Jako otvírák kapela zvolila energickou grunge/rockovou „Breakerfall“. Typičtějším songem snad už ani být nemůže, tohle je esence PEARL JAM ve všech aspektech. A tempo ještě víc nakopne následující „God’s Dice“. Spolupráce dvou kytar, vystupující bublající basa, parádní bicí. Zvuk není zemitý, směřuje do rockovějších odstínů, opět moc dobrý kousek. Ještě více do alternativních vod nás pak zatáhne „Evacuation“. Její rozervaná rytmika, mírně garáž rockový nádech a komplikovanější melodika mi z nějakého důvodu vždy evokovala osmdesátkovou scénu. R.E.M., THE CARS, trochu PIXIES. Mistrovským kouskem je „Light Years“. Tohle nazpívat nějaká popová zpěvačka s jemnějším radio-friendly zvukem, je z toho světový megahit, za to dám ruku do ohně. Krásný song, kde se mísí lehký smutek s melancholií, strukturou mající blízko k drsnějším baladám klasického rocku, s výborným zvukem s krásně dunícími bicími a jemně ševelícími, ale přitom docela syrovými kytarami, je prostě dokonalý. Experimentování se tentokrát mimořádně povedlo v temnějších kousku „Nothing As It Seems“. Floydovskou atmosférou protkaný košatý song nikam nespěchá, pozvolně přidává další a další vrstvy, přičemž si celý čas drží pichlavou drásavost. Zvukově je někde na pomezí industriálu, psychedelie a garážového hard rocku. Výhybku zpět k pozitivnu přepíná pohodová „Thin Air“. Opět zde máme střední tempo, žádný kvapík, slide kytary atmosféru ještě více zklidňují. Ač na první pohled to vypadá na běžnou tuctovku, melodicky je to opět velice povedený kousek, který navíc i svojí dramaturgií snese nejpřísnější kritéria. Spíše průměrná „Insignificance“ mě naopak nikdy moc nebavila. Není špatná, to vůbec, jen prostě všechno co v ní slyšíme, jsme už předtím slyšeli i v jiných písních PEARL JAM. Celkem zajímavým kouskem je pak „Of The Girl“. Art-rockové klidné pasáže s nervózní rytmikou se kombinují s nadýchanými atmosférickými mezihrami, které asi můžeme považovat i za refrén. Kytary zde sólují téměř nonstop, basa taky vymetá prach z pod všech pražců. Song se sice vine odnikud nikam, ale baví. „Grievance“ pak znovu zvedá prapor poctivého street rocku. Tohle prostě PEARL JAM umí, rock který zní zároveň moderně i starosvětsky, drsně i uhlazeně, hravě i vážně. Další experimentálnější kousek „Rival“ je fakt náročný na vnímání. Jakoby všichni v kapele hráli nějakou jinou písničku a při závěrečném mixu se ty stopy nedopatřením spojily. A z vedlejšího studia ještě někdo přihodil i minimalistický klavír. Dusivou atmosférou nás pak zahltí „Sleight Of Hand“. Pomalejší kousek se líně převaluje a vysává z nás energii, jen v refrénu se trochu nadechne a protáhne. Milým úletem je folková „Soon Forget“. Eddie a ukulele. Nic víc. Jo, a ještě výborný text o povrchnosti, materiálnosti a hodnotové vyprázdněnosti. Vznešený závěr pak obstará „Parting Ways“. Rozvážný song má až aristokratické vyznění. Důstojnost se zde potkává s moudrostí a nenucenou lehkostí. „Binaural“ byla první deska PEARL JAM, která v Americe nedosáhla na platinu. Celosvětově se ale její prodeje přehouply přes 2 miliony kopií. Asi je to pochopitelné. Není tak přístupné jako „Yield“, potřebuje svůj čas. Je i temnější a atmosféričtější. Světové turné zahrnovalo více než 70 zastávek a kapela se rozhodla všechny zaznamenat a následně vydat jako oficiální bootleg. Jeden kamarád, který se účastnil pražského koncertu, skutečně následně přinesl i bootleg CD s tímto živákem. Bohužel v rámci vystoupení na festivalu v dánském Roskilde došlo k tragédii. Při tlačenici před koncertem bylo 9 fanoušků ušlapáno a udušeno davem. PEARL JAM to pochopitelně zdrtilo a zrušili zbytek letních koncertů. Na pódia se vrátili až na podzim v rámci americké části turné. Živé koncerty jim pomohli se s traumatem alespoň částečně vyrovnat. Na závěr ještě zmíním nádherný cover. Nádherný snímek z Hubblova teleskopu (mírně upravený) dokonale vystihuje náladu alba. Temnota obepínající éterickou krásu. Neuchopitelnou, fluidní, vícevrstvou. https://www.crazyDiamond.cz/epica_amaranthe_charlotte_wessels_praha_forum_karlin_21brezna2026_koncert/3867https://www.crazyDiamond.cz/epica_amaranthe_charlotte_wessels_praha_forum_karlin_21brezna2026_koncert/3867nobody@nothing.com (Gazďa)Koncert progresivních deathmetalových symfoniků EPICA doporučuju kvůli vizuální podívané někdy navštívit i nefanouškům. Podle mého názoru neexistuje skupina, která by dnes v metalu oplývala elegantnější a působivější obrazovou show. Je to myslím patrné i z mých neumětelských fotek k tomuto reportu. Samozřejmě pokud máte rádi papundekl a různá monstra a obludy, tak je lepší zajít třeba na POWERWOLF. Ale i IRON MAIDEN se na současném turné od tohoto konceptu odklonili a vydali cestou velkých obrazovek a videoshow. Nová show Železné panny je úchvatná (zejména „Rime of the Ancient Mariner“), ale jsou to právě Holanďané, kteří získávají v tomto ohledu ty nejlepší známky opakovaně. K dokonalosti pak vede, když se vynikající vizuální koncept prolne s možnostmi nejlepšího pražského sálu, kterým Forum Karlín je. Hala pro 3 500 lidí má dokonalou akustiku, odevšud je dobře vidět a v sále neruší žádná zákulisní světla a podobně. Je vidět a slyšet, že bylo forum od začátku koncipováno jako prostor pro koncerty, ne jako sportovní aréna, a byl kladen důraz na instalaci vhodných stavebních materiálů, rezonančních desek a akustických prvků. Myslím, že asi nepamatuju koncert, který by tu měl špatný zvuk, a z těch velkých pražských prostor tak mám karlínskou síň nejraději. Další nespornou výhodou pro mě je, že mám forum v docházkové vzdálenosti cca deseti minut od domova, což zmírňuje i mou příslovečnou koncertní lenost. Sobotní karlínský večer ale nebyl jen ve znamení velkolepých Nizozemců, ale rovnou trojlístku zajímavých a v jistém smyslu i vůdčích souborů dnešního metalu, a to ve všech případech vedených prvotřídními (a půvabnými) vokalistkami. Jako první nastoupili CHARLOTTE WESSELS’ THE OBSESSION, což je projekt bývalé zpěvačky DELAIN. A jestliže tahle kapela je zástupcem solidní, ale přeci jen trochu repetitivní a fádní druhé ligy symfonického metalového popu, tak Šarlota dělá muziku o dost barevnější a nápaditější. Její současná skvadra produkuje multižánrový mix metalu, popu, šansonu, rocku a shoegaze umně skloubený do jednolitého a přesvědčivého výrazu. Ve Foru Karlín odhodila vytahané triko, ve kterém jsme ji mohli vidět na skvělém předloňském koncertě v Meet Factory, a oblékla sexy kostým s odhaleným břichem, který dodal jejímu vystoupení okázalosti a lépe se hodil k show severských metalových bohů a bohyní, které nastupovaly po ní. Nijak tím ale nesnížila přirozenost a až skromnost svého vystupování. Tahle Nizozemka měla vždy image holky od vedle, kámošky nás všech, která se jen tak náhodou vyhoupla na pódium, protože někdo dneska večer prostě jít zpívat musel. A jako opět zpívala velmi dobře. Bude pro ni ale myslím těžké dosáhnout většího úspěchu s touto zajímavou, ale těžko škatulkovatelnou hudbou. Pro metalisty příliš měkké, pro popaře složité, pro rockery rozevláté a neuchopitelné. Ale držím jí palce. Pokud můžu doporučit jednu skladbu, tak zkuste „Exorcism“ a uvidíte, s jakou mírou skladatelského i vokálního talentu máme tu čest. Touhle smrští končilo i vystoupení v Karlíně a doteď mě z toho mrazí. Švédové AMARANTHE jsou také originální, ale jednodušeji uchopitelní. Nazval bych je metalovou ABBOU. Vysoce chytlavé melodie v disco hávu opepřené metalovými kytarami a údernými rytmy. To celé v podání tří vokalistů. Frontwoman a hlavní tahounka Elize Ryd obstarává popovou melodiku, Nils Molin klasickou rockově/metalovou polohu a Mikael Sehlin growl. Koncerty šestice (zpěváky doplňují kytarista a hlavní skladatel Olof Mörck, bubeník Morten Løwe Sørensen a neposedný basista Johan Andreassen) jsou obří skotačivou energickou party, kde se trojice zpěváků výborně doplňuje nejen v hlasech, ale také v kontaktu s publikem. Švédský králíček Duracell to rozjel naplno i v Karlíně a my opět hodinu a půl skákali a nekomplikovaně se bavili. Jediné, co bych kapele vytknul, je letitý a uniformní setlist. Stejnou várku skladeb jsme zažili nejen loni na Metalfestu, ale dokonce i předloni na Masters of Rock.Rozhodně by se slušelo zařadit více skladeb z povedené dva roky staré poslední desky „Catalyst“. Dostalo se nám jako obvykle „Damnation Flame“, „The Catalyst“ a „Re-Vision“, ale dobré by bylo vyzkoušet i „Breaking the Waves“ (nejlepší věc alba!), „Insatiable“, „Liberated“ nebo třeba „Ecstasy“. Zvlášť podivné je to, když si člověk uvědomí, že už dva roky jedou turné k nové desce a oproti třem věcem z novinky mají stále v repertoáru šest kusů z předchozí „Manifest“ (2020). Jinak se ale nedá Švédům vytknout vůbec nic. Chytlavostí písní mají na současné metalové scéně pramalou konkurenci, takže ať se sáhne v setlistu kamkoliv, nedá se prakticky splést. Jako obvykle výborný a optimistickou náladou prodchnutý koncert.Takřka všude jinde by AMARANTHE obstarali vrchol večera. Ne tak ve Foru Karlín. EPICA totiž rozpoutala zmíněný vizuálně-akustický Gesamtkunstwerk nejvyšší kvality. Jejich poslední album sice považuju za jejich možná nejslabší desku vůbec (recenze zde) a i moje první setkání s těmito skladbami loni na Metalfestu dopadlo spíš nemastně neslaně (report zde). V Karlíně ale klaplo vše na výbornou. Sympatické bylo i to, že na rozdíl od AMARANTHE Nizozemci opravdu hodně obměnili setlist. Ze skladbových stálic zůstaly jen pravěká „Cry for the Moon“, „Unleashed“ a klasicky nejzábavnější kus vystoupení, hitová „Beyond the Matrix“, kdy jako obvykle skákala celá hala. Jinak nezbyl kámen na kameni, a dokonce vypadl i dlouhé roky tradiční zavírák „Consign To Oblivion“. Co na tom, že se do repertoáru tohoto turné nedostaly takřka žádné mé oblíbené skladby – celé vystoupení působilo svěže a neotřele. Výjimkou bylo oprášení jedné z nejlepších písní kapely vůbec, jemné balady „Tides Of Time“ z roku 2009, kterou zpěvačka Simone Simons vystřihla jen za doprovodu piana pouze s mírnými samply ve druhé části, a prokázala tak schopnost táhnout vystoupení i bez symfonických doprovodů. Celkově bylo samplů, chorálů a všech těch pozlacených serepetiček méně než obvykle, což koncertu jedině prospělo. Pět zařazených věcí z „Aspiral“ mě sice ani teď hudebně nenadchlo, ale i vzhledem k nádherné vizuální show jsem se bavil i u nich. Jako další z vrcholů koncertu bych označil „Sirens – of Blood and Water“, vokální tercet, kdy Simone na pódiu doplnily i Charlotte Wessels a Elize Ryd a pak dokonce i „Cry For The Moon“. Skladba, o které jsem si myslel, že už ji nikdy nepotřebuju slyšet, dostala úplně novou dynamiku, když na obří obrazovku videooperatérka kapely naživo přenášela záběry z pódia a ze sálu. Rázem se tak do vystoupení v několikatisícovém sále stala takřka intimní věc, kdy jsme měli pocit, že jsme i s kapelou všichni vlastně jedna velká rodina. Jeden z nejlepších koncertů EPICY, co jsem zažil. https://www.crazyDiamond.cz/exodus_goliath_recenze/3866https://www.crazyDiamond.cz/exodus_goliath_recenze/3866janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Neúnavní klasikové amerického thrash metaluEXODUS vydali právě své nové řadové album „Goliath“,prostřednictvím kterého se i nadále snaží stvrdit svůjpotenciál přední žánrové stálice. Je pravda, že dnes mají zasebou období, které nebylo příliš jednoduché, pokud pomineme někdejší zainteresovanost šéfa a kytaristy Garyho Holta do konečné fázefungování titánů ze SLAYER, i vážné onemocnění a následnouléčbu a regeneraci bubeníka Toma Huntinga a zaměříme se jen na rok starý rozchod s dlouholetým frontmanem Stevem „Zetrem“Souzou, i tak nám z toho vyjde, že tahle letitá kapela stále čelínovým zkouškám. Logickou náhradou za Souzu se stal podruhé v historii kapely křikloun, který jižv řadách EXODUS kdysi (mezi roky 2005-2012) působil – Rob Dukes. Gary Holt zjevněvsadil na jistotu a zvolil člověka, kterého dávno dobře zná a se kterým si sedne. Jehohlas sice není tak specifický jako u jeho předchůdce, spíšeplní genericky neo-thrashmetalovou roli, ale to asi ve výběru nehráloroli. „Goliath“ je deskou intenzivní, ale asi ne až tolik, aby se o albu dalo mluvit jako o naprostém uragánu, spíše jde o nahrávku vcelkurozmanitou, ve které se kapela ukazuje v celé řadě svých poloh a potvrzuje stále obstojný potenciál.Co charakterizuje novou nahrávku jepředevším semknutost, tedy tím v prvé řadě myslím kolektivní spolupráci celé kapely na skladatelskémprocesu. Rovněž je na materiálu poznat, že jde o thrashmetalovou práci odzkušených borců, kteří jsou schopní prostřednictvím různýchsvých muzikantských specifik udržet u materiálu skladbovou diferenciovanost a rozhled. Jasně, příznivci rvavých rubanic asi budou mluvit o vlažnějším přístupu, ale ruku na srdce, proč by si EXODUS nemohli zkusit trochu neohraničenosti. Mám dojem že letošní směr alba nikomu neuškodí. Dle mého dostáváme stále velmi kvalitní materiál, kde na ploše neceléhodiny EXODUS rozpoutávají poměrně pestrý metalový rejskrze deset skladeb, jež se od sebe vzájemně liší. Nemusí to však být jen využíváním hostů a přátel z branže, tak jako je tomuu screamo-duetu mezi Dukesem a Peterem Tägtgrenem v songu „The ChangingMe“, jež vlastní potřebnou našlapanost, hejvíkovský nádech a celou řadukytarových parádiček, nebo využitím violoncelistky Katie Jacobyv rámci zvukových podkresů mohutně burácející titulní skladby, ale prostě tím, že materiál rozhodně nepřipravoval pouze jeden muzikantský tvrďák, ale demokratická kapela si tentokrát dopřála dostatek času a pohodlí.Je poznat, že EXODUS pravděpodobně chtěli strandramaturgie docílit stavu, aby se na desce každou chvíli něconeočekávaného dělo. Začne se velmi ostrým thrashmetalovýmvýpadem „3111“, což je otvírák stojící na ostrých riffech a svižném tempu,do kterého se Rob Dukes dokáže hlasově solidně vyždímat. Song vypovídá o problematice drogových gangů na mexické straněhranice a autorem jeho textu je právě současný zpěvák. Ono číslo v názvu značí počet obětí gangů ve městě Juárez v souvislosti s touhle problematikou (i když opravdu nevím za jak dlouhou dobu). Tak jako tak jde dozajista o agresivní start. Po něm následuje skladba „HostisHumani Generis“, která je refleksí současného stavu světa, především pak těch, kteří zacházejí s druhými bez skrupulí. Song v rámci své struktury považuji za jeden z nejprogresivnějších.Jde o opravdu tvrdou erupci s intenzivním střídáním riffovýchfigur a několika zásadními změnami temp. Na desce se určitě povedl prostorový zvuk a jeho vrstevnatost. Bicí Toma Huntinga znějí neuvěřitelně, kytary doslova ryjí brázdy do terénu, Gibsonova baskytara dodává patřičně ocelový puls a zasazováníkytarových sól do skladeb je rovněž další prvotřídní disciplínou současných EXODUS. Již výše zmíněná „The ChangingMe“ sebou nese o trochu více melodiky už kvůli onomu „heavy“kytarovému motivu a o něco pročištěnější struktuře. Tímnejatraktivnějším kusem je však pro mne v tomto směru až songnásledující - nazvaný „Promise You This“, což je parádní skočnáhymna, kde kapela doslova rozehrává swingový tanec vthrashmetalovém duchu, člověk má až pocit, že tenhle chorálnikdy neskončí a dav moshujících běhounů je lapen do neúnavného oválu, jakoby snad šlo o zfanatizované příznivce volného bruslení. Zde to kapele náramně šlape a vše má ohromněchytlavou patinu.Titulka „Goliath“ je prostěmonstrózní doom-thrashový válec, který před sebou s naprostoujistotou všechno hrne. Tenhle song napsal Gary Holt již v době svéosobní krize na konci devadesátých let a až dnes jej předělaldo finální, těžkotonážní podoby. Na ploše mohutných pomalýchriffů kapela dokáže nabídnout i celou řadu parádiček, takže itahle věc je stvrzením pestrosti dramaturgie nového alba. Obdobněosudový ráz má i jiná skladba v plíživém tempu, tentokrát umístěná napředposlední pozici - „Summon Of the God Unknown“, kterávypráví skutečný příběh o jednom cestovateli a vědci, který i přes varování kolegů navštívil jistý odloučený indiánský kmen v Jižní Americe a navzdory svým dobrým úmyslům s domorci, byl jimi nakonec zabit. Ostřejšímthrash metalem zaútočí skvělá rubanice „Beyond The EventHorizon“, kterou považuji za další z vrcholů novinky, naopakvarovná „Two Minutes Hate“ je strožejší šlehou inspirovanouprocedurou dvou minut nenávisti, jež se v rámci Orwellova románu„1984“ stala skutečným každodenním rituálem tamní, avšak z dnešního pohledu stále méně utopistické společnosti.EXODUS se podařilo dodat dostatečněrozmanité a svým způsobem ne až tak agresivní album, které všakvcelku důstojně navazuje na předchozí dvě Souzovské práce. Byť„Persona Non Grata“ zůstává z pozdních alb této kapelynepřekonána, i tak jsem rád, že klasikové Bay Area dokládajíobstojnou skladatelskou připravenost a potřebnou vitalitu. Spokojenost, byť hlasový projev Roba Dukese budu vždy považovat za méně osobitý, méně zajímavý a méně jedovatý než ten od Zetra. Celkově zde hrozilo vyšší nebezpečí táhnout prostřednictvím frontmana zvuk EXODUS ke generičnosti obecného metalového či dokonce metalcoreového extrému. Nestalo se, tohle je prostě povedená deska EXODUS, byť ne až tak nekompromisní.https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert/3865https://www.crazyDiamond.cz/waltari_praha_palac_akropolis_20brezna2026_koncert/3865nobody@nothing.com (Gazďa)Tenhle březnový pátek jsem si přišelsplatit jeden velký dluh, protože finské cross-žánrové šášulyWALTARI jsem nikdy naživo neviděl. A to přesto, že jsem jižv devadesátých letech vlastnil nevalně stočené kazety„Torcha!“ (1992) „So Fine!“ (1994), „Big Bang“ (1995) ajejich o rok mladší deathmetalovou symfonii. Během let jsem paktyhle Finy pojmenované podle slavného spisovatele Miky Waltarihopostupně přestal sledovat, když jsem jen čas od času letmozkontroloval, že kvalita jejich produkce zůstávala i běhemdalších desetiletí solidní. Z teď už mi neznámého důvodujsem pak blížeji prozkoumal desku „Bellow Zero“ (2009) a tou sipotvrdil, že stále zůstávají skvělí, abych jim pak zas řadulet věnoval spíš minimální pozornost. Každopádně teďpřichází čas to napravit. Loňská a už patnáctá deska„Nations Neurosis“ ukazuje, že si parta okolo Kärtsy Hatakkystále udržuje jak prvotřídní skladatelské schopnosti, takvelkou dávku své originální bláznivosti. Stále bezvadně, anavíc zcela přirozeně kombinují rock, metal, rap, pop, disco,elektroniku a funk. Třicet let poté, co jsem poprvé v jejichpřípadě zmáčknul tlačítko „play“, tak nazouvám škorně,šplhám zezdola na Žižkov a vcházím pln nostalgických dojmů doPaláce Akropolis, kam jsem poprvé vstoupil, když tu byl v roce1997 Ronnie James Dio. Akropole je jedním z mýchoblíbených sálů. Podzemí paláce z dvacátých letfungovalo nejdřív jako divadlo, například v rámcivlastnictví takzvaného Spolku přátel žehu, a několik let zdevystupoval i Rudolf Hrušínský nejstarší, tatínek slavnéhofilmového herce. Pak se tu vyráběly gramofonové desky a jehlynebo tu byl sklad textilií. Dnes slouží opět jako víceúčelovýumělecký sál. Je to elegantní a příjemný prostor, kde sečlověk většinou nemačká a kde je odevšud dobře vidět. V pátek mělo vystupovat ibelgické sludge metalové duo PVRS, ale ti nepřijeli kvůli nemoci,takže jsme se nakonec museli spokojit jen s jednou předkapelou.JOLLY JOKER AND THE PLASTIC BEATLES OF THE UNIVERSE je devadesátkoválegenda českého crossoveru, která se svým stylem k WALTARIpěkně hodí. Znám je spíš podle jména – a až na provařenějšífláky jako „Raketou do tmy“ nebo „Bublina“ – méněhudebně. Trio pod vedením praštěně působícího baskytaristy azpěváka Petra Kumandžase hraje kombinaci českého bigbítu, funkua psychedelie. Můj kámoš, zvukař, Bob, kterého jsem potkal o párdní dříve na BETWEEN THE BURED AND ME, povídal, že Kumandžasůvsystém nekonečně zapojených krabiček je noční můra nazvučit,protože každou chvíli něco vypadne. Celkem mě to překvapilo,protože zvuk tria zní jednoduše a přirozeně. Poslouchat tonebudu, ale příjemná česká muzika solidně plnící úlohupředkapely.WALTARI byli u nás vždy hodněoblíbení a měli to tu rádi, takže dělávali i zájezdy napříčČeskou republikou. Současné turné ani tímto slovem asi nemůžemenazvat, spíš jde o minivýlet do Československa: ČeskéBudějovice, Praha, Žilina a pak zpátky domů. Také pohledem najejich webovou stránku zjistíme, že i loni vystupovali jen u nása v domovském Finsku. Na tomto crossoverově-metalovém poliprostě vzniklo československo-finské přátelství, a to bylopatrné i během celého večera v Akropoli. Mix staršíchgeneracích si přišel zavzpomínat na muziku svého mládí, alečtyřicátníky a padesátníky sympaticky doplňovali i mladší,kteří tvořili možná třetinu publika. Sál pro 700 lidí nebylnarvaný k prasknutí, ale solidně zaplněn, což v konfrontacis tím, že WALTARI mají na YouTube u svých nejnovějšíchsinglů typicky 10 000 zhlédnutí, jen opět dokládá tenstatus, kterého specificky v Česku dosáhli. Už od první písně tak měli Finovépublikum na své straně, což se postupně během koncertu dálezvyšovalo, jak se lidé zahřívali a přecházeli jsme k těmznámějším věcem. Zejména zpočátku jsme slyšeli věciz novinky, které byli nejméně čtyři, ale možná jich byloi více, nedokázal jsem přesně určit. Každopádně hned jakodruhá byla skvělá punkrocková vypalovačka „Do You Accept?“ apak jsem určitě během večera rozpoznal ještě singlovku „MajorMistake“, „Sun“ a coververzi chytlavé drift-phonkové hitovky„Murder Plot“ původně od KORDHELLA. Že živě tahle kapelanemá chybu bylo jasné hned od začátku, ale opravdová šířejejího záběru a kvalit se ukázala ve třetím kusu setu, cožbyla „A Sign“ alias ukázka z legendární desky „Yeah!Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C“ (1996), což bylavůbec jedna z prvních fošen symfonického metalu, a todokonce v deathmetalovém hávu. Zpěvák a basista Hatakka násprotáhl osmiminutovou exhibicí špičkového progresivního deathu,kde prokázal i své prvotřídní growlerské umění. Pronávštěvníky letošního Brutal Assaultu šlo o první ochutnávku,jelikož Finové nám tam hodlají tohle mistrovské dílo předvéstve speciálním setu celé, a to s podporou Bohemian SymphonyOrchestra Prague. „Budeme na to muset ještě hodně trénovat,“zahlaholil chlapík s červenými vlasy a vizáží mírnědobromyslnějšího klauna Pennywise z románu „To“. Je tovidět i z klipů, ale pro mě jako premiérového návštěvníkakoncertu bylo příjemným potvrzením, že Hatakka je prvotřídnífrontman, který svou energií a celkovým hereckým uměním dokáževystoupení vytesat i do formy divadelní představení. Hattakovyproslovy mezi písněmi jsou přirozené, rád burcuje publikum, máskvělou a všeříkající mimiku, dobré taneční pohyby a běhemrapperských pasáží se mění v pravou hip hopovou hvězdu.Pokud frontman dokáže lidi dostat do varu a navázat s nimipřirozený kontakt, budou mu prostě žrát z ruky, což jepřesně případ Hatakky. Vrchol nastal během čtvrté páté „TheStage“, kterou zpívala celá Akropole, aniž by ji někdo muselnutit a burcovat, což často vidíme u jiných produkcí. Z tohotovrcholu už jsme nesestoupili, naopak následovaly opakovanéorgasmy, z nichž nejsilnější přišel asi u legendární „SoFine“, během které se frontman pustil i do crowdsurfu.Na WALTARI je prostě vidět, že jsouvyhraní dlouhými léty praxe a že je šaškování před lidmipořád baví. O tom, že jsou jako Finové také perfektnímihudebníky, nemusíme ani mluvit – Skandinávci zjevně prstokladystupnic trénují už během pobytu v plodové vodě. Končilose coververzí THE CURE „A Forrest“, kterou si už kapela dávnopřisvojila a o které možná ani většina lidí v sálenevěděla, že ji původně složil někdo jiný. Příjemný aenergií nabitý večer. Nashle na Brutalu!https://www.crazyDiamond.cz/demob_happy_the_grown_ups_are_talking_recenze/3859https://www.crazyDiamond.cz/demob_happy_the_grown_ups_are_talking_recenze/3859nobody@nothing.com (Tomáš)Jak by asi zněli QUEENS OF THE STONE AGE, kdybychom je z pouští Kalifornie přesídlili do vlhké a upršené Anglie a zkřížili je s ostrovním hard rockem? Je to takový mírně Frankensteinovský experiment, ale překvapivě životaschopný a smysluplný. Což dokazuje už čtvrtá kapitola tohoto příběhu s názvem „The Grown-Ups Are Talking“, která symbolicky vznikala na místě snad nejlegendárnějším pro podobný typ hudby - Rancho De La Luna, Joshua Tree, Kalifornie. Pojďme se teda mrknout, jestli stvořili monstrum, nebo nový živočišní druh.Z bývalého kvarteta z Newcastle Upon Tyne je dnes už jen powertrio, které mezitím přesídlilo do Brightonu. Zpívající basák Matthew Marcantonio, kytarista Adam Godfrey a bubeník Thomas Armstrong si ale bohatě vystačí i sami, aniž by to jakkoliv ovlivňovalo plnost a barevnost jejich zvuku. Jejich specifická britská odnož stoner rocku sice zřetelně odkazuje k americkým kolegům, ale kombinuje je s ostrovní rockovou tradicí. V jejich zvuku, potažmo i songwrittingu, byl vždy přítomný element tradičního britského rocku. Což je samo o sobě extrémně rozsáhlý pojem. Tak tedy jinak. Někdy v písních probleskne lehká melodie „beatlesovského“ ražení, jindy se objeví hutný riff „sabbatovského“ typu. Hard rocková houpavost, psychedelická zamlženost, ale i alternativně rocková modernost, to vše při pozorném poslechu objevíme. Pomáhá jim to samozřejmě rozvinout relativně ortodoxní stoner rock do nové polohy, která je zvukově pestřejší a přináší další zajímavou nadstavbu.Výlet do pouště startuje, deštníky můžete nechat doma. „Power Games“ hezky rozehrají scénu a představí všechny podstatné atributy této výpravy. Správně hutný stoner rockový zvuk. Uvolněné, líné riffování. Hypnotickou repetitivnost. Od prvních tónů je zároveň přítomný neodbytný pocit, že tohle skutečně není americká kapela. Zvuk i dramaturgie je totiž velmi vkusně protkaná odkazy na ostrovní hard rock a psychedelii sedmdesátkového ražení. V žádném případě to není retro ani revival, ale chytré propojení stylů i hudebních epoch. Odkazy k žánrovým velikánům QUEENS OF THE STONE AGE nám budou taky jasné na první dobrou. A to je jen dobře, že šli touto cestou. Ta totiž přináší do stoner rocku výraznější melodický vklad a více klasických písničkových struktur. Třeba taková „No Man Left Behind“ je toho výborným příkladem. Song se první polovinu plouží v minimalistické psychedelii, aby se následně proriffoval k slušnému refrénu i výraznější dravosti. Vždy se mi líbil zvuk DEMOB HAPPY a bez okolků odpřisáhnu, že na aktuální desce je zatím nejlepší, co se jim kdy povedl. Je hutnější, ale ne pře hutněný nebo zahulený. Díky tomu působí svěže a dynamicky. Typické stoner riffy jsou často doplněné kytarovými vyhrávkami a ornamentací, která může působit až „soft“ art rockově. A nebojí se využít v rámci zvukové palety i odstíny grunge, nebo glam rocku. Nebo je libo proto-heavy metal? Prosím, servíruje se „Judas Beast“. Úplně žeru sabbatovský zvuk bicích. Rytmičák zní relativně soudobě, ale hodně vytažené kopáky a zejména pak přechody a kotly, to je tak krásný suchý retro zvuk. Chválím. Rozjezd je zatím slušný, každý song přidal do tempa, je na čase zvolnit. Klavírní balada „Don’t Hang Up“ je ale asi nejslabším článkem kolekce. Nudná, nevýrazná. Jdeme radši dál. „Who Should I Say Is Calling?“ nás vrací do hry. Funkrockový houpavý rytmus, špetka kláves na pozadí, jojo, jede to slušně. A náhle drsná mezihra, agresivní kytary, útočné bicí. V další pasáži pak je ze songu najednou soft rock ve stylu FLEETWOOD MAC. Už se mi z toho motá hlava, ale baví mě to. Další balada, pokus číslo dvě - „Somethings Gotta Give“. Opět trochu zbytečně utahaná, ale poslouchatelná. Předposlední „Little Bird“ se vrací k osvědčenému schématu ve stylu QUOTSA. Ale kombinuje ho s britskou poprockovou jemností a je to velice příjemné. Balada pokus číslo tři - „Give It All To Me“. Konečně plný zásah. Patřičně temná, trochu tajemná, dostatečně drásavá, ale ne řezavá. Poctivá práce s atmosférou, hezky gradující, zvukově pestrá. Oni to kluci umí, jen jim to prostě někdy chvíli trvá.Ačkoliv možná působí deska „The Grown-Ups Are Talking“ v některých momentech docela temně a neutěšeně, ve své podstatě jí za takovou nepovažuji. Je možná vážnější než předchozí alba kapely, ale pozitiva vidím zejména v celkové atmosféře. Výlet do pouště skupině určitě prospěl, materiál působí vzdušným a rozmáchlým dojmem. Povedlo se jim zachytit nekonečný prostor, prázdnotu i ticho pouště v písních, které zní přesně opačně – plně a hlučně.https://www.crazyDiamond.cz/drutty_prochazka_lasskym_bahnem_recenze/3864https://www.crazyDiamond.cz/drutty_prochazka_lasskym_bahnem_recenze/3864janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Severomoravská kapela DRUTTY právě vydala své třetí album „Lašské bahno“, které se mě jevilo natolik zajímavé, s krajem původu svázané a s potřebnou péčí a do detailu propracované, že jsem neváhal a na kapelu se poslední týdny zaměřil, a to ačkoliv jsem o ní v minulosti nikdy neslyšel. Pokud bych chtěl hudbu DRUTTY nějak popsat, nejspíše bych mluvil o žánrech jako sludge nebo post-metal, avšak zhotovených po svém, se specifickou oblastní atmosférou a náladou zatíženou na drsnou krásu, ve které navíc ve střídmé míře probleskují skoro až folkové motivy. V rámci rozhovoru s frontmanem Lukášem Sedláčkem jsem se zaměřil na osvětlení zákonitostí právě nové náhrávky.Čím víc vaše album poslouchám,tím víc jsou zjevné klady té nahrávky – není to zde jen omasivním kytarovém soundu, ale i vzájemném propojení všechsložek, a docílení oné specifické atmosféry. Měli jste dopředupřesnou představu, jak svou hudbu na novince uchopíte? Šlo opromyšlený a nebo spíše spontánní proces?Tenproces vzniku bych asi nejlépe popsal jako „trpělivý“. Vědělijsme, že bychom desku chtěli tématicky pojmout tak, abyreflektovala naše lokální regionální „podivnosti“.V kombinaci s faktem, že naše hráčské schopnostinejsou nijak excelentní, nám pak v rukách zůstalo relativněmálo prostředků k tomu, abychom toho dosáhli. Důraz naatmosféru, texty a celkové vyznění je pak logicky tím, na cojsme se zaměřili.Jak dlouho vlastně album „Lašskébahno“ vznikalo? Můžeš popsat jednotlivé fáze vzniku a co jstesi kladli za cíl stran stěžejních vlastností vznikajícíhodíla?Album vznikalo opravdu dlouho, některé nápadya demáče jsme měli v šuplíku snad 8 let (konkrétně třebazáklad songu „Chudobky“). Pracovat jsme na ní začali v podstatěhned po vydání předchozího alba „Doba kameňa“, protožejakmile vyšlo, dopadla na nás pandemie covid19, koncerty jsme hrátnemohli a nějak vytrvale a donekonečna jamovat ve zkušebně takyne. Takže všechny songy vznikly u mě doma v prvotnímnástřelu s naprogramovanými bubny, pak jsem je postupněposílal ostatním členům k posouzení, nakonec jsme jenazkoušeli a doladili aranže.V průběhu nahráváníjsme se např. rozhodli vše stornovat a začít od nuly, protožejsme nebyli spokojeni s více faktory původní nahrávky, kterékdyž se sešly v kombinaci, někde v podvědomí námblikala kontrolka, že tohle ještě není to pravé, že to jdelépe. Došlo tak například k paradoxní situaci, kdy jsem přirozhovoru v českém rozhlase na rádiu Wave v rámcipořadu Modeláři pouštěl verzi songu „Hůrky“ v původnímmixu a s vlastním pre-masterem, která pak už nikde nevyšla akompletně jsme ji ve studiu přehráli znovu. Celé nahrávání užbylo snad za polovinou, dva songy komplet a ke čtyřem ostatnímchyběly zpěvy a druhá kytara. Ale protože jsem byl součástíprocesu od počátku coby „studiový inženýr a producent“,věděl jsem, že se nám ten krok zpátky na začátek vyplatí a žeto albu prospěje. Již s prvními tóny právě skladby„Hůrky“ na posluchače dýchne onen mlhavý opar plnýnostalgických nálad, jak zásadní je pro vás práce s atmosférou?Ptám se proto, že tento song nadále kypí a graduje a procházísi čím dál více řevnivějším nalazením.Tapráce s atmosférou je spíše přirozeným důsledkem toho, coposloucháme, jak vnímáme naše hudební vlivy a jak jsme zvyklískladby strukturovat. Málokdy od nás uslyšíš song, který jedeod začátku do konce na stejné vlně. Pár jich je, ale jsouv menšině. Vždycky spíše song gradujeme, nebo zásadnímzpůsobem někde v průběhu „lámeme“. Řekl bych, že toje element, který je pro nás typický a určující.Chvílema to až působí, jakobykapela vycházela spíše z pagan-blackového prostoru. Dost možnáozvěny vaší minulosti a kořenů? Jak dlouho vlastně vaše kapelafunguje a co má stran nahrávek již za sebou? Jak bys popsal vývojkapely DRUTTY?Nevím, jak bych definoval„pagan-blackový prostor“, pokud máš namysli třeba rannénahrávky spřízněných PŘITEL BELIAL, se kterými jsme vydalisedmipalcový split, tak ti do toho spadají určitě více. Pro násto není téma a pokud to je z hudby slyšet, troufám sitvrdit, že je to spíše dojem způsobený našim logem a právěkontextem kolem PŘÍTELE BELIALA. Což rozhodně nevnímám jakošpatnou věc! Kontext je totiž důležitý.K vývoji kapely bych snadpoznamenal jen to, že od ranných noiseově-poloimprovizačníchzačátků na prvním LP splitu s kapelou MARBULÍNKOVA SESTŘIČKA S NEJMILEJŠÍ DRůBEŽÍ jsme se posunulik přístupnějším písničkovým postupům už na prvnímsamostatném albu „Nečetla? To by sis ale měla přečíst…“. Tam sice ještě nějaké noise ozvěny byly, ale písňováforma hrála prim. Druhá samostatná deska „Doba kameňa“ už pak byla docela „normální“ metal, řekl bych.A nyní,na třetím albu jsou skladby ještě kompaktnější. Myslím ale,že všechny tři desky se liší snad jen zvukem a v detailech,zásadních zlomů v žánru nebo přístupu se nedopouštíme.Důležitou složkou vyzněnískladeb jsou vaše texty, které jsou pevně svázány s krajinouvašeho původu, s její historií, tradicemi a přírodou, kterázdejší obyvatele obklopuje. Jednou z nejintenzivnějších písníje v tomto směru teskností prostoupená „Chudobky“. Můžešpřiblížit způsob volby tématu a jeho opracování? Přeci jenmě nepřijde, že by podobná lyrika vznikala rychle.Natuhle otázku asi nejlépe odpoví autor textu, kytarista Svoby: „Snaší krajinou je to u mě osobní. Nešlo ani tak o cílenouvolbu tématu jako o vyústění něčeho, co ve mně bylo dlouhouložené. Ten pocit, že musím o těchmístech psát, jsem vnímal skoro jako závazek nebo dluh vůčitomu, co mi tenhle kraj dává. „Chudobky“ nejsou výsledek nějakéhodlouhého sezení nad papírem, ale spíš koncentrace vjemů, kterésbírám celý život. Text vznikal dlouho v mé hlavě,ale dostat ho na papír už bylo rychlé a přirozené.“ Další elegická oslava krajevašeho původu nese název po řece pramenící v Beskydech,protékající městy jako Příbor či Kopřivnice, a vlévajícíse kdesi za Studénkou do mohutnější Odry. Co pro vás znamenáLašsko a jak bys jej popsal člověku, který se zde patrně ještěnikdy neobjevil? Ať už co se týče krajiny, tak charakteristikyobyvatel?Lašsko pro nás znamenápřirozený prostor, něco, co máš v sobě a ani si toneuvědomuješ. Ten region v sobě snoubí horskou náturuBeskyd a špetku tradic blízkého Valašska s industriálním Ostravskem. Na jihovýchodě jsou Beskydy a dále na severozápad setáhnou nížiny kolem řek Lubina, Ostravice, Ondřejnice, takže takrajina v sobě kombinuje tyto dva kontrasty. Já osobně seproto vždy cítím nejistý kdekoliv, kde na obzoru nevidím hory,nebo alespoň nějaké menší kopečky. Krajina, která je placatájako deska, je pro mě depresivní a únavná. Návrat do rodnéhokraje je potom vždy balzámem na duši, když jedeš po D48 odLipníka na severovýchod a poprvé se ti ukážou kopce, po kterýchjsi prochodil kilometry a kilometry… ach! Moji prarodiče třebaještě mluvili lašským nářečím, slova jako synek, děvucha,nechodí se k doktorovi, ale „do doktora“, ne k řezníkovi,ale „do řeznika“. Je to hodně blízké ostravštině –kratke zobaky, ale přebírá to i nějaké výrazy z němčinya polštiny. Nebo například používání středního rodu propopis toho, co děla nějaká žena nebo dívka a navíc s typickýmpolským Ł „Eva povidało, že ide do roboty.“ Dodnes některévýrazy používá i moje generace, hlavně na venkově.Právě „Lubině“ má v sobě ažfolkovou vzletnost a to především díky tvému vokálu. I v rámcizpěvu si přizpůsoboval svůj hlas jednotlivým tématům skladeb.Zatímco song „Třináctá zastávka“ působí bouřlivě,„Lubině“ je etalonem smíření a vyklidněnosti. Je pro vásdůležitá rozmanitost vyznění? Ptám se proto, že v mnohdymonotónním terénu sludge, jste mne právě díky této nadstavbězaujali.Ano, každá píseň vyžaduje trošku jinýpřístup a barvu hlasu a samozřejmě řešíme, co se pro kterouhodí více a co méně. Na nové desce převládají vokály spíševzletné a nosné, těch agresivnějších je méně, ale to jezpůsobeno povahou jednotlivých skladeb. Nejsem čertvíjakýgrowler, takže ve znělých polohách se cítím lépe. S těminejbrutálnějšími vokály death-blackového střihu nám protovypomohl kámoš Hozly z kapely PŘÍTEL BELIAL, ten má v hrdlepřesně to, co tyto žánry vyžadují.Asi nejrockověji a nejvíc stonerzní song „Pod pivovarem“, chvílema mne vlastně připomínáteamerické BARONESS. O jaký pivovar se jedná?Díky za kompliment 😊Náladu toho songu výrazným způsobem ovlivnil můj hudebníkolega z kapely PANENSKÉ PLAMENY a dalo by se snad i řícimentor – Vladimír Schwarz. Lámal jsem si dlouho hlavu s nefunkčníbasovou linkou a požádal ho o pomoc. Přišel s řešením vestylu „méně je někdy více“, které zafungovalo a posunulo tensong trošku do jiné polohy. Navíc zahostoval v úvodnípasáži i na kytaru a dodal té části písně další harmonii,takže možná odtud pramení ten dojem, o kterém píšeš.Pivovar, o kterém je řeč, stávalna pravém břehu Lubiny ve vesnici Petřvald na Moravě, ve kteréjsem vyrůstal a bydlel v ní až do dospělosti. Dají se oněm dohledat informace na webu, tehdy se obec ještě jmenovalaVelký Petřvald. Myslím, že děcka ze školy v Petřvaldě natoto téma zpracovaly nějakou obsáhlou práci pro nějakouvlastivědnou historickou soutěž a celá ta práce kolovala i povýstavkách v okolí. V dětství jsem samozřejmě chodilk Lubině na ryby a jednomu konkrétnímu místu se říkaloprávě „pod pivovarem“. To místo se vyznačovalo tím, že tambyla veliká hloubka, hladina byla zastíněna hustými větvemivzrostlých stromů a celé to působilo strašně tajemně, ažmysticky. Daly se tam chytit ty největší parmy. To místo bylopřístupné pouze z levého břehu, protože ten pravý tvoříprudký sráz, nad kterým kdysi stával již zmíněný pivovar.V tom svahu na pravém břehu po něm zůstaly jen dva cihlovépilíře, pravděpodobně po nějaké výpusti a já jsem si vždyckypředstavoval, že tam tudy se do řeky sypalo všechno to nepotřebnépivovarské mláto, na kterém ty ryby hodovaly a že právě prototam jsou a zůstaly tam ještě desítky let poté, co pivovarzrušili. Teď už tam bohužel nejsou ani ty pilíře a tůň jetaky nenávratně pryč. Celý tok Lubiny od Frenštátu skoro až posoutok s Odrou je regulovaný, ale během desítek let sipříroda našla své cestičky a tohle bylo jedno z míst,které během té doby od první regulace do povodní v roce1997 znovu „zdivočely“ Jenže když pak břehy poničilapovodeň, nová regulace to místo zabila, je tam teď mrtvámělčina, myslím, že i většina těch stromů je pryč a zůstalytam jen nějaké nálety. Jako asi desetiletý fakan jsem nakoneci přihlížel stržení posledních zbytků budovy tohoto bývaléhopivovaru, tehdy to už byl areál JZD a ten starý pivovarský barákbyl už totální ruina, která jim tam jen zabírala místo. Takto tehdy prostě bylo, soudruzi se s ničím nepárali. Dneskaby to byl unikát a turistická atrakce.Závěrečný song „Soutok“ namne dělá dojem všeobjímajícího vyvrcholení vaší poutikrajinou, přesně takhle nějak bych si představoval ideálnígradaci podobných stylových alb. Jak tuhle skladby v kontextu vašíaktuální formy vnímáte?Skladbu vnímáme přesnětak, jak jsi to popsal. Je to konec cesty. Soutok Lubiny s Odrouuž je totální nížina, do které se prostě vše rozleje a spojíse v jedno. Poslední neregulovaný úsek Lubiny tvoří stejnémeandry, jako Odra a to je konec ve smíření. Člověk se v krajiněrodí, žije v ní, a nakonec se stane její součástí. Ažze mě bude popel a rozptýlí mě tam, kde chci být rozptýlen,věřím, že v těchto místech se vrátím nazpátek vesmírua hvězdám. Že mě tam po atomech voda a vítr donesou. Protožez hvězd jsme vzešli, prach jsme a v prach se obrátíme.Co kapela DRUTTY a koncerty? Dočkáse fanoušek vaší kapely nějakých vystoupení v letošním roce?Pakliže ano, tak kde?Ano, máme prozatím domluvenytři koncerty: 23.5. doma v Kopřivnici, 11.7. v Otovicícha 18.7. ve Svitavách. Dlouho jsme nikde nehráli, bubeník bylbohužel dlouhodobě nemocen, ale snad se už blýská na lepšíčasy a zase se do toho vrhneme. Koncerty na podporu předchozídesky „Doba kameňa“ nám zhatila pandemie a s ní zavedenáopatření, tak doufejme, že tentokrát už se nic nepokazí a mybudeme moci nové album podpořit v maximální možné míře. Díky moc za poskytnutý prostor. Přejeme Tobě i všem čtenářůmvše dobré a rádi je uvidíme na našich koncertech.https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert/3863https://www.crazyDiamond.cz/between_the_buried_and_me_praha_rock_cafe_18brezna2026_koncert/3863nobody@nothing.com (Gazďa)Vystoupením BETWEEN THE BURIED AND MEmi začal bláznivý týden, kdy jsem absolvoval pět koncertů zasebou, z toho třikrát metal, jednou vesmírný rock a jednouklasiku. Právě progresivisté z Raleighu v SeverníKarolíně byli pro mě původně kandidáti na výmaz, abych sez toho nezbláznil. Na druhou stranu – obě dvě jejichvystoupení na posledním Brutalu jsem bohužel prošvihnul (jednouhrál KERRY KING a podruhé BLOOD FIRE DEATH), takže přišel časna nápravu. „Nebuď takový lenoch, máš to prakticky cestou z prácea prostě to dáš“, zvítězilo nakonec odhodlání zas po párletech tyhle šílence vidět. Proč šílence? Málokdo totiž takbláznivě mixuje všechny možné žánry dohromady. Death metal? Nojasně. Metalcore? Určitě. Co takhle progresivní rock? Máte homít. Anebo nějaký jazz, funk a ragtime? Sem s ním. A nechybínějaká elektronika? Nezapomněli jsme! BTBAM jako kdybysedmdesátkovou fúzi rocku a jazzu posunuli o stupeň dál do deathmetalu a metalcore a přitopili navíc elektronickými prvky.Kočkopejskovský dort jim naštěstívětšinou funguje a občas z něj vylezou skvělé desky jako„Colors“ (2007), „Coma Ecliptic“ (2015) a další. Dost se milíbila i předposlední „Colors II“ (2021). Té loňské „TheBlue Nowhere“ ale ne a ne přijít na chuť. Zní mi unaveně, jakokdyby se ten kolovrátek přeci je zastavil a ubylo kvalitníchnápadů, naopak je tu dost toho moderního řevu, který nesnáším.Mám rád growl i blackmetalové chrčení a krákorání, alebezbarvý řev, který se stal výrazivem moderních (post)metalovýchsubžánrů snesu jen chvíli a jako zpestření. Když zní přílišdlouho, vypínám. Právě z toho důvodu mě toliknezaujali úvodní MONOSPHERE. Němečtí postmetalisté jsou BETWEENTHE BURIED AND ME inspirovaní a míchají tedy všechno možné.Chybí jim ale nějaké výraznější písně a zpěvák sicezvládne i čistou polohu, ale mnohem radši jen křičí. Nic promě. Naživo se tahle banda ukázala nakonec snesitelnější nežz pásku. Přeci jen – když umíte hrát a sem tam hodítenápaditý riff, tak se dají v klubu protrpět i ty bezbarvéuřvané pasáže. V Rock Café bylo ten večer bohužel značnévedro, což poslalo zjevně do kytek i platební terminál na baru.Jako letitý nepřítel hotovosti musím vzít za vděk kohoutkovkouna WC. Nu což, stejně jsme všichni ze sedmdesáti procent z vody…Klub je solidně zaplněn, ale publikum se zdá náročnějšímipodmínkami vyčerpané, kapela to nicméně nevzdává a snaží se,což je sympatické. „Kolik z vás zná MONOSPHERE?“ ptá sezpěvák a k nebi letí jen několik rukou včetně mojí. Pokoncertě náhodou narazím na svého kamaráda, zvukaře Boba, který tyhle Němce velmi chválí. Prý profíci, kteří zvuku rozumějí. Prahaje ale poslední zastávka turné, takže jsou už kapely prý trochuunavené, říká. Bob zvučil jen první kapelu večera, hlavníhvězdy si přivezly vlastního soundmastera, takže se loučí amizí ve víru Prahy. Mezitím se zlepšila funkce vzduchotechniky av Rock Café začíná být docela příjemně. On tam prostě pořád někdo musí zvedat ty svoje pracky, Gazďo, proboha, dávej si na to bacha!:-) pozn.StrayZ mnoha triček okolo je jasné,že BETWEEN THE BURIED AND ME jsou pro zdejší diváctvo kultem.Když hoši vlítnou na pódium a pustí to do nás, je reakcepublika okamžitě vřelá. Není se čemu divit. JestližeMONOSPHERE byli sympatičtí, profesionální, ale v zásaděnudní, tak tohle je prostě jiný level. Energie sálající z pódiaprostupuje mým tělem a já, ač unaven po náročném dni, pookřáváma na tváři se mi samovolně rozlézá spokojený úsměv. Kapela donás jako první skladbu solí „Absent Thereafter“ z nejnovějšídesky, což je pro mě z pásku solidní, ale ne zas tak zábavnáskladba. Naživo se však mění v trhák, který nám hudebnímžroutům svými bláznivými kombinacemi blues, honky-tonk a metaluprostírá to nejlepší ze stylu BATBM. Pětačtyřicátník TommyGiles Rogers je také na jiném kvalitativním stupni coby zpěvák.Přirozeně přechází z řevu do growlu i čistého zpěvu ave všech těchto polohách je spolehlivý. Nejradši mám jeho čistýhlas, zvlášť v takto barevné a chaotické hudbě není podlemě řvát skoro vůbec potřeba, growl by stačil.Z poslední desky zazněly ještědalší dva kusy. Tím hudebně vůbec nejsilnějším je titulní„The Blue Nowehere“, opravdu skvělá skladba, kteráskladatelsky ční nad ostatními věcmi z novinky a ukazuje, žeBTBAM jsou schopni stvořit i relativně jednoduchou hitovku parexcellence. Přesně tady se ale ukázalo, že skvělá studiovkanemusí vyznít stejně přesvědčivě naživo. Oproti smrští„Absent Thereafter“ působila tahle singlovka trochu prázdněji.Výborná skladba, jen pro tento typ koncertu možná až přílišpřímočará. Naopak „God Terror“ dosvědčuje přesně to, žehromada řevu a agrese nestačí, když nápady chybí. Na koncertěse to snese, protože jste si přišli i zadovádět, ale žádnávelká kvalita to není. Toť z poslední desky vše. Jak jsemuž řekl – tolik ji nežeru, ale mám rád, když se novinkaprovaří na turné, aby si člověk otestoval skladby i naživo. Rádbych zkusil třeba jemnější „Beautifully Human“ nebojedenáctiminutové ztřeštěné rodeo „Slow Paranoia“. To seale nestalo, místo toho jsme zamířili do repertoáru tvořenéhozejména předchozími deskami se dvěma výlety do dávnějšíminulosti („Selkies: The Endless Obsession“ a „Sun ofNothing“). Vrcholem celého večera byla pro mě asi osm let stará„Condemned to the Gallows“, která přinesla tu správnoukombinaci jemnosti, krásných melodií a metalové pěsti. Jakopřídavek pak posloužila monstrózní patnáctiminutová „SilentFlight Parliament“, obdobně působivá. Top koncert nasazením aprofesionalitou kapely, energií publika, zábavností i kvalitourepertoáru. Možná škoda pouhé sedmdesátiminutové stopáže,ale vzhledem k mé aktuální fyzické vyčerpanosti jsemneplakal tolik...https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_yield_recenze/3862https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_yield_recenze/3862nobody@nothing.com (Tomáš)„Yield“ je moje nejoblíbenější deska PEARL JAM. Ano, je to tak. Nic s tím nenaděláte. Mám jí ještě o fous výše než „Ten“ a „Vs“. Všechno se zde potkalo v dokonalé balanci. Zvuk, dramaturgie, songwritting a navíc se naše cesty proťaly v době, kdy jsem byl zřejmě nejvnímavější k muzice obecně. Tato éterická esence je neskutečně mocná a dokáže naší percepci ovlivnit často překvapivým způsobem. Čtvrtá deska „No Code“ byla v životě kapely extrémně důležitá. Možná nebude nikdy adorovaná jako jejich nejlepší, protože jednoduše není, ale dokázala PEARL JAM vysvobodit z grungeových okovů a otevřít jim cestu k hudební svobodě. Zároveň si vyjasnili, že než aby se s z nich stali bezduché mainstreamové hvězdy, obětují všeobecnou popularitu výměnou za umělecky hodnotnou identitu. V těchto postojích a nastaveních je potřeba hledat zjevnou vnitřní lehkost materiálu, který se povedlo vytvořit pro „Yield“. Nekomplikovanost se zde potkává s pohodou, tlak očekávání byl úspěšně eliminován, kapela si jednoduše dělá to, co jí baví.Když jsem u „No Code“ psal, že absolutně nezní jako typická deska produkovaná Brendanem O´Brienem, teď musím s radostí oznámit, že „Yield“ zní jako typická deska produkovaná Brendanem O´Brienem. Je to poctivá moderní rocková deska, kde se můžeme donekonečna dohadovat, jestli je pokračováním grunge, aktuálním alternativním rockem, nebo nějakou moderní evolucí hard rocku. Jednou z celkem jasných ingrediencí je nádech klasického rocku sedmdesátých let. Ne v takové čiré formě jako na debutu „Ten“, ale přímočarost, velkolepost, melodičnost a zejména burácivé provedení, to vše zde hraje důležitou roli. Zvuk ale není zbytečně vyčištěný, PEARL JAM u něj zachovali zřetelnou syrovost a živelnost. Díky tomu ale jinak silně melodické písničky vůbec nezní mainstreamově vykastrovaně a jako správní nezávisláci nemáme nejmenší problém se s nimi identifikovat.Nahrávání proběhlo doma v Seattlu v průběhu roku 1997. Gossardovo studio Litho bohužel nebylo plně k dispozici, protože se v něm na pár měsíců usídlila návštěva ze Sacramenta – DEFTONES zde nahrávali „Around The Fur“. Proto se muselo využívat i Studio X. Drobná logistická komplikace ale na dílo neměla žádný negativní vliv a na jeho jednolitém provedení to nepoznáte. Po poslední desce, kde proces skládání vyvolával v kapele napětí a rozepře, se teď cíleně domluvili, že každý se bude snažit přispět svým dílem. Díky tomu šli do studia s víceméně hotovými písničkami, které se na místě už jen finálně učesaly.Tahle deska byla evidentně dělaná pro stadiony a arény. Možná ne cíleně, ale kolektivní podvědomí kapely jí k tomu nasměřovalo. Viděl jsem na YT záznam koncertu z roku 2014, kde jí přehráli kompletně celou, včetně dodržení pořadí skladeb. To, co doma zní velkolepě, tady najednou dostalo až transcendentální rozměr. Chytře vymyšlené melodické struktury dávají v téměř každé skladbě desetitisícovým davům možnost ke kolektivnímu propojení a sdílení hymnických popěvků. Přitom to působí absolutně přirozeně a nenásilně, žádné umělé rádoby hity. Pompéznost klasického rocku se potkává s civilností moderního alternativního post grunge a píše novou kapitolu hudebních dějin. Proces skládání nového materiálu totiž od začátku směřoval k jednodušším a přímočařejším songům. Experimentální fázi „No Code“ nechali (až na výjimky) za sebou. Taky dle vlastních slov už byli dospělejší. Mladickou naštvanost a rebelii, kdy témata, která je trápila, měli potřebu hlavně vykřičet do světa a podělit se o ně napřímo, teď vyměnili za sofistikovanější přístup. Kritika společnosti jako celku a jejích neduhů samozřejmě nadále zůstávala důležitým zdrojem inspirace, ale není to jen o negaci všeho. Naopak, snaží se hledat na životě i pozitiva, přicházet s řešeními. Přeneseně to můžeme vidět v jejich přístupu ke koncertování. Válku s Ticketmasterem se jim nepovedlo vyhrát a bohužel ani moc spojenců mezi ostatními kapelami jim v této záležitosti nezůstalo. Touha vrátit se na velká pódia velkých měst, ke svým fanouškům, nakonec zvítězila a vyhlásili příměří.Kromě hlavního textaře kapely, Eddiho Veddera, tentokrát vždy dvěma texty přispěli i Jeff Ament a Stone Gossard. Plus jedním i bubeník Jack Irons, ale jeho kousek nepovažuji za standardní písničku, spíš jen za legrácku použitou jako intermezzo. Podobně je to i v případě muziky. Každý přiložil ruku k dílu. A je to znát. Rukopis jednotlivých členů je citelně odlišný, i proto album zní různorodě. Všichni byli ale ve výborné skladatelské formě, takže když pominu zmiňované Ironsovo intermezzo, jediný další pochybnější kousek je Amentův experimentálnější song „Push Me, Pull Me“, který zní jako psychedelické blouznění znásilněné industriálním netvorem. Zbytek písniček ale svojí silou hravě přebíjí tohle zaškobrtnutí a s velkou rezervou zajišťuje desce absolutní hodnocení.Proti předchozí desce zde měla kapela i lepší cit pro playlist. Řazení písniček, gradace, uvolněnější pasáže na vydechnutí a závěrečný dojezd, všechno je to seskládané maximálně efektivně a nenuceně. Můžeme? Pojďme na to! Jestli je na této kolekci song přirozeně předurčený na to být fantastickým otvírákem, tak je to právě „Brain Of J.“ (někdy znám i jako „Brain Of JFK“). Energická šleha postavená kolem jednoduchého nosného riffu, kombinující punkovou přímočarost s hardrockovou zemitostí. Doteď si pamatuji den, kdy jsem album objevil doma u spolužáka (on PJ neposlouchal, koupil si ho jeho mladší brácha) a poprvé si ho pustil. Bylo to jako ostří jehly, které mi proniklo hluboko do mozku a totálně mě paralyzovalo. Lehce konspirační text vyvolává dodnes otázky, jestli Eddie, potažmo celá kapela, neví něco víc, než zbytek světa. Píseň je efektivně zjemňovaná ať už vláčným atmosférickým refrénem, nebo vyklidněnou mezihrou. Opakovaně se ale vrací ke své dravosti a tím nám zároveň dává možnost vychutnat si další elementy, které z této desky dělají výjimečné dílo. Nemůžu jinak, než začít bicíma. Jack Irons modifikoval svůj lehce rozháraný styl z předešlé desky a tady se z něj stává poctivý rockový bubeník. Síla, kterou do bubnování vkládá, je úplně jinde. K tomu ten nádherně živý a přítomný zvuk jeho bicí soupravy. Dunivé přechody, pevný rytmičák, činely s lehce syrovým garážovým nádechem. Poctivý rock´n´roll. Duo Gossard – McCready si poctivě rozděluje stereo nazvučení, takže jestli jedete přes sluchátka, z každé strany na vás útočí jeden z nich. Amentova basa zmohutněla, jako vždy je v mixu krásně čitelná, občas efektně vystoupí do popředí, aby následně opět pracovala jako součást týmu. Samotný Eddie je ve výborné hlasové formě. Už netlačí tak na pilu jako za mlada, z jeho hlasu přesto sálá upřímnost a emoce. Více se s melodiemi vyhraje, přidává větší dramatizaci a strhující hymničnost. „Faithfull“ je geniální. Zeppelinovská rytmika, kaskádovitě vystavěná struktura, kdy se sekci po sekci posouváme k bouřlivému refrénu, je neskutečná. Je to opravdový duchovní zážitek. A když si pak v davu 15 tisíc lidí společně zazpíváte „… we all believe, we all believe…“ (všichni věříme), duševní hygienu máte nadalších pár měsíců vyřízenou. Trochu nenápadná „No Way“ mě bavila od prvního poslechu. Je tajemná, zvukově zajímavá a opět parádně gradující. „Given To Fly“ je klasická klamavá mrška. Soft rockový začátek se po první sloce začíná nabalovat do dravějšího zabarvení, aby následně překvapivě vybuchl do syrového refrénu. A ještě jednou vše dokola, pěkně od píky, musíme si tu dynamiku přece užít. Kratičký oddech nám dopřeje balada „Wishlist“ s notoricky známým kytarovým úvodem. Poctivý song se vším všudy. Krásné sólo, výborná basová linka, procítěný zpěv. Zpátky do vln bouřlivé dynamiky. „Pilate“ opět předvádí quiet-loud-quiet strukturu, návaly syrových kytar překládané jemnými hladivými pasážemi. Když si napíšete písničku o všech hříchách lidského pokolení od stvoření světa, tak to musíte doprovodit šílenou muzikou. „Do The Evolution“ to vystihuje dokonale. Klaustrofobická atmosféra, téměř noise-rockový základ, děsivý zpěv, dokonalý horor. Krátká „MFC“ má zajímavý konstrukt. Kapela bez bicích se rozjede v plné rychlosti, Jack si dá chvíli na čas, aby se najednou nečekaně připojil a rozpumpoval to ještě víc. Další oddechový čas nám dopřeje druhá balada „Low Light“, jejíž houpavý rytmus je uvolňující i hladivý zároveň. Za rohem pak už čeká další fantastický kousek, ačkoliv se už blížíme pomalu ke konci desky. Kvalita nepolevuje, naopak, ještě graduje. „In Hiding“ opět nese zeppelinovské stopy a kombinuje je se schopností PEARL JAM napsat hymnu, která zní civilně a bombasticky zároveň. Znova se postupně prokousáváme košatým konstruktem, s refrénem si počkají až na druhou sloku a krásně nás do něj uvede Jackovo sólo. A pak zjistíme, že ta krása byla ještě pořád jen před-refrén. Dokonalý songwritting. A to nás ještě na úplný závěr čeká další frajeřina. „All Those Yesterday“ se sice tváří tuctově, ale dnes a tady se tuctovky nevedou. Nikam se nespěchá, nabalují se vrstvy, motivy, odbočky a ani nevíte jak, ale najednou jste v povznášejícím bouřlivém závěru, který s vámi mlátí ze stranu na stranu. Panečku, to byla jízda.První singl „Given To Fly“ vypustili už v prosinci 1997, aby se v únoru následujícího roku na pulty prodejců dostala i deska samotná. Poprvé od dob alba „Ten“ dokonce PEARL JAM připravili videoklip. Trochu překvapivě pro něj vybrali ne singlovou „Do The Evolution“. Zřejmě si řekli, že když už dělají tento ústupek šoubiznisu, tak to udělají po svém. Znepokojivý animovaný klip a zřejmě nejsyrovější song desky. Album zdobí krásný obal. Hlavní cover je prázdná silnice přes pláně v Montaně, kde bydlí Jeff Ament. Absurdně k tomu pak přidali značku „dej přednost v jízdě“ (v americké angličtině právě „Yield“) – silnice je totiž rovná, bez křižovatek, a zejména bez provozu. Ještě o krok dál šli vevnitř obalu, kde tu samou značku umístili uprostřed záběru na oceán. Že by symbolická touha po návratu na cesty, na koncertní šňůry? To se samozřejmě povedlo, i když to zároveň přineslo jednu krizi. První část turné zavítala do Austrálie a po jejím konci ohlásil svůj odchod Jack Irons. Dlouhodobě bojoval s bipolární poruchou, před turné ale v dobré víře vysadil léky a bohužel se mu to vymstilo. Stres, cestování, i samotné nasazení ho velice rychle vyčerpaly a zvolil to nejlepší pro své zdraví – opustit tento náročný život na cestách. Co teď? Eddie prostě zvedl telefon, vytočil starého známého Matta Camerona, který po rozpadu SOUNDGARDEN v roce 1997 neměl moc co na práci a bez okolků mu nabídnul místo v kapele. Podmínkou bylo za dva týdny se naučit 80 písniček, aby mohl naskočit na severoamerickou část šňůry. Matt se dlouho nerozmýšlel a obratem nabídku akceptoval. A tak se jeden z mých pěti nejoblíbenějších bubeníků historie stal členem jedné z mých deseti nejoblíbenějších kapel. Já vím, nedělali to kvůli mně, ale počítá se výsledek. Mimochodem „Yield“ se i prodávala celkem slušně. Hravě překonala „No Code“, aktuálně je už za hranicí 3,5 milionů prodaných kopií. Pro mě už zřejmě navždy zůstane vrcholem katalogu PEARL JAM, ke kterému se pravidelně i dnes vracím a který mě nikdy nepřestane bavit.https://www.crazyDiamond.cz/nuctemerobn_demonic_spectre_recenze/3861https://www.crazyDiamond.cz/nuctemerobn_demonic_spectre_recenze/3861hackl@volny.cz (Pekárek)Tak tohle je pohoda. V undergroundu dost populární NUCTEMERON do toho konečně pořádně šlápli a po deseti letech od svého debutního EP vydali první dlouhohrající záznam. Sám jsem je začal sledovat až díky vinylovému živáku z Thrash Nightmare. No sledovat; těch všelijakých retro spolků je prostě moc. Když mi však v souvislosti s jejich plnokrevným debutem přišlo upozornění z Bandcampu, okamžitě jsem věděl, kolik bije, a nechal se zlákat. Švédští I Hate Records jsou zárukou kvality a v daném případě rozhodně neriskovali. Aktuální studiový počin německých speed/black fanatiků totiž představuje dokonalou ukázku starého, přesto životaschopného metalu, hraného na steroidech – postaru.Na albu „Demonic Sceptre“ zní vše tak, jak má, tedy syrově, s odkazem na dobu kolem poloviny osmdesátých let, kdy byl podobný, byť méně agresivní, sound běžný. Jediné, co mi v něm trochu schází, je určitá prostorovost daná neopakovatelnými studiovými podmínkami a pionýrským prošlapáváním adekvátní zvukové cesty od starého hard rocku a heavy metalu k tvrdším formám (jako typický metalový centrista nepřiznám punku ani prd:-)). Oproti staršímu materiálu, zkompilovanému na výborné desce „Vomit the Evil“, došlo k částečnému vyčištění, uhlazení a zmelodizování materiálu. Citelně posílily heavymetalové prvky. Podstatné je, že nejde ani tak o trend jako spíše o důsledek přirozeného posunu samotné kapely, jež přišla s přístupnější tvorbou v rámci určitého logického vývoje směřujícího k sofistikovanějším formám, který byl příznačný i pro její vzory. Mezi ně, jak uvedl zpěvák Lunatic Aggressor pro web Filthy Dogs of Metal, patří zejména raně osmdesátkoví BATHORY, DESTRUCTION, VENOM, SODOM, IRON MAIDEN, RUNNING WILD, JUDAS PRIEST; z těch pozdějších pak AURA NOIR, NIFELHEIM, DESTROYER 666, DESASTER a BEWITCHED. „Naší hudbou a vzhledem vyjadřujeme určitou syrovost a nebezpečí. Samozřejmě pro nás hraje velkou roli kvalita v kombinaci s ohromující rychlostí. Chceme být autentičtí, protože my samotní jsme velcí metaloví fanoušci, totálně posedlí zlým heavy metalem“, pokračuje dotyčný.A jsme u toho. Ač jsou NUCTEMERON na novince stále pekelně rychlí a poměrně agresivní, hlavně v její první polovině ukazují, jak hluboce v nich zuří odkaz výše zmíněných heavymetalových legend a také některých z těch speedových, které zmíněny nebyly. Napadají mě LIVING DEATH a také HELLOWEEN. Fakt, že si ve třetí skladbě „After Violent Storm“ pánové vypůjčili jeden magický riff z hymny „Victim of Fate“, přitom zas takovou roli nehraje. V první řadě jde o podobnou energii. V některých momentech jsem si dokonce vzpomněl na debut BLIND GUARDIAN. K černotě velí zvuková a jiná podobnost s nejstaršími alby MERCYFUL FATE a SLAYER. Myslím, že odkazů už bylo dost, vraťme se k obsahu. Příklon k primární heavymetalové bázi je na „Demonic Sceptre“ každopádně zřejmý a také uvěřitelný. Ostatně, aktuální vyjádření Lunatic Aggressora pro web BlackenedDeathMetalZine pochybnosti ani nepřipouští: „Myslím, že jsme se hudebně více zaměřili na naše kořeny, které jsou v heavy, black a speed metalu 80. let. A myslím, že je to v písních slyšet, protože jsme napsali mnohem více speedových a heavy metalových riffů, které k nim opravdu sedí. U starších písní jsme se zaměřili hlavně na rychlost, zatímco u nových jsme trochu povolili plynový pedál a kladli důraz na to, aby byly více heavy a agresivnější. Dali jsme si na čas, takže jsme nakonec byli všichni čtyři s každou písní stoprocentně spokojení.“Pokud se však někdo bojí, že NUCTEMERON příště nevystoupí na Thrash Nightmare, ale na Heavy Metal Thunder:-), myslím, že se tak nestane, rozhodně ne do dalšího alba. Základ jejich tvorby totiž stále představuje hodně ostrý speed metal s agresivním vokálem a stylovými texty. Za všechny zde zmíním dva po sobě jdoucí nářezy „Fuck Off!!! (In the Name of Evil)“ a skutečně brutální výplach „Burn My Skin to Leather“. Další faktor, kterým se dotyční vymykají je intenzita v podání. Jde o jejich nejsilnější stránku, která je společně s relativní pestrostí a přístupností nového materiálu posouvá až na špičku příslušné scény. Nad tím, jakou měl v popsaném procesu roli návrat kytaristy Exterminatora, mohu jen spekulovat. Dotyčný každopádně dokáže výtečně a vším možným zahustit prostor, v čemž mu ještě ve studiu permanentně pomáhá druhá kytara, která může na koncertech chybět. Osobně živé produkci NUCTEMERON spíš věřím i v této novější poloze, už proto, že za řáděním kytaristy nikdo nezaostává.Nadšení v srdci podněcuje zběsilost ve hře, o zpěvu nemluvě. Neméně významnou úlohu sehrává též maximální souznění všech zúčastněných jak mezi sebou, tak se starým metalem, k němuž bude vždy patřit pořádné intro a důraz na atraktivní písně, s alespoň nezbytným epickým minimem. Výsledkem je sevřená, vnitřně však nečekaně pestrá kolekce skladeb, plně funkční i jako celek, s jehož příběhem se každý fanoušek žánru snadno seznámí a dokáže si ho užít i během opakovaných poslechů. Nemám na mysli nadšení z bezhlavé syrové jízdy, ale prožití smysluplného a bohatého řetězce nápadů i hráčských fórků, strukturovaného do chytlavých skladeb. Vše je navíc adekvátně završeno coverem od VENOM jako CD bonusem a faktickým outrem. Asi bych měl bodovat níže, ale jakmile začnu soustředěně poslouchat, všude slyším symfonii plusových bodů. Bavte se dobře! Mimochodem, ideální hudba pro vinylový formát.:-)https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_praha_lucerna_music_bar_16brezna2026_koncert/3860https://www.crazyDiamond.cz/pan_lynx_praha_lucerna_music_bar_16brezna2026_koncert/3860nobody@nothing.com (Tomáš)Kdybych si měl loni tipnout, komu z našeho redakčního týmu (jestli to tak můžu nazvat) se projekt PAN LYNX bude líbit nejméně (nebo spíš vůbec), měl bych více než jasno. A přesto ten kandidát teď chodí na koncerty, kupuje si drahé nosiče a v recenzi dá druhé desce 90% (a první by dal taky 90%, kdyby jí psal). Starý svět se rozpadá, alternativci se obracejí k art rocku.Druhá „Lynxova“ deska „Odvrácená strana lesa“ mě loni fakt rozsekala. Jen o fous jí ušla první příčka v mém osobním seznamu nejlepších domácích desek za rok 2025. Před koncertem jsem si obě alba v rámci přípravy znova pustil a měl jsem trochu obavy, jestli nezměním názor a přece jen nezačnu objevovat mušky, mouchy, kaňky, prostě cokoliv, co jsem tam předtím neslyšel. Nestalo se. Ani v nejmenším. Desky právěže ještě krásně uzrály. Takže jsem večer vyrazil směr Lucerna Music Bar, pln očekávání a touhy zjistit, jak bude tento špičkově vycizelovaný hudební materiál převeden do živé produkce.Mám to říct hned teď? Neřeknu. Počkejte si. Začnu obecně. Začátek koncertu v 21:00 indikoval, že se zřejmě obejdeme bez předkapely. To se naplnilo, nemám s tím problém. Zavřený vstup na balkón jsem nejdřív přičítal možnosti, že to bude třeba jen pro VIP, ale když jsem uviděl na hlavním podlaží zavřený jeden ze tří barů, plus nulové fronty, začalo mi docházet, že o moc víc lidí, než kolik se tam zatím natrousilo, už asi čekat nemůžeme. Hamletovská otázka, jestli za to může termín konání akce (pondělí), nebo specifikum interpreta, zůstane zřejmě nezodpovězeno. Každopádně je to určitě jedna z nižších návštěvností, kterou jsem v tomto klubu zažil, odhaduji kapacitu využitou maximálně z 50%. Byl jsem zvědavý i na socio-demografický průřez fanouškovskou základnou PANA LYNXE, vůbec jsem si totiž netroufal odhadnout, koho tam můžu potkat. Teda věděl jsem, že Gazďu ne. Nepřekvapivě dominovala Generace X, ale bylo i dost „ypsiloňáků“ a pak i pár mlaďochů, nebo naopak dříve narozených. Z velké části běžní „civilisti“, pár metláků (koukal jsem, že se do módy vrací trvalá alá EUROPE), pár alternativců. Takže jsem nijak nevyčníval.Je 21:05, světla zhasínají, startujeme. Kapela se vynořuje ze zákulisí a rozehrává otvírák „Cililynx“. Samotný Michal Skořepa nás ještě chvíli nechá čekat, pak se ale za mohutného aplausu publika přidává ke skupině a rockové divadlo může začít. Zmíněná skladba je ideální na rozjezd. Pomalejší houpavé tempo dává jednak zvukaři šanci doladit poslední drobnosti, jako třeba zpěv, který je zatím lehce utopený a neostrý, a fanouškům možnost se naladit na stejnou vlnovou délku s našimi průvodci. Následně už nás berou na výpravu pestrým hudebním lesem, plným zajímavých zvuků, tajemných zákoutí, nebezpečných pastí, ale i bezpečných útočišť. Představí nám i další obyvatele lesa a společně odvypráví velkolepý příběh „rysa“. Vypínám vědomí a plně se oddávám muzice.Michal Skořepa se obklopil špičkovými hudebníky. Sebejistota, profesionalita, dokonalá sehranost, tyto věci jsou tak evidentní, že je prakticky od prvních taktů začínám brát jako samozřejmost. Povedlo se mi ukořistit slušné místo s dobrým výhledem prakticky na celou kapelu, možná teda kromě klávesáka. Když už se mi občas objeví v záběru, musím ocenit jeho image. Šátek kolem čela a vlasy ve stylu hair rocku osmdesátých let doplňují mohutné klávesy Yamaha, které by se ve zmiňované době musely na koncert převážet minimálně ve skříňové Avii. Technicky špičkový bubeník, mírně nenápadný basák, který si ale občas taky ze své stabilní pozice udělal krátký výlet mezi kytaristy. Dva kytaristi pak měli efektně rozdělené role. Zatímco první, většinou se Stratocasterem, nazvěme si ho „hodný“, jel čistější rockový zvuk, krásná sóla a efektní doprovodné vokály, ten druhý, „zlý“, dělal bordel. Jeho alternativnější typy kytary doplňovaly zvuk o zemitější a špinavější odstíny. Navíc přidával tvrdé riffy na pomezí alternativního metalu a post-hardcoru a občas i pořádně zařval. Díky této konstelaci, a samozřejmě i dramaturgii songů, je téměř nemožné PANA LYNXE stylově ukotvit. Od jemných rockových balad až po intenzivní metalové burácení, art rocková ornamentace, grungeová přímočarost, všechno to tam je. Specifický vláčný a teatrální zpěv Michala Skořepu sám o sobě dokonale torpéduje možnost správně si davově „zabékat“ na jednotlivé songy, i když je lidi kolem mě evidentně dobře znali. Michal nám ale dal šanci alespoň v pár pasážích, zejména sloganových refrénech, se připojit a dokázat, že jsme s ním.Setlist nakonec pokrýval až na pár výjimek prakticky kompletně obě desky. Delší pauzy mezi jednotlivými skladbami, vyplněné ať už zajímavými komentáři Michala ohledně vzniku songů, jejich nahrávání, inspirací, ale i spolupracovnících byly osvěžující a zároveň fungovaly jako přirozené ukončení atmosféry dohrané skladby a příprava na změnu nálady ve skladbě následující. Mezi hvězdnými hosty se objevili třeba David Koller, Roman Holý, Tomáš Vartecký nebo Milan Cimfe. Žádná křeč, absolutně nenucené hostovačky, které dávaly smysl a citlivě obohatily show.Co song, to samostatná kapitola. Když se evidentně blížil závěr, tak jsem znejistěl, že snad nebudou hrát jen tak krátce. Chyba lávky. Koncert už totiž v tu chvíli probíhal téměř dvě hodinky a nenudil jsem se ani vteřinu. Z playlistu, který neměl slabinu, vybírám čtyři kousky, které mě oslovily nejvíc, ale skutečně všechno v živém provedení působí perfektně. Tajemný lovesong „Na dně postele“ bodoval neskutečnou atmosférou. Industriálně laděná „Výlety do temnoty“ mě hypnotizoval svojí psychedelickou atmosférou. „Ty seš ty!“ baví svojí hravostí a dynamickými změnami. No a „Plastosauři“? Ta je prostě krásná svojí nevinností a dramaturgickou komplexitou.Muzika byla tento večer ale jen jedním z elementů celkového zážitku. Michal Skořepa je zároveň šikovný výtvarník, k deskám připravil knížku nádherných ilustrací a ty se promítaly za scénou. Spolu s vkusnou světelnou produkcí, sázející zejména na syté, temnější odstíny, pak vytvářely dokonalou kulisu hudební produkci. Já byl maximálně spokojený. Songy naživo fungují skvěle. Produkce desek je špičková a zvuk vyladěný do posledního detailu, v živém provedení se tomuto perfekcionizmu moc nevzdalují. Rozdíl je prakticky jenom v esenci přirozené živelnosti, kterou může zprostředkovat právě jen živé hraní.https://www.crazyDiamond.cz/urne_setting_fire_to_the_sky_recenze/3858https://www.crazyDiamond.cz/urne_setting_fire_to_the_sky_recenze/3858janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už s minulou a v pořadí druhouřadovou deskou „A Feast Of Sorrow“ o sobě dali britštíprogresivci URNE znatelně vědět, přičemž jim tehdy polepůsobnosti poskytla rovněž účast na evropském turné vpředprogramu francouzských hvězd GOJIRA. Letošnídeska určitě dál posunuje jejich ambice a nabízí zřejmě dosudnejchytlavější a nejkonformnější porci skladeb. Jenže není vše tak světlé, jak by se z prvních vět mohlo zdát. jen dodám, že coby producent na desce s kapelou pracoval osvědčený SikTh alias Justin Hill. Tak tedy, posun k větší otevřenosti a posluchačské vstřícnosti všaknemusí být ani zdaleka vítán každým. Pro někoho (vlastně ipro mne) na letošním albu kapela trochu ztrácí na zajímavosti. Naproti tomu je faktem, že pro širšíposluchačské vrstvy může být dnes jejich hudba srozumitelnější. Můj názor je ten, že co do originalityvyznění a osobitosti letos URNE prostě slevili ze své laťky ajejich zvuk se mnohem více blíží velikánům moderního metalu,především pak odnožím jako jsou sludge či groove metal. Deska„Setting Fire To The Sky“ vydaná u Spinefarm Records rozhodněneslevuje z agresivity předchozích prací, spíše je tomu naopak,moderní metalový materiál je naplněn masivními riffy a pasážemiplnými rozervanosti. Vše pak korunují výraznější refrény. Jenže z mého pohledu tomu něco chybí... a to něco je přesah. Skladby poplatné tomuto vývoji staví napřímočařejší formě a nápadnější hymničnosti příznačnéspíše pro novodobější nahrávky kapel jako MACHINE HEAD (a neboprávě výše zmínění GOJIRA), v souvislosti s tím dochází však i k úbytkuatmosféry. Člověk má totiž neodbytný pocit, jakoby poslouchal prostě nějakou moderní metalovou kapelu pohybující se na území okolíkovaném již dávno většími hráči.V nových skladbách, které jsoukratší než u starších alb, přibyly vygradované refrénovéfáze a s tím souvisí především rezignace na pozvolné budovánínálad. Posluchač pozoruje spíše neo-thrash/grooveovou energii nežhlubší atmosférické momenty, než pozvolné stupňování napětí a avantgardní hry s temnotou, vše zde naopak budí dojem touhy jítnaproti metalovému mainstreamu. Hlas Joea Nallyho se zdá být nalazen nazlepšující se vlny a frontman této trojice je hlasově jistý v celé řaděsvých pěveckých poloh, od uřvaných až po některé melodičtějšírefrénové momenty. Jenže je to všechno mnohokrát slyšené. Pro zajímavost, ve skladbě „Harken The Waves“ jej hlasověpodpoří kolega Troy Sanders z MASTODON a je to spojení naprostologické, neb i URNE mohou leckomu připadat, že mají k těmto Američanům stáleblíže.Už od pozvolného akustického úvodu první skladby „Be Not Dismayed“ má člověk pocit, že poslouchá moderní metalovou desku od ambiciózní kapely, ovšem také od kapely, která ustoupila od osobitějších tendencí vlastní minulosti a najela na uniformní grooveovou notičku. Song totiž záhy graduje, šplhá k emocemi nabušeným vrcholkům a krom odeřvaného refrénu posluchač za vším cítí především onu plakátovou přinasranost, jakou už drahně let vnímal třeba od vokalistů jako je Rob Flynn. Deska se záhy dostává do dobrého tempa a nabídne své skladbové vrcholky hýřící nejen výbušností, ale především i melodikou. Přesně tak je tomu u skladeb „Weeping To the World“, „The Spirit Alive“, „Setting Fire To The Sky“ nebo „The Ancient Horizon“, kde vše jede jak má a člověk nemá pochybností o kvalitě této kapely, zvlášť pak když zvuk je povedený a instrumentální výkony na potřebné úrovni. Sem tam dokonce v některých písních zaujme jiskrné kytarové sólo v neobvykle starosvětském stylu, které, světe div se, do skladeb URNE padne jako ulité. Kapela ve valné většině nového materiálu prokazuje svou úroveň, bohužel v poslední třetině materiálu jaksi padá řetěz a obdobné postupy ženou URNE do spárů šablonovitosti, uniformity a stále neodbytnější nudy. Pokud se o nějaké nahrávce kapely momentálně stoupající vzhůru dá říct, že působí jakoby byla vytvořena bez risku, je to právě tahle. Britové pravděpodobně neudělali jediný krok bez toho, aby jej ze všech stran nepromýšleli, a tak stylizovali novinku do podoby děl od velikánů aktuálního metalového dění, bohužel na plac oproti předobrazům přicházejí s patnáctiletým zpožděním.https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_split_the_needle_praha_cafe_v_lese_13bretzna2026_koncert/3857https://www.crazyDiamond.cz/chrpy_split_the_needle_praha_cafe_v_lese_13bretzna2026_koncert/3857nobody@nothing.com (Tomáš)Když jsem loni začal registrovat kapelu CHRPY, hned jsem si říkal, že to je hodně divný název. Až na koncertu jsem zjistil, že chrpa je rostlina, dlouhověká, nenáročná trvalka. Pak jsem konečně uviděl i paralely s kapelou samotnou, ale pořád s tím názvem trochu bojuji. Nechme název názvem a raději se podívejme, jak to pánům hraje. První letošní návštěva Café v lese znamenala zároveň první koncertní setkání se zmíněnou skupinou. Debut vyšel jen pár týdnů (skutečně dva týdny) před akcí, takže nemůžu říct, že bych ho měl už naposlouchaný perfektně, ale dejme tomu že jsem byl připraven jak na maturitu. Nějaké songy snad rozpoznám, a u zbytku se budu tvářit, že je znám taky a nějak to okecám. Zbytečný stres, kapela tento problém vyřešila za mě. K tomu se dostaneme.Začněme předkapelou SPLIT THE NEEDLE. Tady jsem předem měl šanci si poslechnout jen první singl „Strings“, kde jsem okamžitě věděl, že tohle můžu. Moderní indie rock s příměsí emo, shoegaze a slušným dívčím vokálem. Pětice z Ostravy, věkově hodně mladá, to do nás začala sypat bez slitování. Dvě kytary rozehrály zvukový masakr, který mě zejména v úvodu přiváděl ke skládání slibů o zakoupení špuntů. Místo očekávaného indie se nám dostávalo spíš noise-gazu, který byl postupně doplňován i o hardcorové elementy. Znělo to, jako když se potkají mladí SONIC YOUTH s MY BLOODY VALENTINE a britskými RIDE. Spousta vazbení a kvílení, přelévané rozsáhlými zvukovými vlnami. A do toho hodně intenzivní vokál, který v některých momentech připomněl styl Kristin May z FLYLEAF, když se často pohyboval v exaltovaných vyšších registrech. Technicky na to sympatická krátkovlasá zpěvačka měla bez problémů, na druhou stranu to ale brzo začalo nabývat stereotypní dojem, podpořený i méně výraznou melodikou jednotlivých songů. Poslední zmiňovanou záležitost ale přičítám skutečně mladému věku a věřím, že časem se skladatelské schopnosti vytříbí a melodie prokouknou. Co se hlasu týče, když v některých písních ubrala a vrátila se k více klasicky zpívaným pasážím, najednou jim dodala krásné textury a šťavnatost. Kapela působila ale velice profesionálně, výborně sehraná, pevně semknutá a postupně na svoje vystoupení přilákali dost do té doby ještě nahoře popíjejících fanoušků. U zvuku, kromě zmiňovaných kytar, byla výborná i basa, naopak bicí zněli trochu tupě a syrově. Vokál se pak mírně ztrácel v mixu, zejména v intenzivních pasážích. Zajímavá skupina, slušný set.CHRPY pak výrazněji zvedli věkový průměr vystupujících. Mladá kapela služebně, ale věkově už zralejší, si plní svoje hudební sny. Sami se označují za „dadrock“ (tatíčkovský rock), ale nejsou to žádní důchodci. Členové formací WILD TIDES a JUST FOR BEING si udělali radost, a stvořili kapelu přesně dle svého gusta. Vyrůstali na pop punku, emo, post-hardcoru a přesně k těmto stylům se obrací. Není to ale unylé nostalgické vzpomínání. Je to oslava řekněme prvního desetiletí nového milénia, která je přitom maximálně aktuální, protože tyhle styly nevymřely, pořád tu jsou a stále mají co říct. Ostatně to bylo vidět i na návštěvnících, kteří postupně slušně zaplnili klub. Na moje překvapení zde bylo skutečně hodně mlaďochů, řekněme dvacátníků, pak samozřejmě spousta kamarádů kapely, takže třicátníci, no a pak pár postarších příslušníků generace X, kteří se tváří, že pro ně to je taky generační záležitost. Prostě mám emo rád, a stejně všichni kamarádi v hospodě říkali, že na svůj věk vypadám dobře.CHRPY se ke koncertu postavili zajímavým způsobem. Rozhodli se desku přehrát celou a přesně v pořadí. Nic víc, nic míň. Nevím, jestli nemají víc songů, každopádně desítka věcí z desky plně postačovala. Zároveň tím ulehčili moje dilema, jestli poznám všechny skladby. V polovině setu desku rychle pokřtili a jelo se dál. To měli vymyšlený taky zajímavě. Evidentně museli improvizovat, protože se nestihla výroba vinylů, takže měli jen jeden kousek, který přímo z pódia vydražili a výtěžek šel na Klokánky. Měli teda k prodeji jen CD, což ale opět nebylo standardní. Byl to jen obal, vevnitř kód ke stažení mp3 a semínka chrpy. Na argument, že už stejně nikdo nemá CD přehrávač všichni souhlasně přikyvovali, a já se bál přiznat… Takže si musím počkat na vinyl. Na album samotný chystám recenzi, takže popíšu vystoupení obecně. Slušný zvuk, i když lehce rozkolísaný. V některých písních výborný, v některých mírně zahulený. Kapela jela naplno a pánové si to evidentně užívali. Takhle to vypadá, když si plníte sny. Tím, jak se o vokály dělí kytarista s basákem, a jak se ani jeden z nich nebojí do toho pořádně opřít jako správní emo rockeři, tak je drive kapely hodně intenzivní. Obecně se mi líbili občasné zemitější pasáže, které směřují více do post hardcorových teritorií, kdy bicí mohutně zaduní a kytary zahustí atmosféru. I díky českým textům (mimochodem velice slušným) je vnímání kapely bezprostřední a intenzivní. Civilní dojem byl ještě stimulován vtipnými hláškami basáka mezi songy, které navozovali dojem velkého kamarádského setkání. U posledního songu nastala i milá nehoda, když si basák rozkopl lahev s vodou na svůj gear a vyhodil pojistky. Po krátké opravě poctivě znova zahráli celý song, takže jsem svoji oblíbenou skladbu dostal hned jeden a půl krát. Od zkušených profesionálů jakými členové CHRPY jsou, jsem čekal slušný výkon. A dostal jsem i něco navíc, čirou radost z hraní a upřímnou lehkost bytí. Zároveň se tímto svým projektem trefili i do relativně neobsazeného segmentu hudebního trhu, takže je můžeme považovat za příjemné zpestření indie scény.https://www.crazyDiamond.cz/tata_bojs_v_puvodnim_sneni_recenze/3856https://www.crazyDiamond.cz/tata_bojs_v_puvodnim_sneni_recenze/3856nobody@nothing.com (Tomáš)Co pěšáci rock´n´rollí loni při svém tažení ve Fóru Karlín slíbili, to taky splnili. A co jen naznačili, to splnili taky. Takže přesně o rok a den později znovu vyprodali Karlín (kdo zaváhá, na toho se lístek nedostane…) a navíc přidali nové album. A jak nám partička z Hanspaulky už více než 30 let dokazuje, oni špatné desky prostě neumí.TATA BOJS jsou mým pevným bodem v českém hudebním vesmíru. Přesně vím, co od nich očekávám, a přesně to od nich pokaždé dostanu. Trojicí geniálních desek ze začátku nového tisíciletí „Futuretro-Biorytmy-Nanoalbum“ definovali svůj styl a zvuk tak pevně a zdařile, že na těchto základech fungují dalších 20 let, aniž by zněli vyčpěle, zastarale, nedej bože nudně. O zvukových kvalitách jejich alb nemá cenu vůbec psát, ta je bez debat špičková. Ale já o tom vlastně psát chci, protože si to zaslouží. Jestli hledáte etalon dospělého alternativního popu, právě jste ho našli. Studio SONO + Dušan Neuwerth + TATA BOJS rovná se zvuková extáze. Extáze svěží a moderní, nadýchaná, prostorově bohatá, hladivá a hřejivá, dokonale vybalancovaná. Tatáči na albech střídavě směřují více do živé a pak zase více elektronické podoby. Protentokrát převažuje spíše ta druhá možnost. To samozřejmě neznamená, že by tam nebyly přítomné živé nástroje. Kytara, basa a bicí jsou tu živé až dost, ale hned několik songů odkazuje dramaturgicky k období kolem tanečně industriální desky „Futuretro“. Obecně vzato ale opět dostáváme typický zvuk Tatáčů, kde je kytarový základ vždy bohatě dotován elektronickými zvuky, klávesy a zázračnými krabičkami. Torreadorskou otázku, jestli je to pořád ještě kytarovka, nebo spíše už elektronický ansámbl, nechávám nezodpovězenou. Jednoduše proto, že je mi to fuk. Takhle mě to baví, a to mi stačí.Zatímco výborná předchozí deska „Jedna nula“ (2020) na mě působila jako nahlédnutí do budoucnosti a snaha posouvat (evolučně) svoje hudební hranice, „V původním snění“ se kapela naopak jako kdyby lehce ohlížela do minulosti. Jestli je tato filozofie zakomponovaná i v samotném názvu, nebo je to jen shoda okolností, nevím. Tak či onak, u spousty písniček mám neodbytný pocit inspiračního návratu k významným albům ze začátku milénia, samozřejmě opatřených aktuálním zvukem a dospělejším provedením. To se projevuje zejména v textové části, která si sice pořád zachovává jejich typickou hravost, slovní ekvilibristiku a oddalovanou a překvapivou vypointovanost, ale témata jsou přece jen vážnější. Kluci (nebo spíše pánové) se už neprobouzí jako „Žluté křeslo“ a nejsou ani prázdný jako „Ramínka“. Neprožívají „Dubovou psychózu“ a nejezdí „Vozejčkem“. Svým typicky odlehčeným stylem se ale popasovali třeba s AI, technologickým smogem nebo riziky aktuální společenské konstelace.Otvírák „Továrna na sny“ reprezentuje moderní tvář kapely. Kraftwerkovský koncept zabalený v aktuálním zvuku, lehce taneční rytmus, který zejména v závěru nabere slušné grády. Poctivý song, nic víc, nic míň. Zato „Umělá“ je jedním z vrcholů desky. Trochu nenápadná, nekonfliktní skladba mi na první poslechy trochu unikala. Je to skutečně taková šedá myška. Jak na ní ale zaměříte pozornost, zjistíte, že je neskutečně krásná po všech stránkách. Text, melodie, zvuk, promyšlená pointa. A je to duet, královská disciplína Tatáčů. Tohle vždy uměli, ženský vokál je přítomný v celé plejádě jejich písní. Sára Vondrášková, alias NEVER SOL, svým křehkým hlasem posouvá song do nejvyšší ligy. „Bůh má problém“, jeden ze čtyř songů z loňského „EP25“ už taky hezky dozrál. Ze začátku mě moc nebavil a přišel mi jako nejslabší ze zmiňovaného kvarteta, ale už mi jede výborně. Tohle je přesně ten moderní „Futuretro styl“, který jsem zmiňoval v úvodu. Jasně, není tak dravý, není tak ulítlý, ale ten vibe tam je. „Alibistická“ nás pak vrací do období poklidnějších songů s tajemným nádechem ve stylu alba „Biorytmy“. Mám vážně rád tyto hlasové polohy Milana Caise. Téměř recitovaný projev, klidný hluboký hlas, minimalistická dynamika, doplněné o uvolněný zpěv v refrénu. Atmosféra nás plíživě pohltí a už si jen vychutnáváme krásně dunivé bicí, jemnou basu a z pozadí občasně vykukující kytary. „Třetí osoba“ je energický a nekomplikovaný indie rock. Garáž rockový odér je samozřejmě jen předstíraný, protože zvuk je i tady nekompromisně špičkový. Tady není co vytknout. Hloubavá „Novej člověk“ je další kousek z „EP25“. Znovu zde vytahují triky z „Futuretro“. První část songu je pohodový indie pop, který se následně mění v rave party pro dříve narozené. Zdánlivě nespojitelné opět spojili, a opět to funguje. Další z pomalejších songů, který boduje éterickou atmosférou, je „Slovní“. V ní dokazují, že i vážná témata dokážou zpracovat formou, která baví a nevyznívá pateticky. „Chybí prázdno“ nám zase jednou dopřeje více kytar. Že by nám to něco připomínalo? Vzpomeňte si, jak kdysi ve „Vesmírné“ vyšvihli metalovou kytarovou smršť. Tohle je její dospělejší (mírnější) replikace. V podstatě jediný song, kterému jsem nepřišel na chuť je nostalgická vzpomínka na dětství „Holandské kakao“. Krkolomný text, nevýrazná dramaturgie, dětinská atmosféra. Věřím ale, že pro pamětníky, sdílející s Milanem Caisem historickou zkušenost s kakaem z dovozu, to může být silný emocionální zážitek.Faktem je, a schválně to nezmiňuji jako slabinu, protože to slabina ve skutečnosti není, že „V původním snění“ neobsahuje nějaký dominantní hit. Song, který funguje na první dobrou, který se okamžitě vryje do paměti, který si s nimi zazpívá celý dav. Každá deska Tatáčů jich má hned několik a už jen z nich by se dal bez problémů sestavit dvouhodinový koncertní setlist. Nechápejte mě špatně, i na novince najdeme pár slušných kandidátů na stabilní pozici v koncertním repertoáru, ale tentokrát jsou to spíše takové „hity střední úrovně“ (co by za ně jiné kapely daly…). „Hitovost“ ale nemá co dělat s kvalitou songů, ty jsou špičkové. Nálada desky je obecně vážnější. Některé texty jsou skutečně komplikované (nebo mám dlouhé vedení) a v nich ukryté metafory a slovní hříčky vyžadují pozornost. Což samozřejmě není nic proti ničemu, právě naopak. Je to reflexe aktuálního vnímání stavu světa a společnosti očima kapely. Můžeme říct, že je to jedna z více artových desek Tatáčů, i když samozřejmě o žádný art pop/rock v pravém slova smyslu se nejedná. Málem jsem zapomněl zmínit další poznávací znamení kapelní tvorby – samply hlášek z filmů. Je jich méně než obvykle, ale kde dávají smysl, tam je najdete.Na každou novou desku TATA BOJS se těším a nikdy jsem nebyl zklamaný. Opět dokázali přijít s kolekcí, která není jen do počtu, ale bude mít pevné místo v jejich výjimečně vyrovnané diskografii. A snad se mi povede ještě je zastihnout i na právě probíhajícím turné.https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_no_code_recenze/3852https://www.crazyDiamond.cz/pearl_jam_no_code_recenze/3852nobody@nothing.com (Tomáš)V létě 1996 při příležitosti vydání své čtvrté desky „No Code“ si PEARL JAM pronajali jedno skladiště, které používali i jako zkušebnu, a tam mezi bateriemi kytar, bicích a různé aparatury, spustili promo na podporu desky. Promo je možná silné slovo. Buď se snažili vnést revoluci do marketingových zákonů, nebo měli v sobě tolik drzosti, že udělali to, co udělali. V podstatě bylo celé promo postaveno na jednoduché rovnici – už nechceme být slavní, už nechceme prodávat miliony alb, už nechceme, aby nás poslouchali všichni ňoumové bez rozdílu. Obchodní oddělení jejich vydavatelství po této akci zřejmě výrazně prořídlo díky sérii infarktů a mrtvic. A co si PEARL JAM vzali do hlavy, to téměř do puntíku splnili.Co ale přesně vedlo k albu „No Code“? 6 let na scéně, 3 legendární multiplatinové desky, popularita globálních rozměrů. Ale též problémy některých členů kapely se závislostmi, neskutečný tlak médií, válka s Ticketmasterem kvůli jejich cenové politice. Grungeové hnutí, které pomáhali budovat, se pomalu vyčerpávalo a bylo sžírané zevnitř vlastními problémy a zvenčí nově nastupujícími hudebními styly, které si chtěly užít svých pěti minut slávy na vrcholu mainstreamu. Už v době nahrávání třetí desky „Vitalogy“ se interní problémy v kapele začaly vyhrocovat, což vyústilo v odchod tehdejšího bubeníka Dave Abbruzzese. Jeho nástupce, Jack Irons, ale nakonec kapelu jakoby polil živou vodou a s menší nadsázkou můžeme říct, že jí vlastně zachránil. Jack byl starý známý Eddieho Vedera z Kalifornie a bývalý bubeník RED HOT CHILLI PEPPERS, který ho v podstatě „dohodil“ partě ze Seattlu. Ale hlavně to byl absolutně nekonfliktní, pohodový a poctivý dříč, který na vztahy v kapele působil jako uklidňující faktor. V roce 1995 PEARL JAM nahráli s Neilem Youngem jeho grungeové album „Mirror Ball“. Z právních důvodů ale hudebníci nesměli být uvedeni na coveru. Následně s ním jeli turné, kde v podstatě fungovali jako jeho živá kapela. Neil si mimořádně pochvaloval právě Jacka, velice pozitivně se vyjadřoval jak ohledně jeho technických schopností, tak i o jeho lidských kvalitách.Materiál na čtvrtou desku začal vznikat už v roce 1995 a kapela ho průběžně nahrávala na různých místech, podle toho, kde se právě vyskytovala. V Chicagu a New Orleans tak vznikly některé songy, ale hlavní část práce nakonec proběhla v domovském studiu Litho v Seattlu. Nahrávání začalo trochu nešťastně. Komunikační šum způsobil, že basák Jeff Ament dorazil z domovské Montany až po třech dnech. Mezitím ale ostatní nelenili a už začali skládat a nahrávat. Údajně už měli hotových čtyři až pět songů, samozřejmě bez basových linek. Divné je, že nikoho nenapadlo zvednout telefon, a zavolat mu… Další problém, který se opět týkal zejména Jeffa (nedohledal jsem, že by to štvalo i ostatní) byl údajně velmi dominantní přístup Eddieho Veddera, který byl docela panovačný a chtěl o všem rozhodovat. Jeff v jednu chvíli vážně uvažoval, že dá kapele vale. Tady ale zafungoval právě Jack, který zjitřené emoce upokojil a v podstatě se stal mediátorem, díky kterému pak stará parta znova začala mezi sebou komunikovat a pochopila, že jsou PEARL JAM, a že i nadále chtějí být PEARL JAM.To, k čemu společně dospěli, a co mělo rozhodující vliv na výsledek, jak album „No Code“ zní, je samotný důvod existence kapely. Za několik málo let se z nich stala globální entita. Mainstreamové hvězdy, jejichž vnímání masami se celkem přirozeně nefokusovalo jen na jejich muziku. Oprávněně měli pocit, že muzika už vlastně ani nikoho nezajímá, a důležitější je to, kdo z nich je na léčení, kdo má jaký barák, kdo co řekl, kdo s kým chodí. Zároveň byly ocejchovaní jako „grungeová“ kapela, která umí jen grunge. Cítili, že spousta povrchních fanoušků je následuje jen proto, že je hrají desetkrát denně na MTV a je prostě módní být fanouškem PEARL JAM. Rozhodli se to všechno nabourat, rozbít a hodit za hlavu. Udělat krok zpět. Dobrovolně opustit mainstream a vystoupit ze svého stínu. Potřebovali si najít novou cestu, ustanovit novou identitu. Nechtěli být svazování žádnými hranicemi a omezeními, i kdyby to mělo znamenat, že přijdou o slávu a zástupy fanoušků. Věřili totiž, že ti praví fandové s nimi vytrvají, pochopí tento krok a zůstanou jim věrní i do budoucna. Můžeme si o „No Code“ myslet cokoliv, ale jsme o třicet let dále. Každé turné mají dnes PEARL JAM dlouho dopředu vyprodané, mastí tříhodinové koncerty a jsou všeobecně respektovanou rockovou veličinou. Za mě úkol splněn!Vystoupit ze zaběhnutých kolejí rovná se experimentovat. Už na „Vitalogy“ se kapela odvázala, ale až „No Code“ byla ta správně experimentální deska. Tento přístup zároveň prakticky bez výjimky znamená riziko, že ne všem se výsledek trefí do vkusu. Mám to podobně, rozhodně to není moje oblíbená deska PEARL JAM, ale nemůžeme jí upřít pořád slušnou kvalitu. Osobně vždy bojuji s neplynulostí desky, která je stylově skutečně hodně rozkročená a díky tomu to pak někdy drhne. Pochopitelně nemá jasnou koncepci, jestli teda nebudeme počítat za koncepci totální skladatelskou anarchii. Dozvuky grunge, alternativní rock, americana, punkrock, náznaky world music. Někdy se to povede na výbornou, někdy míň, někdy vůbec. Zároveň zde najdeme minimum přímočarých hitů, což byla kdysi mistrovská disciplína kapely. Ruku v ruce s tím jde zklidnění tempa a drivu, songy jsou přemýšlivější a působí emotivněji. Deska potřebuje čas na navnímání a pochopení. A stejně zůstává ve hře riziko, že se nám nebude líbit. Na začátku zmiňované promo se drželo zažitých standardů, které kapela praktikovala už od druhé desky „Vs“. Žádné videoklipy, jen jeden singl „Who You Are“. PEARL JAM nadále zůstávali ve válce s Ticketmasterem, takže krátké americké turné ignorovalo velké stadiony a arény, které měl tento gigant pod palcem a zamířilo do malých měst mimo hlavních koncertních tras. To znamenalo menší prostory a komplikovanější distribuci vstupenek. Co se týče fanoušků, kapela v roce 1996 skutečně třídila zrno od plev. Každopádně následující 3 roky na domácí scéně kapela vůbec nevystupovala.Co teda na „No Code“ najdeme? Začnu možná producentem. Opět je jím osvědčený Brendan O´Brien. Je to jeden z mých oblíbených producentů, zejména v devadesátých letech. Ale tahle deska nezní jako jeho typické dílo. Není ani syrová, ani burácivá, ani velkolepá. Že to banda ze Seattlu myslí se změnou vážně naznačí už první song. Vybrat jako otvírák křehkou baladu „Sometimes“, která se rozhodně o půlnoci na diskotékách s cílem rozněžnění citlivých dívčích dušiček hrát nebude, protože její struktura je na to až moc komplikovaná, vážná a málo romantická, to si dovolí málokdo. Berme to jako první test pravověrnosti fanouška. Ten je následně odměněn poctivou grungeovou vypalovačkou „Hail, Hail“. Skvělý song s důrazným tahem na branku, zajímavou melodickou linkou a poctivým „seattlovským“ zvukem je jedním z vrcholů desky. „Who You Are“ představuje experimentálnější polohu, která mě nikdy úplně nezaujala. Komplikovaná rytmika s nádechem kmenových bubenických orgií bez energie, ufňukaný zpěv, je to celé nějaké chcíplé. „In My Tree“ se sice nese na podobně seskládané rytmické struktuře, ale má přece jen větší koule a dá se považovat za rockový song. Kytary se víc snaží, melodika je přímočařejší a celé je to minimálně zajímavé. Se „Smile“ se konečně vracíme k poctivým písničkám. Bluesem načichlý groove, hezké kytarové vyhrávky a foukací harmonika, která tomu dodává neilyoungovské zabarvení. Pak následuje nenápadná „Off He Goes“, kterou považuji za ryzí zlato. Posmutnělý song primárně stojící na akustických kytarách se pomalu rozvíjí, Eddie čaruje svým jedinečným hlasem, kterým nás v refrénu přivede až na pokraj dojetí. Tady si pro změnu odskočil pro inspiraci k jinému velikánovi Bruci Springsteenovi. Jemný folk rock kombinovaný s americanou v dokonale moderním provedení. Z opačného pólu je následující „Habit“. Neurvalá, garážově špinavá, drzá a agresivní. Její animální energie mě ale vždy bavila, i když dramaturgicky je to přinejlepším průměrný song. „Red Mosquito“ je píseň, u které se už 30 let nedokážu rozhodnout, jestli se mi líbí, nebo ne. Hlavní riff, imitující letícího komáre (https://www.crazyDiamond.cz/the_hellacopters_cream_of_the_crap_volume3_recenze/3854https://www.crazyDiamond.cz/the_hellacopters_cream_of_the_crap_volume3_recenze/3854janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tradiční kompilace „Cream Of the Crap! znovu obsahuje songy vysypané z šuplíků, které nebyly nikdy součástí řadových alb těchto Švédů, ale nacházely se maximálně tak na B stranách singlů, splitkách či EPs. Tahle záležitost na pokračování patří u THE HELLACOPTERS již k tradičnímu folklóru započatému na přelomu milénia. Dlouhé album složené z raritních nahrávek navíc obsahuje i předělávky od rockových klasiků a vzorů. Dnes tedy přichází na řadu již třetí díl souhrnu přebytků, ten se svými třiadvaceti songy navazuje na dvě předchozí kompilace totožného jména, které kapela vypustila na vrcholu svého prvního období, tedy v první pětiletce 21.století. Nutno přiznat, že po dvaceti letech Švédové na starší kompilační počiny navazují se ctí a postupně sesbíraný materiál z albového šerosvěta znovu obsahuje spoustu horoucích skladeb a rock´n´rollových hymen.První dva díly kdysi obdržely pochvalné recenze a bylo to především tím, že skladby zachované v neučesanějších verzích oplývaly neuvěřitelnou energií a přinášely trochu jiný druh zážitku, než tomu bylo u vyšlechtěnějších songů z tehdy aktuálních řadových alb. Dost pravděpodobně se mluvilo o neučesanosti, opravdovosti a autenticitě, se kterou tito obdivovatelé 70´s rocku, garážového rocknrollu, punku a KISS vždy zacházeli a uměli těchto vlastností docílit. Rozhodně tyto šuplíkové počiny ještě přiživily kultovní status THE HELLACOPTERS. Přestože kapela mezi roky 2008 a 2019 nefungovala, dnes je už opět v sedle, koncentrovaná na své fungování a prostřednictvím dvou nejnovějších alb „EyesOf Oblivion“ a „Overdriver“ dokládá znovu obstojnou formu. Čas na třetí díl kompilace tak musel chtě nechtě přijít. I v případě třetího dílu jde znovu o maratón garážového rock´n´rollu a každý moment zde zachycený ctí tradicizvuku ikonické party, jež od počátku své dráhy přísahala na vlivy rock n´rollu sedmdesátýchlet. Velmi silný je již úvod, protože pro potřeby aktuálního počinu nově zremasterovaný hymnický otvírák „Long Gone Losers“ poskytuje strhující a intenzivní nástup do nahrávky, která co dotypů skladeb působí vlastně celkem různorodě. Svižné tempo, nepoklidné barové piáno a ballroom boogie neznající zadýchanost, naopak je zde posluchač oblažen výstavní gradací. Dle mého největším vlivem na hudbu Švédůjsou však stále a bezesporu newyorští KISS, které Nicke Andersson obdivuje již odteenagerských let a jejich zvuku rovněž přizpůsobuje vyznění své kapely. Tohleje poznat třeba ze skladeb, jako je zde „Her Strut“, jejíž chybou je snad jenom zbytečné natahování. Obstojně se jeví třeba song „Disappointment Blues“ nebo pulzující garážový rock s příchutí THE STOOGES a hodně dřevních pravěkých KISS - „Freeway to Hell“. Osobně mne dost zaujala i punkově pojatá skladba s názvem „455-SD“, kde kapela opěvuje automobil Pontiac, přesně řečeno jeho model z roku 1974. Prostřednictvím ležernější hymny „Heaven“ se Švédové vydali na koketérii s územím amerického alternativního rocku a musím přiznat, že je to v jejich podání netradiční a zajímavý úhybný manévr.Kromě autorských písní však albumobsahuje i docela dost coververzí, které se mohou stát pro fanoušky zajímavými. Proto-punková věc „American Ruse“ (MC5) demonstruje detroitský sound asi nejvěrněji. Jezde však i zdařilá předělávka klasiky od ALICE COOPERA „I’m Eighteen“. Blížek uctívaným punkovým kořenům pak mají předělávky dalších žánrových klasik,ať už britských či amerických – píseň „Stab Your Back“ pochází z repertoáruTHE DAMNED, kdežto „What’d Ya Do“ byla převzata od THE RAMONES. Prostřednictvímskladby „Pack of Lies“ pětice oživila vzpomínku na své krajany THE NOMADS. Tato skladba graduje do strhujících vícehlasých chórů a je plná znamenitých riffů a vyhrávek. Meziméně drsné věci s přesahy do popu patří „Little Miss Sweetness“, se kterou původněvešli ve známost THE TEMPTATIONS, tahle skladba svou chytlavostí dokáže terén opravdu prosvětlit. Opakem je flákota „Speedfreak“ odrážejcí syrovou energii svých původních autorů, kterými není nikdy jiný než zuřivci z MOTÖRHEAD. Nechybí ani inspirace jižanským rockem, což zde dokládá „Workin’ forMCA“ od LYNYRD SKYNYRD v o něco výbušnějším podání.  Album tak můžeme brát nejen jako pokračování kompilačníhoseriálu započatého před čtvrtstoletím nejkultovnější rock´rollovou kapelou - tři, dva, jedna...THE HELLACOPTERS - ale i jako poctuvelikánům historie rock´n rollu, hard rocku a punku. Po více než třiceti letech kariéryjsou tihle Švédové stále lídry nespoutané kytarové hudby vycházející z garáží.Stále jim nechybí rock´n´ rollový náboj a zůstávají tak stále důvěryhodní a hýřící svou ikonickoupatinou, jakou si kapela udržela po celou dobu fungování.https://www.crazyDiamond.cz/hallas_prukopnici_adventure_rocku_vezmou_prazske_futurum_na_vylet_do_jine_dimenze_koncert_in/3855https://www.crazyDiamond.cz/hallas_prukopnici_adventure_rocku_vezmou_prazske_futurum_na_vylet_do_jine_dimenze_koncert_in/3855nobody@nothing.com (Info)Obscure Promotion přináší večer, kde se potká výpravný sedmdesátkový prog rock s hutným retro zvukem a okultním fuzzem. Švédští Hällas se vrací do Prahy, aby 22. března 2026 proměnili smíchovský klub Futurum v dějiště svého epického sci-fi příběhu. Spolu s nimi dorazí na evropské turné i novozélandské dynamické duo Earth Tongue.Švédští HÄLLAS si na současné retro rockové scéně už dávno vybudovali naprosto svébytnou a neotřesitelnou pozici. Sami svůj žánr definují jako „adventure rock" a přesně to od nich na pódiu dostanete. Jde o organickou zvukovou fúzi klasického prog rocku 70. let, rané NWOBHM a kosmických ploch vintage syntezátorů, které jako by vypadly ze soundtracku k zapomenutému sci-fi filmu ze zlaté éry žánru. Základním stavebním kamenem jejich zvuku jsou harmonické, zdvojené kytary evokující legendární Thin Lizzy nebo ranné Iron Maiden, podpořené hypnotickou baskytarou a všudypřítomnými klávesami.Kapela, s oblibou oděná do plášťů a třpytivých kostýmů, na svých deskách jako Excerpts from a Future Past, Conundrum nebo Isle of Wisdom krok za krokem buduje spletitý konceptuální příběh o stejnojmenném templářském rytíři putujícím napříč vesmírem. Pro plný zážitek z jejich koncertu ale nepotřebujete mít nastudovaný detailní lore. Zcela postačí nechat se strhnout bezprecedentní hudební lehkostí, nakažlivými melodiemi a uhrančivou magií megahitu „Star Rider", který zaručeně rozezpívá celý klub.Roli speciálního hosta obstará zjevení z přesně opačného konce světa. Novozélandské duo EARTH TONGUE reprezentuje syrovou, krystalickou esenci těžkotonážního fuzz rocku. Kytaristka Gira a bubeník Ezra nepotřebují k vytvoření masivní zvukové stěny osmičlenný ansámbl. Jejich hlavními zbraněmi jsou mohutně zkreslené vintage aparáty, primitivně úderné, valivé bicí a vokály oscilující mezi sci-fi estetikou a okultním napětím. Naživo produkují nekompromisní, energický rituál, který se s epickou výpravností hlavních hvězd dokonale doplňuje – byť na to jdou přes mnohem animálnější a hypnotičtější groove.Tento koncertní balíček je zkrátka hudebním ekvivalentem objevení zapomenuté krabice se sci-fi komiksy a starými vinyly na půdě – nečekaný, nostalgický, ale přesto naprosto organický a pulzující životem.Vstupenky na koncert jsou k dispozici na webu Obscure Promotion.https://www.crazyDiamond.cz/sir_chloe_swallow_the_knife_recenze/3853https://www.crazyDiamond.cz/sir_chloe_swallow_the_knife_recenze/3853nobody@nothing.com (Tomáš)SIR CHLOE je primárně projektem Dany Foote, která je hlavní skladatelkou, zpěvačkou i kytaristkou zároveň. Kolem sebe si pak průběžně buduje kapelu, s kterou desky nahrávaje a živě vystupuje. V ní se ale členové různě mění, aktuální sestava by měla být čtyřčlenná. Její loňské album „Swallow The Knife“ je v pořadí druhou dlouhohrající (jestli teda 31 minut budeme za dlouhohrající považovat) deskou, kterým předcházelo v roce 2020 první EP. Ačkoliv bylo první album „I Am The Dog“ (2023) docela slušné, až aktuální deska definitivně SIR CHLOE ukotvila zvukově i stylově. Z pomezí alternativní a indie rocku, někdy až s grungeovým feelingem, zamířila více směrem ke skutečnému indie rocku a navíc sáhla pro inspiraci i do jiných škatulek. Možná zároveň trochu překvapivě svůj songwritting stočila výrazně popovějším směrem, ale tohle platí skutečně jen pro melodické postupy a konstrukce, protože hudebně naopak vykročila směrem opačným.Všechny zmiňované protiklady můžeme slyšet hned u otvíráku „The Hole“. Melodie je totální popík. Zvuk osciluje mezi indie, garáž rockem a dokonce snad industriálem. K tomu zde máme ještě artový nádech a umělecký podtext. Neexistuje, aby tohle hrálo běžné mainstreamové rádio v denní rotaci. Přitom je to ale úplně v pohodě poslouchatelné, žádný extrém. Druhá položka „Forgiving“ je pak snad ještě více kontroverzní. Pohodové indie mutuje v refrénu v syrový garážový K-pop a je to snad návykovější než poctivý afghánský herák. Podvědomě v dramaturgii rozeznávám devadesátkové postupy a melodické stavby, zvuk je ale až post-moderní. Bicí znějí krásně živelně, ale kytara a basa jsou schované v nánosech efektů, které je mění v neživé kreace postapokalyptického ražení. Tato kombinace funguje překvapivě dobře. Mě to evokuje atmosféru, kterou obvykle vyzařují industriální desky – odosobnělost, nihilizmus, citovou abstinenci. Přitom samozřejmě většina songů je o lásce, vztazích a problémech s muži. O čem jiném by mohl být třeba song s názvem „Kiss“. Dana se s tím obecně moc nepáře. Deklarace „I don´t want love, I want revenge“ (nechci lásku, chci pomstu), mluví za vše. Zbytečně songy nekomplikuje, sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-konec. Když máš ale dost dobrých nápadů, nic víc ani nepotřebuješ. Navíc ale přidává jednu důležitou položku, která písně posouvá dál. Atmosféru. Ta hraje velice důležitou roli v konceptu desky. Dominantní roli v jejím budování hraje její hlas. Je jak chameleon. Někdy rozmazlená holčička, jindy drzá mladá dáma. Někdy citově křehká mladá holka, jindy drsná rockerka. Trochu mi připomíná Emily Haynes z kanadských METRIC nebo Američanku St. Vincent. Rozhodně ale nečekejte neurvalost Courtney Love, tohle je pořád indie rock. Dana naopak umí být v některých písních neskutečně pohodová a bezstarostná. „Take It“ je svojí přímočarostí a civilností okouzlující, a takové neposedné bicí by tam nečekal ani největší optimista. V některých momentech kolekce zamíří více k tanečním rytmům. Indie dance rock „Complicated“ nebo synthpop „Forget It“ jsou úplně jiné ale přitom velmi dobře zapadnou mezi ostatní songy a vůbec nepůsobí rušivě.Smutně sladká balada „Eyes“ je určitě jedním z vrcholů desky. Dana zde nechává svůj hlas plynout absolutně přirozeně. Nehraje žádné role, nesnaží se budovat skrze něj příběhy, jen zpívá. A když řeknu, že je to nádhera, tak postihnu realitu možná z deseti procent. I další balada „Too Much (Not Enough)“ snese nejpřísnější kritéria. Zde naopak se svým hlasem opět kouzlí, různě s ním kličkuje, aby v refrénu vyšvihla mrazivý falzet, který je umocněn ještě zdvojením vokální linky. Zmiňované zdvojení je v písničkách nasazované pravidelně a funguje to výborně. Dodává to vybraným partům na prostorovosti a důrazu. Závěrečnou trojici poklidnějších songů doplňuje drásavá „Candy“, která sází na ledově chladnou atmosféru syrového minimalizmu, ve kterém se melodická linka líně převaluje na pozadí vybrnkávaného kytarového motivu. Toto trio působí civilněji, ustoupí se zde z určité teatrálnosti a přebuzenosti, songy jsou více ohlodané na kost. A právě díky tomu vynikne jejich skutečná síla, skladatelský talent a ve finále i samotný hlas Dany. „Swallow The Knife“ je deska plná protikladů a na první pohled neslučitelných elementů. V některých momentech se ideově vrací k tvorbě (anti) feministické PJ HARVEY, kombinuje to s přímočarostí PIXIES, a dodává i artový rozměr po vzoru St. Vincent. Přitom se ale Dane Foote povedlo definovat zajímavý stylový konstrukt, který je dostatečně výrazný a jedinečný. Temná atmosféra alba není zbytečně dusivá, dodává skladbám správnou náladu a emocionální hloubku. Skvělá alternativní deska s popovými prvky, která je křehká i drsná zároveň. https://www.crazyDiamond.cz/sodom_get_what_you_deserve_recenze/3850https://www.crazyDiamond.cz/sodom_get_what_you_deserve_recenze/3850janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V těchto dnech vychází nově zremasterované, na bonusových discích pak navíc i remixované album od německých SODOM z roku 1994, kterému se dostalo i fungl nové obálky. Co tedy říci o albu, díky kterému jsem kdysi na dlouhou dobu nad kapelou zlomil hůl? Jak dnes vlastně s odstupem času vnímám dílo, které kdysi rozdělovalo tábor fanoušků německé thrashmetalové legendy? Album „Get What You Deserve“ z ledna roku 1994 je v diskografii SODOM vnímáno jako dílo kontroverzní. Do té doby kapela zakládající si na silové kytarové výstavbě, zde prakticky přišla s velmi surovým, takřka na kost ohlodaným, po hardcoru čpícím materiálem. Dalo by se říci, že až do této doby neudělali SODOM vyloženě průserový krok, je třeba upozornit, že si dost lidí mohlo s vydáním „Get What You Deserve“ začít myslet něco zcela jiného. Tehdy zkrátka thrash metal vycházel z módy, v souvislosti s tím se tak struktury nových skladeb zjednodušily, songy byly krátké, úderné a do popředí se dostala kromě agrese také přímočarost, což bylo znát nejen u rovné hardcoreové rytmiky, ale i z pojetí Bringsových kytar, které zde působily rozbordelařeně a scházely jim bohatší riffové mezifáze. Sóla byla rovněž omezena na minimum. Drsnohlas „strýčka Toma“ si zde však stále držel svůj typický charakter, za což Angelrippera chválím, ovšem skladbám oproti minulosti scházela zajímavější výstavba a celek tak působil hodně monotónně. Již od předchozího alba „Tapping the Vein“ u kytary úřadoval mladý Andy Brings  coby náhrada za Michaela Hoffmanna, jež se po dvou letech uvnitř SODOM neočekávaně trhl. Tohle však nebyla jediná změna. Tom Angelripper byl tehdy opravdu ve fázi, kdy musel personální stránku své kapely řešit více než kdy jindy. Za bicí totiž zasedl po vyhozeném Chrisi Witchunterovi světoběžník říkající si Atomic Steif, který krátce před tím poháněl rytmiku u stylově příbuzných HOLY MOSES.Svého času mne tohle album až tak moc zklamalo, že jsem si ke kapele SODOM neměl dál potřebu nacházet cestu a to na dalších takřka osmnáct let. Vážně jsem nad nimi zlomil hůl a některé následující desky dodnes ani neslyšel. A to přestože šlo koncem osmdesátých a na počátku devadesátch let o mou velmi oblíbenou kapelu, kterou jsem sledoval celých předchozích pět let a z jejich starších alb byl nadšený. V roce 2026, tedy po dvaatřiceti letech od prvního vydání tohoto strohého a neurvalého masakru, přichází na svět reedice, součástí které je album jak nově zremasterované, tak na druhém disku znovu zremixované, či na třetím se objevuje dokonce i nově ošetřené EP „Aber Bitte Mit Sahne“. Aktuální vydání dostalo zcela nový kreslený obal, jež se mě jeví o něco lepší než původní „zakázaná“ verze coveru s fotografií nahého a na posteli podřezaného a hodně obtloustlého německého perverzáka.Nemalé obnovy se v roce 2026 dočkala zvuková složka. Když jsem tak aktuální vydání poslouchal, dospěl jsem k názoru, že remaster zní pravděpodobně lépe než album v původním vydání, byť rozdíly nemohu až tak přesně a bezprostředně porovnávat, neboť původní verzi nevlastním. Každopádně si myslím, že zvuková stránka aktuální verze je povedená a netrpí až tolik upřednostněním baskytarových partů v mixu. Mám za to, že podobně monotónní rubačce může dýchatelnější a prostorovější produkce i nový mastering jedině prospět. Podobně jako jsem měl vždy u SLAYER vcelku problém s jejich hardcoreovějšími alby, ať už šlo o desku coverzí „Undisputed Attitude“ nebo jejich autorskou věc „God Hates Us All“, v případě SODOM jsem o „Get What You Deserve“ často smýšlel jako o rubanici bez nápadu, ke které tuto thrashovou stálici, v roce 1994 pomalu ale jistě vycházející z módy, dotlačila prostě „blbá doba“. Když dnes však tohle album poslouchám, vlastně se můj postoj k „tehdejší invenci“ SODOM neměnní, na druhou stranu nový kabátek díla vítám a vnímám jej jako zlepšení. „Get What You Deserve“ není pro mne stále příliš nápaditým dílem, spíše jede v jednolitě nasekané rovině a využívá velmi podobných mustrů. Ve své nové podobně však na mne dělá dojem díla bližšího svému předchůdci z diskografie, než tomu bylo kdysi.Byť řada starších fanoušků(včetně mne) desku z roku 1994 nemusí, není od věci spekulovat, že řada mladších posluchačů, jež nebyla odkojena slovutnou thrashovou pumelicí „Agent Orange“, by mohla desce přijít na chuť a snáze ji docenit. Já opravdu nepochybuji o tom, že existuje spousta lidí,kteří „Get What You Deserve“ uznávají a mají jej za nekompromisní jízdu.Mne osobně však stále trochu brzdí jeho jednostranné tvrdé a strohé zacílení, což je patrné již od úvodního titulníhosongu, který jde v onom cynismu na dřeň. Přibližme si tedy letmo tohle dílo.Na novém vydání rozhodně kvituji zlepšenou zvukovou stránku a prostorovější produkci, takže si zde dokážu najít vrcholky. Které to jsou?Tak třeba svižná a úderná palba „Jabba The Hut“ s práskavými olovnatými riffy azdrcujícím rytmem v refrénu, jež zvedá tep snad více než odporná sci-fi postava u milovníků Star Wars, která dala celé této skladbě jméno. Rozhodně jeden z vrcholů. Vlastně se vyjímá i německy odzpívaný špekáčkový punk „Die Stumme Ursel“, který navzdory zábavovějšímu charakteru pracuje s morbidním humorem vycházejícím z německého folklóru. Stejně deviantně, byť v opačném gardu, zní temnota „Freaks Of Nature“, která je v textové složce plná veřejných společenských monster. Atmosféru téhle skladby podtrhuje skoro až chorobně znějící Angelripperův vokál, který spílá politickým kreaturám. Tady se SODOM dost přiblížili deathovému feelu a působí cool. Přímočarost albaposléze podtrhuje skladba „Eat Me“, která patří mezi ty položky, jež jsou spjaté se sílícím hardcoreovým proudem, na jehož vlnu se tehdejším SODOMpodařilo naskočit. V druhé polovině nahrávkyjakoby kapela ještě více sešlápla pedál a dílo tak vyzníváještě rychleji, tvrději a násilněji, dostáváme zde pak vrcholné hymny - předně „Unbury The Hatchet“, což je velmi svižná jízdaupozorňující na výrazný vliv MOTÖRHEAD. Dále pak velmitemná deathovka „Into Perdition“ a snad největší pecka tohoto alba nazvaná „Sodomized“. Kritikou pasivity společnosti se zabývá další z náklepů „Silence Is Consent“, naopak druhá německy nazpívanápunkovka „Erwachet!“ proklamuje výzvy k revoltě. Deskuzakončuje předělávka klasické skladby z repertoáru ranýchVENOM „Angel Dust“, která zde dostala o něco dynamičtější aagresivnější ráz než originál. Tohle album mne kdysi zklamalo a považoval jsem jej v době vydání za do té doby nejhorší od SODOM, z dnešního pohledu to není úplně špatná věc a rozhodně to není v rámci diskografie jedna z nejhorších desek SODOM, byť kapela u starších prací nastavila laťku o dost výše. Díky aktivitě Andyho Bringse nově ošetřené verze však vítám, celkovému bodovému hodnocení zde odpovídá spíše můj názor na původní vydání. Zlepšenou zvukovou stránkou z tuctových skladeb geniální neuděláš!