http://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttp://www.crazydiamond.cz/mortifilia_v_utrobach_dantova_pekla_rozhovor/2472http://www.crazydiamond.cz/mortifilia_v_utrobach_dantova_pekla_rozhovor/2472janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Babí léto nad šumavskými hvozdy zdá se být v plném proudu a tak přišel čas nejen zasněně hledět přes zalesněné stráně k městu nazývanému brána Šumavy, ale vyzpovídat prostřednictvím několika otázek kohosi hudebně aktivního a podnětného, kdo odsud pochází. Tentokrát jde o případ deathmetalové stálice tuzemské scény. Prostřednictvím Magick Disk Musick zrovna vychází této kapele velice zdařilá albová novinka. O hlavních okolnostech vzniku aktuálního materiálu sušických MORTIFILIA, zvaného „The Great Inferno“, jsem si povídal s lídrem kapely Františkem Knetlem.Zrovna jsterealizovali album „The Great Inferno“, můžeš prozradit, jak seti na novince pracovalo a šlo spíš o spontánní proces nebopozvolna se vyvíjející, promyšlenější práci, která vámzabrala delší čas?Ahoj Honzo! Prvnímyšlenky týkající se naší aktuální desky se nám v hlaváchhonily hned krátce po vydání „...When I Killed The God“, tedy někdyv roce 2016. Jednoznačně jsme se tenkrát shodli na tom, že deskabude poprvé v naší historii koncepční a jako téma nám posloužíDanteho Peklo. Když pak loňské jaro uzrál čas začít makat nanovém materiálu, vytáhli jsme ze šuplíku podklady z té doby azapočal onen zhruba rok trvající porodní proces. Kostra bylajasně daná - devět kruhů - devět písní, s tím, že hlavnítémata těchto jednotlivých kruhů i celkem dobře nastiňujíurčitou náladu a atmosféru, kterou by dané skladby měly mít. V tomto, myslím, byla práce oproti nekoncepční desce dokonce o něcojednodušší. Skládal jsem od dubna do prosince, tedy každý měsícjednu píseň. Začátek letošního roku jsme věnovali předprodukcia dopilovávání aranží. Jestli šlo o spontánní proces nebo opozvolnou promyšlenější práci, čemuž ten rok práce asinejspíš nahrává, to neumím říct, z mé strany se jednalo možnáo jakýsi promyšlenější, leč přesto spontánní proces značněovlivněný časovými možnostmi.Deska senahrávala v květnu ve studiu Hellsound s producentemHonzou Kapákem, co považuješ za největší přínos vašínahrávce v souvislosti s těmito pojmy? S Honzou Kapákemnás hlavně pojí dlouholeté přátelství, známe se skoropětadvacet let. Zní to strašidelně, ale ještě tedy z minuléhostoletí. Prvně jsme u něj s MORTIFILIÍ nahrávali v roce 2002demo Christ Hunt, to ještě ani nebylo v nynějším studiu vČesticích, ale v Přechovicích, v baráku u jeho bráchy Rámuse.Od té doby jsme mu až na dvě výjimky věrní, zkoušeli jsme jinástudia, a i když, co se výsledného zvuku týče, vše bylo v cajku,shodli jsme se s klukama na tom, že MORTIFILII stejně nejvíc slušízvuk z Hellsoundu. Víme, že dostaneme z nahrávky přesně to, cobudeme chtít a nádavkem se u Honzy s Blankou člověk neskutečnězrelaxuje, zregeneruje, skvěle nají, napije, vyspí. Nejlepšídovolená pro mě zkrátka není u moře, na památkách nebo někdev horách, ale v čestickém Hellsoundu.Jde, jako jižtradičně, o ortodoxní death metal staré školy, ale po zvukovéstránce se desce daří působit poměrně současně a nadžánrově.Kladli jste si společně stran vyznění materiálu nějaké cíle?Náš cíl jevždycky stejný - aby nová deska byla zas o něco jiná, pokudmožno lepší než ta předchozí, a to pochopitelně ve všechmyslitelných aspektech, nejen těch zvukových. Myslím, že zatímse nám to daří. A jestli zvuk působí nadžánrově, současněnebo old-schoolově, to jsme nikdy neřešili, ve finále bereme zahlavní kritérium stejně jen to, aby se líbil nám.Sleduješ death metal bedlivě iv současné době, nebo tě baví spíš ona devadesátkováforma ze zlatého období žánru? Z kytarové práce slyšímurčitý přesah v podobě melodických kytarových partů ačehosi klonícího se spíše na stranu temného heavy metalu, je tomožné?Nemůžu říct,že přímo bedlivě, nejsem žádný extra znalec, ale v rámcimožností si jistý přehled držet snažím, ať už u kapelzahraničních či u kapel domácích. S klukama jsme všichnistaromilci, čili rozhodně u nás v oblíbenosti vedou devadesátky,i to ostatně stojí za tím, proč se tomuto stylu věnujeme. Co setýče odpovědi na druhou část otázky, přesně nevím, prapůvodbych nejspíš hledal v našich úplných začátcích, někdy kolemroku 1997, kdy jsme sice hráli ve stejné sestavě jako dnes, aleještě ne pod názvem MORTIFILIA. Mastili jsme něco jako big beatstřiženej metalem, už tenkrát jsem různé vyhrávky a melodiecpal všude, kde se dalo i nedalo, no a už mi to zůstalo.Skladby znamenitěotextoval Honza Petričko, pracovali jste na lyrické složcekontinuálně s hudbou a různě jste se o náplni skladebv průběhu skládání bavili nebo jste mu nechali volné polepůsobnosti a posléze na jeho texty složili muziku?S HonzouPetričkem jsme byli v průběhu tvorby v kontaktu neustále, ale cose témat jednotlivých textů týká, spíš než my mu rucesvazoval samotný Dante. S Honzou se znám díky jeho dlouholetéspolupráci s ASMODEUS, vím tak o něm, že je velkým fandou právěDantova Pekla a že je schopný psát na slabiky geniální nejenčeské texty, ale i ty anglické. Posílal jsem mu tedy pracovníverze nazpívané jakousi svahilštinou a on je podle tématjednotlivých kruhů otextoval. A navíc nám k té své mravenčípráci přidal i dva bonusy - pro potřebu bookletu své textypřebásnil do češtiny, a nabídl i motto desky, které jsme pakpoužili i jako intro. Co víc si přát?Když bys mělzmínit přednosti nového alba, co bys na něm vypíchl? Je něco,co podle tebe mohlo dopadnout lépe nebo seš s dílem po všechstránkách spokojen? Kde vidíš jeho hlavní rozdíly oprotistarším nahrávkám MORTIFILIA?Zatím je tatonaše poslední nahrávka příliš čerstvá, věz, že masteringproběhl teprve v červenci, takže mám stále ještě hlavu tamněkde nahoře v oblacích a žádný nedostatek tak nevidím. Azároveň samozřejmě i doufám, že si to samé řeknu i s většímčasovým odstupem, třeba až se budu za pár let houpat v křesle,na klíně vnoučata a z repráku bude dunět MORTIFILIA! Ty vole,dědku, vám to hrálo! O obal se opět kompletně postaral nášvydavatel Berry se svým vydavatelstvím Magick Disk Musick. Jakovždy měl od nás ve všem volnou ruku. Má pro grafiku ten správnýcit. Málo platný, my jsme spíš přes to, co je zapsáno vdrážkách. Mám-li porovnat „The Great Inferno“ s jeho předchůdci, doufám, že jsme zas o krůček, možná i o krok dál.Skládáte hudbuspolečně nebo pracujete na nápadech nejprve každý zvlášť? Mášna desce nějakého osobního favorita? Veškerou muzikumám na bedrech já, nutno podotknout, že dobrovolně a rád, a touž od samého našeho prvopočátku. Zkraje jsem ostatní honil, aťněco přinesou, ale marně, jako bych ten pověstnej hrách na stěnuházel. Už léta máme zaběhlý systém, kdy klukům posílámkomplet hotovou věc včetně sól, vyhrávek a základu bicích, vezkušebně tak pak řešíme už jen jednotlivý detaily, přidávámerozličný třešničky a různý vychytávky. Baví mě to určitěvíc, a doufám, že i ostatní, než se donekonečna dohadovat adiplomaticky vysvětlovat, proč tenhle tvůj riff ne a tamten můjjo, ne, fakt nejsem moc velkým příznivcem společné tvorby.Vyloženého favorita nemám, to přijde až časem, hlavně také ažpo pořádné prezentaci před publikem.Co těv posledních letech baví v rámci death metalu? Jakouhudbu dnes vlastně nejvíc posloucháte? Musím přiznat,že pravidelně sahám jen po starých, osvědčených jménech, anisi nevybavím, kdy naposled mě nějaký nový spolek vyloženěposadil na zadnici, tak jako se to před těmi X lety podařilo jim.Pořád mě zkrátka nejvíc baví ty stejný party, který měbavily kdysi, ať už svojí starou, nebo novou tvorbou. A jsem rád,že pořád ještě hrajou a vydávaj desky a ubíhající čas sejich jakoby netýkal. S death metalem člověk prostě nezestárne!Předpokládám,že k nové desce budou odehrány i nějaké ty koncerty,pakliže ano, můžeš prozradit, co se vlastně v tomto směruchystá?Vzhledem k tomu,že náš bubeník měl v červenci vážný úraz páteře, veškeré naplánované akce jsme byli nuceni zrušit. V současné doběřešíme záskok, stále pevně věříme, že jen dočasný. Prvnívystoupení máme v plánu až v prosinci u nás v Sušici na našípravidelné vánoční besídce Metal Christmas. Tam proběhne ikřest „The Great Inferno“, který se původně měl odehrát v srpnuna našem festu Metal Madness.Ano, vím. Jsi pořadatelem menšího festu Metal Madness v Sušici, kde letosvystoupili v roli headlinerů polští VADER, jak bys tedy zhodnotilletošní ročník? Co se povedlo a co už méně? Máš z akcenějaké nové poznatky? Můžeš případně prozradit, koho by sissem příště přál pozvat?Za nás, tedy zaMORTIFILII jako pořadatele, vládne maximální spokojenost, kdy ipřes nepříliš vyletněné počasí dorazil rekordní počet lidía z jejich reakcí víme, že se jim u nás líbilo. A velkou radostnemáme jen z hlavního sobotního programu, ale i z pátečníhowarm upu, který se, jak se zdá, celkem pěkně ujal. A i když lineup ze své podstaty nenabízí žádné velké jméno, nějaký tenzaručený tahák, návštěvníků i tak letos přilákal dost adost. Stále se učíme, to je jasný, nějaký postřehy, co bychtělo zlepšit a vymazlit do dalších let, ty pochopitelně máme,ale to je v pořádku, je to přirozený proces a vývoj něčeho, covznikalo takřka z nuly a jen z čirého nadšení čtyř kamarádů. A koho jako headlinera na Metal Madness IX? Konkrétní jméno ještěneprozradím, momentálně jsme stále ještě ve fázi vyjednávání.Občas to bývá běh na dlouhou trať, ale jakmile bude smlouvapodepsána, budeme fanoušky všemi možnými i nemožnými cestamipatřičně informovat.http://www.crazydiamond.cz/soilwork_a_whisp_of_the_atlantic_recenze/2471http://www.crazydiamond.cz/soilwork_a_whisp_of_the_atlantic_recenze/2471riha.kamil@gmail.com (Hivris)Před několika dny vyšla poprvé na cédéčku deska „A Whisp Of The Atlantic“ od švédských SOILWORK a mně najednou došlo, že jsem jí v době vydání trestuhodně přehlédnul. Nechci se vymlouvat na řádění čertů nebo probíhající advent na začátku prosince minulého roku, kdy album spatřilo světlo světa na vinylu; prostě jsem danou informaci neudržel a opustil. A to i přes občasnou připomínku věrných návštěvníků našeho webu (že jo, Loužo). Nebudu si ale dál sypat popel na hlavu a radši zkusím svou ignorantskou chybu napravit.Asi nemá cenu propírat historii a hudební vývoj skupiny točící se kolem Björna "Speeda" Strida, převážné části čtenářů budou tyhle záležitosti známé, příp. si je lze bez problémů dohledat a naposlouchat. Osobně si myslím, že během celé jejich kariéry chyběl SOILWORK větší či menší krůček k tomu, aby se stali skutečně velkou kapelou a hrdě vystrčili hlavu z metalového podhoubí. Nikdy se jim nedala upřít sympatická snaha o hledání různých neprošlapaných cest a kombinací, ale vždycky jako by se zasekli v táboře těsně pod vrcholem. Ohromnou invenční injekcí jim byl na počátku předchozí dekády příchod Stridova parťáka z TNFO Davida Anderssona, skvělého kytaristy, ale hlavně neúnavného a nadaného skladatele. S jeho osobou přišlo výrazné oživení a poslední řadovka „Verkligheten“ pak zachytila SOILWORK ve špičkové kondici, kdy už symbolickému nejvyššímu stupni chybělo opravdu jen pár metrů. Otázka tedy zněla, jestli to na „Whisp Of The Atlantic“ už konečně vyjde…?Paradoxní je, že i když kompletní nahrávka disponuje hracím časem téměř 37 minut, je stále považovaná za EP. Zřejmě to bude díky počtu songů, který se zastavil na pěti, přestože znám spoustu LP, které jsou na jednotlivé položky ještě úspornější. Ze zmíněné stopáže si suverénně největší krajíc ukusuje úvodní skladba, který je mohutnou a nablýskanou vlajkovou lodí celé desky, jež je po ní také pojmenovaná. SOILWORK do monumentální přes čtvrt hodiny dlouhé kompozice dokázali vměstnat nejenom epické melodie a melodeathové riffy, ale rovněž volnější jazzové rámce podpořené křídlovkou nebo klavírem. Kompaktní progresivní epopej dýchá opethovskou rockovou poetikou, ale dokáže strhnout i nelítostnou severskou bouři s hromovým duněním blast beatů. Aspoň pro mě je takto vyzrálé a detailně propracované dílo v podání SOILWORK obrovským překvapením. „A Whisp Of The Atlantic“ není žádný ledabylý pokus o „umění“, ale autentický výboj tvůrčích sil, který se jen stěží logicky vysvětluje a pro který měli staří Řekové ustavený institut múz. Přes střídání nálad a množství kontrastních poloh je píseň překvapivě atraktivní a uvedená délka není ani o sekundu přestřelená. Tohle je skutečný opus magnum SOILWORK, který se v budoucnu bude jen těžko překonávat.Vysolit svoje červené eso hned na začátku je hodně odvážné, ale bohužel i dvojsečné. Následující materiál, který už nemá srovnatelnou originalitu a svébytnost, bude stát logicky v o dost větším a hlubším stínu, než kdyby se vyvrcholení odehrálo až v závěru desky. Ne snad, že by zbylé skladby byly slabé a nevýrazné, ale s takovou kládou jako je úvodní titulka se prostě měřit nemůžou. Od druhého songu se vlastně bez jakékoliv návaznosti vrací klasičtí SOILWORK. Nechybí ofenzivní dynamika, barvité kytarové melodie a fantastický Stridův zpěv, ale přesto se nelze zbavit pocitu absence čehosi zásadního, jde prostě znovu jen o „písničky“. Ty mají svou nepopiratelnou hudební kvalitu, ale znějí téměř rutinně a v mnohem menší míře se odvažují opustit vytyčené mantinely.První z nich připlouvá pod názvem „Feverish“ na vlnách osmdesátkových synťáků, ale překvapivá bubenická sypačka vrací horečnatou show na soudobé metalové kolbiště. Nakažlivý rytmus a rezonující sbory v závěru utíná houslová dohra, která je ale více méně jen na efekt. Živelné „Desperado“ se po filmovém intru energicky rozvíjí do suverénně nejtvrdší a nejrychlejší jízdy řítící se skrz řízný kytarový základ a smyčcové orchestrace až k Anderssonovu vášnivému sólu. Tady se otevřeně vzpomíná na úplné začátky a vyšší odbornou školu melodického deathu, pochopitelně v aktuální uhlazenější podobě. Kostrou předposlední skladby „Death Diviner“ je pak houpavý heavy riff a atmosférický powermetalový refrén, ve kterém exceluje Stridův vokál. Ideální zahřívačka na koncerty za předpokladu, že se kapele podaří přenést profesionální výkony i do živého provedení. Konec alba obstarává píseň „The Nothingness And The Devil“, řemeslně výborně zvládnutá věc, kde se asi nejvíce strhává tenčící se závoj mezi TNFO a SOILWORK, aniž by se ovšem ubíralo na razanci a důrazu.Když se vrátím k řečnické otázce v úvodu, tak SOILWORK se překročit vlastní stín přeci jen podařilo, ale pouze na skok, po který trvá velkolepé představení „Whisp Of The Atlantic“. Dál je to poctivá metalová muzika s nápady, za něž by jiné skupiny možná platily zlatem, ale pro Stridovce znamenají bezpečný a útulný komfort. Netvrdím, že by se ze SOILWORK měl stát intelektuální progresivní band, ale je škoda, že se z oné umělecké smělosti, jaká rezonuje v první písni, podařilo přenést do dalších částí jenom zlomek. Takhle je to totiž opět zastavení s cílem na dohled.http://www.crazydiamond.cz/leprous_aphelion_recenze/2470http://www.crazydiamond.cz/leprous_aphelion_recenze/2470hackl@volny.cz (Pekárek)Einar Solberg patří k lidem, kteří nemají problém s přístupem ve stylu „více někdy znamená více“. Když o sobě nepochybuji, nebudu se přeci držet zpátky. A Einar o svých pěveckých kvalitách nepochybuje. Chce se mi parafrázovat Bohuša z buranské komediální klasiky Dědictví aneb Kurvahošigutntág: „Su pan zpěvák, su“. Žádná sebereflexe dotyčného nepotrefila ani během přípravy nové desky „Aphelion“. Základním předpokladem pro přijetí hudby LEPROUS zůstává tedy i v roce 2021 tolerance k nadužívání jednoho průbojného čistého hlasu jedním, technicky poměrně zdatným zpěvákem. Dalším důležitým předpokladem, tentokrát již pro přijetí samotné novinky, je kladný vztah k posledním deskám norského kvintetu, zejména k předchůdci „Pitfalls“. Ostatně, pár položek z aktuální kolekce vzniklo již v době jeho přípravy (původně se uvažovalo o vydání EP). O zpracování či ždímání zbytků však hovořit nelze. Pánové i nadále promýšlejí každou notu a pracně skládají své efektní puzzle. Času na to měli dost.Covidové peripetie zastihly kapelu v ideální situaci. Stěžejní koncerty byly odehrány, přišel odpočinek, pak čilý stream a kreativní pnutí, ovlivněné novou životní zkušeností, novou perspektivou ve smyslu život se dá žít, jakkoli pochybnosti zůstávají. Výmluvné jsou v daném směru texty ke dvěma výborným skladbám – „Running Low“ a „All the Moments“. Leitmotivem se tak stává přijetí určité životní situace, včetně nezdarů, a hledání cesty. Náš hrdina sice stále trpí, ale současně si už uvědomuje limity poznání a samotného žití. Přežívá pak v jakémsi smíření, dílem snad v naději. Jeho úděl se stává snesitelným. Možná kdyby se pořádně rozhlédl kolem sebe, vnímal by svůj osud zas o něco pozitivněji. Nicméně sebeláska přitahuje a olbřímí, laskající se ego promlouvající Einerovým hlasem představuje pro fanoušky LEPROUS kombinaci takřka neodolatelnou. Netvrdím, že dotyčný takový skutečně je, jde zejména o popsání dojmu, jaký ve mně hudba progresivně-metalových norských borců vyvolává.K porušení tradičního dvouletého intervalu mezi řadovkami každopádně nebyl důvod. Stabilizovaná sestava šlape už nějaký ten pátek dobře, na vydatele je spolehnutí a nápady, zdá se, stále přicházejí. „Afélium“ možná nabízí méně slunečních paprsků. Chlad ovšem nenastupuje, září tu přeci pan zpěvák. Emoce z něj stříkají jako krev a mastnota na zabíjačce. Ne úplně vhodné přirovnání jsem nezvolil náhodou. Chci čtenáře trochu probrat a také vyjádřit jisté znechucení z vokálního obžerství, které nám Einar servíruje a které není po instrumentální stránce kompenzováno, což se jeví být při schopnostech všech zúčastněných neuvěřitelné(!). Probít se pod vypjatý zpěv k písním není snadné. Pokud už LEPROUS koketují s popem, měli by dát menší prostor sobě – svému hraní i zpívání – a větší skutečně nosným nápadům, pakliže jimi skutečně disponují. Na experimenty se vymlouvat nemohou, protože odvážnějšími postupy a zvukomalbami svou hudbu vesměs jen zpestřují. V lepším případě lze hovořit o způsobném či elegantním dávkování reálné progresivity. Jenže středobodem hudby LEPROUS není progrese, tím je Einar. Užívám si jeho intenzivní prožívání, ale sám nic zvláštního neprožívám. K čemu je platný mocný emoční tok tryskající z jeho hlasu, nedokáže-li se na něj posluchač napojit. Chvílemi, zvlášť ve druhé polovině desky, mám pocit, že mě obchází s takovou důsledností jako plynovod Nord Stream 2 Poláky. Pár výjimečných chvil se přesto najde.Ale abych jen nekritizoval; jak už jsem naznačil, kapela má vše promyšlené do puntíku a nápady nešetří. Stále se něco děje, v džungli chytrého aranžmá se dá bloudit a objevovat dlouho. Jednotlivé skladby, i když navlečené na uniformně vyšponované vokální linky, relativně nesplývají, nebo splývají? Všichni hudebníci hrají jako o život. Takových kytarových sól jako v „The Shadow Side“ by ovšem mohlo zaznít více. Mají však oba kytaristé vůbec navíc než plnit roli ořezaného doprovodu nebo chytrých vycpávek ve chvíli, kdy se zpěvák potřebuje nadechnout nebo vydýchat? Nejlepší momenty přicházejí tehdy, když se patetickému vokálu dodá silná melodie. Jednoduše řečeno, když se sklouzne ke klasickému progu. To samé platí o kytarách, jejichž útlak či sebeomezení mi nedává smysl.Bohužel musím pokračovat v kritice. Deklamace ve fistulkách i polopatické vokální exprese je příliš. Pošilhávání po osmdesátkových časech není zvládnuté. Produkční stránka působí sice odvážně, samotný zvuk však žádné vzrušení, natož přidanou hodnotu nepřináší. Nahrávka zní perfektně a tím také vše končí. Dvou až tříminutové lkavé pasáže nikdo nesestříhal. Suitu „On Hold“, vedoucí odnikud nikam a utápějící se v sobě samé nikdo nepředělal či rovnou nevyhodil. Orchestrace, zvláště ta orientální, někdy spíše ruší. Pokud se začne třeba v „Nighttime Disguise“ instrumentálně jiskřit (vida stačí obyčejný klavír), vyšle vokál vibrující torpéda a zajímavé momenty bez milosti potopí. Skloubení jakéhosi řevu, orchestrace a djentu během závěrečné gradace se nepovedlo. Pochvalu si zaslouží rytmika. Kdyby Einar zpíval, hrál na klávesy a vlastně i skládal v podobném stylu, v jakém přistupuje Baard Kolstad k bicím, kdyby … chyby. Ale co, možná jde jen o stesky nechápajícího. Možná bude jednodušší a také férovější napsat, že jsme k sobě s LEPROUS na prvním vážnějším rande nenalezli cestu.http://www.crazydiamond.cz/jean_paul_belmondo_jedinecny_relikt_starych_casu_2_pandemonium/2469http://www.crazydiamond.cz/jean_paul_belmondo_jedinecny_relikt_starych_casu_2_pandemonium/2469DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Mohl v tom mít prsty osud? Tomu se přeci na triko hází spousta nenadálých událostí, náhod, či nečekaných setkání. Ne. S tímto shledáním po letech neměl osud nic společného, ani zdánlivě. Byla to spíš zarputilost. Zarputilost, s jakou si šel Josselin Beaumont za svým cílem a nyní ho měl po všech útrapách konečně na dosah. Kdo z koho. Stojí tam dva a odejít bude moci pouze jeden. To si uvědomoval i komisař Rosen, když zaslechl zvolat své jméno a po otočení spatřil Beaumonta. Ani teď nebude rozhodovat osud, ale rychlost reflexů. Hleděli si upřeně do očí a zbraně zasunuté za opaskem čekaly na svou chvíli. Jako dva dávno zapomenutí pistolníci z divokého západu. Jen místo písku a hříchem čpících salónů obklopovala oba muže betonová městská zástavba. Kdo z koho. Teď!Dvětváře slávyKonecšedesátých let se pro Belmonda vezl na hořkosladké vlně. Desetlet makal jako šílenec, střídal role, žánry a do toho muselneustále odrážet dotěrný tisk, bez ustání spekulující o jehopočetných milostných avantýrách. Stačilo, aby se ve filmuobjevil po boku Claudie Cardinale, a znudění sloupkaři užvymýšleli příběhy vycucané z prstu. Vrcholem nepříjemnostíse stal kriminální thriller „Borsalino“ (1970), v němžBelmondo již počtvrté spojil sílu se svým hereckým kolegouAlainem Delonem. Hloupou rozepři kvůli procentům ze zisku dokázalinovináři vyšroubovat do absurdní monstrozity. Na konci stálaobžaloba, soudní jednání a zpřetrhání přátelských vazeb,které oba herci obnovili až po neuvěřitelných sedmadvacetiletech. Tato nemilá zkušenost vedla Belmonda k založení vlastníprodukční společnosti Cerito Films. Díky tomu mohl věci plněkontrolovat a pod záštitou společnosti produkoval valnou většinusvé budoucí filmové tvorby.Slávapochopitelně přinášela i slastné výhody. Přítel HenriDeschamps mu dal přezdívku Bébel, podle jedné postavyvystupující v klasickém filmu „Na dně“ (1936). Bébelauž mu nikdo neodpáral a Francouzi svůj milovaný idol touto miloupřezdívkou častovali až do konce jeho dní. Belmondo byl finančnězajištěn, mohl si dopřávat nejrychlejší závodní automobily,zabezpečit svou rodinu a užívat si upřímný obdiv fanoušků.Každoročně se těšil na dva měsíce v létě, které věnovaljen svým dětem. V tomto posvátném období zásadně netočil,nebral telefony a případné paparazzi neváhal fyzickykonfrontovat. A věřte, že to pár rozbitých fotoaparátůodneslo. Jean-Paul Belmondo zpomalil a byl rozhodnut výrazně omezitsvé herecké aktivity. Když se ovšem přede dveřmi zjevil starýznámý Phillippe de Broca s nabídkou na další spolupráci,neváhal Bébel ani vteřinu.Salvysmíchu a galony krve„Mužz Acapulca“ (1974) byl od začátku koncipován jako bláznivátaškařice. Parodie utahující si ze všech nepřemožitelnýchsuper agentů a bondovek. Film vypráví příběh o neúspěšnémspisovateli píšícím brakovou literaturu, aby mohl zaplatit nájema přežít další nudný měsíc. Výraz touhy a vůle pokompenzaci našich denních frustrací, jak trefně poznamená jednapostava směrem k nuzným dílům, jež tvoří spisovatel FrançoisMerlin. Snímek nám nabízí dva separátní světy, které se vději brilantně prolínají a zrcadlí vnitřní rozpoloženíhlavního hrdiny. To, co spisovatel prožívá v reálném životě,se přenáší i na stránky jeho románu. ScénářFrancise Vebera přepracovali Broca a scénárista Jean-PaulRappeneau do té míry, že Veber od projektu odstoupil a žádalabsenci svého jména v titulcích. Belmondo byl scénářem nadšena souhlasil i s koprodukcí. Společníka mu dělal osvědčenýproducent Alexandre Mnouchkine. Ten se již dopředu křižoval nadtím, co ti dva věční kluci v tělech dospělých mužů opětvyvedou. A jak se později ukázalo, Belmondo ani Broca se rozhodněnemínili nikterak krotit. Právě režisér přišel s myšlenkou naangažování herečky Jacqueline Bisset do hlavní ženskérole. A protože měl režisér u Belmonda vždy dveře dokořán,návrh bez problémů prošel a natáčení mohlo začít. Bytspisovatele Françoise Merlina se nachází přímo v Paříži,jinak se valná většina filmu natáčela ve dvou mexickýchměstech, a sice Aguacate a Puerto Vallarta. Jedinou ryzeinteriérovou lokací byly prostory uvnitř podzemí pyramidy, v nížměl své sídlo hlavní padouch filmu. Celý příběh je přehlídkoušílených gagů a neutuchajícím gejzírem praštěných nápadů.Broca s Belmondem se neustále předháněli ve vymýšleníabsurdních nápadů. Proč nepohodlného špiona nechat jen sušezastřelit? Mohl by telefonovat v budce a tu by mohlo srazit auto.Nebo ještě líp. Z vrtulníku se snesou železné čelisti naocelovém laně, ty budku drapnou a odletí s ní nad hladinuPacifiku, kde uvolní sevření a špion ve své kovové rakvi utone.Ne, to pořád není dost praštěné. Na dně by mohla čekatskupina potápěčů, kteří speciálním tubusem propojí budku sežraločí klecí a ten špiona sežere. Bravo! Zhruba takto vypadalotrumfování mezi režisérem a hlavní hvězdou filmu. Velkémnožství zábavy, absurdní nálož krve a násilí parodujícínásilí. Mozek vystřelený z hlavy brokovnicí musí přistát natalíři jako kus čerstvého tataráku, to dá přeci rozum, ne?Bohuželsi Bébel z natáčení odnesl i kotník v sádře a nataženoušlachu. Stalo se tak během natáčení scény, ve které polobůh azároveň hlavní postava z románů spisovatele Merlena, BobSaint-Clare, vyskočí z jedoucího vozu a odstřelovací puškouzneškodní zlosyna navlečeného do šatů nevěsty. Propočet probezpečný skok byl vypočítán v kilometrech, ale použitýautomobil byl americké výroby. Tachometr tudíž udával rychlost vmílích. Jacqueline Bisset byla požádána, aby jela maximálněšedesátkou, leč skutečnost odpovídala zhruba stokilometrovérychlosti. Kartonové krabice, tlumící pád, tak neměly šancipohltit hercovu váhu v dostatečné míře a naštípnutý kotníkbyl na světě. Proto ten zvláštní střih, díky němuž tovypadá, že Belmondo po výskoku z auta dopadá proti směru jízdy.Mezi těmito záběry je několikatýdenní prodleva.Pohoda.Občasné pokulhávání se elegantně zapracovalo do scénáře ajelo se dál. Opravdu jelo, neboť Belmondo v Mexiku oslavil svéčtyřicáté narozeniny a to znamenalo pohromu pro další hotel.Tentokrát vybavení z několika pokojů skončilo v bazénu, včetněmaskéra, který neuměl plavat. Ještě stále podnapilý Belmondose ráno dovrávoral za majitelkou hotelu, hluboce se omluvil a jalse vypsat tučný šek. Majitelka místo toho herce zaskočilaotázkou: „Bavil jste se dobře pane Belmondo?“ Překvapenýherec odvětil: „Jako blázen vážená paní, jako blázen.“Majitelka se usmála a řekla: „V tom případě mi nicnedlužíte.“ I takové gesta šlechetnosti jsou na tomto světěmožná. Veškerá bolest a blázniviny za to však stály. „Muž zAcapulca“ totiž patří do zlatého fondu světovékinematografie. Navrcholu silCelésedmdesátky jel Bébel na půl plynu a vybíral si role v diváckynenáročných, avšak vděčných žánrech. Komedie a předevšímkriminálky, v nichž ztvárňoval tvrdé, samotářské poldy, kteřípro ránu nejdou daleko. „Intelektuálové se také potřebujíbavit,“ říkával herec s ledabylým úsměvem na rtech. Ipřes zvolnění tempa si Belmondo udržoval fantastickou fyzickoufazónu. Ideálním příkladem jeho schopností budiž přímočarý„Strach nad městem“ (1975) režiséra Henri Verneuila.Film natočený takřka na zakázku, kde Belmondo pátrá posadistickém vrahovi mladých žen. Amerikou tou dobou cloumalneohrožený Steve McQueen. A protože si pan „king of cool“rovněž mnoho akčních scén natáčel sám, potřebovali Francouzináležitě odpovědět. „Strach nad městem“ měl Belmondovipotvrdit statut akční hvězdy a předvést ho ve vrcholné formě.O akční pasáže a úžasné kaskadérské kreace tedy není vefilmu rozhodně nouze. Patrně nejpamátnější sekvencí je běžeckáhonička na střechách budov, a právě ta stála Belmonda málemživot. Celá scéna byla rozložena do několika částí ajednotlivé úseky snímalo vždy několik kamer naráz. Díky tomumůžeme vidět neplánované prasknutí okapu, po němž Belmondoručkuje, jeho občasnou ztrátu balance při přecházení železnélávky nebo sklouznutí ze šikmé střechy, kdy se herec v posledníchvíli zachytí botami o okap. Celá tato pasáž se dodnes pouštístudentům kaskadérských akademií jako ukázka dokonalého řemeslaa perfektního zvládnutí krizových situací.Následovalyfilmy jako „Lovec hlav“ (1976), nezapomenutelná komedie„Zvíře“ (1977) či akční pohoda „Policajt neborošťák“ (1979). Všechny se těšily velké divácké odezvěa velkoryse plnily kasy kinosálů. Bébel ve své rodné zemi ještěstoupl na ceně, když vyšlo najevo jeho odmítnutí několikazahraničních produkcí. Nechtěl ze sebe dělat něco, čím není,a odmítal poslouchat rozkazy mocipánů z Hollywoodu. Zkrátkasrdcař. Kritika z úst sice vypouštěla čím dál jedovatějšísliny a poukazovala na dvě herecké polohy, které herec ve svýchposledních filmech cyklicky střídá, ale Belmondo si tím hlavupříliš nelámal. Důležitá pro něj byla trvalá věrnostfanoušků, a těch měl milióny po celé Evropě. Na prahu osmédekády stál téměř padesátiletý herec s hlavou vztyčenou a plnodhodlání, předvést ještě minimálně jeden nezapomenutelnývýkon.BožskýBébel a božský EnnioSedělv pohodlném křesle, studoval scénář a na konferenčním stolkustála čerstvá káva. Poblíž hrálo tiše rádio umocňujícísvými tóny příjemnou atmosféru domácího prostředí. Ten náhlýa nečekaný příval tklivých not ho zasáhl jako zbloudilý šíp.Odložil scénář, na jehož deskách se vyjímal nápis „LeProfessionnel“, pomalu vstal, přistoupil k rádiu a zesílilzvuk. Křehká struktura a naléhavý žal skladby „Chi Mai“přinesl skelný lesk do jeho očí. Za posmutnělou kompozicí stálitalský skladatel Ennio Morricone a Jean-Paul Belmondo seprávě rozhodl, že se tento člověk stane pevnou součástí nověvznikajícího filmu.Zafilmem „Profesionál“ (1981) stál francouzský režisérGeorges Lautner, se kterým již Belmondo spolupracoval, a jakčas ukázal, spojil s ním ještě několikrát síly i v časebudoucím. Prosadit u režiséra italského skladatele nebyl žádnýproblém, ostatně Morricone odvedl skvělou práci už v minulostina zmiňovaném filmu „Strach nad městem“. Skladba „ChiMai“ pocházela z roku 1971 a skladatel ji pro potřeby filmuznovu nahrál a mírně upravil aranže. Po uvedení „Profesionála“do kin se z ní stala komerčně nejúspěšnější kompozice, jakoukdy Morricone napsal. Málokdoví, že za genezí scénáře stál oceňovaný román z roku 1976„Smrt zvířete s tenkou pletí“ od britského spisovatelePatricka Alexandera. Film samotný nám představuje tajnéhoagenta Josselina Beaumonta. Muže bez minulosti, jehož ideály zazdífrancouzská tajná služba, když mu vypočítavě vrazí dýku dozad. Beaumount má za úkol zneškodnit obávaného africkéhodiktátora Njalu. Politická situace se během operace drastickyzmění a smrt diktátora náhle není na pořadu dne. Beaumount jetak vlastními lidmi oklamán, obviněn z plánovaného atentátu apředhozen africké spravedlnosti. Zrazený agent má ale tuhýkořínek a po mnoha letech věznění se vrací do své země.Pomsta bude zatraceně sladká.„Profesionál“je jednou z posledních ukázek ze staré francouzské kriminálníškoly. Chladný, zasmušilý, drsný. Belmondův Josselin Beaumontje takovým duchovním otcem Jasona Bourna, který si ve výbornémpodání Matta Damona rovněž vyřizuje účty s vládou.Film vznikal kompletně ve Francii a to včetně pasážíodehrávajících se naoko v Africe. Belmondovi je zde výborným arovnocenným soupeřem herec Robert Hossein jakochladnokrevně uvažující komisař Rosen. Svou formou snímekpřipomíná western zasazený do městského prostředí. Jsou tujasně oddělené strany dobra a zla, osudovost, rychlá auta suplujíkoně a dokonce dojde i na klasický střelecký duel muže protimuži. Nevyhnutelný závěr filmu jakoby současně předznamenávalblížící se soumrak drsných hrdinů, které Belmondo tak rád apřesvědčivě ztvárňoval. Tedy pro USA to přirovnání zase takneplatí, neboť tamější distribuce si vynutila natočeníšťastnějšího konce. „Profesionál“ je čistou esencípoctivé špionážní podívané. Předkládá nám prostředí, vněmž muži drží své slovo a jdou si odhodlaně za svým. A ano,Ennio Morricone svým hudebním vkladem pozvedá snímek do nebeskýchvýšin.Nicnetrvá věčněRokyneúprosným cvalem letěly kupředu a Bébel ze sebe ždímal jednuroli za druhou. První pětiletka osmdesátých let byla opravdu vícenež naditá. Jen považte. Válečná komedie „Eso es“(1982), solidní kriminálka „Dobrodruh“ (1983) nebo hraváblbůstka „Veselé Velikonoce“ (1984) s osvědčenýmGeorgesem Lautnerem zpět u kormidla. Pomyslným varovným ukazovákemse stala komedie „Bezva finta“ (1985). Dvaapadesátiletýherec se během natáčení hned dvakrát zranil. V prvním případěto odnesla hlava, výsledkem čehož bylo několik stehů. Horšíbyl druhý incident. Nepovedený kaskadérský kousek s autem. Tvrdýpád odnesla především páteř. Herec v bolestech natáčenídokončil, ovšem následná rekonvalescence poraněných zad zabralavíce než půl roku. Belmondo pověsil kaskadérství definitivněna hřebík.Posledníúlitbou fanouškům a rozlučkou s rolemi drsných chlápků bylsnímek „Samotář“ (1987), který bohužel komerčněpropadl. O dost větší radost přinesl herci hned rok následující.V kritikou oceňovaném dramatu „Cesta zhýčkaného dítěte“ztvárnil stárnoucího a životem znaveného muže, který opustilvše, na čem mu záleželo. Nádherný, na nostalgické plachetniciplující snímek a jeden z nejlepších výkonů, jaký kdyJean-Paul Belmondo předvedl. Roku 1989 byl za svou hereckou kreaciodměněn prestižním oceněním César. Slavnostního ceremoniáluse ovšem nezúčastnil, neboť autor sošky César Baldaccinibyl v minulosti tvrdým kritikem sochařských prací hercova otce,sochaře Paula Belmonda. Byla to jen nepatrná kaňka v jinakbezvadném roce. Belmondo se navíc nechal zlákat nabídkou a vrátilse k divadlu. Zde se setkal se starými kolegy z počátků svékariéry a na divadelních prknech slavil v následujících letechjeden úspěch za druhým. Nakonci cestyAdál? Já myslím, že nemá smysl pokračovat. Měl bych tu snadrozebírat tragickou smrt nejstarší dcery, ze které se Belmondonikdy nevzpamatoval? Nebo jeho smutné rozvody, infarkt a mrtvici?Ne, to si tahle legenda nezaslouží. Opustíme ho v bodě, kdy bylšťastný a mohl se věnovat tomu, co ho bavilo a naplňovalo.Spokojen a obklopen milující rodinou, milující Francií. Neznámnikoho, kdo by Belmondem pohrdal, nebo neznal alespoň jeden jehofilm. Vybrat si může skutečně každý, protože hereckáflexibilita a pestrost žánrů, do nichž vkládal své úsilí,nabízí šťavnatý zdroj nepřeberných možností. Odešel velkýmuž, komediant, nedostižný borec a milovník života. My všichnimáme navíc to nevýslovné štěstí, že si ho můžeme kdykolivpřipomenout a nechat se unášet jeho nakažlivým optimismem. Aurevoir, ty rošťáku! (Jean-PaulBelmondo, 9. 4. 1933 – 6. 9. 2021)http://www.crazydiamond.cz/jean_paul_belmondo_jedinecny_relikt_starych_casu_pandemonium/2468http://www.crazydiamond.cz/jean_paul_belmondo_jedinecny_relikt_starych_casu_pandemonium/2468DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Brazílie,1964. Visí nad propastí a proti své vůli se může kochatpanoramatickým pohledem na exotické město Brasília. Pod ním čekánáruč smrti. Nemá strach, ale ví, že tu takhle nemůže trčetvěčně. Jedno ze dvou lan natažených mezi výškovými budovaminečekaně prasklo a on tu teď plandá jako mokré prádlo na šňůře.Kaskadérský mistr Gil Delamare na něj křičí rady, snaží se mupomoci. Poslechne. Za pomoci břišního svalstva se mu podařívymrštit nohy a omotat kotníky kolem lana. Konečně trochu ulevilbolavým rukám. Pomalu se sune kupředu a snaží se nemyslet nazbývající vzdálenost. Na bezmračném nebi vytrvale září žhavákoule a dole jsou desítky metrů prázdnoty. Nesmí na to myslet. Užtam bude, římsa je téměř na dosah. Delamare ho pevně uchopí astáhne k sobě. Leží vyčerpán na zádech a zrychleně oddychuje.Konečně střecha, konečně bezpečí. Tenhle natáčecí den bylopravdu perný.SymbolFrancieJean-PaulBelmondo neměl vyvinutý smysl pro přehnané drama. Jak sámříkal, za celou kariéru plakal ve filmu pouze jednou. Nikdy sepříliš nezabýval hloubkou postavy, kterou měl hrát. Jejímiosobnostními rysy, psychologickým profilem, pohyby či pilovánímjemných gest. Scénář je scénář a repliky je nutné převéstco možná nejlépe na plátno. Před kamerou tak vždy sázelpředevším na přirozený projev a svou vlastní osobnost. Možnái proto dodnes mnozí z těch, co měli to štěstí s Bébelemspolupracovat, tvrdí, že byl stejný před objektivem i mimo něj.A možná i to je ten důvod, proč ho fanoušci tolik obdivovali. Nanic si nehrál, byl vždy svůj a divák mu ty jeho tvrdé samotářskédetektivy, co nectí pravidla, upřímně věřil.Ženámsvým nezpochybnitelným charismatem podlamoval kolena a mužůmdodával víru, že i chlápek ve středních letech může býtstále energií nabitým frajerem. Navíc zatraceně sexy frajerem.Herectvím nerozdával radost pouze své milované Francii, ale celéEvropě. Na vrcholu kariéry představoval žhavý vývozní exportfrancouzské kinematografie, stal se symbolem síly, úspěchu a jehofilmy do kin lákaly davy. Nejinak tomu bylo i u nás v dobáchtěžkého socialismu. Mužné ikony sedmdesátých let jako ClintEastwood, Steve McQueen, Al Pacino nebo SeanConnery tu leckdy představovaly těžko dostupné, podpultovézboží, kdežto před Belmondem vyšší moc prominentně přivíralazrak. Okolní svět měl svůj Hollywood, Čechům a Slovákůmstačil Belmondo.Zajeho neuvěřitelným úspěchem stála nejen dřina, pevná vůle adisciplinovanost, ale také notná dávka štěstí a celoživotníoptimismus, se kterým řešil prakticky veškeré překážky. Stalse důležitou tváří takzvané „francouzské nové vlny“ apozději i neohroženým dobrodruhem reprezentujícím odlehčenoupolohu filmové zábavy. Od divadelního ochotníka k filmovémuherci. Z herce se posléze stává herec-kaskadér a v závěrečnéfázi kariéry následuje opětovný návrat na divadelní prkna.Kruh se uzavřel. Kruh, který by svým bohatým obsahem pokrylživoty několika lidí, náležel jedinému člověku. I když si vobdobí své největší slávy Belmondo dopřával luxus apřepychové sportovní káry, s nimiž bez ustání rozrývalsluncem rozpálený asfalt, vždy zůstával nohama stát pevně nazemi. Neměl potřebu se povyšovat a nesmírně si vážil přízněsvých fanoušků. Nosil v sobě kus rebelského klauna i neústupnéhodrsňáka. Měl výborný komediální timing i tvrdý pravý hák.Byl obletovanou hvězdou i milujícím otcem. Vtomto článku se zaměřím na tři desetiletí, která patřila jenjemu. Tedy počátek šedesátých až konec osmdesátých let. Každádekáda pro Belmonda představovala jistý progres a jakýsi evolučnívývoj. Ani ne ve smyslu hereckých schopností, ale spíše vnaturelu filmové látky a její žánrové barvitosti. Inovativnírežijní postupy a dramatické role symbolizují průlom jehokariéry. Následovaly postavy tvrdých poldů v divácky vděčnýchkriminálkách, kde mohl naplno upřednostňovat své kaskadérskékousky. A nakonec postupný ústup z vytyčených pozic završenýprestižním oceněním César pro nejlepšího herce. Co desetiletí,to jeden ikonický film, který si vždy trochu přiblížíme. Začítovšem musíme u samotných prvopočátků. Bez nich by byl příběhBébela neúplný.Šťastnéčasy malého akrobataPocházelz Neuilly-sur-Seine, města stojícího na severozápadní hraniciPaříže. Jeho zrození je datováno na 9. dubna 1933 ařekněme, že mladého Jean-Paula čekalo více než dobrodružnédětství. Oba rodiče byli umělecky založení a poznali se navysoké škole výtvarných umění. Matka Madeleine Reinaud-Richardse věnovala převážně malířství a otec Paul Belmondo platil veFrancii za uznávaného sochaře, byť malířským štětcem rovněžnepohrdnul. Belmondo měl o dva roky staršího bratra Alaina a roku1945 přišla na svět sestra Muriel. Nadzemí galského kohouta se v období třicátých let nenápadněvznášela smrtonosná hrozba. Neviditelný vykřičník, umně seskrývající za optimistickou povahou Francouzů. Bezstarostnoupovahou, která snad ani nebrala příliš na zřetel nebezpečí vpodobě fašizujícího se Německa. Avšak tok dějin byl neúprosný.Burácivý řev německých letounů fungoval jako povel kautomatickému přesunu do sklepa. Pro malého Belmonda samozřejmosta rutinní standard. Strach se mísil s nadšením a malý chlapectoužil po dobrodružství korunovaném nějakým hrdinným činem.Jakmile nebeské souboje na nějaký čas ustaly, chlapec sedl nakolo a dlouhé hodiny objížděl přilehlé husté lesy ve snazeobjevit raněného spojeneckého pilota a zachránit mu život.Bohužel se mu tento sen nikdy nevyplnil. Jeho velkým vzorem bylamatka Madeleine. To, jak na rozvrzaném kole objížděla sousedy asháněla potraviny pro rodinu. To, jak v tajných skrýšíchukrývala Židy a snažila se vždy pomáhat přátelům. Tím všímse v očích svého syna stávala opravdovou hrdinkou. Nehledě namíru svobody ve výchově, kterou Jean-Paulovi dopřávala, čehožsi vždy velmi považoval.Téměřnikdy jí neviděl rozezlenou, naštvanou nebo zhroucenou, a to ani vdobách nejtěžších, kdy okolní cesty svými podrážkamirozrýval obávaný wehrmacht. Naproti tomu zděšení v její tvářividěl nesčetněkrát, za což mohl tak trochu sám. Těžko říct,zdali to bylo zapříčiněno geny či snad vyšší mocí, faktemzůstává, že Jean-Paul Belmondo již od raného dětstvípostrádal jakékoliv zábrany a slovo závrať mu nic neříkalo.Nešlo jen o lezení po stromech, zdech a střechách rozličnýchdomů, kdepak. Všichni spolu žili v pátém patře velkéhočinžovního domu. Belmondo rád trávil čas na zábradlí, jenkousek od dveří bytu. Zavěsil se nohama přes okraj a jako netopýrsledoval spirálovitou prázdnotu pod ním. Po zábradlí rádručkoval a houpal se, zavěšen za jednu ruku, zatímco v té druhésvíral křupavý croissant.Zděšenévýkřiky sousedů i stížnosti nahodilých návštěvníků se jehorodiče nakonec naučili přijímat s ledovým klidem. Kluk jezkrátka takový, tak co má být. Belmondo byl ve svých kouscíchneuvěřitelně vynalézavý. To takhle maminka jednoho večerasvolávala rodinu na večeři a zatímco všichni v kuchyni usedalike stolu, desetiletý Jean-Paul do místnosti vlezl venkovním oknem.Madeleine vyjekla úlekem a otec Paul jen sklopil denní tisk,pohlédl na svého synka a s pobaveným smíchem kroutil hlavou.Rodiče ho k akrobatickým číslům nikdy nenutili ani mu jevýslovně nezakazovali, což si chlapec vykládal jako tichýsouhlas. Jen jednou jedinkrát se Belmondo ocitl v nemocnici spřeraženou nohou. Tehdy za ním matka do nemocničního pokojevtrhla se slzami v očích. Odkudsi k jejím uším dolétla fáma,že synovi museli vlivem pádu amputovat celou nohu. Když rozrušenýchlapec nadzvedl přikrývku a předložil důkaz, Madeleine sioddychla, předala mu balíček s ovocem a se slovy „aha, tak toje v pořádku“ poklidně odešla.Jevištěvěčného klaunaPokudBelmondo zrovna nezdolával věž místního kostela, velice rád svéúsilí směřoval k amatérskému ochotničení. Už ve dvanáctiletech, na sklonku války, představoval pro své vrstevníkyrodilého vůdce. Byl jako těžko uchopitelný živel, neřízenástřela s přirozenou autoritou. V krátkých divadelníchinscenacích, které připravoval s kamarády ze sousedství,zaujímal vždy polohu klauna. Pod maskou různých postav se mohlstát darebákem, dělat beztrestně bordel a ještě za to býtchválen a sklízet potlesk. Měl velmi osobitý smysl pro humor abez problémů si uměl dělat srandu sám ze sebe, což se mnohempozději projevilo i v bezpočtu filmových komedií. Krátké hranéscénky sloužily především k pobavení dospělé společnosti.Rodičům, jejich známým, sousedům i bezdomovcům v širém okolí.Belmondomiloval svou ulici, svou čtvrť a divoké lesy obepínající hustěosídlené město. Jeho parta měla svá stanoviště praktickyvšude. V opuštěných domech, lesních bunkrech i v rozlehlýchsklepech, pod zástavbou činžovních bytů. Ideální místa pronácvik hraných inscenací i vymýšlení různých lumpáren.Inspiraci pro své krátké scénky chlapci čerpali z dostupnéliteratury. Od brakových detektivek až po Alexandre Dumase ajeho román „Tři mušketýři“. Divadlo pro pobavení,akrobatické kousky a nekonečné dobrodružství při hledánípoužité válečné munice. Proto vše Belmondo žil, což se ovšem nedalo říci o základníškole. Vystřídal jich hned několik. Tento fakt byl zapříčiněnpředevším tím, že škola Belmonda krajně nebavila a připadalamu jako železná klec ubíjející lidského ducha. Navíc nesnášelautority a zrezivělý vzdělávací systém všeobecně. V novémkolektivu se chlapec stával často terčem šikany, což ovšemnebylo něco, s čím by si neuměl poradit. Dříve nebo později siJean-Paul zjednal respekt na každém školním dvoře. Byl pružný,mrštný a nebál se poslat ranou k zemi každého, kdo si o tokoledoval. Právě tehdy v něm začala krystalizovat vášeň probox a o trochu později také ... pro ženy.Časténávštěvy ateliéruTáhlomu na patnáct a se svým starším bratrem Alainem se stávali stálečastějšími hosty u otce v ateliéru. Šlo o bývalé přestavěnékonírny zasazené do krásného parku, kde nalézalo útočištěmnoho umělců. Již roky mu tam chodívali pomáhat. Občaspřesunout nějakou sochu, jindy kus nábytku, pomoci s obyčejnýmúklidem nebo jen posedět a užasle pozorovat otce, který trpělivěs vrozenou virtuozitou opracovával dlátem kámen. Poslední doboustálo za častými návštěvami i něco úplně jiného. Mladíchlapci hledali sebemenší záminku, aby mohli dennodenně vkročitdo prostor ateliéru a pást se pohledem na nahá těla modelek.Kypré, hubené, plnoštíhlé a hlavně krásné. Každá byla vočích mladého Belmonda učiněnou bohyní, skrytou touhou anekonečným přívalem divokých fantazií. Právě zde, v doměčíslo sedmasedmdesát, mezi štětci, dláty a sochařskou hlínou,vzplála v mladíkovi celoživotní láska k opačnému pohlaví.Jean-PaulBelmondo obdivoval svou matku a nechápal, jak mohla otci bezjakýchkoliv známek žárlivosti tolerovat všechny ty hodiny, jenžtrávil v ateliéru obklopen tolika krásnými a mnohdy povolnýmiženami. S odstupem si čím dál častěji uvědomoval, jaké mělštěstí, že mohl vyrůstat ve spokojené, harmonické rodině, kdebyl vztah rodičů postaven na vzájemném respektu, bez omezovánítvůrčích ambic a potlačování kreativního ducha. Animobilizační rozkaz během velké války pevný svazek neohrozil aMadeleine usazena v sedle kola za svým Paulem pravidelně cestovaladlouhé kilometry, aby ho mohla poctít návštěvou v kasárnách.Belmondo si sice nikdy nezvykl na nudné, každonedělní návštěvymuzea Louvre, ke kterým otec rodinu nutil, ale navždy si do pamětivštípil své rodiče jako symbol dokonalého vztahu. Celý životnesnášel pokrytce a lháře, ale pokud někdo prožil dětství vestrachu a bolesti, byl ochoten takovému člověku prominout téměřcokoliv.Boxversus herectvíMužproti muži, férová pravidla, taktika a přesná chvíle provypuštění drtivého úderu. Ring Belmonda fascinoval a jako mladýmuž mu obětoval mnoho času. Ostatně, sport všeobecně byl promladého dravce velkou vášní. Věnoval se tenisu, plavání amálokdo ví, že byl i zapáleným fotbalistou. Později, vsedmdesátých letech, dokonce krátce šéfoval ParisSaint-Germain. Ze všech sportů se však boxu hodlal věnovat naprofesionální úrovni a v několika amatérských zápasech ivítězil, byť bilance proher se nacházela prakticky na stejnémpomezí. Často se uvádí, že za koncem sportovní kariéry stálnečekaný nástup tuberkulózy. To je sice pravda, ale jen částečná.Belmondo by se býval k boxu vrátil, během léčby si ale uvědomilněkolik podstatných věcí. Nikdy netrpěl duševní choroboujménem „desetimetrové ego“ a po zdravém zhodnocení svýchschopností i limitů došel k jasnému závěru. Špičkovýmboxerem se nikdy nestane. Právě v tomto okamžiku prozření serozhodl přihlásit na herecký kurz u proslulého RaymondaGirarda. Ten ho postupně vycepoval a objevil v něm přirozenýtalent pro komedii. Díky pravidelným kurzům, potu, slzám aneutuchající píli v sobě nakonec našel odvahu a vytyčil sijediný možný cíl - konzervatoř.Naproslulou Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique hopro údajný nedostatek hereckého talentu přijali až na třetípokus. Zde se blízce poznal s budoucími divadelními hvězdamijako Jean Rochefort, Jean-Pierre Marielle, BrunoCremer nebo Pierre Vernier. Komise pro jehospecifické herecké techniky neměla nikdy valné pochopení, alediváci v hledišti ho milovali stejně jako herečtí kolegové.Úspěšným absolvováním závěrečných zkoušek započala jehokrátká divadelní kariéra. Absolvoval řadu turné po boku svýchhereckých přátel a v roce 1957 konečně zaznamenal úspěch i ukritiky. Osudovou hrou se stala Shakespearova komedie„Zkrocení zlé ženy“, v níž exceloval.Čímdál častěji pomýšlel na film jakožto dobrý zdroj příjmu. Avskutku. Díky své houževnatosti a rostoucí pověsti vybudovanéna prknech, která znamenají svět, se mu naskytlo několik malýchpříležitostí. Nemá smysl zmiňovat každou roličku, obzvláště,když byla jeho účast v několika prvních filmech nakonec zcelavystřihnuta. Přesto bych zde připomněl alespoň snímek „Buďhezká a mlč“ (1958). V této solidní krimi komedii totižpoprvé došlo k setkání s Alainem Delonem. Nejen, že obaherci měli mnoho společného, ale navázali spolu upřímnépřátelství, které později zcela nesmyslně na tři desetiletíutnul banální spor, uměle přiživený senzacechtivým tiskem.Zásadní zlom v životě Jeana-Paula Belmonda přichází s rokem1958. Tehdy do jeho života vstoupí neortodoxní Jean-Luc Godard.Muž, jenž změnil tvář světové kinematografie.Novávlna, nová hvězdaHnutí„francouzské nové vlny“ nemělo nikdy pevnou strukturu nebosnad organizační řád. Šlo o skupinu anarchisticky smýšlejícíchfilmařů, kteří se vzájemně podporovali a úspěšně se snažilirozbíjet zavedené filmové postupy a ustálená pravidla. Ovlivněniitalským neorealismem, francouzským poetickým realismem i starýmdobrým hollywoodským filmem, vtrhli na konci padesátých let nascénu a svým experimentálním přístupem rozpoutali filmovourevoluci. François Truffaut, Éric Rohmer neboJean-Luc Godard. Ti patřili mezi nejvýznamnější představiteletohoto svérázného uskupení a právě poslední jmenovaný režisérpotkal jednoho dne Jeana-Paula Belmonda na ulici a oslovil ho.Godardmu byl protivný, už když ho prvně zastavil na chodníku. Nosilneustále sluneční brýle a nebylo s ním možné navázat očníkontakt. Neoholený, neučesaný, se žlutými zuby od tisícůvykouřených cigaret. Mluvil potichu a extrémně pomalu. Belmondahned poznal a předložil mu zvláštní nabídku. Stačilo, aby seza pár hodin dostavil do hotelového pokoje, v němž filmař defacto bydlel, a tam s ním něco natočil. Za tuto službu mupřislíbil částku padesáti tisíc starých franků. Pochybnázáležitost, pomyslel si Belmondo, a hovor se snažil rychleukončit. S podivným zážitkem se doma svěřil své tehdejšíženě Elodie. Ta prokázala intuici a svému manželovi ukázalaněkolik novinových článků, kde se psalo o „nové vlně“.Jean-Luc Godard tam byl kritiky popisován jako excentrický podivíni vizionář nové tváře francouzské kinematografie. Jean-PaulBelmondo se nechal přemluvit a vyrazil do hotelu.Godardseděl v pokoji obklopen mladými, sympatickými lidmi. V rukoutřímal kameru, z úst mu viselo cigáro a skrze nepropustná sklabrýlí hleděl kamsi do dálky. „Byla to chyba, jestli něcozkusí, tak mu vyrazím zuby.“ Takové myšlenky se Belmondovihonily hlavou, avšak zbytečně. Prožil kouzelné, nesmírněinspirativní odpoledne. Šlo o několik na sebe nenavazujícíchscén. Žádný scénář ani směr, jen čirá radost z improvizacea kouzla daného okamžiku. Mladí herci svým komplikovaným rolímnechávali zcela volný průchod. Nebylo potřeba pevnýchcharakteristických rysů, důležitá byla spontánnost. Tentozpůsob přirozené filmové tvorby Belmonda uchvátil. Po natáčenívzal peníze a o několik týdnů později odjel sloužit vlasti doalžírské války. Právětam, na severu Afriky, Belmondo obdrží dopis. Godard mu chce svěřithlavní roli ve svém prvním celovečerním filmu. Okamžiténadšení a příslib věcí budoucích, tedy pokud to ten podivnýmuž myslí vážně. Po návratu z Alžírska se s ním Godard spojítelefonicky a potvrdí platnost své nabídky. Následuje rychláschůzka. Během ní mu intelektuální režisér nastíní dějpřipravovaného filmu: „Budeš hrát takového týpka, co vMarseille ukradne auto, aby našel svou snoubenku. Po cestě zabijepoldu a nakonec sám umře nebo tu svou holku oddělá, to ještěuvidíme.“ Hotovo. Belmondo i přes protesty své tehdejšíagentky podepisuje smlouvu a za několik měsíců započne natáčenínízkorozpočtového filmového experimentu „U konce s dechem“(1960).Filmpo vypuštění zaznamenal výrazný finanční úspěch a odbornákritika nešetřila chválou. Kromě průkopnických postupů anových vyjadřovacích schopností filmového média si každývšímá temperamentního mladíka, jenž na sebe strhává veškeroupozornost. Mezi všemi krásnými tvářemi působí jako pěst naoko. Přeražený nos, masité rty, odstávající uši. Přesto máv sobě obrovskou jiskru a šarm. Belmondo se okamžitě stávásenzací a Godard legendou. Následují filmy jako „Cartouche“(1962), „Sympatický dareba“ (1966) nebo „Velkýšéf“ (1969), čímž si Belmondo splní svůj sen, neb poprvépracuje s velikánem francouzského filmu Gérardem Ourym,jehož ikonické dílo „Velký flám“ (1966) je dobřeznámé i v našich končinách. My se však nyní na chvilkuzastavíme v roce 1964.Herecnebo kaskadér?HorkáBrazílie. Režisér Phillippe de Broca, opírající se ozeď, poslouchá Belmonda, barvitě hovořícího o svém dětství.Když vypravěč dokončí svůj monolog, režisér pozvedne hlavu apraví: „Hele, a co kdyby jsi ty kaskadérské scény natočilsám?“ Na tváři Belmonda se rozhostí šibalský úsměv.Producent Alexandre Mnouchkine oba výtečníky seřve na dvědoby a to bezprostředně poté, co se k jeho uším ten ztřeštěnýnápad dostane. Belmondo je neoblomný a vnitřně na sto procentodhodlaný. Tak dlouho do producenta hučí, až si ze země vydupejednu ostrou zkoušku. Během ní úspěšně přejde po římse zjednoho okna do druhého. Pak hrdě nastoupí před producenta, dási ruce v bok a nasadí provokativní úsměv. Příběhdobrodružného filmu „Muž z Ria“ (1964) je ažtriviálně prostý, což je přinejmenším zvláštní, uvážíme-lifakt, že na scénáři pracovali čtyři lidé. Hlavnímu hrdinoviunesou snoubenku a on se za ní honí přes půl světa. Běhemdramatické cesty běhá, skáče, létá a je permanentně vohrožení života. Phillippe de Broca musel v minulosti natáčetkrátké armádní filmy na zakázku. Tato úmorná činnost hokrajně nebavila, a jak jemu, tak Belmondovi ležely druhá světováa především alžírská válka v žaludku. Během natáčení„Muže z Ria“ tedy popustili uzdu fantazii a chtěli se předevšímbavit. Vrátili se do dětských let a vymýšleli jednu šílenostza druhou. Belmondosice opravdu natáčel veškeré kaskadérské scény sám, alevelkou oporou a mentorem mu byl jeden z nejlegendárnějšíchfrancouzských kaskadérů Gil Delamare. Ten měl Belmondapůvodně dublovat. Pomáhal mu pilovat techniku doskoků, pádů arůzných kotoulů. Díky tělesné konstituci, inteligenci a totálníabsenci strachu z výšek byl Belmondo výborným, rychle se učícímžákem. Jak již víme, tak Delamare hlavní hvězdě filmu v jedenmoment dokonce zachránil život. Právě kaskadérské kousky,rychle se měnící prostředí a elegantní kamerová práce EdmondaSéchana plně vynahrazují dějovou prostoduchost filmu.Třináctičlenný filmový štáb ctil a zbožňoval filmovýprojekt nadevše, ale ve chvílích volna nebylo divokým Francouzůmsvaté absolutně nic.ProducentAlexandre Mnouchkine byl velmi tolerantní člověk a mnohéstupidity, kterých se štáb v čele s Brocou a Belmondem dopouštěl,velkodušně promíjel. V hotelových pokojích filmaři hráli hru,kterou trefně nazývali „letecké stěhování“. Z dvojicesoutěžích zvítězil vždy ten, co oknem vyházel více nábytku,zatímco třetí počítal. Především Belmondo platil v této hřeza přeborníka. Personál hotelu okamžitě volal policii a filmařiprchali ulicemi Rio de Janeira se záchvaty smíchu. O nic lepší tonebylo ve městě Manaus, kam se přesunulo natáčení. V místnímhotelu si Broca a Belmondo krátili čas tím, že hladkou moukouplnili klimatizační zařízení. Nic netušící hosté, znavenísilou vražedného slunce, namísto zchlazení inkasovali salvybílých moučných oblak.Ipřes tyto peripetie a občasné návaly mladické idiocie se filmpodařilo dokončit a byť na něm čas zanechal šrámy, tak jdedodnes o funkční klasickou belmondovku, kde hlavní hvězda poprvénaplno okusila chuť kaskadérského řemesla. Ve své době šlo ojakousi odpověď anglické bondovce „Dr. No“ (1962).Navíc se „Muž z Ria“ stal jedním z mnoha inspiračních zdrojůpro jistého Stevena Spielberga, který v roce 1981 natáčelveleúspěšné „Dobyvatele ztracené archy“. Konkrétněna Spielberga zapůsobilo časté střídání lokací a permanentnípřítomnost nebezpečí. No není to krása?  Pokračování příště.http://www.crazydiamond.cz/amy_winehouse_back_to_black_recenze/2466http://www.crazydiamond.cz/amy_winehouse_back_to_black_recenze/2466nobody@nothing.com (Konnie)Talent.Fenomén, který mnozí považují za výsadu vyvolených. Těžkouchopitelný, měřitelný či objektivně hodnotitelný. Čímvýjimečnější, tím bouřlivější emoce probouzí – někdybezmezný obdiv, jindy ukřivděnou závist. Přitom sám o soběještě nezaručuje jeho vlastníkovi kýžený úspěch. Jen vsoučinnosti s řadou solidních povahových rysů a nepostradatelnoudávkou štěstí či, řekněme pozitivních okolností, může véstke zdárným výsledkům. Svou dvouznačností a záludností vmnohém připomíná živel ohně. Stejně jako oheň může svouenergií rozpalovat k oslňujícím výkonům, zneužit bolestivěsežehnout a zranit nebo naopak potlačován doutnavě dusit nitrosvého majitele. I na něj by se dalo aplikovat známé rčení odobrém sluhovi a zlém pánu. Jedním z nemála hudebníků, prokteré dar od Boha posléze nabyl podoby utrpení ne nepodobnéhoúmluvě podepsané krví, byla i britská zpěvačka Amy Winehouse.Ta by v těchto dnech, nebýt smutného členství v klubu 27, doněhož vstoupila před 10 lety, oslavila 38. narozeniny.Marylin,Sinatra a DostojevskýAmyJade Winehouse byla od malička živel. Byla to bezprostřední,veselá a společenská osůbka, která si rychle dokázala získatsympatie okolí a ve společnosti často bývala středem pozornosti.Sama to vysvětlovala tím, že v jejich početné židovské rodinějí nezbývalo než „býthlučná”, protože jinak by se na pravidelných rodinnýchoslavách ani nedostala ke slovu. Vztahy s rodiči byly, diplomatickyřečeno, problematické, a Amyinou vychovatelkou, důvěrnicí ispřízněnou duší v jedné osobě se tak stala babička Cynthia.Kromě strýčků – jazzových muzikantů – to byla předevšímona, která v Amy probudila lásku k hudbě. A mimo klasické hudbyto byl hlavně jazz, který pro Amy objevila, protože sama bylazpěvačkou a nějaký čas i přítelkyní jazzmana Ronnieho Scotta.Už od 9 let Amy docházela na hodiny zpěvu a stepu do uměleckéškoly. Později k tomu přidala i hru na kytaru a škol vystřídalaněkolik, ale kvůli kázeňským problémům nakonec žádnounedokončila. Tím si ale hlavu příliš nelámala, to nebyl jejístyl. Raději vystupovala v malých londýnských barech, kdezpívala, kromě jazzové a soulové klasiky, i své vlastnípísničky. Psala je už od svých 15 let, protože ji nebavilointerpretovat ty cizí. Když jí bylo 17, zaslal její přítel,zpěvák Tyler James, Amyinu demo nahrávku společnosti Artists andrepertoire, která se zabývá hledáním nových talentů. Nahrávkazaujala natolik, že Amy okamžitě nabídli smlouvu a ujal se jíSimon Fuller, který byl manažerem např. Annie Lennox, KellyClarkson či SPICE GIRLS. V roce 2003 vydala zpěvačka debutovéalbum pojmenované podle jejího oblíbeného zpěváka „Frank”.Podílela se autorsky i na tvorbě většiny písní, včetněskladby „StrongerThan Me”, za kterou dostala, spolu s producentem Salaamem Remim,při udílení BRIT Awards cenu v kategorii Nejlepší současnápíseň (Best Contemporary Song). Amy se tak otevřel vysněný světhudebního showbyznysu a díky svému talentu i osobnímu šarmu sibrzy získala řadu fanoušků. Začala vystupovat i na populárníchhudebních festivalech jako např. Glastonbury a V Festival v Anglii,či na kanadském Montreal International Jazz festivalu. Ale málokdoz jejích obdivovatelů byť jen tušil, že ta suverénní asvébytná rebelka, která se vyjadřuje „jakjí zobák narost’”, je jen vnější slupkou, pod níž seschovává křehké a vyplašené děvče. Malá holka, která se v10 letech kvůli rozvodu rodičů pokusila o sebevraždupředávkováním léky, dívka, která trpěla od puberty depresemia bulimií… Že milovala jazz, Franka Sinatru, Sarah Vaughan, DinahWashington či Theloniouse Monka se dalo vytušit z její tvorby, alejen nejbližší věděli, že se doma dojímá písničkami MarylinMonroe či melodiemi z filmu Doktor Živago od Maurice Jarre. I knihyDostojevského, Nabokova či Bukovského si schovávala hluboko doknihovny za romány Jackie Collins, jako by se za čtení takovýchděl styděla. Opravdu uvolněná a sama sebou se cítila jen díkyhudbě, byla to pro ni radost i ventil zároveň, ale raději než navelkých podiích, vystupovala nadále v komorních hudebníchklubech v Londýně. Její návštěvy však nespočívaly jen vhudební produkci a hraní kulečníku, a Amyina obliba alkoholuzačala povážlivě konkurovat jejím muzikantským výkonům.Pomalýzačátek rychlého konceBrzypo vydání alba „Frank”se Amy přestěhovala do londýnské čtvrti Camden, kde si zautržené peníze koupila vlastní byt. Byla zde spousta lákavýchhudebních klubů a v jednom z nich se seznámila s BlakemFielder-Civilem. Spadla do osudového vztahu, který někteří soblibou nazývají „karmickým”.Zvenku to vypadá jako úžasná filmová romantika, ale veskutečnosti asi není moc o co stát. Nejlépe lze tento stav asicharakterizovat slovy: „anis Tebou, ani bez Tebe”. Na téhle emoční horské dráze se Amyvezla necelý rok, dokud se s ní Blake nerozešel a nevrátil kbývalé přítelkyni. Nezaujatému posluchači se tato informacemůže zdát irelevantní, ale Amyin život to ovlivnilo dostzásadně. A nejen soukromý, ale i tvůrčí. Zmiňovaný vztah setotiž stal inspirací a hlavním motivem nového alba „BackTo Black”. KdyžBlake odešel, Amy se úplně zhroutila. Celé dny trávila ruku vruce s lahví alkoholu a dopracovala se do stavu, kdy o ni nejenrodina, ale i nahrávací společnost začaly mít vážné obavy.Kolem Amy začal obcházet strašák v podobě léčebny. MitchWinehouse, který v té době už fungoval také jako její manažernakonec rozhodl, že jeho dcera na žádnou léčbu nepůjde. Právětuto situaci doslovně vystihuje úvodní a možná nejznámějšískladba „Rehab”Amyina druhého alba. Možná kdyby Amyin otec rozhodl jinak, byl byhudební svět chudší o jeden hit, ale… Ale to je jen pouháspekulace.Cestado hlubin temnotyNeboházpěvačka se instinktivně upnula k poslední a jediné zdravézávislosti, která jí zbyla – k hudbě. Společnost lahvívyměnila za kytaru a nastěhovala se do domu blízkého kamaráda,producenta Salaama Remiho. Jako když se protrhnou stavidla, najednouvšechny ty potlačované emoce a myšlenky vykypěly na povrch a Amyběhem asi 10 dnů sama složila a otextovala skoro všechny skladbynového alba. Okamžitě se s Remim pustili do práce na nahrávánía aranžích a přizvali ještě dalšího kamaráda, producentaMarka Ronsona. Ten měl, jako bývalý diskžokej, na celkovoukoncepci alba trochu jiný názor a nakonec kamarádku přesvědčil,aby se posunula od počátečních víceméně jazzových kompozic kmodernějšímu, přístupnějšímu feelingu. Amy měla odjakživaráda retro, právě v té době poslouchala nejvíce typické„motownovsk锚lágry a dívčí kapely z 50. a 60. let, a tak bylo brzy jasné,jakým směrem se bude album ubírat. Pro dosažení conejautentičtější atmosféry bylo do nahrávání zaangažovánotakové množství muzikantů, že by to vydalo na celý orchestr –od nepostradatelné dechové sekce, přes klavír, les smyčců ažpo harfu. Výsledek nemohl jinak, než se dostavit. Album skutečněpůsobí, jakoby se zrodilo v letech, kdy největší technickouvymožeností běžných domácností byla malá černobíláobrazovka, z elektronkových radií mrkajících zeleným očkem selinuly hity v podání THE SUPREMES či THE TEMPTATIONS a v našichkončinách kulturychtiví posluchači tajně ladili vlny „laxíku”.Dokonce i stopáž písní se pohybuje, jak bývalo tehdy zvykem, odcca 2 a půl minuty ke 3, výjimečně ke 4 minutám plus nějakédrobné, a deska tak trvá necelých 35 minut. Adalším osvědčeným zvykem bývalo, že vinyl začínal tímnejvětším hitem, aby hned od počátku posluchače navnadil adonutil ke koupi. Tak tomu je i na tomto albu – žádné nenápadné,citlivé intro, jde se rovnou na věc a to zcela nekompromisně. Opozadí vzniku známého šlágru „Rehab”už asi není nutné se rozepisovat. Jen dodám, že i přes svižnétempo není tahle skladba tak optimistická, jak by se na prvnípohled mohlo zdát. Sama Amy v textu píše, že by se radějizahrabala doma někde v koutku s Rayem (rozumějme Charlesem) nežřešit tyhle otázky… Jaké? Pochopitelně vztahové. Ty pro nibyly momentálně rozhodující, a poněvadž se jí nejlépe zpívaloo věcech, které sama prožila nebo je alespoň důvěrně znala,byť to byly věci ne zrovna příjemné, promítlo se toto téma docelé desky. V posloupnosti skladeb by se dal vysledovat i jakýsiautorčin psychologický vývoj. Hned ve druhé skladbě „YouKnow Im No Good” se zpěvačka přiznává, že ji z touhy popomstě nenapadlo nic lepšího, než si znovu začít s bývalýmmilencem, ale pocit zadostiučinění se nedostavil. V následující„MeAnd Mr Jones” si v rytmu reggae můžeme naplno vychutnat trochutoho sarkasmu a popíraného vzteku. Původně se skladba mělajmenovat „Fuckery”a pohled do textu výstižnost názvu jen dotvrzuje, alekonzervativnější část britské společnosti byla už tak Amyinýmslovníkem nepobavena, tak proč ji ještě více provokovat, že…Ani u té následující původní titul neobstál a byl z „I’veBeen Drinking” změněn na „JustFriends”. Lehce rozevlátá a přiopilá nálada v kombinaci ska asoulu této skladbě ale zůstala. V půlce alba v titulní „BackTo Black” se atmosféra láme a dosud popírané emoce a pocity sedostávají konečně ke slovu. Od počátečních úderů klavíru aosamělého vokálu se prostor pozvolna zahušťuje dalšíminástroji a vše dokonale graduje až do konce, včetně pauzy vdruhé půlce, kdy máte dojem jakoby se všichni zarazili na okrajipropasti a jen vokalistka padá do hlubiny, o jejíž stěny se echemodráží její hlas. Temnota zmiňovaná v názvu není jensynonymem všech negativních zážitků životní etapy, kterou siprošla, ale podle autorčiných slov se jedná hlavně o množstvívypitého alkoholu. V následné romantické swingové baladě „LoveIs A Losing Game” vrcholí Amyina proměna z malé vztekající seholčičky ve zralou ženu, uvědomující si konečně smysl celéudálosti. Rytmická soulová „TearsDry On Their Own” nabudí dojem, že už jsme z nejhoršího venku.Sice přijde občas nějaký ten lehce sebelítostivý pocit jako vsentimentální „WakeUp Alone” či v reggae „SomeUnholy War”, k jejímuž textu Amy inspirovaly zprávy o válce vAfgánistánu (!), ale pohodově šlapající, lehce hip-hopová „HeCan Only Hold Her” s pěknými žesťovými sóly a obzvlášťzávěrečná jazzová, tak trochu marjánková „Addicted”,zanechává v posluchači pocity naděje a světlých zítřků. Kroměvýše zmíněných faktických změn v titulech písní musely býtupraveny i kompozice původních skladeb, jež měl v péči Remi,aby více ladily s Ronsonovými aranžmá. I samotný úvodní hit„Rehab”,z počátku Amy komponovaný jako klasické 12taktové blues, Ronsonpozměnil do podoby doo-wopu. Přesto je rozdílný přístup obouproducentů znatelný a vytváří kontrast mezi Ronsonovýmklasičtějším, více melodickým přístupem a Remiho inklinací kjazzu a modernějším hudebním směrům – funku, ska a hip-hopu.Tomuto kontrastu podléhá i výraz zpěvačky a osciluje mezi dvěmapolohami: rozverné, přidrzlé a vztekající se dívky a zralé,sebevědomé ženy. Ale tím nejzásadnějším kontrastem, kterýcelému albu dodává napětí a zneklidňující přitažlivost, jeprotiklad „staromódní”,uhlazené, vycizelované hudební formy a „moderního”,nekorektního, místy až vulgárního obsahu. Myslím, že kromějednoznačného talentu si Amy přízeň publika získala právětouto upřímností a autentičností, s jakou zpívala o tématechblízkých mladé generaci posluchačů.KolikGrammy váží lidská duše?Jakto pokračovalo dál, to už je asi všeobecně známo. Albumraketovým tempem stoupalo po žebříčcích hitparád a následnězískalo 5 cen Grammy, které si Amy převzala při naaranžovanémvystoupení vysílaném poprvé v historii této hudební ankety přessatelit. Nemohla se ceremoniálu zúčastnit osobně, protožeSpojené státy jí, jako drogově i jinak závislé osobě, odmítlyudělit vízum ke vstupu do země. Na scéně se brzy poté objevil ipan B.F.C. a vagonky horské dráhy se se skřípěním daly opět dopohybu, možná ještě větší rychlostí než dříve. Během párměsíců povýšil Blake na funkci manžela a pod jeho vytrvalýmdohledem si jeho manželka úspěšně rozšířila repertoár svýchzávislostí o užívání heroinu a cracku. Brzy se stala lákavýmsoustem pro bulvární média a stránky pochybných deníků sezačaly plnit nelichotivým fotografiemi opilé, nedooblečenéumělkyně s rozmazanými šminkami na tvářích. Vytrvalostpaparazziů byla obdivuhodná a zpěvačka brzy nemohla bez jejichvědomí vůbec opustit byt. To vše se, pochopitelně, odrazilo i najejí hudební kariéře. Dokážu si představit, že ji časemzačalo unavovat i vracet se v písních pořád dokolečka kprožitkům z minulosti a vyvolávat tak na povrch emoce, které bypotřebovala opustit. Nepovedená vystoupení se množila stále víca vše vyvrcholilo tragickým výstupem na Bestivalu2008, kdy Amy dorazila na pódium s velkým zpožděním, evidentněpod vlivem alkoholu, zcela apatická a neschopná komunikovat, natožzpívat. Následoval rozvod a pak odvyková léčba. Lékařskévyšetření odhalilo komplikace se srdcem a plícemi a Amy se začalapoctivě snažit o změnu životosprávy. Ruku v ruce s přibývajícímisilami se jí vracela i chuť do práce. Nahrála s Tony Bennetemduet „Bodyand Soul” pro jeho připravovanou desku „DUETSII” a dokonce se nechala slyšet, že pracuje na novém albu. Podlesmlouvy s hudební společností ji ale čekalo ještě dalšíturné. Amy se den před odjezdem na něj vydala opět do baru, abyse ze zoufalství opila. Domnívámse, že její rozpoložení přesně vystihl Tony Bennet slovy: „…byla přirozená, pravá jazzová zpěvačka a jazzoví zpěvácinemají rádi v hledišti před sebou 50 000 lidí.” Organizátořiakce ji objevili až druhý den u ní doma spící na pohovce.Jelikož rozkaz zněl jasně, vzali ještě spící Amy tak jak byla,naložili ji do letadla a odvezli na vystoupení v Bělehradě. Kdyžvyšla na jeviště, netušila ani kde je, s kým tam je a proč.Když protestovala a pokoušela se podium opustit, ochranka jí v tomzabránila, vysvobodilo ji až vypískání publika. Za pár dníbylo celé turné zrušeno. Měsíc nato byla nalezena mrtvá vesvém londýnském bytě. Oficiální zpráva uvedla otravualkoholem, podle rodinných příslušníků se jednalo o celkovévyčerpání a srdeční slabost, kterou alkohol ještě posílil. Ačkolivmám toto album ráda, neposlouchá se mi snadno, ani se mi o němsnadno nepíše. Vždy se moje myšlenky stočí k dedukcím typu - coby bylo, kdyby … Kdyby zpěvačka, která svým jedinečnýmstylem otevřela cestu nastupující generaci vokalistek typu Adeleči Duffy a byla inspirací pro mnohé hudební hvězdy a hvězdičky,včetně těch mainstreamových jako Lady Gaga nebo Billie Eilish,umělkyně, o jejíž spolupráci se ucházel i Mick Jagger neboPrince, zvládla lépe čelit nejen svým démonům, ale izáludnostem hudební branže a agresivitě bulvárních médií. Jetěžké odhadnout kudy by se ubírala její další cesta. Jestli byse stala důstojnou pokračovatelkou odkazu Arethy Franklin či SarahVaughan, nebo by se vydala jiným směrem. V každém případě bybyla pro posluchače velkým přínosem, i kdyby se vrátila doskromnějšího prostředí londýnských hudebních klubů a prostěsi jen tak splnila svůj sen z mládí, o kterém kdysi napsala veškolní eseji: Iwant people to hear my voice and just forget their troubles for fiveminutes.http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_senjutsu_recenze/2461http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_senjutsu_recenze/2461janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když jsem koncem osmdesátých let začal poslouchat hudbu IRON MAIDEN, měli na svém kontě sedm studiových alb a velmi pravděpodobně se tehdy nacházeli na svém tvůrčím vrcholu. Co album, to milník heavy metalu. Jejich tvorba neměla jen dynamiku NWOBHM, ale vykazovala se i uměleckou nadstavbou oddělující kapelu od metalového stáda a byla všemi složkami zvuku rozpoznatelná od prvních momentů. Vzrůstající počty fans po celém světě šly ruku v ruce s cestou železného hegemonu, jenž tehdy nikdy nezaváhal. Uběhlo dalších třiatřicet let a IRON MAIDEN se po stránce pozornosti lidí drží na vrcholu stále, i když lze v jejich repertoáru postřehnout slabší místa a jisté výrazové proměny. Současná náklonnost k delším epičtějším skladbám, vesměs vedených v pomalejších tempech, rozděluje fans na dva tábory. Chci říct, že existuje spousta těch, kteří v současné době z jejich hudby opravdu nejásají. Zvukově mají novější alba daleko k perfekcionalistické produkci Martina Birche, v čemž dle mého sehrávají roli spíše změny v nahrávacím průmyslu, které se začaly dít na přelomu milénia, ale bohužel také nedostatek odstupu hlavního skladatele. Sedmnáctá řadovka určitě značně rozvíří mediální prostor, takže si o ní něco povíme i na našich stránkách. Novinka „Senjutsu“ přichází dlouhých šest let po předchozím albu „The Book Of Souls“ a potvrzuje již výše naznačenou vývojovou linii. Kevin Shirley je, spíše než hlídač perfekce a vycizelovanosti IRON MAIDEN, ochotným spolupracovníkem, který slavné kapele pomůže k dosažení výsledku, jaký Maidenům dnes stačí a vyhovuje. Určité zklidnění a uvážlivější tempo budiž tak průvodními znaky aktuálního „japonského“ nosiče. Steve Harris, v mládí velký obdivovatel britské 70´s hardrockové kapely WISHBONE ASH, se nehodlá vzdát rozmáchlých a pomalu gradujících songů, kde dostávají prostor poloakustické pasáže. Letošní dickinsonovská verze „The X Factor“ staví na bezprostřednosti a i když kolikrát irituje kýčovitou klávesovou aranží, stále dýchá niternou silou. Pokud heavymetalový posluchač na vývoj IRON MAIDEN přistoupí, tak si nemyslím, že by měl být z nové desky vyloženě negativně zaskočen. Oproti říznějším JUDAS PRIEST (a pelotonu jejich nohsledů) měli IRON MAIDEN vždy svůj vlastní svět. Novinka se nahrávala v dobře známých francouzských studiích Guillaume Tell v Paříži (před jednadvaceti lety zde vznikal například album „Brave New World“) a přichází předznamenána nepříliš radostnýmobdobím, což je možná na jejím chmurnějším a dramatičtějším vyznění trochu znát. Něco podobného zde už totiž kdysi v půli devadesátých let bylo. Oproti „The X Factor“ má dnes kapela zásobu lepších skladeb, vygradovanějších motivů, ne až tak temný sound a hlavně zpěváka, který je schopen svým rozsahem desetiminutové klády utáhnout. Když dáte albu šanci, věc se nevyjeví vůbec špatně. Jen si musíte z osmdesátiminutového celku odmyslet nějakých třicet minut pidlikačech, zbytečného pseudo-uměleckého balastu a natahování. I tak kapela s Eddiem ve znaku, tentokrát coby japonským samurajem, vyznívá bojovně a odhodlaně. Ať už bylo ono těžší období charakterizováno Dickinsonovými zdravotními komplikacemi, či celosvětovým stavem souvisejícím s pandemií Covid, je třeba vědět, že IRON MAIDEN v druhé polovině předchozí dekády především upevnili značku prostřednictvím několika velice úspěšných turné. Výrazný klad - „Senjutsu“ je přehlednější nahrávkou než několik předchozích. Je sice vedena stylem opatrnější gradace, ale to zas až tak nevadí, neboť skladby jsou zapamatovatelnější. Je to větším zastoupením nosných pěveckých linek než tomu bylo minule. Skladby se rozjíždějí z pomalých akustických fází poměrně dlouho a postupně narůstají a gradují k pozoruhodným fázím. Záporem novinky je určitě absence výrazných riffů, což potvrzuje fakt, že Maideni již definitivně propadli vyhrávkovému kouzlení. Kytaristé jsou na desce o něco úspornější než v případě „The Book Of Souls“. Hluché pasáže jsou spíše o nudném natahování než přímo o chaotické hře na progres. Největším problémem „Senjutsu“ jsou, dle mého, kýčovité klávesové aranže, které mnohdy působí jakoby navíc, tohle platí zejména u druhé skladby „Stratego“, která je prošpikovaná nevkusnými pouťovými zvuky synťáků a omšelými kytarovými vyhrávkami, jenž ji určitě nepovyšují.Po velkolepém i když rozhodně ne prvoplánovém úvodu v podobě titulního pochodu „Senjutsu“ je druhá skladba vlastně zklamáním. Nevědět jak to u Maidens chodí v poslední době, člověk by čekal spíš šmrncovní singlovou jízdu po vzoru desek z počátku devadesátých let, jenže namísto toho dostává kýčovitou a zatuchlou starobu. Naopak v titulním rozmáchlém nástupu kapela působí, jakoby odhodlaně burcovala šiky japonských vojsk do slavné historické bitvy, vyztužovaná těžkopádnými údery McBrainových bicích. Poutavý začátek, který sice není zcela typickým rychlým songem na start, přes absenci prvoplánové chytlavosti však majestátní náladu navodit dokáže. Třetí song v pořadí a pilotní singl „Writing On the Wall“ je o mnoho lepší než „Stratego“ a do hudby Maiden dostává nepříliš častý americký prvek. Akustické kytary v první klidnější půli evokují náladu jižanství a country tradicionalismu. Tahle nepříliš rychlá věc výborně graduje do výrazného refrénu, který působí jakoby se sem zatoulal z Dickinsonovy sólové dráhy. Odlehčující věc se znamenitou kytarovou výstavbou dle mého prospívá různorodosti celku. Pakliže bude v souvislosti s touhle deskou skloňováno slovo progrese, mám za to, že asi nejvhodněji zapůsobí v souvislosti se songem „Lost In a Lost World“, který se rozvine z blouznivého úvodu v obtěžkaný devítiminutový vál plný neprvoplánových i chytlavých partů, zajímavého groovu a konečně i nějakého toho kytarového dovádění. V rámci sól i vyhrávek je trio sekerníků letos perfektní. Ostatně právě sóla mne na novince přijdou velmi povedená. Je poznat, že se trio Jannick Gers, Dave Murray a Adrian Smith do tvorby aranží zcela ponořilo. Právě v souvislosti s „Lost In the Lost World“ si uvědomuji i stále obstojný Dickinsonův hlasový potenciál. Počínaje tímto kusem a konče první skladbou z druhého disku „Darkest Hour“ vlastně zažíváme ten nejdelší ze silných úseků alba. Nápaditosti této série skladeb posléze dosáhne už jen finální suita „Hell On Earth“, která je asi nejlepším příkladem stvrzení, že IRON MAIDEN mají stále potenciál napsat velkolepou desetiminutovou hymnu, co dává smysl a je schopná vybudit nadšení. Asi nejzdařilejším kratším kusem novinky je skladba „Days Of Future Past“, kde je znát potenciál někdejšího vypalovačkového pojetí IRON MAIDEN. Zde se opravdu nedá mluvit o krizi a skladba nabídne vše, co si jen fanoušek jejich stylu může přát, neboť se zde nachází srdnatá zpěvová linka a celá řada úderných kytarových figur. Neméně zdařilá je následující skladba „The Time Machine“, která vkusně vyvažuje power údernost předchozího songu s epičtějším a temnějším pojetím skladeb z druhého disku. Na rozdíl od nich se však dokáže vyvarovat samoúčelných kejklí a natahovaných pseudouměleckých zdržovaček. Znovu se sice dostane na nosnou, keltsky znějící kytarovou vyhrávku, kterou během její gradace nelze dostat z hlavy, ale na rozdíl od „Death In the Celts“ nebo „The Parchment“ je to setkání ve všech směrech povznášející. Na trochu problematičtějším druhém disku se nachází hned tři ze čtyř skladeb, které přesahují desetiminutovou hranici a definují tak současnou zálibu Irons v delších a pomalejších kusech, které můžeme brát i jako Harrisovu osobní poctu kapele WISHBONE ASH. Velkolepá a temná polo-balada „Darkest Hour“ vychází z toho, co bylo kapelou před čtvrtstoletím načrtnuto na desce „The X Factor“, jenže tentokrát majíMaideni na své straně dobré nápady i zpěváka, který je schopen dlouhou skladbu výrazově povýšit. Navzdory dlouhým poloakustickým úsekům a pomalému tempu jde bezpečně o jednu z nejzdařilejších věcí kolekce, která navíc přesně definuje aktuální styl kapely. V tomto případě nemám nic proti pomalu se rozjíždějící tvorbě. Naproti tomu další songy, konkrétně „Death In the Celts“ i následná „The Parchment“, bloudí v oněch obtížněji prostoupitelných neznámech, se kterými jsme měli tu čest na několika předchozích albech. Mám pocit, že zde vše působí snad ještě prázdněji. Vyškrtnutí obou by celku opravdu pomohlo. Dokola zvýrazňované opakování nepříliš záživných partů nikam nevede. Opakem dvou prostředních kusů druhého disku se ukazuje být závěrečný skvostný vál „Hell On Earth“, který může být vlastně považován i za jakýsi vrchol nové desky. Majestátní song, který má sice také zdlouhavý komorně laděný rozjezd, ale po navození té správné atmosférky šestice v třetí minutě konečně práskne do kočáru a vše se dá euforicky do pohybu. Netvrdím, že jde o věc bezprostředně chytlavou, ale pokud Maideni chtějí nahrávat spíše rozmáchlé, dlouhé a pomalu rozvíjející se suity, pak typ skladeb jako je tahle každopádně beru.V rámci rekapitulace kladů a záporů desky proti sobě stojí dvě věci. Skutečnost, že nápady užité v sedmi skladbách z deseti mají smysl a působí silně a to i v kontextu starší tvorby, na druhou stranu se v několika úsecích alba nevyhneme prázdné nabubřelosti a nesmyslnému natahování skladeb o všelijaké pidlikačky a podobné zbytečnosti. Tyto úseky zaberou skoro půlhodinu z celkového času více než osmdesáti minut. Můj názor je ten, že deska je z dvou třetin tvořena dobrým materiálem, bohužel producent selhává jako cizelátor jádra, jenž by měl nekompromisně odřezávat nadbytečné. Vzhledem k svému věku a zdravotnímu stavu zpívá Bruce Dickinson stále famózně. Kytaristé na sebe poutají pozornost obstojnou sólovou prací a celou řadou dobrých vyhrávek, bohužel letos si našli čas i na spoustu akustických úvodů. Rytmika je vzhledem k pomalejší formě písní znovu bezchybná, byť u Nicka McBraina už se asi začíná řešit věk a tomu přizpůsobovat dramaturgie nových skladeb. Známým neduhem současných Irons je absence přímočaré vypalovačky či heavymetalového hitu na první dobrou, což je nedostatek, který se s touhle kapelou vleče již skoro tři dekády. Zvuk není úplně špatný, ovšem na kapelu formátu IRON MAIDEN mě prostě přijde v jistých chvílích neúderný a matný. Vadí přehnaně časté klávesové aranže, díky svému kýčovitému zvuku navíc dodávající výsledku pachuť 70´s hardrockové zatuchlosti, čemuž ani plouživý charakter většiny písní nepomáhá. Navzdory výše uvedeným skutečnostem desku hodnotím jako solidní, málo platné, nějakých sedm povedených válů zde opravdu je. „Senjutsu“ se, dle mého, nachází mezi alby vydanými od roku 2000 zhruba v průměru, ve srovnání s nejslavnější érou však u mne nemá šanci uspět. Při rozhodování mezi dvěma známkami dávám spíš tu nižší, neboť vím, že jsem minulou desku nadhodnotil.Nejlepší skladby: Days Of Future Past, The Time Machine, Darkest Hour, Hell On Earth a vlastně i Lost In a Lost World případně Writing On The Wall.http://www.crazydiamond.cz/zeleny_rytir_pandemonium/2460http://www.crazydiamond.cz/zeleny_rytir_pandemonium/2460DeathVale@seznam.cz (J.Rose)U masivního kulatého stoluvládne uvolněná zábava. Pije se, hoduje a hřmotný hrdelnísmích vousatých mužů vyplňuje stropní klenby prostorného sálu.Nečekaný poryv větru zašeptá tiché varování a rytíři jakona povel utichnou. Dvoukřídlé dubové dveře se rozletí aumírající den dovnitř propustí poslední zbytky slunečníhosvětla. Tajemný jezdec na mohutném koni vyrazí sebevědomýmcvalem kupředu. Zapálené louče uchycené na stěnách dlouhétunelovité chodby v přítomnosti nezvaného hosta postupněuhasínají. Znepokojený Artuš se postaví a neznámému jezdci,který právě dorazil doprostřed sálu, pohlédne do očí. Jejasné, že nejde o člověka, ale o magickou bytost svírající vjedné ruce udidlo a ve druhé obrovskou sekyru. Zesláblé tělostarého krále se již nezmůže na odpor, ale jeho synovec SirGawain přeskakuje stůl a Zelenému rytíři se postaví s mečem vruce. Ještě neví, že tento neuvážený akt hrdinství se stanepředzvěstí dlouhé cesty plné nebezpečí a poznání sebe sama. Také to cítíte? Ten pravý,nefalšovaný závan dobrodružství. Hrdinný rytíř Gawain nanebezpečné pouti plné výzev a nebezpečí. Člověk proti divoképřírodě. Jen on, věrný oř a chladná ocel stínající hlavydotěrných monster a podlých lesních lapků. Epické historickéfantasy, jaké tu dlouhé roky nebylo. Navíc vystavěné na motivechbájí o legendárním králi Artušovi. Ano, tak přesně o tomhlenejnovější filmový počin Davida Loweryho není a vznášímtak dopředu varování všem, kteří od „Zeleného rytíře“něco podobného očekávají. Stačí svižná obhlídka dělvyplňující galerii pana režiséra a každému hned dojde, žeDavid Lowery je především pan umělec. „Zelený rytíř“ je vjádru hloubavé artové fantasy, zfilmovaná středověká báseň ameditační rituál pro trpělivé diváky.V souvislosti s filmem se dá AmeričanDavid Lowery považovat za muže mnoha řemesel. Věnuje se produkci,píše scénáře, je zdatným střihačem i příležitostnýmhercem. Jeho prvořadou vášní je ale režie. Na svém kontě mázhruba šest celovečerních filmů plus několik krátkometrážníchpokusů z počátků své kariéry. Jeho filmy bývají náročné,poetické a mnohdy obsahují i výrazný filozofický náboj. Režisérse však nebál rozčeřit ani stojaté vody komerčně vděčnérodinné zábavy a v roce 2016 natočil velmi osobitý snímek „Můjkamarád drak“. Ostatně Lowery nemá problém patrně s žádnýmžánrem. Zkusil si válečný film, krimi i komedii. Jeho dílamívají velice pozitivní kritickou odezvu a svým přístupem ksobě přitahuje kvalitní charakterní herce. Důkazem budižlegendární Robert Redford, se kterým natočil životopisnoukomedii „Gentleman s pistolí“ (2018). Ať už ale zpracovává tíživédrama nebo melancholií nasáklou romanci, několik věcí mají jehodíla společné. Jsou většinou velmi pomalá, velmi přemýšlivá,vypadají zatraceně dobře a od diváka vyžadují velkou mírupozornosti. Novodobý Terrence Malick. Tak dnes někteříDavida Loweryho označují a není to úplně scestné přirovnání.Víte, mě osobně artové filmy nevadí a dokáži je ocenit. Nechťje mi klidně předloženo tříhodinové dílo mapující úžasnoua strastiplnou cestu nákladu, kterou odstartuje spláchnutízáchodu. Je mi to fuk, hlavně když se jako divák nenudím. Právěto bývá můj nejčastější problém, pokud jde o umělecký film.Nuda. Jestliže jsem zmiňoval pomalé tempo jakožto výrazný rysrežisérova tvůrčího stylu, tak věřte, že „Zelený rytíř“jde v tomto ohledu suverénně nejdál a nestydí se za to. O čemtedy doposud nejambicióznější dílo Davida Loweryho je a jakdopadlo?Sir Gewain je prostopášný frajírek.Rád se vyvaluje v nevěstincích, napájí se mešním vínem a vživotě zatím nic nedokázal. Do skutečného rytíře má daleko atak ke svým hrdinným vzorům jen z povzdálí vzhlíží. Je ovšemsynovcem Artuše a občas je přizván k opulentně pojatým hostináma oslavám. Nejinak je tomu i na Vánoce, které navždy změní jehoživot. Pohodovou atmosféru během žranice na Camelotu narušínečekaná přítomnost fascinujícího Zeleného rytíře. Ten vyzvebojovníky k velmi zvláštní hře. Kdokoliv z přítomných rytířůmu může klidně zasadit ránu ocelí, ale pozor! Příští Vánoceho musí navštívit v jeho Zelené kapli a pokorně od něj přijmoutidentický úder. Sir Gawain se chce před chřadnoucím králemblýsknout, a tak neváhá nezvaného hosta setnutím hlavy připravito život. Jenže magická bytost neumírá, naopak. Rytíř zvednesvou sťatou hlavu a ta po mladíkovi žádá splnění slibu. Od tohoto bodu se dění pomalu přesunedo otevřeného terénu, kde sledujeme Gawaina na osudové cestě zasplněním závazku, neboť odvaha, čest a dodržení slova jsouvlastnostmi, které z chlapců dělají muže a z mužů rytíře.Zde také podvědomě vyplouvají na povrch očekávaná žánrováklišé, která David Lowery drze obchází, případně je rovnoupodkopává v základech. Film si jde svou vlastní cestou a nadiváka nebere žádné ohledy. Rytmus narace je extrémně pomalýaž ubíjející a přímočarou dějovou osu začínají postupnětříštit různé odbočky a drobné epizody. Ty příběhprohlubují a přidávají mu další rozmanité odstíny navíc. Vpraxi to vypadá tak, že Gawain během putování potká několikpostav, s nimiž prožije zvláštní, někdy až étericky laděnédobrodružství. Od střetu s bandou vykutálených zlodějů až pozvláštní dostaveníčko s přízrakem zesnulé dívky.Každé takové setkání v soběukrývá nějaký symbol, existenciální přesah, myšlenku a jejichvýklad záleží čistě na interpretačních schopnostech každéhodiváka, neboť režisér vám pomocnou ruku nepodá. Přiznám se,že jsem měl sám problém některé události rozklíčovat azasadit do celkového obrazu. Je to zkrátka o volbě, pozorovatel vpohodlí svého domova rozhoduje a snaží se předhozené kouskystřípků nějak vyhodnotit. Ostatně volba je jedním ze stěžejníchtémat filmu. Učinit jí musí i klečící Gewain čekající vzávěru filmu na smrtelný úder sekyry. Má snad zahodit svou čest,utéct a vrátit se za svou milou, nebo je lepší čelit svémuosudu, stát se mužem a dodržet slib? V tomto ohledu film vlastně taképlave proti proudu. Nabízí nám totiž pohled na dekonstrukciklasického předobrazu hrdinného rytíře bez hany a bázně.Gewain je opravdu spíše zbabělec než chrabrý bojovník askutečný boj svádí především se sebou samým. Středověkápíseň, ze které film vychází, je v zásadě velice doslovná ajednotná. Lowery jde ale dál a spíše než příběh samotný hozajímají hlavně pohnutky mladého Gewaina, jeho vnitřní rozkol amotivace. Popravdě, režiséra toho zajímá hodně a ne každýjeho nápad stojí na pevných základech. Proto si myslím, že byfilmu slušela celistvější semknutost a jedna stěžejní idea. Najednoho je těch symbolů a metafyzických brykulí až až. Filmobčas neví, čím chce vlastně být. Ideálně asi vším.Ekologickou agitkou, studií o problémech dospívání i ironickýmvýsměchem tradičnímu pojetí hrdiny.Největší slabinou „Zelenéhorytíře“ je ale především již zmiňované šnečí tempo. Ufilmu jsem pod návalem letargie dvakrát usnul a musel si ho vracetzpět. To takhle sleduji Gewaina putujícího irským borovým lesema náhle se mi na deset minut zatmí před očima. Po čelním nárazuo plochu stolu se úlekem vrátím do provozního stavu a světe divse, před sebou vidím opět Gewaina putujícího irským borovýmlesem. Ihned se mi vybavila matná vzpomínka na ultra pomalý film„Mandy – Kult pomsty“ (2018), ze kterého si dnespamatuji jen šíleně se smějícího Nicolase Cage sedícíhov bílých slipech na záchodě s vodkou v ruce. Když už jsem alezmínil ten les, musím pro změnu vyzdvihnout i největší přednostfilmu, kterou je bezpochyby jeho vizuální zpracování.David Lowery je opravdový mág vpoužívání barevného spektra a jeho následné aplikaci nafotogenické prostředí. Z hradu i podhradí sálá chlad, kdežtodivoká příroda objímá diváka teplými barevnými tóny akrásnými scenériemi, které budete mít chuť ihned zarámovat apověsit na zeď. Některé konkrétní výjevy dokonce berou dech.Například krátká vsuvka s obry kráčejícími podél vrcholůmohutných, k nebi se tyčících hor. Za v dnešní době směšnýchpatnáct mega dokáže režisér vyčarovat opravdu hodně muziky.Vedle uhrančivé obrazové krásy a nápadité kamery zaujmou itypově přesně vybraní herci v čele s Devem Patelem, jenžzde přesvědčivě ztvárnil nerozhodného Sira Gewaina. „Zelený rytíř“ představuje vsoučasném filmovém mainstreamu osamělý solitér. Neláká nastokrát přežvýkané triky, ani se nesnaží prvoplánově zalíbitsvou formální stránkou, byť ta ve výsledku tvoří jednu z jehohlavních předností. Film ocení především přemýšlivý diváks otevřenou hlavou a trpělivým duchem. Ačkoliv vnímám jehorozvleklost a přehršel různých motivů jako zápor, musímpřiznat, že jsem po skončení o filmu a jeho poselství ještěnotnou dobu přemýšlel. Pokud tedy máte chuť po nevšednímzážitku, tak si v kalendáři zaškrtněte nejbližší datum a vyrazte do kina. Tenden má v našich končinách „Zelený rytíř“ premiéru a velképlátno mu bude zaručeně slušet!Hodnocení: 80%http://www.crazydiamond.cz/proc_si_nemyslet_ze_iron_maiden_prave_vydali_povedenou_desku_asylum/2467http://www.crazydiamond.cz/proc_si_nemyslet_ze_iron_maiden_prave_vydali_povedenou_desku_asylum/2467nobody@nothing.com (Majk)Právě sepisuju recenzi na novou desku IRON MAIDEN a dostávám se k textu, který na „Senjutsu“ a vlastně i na celou novější tvorbu legendy sepsal náš nový přispěvatel Majk. Jeho argumentace mě přijde natolik zajímavá a rozdílná od běžných recenzí na tuhle věc, že jsem ihned zvažoval, jak tento materiál použít. Nakonec jsem se rozhodl pro článek v sekci Asylum. Ožehavé téma to každopádně je, zvlášť pak pro skalní. Pluralita názorů však u nás funguje. Předávám tedy slovo Majkovi... (Stray)… a začnu rovnou od konce, tedy od konce této poslední maidenovské japan hitparády – „Death of the Celts“, „The Parchment“ a „Hell on Earth“. Všichni víme, že jdou za velitelem Harrisem, že jsou dlouhé a že se bude pidlikat. „A taky jo, kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat“. Smrt Keltů si díky námětu asi jediná zaslouží toleranci zběsilých triolových tanečků, které nejpozději na „Dance of Death“ předepsal Maiden nějaký šílený psychopat vydávající se za psychiatra. Kdyby však byly rozesety jako koření a nikoliv jako hnací motor, byl by to docela fajn trademark. Skladba začíná, podle očekávání, vybrnkávačkou na španělu (jako asi dalších 6 nebo kolik) – asi na vytvoření atmosféry, po 20ti sekundách se ale motiv najednou mění, jen tak, prostě najednou, jen tak. A za moment zase zpátky. Proč? „Proč, Helenko?“ V prostředním momentu změny úplně slyším Frantu Štorma a jeho „Fascinator“ „Siamská dvojčata rohaté zvěře, netopýr ocasem jedno z nich řeže, lepkavé kobry jak vztyčené věže, lezou ze zadku mrtvého papeže“. Bože to by byla pecka, absurdno vytažené až za hranici šílenství, ale co, sami jste si o to pánové řekli. Tady už se uškodit v podstatě nedá.Smrt Keltů pro mě vyjadřuje na 100 % všechno, proč si myslím, že je ta deska špatně. Opakování motivu na vybudování napětí – jasně, ale občas (jako šafránu), motiv by se měl nabalovat a růst. Jinak jde zkrátka o pouhé omílání. Instrumentální pasáže o délce několika minut, kde se střídají sóla s vyhrávkami – ano, ale občas, ne neúnosně dlouhé a ne v každé, ani v každé druhé, ani každé třetí písni. Abych byl poctivý, pasáž s vyjíždějící basou a hrnoucí motiv nahoru je super. Bohužel mi přijde jediná. Jinak jde o samoúčelné vrstvení harmonických postupů ze základní lidové školy (platí vždy a všude jak pro Jarušku v prvním ročníku, tak pro super bandu se 40ti lety zkušeností), nemyslím tím tedy nic sarkastického, jen to, že natáhnout song o 4 minuty pidlikání umí opravdu každý. Odmítám řeči, jak tady jde o náladu, nebo dokonce progres, BOŽE! Ano jistě, progres ve smyslu vývoje to je – kapela se posunula od britského heavy metalu k dlouhým a prázdným slepencům, ale všichni víme, že když se v rocku řekne progres, je na 95 % myšlen styl reprezentující hromadou skvělých kapel a muzikantů hrajících něco ale úplně jiného než jsou tyhle, jak řekl Marek Vašut v jednom satirickém seriálu „Takové ty Irské dupačky“. Mám intenzivní pocit, že polovina skladeb je zanechaná tak, jak jí pánové vyjamovali v přípravách. OK, vím, že už každý přijde nejspíš s hotovou skladbou, ale přesně takhle mi výsledek zní v uších.„The Parchment“ je pak od začátku až do konce přehlídkou toho, jak kapela absolutně neví co dělat. Úplně vidím, jak ve zkušebně, v Maiden verzi asi spíš rovnou ve studiu, přišel Harris s další vybrnkávací pidlikačkou na začátku, kapela se na sebe nechápavě obrátila a začala bastlit něco ve smyslu – to půjde. Nejde. Opět motiv, který se nesmyslně opakuje do zblbnutí, v podkladu ty strašidelné umělohmotné synťáky, které na desce plní úlohu „náladotvůrce“, protože asi někdo měl pocit, že kytarové akordy už jsou málo. Takže tam skoro ve všech skladbách frčí jeden (dobře možná dva, myšleno obrazně) hnusnej synth zvuk, mydlící akordy a vyplňující zbytečně hromadu místa v mixu. Skladba, kterou jsme na posledních 4 deskách slyšeli stokrát, je to pořád dokola, kolovrátek jednoho nápadu. Tahle nemoc, rakovina, která pro mé ucho už skoro úplně sežrala mojí milovanou kapelu, se narodila na „The X Factor“, kde se ještě tvářila, jako vývoj, hledání cest a přestupní stanice, která se ale ukázala být konečnou. A opět několikaminutová pasáž se sóly, tentokrát mám občas pocit, že šlo opět o jam, kdy měli kluci pocit, že se to povedlo, a tak to tam nechali. Melodie tančí až na hraně falešnosti, a přestože sólová hra našeho kytarového tria je jediná věc, která drží pořád sakra vysoké parametry minulosti a odkazu, tak tady si sáhla na dno. Už není kde brát.Na desce je asi tak 20 minut nuceného času kolovrátkových vyhrávek a výplní prázdných míst, která musí vyplnit sólová hra. A to prostě nejde, tohle není instrumentální kapela, Smith, Murray i Gers jsou skvělí metaloví sekerníci, ale nejsou ready nahrávat desky kytarových hrdinů. Proč taky. Ale opět pochválím, okolo té 11té minuty se vlna zvedne, kytary a sóla nakopnou invenci a konec skladby je výborný a ano, skoro by se dalo říci až progresivně pojatý. Na poměry heavy metalu, samozřejmě. Ale ne, nemůže to končit takhle skvěle a „do plnejch“. Musí se tam ještě opakovat náladotvorná pidlikačka ze začátku, asi abychom nezapomněli, že tohle vymyslel Mr. Harris. A jak jsme ukončili song, jedeme i do finále. Už nepoznávám, kdy jedna věc končí a druhá začíná. Pidlikačky jsou jedna jak druhá, intro je na chlup stejné, jako šest předchozích. Přechod do zkreslených kytar jakbysmet, vyhrávka stejného typu, jaké známe od dob „Fear of the Dark“, kdy smetly rockový svět. Jenže opakovaný vtip vtipem být přestává a začíná se stávat karikaturou sebe sama, pokud se opakuje příliš často.Bruce dělá, co může, všichni víme a slyšíme, že věk a zdravotní stav se prostě musí projevit i na takovém frajerovi, jako je on. A že je to sakra bourák po všech stránkách! Ale on je takový střelec, že chvílemi jede na plnou sílu už ve slokách, snaží se texty ohnout do nápaditých melodií, zkrátka uplést z hovna bič. A k tomu všemu mu sakra často kapela „hází klacky pod nohy“. Co tím myslím? Jedna z největších hudebních šmír je permanentní dublování vokální linky totožnou kytarovou vyhrávkou. Jasně, využité jako koření, chvilková změna a podpora momentu ve chvíli finální gradace je to pecka. Jakkoli jinak zneužité je to šmíra. Nejlacinějšího ražení. Nevíš co zahrát? Předehraj zpěvákovi linku. Bruce je jak v okovech, kytara se ho drží jak klíště, nemá v podstatě kam uhnout, porušují se tady všechny zásadní věci, které se naučí každá kapela, která odroste prvním krůčkům. A když už unisono, tak tedy aspoň do posledního tónu, jinak to vypadá, že došel text, dech, prostě to najednou nesedí a rozdíl vás plácne přes palici silou hadru na nádobí ze školní jídelny. A tenhle neduh se táhne a moří mnoho skladeb tohoto dvojalba.Za sebe vidím tři největší průšvihy, které tu nahrávku a celou současnou tvorbu sunou tam, kde je.Za prvé: Ztráta sebekritičnosti. Jasný příklad hned otvírák. V podstatě skvělá, náladová věc, která by nakopla chuťové pohárky úplně luxusně nebýt absurdní délky přes 8 minut. Ta věc je postavena na temnotě, neklidu a graduje výborným refrénem. Proč ale tři mezihry se střídajícími se sóly? Dodá to něco k významu, poselství a funkci té skladby? Ne. A místo opravdu „progresivního“ otvíráku máme nataženou bažinu, ve které se super nápady utopí ve stereotypu. Seknout to na 3:30 min, bude to šleha na začátek, jak se patří. A ve zjednodušení se tenhle princip dá aplikovat na 80 % materiálu desky.Za druhé: V podstatě absolutní absence riffu! Vlastně ani jedna věc nezačíná riffem? Není to náhodou u 90 % všech slavných pecek této kapely jinak? Kam se poděla tahle absolutně základní dovednost metalového kytaristy? Každý kluk, co se učí na kytaru a má rád bigbít, se učí hrát riffy od IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, BLACK SABBATH a spol. Proč? Protože riff dělá skvělou heavymetalovou pecku. Na něm kapela dřív stavěla skladby, byla v tom jedna z nejlepších na světě. A najednou konec, studnice vyschla, kytary hrají doprovod, pěkné, ale stotisíckrát obehrané vyhrávky a ty strašidelné triolové pidlikačky. Zůstávají sóla, která pořád (většinou) mají výbornou kvalitu, ale nestačí jedna salva na song, kde se kluci blýsknou? Ono nasekat na desku ve finále nějakých 60 sól aby nenudila, to je ale kurva práce. Čili tady vidím velkou prohru skvělého kytarového tria, nedokázali přijít s riffem, který by ostatní strhl, aby se urvali ze řetězu a udělali song, co proletí kolem, a my budeme čumět s otevřenými hubami.Za třetí: Synťáky. Proč? Proč? Proč? Kdo je má na svědomí nevím, ale… Všude plochy laciných syntezátorů. Vše skoro výhradně ve vyšších rejstřících, s pouťovou invencí. Jestli tohle má jako dělat, že to není obyčejný hevýk, tak nedělá. Dělá to kurva Zagorku chraptící z repráků na Matějské. Ty klapky se nesnaží o nic, jen tam prostě jsou a už tak zaříznuté kytary ještě krátí o hlavu svou uširvoucí jízlivostí. Do stejného ranku patří již zmíněné dublování vokálu kytarou.Do kotlíku přidávám mix nahrávky, který je udělaný stylem „udělej všechno proto, aby byl slyšet každý tón basy“. „Ty vole Steve, my víme, že jsi geniální basák“. Proč na oběť tohoto ujištění musí z kytar zbýt jen vykastrované torzo, které tak nějak ševelí kolem? Bruce zní často jak za plentou a celkové vyznění má místy až demo charakter. Vyhoď ty klapky do prdele, nech kytary hrát jako dřív a uvidíš, co se stane. Vezměte si producenta, který se nebude bát vám přistřihnout křídla a Kevina nechte dělat na jiných kapelách. Tam jsou totiž často jeho výsledky o jeden až tři levely výš. Martin Birch musí v hrobě lítat jako stihačka. A říkat, že moderní zvuk není pro Maiden? To neberu. Nikdy to kapela nezkusila, obávám se, že čistě z páprdovství a strachu. Strachu, že by materiál musel být namíchán a tím i postaven trochu jinak. Že by na povrch vyplavaly věci, které takhle zůstanou „dole“ a ještě je za ně kapela pochválena – to bude asi ten progres.Jasně, hudba je, jako skoro veškeré umění založena na pocitu a nejde hodnotit objektivně. Proto prosím berte můj názor, jako názor. Netvrdím, že je pravdivý, protože nic jako pravda v posouzení hudby neexistuje. Věci, které mě štvou, mohou jiným naopak lahodit. Divné, ale možné. Píšu to jako věrný, dlouholetý fanoušek Maiden, který kapelu nezatracuje, protože i já cítím, že uvnitř desky „Senjutsu“ je zakopaný v podstatě dobrý materiál, který by mohl být někde na levelu „Fear of the Dark“ a „No Prayer for the Dying“. Stačilo by odházet ty kubíky marastu, které nekompromisně pohřbily myšlenku. Nebát se hrábnout do strun a ukázat, že věk je jenom číslo.Utěšovat se, že vlastně ta deska není špatná, je prostě málo! Řeči o progresu jsou už úplně mimo mísu. Tohle jsou MAIDEN, kapela z první linie, ne zábavovka, která hraje na motorkářské slezině v Dolních Podčáplích! A nebudu se přidávat k zástupu, který kýve hlavou proto, že mu marketing pálí do palice, že je to pecka jako kráva. Ano, je to psychologická hra. Když vám tisíc médií, shopů a recenzentů tvrdí, že je to bomba, protože chtějí prodat dokonalý produkt, shrábnout dárečky a bůhví co ještě, tak se blbě stojí a mektá, že vlastně slyšíte něco jiného. No jo, každý říká, že je to pecka, tak to tak prostě být musí. Přece nejsem blbej! Zvláštní, že kapely typu IRON MAIDEN nebo HELLOWEEN mají tak obrovskou reklamu a marketing, přitom jsou to takové hvězdy, které by měly podobné prodeje i bez těch miliónů vynaložených na promo. Možná se pletu, ale mám pocit, že právě proto, že materiál smrdí, je potřeba lidem nasypat do hlavy jasný názor. Jo, třetí jasný příklad jsou pro mě letos GOJIRA.Anebo zkrátka jsem úplně jinde, jsem hluchej a pitomej. Je to možný, tuhle eventualitu připouštím. Occamova břitva.Přeji a zároveň trochu závidím každému, kdo si v téhle poloze Maiden našel zalíbení a deska se mu líbí. Taky by se mi líbilo poslouchat super desku Maiden. Ale pro mě už nejsou. A když se zpětně a soudně poohlédnu zpátky do éry návratu Bruce, tak mám pocit, že i když desky obsahují skvělé momenty a nápady, tak jako celek proti starší tvorbě ani náhodou neobstojí. V uvozovkách, samozřejmě. Jen si to z velké části namlouváme, vymýšlíme proč to akceptovat. Jsou to přece Maiden, nejlepší kapela na světě (pro mnoho z nás). To prostě musí být super. A když se postavíme k poličce s diskografií a máme chuť si něco pustit? Bude to něco z prvních devíti desek nebo něco z těch posledních osmi?A přitom na „Senjutsu“ by stačilo tak málo. Vystrčit hlavu z … vlastního pocitu geniality, seškrtat nesmyslné výplně a momenty, nehrát si na bardy u táboráku a nechat ruce i hlavu dělat to, co umí nejlépe. A chlápka zvenčí co to kapele připomene a nenechá sebou vyjebat. Protože tyhle mnohaminutové suity nejsou nakonec ve své podstatě nic jiného, než ty klasické hevýkové pecky co dřív. Jen k nim pánové přilepili hromadu zátěže, jejíž smysl mi jednoduše uniká. A ne progres, ani náhodou.P.S. Ty sbory z „Lady in Black“ v „Lost in a Lost World“ beru jako prima vtip a poctu legendě, i když nejspíš nechtěnou.:-)P.P.S. Klady a songy jistě rozeberou jiní, artwork a další věci taktéž. Tohle jen takový stesk zhrzeného fanouška, jakožto pohled na celou desku. Z jedné strany. Pokud je váš pohled na té druhé, užijte si ho, závidím vám. Kdyby přišlo na bodování, viděl bych to tak na 40 %.P.P.S. Jo a „Darkest Hour“ je taky docela super!http://www.crazydiamond.cz/mortifilia_the_great_inferno_recenze/2462http://www.crazydiamond.cz/mortifilia_the_great_inferno_recenze/2462janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Explozivní a ve starém žánrovém duchu hraný death metal je součástí povedené novinky od sušické čtveřice MORTIFILIA nazvané „The Great Inferno“. Album bylo nahráno v květnu letošního roku ve studiu Hellsound u Honzy Kapáka a na ploše rozumných třiatřiceti minut nabídne devět strhujících a zvukově vypiplaných kousků, na kterých je znát ujasněná představa o koncepci díla, která však nestaví jen na brutalitě, ale je jí vlastní i nápadný prvek melodiky, ale rovněž i léty vybrušované instrumentální řemeslo. Skladby drží výtečně pohromadě a působí dojmem semknutého kompletu, ze kterého žádná položka přímo nevyčnívá. Z každého okamžiku této vyzrálé desky je znát, že se kapela v tomto ranku pohybuje už nějaký ten pátek. Songy jsou stylově otextovány v angličtině Janem Petričkem (v bookletu se však nachází i stylově přepracované české verze). V rámci lyrické složky a na podkladě okultně-mytologické obrazotvornosti se to zde hemží samými přeludy, ďábly, démony a prapodivnými postavami. Líbí se mi, jak materiál vyznívá plasticky. Zvuková stránka je zkrátka povedená a nekloní se na stranu žádného extrému, důležitá je velmi dobrá poslouchatelnost a pečlivá práce. Kromě výborně zpracované instrumentální složky skladeb, která v rámci 90´s death metalu staré školy dokáže předložit i vyspělé party vycházející spíše z temných odnoží klasického heavy metalu, je určujícím prvkem zvuku i growl lídra souboru Františka Knetla. Ten mne svou barvou mnohdy připomene hrubý vokál Marca Greweho, někdejšího growlera od germánských neznabohů MORGOTH v časech jejich skvělých alb jako byly „Cursed“ či „Odium“. Je poznat, že se MORTIFILIA pohybuje na scéně již nějaký ten rok, působí ve vší serióznosti a vyhraně, tak jak by to mělo být u matadorů vycházejících z deathmetalového podhoubí bujných devadesátých let. Materiál dýchá energií zatápějící pod kotlem více než plameny v ohnivých zahradách, o kterých se doslechneme v jedné ze skladeb. Kapela možná nepatří k nejznámějším extrémním spolkům u nás, ale musím potvrdit, že za jejich prací je znát kvalita a i díky přítomnosti melodiky jistá originalita a hlavně srdeční zaujetí. Sbírce dokonale poslouží i krátká stopáž, neboť se v jejím průběhu MORTIFILII daří koncentrovat do alba to nejlepší, čeho je momentálně schopna. Album se prakticky za tu půlhodinu nezadrhne a skvěle prosviští ďábelským terénem, zdobeno výstavní kytarovou prací plnou bytelných riffů či lahůdkových sól, a samozřejmě také pevnou rytmikou. Setkání z přízraky tak může pro leckterého metalového posluchače být spíše příjemným zážitkem. Jak už jsem výše zmínil, deska působí vzácně vyrovnaně a žádná skladba z celku nevyčnívá, přesto bych zde upozornil na několik favoritů, kterými se v průběhu několika poslechů u mne staly skladby: „Il Gran Vermo“ - překypující neurvalou divokostí, dále pak hlubinné ponory do lůna pekelných nočních můr  - ať už zmíním strhující řež „On the River Of Pain“ nebo osudově démonizující pochod „Wolves At The Door“. Deska dokazuje, že i v roce 2021 může vzniknout klasicky deathmetalová hudba po vzoru žánrových produkcí devadesátých let a pořád má šanci udělat radost. Na druhou stranu jde o materiál určený striktně fanouškům žánru, materiál, který si neklade za cíl oslovit i ty, co stojí vně deathmetalového hájemství. Přidanou hodnotu tak slyším v dobře odvedené práci, nikoliv v něčem, co by mohlo působit nově a nadžánrově. I to však není málo. Bytelných 70%.http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_aeromantic_ii_recenze/2456http://www.crazydiamond.cz/the_night_flight_orchestra_aeromantic_ii_recenze/2456janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Björn Strid a jeho parťáci se letos převalovali v tak velké hromadě hudebního cukroví, až se představa zpěvákova brzkého návratu k jeho původní tvrdě metalové kapele SOILWORK zdá nemístná. I já si nechám podobnou laskominku líbit. Švédští THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA dokazují, že stále umí onu kýčovitou a bezproblémově chytlavou hudbu osmdesátých let obhájit i v časech s podobnou formou nekompatibilních. Ve svých usedlejších a starších verzích působí dnes AOR jako žánr až nepatřičně, navzdory nepochybným kvalitám hudebníků a spoustě skvělé drahé studiové práce, která na albových milnících tohoto žánru byla kdysi dávno odvedena. Vraťme se zpět do přítomnosti, kdy tančit na hraně braku, respektive pracovat s 80´s zvukem a vytvořit skladby pohybující se na pokraji geniality, chce velkou dávku talentu, odvahy, nadhledu i skladatelského know-how, a tohle všechno projektu TNFO neschází. „Aeromantic II“ vůbec nezaostává za předchozími počiny, naopak mám pocit, že kapela, co do hitovosti, ještě více šlape do pedálů. Někde na půli cesty mezi bezstarostně hymnickým syntezátorovým popem a rockem pro odrostlé slušňáky staví na svých nejsilnějších zbraních. Letošní hity mají opravdovou jiskru, nešetří na důmyslné melodice a hlavně jsou výtečně zprodukované a aranžované. S lehkostí mladíků se tak tihle čtyřicátníci dokáží vyhnout nudě a působí přesně tak, jak chtějí, tedy autenticky a zábavně.Cením si toho, že THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA nikdy nesklouznou k bezúčelnému patosu a jejich pompézní styl rozhodně nejde naproti nějakým vážným rockovým manýrám a uměleckým zdržovačkám. Tenhle projekt je o zábavě, ovšem i o skvělém řemesle. Nikdy nedocílí bytelnosti takových TOTO, JOURNEY či SURVIVOR, už jen z toho důvodu, že fungují v zcela jiné době a jejich motivace k podobné tvorbě je vedena prostřednictvím jiných okolností, tužeb a emocí. Právě i díky tomu mám tuhle kapelu v oblibě. Větší než malou špetku nadsázky v jejich zvuku si dokážu užít. TNFO znají mapu a jsou velmi zručnými hitmakery, dokáží v pravou chvíli geniálně propojit několik povědomých partů v zcela nové hitové monstr číslo. Někde vezmou klávesovou vyhrávku a nenápadně si ji poupraví, jinde pro změnu harmonii, ve Stridovi mají v popředí kvalitního a originálně znějícího vokalistu, který celku přidá na osobitosti. Zkrátka jejich hudba v mnoha rovinách funguje. O hloubce jejich přímočaré hymny nikdy nebudou, to si pište. Ovšem to nikdy nebyly ani písně jejich vzorů, všech těch dospělých nekonfliktních kapel z raných osmdesátek, na které si tak nápadně hrají. Novinka se ještě více kloní na stranu popu, syntezátorových partů a uměle vyhlazené rytmiky. Mňam, to je dobře.:-) Rockový fundament byl o další kousek potlačen, skladbám to však přidává na svěžesti a schopnosti víc být v souladu s dnešní dobou. Když bych měl vypíchnout stěžejní kusy kolekce, musel bych zmínit snad devět věcí z dvanácti, a tak si prostě na rovinu řekněme, že sbírka překypuje skvělými hurikánovitými hymnami a příjemnými melodiemi. Svou popovou nonšalancí naladí již syntetický vanhalenovský úvod v otvíráku „Violent Indigo“, byť v rámci přísnějšího náhledu na věc kapela naplno udeří až s třetí skladbou, omračující nádherou „How Long“, jenž staví na poutavé zpěvové lince a výrazné gradaci. Příklon na stranu 80´s popu podtrhuje i párty skladba „Chardonnay Nights“. Naopak v mantinelech 100% AOR produkce se nachází „Midnigt Marvelous“. Jsou zde i slabší kusy, mezi které řadím třeba „Chance“. Jde však o ojedinělé položky na seznamu. Když jsem výše zmínil propojování povědomého z historie populární hudby v zcela nové vypalovačky, jako jeden příklad za všechny by mohla sloužit zdejší skladba „You Belong To The Night“, kde se strhující běh banální tucky daří propojit s klávesovým partem vzdáleně připomínajícím song „A Question Of Time“ od DEPECHE MODE a skvělým refrénem. Z mého pohledu jde ve výsledku o jednu z nejzdařilejších položek nahrávky. Když kapela přijde občasně s trochu snadněji oposlouchatelným songem, jako v případě „Zodiac“, zaváhání ihned napravuje dvěma snad nejvíce nabušenými kusy. Filmově strhující jízdou „White Jeans“, jenž představuje snad nejsilnější esenci hitovosti osmdesátých let, a pak také dojemnou nostalgickou rozlučkou „Moonlit Skies“, která mimo to, že navozuje doslova husí kůži, ve svém refrénu vlastní melodii velice podobnou letnímu šlágru roku 1984 - „I Just Called To Say I Love You“ od Stevieho Wondera. Alespoň já tam cosi podobného slyším. Z mého pohledu je dvojka o něco silnějším albem než první díl „Aeromantic“ a celkově druhým nejlepším od tohoto projektu.http://www.crazydiamond.cz/archeonic_digital_pain_recenze/2457http://www.crazydiamond.cz/archeonic_digital_pain_recenze/2457riha.kamil@gmail.com (Hivris)Nikdy jsem úplně nepochopil zvyk přidávat k hudebnímu časopisu nebo zinu řadové album. Různé samplery, výběrovky nebo demáče prosím, ale kompletní nové nahrávky, to mi prostě nesedí. Pro kapelu mi to přijde trochu dehonestující ve smyslu prodeje pod cenou, jakkoli nepopírám výhody oslovení širšího okruhu posluchačů prostřednictvím dané „tlače“. Právě taková nestandardní forma vydavatelské politiky je mj. nedílnou součástí fungování magazínu Pařát, který má za sebou už pěknou řádku více či méně kvalitních CD příloh ke své tištené podobě. Vůdčí osobnosti jmenovaného Pařátu Herdronovi každopádně nelze upřít nezdolnou vitalitu a také slušný čich na zajímavé kapely rekrutující se vesměs z české undergroundové scény. Dnes bude řeč o jednom z takových povedených objevů, a tím jsou mohelničtí borci ARCHEONIC.Všímavější a náročnější hudební fans si nepochybně vzpomenou na existenci zručných technických deathmetalistů SCENERY, kteří se před několika lety odebrali na věčný odpočinek, aby právě na troskách téhle ambiciózní party vznikl po čase zcela nový projekt. S trochou nadsázky by se mohlo zvolat „SCENERY jsou mrtví, ať žijí ARCHEONIC“! Dva bývalí spoluhráči Lerry (kytara) a Mik (basa) se s novou sestavou vrhli znovu do víru metalové tvorby, tentokrát však v naoko přímočařejší a přístupnější podobě. Větší otevřenost v případě ARCHEONIC nicméně neznačí ústupky v tvrdosti nebo snad v technickém provedení. Ani jedna z těchto důležitých vlastností nezašla na úbytě. Nastolený umělecký směr by se dal spíš charakterizovat jako přechod od spletitých hudebních souvětí k rázným a přesně formulovaným tezím, pod jejichž pádností se ovšem skrývá skutečná podstata. Death/thrashové víření nahradily mocné groovy turbulence, rytmika se stala zřetelně masivnější a progresivní prvky se z čelních míst stáhly do pozadí, aniž by ovšem ztratily svůj klíčový význam pro celek.Už první studiový zásek ARCHEONIC v podobě EP „16th Dimension“ zněl hodně slibně, i když bylo přeci jen poznat, že jde zatím o zahřívací kolo. Dlouhohrající novinka „Digital Pain“ vychází skoro po pěti letech po předchůdci, během nichž došlo k několika personálním změnám, včetně postu zpěváka. A zrovna vokál mi zpočátku úplně nevoněl. Na první poslech se ortodoxní deathový growling tluče s moderním metalovým podkladem a výsledný sound to poněkud uzemňuje. V průběhu páté skladby ale frontman P.T. odkrývá suverénní drsné výšky a jednotlivé články do sebe začínají zapadat. Stejným způsobem jako se pomalu uvolňuje zpěv, tak se postupně rozevírá celá deska. Pod zneklidňující a útočnou vrstvou hudební agrese žhne progresivní jádro, které se zprvu projevuje jen matnými odlesky. Kdo po nich ale skočí a nepustí je, dostane se pod povrch, kde se odvíjí to zásadní. ARCHEONIC sami podávají hledajícím pomocnou ruku ve dvou instrumentálkách, u nichž je hudební agresivita očekávaně snížená a jsou tak ideálním výchozím bodem pro hlubší ponor do ryzích nálad.Za pomoci hokejové terminologie by se album „Digital Pain“ dalo rozdělit na tři třetiny. Po úvodním hvizdu obstarává nekompromisní buly skladba s všeříkajícím názvem „1984“, po níž se střídají ostré útoky „Corrosion Of Alienation“ a „Cutting Edge Of Insecurity“. Těžké groove metalové ataky kořeněné oním hlubokým destruktivním zpěvem zní hodně přesvědčivě a dávají vzpomenout tu na Kisserovskou SEPULTURU, tu dokonce na nezastavitelný kolos MESHUGGAH. Stejně jako je tomu u zmíněných velikánů, tak i ARCHEONIC pod mocnou tíhou hrubé síly rozehrávají technické zasekávačky, melodické kličky a jiné progresivní parády, které osvěžují bezprostřední těžkotonážní nářez. První z avizovaných instrumentálních předělů moc uvolnění a klidu nepřidá, obstarává ho impulzivní opus „The Stream Of Dependence“, který závěrečnou bojovnou gradací navnadí na další pokračování hudebního zápolení.Zatímco druhá třetina bývá v naší extralize naplněná nezáživným bojem o střední pásmo, ARCHEONIC během ní naopak stupňují svoji formu. Věrně ji reprezentují atmosférická a emocionálně vypjatá píseň „Frozen Mind“, společně s temnější skladbou „Crypt Of Unborn Morrows“ vyšperkovanou skvělým schuldinerovským sólem. Na tuto pocitovější část navazuje druhé intermezzo v podobě poloakustické instrumentálky „For My Heart“ s nápaditým motivem dialogu španělky a basy. Poslední dějství by se pak dalo označit jako kombinace všech předchozích postupů a variant, přesně ve stylu „to nejlepší na konec.“ Finální songy „Virtual Cramp“ a „Blackout / Pandemonium“ spojují výborné hráčské i pěvecké výkony, a hlavně neustávající tah na bránu, který je ale rafinovanější a hitovější než úvodní nátlaková hra. Houkající siréna symbolicky ukončuje metalový mač, přestože bych si krátké prodloužení v podobném tempu klidně ještě dopřál.Dlouho na mě nepůsobila nějaká deska takovým dojmem poctivě odvedené práce jako „Digital Pain“. Od samotného konceptu postaveného na varování před bezhlavou důvěrou v moderní technologie, až po zvuk a grafickou stránku CD, vše je dělané na maximum v rámci možností tuzemské nekomerční scény. Produkce možná působí sem tam trochu neučesaně a některé nápady by si zasloužily ještě dopilovat a doaranžovat, ale takové dílčí nedostatky aspoň poskytují prostor k dalšímu zlepšování a k vyšším cílům. Na každý pád mají ARCHEONIC svým dlouhohrajícím debutem našlápnuto do budoucna hodně razantně.http://www.crazydiamond.cz/jinjer_wallflowers_recenze/2459http://www.crazydiamond.cz/jinjer_wallflowers_recenze/2459hackl@volny.cz (Pekárek)JINJER za sebou mají zhruba dekádu existence a stále rostou. Ukrajina jim byla záhy malá. V Napalm Records vědí o komerčním potenciálu dost, s nahozením lana proto neváhali. Sympatická skvadra talentovaných muzikantů produkující kvalitní moderní metal však ještě obchodní terno neznamená. Takových je dnes plný Bandcamp. Rozdílovým činitelem, díky kterému se kapela z kovaného Východu upsala vyššímu/střednímu labelu ze Západu, je bezesporu zpěvačka Teťana Šmajljuková, nad jejímž výkonem zůstává rozum stát. Stačí zhlédnout některá koncertní videa.V podstatě jsem rád, když trend v rámci metalu reprezentují kapely typu JINJER. Po řemeslné stránce jim stěží něco vytknete a obsah také není k zahození, vlastně je velmi dobrý. Mám navíc pocit, že dotyční oproti minulému albu „Macro“ chvílemi mírně přitvrdili a ubrali na hitovosti, zejména na tak trochu abecedním střídání výrazné melodie s tvrdostí. Lyrické momenty samozřejmě nepostrádá ani novinka „Wallflowers“, pracuje se s nimi však o něco komplexněji a se stínem na duši. Někdy znějí, jako třeba ve vynikajících skladbách „Disclosure!“ a „Pearls and Swine“, až grungeově, resp. doomově. Jemnější polohy hlasu, zvláště ve chvílích, kdy se blíží až k projevu Anneke van Giersbergen, Teťaně moc sluší. Doufám, že si to její namakaná suita včas uvědomí. Budoucnost JINJER totiž netkví v řevu uprostřed submisivních bodyguardů ošlehaných vražednými rytmy. Potenciál cítím jinde a Teťana mu kráčí v ústrety už nyní.Aktuální výsledek studiových galejí tudíž není úplnou hrou na jistotu ve smyslu zopakování úspěšného mustru, dokonce může fanoušky minulé kolekce lehce odrazovat. Nejde o to, že by se hustými kytarami maskoval nedostatek hitových nápadů. Pánové s jednou dámou v čele prostě nechtěli zůstat na místě, k růstu komerčnímu přidali růst hudební. Zkusili (zas?) něco jiného, resp. nejen ve zvuku se pokusili o decentní posun a ten, myslím, vyšel. Přišli s nekompromisní nahrávkou, na které se střetávají méně odlidštění MESHUGGAH, LAMB OF GOD a další spolky definující moderní groove metal s výraznou melodickou nadstavbou. Na maximum se při tom využívá potenciál instrumentalistů a jednoho mocného hlasu, který nad jejich nápaditou hrou dominuje. Pokud zní trendy kytarová (metalová) hudba určená mladším ročníkům takto, nejsme na tom vůbec špatně.Znovu nicméně zdůrazňuji neoddiskutovatelný fakt, popularita JINJER staví především na atraktivním (sexy) ženském prvku fascinujícím svou stále se zlepšující pěveckou potencí. Teťana se zdá být na vrcholu. Odráží se k němu z robustního základu, který pro ni s velkou lehkostí buduje „hrající si“ zbytek kapely. Invenční rytmika s variabilní kytarou předvádí vyzrálý výkon, hodný doprovodného jazzového tria. Instrumentální party by velmi dobře fungovaly i samostatně. Na styl koketující s djentem relativně uměřené hraní nenarušuje písňový celek. Skladby se neslévají.Produkce a mix umožnují hluboký ponor včetně virtuálního odmáznutí hlasu. Stačí se jen zaposlouchat. Podobně „odmáznout“ lze ovšem i detaily z doprovodu, který se poté rázem promění v angažovanou a loajální podporu mocného hlasu. Zvuk „Wallflowers“ se jednoduše povedl, všechny nástroje mají dostatek prostoru, tvrdost čerpá převážně z perfektní dynamické souhry. Kašírovanou mohutnost a ostrost jsem nezaznamenal. Překvapení! Progresivní hudba mířící pod povrch, do neklidného nitra, reflektujícího pozorované i prožívané. S tím ostatně koresponduje textová náplň, která se slovy Teťany tentokrát „nezabývá žádnými sociálními ani globálními tématy, neodráží ekologické problémy ani válku“. Jde o přirozený vývoj, podmíněný větší životní zkušeností, proto také působí přirozeně, a tudíž sympaticky.V první polovině alba se koncentruje vztek provázený pochybnostmi a podléháním drtivému tlaku.Ty jsi ten dobrýa oni ti špatníodkdy se stalo osudem svatéhonenávidět člověka?(„Disclosure!“)Od zmiňované „Pearls and Swine“ prakticky až do samotného závěru se hraje na progresivní notu a já se bavím, nejvíce asi během titulky. Výjimku z jasné progresivní linie, nasvícené potemnělými barvami, představuje pouze závěrečný nářez „Mediator“. Sám jsem zvědav, jak se fanoušci s uvedeným faktem vyrovnají. Nejlepší bude zajít na koncert, což tímto vřele doporučuji. Přeji uši otevřené a dobrý zvuk!http://www.crazydiamond.cz/jakubuv_zebrik_znepokojiva_pout_za_hranice_lidskeho_vedomi_film_pandemonium/2455http://www.crazydiamond.cz/jakubuv_zebrik_znepokojiva_pout_za_hranice_lidskeho_vedomi_film_pandemonium/2455DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Leží připoután na starémpojízdném nemocničním vozíku a dva zřízenci jej energickytlačí před sebou. Vytřeštěným pohledem vnímá rozklad aničemnost okolního prostředí. Oprýskaný strop, stěny sezažloutlými tapetami, šero a hromady špinavého bordelu všudekolem. Vozík drncá pod terénem posetým kusy šrotu a kamení. Kammíří, co se děje? Dvoukřídlé dveře se pod nárazem rozletí,tmu náhle protne ostré světlo a vzduch se nasytí pachem hniloby anasládlé smrti. Kolem jsou bílé kachlové stěny a chodby plnézvláštních individuí. Muž ve svěrací kazajce, co tluče hlavoudo skleněné výplně dveří, šílenci škubající sebou na zemi.Nad ním se místo stropu nachází drátěná sít a po ní seprohánějí zdeformovaní lidé, včetně ženy kojící dítě.Vlhká podlaha se barví krví a její plochu zdobí kusy lidskýchtěl. Zřízenci přidávají do kroku a kolečka vozíku hlasitěpískají. Do jednoho se zachytí kus uťaté lidské ruky a paranoiadosahuje maxima. Je tohle snad zlý sen? Chce se probudit!Režisér Adrian Lyne jevšeobecně znám pro dva, dějově sice prostoduché, ale povizuální stránce oku lahodící snímky. Tím prvním jeromantická klasika Flashdance (1983) s trsajícísvářečkou v hlavní roli. A pak stylově natočená nuda 9a ˝ týdne (1986), ze které si pamatuji především tandemovévyžírání ledničky, za doprovodu songu „Brad and Butter“. Obapřípady mají společný pojící prvek. Pominuli scénáristickouprázdnotu a triviální narativní jednoduchost, musím přiznat, žejsou ty filmy zkrátka dobře natočené. Logicky tedy vyvstáváotázka, co by asi takový režisér dokázal vytvořit s kvalitnía po všech stránkách zajímavou látkou v ruce? Naštěstí tato otázka nezůstala bezodpovědi, neboť Adrian Lyne za svou kariéru skóroval hneddvakrát. Roku 1997 vypustil do světa povedený remake jménemLolita. Jsem sice fanda Stanley Kubricka, alejeho originál z roku 1962 mě nedokázal ani zdaleka zaujmouttak, jako tahle mladší a podstatně údernější verze. Možná tobylo částečně dáno i tím, že jsem remake viděl dříve nežletitou prvotinu, a také hereckým obsazením. Jeremy Irons aDominique Swain utvořili daleko uvěřitelnější duo anavíc je zde lépe vykreslená psychologie a vnitřní pohnutkypostav. Svůj režijní opus magnum však Adrien Lyne dokázalvytesat již na samém počátku devadesátých let a je jím drásavémysteriózní drama Jakubův žebřík (1990). Sugestivněnatočená noční můra s několika hororovými výjevy apřesvědčivým výkonem mladého Tima Robbinse.Mysteriózní filmy mohou být velmizvláštní a mnohdy i těžce uchopitelné. Není žádnou výjimkou,že nám taková díla nepřinášejí uspokojivé nebo doslovnékonce s jednoznačným vyústěním. Divák je tak občasponechán na pospas zmatku, jen se svými pocity a vlastnímiinterpretačními teoriemi. Do této kategorie spadá napříkladfascinující sci-fi šílenost Donnie Darko (2001) nebodevadesát procent veškeré filmové produkce Davida Lynche.Snímek Jakubův žebřík se od této teze mírně odlišuje, neboťi přes nánosy bizarních scén a zdánlivě neuchopitelnou dějovoulinku, přináší v závěru pointu, jenž dává celémupředchozímu počínání smysl a řád. I přes tento fakt alerežijní vrchol Adriana Lynea rozhodně není snadnou procházkou posluncem zalité krajině a jeho kvality neocení každý. O čem totedy v kostce je?Jacob Singer je veteránem vietnamskéválky, kde byl během drsného střetu vážně zraněn a jen ovlásek unikl jisté smrti. Jeho současný civilní život jevšelijaký, jen né normální. Má sice partnerku a stálézaměstnání, ale krom toho jej sužují problémy, pro kteréneexistuje racionální vysvětlení. Pronásledují ho znepokojivé,děsivé události, a také temní démoni usilující pravděpodobněo jeho holý život. Jakob začíná pochybovat o svém duševnímzdraví. Rozdíl mezi realitou a sněním je postupně smazán aintenzita zlověstných vizí se nebezpečně stupňuje. Je Jakobopravdu nemocný? Souvisí snad vše s válečným peklem,kterým si prošel a nebo se někde objevila dimenzionální trhlina,skrze níž do naší reality prorůstají kořeny samotného pekla?Jestliže do té doby režisér vesvých počinech pouze efektivně klouzal po povrchu, tak zde senebál jít poprvé na dřeň a předvedl hloubkový ponor dosamotných hlubin šílenství, byť jeho smysl pro estetiku avýraznou kompozici záběrů zůstal i nadále přítomný. Díkytomu vypadají i ty nejděsivější scény zatraceně dobře akaždému během sledování musí dojít, že tuhle kocábkukormidloval zkušený kapitán s vyzrálým talentem provizualizaci svých představ. A věřte, že je opravdu na co koukat.Film nám v pravidelných intervalech předhazuje znepokojivéobrazy, které vyvolávají řadu otázek a zároveň nás utápív moři nejistoty. Strašidelná procházka metrem, tanečnípárty s děsivou dohrou nebo návštěva blázince postavenéhov útrobách samotného očistce.Hlavní hrdina je nedobrovolně vláčenodpornou strouhou plnou šílenství, psychedelie a nevýslovnéhrůzy. Na této strastiplné cestě se porůznu válejí roztroušenéindicie a ztyčné body, které postupným skládáním začínajíutvářet souvislý obraz. Jak jsem již zmiňoval, ač se konec zdábýti z počátku v nedohlednu, nabízí cílová rovinkauspokojivé vysvětlení, o jehož obsah se však ani náznakemnehodlám otírat. Tajemství Jakubova žebříku by si měl každýodvážný dobrodruh objevit sám. Je pravda, že prostřední částfilmu trochu ztrácí tempo a za infernálním úvodem, při němžmáte místy chuť začít mlátit hlavou o stěnu, trochu zaostává.Na někoho rovněž může být ta míra abstraktních vjemů areality vymknuté z kloubů, krapet za čárou, ale rozhodně sevyplatí vyčkávat.Film se po svém uvedení sice nestalžádným komerčním šlágrem, ale umělecký přesah, kterýv sobě skýtal, byl nezpochybnitelný a kromě kinematografieovlivnil i mnoho dalších odvětví. Pro slavné vývojářskéstudio Konami byl Jakubův žebřík hlavním inspiračním zdrojem ajeho obrazotvornost se stala základem pro legendární herní sériiSilent Hill. Je vtipné, že Silent Hill byl v roce2006 zfilmován režisérem Christophe Gansem. Takvidíte, všechno nějakým způsobem souvisí se vším. Za zmínkustojí i žánrově nevyhraněný scénárista Bruce JoelRubin. Jeden rok a hned dvě práce na diametrálně odlišnýchfilmech. Nejprve mysteriózní thriller a hned nato romantickákomedie Duch, za kterou jako scénárista dokonce obdrželOscara. Rok 1990 se stal bezpochyby nejúspěšnějším rokem jehotvůrčí kariéry.Milovníci mysteriózních příběhůJakubův žebřík jistě dobře znají a těm ostatním nezbývánež ho doporučit. Dobrý film by měl vyvolávat emoce arozechvívat naše smysly. Přesně této rovnice se držel i AdrianLyne. Pokud máte podobná očekávání a na vrch špetku odvahy,tak neváhejte a směle do toho. Čeká vás originální, vizuálněnápadité dílo plné výzev a překvapení. Budete se pohybovatv labyrintu plném slepých uliček, pokřivených vizí a navlastní pěst pátrat po odpovědích. Škoda, že v soběrežisér nenašel dost kuráže a do podobného projektu se jižnikdy nepustil. Závěrem nezbývá než vám dát upozornění adůrazně všechny varovat před otřesným remakem z roku 2019.Během jeho sledování také hrozí, že začnete mlátit hlavou ozeď, ale z úplně jiných důvodů.Hodnocení: 90%http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_the_final_frontier_recenze/2453http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_the_final_frontier_recenze/2453janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V mnoha ohledech patří „The FinalFrontier“ spíše k těm méně tradičním deskám IRON MAIDEN,byť se díky jejímu vzniku kapela na počátku roku 2010 přesunulapoprvé po šestadvaceti letech do bahamských Compass Point studiív Nassau, kde svého času vznikala alba „Piece Of Mind“ a„Powerslave“. Hudebníci v těchto prostorách od té doby nebylia hned po příjezdu shledali, že se zde od první poloviny osmdesátých let vůbec nicnezměnilo a i všechna zařízení byla na totožných místech, jakokdyž studio kdysi dávno opouštěli. I z tohoto důvodu šly prácena nových skladbách všem velmi od ruky. Vzhledem k tomu, že IRONMAIDEN nadále prohlubovali své potřeby po progresivnějším vyznění nových, delších a strukturovanějších skladeb, zdá se být takřkaneuvěřitelné, že právě tohle album, jako jedno z nejkomplikovanějiprostoupitelných děl IRON MAIDEN, vzniklo v úplně nejkratším čase.Sedmasedmdesátiminutová nahrávka byla zaznamenána většinově systémem společného živého hraní. V celé své šíři nové songy rovněž ukazují, jak dalece se kapela proměnila oddravějších osmdesátých let, v nynější komplikovaněji se vyjadřující těleso. Skladby opětovně neudivovaly rychlostí, alenaopak jim byla vlastní postupná gradace na delších časovýchúsecích a plynulejší naturel s nabalováním postupně košatícíchpartů. Proměna kapely v umělečtěji laděné těleso prakticky začala dělit posluchače, na odpůrce tohoto směru a naopak na ty, kteří od kapely brali uznale všechno. Úspěch materiálu či vyprodanost turnébyly dopředu jistotou, takže se o nějakém úbytku posluchačstva vůbec nedalo mluvit. IRON MAIDEN svým perfekcionismem a stále propracovanější skladatelskou prací jakoby šli úmyslně zcela proti stále se zrychlující době. I díky tomu mají mé sympatie, jakkoliv uznávám, že někdy toho instrumentálního dovádění začalo být poněkud moc. Producent Kevin Shirley pokračoval na místě, kde svými předchozími třemi pracemi skončil a zastával, jako již tradičně, roli spíše pomocníka kapely než oponenta.Tématem této řadovky se stalyvesmírné dálky a potencionální objevování neznámého. Něčeho,co funguje mimo naše zkušenosti a nad možnostilidského chápání. Právě v kontrastu s „nicotností“ lidské existence poskytoval symbol nekonečných temných dálav vesmíru hudebníkům prostor k rozvinutí dalších zajímavých textových námětů. Témata často spadala do oblasti mytologie a různýchbájí, a dotýkala se tak mnoha aspektů lidskéexistence platných ještě dnes. Na obalu byl vyobrazen maskot Eddie coby prapodivnýmimozemšťan, u kterého se mohl nejeden fanoušek ptát sám sebe, zdalimu tvor na obrázku, jako vystřiženém z časopisu pro nejmenší, připomíná spíše nebezpečného vetřelce, který v záchvatu zuřivosti zrovna odkráglovat posádku kosmické lodi a nebo zdali mu ona malůvka nepřijde spíš směšná. Autorem díla byl osvědčený Melvyn Grant, kterýv minulosti vyhotovil již obaly k albům „Fear Of the Dark“ a„Virtual XI“. Tak jako tak, právě cover „The Final Frontier“ působil při srovnání s mnoha klasickými obaly ze starších desek poněkud netradičně.Když deska v srpnu 2010 vyšla, bylapředznamenána pilotním singlem „El Dorado“, power skladbou vestředním tempu umístěnou na desce na druhém místě. Šlo zjevně o nejpřímočařejší anejrockovější věc v kompletu, přesně takovou, která působila kezbytku díla v jistém smyslu kontrastně, poháněna těžkým apřímočarým riffem a bytelným nájezdem na refrén, který bylprezentován bez větších komplikací. Když si posléze fanoušekpustil celé album, šokoval jej již první dvojsong „The Satellite 15...The Final Frontier“. Onen satelit znázorněný v první polovině totižpředstavuje pozvolné, na abstraktních kytarových tónech, zlověstných McBrainových bicích a Dickinsonově ujetém hlase postavenéblouznění, symbolizující zřejmé plynutí neznámým prostředímvesmíru, který je plný nečekaných nástrah. Co se této skladbě upřít nedá, je zvláštníuhrančivá atmosféra a hypnotizující ráz. Tento velmi netradičněuchopený úvod desky mne rozhodně nepřekáží a časem jsem jej shledal velmi přínosným, ačkoliv celářada fanoušků si možná v době vydání myslela něco zcela jiného a měla spodobně rozvláčnělým nástupem desky problémy. Od druhé (a o dost tradičnější) poloviny, nazvané „The Final Frontier“, vše rozsekává práskavýriff a IRON MAIDEN najíždějí na své stadiónové uchopení heavymetalu, jaké od nich znají miliony příznivců. Bruceův hlasstoupá do atmosféry a není nic, co by jej v jeho vypjatostizastavilo. Maidenům se zde podařilo propojit dvě jinak nesourodé části v komplexní dílo o dvou dějstvích, navíc opatřené skvostnou kytarovou výzdobou a originálními sóly.Trojka „MotherOf Mercy“ je mistrovské dílo od dua Steve Harris/ Adrian Smith,které v sobě koncentruje nemalou dávku napětí a mápotenciál antického dramatu. Píseň se klidně mohla stát jednou z opravdu velkých věcí této nahrávky. Znovu nejde opříliš rychlý song, o to hlubší dojem si z něho posluchač odnáší. Bruce Dickinson zpívá o válečných zvěrstvech se strhující vášní a rytmus je jako obří vlna, co vás chytí a odnese kamsi do pryč. Kytarová práce má v sobě svěžest astruktura skladby představuje dokonalou ukázku vyspělosti. Skladba zkrátka působíodlehčeně a zároveň košatě. Následující „Coming Home“ je sama o soběvelmi silnou skladbou, kterou zdobí pozvolnější poloakustickýrozjezd a rozepjatý Dickinsonův hlas udává její ráz,takže song připomíná některé zpěvákovy sólovky.  I díky Bruceově dojemnému textu oslavujícímu anglickou domovinu a sladké návraty na rodnou hroudu lze song považovat za jednu z hodně mála balad, jaké kapela za několik dekád stvořila. Maideni zde akorát podtrhli své pozitivní naklonění k vývoji, ne každý by v minulosti podobnou věc čekal od pionýrů NWOBHM.Jeden z mála svižnějších kusů „The Alchemist“ dává vzpomenout na zlatý věkheavy metalu a IRON MAIDEN se prostřednictvím něho vrací až k časům alb jako „Piece Of Mind“ nebo „Powerslave“. Kytaristé se znovu blýsknou několika skvostnými momenty a ráz jejich hry v určitém smyslu vychází ze hry Ritchieho Blackmorea a jeho kapely RAINBOW. V této písni kapela působí jakoby pokropená živou vodou, s mladickým elánem. AutořiJannick Gers, Steve Harris a Bruce Dickinson se zde vyšvihli,protože tahle jízda měla všechno, co od hudby IRON MAIDEN jejichfanoušek vždy žádal – divoké tempo, frenetický vokál, špičkováklokotající rytmika i spletence plné kytarových soubojů, navícdo toho všeho je vetknuta ta pravá emoce. „The Alchemist“ zakončujeprvní, odlehčenější část alba „The Final Frontier“, druhápolovina bude mnohem komplikovanější.Hypnotizující ráz má čarodějnýsong „Isle Of Avalon“, jehož téma vychází z dávnémytologie. Bruce Dickinson v rámci opulentní a překvapivé skladby používá doonoho vybrnkávajícího podkladu méně expresivní polohu svého hlasu, než jak jej známe z tvrdších položek, ale právě i v těchto tajemných a tišších rejstřících působí velmicharismaticky. Skladba působí jakoby spěla k nějakému velkémufinále a patří k abstraktnějším položkám na desce.Sedmá „Starblind“ je katarzí výsostné progrese. Dravější a zlovolnější kus,který dělá čest nemalým chutím po evoluci a stylové neohraničenosti. Z této skladby tryská nervózní atmosféra na všechny strany, což podtrhuje skoro jazz-metalové parametry výsledného pandemonia tónů. Je s podivem, s jakou lehkostí dokázali IRON MAIDEN kloubit ďábelsky spalující motivy plné skvělých riffů a kytarových figur s psychedeličtějšími momenty. Je fascinující, s jakou grácií IRON MAIDEN zvládají svůj přechod na druhý břeh k více umělečtěji zaměřeným a progresivním bandům. Talisman, coby kouzelný předmět ochraňující majitele před zlými silami, měl tu moc stát se neobyčejným momentem celého díla - viz v akustickém úvodu se pomalu rozjíždějící skladba „The Talisman“, která absolvuje plynulý příběh plný gradace. V písni při pozorném poslechu najdete mnoho nápadů a podnětných partů, dokonce tolik, že by to u kohokoliv jiného působilo až nepatřičně, jenže procházku mezi styly (právě v této části vlastní historie) zvládali IRON MAIDEN opravdu skvěle, a tak je zdejší mírná podobnost s kanadskými RUSH osvěžující. „The Talisman“ patří k těm opravdu propracovaným a opravdu dlouhým písním a já jej považuji za jeden ze stěžejních kusů jednoho z nejzvláštnějších alb, jaké kapela kdy nahrála. Ta samá pestrost a pozvolná gradace je vlastní i dalšímu prog-metalovému opusu „The Man Who Would Be King“- hlubinného výletu do duše ambiciózního člověka, kterému okolnosti nepřejí. Výstavní dramatizace a Brucem ovládaný strhující refrén činí z písně další ozdobu pozdního portfolia kapely. Na druhou stranu, právě zde jsem shledal, že to s tím progresem kapela začíná trochu přehánět, což potvrdil i závěrečný větrný oceán šílenství, během kterého si nejeden posluchač uvědomil, že svou kapelu prostě ztrácí.Majestátní jedenáctiminutový závěr obstarala ryze harrisovská „When The Wild Wind Blows“, která svou látku čerpala z grafického románu od Raymonda Brigga. Ten pojednával o post-jaderném útoku. Atmosféra skladby byla ponurá a zlá, čemuž byl přizpůsoben i její text. Song patřil mezi stěžejní ukázky tehdejších progresivních tužeb šéfa kapely a je citován v souvislosti s nejvíce epickými a monumentálními čísly v historii IRON MAIDEN. Každou chvíli v ní vyskakují nové nápady a melodie, takže vše působí jako luxusní hostina pro milovníky kouzel a pestrých kytarových dobrot, jenže ne každý to takto podobně cítil. Pokud jsem si někde na tomto albu uvědomil, že už se ztrácím, bylo to právě zde. Vše bylo sice na podkladě fučení zlovolného radioktivního větru naplněno vášní a skutečnou hudební odvahou, ale obyčejný posluchač se rval s vlastní koncentrací. Tahle skladba jen potvrdila verzi, že právě „The Final Frontier“ je nejvíce novátorská a progresivní deska v historii kapely. Na rozdíl od následujícího vesměs nadhodnocovaného alba „The Book Of Souls“, mě přijde materiál z roku 2010 trochu ve stínu. O jeho neúspěchu však nemohla být ve své době vůbec řeč, naopak, IRON MAIDEN se ocitli na popředních místech prodejních charts hned v osmadvaceti zemích světa a koncertní karavana trhala návštěvnostní rekordy. http://www.crazydiamond.cz/night_ranger_atbpo_recenze/2454http://www.crazydiamond.cz/night_ranger_atbpo_recenze/2454janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nepatřím zrovna k neprůstřelným znalcům diskografie kalifornské hardrockové grupy NIGHT RANGER, ale co mohu s jistotou říct, je skutečnost, že jejich aktuální deska „ATBPO“ má nemalý potenciál ke kapele přilákat celou řadu nových příznivců melodické kytarové hudby staré školy. Netvrdím, že je nedávno vydané album těchto veteránů stadiónového rocku zaručenou bombou ve stylu posledních BLUE ÖYSTER CULT, ale určitě platí za příjemně poslouchatelnou sbírku chytlavých hymen, do které byla investována potřebná dávka zaujetí, péče a profesionality. Skladby mají opravdovou jiskru a nepůsobí jako songy od unavených šedesátníků, kteří již vzpomínají, kterak sklízeli své největší úspěchy v průběhu osmdesátých let.Základem je dobrá rocková píseň pro masy. I v časech největších úspěchů NIGHT RANGER vždy platili za kapelu, která oslovovala především americký hudební trh. V Evropě neměli ani zdaleka tak výsadní postavení a vlastně po nich zde není ani tak velká sháňka. Dostatečně nadýchaná rocková produkce ve stylu alb BRYANA ADAMSE, určená pro zaoceánské rádiové stanice, vždy dokázala oblažit široká pole posluchačstva, včetně nejednoho řidiče dálkových tahačů na jeho nočních cestách napříč zemí neomezených možností. Svou novinkou kapela naplňuje vlastní standardy a potvrzuje, že má stále smysl tvořit podobnou hudbu.NIGHT RANGER, od svých počátků tvořeni výtečným songwriterem, zpěvákem a baskytaristou Jackem Bladesem, bubeníkem Kelly Keagym, klávesákem Alanem Fitzgeraldem (dnes je na jeho místě Eric Levy) a kytarovým všeumělem Bradem Gillisem (v roce 1982 se krátce blýskl v sestavě Ozzyho Osbournea) měla v sobě vždy velký potenciál a v průběhu osmdesátých let ve své domovině bodovala ve všemožných charts. Rozešla se až po pěti klasických albech na počátku roku 1989, kdy Blades přešel k projektu DAMN YANKEES, u kterých s ním pár let působili osobnosti jako Ted Nugent nebo Tommy Shaw. Sedmnáct milionů prodaných desek je, myslím, dostatečně výmluvné číslo na to, aby někdo o NIGHT RANGER pochyboval, a tak jejich příběh ani v krizových devadesátých letech nekončil. V polovině devadesátých let se kapela na čtyři roky vrátila na scénu, kde se pohybovala o poznání nenápadněji, než v časech hojnosti dekádu nazpět. V roce 1998, po třech dalších řadovkách, byla na další dekádu opětovně uložena k ledu. Od roku 2007 však znovu funguje a prostřednictvím reaktivátorů někdejších hardrockových hvězd, italské stáje Frontiers Records, opětovně vrhá na trh nové nahrávky. Ta letošní nese zvláštní název „ATBPO“. Jde o zručně udělaný hardrockový mainstream nejklasičtějšího střihu, kterému je zcela jedno, jaký letopočet se nyní píše. Materiál je navíc nahraný s potřebnou dávkou skladatelské lehkosti a s nápady, jaké by NIGHT RANGER mohl kde kdo z klasických rockerů závidět.Již od řízného úvodu v podobě „Coming For You“, kde upoutá silová hřmotnost Gillisova nástroje (toho již od minulé nahrávky doprovází druhý kytarista, o generaci mladší krajánek Kerri Kelli), až po vzrušující finále v podobě nostalgické „Tomorrow“, jenž tolik připomíná rozmáchlé polohy, do kterých občasně brousí Dave Grohl se svými FOO FIGHTERS, čímž si materiál udržuje kontakt se současností a kapela zároveň upozorní, že osmdesátky u nich nezůstali vrcholem vývojového řetězce, na sobě nepozoruji výpadek koncentrace a pocit nudy. Mezi těmito dvěma modernějšími kusy dojde na poměrně chytlavá stadiónová čísla s přímočarou strukturou, zkušenou instrumentací, v čele s kytarami a celou řadou dobrých melodií - „Bring It All Home To Me“, „Breakout“ nebo „Hard To Make It Easy“. Právě tyto písně naopak evokují osmdesátá léta, avšak v tom nejlepším slova smyslu.  Stojí na přímočaré rytmice, melodických linkách a kytarový zápřah občasně dokresluje nějaká ta klávesová aranže. Tři povedené balady „Can´t Afford a Hero“, „Dance“ a „The Hardest Road“ nesklouzávají k přeslazenosti a působí dojemně tak nějak akorát. Případně se zde nachází i nějaký ten svižnější boogie rock´n´roll („Monkey“), jenž je schopný dodat na živelnosti. NIGHT RANGER zkrátka nahráli desku, která je nahraná s kumštem, citem pro tradice a stylizovaná poctivě a postaru, avšak která v sobě zároveň nese mladickou jiskru a potřebný nadhled. Obstojný americký soft-rock staré školy mě rozhodně nepřekáží.http://www.crazydiamond.cz/deafheaven_infinite_granite_recenze/2452http://www.crazydiamond.cz/deafheaven_infinite_granite_recenze/2452hackl@volny.cz (Pekárek)Vždycky jsem měl slabost pro kapely, které se dokázaly vyvíjet. Přestože se metal považuje za ultra konzervativní žánr, pohled zevnitř vypadá jinak. Na metalové scéně nouze o stylové zvraty a progresy nikdy nebyla. Namátkou lze odkázat na HELLOWEEN („Walls of Jericho“ vs. „Chameleon“), DEATH („Scream Bloody Gore“ vs. „Human“) či VOIVOD („Killing Technology“ vs. „Angel Rat“). Další evoluční skoky, např. od PESTILENCE, MORGOTH, CHOMING ROSE, TIAMAT a BATHORY, si čtenář CrazyDiamond dokáže jistě vybavit sám. Ilustrativně lze zmínit snad ještě citelnou proměnu OPETH, popř. ULVER či nespoutané řádění Devina Townsenda. Někdy zas významní „konvenční metalisté“, jako třeba Michael Amott, Peter Tägtgren nebo Nergal, překvapí pod novou hlavičkou. Drtivá většina z výše zmíněných spolků změnila svůj zvuk za méně než dekádu.Odklon populárních DEAFHEAVEN od black metalu, resp. od některých black metalových prostředků, ke kytarovce visel ve vzduchu poměrně dlouho. Ze zpětného pohledu nastal dokonce o něco později, než bych čekal, pokud bych se o ně v minulosti více zajímal. Už průlomový zářez „Sunbather“ zněl totiž hodně „dreamy“ – po černém zlu samozřejmě ani památky – a co do vyčerpání stylu působil jako konečná. Před nastoupením nové cesty však přišel progresivní regres k temnotě, a to v podobě alb „New Bermuda“ a „Ordinary Corrupt Human Love“. O kvalitách jednotlivých desek amerických šlechtitelů melancholicko-euforických a jiných nálad pak nemá smysl vést polemiku. Užije si je každý, kdo chce. Žádný posluchač, který má DEAFHEAVEN rád, by se proto neměl k novému albu stavět apriori negativně. Dá se říct, že díky polaritě lovers/haters, gradující kolem DEAFHEAVEN právě v časech vydání „Sunbather“, jsou karty už dávno rozdány. Kapela nastavením své druhé, ještě jemnější a intelektuálnější tváře nic neriskuje, protože oběma stranám jen dodala zas o něco více munice, přičemž obdivovatelů ztratí minimálně. O to více pak může těžit ze zpřístupnění své kytarové krásy posluchačům alergickým na uřvaný vokál.Teď tu tedy máme „Infinite Granite“, vyklidněnou kytarovou desku plnou melodií, která ve svých nejmetalovějších, neříkám nejtvrdších, okamžicích připomíná progresivně art rockovou polohu ENSLAVED. Jedinou zásadní výjimku z velejemného pletiva chytrých kytar a rytmiky představuje ostřejší gradace v závěrečné skladbě „Mombasa“. Definitivní rozlučka, nebo příslib věcí příštích? Nechme se překvapit. V tuto chvíli nejsou podobné úvahy podstatné. Podobně lze nahlížet i na to, ke komu DEAFHEAVEN na novince nejvíc inklinují, zda ke SLOWDIVE, COLDPLAY, RADIOHEAD atd., nebo dokonce PARAMORE, jak jsem se někde dočetl. Ano, George Clarke zpívá prakticky po celou hrací dobu čistě. Zvuk respektuje jeho slabý, nikoli však nepříjemný hlas. V nastíněném směru se produkci povedl mistrovský kousek. Kapela se chtěla významně posunout, aniž by ztratila svou specifickou atmosféru, utvářenou pozitivní energií prýštící z kaskády kytar. Nastoupil shoegaze bez přívlastků a čistý zpěv, pro který se musely vymyslet melodické linky. Kytary bylo nutné ponechat v první linii, ovšem pod silnými sedativy. A k tomu všemu ten prosvítající metal, od jehož manýr se pánové nedokáží nebo nechtějí oprostit. Z hlediska studivé práce docela oříšek. S jeho vyřešením naštěstí pomohli opravdoví mistři. Ke jménům Justin Meldal-Johnsen a Darrell Thorp už si snadno něco dohledáte. Pokud někdo označí „Infinite Granite“ za producentskou nahrávku, příliš bych mu neodporoval.Opakované poslechy mě nicméně přesvědčily o tom, že se prvotní záměr – natočit jinou(!) kytarovou desku s totožným(!) cejchem – naplnit podařilo. George si konečně zazpíval hezké melodie. Ostatní mu je dlužili. Vychutnat si lze tudíž krásnou a skvěle zahranou kytarovou hudbu „od srdce“. Rytmika je zážitkem sama o sobě. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že přínos melodického vokálu mohl být ještě větší, pokud by všechny písně měly kvalitu „Great Mass of Color“. Buď se jedná o opravdovou perlu, nebo o jedinou skladbu, do které jsem prozatím významněji pronikl. Možná jde ale právě zde o ten nejlepší balanc mezi starým a novým. Nevím, zda o něj DEAFHEAVEN programově usilovali, ale sluší jim zdaleka nejvíce.George není žádný Devin Townsend ani Steven Wilson či Steve Hogarth. Svůj monotónní projev má odedřený a navíc disponuje všestrannou studiovou podporou. Když ostatní nehrají zrovna na něj, okamžitě dostává od nástrojů na frak a vy si říkáte, zda by instrumentální verze alba nebyla lepší či alespoň zajímavější. Shora uvedené zpěváky jsem každopádně nezmínil náhodou, protože náplň „Infinite Granite“ přes veškerý shoegazing a britskou kytarovku inklinuje spíš k post (prog/art) rocku, nikoli k indie rocku, natož k post punku. Pro mě se jedná asi o nejcennější zjištění. Takovou hudbu mě baví poslouchat a rozkrývat. O takovou hudbu mám pak chuť se dělit. Myslím, že právě DEAFHEAVEN by se předchozí dvě věty mohly líbit. Kromě hudby totiž myslí i na lidi; nechtějí být xkrát úspěšnější, ale především sdělnější, hlavně teda George. Neoslyšte ho, tady jsme na zemi, ne na nebesích, tady dokážeme naslouchat…, když chceme. Prostě volume doprava a zavřít oči.:)http://www.crazydiamond.cz/prestige_reveal_the_ravage_recenze/2451http://www.crazydiamond.cz/prestige_reveal_the_ravage_recenze/2451riha.kamil@gmail.com (Hivris)Přiznám se, že ze slov jako reunion nebo comeback začínám mít husí kůži. V metalové branži je poslední dobou různých znovushledání jako máku a prošedivělí veteráni se po časech odloučení vracejí do svých žánrových alma mater. Výsledky podobných restartů jsou přitom dost často rozpačité a vágní, přestože jsou uměle vybuzované reklamními promotion vydavatelských firem. O to větší čest pak patří těm několika výjimkám, kterým se návrat na scénu vydařil. U recenzovaných thrasherů PRESTIGE je ale situace přeci jen maličko odlišná. Kapela byla sice na přelomu osmdesátých a devadesátých let poměrně aktivní, ale žádná z jejích tří alb neudělala díru ani do světa, ani do rodného Finska. Taky mně osobně název souboru nic neříkal, a že se jedná o zkušené muzikantské harcovníky napověděly až nedocenitelné metalové archivy. Zběžně jsem starší desky prosvištěl a zjistil jsem, že PRESTIGE měli spíš smůlu na čas a místo, než že by kvalitativně nějak zaostávali minimálně za tehdejším thrashovým průměrem.Pojďme ale k nové desce „Reveal The Ravage“, která je prvním pokračováním diskografie skupiny po bezmála třiceti letech. Za jejím zněním stojí téměř totožná sestava jako v uplynulé klasické éře, změn dostála pouze bubenická stolička, na kterou usedl Matti Johansson. Je to přesně ten Matti, který pod akronymem Matson namlátil prakticky celou diskografii finských zbojníků KORPIKLAANI a který se stal pro PRESTIGE jasně pozitivním přínosem díky svojí přesné a hbité hře. Z dalších hudebníků je určitě dobré zmínit kytaristu a skladatele Jana "Örkki" Yrlunda se zkušenostmi nejen z belgických načernalých historiků ANCIENT RITES, ale současně i z mnoha symfonických a gotických metalových spolků. Ačkoliv jeho staronové angažmá stojí hudebně zcela jinde než záležitosti z předchozí praxe, je na Örkkim znát profesní vyhranost a kompoziční vyzrálost. Navzdory žánru nejsou skladby založené na hrubé síle nebo agresi, nýbrž na přirozené tvrdosti a dynamice. Žádná násilná křeč z přehnaných ambicí se nekoná, deska si naopak zachovává svobodný muzikantský nadhled, a až jakousi ležérní neformálnost. Tím nechci rozhodně tvrdit, že se jedná o nějakou odlehčenou selanku. Pořád se pohybujeme na prostoru obehnaném ostnatým drátem thrashe, kterým navíc problikávají elektrizující hardcoreové výboje.Veteráni z PRESTIGE podle očekávání nepřichází s ničím novým a převratným, ostatně vzhlížení ke stylotvůrcům EXODUS, TESTAMENT nebo SLAYER se snad ani nesnaží zastírat. Přesto nezní „Reveal The Ravage“ nijak archaicky nebo neoriginálně. Riffy i sóla mají slušné nápady, produkce je příjemně kompaktní a zároveň rozmanitá. Zmíněný hardcoreový vliv úřaduje s různou měrou téměř v každé části, čemuž napomáhá i hluboký vokál Aku Kytöläho (jinak také basová kytara), který v houpavých středních tempech a melodických refrénech připomíná nestárnoucího buřiče Lou Kollera ze SICK OF IT ALL. Do uší tepou přesné rytmy, řízné kytary víří intenzitou amerických drtičů PRO-PAIN a místy rezonuje takřka suicidalovský crossover. Snad jen sborové pokřiky a sing-along pasáže mohli pánové přenechat středoškolským kapelám, ve výsledném efektu mají namísto rytmického zdůraznění zbytečně rušivý efekt. Co bych si klidně poslechl ve větší míře jsou povedené vybrnkávácí úvody písní „Exit“ a „Prime Time“, které se atmosférou blíží nejslavnějším šlágrům METALLICY nebo MEGADETH. Hlavně u druhé jmenované skladby je motiv z instrumentálního intra zkušeně rozprostřen i na následných hutných kytarových plochách a vytváří tak pulsující metalový hit, jakých už se dnes moc neslyší.Ostatní kousky možná neoplývají podobně silnými hudebními náměty, ale zachovávají si uměleckou bezprostřednost, která společně s variabilitou jednotlivých songů udržuje „Reveal The Ravage“ na atraktivní posluchačské vlně od začátku do konce. Rychlejší thrashové vypalovačky jako zahajovací „Innocent“ nebo „In Remains“ se prolínají s valivějším hardcoreovým naturelem písní „Burn My Eyes“ nebo „Pick Your Poison“. Komplexnější strukturou a tradičnějším metalovým pojetím disponuje pecka vygradovaná závěrečnými blast beaty „Self Destruct“, stejně jako „Blessed Be“, jenž by se neztratila ani v nabušeném repertoáru slavnějších kolegů SLAYER. PRESTIGE svoje řemeslo zkrátka pořád umí a během dlouhé pauzy evidentně neztratili nic ze svých dovedností, ani z muzikantského entuziasmu. Jejich studiový návrat je vyzrálý tvrdě metalový počin, ke kterému se budu vždycky rád vracet. A myslím, že nebudu sám.http://www.crazydiamond.cz/blade_runner_zvolna_objevovany_klenot_cyberpunku_film_pandemonium/2450http://www.crazydiamond.cz/blade_runner_zvolna_objevovany_klenot_cyberpunku_film_pandemonium/2450DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Ateliéryv Los Angeles, první polovina roku 1981. Štáb pod dohledempuntičkářského režiséra ladí poslední detaily připravovanéscény. Jde o rozhovor mezi replikantem a detektivem odehrávajícíse ve výslechové místnosti. Obrovský stropní ventilátor,cigaretový kouř plující vzduchem, dvě židle, velký stůl a najeho desce hrnek a pár tužek. Mladý rozhozený rekvizitář seslzami na krajíčku prchá za uměleckým vedoucím Davidem L.Snyderem a stěžuje si. Nechápe, proč po něm režisér důrazněžádá spousty dalších hrnků a desítky tužek. Na co? Šéf,jemuž je okamžitě vše jasné, mlaďase propálí pohledem a udělípovel: „Běž a kup hromadu dalších hrnků a tužek, na množstvínesejde, rozumíš?” Po splnění rozkazu se konečně točí prvnízáběr s detailem na hrnek s horkou kávou. Poténásleduje další, další a další. Po jedenáctém pokusu jeperfekcionista Ridley Scott spokojen. Našel svůj dokonalý hrnek amůže pokračovat.MagiehvězdŽánrsci-fi se vyznačuje pro film jednou velmi specifickou vlastností.Vždy posouval technické a speciální efekty mílovými krokykupředu, a to více, než kterákoliv jiná filmová odnož. Dáváto pochopitelně smysl. Budoucnost, hvězdy, vesmír, mimozemšťané,futuristicky vyhlížející stroje, cestování v čase adesítky dalších atributů, s nimiž vědeckofantastickátémata tak ráda a často pracují. To vše je pro dobrodružnězaložené filmaře velká výzva a mnohdy i impuls k neotřelýmpostupům a hledání dosud neobjevených vývojových cest. Právěproto dnes bývají nejzásadnější filmová díla tohoto diváckyatraktivního žánru brána především jako nehynoucí důkaz ovýkvětu a prezentaci tehdejších zbrusu nových filmařskýchpostupů a technologií.Ostatněnení žádnou náhodou, že jeden z historicky prvních snímků,který miliónům diváků po celém světě dokázal odbrzdit spodníčelist, spadal svou náturou pod křídla sci-fi žánru. A vskutku,krátkometrážní perla „Cesta na Měsíc“ (1902) odfrancouzské legendy Georgese Méličse je skutečnou matkouvšech filmů s vědeckofantastickým zaměřením. „2001:Vesmírná odysea“ (1968) může pro řadu divákůpředstavovat nebetyčný blábol s filozofickýmpseudoposelstvím. Na druhé straně se zas nacházejí tisícefanoušků, kteří na tento žánrový mezník nedají dopustit. Obatábory se však zákonitě musí shodnout v otázce pokrokové avizuální formě snímku. Dalším příkladem budiž úžasný aživoucí vesmír George Lucase. Jeho životní odkaz jménem„Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje“ (1977) je sicepostaven na bezbřehé fantazii, zábavě a dobrodružství, ale vesvé době dokázal rovněž uhranout svou průkopnickou trikovounabušeností.Svýmvzhledem, technickou vyspělostí a propracovanou uměleckou stránkouzapůsobil i film, o němž tento obsáhlý článek bude pojednávat.Depkoidní noirová detektivka z budoucnosti „Blade Runner“(1982). Klasika, jejíž krásu a rafinovaně skrývaný půvab jepotřeba postupně objevovat. „Blade Runner“ nedá nikomu niczadarmo a svými nezpochybnitelnými přednostmi odmění jen tynejtrpělivější. Film na jednu stranu vábí úžasněvycizelovaným povrchem, ale současně může mnohé jedince odraditmonotónním rytmem, minimalisticky pojatou akcí a zdánlivě chudýmdějovým obsahem. Nyní vycházím ze své vlastní zkušenosti.V osmnácti jsem film odzíval, kolem pětadvaceti sesebezapřením dokoukal a teprve před pár lety mě kouzlo tohotoskvostu dokonale pohltilo. Tím se dostávám i k poslednímubodu úvodníku. „BladeRunner“ patří do nemalé skupiny filmů, jimž se diváckého akritického uznání dostalo až s odstupem mnoha let. Ve svédobě byla tato umělecká a nadčasová freska anglického režiséraRidleyho Scotta nepochopena. Za vlažným přijetím nestálajen nepropustná slupka, pod kterou se film stydlivě skrýval, aletaké špatné načasování premiéry a nešťastné zásahyproducentů. Ti si film v postprodukci nechali přepracovatk obrazu svému, čímž narušili jeho vnitřní integritu aúplně podkopali sílu původně zamýšleného vyznění. Teprve napočátku devadesátých let se duchovní otec Ridley vrátil akonečně jej sestříhal do daleko smysluplnější podoby. Vznikfilmu „Blade Runner“ je příběhem o posedlosti dokonalostí,příběhem o bolesti, odříkání a zarputilosti, na jehož koncise zrodil úžasný, do posledního detailu promyšlený svět. Nenínač čekat. Putování začíná!OsamělýintelektuálVšena tomto světě má svůj původ, životodárný zárodek. Prvotníimpuls, chcete-li. Počátek tohoto příběhu se začal psátve „Městě andělů“ roku 1975. Tou dobou se ulicemipotloukal mladý, výbušný, intelektuálně založený scénárista.Měl talent a také byl velice hrdý. Hledal silné téma, takové,kterým by vybočil z davu. Průměr ho nezajímal. Nerad sepoměřoval s ostatními pisálky, on byl jedinečný apotřeboval něco silného, aby své schopnosti mohl otevřenědemonstrovat. Jmenoval se Hampton Francher a ač to ve svédůležitosti nedával příliš najevo, potřeboval trochu pomoci.Jednoho dne dostal od kamaráda trochu peněz s požehnáním,aby udělal to, co udělat musí a začal konečně psát! Francherto vzal vážně a opravdu sepsal pár stránek textu, jakožtotakový podklad pro budoucí film. A víte co? Nevyšlo to, nicz toho nebylo. Mladýscénárista byl zoufalý. Tehdy ho navštívil Jim Maxwell,člověk pohybující se už nějaký ten rok ve filmovém průmyslu,a protože Francher často mluvil o sci-fi literatuře, strčil muMaxwell do rukou knihu. Jejím autorem byl Philip K. Dick anesla název „Sní androidi o elektrických ovečkách?“(1968). Francher knihu přečetl a upřímně se mu moc nelíbila,nicméně z ní vycítil komerční potenciál. Byrokratickýdetektiv, co nahání androidy? To nebylo špatné téma pro velképlátno. Ovšem bez zakoupených práv nemělo smysl cokoliv dalšíhopodnikat. A proto se na scéně objevuje vlivný přítel BrianKelly, muž se styky na správných místech. Ten knihu vzal adonesl jí filmovému producentovi. Nešlo zrovna o snadnou práci,neboť producent Michael Deeley se navzdory naléháníodhodlal knihu přečíst až po dalších dvou letech.PodleDeeleyho šlo o velice působivé literární dílo, ale ne pro film.Spojka Kelly tuto depeši předal Francherovi a ten, poháněn hněvemnad slepotou producenta, dal okamžitě dohromady zhruba desetstránek scénáře. Šlo spíše o nástřel, jakousi kostru.Producent si ji přečetl a celé mu to přišlo jako pitomost,nicméně zajímavá pitomost. Přesně tohle ambiciózní scénáristapotřeboval. Nakopnutí! Začal tedy nanovo a značně zvýraznildoposud matné dějové a myšlenkové kontury. Více se nynísoustředil na poselství spisovatele a do textu vkládal i svévlastní úvahy a filozofické myšlenky. Co znamená býti člověkema co z nás dělá lidi? Vznikající scénář bral částečněi jako reflexi současných problémů. Vliv válek na pomalu serozpadající Zemi, biologický mor způsobený nadměrnýmznečištěním ovzduší a jakousi dějovou osou této idey byldetektiv, co zpovídá androidy. Výsledek měl velice komornícharakter. Jen pár postav a několik místností. Ti praví herci,pravý režisér a hlas na pozadí dodatečně vysvětlující drobnénuance příběhu. Po čtyřiadvaceti hodinách od odevzdáníscénáře se Deeley ozval a s Francherem si domluvil schůzku.Semínko bylo zaseto.Scénářdostal pracovní název „Mechanismo“ inspirovaný stejnojmennýmdystopickým komiksem. To byla také první věc, kterou producentzměnil a projekt dostal novou visačku – „Nebezpečné dny“.Francher byl tvrdě proti, ale pro tentokrát si námitky nechal prosebe a svůj ostrý jazyk držel za zuby. Ostatně, oni budou platit,tak ať si to pojmenují, jak chtějí. Mlčení přineslo svéovoce, po pár dnech se totiž producent vrátil s dalšímnávrhem, a sice „Blade Runner“. Šlo o sousloví vycházejícíze samotného textu. Francher si ho vypůjčil od spisovateleWilliama S. Burroughse, jenž tak pojmenoval jednu svou knihu.Scénárista toto označení použil jako výraz pro speciálnídetektivy, lovce androidů. Problém vyřešen. Na jednom se Franchera Deeley shodli už od počátku. Šlo o otázku, kdo bude budoucífilmové dílo režírovat. Kuloáry tou dobou neustále chodilyneuvěřitelné fámy i očitá svědectví o právě dokončovanémsci-fi projektu, za nímž stál fenomenální britský režisérs vytříbeným citem pro estetiku. Bylo na čase toho Anglánaulovit.Umělecna paluběMichaelDeeley sedl do letadla a vyrazil do Spojeného království. RidleyScott tou dobou ve studiu EMI dokončoval mixáž zvuku pro film„Vetřelec“ (1979) a zde také došlo k setkáníobou pánů. Reakce režiséra byla spíše ofenzivního rázu. Právědokončil jedno sci-fi, do dalšího se mu moc nechtělo a pokud ano,tak to bude „Duna“ (1984), na kterou ho lákalitalsko-americký producent Dino De Laurentiis. Ze slušnostiscénář přečetl a následně spolupráci odmítl, byť červíčekpochybnosti v něm začal povážlivě hlodat. Náhle zasáhlosud. Starší bratr Ridleyho Scotta podlehl rakovině a režisér,na jehož šíji dopadla tíha depresí, potřeboval začít okamžitěpracovat. Protože přípravné práce ohledně filmu „Duna“vázly na mrtvém bodě, nechal se Scott od kamaráda a producentaIvora Powella přemluvit, aby si nabízený scénář ještějednou přečetl. V těžkém životním období se tak RidleyScott rozhodl natočit nejtemnější film své kariéry. Projekt„Blade Runner“ získal umělce!Kolosse probouzíKdyžMichael Deeley pokládal telefon, byl nadšením bez sebe. Vzrušujícímoment, teď to konečně může vypuknout. Ridley Scott odletěl doUSA a pochopitelně si krom jiného naplánoval schůzku sescénáristou Hamptonem Francherem. Velice přímo mu naznačil anásledně i logicky odůvodnil, že svět, jenž leží na stránkáchpapíru, potřebuje daleko větší prostor. Bylo nutné otevřítstavidla a nechat příběh rozlít do ulic města, v němždéšť nikdy neustává. Francher po dlouhém váhání souhlasil akomorní nádech projektu se změnil v ambiciózní futuristickýfilm noir, kde hlavní postavou je samotné do tmy utopené město.Okamžitě byl sestaven umělecký tým kreslířů a grafiků, jehožsměr a stylizaci řídil sám Scott. Začaly vznikat desítkynávrhů, skic, propracovaných obrazů a pomalu se rozběhla stavbakonkrétních kulis i výroba rozličných předmětů z budoucnosti.Od zbraní přes židle až po požární hydranty. Velkou inspiracípro vzhled města se stal komiks „Heavy Metal“ (1977).Běhempár týdnů byly dva milióny fuč a vyvstal závažný problém.Stanovený rozpočet okolo dvanácti miliónů se pro ambicióznízáměry tvůrců ukázal býti naprosto nedostatečným. Film bylzpočátku financován společností Filmways, která se zcelanečekaně začala potápět. Co teď? Štáb bobtnal do obříchrozměrů. Bylo potřeba platit kreslíře, návrháře a řemeslníky.Projekt nemohl jen nečinně postávat na místě. Michael Deeleyzačal jednat. Urychleně se připravila jedna prezentačnímístnost, kam se nacpaly různé kresby, grafické návrhy a mnohéfilmové rekvizity. Do této místnosti proudili pozvanípředstavitelé různých filmových studií. Šlo o to, získat něčípřízeň a následně i finance. MGM, United Artists, TriStar, tivšichni odmítli. Mezitím stále rostly kulisy a produkčníředitelka Katherine Haber zajišťovala exteriérové lokacepo celé metropoli Los Angeles.Nesmírnědůležité záchranné lano nakonec Deeleymu hodil Alan Ladd,majitel a prezident produkční společnosti The Ladd Company. Ten,ohromen scénářem, do projektu vrazil sedmimiliónovou injekci askrze dobré styky sjednal i distribuci od Warner Bros. Jak už totak bývá, ve vzduchu visel menší háček. Warneři své službyposkytli výměnou za americká distribuční práva. Promítací,televizní a všechny ostatní. Posledním členem party se stalspolek finančníků soukromé společnosti Shaw Brothers. Tiinvestovali posledních sedm milionů a zároveň se pojistili. Pokudbude rozpočet překročen, Shaw Brothers ho doplatí, ale získajívětší podíl ze zisku i právo na finální střih. Nebyl časvyjednávat, Michael Deeley souhlasil.Nabídka,která se neodmítáMiddletown,Connecticut, USA. Střihač a příležitostný scénárista DavidWebb Peoples prožívá další ze svých všedních dnů. Zatímdíru do světa s ničím neudělal, ale to nevadí. Prácestřihače ho naplňuje a je blízko tomu, co jeho životu dává řáda smysl – filmu. Zrovna sledoval hrubý sestřih maléhotelevizního snímku a přemýšlel, co vylepšit, kde použítnůžky, kde nechat scénu vyniknout a také co úplně vyhodit. Nadveře střižny zaklepal člověk a oznámil důležitý telefonát.Peoples zanechal práce, sešel po schodech do hlavní haly a navrátnici převzal hovor. Na chvilku přišel o řeč a nevěděl,zdali náhodou nesní. Na druhém konci byl totiž producent MichaelDeeley a nezkušenému scénáristovi předložil nabídku, která seneodmítá. David Peoples vyčkával. Pokud vše klapne, takzanedlouho sedne na letadlo a odcestuje do L.A.Hněva slzyVývojfilmu byl v plném proudu a producenti včetně režisérapomalu začínali mluvit o castingu. Jedinou brzdou byl HamptonFrancher. Psal skvěle, ale pomalu. Scénář potřeboval celou řaduúprav a dle producentů i zásadních změn. Ridley Scotts Francherem strávil desítky hodin a věděl, jak těžké jes ním pořízení. Dalo mu velkou práci přesvědčit ho, abyse příběh podíval i za okna budovy, kde se měl původně celýděj odehrávat. A byl to právě Scott, který odmítal slovoandroid a přišel s označením replikant. I takové drobnézměny scénárista těžce nesl. Jednoho večera došlo k velkéschůzi v hotelu. Producenti, finančníci, režisér a nadruhém konci stolu Hampton Francher. Osazenstvo začalo scénáristubez okolků bombardovat otázkami typu: Proč to trvá tak dlouho,proč není příběh více komerční a co milostná scéna mezidetektivem a replikantkou? V tuchvíli Francher explodoval, začal nadávat a rázovat po pokoji sema tam. „Ta scéna tam je, ale není tak nechutně explicitní,co po mně pořád chcete!” Následně práskl s dveřmi,nechal kravaťáky osamocené a vydal se k hotelovému bazénku.Zapálil si cigaretu a snažil se uklidnit. Po chvíli za nímdorazil Scott s doutníkem v puse. Postavil se vedle něj aoba muži střídavě sledovali vodní hladinu a noční oblohuposetou hvězdami. Po pár minutách, aniž by otočil hlavu, režisérpromluvil. „Já ty lidi znám, buď se ohneš, nebo těodstraní.” Francher s očima plnými slz pohlédl naScotta. V tom pohledu bylo prozření a zároveň neústupnost.Tvrdá srážka s realitou.Bodnutído zad Bylhorký červen roku 1980, když David Webb Peoples dorazil do L.A.Byl ubytován v luxusním hotelu a poslíček mu po chvilcedoručil scénář, pod nímž byl podepsán Hampton Francher.Peoples ho četl zhruba tři hodiny a poté čekal. Po nějaké doběse ve dveřích objevili Michael Deeley a Ridley Scott. Začínajícíscénárista ihned vyhrkl, že je ta práce skvělá a neví, co byměl změnit nebo dokonce vylepšit. Deeley a Scott na sebe sesmíchem pohlédli. Peoplesovi v jeho naivitě vůbec nedošlapodstata věci. Co si myslí scénárista, nebylo vůbec podstatné,to režisér tu byl od toho, aby scénář vylepšil a Peoplespředstavoval pouze vhodný nástroj. Nutno podotknout, že šlo ospolehlivého a nesmírně nadaného člověka. Scénářzjednodušil, obrousil hrany, ubral na dominující intelektuálnostia příběh více zpřístupnil. Když se přepracovaný text dostalna Vánoce roku 1980 do rukou Franchera, byl konec. Funkci výkonnéhoproducenta si ponechal, ale jako scénárista se již na filmuodmítal jakkoliv podílet.Deckarda ti ostatníPostavadetektiva Ricka Deckarda nebyla v příběhu nijak složitěrozepsána. Hrát ji mohl prakticky kdokoliv. Hodně dlouho bylzvažován Dustin Hoffman. Ridley s ním během schůzev New Yorku strávil dlouhou řadu hodin, ale ukázalo se, žejeho pojetí charakteru nekoresponduje s vizí režiséra a zespolupráce sešlo. Deeleyho i Scotta delší dobu zajímal HarrisonFord, který měl za sebou skvělou průpravu včetně několikaúspěšných filmů. Zjistili, že v Londýně zrovna pracujena nějakých „Dobyvatelích ztracené archy“ (1981).Steven Spielberg pozval oba muže do Londýna, aby se podívalina denní práce. Ford vypadal úžasně, přirozeně, fotogenicky,zkrátka velká hvězda. Když sešel do vestibulu hotelu, aby ses producentem a režisér sešel, měl na sobě i ikonickýklobouk. Scott se ihned kousl do rtu, neboť přesně takový kloboukměl mít i Deckard. Fordse usadil ke stolu, na jehož desku položil scénář a hned vyložilkarty. Příběh mu přišel velice zajímavý, ale dle jeho slov tamneměl co hrát. Vyloženě mu vadil doprovodný voiceover vypravěče,který měl vše v ději na pozadí vysvětlovat. Navrhl tedytento aspekt rozbít a z mluveného slova vytvořit konkrétníscény. Proč mechanicky popisovat, jak detektiv něco vyšetřuje,když to může sám zahrát? Logický a věcný argument. RidleyScott si uvědomil, že před ním sedí nejen nadaný herec, aletaké velmi inteligentní člověk. Po několika dalších schůzíchv Los Angeles se Harrison Ford projektem doslova nakazil anabídku definitivně přijal.Dalším,kdo se nemusel účastnit přímého castingu, byl představitelhlavní řekněme záporné role, nizozemský herec Rutger Hauer.Produkční ředitelka Katherine Haber posadila Scotta do promítacímístnosti a pustila mu „Turecký med“ (1973) a„Oranžského vojáka“ (1977). Po projekci přesvědčivěoznámila: „To je tvůj Batty.” Herec na pracovní oběds režisérem dorazil ve fialové nylonové kombinéze avycpanou liškou kolem krku. Na očích měl obrovské zelenésluneční brýle s květinami a byl ostříhán tak, jak siBattyho představoval. Tedy krátké vyčesané blond vlasy.Samozřejmě, že si ze Scotta, který v tu chvíli seděls pusou dokořán, Hauer pouze vystřelil. Ta maškaráda všakdokonale uvolnila ledy. Po dvou hodinách podnětné diskuze bylojasno. Hauer chtěl do postavy promítnout všechny zdánlivěnesouvisející prvky. Smysl pro poezii, smysl pro humor,elektrizující sexualitu, dětskou vnímavost a citlivou duši.Tento směr Ridleyho nadchl a byl ochoten na něm s hercem dálepracovat. Replikant Roy Batty získal svého představitele. Prohlavní casting bylo v ateliérech Warner Bros vytvořenopříslušné prostředí. Šlo o drahé studiové zkoušky předkamerou pod dohledem malého štábu. K dispozici byla maskérnai bufet s občerstvením. Herec Morgan Paull byl pofyzické stránce celkem podobný Fordovi, a tak posloužil jakonadhazovač replik. Pro roli tajemné Rachel chtěli tvůrci neznámoutvář. Z několika adeptek byla vybrána Sean Young,neboť se od ostatních silně odlišovala. Harrison Ford nebyl toutovolbou nadšen, ale jako kovaný profesionál finální rozhodnutírežiséra respektoval. Po vizuální stránce to zkrátka byladokonalá Rachel, byť herecky to bylo slabší. Jakmile mladáherečka roli dostala, vzala si ji pod křídla Katherine Habers režisérovým doporučením, že se herecká technika musívyrovnat jejímu vzhledu.Tehdyopravdu mladá Daryl Hannah suverénně ukořistila rolireplikantky Pris, byť tomu zpočátku nic nenasvědčovalo. Adeptkydostaly volnost, co se líčení a uchopení postavy týče. Daryl povzoru Klause Kinskiho a jeho herecké exhibice ve filmu„Nosferatu – Fantom noci“ (1979) zvolila silný bílýmake-up, černé stíny a na hlavu si nasadila první paruku, kterájí padla do rukou. Když se později v bufetu sešlas ostatními, krásně nalíčenými uchazečkami, propuklav pláč. Hlavou jí prolétlo, že určitě promarnila šanci.Ale právě tato jinakost a výborné fyzické předpoklady jípomohly roli získat. Svou tělesnou konstrukcí rovněž zaujala idalší herečka, bojující o roli replikantky Zhory. JoannaCassidy měla krom síly a atletické postavy zkušenostiz chovem hadů, což bylo pro roli zásadní a nakonec irozhodující.Poslednívýraznou postavou byl tajemný Eduardo Gaff, jehož ztvárnilcharismatický herec a milovník cizích jazyků Edward JamesOlmos. Svým vzezřením ve filmu připomíná spíše dobřezajištěného a elegantního narkobarona než strážce zákona.Roli uchopil jako mnohonárodnostní, vícejazyčnou postavus vlastním slovníkem, takzvanou „městskou řečí“. Chtěltím zrcadlit bohatost futuristického velkoměsta, kde se přirozeněprolínaly etnické a architektonické prvky z celého světa.Později Scotta přiváděl k šílenství neustálýmdotazováním na tempo řeči a přesnost dikce. Inu, dvaperfekcionisté na jednom smetišti. Nahrávač replik Morgan Paullna režiséra zapůsobil svérázným a spolehlivým přístupem a poskončení castingu získal za odměnu menší roli. Ve filmu je toDave Holden, detektiv, který na začátku testuje replikanta. Jádrohereckého týmu bylo kompletní.Císařa jeho městoFinančnístránka byla udávána náročným uměleckým vývojem filmu. Zrodněčeho takového musel být úžasný. Říkalo se, že jakmileRidley Scott vezme do ruky tužku, budou létat stovky dolarů, ajakmile vytáhne propisku, budou to rovnou tisíce. Uměleckýmvedoucím byl stanoven zkušený David L. Snyder. Ten měl podsebou spousty dalších talentovaných lidí. Do projektu bylangažován i špičkový výtvarník Syd Mead. Právě onzhotovil veškeré návrhy aut, budov, bytů, mrakodrapů i městskéscenérie. Pro film bylo vyrobeno více jak třicet modelů plněfunkčních spinerů, tedy aut z budoucnosti. Ty vznikaly vetřech dílnách s padesátičlenným týmem lidí. Parta pětikonstruktérů zase v malém bytě vyráběla deštníky sesvítící rukojetí. Jinde se zhotovovaly židle, světelné neony,kontejnery atd. Vše na základě detailních návrhů Syda Meada apod dohledem vystudovaného grafika a designéra Ridleyho Scotta. Dopodstaty futuristického města prorůstaly různé kulturní aarchitektonické vlivy. Šanghaj v ostrém kontrastu s gotikou.Moderní velkoměsto protnuté duchem Indie. Nic nebylo nemožné.Tvář města měla odrážet etnickou barvitost jeho obyvatel. Vedvou uzavřených čtvrtích L.A. vznikal úplně nový svět.Režisér a výtvarníci přišli s návrhem takzvanémodifikace objektů, kdy byly veškeré technologie a vnitřníkonstrukce vytaženy na povrch. Na budovy se upevnily roury, potrubí,klimatizace, různé antény a blikající čidla. „Vnitřnosti”tudíž tvořily dekoraci budov a tvůrci tímto postupem nepřímopředpověděli budoucí směr ve vývoji urbanizace. David L. Snyderto opravdu neměl lehké, neboť vše stejně koordinoval RidleyScott, kterému nic neuniklo a vyžadoval absolutní důslednost.Každé ráno okolo sedmé režisér nakráčel do prostorpříslušného oddělení, kde na něj čekal Snyder s týmemsvých lidí. Všude na zdech se pohupovaly čerstvé grafickénávrhy a malby. Scott se zapáleným doutníkem pečlivě zkoumalkaždý detail. Něco vyhodil, něco pochválil a zítra očekávaldalší prezentaci.Filmařůmpadla do oka i historická budova Bradbury Building. Pětipodlažníarchitektonický skvost. Obrovské prosvětlené atrium s ochozy,schodišti a výtahy s bohatou výzdobou. Právě zde nalezlaútočiště jedna z vedlejších postav filmu, genetickýinženýr J. F. Sebastian. V jeden moment bylo na vznikajícímfilmovém gigantovi zainteresováno více než čtyři sta lidí!Klempíři, natěrači, malíři, konstruktéři, tesaři. Jen říditvšechny pracovní jednotky byla práce sama o sobě. Když investořiprocházeli jednou obří scénou, nestačili valit oči. Jednuchvíli stáli v Los Angeles, a náhle jakoby vstoupili do cizídimenze. Ulice byla změněna k nepoznání a všude se navícnacházely malé dílny. Tady se vyrábí stoly, tady lampy, zde zasepohovky. Vše originální muzejní kousky.Rozpočetnarůstal do závratných výšin. Promyšlený, plně vybavený bytDeckarda působil klaustrofobickým dojmem. Připomínal jakousifuturistickou jeskyni a jeho zhotovení stálo sto sedmdesát tisíc.Syd Mead byl původně najat pouze na pár dní, ale díky obrovskémutalentu se stal pevnou součástí týmu a u projektu zůstal několikměsíců. Za své služby si každý den účtoval patnáct setdolarů. Právě tyto aspekty a zdlouhavý proces samotného natáčeníse nakonec podepsaly na překročení stanoveného rozpočtu. A jakéže natáčení bylo?Formana prvním místěPrvníklapka padla 9. března 1981. Ridley Scott si toho rána přišelprohlédnout scénu. Šlo o obrovský sál v budově korporaceTyrrel, která se ve filmu zabývala výrobou replikantů. Vedle nějstál vedoucí výpravy Lawrence G. Paull a čekal na reakci.Režisér si prohlížel masivní sloupy a protože je sámnavrhoval, hned si všiml, že se jejich silnější části dotýkajístropu. Otočil se a povídá. „Ve dvanáct chci začít točit,jak dlouho bude trvat obrátit všechny ty sloupy vzhůru nohama?”Vedoucí výpravy srazil paty k sobě a jal se splnit časověnáročný rozkaz. Tento příklad budiž názorným příklademRidleyho puntičkářství. Do každé scény se snažil vždyprotlačit nějaký ten vizuální efekt, bonus navíc. Spoustyzáběrů točil i desetkrát za sebou. Detail ruky, co podávátalíř s jídlem, vypuštění cigaretového kouře z ústa jak už víme z úvodu, i hloupý hrnek s kávou.Americkýštáb pracoval spolehlivě, ale perfekcionalismus režiséra lidemnebyl zrovna po chuti a nechápali jej. Neustálým používánímslova „proč?” režiséra vytáčeli k nepříčetnosti. Toudobou měl za sebou Scott dva a půl tisíce reklam a několik filmů.Dokázal si udělat jasno v tom, co chce, během tří vteřin.Přirozeně tedy nesnášel diskutování a věděl přesně, codělat v okamžiku, kdy vstoupil na scénu. To je přeci prácerežiséra. Nemůže postávat a konzultovat s lidmi každouprkotinu. Režírovat znamená řídit, vést a ostatní musíposlouchat. Jak správně tušíte, tento přístup zrovna zdravépracovní atmosféře nepřispíval. A jako by to nestačilo, anihlavní hvězda filmu se necítila příliš komfortně. HarrisonFord většinu času proseděl ve svém karavanu a vyčkával,až bude povolán na scénu. Když dorazil, tak dlouhé minutypozoroval Scotta vznášejícího se na jeřábu, případně jakleze po čtyřech a ladí každý detail scény. Každou kachličku iobraz na stěně. Ford se cítil trochu přehlížen. Režisér s nímpříliš nekomunikoval a herec vlastně netušil, co se po němchce. V souvislosti s Fordem si musíme uvědomit jednupodstatnou věc. Okusil práci s těmi nejlepšími. FrancisFord Coppola, George Lucas, Steven Spielberg. Všechno tvůrci,kteří mu dávali přesné instrukce, jak se má před kamerouchovat a co má konkrétně dělat. Tohle není styl Ridleyho Scotta.Ten očekává od herců samostatnost a v mnoha ohledechautomatickou připravenost. Nejvyhrocenějšísituace se odehrála zhruba v polovině natáčení. Jakásiosoba našla u režiséra v přívěsu anglické noviny. V těchbylo otištěno interview s režisérem. Scott na otázku, kde as kým se mu pracuje lépe, přirozeně odpověděl, žev Anglii se svými lidmi. Doslova řekl, že jeho lidé napožadavky odpovídají vždy slovy „Kdykoliv šéfe”.Noviny se namnožily a dostaly snad ke každé osobě na place. Druhýden se kolem Scotta pohybovala nemalá skupina lidí s tričky,na nichž byl otištěn nápis „Jasně šéfe, naserte si!”.Co měl teď režisér dělat? Jistě, dětinské chování, avšaknapětí se dalo krájet, bylo potřeba jednat a nějak prolomitledy. Ridley se po domluvě s producenty vytasil se stejnouzbraní a další ráno se objevil na place s čepicí, kdestálo „Šéf” a tričkem s heslem „Xenofobie jehnus”. Dobrý smeč, jedeme dál.Běhemnatáčení režisér používal svou legendární trojkombinaci.Tmu, kouř a déšť. Proč? Protože natáčení v noci jelevnější a tma skryje nedokonalosti kulis. Použití kouře jelevné a ano, maskuje nedokonalosti kulis. A co se umělého deštětýče, tak mokré scény zkrátka vypadají líp. Včelařský kouřbyl přítomen doslova všude. Zhoršoval dýchání, dusil, smrděl,štípal do očí a štáb se po scéně často pohyboval v plynovýchmaskách. Koordinátor kaskadérů Gary Combs se byl jednou zezvědavosti podívat na konkrétní interiérovou lokaci. Kouřprolézal snad každým koutem místnosti, každou skulinou. Garyzačal po chvilce kašlat a vypotácel se na ulici, kde byl rovněžkouř. Náhle se z oblak dýmu vynořil Ridley Scott s obrovskýmdoutníkem v puse a dusící se kaskadér hned zvolal: „HejRidley, ty máš kouř i u sebe doma?” Režisér nasadil úsměva spokojeně pokračoval v cestě.Časdocházel, peníze rovněž. Opakované záběry, pomalá přípravascén, změny ve scénáři. Natáčení bylo ve skluzu. Warneřitlačili na investory, ti na Michaela Deeleyho a ten na Scotta. Tomuvadilo, že mu problémy s financemi nebyly hlášeny včas,neboť sám překračování rozpočtu nesnášel. Bohužel se jižnedalo nic dělat. Film musel být dokončen za každou cenu arežisér veškerý nátlak s klidem odrážel. Jen jednoudoopravdy propadl hněvu, když se ho parta uhlazených investorůpřímo na place ptala, proč neustále točí jedno a to samédokola. Odpověď byla blesková: „Přestaňte si se mnouzahrávat!” Tato jemně naznačená výhrůžka fungovalaskvěle. Bez Scotta by rozpracovaný film už nikdy nikdo nedaldohromady. Samozřejmě je nutné v tomto ohledu chápat ipohled lidí poskytujících finance. Oni platí, jde o jejichvložené peníze a riziko návratnosti visí na bedrech hlavníhokapitána. Film byl v napjaté atmosféře po čtyřech měsícíchnatočen.SkládáníorigamiPostprodukcezabrala další moře času. Veškeré speciální efekty sedotvářely v anglických studiích. Miniatury, hra se světlem,ruční dokreslování scén těmi nejlepšími kreslíři v oborua tak dále. Staré dobré praktické triky. Jeden příklad zavšechny. Úvod filmu začíná vzdušným panoramatickým pohledemna obrovské město. Pro tento záběr byla použita technikaminiatur s vynucenou perspektivou. V popředí se použijívětší miniatury a dále k horizontu postupně menší, menšía menší. Od kamery k pomyslnému horizontu to v tomtopřípadě bylo asi šest metrů, tedy tolik, kolik umožňovalaplocha speciálního stolu. Budovy v záběru nejsou trojrozměrné.Jde o tisíce tenkých plechů, do nichž se dle šablon kyselinouvyleptal tvar industriální krajiny. Tyto plíšky se pak dlevelikosti postavily za sebe a tím se navodil dojem třetíhorozměru. Zbytek zajistila tma, umělý smog, tisíce malýchsvětýlek a dodatečně naklíčovaných ohnivých koulí nad komínyvěžáků. Poctivá ruční práce.Ponásledném dlouhém procesu stříhání si film v soukromépromítací místnosti pustili Ridley Scott a Michael Deeley. Úžasné,ale o čem to kruci je? Zhruba taková byla první reakce obou pánů.Další střih. Poté již zavládla spokojenost. Což se nedalo řício investorech. Těm po skončení testovací projekce přišel filmmatoucí s neuspokojivým závěrem. A protože byl rozpočetpřekročen, mohli si kravaťáci začít diktovat. Do filmu se vrátívoiceover dodatečně namluvený Fordem, a to téměř do každéscény. Rovněž bude dotočen nový, pozitivní konec filmu. Tak sestalo. Na korbu nákladního auta se naložil spiner a vyrazilo se dopřírody. Zde byly pořízeny záběry, kterak hlavní hrdina a jeholáska jezdí zelenou krajinou vstříc lepším zítřkům. Peněznebylo nazbyt a tak se pro některé letecké záběry využilnepoužitý materiál z úvodní scény filmu „Osvícení“(1980). Pochopitelně s laskavým svolením StanleyhoKubricka, jenž byl naštěstí velkým fanouškem filmu„Vetřelec“. I přes nechuť Forda a hlavně Scotta šel v tétopodobě film do kin. Zbytek už je historie.Procházkaměstem, kde noc nikdy nekončíDeštěmzbrocená budova ční k temným nebesům jako maják ztracenýv rozbouřeném oceánu. Na střeše právě kulminuje dlouhýboj, na jehož konci čeká smrt. Boj s nečekanou dohrou.Humanoidní android zachraňuje život svému úhlavnímu nepříteli,muži, jenž ho chtěl zabít. V tomto zásadním aktu lidstvídochází k pomyslnému vykoupení. Umělý člověk tu nasklonku svého bytí obětuje nikoliv život, ale svou filozofii, svédosavadní hodnoty. Zaskočený lovec s těžkým kabátemnasáklým deštěm pozoruje a naslouchá bytosti, která před nímobnažuje svou duši v jednom z nejkouzelnějšíchmonologů filmové historie. Život je natolik výjimečný a cennýdar, že si zaslouží zachovat v jakékoliv podobě. SmířenýRoy Batty svírá holubici, protože chce v rukou cítit něcoživého a pomalu opouští pozemský svět.Jetedy hlavním tématem a poselstvím filmu „Blade Runner“uvědomění o ceně lidského života? Nebo jde snad prvoplánově ohledání jeho smyslu? Faktem zůstává, že jednoznačnáinterpretace neexistuje, respektive každý si v tomto díleplném symboliky může najít svou vlastní pravdu, své vlastníodpovědi. Právě v nedořečenosti bez vyzývavě odkrytýchpoint tkví jedna z předností filmu. A přitom je příběhsamotný až průzračně jednoduchý. Vzbouřená skupinabiosyntetických androidů, takzvaných replikantů, uprchne zevzdálené mimozemské pracovní kolonie a po návratu na Zemi,konkrétně do Los Angeles roku 2019, se snaží najít svéhostvořitele. Důvod je prostý. Replikanti řady Nexus-6 v soběmají zabudovanou bezpečnostní pojistku, která jejich životnostlimituje na pouhé čtyři roky, a tak doufají, že jim „otec”poskytne něco jako upgrade. Na jejich stopu je nasazen Blade Runner,speciální detektiv s cílem vzbouřence najít a eliminovat –zabít.Jefascinující pozorovat, jakým vývojovým cyklem procházejí dvěústřední postavy filmu. Replikant Roy Batty a detektiv RickDeckard. V podprahové rovině lze rebelujícího Battyho vnímatjako alegorického Lucifera, jenž ve velice emotivní scéně zničísvého stvořitele, aby na konci díky šlechetnému gestu převzalpodobu Ježíše. Podobná transformace je cítit i na opačnéstraně barikády. S tím, jak zprvu citově chladný Deckardpokračuje kupředu a odstraňuje z cesty jednoho replikanta zadruhým, začíná sám pochybovat o své lidskosti, obzvláštěpoté, co propadne zakázané lásce a zamiluje se do replikantkyRachel. Do povýšeného a tak trochu znuděného výkonu HarrisonaForda se obtiskla jeho nespokojenost provázející obtížnénatáčení. Právě to ale paradoxně dodává postavě potřebnouhloubku. Rutger Hauer je naopak velice teatrální. Záleží mu nakaždém pohybu, každém nepatrném gestu a postavou doslova žije.Svou jedinečnou hereckou příležitost zúročil bezezbytku apředvedl nejpamátnější výkon kariéry.Nenásilněpřítomná mnohovrstevnatost zdánlivě přímočaré dějové linkyjakoby se prolínala s duší pulzujícího města, nad nímžse vznášejí magické syntezátory řeckého čaroděje Vangelise.Jedinečný hudební doprovod od tohoto řeckéhomultiinstrumentalisty dává snímku další rozměr a stává sejeho neoddělitelnou součástí. Úchvatná scénografie spolus výpravou a špičkovými vizuálními efekty skládajídohromady jedno z nejkrásnějších filmových prostředí, jakékdy mělo tu čest stříbrné plátno hostit. Všechny ty zářícíneony, vznášející se automobily a davy anonymních lidíplujících mokrými ulicemi krásně kontrastují se staromódníretro noirovou patinou. Osamělý detektiv v dlouhém kabátě,krásná osudová žena, sklenka whisky a cigaretový kouř tančícímezi průzory napůl vytažených žaluzií. Paráda.„BladeRunnerovi“ není snadné propadnout na první pohled. Nejde oodpočinkovou rodinnou záležitost. Pokud film dosud neznáte achcete mu dát šanci, neváhejte. Napoprvé do vás možná zaseknemalý drápek. Při další váhavé projekci druhý, a pak jižnásleduje strmý pád do náručí, ze kterého není cesty zpět.Ridley Scott postavil svět plný fantastických zákoutí, svět, coskutečně dýchá a žije. Jednoduše krásný kus filmařinypodtržený nezapomenutelnou hudbou a perfektními hereckými výkony.Pomalépovstání legendyUvedenímonstrózního hitu „E.T. – mimozemšťan“ (1982) mělodevastující účinek na dva snímky vydané ve stejném roce. „Věc“Johna Carpentera a „Blade Runner“ Ridleyho Scotta. Dva temnémonolity proti roztomilému návštěvníkovi z vesmíru. Divácitehdy nedali těmto filmům absolutně šanci. Sedmdesátá léta toměla definitivně za sebou a ta osmdesátá právě startovala. Vesvětě se objevovala spousta depresivních věcí a lidé prahli poutopii, alespoň kousku světlé utopie. Byli naladěni nanekonfliktní, pohodovou limonádu, kterou jim naservíroval StevenSpielberg pod nos. Od „Blade Runnera“ se očekával patrně dalšíIndiana Jones ve futuristickém hávu nebo něco na způsob„Hvězdných válek“ s kupou hlášek, svižným tempem aporcí akční zábavy. Nikdo nebyl připraven na tak vrstevnatý,bezútěšný a těžce přístupný svět, jakým se film honosil astavěl ho na piedestal svých předností.Filmbyl do kin uveden 25. června roku 1982 a hned po prvním víkendubylo jasné, že je něco špatně. Celkový výdělek činil pouhýchjednačtyřicet milionů, což při rozpočtu okolo třiceti miliónůdolarů rozhodně nebyla žádná sláva. Teprve s odstupemněkolika let začala legenda okolo filmu ožívat. Rodily sefankluby a na povrch vyplouvaly kusé informace o obtížnémnatáčení. Po deseti letech, kdy Ridley Scott představil novýstřih filmu (k dnešnímu dni existuje snad sedm verzí snímku), vněmž mimo jiné odstranil hlas vypravěče a usekl absurdní happyend, se Blade Runnerovi dostalo uznání, jaké po právu zasluhoval.Film se stal modlou a inspirací pro celou generaci začínajícíchfilmařů. Dokonce i zhrzený scénárista Hampton Francher nakonecužasl před vizionářstvím Ridleyho Scotta. Jedinečný estetickýstyl, který definitivně eliminoval tehdy dominujícístartrekovskou čistotu, měl trvalý dopad na budoucí tvář sci-fižánru. „Blade Runner“ dodnes zůstává jedním z nejnádhernějizrežírovaných a vizuálně uhrančivých vědecko-fantastickýchfilmů, jaké byly kdy vytvořeny.Hodnocení:100%http://www.crazydiamond.cz/metal_madness_viii_susice_ostrov_santos_28srpna2021_koncerty/2449http://www.crazydiamond.cz/metal_madness_viii_susice_ostrov_santos_28srpna2021_koncerty/2449janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Předpověď počasí sice na ten víkend nebyla z nejoptimističtějších, i tak jsem se vydal do Sušice navštívit známou extrémně metalovou přehlídku Metal Madness, jejíž osmý ročník se konal tradičně v krásném prostředí zalesněného ostrova Santos, který je obtékán řekou Otavou. Letošní ročník svérázného podniku sliboval další velké jméno světové scény na soupisce a tím byli polští matadoři death metalu VADER, kromě nich pak ještě několik tuzemských kapel, ať už zkušenějších nebo teprve začínajících.Od dětství jsem se nebyl podívat na Svatoboru, takže volba na polední program byla v sobotu jasná. Ještě před druhou hodinou mířím k vrcholu nejvyššího kopce v okolí a k jeho pověstné rozhledně. Cestou zpátky schytávám jedinou deštivou přeháňku toho dne, bohudík. Do areálu fesťáčku se dostávám po zajištění noclehu zhruba před pátou odpolední, v době, kdy na pódiu úřaduje kladenská melo-deathová sebranka ART OF BLOOD, o jejíž členech bych po chvíli soustředění řekl, že co nedokáží do přihlížejících natlačit hudbou, to se snaží dohnat prostřednictvím image. Kůži na holých pažích každého hudebníka totiž zdobí podivné rudo-hnědé rukávky. Předpokládám, že ta barva měla symbolizovat krev a hudebníci si tak před vystoupením smáčeli ruce v čemsi nevábném až po biceps. Z provinčního standardu vyskočil občas nápaditější riffík či nějaká notoricky obehranná staccato figura, jinak se nedalo mluvit o ničem zajímavém. Zkrátka thrashově laděný metálek se snahou o hejvíkové vyznění kytar a s nekompromisním řevem trhajícím ušní bubínky.Následovali snad ještě o kus slabší thrasheři MURDER INC., dle mého docela nevyzrálá kapela z Berouna, o které si myslím, že spolu příliš dlouho nefunguje, alespoň tomu napovídal přístup a nevyhranost doháněná každou chvíli neumětelskou intenzitou. Přemotivovaný bubeník zasypával prostor bombardovacími nálety úderů ve frekvenci asi tak dvakrát až třikrát hustší, než by bývalo skladbám slušelo. Klišovitým kytarám chyběla lehkost a tempo v celém tom chaosu agrese a zběsilosti střídavě pokulhávalo a následně vše dohánělo. Šílený harsh-vokální štěkot rozčísával vzduchoprostor parku do té míry, že i náhodně kolemjdoucí pejskařky obracely na druhém břehu Otavy teatrálně oči v sloup. Plzeňští INNERSPHERE platí za cílevědomou jednotku, která si jde poctivě za svým a stále se zdokonaluje. S jejich setem se konečně dostavuje nějaká koncepce a ujasněná představa o vlastní tvorbě. Je poznat, že kluci kapelou dlouhodobě žijí a mají už ledacos odehráno. I v Sušici to nebylo vůbec špatné a rád jsem před pódiem vydržel zhruba půlhodinu. Kombinace groove metalu plného tklivých vyhrávek a melo-deathové řežby měla v jejich podání určitou poetiku a chytlavost, takže bych jejich vystoupení zhodnotil jako ucelené a dobře odehrané. Možná by si to celé zasloužilo ještě trochu natlakovanější zvuk, i když je pravda, že jsem si oddychl, když jsem zjistil, že se INNERSPHERE s přehledem vyhnou všem začátečnickým neduhům kapel, které ten den vystupovaly před nimi. Areálem zaznělo i několik věcí z právě vydané novinky „Omfalos“, ale také několik kousků staršího data. Tahle kapela sice není geniální nebo beznadějně nadějná, mám však za to, že vcelku dobrá ale zaručeně bude.Na severočeských death-grinderech FLESHLESS je poznat, že již nějaký ten pátek náleží k osvědčeným jménům tuzemského extrému. Po stránce zvuku, sehranosti a nasazení totiž zastiňují všechny předešlé grupy, jen to má v mé osobní rovině jeden podstatný háček, podobná hudba se mě vůbec nelíbí. Jejich instrumentální složka má však v sobě úžasnou lehkost i tolik potřebný tlak, jaký u předchozích partiček chyběl. Co vadí, je směšný, do rytmu úsečně štěkající growl chlápka u mikrofonu, který mne v pološeru svou postavou evokoval vizáž ex-kryptorského křiklouna Pípy zhruba někdy kolem roku 1992, kdy si ten, v časech projektu LEPROCIDE, nechal narůst odbarvenou trvalou. Shrnul bych to asi nějak takhle: na FLESHLESS bylo poznat, že jsou hodně zkušenou a vyhranou kapelou, která je ve svém ranku pojmem a které se sobotní koncert prostě vydařil, jenže hrají něco, co mne vůbec nebere.Byl jsem zvědav na STÍNY PLAMENŮ vylézající z podzemí či kanalizace města Plzně a vydržel u nich skoro celý set, neboť mne místy bavily překvapivé pasáže Morbivodovy lyriky. Ta ve výsledku působila hravěji, než jak se kapela na pódiu tvářila. Na to, že se jednalo o syrový black metal, asi bych čekal více energie prýštící z pódia. Hudebníci, v gumákách s logem kapely a s decentně pomalovanými obličeji, však po celý set drželi přísné postoje a ve svém zanícení neuhnuli ani o píď. Jen škoda, že o nějakém nekompromisním a zlovolném tlaku, vycházejícím ten večer ze zvukové aparatury, mohli jen snít. Nebylo to sice úplně špatné, ale otevřeně si řekněme, že tenhle soubor má své muzikantské limity. V rámci relativně monotónního usazení mne zaujala textová pasáž, kde ten brčálnický čahoun krákoral, že je údajně inženýr kanalizace, kterému zrovna praskla v hlavě cévka a tak nás všechny zaplaví. Vcelku zábavné, nicméně Morbivod není Franta Štorm a do procítěného divadelnického prožívání vlastních textů mu dost schází.Polští deathmetaloví veteráni VADER vždy byli známou položkou v koncertních programech tuzemských klubů. Ani letos příjezd do České republiky nevynechali, takže po vystoupení na festivalu Brutal Assault ještě zavítali do Sušice, kde prostřednictvím vystoupení, rovněž spadajícího do jejich aktuálního turné, které oslavuje výročí čtvrtstoletí od vydání svého nejslavnějšího alba „De Profundis“, připomenuli, že jsou stále výtečnou koncertní stálicí. V devadesátých letech byla kapela pojmem a dokázala to, co se žádné jiné metalové grupě z východního bloku nepovedlo - prorazit ve velkém na západě. Musím potvrdit, že VADER šli do koncertu maximálně soustředění a i zvuková stránka se jevila takřka dokonale. V jejich zvuku šlo nalézt střet SLAYER s MORBID ANGEL, zkrátka vše zásadní, z čeho kdy Poláci ve své tvorbě čerpali a co je nejsilněji formovalo. Muzikantsky byli bezkonkurenční a to ve všech směrech. Jejich programu rovněž prospělo, že zaznělo mnoho skladeb ze zmiňovaného alba, zejména pak v jeho důraznější a ďábelštější první polovině, takže šlo zažít fláky jako „Silent Empire“, „Blood Of Kingu“ nebo „Incarnation“. Až posléze přišly na řadu i novější věci jako „Emptiness“ či „Bones“. Ve výsledku se jednalo o 70 minut trvající, zabijácky nabroušený set se skvělým zvukem, který měl velkou schopnost magnetizovat. V průběhu něho bylo člověku prakticky jedno, že se u bran Šumavy po setmění ochladilo takřka na 10stupňů nad nulou. Nicméně právě díky sílící zimě jsem si musel nechat ujít následující a poslední vystoupení toho večera - jmenovitě německé thrashery ANTIPEEWEE. I díky skvělému vystoupení VADER se jednalo o příjemnou akci, v ne až tak zalidněném avšak kultivovaném lesním prostředí okrajové části Sušice, kde se do budoucna ještě můžeme dočkat nějakých zajímavých jmen.http://www.crazydiamond.cz/memoriam_to_the_end_recenze/2448http://www.crazydiamond.cz/memoriam_to_the_end_recenze/2448janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Asi se opětovně nedalo čekat, že by se britští MEMORIAM dotáhli do úrovně famózních BOLT THROWER, kteří svým zvukem kdysi definovali celou jednu žánrovou odnož, ale i tak Willetsovci bez problému zapadají mezi popřední deathmetalové smečky roku 2021. Jejich novému albu „To The End“ se nedá upřít výborné žánrové řemeslo, které mají tito zkušení hudebníci zmáknuté od základů. Čtvrtá deska MEMORIAM bez zaváhání pokračuje v nastolené cestě a prezentuje svou porci doomově truchlivého a místy až chorobného death metalu a to s patřičným zaujetím. Materiálu opět nechybí pro Británii tolik specifické zvukové nastavení, které se až tolik neliší od gruntovního soundu typických představitelů anglické deathmetalové scény devadesátých let, jakými byli především BENEDICTION a již výše zmínění BOLT THROWER. Svou příbuznost však materiál birminghamských nezapře třeba i v případě srovnání se soundem raných PARADISE LOST (teskné a táhlé vyhrávky, tak jako je tomu v případě zdejší závěrečné suity „As My Heart Grows Cold“) nebo dokonce holandských hrobníků ASPHYX (zemité a valivé riffy), se kterými zvuk MEMORIAM rovněž pojí přímočarost. Po pravdě, nepatřím zrovna k příkladným odběratelům obdobné hudby a vlastně si už ani nepamatuji, jestli se u MEMORIAM vůbec něco posunulo (viz. zde před cca čtyřmi lety recenzovaná dvojka „The Silent Vigil“), neboť jsem si kapelu v mezidobí nepouštěl. Co však z novinky poznám bezpečně, je fakt, že jde o zručně odvedenou práci na žánrovce, jejíž existence může mít delší trvání než pouhých pět let.MEMORIAM je vlastní záliba nejen v rychlejších riffovitých válech, ale i časté brodění se ponurou, pozvolna se rozpínající bažinou. Ano, Karl Willetts možná mohl s touto sestavou pokračovat pod jménem BOLT THROWER, jenže by to asi nebylo úplně fér k jeho někdejším spoluhráčům, kteří utvářeli zvuk význačné žánrové instituce. Willettse v MEMORIAM už pár let doprovází o dekádu mladší kytarista Scott Fairfax a zkušená rytmická sekce od SACRILEGE, jmenovitě baskytarista Frank Healy (v devadesátých letech působil i v sestavě BENEDICTION) a bubeník Spikey T.Smith. Výsledkem jejich snahy jsou již čtyři vyrovnaná a stylově ujasněná alba, která plně souzní s Willettsovou minulostí a nenabízí nic víc a nic míň než poctivě nahraný death metal. „To The End“ opravdu neodbíhá ze zavedeného směru a prezentuje přesně to, co většina fans od kapely očekává.Onu ponurost a atmosféru plnou zmaru a pokoření zde asi nejlépe reprezentují vály jako „Each Step (One Closer To The Grave)“ nebo titulní „To The End“, což jsou songy opravdu temné, díky kytarovému zvuku a všem těm táhlým vyhrávkám až tklivé, dotýkající se niterných pocitů každého, kdo se jimi nechá příliš unést. Naopak živelnější a dynamičtější práce je znát ze skladeb jako „This War Is Won“ nebo „Vacant Scare“, které naopak považuju za nejvýraznější okamžiky novinky. Tyto songy vlastní výtečně naostřené riffy a zároveň v sobě mají určitý potenciál chytlavosti. Zvláštní položkou je „Mass Psychosis“, jejíž forma vychází i z chladného industriálně laděného prostředí a dominují jí tak především strojově a neživotně odkrajované party. MEMORIAM každopádně nahráli velmi nevlídnou nahrávku, jenž splňuje přísné parametry pro ne zrovna rychlý, avšak přímočarý a hlubší atmosférou oplývající vzorek smrtícího kovu. Zkrátka, ve svém ranku dobrá práce, která však není zas až tak brutální, aby mne činilo problém ji poslouchat. Prostě příjemně plynoucí deathmetalový old-school od letitých dělníků stylu. Škoda, že mám z fanoušků této stylové škatulky dlouholetý pocit, že bych se měl pomalu omlouvat za to, že jsem si dovolil (jako člověk vnímající rockovou a metalovou hudbu v celé šíři) vůbec na jejich modlu napsat článek, pokud tomu nedám vysoké hodnocení.http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_a_matter_of_life_and_death_recenze/2447http://www.crazydiamond.cz/iron_maiden_a_matter_of_life_and_death_recenze/2447janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V roce 2005 absolvovali IRON MAIDEN další ze svých úspěšných koncertních turné (konkrétně Eddie Rips Up The World Tour), která se někdy tou dobou začala rozdělovat dle druhu koncepce, a sice na šňůry propagující aktuální studiové album, nebo naopak ta, která připomínala určité specifické období nezapomenutelné historie kapely (v tomto případě The Early Years 80-83´). I vzhledem k úspěšnosti těchto akcí, po komerční stránce značka britské legendy rozhodně netrpěla. Právě naopak, uprostřed stále se zrychlující a proměnlivé doby první dekády nového milénia platili Maideni za nezlomnou instituci řídící se vlastními pravidly a stabilním vnitřním řádem. Nadcházející deska byla však ve všech směrech speciální a její příprava se rozhodně lišila od několika předchozích, a to ačkoliv IRON MAIDEN si za svou studiovou základnu opět zvolili studia Sarm West v Londýně, kde opětovně pracovali s producentem Kevinem Shirleym.Co tedy odlišuje desku „A Matter Of Life And Death“ (vydanou v první polovině roku 2006) od několika předchozích nahrávek této slavné kapely? A v čem pro mne zůstává právě tahle placka výjimečná, alespoň tedy co se novodobé etapy týče? Začnu věcí, která jde mimo osobní vkus a jejíž základem jsou prostě fakta. Tohle album bylo totiž ve studiu zaznamenáno naživo ve velmi spontánním duchu a v tvůrčí atmosféře překypující silnými nápady, prýštícími na světlo doslova eruptivně, což bylo na písních poznat. Můj názor je ten, že každá velká a sebevíc promyšleněji skládající kapela by se do podobného stylu práce měla někdy dostat a vyzkoušet si jej. Tak třeba americká kapela MEGADETH něco podobně spontánního zažila u tvorby svého alba „Youthanasia“ o dvanáct let dříve, v roce 2006 došlo na britskou metalovou legendu. IRON MAIDEN se snažili desce zachovat mohutný, dynamický a přirozený zvuk, který by byl ve studiu co nejméně upravován, což se jim při faktu, že většina instrumentů byla zaznamenána najednou, zkrátka podařilo. Deska „A Matter Of Life And Death“ je však specifická rovněž i tím, že byla  ponechána zcela bez masteringu, přesto dýchá skutečnou energií. Skladby působí, i přes své složitější struktury a progresivistické ambice, ve všech směrech nekašírovaně a jsou přirozeným vyústěním skladatelské formy dané doby. Jejich velkou předností je nejen přirozenost, ale rovněž i velké množství dobrých nápadů zachycených během spontánních jamů.Hodně partů, které nakonec posluchač slyší z výsledné nahrávky, bylo použito z prvních verzí. Deska si onen spontánní přístup mohla dovolit, neboť kapela překypovala zanícením a za celou řadou motivů byla neoddiskutovatelná kvalita. V časech nástupu nových progresivistických směrů na metalové scéně tak Harris a spol. akorát zúročili své letité skladatelské zkušenosti a umožnili svým hudebním tužbám vyvstat na povrch. Když se o desce mluví jako o progresivní, nemyslí se tím, že by svou podstatou obdivovala velikány art-rocku let sedmdesátých nebo něco podobného, ani že by se skladby prodíraly závějemi umělecky laděných motivů, míní se spíš, že po svém způsobu Maideni reflektovali modernější přístup ke zvuku a groovu skladeb, ty však tentokrát nabízely poněkud masitější flákotu. Leckomu materiál nesedl, neboť se řada songů na této desce rozjížděla pomalu a záhy procházela přehršlí prostředí, zkrátka a dobře se toho v některých písních odehrávalo tolik, že někteří posluchači ztráceli koncentraci. Osobně se však mezi tuto sortu fans nepočítám a desku si užívám.IRON MAIDEN už dlouho nepůsobili živelněji a přirozeněji a zároveň do svých skladeb neumístili tolik neočekávaného a dobrodružného. Svým způsobem zde nalézám paralelu s o rok starší deskou „Octavarium“ od amerických prog-metalových kingů DREAM THEATER. Album bylo pro kapelu velmi důležité, protože IRON MAIDEN tehdy na jaře 2006 stáli na křižovatce a volili směr, jakým se v následujících letech vydají. My dnes již víme, že šli cestou umělečtějšího výraziva a komplikovanějších delších skladeb, s čímž tak nějak koketovali již od poloviny devadesátých let. Délka jejich skladeb dost často narůstala k desetiminutové hranici, za což jim mnozí posluchači začali spílat. Nikdo však nemůže kapelu obvinit z neupřímnosti a určitě ani omylem u desky, jako je právě tahle. Dle mého onen progresivističtější směr alb nového milénia vychází z přirozených pohnutek hudebníků, zejména pak kapitána Steva Harrise. Ten se v roce 2006 skladatelsky rozjel a naplno odhalil svou touhu po komplikovanější skladatelské práci.Své spolu-skladatele nalezl ten rok hned v případě čtyř spoluhráčů. Na skladbách tak Harris pracoval nejčastěji s kytaristou Adrianem Smithem, se kterým dal dohromady parádní spletité kusy jako „Brighter Than a Thousand Suns“, „The Longest Day“ nebo „Lord Of Light“, Brucem Dickinsonem (především balada „Out In The Shadows“), ale také s Janickem Gersem (bujarý tanec „The Pilgrim“ s typickým maidenovským zdobením jak z časů Matky Rusi a rovněž kolosální protiválečnou epopej „The Legacy“). Pilotní singl „The Reincarnation Of Benjamin Breeg“ vznikl v rámci spolupráce Harrise s Davem Murrayem a na to, že mělo jít o singlovou jednohubku, se jednalo o skladbu nezvykle temnou, dlouhou a nepříliš chytlavou. Pouze pod jedinou písní byl Harris podepsán jako autor zcela sám, bez asistence kohokoliv ze svých spoluhráčů, a tou položkou je skvostná suita „For The Greater Good Of God“ zmiňující téma náboženských válek. Ona celá koncepce tohoto díla vyznívá hodně protiválečně, neboť válka a zaslepená víra prostupují náměty většiny skladeb.Jako bylo zvykem u několika předchozích nahrávek, deska startuje rychlejší a svou formou poněkud strožejší skladbou „Different World“ a ačkoliv byla tahle vypalovačka posléze umístěna do pozice druhého singlu, představuje pro mne vlastně to nejméně zajímavé, co jinak deska nabízí. Skladbu sice hodnotím výše než minulý otvírák „Wildest Dreams“, ale rozhodně v „Different World“ neslyším reprezentativní vzorek alba „A Matter Of Life And Death“. Baví mě ona spontánnost, zpěvný refrén a kytarové kudrlinky, které před posluchačem sviští, aniž by si ten uvědomil, že tahle skladba je vlastně vcelku promakaná a má daleko do kolovrátku. Bohužel v sobě nemá onen potřebný magnet a osobitost. Prvním zjevným vrcholem desky se mě jeví až protiválečný song „Brighter Than a Thousand Suns“, který je výsledkem autorské spolupráce Adriana Smitha, Bruce Dickinsona a Steva Harrise. Třetí položka na seznamu skladeb, v souvislosti se svým názvem, vyloženě oslňuje odlišným přístupem k melodice, než tomu bylo v případě Maidenů obvyklé. Je opakem k přímočarým kolovrátkům a má v sobě až psychedelickou linii. Někde uprostřed své délky se song zlomí do svižného tempa a nabídne krom dramatických pasáží, kde se Bruce vyždímává z maxima, také všechno to instrumentální předivo, jaké mají fanoušci této kapely tak rádi. Gradující motivy a kytarové souboje nabídnou napětí i skladatelský rozmach. Právě takto bych rád slýchával moderní verzi IRON MAIDEN ještě dnes.Následuje skvostná kytarová katarze „The Pilgrim“, která ve svém zvuku vlastní určitou složku, evokující mě atmosféru středověkých tržišť a různých jarmarků. Skladba svým způsobem připomíná bujarý tanec a stojí pevně na výrazné kytarové složce, progresivistických partech a bohaté obrazotvornosti. Právě tenhle song vnímám jako ten z téhle desky opravdu nejbližší všemu, co světu dali IRON MAIDEN v osmdesátých letech. Gersovská „The Pilgrim“ se nerozpakuje se změnami temp a nabízí bohatou kytarovou strukturu, která je plná bujarých tanců a excentrických kejklí. Mimořádně výživný materiál nabízí i následující položka „The Longest Day“, což je trochu temnější, mytologií ovlivněný a svou zvukovou podstatou ještě o něco moderněji laděný kousek než všechny předcházející. V něm Steve Harris se svými spoluhráči dokonale zužitkovává skladatelských schopností a posunuje hudbu IRON MAIDEN na poněkud umělečtější level. Skladba je však znamenitě poslouchatelná a posluchače neubíjí svou složitostí. Zkrátka báječná prog-metalová erupce v podání IRONS!Velká chvíle Bruce Dickinsona, zde samozřejmě fantasticky pějícího na celém albu, přichází v baladě „Out In the Shadows“, což je další z pomalých songů s hrdinským refrénovým nápěvem. Píseň by vlastně mohla uspět i na zpěvákově sólové dráze, stejně tak je velmi dobře použitelná pro potřeby IRON MAIDEN. Jde zjevně o posluchačsky nejvstřícnější skladbu na desce, kterou zdobí melodická zpěvová linka, dojemná atmosféra, ale i celková navázanost na využití v rockových charts pro mainstreamovější publikum. Že podobným způsobem nebyl song využit, považuji za velkou chybu. Pilotním singlem se naopak stal song „The Reincarnation Of Benjamin Breeg“, který vypráví příběh člověka, jenž ve svých osmi letech (v roce 1947) přišel po požáru v rodinném domě o oba rodiče a byl následně umístěn do sirotčince. Zde učarovával (nebo spíše děsil?) svými napřirozenými schopnostmi v oblasti jasnozřivosti a rovněž vizemi, které prezentoval skrz neobvykle komplexní kresby, jenž měly základ v jeho častých nočních můrách. Svůj život odstrkovaného podivína posléze Breeg stvrzoval zájmem o nadpřirozené jevy a touhou po cestování, vše posléze korunoval vlastním zmizením v roce 1978.Skladba se silným protiválečným a protináboženským poselstvím „For The Greater Good Of God“ by mohla znít v časech nutného mašírování do války a svou podstatou se jedná o jeden z nejvíce majestátních kusů v novodobé historii IRON MAIDEN. Byť se song rozjíždí pozvolna, koncentruje v sobě nemalý potenciál napětí a z něho vyplývajícího dramatičnosti, vše posléze vrcholí přehlídkou znamenitých kytarových figur, pochodových temp a pekelně uhrančivého refrénu, který Dickinson podává v nezvykle rozohněném provedení. Ústředním tématem je problematika týkající se konfliktů na Blízkém východě a myšlenka, že žádná víra nestojí za stále narůstající počty zmařených životů. I dalším dvěma věcem nechybí ono mohutnějící skladatelské nastavení, takže i „Lord Of Light“ a „The Legacy“ platí za výživné porce neutuchajících skladatelských a progresivistických ambic letité heavymetalové kapely. Obě uhranou svou schopností prezentovat skladatelskou stránku v celé její komplexnosti, ale také silnou atmosférou procházející mnoha prostředími, jakoby snad šlo o filmové sekvence. Z mého pohledu se IRON MAIDEN právě na této desce dotkli svého tvůrčího stropu, pokud tedy budu myslet jen na jejich novodobější historii počítanou od poloviny devadesátých let. Album s nedocenitelným skladatelským potenciálem tak, krom toho i díky promakané marketingové kampani a zručnosti Roda Smallwooda, slavilo ve své době obrovský celosvětový úspěch. Dnes však deska tak trochu rozděluje fanoušky IRON MAIDEN do určitých sekcí, kde jedna tvrdí, že jde o jeden z těch méně výrazných materiálů v historii IRONS, zatímco druhá slyší v erupci všech těch pestrých partů, tvořících zde dlouhé skladby, onu mimořádnost díla. Přiznám se, že patřím vlastně k těm druhým, jakkoliv je mi jasné, že osmdesátá léta nejdou napodobit a už vůbec ve své invenčnosti dohnat.Obal alba měl tentokrát na starost malíř Grant Goleash. A výjev kolem tanku kráčejících vojáků se škraboškami smrtek je inspirován obdobím americké války v Koreji. Symbol s  hlavou Eddieho ve vojenské přilbě a se zkříženými puškami, umístěný na kapotě tanku, měl být původně pouze na zadní straně obalu, nakonec bylo dohodnuto, že tato jednoduchá grafika bez problému zapadne i do jinak poměrně náročné komiksové kresby s vojáky. Ne úplně typický cover desky IRON MAIDEN však nevnímám jako průserový, naopak jej mám o dost radši, než obaly desek, které s tímto dílem časově sousedí. Obrázek vlastně vcelku dobře vystihuje protiválečný koncept alba. Zákopové motivy, barikády a hradby z dřev, kamenů či ostnatých drátů se posléze objevily coby kulisy během turné, které dílo koncertně propagovalo. A že šlo o podnik velmi úspěšný, nemusím vlastně ani doplňovat.http://www.crazydiamond.cz/posledni_zoldak_zaverecny_kop_sesleho_klauna_film_pandemonium/2446http://www.crazydiamond.cz/posledni_zoldak_zaverecny_kop_sesleho_klauna_film_pandemonium/2446DeathVale@seznam.cz (J.Rose)Hlediště v posvátné tichosti sleduje dva urostlé muže stojící naproti sobě. Kdysi běloskvoucí plocha upraveného ringu je poseta skvrnami a cákanci zaschlé krve. Tento souboj rozhodne o absolutním vítězi turnaje. Namakané bicepsy z Belgie proti gigantickému hrudníku z Číny. Elektrizující vzduch je nabitý testosteronem a téměř hmatatelnou chutí po vítězství. Borci si vyměňují vzájemné nelítostné pohledy a diváci napětím zapomínají dýchat. Nastalé ticho náhle protne úder gongu a … ano, já vím, že popisuji úplně jiný kus z bohaté historie kinematografie. Jenže vypíchnout nějakou pamětihodnou, ikonickou nebo alespoň kloudnou scénu z doposud posledního filmového dobrodružství Jeana-Clauda Van Damma je úkol vskutku nadlidský.Belgický tygr, kráčející svaly z Bruselu, mistr roznožek, držitel rekordu v počtu přeražených sanic a někdejší král zlaté éry VHS nosičů. Jeho vrcholné období dosahovalo maxima na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V úvodu citovaný „Krvavý sport“ (1988), „Kickboxer“ (1989), „Dvojitý zásah“ (1991) nebo akční výplach „Univerzální voják“ (1992), který překvapivě slavil úspěch i v kinech a pro německého režiséra Rolanda Emmericha dokázal přetavit americký sen v realitu. Nízkou úroveň hereckých schopností vyvažoval Jean-Claude Van Damme vždy svým sexy úsměvem a hbitými končetinami, s nimiž beze slitování masíroval těla dotěrných nepřátel. Ostatně, proč ne? Lidé na to slyšeli a JCVD jim patentované vrtulové kopy dopřával měrou vrchovatou. Pokud filmy s jeho účastí dostatečně nebodovaly na stříbrném plátně, většinou to nic neznamenalo, neboť dominující trh s kazetami a obří sítě videopůjčoven dokázaly ušlé zisky téměř vždy bohatě vynahradit.Hvězdná záře tohoto sympaťáka začala povážlivě pohasínat s příchodem druhé poloviny deváté dekády. Nezřízený životní styl, absence čichu na dobrý scénář a série špatných rozhodnutí vedla nezadržitelně ke strmému sešupu, na jehož dně zbýval prostor pro pouhé herecké paběrkování ve filmech čtvrté cenové skupiny. Van Damme nikdy nedokázal vystoupit ze škatulky druhořadého akčního hrdiny béčkových filmů a na rozdíl od jeho stylově spřízněných souputníků jako Arnold Schwarzenegger nebo Sylvester Stallone si příliš nelámal hlavu s tím, jakému projektu své renomé a tvář propůjčí. Když mu začínající režisér Paul W. S. Anderson nabízel roli Johnnyho Cage ve filmu „Mortal Kombat“ (1995), jehož koncept byl založen na stejnojmenné a úspěšné herní sérii, Van Damme odmítl. Raději vzal hozenou rukavici od konkurence a zahrál si ve snímku „Street Fighter: Poslední boj“ (1994), rovněž inspirovaném slavnou herní značkou. Důvod byl prostý. Producenti „Street Fightera“ nabídli tehdy už na kokainu závislému herci větší balík.Výsledkem bylo komerční fiasko a jeden z nejhorších filmů devadesátých let. Od té doby to šlo s belgickým bijcem ode zdi ke zdi. Pokud se ohlédnu přes rameno a zmapuji v jeho rezivějící kariéře posledních dejme tomu patnáct let, tak musím zmínit pouze dva filmy, za které se Van Damme stydět určitě nemusí. Tím prvním je stylová autobiografická sebereflexe jménem „JCVD“ (2008) s lahůdkovou úvodní akční sekvencí. No a druhým světlým bodem je Stalloneho povolání starých pardálů do zbraně v pokračování akčního nářezu „Expendables: Postradatelní 2“ (2012), kde Van Damme přijal svou teprve druhou zápornou roli. Až na tyto výjimky je to ovšem filmová bída a zmar. Tento rok se šedesátiletý rozdavač otoček představí ve dvou projektech a pokud se dá věřit dostupným pramenům, mělo by jít i o epilog jeho dlouholeté a navzdory všemu zajímavé kariéry. Snímek „Frenchy“ (2021) na svou premiéru ještě čeká, ale nedávno vypuštěný „Poslední žoldák“ (2021) již na streamovací službě Netflix čile řádí a my se na něj teď společně v krátkosti mrkneme.S francouzskou komedií se to má víceméně podobně jako s tou českou. Je velice svérázná, má své jasně dané charakteristické rysy a to nejlepší ze sebe vydala v průběhu šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Pár výjimek by se samo sebou našlo i v poslední dvacetiletce, ale ty mají na svědomí v drtivé většině borci ze staré školy. Tím mám na mysli například snímek „Drž hubu!“ (2003) od výborného Francise Vebera. Jinak mi bohužel současná francouzská řachanda nic neříká a její snaha navázat na staré časy působí značně křečovitým dojmem. Důkazem budiž i akční komedie „Poslední žoldák“. Režisér a scenárista David Charhon píše a točí velice podprůměrné filmy, ale v jeho rodné Francii na ně do kin stejně chodí davy. Právě proto uvízl v hledáčku internetového giganta. Však to znáte, dnešní doba přeje hlavně vysokým číslům, kvalita hraje většinou druhé housle. Je to stejné, jako kdyby si u nás velká streamovací platforma pro svůj další projekt vybrala třeba Zdeňka Trošku. Brrr… hrozná představa! Film „Poslední žoldák“ tedy vznikal pod záštitou Netflixu a aby dosáhl potencionálního úspěchu i za obzorem Eiffelovy věže, byl do hlavní role obsazen náš neohrožený Belgičan, jenž francouzštinu pochopitelně ovládá levou zadní. O čem tedy v kostce film je a jak dopadl?Bývalý špičkový tajný agent (JCVD) se již dlouhá léta skrývá v ústraní. V minulosti během jedné mise neudržel své tělesné pudy na uzdě a uklohnil si potomka, kterého z bezpečnostních důvodů nikdy pořádně nepoznal. Na dálku mu alespoň zajistil dobré žití v podobě imunity a pravidelné měsíční renty na budoucí studia. Po letech již dospělému synovi, který je přesným opakem svého hrdinného otce, někdo nečekaně ukradne identitu a vlivem úřednické chyby dojde navíc ke stornování ochranné imunity zajišťující absolutní beztrestnost. Jelikož se neznámý zloděj nechová zrovna dle zákonů, tak na sebe falešné obvinění nenechá dlouho čekat a policie potažmo vláda jde automaticky po synkovi, který již před sebou nemá žádný štít. Tajný agent na odpočinku je nucen vylézt z ulity, ochránit svého potomka a najít si k němu cestu.Největší slabinou filmu je jednoznačně scénář. Ten je děravý jako ementál a do placu často hází nesmyslné problémy a vlekoucí se nedorozumění, co by se lehce vyřešily, pokud by si spolu dvě postavy normálně promluvily. Zápletka se zneužitím identity se tváří zapeklitě a pokud možno hodně zamotaně. Výsledkem je však především chaos a lavinový sled nesmyslných scén. Film je neuvěřitelně hlučný, nudný a jako bonus trvá těžce snesitelné dvě hodiny! Humor spočívá především v tom, že postavy neustále hystericky křičí, šaškovsky přehrávají, šišlají a občas se snaží hláškovat. Bohužel jsou ve skutečnosti téměř všichni do jednoho děsně otravní, trapní a na nervy jdoucí. Synovi hlavního hrdiny jsem přál pomalou smrt hned po pár minutách, kdy se jeho hlava s obřím květákem zjevila na scéně. Celou dobu jsem marně čekal na to, až mu tatík pošle elegantní kop z otočky rovnou na oko, neboť se po celou dobu stopáže choval jako naprostý idiot. Mezi jeho představitelem Samirem Decazzou a Van Dammem není absolutně žádná herecká chemie. Vůbec se k sobě nehodí a jejich osud mi byl tím pádem lhostejný.Akce je celkem sterilní, bez nápadu a navíc je jí málo. Solidně koukatelná je automobilová honička zasazená do první třetiny filmu. Je z ní cítit, jak moc se tvůrci snažili přiblížit starým dobrým belmondovkám, ale jejich úsilí částečně hatí jednak nedostatek invence a především hysterické výjevy jedné postavy sedící za volantem. Né, opravdu! Proč se musí téměř každý v tomto filmu chovat jako otravný magor? To mi zkrátka hlava nebere. Van Damme své nožky provětrá zhruba ve dvou delších rvačkách, z nichž ta, která se odehrává v umývárně, jasně vede. Má pěknou choreografii, není v ní zase tolik patrná přítomnost dubléra a Van Damme navíc vercajkem polechtá podlahu během provedení jeho ikonické roznožky. Náš bijec během filmu v rámci utajení několikrát vystřídá vzhled, ale ani ten nejhustší vous a nejbujnější kštice nezamaskují jeho sešlost. Tedy, bicáky mu pod rukávy košile dokáží stále rozehrát solidní vlnobití, ale v jeho tváři je viditelně vypálený podpis divoké minulosti. Spíše než zachovalého šedesátníka připomíná měkkou voskovou figurínu vystavenou ostrým paprskům slunečního světla.Abych tu ale jen nehořekoval a nedělal ze sebe suchara, tak musím připustit, že jsem se během filmu asi čtyřikrát zasmál. Třikrát povedenému vtipu a jednou díky zjištění, že film do pěti minut končí. Ale teď vážně. Poslední třetina se kvalitativně trochu zvedne. Objeví se tu pár slušně vystavěných situací a funkčních fórů. Tím nejlepším na „Posledním žoldákovi“ je paradoxně sám jeho představitel. Jean-Claude Van Damme se jako jediný chová po celou dobu normálně a jeho reakce na různé podněty jsou v rámci možností přirozené a celkem uvěřitelné. Během jedné dramatické scény se mu z palce u nohy podaří vydolovat i něco jako herecký výkon a předvede dokonce nějaké ty emoce, což je skutečně odvaz. Zkrátka je vidět, jak moc tomu projektu věřil a snažil se do něj vložit to nejlepší, co dnes může nabídnout. Dá se „Poslední žoldák“ někomu doporučit?Asi takhle. Pamatujete si film „Kontraband“ (1998)? Šlo o průměrnou akční komedii, kde belgickému svalovci sekundoval kdysi populární komik a herec Rob Schneider. Ačkoli rozhodně nešlo o žádnou pecku, tak film nabízel nápadité, adrenalinem napumpované akční scény a humor, který byl všelijaký, jen ne trapný. Ve srovnání s „Posledním žoldákem“ připomíná „Kontraband“ hotové mistrovské dílo, navíc s vlastním ksichtem. „Poslední žoldák“ totiž rád a neustále cituje nebo odkazuje na jiné, daleko lepší filmy, ale přitom mu schází jeho vlastní identita, neb sám vlastně neví, čím chce být. Selhává jako komedie a příliš neoslní ani v akční rovině. V jádru jde o rozvleklé, hlučné, neforemné nic, co se vám po pár minutách okamžitě vykouří z hlavy. Nejde o nejhorší film v kariéře Van Damma a produkčně je to úplně jinde než rány morové, které do nás posledních dvacet let hustí Steven Saegal, přesto bych se „Posledního žoldáka“ neodvážil nikomu doporučit a v žádném případě nejde o dobrý film. Takový odchod si legenda mého dětství nezasloužila.Hodnocení: 30%http://www.crazydiamond.cz/pacess_rikam_ne_certovskym_nazvum_pivo_je_vic_nez_zabava_rozhovor/2443http://www.crazydiamond.cz/pacess_rikam_ne_certovskym_nazvum_pivo_je_vic_nez_zabava_rozhovor/2443riha.kamil@gmail.com (Hivris)Skupina PAČESS v čele se stejnojmenným kapelníkem vydala na sklonku letošního jara vydařené album „Poupě“, na kterém jednoznačně potvrdila svoje kvality a příslušnost k širší špičce tuzemské metalové scény. Skloubení blackové energie a atmosférických melodií spolu s unikátní lyrickou tématikou zní příjemně svěže a atraktivně. Také díky tomu si kapela získává nové metalové fanoušky i z řad posluchačů, kterým tvrdší metal běžně až tolik nevoní. Nejen pro ně je pak určený následující rozhovor, který přináší bližší podrobnosti jak ohledně „Poupěte“, tak kolem tajemné osoby samotného principála. Zpovídaným nebyl nikdo jiný než sám mistr Pačess.Ahoj, jak se daří? Dopřál sis v létě dovolenou a volno, nebo jsi trávil slunečné dny hlavně prací a muzikou? Jak takový Pačess relaxuje (pokud vůbec)?Ahoj, daří se poměrně slušně. O dovolené se mluvit nedalo, ale pár dnů volna proběhlo. Ve vedru jsme se ukrývali na zahradě a v naší letní kuchyni a poměrně často děti řádili na fantastickém koupališti U Libuše v Lulči. Muzikou moc času netrávím. Od natočení „Poupěte“ jsem měl kytaru v ruce jen na zkouškách a na koncertech. Pačess relaxuje celýma 5 hodinama spánku za den, nebo někde se psem v lese či u grilu a piva!Po delší době se znovu rozjíždějí koncerty a festy a na vašem FB profilu přibývají pozvánky na akce, kde budete hrát. Chybělo ti živé hraní a přímý kontakt s fanoušky? Jak jsi vnímal restriktivní covidová opatření?Zatím jsme stihli odehrát jen pár koncertů, ale bylo to skvostné! V minulosti jsem měl koncertů fakt po krk. Nikoliv však samostatných koncertů a těch 40minut na podiu, ale to cestování a ten čas kolem toho. To mě fakt ničilo. Uměl jsem si ten čas představit smysluplněji. V současné sestavě zatím ponorka nepřišla a zatím neskřípu zubama u klasického „zastav na pumpě“.Živé hraní mi začalo chybět až při těch prvních koncertech, kdy jsem opět čuchl k tomu zvláštnímu pocitu a adrenalinu. O to je to lepší, když máš úspěch. Blbě se to popisuje, ale je to fakt silný! Opatření nechci komentovat!Pojďme se zpětně podívat na úplný začátek PAČESS, kdy šlo ještě o ryze jednočlenný projekt. Co bylo impulsem k vlastní tvorbě mimo tehdy domovské ASGARD? A kde jsi vůbec přišel ke své typické přezdívce, a tedy i názvu nového tělesa?Ten projekt vznikl dosti spontánně na základě spolupráce s Blackoshem. S ním jsme točili ASGARDÍ „Zlověstné časy“ a jaksi mě vzalo to domácí nahrávání a objevil jsem tehdy nové možnosti. Díky pro mě tehdy nepochopenému Cubase jsem najednou vrstvil kytary a dělal své hudbě trochu širší dimenzi. Projekt jsem nazval PAČESS samozřejmě kvůli rostoucímu egu a taky kvůli tomu, že jsem nikdy nefrčel na těch čertovskejch názvech a vůbec ne na nějakejch anglickejch či latinskejch přesmyčkách a temných heslech. Ta přezdívka se mnou šla již od puberty a popravdě ty lidi, co se motají kolem těch UG kapel, mě stejně neznají civilním jménem.Následující tři alba „Monte Liliorum“, „Trapista“ a „Zoigl“ jsi nahrával sám za asistence různých hostů, od Lorda Morbivoda, přes Blackieho, až po Marthuse. Jak vzpomínáš na tyto spolupráce? Jednalo se o profi výpomoc nebo spíš o kamarádské session, při kterých jste se ve studiu dobře bavili a pivo teklo proudem?Ano, první alba jsem nahrál sám a zval si hosty, kteří se ujali zpěvů. Nikdy jsem se necítil ani jako průměrný křikloun, tak jsem poprosil lidi ze scény. Morbivod, Blackosh či Zdeněk Černý, nesmím zapomenout také na čisté zpěvy nedoceněného Tomáše Chylíka, tihle mi pomohli a velice zpestřili první dvě nahrávky. Já jsem štěkal jen ve „Věštbě Libušině“, „Lickovi Z Lilče“ nebo v „Písni o mordu“. Každopádně zlom nastal u „Zoiglu“. Zde se ujal zpěvu T. F. Hanzl a tak to už zůstalo. Bicí automat nahradil Marthus. Nikdy jsem nespolupracoval s takovým profíkem. Jeho přístup a um mě opravdu posadil na prdel. První dobrá ve studiu a nekompromisní bicí! Vzpomínám si také na studiovou spolupráci se Zdenkem Černým z TITANICU, který opravdu překvapil a dodnes si jeho hostování moc vážím. A abych odpověděl na dotaz, tak jednalo se o kamarádskou profi výpomoc a žádný velký mejdany u toho nebyly. Většinou formální kultivované schůzky naplněné seriózní prací!Zhruba někdy po nahrání „Zoigl“ se z PAČESS stává regulérní kapela. Co tě přimělo k angažování stálých hudebníků namísto hostování? Šlo o přirozený proces nebo jsi do toho chtěl „šlápnout“ a začít dělat muziku pod hlavičkou PAČESS trochu jinak?Ano, bylo to cílené. Již při vzniku „Zoiglu“ se formovala kapela PAČESS a byl to přirozený přechod (chcete-li odchod) od ASGARD k vlastní tvorbě. První sestava se po turné na podporu „Zoiglu“ lehce změnila a nyní vše šlape, jak má. Tehdy jsem točil „Zoigl“ a na zkušebně se již sehrával koncertní repertoár. Také jsem opakovaně avizoval, že bychom měli změnit název kapely a mnou nastavená demokracie mě přehlasovala....naposledy! Kluci z kapely berou dnes „Zoigl“ jako takovej novej věk a až zde se hlásí k mojí tvorbě. Co bylo předtím tak pokoutně zesměšňují a rádi by to ignorovali. Při našich debatách se bavíme o době před a po Zoiglu. Chápeš? Třeba: „Ty vole tyhle klávesy jsem si koupil v roce 2000 tj. 19 let před „Zoiglem“.Novinka „Poupě“ vyšla u ambiciózního a rychle rostoucího labelu Slovak Metal Army, zatímco předchůdce „Zoigl“ jsi realizoval čistě ve svojí režii. Proč ta změna, a jakou cestou jste se dostali do stáje SMA?„Zoigl“ jsem tutlal a myslím, že nikdo neměl tucha o jeho přípravě a spolupráci s Marthusem a Chymusem a proto jsem to vydal sám. Spolupráce se SMA přišla, na základě pár setkání a obyčejné komunikace. Když jsme Jurajovi poslali Poupě, tak se do nás zbláznil a začal nám pomáhat stále víc. Tlačil album v mediích i placenou reklamou, plánovali jsme koncerty, LP a znovu vydání starých alb, či kazetové edice. V jistých momentech jsem poprvé pocítil, jaké to je mít firmu v zádech. Bohužel se stalo, co se stalo a Juro podlehl šílené nemoci. Je mi to upřímně líto a cítím s rodinou a jeho přáteli.Nahrávali jste překvapivě celkem ve třech studiích – Davos, Šopa a Sonidos. To byla vize od samého začátku? Případně jste museli z nějakého důvodu studio měnit? Výsledný sound je podle mě krásně čitelný, drží se moderního vyznění, ale zároveň nepostrádá jistou old school patinu. Jsi ty sám spokojený s finálním zvukem alba?Nahrávání doprovázela spousta problémů, a proto se točilo takhle nadivoko. Jednou jsem dokonce hodně zkritizoval letitýho kámoše a producenta a spoluvlastníka Davosu Otyna. Následně mě to mrzelo, ale v nahrávání jsme pokračovali a jsme stále přátelé. Výsledný zvuk je především jeho práce a jsem opravdu spokojený. Já rozhodně točím další desku u Otyna!Přijde mi, že na „Poupěti“ je dovedeno téměř k dokonalosti souznění hudby a textů. Frázování a verše výborně korespondují s hudebními tématy a náladami. Můžeš čtenářům přiblížit proces vzniku nové skladby?Ten proces je opravdu složitý. Není v tom ani žádné pravidlo. Někdy vznikne dříve text, jindy skladba. Chymus srší nápady a plive verše na základě našich debat a pivovarských zážitků, kterých mám tu čest zažívat poměrně dost. Do toho je velkým pomocníkem kytarista Jakub, který nahrazuje můj absentující talent a nezručnost, a pak tu máme sekundární radu pro hudební dílo Filipa a Čeda a nade vším supervizoruje mocný Parambucha. Ke skladbám přistupujeme s velkým respektem a podle hudební nálady vznikají i texty. Vybíráme, kde se hodí text plný nadsázky a sarkasmu a kde vážné historické téma.Výhradním textařem jsi byl v minulosti ty sám, teď se dělíš o autorství se zpěvákem Chymusem. Jak probíhá tahle spolupráce? Určitě nejenom mě baví obraty jako „nemař práci, nenič dílo švingulante zlý“ nebo „kéž mé pivo laxírku by v pajšl chlapu veslo“; kde berete inspiraci pro takovou jadrnou češtinu? A nepřemýšleli jste o nějaké písni nebo dokonce albu v angličtině?To je zcela logický vývoj. V přítomnosti tak skvělého textaře by bylo vážně pošetilé se pokoušet o nějaké verše. Máme to rozdělené tak, že já předložím téma a případně pár odborných termínů či obratů a zbytek je práce T. F. Hanzla. Ta jadrná čeština a skvělé verše jdou tedy za ním. Je to na rozdíl ode mě dost chytrej a kultivovanej chlap. Inspiraci si nosím z běžného pracovního života a angličtina pro mě rozhodně ne! Za mě osobně by se vytratila podstata těch textů a ten vtip či teatrální nadsázka a vlastně i opodstatněná vážnost by byla v prdeli. Navíc angličtina je pro mě opravdu cizí jazyk.Podle použitých hudebních postupů bych tipoval, že jsi fanoušek starší metalové generace, kdy black metal nebyl ještě tak zběsilý a ortodoxní a šlo vlastně o extrémnější formu heavy metalu. Jaká muzika tě formovala v dospívání a máš i v dnešní době čas a chuť na poslouchání hudby?Tuzemskou scénu, která mě formovala jsem představil v aktuálním čísle Parambucha zinu. A nemám důvod se za nic stydět. Víš, já se ani nikdy nedosíral z těch kult blacků u nás a venku, raději jsem poslouchal starý ROOTY, anebo třeba XIII. STOLETÍ. Aktuálně moje děti začínají s poslechem ALICE COOPERA, BLACK SABBATH, KISS, GUNS N´ROSES, MOTÖRHEAD, JOAN JETT atd., takže s chutí jedu s nima zásadní alba a alespoň ta sbírka CD k něčemu je. Já si dávám hudbu venku se psem, a hlavně v autě. Myslím, že bych bez hudby v autě ani neuměl řídit. Na pracovních cestách umím sjet celou diskografii PRECEDENS, stejně jako THE MISSION. Když mám chuť pustím si TROLLECH nebo MASTER´S HAMMER. Frčím na PATTI SMITH stejně jako na BATHORY. Nedávno jsme s klukama z kapely dali pár zásadních alb GAMMA RAY a pak to zapili ROXETTE.Jedna z písní na „Poupěti“ pod názvem „Most k lidem“ umělecky parafrázuje zajímavé setkání. Jestli jsem dobře pochopil všechna vodítka, tak se jedná o vyjádření úcty ke svérázné farářce Církve československé husitské známé pod jménem Sandra Silná. Opravdu jste se osobně potkali? Jak probíhá taková konverzace mezi blackmetalovým hudebníkem a moderní ženou s kalichem na taláru?Pochopil jsi to správně. Klobouk dolů borče! Sandra mi jednou řekla, že prodávala merch na nějakým Brutalu, takže se vůbec nevystrašila, když mě Zdenek Černý (mj. Černý mistr sklínku leští) představil u sebe ve vinotéce jako satanáše. Se Sandrou se opravdu známe a čas od času se potkáme či si zavoláme. Sandra je renesanční žena, dosti zajímavá, inteligentní, skromná..... je daleko větší hvězda než já. Její pivo pila i Bára Basiková a to v televizním přenosu! Kam se hrabu já s Klausem, Sobotkou, Napoleonem, Polívkou, Jáklem a jinýma. Konverzace mezi náma je myslím otevřená a srdečná. Pro mě dosti uklidňující, pozitivní a vstřícná bez patosu a falešné upřímnosti. Ona myslím ani jinak komunikovat neumí.Prohlubování námětů z historie vaření piva svědčí o tom, že se jedná o tvojí velkou zálibu a pokud se nemýlím, tak je zlatavý mok i tvým zaměstnáním. Prozradíš, jak si pivovarnický průmysl získal tvou pozornost a přešel jsi od pouhé konzumace k bližšímu zájmu a pracovní náplni?Pivo je pro mě opravdu nejen zábava. Mám skvělou práci a jsem za to rád. Někdy je to teda prekérní a sere mě to stejně jako každá jiná práce, ale nechci si stěžovat. V gastronomii a pivovarnictví se pohybuju od útlého mládí, a tak nějak jsem do toho vyrostl, a to nejen velikostně. Pro mě ta cesta byla nejprve nepřístupná, poté plná nadšení, které střídalo zklamání, naivita či vlastní arogance až to přešlo snad k pochopení profesní skromnosti, pač mezi těmi esy a skutečnými pivovarníky se prostě cítíš jako nula.U poslední otázky jen mimochodem předesílám, že náš web má sídlo v Plzni. Jaké je podle tebe nejlepší pivo, které jsi kdy pil? Jsi zastánce českého spodně kvašeného ležáku nebo si pochutnáš i na pivech vyrobených jinou technologií jako je třeba Ale, Stout a Weissbier?K tomu krásnému městu a pivu se vyjadřujeme v písni „Butan 2,3-Dion“. Co se týče nejlepšího piva, tak myslím, že takový termín snad ani neexistuje. Je to velice subjektivní. Těch vlivů ovlivňujících vlastní preference je opravdu mnoho. Lokálnost, pivní styl, charakter, senzorika atd. Pivo má být zážitek a v daný okamžik může být zážitek český ležák stejně jako Rauchbier nebo NEIPA. Jeden pivní sommelier mě naučil takhle to vnímat a držím se toho. Pivní rozmanitost je naštěstí dnes větší, než tomu u nás bylo v minulých letech. Třeba 30let před „Zoiglem“, než se hrkalo klíčema, tak sis díky soudruhům dal skoro kulový. Dnes je to fajn a byla by škoda se neustále propíjet třeba jen ležákem. Nicméně já ho vnímám jako to nejpitelnější, co kdy opustilo pivovarskej sklep. Myslím, že jsem se v minulosti nechal jak na degustacích, ve škole, v práci či v dodávce s kapelou slyšet, že upřednostňuju tmavé ležáky a za tím si stojím. Je mi líto pivních rasistů, kteří tento styl zavrhují bez toho, aby se ho pokoušeli ochutnat. Moji prací je také jim to vysvětlit a to s radostí dělám.Díky moc za rozhovor, ať se daří, a někdy na live show ahoj.Dej Bůh štěstí!http://www.crazydiamond.cz/powerwolf_call_of_the_wild_recenze/2444http://www.crazydiamond.cz/powerwolf_call_of_the_wild_recenze/2444hackl@volny.cz (Pekárek)Kudy z nudy? Takhle natvrdo bych svou motivaci k napsání recenze na nové album populárních německých power metalistů POWERWOLF asi nepopsal. Šlo spíš o zvědavost ohledně toho, co má dnes na metalové scéně úspěch a zároveň bývá mnohými bez dalšího označováno za odpad. Jako odpůrce relativizující fráze v tom smyslu, že pravda se zpravidla nachází někde uprostřed, mě „kauza“ POWERWOLF zaujala. Nehodlám si však hrát na nějakého arbitra. Jako obvykle nabízím pohled zatížený zkušeností a cítěním, ze kterých jsem se na tomto webu vypsal už dostatečně. Přímo ve vztahu k dotyčným a jejich tvorbě pak budu stavět na dosavadní lhostejnosti a neznalosti. Uvidíme, kam se s takovou výbavou při hodnocení novinky „Call Of The Wild“ dostanu. Nejspíš ale tam kam vždycky; vyjádřeno hodnocením, někam mezi šedesát až osmdesát procent.:-)Před psaním recenze jsem si nevyhledal ani podrobnější fakta. Na poslech starších nahrávek zapomeňte, žádný kontext se tentokrát nekoná. Dobré promo si mě ovšem chtě nechtě našlo. Kapelu tedy registruji víc jak deset let, kdysi jsem dokonce zhlédl jedno video, které mi přišlo dost nabubřelé, což ovšem v metalu nic neznamená. Podobně se dá nahlížet i na texty, bezesporu odpovídající budovanému image. Nač shazovat podstatné kritikou nepodstatného, přesněji řečeno pojmově daného. Jen hudba, říkám. Jen hudba nahlížená z pozice žánrových standardů, dodávám a zdůrazňuji. Nic jiného mě nezajímá. Nečekám přitom žádnou velkou vědu. A překvapení se skutečně nekoná. K identifikování zmíněných standardů postačilo několik minut. Heavy metal s disney/power metalovými euro přesahy má být především zábavou masovějšího rázu a POWERWOLF vědí jak zaseknout háček hned napoprvé, což je pro ně také evidentní priorita.Po krátkém intru, zabudovaném do první skladby „Faster than the Flame“ a vrcholícím v mocném sboru, přichází efektní dvoukopáková palba kopírovaná vším ostatním. Takové momenty půjdou na dračku vždy. Vše nicméně nasvědčuje tomu, že se ponesou v diktátu zpěvu, silácky se deroucího z kokonu kláves. Hm, stále mám trochu problém s tím, že se za (evropský) power metal často označuje hudba, jejíž kytarová složka působí až příliš chudokrevně. Formálně tvrdá, herně však banální doprovodná kytara, redukovaná na armaturu poprockového stavebního materiálu, prostě nikdy nenabídne trvalejší proud energie, natož prostředek bránící rychlé erozi. „Pánové, takhle vás to HELLOWEEN neučili!“ „Ano, neučili, ale ani oni se podobných sfér už dávno nebojí.“ Dobře, férové tedy bude zvolit perspektivu poněkud odlišnou. NIGHTWISH a RHAPSODY mají k borcům z POWERWOLF blíže, k tomu špetka gotiky, přežívající z časů FLOWING TEARS, a trocha německého marše ve stylu, řekněme RAGE, RUNNING WILD, ACCEPT či pozdních, resp. skotských GRAVE DIGGER. Ostatně, na posledně jmenované bijce upomíná i chlapácký vokál Attily Dorna s parádním germánským akcentem, kdo by odolal.:-)Takže nakonec tu máme solidní euro produkci s typickým zvukem. Ano, mohu psát něco o jeho sterilitě, nevýrazné base (žádná škoda, nic zvláštního nehraje), přílišné pompéznosti a strojené mohutnosti; na druhou stranu, podobný vyleštěný a protřelý produkt v Česku zatím nevznikl a zřejmě ani nevznikne. Na tvorbu estrádní hudby takové řemeslné úrovně prostě nemáme buňky, přestože kapacity by se možná našly. Nejsme proto horší, ale ani lepší. Co se týče zmíněného zvuku, z hlediska potřeb samotných POWERWOLF jde nejspíš o ideál, jehož úkolem je podtrhnout sílu melodií vrhaných na posluchače ve slokách a refrénech. Dost se mi líbí posazení kláves. Není jich zrovna málo, přesto neupozaďují vokály. Sbory i sólové kytary zní perfektně. Hlavní roli hraje snad až příliš vypíchnutý hlas Attily Dorna. Za zmínku určitě stojí též kvalitní bicí a funkční varhany, pro mě osobně pozitivní překvápko.Míří-li se na širší posluchačskou obec, nesmí chybět hity a také nechybí. Přiznám se, že jsem se v drtivé ofenzivě nekomplikovaných melodií a heroických vokálů, servírovaných v ocelové bavlnce, chvíli nevěřícně až opile motal. Po mentální rekonfiguraci však uvedené příznaky zmizely. Každá z písní má přehlednou výstavbu, jednoduché hitové proporce a solidní aranžmá, za jehož kvalitu ručí šikovný klávesák. Před refrénovým opáčkem většinou nechybí krátké intermezzo – dramatično v dramatičnu, někdy doplněné ultramelodickým kytarovým sólem. Deska navíc, počínaje vynikající titulkou, graduje a ve výsledku kolem vás docela profičí. Čtyřicet minut úplně stačí. Bylo mi ctí, pánové.