Crazy Diamondhttp://www.crazydiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyMOONSPELL - 1755 - 50%http://www.crazydiamond.cz/moonspel_1755_recenze/1300http://www.crazydiamond.cz/moonspel_1755_recenze/1300janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vetknout památnou zkázu Lisabonu do konceptu metalového albase jistě zdá jako úkol hodný zpracování, ale forma, jakou zvolili právělisabonští rodáci MOONSPELL pro své dílo, mne nepřijde zrovna atraktivní. Vždyťkdo, kromě Portugalců samozřejmě, docení celý ten jakože dramatický koncept, nazpívaný navíc v mateřském jazyce, kde se skladby noří v tunáchsymfonického balastu, mnohohlasých chórech po vzoru THERION, a chybí jimpísňová struktura s chytlavými nájezdy na refrén? Jakkoliv byly událostiz listopadu roku 1755, kdy čelilo hlavní město Portugalského království masivnívlně zemětřesení, pro koncept velmi atraktivní látkou, celé album na mne působí jaksi těžce, odtažitě a bez potřebně magnetizujících ingrediencí, jakými kapela vládla v časech svých komerčně nejúspěšnějších děl. Lisabon byl tehdy zahlcen ohromujícím počtem požárů a město bylo krátce po zemětřesení ještěke všemu doslova rozdrceno vlnami tsunami proudících odAtlantiku a následně měnící hladinu jindy klidné Rio Tejo ve zkázonosný živel, takže domy ve čtvrti Baixa padaly k zemi jakoby byly z karet. Kdy jindy se dalo říct, že hlubinypekla ukázaly lidstvu svou pravou tvář, než právě v případě smetení starého Lisabonuz povrchu zemského? Chápu, že využití rodného jazyka pro někoho značí touhu posetrvání na tradici a autentičnosti, jenže z mého pohledu je podstatná proposlech především melodika a té se zde příliš neobjevuje, nebo je uzpůsobena naturelu právě národa z jihozápadní Evropy. Výsledek tak z méhopohledu nepůsobí zas až tak atraktivně a vnímám jej jako méně přesvědčivý než utěch alb MOONSPELL, které mají spíše přímočařejší a chytlavější charakter. I takového „Nostradama“ ostatně považuji za jedno z nejnudnějšíchalb JUDAS PRIEST a novinka „1755“ od MOONSPELL mne v mnohém svým naturelem právě tohledílo britských legend připomíná. Velmi úspěšné a oblíbené album „Extinct“ setedy dočkalo následovníka, který charakterizuje hudbu Vlkodlaků ze zcela opačnéperspektivy, jakoby se kapela toužila vykreslit v trochu umělečtějšímrozpoložení. Ve hře je samozřejmě také názor s potřebou návratu kekořenům, až někam do první půle let devadesátých, kdy ve svých začátcích MOONSPELLrovněž preferovali domácí jazyk a nějaké ty folklórní prvky odpovídající vícejejich kultuře.  Asi by bylo zbytečné potvrzovat, že patřím k příznivcůmspíše formy, jakou vešel ve známost právě albový předchůdce „Extinct“, takže nanovince hodnotím kladně pouze nápad s konceptem, snahu o to udělat něcotrochu jiného, ale ve výsledku mne celá tahle záležitost poslouchat nebaví anepovažuji ji za nějak převratnou, ani v rámci diskografie MOONSPELL, anico se týče srovnání s aktuálním pojetím hudby jejich stylových souputníkůa generačních parťáků. Když Fernando Ribeiro do vln masivních smyčců cosi portugalskyvyřvává a ještě jej podporuje stohlavý, nábožensky působící chór, není tozrovna to pravé, co od této kapely chci slyšet, ostatně podobný způsobprezentace jsem nežral ani Brazilci Maxi Cavalerovi. Takže volání dálek, exotiky,tragických historických událostí, to vše sice u někoho může v teple bezpečného obydlí vzbudit pocityemocionálního dusna a smrtelného nebezpečí, protože je zde všechno zabaleno do jednoho tzv.dramatického paklíku, já však říkám tomuto typu skladeb - NE!KRABATHOR - Only Our Death Is Welcome... - 100%http://www.crazydiamond.cz/krabathor_only_our_death_is_welcome_recenze/1304http://www.crazydiamond.cz/krabathor_only_our_death_is_welcome_recenze/1304lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Bylo to fajn, být v devadesátých letech fanouškem KRABATHOR. Tahle kapela byla v mnoha ohledech mimořádná – hrála vynikající muziku, na koncertech odváděla stoprocentní výkony a nikdy ji nebylo možno vidět jinak než v plném nasazení. Byla to taky naše první kapela, která se reálně dostala za hranice západní Evropy a stala se standardním článkem světové podzemní scény. Ve své nejlepší fázi jezdila turné i s úplnými špičkami žánru (třeba s CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION nebo VADER), se slavnými muzikanty různě ze světa se i přátelila a nám českým, moravským a slovenským fanouškům dělala ohromnou radost, protože ukázala, že to „přece jenom jde“ – dosáhnout globálního úspěchu i z Uherského Hradiště, nikoli jen z Tampy nebo ze Stockholmu. Lídři KRABATHOR Christopher a zejména Bruno měli navíc chuť do psaní a tak byly dobové fanziny a magazíny plné jejich trefných reportáží z cest, ať už to bylo po Evropě, bývalém SSSR, Jižní Africe nebo třeba kolem Michiganského jezera. Byla to taková doba „dosahování nemožného“, ani nevím, jestli by se dneska ještě něco takového dalo podobným způsobem zažít. A celé tohle dobrodružství KRABATHOR a jejich „dobývání světa“ bylo odstartováno hned na začátku devadesátých let...KrabatorKapela, která se později měla stát naším nejslavnějším metalovým exportem, se začala dávat dohromady někdy kolem poloviny osmdesátých let v okolí Uherského Hradiště. Jednalo se tehdy o partičku středoškoláků, jimž velel kytarista a řvoun Petr Kryštof, později známý jako Christopher. Důležitý okamžik nastal, když se vedle Petra zjevil jeho příbuzný Bronislav Kovařík (jasně, Bruno!), který v kapele postupně prostřídal všechny nástrojové posty, v počáteční fázi však seděl hlavně za bicími. Třetím důležitým členem v době, kdy kapela už začala dávat větší smysl, byl kytarista Bája (Radek Kutil), který s Chrisem a Brunem stál u raných demonahrávek a šest strun drtil i v důležitém období před vydáním debutního alba.Po prvotních provizorních názvech si kapela vyvolila konečné jméno KRABATOR a do muziky se pustila naprosto po hlavě. Už léta páně 1988 natočila za jediný půlrok tři demonahrávky – v srpnu „Breath Of Death“, v říjnu „Total Destruction“ a v prosinci „Brutal Death“. Společným znakem všech těchhle raných demáčů byl příšerný zvuk, obaly zdobené dobovými naivními malůvkami (kostra za kulometem, maniak s motorovou pilou apod.:) a písničky, které sice trpěly všemi neduhy začínající skupiny, nicméně obsahovaly řadu zajímavých nápadů, ze kterých se po letech, když kapela v rámci vzpomínání některé skladby nahrála znovu, vyklubaly slušné metalové kousky. Demáče se i přes své značné rezervy bleskově rozšířily mezi tuzemské posluchačstvo, a po účasti kapely na koncertě Death Metal Session 17. listopadu 1988 v Praze, který byl prvním živým hraním KRABATOR a rovnou před narvaným sálem, se o skupině začalo mluvit po celé republice.KrabathorStejně jako u mnoha dalších kapel i do rozjezdu KRABATOR zasáhla vojna. Do zeleného museli oba lídři – Christopher i Bruno – a skupinu provizorně táhl kytarista Bája. Mezitím proběhl další důležitý 17. listopad v historii kapely (a nejen jí :) a ústřední dvojice se z vojny vrátila do úplně jiné situace, kdy nic nestálo v cestě KRABATOR hnát opět dopředu a začít si plnit o pár let dříve nemyslitelné sny. Bylo potřeba ale učinit několik zásadních kroků: 1) vyhnat Bruna od bicí soupravy, kde nikdy nebyl jako ryba ve vodě, a vrazit mu do pařátů čtyři struny; 2) stabilizovat sestavu, což bylo učiněno trvalým angažováním bubeníka Kopce (Petr Kopeček), který kapele vypomáhal už v „období vojny“; 3) změnit název na KRABATHOR jako symbol nového startu; 4) natočit demo výrazně vyšších kvalit než byla ta předchozí, aby bylo možné začít atakovat gramofirmy.Všechny body byly splněny a v dubnu 1991 KRABATHOR zveřejnil svou čtvrtou nahrávku „Pocity detronizace“ s pěti tracky a intrem. Byl to pořádný skok dopředu – písničky najednou byly výborně napsané, zaranžované i zahrané, obal začal nabírat na serióznosti (i když v rámci stylu), texty byly naposledy ještě v češtině, ale úrovní šly také pořádně dopředu, zkrátka opravdu nový KRABATHOR! Zvuk nahrávky sice ještě nebyl bůhvíjaký, nicméně už na úrovni dobrého dema, a hlavně se celá záležitost nese v duchu nastupujícího death metalu, čímž kapela předestřela své budoucí působení. „Pocity detronizace“ se staly v československém undergroundu skutečnou senzací a přesně tohle byl onen okamžik, kdy se z uherskohradišťské partičky stala opravdu oblíbená kapela a její budoucí debut se očekával jako málokterý jiný.Into The AbyssNení snad v Čechách a na Moravě skupina, která by měla za sebou tolik změn v sestavě jako KRABATHOR. Jedna nastala i po natočení „Pocitů detronizace“ – odešel kytarista Bája a nahradil jej René Hílek, známý pod přezdívkou Hire. Tenhle muzikant výborně ovládal šest strun a i když byl zaměřený spíše na melodický metal, do sestavy dobře zapadl. Prvním jeho zásekem v KRABATHOR bylo minidemo „Feelings Of Dethronisation“ ze srpna 1991, což byly vlastně tři skladby z předchozího počinu, ovšem nahrané s lepším zvukem a poprvé už s texty v angličtině. Demo zároveň bylo vynikajícím promo materiálem při hledání vydavatele.Volba padla na Monitor. Kapele při domlouvání smlouvy prý hodně pomohl Petr Hanzlík – tuzemský metalový guru, organizátor ankety Černá vrána a otec nesmírně populárního rozhlasového pořadu Gung-Ho! – byl prý jakýmsi prostředníkem mezi kapelou a firmou. Podařilo se pro KRABATHOR vyboxovat i souhlas s natočením desky v angličtině, na což prý se předtím Monitor moc netvářil a jiným kapelám jazyk Shakespearův odmítal. Hanzlík se nakonec stal i producentem alba KRABATHOR a byl jedním ze dvou mužů mimo kapelu, kteří na debutu uherskohradišťské úderky mají výrazné zásluhy. Tím druhým člověkem byl zvukař ze studia Propast Petr Ackermann (dříve působil v kapele ŽENTOUR), který sice po příjezdu KRABATHOR do studia moc netušil, co to death metal znamená, ale poté odvedl bezkonkurenční práci a dokonce pro kapelu na desku natočil několik inter a vsuvek mezi skladby.Pouze naše smrt je vítána...Den odjezdu KRABATHOR do studia vyšel na další 17. listopad (přesně tři roky po prvním koncertě a dva po prolomení komunistické diktatury) a i když se na začátku na kapelu nalepilo nemálo smůly (při cestě vypovědělo službu auto, první den ve studiu vypadl na několik hodin proud), podařilo se muzikantům a dalším lidem v Propasti za standardních sedm dní vytvořit první deathmetalové album v republice a troufnu si říct, že i jednu z nejlepších metalových nahrávek u nás vůbec. Excelentní riffy, velmi výrazné tažné melodie, skvělé aranže a od boku vystřižené instrumentální výkony vytvářejí na albu death metal s nepřeslechnutelnými thrashovými kořeny a vše to odkazovalo až někam do floridských bažin, kde tahle muzika vznikla. Takhle nastavený styl z KRABATHOR udělal naprostý solitér, který si nespletete s žádnou jinou kapelou, a i když typická stavba Chrisových a Brunových skladeb je přítomna na všech jejich albech, na „Only Our Death Is Welcome...“ a následujícím „Cool Mortification“ jsou KRABATHOR podle mého názoru stylově nejoriginálnější.Deska nazvaná „Only Our Death Is Welcome...“ je prostě skvělá. První stranu tvoří vlastně téměř všechny skladby z dema „Pocity detronizace“ a při srovnání obou nahrávek je vidět, jak moc může dobrou muziku ještě nakopnout výborný zvuk. Po krátkém klávesovém intru „Royal Crown“ kapela nabíhá s vynikající úvodovkou „Psychodelic“, která, i když není nijak rychlá, ubíhá jako blesk a sype do uší posluchačů spousty vynikajících riffů a nakažlivých melodií. Celé to spojují melodické vyhrávky a lahodný zvuk, který alespoň podle mě aspiruje na jeden z nejlepších metalových soundů vůbec. Po skvělém úvodu následovala stejně výborná pecka „Eternal“, třetí „Convict To Contempt“ a po kratičkém dalším intru nesmrtelná hymna „Pacifistic Death“, kterou Monitor zviditelnil i videoklipem. Druhá strana desky obsahuje vlastně jen tři řádné skladby – KRABATHOR psali dost dlouhé kompozice, při množství nápadů a kvalitě zpracování se ale posluchač ani na vteřinu nestačí jakkoli nudit. Vůbec nejdelší „Preparing Your End“ je stejně vynikající jako „Killing My Wrath“, a celou sbírku po další mezihře uzavírá „Madness Of The Dark Shadows“, rovněž roztažená na pěkných pár minut. Celkově patří zejména Chrisovi, který měl v té době většinu autorství na hrbu, velký potlesk a klobouk třikrát smeknout.Na počátku triumfální jízdyPozoruhodný je i obal alba, který vytvořil již tehdy uznávaný malíř sci-fi Martin Zhouf – zanesl na cover mimo jiné motiv trojrohé lebky, která byla na začátku devadesátých let jakýmsi maskotem KRABATHOR. Zcela bez pochyby je „Only Our Death is Welcome...“ jednou z naprosto klíčových domácích nahrávek devadesátých let a také počin, který posunul KRABATHOR na úroveň, ze které už kapela mířila – po krůčcích – do mezinárodní metalové ligy. Vydání debutu v březnu 1992 byl sice teprve takový začátek – KRABATHOR si v té době oťukávali zahraničí prvními ojedinělými koncerty – v dalších letech se ale Chrisovi, Brunovi, manažeru Pedrovi a dalším lidem ve skupině podařilo vytvořit si postavení, o kterém se prakticky všem ostatním domácím kapelám nemohlo ani zdát. Že to nebylo jenom štěstím a dobrou hudbou, ale především neuvěřitelnou zaťatostí, odříkáním a mnohdy až nepochopitelným odhodláním, to bylo známo vesměs všem fanouškům metalu u nás a myslím, že podobně velký počet lidí byl za tenhle úspěch kapely rád. KRABATHOR totiž byl opravdový milník a naše domácí metalová chlouba. A jejich debutem v roce 1992 to všechno pořádně začalo!ANNIHILATOR - For The Demented - 60%http://www.crazydiamond.cz/annihilator_for_the_demented_recenze/1303http://www.crazydiamond.cz/annihilator_for_the_demented_recenze/1303janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V posledních letech rozjel Kanaďan Jeff Waters své aktivity dopořádných obrátek, neboť „For The Demented“ je již třetím albem od jehoANNIHILATOR za velmi krátkou dobu, konkrétně za poslední čtyři roky. Určitě se tak neřídí moudrem ohledně kvality, jenž jde nahoru pouze za předpokladu snížení kvantity a sází nová alba v co nejkratším termínu mezi koncertními tour, tedy zjevně jak sám uzná za vhodné. Ačkoliv jde bezesporu ofenomenálního kytaristu, který si už na počátku své dráhy vytvořil specifickýstyl hry a jeho bleskurychlé vyhrávky a kejkle vešly do metalových dějin, právěurčitá neschopnost odstupu a sebereflexe mu neumožňuje se jen tak snadno dostat se svýmiANNIHILATOR mezi spolky, které by pro posluchače působily tak trochu vzácnýmdojmem. Je mi jasné, že se Jeff Waters potřebuje prostřednictvím své kapelytaké nějak živit a tak není divu, že alba nyní vydává docela často, všechnamají docela krátkou stopáž a jejich obsah se od sebe zas až tolik neliší, dost možná lze i říct, že většina z těchto počinů je šita horkou jehlou a anijeden neplatí za bůhvíjak nepostradatelnou věc. Nahrávky u ANNIHILATOR už jsou dnes jen povinným dokladem očinnosti mezi dlouhými koncertními štacemi a muzikantiprostřednictvím nich pouze vysílají doklad o svém dalším skladatelskémfungování. Podstatné pro příjmy kapely, tedy mládeže angažované a po pár sezónách Jeffem vždy povyhazované, jsou však zejména koncerty a ty Waters a jeho parta zvládá bravurně.  Ačkoliv se ANNIHILATOR po dobu několika dekád zásadněnehnuli z místa, a to mohl být v sestavě s Jeffem doslova kdokoliv (střídalo se dost často i na postu zpěváka, který si dnes Waters hlídá sám) určitě o nich lze říci, že v průběhu své hodinové show předvedou klasikaminabušený set, ten samozřejmě jen velmi sporadicky mění, což je vlastní odpovědíi ohledně otázky důležitosti jejich nových nahrávek. Ano, tato novodobější albanemají význam prakticky žádný, mimo tedy to, že platí jenom jako taková watersovskácvičení, kde se pro kytaristu tolik typické výrazivo poskládá do dalších, ikdyž vzájemně stále tak nějak podobných skladeb a postupů, kterým dominuje jehonástroj, mistrný v riffech, precizní v sólech a celé se to snaží tvářit jako podstatná věc. Ne není a ani novinka na tom neníjinak, naopak, ve srovnání s dvěma předchozími alby je její zajímavosturčitě ještě nižší, a tak je možné akorát konstatovat, že ANNIHILATOR mají prostědalší album. Otázkou je, zdali tahle informace ještě někoho nějak zásadnězajímá?  Jsou zde typické riffovačky jako „Twisted Lobotomy“ a „OneFor Kill“, ale i dvě skladby poněkud odlehčenějšího ražení koketujícís hitovější nebo chcete-li akustičtější formou. Především „Piece Of You“ odhaluje zajímavou polohu, ne tolik typickou pro skladatelský rukopis kytaristy. Když už nic jiného, pak tenhle song platí za velké osvěžení díky své melodice a nesvázanosti. povedla se i „The Way“, další z řady těch méně ortodoxních, vyhýbajících se strojovému riffingu, tolik typickému pro zvuk Kanaďanů. Celkově však v případě novinky nejde o nic mimořádného a deska tak zjevně zaujme pouze lidi,kteří systematicky ANNIHILATOR sledují jako jednu ze svých nejoblíbenějšíchkapel. Jsem přesvědčen, že podobní fanoušci Kanaďanů ještě stále existují,takže zde vlastně nevidím žádný podstatný problém, tedy mimo to, že album má naprosto dementní a dětinsky animovaný cover, který směle konkuruje coveru desky „Blind Rage“ od německých ACCEPT. Co vám mám vyprávět, na malůvky rohatých si zkrátka přijdu tak trochu starej, natož jak mě přijde Jeff Waters.ROBERT PLANT - Carry Fire - 70%http://www.crazydiamond.cz/robert_plant_carry_fire_recenze/1301http://www.crazydiamond.cz/robert_plant_carry_fire_recenze/1301janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Hudební představy Roberta Planta jsou dnes už dávno zcela odlišné od představy jeho původních fanoušků a fanoušků hard rocku a LED ZEPPELIN,přesto téměř sedmdesátiletý zpěvák stále dokazuje, že jeho cesta je poctivá,opravdová, a hlavně velmi zajímavá, protože přináší skladby neohlížející se nanějaké stylové zaškatulkování, nasávající ingredience z širokého poleetnické hudby, postupující stále vpřed nezatíženy nějakým předběžnýmočekáváním. Ačkoliv jsem se u této pěvecké legendy kdysi i já, v případě podobnéhoodklonu od hard rocku, nemohl příliš chytit a stavěl se k jeho aktuální tvorbě odtažitě, dnesmusím uznat, že Robert Plant a jeho nynější hudební názor má něco do sebe.  Už minulá deska hodně zafungovala, a i ta letošní přinášívelmi autentické skladby, všechny vesměs pomalejšího a temného zaměření, kterése opírají kromě mladistvě znějícího Plantova hlasu o celou řadu nástrojůvyužitelných právě ve folku nejrůznějšího ražení. A tak se kromě akustických kytar,kláves a bicích dostává rovněž na různé severoafrické bubínky, fiddle, cello aviollu, ale také na naprogramované rytmické smyčky. Motivy do skladeb takpřicházejí, jak z folkové oblasti, etna, tak koketují s prvky NewWave („Keep It Hid“) případně v sobě mají jakousi, skoro až trip-hopovou,neutěšenost. Přestože všechny skladby plují v pomalejším zasněném tempu,pestrý nástrojový park, ale i stále velmi přesvědčivý Robertův hlas, jimdodává na různorodosti. Dochází zde k naprosto přirozenému skloubeníanglo-amerického folklóru s prvky příznačnými spíše pro hudbu vycházející ze Severní Afriky nebo Blízkého východu. Jeden z nejhorčejšíchmomentů je předložen s titulní skladbou „Carry Fire“, kterou rozezvučí ohniváandaluská kytara vymalovávající zde pohádkové ornamenty v doprovodu ostatníchinstrumentů. Zaujme „Carving Up The World Again…“ protkaná zpívajícíbluesovou kytarou, klokotající na prapodivném rytmu, ospalá „Dance With YouTonight“ občas se opírající o prapodivné strašidelné houkaní, nebo dvě klidnějšívěci z úvodu desky „The May Queen“ a „New World“ odhalující, že Plant má stálenejblíže právě k domácímu Ostrovnímu folklóru, a to navzdory častýmodskokům k exotičtějším motivům. V„Bluebirds Over the Mountain“ je k slyšení Robertův duet s ChrissieHynde (hlavní představitelka PRETENDERS) a právě tato skladba byla nyní dosazena do pozice druhého singlu. Hudebníka dále znovu podporuje osmičlenný soubor SENSATIONAL SPACE SHIFTERS, stejně jako tomu bylo u minulého řadového alba „Lullaby and…TheCeaseless Roar“, a opět mezi všemi potřebná chemie zafungovala, takže dostávámepo třech letech znovu povedenou sbírku skladeb s hlasem Roberta Planta,která je korunována výtečným rekviem „Heaven Sent“ v samotném závěru.TRNY A ŽILETKY - Trny a žiletky - 60%http://www.crazydiamond.cz/trny_a_ziletky_trny_a_ziletky_recenze/1302http://www.crazydiamond.cz/trny_a_ziletky_trny_a_ziletky_recenze/1302janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Za projektem TRNY A ŽILETKY je možné najít trojici muzikantů,z nichž hned dva jsou nějakým způsobem spjatí s vyškovskými DARKGAMBALLE. Jde o jejich zpěváka vystupujícího dlouhodobě pod přezdívkou Desed,ale také o bývalého kytaristu Majkla. Na trojici skupinu ještě doplňuje bubeníkPaull Black z JUMPING DRUMS. Debutové album má zjevně za úkol rozprouditemoce v srdcích většiny thrashmetalových příznivců. Materiál kolikrátpůsobí hodně hrubiánsky a nasraně, ale tak trochu jiným způsobem, než tomu bylou klasických představitelů žánru. Materiál vyznívá docela moderně, takže bych se jej nebál označit visačkou neo-thrash. Navíc nemá v instrumentální rovině nic moc společného s hudbou mnohem zpěvnějších, nu-metalově hopsavějších a s klávesami plně spjatých DARK GAMBALLE, i když díky vokálu budete mít právě DARK GAMBALLE vždy na paměti. Stručně řečeno: TRNY A ŽILETKY jsou přímočařejší a metalověopravdovější jízda, co se v určitých momentech s ničím moc nepáře. Surovékytarové riffy mají pořádný tlak a neurvalost, bicí šlapou jak se na správně nažhavenýneo-thrashový stroj sluší a patří a i zpěv se kolikrát dostává do pořádnýchobrátek, jenže to celé má jeden podstatný háček. Právě díky pěveckému projevu Deseda,který si ani zde neodpouští ono kollerovsky natahované frázování a kolikrát tímvlastně neguje onu průraznost díla (viz. např. skladba „Nevědomí“) a vlastně nutíposluchače k tomu, aby měl tak nějak podvědomě, někde vzadu, uloženy pořádony DARK GAMBALLE, to celé vlastně ztrácí výraznější podstatu. Stručně a jasněřečeno: to, co mě na projektu připomíná právě DARK GAMBALLE, mě nebaví, anaopak, to, co zde funguje jako ona původně spontánní thrashová bouře, jeskvělé.  Tak třeba hned úvodní kousek „Trny“ je parádní vypalovačkouněkde na hranici mezi zvukem SLAYER a SLIPKNOT. Ústřední kytarový riff jedoslova mocný, tempo zabijácké a celkově skladba i svou atmosférou a naladěnímpůsobí dosti výživně. Dalo by se tak pokračovat dál a určitě bych zde našelještě celou řadu jiných položek, které obsahují skvělé motivy a mají něco dosebe (viz. třeba „Krvavé noční sporty“), ale nejsem si jistý, zdali má smysl tocelé probírat do detailu. Karty jsou rozdány, ta část, co vychází z odkazumoderního neo-thrashingu, je perfektní a zároveň vše, po čem si vzpomenu právěna DARK GAMBALLE, mě zas až tolik nebaví. I tak jsou TRNY A ŽILETKY docelazajímavým projektem, jenž zatím dodal tuzemskému metalovému podhoubí několikvýborných a několik docela obyčejných skladeb.PINK CREAM 69 - Headstrong - 80%http://www.crazydiamond.cz/pink_cream_69_headstrong_recenze/1299http://www.crazydiamond.cz/pink_cream_69_headstrong_recenze/1299janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Němečtí PINK CREAM 69 pro mne představují už od začátkudevadesátých let sázku na jistotu, protože jejich melodický hard rock kořeněnýpower metalovými prvky měl už tenkrát pořádný tah a svěžest. Kapela si sice v polovinědevadesátých let prožila několikaleté krizové období, kdy na místo skladatelsky aktivního zpěváka AndihoDerise (jediného Andiho, jehož jméno se píše s měkkým „i“), který zběhnul k slavnějším HELLOWEEN, angažovala do svých řad v roce 1994 Američana Davida Readmana a spolu s ním se toužila vydat cestou grunge a celkově se nechala ovlivnit řadou tehdejších krátkodechých trendů. Nakonec však PINK CREAM 69 uznali,že tohle byla v jejich případě slepá ulička a po dvou sporadicky přijatých deskách seznovu vrátili ke svému dravému a na melodie bohatému zvuku. Když máte v kapeletak skvělého pěvce, jakým Readman bezesporu je, byla by opravdu škoda nevyužítsituace a nevěnovat se poctivé Hard N´Heavy muzice se silnou melodikou, muzice, i díky nadstandardní instrumentální výbavě, prošpikované kytarovými vyhrákami. Už je to pár let, co palubu opustil bubeníkKosta Zafiriou, aby se dále věnoval pouze manažerské činnosti v hudební branži,ale šéf Dennis Ward je natolik zručným kormidelníkem a zdatným skladatelem, že svoukapelu nenechal nikdy klesnout do bahna průměru, a tak i alba v novém stoletímají velmi dobrý drive a potenciál. Stejně tak je tomu v případě novinky „Headstrong“,která prakticky útočí s tím nejzákladnějším, co hudbu PINK CREAM 69 vždy charakterizovalo. Spolu s baskytaristou Dennisem Wardema zpěvákem Davidem Readman je v sestavě ještě další původní člen,kytarista Alfred Koffler, a na kvintet je doplňuje dvojice hudebníků, která se k PINK CREAM 69připojila až postupem poslední dekády, konkrétně kytarista Uwe Reitenauer abubeník Chris Schmidt. Aktuální materiál odhaluje, že kapela má stále ohromnoufazónu a tak nové hymny zní opravdu mocně a vycházejí stále z odkazu staré hardrockovéškoly, častokrát přecházející až k vznosné melodice legend AOR, jako třeba JOURNEY.Charakteristická je špičková instrumentace a celkové zaujetí všech hudebníků,když se k tomu připočte zkušená produkce a celková profesionalita vyhotovení,dostáváme opravdu jedno z nejlepších melodických metalových alb letošníhoroku. Album nakopne „We Bow To None“, rychlá jízda po vzoru starodávnýchpředloh typu RAINBOW, následována klasickým singlem ve street-rockovém pojetí, jenžmá velký potenciál chytlavosti – „Walls Come Down“. Tahle skladba odhalí, že navzdoryevropskému původu PINK CREAM 69 vždy tak trochu pokukovali po kalifornském zvuku,výsledek jim však vždy slušel. „Unite And Divide“ se ukazuje spíše jakozatěžkanější valivá věc, jejíž tonáž vyvažuje Readmanův zápal pro ten nejnaléhavější pěvecký projev, jakého je schopen, nevyhýbající se zde ani těch nejkrkolomnějším hlasovýmrejstříkům. Typickou ukázkou svěžesti anápadité melodiky v heavy metalu je zde „No More Fear“, jinak skladba opatřenávýstavním refrénem a barvitou kytarovou vyšívánkou. Pak zde máme nějaké polo-baladyči balady, a řekl bych, že všechny tři pomalejší skladby „Man Of Sorrow“, „Vargantof the Niht“ a „The Other Man“ se povedly. Ačkoliv každá prezentuje trochu jinýdruh songu, nechybí zde zajímavá melodika, nápad a určitý tajemný prvek. První zmíněnáje opravdu mistrovským „power“ kusem, kdežto ty další operují s usazenější akustickou formou. Vynikající vypalovačkou je hymna „Bloodsucker“, kde rukopis starýchdobrých PINK CREAM 69 z časů „One Size Fits All“ poznávám asi nejvíce.Song má ohromné kouzlo a charisma a bez problému se zařazuje mezi to nejlepší,co se na posledních albech této kapely nachází, nejtvrdší věcí je zřejmě „ThePath Of Destiny“, kde se Readmanův hlas opírá do patřičně hutné hradby riffů,přičemž song je jaksi silácky naladěn, což budí trochu dojem kýče po vzorusoučasných rytířů ze Skandinávie. Celkově jde však o výtečné, dospělé a přestoživotaschopné Hard N´Heavy album. Velká spokojenost. LEPROCIDE - Consequences Of Infection - 80%http://www.crazydiamond.cz/leprocide_consequences_of_infection_recenze/1298http://www.crazydiamond.cz/leprocide_consequences_of_infection_recenze/1298lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Stejně tak, jak byl pro pražské thrashery KRYPTOR úspěšný rok 1991, byl památný i ten další – 1992. Kapela nejenže chystala nové album a držela se na naprosté špici popularity (v lidové metalové anketě Černá vrána obsadila za rok 1991 třetí místo, o rok předtím byla dokonce druhá), její členové navíc přivedli k životu dva hudební projekty, které pak v čele s domovskou kapelou představili na velkém turné po republice. Ale všechno pěkně po pořádku!Boční projektyNěkdy v době propagace a koncertů k albu „Time 4 Crime“ se uvnitř KRYPTOR zrodil nenápadný projekt, který se vzápětí měl stát výrazným jménem na scéně. Kytaristé Kuna a Ota si nejprve jen sami pro sebe nahráli pár písniček, které z nich vypadly tak nějak mimochodem – šlo o nijak složitý metal/rock, kterému dominovaly jednoduché kytarové riffy, zpěvné refrény a hlavně texty plné hospod, chlastu a různých zábaviček okolo. Vzniklo demo pro pár kámošů, když ale kolega z KRYPTOR Pípa zaintervenoval u firmy Monitor, byla z dema najednou nabídka na album a zrodil se konkrétní projekt – ALKEHOL. V březnu 1992 se ve studiu Propast natočila deska a v podstatě okamžitě po vydání šlo o velký hit – takováhle muzika tehdy frčela a po boku TŘÍ SESTER, KABÁTU a podobných part rozhodně ještě zbylo dost místa pro dalších pár půllitrů „zábavy a rokenrolu“.ALKEHOL zezačátku tvořili vlastně jen Kuna a Ota, s tím, že na nahrávce pomohlo několik hostů, například Filip Robovski. Album věnovalo pivně-bigbítovému světu třináct skladeb, z nichž některé krátce poté v podstatě zlidověly a dodnes patří mezi nejúspěšnější písničky tohoto žánrů vůbec. Věci jako „Travičko zelená“, „Na Slamníku“, „Podbabskej stánek“, „Železná Sparta“ nebo „Dejvice“ (které na desce nazpíval Lou Fanánek Hagen) zná zřejmě každý fanoušek téhle muziky. Deska se samozřejmě velmi slušně prodávala a celkově šlo o veliké překvapení. Přesto se ale tehdy jednalo o jednorázový projekt a Kuna s Otou zpočátku nepočítali s nějakým jeho prodlužováním.LeprocideJak už jsme si říkali výše, v roce 1992 KRYPTOR pracovali na materiálu pro svou třetí desku. Po určitém čase ale členové kapely zjistili, že jejich nový materiál je do značné míry ovlivněn death metalem, který zrovna v té době zažíval největší boom. Takto laděné skladby pro KRYPTOR nebyly moc vhodné a kapela nechtěla působit dojmem převlékačů kabátů, kteří hrají to, co zrovna frčí, proto se uvažovalo, co si s materiálem počít. Nakonec padl návrh udělat boční projekt, který by s KRYPTOR měl sice společnou sestavu, ale jednalo by se o samostatnou kapelu. Tak se zrodili LEPROCIDE.Že jsou LEPROCIDE opravdu takový vedlejší kořen KRYPTOR značí už jméno – jde o složeninu z názvů dvou skladeb mateřské skupiny, „Lepra“ a „Genocida“ (existují ale i domněnky, že byl název inspirován také floridskými DEICIDE). Když se podíváte do sestavy, najdete tam úplně jiná jména, než znáte z KRYPTOR. LEPROCIDE byli totiž plánováni i pro zahraniční trh a tak se i jména protagonistů poněkud „zglobalizovala“. Vycházelo se ale z prověřených reálií – Pípovi kluci v kapele říkali ze srandy Pepa a odtud byl v LEPROCIDE veden jako Joe. Z Hereše se stal Harry, Kuna je Petr a byl z něj tedy Peter, Filip „doplatil“ na příjmení Robovski a rázem z něj byl Rob, no a z Pavla Konvalinky se po transformaci stal Paul. Vydavatelsky se o novou kapelu postarala dejvická agentura Riff Raff, která mimo jiné také vydávala ve své době dost známý fanzin a vyráběla různé metalové zboží (kovové odlitky, odznaky apod). V září 1992 se u Pavla „Monroe“ Kohouta natočilo demo, vytiskl se profi obal a velké plány se mohly začít plnit!Důsledky nákazyVydání dema „Consequences Of Infection“ byla tehdy velká událost – za prvé, od členů KRYPTOR se něco podobného nečekalo, za druhé, death metalově znějících nahrávek tehdy u nás bylo ještě jako šafránu. Záměrně píšu „death metalově znějících“ – LEPROCIDE není nějaká totální hrobařina řekněme švédského stylu, spíše odkazuje někam k prazákladům death metalu z dob DEATH nebo ještě lépe MASSACRE. Hudba LEPROCIDE je stejně jako u těchhle praotců postavená na masivních kytarových riffech, které umí pěkný kvapík, ale v zásadě nikam nepospíchají a řežou spíš do hloubky než rychlostně. Vše začíná „bublavým“ intrem „Contagious Prelude“, které následuje pět skladeb „Leprocide“, „About To Die“, „The Consequence“, „Beyond Mental Decay“ a „Biological Underclass“, plných už výše popsaných ingrediencí. Podladěné kytary pěkně riffují, paličky dávají rány jako údery biče, celé to má parádní zvuk, takže co chtít víc? Pípa – pardon, Joe – nebyl žádný cvičený deathový growler, ale vokál na demu přesně odpovídá záměru, takže jsem plně spokojen.Obal zajišťuje stylová kresba – jakási rytina mrtvolného charakteru – a logo, které vytvořil Franta Štorm propletením kostí a typického deathového fontu (odborně se tomu říká – jak pravil v jednom interview Filip Robovski – „větvičkové písmo“:). Textově na „Consequences Of Infection“ jde o různá témata motající se kolem klíčových slov „smrt“, „bolest“ nebo „neštěstí“, zkrátka klasická stylotvorná témata. A abychom nezapomněli, vše v angličtině! Nahrávka byla vydána jen na kazetě s tím, že se bude hledat zahraniční firma, pro kterou by se pak udělala celá deska. K tomu už ale bohužel nedošlo!Triumf a rozkolV únoru 1993 konečně vzniklo také nové album KRYPTOR. Vlastně má spoustu styčných bodů s LEPROCIDE – také je anglicky, také je postaveno především na výrazné riffovačce a je to velmi dobrá nahrávka, která funguje hlavně jako celek. Pípa pochopitelně používá svůj typický thrashový řev/zpěv, ale po LEPROCIDE byl asi ještě víc utržený ze řetězu, protože jeho hlas je tu snad nejintenzivnější ze všech dosavadních nahrávek. Album se jmenuje „Greedpeace“ a skládá se ze dvanácti skladeb + intra. Kvalitativně jsou songy poměrně vyrovnány a na hodně slušné úrovni, přece jen však z celku vystupují některé kousky – třeba titulka „Greedpeace“ s masivním kytarovým parním válcem, melodicky hodně zajímavá „Struggle For Humanity“ nebo závěrečný jižanský jam „Splitting Lanes“. Album vyšlo překvapivě u neznámé firmy S. M. A. (SIA Sargas), za kterou prý stál Radovan Urban, režisér kultovního „metalového“ filmu „Horká kaše“.Na jaře 1993 pánové vyrazili na turné – a rovnou se všemi třemi svými kapelami. Jednalo se vskutku o památnou šňůru – objeli celou republiku, Kuna s Otou stáli na pódiu každý večer několik hodin (s KRYPTOR, LEPROCIDE i ALKEHOL) a šlo vlastně i o unikátní možnost vidět LEPROCIDE naživo. Kapela si na turné připravila takovou specialitu – při jejím deathovém vystoupení se na plátno za bicí soupravou promítaly záběry různých drasťáren, kterým prý vévodila pitva mozku. Sám jsem žádný z těchhle koncertů neviděl, ale návštěvníci údajně byli pořádně vyjeveni a nejeden musel ze sálu utíkat na dvě nuly, aby nevrhnul přímo pod pódiem. Prostě death metal made in LEPROCIDE !!!KRYPTOR i jeho projekty šlapaly jako výborně seřízený stroj, proto by snad ani mistr Nostradamus neočekával, že se kolečka zanedlouho zadrhnou. Na podzim se chystalo další turné KRYPTOR „No Sleep ´til Gehenna“, jenže zároveň koncertovali i ALKEHOL (už v sestavě s bubeníkem Martinem Melmusem a basákem Tondou Rauerem) a střetly se termíny. Atmosféra se vyšponovala, kytaristé se ocitli v mlýnských kolech.... a na konci toho všeho byl jejich konec u KRYPTOR! Začali se naplno věnovat ALKEHOL a vydali se tak na cestu, kterou neopustili vlastně dodnes a proti původním očekáváním mají v roce 2017 na kontě již skoro dvě desítky alb. Hůře to dopadlo s LEPROCIDE, kteří se s rozpadem sestavy odporoučeli do nicoty. No a KRYPTOR, u kterých ve stejné době jako Kuna s Otou skončil i bubeník Pavel, museli najednou řešit sestavu a v šibeničním termínu kapelu uvést zase do provozu. Trn z paty jim vytrhli Plzeňáci Dan Krob a Alan Reisich, kteří s KRYPTOR odehráli nasmlouvané koncerty, a mezitím se pomalu začala formovat úplně nová sestava, která se pak v roce 1994 představila na čtvrtém albu „United“.P. S. Kdybyste si chtěli KRYPTOR a vůbec celé metalové dění na konci osmdesátek a krátce po revoluci připomenout, rozhodně nepřehlédněte neuvěřitelně vtipný rozhovor s Filipem Robovskim a staronovým zpěvákem KRYPTOR Michalem Roháčkem v pořadu Flashback, který najdete na YouTube. Dozvíte se toho hrozně moc, je to jedna smrtící hláška za druhou a ručím vám za to, že celou tu hodinku pořadu budete smíchy ležet pod stolem !!!https://www.youtube.com/watch?v=BwR-f3IXF-ECANNIBAL CORPSE - Red Before Black - 60%http://www.crazydiamond.cz/cannibal_corpse_red_before_black_recenze/1297http://www.crazydiamond.cz/cannibal_corpse_red_before_black_recenze/1297jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Nástup otevíráku Ony One Will Die donutí zpozornět – CANNIBAL CORPSE znějí podezřele thrashovitě. Což o to, sype a řeže to celkem slušně, řezníci skočí do alba rovnýma nohama a rozhodně se s ničím nepárají. Vlastně je to celkem sympatický, starosvětsky neurvalý nářez, říkáte si i během následující titulní hitovky Red Before Black, jejíž refrén chtě nechtě uvízne v hlavě. Tedy nic, s čím by měl mít letitý fanoušek nějak zásadní problém. A ono je zprvu zdánlivě opravdu vše v pořádku, veškeré výtky, které k Red Before Black mám, vyplavou na povrch kalného řečiště až po několika přehráních. A přiznám se, že chvílemi jsem se do opakovaného poslechu musel vážně nutit, až takovou potíž s novými CANNIBAL CORPSE mám.Onen odklon od bublavého umrlčího metalu směrem o ostře nasekanému thrashi by mi v zásadě až tak nevadil, kdyby ovšem kapela v tomhle ranku dokázala přijít s nosnějšími riffy a hlavně logičtější stavbou písní. V tomhle ohledu totiž album tragicky selhává. Jestli chtěli Kanibalové na stará kolena vnést do své muziky trochu chaosu a nejistoty, nevzali to, obávám se, za dobrý konec. Jejich síla přece vždycky spočívala v tom, že se nesnažili mozkové závity zamotat sofistikovaně zašmodrchanou skladbou, ale přitlouct k podlaze, rozmašírovat, zničit a pak si v kaluži vaší nevinné krve típnout cigáro.Teď na to jsou trochu jinak. Třeba taková Firestorm Vengeance: po klasicky thrashově nastrouhané předehře následuje deathová valivá pasáž, která ale nijak nekoresponduje se začátkem. Pak se to celé ještě víc zašmodrchá, píseň se točí v kruhu, ztratí tah a napětí, zbude jen jaksi úmorné tlačení na pilu. Vůbec mám na mnoha místech pocit, že kapela jaksi neví, jak dál. Sesypala na hromadu několik svým způsobem vlastně docela obstojných nápadů, ale už je neměla sílu dotáhnout do logického konce. Deska se zadrhává, nešlape a zní tak nějak podivně vyčpěle. Upřímně, maje na vědomí, že na producentské sesli trůnil slovutný Erik Rutan, očekával jsem větší sílu a tlak. Prostě něco, co mě hodí na zeď obýváku a po zbytek večera pak budu už jen seškrabávat zbytky.Nestalo se, bohužel, a to jsem v desku vkládal velké naděje, protože na předchozích dvou počinech CANNIBAL CORPSE dokázali, že pořád ještě zvládají likvidovat jako na starých kultovních počinech a nadto si jen tak od boku vystřihnout hitovku ráže As Deep As The Knife Will Go. Těšil jsem se na další frontální útok, který mi vymete hlavu, a dostal jsem album, nad nímž jsem si rozpačitě hryzal nehty. A vlastně doteď nevím, co si o něm mám myslet.Moc bych si přál, aby to bylo jen zaváhání a na dalším albu to kapela opět rozbalila ve velkém stylu, ale nevím, jestli je toho ještě schopna. Kdesi mezi řádky a tóny, v druhém a rozhodně nechtěném plánu totiž v Red Before Black čtu únavu. Přirozenou, logickou a pochopitelnou, bavíme se vlastně svým způsobem o deathmetalových dinosaurech a je s podivem, že až je jejich nová práce jakákoliv, rozhodně není senilní. Tomu nejlepšímu už ale odzvonilo a mám dojem, že definitivně. Rád se budu mýlit a CANNIBAL CORPSE z hledáčku rozhodně nepustím. Na to je mi jejich přístup k věci o přes výhrady nadále velmi sympatický. Takže nakonec s přimhouřením obou očí lehce nadprůměrných šest pětek.FACE THE DAY - Corroding Dreams - 80%http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_corroding_dreams_recenze/1296http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_corroding_dreams_recenze/1296janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když poslouchám vloni vypuštěnou debutovou desku „CorrodingDreams“ od pražského prog-rockového dua FACE THE DAY, napadá mne, žesedmipísňové album má skutečný potenciál, především tedy co do skladatelské kvality, ale také ve smyslu dospělosti, kterou neopouští ony nabušenější a životaschopné hudební motivy jdoucí stranou unavenosti. Co mě nanahrávce upoutalo nejvíce, je zejména nenásilné, vesměs atmosférické pojetí rocku,které je naprosto přirozeně propojeno právě se zajímavým skladatelským vkladem,silnými melodiemi a slušným zvukovým kabátkem. Je poznat, že si Martin Schusters nahrávkou opravdu vyhrál a na jejím tahu a nápaditosti se vlastně ani negativněnepodepsalo, že deska vznikala v několika částech a nebyla tak výsledkemspontánního tažení v krátkém časovém úseku, nýbrž pečlivé přípravy.  Skladby nabízejí více než jen nějaký povrchní akustický rockprimárně útočící na zasněnější posluchače, ale takřka v každé ze sedmi položekvyvstane pasáž, která je schopná roznítit emoce silným způsobem, což se dějejiž od úvodní jedenáctiminutové suity „Changes“, která navzdory schopnostiproměn temp a harmonií neoplývá přeplácaností a její poslech je velmi plynulý,platící za poctu Wilsonových PORCUPINE TREE. Silnou stránkou je, jakinstrumentální vklad obou muzikantů, tedy lídra schopného velmi dobře ovládatkytary i klávesy a výtečného bubeníka, ale také barvitý pěvecký projev prvnězmíněného, který nepotřebuje k tomu, aby upoutal, nějaký závratný rozsah,ale přesto je ve svém projevu zajímavý a charismatický. Což se ukazuje třeba v druhé„Cross The Line“, která po úvodním eposu rozehrává spíše křehčí struktury.  Na rozdíl od hlavního aktéra nepovažuji za stěžejní momentnahrávky dojemnou skladbu „Circle“, ale spíše se kloním na stranu dramatičtějšíhoa na melodie zajímavého dua kousků s názvem „Losing The Anima“ a nebo takévrcholu celé desky, který zde pro mne představuje skladba „The Purpose“. V těchtoskladbách je vše na svém místě, protože hlavní linky drží zpěvová melodie a ažpotom všechny ty instrumenty pojící se v nádherných ornamentálníchobrazcích. Vyvážené propojení polo-akustických a sólových kytar s rytmikoua nezanedbatelným vlivem kláves také nepůsobí vůbec špatně a kapele otevírámnohem větší stylové pole působnosti, kde si snad každý vnímavější posluchač může najít to své podnětné.KADAVAR - Rough Times - 50%http://www.crazydiamond.cz/kadavar_rough_times_recenze/1292http://www.crazydiamond.cz/kadavar_rough_times_recenze/1292janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Po velmi nadějné třetí desce „Berlin“ se právě berlínštístoner-rockeři KADAVAR vrací ke kořenům a útočí s módně podlazeným zvukem,aby opět vzývali odkaz raných BLACK SABBATH, ale i kapel rekrutujících sez onoho hippie boomu konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Novinkamá název „Rough Times“, jen škoda že u mne žádnou drsnost či neobyčejnostnevzbouzí, protože podobné hudby vzniklo v posledních letech hodně moc,navíc dle mého v lepším podání. Proti KADAVAR totiž hraje jistámonotónnost podtržená poměrně nezajímavým projevem zpěváka a celkově nezáživnáskladatelská práce, která do posluchače hrne pouze snůšku těch nejobvyklejšíchstylových klišé, na jaké je u podobného retra zvyklí. Jestliže jsem o minulédesce smýšlel jako o konečně nadějné, pak zde žádné podněty k tomutotvrzení nenalézám. Naopak mne kapela přijde tak trochu jako uměle tlačenýartikl se silným vydavatelem za zády. Na skladbách totiž necítím ten tlak,snahu, chvíli, kdy jde kapele o holou existenci, protože ona studiová pohoda aspokojenost v tomto případě prostě k neobyčejnému výsledku nestačí. O KADAVAR je v posledních letech celkem slyšet, alenějak tomu neodpovídá hudba, která na „Rough Times“ docela nudí. Z mírnéletargie totiž posluchače vyvádí až třetí, poměrně hlomozná píseň „SkeletonBlues“, kde se kapele podařilo, na hutných riffech Simona Bouteloupa a houpavémtempu podporovaném rytmikou Christopha Bartelta, vystavět i docela klenutý refrén,jenž vcelku baví, a to navzdory faktu, že zpěvák a lídr KADAVAR ChristophLindemann není žádným velkým slavíkem. Škoda jen, že onen refrén ve skladbězazní jen jednou. KADAVAR dnešních dní na mne působí, jakože si hrají to své, nezatěžováni žádnými velkými plány a ambicemi, a dle toho také deska vyznívájako velice postradatelná záležitost, při jejímž vzniku nebyla kapela podžádným tlakem a nebyla nucena se překonávat. Největší hitovkou novinky je asi „TribulationNation“, která má o poznání více švihu než zbytek materiálu a její vyzněnív sobě pojí prvky psychedelie a poctivého garážového rock´n´rollu. Následná„Words Of Evil“ působí jako odrhovačka dělaná dle předlohy skladby „Paranoid“ od BLACK SABBATH, ale dozajímavosti legendární písně z roku 1970 jí mnohé schází. Z průměru ještě albumtouží vyvézt pomalu se rozjíždějící „Vampires“, kde je využit historickýsyntezátor navozující atmosféru záhrobí a jistého tajemna.  Ono vlastně KADAVAR není možné nic vyčítat, prostě stálehrají svůj typický styl, jehož pravidla jsou po několik dekád pevně dána, navíckdyž od kapely není vůle stylové mantinely zásadně překračovat, pak je jasné, žedostaneme zkrátka další stoner rockovou desku, jejíž jediný problém jev tom, že se letošní skladby zkrátka povedly o něco méně než posledně a že se nevymykají průměru.Celou jedenáctipísňovou sadu nakonec ukončí předělávka „Helter Skelter“,která byla brána svého času za nejtvrdší a nejdémoničtější skladbou, jakou kdyTHE BEATLES nahráli. Prostě taková normální stylová deska, nic více a nic méně.FACE THE DAY - Stranou pošetilosti (rozhovor s Martinem Schusterem)http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_stranou_posetilosti_rozhovor/1294http://www.crazydiamond.cz/face_the_day_stranou_posetilosti_rozhovor/1294janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už zhruba před dekádou upoutal Martin Schuster pozornost sledovačů dění, když se svými MINDWORK vstoupil na tuzemskou, řekněme progresivně metalovou scénu. Kapela tehdy sklidila pochvalné recenze, avšak po dvou albech se rozešla, jakkoliv byla jejich tvorba přirovnávána k technicky vyspělé hudbě po vzoru smrtonosných floridských předloh DEATH, CYNIC, ATHEIST a dalších. Dnes Martin Schuster, doprovázen pouze věrným bubeníkem Filipem Kittnarem, tvoří pod značkou FACE THE DAY, což je kapela, jejíž styl je dalece vzdálen někdejšímu metalovému zvuku, naopak se zde nabízí označení atmosférický rock nebo melancholický progres, každopádně se dvojici daří skládat zajímavé, mnohdy emocemi nabyté, jindy komornější skladby, které v sobě nesou odkaz kapel typu PORCUPINE TREE, tedy všech decentnějších forem progresivního rocku. Zde je tedy odkaz na bandzone profil FACE THE DAY a dále pak už jen s radostí vytvořený rozhovor.Tvůj aktuální projekt FACE THE DAY má za sebou loňskou debutovou desku „Corroding Dreams“, ale letos již byly postupně vypuštěny další dvě zcela nové písně „In The Dying Sun“ a „Sympathy To Sin“, které se na oné první nahrávce nenacházejí. Co můžeš o těchto nových skladbách prozradit?Obě skladby začaly vznikat minulý rok těsně po vydání debutové desky, na podzim 2016 jsme nahráli u Zdendy Šikýře na Hostivaři bicí a pak už se čekalo jen na mix. V případě „Sympathy To Sin“ se o něj postaral Chris Sheldon, v případě „In The Dying Sun“ Matouš Godík.„In The Dying Sun“, ač to její název zrovna neimplikuje, je v podstatě pozitivní skladba - v textu zpívám o naší zářivé budoucnosti, což zánik hvězdy třídy G bezesporu je.:-) Zároveň text pojednává o pošetilosti dávat našim osobním problémům větší význam, než v širším měřítku mají. Také si v souvislosti s touto skladbou představuji, jak představitelé lidstva bilancují nad všemi našimi dosavadními činy ve světle hypotetického konce světa. Myslím, že je to docela zábavná představa.:-)Co říci k „Sympathy To Sin“ minimalismus jak tematický, tak skladatelský. Celá skladba se točí kolem jednoduchého loopovaného motivu na akustickou kytaru, na který se postupně nabalují další vrstvy. Textově je o temné straně ženského smýšlení, dál bych to raději víc nerozváděl.:-) K této skladbě nám Michal Skořepa natočil pěkný klip, doporučuji zhlédnout náš YouTube kanál.Jde v případě těch dvou skladeb o předzvěst druhého alba? Styl projektu, coby atmosférický kytarový rock, je na nich snad ještě více prostoupen neohraničenosní a hodně prostoru dostává třeba i klavír. Považuješ zvýraznění melodií, čistých vokálů, kytarových harmonií a celkově písničkovějších prvků za teritorium, kam se chceš s FACE THE DAY posouvat?Atmosférický rock, to označení se mi líbí. Tohle se z mého pohledu těžko posuzuje, ale myslím, že tyto skladby budou do konceptu druhé desky zapadat pěkně. Řekl bych, že jsi to s tím teritoriem vystihl docela přesně, nechci se ale omezovat nějakými stylovými mantinely, o experimenty nebude na nové desce nouze. Na co si chci ale tentokrát dát celkově větší pozor je produkce a zvukové ošetření, s tím u první desky nejsem spokojen.Každopádně už mám většinu druhého alba složenou, dokonce už máme natočené veškeré bicí stopy, takže nástupce debutu získává konkrétní obrysy.Kde, v jaké sestavě a za jakých podmínek, skladby FACE THE DAY vznikají? Je nahrávací a skladatelský proces podložen nějakými stereotypy nebo se spíš snažíš hledat nové podněty, zkoušet nová místa, spolupracovat třeba s někým nevyzkoušeným?Zárodky našich skladeb lezou převážně z akustické kytary, často k tomu vzniknou i nějaké náznaky zpěvových linek. Tyhle zárodečné struktury pak nosím dlouho v hlavě a snažím se na ně nabalovat další nápady. Nenahrávám je hned, tím by pro mě ztratily kouzlo a pokud si na ně už příště nevzpomenu, je to jen důkaz toho, že za to nestály. Někde uprostřed tvůrčího procesu skladbu zasílám Filipovi, se kterým konzultuji bicí linky v podstatě už od dob začátků naší předchozí kapely MINDWORK. Co se týče procesu nahrávání, nástroje a zpěv si nahrávám doma, bicí ve studiu.Abych to shrnul, jisté stereotypy tam určitě jsou, ale spíše na té obecnější úrovni tvůrčího procesu, jednotlivé dílčí aspekty jsou pak pro každou skladbu více-méně jedinečné.Ohledně spolupráce s ostatními muzikanty - rozhodně se jí nebráním, důkazem budiž skladba „In The Dying Sun“, kde basovou linku nahrál Jiří Švec z kapely CRUEL. Takže kdyby nějaký muzikant projevil zájem, nechť se mi klidně ozve.:)Co s odstupem roku můžeš říci o debutové desce „Corroding Dreams“. Z mého pohledu se jedná o to nejpovedenější, pod co ses kdy podepsal. Šlo o velký stylový skok od Tvé předchozí kapely MINDWORK a touha po vymanění se z metalové škatulky ti zde, dle mého, vyšla znamenitě, takže byl materiál opatřen mnohem dospělejším skladatelským vkladem. Jaký máš ty sám na debut a na onen muzikantský skokový vývoj názor?Rád bych o ní řekl, že jsem v danou dobu udělal maximum, co jsem mohl, ale nejsem si jistý, zda-li je to pravda. Z pozice autora se to hodnotí těžko, navíc objektivita je tu z principu vyloučena, ale když jinak nedáš.. Z mého pohledu se mi na „Corroding Dreams“ povedlo složit docela silné skladby, které ale nenaplnily svůj potenciál a to mě na tom albu mrzí nejvíc. A když mluvím o nenaplněném potenciálu, tak myslím zejména v případě kvality náběrů, produkce, editace a mixu. V té době jsem si usmyslel, že desku udělám komplet sám (s výjimkou bicích a finálního masteringu) a i když jsem se toho hodně naučil, trochu se mi to vymklo. Ty skladby jsem v různých fázích vzniku slyšel tolikrát, že bych se vůbec nezlobil, kdybych je už v životě neslyšel.:-)Každopádně jsem rád, že se ti „Corroding Dreams“ zamlouvá. Občas se stane, že tu desku někdo pochválí a pokaždé mě to příjemně překvapí.Co můžeš říct o hudbě FACE THE DAY? Bylo Ti od začátku jasné, jakým směrem se budeš po ukončení MINDWORK ubírat, a nebo to tak nějak bez příprav vyšlo? Přeci jen člověk je často ovlivněn kapelami, které poslouchá a jaké ho oslovují. Jaké jsou vůbec Tvé současné inspirační zdroje a hrajou vůbec nějakou roli v Tvé vlastní hudbě?Pokud si dobře vzpomínám, tak jediné, v čem jsem měl v té době jasno bylo, že se vzdám growlových vokálů. Ostatní přišlo tak nějak samo. A jak říkáš, velký vliv na tu stylovou změnu měly mimo jiné kapely, co jsem v té době poslouchal - PORCUPINE TREE, RIVERSIDE, OPETH a další.S identifikací inspiračních zdrojů to bývá většinou trochu problém. Nejlépe se identifikují ty hudební - poslouchám toho opravdu hodně napříč všemi různými žánry a bylo by bláhové se domnívat, že je tím má tvorba nedotčena. Dokonce si myslím, že poslouchat co nejvíce různorodé muziky je k nějaké hudební svébytnosti nutným předpokladem. Další inspirační zdroje jsou už ale trochu v mlze. Jasně, návštěva nějakého zajímavého místa, zhlédnutí dobrého filmu, mezilidské vztahy a každodenní život obecně ovlivňuje pocity, které pak ovlivňují hudbu, kterou dělám, ale nejsou to přímo podněty, které cíleně vyhledávám za účelem inspirační stimulace.Můžeš prozradit něco o vzniku „Corroding Dreams“, o skladbách, kterých si zde ceníš nejvíc? Plní debutové album FACE THE DAY, i zpětně, ony nároky, které sis na něj v době vzniku dával? Přeci jen jsi zde potvrdil, že nejsi jen zručným instrumentalistou, ale že i poměrně slušně zpíváš. Přeci jen to byla od MINDWORK hodně velká změna stylu.Pamatuji si, že proces vzniku „Corroding Dreams“ byl hodně zdlouhavý a pro vnějšího pozorovatele asi dost nezáživný. Co se týče nahrávání a mixu, vše probíhalo v režimu pokus-omyl, neboť tyto aspekty pro mě byly více-méně nové.Nejvíc si cením určitě skladby „Circle“. Mimo jiné proto, že je to jediná skladba, kterou si před svou smrtí stihl poslechnout můj děda a později mu hrála i na pohřbu. Jak s nasazenými sluchátky uznale pokyvuje a dává palec nahoru při poslechu „Circle“, je určitě jedna z mých nejživějších vzpomínek na něj.Jestli debut plní mé nároky? Těžko říct, takhle jsem o tom nikdy neuvažoval, je to prostě kus muziky, který jsem tehdy vyplodil. Není na mě, abych ho nějak posuzoval.Když se vrátím k Tvé původní kapele MINDWORK, která zpočátku ctila odkaz Chucka Schuldinera a DEATH, ale také třeba progresivních kapel jako CYNIC, jak na ty nahrávky dneska nahlížíš? Osobně když je poslouchám, tak si říkám, po instrumentální stránce dobré, dokonce velmi dobré, ale proč se sakra ten kluk nutí do toho growlu, když mu to moc nejde, když je vlastně v této parketě úplně průměrný? Víš co, já si říkám, že druhá deska „Eterea“(2012), kdes začal popouštět uzdu čistému zpěvu a melodiky ve skladbách celkově přibylo, byla mnohem lepší než prvotina „Into the Swirl“ (2009).Já na ty nahrávky nahlížím v podstatě dost pozitivně. Bez jakéhokoliv zdlouhavého babrání jsme tenkrát natočili upřímná alba, která věrně reflektovala, v jakém hudebním rozpoložení jsme se zrovna nacházeli. Ale souhlasím s tebou, že můj „growl“ je slabším článkem těch desek.Zpět k současnosti. V jaké sestavě dnes FACE THE DAY hrají? Budou nějaké koncerty? Jak často vůbec hrajete a je pro Vás živé vystupování vůbec důležité? Ptám se, protože mám za to, že progresivněji laděné formace mnohdy upřednostňují studiový perfekcionismus před koncerty, tak nevím, jak to cítíte vy?FACE THE DAY jsou od začátku jen já a ex-bubeník MINDWORK, Filip Kittnar. Nehrajeme spolu prakticky vůbec, na počet zkoušek, co jsme spolu v rámci FACE THE DAY měli, ti hravě vystačí prsty jedné ruky.:-)Živá vystoupení důležitá bezesporu jsou, je to jeden z nejpřirozenějších a nejsilnějších nástrojů propagace kapely. Rád bych FACE THE DAY dostal na pódia někdy v polovině příštího roku, po vydání druhého alba. Pokud se mi tedy podaří sestavit nějakou partu muzikantů, která by do toho s námi šla.A konečně, co v současné době posloucháš? Zaujalo Tě něco poslední dobou? Máš nějaké favority a nové inspirační zdroje?Jelikož právě dočítám autobiografii Phila Collinse, tak sjíždím desky GENESIS a některé jeho sólovky (to už je ale moc pop i na mě:-)). Co se týče současné hudby, hodně mě vzala třeba aktuální deska THE CONTORTIONIST. Už ale novou hudbu nesleduji tolik jako dřív, spíš doháním hudební resty.KRYPTOR - Time 4 Crime - 90%http://www.crazydiamond.cz/kryptor_time_4_crime_recenze/1295http://www.crazydiamond.cz/kryptor_time_4_crime_recenze/1295lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Dejvické thrashery KRYPTOR jsme minule opustili s vydáním debutního alba „Septical Anaesthesia“. To vyšlo v lednu 1991 (a kompakt snad prý ještě později), což je trochu zvláštní, protože tím firma Multisonic vlastně těsně prošvihla vánoční trh, navíc v době, kdy na pultech ještě moc domácího metalu nebylo. Každopádně tak došlo k situaci, že KRYPTOR ještě ve stejném roce nachystali i druhé album, tentokrát už ale pod křídly Monitoru.Rok plný událostíTo bychom to ale předbíhali. Během druhého porevolučního roku se toho u kapely stalo ještě hodně a aspoň ty základní věci bychom si měli připomenout. Jednou z nich je sestava. První změna nastala ještě v roce 1990, kdy kytaristu Tomáše Roháčka vystřídal Ota Hereš, který krátce předtím definitivně opustil TÖRR. V roce 1991 se pak s KRYPTOR rozloučil bubeník Robert Stýblo a novým tlučmistrem se stal Pavel Konvalinka (předtím působil v MENHIR). Vznikla tak vlastně možná nejslavnější sestava Dejvičáků, která měla na svědomí dvě studiové desky KRYPTOR a též projekt LEPROCIDE, který si připomeneme příště.Protože kapela čile skládala nové věci a fans na ně byli pochopitelně zvědavi, rozhodli se KRYPTOR vydat v roce 1991 další demo. Tentokrát živák, nazvaný z dnešního pohledu poněkud svérázně „Sadistic Nun Genocide In Sunar City“. Pokud by někomu nebylo jasné, co v názvu dělá „sunar“, vězte, že je to odkaz na město Zábřeh na Moravě, kde byl koncert natočen a kde se také vyráběl onen mok, který jsme všichni poznali dávno před prvním pivem. Nahrávka obsahuje 21 skladeb, z toho sedm novinek, které se pak z většiny objevily i na druhém studiovém albu. Nejdůležitější ale je, že kapela je zde opět zastižena ve své klasické formě – rychlá, hrubá a bezprostřední, Pípa řve jako tur, kytary řežou a po rozpačitém vyznění ze „Septical Anaesthesia“ není ani stopa. Demo bylo velmi kladně přijato a napjatě se čekalo na desku!Čas pro zločinPřed polovinou roku 1991 se nachystaná kapela odebrala do ostravského „Céčka“, aby tam na konci června a začátku července natočila druhé studiové album. Klasického producenta tentokrát neměla, ale do Ostravy si vezla Pavla „Monroe“ Kohouta (můžete ho znát například jako člena TÖRR v době „Institutu klinické smrti“), který byl znalý záležitostí okolo nahrávání a zvuku a byl tak ve studiu velmi důležitým člověkem. KRYPTOR nakonec nachystali třináct skladeb a komplet nazvali „Time 4 Crime“.Kapela na své druhé desce udělala neuvěřitelný skok vpřed. Pánové skladatelsky i instrumentálně vyzráli a nabízeli najednou krystalický thrash metal srovnatelný i se zahraniční konkurencí – extra údernou muziku plnou vynikajících nápadů, neustále hnanou vpřed a podepřenou natlakovaným zvukem přesně v mantinelech žánru. Jasno je tady od prvního okamžiku – po kratičkém intru v podobě natažení hracího strojku a první sekvence Pavlových bicích se do vás pustí rychlá a intenzivní palba „Zjevení zapomenuté minulosti“. Kytaristé mydlí jeden výstavní riff za druhým, rytmika nemilosrdně ujišťuje, že tohle je thrash metal a Pípa svým charakteristickým zpěvo-řevem vypráví o jakémsi válečném zločinci, kterého dohnalo vlastní svědomí. Opravdu drtivý úvod. Druhá skladba „Vládci“ se rozjíždí jakoby mírněji, aby ale vzápětí vybuchla do naprosto strhujícího refrénu, který pěkně dlouho nedostanete z hlavy. A v textu najdete další dávku temnoty, tentokrát o papaláších, kteří se starají jen o svoje vypasené bachory, zatímco za branami paláců chcípají lidi na ulici.„Time 4 Crime“ je silná deska a jak začíná, tak pokračuje až do konce. Skladba pořadové číslo tři nese název „Maskované stíny“ a sugestivně deklamuje o debilech, co sedají ožralí za volant a končívá to tragédií. Další položka „Halucinace“ se věnuje tématu drogových závislostí, pětka „S. H. M. F.“ naproti tomu popisuje davový fanatismus Třetí říše a hrůzu, která z toho vzešla. První polovinu alba pak zakončuje skladba „Hooligans“ o bezuzdném násilí na fotbalových stadionech – písničce opět dominuje strhující energie a tak není divu, že je dodnes jednou z nejoblíbenějších věcí KRYPTOR.Naprosto depresivní světMáme tady druhou stranu/půlku a skličující témata pokračují. KRYPTOR jakoby na „Time 4 Crime“ chtěli popsat všechno svinstvo světa a tak se v sedmé skladbě „Zajatci zvůle“ vžívají do pocitu vězně drženého za elektrickými dráty a pod muškami kulometů. Osmá skladba „Obchod se smrtí“ je jedna z nejdrsnějších vůbec – stoicky deklamuje o tom, jak války a další lidské neštěstí roztáčejí nezastavitelná kola byznysu. Pípa tady vůbec působí jako chladnokrevný kazatel, který nemilosrdně lidstvu vyjmenovává všechny jeho zločiny a nastavuje civilizaci zrcadlo, kam až to ve své sebedestrukci dotáhla. Naproti tomu ve skladbě „Maniac (Fucker)“ se kapela snažila pochmurnou atmosféru trochu odlehčit a pojala ji jako takový morbidní černý humor na téma Hells Angels, jak jezdí po Praze a terorizují obyvatelstvo. Nutno ale připustit, že spoustě lidí přijde její text hodně připitomělý a ani doprovodný videoklip téhle skladbě reputaci příliš nezlepšil.Pokračujme ale s výčtem skladeb na „Time 4 Crime“. Položka číslo deset je opět velmi tísnivá – „Zvěrstva“ vyprávějí o existenci úchyláků, kteří se ukájejí cizí bolestí a smrtí. Poslední řádná skladba na albu „...a potom nezbyde nic“ skličující atmosféru ještě doráží chmurnou vizí, že jsme jako lidstvo schopni zlikvidovat celou vlastní planetu. Místo outra pak zazní symbolický výbuch, zřejmě atomový. No a aby těch depresí nebylo dost, majitelé cédéčka dostanou ještě dvě skladby navíc. První z nich je „Válka“, o lidech, kteří jsou proti své vůli hnáni do vražedných jatek, a druhou je překopaná stará hitovka „Vraždící řetězy“. V éteru se po vydání „Time 4 Crime“ ještě sice pohybovala našláplá „Mateřská láska“, inspirovaná klasickým Hitchcockovým hororem „Psycho“, ale ta se na „Time 4 Crime“ neobjevila a KRYPTOR ji posléze zpracovali na třetím albu „Greedpeace“. S „Time 4 Crime“ se alespoň podle mne KRYPTOR ocitli na svém tvůrčím vrcholu a předložili jednu z nejlepších a nejpůsobivějších desek československého thrash metalu. Kapela měla opravdu parádně našlápnuto, což určitě potvrdí i návštěvníci tehdejších koncertů. Navíc neuběhla moc dlouhá doba a Pípa, Kuna, Ota, Filip a Pavel československé metalisty zásobili další muzikou. O tom ale zase až příště!STEELHEART - Through Worlds Of Stardust - 60%http://www.crazydiamond.cz/steelheart_through_worlds_of_stardust_recenze/1284http://www.crazydiamond.cz/steelheart_through_worlds_of_stardust_recenze/1284janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Americká hair-metalová kometa počátku devadesátých let,STEELHEART, už hodně dlouho nepatří mezi časté dobyvatele světových pódií a užvůbec ne mezi přehnaně aktivní kapely, vždyť tři alba natočená právěv devadesátých letech byla v novém století doplněna pouze čtvrtoudeskou „Good 2Be Alive“ z roku 2008 a právě letošní novinkou „ThoughWorlds Of Stardust“. Osobně jsem nikdy nepatřil k jejich fanouškům nebosledovačům, netuším co muzikanti činili v dlouhých prodlevách v dobách nečinnosti, ale vím, že zejména první dvě alba „Steelheart“ (1990) a „TangledIn Reins“ (1992) se ve své době za Atlantikem těšila docela dobré pozornosti.  Jakkoliv soubor považuji za band, který vždy skládal svésladkobolné písně zejména pro ženy a dívky, jedno se kapele nedalo upřít –kromě obstojné muzikantské výbavy, která v oněch dávných časech byla zkrátka nutností a nešlo ji zafabulovat, platil vždy jejich frontman Miljenko Matijevičza opravdu vynikající zpěváka se silným charakteristicky vznosným ječákem. Pravda, se skladatelským vkladem to už u nich bylo slabší, kapela rozhodně nikdy nepatřila k stěžejním pilířům scény a to mohl být její lídr sebevýraznější. Chorvatský emigrant vlastně byl vždy poznávacím znamením souboru a na jehopráci vlastně stál i počáteční úspěch zkraje devadesátek. Dnes je uždávno Matijevič posledním z původních členů STEELHEART a je ve své kapele obklopenzcela novými spoluhráči, kteří se k němu připojili až v průběhuposlední dekády. Když tak poslouchám novinku, mám z ní zpočátkudocela dobrý pocit, kapela totiž nepopírá nic ze své dávné melody-rockovéminulosti a vykazuje se perfektní instrumentací, frackovským zanícením a jakjinak, opět vynikajícím hlasem Matijeviče. Ten se v prvních čtyřech, dostmožná nejlepších skladbách alba dokonale vyřádí, neb jde o důraznější a hřmotnějšívály v hymnickém duchu, přesně takové, jaké člověk sledující zaoceánskou hair-metalovouscénu z L.A. vždy vítal. Když prostřednictvím úvodních dvou válů „Stream Line Savings“a „My Dirty Girl“ (tady by mu feministky asi negratulovaly) vřeštící machonajede na svou obvyklou notičku, jsem docela spokojen, vrchol však přijdev podobě následných dvou, valivě hutných čísel „Come Inside“ a „My Word“koketujících s prvky hardrocku ovlivněného grungem. Jenže pak se přihodíněco, přes co se prostě nedokážu nějakým způsobem přenést a zachovat descevysoké hodnocení. Od páté skladby už jsou na albu více méně balady a veškerýadrenalin a energie rázem odplouvá kamsi do oblasti přežitých zbytečností.Netvrdím, že se některé z pomalejších kusů nepovedly, je dostpravděpodobné, že by si tam každý nějaký svůj klenot našel, ale já zkrátkav roce 2017 odmítám trčet v křesle při poslechu podobně přežité formyrockové hudby a soustředěně poslouchat klenuté balady. Pochopím dvě, ale proč jich poslouchat šest v řadě, že jo? Kohosakra dneska ještě něco podobného zajímá?Z dramaturgického hlediska a rovněž ze stylového pohledu na těžiště tvorbySTEELHEART prostě tuhle kapelu nemůžu považovat za něco extra, jakkoliv platívše, co jsem výše zmínil, že deska má pár skvělých dynamických hymen, skvělýzvuk, obstojnou instrumentaci a hlavně nenapodobitelný a emočně rezonujícíMatijevičův hlas, čerpající z odkazu bájného Zepelína Roberta Planta. SAMAEL - Hegemony - 80%http://www.crazydiamond.cz/samael_hegemony_recenze/1286http://www.crazydiamond.cz/samael_hegemony_recenze/1286jindrich.goth@gmail.com (wuxia)Před dávnými časy v jedné předaleké galaxii... jsem v jistém fanzinu (a teď si zaboha nevzpomenu, jestli to bylo Metaliště nebo Riff Raff, ale jeden z toho určitě) četl reportáž z jedné metalové akce, kde vystupovalo povícero kapel, nicméně pisatel se nejvíc těšil na švýcarské SAMAEL. Tuhle kapelu dle svých slov zbožňoval už od dob prvních demáčů. Vorp a Xy, tehdy ještě celými přízvisky Vorphalack a Xytraguptor, měli tehdy venku debut Worship Him (tedy Uctívej ho, dodnes mi zní v uších, jakým tónem to v pořadu Gung-Ho vyslovoval Petr Hanzlík). Šlo o ryzí black metal, SAMAEL se tehdy jevili jako nadějná posila tohoto žánru. V té době by asi jen málokdo čekal, jakým směrem se jejich následná tvorba bude ubírat. A proč takto nostalgický úvod? Protože kdykoliv se někde setkám se jménem SAMAEL, okamžitě mi tyto vzpomínky naskočí. A taky proto, že mě při znalosti jejich kořenů stále...ne snad přímo fascinuje, spíše imponuje, jak se jejich hudba vyvíjela. Zlomovým okamžikem bylo vydání alba Passage z roku 1996. Zmizelo blackově rozšklebené logo, ten tam byl sirnatý puch jejich hudby. Místo toho nastoupil gigerovský chlad a děsivá prázdnota nekonečného vesmíru. To vše do sebe zapadá, uvědomíme-li si, že zmíněný H. R. Giger, autor toho pravého, původního Vetřelce, byl rovněž Švýcar.SAMAEL do své hudby implantovali elektronické a industriální prvky zcela nenásilně, logicky a i když ne všechny jejich pozdější desky snesly ta nejpřísnější měřítka, vždy se jednalo minimálně o pozoruhodnou hudbu. O to potěšitelnější je, že s novinkou Hegemony se Vorph a Xy vracejí v plném lesku. Hegemony po prvotním nesmělém oťukávání rozkvétá do široce barevného spektra. Kosmický chlad zůstal zachován, kytary s pomocí syntezátorů a orchestrace opět staví monumentální kvádry, ne nepodobné monolitu z filmu 2001: Vesmírná odysea, ale pod roboticky odlidštěnou slupkou znovu tepe ryze metalové srdce. Právě na ten metal SAMAEL v posledních letech tak trochu zapomínali, ale nyní zase žhnou a devastují. Při psaní mi zrovna zní možná vrcholná skladba Dictate Of Transparency s tak ohromnou ústřední melodickou linkou, že ji musím na chvíli vypnout, abych tenhle řádek vůbec dopsal.A to se prosím za transparentní kousek, který má posluchače nalákat, považuje hitovka Black Supermacy. Na první dobrou samozřejmě zabírá bez problémů, ale jak se budete do alba pozvolna nořit, vyplavou na povrch ještě silnější momenty, třeba již zmíněná šleha. Na druhé straně ale deska obsahuje i momenty, kde se nic podstatného neděje a atmosféra se dohání všemožnými zvukovými kudrlinkami než fortelným nápadem. To je případ Angel Of Wrath nebo Rite Of Renewal, kde je těch najtvišovských smyčců možná až moc a také refrén zavání banalitou. To jsou ale jen podružnosti, jinak jsou SAMAEL na Hegemony opravdu ve formě. Znějí jako vyzrálá kapela, jistá si sama sebou, pro kterou není problém umístit na desku cover THE BEATLES – Helter Skelter – upravit si ho k obrazu svému a nepůsobit přitom nepatřičně.EUROPE - Walk The Earth - 70%http://www.crazydiamond.cz/europe_walk_the_earth_recenze/1290http://www.crazydiamond.cz/europe_walk_the_earth_recenze/1290janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Kdo dlouhodobě sleduje novou etapu existence EUROPE, ten už dávno musí vědět, co od kapely zhruba čekat. Švédové už dávno nedobývají žebříčky popularity, zaměřují se na kvalitně provedený hutný hard rockčerpající z odkazu sedmdesátých let. Novinka „Walk the Earth“ je dalšímtypickým albem novodobé etapy, jen dost možná o něco méně chytlavým, než tomubylo v případě minulého, velmi povedeného „War Of Kings“. Pro nové albumje typická určitá zastřenost či zahuhlanost soundu, kytary působí skoro až nezvykle přízemně a nejdou tak posluchači naproti skrze nějaké ty větší parádičky. Vlastně lzeříci, že si kapela stále udržuje svůj kvalitativní standard a kdo ji měl rád dosud, určitě si i zde pro sebe najde nějaký ten klenot. Skladatelská práce tahouna Joeyho Tempesta, jednoznačně nejtalentovanějšího, nejvýraznějšího a nejaktivnějšího hudebníkav kapele, je ostatně dobře známa, stejně tak náklonnost celé party k starýmhardrockovým látkám, takže všechny ty předlohy jako DEEP PURPLE, URIAH HEEP,RAINBOW nebo THIN LIZZY leckdo znovu vystopuje i zde. EUROPE se zkrátka už dávnorozhodli pro tuto cestu a ve špičkových podmínkách londýnského studia AbbeyRoad a za asistence osvědčeného Davea Cobba, dali vzniknout další, v novéetapě už šesté, celkově pak jedenácté studiové desce. Joey Tempest je podepsán pod každou z deseti skladeb ajako spoluautor se u něho dalece nejvíce objevuje právě jméno producenta,zatímco spoluhráči Mic Michaeli, John Leven a John Norum si v průměrupřipisují po dvou asistenčních kreditech, a tak tvrdit (jak jsem se tuhle dočetl), že největším talentem v kapeleje John Norum, mne přijde naprosto zcestné, zvlášť při znalosti jeho někdejšího zdekování a sice bezprostředně poté, kdy věci nešly zcela dle jeho představ, bych o jehopřehnané důležitosti v rámci EUROPE vůbec nemluvil. Dnes je však situacev kapele dlouhodobě velmi stabilní a pětice působí jako hodně semknuté tělesovynikajících muzikantů, kteří nemají absolutně potřebu řešit nějaké malichernosti. Nová deska je zvláštní v tom, že převládají potemnělé,zvukově matné a vcelku pomalé kusy působící spíše nostalgickým dojmem, než abyv jejich případě šlo o nějaké heroické hymny. Taková zde vlastně není anijedna, přesto má album v určitých momentech kouzlo a je zcela typickou ukázkou pozdní tvorbykapely. EUROPE vešli s kůží na trh vlastně už v létě, kdy prostřednictvímtitulní skladby album uvedli. Tato věc celé dílo naprosto dokonale charakterizuje,a to nejen díky svému pomalejšímu tempu, směsce podladěných kytars hammondy, ale i díky hlasu Joey Tempesta, který dnes opanovává nižšízpěvové rejstříky než kdysi dávno. Dojemný kousek má však i pořádnou hloubku, zasněnost a nemalé kouzlo. Následující „TheSiege“ působí naproti tomu o něco rock´n´rollovějším dojmem a je silovějším songem, ovšem na druhou stranu bez potřebné atmosféry. Té je však dostatek ve čtvrté „Pictures“, nejprve akustické, později čarokrásně vrstevnaté písni zacházející až kamsi na území art-rockové klenutosti. Dunivě podlazená „Wolves“ koketuje s prvky stoner rocku či grunge, nebkapela sebou pozvolna zmítá v oparech marihuanového kouře na podkladě riffů a valivého tempa, což zde navíc dokonale vyvažuje skvělou instrumentací (znovu to spojení kytar a kláves) amasivními back-vokály. Každopádně jde o temnou lahůdku, která rovněž celé dílocharakterizuje jako to, které zpočátku neleze příliš do hlavy, ale jehož sílase ukáže až postupem času a asi ne úplně každému. Dále bych zde zmínil ažexoticky ornamentální harmonie a jiskrné sólování JohnaNoruma, kterým kytarista dokáže obohatit závěr skladby. Podobné momenty se ostatně objevují už u titulní skladby a tak deska jako celek budí dojem záhadného, smutného a vcelku temného alba. Možná je třeba připomenout, že na „Walk The Earth“ sepovedly především podobně valivé a vesměs pomalejší kusy, zatímco rychlejšípísně jako „Gto“ nebo „Whatever You´re Ready“ působí spíše jako výplň nebo to méně originální. Ještě byse závěrem slušelo pochválit znovu naprosto parádní hru Iana Hauglanda, protožetento dělník bicí soupravy je jakýmsi energickým katalyzátorem souboru, vevýčtu všech skvělých hudebníků v kapele dost často přehlíženým, a jeho hravždy dokáže písně EUROPE správně nakopnout a obohatit. A děje se tak i letos, tedy u jednoho z těch slabších (i když stále docela povedeného) alb EUROPE. Max.70% a to hlavně díky muzikantské kvalitě, zajímavému zvuku, atmosféře a rovnoměrné dělbě místa mezi skladby skvělé a úplně průměrné....jako k stádu ovcíhttp://www.crazydiamond.cz/clanek/1293http://www.crazydiamond.cz/clanek/1293nobody@nothing.com (Stray)Zažil jsem to v poslední době několikrát. I když „zažil“je asi nepřesné slovo, včas jsem unikl a nechal si to celé vyprávět, to je asipřesnější popis událostí. Jde o dvě věci. Buď nevhodně vybrané prostory nakonání koncertu, a nebo v našem případě neomalenost pořadatele (majiteleklubu), který prodává lístky lidem ještě v době, kdy je zcela evidentní,že se do sálu nebo na dvůr jeho malého podniku dotyční v takovém počtu nevměstnají,ani kdyby se s upaženýma rukama spořádaně zhrocovali do řádků a zapomněliuž hodinu před koncertem na cokoliv jiného (třeba na chůzi k baru nebo nazáchod) než na čekání a posléze sledování onoho s velkým napětím očekávanéhohudebního vystoupení. Naštěstí jsem v obou případech předem lísteknezakoupil, a tak jsem se pouze u vchodu po chvíli okounění a sledovánírozčarovaných majitelů lístku, kteří se dovnitř neměli šanci dostat ani kdybyvládli takovým bodyčekovým nasazením jako legendární bek zámořské NHL Chelios,otočil na patě a odešel radši někam na pivo.  První akce proběhla už v létě a šlo o koncert TATABOJSv Zach´s Pubu, na jehož dvoře, kam se maximálně vejde zhruba něco přes dvěstovky lidí (odhadem), obvykle koncerty probíhají. Co však posloužilo jakopříjemné a prostorné místo při akcích jako -123MINUT nebo ještě třeba ZNOUZECTNOST,se ukázalo v případě hanspaulské úderky snesitelné asi jako těsná (a kdybychcalo tak i vlhká) cela kdesi v jihovýchodní Asii. Z ohlasůvím, že řada lidí neměla šanci v průběhu celého koncertu zahlédnoutpódium, neboť to zpoza něho a nebo dokonce zpoza průjezdu, ze kterého lidispíše vypadávali pod kola aut na ulici, než aby měli šanci postupovat vpřed nadvůr, zkrátka a dobře nešlo. Počet majitelů lístku totiž převyšoval kapacitumísta zhruba dvojnásobně (budu-li tedy na organizátora hodný) a to ještě nemluvímo těch, kteří zaplatili předem přes net, vykračovali si k místu konání procházkovou chůzí na čas a pak celou akci vzdali.  Druhý případ, který mne pobídl k napsání tohoto článku,se udál tento týden a šlo o koncert brněnské folk-punkrockové písničkářky,která si říká MUCHA. O tom, že jde o zajímavou hudebnici, která se těšímomentálně velké popularitě, jsem dobře věděl, neboť jsem před rokem navštívil zcelazaplněný koncert v pražské Akropoli. Při dobrém odhadu návštěvnosti tétoakce jsem zorganizování jejího koncertu v Music baru Anděl, kde kapacitačiní zhruba stopadesát osob (ve vší pokoře bych zájemce o lístek v krajskémměstě ohodnotil počtem nad pět stovek lidí, na to bych si dokázal i vsadit),jsem přistupoval s obavami, jedině snad, že by prodej majitel podnikukorigoval, což se zjevně nestalo a nebo stalo, ale bylo tak činěno jennenápadně a jakoby na oko, až v době když bylo „za pět minut dvanáct“,tedy až když se před devátou do sálu marně tlačila fronta předem platících, působícína mne dojmem, jako když do promrzlého Čeljabinsku dorazí kamión s banány.Znovu ten stejný obrázek jako v létě, desítky rozčarovaných lidí s lístkyv rukách, vítězství neomalenosti a provinciálského myšlení.  Nemám nic proti organizování koncertů populárních muzikantův malých prostorách, ale když už na to dojde, měl by organizátor akcerozhodně pomýšlet také na nějaký návštěvnostní strop a ne se snažit z událostivyrejžovat, co se jen dá, bez ohledu na běžné podmínky odpovídající kulturnímuzážitku, na který se návštěvník těší a který si zaplatil. Připadá mě, že setohle v poslední době změnilo.KRYPTOR - Septical Anaesthesia - 60%http://www.crazydiamond.cz/kryptor_septical_anaesthesia_recenze/1291http://www.crazydiamond.cz/kryptor_septical_anaesthesia_recenze/1291lubor.lacina@centrum.cz (DarthArt)Když si budeme chtít vyjmenovat nejdůležitější metalové kapely přelomu osmdesátých a devadesátých let, rozhodně nesmíme zapomenout na KRYPTOR. Takhle parta, kterou můžeme zařadit do první vlny domácího metalu, protože svoje rané nahrávky zplodila ještě před listopadem 1989, byla ve své době jednou z nejpopulárnějších metalových kapel u nás. Navíc byli tihle Pražáci jedni z úplně prvních, kdo v Československu začali hrát ostřejší metal a pomohli tak stvořit budoucí thrashovou scénu. A do třetice, KRYPTOR letos někdy na začátku roku dosáhli třiceti let existence, takže by bylo minimálně neprofesionální na ně v rámci našeho seriálu zapomenout.Neřest a ctnostHistorie kapely sahá až někam na začátek roku 1987, kdy se dala dohromady první sestava – zpěvák Michal a kytarista Tomáš Roháčkovi (předpokládám, že jsou to bráchové), druhý kytarák Petr „Kuna“ Buneš, bassman Filip Robovski a bubeník Robert Stýblo. Začal vznikat první materiál, záhy však do rozjezdu kapely zasáhla vojna a ještě ve stejném roce tak Michal a Kuna museli obléknout mundůr a do kapely přišli nový kytarista Jirka „Pupík“ Plaček a k mikrofonu bedňák od TÖRR Marcel Novotný alias Pípa. Sestava se na nějakou dobu stabilizovala a byla připravena světu uštědřit pořádnou ránu na solar!Stalo se tak prostřednictvím dema „Neřest a ctnost“, natočeného v červenci 1988 v jednom pražském kulturáku. Kolekce, která se vzápětí stala kultem a dost možná vůbec nejslavnější nahrávkou KRYPTOR, obsahuje devět ostře nabroušených kousků ve stylu dobového mixu speed metalu, raného thrashe a možná i špetky blacku. Neoplývá zrovna extrovním zvukem (mírně řečeno:), ale zato nasazení a energie stříká na všechny strany. Všemu vévodí hrubiánský Pípův řev, který se už tady na prvním demu stal nepopiratelným poznávacím znamením KRYPTOR, a vůbec nevadí, že je nahrávka prostoupena různými šumy a pazvuky, zvlášť pokud ji máte nahranou z padesáté kopie někde na kazetě. Songy typu „Marquis de Sade“, „To se nemělo stát“, „Vlčí vdova“ nebo z řetězu utržený „Charon“ se brzy staly naprostými klasikami před- a těsně porevolučního metalu a jsou vlastně dodnes, dá se říct, vlajkovou lodí KRYPTOR. Mimořádnou pozornost si pak zaslouží jednak rozsáhlý a velmi emotivní opus „Padesátý v řadě (Genocida)“, kde Pípa sugestivně deklamuje fiktivní svědectví o masové popravě, a pochopitelně hymna kapely a možná celé tehdejší doby „Rychlost vítězí“. Dobré jsou i trochu pozapomenuté „Proroctví“ a skoroinstrumentálka „Osudové pouto“, takže mě na demu vlastně nebaví jen už tehdy lehce přiblblá „Fuck Off“. Texty písniček propírají různá dobová žánrová klišé typu „satan“, „smrt“, „bolest“, „hroby“ apod., ale to k přelomu osmdesátých a devadesátých let prostě patří. Nahrávka byla ve své době opravdu mimořádně úspěšná a tak není zas tak moc překvapující, že se po dlouhých letech, v roce 2011, dočkala prostřednictvím labelu Doomentia Records i luxusní vinylové podoby.Zvratky a krevČas běžel dál, perestrojka uvolňovala stavidla a metalových kapel se začalo objevovat čím dál víc, KRYPTOR dosedl na metalový trůn a chystal druhé demo. To se konalo po další personální výměně (Kuna se vrátil z vojny), nese název „Zvratky a krev“ a stejně jako jednička nadlouho zablokovalo kazeťáky snad všech tehdejších metalistů v zemi. KRYPTOR výrazně přitvrdili, zvuk je hrubší a agresivnější a kapela svůj styl pojmenovala „sadistic thrash“. Demáč otevírá intro v podobě motorové pily, kterou následuje řezničina „Vraždící řetězy“ s textem na téma hororů typu „Texas Chainsaw Massacre“. Druhá věc „Potkani“, vyprávějící o zvířátkách, které přežijí i jadernou válku, je pěkně depresivní, zato třetí „Klášterní tajemství“ dnes s odstupem způsobuje spíš shovívavý úsměv, ale marná sláva, byl to hit všech hitů. Další thrashovina se jmenuje „Justiční ´omyl´“, následuje zatěžkaná kocovina „Těžké kovové zvony“, instrumentálka „Zvratky a krev“, nechutným tématem prolezlá „Lepra“ a na osmém místě anglicky zpívaná „Kill Or Die“. Pod startovním číslem devět je na kazetě zběsilost „Smrt je samozřejmost“ a demáč uzavírá outro nazvané „Píčovina“. Demo se znovu hodně povedlo a KRYTOR letěli raketovou rychlostí vzhůru!Na obalu „Zvratků a krve“ se povaluje onášivkovaná kapela, přesně tak, jak ji mohli fans znát z dobových koncertů. KRYPTOR patřili na prknech mezi naprostou domácí špičku a platila za jedno z nejdivočejších seskupení v domácích luzích a hájích. Pokud byste tuhle dobu chtěli nasát, dochoval se například záznam koncertu z 5. února 1990, který najdete na YouTube. Obraz a zvuk jsou sice silně podzemní, titulky dělány fontem z T602 a úvodní záběry do zákulisí nádherně naivní, jenže pak začíná koncert a KRYPTOR to na pódiu rozjedou jako zvířata! Řev, divokost, Pípa v tričku s nápisem „Fuck Off“, davy hrozičů... no co vám budu vyprávět :)Narkóza smrademNení žádným překvapením, že takhle rozjetá kapela byla krátce po revoluci jedním z prvních adeptů na desku. Čekalo se něco mimořádného, jenže když album, nazvané „Septical Anaesthesia“ vyšlo, nebylo všechno úplně podle všeobecných přání. Za prvé, KRYPTOR si nevybrali dobře firmu. Upsali se společnosti Multisonic, která sice vydala debutní alba několika metalovým kapelám (TÖRR, VITACIT, LORETTA), jenže měla obrovské stylové portfolio, metal pro ni nebyl na prvním místě a o kapelu se prý příliš nestaral. Na druhou stranu se ale zrovna desku KRYPTOR Multisonicu podařilo dostat ve velkém množství i kamsi do tehdy ještě existujícího Sovětského svazu.Druhý, podstatně větší problém je z mého pohledu zvuk. Producent alba Dodo Doležal prý trval na tom, aby bylo rozumět zpěvu, čemuž se logicky musel přizpůsobit vokál a úplně tak odpadl Pípův neurvalý a agresivní projev, což se pro nahrávku ukázalo být skoro likvidační. Ani celkový zvuk nemá ten potřebný náboj, kytary neřežou tak jak to thrash metal vyžaduje, na druhou stranu je ale pěkně slyšet Filipova basa, což bylo v té době něco skoro nevídaného. Celkově ovšem KRYPTOR na debutním albu bohužel strašně ztratili z toho, co na nich předtím bylo tak přitažlivé a okouzlující. Možná doplatili na to, že byli jednou z úplně prvních metalových kapel ve studiu (nahrávalo se v srpnu-září 1990) a zvukoví mistři asi ještě přesně neuměli s metalovou hudbou zacházet. Každopádně škoda.To nejlepší z demáčůCo se týká obsahu alba, jde klasicky o výběr toho nejlepšího z demáčů plus něco navíc. Hned první položka „Neznámý vojín“ byla úplně nová a možná i nejlepší skladba na desce. Pípa depresivně deklamuje o válečných masakrech a pokryteckých papaláších, co sbírají metály, které někdo jiný zaplatil životem. Dalších pět songů na A-straně jsou věci z demáčů, podobně je tomu na „béčku“, kde je ale opět i jedna novinka – „Genocida II“, jakési pokračování povedené skladby z prvního dema. Na téhle straně alba se mi bohužel kromě zvuku a vyznění nelíbí ani aranže u některých skladeb – okleštěná „Smrt je samozřejmost“ působí trochu jako pouhá ukázka z nějaké delší písničky, to samé platí o finální „Fuck Off (Part A)“, která je také torzo původní skladby. Napadá mě, jestli se nepočítalo s následným vydáním singlu, kde by „Fuck Off“ zazněla celá. Úplně stejným způsobem totiž končí debutová deska TÖRR, která vyšla také u Multisonicu a kde se se singlem jasně počítalo. Nic pak ale nevyšlo a zůstal jen podivný konec desky s torzem skladby „Armageddon (part 1)“.Ale zpět k „Septical Anaesthesia“. Další negativní připomínky jsou už jen takové drobnosti. Třeba to, že na obalu desky se neobjevilo typické logo KRYPTOR a místo něj byl název kapely uveden v jakémsi ne moc zajímavém fontu (opět velmi podobně na tom byli TÖRR). Jinak je obal „Septical Anaesthesia“ vážně povedený – je kreslený a představuje útroby letadla, kde v uličce pózují KRYPTOR (včetně kytaristy Tomáše se zvonem od hajzlu výhružně v ruce :) a na okolních sedačkách se tísní neuvěřitelná skrumáž různých postaviček – členové TÖRR, Dodo, Hitler v trestaneckém mundůru, Marx, Engels a Lenin klasicky čumící jedním směrem, naproti nim nohy šukající dvojice, Chaplin, Stalin, Mikuláš, hospodskej, Biľak nebo oficíři v uniformách. A pochopitelně vše korunuje titul alba vytékající ze záchodové mísy.Přes všechny výtky je „Septical Anaesthesia“ důležité album, které svým způsobem psalo dějiny. KRYPTOR se navíc z ne úplně šťastného výsledku poučili a další nahrávky už dopadly výrazně, výrazně lépe. Ale o tom až příště, v „čase vyhrazeném pro zločin“!ENSLAVED - E - 90%http://www.crazydiamond.cz/enslaved_e_recenze/1288http://www.crazydiamond.cz/enslaved_e_recenze/1288janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Norští ENSLAVED už dlouhodobě platí za chloubu skandinávské metalové scény, vyprofilovali se totiž v uskupení, které je schopno s každou další deskouzaručeně okouzlit a zároveň posouvat hranice progresivity v temné metalové hudbě. Daříse jim to ostatně již více než dvacet let a i když jim jejich desky na kontě utěšeněpřibývají, nezdá se, že by se kapela nějak skladatelsky vyčerpala nebo se snad spokojila s přežvykováním svého jistého, mnohokrát zahraného. ENSLAVED, podobně jako třeba Švédové OPETH, prošli dlouhou pouť a svůj projev vyšlechtili k dokonalosti. I přes současnou vyšší profesionalitu, a vlastně lze říci i snadnější poslouchatelnost, nešetřína uměleckém cítění, a tak, i když se dnes nacházejí daleko za hranicemi něčeho, codříve prezentovali jako vikingský black metal, si stále dokáží udržet kontakt s čelními pozicemi extrémníscény. Dlouhé a epicky vystavěné skladby ENSLAVED v sobě už dávno mísívlivy art-rocku a tvrdého metalu. A stejně jako v nich dochází k přirozenémua velmi plynulému prolínání atmosférických pasáží, často opanovaných kouzlem kláves a smyčců přecházejících až do scénicky vrstevnatých momentů, je zde i mnoho intuitivních, bouřlivých a zlých fází. Jakoby ony severské mrazy, vánice a jiné přírodní úkazy měly na tvorbu ENSLAVED zásadní vliv. I díky tomu je tedy logické, že i ve vokální složcedokázali už před lety protrhnout hráz stylových dogmat a jali se opájetkompoziční neohraničeností a to prostřednictvím pestré palety zpěvů, které konkrétněu novinky, nazvané prapodivně „E“, doznávají ještě větší odklon od všeobecněpřijímané a drásavé black metalové polohy. Masivní skřehot Grutle Kjellsonavšak opět nechybí, jen zkrátka čisté vokály převažují a umožňují tak desce žítsvůj čarokrásný sen vycházející z předobrazu záhadné skandinávskémytologie, vyprávějící příběh legendárního oře. Už na vrcholných deskách jako  „Axioma Ethica Odini“, „Riitiir“ nebo „In Times“, které dostaly pětici ENSLAVED na samotný trůn prog-blackmetalové scény, vikingští vládcové naplno prokázali,co v nich vězí, a potvrdili, že jejich skladatelské schopnosti s věkem pouze rostou, novinka v nastolené cestě pokračuje a určitě se bez většíchproblémů zařadí k výše zmíněným předchůdcům a sice mezi to nejpropracovanější, comá norská pětice dosud za sebou. Z mého pohledu právě v poslední dekádějejich diskografie zkrásněla a stala se trvanlivě hodnotnou či akceptovatelnou širším polem metalového posluchačstva. Posledním albům se opravdu dostává prvotřídního studiového zázemí. Kompozice mají rázem výraznější přesah do sfér jiných žánrů a zvukově to celé působí mnohonásobně hotověji než všechny snahy z devadesátek a prvních let nového století. Když si kterékolivdílo z nynější desetiletky pustím, stále mě dokáže přikovat a i jeho řemeslnou bezchybnost stvrzuje fakt, že zub času na něm nezanechává jizvy. Už s první majestátní skladbou „Storm Son“ připlouváme do čarokrásnéříše ENSLAVED, jejíž exteriéry by se nedaly vypodobnit jiným způsobem než obdobnouformou art-metalové hudby. Uhrančivá atmosféra, hlasy jako z úpatí Roklinky zde zhudebňující dokonalost, do toho závoje akustických, skoro až post-rockových kytar a konečně mytologický obsah přinášející nový vhled do slavných časů. I na poměry takových dobrodruhů jako ENSLAVED zní novinkazvláštně, novátorsky a mnohdy působí až metafyzickým dojmem. Posluchač jako bybyl katapultován do prostoru mimo fungování fyzických zákonitostí běžnéhosvěta, mimo ubíhající čas a jenom se unášel tím proudem zvuků,chórů a podivných repetetivních pasáží, rovněž dost často působícíchskoro až jazzovým dojmem. Nelekejte se, deska působí velmi plynule, jako silnýproud jevů, jenž nabírá na síle a je stále více mohutnící řekou tekoucí vstřícvelkolepé, dalo by se říct epické budoucnosti. Druhá skladba „The River´s Mouth“platí za parádní hitovku a jeden z nejpřímočařejších a nejchytlavějšíchmomentů alba, skladba staví na silné nosné lince a ďábelském hlase Grutle Kjellsona, zatímco Ivar Bjornson dominuje se svou kytarovou hrouprostřednictvím hlomozných riffů, mající podobu kroků do celého dění přicházejících obrů. Téma desky, jak už jsem výše zmínil, se týká mytologie. Hlavnímaktérem příběhu je Svadilfari, kůň jenž pomáhal stavět zeď okolo Asgardu,nebeské pevnosti Bohů. Ta musela být vystavěna za určitý čas, protože tajemnýstavitel byl ve skutečnosti jedním z obrů, tedy úhlavní nepřítel severskýchbožstev, a stavba mu měla ve skutečnosti posloužit při dobývání. Tento komplot byl však odhalena božstva nakonec díky lstivosti temného Lokiho ochráněna, neb v převtěleníza krásnou klisnu právě Loki odlákal Svadilfariho od rychle postupujících pracía stavba doznala zdržení, zatímco Thor svým kladivem posléze usmrtil záludného obra/stavitele.Klisně/ Lokimu se nakonec narodilo hříbě, bájný osminohý hřebec Sleipnir. Ostatně velkoleposti materiálu jsou přizpůsobeny i dalšískladby jako „Sacred Horse“, „Axis Of The Worlds“ nebo „Feathers Of Eolh“,které zde tvoří jakési srdce příběhu a ENSLAVED v nich rozehrávajíopravdovou epopej progresivní metalové hudby. Mne osobně velmi zaujala atmosférazávěrečné „Hiindsiight“, kde byly použity i dechové nástroje a různé kvílející saxofonyzpestřující atmosféru proudění chladného severského vzduchu do útrob nekonečna.Je velmi dobře, že nový zpívající klávesák Hakon Vinje do sestavy skvěle zapadla zvuk kapely i díky svému čistému hlasu obohatil, takže všichni kdo oplakávaliodchod jeho předchůdce, si rozhodně nemusí na nic stěžovat, poměr čistýchvokálů k blackovému skřehotu je zde ještě výrazněji nakloněn na stranuart-rockového proudu. V bonusové části alba byla použita předělávka singlu „WhatElse Is There“ od norských synthy-popových RÖYKSOPP (schválně porovnejte jejich verzi s verzí ENSLAVED) a musím říct, že se z téhlechytlavé skladby podařilo vysochat fenomenální metalový hit, zkrátkasong, co neuvěřitelně baví a doslova bouchne do hlavy, škoda, že nebyla píseňzařazena někam do první půle alba a nominována rovněž na singl, protože by se zaručeněstala nejhitovější položkou diskografie Norů, ale ENSLAVED dlouhodobědeklamují, že s kariérou míří tak trochu jiným směrem. Každopádně jde o skvělý moment,který patří k vrcholům, ne sice nejlepšího, ale hodně zajímavého, hodnězvláštního a umělecky podnětného alba.SARKE - Viige Urh - 70%http://www.crazydiamond.cz/sarke_viirge_urh_recenze/1287http://www.crazydiamond.cz/sarke_viirge_urh_recenze/1287nobody@nothing.com (Sicky)Když norská black metalová scéna vrhla v roce 2008 na svět projekt SARKE, působilo to přinejmenším překvapivě. Strohý, dřevní metal byl sice peklem očouzený, nicméně klasickému norskému chrastění byl dosti vzdálen. Jednoduché, místy vyloženě humpolácké skladby postavené na výrazném dunivém rytmu a jednoduchých kytarách působily jako návrat do hodně hlubokého metalového pravěku. Svoje kouzlo však měly, pár zajímavých nápadů se taky našlo a v kombinaci s dobře známým metalistovým vzýváním starých dobrých časů ani není divu, že si SARKE svoje publikum našli. Uběhlo deset let a dnes Norové, už jako etablovaný pojem, valí i na pátém albu stále jednoduché, úderné skladby a stále velmi dobře je doplňuje Nocturno Culto z DARKTHRONE svým chraplákem, kterým cedí skrz zuby jadrné metalové texty. Žádná zásadní změna ideologie se nekoná, ovšem v detailním pohledu tu přeci jen jistý vývoj je.Novinku „Viige Urh“nemusíte porovnávat ani přímo s debutem „Vorunah“, abyste shledali, že se výraz kapely po pěti albech trochu změnil. Ne nijak zásadně, nicméně novinka už přeci jen není tolik tvrdá, syrová (lopaťácká) jako první fošny. Norové od alba k albu přidávají vždy něco aranží, kytary jim znějí stále sofistikovaněji, ve skladbách je více sól, klávesy dostávají více prostoru a celkově působí stále více opracovaným dojmem. Jakkoli by se tento vývoj mohl v dřevním blacku zdát jako kontraproduktivní, tak kupodivu SARKE to plusové body spíše přidává. Je ale pravdou, že novinka zkraje budí dojem už moc laciného retra. Zejména svižnější tempo v první polovině podsouvá myšlenku skoro až na heavy metal („Age Of Sail“), nicméně postupem playlistu se tento dojem vytrácí a ona black – thrash - doom-metalová zasmušilost, která je pro tvorbu SARKE charakteristická, je ve finále určující i pro novinku a ty rychlejší, melodičtější věci z úvodu se v kontextu celého alba jeví jako docela příjemné oživení.Z nahrávky vyčnívají asi nejvíc, tedy krom úvodní, velmi povedené titulní pecky Viige Urh ještě středně rychlé riffovačky „Knife Hall“ a „Dagger Entombed“. Naproti těm pak stojí skladby z jiného soudku jako je členitější „Upir“, doom metalový válec „Punishment to Confessions“ a úplně stranou je pak působivý duet chrapláku Nocturno Culta se ženský zpěvem ve skladbě „Jutul“. Album je tak díky různosti skladeb pestré, což se cení zejména. Stále jde o reminiscenci na doby dávno minulé a ti staří CELTIC FROST, kteří jsou v souvislosti se SARKE (díky podobnosti zpěvu) zmiňováni snad v každém dostupném textu, nelze nezmínit ani tentokrát. Ta podobnost se starými blackovými pionýry, ke kterým bych přidal klidně ještě třeba VENOM anebo český TÖRR, tam stále je. Ano, SARKE hrají metal připomínající 30 let staré relikvie, ovšem ve chvíli, kdy do nahrávky proniknete víc, tak ten prvotní laciný odér mizí. SARKE jsou v daném stylu prostě doma a ten starý, dřevní metal jednoduše umí. Celé album zvládnou postavit na jednoduchých, strohých kusech bez klepaček, dvojkopáků, zvratů v rychlosti anebo studiově nafouknutého zvuku, nemají jednu skladbu jako druhou a ještě se přitom dokáží vyhnout klišé. Podle mého jde v jejich případě o jeden z těch návratů do minulosti, který je povedený a má smysl.L.A.GUNS - The Missing Peace - 70%http://www.crazydiamond.cz/laguns_the_missing_peace_recenze/1285http://www.crazydiamond.cz/laguns_the_missing_peace_recenze/1285janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak tedy v roce 2017 se fanoušci po patnácti letechkonečně dočkali prvního alba L.A.GUNS, na kterém znovu působí, jak zpěvák PhilLewis, tak kytarista Tracii Guns. Oba muzikanti se jak známo kdysi rozkmotřilia každý po dlouhá léta vedl své vlastní L.A.GUNS, přičemž obstojná alba sedařilo nahrávat především Philu Lewisovi, který dokonce několikrát vyjel i naevropské turné a celkově neusínal na vavřínech a působil se svou formacípoměrně aktivním dojmem, kdežto Traciiho aktivity byly soustavně rozmělňovány imezi jiné projektíky. Dnes se situace k radosti mnohých vyvinula tak, žese oba kohouti konečně udobřili, a i když tohle spojení po letech způsobilo odchoddalšího dlouholetého člena L.A.GUNS a věrného Lewisova parťáka, bubeníka SteveaRileyho, fanoušci se určitě mohou těšit z dlouho očekávané nové desky.  Na „The Missing Peace“ je určitě znovu znát vstup Traciihoskladatelského rukopisu, který zde nezastává jen funkci kytaristy, ale stal sei producentem alba vydaného u Frontiers Records, stáje zaměřující se na reinkarnaci hvězd osmdesátých let. Guns vždy tíhnul k ostrégroovy kytarové hře postavené nejen na rock´n ´rollových základech, ale vykazoval sedost často i výraznými repetetivními riffy a přesně tohle do aktuálního materiálu prosakuje. Stacey Blades, kytarista z mezidobí (2004-14), měl určitě znatelnější citpro klasicky rockovou melodiku, kdežto na Traciim je poznat i ovlivnění metalemnebo punkem. Díky tomu na mne novinka působí docela stroze, nevyžívá se vevyhrávkách a prostě útočí s tím základním, co jen lze na hudbě L.A.GUNS nalézt. Něco podobného potvrdítřeba s předstihem vypuštěná skladba „Speed“ a nebo zdejší třetí položka „A DropOf Bleach“, která v podstatě navazuje na to, kde právě Traciiv časech alb jako „Man In the Moon“ nebo „Wake The Dead“ s L.A.GUNSskončil.  Jde však znovu o povedené album, na kterém si každý letitý fanoušek to své najde. Fenomenální se mi jeví song „Sticky Fingers“,který rozehraje bouřlivý metalový riff jako vystřižený právě z epochy slavných osmdesátých let,z časů divokých začátků sleazy rockové scény a pařeb na předměstízápadního Hollywoodu. Lewisův melodický hlas dobře vyvažuje tvrdost songu avýsledný dojem tak vyznívá v nejlepší možné tradici klasické streetovépodoby. Už dlouho dopředuvypuštěná, výše zmíněná „Speed“, jenž fanoušky zkraje léta docela namlsala, poněvadž se jednalo o řízný arychlý rock´n´roll vedený rovněž v dobré tradici hudby L.A.GUNS, ses ničím taky zrovna moc nemaže a po právu bude patřit k ozdobám nadcházejícího turné, jenž se dostane , díky pražské zastávce, i do Čech. Spoluhráči obou zkušených harcovníků se rekrutují z mladší generace a jsou jimi letos MichaelGrant (kytara), Johnny Martin (baskytara) a Shane Fitzgibbon (bicí). Jepoznat, že spojení mezi zkušeností a mládím si zde docela sedlo, stejně tak jako albu prozpívá vyváženost mezi tvrdšími kusy a baladami. Právě po nosné baladě „Christine“ přichází čas na několik povedených kousků neurvalejšího provedení, mezi kterými jsou v rámci možností stylu surová „Baby Gotta Fever“ a další songy jako „Kill It Or Die“, „Don´t Bing aKnife To Gunfight“ nebo „The Devil Made Me Do It “, kdy zejména dvě poslednějmenované zaujmou bezstarostnou hymničností, vesměs příznačnou pro zlaté časy rockuz Los Angeles, kdežto „Kill It Or Die“ má v sobě onen aerosmiťácky bluesový groove. „The Flood´s Fault In the Rain“je další obvyklou baladou, která sice působí o něco lepším dojmem než „Christine“,ale do nejlepších pomalých kousků L.A.GUNS jí cosi schází,zkrátka skladba co neurazí, neohromí. O něco povedenější je další pomalý kus,tentokrát jde o titulní song „The Missing Peace“, který charakterizují bohatésymfo aranže a schopnost gradace, leckdo si však při poslechu pohraje s myšlenkou kýče a přeplácanosti. A aby toho nebylo málo, celé album končídalší pomalou (třetí v pořadí) skladbou „Gave It All Away“, která se takyzrovna nerozpakuje s aranžovaností, ale zas až tolik mne na rozdíl od titulní písně, nebaví. L.A.GUNS určitě nahráli povedenou desku, otázkou zůstávápovedenou ve srovnání s čím, protože polovinu jejich diskografie považuji určitě za zdařilejší.MARILYN MANSON - Heaven Upside Down - 40%http://www.crazydiamond.cz/marilyn_manson_heaven_upside_down_recenze/1279http://www.crazydiamond.cz/marilyn_manson_heaven_upside_down_recenze/1279janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V současné době je na tomhle týpkovi, vystupujícím pětadvacet let pod uměleckým jménem MARILYN MANSON, nejzajímavější ona skutečnost, s jakou přesvědčivostí a vervou stále věří, že se to celé přeci jen jednou vrátí, a děje se tak navzdory ne zrovna podnětnému vyznění valné většiny jeho pozdních alb. Jeho nová deska „Heaven Upside Down“ je další demonstrací vyprahlosti a skladatelské impotence, která hlavního principála provází už od poloviny minulé dekády. Stále zhruba podobný (dost možná čím dál lacinější) zvuk, stále totožná stylizace písní, které už snad nemůžou ani nikoho šokovat, natož aby upoutaly pozornost svou muzikální, v tomto případě rockově industriální složkou. Opravdu to celé stále budí dojem zaseknutí v čase, protože jestliže alba na přelomu milénia budila něčím respekt, pak to byl vždy zvukový posun a určitá lehkost skladeb, přinášejících směs špinavosti a hitového lesku v tom nejmodernějším pojetí. Něco podobného už dnes neplatí a samozvaný šílenec má problém na aktuální nahrávku dostat vůbec nějakou skladbu, o které by se dalo mluvit jako o chytlavé.Kdo tedy čekal další uzoufanou snahu o šokování, navíc postavenou na poněkud obehraných postupech industriálně laděného rocku devadesátých let, ten měl zkrátka pravdu. Po několika velmi průměrných deskách a jedné, ne úplně špatné - „Pale Emperor“, tak dostáváme materiál, jenž bude naopak patřit k úplně nejslabším v pětadvacetileté historii souboru. MARILYN MANSON jakoby se vracel až nějak mezi svůj debut „Portrait Of An American Family“ a následný průlomový počin „Antichrist Superstar“, protože jde zvukově o poměrně surovou, na kombinaci neučesaných kytar a elektroniky stojící nahrávku, u které je nejvyšší jistotou vulgárně rozeřvaný projev hlavního performera, tedy něco, co se dlouhá léta nemění a zůstává stejné.Pilotní singl „We Know Where You Fucking Live“, nepokrytě narážející na současné, různými institucemi využívané praktiky se šmírováním, jakoby vypadl právě z alba „Antichrist Superstar“, byť co do skladatelské i zvukové zajímavosti značně pokulhává za singly tehdejší doby. Docela se povedla skladba, podle které se album původně mělo jmenovat - „Say10“, ta upoutává svým pomalejším tempem a hypnotickou náladou. Po takových odfláknutých blbostech jako jsou první dvě věci na nové desce, jmenovitě „Revelation 12“ a „Tattoed In Reverse“, je to však příjemná změna. Čvachtavý elektro-rytmus, nenáročná přímočará stavba skladby a poměrně prvoplánová zpěvová linka u „Kill4Me“ dělají z tohohle songu docela lacinou synthy záležitost, ale jde o úhel pohledu, v rámci nudného alba se něco podobně vyzývavě plytkého může stát ozdobou, no ne?Dál už deska působí více méně unaveně, a svému frontmanovi příliš nepomohou ani jeho současní souputníci jako Tyler Bates nebo Twiggy Ramirez. Když dostáváme kosmicky vyklidněnou „Saturnalia“, nebo jsme svědky trapného přežvykování slova „fuck“ na mnoho způsobů v jedné z nejvyluhovanějších položek - „Jesus Crisis“, člověka napadá, zdali by nebylo lepší pro Briana Warnera dál svou diskografii nedevalvovat? Přeci jen těch nepovedených desek bylo v poslední desetiletce už přespříliš. Ujde titulní song „Heaven Upside Down“, ale jinak je to všechno stále v jedné lajně. Když se stále najdou osoby, které tento muzikant dokáže ještě dvacet let po svém průlomu oslovit a to aniž by se jakkoliv vyvíjel, proč by vlastně přestával? Dle očekávání je tahle deska totálně přežitou a nezajímavou nahrávkou, takže fakt sorry. 50% by bylo moc.SONS OF APOLLO - Psychotic Symphony - 80%http://www.crazydiamond.cz/sons_of_apollo_psychotic_symphony_recenze/1278http://www.crazydiamond.cz/sons_of_apollo_psychotic_symphony_recenze/1278janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Chci předně říct, že jsem nikdy nefandil super projektům a vlastně jsem vždy podobná uskupení považoval za mnohdy méně silná, než bezejmennými pomalu budované kapely vystupující spolu už od adolescence a postupně si získávající respekt, skrze vlastní, dlouhodobě pečlivě pilovanou, společnou cestu, jenže už z prvních ukázek debutového alba „Psychotic Symphony“ od SONS OF APOLLO šlo vytušit, že tentokrát půjde o zajímavou věc a že pětice má zjevně v zásobě, kromě svých jmen, také kvalitní songy. Sice netvrdím, že dostáváme fenomenální album, ale určitě jde o věc velmi dobrou, která má šanci oslovit mnoho fanoušků kvalitní Hard N´Heavy hudby a progresivněji laděného metalu.U superskupin bývá největší slabinou právě spojení několika hvězdných person, z nichž každá se po nějaké době snaží prosadit své myšlenky na úkor spoluhráčů, což team nakonec spíše oslabí. Zde však mám pocit, že nic není stvořeno přes sílu a zkušení harcovníci ze zaoceánské scény si zkrátka padli do noty. Bubeník Mike Portnoy se po vyhazovu/odchodu z DREAM THEATER účastnil už mnoha dobrých projektů (za všechny třeba THE WINERY DOGS nebo FLYING COLOURS), ale právě tento se mi jeví jako nejlepší věc, která k jeho stylu hry bezchybně padne. S baskytarovým veteránem a jedním z nejlépe ceněných hudebníků ovládajících tento nástroj, Billy Sheehanem (mimo jiné hlavně MR.BIG) se Portnoy potkal právě v řadách výše zmíněné blues/hardrockové formace THE WINERY DOGS, kterou na trojici doplnil ještě zpívající kytarista Richie Kotzen. U SONS OF APOLLO zastává roli kytaristy Ron „Bumblefoot“ Thal a nutno říct, že je naprosto skvělý, jeho nástroj má hutný sound a kytarové riffy mnohdy vyznívají, jakoby vypadly z repertoáru takových zabijáků, jakými jsou třeba švédští MESHUGGAH (když bychom k tomu přičetli onu hardrockovou virtuozitu a ohebnost), dalo by se říct, že Thal dostal do výsledného soundu SONS OF APOLLO onu modernost a tvrdost a to si rozhodně neodpírá časté výlety k vyhrávkám, sólům a nejrůznějším kytarovým lahůdkám.Skladby se vyváženě pohybují mezi majestátní melodikou s klenutým vyzněním a prog-metalovou touhou po exhibicích, čemuž pomáhá i poměrně důležitá role klávesáka Dereka Sheriniana, tento někdejší člen DREAM THEATER a dnešní spoluhráč Glenna Hughese u BLACK COUNTRY COMMUNION zde určitě nezastává role nějakého podpůrného hudebníka a je rovnocenným partnerem Thalových výbojů, hodně ze skladeb je právě prodlouženo o ony neúnavné souboje mezi klávesami a kytarou. Když se k tomu připočte skvělá, výše zmíněná rytmika, je třeba říct, že po instrumentální stránce je projekt bez slabin. Dobré je vědět, že i skladby jsou po stránce melodií a nápadů povedené, sice ne úplně na plný počet bodů, ale určitě se zde dají většinově najít hodně dobré kusy. Melodickému vyznění napomáhá vlastně i zpěvák Jeff Scott Soto, což je Hard N´Heavy veterán z osmdesátých let, který se proslavil především v řadách doprovodného bandu Yngwieho J. Malmsteena. Jeho hlas je zcela typický pro onen nazdobený metalový směr osmdesátých let a zde se mu daří skladbám uchovat majestátnost a určitý zdobný ráz.Už od úvodní „God Of The Sun“ máme co do činění s prvotřídním metalem, vycházejícím sice ze staré školy melodického Hard N´Heavy osmdesátých let, ale zvukově zhotoveným v naprosto moderních podmínkách. Sound alba je bohatý, vrstevnatý a tak už v úvodní skladbě duní zatěžkané riffy a nad nimi dochází k tanci orientálních kytarových vyhrávek na směsce riffů, akustických kytar a bujných synťáků. Když song posléze přejde do oné vyklidněné klávesové pasáže, která působí jako hudba ze zádušní mše, celek to ještě více ozvláštní, brzy se však vše vrací do klasických prověřených kolejí. Ani v následujících skladbách, jako je „Coming Home“ nebo s předstihem zveřejněná hymna „Signs Of the Time“, nedojde k nějakému ochabnutí skladatelské stránky, obě tyto skladby vlastní výtečné momenty a vrcholí ve výrazných refrénech, posléze dozdobeny nějakou tou instrumentální exhibicí v jejich druhé polovině. Epická „Labyrinth“ patří následně k dalším vrcholům nahrávky a přestože se rovněž se svou časomírou přehoupne přes desetiminutovou hranici, nepůsobí prázdně, stále baví a má schopnost trvale hypnotizovat. Kdyby takovéto věci dnes dělali DREAM THEATER, byl bych maximálně spokojen, zkrátka vysoká škola progresivní metalové hudby. Na celém projektu je poznat ona dlouhá příprava, pečlivost a pohoda v teamu těchto hvězd. Všem muselo být jasné, že zde vzniká něco, co má trvanlivější smysl a podle toho také album vyznívá bytelně, ne jenom na efekt.I díky skladbám jako je razantní výkop druhé půle „Alive“, hodně purpleovsky znějící „Divine Addiction“, jejíž ráz udávají čarokrásné hammondy, a nebo díky závěrečné, majestátně vyznívající instrumentálce „Opus Maximus“, musím přiznat, že deska vtahuje po celou svou délku a SONS OF APOLLO tak plní úlohu výtečného teamu velmi uznávaných a velmi zkušených muzikantů, kteří sice už hodně dokázali, přesto se však sešli v novém projektu, ke kterému přistupují s veškerou pokorou a zápalem a stavějí jej s detailní pečlivostí od nuly. Ne úplně nejlepší žánrové album posledních let, ale každopádně velmi dobré. Každý z pětice muzikantů je zde velmi platný a působí jako nepostradatelný člen vyrovnané grupy a ty skladby zkrátka jednoduše baví.PÄNZER - Fatal Command - 80%http://www.crazydiamond.cz/panzer_fatal_command_recenze/1282http://www.crazydiamond.cz/panzer_fatal_command_recenze/1282janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Málokdy se stane, zvlášť pak v posledních letech, že siboční projekt získá velkou oblibu a jeho fungování bude fanoušky vysloveněoslavováno. V případě německého projektu PÄNZER došlo už na debutové desce „SendThem All To Hell“ k něčemu podobnému. Tehdy ještě trojčlenný band sklidil příznivé ohlasy a zkušení harcovníci se vyloženě těšili z nemalého nadšení metalových hord, zvláště pak u našich západních sousedů, kde má podobná hudba silné zázemí. Od tédoby sice došlo v řadách PÄNZER k personální změně, kdy odcházejícího kytaristu HermannaFranka (rovněž ex-ACCEPT) nahradila hned dvojice zručných a zkušenýchsekyrníků, jmenovitě V.O.Pulver (ex-POLTERGEIST) a Pontus Norgren (HAMMERFALL), ale jinak je styl a projev kapely pevně daný.Na šťavnatosti nového materiálu se změna na postu kytaristy negativněnepodepsala, byť Schmier po Frankově odchodu dlouho přemítal nad tím, zda-li má cenu v projektu vůbec pokračovat. Někdejší kytarista ACCEPT a VICTORY byl totiž i velmi aktivnímskladatelem a autorské kredity si dělil se Schmierem zhruba půl na půl. PÄNZERdnes, na svém druhém albu, působí ještě o kus vrstevnatěji, a tak jejich zápal pro reinkarnaci klasických heavymetalových látek německá scéna vítás opravdovým nadšením.   Hlavní tahoun Schmier, jinak zpěvák a baskytarista odDESTRUCTION, spolu s bubenickou legendou Stefanem Schwarzmannem (působilv řadách ACCEPT, HELLOWEEN i RUNNING WILD), stojí opět za velmi výživnouporcí opravdové metalové hudby, přesně takové, jakou byli fanoušci zvyklídostávat v průběhu nepřekonatelných osmdesátých let. Skladbám nechybínáboj, strhující metalové momenty, potřebná melodika, ale také instrumentálnívyspělost, a tak jsou PÄNZER jakousi modernější a hutnější powermetalovou verzí hudby,se kterou kdysi dávno vešly ve známost takové mocné bandy jako JUDAS PRIEST,ACCEPT nebo SAXON, vždyť také deska končí bonusem v podobě předělávkyskladby „Wheels Of Steel“.  Se Švýcarem V.O.Pulverem se Schmier zná už z dob adolescence,kdy oba rozjížděli své původní thrashmetalové spolky, v případě prvnídesky projektu byl ostatně kytarista ve studiu přítomen v roli producenta.Dnes už je na stálo členem PÄNZER a jeho riffový styl je kapele ku prospěchu.Pontus Norgren se o své místo sólového kytaristy přihlásil, což zpočátkuSchmiera překvapilo, ale nakonec se ona verze se švédským ďáblem u kvílejícíkytary ukázala jako dobré řešení. „Fatal Command“ působí v mnohém hravějia propracovaněji než debutová deska, i když ta byla o něco více přímočará, dravá apůsobila celkově nespoutanějším a zlejším dojmem, nicméně pořád se nejedná ožádný polovičatý materiál, právě naopak. Projekt vlastně navazuje i na další Schmierovukapelu HEADHUNTER, která vešla ve známost zejména v devadesátých letech,díky o dost melodičtějšímu a lehčejšímu pojetí metalu než tomu bylov případě thrashových DESTRUCTION. Schmierův nakřáplý ječák je i zdesnadno rozpoznatelný a pokud mají skladby dobré nápady a jsou schopné gradovatdo chytlavých refrénů, což jsou, pak není možné celé to pozdvižení hodnotit záporně.Deska opatřená skvělým animovaným coverem s vyobrazením několika šílených státníkůsoučasnosti, kterak dovádějí v útrobách tanku, nemůže minout svůj cíl apůsobí velmi přesvědčivě, nápaditě a pro všechny metalové fans zkrátkaosvěžujícím dojmem. Navíc je od začátku do konce velmi vyrovnaná a proto zdenejsem schopen vypíchnout nějaké to želízko v ohni, je jich zde prostě dost pro všechny. Takhle se dělá skutečný METAL!SICK OF IT ALL - Bangkok, Rock Pub, 12.října 2017http://www.crazydiamond.cz/sick_of_it_all_bangkok_rock_pub_12rijna2017_koncert/1281http://www.crazydiamond.cz/sick_of_it_all_bangkok_rock_pub_12rijna2017_koncert/1281jirikubis1975@gmail.com (Subeer)SICK OF IT ALL (dále pak jen SOIA) jsou mojí naprostou srdcovkou. Kapelou do nepohody, která ryzí energií spolehlivě rozmělňuje jakékoliv pochmurné myšlenky kvasící v mozkových komorách. Antidepresivum dostupné bez lékařského předpisu. Už tomu bude skoro dvacet let, co jsem tyhle newyorské sympaťáky zaregistroval poprvé. Tehdy vlastně náhodou, to když po chladném industriálním setu Švédů MESHUGGAH, zahřívali publikum pro titány SLAYER. Naposledy tomu bylo někdy před třinácti lety, potom co jsem se utrhl od postýlky své řvoucí novorozené dcery do pražského „Efka“. Letos, při vhodné konstelaci všech hvězd, jsem opravdu neváhal a vyrazil zažít tuto hardcorovou legendu znovu v akci, a to i navzdory tomu, že jsem scénář koncertu vlastně už předem znal.Těžké mraky převalující se nad thajskou metropolí slibovaly i výživnější zážitky než jenom ty jistotné, spojené s očekávanými tlačenicemi pracující inteligence valící se na konci šichty z mrakodrapů do front na hromadnou dopravu. Do útulného klubu velikosti o něco menší než je výše zmiňovaná pražská Mekka undergroundové hudby, a který svými interiéry opravdu dělá čest svému názvu, jsem dorazil před osmou, právě když se přestavovalo a ladilo pro druhého předskokana thajské pionýry hardcore (dle místních zdrojů) LICENSE TO KILL.Nepřehlédnutelným znamením domorodého kvarteta byla určitě basketbalová figura zpěváka s řádně somrácky střihnutým mikádem, který při trošku delším úvodním slovu představil své ovečky jako ty s tou punk-hardcorovou vlnou. Následujících asi třicet minut se neslo na hrubém, jednoduchém hoblingu, nesrozumitelném řevu (až na fuck off ... něco), sahajícímu někam k úplným počátkům fůze těchto dvou žánrů, do časů, kdy se většina současných kultovních kapel teprve učila svým nástrojům rozumět.V tomto pojetí mě v podstatě zaujalo pouze nadšení a nasazení čtveřice, stejně tak spontánní reakce publika, které bylo poskládané, nejen z místních hardcorových fanoušků, ale i z lehce rozeznatelných cizinců, ze kterých si dobrá polovina už zašla daleko za Kristova léta. Zde bych se ještě krátce zastavil u místních příznivců, kteří na konci celé projekce vykrystalizovali ve členy jakéhosi hardcore spolku, jenž se nejspíše skládá z několika kapel jako například THE GREED, které jsem tu propásl. Takto usuzuji dle jejich potřeby velké kolektivní fotografie na schodech před vchodem do dějiště, stejně tak hojnými výpomocemi s vokály zuřícímu čahounovi a hlavně pak velmi ohleduplného chování během návalů šílenství pod pódiem při produkci všech protagonistů.Přípravu aparatury pro vrchol večera prováděli dva chlápci, zatímco členové SOIA postupně přicházeli přes klub a dávali krátký pokec nebo fotečky s lidmi, co měli zájem a zrovna se jim nachomýtli do cesty. Po první zvukovce začal dav rychle zaplňovat poslední volná místa, tak aby se po dotazu zpěváka Lou Kollera: „Are you coming out?“ a následné rezonanci pecky „No Cure“ mohl rozpoutat hojně očekávaný mosh-pitový rej ve své nejvzorovější formě. Skokani, plavající na rukou ostatních v „centru dění“ zdatně vyplňovali prázdné místo mezi podlahou a stropem klubu a do té doby pěkně zklimatizované zdi podniku začaly s pocením společně se všemi, kteří to tu rozhodli rozhýbat.Neutuchající energie generovaná ostře řezající kytarou Pete Kollera, masivní kanonádou bicích Armanda Majidiho a konečně hlubokými tóny drnčícími z pod strun Craiga Setariho, který své base vždy významně přitahuje kohouty, tak aby mohl dát patřičný průchod i svým vokálům v krátké drtičce „Busted“. Nad tím vším úřaduje drobný, v porovnání s ostatním kyborgy ždímajícími instrumenty, avšak o to více horoucí kazatel Lou, sypaje jeden skočný refrén vedle druhého. Ručníky mezi skladbami stírají proudy potu, jak z čel účinkujících, tak i nástrojů, ale jinak kompletní osazenstvo klubu nedává této supící mašině chvíli vydechnout.Pokud jsem přišel, abych znovu okusil dokonalou symbiózu mezi kapelou a fanoušky, tak jsem se znovu, po několikáté, skutečně dočkal v míře vrchovaté. Do rubriky „Na to jsem fakt čuměl“ určitě patří euforická vložka jisté dlouhovlasé mladé víly, která si dokázala uzmout a políbit zpívajícího Lou Kollera, a to na obě tváře, tak aby si to potom, se zapnutou selfie kamerou na svém chytrém telefonu, namířila přímo na páru rukou vroucího kotle (co jí na to asi řekla její matka potom co jí blikl poust na fejsbuku). Loua tímto nerozhodila, i nadále nechával sdílet svůj mikrofon borcům, kteří se na to v danou chvíli cítili. Ke konci setu dokonce vyzval dobrovolníka, který by ho chtěl na jednu skladbu nahradit. Jeho jméno bylo Tank, tedy aspoň tak se na tom nakonec shodli, a na první pohled nevinný hoch se v mžiku proměnil na ultra sypačku textu, který svou hrubostí a rychlostí odkazoval až na debutní desku těchto žánrových matadorů, kteří minulý rok oslavili 30 let svojí existence.Setlist dosti čerpal z dávné minulosti, pecky jako „Clobberin Time”, „B.S. Justice”, „Injustice System” jsou nestárnoucí a stále aktuální, došlo i na koncertní stálice „Good Lookin Out”, „Built To Last” a samozřejmě „Scratch The Surface”, při které Lou vždy rozhicuje a poštve proti sobě pravé a levé křídlo publika (nemá to náhodou po vzoru KISS už patentované?). Nechyběly ani tutovky novějšího data „Take The Night Off”, „Die Alone”, z poslední desky zazněly „DNC“ a parádní „Road Less Traveled”, velkou radost mi udělalo zařazení oblíbeného love songu „Sanctuary“. Na druhou stranu bych mohl uvést celou řadu vypalovaček, na které i přes moje očekávaní nedošlo „Goatless”, „Consume”, „District”, „ Relentless”. Nicméně více než stoprocentní nasazení a všudypřítomná hudební upřímnost dávají rychle zapomenout na podobné drobné nedostatky-míšoviny. Strnující show končí asi po hodině a půl, tak aby byla dodržená dlouho avizovaná desátá-policejní hodina. Kapela však neodmítá jakýkoli požadavek o podpis nebo fotku….a mě zůstávají na mysli slova Loua Kollera: „Hodně kluků po čtyřicítce začalo hrát po klubech country, protože si založili rodiny a pořídili si děti a chtěli jim být nablízku...my tohle máme taky, ale přesto jsme pořád tady“... „Guns N Roses svého času odehráli koncert a pak byli 4 dni na koksu, to se nám stát nemůže, jsme rádi, že se dobře vyspíme a stihneme letadlo, tak abychom mohli zas hrát druhý den“... v jejich případě je čekalo další fanouškovské peklo v Jakartě.SATYRICON - Praha, Palác Akropolis, 12.října 2017http://www.crazydiamond.cz/satyricon_praha_palac_akropolis_12rijna2017_koncert/1280http://www.crazydiamond.cz/satyricon_praha_palac_akropolis_12rijna2017_koncert/1280janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Znovu jsem se přesvědčil, že SATYRICON dnes stále platí za velmi silný koncertní band a navíc v rámci norské scény stojící pouze za sebe a to s nezaměnitelným, léty vybroušeným projevem, jenž si není možné s kýmkoliv jiným splést. Tuhle kapelu prostě můžete jen milovat a nebo nenávidět, i když to druhé se dnes zřejmě týká už jen ortodoxních „blackers“ nepřipouštějících jinou cestu, než tu, kterou samotní SATYRICON definovali před více než dvaceti lety albovým milníkem „Nemesis Divina“ a záhy navždy opustili, toužíc po další evoluci směrem k přehlednějšímu pojetí vlastního stylu.Koncert v pražské Akropoli potvrdil, že stále existuje velká spousta fans, kteří za nimi stojí, ať se děje cokoliv, a velmi je uznávají, neboť sál byl natřískán k prasknutí a atmosféra bouřila, jak se na podobnou kapelu věřící své cestě a předávající každou skladbu s opravdovým prožitím sluší a patří. Sevřený a z pravěkých metalových látek čerpající černý kov umí podobně autenticky předat hlavně oni. Netřeba připomínat jak nekašírovaně oproti jiným působí. Tihle Norové si zkrátka zaslouží každou penci, neboť jsou i po tolika letech plně uvěřitelní. Sledovat, kterak SATYRICON hrají své největší hymny, je opravdovým zážitkem a snad ještě lepší je mít jako na dlani celý sál tuto kapelu podporující („To nejsou lidi, to jsou vlci!“, napadá mne okamžitě při pohledu do kotle sálu), za což vděčím náhodně obsazenému místu na balkóně těsně nad okrajem pódia. A Satyr si to celé hodně moc užíval, vždyť také na závěr označil celý koncert jako mimořádný.Ten večer mne zajímali z vystupujících kapel opravdu jen oni a nechtěl jsem si narušovat dojem ze sledování předkapel (např. SUICIDAL ANGELS), a tak se mi poprvé v životě mé úmyslné zdržení u piva vlastně docela vymstilo, do sálu na balkónový ochoz jsem totiž dorazil v osm večer a záhy zjistil, že hlavní kapela večera už hraje v daný moment svou pátou skladbu, což jsem si dal krátce na to dohromady, když jsem si vše zásadní srovnal se set-listem ležícím během koncertu na podlaze mezi hudebníky a odposlechy. V ten moment jsem se musel sice prát s velkým otazníkem nad hlavou, ale do koncertu jsem se rychle dostal. Netušil jsem, že se v Praze konají koncerty už od odpoledních hodin, osmá hodina mě zrovna nepřišla jako čas, kdy je třetina show hlavní kapely pryč. Přesto těch zbývajících deset skladeb mne dokázalo dokonale vtáhnout.Satyr, jak je u něho po celé roky dobrým zvykem, vše sebejistě dirigoval a působil jako pravý lídr s nepřehlédnutelným charismatem. Při pohledu na všechny ty zhypnotizované blackové žabky v první řadě se nešlo nepousmát, ale tak nějak s uznalým pokýváním. Nic nenasvědčovalo, že by měl za sebou norský frontman ony často zmiňované zdravotní problémy (tím samozřejmě nechci říct, že je za sebou neměl), a tak plně koncentrován strhával dav k hromadnému skandování, doprovázející své textové slogany soustředěnou gestikulací. Pětice se příliš nezdržovala prodlevami a pálila do lidí jednu pochodovou hitovku za druhou. Vše odzadu jistil přesnými údery Frost a tak měl koncert podobu jakéhosi démonického rituálu. Vrcholem se samozřejmě staly pecky jako „Now, Diabolical“, „Commando“, ale i hromadně oslavovaná „Mother North“ nebo posléze na závěr přídavku rozpoutaná „K.I.N.G.“. Z nového alba mne velmi zaujala „To Your Brethren In The Dark“, olovnatá mantra neuvěřitelné síly. Ze sálu se pak šlo s opravdu povznášející náladou, byť stále mrzelo, že jsem dovnitř dorazil pozdě (a to jsem byl v Praze už od tří odpoledne), protože koho by napadlo, že z troj-kapelního bloku bude v osm hodin už dávno hrát hlavní formace? Člověk ale v životě prošustruje mnohem víc, takže věřím, že si to někdy příště, třeba u jejich nejbližšího koncertu na Brutal Assaultu, plně vynahradím.Pražský set list SATYRICON:Midnight SerpentOur World, It Rumbles TonightBlack Crow On a TombstoneDeep Calleth Upon DeepWalker Upon The WindRepined Bastard NationCommandoNow, DiabolicalTo Your Brethren in The DarkBurial RiteTranscendental Requiem Of SlavesMother NorthThe Pentagram BurnsFuel For HatredK.I.N.G.