Popravdě jsem ani já nečekal, že tahle kapela kdy přijde s další nahrávkou, natož pak s takhle podařeným albem, které má potenciál měřit se s jejich úplně nejlepšími díly. Emocionálně nabušená porce na kost ohlodaného sludge/post-metalu, která sebou nese spousty špíny a živelnosti, vážně působí tak, jakoby dokázala hnout s přírodními živly. Tohle koncentrované a v určitých momentech až mantrické běsnění NEUROSIS vždy uměli, všechny ty pozvolna gradující rozjezdy, na jejichž bedrech jako by se nesla tíha autorů i celého je obklopujícího Více

Osmá, eponymní deska, zastihla PEARL JAM ve vynikající formě. Po smutno-vážné „Binaural“ a politické a komplikované „Riot Act“, zde kapela působí jako politá živou vodou. V rámci svých periodických změn totiž právě znovu doputovali do fáze jednoduchých a úderných songů pro radost. Mnozí jí přirovnávají k druhé fošně „Vs“ a s trochou představivosti a tolerance tomu i rozumím. Samozřejmě „Pearl Jam“ není tak syrová, útočná a nekompromisní, ale je podobně živá, přímočará a plná skvělých songů.Začněme pro změnu obalem. Na jednu stranu chápu, že jeho relativně Více

Když se podobně zkušená kapela jako CORROSION OF CONFORMITY vrátí na scénu po osmi letech ticha, které se rozhostilo po několika ne úplně zdařilých albech, ale rovněž po úmrtí původního bubeníka Reeda Mullina a posléze i po odchodu dlouholetého basáka a zakladatele Mikea Deana, musí zbývající členové kapely cítit, že právě po letech obnovené aktivity budou stát jednoznačně za to, jinak by jejich zažehnutí jednoduše nedávalo smysl. Když tak novinku od jižanských nespoutanců opakovaně poslouchám, mám na jednu stranu velmi pozitivní pocity, Více

Na britské scéně má dlouhou tradici specifická odnož alternativního rocku, která by se zřejmě dala nejvýstižněji nazvat „pub rockem“. Krátké, melodické a úderné songy na pomezí garážového rocku a street rocku, s punkovou estetikou. Žádné velké umění, jde hlavně o zábavu. Nic posh, tohle je muzika pracující třídy, vysloveně dělaná do malých zaplivaných klubů. Za posledních 20 let mi do této škatulky nejvíc pasují THE FRATELLIS, ale v některých momentech sem nemají daleko ani THE LIBERTINES, THE ZUTONS nebo KAISER CHIEFS.Letošním objevem je pak sourozene Více

Jak už jsem zmínil u předchozí recenze, navzdory ne zrovna krátké historii této norské kapely, jsem se k hudbě GREEN CARNATION dostal až v průběhu loňského roku, v souvislosti s první částí jejich aktuálního rozsáhlého a koncepčního díla „A Dark Poem“, kde kapela prokazuje nemalou schopnost posluchače vtáhnout do svého světa plného melancholických obrazů a pozvat jej na výpravu plnou progresivního rocku i dark/gothic metalu. Zaujala mne nejen schopnost vtisknout do všech skladeb tesknou náladu, ale navzdory tomu také potřebný pakl chytlavost Více

Kompilační desky mapující nevydaný materiál, různé bokovky nebo b-side obvykle bývají oceňované zejména mezi fanoušky dané kapely. Dovolím si ale tvrdit, že v případě „Lost Dogs“ můžou oslovit i posluchače, kteří se jinak o PEARL JAM až tak do detailu nezajímají. Jednoduše proto, že tato kolekce je vážně moc dobrá.Začněme pár faktografickými body. „Lost Dogs“ je dvojalbum. Pokrývá období let 1991 až 2003 a nabídne až 30 songů. Najdeme zde b-sides, singlovky, které vyšly na různých kompilacích, soundtracky k filmům, nebo vánoční singly pro členy fan klubu a Více

Zmínky o nové kapele CHRPY z Prahy jsem začal registrovat v hudebních médiích už loni, v souvislosti s jejich prvním singlem „Co mohlo být, to se nepočítá“. Ověřil jsem si, že ano, tohle se mi bude líbit a trpělivě čekal na desku. Ta se vyklubala na světlo světa v únoru letošního roku a je to trefa do černého. Nostalgie, která zní současně a která nás vede do budoucnosti. Nebo jednoduše skvělý indie/emo/pop-punk-rock, který má hlavu a patu. Díky bohu, že to z nápadu v baru nad pivem dospělo až sem. Jan „Vegy“ Táborský, Tomáš „Tomsn“ Bursík, J Více

Zpětně mě mrzí, že jsem nedal nejnovějším deskám 1914 (recenze zde) a MORON POLICE (recenze zde) sto procent. Ale stovka je pro mě prostě něco, co nedokážu dát z ruky a potřebuju ji pořádně zhodnotit až s odstupem. Tyhle dvě desky se u mě doma každopádně mezitím otočily mockrát a třeba k MORON POLICE utíkám, když potřebuju trochu veselosti a optimistické hudby do smutného dne. Přemýšlet, zda je elpíčko nadčasovým dílem a má všechny dílky dokonale vyskládané jako „Dark Side of the Moon“ je tak možná zbytečné. Když je to skvělé a pouštíte si to pořád d Více

Přiznám se, dodnes s touto deskou trochu bojuji. Chápu, co stojí za jejím vznikem, ale za mě to v některých momentech evokuje známé klišé o vítězství formy nad obsahem. Lehce hodnotit z pohodlí obýváku, ale vzpomeňme si (mladší čtenáři si dohledají na webu), v jaké době PEARL JAM tohle album skládali. Po září 2001 se úplně změnilo politické klima, teroristické útoky, války na druhé straně zeměkoule, atmosféra paranoie v celé společnosti. Navíc byly u moci opět republikáni, což samo o sobě na PEARL JAM působilo jako rudý hadr na býka. K tomu se kapela j Více

Němečtí CRUEL FORCE určitě patří, když ne k tomu úplně nejlepšímu ze současné retro metalové mánie, tak alespoň k tomu hodně dobrému. Není divu, kapela svůj potenciál dokáže velmi přesvědčivě stvrzovat nejen novými songy, ale především koncertními výstupy, kterým neschází dravost, energie, instrumentální kvalita a vše potřebné, co dělá poctivou metalovou kapelu uvěřitelnou. Když se před třemi lety vrátili s třetím albem „Dawn Of the Axe“, na scéně by stěží někdo hledal kvalitnější a ve svém výrazu autentičtější úkaz na poli old-schoolového speed/t Více