Na louce stojí dinosaur Triceratops hrající všemi barvami. Z chřípí mu vyrůstá tráva, z rohů větve. Na hlavě mu sedí vrána s rohy, která má na krku zavěšenou lidskou lebku. Z ucha vyrůstají houby, vedle kterých se schovává pták kardinál červený. Další opeřenec, dlask, se usadil na květině rostoucí z dinosaurových nozder a pod triceratopsovým zobanem vzpurně roztahuje křídla kormorán, který má na černém peří namalovanou žlutou spirálu. Na opačné straně čtvernožce na nás ospale mžourá očima sovice sněžná, kterou její jelení parohy nechávají zcela v klidu, za Více

Moderní indie rock na britských ostrovech v roce 2025 nevyprodukoval zdaleka tolik zajímavých alb, kolik by se na tuto hudební velmoc patřilo a slušelo. Ne že by tam toho nevycházelo kvantum, ale když se podívám i na svoje loňské recenze, výrazněji mě zaujala produkce spíše zpoza druhé strany Atlantiku. Slušný debut ale koncem roku vydalo kvarteto z Brightonu s lehce slizkým jménem LOVEJOY. Kapela sice funguje od roku 2021, já jí ale zaregistroval až loni. Proto jsem zatím ani nestihl vyslechnout čtyři EP, které do roku 2023 zvládla vyprodukovat. Každopádně Více

„Tak nám zabili Ferdinanda.“ „Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“. První světová válka je v Česku rámována jako polohumoristická absurdní událost švejkovsko-kafkovského charakteru, která má i díky veselým Ladovým ilustracím lehký a legrační apel, s nímž se jinde příliš nesetkáváme. To v žádném případě není pohled na tuhle vojnu, který si zvolili ukrajinští 1914. Pro ně jde o otázku života a smrti. Která evropská země má teď větší právo zpívat o válce než Ukrajina? A který žánr – až snad s výjimkou protestního folku – se k tomu hodí Více

Magický letopočet, magické album. Nemá cenu zastírat, že je to moje nejoblíbenější deska od PJ HARVEY. Trefa do černého. Je to její největší úkrok směrem k popovým vodám, i když pojem popový bych zde měl psát v uvozovkách. Jak sama Polly říkala, je to takový „un-pop“ (ne-pop). Každopádně jedná se primárně o skvělou alternativní desku, která je překvapivě přístupná, nabitá vynikajícími songy, z kterých většina by mohla fungovat i v pozici hitových singlů. V roce 1998 po vydání desky „Is This Desire?“ si Polly zahrála ve filmu „The Book Of Lif Více

Když jsem na podzim loňského roku poslouchal novinku americké metalové kapely VOID, konkrétně jejich druhou řadovku „Forbidden Morals“, očarován zaujetím těchto mladíků po technicky vyspělém speed metalu vzešlém z osmdesátých let, navíc v jejich případě prezentovaném s neočekávanou autenticitou, moje myšlenky mířily rovněž na jednu z dávných kapel, která mohla feeling oněch VOID dosti ovlivnit. Ano, mluvím o kalifornské speedmetalové úderce poloviny osmdesátých let AGENT STEEL. Ti sice kdysi reprezentovali přímočařejší směr (na rozdíl od progresem n Více

Koncem roku 1986 měla za sebou kapela RAGE úspěšnou koncertní šňůru v předprogramu KREATOR a DESTRUCTION a patřila k nemnoha nadějným bandům, jejichž zvuk sebou nesl o něco tvrdší a rychlejší atributy, než tomu bylo v případě klasicky heavymetalových formací o sezónu či dvě dříve. Na svou dobu velice slušný speed metal od kapely z průmyslového westfálského města Herne působil jako živá voda a vznikal v souladu s vývojem tehdejší západoněmecké metalové scény. Přesto všechno se tahle kapitola dá vnímat jen jako přechodové období na cestě k větším udá Více

Tak si dáme pro změnu trochu moderního grunge. ROCKET z Města andělů (Los Angeles) sleduji díky YT už několik let, v podstatě od prvních singlů. Proto jsem s napětím očekával jejich dlouhohrající debut a musím říct, že nejsem zklamaný. Právě naopak. Už jejich EP „Versions Of You“ z roku 2023 naznačovalo slibnou budoucnost. A nebyla to žádná podvyživená tuctovka s pár singly, ale pěkně vykrmený kousek s 8 písničkami, kde celková stopáž dosahovala hodnoty, která je dnes často běžná i u full size alb. Ano, zvukově to mělo ještě k dokonalosti daleko, ze všec Více

Jako velmi úspěšná a dekády zavedená kapela čelí rovněž KREATOR pod drobnohledem různým názorům na svou aktuálnější tvorbu. I tady nejvíc záleží, z jaké perspektivy se budete na současnou hudbu těchto Němců dívat. Předně, zapomeňte v jejich případě na čistokrevný thrash metal, uleví se vám. Řada lidí kapele totiž vytýká pohodlný příklon k melodice a čitelnějším strukturám, jiní to naopak chápou jako logický vývoj věcí, se kterým si Mille Petrozza a spol poradili na výtečnou. To poslední, co by mne letos napadlo, by bylo nazírání na jej Více

Jestli něco odhalila čtvrtá řadová deska „The Beauty And the Beast“ od německých metalových melodiků STORMWITCH, tak jednak touhu kapely po navýšení právě oné melodiky a zdobnější aranžerské práce, za druhé s tím související reakce jejich fanouškovské základny na tyto tendence, a sice na dva protichůdné směry. První skupina fans hovoří o albu z roku 1987 jako o vrcholném, kdy se kapela přiklonila sebejistě na stranu zdobnosti a dodala chytlavé skladby, které se zároveň trochu vzdávaly metalové urputnosti, ta druhá vnímá desku právě jako ústup od drav Více

„Is This Desire?“ dodnes uvádí Polly jako svoje vrcholné dílo. Já mám sice jiné kandidáty na tuto pozici v rámci její diskografie, ale bez debat ho taky považuji za výbornou desku. Kredit jí musíme přiznat za novátorství, posouvání hranic i odvahu experimentovat. Všechno to sice už předváděla na třetí desce, tady šla ale ve všem ještě dál.Deska vznikala docela dlouho a docela komplikovaně. Polly lehce obměnila realizační tým, když produkční trojku teď kromě ní tvořili opět Flood a pak Head, který už pracoval na jejich prvních deskách. Nahrávání proběhlo Více