Veteráni post-hardcorové vlny ze začátku nového tisíciletí z Irvine v Kalifornii, THRICE, si už vybudovali na scéně stabilní pozici, ze které už evidentně neplánují žádné revoluční počiny, a tak se soustředí na to, co umí nejlépe. Mají definovaný svůj styl, svůj zvuk a kvalitativní laťku, kterou udržují na velice slušné úrovni. Je to jedna z těch kapel, která je možná lehce nenápadná, ale jednou za pár let se připomene novým materiálem, který vždy potěší a ukáže kapelu, která má pořád co říct.Kvarteto budující svojí muziku kolem charakteristického drsného chra Více

Podle mě to bylo nevyhnutelné. Billy Corgan kromě perfekcionizmu v sobě vždy nosil i jistý druh megalomanství. Nahrát dvojalbum bylo jen logickým vyústěním jeho ambicí v kombinaci s návalem kreativity. V podstatě už při „Siamese Dream“ měli dost materiálu, který by mohl uživit dvě desky. Při plánovaní třetí řadovky nosil Billy od začátku v hlavě jasný plán. Pod vlivem „White Album“ od THE BEATLES chtěl stvořit konceptuální dílo, které by sice nevyprávělo ucelený příběh, ale přesto by se jím prolínala sjednocující idea. V průběhu roku 1994, při turné na p Více

Hned na začátek velká krása. Skladba „Sen“ skutečně plyne přímo snově. Jednoduchý silný motiv a kolem něj proměnlivé bohatství zvukomalby, která se postupně rozrůstá a půl minuty před koncem ústí v extatickou gradaci. „Zní takhle celá deska?“, říkal jsem si při prvním poslechu úvodních tónů nového alba náladotvorných ELBE. Nejdřív jsem chtěl napsat „bohužel ne“, o pár poslechů později už píšu „naštěstí ne“. Bylo by sice fajn nechat se další zhruba půlhodinku unášet na vlně zvonivých kytarových melodií, dotyční však mají na svém třetím albu zřejmě o dost větš Více

Od poslední řadovky JAMARON „Generace“ uběhly tři roky. Mezitím ale kapela aktivně vypouštěla další a další songy s videoklipy a sám jsem byl překvapen, jak nenápadně z nich vlastně postupně sestavila téměř celé další album. Samozřejmě přidali i pár nových písniček, takže dostanete i něco navíc, než co jste už mohli vidět na YT. Ty tři roky od zmíněného třetího alba byly zároveň vyplněné cílevědomým růstem kapely. Přes aktivní koncertování, práci s fanoušky a budování mediální pozice se propracovali do stavu, který už hudebním vydavatelstvím, tedy mistrům v ob Více

DIE SPITZ, zajímavý název pro kapelu. Ne, nejsou to Němci, dokonce ani Rakušani nebo Švýcaři. Jsou z Ameriky. A ne ze severních států Unie blízko u Kanady, kam směřovala primární německá imigrační vlna v 19. století. Takže co jsou teda vlastně zač? Čtveřice divošek pochází překvapivě z Texasu, konkrétně z Austinu. A nehrají country, to už je vám zřejmě jasné. Jejich muzika má ale v sobě určitou starosvětskost, i když nepochybuji, že jinak budou děvčata typickými zástupci mladé aktivistické generace. Ale nechme politiku stranou a poslouchejme, co nám servír Více

Snad až na často zmiňované HALESTORM jsem poslední dobou neslyšel podobně koncipovanou hardrockovou desku, kterou by nad vší pochybnosti táhnul především ženský hlas. Kalifornská diva Dorothy Martin má nejen velké charisma, ale vykazuje se opravdu silným pěveckým projevem, jaký není na dnešní klasicky rockové scéně častý. Nejde o začátečnici, ale na svůj věk vcelku protřelou hudebnici, stojící dvanáctým rokem nejen v čele své vlastní kapely nazvané dle jejího jména DOROTHY, ale vykazující se spolupracemi s takovými muzikanty jako Al Více

Utekl jen jeden rok od zlomového roku 1991 a všechno bylo jinak. V roce 1992 už na kytarové scéně dominoval alternativní rock a grunge. THE SMASHING PUMPKINS byly pořád součástí nezávislé scény, i když se bralo za téměř hotovou věc, že s druhým albem vstoupí na mainstreamové kolbiště. Díky slušným prodejům debutu „Gish“ a vzrůstající popularitě si je od Caroline Records převzala její mateřská firma Virgin Records a to otevíralo úplně jiné možnosti. Billy chtěl nahrávat opět s Butchem Vigem, který se mezitím stal producentskou „hvězdou“, když jeho „Nevermin Více

Syn Eddieho Van Halena Wolfgang již pět let velí vlastnímu projektu, který nese původní název kapely svého otce – MAMMOTH. Tak se totiž v polovině sedmdesátých let před vpádem do velkého hudebního byznysu jmenovali právě samotní VAN HALEN. „The End“ je třetí deskou Wolfgangova bandu, která jej znovu představuje nejen jako schopného a všestranného muzikanta, ale také jako skladatele. Oproti stadiónově naducaným produkcím z nejslavnějších časů VAN HALEN, jsou právě MAMMOTH reprezentanty spíše civilnější podoby rocku a již obě předešlé desky u Více

SABATON jsem se dlouho vyhýbal. Odpuzoval mě název, zněli mi jako někdo, kdo bezostyšně parazituje na BLACK SABBATH. Ve skutečnosti je sabaton jakási kovová rytířská škorně a se sjezdy čarodějnic to nemá nic společného, i když to parazitování na slavnějších kolezích je tu pořád zjevné… Pak jsem kapelu někde párkrát slyšel, ale znělo to jako zahraniční KABÁT, takže jsem jim nevěnoval pozornost.Po čase se mi ale stalo to, co jsem si později prožil i s POWERWOLF, vůči kterým jsem měl ještě větší rezistenci, respektive jsem na začátku zrovna slyšel ty skladby, k Více

WALTER SCHNITZELSSON z Bratislavy jsou zajímavý zjev slovenské indie scény. Jejich první deska „Fever“ (2013) vtrhla na tehdejší scénu s mladistvým elánem a milou drzostí kombinujíc vlivy THE STROKES a THE HIVES a špetku THE WHITE STRIPES se specifickou karpatskou melodikou. Zněli světově a přitom jste hned tušili, že nejsou ani z Ameriky ani z  Ostrovů. Sympatický garážový nádech, cit pro silné songy, zajímavá dramaturgie. A výborné koncerty. Všechna esa v rukávu. A někde se to zaseklo. Z různých důvodu nekuli železo, dokud bylo žhavé Více