Utekl jen jeden rok od zlomového roku 1991 a všechno bylo jinak. V roce 1992 už na kytarové scéně dominoval alternativní rock a grunge. THE SMASHING PUMPKINS byly pořád součástí nezávislé scény, i když se bralo za téměř hotovou věc, že s druhým albem vstoupí na mainstreamové kolbiště. Díky slušným prodejům debutu „Gish“ a vzrůstající popularitě si je od Caroline Records převzala její mateřská firma Virgin Records a to otevíralo úplně jiné možnosti. Billy chtěl nahrávat opět s Butchem Vigem, který se mezitím stal producentskou „hvězdou“, když jeho „Nevermin Více

Syn Eddieho Van Halena Wolfgang již pět let velí vlastnímu projektu, který nese původní název kapely svého otce – MAMMOTH. Tak se totiž v polovině sedmdesátých let před vpádem do velkého hudebního byznysu jmenovali právě samotní VAN HALEN. „The End“ je třetí deskou Wolfgangova bandu, která jej znovu představuje nejen jako schopného a všestranného muzikanta, ale také jako skladatele. Oproti stadiónově naducaným produkcím z nejslavnějších časů VAN HALEN, jsou právě MAMMOTH reprezentanty spíše civilnější podoby rocku a již obě předešlé desky u Více

SABATON jsem se dlouho vyhýbal. Odpuzoval mě název, zněli mi jako někdo, kdo bezostyšně parazituje na BLACK SABBATH. Ve skutečnosti je sabaton jakási kovová rytířská škorně a se sjezdy čarodějnic to nemá nic společného, i když to parazitování na slavnějších kolezích je tu pořád zjevné… Pak jsem kapelu někde párkrát slyšel, ale znělo to jako zahraniční KABÁT, takže jsem jim nevěnoval pozornost.Po čase se mi ale stalo to, co jsem si později prožil i s POWERWOLF, vůči kterým jsem měl ještě větší rezistenci, respektive jsem na začátku zrovna slyšel ty skladby, k Více

WALTER SCHNITZELSSON z Bratislavy jsou zajímavý zjev slovenské indie scény. Jejich první deska „Fever“ (2013) vtrhla na tehdejší scénu s mladistvým elánem a milou drzostí kombinujíc vlivy THE STROKES a THE HIVES a špetku THE WHITE STRIPES se specifickou karpatskou melodikou. Zněli světově a přitom jste hned tušili, že nejsou ani z Ameriky ani z  Ostrovů. Sympatický garážový nádech, cit pro silné songy, zajímavá dramaturgie. A výborné koncerty. Všechna esa v rukávu. A někde se to zaseklo. Z různých důvodu nekuli železo, dokud bylo žhavé Více

Občas člověk natrefí na album, jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu z nich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtou řadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovna snadno zařaditelný projekt se znovu nezpronevěřuje svým zásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku, která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií, ale i znamenitými texty odhalují Více

Billy Corgan je bezpochyby mozkem a duší THE SMASHING PUMPKINS. Mě ale vždy více zajímalo tepající srdce. A tím je Jimmy Chamberlin. Fantastický bubeník, bez kterého by kapela nikdy nebyla úplná, který její muziku posouval ještě o krůček blíže k dokonalosti. Je v mém all time TOP5 bubeníků a nikdy z něj nevypadne. Prošel si různými životními zvraty, naštěstí své démony přemohl a vrátil se krýt záda Billymu. Tato dvojice je bezpochyby základní kostrou kapely, která stála v čele alternativní revoluce začátkem devadesátých let a která i dnes, po více než Více

V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD. Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největší zásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačským vrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které nové řadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, co dost pravděpodobně o Více

Miluji ty okamžiky, když se dostanete k albu kapely, o které jste nikdy neslyšeli, jen podle vágního popisku je máte hozené do škatulky, která by mohla být zajímavá. Tak si to člověk pustí a doslova mu to vyrazí dech. Přesně to se přihodilo u alba „Belgian Boy“. Jeho syrová energie mě doslova nakopla. Podle zvuku, v kombinaci se stylem nahrávky, jsem to odhadoval na nějakou britskou partu s neznámým a zvláštním přízvukem. Proč ne, ono se to teď docela nosí, neskrývat svůj původ ani co se týče dialektu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si je hodil d Více

Pod producentskou taktovkou Randalla Dunna (SUNN 0))), WOLVES IN THE THRONE ROOM) a posíleni znamenitým mixem od Jonathana Nuñeze (TORCHE) staví američtí CASTLE RAT na druhém albu „The Bestiary“ svůj pomník metalu, který je od základu ovlivněn světem fantasy, komiksy, literaturou Sword and Sorcery a vším, co čpí kouzly, magií, mystikou i nadpřirozenem. Nutno říct, i díky rusovlasé krysí královně Riley Pinkerton jim to nadmíru sluší a působí v houfu relativně nových jmen velmi nápadně. Oproti rok starému debutu „Into The Více

Začněme hned názvem. Ne, není to žádná prasárna, i když to tím zavání. „Suck It And See“ je v anglické angličtině zaužívaná fráze ve smyslu „zkus to a uvidíš“. V prudérní Americe ale raději název alba přelepili černou nálepkou s názvem kapely, aby náhodou nepohoršili nějaké teenagery, kteří se po ranném nákupu v krámu se zbraněmi na cestě do školy, kterou se rozhodli vystřílet, ještě stavili koupit nějakou správnou motivační muziku. Ne že by teda ARCTIC MONKEYS byla jejich cílová skupina.Takže zkusíme a uvidíme. „Suck It And See“ je troch Více