Mé procentuální hodnocení desky „Amen“ se bude zdát příznivcům LVMEN zřejmě nízké. V muzice to však není. Opravdu si myslím, že kapela nahrála dost možná nejlepší materiál, jakého byla po dlouhé pauze a zreformování schopna. Jde pravděpodobně o jejich nejlepší materiál od časů nedostižné pecky „Mondo“ z roku 2006. Problém je tak spíš v tom, že nejsem ani vzdáleně cílovka a kapelu si vedu někde na okraji posluchačského zájmu, přičemž se snažím poslech jejich desek nevynechávat, nicméně, nekupuji si jejich alba, nechodím na jejich koncerty a Více

Pamatuji, že to bylo v zimě na přelomu let 1999/2000. Vrátil jsem se z venčení psa, pustil si MTV a hned na mě zaútočil špinavý agresivní riff. K tomu se přidala zkreslená basa, bicí na hajtce odpočítaly rytmus a nějaký plešoun zařval „You know I´m not dead!“ (Víte, že nejsem mrtvý!). Zaostřím, mezitím se kapela naplno rozjela a sypala to kvalitně a hustě do mě, a koukám, to je přece Billy! A za bicími Jimmy! A s basou Melissa Auf Der Maur z HOLE! A samozřejmě s druhou kytarou James. Co to sakra má znamenat? Popisek videa potvrdil, že j Více

Mít na stará kolena slušně fungující rodinný podnik není špatná věc. V rámci managementu panuje větší důvěra a angažovanost, neboť se sleduje shodný cíl – správa, zabezpečení a rozmnožení dědičného majetku. Pokud vše klape tak jak má, můžete osekat personální náklady a investovat třeba do lepších technologií. Na druhou stranu, co když někteří ze zainteresovaných příbuzných danému oboru zas tak moc neholdují nebo nevykazují shodný talent jako zakladatel rodinné obchodní tradice. Podobné otázky se mi začaly honit hlavou ve chvíli, kdy jsem si přečetl aktuální Více

Na bezprostředně první poslech změna stylového zaměření u MASTER´S HAMMER budí dojem až nevkusného zjednodušování a přilnutí k synťákově-popovým stavbám, na ten druhý si však posluchač musí uvědomovat onu ryzí míru autenticity, kdy hudebník dokáže nejen pobavit, ale hlavně bořit vlastní konvence a jít si za svým aktuálním snem. A tak volám: Bravo! Stojíme dost možná na prahu nové epochy, protože před z bochnatky vybředlým Františkem Štormem se nyní rozprostírají nové pláně neprozkoumaných hudebních mokřadů. Co je zásadní, osobně se Více

Několik z nejlepších riffů AC/DC nevzniklo v teple a pohodě Austrálie, ale v zasněžené Kanadě. A nesou podpis místních dělníků rock´n´rollu DANKO JONES. Trochu samozřejmě přeháním, ale stín australských legend v tvorbě powertria z Toronta je nepřeslechnutelný. A podobně jako jejich pravzory i oni nahrávají pořád dokola stejná alba, a to myslím jako kompliment. „Leo Rising“ je konkrétně dvanáctým kouskem jejich diskografie a přináší přesně to, co od kapely čekám, proč mě baví. Znova mi tím jen potvrzují, že některé věci prostě není potřeba měnit.Je to neuvěřite Více

Karlovarští STEVEN´S mají venku svou druhou řadovou desku „90´s Kid“ a pokračují v o něco ucelenější podobě ve svém rockovém stylu. Jedná se o kytarový pop/rock beroucí z oblastí blues, a boogie rock´n´rollu, oslavující starosvětskost, skrze muzikanstkou fundovanost, tah na melodii a bezproblémovou poslouchatelnost songů. Materiál byl nahrál ve studiu Sono a vlastní výborný zvuk a vkusně řešené aranže pomáhající s rozmyslem hlavním linkám skladeb. Ovlivnění velkými stadiónovými štikami anglo-americké scény devadesátých let je u STEVEN´S na prvn Více

Billy Corgan by měl mít soudem vydán zákaz přístupu k syntetizátorům. Dokud si hraje s kytarami, je všechno v cajku, někdy je možná výsledek jen průměrný, ale pořád fajn. Jakmile ale sedne za klávesy, je to téměř jistota, že se mi to líbit nebude. A tato má schizofrenie začíná právě u alba „Adore“. „Dýně“ jsme opustili v roce 1996, kdy byli s třetím albem na vrcholu, z kterého následoval prudký pád, minimálně co se týče sestavy samotné. S vyhozením Jimmyho kapela přišla o svojí unikátní rytmiku a stála před otázkou, co dál? V podstatě už na konci světového Více

Belgie určitě není v posledních letech skoupá na ambiciózně vystavěnou rockovou či metalovou alternativu, což před časem potvrdila nejen tamní kapela BRUTUS, ale také již několik let zavedení post-metalový bijci z Mechelenu, kteří účinkují pod jménem PSYCHONAUT. Této trojici právě letos na podzim vyšla třetí řadová deska „World Maker“, mnohými nazývaná opravdovým majstrštykem aktuálního pojetí post-metalu. V jejich případě na emoce a nálady velmi bohatého a s přesahy do rockové alternativy i bouřlivého vyjádře Více

Veteráni post-hardcorové vlny ze začátku nového tisíciletí z Irvine v Kalifornii, THRICE, si už vybudovali na scéně stabilní pozici, ze které už evidentně neplánují žádné revoluční počiny, a tak se soustředí na to, co umí nejlépe. Mají definovaný svůj styl, svůj zvuk a kvalitativní laťku, kterou udržují na velice slušné úrovni. Je to jedna z těch kapel, která je možná lehce nenápadná, ale jednou za pár let se připomene novým materiálem, který vždy potěší a ukáže kapelu, která má pořád co říct.Kvarteto budující svojí muziku kolem charakteristického drsného chra Více

Podle mě to bylo nevyhnutelné. Billy Corgan kromě perfekcionizmu v sobě vždy nosil i jistý druh megalomanství. Nahrát dvojalbum bylo jen logickým vyústěním jeho ambicí v kombinaci s návalem kreativity. V podstatě už při „Siamese Dream“ měli dost materiálu, který by mohl uživit dvě desky. Při plánovaní třetí řadovky nosil Billy od začátku v hlavě jasný plán. Pod vlivem „White Album“ od THE BEATLES chtěl stvořit konceptuální dílo, které by sice nevyprávělo ucelený příběh, ale přesto by se jím prolínala sjednocující idea. V průběhu roku 1994, při turné na p Více