Na GLUECIFER jsem trestuhodně zapomněl. Koncem devadesátek jsem je registroval, ale nedokázal jsem získat žádné jejich album. Přece jen desky norských kapel nebyly v mé sociální bublině úplně běžné. A jak šel život dál, nějak mi je odvál z pozornosti. Až v jedné diskuzi zde na Crazy Diamond se o skupině někdo zmínil a před koncem roku se v mém mailu objevil i link ke stažení nové desky. Pojal jsem to velkoryse, rovnou jsem do archivu přidal celou diskografii a šlo se na náslechy.Začít bychom možná měli představením samotné kapely. Protože možná nejsem je Více

Druhé album bylo pro PJ HARVEY zlomové. Etablovala se na alternativní scéně a zároveň se posunula ve svém tvorbě. Jenomže škatulka syrového alternativního rocku ovlivněného grungem, blues a punkem jí začínala být těsná. Chtěla se z ní vymanit, zkusit zapojit nové zvuky, nové hudební styly, pracovat s novými lidmi. V průběhu turné k druhé desce začínal narůstat v kapele rozkol ohledně budoucího směřování. Vyústilo to až v rozpad původní sestavy, a název PJ HARVEY do příště měl znamenat skutečně jen a jen Polly samotnou.Opět se na pár měsíců rozhodla zmi Více

O této, s přeskávkami bezmála třicet let fungující, norské kapele vám toho popravdě moc nepovím. V podstatě jsem na jejich poslední album narazil před pár týdny, když jsem se pídil po zajímavých albech právě uplynulého roku, které jsem prováhal a které popřední zahraniční periodika vnímala jako stěžejní v daném období. Nejenom, že jsem nikdy nebyl posluchačem tohoto kvintetu, ale dodnes jsem o žádných GREEN CARNATION neslyšel. Muzikanti této kapely mají bohaté zkušenosti z působení v jiných bandech a projektech (např. kytarista Bjorn Hardstad a bas Více

U skotských kapel mě vždy fascinuje jejich nádherná angličtina při zpěvu, z které při rozhovorech přecházejí do podivného jazyka, kterému téměř vůbec nerozumím. Nedej bože, když s nimi ještě interview dělá skotský novinář… To je pak hotové spiknutí s cílem, aby jim ti hnusní Angličani nerozuměli ani slovo. Neměli jim prostě toho modře pomalovaného Mela Gibsona rozčtvrtit! Naštěstí hudba mluví univerzálním jazykem a tady je vše jasné. SWIM SCHOOL vydali výborný debut, kde kombinují moderní ostrovní indie rock s civilním shoegazem v melanch Více

Příběh druhého alba PJ HARVEY „Rid Of Me“ se začal odvíjet ještě před vydáním debutu. Že vám to nedává smysl? Čtěte dál a pochopíte. Připomeňme si, že první singl „Dress“ vyšel v říjnu 1991 a způsobil malou, no vlastně docela velkou senzaci na alternativní scéně. Až tak velkou, že se o Polly a její kapelu začaly zajímat i velké labely. Ta sice ze začátku tuhle možnost vůbec nezvažovala, protože si chtěla ponechat tvůrčí svobodu na nezávislé scéně, ale mezi vydavatelstvími se strhla docela slušná přetahovaná o to, komu se jí povede získat a podepsat s ní sm Více

DĚTI DEŠTĚ s letošní novinkou konečně dosáhli na zvuk, který si zasloužili mít už dlouho. Kvalitní obsah se propojil s kvalitním soundem a je z toho jejich nejlepší deska. Pražská noiseová skvadra ze stáje Silver Rocket, která sama sebe charakterizuje sloganem „kapela inteligentních lidí na neustálé pracovní dovolené“, vydala svůj debut „Love and Piss“ už v roce 2008, ale funguje ještě o pár let dýl. Svůj typický styl si definovali už v těchto ranných časech a postupně ho vybrušují. S aktuální čtvrtou deskou si dovolím Více

Nejde v žádném případě o nováčky, ale přesto se o francouzských LANDMVRKS dá hovořit jako o objevech právě končící sezóny. Kapela letos vydala svou čtvrtou řadovou desku „The Darkest Place I´ve Ever Been“, která sklidila všeobecně kladné reference a ve své půlhodinové stopáži nabízí rtuťovitý vzorek nu-metalu (potažmo metalcoru či crossoveru), kde není nouze o drtivější fáze ani vznosné refrény. Kvintetu z Marseille je vlastní přirozenost, horoucně pouliční ráz vyznění umocňovaný občasnými vstupy francouzsky oddeklamovaných hip-hopových vsuvek (ačkol Více

Neztrácejí Necrocockovy písně už trochu na absurditě? Vždyť v rámci zpravodajských relací řady televizních stanic zní jímavý klávesový podkres i k těm nejodpornějším kauzám. Tragédie, hlouposti a nechutnosti z celého světa se kolem nás řinou v modu 24/7. Uniknout takovému proudu trapné negace v podstatě není možné. Může se tedy člověk vůbec ještě těšit na další porci dekadentních příběhů, ve kterých klid všedně vedeného života a konvenční hodnoty nemají místo? Měl by, protože se stále může spoléhat na jejich jinakost a nádherné zhudebnění, vyvolávající posle Více

Finští klasici melodického death metalu MORS PRINCIPIUM EST jsou jednou z těch kapel, které by měly být mnohem úspěšnější, než jsou. Pětadvacet let na scéně a jedna kvalitní deska následovala druhou. Hudebně špička, která se vyrovná nebo dokonce předčí i ta nejznámější žánrová jména, přesto se stále pohybují na hranici undergroundu. Chybí jim nějaký směr, ksicht, image, schopnost zakomponovat tu muziku do příběhu nebo kontextu. Někomu tahle schopnost není vlastní. Opravdu úspěšné kapely v sobě tohle mají, v případě MORS PRINCIPIUM EST je už ale asi pozdě a byl Více

Nekorunovaná královna ostrovního alternativního rocku. Mě samotného při přípravě článků o PJ Harvey překvapilo, jak málo vysloveně rockových písničkářek od devadesátých let dále na britské scéně fungovalo, zejména v porovnání s Amerikou. Ano, samozřejmě i v Británii je hodně „samostatných“ umělkyň (tj. ne zpěvaček v různých kapelách), ale málokterá se pohybuje ve vysloveně rockových vodách. Čímž rozhodně nechci snižovat význam PJ Harvey, protože ta snese nejpřísnější kritéria i v mezinárodním přesahu. A další body navíc získává za svoji originalitu a nad Více