„Machina II“ je zapeklitý případ. I já jsem s tou nahrávkou měl co dělat. V podstatě až při přípravě recenze jsem konečně rozkryl pozadí této záhadné desky, která se oficiálně počítá za další řadovku, ale okolnosti jejího vzniku a vydání jsou vše, jen ne standardní. A možná trochu symbolicky právě nedávno poprvé vyšla i oficiálně na CD a LP. Ano, čtete správně, po 25 letech si tuhle řadovku konečně můžete i fyzicky zakoupit. Hustý co? Začněme chronologicky, takže míříme ke vzniku. Už při nahrávání desky „Machina“ v roce 1999 měl Billy opět v hl Více

Pražští SLUT se před dvěma lety vrátili po dlouhé pauze na scénu. S energickou, výborně ozvučenou a vesměs pozitivně přijatou deskou „Spirit Of Brotherhood“, která působila rozhodně jinak, než jako vyčpělá věc od veteránů hardcore. Nyní se rychle připomínají s albovým následovníkem. Minulý album zaťal svoje drápky hodně hluboko a šlo ho řadit mezi ta díla, která si postupem času získala oprávněné ovace. Nešlo o materiál, který by odstřeloval na první dobrou, ale po delším čase vstřebání jste náhle věděli, že jde o sakra silnou věc, která snese ta n Více

Lidé přicházejí, lidé odcházejí, kvalita zůstává. Jakoby ten samotný název PROUZA byl magický. Přitahuje kvalitní muzikanty, kteří pak pod jeho praporem tvoří skvělou muziku. Aktuálně již třetí reinkarnace legendární kapely z Frýdku-Místku posledních pár let naživo dokazovala, že toto slavné jméno bude žít dál. Myslím, že na to šli chytře. Z minimalistického vzpomínkového projektu nejdřív resuscitovali kapelu samotnou, pár let znovuzískávali ztracené pozice, a když dozrál čas a konstelace vesmíru byla veskrze příznivá, připravili novou desku. V historick Více

Mé procentuální hodnocení desky „Amen“ se bude zdát příznivcům LVMEN zřejmě nízké. V muzice to však není. Opravdu si myslím, že kapela nahrála dost možná nejlepší materiál, jakého byla po dlouhé pauze a zreformování schopna. Jde pravděpodobně o jejich nejlepší materiál od časů nedostižné pecky „Mondo“ z roku 2006. Problém je tak spíš v tom, že nejsem ani vzdáleně cílovka a kapelu si vedu někde na okraji posluchačského zájmu, přičemž se snažím poslech jejich desek nevynechávat, nicméně, nekupuji si jejich alba, nechodím na jejich koncerty a Více

Pamatuji, že to bylo v zimě na přelomu let 1999/2000. Vrátil jsem se z venčení psa, pustil si MTV a hned na mě zaútočil špinavý agresivní riff. K tomu se přidala zkreslená basa, bicí na hajtce odpočítaly rytmus a nějaký plešoun zařval „You know I´m not dead!“ (Víte, že nejsem mrtvý!). Zaostřím, mezitím se kapela naplno rozjela a sypala to kvalitně a hustě do mě, a koukám, to je přece Billy! A za bicími Jimmy! A s basou Melissa Auf Der Maur z HOLE! A samozřejmě s druhou kytarou James. Co to sakra má znamenat? Popisek videa potvrdil, že j Více

Mít na stará kolena slušně fungující rodinný podnik není špatná věc. V rámci managementu panuje větší důvěra a angažovanost, neboť se sleduje shodný cíl – správa, zabezpečení a rozmnožení dědičného majetku. Pokud vše klape tak jak má, můžete osekat personální náklady a investovat třeba do lepších technologií. Na druhou stranu, co když někteří ze zainteresovaných příbuzných danému oboru zas tak moc neholdují nebo nevykazují shodný talent jako zakladatel rodinné obchodní tradice. Podobné otázky se mi začaly honit hlavou ve chvíli, kdy jsem si přečetl aktuální Více

Na bezprostředně první poslech změna stylového zaměření u MASTER´S HAMMER budí dojem až nevkusného zjednodušování a přilnutí k synťákově-popovým stavbám, na ten druhý si však posluchač musí uvědomovat onu ryzí míru autenticity, kdy hudebník dokáže nejen pobavit, ale hlavně bořit vlastní konvence a jít si za svým aktuálním snem. A tak volám: Bravo! Stojíme dost možná na prahu nové epochy, protože před z bochnatky vybředlým Františkem Štormem se nyní rozprostírají nové pláně neprozkoumaných hudebních mokřadů. Co je zásadní, osobně se Více

Několik z nejlepších riffů AC/DC nevzniklo v teple a pohodě Austrálie, ale v zasněžené Kanadě. A nesou podpis místních dělníků rock´n´rollu DANKO JONES. Trochu samozřejmě přeháním, ale stín australských legend v tvorbě powertria z Toronta je nepřeslechnutelný. A podobně jako jejich pravzory i oni nahrávají pořád dokola stejná alba, a to myslím jako kompliment. „Leo Rising“ je konkrétně dvanáctým kouskem jejich diskografie a přináší přesně to, co od kapely čekám, proč mě baví. Znova mi tím jen potvrzují, že některé věci prostě není potřeba měnit.Je to neuvěřite Více

Karlovarští STEVEN´S mají venku svou druhou řadovou desku „90´s Kid“ a pokračují v o něco ucelenější podobě ve svém rockovém stylu. Jedná se o kytarový pop/rock beroucí z oblastí blues, a boogie rock´n´rollu, oslavující starosvětskost, skrze muzikanstkou fundovanost, tah na melodii a bezproblémovou poslouchatelnost songů. Materiál byl nahrál ve studiu Sono a vlastní výborný zvuk a vkusně řešené aranže pomáhající s rozmyslem hlavním linkám skladeb. Ovlivnění velkými stadiónovými štikami anglo-americké scény devadesátých let je u STEVEN´S na prvn Více

Billy Corgan by měl mít soudem vydán zákaz přístupu k syntetizátorům. Dokud si hraje s kytarami, je všechno v cajku, někdy je možná výsledek jen průměrný, ale pořád fajn. Jakmile ale sedne za klávesy, je to téměř jistota, že se mi to líbit nebude. A tato má schizofrenie začíná právě u alba „Adore“. „Dýně“ jsme opustili v roce 1996, kdy byli s třetím albem na vrcholu, z kterého následoval prudký pád, minimálně co se týče sestavy samotné. S vyhozením Jimmyho kapela přišla o svojí unikátní rytmiku a stála před otázkou, co dál? V podstatě už na konci světového Více