WALTER SCHNITZELSSON z Bratislavy jsou zajímavý zjev slovenské indie scény. Jejich první deska „Fever“ (2013) vtrhla na tehdejší scénu s mladistvým elánem a milou drzostí kombinujíc vlivy THE STROKES a THE HIVES a špetku THE WHITE STRIPES se specifickou karpatskou melodikou. Zněli světově a přitom jste hned tušili, že nejsou ani z Ameriky ani z  Ostrovů. Sympatický garážový nádech, cit pro silné songy, zajímavá dramaturgie. A výborné koncerty. Všechna esa v rukávu. A někde se to zaseklo. Z různých důvodu nekuli železo, dokud bylo žhavé Více

Občas člověk natrefí na album, jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu z nich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtou řadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovna snadno zařaditelný projekt se znovu nezpronevěřuje svým zásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku, která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií, ale i znamenitými texty odhalují Více

Billy Corgan je bezpochyby mozkem a duší THE SMASHING PUMPKINS. Mě ale vždy více zajímalo tepající srdce. A tím je Jimmy Chamberlin. Fantastický bubeník, bez kterého by kapela nikdy nebyla úplná, který její muziku posouval ještě o krůček blíže k dokonalosti. Je v mém all time TOP5 bubeníků a nikdy z něj nevypadne. Prošel si různými životními zvraty, naštěstí své démony přemohl a vrátil se krýt záda Billymu. Tato dvojice je bezpochyby základní kostrou kapely, která stála v čele alternativní revoluce začátkem devadesátých let a která i dnes, po více než Více

V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD. Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největší zásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačským vrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které nové řadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, co dost pravděpodobně o Více

Miluji ty okamžiky, když se dostanete k albu kapely, o které jste nikdy neslyšeli, jen podle vágního popisku je máte hozené do škatulky, která by mohla být zajímavá. Tak si to člověk pustí a doslova mu to vyrazí dech. Přesně to se přihodilo u alba „Belgian Boy“. Jeho syrová energie mě doslova nakopla. Podle zvuku, v kombinaci se stylem nahrávky, jsem to odhadoval na nějakou britskou partu s neznámým a zvláštním přízvukem. Proč ne, ono se to teď docela nosí, neskrývat svůj původ ani co se týče dialektu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si je hodil d Více

Pod producentskou taktovkou Randalla Dunna (SUNN 0))), WOLVES IN THE THRONE ROOM) a posíleni znamenitým mixem od Jonathana Nuñeze (TORCHE) staví američtí CASTLE RAT na druhém albu „The Bestiary“ svůj pomník metalu, který je od základu ovlivněn světem fantasy, komiksy, literaturou Sword and Sorcery a vším, co čpí kouzly, magií, mystikou i nadpřirozenem. Nutno říct, i díky rusovlasé krysí královně Riley Pinkerton jim to nadmíru sluší a působí v houfu relativně nových jmen velmi nápadně. Oproti rok starému debutu „Into The Více

Začněme hned názvem. Ne, není to žádná prasárna, i když to tím zavání. „Suck It And See“ je v anglické angličtině zaužívaná fráze ve smyslu „zkus to a uvidíš“. V prudérní Americe ale raději název alba přelepili černou nálepkou s názvem kapely, aby náhodou nepohoršili nějaké teenagery, kteří se po ranném nákupu v krámu se zbraněmi na cestě do školy, kterou se rozhodli vystřílet, ještě stavili koupit nějakou správnou motivační muziku. Ne že by teda ARCTIC MONKEYS byla jejich cílová skupina.Takže zkusíme a uvidíme. „Suck It And See“ je troch Více

Nikdy nepodceňuj Uda; ať už točí sestavu jakkoliv, dodávám. Sestavu ACCEPT, dodávám; přesněji řečeno ACCEPT v širším slova smyslu, tedy těch pravých ACCEPT.:-) Na úvod poměrně drsný výkop, že? Faktem však zůstává, že škálou a kvalitou svých aktivit ve mě dotyčný stále dokáže probouzet pozitivní očekávání, a nejlépe tak navazovat na přístup, který mám se zmíněnou německou legendou a jeho následnými projekty spjatý již od let osmdesátých. S debutním albem projektu DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG „Babylon“, jsme tedy pořád na stejném písečku, ale zas jedno Více

Veteráni melodického hardcore z Kansas City v Missouri, kteří jsou s kratšími nebo delšími přestávkami na scéně už od devadesátek, se letos připomněli novým albem „Feel The Teeth“. Nebudu předstírat, že jsem je znal, protože ve zmíněných devadesátkách narazit na podobnou klubovou kapelu z tehdy okrajového žánru mohli možná Pražáci, ale rozhodně ne teenageři v malém okresním městě v polozapomenutém regionu. Náš hlavní zdroj muziky v té době byla MTV, ať je jí satelitně-kabelová země lehká, a tam vládly úplně jiné kapely. Každopádně dnes máme ty Více

Nestává se často, aby se metalová kapela vrátila po třiceti letech nečinnosti na scénu a stvořila album, které nejenom že znamenitě naváže na jejich umělecky hodnotnou minulost, ale ještě jí posune do aktuální podoby a zaboduje napříč scénou plnou mladých štik. V souvislosti s novým albem CORONER se, dle mého, po právu hovoří jako o jednom z nejlepších metalových alb roku. K tomu bych však ještě něco osobního dodal. Víte, v oné dávné minulosti, zvlášť pro mne jako pro příznivce spíše chytlavějších forem tvrdé hudby, nebylo vůbec lehké dostat s Více