Je to indie? Nebo shoegaze? Nebo synthpop? Nebo dreampop? Já vlastně nevím. Zřejmě od všeho kousek a ještě navíc v psychedelickém balení. Žánrové fúze mají na tomto albu plnou svobodu. Teoreticky by se mi to ani nemělo líbit, ale z alba vyzařuje zvláštní pozitivita, která mě absolutně opanovala. Ačkoliv deska vyšla už loni v létě, objevil jsem jí až s téměř ročním zpožděním. Lepší pozdě nežli nikdy že?Začněme krátkým představením. Kvartet se lokalizuje do Brooklynu v New Yorku, i když členové pochází z různých jiných míst, jako San Francisco nebo Boston. Více

Pod vlivem skvělého včerejšího vystoupení Brazilců EVILCULT na akci Thrash Nightmare v Písku jsem si hned na místě opatřil cd jejich právě aktuálně vydané třetí řadovky „Triumph Of Evil“ a jejímu poslechu jsem věnoval bezmála celou neděli. Jde o kapelu, která o sobě v současnosti v metalovém undergroundu dává slušně vědět a vládne nemalým potenciálem, co se týče nejen hráčského umu, energie i nasazení, ale také poutavým převedením letitých žánrových standardů do aktuální doby. Čtyčlenná sestava se celou dobu své existence točí okolo šéfa, zpíva Více

Kutnohorské „Rybičky“ se oblékli do nového „Kabátu“. Už nějakou dobu neskrývali ambice stát se skutečně velkou, stadionovou kapelou. A myslím, že se jim to i povede (vlastně spíš už i povedlo). A já jim v tom fandím, protože přesně tohle je ten správný stadionový rock pro naše luky a háje.Přesto, že jsou RYBIČKY 48 na scéně téměř 20 let, já je začal poslouchat až loni. Jasně, to jméno jsem registroval, dokonce pár songů jsem i znal. Ale prakticky stejných 20 let ignoruji rádia a festivaly, takže vím lautr nic, co se tam hraje. Loni jsem ale tak Více

Nejrychleji prodávaný debut britské kapely. Generační manifest. Zrození hvězdy. S debutem ARCTIC MONKEYS můžeme spojit mnoho superlativů a to z jediného důvodu. Protože je fakt neskutečně dobrý! Ve svém osobním all time TOP10 nejlepších alb mám jen devadesátková alba s jedinou výjimkou. A tou je právě toto nadčasové dílo, které vůbec nestárne a baví mě úplně stejně, jako když jsem si ho pustil poprvé v tramvaji v roce 2006. Vždy, když si ho chci jen v klidu vyslechnout, to stejně skončí frenetickým air drummingem, epileptickým sekán Více

Ačkoliv finské AMORPHIS mnozí považují za hybnou sílu skandinávského doom metalu vázanou především do období devadesátých let, kdy kapela vypustila několik alb, jež dokázaly formovat a posouvat nové žánrové hranice, tak osobně za nejsilnější a nejstabilnější etapu jejich kariéry považuji až posledních dvacet let existence, kdy se kapela prezentuje stabilní formou s frontmanem Tomi Joutsenem u mikrofonu. Netvrdím, že každé z řady alb tohoto období je skvělé, ale přijde mi, že zkušená a s léty mistrně vyhranná kapela svůj zv Více

Více než pět let jsme museli čekat na novou řadovku Mňágy. Mezitím loni kapelou otřásl odchod zakládajícího člena, kytaristy Martina Knora. Jestli snad máte obavy, zda to ještě pořád bude ta stará dobrá Mňága, kterou známe už přes třicet let, tak vás můžu rovnou uklidnit. Zní to jako Mňága, vypadá to jako Mňága, je to Mňága. A oni neumí dělat špatné desky. Ne vždy se možná povede vynikající, ale status legendy českého indie rocku nemají pro nic za nic. Vyřešme nejdřív technikálie. Novým kytaristou se stal Jakub Červinka, rok narození stejný jako Více

To se tak na to jednoho dne vykašlete, rozpustíte kapelu, najdete si jiný džob nebo zábavu a myslíte si, že je to za vámi. A hezkých pár let skutečně ano. Jenže pak ty internety, už aby je zakázaly, a navíc ještě ty sociální sítě, mor lidstva, vás doslova vytáhnou ze záhrobí. Takhle nějak došlo ke znovuzrození L7, ve které tipuju už nikdo moc nevěřil. Více než deset let uplynulo od chvíle, kdy se kapela rozpadla a všichni si šli vlastní cestou. V roce 2012 ale Donita udělala jednu relativně nenápadnou věc, která postupně strhla lavinu. Co to by Více

Jak bych to nejlépe vyjádřil? Domnívám se, že můžeme hovořit o dvou větvích metalového retra. Ta první přináší hlavně zábavu. Ta druhá, o dost menší, sice také, nikoli však prvoplánově, za určitých okolností zde retro dokonce ztrácí na významu. K něčemu takovému může dojít zejména tehdy, když vybraná metalová odnož nepředstavuje jen prostý cíl nápodoby, ale stane se pracovním nástrojem, který slouží k přetavení původní žánrové formy v plnohodnotný tvůrčí jazyk. Výsledkem pak bývá nekompromisní a uchu lahodící metalová deska s vysokou přidanou hodnotou, navíc Více

Třeští vám hlava z pisklavých a kvílivých power metalových pěvců-virtuózů? Trápí vás nevolnost z temných growlujících kreatur? Operetní symfonické umělkyně vám už svými oktávami rozbily všechny skleničky? Je nejvyšší čas si odpočinout. Trochu alternativního popu zklidní pocuchané nervy, navodí příjemnou atmosféru, promasíruje vyčerpané uši a pohladí na duši.Jestli vám jméno Hayley Williams nic neříká, tak vězte, že se jedná o zpěvačku amerických PARAMORE. Ti za svou dvacetiletou kariéru prošli několika fázemi alternativního rocku, od emo rock Více

PARADISE LOST vlastně nahráli album, jaké se od nich očekávalo. Pošmourné, hutné, usazené v jejich typickém stylu a bez větších překvapení. Kapela roky reviduje svou minulost a jejich poslední desky, někdy v lepším provedení, jindy v o něco horším, platí za přehlídky léty zažitých receptů na jejich co nejsprávnější zvuk. Navázat na devadesátá léta co do nápaditosti se však nedaří. Letos znovu vycházejí z bohaté pokladnice vlastní historie, přičemž z těch starých velkých alb se stylově nachází nejblíže k milníku „Icon“ z roku 1993 a dále pak blíž k Více