Po vydání čtvrtého alba „No.4“ byli STONE TEMPLE PILOTS ve skvělé, nebál bych se říct že až vrcholné formě. Album se mimořádně povedlo, následné turné, ač osekané, bylo triumfální. Do nového milénia kapela vplula přirozeně, sebejistě a s chutí. A na této vlně hodlala pokračovat v relativně rychlém tempu dál. Už po dvou letech nám teda servíruje další desku, která, si myslím, zůstala trochu nedoceněná, ale mě se líbila od prvního poslechu a dodnes jí považuji za fantastickou.O sebevědomí STP v této době svědčí velké plány, které kapela spřádala ohledně Více

Stran albové prvotiny A-Z se zkušeným hudebníkům z progresivně-rockového ranku podařilo projekt velmi dobře zapsat na žánrovou mapu. Album mělo daleko k bezduchým předváděčkám, prostřednictvím kterých si obvykle krátí čas vynikající hudebníci, když si jejich hlavní působiště vybírají oddechový čas. Debut platil za plnokrevné dílo, které přineslo do špičkově vystavěného Hard N´Heavy nejen hráčskou a skladatelskou perfekci, ale zároveň také specifický feeling a výtečnou poslouchatelnost. Ta deska nejen že zúročila zkušenosti muzikantů, působících na scén Více

„Ztraceni v iluzích, ztraceni v inspiracích…“ zpívali na prvním albu ústečtí UDG. Na jejich text jsem si vzpomněl při poslechu novinky baltimorských TURNSTILE. Se svým specifickým modelem melodického hardcore si za posledních 10 let vybudovali slušnou pozici nejen na nezávislé scéně, ale díky velice vydařenému albu „Glow“ z roku 2021 se jim povedlo proniknout až do nejvyšší ligy kytarové nezávislé scény. Album sbíralo nadprůměrně pozitivní recenze po celém světě, i já jsem díky němu právě přes zdejší web kapelu objevil. Letošní novinka byla proto spojena s v Více

Kdyby si mě někdo chtěl vyzkoušet a pustil mi podobnou desku s tím, že se jedná o někoho dejme tomu z Nizozemí nebo Polska, řekl bych mu napoprvé něco v tom smyslu, že jde o výbornou evropskou práci s decentním floridským cítěním, že kvalita se pozná hned a že z toho kupodivu nečpí ta otravná polská snaživost.:-) Jenže, nestalo se. Zas jednou vím tedy předem, že poslouchám zkušené domácí borce. Okamžitě, a hlavně spontánně tím pádem kalibruji své vnímání ve smyslu „pro“, i když nic takového vlastně není zapotřebí. V Česku se totiž už delší dobu natáčí skvělá Více

Ten čas letí. Představte si, že Dánové VOLBEAT vydávají letos už svou devátou řadovou desku. Já osobně jsem se k nim poprvé dostal před patnácti lety s realizací jejich čtvrté, dost možná průlomové nahrávky „Beyond Hell/Above Heaven“. Kdyby mne však tehdy někdo řekl, že se záhy vypracují mezi největší evropská rocková tělesa své doby, nevěřil bych mu. Stalo se. Michael Poulsen na to zkrátka kápnul a objevil lákavou skulinu na trhu, spojil metallicovskou riffařinu, s vlivy rockabilly a rock´n rollového boogie, k tomu přidal přímočarou elvisovskou zpěv Více

Na jaře roku 1999 jsme v našem dětském pokoji se ségrou měli puštěnou nějakou hudební televizi, když se na obrazovce najednou rozjel temný klip. Hrůzostrašné intro s mohutným rockovým nástupem, střídaném hororově šeptaným povzdechem. To okamžitě zaujalo mojí pozornost. Když pak odpálili masivní, těžký a ničiví riff, tak jsem si musel sednout. O to větší překvapení bylo, když jsem záhy zjistil, že právě poslouchám nový singl STP „Down“. Temná a bezútěšná skladba, ostrá a tvrdá, syrová a nekompromisní. Perfektní ve všech ohledech. Jsou zpět! A v parádní Více

Na česko-slovenské indie scéně je tento rok podivně mrtvo. I když jedna menší atomovka přece jen v únoru vybouchla. ATOMY NEVADÍ jsem viděl loni předskakovat BYT Č.4, nikdy jsem o nich neslyšel, a byl jsem z nich úplně paf. Jedna z nejnadějnějších českých mladých kapel, která se nebojí českých textů, přináší svěží mix indie rocku a psychedelie v originálním balení, které baví a působí jako elixír mládí i na pány středního věku. Po několika jednohubkách (singlech) se kapela propracovala letos k prvnímu EP, které je jednoduše perfektní. Nemůžu se dočkat celého a Více

Americká indie folková legenda Suzanne Vega se po téměř deseti letech znova připomenula novou deskou. Těžko se tomu věří, že svůj debut vydala už před čtyřiceti lety. A potěší nás zjištění, že je ve skvělé formě. Jak hlasové, tak zejména skladatelské. Po zatím poslední desce z roku 2016 (ta s tím abnormálně dlouhým názvem, který si případně dohledáte), které bylo silně nasáklé jazzem a komorní atmosférou, se vrátila do poloh, kde si dovolím tvrdit byla vždy nejsilnější. Indie folk-rockové písničkářství, vyzrálý songwritting a kvalitní texty. Album nás pocitově v Více

„Their most grunge-free album“ (jejich nejvíce bez-grungeový album). Takhle to popsal jeden hudební novinář v době, kdy album vyšlo. Mě se to vrylo do paměti. A skutečně, když jsem „Tiny Music…“ slyšel poprvé, byl jsem zmatený, možná až trochu vyděšený. Materiál na něm byl totiž na hony vzdálený od prvních dvou desek, jak hudebně, tak dramaturgicky. Nebudu vám lhát, nebyla to láska na první poslech. Ale jak roky plynuly, našel jsem si k němu postupně cestu a pochopil jeho kvality.Album se nerodilo lehce. Vlastně to byl i malý zázrak. Po vydání „Purple“ Více

Vánoční čas v noční Budapešti by leckomu mohl evokovat romantické představy. V případě koncepčního alba KING DIAMOND z roku 2003 by však dotyčný snílek nemohl být dál od pravdy, neboť v příběhu odehrávajícím se v období vrcholného baroka se noříme pouze v lidském zmaru, bídě, krvi a pouliční špíně. V ztemnělých ulicích starého města na Dunaji se odehrává jeden z když ne nejděsivějších, tak rozhodně nejkrvavějších příběhů od dánského mistra. Zásadním pro vznik tohoto alba se ukázalo tehdejší zpěvákovo seznámení se s jeho budoucí manželkou, Více