Nadějná australská kapela NORTHLANE, která vešla do povědomí zejména pro snahu posunout hutné djent riffy progresivně metalovým směrem, o sobě dává aktuálně znovu vědět. Novinka „Alien“ je dle očekávání opět energická a na nápady bohatá kolekce, která je navíc i sympaticky přitvrzená a stylově bohatší. Kapela zřejmě usoudila, že řízná rocková živelnost je lepší cestou než chladný prog, ke kterému inklinovala na posledních studiovkách, a u nového materiálu vsadila nejen na tvrdé kytary a neotřelé postupy, ale i na chytlavost, melodie, groove a nasála do Více

Živák ALICE IN CHAINS „MTV Unplugged“, o kterém jsme si vyprávěli minulý týden, se v roce 1996 stal definitivně posledním albem, které „v aktivní službě“ nazpíval Layne Staley. Tenhle mimořádně nadaný muzikant bohužel stačil sám sebe zlikvidovat tak brzy, že po něm zbylo jen pár nahrávek, studiová alba dokonce jen čtyři – tři s vlastní kapelou a jedno v rámci projektu MAD SEASON. A protože první dvě řadové desky ALICE IN CHAINS tady na webu již popsány jsou, stojí určitě za to věnovat se i zbylým dvěma Layneho albům. Dnes to bude třetí řadovka AIC, Více

Za patnáct let se dá v životě dojít poměrně daleko, nebo také nikam. Chuck Schuldiner sice na cestě metalového kytaristy a skladatele nedošel nesmrtelnosti (kdo taky?), ale soustředné kruhy, které jeho vpád na hladinu rockové scény vytvořil, budou mizet velmi, velmi pomalu. Představoval stále jasnější kometu na metalovém nebi. Bohužel jen takovou, co jednou proletí, aby pak už navždy zmizela v hlubinách vesmíru. O síle jeho hudby a velikosti odkazu svědčí nejlépe asi fakt, že ústřední pojem „kovové“ lyriky, zkoncentrovaný do slůvka „smrt – death“, samostat Více

Čtyřčlenná sestava DESTRUCTION prozkoušená předběžně na EP nástřelu „Mad Butcher“ na jaře roku 1987 se poprvé představila dlouhohrající deskou v prosinci toho samého roku, šlo o jejich třetí řadové album. Materiál byl opět nahrán ve studiích Karo v Münsteru a vyšel u SPV/ Steamhammer. Zpětně je třeba říct, že v době vydání bylo album přijato nepříliš jednoznačně, skladby totiž nepůsobily obdobně přímočaře jako ty z prvních dvou řadových desek „Infernal Overkill“ a „Eternal Devastation“. Naproti tomu trojka „Release From Agony Více

Není to zas tak dávno, kdy se mě produkce dánských VOLBEAT vcelku zamlouvala. V časech svého čtvrtého a pátého alba, tedy „Beyond Hell/ Above Heaven“ a „Outlaw Gentlemen And Shady Ladies“, šlo o zajímavou směs metalu, punku a rockabilly. Tehdy byly jejich skladby tak akorát, měly nápady, potřebnou chytlavost a instrumentace nebyla upozaděna za nosným zpěvem. Jenže s každým následným albem kapela dosti skrouhla tu svou hlučnější složku, až tu rázem před námi stál jakýsi vyletněný, pořád ještě asi rockový projekt ... (pro všechny). Letos ma Více

Rok 1987 byl stran zvukového a kompozičního vývoje pro tyto německé thrashery zlomovým, nejenže do té doby tříčlenná kapela po odchodu bubeníka Tommyho Sandmanna sáhla hned po dvou nových členech, ale s nimi se vydala na mnohem dobrodružnější výpravu, vstříc nebojácně území, kde se objevovaly mnohem propracovanější a technicky vyspělejší kompozice. Kdo tedy byli oni dva zelenáči? Předně vynikající kytarista Harry Wilkens, tento specialista na všelijaké krkolomné vyhrávky a kakofonická sólíčka odhalující jeho vztah k téměř jazzovému cítění měl utvoři Více

Doba, kdy si největší pozornost z řad světově proslulých metalových skupin vymohli pouze ti nejvýraznější, nejoriginálnější a nejzajímavější, je dávno minulostí. Časy, kdy fanoušek tvrdé hudby nejvíce a bez pochybností obdivoval ocelovou úsečnost JUDAS PRIEST, klenutou zdobnost IRON MAIDEN, hravost německých HELLOWEEN, nebo apokalypticky válečný tah nejlepších nahrávek METALLICY a SLAYER, jsou přes třicet let pryč, pokud budu mluvit pouze o těch nejznámějších z osmdesátých let, desetiletí patřící mimo jiné ta Více

Když se začalo schylovat ke třetí studiové desce, panovala mezi příznivci kapely značná nervozita. Neřadové album „Incesticide“, které vyplnilo prostor mezi „Nevermind“ a chystaným novým počinem, spoustu posluchačů šokovalo a mnohé nepříjemně překvapilo svým podzemním vyzněním. Nadšená nebyla ani firma Geffen a doufala, že předchozí titul byl jen jakýmsi excesem a na řádném albu se kapela vrátí ke vzorci, který dokázal prodat tolik milionů desek. Jenže se mýlila – od erupce „nirvánománie“ sice uběhly jen dva roky, ale pro kapelu v mnoha ohledech tak otravn Více

To byla tedy jízda! A přitom jsem celou dobu strávil na gauči v intimně osvětleném obývacím pokoji. Skoro celou dobu jednoho z poslechů této desky jsem měl zavřené oči a bylo to skoro až dohnání k slzám, co ve mě vzbudila tahle půlnoční hypnóza. Poslední nahrávka od NEVER SOL je velmi charismatickým kusem neprvoplánového synthy-popu. Sára Vondrášková už  řadu let kouzlí s abstraktními elektro zvuky, se syntetickými aranžemi, ale to podstatné tkví v jejím hlase, v síle prožitku, barvě a v nápadu na nějakou nenuceno Více

Tak nám vyšlo další album ARAKAIN z Toužimského éry. K jeho poslechu a psaní recenze jsem přistoupil s tím, že budu absorbovat našláplou metalovou muziku, plnou tvrdších riffů, bezchybných instrumentálních výkonů a školeného rockového zpěvu, který se snaží důstojně sekundovat ostřejší kytarové pile. Podobný mix se na mě totiž vyvalil pokaždé, jakmile jsem zkusil nějaké z post-brichtovských alb. Rozdíly byly relativně malé. Převládaly šlapající, popř. valivé skladby s neskrývanými písničkovými ambicemi. Sympatický heavy-thrashový podklad si přitom zhruba v rozp Více