Tohle album je důkazem perfekce. Zdá se to být neuvěřitelné, když kapela s podobně specifickým zvukem přijde s velmi důstojným návratem a to bez přítomnosti svých dvou, v minulosti stěžejních členů. Opravdu si hodně cením toho, že se CRIMSON GLORY snažili co nejvíc držet dědictví vlastní minulosti, ale bezvýhradně jí nepodlehli, přidali totiž výsledné skládačce ještě trochu něco navíc. Konkrétně na modernějším vyznění v rámci melodického a progresivního power metalu. Díky současnému zvuku a aktualizované sestavě, nadechnuté jasně patrnou chutí Více

Seattle poloviny osmdesátých let ještě nebyl tím městem grunge, co o pár let později. Nicméně se oblast vykazovala silnou metalově undergroundovou scénou, ze které tehdy vzešla nejedna pozdější stálice. Právě v roce 1985, kdy došlo k založení kapely SANCTUARY dvojicí kytaristů Lennym Rutledgem a Seanem Bloslem, už si metropole na severozápadě USA mohla přičíst k dobru průlom takových bandů jako QUEENSRŸCHE či METAL CHURCH, které měly na svém kontě čerstvě vydanou debutovou desku. Stylová orientace pozvolna a od nuly se rozjíždějících SANCTUARY navaz Více

Se stářím přichází moudrost. Možná to neplatí univerzálně, ale u PEARL JAM náznaky tohoto trendu objevit můžeme. Po téměř dvaceti letech se z kapely stala rocková instituce, jejíž pozice byla prakticky neotřesitelná. S eponymní deskou v roce 2006 se vrátili ve výborné formě a rozhodně se ještě nechystali do hudebního (ani starobního) důchodu. A protože se zároveň jedná o partičku docela kreativní, která se snaží svojí tvorbu v rámci rozumných mantinelů neustále posouvat, opět se na pořadu dne objevila klasická otázka za 100 bodů – Jak dál? Smutní jsme už b Více

O progresivních ambicích trutnovské thrashmetalové úderky Tomáš Skořepa mluvil i v rámci rozhovoru, který před necelými třemi lety poskytl našemu webu. Novinka „Neurosis Unbound“ je již pátým albem EXORCIZPHOBIE a lze potvrdit, že je od předchozího počinu hodně odlišná. Zatímco, dle mého, stále nepřekonaný předchůdce „Spiritual Exodus“ působil jako jízda plná velkolepých hymen, kterým nescházela vrstevnatost, heroický objem zvuku podobný zaoceánským titánům thrashe, ani vcelku melodické refrény, pak nyní skrze nové písně čelíme s Více

Popravdě jsem ani já nečekal, že tahle kapela kdy přijde s další nahrávkou, natož pak s takhle podařeným albem, které má potenciál měřit se s jejich úplně nejlepšími díly. Emocionálně nabušená porce na kost ohlodaného sludge/post-metalu, která sebou nese spousty špíny a živelnosti, vážně působí tak, jakoby dokázala hnout s přírodními živly. Tohle koncentrované a v určitých momentech až mantrické běsnění NEUROSIS vždy uměli, všechny ty pozvolna gradující rozjezdy, na jejichž bedrech jako by se nesla tíha autorů i celého je obklopujícího Více

Osmá, eponymní deska, zastihla PEARL JAM ve vynikající formě. Po smutno-vážné „Binaural“ a politické a komplikované „Riot Act“, zde kapela působí jako politá živou vodou. V rámci svých periodických změn totiž právě znovu doputovali do fáze jednoduchých a úderných songů pro radost. Mnozí jí přirovnávají k druhé fošně „Vs“ a s trochou představivosti a tolerance tomu i rozumím. Samozřejmě „Pearl Jam“ není tak syrová, útočná a nekompromisní, ale je podobně živá, přímočará a plná skvělých songů.Začněme pro změnu obalem. Na jednu stranu chápu, že jeho relativně Více

Když se podobně zkušená kapela jako CORROSION OF CONFORMITY vrátí na scénu po osmi letech ticha, které se rozhostilo po několika ne úplně zdařilých albech, ale rovněž po úmrtí původního bubeníka Reeda Mullina a posléze i po odchodu dlouholetého basáka a zakladatele Mikea Deana, musí zbývající členové kapely cítit, že právě po letech obnovené aktivity budou stát jednoznačně za to, jinak by jejich zažehnutí jednoduše nedávalo smysl. Když tak novinku od jižanských nespoutanců opakovaně poslouchám, mám na jednu stranu velmi pozitivní pocity, Více

Na britské scéně má dlouhou tradici specifická odnož alternativního rocku, která by se zřejmě dala nejvýstižněji nazvat „pub rockem“. Krátké, melodické a úderné songy na pomezí garážového rocku a street rocku, s punkovou estetikou. Žádné velké umění, jde hlavně o zábavu. Nic posh, tohle je muzika pracující třídy, vysloveně dělaná do malých zaplivaných klubů. Za posledních 20 let mi do této škatulky nejvíc pasují THE FRATELLIS, ale v některých momentech sem nemají daleko ani THE LIBERTINES, THE ZUTONS nebo KAISER CHIEFS.Letošním objevem je pak sourozene Více

Jak už jsem zmínil u předchozí recenze, navzdory ne zrovna krátké historii této norské kapely, jsem se k hudbě GREEN CARNATION dostal až v průběhu loňského roku, v souvislosti s první částí jejich aktuálního rozsáhlého a koncepčního díla „A Dark Poem“, kde kapela prokazuje nemalou schopnost posluchače vtáhnout do svého světa plného melancholických obrazů a pozvat jej na výpravu plnou progresivního rocku i dark/gothic metalu. Zaujala mne nejen schopnost vtisknout do všech skladeb tesknou náladu, ale navzdory tomu také potřebný pakl chytlavost Více

Kompilační desky mapující nevydaný materiál, různé bokovky nebo b-side obvykle bývají oceňované zejména mezi fanoušky dané kapely. Dovolím si ale tvrdit, že v případě „Lost Dogs“ můžou oslovit i posluchače, kteří se jinak o PEARL JAM až tak do detailu nezajímají. Jednoduše proto, že tato kolekce je vážně moc dobrá.Začněme pár faktografickými body. „Lost Dogs“ je dvojalbum. Pokrývá období let 1991 až 2003 a nabídne až 30 songů. Najdeme zde b-sides, singlovky, které vyšly na různých kompilacích, soundtracky k filmům, nebo vánoční singly pro členy fan klubu a Více