Tradice amerických rockových písničkářek je dlouhá a pestrá. V aktuální generaci si taky nemůžu stěžovat, talentovaných mladých dam je víc než dost. Možná to souvisí i s celkovým vývojem společnosti, kdy už ani rocková muzika není tak dominantně okupována jen hudebníky s chromozomy XY. Takže zde máme na výběr děvčata, pokrývající pestrou paletu kytarových hudebních stylů od grunge, přes indie rock, až po indie pop a folk. Další zajímavostí je, že často nevystupují pod svým (nebo uměleckým) jménem, ale tváří se jako kapela. Takže kromě Lucy Dacus, Phoebe Více

Ostrovní alternativně rocková scéna za prvních pět měsíců letošního roku mě moc nepotěšila, takže ani já jí moc nepotěším. Zajímavé věci se v tomto regionu dějí spíše v jiných žánrech, jako třeba shoegaze nebo punk a metal. Zatím v této kategorii považuji za nejlepší počin kolekci B-sides od SUEDE, což je dosti na pováženou. Co ale nadělám, když slušné mančafty z druhé a třetí ligy, jako třeba THE SHERLOCKS, THE AMAZONS a CIRCA WAVES přišly spíše s průměrným materiálem, kde občas člověk narazí na zajímavý song, ale jako celek by se přes 50% hodnocení d Více

Už dlouho mě nic takhle nezasáhlo při prvním poslechu. Ne proto, že by to bylo revoluční zvukově, stylově nebo dramaturgicky. Co mě ale odzbrojilo byla upřímnost a emocionalita, která na mě z desky zaútočila frontálně, naplno a bez varování. Největší podíl na tom má zřejmě hlas Natalie Foster, který je syrový i hladivý zároveň, a kterému zdatně sekunduje zbytek kapely v emocemi nabitých skladbách. Na to, že to byl náhodný objev, a o kapele jsem nikdy předtím neslyšel, to není špatný výkon.PRESS CLUB jsou dalším zástupcem mé oblíbené australské hudební scény. Č Více

Kanadští ARCADE FIRE přicházejí se svou sedmou řadovou deskou „Pink Elephant“ a pro jejich fans z dob prvních tří nejoslavovanějších počinů se jedná vlastně dost možná o balíček poslední naděje. Kapela totiž s příklonem k syntetice a neprvoplánovému popu v poslední desetiletce jaksi ztratila na své výjimečnosti. Tohle je však pohled fajnšmekrů, oni totiž ARCADE FIRE jsou populární stále, jen asi o dost méně osobitým způsobem. V závěru nultých let přitom šlo o největší hvězdy kytarové scény, velkou a nadžánrovou kapelu, která působila eklekticky a m Více

STONE TEMPLE PILOTS, alias STP, jsou zřejmě největší z těch grungeových kapel, které vlastně grungové ani ve své podstatě nejsou. Teď jsem velice volně parafrázoval jednoho hudebního novináře, jehož myšlenku jsem pochopil až po mnoha letech a nepřímo mu dal za pravdu. Ano, zvukově se na nejednom albu STP velice blíží grungeové vlně, ale to co je pod tím, melodika, styl hraní, inspirace, to všechno kapelu definuje spíše jako zástupce „classic“ rocku, kteří se ve svých začátcích nějakým řízením osudu přifařili ke grungeovému hnutí. Druhou věcí na STP, kterou Více

Francie, alespoň pro mě, není synonymem pro kytarovou muziku. Samozřejmě je to blbost, v tak obrovské zemi musí taková scéna existovat, a to, že se málokomu podaří prosadit i za hranicemi, je možná škoda. Jedním z důkazů čilého života v této oblasti hudby je spousta živáků různých kytarových kapel právě z Paříže. Jedním z nich bylo třeba album „Hullabaloo“ z roku 2001 od MUSE. A právě MUSE jako jeden z hlavních zdrojů inspirace pro svojí muziku uvádí i alternativně rocková parta STORM ORCHESTRA z Paříže, která letos vydala druhé album „Get Více

Zrada. Zaprodání se komerci. Ztráta vlastní tváře. V podobném duchu reaguje undergroundová scéna na aktuální druhý řadový album kalifornských SCOWL. A já dodávám – díky bohu že to udělali! Ale začněme pěkně od začátku. Už dva roky zpět na mě na YT vyskočil jejich singl „Shot Down“ z tehdejšího EP „Psychic Dance Routine“ (2023), kde pohledná zpěvačka Kat Moss s vlasy zelenými jako dcera vodníka z Rusalky řvala a ječela jako pominutá do ostré hardcorové písničky. Někdy ale přešla do normálního melodického zpěvu, kde její silný a výrazný hlas na Více

V tom co děláte, nemusíte být zrovna nejlepší na světě, ale když do výsledku své práce dostanete potřebnou dávku vášně, určitě se to v mnoha ohledech projeví. Značka BEHEMOTH je zde již tři dekády, a tak snad každý metalový fan, který je delší dobu sleduje, musel dopředu tušit, co má po stylové stránce od aktuální novinky Nergala a jeho spoluhráčů čekat. Jejich namakaný blackened-death metal sice nepatří k nejoriginálnějším, ale svá výrazová specifika určitě má. Poláci nikdy nepatřili k experimentátorům a svou evoluci kočírovali po krůčcích. Jenž Více

PLACEBO verze 3.0. Takto Molko označil v jednom rozhovoru situaci, ve které se kapela ocitla v roce 2009. Ne vždy se umírající organizmus povede zachránit a ještě méně často se dokáže znovuzrodit. PLACEBO se to povedlo. Šesté album v pořadí je sice plné paradoxů, je zároveň jiné než to předchozí, ale přesto zaujímá velice důstojné místo v diskografii kapely. Ale nepředbíhejme. Předchozí album „Meds“ z roku 2006 bylo sice skvělé po hudební stránce, kapela samotná se ale v průběhu jeho nahrávání ocitla ve smrtící spirále drog, alkoholu a sebedes Více

Od poslední, mimořádně povedené, řadovky SUEDE „Autofiction“ už uplynuly tři roky a tak se kapela rozhodla, v rámci Record Store Day, připomenout alespoň výběrovkou b-sides, bonusů a nevydaných songů za období let 1999 až 2022. Název napovídá, že tato kolekce navazuje na podobně koncipovanou „Vol.1“ z roku 1997, mapující ve stejném duchu období 1992 až 1996. Jednička byla mimořádně povedená a dodnes je velice ceněná. Aby taky ne, když pokrývala stěžejní období kapely, která „založila“ brit-pop. A jaká je dvojka? Jiná, ale opět velice slušná. Více