Podobně poctivé rockové desky se dnes už příliš neslyší a není to jen druhem hudby, ale i celkovou stylizací. Tohle je pro mne zkrátka hit jara 2025! Ve všech směrech perfektní hardrocková práce totiž opanovává ráz druhého řadového alba „Black Light/White Noise“ od projektu dvou kytarových person světového Hard N´Heavy: Angličan Adrian Smith (především IRON MAIDEN) a jeho americký kolega Richie Kotzen (mimo své sólové dráhy ještě THE WINERY DOGS, ex-POISON a ex-MR.BIG) mají potenciál dlouhodobé a podnětné spolupráce na nejvyšší úrovni. Deska působ Více

Zajímalo by mě, jestli jsou autoři atmosférického blackmetalu tak smutní a zdeptaní i ve svých běžných životech. Black metal samozřejmě obecně není veselý žánr a jeho takzvaná druhá vlna ve Skandinávii na začátku devadesátých let přišla s do té doby nepoznanou vokální a zvukovou agresí, nečitelností a nepřístupností doplněnou o temné, bezútěšné a většinou i satanistické texty. Na rozdíl od tehdejších skandinávských satanistů nechce atmo-black zničit svět a (přiblble) nevzývá démony z pekel. Mírumilovně a smutně protestuje proti stávající Více

Mládí vpřed! V době vydání druhého alba „No Obligation“ v roce 2024 nejmladší členka dívčí kapely z Los Angeles ještě ani v Americe nemohla mít řidičák, a pivo si zatím nemůže legálně koupit ani nejstarší z nich. To jen aby bylo jasno, že při vydání debutu „Growing Up“ v roce 2022 se v podstatě jednalo o „dětskou“ kapelu. Dětinsky ale rozhodně nepůsobila jejich muzika. Svěží mix pop punku, punk rocku a power popu sliboval do budoucna zajímavý rozvojový potenciál, který na druhém albu děvčata naplno potvrdila. Netrpím předsudky Více

V recenzi na minulé album jsem uvedl vše, co jsem z obecnější perspektivy považoval za podstatné. Než začnete číst další řádky, doporučuji se k ní na chvilku vrátit. Opakovat se totiž nehodlám, alespoň ne moc. Za tím, co jsem tehdy na adresu britské instituce CRADLE OF FILTH vytkl před závorku, si každopádně stojím. Ani na novince se žádný z pojmových znaků jejich tvorby nemění, kulisy samozřejmě ano, což opět kvituji. Samotná hudební náplň pak znovu zahrnuje skvělou směs metalu, jako vždy podřízeného jednotící náladě či pojetí. Charakter oné všeob Více

Sovy nejsou tím, čím se zdají být… Heslo seriálu Twin Peaks platí i pro ptáka na obalu nejnovější desky finských HAVUKRUUNU. Název skupiny nemá nic společného ani se sovami ani s havrany a ve finštině to znamená cosi jako jehličnatá koruna. Každopádně se za nenápadným černobílým sovím obalem skrývá album velmi pestré a barevné. Tři měsíce roku 2025 za námi a z metalového hlediska už jsem byl trochu smutný. Vyšlo toho docela dost, ale nic, co by mě opravdu vzalo. Teprve vydáním „Tavastland“ jsem se uklidnil. Konečně něco, co podle mě stojí opra Více

Důležitá informace na začátek – tohle není řadové album! Takže jestli chcete více poznat tuto oregonskou stoner/sludge smečku, doporučuji zaměřit pozornost na jedno z pěti řadových alb. Kapela se dlouhodobě drží v rámci stylových mantinelů, takže v podstatě všechna alba znějí velice podobně. Pro někoho pozitivum, pro někoho znak nudy, to už nechám na vás. Já je mám osobně rád přesně takové jací jsou. Vždy jsem je považoval dle sportovní terminologie za takovou juniorku slavnějších kolegů MASTODON. Podobný zvuk i dramaturgie, ale zatímco zmíněné velké hvězdy Více

Předně je třeba říct, že ARCH ENEMY si stále drží svůj obvyklý standard a přinášejí další slušnou porci hymnické metalové hudby. V dosahu melo-deathového prostředí je drží možná již jen hluboký agresivní growl modrovlasé krásky Alissy White-Gluz, i když i ona na novince několikrát oblaží čistým zpěvem. Mezinárodní formace soustředěná okolo kytarového lodivoda Michaela Amotta se totiž čím dál více kloní k vlivům klasického heavy metalu. Všem těm postupům z tohoto ranku vycházejícím však dodává na vyšší míře extrémnosti. „Blood Dynasty“ je Více

Po čtyřech fantastických albech bylo velkou otázkou, kam se ještě MUSE můžou posunout dál? Když se vrátíme na začátek příběhu a opět zmíníme RADIOHEAD, tak ti se po obrovském úspěchu stáhli do sebe a začali dělat intimnější muziku, víc experimentovat a úplně ignorovali mainstreamové trendy. Tohle u MUSE nehrozilo. Ve své DNA mají totiž zakódovanou neustálou potřebu být větší a větší. Prý i vesmír má své hranice, takže to, že MUSE narazili na ty své ani ve finále není tak velké překvapení. Sebevědomí kapele po úspěšné jízdě posledních 10 let r Více

Transformace - vhled první: Krátká a intenzivní signalizace čidel jej konečně probrala z dlouhého spánku. Ze své kóje se několika tempy dostal ke dveřím řídící kajuty. Na stav bez tíže si nadobro zvykl. Ne že by mu však vůbec nečinilo problémy přivykat nové realitě vlastní existence. Teď když tu byl jen on a hluboký vesmír, ten děsivě temný nekonečný prostor, kde čas po určité době zastává jen podružnou roli, sváděl často svůj vnitřní boj se vzpomínkami. Prostor raketoplánu mu sice poskytoval alespoň zdánlivé bezpečí, ale představa nekonečné samoty v Více

THE HORRORS mám rád. Vždy se mi líbila jejich image, kde se potkává gotická extravagance Roberta Smithe s intelektuální brit-rockovou střídmostí RADIOHEAD, oblečenou do hadrů půjčených od Depešáků. Hudebně se jejich tvorba podobala chameleonům, když v různých barevných odstínech jejich muziky jste mohli objevit vše od gotického rocku, postpunku, synthpopu, shoegaze až po garážový rock. Ačkoliv se nikdy nehrnuli do mainstreamu, jejich cit pro silné melodie by jim mohla závidět nejedna „popová“ kapela. Přesto, že si je vedu v kategorii „kytarov Více