Náhlá a nečekaná smrt Chrise Cornella šokovala zástupy rockových fans napříč celým světem, a protože zmíněný hudebník patřil i mezi mé velké oblíbence, považuji za vhodné uctít jeho památku připomínkou v podobě recenze jeho prvního sólového alba, od jehož vydání uplynulo již osmnáct let. Nahrávka vznikla v roce 1999, přesně v mezidobí mezi zpěvákovým veleúspěšným účinkováním v čele grungeových SOUNDGARDEN, které postupem doby dostal na piedestal nové rockové revoluce zažehnuté kapelami ze Seattlu v průběhu první poloviny devadesátých Více

Kanadská heavymetalová úderka KOBRA AND THE LOTUS funguje již zhruba deset let a za tu dobu má na svém kontě již čtyři řadové desky. Ta aktuální vychází právě nyní u Napalm Records a nese název „Prevail I“. Výraznou postavou kvarteta je bezesporu blonďatá atraktivní zpěvačka Kobra Paige vlastnící rozmáchlý a silový hlas, prostřednictvím kterého je schopna bez problému obstát mezi těžkou žánrovou konkurencí. Její pěvecký projev je bezesporu výraznou ozdobou hudby Kanaďanů, vždyť právě kolem ní se vystřídalo již mnoho hudebníků. Personální změny t Více

Dříve význačná hair-metalová kometa z Los Angeles, mnohým pamětníkům dodnes známa především díky rozverně hymnickému šlágru „Cherry Pie“ ze stejnojmenné desky z roku 1990, právě nyní vydává svou další řadovku „Louder Harder Faster“. Byť už kapela ani náhodou nepatří k těm souborům, které by byly v centru zájmu, rozhodně jí situace nebrání v ubrání na aktivitách. Jen zde zopakuji, že WARRANT sklízeli na přelomu osmdesátých a devadesátých let největší úspěchy se svými prvními dvěma alby a zejména výše zmíněná, platinou ověnčená dv Více

Je fakt, že jsem nikdy nepřišel na chuť podobně experimentálním souborům jako jsou Norové ULVER a přiznávám, že většinu jejich nahrávek vlastně znám jen zběžně a nebo spíš vůbec neznám. Když však poslouchám novinku „The Assassination Of Julius Caesar“, odhaduji, že se v minulosti asi příliš často nestávalo, aby Kristoffer „Garm“ Rygg stál za obdobně dobře poslouchatelnou sadou písní. Překvapuje mne velmi příjemná barva hlasu hlavního protagonisty a náhlá touha udělat prostě materiál spřízněný s jakousi aktuální sofistikovanou verzí z Více

Když se David Shankle v roce 1995 rozhodl dál s MANOWAR nepokračovat a raději se na místo kariéry metalové hvězdy věnovat své kytarové škole a herně růst, stála kapela před úkolem nalézt v co nejkratším termínu kvalitní náhradu. Tu zakrátko objevila v podobě Karla Logana, na kterého Joey DeMaio kápnul během jedné ze svých vyjížděk na Harleyi. Ukázalo se, že Karl Logan je nejen zapáleným fanouškem motorek, ale také velmi schopným kytaristou, který navíc i jako člověk stál vždy oběma nohama na zemi a byl tak zavedené metalov Více

Asi nebudu muset připomínat, že očekávání nového alba MANOWAR (nacházejících se tou dobou na samotném vrcholu zájmu metalové obce) byla obrovská a kapela onu pauzu stále prodlužovala až na do té doby neskutečné čtyři roky. Již s novým kytaristou Davidem Shanklem, pětadvacetiletým a velmi talentovaným strunotepcem, jenž nahradil svého předchůdce Rosse Friedmana již v průběhu koncertních štací na podporu alba „Kings Of Metal“, a rovněž s novým bubeníkem Kenny Earlem, jenž přijal přízvisko Rhino, byla kapela schopna čelit největším a nejambicióznějším u Více

Pro valnou většinu metalových fanoušků se na sklonku osmdesátých let stalo album „Kings Of Metal“ nejen stěžejním dílem MANOWAR, ale i celé tehdejší scény a opravdu nebylo mezi námi mnoho těch, kteří by kouzlu této velkolepé jízdy odolali. Americká a vždy bojovně naladěná čtveřice opravdu ťala do živého a vybrousila zde z vlastností reprezentujících už dlouhodobě jejich styl, zkrátka to nejlepší a nejtitánštější dílo. Stejně jako tomu bylo u albového předchůdce „Fighting The World“, šlo o materiál, na kterém se nenacházela sl Více

Jakoby se MANOWAR právě v druhé polovině osmdesátých let rozhodli nahrávat jen alba, která budou vždy lepší a dokonalejší než všechna předchozí. Kapela byla plná hladu po velkých úspěších a svou cílevědomost, píli i talent dokázala prosadit do tvorby svých nejlepších desek. Vždyť ona tříletá pauza, kdy si čtveřice prostřednictvím koncertů upevňovala svou pozici v Evropě, vlastně posloužila nadcházejícímu velkolepému tažení. Vše začalo podpisem smlouvy s Atlantic Records, konkrétně s velmi malou avšak hodně agilní společností Atco spadající pod ně. Více

V devadesátých letech patřili LIFE OF AGONY k stěžejním kapelám newyorské scény a prostřednictvím svých tří alb tehdy žali úspěchy po celém světě. Osobně jsem však tehdy mezi jejich příznivce nepatřil, protože mi jejich hudba připadala depresivní, negativistická a přehnaně naléhavá. Docenil jsem ta alba až postupem dalších dvaceti let a dnes LIFE OF AGONY považuji za jedny z nejcharismatičtějších vlajkových kapel Roadrunner Records (spolu s takřka bratrskými TYPE O NEGATIVE) a americké metalové scény poloviny devadesátých let. Zkrátka drželi prst na tepu doby, Více

Už dlouho jsem neslyšel od takto mladé kapely (patnáct let hudebních aktivit není žádný věk, že jo?) podobně silnou reminiscenci na stadiónový Hard´n´Heavy z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pátá řadová deska švédských CRAZY LIXX má totiž všechny atributy pečlivě vypiplané nahrávky, která dýchá vlastním životem, a byť zvukově i stylově vychází z mnoha předloh oněch slavných časů, má po skladatelské stránce na to, se i se značným zpožděním prosadit a mnoho rockových fanoušků prostřednictvím svých povedených skladeb bavit. Kdo by čekal nějaký laciný Více