BEHEMOTH - The Shit Ov God

90%

V tom co děláte, nemusíte být zrovna nejlepší na světě, ale když do výsledku své práce dostanete potřebnou dávku vášně, určitě se to v mnoha ohledech projeví. Značka BEHEMOTH je zde již tři dekády, a tak snad každý metalový fan, který je delší dobu sleduje, musel dopředu tušit, co má po stylové stránce od aktuální novinky Nergala a jeho spoluhráčů čekat. Jejich namakaný blackened-death metal sice nepatří k nejoriginálnějším, ale svá výrazová specifika určitě má. Poláci nikdy nepatřili k experimentátorům a svou evoluci kočírovali po krůčcích. Jenže novinka „The Shit Ov God“ od pomořanské hydry, jejíž frontman vždy nešetřil emotivitou, ve srovnání s dvěma albovými předchůdci jednoznačně vyčnívá a to hned v několika podstatných aspektech. Pojďme si o nich něco říct.

Předně jí tedy nechybí vášeň, což z alba konečně dělá adekvátního následovníka přelomové desky „The Satanist“ z roku 2014. Z nových skladeb konečně po letech cítím onu jiskru a specifické zaujetí, jakým Nergal a jeho družina vládli naposled před jedenácti lety. Vše mohl ovlivnit způsob práce, kdy se hudebníci na delší dobu od všeho odstřihli. Nabušené dramaturgii také pomáhá, že se BEHEMOTH tentokrát rozhodli pro rozumně dlouhý nosič s pouhými osmi songy a stopáží nepřesahující třičtvrtěhodinu. Osmero tezí na téma bezbožnosti působí v rámci struktur různorodě, skvěle se doplňuje a vlastně nepřipouští výpadek zaujetí. Ze skladeb je tak cítit opravdové odevzdání a ona všudypřítomná vášeň.

Za druhé - jsou zde výborné skladby nepostrádající nápady, energii a dostatečné množství záchytných míst. Celek je temný, niterný, ale pestrý, nepůsobí jednolitě a ty výraznější z hymen působí jako nosné démonické majáky. Polovina skladeb z osmiskladbové kolekce se může stát trvalými koncertními stálicemi v set listu BEHEMOTH. Majestátní úvod v podobě „The Shadow Elite“ představuje strašidelnou scenérii, tok jejíhož dějství jakoby posluchače přizval k sledování filmu znázorňujícího takřka Lynchovskou výpravu do nejtemnějších koutů „lidské“ psyché. Tenhle song pro mne znamená opětovný vzestup zajímavosti BEHEMOTH a i jeho vyznění jakoby v sobě ukrývalo znovuzrození pomyslného hlavního hrdiny a jeho nové docílení síly. Kytary řežou, Infernovy bicí působí velkolepě prostorovým dojmem a vše má úžasný tlak. „Sowing Salt“ pokračuje v nastolené monumetalitě a záhy si tak uvědomuji až orchestrální parametry zvuku, který je letos dokonalý. Titulní „The Shit Ov God“ představuje skoro až fanatickou koncentraci na postoj v otázce odporu k náboženství. Skandovaná hymna sice nepatří k nejrychlejším, ale ve výsledku je právě její plíživost originální zbraní. Po stránce kytarových vrstev barvitější „Lvciferaeon“ odhaluje BEHEMOTH jako kapelu nejvyšší ligy. Parádní vánice, kde se mísí melodické linky s podzemními poryvy, není zkrátka k zastavení a ve své druhé polovině vygraduje i grandiózní sólovou pasáží.

Nejzběsilejší skladbou alba je zjevně pátá „To Drown The Svn In Wine“, erupce naprostého šílenství, kde pozemský červ čelí tsunami skutečností, které jej v každém ohledu přesahují. Vedle nabombeného vyznění mou pozornost upoutala až surově pojatá autenticita sdělení. Mantricky se opakující chór v „Nomen Barbarvm“ má v sobě cosi pekelného a vlastní až panoramatickou auru. Znovu nepříliš rychlá, takřka obřadní skladba, která má však dostatečné charisma. V akustických rozjezdech „O Venvs Come!“ lze vypozorovat záměr, že BEHEMOTH letos opravdu chtěli nahrát desku s velkolepým naturelem a prostorovým vyzněním. No a rovněž závěrečná „Avgvr (The Dread Vvltvre)“, kde se znovu přidá na důraze a bojovnosti, je také zdařilou jízdou. Byť druhá polovina alba přeci jen za tou první trochu zaostává, mám za to, že se BEHEMOTH po několika nepříliš přesvědčivých kolekcích podařilo nahrát pravého následovníka desky „The Satanist“.

No a konečně třetím bodem k poukázání, ve kterém lze poznat změnu pozitivním směrem, je především zvuková stránka a produkce nového díla. Nahrávalo se na několika místech, přičemž bicí, závěrečný mix a mastering byl posléze proveden u Jense Bogrena ve Fascination Street ve Švédsku. Když jsem si po poslechu „The Shit Ov God“ připomněl předchozí nahrávku „Opvs Contra Noctvram“, nestačil jsem se divit tomu rozdílu. Živelná novinka prakticky nedala ploše působícímu materiálu zpřed tří sezón žádnou šanci a to ani nemluvím o tom, že tenkrát BEHEMOTH těch podnětných nápadů v zásobě moc neměli a jen těžili z minulosti. „The Shit Ov God“ je skvělá metalová deska se skoro až orchestrální aurou. Deska, která čpí kouřem z rozdmýchaných ohňů, každou minutou potvrzující aktuální status kapely. BEHEMOTH jsou na vrcholu sil.

19.05.2025	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz