DARKTHRONE - Under A Funeral Moon

70%

Když nezaujatý člověk poslouchá album „Under A Funeral Moon“, musí nechápavě kroutit hlavou, proč je tahle nahrávka tak slavná. Není se čemu divit – třetí studiovka norských DARKTHRONE má příšerný zvuk, amatérské instrumentální výkony, v podstatě minimum hudebních nápadů a naprosto odfláknutý vizuál. Bicí se sypou jako brambory po schodech, kytarové party by člověk zahrál snad po dvou týdnech od prvního uchopení nástroje, sound zní jakoby hráči vůbec nevěděli jak co nastavit …. tak co je na téhle nahrávce do prdele tak zásadního? My to samozřejmě dobře víme – je to dokonalá atmosféra a jedinečnost okamžiku, ve kterém vznikla!

DARKTHRONE začínali v druhé půlce osmdesátých letech jako deathmetalový spolek a už v roce 1991 vyprodukovali velice slušné debutové album „Soulside Journey“. Pak ale propadli černému kovu a ovlivněni svým kámošem Euronymem poplivali dosavadní tvorbu, kopli do připravovaného druhého alba „Goatlord“ a začali produkovat úplně nový styl, tzv. „true norwegian black metal“. Členové kapely začali žít velmi zvláštní život – v podstatě se uzavřeli do sebe, prolévali se hektolitry alkoholu a hledali nejextrémnější možné hudební vyjádření. Vypěstovali si image uctívačů zla odvržených na okraj společnosti, začali se fotit mezi hroby pod příkrovem neprostupné tmy a všechno to obalili hromadou extrémních keců na hranici přijatelnosti. Prostě partička „k pohledání“. Zafungovalo to ovšem dokonale a přes všechen odpor kapely k mainstreamu se postupně DARKTHRONE stali jedním z nejznámějších souborů na tvrdě metalové scéně.

Prvním zásekem DARKTHRONE v „true norwegian“ stylu je samozřejmě druhé album „A Blaze In The Northern Sky“ z roku 1992, které však sami hudebníci prohlásili za první, když se předtím zřekli svého debutu. „Blaze“ je všeobecně považováno za přelomový okamžik v severském black metalu a jednoznačně nejslavnější počin DARKTHRONE, pro mě ale vrchol kapely nastává až na třetím albu „Under A Funeral Moon“, vydaném hned v následujícím roce 1993. Jestliže je totiž „Blaze“ jakýsi přechodový stav mezi smrtelným a černým kovem, „Funeral Moon“ je již naprosto krystalický „true norwegian black metal“. Nesnesitelný, primitivní a hrubiánský, přesto ale tak uhrančivý, že během pár let očaroval doslova celý metalový svět!

Těžko říct, jestli tohle výsledné zlo DARKTHRONE nějak naplánovali nebo je dílem čiré náhody (to bych tipoval spíš). Faktem ale je, že „Under A Funeral Moon“ je ojedinělá a fascinující nahrávka, jakou jinde neuslyšíte. Nemůžu si pomoct a za následující výrok mě asi fanoušci moc nepochválí, příběh DARKTHRONE mi ale silně evokuje pankáče SEX PISTOLS. Ti také svoji kultovní desku zplodili spíše náhodou a formálně je hrozně špatná, přesto otočila směřování celé jedné hudební generace a dokonale převálcovala dobové hvězdy a profesionální muzikanty. A co je důležité – byli ve svém ranku jedni z vůbec prvních! Ok, sound „true norwegian black metalu“ kromě DARKTHRONE samozřejmě formovali i kolegové z MAYHEM, EMPEROR, ENSLAVED nebo IMMORTAL, jenže ještě než většina z těchto kapel vydala své zásadní počiny, měli DARKTHRONE za sebou už tři kultovní alba, která šířila onen pověstný severský zápach po celé zeměkouli!

„Under A Funeral Moon“ mají na svědomí tři lidé – bubeník a ksicht kapely Fenriz, vokalista / basista Nocturno Culto a kytarista Zephyrous. Své třetí album DARKTHRONE zplodili v červnu 1992 v norském studiu Creative a podařilo se jim tehdy naprosto dokonale zhmotnit všechen ten hnus a negativismus, který má skandinávský black metal představovat. Na obalu jsou členové skupiny vyfoceni kdesi u zatuchlých hrobů a přesně taková atmosféra čiší i z hudby. Žádné načančané džísky s pyramidami podle pravítka, žádné křiváky zakoupené v klimatizovaném shopping centru – ve světě DARKTHRONE je přece studené mokro až k poblití, v neprostupné tmě šlapete po ostrých šutrech, hubu máte plnou pavučin a z oblečení jsou za pár minut smrduté hadry. Tenhle odporný svět neobývají žádní prima kámoši na mejdan, nýbrž nebezpečné, bezcitné kreatury, které vás nemilosrdně sejmou, ať je uctíváte nebo odmítáte. A přesně tohle se line z „Under A Funeral Moon“. Osm monotónních, špatně zahraných a nahraných skladeb, které drží mizerně pohromadě a každou vteřinou se mohou rozsypat – jenže ono to má fakt kurevskou atmosféru !! Všechno ještě umocňuje škleb Nocturna Culta, který na přední straně obalu desky působí jako hrubě nasraný sklípkan zavěšený na jedovaté pavučině.

Na albech typu „Under A Funeral Moon“ většinou není zvykem hledat nejlepší skladby a jde spíš o výsledný dojem, tahle špinavá a nakažlivá masa ale pár svých „hitů“ má. Za mě je to určitě nesmírně mrazivá píseň „Natassja In Eternal Sleep“, kde alkoholem zdecimovaný Nocturno Culto lká nad smrtí milované čarodějnice, „Summer Of The Diabolical Holocaust“ s šíleně skličující atmosférou nebo šamanská „Unholy Black Metal“, kde těch pár riffů a nelidský skřekot vytváří jakousi až pseudonáboženskou seanci. A podobně by se daly charakterizovat snad všechny věci na albu. S podobným konceptem se pak DARKTHRONE ohlásili i na čtvrté desce „Transilvanian Hunger“ z roku 1994 a dopsali tak poslední kapitolu tzv. „Nesvaté trojice“ – souboru tří blackmetalových alb, která pomohla v první půlce devadesátých let namířit metalovou muziku novým směrem. A která jsou pro uctívače černé hudby dodnes nezpochybnitelnou autoritou!

08.12.2020	Diskuse (58)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz