Last Hardrock Outsider

DARKTHRONE - Old Star

Co se týče DARKTHRONE, nebylo pro mne vždy jednoduché zaujmout jednoznačný postoj. Uznávám, že jde o zakladatele kultovní norské black metalové scény. Jeden ze dvou hlavních protagonistů, Fenriz, je navíc neodolatelná metalo-undergroundová postavička. Na druhou stranu mě ale vždy vadil nekvalitní zvuk nahrávek a průměrný songwriting. V různých časech jsem to viděl různě, nicméně dnes celou tu taškařici beru a velký podíl na tom má především jejich „fuck off“ přístup, kterým se pánové vždy prezentovali. Norské duo bylo u zrodu tamního black metalu a jejich starší alba (krom debutu) vězí v tomto žánru až po uši, to je bez diskuse. Jenže bez toho, co následovalo později, by ten příběh určitě nebyl tak zajímavý. Fenriz a Nocturno Culto totiž dokázali, aniž by popřeli cokoliv ze svých počátků, najít vtipnou cestu ze začarovaného kruhu ven. Někde kolem alba The Cult Is Alive přestali ten black metal brát tolik vážně a svoje amatérské chrastění posunuli do crust punku. Z mého pohledu geniální tah. Nezpronevěřili se mizernému zvuku, garážové produkci ani undergroundu, jen už nebyli tak zarytě rigidní. Výraz kapely získal nadhled a byl rázem mnohem více cool.


Tím ale vývoj neskončil. Alba Circle The Vagons a Underground Resistance obsahovala krom punku i heavy/speed metalové momenty a vznikl tak heavy-punk-black-metalový koktejl, kterým tato dvojice kverulantů světu dokázala, že jim opravdu není nic svaté. Až jsem si tehdy začal říkat, jestli to už náhodou není moc. Kapela si zřejmě uvědomila to samé a na následujícím počinu Arctic Thunder otočila kormidlem nazpět do minulosti a předložila po letech důstojné album, kde dominovaly seriózní blackmetalové vály. Jakoby si pánové řekli, že srandy už bylo dost a je třeba opět získat na vážnosti. Opět šlo ale o sympatický tah a Norové ukázali, že když chtějí, tak umí dát dohromady skladby hodné loga Temného Trůnu. No, a to jsme již v současnosti, kdy vychází sedmnácté (!) album Old Star.



Sedmnáctka je úctyhodné číslo a v tom je možná trochu potíž. Novinka zachycuje DARKTHRONE překvapivě jako vyklidněné muzikanty, kteří hrnou sice peklem očouzený, ale víceméně tradiční metal a to bohužel, není zrovna to, co jsem čekal. Album sice pokračuje v temném blackovém oparu z Arctic Thunder a je navíc trochu šmrncnutém dřevním doom metalovou zemitostí, potud vše v pořádku, ale na DARKTHRONE tak nějak málo extrémní. Ano, metalový fortel i feeling tam je, o tom žádná, paroháče by na koncertě (kdyby nějaký kdy byl..) letěly vzhůru. Nicméně ta přiznaná snaha o starý, poctivý dřevní metal mi tam nějak nesedí. Je jasné, že oběma pánům bude brzo padesát, takže plivání ohňů a rychlé blackmetalové nátěry, ale ani heavy metalové experimenty už asi nemají v plánu, ale na to že jde o desku kultovních DARKTHRONE, skladby působí nějak usedle. Celá fošna se dá poslouchat bez problémů a ještě si k tomu místy pěkně poklepete do rytmu, ale trochu více rebelie by neškodilo. A taky mám trochu problém s tím, že zvuk, některá střední tempa a polohy zpěvu připomínají až moc alba SARKE (druhá kapela zpěváka Nocturna Culta).


Old Star samozřejmě na mém kladném vztahu k norské legendě žádný zásadní šrám neudělá, protože je to ve finále pořád ten „správnej garážovej nářez“. Musím ale vzít na vědomí, že moji oblíbenci trochu zestárli a už s nimi prostě není taková prdel.   


12.06.2019Diskuse (0)Sicky