Last Hardrock Outsider

MAYHEM - Esoteric Warfare

Pro mnohé obrovský kult, pro celou řadu ostatních prostě jen další extrémní, black metalová mašina do jejíž tvorby se není vůbec snadné dlouhodobě dostat. Norští MAYHEM budou asi už navždy vítaným tématem pro nejrůznější fanouškovská pojednání a diskuse. Kontroverzní kapela se ani nemusí příliš často tlačit do nahrávacího procesu, aby stvořila další sadu svých ohavných misantropických prapodivností. Když jsem si na jaře projížděl jednotlivá jejich alba, zjistil jsem, že nejsem schopen u žádného z nich udržet pozornost déle než čtvrt hodiny, což samo o sobě neznamená příliš dlouho, že? Zkrátka nejsem jejich fanouškem. Jejich hudba šla vždy okolo mne. Nejdéle po tomto intervalu mne jakákoliv nahrávka od nich přestala zajímat. Průvodním znakem celé diskografie MAYHEM je skutečnost, že všechna jejich řadová alba se svým zvukem a celkovým výrazem od sebe vzájemně liší, jenže pokud si vytáhnu jedno (kterékoliv dílo) a poslechnu si první čtvrthodinu, vím o něm prakticky už všechno.  A to může být u nich za mikrofonem současný mučedník Attila Csihar, nebo ten předešlý - Maniac, a nebo třeba někdo úplně nový.


 

MAYHEM totiž na každé desce zaujmou nějakou atmosféru v podání svého výraziva, a pak se z ní již nehnou ani o píď. Dělají tudíž všechno pro to, aby nahrávka zněla od začátku do konce jednolitě a udržela si kompatibilní puls, což samozřejmě není špatné, ale na druhou stranu velmi záleží na tom, aby se posluchač od začátku chytl. Přesně tohle se totiž děje rovněž u této nové, poněkud psychedeličtější, fošny - „Esoteric Warfare“. Tu hodnotím jako jednu z jejich nejzdařilejších. Rozostřené Telochovi kytary a s tím související výpady hněvu považuji za velký klad současných MAYHEM, stejně jako Attilovu práci s hlasem, kdy tento borec ukazuje, že není zastáncem pouze black metalového krákoru, ale je určujícím a velmi výrazným elementem celé kapely. Csiharův hlas nikdy nezněl lépe a nevykazoval se takovou dávkou expresivity a náladovosti. Ve skladbě „Milab“ jedovatě šeptá jako průvodce podsvětím Hades, ve „Watcher“ zas pro změnu divoce skřehotá. Psychicky pochroumaný mnich pak svůj projev vyšperkovává nejrůznějšími zvířeckými skřeky („Thrones Of Time“) nebo bolestnými sonety („Aion Suntelia“). 

 

K mému pohledu na tvorbu MAYHEM. Osobně jsem schopen rozeznat u nich rozdíly mezi písněmi vytaženými z různých alb, ale podstatně méně budu úspěšný, když se o to budu snažit u skladeb, které náleží do totožného celku. Z tohoto důvodu je na novince zcela nepodstatné jakékoliv vypichování jednotlivých skladeb. Norové jsou totiž (více než cokoliv jiného) tělesem koncepčním. Prvořadé je pro ně navození určité nálady (nanejvýše děsivé či mrazivé) a pak se v ní po celou dobu hňácat a převalovat jako v tom nejsmradlavějším bahýnku, což MAYHEM dozajista dělají s chutí a veškerou péčí. Attila Csihar dnes chroptí ve své dosud nejlepší formě a ve svém novém kytaristovi Telochovi (parádní sóla a atmo - vyhrávky) získali Norové kvalitního kumpána. Prostě pro jejich fanoušky bude tohle rozhodně skvělá (doslova skvěloučká) nahrávka, pro všechny ostatní dost možná zas až tak moc ne. Já se nepočítám mezi vyvolené a proto hodnotím pouze za 70%, což vlastně není od nefanouška vůbec špatná známka. První deska MAYHEM, jenž jsem schopen doposlouchat.


11.06.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz