MARDUK - Viktoria

60%

Kdo švédské MARDUK nějakou dobu sleduje, měl by mít docela jasnou představu o tom, co přinese jejich novinková deska. Dalo se očekávat, že zřejmě půjde o poznání méně velkolepou věc, než jakou představuje návratová deska „Northern Chaos Gods“ od norských strašidel z IMMORTAL. Určitá strohost a přímočarost byla vždy parketou MARDUK, stejně jako jste měli během poslechu jejich skladeb většinou pocit, že vypovídají cosi o událostech, které se v našem světě zkrátka dějí. S novým materiálem, který je mimochodem nazván po oblíbeném fotbalovém klubu z mého města, nemají tito zlouni v žádném případě v úmyslu zahájit období kompromisních řešení, na to je jejich zvuk i v roce 2018 hrubý jako jadrný rock´n´roll odehraný na betonové podlaze uvnitř nějakého podzemního krytu. Člověk jen čeká, až se ta banda předpisově nasraných lidí umoudří, bedny postupně povypíná a snad i po sobě uklidí. Divím se jen tomu ustavičnému zažrání do témat války, které si nic nezadá s vehementní gestikulací a emocionálně nabytou mimikou současného mladého anglického brankáře Pickforda na právě probíhajícím fotbalovém šampionátu. Vždyť kdy naposled měli materiálně nadprůměrně zajištění seveřané co do činění s válkou? Zvlášť když jde o podobné dlouhovlasé čtyřicátnické výpitky hrající poměrně neoriginální hudbu, mě ona zatvrzelost překvapuje. Ale tak se snad dá říct: kdo si hraje, nezlobí. Metalisté jsou jako věčné děti.

Nordická ofenzíva vyšlechtěná pod nadpisem „Viktoria“, zavdává příčinu k domněnkám ohledně renesance zmalovanců. Jakkoliv šlo v případě severského black metalu vždy o okolím poměrně vysmívaný druh metalového subžánru, tahle hudba dost pravděpodobně své fanoušky s věkem neztrácí, naopak, na rozdíl od jiných podskupin tvrdého extrému svou popularitu dokazuje stále přesvědčivěji. V případě těchto týpků, především posedlých válkou, bitvami a vším možným rabijáctvím, však určitě nečekejme žádnou okázalou přehlídku nadpozemských a vesměs děsivých výjevů souvisejících s oblastmi bájení a víry, zde se na místo čarodějnictví, mytologie a fatalismu dostává ke slovu nekašírovaná hrubost a surová realita právě válečných konfliktů. Čekejte tedy nejspíš něco na způsob zákopové války: plazení v bahně, výbuchy bomb i nálety olověného hmyzu. 

Nevím kde kapela bere tu potřebu zpívat stále dokola o největších hnusech v dějinách lidstva, jakými bezesporu války jsou, ale je mě jasné, že pokud zahájíte kariéru několika podobně koncipovanými alby, že už asi nikdy nebudete moc skládat písničky o smíření a kopretinách v dlouhých vlasech vaší milé. Nedokážu říct, do jaké míry jsou členové MARDUK zainteresováni do historie, ale už jen název první skladby „Werwolf“ u mne zasévá pochybnost, zdali stojí na správné straně při onom zabroušení do témat spojených s 2.světovou válkou. I když vlastně, znalost z jaké pozice a perspektivy jsou obrazy odprezentovány, není zas až tak nutné vědět. Zřejmě nejhorší válečných konflikt v dějinách lidstva je ostatně náplní i další skladby „June 44“. A když vám v položce nazvané „Narva“ hvízdají nad hlavami pumy, jste si jistí, že kapela je odhodlána ve svém poselství pokračovat a šířit svůj hlomozný metal pouze prostřednictvím hymen války. Ne úplně neobyčejná, ale docela povedená deska v typickém primitivním stylu kapely je tak nakonec jistotou. Čekejte zkrátka MARDUK.

12.07.2018	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz