EXODUS - Goliath 2026
AXEL RUDI PELL - Ghost Town 2026

Seriál o Deftones, skvělý, to jsem tu správně😊 Díky za ty dary, Tomáši.

Zvláštní, zprvu trochu nenápadná deska, ale po pár posleších drahokam. Tady je totiž správně úplně všechno.

Všeho je přesně tak akorát, je to akorát tvrdý, akorát melodický, akorát divný. Povedlo se jim vytvořit svý vrcholný dílo, i když byli při skládání nejspíš dost v prdeli (ta odevzdaná atmosféra z toho úplně stříká), nebo možná právě proto.

Musim ale hlavně vypíchnout skvěle seřazený skladby, deska od začátku do konce dýchá. Minerva je samozřejmě povznášející, ale ještě nad ní pro mě ční Battle Axe a Deathblow, nenápadný šlehy, který ale doslova dřou pro dramaturgii celý desky.

Pro mě má koruna diskografie Deftones tři vrcholy a tenhle je z nich ten nejvyšší.

Seriál o Deftones, skvělý, to jsem tu správně😊 Díky za ty dary, Tomáši.

S Around the Fur mám vlastně jen jeden problém, a to je ten, že se ke mně deska dostala až po White Pony a trpí tak srovnáním. Na rozdíl od poníka mě nebaví od začátku do konce, jsou tu šlehy, ale i ne tak silný místa. Pořád ale skvělá deska, která má co dát i dneska. Mě třeba koňskou dávku nostalgie. A to je vlastně docela zajímavý: zatímco třeba právě White Pony je pro mě pořád docela aktuální věc, Around the Fur je plnotučně-emocionální portál do první půlky nultých let. Mikina s kapucí, srandovní kalhoty a polobůh Chino Moreno v uších člověka nese nad městem vstříc letní noci. Furt to tam je.

Seriál o Deftones, skvělý, to jsem tu správně😊 Díky za ty dary, Tomáši.

White Pony je pro mě jedna z mála těch opravdu zásadních desek, který mě ve správnou dobru trefily, otevřely oči/uši a nasměrovaly tam, kde se doteď cítím hudebně doma. Zjevení. Velká věc. Někdy tvrdá, někdy rozmáchlá, někdy nepříjemná, někdy intimní.

Co skladba to jedinečnej monolit. Fungují každá zvlášť i dohromady jako celek. Tady nejsou slabý místa.

Pro mě má koruna diskografie Deftones tři vrcholy a tohle je ten z nich, o kterým se nepochybuje.

Na dnešní poměry je DR 9 skvělé, ale i tak je ten diktát hudebního průmyslu frustrující, i proto jsem tajně doufal v lepší výsledek.
Uznávám, že pro někoho kdo nechce utrácet nesmyslné částky za původní vydání, je toto dobrá alternativa, jak píše Snake jediná možná
Pěkným příkladem je King Diamond, Earache a jejich FDR edice nebo Dismember který dělal právě P.Engel.

Stray
Já jsem se právě do devadesátek věkově ideálně trefil, takže z toho důvodu je mi to desetiletí hudebně blíže.
Takže Alice In Chains, Pearl Jam a Soundgarden, Red Hot Chili Peppers, ale poslouchal jsem i metal, i když v té době neměl na růžích ustláno.
Například Death ( Human/ Symbolic), Slayer, Megadeth, to jsme poslouchal také a poslouchám stále.
Jinak album No Code má obecně hodně vysoké hodnocení ( Amazon 4.7!!!) a 60 je fakt mimo ( i když chápou že je to vždy subjektivní)

THE HELLACOPTERS není nikdy dost! Osobně mám nejvýš By the Grace Of God (2002) a High Visibility (2000), pak Payin´The Dues (1997), slušné jsou i desky Grande Rock (1999) a Rock N´Roll Is Dead (2005) nebo návratovka Eyes Of Oblivion (2022), pozoruhodnou nadílku nabízejí i ty kompilace Cream Of the Crap (2002, 2004, 2025), naopak slabší se mě jeví poslední řadovka Overdriver (2024), ale ne zas úplně slabá ... ta kapela utvořila svůj vlastní svět, prostě Nicke Andersson už něchtěl být bubeníkem v deathových/death ´n rollových ENTOMBED (odešel po desce z roku 1997), ta chrastivá kapela si prošla pak i celkem bitevním vnitrostranickým polem, a tak stanul s vlastní značkou, co reprezentuje hudbu jeho srdce, on je skvělým frontmanem a potvrzuje to stále bez zaváhání. Ve Skandinávii, Německu, Nizozemsku maj úplně jinej status než tady, doma maj Grammy. V Česku dosud nikdy nehráli, snad se to změní, na Brutale nikdy nebyli, stále čekám!:-)) Ten Mnichovskej koncert 2002 byl narvanej tisícovkou motorkářů, rockerů ve zvonáčích a lidí ve spektru od rozdováděných punkerek po fanoušky KISS.

Dal jsem si to po delší době jako přípravu na dubnovou novinku a je to velmi slušná deska plná kvalitních songů, jen škoda toho lehce zahuhlaného zvuku. Zvlášť v porovnání s Masterpiece (2005), Remaster 2025, kterej jsem protočil předtím, protože ten fackuje jedna radost, doslova pastva pro uši.

Tak to je jasná 100% a kultovka - tady je to bez debat!

Tentokrát naprostý souhlas. Sodom tady a i na dalších albech s vyjímkou Til Death Do Us Unite rozjel tupý rachot bez nápadu. I když jeho poslední dvě alba lehce "zavání" návratem k Agent Orange už mě prostě nebaví...

No to by možná bolo, ale jsou tu dvě skutečnosti proti. Gazďa neaktuální alba vůbec neposlouchá, jak nám řekl teď na srazu, no a druhá, pro mne kapela STYX neznamená až tolik, abych o tom psal elaboráty.

:-) Tak uvidíš. Jsou tam každopádně vrstvy, které nejsou klasickými metalovými postupy. Budu rád, když se pak podělíš o názor.

Vcera jsem dal prvni poslech, 70% z fleku podepisuju, spise to jeste trochu poroste. Libi se mi, jak dokazali typickemu, temer ortodoxnimu stoner zvuku, vtisknout lokalni moravsky akcent. Slusny jsou i texty