Tak to je jasný, je to brácha. Jednou tu zůstanete sami jen vy dva. Rodina je nejvíc!

Nevím proč se tu řeší hudební žánr. Je to jedno. Je to prostě dobrá pecka. Nejsem metalový posluchač - jen okrajově- , ale moje srdce bije spíš punkrockem. Každopádně Čad je naprosto boží a texty jsou opravdu hodně punkové. V tom "bordelu" jsou silné hitové melodie. Je to prostě bomba.

Fajnové melodické album. Mille už si fakt nepotřebuje nic dokazovat. S recenzí naprostý souhlas

Řadím se do první skupiny fans = top deska = 90%.
My jsme STORMWITCH brali všemi deseti, naooak nás zcela míjely "holčičí" kapely typu Aerosmith a GnR. ALICE je samozřejmě OK.
Takže Beauty and the Best mám hodně rád + následující řadovka Eye of the Storm je taky super

Výborná deska!

Teď to jedu poprvé a jdu na recku.:-)

Najlepsi Tankard, poriadna rychlost, ale nezabudlo sa ani na melodie a zartiky...10/10, Nasledovnik The morning after, napriek tomu, ze sa snazil byt nemeckym Reign in blood ma sklamal...

Za mě dokonalá nahrávka. 100 %. Dnes jsme se s Honzou ustálili:-) na názoru, že s debutem asi nejlepší. Pěkná připomínka zásadni desky. Budu ji muset oprášit.:-)

Zajímavé "čtení" téhle desky Pýdžej (jak jsme jí říkali). Co já si pamatuju, tak "To Bring You My Love" bylo všeobecně považováno za průlom do komerčnějších vod. Deska byla považovaná za přístupnější, víc uvolněná než předchozí desky. Bylo to ostatně poprvé, co jsem ji kdy slyšel, právě z tohodle alba. Nedokážu si tedy představit, že by ně někoho působila nepřístupně. Ostatně bylo jí všude plno... nejdřív téměř milostné tokání v klipu Henry Lee s Cavem, a pak tahle deska. Všechny ženy to poslouchaly :-) I kluci teda. Později jsem měl hlavně rád ty dvě desky s Johnem Parrishem - "Dance Hall at Louse Point" a "A Woman a Man Walked By". Ty mi přišly mnohem lepší než co dělala PJ sólově. Dneska bych si ji už asi nepustil. Leda tak nějaké video na YT, kde hraje Dress :-)

Namísto novinky jsem si dopřál nedávný Trouble And Their Double živák, který je koncipován velmi výživně a retrospektivně a konečně zde jako intro nekanibalizují Goldsmithova Omena jako na předešlých live záznamech, kterých jsem se právě proto zbavil, nesen myšlenkou: má takhle invenční soubor zapotřebí zvyšovat svoji atraktivitu cizími kompozicemi?! Vždyť se tím spíše degradují...

Kázně a každodenního soustředění tady upotřebíme docela dost. Dva dni proválíš na gauči a rázem seš týden ve skluzu. A proto tvrdím sypejte články sypejte, bez ohledu že dva předchozí čekaj teprve na zveřejnění, oni se ty polínka ztopí během mžiku. Nicméně kdyby to tu bylo jen o mnišské dřině převažující nad ovocem, tak už to dávno nedělám.

S odstupom času musím ešte pol bodika pridať,pretože album ma náramne bavi a pravidelne sa k nemu vraciam.Dnes ho mam asi tak na úrovni Master of the Rings,Dark Ride,Better Than Raw.Čiže 9/10.

O Geen Carnation jsem se akorát otřel v roce 2005, když jsem docela poslouchal jejich v té době aktuální album "The Quiet Offspring". Líbilo se mi, ale postupem času jsem na něj i na kapelu úplně zapomněl. Placku "A Dark Poem, Pt. I: The Shores of Melancholia" jsem si poslechl prostřednictvím Spotify a musím přiznat, že mě zaujala. Díky za recku i za tip, párkrát se k ní určitě vrátím. A myslím, že prubnu i zbytek diskografie.