Na zpravodajství ČT se nedá koukat, max na počasí. Nedejbože se dívat na nějakou politickou debatu, komu fanděj je vidět hned. Zářný příklady jsou Železný a Moravec. Bohužel vlajkový lodě CT.

A je tu úplná novinka Spiritual Exodus !

Debut W.A.S.P je naprosto geniální bonboniéra hitů mezi voči, I Wanna be Somebody, L.O.V.E Machine a All your Kness jsou hity jako břitva🔥🔥

Připojuji se. Díky!

Leprocide? Konečně🥳, díky za info.

Naprosté nadšení! Musím to poslouchat pořád dokola... Recenze přesně vystihuje i moje pocity z tohoto monster díla:) Určitě nemám všechny desky Marduk nějak nastudované, ale tahle je brutálně dokonalá! Řadím hned vedle, podle mě stejně nadupané, Serpent Sermon. Klenot!

Vážně pěkná deska! Čert vem, že je to pořád dokola ten starý známý "hevýk". Vydržet tolik let ve fazóně a pořád se do toho umět opřít, jako na aktuální desce, to zaslouží poklonu. Tahle kapely drží základy scény. Díky

Fajn recka, asi jim dám ještě šanci.:-)

Ale jo, pěkný zvuk a mix (krásně kulatá basa), umí hrát. Zpěv za srdíčko nechytne. Když v té Cobře vylezou nahoru back vokály v refrénu, je to hned jiný kafe. Ale kdyby tohle pouštěli v rádiu, tak mi to vadit určitě nebude, na prvotinu naprosto ok :)

Pátá (druhá NOCTURNUS AD) řadovka by mohla být venku ještě letos!

Chtěl to, a mě to neuráží, spíš naopak a u videa We Will Rock You jsem se dobře pobavil, hodně nadhledu i humoru a trochu smutku. Vrátil jsem se k tomu až v souvislosti s reckou. Stejně jako v případě dechovky:-) jsem se bál zbytečně.

Rád bych tu novinku v rámci těch asi dvacetidevíti Aliceových řadových alb někam vrazil, pokusím se tedy:

První dvě desky Easy Action a Pretties For You platí za nepříliš záživný rozjezd, v konfrontaci s nim se Road chytá, následující roky už dlouho ne.

Zlaté období započaté majestátní glam-rockovou epopejí Love It To Death, pokračující přes Killer, School´s out a s vrcholem u Billion Dollar Babies, je zcela někde jinde, jakkoliv by si dnes sám Alice asi přál působit právě takhle. Tohle jsou skvělá alba a perly rocku sedmdesátých let. I labutí píseň kapely ALICE COOPER, deska Muscle Of Love by ve srovnání s Road asi obstála, jakkoliv jde o slabší matro diskografie.

V roce 1975 začíná Aliceova sólová dráha, kapela ALICE COOPER působící sedm let v neměnné sestavě se rozpadá. Welcome to my Nightmare je jedeno z nejlepších koncepčních děl scénického rocku, trochu nasládlé, lehce dekadentní a jemné, a taky staromilské, jakoby vypadlo z nějakého předválečného surrealistického snu Salvatora Dalího, na něco podobného Alice dnes opravdu nemá. Následující dvě až tři řadovky, především pak Alice Cooper Goes to Hell a From the Inside (inspirovaná nejen filmem Přelet nad kukaččím hnízdem, ale i Aliceovým pobytem v blázinci), mají také něco do sebe a vůbec se nejedná o špatné desky. Takže do roku 1978 jsem v podstatě s jeho tvorbou srovnanej na max a nenalézám v ní moc děr. Road? Nechytačka!

Krize začíná až od roku 1979, těch zhruba pět řadovek zakončených lehkým pahorkem v podobě DaDa je asi nejslabší etapou jeho kariéry, tahle kapitola končí v polovině osmdesátých let. Tady Road ve srovnání se všemi uspěje, jen s DaDa remízka.

Constrictor i Raise Your Fist And Yell představují velký hair-metalový návrat, hlavně první zmíněná deska je plná hitů, esence osmdesátých let! Road? nechytačka.

Nejúspěšnější období představují desky Trash a Hey Stoopid, které jsou pop-metalově nadýchané, plné hitů a produkčně i skladatelsky fantastické. Alice prožívá nejslavnější období své dráhy. Mě osobně se líbí i hrubší hard rock vydaný v časech grunge The Last Temptation, na tenhle level už dávno starý bard nemá. Vlastně se o něj ani nepokouší.

Sympaticky se mě jeví tvrdé desky Brutal planet a Dragon town z přelomu milénia, které zněly lehce industriálně a moderně, byť samo šlo o hard rock první ligy. Následující The Eyes Of Alice Cooper, Dirty Diamonds a Along Came a Spider znamenají naopak návrat ke klasickému sedmdesátkovému zvuku, sympatické hardrockové období, všechny tyto desky jsou lepší než Road.

Welcome to My Nightmare 2, ambiciózní, hodně producentský a hodně singlově rozháraný projekt, ne úplně charismatické dílo ale sem tam slušná skladba, Paranormal už bylo o něco lepší a představuje nej Aliceovo album za posledních cca 15 let. Ve srovnání s ním je Road slabé. Předposlední Detroit Stories je slabší deska, možná ještě slabší než Road, byť ty rozdíly nejsou až tak patrné. Zkrátka údržba.

Doporučuju vidět naživo, měl jsem to štěstí dvakrát a pokaždé mě to úplně odrovnalo, proud energie z pódia byl naprosto neuvěřitelný. Baví mě poslední desky právě tím, že se kapela stále víc přiklání ke své melodické poloze vracející se až někam k 70s a 80s rock/metalu, který byl pro ústřední členy Kvelertak hudebně formující muzikou, jak sami říkají v rozhovorech. P.S. Doporučuji také The Good The Bad and The Zugly, což je původní kapela aktuálního zpěváka Ivana. V mnohém podobné Kvelertak, avšak ještě více hudebně rozmáchlé a s krásnými kytarovými party. Norsko není jen black metal, tamější punk/hardcore/metalová scéna rozhodně stojí za prozkoumání.