Aghora - Formless (2006)

Ee, v ziadnom pripade, najlepsia verzia je bez zbytocnych debat Herzogov Phantom der Nacht. Nadherne bezutesna atmosfera a ten koniec je devastujuci.

Ano, zvuk bicích je otřesný, to není jen tak nějaký zastaralý zvuk zahraniční nahrávky z osmdesátek, to je skutečně hrozivý sound připomínající tuzemské okresní zábavovky z té doby.

Tak jsem podlehl queenmánii, i když nejsem fanouškem kapely, a vydal se včera na film a byl jsem spokojený.
Film byl podle mě dobře natočený, vůbec jsem se u toho nenudil. Výjimeční umělci to nemají v životě jednoduché...

Bratránek tam byl a měl uplně stejné dojmy...takže nekecal, je i to v novynách ty jo. Jinak kudy chodím tudy Bushe chválím, opravdu borec na začátek i konec. Kdo viděl toto ANTHRAX-2004-Music Of Mass Destruction, tak mě možná bude chápat více. Poslední 2 alba ARMORED SAINT jsou naprosto fantastický. Symbol Of Salvation mi zas tolik k srdci nepřirostlo.
Je moc dobře, že je recenze na tento koncert právě na těchto stránkách,tady by mi chyběla a že si Stray vysuploval ten čutací debakl.
Pekárku, s psaním, zlom vaz,ne jednou. Držím palce!

Neberte to tak doslova. Já si prostě občas musím rýpnout. :-) Asi jsem to napsal moc ostře, ale No Surrender je neskutečně přímočará a chytlavá skladba, která neokouní a prostě jede, je to dobrá věc, ale bude oblíbena hlavně většinou, co nic moc dalšího nehledá.

No zamluvit hned napoprvé pražskou Barču mě přijde docela hustý.:-)

Můj den začíná radostnou událostí a to není vůbec málo. Mám to! Spajk zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou a rozvinutou standartou. Díky moc!

Deicide jsou jedna z mála death metalových kapel,jejichž novou fošnu kupuju v podstatě automaticky. Dlouhodobě si drží svůj velmi vysokej standard a novinka to měrou vrchovatou potvrzuje.
Z mnoha Bentonových rozhovorů je mezi řádky patrný,že není hloupej a že vždycky myslel na zadní kolečka - důchodovej pilíř Deicide mu solidně vynáší :)
Texty,to jsou už dávno jen taková pohádka,něco jako třeba ve filmu horory - žerem to, bojíme se, i když víme,že je to jenom jako...
Kdyby to Benton myslel s tím antiježíšovstvím vážně,asi by vedle sebe nestrpěl katolíka Santollu :)

Zdeněk Černý je málomluvný introvert a všechny rozhovory, které jsem s ním četl, vypadaly přesně takhle. Nevím, neznám, na to si nepamatuju. Dokonce bych řekl, že tady se ještě docela rozepsal.

Já si užívám při čtení každého článku, který zde spáchal Lima. Vzhledem k tomu, že podle mého (i když lehce zaujatého) názoru, patří k největším bednám přes B movies žánr v Čechách, má tudíž v rukávu víc es než Johny Ace Palmer. Těším se na další! Jen tak dál Líbo.

Stray to zase trefil. Deska ověřena a roste a kurva roste, včera a dnes autem OVA - Plzeň + 2hod kolona na D1, stihl jsem tu desku (a další od NFO) protočit několikrát. Poslední song je epická hymna. A 15.12 hurá na koncert. Ghost jsou oproti tomu totální trapárna, takže znovu musím poděkovat za tyto stránky. S jistotou bych se k této kapele jen tak nedostal a možná vůbec...

Já když četl Imothepův příspěvek, tak jsem se tak nějak divně přihrbil. :-) tedy já za to nemůžu. Musím se prostě přiznat k několika faktům. První skladbou QUEEN, kterou jsem kdy slyšel, je "I Want It All" z desky "The Miracle" (1989), Je to zároveň jediná skladba QUEEN, kterou jsem slyšel před listopadem 1989, prostě někde jí hráli, možná v televizi, možná v rádiu a byla to v té době rarita. Ksicht Freddieho a kudrnatou hřívu Briana Maye jsem znal z nějakýho socialistickýho časáku, ale tu kapelu jsem v těch patnácti letech slyšel jen díky té jedné skladbě. Pak samozřejmě vyšlo "Innuendo" a těm stěžejním písničkám se nešlo v televizních hudebních pořadech a v hudebních Charts (třeba na stanici OK3) vyhnout, desku jsem si však doma v té době nikdy nepustil. prvním albem, které jsem kdy slyšel v klidu doma a celé a velmi se mě líbilo, bylo "Greatest hits" z roku 1981, ....a stalo se tak v roce 1998!!! :-))) No a dnes vlastním všechny alba QUEEN na CD, stejně jako všechny alba dalších padesáti stěžejních kapel Hard N heavy. Normál vývoj, chci říct, že zrovna QUEEN pro mne do patnáctého (i když vlastně do třiadvacátého) roku života neznamenali vůbec nic.