Boomer Space

 

pedrosph
28.09.2023 10:26

Na zpravodajství ČT se nedá koukat, max na počasí. Nedejbože se dívat na nějakou politickou debatu, komu fanděj je vidět hned. Zářný příklady jsou Železný a Moravec. Bohužel vlajkový lodě CT.

 

Kelly
28.09.2023 09:40

A je tu úplná novinka Spiritual Exodus !

 

Marek
27.09.2023 17:24

Debut W.A.S.P je naprosto geniální bonboniéra hitů mezi voči, I Wanna be Somebody, L.O.V.E Machine a All your Kness jsou hity jako břitva🔥🔥

 

Pekárek
26.09.2023 21:45

Připojuji se. Díky!

 

Pekárek
25.09.2023 21:53

Leprocide? Konečně🥳, díky za info.

 

gotta
23.09.2023 09:24

Naprosté nadšení! Musím to poslouchat pořád dokola... Recenze přesně vystihuje i moje pocity z tohoto monster díla:) Určitě nemám všechny desky Marduk nějak nastudované, ale tahle je brutálně dokonalá! Řadím hned vedle, podle mě stejně nadupané, Serpent Sermon. Klenot!

 

Majk
22.09.2023 06:43

Vážně pěkná deska! Čert vem, že je to pořád dokola ten starý známý "hevýk". Vydržet tolik let ve fazóně a pořád se do toho umět opřít, jako na aktuální desce, to zaslouží poklonu. Tahle kapely drží základy scény. Díky

 

Pekárek
21.09.2023 22:56

Fajn recka, asi jim dám ještě šanci.:-)

 

Widl
18.09.2023 15:31

Ale jo, pěkný zvuk a mix (krásně kulatá basa), umí hrát. Zpěv za srdíčko nechytne. Když v té Cobře vylezou nahoru back vokály v refrénu, je to hned jiný kafe. Ale kdyby tohle pouštěli v rádiu, tak mi to vadit určitě nebude, na prvotinu naprosto ok :)

 

Lord VILE
16.09.2023 23:45

Pátá (druhá NOCTURNUS AD) řadovka by mohla být venku ještě letos!

 

Pekárek
14.09.2023 22:42

Chtěl to, a mě to neuráží, spíš naopak a u videa We Will Rock You jsem se dobře pobavil, hodně nadhledu i humoru a trochu smutku. Vrátil jsem se k tomu až v souvislosti s reckou. Stejně jako v případě dechovky:-) jsem se bál zbytečně.

 

Stray
12.09.2023 20:05

Rád bych tu novinku v rámci těch asi dvacetidevíti Aliceových řadových alb někam vrazil, pokusím se tedy:

První dvě desky Easy Action a Pretties For You platí za nepříliš záživný rozjezd, v konfrontaci s nim se Road chytá, následující roky už dlouho ne.

Zlaté období započaté majestátní glam-rockovou epopejí Love It To Death, pokračující přes Killer, School´s out a s vrcholem u Billion Dollar Babies, je zcela někde jinde, jakkoliv by si dnes sám Alice asi přál působit právě takhle. Tohle jsou skvělá alba a perly rocku sedmdesátých let. I labutí píseň kapely ALICE COOPER, deska Muscle Of Love by ve srovnání s Road asi obstála, jakkoliv jde o slabší matro diskografie.

V roce 1975 začíná Aliceova sólová dráha, kapela ALICE COOPER působící sedm let v neměnné sestavě se rozpadá. Welcome to my Nightmare je jedeno z nejlepších koncepčních děl scénického rocku, trochu nasládlé, lehce dekadentní a jemné, a taky staromilské, jakoby vypadlo z nějakého předválečného surrealistického snu Salvatora Dalího, na něco podobného Alice dnes opravdu nemá. Následující dvě až tři řadovky, především pak Alice Cooper Goes to Hell a From the Inside (inspirovaná nejen filmem Přelet nad kukaččím hnízdem, ale i Aliceovým pobytem v blázinci), mají také něco do sebe a vůbec se nejedná o špatné desky. Takže do roku 1978 jsem v podstatě s jeho tvorbou srovnanej na max a nenalézám v ní moc děr. Road? Nechytačka!

Krize začíná až od roku 1979, těch zhruba pět řadovek zakončených lehkým pahorkem v podobě DaDa je asi nejslabší etapou jeho kariéry, tahle kapitola končí v polovině osmdesátých let. Tady Road ve srovnání se všemi uspěje, jen s DaDa remízka.

Constrictor i Raise Your Fist And Yell představují velký hair-metalový návrat, hlavně první zmíněná deska je plná hitů, esence osmdesátých let! Road? nechytačka.

Nejúspěšnější období představují desky Trash a Hey Stoopid, které jsou pop-metalově nadýchané, plné hitů a produkčně i skladatelsky fantastické. Alice prožívá nejslavnější období své dráhy. Mě osobně se líbí i hrubší hard rock vydaný v časech grunge The Last Temptation, na tenhle level už dávno starý bard nemá. Vlastně se o něj ani nepokouší.

Sympaticky se mě jeví tvrdé desky Brutal planet a Dragon town z přelomu milénia, které zněly lehce industriálně a moderně, byť samo šlo o hard rock první ligy. Následující The Eyes Of Alice Cooper, Dirty Diamonds a Along Came a Spider znamenají naopak návrat ke klasickému sedmdesátkovému zvuku, sympatické hardrockové období, všechny tyto desky jsou lepší než Road.

Welcome to My Nightmare 2, ambiciózní, hodně producentský a hodně singlově rozháraný projekt, ne úplně charismatické dílo ale sem tam slušná skladba, Paranormal už bylo o něco lepší a představuje nej Aliceovo album za posledních cca 15 let. Ve srovnání s ním je Road slabé. Předposlední Detroit Stories je slabší deska, možná ještě slabší než Road, byť ty rozdíly nejsou až tak patrné. Zkrátka údržba.

 

Jan Tleskač
11.09.2023 19:38

Doporučuju vidět naživo, měl jsem to štěstí dvakrát a pokaždé mě to úplně odrovnalo, proud energie z pódia byl naprosto neuvěřitelný. Baví mě poslední desky právě tím, že se kapela stále víc přiklání ke své melodické poloze vracející se až někam k 70s a 80s rock/metalu, který byl pro ústřední členy Kvelertak hudebně formující muzikou, jak sami říkají v rozhovorech. P.S. Doporučuji také The Good The Bad and The Zugly, což je původní kapela aktuálního zpěváka Ivana. V mnohém podobné Kvelertak, avšak ještě více hudebně rozmáchlé a s krásnými kytarovými party. Norsko není jen black metal, tamější punk/hardcore/metalová scéna rozhodně stojí za prozkoumání.

 

 




























 

 

 

TOPlist