ARCADE FIRE - Pink Elephant

60%

Kanadští ARCADE FIRE přicházejí se svou sedmou řadovou deskou „Pink Elephant“ a pro jejich fans z dob prvních tří nejoslavovanějších počinů se jedná vlastně dost možná o balíček poslední naděje. Kapela totiž s příklonem k syntetice a neprvoplánovému popu v poslední desetiletce jaksi ztratila na své výjimečnosti. Tohle je však pohled fajnšmekrů, oni totiž ARCADE FIRE jsou populární stále, jen asi o dost méně osobitým způsobem. V závěru nultých let přitom šlo o největší hvězdy kytarové scény, velkou a nadžánrovou kapelu, která působila eklekticky a míchala mnoho stylů a vlivů z historie pop music s retro i aktuálním vyzněním. Tehdy byli oprávněně „in“.

Novinka na mne působí jako vcelku poklidné a křehké album, které se výrazově pohybuje znovu na hranici mezi sférou vyzrálého pop/rocku a avantgardy, jež ani nemůže být vzdálenější pro rockový žánr typické bodrosti, dále pak zaoceánskému folku a také umělých prvků příznačných pro synthy pop. Jsou zde místa, o kterých tvrdím, že mají své nemalé kouzlo a mohou se zařadit k podnětným věcem jejich portfolia, ovšem ani těm se úrovně desek, jako je globálně oslavovaný manifest „The Suburbs“ z roku 2010 nebo následující, o tři roky mladší a mnou oblíbený „Reflektor“, docílit nedaří.

Deska vznikala v pro kapelu poměrně neklidné době po neprokázaném obvinění frontmana Wina Butlera ze sexuálního zneužití, k této situaci došlo v roce 2022 a všestranný hudebník a producent incident vehementně zamítl. Deska to letos není příliš dlouhá. Hned tři tracky z celkových deseti zde plní funkci jakýchsi ambientních inter, která pouze připravují atmosféru. Ze sedmi dalších skladeb jsou čtyři velmi ucházející, ale i tak se materiálu příliš nedaří získávat pevnou půdu pod nohama. Asi možná za to může jistý dojem nepůvodnosti, kdy fakt, že kapela míchá moderní indie-rock se synthy popem a občas do toho přijde se sedmdesátkově rozšafnou glam-rockovou pasáží, či takřka folkem, najednou začíná hrát proti ní. Skladbám rozhodně nechybí procítěnost a určitá křehkost, na jakou měli ARCADE FIRE patent takřka vždy. Letos se jim rovněž docela daří vybalancovat z hranice kýče a prvoplánu.

Síla znovu vězí v obstojném songwritingu, v budování atmosféry, ale znovu i v názorové, instrumentální a především vokální souhře mezi hudebníky, především pak mezi všeumělem Winem Butlerem a druhou nejvýraznější silou v sestavě, rovněž všestranou hudebnicí a producentkou Régine Chassagne. Když poslouchám ležérní a uplakaný titulní song „Pink Elephant“, hned mne naskakují asociace na hudbu Neila Younga ze sedmdesátých let. Tyhle moderní modifikace starého folku mne vlastně neurážejí, deska se však trochu rozjede až poté, co titulka odezní. Především protože „Year Of the Snake“ má v sobě i přes psychedelický odér a post-rockovou snovost konečně také potřebný glamový sex-appeal, a tak se patrně jedná o jednu z nejlepších věcí na desce. Song, tak jako je u hitovek této kapely typické, znovu nabídne výborný vokální duet mezi hlavními aktéry, takže nenásilná hymna těží vitamínky z oblastí rocku i popu a ještě se dokáže tvářit rafinovaně. 

Povedla se i synťáky opatřená „Circle Of Trust“, která působí náležitě chladně a svými umělými automatickými beaty dává vzpomenout spíše na sólové počiny odtažité Irky RÓISÍN MURPHY, či třeba na něco usedlejšího, co si bezstarostně jede na reminiscencích ostrovního novoromantismu z osmdesátek. Flákota „Alien Nation“ zas pro změnu upoutá svou neučesaností, více power nástupem a devadesátkově pojatou rytmikou, která připomene spíše cosi na způsob tehdejší tvorby Davida Bowieho, BABYLON ZOO či dokonce U2 v časech globalizovaného hédonismu jejich nejexperimentálnějších děl.

Bohužel, tohle je zhruba vše zásadní. Dále už deska nenabídne příliš podnětného a zbývající věci se spíše tak pohodlně vlní a ani jedna nepřijde s ničím podstatným. Tahle deska tak ARCADE FIRE z období přetrvávající krize určitě nevytrhne, byť samozřejmě zde nacházím také nějaké zajímavé momenty. Každopádně jde znovu o skládanku, které je vlastní jak příklon k historii, tak se snaží (dost možná už marně) o nějaký ten prvek osobitosti. Možná ARCADE FIRE ubírá jejich příklon k popovějším formám, ale pořád lze říct, že dokáží balancovat na provaze únosného vkusu.

26.05.2025	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz