Last Hardrock Outsider

DIE ALTEN MASCHINEN - Change

Projekt DIE ALTEN MASCHINEN se letos na podzim vykazuje další albovou signalizací a zve nás do svého umělého a technikou přeplněného světa, kde není příliš místa pro rozjitřené emoce a sluníčkové nalazení. Robotické beaty znovu udávají jedenácti skladbám ten správný puls a ty se snaží překvapit ještě něčím navíc, než jen naplněním stylových škatulek jako New Wave, Indie/ electro nebo dokonce Synthy-pop. Inspirace jsou znovu jasně rozpoznatelné a míří na počátek osmdesátých let, dost možná ještě o něco dál. První, co mne po nějakém třetím poslechu alba napadlo, byla skutečnost, že se jedná o desku, která navzdory faktu, že pracuje se vcelku omezenými výrazovými prostředky, působí vlastně docela různorodě a pestře. Dost možná je to širší škálou inspiračních zdrojů, které duo předložilo právě zde. Novinku samozřejmě díky tomu hodnotím lépe než album předešlé.


Inspirace:


Osobně zde slyším vlivy Garyho Numana (hororovými zvuky začínající song „Girl With The Iron Nose“), THE CARS Rica Ocaseka (hned úvodní „Der Plan“ dost autenticky navozující onu pohodu, „vkusnou nekomplikovanost“ a prímovost popové hudby, jaká se hrála v prvé půli osmdesátých let v západním světě, člověku se z toho chce až louskat prsty), ale také rané a (v porovnání s jejich pozdějšími etapami) opomíjené DEPECHE MODE, kteří ještě dnes platí za zjevně nejvlivnější spolek posledních třech dekád. Stopy právě jejich prvních alb nacházím třeba v „Living Machines“, což je určitě jedna z nejlepších skladeb. Další inspirace slyší na jméno DEVO. Dost se povedly i songy jako „Old Tin Can“ nebo „Freddie´s Always Ready“ upozorňující na dění v Berlíně koncem sedmdesátých let. Rozvíjejí v sobě, jak odkaz alb Davida Bowieho právě tam vzniklých, ale i hudby s jakou v té době již nějaký rok vešel ve známost Brian Eno.


 

 

Technologové z DIE ALTEN MASCHINEN mají tedy inspirace jasně rozhozené a z nich se oba zúčastnění (Mojmír Papalescu/ Leon Stevenson) snaží vysoustružit co nejosobitější sbírku oslavující výše zmíněné období rockových dějin. Pro mne je na celém albu nejzajímavější, že zdejší cyber skladby, ačkoliv v nich převládají umělé zvuky, místy touží po vzdušnosti, což se projevuje užitím přirozených nástrojů coby aranží k docílení jisté ohebnosti, takže když se kupříkladu v „Galvanized“ rozezní strunné kytarové aranže, vím, že život na této planetě ještě nevymřel. V „Nickle In Pickle“ jdou vypozorovat starodávné chaotické postupy, které jakoby předcházely pozdějšímu, v devadesátkách se masově rozmáhajícímu tanečnímu stylu, který dostal jméno drum´n base. Největší hitovka má zřejmě jméno „Spark In The Dark“. Stevensonův hlas sice logicky není valného rozsahu ani zabarvení, ale do podobné hudby se naprosto hodí (naplňuje pravidla žánru, ovšem neposouvá jej). Není však silnou samostatnou jednotkou, jenž by v projektu zastávala vůdčí roli a dodala by té hudbě na větším charismatu. Slušná elektro nahrávka naší nezávislé scény, pro širší posluchačské vrstvy však určitě není.


26.11.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz