Last Hardrock Outsider

PUSCIFER - Existential Reckoning

O tom, že je Maynard James Keenan hudební nezmar a pošuk, se už dlouhodobě tak nějak vědělo. A proto ani aktuální materiál jeho bočního projektu PUSCIFER nikoho příliš nepřekvapí. Svá zašifrovaná sdělení dokáže totiž předat se zaujetím, ať už se zabývá kterýmkoliv ze tří svých hudebních působišť. Novinka potvrzuje jeho schopnost dát i latentnímu futuristickému muzaku formu nadstavbového zážitku s mnoha blyštivými přesahy. Přestože si projekt za těch čtrnáct let získal řadu nekritických fanoušků, nikdy nebude počítán do rockového mainstreamu a nikdy nebude možné jej přirovnat k dvěma Maynardovým rockovějším posádkám TOOL či A PERFECT CIRCLE


Zpětně udivuje, na co všechno má ve svém věku Keenan pořád chuť. V rámci zvuku PUSCIFER letos došlo (k mé radosti) na předsazení vlivu Cariny Round, jeho talentované spoluhráčky, v rámci alternativní scény činorodé hudebnice a zpěvačky. Právě ona „Existential Reckoning“ ovlivnila nesmírným způsobem a svým hlasem udává ráz celému tomuto zvláštnímu doteku kreativity. Díky ní si budete do poslední chvíle při poslechu klást otázky, zdali se vám celá tahle podivuhodná věc svým zvrhlým způsobem líbí, a nebo jestli vás onen vycizelovaně slizký muzak svými podprahovými impulsy blaženosti zahlcuje s nějakým nedefinovatelným záměrem? Nebýt zde právě onen osvěžující a pro mne atraktivní ženský prvek, utíkal bych od podobného „umění“ hodně rychle a hodně daleko, to vám tedy předem říkám.



Od počátku máte při poslechu pocit, jakoby jste procházeli futuristickým interiérem v nějakém geograficky neznámém prostředí. Je to snad sen a nebo nějaká podivná alchymie konce 21.století? Ptáte se sami sebe. Cítíte až zenovou vyklidněnost a přijímáte každou podivnost s neobvyklou samozřejmostí. Podmanivé digitální zvuky, zurčivé keyboardy a programované rytmy vás již nejsou schopny posunout k ani jednomu z pólů dosažitelného emotivního spektra a to snad ani kdyby se banda teroristů kousek od vás zrovna chystala do akce. 


Dlouhá hotelová chodba, do níž v noci probleskují světla z oken okolních mrakodrapů, se zdá být nekonečná. Vše je prostoupeno nerušivými ševelivými zvuky, podprahovými sexuálními steny letušek z palub mezikontinentálních leteckých společností a cizokrajnou bezpohlavní vůní, která vám, zdá se, není nepříjemná. Zenová účast je cítit zpoza každých dveří, jenž v osmdesátém patře budovy míjíte. V epoše rovnosti a chtěné rasové a genderové rozmanitosti, kde jsou si osoby někdejší civilizované části světa už pouze dočasnými korektními klienty, se na adresné názory již dávno nehraje. 


Zatímco chodbou probleskující rudé paprsky skenerů sondujících kódy vašich zorniček, z několika obrazovek na stěnách k vám doléhá příjemný ženský hlas a svým blaženým tónem ve vás cosi hypnotizuje. Položit si právě nyní otázku, jestli tady náhodou něco nehraje, se zdá pro vás být nápadem hodným pousmání. Tohle mrdání mozku je vám vlastně příjemné, již dávno o těchto kontrolách nitra nepřemýšlíte. Vlastně už o ničem dávno nepřemýšlíte. Uvědomění klidu vás stále posouvá v plynulé chůzi vpřed. Chodbou tlumeně zní bezpohlavní pulsy písně „Apocalyptical“, nového hitu oblíbeného samozvanou kulturní smetánkou od kapely chtěně neznámého jména.


Byl to snad bullet train Los Angeles - Tokio a nebo nová transmisní linka pro přesun až kamsi za rok 2091, co vás dopravilo na tohle místo? Z hloubky všudypřítomného velkoměsta k vám probleskují klaksony policejních aut či sanitek. Míjíte další dveře. Libivá melodie nového nano-šlágru „The Underwhelming“ ve vás budí opět povědomý dojem. Velmi brzy jej zapomenete, ačkoliv se vám song velmi líbí. Uměle modulované zvuky kytar splývají se sirénami ulice. Puls drží všudypřítomná, sametově pulzující rytmika a medový (ženský?) hlas. Vše napomáhá dosažení dalšího stupně myšlenkové odevzdanosti. Probuzení zdá se být stále tak daleko... teď jen zkrátka nalézt ty správné dveře...a v pokoji usnout do dalšího patra podvědomí...


27.11.2020Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Vatutin
29.11.2020 13:01

mám staženo, ale nechce se mi do toho, proč ? protože Sodom and Gomorrah.

 

Stray
29.11.2020 10:27

Pro mne dvě nejlepší skladby: The Underwhelming a Apocalyptical. Ty fakt žeru, takové kdyby to bylo celé, tak dám klidně 90%. Dál pak ujdou třeba Grey Area, Bullet Train To Iowa a Bread and Circus, jinak druhá polovina desky je o dost slabší.

 

jazzko
28.11.2020 19:47

Oblibene skladby:

The underwhelming
Theorem
Upgrade
Bullet train to Iowa

 

jazzko
28.11.2020 19:41

Pokracovani: Takove projekty jsou pro mne vzdy vyzvou, takze jsem poslouchal dal i presto, ze deska odolavala memu porozumeni opravdu nezvykle dlouho. Vytrvalost se ale brzy zacala vyplacet a pozvolna se zacaly plizive objevovat utrzky melodii a textu, ktere jakoby zacaly byt duverne zname. Znamost postupne prechazela v radostna ocekavani a po mnoha dalsich a dalsich opakovani se nahravka nakonec odkryla kompletne.

Jestli mohu rict ze ji uz chapu a znam celou? To tezko. Stale objevuji nove zvuky a nove utrzky melodii, kterych jsem si predtim nevsiml, stale me udivuje dumyslnost kompozici a stale vic me bavi slovni hricky v textech. Ne, toto nejde pochopit, toto se musi prozit.

Deska roku, bez debaty!

 

jazzko
28.11.2020 19:31

Na tuto desku jsem se pripravoval od chvile, co jsem se poprve dozvedel ze vyjde a ocekavani byla obrovska, protoze Puscifer jsem sice ze vsech Maynardovych projektu akceptoval az jako posledni a s velkymi porodnimi bolestmi, avsak mozna prave proto jsem ho nakonec prijal takovy jaky je, se vsemi jeho podivuhodnostmi a psychedeliemi.

Prvni kontakt se uskutecnil v den vydani a desku jsem si pustil 3x po sobe aniz bych byl schopen najit sebemensi voditko k tomu, jak s obsahem nalozit. Byloto divne a psychedelicky barevne a atmosfericke, avsak nesrozumitelne a vzdalene, veskeremu memu snazeni odolavajici. Protoze to ale je Maynard, nepotreboval jsem dalsi povzbuzovani do opakovanych poslechu, tady je proste vzdy jistota ze kvalita pritomna je, takze mne nic nemohlo odradit, ba naopak, takto rezistentni opusy ve mne vzbuzuji touhu zdolat je, zkratka prijit tomu na kloub.

 

asd
28.11.2020 14:36

Nějak nevím, co si z téhle recenze odnést. Album jsem slyšel už třikrát a taky se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne, tak je zo možná záměr :D

Každopádně hezký, atmosférický čtení.

 

Stray
27.11.2020 18:19

Dík za oba příspěvky.
gotta: Já vím. Jinak Theorem není moc reprezentativní skladba. Mě se v podstatě některé skladby, spíš ze začátku alba - názvy dvou z nich uvádím v textu článku, fakt dost líbí, ale pak se to celé nějak zataví a působí to celé jenom jako nějaká póza.
Hivris: Budu se snažit podobným způsobem psát co nejvíc, ale věř mi, že to zas až tak často nejde, zvlášť při vysoké frekvenci psaných článků a neustálém poslouchání další a další různé hudby. Na podobnej text musí být autor odpočatej a vydejchanej, ne že by to bylo nějak originální, ale jestliže je hlavním cílem popsat hudební dílo a náladu z něho vzešlou, pak i takovej textovej bizárek nesmí strhávat pozornost na sebe, ale naopak dávat prostor čtenářově imaginaci při představě té hudby. Já o tom prostředí přemýšlel asi tak měsíc, než jsem si náplň textu nějak tématicky vyladil (co by tam být mělo a co vůbec ne). Včera jsem to bleskově vystřelil do wordu během půlhodiny před včerejšíma zápasama Evropské ligy. A během Sparty a Slavie to už jen ladil a pobíhal mezi televizí, lahváčem a kompem. Jinak někdy pracuji systémem čtyř pěti rozpracovaných textů (zvlášť když je hudba nejednoznačná) a které v tomto stavu visí bez posunu třeba dva týdny (např. poslední FISH), zkrátka čekám na detail, který to správně zaoblí.:-) Ne však AC/DC, ty píšu přímo a z čistého stolu, abych zachoval textu ráz bezstarostné jízdy, která nezastavuje. Nálada autora při psaní je dost důležitá, správná energie musí být z textu znát.

 

Hivris
27.11.2020 14:41

Krásně napsáno!:). Možná bys měl psát podobný žánry častejš, má to svoje kouzlo. PUSCIFER mi z Maynardovek baví nejmíň, ale občas si jejich magický realismus poslechnu. V některých okamžicích mi napadá, jestli to myslí opravdu vážně nebo nás jenom vodí za fusekli. Novou desku určitě zkusím, třeba mi napoví víc

 

gotta
27.11.2020 13:18

Výborná recenze! I když na album, které nikdy neuslyším celé. Když jsem dokoukal klip ke skladbě Theorem, uvědomil jsem si, že tohle poslouchat teda určitě nikdy nebudu a vlastně jsem tak s Puscifer skončil hned jak jsem začal...