SLOW MASS z Chicaga sice oficiálně existují už od roku 2015, ale já je objevil až letos. Ano, jsem zpožděný, ale zas ne až tak moc. „Low on Foot“ je totiž jejich teprve druhé album. Kapela vznikla z členů několika jiných partiček, které vůbec neznám, ale jestli si najdu čas, tak bych se jim rád mrknul na zoubek. Aktuálně největší záhada pro mě ale je, kolik vlastně má SLOW MASS členů. Internety píšou sedm, v aktuálních live nahrávkách na YT je jich šest, na fotkách často jen pět. Zřejmě se to v čase vyvíjí. Důležitější bude výsledek, a ten je s letošní deskou Více

STP jsme opustili v roce 2003, když po vydání kolekce „Thank You“ kapela v podstatě zanikla. Nebo minimálně přestala společně fungovat. Toto vakuum mělo trvat dlouhých pět let, aby se pak ještě jednou vrátili na pódia i do hitparád. V mezidobí se každý z nich věnoval nějakým způsobem muzice. Scott vytvořil superkapelu VELVET REVOLVER s bývalými členy GUNS´N´ROSES Slashem, Duffem McKaganem a Mattem Sorumem a než ho odsud v dubnu 2008 vylili (důvod je zřejmý, že?), stihli vydat dvě slušné desky „Contraband“ (2004) a „Libertad“ (2007). S tou první d Více

Pokud jste fanoušky těchto Švédů, určitě už jste to zjistili sami a nebo si o tom přečetli v nějaké jiné recenzi. Melancholie náladotvůrců KATATONIA se nyní stala definitivně nudnou, k čemuž měla tahle kapela nakročeno již zhruba patnáct let. Po odchodu jednoho ze dvou donedávna stále přítomných zakládajících členů, kytaristy Anderse Nyströma, tak kapela zůstala plně v rukách Jonase Renkseho a jeho vize se dnes rozhodně vzdalují dravějšímu a rozervanějšímu metalovému pojetí. Tahle věc by ani tak nevadila, co je však horší, že se skladby pořád tak n Více

Šaty dělají člověka. A Pavlovův reflex funguje. Abych to dal do kontextu - když jsem uviděl promo fotky kapely OVERSIZE, kde mají kluci na sobě trika DEFTONES, CATHERINE WHEEL nebo SWERVEDRIVER, podvědomě jsem po jejich debutu „Vital Signs“ šáhnul a musím říct, že jsem se nezklamal. Pětice ze Salisbury v jižní Anglii zhmotnila oblibu v devadesátkové muzice v zajímavý mix, kde zaslechneme odkazy na alternativní rock i metal, shoegaze, indie rock nebo i dream pop. Asi neuděláme chybu, když je zařadíme do aktuální vlny „nu-gaze“ kapel s tím, ž Více

Kdo jsou vlastně PRVNÍ HOŘE? Držitelé sošky Anděl za desku „Lamento“ vydanou v roce 2008, zároveň pro lajky vlastně vcelku neznámá, avšak v českém klubovém prostředí dlouhodobě (už od roku 1998) působící kapela, která rozhodně nepatří mezi ty, o jejichž hudbě by se dalo uvažovat jako o snadno stravitelné nabídce pro široké publikum. Každopádně jde o šikovné hudebníky se specifickým náhledem na rock, jehož avantgardou se nakonec chtě nechtě stali. Čím víc nástrojů, žánrových poloh (či nálad z nich vyplývajících) do svých skladeb dokáží zamí Více

Po vydání čtvrtého alba „No.4“ byli STONE TEMPLE PILOTS ve skvělé, nebál bych se říct že až vrcholné formě. Album se mimořádně povedlo, následné turné, ač osekané, bylo triumfální. Do nového milénia kapela vplula přirozeně, sebejistě a s chutí. A na této vlně hodlala pokračovat v relativně rychlém tempu dál. Už po dvou letech nám teda servíruje další desku, která, si myslím, zůstala trochu nedoceněná, ale mě se líbila od prvního poslechu a dodnes jí považuji za fantastickou.O sebevědomí STP v této době svědčí velké plány, které kapela spřádala ohledně Více

Stran albové prvotiny A-Z se zkušeným hudebníkům z progresivně-rockového ranku podařilo projekt velmi dobře zapsat na žánrovou mapu. Album mělo daleko k bezduchým předváděčkám, prostřednictvím kterých si obvykle krátí čas vynikající hudebníci, když si jejich hlavní působiště vybírají oddechový čas. Debut platil za plnokrevné dílo, které přineslo do špičkově vystavěného Hard N´Heavy nejen hráčskou a skladatelskou perfekci, ale zároveň také specifický feeling a výtečnou poslouchatelnost. Ta deska nejen že zúročila zkušenosti muzikantů, působících na scén Více

„Ztraceni v iluzích, ztraceni v inspiracích…“ zpívali na prvním albu ústečtí UDG. Na jejich text jsem si vzpomněl při poslechu novinky baltimorských TURNSTILE. Se svým specifickým modelem melodického hardcore si za posledních 10 let vybudovali slušnou pozici nejen na nezávislé scéně, ale díky velice vydařenému albu „Glow“ z roku 2021 se jim povedlo proniknout až do nejvyšší ligy kytarové nezávislé scény. Album sbíralo nadprůměrně pozitivní recenze po celém světě, i já jsem díky němu právě přes zdejší web kapelu objevil. Letošní novinka byla proto spojena s v Více

Kdyby si mě někdo chtěl vyzkoušet a pustil mi podobnou desku s tím, že se jedná o někoho dejme tomu z Nizozemí nebo Polska, řekl bych mu napoprvé něco v tom smyslu, že jde o výbornou evropskou práci s decentním floridským cítěním, že kvalita se pozná hned a že z toho kupodivu nečpí ta otravná polská snaživost.:-) Jenže, nestalo se. Zas jednou vím tedy předem, že poslouchám zkušené domácí borce. Okamžitě, a hlavně spontánně tím pádem kalibruji své vnímání ve smyslu „pro“, i když nic takového vlastně není zapotřebí. V Česku se totiž už delší dobu natáčí skvělá Více

Ten čas letí. Představte si, že Dánové VOLBEAT vydávají letos už svou devátou řadovou desku. Já osobně jsem se k nim poprvé dostal před patnácti lety s realizací jejich čtvrté, dost možná průlomové nahrávky „Beyond Hell/Above Heaven“. Kdyby mne však tehdy někdo řekl, že se záhy vypracují mezi největší evropská rocková tělesa své doby, nevěřil bych mu. Stalo se. Michael Poulsen na to zkrátka kápnul a objevil lákavou skulinu na trhu, spojil metallicovskou riffařinu, s vlivy rockabilly a rock´n rollového boogie, k tomu přidal přímočarou elvisovskou zpěv Více