STONE TEMPLE PILOTS - Stone Temple Pilots
STP jsme opustili v roce 2003, když po vydání kolekce „Thank You“
kapela v podstatě zanikla. Nebo minimálně přestala společně fungovat.
Toto vakuum mělo trvat dlouhých pět let, aby se pak ještě jednou vrátili
na pódia i do hitparád. V mezidobí se každý z nich věnoval nějakým
způsobem muzice. Scott vytvořil superkapelu VELVET REVOLVER s bývalými
členy GUNS´N´ROSES Slashem, Duffem McKaganem a Mattem Sorumem a než ho odsud
v dubnu 2008 vylili (důvod je zřejmý, že?), stihli vydat dvě slušné
desky „Contraband“ (2004) a „Libertad“ (2007). S tou první dokonce
zavítali do Prahy, když v létě roku 2005 v sestavě BLACK SABBATH +
VELVET REVOLVER + SOULFLY vystoupili v O2 Aréně. Na tom koncertu jsem
byl, primárně právě kvůli „revolverům“, ale že by mě ohromili, to říct
nemůžu. Naopak Ozzy byl ve fantastické formě, což jsem po zhlédnutí jeho
mátožného vystoupení na strahovském Ozzfestu 2002 vážně nečekal. Bratři
DeLeonové se spolčili s Richardem Patrickem z FILTER a Rayem Luzierem z
KORN (kam ale nastoupil až později) a vytvořili kapelu ARMY OF ANYONE,
která stihla vydat v roce 2006 jen jeden eponymní album.
V roce
2008 se teda věci opět daly do pohybu. Kapela se spojila na reunion
turné, které bylo celkem úspěšné a restartovala i chemii mezi čtyřmi
parťáky. Scott Weiland ještě mezitím pracoval i na své druhé sólovce, která
vychází v listopadu 2008 s titulem „Happy In Galoshes“. Každopádně
zbytek STP už začal skládat i nové písničky, které začali v rámci
zvukových zkoušek procvičovat i naživo. Od toho pak byl už jen krůček k
tomu, aby se ke skladatelskému procesu připojil i Scott a písně postupně
začaly získávat i své melodické a textové kontury. Ačkoliv jejich boční
nebo sólové projekty nebyly úplně marné, to pravé jiskření vždy vzniká v
rámci tohoto kvarteta. Věci tady jdou tak nějak přirozeně, automaticky,
upřímně. Poprvé tady ale absentuje pátý (ne)stálý člen, producent
Brendan O´Brien. Bratři DeLeovi se rozhodli pro produkci vlastními
silami, zejména z důvodu absolutní umělecké svobody a bez časových a
organizačních limitů. Jestli je finální sklenice poloplná, nebo
poloprázdná? Je pestřejší, přístupnější, jemnější, ale i méně dravá,
méně syrová a nemá takové „koule“ jako předchozí alba. Jednoduše je na
první poslech zvukově jiná, dalo by se říct dospělejší, nebo usedlejší.
Samotné
nahrávání nebyl žádný přímočarý proces. Kapela byla i v roce 2009
prakticky neustále na turné, proto se nahrávání natáhlo na deset měsíců.
V Ericově studiu proběhla většina před-produkční práce v instrumentální
formě, následně se tyto demo snímky posílaly Scottovi, který je
dotvaroval do podoby písniček. Finální podoby songů vznikaly ve třech
různých studiích, což sebou přinášelo spoustu komplikací, časové a
organizační náročnosti a extra práce.
Kolekce tíhne silně ke
klasickému rocku 60-tých a 70-tých let, často se swingujícím nábojem a
old schoolovým groovem. Najdeme zde i soft rockové a country rockové
odbočky. Tohle všechno, spolu s pozitivnější atmosférou, vytváří
kontrast proti předchozím výrazně tvrdším, vážnějším a místy i docela
temným albům. Jestli bylo „Tiny Music…“ výrazným odklonem od grungeového
zvuku, tady si na něj už ani nevzpomeneme. Scott měl v průběhu skládání a
nahrávání opět své „čisté“ období a možná i díky tomu se texty
netočily kolem drog a jeho životních eskapád. Zaměřil se více na vyprávění
příběhů. Tuto techniku cíleně studoval a nechal se inspirovat velikány
jako třeba Bob Dylan nebo Leonard Cohen. Kolekce to není špatná, ale
chybí mi tam aspoň pár vyložených hitů, které by album potáhly. A z
druhé strany je tam několik relativně tuctových skladeb, které by zřejmě
v předchozích letech skončili nanejvýš jako b-side. Zvuk alba, jestli
akceptujeme fakt, že to není žádná tvrďárna, byl moc hezký. Zejména bicí
se fakt povedly, krásně jasné a čisté činely, hluboké přechody a poctivý
rytmičák znamenaly z pohledu zvuku bubnů jedno z nejlepších alb STP.
Jako příznivce country rocku mě neuráží ani koketování s tímto stylem,
zejména když Dean svojí hrou vždy zůstává blíže k rocku, než ke country.
Robert je Robert, tam asi není co dodat. Mastí tam znova své výrazné
basové linky, které se perfektně doplňují s Deanovými riffy i kytarovými
plochami.
Přímočaré rockové vypalovačky zde reprezentuje třeba
skvělý otvírák „Between The Lines“ se sympatickým old schoolovým zvukem,
pro refrén zahuštěným do moderního hard-rocku. V podobném duchu se nese
i „Take A Load Off“, která je lehce agresivnější. Jižanskou redneck
atmosférou nasákla „Huckleberry Crumble“ vystavěná kolem špinavého
boogie riffu. A na jihu ještě zůstaneme i s „Hickory Dichotomy“.
Hypnotický riff na pomezí blues a jižanského rocku je doplněn úderným
refrénem. Celý song je tak divný, až je vlastně výborný. Teatrálně
pojatá „Dare If You Dare“ odkazuje svojí melodikou na britské kapely
pozdních šedesátek. Totální popík nám servíruje kapela v „Cinnamon“. Zní
tady spíše jako nějaký indie-pop na soundtrack American Pie (Prci,
prci, prcičky), a to myslím jako pochvalu, protože ty výběry jsou
legendární. Další výrazný riff se Deanovi povedl v „Hazy Daze“. Zbytek
songu sice už zdaleka tak zajímavý nebyl, ale nedivil bych se, kdyby se
ve skladbě inspirovali RIVAL SONS při pilování vlastního stylu. „Bagman“ je
další song inspirovaný britskou scénou a specificky THE BEATLES. Za mě
tuctovka, ale neurazí. To už raději následující „Peacoat“, to je poctivý
chlapácký hard-rock. Robert zde se svojí basou opět blbne jako za
mlada, Dean pumpuje šťávu a Eric to s nadhledem drží pohromadě. Zrychlí
se s „Fast As I Can“, kombinující přímočarý rock´n´roll s lehkou
psychedelií. Skvělá je „First Kiss On Mars“, kde Scott svým nízko
posazeným hlasem téměř imituje Davida Bowieho. Soft-rock s country
nádechem je ale obdařen tak odzbrojující melodií, že ho nejde nemít rád.
Závěrečná „Maver“ je sice v podobném duchu, ale možná až moc přesládlá a
rozvláčná.
Album vychází v květnu 2010. Že jméno STONE TEMPLE PILOTS pořád něco
znamená, ukázalo druhé místo v žebříčku prodejů v prvním týdnu po
vydání. Kritiky byly většinou pozitivní, oceňující přímočarost alba a
nové směřování kapely. Jak se doba změnila, ilustruje samotný proces
vydání desky. Kromě klasického CD a LP formátu, které měly různé
speciální edice, případně specifické národní edice s bonusy, bylo album k
dispozici i ke stažení v elektronické podobě. Dokonce fanoušci, kteří
si koupili lístky na turné v předprodeji, dostali možnost stažení alba
zdarma. Jak se Scott vyjádřil v jednom interview, CD prodávají už stejně
jen country interpreti, takže je kriticky důležité se soustředit na
živá vystoupení. A kapela skutečně vyrazila na cesty a hrála jak
festivaly, tak samostatné koncerty. Na podzim 2012 pak plánovali
koncerty oslavující 20 let od vydání debutové desky „Core“, ale k tomu
už nedošlo. Scott opět zabředl do spárů drog a rozjetý stroj se
začal zasekávat. Narušené vztahy, nespolehlivost, neprofesionální
koncerty. Vyvrcholilo to v únoru 2013, když Scott dostal oficiálně
padáka. Ten už pár měsíců předtím vyhlašoval, že je otevřen možnosti
návratu do VELVET REVOLVER, což ale Slash docela kategoricky zamítl. Už s
ním taky měl zkušenost. Bohužel konec dlouholetého vztahu Scotta se
zbytkem kapely byl ještě poznačen natahováním se o značku STP, při
kterém obě strany nakonec skončily až u žalob. Soudy nakonec rozhodly ve
prospěch osiřelé trojice.
Ještě v roce 2013 pak STP vydali EP
„High Rise“ kde se za mikrofonem možná trochu překvapivě objevil Chester
Bennington z LINKIN PARK. Jestli si pamatuje, kapely jely společné
turné už po vydání alba „Shangri-La Dee Da“ v roce 2001, takže se
dotyční dobře znali. EP vůbec není špatné, naopak Chester do sestavy
zapadl velice dobře. Samozřejmě zde proti své domovské kapele více zpívá
a méně řve, v některých chvílích jsou odstíny jeho hlasu dokonce docela
podobnému mladému Scottovy. EP je docela energické a plynule navazuje
na poslední desku STP. Stylově je to slušný moderní hard-rock,
melodický, zvukově precizní. Za mě 80% úplně s přehledem. Tohle spojení
ale vydrželo jen do roku 2015, kdy se Chester odporoučel, protože se
chtěl věnovat naplno LINKIN PARK.
Být zpěvákem STP jakoby sebou neslo stigma. Scott nás navždy opustil v prosinci 2015, aby ho za rok a půl následoval i Chester. Zůstává jen doufat, že aktuální pěvec Jeff Gutt tomuto osudu unikne a ještě s STP pár dalších alb připraví.
| 28.06.2025 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
