Last Hardrock Outsider

PEARL JAM - Gigaton

Veteráni grunge si tentokrát dali s novými písněmi na čas, a tak deska „Gigaton“ vychází po nejdelší pauze v historii seattleských rockerů, konkrétně sedm let od jejich předchozího počinu „Lightning Bolt“. Jejich subtilně posazený a civilní zvuk již dávno nepřipomíná časy rozervanosti, ani éru alternativně rockové revoluce devadesátých let a kapela se tak po celou dobu snaží působit s nadhledem, poplatně svým zkušenostem a tudíž co nejpřirozeněji. Nejinak tomu je letos, v případě materiálu, který nakonec produkoval Josh Evans. Když v průběhu ledna vyšel pilotní singl v podobě skladby „Dance Of The Clairvoyants“, všechny příjemně překvapil. Skladba byla sice zahájená strojovým rytmem, ale brzy ukázala své zbraně a udeřila zádumčivě mysteriózní aurou. Měla příběh, atmosféru i pozvolnou, o to však uhrančivější gradaci. Navíc hlas Eddieho Veddera má stále v sobě ono tolik opěvované vnitřní charisma a hloubku, byť mu na novince k jeho prezentaci chybí výraznější skladatelská želízka od jeho parťáků. 


Pokud ještě chvíli zůstaneme u pilotního singlu, musím stran tohoto ekologického kousku, který varuje před změnami klimatu a devastací naší planety, přiznat, že deska nakonec během své téměř hodinové stopáže nenabídne nic srovnatelně dobrého. Temný tanec jasnozřivců je tak jednoznačným vrcholem alba „Gigaton“. Zjevně ani jeho autoři nečekali, že se song opatřený sugestivním klipem stane krátce po svém vydání hudebním mementem k současné celosvětové pandemické krizi. PEARL JAM se vždy zajímali o problematiku životního prostředí a tak jim nejsou podobná témata cizí, vždyť leckdo může vzpomenout památný animovaný klip k jejich singlu z roku 1998 „Do The Evolution“, který onehdy v pozitivním smyslu šokoval a nejen díky tomu, že kapela dlouho před ním odmítala točit videoklipy.



Svým způsobem není „Gigaton“ překvapivou deskou a už vůbec se nijak nevyjímá mezi pozdními alby této pětice. Jak už si asi mnozí věrní zvykli, tahle kapela má své nejlepší nahrávky pravděpodobně za sebou, na druhou stranu je třeba říct, že PEARL JAM mají stále potenciál složit dobrou desku, která jim neudělá žádnou ostudu. Musím přiznat, že novinka na mne působí docela nenápadným dojmem a své vrcholky odhaluje pozvolna, zhruba jako tomu bylo v případě předchozího materiálu. Oceňuji na ní opětovné zachování různorodosti skladeb, z nichž se mi pozdávají spíše ty rozmáchlejší a pozvolnější kousky, utápějící se ve své snové zadumanosti a vyklidněné atmosféře, tak jako je tomu v případě Amentovi „Alright“ nebo následné „Seven O´Clock“, na které se podíleli takřka všichni (mimo Camerona). Opakem budiž svižnější rockové vály s riffující kytarou a drsněji působícím Vedderem - mám na mysli druhý singl „Superblood Wolfmoon“, jenž prakticky zůstal za očekáváním, a naopak poměrně osvěžující rockec „Never Destination“, u kterých je zpěvák rovněž autorem.


O semknutosti PEARL JAM svědčí i fakt, že na novince se autorsky podíleli všichni členové, pravda Matt Cameron zdaleka nejméně (pouze jako spoluautor), ale to je bubeník a ten si to dovolit může. Kapelu tak nejenže šlechtí již ubíhající třiadvacátý rok s nezměněnou sestavou, ale také skutečnost, že jejich někdejší producent Brendan O´Brien byl přizván, aby do některých věcí nahrál klávesové podkresy. Pod hypnotickou „Buckle Up“ se podepsal druhdy velmi aktivní skladatel, kytarista Stone Gossard, mnoha kouzelnými zvuky prosvětlená Retrograde“ je pro změnu skladatelskou prací jeho kytarového kolegy Mika McCreadyho a třetí singlovka „Quick Escape“ patří opět baskytaristovi Jeffu Amentovi. 



Z celkového vyznění desky se dá odhadovat, že největší vliv na ní měl milovník přímočarosti Eddie Vedder, z jehož pera vzešla více než třetina písní. Mimo jiné i úvodní, poměrně nervní „Who Ever Said“, která zrovna nepatří k mým oblíbeným věcem na novince, a naopak i závěrečná skladba „River Cross“, která na mne působí jako osudové requiem, za jaké by se nemusel stydět ani umělec formátu Nicka Cavea. Celkově je tak „Gigaton“ poctivým rockovým dílem od veteránů devadesátých let, kteří byli již před čtyřmi lety zařazeni do Rock´n´Rollové síně slávy, zkrátka PEARL JAM již nepotřebují nikomu nic dokazovat a je poznat, že na své desky již dávno nespěchají a točí je snad už jen pro radost. Spíše průměrná deska jejich portfolia, ale i tak s vypětím sil na oněch poctivých 70% dosáhne.


31.03.2020Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Tomáš
03.04.2020 21:03

sicky: tak v rámci diskografie PJ to bude samozřejmě v té slabší třetině.

Osobně mám nejradši Yield, a pak asi Vs., takže na tom budeme podobně. Zvuk mi právě lehce připomína Yield, tak možná proto jsem k tomu shovívavý. Ty poslední 3 písničky jsou trochu "ukňourané", ale zbytek je takový ten PJ standard posledních 15 let.

Loni jsem na koncertě byl a byl fantastický. Byla to zajímavá story - když začal předprodej, tak jsem se samozřejmě vůbec nedostal na stránky, furt to padalo, a hned to bylo vyprodáno. A asi 2 týdny před koncertem mi kamarád říká, že má 2 lupeny od bratránka, který nemůže přijet a jestli nechci. A za původní cenu (v té době se na bazoši pohybovali na 3-4 násobku). Takže parádička.

 

Michal
03.04.2020 09:32

Mě se to po cca. 10 posleších docela líbí. Jsem asi výjimka, ale mám radši ty tvrdší kousky, tudíž mě absolutně nebaví poslední 3 věci a jako zastánce garážového zvuku mě dráždí "dance of clairvoyants", protože je to podle mě nejlepší věc a ten "disco sound" mě vyloženě s.re. Minulá fošna mě baví víc, ale tahle má zase lepší atmosféru a drží líp pohromadě.

 

sicky
03.04.2020 08:22

Tomáš: ale jo, nechci to úplně odpravit, jsem taky fanoušek:) Krom debutu a Vs mám nejradši asi Yield, ale na každý desce,(vyjma posl.dvou), jsem si našel minimálně 3 dobrý pecky. btw, civilní/nepřeplácanou produkci měli vždycky,ne?
Živě jsem PJ viděl, ale bylo to v roce 1996, takže dojmy už moc nepamatuju :) Ty si byl vloni v O2? Já ne, páč lístek stál nesmysl..

 

Tomáš
02.04.2020 18:42

sicky:

ano, máš svým způsobem pravdu. Je to ale prostě jen další řadovka pro nás "staré fandy", upřimně nevím, jestli vůbec dokážou nabírat nové fanoušky přes poslední 3-4 desky

mně se líbí zvuk a civilní produkce. žádné přeplácané efekty, nic bombastického.

musím tomu ještě dát pár poslechů, abych do toho pronikl.

a naživo jim to pořád hraje parádně a vo to de ne?

 

Tomáš
01.04.2020 20:09

Podobná deska jako Lightning Bolt, žádná revoluce. Něco tomu chybí, to něco mělo naposled Pearl Jam z roku 2006 a předtím snad všechny desky.
Asi budu v menšině, ale nejraději mám No Code (dobře, neberu Ten, to je mimo pořadí).

 

Stray
01.04.2020 19:54

Tak hlavně že karaoke jménem WALTARI jen tak někdo nezvládá. :-)

 

sicky
01.04.2020 19:22

Tomáš: trochu vidím problém v tom, že podobně poctivou, rockovou "nicvíc nicmíň" desku zvládá každá třetí garážová kapela. Od slavných Pearl Jam prostě očekávám víc. Tohle drží na těch 70% jen a pouze Eddieho zpěv..

 

Tomáš
01.04.2020 17:36

Zatím jsem slyšel jen jednou, s hodnocením víceméně souhlasím

Jako velký fanoušek, který je ale nohama na zemi, jsem nečekal žádnou revoluci. Jen další poctivou desku. A tu jsme myslím dostali. Nic víc, nic míň.